Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Habilitační práce
2021 Mgr. Michaela Křivancová, Ph.D.
Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Český jazyk
Mgr. Michaela Křivancová, Ph.D.
Profilování obrazu světa z frazeologické
materiálové základny
Pohádkové bytosti v českém frazeologickém obrazu
světa
Habilitační práce
2021
Prohlašuji, že jsem habilitační práci vypracovala
samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
…………………………
Podpis autorky práce
OBSAH:
1. ÚVOD……………………………...………………………………………………………14
2. TEORETICKÁ VÝCHODISKA A ZPŮSOB JEJICH APLIKACE
………………………………..……………………………………………………………….22
2.1 ZAMĚŘENÍ A CÍL PRÁCE………………..…………………………………………..22
2.2 MATERIÁLOVÁ ZÁKLADNA………….………………..…………………………...30
2.2.1 SLEDOVANÉ POHÁDKOVÉ BYTOSTI……………………………………………..30
2.2.2 FRAZEOLOGICKÁ JEDNOTKA A JEJÍ VYMEZENÍ……………….……….……...31
2.2.2.1 Frazém jako ustálené spojení minimálně dvou slov………………….………………33
2.2.2.2 Frazém jako sekundární pojmenování a motivovanost jeho významu….……………34
2.2.2.3 Frazém a metaforičnost. …………………….……………………….………….……39
2.2.2.4 Frazém jako forma, idiom jako význam ……………………………………………..42
2.3 METODA A METODIKA VÝZKUMU…………………………….……..….……….46
2.3.1 JAZYKOVÝ OBRAZ SVĚTA, PROFIL A STEREOTYP…………….………..……..47
2.3.2 METODIKA VÝZKUMU……………………… …………………………….……….52
2.3.2.1 Metodika tematické kategorizace excerpcí………………………………….………..57
2.3.2.2 Metodika sémantické či funkční analýzy a kategorizace excerpcí…………………...60
2.3.2.3 Grafické náležitosti přepisu excerpcí…………………………………………………65
3. KORPUSOVÁ ČÁST 1 S KOMENTÁŘI……………………………………………….67
1. KRÁL1
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..67
1.1. Život v blahobytu, hojnost…………………………………………………………….67
1.2 Pohodlí, bezstarostnost……………………………………………………………….68
1.3 Vláda, moc………………………………………………….…………………………68
1
Čísla u jednotlivých názvů pohádkových bytostí neoznačují podkapitoly, ale pořadí tematických tříd a v jejich
rámci pak pořadí jednotlivých sémantických tříd.
1.4 Svévole………………………………………………………………………………..68
1.5 Nevšemohoucnost (potenciální ohrozitelnost)………………………………………..68
1.6 Čestnost, spravedlnost………………………………………………………..………68
1.7 Nevěrohodnost………………………………………………………………..…… ...69
1.8 Boj, bitva………………………………………………………………………..…….69
1.9 Statečnost…………………………………………………………………………..…69
1.10 Situační okolnosti (postoje mluvčího ke komunikační situaci, případně ke sdělované
skutečnosti)……………………………………………………………………………………70
1.11 Ustálené začátky řady pohádek……………………………………………………….70
1.12 Autorita……………………………………………………………………………….70
1.13 Respektovaná osoba…………………………………………………………………..70
1.14 Časová neurčitost situovaná do minulosti……………………………………………71
1.15 Pojmenování náboženské bytosti……………………………………………………...71
1.16 Historické přezdívky panovníků………………………………………………………72
Subkorpus B…………………………………………………………………………………..72
Subkorpus C…………………………………………………………………………………..73
2. KNÍŽE
Subkorpus A
2.1 Život v blahobytu a bohatství …………………………………………………….….74
2.2 Pohodlí, bezstarostnost………………………………………………………………74
2.3 Pojmenování náboženské bytosti………………………………………………….….74
3. KRÁLOVNA
Subkorpus A………………………………………………………………………………….74
3.1 Pýcha, pohrdlivost……………………………………………………………………74
3.2 Ustálené začátky pohádek…………………………………………………………….74
3.3 Pojmenování náboženské bytosti…………………………………….………………..75
3.4 Pojmenování personifikované skutečnosti……………………………………………75
3.5 Situační okolnosti……………………………………………………………………..75
Subkorpus B…………………………………………………………………………………..76
Subkorpus C…………………………………………………………………………………..76
4. PRINC
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..76
4.1 Nástupce panovníka, budoucí vládce…………………………………………………76
Subkorpus C…………………………………………………………………………………..76
5. PRINCEZNA
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..77
5.1 Ztělesnění krásy……………………….……………………………………………..……77
5.2 Vznešenost, ale i domýšlivost……………………………………………………………..77
5.3 (Šípková Růženka) Osamělost…………………….…………...…………………………77
5.4 (Šípková Růženka) Nesmělost…………...………………………..…...…………………77
5.5 (Šípková Růženka) Plachost…………...…………………………………………………77
5.6 (Šípková Růženka) Hluboký, dlouhý a případně spokojený spánek………………….…..78
5.7 (Princezna z Nemanic) Chudoba, nemajetnost…………………………………………...78
Subkorpus C…………………………………………………………………………………..78
6. ŠAŠEK
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..78
6.1 Směšnost, nedůstojnost………………………………………………………………..78
Subkorpus C…………………………………………………………………………………..78
7. ČARODĚJKA/ČARODĚJNICE
Subkorpus A………………………………………………………………………………….78
7.1 Ošklivost, neupravenost………………………………………………………………79
7.2 Stáří…………………………………………………………………………………...79
7.3 Svárlivost, pomlouvačnost…………………………………………………………….79
7.4 Silná, případně kouzelná moc………………………………………………………...79
Subkorpus B……………………………………………………………………………….….79
Subkorpus C…………………………………………………………………………………..79
8. DRAK
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..79
8.1 Zlo, zloba, vzteklost až útočnost………………………………………………………79
8.2 Rychlost, prudkost pohybu………………………………………………………...….80
8.3 Energičnost…………………………………………………………………………....80
8.4 Pracovní výkonnost až horlivost……………………………………………………...80
8.5 Negativní konotace různého obsahu………………………………………………….80
8.6 Útěk…………………………………………………………………………………...81
8.7 Opití…………………………………………………………………………………..81
8.8 Pojmenování hospodyně v domácnosti……………………………………………….81
Subkorpus C……………………………………………………………………….………….81
9. STRAŠIDLO
Subkorpus A………………………………………………………………………………….82
9.1 Ošklivost………………………………………………………………………………82
9.2 Strašení; strašidelný zjev……………………………………………………………..82
9.3 Zamračenost, mrzutost…………………………………………………………….….82
9.4 Močení………………………………………………………………………………...82
Subkorpus B…………………………………………………………………………………..82
Subkorpus C…………………………………………………………………………………..83
10. DUCH
Subkorpus A……………………………………………………………………………….….83
10.1 Slabost (malá síla)………………………………………………………………….…83
10.2 Nečekanost zjevení, nenápadnost, tichost…………………………………………….83
10.3 Dobro, nebo zlo……………………………………………………………………….83
Subkorpus B………………………………………………………………………….……….83
Subkorpus C………………………………………………………………………….……….84
11. VODNÍK
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..84
11.1 Promočenost, život ve vodě…………………………………………………………...84
11.2 Zelená barva…………………………………………………………………………..84
11.3 Drobná (mužská) postava……………………………………………………………..84
11.4 Dlouhé zplihlé vlasy…………………………………………………………...……...85
11.5 Bdění nad někým/něčím; sledování; číhání…………………………….……………..85
11.6 Sekundární pojmenování pohádkové bytosti vodníka………………………………...85
Subkorpus C…………………………………………………………………………………..85
12. LOUPEŽNÍK
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..85
12.1 Zamračenost, nazlobenost…………………………………………………………….85
12.2 Loupení, páchání loupeží……………………………………………………………..85
12.3 Sekundární pojmenování jiné (ne-pohádkové) bytosti………………………………..86
Subkorpus B…………………………………………………………………………………..86
Subkorpus C…………………………………………………………………………………..86
13. VÍLA
Subkorpus A………………………………………………………………………………….86
13.1 Krása, okouzlující zjev……………………………………………………………..…86
13.2 Lehkost a elegance pohybu……………………………………………………...……86
13.3 Dobro, ochraňování…………………………………………………………………..86
13.4 Pomocnice…………………………………………………………………………….86
13.5 Sekundární pojmenování jiné (ne-pohádkové) bytosti………………………………..87
Subkorpus C…………………………………………………………………………………..87
14. HLOUPÝ (ČESKÝ) HONZA
Subkorpus A………………………………………………………………………………….87
14.1 Hloupost, naivita, prostoduchost………………………………………………..……87
15. CHYTRÁ HORÁKYNĚ
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..87
15.1 Chytrost, vynalézavost v kompromisech……………………………………………....87
16. OTESÁNEK
Subkorpus A………………………………………………………………………………….88
16.1 Nenasytnost…………………………………………………………………………...88
17. KRAKONOŠ
Subkorpus A………………………………………………………………………………….88
17.1 Nápadná vousatost……………………………………………………………………88
18. HURVÍNEK
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..88
18.1 Naivita, prostota………………………………………………………………………88
19. ČERVENÁ KARKULKA
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..88
19.1 Neměnnost, stálost…………………………………………………………………….88
20. ŽÁBA SEDÍCÍ NA PRAMENI
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..89
20.1 Příčina nezdaru……………………………………………………………………….89
21. POPELKA
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..89
21.1 Skromnost……………………………………………………………………..................89
21.2 Neprůbojnost…………………………………………………………………………….89
21.3 Opomíjenost……………………………………..............................................................89
21.4 Malá chodidla (střevíčky)……………………...………………………………………..89
22. LESNÍ MUŽ nebo LESNÍ ŽÍNKA
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..91
22.1 Divokost, necivilizovanost…………………………………………………………….91
23. MOŘSKÁ PANNA
Subkorpus A………………………………………………………………………………….91
23.1 Napůl žena, napůl ryba……………………………………………………………….91
23.2 Život v moři…………………………………………………………………………...91
24. BABA JAGA
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..91
24.1 Ošklivost………………………………………………………………………………92
24.2 Zlo, zloba……………………………………………………………………………...92
24.3 Stáří…………………………………………………………………………………...92
25. DĚD VŠEVĚD
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..92
25.1 Stáří…………………………………………………………………………………...92
25.2 Moudrost, vševědoucnost……………………………………………………………..92
26. BARON PRÁŠIL
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..92
26.1 Lež, chvástání………………………………………………………………………....92
27. BROUK PYTLÍK
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..92
27.1 Hloupost, nafoukanost, domýšlivost…………………………………………………..92
28. OŠKLIVÉ KAČÁTKO
Subkorpus A…………………………………………………………………………………..93
28.1 Původní neúcta, následný obdiv …………...…………………………………………93
29. KOCOUR V BOTÁCH
Subkorpus A………………………………………………………………………………….93
29.1 Mající velké boty……………………………………………………………………...93
30. ZLATÁ RYBKA
Subkorpus A………………………………………………………………………………….93
30.1 Náhodný zdroj pomoci………………………………………………………………..93
31. ZLATÝ PTÁK
Subkorpus A………………………………………………………………………………….93
31.1 Zdroj bohatství …..…………………………………………………………………...94
4. REKONSTRUUJÍCÍ ČÁST 1 − Frazeologický obraz pohádkových bytostí
z tematických tříd 1−31.…………………….………………………………..………...…...95
5. KORPUSOVÁ ČÁST 2 S KOMENTÁŘI ………………………………………….…108
32. ČERT2
Subkorpus A - atributy usouvztažnitelné s bytostí čerta…………………………………….110
32.1 Zlo, zlé úmysly, (zlomyslné) škození………………………………………………....110
32.2 Darebáctví, případně drzost………………………………………………………....112
32.3 Ošidnost, nedůvěryhodnost, nebezpečí………………………………………...…….113
32.4 Lež, pokrytectví, neupřímnost, faleš, lest, úmyslně klamné jednání……………..…..114
32.5 Pokoušení, nástrahy………………………………………………………………....115
32.6 Rychlost, prudkost, horlivost pohybu………………………………………………..115
32.7 Divokost, neposednost, přemíra energie………………………………………….....116
32.8 Chytrost, mazanost, vychytralost…………………………………………………....117
32.9 Velká či malá míra/množství něčeho………………………………………………..118
32.10 Násilí……………………………………………………………………………...…119
32.11 Klení, rozčilování, hněv, vztek apod…………………………………………………120
32.12 Hlídání a trestání hříšníků, nemilosrdnost…………………………………………..122
32.13 Strach, strachování…………………………………………………………………..123
32.14 Krádež, odcizení něčeho…………………………………………………………..…124
32.15 Stejnost, neměnnost situace, identita někoho/něčeho s někým/něčím……………….124
32.16 Všudypřítomnost,nepředvídatelnost…………………………………………………125
2
Číslo před názvem pohádkové bytosti čerta označuje 32. tematickou třídu. Ta si z důvodů uvedených v této
práci vyžádala samostatnou kapitolu, Korpusovou část 2 s komentáři.
32.17 Nevšemohoucnost……………………………………………………………………125
32.18 Nenasytnost, velká chuť k jídlu, vybíravost………………………………………….125
32.19 Neskromnost…………………………………………………………………………125
32.20 Nespravedlnost………………………………………………………………………125
32.21 Zápach……………………………………………………………………………….125
32.22 Tmavá barva kůže, očí a vlasů………………………………………………………126
32.23 Sekundární pojmenování čerta samého……………………………………………..126
32.24 Negativně evaluativní rysy…………………………………………………………..126
32.25 Život/Pobývání v pekle………………………………………………………………127
Subkorpus A - atributy neusouvztažnitelné s bytostí čerta
32.26 Časové okolnosti…………………………………………………………………….128
32.27 Věková diferenciace…………………………………………………………………128
32.28 Přírodní jevy a zákonitosti, výroky o počasí………………………………………...128
32.29 Neurčité místní okolnosti − dynamické či statické…………………………………..128
32.30 Nepříznivé okolnosti…………………………………………………………………128
32.31 Zmar…………………………………………………………………………………129
32.32 Marné, zbytečné počínání……………………………………………...……………129
32.33 Náhodné počínání…………………………………………………………………...129
32.34 Podřadné, druhořadé činnosti………………………………………………………130
32.35 Smrt, umírání………………………………………………………………………...130
32.36 Lakota………………………………………………………………………………..130
32.37 Lenošení, ledabylost…………………………………………………………………130
32.38 Fyzické nedostatky, případně nemoci……………………………………………….131
32.39 Ošklivost, případně též špinavost……………………………………………………131
32.40 Strojení se, úprava zevnějšku………………………………………………………..131
32.41 Výběr bez kritérií…………………………………………………………………….131
32.42 Neodbytnost, dotěrnost………………………………………………………………131
32.43 Upovídanost apod……………………………………………………………………131
32.44 Nutnost jasného a jednoznačného vyjadřování……………………………………...131
32.45 Nutnost hledět si svých záležitostí……………………………………………...……132
32.46 Pevné rozhodnutí nebo naopak nejistota realizace………………………………….132
32.47 Zpytování svědomí…………………………………………………………………...132
32.48 Vzít si něco na starost……………………………………………………………..….132
32.49 Komíhání nohama……………………………………………………………...……132
32.50 Počet bez pevných mantinelů ………………………………………………………..132
32.51 Bohatství…………………………………………………………………….……….132
32.52 Žert…………………………………………………………………………….….…132
Subkorpus B…………………………………………………………………………………133
Subkorpus C…………………………………………………………………………………134
6. REKONSTRUUJÍCÍ ČÁST 2 − Frazeologický obraz pohádkové bytosti čerta
z tematické třídy 32 .………………………………………………………………...……..137
7. ZDŮVODNĚNÍ ROZDÍLŮ V SÉMANTICKÉM ROZŘAZOVÁNÍ NĚKTERÝCH
FORMÁLNĚ OBDOBNÝCH FRAZÉMŮ.………………………………………………144
8. ANALOGIE A KOMPARACE V PROFILOVÁNÍ JAZYKOVÉHO OBRAZU
V TÉTO PRÁCI A V POLSKÝCH ENTOLINGVISTICKÝCH PŘÍSTUPECH
………………….……………...……………………………………………………………150
9. NÁVRH PROFILOVÉ KOGNITIVNÍ DEFINICE……….…………………...….….154
10. ZÁVĚREČNÁ SHRNUTÍ……………………………………………………….…….161
ABSTRACT………………………………………………………………………….……. 171
LITERATURA……………………………………………………………………………..175
Seznam zkratek užívaných v této práci:
JOS = jazykový obraz světa
NESČ = Nový encyklopedický slovník češtiny
PSJČ = Příruční slovník jazyka českého
SČFI−1/2/3/4 = Slovník české frazeologie a idiomatiky 1./2./3./4. díl
SSSL = Słownik stereotypów i symboli ludowych [Slovník lidových stereotypů a symbolů]
SSJČ = Slovník spisovného jazyka českého
SSČ = Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost
14
1. ÚVOD
V předkládané práci „Profilování obrazu světa z frazeologické materiálové základny.
Pohádkové bytosti v českém frazeologickém obrazu světa.“ vycházíme metodologicky
z konceptu jazykového obrazu světa (JOS) realizovaného v současné české i polské
etnolingvistice (známé i pod obecnějším a významově širším názvem kulturní lingvistika).
Výzkumy jazykového obrazu světa se v rámci české i světové (tj. nejen slovanské)
etnolingvistiky dostávají stále více do popředí odborného zájmu: o expanzi zainteresovanosti
na rekonstrukci jazykového obrazu světa svědčí zejména mezinárodní projekty EUROJOS
a EUROJOS-2.3
Projekt EUROJOS, realizovaný v letech 2001−2015, zkoumal jazykový
obraz světa Slovanů a jejich sousedů. V průběhu let 2015−2019 pak vyústil v (prozatím)
pětisvazkový, v Polsku vydávaný Axiologický lexikon Slovanů a jejich sousedů, v němž
jednotlivým svazkům odpovídaly jednotlivé sledované koncepty: DŮM/DOMOV, EVROPA,
PRÁCE, SVOBODA a ČEST. Všechny svazky lexikonu obsahují články v jejich původních
jazykových verzích: např. svazek DŮM/DOMOV (2015) obsahuje osmnáct studií
o domu/domovu v osmnácti jazycích, a to nejen slovanských, ale též japonských, či dokonce
afrických (ve svahilštině a v jazyce hausa a tamascus). Je tak zjevné, že výzkumný zájem
o rekonstrukci jazykového obrazu světa překračuje okruh slovanský jazyků a směřuje
k dalším kulturám a jejich jazykům. Ostatní svazky pak vycházely v následujícím pořadí:
3. svazek, PRÁCE (2016); 5. svazek, ČEST (2017); 2. svazek, EUROPA (2018) a 4. svazek,
SVOBODA (2019). Jak uvádí Janovec (2017, s. 437), za českou stranu na projektu (a tedy
i na lexikonu) participovali členové etnolingvistického a kognitivnělingvistického kroužku
Antropolingva, vedeného I. Vaňkovou. Českému jazykovému obrazu DOMOVA je věnována
studie Vaňkové (2015), českému konceptu PRÁCE studie spoluautorů Janovce a Wildové
(2016) a českému konceptu SVOBODY studie spoluautorek Vaňkové a Vodrážkové (2019).
Na projekt EUROJOS navázal od roku 2016 projekt EUROJOS-2, jenž funguje pod
společnou záštitou Etnolingvistického výboru Mezinárodního výboru slavistů a Slavistického
ústavu Polské akademie věd za účasti Ústavu polské filologie Uniwersytetu M. Curie-
3
Podrobně jsou projekty EUROJOS a EUROJOS-2 představeny ve studii spoluautorů J. Bartmińského a I.
Bielińske-Gardziel (2017), dostupné na https://core.ac.uk/download/pdf/235269367.pdf (poslední přístup 03. 11.
2020), a ve studii J. Bartmińského (2018), dostupné na https://ispan.waw.pl/default/badania/eurojos/ (poslední
přístup 03. 11. 2020).
15
-Skłodowskiej, zastoupeného prof. Stanisławou Niebrzegowskou-Bartmińskou. Projekt
oslovil lingvisty ze 14 zemí (České republiky, Slovenska, Polska, Ruska, Ukrajiny,
Běloruska, Bulharska, Chorvatska, Srbska, Německa, Dánska, Litvy a Francie). V rámci
tohoto projektu jsou zpracovávány další společensky významné koncepty, jako např. DUŠE
(této problematice jsou věnovány mezinárodní konference ve Varšavě), SPRAVEDLNOST,
jíž se za českou stranu věnuje L. Janovec, nebo širší koncept RODINA, jemuž se za českou
lingvistiku věnuje L. Saicová Římalová a jenž zahrnuje také dílčí koncepty různých členů
rodiny, např. koncept OTCE, zpracovaný a publikovaný L. Janovcem (2017).
Dalším českým počinem v oblasti zkoumání jazykového obrazu světa je výzkumný
záměr Člověk v českém jazykovém obrazu světa: tělo, smysly, emoce, intelekt, řečovost,
duchovnost, socialita, realizovaný týmem lingvistů a studentů z Ústavu českého jazyka
a teorie komunikace na FF UK, v čele s I. Vaňkovou.4
Za slovenské lingvisty věnující se
aktuálně problematice jazykového obrazu světa jmenujme alespoň Katarínu Dudovou (2012),
Agátu Karčovou (2014) či Annu Gálisovou (2020).
Hovoří-li se v entolingvistických přístupech o jazykovém obrazu světa, pak je třeba
předeslat, že tento termín je do určité míry zavádějící. Nikdy nejde (a ani nemůže jít) o obraz
světa jakožto celku. Vždy jde o snahu etnolingvistů a folkloristů zachytit obraz zvoleného
výseku světa, tj. zvolené entity z předem vymezeného tematického celku (a to napříč různou
materiálovou základnou). Užíváme-li tedy v této studii termíny jazykový obraz světa (ale
i frazeologický obraz světa), pak výrazem „svět“ označujeme (a myslíme) kterýkoliv zvolený
výsek světa, kteroukoliv sledovanou entitu.
Snahou této práce je představit na materiálu frazeologických jednotek z vymezeného
tematického celku Pohádkové bytosti metodiku analýzy (a na ni navazující kategorizace)
excerpcí, pomocí které lze rekonstruovat „obraz světa“ (tj. obraz někoho/něčeho) fixovaný ve
frazeologii. Vzhledem ke zvolené materiálové základně nazýváme tuto část jazykového
obrazu světa jako „frazeologický obraz světa“. Metodika byla navržena s ohledem na
skutečnost, že doposud nebyly v české ani světové lingvistice realizovány teoretické pokusy
o právě takovou analýzu frazémů, jež by byla relevantní pro rekonstrukci obrazu světa, jak
je uložen ve frazeologii, přestože frazeologický materiál tvoří výraznou základnu
k sestavování širšího konceptu, jímž je jazykový obraz světa. Doposud byly z frazémů
k rekonstrukci jazykového obrazu světa využívány převážně jen ustálená přirovnání či jiné
4
Podrobnější informace o tomto výzkumném záměru jsou dostupné na webových stránkách
https://www.ff.cuni.cz/vyzkum-a-veda/vnitrni-vyzkumne-zamery-2/ (poslední přístup 22. 02. 2020).
16
významově explicitní kolokace5
. V práci se také pokoušíme ukázat, jakým způsobem mohou
takto analyzované frazémy posloužit jako jeden z materiálových zdrojů k sestavení
kognitivních definic pro etnolingvistické slovníky. Předkládaná metodika může být
aplikovatelná i na obraz jiných entit v české (ale stejně tak i v jiné slovanské) frazeologii.
Smysl této práce tedy neleží ani tak v otázce CO? (co se ve frazémech vypovídá
o sledovaných pohádkových bytostech, jaký je jejich frazeologický obraz), jako spíše v otázce
JAK? (jak je třeba analyzovat frazeologický materiál, aby bylo možné frazeologický obraz
sledovaných entit vůbec sestavit). Odpovědi na otázku CO? pak přicházejí na základě
navrhované analýzy frazeologického materiálu „samovolně“, tj. bez možnosti badatele
ovlivnit výsledný obraz jím sledované entity / sledovaných entit, neboť vždy jde jen
o rekonstrukci toho, co bylo dříve do zvoleného jazykového materiálu jazykovým
společenstvím vloženo6
. Sledu těchto otázek pak odpovídá název práce. Hlavní titul,
Profilování obrazu světa z frazeologické materiálové základny, slibuje odpověď na otázku
JAK?, podtitul Pohádkové bytosti v českém frazeologickém obrazu světa pak předznamenává
odpověď na otázku CO?7
5
Jen víceméně ojediněle jsou do jazykového obrazu světa zapojovány implicitní charakteristiky sledovaných
entit, vyjevující se z významu frazému jakožto celku. Jerzy Bartmiński (2016) ve studii nazvané Polský stereotyp
matky (s. 115−131) zakomponovává do jejího výsledného obrazu také 6 frazémů a z nich pak vyvozuje
implicitní charakteristiky pojmu matka, tj. takové atributy, které mají charakter logického soudu. Metodika
vyvozování těchto implicitních atributů však není ve studii teoreticky vysvětlena a zobecněna, ani zde nejsou
zastoupeny všechny frazémy s komponentem matka, vyskytující se v polské frazeologii. Jako příklad uvádíme
z Bartmińského studie jeden z šesti analyzovaných frazémů: „(zbić kogoś) tak, že go rodzona matka nie pozna“
‚zbít někoho tak silně, až změní podobu‘ (doslovně ‚tak, že ho ani vlastní matka nepozná‘); to implikuje soud, že
(12) ‚matka své dítě pozná v každé situaci‘ (neboť je s ním vnitřně spojena, miluje je).“ (Bartmiński, 2016,
s. 119). Zajímavá je také skutečnost, že v uvedené studii nejsou k frazémům řazena přísloví, ale tyto útvary jsou
nahlíženy jako typy textů (Ibid., s. 125). Autor tak v dané studii uvádí šest přísloví, která zakládají polský
stereotyp pojmu matka, a nepracuje tedy s kompletními tematicky vymezenými excerpcemi. Uvedená studie tak
spíše stručně poukazuje na to, jakým způsobem se na rekonstrukci jazykového obrazu matky v polštině mohou
podílet různé materiálové zdroje (tj. různé druhy a žánry textů, dotazníkové zdroje, frazémy a systémová data
vzešlá ze slovníkových definic sledovaného pojmu., tj. všechny uváděné významy pojmu matka, a dále data
vyjevující se ze slovotvorných či sémantických derivátů a metafor slova matka).
6
Vzhledem k zaměření této práce tedy není třeba u jednotlivých excerpcí uvádět, z jakého konkrétního
frazeologického zdroje byly čerpány. Sledujeme zde z tzv. panchronního hlediska to, co bylo českým jazykovým
společenstvím v průběhu vývoje (od cca 2. poloviny 19. století po současnost) vloženo do frazémů
a zaznamenáno ve sbírkách a soupisech počínaje Mudroslovím národu slovanského ve příslovích od
F. L. Čelakovského (1852) a konče Slovníkem české frazeologie a idiomatiky: onomaziologickým slovníkem
spoluautorů Čermáka a Filipce (2016). Podrobněji se k panchronnímu hledisku vyjadřujeme v kapitole
2.1. Soupis všech pramenů, z nichž jsme excerpovali, pak uvádíme v kapitole 2.3.2 a v seznamu literatury.
7
Jazykovému obrazu pohádek, čerpajícímu materiálovou základnu z vybraných kosmopolitních pohádek (čili
z folklóru), byla v české lingvistice věnována pozornost ve studii L. Zábranského (2015,
s. 240−255).
17
V práci se zaměřujeme na frazémy (frazeologické jednotky; frazeologické obraty;
frazeologismy)8
obsahující názvy pohádkových bytostí či jejich deriváty. Z navrhované
analýzy těchto frazémů se snažíme vysledovat, jaké vlastnosti, činnosti nebo stavy jsou
s pohádkovými bytostmi v české frazeologii spojovány. Sledujeme také situační okolnosti, jež
tyto tematicky zaměřené frazémy odrážejí, a komunikační funkce (včetně inherentně
zapojených emocionálních a evaluativních postojů) či další jiné funkce vyplývající z užití
daných frazémů. Předmětem našeho zájmu tedy nejsou jen nocionální složky významu, ale
zaměřujeme se také na to, jaké pragmatické složky významu frazeologické obraty reflektují.
V užší rovině našeho zájmu sledujeme z výše uvedených parametrů (tj. vlastností,
činností, stavů, situačních okolností, komunikačních funkcí a jiných než komunikačních
funkcí) právě ty, které lze z explicitního vyjádření nebo z implikovaného významu daných
frazeologických jednotek usouvztažnit právě s pohádkovými bytostmi samými, a sestavit tak
jejich frazeologický obraz jakožto jeden z podkladů pro vytváření kognitivních definic
pohádkových bytostí v entolingvistických slovnících. Obraz pohádkových bytostí v české
frazeologii lze totiž sestavit pouze na základě některých excerpovaných frazémů, zatímco jiné
frazeologické obraty se na jeho konstruování nepodílejí, jak bude v této práci ukázáno.
Pro účely takto zaměřené studie bylo třeba nejprve sestavit co možná nejúplnější
soubor excerpcí obsahujících bázové slovo9
či bázové sousloví ze stanoveného tematického
celku Pohádkové bytosti. Bázovým slovem či bázovým souslovím je v této práci označován
obecný či vlastní název pohádkových bytostí, jenž ovšem může být v konkrétních frazémech
realizován různými tvary (král; pro krále apod.), slovnědruhovými deriváty
(královský; královsky apod.) či synonymními ekvivalenty (drak/saň; čarodějka/čarodějnice
apod.). Excerpovaný materiál pak bylo zapotřebí podrobit takové analýze, která je relevantní
pro vyvozování frazeologického obrazu sledovaných entit. Tato analýza coby mentální
myšlenková operace (v této práci teoreticky představená) se pak v praktické rovině promítá do
způsobu kategorizace frazémů v korpusových částech této studie. Korpusové části tak slouží
8
Označení frazém, frazeologická jednotka, frazeologický obrat či frazeologismus užíváme v této práci jako
synonyma.
9
Termín „bázové slovo“ v podobné souvislosti užívá Eva Mrhačová (2003, s. 107−115), přestože jej teoreticky
nijak nedefinuje. Ze slovníkové části její studie je ale zjevné, že za bázové slovo považuje apelativum (v jejím
případě zooapelativum), a to včetně jeho případných tvarových či lexikálních variant, ale i variant z oblasti
tvoření slov, tj. deminutivní obměny bázových slov. Členové etnolingvistického a kognitivnělingvistického
kroužku Antropolingva, participující na projektech EUROJOS a EUROJOS2, užívají namísto termínu „bázové
slovo“ termín „lexém“, jejž nahlížejí jako verbalizaci „pojmu“. Pojmem pak označují to, co my v této studii
vnímáme a označujeme jako „význam“ slova (v případě polysémních slov má lexém/bázové slovo více
pojmů/významů).
18
jako ukázka toho, jak je třeba strukturovat excerpovaný materiál, aby pak následně bylo
usnadněno vyvození (rekonstrukce) frazeologického obrazu každé sledované entity.
Frazeologický obraz pohádkových bytostí je v naší práci představen v rekonstruujících
částech studie, a to formou souvislého textu, včetně explicitního uvedení, které excerpce
frazeologický obraz sledované entity nezakládají a proč. Korpusové části této práce i části
rekonstruující frazeologický obraz pohádkových bytostí představují vhodně připravený
podklad pro následné vyjádření frazeologického obrazu formou kognitivní definice,
tj. definice, jež je specifická výhradně pro entolingvistické slovníky. Abychom mohli
představit v této studii náš návrh kognitivní definice vzešlý z analýzy frazeologického
materiálu, komparujeme „náš“ způsob rekonstrukce frazeologického obrazu světa
s rekonstrukcí obrazu světa představovanou ve stěžejních polských entolingvistických
studiích, jež uvádějí příklady kognitivních definic vybraných hesel připravených pro polský
entolingvistický slovník, tj. Słownik stereotypów i symboli ludowych (Slovník lidových
stereotypů a symbolů; dále SSSL). Následně pak přinášíme vlastní návrh formální i obsahové
podoby kognitivní definice.
Takto nastíněná koncepce se pak odráží ve struktuře této práce: po uvozujících
poznámkách (v kapitole 1.) a vymezení teoretických východisek (zaměření a cíle práce
v kapitole 2.1, představení materiálové základny v kapitole 2.2 a vymezení metodiky
a metodologie výzkumu v kapitole 2.3) následují korpusové části s komentáři (kapitoly 3.
a 5.) a části rekonstruující frazeologický obraz pohádkových bytostí (kapitoly 4. a 6.).
Zdvojení korpusových a rekonstruujících částí bylo podmíněno počtem excerpcí, kdy se nám
pro obrovský rozsah dohledaných frazeologických jednotek s bázovým slovem „čert“
(přibližně odpovídající počtu excerpcí ke všem zbývajícím 31 pohádkovým bytostem) jevilo
jako vhodné věnovat této pohádkové postavě speciální korpus a následně též samostatnou
kapitolu představující její obraz v české frazeologii. Činíme tak s vědomím určité
nejednotnosti, avšak z přesvědčení, že to prospívá výsledné přehlednosti této studie. Během
analyzování frazémů se vyjevilo, že identická či obdobná forma frazeologických jednotek
lišících se pouze bázovým slovem (konkrétně bázovým slovem „král“, „drak“ či „čert“)
nemusí mít identickou či obdobnou sémanticko-funkční strukturu. Vznikla tedy potřeba
i nutnost vysvětlit v samostatné kapitole (7.) důvody rozdílů v sémantickém rozřazení
některých formálně stejných frazémů lišících se pouze bázovým slovem „král“, „drak“ či
„čert“ a poukázat na formální (syntaktické) struktury, kterých se tato sémantická odlišnost
týká. Ve svém důsledku totiž tato sémantická rozdílnost zakládá jiné atributy ve
19
frazeologických obrazech sledovaných entit. Tuto kapitolu lze číst i vnímat také jako
samostatnou studii vydělitelnou z celku této práce. V kapitole 8. poukazujeme na jistou
analogii nebo naopak odlišnosti ve způsobu rekonstruování (profilování) obrazu světa v naší
práci a v polských entolingvistických přístupech. Následně pak, na příkladu pohádkové
bytosti krále, představujeme v kapitole 9. vlastní návrh profilové kognitivní definice. Celou
studii uzavírá kapitola 10., Závěrečná shrnutí.
Při realizaci záměru této práce, představit metodiku analýzy a na ni navazující
kategorizaci frazémů pro účely rekonstrukce frazeologického obrazu pohádkových bytostí,
bylo třeba vypořádat se s následujícími fakty:
1) Idiomatická (sémanticko-funkční) stránka frazémů zpravidla nebývá sumou
významů jednotlivých komponentů (např. frazém Chodí jako duch má globální význam
přibližně vymezitelný takto: ‚chodí neslyšně, neočekávaně‘; nikoliv však ‚duch chodí‘.
Frazém Oráče sní král a krále rytíř má globální význam přibližně vymezitelný takto: ‚i král
má své nepřátele‘; nikoliv tedy např. to, že ‚král a rytíř jsou kanibalové‘, k čemuž by mohlo
svádět explicitní jazykové vyjádření daného frazému). Jak zmiňuje Čermák (2017), ve většině
případů totiž frazeologické jednotky nejsou svými komponenty přímo a měřitelně
motivovány. O přímé motivaci frazémů svými komponenty lze podle našeho názoru uvažovat
jen v ojedinělých případech, jak detailně uvádíme a dokládáme v kapitole 2.2.2.2.
2) Zatímco významy termínů jsou, jak zmiňuje F. Čermák (2017a), exaktně (zcela
přesně) vymezitelné, v případě významů frazeologických obratů se projevuje vysoká míra
potenciálnosti: vedle základního jádra zahrnují i různé sémantické odstíny. Čermák (2017a)
v této souvislosti hovoří o sémantické a denotativní vágnosti (nejednoznačnosti) frazémů.
Tato vágnost podle nás zcela přirozeně a nutně plyne ze samotné podstaty rozdílu mezi
termínem jakožto primárním pojmenováním (tj. pojmenováním dosud nepojmenované
skutečnosti) a frazeologickou jednotkou jakožto sekundárním pojmenováním. Blíže se
záležitosti sekundárního versus primárního pojmenování dotýkáme v kapitolách 2.2.2.1,
2.2.2.2 a 2.2.2.3.
3) Sémantika frazeologických obratů je ve velké míře založena na implicitnosti
vyjadřování a promítají se do ní nejen prvky nocionálního významu, ale mnohdy též
významové složky pragmatické, zejména emocionální a evaluativní postoje navázané na
komunikační funkce. Např. frazém Šlo to ke všem čertům nese implicitní význam ‚zničilo se
to‘. Vedle věcného (nocionálního) významu akcentujícího zmar/zničení se zde promítají
(nabalují) i negativní evaluativní a emocionální složky významu. V kapitole 2.2.2.4
20
ukazujeme, že neplatí tradičně postulované pojetí české frazeologie, že každý frazém má
v sobě zastoupenu jak nocionální, tak pragmatickou složku významu. Dále také v téže
kapitole (ale i v kapitole 2.2.2.3) dokládáme, že některé frazeologické jednotky nemusí mít
nutně obrazný a/nebo přenesený význam, ale mohou mít jen význam doslovný.
4) V řadě frazeologických jednotek je propoziční obsah upozaděn ve prospěch nějaké
komunikační funkce, např. K čertu! (klení).
5) Význam mnohých frazémů je vázán na určitý situační kontext, tj. okolnosti, za
nichž jsou pronášeny, např. Král je mrtvý, ať žije král! = situace je stejná, nic se nezměnilo.
6) Některé frazémy netematizují žádné příznaky, ale primárně strukturují text (např.
Byl jednou jeden král), některé frazémy mají jako celek pojmenovací funkci10
(např. zelený
mužík = vodník), jiné zase jen funkci intenzifikační (např. Klouže to jako čert = klouže to
hodně) apod.
Všem těmto záležitostem je v této práci věnována patřičná pozornost a tyto skutečnosti
jsou rovněž při rekonstruování frazeologického obrazu pohádkových bytostí zohledněny. Na
frazeologický materiál tedy nahlížíme mj. i z hlediska komunikačně-pragmaticky orientované
lingvistiky.
Práce se tak vyrovnává s tvrzením F. Čermáka (2017a), že „[v]šechny tradiční
a opakující se pokusy o sémantickou analýzu (a ovšem i syntaktickou, na rozdíl od analýzy
diachronní) jsou nesmyslné, protože zůstávají vždy dílčí“, a snaží se dokázat, že není nutné za
všech okolností rezignovat na jakékoliv pokusy o sémantickou analýzu (a na ni navazující
kategorizaci) frazeologických jednotek. Jakákoliv témata snažící se o uchopení obrazu světa
v jazyce totiž sémantickou (sémanticko-funkční) analýzu přímo vyžadují, neboť jiné kritérium
analyzování excerpcí by nemělo pro takto zaměřené výzkumy prakticky žádnou vypovídající
hodnotu. Toto je případ i tematiky této práce a jejích cílů, které jsou souhrnně vymezeny
v kapitole 2.1. Frazeologický obraz světa totiž nelze představit na základě formální struktury,
např. podle konstrukčních typů frazémů; podle jazykových rovin; slovnědruhové příslušnosti;
typologie frazeologických jednotek, ale ani podle jiných kritérií, např. podle stylistických
příznaků, podle původu atd., ale právě jen na základě sémanticko-funkčních přístupů.
Jakékoliv práce založené na sémantice frazeologických jednotek tedy musí s jistou
mírou sémantické vágnosti plynoucí z potenciálnosti významů frazeologických jednotek
počítat. V korpusových částech této studie proto zařazujeme frazeologické jednotky do více
10
Pojmenovací funkcí zde máme na mysli pojmenování nějaké entity, substance. Podrobněji se k této záležitosti
vyjadřujeme v kapitole 2.2.2.2.
21
sémantických tříd, pakliže z významu frazému jako celku vyplývá více významových rysů či
sémantických odstínů. V obecné rovině představujeme metodiku analýzy a na ni navazující
kategorizaci frazémů v kapitole 2.3. Dílčí kategorizační obtížnosti, které se během excerpcí
a jejich rozřazování vyskytly, pak komentujeme a vysvětlujeme také na příslušných
místech korpusových částí této práce, tj. ve 3. a 5. kapitole.
22
2. TEORETICKÁ VÝCHODISKA A ZPŮSOB JEJICH
APLIKACE
2.1 ZAMĚŘENÍ A CÍL PRÁCE
Úspěšnost sestavení kompletního frazeologického obrazu někoho/něčeho se odvíjí
jednak od míry komplexnosti tematicky vymezených excerpcí (tj. nakolik spolehlivě se podaří
dohledat co nejúplnější počet frazémů ze sledované tematické oblasti) a jednak je nutně
podmíněna propracovaností jejich sémanticko-funkční11
analýzy: nedůsledná excerpce nutně
znamená absenci sémantické analýzy nedohledaného frazému a následně pak může znamenat
absenci nějakého atributu (pokud se již nevyjevil z jiného frazému) ve výsledném frazeologickém
obrazu sledované entity, v našem případě pohádkové bytosti. Propracovaná sémantická
(sémanticko-funkční) analýza frazémů tedy vede k odkrytí všech atributů, které jsou v tomto
materiálovém zdroji uloženy a které lze z významů těchto jednotek usouvztažnit se
sledovanými entitami (např. právě pohádkovými bytostmi). Ve svém důsledku pak tato
analýza frazeologického materiálu realizovaná pro účely rekonstrukce frazeologického obrazu
určitého výseku světa může obohatit výsledný jazykový obraz sledovaného výseku světa, jenž
v našem vnímání odpovídá součtu dílčích složek jazykového obrazu světa založených na
jednom profilu (jak podrobněji zmiňujeme v této kapitole níže a zejména pak v kapitole
2.3.1).
V úvodu této studie jsme představili hlavní záměr práce i její koncepci. V této části
přehledně uvádíme sled dílčích cílů, jež odpovídají dílčím krokům nutným k rekonstruování
frazeologického obrazu někoho/něčeho (v našem případě českého frazeologického obrazu
pohádkových bytostí) a k návrhu podoby profilové kognitivní definice jakožto jednoho
z podkladů pro komplexní stereotypové kognitivní definice, příznačné pro entolingvistické
slovníky (k problematice profilové versus stereotypové kognitivní definice se podrobněji
vyjadřujeme v této kapitole níže).
11
Důvody, proč právě sémantickou (sémanticko-funkční) analýzu vnímáme jako relevantní pro rekonstrukci
frazeologického obrazu světa, uvádíme v kapitole 2.3.2.
23
V prvním našem kroku byla cílem této práce (pokud možno) co nejúplnější excerpce
frazeologických jednotek12
obsahujících bázové slovo či bázové sousloví z vymezeného
tematického celku Pohádkové bytosti. V souvislosti s tímto dílčím cílem bylo třeba teoreticky
vymezit termín frazém: představit zde jeho obligatorní znaky a doložit je konkrétními
příklady na základě toho, jak se vyjevily a potvrdily z našich strukturně i sémanticky
různorodých excerpcí, což je realizováno v kapitole 2.2.
Následně pak, v druhém našem kroku, bylo třeba promyslet a navrhnout takový
způsob analýzy frazeologických jednotek, který by byl relevantní pro rekonstrukci
frazeologického obrazu vybraného výseku světa (pohádkových bytostí). Metodika analýzy
frazémů, jež by sloužila právě těmto účelům, nebyla dosud v české ani světové lingvistice
zabývající se konceptem jazykového obrazu světa (podrobněji viz kapitola 2.3.1) představena,
a frazeologický materiál tak přispíval k sestavování jazykového obrazu světa převážně svými
explicitními kolokacemi (zejména přirovnáními nebo příslovími)13
, avšak doposud nebyly
využívány systematičtěji také implicitní atributy, jež lze zpětně vyvodit z celkového významu
frazémů (tj. z idiomatické stránky) a usouvztažnit se sledovanými entitami (tematickými
12
V práci se zaměřujeme výhradně na data systémová, tedy ta, jež vycházejí z analýzy frazeologických nebo
výkladových slovníků, v nichž jsou sledované jazykové jednotky (obsahující bázové slovo z předem vymezené
tematické oblasti) uvedeny a lexikograficky popsány. Nepracujeme tedy s daty textovými: vzhledem ke
sledované tematice pohádkových bytostí by byl rozsah tematicky relevantních textů obrovský, zatímco naopak
výskyt frazémů s bázovým slovem referujícím k pohádkovým bytostem v těchto textech, jak předpokládáme,
minimální. Mnohé frazémy obsahující bázové slovo z tematického celku Pohádkové bytosti totiž byly
motivovány texty samotnými, a vyjadřují tedy atributy vyplývající z obsahu textů, jež danou pohádkovou
postavu tematizují, zatímco samotný frazém naopak v textu samém obsažen není (viz např. být chytrá jako
horákyně; mít fousy jako Krakonoš; být nenasytný jako Bumbrlíček apod.). V práci nepracujeme ani
s dotazníkovými daty zjišťujícími ustálené, stereotypové vnímání atributů zvolené entity. Jednak totiž
zůstává otázkou, kde stanovit hranici četnosti užití u respondentů, kterou by již bylo možné počítat za dostačující
pro označení atributů zkoumaných pohádkových bytostí jakožto fixovaných v kolektivní paměti Čechů, a jednak
by tato dotazníková data přinesla informaci pouze o případné ustálenosti významu (odpovídajícímu
v dotaznících uvedeným atributům), nikoliv však o ustálenosti formy, tj. výrazové stránky daného slovního
spojení (bázového slova a uváděného atributu). Četnost užití frazeologických jednotek samozřejmě nevyplývá
ani z frazeologických slovníků, nicméně tam již z povahy věci samotného typu slovníku považujeme uváděné
jednotky za ustálené, a to – v návaznosti na Bartmińského (2016, s. 75) – ve smyslu ustálenosti formy
(tj. v Bartmińského terminologii idiomy), nebo ustálenosti formy i významu (tj. v Bartmińského terminologii
formule). Soustřeďujeme se tedy na systémová, písemně fixovaná frazeologická data a ta se zde snažíme
analyzovat takovým způsobem, aby bylo možné rekonstruovat obraz sledovaných entit tak, jak je v této
materiálové základně uložen.
13
K postihování jazykového obrazu světa přistupují členové etnolingvistického a kognitivnělingvistického
kroužku Antropolingva, vedeného I. Vaňkovou, a také tým lingvistů Ústavu českého jazyka a teorie komunikace
na FF UK, rovněž v čele s I. Vaňkovou, z jiného hlediska: snaží se o zachycení extenze významu sledovaných
entit, a to na základě nalézání profilů (jež ovšem vnímají odlišně od našeho pojímání profilu, jak podrobně
zmiňujeme v poznámce pod čarou č. 123). Pracují s termínem „koncept“ – postihujícím různé kontexty, v nichž
je daný pojem zasazen a v němž označovaná skutečnost nějakým způsobem figuruje. „Konceptualizace
(‚zpojmovění‘, resp. pojem) věci (která je prototypově pojmenována slovem) vychází z různých způsobů, jak se
nám tato věc ukazuje, manifestuje, jeví (u konkrét díky smyslově vnímatelným vlastnostem), v jakých situacích
běžného života se s ní setkáváme (jaké má funkce, kde se vyskytuje apod.), jaké svědectví o své existenci
běžnému člověku podává.“ (Vaňková, I. – Čurdová, V., 2014, s. 68).
24
výseky světa)14
. Tuto mezeru v oblasti rekonstruování konceptu jazykového obrazu světa se
snaží tato studie zaplnit.
Ve třetím kroku bylo naší snahou promítnout navrhovanou analýzu frazeologických
jednotek do jejich kategorizace (rozřazení) v korpusových částech práce. Lze tak říci, že
způsob rozřazení excerpcí je praktickým protějškem teoreticky uváděné analýzy frazémů. Při
realizaci tohoto kroku bylo třeba explicitně upozornit na způsob vyrovnání se se všemi
kategorizačními úskalími, která s sebou formální i významová pestrost excerpovaného
materiálu přinášela. Nedílnou a nutnou součástí korpusových částí práce jsou proto četné
komentáře, které objasňují zařazení konkrétních excerpcí do konkrétních sémantických
(sémanticko-funkčních) tříd – a to v těch případech, které by na první pohled nemusely být
zcela zřejmé. Korpusové části tedy nelze vnímat jako části „slovníkové“, ale spíše jako jakési
komentované průvodce přinášející přehlednou a strukturovanou formou informace o tom,
které sémantické třídy reflektují frazeologický obraz každé jedné tematizované pohádkové
bytosti a které nikoliv. Kategorizace frazémů tak není samoúčelná. Slouží jako nezbytný
předstupeň pro následující (čtvrtý) krok na cestě k výsledné rekonstrukci frazeologického
obrazu pohádkových bytostí.
Na základě podkladů z korpusových částí práce bylo cílem čtvrtého kroku představit
frazeologický obraz pohádkových bytostí. Tyto části, rekonstruující obraz pohádkových
bytostí v české frazeologii, reflektují formou souvislého textu vlastnosti, stavy a činnosti
pohádkových bytostí samých. Nad rámec toho zachycují také další zajímavé informace:
situační okolnosti, jež excerpované frazémy odrážejí, a také komunikační a případné další (ne
komunikační) funkce, jež z užití frazémů vyplývají.
Cílem finálního, pátého, kroku bylo ukázat, že (a jak) atributy sledovaného výseku
světa (v našem případě pohádkových bytostí), vyvozené z frazémů různých konstrukčních
typů (tedy nejen z explicitních frazeologických přirovnání nebo přísloví), mohou být fazetově
zachyceny ve formě kognitivních definic. Ukazujeme tím, jak rekonstrukce frazeologického
obrazu světa představená v tzv. rekonstruujících částech této práce (a znamenající čtvrtý krok
popsaný výše) může sloužit jako podklad k následnému zformování takovýchto typů definic.
Na příkladu pohádkové bytosti krále jsme v práci představili vlastní návrh kognitivní definice,
z části se podobající a z části naopak lišící od podoby kognitivních definic v polských
entolingvistických přístupech. Tyto typy definic se uplatňují výhradně v entolingvistických
14
V Úvodu této práce zmiňujeme v poznámce pod čarou studii J. Bartmińského (2016, s. 115−131), jež v tomto
smyslu představuje spíše ojedinělý případ, kdy byly implicitní atributy do výsledného stereotypu sledované
entity (matky) započítávány, byť byly vyvozeny jen z minimálního počtu frazémů a metodika vyvozování nebyla
ve studii teoreticky představena.
25
slovnících (jež však doposud česká lingvistika postrádá a jimiž by se mohla inspirovat
u polských lingvistů a folkloristů, kteří na polských entolingvistických slovnících pracují od
roku 1980 a vydávají je dodnes15
). Kognitivní definice mají ambice uvádět veškeré součásti
významu stabilizované v kolektivním vědomí uživatelů daného jazyka. Protože se však v této
práci zaměřujeme výhradně na frazeologickou materiálovou základnu, odpovídá náš návrh
kognitivní definice jednomu úhlu pohledu (tedy tomu, co je uloženo českým jazykovým
společenstvím právě v tomto materiálovém zdroji).
Podotýkáme ještě, že záměrem této práce nebylo sestavování kognitivních definic
všech pohádkových bytostí zastoupených v české frazeologii: uvedení konkrétního příkladu
(tj. uvedení kognitivní definice krále jakožto panovníka, vládce) slouží jako demonstrace, jak
lze zrekonstruovaný frazeologický obraz sledovaného výseku světa promítnout do tohoto
druhu definic. Mluvíme-li o rekonstrukci frazeologického obrazu sledovaného výseku světa,
pak tím avizujeme, že jakýkoliv jazykový materiál – a tedy i ten frazeologický – v sobě
uchovává výsledky lidského vnímání a uvažování, hodnot, emocí apod., jež do něj byly
v průběhu vývoje vloženy, a z něj jsou pak tyto atributy zase zpětně vyvoditelné. Obraz
sledované entity se tak tedy v pravém slova smyslu netvoří, ale zpětně odhaluje, rekonstruuje.
Kognitivní definice zpracované na základě jednoho typu materiálového zdroje (jako je
v případě této studie pracující výhradně s frazeologickým materiálem) vnímáme (a v této
práci také označujeme) jako profilové kognitivní definice. Tyto námi označované profilové
kognitivní definice přinášejí fazetovou formou strukturovaný náhled na vybraný výsek světa
vždy z jednoho úhlu pohledu (tj. jednoho profilu). Profily jsou přitom podmíněny různými
aspekty, tj. proměnnými, z jejichž hlediska je na sledovaný výsek světa nahlíženo. Takovým
aspektem může být např. věk uživatele jazyka; jednotlivými profily v rámci tohoto aspektu
pak např. úhel pohledu (na jakýkoliv vybraný výsek světa) dětí/mládeže/seniorů atd.16
V případě této studie vnímáme jako aspekt ovlivňující úhel pohledu materiálovou základnu
(konkrétním profilem je pak to, co vyvozujeme z frazeologické materiálové základny), do níž
byl náhled na sledovaný výsek světa (pohádkové bytosti) vložen v průběhu vývoje běžnými
15
Kognitivní definice byla v Polsku prvně využita v roce 1980 ve zkušebním svazku Slovníku lidových
jazykových stereotypů, jenž později, v roce 1996, vyšel pod názvem Słownik stereotypów i symboli ludowych
(Slovník lidových stereotypů a symbolů).
16
Brzozowska Małgorzata (2006) v této souvislosti hovoří také o tzv. aspektech jakožto jednotlivých
proměnných, jež podmiňují úhel pohledu na sledovanou problematiku. Stanovuje tak – poněkud nesourodý
a chaotický – soupis, do kterého zařazuje aspekt psychosociální, životní, estetický, etický, fyzikální, biologický,
historický, ideologický, kulturní, lokální, vojenský, psychický, náboženský, sociální, politický, národnostní
a také tzv. rodičovské výrazy.
26
uživateli českého jazyka a z níž je pak v této práci zpětně rekonstruován. Naopak kognitivní
definici zpracovanou na základě všech relevantních (tj. relevantních vzhledem ke sledované
tematice) materiálových zdrojů (tj. z frazeologických, folklórních, případně též dotazníkových
podkladů zjišťujících ustálené, stereotypové vnímání atributů zvolené entity) chápeme jako
stereotypovou. Profilové kognitivní definice tedy − při našem „materiálově zdrojovém“
způsobu náhledu na danou problematiku − rekonstruují frazeologický obraz světa vzešlý ze
sémantické analýzy tematicky vymezených frazémů, nebo folklórní obraz světa vzešlý
z tematizace atributů vybraných entit ve folklorních textech, nebo případně obraz světa vzešlý
z dotazníkového šetření zjišťujícího ustálené charakteristiky zvolených entit. Stereotypové
kognitivní definice jsou pak výsledkem součtu různých profilových kognitivních definic
sledovaného výseku světa, a lze je tedy vnímat jako definice, které jsou výsledkem
rekonstrukce již kompletnějšího jazykového obrazu daného výseku světa. Termín jazykový
obraz světa je tedy v našem vnímání nadřazen termínu frazeologický obraz světa. Analogicky
vnímáme nadřazenost termínu stereotyp ve vztahu k termínu profil. Podrobně se těmto
konceptům (jazykový obraz světa, profil, stereotyp) a jejich interpretaci věnujeme v kapitole
2.3.1.
V souvislosti s avizovaným frazeologickým obrazem světa ještě krátce doplňujeme, že
předmětem našich excerpcí nebyly drobné útvary tzv. dětského folklóru (tj. rozpočítávadla,
říkadla, říkanky, hádanky apod.), které F. Čermák ve 4. dílu Slovníku české frazeologie a
idiomatiky (dále SČFI−4; 2009d, s. 1241) uvádí jako typy větných frazémů. Tyto útvary, jež
by obsahovaly bázové slovo ze sledované tematické oblasti Pohádkové bytosti, jsme
nezahrnuli do našeho soupisu (korpusu), a tedy ani neanalyzovali, ze dvou důvodů. Za prvé −
a to je zajímavé − nebyly obsaženy v žádném souboru / slovníku frazeologismů, z nichž jsme
excerpci prováděli,17
a to ani ve SČFI−4, jehož hlavním autorem a editorem je právě F.
Čermák18
. A za druhé: naše optika je v této záležitosti poněkud odlišná: frazémy vnímáme
jako jeden ze slovesných folklórních žánrů, svébytně se vyskytujících vedle dalších
slovesných folklórních žánrů a jejich útvarů, jako např. vedle výše jmenovaných drobných
útvarů dětského (slovesného) folklóru. Zastřešujícím pojmem tedy pro nás není v tomto
kontextu frazém, ale právě (slovesný) folklór. Ten má řadu žánrů, mezi něž patří také právě
frazémy (včetně těch větných, kam řadíme přísloví a pranostiky). Do rekonstrukce
17
Výjimku představuje pouze obrat: Byl jeden král, (ten) na dudy hrál, královna za času brnkala/vrzala na basu
a také obrat převzatý z Erbenovy balady Vodník: Na topole nad jezerem seděl vodník podvečerem. Oba tyto
obraty byly dohledány ve frazeologických souborech.
18
„Vlastní výběr všech hesel, jejich uspořádání, standardizaci, zpracování, návrh hesel pro rejstřík a jeho
doplnění a ostatní redakční práce v souvislosti s vydáním celého slovníku provedl a autorsky realizoval prof.
PhDr. František Čermák, DrSc.“ (Čermák, 2009a, s. 8).
27
frazeologického obrazu jsme tedy tyto drobné folklórní útvary nezahrnovali. I kdybychom
tyto drobné útvary dětského folklóru nahlíželi obdobně jako Čermák, tedy jako frazeologické,
případné zařazení těchto útvarů do našeho soupisu by vyžadovalo pro velký rozsah vlastní
registr založený na excerpci z knižních publikací či audionahrávek dětského folklóru.
Jazykový obraz pohádkových bytostí rekonstruovaný z těchto útvarů by ovšem v takovém
případě nemohl být založen na atributech pohádkových bytostí vzešlých z autorských inovací.
Inovovaný obraz pohádkových bytostí by totiž nepřinášel informaci o jejich ustáleném
(tradičním) obrazu. Rekonstrukce jazykového obrazu pohádkových bytostí vzešlá z tohoto
typu materiálu by musela být založena výhradně na lidových ustálených materiálových
zdrojích.
K rekonstrukci českého frazeologického obrazu pohádkových bytostí přistupujeme
z tzv. panchrnonního hlediska. Inspirujícím se pro nás stal v tomto „vše/(nad)časovém
pohledu“ model jazyka a lingvistického popisu předložený Przemysławem Łozowským
(2011). Namísto ostrého rozlišení mezi synchronním stavem (systémem definování vztahů)
a diachronním procesem (změnami motivovanými historií) je v lingvistice, podle Łozowského
(2011), panchronní popis možný „w momencie zmiany optyki badawczej ze
strukturalnej/generatywnej/formalnej na funkcionalną/kongnitywną. W nowych ujȩciach
jȩzyk nie jest ani determinantą ludzkiego doświadczenia, ani autonomycznym systemem
oderwanym od całokształtu ludzkiego poznania. Jest wypadkową doświadzcenia,
symbolicznym wyrazem tego, co i jak siȩ postrzega, rozumie, doświadcza“. [v okamžiku
změny výzkumné optiky ze strukturní/generativní/formální na funkční/kognitivní. V nových
pojetích jazyk není ani determinantou lidské zkušenosti, ani autonomním systémem
odděleným od celku lidského poznání. Je výsledkem prožívání, symbolickým projevem toho,
co a jak se vnímá, rozumí, prožívá.]19
(Łozowski, 2011, s. 119).
Způsob lidského myšlení a forma lidské zkušenosti (jako odraz toho, jak lidé vnímají,
prožívají a jak věcem rozumí), předávané z generace na generaci, jsou obsahovou náplní
výrazně antropocentrického pojmu − tradice. Tradice tak plní funkci symbolu, jenž je
přenášen nějakým médiem, typicky textem (ale i obrazem, hudbou, artefaktem apod.).
Podstatným rysem jakékoliv tradice je již zmiňovaný generační přenos. V tomto smyslu lze
říci, že tradice je nějakým způsobem stabilizovaná, ustálená. Neznamená to však, že je v čase
absolutně neměnná. Łozowski (2011) se tradici snažil ukázat jako „sposób/formȩ/próbȩ
19
Všechny polské citace uváděné v této práci, pokud není v bibliografickém odkazu uvedeno jinak, přeložila do
českého jazyka Michaela Křivancová.
28
nadania kulturze wymiaru kontinuum ponadpokoleniowego, ponadczasowego, może nawet
transcendentalnego, w postaci symboli ludzkiego doświadczenia, a nie jako unieruchomione
i harmonijne wewnȩtrznie synchroniczne systemy znaków dowolnych w nastȩpstwie
diachronicznym“. [způsob/formu/pokus, jak dát kultuře rozměr pangeneračního kontinua,
nadčasového, možná i transcendentálního, ve formě symbolů lidské zkušenosti, a nikoli jako
znehybněných a harmonických vnitřních synchronních systémů libovolných znaků
v diachronní posloupnosti.] (Tamtéž, s. 121). Uvádí také, že „[…] jeżeli granica miȩdzi
nowością i dawnością jest płynna i nieostra, jeżeli nowatorstwu nierzadko towarzyszy
tradycjonalizm, jeżeli to, co tradycyjne, pojawiło siȩ kiedyś jako awangardowe, a to, co
progresywne, z czasem staje siȩ zachowawcze, jeżeli ta zmiana nie ma charakteru globalnego
procesu, ale jest wypadkową lokalnych wyborów (…), to możemy mówić o ciągłym stawaniu
siȩ tradycji, o bieżącym kreowaniu tradycji na miarȩ ludzkiego doświadczenia, o stale
zmieniającym siȩ obszarze tradycji, o dynamizmie tradycji warunkowanym poznawczo“.
[[…] jestliže je hranice mezi novostí a dávnou minulostí plynulá a neostrá, jestliže je
modernost často doprovázena tradicionalismem, jestliže se to, co je tradiční, kdysi jevilo jako
avantgardní, a to, co je progresivní, se postupem času stává konzervativním, jestliže tato
změna není globálním procesem, ale je to výsledek místní volby (…), pak můžeme hovořit
o neustálém tvoření tradice, o dosavadním vytvoření tradice na míru lidské zkušenosti,
o neustále se pozměňující oblasti tradice, o dynamice tradice, která je kognitivně podmíněná]
(Tamtéž, s. 115). Tradice je tedy Przemysławem Łozowským definována jako „zbiór
współwystȩpujących alternatyw poznawczych poddawanych bieżącej selektywnej aktywacji
(subiektywnym wyborom). Co wiȩcej, zaniechanie myślenia o tradycji w kategoriach
systemowej równowagi oznacza bezuzyteczność umieszczania tradycji w takiej perspektywie
czasowej, w której teraźniejszość jest w opozycji do przeszłości, a synchronia do diachronii“.
[soubor koexistujících kognitivních alternativ podrobených aktuální selektivní aktivaci
(subjektivnímu výběru). A navíc, zanechání přemýšlení o tradici v kategoriích systémové
rovnováhy znamená bezúčelnost umisťování tradice v časové perspektivě, ve které je
přítomnost v opozici k minulosti a synchronie k diachronii.] (Tamtéž, s. 116). Na jiném místě
téže publikace dodává, že „[p]anchronia to poszukiwanie motywacji dla ludzkich postaw
glȩbiej niż system wartości projektowany i sankcjonowany przez potrzeby synchronicznego
stanu równowagi społecznej i dalej niż diachroniczna sukcesja kolejnych systemów wartości“.
