Posudek
Habilitační práce "Robert Olomoucky - Výklad Písně písní", předložená Mgr. Annou Pumprovou, PhD,, je svým způsobem průlomová. Její podsatnou částí je vědecká edice, středolat ins kého theologického textu,, t#dy úkol, který nebyl dotud plně doceňován, ačkoliv vyžaduje mimořádnou kritičnost a široký rozhled *
Zvoleným textem je výklad starozákonní Písecí písní. (Can-tica canticorum), pořízený olomouckým biskupem Robertem (+1240), významnou osobností, moravských dějin a vzdělaným theologem..
Starozákonní Píseň písní, soubor milostné lyriky spojovaný s působením izraelského krále Šalamouna, proslul svou literární úrovní, i mimořádným nábojem erotiky. Křesťanským vykladačům působil potíže. Jeho poslání bylo přeznačeno a theologové ho vykládali jako metaforu lásky Eoha k „lidu Izraele či Ježíše Krista k církvi.' Exegez:e má hlubokou tradici, která vrcholila, ve 12.= století*.
£* Pumprové postupovala ve své práci logicky. Nejprve představila autora , biskupa Roberta, třevaže se o něm dochovalo málo zpráv. Životopis        .komsckonců - také. přece obráží v dí^.e. U Roberta sice nebylo tak podstatné, že se narodil v Anglii ^Herefordshire?), důležitější naopak bylo, že byl cisterciák, jehož, cesta
vedla za studiem do Paříže (devadesátá leta 12, stol.) a
pote pres
řádové kláštery morimundské filiační větve, do střední Evropy. Začína 1 zřejmě jako kaplan (1198-1199?) českého krále Přemysla Oto-kara I., na jehož, dvoře asi působil' i jako diplomat. Vedl si dobře a jail na začátku 13. stol. byl vyzdvižen na olomoucký biskup-
- 2 -
s ký stolec. Později však mel spory s panovníkem (zůstával ale loy-álním) a řešil i skandály v olomoucké kapitule. V Robertově literárním díle se však ohlasy Šarvátek neprojevily. Spisy vycházejí z vědomí povinností biskupa a směřují k pomoci kněžím na farách. Radí sem předevsém příručku Summa confessionum, která měla pomáhat kněžím ve vedení duší. Patřila do "záplavy" dobových peni-tenciálních pomůcek, které po IV. . lateránském koncilu (1215) měly zvýšit úroveň i formu zpovědi. A. Pumprová správně vytušila souvislosti i poznamenala, jak nestabilní byly texty těchto příruček* Robertovi jako opora posloužila Summa de cénfessione Petra z Poi-tiers, z níž-Gitoval, ale někde jen parafrázoval.
Mezi vzdělavatelFiQR .literaturu patřila i jeho kázání. Nepřekvapí, že autorka postřehla narážky na způsob řeholního, života i mnichy, kteří- chtějí odejít do světa. Sbírka Opus super epistolas načrtává přípravy kázání před cisterciáky, které se později rozvolňuje a plní funkci vzorových kázání pro klérus. A, Pumprová upozor-nila* na podobnosti ^rozdíly s tzv. Zdíkóvým Homiliářem, který však jen reeipuje cizí homilie, kdežto Opus charakterizuje významný au-torský podíl, i když některá kázáni se více nebo méně opírají o jiné'' .í\T2 ory 0.
Jádrem "Úvodní studie", předcházející edici, je samozřejmě a-nalýza Robertovy Compilatio super Cantica canticorum. A. Pumprová ji zařadila do kontextu dosavadní středolatinské literatury v českých zemích a poznala% že překračuje dosud dosažené hranice. Zatímco se u nás pěstovala jen hagiografie, homiletika, skládaly se
- 3 -
listiny nebo se objevovaly pri š pokusy o duchovni lyriku - najednou se objevilo dílo zcela jiného žánru, napsané pro nás intelektuálem na olomouckém bisku   -kém stolci, Gompilatio byla svým způsobem zjevením, protože se u nás až později, po založení pažské university,  objevovaly různé exegetické spisy na žalmy,  evangelia a epištoly
Robertova Compilatio se dochovala jen v jednom rukopisu, u-loženém v H£norakouské zemské knihovně v rakouském Linci (Lat. 4-00), který dříve patřil knihovně cisterciáků v Baurgartenbergu, kam se asi dostal prostřednictvím jeho mateřského kláštera Heiligenkreuz v blízkosti Vídně.
