Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 1 z 25 -
4 Ochrana designu
4.1 Obsah
Ochrana designu je důležitá zejména (avšak nikoliv výlučně) ve třech oblastech, a to v oblasti
módního průmyslu, kde je ochrana poskytována designu ztělesněnému v šatech či dalším oblečení, v
oblasti automobilového průmyslu, kde je ochrana poskytována nejrůznějším formám a podobám
jednotlivých dílů či karosérií, a v oblasti nábytkářského průmyslu, kde jsou zejména atypické tvary
jednotlivých kusů chráněny právě touto cestou.1
Ochrana skrze průmyslový vzor je přitom komplexní
záležitostí, na kterou se soustředí tato kapitola.
V první části jsou představeny základní formy ochrany designu (podkapitola 4.2). Přes náhled
na mezinárodní kontext ochrany designu a přehled základních mezinárodních dohod v této oblasti
(podkapitola 4.3) a obdobné pojednání o unijním rámci ochrany designu (podkapitola 4.4) se kapitola
zaměří na ochranu designu na národní úrovni, kde bude představen jak samotný design, předpoklady
zápisné způsobilosti, tak i rozsah a trvání ochrany (podkapitola 4.5). Kapitola poté překročí k výkladu
věnovanému právu k průmyslovému vzoru a jeho účinkům (podkapitola 4.6), zaměstnaneckému
průmyslovému vzoru (podkapitola 4.7) a k popisu samotného řízení o přihlášce průmyslového vzoru
(podkapitola 4.8). V poslední části se pak kapitola zaměří na průmyslový vzor Společenství
(podkapitola 4.9), mezinárodní průmyslový vzor (podkapitola 4.10) a v krátkosti představí národní
zapsaný průmyslový vzor jako předmět vlastnictví (podkapitola 4.11).
4.2 Formy ochrany designu2
Ochrana designu může být zabezpečena celou řadou způsobů. Design může být chráněn jednak
prostřednictvím relativních majetkových práv, kterou poskytuje nekalosoutěžní ochrana (například
vyvolání nebezpečí záměny dle § 2981 OZ3
nebo parazitování na pověsti dle § 2982 OZ4
), jednak skrze
práva absolutní. Mezi tyto způsoby ochrany patří například ochrana prostřednictvím trojrozměrných
ochranných známek (viz kapitola 3). Nejčastějšími formami ochrany designu je však ochrana
autorskoprávní (kapitola 6), ochrana poskytovaná zapsanými průmyslovými vzory a ochrana
poskytovaná nezapsanými průmyslovými vzory. Pro srovnání těchto forem ochrany lze uvést
následující tabulku:
1 Srov. HORÁČEK, Roman; Čada, Karel; HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017,
s. 257.
2 K možnostem ochrany průmyslovým vzorem a autorským právem obecně srov. KOUKAL, Pavel. Právní ochrana designu –
průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 107 a násl.
3 „(1) Kdo užije jména osoby nebo zvláštního označení závodu užívaného již po právu jiným soutěžitelem, vyvolá tím
nebezpečí záměny. (2) Nebezpečí záměny vyvolá i ten, kdo užije zvláštního označení závodu nebo zvláštního označení či
úpravy výrobku, výkonu nebo obchodního materiálu závodu, které v zákaznických kruzích platí pro určitý závod za příznačné.
(3) Stejně tak vyvolá nebezpečí záměny, kdo napodobí cizí výrobek, jeho obal nebo výkon, ledaže se jedná o napodobení v
prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření,
která lze na něm požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání
způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení se soutěžitelem, jeho závodem, pojmenováním,
zvláštním označením nebo s výrobkem či výkonem jiného soutěžitele“ [§ 2981 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo jen „OZ“)].
4 „Parazitováním je zneužití pověsti závodu, výrobku nebo služby jiného soutěžitele umožňující získat pro výsledky vlastního
nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl“ (§ 2982 OZ).
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 2 z 25 OCHRANA
AUTORSKOPRÁVNÍ (KAPITOLA 6) OCHRANA ZAPSANÝCH NÁRODNÍCH
PRŮMYSLOVÝCH VZORŮ
OCHRANA ZAPSANÝCH PRŮMYSLOVÝCH
VZORŮ SPOLEČENSTVÍ
OCHRANA NEZAPSANÝCH
PRŮMYSLOVÝCH VZORŮ
SPOLEČENSTVÍ
založeno na principu absolutních práv
osobnostní (§ 11 AZ5
) a majetková (§ 12 AZ)
práva autora k jeho dílu
osobnostní práva [právo být uveden jako
původce průmyslového vzoru dle § 35
odst. 2 písm. c) ZPV6
]; majetková práva
(právo na průmyslový vzor dle § 12 ZPV,
práva vyplývající ze zápisu dle § 19 ZPV)
osobnostní práva (právo původcovské dle
čl. 18 nařízení 6/20027
); majetková práva
(právo na průmyslový vzor dle čl. 14
nařízení 6/2002, práva vyplývající ze
zápisu dle čl. 19 nařízení 6/2002)
pouze majetková práva (právo na
průmyslový vzor dle čl. 14 nařízení
6/2002, práva vyplývající z ochrany dle
čl. 19 nařízení 6/2002)
základní
předpoklady
pojmové znaky autorského díla (§ 2 odst. 1 AZ):
- výsledek duševní tvůrčí činnosti umělecké či
vědecké;
- jedinečnost výsledku (s výjimkou počítačových
programů, databází a fotografií, kde se
uplatňuje kritérium původnosti);
- zachycení v objektivně vnímatelné podobě
předpoklady zápisné způsobilosti:
- novost;
- individuální povaha;
- soulad s dobrými mravy a veřejným
pořádkem (§ 2-5 a § 8 ZPV);
- neexistence kolize se staršími právy (§ 9
ZPV)
předpoklady zápisné způsobilosti:
- novost;
- individuální povaha;
- soulad s dobrými mravy a veřejným
pořádkem (čl. 4-9 nařízení 6/2002)
předpoklady zápisné způsobilosti:
- novost;
- individuální povaha;
- soulad s dobrými mravy a veřejným
pořádkem (čl. 5, 6, 9 nařízení 6/2002)
(ne)formálnost
vzniku ochrany
princip neformálnosti vzniku ochrany (rozhodný
je okamžik zachycení autorského díla v
objektivně vnímatelné podobě)
registrační a poplatkový princip registrační a poplatkový princip princip neformálního vzniku ochrany
(ode dne zpřístupnění veřejnosti dle čl.
11 nařízení 6/2002); jedná se o
výjimku z principu registračního, který
se jinak uplatňuje u průmyslových práv
právní úprava autorský zákon; Bernská úmluva8
(čl. 2 odst. 7);
Dohoda TRIPS9
(čl. 9 až 13)
zákon o ochraně průmyslových vzorů;
Pařížská unijní úmluva10
(čl. 1, 4A, 4C,
5quinquis); Bernská úmluva (čl. 2 odst. 7),
Dohoda TRIPS (čl. 25 odst. 1, čl. 26),
Haagská dohoda11
nařízení 6/2002, Pařížská unijní úmluva
(čl. 1, 4A, 4C, 5quinquis), Bernská úmluva
(čl. 2 odst. 7), Dohoda TRIPS (čl. 25 odst.
1, čl. 26), Haagská dohoda
nařízení 6/2002 (čl. 1 odst. 2, 11, 19
odst. 2, 24 odst. 3), Dohoda TRIPS (čl.
25 odst. 2)
doba ochrany doba života autora a 70 let po jeho smrti (§ 27
odst. 1 AZ); v ČR platí i pro díla užitého umění, u
kterých jinak Bernská úmluva připouští kratší
dobu ochrany (čl. 7 odst. 4)
základní doba ochrany 5 let od podání
přihlášky (§ 11 odst. 1 ZPV), maximální
doba ochrany 25 let
základní doba ochrany 5 let od podání
přihlášky (čl. 12 nařízení 6/2002),
maximální doba ochrany 25 let
maximálně tři roky ode dne
zpřístupnění veřejnosti (čl. 11 odst. 1
nařízení 6/2002)
Souběh ochrany vyplývající z ochranné známky a zapsaného průmyslového vzoru byl předmětem
rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 7 As 53/2008.
Předmětem sporu byl zapsaný průmyslový vzor osvěžovače vzduchu, který byl v částečném rozsahu
vymazán z rejstříku (výmaz byl proveden v rozsahu vnější úpravy výrobku „Základní provedení
osvěžovače“, přičemž v platnosti průmyslový vzor zůstal v rozsahu vnější úpravy výrobku „Osvěžovač
skřítek“). Důvodem pro výmaz byla absence individuální povahy, neboť došlo ke střetu s označením
zapsaným dříve jako ochranná známka. Městský soud v Praze žalobu majitele průmyslového vzoru proti
(stěžovatele) zamítl. Stěžovatel se proto kasační stížností obracel na Nejvyšší správní soud.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem městského soudu, že došlo ke střetu práv z ochranné
známky a průmyslového vzoru, přičemž tvar výrobku, který tvořil ochrannou známku, mohl tvořit
překážku zápisné způsobilosti průmyslového vzoru. Podle Nejvyššího správního soudu se však jedná o
spor, zda práva k dříve chráněné a známé ochranné známce stěžovatele mohou být narušena výkonem
práv k zapsanému průmyslového vzoru, jelikož ochrannou známkou může být rovněž trojrozměrný tvar
výrobku, obdobně jako je tomu v případě zapsaného průmyslového vzoru. Charakter obou práv přitom
v dané věci, kde součástí ochrany prostřednictvím ochranné známky i zapsaného průmyslového vzoru je
tvar, není odlišný, neboť z obou institutů vyplývá pro jejich vlastníky shodné právo – uvádět výrobek s
5 Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů
(autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“ nebo jen „AZ“).
6 Zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových
vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně průmyslových vzorů“ nebo jen
„ZPV“).
7 Nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství.
8 Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. 9. 1886 (vyhláška č. 133/1980 Sb.) ve znění poslední
revize v Paříži ze dne 24. 7. 1971
9 Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (sdělení č. 191/1995 Sb.).
10 Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. 3. 1883 (vyhláška č. 64/1975 Sb.) ve znění poslední
revize ve Stockholmu ze dne 14. 7. 1967.
11 Haagská dohoda o mezinárodním přihlašování průmyslových vzorů a modelů ze dne 6. listopadu 1925 revidovaná
v Londýně dne 2. června 1934 a v Haagu dne 28. listopadu 1960.
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 3 z 25 chráněným
tvarem do oběhu. Podle Nejvyššího správního soudu tedy může dojít k prolínání těchto
způsobů ochrany průmyslového vlastnictví. V případě střetu starší známkoprávní ochrany a novějšího
průmyslového vzoru je proto nutno takový případ řešit i s přihlédnutím ke stávající správní praxi a
judikatuře týkající se zaměnitelnosti. Nejvyšší správní soud navíc dodal, že s ohledem na rozhodovací praxi
OHIM by právní otázka posuzování aspektů novosti a zaměnitelnosti při řešení střetu známkoprávní a
průmyslověprávní ochrany v jednom z členských států EU neměla být nahlížena bez řádného zdůvodnění
zcela opačně. Výkon práv k dříve registrované ochranné známce tak podle Nejvyššího správního soudu
může být dotčen registrací průmyslového vzoru, jde-li u průmyslového vzoru o takovou vnější úpravu
výrobku, že by tento výrobek činila zaměnitelným s výrobkem označeným dřívější ochrannou známkou.
Nejvyšší správní soud proto na těchto základech rozsudek Městského soudu v Praze zrušil jako nezákonný.
Paralelu autorskoprávní ochrany a ochrany prostřednictvím zapsaného průmyslového vzoru řešil Soudní
dvůr Evropské unie v rozsudku (druhého senátu) ze dne 27. 7. 2011 ve věci Flos SpA proti Semeraro Casa e
Famiglia SpA (C-168/09).
