A.I.2.1 Suchozemské hranice

zaokrouhleně 2.750 km (přesněji 2755,4) s následujícími státy:

Průběh suchozemských hranic Francie většinou respektuje větší přírodní předěly (především horské a říční). Pokud se od nich nápadněji odchyluje, je to především na přírodně méně výrazné severovýchodní linii flanderské, ardenské a lotrinské, kde se od 16. století stále markantněji prosazovaly vojensko-strategické zájmy (např. francouzský výběžek na givetském průlomu Mázy Ardenami ap.)

A.I.2.2 Mořské hranice

Cca 2.700 km ×3000 s Korsikou s následujícími pobřežími:

Na mořskou hranici tak připadá 49,50 % všech hranic.

Pro pobřeží Francie je typické, že (kromě Bretaně, Riviéry a západní Korsiky) je její pobřeží relativně málo členité. Francie má tedy

1. málo zálivů – mezi nejvýznamnější patří:

   • Seinská zátoka,

   • záliv St. Malo,

   • Gironde (tj. společné ústí Garonny a Dordogne),

   • Arcachonská zátoka,

   • Biskajský (Gaskoňský) záliv;

   • Lionský (Lví) záliv.

2. málo větších poloostrovů – mezi skutečně velké patří jen

   • normandský Cotentin

   • Bretaňský poloostrov

3. málo ostrovů – mezi nejznámější patří:

   • v zálivu St. Malo francouzská část Normanských ostrovů a původně i Le Mont-Saint-Michel (dnes prozatím přetvořený na poloostrov);

   • Quessant a menší ostrůvky západně od Bretaně;

   • jednotlivé větší ostrovy Belle-Ile, Noirmoutier, Yeu, Ré a  Oléron podél atlantského pobřeží;

   • ostrovy Hyéres u středomořského pobřeží (poblíž Toulonu);

   • od středomořského pobřeží více vzdálená Korsika (8.681 km²) jako vůbec největší ostrov Francouzské republiky.

A.I.5.1 Poloha v síti zeměpisných souřadnic

Evropské území pevninské Francie se nachází mezi 5°08′ západní a 8°14′ východní zeměpisné délky. (Pokud uvažujeme i Korsiku, pak evropské území Francouzské republiky zasahuje až k 9°32′ východní zeměpisné délky.) Z toho plyne, že Francie zasahuje jednou třetinou svého území do západní, a dvěma třetinami do východní polokoule, protože nultý poledník prochází zhruba mezi normandským ústím Seiny a pyrenejskými Lourdami.

Zároveň toto území leží mezi 42°20′ a 51°05′ severní zeměpisné šířky. Pro lepší představu si ještě připomeňme, že drtivá většina Francie leží jižněji než Praha (kterou prochází padesátá rovnoběžka) a že sama Paříž leží zhruba na zeměpisné šířce Znojma.

(Pokud uvažujeme i Korsiku, pak evropské území Francouzské republiky zasahuje až k 41°20′ severní zeměpisné šířky a k 9°34′ východní zeměpisné délky.)

A.I.5.2 Fyzickogeografická poloha

Přes výše zmíněnou vyváženost evropského pevninského území Francie, funguje toto území zároveň i jako šíje mezi Atlantikem a Středozemním mořem, díky čemuž žádné místo tohoto území nemá k moři dál než 500 km. Tuto hydrografickou skutečnost doplňují i dopravně významné vodní toky (ovšem na druhé straně zde hrají minimální význam jezera.)

Zároveň toto území leží na přechodu mezi horskými a nížinnými systémy hercynské a alpínské Evropy, což mu dodává pestrost surovinové základny a značně různorodý fyzickogeografický charakter, umožňující výhodnou komplementaritu jednotlivých regionů. Tuto komplementaritu doplňuje ještě poloha mezi mírným a subtropickým klimatem, stejně jako mezi klimatem přímořským a přechodným.

A.I.5.3 Ekonomická a politická poloha

Poloha na šíji mezi Atlantikem a Středozemním mořem je strategicky významná nejen z hlediska vojenského, ale i ekonomického a politického, protože nejenže uvádí Francii do sousedství s větším množstvím evropských států (což jí umožňuje pružnější politiku), ale jsou to navíc státy značně významné (Španělsko, Velká Británie, Německo, Itálie ap.).

Zároveň tato poloha umožňovala Francii ekonomicky i vojensky přímo operovat jak v atlantské, tak v středomořské oblasti (poloha naproti Americe, jen 650 km z Francie do severní Afriky atd.), což mělo zprostředkovaně i význam pro její působení v nejvzdálenějších částech světa.

A.I.5.4 Význam polohy Francie

Z výše uvedeného plyne, že poloha Francie byla přírodně, ekonomicky a politicky velice výhodná, a to nejen z evropského hlediska (dobré podmínky pro zformování různorodého a rozsáhlého zemědělství a průmyslu a vnitrostátní i zahraniční dopravy), ale donedávna i z hlediska jejího mimoevropského vlivu jako jedné ze světových velmocí a koloniální i neokoloniální metropole.