1
ZÁKON SMĚNEČNÝ A ŠEKOVÝ
č. 191 ze dne 20. prosince 1950
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I
SMĚNKA
Část prvá
SMĚNKA CIZÍ
Oddíl první
VYSTAVENÍ A FORMA CIZÍ SMĚNKY
§ 1
Cizí směnka obsahuje:
1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, v
kterém je tato listina sepsána;
2. bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu;
3. jméno toho, kdo má platit (směnečníka);
4. údaj splatnosti;
5. údaj místa, kde má být placeno;
6. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;
7. datum a místo vystavení směnky;
8. podpis výstavce.
§ 2
(1) Listina, v které chybí některá podstatná náležitost uvedená v předchozím paragrafu,
není platná jako cizí směnka, s výhradou případů uvedených v následujících odstavcích.
(2) O směnce, v níž není údaj splatnosti, platí, že jest splatná na viděnou.
(3) Není-li zvláštního údaje, platí, že místo uvedené u jména směnečníkova je místem
platebním a zároveň místem směnečníkova bydliště
(4) Není-li ve směnce udáno místo vystavení, platí, že byla vystavena v místě uvedeném u
jména výstavce.
§ 3
(1) Směnka může znít na vlastní řad výstavce.
(2) Ve směnce může být udán jako směnečník sám výstavce.
(3) Směnku lze vystavit na účet třetí osoby.
§ 4
Směnku lze učinit splatnou u třetí osoby, a to buď v místě směnečníkova bydliště, nebo
v místě jiném.
§ 5
(1) Ve směnce splatné na viděnou nebo na určitý čas po viděné může výstavce ustanovit
zúrokování směnečné sumy. V jiné směnce platí tato doložka za nenapsanou.
(2) Úrokovou míru je třeba udat ve směnce; chybí-li tento údaj, platí úroková doložka za
2
nenapsanou.
(3) Úrok běží od data vystavení směnky, pokud není určen den jiný.
§ 6
(1) Je-li směnečná suma udána jak slovy, tak čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí suma
vyjádřená slovy.
(2) Je-li směnečná suma udána několikrát slovy nebo několikrát čísly a neshodují-li se
tyto údaje, platí suma nejmenší.
§ 7
Jsou-li na směnce podpisy osob, které se nemohou směnečně zavazovat, podpisy nepravé,
podpisy vymyšlených osob nebo podpisy, jež z nějakého jiného důvodu nezavazují osoby,
které se na směnku podepsaly nebo jejichž jménem byla směnka podepsána, nemá to vliv na
platnost závazků ostatních osob na ní podepsaných.
§ 8
Kdo se podepíše na směnku jako zástupce osoby, za kterou není oprávněn jednat, je sám
směnečně zavázán, a zaplatí-li, má tatáž práva, jaká by měla osoba, za kterou podle svých
údajů jednal. To platí i o zástupci, který překročil meze svého oprávnění.
§ 9
(1) Výstavce odpovídá za přijetí a zaplacení směnky.
(2) Svou odpovědnost za přijetí může výstavce vyloučit; každá doložka, kterou vyloučí
svou odpovědnost za zaplacení, platí za nenapsanou.
§ 10
Nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže
se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve
zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí.
Oddíl druhý. INDOSAMENT
§ 11
1. Každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem
(rubopisem).
2. Pojal-li výstavce do směnky slova "nikoliv na řad" nebo jinou doložku stejného
významu, lze převést směnku jen ve formě a s účinky obyčejného postupu (cesse).
3. Směnku lze indosovat (převést rubopisem) i na směnečníka, ať přijal směnku nebo ne,
na výstavce nebo na každou jinou osobu směnečně zavázanou. Tyto osoby mohou směnku
dále indosovat.
§ 12
1. Indosament musí být bezpodmínečný. Jakákoliv podmínka, na níž byl učiněn
závislým, platí za nenapsanou.
2. Částečný indosament je neplatný.
3. Zní-li indosament na majitele, platí za nevyplněný.
3
§ 13
1. Indosament nutno napsat na směnku nebo na list s ní spojený (přívěsek). Musí jej
podepsat indosant (kdo směnku rubopisem převádí).
2. V indosamentu nemusí být udán indosatář (na koho se směnka rubopisem převádí);
indosament může záležet i v pouhém podpisu indosantově (nevyplněný indosament,
blankoindosament). V posledním případě musí být indosament, aby byl platný, napsán na rub
směnky nebo na přívěsek.
§ 14
1. Indosamentem se převádějí všechna práva ze směnky.
2. Jde-li o blankoindosament, může majitel:
a) vyplnit indosament svým jménem nebo jménem někoho jiného;
b) dále indosovat směnku blankoindosamentem nebo na určitou osobu;
c) odevzdat směnku osobě třetí, aniž blankoindosament vyplní a aniž směnku indosuje.
§ 15
1. Není-li tu opačné doložky, indosant odpovídá za přijetí a zaplacení směnky.
2. Indosant může zakázat další indosaci směnky; v tomto případě neodpovídá těm, na něž
směnka byla dále indosována.
§ 16
(1) O tom, kdo má směnku v rukou platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo
nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem.
Přeškrtnuté indosamenty platí přitom za nenapsané. Následuje-li po blankoindosamentu
další indosament, platí, že podpisovatel tohoto indosamentu nabyl směnky
blankoindosamentem.
(2) Pozbude-li někdo směnky jakýmkoliv způsobem, není nový majitel, který prokáže své
právo způsobem uvedeným v odstavci 1, povinen směnku vydat, ledaže jí nabyl ve zlé víře
anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí.
§ 17
Kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho
vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky
jednal vědomě na škodu dlužníka.
§ 18
(1) Obsahuje-li indosament doložku "hodnota k vybrání", "k inkasu", "in prokura" nebo
jinou doložku vyjadřující jen zmocnění, může majitel vykonat všechna práva ze směnky,
může ji však převést jen dalším zmocňovacím indosamentem.
(2) Osoby směnečně zavázané mohou v tomto případě činit majiteli jen takové námitky,
které by mohly činit indosantovi.