[[p]anchronie je hledání motivace k lidským postojům hlouběji než systém hodnot navržených
a schválených potřebami synchronního stavu sociální rovnováhy a je dále než diachronní
posloupnost dalších hodnotových systémů.] (Tamtéž, s. 122).
29
V této práci se zaměřujeme na tradici uloženou konkrétně ve frazémech. Frazémy
jakožto jeden z projevů lidové slovesné kultury (folkloru) odrážejí zkušenost a myšlení
běžných uživatelů jazyka (v našem případě českého jazyka) a v průběhu vývoje vznikají
spontánně. Pokoušíme se zde o rekonstrukci frazeologického obrazu pohádkových bytostí,
a to tak, jak je písemně fixován20
v českých frazeologických soupisech a slovnících21
.
K rekonstrukci frazeologického obrazu pohádkových bytostí přistupujeme z panchronního
hlediska ze dvou důvodů. Prvním důvodem je naše souhlasné stanovisko s Łozowského
argumenty uvedenými výše, a sice že v obecném slova smyslu nelze stanovit přesnou hranici,
kde končí „minulost“ (původní náhled na danou skutečnost/entitu) a kde začíná „současnost“
(nový náhled na danou skutečnost/entitu), neboť tradice se mění postupně a nikdy nejde
o ostrý předěl, kdy jedno pojetí končí a druhé začíná. V důsledku pak dřívější a novější pojetí
koexistují minimálně po nějakou dobu společně. Druhým důvodem je skutečnost, že
v publikacích, z nichž jsme pořizovali excerpce, autoři zcela pochopitelně čerpali materiál
vždy také z dřívějších frazeologických soupisů, takže docházelo k jeho přenášení mezi autory
vzájemně, a to z dřívější publikace do té novější, následné. Navíc posuny ve významech
frazémů z námi stanoveného tematického celku Pohádkové bytosti nebyly v námi využitých
frazeologických zdrojích zaznamenány, a lze tak říci, že k významovým posunům v těchto
frazémech nedocházelo. Atributy, jež jsou uloženy ve frazémech a spojovány s pohádkovými
bytostmi, tak lze tedy skutečně vnímat jako nadčasové. Ostatně i samy pohádkové bytosti
jsou, v souladu s charakterem pohádek, neukotvené v čase a (a zpravidla i v místě). Z těchto
uvedených důvodů tedy zbytečně nenarušujeme korpusovou část práce odkazy ke
konkrétnímu zdroji, z nějž byl ten který frazém převzat
20
Materiál tedy nečerpáme z databáze neformální mluvené češtiny ORAL v Českém národním korpusu, neboť
zde nemáme jistotu ustálenosti sledovaných kolokací (jež by − v návaznosti na další obligatorní rysy −
opravňovaly označit daná spojení za frazeologická – viz kap. 2.2.2) v české populaci. Počet nahrávaných
mluvčích v databázi ORAL je totiž jednak velmi nízký v porovnání s celkovým počtem rodilých uživatelů
českého jazyka (v nejnovější databázi ORAL2013 je v 835 nahrávkách z let 2008−2011 analyzována mluva
2544 mluvčích, viz https://wiki.korpus.cz/doku.php/cnk:oral2013, poslední přístup 01. 03. 2021) a jednak je
diskutabilní stanovení hranice, od jakého počtu výskytů je již daný obrat možné vnímat jako ustálený (z hlediska
jeho formy, případně formy i významu) v povědomí a potažmo v aktivní slovní zásobě českých mluvčích.
Nevyužívali jsme ani nástroje FRANTA (FRazémové Anotace a Textové Analýzy) pro automatickou
identifikaci frazémů a ustálených kolokací, jež byl využit pro značkování korpusu SYN verze 4. Tato
automatická identifikace frazémů je zatím v pilotní verzi a dosud vykazuje některé nedostatky, především
„si nečiní nárok na úplnost, řada výrazů tedy ve slovníku není zahrnutá. Dále je potřeba počítat s tím, že
automatická anotace výrazů ze slovníku nemůže být spolehlivá: některé nemusejí být vůbec nalezeny (například
proto, že nebyla detekována jejich nestandardní realizace), nebo může být naopak jako frazém označeno užití
v doslovném významu“ (viz https://wiki.korpus.cz/doku.php/seznamy:frazemy, poslední přístup 01. 03. 2021).
Navíc program pro tuto automatickou identifikaci víceslovných jednotek vyhledává a označuje frazémy
a ustálené kolokace z předem daného slovníku (seznamu), který v současné době vychází především ze Slovníku
české frazeologie a idiomatiky – a ten (jakožto jeden z materiálových zdrojů) v této práci využíváme pro přímou
excerpci frazeologických jednotek.
21
Kompletní seznam užitých zdrojů je uveden v kapitole 2.3.2 a v soupisu primárních zdrojů na konci této práce.
30
2.2 MATERIÁLOVÁ ZÁKLADNA
2.2.1 SLEDOVANÉ POHÁDKOVÉ BYTOSTI
Materiálovou základnu pro naše výzkumy tvoří české frazeologické jednotky
z tematického celku Pohádkové bytosti.
Jako pohádkové bytosti vnímáme a v této práci označujeme nadpřirozené bytosti
z kouzelných pohádek a také hrdiny zvířecích i novelistických pohádek. Výsledkem našich
excerpcí22
je 32 tematických tříd reprezentujících obecné typy pohádkových bytostí či
prototypy pohádkové bytosti (KRÁL, KNÍŽE, KRÁLOVNA, PRINC, PRINCEZNA,
ŠAŠEK, ČARODĚJKA/ČARODĚJNICE, DRAK, STRAŠIDLO, DUCH, VODNÍK,
LOUPEŽNÍK, VÍLA, HLOUPÝ HONZA, CHYTRÁ HORÁKYNĚ, OTESÁNEK,
KRAKONOŠ, HURVÍNEK, ČERVENÁ KARKULKA, ŽÁBA SEDÍCÍ NA PRAMENI23
,
POPELKA, LESNÍ MUŽ / LESNÍ ŽÍNKA, MOŘSKÁ PANNA, BABA JAGA, DĚD
VŠEVĚD, BARON PRÁŠIL, BROUK PYTLÍK, OŠKLIVÉ KAČÁTKO, KOCOUR
V BOTÁCH, ZLATÁ RYBKA, ZLATÝ PTÁK, ČERT). Toto číslo ovšem neznamená
konečný počet typů a prototypů pohádkových bytostí: ostatní pohádkové bytosti totiž nejsou
v české frazeologii zastoupeny ani jediným frazémem (namátkou uvádíme např. postavu obra,
skřítka, jezinky, sudičky, ježidědka, bludičky či hejkala).
V této práci nejsou sledovány frazémy, v nichž se vyskytují názvy personifikovaných
vlastností a stavů (např. přízeň Štěstěny; ta (zubatá) s kosou = personifikovaná smrt;
Smrt/Smrtka apod.). Předmětem našeho zkoumání nejsou ani frazeologismy obsahující názvy
bytostí vyskytujících se v pověstech (např. Bílá paní), bájích (např. pták Fénix), mytologii
(např. Polednice, Klekánice), legendách či náboženských představách (např. Bůh, anděl)24
.
Výjimečně se však v rámci sledovaných tematických tříd mohou objevit i výrazy
personifikující nějaké mimolidské skutečnosti či jevy (např. v rámci tematické třídy
KRÁLOVNA se objeví také frazeologické spojení ledová královna = ‚personifikovaná
22
Soupis publikací, z nichž jsme excerpce prováděli, uvádíme v kapitole 2.3.2.
23
Žába sice nepatří k typickým pohádkovým bytostem, ale vyskytuje se např. v pohádce K. J. Erbena Tři zlaté
vlasy Děda Vševěda či v její obdobě pod názvem O Plaváčkovi, kde sedí ve studni na pramenu vody, a je tak
příčinou sucha. Tento motiv se stává zdrojem frazému žába (sedící) na prameni / sedět (někde) jako žába na
prameni. Obrat přeneseně označuje skrytou příčinu dlouhodobého nezdaru.
24
Výjimku představuje frazeologické sousloví král nebeský, jež referuje ke Kristovi či k Bohu, a frazeologické
sousloví padlý anděl, jež referuje k Satanovi, Luciferovi, popřípadě k jednomu z ďáblů. Tyto obraty jsou součástí
našeho korpusu kvůli přítomnosti bázového slova, ale do výsledného frazeologického obrazu pohádkových
bytostí nevstupují, neboť referují k jiným než pohádkovým substancím.
31
zima‘), a to kvůli snaze o co možná nejkompletnější soupis frazeologických obratů
k vymezeným tematickým třídám (jež shrnují veškeré excerpce obsahující název
tematizované pohádkové bytosti, např. právě královny. Pokud však tyto názvy nereferují
svým významem k pohádkové bytosti samé, pak takového excerpce frazeologický obraz
pohádkové bytosti nezakládají, jak podrobně vysvětlujeme v kapitole 2.3.2.2). Do korpusu
jsme rovněž nezařazovali frazémy obsahující bázová slova, která poukazují k různým
profesím (např. kovář, mlynář, pekař apod.), hodnostem nebo ke společenskému a hmotnému
postavení osob (např. sedlák, chuďas, boháč apod.). Výjimkou jsou v tomto případě
frazeologismy s bázovými slovy „král“, „královna“, „princ“, „princezna“ a „kníže“ (který
v dohledaných frazeologismech představuje variantu k výrazu „král“ coby panovník, vládce).
2.2.2 FRAZEOLOGICKÁ JEDNOTKA A JEJÍ VYMEZENÍ
Při snaze o rekonstruování frazeologického obrazu jakéhokoliv výseku světa je třeba si
stanovit, co je to (pro nás) frazém a jaké jsou jeho podstatné znaky.
V této práci se nesnažíme o sumarizování všech odborných definic frazémů a jejich
uvažovaných znaků (uváděných v jiných publikacích), ani o typologii frazeologických
jednotek. Takový (teoreticky sumarizující) cíl jednak nesouvisí se zaměřením této práce
a jednak by byl do určité míry nereálný, neboť v označování (a tedy i vymezování
podstatných znaků) jednotlivých typů frazeologických jednotek panují nejednoznačnosti. Ve
SČFI−4 v této souvislosti čteme: „Pro oblast výrazů zahrnutých pod propoziční frazémy
vytvořila tradice a starší úzus znepokojivou směsici různých označení, která jsou dnes
obvykle nejasná, dílčí a málo i sdělují. Hlavně se však vzájemně různě překrývají, a přitom
řadu typů výrazů nedokážou označit vůbec; přes svou pestrost tedy nominativně nestačí. Patří
sem mj. adagium, aforismus, anekdota, apothegma, axióm, citát, floskule, formule, fráze,
gnóma, hádanka, heslo, hlavolam, hříčka, kalambúr, loci communes, maxim(a), motto, obrat,
okřídlená slova, paremie, pozdrav, pořekadlo, poučka, pranostika, průpovídka, přísloví,
rčení, rozpočítávadlo, říkadlo, říkanka, sentence, slogan, spojení slov, truismus, úsloví,
wellerismus, zaklínadlo, zaříkadlo, zásada […]“ (Čermák, 2009d, s. 1241).
32
V následujících subkapitolách představíme vlastní pojetí frazému25
a jeho podstatných
znaků a naše náhledy doložíme konkrétními frazeologickými excerpcemi. Nejprve se však
krátce zastavíme u pojetí frazému u Čermáka, Hladké, Čechové a Cvrčka, aby tak vyplynulo,
v čem se shodujeme a v čem naopak lišíme od soudobého pojetí frazému v české frazeologii.
F. Čermák v prvním svazku Slovníku české frazeologie a idiomatiky (dále SČFI−1)
shrnuje nejen prakticky, ale také prostřednictvím výkladu v teoretických pasážích slovníku
své pojetí frazeologie a idiomatiky. Za frazeologický a idiomatický výraz je zde považována
„ustálená a minimálně dvojslovná kombinace libovolného slovního druhu s jiným (případně
kombinace stejných slovních druhů), která je příznačná tím, že (aspoň) jeden její člen je
schopen se v daném významu a funkci spojovat s jinými slovy v textu jen krajně omezeně,
popř. vůbec ne; je tedy v tomto významu či funkci omezený pouze na tuto kombinaci.
Druhým (avšak nikoliv nutným) rysem takového spojení bývá jeho neobvyklá přenesenost,
sémantický posun“ (2009a, s. 14).
Obdobně nahlíží na frazém také Z. Hladká v Příruční mluvnici češtiny (1995). Frazém
tak chápe jako ustálenou kombinaci alespoň dvou slov, která má význam jako celek
(zpravidla neodvoditelný z významů jeho složek), přičemž alespoň jeden z jejích komponentů
je v dané funkci omezen pouze na tuto kombinaci či několik málo dalších. Doprovodnými
příznaky pak může být metaforičnost, expresívnost či přítomnost archaismů.
Také M. Čechová v publikaci Čeština − řeč a jazyk vymezuje jako podstatné znaky
frazému ustálenost, víceslovnost a omezenou spojovatelnost. Navíc pak (oproti citovanému
Čermákovi a Hladké) připojuje také jako nutný rys obraznost. Frazém tak nahlíží jako
„ustálené víceslovné, obrazné, často expresivní celistvé pojmenování26 s omezenou
kolokabilitou/spojovatelností […]“ (2000, s. 66).
Ve Cvrčkově pojetí je frazém definován jako „ustálená anomální kombinace dvou či
více prvků (morfémů, slov, kolokací), z nichž jeden bývá členem extrémně omezeného
a uzavřeného kolokačního paradigmatu (třídy)“ (2010, s. 75).
Lze tak říci, že současná česká frazeologie se při vymezování obligatorních rysů
frazeologických jednotek shoduje pouze na ustálenosti a omezené kolokabilitě. Rys
obraznosti považuje za obligatorní z citovaných lingvistů pouze Čechová. Víceslovnost pak
nemusí být nutnou podmínkou frazému ve Cvrčkově pojetí, uvážíme-li, že frazém definuje
jako kombinaci dvou či více prvků, tj. ne nutně slov (ale třeba jen morfémů). V pojetí frazému
25
Na dichotomii frazém – idiom upozorňujeme v subkapitole 2.2.2.4.
26
Tučné písmo v citacích odpovídá tučnému písmu ve zdrojích, z nichž je citováno. Toto platí pro všechny
citace v této práci uvedené.
33
v naší práci jsou nutnými rysy jak ustálenost, tak víceslovnost, a navíc ještě (výše uvedenými
autory nezmiňovaná) sekundárnost pojmenování. Aby slovní spojení mohlo být vnímáno jako
frazeologické, nesmí jít o primární pojmenování (tedy o pojmenování dosud nepojmenované
reality). Na nutné, ale i potenciální rysy frazémů tak, jak se vyjevily z našich excerpcí, se
v následujících částech této kapitoly zaměříme detailněji. Žádná z následujících subkapitol
2.2.2.1−2.2.2.4 se sama sebou neuzavírá (a nelze ji tedy vnímat bez návaznosti na další
subkapitoly), ale vzájemně se doplňují a prolínají, aby tak jako celek vyjevily nikoliv
samostatnost jednotlivých rysů, ale naopak jejich komplementárnost, provázanost.
2.2.2.1 Frazém jako ustálené spojení minimálně dvou slov
Uvedli jsme, že frazém je pro nás ustálené spojení minimálně dvou slov. Oproti
modernímu, širokému pojetí frazeologických jednotek u F. Čermáka (2007) nebo V. Cvrčka
(2010) tedy nezahrnujeme mezi frazémy jednoslovné složeniny. Oba autoři totiž hovoří
o frazému jako o spojení minimálně dvou prvků, mezi které řadí také morfémy27
. Z tohoto
hlediska tedy pro nás není frazémem, s ohledem na zvolený tematický celek Pohádkové
bytosti, např. složenina ježibaba, zatímco sousloví baba Jaga už do našeho korpusu
zařazujeme. Důsledně přitom v korpusových i rekonstruujících částech práce odlišujeme, zda
jde o primární souslovné pojmenování pohádkové bytosti (např. právě baba Jaga = pohádková
bytost), které tedy pro svou povahu nemůže být vnímáno jako frazeologické spojení, nebo zda
jde o sekundární pojmenování nějaké pohádkové bytosti (např. vodní mužíček jako
sekundární označení postavy vodníka; podrobněji viz kap. 2.2.2.2) či o sekundární
pojmenování, jež je přeneseno na kohokoliv jiného než na pohádkovou bytost (např. baba
Jaga = zlá, svárlivá, ošklivá žena). V případě sekundárního pojmenování již jde o sousloví
frazeologického rázu, a označujeme je tedy jako frazeologická sousloví, jak podrobněji
uvádíme dále, v následujících subkapitolách. Do našeho korpusu nebyly vedle jednoslovných
složenin zařazeny ani složené (vícedílné) předložkové, spojkové či částicové výrazy, neboť
tyto obraty neobsahují názvy pohádkových bytostí.
27
F. Čermák definuje frazém jako „jedinečné spojení minimálně dvou prvků, z nichž některý (popř. žádný)
nefunguje stejným způsobem v jiném spojení […]“ (2007, s. 31) a na s. 33 téže publikace dodává, že těmito
prvky jsou třeba i morfémy (kořeny nebo afixy). V Čermákových SČFI 1−4 (2009a−d) však tyto jednoslovné
složeniny nejsou vůbec obsaženy a v teoretických statích, jež jsou součástí těchto slovníků, pak najdeme definici
hovořící o víceslovném spojení (viz v této kapitole uváděná citace ze SČFI, 2009a, s. 14).
34
2.2.2.2 Frazém jako sekundární pojmenování a motivovanost jeho významu
Zmiňujeme-li výše, že význam frazeologického spojení je zpravidla neodvoditelný
z významů jeho složek, pak tím současně sdělujeme, že v některých případech může být tento
globální význam frazeologické jednotky přímo motivován jednotlivými komponenty, a tedy
odvoditelný z významů jednotlivých složek, byť třeba jen ve velmi omezeném počtu excerpcí.
Hovoříme-li tedy v této studii o motivaci, máme tím na mysli výhradně motivaci slovních
spojení, čili motivaci týkající se vztahu mezi komponenty a frazeologickým celkem, nikoliv
motivaci fonetickou, slovotvornou či sémaziologicko-onomaziologickou28
. Z námi
stanoveného tematického celku Pohádkové bytosti jsou dokladem přímé motivace jednak
některá frazeologická sousloví s pojmenovací funkcí a jednak typ frazémů s konkrétní
formální strukturou, která bude ukázána dále. Nejprve se zastavíme u frazeologických
sousloví s pojmenovací funkcí.
Podle Hladké (2017b) je s pojmenováním (nominací) spojován sám pojmenovací akt
(přiřazení jazykové formy k určitému obsahu) i výsledek pojmenovacího procesu
(pojmenovací jednotka): nejen slova, ale též ustálené kolokace (včetně frazeologismů) jsou
pojmenováními. F. Čermák (2017b) uvádí: „Tím, že frazém je v textu víceslovným
a ustáleným jaz. pojmenováním, založeným sémioticky a psychologicky, plní svou primární
nominativní funkci […].“ V publikaci Česká lexikologie (1985) spoluautoři J. Filipec
a F. Čermák zmiňují, že kolokační idiomatická pojmenování mají význam odpovídající
entitám (osobám, věcem apod.), vlastnostem, procesům, stavům a okolnostem; propoziční
idiomatická pojmenování pak význam odpovídající událostem. „Mezi idiomatická
pojmenování však patří i výrazy pojmenovávající relace, funkce, operace, deixi, modalitu aj.“
(J. Filipec a F. Čermák, 1985, s. 188). Hovoříme-li ovšem v této práci o frazeologických
jednotkách s pojmenovací funkcí (zkráceně pak o frazeologických pojmenováních), máme
tímto označením na mysli užší pojetí, tj. pouze vyjadřování významu, jenž odpovídá entitám
28
Srov. HLADKÁ, Zdeňka (2017a): „Rozlišují se čtyři typy m.: (a) fonetická (zvuková, imitativní), zakládající
se na napodobení zvuků spjatých s označovaným jevem, případně na vyjádření vnitřních pocitů (tik tak, prásk,
mňau; jé, au, hihi), (b) slovotvorná (morfologická, strukturní, systémová), zakládající se na morfematicko-sémantickém
vztahu slov (stavět → stavitel, hloupý → hlupák, nos → nosatý), (c) sémaziologicko-onomaziologická,
spojená se vznikem metaforických či metonymických přenesených pojmenování (čočka
‘semeno luskoviny rodu Lens’ → čočka ‘součást optických přístrojů’), (d) slovních spojení, týkající se relace
mezi komponenty a celkem u víceslovných pojmenování (kyselina + chlorovodíková → kyselina
chlorovodíková; u jednotek frazeologických, např. přístav + manželský → přístav manželský, jde spíše
o kvazimotivovanost.“ (cit. 22. 02. 2020).
35
(tj. substancím). Po výrazové stránce (tj. v jazykovém obsazení frazeologické jednotky) tak
jde o víceslovné pojmenování pohádkové bytosti samé (v některých případech o pojmenování
jiných entit, jak bude ukázáno dále), přičemž toto pojmenování musí být zároveň
pojmenováním sekundárním, nikoliv primárním. Jedině tak může být naplněna jejich
frazeologická podstata, a dané obraty je pak tedy možné označit za frazeologická sousloví.
Dokladem frazeologických sousloví s pojmenovací funkcí jsou v našem korpusu (jenž
odráží stav excerpcí ze stanoveného tematického celku) např. spojení zelený mužík či vodní
mužíček. Obě uvedená spojení sekundárně pojmenovávají pohádkovou bytost vodníka
(přičemž výraz „vodník“ je primárním pojmenováním, tj. výrazem pojmenovávajícím dosud
nepojmenovanou skutečnost). Dalším dokladem obdobného typu jsou frazeologická sousloví
král pekel / kníže pekelné29
sekundárně pojmenovávající Lucifera/Satana jakožto vládce
ďáblů, popřípadě jednoho z ďáblů, či zlá moc30
sekundárně označující (obecněji) bytost
čerta/ďábla (přičemž výrazy Lucifer/Satan či čert/ďábel jsou primárním pojmenováním31
).
Tato souslovná frazeologická pojmenování nejsou, jak vyplývá z excerpcí a jak dokládáme
v korpusových částech této práce, přenášena na kohokoliv jiného, tj. na bytosti reálného
světa32
, ale označují jen pohádkové či náboženské (biblické) bytosti samé. Přenášení na
kohokoliv jiného je realizováno jen primárními pojmenováními, tedy výrazy „vodník“
a „čert“. Vzhledem k tomu, že jde o jednoslovná pojmenování, nejedná se tedy o frazémy.
V našich excerpcích jsou obsažena jednak frazeologická sousloví, která jako celek
sekundárně pojmenovávají pohádkové bytosti samé, a jednak frazeologická sousloví, která
sice obsahují bázové slovo z vymezeného tematického celku, avšak frazém jako celek
sekundárně pojmenovává jinou entitu než pohádkovou bytost, např. dvaatřicet loupežníků
(= soustava hracích karet), král zvířat (= lev), lidský duch (= duševní síla, nadání, inteligence)
apod. O přímé motivaci lze ovšem uvažovat pouze v případě frazeologických sousloví
pojmenovávajících prostřednictvím bázového sousloví samu pohádkovou bytost. V případě
29
Komponent „kníže“ je v uvedeném frazému zastoupen významem číslo 1, tj. „panovník“ (Slovník spisovného
jazyka českého, dále v textu i v poznámkách pod čarou SSJČ, 2011f).
30
Komponent „moc“ je v uvedeném frazému zastoupen významem uvedeným pod číslem 6, tj. „ztělesněná
nadpřirozená síla, mocnost“ (SSJČ, 2011l).
31
R. Večerka (2006, s. 175) uvádí, že slovo „čert“ bylo vytvořeno nově jako krycího (zástupného) pojmenování
pro označení ďábla (jehož pravé jméno nesmělo být vysloveno, aby nebyl přivolán). Tato jazyková tabu
souvisela s pověrečným přesvědčením „o fatálním sepětí slova jakožto akustického obrazu nějaké věci s věcí
samou, resp. s jejím duchem nebo démonem […]”. V téže publikaci se dále dočítáme, že později i samotné
pojmenování „čert” podlehlo sekundární tabuizaci, kdy se v lidové řeči začalo užívat jiných názvů, např.
„rohatej”, „ten s kopytem” apod. V této práci nahlížíme na výrazy „čert” a „ďábel” ze synchronního hlediska
a v oblasti běžné komunikace (nikoliv tedy odborné, teologické) považujeme oba výrazy za primární.
32
Reálné bytosti jsou bytosti reálného světa, zatímco pohádkové bytosti jsou bytostmi světa fikčního.
Dichotomii reálné bytosti versus pohádkové bytosti a reálný versus pohádkový svět užíváme v souladu s termíny
Lubomíra Doležela (2003).
36
souslovného frazeologického pojmenování jiných entit než pohádkových bytostí již jde
o přenesené pojmenování, takže o přímé motivaci není možné uvažovat. Jako doklad mohou
posloužit již výše uváděné příklady: spojení „dvaatřicet loupežníků“ označuje přeneseně
soustavu hracích karet; spojení „král zvířat“ označuje přeneseně lva, spojení „lidský duch“
označuje duševní sílu, nadání či inteligenci atd.
Specifickým případem jsou ovšem souslovná pojmenování král nebeský (sekundárně
pojmenovávající Boha či Krista) a královna nebes (sekundárně pojmenovávající Pannu
Marii). V uvedených frazeologických souslovích referuje bázové slovo „král“ či „královna“
k panovníkovi či panovnici a tento význam není popřen ani ve významu frazému jakožto
celku. Globální význam frazeologických jednotek je pouze rozšířen o atribut
„nebeský/nebes“, čímž je specifikováno prostředí, v němž tematizované bytosti vládnou.
Nejedná se zde o pohádkové postavy, ale o postavy náboženské. V křesťanských představách
je Bůh definován jako „král vládnoucí v nebi“, „král nebeský“ a Panna Marie jako „královna
vládnoucí v nebi“, „královna nebes“. V případě těchto dvou obratů lze také hovořit o přímé
motivaci, a daná spojení tedy označit za frazeologická sousloví. Na okraj zde jen uvádíme, že
tato frazeologická spojení nemohla být do rekonstrukce frazeologického obrazu pohádkových
bytostí zařazena, neboť i přes bázové slovo (označující postavu krále coby panovníka
a postavu královny coby panovnice) nereferují jako celek k pohádkovým bytostem
a netematizují jejich atributy. Podotýkáme ještě, že podobná, ne však identická, situace
nastává také u výše již uváděných frazémů referujících k postavě čerta/ďábla: král pekel /
kníže pekelné či zlá moc. Křesťanská teologie tematizuje „ďábla“ a nahlíží na něj jako na
reálně existující netělesnou duchovní bytost, jejímž působením se rozmáhá zlo (nazýván bývá
jako Lucifer či Satan). Naopak v pohádkách se objevuje bytost „čerta“, s nímž jsou spojovány
různé atributy, včetně zla a pobývání v pekle. V běžné komunikaci lze ovšem názvy „čert“
a „ďábel“ vnímat jako synonymní. Do výsledné rekonstrukce obrazu pohádkových bytostí
jsme tedy zařadili frazeologické obraty s oběma variantami bázového slova.33
Zcela jiná situace nastává v případě ostatních excerpovaných souslovných
pojmenování z vymezeného tematického celku, tedy ve spojeních: lesní muž, lesní žínka,
mořská panna, baba Jaga, děd Vševěd, baron Prášil, brouk Pytlík, ošklivé kačátko, kocour
33
Které z frazeologických obratů jsou a které naopak nejsou relevantní pro sestavení výsledného obrazu
pohádkových bytostí v české frazeologii, uvádíme na obecné úrovni v kapitole 2.3.2. Konkrétně je pak uvádíme
a vysvětlujeme v korpusových částech práce a shrnujeme též v částech rekonstruujících frazeologický obraz
pohádkových bytostí. Zde předesíláme jen tyto uvozující informace, aby nevznikl mylný dojem, že o výsledném
obrazu pohádkových bytostí rozhoduje pouze samo bázové slovo (a jeho jazykové okolí, tj. s ním spojené
komponenty) bez ohledu na význam frazému jakožto celku.
37
v botách, zlatá ryba a zlatý pták. Pojmenujeme-li takto pohádkové bytosti, pak jde o jejich
primární pojmenování: neexistuje jiný (tj. jednoslovný) výraz, kterým by byly tyto bytosti
pojmenovány jako dosud nepojmenovaná „realita“, přičemž by zároveň jejich souslovné
ekvivalenty vyjadřovaly či nějak (třeba jen dílčím způsobem) definovaly jejich význam (jako
tomu je např. v případě zeleného mužíka či vodního mužíčka a dalších frazémů z výše
uvedeného odstavce). Souslovná pojmenování pohádkových postav uvedených v tomto
odstavci tedy nemají frazeologickou povahu, neboť nejde o sekundární pojmenování.
Na tomto místě krátce podotýkáme, že v případě pohádkových postav lesní/divé žínky a baby
Jagy lze místo souslovných pojmenování užít k pojmenování těchto bytostí jednoslovné
ekvivalenty − divoženka jakožto označení „lesní žínky“ a ježibaba coby označení „baby Jagy“
− a v případně spojení děd Vševěd je možné užít jen zkrácenou podobu Vševěd/vševěd. Tyto
ekvivalenty však vznikají slovotvorným způsobem (z již existujících slov obměnou jejich
stavby, a jde tak o motivaci slovotvornou) a jakožto jednoslovná pojmenování nejsou
frazeologickými výrazy; také v žádném ze souborů či soupisů české frazeologie, z nichž jsme
excerpci prováděli, nebyly obsaženy (a to ani jako komponent jiného frazému). Vraťme se ale
ke všem (v tomto odstavci) jmenovaným názvům pohádkových bytostí. Pojmenujeme-li
těmito názvy kohokoliv jiného než pohádkové bytosti samé (tedy pojmenujeme-li bytosti
reálného světa), pak už jde o jejich sekundární pojmenování, a tato spojení již tedy
frazeologickou povahu získávají. Zde ovšem nelze hovořit o přímé motivaci, neboť jde
o přenesené pojmenování.
Zmiňme se také o zbývajících pojmenovacích souslovích, obsažených
ve frazeologických obratech excerpovaných ze souborů české frazeologie. Sousloví „hloupý
Honza“ a „chytrá horákyně“ nejsou v české frazeologii reprezentována pouze tímto
souslovným pojmenováním, ale jsou součástí frazémů, jež tematizují nějaký příznak těchto
pohádkových bytostí i těch, k nimž frazém jako celek referuje, např. tvářit se jako hloupý
Honza (= tvářit se naivně); chovat se jako chytrá horákyně (= chovat se důvtipně) apod.
(Podrobněji jsou tyto případy uvedeny v Korpusové části 1 s komentáři). Sousloví „Červená
karkulka“ se vyskytuje ve frazému Je to stále jako o Červené karkulce (= je to stále stejné,
neměnné). Excerpované obraty obsahující tato spojení tedy nejsou (a ani nemohou být)
označovány jako (frazeologická) sousloví.
Pojmenovací funkci v námi vymezeném významu nesou také přezdívky historických
postav panovníků, a to Král železný a zlatý (= Přemysl Otakar II.) a Zimní král (= Fridrich
Falcký). Jde tak o sekundární (a obrazné) označení reálných bytostí, proto do rekonstrukce
frazeologického obrazu pohádkové postavy (v tomto případě pohádkové bytosti krále)
38
nevstupují. Z hlediska motivace jednotlivými komponenty pro význam celé frazeologické
jednotky jde o motivaci nepřímou, neboť dané frazeologické pojmenování je obrazné.
Shrnujeme tedy, že o přímé motivaci pro vymezení významu frazeologické jednotky
s pojmenovací funkcí lze v námi vymezeném tematickém celku hovořit pouze v případě
sekundárního (a tedy frazeologického) souslovného pojmenování následujících čtyř postav:
První z nich je vodník. Ten je ve výkladových slovnících vymezován mj. jako bytost zelené
barvy, žijící ve vodě, čili tak, jak se vyjevuje také z frazeologických sousloví zelený mužík
a vodní mužíček (podrobněji, včetně bibliografického odkazu, viz Korpusová část 1
s komentáři). Dalším dokladem je frazeologické souslovné pojmenování čerta. Čert je
ve výkladových slovnících vymezován mj. jako nadpřirozená bytost obývající peklo
a zosobňující zlo, jak se vyjevuje také z frazeologických sousloví kníže pekel a zlá moc
(podrobněji, včetně bibliografického odkazu, viz Korpusová část 2 s komentáři). Obdobná
situace nastává také v případě sekundárního souslovného pojmenování náboženských bytostí
Boha/Krista a Panny Marie, jež jsou v křesťanské věrouce vymezovány tak, jak se odráží
ve frazeologických souslovích, tedy král nebeský a královna nebes (podrobněji, včetně
bibliografického odkazu, viz Korpusová část 1 s komentáři).
O přímé motivaci jednotlivými komponenty pro vymezení významu frazémů lze podle
našeho názoru hovořit také v případě některých explicitních přirovnání. Nelze to ovšem
zobecnit na všechna ustálená (frazeologická) přirovnání. Obraty tohoto typu musí mít
následující strukturu/struktury. V nich jsou lomítkem značeny zaměnitelné formální varianty;
kulaté závorky zase značí vypustitelné komponenty:
(VFcom/INF(být/mít)) + ADJ/S + jako + BS,
přičemž:
VFcom představuje sponové sloveso být ve tvaru 3. os. sg., prézenta aktiva (tedy je);
INF(být) přestavuje přímo infinitiv být;
INF(mít) přestavuje přímo infinitiv mít;
ADJ. reprezentuje adjektivum;
S představuje substantivum v jakémkoliv pádě;
výraz jako představuje tetrium comparationis;
BS představuje bázové slovo v jakékoliv tvarové, synonymní či slovnědruhové manifestaci.
Dokladem takovéto struktury / takovýchto struktur jsou např. frazémy: být krásná jako
princezna; být ošklivá jako čarodějnice; být fousatý / mít fousy jako Krakonoš apod.
Pro výše uvedené struktury musí zároveň platit, že část spojení „jako + BS“ nesmí nést
význam „velká míra něčeho“. V takovém případě by se totiž jednalo pouze o intenzifikaci
39
některé tematizované vlastnosti − a to za pomoci bázového slova. Tento typ spojení s tímto
vymezeným „měrovým“ významem se vyskytuje v tematické třídě ČERT, jak bude ukázáno
v Korpusové části 2 s komentáři. Dokladem tohoto typu frazémů je např. Je to tvrdé jako čert
(= je to hodně tvrdé); být hořký jako čert (= být velmi hořký); být divoký/vzteklý jako ďábel
(= být velmi divoký/vzteklý) apod.
Pokud má však ustálené (frazeologické) přirovnání jakoukoliv jinou než výše
uvedenou formu, pak nelze hovořit o přímé motivaci jednotlivými komponenty. Doložme si
to na struktuře formálně velmi podobné výše uvedenému typu, avšak nikoliv identické:
VF (se)/INF (se) + jako + BS,
přičemž:
VF (se) představuje (zvratné) sloveso ve tvaru určitém;
INF (se) představuje (zvratné) sloveso ve tvaru infinitivu;
výraz jako představuje tetrium comparationis;
BS představuje bázové slovo v jakékoliv tvarové, synonymní či slovnědruhové manifestaci.
Uvedená struktura je v Korpusové části 1 s komentáři reprezentována např. následujícími
frazeologickými obraty: Nese se jako královna (= nese se pyšně; je pyšná); chovat se jako
šašek (= chovat se směšně); koukat jako drak (= koukat nenávistně) apod. Příznaky, jež se
implicitně vyrozumívají z významu frazeologické jednotky jako celku, tj. pýcha, směšnost,
nenávistný pohled, nejsou explicitně uvedeny. Pro vymezení významu frazému jakožto celku
proto nelze hovořit o přímé motivaci jednotlivými komponenty.
2.2.2.3 Frazém a metaforičnost
Při vymezení frazému jsme výše uváděli, že doprovodným příznakem může být
metaforičnost. Příruční slovník jazyka českého (dále v textu i v poznámkách pod čarou PSJČ)
definuje metaforu jako „tropus záležející v přenášení názvu s [z; M. K.] jedné věci na druhou
na základě podobnosti některých znaků“ (PSJČ, 2007−2008e). Podle SSJČ je metafora
vymezena jednak jako „přenesení pojmenování jedné věci na druhou na základě shodnosti
někt. znaků“ (SSJČ, 2011ch), ale také jako 2. „obrazné vyjádření pojmu, obrazný význam“
(Ibid.). Na základě našich excerpcí se (v souladu s dvojím možným pojetím/výkladem
metafory v SSJČ) vyjevuje, že přenesenost pojmenování nemusí nutně splývat s obrazností
pojmenování. Jako příklady uvedeme již zmiňovaná frazeologická sousloví vodní mužíček,
zelený mužík, kníže pekel a zlá moc. Ve všech těchto excerpovaných příkladech jde
40
o sekundární, avšak nikoliv přenesená pojmenování pohádkových postav. K přenášení
pojmenování na kohokoliv jiného (tj. na bytosti reálného světa) dochází jen jejich primárními,
a tedy nefrazeologickými výrazy (vodník, čert/ďábel), jak vyplývá z excerpcí (a jak uvádíme
také v korpusových částech této práce). Ovšem např. sousloví mořská panna či baron Prášil
(a řada dalších) jakožto pojmenování kohokoliv jiného než pohádkové bytosti, jsou již
pojmenováním přeneseným (a zároveň i obrazným).
Z uvedených excerpcí se vykazuje, že sekundární (frazeologické) pojmenování může,
ale nemusí být pojmenováním obrazným. Zároveň se vyjevuje také to, že obrazné
pojmenování nemusí být nutně též pojmenováním přeneseným. Platí také, že ne každé
přenesené pojmenování je frazeologismem. Na základě excerpovaného materiálu lze tedy
formulovat následující, vzájemně se prolínající a spolu související, zjištění:
1. Některá frazeologická (sekundární) pojmenování nejsou ani obrazná, ani přenesená (např.
sekundární pojmenování postavy vodníka frazémem zelený mužík či vodní mužíček).
2. Některá frazeologická (sekundární) pojmenování jsou jen obrazná, avšak nikoliv zároveň
přenesená (např. sekundární pojmenování postavy čerta frazémem zlá moc).
3. Některá frazeologická (sekundární) pojmenování jsou obrazná a zároveň přenesená (např.
sekundární pojmenování kohokoliv, kdo si vymýšlí, frazémem baron Prášil).
4. Přenesená pojmenování nemusí být nutně frazeologické povahy (např. výraz „vodník“
označující někoho, kdo se často a rád pohybuje ve vodě).
5. Nutnými podmínkami pro označení výrazu jakožto frazeologické jednotky jsou vedle
ustálenosti také víceslovnost a sekundárnost pojmenování. Jde tedy o ustálené víceslovné
pojmenování entity, která již byla primárně pojmenována jiným (nefrazeologickým) výrazem.
Všechny tři podmínky (ustálenost, víceslovnost a sekundárnost pojmenování) přitom musí
platit zároveň. Souslovná (a tedy víceslovná) pojmenování totiž nemusí být nutně
frazeologické povahy, o čemž svědčí např. primární pojmenování Panny Marie formálně
identickým výrazem. Zatímco pojmenování „Panna Marie“ je souslovné primární
pojmenování, „královna nebes“ je pak sice také souslovným, ale zároveň též frazeologickým
(sekundárním) pojmenováním téže bytosti. Shrnujeme tedy, že víceslovná nefrazeologická
pojmenování jsou primárním pojmenováním, nikoliv sekundárním.
41
6. Přenesená a/nebo obrazná frazeologická pojmenování jsou vždy víceslovná (např. obrazná
pojmenování přenesená na bytosti reálného světa − mořská panna, brouk Pytlík, baron
Prášil… atd., ale též např. loupežník srdcí panenských = ‚svůdce žen‘ atd.). Naopak přenesená
a/nebo obrazná nefrazeologická pojmenování jsou vždy jednoslovná (např. obrazná
pojmenování přenesená na bytosti reálného světa − výraz „čert“ ve významu např. zlobivého
dítěte, zlého člověka apod.).
V některých výše uvedených bodech se tedy lišíme od pojetí postulovaných v pracích
J. Filipce a F. Čermáka. Ti ve společné publikaci Česká lexikologie (1985, s. 192) uvádějí, že
„z hlediska ustáleného pojmenování lze ve vztahu idiomu k pravidelnému jazyku obecně
rozlišit tři případy. Idiomy (1) jsou monopolním a primárním pojmenováním (zpravidla
i vysoce ekonomickým) a pravidelný jazyk se pro daný význam nevyužívá; (2) nebo jsou
pojmenováním paralelním, konkurujícím pravidelnému; nebo (3) pro daný význam
(a denotát) se nerealizují a existují tu jen pojmenování pravidelné [pravidelná; opravila
M. K.]. Srov. příklady: (1) vzít někoho za slovo, mít u někoho rozlitý ocet, mít máslo na hlavě,
být hned na koni; (2) jít do sebe : zamyslet se nad sebou, mít nahnáno : bát se, dát si dvacet
: zdřímnout si; (3) leptat, letovat, lyžovat aj.“ Z uvedené citace lze vyvodit, že v pojetí
uvedených autorů je „pravidelný jazyk“ vnímán jako běžný (nefrazeologický) způsob
vyjadřování a „primárnost“ vyjadřování odráží chronologické hledisko (tj. ten způsob
vyjadřování, který je původnější, tedy pojmenování dosud nepojmenované reality). V našem
pojetí frazému však koresponduje „primárnost pojmenování“ s vyjadřováním „pravidelného
(tj. nefrazeologického) pojmenování“. Jinými slovy: frazém je podle nás vždy sekundárním
pojmenováním, tedy pojmenováním, k němuž lze vytvořit paralelu primárního pojmenování
vyjádřeného pravidelným (běžným) jazykem. Třebaže příklady v bodu (1) mohou být
(ne však nutně) projevem jazykové ekonomie, nedomníváme se, že jde o pojmenování
primární. Stejně tak, jako lze utvořit paralelní pojmenování − frazeologické : pravidelné, jak
je uváděno v bodu (2) − je možné i frazémy uváděné v bodu (1) doplnit o významové paralely
z pravidelného jazyka, byť by třeba byly (ne však nutně) formálně rozsáhlejší. Tak např. vzít
někoho za slovo : přijmout něčí výroky doslova jako slib nebo stanovisko34
; mít u někoho
34
Srov. Čermák, F. (2009c, s. 727, heslo brát◦/vzít◦ někoho za slovo): „(…) využít, využívat (neprozřetelného)
výroku někoho, připomenout mu ho a vyžadovat jeho splnění; přijmout výrok druhého doslova jako slib
n. stanovisko.“
42
rozlitý ocet : rozhněvat si někoho35
; mít máslo na hlavě: být zkompromitovaný
a postižitelný36
; být hned na koni : využít situační převahy37
atd. Všimněme si, že vyjádření
významové stránky frazeologických obratů je vždy realizováno pravidelným jazykem; nejinak
je tomu u všech frazémů shrnutých ve frazeologických slovnících a soupisech. Z tohoto
hlediska vyvozujeme, že frazeologické obraty jsou (podle našeho úsudku) vždy paralelním
pojmenováním/vyjádřením konkurujícím pravidelnému pojmenování/vyjádření. Z tohoto
úsudku vyvozujeme další zjištění:
7. Pokud již existuje frazeologická forma, pak je k ní vždy možné nalézt významovou
paralelu pomocí pravidelného jazyka. V případě frazeologického sousloví s doslovným
významem, tedy v případě sekundárního, nepřeneseného a neobrazného pojmenování bytostí
(král nebeský = Kristus, Bůh; královna nebes = Panna Marie), je proprium (označující
jedinečnou bytost) primárním pojmenováním a apelativum (rozvité o přívlastek) pak
pojmenováním sekundárním.
2.2.2.4 Frazém jako forma, idiom jako význam
V souladu např. s E. Mrhačovou (2003) a F. Čermákem (2007) nahlížíme na frazém
jako na spojení slov mající složku výrazovou (v textu vystupující jako frazém) a významovou,
tj. sémanticko-funkční (idiomatickou). Obě tyto složky jsou samozřejmě nerozlučitelné:
neexistuje frazeologická forma (výraz), aniž by nesla (nesl) nějaký význam, a na druhou
stranu není možné, aby nějaký význam (idiom) neměl své formální vyjádření (výraz). Pro
účely analýzy těchto jednotek rozlišuje F. Čermák v Novém encyklopedickém slovníku
češtiny (2017a; dále v textu NESČ) termíny frazém a idiom. Uvádí zde: „[…] analyzuje-li se
kombinatorický útvar formálně, z hlediska formálních rysů, mluví se o frazému, zatímco
analýza sémantická, z hlediska relevantních sémantických rysů, opravňuje užití názvu idiom.“
Hovoříme-li v této práci o frazému, frazeologické jednotce, frazeologismu, frazeologickém
spojení, frazeologickém sousloví apod., pak tím máme na mysli frazém v širším slova smyslu,
čili těsné spojení obou zmiňovaných složek, formální i významové. Potřebujeme-li v určitých
35
Srov. Čermák, F. (2009c, s. 483, heslo mít◦ u někoho rozlitý ocet): „(…) nemít už přízeň někoho a nemoct od
něj čekat, chtít podporu, shovívavost, laskavost apod.; vzbuzovat v někom nelibost.“
36
Srov. Čermák, F. (2009c, s. 361, heslo mít◦ máslo na hlavě): „(mít vinu a) cítit se nejistý; být
zkompromitovaný a postižitelný.“
37
Srov. Filipec, J. – Čermák, F. (1985, s. 193): „(…) byl hned na koni (s významem ‚využít situační
převahy‘(…).“
43
částech výkladu zdůraznit výrazovou strukturu frazeologické jednotky, pak užíváme spojení
„formální vyjádření“, „výrazová stránka / výrazová struktura“ či „jazykové ztvárnění“.
Potřebujeme-li naopak zdůraznit významovou složku frazeologické jednotky, hovoříme
o „významu“ či „významové složce“ frazému.
Frazeologické spojení má ve většině případů dva významy: jednak význam doslovný
(kompoziční; přímý) a jednak význam přenesený, nebo obrazný (případně má frazém zaprvé
doslovný význam a zadruhé význam přenesený i obrazný současně). Doslovný význam
vyplývá z významů jednotlivých komponentů a je jejich „součtem“. Zpravidla nebývá
důležitý, neboť většinou nemá vypovídající hodnotu. Např. u frazému jít se podívat na
strašidlo odpovídá doslovný význam doslovné formě, čili ‚jít se podívat na strašidlo‘);
význam přenesený a/nebo obrazný je implicitní (a z explicitního vyjádření – formy – tedy
není zjevný) – např. výše již uváděné frazeologické formě jít se podívat na strašidlo odpovídá
obrazný význam ‚jít čůrat‘. Pokud je globální význam frazeologické jednotky přímo
motivován jednotlivými komponenty, a tedy odvoditelný z významů jednotlivých složek, pak
má daný frazeologický obrat doslovný význam.
Součástí sémantiky významové stránky frazeologické jednotky (idiomu) je jednak
nocionální (konceptuální; pojmový; věcně-obsahový; kognitivní)38
význam a jednak význam
pragmatický (konotativní), který zahrnuje zejména složky expresivní, symbolické
a evaluativní. Jak zmiňuje Čermák (2007, s. 37): „Na rozdíl od významu nocionálního nelze
pragmatickým typům významu obvykle přiřadit zřetelný sémantický rys jednoznačně, popř.
vůbec.“ Nicméně tyto pragmatické složky, pokud jsou ve významové struktuře konkrétního
frazému zahrnuty, doplňují nocionální význam o další příznaky. Pragmatické složky významu
se tak podílejí na konstruování výsledného významu celého útvaru. Z našich excerpcí
se vyjevuje, že nocionální význam frazému odpovídá buď věcně-obsahové náplni doslovného
významu (pokud daný frazém přenesený nebo obrazný význam nemá), nebo věcně-obsahové
náplni přeneseného či obrazného významu frazému (pokud daný frazém přenesený a/nebo
obrazný význam má). Tak např. vodní mužíček má doslovný a nikoliv přenesený či obrazný
význam, jak bylo ukázáno v kapitole 2.2.2.3, ale z pragmatických složek významu lze vydělit
emocionálně kladný významový rys (vyjevující se z užitého deminutiva „mužíček“). Spojení
Šlo to ke všem čertům má obrazný význam, jenž je ve frazeologických slovnících vymezen
přibližně jako ‚zničilo se to‘. K tomuto nocionálnímu významu (‚zničilo se to‘) se pak druží
též pragmatická složka významu vypovídající o negativních konotacích.
38
Všechny tyto termíny vnímáme jako synonymní.
44
J. Filipec a F. Čermák v souvislosti se zmiňovanými dvěma složkami významu
uvádějí: „Poměr zastoupení obou složek se u různých výrazů značně liší. Základní je funkce
dezignativní, založená na vztahu frazému jako znaku k jeho denotátu a nocionální
(konceptuální) složce jeho významu; je společná pojmenováním všech druhů. Pragmatická
funkce, založená na (subjektivním) vztahu účastníků promluvy k frazému, je naproti tomu
zvláště výrazná v IF. Zprostředkovává obecně různé subjektivní aspekty mluvčími
při komunikaci zdůrazňované (zvláště emocionální a postojové) […]. […]; každý frazém má
však v sobě zastoupeny v různé míře složky obě“ (1985, s. 232). Z námi sestaveného korpusu
se však vyjevuje, že některé frazeologické jednotky obsahují jen nocionální význam, tedy
bez přidružené pragmatické složky. Dokladem takového případu je z námi vymezeného
tematického celku Pohádkové bytosti např. spojení král nebeský (sekundárně pojmenovávající
Boha či Krista) či královna nebes (sekundárně pojmenovávající Pannu Marii). Některé jiné
frazémy pak sice nocionální význam mají, ale prioritní je u nich pragmatická složka významu,
např. provolání slávy frazémem Ať žije král! Jiné frazeologické jednotky zase propoziční
obsah zcela postrádají, a tudíž u nich nelze vymezit nocionální významovou složku. Jejich
význam je tak vymezen pouze na základě pragmatických složek. Např. frazémy K čertu (se
vším/s ním/tím)!; U všech čertů / U čerta…!; apod. odrážejí postoj mluvčího k promluvové
situaci, a vyjadřují tak různé komunikační funkce − v uvedených příkladech jsou projevem
klení; v případě frazému Pro pána krále! jsou projevem úleku mluvčího).
Pokusíme se zde shrnout typy významů frazeologických jednotek tak, jak byly
uvedeny výše, a doplnit je konkrétními příklady excerpcí z námi stanoveného tematického
celku. Neusilujeme přitom o vyčerpávající doklady tohoto typu excerpcí, ale snažíme se
na několika málo konkrétních příkladech doložit, že frazeologické obraty mohou mít 1) jen
doslovné významy (a to buď nocionální, nebo pragmatické, nebo nocionální i pragmatické
zároveň), nebo 2) vedle doslovného významu mohou mít také významy přenesené a/nebo
obrazné (a to opět buď nocionální, nebo pragmatické, nebo nocionální i pragmatické
zároveň). Vyjevuje se také, že neplatí tradičně postulované pojetí české frazeologie, a sice že
každý frazém má v sobě zastoupeny jak nocionální, tak pragmatickou složku významu.
Naopak se vyjevuje, že některé frazeologické obraty mohou mít jen nocionální význam, jiné
frazémy zase mohou mít jen význam pragmatický.
Frazeologický význam tedy může být:
1) doslovný, a to:
a) jen nocionální: král nebeský; královna nebes; kníže pekel
b) jen pragmatický: Pro pána krále! (při úleku, zděšení apod.)
45
c) nocionální i pragmatický: vodní mužíček; zelený mužík
2) přenesený a/nebo obrazný, a to:
a) jen nocionální: mořská panna (nikoliv při pojmenování pohádkové bytosti samé)
b) jen pragmatický: K čertu! (klení)
c) nocionální i pragmatický: Šlo to ke všem čertům.
46
2.3 METODA A METODIKA VÝZKUMU
V této části práce se snažíme představit metodiku, pomocí které lze z frazeologického
materiálu vyvodit obraz někoho/něčeho. Metodika byla aplikována na materiál českých
frazeologických jednotek z vymezeného tematického celku Pohádkové bytosti. Lze tak říci, že
předmětem našeho zájmu je výsek jazykového obrazu světa − výsek s ohledem na zvolenou
tematiku (názvy pohádkových bytostí) i jazykovou základnu (českou frazeologii).
Konec 80. let 20. století představuje ve světové lingvistice rozvoj různých
badatelských přístupů stavějících se do opozice k doposud převažujícímu strukturalismu.
V této době dochází, užijeme-li slov Helbiga (1991), k tzv. komunikačně-pragmatickému
obratu, při němž se zájem lingvistů obrací od věty k textu, od langue k parole, od systému
ke komunikaci. Zároveň se, zcela nezávisle, začíná rozvíjet lingvistika, která zkoumá vztah
jazyka k lidské zkušenosti a kultuře, tzv. etnolingvistika (nazývaná též antropolingvistika),
a dále lingvistika, která zkoumá vztah jazyka k mysli a myšlení, tzv. kognitivní lingvistika.
Entolingvistické i kognitivně-lingvistické přístupy mají společný pohled na to, jakým směrem
by se měla jazykovědná bádání ubírat: etnolingvistika usiluje o odkrývání obrazu světa
v jazyce, kognitivní lingvistika pak k odkrývání obrazu světa v lidské mysli. Oba přístupy
se shodují v tom, že tento jazykový obraz či obraz světa v mysli má vycházet z tělesné
a smyslové zkušenosti a směřovat ke kategorizaci stereotypu (konceptualizaci).
Jak zmiňuje I. Vaňková: „I u nás [tj. v české lingvistice; M. K.] se už dávno pociťuje
potřeba najít a lingvisticky etablovat takový přístup k jazyku, který by primárně vycházel
z faktu, že jsme lidé a (mateřská) řeč je pro nás specifickým způsobem myšlení a rozumění
světu; že je řeč těsně spjata s lidskou kognitivitou a kulturou a že je žádoucí zkoumat
jazykové jevy nejen jako průsečíky systémových vztahů, ani ne toliko v rámci jejich
fungování v komunikaci, ale též jako poukazy ke skutečnosti, tak jak ji vnímají, kategorizují
a pojmově formují lidé […] jako sociálně a kulturně založené bytosti. […]. V jazykovědě
samé však zde zatím nebyl takový přístup k jazyku teoreticky a metodologicky propracován
a jako významnější proud lingvistického bádání se specifickým východiskem se prosazovat
teprve začíná“ (Vaňková, 2007, s. 48). Jde tak o zkoumání sémantiky, tedy toho, jak se vztah
skutečnosti a formy (výrazu) slova promítá do významu slova, jak je reflektován lidským
společenstvím a utvářen v kognitivních strukturách.
47
„Istnieje ścisła zależność pomiędzy życiem społeceństwa a słownictwem języka, jakim
to społeceństwo mówi. Odnosi się to w tym samym stopniu do zewnętrznych przejawów
życia, jak i do życia wewnetrznego, neidostrzegalnego gołym okiem.“ [Mezi životem
společnosti a slovní zásobou jazyka, kterou společnost hovoří, existuje úzký vztah. To platí
pro vnější projevy života stejně jako pro vnitřní život, který není vidět pouhým okem.]
(Wierzbicka, 2007, s. 16). V každém jazyce existují nějaká specifická pojmenování, jimž
v jiném jazyce chybí jejich protějšky.
„Uprzywilejowaną podstawą poznania obrazu świata jest słownictwo, stanowiące
klasyfikator społecznych doświadczeń (por. Tokarski 1993) i zawierające inwentarz pojęć
relewantnych egzystencjalnie, społecznie i kulturowo. Dla badaczy JOS39
szczególnie
atrakcyjne są frazeologizmy (por. Lewicki, Pajdzińska 1993).“ [Upřednostňovaný základ
pro pochopení obrazu světa je slovní zásoba, která je klasifikátorem společenských zkušeností
(viz Tokarski 1993) a obsahuje inventář pojmů relevantních existenciálně, sociálně a kulturně.
Pro výzkumníky JOS jsou zvláště atraktivní frazémy (viz Lewicki, Pajdzińska 1993).]
(Bartmiński, 2009, s. 13). Je však dlužno dodat, že Bartmińským zmiňovaná publikace
Lewického a Pajdzińské (1993) je veskrze teoreticky zaměřená stať, jež se jen okrajově − na
příkladu sféry dobra a zla − dotýká problematiky obrazu světa prizmatem frazeologie40
.
2.3.1 JAZYKOVÝ OBRAZ SVĚTA, PROFIL A STEREOTYP
Základní metodický rámec pro naše výzkumy obrazu pohádkových bytostí v české
frazeologii představuje koncept jazykového obrazu světa. Tento pojem i celý lingvistický
směr založený na konceptu jazykového obrazu světa se objevuje ve slovanské lingvistice od
80. let 20. století. Jak uvádí Bartmińský (2016, s. 21), bádání v oblasti slovanské
etnolingvistiky probíhají zejména v Polsku, a to v Lublinu, kde od roku 1988 vychází jednou
ročně periodikum Etnolingwistyka a kde byla zřízena Etnolingvistická komise při
Mezinárodním komitétu slavistů; dále ve Varšavě, Vratislavi, Štětíně či Poznani. Ruské
entolingvistické výzkumy probíhají převážně v Moskvě, kde funguje Oddělení etnolingvistiky
a folkloru při Institutu slavistiky Ruské akademie věd; v Jakatěrinburgu, Kursku a Rostově.
39
JOS = językowy obraz świata (jazykový obraz světa), pozn. M. K.
40
Podrobněji se k obrazu světa prizmatem frazeologie v pojetí spoluautorů Lewického a Pajdzińské vracíme
dále, v kapitole Rekonstruující část 2.
48
Etnolingvistika je rozvíjena také v Srbsku ve městě Bělehrad, kde vychází roční periodikum
Kodovi slovenskih kultura, v běloruském Minsku, ukrajinském Lvově a chorvatském Záhřebu.
V České republice je pak rozvíjena zejména na FF UK v Praze a na Slovensku pak na FF
UKF v Nitře.
Marek Ziółkowski (2007, v překladu Daniely Lehárové) zmiňuje, že jazykový obraz
světa je „pojem přejatý od Wilhelma Humboldta a amerických entolingvistů […]. Označuje
hlavní předmět zájmu současné antropologické lingvistiky (etnolingvistiky). Jazykový obraz
světa je uložen v jazyce a jistým způsobem se svým uživatelům vnucuje či sugeruje jako
samozřejmost. […] není odrazem světa, ale jeho interpretací a zčásti i kreací (fiktivní světy).
Jazykové obrazy světa se liší etnicky (od jazyka k jazyku), stylově (jazykový obraz světa
utvářený vědeckým stylem je jiný než ten, který je utvářen v běžné komunikaci), žánrově
(obraz světa daný pohádkou je jiný než obraz světa v baladě nebo koledě), ale také s ohledem
na komunikační prostředí (jazykový obraz světa dětí a mládeže je jiný než jazykový obraz
světa dospělých) atd.“ (Ziółkowski, 2007, s. 340−341).
Z uvedených informací vyvozujeme, že výsledný (celkový) jazykový obraz
jakéhokoliv výseku světa je v každém etniku konstruktem širokého společenství: do výsledné
podoby jazykového obrazu světa (resp. jazykového obrazu konkrétního výseku světa, tedy
konkrétní analyzované entity) se mohou promítat jazykové obrazy utvořené (nahlížené;
interpretované) různými společenskými skupinami (jež jsou vymezeny různorodými
subjektivními i objektivními faktory ovlivňujícími způsoby interpretace světa). Výsledný
obraz někoho/něčeho v jazyce je pak součtem těchto dílčích jazykových obrazů vzešlých
z interpretací výseku světa sociálním společenstvím. Obraz světa v jazyce je tedy vnitřně
diferencován např. různými styly a žánry řeči, zkušenostním rámcem interpretů, úrovní
vzdělanosti, systémem hodnot a postojů apod. V této souvislosti užívá polská etnolingvistika
další dva pojmy, a sice profil a subjektová interpretace světa. Těmto záležitostem byla
věnována výrazná pozornost ve stati Profile a podmiotowa interpretacja świata, jejímiž
autory jsou J. Bartmiński a S. Niebrzegowska-Bartmińska (1998). Spoluautoři této stati
zmiňují mj. příklad jazykového obrazu chrpy, jež byla v polské etnolingvistice analyzována
a kategorizována jako rostlina, květina, bylina a plevel (tedy jako nadřazené pojmy, jež nejsou
relevantní v botanickém obrazu rostlin). Pro každou ze čtyř uvedených významových
kategorií (tzv. kategorizačních komponentů) získávala pokaždé jiný soubor významových
podkategorií (tzv. fazet) a různý obsah jejich vnitřních charakteristik. Jazykový obraz určitého
výseku světa tedy sestává z tzv. profilů (jež jsou vytvořeny součtem charakteristik ve
fazetách). Konstruování obrazu někoho/něčeho v jazyce (tzv. profilování) je vždy zároveň
49
subjektovou interpretací světa, tj. mající svůj subjekt. Právě subjekt interpretuje a organizuje
strukturu analyzovaného výseku světa. Jeho úhel pohledu a způsob kategorizace je ovlivněn
subjektivními faktory (věkem, úrovní vzdělanosti, systémem hodnot, zkušenostním rámcem
atd.), jež vlastně odpovídají dříve (v kapitole 2.1) již zmiňovaným aspektům, proměnným,
prostřednictvím kterých je možno nahlížet (a profilovat) sledovaný výsek světa. Doplňujeme
ještě, že úhel pohledu a způsob kategorizace je ovlivněn také objektivními faktory (aspekty),
mezi které řadíme třeba materiálový zdroj, z nějž jsou sbírána jazyková data.
Jazykový obraz světa je tzv. naivní obraz světa (tento pojem byl zaveden v ruské
etnolingvistice J. D. Apresjanem (1994, s. 5−12)), nikoliv primárně obraz vědecký41
. Je
založen na běžné lidské zkušenosti a na smyslovém vnímání, nikoliv na teoretickém
uvažování. Jazykový obraz světa je tedy možno nahlížet také jako způsob chápání reality
v myšlení daného společenství. Vaňková v NESČ (2017) uvádí, že jazykový obraz světa „je
jazykově ustáleným svědectvím o tom, jak určité jaz. společenství pojmově uchopuje
skutečnost, a zároveň jak ji prožívá a hodnotí“.
S rekonstrukcí jazykového obrazu světa souvisí také pojem stereotyp. Detailní
pozornost je vývoji pojetí stereotypu v etnolingvistice (ale také v oblasti sociologie, sociální
psychologie a v oblasti filozofie jazyka) věnována v Bartmińského stati Stereotyp jako
předmět lingvistiky (2016, s. 60−76). Pro koncept jazykového obrazu světa jsou určující
zejména pojetí stereotypu u Waltera Lippmanna a také u Hilary Putnama. Walter Lippmann
ve své publikaci Veřejné mínění (1922; česky v překladu L. Köppela 2015) nahlížel stereotyp
ze sociologického a sociálně psychologického hlediska a vymezil jej jako jednostranný obraz
nějakého jevu „v lidské hlavě“. Americký badatel Hilary Putnam pak přistupoval ke
stereotypu z filozofického hlediska: stereotyp definoval jako „konvenční (často negativní),
někdy velmi nepřesný obraz toho, jak nějaké x vypadá, jak se projevuje, jak jest“ (Putnam
1975, s. 249; In Bartmiński 2016, s. 72). Navrhuje, aby lingvisté vypracovali metody k určení
obsahu stereotypu a ke stanovení systému pro jeho prezentaci. Ve významu si všímá
emocionálních a hodnotících elementů, ale i klamů způsobených vírou, předsudky apod.