Společnost Semeraro Casa e Famiglia SpA dovážela z Číny a v Itálii prodávala specifické lampy, které podle
společnosti Flos SpA napodobují všechny stylistické a estetické znaky jejich lampy, díla průmyslového
designu, k němuž má společnost Flos SpA podle svého názoru majetková práva (bod 20). Ačkoliv byly
dovážené lampy společnosti Semeraro zabaveny a společnosti bylo zakázáno jejich další uvádění na trh
(bod 21), s ohledem na legislativní změny týkající se ochrany děl průmyslového designu dle autorského
práva bylo nutné položit předběžnou otázku k Soudnímu dvoru ohledně souběhu autorskoprávní ochrany
a ochrany prostřednictvím zapsaného průmyslového vzoru.
Soudní dvůr uvedl, že pokud (průmyslové) vzory nebyly nikdy jako takové chráněny právem
k (průmyslovému) vzoru, nemohou takové ochrany požívat (bod 33). Nelze však vyloučit, že ochrana děl,
která mohou představovat nezapsané (průmyslové) vzory, může podle autorského práva vyplývat z jiných
směrnic v oblasti autorského práva (bod 34). Respektive ze znění předpisu o právní ochraně průmyslových
vzorů Společenství (tehdy směrnice 98/71/ES) se dá dovodit, že ochrana podle autorského práva musí být
poskytnuta všem (průmyslovým) vzorům chráněným právem k (průmyslovému) vzoru, které jsou v
dotyčném členském státě zapsány (bod 37).
Soudní dvůr dospěl k závěru, že předpis o právní ochraně (průmyslových) vzorů (tehdy směrnice
98/71/ES) brání právním předpisům členského státu, které z ochrany podle autorského práva tohoto
členského státu vylučují (průmyslové) vzory chráněné právem k (průmyslovému) vzoru, jež jsou
v členském státě zapsány a které se staly volnými přede dnem vstupu těchto právních předpisů v platnost,
přestože splňují veškeré požadavky stanovené k tomu, aby požívaly takové ochrany, jakož i brání právním
předpisům členského státu, které vylučují – buď po značně dlouhé období deseti let, nebo zcela –
z ochrany podle autorského práva (průmyslové) vzory, které, přestože splňují veškeré požadavky
stanovené k tomu, aby požívaly této ochrany, se staly volnými přede dnem vstupu těchto právních
předpisů v platnost, ve vztahu k jakékoli třetí osobě, která vyrobila nebo uvedla na trh v tomto státě
výrobky vyrobené podle uvedených (průmyslových) vzorů, a to bez ohledu na datum, ke kterému byly tyto
činnosti uskutečněny.
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 4 z 25 Soudní
dvůr se souběhu ochrany autorským právem a prostřednictvím průmyslového vzoru
Společenství věnoval i v rozsudku (třetího senátu) ze dne 12. 9. 2019 ve věci Cofemel – Sociedade de
Vestuário SA proti G-Star Raw CV (C-683/17).
Společnost Cofemel, jakož i společnost G-Star obě podnikají v oděvním průmyslu. Společnost G-Star se
soudně domáhala, aby bylo ze strany Cofemel ukončeno porušování autorských práv, nekalosoutěžní
jednání a aby nahradila škodu, jelikož na trh uvádí podobné modely oblečení, které jsou díly požívajícími
autorskoprávní ochrany (bod 19). Společnost Cofemel takové tvrzení rozporovala a poté, co jí byla uložena
povinnost k ukončení porušování autorských práv, odvolala se, přičemž odvolací soud daný rozsudek
potvrdil (bod 22). Soud zde argumentoval zejména tím, že díla užitného umění, (průmyslové) vzory
a designová díla požívají autorskoprávní ochrany za podmínky, že vykazují určitou originalitu (vizte
kapitola 6). Soudní dvůr byl v návaznosti na to tázán, zda je pro získání autorskoprávní ochrany
průmyslového vzoru dostatečný charakteristický vizuální efekt.
Soudní dvůr s oporou ve své bohaté judikatuře (body 29 a 30) připomněl své chápání autorského díla a
znaku originality. Ve vztahu k průmyslovým vzorům je podle Soudního dvoru nezbytné určit, zda jsou
takové vzory díly. Připomněl, že ochrana vyhrazená (průmyslovým) vzorům a autorskoprávní ochrana se
navzájem nevylučují (bod 43), ba co víc, podle nařízení 6/2002 (bod 32 odůvodnění nařízení) existuje
zásada kumulace ochrany (průmyslových) vzorů s autorskoprávní ochranou. Na druhou stranu Soudní
dvůr poznamenal, že předměty chráněné (průmyslovým) vzorem v zásadě nelze připodobnit předmětům
představujícím autorská díla (bod 40). Estetický účinek je nicméně výsledkem již ze své podstaty
subjektivního pocitu krásy vnímaného každým, kdo si vzor prohlíží, a jen on samotný není dostatečný pro
určení, zda se v případě průmyslového vzoru Společenství jedná o autorské dílo, či nikoliv (body 53 a
násl.).
Soudní dvůr tedy rozhodl, že vlastní charakteristický vizuální efekt z estetického hlediska není dostatečný
pro přiznávání autorskoprávní ochrany takovým vzorům, jako jsou modely oděvů.
4.3 Mezinárodněprávní ochrana designu
Pařížská unijní úmluva
Pařížská unijní úmluva stanoví, že předmětem ochrany průmyslového vlastnictví jsou průmyslové
vzory (čl. 1 odst. 2). Úmluva potom zavazuje všechny členské státy tvořící tzv. Pařížskou unii, aby
chránili průmyslové vzory na svém území (čl. 5quinquies). U průmyslových vzorů stanoví úmluva
šestiměsíční prioritní lhůtu (čl. 4c odst. 1).
Bernská úmluva
Bernská úmluva rozlišuje mezi díly užitého umění, která jsou chráněna autorským právem (čl. 2
odst. 1), a mezi díly užitého umění, která jsou chráněna průmyslovými vzory (čl. 2 odst. 7). Bernská
úmluva stanoví, že státy mohou zakotvit u fotografických děl a u děl užitého umění (pokud jsou
chráněna jako díla umělecká) kratší dobu ochrany, než u jiných druhů děl (čl. 7 odst. 4). Tato doba
však nesmí být kratší než období 25 let od vytvoření takového díla. V České republice se tato výjimka
neuplatňuje a doba ochrany je u všech autorských děl stejná (viz kapitola 6).
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 5 z 25 Přestože
je Bernská úmluva postavena na zásadě národního zacházení (asimilace – k tomu viz
kapitola 1), v čl. 2 odst. 7 Bernská úmluva obsahuje výjimku a uplatňuje princip materiální reciprocity.
Znamená to, že pokud je ve státě původu díla daný výtvor užitého umění chráněn pouze formou
průmyslových vzorů, lze se v jiných státech dovolávat také toliko ochrany průmyslově-právní, i kdyby
daný stát u děl užitého umění přiznával autorskoprávní ochranu. Princip materiální reciprocity však
nelze uplatňovat v rámci EU.
Soudní dvůr v rozsudku (druhého senátu) ze dne 30. 6. 2005 ve věci Tod’s SpA a Tod’s France SARL proti
Heyraud (C-28/04) omezil plnou aplikovatelnost materiální reciprocity s ohledem na zákaz diskriminace
na základě státní příslušnosti.
Případ se týkal ochrany designu obuvi podle francouzského Code de la propriété intellectuelle. Boty byly
navrženy a vyrobeny v Itálii, kde v době vytvoření designu nebylo možné chránit takové výtvory
autorským právem. Kopie obuvi vyrobené společností Heyraud pak byly prodávány ve Francii, kde jsou
autorská práva na podobné výrobky aplikovatelná podle doktríny „unité de l'art“. Vzhledem k tomu, že
právo na ochranu autorských práv spadalo pod rozsah Bernské úmluvy, bylo použito základní pravidlo
národního zacházení dle čl. 5 odst. 1 Bernské úmluvy („Autoři mají ve vztahu k dílům, pro něž jsou
chráněni podle této úmluvy, v ostatních státech Unie kromě státu původu díla práva, která příslušné
zákony již přiznávají nebo v budoucnu přiznají jejich občanům, jakož i práva zvlášť přiznaná touto
úmluvou“). Článek 2 odst. 7 Bernské úmluvy nicméně umožňuje odchýlit se od tohoto pravidla v případě
děl užitého umění. Pokud jsou díla užitého umění ve státě původu díla způsobilá k ochraně výhradně jako
průmyslové vzory nebo modely, nemůže být pro ně požadována autorskoprávní ochrana v jiných státech
vázaných Bernskou úmluvou, a to ani tehdy, je-li tato ochrana k dispozici podle vnitrostátních právních
předpisů státu, kde se ochrana uplatňuje. Namísto toho mají právo (jak ve státě původu díla, tak ve státě,
kde se žádá o ochranu) pouze na ochranu poskytovanou průmyslovými vzory. Vzhledem k tomu, že obuv
mohla být ve státě původu díla (tj. v Itálii) chráněna pouze na základě ochrany průmyslových vzorů, mohla
být, dle ustálené judikatury francouzských soudů, ve Francii požadována rovněž pouze ochrana, jež je
poskytována průmyslovými vzory, které však ke vzniku ochrany vyžadují podání přihlášky a zápis do
rejstříku. Soudnímu dvoru byla předložena předběžná otázka, zda je zásada zákazu diskriminace na
základě státní příslušnosti, kterou obsahují zakládající smlouvy ES (EU), aplikovatelná na tuto situaci.
Soudní dvůr dovodil, že mezi vymezením země původu díla ve smyslu čl. 5 odst. 4 písm. c) Bernské úmluvy
na jedné straně a státní příslušností autora tohoto díla na straně druhé existuje přímá souvislost (body 24
a 25). Z toho vyplývá, že použití příslušného článku mezinárodní smlouvy může zakládat nepřímou
diskriminaci na základě státní příslušnosti (bod 27). Ohledně čl. 2 odst. 7 Bernské úmluvy Soudní dvůr
konstatoval, že zakládá pravidlo reciprocity, přičemž „výkon povinností, které Smlouva [pozn. Smlouva o
založení Evropského společenství] nebo sekundární právo ukládá členským státům, podléhat podmínce
reciprocity nemůže“ (body 29 a násl.).
Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr nenašel žádnou objektivní okolnost, která by mohla odůvodnit rozdílné
zacházení ve věci autorskoprávní ochrany italských děl užitého umění ve Francii, konstatoval, že použitá
aplikace ustanovení mezinárodní smlouvy „zakládá nepřímou diskriminaci na základě státní příslušnosti,
která je zakázána článkem 12 SES“ (bod 35).
Dohoda TRIPS
Dohoda TRIPS jde dále především ohledně podmínek a délky ochrany průmyslových vzorů. Dohoda
stanoví závazek, aby členské státy poskytovaly ochranu nezávisle vytvořeným průmyslovým vzorům,
které jsou „původní a nové“ (čl. 25). Podmínka novosti a původnosti potom může být vázána
na kritérium odlišnosti od známých vzorů nebo kombinaci jejich známých znaků. Zápisná způsobilost
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 6 z 25 dále
nemusí zahrnovat znaky technického předurčení. Doba platnosti ochrany má podle Dohody
TRIPS činit nejméně 10 let (čl. 26 odst. 3).
Dohoda nestanovuje smluvním stranám povinnost poskytovat konkrétní formu ochrany
průmyslových vzorů, a smluvní strany tak mohou zvolit všechny známé formy ochrany, včetně
ochrany nekalosoutěžní (podkapitola 4.2), nicméně ve vztahu k ochraně módních (textilních) vzorů
dává státům na výběr, zda ochranu poskytnou prostřednictvím zvláštní úpravy průmyslových vzorů
(sui generis) nebo prostřednictvím ochrany autorskoprávní (čl. 25 odst. 2).