(3) Zmocnění obsažené ve zmocňovacím indosamentu nezaniká ani smrtí zmocnitele, ani
ztrátou jeho způsobilosti k právním úkonům.
§ 19
(1) Obsahuje-li indosament doložku "hodnota k zajištění", "hodnota v zástavě" nebo jinou
doložku vyjadřující zastavení, může majitel vykonat všechna práva ze směnky; jeho
indosament má však jen účinek zmocňovacího indosamentu.
(2) Osoby směnečně zavázané nemohou majiteli činit námitky, které se zakládají na jejich
4
vlastních vztazích k indosantovi, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu
dlužníka.
§ 20
(1) Indosament po splatnosti směnky má stejné účinky jako indosament před splatností.
Byla-li však směnka indosována teprve po protestu pro neplacení nebo po uplynutí lhůty k
protestu, má indosament jen účinky obyčejného postupu.
(2) Dokud není prokázán opak, má se za to, že nedatovaný indosament byl na směnku
napsán před uplynutím lhůty k protestu.
Oddíl třetí. PŘIJETÍ SMĚNKY
§ 21
Majitel směnky anebo i ten, kdo směnku má jen v rukou, může ji až do splatnosti předložit
směnečníkovi v místě jeho bydliště k přijetí.
§ 22
(1) Výstavce může v každé směnce ustanovit buď s určením lhůty, nebo bez něho, že
směnka musí být předložena k přijetí.
(2) Výstavce může ve směnce zakázat její předložení k přijetí, nejde-li o směnku, která je
splatná u třetí osoby nebo v jiném místě než v místě směnečníkova bydliště anebo která je
vystavena na určitý čas po viděné.
(3) Výstavce může také ustanovit, že směnka nesmí být předložena k přijetí před určitým
dnem.
(4) Nezakáže-li výstavce předložení směnky k přijetí, může každý indosant buď s určením
lhůty, nebo bez něho ustanovit, že směnka musí být předložena k přijetí.
§ 23
(1) Směnka vystavená na určitý čas po viděné musí být předložena k přijetí do jednoho
roku od data vystavení.
(2) Výstavce může tuto lhůtu zkrátit nebo určit lhůtu delší.
(3) Indosanti mohou tyto lhůty zkrátit.
§ 24
(1) Směnečník může žádat, aby předložení směnky k přijetí bylo ještě opakováno v den
následující po prvém předložení. Účastníci se mohou dovolávat toho, že nebylo vyhověno
této žádosti, jen byla-li vyznačena v protestu.
(2) Majitel není povinen ponechat směnku předloženou k přijetí v rukou směnečníka.
§ 25
(1) Přijetí se píše na směnku. Vyjadřuje se slovem "přijato" nebo jiným slovem stejného
významu; podepíše je směnečník. Pouhý podpis směnečníka na líci směnky platí za přijetí.
(2) Je-li směnka splatná v určitý čas po viděné nebo je-li třeba ji podle zvláštní doložky
předložit k přijetí v určené lhůtě, musí být přijetí datováno dnem, kterého se stalo, ledaže
majitel žádá, aby byl uveden den předložení. Není-li přijetí datováno, musí majitel, aby si
zachoval svá postihová práva proti indosantům a výstavci, toto opominutí dát zjistit včas
protestem.
§ 26
(1) Přijetí musí být bezpodmínečné; směnečník je však může omezit na část směnečné
5
sumy.
(2) Odchyluje-li se přijetí od obsahu směnky jinak, rovná se to odepření přijetí. Avšak
příjemce je zavázán podle obsahu svého přijetí.
§ 27
(1) Udá-li výstavce ve směnce jako platební místo jiné místo než místo směnečníkova
bydliště, aniž označí třetí osobu, u níž se má platit, může tuto osobu označit směnečník při
přijetí. Neučiní-li tak, platí, že se příjemce sám zavázal zaplatit v platebním místě.
(2) Je-li směnka splatná v bydlišti směnečníka, může směnečník v přijetí udat adresu v
tom místě, kde se má platit.
§ 28
(1) Přijetím se směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti.
(2) Není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok
ze směnky na vše, co lze žádat podle § 48 a 49.
§ 29
(1) Přeškrtne-li směnečník své přijetí napsané na směnku, dříve než ji vrátí, platí, že přijetí
odepřel. Dokud není prokázán opak, má se za to, že se přeškrtnutí stalo před vrácením
směnky.
(2) Oznámí-li však směnečník písemně přijetí směnky majiteli nebo kterékoliv osobě, jež
se na směnku podepsala, je jim zavázán podle obsahu svého přijetí.
Oddíl čtvrtý. SMĚNEČNÉ RUKOJEMSTVÍ
§ 30
(1) Zaplacení směnky může být pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno
směnečným rukojemstvím.
(2) Tuto záruku může dát třetí osoba nebo i ten, kdo se už na směnku podepsal.
§ 31
(1) Rukojemské prohlášení se píše na směnku nebo na přívěsek.
(2) Rukojemství se vyjadřuje slovy "jako rukojmí" nebo jinou doložkou stejného
významu; rukojmí je podepíše.
(3) O pouhém podpisu rukojmího na líci směnky platí, že zakládá směnečné rukojemství,
nejde-li o podpis směnečníka nebo výstavce.
(4) V prohlášení je třeba udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za
výstavce.
§ 32
(1) Směnečný rukojmí je zavázán jako ten, za koho se zaručil.
(2) Závazek směnečného rukojmího je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil,
neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy.
(3) Zaplatí-li směnečný rukojmí směnku, nabývá práv ze směnky proti tomu, za koho se
zaručil, a proti všem, kdož jsou této osobě směnečně zavázáni.
6
Oddíl pátý. SPLATNOST SMĚNKY
§ 33
(1) Směnka může být vystavena:
na viděnou,
na určitý čas po viděné,
na určitý čas po datu vystavení,
na určitý den.
(2) Směnky s jinou dobou splatnosti nebo se splatností postupnou jsou neplatné.
§ 34
(1) Směnka na viděnou je splatná při předložení. Musí být předložena k placení do
jednoho roku od data vystavení. Výstavce může tuto lhůtu zkrátit nebo určit lhůtu delší.
