Publikace vznikla díky podpoře Ministerstva kultury ČR na rozvoj Národní knihovny ČR jako výzkumné organizace. Recenzovali: Mgr. Ota Halama, Th.D. PhDr. Blanka Zilynská, Ph.D. © Nakladatelství Lidové noviny, Národní knihovna České republiky, 2017 Cover © Daniel Šorm, 2017 Typo © Tomáš Rataj, 2017 Všechna práva vyhrazena All rights reserved ISBN 978-80-7422-586-4 (Nakladatelství Lidové noviny) ISBN 978-80-7050-693-6 (Národní knihovna České republiky, Praha) OBSAH Úvodem  7 Písemná kultura poděbradského a jagellonského období  10 Výzkum pozdně středověké knižní kultury  11 Pozdně středověká knižní kultura v Čechách  13 Dochování a význam Korandových písemností  15 Životní dráha Václava Korandy mladšího  18 Úředníkem 19 Studia a působení na univerzitě v mladších letech  21 Poselství do Říma  26 Administrátorem utrakvistického duchovenstva  26 Stáří na univerzitě  28 Smrt a druhý život  34 V čele utrakvistické církevní správy  38 Administrátor a konzistoř  39 Vztah k biskupu Augustinovi  43 Napomenutí kněžím, rady a doporučení, útěšné listy  45 Akta utrakvistické konzistoře  45 Polemika s papežem a českými katolíky  57 Římská polemika s papežem  59 Polemika se Stanislavem z Velvar  61 Polemika s Hilariem Litoměřickým  63 Disputace před králem a průpovědi proti Joštovi z Rožmberka  68 Listy Wolfgangu Rabensteinovi proti mnichům  69 Polemiky v době druhé husitské války: Hanuš z Kolovrat  71 List Ondřeji Kulišovi  75 List Tobiášovi do Plzně  77 V době administrátorství: Jan Markolt a Marco Barbo  77 List králi Matyáši Korvínovi  78 Listy do Itálie  79 Korespondence s Janem Zajícem z Házmburka  81 Traktát o velebné a božské svátosti oltářní 86 Odpověď na matrykát bosákuov 94 Polemika s radikální reformací  99 List králi Jiřímu z Poděbrad  100 Listy proti bratřím ze sedmdesátých let  100 List proti mikulášencům a související korespondence  103 Polemika s bratřími od konce osmdesátých let  104 Spisy nesprávně připisované Korandovi  106 Korandova knihovna  108 Obsahová struktura knihovny  109 Koranda jako čtenář a písař rukopisů  120 Inkunábule a získávání knih  129 Adjustace knih, knižní vazby a makulatura dochovaná ve vazbách 131 Odkaz knih univerzitě a kontext dalších dobových knihoven  136 Koranda a knihtisk  142 Závěr 147 Přílohy 153 Příloha 1: Soupis úředních písemností dochovaných jako makulatura v Korandových knihách  153 Příloha 2: Přehled dochovaných svazků z Korandovy knihovny  206 Příloha 3: Dodatky k soupisům Korandovy knihovny  210 Příloha 4: Seznam Korandových literárních děl  214 Soupis pramenů a literatury  225 Nevydané prameny  225 Vydané prameny  228 Literatura 231 Seznam zkratek a zkráceně citované literatury  245 Soupis vyobrazení  247 Summary: Václav Koranda the Younger. Administator of the Utraquist Church and writer  249 Jmenný rejstřík  255   Obsah ÚVODEM Václav Koranda mladší (asi 1425–1519) byl představitelem třetí generace českých utrakvistů a vzhledem k úctyhodnému věku, kterého se dožil, jeho osobnost „symbolisuje… celé slavné husitské století“.1 Koranda zemřel těsně před tím, než do Čech začaly pronikat první reformační myšlenky z německých zemí a ačkoliv tehdejší utrakvismus žádné věroučné inovace nepřinášel, Koranda se velmi aktivně podílel na vymezování utrakvistických pozic vůči protivníkům z řad katolíků i radikální reformace. Tato doba byla velmi zajímavá a v mnoha ohledech přechodová z hlediska vývoje knižní kultury. Vedle rukopisů se jako komunikační médium stále více prosazovaly tištěné knihy, což se projevilo jak v Korandově literární činnosti, tak i ve skladbě jeho knihovny. S jeho působením hned v několika rolích (byl univerzitním a  církevním úředníkem a  zároveň autorem náboženských a politických spisů) souvisí poměrně velké množství dochovaných písemných památek, které představují ojedinělý materiál pro výzkum sociálních sítí a komunikace v Čechách poděbradského a jagellonského období. V  pramenech univerzitní provenience je například možno sledovat Korandovy snahy o rozvoj pražského vysokého učení, které se od šedesátých let výrazně profilovalo jako zemská kališnická univerzita. Podobně na základě zcela nového kvantitativního vyhodnocení úředních písemností utrakvistické konzistoře, v jejímž čele Koranda stál, lze zase jednoznačně vymezit území, které spadalo pod její správu, a na základě obsahu těchto písemností i nahlédnout do každodenní úřední praxe této instituce. Korandovy vlastní spisy, ať už se jedná o zprávu o poselství vypraveném do Římak papežiPiovi II. jménemJiříhoz Poděbrad,kteréhoseKorandazúčastnil, nebo o jeho polemická a další díla, jsou cenným zdrojem informací o ideových východiscích tehdejší utrakvistické církve. Ostatně již František Palacký – snad s myšlenkou na Korandu – poukázal na potřebu zkoumat „všecky ty zahozené, zaprášené a zapomenuté výklady, traktáty a matrikáty, kterými někdy staříčkové naši horlívali proti sobě pro čest a slávu boží“.2 Sám Koranda byl autorem řady polemických traktátů namířených jak proti katolíkům, tak proti radikální reformaci, ovšem pro vymezení utrakvistické věrouky byl nejdůležitější jeho Traktát o velebné a božské svátosti oltářní vydaný tiskem roku 1493. Na rozdíl od staršího bádání jsme dnes schopni 1 Emma Urbánková, Zbytky knihovny M. Václava Korandy mladšího v Universitní knihovně pražské, Ročenka Universitní knihovny v Praze, sv. 1, 1956, Praha 1958, s. 135–161, zde s. 136. 2 František Palacký, O stycích a poměru sekty Valdenské k někdejším sektám v Čechách, ČMKČ 42, 1868, s. 291–320. Úvodem |  7 postihnout a vyhodnotit Korandovu polemickou a literární činnost jako celek a díky tomu můžeme i rekonstruovat Korandovy mediální strategie a ideologické vzorce, které se v jeho spisech opakovaně uplatňovaly. Svébytnou a  zásadní část výzkumu, jehož výsledky tato kniha představuje, je vůbec první komplexní analýza Korandovy knihovny. Ta totiž představovala nejen „informační infrastrukturu“ pro jeho vlastní polemické spisy, ale výběrem děl odrážela i osobní preference majitele. Koranda navíc velkou část svých knih okomentoval stručnými poznámkami, které informace o jeho čtenářských zájmech ještě rozšiřují. V tomto směru se jedná o důležitý pramen, který umožňuje poznat Korandovy intelektuální zájmy, například jeho vztah k humanismu. Korandova knižní sbírka navíc poměrně dobře reflektuje již zmíněnou zásadní mediální proměnu, v jejímž rámci rukopisy ustupovaly do pozadí a byly postupně nahrazovány tištěnými knihami. Výše zmíněným stěžejním bodům Korandova života a profesního působení jsou věnovány i jednotlivé kapitoly knihy: v těch úvodních jsou předestřeny teoretické otázky spjaté s výzkumem písemné (zejména knižní) kultury a je zmapován Korandův život včetně jeho působení na univerzitě. Další části se zabývají analýzou dochovaných úředních pramenů a polemik s katolíky i s radikální reformací. Kapitola o knihovně pak tvoří pomyslný 8  |  Václav Koranda mladší Traktát o velebné a božské svátosti oltářní, titulní strana (Praha 1493). svorník spojující Korandovy aktivity představené v předešlých kapitolách. Kniha je doplněna soupisem většinou dosud neznámých úředních písemností utrakvistické konzistoře, které se šťastnou náhodou zachovaly ve vazbách Korandových knih, a  také úplným soupisem dochovaných svazků z jeho knižní sbírky, který je rozšířen o několik dosud neznámých a nově objevených exemplářů. Za impuls k výzkumu knihovny Václava Korandy mladšího vděčím Kamilu Boldanovi, který mi též poskytl cenné rady k vyhodnocení Korandovy knihovny i ke knižním vazbám. Lence Veselé děkuji za stylistická vylepšení i za podnětné poznámky ke Korandově knihovně. Své dosud nepublikované texty ke knižní kultuře přelomu 15. a 16. století mi poskytl Petr Voit. Dílčí otázky spojené s Korandovým životem a dílem se mnou konzultovali Eliška Baťová, Alena Hadravová, Barbora Kocánová, Zdeněk Mužík, Milada Studničková, Jaroslav Svátek a Marta Vaculínová. Za všechny případné chyby v knize jsem ale zodpovědný sám. Mimořádnou vstřícnost projevil provinční ministr Řádu menších brat- ří – františkánů Jeroným František Jurka, který dovolil vynětí několika desítek zlomků z lepenkových desek jedné z inkunábulí, která kdysi patřila Korandovi. Tohoto úkolu se na vysoké odborné úrovni zhostil restaurátor Jan Novotný z Národní knihovny a potřebnou součinnost poskytli františkánský knihovník Jan Kašpar stejně jako Jana Dřevíkovská a Miroslava Hejnová z Národní knihovny. Chtěl bych také poděkovat za pomoc pracovníkům paměťových institucí, v nichž jsou dnes uloženy Korandovy knihy, dále redaktorům Robertu Novotnému a Martinu Šormovi, Nakladatelství Lidové noviny, vydavatelství Národní knihovny a nakonec – i když rozhodně ne v poslední řadě – oběma recenzentům, jimiž byli Blanka Zilynská a Ota Halama, za jejich podnětné připomínky k textu. V Čelákovicích dne 28. února 2017 Úvodem |  9 Korandův podpis. PÍSEMNÁ KULTURA PODĚBRADSKÉHO A JAGELLONSKÉHO OBDOBÍ Pro poděbradské a jagellonské období, která představovala druhou, delší část „husitského století“, následující po čase revoluce, byla charakteristická konsolidace Českého království  – nejdříve pod dohledem zemského správce a krále z řad utrakvistické šlechty, později pod vládou panovníků z katolické jagellonské dynastie.3 Ve srovnání s dobou předchozí zachovalo mnohem více písemných památek. Jde jak o úřední materiál, který zkoumají dějiny správy a diplomatika, tak o rukopisné a nově i tištěné knihy, jimiž se zabývají kodikologie a knihověda. Během husitství došlo v literatuře k výrazným posunům v žánrovém systému a do popředí se dostaly dříve okrajové literární žánry, jako byly traktáty, a dokonce vznikaly i žánry nové.4 Právě z tohoto období máme již zprávy o větším počtu knihoven, včetně osobních.5 Ty spolu s intenzivní opisovačskou a literární činností svědčí o živě se rozvíjející knižní kultuře. 3 Srov. Rudolf Urbánek, České dějiny III/1–4, (= Věk poděbradský I–IV), Praha 1915–1962; F. Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, díl V., Praha 1973; Václav Vladivoj Tomek, Dějepis města Prahy VI, 2. vyd., Praha 1906; Týž, Dějepis města Prahy VII, 2. vyd., Praha 1906; Týž, Dějepis města Prahy X, Praha 1894. Nově Josef Macek, Jagellonský věk v českých zemích. 1471–1526, díly 1–4, 2. vyd., Praha 2001–2002; Husitské století, edd. Pavlína Cermanová – Robert Novotný – Pavel Soukup, Praha 2014. Srov. též Winfried Eberhard, Konfessionsbildung und Stände in Böhmen 1478–1530, München – Wien 1981; Jaroslav Boubín, Česká „národní“ monarchie. K domácím zdrojům a evropskému kontextu království Jiřího z Poděbrad, Praha 1992; František Šmahel, Epilog husitské revoluce. Pražské povstání 1483, in: ARBI 1, ed. Amedeo Molnár, s. 45–127. K náboženství J. Macek, Víra a zbožnost jagellonského věku, Praha 2001; dále Ferdinand Hrejsa, Dějiny křesťanství v Československu, díl IV. Za krále Vladislava a Ludvíka. Před světovou reformací a za reformace, Praha 1948; Josef Petráň, Stavovské království a jeho kultura v Čechách. 1471–1526, in: Pozdně gotické umění v Čechách, Praha 1978, s. 14–72; Anna Skýbová, K politickým otázkám dvojvěří v Českém království doby předbělohorské, HT 4, 1981, s. 145–157. 4 Jaroslav Kolár, K  transformaci středověkého žánrového systému v  literatuře husitské doby, HT 5, 1982, s. 135–144; Eduard Petrů, Traktát a řeč jako žánry české literatury 15. století, in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, facultas philosophica, philologica. Sborník prací jazykovědných a literárněvědných, Praha 1968, s. 91–101. 5 K nim bylo publikováno množství statí, synteticky téma se zaměřením na humanismus zpracovali Kamil Boldan – Bořek Neškudla – Petr Voit, The Reception of Antiquity in Bohemian Book Culture from the Beginning of Printing until 1547, Turnhout 2014. 10 |  Výzkum pozdně středověké knižní kultury I pro pozdní středověk platí teze Marshalla McLuhana, že „médium je poselství“, které formuje diskurs.6 Kulturní dějiny si také proto už nějakou dobu všímají proměny dominance jednotlivých komunikačních médií v historické perspektivě.7 Vedle přechodu od mluvené k psané kultuře či od rukopisu k tištěné knize však v knižní kultuře postupně sílily i další důležité tendence. V pozdním středověku například silně rezonoval relativně nedávný „vynález autora“, kdy k „autoritám“ čím dál více začali přibývat také autoři chápaní v moderním smyslu slova.8 Materiální aspekty knihy již tradičně zkoumá především analytická bibliografie, jejíž výzkum se významně proměnil vlivem socioekonomického přístupu francouzské školy Annales.9 Lucien Febvre a Henri-Jean Martin ve své průkopnické monografii z roku 1958 navíc jako jedni z prvních odkazovali k pojmu jednotné knižní kultury, kterou tvořily jak rukopisy, tak i tisky.10 Toto pojetí později rozpracovali další autoři, kteří se – jako například Roger Chartier – zabývali nejen konkrétními aspekty podoby knihy, ale věnovali se i knižní kultuře jako celku. V osmdesátých letech Donald F. McKenzie nově definoval historickou bibliografii jako „sociologii textů“, jejímž úkolem je „studium textů jako zápisů a procesu jejich šíření, včetně jejich výroby a recepce“.11 Tento přístup – zejména v souvislosti s rozvedením myšlenek Febvra a Martina – vyústil ve vymezení podrobného schématu všech procesů a jejich vazeb při výrobě novověké tištěné knihy.12 V době dominance rukopisů 6 Marshall McLuhan, Jak rozumět médiím. Extenze člověka, 2., rev. vyd., Praha 2011, s. 20–21. K médiím ve středověku teoreticky a souhrnně srov. Oliver Auge – Karl-Heinz Spiess (edd.), Medien der Kommunikation im Mittelalter, Stuttgart 2003. 7 Srov. Walter J. Ong, Technologizace slova. Mluvená a psaná řeč, Praha 2006; Harold. A. Innis, The Bias of Communication, Toronto 1951. Ke knihtisku srov. také Rudolf Hirsch, Printing, Selling and Reading, 1450–1530, Wiesbaden 1967; Elizabeth L. Eisenstein, The Printing Press as an Agent of Change. Communications and Cultural Transformations in Early-Modern Europe, Vol. 1 and 2, Cambridge 1980; Uwe Neddemeyer, Von der Handschrift zum gedruckten Buch. Schriftlichkeit und Leseinteresse im Mittelater in der frühen Neuzeit. Quantitative und qualitative Aspekte, Wiesbaden 1998; Ernst Bremer, Von der Handschrift zum Druck. Der Medienwechsel in Europa, in: Mediävistik im 21. Jahrhundert. Stand und Perspektiven der internationalen und interdisziplinären Mittelalterforschung, edd. H. W. Goetz – J. Jarnut, München 2003, s. 339–345. Pro syntetické zpracování z poslední doby srov. Dietrich Kerlen, Einführung in die Medienkunde, Stuttgart 2003. 8 Roger Chartier, The End of the Reign of the Book, SubStance 26/1, 1997, s. 9–11, zde s. 11. 9 Srov. Fredson Bowers, Principles of Bibliographical Description, Princeton 1949. 10 Srov. Lucien Febvre – Henri-Jean Martin, L’ apparition du livre, Paris 1958; z pozdější doby srov. např. Printing the written word. The social history of books, circa 1450–1520, ed. Sandra Hindman, Ithaca 1991. 11 D. F. McKenzie, Bibliography and the Sociology of Texts, Cambridge 1999, citát na s. 12. 12 Původně Robert Darnton, What is the History of Books, in: Books and Society in History. Papers of the Assoc. of College and Research Libraries Rare Books and Manuscripts Preconference, 24–28 June, 1980, ed. Kenneth E. Carpenter, Boston – New York 1983, s. 3–26; rozvedeno in: Thomas R. Adams – Nicolas Barker, A New Model for the Study of the Book, in: Písemná kultura poděbradského a jagellonského období  |  11 v knižní kultuře sice tyto procesy probíhaly jiným způsobem a navíc je výzkum knižní produkce v tomto období limitován nedostatkem pramenů, naznačený systémový přístup je nicméně možné v hlavních rysech a s určitými omezeními aplikovat i na celou rukopisnou knižní kulturu, včetně „životního cyklu“ rukopisu.13 Toto paradigma vychází z poznání, že rukopis je nejen hotový produkt, ale také proces. Je proto třeba zaměřit se na celý životní cyklus rukopisu, nejen na okamžik jeho vzniku. Nový pohled na výzkum starší knižní kultury nabídla Lotte Hellinga, která se jako první pokusila nahlédnout na knihu 15. století očima současníků. Zjistila, že tehdejší čtenáři rozdíl mezi rukopisem a tiskem nevnímali ani zdaleka tak ostře jako my dnes a navrhla vyjádřit „jevovou“ stránku rukopisné a tištěné knihy pojmem „kodex“. Knihtisk podle ní v každém případě přinesl snazší a rychlejší šíření knih, lépe čitelné písmo i zjednodušení formální stránky knihy.14 Dalším důležitým jevem, který je možné v pozdním středověku už poměrně zřetelně sledovat, je to, čemu dnes říkáme čtenářství.15 Podle Paula Saengera stále častější tiché čtení vedlo právě v této době k přechodu od orálního k vizuálnímu vnímání textu. Knihy nebyly pouze souvisle čteny od začátku do konce jako v předcházejícím období, ale začaly být využívány i zběžně nebo dokonce jen referenčně. Změnil se i způsob reprodukování rukopisných knih. Na základě vyobrazení písařů v iluminacích je zřejmé, že se od diktování přešlo k opisování. Texty jsou v pozdně středověkých knihách také stále více fragmentovány a proměnou prošlo rovněž písmo včetně nové podoby interpunkce. Tyto změny v knižní kultuře reflektovala i výpůjční praxe knihoven, které již nepůjčovaly jeden svazek na delší dobu jako dříve, knihy byly stále častěji (zejména v klášterech a na univerzitách) dostupné jen „prezenčně“ – jako libri catenati.16 Armando Petrucci v  polemice se Saengerovým konceptem ukazoval, že situace byla složitější a že se vedle sebe vyskytovalo jak čtení tiché, tak A Potencie of Life. Books in Society. The Clark Lectures, 1986–1987, ed. N. Barker, London 2001, s. 5–43. 13 Michael Johnston – Michael Van Dussen (edd.), The Medieval Manuscript Book. Cultural Approaches, Cambridge 2015, úvodní stať: Introduction: Manuscripts and Cultural History, s. 1–16. 14 Lotte Hellinga, The Codex in the Fifteenth Century. Manuscript and Print, in: A Potencie of Life, s. 63–88. 15 Syntéza dějin čtení na Západě: Guglielmo Cavallo – R. Chartier – Lydia G. Cochrane (edd.), A  history of reading in the West, Cambridge 1999; Shafquat Towheed  – Rosalind ­Crone – Katie Halsey (edd.), The History of Reading. A Reader, New York 2011. S teoretickými přístupy k výzkumu čtenářství, které přinesla kostnická škola, se pro aplikaci na raně novověkou Anglii kriticky vyrovnal Kevin Sharpe, Reading revolutions. The politics of reading in early modern England, New Haven 2000. Shrnutí přístupů ve výzkumu čtenářství v raném novověku pro českého a slovenského čtenáře přinesl Jan Pišna, Stručný přehled teorií a výzkumů historického čtenáře a dějin čtení raněnovověkého období, in: Studia bibliographica Posoniensia 2012, Bratislava 2012, s. 11–22. 16 Srov. Paul Saenger, Silent Reading. Its Impact on Late Medieval Script and Society, Viator 13, 1982, s. 367–414; Týž, Space between words. The origins of silent reading, Stanford 1997. 12  |  Václav Koranda mladší i  šeptem, nebo naopak nahlas. Na  rozdíl od  Saengera kladl větší důraz na zprostředkující roli písemné kultury, která podle něj prošla výraznou proměnou a zejména od pozdního středověku usnadňovala sociální komunikaci, a musela být proto nutně organizována tak, aby texty byly dobře čitelné a snadno pochopitelné. Podle Petrucciho se právě v této době objevila nová vrstva profesionálních intelektuálů, ať už se jednalo o univerzitní učitele, právníky, lékaře, teology nebo notáře. Důležité změny zaznamenal i samotný obsah písemností. Objevil se „žánr“, který je možné nazvat compilatio, a v literatuře se stále více uplatňovaly vernakulární jazyky.17 Jedním z prostředků výzkumu čtenářství je analýza marginálií, a to jak v rukopisných, tak i v tištěných knihách. Čtenářská anotace v knize fungovala jako prostředek k učení a zapamatování; mohla sloužit i jako záznam hodnocení, případně vyjádření osobního nadšení či nesouhlasu s textem. Podle nedávných výzkumů změny ve  využívání (či dokonce zneužívání) okrajů v knize mají méně společného s psychologií čtení a více s typy a vlastnictvím knih.18 Pozdně středověká knižní kultura v Čechách Čechy byly v poděbradském a jagellonském období z náboženského hlediska „rozděleným královstvím“ a i při studiu tehdejších institucionálních a osobních knihovnen je proto třeba mít v patrnosti rovinu konfese, tedy zda se jednalo o  knihovny katolické, nebo utrakvistické.19 Přední místo mezi těmi katolickými zaujímaly knihovny pražské a olomoucké kapituly, jejich kanovníků a jen v malé míře šlechty. Příslušníci katolické církve zpravidla udržovali úzké styky se zahraničím, což se projevilo i v knižní kultuře. Pro utrakvistické prostředí byla typická spíše uzavřenost; knihovny vlastnili mistři, univerzitní koleje, utrakvistická šlechta, města i jednotliví měšťané.20 17 Srov. Armando Petrucci, Reading in the Middle Ages, in: Týž (ed.), Writers and Readers in Medieval Italy. Studies in the History of Written Culture, New Haven 1995, s. 132–144. Ke zrodu intelektuálů srov. Jacques Le Goff, Intelektuálové ve středověku, Praha 1999. 