Zpevněním, diagenezí usazených hornin, vznikají pevné horniny.
Diagenetické změny začínají zpravidla už po uložení sedimentu a trvají tisíce i miliony let. Nejsou ovšem funkcí času, takže např. petrohradský modrý jíl je starý kolem 500 milionů let a přesto je nezpevněný. Změny při diagenezi jsou mechanické (změny orientace klastických částic, jejich deformace a snižování pórovitosti) a chemické (oxidace a redukce, rozpouštění a vznik nových minerálů, změny celkového složení spojené s úbytkem těkavých látek nebo pronikáním roztoků z nadloží).
Při zvyšování teploty (např. v důsledku pohroužení sedimentů do hloubky) a tlaku nadložních hornin přecházejí diagenetické změny plynule do změn metamorfních (tzv. anchimetamorfóza). Pro chemické změny při diagenezi je charakteristický vznik hlíz (pazourkové konkrece, vápnité konkrece ve spraších zvané cicváry).
pelit | jílovec (argillite, claystone), slínovec, jílovitá břidlice, slínitá břidlice(např. opuka) | prachový tuf (tuff), tufit (trass) |
prach | prachovec, siltovec (silstone) | popelový tuf a tufit |
psamit | pískovec (sandstone), arkóza (feldspatic greywacke), droba (greywacke), křemenec (ortokvarcit), vápnitý pískovec (calcarenite) | pískový tuf a tufit |
psefit | konglomerát (slepenec), brekcie, blokový a balvanový konglomerát | lapilový tuf a tufit, aglomerátový tuf, tillit |
V sedimentech chemogenních se diagenetické změny projevují změnami modifikací, např. opálu a chalcedonu v silicitech na křemen mobilizací a migrací mobilnějších prvků (vznik žilek a konkrecí) a přínosem látek z vnějšku (např. přínosem fosforu z nadložních vrstev guána do pískovců, vytváření krust v pouštních podmínkách). Takové horniny označujeme jako impregnační.
Na diagenezi vápenců se podílí zpevnění (cementace), krystalizace karbonátů (zvětšování zrn a přeměna aragonitu na kalcit), rozpouštění zrn a dolomitizace (zatlačování kalcitu dolomitem za přínosu hořčíku z mořské vody).
Největší změny probíhají v kaustobiolitech, jejichž přeměny probíhají okamžitě po usazení (prouhelnění a zrání ropy). Téměř všechny kaustobiolity je proto nutné považovat za diagenetické horniny.
Konglomeráty jsou využívány jen výjimečně jako materiál na drcené kamenivo (Zbraslav u Prahy).
Pískovce (arkózy a droby) se používají na kamenické i náročné sochařské práce jako stavební materiál na mnoha historických stavbách, kostelech apod. Na výrobu dlažebních kostech (křemence barrandienu na dlažbách v Praze, tzv. „kočičí hlavy“, kulmské droby z Lulče u Vyškova dříve sloužily k dláždění v Brně). Některé křemence obsahující modifikace SiO2 (cristobalit, tridimit) jsou vhodné na vyzdívky metalurgických pecí.
Jílovce a jílovité břidlice slouží k výrobě cihlářského zboží. Pokud při zahřátí výrazně mění objem, používají se k výrobě tzv. keramzitu nebo expanditu do lehčených staviv.
Slínovce se dříve používaly jako stavební kámen (křídové slínovce z okolí Prahy zvané opuka, byly použity např. na stavbě baziliky sv. Jiří na Pražském hradě, částečně i na stavbě Karlova mostu i na mnoha starých domech). Dnes se používají jako hlazený obkladový kámen nebo na výrobu speciálních maltovin a cementů.
Pískovec. Flyšové pásmo vnějších Západních Karpat, Osvětimany u Kyjova.
Kvádrové pískovce svrchního turonu v české křídové pánvi. Východně od Hřenska.
Pravčická brána. Kvádrové pískovce turonu u Děčína v Národním parku České Švýcarsko, v pozadí vrchy Českého středohoří
Dolomity (Alpy u Cortiny d´Ampezzo, 3003 m n. m.).
Konglomerát (zpevněný slepenec) s valouny krystalinika Lulečská formace, Pístovice u Vyškova.