Indosanti mohou tyto lhůty zkrátit.
(2) Výstavce může ustanovit, že směnka na viděnou nesmí být předložena k placení před
určitým dnem. V tomto případě začíná lhůta k předložení od tohoto dne.
§ 35
(1) Splatnost směnky vystavené na určitý čas po viděné se řídí datem přijetí nebo datem
protestu.
(2) Nebyl-li učiněn protest, platí se zřetelem k příjemci, že se nedatované přijetí stalo v
poslední den lhůty určené pro předložení směnky k přijetí.
§ 36
(1) Směnka vystavená na jeden měsíc nebo na několik měsíců po datu vystavení nebo po
viděné je splatná ve shodný den měsíce, v němž má být placeno. Není-li v měsíci takový
den, je směnka splatná poslední den toho měsíce.
(2) Je-li směnka vystavena na jeden a půl měsíce nebo na několik měsíců a půl měsíce po
datu vystavení nebo po viděné, počítají se nejprve celé měsíce.
(3) Je-li splatnost určena na začátek, střed nebo konec měsíce, rozumí se tím prvý,
patnáctý nebo poslední den tohoto měsíce.
(4) Výrazy "osm dní" nebo "patnáct dní" se nerozumějí jeden nebo dva týdny, nýbrž
celých osm nebo patnáct dní.
(5) Výrazem "půl měsíce" se rozumí patnáct dní.
§ 37
(1) Je-li směnka splatná určitého dne v místě, jehož kalendář se různí od kalendáře místa,
kde byla vystavena, platí pro den splatnosti kalendář místa platebního.
(2) Různí-li se kalendář místa vystavení od kalendáře místa platebního, přepočítá se u
směnky splatné určitý čas po datu vystavení den vystavení na den, který se s ním shoduje
podle kalendáře místa platebního, a takto se určí den splatnosti.
(3) Lhůty k předložení směnek počítají se podle ustanovení odstavce 2.
(4) Ustanovení tohoto článku nelze užít, vyplývá-li z doložky na směnce nebo z jinakých
údajů na ní, že tu byl úmysl věc upravit odchylně.
Oddíl šestý. PLACENÍ
§ 38
(1) Směnku splatnou v určitý den nebo v určitý čas po datu vystavení nebo po viděné
musí majitel předložit k placení v den platební nebo v jeden den ze dvou následujících
7
pracovních dní.
(2) Předložení směnky odúčtovně se rovná jejímu předložení k placení.
§ 39
(1) Směnečník může při placení směnky žádat, aby mu byla vydána opatřená potvrzením
majitele o placení.
(2) Majitel nesmí odmítnout placení částečné.
(3) Při částečném placení se může směnečník domáhat, aby toto placení bylo na směnce
vyznačeno a aby mu bylo o něm vydáno potvrzení.
§ 40
(1) Majitel směnky není povinen přijmout placení před splatností.
(2) Směnečník, který platí před splatností, jedná na vlastní nebezpečí.
(3) Kdo platí při splatnosti, zprošťuje se svého závazku, nejedná-li podvodně nebo nelze-li
mu přičíst hrubou nedbalost. Je povinen zkoumat správnost řady indosamentů, nikoli však
podpisy indosantů.
§ 41
(1) Zní-li směnka na měnu, která není v oběhu v platebním místě, lze směnečný peníz
zaplatit v tuzemské měně podle hodnoty, kterou má v den splatnosti. Prodlévá-li dlužník s
placením, může majitel volit, zda má být směnečný peníz zaplacen v tuzemské měně podle
kursu v den splatnosti nebo podle kursu v den platební.
(2) Hodnota cizí měny se určí podle zvyklostí platebního místa. Výstavce však může
ustanovit, že se má platit podle kursu určeného ve směnce.
(3) Ustanovení předchozích odstavců nelze užít, ustanovil-li výstavce placení v určité
měně (doložka o efektivním placení v cizí měně).
(4) Je-li směnečná suma udána druhem peněz, který má stejné označení, avšak různou
hodnotu ve státě vystavení a ve státě placení, má se za to, že je tím míněn druh peněz
platebního místa.
§ 42
Nepředloží-li se směnka k placení ve lhůtě stanovené v § 38, může každý dlužník
složit směnečný peníz u příslušného soudu na náklad a nebezpečí majitele.
Oddíl sedmý. POSTIH PRO NEPŘIJETÍ A PRO NEPLACENÍ
§ 43
(1) Nebyla-li směnka zaplacena, může majitel při splatnosti směnky vykonat postih proti
indosantům, výstavci a jiným osobám směnečně zavázaným.
(2) Stejné právo má majitel ještě před splatností směnky:
1. bylo-li přijetí zcela nebo zčásti odepřeno;
2. byla-li nařízena exekuční likvidace majetku směnečníka, ať směnku přijal nebo ne,
nebo jestliže jenom zastavil směnečník své platy anebo byla-li bezvýsledně vedena exekuce
na jeho jmění;
3. byla-li nařízena exekuční likvidace majetku výstavce směnky, který zakázal její
předložení k přijetí.
§ 44
(1) Odepření přijetí nebo placení musí být zjištěno veřejnou listinou (protestem pro
nepřijetí nebo pro neplacení).
(2) Protest pro nepřijetí musí být učiněn ve lhůtách určených pro předložení k přijetí.
8
Byla-li podle § 24 odst. 1 směnka předložena po prvé v poslední den lhůty, lze učinit
protest ještě v den následující.
(3) Protest pro neplacení musí být učiněn, jde-li o směnku splatnou v určitý den nebo v
určitý čas po datu vystavení nebo po viděné, v některý ze dvou pracovních dní
následujících po dni splatnosti. Při směnce na viděnou musí být učiněn protest pro
neplacení ve stejných lhůtách, jaké jsou stanoveny v předchozím odstavci k protestu pro
nepřijetí.
(4) Učiní-li se protest pro nepřijetí, není třeba ani předložit směnku k placení, ani učinit
protest pro neplacení.