18 Typologii marginálií představila Heather Joanna Jackson, Marginalia. Readers Writing in Books, New Haven 2001, která se sice téměř nezabývala knihami před rokem 1700, ale využila i výsledky výzkumů pro ranější období. Pro středověk srov. Stephen G. Nichols, On the Sociology of Medieval Mauscript Annotation, in: Annotation and its Texts, ed. Stephen A. Barney, Oxford 1991. 19 Ke knihovnám srov. K. Boldan – B. Neškudla – P. Voit, The Reception, naposledy ke knižní kultuře rukopisné B. Neškudla, Knihovny a čtenářská recepce v období raného humanismu v Čechách. Disertační práce, Ústav českých dějin FF UK, Praha 2014, a k tištěné knize P. Voit, Český knihtisk mezi pozdní gotikou a renesancí II, Praha 2017, s. 347. 20 Srov. podnětnou studii Ivan Hlaváček, Pronikání cizích prvotisků do  českých knihoven v 15. století, in: Knihtisk a Universita Karlova. K 500. výročí knihtisku v českých zemích, ed. Lubomír Vebr, Praha 1972, s. 69–95, zvl. s. 72–73; Michal Svatoš, Husitští mecenáši pražské univerzity, HT 2, 1979, s. 47–54; Týž, Univerzitní kniha před husitstvím a po něm, DP 10, 1990, Písemná kultura poděbradského a jagellonského období  |  13 Z let 1450 až 1550 se zachovalo podle závěrů Bořka Neškudly v rukopisech českého původu v českých, moravských a některých zahraničních knihovnách okolo 3 400 bibliografických jednotek, jež byly většinou psány latinsky (čeština netvoří ani pětinu a němčina představuje jen zlomek celkového počtu). Jejich obsahem je většinou teologie, kazatelství nebo náboženská a mravní výchova (celkem asi pětina), početně významné jsou také texty z oboru práva (8 %) a medicíny (7 %). Naopak opisy antické či humanistické literatury se vyskytují jen v omezené míře (2 %).21 Útlum skriptografické produkce nastal v českých zemích až počátkem 16. století.22 Nejvíce se týkal Bible a jejích částí, naopak výhradně rukopisně se i nadále šířily graduály a kancionály, a to jednak kvůli honosné umělecké výpravě, jednak kvůli svým velkým rozměrům. Stejným způsobem se ještě v první polovině 16. století šířily právnické a lékařské naučné spisy, zejména proto, že se jejich opisováním písaři učili látku. „Psaný text tak zůstával díky konzervativním návykům, dostatku času, šetrnosti a  privátním potřebám velkým konkurentem.“23 Také sborníky českých překladů od Řehoře Hrubého z Jelení existovaly jen v rukopisné podobě. V tomto případě byl důvodem úzce vymezený okruh předpokládaných zájemců o tento text, ale i – stejně jako například u kancionálů – materialita knihy: Hrubý by potřeboval ve svých sbornících tisknout marginální komentáře, ale české tiskárny k tomu neměly potřebnou výbavu. Svá díla jim proto nesvěřoval. Jak upozornil Petr Voit, v Čechách v tomto období v porovnání s malým množstvím tiskáren působil velký počet knihvazačských dílen. Podle tohoto autora to bylo důsledkem dominance rukopisné kultury a importu nesvázaných tisků.24 Pokud jde o tehdejší „veřejné“ knihovny, o jejich fungování máme jen minimum zpráv. V Rečkově koleji pražské univerzity jsou pro léta 1461 až 1470 doloženy minimální náklady na nákup knih, což je možné vysvětlit například tím, že základní příručky již byly její součástí, jak ostatně vyplývá z dochovaných katalogů. Investice univerzity v tomto případě místo do nákupu směřovaly do převazeb a zabezpečení budovy (pořizování klíčů a zá- vor).25 Vzhledem k tomu, že tehdy byl také vytvořen a veden ­(­1449–1463) dodnes dochovaný katalog této knihovny, nedá se říct, že by kolejní knihovny byly nějak výrazně zanedbávány.26 Ostatně jak ještě uvidíme, jednalo se s. 119–130; I. Hlaváček, Několik poznámek a úvah k dějinám českých knihoven za husitství, in: Týž, Knihy a knihovny v českém středověku, Praha 2005, s. 340–358. 21 Srov. B. Neškudla, Knihovny, s. 57–64. 22 Srov. tamtéž. 23 P. Voit, Český knihtisk II, s. 143. 24 Tamtéž, s. 145–146. 25 K převazbám není možné říct nic bližšího, protože dochované svazky z koleje nelze datovat na základě slepotiskových vazeb ani jinak. 26 Srov. Catalogi librorum vetustissimi Universitatis Pragensis = Die ältesten Bücherkataloge der Prager Universität, edd. Zuzana Silagiová – F. Šmahel, Turnhout 2015, s. XXXII–XXXIV; 14  |  Václav Koranda mladší o dobu celkové hospodářské konsolidace univerzity, jejímž projevem zřejmě byla i péče o knižní sbírky jednotlivých kolejí. Dochování a význam Korandových písemností Jak již bylo zmíněno v úvodu, Koranda po sobě zanechal velké množství písemného materiálu. Patří k němu úřední písemnosti utrakvistické konzistoře, jež zachycují její agendu v průběhu necelého dvacetiletí, během něhož Koranda stál v čele utrakvistické církve.27 Důležitými prameny pro poznání Korandových názorů jsou dva rukopisy se sbírkou Korandovy korespondence a drobných traktátů. Vedle toho se v muzejním rukopisu dochoval Korandův teologický slovník, vlastně sbírka citátů z autorit k různým teologickým otázkám řazená podle abecedních hesel.28 Jedinečná byla také Korandova knihovna.29 Korandovy spisy dochované v  kodexu zvaném dnes ne zcela přesně „klementinský manuálník“ vydal Josef Truhlář.30 Slovo manuálník implikuje příruční úřední knihu, ale v tomto případě se jedná o opisy Korandových vlastních i cizích písemností z období několika desetiletí. Některé z textů, které jsou v rukopisu uvedeny anonymně, se Truhlář zdráhal Korandovi připsat. Učinil to na základě podobné analýzy až Kamil Krofta, který sestavil F. Šmahel, Nejstarší knižní katalogy knihoven kolejí Univerzity Karlovy, in: Týž, Alma mater, s. 476–500, zde s. 491. 27 Dochovaly se jako makulatura ve třech Korandových knihách. Konkrétně se jedná o tzv. klementinský manuálník NK, sign. XVII F 2, konvolut astronomických inkunábulí NK, sign. 40 F 31 a astronomickou inkunábuli FRANT, sign. U g 21. Úplný soupis je v Příloze 1 této knihy. 28 KNM, sign. XIV E 7 (kolem 1482–1483). Srov. popis: František Michálek Bartoš, Soupis rukopisů Národního musea v Praze, díl I, Praha 1926, č. 3482, s. 308. 29 Soupis zachovaných svazků je v Příloze 2 této knihy. První verzi jejího soupisu, který byl základem článku, který vyšel v roce 1958, publikovala E. Urbánková roku 1949 pod titulem Z paběrků klementinských. (Zbytky knihovny Václava Korandy mladšího.) v nikdy nevydaném sborníku Rudolfu Holinkovi na s. 79–86 (strojopis, ANK, Archiv oddělení rukopisů a starých tisků, kart. 14). Z Korandovy knihovny tehdy identifikovala celkem 31 sv., 16 rukopisů a 15 tisků. Další svazky popsali F. M. Bartoš, Dodatky, Theologická příloha Křesťanské revue 26, 1959, s. 63–69; P. Spunar, Několik doplňků k rekonstrukci knihovny Václava Korandy ml., LF 91, 1968, s. 147–150; Pavel R. Pokorný, Ke knihovně Václava Korandy ml., Miscellanea Oddělení rukopisů a starých tisků 10/1, 1993, s. 243–247; Eva Gregorovičová, Knihovna mistra Stanislava z Velvar, AUC-HUCP 18, 1978, s. 107–127, zde s. 109, pozn. 9; P. Spunar, Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post Universitatem Pragensem conditam illustrans, tomus I, Wratislaviae et al. 1985, s. 449; O. Halama, Přípisky Václava Korandy ml. v krnovské bibli, StR 36, 2005–2006, s. 121–140; Stanislav Petr, Středověké rukopisy v Městském muzeu v Krnově, StR 36, 2005–2006, s. 81–119 a P. Voit, Katalog prvotisků Strahovské knihovny v Praze, Praha 2015, č. A-119, s. 179–180. 30 NK, sign. XVII F 2 (sedmdesátá léta 15. století až 1508). Vydání: Manualník M. Vácslava Korandy t. ř. rukopis bibliothéky Klementinské, ed. Josef Truhlář, Praha 1888 a pozdější popis Týž, Katalog českých rukopisů c. k. veřejné a universitní knihovny pražské, Praha 1906, č. 232, s. 89–92; naposledy E. Urbánková, Zbytky, č. 8, s. 161. Písemná kultura poděbradského a jagellonského období  |  15 dodnes platný kánon Korandových spisů.31 Později byl objeven podobný Korandův rukopis v Brně, který ale dosud nebyl dostatečně prozkoumán a  spisy v  něm obsažené byly pouze na  rudimentární úrovni evidovány 31 Kamil Krofta, O spisech Václava Korandy mladšího z Nové Plzně, LF 39, 1912, s. 122–138, 215–232; Týž, Václav Koranda ml. a jeho názory náboženské, in: Sborník městského historického musea v Plzni 1913, zvláštní otisk; přetištěno in: Týž, Listy z náboženských dějin českých, Praha 1936, s. 240–287. Korandův autograf s vlastnoručními opravami: Konec spisu o posmrtném osudu duší a začátek spisu o postu (1505). 16  |  Václav Koranda mladší v  přehledu literární činnosti utrakvistů jagellonského období.32 Odhlédneme-li od zmínek v literatuře, které většinou jen využily Korandovy poznámky k dobovému odívání či citovaly jeho zkušenosti z cesty do Říma, věnovala se moderní literatura především jeho vztahu k výtvarnému umě- ní.33 V tomto směru Koranda spíše rozvíjel odkaz zakladatele utrakvismu Jakoubka ze Stříbra, u nějž umělecká díla nenacházela příliš mnoho pochopení. Podle Noemi Rejchrtové byl Koranda dokonce radikálnější než husitský arcibiskup Jan Rokycana: „Jeho myšlenkový postoj lze zjednodušeně postihnout jako programovou regotizaci vědomě brzdící impulsy humanistické a renesanční.“34 Podobně badatelé zmiňovali i Korandův rezervovaný vztah k hudbě. V neposlední řadě je pak Koranda znám jako Husův ctitel: v inkunábuli z roku 1493 sice nezmiňuje Husův svátek,35 ale činí o Husovi pochvalnou zmínku v listu neznámému františkánovi.36 Jak už bylo řečeno v úvodu, tato práce si klade za cíl komplexně popsat Korandovu osobnost a jeho veřejné působení na základě dochovaných pramenů. Jde mi o mezioborovou kombinaci kodikologického a knihovědného zkoumání dochovaných knih z Korandovy knihovny, jež si kromě materiálních aspektů knih všímá i jejich obsahu. V případě dochovaných úředních písemností aplikuji tradičnější metody diplomatiky a dějin správy. 32 MZA, G12, sign. Cerr II, č. 5. (osmdesátá léta 15. století). Srov. Mojmír Švábenský, Cerroniho sbírka 13. stol. – 1845, Brno 1973, sv. 1, inv. č. 142, s. 193–196; P. Spunar, Literární činnost utrakvistů doby poděbradské a jagellonské, in: ARBI 1, ed. A. Molnár, Praha 1978, č. A10, s. 194–210. 33 Srov. Noemi Rejchrtová, Czech Utraquism at the Time of Václav Koranda the Younger and the Visual Arts, Communio viatorum 20, 1977, s. 157–170, 233–244; Táž, Obrazoborecké tendence utrakvistické mentality jagellonského období a jejich dosah, HT 8, 1985, s. 59–68; shrnujícím způsobem Jan Chlíbec, Utrakvistický názor na výtvarné umění a Francesco Petrarca, in: Ars videndi. Professori Jaromír Homolka ad honorem, edd. Aleš Mudra – Michaela Ottová, Pra- ha – České Budějovice 2006, s. 433–443, zde s. 434. 34 N. Rejchrtová, Obrazoborecké tendence, s. 60. 35 Srov. O. Halama, Svatý Jan Hus. Stručný přehled projevů domácí úcty k českému mučedníku v letech 1415–1620, Praha 2015, s. 36, 41. 36 Srov. František Svejkovský, Musejní rukopis XIV E 7 jako pramen k dějinám hudby z doby husitské, AUC PhiletHist 2, 1965, s. 45–55. Heslo s citáty proti úctě k obrazům doplněné kresbou hlavičky v Korandově teologickém slovníku (kolem 1482). Písemná kultura poděbradského a jagellonského období  |  17 ŽIVOTNÍ DRÁHA VÁCLAVA KORANDY MLADŠÍHO Ačkoliv po sobě Václav Koranda mladší zanechal mnoho písemného materiálu, o jeho životních osudech zejména v mladických letech je toho známo překvapivě málo. Pro dřívější období jeho života je možné čerpat pouze z kusých údajů, které on sám či jeho protivníci uváděli v polemikách. Tyto zmínky ale není snadné interpretovat. Později se můžeme spolehnout zejména na prameny z jeho univerzitního curricula a na zmínky o jeho činnosti v čele utrakvistické církevní správy a v roli správce univerzitních kolejí.37 Václav Koranda se psal „z Nové Plzně“. Jeho původu ze západočeské metropole nasvědčuje i  snaha plzeňských měšťanů dokázat výpověďmi svědků (v souvislosti s hádáním před králem roku 1465), že v mládí přijímal pod jednou způsobou.38 Pocházel zřejmě ze známé plzeňsko-pražské rodiny Korandů, ale při současném stavu poznání k tomu nelze říct nic bližšího.39 Na základě údajů z Korandových nekrologů se zdá, že zemřel ve věku 93 let. Narodil se tedy nejspíše v roce 1425, případně v prvním měsíci následujícího roku. Tak to alespoň s odkazem na list probošta Karlovy koleje Václava Rožďalovského faráři v Týnském chrámu Janu Poduškovi tvrdí zpráva o jeho smrti zachovaná v rukopisných Collectaneích Marka Bydžovského z Florentina.40 Kalendář Prokopa Lupáče z Hlaváčova sice uvádí úmrtní věk 95 let,41 ale Bydžovský do svého díla zařadil i epitaf, v němž je 37 Ke  Korandovu životu srov. zejm. K.  Krofta, O  spisech; Gerta Šašková, Jednota bratrská a konsistoř podobojí v době administrátorství M. Václava Korandy, VKČSN 1925; K. Krofta, Listy; R. Urbánek, České dějiny, passim; Jaroslav Kolár, Václav Koranda ml., in: V. Forst (ed.), Lexikon české literatury 2/II, H–L, Praha 1993, s. 854–855; J. Macek, Víra a zbožnost, passim; J. Marek, Nové písemnosti utrakvistické konzistoře a další dodatky k soupisu samostatných rukopisných zlomků v Národní knihovně ČR, Archivní časopis 59, 2009, s. 27–49; Petr Hlaváček, Václav Koranda ml. († 1519), in: Kacířská univerzita. Osobnosti pražské utrakvistické univerzity 1417–1622, edd. Petr Hlaváček – Jaroslava Hausenblasová – Zdeněk Mužík – Ota Pavlíček, Praha 2013, s. 62–64. Jeho literární činnost sepsal P. Spunar, Literární činnost, č. A10, s. 194–210, nově srov. Přílohu 4 této knihy. Hypotéza o autorství části Starých letopisů: Staré letopisy české z rukopisu křižovnického, edd. František Šimek – Miloslav Kaňák, Praha 1959, s. 16–18. 38 Hilarius Litoměřický, Disputatio cum Ioanne Rokyczana coram Georgio, rege Bohemiae, per quinque dies habita anno MCCCCLXV, Pragae 1775, s. 16. 39 Pramenné údaje shromáždil K. Krofta, Listy, s. 241–242. 40 NK, sign. XXIII D 217, fol. 17v. Jako rok narození je zde mylně uveden 1405. 41 Prokop Lupáč, Rerum Bohemicarum ephemeris, sive Kalendarium historicum, ex reconditis veterum annalium monumentis erutum, Pragae 1584, Ephem. ad 1. Febr. 18 |  slovně uvedeno právě 93 let. Ve shodě s těmito údaji jsou zmínky Starých letopisů o Korandovi (živ byl bez mála sto let)42 a děkanské knihy artistické fakulty pražské univerzity (dosáhl sta let).43 Podobně Jiří Písecký v úvodu ke své kronice píše o svém učiteli, že mu bylo téměř sto let.44 Pokud jde o údaje o Korandově věku, ještě z dob jeho života nalezneme v děkanské knize k roku 1513 zmínku, že Koranda je skoro devadesátiletý, což je ve shodě s výše uváděnými údaji.45 Hůře interpretovatelné je Korandovo tvrzení v polemice s Hilariem Litoměřickým z roku 1464, že už je to dávno od doby, kdy opustil školu.46 Počet 42 let, který je tu uveden, býval vykládán jako Korandův věk při psaní listu (jeho rok narození by pak byl 1422), ale je docela dobře možné, že číselná hodnota byla porušena při opisování textu. Úředníkem V polemice s Hilariem Litoměřickým je zajímavé i Korandovo tvrzení, že znalosti latiny, které míval, vytrousil na polích, dvorech a cestách. Ukazuje to nejspíše na to, že působil jako úředník nebo diplomat. A jistě tím není míněna jen Korandova diplomatická mise do Říma v roce 1462, kde ostatně mluvil před papežem latinsky. Na jiném místě polemiky s Hilariem pak uvádí, že v mládí mnoho chodil po Pražském hradu a že jej také „skutkem bránil“.47 I to posiluje hypotézu o Korandově úřednické kariéře, ovšem ani v tomto případě nemáme k dispozici konkrétní údaje. Na Hradě sídlily důležité zemské instituce, Koranda se tedy pravděpodobně pohyboval v jeho prostorách.48 42 Staří letopisové čeští od roku 1378 do 1527 čili pokračování v kronikách Přibíka Pulkavy a Beneše z Hořovic z rukopisů starých vydané, ed. F. Palacký, Praha 1941 [vyd. 1945] (= Dílo Františka Palackého II., ed. Jaroslav Charvát), s. 355. 43 Attigit centum annos. MUP I/2, s. 61. Jedná se o pozdější marginální přípisek s datem smrti u zápisu o jeho magisterské zkoušce. 44 Fere iam centenarius existens. FRB VI, s. 356. 45 MUP I/2, s. 244. 46 Questiuncule mee parvule due sunt per me destinate magistro Krzyžanowsky, qui laycorum doctor et predicator existit. Vos tamen nescio quo ductus spiritu ipsas in solucionem recepistis et me vobiscum in duellum sumpsistis et provocastis. Qua ex causa iure habeo eleccionem in hoc duello eligere in modum duellandi ydiomate, videlicet materno vel latino. Eligo igitur maternum et elegi ex causa pretacta et alia, quia licet, ut scibitis, frequentaverim scolas non slawas, sed latinas, tamen quia tempus bene XLIIorum annorum transiit, ut ipsas postposui, et quitquid fuit in me latinitatis, per campos, curias et sulcos disseminavi. KMK, sign. N 58, fol. 85r. 47 O hradu vašem mě káráš; za to mám, že sem na něm viec než vy obýval, jeho skutkem hájil, nohy své sem na něm schodil; bych chtěl, nemohl bych. Dosti mám na tom, co mi o něm lidé pravie (KMK, sign. N 58, fol. 89r). Srov. E. Urbánková, Zbytky, s. 136, pozn. 4, R. Urbánek, České dějiny III/4, s. 732, pozn. 142. 48 Na  Hradě sídlil zemský soud, soud pražského purkrabí, soud dvorský a  snad i  komorní. V. V. Tomek, Dějepis IX, Praha 1893, passim. Dále též kapitula Všech svatých, jejíž členové kromě děkana sídlili na Starém Městě pražském, podací právo měl král, kanovníci měli být z Karlovy koleje, takže mezi nimi byli i utrakvisté, i když konzervativní. Srov. tamtéž, s. 87–88. Životní dráha Václava Korandy mladšího  |  19 Je otázkou, nakolik výtka katolické strany, že se za utrakvisty do polemik s katolíky zapojují také mladí mistři, kteří nejsou kněžími, mířila na Korandovu osobu.49 Koranda sám byl svými protivníky zván celník wyc- lifita.50 Spíše než k celníkům v Novém zákoně se toto označení vztahovalo k pražskému Týnu, kde působil hlavní představitel utrakvistické církve, volený arcibiskup Jan Rokycana, a kde byla také celnice. Stejným směrem mířila výtka Korandovi od Hilaria Litoměřického, že si zvykl sedět ve svém úřadu a navštěvovat Týn. Opět není jasné, zda tím byla míněna samotná celnice, nebo přeneseně „Rokycanův“ týnský kostel. První možnosti by nasvědčovalo, že Oldřich Kříž z Telče ke svému opisu Hilariovy první odpovědi Korandovi připojil doušku, v níž Korandu prohlásil za bývalého táboritu, který sídlí v Týně.51 Hilariovo konstatování v druhém listu, že Korandův syn snad bude konšelem, ukazuje, že Koranda byl ženatý a měl rodinu, pokud se tedy nejedná o pouhý předpoklad vycházející z toho, že Koranda byl laik.52 Několik zmínek o svých osobních poměrech v polemice zanechal i sám Koranda. Psal například Hilariovi, že nemůže detailně odpovídat na jeho námitky, protože je zaměstnán svým povoláním a službou svému pánovi. Ten by se na něho jako už předtím rozhněval, že se nebál Hilariovy profese, vzdělání ani úřadu.53 Rudolf Urbánek se domníval, že Koranda byl členem duchovního soudu na radnici a zastával snad i úřad v královské kanceláři; pro tato tvrzení však zatím nejsou žádné přímé doklady.54 Z uvedených formulací v každém případě vyplývá, že Korandovým pánem byl některý významný úředník, jako například podkomoří či jeho pomocník, hofrychtéř královských měst. Posledně zmiňovaným úřadům by odpovídalo i Korandovo tvrzení, že je zaměstnán jak obecnými, tak súsedskými záležitostmi, jakož i to, že sídlil na Starém Městě pražském. Vzhledem k tomu, že Korandovo písmo 49 R. Urbánek, České dějiny III/4, s. 556–557, pozn. 72 s odkazem na F. M. Bartoš, Martin Lupáč a jeho spisovatelské dílo, Reformační sborník 7, 1939, s. 115–140, zde s. 125–127. S Urbánkem nesouhlasil A.  Molnár, Martin Lupáč: Modus disputandi pro fide, FHB 4, 1982, s. 161–177. 50 Telonearius wiklephita. Tak to uvádí Kříž z Telče v rubrice opisu druhého Hilariova listu. Srov. Manualník, s. XXI. 51 Finis huius epistole per doctorem Hilarium compilata[sic] adversus Korandam quendam Thaboritam Prage in Leta Curia (Tamtéž, s. 193). 52 Nam tu quid consuevisti? In officio sedere et letam curiam visitare. Filius tuus, qui post te erit, numquid hec eadem faciet? Forte consul erit et castrum nostrum libenter ascendet, quod tu fugis. Viz Hilaria Litoměřického duplika proti Václavu Korandovi, ed. Tomáš Kalina, in: XXVII. program c. k. vyššího státního gymnasia v Přerově, Přerov 1901, s. 3–21. Srov. R. Urbánek, České dějiny III/4, s. 731, pozn. 142. 53 Bych na každú zvláště vaši řeč vám odpoviedal, jsem službú pána svého zaměstknán, živnosti své opatrnosti načas obecnými, také druhdy i súsedskými a s jinými, sem se o to netázal. Abych se tázal a naučením jich tobě odpoviedal, rozhněval by se i jako prve řka, že ani řemesla tvého ani umění ani úřadu sem sě nezastyděl (KMK, sign. N 58, fol. 86v). Srov. R. Urbánek, České dějiny III/4, s. 731–732, pozn. 142. 