Na rozdíl od předchozích poznámek o Robertově Summa confeselo.— nam a kázáni (Opus super epistolas),  jde nejen o jiný záměr spi-su, ale i o styl. Autorka nejprve zjistila, že věty jsou jasně strukturovány a hojne užívají paralelismů. Rozpoznala,  že Robert měl svůj styl. Užíval i rýmů a asonancí a nebránil se ani praxi vkládat do textu verše. Chtěl vzbudit pozornost čtenářů a nevadila mu ani květ-
v
natost vyjádření, stupňovaná využitiu: řečnických figur a tropů. Au-
u J
torka tak ve s vén; výzkumu %tylu navázala na způsob práce, který rozvíjí moderní středolatinská filologie a který zdomácněl v Brně.
Zajímavé je i zamyšlení autorky nad významem citovaných autorit. Hodně Čerpal z exegeze významných autorů 12. století, naopak vsak závislosti na tasových autoritách jako byli Bernerd z Clair-vaux a Honorius Augustodunensis,  neiu 1, tak silné,  jak se předpokládalo. Důležité je i zjištění,  že řada citací #evo parafrází byla zprostředkována fce znění florilegia Liber scintillarum Defehso-ra Locogiacensis.
A. Pumprová představila V:. 3 kupa Roberta jako typického str-tíaoveicei^ -uiura. Svou "tvář" skrýval za autority, které ne-
- 4 -
znaljjen z vlastní četby, ale uváděl je také podle citací v různých florilegiích. Důležitou takovou pomůckou byla mu i sbírka Summa qae dicitur Ábel pořízená jgho pařížským učitelem Petrem Can-torem (+1197), doprovázející vybrané výrazy z bible krátkými výklady. Byla zamýšlena přisevším jako pomůcka pro kazatele. Autorka soudí,, že se biskup Robert obíral ještě o jiný zdroj, který se vsak nepodařilo zjistit. Je správné, že A. Pumprová přiznala i nespínaná desiderata.
Své době byl biskup Robert poplatný i metodou výkladu. Biblický text se probíral obvykle čtyřmi způsoby; nejprve historicky a dále alegoricky, tropologicky a anagogicky. Poslední způsob znamenal hledání duchovního smyslu, povznášející člověka "vzhůru". Autorka sladovala i další zjemňování členění v další subtilní katergorie, které se snaží vysvětlit a charakterizovat. Vše činí s pochipením kontextu doby a ve vztahu k Robertově Com-pi. latio.
Jak bylo naznačeno,  převyšuje "Úvodní studie" šíří svého záběru obvk"ý rámec představení editovaného textu. Lama metaforická milostná Velepíseň o lásce mezi mužem a ženou byla středověkými vykladači chápána jako alegorie vztahu Krista k církvi i podnět k hlubším "sheclogi1 -kým úvahám. Někdy pak roli nevěsty plní duše, v^^mogně :  Panna ivíaria, Sponsa  (nevěsta)  jo tak pří-
^—-\ .____rJs'"
kladem duše pro uuse věřících, pečující o své bližní a v kontemplatívni lásce se obracející k ženichu-Kristu. Takovou nevěs-
- 5 -
tou-duší3 prostou všech starostí, mají být příslušníci duchovního stavu, především řeholníci. Biskup libert chce tak výkladem poetické Velepísně nabádat k čistému a spravedlivému životu. Po- , mocníkem mají být i kazatelé a preláti, dbající o duchovní rozvoj kř\ : „snů, částic mystické nevěsty Kristovy, církve.
Nejrozsáhleji! částí předložené práce je vedecké (kritické) vydání Robertovy Compilatio. Edice se zakládá na jen na jednom rukopisu (Oberost-erreichische Landeubibliothek Linz , cod. Lat. 400). Zdánlivě jednoduchý úkol je však obtížný v tom smyslu, že není možno ustvlit text srovnáním s jinými exempláři. Ediťor-ce mohly pomoci jen relativné fixované citáty z bible, uznávaných autorit či parafráze z jiných exegetických spisů. Samo rozluštění a přepis dochovaného zápisu bylo nesnadné. Velkým úkolem byla i identifikace citátů a parafrází z různých pramenů, třebaže velkým pomocníkem byly elektronické databáze. Vydání respektuje zásady pro edice středověkých latinských textů a připojuje i potřebné rejstříky , soupis zkratek a pramenů.
v
Práce splňuje požadavky na habilitační spis a doporučuji ji proto jako základ pro další habilitační řízení.
Praha, 2. 6. 2015 Prof. PhDr Pavel Spunar, CSc