(5) Zastaví-li směnečník, ať směnku přijal nebo ne, své platy, nebo byla-li bezvýsledně
vedena exekuce na jeho jmění, může majitel vykonat postih jen tehdy, byla-li směnka
předložena směnečníkovi k placení a učiněn protest.
(6) Byla-li nařízena exekuční likvidace majetku směnečníka, ať směnku přijal nebo ne,
anebo majetku jmění výstavce směnky, který zakázal její předložení k přijetí, stačí k
výkonu práva postihu předložit soudní usnesení o nařízení likvidace. Místo soudního
usnesení stačí předložit vyhlášku o jeho uveřejnění.
§ 45
(1) Majitel musí dát zprávu o odepřeném přijetí nebo o odepřeném zaplacení svému
indosantu a výstavci do čtyř pracovních dní následujících po dni protestu nebo při doložce
"bez útrat" po dni předložení. Každý indosant musí do dvou pracovních dní poté, kdy
dostal zprávu, vyrozumět svého indosanta o zprávě, kterou dostal, a sdělit mu jména a
adresy těch, kdož předtím podali zprávu, a tak po řadě až k výstavci. Lhůty běží od přijetí
předchozí zprávy.
(2) Dává-li se podle předchozího odstavce zpráva osobě, jež se na směnce podepsala,
musí být ve stejné lhůtě podána stejná zpráva jejímu směnečnému rukojmímu.
(3) Neudá-li některý indosant svou adresu nebo udá-li ji nečitelně, postačí dát zprávu
indosantu, který ho předchází.
(4) Zprávu lze dát v každé formě, také pouhým vrácením směnky.
(5) Kdo je povinen dát zprávu, musí dokázat, že ji dal v předepsané lhůtě. Lhůta je
dodržena, byla-li během lhůty podána poštovní zásilka obsahující zprávu.
(6) Kdo nepodá zprávu včas, neztrácí svá práva; odpovídá za škodu, která snad byla jeho
nedbalostí způsobena, avšak jen do výše směnečného peníze.
§ 46
(1) Výstavce, indosant nebo směnečný rukojmí může doložkou "bez útrat", "bez protestu"
nebo jinou doložkou stejného významu na směnku napsanou a podepsanou zprostit majitele
povinnosti, aby k zachování postihových práv dal učinit protest pro nepřijetí nebo pro
neplacení.
(2) Doložka nezprošťuje majitele povinnosti směnku včas předložit a dát potřebné zprávy.
Prokázat, že lhůty nebyly dodrženy, náleží tomu, kdo se toho proti majiteli dovolává.
(3) Doložka připojená výstavcem je účinná proti všem osobám, které se na směnce
podepsaly; doložka připojená indosantem nebo směnečným rukojmím je účinná jen proti
nim. Dá-li majitel učinit protest nehledě k doložce připojené výstavcem, jdou útraty na jeho
vrub. Připojí-li doložkou indosant nebo směnečný rukojmí, útraty protestu, byl-li přece
učiněn, mohou být vymáhány na všech osobách, které se na směnku podepsaly.
§ 47
(1) Všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se na ní zaručili, jsou zavázáni
majiteli rukou společnou a nerozdílnou.
(2) Majitel může žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich anebo na všech
9
dohromady a není vázán pořadím, v kterém se zavázali.
(3) Stejné právo má každá osoba, která se podepsala na směnku a ji vyplatila.
(4) Uplatnění nároku proti některé osobě směnečně zavázané nebrání majiteli, aby se
domáhal svých nároků na ostatních, třebas následují za tím, proti komu byl nárok uplatněn
nejprve.
§ 48
(1) Majitel může postihem žádat:
1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány;
2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti;
3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty;
4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.
(2) Vykoná-li se postih před splatností, odečtou se od směnečného peníze úroky za
mezidobí. Tyto úroky se vypočtou podle úřední diskontní sazby Státní banky Československé,
platné v den postihu v místě majitelova bydliště.
§ 49
Kdo vyplatí směnku, může vymáhat na svých předchůdcích:
1. celou částku, kterou zaplatil;
2. šestiprocentní úroky z této částky ode dne, kdy zaplatil;
3. své útraty;
4. odměnu, která se vypočte podle § 48 odst. 1. č. 4.
§ 50
(1) Každá osoba směnečně zavázaná, proti níž se vykoná nebo může vykonat postih, může
se domáhat, aby jí při zaplacení postihové částky byla vydána směnka s protestem a
potvrzený účet.
(2) Každý indosant, který směnku vyplatil, může škrtnout svůj indosament a indosamenty
po něm následující.
§ 51
Při postihu po částečném přijetí může se ten, kdo zaplatí částku, pro kterou nebyla směnka
přijata, domáhat, aby toto placení bylo na směnce vyznačeno a jemu o tom vydáno potvrzení.
Mimo to musí mu majitel vydat ověřený opis směnky a protest, aby umožnil další postih.
§ 52
(1) Kdo je oprávněn k postihu, může, není-li tu doložky tomu bránící, dát si zaplatit novou
směnkou, vystavenou na viděnou na některého ze svých předchůdců a splatnou v bydlišti
tohoto předchůdce (návratní směnka).
(2) Návratní směnka obsahuje vedle částek uvedených v §§ 48 a 49 odměnu dohodcovu a
směnečný poplatek z návratní směnky.
(3) Vystaví-li návratní směnku majitel, určí se její směnečná suma podle kursu směnky na
viděnou, vystavené z platebního místa původní směnky na místo bydliště postižního
dlužníka. Vystaví-li návratní směnku indosant, určí se její směnečná suma podle kursu
směnky na viděnou, vystavené z místa bydliště výstavce návratní směnky na místo bydliště
postižního dlužníka.
10
§ 53
(1) Zmeškáním lhůt stanovených
k předložení směnky na viděnou nebo na určitý čas po viděné, k protestaci pro nepřijetí nebo
pro neplacení,
k předložení směnky k placení při doložce "bez útrat"
ztrácí majitel svá práva proti indosantům, výstavci a všem ostatním osobám směnečně
zavázaným vyjma příjemce.