54 R. Urbánek, České dějiny III/4, s. 522, pozn. 7, s. 732, pozn. 142, s. 557, pozn. 72, s odkazem na G. Šašková, Jednota, s. 178, pozn. 61, která se domnívala, že Koranda knězem spíše byl. 20  |  Václav Koranda mladší je možné označit za písmo profesionálního písaře, není vyloučeno, že byl právě písařem u některého z těchto úřadů. Studia a působení na univerzitě v mladších letech Koranda studoval na pražské univerzitě už ve třicátých letech 15. století. Ve zmíněné polemice s Hilariem se hlásil ke Křišťanovi z Prachatic, který zemřel roku 1439,55 jako ke svému učiteli: Ale od mladých mých let od mistra mého, mistra Křišťana, i jiných mistruov sem učen, že měsiec i jiné všecky hvězdy, a tak i Aristotyleš klade, své světlo od Slunce berú.56 Nemáme sice žádné prameny k programu studia astronomie na pražské artistické fakultě, ale podle statut univerzity v Bologni, která zde mohou sloužit jako analogie, se v prvním roce studia četla Sacroboscova verze Algoritmu, první kniha Eukleidových Element, komentáře k Alfonsinským tabulkám a Teorica planetarum, ve druhém roce pak Sacroboscova Sféra, komentáře k Lineriovým tabulkám a Mášá´alláhův Astroláb. Koranda se tedy skutečně mohl s Křišťanem z Prachatic po dva roky na univerzitě setkávat.57 Univerzitní grady v  každém případě získal pozdě. Teprve nedlouho před svou třicítkou, v postních dnech po svátku Nalezení svatého Kříže, který se slavil 3. května 1454, vykonal za děkanátu mistra Jana z Častolovic bakalářskou zkoušku.58 Examinátory byli Jan z Čáslavi, Stanislav z Hnězdna, Stanislav z Velvar a Václav Křižanovský. Poslední z nich teprve téhož roku získal magisterský grad. Koranda je mezi zkoušenými uveden v pořadí podle úspěšnosti na třetím místě. Před ním se umístili jeho spolužáci Matyáš z Roudnice a Havel ze Žatce, po něm jsou uvedeni Lukáš ze Sušice,59 Jan ze Stříbra, Mikuláš z Meziříče, Jakub z Pacova, Vincenc z Karčova, Jan z Ústí, Antonín z Náchoda, Michal z Meziříče a Šimon z Chrudimi. Koranda potom začal samostatně přednášet. Na pařížské univerzitě je k 16. prosinci 1457 doložen jako bakalář Václav z Plzně, ale vzhledem k tomu, že tento Václav byl v Paříži ještě v době Korandova pražského prohlášení mistrem a jeho kolegové z Čech Václav 55 Křišťan z Prachatic, Stavba a užití astrolábu, edd. Alena Hadravová – Petr Hadrava, Praha 2001, s. 24. 56 KMK, sign. N 58, fol. 87r. Zkráceně cituje E. Urbánková, Zbytky, s. 160, pozn. 5. Zmiňuje R. Urbánek, České dějiny III/4, s. 732, pozn. 142. 57 Za tyto informace srdečně děkuji Aleně Hadravové. Srov. též Křišťan, Stavba a užití, s. 34. 58 MUP I/2, s. 49–50 (circa quatuor tempora post festum s. Crucis). 59 Student tohoto jména si pořídil 1479 v Bologni humanistický sborník textů, který byl uložen v Mikulově, nyní v New Yorku. Původně Mikulov, sign. II 52. Srov. Kristýna Kaucká, Osudy mikulovské zámecké knihovny v meziválečném období, Knihy a dějiny 22, 2015, s. 74–93, zde s. 88. Životní dráha Václava Korandy mladšího  |  21 z Radče a Vincens z Jindřichova Hradce byli katolíci, nemůže se jednat o Václava Korandu mladšího.60 Za  děkanátu mistra Václava Vrbenského vykonal Koranda 17.  února 1458 mistrovskou zkoušku a 6. března začal číst pod Martinem z Hořep- níka.61 Jeho examinátory byli děkan Václav Vrbenský, Stanislav z Hnězdna, Martin z Hořepníka a Jaroslav ze Skutče. Koranda je mezi studenty, kteří získali gradus, opět uveden na třetím místě. Před ním jsou zapsáni Eliáš ze Slaného a Havel ze Žatce, po něm Jan z Třebové, Jakub z Pacova, Benedikt z Valdštejna, Prokop z Kutné Hory, Jiří z Většího Města pražského, Jiří ze Žatce, Martin z Trhových Svin a Vincenc z Karčova. Charakter pražské univerzity se na přelomu padesátých a šedesátých let proměnil. Už od poloviny padesátých let se prohlubovaly spory mezi univerzitními mistry, kteří byli rozděleni do  dvou znesvářených stran vymezených na základě náboženského vyznání. Každá ze stran usilovala o dominanci na univerzitě a jejich spory se postupem doby ještě více vyhrotily. Zároveň se však ve funkci děkana vystřídalo několik mistrů, kteří se zajímali o inovativní myšlenky francouzského scholastika Jana Versora, který ovšem humanistický přístup neimplikoval, a zasloužili se o pořízení opisů jeho děl v Paříži na počátku padesátých let a jejich používání při výuce v Praze.62 Výsledkem zmíněných sporů však bylo vítězství utrakvistické strany, po němž se z univerzity stala kališnická a etnicky česká škola, jejíž pedagogové – až na výjimky – humanismus a jiné novinky nepodporovali. Na jediné její fakultě byl důraz kladen především na bakalářské studium, přesto na počátku šedesátých let je možné zaznamenat vrchol počtu mistrovských zkoušek, potom jejich počet opět poklesl. Změny se na univerzitě projevovaly i v hospodářské oblasti. Zatímco některé koleje chátraly a jejich budovy byly dokonce bořeny, vedle Rečkovy koleje založené po skončení husitských válek roku 1438 byla v roce 1451 založena nová Loudova kolej, která – když se neosvědčilo posílat studenty do Itálie, protože se tam z nich stávali katolíci – měla především poskytnout zázemí pro studující budoucí utrakvistické kněze. Starší kolej Národa českého byla i v této době obdařována novými nadacemi.63 V  červnu 1458 schůze mistrů svolaná rektorem rozhodla, že mistři a bakaláři mají v souladu s dřívější praxí husitské univerzity přísahat 60 Srov. Marie L. Černá-Šlapáková, Studenti z českých zemí v Paříži, Strahovská knihovna 5–6, 1970–1971, s. 67–88, zde s. 76–77, bez znalosti edic: Auctarium II, col. 918, Auctarium VI, col. 301. 61 MUP I/2, s. 61–62. 62 Srov. F. Šmahel, Paříž a Praha kolem roku 1450, in: Týž, Alma mater, s. 459–475. 63 Srov. V. V. Tomek, Dějepis IX, s. 190–191, F. Šmahel, Počátky humanismu na pražské universitě v době poděbradské, AUC-HUCP 1, 1960, s. 55–90, zde s. 61–62; R. Urbánek, České dějiny III/4, s. 236–244, 249 (zde i shrnutí starší literatury). Srov. též Jiří Pešek, Některé otázky dějin univerzity pražské jagellonského období (1471–1526), AUC-HUCP 18, 1978, s. 129–171, zvl. s. 140–151; J. Petráň, Nástin dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (do roku 1948), Praha 1983, s. 39–43. 22  |  Václav Koranda mladší na univerzitní statuta, a tedy i na přijímání podobojí, a hájit čtyři pražské články. To potvrdilo i ustanovení z prosince 1459, podle něhož neměl být do Karlovy koleje přijímán nikdo, kdo by nepřísahal, že bude přijímat podobojí. Proti těmto ustanovením se postavili Václav Křižanovský a lékař Jan z Krčína, kteří je nerespektovali, když žádali o uznání akademického titulu ze zahraniční univerzity. V roce 1460 jim proto bylo zabráněno, aby se zúčastnili determinací bakalářů, čímž se spor ještě více vyostřil. Rektor univerzity své rozhodnutí v této věci ovšem stále odkládal. Za této situace byl 16. dubna 1460 zřejmě pod vlivem husitského arcibiskupa Jana Rokycany zvolen děkanem fakulty Václav Koranda.64 Proti jeho zvolení se zformovala opozice šesti mistrů, mezi nimiž nechyběli katolíci Stanislav z Velvar, Václav Křižanovský a Mikuláš z Hořepníka. Jejich mluvčím se stal mistr Jan Kravín z Tábora. Opozičníci jej odmítli poslouchat.65 Spor se dostal až před krále a ten Korandu ve funkci potvrdil. Případné další spory měl řešit rektor, otázka povinného utrakvistického vyznání tím ale vyřešena nebyla. Václav Křižanovský spor nadále vyhrocoval, když v roce 1461 odmítal vrátit 15 knih vypůjčených z knihovny koleje Národa českého z odkazu Prokopa z Plzně, které prý mohl podle jeho závěti užívat. Rektor proti Křižanovskému chtěl zakročit, ale ten knihy nadále držel u sebe s tím, že vzhledem ke svým hodnostem a postům prý nepodléhá rektorově pravomoci. Za tento svůj nesmiřitelný postoj byl nakonec vyloučen z univerzity. V roce 1462 již všichni bakaláři při mistrovské zkoušce slíbili hájit utrakvismus, přísahali na kompaktáta, a tím byla proměna univerzity na kališnickou instituci završena. V děkanské knize artistické fakulty je dochován zřejmě vlastnoruční Korandův zápis o jeho děkanátu včetně zmínky o proběhlém sporu.66 Ten popsal relativně věcně, neodpustil si ovšem zmínku o hloupých výkřicích67 svých protivníků a uvedl jednoznačný závěr, že jeho odpůrci se prohřešili proti statutům tím, že odmítli uznat jeho volbu děkanem. Koranda v zápisu do děkanské knihy na rozdíl od mnoha jiných držitelů této hodnosti nedělal ozdobné nadpisy ani nenechal doplnit malované iniciály. I tím se projevil více jako pečlivý a snad i skromný úředník než jako okázalý hod- nostář. Koranda vyšel ze sporu s katolíky nepochybně posílený. Od podzimního svatohavelského termínu roku 1462 byl zvolen rektorem univerzity 64 K úloze Jana Rokycany s citátem z děkanské knihy R. Urbánek, České dějiny III/4, s. 241. 65 Nec regiae mandato celsitudinibus, nec ordini et juri facultatis se submiserunt. MUP I/2, s. ­75–76. In margine záznamu se nachází přípisek o analogii nastalé situace s rokem 1409. K události srov. F. Šmahel, Počátky, s. 61. Srov. též seznam děkanů v MUP I/1, s. 22. 66 MUP I/2, s. 73–76 (spor popsán na s. 75–76). Ve faksimili Liber decanorum facultatis philosophicae Universitatis Pragensis ab anno Christi 1367 usque ad annum 1585, edd. K. Beránek – J. V. Černý – M. Pravdová, Pragae 1983, fol. 143rv. 67 Cum quarundam contumacia et insulsis clamoribus recesserunt promissum electo decano facere ipso die (MUP I/2, s. 75). Životní dráha Václava Korandy mladšího  |  23 a tento úřad pak zastával po celý rok a znovu od roku 1470 do svatohavelského termínu roku 1471 a ještě v pozdějších letech svého života roku 1513, jak o tom bude řeč níže.68 Po složení magisterské zkoušky se kromě děkanátu a později rektorátu ujímal různých dalších univerzitních funkcí. Již 20. prosince 1459 byl spolu s dalšími sedmi novými mistry přijat do rady fakulty, ačkoliv ještě stejně jako oni nesplnil všechny podmínky požadované statuty.69 Ze šedesátých a začátku sedmdesátých let je několik zpráv o tom, že vedl bakalářské determinace (1463, 1466) a incepce licenciátů svobodných umění (1466, 1471).70 Roku 1470 jako rektor zahajoval mistrovskou zkoušku.71 Dispenzátorem, tedy úředníkem, který povoloval spolu s děkanem soukromé lekce a dohlížel na vydávání univerzitních písemností, byl čtyřikrát v letech 1465 až 1475,72 kolektorem, tedy výběrčím peněz, dvakrát, v letech 1473 a 1487.73 Na nově objeveném rukopisném zlomku, který není možné vzhledem k jeho neúplnosti přesněji datovat ani jasněji interpretovat, je Koranda uveden zřejmě jako examinátor matematiky při magisterských zkouškách.74 V roce 1458 byl za rektorátu mistra Jana z Prahy spolu s Jakubem z Pacova arbitrem ve dvou sporech mezi univerzitány: jednou ve sporu o peníze mezi Pavlem Václavovým z Kutné Hory a mistrem Václavem z Chrudimi a také mistrem Tomášem, bakalářem z Kladrub,75 podruhé v rozepři Havla z Kouřimi s Řehořem ze Stříbra, dvou bakalářů, kteří se obviňovali ze vzájemných urážek.76 Poměrně neurčité jsou prameny k tomu, ve kterých kolejích pražské univerzity Koranda působil. V padesátých letech bylo jeho jméno asi zaneseno do evidence graduovaných studentů, která byla zapsána pro věčnou paměť v Rečkově koleji. Zápis je porušený, takže to nelze tvrdit s jistotou.77 Studenti, kteří v ní byli zapsáni, ovšem podle vydavatele záznamu Františka Šmahela nemuseli v koleji bydlet.78 V roce 1455, po získání bakalářského gradu, opisoval Koranda knihy v Nazaretské koleji, později v roce 1460 (to už mu byl přiznán magisterský grad a měl za sebou funkci děkana artistické fakulty) v Karlově koleji.79 Roku 1463 měl spravovat odkaz pro studenty v Nazaretské 68 Z. Winter, O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje. Kulturní obraz XV. a XVI. století, Praha 1899, s. 570–571. 69 MUP I/2, s. 67. 70 Tamtéž, s. 84, 92, 93, 120. 71 Tamtéž, s. 119. 72 Tamtéž, s. 90, 98, 114, 127. 73 Tamtéž, s. 124 a 159. 74 KNM, sign. 1 K 737. Popis do nového svazku katalogu zlomků Národního muzea připravuje Michal Dragoun, kterému také děkuji za upozornění na tento kus. 75 MUP III, s. 59. 76 Tamtéž, s. 62. 77 Srov. F. Šmahel, Zatoulané drobné texty v nejstarších kolejních katalozích, AUC-HUCP 50/2, 2010, s. 89–114, zde s. 101, pozn. 84. 78 F. Šmahel, Zatoulané drobné texty, s. 94. 79 Svědčí o tom kolofony, které Koranda zapsal do svých rukopisů. Blíže viz kapitolu o jeho knihovně. 24  |  Václav Koranda mladší koleji.80 V době, kdy byl administrátorem, pobýval v Karlově koleji, kde i ze- mřel.81 Právě této koleji odkázal těsně před smrtí svou knihovnu.82 Koranda měl na starosti také hospodaření s univerzitním majetkem, ať už šlo o univerzitní budovy nebo o investice do vinic. V šedesátých letech probíhala hospodářská konsolidace univerzity a právě v době Korandova děkanátu bylo potvrzeno nadání nedávno založené Loudovy koleje pro chudé studenty. Od doby svého rektorátu se Koranda věnoval záležitosti budovy medické koleje. Měšťané Starého Města pražského požadovali, aby bylo její sídlo opraveno, nebo aby dostali svolení vybudovat zde nový dům. Koranda k této věci podle zápisu z roku 1464 svolal už dříve jako rektor univerzitní schůzi, která medikům uložila kolej opravit.83 Ti to však neudělali, a tak byla budova nakonec zbourána, stejně jako předtím dům pro chudé studenty u svatého Valentina. Pokud jde o vlastní finanční záležitosti, ke Korandově agendě sice existuje značné množství dokladů, ale z ranějšího období Korandova působení na univerzitě pochází jen část z nich. Na žádost Václava Korandy věnoval například roku 1458 Jiří z Poděbrad statek po mistru Stanislavovi, který mu po něm připadl, koleji královny Hedviky.84 V roce 1460 Koranda jako děkan poskytl úvěr tří kop grošů koleji Národa českého, který byl splacen později za Jakuba z Pacova.85 Závěť Jana z Vlašimi z 23. ledna 1463 jej učinila správcem 20 kop grošů odkázaných testátorově matce. Po její smrti měli peníze zdědit studenti Nazaretské koleje.86 Následujícího roku poháněl Vilém z Račiněvsi spolu s Korandou Půtu z Paběnic ze škod za 10 hřiven stříbr- ných.87 Koranda se v této době objevuje spolu se svým kolegou z univerzity Václavem Vrbenským v zápisu vztahujícím se ke kšaftu z roku 1453 jako správce podílu dědiců, kteří se jej vzdali. Protože je zde Koranda uveden jako mistr, pochází tento nedatovaný zápis nejdříve z roku 1458.88 V Korandově makulatuře se dochoval také zlomek rozsudku ze dne 1. května 1469 týkajícího se odcizení dvou dílů Bible z koleje krále Václava děkanem artistické fakulty Václavem z Chrudimi.89 80 Archiv český čili staré písemné památky české i moravské, Díl 28, Praha 1912, s. 397. 81 V roce 1480 zde napsal rejstřík k jednomu ze svých rukopisů. Srov. E. Urbánková, Zbytky, č. 24, s. 149. Podobně konzistoriální písemnost z roku 1485 je adresována mistru Václavu Korandovi v Velké koleji (NK, sign. XXIV B 14, srov. záznam č. 213 na s. 204). 82 Jan Campanus Vodňanský, Mecenáši Karlovy university. Kalendář dobrodiní prokázaných Akademii pražské, poslaný jako dárek k Novému roku 1616, ed. K. Hrdina, Praha 1949, s. 19. 83 MUP I/2, s. 85–87. 84 Jan Campanus Vodňanský, Mecenáši, s. 15 (též překlad, s. 36). 85 MUP I/2, s. 72–73. 86 Archiv český 28, s. 397, č. 7. Na základě nedochovaného rukopisu AMP, sign. 2119, fol. M13 (shořel 1945). 87 Pozůstatky desk zemských království Českého r. 1541 pohořelých, díl I, ed. J. Emler, Praha 1870, s. 212, č. 228. 88 AMP, sign. 992, fol. 261r. Srov. V. V. Tomek, Dějepis VIII, Praha 1891, s. 115 (s chybným vročením kšaftu k roku 1473). 89 FRANT fragm. 17, srov. záznam č. 202 na s. 201. Životní dráha Václava Korandy mladšího  |  25 Poselství do Říma Se spory mezi utrakvisty a katolíky na univerzitě souvisela snaha o uznání kompaktát, v níž se velmi angažoval český král Jiří z Poděbrad. Koranda se zúčastnil poselstva, které do Říma přijelo 10. března 1462 a tam jménem českého krále a království složilo hold papeži Piovi II. Při té příležitosti požádalo o potvrzení kompaktát. Poselstvo tvořili králův kancléř Prokop z Rabštejna, nejvyšší mincmistr Českého království Zdeněk Kostka z Postupic, mistři Václav Koranda a Václav Vrbenský. Účastnil se jej také diplomat Antonio Marini. Korandově úloze v poselstvu se budeme později věnovat více, zde alespoň zmiňme, že Koranda v Římě proslovil dlouhou řeč, v níž papeže požádal o uznání kompaktát. Papež však nakonec 31. března 1462 kompaktáta naopak zrušil. Korandova diplomatická úloha v poselstvu byla připomínána ještě ve zprávách o jeho smrti. Administrátorem utrakvistického duchovenstva Na  začátku  sedmdesátých let se Koranda začal naplno věnovat funkci správce utrakvistického duchovenstva, čímž jeho univerzitní kariéra poněkud ustoupila do pozadí. Od poloviny sedmdesátých let až do konce následujícího desetiletí se v pramenech univerzitní provenience neobjevuje. Funkce administrátora byla, soudě i podle množství aktového materiálu, který se zachoval, časově náročná. Jeho zkušenosti z diplomacie a nepochybná úřední zdatnost ho pro ni velmi dobře vybavily. Pokud by byla správná hypotéza vyslovená výše, totiž že Koranda v mládí sloužil jako písař při úřadu podkomořího či hofrychtéře královských měst, byla by tato zkušenost nesporně dobrou kvalifikací pro úřad laického administrátora. Jak již bylo řečeno, podkomoří totiž vystupoval proti kacířům (za časů Jana Rokycany výrazněji než samotný arcibiskup) a byl v úzkém styku s královskými městy, která tvořila důležité instituce českého stavovského státu; reprezentace utrakvistických měst dokonce aktivně formovaly církevní poměry v Českém království. Je vysoce pravděpodobné, že Koranda nebyl knězem, a tedy že se správy utrakvistického duchovenstva ujal jako laik.90 Jediným argumentem proti tomu je výtka Hanuše z Kolovrat z roku 1467, že Koranda získal kněžství podvodným způsobem. Toto obvinění ovšem zřejmě nemělo reálný základ.91 Ještě před volbou Korandy správcem utrakvistického duchovenstva byl napsán kratičký list nějakému Václavovi, nejspíše právě Korandovi, kterým 90 E. Urbánková, Zbytky, s. 137, s odkazem na starší závěry K. Krofty, Listy, s. 244–245. 91 Blíže srovnej v kapitole o Korandově polemice proti katolíkům. 26  |  Václav Koranda mladší neznámý odesilatel připomíná svou dřívější radu, aby byl ještě za života Jana Rokycany zvolen správce utrakvistického duchovenstva.92 K tomu ale nedošlo. Koranda byl podle zprávy Starých letopisů zvolen správcem duchovenstva zástupci duchovního stavu na českém zemském sněmu konaném na svatého Jiří (23. dubna) roku 1471.93 Světské stavy se na volbě panovníka nemohly shodnout, a tak volba Vladislava Jagellonského za českého krále proběhla až v květnu. Když byl nový panovník 19. srpna slavnostně přijímán na královském dvoře v Praze, mistři dali mu v ruce za dar zákon boží velmi čistě napsaný a připravený, aby v něm čta i se i lid podlé vuole boží uměl zpravovati.94 Koranda se jako zvolený správce duchovenstva na tomto symbolickém daru zřejmě přímo podílel. O jeho angažmá svědčí i to, že držel uvítací proslov k polským biskupům, kteří přijeli spolu s králem do Prahy, aby jej zde 22. srpna korunovali.95 Koranda měl ve  funkci administrátora utrakvistické církve, podobně jako předtím Jan Rokycana, zřejmě už od počátku k dispozici několik úředníků, kteří vykonávali duchovní správu. Ti měli velmi úzké vazby k univerzitě a nepochybně také ke stavům, i když dnes se tyto vazby alespoň v relativní úplnosti jen těžko prokazují.96 Členy konzistoře bylo v každém případě od roku 1478 osm kněží a čtyři univerzitní mistři a několik šlechticů dohlíželo na její činnost. Od dubna 1489 Koranda již v čele utrakvistické konzistoře nestál a zřejmě ani nebyl jejím členem. Podle pozdního a ne zcela spolehlivého pramene byla tehdy konzistoř podřízena biskupu Augustinovi a Koranda není jmenován mezi jejími členy.97 Také působení Korandy jako probošta Karlovy 92 Magistro in vita existente et iam deficiente. NK, sign. XI D 2, fol. 234v (část rukopisu datována 1469). Text vydal J. Truhlář, Paběrky z rukopisů Klementinských LIV. Snahy o nástupce Rokycanova v hodnosti arcibiskupské, Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 10, 1901, s. 100. 93 Dílo Františka Palackého II. Staří letopisové, s. 178, B. Zilynská, Synody v Čechách 1440–1540. Proměny synodální praxe v Čechách v kontextu vývoje synodality v Evropě. Disertační práce na Ústavu českých dějin FF UK, Praha 2008, s. 179–180. 94 Dílo Františka Palackého II. Staří letopisové, s. 178–179. 95 Srov. Přílohu 4, č. 16. 96 J. Pešek, Některé otázky, s. 161–162; B. Zilynská, Synody v Čechách 1440–1540, passim. 