Stereotyp je tak v jeho pojetí typický obraz objektu (např. typický obraz „normálního“ tygra)
bez ohledu na jeho případně jen částečnou pravdivost. Jde o běžnou, každodenní, naivní teorii
skutečnosti. Putnamovo pojetí stereotypu zde zmiňujeme proto, že v tomto ohledu lze, podle
našeho názoru, nahlížet na stereotyp jako na synonymum jazykového obrazu určitého výseku
41
Jazykový obraz nějakého výseku světa ovšem může být obohacen také o některé atributy, jež se do běžného
lidského povědomí dostaly právě skrze vědecké poznatky. Podstatou profilování jakéhokoliv výseku světa je
právě ona ustálenost v lidském povědomí.
50
světa, tedy jako na výsledek tzv. kognitivní definice určitého výseku světa, jak je chápána
v polské etnolingvistice.
Vezmeme-li také v úvahu definici stereotypu v úvodní stati polského Slovníku
lidových stereotypů a symbolů (jenž takovéto kognitivní definice obsahuje), čili že stereotyp
je „zobrazení předmětu, zformované v jistém společenském zkušenostním rámci
a vymezující, čím předmět je, jak vypadá, jak působí, jak s ním člověk nakládá; toto vymezení
je ustálené v jazyce a patří do společenského vědomí o světě“42
, pak nabýváme dojmu, že
pojem stereotyp je užíván ve stejném významu nejen jako jazykový obraz světa (respektive
nějaký výsek světa, tj. výsek odpovídající sledovanému předmětu), ale také jako profil a že
tyto tři pojmy tedy − minimálně pro polskou lingvistiku − označují totéž. Významovou
paralelu mezi stereotypem, profilem a jazykovým obrazem světa vyvozujeme také z tvrzení
Vaňkové a kol. (2005, s. 87), že stereotyp může mít různé polohy a varianty koexistující vedle
sebe a lišící se podle kontextu, do nějž je označení zapojeno. Vždyť totéž se tvrdí
i o jazykovém obrazu světa, jak je patrné např. z výše uvedené Ziółkowského citace, nebo
o profilech, jak je patrné např. ze zmiňované stati Profile a podmiotowa interpretacja świata.
Čteme-li ovšem, že v polském Slovníku lidových stereotypů a symbolů (jenž, jak vidíme,
přímo tematizuje stereotypy, nikoliv profily) „se daří zachytit vnitřní diferenciaci obrazů světa
v jazyce a kultuře, diferenciaci danou různými kódy, styly a žánry řeči“ (2007, s. 312), pak
nabýváme dojmu, že stereotyp a profil by měly být v entolingvistických přístupech
terminologicky (a tedy jednoznačně) odlišeny, a to způsobem popsaným v následujícím
odstavci.
Profil je podle nás v polské lingvistice zamýšlen (byť nepřesně teoreticky popsán, jak
uvádíme v odstavci výše) jako konkrétní (dílčí) konstrukt jazykového obrazu světa odrážející
každý jeden úhel pohledu, každé jedno něčí hledisko (tj. subjektové chápání profilu, jež však
nemusí nutně znamenat individuální pohled jedince, ale spíše znamená pohled jedné skupiny
uživatelů, skupiny vymezené nějakým společným faktorem) a v návaznosti na to výsledek
konkrétní kategorizace určitého výseku světa, tj. konkrétní „organizace scény“, její rozčlenění
do jednotlivých fazet s uvedením jejich vnitřních charakteristik (tj. strukturní, fazetové,
chápání profilu)43
. Stereotyp pak představuje součet těchto dílčích konstruktů, dílčích
diferenciací určitého výseku světa, tedy to, na základě čeho můžeme hovořit o výsledném
(celkovém) jazykovém obrazu určitého výseku světa. Lze tak říci, že stereotyp sestává
42
Český překlad citace, jak je zde uveden, je převzat z Vaňková a kol. (2005, s. 85).
43
Podrobněji se k tomuto dvojímu náhledu na profil věnujeme v kapitole 8.
51
z dílčích profilů. Stereotyp představuje výsledný (celkový) jazykový obraz konkrétního
výseku světa, zatímco profil představuje jeden dílčí jazykový obraz konkrétního výseku světa.
Pokud bychom se pokusili aplikovat tyto pojmy na excerpce z námi sledovaného
tematického celku Pohádkové bytosti, pak jazykový obraz pohádkových bytostí
rekonstruovaný z české frazeologie představuje jeden profil: můžeme tak hovořit
o profilování jazykového obrazu pohádkových bytostí z hlediska toho, jak je fixován právě
a jen běžnými uživateli českého jazyka ve frazeologii (a jaké atributy spojované
s pohádkovými bytostmi tedy reflektuje). Abychom mohli hovořit o stereotypu pohádkových
bytostí v českém jazykovém obrazu, pak by bylo třeba vytvořit také profily z ostatních
možných materiálových zdrojů, tedy z folklorních textů (zejména z lidových pohádek, říkanek
a písní), případně též z dotazníkového šetření zaměřeného na výpovědi respondentů
o atributech každé konkrétní pohádkové postavy.44
Stereotypovost je fixována v jazyce, a z něj tedy pak zpětně odhalována
(rekonstruována v jazykovém obrazu). Potvrzena je, podle Vaňkové a kol. (2005, s. 88−89),
jednak kvantitativně, tj. opakovaností sledované charakteristiky v různých výpovědích,
a jednak kvalitativně, a to různými jazykovými prostředky. Zajišťují ji etymologicky
průhledná slova; sémantická struktura určitých konstatování, která mají „diagnostickou“
platnost (např. spojení „Je to pes, ale nekouše“ implikuje, že pes obvykle kouše), frazémy,
jejichž význam se shoduje s vymezovaným rysem (př. pilný jako včelka apod.), přenesené
významy tak, jak jsou uvedeny ve slovnících (př. krysa = zrádce, bezcharakterní člověk)
a významy derivátů, které se shodují s dokládanou konotací (př. papouškovat = opakovat bez
porozumění slova někoho jiného) a konečně i ustálené, všeobecně známé folklorní texty, ale
i reklamy, úryvky z filmů a literatury.
Oproti výše uvedenému tvrzení I. Vaňkové (parafrázovanému v odstavci výše) se však
v kapitole 2.3.2.2 pokusíme ukázat, že v případě frazeologických jednotek lze zakomponovat
do jazykového obrazu sledovaného výseku světa (třeba právě frazeologického obrazu
pohádkových bytostí) také mnohé implicitní atributy, a to na základě jejich logického
vyvozování z významu frazému jakožto celku. Rekonstrukce obrazu světa z frazeologického
materiálového zdroje tedy není nutně vázána na shodu významu daného frazému s formálně
vymezovaným rysem, nebo na přenášení významů. Uveďme si zde alespoň jeden ilustrativní
příklad (podrobněji vše vysvětlujeme v již avizované kapitole 2.3.2.2). Třeba z frazému Oráče
sní král a krále rytíř, jehož význam je ve frazeologických slovnících vymezován přibližně tak,
44
K této záležitosti se také vyjadřujeme v závěrečném shrnutí této práce.
52
že ‚i král má své nepřátele‘, lze pro samotnou postavu krále vyvodit atribut
„nevšemohoucnost“ (z významu frazému totiž plyne, že i král má své nepřátele, a je tedy
potenciálně ohrozitelný, a tudíž nevšemohoucí). Vidíme tedy, že na rekonstrukci jazykového
obrazu sledované entity se nemusí podílet jen jazykové prostředky zjevně (explicitně) nesoucí
(a odhalující) stereotypovost. Z tohoto úhlu pohledu je možné říci, že stereotyp plně
nekoresponduje se stereotypovostí: stereotyp jakožto výsledek obrazu světa uloženého
v jazyce je / může být pojem širší než stereotypovost jakožto vlastnost jazykových jednotek
odrážejících zjevně typické vlastnosti určitého výseku světa.
2.3.2 METODIKA VÝZKUMU
Práce je metodicky založena na excerpci frazeologických obratů ze souborů, soupisů
a slovníků české frazeologie45
vycházejících přibližně od poloviny devatenáctého století po
současnost. Konkrétně tato práce čerpá z lexikografických prací46
F. L. Čelakovského (1. vyd.
1852, k excerpci užito 3. vyd. 1949 [1951]; a 1976), J. Dobrovského (1963), J. V. Bečky
(1. vyd. 1977, k excerpci užito 3. vyd. 1982), J. Zaorálka (1. vyd. 1947, k excerpci užito
4. vyd. 2000), E. Mrhačové − R. Ponczové (2003 a 2004), M. Zemanové (2008), F. Čermáka
(2009 a 2016), E. Mrhačové − G. Balowské − A. Zury (2011) a V. Flajšhanse (1. vyd.
1911−1913, k excerpci užito 2. vyd. 2013) − a materiálovou základnu čerpá také
z příslušných heslových statí v Příručním slovníku jazyka českého (online), Slovníku
spisovného jazyka českého (online) a Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (dále
SSČ, 1. vyd. 1978; k excerpci užit dotisk 3. vyd. 2004)47
.
Ve frazeologických slovnících a soupisech, z nichž jsme excerpovali, jsou frazémy
uspořádávány podle různých kritérií − a to v návaznosti na účel, který mají tyto soupisy plnit.
Tímto účelem je mapování konstrukčních typů frazémů (např. Čermák, 2009a-d), tematický
45
Seznam autorů uvádíme vzestupně podle roku vydání předmětných slovníků, z nichž jsme prováděli excerpce.
Úplná bibliografie je uvedena v seznamu literatury.
46
Jak upozorňuje již L. Janovec ve své studii věnované konceptu otce v české frazeologii, autoři jednotlivých
frazeologických slovníků a sbírek „se liší jednak extenzí frazeologie a jednak pojetím terminologie. V době
F. L. Čelakovského nebyla frazeologie etablovaná jako frazeologická disciplína, terminologie byla uchopována
spíše intuitivně – to, co on pojmenovává jako přísloví, zahrnuje různé typy jazykových jednotek. Kromě toho je
sporný výběr zpracovaného materiálu – ne všechny zařazené frazémy uvedené v češtině lze jednoznačně
považovat za české, resp. fungující v českém jazykovém společenství – ve snaze o dosažení blízkosti
slovanských národů F. L. Čelakovský pravděpodobně část přísloví do češtiny překládal“ (Janovec, 2017, s. 438).
47
Kvůli čtenářskému komfortu uvádíme ve všech dalších zmínkách o těchto publikacích (v rámci této kapitoly)
již jen rok vydání, z nějž jsme excerpovali.
53
zřetel (Čelakovský, 1949), sledování žánrové specifikace v rámci tematicky zaměřených
slovníků (E. Mrhačová − R. Ponczová, 2003 a 2004 a E. Mrhačová − G. Balowská − A. Zura,
2011) nebo sémantické hledisko akcentující význam frazému jako celku (Zaorálek, 2000;
Bečka, 1982; Čermák 2016).
V soupisech a slovnících české frazeologie, z nichž jsme excerpce prováděli, patří
k nejstaršímu způsobu uspořádání frazeologických jednotek řazení podle tematických oddílů
a okruhů. V Mudrosloví národu slovanského ve příslovích od F. L. Čelakovského (1949) jsou
excerpce sumarizovány do 17 tematických oddílů. Uspořádání přísloví v jednotlivých
oddílech však není podle našeho názoru příliš systematicky řešeno; jednotlivé oddíly tak
leckdy působí jako náhodná snůška různých dílčích témat bez explicitně pojmenovaného či
alespoň tematicky zřetelného společného průsečíku48
.
Systematičtější pozornost je tematickému zřeteli věnována až ve frazeologických
slovnících spoluautorek E. Mrhačové a R. Ponczové (2003; 2004), jež se zaměřily na
tematické oblasti Zvířata a Lidské tělo. Vyústěním jejich úsilí jsou česko-polské a polsko-české
slovníky Zvířata v české a polské frazeologii a Lidské tělo v české a polské frazeologii.
Spoluautorky E. Mrhačová, G. Balowská a A. Zura (2011) pak shromáždily frazeologické
obraty z tematického celku Příroda. Dané frazémy jsou obsaženy ve slovníku Příroda: země vesmír
- život - smrt - barvy - prostor - čas v české a polské frazeologii a idiomatice. V rámci
těchto tří tematických slovníků je pak uplatňován zřetel k typologii frazeologických jednotek:
tematicky vymezené frazémy jsou tak tříděny na lexikalizovaná přirovnání, rčení, ustálené
charakteristiky a parémie.
Sémantické hledisko je při řazení frazémů, zejména tzv. rčení, uplatňováno u J.
Zaorálka (2000) a J. V. Bečky (1982), nejnověji také u Čermáka (2016). Frazeologický
materiál je tak tříděn podle významového jádra vyplývajícího z obratu jakožto celku
(tj. bez ohledu na formální, tj. strukturní, stránku frazému). Na tomto místě si dovolíme udělat
malou odbočku. Výše uvedené pojetí sémantické klasifikace frazeologických jednotek není
univerzální. V zahraniční frazeologii je uplatňován také jiný pohled. Např. v podání J. Mlacka
(1976, s. 53−57) je sémantická klasifikace založena na vztahu motivovanosti či
nemotivovanosti významů jednotlivých komponentů pro význam frazeologické jednotky
jakožto celku. V tomto ohledu pak Mlacek, v návaznosti na V. V. Vinogradova (1947,
s. 339−364), odlišuje zcela nemotivované frazeologické srůsty (např. házet hrách na stěnu),
dále pak frazeologické celky, u nichž celkový význam pouze zprostředkovaně souvisí
48
Jako příklad uvádíme tematický oddíl, jenž je nazván dle dílčích témat takto: Domov − vlast − světoobčanství.
Přátelství − nepřátelství. Láska − nenávist − přízeň velkých. Své každému milé.
54
s významem jednotlivých složek (např. držet jazyk za zuby), frazeologická spojení, v nichž
jeden komponent má frazeologicky vázaný význam, zatímco ostatní komponenty si svůj
původní lexikální význam zachovávají (např. slepá ulička). Mlacek, odvolávaje se např.
na N. M. Šanskiho (1969), pak upozorňuje na další typy frazémů vyčleněných na základě
daného kritéria, a sice frazeologické výrazy, čili spojení, ve kterých všechna slova vystupují
ve svém vlastním významu, ale spojení je jako celek ustálené a může mít doslovný
i přenesený význam (např. Kdo se bojí, nesmí do lesa). Mlacek zmiňuje také
tzv. frazeologické sdruženiny, jež se reálně vyskytují jak v doslovném, tak v přeneseném
významu a zároveň u nich jde o jazykové vyjádření gesta (např. mávnout nad něčím rukou).
Žádný z realizovaných způsobů řazení frazémů v české frazeologické lexikografii však
není relevantní pro vyvozování frazeologického obrazu někoho/něčeho. Formální kritérium,
jež řadí frazeologické jednotky podle konstrukčních typů a jež je uplatněno ve
frazeologických slovnících F. Čermáka (2009a−d, Přirovnání; Výrazy neslovesné; Výrazy
slovesné; Výrazy větné), by nebylo pro účely této práce přínosné, neboť obraz pohádkových
bytostí (tj. jejich vlastností, činností a stavů, jež jsou s nimi ve frazémech spojovány) nelze
představit na základě formy (výrazové struktury) daných frazeologických spojení, ale lze
zpětně rekonstruovat pouze z významové, sémanticko-funkční, tj. idiomatické, stránky těchto
obratů (jak je podrobněji představeno v kapitole 2.3.2.2). Proto v této studii neuplatňujeme ani
jakékoliv jiné způsoby klasifikace frazémů založené na typech formálních struktur, např.
členění podle jazykových rovin na frazémy 1. lexikální, 2. kolokační, 3. propoziční
a polypropoziční monosubjektové a 4. polypropoziční monosubjektové (viz např. J. Filipec
a F. Čermák, 1985, s. 210−222). Ze stejných důvodů nelze využít ani další typy klasifikace,
tedy slovnědruhové třídění, stylistické třídění, klasifikace podle původu, podle vztahu ke
spisovnému jazyku, podle jejich ustálenosti a variantnosti apod. Žádné z těchto kritérií nám
neumožňuje formulovat vlastnosti, činnosti nebo stavy referentů bázových slov (odkazujících
k pohádkovým bytostem).
Ani řazení podle žánrové specifikace či v terminologii E. Mrhačové a R. Ponczové
(2003; 2004) podle tzv. „typologie frazeologických jednotek“ není při snaze o rekonstruování
obrazu jakéhokoliv výseku světa možné využít. Jak podotýká Mlacek (2007, s. 5), „akési
‚robenie poriadku‘ v pojmosloví malých folklorních žánrov […], je už postup v mnohých
smeroch takmer irelevantný“49
. Korpus frazeologických obratů představený v této publikaci
sice zahrnuje širokou škálu různých typů frazeologických jednotek, tj. jednotek, jakými jsou
49
Jozef Mlacek dokládá toto tvrzení např. studiemi Petera Ďurča (2004) či Marie Hnátkové (2004).
55
v podání M. Čechové (2012) jednak nevětné slovní kombinace s funkcí nominace, jednak
rozsáhlejší ustálená spojení s komunikační (výpovědní) funkcí, nebo v podání E. Mrhačové
a R. Ponczové (2003) různá frazeologická spojení od lexikalizovaných přirovnání přes rčení,
pořekadla, přísloví a pranostiky, avšak podle této žánrové specifikace (či typologie)
excerpované obraty neřadíme, neboť typ frazeologické jednotky nezakládá frazeologický
obraz sledovaného výseku světa. Nad rámec zaměření této práce, a tedy i okrajově, však
v korpusu upozorňujeme na tzv. parémie50
. Ty jsou cenným zdrojem lidové moudrosti:
v pořekadlech (včetně jejich okrajového typu − pranostik) je shrnuta obecná zkušenost lidu;
v případě pranostik je tato zkušenost založená na dlouhodobém pozorování přírody,
přírodních jevů a zákonitostí; v přísloví je pak zobecněná životní zkušenost doplněna
o filozofické či didaktické poslání a mravní ponaučení.
V rámci našeho tematického celku Pohádkové bytosti tedy věnujeme hlavní pozornost
sémantickému (případně sématicko-funkčnímu) zřeteli a ten při řazení frazeologických
jednotek důsledně uplatňujeme. Sémantickou analýzu a na ni navazující klasifikaci frazémů
v korpusových částech této studie však pojímáme odlišně nejen od výše uváděné klasifikace
frazémů ve slovnících Zaorálka či Bečky, ale odlišně také od Mlackova pojetí. Cílem této
práce bylo promyslet takovou analýzu frazeologických jednotek, která by korespondovala se
snahou představit frazeologický obraz sledovaného výseku světa (v našem případě
pohádkových bytostí), a na základě této analýzy excerpované frazémy utřídit (kategorizovat)
a následně pak frazeologický obraz sledovaných entit představit (sled jednotlivých kroků
k realizaci tohoto záměru byl podrobně formulován v kapitole 2.1).
Podstatu námi navrhovaného způsobu analýzy a na ni navazující kategorizace
tematicky vymezených excerpcí spatřujeme v hledání atributu (vlastnosti, činnosti, stavu)
společného pro referenty bázových slov frazémů zařazených do téže sémantické třídy.
S ohledem na tematiku a cíle naší práce tedy soustřeďujeme pozornost na atributy, které lze
z významu daných frazeologických jednotek přisoudit referentům bázových slov odkazujícím
k pohádkovým bytostem. Dále se také při kategorizaci excerpcí zaměřujeme na situační
50
Srov. pojetí parémií v publikaci spoluautorek E. Mrhačové a R. Ponczové (2003, s. 23): „Do slovníku jsme
zařadili také pořekadla a přísloví – paremiologické útvary, které spadají do frazeologie v širším smyslu slova.
Jsou to samostatné mikrotexty znakové povahy, jimž jsou vlastní základní vlastnosti frazeologických jednotek,
tj. formální a obsahová ustálenost, závaznost a obraznost. (…) V popisech pořekadel se obvykle zdůrazňuje, že
jsou vyjádřením životní zkušenosti bez mravoučného obsahu, u přísloví se naopak akcentuje jejich filozofické
a výchovné poslaní a přítomnost mravního ponaučení. (…) [M]ezi pořekadly (…) a příslovími (…) není
nepropustná hranice; v praxi je mnohdy velmi obtížné rozhodnout, o který typ jde. Proto oba paremiologické
útvary striktně neodlišujeme (…) a necháváme na čtenáři, aby sám rozhodl, co pro něj v daném konkrétním
znaku převažuje, zda jen prostá alegorie na základě zobecnělé zkušenosti anebo mravní ponaučení.”
56
okolnosti a funkce, které vyplývají z užití frazeologického obratu (obsahujícího bázové slovo
z námi vymezeného tematického celku). Námi navrhované sémantické (sémanticko-funkční)
analýze a na ni navazující kategorizaci frazémů věnujeme detailní pozornost v kapitole
2.3.2.2.
Na tomto místě ještě předesíláme, že naše kategorizace frazémů se snaží využít výhod
jak třídění tematického (detailněji viz kapitola 2.3.2.1), jež je zárukou zejména přehlednosti,
tak sémantického (detailněji viz kapitola a 2.3.2.2), při němž se vyjevuje určitá významová
synonymie (u frazeologických jednotek v téže sémantické skupině), ale také rozdíly (mezi
jednotkami napříč různými sémantickými skupinami v rámci dané tematické třídy).
V jednotlivých tematických třídách (odpovídajících obecnému typu pohádkových postav,
např. VÍLA, ČARODĚJNICE, DRAK apod.) se tak vyděluje zpravidla několik sémantických
tříd označujících prostřednictvím společného názvu51
celou skupinu konkrétních
frazeologických jednotek. Název sémantické třídy (jenž může mít povahu jednoslovnou
i víceslovnou) představuje sjednocení a přitom do určité míry zjednodušení významů všech
frazémů pod něj zařazených. Určité sjednocení a zároveň zjednodušení je ovšem nutným
důsledkem jakékoliv sémantické klasifikace frazémů. Jak uvádí F. Čermák ve svém
onomaziologickém slovníku (2016; s. 8): „[…] zjednodušení a sjednocení významů […]
frazémů pod jediným společným jmenovatelem […] je obrovské a komplikované, protože
tyto frazémy nejsou zcela stejné a většina sémantických rysů těchto jednotlivých frazémů je
[…] nutně vypuštěna a z plurality významů výchozích skutečných frazémů se tak zachovává
či naznačuje jen jakési jejich obrysové sémantické jádro.“ V našem případě však název
sémantické třídy neodráží význam frazému jakožto celku, ale zachycuje právě takové atributy,
které lze z logiky významu frazému zpětně spojit právě s referentem bázového slova
(a poukázat tím na atributy jednotlivých pohádkových postav), čímž je významové sjednocení
a zjednodušení − v porovnání s významovým zjednodušením u sémantického řazení frazémů
na základě jejich celkového významu − minimalizováno.
Sémantická klasifikace (kategorizace) je v některých případech vázána na znalost
funkce výrazu. J. Filipec a F. Čermák v této souvislosti uvádějí, že funkce výrazu (frazému)
„vystupuje zvlášť zřetelně do popředí u výrazů propozičních“ (1985, s. 208). Funkce je tak
dána vztahem frazému k vnějšímu kontextu a koresponduje s tzv. komunikačními funkcemi
výpovědi v pojetí komunikačně-pragmaticky orientované lingvistiky, jež jsou v českém
prostředí detailně zpracovány zejména M. Greplem (1997, 585−622).
51
F. Čermák (2016; s. 8) užívá pro název sémantických tříd označení „onomaziologické heslo“.
57
2.3.2.1 Metodika tematické kategorizace excerpcí
Korpus excerpovaných obratů z tematického celku Pohádkové bytosti členíme podle
tzv. bázového slova (např. víla, šašek apod.) či bázového sousloví (např. hloupý Honza,
chytrá horákyně apod.) na jednotlivé tematické třídy. Bázové slovo či bázové sousloví je
v názvu tematických tříd užito jako lexikální jednotka v základním (heslovém) tvaru.
V jednotlivých frazeologických obratech je však zastoupeno různými tvaroslovnými
variantami či deriváty52
, někdy též synonymními ekvivalenty (např. čarodějka/čarodějnice
apod.). V našem korpusu frazeologických jednotek se bázové slovo či bázové spojení stává
zároveň řadicím slovem či spojením (a tedy tematickou třídou): bázovými slovy nebo
bázovými souslovími je zde 31 obecných názvů jednotlivých typů pohádkových bytostí (král,
princezna, drak atd.), nebo vlastních názvů, jež však referují k prototypu pohádkové bytosti
(Krakonoš, Hurvínek atd.). Frazémy s bázovým slovem „čert“ (představující 32. pohádkovou
bytost) jsme pro jejich obrovský rozsah nezařadili do korpusové části k ostatním
frazeologickým jednotkám, ale věnovali jsme jim speciální korpus, jenž je uveden
v Korpusové části 2 této práce. Jak jsme již výše avizovali, činíme tak s vědomím určité
nejednotnosti, avšak z přesvědčení, že to prospívá výsledné přehlednosti této práce.
Tematická třída ČERT je totiž zastoupena větším počtem frazémů, než je souhrnný počet
frazeologických jednotek v ostatních 31 tematických třídách.
Uvnitř tematických tříd se vyskytují i frazémy, které obsahují vlastní jména
představitelů určitých typů pohádkových postav (např. Šípková Růženka apod.). Takové
obraty řadíme k tomu bázovému slovu, které tematizuje odpovídající obecný typ pohádkové
bytosti − tedy k apelativu příslušné pohádkové postavy (např. frazeologismy s proprii Šípková
Růženka jsou řazeny do tematické třídy s bázovým slovem „princezna“). Frazeologismy
s bázovými slovy individuálně referujícími k exempláři pohádkové bytosti (nikoliv
k obecnému typu) prostřednictvím proprií do celkové rekonstrukce obrazu pohádkových
bytostí v české frazeologii nevstupují, neboť tematizují pouze příznaky těchto individuálních
postav, nikoliv prototypické znaky daného obecného typu pohádkové bytosti. Jsou však
nedílnou složkou korpusových částí této práce.53
V těchto korpusových částech se snažíme co
52
Srov. tzv. lemma u Františka Čermáka (2010, s. 232−233).
53
Výjimku představují názvy pohádkových bytostí, v nichž splývá individuální a generická reference (tj. kde
název pohádkové bytosti referuje jak k obecnému typu, tak k exempláři, neboť dané postavy jsou jedinými
prototypy daných pohádkových bytostí, např. Krakonoš). Této záležitosti věnujeme detailní pozornost v kapitole
Rekonstruující část 1.
58
možná nejkomplexněji sumarizovat frazémy obsahující bázové slovo či bázové sousloví
z tematického celku Pohádkové bytosti, ale též frazémy, které sice bázové slovo či bázové
sousloví (či jejich synonymní varianty) neobsahují, ale jako celé spojení pak pohádkovou
bytost pojmenovávají a něco o ní vypovídají. Např. frazeologická sousloví zelený mužík či
vodní mužíček jako celek referují k vodníkovi a tematizují jeho zelenou barvu a život ve
vodě. Jsou proto zařazena do tematické třídy VODNÍK.54
Takovéto obraty do rekonstrukce
frazeologického obrazu pohádkových bytostí vstupují. Které typy frazémů vypovídají či
naopak nevypovídají o atributech pohádkových postav a které typy obratů vstupují či naopak
nevstupují do rekonstrukce (profilování) obrazu pohádkových postav v české frazeologii,
vysvětlujeme v této kapitole níže. Na tyto záležitosti také upozorňujeme průběžně
v korpusových částech práce a shrnujeme je pak v částech rekonstruujících frazeologický
obraz daných pohádkových bytostí.
Heslová stať (shrnující veškeré excerpce přiřazené k danému bázovému slovu, čili
k dané tematické třídě) má třísložkovou strukturu označenou velkými tiskacími písmeny A, B,
C, přičemž k dané složce (subkorpusu) jsou excerpované výrazy řazeny podle následujících
pravidel:
Subkorpus A zahrnuje frazémy, v nichž bázové slovo referuje přímo k dané bytosti
(tj. nereferuje přeneseně k jiné skutečnosti). Frazeologický obrat jako celek pak zpravidla
o této bytosti něco explicitně či implicitně vypovídá: např. frazém být krásná jako princezna
explicitně vypovídá o princezně a dává ji do spojitosti s krásou (bez ohledu na to, že celé
spojení „být krásná jako princezna“ může referovat k jakékoliv dívce apod.); nebo např.
frazeologický obrat žít si jako král implicitně vypovídá o bezstarostném životě krále, případně
též o jeho bohatství (a to opět bez ohledu na skutečnost, že k tomuto způsobu a kvalitě života
může být přirovnáván život kohokoliv jiného).
Subkorpus A obsahuje také frazémy, v nichž bázové slovo sice referuje k dané
pohádkové bytosti, avšak frazém jako celek referuje k jiné skutečnosti, tj. nevypovídá nic
o atributech spojených s bytostí označenou bázovým slovem. Např. ve frazému jít se podívat
na strašidlo referuje bázové slovo „strašidlo“ k pohádkové bytosti, nikoliv přeneseně
k někomu jinému, avšak obrat jako celek nevypovídá nic o této bytosti, ale má „jiný význam“
54
Souslovná pojmenování pohádkových bytostí, dohledaná ve slovnících a soupisech české frazeologie, z nichž
jsme excerpci prováděli, zařazujeme do našeho korpusu a označujeme je jako tzv. frazeologická sousloví.
V kapitole 2.2.2.1 jsme zmiňovali, že v souslovích tohoto typu musí jít o sekundární, nikoliv primární
pojmenování, abychom mohli tato spojení označit za frazeologická. Kompletní přehled takovýchto spojení,
včetně rozlišení, která jsou a která naopak nejsou frazeologická, je uveden v kapitole 2.2.2.2.
59
− ‚jít čůrat‘. Ve frazému (To bylo) za (časů) krále Holce referuje bázové slovo „král“ k bytosti
panovníka, avšak obrat jako celek o této postavě nic nevypovídá, ale má „jiný význam“ −
vyjadřuje neurčité časové okolnosti, tj. ‚někdy v dávné minulosti‘. Obdobným případem jsou
i frazeologická sousloví král nebeský (= ‚Bůh‘ či ‚Kristus‘) či královna nebes (= ‚Panna
Marie‘), neboť i přes referenci bázových slov ke králi coby panovníkovi či královně
coby panovnici referují daná sousloví k biblickým a nikoliv pohádkovým bytostem. Český
frazeologický obraz pohádkových bytostí se tedy o obraty tohoto typu nemůže opírat.
Součástí subkorpusu A jsou dále frazeologické obraty, v jejichž formálním vyjádření
(jazykovém ztvárnění; výrazové formě) není bázové slovo obsaženo, avšak frazém jako celek
k pohádkové bytosti odkazuje: tematizuje některé její příznaky a zároveň ji sekundárně
pojmenovává. Dokladem tohoto typu jsou již zmiňovaná frazeologická sousloví zelený mužík
či vodní mužíček (= ‚vodník‘); kníže pekel/pekelné či zlá moc (= ‚čert‘).
V subkorpusu B jsou zastoupeny takové frazeologické obraty, v nichž samotné bázové
slovo neodkazuje k pohádkové postavě a celé frazeologické spojení ani nepojmenovává
vlastnosti či okolnosti spojované s pohádkovou bytostí, nýbrž má „jiný význam“. Např. ve
spojení královna květin bázové slovo nereferuje k pohádkové postavě královny coby
panovnice a manželky krále, a frazém jako celek tedy neodkazuje k vládkyni a králově choti,
která by vládla květinám, ale bázové slovo v daném obratu referuje k substanci, která v daném
prostředí (tj. mezi květinami) zaujímá nejpřednější místo. Dané spojení má tedy „jiný
význam“ = označuje růži, tedy tu květinu, která má mezi květinami nejpřednější místo.55
Nebo např. ve frazému dvaatřicet loupežníků obrat jako celek nevypovídá např. nic o tom, že
by loupežníci např. žili v tlupách čítajících třicet dva jedinců, ale „loupežníkem“ jsou zde
označovány karty a celé spojení pak pojmenovává soupravu hracích karet, tedy „jinou
skutečnost“. Základní princip zařazení excerpcí do složky A či B tedy spočívá v tom, zda
bázové slovo referuje k pohádkové bytosti56
(subkorpus A), nebo k jiné skutečnosti
(subkorpus B).
55
Srov. obdobné rozlišení významů slova „královna“ např. v PSJČ: jedním z uvedených významů je „králova
žena; panovnice nad královstvím“, jiným významem je pak „žena zaujímající někde nejpřednější místo, někým
nebo něčím vládnoucí“ (PSJČ, 2007−2008g).
Ve SSČ (2004, s. 149) je uvedeno obdobné významové rozlišení: „manželka krále“ a „žena, věc ap. vynikající
v určitém prostředí: královna plesu, krásy; růže, královna květin“. Zatímco tedy bázové slovo „královna“
referuje v subkorpusu A k postavě královny coby panovnice, manželky krále, v subkorpusu B pak referuje
k někomu či něčemu, co má výlučné postavení v určitém oboru či prostředí. Dané frazémy ze skupiny B pak
jako celek nepojmenovávají příznaky pohádkové bytosti.
56
Ke skutečnosti, že některá bázová slova mohou referovat nejen k pohádkové bytosti, ale též k bytosti reálné, se
vyjadřujeme ve shrnující části tohoto příspěvku. Zde tuto informaci prozatím ponecháváme stranou.
60
V subkorpusu C pak konečně uvádíme pro zajímavost i excerpce nefrazeologické
povahy, které splňují tu podmínku, že se v jejich formální podobě vyskytuje bázové slovo
(včetně případných slovnědruhových či tvaroslovných variant). Explicitně je přitom vždy
upozorněno na jinou než frazeologickou povahu daného spojení či výrazu (např.
terminologické sousloví, slangový výraz apod.).
Souhrn všech excerpcí roztříděných do tematických tříd a v jejich rámci pak do
subkorpusů A, B, C a konečně v rámci subkorpusu A pak do sémantických tříd vytváří
korpusové části této práce.
2.3.2.2 Metodika sémantické či funkční analýzy a kategorizace excerpcí
Frazémy, v nichž bázové slovo referuje k pohádkovým bytostem (tj. ty, které jsou
obsažené v subkorpusu A) pak dále klasifikujeme do několika dílčích sémantických tříd, pro
jejichž číslování užíváme desetinné členění. Jednotlivé třídy také označujeme názvem, jenž
reflektuje různé skutečnosti popsané v této kapitole níže.
Při stanovování názvu sémantické třídy uplatňujeme dvoufázový vyvozovací proces:
v první fázi sledujeme u frazeologické formy její celkový význam (přidržujíce se vymezení
významu ve frazeologických slovnících) a ve fázi následující pak jakoby zpětným krokem
vyvozujeme implicitní informaci, co z logiky tohoto celkového významu (a tedy nikoliv nutně
i z jeho výrazové stránky, formy) vyplývá pro pohádkovou bytost samotnou.
Zastavme se nejprve u prvního vyvozovacího kroku. F. Čermák v České lexikologii
(1985, s. 194), již napsal spolu s J. Filipcem, uvádí, že významová (idiomatická) stránka
frazeologické jednotky může mít celou řadu kontextových realizací, a dokládá to frazémem
dát někomu co proto, jehož význam lze zobecnit např. výrazem „vytrestat“. Kontextovými
konkretizacemi mohou být, podle Čermáka, např. významy „namlátit“, „vynadat“ apod. Naší
snahou není představit všechny možné kontextové realizace každého konkrétního frazému. Při
vymezování sémantické stránky daných frazeologických obratů se opíráme o co nejobecnější
význam, tj. ten, který je uveden ve slovnících, soupisech a souborech frazeologismů, z nichž
jsme excerpce čerpali (pokud význam uveden byl).
Při snaze reflektovat frazeologický obraz někoho/něčeho nemůže být název
sémantických tříd mechanickým zrcadlením globálního významu frazeologické jednotky.
Frazémy jako celek totiž (a samozřejmě) v naprosté většině případů referují k někomu či
něčemu jinému než k referentu bázového slova. V našem případě tedy frazémy většinou jako
61
celek nereferují k pohádkovým bytostem a netematizují jejich atributy, ale za užití bázového
slova přeneseně odkazují k bytostem reálného světa a tematizují jejich atributy (které
samozřejmě v některých případech mohou být převzaty od pohádkových postav, např. být
fousatý / mít fousy jako Krakonoš = frazém jako celek referuje ke komukoliv, kdo se
vyznačuje nápadnou vousatostí, jakou se v lidových představách vyznačuje i sám Krakonoš),
nebo přeneseně či obrazně odkazují k neživým entitám (např. dračí setba = ‚jakákoliv
zlovolná činnost, která ve svých důsledcích přináší zkázu‘). Názvy sémantických tříd
v korpusových částech práce tedy neodrážejí význam frazému jakožto celku, ale reflektují
různé skutečnosti, které plynou z druhého vyvozovacího kroku, tj. z toho, co z logiky
celkového významu frazému platí pro referent bázového slova (pro pohádkovou bytost).
Názvy sémantických tříd tedy odrážejí:
1) atributy pohádkových bytostí označených bázovým slovem (tedy jejich
vlastnosti, činnosti nebo stavy). Uvedeme zde několik komentovaných příkladů. Frazém
hledět jako loupežník nese globální význam ‚hledět zamračeně, nazlobeně‘. Z frazému
jakožto celku lze pro referent bázového slova „loupežník“ vyvodit implicitní informaci:
loupežník je/bývá zamračený, nazlobený (zamračenost a nazlobenost je spojována nejen s tím,
ke komu frazém jako celek referuje, ale také s loupežníkem samým). Na základě toho lze pro
tematickou třídu LOUPEŽNÍK stanovit v subkorpusu A sémantickou třídu vyjádřenou
názvem, jenž odráží atribut (vlastnost) spojovaný s bázovým slovem „loupežník“ referujícím
k pohádkové bytosti: „Zamračenost, nazlobenost“. Frazém být jako šašek má ve slovnících
vymezený význam ‚být směšný, nedůstojný, popř. výstřední‘, název sémantické třídy tedy
odráží tyto atributy, neboť je lze z logiky daného spojení zpětně usouvztažnit také se
samotným bázovým slovem referujícím k pohádkové bytosti šaška (tyto rysy se tedy
nevztahují pouze k tomu, ke komu frazém jako celek referuje). V subkorpusu A tematické
třídy ŠAŠEK lze tedy stanovit sémantickou třídu, jež nese název „Směšnost, nedůstojnost“.
Frazém Chystá se jako chudý král do boje má ve slovnících vymezený význam ‚chystá se
pomalu, zdlouhavě‘ (tj. chystá se tak pomalu, jak pomalu by se chystal chudý král do boje),
avšak název sémantické třídy v subkorpusu A tematické třídy KRÁL je v tomto případě „Boj,
bitva“, neboť z daného spojení lze pro bázové slovo referující k postavě krále implicitně
vyvodit skutečnost, že král (obvykle) chodívá do bitvy, do boje.57
Méně explicitním
příkladem je např. frazém Vypadá, jako by viděl strašidlo. Uvedený frazém nese význam ‚je
vystrašený a pobledlý‘. Z daného obratu lze vyvodit implicitní informaci: strašidlo svým
57
Blíže tuto záležitost rozebíráme a vysvětlujeme v Korpusové části 1, tematické třídě KRÁL, sémantické třídě
1.8.
62
strašidelným vzezřením straší, a na základě toho lze tedy pro tematickou třídu STRAŠIDLO
stanovit v subkorpusu A název sémantické třídy, jenž odráží tyto atributy (činnost a vlastnost)
spojované s bázovým slovem „strašidlo“ referujícím k pohádkové bytosti: „Strašení;
strašidelný zjev“. Pro všechny excerpce v rámci každé tematické třídy přitom platí, že
frazeologické obraty s týmž rysem (atributem, příznakem) jsou shrnovány do téže sémantické
třídy.
Frazeologické obraty, z jejichž významu lze pro pohádkovou bytost označenou
bázovým slovem či bázovým souslovím logicky (a zpětně) vyvodit nějaký její atribut,
představují základní materiál pro sestavení obrazu pohádkových bytostí v české frazeologii.
Ne všechny frazémy však odrážejí atributy pohádkových postav označených bázovým
slovem či bázovým souslovím. V takových případech tedy při vyvozování názvu sémantické
třídy nenastupuje krok číslo dvě, jenž by vyjadřoval, co z logiky celkového významu plyne
pro referent bázového slova. Takové frazémy pak tedy mohou vyjadřovat jednu z dalších
skutečností, jež zde postupně uvedeme pod čísly 2, 3, a 4:
2) Názvy sémantických tříd mohou shrnovat situační okolnosti, jež jsou
frazeologickými jednotkami reflektovány (patří sem např. frazém Král je mrtvý, ať žije král!
= ‚situace je stejná, nic se nezměnilo‘), nebo odkazovat ke komunikačním funkcím
a postojům, jež z užití frazeologické jednotky vyplývají (např. obraty užívané k provolávání
slávy: Ať žije král!, k vyjádření údivu či zděšení: Pro pána krále! apod.), případně též ke
konotacím, jež frazeologické jednotky odrážejí (např. negativní konotace vyjevující se
z frazeologických obratů Táhni ke draku = ‚jdi pryč‘; To je na draka = ‚je to špatné,
neradostné, nevyvíjí se to uspokojivě apod.‘).
Frazémy tohoto typu obraz pohádkových bytostí v české frazeologii zpravidla
nevytvářejí, ale nepřímo poukazují na to, s jakými komunikačními funkcemi, emocionálními
či hodnotícími postoji a konotacemi jsou bázová slova (referující k pohádkovým bytostem) ve
frazémech a daných situačních kontextech spojována. V případě frazeologických obratů
odrážejících hodnotící postoje a emoce (včetně klení) hovoříme o evaluativní a emocionální
vrstvě pragmatické složky významu. Jak uvádí Grepl (1995; s. 623), „v mnoha druzích KF
[komunikačních funkcí; M. K.] jsou inherentně obsaženy (zakalkulovány) postoje mluvčího
k (o) [k obsahu výpovědi; M. K.], a tím někdy zároveň taky k adresátovi. Tak např. hodnotící
postoje jsou obsaženy (implikovány) v KF pochvaly, výtky, doporučení, omluvy, výhrůžky
aj. […].“ Naproti tomu „postoje ryze citové (emocionální) bývají s KF spjaty volněji, spíše se
na ně navrstvují, doprovázejí je“ (Grepl, 1995, s. 632). Novotná (2017) do pragmatické
63
složky významu zařazuje vrstvu konotativní58
(např. o ženě – ‘slabá, křehká’) a vrstvu
afektivní (emocionální) odrážející pocity a emoce mluvčího a zahrnující i zdvořilost apod.
3) V některých případech pak názvy sémantických tříd reflektují jiné
než komunikační funkce: odkazují buď k velké či malé míře/množství něčeho59
, a vykazují
tak intenzifikační funkci (křičet/vyvádět, jako když ho (všichni) čerti berou / jako by ho
všichni čerti brali = ‚velmi křičet/vyvádět‘; být neúprosný, jako když čerta o spasení prosí =
‚být zcela neúprosný, nemilosrdný‘), nebo odkazují k ustáleným začátkům pohádek (Byl
jednou jeden král), a upozorňují tak na strukturující funkci daných obratů. Jiné názvy
sémantických tříd pak zase odkazují k sekundárnímu pojmenování (pohádkových) bytostí,
čímž odrážejí pojmenovací funkci excerpovaných obratů (vodní mužíček = ‚vodník‘; kníže
pekel/pekelné = ‚Satan, Lucifer, popřípadě jeden z ďáblů‘).
Tyto tři „funkční“ typy frazémů (tj. frazémy s funkcí intenzifikační, strukturující
a pojmenovací) obraz pohádkových bytostí primárně nevytvářejí, ale podávají informaci
o tom, jaké jiné než komunikační funkce plynou z jejich užití. Některé obraty s pojmenovací
funkcí se však mohou sekundárně podílet na sestavení výsledného obrazu pohádkových
bytostí, a to explicitním či implicitním vyjadřováním nějakého atributu. Např. z pojmenování
vodníka frazeologickým souslovím vodní mužíček lze vydělit atribut „pobývání ve vodě“, ale
i vydedukovat informaci, že vodník je „drobná mužská postava“, což se vyjevuje z užitého
deminutiva, apod. Z pojmenování vládce všech ďáblů, popřípadě jednoho z ďáblů
frazeologickým souslovím král pekel/pekelné lze vyvodit atribut „život/pobývání v pekle“
(ovšem nikoliv pro bytost krále, ale pro postavu čerta) apod.
58
Konotativní vrstvu pragmatického významu jsme do výsledného frazeologického obrazu pohádkových bytostí
nemohli zahrnout, neboť v této práci rekonstruujeme obraz pohádkových bytostí vzešlý výhradně z (písemně
fixované) frazeologické materiálové základny. Individuální konotace spojené s různými typy pohádkových
bytostí by se vyjevily při jiném typu výzkumu, zejména při dotazníkovém šetření s otevřenými otázkami
sledujícími atributy jednotlivých pohádkových bytostí. Ovšem v takovém případě by bylo třeba stanovit, při
jakém počtu výskytu by se již dané konotace daly považovat v českém jazykovém prostředí za ustálené. Jak jsme
již uvedli v uvozujících částech, tato práce si neklade za cíl zmapovat beze zbytku český jazykový obraz
pohádkových bytostí, ale soustřeďuje se na metodu analýzy frazeologických jednotek relevantní pro vyvozování
právě frazeologického obrazu sledovaných entit.
59
Příznak „velké či malé míry/množství něčeho“ je explicitně vydělen jakožto název jedné sémantické třídy
pouze v rámci tematické třídy ČERT. Ve frazeologických obratech tak tento význam nese celá propozice,
pomocí které se intenzifikuje obsah jiné propozice. Podrobně je tato záležitost vysvětlena v Korpusové části 2
s komentáři, v sémantické třídě 32.9. Příznak „velké míry něčeho“ nesou v některých frazeologických obratech
také sama bázová slova „čert“. Tyto frazeologické obraty pak řadíme do subkorpusu B, protože bázové slovo tak
nereferuje k pohádkové bytosti samé. Celá záležitost je podrobně rozebrána a vysvětlena v kapitole 7.
Zdůvodnění rozdílů v sémantickém rozřazování některých formálně obdobných frazémů.
64
4) Některé typy excerpcí s bázovým slovem referujícím k pohádkové bytosti ovšem
netematizují žádný její příznak ani neodrážejí žádné výše uváděné funkce. Bázové slovo je
v těchto frazémech komponentem k vyjádření takových atributů a situačních okolností, které
postava označená bázovým slovem sama nevykazuje, není jejich nositelem či původcem.
Na sémantické třídy odrážející tyto atributy a okolnosti je v obou korpusových částech práce
explicitně upozorněno jako na třídy, jež shrnují významy neusouvztažnitelné
s pohádkovými bytostmi označenými bázovým slovem. Tyto významy jsou pak v názvech
sémantických tříd konkretizovány a doloženy příslušnými frazeologickými obraty. Např.
sémantickou třídu „útěk“ lze doložit frazémem vzít draka = ‚utéct‘; sémantická třída „opití“ je
zastoupena frazémem koupit si draka = ‚opít se‘; sémantickou třídu „močení“ lze doložit
frazémem jít se podívat na strašidlo = ‚jít čůrat‘; sémantická třída „časová neurčitost
situovaná do minulosti“ je zastoupena frazémem To bylo) za (časů) krále Holce = ‚někdy
v dávné minulosti‘ apod.; sémantická třída „fyzické nedostatky, případně nemoci“ je např.
zastoupena frazémem Jedním okem kouká do pekla a druhým ke všem čertům = ‚šilhá‘ (šilhá
tedy ten, ke komu frazém jako celek referuje, nikoliv čert samotný); sémantická třída
„přírodní jevy a zákonitosti, výroky o počasí“ je např. zastoupena frazémem Radši čerta než
hřib před svatým Janem viděti, to se stele k hladu. = pranostika na 24. 6.; sémantickou třídu
„neurčité místní okolnosti − dynamické či statické“ lze doložit např. frazémem jít v čerty (do
pekla) = ‚jít pryč‘, atd. Opakujeme tedy, že bytosti označené bázovými slovy nejsou v těchto
typech frazémů vykonavateli daných příznaků ani původci vyjadřovaných situačních
okolností, ale jsou pouze komponentem k vyjádření těchto atributů a situačních okolností.
Takovéto frazeologické obraty se na jazykovém obrazu pohádkových bytostí v české
frazeologii nepodílejí. Zůstávají však nedílnou součástí našeho korpusu, a pomáhají tak
naplňovat jeden z našich dílčích cílů, tj. snahu o co největší komplexnost korpusu
frazeologických jednotek s bázovým slovem z tematického celku Pohádkové bytosti.
Význam celého frazeologického spojení někdy umožňuje, ale někdy naopak
neumožňuje užít v názvu sémantické třídy komponent, který explicitně pojmenovává
vyjadřovanou vlastnost/činnost/stav apod. Např. z frazeologického spojení (být) fousatý / mít
fousy jako Krakonoš lze vyčlenit sémantickou skupinu s komponentem, jenž je ve frazému
explicitně uveden, tj. „nápadná vousatost“, kdežto např. z frazému Chodí jako duch nelze
vyčlenit sémantickou třídu na základě explicitně pojmenované činnosti (a vyvodit tak
65
nepřesný příznak „duch chodí“), ale spojení jde zařadit do sémantické třídy pouze na základě
implikovaných příznaků, tj. „nečekanost zjevení, nenápadnost, tichost“ apod.60
Sémantický způsob kategorizace frazémů s daným bázovým slovem poukazuje
na synonymické vztahy uvnitř dané skupiny, zároveň však vyjevuje i určité významové
odstíny, takže se týž frazeologismus leckdy objevuje v různých skupinách současně. Např.
ve frazému žít si jako král je bázové slovo „král“ na základě implicitního významu celého
obratu spojeno s bohatstvím, ale i s bezstarostností, a tak je daný obrat řazen (v rámci
tematické třídy KRÁL) do sémantické skupiny Život v blahobytu, hojnost a zároveň také do
skupiny Pohodlí, bezstarostnost.61
2.3.2.3 Grafické náležitosti přepisu excerpcí
Ve všech subkorpusech A, B, C jsou frazeologické jednotky řazeny tak, jak byly
postupně excerpovány, tedy ne podle abecedního pořádku. Pro účely našeho výzkumu totiž
není abecední pořadí vůbec nutné. Využíváme však několik znaků, jimiž poukazujeme na
různé významové vztahy mezi dílčími částmi frazeologických jednotek či mezi frazémy
navzájem. Pomocí lomítka značíme zaměnitelnou variantu paradigmatickou62
(koukat jako
Petrovský/petrovští), synonymní označení pohádkových bytostí v týchž frazeologických
obratech (být vzteklá jako dračice/saň) a zcela výjimečně též synonymní obměnu mimo oblast
bázového slova − a to pouze obměnu výrazů, jež nemají žádný vliv na změnu významu
frazému jako celku, a jde tedy o tzv. synonymii úplnou (Ten král dobře kraluje, jenž/kterýž
sám se dobře zpravuje). Nevypisujeme však (a tedy ani lomítkem neoznačujeme) excerpované
varianty téhož slovního tvaru lišící se spisovností (Král je nahý/nahej)63
ani varianty na ose
60
Pojetí sémantických tříd u F. Čermáka (2009a) je obdobné, i když – z povahy obecně (a nikoliv tematicky)
vymezeného slovníku – sémantické třídy v jeho slovníku neshrnují frazémy se společným významovým
průsečíkem plynoucím pro referent tematicky vymezených bázových slov, ale vycházejí z významu frazému
jakožto celku, přičemž „explicitní nebo implicitní vztah sémantiky hesla k jeho formě umožňuje či neumožňuje
použít v rejstříku jeho tetria comparationis, tj. komponentu pojmenovávajícího vyjadřovanou vlastnost. Tak se
u explicitního výrazu typu být červený j. rak stává červený znakem, který výraz řadí do třídy ostatních výrazů
s významem červený. Naproti tomu výraz je to j. houska na krámě je řazen podle svého implikovaného rysu,
významu do třídy jasný, zřejmý apod.“ (2009a, s. 26).
61
Zařazení týchž frazémů do více sémantických tříd odpovídá různým významům či významovým odstínům
plynoucím z frazému jakožto celku. Jemnost tohoto členění je do určité míry dána subjektem autora. Vždy však
jde o významové třídy, jež odpovídají významům daného frazému uváděným ve frazeologických slovnících.
62
Jde přitom vždy o varianty ustálené, tedy ne jakékoliv.
63
Varianty téhož slovního tvaru lišící se pouze spisovností jsou pro účely tohoto příspěvku irelevantní, neboť jen
poukazují k formální variantě daného výrazu: jde o různé formy (tvary) téhož slova na základě daného rysu
(spisovnosti/nespisovnosti).
66
knižnost − neutrálnost − hovorovost (např. Král je mrtvý/mrtev, ať žije král!)64
. V obou
posledně jmenovaných případech upřednostňujeme (a tedy explicitně uvádíme) varianty
spisovné a neutrální (které jsou i v souborech frazeologismů, z nichž jsme excerpci prováděli,
mnohem častější). K dalším užívaným znakům patří kulatá závorka. Do ní klademe
vypustitelnou variantu syntagmatickou (být (krásná) jako princezna (z pohádky)). Pomocí
rovnítka pak signalizujeme významově identickou variantu konkrétního frazeologismu
jakožto celku (Nese se jako královna = Jde jako královna). Slovesné frazeologismy
ponecháváme v takovém tvaru (neurčitém či naopak určitém), v jakém byly převzaty ze
souborů české frazeologie a idiomatiky. Z hlediska uživatele by se nám totiž jednotná
slovesná forma jevila jako zbytečná, či dokonce nepraktická. V našem registru tedy neurčitá
slovesná forma (infinitiv) jakožto bezpříznakový tvar reprezentuje různé potenciální
gramatické tvary slovesa v daných frazeologických obratech (např. obrat chodit jako šašek
zastupuje tvary pro různé osoby a čísla − tedy chodím/chodíš/chodí/chodíme/chodíte/chodí
jako šašek), zatímco určitá slovesná forma (zpravidla 2. nebo 3. os. sg. či pl., ale též jiné
tvary) naznačuje ustálenou formální podobu konkrétních frazémů (zejména v příslovích, např.
Čiň dobře a jednej právě, neboj se císaře ani krále.). Frazémy větné povahy (tj. v našem pojetí
pouze ty, které obsahují verbum finitum či jednoznačnou elipsu verba finita) vypisujeme
s velkým počátečním písmenem, ostatní frazeologické obraty pak s písmenem malým65
.
Význam frazémů uvádíme téměř vždy, s výjimkou případů, kdy je význam všeobecně známý
či dostatečně průhledný (např. zelený mužíček). Pravopis u staročeských excerpcí (z Českých
přísloví od V. Flajšhanse) přepisujeme do současné podoby.
64
Jmenné tvary adjektiv hodnotíme oproti dlouhým adjektivním tvarům jako knižní.
65
Výjimku činíme u emocionálních frazémů zakončených interpunkčním znaménkem. Vypisujeme je též
s velkým počátečním písmenem, přestože verbum finitum neobsahují, např. Pro pána krále! = výraz leknutí,
podivu, úžasu.
67
3. KORPUSOVÁ ČÁST 1 S KOMENTÁŘI
Jak již bylo předesláno, tematický celek Pohádkové bytosti je rozčleněn do 32
tematických tříd podle bázových slov, jež označují obecné typy pohádkových bytostí (nebo
prototypy pohádkové bytosti zastoupené proprii, např. Krakonoš, Hurvínek, hloupý Honza
apod.). Korpusová část 1 shrnuje 31 tematických tříd (reflektujících 31 pohádkových bytostí);
Korpusová část 2 je pak pro výrazný počet excerpcí věnována pouze tematické třídě ČERT.
V rámci tematických tříd jsou excerpce rozřazovány do subkorpusů A, B a C podle
pravidel uvedených v kapitole 2.3.2.1. Je přitom samozřejmé, že v každé tematické třídě
nemusí být celá tato třísložková struktura naplněna. V rámci subkorpusu A, jenž shrnuje
excerpce s bázovým slovem referujícím k pohádkové bytosti, uvádíme nejprve věcný význam
daného bázového slova tak, jak je uveden v PSJČ (2007−2008), případně v SSJČ (2011).
Pokud se dané bázové slovo či bázové spojení v předmětných slovnících nevyskytuje, pak
tento význam neuvádíme. Následně jsou pak excerpce z frazeologických slovníků
rozřazovány v subkorpusu A do dílčích sémantických skupin, pro jejichž číslování užíváme
desetinné členění a označujeme je názvem, jenž představuje společný sémantický průsečík
pro všechny frazémy do dané třídy zařazené.
U excerpcí v našem korpusu uvádíme zpravidla jejich významovou stránku
(s výjimkou případů, kdy je význam frazému jakožto celku zcela zjevný, tj. kdy se shoduje
s vymezovaným rysem, např. být krásná jako princezna = být krásná). Přidržujeme se při tom
významů uváděných ve frazeologických slovnících či soupisech, z nichž jsme excerpce
čerpali. Z významů frazémů pak vyvozujeme atributy tematizovaných pohádkových bytostí
a na základě těchto atributů (či funkcí, jež tyto frazémy plní) pak frazémy řadíme do
jednotlivých sémantických tříd. V méně sémanticky průhledných případech vyvozený atribut
pohádkové bytosti vysvětlujeme a zdůvodňujeme.
1. KRÁL
A) S postavou krále ve významu (pohádkového, nebo pozemského)66
panovníka
nad královstvím, vládce (PSJČ 2007−2008f; SSJČ 2011h) jsou v české frazeologii spojovány
následující skutečnosti:
1.1 Život v blahobytu, hojnost:
66
K dichotomii pohádkový versus reálný kontext se vyjadřujeme v Rekonstruující části 1.
68
žít si jako král = mít se jako král67
= 1. žít si v blahobytu (ale také: 2. žít si v maximálním
pohodlí, spokojeně a bezstarostně – viz 1.2).
V následujících frazeologických spojeních nesou deriváty bázového slova „král“ význam
„štědrý“ ve smyslu ‚hojný, vydatný‘:
královská odměna = štědrá, hojná odměna; královský plat = vysoký plat.
Celé spojení tak referuje ke štědré odměně či vysokému finančnímu obnosu. Pro postavu
krále tak lze logicky vyvodit opět implicitní rys bohatství a hojnosti.
1.2 Pohodlí, bezstarostnost:
žít si jako král = mít se jako král = 1. žít si v maximálním pohodlí, spokojeně a bezstarostně
(ale také: 2. žít si v blahobytu – viz 1.1); sedět (si) někde jako král/paša = pohodlně,
svobodně, nezávisle.
1.3 Vláda, moc:
trůnit někde jako král (implicitní informace: král sedí na trůnu = vládne)
královské žezlo = v obrazném kontextu symbol panovnické vlády.
Z četně zastoupených prémií (v tomto korpusu konkrétně pořekadel a přísloví)
obsahujících bázové slovo „král“ vyznívají zobecněné, překvapivě i protichůdné zkušenosti
spojované s touto postavou (a v případě přísloví doplněné o mravoučný obsah). Tyto
zobecnělé zkušenosti s postavou krále jsou zastoupeny v sémantických třídách 1.4−1.7.
1.4 Svévole:
Královská láska a neláska rovnou váhu mají; Králové jsou nad zákony.
1.5 Nevšemohoucnost (potenciální ohrozitelnost):
Oráče sní král a krále rytíř = i král má své nepřátele; Těch pohrůžek králům chovej68
; Tíhne
mu k zlému, jako králi k oběšení.
1.6 Čestnost, spravedlnost:
Ten král dobře kraluje, jenž/kterýž (nejprve) sám se dobře zpravuje; Královo slovo má býti
pevné; Dobře jednej v mnohu, v mále a neboj se ani krále = kdo jedná vždy slušně a čestně,
nemusí se nikoho a ničeho bát, ani král je nepotrestá (implicitní informace: král je
spravedlivý); Čiň dobře a jednej právě, neboj se císaře ani krále.
67
Význam předmětných frazémů je napříč různými slovníky a soupisy, z nichž jsme prováděli excerpci,
vysvětlen takto: mít se výborně, žít si v blahobytu, spokojeně, bezstarostně, v pohodlí. Toto vymezení nám
dovoluje vydělit dva obecnější sémantické rysy spojované s bázovým slovem „král“: 1.1 Život v blahobytu,
hojnost (akcentující nadbytek věcí potřebných k životu, bohatství) a 1.2. Pohodlí, bezstarostnost (akcentující
zejména ono kladné emocionální rozpoložení plynoucí z absence starostí). Tyto frazeologické jednotky tedy
řadíme paralelně do dvou sémantických tříd.
68
Podle Čelakovského jde o „památné pořekadlo z těch časů, když ještě panstvo české mívalo slovo proti králi“
(In Flajšhans, 2013, s. 631)
69
1.7 Nevěrohodnost:
Králové šedivé rady mívají; Král je nahý = pravda je ve skutečnosti opačná, nepříjemně
nelichotivá v porovnání s tím, jak se král prezentuje. (Frazém byl do soupisů české
frazeologie převzat z pohádky H. CH. Andersena (1805−1875) Císařovy nové šaty).
1.8 Boj, bitva:
Chystá se jako chudý král/rytíř do boje = Vypravuje se jako chudý král/rytíř do boje =
připravuje se (k něčemu) zdlouhavě, pomalu. Rys pomalosti, zdlouhavosti je v tomto kontextu
mnohdy spojován s očekáváním obtíží či cesty s neodhadnutelným výsledkem a je v přímé
souvislosti nikoliv s králem obecně, ale pouze s chudým králem. Význam frazeologického
obratu lze volně parafrázovat tak, že chudý král nemá dostatečné vojsko, výzbroj ani výstroj,
proto očekává porážku, a s odchodem do boje tedy otálí (bez ohledu na to, že k chudému králi
může být přeneseně přirovnáván kdokoliv jiný a stejně tak boj nemusí být vnímán nutně jako
bitva). To, co lze z daného frazeologismu vymezit jako obecný příznak krále, je pouze odchod
do bitvy, boj s nepřítelem, čili „král chodívá do bitvy“ (bohatý král chodívá do bitvy bez
zbytečných obav, zatímco chudý král s obavami).
Tematika krále se vyskytuje také v mnohých zvoláních, provoláních či ve výrocích
slavných osobností. Z globálního významu těchto typů „zvolacích“ frazémů lze pro postavu
krále vydělit pouze rys statečnosti:
1.9 Statečnost:
Tento příznak se vyjevuje z frazeologismu Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!
= (český) král se nevzdává (= tradovaný výrok českého krále Jana Lucemburského
(1310−1346) před osudnou bitvou u Kresčaku roku 1346). Protože však v tomto frazému není
tematizována pohádková postava krále, ale bázové slovo referuje k reálnému panovníkovi
(k „českému králi“), není tento frazém zařazen do výsledné rekonstrukce frazeologického
obrazu pohádkové bytosti krále.