(2) Nebyla-li směnka předložena k přijetí ve lhůtě určené výstavcem, ztrácí majitel jak
práva postihu pro neplacení, tak práva postihu pro nepřijetí, nevyplývá-li ze znění doložky,
že výstavce chce vyloučit jen odpovědnost za přijetí.
(3) Je-li lhůta k předložení obsažena v indosamentu, může se toho dovolávat jen indosant.
§ 54
(1) Vadí-li včasnému předložení směnky nebo včasné protestaci nepřekonatelná překážka
(zákonné ustanovení některého státu nebo jiný případ vyšší moci), prodlužují se lhůty
stanovené pro tyto úkony.
(2) Majitel je povinen neprodleně dát zprávu svému indosanta o případu vyšší moci,
vyznačit tuto zprávu na směnce nebo přívěsku a připojit datum a podpis; kromě toho platí
ustanovení § 45.
(3) Pomine-li vyšší moc, musí majitel neprodleně předložit směnku k přijetí nebo k
placení a po případě dát učinit protest.
(4) Trvá-li vyšší moc déle než třicet dní po splatnosti, lze vykonat postih, aniž je třeba
předložit směnku nebo učinit protest.
(5) U směnek na viděnou nebo na určitý čas po viděné se počítá třicetidenní lhůta ode dne,
kdy majitel dal svému indosanta zprávu, že nastala vyšší moc; tuto zprávu lze dát již před
uplynutím lhůty k předložení. U směnek na určitý čas po viděné prodlužuje se třicetidenní
lhůta o čas po viděné, udaný ve směnce.
(6) O skutečnostech, které se týkají toliko osoby majitele nebo toho, koho majitel pověřil
předložit směnku nebo učinit protest, platí, že nejsou případy vyšší moci.
ODDÍL OSMÝ
Směnečná intervence
1. Všeobecná ustanovení
§ 55
(1) Výstavce, indosant nebo směnečný rukojmí může udat osobu, která má v nouzi
směnku přijmout nebo zaplatit (podpůrná adresa).
(2) Za podmínek dále uvedených může být směnka přijata nebo zaplacena pro čest
kteréhokoli postihového dlužníka.
(3) Každý třetí i směnečník, jakož i každá osoba již směnečně zavázaná, vyjma příjemce,
může směnku pro čest přijmout nebo zaplatit.
(4) Kdo směnku pro čest přijme nebo zaplatí, je povinen dát zprávu o tom do dvou
pracovních dnů osobě směnečně zavázané, za niž tak učiní. Nedodrží-li tuto lhůtu,
odpovídá za škodu způsobenou snad jeho nedbalostí, avšak jen do výše směnečného peníze.
2. Přijetí pro čest
§ 56
(1) Přijetí pro čest je přípustné ve všech případech, v nichž může majitel vykonat postih
před splatností, nejde-li o směnku, jejíž předložení k přijetí je zakázáno.
11
(2) Je-li na směnce udána osoba, která má v případě nouze v platebním místě směnku
přijmout nebo zaplatit, může majitel před její splatností vykonat postihová práva proti
tomu, kdo připojil podpůrnou adresu, a proti těm, kdož po něm následují, jen předloží-li
směnku osobě uvedené v podpůrné adrese; je-li odepřeno přijetí pro čest, dá odepření zjistit
protestem.
(3) V ostatních případech může majitel přijetí pro čest odmítnout. Připustí-li je však,
ztrácí postihová práva, jež má před splatností proti tomu, pro jehož čest se přijetí stalo, a
proti těm, kdož po něm následují.
§ 57
Přijetí pro čest se vyznačí na směnce; příjemce pro čest je podepíše. Musí v něm udat,
pro čí čest směnku přijímá; není-li tu takového údaje, platí, že přijetí se stalo pro čest
výstavce.
§ 58
(1) Příjemce pro čest je zavázán majiteli a indosantům, kteří následují za poctěným, stejně
jako poctěný.
(2) Přes přijetí pro čest může se poctěný a ti, kdož jsou mu směnečně zavázáni, domáhat
na majiteli směnky při zaplacení částky uvedené v § 48, aby jim vydal směnku, protest,
jenž byl snad učiněn, jakož i potvrzený účet.
3. Placení pro čest
§ 59
(1) Placení pro čest je přípustné ve všech případech, kdy majitel může vykonat postih při
splatnosti nebo před splatností.
(2) Placení pro čest musí obsahovat celou částku, kterou by musel zaplatit poctěný.
(3) Placení pro čest se musí stát nejpozději v den po uplynutí lhůty stanovené pro učinění
protestu pro neplacení.
§ 60
(1) Byla-li směnka přijata pro čest osobami, které mají bydliště v místě platebním, nebo
jsou-li jako podpůrné adresy udány osoby bydlící v tomto místě, musí majitel předložit
směnku všem těmto osobám a dát po případě učinit protest pro neplacení nejpozději v den
po uplynutí lhůty k protestu stanovené.
(2) Nevykoná-li se protest v této lhůtě, je prost závazku ten, kdo udal podpůrnou adresu,
nebo pro jehož čest byla směnka přijata, jakož i indosanti, kteří po nich následují.
§ 62
(1) Placení pro čest třeba potvrdit na směnce s uvedením toho, pro jehož čest se stalo.
Chybí-li tento údaj, platí, že bylo zaplaceno pro čest výstavce.
(2) Plátci pro čest třeba vydat směnku a protest, byl-li učiněn.
§ 63
(1) Čestný plátce nabývá práv ze směnky proti poctěnému a proti osobám, které jsou mu
směnečně zavázány. Nemůže však směnku dále indosovat.
(2) Indosanti následující po poctěném jsou zproštěni závazku.
(3) Nabízí-li se několik placení pro čest, má přednost to, jímž se zprostí závazku nejvíce
osob. Kdo znaje stav věci platí pro čest proti tomuto ustanovení, ztrácí postihová práva
proti těm, kdož by jinak byli závazku zproštěni.
12
ODDÍL DEVÁTÝ
Směnečné stejnopisy a opisy
1. Stejnopisy
§ 64
(1) Směnku lze vystavit ve dvou nebo více stejnopisech.