Haagská dohoda
Haagská dohoda je pojímána jako zvláštní dohoda ve smyslu čl. 19 Pařížské unijní úmluvy. Haagská
dohoda je tvořena třemi samostatnými akty, kterými jsou Ženevský akt (1999), Haagský akt (1960) a
Londýnský akt (1934). Česká republika není smluvní stranou Haagské dohody, ani žádného z jejich
revizních znění (pokud se proto dále hovoří o Haagské dohodě, popř. o Haagském systému, je tím
myšleno poslední revizní znění, tj. znění Ženevského aktu). Nicméně díky kombinaci Haagského
systému se systémem ochrany zapsaných průmyslových vzorů Společenství je možné chránit
průmyslový vzor i na území České republiky jakožto členského státu Evropské unie (v současné době
lze získat podáním přihlášky u Mezinárodního úřadu WIPO ochranu ve všech státech Evropské unie,
neboť EUIPO je zápisným úřadem ve smyslu čl. 10 Ženevského aktu).
Systém mezinárodního zápisu průmyslových vzorů je spravován Mezinárodním úřadem WIPO, který
vede mezinárodní rejstřík a vydává mezinárodní věstník. Hlavním účelem Haagské dohody je umožnit
ochranu průmyslových vzorů v určených členských státech prostřednictvím podání jediné přihlášky
na jediném místě, tj. přímo u Mezinárodního úřadu WIPO. Druhým hlavním účelem Haagské dohody
je zjednodušit spravování práv plynoucích z mezinárodně zapsaného průmyslového vzoru a změn
údajů týkajících se průmyslového vzoru. Haagská dohoda umožňuje obnovu zápisu prostřednictvím
zaplacení jediného obnovovacího poplatku (čl. 17 Ženevského aktu), stejně tak umožňuje podat
jedinou žádost o změnu údajů týkajících se průmyslového vzoru (čl. 16 Ženevského aktu).
Locarnská dohoda12
Locarnská dohoda zavedla mezinárodní třídění průmyslových vzorů do seznamu 32 tříd a podtříd,
obdobně jako v případě ochranných známek a Vídeňského třídění (kapitola 3).
Mezi třídami můžeme najít typické třídy jako potraviny (01); nábytek a zařízení (06); hry, hračky, stany a
sportovní potřeby (21) či grafické symboly a loga, kresby povrchu, zdobení (32), nicméně můžeme zde
najít i vcelku atypické, resp. specifické třídy jako zbraně, pyrotechnické výrobky, potřeby lovecké, rybářské
a potřeby na hubení škůdců (22) či protipožární přístroje a vybavení, přístroje a zařízení k prevenci havárií
a záchranné přístroje a zařízení (29). Každá ze tříd se pak dělí na své podtřídy tak, aby třídění bylo co
nejvíce konkrétní (příkladmo třída potraviny (01) obsahuje podtřídy typu sýry, máslo a náhražky másla,
12 Locarnská dohoda o zřízení mezinárodního třídění průmyslových vzorů a modelů, podepsaná v Locarnu 8. října 1968
a změněná dne 28. září 1979 (vyhláška č. 18/1981 Sb., ve znění vyhlášky č. 85/1985 Sb.).
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 7 z 25 jiné
mléčné výrobky (01-03) nebo potrava pro zvířata (01-06). V případě pochyb o tom, do jaké třídy se
konkrétní průmyslový vzor zařadí, existuje i seznam výrobků v pořadí podle tříd.
Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen „ÚPV“) za tímto účelem zpřístupňuje seznam tříd a podtříd
Locarnského třídění s vysvětlivkami (dostupné ZDE), tak i seznam výrobků v pořadí podle tříd Locarnského
třídění (dostupné ZDE).
4.4 Unijní rámec ochrany designu13
Na úrovni Evropské unie nacházíme ochranu průmyslových vzorů upravenou ve Směrnici o právní
ochraně (průmyslových) vzorů14
. Druhým důležitým právním předpisem je však i Nařízení
o (průmyslových) vzorech Společenství15
, které představuje unifikovanou formu ochrany a zavádí
systém zapsaných a nezapsaných průmyslových vzorů Společenství, které jsou jednotným způsobem
chráněny na území všech členských států Evropské unie obdobně jako ochranná známka EU (kapitola
3).
4.5 Ochrana designu na národní úrovni
V České republice se na průmyslově-právní ochranu designu vztahuje zákon o ochraně průmyslových
vzorů, který je výsledkem implementace směrnice o právní ochraně (průmyslových) vzorů. Ta stanoví
členským státům povinnost zakotvit v národních právních řádech sui generis režim ochrany, v němž
bude docházet k zápisům průmyslových vzorů.
V České republice je ochrana zapsaných průmyslových vzorů postavena na registračním principu
s plným věcným průzkumem zápisné způsobilosti (§ 37 ZPV). To je v mezinárodním kontextu
(například oproti Francii, Španělsku, Itálii či zemím Beneluxu), kde se neprovádí věcný průzkum,
raritou. Průzkumný pracovník ÚPV zkoumá tedy nejen to, zda má přihláška průmyslového vzoru
požadované náležitosti (formální průzkum), ale zejména to, zda přihlašovaný předmět je vůbec
průmyslovým vzorem, zda splňuje kritérium novosti, individuální povahy, zda je souladný s dobrými
mravy a veřejným pořádkem, případně zda nekoliduje s tzv. staršími právy (§ 37 odst. 6 ZPV).
Design
Základem průmyslového vzoru je design neboli vzhled výrobku nebo jeho části. Zákon o ochraně
průmyslových vzorů však na rozdíl od slovenského zákona16
pojem „design“ přímo nepoužívá a
namísto toho pracuje s pojmem „průmyslový vzor“. Průmyslovým vzorem je „vzhled výrobku nebo
13 Obecně srov. KOUKAL, Pavel. Ochrana průmyslových vzorů v Evropské unii. In: KOUKAL, Pavel, ČERNÝ, Miroslav,
CHARVÁT, Radim. Zákon o ochraně průmyslových vzorů. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. XXVII; PILA, Justine;
TORREMANS, Paul. European Intellectual Property Law. Oxford: Oxford University Press, 2016, s. 483 a násl.; SEVILLE,
Catherine. EU Intellectual Property Law and Policy. 2. vydání. Cheltenham: Edward Elgar publishing, 2016, s. 217 a násl.;
MYŠKA, Matěj. Duševní vlastnictví a jeho zakotvení v primárním právu EU. In: DOBROVOLNÁ, Eva; HURDÍK, Jan; SELUCKÁ,
Markéta (eds.). Evropské soukromé právo v čase a prostoru II. díl: Část deskriptivní, analytická a systémově analytická. Brno:
Masarykova univerzita, 2018, s. 216-223; KOUKAL, Pavel. Autorské právo a práva související v sekundárním právu EU a jejich
reflexe v judikatuře Soudního dvora. In: DOBROVOLNÁ, Eva; HURDÍK, Jan; SELUCKÁ, Markéta (eds.). Evropské soukromé
právo v čase a prostoru II. díl: Část deskriptivní, analytická a systémově analytická. Brno: Masarykova univerzita, 2018, s.
321 a násl.
14 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/71/ES ze dne 13. října 1998 o právní ochraně (průmyslových) vzorů.
15 Nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství.
16 Zákon č. 444/2002 Z. z., o dizajnoch, ve znění pozdějších předpisů.
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 8 z 25 jeho
části, spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku
samotného, nebo jeho zdobení“, přičemž výrobkem je pak „průmyslově nebo řemeslně vyrobený
předmět, včetně součástek určených k sestavení do jednoho složeného výrobku, obal, úprava, grafický
symbol a typografický znak, s výjimkou počítačových programů“ (§ 2 písm. a) a b) ZPV).
Příkladem průmyslového vzoru může být přední maska osobního automobilu (číslo zápisu 27019, číslo
přihlášky 1996-29233, zapsáno 26. 8. 1997, původce Dirk van Braeckel, majitel ŠKODA AUTO a.s.,
Locarnské zatřídění 12-16, tj. třída dopravní a zdvihací prostředky, podtřída části, zařízení a příslušenství
vozidla, nezahrnutá v jiných třídách a podtřídách) nebo advokátní talár (číslo zápisu 34932, číslo přihlášky
2010-38137, původce Bc. Michaela Pařilová, majitel Česká advokátní komora, Locarnské zatřídění 02-02,
tj. třída oděvní výrobky a galanterie, podtřída oblečení).
Pojem „výrobek“ napomohl co do svého rozsahu definovat i dřívější Úřad pro harmonizaci na vnitřním
trhu (OHIM)17
ve svém rozhodnutí ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. R-595/2012-3, které se věnovalo rajčatům ve
tvaru srdce.
Nizozemský farmář žádal o zápis průmyslového vzoru pro rajčata ve tvaru srdce, nicméně jeho přihláška
byla zamítnuta, jelikož rajčata nesplňují podle OHIM znaky designu ve smyslu nařízení č. 6/2002 - živý
organismus není průmyslově nebo řemeslně vyrobený předmět ve smyslu čl. 3 písm. b) nařízení, jehož
vzhled by mohl být chráněn průmyslovým vzorem.
Farmář se proti rozhodnutí odvolal s tím, že rajčata mohou být považována za řemeslný výrobek, jelikož
jsou plodem intenzivní práce, která jim vtiskla unikátní tvar. Farmář dále argumentoval i tím, že zamítnutí
jeho přihlášky by vedlo k nepřiměřenému technologickému vývoji na poli zemědělství. Odvolací senát
OHIM nicméně potvrdil rozhodnutí. Uvedl mimo jiné, že vzhled rajčete v jeho přirozeném stavu není
způsobilý k ochraně průmyslovým vzorem, protože i když se tvar rajčete liší od běžného rajčete, nic
nenasvědčuje tomu, že by takový tvar byl výsledkem průmyslové nebo řemeslné výroby či zvláštní odrůdy
rostlin.
OHIM rozhodl, že živé organismy, jako jsou rostliny či jejich plody, nespadají do definice průmyslového
vzoru.
Ten, kdo průmyslový vzor vytvoří vlastní tvůrčí činností, se pak nazývá původcem; v případě, kdy se
na takové tvůrčí činnosti podílí více osob, jedná se o spolupůvodce (§ 3 písm. d) ZPV).
Předpoklady zápisné způsobilosti
Aby bylo možné design chránit jako zapsaný průmyslový vzor, musí být takový vzor nový a mít
individuální povahu. V případě průmyslového vzoru aplikovaného na výrobku, který představuje
součástku, taková součástka musí zůstávat „po začlenění do složeného výrobku při běžném užívání
výrobku viditelná“ a „viditelné znaky dané součástky musí naplňovat samy znak novosti a individuální
povahy“ (§ 3 odst. 2 ZPV). Při hodnocení zápisné způsobilosti se přitom nepřihlíží ke znakům, které
jsou „předurčeny technickou funkcí průmyslového vzoru“ či které musí být „nutně reprodukovány
v přesném tvaru a rozměrech, aby mohl výrobek, v němž je průmyslový vzor ztělesněn nebo na kterém
je aplikován, být mechanicky spojen s jiným výrobkem nebo umístěn do jiného výrobku, kolem něj tak,
aby oba výrobky mohly plnit svou funkci“ (§ 7 ZPV).
17 Dnes Úřad Evropské unie pro otázky duševního vlastnictví (EUIPO).
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 9 z 25 Podle
rozhodnutí Městského soudu v Praze „znak v podobě tvaru konstrukčního prvku určitého výrobku
není předurčen jeho technickou funkcí, lze-li totožného účelu (funkce) tohoto konstrukčního prvku
dosáhnout pomocí tvarově, a tím i vzhledově odlišných řešení“.18
Co do novosti zákon o ochraně průmyslových vzorů stanoví, že „průmyslový vzor se považuje za nový,
nebyl-li přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti zpřístupněn veřejnosti
shodný průmyslový vzor,“ kterým se rozumí každý průmyslový vzor, jehož „znaky se od daného
průmyslového vzoru liší jen nepodstatně“ (§ 4 ZPV).
Individuální povaha coby další znak znamená, že celkový dojem, který průmyslový vzor „vyvolává
u informovaného uživatele, se liší od celkového dojmu, který u takového uživatele vyvolává
průmyslový vzor, který byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem
vzniku práva přednosti“, přičemž při posuzování tohoto znaku se „přihlíží k míře volnosti, kterou
původce měl při vývoji vzoru“ (§ 5 ZPV). Informovaným uživatelem se přitom myslí jedinec znalý dané
oblasti (např. módy či automobilismu) a průmyslových vzorů zveřejněných do té doby a vyvoláním
dojmu pak zjevná „rekognice“ z jeho strany.19
Individuální povaze zapsaného průmyslového vzoru se věnoval i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne
29. 4. 2015, č.j. 9 A 24/2011-58.