97 Léta Páně 1489 v pátek po památce svatého Ambrože [10. dubna] páni stavové a Pražané obnovili konsistoř v kolleji Veliké, a ji panu biskupu Augustinovi k správě poručili. I posazeni jsou na radě: Mistr Václav, kazatel v Betlémě, Mistr Václav Táborský, profesor v akademii, Mistr Jan z Vopočina [sic], též profesor v akademii, Mistr Jan v Vlašimě, profesor theologiae sacrae a jiní (Stavovské výpisy z roku 1567). Viz Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu, VI, 1581–1585, Praha 1890, s. 171. O konci Korandy v čele konzistoře roku 1489 nepochyboval J. Malý, Vlastenský slovník historický, Praha 1877, s. 372–373, ani Ottův slovník naučný 14, Praha 1899, s. 803–804 (autor hesla je uveden pod šifrou Tbk.: Zdeněk Václav Tobolka). Naopak působení Korandy v čele duchovenstva až do roku 1497 uváděl V. V. Tomek, Dějepis IX, s. 36–37, a po něm další autoři. K. Krofta, Listy, s. 252, se domníval, že Václav z Betléma jmenovaný mezi členy obnovené konzistoře je Koranda. Ten však užíval jméno Václav Koranda, případně predikát z (Nové) Plzně a pobýval v Karlově koleji, nikoliv v Betlémě. Odlišné řešení jsem navrhl ve studii J. Marek, Schriften des utraquistischen Konsistoriums aus den Jahren 1471–1489 in der Nationalbibliothek der Tschechischen Republik. Prolegomena zur zukünftigen Studie über die utraquistische Kirchenverwaltung im Zeitalter der Jagiellonen, in: Sacri canones servandi Životní dráha Václava Korandy mladšího  |  27 koleje právě od roku 1489 do roku 1496 svědčí nejspíš o tom, že mu místo správcovství utrakvistického duchovenstva byl svěřen tento úřad jako kompenzace, i když se tyto dvě funkce vzájemně nevylučují.98 Nápadné je také to, že Koranda po roce 1489 polevil ve své úřední a polemické literární činnosti, která byla spojena se zastávaným úřadem. Například odpověď Janu Zajícovi datovanou 10. ledna 1489 odeslal až roku 1493, po smrti biskupa Augustina v Kutné Hoře, který tam odešel rok předtím (biskup sepsal závěť v Praze 12. března 1492 a zemřel v Kutné Hoře 1. března 1493).99 Podobně první spis proti bratřím po roce 1488 napsal až v dubnu 1492. Augustin spolu s obnovenou konzistoří jej po roce 1489 zastoupil. Koranda nepůsobil ani jako kazatel v Betlémské kapli, jak se traduje v literatuře, protože oním „Václavem z Betléma“ byl někdo jiný.100 Hypotézu o Korandově konci v čele církevní správy k roku 1489 (a ne až roku 1497, kdy byl na místo administrátora králem dosazen Jakub ze Stříbra) potvrzuje i skutečnost, že v Korandově makulatuře se nedochovala žádná konzistoriální písemnost z doby po roce 1489, ačkoliv mladší písemnosti jiného druhu nalezeny byly. O tom, kdo administroval utrakvistickou církev do roku 1497, jsou ovšem jen nespolehlivé pozdní zprávy. Koranda zároveň – od roku 1487 pozvolna a od devadesátých let naplno – obnovil svou činnost na univerzitě. Jak ještě uvidíme, v roce 1496, když se jednalo o návratu katolických mnichů do Prahy, vystupuje v pramenech jako univerzitní mistr, nikoliv jako administrátor. Stáří na univerzitě Koncem osmdesátých let, poté co nedávno završil šedesátku, začal být Koranda na univerzitě opět prokazatelně činný. Důvodem je patrně citelné snížení počtu mistrů kolegiátů (v roce 1486 jich bylo 24, o čtyři roky později už jen 20), učitelský sbor citelně zestárl.101 Na úbytku univerzitních učitelů se zřejmě podílela i morová epidemie z roku 1487. Za těchto okolností byla pomoc postaršího administrátora, který se právě roku 1487 stal po delší odmlce univerzitním kolektorem, nepochybně vítaná. V letech 1488 a 1489 byl dispenzátorem, znovu potom v letech 1500 a 1502.102 Roku 1499 vyhlásil zkoušku magistrandů.103 V děkanské knize je zmínka o něm k roku 1500, kdy mu bylo asi pětasedmdesát, doprovozena slovy, že kvete sunt. Ius canonicum et status ecclesiae saeculis XIII–XV, ed. P. Krafl, Praha 2008, s. 545–556, zde s. 550. 98 V. V. Tomek, Dějepis IX, s. 360. K úřadu probošta v roce 1489 srov. též MUP I/2, s. 162. 99 K Augustinovu stažení do Kutné Hory srov. J. Macek, Víra a zbožnost, s. 130. 100 Argumenty pro tuto interpretaci shrnuji ve studii Nové písemnosti, s. 550. 101 Srov. J. Pešek, Některé otázky, s. 143 (graf), s. 148 (tabulka). 102 MUP I/2, s. 160, 162, 188, 191. 103 Tamtéž, s. 185. 28  |  Václav Koranda mladší velebnými šedinami.104 V roce 1502 vítal v Praze, stejně jako tehdejší administrátor utrakvistické církve Pavel ze Žatce, krále Vladislava.105 Ostatně obdobné úkoly mu byly svěřovány i v minulosti, kdy zřejmě jménem univerzity vítal varadínského biskupa Jana Filipce v úloze uherského vyslance při jednání v Brně roku 1478.106 Uherského pontifika vítal ještě dvakrát, v letech 1480 a 1488, podruhé i jako olomouckého biskupa.107 Zúčastnil se také různých delegací a byl arbitrem v řadě sporů. V roce 1493 mistři artistické fakulty kvůli zaneprázdnění (v řeči pramene různým pracím) nemohli zkoušet, a tak byla 28. května vyslána čtyřčlenná delegace, jejímž členem byl i Koranda, k rektorovi Pavlu ze Žatce, aby povolil pozdější termín.108 Z formulace není jasné, zda oněmi pracemi je míněna příprava obsáhlého inkunábulového tisku s Korandovými traktáty, který vyšel podle impressa v Praze ten pátek před družebnú nedělí, tedy 15. března 1493. Podle pozdější zmínky Pavla Bydžovského v jeho knize z konce třicátých let 16. století pověřili Korandu sepsáním traktátu v češtině právě mistři pražské univerzity.109 Výše představená hypotéza je ale asi nepravděpodobná, protože kniha byla v době návštěvy u rektora již několik měsíců vytištěná a také není pravděpodobné, že by příprava Korandovy knihy zaměstnala jeho další kolegy. Delegací k rektorovi se zúčastnil i později roku 1504.110 V komoře u mistra Korandy za přítomnosti mistrů také proběhlo roku 1494 jednání, během něhož musel student Havel odprosit mistra Havla z Kouřimi za nějakou urážku, aby mohl být připuštěn k promoci.111 V této době se role univerzity a konzistoře evidentně výrazně prolínaly. Na začátku prosince stejného roku byla na univerzitě z podnětu mistrů z konzistoře a pražských farářů svolána schůze, která napomínala studenty a školní rektory, aby se na blížící se svátek svatého Mikuláše vyvarovali rozpustilých projevů.112 Studenti ale toto nařízení neuposlechli, mluvili 104 Mag. Wenceslao Korandiceo canitie jam venerabili magno cum decore florente (MUP I/2, s. 188). 105 Tamtéž, s. 192. 106 Srov. Přílohu 4, č. 20. 107 Srov. Přílohu 4, č. 23 a 33. K Filipcově činnosti diplomata srov. A. Kalous, Jan Filipec v diplomatických službách Matyáše Korvína, ČMM 125, 2006, s. 3–32, o setkáních s Korandou na s. 15, 17, 26. 108 MUP I/2, s. 169. 109 P. Bydžovský, Knížky o přijimání Tiela a Krve Pána našeho Ježíše Krysta pod obojí spuosobau, S. l. [1538–1539], fol. D4b–D5a. Srov. též J. Kábrt, Počátky české bibliografie. Od nejstarších zpráv o knihách až do r. 1620, Praha 1961, s. 112, a E. Urbánková, Prameny a literatura k počátkům českého knihtisku. Sv. I, 1, Texty 15.–18. století, Praha 1984, č. VII, s. 10 a 12, která uvádí stejné tvrzení podle knihy Štelcara Želetavského z roku 1592. Naproti tomu spis Vavřince Krasonického z let 1525–1532 o podnětu mistrů nehovoří. Srov. J. Goll, Zpráva o českých rukopisech ve Zhořelci, ČMKČ 52, 1878, s. 278–288, 390–404, zde s. 395. 110 Tamtéž, s. 206, 209. 111 Pramen uvádí in magistri Corandae camera praesentibus magistris (MUP III, s. 64); s nesprávným datem Z. Winter, O životě, s. 493. 112 Anno 1494. feria quarta ante Nicolai (3. m. Decembris) Magistris de Consistorio et plebanis in bursalium stuba convenientibus statutum est, ut scolares ad festum S. Nicolai in colendis et euntes ad ecclesias habitum honestum induant et gerant, omnem auri et argenti et cristarum Životní dráha Václava Korandy mladšího  |  29 proti nařízení mistrů a odmítli jít do univerzitního vězení, a tak byli zavřeni do vězení na radnici. Školní rektoři se museli hájit. Promluvil za ně bakalář Jiří z Prahy, rektor u sv. Jiljí, a žádal shovívavost. V komisi zasedli Václav Koranda, Jiří ze Žatce, Jan z Opočna a Pavel ze Žatce. Protože v zápisu je Koranda jmenován na prvním místě, je možné se domnívat, že patřil k zastáncům reglementace studentského života. O dva roky později byl členem dvanáctičlenné deputace, která jménem univerzity a kněžstva přijímala v Praze katolické mnichy vyhnané po utrakvistickém převratu z roku 1483.113 Rektor a mistři napsali list, ve kterém se k příchodu řeholních bratří vyjadřovali vstřícně, ale svůj postoj museli zaštítit 24. října i osobní návštěvou na staroměstské radnici. Slova se tam ujal právě Václav Koranda, kterého jistě není možné podezírat ze sympatií ke katolíkům, jednalo se však o krok vynucený pragmatickou politikou.114 Duševní čilost si zachoval ještě v osmdesáti letech. Roku 1505 se postavil proti interdiktu biskupa Filipa de Villa Nova, který reagoval na zásah konšelů proti týnskému střídníku, knězi Martinovi. Spolu s dalšími mistry, administrátorem Pavlem Žateckým a Václavem z Pacova se odebral na staroměstskou radnici a žádal spolu s nimi po konšelech, aby vydali pokyny k ignorování interdiktu.115 Ve stejném roce začal svůj text De sepultura sebevědomými slovy, že ještě jako stařec je myšlenkově obratnější než mla- dí.116 Ještě na počátku 16. století si patrně v souvislosti s pronásledováním českých bratří po roce 1503 a se svatojabubským mandátem z roku 1508, kdy se na vyslýchání bratří podílela i utrakvistická konzitoř,117 opisoval protibratrské texty do klementinského manuálníku.118 V jagellonském období univerzita nadále zakupovala platy z nemovitostí. Na základě dochovaných dokladů je zřejmé, že byla investována asi dvojnásobná částka, než kolik mistři dostali od různých dobrodinců darem.119 Těmto investicím se věnoval i Koranda.120 Když roku 1496 Mikuláš Hořepnický, správce kostela v Církvici u Kutné Hory, věnoval z lásky ke Karlově koleji a k přijímání podobojí určitou částku peněz, Koranda za ni podle kalendáře dobrodiní pražské univerzity koupil viničný plat.121 V pražských pennatarum negligant, neque curribus, aut equis utantur, sed consuetum et, qui eos decet, modum observent. MUP III, s. 63. 113 Z. Winter, O životě, s. 4 pozn. 6, s odkazem na neodchovaný rukopis AMP, sign. 994, s. 83 (shořel 1945). 114 V. V. Tomek, Dějepis X, s. 125. 115 Dílo Františka Palackého II. Staří letopisové, s. 232. 116 Me seniorem arantem ex racione sustineat junior equo animo! Manualník, s. 96. 117 Srov. F. Palacký, Dějiny národu českého V, s. 304–305, 307–314, J. Pešek, Některé otázky, s. 162–163. 118 K. Boldan, „Kdež skrze impresory věrné kněžie tupíš“, in: Cesta k rozmanitosti aneb Kavárenský povaleč digitálním historikem středověku. Sborník příspěvků k životnímu jubileu PhDr. Zdeňka Uhlíře, edd. Renáta Modráková – Tomáš Klimek, Praha 2016, s. 79–86, zde s. 85. 119 J. Pešek, Některé otázky, s. 155. 120 Za informace z pražských městských knih děkuji Otovi Halamovi. 121 Jan Campanus Vodňanský, Mecenáši, s. 18, překlad s. 38–39. 30  |  Václav Koranda mladší městských knihách skutečně nalezneme záznam o  koupi platu z  vinice u Červené země, který roku 1497 uskutečnil Václav Koranda s dalšími mistry Karlovy koleje,122 stejně jako o koupi platu z vinic v Šárce a v Brusce Václavem Korandou a Jakubem z Pacova pro sebe a další mistry v Karlově koleji z téhož roku.123 Podobně v roce 1501 spolu s Martinem z Vlašimi a Jakubem z Pacova koupil plat z vinice za Horskou branou pro Nazaretskou kolej, kolej královny Hedviky a Karlovu kolej.124 Dochovalo se také několik nedatovaných českých autografických listů, jimiž Koranda vymáhal univerzitní pohledávky. Je to jednak psaní koncipované jménem Václava Vrbenského a  Václava Korandy, adresované purkrabímu zřejmě na hrad Odranec, kterým upomínají o úrok dlužný koleji královny Hedviky,125 jednak list samotného Václava Korandy purkrabímu na Kolodějích Ondřeji Zimovi, jímž jej upomíná o úrok dlužný blíže ne­určené koleji pražské univerzity. Koranda uvedl, že tento výnos je využíván pro zajištění stravy studentů, a proto hrozí, že studenti budou dluh vymáhat sami.126 Dochoval se také zlomek konceptu listu, jímž Václav Koranda vymáhá úrok splatný v termínech na sv. Havla (16. 10.) a sv. Jiří (23. 4.).127 Jako probošt Karlovy koleje také psal panoši Jindřichovi Chrustenskému na Jenči, aby zasáhl ve prospěch Václava Brauna, který čelil jakýmsi výhružkám.128 Kromě majetkových záležitostí řešil i problémy studentů. V makulatuře jeho písemností se dochoval koncept jeho latinského listu nejmenovanému mistru, jímž se přimlouval za studenta v blíže neurčené univerzitní kole- ji,129 a zlomek českého listu Matěje Aycha, v němž žádal Korandu o přijetí do Nazaretské koleje.130 Jak už bylo uvedeno výše, Koranda patřil ke konzervativním univerzitním mistrům, kteří se v jagellonském období vymezovali proti humanismu a samozřejmě také proti Jednotě bratrské. V devadesátých letech došlo sice na univerzitě ke generační obměně, ale působení velkého počtu mistrů, kteří na vysoké učení přišli v sedmdesátých letech, sahalo daleko za rok 1500. Přitom asi třetina učitelského sboru byla orientována povýtce prakticky. Takové prostředí humanismu nepřálo, zvláště když mezi 122 AMP, sign. 2005, fol. A1. 123 Tamtéž, fol. G 20. 124 Tamtéž, fol. A 21. Srov. V. V. Tomek, Dějepis IX, s. 196, 198, J. Teige (ed.), Základy starého místopisu Pražského (1437–1620). I/II. Staré Město pražské, Praha 1915, s. 867; Jan Campanus Vodňanský, Mecenáši, s. 65; M. Holá, Nazaretská kolej pražské univerzity v pozdním středověku, in: Středověký kaleidoskop…, edd. E. Doležalová – P. Sommer, s. 511–521, zde s. 515. 125 NK, sign. XXIV B 118. 126 NK, sign. XXIV B 13. 127 Není jasné, na kom je úrok vymáhán. FRANT fragm. 80. 128 FRANT fragm. 39. 129 FRANT fragm. 47. 130 NK, sign. XXIV B 132. Životní dráha Václava Korandy mladšího  |  31 učiteli byla velká fluktuace a k další generační výměně došlo až mezi lety 1509 až 1512.131 V této souvislosti je zajímavá zpráva kronikáře Václava Hájka z Libočan o Korandovi k roku 1512. Není možné posoudit, nakolik má reálný základ.132 Hájek tvrdí, že král Vladislav, který tehdy sídlil v Budíně, chtěl vyslat na univerzitu do Prahy dva učence a hmotně je zajistit. Jeho syn Ludvík měl poté studovat v Karlově koleji. Když Jan Šlechta ze Všehrd, který o tom přijel do Prahy z králova dvora jednat, v koleji oznamoval královu vůli, postavili se prý proti Václav Koranda a rektor univerzity Václav z Pacova. Zvláště mistr Vácslav Koranda, ten zchytiv se, jako nesmyslný běhal a křičel: „Ó milí páni! Víra v tom! Víra v tom!“ Rektor nakonec prohlásil, že s návrhem nesouhlasí, a s tím se shromáždění rozešlo. Temperamentní výstup měl v kronikářově pojetí uchránit konzervativní hodnoty husitské univerzity před myšlenkovými novotami z králova dvora. Jan Šlechta ovšem tehdy už nepůsobil na královském dvoře a o události se nezmiňuje ani děkanská kniha, takže je pochybné, zda se událost vůbec stala, natožpak popsaným způsobem. Přinejmenším ale platí postřeh Kamila Krofty, že Hájkovo vyprávění je smyšlenkou, anekdotou, jež ale vystihuje Korandův postoj k hu- manismu.133 V souvislosti s tím je možné zmínit i Korandův dopis Vítovi z Krupé do Hradce Králové z roku 1487, který Krofta neznal a kterému se budeme věnovat na jiném místě.134 131 Srov. J. Pešek, Některé otázky, s. 149. Srov. též F. Šmahel, Počátky; F. Šmahel – M. Truc, Studie k dějinám University Karlovy v letech 1433–1622, AUC-HUCP 4/2, 1963, s. 3-60; J. Petráň, Nástin, s. 39–43. 132 Václav Hájek z Libočan, Kronika česká, ed. J. Linka, Praha 2013, s. 1070. O tom, že by se tato zpráva hodila právě k roku 1512, byly vysloveny pochybnosti (V. V. Tomek, Dějepis IX, s. 232). 133 K. Krofta, Listy, s. 259. 134 Cerr II, č. 5, p. 52, 55–57. Srov. v kapitole o Korandově knihovně. List Václava Korandy ml. Ondřeji Zimovi, purkrabímu na Kolodějích (druhá polovina 15. století). 32  |  Václav Koranda mladší Děkanská kniha uvádí, že když v roce 1513 zemřel rektor Václav z Pacova, vicerektor Koranda, který už byl starý, ale stále duševně svěží, ho v úřadu zastoupil.135 Do úřadu byl slavnostně uveden 28. února, skoro devade- sátiletý.136 Stejného roku nechal jiný utrakvistický konzervativec, Pavel ze Žatce, vytisknout kompaktáta jako jakýsi manifest tradic utrakvistické církve i univerzity.137 Vysokým učením tehdy vzhledem k politickému vývoji v Praze zmítaly vnitřní nepokoje a máme zprávy, že kandidáti vyzkoušení roku 1513 měli kvůli rozbrojům promoci až o dva roky později.138 Je ovšem nutné dodat, že krize univerzitního vzdělání nebyla specifikem pražského prostředí, ale probíhala na přelomu 15. a 16. století všude v Evropě. Funkce vysokých učení se tehdy zásadně měnila. Univerzity se postupně stávaly především místem vzdělávání úředníků nového typu a v neklidné době teprve hledaly svou odpovídající podobu.139 Ještě z konce roku 1515 máme doklad o Korandově angažmá ve finančních záležitostech souvisejících s církevní správou. Farníci v Kutné Hoře si přáli, aby se u nich stal děkanem kněz Jan Búchal, který působil u svatého Jindřicha na Novém Městě pražském. Podle dohody z 8. ledna za něho měli zaplatit osadním a Václavu Korandovi dluhy v celkové výši 100 kop grošů českých. Po osmi dnech skutečně osadním splatili 70 kop. Konečně 6. prosince zaplatili Korandovi 15 kop, které údajně půjčil Búchalovi roku 1514. Záznam o tom byl zanesen do kutnohorské městské knihy.140 Koranda toho dne vydal list, ke kterému přitiskl svou pečeť, a potvrdil jím splacení dluhu od kutnohorských měšťanů.141 O částce, kterou ještě zbývalo splatit, se pramen nezmiňuje. Na univerzitě byl Koranda činný téměř do posledních chvil svého ži- vota.142 Mistr Václav z Třeboně, který byl v letech 1517 a 1518 rektorem univerzity, nabádal bakaláře, aby usilovali o  mistrovskou hodnost. Psal 135 In ejus vero locum, quamquam natu major, sed spiritu longe fervidior, rev. mag. Wenceslaus Corandiceus est suffectus, ac e vicerectore rector factus (MUP I/2, s. 244). 136 Tum 28. Febr., jam prope nonagenarius, actum tentaminis acroamaticis rationibus auspicatus est; reliquam vero, quantulacumque superfuit, provinciam plenariamque auctoritatem erudito viro ac colendissimo mag. Wenceslao Letomyslio, vicerectori credidit ac demandavit, cui tres examinatores, me decanum, mag. Wenceslaum Zatensem, et mag. Petrum Pisensium sociavit. (Tamtéž, s. 245). 137 Srov. O. Halama, Utrakvistická konfese z roku 1513, Studia historica Brunensia 62, 2015, s. 373–387. 138 Z. Winter, O životě, s. 493. 139 J. Pešek, Některé otázky, s. 163. 140 P. M. Veselský, Staré paměti Kutnohorské, Kutná Hora 1890, s. 67–69; Z. Winter, Život církevní v Čechách. Kulturně-historický obraz z XV. a XVI. století, sv. 1, Praha 1895, s. 367. K Búchalovi srov. naposledy O. Halama, Matěj Korambus († 1536). Nový pokus o shrnutí života a díla utrakvistického humanisty, LF 139, 2016, s. 449–459. 141 Text listu: P. M. Veselský, Staré paměti, s. 69. 142 V této době Koranda napsal oslavné verše na spojení pražských měst roku 1518 VnIo PragensIs MVratos destrVIt hortos (ve Veleslavínově Kalendáři je po straně uvedeno: Hec reverendus magister Korandiceus). Daniel Adam z Veleslavína, Kalendář historický. Krátké a summovní poznamenání všechněch dnův jednohokaždého měsíce přes celý rok, Praha 1590, s. 458; srov. zde v Příloze 4, č. 50. Životní dráha Václava Korandy mladšího  |  33 kvůli tomu do Klatov Jiřímu Píseckému (dochovaly se listy z 23. října 1517 a  3.  ledna 1518), který zde působil jako správce školy. Probošt Karlovy koleje Václav Rožďalovský potom pozval Píseckého k inkorporaci listem z 23. října 1518. Ten ale nereagoval, a tak se urgence ujal ve více než devadesáti letech Koranda, který sepsal „rázně formulovaný dopis, který svému bývalému famulovi poslal jeho někdejší preceptor“.143 V latinském listu poslaném do Klatov 17. prosince 1518 Píseckému vytýkal, že otálí s příchodem do Prahy, kde byl zvolen členem univerzity, a napomíná jej jako starší mladšího.144 V této souvislosti použil latinský citát z Horatia: Ty pak hodinu každou, již bůh ti naplní štěstím, přijímej vděčnou rukou a na příští roky slast žádnou neodkládej.145 Smrt a druhý život V době, když psal list Píseckému, zbývalo zestárlému Korandovi jen několik týdnů života. Zprávu o Korandově úmrtí 1. února 1519 Písecký za- znamenal v úvodu ke kronice, kterou sepsal ve dvacátých letech 16. století. Zmiňuje se zde o tom, že Koranda byl pohřben v kostele svatého Havla na  Starém Městě pražském: V  roce 1519 se postupně staly tyto události: V Klatovech jsem po čtyřech letech zdárně a šťastně bez jakýchkoliv zmatků završil správcovství tamní školy a 24. ledna, na den svatého Timotea, jsem byl povolán od probošta Karlovy koleje. Do Prahy jsem se všemi svými věcmi dorazil 1. února, stejného dne, kdy Václav Koranda, kterému bylo téměř sto let, zemřel na den svaté panny Brigity. Mrtvé tělo mého učitele odpočívalo v rakvi a já jsem byl při obědě přijat do Velké koleje mezi kolegiáty. Koranda pak byl uložen do hrobu v kostele svatého Havla.146 Písecký Korandu dobře znal, podle přípisku v jedné své knize se po smrti Martina z  Počátek stal Korandovým služebníkem.147 Podle vydavatele 143 B. Ryba, K textu korespondence a pamětí mistra Jiříka Píseckého a k jeho životopisu, StR 11, 1972, s. 41–65, s. 58. 