(2) Tyto stejnopisy musí být v textu listiny číslovány, jinak platí každý stejnopis za
zvláštní směnku.
(3) Každý majitel směnky, v níž není udáno, že byla vystavena v jediném stejnopisu,
může se domáhat, aby mu na jeho náklad byly vydány další stejnopisy. Za tím účelem se
musí obrátit na indosanta a ten opět na svého indosanta a tak po řadě, až se dospěje k
výstavci.
(4) Indosanti jsou povinni opakovat své indosamenty na nových stejnopisech.
§ 65
(1) Byl-li zaplacen jeden stejnopis, zanikají práva ze všech stejnopisů, i když v nich není
ustanoveno, že zaplacením jednoho stejnopisu pozbývají ostatní platnosti. Směnečník však
zůstává zavázán z každého přijatého stejnopisu, jenž mu nebyl vrácen.
(2) Indosant, který převedl stejnopisy na různé osoby, jakož i indosanti následující jsou
zavázáni ze všech stejnopisů, na nichž jsou jejich podpisy a které nebyly vráceny.
§ 66
(1) Kdo zašle jeden stejnopis k přijetí, musí v ostatních stejnopisech udat jméno osoby,
která má stejnopis zaslaný k přijetí. Tato osoba je povinna jej vydat řádnému majiteli jiného
stejnopisu.
(2) Odepře-li to, může majitel vykonat postih jen tehdy, dá-li dříve zjistit protestem: 1. že
mu na jeho žádost nebyl vydán stejnopis zaslaný k přijetí; 2. že nebylo lze dosáhnout přijetí
nebo zaplacení na stejnopis jiný.
2. Opisy
§ 67
(1) Každý majitel směnky je oprávněn pořizovat si její opisy.
(2) V opise musí být přesně opakován text prvopisu s indosamenty a se všemi ostatními
doložkami v něm uvedenými. Musí se v něm udat, kde končí opis.
(3) Opis lze indosovat a opatřit rukojemským prohlášením stejně a s týmiž účinky jako
prvopis.
§ 68
(1) V opise musí být označena osoba, která má prvopis. Tato osoba je povinna vydat
prvopis řádnému majiteli opisu.
(2) Odepře-li to, může majitel vykonat postih proti těm, kdož opis indosovali nebo na něm
převzali rukojemství jen tehdy, dá-li dříve zjistit protestem, že mu na jeho žádost nebyl
vydán prvopis.
(3) Obsahuje-li prvopis po posledním indosamentu, napsaném naň před zhotovením opisu,
doložku "odtud platí indosamenty jen na opise" nebo jinou doložku stejného významu, je
indosament napsaný později na prvopis neplatný.
13
ODDÍL DESÁTÝ
Změny
§ 69
Byl-li změněn text směnky, jsou ti, kdož se podepsali na směnku po této změně,
zavázáni podle změněného textu; ti, kdož se podepsali dříve, jsou zavázáni podle textu
původního.
ODDÍL JEDENÁCTÝ
Promlčení
§ 70
(1) Směnečné nároky proti příjemci se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti
směnky.
(2) Nároky majitele proti indosantům a proti výstavci se promlčují v jednom roce od data
protestu včas učiněného nebo při doložce "bez útrat" v jednom roce ode dne splatnosti
směnky.
(3) Nároky indosantů proti jiným indosantům a proti výstavci se promlčují v šesti
měsících ode dne, kdy indosant směnku vyplatil, nebo kdy byl nárok proti němu soudně
uplatněn.
§ 71
Přerušení promlčení je účinné jen proti tomu, u něhož nastala skutečnost zakládající
přerušení.
ODDÍL DVANÁCTÝ
Všeobecné předpisy
§ 72
(1) Dospěje-li směnka v den pracovního klidu, lze se domáhat zaplacení teprve v nejbližší
den pracovní. Také všechny ostatní úkony týkající se směnky, zejména předložení k přijetí
a protest, mohou se stát jen v pracovní den.
(2) Připadne-li poslední den lhůty, v níž se má stát některý z těchto úkonů, na den
pracovního klidu, prodlužuje se lhůta až do příštího dne pracovního. Dny pracovního klidu
spadající do lhůty se do ní počítají.
§ 73
Do zákonných lhůt nebo lhůt ve směnce stanovených nepočítá se den, od něhož
počnou lhůty běžet.
§ 74
Nepřipouštějí se žádné dny odkladu, ať zákonné či soudcovské.
§ 75
Vlastní směnka obsahuje:
1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém
je tato listina sepsána;
2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu;
3. údaj splatnosti;
4. údaj místa, kde má být placeno;
14
5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;
6. datum a místo vystavení směnky;
7. podpis výstavce.
§ 76
(1) Listina, v které chybí některá náležitost uvedená v předchozím paragrafu, není platná
jako vlastní směnka, s výhradou případů uvedených v následujících odstavcích.
(2) O vlastní směnce, v níž není údaj splatnosti, platí, že je splatná na viděnou.
(3) Není-li zvláštního údaje, platí, že místo vystavení směnky je místem platebním a
zároveň místem výstavcova bydliště.
(4) Není-li ve vlastní směnce udáno místo vystavení, platí, že byla vystavena v místě,
uvedeném u jména výstavce.
§ 77
(1) Pokud to neodporuje povaze vlastní směnky, platí pro ni ustanovení daná pro cizí
směnku o
indosamentu (§§ 11 až 20),
splatnosti (§§ 33 až 37),
placení (§§ 38 až 42),
postihu pro neplacení (§§ 43 až 50, 52 až 54),
placení pro čest (§§ 55, 59 až 63),
opisech (§§ 67 a 68),
změnách (§ 69),
promlčení (§§ 70 a 71),
dnech pracovního klidu,
počítání lhůt a zákazu
dní odkladu (§§ 72 až 74).
(2) Pro vlastní směnku platí dále ustanovení o cizích směnkách splatných u osoby třetí
nebo v jiném místě, než je bydliště směnečníka (§§ 4 a 27), o úrokové doložce (§ 5), o
nesrovnalostech v údajích směnečné sumy (§ 6), o následcích podpisu směnky za podmínek
§ 7, o následcích podepsání osobou, která jednala bez oprávnění zastupovat nebo která
překročila taková oprávnění (§ 8), a o blankosměnce (§ 10).