Ostatní frazémy „zvolacího“ typu jsou silně vázány na situační kontext (situační
okolnosti, komunikační situaci). Prioritní u nich není propoziční obsah, ale komunikační
funkce výpovědi. Ve významu celého spojení se tak odrážejí pragmatické rysy, zejména
komunikační funkce a s nimi inherentně spojené postoje mluvčího ke komunikační situaci,
případně též postoje ke sdělované skutečnosti (k obsahu sdělení). Tyto typy frazeologických
jednotek reflektující situační okolnosti nám umožňují vydělit následující sémantickou třídu:
70
1.10 Situační okolnosti (postoje mluvčího ke komunikační situaci, případně ke sdělované
skutečnosti):
Frazémy reflektující situační okolnosti (komunikační situaci) vyjadřují jednak postoje
mluvčího k dané komunikační situaci: Král je mrtvý, ať žije král! = situace je stejná, nic
se nezměnilo (tradiční formule, kterou se ohlašovala smrt panovníka a nástup nového krále),
jednak hodnotící a emocionální postoje mluvčího k obsahu sdělení, případně zároveň
i k adresátovi: Ať žije král! = provolání slávy někomu; Králi Juráni, již jsme poděláni =
provokativní zvolání s nádechem ironie. Dohledán byl také frazém, jenž odráží ryze
emocionální postoje mluvčího: Pro pána krále! = výraz leknutí, podivu, úžasu (analogicky
jako Pro Boha! apod.).
U těchto typů excerpcí nastává z hlediska rekonstrukce frazeologického obrazu krále
zajímavá situace. Jak jsme uvedli výše, jde o frazémy s upozaděným propozičním obsahem ve
prospěch komunikační funkce. Primárně tedy tyto typy frazémů nevyjadřují příznak, jehož by
byl referent bázového slova nositelem nebo vykonavatelem. Přesto lze z některých těchto
frazémů sekundárně vyvodit příznak pro samotný referent bázového slova: z frazému Pro
pána krále! lze vydedukovat, že král je autoritou, jíž se dovoláváme při úleku apod.
Z frazému Ať žije král! pak lze konstatovat, že král je respektovanou osobou, jíž provoláváme
slávu. Frazém Králi Juráni, již jsme poděláni vyjadřuje jen komunikační funkci provokace
s nádechem ironie, ale vzhledem k individuální referenci ke králi Juráňovi tak příznak krále
jakožto nerespektované osoby nevstupuje do kognitivní definice krále coby typu pohádkové
postavy. Na základě výše řečeného pak můžeme pro postavu krále (s generickou referencí)
stanovit následující dvě sémantické třídy69
:
1.11 Autorita
1.12 Respektovaná osoba
1.13 Ustálené začátky řady pohádek:
Do našeho korpusu jsou zařazeny také frazémy, v nichž je tematizována postava krále
i královny a které představují varianty veselé dětské říkanky. Její základ je v převzatých
prvních třech slovech, kterými tradičně začíná spousta pohádek: Byl jeden král, (ten) na dudy
hrál, královna za času brnkala na basu70
= Byl jeden král, (ten) na dudy hrál, královna za času
vrzala na basu. V tematické třídě KRÁL jde o tyto jediné excerpce dětského folklóru, které
69
Podrobněji se k této záležitosti vyjadřujeme v kapitole 9, v níž na příkladu pohádkové bytosti krále
navrhujeme kognitivní definici této bytosti.
70
Srov. Říkadla (1955) od Josefa Lady.
71
byly dohledány ve slovnících a soupisech české frazeologie. Zařazujeme je tak do samostatné
sémantické třídy vyjadřující ustálené začátky řady pohádek, přestože zde nelze hovořit
o obecném sémantickém rysu (např. hudebnosti) u tematizovaných postav71
. Spojení jsou
motivována veršovou shodou a jako celek se stala hravým začátkem řady pohádek.
Implikovaný význam předmětných spojení lze interpretovat jako ‚byl jeden král a královna‘.
Potvrzen je zde pouze existenciální status krále a královny (ve smyslu „král je; královna je“).
Ustáleným začátkem pohádek bývá také excerpované spojení Byl jednou jeden král.
Jak již bylo zmíněno výše, do frazeologického obrazu krále tyto obraty nejsou zařazovány,
neboť v nich není tematizován žádný příznak referentu bázového slova, ani okolnosti,
s jakými je bázové slovo v těchto obratech spojováno. Frazémy tohoto typu strukturují text:
uvozují začátky pohádek. Hovoříme proto o strukturující funkci těchto frazémů.
Následující sémantická třída vyjadřuje příznak, jenž nelze usouvztažnit s pohádkovou
bytostí označenou bázovým slovem. Z logiky významu frazeologických spojení totiž nelze
tuto bytost označit za nositele či původce daného příznaku.
1.14 Časová neurčitost situovaná do minulosti:
(To bylo) za (časů) krále Holce72
= kdysi v daleké minulosti. V tomto případě jde
o individuální referenci ke králi Holci, přičemž daný obrat jako celek vyjadřuje časovou
neurčitost situovanou do minulosti. Nejde tedy o sémantický rys, jenž by byl všeobecně
(genericky) spojován s postavou krále. Obdobně je tomu i u spojení Za krále Holce byla
za groš ovce = kdysi dávno bývávalo levněji. Do frazeologického obrazu krále tedy dané
obraty nevstupují.
V následujících dvou sémantických třídách shrnujeme frazeologické obraty
s pojmenovací funkcí. Obraty v první této třídě jako celek označují / mohou označovat
náboženské bytosti, v druhé této třídě pak představují historické přezdívky reálných
panovníků:
1.15 Pojmenování náboženské bytosti:
Specifické postavení mají v tomto subkorpusu frazémy král nebeský = Bůh či Kristus a král
pekla = Satan, Lucifer. V obou uvedených obratech bázové slovo referuje k panovníkovi,
71
Existenciální status (vyplývající z první části excerpcí, tj. Byl (jednou) jeden král, nevyčleňujeme jako
svébytný atribut, jenž by se měl promítnout do frazeologického obrazu krále. Tento status se vyrozumívá jako
samozřejmý a je podkladovou bází všech ostatních frazémů, z nichž lze pro referent bázového slova vymezit
jakýkoliv jiný atribut (a to na základě logiky, že když je něco nějaké, musí to zároveň být, existovat).
72
Král Holec byl Ladislav Pohrobek (1440−1457); Holec = holý, bez vousů.
72
avšak z významu celého spojení je zjevné, že u prvního obratu nejde o odkazování
k pohádkovému či pozemskému vládci, nýbrž o pojmenování biblické bytosti vládnoucí nebi.
V případě druhého spojení pak obrat jako celek může odkazovat k náboženské, ale
i pohádkové bytosti vládnoucí peklu.73
Do rekonstrukce frazeologického obrazu pohádkové
bytosti krále tyto obraty nezařazujeme, neboť frazémy netematizují příznaky pohádkové
postavy krále (označené bázovým slovem), ale jako celek pojmenovávají jinou bytost.
Do samostatné sémantické třídy je tedy vyčleňujeme na základě náboženských motivů,
se kterými je (či může být) bázové slovo „král“ v těchto obratech spojováno.
1.16 Historické přezdívky panovníků:
Některá frazeologická spojení představují historické přezdívky panovníků. Do subkorpusu A
je zařazujeme z toho důvodu, že samo bázové slovo v těchto obratech referuje k panovníkovi
nad královstvím. Tato frazeologická spojení ovšem do frazeologického obrazu pohádkové
bytosti krále nevstupují, neboť z významu celého spojení je zřejmé odkazování
k pozemskému (historicky doloženému) panovníkovi, nikoliv k pohádkové bytosti:
Zimní král = historická přezdívka českého krále Fridricha Falckého, který panoval jednu zimu
(od srpna 1619 a po bělohorské bitvě se uchýlil do Nizozemí); Král železný a zlatý =
historická přezdívka českého krále Přemysla Otakara II. − pro jeho úspěchy, moc, sílu
a bohatství.
B) V mnohých frazémech bázové slovo „král“ referuje k jiným skutečnostem než
k (pohádkovému či pozemskému) panovníkovi nad královstvím. Podle SSJČ může výraz
„král“ označovat též kohokoliv (cokoliv), kdo (co) vyniká v určitém prostředí nebo ve svém
oboru (SSJČ, 2011f). Tento význam nese bázové slovo v následujících frazémech: král pouště
= lev; král zvířat = lev; král ptactva = orel; král pěvců = slavík; nekorunovaný král =
uznávaná vůdčí osobnost v nějakém oboru; automobilový král = podnikatel ovládající
monopolisticky výrobu automobilů, popřípadě majitel největší automobilky; ocelový král =
podnikatel ovládající monopolisticky výrobu oceli, popřípadě majitel největší ocelářské
firmy; petrolejový král = podnikatel ovládající monopolisticky těžbu ropy, popřípadě i její
zpracování; analogicky pak i označení dalších podnikatelů ovládajících jiné obory, odvětví −
např. bavlněný král; král burzy atd.; král/pán (všeho) tvorstva = člověk; královská hra = hra,
73
Frazém král pekla jako celek pojmenovává biblického Satana/Lucifera (jenž je křesťanskou mytologií nahlížen
jako padlý anděl), nebo pohádkovou bytost čerta/ďábla, jíž věnujeme pozornost v Korpusové části 2.
73
jež vyniká nad ostatními hrami, tj. šachy; Mezi slepými jednooký králem = průměrný jedinec
uspěje jen mezi podprůměrnými.74
Další spojení označují další různorodé skutečnosti: králové stok = čističi záchodů; tři
králové = 1. podle biblického podání a náboženské tradice jde o trojici mudrců, orientálních
králů, kteří se přišli poklonit novorozenému Kristu; 2. chlapci v přestrojení a s papírovými
korunami na hlavách chodící koledovat 6. 1. po domech; 3. chodí jako tři králové = tři
náhodně sdružení lidé, kteří chodí nápadně či podivně, směšně spolu, ač to mnohdy není
vůbec potřeba; 4. svátek 6. 1.; napsat tři krále (na dveře) = napsat iniciály M + K + B; Na tři
krále o hodinu dále = kolem 6. ledna je den o hodinu delší.
C) Přeneseně a nefrazeologicky se bázovým slovem „král“ označuje 1. hlavní figurka
v šachové hře; 2. prostřední kuželka na kuželníku nebo kulečníku; 3. karty s obrazem krále
od každé karetní „barvy“ (král červený, zelený, kulový, žaludový).
PSJČ uvádí spojení vulgárního rázu, nefrazeologické povahy: červený král = menstruace
(PSJČ, 2007−2008f). SSJČ uvádí pod heslem „královský“ následující nefrazeologická
sousloví odborného rázu: královská procházka = hádanka, která se luští spojováním písmen
podle tahů krále na šachovnici; královský pěšec = figurka v šachách, která stojí na začátku hry
před králem; královská reneta = v zahradnictví označovaný druh jablka; lilie královská =
v botanice označovaný druh lilie; orel královský nebo bažant královský = v zoologii
vymezované druhy orla a bažanta; lučavka královská = v chemii označovaná směs
koncentrované kyseliny solné (chlorovodíkové) a dusičné užívaná k rozpouštění drahých
kovů a ke zkoušení ryzosti jejich slitin (SSJČ, 2011h).
2. KNÍŽE
Výraz kníže referuje k panovníkovi, šlechtici vyššího stupně (PSJČ 2007˗2008e; 2011f).
Bázové slovo „kníže“ bývá v některých frazeologismech užito namísto bázového slova „král“
− jako lexikální obměna. Dohledáno bylo ve dvou frazémech.
74
Pohádková postava krále sice také může být v běžném chápání spojována s rysem výlučnosti (král má výlučné
postavení mezi lidmi z království), ovšem tento rys nedefinuje jen krále, ale i královnu, prince, princeznu či
kohokoliv jiného, kdo jakkoliv jinak vyniká (v čemkoliv) mezi lidmi, viz např. petrolejový král. Krále jakožto
panovníka tedy nelze definovat na základě rysu výlučnosti (jakožto výlučného člověka). Naopak toho, kdo
ve svém prostředí vyniká a je označen výrazem „král“, nelze spojovat s rysem panování, vlády (např. bázové
slovo „král“ ve spojení král ptactva nereferuje ke králi, který by vládl ptákům, ale referuje k ptákovi, který má
mezi ptáky výlučné postavení apod.). Proto nutně odlišujeme dva významy bázového slova král: 1. panovník
jakožto psychosomatická bytost vládnoucí nad královstvím (tj. význam uplatňovaný v subkorpusu A) a 2.
kdokoliv (cokoliv), co má výlučné postavení ve svém prostředí nebo oboru. Obdobné rozlišování těchto
významů je též ve výkladových slovnících, PSJČ a SSJČ. Analogickou dichotomii významu rozlišujeme
i u bázového slova „královna“.
74
A) V prvním z nich, žít si jako kníže, je toto bázové slovo spojováno s dvěma atributy, jež
nám dovolují vydělit následující dvě sémantické třídy:
2.1 Život v blahobytu a bohatství
2.2 Pohodlí, bezstarostnost
Ve druhém frazému, kníže pekel/pekelné, samo bázové slovo referuje k vládci
(obdobně jako v obratu král pekla), avšak celé spojení pak označuje v pohádkách
a náboženských představách vládce všech ďáblů, popřípadě jednoho z ďáblů (Lucifera či
Satana, obdobně, jako u sémantické třídy 1.15). Do frazeologického obrazu pohádkové bytosti
knížete tento obrat nezařazujeme, neboť frazém netematizuje příznaky pohádkové postavy
označené bázovým slovem, ale jako celek pojmenovává bytost čerta. Obrat zařazujeme
do samostatné sémantické třídy – a to na základě pojmenovací funkce daného frazeologického
sousloví.
2.3 Pojmenování náboženské bytosti
Jak jsme již zmiňovali, uváděný frazém může referovat také k pohádkové bytosti Lucifera,
vládci pekla. V takovém případě nastává zvláštní případ, kdy bázové slovo referuje
k pohádkové bytosti (samozřejmě s vědomím toho, že kníže může být jednak bytost
pohádková, jednak reálná, jak jsme upozorňovali v kapitole 2.), ale frazeologický obrat jako
celek pak referuje k jiné pohádkové bytosti. Tato situace je pak reflektována v Korpusové
části 2 s komentáři, jež sumarizuje frazémy s tematikou čerta. Obraty jsou pak zařazeny
do sémantické třídy vymezené na základě pojmenovací funkce: jde o frazeologické
(sekundární) pojmenování čerta samého.
3. KRÁLOVNA
A) Reference k postavě královny ve významu (pozemské nebo pohádkové) panovnice,
manželky pozemského (či pohádkového) krále (PSJČ 2007˗2008g; SSJČ 2011ch) překvapivě
nejsou v české frazeologii časté.
3.1 Pýcha, pohrdlivost:
Dohledány byly dva frazémy (s biblickou tematikou), které postavu královny spojují
s pýchou, pohrdlivostí: Nese se jako královna (ze Sáby) = Jde jako královna (ze Sáby) =
pyšně, nadutě.
3.2 Ustálené začátky pohádek:
Excerpovány byly také frazémy, v nichž je tematizována postava krále i královny a které
představují varianty veselé dětské říkanky. Uvedeny byly již v tematické třídě KRÁL. Tyto
obraty netematizují žádné atributy pohádkových postav, ale strukturují text: (v pohádkách)
75
uvádějí postavu krále a královny „na scénu“, a představují tak ustálené začátky mnohých
pohádek. Frazémy jsou tedy vyděleny do samostatné sémantické třídy na základě jejich
strukturující funkce. Do rekonstrukce obrazu pohádkových bytostí v české frazeologii však
tyto obraty nevstupují: Byl jeden král, (ten) na dudy hrál, královna za času brnkala na basu =
Byl jeden král, (ten) na dudy hrál, královna za času vrzala na basu.
V následujících dvou sémantických třídách jsou zařazeny frazémy s pojmenovací
funkcí. Za využití bázového slova tak jde o globální označení jiných bytostí než pohádkové
královny:
3.3 Pojmenování náboženské bytosti:
Frazém královna nebes zařazujeme do subkorpusu A, neboť bázové slovo v tomto spojení
referuje k panovnici, vládkyni nad královstvím.75
Až z frazému jako celku je zřejmé, že jde
o královnu nebeského království: obrat jako celek má pojmenovací funkci a referuje k Panně
Marii. Do frazeologického obrazu pohádkové královny tedy nevstupuje, neboť netematizuje
atributy pohádkové bytosti.
3.4 Pojmenování personifikované skutečnosti:
Obdobný případ nastává u frazému Ledová královna, jenž jako celek odkazuje k pohádkově
nebo básnicky personifikované zimě. Bázové slovo sice odkazuje k vládkyni, panovnici, ale
obrat jako celek pojmenovává jinou skutečnost, čili nevyjadřuje příznaky pohádkové bytosti,
Obrat tedy nebyl do rekonstrukce frazeologického obrazu královny zařazen.
Také v této tematické třídě se vyskytuje frazém, jenž reflektuje konkrétní situační
okolnosti, a odráží tak evaluativní postoje mluvčího k dané komunikační situaci. Excerpce
tohoto typu umožňuje vydělit následující sémantickou třídu:
3.5 Situační okolnosti:
Frazém Stojí to za Zdrávas, královno jako celek nevypovídá nic o pohádkové bytosti
královny, ale má jiný význam = ‚nevede se mi moc dobře‘. Je tedy odrazem konkrétních
situačních okolností a jejich hodnocením. Bázové slovo ovšem referuje k panovnici
nad královstvím, proto je frazém zařazen do subkorpusu A. Spojení „Zdrávas, královno“ je
pak aluzí na stejnojmennou modlitbu z 11. století a z tohoto kontextu vyplývá, že bázové
slovo referuje k nebeské královně. Předmětný frazém tedy do rekonstrukce frazeologického
obrazu pohádkové bytosti královny také nemohl být zařazen.
75
Srov. též zařazení daného frazeologického obratu k tomuto významu bázového slova „královna“ v SSJČ
(2011ch).
76
B) Mnohem častější jsou pak frazeologické obraty, v nichž bázové slovo „královna“
nereferuje k pohádkové bytosti (panovnici či manželce pohádkového krále) a obraty jako
celek referují k jiným skutečnostem. Podle SSJČ označuje bázové slovo „královna“ v těchto
spojeních ženu či věc zaujímající někde nejpřednější místo (SSJČ, 2011ch); podle SSČ (2004,
s. 149) pak kohokoliv (cokoliv), kdo (co) vyniká v určitém prostředí nebo ve svém oboru:
královna krásy = dívka vybraná anketou, soutěží apod. jako nejkrásnější v určitém prostředí a
době; královna květin = růže; královna plesu = 1. dívka vybraná anketou, porotou, pořadateli
apod. jako nejkrásnější; 2. účastnice plesu, která nad ostatní vyniká svou krásou, šarmem
apod. a budící obdiv a zájem ostatních; královna sportu = lehká atletika; královna věd =
filozofie n. matematika; královna zbraní = pěchota (jako základní složka armády); královna
moře = Benátky.76
C) Přeneseně a nefrazeologicky se „královnou“ označuje 1. šachová figura, dáma; 2.
plodící samička u některých sociálních hmyzů (včel, mravenců).
- V zahradnickém slangu se „královnou“ označuje odrůda hrušek.
- V botanickém slangu je spojením královna noci označován kaktus velkokvětý – druh
kaktusu, který rozkvétá na krátkou dobu jedné noci.
4. PRINC
A) 4.1 Nástupce panovníka, budoucí vládce:
Bázové slovo „princ“ je všeobecně spojováno se synem panovníka, zpravidla krále (PSJČ
2007˗2008k; SSJČ 2011n). Dohledáno bylo pouze ve frazeologickém spojení (věčný) korunní
princ. Podle SSJČ se výraz „korunní“ v tomto kontextu vztahuje ke slovu „koruna“ ve
významu „panovnická hodnost“ (SSJČ, 2011g). Uvedeným frazeologickým spojením je
přeneseně v běžném životě označován ten, kdo (stále) čeká jako všeobecně uznávaný kandidát
na vedoucí postavení. Pro samotnou postavu prince lze z daného spojení (jakoby zpětně)
formulovat atribut „nástupnictví v panování“, a prince tak nahlížet jako nástupce panovníka,
budoucího vládce (panovníka).
C) Přeneseně a nefrazeologicky je pak bázové slovo „princ“ užíváno v neformální
komunikaci pro označení synka; ve spojení „čeká na nějakého prince“ pak bázové slovo
označuje (krásného, bohatého) ženicha.
76
Bázové slovo „královna“ má tedy v korpusu A a B různý význam: 1. panovnice jakožto psychosomatická
bytost vládnoucí nad královstvím (tj. význam uplatňovaný v subkorpusu A; např. Nese se jako královna, v němž
bázové slovo referuje k panovnici a teprve frazém jako celek má pak další význam – pýchu) a 2. označuje
kohokoliv (cokoliv), co má výlučné postavení ve svém prostředí nebo oboru, tj. význam bázového slova
uplatňovaný v subkorpusu B; např. královna květin = výlučná květina – růže). Obdobné rozlišování těchto
významů je též ve výkladových slovnících, na něž jsme upozornili.
77
5. PRINCEZNA
A) Princezna coby nevládnoucí členka panovnického rodu (PSJČ 2007˗2008l) bývá tradičně
spojována s krásou. Variace frazémů tematizujících tuto skutečnost jsou však minimální.
Excerpován byl jen jeden frazém, který nám umožňuje vydělit následující sémantickou třídu:
5.1 Ztělesnění krásy:
být (krásná) jako princezna (z pohádky).
Další excerpovaný frazém tematizuje jiné atributy princezny:
5.2 Vznešenost, ale i domýšlivost:
nosit se jako princezna = být módně oblečen a chovat se domýšlivě, rádoby vznešeně.
Některé frazeologické jednotky tematizují prostřednictvím vlastních jmen individuální
atributy konkrétních princezen: vyjadřují jejich typické vlastnosti, rysy či referují
k okolnostem (spánek u Šípkové Růženky), se kterými jsou v pohádkách spojovány. Protože
v těchto frazémech bázové slovo individuálně referuje k exempláři, a nejedná se tak
o generickou referenci k obecnému typu pohádkové bytosti princezny, nevstupují tyto
frazeologické obraty do rekonstrukce jazykového obrazu princezny. Česká frazeologie
disponuje individuálními referencemi k následujícím princeznám:
Šípková Růženka:
Šípková Růženka je v SČFI-2 vymezena jako „osaměle, v izolaci vyrůstající dívka, plachá,
nesmělá, stojící stranou dívčích zájmů, radostí, zábav“ (Čermák, 2009b, s. 305).
V přeneseném pojmenování kohokoliv jiného než dané pohádkové bytosti, tj. ve
frazeologickém sousloví Šípková Růženka, ovšem není explicitně tematizován žádný příznak.
Na základě znalosti významu tohoto frazeologického sousloví tak lze zase zpětně pro
samotnou princeznu Šípkovou Růženku vymezit následující atributy77
:
5.3 Osamělost
5.4 Nesmělost
5.5 Plachost
Druhý dohledaný frazém přeneseně referuje ke komukoliv, kdo spí hlubokým, dlouhým
a případně spokojeným spánkem: spát jako Šípková Růženka. Z významu daného spojení lze
tedy vymezit atributy vázané na tuto pohádkovou postavu:
77
Způsob „zpětného“ vyvození příznaku pro pohádkovou bytost ve frazémech představujících souslovná
pojmenování vysvětlujeme v textu uvozujícím tematické třídy 22−31, neboť tyto třídy jsou reprezentovány
pouze souslovnými pojmenováními.
78
5.6 Hluboký, dlouhý a případně spokojený spánek.
Princezna z Nemanic:
Frazeologické sousloví Princezna z Nemanic označuje (na základě znalosti této princezny
z pohádky) přeneseně nemajetnou, chudou dívku, případně nevěstu (Čermák, 2009b, s. 275).
Pro samotnou postavu této konkrétní princezny lze zpětně rekonstuovat odpovídající příznak:
5.7 Chudoba, nemajetnost
C) Přeneseně a nefrazeologicky bývá bázovým slovem „princezna“ označována 1.
v neformální komunikaci dcerka; 2. v ironii pak zejména pyšné domýšlivé děvče.
6. ŠAŠEK
A) Šašek je v PSJČ (2007˗2008n) a SSJČ (2011p) definován jako „(ve středověku)
tragikomická postava vtipného a všemu se posmívajícího služebníka při dvorech panovníků“.
Rovněž v pohádkách je nahlížen jako komická výstřední postava, která žije při královském
dvoře a jejímž úkolem je sloužit královské rodině a rozveselovat ji. K šaškovi v tomto
významu referují excerpované frazémy, z nichž lze pro samu postavu šaška stanovit
následující společný významový rys:
6.1 Směšnost, nedůstojnost:
být jako šašek = směšný, nedůstojný, popř. výstřední; chodit jako šašek; vypadat jako šašek;
chovat se jako šašek; dělat si z někoho šašky = tropit si z někoho šašky = mít někoho
za předmět žertu, za blázna apod.
C) Přeneseně a nefrazeologicky bývá bázové slovo „šašek“ užíváno (v neformální
komunikaci s expresivní funkcí) pro označení člověka, který se chová komicky, nevážně.
7. ČARODĚJKA/ČARODĚJNICE
Čarodějka/čarodějnice je pohádková bytost, která čte z čarodějných knih a jejich pomocí
provozuje kouzla. Čaroděj/čarodějka je podle SSJČ (2011a) ten/ta, „kdo dělá čáry, kouzla;
černokněžník, kouzelník“. PSJČ (2007−2008a) čarodějkou označuje čarodějnici, kouzelnici.
Ve frazeologických excerpcích se ovšem vyskytují pouze ženské protějšky, tedy
čarodějka/čarodějnice. Z excerpcí je přitom patrný rozdíl v konotacích spojovaných
s čarodějnicí versus čarodějkou:
A) Bázové slovo čarodějnice, jež referuje k dané pohádkové bytosti, je
ve frazeologismech spojováno s následujícími (negativními) atributy:
79
7.1 Ošklivost, neupravenost:
být rozcuchaná jako (stará) čarodějnice; být ošklivá jako (stará) čarodějnice.
7.2 Stáří:
Stáří je atribut explicitně vyjádřený ve frazému stará čarodějnice. Sekundárně (frazeologicky)
je tímto spojením označována stará baba či žena vůbec. Týž frazém však označuje i zlou,
klevetivou, svárlivou, intrikující ženu, a umožňuje tak vyjádřit implikované sémantické rysy:
7.3 Svárlivost, pomlouvačnost
S postavou čarodějky (nikoliv čarodějnice) je v české frazeologii naopak spojován
následující (pozitivní) rys:
7.4 Silná, případně kouzelná moc:
Příroda je mocná čarodějka = příroda působí silně, má velkou moc. V daném frazeologickém
spojení se přírodě přisuzuje (čarodějná) moc, síla. Implicitně tak lze z logiky globálního
významu stanovit pro čarodějku rys silné, kouzelné moci.
B) V subkorpusu B shrnujeme frazeologické obraty, v nichž bázové slovo (i celý
frazeologický obrat) referuje k jiným skutečnostem:
pálení čarodějnic = starý lidový zvyk zapalování ohně na vrších v podvečer filipojakubské
noci, 30. 4., a vyhazování hořících košťat jako pochodní; upalování čarodějnic = fanatické
a kruté mocenské pronásledování lidí, odsuzování a perzekuce apod., zavržených zejména
totalitním režimem.
C) Přeneseně, nefrazeologicky a s pejorativním zabarvením se někdy bázovým slovem
„černokněžník“ označuje kněz, farář. Výrazem „čaroděj“ se přeneseně a v nefrazeologickém
významu označuje člověk, který dokáže podivuhodné věci.
8. DRAK
A) Drak/dračice/saň je pohádková obluda mající podobu okřídleného ještěra, obyčejně
s více hlavami, a sršící oheň (PSJČ 2007−2008c; SSJČ 2011d). S drakem v tomto smyslu
bývají v české frazeologii spojovány různé vlastnosti či okolnosti:
8.1 Zlo, zloba, vzteklost až útočnost:
být (na někoho) (vzteklá) jako dračice/saň; být (na někoho) (zlá) jako dračice/saň = křičet,
nadávat někomu, chovat se k někomu krutě či diktátorsky, utiskovat někoho apod. (říká se
o ženě či manželce v trvalém či momentálním chování vůči manželovi); být jako drak = řádit
jako drak = být vzteklý a útočný; vyletět na někoho jako drak = být útočný (Daný obrat
neřadíme do sémantické třídy 8.2 Rychlost, prudkost pohybu, neboť v jeho významové složce
80
tak, jak je vymezena ve frazeologických slovnících, je zdůrazněn především rys útočnosti,
čímž frazém získává oproti následující sémantické třídě jistý „bonus“ − příznakový rys,
kterým se frazém od následující sémantické třídy odlišuje); koukat (na někoho) jako drak =
nenávistně. Z následujících dvou frazeologických spojení lze formulovat obdobnou implicitní
informaci: drak nepřináší nic dobrého: dračí setba = zlovolná činnost, která ve svých
důsledcích přináší zkázu – a to zpravidla i jejímu původci; dračí símě = něco, co působí zlo
a zkázu.
8.2 Rychlost, prudkost pohybu:
S bytostí draka je spojen také rychlý pohyb: utíkat jako drak = letět jako drak = hnát se jako
drak = běžet jako drak = jet jako drak = rychle, často i odvážně. Na základě jednoho ze svých
významů lze do této sémantické třídy zařadit i frazém Je to ženská jako drak = 1. pohybuje se
rychle a prudce (ale také: 2. chová se energicky nebo útočně; 3. neúnavně pracuje).
8.3 Energičnost:
Rychlost, prudkost pohybu, případně i pracovní horlivost jsou nebo mohou být implicitní
součástí širšího příznaku „energičnosti“. Avšak zatímco u frazémů ze sémantické třídy 8.2
akcentujeme především onen časový rozměr pohybu („rychlý až prudký pohyb“ − tj. s malou
spotřebou času) a v sémantické třídě 8.4 zase ono vysoké pracovní nasazení, tato třída 8.3 je
vymezena obraty vyjadřujícími přemíru energie obecně. Drak je tedy v této sémantické třídě
nahlížen jako neúnavné stvoření plné energie. Ostatně trojí možná sémantická klasifikace
(akcentující pokaždé jiný atribut z globálního významu frazému) je u následujícího frazému
zjevná z jeho tří významů uváděných ve slovnících české frazeologie vždy paralelně:
Je to ženská jako drak = 1. chová se energicky nebo útočně (ale také: 2. neúnavně pracuje; 3.
pohybuje se rychle a prudce).
8.4 Pracovní výkonnost až horlivost:
Rys pracovní výkonnosti až horlivosti v sobě implicitně zahrnuje také výše uváděný příznak
energičnosti. V tematické třídě DRAK jsme ovšem vydělili tyto rysy jako názvy dvou
samostatných sémantických tříd (8.2 a 8.4), neboť atribut energičnosti je obecnějšího rázu
a představuje velkou míru energie nejen v pracovních činnostech. V následujících frazémech
tedy bázové slovo „drak“ slouží jako prostředek k vyjádření velkého pracovního nasazení,
výkonnosti, a odráží tak typ vnitřního zaujetí prací:
být do práce jako drak = být (velmi) horlivý, výkonný; dělat jako drak = dřít jako drak = být
velmi pracovitý; Je to ženská jako drak = 1. neúnavně pracuje (ale také: 2. chová se energicky
nebo útočně; 3. pohybuje se rychle a prudce).
8.5 Negativní konotace různého obsahu:
81
O negativních konotacích spojených s bázovým slovem „drak“ svědčí užití tohoto bázového
slova v kletbách a emocionálních frazémech zvolacího rázu. U těchto frazémů není prioritní
propoziční obsah, ale expresivní komunikační funkce. Tyto obraty řadíme do samostatné
sémantické třídy představující bázové slovo právě z hlediska (obecně pojatých) negativně
evaluativních postojů a negativních emocionálních konotací, tedy na základě pragmatických
rysů významu. Drak je tak nahlížen jako stvoření s negativní asociativní významovou
složkou:
tisíc draků (zastaralé) = výraz nevole (obdobný jako např. obrat K čertu!); Drak tě vem =
klení, výraz nevole; Táhni ke draku = jdi pryč; To je na draka = je to špatné, neradostné,
nevyvíjí se to uspokojivě; Tys po draku chytrý 78
= kletba.
Specifickou součástí této tematické třídy jsou frazeologismy, v nichž bázové slovo
referuje k pohádkové bytosti draka (což umožňuje zařadit tyto obraty do subkorpusu A),
avšak spojení jako celek netematizuje žádné její atributy. V následujících sémantických
třídách jsou tedy vyjadřovány příznaky, jež nelze usouvztažnit s pohádkovou bytostí
označenou bázovým slovem, neboť není jejich původcem ani nositelem.
8.6 Útěk:
vzít draka = utéct.
8.7 Opití:
mít draka = koupit si draka = opít se.
8.8 Pojmenování hospodyně v domácnosti:
domácí drak = 1. žena, hospodyně vládnoucí nad domácností (ale také: 2. zlá panovačná žena
přísně střežící domácnost včetně muže79
). Tento frazém tedy vykazuje pojmenovací funkci.
C) V přeneseném a nefrazeologickém významu se bázovým slovem „drak“ označuje 1.
zlý člověk; 2. neposedné, rozpustilé dítě; 3. bdělý, přísný strážce; 4. dětská hračka k pouštění
do větru.
- V zoologii se objevuje termín drak mořský (ryba z čeledi Pegassidae).
- V astronomii jde o název souhvězdí: souhvězdí Draka.
- V leteckém slangu se výrazem drakové letadlo označuje obyčejné letadlo s nehybnými
nosnými plochami.
78
V tomto případě nejde o frazém s intenzifikační funkcí (jako tomu je např. u formálně obdobného frazému být
po čertech chytrý = být velmi chytrý). Důvody vysvětlujeme v kapitole 7. Zdůvodnění rozdílů v řazení některých
formálně obdobných frazémů.
79
Atributy zla, zloby jsou sice také v některých frazémech připisovány pohádkové postavě draka, avšak v tomto
frazému jsou (byť přeneseně) spojovány s určitým typem žen. Proto tento frazém nezařazujeme do sémantické
třídy zlo, zloba.
82
- V meteorologickém slangu se výrazem meteorologický drak označuje létací zařízení
skříňového tvaru, upevněné na drátě a nesoucí meteorologické přístroje.
9. STRAŠIDLO
A) PSJČ nahlíží na strašidlo jako na „bytost lidových pověr a vypravování, chodící strašit
lidi“ (2007˗2008m); SSJČ uvádí, že strašidlo je „vybájený, neskutečný tvor strašící svou
děsivou podobou a neočekávaným zjevením; příšera, přízrak, obluda“ (2011o).
Z frazeologických excerpcí pak lze vydělit následující explicitní či implicitní sémantické rysy
spojované s postavou strašidla:
9.1 Ošklivost:
být ošklivý jako strašidlo
9.2 Strašení; strašidelný zjev:
Vypadá, jako by viděl strašidlo = je vystrašený a pobledlý. Z daného obratu lze vyvodit
implicitní informaci: strašidlo svým strašidelným vzezřením straší.
9.3 Zamračenost, mrzutost:
být jako bubák = být nazlobený, mrzutý; koukat se jako bubák; mračit se jako bubák; chodit
(apod.) jako bubák = mlčky projevovat mrzutou náladu.
Samostatnou třídu v subkorpusu A představuje frazém, v němž bázové slovo sice
referuje k pohádkové bytosti, avšak frazeologické spojení jako celek netematizuje žádné její
atributy. Obrat jako celek vyjadřuje význam neusouvztažnitelný s pohádkovou bytostí
strašidla označenou bázovým slovem, čímž nemůže být zařazen do rekonstrukce obrazu
pohádkové postavy strašidla v české frazeologii.
9.4 Močení:
jít se podívat na strašidlo = jít čůrat.
B) Samo bázové slovo strašidlo (ve svých synonymních podobách) mnohdy referuje
k jiné skutečnosti než k pohádkové bytosti. „Hastroš/strašák“ představuje strašidlo na ptáky
v poli v podobě lidské postavy oblečené do starých roztrhaných šatů. K hastroši v tomto
významu referují tyto frazémy: být jako hastroš = chodit jako hastroš = vypadat jako hastroš =
být špatně, nedbale oblečen, případně staromódně; být jako strašák do zelí = vypadá
neupraveně, zanedbaně; Ten by se tak hodil za strašáka do zelí = je škaredě, nedbale oblečen
apod.
V některých frazémech referuje bázové slovo „strašák“ k hrozbě, starosti, vidině něčeho
hrozného apod.: To je (velký) strašák = to je hrozba (v expresivních větách); To mi dělá
83
veliké strašáky = dělá mi to starosti; pouštět na někoho strašáky = obvykle bezdůvodně
někoho strašit (nikoliv zjevem, ale vidinou hrozby); mít v hlavě strašidlo = hrozivou
představu.
C) V přeneseném a nefrazeologickém významu jsou daným bázovým slovem (včetně
synonymních variant) označovány jiné skutečnosti:
- V karbanickém slangu „strašák“ označuje starý druh hazardní karetní hry.
- V taneční oblasti se výrazem „strašák“ označuje český lidový tanec ve dvoučtvrtním taktu
a v polkovém tempu.
- V expresivním významu se výrazem „bubák“ označuje nevrlý, mrzutý, ostýchavý člověk.
- V přeneseném významu se výrazem „bubák“ označuje 1. uschlý zbytek kalichu u jablka
a hrušky; 2. tmavý černý mrak; 3. v komunikaci s malými dětmi též uschlé hleny z nosu.
- V přeneseném významu jsou výrazem „bubáky“ označovány tmavé černé mraky.
- V expresivním (pejorativním) významu se výrazem „hastroš/strašidlo“ označuje nehezky,
nevkusně oblečený člověk.
10. DUCH
A) Bázové slovo „duch“ nese více významů. V pohádkách představuje nehmotnou
antropomorfizovanou bytost záporných či kladných vlastností (PSJČ 2007−2008d; SSJČ
2011e). Z excerpovaných frazeologických obratů lze vydělit následující atributy, jež jsou s
pohádkovou bytostí zastoupenou daným bázovým slovem spojovány.
10.1 Slabost (malá síla):
být slabý jako duch = být po nemoci apod. krajně vyčerpaný a zesláblý.
10.2 Nečekanost zjevení, nenápadnost, tichost:
objevit se (někde) jako duch = zjevit se (někde) jako duch = tiše, nepozorovaně, náhle,
bez ohlášení; zmizet (někde) jako duch = ztratit se (někde) jako duch = tiše, nepozorovaně,
náhle, bez ohlášení; Chodí jako duch = neslyšně a pro druhé překvapivě, neočekávaně;
vznášet se jako duch = chodit tiše a jakoby nadpřirozeně lehce.
10.3 Dobro, nebo zlo:
dobrý duch x zlý duch = 1. v pohádkách nadpřirozená bytost konající lidem dobro x zlo
(ale také: 2. v přeneseném významu osoba pomáhající či škodící druhým).
B) Bázové slovo „duch“ má v jiném než pohádkovém kontextu různé další významy:
V náboženském významu představuje třetí božskou osobu ve věrouce křesťanských
církví: Duch (pře)svatý; v pranostikách je spojováno se svátkem zesnulých, Dušičkami
(2.11.): O svatém Duše choď ještě v kožiše; Do svatého Ducha nespúštěj se kožicha.
84
Dále se bázové slovo objevuje ve významu duše coby netělesné stránky člověka:
myslící, jednající, cítící, ale též nitra, povahy člověka: Být jako bez ducha / jako duchem
nepřítomný = chodit jako bez ducha / jako duchem nepřítomný = v důsledku starostí být stále
zamyšlený a sedět, stát, pohybovat se nebo pracovat strnule, mechanicky a pomalu;
nereagovat na okolí buď vůbec, nebo nepřiměřeně málo (tj. jako bez duše, bez života);
v duchu = nevyslovovat, jen myslet něco; lidský duch = duševní síla, nadání, inteligence;
klesat na duchu = ztrácet odvahu; Nadechl ho svým duchem = navedl ho svou vnitřní duševní
silou; Tenkého (úzkého) má ducha = o úzkostném, usouženém člověku.
Bázové slovo též nese význam dech, dýchání: (jedva/sotva) duch/dech popadati =
nemoci se nadechnout; (říci něco) tichým duchem = říci potichu; Vzduch boží duch
(= pořekadlo; duch = dech); být jako z kozy duch = být slabý jako kozí dech, mít chatrné
zdraví. Excerpovány byly též frazémy s bázovým slovem „duch“ ve významu atmosféry
doby, poměrů, nálady apod.: duch doby/něčeho = atmosféra, poměry doby, vnitřní ráz něčeho.
C) Přeneseně a nefrazeologicky je v lidové mluvě bázovým slovem „duch“ označován
plyn z konečníku.
- Výraz „duch“ se objevuje také v lidových názvech rostlin: koření sv. Ducha = čemeřice
černá.
11. VODNÍK
A) Vodník/hastrman je (v lidové představivosti) člověku nepřátelská bytost bydlící ve
vodách (PSJČ 2007˗2008p; SSJČ 2011s). Ve frazeologických obratech se však odráží nejen
život ve vodě, ale také další atributy, které jsou s vodníkem spojovány:
11.1 Promočenost, život ve vodě:
Teče z něj jako z hastrmana = kape z něj jako z hastrmana = je promoklý a teče z něj hodně
vody; být (mokrý) jako hastrman; vodní mužíček (pro rys „drobné mužské postavy“ je obrat
zařazen též do sémantické třídy 11.3).
11.2 Zelená barva:
zelený mužík (pro rys „drobné mužské postavy“ je obrat zařazen též do sémantické třídy
11.3).
11.3 Drobná (mužská) postava:
Rys drobné postavy se vyjevuje z deminutiv „mužík“ a „mužíček“ užitých ve frazeologických
spojeních zelený mužík a vodní mužíček. Dané obraty navíc explicitně odrážejí skutečnost, že
jde o postavu mužského pohlaví, avšak na příslušnost k biologickému rodu v této práci
neupozorňujeme, neboť se dané rysy vyjevují z gramatických tvarů samotných názvů
85
pohádkových bytostí: v názvech pohádkových bytostí koresponduje gramatický rod, až
na výjimku „strašidla“, „zlatého ptáka“ a „žáby na prameni“ s biologickým rodem).
11.4 Dlouhé zplihlé vlasy:
mít vlasy jako vodník/hastrman = 1. mít dlouhé zplihlé vlasy (ale také: 2. mít vlasy rovné
jako hřebíky).
11.5 Bdění nad někým/něčím; sledování; číhání:
bdít nad někým/něčím jako vodník = střežit něčí kroky, neustále někoho sledovat apod.
V tomto kontextu jde spíše o negativní význam daného spojení, o sledování ve smyslu „číhání
na kořist“.
11.6 Osamocenost:
Na topole nad jezerem seděl vodník podvečerem = říká se člověku, který někde sedí sám
(převzato z balady Vodník ze souboru Kytice od K. J. Erbena).
11.7 Sekundární pojmenování pohádkové bytosti vodníka:
Frazeologická sousloví zelený mužík a vodní mužíček představují specifický typ frazémů,
které sekundárně pojmenovávají samu pohádkovou bytost vodníka. Podrobněji jsme se k této
záležitosti vyjadřovali v kapitole 2.2.2.2 v souvislosti s pojmenovací funkcí některých
frazeologických jednotek.
C) Přeneseně a nefrazeologicky je bázovým slovem „vodník“ označována jakákoliv
bytost milující vodu.
- Slangově se výrazem „vodník“ označuje spojovací díl mezi troubelí a hlavičkou dýmky.
- V zoologii se objevuje termín vodník žlutonohý (Hydrophilus): rod vodních brouků z čeledi
Hydrophilidae.
12. LOUPEŽNÍK
A) PSJČ (2007˗2008h) uvádí, že loupežník je název lupiče z povolání v starších dobách.
SSJČ (2011j) pak definuje lupiče jako toho, kdo přepadává a olupuje pocestné. V PSJČ
se dále dočítáme, že „Petrovský“ byl skutečně žijící vůdce lupičské bandy v 17. století.
V soupisech české frazeologie byly dohledány dva frazémy s bázovým slovem „loupežník“,
přičemž z významu daných frazémů lze vymezit dva atributy spojené s touto bytostí:
12.1 Zamračenost, nazlobenost:
koukat jako Petrovský/petrovští/loupežník = hledět jako Petrovský/petrovští/loupežník =
zamračeně, nazlobeně.
12.2 Loupení, páchání loupeží:
86
Loupežník je chápán jako někoho, kdo olupuje někoho jiného o něco. V následujícím
excerpovaném frazému však objektem lupu nejsou pocestní a předmětem lupu nejsou peníze
ani hmotné věci, ale láska žen:
loupežník srdcí panenských = svůdce žen.
Do frazeologického obrazu loupežníka v české frazeologii bázové slovo „loupežník“
nevstupuje tímto globálním významem (nelze vydedukovat rys: loupežník je svůdce žen), ale
pouze svým obecným rysem loupení, páchání loupeží.
Týž obrat jako celek plní zároveň pojmenovací funkci: pojmenovává „jinou“ skutečnost než
pohádkovou bytost samu. Proto ho lze zařadit též do následující sémantické třídy:
12.3 Sekundární pojmenování jiné (ne-pohádkové) bytosti
B) Excerpován byl také frazém, v němž bázové slovo neodkazuje k pohádkové bytosti
a celé frazeologické spojení ani nepojmenovává vlastnosti či okolnosti spojované s bázovým
slovem, nýbrž má jiný význam: dvaatřicet loupežníků = jde o označení soupravy hracích karet
(v žertovném smyslu).
C) Přeneseně a nefrazeologicky se v expresivním významu užívá bázové slovo
„loupežník“ k označení toho, kdo si jako loupežník počíná (někoho poškozuje, obírá o něco).
13. VÍLA
A) Víla/rusalka je v lidových představách a ve slovanské mytologii nahlížena jako
nadpřirozená bytost (dobrá nebo zlá), představovaná zpravidla v podobě krásné ženy, jež žije
v lesích či ve vodě (PSJČ 2007−2008o; SSJČ 2011r). Z frazeologických excerpcí lze stanovit
následující sémantické třídy, jež odrážejí explicitní či implicitní příznaky spojené s uvedenou
pohádkovou bytostí:
13.1 Krása, okouzlující zjev:
být krásná jako víla
13.2 Lehkost a elegance pohybu:
vznášet se jako víla = jít lehce jako víla
V PSJČ byly dohledány dva následující frazeologické obraty, z jejichž globálního významu
lze uvést následující dva atributy.
13.3 Dobro, ochraňování:
Ve frazému dobrá víla je explicitně s daným bázovým slovem spojen atribut „dobro“.
Implicitně se pak z významu celého spojení vyrozumívá též detailnější atribut − ochraňování
někoho: dobrá víla je tak chápána jako ochranitelka (PSJČ, 2007−2008o).
13.4 Pomocnice:
87
Ve frazému kuchyňská víla (= kuchařka, pomocnice v domácnosti) je s daným bázovým
souslovím explicitně spojen atribut „působení (pomáhání) v kuchyni“, avšak celé spojení
přeneseně a v žertovném smyslu referuje ke kuchařce či pomocnici v domácnosti. Tuto
sémantickou třídu nelze vymezit na základě explicitně pojmenované činnosti (a vydedukovat
tak nepřesný příznak „víla působí v kuchyni“), ale pouze na základě implikovaného příznaku
„pomáhání“. Vílu jakožto pohádkovou bytost je tedy možno chápat jako pomocnici80
.
Dva posledně uvedené frazeologické obraty (dobrá víla a kuchyňská víla) plní zároveň
pojmenovací funkci: jako celek pojmenovávají „jinou“ skutečnost než pohádkovou bytost
víly. Proto je lze zařadit též do následující sémantické třídy:
13.5 Sekundární pojmenování jiné (ne-pohádkové) bytosti
C) Přeneseně a nefrazeologicky, v expresivním významu, je pak bázovým slovem „víla“
označována krásná dívka vůbec.
14. HLOUPÝ (ČESKÝ) HONZA
A) Hloupý Honza je český pohádkový hrdina známý svou lidovou vtipností, chytrostí
a vítězící nad urozenými soupeři, ačkoliv svým zjevem či chováním budí dojem hloupého
a naivního člověka. Z následujících frazeologických spojení a jejich významů (vymezených
frazeologickými slovníky) lze však pro frazeologický obraz hloupého Honzy vysledovat
pouze negativní příznaky:
14.1 Hloupost, naivita, prostoduchost:
(být jako) hloupý Honza; tvářit se jako hloupý Honza = budit dojem hloupého, naivně
prostého člověka, vypadat nechápavě.
15. CHYTRÁ HORÁKYNĚ
A) Bázové spojení „chytrá horákyně“ se užívá se podle hrdinky ze stejnojmenné pohádky
od Boženy Němcové. Z dohledaných frazémů a jejich významů vymezených frazeologickými
slovníky lze stanovit následující atribut spojený s daným bázovým spojením.
15.1 Chytrost, vynalézavost v kompromisech:
80
Může se sice objevit námitka, že již samo bázové slovo nereferuje v tomto frazému k pohádkové bytosti víly,
ale má přenesený význam. V bodu C) této tematické třídy ovšem uvádíme (opírajíce se např. o PSJČ) přenesený
význam bázového slova: jakákoliv krásná dívka. Domníváme se, že smyslem celého spojení kuchyňská víla není
označení krásné dívky v kuchyni, ale spíše jakési skryté „přirovnání“ k víle (tj. formálně nevyjádřené
přirovnání): dívka, která působí v kuchyni, je jako víla − a to nikoliv svou krásou, ale svým působením, pomocí.
Implicitně se tak vyrozumívá, a podle mého názoru je i klíčový, rys „pomáhání, působení někde“. Vílu tak lze
nahlížet jako pomocnici.
88
být jako chytrá horákyně = chovat se jako chytrá horákyně = zachovat se kompromisně
a takticky, vynalézavě a chytře, a tím vyhovět dvojímu protikladnému tlaku, tj. uspokojit obě
strany. Atribut „chytrost“ je ve frazeologických spojeních explicitně uveden; příznak
„vynalézavost v kompromisech“ se vyrozumívá implicitně, na základě znalosti dané pohádky.
16. OTESÁNEK
A) Otesánek je pohádková postava nenasytného dítěte, oživlý otesaný pařízek (PSJČ
2007−2008i; SSJČ 2011m). V české frazeologii se může vyskytovat obdoba jeho jména,
Bumbrlíček. Z excerpovaných frazémů lze vydělit pouze rys nenasytnosti.
16.1 Nenasytnost:
být jako otesánek/bumbrlíček = jíst apod. jako otesánek/bumbrlíček = být nenasytný, jíst
velmi mnoho, ládovat se.
17. KRAKONOŠ
A) Krakonoš je mocný pohádkový vládce krkonošských hor, zobrazovaný s dlouhým
plnovousem. Jeho starší název je Rýbrcoul (z něm. Rübezahl). Atribut spojovaný s bázovým
slovem je ve frazeologismu explicitně zmiňován:
17.1 Nápadná vousatost:
(být) fousatý / mít fousy jako Krakonoš = být nápadně vousatý.
18. HURVÍNEK
A) Příznak spojovaný v české frazeologii s referentem bázového slova Hurvínek se
vyrozumívá z implicitního významu následujícího frazému:
18.1 Naivita, prostota:
představovat si něco jako Hurvínek válku = naivně si něco představovat; vykládat si něco
složitého a komplikovaného velmi prostě a jednoduše.
19. ČERVENÁ KARKULKA
A) SSJČ u hesla karkulka uvádí, že v případě spojení Červená karkulka jde o jméno
děvčátka z pohádky, pojmenovaného podle červené čepičky (2011c). Bázové sousloví
Červená karkulka se vyskytuje pouze v jediném dohledaném frazému. Z jeho globálního
významu lze vyvodit implicitní rys spojovaný s danou pohádkovou bytostí.
19.1 Neměnnost, stálost:
89
Je to stále jako o Červené karkulce = je to stále stejné. (Analogicky k tomu, že Karkulka je
také stále „stejná“, stále nosí červené oblečení).
20. ŽÁBA SEDÍCÍ NA PRAMENI
A) Žába sice nepatří k typickým pohádkovým bytostem, ale vyskytuje se např. v pohádce
K. J. Erbena Tři zlaté vlasy Děda Vševěda či v její obdobě pod názvem O Plaváčkovi, kde
sedí ve studni na pramenu vody, a je tak příčinou sucha. Tento motiv se stává zdrojem
frazému žába (sedící) na prameni / sedět (někde) jako žába na prameni. Obrat přeneseně
označuje skrytou příčinu dlouhodobého nezdaru a lze z něj vydělit implicitní příznak
spojovaný s touto pohádkovou bytostí:
20.1 Příčina nezdaru
21. POPELKA
A) PSJČ (2007−2008j) definuje Popelku jako pohádkovou postavu skromné a odstrkované
dívky.
K atributům skromnosti, odstrčenosti odkazuje implicitně také následující dohledaný frazém:
být (někde) jako Popelka. Význam tohoto frazému je ve frazeologických slovnících
vymezován jako ‚být příliš skromná a neumět uplatnit své nároky; být odstrkována (v okruhu
dravějších lidí), opomíjena, zanedbávána‘ apod. Na základě toho lze pro postavu Popelky
vymezit následující atributy:
21.1 Skromnost
21.2 Neprůbojnost
21.3 Opomíjenost
Z frazému (To jsou) střevíčky jako pro Popelku = (To jsou) boty jako pro Popelku = ‚malé
a jemné botky‘ lze pro postavu Popelky vydělit příznak
21.4 Malá chodidla (střevíčky)
Následující pohádkové postavy, divý/lesní muž či divá/lesní žínka, mořská panna,
baba Jaga, děd Vševěd, baron Prášil, brouk Pytlík, ošklivé kačátko, kocour v botách, zlatá
ryba a zlatý pták, jsou v české frazeologii zastoupeny jen svým souslovným pojmenováním.
Jsou tedy tvořeny jen bázovými souslovími, tj. spojeními s pojmenovací funkcí. To s sebou
nese specifika v případě vyvozování příznaků těchto pohádkových bytostí. Primární otázkou,
kterou je třeba v této souvislosti odpovědět ještě před samotným vyvozováním atributů, je
odlišení, v jakých případech jde o frazémy a v jakých případech nikoliv.
90
Všechna v odstavci výše uvedená souslovná pojmenování pohádkových bytostí jsou
v SČFI-2 (Čermák, 2009b) vnímána jako frazeologická, aniž by u nich bylo bráno v potaz,
zda jede o primární pojmenování pohádkové bytosti samé, nebo o sekundární pojmenování ať
již pohádkové bytosti, nebo kohokoliv jiného než pohádkové bytosti. A tak v případě
bázových sousloví divý/lesní muž či divá/lesní žínka a mořská panna jsou v předmětném
slovníku jako frazémy označena souslovná pojmenování právě pohádkových bytostí samých;
v případě bázového sousloví kocour v botách je pak jako frazém označeno jednak
pojmenování pohádkové bytosti a jednak přenesené pojmenování na kohokoliv jiného.
V případě ostatních souslovných pojmenování jsou jako frazémy uváděna přenesená
pojmenování81
. V našem pojetí frazému ovšem pojmenování těchto pohádkových bytostí
samých nesplňují podmínku sekundárnosti pojmenování82
. Sekundárními se všechna tato výše
uvedená souslovná pojmenování stávají v momentu jejich přenesení na někoho jiného než na
pohádkovou bytost samou. Naopak v případě souslovného pojmenování pohádkových bytostí
samých jde o pojmenování primární, tedy o pojmenování dosud nepojmenované (a v našem
případě fikční) reality (přesněji: fikční entity). Znamená to tedy, že souslovné pojmenování
pohádkových bytostí uvedených v odstavci výše není frazémem, zatímco souslovné
pojmenování přenesené na kohokoliv jiného než na pohádkovou bytost (a s pojmenováním
pohádkové bytosti formálně identické), se pak frazeologickým stává.
Z hlediska vyvozování atributů pro samotné takto souslovně (a primárně)
pojmenované pohádkové bytosti nastává zvláštní situace: příznaky těchto bytostí, známé
z pohádek, se přenesly do frazeologického pojmenování kohokoliv, kdo je daným souslovím
označen, a teprve jakoby sekundárně lze z těchto frazeologických sousloví zase přiřknout tyto
atributy samotným pohádkovým bytostem označeným souslovným pojmenováním. Ze sumy
atributů, které jsou s danými pohádkovými bytostmi spojovány ve folklórních textech (hlavně
v pohádkách) se však do frazémů promítají jen některé. Folklórní texty tedy motivovaly
frazeologii jen v některých atributech. A pouze tyto atributy pak tedy můžeme zpětně zařadit
do rekonstrukce frazeologického obrazu těchto pohádkových bytostí, neboť pouze tyto
atributy těchto pohádkových bytostí se staly inspirací pro české frazémy.
Sémantické třídy lze tedy u těchto sousloví vyčlenit většinou na základě implicitních
příznaků, jejichž východiskem jsou (pro slovníkové formulace významů) znalosti získané
z pohádek. Nejde totiž o takovou formu frazémů, kde by se atributy vyvozovaly z globálního
81
Bibliografické odkazy na příslušné strany SČFI-2 uvádíme v rámci následujících tematických tříd.
82
Nelze však automaticky stanovit, že každé souslovné pojmenování pohádkové bytosti je jejím primárním
pojmenováním. O případech tohoto typu pojednáváme v kapitole 2.2.2.2.
91
významu frazému jakožto celku na základě toho, co z logiky významu lze spojit právě
s pohádkovými bytostmi. V případě implicitních atributů se důsledně opíráme o jejich
vymezení ve frazeologických slovnících F. Čermáka (2009b)83
, neformulujeme tedy své
zkušenosti z četby pohádek.
22. LESNÍ MUŽ nebo LESNÍ ŽÍNKA
A) Bázové sousloví divý/lesní muž či divá/lesní žena referuje podle SČFI-2 k pohádkové
bytosti v mužské či ženské podobě, „žijící ve volné přírodě, v lese, divoce a zprav. zpustle
vyhlížející“ (Čermák, 2009b, s. 194 a 422). Z paradigmatických variant „lesní/divý“ lze
vydělit následující rys:
22.1 Divokost, necivilizovanost
V této tematické třídě nevydělujeme explicitně uvedený příznak „pobývání v lese“, protože by
toto vymezení bylo nepřesné. Tuto bytost necharakterizuje samo pobývání v lese, ale právě
onen volný, necivilizovaný způsob života (třeba právě v lese, ale potenciálně i někde jinde
mimo civilizaci). Atribut „volné pobývání v lese“ je tedy implicitně obsažen v přesnějším
rysu: „necivilizovanost“.
23. MOŘSKÁ PANNA
A) Bázové sousloví mořská panna referuje podle SČFI-2 k pohádkové bytosti „žijící
v moři a mající podobu ženy, jejíž dolní část těla přechází v ocasní rybí ploutev“ (Čermák,
2009b, s. 238). Ovšem v případě, kdy je toto pojmenování přeneseno na kohokoliv jiného,
a neoznačuje tedy pohádkovou bytost, pak je tímto spojením označen kdokoliv (zejména
dívka), kdo se často a rád koupe v moři či ve vodě obecně. Toto přenesené (a již
frazeologické) užití je tak motivováno pouze rysem „pobývání v moři“, přičemž výraz „moře“
zde zastupuje jakoukoliv vodní plochu. Implicitně tak lze z české frazeologie vydělit pro
pohádkovou bytost mořské panny pouze následující příznak:
23.1 (Časté) pobývání ve vodě
24. BABA JAGA
A) Bázové sousloví Baba Jaga referuje podle SČFI-2 ke zlé a zpravidla staré a ošklivé
ženské osobě (Čermák, 2009b, s. 33). V pohádkách představuje baba Jaga bytost týchž
83
V jiných frazeologických slovnících a soupisech, z nichž jsme excerpovali, nebyla tato souslovná pojmenování
pohádkových bytostí obsažena.
92
vlastností. Implicitně (ze stanoveného významu frazeologického sousloví jakožto celku) tak
lze pro pohádkovou bytost baby Jagy vydělit tyto příznaky:
24.1 Ošklivost
24.2 Zlo, zloba
24.3 Stáří
2. DĚD VŠEVĚD
A) Děd Vševěd/vševěd84
je v SČFI-2 vymezen jako „muž, kt. mnoho zná, je moudrý
n. má takovou pověst, popř. (zprav. v iron. smyslu) tak vystupuje“ (Čermák, 2009b, s. 63).
Spojení se užívá přeneseně a, jak vidíme, není spojováno s rysem stáří. V pohádce ovšem
označuje vševědoucího starce. Proto lze z české frazeologie vydělit pro pohádkovou bytost
Děda vševěda pouze následující implicitní příznak:
25.1 Moudrost, (vše)vědoucnost
26. BARON PRÁŠIL
A) Postava barona Prášila je do české frazeologie převzata od stejnojmenného hrdiny
českého překladu pohádek německého básníka G. A. Bergera o baronu Münchhausenovi. Ve
shodě s atributy pohádkové postavy je podle SČFI-2 souslovím baron Prášil přeneseně
označován ten, „kdo přepjatě, s nehoráznými nadsázkami až s chvástáním lže, vypráví
nehorázně nadsazené smyšlenky ap.“ (Čermák, 2009b, s. 272). Z bázového sousloví lze pro
pohádkovou bytost stanovit implicitní příznak:
26.1 Lež, chvástání
27. BROUK PYTLÍK
A) Postava brouka Pytlíka je převzata z dětské knížky Ferda Mravenec od Ondřeje
Sekory. Ve shodě s atributy pohádkové postavy je podle SČFI-2 spojením brouk Pytlík
přeneseně označována „hloupá a neschopná osoba, postava chovající se nafoukaně,
domýšlivě“ (Čermák, 2009b, s. 42). Implicitní příznaky spojované s danou pohádkovou
bytostí jsou:
27.1 Hloupost, nafoukanost, domýšlivost
28. OŠKLIVÉ KAČÁTKO
84
Jednoslovná varianta (vševěd) není podle našeho vymezení frazeologickou jednotkou, viz kap. 2.2.2.1.
93
A) Spojení „ošklivé kačátko“ je převzato ze stejnojmenné pohádky od H. Ch. Andersena.
Ve shodě s atributy této pohádkové postavy je podle SČFI-2 spojením ošklivé kačátko
přeneseně označován „pův. neznámý n. opovrhovaný člověk, přerodivší se, proměnivší se
v úspěšného a obdivovaného n. respektovaného“ (Čermák, 2009b, s. 131). Pro pohádkovou
postavu ošklivého kačátka tak lze z české frazeologie vydělit implicitní příznak:
28.1 Původní neúcta, následný obdiv
Explicitně se vyjevující příznak ošklivosti však není v české frazeologii tematizován (tento rys
se nepřenáší na toho, ke komu frazém referuje). Vyjevuje se pouze z obsahu dané pohádky,
avšak tento atribut nemotivoval českou frazeologii.
29. KOCOUR V BOTÁCH
A) Podle SČFI-2 je spojením kocour v botách označován jednak „pohádkový kocour
chodící jako člověk po dvou nohách ve vysokých botách“ (Čermák, 2009b, s. 139) a jednak
„člověk obutý do bot nápadně nadměrné velikosti“ (Čermák, 2009b, s. 139). Jak jsme uváděli
v textu uvozujícím tematické třídy 22−31, první uvedený význam nemůže být vnímán jako
frazeologický, protože jde o primární pojmenování pohádkové bytosti kocoura v botách. Zato
přenesené spojení kocour v botách je již sekundárním pojmenováním, a tudíž frazémem.