144 Edice dle pozdějších opisů Píseckého přepisu: FRB VI, s. 354–355. 145 Citováno podle překladu Rudolfa Mertlíka, který vyšel anonymně v knize Quintus Flaccus Horatius, Vavřín a réva. Ódy, epódy, satiry, listy, Praha 1972, s. 241. V latinském originálu (Epistolae, I, epistola XI, v. 22–23): Tu quamcumque deus tibi fortunaverit horam, / Grata sume manu nec dulcia differ in annum. 146 Anno vero 1519 hec ordine acta sunt: Ubi Glatovie per quattuor annos regimen schole fauste et feliciter citra omnes tumultus peregi, evocatus a preposito domus Karoli, 24 die Ianuarii, die divi Thymotei, me cum omnibus rebus meis Pragam contuli et mox prima die Februarii, ipso die, quo Venceslaus Koranda, fere iam centenarius existens, nature satisfecit die Brigide virginis; exanime corpus praeceptoris mei in loculo quiescebat et ego inter prandendum collegio magno et collegis incorporatus sum; Koranda vero in ede divi Galli tumulatus est. FRB VI, s. 356. Srov. K. Hrdina, Drobné příspěvky životopisné, LF 43, 1916, s. 271. 147 Jedná se o knihu NK, sign. 43 F 33 (ISTC ib00697000). Svázána byla v dílně EBDB w003341 „Blüten-Laubstabrolle“ (Čechy, cca 1495–1503). V knize jsou Píseckého monogramy (k jejich 34  |  Václav Koranda mladší Píseckého kroniky, který neuvádí pro své tvrzení zdroj, byl její autor asi spolu s pozdějším administrátorem Havlem Caherou roku 1510 Korandovým famulem, tedy pomocníkem či sluhou.148 Eteostichy (chronogramy) na Korandovo úmrtí otiskl jako první roku 1580 Bernhard Sturm.149 Ve shodě s Píseckým uvádějí, že Koranda zemřel o únorových kalendách roku 1519 na den svaté Brigity (1. února):150 LVX VbI BrIgIttae soLIto DeLabItVr orbe, EXCLVDIt VItae VInCesILaVs onVs. (Tam, kde světlo Brigity jako obvykle sestupuje z nebes, se Václav zbavil břemene života.) ArtIbVs eXaCtIs CVranDa VerenDVs et annIs, NVnC VIVIt ChrIsto: VIXerat ante LIbrIs. (Koranda ctěný pro svou učenost a dlouhý věk nyní žije pro Krista; předtím žil pro knihy.) Prokop Lupáč z Hlaváčova ve svém Kalendáři historickém přidal další podrobnosti, často však poněkud nepřesné.151 Koranda podle něho zemřel o šesté hodině večer. Není zřejmé, zda tím byly míněny stejně, nebo nestejně dlouhé hodiny, protože v Čechách se v té době používaly oba způsoby počítání hodin. Jelikož Slunce zapadá na začátku února asi o půl páté večer, podle nestejně dlouhých hodin by Koranda zemřel po půl deváté, podle stejně dlouhých hodin po půl jedenácté večer. V tisku je uveden nesprávný Korandův úmrtní věk devadesát pět let. O tom, že tento údaj není v pořádku, svědčí vypočtené datum narození, kde je také chyba: místo 1405 zde má stát 1425. Nepřesné je i tvrzení, že Koranda byl teologem. Zajímavější je Lupáčova odvolávka na list Václava Rožďalovského Janu Poduškovi. První identifikaci srov. rukopis NK, sign. XIV D 25), v pravém horním rohu titulního listu je uvedeno 1509 1 fl. a přípisek tunc vendebatur, dále: Post obitum magistri Martini Pocziatek tunc temporis magistri Korandicei servitor eram etc., a na předním přídeští Ego Magister Georgius Pisenensis hic tum prepositus isto libro etiam hanc biliothecam auxi. 1530. Nepochybně o této knize je zkomolená zmínka v katalogu koleje Všech svatých z roku 1603 zapsaném v Acta praepositorum collegii Carolini 1596–1608, rukopis AUK, sign. B 14 (62 B 4), ff. 231r–235v, zde fol. 233v, kterou vydal Z. Winter, O životě, s. 384, a později J. Teige (ed.), Základy, s. 192: Canones Johannis Blanchini post obitum Martini de Počátek, servitoris Coradicaei impressi anno 1495. Ke katalogu i s (nepřesným) přetiskem zmínky srov. J. Kábrt, Počátky, s. 148–152. 148 Podle FRB VI, s. XXXIIII. 149 B.  Sturmius, Eteostichorum sive versiculorum literis numeralibus… centuriae sex, Gorlicii 1580 (VD16 S 9895), VI centuria eteostichorum, num. 56, 57 = fol. I5b. 150 K autorovi srov. Rukověť humanistického básnictví 5, s. 232–238 a 6, s. 288. 151 A. D. 1519. Post ictum horae sextae, nocte vergente in Sacrum Purificationis festum, Magister Venceslaus cognomento Koranda Plznensis, Theologus et Professor in Academia Pragensi, moritur in domo, Seu Collegio Karoli IIII Patr[is] patriae meritiss[imi] anno aetatis 95. ut in epistola ad Ioannem Poduskam, scribit M. Vencesl. Rozdalovinus, ipsius Synchronus, eamque ob rem natus fuisse censeretur A. D. 1405 [sic]. Sepelitur in aede D. Galli Pragae, honesto frequentique funere elatus. P. Lupáč, Rerum Bohemicarum ephemeris, fol. C8ab (Ephem. ad 1. Febr.). Životní dráha Václava Korandy mladšího  |  35 z uvedených tehdy působil jako probošt Karlovy koleje a snad i jako vikář v pražském kostele Panny Marie před Týnem a druhý jako farář v tém­že staroměstském chrámu. Rožďalovského listy, jejichž stylistická stránka byla Lupáčem vyzdvihována, byly za jeho časů dostupné v listáři, který se dodneška nedochoval.152 Oba kněží jsou známí tím, že v polovině července roku 1519, tedy několik měsíců po Korandově smrti, v reakci na známou lipskou disputaci psali Martinu Lutherovi, vyjadřovali se pozitivně k jeho učení a ke svým listům přiložili traktát O církvi Jana Husa.153 Lupáč dále přetiskl Sturmovy eteostichy s  autorovými iniciálami B. S. P. (Bernhardus Sturmius Paczkovinus), v prvním z nich uvedl Korandovo křestní jméno ve tvaru VenCesILaVs, takže součet velkých písmen počítaných jako římské číslice nedává rok Korandova úmrtí 1519. Lupáč také uvedl, že Koranda se zúčastnil poselstva do Říma a že má k dispozici jeho příruční knihu vykládající nedělní evangelia (tato kniha se, pokud víme, nedochovala) a další rukopisy.154 Stejnázprávao Korandověsmrtijezachovánav rukopisnýchCol­lectaneích Marka Bydžovského z Florentina, který ostatně z Lupáče velmi často vychá- zel.155 Datum úmrtí je zde nesprávně převedeno jako 29. leden. Ke Korandovi přidal ještě jeden epitaf navíc, v němž je správně uveden jeho věk devadesát tři let.156 V děkanské knize artistické fakulty pražské univerzity byly k záznamům o Korandových zkouškách později přidány marginální poznámky. U bakalářské zkoušky je to jen upozornění na záznam o získání gradu,157 u zkoušky mistrovské je zmínka o jeho smrti s nesprávným datem úmrtí a o tom, že se dožil skoro sta let.158 Staré letopisy si z událostí spjatých s Korandovým životem v několika různých rukopisech všímaly poselství do Říma roku 1462,159 křižovnický rukopis z počátku 16. století dokonce přejal dlouhou Korandovu zprávu 152 Srov. tamtéž, fol. e4a. Za upozornění na toto místo děkuji Otovi Halamovi. 153 Srov. J. Goll, Jak soudil Luther o Husovi, ČMKČ 54, 1880, s. 60–80, kde je též edice obou listů. Naposledy Ph. N. Haberkern, Patron Saint and Prophet. Jan Hus in the Bohemian and German Reformations, New York 2016, s. 157. K Rožďalovského střídnictví v Týnském chrá- mu V. V. Tomek, Dějepis IX, s. 343. 154 Rex Georgius Podebradius eo usus est inter caeteros primario Legato misso Romam ad P. R. Pium II. Est apud nos eius manuale, explicans Evangelia Dominicalia et alia quaedam ms. 155 J. Hejnic, Marka Bydžovského rukopisný sborník Liber intimationum a jeho historická cena, AUC-HUCP 8/1, 1967, s. 40–63, zde s. 48, 50. 156 Ex mundo propero nunquam rediturus in ipsum. / Christe, Corandicio sis pius alme tuo. / In fine Iani moritur Koranda magister, / Annos dum vixit tres nonaginta simul. NK, sign. XXIII D 217, fol. 17v. 157 Přípisek baccal. Koranda uvádí MUP I/2, s. 49. 158 Korandae mors ao. 1519.  die 9. Februarii. Attigit centum annos (MUP I/2, s.  61). Datum 9. února je v této edici uvedeno podle všeho v souladu s originálem. Marginální záznam je ale ve faksimili nezvěstného rukopisu pořízené na základě staré fotografické dokumentace téměř nečitelný. Srov. Liber decanorum, fol. 141r. 159 Dílo Františka Palackého II. Staří letopisové, s. 158; Staré letopisy české z vratislavského rukopisu novočeským pravopisem, ed. F. Šimek, Praha 1937, s. 129. 36  |  Václav Koranda mladší o cestě do Říma a jednání s papežskou kurií.160 Zaznamenaly také, byť bez podrobností, volbu Korandy správcem duchovenstva161 i přijetí krále Vladislava pražskými mistry a jejich dar Nového zákona pro čerstvě zvoleného krále.162 K roku 1505 popsaly, jak se Koranda spolu s dalšími mistry vzepřel interdiktu biskupa Filipa de Villa Nova.163 Pouze v jediném rukopisu Letopisů z přelomu 16. a 17. století nacházíme zprávu o Korandově úmrtí, která zahrnuje zmínku o poselství do Říma a o vysokém věku zemřelého.164 Život Václava Korandy byl úzce provázán s vedením tehdejší utrakvistické církve a také s čelnými funkcemi na pražské univerzitě. Během svého dlouhého života byl nejen svědkem, ale i aktivním spolutvůrcem tehdejšího nábožensko-politického dění, což ostatně zmiňují i pozdější texty reflektující jeho osobu. Podívejme se nyní podrobněji na jednotlivé aspekty jeho literární a úřední činnosti a na možnosti poznání Korandova intelektuálního horizontu na základě dostupných pramenů a dochovaného torza jeho osobní knihovny. 160 Staré letopisy české z rukopisu křižovnického, s. 232–271. 161 Dílo Františka Palackého II. Staří letopisové, s. 178. 162 Tamtéž, s. 178–179. 163 Tamtéž, s. 232. 164 Tamtéž, s. 355. Jedná se o rukopis označovaný siglou L, KNM, sign. III B 12, fol. 271v. Životní dráha Václava Korandy mladšího  |  37 V ČELE UTRAKVISTICKÉ CÍRKEVNÍ SPRÁVY Za vlády Jagellonců působily v Čechách paralelně katolická a utrakvistická církevní správa, každá z nich na svém tradičním území.165 Nejprve se vzájemně ignorovaly, později na základě dohod dospěly alespoň v minimální potřebné míře ke vzájemnému respektu. Obě konfese sloužily jako „levná nenáročná církev, cele závislá na světských stavech“.166 Zatímco katolickou církev spravovali administrátoři jmenovaní papežem, většinovou utrakvistickou církev vedl arcibiskup zvolený již roku 1435, papežem ale nikdy nepotvrzený.167 Po jeho úmrtí roku 1471 duchovní stav zvolil administrátorem Václava Korandu, který v této funkci setrval až do roku 1489. Administrátor měl k dispozici sbor úředníků, kteří spolu s ním řídili církev. Utrakvistická církevní správa se dělila do děkanátů a ty dále do farností. Bylo tak s jistými korekturami přejato starší správní členění ze 14. století. 165 K utrakvistické církevní správě v poděbradském a jagellonském období srov. N. Rejchrtová, Studie k českému utrakvismu zejména doby jagellonské. Habilitační práce Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze, Praha 1984; J. Macek, Víra a zbožnost, s. 102–138, a zejm. B. Zilynská, Synody v Čechách 1440–1540, kde je shrnuta starší literatura. K záduší a správě farností srov. P. B. Kůrka, Kostelníci, úředníci, měšťané. Samospráva farnosti v utrakvismu, Praha 2010. K odkazům majetku církvi, záduší a vztahu škol a církve ve městech na základě městského diplomatáře srov. K. Waska, Vrchnostenská města a farní správa v Čechách vrcholného a pozdního středověku (K možnostem využití edice Codex iuris municipalis), in: Církevní správa a její písemnosti na přelomu středověku a novověku, edd. I. Hlaváček – J. Hrdina, Praha 2003, s. 273–280, zde s. 276–278. Ke katolické církevní správě srov. zejm. Z. Hledíková, Registrum perceptorum a sigillo. Z agendy pražských administrátorů na konci 15. století, AUC PhiletHist 5, 1975, s. 89–104; A. Mařík, K postavení katolické církve v Čechách v době poděbradské (Činnost katolických administrátorů za Jiřího z Poděbrad), FHB 7, 1984, s. 101–195; V. Macháčková, Církevní správa v době jagellonské (na základě administrátorských akt), FHB 9, 1985, s. 235–290; Z. Hledíková, Administrace pražské arcidiecéze na sklonku prvé poloviny 15. století, AUC-HUCP 31, 1991, s. 117–128, Táž, Zápisy z manželských sporů – nepovšimnutý pramen 15. století, in: Pocta Josefu Petráňovi. Sborník prací z českých dějin k 60. narozeninám prof. dr. J. Petráně, edd. Z. Beneš – E. Maur – J. Pánek, Praha 1991, s. 79–93; V. Macháčko- vá – A. Mařík, Praha v činnosti administrátorů podjednou v letech 1450–1550, DP 9/2, 1991, s. 407–415; A. Mařík, Administrátoři a svatovítská kapitula v době poděbradské. Úřad administrátorů pod jednou a jeho představitelé, Sborník archivních prací 51, 2001, s. 313–358; Z. Hledíková, Písemnosti církevní správy pražské (arci)diecéze v pozdním středověku, in: Církevní správa, s. 27–38; A. Mařík, Teritoriální rozsah církevní správy za Jiřího z Poděbrad na základě administrátorských akt, in: Církevní správa, s. 213–240; Z. Hledíková, Svěcení duchovenstva v církvi podjednou. Edice pramenů z let 1428–1521, Praha 2014; Táž, Jednání s římskou kurií o obsazení pražského arcibiskupství z roku 1499, in: Středověký kaleidoskop…, s. 78–101. 166 A. Skýbová, K politickým otázkám, s. 154. 167 B. Zilynská, Synody v Čechách 1440–1540, s. 23. 38 |  Administrátor a konzistoř V této kapitole bych se chtěl zaměřit především na vlastní výkon církevní správy a na utrakvistickou konzistoř. Existence utrakvistické konzistoře, tedy sboru úředníků, kteří pomáhali administrátorovi provádět za utrakvisty duchovní správu pražského arcibiskupství, je doložena už za Jana Rokycany.168 Není ovšem známo, jakým mechanismem byl tento sbor ustaven a jaká byla jeho podoba. Z korespondence známe jména několika členů ústředního orgánu utrakvistické církevní správy za Korandova administrátorství. Byli to sám Václav Koranda a dále univerzitní mistři Václav z Vrbna a Jakub z Pacova. U jmen však nejsou uvedeny funkce.169 V  jednom zlomku listu určeného konzistoři se mistr Václav z  Třebska podepsal jako její vikář, k tomuto ojedinělému dokladu však stejně jako k organizaci tehdejší konzistoře nelze dodat nic bližšího.170 Stejně tak není jasné, zda s členstvím v konzistoři byly spojeny nějaké příjmy.171 Mechanismus fungování dolní konzistoře je zřejmý až ze zápisu k roku 1478.172 Její nové ustavení s vazbou na světské stavy souviselo nepochybně s obecným politickým vývojem v českých zemích a v pražských městech. Přibližně do dojednání mírové smlouvy krále Vladislava s Matyášem Korvínem ovládali pražskou politiku stejní lidé jako v poděbradské éře. Za podpory katolíků potom Vladislav dosadil do pražských městských rad svoje lidi a začal s restaurační politikou. Sněm v Karlově koleji na svatého Vavřince (10. srpna) 1478, jehož programem byla především manifestační obrana kompaktát a na kterém byla nově ustavena konzistoř, byl reakcí právě na tento vývoj.173 Jak už bylo uvedeno výše, členy konzistoře bylo osm 168 Dochoval se list, který roku 1452 poslali do Cařihradu administratores in spiritualibus consistorii archiepiscopatus Pragensis sede vacante cum universo clero illis subjecto. Srov. B. Zilynská, Synody v Čechách 1440–1540, s. 160. Latinský originál se dochoval v novodobých opisech v rukopisech NK, sign. XXIII C 5/3, pp. 793–795, a sign. XXIII F 186, ff. 425r–426r (k textu srov. F. M. Bartoš, Literární činnost M. Jana Rokycany, M. Jana Příbrama, M. Petra Payna, Praha 1928, s. 40, č. 30a, k rukopisnému dochování M. Svobodová, Rukopisy ze sbírek Tomáše Antonína Putzlachera, Michaela Schustera a dalších nešlechtických bibliofilů ve fondu pražské lobkowiczké knihovny v Národní knihovně České republiky, Praha 2012, č. 2, s. 36, č. 157, s. 503. V českém překladu, který uvádějí Staré letopisy české z rukopisu křižovnického, s. 219–220, je titulatura: úředníci v duchovenstvie arcibiskupstvie pražského, arcibiskupa nemajíce, s kněžstvem jim poddaným (začátek listu je také v KNM, sign. V E 43, fol. 95rv). Dále je k dispozici list úředníků v duchovenství arcibiskupstvie pražského z roku 1464 zpečetěný vikářskú pečetí a daný in consistorio Pragensi. Srov. F. Trnka, Náboženské poměry při kutnohorské konsistoři r. 1464-1547. Z kutnohorského archivu, VKČSN, třída filosoficko-historicko-jazykozpytná, 1931, s. 1–96, zde, č. 1, s. 1–2. Srov. též podobný list pod pečetí obecnú tamtéž, č. 2, s. 2–3. 169 Srov. písemnosti uvedené v Příloze 1. 170 Č. 152 (zde a dále v této kapitole takto odkazuji na čísla soupisu v Příloze 1). 171 Hypotézu o příjmech mistrů z konzistoře nastínil J. Pešek, Některé otázky, s. 154. 172 B. Zilynská, Synody v Čechách, s. 191. 173 Tamtéž, s. 88–90, 181–183. V čele utrakvistické církevní správy   |  39 duchovních osob a čtyři laici a tento sbor měl velmi úzké vazby k univerzitě i ke stavům.174 Dochovalo se Korandovo autografické pozvání na tento sněm stylizované jménem utrakvistické konzistoře a datované svátkem mistra Jana Husa, které poslal nejvyššímu hejtmanovi Moravského markrabství a  kancléři Českého království Ctiborovi Tovačovskému z Cimburka.175 Je k dispozici i podobné pozvání konzistoře určené kutnohorským měšťanům, kteří s sebou na sněm měli vzít faráře, datované 15. července.176 Z Korandova pera pochází i zlomek se začátkem textu shrnujícího projev utrakvistických mistrů a kněží na tomto sněmu.177 Dozvukem sněmu a jedním z projevů zjitřené atmosféry v zemi je list kněze Jana z Klatov Václavu Korandovi a Václavu Vrbenskému, kterým žaluje na místního faráře Jiřího. V rozporu se závěry sněmu údajně nehájí utrakvistickou víru. Tajně si prý za pomoci nepřátel kalicha opatřil od krále listinu, ve které král přikazuje konšelům, aby odesilateli listu zakázali vykonávat svátostné úkony.178 Po svatovavřineckém sjezdu následoval „sjezd světských i duchovních“ v  září roku 1480. Předmětem jednání světského i  duchovního stavu byl osud čtyř kněží, kteří byli nedlouho předtím zajati a uvězněni na Karlštejně a které král nechtěl propustit.179 Také k tomuto jednání se dochovala konzistoriální pozvánka.180 O utrakvistické konzistoři dále slyšíme v bouřlivém roce 1483. V lednu tohoto roku měli pražští kanovníci spolu s řeholníky v úmyslu požádat krále o její zrušení.181 Po vítězném utrakvistickém povstání byl podle všeho obnoven úřad pro trestání veřejných hříchů, instituce, která byla obsazena laiky a v některých ohledech byla ve starším období paralelní k dolní kon- zistoři.182 Nedostatek pramenů nám však brání v tom, abychom o zapojení konzistoře do tehdejšího dění a o vzájemném vztahu obou úřadů dokázali 174 Srov. F. Šmahel, Epilog, s. 107–111, naposledy Týž, Drobné záhady rejstříků Rečkovy koleje, AUC-HUCP, roč. 53/2, 2013, s. 11–21, zde s. 15. K novému mechanismu ustavování konzistoře B. Zilynská, Synody v Čechách 1440–1540, s. 182–183, naposledy Táž, Město Praha a utrakvistická církev. Role konšelů při obsazování „dolní konzistoře“ (do roku 1547), in: Město v převratech konfesionalizace v 15. až 18. století, Praha 2014, s. 85–94, zejm. s. 89–90. Ke vztahu konzistoře a univerzity srov. J. Pešek, Některé otázky, s. 162. Ke stavům srov. J. Petráň, Skladba pohusitské aristokracie v Čechách. Úvod do diskuse, in: Proměny feudální třídy v Čechách v pozdním feudalismu, AUC PhiletHist 1, Studia historica XIV, ed. Týž, Praha 1976, s. 9–80; W. Eberhard, Konfessionsbildung; J. Macek, Jagellonský věk. 175 Č. 39. 176 F. Trnka, Náboženské poměry, č. 10, s. 13–14, vydal písemnosti uložené ve Státním okresním archivu v Kutné Hoře. 177 Č. 48. Na zlomku je chybné datum 1468. 178 Č. 43. 179 B. Zilynská, Synody v Čechách 1440–1540, s. 90, 184–185. 180 S odkazem na dochování tamtéž, s. 185, pozn. 22. 181 Tamtéž, s. 90 (s odkazem na prameny), naposledy F. Šmahel, Drobné záhady, s. 16. 182 Srov. F. Šmahel, Drobné záhady, s. 13–16. K úřadu srov. B. Zilynská, Synody v  Čechách ­1440–1540, s. 25–26. 40  |  Václav Koranda mladší říct více. Jisté je, že Koranda po proběhlém povstání psal jménem mistrů a kněží, tedy konzistoře, listy Matyášovi Korvínovi a dalším panovníkům, ve kterých násilný postup utrakvistů obhajoval. Po uklidnění situace, jež umožnil kutnohorský náboženský mír z roku 1485, se v únoru 1486 konala v pražském Týně synoda pořádaná biskupem Augustinem Sankturienským. Ten zde zveřejnil svá nařízení týkající se praktických otázek pastorace a boje proti herezi („pikartství“).183 Toto shromáždění král povolil a i utrakvistický biskup se o něm předem poradil s konzistoří. Také toto jednání nalezlo svůj ohlas v dodnes dochovaných konzistoriálních písemnostech. Mikuláš, farář v Načeradci, v červenci 1486 referoval na základě usnesení synody utrakvistické konzistoři o působení mikulášenců a o rok později navázal dalším listem žalujícím na pana Trčku, že tuto sektu podporuje.184 183 B. Zilynská, Synody v Čechách 1440–1540, s. 45, 91, 185–186. 