Společnost ŠKODA AUTO a.s. hromadnou přihláškou usilovala o zápis průmyslových vzorů, nicméně
přihláška byla částečně zamítnuta v rozsahu mřížky chladiče a ozdobné lišty, jelikož tyto dva prvky podle
ÚPV nesplnily podmínku individuální povahy, když se jejich celkový dojem neliší od celkového dojmu,
který u informovaného uživatele vyvolávají dřívější průmyslové vzory. Předseda ÚPV v návaznosti na
rozklad proti tomuto rozhodnutí napadené rozhodnutí potvrdil.
Městský soud v Praze ve věci žaloby proti rozhodnutí předsedy ÚPV nicméně shledal opodstatněnou
klíčovou námitku proti nedostatku individuální povahy přihlašovaných průmyslových vzorů. Městský soud
uvedl, že celkový dojem se odlišuje vlivem rozdílů, které dané průmyslové vzory vyvolávají u
informovaného uživatele a lze je zaregistrovat i při běžném stupni pozornosti, kterou lze u informovaného
uživatele při prohlídce automobilu předpokládat. Takovou prohlídkou přitom podle Městského soudu
není myšleno letmé pohlédnutí na vozidlo jako celek, ale přiměřeně důkladná vizuální prohlídka vozidla
jako celku i jeho jednotlivých částí, které ovlivňují jeho celkový vzhled. Podle soudu za informovaného
uživatele je nutno v daném případě považovat každého uživatele, který se setkává s konečnou fází
výrobku na trhu, tj. nejen automechanika nebo obchodníka s náhradními díly, ale i motoristickou
veřejnost, neboť maska chladiče a ozdobná lišta jsou díly automobilu, jejichž prostřednictvím výrobci
vyjadřují či zdůrazňují osobitý vzhled automobilu, a snaží se tak oslovit motoristickou veřejnost. Podle
městského soudu navíc posouzení otázky, zda přihlašovaný průmyslový vzor má individuální povahu, není
věcí správní úvahy, do které by soud nemohl zasahovat, ale věcí aplikace tohoto právního pojmu, resp.
jeho zákonného vymezení na zjištěný skutkový stav.
Městský soud v Praze tedy rozhodl, že rozhodnutí předsedy ÚPV se zrušuje a věc se vrací ÚPV k dalšímu
řízení.
18 Srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2012, č.j. 9 Ca 328/2009-126.
19 Srov. HORÁČEK; ČADA; HAJN, 2017, op. cit., s. 271.
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 10 z 25 Podle
Nejvyššího soudu je při posuzování shodnosti průmyslových vzorů „důležitý celkový dojem
podobnosti předmětných průmyslových vzorů a nejde tedy o to, zda lze zjistit rozdíly v podrobnostech.
Odlišný celkový dojem je nutné poměřovat očima informovaného uživatele, nikoli např. běžného
spotřebitele. U informovaného uživatele se předpokládá, že je schopen si všimnout určitých rozdílů
posuzovaných průmyslových vzorů, které u něho vyvolají odlišný celkový dojem“.20
Podle Městského soudu v Praze navíc např. u výrobků určených k převážení jiných strojů bude během
jízdy přepravovaný stroj případnému pozorovateli sice daný výrobek zakrývat, „nelze však pominout, že
tyto výrobky budou užívány nejen při jízdě s nákladem, k jehož přepravě jsou určeny, ale také
v "nenaloženém" stavu, např. při nutné manipulaci před započetím nakládání stroje, při kontrole po
vyložení nákladu nebo při parkování po ukončení přepravy. Ve všech těchto případech bude informovaný
uživatel schopen bez obtíží zaznamenat i ty prvky určující celkový vzhled výrobku, které jsou při jízdě s
nákladem skryty“.21
Na druhou stranu podle Vrchního soudu v Praze „byť markantní rozdíly podoby obou
porovnávaných výrobků mají povahu detailů, ty však pozorující osobu na první pohled upoutají a jsou tím,
čím je rozliší a nelze je mít přitom za takové podrobnosti, jež jsou nezřetelné a spotřebitel je
nepostřehne,“ na informovaného uživatele může působit celkově odlišným dojmem.22
Pojem „informovaný uživatel“ byl upřesněn Soudním dvorem v rozsudku (čtvrtého senátu) ze dne 20. 10.
2011 ve věci PepsiCo, Inc. proti Grupo Promer Mon Graphic SA (C-281/10).
Společnost PepsiCo podala u OHIM přihlášku průmyslového vzoru Společenství pro své propagační
předměty na hry. Společnost Grupo Promer podala rok nato návrh na prohlášení neplatnosti tohoto
průmyslového vzoru, jelikož napadený průmyslový vzor podle ní absentuje znaky novosti a individuální
povahy ve smyslu čl. 25 nařízení č. 6/2002 (bod 13). OHIM této žádosti vyhověl, proti čemuž se společnost
PepsiCo odvolala. Odvolací senát OHIM přitom uvedené rozhodnutí zrušil a návrh na prohlášení
neplatnosti zamítl s hlavním argumentem, že odlišný profil dotčených (průmyslových) vzorů je dostatečný
pro závěr, že na informovaného uživatele působí odlišným celkovým dojmem (bod 17). Spor se dostal
žalobou společnosti Grupo Promer před Tribunál, který sporné rozhodnutí zrušil a zastával názor opačný,
tedy že odlišnosti konstatované odvolacím senátem jsou nedostatečné k tomu, aby zpochybněný
(průmyslový) vzor na informovaného uživatele působil celkovým dojmem, který je odlišný od celkového
dojmu, kterým působí starší (průmyslový) vzor (bod 34).
Soudní dvůr pak po uplatnění kasačního opravného prostředku zdůraznil, že pojem „informovaný
uživatel“ není v nařízení 6/2002 definován, nicméně jedná se o „pojem nacházející se mezi pojmem
„průměrný spotřebitel“ použitelným v oblasti ochranných známek, po kterém není požadována žádná
specifická znalost a který zpravidla neprovádí přímé srovnání mezi kolidujícími ochrannými známkami, a
pojmem „osoba specializovaná v dané oblasti“, což je odborník s důkladnou technickou kvalifikací“. Dále
uvedl, že „Pojem „informovaný uživatel“ tak lze chápat jako pojem označující uživatele, který vykazuje
nikoli průměrnou pozornost, ale zvláštní ostražitost, ať už z důvodu své osobní zkušenosti či rozsáhlé
znalosti daného odvětví“ (bod 53). Pokud jde úroveň pozornosti takového informovaného uživatele,
Soudní dvůr připomněl, že „jím není průměrný spotřebitel běžně informovaný a přiměřeně pozorný a
obezřetný, který vnímá obvykle (průmyslový) vzor jako celek a nezabývá se jeho jednotlivými detaily“ (bod
59).
Kasační opravný prostředek byl sice zamítnut, nicméně rozhodnutí jasně vymezilo pojem „informovaný
uživatel“.
20 Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1054/2011.
21 Srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2012, č.j. 9 Ca 328/2009-126.
22 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 3 Cmo 293/2008.
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 11 z 25 Pro
posuzování novosti i individuální povahy je podstatné tzv. zpřístupnění veřejnosti, kterým se
rozumí zveřejnění na základě „zápisu do rejstříku nebo vystavení vzoru, užívání v obchodě či jiné
zveřejnění“ s výjimkou případů, kdy „zpřístupnění nemohlo vejít ve známost v odborných kruzích
činných v rámci Evropských společenství a specializovaných v daném oboru během normálních
obchodních činností přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti“ (§ 6 odst.
1 ZPV). Ohledně vymezení zpřístupnění veřejnosti se zde uplatní i další výjimka, a to u zpřístupnění
v podobě seznámení s průmyslovým vzorem pod podmínkou důvěrnosti (§ 6 odst. 1 ZPV). Zákon dále
ze zpřístupnění veřejnosti vyjímá případy, kdy je průmyslový vzor zveřejněn původcem 12 měsíců
přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti či při zpřístupnění v důsledku
zneužití vztahu k původci (§ 6 odst. 2 a 3 ZPV).
Zpřístupnění veřejnosti se věnoval Soudní dvůr v rozsudku (třetího senátu) ze dne 13. 2. 2014 ve věci H.
Gautzsch Großhandel GmbH & Co. KG proti Münchener Boulevard Möbel Joseph Duna GmbH (C-479/12).
Společnost MBM Joseph Duna i společnost Gautzsch Großhandel prodávaly zahradní nábytek. Ve chvíli,
kdy v roce 2006 společnost Gautzsch Großhandel uvedla na trh zahradní altán podobný altánu společnosti
MBM Joseph Duna (vyvinutý v roce 2004), domáhala se společnost MBM Joseph Duna ochrany
poskytované nezapsaným (průmyslovým) vzorům Společenství a podala na společnost Gautzsch
Großhandel žalobu pro porušení práv, jelikož daný altán měl představovat kopii jejího modelu uvedeného
v dostupném zahradním katalogu v dubnu a květnu roku 2005 distribuovaném významným obchodníkům
s bytovým a zahradním nábytkem, jakož i německým nákupním sdružením v odvětví nábytku (body 16 a
násl.). Společnost Gautzsch Großhandel nicméně namítala, že altán a jeho vzhled vyvinula sama a
představila ho ve svých výstavních prostorách v Číně již v březnu roku 2005 a jeden exemplář v témže roce
zaslala do Belgie, což společnost MBM Joseph Duna měla dle jejich slov vědět (bod 18). Skrze soudní
soustavu se spor dostal až k Soudnímu dvoru, který se musel vyjádřit k povaze zpřístupnění veřejnosti a
rozsahu tohoto pojmu, zejména zda mohl daný vzor během obvyklých obchodních činností vejít ve
známost v odborných kruzích činných v rámci Unie a specializovaných v daném oboru, pokud bylo
vyobrazení (průmyslového) vzoru zasláno obchodníkům, popř. jakou roli hraje při zpřístupnění veřejnosti
skutečnost, že zpřístupněno bylo v Číně mimo území Evropské unie či jen jednomu podniku v oboru.
Soudní dvůr uvedl, že nařízení 6/2002 považuje obchodní použití za jeden ze způsobů zpřístupnění
nezapsaných (průmyslových) vzorů veřejnosti, přičemž se zde berou v potaz obvyklé obchodní činnosti, tj.
obchodníci, kteří se neúčastnili navrhování dotčeného výrobku, nemohou být v zásadě vyloučeni z okruhu
osob, které mohou být považovány za součást uvedených odborných kruhů (bod 27). Soudní dvůr dále
uvedl, že i pouhá distribuce nezapsaného (průmyslového) vzoru obchodníkům činným v daném oboru
v rámci Unie postačuje k tomu, aby bylo možné mít za to, že (průmyslový) vzor mohl během obvyklých
obchodních činností vejít ve známost v odborných kruzích specializovaných v daném oboru (bod 29).
Jelikož Čína může stát stranou obvyklého sledování trhu, bylo otázkou, zda zpřístupnění na jejím území je
relevantním zpřístupněním veřejnosti. Soudní dvůr dovodil, že není nutné, aby k událostem zakládajícím
zpřístupnění veřejnosti došlo na území Unie (bod 33), ačkoliv dodal, že (průmyslový) vzor nemůže být
považován za zpřístupněný veřejnosti, pokud události zakládající zpřístupnění veřejnosti nemohly vejít ve
známost v odborných kruzích činných v rámci Unie a specializovaných v daném oboru během obvyklých
obchodních činností (bod 34). Dané skutečnosti však musí posoudit soud.