Českou frazeologii inspirovala znalost pohádkového kocoura v botách právě jen rysem:
29.1 Mající velké boty
30. ZLATÁ RYBKA
A) Zlatá rybka se vyskytuje např. v pohádce O Zlatovlásce od K. J. Erbena. Chycená zlatá
ryba, puštěná následně na svobodu, obvykle plní svému vysvoboditeli tři přání. Tento motiv
se stává zdrojem frazeologického sousloví zlatá rybka. Podle SČFI-2 obrat označuje „vzácný,
náhodný a mimořádný zdroj pomoci; možnost dosáhnout splnění těžko splnitelných přání“
(Čermák, 2009b, s. 305). Z uvedeného frazeologického sousloví lze vydělit pouze implicitní
příznak spojovaný s touto pohádkovou bytostí:
30.1 Náhodný zdroj pomoci
Naopak příznak zlaté barvy, vyjevující se z formy spojení a vyplývající též ze znalosti
pohádek, v nichž zlatá rybka vystupuje, českou frazeologii nemotivoval.
31. ZLATÝ PTÁK
A) Zlatý pták se objevuje např. v pohádce O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce od
K. J. Erbena. Zlatý pták krade zlatá jablka z královské zahrady a jeho dopadení představuje
94
dějovou linii pohádky. Tento motiv se stává zdrojem frazeologického sousloví zlatý
pták/ptáček, jež jako celek přeneseně referuje k velmi bohatému člověku (Čermák, 2009b,
s. 287). Příznak zlaté barvy, vyjevující se z formy spojení a vyplývající též ze znalosti
pohádek, v nichž zlatý pták vystupuje, českou frazeologii nemotivoval. Pro samotnou bytost
pohádkového zlatého ptáka lze z české frazeologie vydělit pouze následující příznak:
31.1 Zdroj bohatství
Ostatní bytosti známé (nejen) z českých pohádek nejsou v souborech či slovnících,
z nichž jsme frazeologický materiál čerpali, zastoupeny ani jedním frazeologickým obratem.
Můžeme tak říci, že do české frazeologie byly vloženy pouze informace o výše uvedených
pohádkových bytostech a dále pak informace o bytosti čerta, jíž je věnována pozornost v této
práci dále.
95
4. REKONSTRUUJÍCÍ ČÁST 1
Frazeologický obraz pohádkových bytostí z tematických tříd
1−31
Na základě sesbíraného materiálu se vyjevuje, že obraz pohádkových bytostí není
v české frazeologii příliš pestrý. Podíváme-li se na excerpované obraty z hlediska reference,
pak shledáme, že byly vypisovány následující typy excerpcí:
Zaprvé frazeologické obraty (následně zařazené do subkorpusu A), v nichž bázové slovo
referuje k pohádkové bytosti a frazém jako celek tematizuje atributy (také) s těmito bytostmi
spojované – a to buď přímo (být ošklivá jako čarodějnice = explicitní informace: čarodějnice
je ošklivá), nebo nepřímo (koukat (na někoho) jako drak = koukat nenávistně; implicitní
informace: drak je nenávistný). Součástí subkorpusu A jsou dále frazémy, které i přes
referenci bázového slova k pohádkové bytosti mají jako celek jiný význam (referují k jiné
skutečnosti, tj. netematizují atributy spojované s pohádkovou bytostí, např. jít se podívat na
strašidlo = jít čůrat). Zařazeny sem byly také frazémy, které sice bázové slovo referující
k pohádkové bytosti neobsahují, avšak jako celek tuto pohádkovou bytost pojmenovávají
a tematizují nějaký její příznak (např. vodní mužíček = vodník).
Zároveň se však vyjevuje, že v mnohých excerpovaných obratech nelze jednoznačně
rozlišit, zda bázové slovo referuje k bytosti v pohádkovém kontextu, nebo mimo pohádkovou
realitu85
. Projevuje se to u bytostí, jež se vyskytují/vyskytovaly jak v pohádkách, tak
v reálném světě, např. král, královna, princ, princezna, kníže, šašek apod. Frazémy v obou
kontextech totiž mnohdy tematizují společné, typické atributy postav z obou typů prostředí
(srov. např. žít si jako král; vypadat jako šašek, apod.). Z pohádkového kontextu se tak může
obraz typických vlastností té které postavy přenášet na základě jistého vzoru či čtenářské
zkušenosti na bytosti reálného světa (např. ošklivá čarodějnice), nebo se naopak promítat
z bytostí reálného světa do světa pohádek, zejména na základě zkušeností (např. reálná
postava vůdce loupeživé bandy v 17. století, Petrovského, promítnutá do pohádkové postavy
loupežníka / loupežníků Petrovských). Proto v tomto příspěvku rekonstruujeme obraz
pohádkových bytostí v české frazeologii na základě excerpcí z obou kontextů, avšak s tou
85
Dichotomii pohádkový versus reálný kontext lze vnímat jako jistou analogii k termínům Lubomíra Doležela
(2003): fikční svět versus svět reálný.
96
podmínkou, že se jedná o generickou referenci,86
tj. odkazování k obecnému typu
„pohádkové“ postavy, např. ke králi, nikoliv k exempláři (ke konkrétnímu králi).
Při sestavování obrazu daného typu pohádkové bytosti tedy nemohou být zařazeny
frazémy s individuální referencí, tj. frazémy odkazující ke konkrétnímu představiteli určitého
typu bytosti, např. k pohádkovým princeznám Šípkové Růžence (Spát jako Šípková Růženka)
či princezně z Nemanic (Princezna z Nemanic); k reálnému králi Přemyslu Otakaru II. (Král
železný a zlatý), k Fridrichu Falckému (Zimní král) apod. Frazémy s individuální referencí
totiž tematizují pouze příznaky těchto individuálních postav, nikoliv prototypické znaky
daného typu pohádkové bytosti.
Zatímco však Šípková Růženka nebo princezna z Nemanic individuálně odkazují ke
konkrétním princeznám, hloupý Honza nebo baba Jaga genericky referují k obecnému typu
pohádkové postavy (ač proprium v těchto souslovích může na první pohled mást).
U Krakonoše, Hurvínka, barona Prášila, brouka Pytlíka, děda Vševěda, ale také kocoura
v botách či ošklivého kačátka nastává specifická situace, neboť jsou jedinými zástupci daného
typu postav, takže jejich vlastnosti ztvárněné v pohádkách a reflektované ve frazeologických
obratech jsou prototypickými příznaky těchto bytostí a snoubí se zde jak reference
individuální, tak současně i generická. Tyto frazeologické obraty tedy vstoupily do
rekonstrukce frazeologického obrazu. V případě otesánka/bumbrlíčka je v excerpovaných
obratech psáno malé písmeno (být jako otesánek/bumbrlíček; jíst (apod.) jako
otesánek/bumbrlíček). Bázové slovo otesánek/bumbrlíček tedy v těchto frazémech referuje
k nenasytnému člověku (význam obou frazémů je specifikován jako ‚být nenasytný‘). Ovšem
atribut nenasytnosti je primárně atributem pohádkové postavy Otesánka a teprve na základě
pohádky o Otesánkovi je pak pojmenování otesánek/bumbrlíček v uvedených frazémech
přenášeno (již jako apelativizované proprium) na pojmenování jakékoliv osoby, která je
nenasytná. Protože pohádková postava nenasytného Otesánka motivovala vznik daného
frazému, zařazujeme Otesánka také do námi sledovaného tematického celku a daný atribut do
rekonstrukce frazeologického obrazu této postavy. Pohádková bytost Otesánka je také
jediným zástupcem daného typu pohádkové postavy, tj. jde o otesánka (otesaný pařízek)
jménem Otesánek, který byl nenasytný tak, že snědl i rodiče a další osoby a zvířata. Protože
jiného otesánka v (českých) pohádkách nemáme, vnímáme atribut nenasytnosti ztvárněný
v dané pohádce a reflektovaný ve frazémech, jako prototypický příznak této bytosti, a lze tak
86
Při rozlišování generické a individuální reference se přidržujeme výkladů věnovaných této problematice
v podání M. Nekuly v Příruční mluvnici češtiny (1995, s. 653−656). Individuální referencí tedy vnímáme odkaz
k exempláři (zde např. Král železný a zlatý) a generickou referencí pak odkaz ke třídě, typu (zde např. žít si jako
král).
97
říci, že se zde spojuje (stejně jako u pohádkových postav uváděných výše) jak reference
individuální, tak současně i generická (jediný představitel se stává obecným typem pohádkové
bytosti).
Přestože se obraty individuálně referující k pohádkové bytosti, případně k bytostem
mimo pohádkový kontext, nepodílejí na vytváření výsledného obrazu pohádkových bytostí
v české frazeologii, zůstávají nedílnou součástí našeho tematicky zaměřeného korpusu.
Zadruhé jsme vypisovali frazeologismy (následně zařazené do složky B), v nichž bázové
slovo nereferuje k pohádkové bytosti87
, a obrat jako celek tudíž nevypovídá o rysech
pohádkové bytosti, nýbrž referuje k jiným skutečnostem (např. již frazeologismy typu
královna květin = růže či král zvířat = lev apod., nebo např. frazém mít v hlavě strašidlo,
v němž bázové slovo neoznačuje pohádkovou bytost, ale hrozivou představu).
Do třetice jsme pro zajímavost excerpovali také obraty nefrazeologické povahy
(následně zařazené do složky C), v jejichž jazykovém ztvárnění (jevové složce) se vyskytuje
bázové slovo. Jde o terminologická sousloví (např. vodník žlutonohý referující k broukovi) či
slangová sousloví (např. meteorologický drak, který v meteorologickém slangu označuje
létací zařízení skříňového tvaru, upevněné na drátě a nesoucí meteorologické přístroje).
Také je třeba zmínit, která stránka frazémů (zda formální, nebo významová) je
relevantní jednak v případě záměru kvantifikovat excerpce a jednak při samotném sestavování
frazeologického obrazu pohádkových bytostí. Z korpusové části práce je totiž zjevné, že
některé frazeologické obraty mají sice jednu formu, ale více významů (ať již ve slovnících,
z nichž jsme excerpce prováděli, explicitně uvedených pod jednotlivými čísly, nebo
implicitně se vyjevujících na základě výčtu významů bez číslování), např. Je to ženská jako
drak = 1. pohybuje se rychle a prudce (ale také: 2. chová se energicky nebo útočně;
3. neúnavně pracuje); nebo žít si jako král = 1. žít si v blahobytu (ale také: žít si
v maximálním pohodlí, spokojeně a bezstarostně − což umožňuje vydělit dvě sémantické
třídy, 1. Život v blahobytu; 2. Pohodlí a bezstarostnost. Blíže k této záležitosti viz poznámka
pod čarou u příslušných sémantických tříd v rámci tematické třídy KRÁL).
87
Netýká se to však případů, kdy bázové slovo může referovat jak k pohádkové bytosti, tak k bytosti reálného
světa. Tyto případy jsou popsány této kapitole výše a zařazeny do našeho korpusu pod složku A.
98
Obraty s jednou formou ale vícerým významem tedy byly v korpusové části práce
zařazeny do vícerých sémantických tříd (analogicky podle počtu uváděných významů), avšak
do výsledného přehledu o počtech excerpovaných obratů (viz tabulka níže) je započítáváme
vždy jen na základě formy, tedy jedenkrát. Protože východiskem pro sestavení obrazu
pohádkových bytostí v české frazeologii jsou pro nás takové frazeologické jednotky, které
obsahují bázové slovo či bázové sousloví z námi vymezeného tematického celku, není možné
excerpovanou materiálovou základnu uměle navyšovat započítáváním různých významů.
Významová (sémanticko-funkční) stránka excerpcí je pak relevantní až pro samotné
rekonstruování obrazu pohádkových bytostí v české frazeologii.
Do rekonstrukce frazeologického obrazu pohádkových bytostí pak tedy již promítáme
všechny atributy, které lze z logiky významu frazeologické jednotky zpětně usouvztažnit
s pohádkovou bytostí samou. Nad rámec samotného frazeologického obrazu pohádkových
bytostí upozorňujeme v této práci na další zajímavé informace, jež lze s excerpcí získat: jaké
situační okolnosti frazeologické obraty odrážejí, jaké komunikační funkce (včetně případných
emocionálních a evaluativních postojů) z užití frazeologické jednotky plynou a jaké jiné než
komunikační funkce mohou frazémy obsahující bázové slovo ze sledovaného tematického
celku plnit.
Následující tabulka přináší přehled o počtech dohledaných frazémů k jednotlivým
bázovým slovům či bázovým souslovím. Čísla v tabulce ve sloupci I. udávají celkový počet
všech dohledaných frazeologismů v dané tematické třídě (tj. součet frazémů ze subkorpusu A,
v němž bázové slovo referuje k pohádkové bytosti, a ze subkorpusu B, v němž bázové slovo
referuje k jiné skutečnosti než k pohádkové bytosti. Jinými slovy: sloupec I. uvádí celkové
počty frazémů obsahujících bázové slovo z tematického celku Pohádkové bytosti, bez ohledu
na to, k čemu bázové slovo referuje). Čísla ve sloupci II. pak uvádějí počet frazémů, v nichž
bázové slovo referuje k pohádkovým bytostem (tj. součet frazémů jen ze subkorpusu A).
Číslo ve sloupci III. pak představuje počty frazémů, které se ze subkorpusu A podílejí na
sestavení jazykového obrazu dané pohádkové bytosti. Jde o frazémy, v nichž bázové slovo
genericky referuje k pohádkovým bytostem88
. Do rekonstrukce frazeologického obrazu
pohádkových bytostí tedy (ze subkorpusu A) nevstoupily jednak frazémy, v nichž
pojmenování pohádkové bytosti individuálně (nikoliv tedy genericky) referuje k pohádkovým
bytostem (a nikoliv tedy k typu pohádkové bytosti), jednak frazémy představující pouze
88
Případně k bytostem, jež se mohou vyskytovat jak v pohádkovém, tak mimo pohádkový kontext, na něž bylo
upozorněno výše (zejména král, královna, princ, princezna, kníže).
99
ustálené začátky pohádek a jednak frazémy, v nichž sice samo bázové slovo (v jakékoliv
synonymní variantě) referuje k pohádkové bytosti, avšak obrat jako celek netematizuje žádné
atributy spojované s touto bytostí, ale má zcela jiný význam (např. jít se podívat na strašidlo =
jít čůrat).
K obratům ve sloupcích I., II. a III. jsme nezapočítávali paradigmatické varianty (bdít
nad někým/něčím jako vodník) ani varianty způsobené synonymním pojmenováním
tematizovaných bytostí (např. mít vlasy jako vodník/hastrman): takové frazeologické obraty
tedy byly započítány vždy jen jednou. Počty excerpcí vykazují, že zastoupení pohádkových
bytostí v české frazeologii je poměrně skromné. Tabulka řadí bázová slova sestupně podle
celkového počtu excerpcí. Kvůli čtenářskému komfortu uvádíme celou tabulku na následující
straně, aby tak nedošlo k jejímu nežádoucímu rozdělení do dvou stran.
100
Tabulka s počty excerpcí (Table with quantity of Excerpts)
Pohádková bytost I. II. III.
KRÁL 53 32 27
DRAK/DRAČICE/SAŇ 26 26 22
DUCH 24 9 9
STRAŠIDLO/BUBÁK 16 7 6
KRÁLOVNA 14 7 2
VODNÍK/HASTRMAN 8 8 8
PRINCEZNA89
5 5 2
ČARODĚJNICE/ČARODĚJKA 6 4 4
ŠAŠEK 6 6 6
VÍLA 5 5 5
LOUPEŽNÍK/PETROVSKÝ 4 3 3
KNÍŽE 2 1 1
HLOUPÝ (ČESKÝ) HONZA 2 2 2
CHYTRÁ HORÁKYNĚ 2 2 2
POPELKA 3 3 3
OTESÁNEK/BUMBRLÍČEK 2 2 2
KRAKONOŠ 1 1 1
HURVÍNEK 1 1 1
PRINC 1 1 1
ČERVENÁ KARKULKA 1 1 1
ŽÁBA SEDÍCÍ NA PRAMENI 1 1 1
LESNÍ MUŽ/LESNÍ ŽÍNKA 1 1 1
MOŘSKÁ PANNA 1 1 1
BABA JAGA 1 1 1
DĚD VŠEVĚD 1 1 1
BARON PRÁŠIL 1 1 1
BROUK PYTLÍK 1 1 1
OŠKLIVÉ KAČÁTKO 1 1 1
KOCOUR V BOTÁCH 1 1 1
ZLATÁ RYBA 1 1 1
ZLATÝ PTÁK 1 1 1
89
Jen ve dvou frazémech bázové slovo genericky referuje k postavě princezny. Ve zbývajících frazeologických
obratech pak individuálně referuje k Šípkové Růžence či k princezně z Nemanic.
101
Z excerpovaných obratů, jež vstupují do rekonstrukce jazykového obrazu
pohádkových bytostí v české frazeologii, lze konstatovat, že obraz pohádkových postav je
tradiční, předpokládaný a nijak překvapivý. Jednotlivé postavy a s nimi spojované atributy (ať
již explicitně vyjádřené, a tedy zjevné na první pohled již ze samotného jazykového vyjádření
frazému, tak příznaky implicitní, jež se vyrozumívají z významu frazému jako celku)
představujeme v pořadí shodném s řazením tematických a většinou i sémantických tříd.
Uváděné atributy zde dokládáme zpravidla jen jedním frazémem, přičemž kompletní soupis
frazeologických jednotek ke každé sémantické třídě je uveden v Korpusové části 1
s komentáři, která zároveň plní dokumentační funkci.
Ke králi se tradičně váží různé vlastnosti. Nositel těchto vlastností bývá v české
frazeologii spojován s pohodlím, blahobytem a bezstarostností (tyto atributy platí
i pro postavu knížete: žít si jako král/kníže), hojností (královský plat), s mocí a vládou (trůnit
(někde) jako král), ale též s nevšemohoucností (Tíhne mu k zlému, jako králi k oběšení). Král
by měl být spravedlivý, čestný a zásadový (Královo slovo má býti pevné), avšak
ze zkušeností lidu může vyplývat i opak: nevěrohodnost (Králové šedivé rady mívají) či
projevy královy svévole (Královská láska a neláska rovnou váhu mají). Král je rovněž
spojován s příležitostným odchodem do bitvy (Chystá se jako chudý král/rytíř do boje).
Některé frazeologické obraty netematizují žádné vlastnosti, činnosti či stavy
pojmenovávané bytosti krále, ale reflektují situační okolnosti, za nichž jsou obraty pronášeny.
U frazémů tohoto typu není prioritní propoziční obsah (některé z těchto frazémů ani
propoziční obsah nemají), ale komunikační funkce či na ně inherentně nabalené postoje.
Ve významu celého spojení se tak odrážejí pragmatické rysy. Týká se to frazeologických
jednotek zvolacího typu, jež odrážejí emocionální a evaluativní postoje ke komunikační
situaci, případně též k obsahu sdělení: do české frazeologie byl vložen úlek, zděšení apod.
(Pro pána krále!), provokace s nádechem ironie (Králi Juráni, již jsme poděláni!) a konečně
provolávání slávy (Ať žije král!). Tyto komunikační funkce a postoje mluvčích frazeologický
obraz krále nezakládají, ale sekundárně lze i z některých těchto obratů vyvodit atributy pro
samotný referent bázového slova: král je vnímán jako autorita, jíž se dovoláváme při úleku
a zděšení, a je rovněž nahlížen jako respektovaná osoba, jíž je provolávána sláva.
Frazémy, které představují ustálené začátky pohádek (Byl jednou jeden král), mají
jako celek pouze strukturující funkci, a nevypovídají tedy nic o příznacích postavy krále.
Obdobně ani frazémy, v nichž je bázové slovo spojováno s časovou neurčitostí situovanou do
dávné minulosti ((To bylo) za (časů) krále Holce = kdysi v dávné minulosti), nebo frazémy
s pojmenovací funkcí, tj. frazeologické obraty sekundárně pojmenovávající náboženské
102
bytosti (král nebeský = Bůh či Kristus) či vyjadřující historické přezdívky panovníků (Král
železný a zlatý = Přemysl Otakar II.), netematizují příznaky pohádkového krále (např. rys
„dávné minulosti“ nemůže být považován za atribut krále).
Kníže v české frazeologii reprezentuje, obdobně jako král, život v bohatství
a blahobytu, pohodlí a bezstarostnosti (žít si jako kníže). Bázové slovo „kníže“ je rovněž
součástí frazému s pojmenovací funkcí, kníže pekel/pekelné, přičemž jde o pojmenování
náboženské, případně pohádkové bytosti ďábla/čerta/Lucifera/Satana, proto se tento obrat
nepodílí na vytváření jazykového obrazu pohádkové postavy knížete v české frazeologii.
S pohádkovou postavou královny je v české frazeologii spojena kupodivu jen pýcha
(Nese se jako královna (ze Sáby)). Bázové slovo se sice vyskytuje i v obratech, které jako
celek pojmenovávají náboženskou bytost (Královna nebes = Panna Marie), personifikovanou
skutečnost (Ledová královna = pohádkově či básnicky personifikovaná zima) nebo odrážejí
situační okolnosti (Stojí to za Zdrávas, královno = nevede se mi moc dobře; spojení Zdrávas,
královno je aluzí na stejnojmennou modlitbu z 11. století), avšak v těchto případech nejde
o příznaky pohádkové postavy královny, neboť celá spojení referují k jiným skutečnostem než
právě k pohádkové královně (čili: k Panně Marii, k personifikované zimě a k situačním
okolnostem, za nichž je daný frazém užíván). Ani frazém Byl jeden král, (ten) na dudy hrál,
královna za času vrzala na basu se na frazeologickém obrazu pohádkové postavy královny
nepodílí. Tematizovaný rys „vrzání na basu“ je motivován zvukovou shodou: jedná se
o frazém převzatý z Říkadel Josefa Lady, jak je u této excerpce upozorněno v příslušné
tematické třídě. Frazém jako celek má strukturující funkci: uvozuje řadu pohádek.
Princ je českou frazeologií nahlížen pouze jako nástupce panovníka, budoucí vládce
(korunní princ). Jiné atributy nejsou v české frazeologii s tímto bázovým slovem spojovány.
Princezna je v české frazeologii spojována s krásou (být (krásná) jako princezna
(z pohádky), vznešeností či domýšlivostí (nosit se jako princezna).
Šaškovi je přisuzována nedůstojnost a směšnost (vypadat jako šašek).
Čarodějnice je na základě frazeologických excerpcí vymezena jako ošklivá,
neupravená (být ošklivá jako čarodějnice; být neupravená jako čarodějnice) a zpravidla též
stará, svárlivá a zlá bytost (stará čarodějnice) či bytost, která působí silnou, případně
i kouzelnou mocí (tento sémantický rys vyplývá ovšem ze synonymní varianty bázového
slova „čarodějnice“, tedy z výrazu „čarodějka“, a je implikován ve frazému Příroda je mocná
čarodějka = příroda působí silnou, kouzelnou mocí).
Postavě draka jsou ve frazeologii přiděleny vlastnosti jako zlo, vzteklost, útočnost (být
(na někoho) vzteklá jako dračice/saň; být (na někoho) zlá jako dračice/saň), ale též velká
103
rychlost až prudkost pohybu (hnát se jako drak) a obecně velká energičnost (Je to ženská jako
drak). Bázové slovo „drak“ inspirovalo českou frazeologii také k vyjádření velké pracovní
výkonnosti až horlivosti (být do práce jako drak). Obecně je toto bázové slovo spojováno také
s negativními konotacemi: mnohdy je užíváno při klení či v jiných emocionálních frazémech
zvolacího rázu (Táhni k draku!). Některé frazémy z této tematické třídy sice obsahují bázové
slovo, ale jako celek referují k jiným skutečnostem než k atributům pohádkové bytosti.
Vyjadřují tak významy, jež z logiky významu frazeologické jednotky nelze zpětně
usouvztažnit také s pohádkovou bytostí draka (koupit draka = opít se; vzít draka = utéct;
domácí drak = 1. žena, hospodyně vládnoucí nad domácností, ale také: 2. zlá panovačná žena
přísně střežící domácnost včetně muže). Tematizované příznaky, jež nelze usouvztažnit
s pohádkovou bytostí označenou bázovým slovem drak (tedy „útěk“, „opití“, „pojmenování
domácí hospodyně“ či „panovačné manželky“), se na vytváření obrazu draka v české
frazeologii nepodílejí: bytost draka není původcem ani nositelem těchto příznaků (tj. příznaků
vyjadřovaných danými frazémy).
Strašidlo se vyjevuje jako ošklivá (být ošklivý jako strašidlo) a zamračená bytost
(mračit se jako bubák), strašící svou podobou a neočekávaným zjevením zejména děti
(Vypadá, jako by viděl strašidlo = je vystrašený). Do jazykového obrazu strašidla
se nepromítl frazém, který i přes bázové slovo referující k pohádkové bytosti tematizuje jako
celek jinou skutečnost (jít se podívat na strašidlo = jít čůrat). Bázové slovo je v tomto frazému
pouze komponentem k vyjádření daného atributu (močení), aniž by tento příznak postava
označená bázovým slovem sama vykazovala, a byla tak jeho nositelem či původcem. Obrat
jako celek tedy vyjadřuje význam neusouvztažnitelný s pohádkovou bytostí strašidla
označenou bázovým slovem, proto se na frazeologickém obrazu strašidla nepodílí.
Duch představuje v české frazeologii nehmotnou antropomorfizovanou bytost
záporných či kladných vlastností (dobrý duch; zlý duch), slabou (být slabý jako duch), tichou,
neslyšně a neočekávaně se zjevující či mizící (zjevit se (někde) jako duch).
Rovněž obraz vodníka není v české frazeologii nijak překvapující. Vymezen je jako
vodní bytost (vodní mužík) zelené barvy (zelený mužíček) a rovných, dlouhých, zplihlých
vlasů (mít vlasy jako vodník), promočený (Teče z něj jako z hastrmana), bedlivě střežící něčí
kroky (bdít nad někým/něčím jako vodník), někdy též jako osamělý jedinec (Na topole
nad jezerem seděl vodník podvečerem). Z deminutivních výrazů „mužík“ či „mužíček“,
ve výše již uvedených frazeologických souslovích vodní mužík či zelený mužíček, lze vyvodit
rys drobné mužské postavy.
104
Loupežník je pak českou frazeologií ztvárněn jako zamračená, nazlobená bytost
(koukat jako Petrovský/petrovští/loupežník) olupující někoho o něco (loupežník srdcí
panenských). Uvedený frazém jako celek pojmenovává svůdce žen. Do sestavení jazykového
obrazu loupežníka v české frazeologii ovšem daný obrat nevstupuje tímto globálním
významem (nelze vydedukovat rys: loupežník je svůdce žen), ale pouze svým obecným rysem
loupení, páchání loupeží.
Víla je českou frazeologií nahlížena jako krásná, okouzlující bytost (být krásná jako
víla), lehce a elegantně se pohybující (vznášet se jako víla), dobré, ochraňující stvoření (dobrá
víla) či pomocnice (kuchyňská víla).
Postava hloupého Honzy je v české frazeologii spojena pouze s naivitou,
prostoduchostí a hloupostí (tvářit se jako hloupý Honza).
Postava chytré horákyně je naopak spojována s chytrostí, vynalézavostí
v kompromisech (chovat se jako chytrá horákyně).
V případě postavy Otesánka se daný atribut, nenasytnost, vyrozumívá z globálního
významu frazému jíst jako otesánek/bumbrlíček.
Rovněž postava Krakonoše motivovala českou frazeologii nápadným znakem, kterým
se tato pohádková bytost vyznačuje: výraznou vousatostí (být fousatý jako Krakonoš);
postava Hurvínka pak svou naivitou a prostotou (představovat si něco jako Hurvínek válku);
Červená karkulka svou barevnou neměnností, stálostí (Je to stále jako o Červené karkulce = je
to stále stejné) a konečně žába sedící na prameni je v české frazeologii, obdobně jako
v pohádkách, nahlížena jako skrytá příčina nezdaru (sedět (někde) jako žába na prameni = být
příčinou nezdaru).
Pohádková postava Popelky je v české frazeologii spojována se skromností,
neprůbojností a opomíjeností a také s malou velikostí chodidel (střevíčků).
Následující pohádkové postavy jsou v české frazeologii zastoupeny jen svým
souslovným pojmenováním. Tato pojmenování i atributy, primárně spojované s danými
pohádkovými bytostmi, se pak zpravidla přenášejí na kohokoliv dalšího, kdo je daným
bázovým souslovím označován. Z těchto bázových sousloví lze pak pro pohádkovou bytost
někdy vydělit explicitně uvedený příznak, častěji však příznaky implicitní, jejichž
východiskem jsou znalosti získané z pohádek (tzn. nevyrozumívají se z jazykového ztvárnění
daného sousloví). Do české frazeologie se ze znalostí pohádkových bytostí z folklórního
materiálu promítly právě jen následující atributy těchto postav: divý/lesní muž či divá/lesní
žena jsou spojeni s divokostí (necivilizovaností); mořská panna s častým pobýváním ve vodě;
105
baba Jaga je spojována s ošklivostí, zlobou a stářím; děd Vševěd s moudrostí
a (vše)vědoucností, baron Prášil se lží a chvástáním, brouk Pytlík s hloupostí, nafoukaností
a domýšlivostí. Postava Ošklivého kačátka je spojována s původním opovrhováním
a následným obdivem; kocour v botách pak bývá spojován s velkými botami. Zlatá rybka
představuje nečekaný zdroj pomoci a zlatý pták pak zdroj bohatství. V případě přenášení
těchto pojmenování (i atributů) na kohokoliv jiného (tj. nepojmenováváme-li tak samotné
pohádkové bytosti) dochází k naplnění jejich frazeologické podstaty, neboť tak jde již
o pojmenování sekundární. Na případné odchylky v přenášených příznacích upozorňujeme
v korpusové části příspěvku. Zde shrnujeme, s ohledem na tematiku a cíle příspěvku, pouze
atributy spojované s pohádkovými bytostmi samými.
Nedílnou součást Korpusové části 1 s komentáři představují ty typy frazeologických
excerpcí, které do rekonstrukce obrazu pohádkových bytostí v české frazeologii nevstoupily
(a ani vstoupit nemohly). Jde o:
a) takové frazémy ze subkorpusu A, v nichž bázové slovo referuje k individuálním
referentům, jež představují konkrétní zástupce odpovídajícího obecného typu pohádkové
bytosti. Jak jsme již v této kapitole uváděli, v našem tematicky zaměřeném korpusu jde
výhradně o frazémy s proprii Šípková Růženka či princezna z Nemanic.
Naopak ostatní pohádkové postavy zastoupené v našich excerpcích proprii (případně
souslovím tvořeným apelativem a propriem) samostatný typ pohádkové bytosti představují,
a tudíž do rekonstrukce obrazu pohádkových bytostí v české frazeologii vstupují. Jde
o pohádkové postavy Krakonoše, Popelky, Hurvínka, hloupého Honzy, Otesánka, baby Jagy,
děda Vševěda, barona Prášila a brouka Pytlíka. Totéž se týká i dalších pohádkových bytostí,
u nichž dochází k propojení individuální a generické reference, jak bylo uváděno v této
kapitole výše. Tato frazeologická sousloví přitom neobsahují proprium: ošklivé kačátko,
kocour v botách, zlatá rybka, zlatý pták a žába sedící na prameni;
b) frazémy ze subkorpusu A představující ustálené začátky pohádek. V našem korpusu jsou
tyto obraty spojené s bázovým slovem „král“ či „královna“. Tyto frazémy nevypovídají nic
o pohádkových bytostech krále či královny, ale jejich funkcí je strukturovat text pohádek,
a uvádět tak krále či královnu „na scénu“:
106
Byl jeden král, (ten) na dudy hrál, královna za času brnkala na basu90
= Byl jeden král, (ten)
na dudy hrál, královna za času vrzala na basu; Byl jednou jeden král;
c) takové frazémy ze subkorpusu A, v nichž bázové slovo referuje k pohádkové bytosti, avšak
celé spojení netematizuje žádné její atributy, ale ani funkce či situační okolnosti, které by
vyplývaly z užití frazeologické jednotky v daném kontextu. Bytosti označené bázovými slovy
nejsou v těchto typech frazémů vykonavateli daných příznaků ani původci vyjadřovaných
situačních okolností, ale jsou pouze komponentem k vyjádření atributů a okolností
připisovaným někomu jinému. Obraty tohoto typu se v Korpusové části 1 s komentáři
vyskytly pouze v tematické třídě KRÁL, DRAK a STRAŠIDLO. Tematizovány tak byly
následující skutečnosti:
- časová neurčitost situovaná do dávné minulosti: (To bylo) za (časů) krále Holce = kdysi
v dávné minulosti;
- útěk: vzít draka = utéct;
- opití: mít draka = koupit si draka = opít se;
- pojmenování hospodyně v domácnosti či panovačné manželky: domácí drak = 1. žena,
hospodyně vládnoucí nad domácností (ale také: 2. zlá panovačná žena přísně střežící
domácnost včetně muže);
- močení: jít se podívat na strašidlo = jít čůrat;
d) frazeologické obraty kompletně shrnuté v subkorpusu B. Jsou to frazémy, v nichž bázové
slovo nereferuje k pohádkové bytosti a obrat jako celek ani netematizuje žádné jejich
vlastnosti, stavy nebo činnosti. Takovéto typy frazeologických jednotek byly dohledány
pouze pro následující tematické třídy:
- KRÁL: např. král ptactva = slavík; králové stok = čističi záchodů;
- KRÁLOVNA: např. královna zbraní = pěchota; královna moře = Benátky;
- ČARODĚJKA/ČARODĚJNICE: např. upalování čarodějnic = fanatické, kruté mocenské
pronásledování lidí, odsuzování a perzekuce apod.;
- STRAŠIDLO: např. mít v hlavě strašidlo = hrozivou představu;
- DUCH: např. být jako z kozy duch = být slabý jako kozí dech, mít chatrné zdraví;
lidský duch = duševní síla, nadání, inteligence;
Do svatého Ducha nespúštěj se kožicha = pranostika spojená s Dušičkami (2. 11.);
90
Srov. Říkadla (1955) od Josefa Lady.
107
- LOUPEŽNÍK: např. dvaatřicet loupežníků = označení soupravy hracích karet (v žertovném
smyslu).
Typy excerpcí, jež jsou výše uvedeny v bodech a)−d), do sestavení obrazu
pohádkových bytostí v české frazeologii nevstupují, ale jsou výsledkem snahy o co
nejúplnější soupis frazeologických obratů obsahujících bázové slovo či bázové sousloví
z tematického celku Pohádkové bytosti. Znamenají tak přidanou hodnotu této studie a − pro
mnohdy i překvapující či úsměvný význam celého obratu − určité oživení (zejména v případě
frazeologických obratů ze subkorpusu B).
Bonusem celého registru ustálených jednotek s pohádkovou tematikou jsou také
excerpované obraty nefrazeologického typu (zařazené do subkorpusu C), zejména
terminologická či slangová sousloví obsahující bázové slovo z tematického celku Pohádkové
bytosti. Tyto obraty jsme do korpusu zařadili pro zajímavost a zpestření.
108
5. KORPUSOVÁ ČÁST 2 S KOMENTÁŘI
Jak již bylo avizováno, Korpusová část 2 s komentáři sumarizuje pouze frazeologické
obraty z tematické třídy ČERT. Během excerpcí se totiž vyjevilo, že česká frazeologie
disponuje formálně i funkčně velmi širokou škálou frazeologických jednotek s bázovým
slovem „čert“ (včetně různých synonymních, slovnědruhových a tvaroslovných variant).
Daný korpus tak zahrnuje 52 sémantických tříd, jež prostřednictvím svého názvu buď
vyjadřují to, co z logiky významu frazeologického obratu vyplývá pro samu pohádkovou
bytost čerta, a lze tedy zahrnout do jeho frazeologického obrazu, nebo reflektují komunikační
či ne-komunikační funkce, jež z užití frazému obsahujícího bázové slovo „čert“ vyplývají,
nebo do třetice vyjadřují příznaky, které vyplývají z významu frazeologické jednotky jakožto
celku a s pohádkovou bytostí nemají takřka nic společného, tj. nelze je s ní usouvztažnit.
V některých frazeologismech je totiž bázové slovo pouze součástí (komponentem)
obratů k vyjádření daných atributů, okolností a funkcí, aniž by sama bytost čerta označená
bázovým slovem tyto příznaky vykazovala, zatímco v jiných obratech je i sama pohádková
bytost označená bázovým slovem nositelem nebo vykonavatelem příznaků, okolností či
funkcí (zobecněných v názvech sémantických tříd). Např. z frazému Ta ví, kde čert večeří je
patrné, že příznak „klevetnictví“ nelze spojit s pohádkovou bytostí čerta, ale pouze s tím,
ke komu frazém jako celek referuje. Ale např. atribut „neskromnost“ lze z frazeologické
jednotky Dej/podej/nastrč čertu prst a (hned) chce celou ruku / paži / tě celého spojit nejen
přeneseně s kýmkoliv jiným, kdo se tímto způsobem v dané komunikační situaci zachoval
a ke komu daný frazém přeneseně referuje, ale také (jakoby zpětným logickým krokem) se
samotnou bytostí čerta, neboť se to vyrozumívá z obsahu frazeologického obratu.
Ukázalo se také, že příznak představující název sémantické třídy (např. „Chytrost,
mazanost, vychytralost“) lze z některých excerpcí usouvztažnit jen s tím, ke komu frazém
jako celek referuje (např. být tam, kde všem čertům ocasy svazovali = ‚být mazaný‘ −
tj. mazaný je ten, ke komu obrat jako celek referuje; z obsahu tohoto konkrétního frazému
nelze vyvodit, že by byl chytrý i sám čert), zatímco z jiných excerpcí lze spojit jak
s pohádkovou bytostí samou, tak s tím, ke komu frazeologické spojení referuje (např. Mluví
dvakrát do roka s čertem = ‚je chytrá‘ − tj. konzultuje s čertem, proto je chytrá; implicitní
informace: čert je chytrý, a je proto chytrý i ten, kdo s ním konzultuje).
V tematických třídách 1.−31., shrnutých v Korpusové části 1 s komentáři, se vyskytuje
jen minimum frazeologických obratů, které (z logiky významu frazeologické jednotky jakožto
109
celku) nevyjadřují příznaky usouvztažnitelné s pohádkovou bytostí samou. Ojedinělé obraty
tohoto typu se vyskytují pouze v tematické třídě KRÁL, DRAK a STRAŠIDLO, přičemž
u příslušných názvů sémantických tříd explicitně uvádíme, že vyjadřují významy
neusouvztažnitelné s pohádkovými bytostmi označenými bázovým slovem.
V tematické třídě 32 (ČERT) je ovšem takovýchto excerpcí velké množství. Proto jim
jsou v Korpusové části 2 primárně rezervovány sémantické třídy 32.26−32.52. Sémantické
třídy 32.1−32.25 naopak primárně tematizují prostřednictvím názvu sémantické třídy
příznaky, jež lze z daných excerpcí přisoudit pohádkové postavě čerta. Česká frazeologie
ovšem často zahrnuje také frazémy, z jejichž významu lze tytéž příznaky (zase z jiných
frazeologických obratů s týmž bázovým slovem) přisoudit pouze tomu, ke komu obrat jako
celek referuje, a bázové slovo „čert“ se tak stává pouze komponentem těchto obratů. Mnohé
sémantické třídy 32.1−32.25 proto zahrnují excerpce uvedeného dvojího typu, tedy jednak ty,
v nichž je daný příznak usouvztažnitelný přímo s pohádkovou bytostí čerta (mnohdy zároveň
i usouvztažnitelný s tím, ke komu frazém jako celek referuje), a jednak ty, v nichž je tentýž
příznak usouvztažnitelný pouze s tím, ke komu obrat jako celek referuje (tedy nikoliv
s bázovým slovem referujícím k pohádkové bytosti). Oba tyto typy excerpcí v sémantických
třídách důsledně a explicitně odlišujeme.
Během rozřazování excerpcí do jednotlivých sémantických tříd bylo třeba vyrovnat se
také se skutečností, že v řadě frazeologických jednotek sice globální význam celého spojení
netematizuje příznak pohádkové bytosti (vyjadřuje obecný příznak či okolnosti, nebo
vyjadřuje příznak kohokoliv jiného, k němuž obrat jako celek referuje), ale pro pohádkovou
bytost lze z daného obratu implicitně vyvodit (zpětným logickým krokem) příznak jiný. Např.
frazeologismus třást se na korunu/krejcar/peníze jako čert (na hříšnou duši) jako celek
tematizuje „lakotu“, byť nikoliv lakotu čerta. Pro postavu čerta lze implicitně vyvodit
skutečnost, že „se ‚třese‘ na duše hříšníků“ = tj. trestá hříšníky, odnáší jejich duše.
V takových případech řadíme obraty jak do sémantické třídy na základě příznaku z globálního
významu (čímž se vyjevuje, s jakými všemi skutečnostmi je bázové slovo „čert“ v české
frazeologii spojováno), tak do sémantické třídy odrážející příznak, který lze zpětně přisoudit
samotné postavě čerta (čímž se vyjevuje, na základě jakých příznaků je utvořen obraz této
bytosti v české frazeologii). Na toto dvojí zařazení je přitom v Korpusové části 2 důsledně
upozorňováno formou odkazů k sémantické třídě, kde je týž frazeologický obrat také uveden.
V těch případech, kde by se mohlo toto zpětné implicitní vyvození příznaku bázového slova
jevit jako méně průhledné, uvádíme do závorky tzv. „implicitní informaci“, na základě které
110
jsme konkrétní frazém zařadili do dané sémantické třídy a tematizovaný příznak označili
zároveň za příznak dané pohádkové bytosti čerta.
Pokud je bázové slovo označující pohádkovou bytost čerta nositelem či
vykonavatelem daného příznaku, pak je relevantní pro zapojení do obrazu pohádkové bytosti
čerta v české frazeologii. Stejně jako v případě předchozích 31 tematických tříd, tak i v této
třídě poukazujeme na komunikační funkce a postoje mluvčích, jež vyplývají z užití
frazeologického obratu v daném kontextu, případně též na situační okolnosti, jež jsou
frazeologickými jednotkami reflektovány.
Pokud bázové slovo označující pohádkovou bytost čerta není nositelem či
vykonavatelem uváděných atributů, pak frazém, v němž se toto bázové slovo vyskytuje, do
výsledné rekonstrukce frazeologického obrazu označované pohádkové bytosti nevstupuje,
avšak je nedílnou součástí Korpusové části 2 s komentáři.
32. ČERT
A) Čert je v SSJČ nahlížen jako „(v náboženských představách a v pohádkách)
nadpřirozená bytost obývající peklo, zosobňující zlo, nepřátelská člověku a představovaná
obyčejně v podobě člověka s chlupy, rohy, kopytem a s ocasem“ (SSJČ, 2011b). S bázovým
slovem „čert“ v tomto vymezeném (pohádkovém) významu jsou v české frazeologii
spojovány následující skutečnosti:
32.1 Zlo, zlé úmysly, (zlomyslné) škození:
V následujících frazeologických obratech je čert implicitně představován jako
ztělesnění zla a zloby, nebo se bázové slovo vyskytuje ve výrazech vyjadřujících (explicitně
či implicitně) zlomyslnost, poťouchlost s cílem ublížit někomu nebo jakkoliv uškodit. Tyto
rysy lze usouvztažnit s postavou čerta bez ohledu na to, že toto zlé, zlomyslné jednání
a projevy jsou ve frazeologických obratech přenášeny na kohokoliv jiného. Prohlásíme-li
například o někom, že je „učiněný ďábel“, nebo že „je na mě jak luciáš“ apod., sdělujeme tím,
že je v prvním uvedeném příkladu krutý, zlý člověk a v druhém uvedeném příkladu, že je zlý,
přísný. Z obratů lze „zpětně“ vyvodit implicitní informaci: také ďábel/luciáš je krutý, zlý,
přísný apod.):
hotový/učiněný ďábel = 1. krutý, nepříjemný člověk (ale také: 2. živý, bujný člověk − viz
32.7); ďábelské/ďáblovy nástrahy = zlé, zlomyslné léčky, s cílem provést něco zlého, ublížit;
ďábelský plán = zlovolný záměr provést něco zlého, ublížit, zničit apod.; (mít) ďábelský
pohled = vypadat nebo dívat se zle, zlomyslně, popř. divoce; Je na mě jak luciáš = velmi
111
přísný, zlý; spolčit se s ďáblem = být zlý, zlomyslný apod.; Ďábli v něm sedí = 1. je zlý (ale
také: 2. je neposedný − viz 32.7); Ďábel neoře ani nekopá, a proto vždy o zlém přemýšlí; Čert
vždy musí svou králku provést/vyvésti91
; Je to taková čertova podšívka = je poťouchlý; být
čertem drbaný (zastaralé) = mít čertovské, zlé úmysly; topit čertem = mít nekalé úmysly;
kutit čerty = mít nekalé úmysly; To by v tom byl čert, aby/kdyby… = To by v tom měl prsty
čert, kdybych to nepřekonal apod.; vyhnat z někoho ďábla = násilím někoho napravit.
(Z daného frazeologismu lze implicitně vyvodit atribut zla, škození: když z někoho ďábla
nevyženeme, dotyčný bude páchat zlo a škodit; ďábel je ztělesnění zla, tzn. vyhnat z někoho
ďábla = vyhnat z někoho zlo. Pro tematizování násilí je daný obrat zároveň řazen do třídy
32.10); zlá moc/síla = ďábel jako ztělesněné zlo. (Daný frazém sice neobsahuje bázové slovo,
avšak jako celek představuje frazeologické pojmenování pohádkové bytosti čerta, proto je do
tohoto subkorpusu A zařazen. Do této sémantické třídy je zařazen na základě vyjadřovaného
příznaku zla. Zároveň je obsažen v sémantické třídě 32.23, vyjadřující sekundární
pojmenování čerta samého).
V některých frazeologických obratech je s bázovým slovem spojen příznak krádeže,
odcizení něčeho (32.14). Z významu daných frazémů však vyvozujeme, že krádež ve smyslu
„obohacení se o něco“ není cílem daného jednání. Čert usiluje o škození druhým, a proto
například bere i věci. Z tohoto důvodu jsme dané obraty zařadili do této sémantické třídy,
která akcentuje konečný cíl, tj. uškodit někomu (a nikoliv „něco odcizit“), ale také
do sémantické třídy 32.14 akcentující sám způsob škození (tj. krádež, odcizení):
Co by čert želízko ukradl = co by něco čert vzal; Čert na tom má ruku / na tom sedí = o věci,
kterou nelze najít; Kde nic není, ani čert nebere.
V následujících obratech je pak čert představen jako trvale škodící, nepolepšitelná,
případně též nevděčná bytost:
Čert vždycky čertem bude; Čert čerta káže; Čert nikdy nespí = čert je kdykoliv připraven
škodit; v každou chvíli může přijít neštěstí, nehoda apod.; Což se z ďábla urodí, ďábel jest;
Co od čerta přišlo, zase k čertu odešlo = 1. od čerta nikdy nevzejde nic dobrého (ale také: 2.
nespravedlivě nabyté jmění je nestálé92
); Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění
(pro tematizování pekla je frazém zařazen také do sémantické třídy 32.25); Pán Bůh spolčil,
čert dělil; Čert zlým za dobré, a pole dobrým za zlé se odměňuje = čert dobro oplácí zlem,
91
Václav Flajšhans (2013) uvádí, že daný frazeologismus je podle Jungmanna odvozen od zvyku o letnicích,
kdy chodili hoši a děvčata s „králem a králkou“ po vsi, dům od domu; podle jiných jde o hru šachy, když někdo
obratně vyvede svou dámu. Na základě druhého zmiňovaného významu usuzujeme, že daným frazeologismem je
prezentována „moc“, (zlo)vůle čerta: vždy musí svou králku vyvésti = vždy musí ukázat svůj vliv a škodit,
pokoušet apod.
92
Frazém v tomto druhém možném významu netematizuje žádné atributy čerta.
112
pole naopak zlo dobrem: čím více je vláčeno, oráno a hnojeno, tím je úrodnější. Do této
sémantické třídy řadíme také frazém Kde ďábel nic nezmůže, aspoň zasmradí. Obrat
konkrétně tematizuje čertovo zapáchání, a proto je též řazen do sémantické třídy 32.21).
Implicitně lze ovšem vyvodit obecnější příznak škození: čert neustále úmyslně škodí. A kde
nemá možnost páchat zlo a škodit, alespoň „zasmradí“ (čímž také škodí); nějakým způsobem
tedy škodí trvale. Nevděk čerta se vyjevuje také z obratu Když ďábel byl nemocen, sliboval
jest dobrým býti – a když ještě pozdraven, ďábel horší nežli prve byl (pro rys pokrytectví
a neupřímnosti je daný obrat zařazen též do sémantické třídy 32.4).
Bázové slovo se ve významu škodící bytosti vyskytuje též v některých posměšných či
nelichotivých výrocích o ženách/babách:
V dvou babách vězí tři čerti = Baba jest třikrát horší nežli čert = Baba horší nežli čert(ice);
Kde je kozel zahradníkem, stará bába poručníkem, tam aby byl čert služebníkem.
V souborech frazeologických jednotek se také vyskytují výroky formulované z pohledu mužů,
podle nichž ženské uvažování a chování komplikuje mužské očekávání, přání, jednání apod.
Ženy jsou v nich dávány do souvislosti s čertem. Nejen ženy, ale i čert je tedy v těchto
obratech nahlížen jako bytost škodící, komplikující něčí záměry: Kam čert nemůže, nastrčí
bábu/ženskou = Kam ďábel nemůže, tam babu pošle = Kde sám čert nestačí, tam starou babu
strčí = Co nemůže ďábel dovesti, to baba vše hledí svésti.
32.2 Darebáctví, případně drzost:
V této sémantické třídě akcentujeme projevy darebáctví ve smyslu uličnictví,
nezbednosti, rozpustilosti a případně také drzosti, nikoliv tedy projevy darebáctví ve smyslu
ničemnosti, zlovolného ubližování apod. Tím tedy odlišujeme frazémy obsažené v této třídě
od obratů uvedených v sémantické třídě 32.1.
V následujících frazeologických obratech je čert implicitně představován jako
darebák, uličník (tyto rysy lze přisoudit čertovi přesto, že dané atributy jsou frazeologickými
obraty přenášeny na kohokoliv jiného):
být čertem svěcený; provést někomu čertovinu = způsobit někomu darebáctví; být namísto
čerta = působit samé pohoršení, nepříjemnosti, potíže apod.; mít (s někým) čertovy hody =
mít s někým trápení, je to dareba; Čerti/čertovina mu koukaj/koukají/kouká z očí / z každého
oka = je dareba; Čert ho na vrbě strojil/dělal = Čert ho pletl na vrbě, když měl dlouhou chvíli
= je to darebák; Čert se do něho obul = je nezbedný; Vybral čertovi mladé = je to velký
113
darebák93
. Rys darebáctví v uvedeném frazému implicitně spojujeme též s postavou čerta,
neboť ten, na koho je tento příznak přenášen, není darebákem kvůli samotnému skutku
odcizení něčeho, ale kvůli tomu, že přijal malé čerty za své, spolčil se s nimi, čímž se stal jako
oni darebákem. Obdobně interpretujeme slovníkem stanovený význam („je to dareba“)
následujícího frazému: Vybral troje čerty a o trojích ještě ví = je to dareba.
Bázové slovo „čert“ se vyskytuje také jako komponent ve frazeologických výrazech
vyjadřujících projevy darebáctví, uličnictví, nezbednosti, rozpustilosti, drzosti apod.
kohokoliv jiného než čerta samého:
Čertovi ocas vytrhla (o ženě) = je darebnice; Na čerta by dotřel (zastaralé) = je drzý; Jest
dobrý/správné čertu v dary/dar dáti − s dovětkem „nového léta“ nebo „Štědrého večera“
(zastaralé) = je to ničema, darebák. Tyto frazeologické obraty tedy nevytvářejí obraz čerta
v české frazeologii, neboť netematizují atributy pohádkové bytosti samé.
32.3 Ošidnost, nedůvěryhodnost, nebezpečí:
Sémantická třída shrnuje frazeologické obraty s významem ošidnosti,
nedůvěryhodnosti, nebezpečí. Ošidnost je zde vymezena sémem „záludný, skrývající v sobě
nečekané nebezpečí“, ne tedy sémem „vědomě klamný“ (který je akcentován v následující
sémantické třídě). V těchto frazémech je postava čerta (implikovaná ve výrazu „čertovina“)
implicitním nositelem či původcem daných příznaků:
V tom je nějaká čertovina = je v tom skryto něco nepříznivého, nedůvěryhodného apod.
(implicitní informace: čertovina neboli čertovské jednání nevzbuzuje důvěru, skrývá v sobě
potenciální nebezpečí); zavánět čertovinou = jevit se podivně a mít známky skrytého
problému, komplikace; čuchat/čichat/větřit/tušit (v něčem) čertovinu = cítit nebo tušit
v něčem skrytý problém, komplikaci; To smrdí čertem = je to nebezpečné; Co je/jde šeptem,
to je/jde (s) čertem = co je sdělováno potichu, je podezřelé, vyvolává to nedůvěru a může
svědčit o nečestném úmyslu (implicitní informace: čert nevěstí nikdy nic čestného, vzbuzuje
jen nedůvěru); Tu čert spí (popadneš ho za ocas) = je to nebezpečné; Čert si tu hraje
(slovenské rčení) = je to nebezpečné; Nevolej čerta, mohl by se ti zjevit = nezahrávej si,
nerouhej se, je to nebezpečné.94
Bázové slovo „čert“ se objevuje také v (lidových) názvech různých ošidných věcí,
jevů, špatných bytostí apod. Tato frazeologická sousloví zařazujeme do subkorpusu A, neboť
93
Srov. Vybere čertovi mladé, kdyby na hnízdě seděl (= je to velký chytrák).
94
Tento frazeologismus je založen na tabuové představě, podle níž se cokoliv mocného a zlého přivolá pouhou
zmínkou.
114
v nich bázové slovo referuje k (pohádkové) bytosti čerta. Protože však daná spojení jako celek
netematizují atributy této postavy, ale označují jiné skutečnosti, nebyly zařazeny
do rekonstrukce obrazu čerta v české frazeologii, avšak jsou rovnocennou součástí našeho
korpusu:
čertovy obrázky = karty − zpravidla na mariáš; čertovo kopýtko/kopyto = něco záludného,
ošidného; čertovo koření = tabák; ďáblův/ďábelský vynález = 1. objevení, vytvoření něčeho
důmyslného a jeho využití v praxi, které však přináší nežádoucí efekt, zkázu (ale také: 2.
zařízení, které místo spolehlivé služby přináší svému uživateli jen subjektivní nepříjemnosti
a potíže); ďáblův advokát = člověk v dobrovolné roli obhájce nepopulárního druhého či
nepopulárního opatření.
32.4 Lež, pokrytectví, neupřímnost, faleš, lest, úmyslně klamné jednání:
Bázové slovo „čert“ se vyskytuje také v mnohých frazeologických výrazech
vyjadřujících pokrytectví, taktizování, lhaní apod.
V následujících frazeologismech je daný příznak explicitně spojen s bázovým slovem,
nebo jej lze implicitně vyvodit z významu frazému jako celku a s postavou čerta zpětně
usouvztažnit:
Když ďábel byl nemocen, sliboval jest dobrým býti – a když ještě pozdraven, ďábel horší
nežli prve byl (pro rys nevděčnosti je obrat zařazen také do sémantické třídy 32.1); Lichva
a lest dělá ďáblu čest; V andělské postavě čert!; Nedarmo čert svou mateř bil, že se neuměla
vymluviti / Proč čert bábu bil? Že se neuměla vymluviti (Dané obraty jsou do této sémantické
třídy zařazeny kvůli nucení ke lži, výmluvám: když se bába nevymluví, bude bita. Pro rys
násilí je obrat zařazen také do sémantické třídy 32.10).
V následně uvedených frazémech je bázové slovo pouze komponentem k vyjádření
daných příznaků (vyjevujících se z významu frazému jakožto celku), a nejedná se tedy
o atributy čerta samého (neboť je nelze ani zpětně jako jeho příznaky vyvodit a usouvztažnit
s bázovým slovem):
mluvit andělsky ďábelsky = všemožně se snažit přesvědčit – pochvalou, slibem, hrozbou či
zastrašováním; pálit svíčku pánubohu i čertu = i bohu svíčku i čertu oharek rozsvítiti =
každému svatému svíčku a čertu dvě = ďáblu dvě svíčky a bohu jedna = být obojaký; (Někdy
třeba i) čertu svíčku zapálit/rozsvítit/zažehnout = nepřítele si naklonit darem, zdvořilostí
apod.; Drží Pána Boha za nohy a čerta za rohy = je pokrytec; jednoho čerta vyhnat a deset
115
jiných vehnat (zastaralé) = je pokrytec95
; i s čertem trefit (zastaralé) = 1. být obojaký (ale
také: 2. umět si poradit − viz 32.8); Vylže se i čertům z pekla; mít od čerta vypůjčené uši =
všechno slyšené překroutit; Modlí se před kaplí a čert mu sedí v kápi = pokrytec; Bohu slouží
tak, aby čerta nerozhněval (zastaralé) = chovat se vypočítavě, obojakým způsobem.
32.5 Pokoušení, nástrahy:
Čert je v české frazeologii představován také jako úmyslně špatný rádce, pokušitel
svádějící někoho ke špatnostem. Projevem a konečným cílem tohoto jednání je také úmyslné
škození a zlo, ovšem tuto sémantickou třídu odlišuje od sémantické třídy 32.1 právě rys
pokoušení, podněcování ke špatné akci, ponoukání ke zlu96
či úmyslně špatné rady:
Čert mu dal nouzi = poslechnul čertovu špatnou radu; Čert vám dal nos = čert vám to záměrně
špatně poradil; Čert mu to našeptal/napískal/nahodil/navalil/spískal/dal na harc apod.
= (o nějaké nerozvážnosti); poradit se s čertem = rozhodnout se vzhledem k výsledku špatně;
upsat se/duši čertu/ďáblu = 1. (v pohádce) slíbit čertu svou nesmrtelnou duši za slib výhod
(ale také: 2. zavázat se nerozvážně a být za to vytrestán nebo muset pro to nadměrně
obětovat); spolčit se s ďáblem = nechat se svést ke špatnostem; Čert mu nedal dobře dělat =
dopustil se chyby; Kdež Pán Bóh cierkev vzdělává, tam ďábel kapli(ci) = Není toho
kostelíčka, kde by neměl čert svou kapli = čert všude číhá a pokouší člověka; Čert má mnoho
cukru, a proto i hřích činí sladkým; Do svého ďábel lžíci medu vpustil a do cizího dvě97
; Čert
o samotách nejvíc uloví = člověk o samotě podléhá více pokušení, a tedy hřeší; Anděl
v pravdě pomáhá a čert ho ke lži nabádá.
Některé frazeologické obraty vyjadřují jako celek snahu překonat čertovo pokoušení.
Ovšem i z těchto obratů lze zpětně vydělit rys pokoušení a spojit ho s bázovým slovem:
bojovat/zápasit s ďáblem = 1. překonávat pokušení (ale také: 2. bojovat proti nepříteli);
přemáhat ďábla; Bděte, neboť ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral/pohltil =
buďte opatrní a nenechte se zlákat, a tím i zničit; Odstup (ode mne), satane/satanáši = nechci
s tebou/tím mít nic společného.
32.6 Rychlost, prudkost, horlivost pohybu:
95
Srov.: Bitím podaří se jednoho čerta vyhnati, a deset jiných vehnati.
96
Proto do této sémantické třídy neřadíme např. obraty ďábelské/ďáblovy nástrahy = zlé, zlomyslné léčky;
ďábelský plán = zlovolný záměr provést něco zlého, ublížit, zničit apod., v nichž není cílem někoho k něčemu
ponoukat, ale aktivně mu sám (nástrahami, plány) ublížit, uškodit.
97
Tento frazém byl nalezen pouze u F. L. Čelakovského, jenž však daný obrat nevysvětluje. Jeho význam
odvozujeme na základě možné analogie s významem frazeologismu Čert má mnoho cukru, a proto i hřích činí
sladkým. Cukr a med činí i hřích sladkým − a tak čert sladí nejen sobě, ale dvojnásobně pak cizím, aby je o to
více pokoušel a sváděl ke hříchu.
116
Mnohé frazémy s bázovým slovem „čert“ tematizují velkou rychlost, horlivost,
prudkost až zběsilost pohybu a tyto rysy lze označit za explicitní či implicitní příznak
(pohádkového) čerta:
jet/jezdit/hnát se/běžet apod. jako čert = rychle jet (implicitní informace: čert je rychlý); Běží
(apod.), jako když ho (všichni) čerti honí = divoce, jakoby v panice; Běží jako čert k židovi =
rychle pospíchá; (být) rychlý jako ďábel; ďábelská jízda = velká rychlost; Pes žere jako
s čertem o základ = horlivě, hltavě; Baby se ztratily, jako když luciper jede na svini = rychle;
Lítá jak hasačert = rychle a vztekle (pro rys vzteklosti je obrat zařazen také do sémantické
třídy 32.11); vyletět odněkud jako čert (z pekla) = zběsile; vyletět na někoho jako čert =
slovně nebo fyzicky se za někým prudce rozběhnout; vyskočit/vyletět jako čert/čertík ze
škatulky/z krabičky; Utíká jako ďábel před křížem = bázlivě, horlivě (pro rys bázně je obrat
zařazen také do sémantické třídy 32.13); Když se žebrák na koně dostane, ani čert ho
nedohoní = utíká rychleji, nežli utíká sám čert; i zde lze vygenerovat implicitní informaci: čert
je rychlý (tedy i přes dodatek, že žebrák na koni je rychlejší). Obrat je zařazen též
do sémantické třídy 32.9; Utíká jako ďábel před křížem = bázlivě, horlivě (pro implicitní
příznak strachu čerta před křížem zařazujeme tento obrat také do sémantické třídy 32.13).
32.7 Divokost, neposednost, přemíra energie:
Rychlost, prudkost či horlivost jsou nebo mohou být též součástí příznaků, které
vymezují tuto sémantickou třídu 32.7. Avšak zatímco u frazémů ze sémantické třídy 32.6
akcentujeme především onen časový rozměr („rychle, prudce, horlivě − s malou spotřebou
času“), v této sémantické třídě 32.7 pak zdůrazňujeme příznak kvalitativní. Tato třída je tedy
vymezena obraty vyjadřujícími neposednost, divokost, přemíru energie apod., jež lze
s bázovým slovem usouvztažnit:
(Všichni) čerti s ním šijí = chvíli neposedí; mít čerta v těle = být divoký; být jako čert = být
velmi živý, plný energie, popř. rozpustilých nápadů; Je to kvítko z čertovy zahrádky = je čilý,
divoký; být jako čertem/ďáblem posedlý = chovat se a mluvit nepochopitelně divoce,
nevypočitatelně, event. ztřeštěně; prudce pobíhat sem a tam98
; vrhnout se do práce jako ďas /
být do práce jako čert = plný elánu do práce; být/lítat jako Luciper = vztekle, prudce
a bouřlivě pobíhat sem a tam; prchlivě reagovat na nepříznivou zprávu či zjištění, rušící něčí
plány (pro rys vzteklosti a prchlivosti je obrat zařazen také do sémantické třídy 32.11);
hotový/učiněný ďábel = 1. živý, bujný (ale také: 2. krutý − viz 32.1); čertův chlapík
98
Podle pověry se člověk ovládnutý čertem chová divoce, nepřirozeně apod.
