Vývoj srdce a velkých cév

Tkáň, ze které se vyvíjí srdce, se označuje jako kardiogenní .

Jednotlivé části srdeční trubice jsou v kraniokaudálním pořadí označovány takto:

1. bulbus
   1. truncus
   2. conus
   3. pars trabecularis
2. společná
3. společná
4. sinus

Kraniální konec srdeční trubice je (typ dle nasycení krve kyslíkem) , kaudální konec je .

Hlavní venózní přítoky sinus venosus jsou venae cardinales, venae umbilicales a venae .

Bulbus cordis je důležitý pro vývoj:

1. trabekulární část komory
2. část obou komor
3. odstup a proximální části a plicní tepny

Sinus venosus

Pravý roh – důležitý – inkorporován do síně a tvoří část její stěny, dále tvoří sinus venarum cavorum.

Levý roh – méně důležitý - v. obliqua atrii sin. a sinus .

Ze srdeční trubice se v průběhu 4. týdne vývoje procesem nazývaným ohýbání srdeční trubice stává srdeční .

Pro oddělení jednotlivých srdečních oddílů jsou naprosto nezbytné tkáňové masy zvané polštářky, podstatné jsou 4 – přední a , dva jsou .

Během septace síní se postupně vyvíjejí dvě síňové přepážky označované jako

• septum
• septum

Otvory, které vznikají v průběhu růstu přepážek, se označují

1. u primárního septa - foramen (ostium) a foramen (ostium)
2. u sekundárního septa foramen

Splynutím pravé a levé lišty v truncus a conus arteriosus vzniká jednotné septum. Jeho průběh je

Pokud septum nemá tento fyziologický tvar, vyvíjí se vada zvaná velkých cév.

1. Ductus venosus spojuje venu a venu cavu .
2. Ductus arteriosus spojuje plicnici a .
3. Foramen ovale je spojka mezi pravou a levou .

Doplňte:

vena umbilicalis → ductus → vena → PS → foramen → LS → → → oblouk a jeho hlavní větve

vv. pulmonales → →

aa. umbilicales jsou větve arteriae internae

Změny po narození

1. ductus venosus → ligamentum
2. ductus arteriosus (Botalova dučej) → ligamentum
3. foramen ovale → fossa
4. v. umbilicalis → lig. hepatis
5. a. umbilicalis → prox. část persistuje jako a. vesicalis sup., dist. část obliteruje a tvoří ligamentum umbilicale