Soudní dvůr uzavřel, že lze mít za to, že nezapsaný (průmyslový) vzor mohl během obvyklých obchodních
činností vejít ve známost v odborných kruzích činných v rámci Evropské unie, pokud byla vyobrazení
uvedeného (průmyslového) vzoru zaslána obchodníkům činným v daném oboru. Na druhou stranu dodal,
že nezapsaný (průmyslový) vzor, ačkoli byl zpřístupněn třetím osobám bez výslovné nebo mlčky
předpokládané podmínky jeho utajení, nemohl vejít ve známost během obvyklých obchodních činností v
odborných kruzích činných v rámci Evropské unie a specializovaných v daném oboru, pokud byl
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 12 z 25 zpřístupněn
pouze jednomu podniku v oboru nebo byl představen ve výstavních prostorách podniku
mimo území Unie. Posouzení všech těchto skutečností přitom přísluší provést soudu pro (průmyslové)
vzory Společenství na základě okolností věci, která mu byla předložena.
Dvanáctiměsíční lhůta, ve které byl průmyslový vzor zpřístupněn veřejnosti je tzv. ochrannou lhůtou
(grace period). Znamená to, že původce může průmyslový vzor užívat a zveřejnit, nicméně aby mohl
získat ochranu zapsaným průmyslovým vzorem, musí podat přihlášku průmyslového vzoru do 12
měsíců od takového zveřejnění.
Mezi negativní podmínky zápisné způsobilosti patří soulad s veřejným pořádkem, dobrými mravy
a neexistence kolize se staršími právy. ÚPV nezapíše do rejstříku takový vzor, který je v rozporu
s veřejným pořádkem, dobrými mravy či pokud je již v rejstříku zapsán shodný průmyslový vzor
s dřívějším právem přednosti (§ 8 a 9 ZPV).
Jelikož se průmyslové vzory užívají zejména k ochraně vzhledu oděvů, lze si představit rozpor s dobrými
mravy například tam, kde by oděv nesl symboliku nacistických skupin či symboliku vulgární nebo lascivní.
Rozsah a doba ochrany
Rozsah ochrany je podstatný zejména pro užívání průmyslového vzoru a bránění třetím osobám
takový vzor užívat. Je přitom dán samotným vyobrazením vzoru v rejstříku s určitými výjimkami jako
jsou např. znaky, které jsou předurčeny technickou funkcí vzoru, nebo znaky, které musí být „nutně
reprodukovány v přesném tvaru a rozměrech, aby mohl výrobek, v němž je průmyslový vzor ztělesněn
nebo na kterém je aplikován, být mechanicky spojen s jiným výrobkem nebo umístěn do jiného
výrobku, kolem něj nebo proti němu tak, aby oba výrobky mohly plnit svou funkci“ (§ 10 odst. 1 ZPV).
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 13 z 25 V
uvedeném případu přední masky osobního automobilu je vyobrazení v rejstříku následující:
V případě advokátního taláru je vyobrazení v rejstříku následující:
Doba ochrany průmyslového vzoru činí 5 let od podání přihlášky a může být opakovaně prodlužována
v pětiletých cyklech až na celkovou dobu 25 let. Podmínkou je zaplacení poplatku s žádostí o obnovu
podávanou během posledního roku příslušného období (§ 11 odst. 1-3 ZPV). Zákon o ochraně
průmyslových vzorů obsahuje při zmeškání doby, ve které se žádost o obnovu podává, možnost
podat žádost do 6 měsíců ode dne, kdy měla být nejpozději podána (tzv. poshověcí lhůta); takový
krok však sankcionuje dvojnásobným poplatkem (§ 11 odst. 4 ZPV). V případě nepodání žádosti o
obnovu ani v tomto termínu pak průmyslový vzor zaniká ke dni, kdy měl původně zaniknout.
V případě, že již třetí osoby v době těchto 6 měsíců započaly s „využíváním průmyslového vzoru nebo
k takovému využívání provedly vážné a účinné přípravy“, nejsou obnovou v této době jejich práva
dotčena (§ 11 odst. 5 ZPV).
Poplatek za obnovu průmyslového vzoru činí při prvním prodloužení o 5 roků 3.000,- Kč, při druhém
prodloužení o 5 roků 6.000,- Kč, při třetím 9.000,- Kč a při čtvrtém prodloužení o 5 roků 12.000,- Kč.23
4.6 Právo k průmyslovému vzoru a účinky zapsaného
průmyslového vzoru
Právo k průmyslovému vzoru náleží původci či jeho právnímu nástupci, popř. spolupůvodci v rozsahu
jeho podílu; toto jsou pak osoby, které mohou podávat přihlášku průmyslového vzoru (§ 12 ZPV),
23 Srov. položka 137 dle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 14 z 25 ledaže
právo na průmyslový vzor převedou na jinou osobu, nebo toto právo přejde na
zaměstnavatele (podkapitola 4.7).
Zapsaný průmyslový vzor jeho vlastníku poskytuje ode dne podání přihlášky (§ 19 odst. 2 ZPV) právo
daný vzor užívat a bránit třetím osobám v užívání bez jeho souhlasu (ius excludendi). Dále vlastník
může na zapsaný průmyslový vzor udělit licenci, učinit z něj předmět zástavního práva či právo
k průmyslovému vzoru převést translativním převodem (kapitola 7).
Práva ze zápisu se ale nevztahují např. na jednání třetích osob pro neobchodní či experimentální účely
či při uplatnění dalších výjimek, stejně jako se nevztahují např. na dovoz náhradních dílů a
příslušenství do České republiky za účelem opravy určitého dopravního prostředku (§ 23 ZPV).
V případě, že se zmíněný advokátní talár (jinak chráněný průmyslovým vzorem) bude používat doma či ve
škole pro nácviky simulovaného soudního jednání, je takové jednání pokryto výjimkou užití pro
neobchodní účely („jednání třetích osob uskutečněná pro neobchodní účely“ – § 23 odst. 1 písm. a) ZPV).
Podobný případ by byl, kdyby jinak chráněné díly karosérie automobilu sloužily výzkumným institucím pro
experimentální testy výdrže a odolnosti („jednání třetích osob uskutečněná pro experimentální účely“ – §
23 odst. 1 písm. c) ZPV).
Rozsah zákazu třetím osobám užívat zapsaný průmyslový vzor Společenství pomohl utvářet i Soudní
dvůr v rozsudku (prvního senátu) ze dne 16. 2. 2012 ve věci Celaya Emparanza y Galdos Internacional SA
proti Proyectos Integrales de Balizamiento SL (C-488/10).
Spor vznikl mezi společností Celaya Emparanza y Galdos Internacional SA a společností Proyectos
Integrales de Balizamiento SL. Společnost Cegasa podala žalobu pro porušení práv k (průmyslovému)
vzoru Společenství, který byl tvořen silničním směrovým sloupkem, proti druhé jmenované společnosti,
která o pár let později uvedla na trh silniční směrový sloupek, který však nepůsobil odlišným celkovým
dojmem (bod 26), ačkoliv byl zveřejněn v rejstříku (průmyslových) vzorů Společenství (bod 27). Druhá
společnost argumentovala zejména tím, že její směrový sloupek je reprodukcí (průmyslového) rovněž
zapsaného vzoru Společenství a že dokud nedojde k prohlášení zápisu za neplatný, svědčí jeho majiteli
podle nařízení právo na užívání, takže výkon uvedeného práva nemůže být považován za porušení práv
(bod 30).
Skrze soudní soustavu se spor dostal až k Soudnímu dvoru, který byl tázán, zda se právo zakázat třetím
osobám užívat uvedený (průmyslový) vzor vztahuje na všechny třetí osoby, které používají jiný
(průmyslový) vzor, jenž na informovaného uživatele nepůsobí celkovým odlišným dojmem, nebo naopak
vylučuje třetí osobu, která užívá svůj později zapsaný (průmyslový) vzor Společenství, dokud nebude tento
(průmyslový) vzor prohlášen za neplatný, a popř. jaká je v tomto role úmyslu takové třetí osoby.
Soudní dvůr uvedl, že nařízení 6/2002 nevylučuje podání žaloby pro porušení práv majitelem zapsaného
(průmyslového) vzoru Společenství, jejímž předmětem je zákaz užívání později zapsaného (průmyslového)
vzoru, který na informovaného uživatele nepůsobí odlišným celkovým dojmem (bod 36), jelikož nařízení
samotné nerozlišuje podle toho, zda třetí osoba je či není majitelem zapsaného (průmyslového) vzoru
Společenství (bod 33). Třetí osobou je pak i majitel (průmyslového) vzoru Společenství zapsaného později
(bod 44). Na adresu úmyslu Soudní dvůr uvedl, že rozsah práv přiznaných nařízením musí být určen
objektivně a nemůže se lišit v závislosti na okolnostech jednání osoby, která podává přihlášku
(průmyslového) vzoru Společenství (bod 55).
Soudní dvůr uzavřel, že právo zakázat třetím osobám užívat uvedený (průmyslový) vzor se vztahuje na
jakoukoliv třetí osobu, která užívá (průmyslový) vzor, jenž na informovaného uživatele nepůsobí odlišným
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 15 z 25 celkovým
dojmem, včetně třetí osoby, která je majitelem (průmyslového) vzoru Společenství zapsaného
později, přičemž takovýto závěr je zcela nezávislý na úmyslu a jednání třetí osoby.
Mnohost subjektů při porušování práv ze zapsaného průmyslového vzoru společenství byla předmětem
rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 27. 9. 2017 ve spojených věcech Nintendo Co. Ltd proti
BigBen Interactive GmbH a BigBen Interactive SA (C-24/16 a C-25/16).
Žádost o předběžnou otázku byla předložena v rámci sporů mezi společností Nintendo Co. Ltd, usazenou
v Japonsku, společnosti BigBen Interactive GmbH, usazenou v Německu, a společností BigBen Interactive
SA, která je mateřskou společností společnosti BigBen Německo, usazenou ve Francii, ve věci žalob pro
porušení z důvodu údajného porušení práv společnosti Nintendo z (průmyslových) vzorů Společenství,
jejichž je tato společnost majitelkou (pro příslušenství k herní konzoli „Wii“), ze strany německé a
francouzské společnosti BigBen. Společnosti BigBen na trh uváděly výrobky, které porušovaly
(průmyslové) vzory Společenství, přičemž jelikož výrobky pocházely z Francie docházelo též k porušení
práv ve Francii.
Soudní dvůr byl mimo jiné tázán, zda může soud členského státu EU v rámci soudního řízení o prosazování
nároků z (průmyslového) vzoru Společenství přijmout vůči žalovanému usazenému v jiném členském
státě, který dodal žalovanému usazenému v dotčeném členském státě zboží, čímž pravděpodobně porušil
práva duševního vlastnictví, opatření, která platí v celé Unii a neomezují se na dodavatelské vztahy, na
nichž byla založena soudní příslušnost. Další otázka pak směřovala na to, jak určit země, ve kterých došlo
k porušení, pokud zboží, které porušuje (průmyslový) vzor Společenství, porušovatel nabízí na
internetových stránkách a tyto stránky se také zaměřují na jiné členské státy než na členský stát, v němž je
porušovatel usazen, či je nechá přepravit do jiného členského státu než státu, kde je usazen.
Soudní dvůr vyložil vztah unijních norem pro výklad soudní příslušnosti (body 39 a násl.) a upozornil na již
existující soudní rozhodnutí zabývající se skupinou společností jednajících totožným nebo podobným
způsobem, v souladu se společnou politikou, která byla vypracována pouze jednou z nich (bod 51). Podle
Soudního dvora je navíc nutné zkoumat územní působnost příkazů ukládajících postihy a jiná opatření
v kontextu místní příslušnosti soudu, který bude ukládat postih, jakož i územního rozsahu výlučného práva
majitele (body 58 a 53). Práva majitele (průmyslového) vzoru Společenství se přitom v zásadě vztahují na
celé území Unie, na kterém je (průmyslovým) vzorům Společenství poskytována jednotná ochrana (bod 59
a násl.). Rozsah pravomoci soudů pro (průmyslové) vzory Společenství v oblasti porušení je upraven tak,
že daný soud má pravomoc ve věcech porušení, k nimž došlo nebo k nimž hrozí dojít na území kteréhokoli
členského státu (bod 61). Co do určování zemí, ve kterých došlo k porušení práv, Soudní dvůr poznamenal,
že tento pojem se vztahuje na zemi, ve které došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody. Za okolností,
kdy jsou témuž žalovanému vytýkána různá porušení, k nimž došlo v různých členských státech, není
k určení skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, namístě vycházet z každého jednotlivého vytýkaného
porušení, nýbrž je třeba jednání uvedeného žalovaného posoudit globálně, s cílem určit místo, kde
k prvotnímu porušení, z něhož vyplývá vytýkané jednání, došlo nebo hrozí dojít (bod 111).