117
= 1. divoký, bujný, nezkrotný (ale také: 2. vykutálený, mazaný − viz 32.8); čertova holka
= čilá, divoká; Ďábli v něm sedí = 1. je neposedný (ale také: 2. je zlý − viz 32.1); Čert s ním
obšívá dírky = je neposeda; Dovádějí, jako by čerty z řetězu pustil = divoce, nezbedně.
32.8 Chytrost, mazanost, vychytralost:
Bázové slovo „čert“ se také vyskytuje ve výrazech vyjadřujících chytrost, mazanost,
důvtipnost, ale i vychytralost apod. Výrazy vyjadřující „vychytralost“ zároveň nesou příznak
lstivosti: vychytralý znamená ‚lstivě chytrý‘ (SSJČ, 2011t). Tyto obraty jsou proto zařazeny
jak do této sémantické třídy, tak i do třídy 32.4. Ze všech následujících frazémů lze příznak
chytrosti, mazanosti či vychytralosti implicitně (zpětně) přisoudit též postavě čerta samého,
přestože tyto rysy jsou frazémem přeneseně přiřazovány komukoliv jinému:
Mluví dvakrát do roka s čertem = je chytrá (tj. konzultuje s čertem, proto je chytrá; implicitní
informace: čert je chytrý, a je proto chytrý i ten, kdo s ním konzultuje); Čert k ní chodí na
radu = je velmi chytrá (Z významu frazému nelze vyvodit informaci, že by čert byl hloupý.
Frazém referuje k bytosti, která je natolik chytrá, že i čert k ní chodí na radu − a tak je čert
také chytrý.); Ten je za/nad devět čertů = je chytrý (Frazém nebyl zařazen do sémantické třídy
32.9 Velká či malá míra/množství něčeho, neboť jednak ve výrazové stránce frazému není
uveden příznak, který by byl spojením „za/nad devět čertů“ intenzifikován, a jednak
z významu daného obratu tak, jak je zde uveden a převzat z frazeologických slovníků,
neplyne intenzifikace daného příznaku. Frazém má pouze význam „je chytrý“, nikoliv „je
velmi chytrý“); Má ďábla v nose = je důvtipný (implicitní informace: je důvtipný díky
ďáblovu zapříčinění: čert mu sedí v nose, a tak mu radí; čerta lze považovat nejen za původce,
ale též za nositele daného příznaku důvtipnosti); čertův chlapík = 1. vykutálený, mazaný (ale
také: 2. divoký, bujný, nezkrotný − viz 1.7); Vybere čertovi mladé, kdyby na hnízdě seděl = je
velký chytrák.99
(Z významu frazému nevyplývá, že by byl čert hloupý, ale že ten, k němuž
obrat jako celek referuje, je natolik chytrý, že by přelstil i chytrého čerta. Proto obrat
zařazujeme do této sémantické třídy. Zároveň zde uvádíme také to, že frazeologismus má sice
význam „je velký chytrák“, avšak nemůže být zařazen do sémantické třídy Velká či malá
míra/množství něčeho, neboť žádná z obou propozic v tomto frazému nevyjadřuje velkou
nebo malou míru či množství něčeho, co je tematizováno v druhé propozici.100
); Za svatého
se nehodí a za čerta/ďábla je hloupý = je to budižkničemu (Z významu tohoto frazému je
99
Srov.: Vybral čertovi mladé (= je to velký darebák).
100
Podrobněji je kritérium zařazení frazeologických obratů do sémantické třídy Velká či malá míra/množství
něčeho vysvětleno v odpovídající sémantické třídě, tj. 31.9.
118
možné vyvodit informaci, že čert je chytrý − kdežto ten, k němuž frazém jako celek referuje,
je hloupý na to, aby byl čertem.). Čert si z něho udělá kočičák = je šibal, na kterého čert
jednou vyzraje. Význam tohoto frazému tak, jak je uveden ve frazeologických slovnících a ve
shodě s tím i zde, nabízí dvojí možnou interpretaci. Ta se odvíjí od dvojího možného
významu výrazu „šibal“, tj. 1. šibal jako šprýmař a 2. šibal jako darebák (SSJČ 2011q). Odtud
pak plyne dvojí možný význam frazému jakožto celku: 1. čert je mazaný, a tak si poradí
s každým šibalem − šprýmařem (ale také: 2. čert ho jednou potrestá, jako každého šibala −
darebáka. Proto obrat zařazujeme jak do této sémantické třídy, tak do třídy 32.12); i s čertem
trefit (zastaralé) = 1. umět si poradit (ale také: 2. být obojaký − viz 32.4).
Ve třech následujících frazémech nelze tematizovaný příznak (zpětně) usouvztažnit
s postavou čerta:
být tam, kde všem čertům ocasy svazovali (zastaralé) = být mazaný; vědět, kde čert vejce
snese = být velmi chytrý, důvtipný (implicitní informace: vědět i nemožné, tj. vědět i to, kde
čert vejce snese. Postava čerta není v tomto frazému nositelem atributu chytrost); být všemi
ďábly podšitý = být mazaný (implicitní informace: být mazaný díky ďáblovu zapříčinění;
z významu daného frazému se vyjevuje, že ďábel je původcem, nikoliv však nositelem
daného příznaku mazanosti).
Excerpována byla také řada frazeologismů tematizujících chytrost, mazanost apod.,
v nichž však bázové slovo nereferuje k pohádkové bytosti čerta, ale nese význam „velká či
malá míra nebo množství“ tematizované vlastnosti. Obraty tohoto charakteru tedy nemohly
být zařazeny do subkorpusu A (a vstoupit do rekonstrukce obrazu pohádkové bytosti čerta
v české frazeologii), ale uvádíme je v subkorpusu B.
32.9 Velká či malá míra/množství něčeho:
Do této sémantické třídy řadíme takové frazeologické obraty, v nichž je význam
„velká nebo malá míra či množství něčeho“ vyjádřen formou celých propozic. V těchto
propozicích referuje bázové slovo k pohádkové bytosti, proto jsou tyto frazémy součástí
subkorpusu A. Propozice však jako celek vyjadřuje velkou nebo malou míru či množství
něčeho, co je buď tematizováno v jiné propozici (jež je součástí daného frazému), nebo
vyjadřuje velkou nebo malou míru či množství něčeho, co se vyjevuje ze situačního kontextu.
Tento situační kontext lze vnímat jako skrytou propozici, neboť propozice vyjádřená
frazémem nemá v těchto typech frazémů sama o sobě žádnou funkci. V obratech s oběma
vyjádřenými propozicemi dochází k tzv. křížení propozic, v nichž některé mohou být též
nevětné, tj. vyjádřené zejména formou infinitivu. V obratech s jednou vyjádřenou a druhou
119
skrytou propozicí pak dochází k (implicitní) sémantické determinaci propozic: formálně
vyjádřená propozice (tj. frazeologická jednotka) je sémanticky závislá na nevyjádřené
propozici (tj. na situačním kontextu). Propozice obsahující bázové slovo „čert“ ovšem
netematizují žádný příznak (vlastnost, činnost či stav) pohádkové bytosti. Do této sémantické
třídy je zařazujeme na základě jejich intenzifikační funkce: intenzifikují obsah jiné propozice,
tj. vyjadřují velkou či malou míru nebo množství toho, co je v dané propozici tematizováno.
Obraty tohoto typu jsou tedy součástí tohoto korpusu. Nevytvářejí obraz čerta samého, ale
poukazují na intenzifikační funkci daných obratů za použití bázového slova:
křičet/vyvádět, jako když ho (všichni) čerti berou / jako by ho všichni čerti brali
= velmi křičet/vyvádět; Má všeho dost jako čert plev (slovenské rčení) = má všeho hodně
(tj. tak hodně, jak hodně má sám čert; příznak je zesílen přirovnáním k čertovi, který má
hodně plev); Umí to jako všichni čerti = umí to hodně − tj. tak hodně, jako umí hodně čert
(příznak je zesílen přirovnáním k čertovi, který hodně umí); I čert by mu salutýroval = tak
moc je něco zdařilé apod. (Frazém je formálně tvořen jen jednou propozicí. V ní je čert
představitelem „něčeho velkého“, takže jeho salutýrování má „zaručenou“ intenzitu. Tím je
intenzifikována míra jakékoliv vlastnosti, kterou frazém doplňuje, např. Je
hezký/chytrý/pracovitý atd. (… že i čert by mu salutýroval).101
V obratu Když se žebrák na
koně dostane, ani čert ho nedohoní (= utíká rychleji, nežli utíká sám čert) je míra žebrákovy
rychlosti zesílena přirovnáním k čertovi, s nímž bývá v lidovém povědomí spojována
mj. i rychlost, prudkost pohybu, viz 32.6). Ve frazeologickém obratu být neúprosný, jako
když čerta o spasení prosí (= zcela neúprosný, nemilosrdný) je pak míra neúprosnosti zesílena
přirovnáním k prosbě čerta o vykoupení, což je požadavek zcela nesplnitelný.
Bázové slovo čert se vyskytuje také v obratech k vyjádření malé/menší míry či malého
množství něčeho, nebo k vyjádření prázdnoty:
Je tam, jako by čert vyletěl = pusto; Není tak hrozný čert, jak ho malují = nic není tak špatné,
jak se na první pohled zdá.
Do této sémantické třídy jsme nezařadili množství excerpovaných obratů, v nichž
samo bázové slovo má význam velké či malé míry nebo množství něčeho, takže nereferuje
k pohádkové bytosti. Tyto obraty jsou uvedeny v subkorpusu B.
32.10 Násilí:
101
Způsobu verbalizace situačního kontextu v tomto frazému a jejímu dopadu na typ mezipropozičního vztahu
věnujeme detailnější pozornost v kapitole 7.
120
Bázové slovo „čert“ je v některých obratech spojeno s rysem násilí. V následujícím
obratu je jeho vykonavatelem samotná postava čerta, jde tedy o její příznak:
Nedarmo čert svou mateř bil, že se neuměla vymluviti / Proč čert bábu bil? Že se neuměla
vymluviti. Implicitně z významu celého frazeologického spojení vyplývá také další příznak,
jenž lze s postavou čerta usouvztažnit: nabádání ke lži, výmluvám (když se bába nevymluví,
bude bita), proto obrat řadíme také do třídy 32.4.
Bázové slovo se dále vyskytuje ve frazému, který jako celek vyjadřuje násilí páchané
někým jiným. Bázové slovo se tak stává pouze součástí (komponentem) tohoto obratu:
vyhnat z někoho ďábla = násilím někoho napravit. Implicitně lze z tohoto frazeologického
obratu vyvodit další atribut čerta: zlo, škození (když z někoho ďábla nevyženeme, dotyčný
bude páchat zlo a škodit.; ďábel je ztělesnění zla, tzn. vyhnat z někoho ďábla = vyhnat
z někoho zlo). Obrat je tedy zároveň řazen do třídy 32.1.
32.11 Klení, rozčilování, hněv, vztek apod.:
V mnohých excerpovaných obratech vyjadřujících vzteklost, rozčilování, podráždění,
hněv, popudlivost, znesváření apod. je daný atribut přímo tematizován, nebo se implicitně
vyjevuje z propozičního obsahu celého spojení. Z obsahu následujících frazémů lze daný
příznak spojit nejen s tím, ke komu obrat jako celek referuje, ale též se samotnou postavou
čerta, neboť z implicitních významů daných frazeologických obratů lze zpětně vyvodit, že
čert je nositelem nebo vykonavatelem daných příznaků (a na základě toho tedy lze tyto
frazémy zařadit do celkového obrazu pohádkové bytosti čerta v české frazeologii):
koukat (se)/tvářit se/mračit se jako belzebub102
/luciper/čert = koukat (se)/tvářit se/mračit se
jako sedm/devět/sto čertů (případně s dovětkem „a desátý luciper“) = rozzlobeně se tvářit;
Hledí jako čert do baně/do kubaně = kouká zamračeně, nevrle; Tluče sebou jako ďábel
v pekle = je nevrlý, hněvivý; Lítá jak hasačert = lítá rychle a vztekle (pro příznak rychlosti
pohybu je obrat zařazen také do sémantické třídy 32.6); být/lítat jako Luciper = prchlivě
reagovat na nepříznivou zprávu či zjištění, rušící něčí plány; vztekle, prudce a bouřlivě
pobíhat sem a tam (pro rys divokosti je obrat zařazen také do sémantické třídy 32.7); Vjel do
něj ďábel = začal se náhle chovat nekontrolovatelně, zuřil (implicitní informace: ďábel do něj
vjel a zuří v něm, takže se i dotyčný nekontrolovatelně chová a zuří; ďábel je původcem
i nositelem tohoto příznaku).
102
Belzebub, kníže ďáblů, je v Bibli uváděn jako bůh Akaron (Kr 1,3). Luciper, satan, je s ním zaměňován až
později, původně to byl název planety Venuše (= lat. nosič světla).
121
V jiných obratech se bázové slovo stává pouze komponentem k vyjádření
předmětných situačních okolností. Postava čerta tak není vykonavatelem nebo nositelem
daného příznaku:
poslat někoho k čertu = proklínat, s klením zahánět pryč103
; zavadit o čerta = zaklít; Na čertu
líhá, na ďáblu vstává = stále kleje; Čertí se jak baba Petrova = je vztekloun; Co slovo, to hrom
a čert = stále kleje; Ďábel mezi nimi zavichřil = znesvářili se (implicitní informace: znesvářili
se kvůli ďáblovu zapříčinění − zavichřil mezi nimi, tj. znesvářil je. Ďábel je původcem, ne
však přímým účastníkem tohoto sváru, nelze tedy vyvodit závěr, že by čert byl znesvářený.);
Berou ho všichni čerti = zuří (implicitní informace: berou ho čerti, proto zuří − čerti jsou
původcem daného příznaku, avšak nikoliv jeho vykonavatelem, nelze tedy vyvodit závěr, že
čerti zuří); Když ženské perou, čerti je berou, a když chléb pekou, div se nevztekou; čertova
historie = zamotaná, protivná historka, příběh.
Mnohé frazémy s bázovým slovem „čert“ se užívají v reakci na nezdar, nepříjemné
překvapení a při klení. Tyto frazémy tedy netematizují žádné atributy (vlastnosti, činnosti,
stav) čerta, ale jsou vázány na situační kontext, v němž jsou pronášeny. Do této sémantické
třídy jsou zařazeny na základě pragmatických složek vyjadřovaného významu, které odrážejí
postoj mluvčího k promluvové situaci, a vyjadřují tak různé komunikační funkce:
Čert aby do toho…!; K čertu (se vším/s ním/tím)!; U všech čertů/u čerta …!; Kýho čerta,
(odkud jsi?); Ke všem čertům!104
; U čerta/ďábla! = k sakru; Čerte ďáble!; Ve jménu všech
ďáblů!; Ďasa (máš pravdu!); Čert/kat aby to spral!; Čert aby to vzal; Tu máš, čerte, kropáč!;
Jdi k čertu; Aby mě čert rozedřel/vzal!; Aby ti čert hlavu strhl!; Aby se v tom čert vyznal = je
to tak zamotané; Čert ti děkuj!; Čert mě může vzít (když to vidím) = rozčiluje mě to; Kterej
čert v tom vězí? = nechápu, proč to nejde… apod.; (To je k vzteku), co čert nechtěl = to je
jako naschvál; To nám byl čert dlužen = to je jako naschvál; Čert tě tam byl dlužen
= rozmrzelá poznámka: byl jsi tam zbytečný, napáchal jsi tam škody apod.; Kýž tě čert
z rosola snědl!
Bázové slovo „čert“ se také vyskytuje v (podrážděné, anebo žertovné) reakci
na nezvaného hosta: Koho to sem čerti nesou? / Kterej čert ho sem nese?
Excerpován byl také výraz, jímž dochází k dovolávání se čerta na důkaz pravdivosti
tvrzení, správnosti jednání apod.: Ať mě vezme čert (jestliže…)!
Excerpovány byly také další frazeologické obraty, které sice tematizují daný rys
(nadávání, klení, vztekání apod.), avšak bázové slovo „čert“ v těchto obratech vyjadřuje
103
Srov. poslat něco k čertu = hodit něco za hlavu.
104
Srov. jít ke všem čertům = jít pryč, kamkoliv; Šlo to ke všem čertům = zničilo se to.
122
velkou míru něčeho. Obraty jako celek vyjadřují velkou intenzitu daného příznaku klení či
vztekání (nadávat/klít jako čert/ďábel; řádit jako čert), a byly tudíž zařazeny do subkorpusu B.
32.12 Hlídání a trestání hříšníků, nemilosrdnost:
Z následujících excerpcí se vyjevuje, že postava čerta je aktivním vykonavatelem
tematizovaného atributu, tj. hlídání a trestání hříšníků:
být na něco (někoho) jako čert na hříšnou duši = hlídat něco/někoho jako čert; Jako čert hříšné
duše držeti; Čert si ho poznamenal = tj. pro jeho špatnost, aby ho následně mohl potrestat; čert
ho má rád = tj. pro jeho špatnost, následně ho potrestá; Čert naň ušil plachtu105
= potrestal ho
pro jeho špatnost; Zacházejí s ním jako čert s hříšnou duší = nešetrně, neobratně; Číhá naň jak
ďábel na hříšnou duši = lačně; Čertu sloužil, čert ho vzal = choval se špatně, skončil v pekle;
Přijde čert na ďábla = čert si zlého člověka najde a potrestá ho; čertu do kuchyně přijít
(zastaralé) = neujít trestu – padnout do rány tomu, u koho má nějaký vroubek; Čerti v pekle
kněžími orati budou; Sedí na něm jako čert na kovadlině = stále ho pronásleduje, hlídá; Jsi-li
dobrý, méně na tobě čert má = čert trestá hříšníky podle míry jejich provinění; Čert chce míti
nějakou šrůtku106
= nějakou „kořist“, kterou by potrestal za její hříchy; Čert po samotách
nejvíc uloví = člověk o samotě podléhá více pokušení, a tak má čert více hříšníků; Čert za
vlásek lapne a pazourem drží = hříšníka lapne a spravedlivě potrestá; Koho má čert vzíti,
netřeba ho klíti = čert sám hříšníka potrestá až dost – odnese ho do pekla; Čím kdo pěknější,
tím čertu milejší = pěkní lidé jsou více vystaveni pokušení, a tak i více hřeší; Hřích ďáblu
smích = ďábel rád trestá hříšníky; Čert si z něho udělá kočičák = je šibal, na kterého čert
jednou vyzraje. (Výše jsme představili dvě možné interpretace uvedeného významu frazému
jako celku. Ty se odvíjejí od dvojího možného významu výrazu „šibal“: 1. čert ho jednou
potrestá, jako každého šibala − darebáka (ale také: 2. čert je mazaný, a tak si poradí s každým
šibalem − šprýmařem. Proto obrat zařazujeme jak do této sémantické třídy, tak do třídy 32.8).
Kdyby čertův v pekle a vlkův v lese nebylo, dávno by kněží a pastuchové hladem zemřeli
= kdyby nebyli čerti a neodnášeli hříšníky do pekla, neměli by se lidé čeho obávat, a nechodili
by tudíž ani do kostela. (Frazém je do této sémantické třídy zařazen na základě implicitní
informace, že čerti trestají hříšníky. Kvůli rysu „strachování se“ je obrat zařazen též do
sémantické třídy 32.13). Co jednou čertu a lakomci v hrdlo přijde, toho žádný nevykoupí.
(Pro postavu čerta lze implicitně vyvodit nemilosrdné trestání hříšníků: jakéhokoliv hříšníka
se zmocní, toho již nepustí. Obrat je proto zařazen do této sémantické třídy. Zároveň je také
105
Srov.: Čert na něho už šije pytel (o zlém člověku: = brzy zemře).
106
Šrůtkem masa (neboli tzv. zákrčím) je většinou myšlen čistě zaříznutý plát či hranol masa.
123
uveden v sémantické třídě 32.36, neboť tematizuje lakotu, byť nikoliv lakotu čerta, jak
uvádíme níže.); třást se na korunu/krejcar/peníze jako čert (na hříšnou duši). (Pro postavu
čerta lze implicitně vyvodit skutečnost, že „se třese“ na duše hříšníků. Obrat je proto zařazen
do této sémantické třídy. Zároveň je také uveden v sémantické třídě 32.36, neboť obrat jako
celek tematizuje lakotu, byť nikoliv lakotu čerta.).
Excerpovány byly také frazeologismy, které jako celek tematizují smrt, umírání (a jsou
proto zařazeny do sémantické třídy 32.32). S bytostí čerta však v těchto obratech nelze spojit
rys smrti, ale (posmrtné) trestání/odnášení hříšníků. Kvůli tomuto implicitnímu, zpětně
vyvozenému příznaku bázového slova, tj. trestání a odnášení hříšníků, zařazujeme tyto obraty
též do této sémantické třídy:
Čert na něho už šije pytel107
= brzy zemře; Už se na něho chystá/strojí čert = o zlém člověku:
brzy umře; Vzal ho ďábel za starý dluh; Už ho čerti melou/smaží/praží/perou/žerou/odnesli
apod. = hříšník už je po smrti; Čert se ho už dočkal; Čert ho už odnesl/vzal = o špatném
člověku: už umřel.
32.13 Strach, strachování:
Bázové slovo se vyskytuje v mnohých výrazech vyjadřujících strach, strachování se
apod. V následujících excerpcích jde o atributy, jež lze usouvztažnit s postavou čerta
a formulovat tak, že čert se bojí kříže a svěcené vody:
bát se někoho (něčeho) jako čert kříže / svěcené vody108
= vyhýbat se někomu (něčemu) jako
čert kříži / svěcené vodě; Utíká jako ďábel před křížem = bázlivě, horlivě (pro příznak velké
rychlosti zařazujeme tento obrat také do sémantické třídy 32.6); Leze jak čert ke kříži
= se strachem, pomalu a nerad; Čerta křížem, svině kyjem se zbavíš, ale ničím zlého člověka.
V této souvislosti uvádíme, že neslučitelnost kostela a čerta (nikoliv však s atributem strachu)
se vyjevuje implicitně také z obratů, jež jako celek tematizují marné, zbytečné počínání
(32.32) či náhodné počínání (32.33).
Jiné excerpce z této sémantické třídy netematizují atributy bytosti označené bázovým
slovem, ale za pomoci bázového slova pak jako celek vyjadřují projevy strachu či strachování
se někoho jiného:
Nepiš čerta na stěně, sám se on namaluje = neboj se; malovat čerta na zeď = strachovat se,
vytvářet katastrofické scénáře109
; Neboj se čerta, ale zlého člověka. Kdyby čertův v pekle
107
Srov.: Čert naň ušil plachtu = stihl ho trest.
108
V křesťanské symbolice jsou ďábel (čert) a kříž či svěcená voda nesmiřitelné protiklady.
109
Srov.: Nevolej čerta, mohl by se ti zjevit = nezahrávej si, nerouhej se.
124
a vlkův v lese nebylo, dávno by kněží a pastuchové hladem zemřeli = kdyby nebyli čerti
a neodnášeli hříšníky do pekla, neměli by se lidé čeho obávat, a nechodili by tudíž ani
do kostela (frazém je do této sémantické třídy zařazen na základě implicitní informace, že lidé
se bojí čertů. Pro rys „trestání hříšníků“ je daný frazeologismus zařazen též do sémantické
třídy 32.12).
32.14 Krádež, odcizení něčeho:
Bázové slovo „čert“ se vyskytuje také v jednom frazému vyjadřujícím krádež,
odcizení něčeho. Nejedná se však o příznak čerta samého, proto tento frazeologický obrat
jazykový obraz čerta nevytváří:
Čerta by vzal, kdyby se mu dal/netřepetal = je velký zloděj.
Dohledány byly i další obraty, z jejichž významu lze vyvodit tento příznak
pro samotnou postavu čerta. Z významu daných frazémů však vyvozujeme, že krádež
ve smyslu „obohacení se o něco“ není cílem daného jednání. Čert usiluje o škození druhým,
a proto například bere i věci. Z tohoto důvodu jsme dané obraty zařadili jak do této
sémantické třídy akcentující sám způsob škození (tj. krádež, odcizení), tak do sémantické
třídy 32.1 Zlo, zlé úmysly, zlomyslné škození, která akcentuje konečný cíl, tj. uškodit někomu
(a nikoliv „něco odcizit“):
Co by čert želízko ukradl = co by něco čert vzal; Čert na tom má ruku / na tom sedí = o věci,
kterou nelze najít; Kde nic není, ani čert nebere.
32.15 Stejnost, neměnnost situace, identita někoho/něčeho s někým/něčím:
Bázové slovo „čert“ je komponentem řady frazeologických obratů vyjadřujících
stejnost, neměnnost situace, případně identitu někoho/něčeho s někým/něčím. Postava čerta je
přitom nositelem tohoto příznaku:
Je to čert jako ďábel = prašť jako uhoď; Je to jeden čert; Čert jako ďábel, oba jsou černí; Čert
řekl uhlíři: my oba černí jsme; Byli u jednoho čerta na radu = jsou stejní; vyhánět/vymítat
čerta ďáblem/belzebubem = zlo zažehnávat zlem (pro implicitní příznak zla zařazujeme tento
frazém také do sémantické třídy 32.1).
Bázové slovo se vyskytuje také ve výrazech vyjadřujících vztah „stejný ke stejnému“;
spolek:
Holič lazebníka drbe, čert ďábla škube; Trefil čert na ďábla, pištec na bubeníka = trefil svůj
na svého; Čert na ďáblu jede = Čert ďábla přinesl chocholatého = svůj k svému; Čert čertu
oka nevykline = svůj svému neublíží.
125
32.16 Všudypřítomnost, nepředvídatelnost:
V následujícím dohledaném frazeologickém obratu je čert zpodobován jako bytost
všudypřítomná, nepředvídatelná: Ďábel tkví v maličkostech.
32.17 Nevšemohoucnost:
V jediném dohledaném frazeologickém obratu je čert zpodobován jako bytost, jejíž
vliv není všemocný. Bůh je mocnější než čert: Co bůh dá, čert nevezme.
32.18 Nenasytnost, velká chuť k jídlu, vybíravost:
Bázové slovo „čert“ se vyskytuje také ve výrazech vyjadřujících nenasytnost, velkou
chuť k jídlu či vybíravost. Pouze jedna excerpce z této sémantické třídy tematizuje atribut
čerta samého, jde tedy o jeho příznak:
být mlsný jako čert = být vybíravý (nikoliv ‚být velmi mlsný‘) (Čermák, 2009a, s. 71).
V následujících excerpcích nejde o příznaky bytosti označené bázovým slovem, ale
o vlastnosti kohokoliv jiného, ke komu obraty jako celek referují. Do výsledného obrazu čerta
se tedy tyto obraty nepromítají:
Snědl by čerta kus (i s rohama / i s odřenou hlavou); Ten by sežral i z čerta kule/droby;
Po čertu droby sežere = 1. je velký jedlík (ale také: 2. má hlad).
32.19 Neskromnost:
V jedné excerpci je čet představován jako neskromná bytost:
Dej/podej/nastrč čertu prst a (hned) chce celou ruku / paži / tě celého.
32.20 Nespravedlnost:
V jednom z excerpovaných frazémů je čert zpodobován jako nespravedlivá bytost:
Čert vždycky na větší hromadu dává/klade = z pohledu druhého: bohatý, úspěšný apod.
člověk dostává paradoxně ještě víc, ač to nepotřebuje.
32.21 Zápach:
Bázové slovo „čert“ bylo dohledáno v jednom frazému vyjadřujícím zápach jakožto
čertův příznak: Kde ďábel nic nezmůže, aspoň zasmradí. Implicitně tak lze potvrdit další,
dříve již uváděný příznak škození: čert úmyslně škodí. A kde nemá možnost páchat zlo,
126
škodit, alespoň „zasmradí“ (čímž také škodí). Obrat jsme tedy zařadili také do sémantické
třídy 32.1.
V dalších dvou dohledaných frazeologismech s tímto globálním významem nereferuje
bázové slovo k pohádkové postavě čerta, ale k jiným skutečnostem, pro byly tyto obraty
zařazeny do subkorpusu B (Pustit ducha z břucha a čerta z řiti = pouštět větry; smrdět jako
čert/ďábel = velmi intenzivně zapáchat). Ani obrat To smrdí čertem nebyl do této sémantické
třídy zařazen, neboť netematizuje čertův zápach, ale jako celek vyjadřuje, že je něco
nebezpečné (viz 32.3).
32.22 Tmavá barva kůže, očí a vlasů:
Excerpován byl také jeden obrat, v němž je tematizován příznak tmavé barvy kůže, očí
a vlasů. Tyto atributy lze usouvztažnit nejen s tím, ke komu frazém jako celek referuje, ale též
s postavou čerta samotného, neboť spojení „jako čert“ zde nevyjadřuje „velkou míru něčeho“,
ale jde o přirovnání k bytosti čerta:
být černý jako čert/ďábel = snědý; tmavooký či tmavovlasý (nikoliv ‚být velmi černý‘)
(Čermák, 2009a, s. 70).
32.23 Sekundární pojmenování čerta samého:
Excerpce frazémů s bázovým slovem „čert“ zahrnují i takové obraty, které jako celek
netematizují žádné atributy bázového slova, ale mají pojmenovací funkci: pojmenovávají
samu postavu čerta. Z některých těchto frazeologických sousloví přitom lze s pohádkovou
bytostí spojit některé rysy, jež implicitně vyplývají z daných obratů (pobývání v pekle, zlo
atd., proto jsou tato frazeologická pojmenování pohádkové bytosti čerta zařazena také
do jiných sémantických tříd). Sama pohádková (nebo nábožensky pojatá) bytost čerta je
v české frazeologii zpodobována následujícími obraty:
kníže pekel / kníže pekelné = v pohádkách a náboženských představách vládce všech ďáblů,
popř. jeden z ďáblů (z daného frazeologického sousloví lze pro postavu čerta vyvodit
skutečnost, že pobývají v pekle, proto je daný obrat zařazen též do sémantické třídy 32.25,
reflektující tuto skutečnost); zlá moc/síla = v pohádkách a náboženských představách krutá
nadpřirozená síla, zpravidla personifikovaná, škodící lidem, též ďábel jako ztělesněné zlo
(pro rys zla a úmyslného škození uvádíme toto frazeologické sousloví také v sémantické třídě
32.1); padlý anděl = v náboženské představě ďábel, satan.
32.24 Negativně evaluativní rysy:
127
V jednom dohledaném frazeologismu je užito predikativum s hodnotící funkcí
vyjevující negativní rysy. Čert je tak nahlížen jako opice boží. Frazém odráží negativní
hodnotící postoje uživatelů k této bytosti, nikoliv atribut, jehož nositelem by byla skutečně
sama pohádkový bytost čerta. Daný obrat proto do jazykového obrazu čerta v české
frazeologii nevstupuje, ale podává doplňující informaci o tom, s jakými hodnotícími postoji je
tato bytost spojována:
Ďábel jest (pravá) opice boží.
32.25 Život/Pobývání v pekle:
Z následujících frazeologických obratů lze pro pohádkovou postavu implicitně vyvodit
skutečnost, že žije či pobývá v pekle, nebo má co do činění s peklem (odnáší tam hříšníky
apod.). Tato sémantická třída je tedy specifická v tom, že vyjadřuje implicitně vyvozený
příznak pro samotnou pohádkovou bytost, přestože z globálních významů těchto frazémů
vyznívají jiné příznaky či funkce. Dané frazémy jsou zařazeny jak do této sémantické třídy,
tak do sémantických tříd na základě významu frazeologismu jakožto celku.
kníže pekel / kníže pekelné = v pohádkách a náboženských představách vládce všech ďáblů,
popř. jeden z ďáblů. Frazeologické sousloví má jako celek pojmenovací funkci −
pojmenovává pohádkovou bytost čerta, proto je obrat zařazen též do sémantické třídy 32.23,
shrnující frazeologické pojmenování čerta samého.
Dohledán byl také obrat Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Frazém jako celek tematizuje
trvalé škození, nepolepšitelnost, nevděčnost apod., proto je zařazen také do sémantické třídy
32.1).
Následující sémantické třídy (32.26−32.52) shrnují frazeologické obraty, které jako
celek referují k jiným skutečnostem. Jsou zastoupeny takovými frazeologickými obraty,
v nichž je bázové slovo „čert“ pouze komponentem k vyjádření různých atributů a situačních
okolností, aniž by tyto příznaky (alespoň v některých frazémech z každé příslušné sémantické
třídy) postava čerta sama vykazovala. Tyto frazémy ani nevyjadřují komunikační či jiné (nekomunikační)
funkce, jež z užití bázového slova plynou. Jazykový obraz pohádkové bytosti
čerta tedy není založen na těchto atributech, ale i tyto sémantické třídy mají v našem korpusu
své opodstatnění: odrážejí, s jakými dalšími skutečnostmi je bázové slovo „čert“ v české
frazeologii spojováno.
128
V některých případech lze ovšem pro postavu čerta vyvodit z implicitního významu
frazému jiný příznak, než který vyplývá z frazému jakožto komplexní jazykové jednotky.
V takovém případě upozorňujeme na tyto vyvoditelné příznaky pohádkové bytosti a obrat
zařazujeme jak do sémantické třídy vystihující globální atribut nevztahující se však na
postavu čerta samého, tak do sémantické třídy vystihující atribut, jenž lze zpětně přiřknout též
pohádkové bytosti čerta.
32.26 Časové okolnosti:
Kde tě čerti nosí? = proč jdeš tak pozdě?; Dřív pojede čert na praseti, než… = to se nestane
tak brzy nebo nikdy; Když byl čert malý chlapec / malé pachole = dávno.
32.27 Věková diferenciace:
Když se tvůj čert narodil, můj už chodil okolo lavice = jsi mladší a méně zkušený než já.
32.28 Přírodní jevy a zákonitosti, výroky o počasí:
Bázové slovo „čert“ se také vyskytuje v některých pranostikách (vyjadřujících lidovou
zkušenost založenou na pozorování přírodních jevů a zákonitostí):
O svatém Norbertu chladno jde už k čertu. = pranostika na 6. 6.; Radši čerta než hřib před
svatým Janem viděti, to se stele k hladu. = pranostika na 24. 6.
Výroky o počasí jsou v české frazeologii s bázovým slovem „čert“ zastoupeny
následujícími frazémy:
Čerti se radují = Čerti se (tam) žení = Starý čert má svatbu = je velká vichřice; Čerti (n. svatí)
hrají kuželky = hřmí.
32.29 Neurčité místní okolnosti − dynamické či statické:
bloudit/běhat od čerta k ďáblu = 1. chodit z místa na místo, být unavený; 2. chodit bezcílně; 3.
bloudit; 4. shánět něco; chodit/běhat apod. po všech čertech = po všech končinách; poslat
někoho k čertu110
= s klením zahánět pryč (pro příznak klení je obrat zařazen také
do sémantické třídy 32.11); jít ke všem čertům = jít pryč, kamkoliv111
; být v čerty = být pryč,
být někde ztracený; jít v čerty (do pekla) = jít pryč.
32.30 Nepříznivé okolnosti:
110
Srov. poslat něco k čertu = hodit něco za hlavu.
111
Srov. Šlo to ke všem čertům = zničilo se to; Ke všem čertům = klení.
129
Tato sémantická třída shrnuje frazeologické obraty, které vyjadřují (většinou obecně
pojaté) nepříznivé okolnosti, nepříjemnou či nebezpečnou situaci, potíže apod.:
být na čertově výměnku = mít se špatně; Hned byl čert vápeníkem = hned bylo zle; Už je čert
odvázán = dostali jsme se do nepříjemné situace; Čertem jsi se potázal = špatně jsi pochodil;
Trn v noze, myš v strouze, čert mezi babami: kde to přebývá, tam dobře nebývá.
Bázové slovo se objevuje také ve výrazech vyjadřujících špatnou, neschůdnou cestu
nebo nevhodný přístup někam. Od frazeologismů zařazených do sémantické třídy 32.29,
vyjadřujících neurčité místní okolnosti, se tyto obraty liší tematizováním nebezpečných,
nepřístupných míst (byť třeba zároveň i neurčitých):
Vršek, jako by tam čerti baby do pekla tahali = srázný vrch; Tady čert vozil svou mámu = je
tu špatná cesta; chodit/jezdit, kudy čert káže = chodit po nebezpečných místech; po čertech
ďáblech = po různých nepřístupných a vzdálených cestách.
32.31 Zmar:
Bázové slovo „čert“ bylo rovněž dohledáno ve frazému vyjadřujícím zmar
a ve frazému, jenž je pronášen jako reakce na zmaření něčeho:
Všecko to šlo k čertu = zničilo se to; Čert to/ho/něco vzal/vem = nic není nenahraditelné, už
se tím nebudu trápit, zabývat.
32.32 Marné, zbytečné počínání:
Následující excerpovaný obrat jako celek vyjadřuje marnost, zbytečnost počínání.
Tento příznak nelze zobecnit pro postavu čerta. Z implicitního významu frazému lze ovšem
zpětně vyvodit jinou informaci: čert nebude chodit do kostela (na ofěru − darovat peníze
na církevní účely). V této souvislosti uvádíme, že ve frazémech tematizujících strach (32.13)
se odráží skutečnost, že čert se bojí kostela (kříže a svěcené vody). Z obratu spadajícího
do této sémantické třídy však lze pro postavu čerta vyvodit jiný příznak než strach: obrat
implicitně vypovídá o neslučitelnosti čerta a kostela:
nosit čerta na ofěru = utrácet peníze nadarmo, zbytečně.
32.33 Náhodné počínání:
dát to čertovi na ofěru = zkusit to nazdařbůh, jen tak, náhodně. Z daného frazeologismu lze,
podobně jako u výše uváděného obratu, vyvodit implicitní příznak pro samotnou postavu
čerta − neslučitelnost s kostelem a církevních záležitostí obecně: nelze předpokládat, že by
čert daroval cokoliv na církevní účely.
130
32.34 Podřadné, druhořadé činnosti:
Z následujícího dohledaného frazému lze vyvodit informaci, že nouze vede leckdy
k podřadným, druhořadým činnostem či ke spokojení se s málo příznivým řešením:
V nouzi čert i mouchy lapá = z nezbytnosti se lze spokojit i s málem nebo s málo příznivým
řešením či s vykonáváním podřadné práce. Z daného frazeologismu ovšem nelze zobecnit, že
čert lapá mouchy.
32.35 Smrt, umírání:
Excerpovány byly také frazeologismy s významem věcí posledních (smrt, umírání).
Tuto sémantickou třídu spojuje význam smrti či umírání, vyjevující se z frazeologismů jako
komplexních jazykových jednotek. Pro bytost označenou bázovým slovem však nelze vydělit
rys umírání, ale (posmrtné) trestání/odnášení hříšníků. Kvůli tomuto implicitnímu, zpětně
vyvozenému příznaku bázového slova, tj. trestání a odnášení hříšníků, zařazujeme tyto obraty
též do sémantické třídy 32.12:
Čert na něho už šije pytel112
= brzy zemře; Už se na něho chystá/strojí čert = o zlém člověku:
brzy umře; Vzal ho ďábel za starý dluh; Už ho čerti melou/smaží/praží/perou/žerou/ odnesli
apod. = hříšník už je po smrti; Čert se ho už dočkal; Čert ho už odnesl/vzal = o špatném
člověku: už umřel; Čert o něho nestojí a Pánbůh ho nechce = je to zlý člověk; říká se patrně
hlavně o tom, kdo dlouho umírá.
32.36 Lakota:
třást se na korunu/krejcar/peníze jako čert (na hříšnou duši).113
Pro postavu čerta lze ovšem
implicitně vyvodit skutečnost, že „se třese“ na duše hříšníků. Proto je daný drzém zařazen též
do sémantické třídy 32.12. Opálil by čerta prázdným měchem = je lakomec; Co jednou čertu
a lakomci v hrdlo přijde, toho žádný nevykoupí. (Pro postavu čerta lze implicitně vyvodit jiný
příznak než lakotu − nemilosrdnost: jakéhokoliv hříšníka se zmocní, toho již nepustí. Obrat je
proto zařazen též do sémantické třídy 32.12).
Frazém být lakomý jako čert byl zařazen do subkorpusu B, neboť bázové slovo zde
vyjadřuje velkou míru pojmenovávané vlastnosti, čili nereferuje k pohádkové bytosti samé.
32.37 Lenošení, ledabylost:
112
Srov.: Čert naň ušil plachtu = stihl ho trest.
113
Podle populární katolické mytologie čert všemožně usiluje o získání duše hříšníků.
131
Bázové slovo se vyskytuje také ve výrazech vyjadřujících příznaky nicnedělání,
oddávání se nečinnosti, případně nedbalé dělání něčeho:
Zahálka je čertův polštář = lenošení narušuje morálku; dělat něco, aby ďábel / čert čertu za zlé
neměl = jen aby se neřeklo, ledabyle.
32.38 Fyzické nedostatky, případně nemoci:
Čert na něm mlátil/tloukl hrách = má neštovice; Jedním okem kouká do pekla a druhým
ke všem čertům = šilhá.
32.39 Ošklivost, případně též špinavost:
Utekla čertu z bělidla = je nehezká, černá, špinavá
Bázové slovo „čert“ ve frazému být ošklivý/šeredný/škaredý jako čert/ďábel (= být
nepříjemně ošklivý) nereferuje k pohádkové bytosti, ale nese příznak velké míry tematizované
vlastnosti, zde konkrétně intenzifikuje rys ošklivosti, přičemž zastupuje adverbium
„nepříjemně“. Obrat je tedy zařazen do subkorpusu B.
32.40 Strojení se, úprava zevnějšku:
Vdovec našel čertův kartáč = strojí se; Vdově někdy čert štětky půjčuje, a vdovce sám češe
= oba se rádi strojí, aby se zase líbili.
32.41 Výběr bez kritérií:
Nevybírá: z kraje, jak čert židy/sedláky bere = bere bez výběru jednoho po druhém.
32.42 Neodbytnost, dotěrnost:
Toho nevykouříš ani čertovým hovnem = je velmi dotěrný.
32.43 Upovídanost apod.:
Čerta by z pekla vyloudil = má dobrou vyřídilku; Ta ví, kde čert večeří = je klevetnice; Ani
sám by toho čert na holi nepřeskočil = Těch klevet!
32.44 Nutnost jasného a jednoznačného vyjadřování:
Vaše řeč budiž ano, ano, ne, ne, a co nad to je, od ďábla je = mluvte vždy jasně
a jednoznačně.
132
32.45 Nutnost hledět si svých záležitostí:
Pán Bůh spářil/stvořil volky, čert spolky (hleď každý sám své tobolky) = hleď si svého.
32.46 Pevné rozhodnutí nebo naopak nejistota realizace:
Bázové slovo se vyskytuje v řadě frazémů vyjadřujících pevné rozhodnutí, „v každém
případě“:
Udělám to, i kdyby čert na koze/praseti jezdil/skákal; Kdyby byl čert na čertu/ďábel na ďáblu
= Kdyby čert na čertovi stál = Kdyby čert na žebrákovi jezdil = Kdyby v tom čerti byli.
Bázové slovo „čert“ bylo nalezeno také v jednom frazému vyjadřujícím nejistotu
realizace záměrů: Je to ještě u čerta = je to ještě nejisté.
32.47 Zpytování svědomí:
Léhá na čertově plachtě = má špatné svědomí.
32.48 Vzít si něco na starost:
čerta za rohy držet (slovenské) = vzít si na starost.
32.49 Komíhání nohama:
Kolíbá čerta = komíhá vsedě nohama.
32.50 Počet bez pevných mantinelů:
leč čert, leč dva = o jednoho víc, nebo méně, to už je jedno.
32.51 Bohatství:
Bohatý, rohatý = význam daného spojení nebyl ve frazeologických slovnících specifikován.
Usuzujeme, že obrat vyjadřuje, že kdo je bohatý, ten své bohatství nabyl nečestným
způsobem, čili má nějaké spolky s čertem. Z daného frazeologického spojení tedy nelze
vyvodit závěr, že by byl přímo čert bohatý.
32.52 Žert:
Korpusovou část excerpcí s bázovým slovem referujícím k postavě pohádkového čerta
uzavírají žertovná pořekadla a přísloví:
133
Čert neví, kde má ženská brousek / kde má ženská poslední brousek? (Odpověď: Na břiše,
ježto nabrousivše nůž o kamna obyčejně o zástěrku na břiše jej otírávají.); Čert oběti pobere,
ale oltář zůstane = věno se brzo rozkutálí, ale žena zůstane na krku.
B) Subkorpus B shrnuje takové frazeologické obraty, v nichž bázové slovo neodkazuje
k pohádkové postavě čerta, tj. k nadpřirozené bytosti v podobě člověka s chlupy, rohy,
kopytem a ocasem a pobývající v pekle, ale má jiné významy. Obrat jako celek pak
netematizuje atributy pohádkové bytosti ani nevyjadřuje situační okolnosti nebo komunikační
či jiné funkce spojované s pohádkovou bytostí.
Výraz „čert“ může označovat zápor (nikdo, nic) (SSJČ, 2011b). Tento význam nese
bázové slovo v následujících frazémech:
Čert věř ženám = nikdo nevěř ženám; Čert mu věř = nevěř mu; Čerta starého ti to pomůže
= nepomůže ti to; Čerta starého někomu dát = nic nikomu nedat; nestojí za čerta = nestojí za
nic; Čerta víme, co v něm rachotí = nevíme; To ti čerta starého pomůže = nepomůže ti to;
Stojí to za starého čerta = nestojí to za nic; Je po tom sto čertů = nestojí to za nic; Čerta na
tom/něm záleží = nezáleží na tom; Ani čert tomu nerozumí = nikdo; (udělat něco), až čert
umře a peklo shoří = nikdy; Drží slovo jako čert půst = nedrží; Chlupatého čerta dbám
= nedbám; Čerta tomu rozumím = nerozumím; neříct čerta ani ďábla = neříct nic; Čert kuši
věř, když jest napjata = nevěř; Čert ví, kdo/co/který/jaký/čí/kam/kde… atd. = nevím,
kdo…atd. Nebojí se ani čerta = nikoho; Měl by platiti, a peníze u ďábla = neplatí.
Obdobná situace nastává také u frazeologismů, v nichž bázové slovo nese význam
někoho/něčeho neurčitého, libovolného. To se projevuje v následujících obratech:
… nebo kterým čertem = dodatek k něčemu předchozímu; význam: „nevím čím; čímkoliv“;
nějakým čertem = něčím; (co tu je něčeho a) jakých čertů ještě / kterého čerta ještě = čeho
dalšího; Který čert? = v otázce po původci něčeho nepříjemného.
Do tohoto subkorpusu řadíme také frazeologické obraty, v nichž bázové slovo (nebo
jeho synonymní či slovnědruhové varianty a deriváty) slouží k vyjádření měrových okolností:
bázové slovo se tak stává nositelem významu velká (či naopak malá) míra/množství něčeho
(SSJČ, 2011b). Na tomto místě podotýkáme, že velká míra vlastnosti je samozřejmě
implicitní součástí také jiných příznaků (a tím i různých sémantických tříd ze subkorpusu A –
např. „Rychlost, prudkost, horlivost“ − 32.6, „Divokost, neposednost, přemíra energie“
− 32.7 atd.), avšak v těchto frazémech ze subkorpusu B jsou intenzita vlastnosti, děje či stavu,
nebo množství něčeho vyjádřeny explicitně − a to jak ve výrazové části, tak v idiomatické
části (tj. ve vyjadřovaném významu uvedeném ve frazeologických slovnících, a uváděných
134
tedy i u frazeologických jednotek v našem korpusu). Ve výrazové stránce těchto frazémů jsou
velká míra či množství vyjádřeny pomocí intenzifikačních přirovnání (např. jako čert
apod.114
), adjektiv (ďábelský apod.) či adverbií (ďábelsky, po čertech, na všecky čerty apod.)
a v sémanticko-funkční (idiomatické) stránce je tento příznak explicitně uveden
prostřednictvím měrových adverbií (hodně, velmi, intenzivně apod.) či měrových adjektiv
(velký, mimořádný apod.):
Bolí/štípe/pálí/zebe/píchá (…) to jako čert / ďas / všichni čerti / ďábel = hodně; Mrzí mne co
čert = hodně; Je to tvrdé jako čert = hodně tvrdé; být hořký jako čert = velmi hořký; být pyšný
jako čert = velmi pyšný; být lakomý jako čert = být čertovsky lakomý = být velmi lakomý;
Klouže to jako čert = velmi to klouže; nadávat/klít jako čert/ďábel = sprostě a intenzivně
nadávat; řádit jako čert = velmi se zlobit, rozčilovat; smrdět jako čert/ďábel = velmi zapáchat;
být ošklivý/šeredný/škaredý jako čert/ďábel = být nepříjemně ošklivý; ďábelský křik = velký
křik; být divoký/vzteklý jako ďábel = být ďábelsky vzteklý/zuřivý = být velmi
divoký/vzteklý, chovat se velmi divoce a agresivně; mít něčeho na všecky čerty = mnoho; dětí
jako čertů = mnoho; být po čertech drahý = být velmi drahý; (být) po čertech chytrý/mazaný
= být velmi chytrý, obvykle jednat ve svůj prospěch (pro explicitní tematizování chytrosti je
obrat zařazen také do třídy 32.8); ďábelská chytrost = mimořádná rozumová schopnost či
důvtipnost (pro explicitní tematizování chytrosti je obrat zařazen také do třídy 32.8); ďábelsky
chytře = velmi promyšleně a záludně, často ve snaze nachytat někoho (pro implikovaný rys
záludnosti je obrat zařazen také do sémantické třídy 32.4 a pro explicitní tematizování
chytrosti je obrat zařazen též do třídy 32.8); být chytrý/mazaný jako čert = velmi mazaný;
čertovsky mazaný (pro explicitní tematizování chytrosti je obrat zařazen také do třídy 32.8).
Pouze jeden excerpovaný frazém vyjadřuje malou míru něčeho: čerta platný = málo
platný.
C) Obraz čerta se vyskytuje také v ustálených obratech nefrazeologické povahy. Jde
jednak o dvojslovné či víceslovné termíny, nebo o slovní spojení z nomenklatury obchodní či
výrobní - tj. označení různých druhů zboží, výrobků, zařízení, ale i rostlin a zvířat:
- Bázové slovo čert v lidových nebo terminologických názvech rostlin:
114
Do subkorpusu B řadíme pouze takové frazeologické obraty s komponentem jako čert (apod.), u nichž byl
ve frazeologických slovnících vymezen význam velké míry či množství. Neřadili jsme sem tedy automaticky
všechny formálně obdobné frazémy. Srov. např. Je na mě jak luciáš = je na mě velmi přísný, zlý (subkorpus A,
sémantická třída 32.1; bázové slovo zde referuje k bytosti čerta a implikuje přísnost, zlobu. Tento příznak lze
zpětně spojit s pohádkovou bytostí čerta: čert je přísný, zlý), kdežto např. být lakomý jako čert (subkorpus B,
neboť bázové slovo zde nereferuje k pohádkové bytosti, ale vyjadřuje intenzitu jiného komponentu v daném
frazému = být velmi lakomý).
135
čertův spár/spárek = plavuň vidlák; čertovo žebro = kapraď; Bot. hřib satan = jedovatý hřib se
světlým kloboukem, na spodu karmínově červeným; rouškatá houba z čeledi chorošovitých
(Boletus satanas); Bot. čertkus luční = luční bylina s hlávkami modrých kvítků a s krátkým,
jakoby ukousnutým oddenkem; bot. rod Succisa: č. luční; složené slovo čertiroh (vyskytující
se v pohádkách) označuje kouzelnou bylinu, která plní přání; čertovo lejno = droga asa
foetida115
= asa smrdutá; geol. čertovo břemeno = typ vyvřelých hornin (durbachitů).
- Bázové slovo čert v terminologických názvech zvířat:
Zool. ďábel medvědovitý = savec z čeledi vačnatců dravých (Scarophilus ursinus); Zool. mořský
ďas = jedlá mořská ryba, rod ryb ostnoploutvých (Lophius piscatorius).
- Bázové slovo čert v lidových názvech příslušníků určitého etnika:
Rudý ďábel = Indián.
- Bázové slovo čert v názvech škodlivých věcí: čertův likér = druh lihoviny, rum, jeřabinka
apod. Podotýkáme na okraj, že v tomto případě nejde o frazeologické sousloví, jako tomu
bylo u formálně blízkých frazeologických sousloví uvedených v sémantické třídě 32.3,
tj. v (lidových) názvech různých ošidných věcí, jevů, špatných bytostí apod. V případě tohoto
frazému jde o primární pojmenování určitého druhu kořalky, zatímco v obratech
ze sémantické třídy 32.3 jde o pojmenování sekundární (např. hrací karty = primární
pojmenování x čertovy obrázky = sekundární pojmenování hracích karet).
- Doplňujeme také to, že v zemědělském slangu (tedy nikoliv ve frazeologii) je bázovým
slovem „čert“ pojmenováván vyorávač brambor. Složenina „hasačert“ pak představuje
technické zařízení na přesívání mouky, kdežto přeneseně je pak tímto obratem označována zlá
žena.
Excerpce frazeologických obratů s bázovým slovem čert zakončujeme výpisem pěti
obratů, u nichž neznáme jejich přesný význam, a proto je neřadíme do žádné z výše
uvedených sémantických tříd. Tyto frazémy byly excerpovány z Čelakovského (1949) a ani
sám autor neobjasňuje jejich smysl. U jednoho takového frazému dokonce v poznámce uvádí,
že význam obratu mu není znám. V jiných souborech frazeologismů, z nichž jsme excerpci
prováděli, se tyto příklady nevyskytují, s výjimkou prvního uvedeného, který zmiňuje též
V. Flajšhans. Ovšem ani on nepodává výklad tohoto frazému.
115
Asa smrdutá či asant neboli čertovo lejno je rostlina, která produkuje intenzivně páchnoucí pryskyřici a je
hojně používána v perské a indické kuchyni, kde nahrazuje česnek a cibuli.
136
Jest čert a dvě neděle; Čert ze sítí piští a z houští střelu pouští;116
Čert starý, a proto dobrý
není; Trhl čert na Boha svého; To je čert a ne kukačka!
116
Sám Čelakovský (1949, s. 32) u tohoto frazeologismu uvádí, že neví, co přesně znamená. Domnívá se však,
že slovem sítí se naráží na sytost a slovem houští zase na hojnost, bohatství.
137
6. REKONSTRUUJÍCÍ ČÁST 2
Frazeologický obraz pohádkové bytosti čerta z tematické
třídy 32
Stejně jako v případě tematických tříd 1.−31., i v této 32. tematické třídě byly
z hlediska reference dohledány obraty trojího typu:
1) Frazeologické obraty (následně zařazené do subkorpusu A), v nichž bázové slovo
referuje k pohádkové bytosti a jež jako celek tematizují atributy (také) s těmito bytostmi
spojované. Tyto atributy se vyjevují z explicitního vyjádření (např. Čert mu to
našeptal/napískal/nahodil/navalil/spískal/dal na harc apod. = čert ho pokoušel, poradil mu to),
nebo se vyrozumívají implicitně (např. Co jednou čertu a lakomci v hrdlo přijde, toho žádný
nevykoupí. = pro postavu čerta lze implicitně vyvodit nemilosrdné trestání hříšníků:
jakéhokoliv hříšníka se zmocní, toho již nepustí). Součástí subkorpusu A jsou dále frazémy,
v nichž bázové slovo referuje k pohádkové bytosti, ale obraty jako celek mají jiný význam
(referují k jiné skutečnosti, tj. netematizují atributy spojované s pohádkovou bytostí, např.
Kolíbá čerta = komíhá vsedě nohama). Zařazeny sem byly také frazémy, které sice bázové
slovo referující k pohádkové bytosti neobsahují, avšak jako celek tuto pohádkovou bytost
pojmenovávají a tematizují nějaký její příznak (např. zlá moc = čert, ďábel).
V tematické třídě ČERT se v mnohých sémantických třídách vyskytují frazémy,
z jejichž významu lze usouvztažnit nějaký příznak nejen s tím, kdo daný atribut vykazuje
a ke komu frazém jako celek referuje, ale jakoby zpětným logickým krokem lze tento příznak
usouvztažnit též s referentem samotného bázového slova a na základě toho také označit čerta
za nositele či původce daného atributu. Hovoříme tak o implicitním (zpětném) vyvození
daného příznaku pohádkové bytosti. Výsledkem excerpcí tohoto typu jsou sémantické třídy
32.1−32.25.
Jak jsme již upozorňovali v kapitole 5., mnohé sémantické třídy 32.1−32.25 však
shrnují excerpce dvojího typu: jednak ty, v nichž je daný příznak usouvztažnitelný přímo
s pohádkovou bytostí čerta (a zároveň usouvztažnitelný i s tím, ke komu frazém jako celek
referuje), a jednak ty, v nichž je tentýž příznak (vyjevující se zase z jiných excerpcí v rámci
téže sémantické třídy) usouvztažnitelný pouze s tím, ke komu obrat jako celek referuje (tedy
nikoliv s bázovým slovem referujícím k pohádkové bytosti). Oba tyto typy excerpcí jsou
v Korpusové části 2 s komentáři odlišovány a v této Rekonstruující části 2 reflektovány.
138
2) Excerpovány byly také frazeologické obraty (následně zařazené do subkorpusu B),
v nichž bázové slovo „čert“ nereferuje k pohádkové bytosti, a frazém jako celek tedy
netematizuje atributy této pohádkové postavy (např. nestojí za čerta = nestojí za nic).
3) Vypisovány byly konečně i obraty nefrazeologického typu (následně zařazené
do subkorpusu C) obsahující bázové slovo. Jde o lidové či terminologické názvy či o slangové
výrazy (např. lidový název pro kapraď: čertovo žebro; botanický název hřib satan = jedovatý
hřib se světlým kloboukem, na spodu karmínově červeným; rouškatá houba z čeledi
chorošovitých (Boletus satanas); v zemědělském slangu je bázovým slovem „čert“
pojmenováván vyorávač brambor atd.).
Z excerpcí se vyjevilo, že některé frazeologické obraty mají pro danou formu více
různých významů. Např. frazeologismus hotový/učiněný ďábel nese význam 1. krutý,
nepříjemný člověk, ale také: 2. živý, bujný člověk. Do výsledného přehledu o počtu
excerpovaných obratů s bázovým slovem „čert“ (v tabulce níže) započítáváme obraty
na základě formy, tedy vždy jen jedenkrát. Sémantickou variabilitu pak, stejně jako v případě
pohádkových bytostí z tematických tříd 1.−31., zohledňujeme jednak v korpusové části
(zařazováním daných obratů do vícerých sémantických tříd) a jednak při samotném
rekonstruování obrazu pohádkové bytosti „čerta“ v české frazeologii. Např. tedy uváděný
frazém hotový/učiněný ďábel byl zařazen do sémantické třídy 32.1 Zlo, zlé úmysly,
(zlomyslné) škození i do sémantické třídy 32.7 Divokost, neposednost, přemíra energie a ve
výsledném jazykovém obrazu čerta se na základě tohoto frazému objevuje spojitost se zlem,
zlobou, ale též s divokostí a přemírou energie.
Do frazeologického obrazu čerta tak promítáme všechny atributy, které lze z logiky
významu frazeologické jednotky zpětně spojit s pohádkovou bytostí samou. Stejně jako
v předchozích tematických třídách, tak i v případě tematické třídy ČERT vyvozujeme
z některých frazémů další zajímavé informace, jež se však na jazykovém obrazu pohádkové
bytosti nepodílejí. Z pragmatické složky jejich významu totiž vyplývají okolnosti užití těchto
frazeologických obratů, zejména specifikace komunikační situace, příznakové komunikační
funkce a postoj mluvčího ke sdělované skutečnosti i k obsahu sdělení.
Následující tabulka přináší přehled o počtech dohledaných frazémů k bázovému slovu
„čert“. Číslo ve sloupci I. udává celkový počet všech dohledaných frazeologických obratů
v dané tematické třídě (tj. součet frazémů ze subkorpusů A a B). Číslo ve sloupci II. pak uvádí
počet frazémů, v nichž bázové slovo referuje k pohádkové bytosti (tj. součet frazémů jen
139
ze subkorpusu A). Číslo ve sloupci III. pak představuje počet frazeologických jednotek, které
ze subkorpusu A mohly vstoupit do rekonstrukce obrazu čerta v české frazeologii, neboť
utvářejí výsledný obraz této pohádkové bytosti. Které frazeologické obraty vstoupily a které
naopak nebyly zařazeny do rekonstrukce obrazu pohádkové bytosti čerta v české frazeologii,
důsledně uvádíme v Korpusové části 2 v jednotlivých sémantických třídách.
Tabulka č. 2 s počty excerpcí
Table n. 2 with quantity of Excerpts
Pohádková bytost I. II. III.
ČERT 345 301 210
S pohádkovou postavou čerta jsou v české frazeologii spojovány následující atributy
(uvedené též v Korpusové části 2 v sémantických třídách 32.1−32.25):
Nositel těchto vlastností bývá neposedný, divoký, živý a plný energie, popř.
rozpustilých nápadů (Všichni čerti s ním šijí; Je to kvítko z čertovy zahrádky; mít čerta
v těle), (být jako čert). Zpodobován bývá také jako bytost vyznačující se velkou rychlostí,
horlivostí, prudkostí až zběsilostí pohybu (vyletět odněkud jako čert (z pekla);
vyskočit/vyletět jako čert/čertík ze škatulky/z krabičky).
Čert je dále českou frazeologií nahlížen jako poťouchlý (čertova podšívka) až
darebácký a uličnický (Čerti/čertovina mu koukaj/koukají/kouká z očí / z každého oka). Často
bývá zpodobován jako špatný rádce či pokušitel (Čert mu to našeptal; Čert mu nedal dobře
dělat; Anděl v pravdě pomáhá a čert ho ke lži nabádá.), jako bytost skrývající v sobě nečekané
nebezpečí, záludnost, ošidnost (Čerti/čertovina mu koukaj/koukají/kouká z očí / z každého
oka), mnohdy také jako trvale škodící, nepolepšitelná a zlomyslná postava (Čert vždycky
čertem bude; Čert čerta káže). Škození ze strany čerta může mít také podobu odcizování věcí.
Cílem takového jednání tedy není „krádež“ sama o sobě, ale škození jako takové (Čert na tom
má ruku / na tom sedí = o věci, kterou nelze najít). Ojediněle je čert v české frazeologii
spojován s rysem násilí (Nedarmo čert svou mateř bil, že se neuměla vymluviti).
Čert bývá vzteklý (Berou ho všichni čerti), rozzlobený nebo zamračený (koukat
(se)/tvářit se/mračit se jako belzebub/luciper/čert).
Mnohé frazémy s bázovým slovem „čert“ se také užívají v reakci na nezdar,
nepříjemné překvapení a při klení. Tyto frazémy netematizují žádné atributy čerta (nepodílejí
se tedy na jazykovém obrazu čerta), ale jsou vázány na situační kontext, v němž jsou
140
pronášeny. Pragmatické složky vyjadřovaného významu odrážejí emocionální a evaluativní
postoj mluvčího k promluvové situaci, a vyjadřují tak různé komunikační funkce (Čert aby
do toho…!; K čertu (se vším/s ním/tím)!; U všech čertů / u čerta …!; Aby ti čert hlavu strhl!
Kterej čert v tom vězí? To nám byl čert dlužen).
S čertem je v české frazeologii dále spojována lež, faleš či jakékoliv úmyslně klamné
jednání či pokrytectví, neupřímnost (Lichva a lest dělá ďáblu čest; V andělské postavě čert!).