184 Č. 40, 41. Částečná edice obou listů J. Truhlář, Paběrky z rukopisů klementinských I, Pozůstatky archivu konsistoře utrakvistické z let 1470–1490, Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 6, 1897, s. 302–304, zde s. 303–304. List Mikuláše, faráře v Načeradci, utrakvistické konzistoři (1487). V čele utrakvistické církevní správy   |  41 V následujícím období se král Vladislav snažil o zlepšení vztahů s papežem a výrazem těchto snah byl i králův slib věrnosti Inocenci VIII. složený prostřednictvím českého poselstva v roce 1487. O dva roky později byla konzistoř podle pozdní zprávy Stavovských výpisů, které ovšem představují nespolehlivý pramen, podřízena biskupu Augustinovi a mezi jejími novými členy Koranda uveden není.185 V devadesátých letech se postavení utrakvistů pod katolickým králem zhoršovalo. Od roku 1493 a zejména 1496 se král systematicky a cíleně staral o hmotné zabezpečení katolických církevních institucí působících v Praze (zejména pražské kapituly a kapituly u sv. Apolináře, sídlící tehdy také na Hradě).186 Ve druhém z uvedených let se do města vrátili katoličtí řeholníci vyhnaní po utrakvistickém převratu roku 1483. V roce 1497 pak král, který se na nějaký čas vrátil do Prahy, bez jakéhokoliv precedentu po jmenování nové staroměstské rady osobně před konzistoří (svolanou na Pražský hrad) rozhodl o obsazení místa utrakvistického administrátora.187 Konzervativci, jejichž představitelem byl i Koranda, museli načas ustoupit do pozadí. Nový administrátor Jakub ze Stříbra, který zároveň vystřídal Korandu i na místě probošta Karlovy koleje, projevoval náklonnost k humanismu, ale i  k  Jednotě bratrské. Autor křižovnického rukopisu Starých letopisů, který pro období do roku 1505 do značné míry vyjadřoval postoje stejné jako Václav Koranda,188 hodnotil nového administrátora výrazně negativně. Vyčítal mu, že byl neupřímný a že se díky němu do konzistoře dostali noví lidé.189 O obnovení konzistoře a volbě administrátora roku 1497 hovoří i pozdní Stavovské výpisy, ovšem vzhledem k tomu, co je tam řečeno o biskupu Augustinovi, se spíše jedná o zprávu vážící se k roku 1491, kdy biskup náhle odešel z Prahy, jak o tom bude řeč níže.190 Ke Korandovým aktivitám souvisejícím s církevní správou patří zpráva o tom, že Koranda neznámo kdy svěřil do péče panně Anně zádušní dům, ve kterém dříve bydlely bekyně a který byl nějakou dobu opuštěn, aby se zde opět mohly usídlit. Domu se dostávalo podpory od pražských měšťanů a roku 1524 učinila správkyně pořízení zabývající se tím, co se má s domem stát po její smrti.191 185 Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu, VI, 1581–1585, Praha 1890, s. 171. Stavovské výpisy jsou dokumentem, jímž se české stavy v druhé polovině 16. století snažily na základě precedentů i ze vzdálenější minulosti zdůvodnit svá privilegia. Ačkoliv vycházejí z jiných nedochovaných pramenů, vzhledem k jejich tendenčnosti se na ně není možno zdaleka ve všem spolehnout. 186 Z. Hledíková, Jednání, s. 79. 187 Staré letopisy české z  rukopisu křižovnického, s.  311. Srov. B.  Zilynská, Synody v  Čechách ­1440–1540, s. 91–92. 188 Staré letopisy české z rukopisu křižovnického, s. 16–18. 189 Tamtéž, s. 311. V tomto kontextu srov. také na s. 305 velmi stručně o úmrtí biskupa Augustina, s tím, že před smrtí přijímal podobojí, a na s. 323 o rozmáhání pikartství v Praze 1505–1507. V tomto rukopisu byl pro líčení poselství do Říma roku 1462 použit Korandův vlastní text. 190 Léta Páně 1497 páni Pražané vedle snesení s pány stavy volili za administrátora pana Mistra Václava Columba, faráře v Slovanech. A tu pan biskup Augustin složiv pečeť arcibiskupství Pražského pánům Pražanům od konzistoře správy odpuštění vzal. Stalo se v pátek před památkou svatého Mikuláše [v roce 1491 2. prosince], Sněmy české VI, s. 171. 191 V. V. Tomek, Dějepis IX, s. 165. 42  |  Václav Koranda mladší Vztah k biskupu Augustinovi V  době administrátorství Václava Korandy mladšího působil v  Čechách italský biskup Augustin Sankturienský. Od svého příchodu v roce 1482 až do definitivního odchodu do Kutné Hory roku 1492 (a smrti o rok později tamtéž) vykonával v utrakvistické církevní správě úkony příslušející biskupovi, zejména svěcení kněží, které by jinak jeho kandidáti museli hledat v cizině.192 Zatímco se konzistoř v jeho případě a později i v případě biskupa Filipa „domnívala, že přijímá pouhé světící biskupy a jinak zůstane zachována ve svých právech včetně role administrátora“, biskup Augustin měl asi ambicióznější představy o své roli v utrakvistických Čechách, což nutně vedlo ke střetu.193 Koranda s  biskupem zpočátku zřejmě spolupracoval bez problémů. Po jeho příchodu jej vítal vzletnými slovy a do jednoho z rukopisů si opsal formule užité Augustinem při svěcení z roku 1482.194 Nejpozději koncem jeho pražského pobytu ale začal mít Koranda k působení italského biskupa vážné výhrady, které formuloval v listu, který konzistoř v postě roku 1492 adresovala biskupovi po jeho náhlém odchodu z Prahy. Výhrady se ovšem nijak nevyjadřovaly ke kompetencím, nesly se čistě v morální rovině.195 Konzistoř kárala Augustina za  chování, které se podle jejího mínění nehodí k biskupskému úřadu, a vyjádřila naději na změnu. V dopise mu mistři vytýkají, že nekáže dostatečně často, a to nejen v kostele, ale i ke své družině, která umí latinsky, nečte Písmo, a počíná si až příliš okázale při bohoslužbách. Biskup sám nemá lhát, snadno přísahat a rozčilovat se. Při řešení manželských sporů prý Augustin přijímal dary od stran, po finanční subvenci propouštěl uvězněné kněze a dopouštěl se dalších finančně motivovaných skutků. V listu se také uvádí, že pražští kněží vybrali pro biskupa peníze na dům, on sám ale k této sumě slíbenou částku nepřidal.196 A skutečně, z pramenů úřední povahy je doloženo, že v roce 1494 čtyři mistři, kteří předtím pomáhali koupit dům biskupovi Augustinovi, koupili dům „pro sebe a další mistry a kněží“; je otázka, zda touto formulací mohla být míněna konzistoř.197 Podobné vyznění jako předchozí psaní měl i list 192 Srov. J. Macek, Víra a zbožnost, s. 120–131, B. Zilynská, Synody v Čechách 1440–1540, s. 25, 185–186. 193 B. Zilynská, Synody v Čechách 1440–1540, s. 25. 194 Uvítání: Manualník, s. 131–132. Formule: ÖNB, sign. 4488, fol. 235 bis v. Tyto zápisy jsou zajímavé samy o sobě, přinášejí nové poznatky k církevní správě a bude třeba je ještě podrobně vyhodnotit. 195 Manualník, s.  151–154. Srov. K.  Krofta, Listy, s.  252–253, J.  Macek, Víra a  zbožnost, s. ­126–129. 196 Manualník, s. 153. 197 V. V. Tomek, Dějepis X, s. 113, pozn. 83. V čele utrakvistické církevní správy   |  43 Koncept listu Václava Korandy králi, doplněný o opisy formulí užitých biskupem Augustinem při svěcení roku 1482 (1482, autograf). 44  |  Václav Koranda mladší poslaný biskupu Augustinovi roku 1492, který se týkal blíže neurčených transakcí se statky v Hradišti, které byly vykonány v neprospěch mistrů.198 Napomenutí kněžím, rady a doporučení, útěšné listy Okolo svátku sv. Kateřiny (25. listopadu) roku 1478, tedy již po zmíněném svatovavřineckém sněmu, Koranda rozeslal pastýřský list venkovským děkanům. Jednalo se o umně stavěný text, v němž děkany napomínal k vytrvalému odporu proti „nepřátelům kalicha“, tedy katolíkům, k intoleranci vůči Jednotě bratrské a dále k tomu, aby kněžstvo ve svém obvodu povzbuzovali k horlivému plnění povinností a k mravnému životu. Kněží si mají číst v Bibli a aktivně se věnovat kazatelské činnosti.199 Podobné napomenutí napsal Hradeckým, když u nich probíhal jakýsi vnitřní spor. Kladl v něm důraz na svornost, mír a bratrskou lásku.200 Další Korandovy drobné texty mají charakter rad a doporučení. V listu Vilému Zubovi z roku 1486 kolem sv. Jiří (24. dubna) se vyjadřoval k postu, v listu faráři Zikmundovi do Kouřimi k tomu, zda je kmotrovství překážkou manželství. Mistrovi uvedenému pouze siglou H. ad Libek napsal poučení o nálezcích a blíže neznámému Alexandrovi poslal útěšný list proti pomlouvačům, nadepsaný in Poděbrad. K výkonu administrátorského úřadu zřejmě také patřilo, že psal útěšné listy nemocným.201 Akta utrakvistické konzistoře Neocenitelným pramenem pro studium utrakvistické církevní správy jsou písemnosti její konzistoře. Když byly roku 1897 Josefu Truhlářovi předány rukopisné zlomky vyňaté z knih, mezi nimiž identifikoval konzistoriální písemnosti, byl to teprve začátek objevování celého archivu.202 Nedávný výzkum nasvědčuje, že přinejmenším některé z těchto zlomků pocházejí z vazby klementinského manuálníku. Vazba tohoto rukopisu totiž byla v  první polovině 19.  století opravována a  nově vylepena papírem; otisk 198 Manualník, s. 154–155. 199 Tamtéž, s. 109–111. Srov. K. Krofta, Listy, s. 254, eviduje B. Zilynská, Synody v Čechách 1440–1540, s. 88. 200 Manualník, s. 111–113. 201 Uvedené texty jsou otištěny tamtéž, s. 104–107, 113–115, 118–120, 120–121, poslední text je v edici vynechán. 202 J. Truhlář, Paběrky I. V čele utrakvistické církevní správy   |  45 kolků na několika zlomcích odpovídá kolku, který je užit na vazbě manuálníku. Způsob úpravy několika zlomků pro vazbu (poloha a velikost výřezů) je rovněž shodný. Teprve po více než sto letech od tohoto nálezu vyšel v rámci inventáře rukopisných zlomků Národní knihovny kompletní soupis tehdy známých konzistoriálních písemností, který byl již vyhodnocen v samostatné studii.203 K původnímu nálezu pak přibyly nové zlomky, které se objevily ve vazbě Korandova konvolutu tří astronomických inkunábulí uložených v Národní knihovně.204 A nakonec byly při přípravě této knihy objeveny zlomky skrývající se ve vazbě Korandovy další inkunábule s astronomickými díly uložené nyní v knihovně pražských františkánů. Celkem se tedy jedná o více než dvě stě zlomků listů a úředních knih, jež vznikly v souvislosti s působností utrakvistické církevní správy. Jedná se o jediný pozůstatek konzistoriálního archivu z této doby. Úplnou datační formuli, díky níž je možné listy datovat i přesným denním datem, má jen málo z nich, na jiných není uveden rok či chybí celá datační formule, často kvůli neúplnému dochování. Přesto lze některé z písemností alespoň přibližně datovat na základě zmínek o událostech, osobách a institucích. Více než polovina zachovaných písemností je psána česky, zbytek latinsky. Mezi zachovanými písemnostmi výrazně dominují listy nad zlomky úředních knih. Několik dalších písemností představuje blíže neurčené přípisy. Zachované písemnosti, jakkoliv se nejedná o úplný konzistoriální archiv, poměrně dobře vypovídají o agendě, kterou tehdejší utrakvistická církevní správa řešila. Časové omezení souboru na sedmdesátá a osmdesátá léta patnáctého století je dáno rozmezím let, ve kterých Koranda stál v čele utrakvistické církevní správy (1471–1489). Materiál jako celek navíc představuje i unikátní soubor dobové epistolografie.205 Tyto úřední písemnosti, jejichž soupis s regesty je otištěn v Příloze 1 této knihy, tvoří dvě obsahové skupiny: písemnosti utrakvistické konzistoře a úřední písemnosti jiné provenience. Obsahové skupiny byly určeny zvlášť pro písemnosti utrakvistické konzistoře a pro další dochované úřední písemnosti. V případě konzistoriálních písemností jejich obsahové vymezení logicky vychází z  podoby úřední agendy církevní správy známé před husitstvím: I. Správa v duchovních záležitostech. A. Potvrzování prezentovaných kleriků k  beneficiím, ustanovování správců škol. 203 J. Marek – R. Modráková, Zlomky rukopisů v Národní knihovně ČR, Praha 2006, passim, vyhodnocení: J. Marek, Schriften. 204 J. Marek, Nové písemnosti. 205 K pojmům list a epistolografie srov. Království dvojího lidu. České dějiny let 1436–1526 v soudobé korespondenci, ed. P. Čornej, Praha 1989, s. 384–386. 46  |  Václav Koranda mladší B. Záležitosti kolem úřadu kněží (žádosti o ponechání na místě a po- dobně). C. Učitelský úřad církve (písemnosti týkající se synod, zprávy o působení sekt a tak dále). II. Soudní agenda. A. Trestní záležitosti kněží (přímluvy, udání, potvrzení neviny). B. Civilní spory kněží a laiků. C. Manželské spory. III. Správa v časných záležitostech (desátky, platby). IV. Běžná administrativa (oznámení, podání informace). V. Drobné zlomky písemností z  agendy utrakvistické konzistoře, které nelze zařadit do prvních čtyř kategorií. Písemnosti ze zbývajících dvou skupin nepatří do tematického rámce této kapitoly a o některých do nich zařazených jednotlivinách bude pojednáno na jiných místech této knihy. VI. Písemnosti spjaté s Korandovým působením na pražské univerzitě. VII. Písemnosti nesouvisející s církevní správou ani s univerzitou. Z 201 dokumentů konzistoriální agendy se 45 zachovalo v relativní úplnosti, dalších 86 jen částečně a u jiných 70 je možné hovořit jen o velmi fragmentárním dochování. Z této poslední kategorie se 15 zlomků vztahuje k manželským sporům a dalších 49 bylo nutno právě kvůli jejich fragmentárnosti zařadit do páté obsahové kategorie. I tak je ale výpovědní hodnota zachovaného souboru písemností poměrně velká. Přímo Korandovi bylo adresováno 35 písemností, šest z toho i dalším osobám. U dalších osmi písemností se na základě formulací textu domníváme, že jejich adresátem byl také Koranda. Konzistoř byla v adresách bez výjimky titulována administratores in spiritualibus archiepiscopatus Pragensis sede vacante (případně ekvivalentem v češtině úředníci v duchovenství arcibiskupství pražského). Nejedná se jen o písemnosti příjemecké, které konzistoř obdržela, ale i o několik vydavatelských kusů. Mezi nimi je také osm Korandových autografů, přičemž se většinou jedná o koncepty jeho listů. Dochovaly se také dvě odpovědi farářů na otázky vznesené v Korandových autografických listech zaslaných na venkov.  Sbírka vznikla nepochybně jako archiv utrakvistické konzistoře. V době, kdy už ji Koranda považoval za nepotřebnou, ji svěřil knihvazači pro vazbu svých knih, a tím ji mimoděk zachoval pro budoucí generace. Registratura konzistoře podle všeho obsahovala veškerou došlou korespondenci, a nejspíš i koncepty listů konzistoře a dále úřední knihy. U těch není na základě dochovaných zlomků možno rozhodnout, zda – tak jako u katolíků – byly vedeny v jednotné řadě administrátorských akt, nebo se ve vedení knih uplatnila specializace běžná před husitstvím. O  relativní kompletnosti V čele utrakvistické církevní správy   |  47 registratury svědčí to, že mezi zachovanými písemnostmi je často několik listů vztahujících se ke stejné záležitosti, přičemž pro archivaci by jistě postačily jen některé z nich, či jejich regesty. Přibližně dvacet písemností se týká ustavování kleriků k  beneficiím, což v době před husitstvím patřilo k agendě generálního vikáře zapisované do konfirmačních knih.206 V této agendě se angažovaly především příslušné vrchnosti, tedy města (zejména královská) a šlechtici. Sami faráři se přímo na Korandu nebo na konzistoř obraceli jen zřídka; nejčastěji s žádostí o pomocníka či o potvrzení podřízeného kněze.207 Písemnosti jsou psány většinou česky, jen menší množství z nich latinsky. Nejedná se přímo o konfirmační listiny, ale zejména o žádosti o konfirmaci klerika a související aktový materiál. Jak je patrné z obsazení místa faráře v Náchodě roku 1476, vrchnost (v tomto případě Jindřich I. Starší z Poděbrad a Minsterberka) zacházela s farou suverénně, ale bylo zvykem požadovat dodatečné schválení jmenování faráře od děkana a potom i od konzistoře.208 Vít z Krupé, který asi později vyřizoval u konzistoře uplatnění neúspěšného kandidáta na farářské místo, je v roce 1476 doložen jako děkan hradeckého kraje.209 Na konzistoř se v těchto záležitostech také přímo obraceli šlechtici, jako například Děpolt z Lobkovic kvůli Sedlčanům roku 1486 nebo Jan ze Svojšína a na Březnici v nedatovaném listu ohledně Březnice.210 Konzistoř přímo dosazovala kněze k  beneficiím v  Praze,211 jinak  – jak bylo naznačeno výše – jen potvrzovala prezentované kleriky. Zásahy vrchnosti do církevní správy byly často poměrně výrazné. V královském městě Kutná Hora se panovník roku 1476 zasazoval o zákaz bouřlivých kázání jednoho kněze, o dva roky později doporučil vypovědět jiného kněze, u dalšího kněze v roce 1480 schválil jeho zatčení a nechal jej předvést na Karlštejn.212 Vrchnost také rozhodovala o propuštění kněží z úřadu, jak je doloženo u Zbiroha a Budče.213 O jisté dvoukolejnosti utrakvistické církevní správy a snad i o nevyjasněných kompetencích či o laxnosti biskupa Augustina svědčí list města Mělníka utrakvistické konzistoři, který zároveň dokládá nedostatek kněží ještě v osmdesátých letech, kdy v Čechách biskup Augustin působil. Uvádí se v něm, že královna Johana z Rožmitálu (tedy mělnická vrchnost) před smrtí rozhodla 206 Zařadil jsem sem i ustanovování školních rektorů, které je někdy v listech řešeno zároveň. Srov. č. 3, 4, 7. 207 Č. 5, 14. 208 Č. 1. 209 Č. 2. 210 Č. 8, 16. 211 Č. 35. 212 F. Trnka, Náboženské poměry, č. 7, s. 9–10, č. 8, s. 10–11, č. 12, s. 14–15. Srov. také M. Ottová, Pod ochranou Krista spasitele a svaté Barbory. Sochařská výzdoba kostela svaté Barbory v Kutné Hoře (1483–1499), České Budějovice 2010, s. 19–24; A. Mudra, Ecce panis angelorum. Výtvarné umění pozdního středověku v kontextu eucharistické devoce v Kutné Hoře (kolem 1300–1620), České Budějovice 2012., s. 91–94. 213 Č. 22, 27. 48  |  Václav Koranda mladší o zřízení kaplanství. Nová vrchnost, kníže Hynek z Poděbrad, však chtěla na toto místo dosadit katolického kaplana, zatímco město trvalo na dosazení kaplana podobojí. Žádost v tomto smyslu doplněnou přímluvným listem mistra Jiřího ze Žatce poslal za Mělnické už dříve biskupu Augustinovi farář Petr.214 Žádost o přímluvu u biskupa v podobné záležitosti z jiných míst roku 1485 byla adresována také přímo Korandovi a o tři roky později konzistoři.215 Je tedy zřejmé, že Augustin běžně sám úřadoval. Biskupa Augustina se týkají i písemnosti z jiných kategorií. Zachoval se zlomek listu utrakvistické konzistoři datovaný na Lipnici 12. dubna 1482, kterým Mikuláš mladší Trčka z Lípy a na Lipnici slíbil, že se bude o biskupa po jeho příjezdu do Čech starat.216 Vyživování biskupa se zřejmě týká také zlomek listu města Kolína.217 V jiném zlomku je zase zmínka o žalobě 214 Č. 11. 215 Č. 6, 9. 216 Č. 131. 217 Č. 120. List purkmistra a rady města Mělníka utrakvistické konzistoři (asi 1482–1492). V čele utrakvistické církevní správy   |  49 před Augustinem.218 Mezi písemnostmi je zachován i zlomek dopisu z pera samotného Augustina s jakousi žádostí adresovanou nejmenovanému urozenému pánovi.219 Osmnáct pořízení týkajících se úřadu kněží je psáno napůl česky a napůl latinsky. Jedná se zejména o  žádosti o  ponechání kněze na  místě či o jeho navrácení. V této věci psali často sami kněží a vrchnosti konzistoři, případně jejím členům. Typický příkladem, kterého už si povšimla odborná literatura a byl i vydán, je list města Tábora utrakvistické konzistoři z 5. července 1479. Purkmistr a rada v něm žádají, aby konzistoř zapůsobila na dosavadního táborského faráře Václava a jeho druhy, mistra Jana z Opočna a kněze Jíru, a rozmluvila jim jejich úmysl odejít z města.220 Jindy psal konzistoři sám kněz, jako například Jan z Opočna, když se dozvěděl, že by měl odejít ze svého místa v Benešově a působit jako kněz u sv. Jiljí na Starém Městě pražském. Uvedl, že toto rozhodnutí konzistoře odmítá jak obec, tak on sám, a dokonce se zmínil, že lidé jsou toho názoru, že mistři by se měli věnovat univerzitním záležitostem a ne církevní správě.221 Jiný kněz se u konzistoře aktivně zajímal o volné farářské místo v Nehvizdech.222 Kněz Matěj z Rakovníka, který byl zřejmě v době obeslání konzistoří nezvěstný, odpovídal na nějaké výtky týkající se obsazení jeho lounského beneficia a přidal informace o působení Jednoty bratrské v okolí Slaného.223 218 Č. 49. 219 Č. 215. 220 Č. 23. Edice in: R. Tecl, Církevní správa a náboženské poměry v Táboře během druhé poloviny 15. a počátku 16. století (s edicí účtu táborských kostelníků z let 1509–1510), Táborský archiv 10, 2000–2001, s. 213–279, zde s. 250–251. 221 Č. 34. K této záležitosti je dochován i list města: č. 35. 222 Č. 36. 223 Č. 30. Zlomek listu Mikuláše mladšího Trčky z Lípy a na Lipnici utrakvistické konzistoři (1482). 