(3) Pro vlastní směnku platí rovněž ustanovení o směnečném rukojemství (§§ 30 až 32); v
případě § 31 odst. 4 platí, že se směnečné rukojemství, není-li udáno, pro koho se přejímá,
přejímá za výstavce vlastní směnky.
§ 78
(1) Výstavce vlastní směnky je zavázán stejně jako příjemce cizí směnky.
(2) Vlastní směnka, splatná určitý čas po viděné, musí být předložena výstavci k viděné
ve lhůtách uvedených v § 23. Lhůta po viděné běží od data viděné potvrzené podpisem
výstavce na směnce. Odepře-li výstavce potvrdit a datovat viděnou, třeba to zjistit
protestem (§ 25), od jehož data počíná běžet lhůta po viděné.
15
ČÁST TŘETÍ
Doplňující předpisy
ODDÍL PRVNÍ
Protest a některé jiné směnečné úkony
§ 79
Protest musí být učiněn soudem, notářem nebo místním národním výborem.
§ 80
V protestní listině nutno uvést:
1. jméno toho, pro koho a proti komu se protest činí;
2. údaj, že ten, proti němuž se protest činí, byl bez výsledku vyzván k směnečnému plnění
nebo že ho nebylo lze zastihnout nebo že nebylo lze vypátrat místnost, kde provozuje svůj
podnik, ani jeho byt;
3. údaj místa a data, kde a kdy došlo k výzvě nebo k bezvýslednému pokusu o ni;
4. jde-li o přijetí nebo zaplacení pro čest, poznámku, od koho, pro koho a jak bylo nabídnuto
nebo jak došlo k přijetí nebo k zaplacení pro čest;
5. požádá-li směnečník, jemuž byla směnka předložena k přijetí, aby mu byla ještě znovu
předložena v následující den, poznámku o tom;
6. doslovný opis směnky (opisu) se všemi indosamenty a poznámkami;
7. podpis protestního orgánu, úřední pečeť nebo úřední razítko.
§ 81
Požaduje-li se plnění ze směnky na několika osobách nebo několikrát na téže osobě,
stačí k tomu jen jedna protestní listina.
§ 82
Směnku možno zaplatit do rukou protestního orgánu. Oprávnění protestního orgánu k
tomu, aby přijal placení, nelze vyloučit.
§ 83
(1) Protestní orgán je povinen za náhradu výdajů bez prodlení vydat majiteli směnky nebo
jeho zmocněnci prvopis protestní listiny a na žádost též její prostý neb ověřený opis.
(2) Rovněž je povinen protesty podle celého jejich obsahu den ode dne v pořádku
časovém a číselném vpisovat do zvláštní knihy, která je list za listem opatřena pořadovými
čísly; účastníkům nebo jejich právním nástupcům musí za náhradu výdajů kdykoli vydat
výpis z této knihy.
§ 84
Kdo činí protest, může až do vydání protestní listiny tomu, pro něhož se protest činí,
opravit chyby ve psaní, výpustky a jiné vady protestní listiny. Opravu nutno označit jako
opravu a podepsat.
§ 85
Protesty nutno činit v době od devíti do osmnácti hodin a mimo tuto dobu, jen
souhlasí-li s tím výslovně ten, proti němuž se protest činí; souhlas se vyznačí v protestu.
16
§ 86
Na směnce nebo na přívěsku se vyznačí, že protest byl vykonán. Opominutí tohoto
záznamu nemá vliv na platnost protestu.
§ 87
(1) Předložení směnky k přijetí nebo k zaplacení, pořízení protestu, vyžádání stejnopisu
směnky, jakož i všechny ostatní úkony, které musí být provedeny u určité osoby, nutno
vykonat v místnostech, kde provozuje svůj podnik, a nemá-li jich, nebo nedají-li se
vypátrat, v jejím bytě. Jinde mohou být provedeny jen tehdy, souhlasí-li obě strany; souhlas
se vyznačí v protestu.
(2) Je-li v protestu poznamenáno, že se nepodařilo vypátrat místnosti, kde se provozuje
podnik, ani byt, a bylo-li přesto vypátrání možné, není protest proto neúčinný.
(3) Ustanovení odstavce 2 se nedotýká odpovědnosti protestního orgánu, který opominul
konat vhodná šetření. Zůstane-li dotaz u ohlašovacího orgánu bez výsledku, není protestní
orgán povinen konat další šetření.
§ 88
Úkony, které se mají vykonat v určitém místě uvedeném na směnce, mohou být
provedeny v místě jiném, dají-li k tomu při úkonu, o který jde, souhlas jeho účastníci.
Osvědčuje-li se provedení úkonu písemně, vyznačí se v osvědčení i souhlas.
ODDÍL DRUHÝ
Obohacení
§ 89
(1) Výstavce nebo příjemce, jejichž směnečný závazek zanikl promlčením nebo tím, že
nebyl včas vykonán úkon potřebný k zachování směnečného nároku, zůstávají majiteli
směnky zavázáni, jen pokud se na jeho škodu obohatili.
(2) Nárok na vydání obohacení se promlčuje ve třech letech ode dne zániku směnečného
závazku.
(3) Proti indosantům, jejichž směnečný závazek zanikl, není takového nároku.
ODDÍL TŘETÍ
Ztracené nebo zničené směnky a protestní listiny
§ 90
(1) Směnku, která se ztratila nebo byla zničena, lze prohlásit za umořenou.
(2) Protestní listinu, která se ztratila nebo byla zničena, lze nahradit výpisem z knihy
protestů, který vydá protestní orgán (§ 83 odst. 2).
ČÁST ČTVRTÁ
Zvláštní ustanovení mezinárodního práva směnečného
§ 91
(1) Způsobilost osoby směnečně se zavazovat se řídí právem státu, jehož je příslušníkem.
Prohlašuje-li toto právo za rozhodující právo jiného státu, užije se práva onoho jiného státu.