Bývá také nevděčný. Neoplácí dobro, pomoc apod. vděkem, ale spíše toto dobrodiní jen
zneužije ve svůj prospěch (Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění/odvděčí; Když ďábel byl
nemocen, sliboval jest dobrým býti – a když ještě pozdraven, ďábel horší nežli prve byl).
Někdy bývá lakomý (třást se na korunu/krejcar/peníze jako čert) či přímo nenasytný.
Vstřícné jednání s takovým člověkem nevede k jeho uspokojení, ale bude chtít stále víc:
s postavou čerta je v české frazeologii spojena tedy i neskromnost (Dej/Podej/Nastrč čertu
prst a (hned) chce celou ruku / paži / tě celého).
Čert je velmi chytrý, mazaný až vypočítavý (být chytrý/mazaný jako čert; vědět, kde
čert vejce snese).
Bývá nositelem také dalších vlastností. Je mlsný až vybíravý (být mlsný jako čert
= být vybíravý, nikoliv „být velmi mlsný“). Z jedné excerpce se vyjevuje také rys
nespravedlnosti (Čert vždycky na větší hromadu dává/klade).
Pokud jde o frazeologický záznam fyzických vlastností, pak čert bývá zpodobován
jako nehezký či špinavý (být ošklivý/šeredný/škaredý jako čert/ďábel) a jako bytost, která
zapáchá (smrdět jako čert/ďábel; Kde ďábel nic nezmůže, aspoň zasmradí). Čertova černá
barva se stává zdrojem pro označení snědého či tmavovlasého člověka, obvykle muže (být
černý jako čert/ďábel).
Čert je bytost žijící v pekle (kníže pekel / kníže pekelné), ale svou mocí zasahující
na zemi: je to bytost všudypřítomná (Ďábel tkví v maličkostech). Ovšem i čert má v lidovém
povědomí své hranice − bojí se kříže či svěcené vody. A tak intenzita strachu může být
v české frazeologii vyjádřena např. formou přirovnání k čertovu strachu (bát se
někoho/něčeho jako čert kříže / svěcené vody). Tato přirovnání jsou také analogicky užívána
u sloves vyjadřujících důsledek, který z tohoto strachu plyne (vyhýbat se někomu/něčemu
jako čert kříži / svěcené vodě; Utíká jako ďábel před křížem).
Na základě excerpce z české frazeologie však nelze o čertovi jednoznačně říci, že by
to byla bytost výhradně záporná. Na jednu stranu má sice velkou míru špatných vlastností
a bývá zpodobován mj. také jako ztělesnění zla (zlá moc), na stranu druhou ale sleduje (hlídá)
zlé lidi a jejich hříšné duše odnáší do pekla, či je jakkoliv jinak trestá (Zacházejí s ním jako
141
čert s hříšnou duší − tj. nešetrně; Jsi-li dobrý, méně na tobě čert má; Hřích ďáblu smích).
Při tomto trestání může být čert až nemilosrdný (Co jednou čertu a lakomci v hrdlo přijde,
toho žádný nevykoupí).
Mnohé frazeologické jednotky ze subkorpusu A (shrnuté do sémantických tříd
32.26−32.52) vyjadřují, s jakými dalšími atributy a skutečnostmi je bázové slovo „čert“
v české frazeologii spojováno, aniž by ovšem tyto příznaky postava čerta sama vykazovala
a byla jejich nositelem či původcem. Obraty tohoto typu tedy frazeologický obraz pohádkové
postavy čerta nevytvářejí:
Excerpovány byly obraty vyjadřující jako celek časové okolnosti (Když byl čert malý
chlapec / malé pachole = dávno), neurčité místní okolnosti (jít v čerty (do pekla) = jít pryč),
výroky o počasí (Čerti se (tam) žení = je velká vichřice) a pranostiky (Radši čerta než hřib
před svatým Janem viděti, to se stele k hladu. = pranostika na 24. 6.), všeobecně nepříznivé
okolnosti (být na čertově výměnku = mít se špatně; Čertem jsi se potázal = špatně jsi
pochodil) či přímo pocity zmaru (Všecko to šlo k čertu) nebo marného počínání (nosit čerta
na ofěru = utrácet peníze nadarmo, zbytečně). Z excerpcí lze také vyvodit informaci, že nouze
vede leckdy k podřadným, druhořadým činnostem či ke spokojení se s málo příznivým
řešením: (V nouzi čert i mouchy lapá).
K dalším vyjadřovaným atributům, opět nikoliv takovým, které by bylo možno
z daných frazeologických spojení usouvztažnit s postavou čerta samého, patří hrozící
nebezpečí (To smrdí čertem), ledabylost (dělat něco, aby ďábel/čert čertu za zlé neměl = jen
aby se neřeklo), lakota (Co jednou čertu a lakomci v hrdlo přijde, toho žádný nevykoupí),
pevné rozhodnutí (Udělám to, i kdyby čert na koze jezdil) či naopak nejistota (Je to ještě
u čerta = je to nejisté), zpytování svědomí (Léhá na čertově plachtě = má špatné svědomí),
neodbytnost (Toho nevykouříš ani čertovým hovnem), upovídanost (Čerta by z pekla
vyloudil), identita (stejnost) někoho nebo něčeho (Je to čert jako ďábel; Čert jako ďábel, oba
jsou černí), bohatství (Bohatý, rohatý = kdo je bohatý, ten své bohatství nabyl nečestným
způsobem, čili má nějaké spolky s čertem).
Z některých excerpcí se vyjevují různé potřeby, konkrétně nutnost (potřeba) jasného
a jednoznačného vyjadřování (Vaše řeč budiž ano, ano, ne, ne, a co nad to je, od ďábla je)
nebo nutnost hledět si svých záležitostí (Pán Bůh spářil / stvořil volky, čert spolky (hleď
každý sám své tobolky).
142
Bázové slovo „čert“ také slouží jako komponent ve frazémech vyjadřujících fyzické
projevy či vlastnosti, zejména fyzické nedostatky (Jedním okem kouká do pekla a druhým
ke všem čertům = šilhá), nemoci (Čert na něm mlátil/tloukl hrách = má neštovice), nehezký
a nečistý vzhled (Utekla čertu z bělidla), ale také komíhání nohama (Kolíbá čerta). V jednom
frazeologickém obratu s bázovým slovem „čert“ je překvapivě tematizována snaha o úpravu
zevnějšku, strojení se (Vdovec našel čertův kartáč).
Zcela ojediněle je v české frazeologii tematizováno náhodné počínání (dát to čertovi
na ofěru = zkusit to nazdařbůh, jen tak, náhodně); náhodnost výběru (Nevybírá: z kraje, jak
čert židy/sedláky bere), počet bez pevných mantinelů (leč čert, leč dva = o jednoho víc, nebo
méně, to už je jedno), věková diferenciace (Když se tvůj čert narodil, můj už chodil okolo
lavice) a braní si něčeho na starost (čerta za rohy držet). Bázové slovo „čert“ je také
komponentem v jediném dohledaném žertovném pořekadle dialogického typu (Čert neví, kde
má ženská brousek. Odpověď: Na břiše, ježto nabrousivše nůž o kamna obyčejně o zástěrku
na břiše jej otírávají).
Dohledány byly konečně i frazémy, jež s využitím bázového slova „čert“ slouží
k vyjádření posledních věcí (zlého, hříšného) člověka, tedy smrti a umírání (Už ho čerti
melou; Už se na něho chystá/strojí čert = o zlém člověku: brzy umře).
Ze snahy o co nejúplnější soupis frazémů s „čertovskou tematikou“ jsme do našeho
korpusu zařadili i obraty, které i přes to, že obsahují bázové slovo „čert“ (v různých
tvaroslovných, synonymních a slovnědruhových variantách), jeho frazeologický obraz
nevytvářejí, neboť nejen obrat jako celek, ale ani samo bázové slovo nereferuje k pohádkové
postavě, nýbrž má jiný význam. Tyto obraty jsou součástí subkorpusu B:
Patří sem zaprvé frazeologická spojení, v nichž bázové slovo „čert“ označuje zápor:
nikdo, nic (Čert věř ženám = nikdo nevěř ženám; To ti čerta starého pomůže = nepomůže ti
to).
Zadruhé je to případ frazeologismů, v nichž bázové slovo „čert“ nese význam
někoho/něčeho neurčitého, libovolného (… nebo kterým čertem = dodatek k něčemu
předchozímu; význam: „nevím čím; čímkoliv“; nějakým čertem = něčím).
Do třetice jde o takový typ frazeologických jednotek, v nichž bázové slovo „čert“
slouží k vyjádření měrových okolností: intenzita vlastnosti, děje či stavu, nebo množství
něčeho jsou přitom vyjádřeny explicitně − pomocí intenzifikačních přirovnání (např. …jako
čert apod.), adjektiv (ďábelský apod.) či adverbií (ďábelsky, po čertech, na všecky čerty apod.)
a v sémanticko-funkční (idiomatické) stránce je tento příznak explicitně uveden
143
prostřednictvím měrových adverbií (hodně, velmi apod.) či měrových adjektiv (velký,
mimořádný apod.): (Bolí/štípe/pálí/zebe/píchá (…) to jako čert / ďas / všichni čerti / ďábel
= hodně; ďábelský křik = velký křik; být po čertech drahý = být velmi drahý) atd. Pouze jeden
excerpovaný frazém vyjadřuje malou míru něčeho (čerta platný = málo platný).
Stejně jako u tematických tříd uvedených v Korpusové části 1, i u této tematické třídy
z Korpusové části 2 s komentáři uzavíráme excerpované obraty subkorpusem C, v němž
shrnujeme obraty nefrazeologického rázu, obsahující bázové slovo „čert“ (včetně různých
tvaroslovných, slovnědruhových či synonymních variant). Jde tak o lidové či terminologické
názvy a slangové obraty. Subkorpus C tak představuje pouze zpestření excerpcí a obraty
v něm zařazené se samozřejmě na výsledném obrazu čerta v české frazeologii nepodílejí.
Pohádkové bytosti ďábla se v polské frazeologii okrajově dotýkají A. M. Lewicki
a A. Pajdzińska. Ve společné, teoreticky zaměřené stati Frazeologia (1993) věnují mimo jiné
kratičkou pozornost světu prizmatem frazeologie a zmiňují, že svět je rozdělen na sféry dobra
a zla. Dobro je ve frazeologii doménou Boha a andělů, zlo pak sférou ďáblů, Satana, pekla.
Zatímco však anděl je, podle autorů, trvale spojený s dobrotou, mírností, dokonalostí
a krásou, „diabeł budzi ambiwalentne uczucia: chociaż jest zły i złośliwy, z powodu swej
niezwykłej mocy, sprytu i przebiegłości bywa objektem ludzkiego podzimu. W polszczyźnie
odnajdujemy też utrwalone przeświadczenie, że diabeł to upadły anioł (aniołek s różkami)
kuszacy ludzi do grzechu (diabeł kogoś podkusił, ktoś zaprzedał duszę diabłu)“ [ďábel
vzbuzuje ambivalentní pocity: ačkoli je zlý a zlomyslný, z původu své neobvyklé moci,
chytrosti a mazanosti bývá objektem lidského obdivu. V polštině najdeme také fixní
přesvědčení, že ďábel je padlým andělem (anděl s růžky), který láká lidi k hříchu (ďábel
někoho pokoušel, někdo zaprodal duši ďáblu)] (Lewicki − Pajdzińska, 1993, s. 124). Ačkoliv
další informace o postavě ďábla autoři neuvádějí, ani nedokládají svá tvrzení přímými
excerpcemi z frazeologických slovníků, je již z těchto několika málo uváděných atributů
zjevné podobné ambivalentní vnímání této postavy v polském i českém prostředí.
Postava čerta motivovala k výzkumům také Annu Gálisovou, která této postavě
věnovala studii Obraz čerta v slovenskej frazeológii – rozostrené hranice medzi mytológiou,
kresťanstvom a populárnou kulturou (2020).
144
7. ZDŮVODNĚNÍ ROZDÍLŮ V ŘAZENÍ NĚKTERÝCH
FORMÁLNĚ OBDOBNÝCH FRAZÉMŮ
Během excerpování daného materiálu se ukázalo, že česká frazeologie je natolik
strukturně i sémanticky různorodá, že bylo třeba vyrovnat se s určitými klasifikačními
složitostmi: některé frazeologické obraty, v nichž bázové slovo či bázové sousloví referuje
k pohádkové bytosti, nebylo možné roztřídit na základě sémantického rysu vyvoditelného
z věcného (pojmového, nocionálního) významu těchto frazémů, neboť netematizují žádné
vlastnosti či jiné atributy (činnosti, stavy), jež by z logiky významu frazeologické jednotky
bylo možné zpětně usouvztažnit s pojmenovávanými pohádkovými bytostmi. Takovéto obraty
tedy byly zařazeny do samostatných sémantických tříd na základě pragmatických složek
významu, jež se podílejí na zapojení frazeologické jednotky do kontextu. Tyto frazémy
odrážejí situační okolnosti, za nichž jsou pronášeny (např. Král je mrtvý, ať žije král!
= situace je stejná, nic se nezměnilo), a vyjadřují komunikační funkce, postoje, případně též
konotace, jež vyplývají z užití frazeologické jednotky v daném kontextu (např. obraty užívané
k provolávání slávy: Ať žije král!, k vyjádření údivu či zděšení: Pro pána krále! apod.).
V případě frazeologických obratů odrážejících hodnotící postoje a emoce (včetně klení)
hovoříme o emocionální a evaluativní vrstvě pragmatické složky významu. O negativních
konotacích svědčí užití některých bázových slov v kletbách a emocionálních frazémech
zvolacího rázu. U těchto frazémů není prioritní propoziční obsah, ale expresivní komunikační
funkce. Týká se to některých obratů z tematické třídy DRAK a ČERT: např. tisíc draků
(zastaralé) = výraz nevole; obdobný význam nese např. obrat K čertu!; Táhni ke draku = jdi
pryč; obdobný význam nese např. obrat Jdi k čertu; To je na draka = je to špatné, neradostné,
nevyvíjí se to uspokojivě; obdobný význam nese např. obrat Aby mě čert rozedřel/vzal! atd.
Některé frazeologické obraty vyjadřují jiné (tedy ne komunikační) funkce. Z excerpcí
se vykázaly tři typy těchto funkcí: intenzifikační, strukturující a pojmenovací. Rozdíly
v rozřazování excerpcí vykazují právě frazémy s intenzifikační funkcí. Tyto typy frazémů
byly dohledány v tematických třídách KRÁL, DRAK a ČERT.
V této kapitole tedy budeme věnovat pozornost frazémům s intenzifikační funkcí
a jejich klasifikaci v korpusových částech. Rozdíly v třídění těchto frazémů se odvíjí
od skutečnosti, že nositelem intenzifikační funkce je v některých frazémech samo bázové
slovo a v jiných případech pak celá propozice. Na několika konkrétních příkladech doložíme
145
různé formální typy frazeologických jednotek, jež s danými bázovými slovy
plní intenzifikační funkci, a budeme se dále snažit ukázat, že identická či obdobná forma
frazeologických jednotek lišících se pouze bázovým slovem („král“, „drak“ či „čert“) nemusí
mít identickou či obdobnou sémanticko-funkční strukturu.
V případě frazémů se sémantickým příznakem „velká míra či množství něčeho“
můžeme zaznamenat tři typy obratů.
1) Zaprvé jde o propoziční frazeologická spojení, v nichž uvedený příznak nese
propozice jako celek (přičemž samo bázové slovo, jež je součástí dané propozice, referuje
k pohádkové bytosti). Frazémy tohoto typu se vyskytují pouze v tematické třídě ČERT a jsou
řazeny do subkorpusu A, do sémantické třídy Velká či malá míra/množství něčeho (32.9).
Ve frazeologických obratech tohoto typu přitom můžeme zaznamenat různé mezipropoziční
vztahy117
:
a) V některých frazémech dochází k tzv. křížení propozic, přičemž některé tyto
propozice mohou být nevětné. Nevětné propozice jsou vždy nominalizací větné propozice.
Realizovány jsou dějovými substantivy, dějovými adjektivy, přechodníky nebo infinitivy.
Např. ve frazému křičet, jako když ho všichni čerti berou je bázové slovo „čert“ součástí
propozice všichni čerti ho berou. Tato propozice jako celek vyjadřuje intenzitu něčeho, co je
tematizováno v jiné propozici daného frazému, tj. vyjadřuje intenzitu nevětné propozice
křičet. Celé frazeologické spojení tak nese význam „velmi křičet“.
b) V jiných frazémech dochází k inkorporaci jedné propozice do propozice jiné, a to
ve funkci nějakého jejího participantu. Dokladem těchto typů frazeologických spojení je např.
obrat Má všeho dost jako čert plev. Frazém jako celek nese význam „má všeho hodně“ (tj. tak
hodně, jak hodně má čert plev; propozice má všeho dost je zesílena inkorporováním propozice
čert má hodně plev, jež je ve výsledném frazému formálně vyjádřena jako větné přirovnání
s elidovaným predikátem). Obdobným příkladem je též frazém Umí to jako všichni čerti
= „umí to hodně“ (tj. tak hodně, jako umí hodně čert; propozice umí to hodně je zesílena
inkorporováním propozice všichni čerti to umí).
c) V české frazeologii se také vyskytují takové typy propozic, které jako celek
vyjadřují intenzitu něčeho, co sice není tematizováno v jiné propozici (jež by byla součástí
frazému), ale co se vyjevuje ze situačního kontextu. Po formální stránce se tedy jedná
o frazeologické obraty tvořené pouze jednou propozicí. Ovšem situační kontext lze vnímat
117
Mezipropoziční vztahy zde nahlížíme obdobně jako Josef Hrbáček (1994).
146
jako další (skrytou) propozici, neboť formálně vyjádřená propozice v těchto „situačních
frazémech“ nemá sama o sobě žádnou funkci, ale získává ji právě až v daném situačním
kontextu. Příkladem může být frazém I čert by mu salutýroval, jehož význam je
ve frazeologických slovnících vymezen jako „tak moc je něco zdařilé“. Vidíme, že frazém je
formálně tvořen jen jednou propozicí. V ní je čert představitelem „něčeho velkého“, takže
jeho salutýrování „má váhu“. Tím je intenzifikována míra jakékoliv vlastnosti, kterou frazém
doplňuje, např. Je hezký/chytrý/pracovitý atd. (… že i čert by mu salutýroval). Způsob
verbalizace situačního kontextu má pak přímý dopad na typ mezipropozičního vztahu.
Výsledkem může být a) sémantická determinace propozic118
, při níž je formálně vyjádřená
propozice (tj. původní frazeologická jednotka) sémanticky závislá na situační propozici, aniž
by propozice ztrácely svou formální autonomnost, např.: Je chytrý. I čert by mu salutýroval.
b) Propozice mohou být též formulovány jako syntakticky nerovnocenné, a může tak docházet
ke křížení propozic: Je tak chytrý, že i čert by mu salutýroval.
2) Zadruhé se vyskytují taková frazeologická spojení, v nichž samo bázové slovo nese
význam „velká míra či množství něčeho“. Obraty tohoto typu se vyskytují pouze v tematické
třídě ČERT a jsou zařazeny do subkorpusu B. Bázové slovo tedy nereferuje k pohádkové
bytosti a propozice jako celek pak tematizuje jakýkoliv příznak, který je bázovým slovem
intenzifikován. Např. frazém Klouže to jako čert nese význam „velmi to klouže“. V tomto
případě (a v mnohých jiných, např. Bolí/štípe/zebe (…) to jako čert atd.) nelze uvažovat
o inkorporaci jedné propozice do propozice jiné, tj. nelze říci, že by frazém vedle propozice:
klouže to/bolí to/štípe to/zebe to… obsahoval též další propozici: čert klouže/bolí/štípe/zebe…
Tyto typy frazémů mají jen jedinou propozici.
Ve frazémech s intenzifikujícím bázovým slovem jsou intenzita vlastnosti, děje či
stavu, nebo množství něčeho vyjádřeny jak ve výrazové části (tj. v jazykovém vyjádření), tak
v části idiomatické (uvedené u jednotlivých frazémů ve slovnících české frazeologie jako
jejich význam). Ve výrazové stránce frazému je intenzifikační příznak vyjádřen pomocí
intenzifikačních přirovnání (jako čert / jako všichni čerti / co čert apod., např. být hořký jako
čert = být velmi hořký), adjektiv (ďábelský, např. ďábelský křik = velký křik, tj. velká
intenzita křiku) či adverbií (ďábelsky, čertovsky, po čertech, na všecky čerty apod., např. mít
něčeho na všecky čerty = mít něčeho mnoho). V idiomatické části frazému je intenzifikační
118
Josef Hrbáček (1994) v souvislosti se sémantickým podřazováním propozic užívá termín sémantická
subordinace.
147
příznak vyjádřen měrovými adverbii (hodně, velmi, intenzivně apod.) či měrovými adjektivy
(velký, mimořádný apod.).
Zajímavé je zjištění, že v české frazeologii lze najít formálně obdobná spojení
s bázovými slovy „král“, „drak“ nebo „čert“, avšak frazémy nevyjadřují tytéž významy, byť
by na první pohled nemusel být rozdíl ve významu hned patrný. Zajímavé je například
srovnání frazémů s následující strukturou:
(být) + po BS (lokál sg./pl.) + ADJ.,
přičemž
(být) představuje infinitiv slovesa být a jakožto bezpříznakový tvar reprezentuje různé
potenciální gramatické tvary slovesa v daných frazeologických obratech; kulaté závorky značí
potenciální vypustitelnost tohoto slovesa;
po představuje českou předložku po;
BS (lokál sg./pl.) představuje bázové slovo ve tvaru 6. pádu jednotného či množného čísla;
ADJ. představuje adjektivum (v jakémkoliv tvaru).
Uvedená struktura je reprezentována např. následujícími frazeologickými obraty:
(být)119
po čertech chytrý = být velmi chytrý
Ale: Tys po draku chytrý = kletba (nikoliv ʻTys velmi chytrýʼ) (PSJČ, 2007−2008c).
Srovnejme také frazémy se strukturou:
BS(ADJ.) + S,
přičemž
BS(ADJ.) představuje bázové slovo v adjektivní slovnědruhové platnosti;
S představuje substantivum v jakémkoliv tvaru.
Uvedená struktura je zastoupena např. následujícími frazeologickými spojeními:
ďábelská chytrost = mimořádně velká chytrost (tj. velká intenzita této vlastnosti)
ALE: královská odměna = štědrá, hojná, vydatná odměna. (V tematické třídě KRÁL je
uvedený příznak „velké míry něčeho“ implicitní součástí sémantické třídy 1.1 Život
v blahobytu, hojnost); dračí símě = něco, co působí zlo a zkázu (adjektivum „dračí“ zde nemá
intenzifikační funkci, ale implikuje zlo, zlobu. Frazém je tedy v tematické třídě DRAK
zařazen do sémantické třídy 8.1 Zlo, zloba, vzteklost až útočnost).
119
Slovesné frazeologismy ponecháváme v takovém tvaru (neurčitém či naopak určitém), v jakém byly převzaty
ze souborů české frazeologie a idiomatiky. Jak již bylo avizováno, infinitiv slovesa být zastupuje různé
potenciální gramatické tvary slovesa v daných frazeologických obratech, tedy i např. 2. os. sg. indikativu
prézenta se zájmenem: ty jsi (či složenou podobu tohoto tvaru, tj. tys).
148
Podíváme-li se v této souvislosti do SSJČ na vymezení významů hesel čert, král
a drak, pak shledáme, že v případě hesla čert je uvedeno 7 různých významů, přičemž
u významu pod číslem 5 je stanoveno, že výraz čert „označuje značnou míru, množství;
velmi, mnoho“. Doloženo je to příklady jako „dluhů bylo na čerty; je po čertech chytrý; peněz
bylo po čertech málo“ (SSJČ, 2011b). U hesel král a drak význam „velkého množství“
uveden není. Podíváme-li se dále na vymezení významů hesla královský, vidíme, že v SSJČ je
uvedeno 5 různých významů, přičemž u významu pod číslem 5 je stanoveno, že výraz
královský znamená „štědrý, hojný“, a je zde uveden příklad královská odměna (SSJČ, 2011i).
3) Zatřetí může být příznak „velké míry či množství něčeho“ také implicitní součástí
konkrétněji vymezených příznaků. Např. některé frazeologismy z tematické třídy DRAK
nesou implicitní příznak „velké míry“ v rámci konkrétněji vymezeného příznaku „velkého
pracovního nasazení“: být do práce jako drak = být (velmi) horlivý, výkonný; dělat jako drak
= být (velmi) pracovitý.
Podíváme-li se na vymezení významů hesla drak ve SSJČ (2011d), pak je zde uveden
příklad Je do práce (do všeho) jako drak, přičemž toto spojení (obsažené též v různých
frazeologických slovnících) je zařazeno pod význam číslo 1, tj. pohádková obluda, nikoliv
„velká míra, množství něčeho“ (neboť, jak jsme již zmiňovali, tento intenzifikační význam je
jakožto jeden z významů uváděn pouze v případě hesla čert). V idiomatické stránce těchto
frazémů (tak, jak byly excerpovány ze slovníků české frazeologie) také není explicitně
tematizována „velká míra“ jako nutná součást významu: intenzifikační výraz je uveden
v závorce, čímž je signalizována jeho vypustitelnost: být do práce jako drak = být (velmi)
horlivý, výkonný. Bázové slovo „drak“ tedy není nositelem příznaku „velké míry či množství
něčeho“. Srovnejme:
Spojení jako drak z frazému být do práce jako drak nelze vymezit samotným intenzifikačním
výrazem „velmi“. Význam frazému nelze formulovat „být do práce velmi“,
Ale: Spojení jako čert z výše uváděných frazémů typu Bolí to jako čert lze vymezit
intenzifikačním výrazem „velmi“, tj. význam frazému lze formulovat „velmi to bolí“.
Příznak „velké míry“ je pak v případě bázového slova „drak“ nepochybně implicitní součástí
konkrétněji vymezeného příznaku pracovní výkonnosti až horlivosti, a zařazen tedy
do sémantické třídy „Pracovní výkonnost až horlivost“ (8.4). Název této sémantické třídy
odráží to, co z významu daných spojení plyne pro postavu označenou bázovým slovem.
V tomto případě vyjadřuje spíše onu stránku vnitřního zaujetí, snaživosti, pracovního zanícení
než vyjadřování kvantity konané práce samé.
149
Rovněž v případě tematické třídy KRÁL zaznamenáváme některé frazémy, jež příznak
„velké míry něčeho“ zahrnují v rámci konkrétněji pojatých příznaků, konkrétně v rámci
příznaků „štědrost, hojnost, vydatnost“. Dokladem je již výše uváděné spojení královská
odměna. Obdobným případem pak je frazém královský plat.
Také v případě některých frazeologických obratů z tematické třídy ČERT může
být intenzita vlastnosti implicitní součástí konkrétnějších významů, jako např. neposednost,
přemíra energie (např. být jako čert = být velmi neposedný, plný energie; frazém je tedy
zařazen do sémantické třídy Divokost, neposednost, přemíra energie 32.7) či rychlost,
prudkost pohybu (např. jet jako čert = jet rychle; vyletět odněkud jako čert = vyletět prudce;
frazém je tedy zařazen do sémantické třídy Rychlost, prudkost, horlivost pohybu 32.6).
Za zmínku stojí také frazém Ten je za/nad devět čertů = je chytrý. Frazém nenese význam
„velká míra, množství něčeho“, neboť jednak ve výrazové stránce frazému není uveden
příznak, který by byl spojením za/nad devět čertů intenzifikován, a jednak z významu daného
obratu tak, jak je zde uveden a převzat z frazeologických slovníků, neplyne intenzifikace
daného příznaku (v idiomatické stránce chybí intenzifikační výraz „velmi“ apod.). Frazém má
pouze význam „je chytrý“, nikoliv „je velmi chytrý“, a je tudíž zařazen do sémantické třídy
Chytrost, mazanost, vychytralost (32.8).
Vidíme tedy, že každý frazeologický obrat je jako celek jedinečný, a tak nelze uvést
žádný komponent, jenž by v české frazeologii vždy (ve všech frazémech) plnil intenzifikační
funkci. Frazeologické jednotky s intenzifikační funkcí jsou realizovány rozličnou formální
strukturou a naopak frazémům s touž nebo obdobnou formou nelze a priori a automaticky
přiřazovat týž nebo obdobný významový průsečík či funkční směřování. Např. komponent
jako čert má v některých frazémech význam „velmi“, v jiných je pak implicitní součástí
konkrétněji vymezeného příznaku a má význam „rychle“ či „prudce“, kdežto komponent jako
drak nese význam „horlivý“; komponent po čertech nemá stejnou funkci jako komponent
po draku (viz výše: Tys po čertech chytrý versus Tys po draku chytrý) atd.
150
8. ANALOGIE A KOMPARACE V PROFILOVÁNÍ
JAZYKOVÉHO OBRAZU V TÉTO PRÁCI A
V POLSKÝCH ENTOLINGVISTICKÝCH PŘÍSTUPECH
V této kapitole poukážeme na to, že námi navrhovaný způsob profilování jazykového
obrazu, který představujeme na frazeologickém materiálu, a profilování jazykového obrazu
realizované v polských etnolingvistických přístupech120
mají několik společných rysů121
:
1) Rozčleňování excerpcí v rámci tematických tříd do subkorpusů A a B lze do určité
míry chápat jako jistou obdobu výběru kategorizačního komponentu pro utváření profilu.
Podstatu tohoto kategorizačního komponentu ilustrují J. Bartmińský a NiebrzegowskáBartmińská
(2007, s. 316) na (v naší práci již zmiňovaném) příkladu chrpy. Ta může být
kategorizována jako rostlina, květina, bylina či plevel. Výběr kategorizačního komponentu
(tj. zda jím bude rostlina, květina, bylina či plevel) pak ovlivňuje konkrétní podobu
a strukturu profilu chrpy. V našem tematickém celku je tímto kategorizačním komponentem
právě takový význam bázového slova či bázového sousloví, který referuje k pohádkové
bytosti samé122
. Forma bázového slova totiž v některých tematických třídách (KRÁL,
KRÁLOVNA, ČARODĚJNICE, STRAŠIDLO, DUCH, LOUPEŽNÍK a ČERT) nese různé
významy, čili slovo tak − coby jednota výrazu (formy) a významu − referuje k různým
skutečnostem. V každém z těchto významů by bylo rozdílné celé schéma výkladu (tj. celá
struktura kognitivní definice), neboť kognitivní struktury se u jednotlivých významů liší.
Například v tematické třídě DUCH by byla jiná podoba a struktura profilu ducha jakožto
antropomorfizované bytosti a ducha ve smyslu dechu, dýchání. Protože předmětem našeho
zkoumání je frazeologický obraz pohádkových bytostí samých, znamená to, že
kategorizačním komponentem relevantním pro utváření profilu pohádkových bytostí jsou pro
nás jen takové významy bázových slov, jež referují k pohádkovým bytostem. Frazémy s tímto
významem bázových slov jsou zařazeny v této práci do subkorpusu A. Významy bázových
slov, jež referují k jiné skutečnosti než k pohádkovým bytostem, a jsou tedy součástí frazémů
120
Např. publikace J. Bartmińského (2016, s. 86−88) uvádí příklady kognitivních definic hesel „strzygoń“
a„deszcz“ (sice bez dokumentačního materiálu) připravených pro polský entolingvistický slovník (SSSL).
121
Rozdíly v šíři zkoumaného materiálu v této práci (tj. frazeologická materiálová základna) a v polské
etnolingvistice (folklór) nejsou v této souvislosti relevantní.
122
Na slovo nahlížíme jako na jednotu formy (výrazu) a významu. Forma slova pak v našem chápání referuje
prostřednictvím svého významu k označované skutečnosti. Forma plysémního slova pak prostřednictvím svých
různých významů referuje k různým skutečnostem. Vyjadřujeme-li se tedy v této kapitole dále v tom smyslu, že
významy bázových slov referují k pohádkovým bytostem, nenegujeme tím skutečnost, že význam slova je jen
jednou jeho stránkou, nutně vázanou na druhou jeho složku, tj. formu.
151
zařazených do subkorpusu B, se na profilování obrazu pohádkových bytostí nepodílejí. Je
přitom samozřejmé, že nadřazené kategorie (tematické třídy) nemusí vždy nutně podléhat
variabilitě: některé tematické třídy mohou obsahovat jen frazémy s významy bázových slov
referujícími k pohádkové bytosti (a shrnovat tedy jen excerpce v subkorpusu A). Frazémy
s bázovými slovy či bázovými souslovími shrnutými v subkorpusu B, a nereferujícími tedy
k pohádkovým bytostem, jsou pak jen nedílnou součástí tematicky zaměřeného korpusu, ale
frazeologický obraz pohádkových bytostí nevytvářejí.
2) V rámci kategorizačních komponentů jsou v polské etnolingvistice vymezovány
různé významové podkategorie, tzv. fazety. V našem návrhu kognitivní definice rovněž
vyčleňujeme tyto významové podkategorie, fazety, a nahlížíme je obdobně jako polská
lingvistika (např. Bartmińský 2016, podrobněji viz poznámka pod čarou č. 123). Fazety mají
v naší práci charakter otázek, které napadají běžného uživatele jazyka při snaze pojmově
uchopit realitu a které lze pak také zpětně rekonstruovat z toho, co je v jazykovém materiálu
uloženo. Námi prováděná analýza frazémů z tematického celku Pohádkové bytosti tak
odpovídá − v obecné rovině − na otázky, jaká každá sledovaná pohádková bytost je (tj. jaké
vlastnosti v excerpovaných obratech vykazuje) a co dělá (jaké činnosti a stavy jsou s ní
spojovány). Jemnější diferenciace těchto otázek by se vyjevila při sestavování kognitivních
definic konkrétních pohádkových bytostí. V této práci jsme se omezili jen na ilustrativní
ukázku kognitivní definice krále, u nějž bylo možné (na základě analýzy a kategorizace
frazémů obsahujících bázové slovo „král“ referující k bytosti panovníka) vymezit tři fazety:
1. Jaký je?, 2. Co dělá? a 3. Jaký je způsob jeho života?123
123
V této souvislosti upozorňujeme na odlišné vnímání profilu u Ireny Vaňkové a jejích spoluautorek, viz např.
Vaňková, I. – Čurdová, V. (2014) či Vaňková, I. – Vitkovskaya, V. (2014). Uvedené autorky v avizovaných
příspěvcích vnímají profil jako variantu pojmu, tedy jako každou jednu součást struktury pojmu (přičemž
termínem „pojem“ mají na mysli „význam“). To, co vnímají jako tyto varianty významu sledované entity, do
určité míry koresponduje s tím, co v naší studii nazýváme fazetami (v návaznosti na polskou lingvistiku, již
uvádíme v této poznámce níže). Těmito složkami významu/pojmu (a tedy jednotlivými profily) mají například
v případě somatismů na mysli „1. VZHLED/MANIFESTACE (vlastnosti části těla vnímatelné prostřednictvím
smyslů, zejména zraku); 2. LOKALIZACE (chápání dané části těla jako jedinečně lokalizované a) vzhledem
k celému tělu nebo b) vzhledem k okolnímu prostoru, a to ve stabilní poloze i pohybu); 3. FUNKCE (povaha
části těla umožňující, že se s ní obvykle nějak zachází, že člověku k něčemu slouží); 4. GESTO (využití části těla
v kontextu sémiotického chování v širokém smyslu slova)“ (Vaňková, I. – Čurdová, V., 2014, s. 73). V naší
studii tyto varianty významu nevnímáme jako profily, ale jako obdobu fazet, jimž by odpovídaly otázky
(sledující zvolenou entitu, třeba právě − jak je tomu v případě uvedených autorek − jako konkrétní somatismus)
např. takto zformulované: 1. JAK JE SMYSLY VNÍMATELNÝ?; 2. KDE SE NACHÁZÍ?; 3. JAKOU MÁ
FUNKCI, K ČEMU SLOUŽÍ?; 4. JAK JE VYUŽÍVÁN V SÉMIOTICKÉM CHOVÁNÍ / K VYJÁDŘENÍ
JAKÝCH TĚLESNÝCH I NETĚLESNÝCH PROJEVŮ SLOUŽÍ? Fazety by samozřejmě mohly mít i jinou
formální podobu, tedy není nutné je formulovat přímo jako otázky: tutéž funkci by splnila obecná formulace,
kterou daná otázka zastupuje (např. Jaký je? = vlastnosti; Co dělá? = činnosti a stavy… atd). Obdobným
způsobem nahlíží na fazety také polská etnolingvistika: Bartmińský (2016, s. 83−92) uvádí příklady hesel
strzygoń a deszcz, která byla připravena pro SSSL, a dodává, že kognitivní definice je založena na kategoriálním,
fazetovém uspořádání definičních vět. U prvního uvedeného hesla byly vymezeny fazety vzhled, vlastnosti,
152
3) Atributy (vlastnosti, činnosti a stavy) pohádkových bytostí (vyvozované z významů
frazémů pro účely rekonstrukce frazeologického obrazu sledovaných postav) lze vnímat jako
jistou obdobu „polských“ vnitřních charakteristik v jednotlivých fazetách (tedy konkrétních
charakteristik v jednotlivých významových podkategoriích, otázkách). Lze tak říci, že atributy
alias vnitřní charakteristiky fazet jsou odpověďmi na otázky položené ve fazetách, a to
výhradně takovými odpověďmi, jež jsou − s ohledem na námi zvolenou materiálovou
základnu − uloženy ve frazémech a z nich zpětně vyvozovány. Atributy korespondují se
sémantickými třídami obsaženými v korpusových částech práce (konkrétně v subkorpusu A):
ty prostřednictvím svých názvů odrážejí z excerpcí vyvozené vlastnosti pohádkové bytosti,
nebo činnosti či stavy s touto bytostí spojované.
4) S vnitřními charakteristikami v rámci fazet souvisí další pojmy polské
etnolingvistiky, tzv. profilování a profil. Oba pojmy byly nejprve definovány v pracích Anny
Wierzbické (1985 a další), do češtiny pak byla tato problematika shrnutá ve stati spoluautorů
J. Bartmińského a Niebrzegowské-Bartmińské (2007), v překladu Daniely Lehárové. To, co
se vyprofiluje v rámci fazet u sledovaného kompozičního komponentu, je pak v polské
lingvistice nazýváno profilem. Lze tak říci, že profily jednotlivých pohádkových bytostí jsou
tedy součtem vnitřních charakteristik (atributů) ve fazetách. Toto pojetí nahlíží na profil
z hlediska fazetové struktury. Ovšem na pojem profilování a profil lze také nahlížet z hlediska
faktorů spojených se subjektem člověka jakožto interpretátorem jazykového obrazu. Na
profilování daných pojmů se pak v tomto smyslu podílí, slovy Tokarského (1991, s. 137),
způsob něčí racionality, něčího vědomí o světě, něčího systému hodnot, něčího hlediska.
Vytváření profilu je tedy, v tomto kontextu, spojeno s určitou organizací scény, „ať již na
úrovni individuálního řečového aktu, anebo na úrovni společenské konvence“ (Bartmiński
− Niebrzegowska-Bartmińska, 2007, s. 315). V této práci profilujeme pohádkové bytosti
z pohledu běžných uživatelů českého jazyka, ustáleného a zachyceného ve frazeologii.
Frazeologický materiál je odrazem „naivní“ lidské racionality, běžného vědomí o světě
a tradičních hodnot. Námi předkládaná práce tedy představuje výsek jazykového obrazu světa
− výsek s ohledem na zvolenou tematiku (pohádkové bytosti) i jazykovou základnu (českou
frazeologii).
5) Jednotlivé sémantické třídy v obou korpusových částech práce odpovídají
přirozeným, nikoliv vědeckým kategoriím. Jak uvádí Vaňková a kol., přirozené kategorie
činnosti/působení, čas a místo činnosti/působení, původ, způsob obrany. U druhého hesla pak byly vymezeny
fazety vzhled, původ, vlastnosti, působení, čas, událost, lokalizace, předpovědi a věštby spojené s deštěm,
ovládání deště a události dešti předcházející (Bartmińský, 2016, s. 91).
153
„mají neostré hranice, jedna přechází v druhou, vycházejí z přirozeného postoje ke světu […]“
(2005, s. 83).
154
9. NÁVRH PROFILOVÉ KOGNITIVNÍ DEFINICE
Obraz někoho/něčeho založený na aplikaci zde navrhované metodiky analýzy frazémů
by mohl být výrazným materiálovým zdrojem pro sestavování tzv. kognitivních definic
v etnolingvistických slovnících. „Ve srovnání s tradiční jazykovědnou lexikografií je
explikace hesel v etnolingvistickém slovníku dosti specifická. Vyplývá to už
z antropologického založení etnolingvistiky, která prožívá renesanci snad právě proto, že se
ve svém přístupu tolik liší od neosobního charakteru popisu, jaký je vlastní tradičním
lingvistickým směrům“ (Bartmiński, 2016, s. 93). „[…] orientace etnolingvistického slovníku
odpovídá požadavkům, jaké po dlouhá léta postuluje Anna Wierzbicka. Kognitivní definice
uvádí veškeré součásti významu, stabilizované v kolektivním vědomí uživatelů jazyka
(vyjádřené/vyjádřitelné v jazykovém textu), a uspořádává je tak, aby byly v souladu se
strukturami tohoto ‚naivního‘ vědomí. V praxi jde o posloupnost definic odpovídajících na
otázky, které napadají ‚prostého člověka‘, například co předmět dělá (déšť nebo sníh padá;
slunce zachází/zapadá za hory; oheň hoří, plane; vítr vane, fouká, hvízdá), jaký je, odkud
pochází, jak se dá před ním chránit atd. Definice je tedy svého druhu vyprávěním o světě,
které se opírá o lidové citace, vytěžené z příslušných pramenů a ‚fazetově‘ uspořádané“
(Bartmiński, 2007, s. 304).
Etnolingvistický slovník dosud česká lingvistika postrádá. První počiny v polské
lingvistice realizovali v tomto směru lublinští jazykovědci a folkloristé již v roce 1980, kdy
vyšel Słownik ludowych stereotypów językowych (Slovník lidových jazykových stereotypů),
zkušební svazek rozsáhlého slovníkového díla. V tomto zkušebním svazku byly představeny
teoretické a metodologické přístupy a zpracováno 11 pojmů (stereotypů) různého typu (např.
bratr, hvězda, hej, láska, kůň…). Jak uvádí Čurdová (2015), od roku 1996 vycházejí postupně
jednotlivé díly finálního slovníku pod názvem Słownik stereotypów i symboli ludowych
(Slovník lidových stereotypů a symbolů), jejichž řazení bylo inspirováno pořadím, v jakém byl
podle Bible stvořen svět (Vesmír, Rostliny, Živočichové, Člověk, Společnost,
Náboženství + Démonologie, Čas + Prostor + Rozměry + Barvy). Lublinští jazykovědci spolu
s folkloristy na slovníku pracují dodnes.
(Česká) frazeologická spojení s bázovými slovy z vymezeného tematického celku
Pohádkové bytosti tvoří materiálovou základnu k sestavení (českého) frazeologického obrazu
pohádkových bytostí. Ten pak může posloužit jako podklad k sestavení kognitivní definice
155
sledovaných entit. Protože je však v této práci sledován výhradně jeden úhel pohledu (úhel
pohledu běžného uživatele češtiny, uložený právě ve frazeologii), půjde o kognitivní definice
založené na jednom profilu. Nazýváme je tedy profilovými kognitivními definicemi. Pro účely
sestavení komplexnějších kognitivních definic (a tedy stereotypových kognitivních definic)
pohádkových bytostí by se do výsledné podoby hesel mohly (a měly) promítnout také
výsledky vzešlé z dalších profilů − z dalších materiálových zdrojů, jimiž by bez pochyby
měly být české lidové pohádky, říkanky a jiné žánry českého folklóru; užitečným přínosem by
mohly být též výsledky vzešlé z dotazníkového šetření, zaměřeného na výzkum „typických“
charakteristik jednotlivých typů pohádkových bytostí (tj. „typických“ ve smyslu běžnými
uživateli jazyka vnímaných jako běžné, ustálené, prototypové). Právě údaje získané z takto
zaměřených dotazníkových šetření využívá jako materiálový zdroj J. Bartmiński např. při
výzkumu stereotypu matky (2016, s. 115−131). Otázkou však zůstává, nakolik mohou být
odpovědi respondentů skutečně relevantní pro sestavení jazykového obrazu sledovaného
pojmu, uvážíme-li, že mnohé atributy (charakteristiky) nemusí být doložitelné ze
systémových dat (získaných ze slovníkových definic sledovaného pojmu či z jeho
slovotvorných nebo sémantických derivátů) nebo z jiných materiálových zdrojů (např. z textů
pohádek apod.). Zřejmě by se zde měly vzít v potaz statistické údaje vypovídající o četnosti
uvedených charakteristik. Na druhou stranu ale, jak uvádí Bartmiński, „vysoká statistická
pozice vlastnosti implikuje její jazykovou (sémantickou) relevantnost, ale nízká pozice
neimplikuje, že údaj jazykově relevantní není […]“ (2016, s. 122). Přijmeme-li tedy podle
Bartmińského význam pojmu jako otevřenou strukturu (2016, s. 122), pak by bylo možné
započítat do jazykového obrazu sledovaného pojmu i ty méně frekventované údaje získané
z dotazníků.
Na příkladu pohádkové postavy krále uvádíme možný návrh profilové kognitivní
definice vzešlý z námi navrhované metodiky analýzy a na ní založené kategorizace
frazeologických jednotek. Jak jsme již opakovaně zmiňovali, do těchto typů definic vstupují
jen ty frazémy, které vyjadřují atributy sledované entity, třeba právě pohádkové bytosti
(v případě krále tedy bytosti ve významu panovníka, vládce, nikoliv krále ve významu toho,
kdo má výlučné postavení v určitém oboru či prostředí). Pro kognitivní definice přitom platí,
že význam pojmu v pravém slova smyslu nedefinují, ale spíše explikují (objasňují).
V polském entolingvistickém slovníku (SSSL) jsou mnohá hesla natolik rozsáhlá, že
připomínají spíše kapitoly v monografii. V předkládané práci profilovou kognitivní definici
navrhujeme ve formě tabulky, jejíž návrh uvádíme níže.
156
Námi navrhovaná definice by mohla být graficky a formálně rozvržena jinak,
důležitým prvkem však zůstává to, které excerpce se na frazeologickém obrazu krále podílejí
a které (z důvodů uvedených v této práci) nikoliv. Způsob rozřazení excerpcí, zahrnutý
v Korpusové části 1 s komentáři a založený na navrhované analýze, představuje vhodný
podklad pro sestavení tohoto typu definice. Opakujeme tedy, že do námi sestavované
profilové kognitivní definice mohou vstupovat jen excerpce zařazené do subkorpusu A.
Z nich je však třeba vyloučit ty, které se na frazeologickém obrazu pohádkové postavy krále
nepodílejí: tj. jednak frazémy, které odkazují ke komunikačním funkcím a postojům mluvčího
a z kterých zároveň nejde sekundárně vyvodit nějaký atribut pro generický referent bázového
slova (např. obraty užívané k vyjádření provokace s nádechem ironie apod.: Králi Juráni, už
jsme poděláni!), a jednak frazémy, jež plní při užití v textu strukturující funkci, neboť
odkazují k ustáleným začátkům pohádek (např. Byl jednou jeden král), nebo pojmenovací
funkci: jako celek označují náboženské (případně potenciálně i pohádkové) bytosti (král pekla
= Satan, Lucifer či jeden z ďáblů; král nebeský = Bůh či Kristus), nebo představují historické
přezdívky reálných panovníků (mimochodem navíc ještě s individuální referencí: Král
železný a zlatý = Přemysl Otakar II.; Zimní král = Fridrich Falcký).
Zobecníme-li sestavování definic na jakoukoliv pohádkovou bytost, pak v souvislosti
se zmiňovanou individuální referencí frazémů s pojmenovací funkcí znovu upozorňujeme
na nutnost uvědomit si, zda je bázové slovo (sousloví) primárním, nebo sekundárním
pojmenováním pohádkové bytosti. Sekundární pojmenování pohádkové bytosti je frazémem;
její primární pojmenování však nikoliv. Znamená to tedy, že i ze sekundárních pojmenování,
tzv. frazeologických sousloví, můžeme pro pohádkovou bytost vyvodit nějaký příznak (pokud
nějaký příznak sousloví obsahuje), a zapojit ho tak do definice. V této práci byl zmiňován
např. frazém král pekel jakožto sekundární pojmenování čerta. Z uvedeného frazeologického
sousloví by bylo možné do profilové kognitivní definice pohádkové bytosti čerta (nikoliv
krále) vložit atribut „život/pobývání v pekle“. Z primárního pojmenování (např. zlatý pták
jakožto primární pojmenování pohádkové bytosti, nikoliv přenesené, sekundární,
pojmenování kohokoliv jiného) by bylo − na první pohled − možné vyvodit atribut („mající
zlatou barvu“), ale vzhledem k tomu, že primární pojmenování není frazémem (z důvodů,
které blíže rozebíráme v kapitole 4.), nemohl by tento příznak do profilové kognitivní definice
čerpající materiálovou základnu z české frazeologie vstoupit. Tento příznak by však
samozřejmě mohl vstoupit do stereotypové (a tedy širší) kognitivní definice pohádkového
zlatého ptáka, tedy do takové definice, která by využívala i další materiálové zdroje, zejména
tedy pohádky. Zajímavá je na příkladu zlatého ptáka skutečnost, že do výhradně
157
frazeologického (tedy nikoliv folklórního) obrazu zlatého ptáka vstoupí zcela jiný atribut, a to
„zdroj bohatství“ (důvody vysvětlujeme v kapitole 4.). Stejně tak, jako může být jazykový
obraz nějaké entity profilován do více profilů, tak jednotlivým profilům sledované entity
odpovídají jednotlivé (a tedy profilové) kognitivní definice. Jak jsme již zmiňovali, v této
práci profilujeme pohádkové bytosti z pohledu běžných uživatelů českého jazyka, ustáleného
a zachyceného výhradně ve frazeologii.
V následující tabulce uvádíme na podkladu frazeologického materiálu uspořádaného
v Korpusové části 1 s komentáři, tematické třídě KRÁL, návrh kognitivní definice „krále“
jakožto vládce, panovníka.
KRÁL (kategorizační komponent: „panovník, vládce“)
fazety
=významové
podkategorie
atributy =
obsah vnitřních
charakteristik
forma frazému význam
frazému
(idiom)
Komentáře
JAKÝJE?
- čestný a
spravedlivý
- Ten král dobře kraluje,
jenž/kterýž (nejprve) sám se
dobře zpravuje;
- Královo slovo má býti
pevné;
- Dobře jednej v mnohu,
v mále a neboj se ani krále;
- Čiň dobře a jednej právě,
neboj se císaře ani krále
- dobrý král se má
sám předem
informovat
- x
-x
-x
- x124
- x
- kdo jedná vždy slušně
a čestně, nemusí se
nikoho a ničeho bát, ani
král je nepotrestá
(implicitní informace:
král je spravedlivý)
- nevěrohodný - Králové šedivé rady mívají;
- Král je nahý
- králové špatně
radívají
- pravda je ve
skutečnosti
opačná,
nelichotivá
- x
- x
- svévolný - Královská láska a neláska
rovnou váhu mají;
- Králové jsou nad zákony
- x
- x
- x
- x
- nevšemohoucí - Oráče sní král a krále rytíř;
- Těch pohrůžek králům
chovej;
- Tíhne mu k zlému, jako králi
k oběšení
- i král má své
nepřátele
- x
- x
- x
- x
- x
- je autoritou Pro pána krále! - dovolávání se
krále při úleku či
překvapení
- primární funkcí
frazému je komunikační
funkce a postoje
124
Tam, kde je význam frazému zjevný nebo kde1 není třeba žádných komentářů, uvádíme symbol -x.
158
mluvčích a z této funkce
a postoje je sekundárně
vyvozený příznak krále
- respektovaný Ať žije král! - provolání slávy - primární funkcí
frazému je komunikační
funkce a postoje
mluvčích a z této funkce
a postoje je sekundárně
vyvozený příznak krále
CODĚLÁ?
- vládne - trůnit někde jako král;
- královské žezlo
- x
- v obrazném
kontextu symbol
panovnické vlády
- implicitní informace:
král sedí na trůnu =
vládne
- implicitní informace:
král má žezlo = vládne
- chodí do bitvy - Chystá se jako chudý král do
boje;
- Vypravuje se jako chudý
král do boje;
- připravuje se
(k něčemu)
zdlouhavě,
pomalu
- Rys pomalosti,
zdlouhavosti je v tomto
kontextu spojován s
očekáváním obtíží či
cesty
s neodhadnutelným
výsledkem a je v přímé
souvislosti nikoliv
s králem obecně, ale
pouze s chudým králem.
Význam frazému lze
parafrázovat tak, že
chudý král nemá
dostatečné vojsko,
výzbroj ani výstroj,
proto očekává porážku,
a s odchodem do boje
tedy otálí (bez ohledu na
to, že k chudému králi
může být přeneseně
přirovnáván kdokoliv
jiný a stejně tak boj
nemusí být vnímán
nutně jako bitva). To, co
lze z daného frazému
vymezit jako obecný
příznak krále, je pouze
příležitostný odchod do
bitvy, (bohatý král bez
zbytečných obav,
zatímco chudý král
s obavami).
JAKÝJEZPŮSOBJEHO
ŽIVOTA?
- život
v blahobytu,
hojnost
- žít si jako král;
- mít se jako král;
- sedět (si) někde jako král
- královská odměna
- královský plat
- x
- x
- x
- štědrá, hojná
odměna
- vysoký plat
- x
- x
- x
- deriváty bázového
slova „král“ nesou
význam „štědrý“ ve
smyslu „hojný,
vydatný“;
implicitní informace:
s postavou krále je
spojována hojnost
- pohodlí a
bezstarostnost
- žít si jako král;
- mít se jako král;
- x
- x
- x
- x
159
Z tabulky vyplývá, že kategorizačním komponentem pro profilování pohádkové postavy
krále v české frazeologii je král jakožto panovník, vládce. Vysledované atributy krále (vzešlé
z analýzy a na jejím základě utříděné v Korpusové části 1), uvedené ve 2. sloupci tabulky,
umožnily formulovat (a uvést v 1. sloupci tabulky) tři typy otázek, fazet: Jaký (král) je?, Co
dělá? a Jaký je způsob jeho života?. Tyto otázky motivovaly lid ve snaze charakterizovat
postavu krále coby (pozemského nebo pohádkového) panovníka. Odpovědi na tyto otázky (tj.
vnitřní charakteristiky fazet; atributy) byly vyvozeny z frazémů, jejichž formu a význam
sumarizuje 3. a 4. sloupec. Poslední sloupec tabulky přináší komentáře v těch případech, kdy
by – podle našeho úsudku – nemuselo být vyvození atributu pro bytost krále na první pohled
zjevné. Komentáře tak osvětlují, proč byly z daných frazémů vyvozeny právě uvedené
atributy, a frazémy tedy zařazeny do dané významové podkategorie.
Na příkladu pohádkové postavy krále shrnujeme to, co lze při profilování frazeologického
obrazu světa zobecnit. Obecné závěry lze tedy aplikovat i na profilování frazeologického
obrazu jiné entity, jiného výseku světa.
• na kognitivní definici (a tedy i profilu) krále v české frazeologii se podílejí primárně ty
frazémy, z jejichž významu lze pro pohádkovou bytost vyvodit nějaký příznak, jehož
je král nositelem nebo vykonavatelem;
• z frazémů, jež se sice na profilování (a tedy i na obsahu kognitivní definice) krále
primárně nepodílejí, neboť je v nich nocionální význam upozaděn ve prospěch
pragmatického významu (tj. důležitá je u nich zejména komunikační funkce), však lze
v některých případech sekundárně vyvodit příznak spojovaný s bytostí krále,
a sekundárně tak tento atribut zařadit do kognitivní definice. Takové sekundární
vyvození příznaku je možné (ne však ve všech excerpcích tohoto typu) u některých
frazémů vyjadřujících komunikační funkce a evaluativní či emocionální postoje
mluvčích: pro postavu krále tak lze z české frazeologie sekundárně vyvodit skutečnost,
že představuje autoritu, jíž se dovoláváme při úleku či překvapení (Pro pána krále!),
nebo respektovanou osobu, jíž provoláváme slávu (Ať žije král!);
• z frazémů, z jejichž významu nelze vyvodit příznak pro referent bázového slova
(referujícího k pohádkové bytosti), získáváme jiné zajímavé informace. Ty se však do
kognitivní definice postavy krále nepromítnou. V českém jazykovém prostředí lze
z takovýchto frazémů s referentem bázového slova „král“ specifikovat, jaké konkrétní
komunikační funkce a evaluativní či emocionální postoje mluvčích frazémy vyjadřují,
160
např. provokaci s nádechem ironie: Králi Juráni, již jsme poděláni!)125
, a jaké ne-komunikační
funkce z užití frazémů s referentem bázového slova „král“ plynou:
mohou uvozovat začátky pohádek (Byl jednou jeden král), čímž plní strukturující
funkci, nebo mohou pojmenovávat jiné entity (bytosti), čímž plní pojmenovací funkci
(král pekel = Lucifer/Satan jakožto vládce ďáblů, popřípadě jeden z ďáblů; král
nebeský = Bůh/Kristus.
125
V již uváděných frazémech Pro pána krále! a Ať žije král! dominují komunikační funkce a postoje mluvčích,
ale zároveň z nich lze pro samotnou postavu krále vydedukovat nějaký atribut (a sice že král je autoritou
a respektovanou osobou). V případě frazému Králi Juráni, již jsme poděláni! by na první pohled šlo vydedukovat
příznak nerespektované osoby, však vzhledem k individuální referenci ke králi Juráňovi tak tento příznak
nevstupuje do kognitivní definice krále coby typu pohádkové postavy; tento frazém tedy nese jen komunikační
funkci a postoj provokace s nádechem ironie.
161
10. ZÁVĚREČNÁ SHRNUTÍ
V předkládané práci navrhujeme metodiku analýzy frazeologických jednotek pro
výzkumy, jež se snaží o rekonstrukci obrazu někoho/něčeho ve frazeologii, a poukazujeme na
relevantnost této metodiky pro obdobně zaměřená etnolingvistická bádání. Uvedený způsob
sémanticko-funkční analýzy frazémů představuje, podle našeho názoru, vhodný podklad pro
sestavování obrazu světa čerpajícího materiálovou základnu právě z frazeologie. Teoreticky
představená a vysvětlená navrhovaná metodika sémantické (sémanticko-funkční) analýzy se
pak v praktické rovině promítá do korpusových částí této práce, jež jsou doplněny řadou
komentářů v těch případech, kde by mohly vzniknout nejasnosti, proč je daný frazém zařazen
do té které sémantické třídy. Korpusové části s komentáři tak zároveň slouží jako exemplář
i objasnění, jak je třeba připravit „terén“ pro následné vyvozování tzv. frazeologického obrazu
světa126
i ostatních informací zjistitelných právě z frazeologických materiálových zdrojů.
Rekonstrukce frazeologického obrazu pohádkových bytostí je výsledkem několika na
sebe navazujících kroků, a to:
1. pořízení co nejúplnějšího soupisu excerpcí ze sledované tematické oblasti;
2. vypracování metodiky sémanticko-funkční analýzy těchto excerpcí;
3. sémanticko-funkční kategorizace excerpcí (realizované v Korpusových částech práce), jež
je praktickou realizací navrhované analýzy a slouží jako ukázka toho, jak je třeba strukturovat
excerpce, aby pak následně byl umožněn a usnadněn krok č. 4;
4. rekonstruování frazeologického obrazu sledovaných entit. Následně pak tento souvisle
formulovaný frazeologický obraz pohádkových bytostí slouží jako podklad pro finální krok
č. 5;
5. sestavení vlastního návrhu kognitivní definice (na konkrétním příkladu pohádkové bytosti
krále) jako ukázka toho, jak frazémy všech konstrukčních typů mohou spoluvytvářet jazykový
obraz světa a být fazetově zachyceny v entolingvistických slovnících.
Práce odkrývá úskalí spojená s rekonstrukcí frazeologického obrazu světa, zejména
záležitosti spojené s referencí bázových slov, s celkovým významem frazémů, s referenčními
126
Jak jsme již zmiňovali v úvodu, termíny frazeologický obraz světa a jazykový obraz světa nekonstruují obraz
světa jako takového, ale vždy nějaký jeho výsek vymezený jeho tematikou a faktory, skrze které je nahlížen
a rekonstruován. Užíváme-li tedy tyto termíny, pak s vědomím toho, že jde vždy o frazeologický či jazykový
obraz někoho / něčeho.
162
objekty vyjevujícími se z významu frazému jakožto celku a konečně i s možností či naopak
nemožností vyvodit z celkového významu frazému atributy pro samotný referent bázového
slova. Tyto záležitosti zde postupně shrneme.
1. Úskalí spojená s problematikou reference se týkají:
a) denotátové reference bázových slov: tato problematika se vyjevuje u polysémních
slov; pouze jeden jejich význam referuje k pohádkové bytosti, a tedy frazémy
s bázovým slovem pouze v tomto významu mohou sloužit k rekonstrukci
frazeologického obrazu sledované pohádkové bytosti. Na první pohled se to může
zdát samozřejmé, na druhý pohled však nemusí: v práci jsme proto explicitně
upozorňovali např. na dva významy bázových slov „král“ a „královna“. Podle
SSJČ (2011h) může výraz „král“ (a analogicky pak i výraz „královna“) označovat
jednak panovníka nad královstvím a jednak kohokoliv/cokoliv, kdo/co vyniká
v určitém prostředí nebo ve svém oboru, např. král zvířat = lev; král pěvců
= slavík. Zároveň jsme upozornili na to, že postava krále sice také může být
v běžném chápání spojována s rysem výlučnosti (král má výlučné postavení mezi
lidmi z království), avšak tento rys definuje nejen krále, ale také královnu, prince,
princeznu či kohokoliv jiného, kdo jakkoliv jinak vyniká (v čemkoliv) mezi lidmi,
jako např. i automobilový král = ten, kdo vyniká v automobilovém průmyslu.
Krále jakožto panovníka tedy nelze definovat na základě rysu výlučnosti (jakožto
výlučného člověka). Stejně tak toho, kdo ve svém prostředí vyniká a je označen
výrazem „král“, nelze spojovat s rysem panování, vlády (např. bázové slovo „král“
ve spojení král zvířat nereferuje ke králi, který by vládl zvířatům, ale referuje ke
zvířeti, které má mezi zvířaty výlučné postavení apod.). Proto nutně odlišujeme
dva významy bázového slova král: 1. panovník jakožto psychosomatická bytost
vládnoucí nad královstvím (tj. význam uplatňovaný v subkorpusu A) a 2.
kdokoliv/cokoliv, co má výlučné postavení ve svém prostředí nebo oboru
(tj. význam uplatňovaný v subkorpusu B). Analogickou dichotomii významu
rozlišujeme i u bázového slova „královna“;
b) reference bázových slov vzhledem k typu možného světa127
: některá bázová slova
(např. král, královna, princ, princezna) totiž mohou referovat jak k reálným
bytostem, tak k bytostem fikčním. Pokud není z významu frazému jednoznačně
127
DOLEŽEL, L. (2003).