Soudní dvůr proto rozhodl, že daná opatření mohou mířit skrze jeden subjekt na druhý, který je s ním
propojen svou činností a vztahuje se k rozsahu daného nařízení, a to s působností vztahující se na celé
území Unie. Zemi, ve které k porušení práva došlo, je pak nutno vykládat jako zemi, ve které došlo ke
skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody. Není přitom namístě brát v potaz každé jednotlivé vytýkané
porušení, nýbrž je nutno posuzovat věc globálně s cílem určit místo, kde k prvotnímu porušení,
z něhož vyplývá vytýkané jednání, došlo nebo hrozí dojít.
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 16 z 25 Práva
z průmyslového vzoru jsou dále omezena prostřednictvím vyčerpání práv a práva předchozího
uživatele. Vyčerpání práv je princip, podle kterého se práva z daného zapsaného průmyslového vzoru
nevztahují na nakládání s výrobkem, ve kterém je vzor ztělesněn nebo na který je aplikován, pokud
byl daný výrobek uveden na trh v Evropských společenstvích nebo jiném státě tvořícím Evropský
hospodářský prostor vlastníkem nebo s jeho souhlasem (§ 24 ZPV). Právo předchozího uživatele pak
znamená, že práva ze zapsaného průmyslového vzoru nepůsobí vůči třetím osobám, které před
podáním přihlášky či přede dnem vzniku práva přednosti na území České republiky daný průmyslový
vzor užívaly či jej vytvořily nezávisle na daném vzoru (§ 25 ZPV).
Pokud by přední masku osobního automobilu někdo podomácku vytvořil přede dnem vzniku práva
přednosti a používal by ji v rámci rodinného zemědělského závodu na zemědělském stroji, uplatnilo by se
právo předchozího uživatele a nositel práv ze zapsaného průmyslového vzoru by se nemohl domáhat
svých práv vůči takové osobě, neboť § 25 odst. 1 ZPV stanoví, že „práva ze zapsaného průmyslového vzoru
nepůsobí vůči třetím osobám, které mohou prokázat, že před datem podání přihlášky nebo přede dnem
vzniku práva přednosti započaly na území České republiky s užíváním průmyslového vzoru spadajícího do
rozsahu ochrany zapsaného průmyslového vzoru, jestliže užívaný průmyslový vzor byl vytvořen nezávisle
na zapsaném průmyslovém vzoru, nebo za tímto účelem učinily vážné přípravy. Takovéto osoby jsou
oprávněny užívat průmyslový vzor při své podnikatelské činnosti, při které předchozí užití bylo
uskutečněno nebo připravováno“.
Zánik práva ze zapsaného průmyslového vzoru
Právo ze zapsaného průmyslového vzoru zaniká ve dvou případech, a to, jestliže uplyne doba jeho
ochrany nebo se ho jeho vlastník vzdá (§ 26 ZPV). V případě uplynutí doby ochrany právo zaniká
k poslednímu dni takové doby; v případě vzdání se zaniká dnem, kdy je tato skutečnost vyznačena
v rejstříku a zároveň při existenci práv třetích osob k danému vzoru vlastník doloží ÚPV, že byly
takové třetí osoby o vzdání se informovány (§ 26 ZPV).
Výmaz zapsaného průmyslového vzoru
Zapsaný průmyslový vzor lze také vymazat z rejstříku (tzv. výmaz). Výmaz provádí ÚPV za podmínek
stanovených zákonem (§ 27 ZPV) na písemný návrh s věcným odůvodněním a předložením důkazních
prostředků (§ 29 odst. 1 ZPV). Správní řízení o návrhu na výmaz užitného vzoru je řízením
koncentrovaným.24
Mezi výmazové důvody paří například absence znaků zápisné způsobilosti, neexistence práva
vlastníka k průmyslovému vzoru, nedostatek novosti, individuální povahy, kolize s autorskými právy a
další. Návrh na výmaz pak podle jednotlivých podmínek podává buď osoba, která má právo na podání
přihlášky průmyslového vzoru, nebo osoba, jejíž práva jsou dotčena (§ 27 odst. 1-3 ZPV). Výmaz
samotný má účinky, jako by průmyslový vzor nebyl do rejstříku zapsán (§ 28 ZPV), nicméně před
samotným výmazem je vlastníku v dané lhůtě umožněno, aby se k návrhu vyjádřil.
24 Srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2013, č.j. 9 Ca 290/2009-65.
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 17 z 25 -
4.7 Zaměstnanecký průmyslový vzor
Stejně jako v případě autorského práva, kde existuje institut zaměstnaneckého díla dle § 58 AZ
(kapitola 6), či práva patentového, kde existuje tzv. podnikový vynález dle § 9 ZV25
(kapitola 5),
i v případě průmyslových vzorů existuje institut, který má zhodnotit investici zaměstnavatele do
vzniku tohoto průmyslového vzoru.
Zaměstnanecký průmyslový vzor je takový průmyslový vzor, který původce vytvořil „ke splnění úkolu
vyplývajícího z pracovního poměru, z členského nebo z jiného obdobného vztahu“ (§ 13 odst. 1 ZPV).
V tomto případě právo na průmyslový vzor přechází na zadavatele, který „původci vytvoření
průmyslového vzoru zadal“. Obdobně jako v případě tzv. podnikového vynálezu má zaměstnanec,
který průmyslový vzor vytvořil (původce), povinnost písemně vyrozumět zadavatele (zaměstnavatele)
o vytvoření průmyslového vzoru a předat mu veškeré podklady. Zadavatel (zaměstnavatel) má pak tři
měsíce na uplatnění práva na průmyslový vzor, jinak právo přechází zpět na původce; po tuto dobu
pak obě strany musejí zachovávat mlčenlivost.
Nutno upozornit, že označení „pracovní poměr“ v tomto případě není šťastně užito, neboť
pracovněprávním vztahem, o kterém toto ustanovení ve skutečnosti pojednává, může být jak pracovní
poměr, tak i vztah založený dohodou o provedení práce nebo vztah založený dohodou o pracovní činnosti
(viz z § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů).26
Zaměstnanec má též právo na kompenzaci ve formě přiměřené odměny, a to v závislosti na podílu
zadavatele na vytvoření vzoru, rozsahu zadání původci a přínosu dosaženého užíváním vzoru. Pokud
by se již vyplacená odměna dostala „do zjevného nepoměru s přínosem dosaženým pozdějším
užíváním nebo jiným uplatněním průmyslového vzoru, má původce právo na dodatečné vypořádání“
(§ 13 ZPV). Při skončení pracovně-právního vztahu mezi zadavatelem a původcem zůstávají práva
a povinnosti, která vznikla v souvislosti se vznikem zaměstnaneckého průmyslového vzoru,
nedotčena (§ 14 ZPV).
Soudní dvůr se věnoval problematice zaměstnaneckého průmyslového vzoru v rozsudku (prvního senátu)
ze dne 2. 7. 2009 ve věci Fundación Española para la Innovación de la Artesanía (FEIA) proti Cul de Sac
Espacio Creativo SL, Acierta Product & Position SA (C-32/08).
Společnost FEIA vypracovala projekt, v rámci něhož mohly řemeslné dílny z různých odvětví díky návrhu
(průmyslového) vzoru vytvořeného odborníkem v oboru zhotovit škálu předmětů za účelem jejich uvedení
na trh (bod 28). Smlouvy s těmito dílnami uzavírala společnost AC&G coby organizátor daného projektu
(bod 29). V rámci tohoto procesu došlo například k uzavření ústní smlouvy se společností Cul de Sac, která
tak byla pověřena vytvořením konkrétního (průmyslového) vzoru v podobě kukačkových hodin (bod 31 a
násl.). Společnost Cul de Sac nicméně vedle vytvoření těchto hodin uvedla na trh celou kolekci
kukačkových hodin. Společnost FEIA, která se považovala za majitele nepsaného (průmyslového) vzoru
Společenství k hodinám vytvořeným na objednávku, však na společnost Cul de Sac podala žalobu pro
porušení práv k uvedeným (průmyslovým) vzorům, a podpůrně pro nekalosoutěžní praktiky (bod 33).
Soudní dvůr byl ve výsledku tázán, zda se ustanovení nařízení 6/2002 ohledně zaměstnaneckého
průmyslového vzoru vztahují pouze na (průmyslové) vzory Společenství vyvinuté v rámci
25 Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů
26
Blíže viz KOUKAL, 2015, op. cit., s. 75 a násl.
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 18 z 25 pracovněprávního
vztahu, v němž je tvůrce/původce vázán smlouvou podléhající pracovnímu právu, jež
nese znaky závislé činnosti a práce vykonávané na cizí účet, popř. zda je možný širší výklad i například na
vytváření průmyslových vzorů na objednávku. Soudní dvůr
Soudní dvůr zdůraznil, že ustanovení ohledně zaměstnaneckého průmyslového vzoru jsou výjimkou ke
klasickému schématu, podle kterého právo k (průmyslovému) vzoru Společenství má původce
(průmyslového) vzoru nebo jeho právní nástupce (bod 44). Podle restriktivního výkladu čl. 14 odst. 3
nařízení 6/2002 má právo k (průmyslovému) vzoru Společenství zaměstnavatel, je-li (průmyslový) vzor
Společenství vyvinut zaměstnancem vykonávajícím své pracovní povinnosti nebo jednajícím na základě
příkazů svého zaměstnavatele, pokud se nedohodnou jinak nebo není vnitrostátními právními předpisy
stanoveno jinak (bod 44). Pozice zaměstnance a zaměstnavatele je podle Soudního dvora třeba vykládat
restriktivně, neboť takový je úmysl unijního zákonodárce (body 47 a násl.). Ani možnost „sjednání jinak“
nemůže pak dopad napadeného ustanovení rozšířit na zcela odlišné smluvní vztahy, neboť smyslem této
možnosti je zejména umožnění výkonu práv zaměstnanci (bod 50). Soudní dvůr závěrem dodal, že
v případě převodu práva k nezapsanému (průmyslovému) vzoru Společenství je třeba vždy prověřit obsah
takové smlouvy a určit, zda k takovému převodu ze strany původce skutečně došlo (bod 80).
Soudní dvůr rozhodl, že ustanovení ohledně zaměstnaneckého průmyslového vzoru se nepoužije na
(průmyslový) vzor Společenství vyvinutý na objednávku. Navíc uzavřel, že právo k (průmyslovému) vzoru
Společenství náleží původci, nebylo-li smluvně převedeno na jeho právního nástupce.
4.8 Řízení o přihlášce průmyslového vzoru
Řízení o přihlášce průmyslového vzoru je správním řízením s odchylkami stanovenými v zákoně
o ochraně průmyslových vzorů (§ 40 ZPV).27
Řízení začíná podáním přihlášky průmyslového vzoru
u ÚPV (§ 34 ZPV). V návaznosti na to se platí příslušný poplatek. Přihláška obsahuje zejména žádost o
zápis do rejstříku, identifikátory původce a přihlašovatele, stejně jako identifikaci výrobku, v němž je
průmyslový vzor ztělesněn a vyobrazení každého průmyslového vzoru, o jehož zápis je žádáno (§ 35
ZPV). Podáním přihlášky vzniká přihlašovateli právo přednosti; pokud by však takové právo existovalo
na základě mezinárodní smlouvy, pak jej musí přihlašovatel uplatnit již v přihlášce a prokázat je, jinak
se k němu nepřihlíží (§ 36 ZPV).
27 Bližší podmínky samotného řízení upravuje vyhláška o řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů (srov. vyhláška
č. 550/1990 Sb., o řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů, ve znění pozdějších předpisů).