(2) Kdo není způsobilý směnečně se zavazovat podle práva uvedeného v předchozím
odstavci, je přece platně zavázán, podepíše-li se na směnku ve státě, podle jehož práva by
byl způsobilý směnečně se zavazovat.
17
§ 92
(1) Forma směnečného prohlášení se řídí právem státu, v němž bylo prohlášení učiněno.
(2) Jestliže se však směnečné prohlášení, které je podle předchozího odstavce neplatné,
shoduje s právem státu, v němž bylo učiněno pozdější směnečné prohlášení, nemá vadnost
formy prvého směnečného prohlášení vliv na platnost směnečného prohlášení pozdějšího.
(3) Směnečné prohlášení československého občana v cizině platí v Československé
republice proti jiným československým občanům, vyhovuje-li požadavkům zdejšího práva
stran formy.
§ 93
(1) Účinky závazných prohlášení příjemce cizí směnky a výstavce vlastní směnky se řídí
právem platebního místa.
(2) Účinky ostatních směnečných prohlášení se řídí právem státu, v němž byla učiněna.
§ 94
Lhůty k výkonu postihových práv se řídí pro všechny osoby směnečně zavázané
právem místa, kde byla směnka vystavena.
§ 95
Právem místa vystavení směnky se řídí, zda majitel cizí směnky nabývá pohledávky,
jež je podkladem jejího vystavení.
§ 96
(1) Právem platebního místa se řídí, zda lze omezit přijetí cizí směnky na část směnečné
sumy a zda majitel je povinen přijmout částečné placení.
(2) Stejná zásada platí pro zaplacení vlastní směnky.
§ 97
Forma protestu a lhůty k protestu, jakož i forma ostatních úkonů, jichž je zapotřebí k
uplatnění nebo k zachování směnečných práv, se řídí právem státu, v němž je třeba učinit
protest nebo jiný úkon.
§ 98
Právem platebního místa se řídí opatření, jež nutno učinit, byla-li směnka ztracena
nebo ukradena.
Čl. II (vynechán ­ obsahuje šekovou úpravu)
Čl.III
Ustanovení společná
§ 1
Směnečná a šeková způsobilost
Směnečně nebo šekově se může zavazovat každý, kdo je způsobilý vlastními úkony se
zavazovat.
Ustanovení o některých směnečných a šekových projevech
18
§ 2
(1) Směnečné nebo šekové projevy, které byly učiněny křížky nebo jinými znaky, jsou
platné jen tehdy, staly-li se ve formě úředního zápisu.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí i o směnečných nebo šekových projevech osob slepých,
hluchoněmých, hluchých, které nedovedou číst, a němých, které nedovedou psát.
§ 3
(1) Neplatné jsou směnečné nebo šekové projevy učiněné tak, že někdo podepíše jméno
osoby zastoupené. Zmocněnec musí podepsat své vlastní jméno a připojit údaj, za koho
podpisuje.
(2) Zmocnění k podpisu směnky nebo šeku musí být písemné. V případech uvedených v
§ 2 je k platnosti zmocnění zapotřebí notářského nebo soudního zápisu.
(3) Tím nejsou dotčena zákonná ustanovení o podpisech za podnik, jakož i o formě
zmocnění k těmto podpisům.
§ 4
Příročí v cizích státech
Vadí-li včasnému úkonu, jehož je v cizině třeba k uplatnění nebo k zachování
směnečných nebo šekových práv, právní ustanovení tam vydaná (čl. I § 54 a čl. II § 48),
může být vládním nařízením stanoveno, že směnečná a šeková práva trvají přesto dále,
provede-li se úkon neprodleně poté, kdy překážka pomine. Stejně lze ustanovit, že při
takové překážce možno vykonat postih po uplynutí lhůty, aniž je úkonu zapotřebí.
§ 5
Přerušení promlčení
(1) Přerušením promlčení (čl. I § 71 a čl. II § 53) se rozumějí všechny případy, kde podle
ustanovení občanského zákoníka a občanského soudního řádu promlčecí doba dále
neprobíhá nebo neskončí anebo kde počíná promlčecí doba nová.
(2) Oznámí-li žalovaný třetí osobě, že bylo zahájeno soudní řízení, má to na promlčení
stejné účinky jako podání žaloby.
§ 6
Odúčtovny
Vládní nařízení určí odúčtovny podle čl. I § 38 odst. 2 a čl.II § 31 a podmínky, za
jakých jim lze směnku a šek předložit.
§ 7
Náhrada za šeky falešné nebo zfalšované
Za škodu vzniklou z vyplacení falešného nebo zfalšovaného šeku, kterou nezavinil
šekovník ani jeho zaměstnanec, odpovídá domnělý výstavce šeku falešného nebo výstavce
šeku falšovaného jen tehdy, proviní-li se při vystavení falešného šeku nebo zfalšování šeku
on sám nebo jeho zaměstnanec, jehož užívá při práci se šeky. Odchylná dohoda, která by
byla pro šekovníka výhodnější, je neplatná.
Ustanovení přechodná a závěrečná
19
§ 8
(1) Nedotčena zůstávají zvláštní ustanovení o šekové službě Státní banky československé.
(2) Rovněž nedotčeno zůstává ustanovení § 4 odst. 3 zák. č. 43/1948 Sb., o zemědělském
úvěru.
§ 9
Ustanovení tohoto zákona neplatí o směnkách a šecích, které byly vystaveny přede
dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, s výjimkou ustanovení o protestu.
§ 10
Zrušovací ustanovení
Zrušují se všechny předpisy, které upravují věci, na něž se vztahuje tento zákon,
zejména:
1. zákon č. 84/1906 ř. z., o šeku;
2. zákon směnečný č. 1/1928 Sb.;
3. vládní nařízení č. 111/1941 Sb., kterým se vydává a zavádí jednotný směnečný řád;
4. vládní nařízení č. 372/1941 Sb., kterým se vydává a zavádí jednotný šekový řád;
5. zákon směnečný č. 255/1941 Sl. z.;
6. zákon šekový č. 256/1941 Sl. z.
§ 11
Účinnost zákona
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1951; provede jej ministr spravedlnosti v
dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Rais v. r.