163
jasná reference pouze k reálné bytosti (jako by tomu bylo např. ve spojení Král
železný a zlatý = Přemysl Otakar II.), pak frazémy s reálnými nebo fikčními
referenty mohou vstupovat do rekonstrukce frazeologického obrazu sledované
pohádkové bytosti: skutečnost, že mohou referovat i k reálným bytostem jim
neupírá možnost referovat k fikčním bytostem (např. ve frazémech trůnit někde
jako král; nese se jako královna; být krásná jako princezna apod.);
c) individuální či generické reference: ukázali jsme, že některá bázová slova či
bázová sousloví mohou referovat k exempláři, jiná pak k obecnému typu
pohádkové bytosti, např. spát jako Šípková Růženka versus být krásná jako
princezna apod. Na rekonstrukci frazeologického obrazu pohádkových bytostí se
však nemohou podílet frazémy, v nichž bázové slovo či bázové sousloví referuje
individuálně ke konkrétnímu představiteli obecného typu pohádkové bytosti právě
proto, že etnolingvistické přístupy (a tedy i přístupy uplatňované v této práci)
rekonstruují obraz typických představitelů sledovaných entit, v našem případě
dohledaných pohádkových bytostí – tzn. pohádkových bytostí jakožto typů, ne
jejich konkrétních představitelů s individuálními atributy. Výjimku ovšem
představují názvy pohádkových bytostí, v nichž individuální a generická reference
splývá, tj. kde název pohádkové bytosti referuje jak k obecnému typu, tak
k exempláři, neboť dané postavy jsou jedinými prototypy daných pohádkových
bytostí. Taková situace nastává v české frazeologii u postav Krakonoše, Hurvínka,
barona Prášila, brouka Pytlíka, děda Vševěda, ale také kocoura v botách či
ošklivého kačátka. Této záležitosti jsme se dotkli v kapitole 4., Rekonstruující části
1, kde představujeme frazeologický obraz pohádkových bytostí z tematických tříd
1−31.
2. Určité obtíže ve vyvozování atributů pro referenty bázových slov plynou ze
skutečnosti, že význam frazému většinou není součtem významů jednotlivých
komponentů. Např. z frazému Chodí jako duch (= ‚tiše, nenápadně‘) nelze vyvodit
informaci, že ‚duch chodí‘; z frazému Oráče sní král a krále rytíř (= ‚i král má své
nepřátele‘) nelze vyvodit informaci, že ‚král a rytíř jsou kanibalové‘ apod. Mohlo by
se zdát, že z významů takových frazémů tedy nelze vyvodit atributy pro samotné
referenty bázových slov, a že se tedy frazeologický obraz sledovaných entit může
opírat pouze o atributy vložené do explicitních frazeologických přirovnání. V práci ale
posouváme dosavadní hranice výzkumu jazykového obrazu světa v české (Vaňková
a kol., 2005) i polské (Lewicki, Pajdzińska 1993; Bartmiński, 2016, s. 115−131)
164
lingvistice směrem k zapojování dat získaných z frazémů všech konstrukčních typů
a ukazujeme tak, že není třeba se omezovat jen na lexikalizovaná přirovnání a jiné
explicitní frazeologické kolokace (tj. na takové formy frazémů, kterým odpovídá
doslovně jejich význam, př. být krásná jako princezna, vodní mužíček apod.).
3. Při rekonstruování frazeologického obrazu vybraných entit je třeba počítat s tím, že
frazémy z tematického celku Pohádkové bytosti jako celek většinou referují k reálným
bytostem či k neživým entitám (např. Vypravuje se jako chudý král do boje
= vypravuje se pomalu, tj. kdokoli se vypravuje pomalu, dračí símě = cokoliv, co
působí zlo a zkázu), nikoliv k pohádkovým bytostem samým. Přesto lze z logiky
významu těchto frazémů zpětně vyvodit atributy pro samotné referenty bázových slov
– v našem případě tedy pro samotné pohádkové postavy. Např. z logiky významu
prvního uvedeného příkladu lze vymezit přibližně tu skutečnost, že chudý král nemá
dostatečné vojsko, výzbroj ani výstroj, očekává porážku, a s odchodem do bitvy tedy
otálí. Z tohoto celkového významu lze pak pro samotnou postavu krále stanovit
(pouze) atribut ‚boj, bitva‘ (bohatý král chodívá do bitvy bez zbytečných obav,
zatímco chudý s obavami, nicméně podstatná je sama skutečnost, že král chodívá do
bitvy).
4. Je také třeba počítat s tím, že z významů některých frazémů nelze vyvodit pro referent
bázového slova žádný atribut, např. koupit si draka = ‚opít se‘; jít se podívat na
strašidlo = ‚jít močit‘. Z logiky významu frazému jakožto celku nelze pro postavu
draka stanovit atribut, že je možné si jej koupit, a stejně tak ani pro postavu strašidla
nelze vyvodit atribut, že strašidlo je možné vnímat zrakem. Opakujeme, že význam
frazémů není (ve většině případů, a to ani v těchto uvedených příkladech) součtem
významů jejich komponentů.
Pojetí frazému je v této práci v některých aspektech posunuto od dosavadní tradice.
Současná česká lingvistika (Hladká, 1995; Čechová, 2000; Čermák, 2007 a 2009a; Cvrček,
2010) se při vymezování obligatorních rysů frazeologických jednotek shoduje pouze na
ustálenosti a omezené kolokabilitě. My však vnímáme jako nutné rysy frazému ustálenost,
víceslovnost a sekundárnost pojmenování. Oproti širokému pojetí frazému u F. Čermáka
(2007) nebo V. Cvrčka (2010) tedy nezahrnujeme mezi frazémy jednoslovné složeniny (např.
výraz ježibaba tedy není v našem pojetí frazémem). Frazém tak vnímáme jako ustálené
víceslovné pojmenování kohokoliv/čehokoliv, koho/co lze primárně pojmenovat jiným
(nefrazeologickým) výrazem či slovním spojením. V této studii jsme ukázali, že podmínky
165
ustálenosti, víceslovnosti a sekundárnosti pojmenování musí platit zároveň. Pouze souslovná
(a tedy víceslovná) pojmenování totiž nemusí být nutně frazémem: zatímco např.
pojmenování „Panna Marie“ je souslovné primární pojmenování, „královna nebes“ je pak sice
také souslovným, ale zároveň i sekundárním, a proto frazeologickým pojmenováním téže
bytosti (podrobněji viz kap. 2.2.2.3). V pojetí primárnosti (a tedy i sekundárnosti)
pojmenování se tak lišíme od spoluautorů Filipce a Čermáka (1985, s. 192), kteří si v této
záležitosti všímají užívání frazému versus pravidelného jazyka a jako primární pak vnímají tu
variantu (frazeologickou nebo nefrazeologickou), jež je ve vztahu k té druhé monopolní:
Frazém je tak podle nich primárním pojmenováním, pokud se pravidelný jazyk pro daný
význam nevyužívá. Podle našeho pojetí je však frazém vždy sekundárním pojmenováním,
neboť k němu lze vždy vytvořit paralelu primárního pojmenování vyjádřeného pravidelným
(běžným) jazykem, jak blíže dokládáme v kapitole 2.2.2.3.
V souvislosti s primárností versus sekundárností pojmenování jsme také upozornili na
pohádkové bytosti, jež jsou v české frazeologii zastoupeny jen svým souslovným
pojmenováním (např. mořská panna, baba Jaga, děd Vševěd, brouk Pytlík, ošklivé kačátko
apod.), tj. jako frazém fungují pouze tato souslovná pojmenování, a neexistuje tedy jiný
frazém, jenž by tato souslovná pojmenování obsahoval jako jeden ze svých komponentů.
V případě těchto souslovných pojmenování jsme ukázali na nejednotnost v pojetí frazému ve
SČFI-2: v případě bázových sousloví divý/lesní muž či divá/lesní žínka a mořská panna jsou
ve SČFI-2 jako frazémy označena souslovná pojmenování právě pohádkových bytostí
samých; v případě bázového sousloví kocour v botách je pak jako frazém označeno jednak
pojmenování pohádkové bytosti a jednak přenesené pojmenování na kohokoliv jiného. Zato
však v případně bytostí označených bázovým souslovím baba Jaga, děd Vševěd, baron Prášil,
brouk Pytlík, ošklivé kačátko, zlatá ryba a zlatý pták jsou v předmětném slovníku vnímána
jako frazeologická právě pojmenování přenesená na někoho jiného (tedy nikoliv pojmenování
pohádkových bytostí). V naší práci však důsledně zohledňujeme denotátovou referenci těchto
bázových sousloví, a pokud toto sousloví referuje k pohádkové bytosti samé a současně
neexistuje primární pojmenování k vyjádření téhož významu (tj. v těchto případech
k označení téže bytosti), pak vnímáme tato sousloví jako primární, a tedy nefrazeologická.
Pojmenujeme-li tedy danými bázovými souslovími samotné pohádkové bytosti, pak jde
o jejich primární, a tedy nefrazeologické pojmenování. Pojmenujeme-li ovšem tímto
souslovím přeneseně kohokoliv jiného, pak se pojmenování stává sekundárním (např.
přeneseným pojmenováním brouk Pytlík frazeologicky označujeme hloupou, nafoukanou
a domýšlivou osobu). Souhrnně lze tedy konstatovat, že v případě tematického celku
166
Pohádkové bytosti může být frazémem sekundární pojmenování, jež je přeneseno na
kohokoliv jiného než na pohádkovou bytost (např. baba Jaga pro označení zlé, svárlivé,
ošklivé ženy, nikoliv pro označení samotné pohádkové bytosti), nebo sekundární
pojmenování pohádkové bytosti samotné, pokud však současně existuje jednoslovné,
primární, a tedy nefrazeologické označení téže bytosti (např. vodní mužíček jako sekundární
označení postavy vodníka; výrazy vodní a mužíček mají samy za sebe své vlastní primární
významy. Dohromady získávají význam „vodník“. Výraz vodník je tak primárním, a tedy
nefrazeologickým pojmenováním drobné mužské pohádkové postavy žijící ve vodě, zatímco
sousloví vodní mužíček je frazémem, podrobněji viz kap. 2.2.2.2).
Z excerpcí (a tedy i z výše uvedených příkladů vodní mužíček a baba Jaga) plyne, že
sekundárnost jakožto obligatorní znak frazému nemusí nutně korespondovat s přeneseností či
obrazností pojmenování: sekundární pojmenování může mít i přímý (doslovný) význam.
Globální význam některých frazeologických jednotek totiž může být přímo motivován
jednotlivými komponenty, a tedy odvoditelný z významů jednotlivých složek (např. vodní
mužíček = vodník, drobná pohádková postava mužského pohlaví, žijící ve vodě; král nebeský
= Bůh či Kristus, apod.). Doložili jsme také, že o přímé motivaci jednotlivými komponenty
pro vymezení významu frazémů lze hovořit i v případě explicitních přirovnání s následující
strukturou: (VFcom/INF(být/mít)) + ADJ/S + jako + BS, např. (být krásná jako princezna;
být ošklivá jako čarodějnice; být fousatý / mít fousy jako Krakonoš apod.). Platí přitom, že
část spojení „jako + BS“ nesmí nést význam „velká míra něčeho“. V takovém spojení totiž
bázové slovo slouží pouze k intenzifikaci tematizované vlastnosti. Tento typ slovního spojení
s tímto vymezeným „měrovým“ významem se vyskytuje pouze v tematické třídě ČERT.
V české frazeologii je zastoupeno např. frazémy být hořký jako čert = být velmi hořký; být
divoký/vzteklý jako ďábel = být velmi divoký/vzteklý (podrobněji viz též Korpusová část 2).
V práci polemizujeme s tvrzením J. Filipce a F. Čermáka (1985), že každý frazém má
ve svém významu zahrnuty v určité míře dvě složky, nocionální (věcně-obsahovou)
a pragmatickou. Z excerpcí jsme doložili, že některé frazeologické obraty mohou mít jen
nocionální významy, některé frazeologické obraty jen pragmatické významy a některé
frazeologické obraty nocionální i pragmatické významy současně − přičemž všechny tyto tři
varianty se mohou vyskytovat jak v rovině doslovného významu, tak v rovině přeneseného
a/nebo obrazného významu. V rámci doslovného významu mají a) pouze nocionální význam
např. frazémy král nebeský pro označení Krista; královna nebes pro označení Panny Marie;
kníže pekel pro označení Lucifera/Satana, vládce pekla; b) pouze pragmatický význam např.
frazém Pro pána krále! pronesený při úleku, zděšení apod. c) nocionální i pragmatický
167
význam zároveň např. frazémy vodní mužíček; zelený mužík. V rámci přeneseného a/nebo
obrazného významu má a) jen nocionální význam např. frazém děd Vševěd při pojmenování
kohokoliv jiného než samotné pohádkové bytosti; b) jen pragmatický význam např. frazém
K čertu! (při vyjádření klení), c) nocionální i pragmatický význam zároveň např. frazém Šlo
to ke všem čertům = zničilo se to. Podrobněji tuto záležitost rozebíráme v kapitole 2.2.2.4.
Rekonstrukci frazeologického obrazu světa vnímáme jako proces profilování, jehož
výsledkem je tzv. profil. Profil nahlížíme jednak z formálního hlediska jako jistý způsob
strukturace získaného (sesbíraného) obsahu a jednak ze subjektového hlediska jako úhel
pohledu na vybranou tematiku skrze zvolený faktor či kombinaci faktorů, v našem případě
úhel pohledu na pohádkové bytosti, jenž je průsečíkem tří faktorů (materiálového zdroje, jímž
jsou frazémy; české národnosti a „běžného“ uživatele: sledujeme tak pohled na pohádkové
bytosti z hlediska toho, co o nich bylo běžnými uživateli českého jazyka vloženo do frazémů).
Získaný (rekonstruovaný) profil je možné zaznamenat jak formou souvislého textu, tak
formou tzv. kognitivní definice, jež je typická pro etnolingvistické slovníky.
Zatímco v polské, ale také v české lingvistice poněkud splývají termíny jazykový
obraz světa, profil a stereotyp (podrobněji viz kap. 2.3.1), v našem pojetí koresponduje
frazeologický obraz světa s termínem profil a jazykový obraz světa pak s termínem stereotyp.
Jazykový obraz světa je v našem podání součtem různých profilů, tedy různých úhlů pohledu
na vybranou tematiku skrze různé subjektivní i objektivní faktory (věk, pohlaví, národnost,
rasa, stupeň vzdělání, profese, typ temperamentu, materiálový zdroj, z nějž jsou excerpce
čerpány, atd.) či různé kombinace těchto faktorů. I když je obsah jazykového obrazu jakékoliv
sledované entity širší než obsah frazeologického obrazu téže sledované entity, přesto sám
jazykový obraz jakékoliv sledované entity nemůže být nikdy rekonstruován beze zbytku –
neboť faktory, jež definují sociální skupinu, skrze kterou je daná entita nahlížena, jsou ve
svých kombinacích nepřeberné, stejně tak jako již samy materiálové zdroje jsou v plné šíři
takřka neanalyzovatelné. V práci ukazujeme, že na rekonstrukci jazykového obrazu (a tedy
stereotypu) sledovaných entit se nemusí podílet jen jazykové prostředky explicitně nesoucí
a odhalující stereotypovost, a že tedy stereotyp se stereotypovostí plně nekoresponduje:
stereotyp jakožto výsledek obrazu světa uloženého v jazyce je / může být pojem širší než
stereotypovost jakožto vlastnost jazykových jednotek explicitně odrážejících typické
vlastnosti určitého výseku světa (podrobněji viz kap. 2.3.1).
Domníváme se, že by pro obdobně zaměřená etnolingvistická bádání, snažící se
o rekonstrukci obrazu světa ve frazeologii (nebo v jazyce vůbec), bylo žádoucí odlišit
168
terminologicky souhrn těch excerpcí, které se podílejí na rekonstrukci frazeologického obrazu
sledovaných entit, a vstupují tak do jejich profilové kognitivní definice, od právě takových
excerpcí, jež nevystihují podstatu samotných sledovaných entit, avšak přinášejí informace
o komunikačních funkcích a emočních i hodnoticích postojích, jež z užití frazémů se
sledovanými bázovými slovy vyplývají. Zajímavá je v této souvislosti skutečnost, že v polské
etnolingvistice jsou jakostní adjektiva vyjadřující příznaky sledovaných entit nahlížena jako
hodnoticí postoj ze strany mluvčího, a tak jsou takovéto příznaky strukturovány do fazety
HODNOCENÍ. Např. ve studii Stereotyp slunce v lidové polštině čteme ve fazetě označené
jako HODNOCENÍ toto: „Slunce je hodnoceno jako výsostně pozitivní; vyjadřují to
konstantní přívlastky święte, piękne, miłe (svaté, krásné, milé), výše zmíněná meliorativní
deminutiva i fakt, že figuruje v řadě výmluvných vnitřnětextových i mezitextových
ekvivalentů. Je označováno např. jako nebeský nebo věčný poklad“ (Bartmiński −
Nieberzegowska-Bartmińska, 2016, s. 103). Při námi představované analýze frazémů
nenahlížíme na jakostní adjektiva optikou hodnocení, ale uvedené atributy svaté, krásné, milé
bychom řadili do fazety nazvané JAKÉ JE? Z logiky významu uvedených spojení nebeský
poklad nebo věčný poklad bychom pro samotnou entitu slunce vyvodili atributy vzácné
a věčné, jež by se opět vyskytly ve fazetě nazvané JAKÉ JE?, a dále pak atribut výskyt v nebi,
jenž by byl zařazen do fazety nazvané např. KDE SE VYSKYTUJE?.
Na významu frazeologické jednotky se samozřejmě mohou podílet (a leckdy i podílejí)
pragmatické složky, spojované s uživateli dané jazykové formy, ovšem do kognitivních
definic (profilů či stereotypů) sledovaných entit by vstupovat neměly právě ty, které
nevypovídají o entitě samé, ale pouze o uživatelích (a jejich vztahu a postoji ke sledované
entitě). Z tohoto hlediska vnímáme jako potřebné odlišit i terminologicky tyto dvě rozdílné
roviny získaných informací, tzn. na jedné straně samotné profily sledovaných entit, sestavené
z atributů, které byly jazykovým společenstvím do jazyka vloženy a které slouží k sestavení
kognitivních definic (tuto rovinu získaných informací označujeme jako profil), na straně
druhé pak rovinu vypovídající o komunikačních funkcích a postojích ke sledovanému výseku
světa ze strany uživatelů. Tato rovina profil sledované entity primárně nezakládá, proto by
neměla být jeho součástí, a tudíž by měla být také jinak označena, např. komunikační funkce
a postoje mluvčích (ke sledovanému výseku světa, ke sledované entitě), přičemž by obsahem
této roviny byl soupis těch komunikačních funkcí a postojů, které frazémy za užití bázového
slova vyjadřují. Platí přitom, že atributy, které lze sekundárně vymezit pro referent bázového
slova z frazémů vyjadřujících primárně tyto komunikační funkce a postoje (namísto
vyjadřování nocionálního významu), by do kognitivních definic měly vstoupit také. Funkce,
169
které tyto frazémy plní, pak ale nikoliv. V kapitole 9 jsme toto doložili na příkladech excerpcí
s bázovým slovem „král“: např. frazém Pro pána krále! upozaďuje nocionální složku
významu ve prospěch významové složky pragmatické, a vyjadřuje tak komunikační funkci
úleku, překvapení apod. Přesto lze z tohoto frazému sekundárně vyvodit atribut pro samotnou
postavu krále: král tak představuje autoritu, jíž se při úleku či překvapení dovoláváme. Na
profilu „krále“ se tak podílí atribut autorita a tento atribut se pak také samozřejmě promítá do
kognitivní definice této pohádkové bytosti. Skutečnost, že daným frazémem vyjadřujeme tu
kterou komunikační funkci (v tomto případě třeba překvapení či úlek), by se do profilu (a tedy
i do jeho ztvárnění formou kognitivní definice) nijak nepromítnout nemělo.
Do třetice pak lze z tematicky vymezených frazémů vysledovat rovinu další,
vypovídající o jiných než komunikačních funkcích, jež z užití bázových slov v daných
excerpcích a kontextech plynou. V tematickém celku Pohádkové bytosti byly vysledovány tři
ne-komunikační funkce frazémů, a to funkce strukturující (signalizující ustálený začátek řady
pohádek, např. Byl jednou jeden král), pojmenovací (např. zelený mužík = vodník)
a intenzifikační (např. Klouže to jako čert = klouže to hodně). Tato rovina informací,
postihující ne-komunikační funkce frazémů, také nezakládá profil sledovaných entit,
tj. excerpce tohoto typu se nepodílejí na rekonstrukci frazeologického obrazu sledovaného
výseku světa, a nevstupují tak ani do kognitivních definic.
Z výsledků našeho výzkumu obrazu pohádkových bytostí v české frazeologii se také
vykázalo, že struktura sémantických tříd není materiálem, jenž by byl kladen na jazyk
zvnějšku jako síť, skrze kterou lze nahlížet a třídit tematicky vymezené frazémy, ale
sémantické rysy byly v excerpovaném materiálu objevovány a na základě toho
pojmenovávány a kategorizovány. Každá tematická třída (vymezená bázovým slovem) je
realizována vlastní sémantickou strukturou. Přestože jde o entity z jednoho tematického celku,
nelze říci, že by sémantické třídy (či obecněji pojatá struktura fazetově uspořádaných atributů
v jednotlivých tematických třídách) byly v případě pohádkových bytostí v české frazeologii
univerzální. Na tomto místě doplňujeme, že pro některé skupiny lexika se naopak v polské
etnolingvistice tyto univerzální struktury (tato tzv. definiční schémata) prokázala. Jejich
existenci v případě názvů artefaktů či názvů zvířat upozornila Anna Wierzbicka (1985
a 1993); „možnost používat jedno společné explikační schéma byla potvrzena pro drahé
kameny (Mazurkiewicz 1989), hvězdy (Niebrzegowska 1990), obilniny (Zięba 1991), byliny
(Steckiewicz 1991), květiny (Lis 1995), stromy (Wawręta 1991), ptáky (Świć−Chlebiej 1991,
Winiarczyk, 1995) apod. […] Teze o existenci jednolitých definičních schémat při výkladu
170
hesel z jednoho sémantického pole nelze chápat dogmaticky. Ve skupině národních
stereotypů se například jako značně odlišné od ostatních z hlediska fazetové struktury jeví
pojmy Němec a Rus […] “ (Bartmiński, 2007, s. 315).
Práce se jako celek snaží ukázat, že jakákoliv témata usilující o profilování obrazu
světa v jazyce lze realizovat právě jen na základě sémanticko-funkčních přístupů. Obraz světa
v jazyce totiž zpětně odkrývá odpovědi na otázky, které v průběhu doby napadaly člověka ve
snaze pojmově uchopit skutečnost, a uvádí „veškeré“128
součásti významu, stabilizované
v kolektivním vědomí těch uživatelů jazyka, jejichž úhel pohledu je badateli ve výzkumech
zprostředkováván. Analogicky pak námi sledovaný frazeologický obraz pohádkových bytostí
uvádí veškeré součásti významu, stabilizované v kolektivním vědomí českých uživatelů
jazyka a uložené právě v české frazeologii (obsahující bázové slovo z tematického celku
Pohádkové bytosti). Podlehnout Čermákovu (2017) tvrzení, že všechny pokusy o sémantickou
analýzu frazémů jsou nesmyslné, protože zůstávají vždy dílčí, by znamenalo rezignaci na
možnost výzkumů, jež se snaží o rekonstrukci toho, co bylo jazykovým společenstvím
v průběhu vývoje do frazémů vloženo. Jiné než sémantické (sémanticko-funkční) kritérium
analyzování excerpcí by přitom nemělo pro takto zaměřené výzkumy žádnou vypovídající
hodnotu. Obraz kohokoliv/čehokoliv ve frazémech totiž nelze představit na základě formální
struktury frazémů (tj. podle jejich konstrukčních typů, podle jazykových rovin, slovnědruhové
příslušnosti, typologie frazeologických jednotek, ale ani podle jiných kritérií, např. podle
stylistických příznaků, podle původu atd.). Platí také, že badatelé usilující o rekonstrukci
jazykového obrazu někoho/něčeho nemají možnost výsledný obsah ani rozsah profilu
sledovaných entit ovlivnit129
, neboť vždy jde o rekonstrukci toho, co bylo dříve do zvoleného
jazykového materiálu jazykovým společenstvím vloženo. Smysl této práce tedy neleží ani tak
v otázce CO? (co se ve frazémech vypovídá o sledovaných pohádkových bytostech), jako
spíše v otázce JAK? (jak je třeba analyzovat frazeologický materiál, aby bylo možné
frazeologický obraz sledovaných entit vůbec sestavit).
128
Výše jsme zmiňovali, že jazykový obraz jakékoliv sledované entity nemůže být – doslovně vzato – nikdy
rekonstruován beze zbytku pro samu „nekonečnost“ různých profilů, skrz které může být každá entita nahlížena.
Proto výraz „veškeré“ dáváme do uvozovek. Analogicky pak termín jazykový obraz světa není a ani nemůže být
nikdy obrazem světa v jeho úplnosti, jak zmiňujeme v úvodu této práce.
129
Samozřejmě za předpokladu co nejúplnější excerpce ze zvolené materiálové základny.
171
ABSTRACT
In the presented work ‘Profiling the picture of the world from phraseological material
base. Fairy-tale creatures in the Czech phraseological picture of the world’ we try to present
methodological analyses of phrasemes for research seeking to reconstruct the picture of
someone/something in phraseology and to point out the relevant nature of the methodology
for similarly focused ethnolinguistic research. We further try to attempt to show how this way
of analysed phrasemes can contribute as one of the material sources to the compilation of socalled
cognitive definitions for ethnolinguistic dictionaries. The methodology was applied to
the material of Czech phrasemes from the thematic unit of Fairy Tale Creatures and is
applicable to the picture of many other entities, even in other Slavic languages.
The work is based on the analysis of phrasemes containing so-called base words, i.e.
the names of fairy-tale creatures or their derivatives. What we are trying to discover from the
observation of the proposed analysis of these phrasemes is which properties, activities or
states can be related to the fairy-tale creatures themselves from the explicit expression or from
the implied meaning of the excerpted phrasemes, and thus compile their phraseological
picture. This can be compiled only on the basis of some excerpts, while other excerpted
phrasemes do not participate in its construction, as we explain and document in detail in this
work. Furthermore, we also note the situational circumstances that these thematically focused
phrasemes reflect, and communication functions (including inherently involved emotional and
evaluative attitudes) or other functions arising from the use of the particular phrasemes.
Reconstruction of the phraseological picture of fairy-tale creatures requires several
consecutive steps, namely: 1) acquisition of the most complete list of excerpts from the
monitored thematic area; 2) elaboration of methodology of semantic-functional analysis of
these excerpts; 3) semantic-functional categorization of excerpts (presented in the corpus parts
of this work), which represents a practical implementation of the proposed analysis and serves
as an example and clarification of how to structure the excerpted material to subsequently
enable and facilitate step No. 4; 4) reconstruction of the phraseological picture of the
monitored entities in the form of a continuous text; this step then serves as a basis for the final
step No. 5; 5) compilation of one's own design of a cognitive definition (which we present on
a specific example of fairy-tale creatures of a king) as an example of how can phrasemes of
all construction types co-create the linguistic picture of the world and be faceted in
ethnolinguistic dictionaries.
172
We perceive the reconstruction of the phraseological picture of the world as a profiling
process, the result of which is the so-called profile. From a formal point of view, we see the
profile as a certain way of structuring the acquired (collected) content and from a subject
point of view as a view on a selected topic via a selected factor or combination of factors, in
our case a view on fairy-tale creatures, which is the intersection of three factors (material
sources, which are the phrasemes; Czech nationality and ‘ordinary’ user: this way we follow
the view on fairy-tale creatures in terms of what was put into phrasemes by ordinary users of
the Czech language). The obtained (reconstructed) profile can be recorded both in the form of
a continuous text and in the form of the so-called cognitive definition.
So, the meaning of this work is not about WHAT? (what is the phraseological picture
of the observed fairy-tale creatures, but rather about HOW? (how the phraseological material
needs to be analysed in order to be at all able to compile a phraseological picture of the
monitored entities). The answers to the WHAT? question then comes on the basis of the
proposed analysis of phraseological material ‘spontaneously’, i.e. without the possibility of
the researcher to influence the final picture of the entity monitored by him, because it is
always just about a reconstruction of what was previously inserted into the selected language
material by the language community.
In an effort to compile a phraseological image of fairy-tale creatures, we first
classified the phrasemes into thematic classes according to the fairy-tale creatures whose
names appear in the excerpted phrasemes (that is, for instance, the thematic class KING,
ROOMER, FAIRY, etc.).
What we were paying attention to within the thematic classes was whether the base
word refers, in the context of the particular phrasemes, to a fairy-tale creature (e.g. frown as a
bandit; we included such phrasemes in sub-corpus A), or if it refers to another fact, and that
the whole phraseme does not even name the properties or circumstances associated with the
fairy-tale creature (e.g. thirty-two bandits = a set of playing cards; we included such
phrasemes in a sub-corpus B).
We subsequently classified the phrasemes in the sub-corpus A into individual
semantic classes. The name of each class represents a common semantic (or semanticfunctional)
intersection for all phrasemes included in the particular class. In an attempt to
reflect the phraseological picture of someone/something, the name of semantic classes cannot
be a mechanical reflection of the global meaning of a phraseological unit. As a whole, the
173
phrasemes, in the vast majority of cases, refer to someone or something other than the base
word referent. In our case, the phrasemes as a whole usually do not refer to fairy-tale
creatures and do not thematize their attributes, but while using the base word, they
figuratively refer to real-world beings and thematize their attributes (which of course can be,
in some cases, taken from fairy-tale characters, e.g. be bearded / have a beard like Rübezahl =
the phraseme as a whole refers to anyone who is characterized by a prominent beard, as
Rübezahl himself is characterized in folk imaginations), or they figuratively or metaphorically
refer to inanimate entities (e.g. dragon sowing = any malicious activity which results in
destruction). The names of semantic classes in the corpus parts of the work therefore do not
reflect the meaning of the phraseme as a whole, but reflect various facts that result from that
which applies from the logic of the overall meaning of the phraseme for the base word
referent (for a fairy tale creature) - generally mainly the properties, activities or states
conditions that can be associated with them. The phraseme He looks like he has seen a ghost
carries the global meaning of ‘he is frightened and pale.’ From this phrase we can deduce an
implicit information whereby ‘a ghost frightens one by its haunting appearance’, on the basis
of which a semantic class that reflects this attribute, i.e. ‘haunting; haunting appearance’ can
be determined for the thematic class GHOST.
In presenting the methodology of the analysis of phrasemes, we draw attention to all
the pitfalls that are necessarily associated with the reconstruction of the phraseological image
of the world, and in the theoretical and practical level we demonstrate how to deal with them.
These are mainly issues related to:
1) different references of base words (i.e., in our case, words referring to a fairy-tale
creature), namely
a) with a denotating reference of polysemic base words (whether they refer to a fairy-tale
creature, e.g. frown as a bandit, or do not refer to a fairy-tale creature, e.g. thirty-two bandits
= a set of playing cards);
b) with the reference of base words with respect to the type of a possible world (whether it is a
reference to a real or fictional character, e.g. Winter King = Friedrich V of the Palatinate X to
be bearded as Rübezahl) and
c) with an individual versus generic reference of base words (whether it is reference to a
unique specimen, e.g. sleep as Sleeping Beauty, or to a type of a fictional character, e.g. be
beautiful as a princess);
174
2) with the overall meaning of the phrasemes (which, mostly, do not refer to the total of the
meanings of the individual components);
3) with reference objects arising from the meaning of the phraseme as a whole (excerpted
phrasemes in most cases refer to someone other than the fairy-tale creature itself, or refer to
an inanimate object);
4) with the possibility or, on the contrary, the impossibility to deduce from the overall
meaning of the phraseme the attributes for the base word referent itself.
As a whole, the work tries to demonstrate that any topic seeking the profiling (i.e.
reconstructing) of the image of the world within language can be realized only on the basis of
semantic-functional approaches as the image of the world in language reveals in retrospect the
answers to questions that have challenged man over time in an attempt to conceptualize
reality, and lists the components of meaning stabilized in the collective consciousness of those
users of language whose point of view is mediated by the researcher
175
LITERATURA A ELEKTRONICKÉ ZDROJE:
KŘIVANCOVÁ, Michaela (2019). Obraz světa ve frazeologii. K metodice analýzy
a klasifikace frazeologických jednotek. Naše řeč, 102(3), s. 175–192. ISSN 0027-8203.
Dostupné také z:
https://ezproxy.nkp.cz/login?auth=shibboleth&url=https://www.ceeol.com/search/article-
detail?id=784388.
KŘIVANCOVÁ, Michaela (2017). Pojďte s námi do pohádky. Obraz pohádkových bytostí
v české frazeologii. Acta FF ZČU, Moderní lingvistika mezi pragmatickým a kognitivistickým
přístupem, roč. 9, č. 2, s. 67–100. ISSN (print) 1802-0364. ISSN (online) 2336-6346.
KŘIVANCOVÁ, Michaela (2016). Čertovský guláš − druhá část. (Obraz čerta v české
frazeologii). Lingua Viva, roč. XII, č. 22, s. 34−45. ISSN 1801-1489.
KŘIVANCOVÁ, Michaela (2015). Čertovský guláš − první část. (Obraz čerta v české
frazeologii). Lingua Viva, roč. XI, č. 21, s. 41−48. ISSN 1801–1489.
ABRAMOWICZ, Maciej, BARTMIŃSKI, Jerzy, eds. (2019). Leksykon aksjologiczny
Słowian i ich sasiadów, Tom 4 − VOLNOŚĆ. Lublin – Varšava Wydawnictwo Uniwersytetu
M. Curie—Skłodowskiej.
ADAMOWSKI, Jan a kol. (1980). Słownik ludowych stereotypów językowych. Zeszyt próbny.
Wrocław: Wydawnictwa Universytetu wrocławskiego.
APRESJAN, Jurij D. (1994). Naiwny obraz świata a leksykografia. Etnolingwistyka. č. 6,
s. 5−12.
AJDACZIC, Dejan, SOTIROV Petar, eds. (2017). Leksykon aksjologiczny Słowian i ich
sasiadów, Tom 5 − HONOR. Lublin: Wydawnictwo Uniwersytetu M. Curie-Skłodowskiej.
BARTMIŃSKI, Jerzy ed. (1996). Słownik stereotypów i symboli ludowych. Lublin: Kosmos.
176
BARTMIŃSKI, Jerzy (2007). Čím se zabývá etnolingvistika? Přeložila Daniela Lehárová.
Slovo a smysl. Časopis pro mezioborová bohemistická studia, roč. IV, č. 8, s. 299−309. ISSN
1214-7915. Dostupné také z: http://slovoasmysl.ff.cuni.cz/node/259.
BARTMIŃSKI, Jerzy (2009). Językowe podstawy obrazu świata. Vyd. 3. Lublin:
Widawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej. ISBN 978-83-227-2685-3.
BARTMIŃSKI, Jerzy (2016). Jazyk v kontextu kultury. Dvanáct statí z lublinské kognitivní
etnolingvistiky. Přeložila Irena Vaňková. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-2883-7.
BARTMIŃSKI, Jerzy, ed. (2018). The Axiological Lexicon of Slavs and Their Neighbours
Vol. 1. The Concept of Home. English Version. Lublin: Wydawnictwo Uniwersytetu M.
Curie-Skłodowskiej. Dostupné také z: https://ispan.waw.pl/default/badania/eurojos/ (poslední
přístup 03. 11. 2020).
BARTMIŃSKI, Jerzy a NIEBRZEGOWSKA-BARTMIŃSKA, Stanisława (1998). Profile
a podmiotowa interpretacja świata. In: BARTMIŃSKI, J., TOKARSKI, R. (eds.):
Profilowanie w jazyku i w tekście. Lublin: Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej,
s. 211−224.
BARTMIŃSKI, Jerzy a NIEBRZEGOWSKA-BARTMIŃSKA, Stanisława (2007). Profily
a subjektová interpretace světa. Přeložila Daniela Lehárová. Slovo a smysl. Časopis pro
mezioborová bohemistická studia, roč. IV, č. 8, s. 310−321. ISSN 1214-7915. Dostupné také
z: http://slovoasmysl.ff.cuni.cz/node/264.
BARTMINSKI, Jerzy, BIELINSKA-GARDZIEL, Iwona (2017). Fifteen years of the
EUROJOS project. Etnolingwistyka, č. 28, s. 297−304. Dostupné také z:
https://core.ac.uk/download/pdf/235269367.pdf (poslední přístup 03. 11. 2020).
BARTMIŃSKI, Jerzy, BIELINSKA-GARDZIEL, Iwona, ŻYWICKA, Beata, eds. (2015).
Leksykon aksjologiczny Słowian i ich sasiadów, Tom 1 − DOM. Lublin: Wydawnictwo
Uniwersytetu M. Curie-Skłodowskiej.
BARTMIŃSKI, Jerzy, BRZOZOWSKA, Małgorzata, NIEBRZEGOWSKA-BARTMIŃSKA,
177
Stanisława, eds. (2016). Leksykon aksjologiczny Słowian i ich sasiadów, Tom 3 − PRACA.
Lublin: Wydawnictwo Uniwersytetu M. Curie-Skłodowskiej.
BRZOZOWSKA, Małgorzata (2006). O przebiegu badań nad zmianami w rozumieniu nazw
wartości w latach 1990–2000. In: Język wartości polityka. Zmiany rozumienia nazw
wartości w okresie transformacji ustrojowej w Polsce. Raport z badań empirycznych. Lublin:
Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej, s. 36−43.
CVRČEK, Václav a kol. (2010). Mluvnice současné češtiny. Univerzita Karlova v Praze:
nakladatelství Karolinum. ISBN 978-80-246-1743-5.
CVRČEK, Václav a RICHTEROVÁ, Olga (eds). Cnk:oral2013. Příručka ČNK. 2. prosince
2017 [online]. Ústav Českého národního korpusu, FF UK Praha. [cit. 01. 03. 2021]. Dostupné
z: https://wiki.korpus.cz/doku.php/cnk:oral2013.
CVRČEK, Václav a RICHTEROVÁ, Olga (eds). Seznamy:frazemy. Příručka ČNK. Pilotní
verze [online]. Ústav Českého národního korpusu, FF UK Praha. [cit. 01. 03. 2021]. Dostupné
z: http://wiki.korpus.cz/doku.php?id=seznamy:frazemy&rev=1612875473
ČECHOVÁ, Marie a kol. (2000). Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV nakladatelství. ISBN 80-
85866-57-9.
ČECHOVÁ, Marie (2012). Řeč o řeči. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-2069-7.
ČERMÁK, František (2007). Frazeologie a idiomatika česká a obecná. Praha: Karolinum.
ISBN 978-80-246-1371-0.
ČERMÁK, František a kol. (2009c). Brát◦/ vzít◦ někoho za slovo. In: Slovník české
frazeologie a idiomatiky. 3. díl. Praha: LEDA, s. 727. ISBN 978-80-7335-218-9.
ČERMÁK, František a kol. (2009c). Mít◦ u někoho rozlitý ocet. In: Slovník české frazeologie
a idiomatiky. 3. díl. Praha: LEDA, s. 483. ISBN 978-80-7335-218-9.
ČERMÁK, František a kol. (2009c). Mít◦ máslo na hlavě. In: Slovník české frazeologie
a idiomatiky. 3. díl. Praha: LEDA, s. 361. ISBN 978-80-7335-218-9.
178
ČERMÁK, František (2010). Lexikon a sémantika. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
ISBN: 978-80-7422-020-3.
ČERMÁK, František (2017a). Frazém a idiom. In: KARLÍK, P., NEKULA, M.,
PLESKALOVÁ, J. (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny [online].
© Masarykova univerzita, Brno 2012–2018. [cit. 15. 05. 2020].
Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/FRAZÉM A IDIOM.
ČERMÁK, František (2017b). Frazeologie a idiomatika. In: KARLÍK, P., NEKULA, M.,
PLESKALOVÁ, J. (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny [online].
© Masarykova univerzita, Brno 2012–2018. [cit. 15. 05. 2020]. Dostupné z:
https://www.czechency.org/slovnik/FRAZEOLOGIE A IDIOMATIKA.
DOLEŽEL, Lubomír (2003). Heterocosmica. Fikce a možné světy. Praha: Karolinum. ISBN
80-246-0735-2.
DUDOVÁ, Katarina (2014). Slovensky jazykovy obraz světa v kognitivne orientovanej
lingvistike. In: VARIA. Zbornik plnych prispevkov z XXII. kolokvia mladych jazykovedcov.
Nitra: FF UKF, roč. XXII, s. 44−55. ISBN 978-80-558-0565-8
ĎURČO, Peter (2004). Paremiologické minimum slovenčiny. In: Jazyky a jazykověda.
Sborník k 65. narozeninám prof. Františka Čermáka. Praha: Filozofická fakulta Univerzity
Karlovy, Ústav Českého národního korpusu, s. 45−61. ISBN 80-7308-079-6.
FILIPEC, Josef a ČERMÁK, František (1985). Česká lexikologie. Praha: Academia,
nakladatelství Československé akademie věd. Studie a práce lingvistické, sv. 20.
GÁLISOVÁ, Anna (2020). Obraz čerta v slovenskej frazeológii – rozostrené hranice medzi
mytológiou, kresťanstvom a populárnou kulturou. In: Studia Academica Slovaca 49
Prednášky 56. letnej školy slovenského jazyka a kultury. Bratislava: Univerzita Komenského,
s. 51−66. ISBN 978-80-223-4972-2.
CHLEBDA, Wojciech, ed. (2018). Leksykon aksjologiczny Słowian i ich sasiadów, Tom 2 −
EUROPA. Lublin − Opole: Wydawnictwo Uniwersytetu M. Curie—Skłodowskiej.
179
JUREWICZ, Joanna, MASŁOWSKA, Ewa, PAZIO-WLAZŁOWSKA, Dorota (eds), The
soul in the Axiosphere from an Intercultural perspective. Cambridge Scholars Publishing, s.
240−253. ISBN (10): 1-5275-4564-4. ISBN (13): 978-1-5275-4564-9.
GREPL, Miroslav (1995). Komunikační funkce výpovědí. In: KARLÍK, P., NEKULA, M.,
RUSÍNOVÁ, Z. (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny,
s. 585−632. ISBN 80-7106-134-4.
HELBIG, Gerhard (1991). Vývoj jazykovědy po roce 1970. Přel. J. Nekvapil, J. Holšánová.
Praha: Academia. ISBN 80-200-0312-6.
HLADKÁ, Zdeňka (2017a). Motivace. In: KARLÍK, P., NEKULA, M., PLESKALOVÁ, J.
(eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. © Masarykova univerzita,
Brno 2012–2018. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://www.czechency.org/slovnik/MOTIVACE.
HLADKÁ, Zdeňka (2017b). Pojmenování. In: KARLÍK, P., NEKULA, M., PLESKALOVÁ,
J. (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. © Masarykova univerzita,
Brno 2012–2018. [cit. 15. 05. 2020]. Dostupné z:
https://www.czechency.org/slovnik/POJMENOVÁNÍ.
HNÁTKOVÁ, Milena (2004). Identifikace přísloví v korpusu. In: Jazyky a jazykověda.
Sborník k 65. narozeninám prof. Františka Čermáka. Praha: Filozofická fakulta Univerzity
Karlovy, Ústav Českého národního korpusu, s. 89−97. ISBN 80-7308-079-6.
HRBÁČEK, Josef (1994). Nárys textové syntaxe spisovné češtiny. Praha: Trizonia. ISBN 80-
85573-51-2.
JANOVEC, Ladislav (2017). OTEC v české frazeologii. In: JANOVEC, L. (ed.). Svět
v obrazech a ve frazeologii. [Praha]: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, s. 437−445.
ISBN 978-80-7290-964-3.
180
JANOVEC, Ladislav a WILDOVÁ, Zuzana (2016). PRÁCE v českém jazykovém obrazu
světa rodilých mluvčích češtiny. In: Leksykon aksiologiczny Slowian i ich sasiedów. Lublin:
Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Sklodowskiej, s. 129–155.
KARČOVÁ, Agáta (2014). Jazykový obraz sveta – fenomén videnia a zraku a ich axiologický
rozmer. In: ONDREJOVIČ, S., SATINSKÁ, L., VRÁBĽOVÁ, J. (eds.). Štefan Peciar
a moderná lexikografıa. Bratislava: VEDA. s. 224–248. ISBN 978-80-224-1416-6.
LEWICKI, Andrej Maria a PAJDZIŃSKA, Anna (1993). Frazeologia, [w:] Współczesny
język polski. Wrocław. s. 307−326.
LIPPMANN, Walter (2015). Veřejné mínění. Přeložil Ladislav Köppl. Praha: Portál.
LIS, Justyna (1995). Kwiaty w jazyku polskim. Analiza leksykalno-semantyczna. Magisterská
práce. Ved. Jerzy Bartmiński. Lublin.
ŁOZOWSKI, Przemysław (2011). Tradycja jako panchronia, czyli w poszukiawaniu ciągłości
kultury. In: Tradycja dle współczesności. Ciągłość i zmiana. Tom 4. Tradycja w kontekstach
kulturowych. Lublin: Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej. s. 113−123.
MAZURKIEWICZ, Małgorzata (1989). Drogie kamienie w ludowym językowym obrazie
świata. Język a kultura. t. 2, s. 165−183.
MEJSTŘÍK, Vladimír ed. (2004). Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (2004): Dotisk 3. vydání. Praha:
Academia. ISBN 978-80-200-1080-3
MLACEK, Jozef (2007). Z problematiky specifických a periférnych paremiologických
útvarov. In: Prémie národů slovanských. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity,
s. 5−14.
MRHAČOVÁ, Eva (2003). Prémie se zooapelativem jako bázovým slovem
v češtině a polštině. In: Prémie národů slovanských. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské
univerzity, s. 107−115.
181
NEKULA, Marek (1995). Reference individuální a generická. In: KARLÍK, P., NEKULA,
M., RUSÍNOVÁ, Z. (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny,
s. 653−656. ISBN 80-7106-134-4.
NIEBRZEGOWSKA, Stanisława (1990). Gwiazdy w ludowym językowym obrazie świata.
In: BARTMIŃSKI, J. (ed.), Językowy obraz świata. Lublin: Wydawnictwo UMCS, s. 147–
166.
NOVOTNÁ, Renata (2017). Lexikální význam. In: KARLÍK, P., NEKULA, M.,
PLESKALOVÁ, J. (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny [online].
© Masarykova univerzita, Brno 2012–2018. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://www.czechency.org/slovnik/LEXIKÁLNÍ VÝZNAM.
PUTNAM, Hilary (1975). Mind, Language and Reality. Philosophical Papers. Vol. 2.
Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 0-521-20668-5.
STECKIEWICZ, Mirosława (1991). Konotacja semantyczna nazw niektórych ziół
w polszczyźnie ludowej. Magisterská práce. Ved. Jerzy Bartmiński. Lublin.
ŚWIĆ−CHLEBIEJ, Małgorzata (1991). Konotacja semantyczna nazw ptaków dzikich
w polszczyźnie ludowej. Magisterská práce. Ved. Jerzy Bartmiński. Lublin.
ŠANSKIJ, Nikolaj Maksimovič (1969). Frazeologija sovremennogo russkogo jazyka. 2. vyd.
Moskva: Vysšaja škola.
TOKARSKI, Ryszard (1993). Słownictwo jako interpretacja świata. In: Encyklopedia kultury
polskiej XX wieku. T. 2. Wrocław.
TOKARSKI, Ryszard (1991). Człowiek w definici znaczeniowej słowa. Przegląd
Humanistyczny. č. 3−4, s. 131−140.
VAŇKOVÁ, Irena (2007). Nádoba plná řeči. Praha: Karolinum. Učební texty Univerzity
Karlovy v Praze, 11, ISBN 978-80-246-1122-8.
182
VAŇKOVÁ, Irena, ČURDOVÁ, Veronika (2014). Čelem k teorii pojmových profilů: nové
možnosti slovníkového výkladu somatismů. In: HÁJKOVÁ, Eva (ed). Didaktické studie.
Kognitivní vědy v teorii a praxi jazykového vyučování, roč. 6, č. 1, s. 66−78. ISSN 1804-1221.
VAŇKOVÁ, Irena, VITKOVSKAYA, Veronika (2014). Hlava: profily, subprofily,
konceptuální schémata (český somatismus v částečném porovnání s ruštinou). In: HÁJKOVÁ,
Eva (ed). Didaktické studie. Kognitivní vědy v teorii a praxi jazykového vyučování, roč. 6,
č. 1, s. 79−88. ISSN 1804-1221.
VAŇKOVÁ, Irena, NEBESKÁ, Iva, SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ, Lucie a ŠLÉDROVÁ, Jasňa
(2005). Co na srdci, to na jazyku. Kapitoly z kognitivní lingvistiky. Praha: Karolinum. Učební
texty Univerzity Karlovy v Praze, 6, ISBN 80-246-0919-3.
VAŇKOVÁ, Irena (2017). Jazykový obraz světa. In: KARLÍK, P., NEKULA, M.,
PLESKALOVÁ, J. (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny [online].
© Masarykova univerzita, Brno 2012–2018. [cit. 15. 05. 2020]. Dostupné z:
https://www.czechency.org/slovnik/JAZYKOVÝ OBRAZ SVĚTA.
VAŇKOVÁ, Irena (2015). Český pojem DOMOV ve světle jazykových, empirických
a textových dat. In: BARTMIŃSKI, J., BIELINSKA-GARDZIEL, I., ŻYWICKA, B. (red.).
Leksykon aksjologiczny Słowian i ich sasiadów, Tom 1 − DOM. Lublin: Wydawnictwo
Uniwersytetu M. Curie-Skłodowskiej, s. 123–148.
VAŇKOVÁ, Irena, VODRÁŽKOVÁ, Veronika (2019). Svoboda v českém jazykovém
obrazu světa. In: ABRAMOWICZ, M., BARTMIŃSKI J. eds. Leksykon aksjologiczny
Słowian i ich sąsiadów. Tom 4 – WOLNOŚĆ. Lublin: Wydawnictwo Uniwersytetu M. Curie-Skłodowskiej,
s. 245–304.
VAŇKOVÁ, I. a kol. Člověk v českém jazykovém obrazu světa: tělo, smysly, emoce, intelekt,
řečovost, duchovnost, socialita [výzkumný záměr]. Ústav českého jazyka a teorie
komunikace, FF UK Praha. [cit. 20. 02. 2020]. Dostupné z: https://www.ff.cuni.cz/vyzkum-a-
veda/vnitrni-vyzkumne-zamery-2/.
183
VEČERKA, Radovan a kol. (2006). K pramenům slov. Uvedení do etymologie. Praha:
Nakladatelství lidové noviny. ISBN 80-7106-858-6.
VINOGRADOV, Viktor Vladimirovič (1947). Ob osnovnych tipach frazeologičeskich jedinic
v russkom jazyke. In: Akademik A. A. Šachmatov. Trudy komissii po istorii Ak. nauk SSSR.
Moskva – Leningrad, s. 339–364.
WAWRĘTA, Krystyna (1991). Konotacja semantyczna wybranych nazw drzew liściastych
w polszczyźnie ludowej. Magisterská práce. Ved. Jerzy Bartmiński. Lublin.
WIERZBICKA, Anna (1985). Lexicography and Conceptual analysis. Ann Arbor: Karoma.
WIERZBICKA, Anna (1993). Nazwy zwierzat. [w:] O definicjach i definiowaniu. In:
BARTMIŃSKI, J., TOKARSKI, R. (red.). Lublin. s. 252−267.
WIERZBICKA, Anna (2007). Słowa klucze. Różne języki − różne kultury. Přel. Izabela
Duraj-Nowosielska. Lublin: Widawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej.
(originally published in English in 1998 as Understanding Cultures through Their Key
Words).
WINIARCZYK, Aneta (1995). Stereotyp ptaków wieszczących zło w jazyku polskim.
Magisterská práce. Ved. Jerzy Bartmiński. Lublin.
ZÁBRANSKÝ, Lukáš (2015). Jazykový obraz světa vybraných
kosmopolitních pohádek. In: BAJ, K. ed. Interpretácie sveta v jazyku. Zborník príspevkov
z medzinárodného vedeckého seminára uskutočneného 17.-18. septembra 2014 na FF PU
v Prešove. Prešov: Prešovská univerzita. Filozofická fakulta, s. 240−255. ISBN 978-80-5551-
444-4.
ZIĘBA, Jolanta (1991). Konotacja semantyczna nazw podstawowych zbóż w polszczyźnie
ludowej. Magisterská práce. Ved. Jerzy Bartmiński. Lublin.
184
ZIÓŁKOWSKI, Marek (2007). Jazykový obraz světa: slovníkové heslo. Přeložila Daniela
Lehárová. Slovo a smysl. Časopis pro mezioborová bohemistická studia, roč. IV, č. 8,
s. 340−341. ISSN 1214-7915. Dostupné také z: http://slovoasmysl.ff.cuni.cz/node/258.
PRAMENY:
BEČKA, Josef Václav (1982). Slovník synonym a frazeologismů. 3. vyd. Praha: Novinář.
Knihovnička novináře, sv. 29.
ČELAKOVSKÝ, František Ladislav (1949 [1951]). Mudrosloví národu slovanského ve
příslovích. 3. vyd. Praha: Vyšehrad. Čelakovský, František Ladislav: Dílo, sv. 2.
ČELAKOVSKÝ, František Ladislav (1976). Přísloví – napoví. Výbor z Mudrosloví národu
slovanského ve příslovích. Praha: Albatros. Zlatoroh.
ČERMÁK, František a kol. (2009a). Slovník české frazeologie a idiomatiky. 1. díl. Praha:
LEDA. ISBN 978-80-7335-216-5.
ČERMÁK, František a kol. (2009b). Slovník české frazeologie a idiomatiky. 2. díl. Praha:
LEDA. ISBN 978-80-7335-217-2.
ČERMÁK, František a kol. (2009c). Slovník české frazeologie a idiomatiky. 3. díl. Praha:
LEDA. ISBN 978-80-7335-218-9.
ČERMÁK, František a kol. (2009d). Slovník české frazeologie a idiomatiky. 4. díl. Praha:
LEDA. ISBN 978-80-7335-219-6.
ČERMÁK, František a HOLUB, Jan (2016). Slovník české frazeologie a idiomatiky. 5. díl.
Onomaziologický slovník. Praha: LEDA. ISBN 978-80-7335-440-4.
DOBROVSKÝ, Josef (1963). Českých přísloví sbírka. Připravil Heřman, Miroslav. Praha:
Nakladatelství Československé akademie věd. Spisy a projevy Josefa Dobrovského, sv. 17.
185
FLAJŠHANS, Václav (2013). Česká přísloví. Sbírka přísloví, průpovědí a pořekadel lidu
českého v Čechách, na Moravě a v Slezsku. (2 svazky). 2. vydání. Olomouc: Univerzita
Palackého. ISBN 978-80-244-3329-5.ZEMANOVÁ, Mirka (2008). Co na srdci, to na jazyku.
Česká přísloví, přirovnání a rčení. Brno: Computer Press. ISBN 978-80-251-2102-3.
Čarodějka, (2007−2008a): In: Příruční slovník jazyka českého a Databáze lexikálního archivu
[online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?heslo=%C4%8Darod%C4%9Bjka&where=hesla&usere
gexp=use&zobraz_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=%C4%8Dert&ps_
startfrom=0&ps_numcards=276&numcchange=no&not_initial=1.
Čarodějka, (2011a): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český,
v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?heslo=%C4%8Darod%C4%9Bj&sti=EMPTY&where=hesla
&hsubstr=no.
Čert, (2007−2008b): In: Příruční slovník jazyka českého a Databáze lexikálního archivu
[online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i. [cit. 12. 02. 2021]. Dostupné z:
https://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?hledej=Hledej&heslo=%C4%8Dert&where=hesla&zo
braz_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=kn%C3%AD%C5%BEe&ps_sta
rtfrom=0&ps_numcards=401&numcchange=no&not_initial=1
Čert, (2011b): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český, v. v.
i. [cit. 12. 02. 2021]. Dostupné z:
http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?heslo=%C4%8Dert&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no
(Červená) karkulka, (2011c): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro
jazyk český, v. v. i. [cit. 12. 02. 2021]. Dostupné z:
https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=Karkulka&sti=EMPTY&where=hesl
a&hsubstr=no.
Drak, (2007−2008c): In: Příruční slovník jazyka českého a Databáze lexikálního archivu
[online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
186
http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?heslo=drak&where=hesla&useregexp=use&zobraz_ps=
ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=%C4%8Dert&ps_startfrom=0&ps_numc
ards=276&numcchange=no&not_initial=1.
Drak, (2011d): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český, v. v.
i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?heslo=drak&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no.
Duch, (2007−2008d): In: Příruční slovník jazyka českého a Databáze lexikálního archivu
[online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i. [cit. 12. 02. 2021]. Dostupné z:
https://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?hledej=Hledej&heslo=duch&where=hesla&zobraz_ps
=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=d%C4%9Bd+v%C5%A1ev%C4%9Bd
&ps_startfrom=0&ps_numcards=0&numcchange=no&not_initial=1
Duch, (2011e): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český, v. v.
i. [cit. 12. 02. 2021]. Dostupné z:
https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=duch&sti=EMPTY&where=hesla&hs
ubstr=no.
Kníže, (2007−2008e): In: Příruční slovník jazyka českého a Databáze lexikálního archivu
[online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?hledej=Hledej&heslo=kn%C3%AD%C5%BEe&where
=hesla&zobraz_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=kr%C3%A1l&ps_star
tfrom=0&ps_numcards=709&numcchange=no&not_initial=1
Kníže, (2011f): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český, v. v.
i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?heslo=kn%C3%AD%C5%BEe&sti=EMPTY&where=hesla
&hsubstr=no.
Korunní, (2011g): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český, v.
v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?heslo=korunn%C3%AD&sti=EMPTY&where=hesla&hsubs
tr=no.
187
Král, (2007−2008f): In: Příruční slovník jazyka českého a Databáze lexikálního archivu
[online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?heslo=kr%C3%A1l&where=hesla&useregexp=use&zo
braz_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=Popelka&ps_startfrom=0&ps_n
umcards=64&numcchange=no&not_initial=1.
Král, (2011h): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český, v. v.
i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?heslo=kr%C3%A1l&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no
Královna, (2007−2008g): In: Příruční slovník jazyka českého a Databáze lexikálního archivu
[online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?heslo=kr%C3%A1lovna&where=hesla&useregexp=use
&zobraz_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=%C4%8Dert&ps_startfrom
=0&ps_numcards=276&numcchange=no&not_initial=1.
Královna, (2011ch): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český,
v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?heslo=kr%C3%A1lovna&sti=EMPTY&where=hesla&hsubst
r=no.
Královský, (2011i): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český,
v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?heslo=kr%C3%A1lovsk%C3%BD&sti=EMPTY&where=hes
la&hsubstr=no.
Loupežník, (2007−2008h): In: Příruční slovník jazyka českého a Databáze lexikálního
archivu [online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?hledej=Hledej&heslo=loupe%C5%BEn%C3%ADk&w
here=hesla&zobraz_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=krakono%C5%A
1&ps_startfrom=0&ps_numcards=2&numcchange=no&not_initial=1
188
Loupežník, (2011j): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český,
v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=loupe%C5%BEn%C3%ADk&sti=E
MPTY&where=hesla&hsubstr=no.
Metafora, (2007−2008ch): In: Příruční slovník jazyka českého a Databáze lexikálního archivu
[online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?heslo=metafora&where=hesla&useregexp=use&zobraz
_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=%C4%8Dert&ps_startfrom=0&ps_n
umcards=276&numcchange=no&not_initial=1.
Metafora, (2011k): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český,
v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?heslo=metafora&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no
Moc, (2011l): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český, v. v.
i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?heslo=moc&sti=38367&where=hesla&hsubstr=no.
Otesánek, (2007−2008i): In: Příruční slovník jazyka českého a Databáze lexikálního archivu
[online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?hledej=Hledej&heslo=otes%C3%A1nek&where=hesla&zobraz_ps=ps&z
obraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=v%C3%ADla&ps_startfrom=0&ps_numcards=135&numcchange
=no&not_initial=1.
Otesánek, (2011m): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český,
v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=otes%C3%A1nek&sti=EMPTY&whe
re=hesla&hsubstr=no.
Popelka, (2007−2008j): In: Příruční slovník jazyka českého a Databáze lexikálního archivu
[online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
189
https://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?heslo=Popelka&where=hesla&useregexp=use&zobraz
_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=%25C4%258Dert&ps_startfrom=0&
ps_numcards=0&numcchange=no&not_initial=1.
Princ, (2007−2008k): In: Příruční slovník jazyka českého a Databáze lexikálního archivu
[online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?hledej=Hledej&heslo=princ&where=hesla&zobraz_ps
=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=O%C5%A0KLIV%C3%89+KA%C4%
8C%C3%81TKO&ps_startfrom=0&ps_numcards=0&numcchange=no&not_initial=1
Princ, (2011n): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český, v. v.
i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=princ&sti=EMPTY&where=hesla&h
substr=no.
Princezna, (2007−2008l): In: Příruční slovník jazyka českého a Databáze lexikálního archivu
[online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i. [cit. 22.02.2020]. Dostupné z:
https://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?hledej=Hledej&heslo=princezna&where=hesla&zobra
z_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=princ&ps_startfrom=0&ps_numcar
ds=152&numcchange=no&not_initial=1
Strašidlo, (2007−2008m): In: Příruční slovník jazyka českého a Databáze lexikálního archivu
[online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?hledej=Hledej&heslo=stra%C5%A1idlo&where=hesla
&zobraz_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=princezna&ps_startfrom=0
&ps_numcards=165&numcchange=no&not_initial=1
Strašidlo, (2011o): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český,
v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=stra%C5%A1idlo&sti=EMPTY&whe
re=hesla&hsubstr=no.
Šašek, (2007−2008n): In: Příruční slovník jazyka českého a Databáze lexikálního archivu
[online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
190
https://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?hledej=Hledej&heslo=%C5%A1a%C5%A1ek&where
=hesla&zobraz_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=stra%C5%A1idlo&ps
_startfrom=0&ps_numcards=224&numcchange=no&not_initial=1
Šašek, (2011p): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český, v.
v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=%C5%A1a%C5%A1ek&sti=EMPTY
&where=hesla&hsubstr=no
Šibal, (2011q): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český, v. v.
i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?heslo=%C5%A1ibal&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=n
o.
Víla, (2007−2008o): In: Příruční slovník jazyka českého a Databáze lexikálního archivu
[online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?heslo=v%C3%ADla&where=hesla&useregexp=use&z
obraz_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=drak&ps_startfrom=0&ps_num
cards=709&numcchange=no&not_initial=1.
Víla, (2011r): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i.
[cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=v%C3%ADla&sti=EMPTY&where=
hesla&hsubstr=no.
Vodník, (2007−2008p): In: Příruční slovník jazyka českého a Databáze lexikálního archivu
[online]. © Ústav pro jazyk český, v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
https://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?hledej=Hledej&heslo=vodn%C3%ADk&where=hesla
&zobraz_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&ps_heslo=%C5%A1a%C5%A1ek&ps
_startfrom=0&ps_numcards=303&numcchange=no&not_initial=1
Vodník, (2011s): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český, v.
v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
191
https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=vodn%C3%ADk&sti=EMPTY&wher
e=hesla&hsubstr=no
Vychytralý, (2011t): In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. © Ústav pro jazyk český,
v. v. i. [cit. 22. 02. 2020]. Dostupné z:
http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?heslo=vychytral%C3%BD&sti=EMPTY&where=hesla&hsu
bstr=no.