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 19 z 25 Přihláška
se podává na předepsaném formuláři dostupném ZDE. Na stejném místě je zároveň k dispozici
návod k vyplnění přihlášky a další podrobnější informace. Přihláška se dá odevzdat u ÚPV osobně či zaslat
elektronicky. Za přijetí přihlášky průmyslového vzoru se v základu platí poplatek 1.000,- Kč.28
Nutno upozornit, že na rozdíl od ostatních průmyslových práv může být přihláška průmyslového vzoru
jednoduchá (se žádostí o zápis pouze jednoho průmyslového vzoru) nebo hromadná (se žádostí o zápis
více průmyslových vzorů). Hromadná přihláška pak má svá specifika (srov. § 35 odst. 4 a 5 ZPV) a dá se až
do zápisu v rejstříku rozdělit se zachováním práva přednosti (srov. § 37 odst. 5 ZPV).
V návaznosti na podání přihlášky ÚPV provádí průzkum přihlášky průmyslového vzoru, ve kterém
mimo jiné posuzuje novost a individuální povahu průmyslového vzoru. Tento průzkum (kvalitativně
srovnatelný s formálním a věcným průzkumem u ochranných známek) je mezi zahraničními úpravami
ojedinělý, jak zmíněno výše (podkapitola 4.2).
Pokud přihláška neobsahuje požadované náležitosti, ÚPV přihlašovatele vyzve, aby nedostatky
odstranil, k čemuž mu stanoví lhůtu (§ 37 odst. 2 ZPV). Pokud se dané nedostatky v rozsahu § 35 ZPV
odstraní, pak se za den podání přihlášky považuje den, kdy ÚPV obdrží opravu; v opačném případě
se přihláška považuje za nepodanou (§ 37 odst. 3 ZPV). V případě dalších nedostatků se při jejich
neodstranění přihlašovatelem řízení o přihlášce průmyslového vzoru zastaví (§ 37 odst. 4 ZPV). Pokud
není předmětem přihlášky průmyslový vzor, vzor nesplňuje požadavky dle zákona o ochraně
průmyslových vzorů (tj. zejména není nový či nemá individuální povahu), či dochází ke kolizi se
28 Poplatky jsou obecně upraveny zákonem č. 634/2004 Sb. o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro
přehled poplatků srov. ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ. Poplatky. ÚPV [online].
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 20 z 25 starším
shodným průmyslovým vzorem s účinky v České republice, ÚPV takovou přihlášku zamítne;
nejprve však umožní přihlašovateli vyjádřit se k důvodům zamítnutí (§ 37 odst. 6 ZPV).
Pokud nedojde k zastavení řízení či zamítnutí přihlášky, ÚPV zapíše průmyslový vzor do rejstříku
a přihlašovateli vydá o daném zápisu osvědčení (§ 38 ZPV). Na rozdíl od patentů či ochranných
známek se přihláška v průběhu zápisného řízení nezveřejňuje. ÚPV zapsaný průmyslový vzor zveřejní
až se zápisem do rejstříku (existuje však možnost odložení zveřejnění v maximální délce 30 měsíců
od data podání přihlášky či dne vzniku práva přednosti). Samotný zápis (či odložení zveřejnění)
oznámí ÚPV ve Věstníku (§ 38 ZPV) stejně jako se ve Věstníku posléze oznamují jednotlivá obnovení
ochrany.
Co se týče prvního příkladu průmyslového vzoru, tj. přední masky osobního automobilu, čtvrtá obnova
doby ochrany byla zveřejněna ve Věstníku č. 2016/21 (s. 6, rubrika Čtvrté obnovy doby ochrany
průmyslových vzorů). Druhý příklad průmyslového vzoru, tj. advokátní talár, byl při zápisu zveřejněn ve
Věstníku č. 2010/43 (s. 2, rubrika Zapsané průmyslové vzory – přehled podle tříd).
4.9 Průmyslový vzor společenství
Hlavním účelem nařízení 6/2002 je ustavit jednotný systém průmyslového vzoru Společenství a
zavést jednotnou ochranu průmyslových vzorů s jednotnými účinky pro celé Evropské
společenství/Evropskou unii (recitál 1 nařízení 6/2002). Průmyslový vzor Společenství má jednotnou
povahu, což znamená, že má stejné účinky v celém Společenství (Evropské unii). Může být zapsán,
převeden, lze se ho vzdát, může být zrušen nebo prohlášen za neplatný a jeho užívání může být
zakázáno pouze pro území celého Společenství (Evropské unie) dle čl. 1 odst. 3 nařízení 6/2002.
Jedinou výjimkou ze zásady jednotnosti průmyslového vzoru jsou licence, kterými lze poskytnout
užívání průmyslového vzoru jak pro území celého Společenství (Evropské unie), tak pouze na území
jednoho nebo několika členských států (čl. 32 odst. 1 nařízení 6/2002).
Jednotná povaha průmyslového vzoru Společenství v sobě zahrnuje dva aspekty. Prvním je
koncentrace zápisného řízení a sporů o prohlášení neplatnosti u jednotných orgánů Společenství
(Evropské unie), druhým je jednotný účinek soudních rozhodnutí, která se týkají práv k průmyslovým
vzorům Společenství.
V případě zapsaných průmyslových vzorů Společenství probíhá proces registrace (čl. 48 nařízení
6/2002) a prohlášení neplatnosti (čl. 52 až 53 nařízení 6/2002) v jednom místě, kterým je Úřad
Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), přičemž k zápisu dochází na základě jednotné
hmotněprávní a procesně-právní úpravy. Podmínky zápisné způsobilosti jsou v zásadě shodné, jako u
českých zapsaných průmyslových vzorů, tj. jedná se o novost (čl. 5 a 7 nařízení 6/2002), individuální
povahu (čl. 6 a 8 nařízení 6/2002) či soulad s veřejným pořádkem a dobrými mravy (čl. 9 nařízení
6/2002).
Co se týče prohlášení neplatnosti (obdoba českého výmazu), to může být učiněno jak před EUIPO, tak
v rámci řízení o uplatňování práv ze zapsaného průmyslového vzoru Společenství, a to tzv. soudy pro
průmyslové vzory Společenství (čl. 24 odst. 1 nařízení 6/2002).
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 21 z 25 Zapsaný
průmyslový vzor Společenství
Zápisné řízení u zapsaných průmyslových vzorů Společenství probíhá před EUIPO, který provádí
formální a pouze velmi omezený věcný průzkum zápisné způsobilosti (v jeho rámci prověřuje pouze
to, zda se vůbec jedná o průmyslový vzor dle čl. 3 písm. a) nařízení 6/2002) a posuzuje podmínku
souladnosti průmyslového vzoru s dobrými mravy/veřejným pořádkem (čl. 9 nařízení 6/2002). Otázka
naplnění předpokladů novosti a individuální povahy je řešena až případně v rámci sporného řízení
o prohlášení neplatnosti (buď před EUIPO, nebo před některým ze soudů pro průmyslové vzory
Společenství).
Na základě zápisu průmyslového vzoru Společenství do rejstříku získává vlastník zapsaného
průmyslového vzoru časově omezenou výhradní ochranu (základní doba ochrany je 5 let s
maximálním prodloužením na 25 let ode dne podání přihlášky), jejímž hlavním obsahem je právo
zápovědi (ius excludendi dle čl. 19 nařízení 6/2002) a právo udělovat souhlas s užitím průmyslového
vzoru.
Zapsaný průmyslový vzor Společenství je předmětem vlastnictví (čl. 27 až 34 nařízení 6/2002). Může
být převeden formou translativního převodu práv, může být předmětem práva zástavního nebo
může být předmětem výkonu rozhodnutí či k němu může jeho vlastník poskytnout licenci (čl. 32).
Licenci lze poskytnout jak pro celé území Společenství (Evropské unie), tak pouze pro jeden nebo
několik členských států. Účinnost licence vůči třetím osobám je (obdobně jako účinnost zápisu
převodu, účinnost vzniku zástavního práva apod.) vázána až na zápis do rejstříku průmyslových vzorů
Společenství (čl. 33 nařízení 6/2002) (kapitola 7).
Příkladem zapsaného průmyslového vzoru Společenství může být například tvar vozidla Škoda,
průmyslový vzor s označením Automobil (číslo zápisu 000092879-0001, číslo přihlášky 92879, zapsáno 27.
1. 2004, původce Thomas Ingenlath, majitel ŠKODA AUTO a.s., Locarnské zatřídění 12-08, tj. třída
Dopravní a zdvihací prostředky, podtřída Automobily, autobusy a nákladní vozy).
Nezapsaný průmyslový vzor Společenství
S ohledem na ochranu zájmů zejména textilního průmyslu, který produkuje výrobky s krátkou dobou
životnosti, byla zavedena krátká a neformální ochrana designu tzv. nezapsaným průmyslovým vzorem
Společenství. Současně tato forma ochrany představuje realizaci závazků, které Evropské unii
vyplývají z čl. 25 odst. 2 Dohody TRIPS.
Na rozdíl od autorského práva není u nezapsaného průmyslového vzoru třeba, aby průmyslový vzor
byl jedinečným výsledkem tvůrčí duševní činnosti (kapitola 6). Oproti ochraně nekalosoutěžní, která
je založená na odpovědnostním principu, zase ochrana cestou nezapsaných průmyslových vzorů
zakládá výlučná práva (právo na ochranu proti kopírování).
Nařízení 6/2002 chápe režim nezapsaných průmyslových vzorů jako režim komplementární k režimu
zapsaných průmyslových vzorů Společenství. Oba režimy se tak doplňují. Propojení obou forem
ochrany se projevuje především v tom, že nařízení 6/2002 poskytuje vlastníku průmyslového vzoru
tzv. ochrannou lhůtu (grace period), v rámci níž je možné přihlásit (dosud nezapsaný) průmyslový vzor
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 22 z 25 k
ochraně, aniž je předchozí zveřejnění vlastníkem na překážku novosti nebo individuální povahy (čl.
7 odst. 2 nařízení 6/2002).
Stejná kombinace ochran se potom uplatní i ve vztahu mezi národním zapsaným průmyslovým
vzorem a nezapsaným průmyslovým vzorem Společenství. I zde může vlastník nezapsaného
průmyslového vzoru Společenství využít ochrannou lhůtu (§ 6 odst. 2 ZPV) a v rámci jejího plynutí
podat přihlášku průmyslového vzoru (aniž by zpřístupnění veřejnosti v takové ochranné lhůtě bylo na
překážku novosti nebo individuální povahy).
Definiční kritéria (jakási quasi zápisná způsobilost) nezapsaného průmyslového vzoru Společenství
jsou stejná, jako v případě zapsaného průmyslového vzoru, tj. novost, individuální povaha, soulad
s veřejným pořádkem a dobrými mravy. Oproti zapsanému průmyslovému vzoru je však pro
posuzování novosti a individuální povahy rozhodný okamžik zpřístupnění průmyslového vzoru
veřejnosti, a nikoliv okamžik podání přihlášky.
Doba ochrany
Doba ochrany se u nezapsaného průmyslového vzoru počítá od okamžiku zpřístupnění průmyslového
vzoru veřejnosti. V případě nezapsaného průmyslového vzoru z logiky věci není možné žádat
o obnovení zápisu, doba ochrany je tak fixně stanovena na dobu tří let (čl. 11 odst. 1 nařízení 6/2002).
Oproti zapsanému průmyslovému vzoru poskytuje nezapsaný průmyslový vzor zúžený rozsah
ochrany. Jediné právo, které nařízení 6/2002 vlastníku nezapsaného průmyslového vzoru přiznává, je
právo zápovědní, a to pouze v případech, kdy napadané užití vyplývá z kopírování průmyslového
vzoru (čl. 19 odst. 2 nařízení 6/2002). Zápovědní právo se však nevztahuje na takové užívání
průmyslového vzoru, které vyplývá z nezávislé tvůrčí práce původce nezapsaného průmyslového
vzoru, u něhož se lze důvodně domnívat, že nebyl obeznámen s průmyslovým vzorem, který byl
zpřístupněn veřejnosti jeho vlastníkem (čl. 19 odst. 2 nařízení 6/2002).