50  |  Václav Koranda mladší Několik písemností z kategorie týkající se synod, které obsahující zprávy o působení sekt, bylo zmíněno již výše. Z deseti kusů zařazených do této kategorie je šest psáno česky. Kromě pozvání na sněm a udání ve věroučných záležitostech jsou zde také zprávy o působení „heretiků“ a to jak ve formě korespondence, tak v úředních knihách. Většinu listů psali kněží konzistoři, případně jejím členům. Za pozornost stojí také anonymní udání na novoměstské měšťany „Nedoruštie“ a Albustina Roha, že jde o pikarty, proti kterým prý konzistoř nezasahuje.224 Soudní agenda byla před husitstvím v kompetenci oficiála a zapisovala se do soudních akt. Pro potřeby soupisu v příloze byla tam, kde to bylo možné, rozdělena do podskupin na soudní spory kněží a laiků. Jako samostatná podkategorie byla vyčleněna obsáhlá agenda kolem manželských sporů. Mezi písemnostmi týkajícími se trestních záležitostí kněží jsou často zařazeny české listy od vrchností, ale je zde i Korandův list potvrzující nevinu kněze Jana prokázanou Jankem kožešníkem.225 Také agenda týkající se civilních sporů laiků, v níž šlo především o majetkové spory a různá nařčení či urážky na cti, byla vedena převážně česky. Dochovaly se listy od vrchností či kněží konzistoři, případně samotnému Korandovi. V několika listech si faráři stěžovali na špatné zacházení ze strany vrchnosti.226 224 Č. 42. 225 Č. 51. 226 Kromě výše zmíněných listů týkajících se pana Trčky srov. č. 61. List utrakvistické konzistoři: anonymní udání novoměstských měšťanů „Nedoruštie“ a Albustina Roha, že jsou pikarti, s odkazem na loňskou „nesnáz“ na Starém a Novém Městě pražském (druhá polovina 15. století). V čele utrakvistické církevní správy   |  51 Manželské spory tvořily největší díl konzistoriální agendy. Z přibližně padesáti kusů byly asi dvě třetiny psány česky, zbytek latinsky, ale v některých případech se v jedné písemnosti uplatnily oba jazyky. Odesilateli byli opět kněží či vrchnosti, adresáty konzistoř, často ale přímo sám Václav Koranda, jednou spolu s Jakubem z Pacova. Ve dvou případech byla na list konzistoře s dotazem napsána odpověď a byl odeslán zpět, takže je možné si udělat představu, jak byly dotazy konzistoře obvykle formulovány.227 Je z nich také zřejmé, že konzistoř ještě v druhé polovině osmdesátých let psala farářům latinsky a že kněží často přeposílali konzistoři písemnosti, které jim poslal vrchnostenský úředník. K manželským sporům se zachovala také řada zlomků úředních knih. Velmi často byla věcnou podstatou manželského sporu neshoda obou stran v otázce, zda byl manželský slib skutečně složen a k čemu to strany zavazuje. Zároveň byly řešeny související majetkové záležitosti. V některých případech došlo k rozpadu manželství a rozchodu obou partnerů, jeden z nich byl pak nezvěstný a pátralo se po něm kvůli tomu, že se ten druhý chtěl znovu oženit nebo vdát. Typickou podobu manželské kauzy odráží zlomek zápisu s výpovědí svědků ve sporu Kateřiny proti Martinovi, zda jí učinil manželský slib, v němž jsou uvedeni svědci s poznámkou, že výpověď jednoho z nich písemně zprostředkoval zderazský farář.228 Některé písemnosti vypovídají o mobilitě a myšlenkovém obzoru venkovského obyvatelstva. Patří mezi ně list konzistoři, ve kterém anonymní odesilatel žádá o radu v manželské záležitosti. Manželka prý od něho před devíti lety svévolně odešla s jiným mužem, vzala s sebou celý jejich majetek a jedno dítě, tři mu nechala a dala 227 Č. 74, 77. 228 Č. 98. List utrakvistické konzistoře faráři Havlovi v Rostoklatech, na němž je připsána odpověď (druhá polovina 15. století). 52  |  Václav Koranda mladší mu „falešný list“. Na základě něho ji pak neúspěšně hledal až v Chudeřicích (dnes součást Bíliny) a objevil ji později v Dačicích mezi dráby. Tehdy mu prý slíbila, že se do dvou týdnů vrátí, ale neučinila tak. Když ji vyhledal podruhé, označila ho za pikarta a tvrdila, že s ním není oddána navěky.229 V majetkových záležitostech, jimž se v katolické církevní správě věnovali speciální úředníci, se na konzistoř nebo mistry v konzistoři obracely opět vrchnosti a kněží. Ze sedmi písemností jsou pouze dvě psány česky. O jakési sbírce organizované děkany se podle všeho hovoří v listu Víta z Krupé utrakvistické konzistoři; nachází se v něm i seznam kněží z oblasti východních Čech, kteří slíbili finančně přispět.230 O potížích se zajištěním hmotných příjmů kléru pak vypovídá list Václava a Aleše z Vrábí určený Jakubovi z Pacova a Václavu Korandovi, který se týká desátků a zádušních platů pro jejich kaplana Jana ze Svémyslic, jejichž řádné placení mistři požadovali.231 Čtvrtou kategorii, zahrnující administrativní oznámení, jsem se zde rozhodl zavést vzhledem k mnohem lépe dochované agendě v 15. století – určité písemnosti již není možné přesně zařadit do některé z výše výše uvedených skupin. Ustavení páté kategorie si zase vynutilo značně fragmentární dochování některých písemností. O tom, že přinejmenším v první polovině osmdesátých let za administrování Václava Korandy panovala v Praze vzrušená atmosféra, svědčí dva listy určené právě Korandovi. V prvním z nich odesilatel píše, že se doslechl o katolících, kteří se radují z oslabení utrakvistické strany, jež ztratila některé své zastánce.232 Podobně Václav „Zchuna“ žádal po Korandovi informaci a zákrok v záležitostech, jež se dějí od té kurvy staré i s její kurvú cerú a všech, kteří jim pomáhají.233 Možná tím byla míněna katolická církev, ale obecně k obsahu těchto nesporně zajímavých písemností není možné říct nic bližšího. Přinejmenším po  obsahové stránce je možné hledat paralely mezi utrakvistickou a katolickou církevní správou. Písemnosti katolické církevní správy se v jagellonském období věnovaly zejména svěcení, potvrzování k beneficiu a manželským sporům.234 Protože katoličtí administrátoři spojovali ve své funkci úkoly všech předhusitských centrálních církevních úřadů, jejich akta zapisovaná do úředních knih jsou ve srovnání s předhusitským obdobím obsahově pestřejší a různorodější. Je zde zařazena také korespondence politického obsahu.235 Manželské spory v aktech katolických 229 Č. 86. 230 Č. 121. 231 Č. 122. 232 Č. 130. 233 Č. 135. 234 V. Macháčková, Církevní správa. Ke svěcení srov. naposledy Z. Hledíková, Jednání. Podle rejstříku tax vybraných v letech 1498–1499 za zpečetění listin v centrální církevní kanceláři pražské diecéze se vydané písemnosti týkaly hlavně obsazování beneficií a soudní agendy. Srov. Z. Hledíková, Registrum. 235 Z. Hledíková, Písemnosti, s. 36. V čele utrakvistické církevní správy   |  53 administrátorů v kontrastu k předhusitskému období dominovaly už v letech 1427–1452,236 stejně jako v jagellonské době, z níž se dochovaly kompletnější řady písemností.237 Cílem bylo především zjistit platnost nebo neplatnost manželství, případně manželského slibu. Většina sporů byla řešena kratším sumárním procesem zakotveným v církevněprávní sbírce Kle- mentin.238 Přitom bylo nutné zjistit stanoviska obou stran a jejich svědků a případně také zajistit vyjádření místního faráře, který někdy zúčastněné osoby sám vyslýchal.239 Faráři proto často poslali administrátorům písemnost s vylíčením celé záležitosti a ti vložili do akt její přepis či originál.240 Je zřejmé, že řízení, které bylo v katolické církvi zakotveno v kanonickém právu, probíhalo u utrakvistů obdobně. Na zde zařazené mapě jsou zaznamenána všechna místa, z nichž byly písemnosti konzistoři odeslány. Vyplývá z ní, že územní rozsah utrakvistické církevní správy za administrátorství Václava Korandy zahrnoval celé Čechy s výjimkou neobydlených vysokých poloh a malých částí západních, severních a jižních Čech, kde převažovalo katolické obyvatelstvo. Odpovídá hranicím spádové oblasti pražské univerzity, jak ji před časem vymezil Jiří Pešek a do značné míry se kryje i s „maximálním“ územím konfese podobojí pro léta 1471–1526 načrtnutým tamtéž.241 Rozsah katolické církevní správy vymezený podle písemností administrátorů z let 1498–1499 odpovídá „bílým“ místům na naší mapě a toto vymezení se zcela shoduje se staršími výzkumy teritoriálního rozsahu katolické církevní správy pro poděbradskou dobu.242 V mapě jsou zanesena také sídla děkanátů, která pro jagellonskou dobu rekonstruovala Noemi Rejchrtová,243 s přihlédnutím k mladšímu kompletnímu seznamu děkanátů z roku 1578.244 236 Táž, Administrace pražské arcidiecéze, s. 118. 237 Nejvíc manželských sporů je zapsáno v rukopisu cod. VI-11 archivu pražské kapituly z let 1470–1509, další jsou v rukopisu téže instituce cod. XCVIII z let 1461–1481. Z. Hledíková, Zápisy z manželských sporů, s. 83. 238 Tamtéž, s. 81. 239 Tamtéž, s. 82. 240 Z. Hledíková, Písemnosti, s. 34–35. 241 J. Pešek, Některé otázky, s. 133–135, srov. též J. Petráň, Nástin, s. 53. 242 Z. Hledíková, Registrum, s. 99–100, podobně pro starší období A. Mařík, Teritoriální rozsah (vyhodnocení na s. 239). 243 Podle jejího výzkumu (N. Rejchrtová, Studie, s. 36) byla děkanská sídla v městech Beroun, Český Brod, Čáslav, Domažlice, Hradec Králové, Chrudim, Jaroměř, Jičín, Klatovy, Kolín, Kostelec nad Labem, Kouřim, Kutná Hora, Ledeč, Litoměřice, Litomyšl, Louny, Mělník, Mladá Boleslav, Načeradec, Náchod, Nymburk, Písek, Příbram, Rakovník, Roudnice, Sedlčany, Stříbro, Tábor, Velvary, Vysoké Mýto a Žatec. 244 Ten uvádí navíc děkanské úřady v Benešově, Hořicích, Německém (Havlíčkově) Brodě, Novém Bydžově, Pardubicích, Pelhřimově, Poličce, Slaném, Turnově, Vodňanech a  Žluticích (NA, fond Archiv Pražského arcibiskupství, inv. č. 1204, sign. B 2/16: Kopiář listů konzistoře pod obojí 1578–1580, ff. 28r–29v). Spolehlivost tohoto záznamu potvrzuje skutečnost, že jsou zde uváděna také ta děkanství, na něž v této době moc konzistoře již nesahala. Za upozornění na tento pramen a jeho zhodnocení děkuji Otovi Halamovi. 54  |  Václav Koranda mladší Působnost konzistoře sahala až na Moravu.245 Tato skutečnost je známa především díky listu Jiřího Tunkla z Brníčka psanému v roce 1485 ze Zábřehu, kterým se obracel na město Hradec Králové (sídlo děkanátu) s žádostí o kališnické kněze pro svá panství Zábřeh a Brníčko. Uvádí v něm, že se svou předchozí žádostí u utrakvistické konzistoře neuspěl a že si nepřeje, aby na jeho statcích působili katoličtí kněží.246 S touto jeho žádostí souvisí list města Hradce Králové utrakvistické konzistoři ze stejného roku.247 Sám Tunkl vycházel z toho, že „jeho“ fary patří ne pod olomoucké, ale pod litomyšlské biskupství, které sice fakticky zaniklo, ale i tak o jejich obsazování rozhoduje utrakvistická konzistoř.248 245 B. Zilynská, Synody v Čechách 1440–1540, s. 29. 246 P. Elbel, „…abyste mi kněze dali, který rozdává tělo Boží a krev Boží podle smluv v Jihlavě učiněných…“. Korespondence Jana Tovačovského z Cimburka s olomouckou kapitulou ve věci utrakvistické farní správy v Hranicích, ČMM 128, 2009, s. 127–145, Týž, Správa utrakvistické církve na Moravě mezi husitskou revolucí a reformací, in: Korunní země v dějinách českého státu, IV, Náboženský život a církevní poměry v zemích Koruny české ve 14.–17. století, edd. Lenka Bobková – Jana Konvičná, Praha 2009, s. 126–144. 247 Č. 12. Srov. P. Elbel, Správa utrakvistické církve, s. 138. 248 A. Neumann, K dějinám moravských kališníků v roce 1485, Hlídka 49, 1932, s. 330–332. Lokality zmíněné jako místa podání nebo určení v konzistoriálních písemnostech. V čele utrakvistické církevní správy   |  55 V konzistoriálních písemnostech se vyskytují tři moravské lokality, a to města Lipník nad Bečvou a Přerov a hrad Plumlov. Petr Elbel konstatoval, že za Jana Rokycany a Václava Korandy probíhala snaha o rozšíření kompetence utrakvistické konzistoře na moravské kališníky, která byla nakonec neúspěšná, protože to nedovolili laičtí věřící v roli vrchnosti, kteří na Moravě stejně jako v Čechách v církvi dominovali.249 Je zřejmé, že správa utrakvistické církve v poslední třetině 15. století procházela obdobím vnitřní konsolidace, na které se Václav Koranda v roli administrátora výrazně podílel. Tento proces byl poměrně úspěšný i proto, že agenda konzistoře dosti plynule navazovala na starší správní postupy obvyklé v katolické církvi. Komplexnější závěry v této oblasti by mohla v budoucnu přinést konfrontace zjištěných údajů s dochovaným diplomatickým materiálem jednotlivých měst (ať už se jedná o listiny a listy, nebo o úřední knihy), který je nyní edičně zpřístupněný jen v podobě dílčích jednotlivin, jako jsou například již výše zmíněné písemnosti týkající se Kutné Hory.250 249 P. Elbel, Správa utrakvistické církve, s. 142. 250 Dalším příkladem je také list konzistoře z 30. srpna 1474 určený kutnohorským měšťanům, který se týká obsazení jednoho z tamních beneficií. Vydal F. Trnka, Náboženské poměry, č. 5, s. 8. 56  |  Václav Koranda mladší POLEMIKA S PAPEŽEM A ČESKÝMI KATOLÍKY Václav Koranda se jako vrcholný představitel utrakvistické církve aktivně zapojoval do dobových diskuzí a polemik, jejichž prostřednictvím jednotlivé konfese vymezovaly své názory na sporné náboženské otázky. V poděbradském a jagellonském období bylo hlavní spornou otázkou mezi zástupci utrakvistické a katolické církve přijímání z kalicha laiky. Předmětem sporu bylo, zda je utrakvistická praxe nutná pro spasení každého křesťana a zda mají podobojí přijímat také malé děti. Především z podnětu katolíků byly široce diskutovány také ekleziologické otázky, zejména povaha a autorita církve. Reflektována byla také povaha a užitečnost mnišských řádů, proti nimž se velmi ostře vymezovali utrakvisté. Na rozdíl od prvních let utrakvismu je možné v pozdějších polemických spisech nalézt vedle náboženských otázek i vyjádření dalších forem kolektivní identity pisatelů, zejména národní, jež je v některých případech dokonce primární. Následující text představí témata diskutovaná v polemikách, do nichž se Václav Koranda zapojil.251 Názory Václava Korandy jsou sice známy už ze starší literatury, ta však nepracovala s úplnou pramennou základnou, tak jak je k dispozici dnes.252 Za trefné považuji vyjádření Josefa Macka, že nebyl myslitelem originál- ním.253 Je zřejmé, že ve svém pohledu na svět navazoval na názory husitského arcibiskupa Jana Rokycany, ale byl ovlivněn i poněkud radikálnějším pojetím Rokycanova sufragána Martina Lupáče. Korandovy náboženské postoje vyjadřovaly v  poděbradském a  zejména v  jagellonském období oficiální doktrínu české utrakvistické církve. Ta chápala utrakvismus především jako náboženské výsady a  svobody udělené Čechům na  základě kompaktát, tedy jak dohody uzavřené v Basileji mezi zástupci církevního koncilu a Čechů, tak privilegií udělených císařem Zikmundem Českému království a potom zvlášť i pražským městům.254 251 Kapitola je mírně přepracovanou verzí mého textu Polemické spisy Václava Korandy mladšího proti papeži a představitelům katolické strany v Čechách, Mediaevalia Historica Bohemica 19/1, 2016, s. 111–156. 252 Srov. výše. Pro polemiku s katolíky je z nově dostupných pramenů důležitý tzv. brněnský manuálník s mnoha polemickými spisy. 253 Srov. J. Macek, Víra a zbožnost, zvl. s. 105–107. 254 Srov. J. Marek, Václav Koranda mladší a kompaktáta, in: Kalich jako symbol v prvním století utrakvismu, edd. O. Halama – P. Soukup, Praha 2016, s. 153–166.  |  57 Korandovo veřejné působení lze i se zřetelem na polemické spisy proti katolíkům rozdělit do tří období. Nejprve, ještě za působení Jana Rokycany, se jako bývalý rektor pražské univerzity, univerzitní mistr a držitel neznámého světského úřadu zúčastnil v roce 1462 poselství do Říma, kde přednesl před papežem známou žádost o potvrzení kompaktát. Zároveň se přibližně od této doby aktivně a z vlastní iniciativy zapojoval do polemik s představiteli katolické církve v zemích Koruny české. Vymezoval se také Heslo s citáty proti autoritě římské církve v Korandově teologickém slovníku (kolem 1482). 58  |  Václav Koranda mladší proti některým duchovním, kteří konvertovali od utrakvismu ke katolicismu nebo se k tomu právě chystali. Zúčastnil se též památné disputace o víře před králem roku 1465. V dalším období začal jako administrátor utrakvistické církve vystupovat více jako politik. Mění se i charakter jeho spisů, které nově zároveň získaly charakter oficiálního stanoviska utrakvistické církve. Oslovoval opět představitele katolické církve či krále Matyáše Korvína. Do této doby patří také čtyři formální proslovy vítající v Praze významné katolické preláty, kteří přijeli korunovat Vladislava Jagellonského, a tři uvítací řeči k administrátorovi olomouckého biskupství, varadínskému biskupovi Janu Filipcovi. V posledním období už Koranda administrátorem nejspíše nebyl, přesto nadále zůstal veřejně činný. Jeho publikační aktivita, a to se týká i polemiky se světskou hlavou katolické strany v Čechách Janem Zajícem z Házmburka, se zvýšila po odchodu biskupa Augustina Lucianiho do Kutné Hory na začátku roku 1492. V této době už iniciativa v polemických spisech s katolíky nevycházela od něho, ale reagoval na spisy protivníků zpravidla adresované přímo jemu, respektive úřadu, kterému předsedal. Na jaře 1493 vyšel obsáhlý inkunábulový tisk s Korandovými traktáty propagující utrakvismus a  vymezující se proti katolíkům. Nejspíše ještě v osmdesátých letech vznikla obsáhlá odpověď neznámému františkánovi datovaná v rukopisu rokem 1496. Římská polemika s papežem V  roce 1462 byl Koranda jedním z  pěti členů poselstva, které jménem Českého království žádalo papeže Pia II. o potvrzení kompaktát.255 Poselstvo dále tvořili královský kancléř Prokop z Rabštejna (katolík), nejvyšší mincmistr Zdeněk Kostka z Postupic (utrakvista) a mistr Václav Vrbenský doprovázení známým diplomatem Antoniem Marinim. O této cestě informují soudobé katolické relace256 a také česky psaná zpráva, jejímž autorem 255 Ke Korandově úloze v poselstvu R. Urbánek, České dějiny III/4, s. 528. Naposled k poselstvu se shrnutím starší literatury P. Čornej, Jiří Poděbradský a česká otázka v mezinárodním kontextu let 1436–1464, in: J. Boubín a kol., Hledání nové Evropy. Projekt krále Jiřího, Praha 2015, s. 9–43, zde s. 24–25, a J. Boubín, Projekt krále Jiřího. Jeho geneze, proměny a ztroskotání, tamtéž, s. 45–74. 256 Jedna z nich, zatím netištěná, je obsažena v rukopisu Leipzig, Universitätsbibliothek, sign. cod. 177, ff. 226r–229r. Pasáž o Korandovi je na fol. 228r: Wenceslaus Koranda mox incepit orare palam ac omnem hereticam pravitatem, regnique Bohemie turpitudinem in publicum deduxit, premissa protestacione, quod huiusmodi facerent obedienciam citra recessum a compactatis, ipsis per concilium Basiliense traditis. Et coram sanctissimo omnibusque reverendissimis patribus ac dominis, dominis cardinalibus ac plurimisque doctissimis viris dicere non erubuit communionem utriusque speciei esse de necessitate salutis at ex precepto Cristi katholicos ad eam teneri servandam. Plura et enim vana et insana et ridiculosa predictis adiunxit et finaliter confirmacionem compactatorum ac communionem[sic] utriusque speciei nomine regis et regni petivit. V podstatě stejné znění má v citované pasáži o Korandovi příbuzný text spjatý s městem Vratislaví vydaný v Politische Correspondenz Breslaus im Zeitalter Georgs von Podiebrad. Polemika s papežem a českými katolíky   |  59 je pravděpodobně Koranda a v níž jsou resumovány rozhovory členů poselstva s papežem a kardinály.257  Obsahuje i úplné znění Korandovy řeči, jež podle udání tohoto pramene trvala asi dvě hodiny, a papežovu bezprostřední reakci na ni i konečnou odpověď.258 Delších řečí, které byly v Římě prosloveny, bylo podle všeho více, ale v úplném znění se dochoval pouze Korandův proslov a papežovy odpovědi. Koranda se ve své promluvě zaštiťoval autoritou krále i šlechticů, kteří jej do Říma vyslali, a hlásil se ke složenému slibu poslušnosti. S papežem, kterého později označil za smilníka nečistého, hovořil velmi uctivě. Zmínil se, že jeho vlast byla v minulých letech trápena válkami, a hned potom připomněl, že mistři a kněží díky boží milosti zjistili, že je nutné, aby také laici přijímali podobojí, a toto své poznání pak šířili dál. Později je přijali rytíři a měšťané, narazilo však na odpor kostnického koncilu. V důsledku vzájemných rozepří vypukla válka, ve které Češi zvítězili. Čechové pak přistoupili na jednání o kompromisu a jako výsledek jednání v Basileji, přesněji už předtím v Chebu, byla přijata kompaktáta, jež znamenala ukončení válek (pokoj a svornosť) a uvedení Zikmunda Lucemburského do Čech. Záhy došlo ke slavnému vyhlášení smluv ve čtyřech jazycích, stejně jako k zákazu hanobení utrakvistů. Přijatá kompaktáta později potvrzovali další panovníci, ale nyní se proti nim i vůbec proti království zvedl od domácích i od cizích odpor. České poselstvo s sebou do Říma přineslo opisy kompaktátních listin a Koranda si stěžoval, že katolíci kompaktáta nedodržují, hanobí Čechy a Moravany, ruší tím pokoj v zemi, a ještě tvrdí, že tak činí s povolením papežské stolice. Proto je nutné, aby papež kompaktáta oficiálně uznal. Papež si zřejmě přál, aby se mu Čechové podrobili podobně jako nedlouho předtím poselstvo francouzské. Je známa jeho dobrá znalost českých dějin, do jejichž vylíčení zahrnul i počátky utrakvismu, a pro informaci o aktuálním dění využil jistě i informace od českých katolíků. Jeho pojetí českých dějin sahající od Libuše až po poslední Lucemburky kladlo důraz zcela jinam než koncepce Korandova. Pius II. vyslovil názor, že lid v Čechách uvěřil doktríně, jež není věroučně správná. V reakci na to vyvracel husitský program čtyř pražských článků a interpretoval po svém kompaktáta. Jako důvod, proč se rozhodl je nepotvrdit, uvádí, že kompaktáta nevedou k jednotě, a za nepřípustný věroučný blud považuje přesvědčení o nutnosti přijímání podobojí ke spáse. Další problematickou otázkou, jíž se papež dotkl jen letmo, je poslušnost. Uvedl, že zástupci Čechů lhali, protože uznáním kompaktát by nenastal v království konec hanobení, jelikož Čechové by si je vykládali ve svůj prospěch. Je možné konstatovat, že papež Zugleich als urkundliche Belege zu Eschenloers Historia Wratislaviensis. 