Mrač u Benešova

Mafické enklávy a aplitové žíly v granitoidech středočeského plutonického komplexu.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 49°49,877´

východní délka (S42): 14°42,285´

nadmořská výška: 297 m n. m.

mapa KČT: č. 40 (B4)

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava

Asi 5 km s. od Benešova a 1 km v. od obce Mrač je založen etážový lom. Na lokalitu se dostaneme z v. části obce po silnici na Čerčany, z této silnice za železniční tratí odbočkou vpravo dojedeme až do lomu (mapa 1). Pro vstup je nutný souhlas majitele.

Horniny odkryté činným lomem (foto 1, 2, 3 a 4) jsou řazeny ke středočeskému plutonickému komplexu, který tvoří magmatickou strukturu vzniklou na hranici moldanubika a středočeské oblasti (mapa 2). Významnou strukturou je zde tzv. středočeský šev ve směru SV-JZ, který je porušen několika příčnými poruchami – zlomem jáchymovským a sázavským. Plošně rozsáhlý pluton způsobil kontaktní metamorfózu jak hornin moldanubika, které jsou reprezentovány cordieritovými rulami, tak postihuje protoerozoické a paleozoické horniny středočeské oblasti. Tyto horniny tvoří zbytky metamorfního pláště plutonu a jejich výskyty označujeme jako „metamorfované ostrovy“.

Východně od Benešova, tj. na severovýchodním okraji plutonu, bylo definováno těleso benšovského granodioritu. Tento typ horniny je variabilní, rozlišuje se tzv. normální benešovský typ a melanokratní benešovský typ. Významně jsou zde zastoupeny i leukogranity a popsán je i typ Mrač, reprezentovaný jemně zrnitým biotitovým granodioritem.

Některé horniny zahrnované do benešovského typu mají všechny znaky ultradraselných plutonitů a to zejména vysoký obsah draslíku, vysoký podíl hořčíku a vysoký obsah P, Rb, Cs, Ba, Th a U. Horniny se tak velmi podobají horninovým typům Čertova břemene a sedlčanskému granitu.

Severní, jižní a východní okolí Benešova je budováno nejvýznamnějším horninovým typem středočeského plutonického komplexu – sázavským typem. Tento typ hornin rovněž převládá v kamenolomu Mrač. Sázavský typ je tvořen biotit-amfibolovými až amfibol-biotitovými tonality, křemennými diority nebo granodiroity. Horniny jsou obvykle šedé, drobně až středně zrnité. Hlavní složku tvoří zonální plagioklas (44-70 obj. %) a křemen (11-24 obj. %). Méně jsou zastoupeny tmavé minerály, především amfibol (2-15 obj. %) a biotit (4-17 obj. %). K-živec může být lokálně přítomen až 12 obj. %. Mezi běžné akcesorie patří titanit, apatit, zirkon, allanit nebo epidot.

Sázavské granitoidy byly postupně spojovány se třemi modely jejich vzniku: nejstarší z nich předpokládá frakcionovanou diferenciaci zdrojového magmatu, další je založen na procesech isochemické granitizace a poslední z nich předpokládá vznik těchto hornin míšením bazických a kyselých magmat.

Horniny sázavského typu jsou řazeny k horninám vápenato-alkalické série a jsou metaluminické až nevýrazně peraluminické. Většinou jsou řazeny k I-typovým granitoidům. Významným zdrojem granitové taveniny byly pravděpodobně metabazity, podobné horninám jílovského pásma.

V lomu je nejvíce zastoupenou horninou křemenný diorit sázavského typu spolu s biotitovým granodioritem požárského typu. Oba typy se střídají v pásech směru JZ – SV. V některých částech lomu proráží granodiorit těleso křemenného dioritu ve formě nepravidelných žil.

Biotit-amfibolový křemenný diorit (sázavský typ) je hrubozrnný, namodrale šedé barvy, zpravidla všesměrně zrnitý nebo ojediněle slabě usměrněný (foto 5, 6 a 7). Hlavní složky tvoří plagioklas a amfibol, méně zastoupené jsou biotit, křemen a K-živec. Obsah křemene místy klesá a hornina přechází do dioritu. V povrchové části hornina snadno zvětrává a vykazuje kulovitou odlučnost.

Biotitový granodiorit je namodrale šedá hornina, drobně až středně zrnitá, s všesměrnou stavbou (foto 8 a 9). Má relativně konstantní složení, podstatně jsou v něm zastoupeny xenomorfní zrna křemene, silně sericitizovaný plagioklas (foto 10 a 11), který často vykazuje zonální stavbu (foto 12) a zcela běžné je polysyntetické dvojčatní. V produktech přeměn jsou běžné druhotně vzniklé tabulky muskovitu. K-živec je přítomen jen ojediněle, zrna mají obvykle zřetelné mikroklinové mřížkování (foto 13). Z tmavých minerálů je přítomen pouze biotit, tmavě hnědé, výrazně pleochroické tabulky jsou místy slabě chloritizované. Běžnými akcesoriemi je apatit a zirkon, ve kterém převládá křemen, K-živec, plagioklas a biotit.

V křemenném dioritu se hojně objevují centimetrové pecky nebo i metrové bloky uzavřenin starší dioritové horniny (foto 14, 15, 16). V granodioritu jsou tyto uzavřeniny méně časté (foto 17 a 18). Hlavními minerály jsou plagioklas, amfibol a biotit. Některé uzavřeniny mají hrubě zrnitou texturu se zřetelnými sloupečky amfibolů a odpovídají spíše tonalitům (foto 19).

Horniny v lomu jsou běžně pronikány zcela jednoduchými aplitovými žilkami (foto 20 a 21) o mocnosti zpravidla do 10 cm. Horniny je jemně až středně zrnitá a skládá se z křemene, živce, muskovitu a biotitu. Žíly pegmatitů jsou spíše ojedinělé, hrubě zrnité, s mocností několika decimetrů. Kromě hlavních minerálů obsahují apatit, turmalín a sulfidy.

V lomu můžeme zaznamenat poměrně komplikovaný puklinový systém (foto 22). Převládá směr SZ – JV, ve kterém lze zaznamenat i půl metru mocné poruchové zóny vyplněné podrcenou a silně alterovanou horninou (foto 23).

Holub F. V., Machart J., Manová M. (1997): The Central Bohemian Plutonic Complex: Geology, chemical composition and genetic interpretation. – Sbor. geol. věd, řada LG, 31, 27-50. Praha.

Holub F. V. (2005): Draselné a ultradraselné horniny v rámci tělesa tzv. benešovského typu granitoidů ve středočeském plutonickém komplexu. – Zprávy o geol. výzk. v roce 2004, 99-100. Praha.

Janoušek V., Braithwaite C. J. R., Bowes D. R., Gerdes A. (2004): Magma-mixing in the genesis in Hercynian calc-alkaline granitoids: an integrated petrographic and geochemical study of the Sázava intrusion, Central Bohemian pluton, Czech Republic. – Lithia, 78, 67-99. Amsterodam.

René M. (2005): Petrogeneze magmatitů sázavského typu středočeského plutonického komplexu. – Bull. minerál.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 13, 199-203. Praha.

Zíma J., Vojíř M. (2008): Geologická dokumentace lomu Mrač. – Nepublikovaná zpráva.

hlavní stránka

seznam lokalit

mapa lokalit

o autorech

průvodce Morava