Nezapsaný průmyslový vzor může být prohlášen za neplatný pouze soudem pro průmyslové vzory
Společenství (žádné zápisné řízení zde neprobíhá). V souladu s čl. 24 odst. 3 nařízení 6/2002 může
soud nezapsaný průmyslový vzor prohlásit za neplatný pouze v rámci řízení o prohlášení neplatnosti
nebo v rámci řízení o uplatňování práv na základě návrhu protistrany.
4.10Mezinárodní průmyslový vzor
V zahraničí je možno průmyslový vzor přihlašovat národní cestou v jednotlivých národních státech.29
Jak uvádí ÚPV, „splňují-li podaná přihláška a její předmět formální a věcné náležitosti, získá
přihlašovatel sadu jednotlivých na územích daných států působících a na sobě nezávislých ochran“.30
Problém je však to, že se v každém jednotlivém státě podmínky liší a podstupovat jednotlivá řízení
souběžně je v tomto ohledu nepraktické, nemluvě o finanční náročnosti celého procesu. K překonání
29 Nutno upozornit, že ve Spojených státech se design chrání patentem, nikoliv průmyslovým vzorem (srov. UNITED STATES
PATENT AND TRADEMARK OFFICE. Design Patent Application Guide. USPTO [online]).
30 Srov. ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ, Základní informace o přihlašování průmyslových vzorů do zahraničí, op. cit.,
s. 1.
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 23 z 25 praktických
a finančních obtíží u přihlašování do zahraničí slouží mezinárodní zápis průmyslového
vzoru, tzv. „Haagský systém“.
Již bylo zmíněno, že Česká republika sice není smluvní stranou Haagské dohody, ale na jejím území lze
získat ochranu mezinárodním průmyslovým vzorem díky domu, že se Evropská unie stala smluvní
stranou tzv. Ženevského aktu. Jako členský stát tak lze v průběhu zápisu designovat celou Evropskou
unii.
Žádost o mezinárodní zápis může podat každá fyzická nebo právnická osoba, která má na území
členského státu (případně členského státu mezivládní organizace) bydliště, obvyklé sídlo nebo
podnik, nebo každý příslušník státu, který je smluvní stranou. Podání mezinárodní přihlášky má stejné
účinky jako podání přihlášky národní cestou (čl. 14 odst. 1 Haagské dohody) a mezinárodní zápis má
stejné účinky jako zápis provedený národním úřadem (čl. 14 odst. 2 Haagské dohody). Mezinárodní
úřad (Světová organizace duševního vlastnictví / WIPO), který provádí mezinárodní zápis, po obdržení
přihlášky a po průzkumu formálních náležitostí mezinárodní přihlášky (čl. 8) provede mezinárodní
zápis, který zveřejní, a zašle kopii zveřejnění mezinárodního zápisu všem určeným úřadům (čl. 10).
Každá členská země, která provádí věcný průzkum přihlášek průmyslových vzorů a která si to
vyhradila, po oznámení zveřejnění provede vlastní průzkum zápisné způsobilosti průmyslového vzoru.
V případě, že průmyslový vzor nevyhovuje podmínkám zápisné způsobilosti, WIPO oznámí, že
podmínky pro udělení ochrany nejsou splněny, a účinky mezinárodního zápisu na území dané smluvní
strany částečně nebo úplně odmítne (čl. 12 odst. 1).
Doba platnosti mezinárodního zápisu je 5 let od data zápisu, přičemž zápis může být (po zaplacení
obnovovacích poplatků) obnoven na dodatečná pětiletá období (čl. 17 odst. 2). Maximální doba
ochrany je stanovena v příslušných národních předpisech. Na úrovni Evropské unie omezena horním
limitem 25 let.31
4.11Národní zapsaný průmyslový vzor jako předmět
vlastnictví
Ke smluvnímu užívání průmyslového vzoru je zapotřebí licence (§ 32 odst. 1 ZPV) podle OZ (kapitola
7).32
Zapsaný průmyslový vzor lze ale také převést formou translativního převodu. Pro převodní
smlouvu se vyžaduje písemná forma. Aby byla převodní smlouva účinná vůči třetím osobám, musí být
převod zapsán v rejstříku průmyslových vzorů (§ 30 ZPV). Zákon o ochraně průmyslových vzorů dále
předpokládá možnost zastavení zapsaného průmyslového vzoru při současném zápisu zástavního
práva do rejstříku (§ 1309 a násl. OZ) stejně jako možnost, aby průmyslový vzor byl předmětem
výkonu rozhodnutí (§ 31 ZPV).
Pokud práva ze zapsaného průmyslového vzoru přísluší několika osobám, je zapsaný průmyslový vzor
předmětem podílového spoluvlastnictví (§ 33 ZPV), které se podpůrně řídí právní úpravou podílového
spoluvlastnictví v občanském zákoníku (§ 1115 a násl. OZ). Každý ze spoluvlastníků je „oprávněn
31 Pro více informací srov. WIPO. Industrial Designs. WIPO [online].
32 Zákon o ochraně průmyslových vzorů v tomto kontextu odkazuje na starou právní úpravu v podobě již neúčinného
obchodního zákoníku (srov. § 32 odst. 4 ZPV).
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 24 z 25 uplatňovat
nároky z porušení nebo ohrožení práv k průmyslovému vzoru samostatně“ (§ 33 odst. 2 a 3
ZPV).
Zákon o ochraně průmyslových vzorů stanoví, že zapsaný průmyslový vzor může užívat každý
ze spoluvlastníků, pokud se nedohodou jinak. K platnému uzavření licenční smlouvy, není-li
dohodnuto jinak, je potom třeba souhlasu všech spoluvlastníků (§ 33 odst. 3 ZPV).
Na rozdíl od licencování, kde je umožněna modifikace základního principu jednomyslného souhlasu,
je v případě translativního převodu práv k zapsanému průmyslovému vzoru nutný souhlas všech
spoluvlastníků. Co do převodu podílů na průmyslovém vzoru mezi spoluvlastníky, je takový převod
možný i bez souhlasu ostatních; na třetí osobu lze však podíl převést jen tehdy, pokud „žádný ze
spoluvlastníků nepřijme ve lhůtě jednoho měsíce písemnou nabídku převodu“ (§ 33 odst. 4 ZPV).
4.12 Seznam použitých zdrojů
Odborná literatura
• HORÁČEK, Roman; Čada, Karel; HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 381 s.
ISBN 978-80-7400-655-5.
• KOUKAL, Pavel. Autorské právo a práva související v sekundárním právu EU a jejich reflexe v judikatuře Soudního dvora.
In: DOBROVOLNÁ, Eva; HURDÍK, Jan; SELUCKÁ, Markéta (eds.). Evropské soukromé právo v čase a prostoru II. díl: Část
deskriptivní, analytická a systémově analytická. Brno: Masarykova univerzita, 2018, 396 s. ISBN 978-80-210-8905-1.
• KOUKAL, Pavel; ČERNÝ, Miroslav; CHARVÁT, Radim. Zákon o ochraně průmyslových vzorů. Komentář. Praha: Wolters
Kluwer ČR, 2015, 348 s. ISBN 978-80-7478-929-8.
• KOUKAL, Pavel. Právní ochrana designu – průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, 156 s.
ISBN 978-80-7357-886-2.
• MYŠKA, Matěj. Duševní vlastnictví a jeho zakotvení v primárním právu EU. In: DOBROVOLNÁ, Eva; HURDÍK, Jan; SELUCKÁ,
Markéta (eds.). Evropské soukromé právo v čase a prostoru II. díl: Část deskriptivní, analytická a systémově analytická.
Brno: Masarykova univerzita, 2018, 396 s. ISBN 978-80-210-8905-1.
• PILA, Justine; TORREMANS, Paul. European Intellectual Property Law. Oxford: Oxford University Press, 2016, 671 s.
ISBN 978-0-19-872991-4.
• SEVILLE, Catherine. EU Intellectual Property Law and Policy. 2. vydání. Cheltenham: Edward Elgar publishing, 2016, 537 s.
ISBN 978-1-78100-345-9.
Právní předpisy
• Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (sdělení č. 191/1995 Sb.).
• Locarnská dohoda o zřízení mezinárodního třídění průmyslových vzorů a modelů, podepsaná v Locarnu 8. října 1968
a změněná dne 28. září 1979 (vyhláška č. 18/1981 Sb., ve znění vyhlášky č. 85/1985 Sb.).
• Ženevský akt Haagské dohody o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů.
• Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. 3. 1883 (vyhláška č. 64/1975 Sb.) ve znění poslední revize
ve Stockholmu ze dne 14. 7. 1967.
• Haagská dohoda o mezinárodním přihlašování průmyslových vzorů a modelů ze dne 6. listopadu 1925 revidovaná
v Londýně dne 2. června 1934 a v Haagu dne 28. listopadu 1960.
• Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. 9. 1886 (vyhláška č. 133/1980 Sb.) ve znění poslední
revize v Paříži ze dne 24. 7. 1971.
• Nařízení Komise (ES) č. 876/2007 ze dne 24. července 2007, kterým se v návaznosti na přistoupení Evropského
společenství k Ženevskému aktu Haagské dohody o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů mění nařízení (ES)
č. 2245/2002, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 6/2002 o (průmyslových) vzorech Společenství.
Právo duševního vlastnictví Právnická fakulta MU Kolektiv autorů
- 25 z 25 •
Nařízení Komise (ES) č. 877/2007 ze dne 24. července 2007, kterým se v návaznosti na přistoupení Evropského
společenství k Ženevskému aktu Haagské dohody o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů mění nařízení (ES)
č. 2246/2002 týkající se poplatků placených Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory).
• Nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství.
• Rozhodnutí Rady ze dne 18 prosince 2006, kterým se schvaluje přistoupení Evropského společenství k Ženevskému aktu
Haagské dohody o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů, přijatému v Ženevě 2. července 1999.
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/71/ES ze dne 13. října 1998 o právní ochraně (průmyslových) vzorů.
• Vyhláška č. 550/1990 Sb., o řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů, ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů
(autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových
vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 634/2004 Sb. o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Soudní a správní rozhodnutí
• Rozhodnutí OHIM ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. R-595/2012-3.
• Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2012, č.j. 9 Ca 328/2009-126.
• Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2013, č.j. 9 Ca 290/2009-65.
• Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2015, č.j. 9 A 24/2011-58.
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 7 As 53/2008.
• Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 20. 10. 2011 ve věci PepsiCo, Inc. proti Grupo Promer Mon Graphic SA
(C-281/10 P).
• Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 27. 7. 2011 ve věci Flos SpA proti Semeraro Casa e Famiglia SpA (C-
168/09).
• Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 27. 9. 2017 ve spojených věcech Nintendo Co. Ltd proti BigBen
Interactive GmbH a BigBen Interactive SA (C-24/16 a C-25/16).
• Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 30. 6. 2005 ve věci Tod’s SpA a Tod’s France SARL proti Heyraud (C-
28/04).
• Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. 2. 2012 ve věci Celaya Emparanza y Galdos Internacional SA proti
Proyectos Integrales de Balizamiento SL (C-488/10).
• Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 2. 7. 2009 ve věci Fundación Española para la Innovación de la
Artesanía (FEIA) proti Cul de Sac Espacio Creativo SL, Acierta Product & Position SA (C-32/08).
• Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 12. 9. 2019 ve věci Cofemel – Sociedade de Vestuário SA proti G-Star
Raw CV (C-683/17).
• Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. 2. 2014 ve věci H. Gautzsch Großhandel GmbH & Co. KG proti
Münchener Boulevard Möbel Joseph Duna GmbH (C-479/12).
• Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 3 Cmo 293/2008.
• Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1054/2011.
Ostatní zdroje
• UNITED STATES PATENT AND TRADEMARK OFFICE. Design Patent Application Guide. USPTO [online]. Dostupné z:
https://www.uspto.gov/patents-getting-started/patent-basics/types-patent-applications/design-patent-application-
guide
• ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ. Poplatky. ÚPV [online]. Dostupné z: https://www.upv.cz/cs/prumyslova-prava/
prumyslove-vzory/poplatky.html
• WIPO. Industrial Designs. WIPO [online]. Dostupné z: http://www.wipo.int/designs/en/