1. Abt. 1454–1463, ed. H. Markgraf, Breslau 1873 (= Scriptores rerum Silesiacarum 8), č. 80, s. 86. Srov. též FRA II 20, č. 276, s. 269 (na základě stručnější zprávy z jiného lipského rukopisu), a ve velmi podobném znění rukopis Wrocław, Biblioteka Uniwersytecka, sign. Mil. IV 77, fol. 292v. 257 Srov. Přílohu 4, č. 1. 258 Srov. Přílohu 4, č. 1. Srov. též K. Krofta, Listy, s. 245–249. 60  |  Václav Koranda mladší se argumentací českých utrakvistů vážně zabýval a také na základě vlastního uvážení se rozhodl kompaktáta naopak zrušit. Argumentace Václava Korandy, tedy že pravdu poznanou univerzitními učiteli a kněžími podle něho záhy začaly prosazovat světské stavy, byla založena spíše státoprávně než nábožensky. Tento způsob dokazování ostatně odpovídá organizačním formám utrakvismu po kompaktátech a souzní i se skutečností, že Koranda sám byl podle všeho laik. Má ale i hlubší příčiny. Koranda reprezentoval v Římě krále a království a na začátku svého veřejného působení si patrně velmi zakládal na své výmluvnosti.259 České jinověří se v poděbradské době už teologicky nerozvíjelo a kompaktáta byla chápána jako privilegia, jež českým stavům potvrzují jejich specifika, proto nebylo nutné stavět jejich obhajobu na teologických premisách. Současníky z řad katolíků byla Korandova řeč vnímána jako urputná snaha držet se doktríny nepotvrzené církví a některé výroky jim přišly v tomto kontextu až směšné.260 Radikální utrakvisté zase chápali Korandovo vystoupení jako nepřijatelné kompromisnictví.261 Polemika se Stanislavem z Velvar Nedlouho po roce 1462, patrně v době, kdy se proti Jiřímu z Poděbrad začala formovat opozice, psal Václav Koranda latinsky „odpadlíkovi“ Stanislavu z Velvar.262 Ten konvertoval od utrakvismu ke katolictví a v této době už měl za sebou úspěšnou kariéru na pražské univerzitě i v pražské kapitule.263 Jak se ukazuje, Korandův text je reakcí na Velvarův latinský spis dochovaný díky opisovačské píli Oldřicha Kříže z Telče.264 Korandovo dílko má velmi osobní tón, protože pisatel i adresát byli podobně staří a dobře se znali; Velvar byl Korandovým examinátorem při získání bakalářské hodnosti 259 Srov. R. Urbánek, České dějiny III/4, s. 556. 260 Srov. výše v pozn. 256. 261 V Lupáčovu spisku Contra papam je snad narážka na Václava Korandu: Describet [uctívání Antikrista jako Boha] ille, qui quoram ipso beatissimo geniculavit et tremebundus faciem pallore conmutavit. Nam et cartulam, quam manu tenebat parvulam, ad vocem bestie cadere permisit in terram. Ha ha. ÖNB, sign. 4302, 261r. Srov. F. M. Bartoš, Martin Lupáč, s. 125, který uvádí český překlad citované pasáže. R. Urbánek České dějiny III/4, s. 556, v této souvislosti zmiňuje i Lupáčův list Zacheovi (srov. F. M. Bartoš, Martin Lupáč, s. 126–127). K Lupáčovi a jeho polemice s Piem II. srov. A. Pálka, Super responso Pii pape Martina Lupáče jako historický pramen. Diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Brno 2014; Týž, Super responso Pii pape Martina Lupáče jako pramen k jednáním husitů s basilejským koncilem, ČMM 134, 2015, s. 29–54. 262 Responsiva in falsigraphiam appostate Welwariensis (Cerr II, č. 5, p. 34). Zmiňuje R. Urbánek, České dějiny III/4, s. 240, pozn. 22. 263 Srov. Přílohu 4, č. 8. 264 Vydal K. A. C. Höfler, Geschichtschreiber der husitischen Bewegung in Böhmen III, Wien 1866, s. 179–183, dle rukopisu NK, sign. XI C 8, ff. 280r–281r. Srov. R. Urbánek, České ději- ny III/4, s. 555. Polemika s papežem a českými katolíky   |  61 roku 1454.265 Koranda si zde, pokud víme, poprvé vyzkoušel rétorické postupy, jež později užíval proti jiným konvertitům ke katolicismu a do jisté míry i obecně proti katolíkům. Kalich je hned v úvodu deklarován jako spasitelná pravda. Pisatel poukazuje také na příběh o umírajícím mnichovi, který Stanislav ještě jako mladý utrakvista vyprávěl po návratu ze studií v Paříži a snaží se ho zřejmě tímto sdíleným zážitkem přesvědčit k návratu k utrakvistům. Dozvídáme se zde také, že Stanislav zachovával i v Paříži utrakvismus (obyčej vlasti),266 protože spřízněný augustiniánský „mnich“ mu vysluhoval podobojí, a že Stanislav polemizoval o kalichu se samotným Janem Kapistránem.267 Kromě toho odtamtud spolu s Václavem Vrbenským přivezl opisy aristotelských komentářů Jana Versora, které se uplatnily při inovaci studijního programu pražského vysokého učení.268 Jak ještě uvidíme, jeden z pozdějších opisů Versorových spisů vlastnil i Koranda. Koranda v listu uvádí ostré invektivy proti adresátovým „vůdcům“, tedy Hilariovi Litoměřickému a Václavu Křižanovskému, představitelům katolické církevní hierarchie v Čechách.269 Vyčítá jim, že ačkoliv jim král Jiří pomohl, oni jsou nevděční a spřádají proti němu intriky.270 Hájí Johna Wyclifa a Jakoubka ze Stříbra a vyvrací Stanislavovu domněnku, že Jan Rokycana v Basileji pro přijímání podobojí nic neudělal. Cituje také Husův list knězi Havlíkovi a traktát určený žalářníku Robertovi. Koranda pro Stanislavův spis užívá svých později velmi oblíbených výrazů matricatura (hanlivý výraz pro traktát, česky též matloky, matlaniny) a deliramenta (nesmysly, zpoz­dilosti) a dává mu najevo, že je méně vzdělaný. Vedle otázek svátostí, ritu, ekleziologie a Písma, jichž se Stanislav dotkl, se krátce vyjadřuje i k problematice poslušnosti. Důvodem, proč Koranda reagoval na Stanislavův spis, může být skutečnost, že čerstvý katolík Stanislav v závěru svého spisku obsáhle cituje z výše zmíněné papežovy konečné odpovědi v Římě a tvrdí, že jím byla kompaktáta definitivně zrušena. Svou roli mohla hrát také skutečnost, že v závěru 265 Srov. v kapitole o Korandově životě. Ke Stanislavovi z Velvar a „nadstandardním“ podmínkám jeho jáhenského svěcení ve svatováclavské kapli pražské katedrály v roce 1456 srov. Z. Hledíková, Svěcení, s. 61, jinak srov. i s. 59, 83 a 84. 266 Patrie morem. 267 Dvouleté Stanislavovo studium v Paříži, kde získal titul mistra svobodných umění, dokládá poznámka v rukopisu KMK, sign. M 40/2, fol. 98r. Cituje F. Šmahel, Paříž a Praha, s. 465, pozn. 28. K roku 1450 je ve francouzských pramenech uveden jako bakalář zproštěný poplatku: Auctarium II, col. 796. Dále je zmiňován, když získal roku 1450 v Paříži znovu titul bakaláře (Auctarium VI, s. 189) a konečně roku 1451 mistra (Auctarium VI, s. 206, 207). Z. Hledíková, Svěcení, s. 83, uvádí doklad o svěcení v Paříži tamním biskupem s datem 1442, které emenduje na rok 1449. Zdá se, že Stanislav byl vysvěcen ještě jako utrakvista. Srov. též F. Šmahel, Paříž a Praha, s. 464, a R. Urbánek, České dějiny III/4, s. 240–249. 268 Srov. F. Šmahel, Paříž a Praha, s. 464–465. 269 Post ductores tuos scarioticos Hilarium et Krzizanowsky canerisasti, retrogradasti. Cerr II, č. 5, p. 34. 270 Veritatem ewangelii polluerant regi Georgio, qui vos exemit de lacu miserie ac ewexit in solium prebendarum, malum pro bono reddiderunt. Cerr II, č. 5, p. 34 62  |  Václav Koranda mladší je Stanislavem přímo osloven Jiří z Poděbrad či že se Koranda cítil povinen odpovědět z moci úřední. Polemika s Hilariem Litoměřickým Do roku 1464 spadá obsáhlá a urputná polemika Václava Korandy s konvertitou ke katolicismu Hilariem Litoměřickým, držitelem různých obročí a královým protonotářem. Napětí mezi katolíky a utrakvisty tehdy silně vzrůstalo, což se projevovalo i ve formě různých osočování a polemik z obou stran. Utrakvisté nakonec vyslali k představitelům katolické církve v  Čechách delegaci, Hilarius však nabízenou disputaci odmítl. Koranda poté poslal katolíkům lístek, na němž byly na třech řádcích napsány česky dvě otázky (questiunculae).271 V průhledné narážce na katolíky a utrakvisty se tázal, kteří ptáci jsou lepší, zda ti, kteří jen jedí, nebo ti, kteří jedí a pijí. Druhá otázka hledala příčinu, proč ptáci, kteří jen jedí, nevraží na ty druhé. Podle pisatelova pozdějšího vyjádření byl lístek určen Václavu Křižanov- skému. Hilarius se chopil pera a na Nový rok 1464 sám odpověděl na zdánlivě naivní otázky latinským spisem, který je v literatuře uváděn pod incipitem Argute, augur (doslova Chytře, hadači).272 Protivníka přímo neoslovuje; pokud budeme věřit Hilariovu pozdějšímu tvrzení, nevěděl, komu odpovídá. Ve spisu prohlašuje, že otázkám nerozumí, a zodpovídá je pak výklady, které vyžadují speciální znalosti z tehdejší přírodovědy a dalších oborů. Některým ptákům prý stačí potrava v podobě jídla, takže nepijí, a jiní ptáci jsou jim podřízeni. Proto jsou ti, kteří jen jedí, lepší. Jako příklad je uveden orel, pijící pták, a husa, jež je mu podřízena. Čím je kdo blíže nebi, tím je vznešenější. Hilarius rozlišuje také denní a noční ptáky a v exkurzu do biblických dějin líčí, že po potopě lidé začali jíst maso a ptáci ptáky. Koranda odpověděl Hilariovi českým spisem Nenie ptáčníkuov.273 Latinské slovo augur (hadač, věštec) ze začátku protivníkova traktátu zřejmě chybně interpretoval jako jako auceps (ptáčník), ostatně výraz je v bohemikálních dílech doložen ve významu „ptakopravec“.274 To potom Hilarius využil, aby Korandu v očích čtenářů polemiky co nejvíce znemožnil. Přes 271 Citovány v odpůrcově reakci. Viz Manualník, s. 187. 272 Manualník, s. 187–193 (vydáno dle rukopisu NK, sign. XVII F 2, ff. 164r–167r, a sign. XI C 8, ff. 165r–166v). Též KMK, sign. N 58, ff. 73r–77r, a sign. B 49, ff. 332r–333v. Text evidován in Plzeň v husitské revoluci. Hilaria Litoměřického „Historie města Plzně“, její edice a historický rozbor, edd. J. Hejnic – M. Polívka, Praha 1987, č. 6, s. 19. Celá polemika včetně citátů a interpretace: R. Urbánek, České dějiny III/4, s. 729–738. Srov. též A. Molnár, Martin Lupáč, s. 166. 273 Srov. Přílohu 4, č. 3. 274 Srov. heslo augur in: Latinitatis medii aevi lexicon Bohemorum – Slovník středověké latiny v českých zemích I–II, Praha 1992, dostupné z www: (cit. 28. 2. 2017). Polemika s papežem a českými katolíky   |  63 tento lapsus je podle odpovědi zjevné, že Koranda z tehdejší přírodovědy skutečně znal leccos lépe než pražský kanovník. V úvodu jej nařkl, že mu jde o peníze a pozemský prospěch. Vyjádřil se i ke způsobu, jakým jeho protivník zareagoval na jeho spis. Zvolil prý latinu proto, aby mu nerozu- měl.275 Nemyslí si, že ptáci, kteří jen jedí a ostatním vládnou, jsou lepší, naopak, neb to ne z práva, ale z zpupnosti činie a zlobivosti, tak že z toho jiným násilé dělají, je derú a žerú. Aby vyvrátil protivníkovy argumenty, uvedl, že orlice v knihách nebývá označována jako královna. Doplnil i příklady dalších ptáků: například holubice, která jí i pije, je mu symbolem Ducha svatého. Koranda se uchýlil i k osobním invektivám, například že Hilarius nemá být líný a má nahlédnout do knih, a projevil své radikální názory: přijímání podjednou je podle něho blud. Ptáci, kteří požírají druhé, jsou obrazem katolíků. Z diskuse učinil Koranda závěr, že Hilarius nedostatečně zodpověděl jeho otázky a některé jeho argumenty jsou i proti základním rétorickým zásadám, které se naučil v mládí ve škole. Text se dochoval ve dvou zápisech, Korandou samotným později redigovaný text v klementinském rukopisném sborníku měl autorovi nejspíš sloužit jako rétorický vzor pro další spisy. Naproti tomu úplnější opis Oldřicha Kříže z Telče, který v době polemiky pobýval na Pražském hradě a nepochybně jej získal od adresáta, má jistě blíže k textu, který Koranda odeslal a Hilarius obdržel. Hilaria odpověď pobouřila, a tak připravil dupliku nazývanou v rukopisech De avibus responsum (Odpověď o ptácích).276 Koranda, který je zde oslovován svým křestním jménem Václav, si prý ve svém spisu sám seká hlavu, když si plete latinská slova augur a auceps. Navíc začal svůj text jako alegorii, ale nedrží se jí.277 On sám latinsky umí dobře; nepíše mu latinsky proto, aby textu nerozuměl, ale aby podpořil jeho zájem o vzdělanost. Bývalému rektoru pražské univerzity se vysmívá, že studoval latinské, nikoliv slovanské školy, a proto má psát latinsky. Pražský kanovník preferuje vzdělanost a nepoučené texty nečte. Ostatně je podle něho zřejmé, a podle kontextu je možné to vykládat jako pochvalu, že Korandův český spisek byl původně koncipován latinsky.278 Z kanovníkova listu je patrná snaha udržet 275 Pak že k mým otázkám krátkým a českým odpověď dáváš dobře obšírnú a latinskú, latinskými barvami, s nimiž já se neobierám, položenú, neviem, zdali proto, abych tiem méně srozuměl (Manualník, s. 194). 276 Podle zápisu Oldřicha Kříže z Telče v rukopisu NK, sign. XI C 8, ff. 274r–279v, vydal T. Kalina (ed.), Hilaria Litoměřického duplika. Též v rukopisu KMK, sign. N 58, ff. 94r–104r. Srov. Plzeň v husitské revoluci, č. 8, s. 20. 277 Morem satiri induisti, sed et finem et artem non sequeris. T. Kalina (ed.), Hilaria Litoměřického duplika, s. 8. 278 Sed scito, quod latina lingwa scripsi et scribo plurima, non quod non intelligas sicut ille, qui falso tibi augurem pro aucupe interpretatus est, sed ut noveris fontem scienciarum latina lingwa proditum et parum sapiencie aput barbaras oras absque latina. Neque glorior, quod latine tibi responderim, sed quod barbarus sim, aliquid latine lingwe quamquam vix apud elementa cognosco, imitatus condicionem tuam, cum te sciam eciam scolas latinas non sclawas frequentasse. Neque non gaudeo, quod Bohemus sum, sed veneror litteras, et sapienciam apud nostros karacteres, nisi forte in alto translatum, non legi. Nam, etsi ausim, epistola hec tua vulgaris aut 64  |  Václav Koranda mladší si nad protivníkem „otcovský“ nadhled. Je cenný i pro narážky na Korandovy osobní poměry, jimž jsme se již věnovali dříve. Na závěr žádá Hilarus svého protivníka, aby příště psal latinsky, že mu odpoví. Koranda skutečně odpověděl, ale asi až po delší době. Jeho odpověď je uvedena latinsky psaným lístkem, který si Hilarius nalepil do svého kodexu s opisem dílka a který se dodnes dochoval.279 Koranda se zde zmiňuje, že reaguje na traktát, který dostal na Nový rok (roku 1464), a uvádí, že jako laik je více zaměstnán než Hilarius, a proto mu sepsání odpovědi trvalo déle.280 Ve svém spisu se jej prý nechce dotknout a rád se nechá poučit. Jak vyplývá z dalšího, toto captatio benevolentiae, jemuž samotný obsah spisu příliš neodpovídá, bylo motivováno především tím, že Hilarius jako formálně vzdělanější a výše postavený činitel se cítil být Korandovým traktátkem uražen a v Korandově až urputném tónu právem spatřoval útok na svou osobu i důstojnost, proto na svého odpůrce žaloval před králem. To mohlo být i důvodem opožděné Korandovy odpovědi, neboť možná čekal, až králův hněv pomine. V samotném traktátu Koranda uvádí, že jeho lístek byl původně určen Václavu Křižanovskému a že neví, proč odpovídal sám Hilarius. Protože ten se do diskuse takto vmísil, může si Koranda zvolit způsob zápasu včetně jazyka, a volí si češtinu. Uběhlo ostatně mnoho let od doby, kdy opustil školy, a latinsky už pozapomněl.281 Píše kvůli poučení laiků, kteří se Hilariovi budou smát. Koranda zvolil jako jazyk svého textu češtinu, aby se prý vyhnul dvojznačnostem a nevhodnému užití synonym. Na výtku, že proti Hilariovi psal žlučovitě, odpovídá, že je laik a Hilarius se mu prý vysmívá za záměnu latinských slov. Kromě toho od něho pražský kanovník jako od laika a od lidu (tím míní čtenáře polemiky) žádá znalosti z astronomie, matematiky, medicíny a přírodovědy. Koranda si klade poměrně vysoký cíl: chce obrátit k pravdě nejen Hilaria, ale i ostatní příslušníky katolické strany. Po tomto latinském úvodu přechází Koranda do mateřského jazyka. Hilarius se prý odchýlil od tématu, když píše o kohoutovi na Týnském kostele a o dalších nesouvisejících věcech. Korandy se navíc osobně dotkl, když jej přirovnal k čarodějníkovi. Koranda uvádí, že mu šlo o to, aby skrze podobenství a pohádky v jeho otázkách lidé poznali Kristovu pravdu. Několikrát zdůrazňuje, že není knězem a že protivník by jako kněz měl být ex latino venit, aut in eo concepta et hanc vulgarem enixa est. T. Kalina (ed.), Hilaria Litoměřického duplika, s. 8–9. 279 Srov. Přílohu 4, č. 2. 280 Ego tamquam laicus multo pluribus quam vos occupatus et ignarus protraxi longius vestro tempore, non imputetis, cum et vos morulam feceratis in responso. KMK, sign. N 58, fol. 84r. 281 Questiuncule mee parvule due sunt per me destinate magistro Krzyžanowsky, qui laycorum doctor et predicator existit. Vos tamen nescio quo ductus spiritu ipsas in solucionem recepistis et me vobiscum in duellum sumpsistis et provocastis. Qua ex causa iure habeo eleccionem in hoc duello eligere in modum duellandi ydiomate, videlicet materno vel latino. Eligo igitur maternum et elegi ex causa pretacta et alia, quia licet, ut scibitis, frequentaverim scolas non slawas, sed latinas, tamen quia tempus bene XLIIorum annorum transiit, ut ipsas postposui, et quitquid fuit in me latinitatis, per campos, curias et sulcos disseminavi. KMK, sign. N 58, fol. 85r. Polemika s papežem a českými katolíky   |  65 pokorný. Kanovníkovou motivací ostatně jsou prebendy a dobré živobytí. Katolíci se staví proti Kristu a svaté církvi, dokonce proti papeži Evženovi i basilejskému koncilu, kteří sjednali kompaktáta, a nepatřičně se vychloubají ku pohanění všemu království a jazyku českému.282 Uzavření kompaktát přitom podle něho někteří katoličtí šlechtici přivítali z prestižních národních důvodů.283 Na Hilariovu poznámku, že není jasné, co Koranda chtěl svými otázkami říci, odpovídá, že nemůže dopodrobna odpovídat, protože je zaměstnán svým povoláním, službou svému pánovi. Ten by se na něho opět rozhněval, že nerespektuje Hilariovo postavení.284 Vzhledem k formulaci a jejímu kontextu je pravděpodobné, že Koranda snad zastával nějaký úřad na Starém Městě pražském či byl dokonce přímo v královské službě. Podle Korandy není pravda, že by Hilarius otázkám neporozuměl; z jeho spisu se prý naopak zdá, že jim porozuměl dobře. Na výtku, že se má Koranda mírnit, odpovídá, že Hilarius se má přidržet pravdy jako zamlada, když byl utrakvistou. Dal potom však přednost hmotnému prospěchu a nyní drží dvojí nebo trojí kanovnictví.285 Potom se Koranda vrací k otázkám, o něž se přeli. Po obhajobě svých tvrzení z předešlého listu přechází Koranda do útoku. Dotýká se údajně neuspořádaných poměrů na Hradčanech, tedy v sídle kapituly, kde prý bují tancové, kostky, frejové a jiní neřádové mnozí zjevní i po jiných vašie zprávě v duchovenství městech nevěstky.286 Přitom s kališníky zacházejí katolíci údajně hůře než s nevěstkami: haní je, nechtějí je pochovávat a podobně. Hilarius se může bránit tím, že není vládcem Hradčan, přesto chtěl Korandu zostudit u krále.287 Korandův útok na kapitulu je velmi nevybíravý, protože její členy přirovnává k modlářům.288 Uvádí i to, že proti uctívání šlojíře Panny Marie na Pražském hradě musel zasáhnout katolický administrátor pražského arcibiskupství Prokop z Kladrub.289 Šlojíře a obrazy pak dává do ostrého kontrastu k božímu zákonu. Na chvíli se 282 KMK, sign. N 58, fol. 86v. 283 Neviete-li ale vězte, že sú mnozí páni lajkové byli krve božie nepřijímajíce i jsú ještie, že sú se radovali, že jest jazyk český v tom pohaněn pro krev Kristovu nezuostal. KMK, sign. N 58, fol. 86v. 284 Bych na každú zvláště vaši řeč vám odpoviedal, jsem službú pána svého zaměstknán, živnosti své opatrnosti načas obecnými, také druhdy i súsedskými a s jinými, sem se o to netázal. Abych se tázal a naučením jich tobě odpoviedal, rozhněval by se i jako prve řka, že ani řemesla tvého ani umění ani úřadu sem se nezastyděl. KMK, sign. N 58, fol. 86v. 285 Podle kolofonu v rukopisu KMK, sign. C 74, byl Hilarius pražským a vratislavským kanovní- kem. 286 KMK, sign. N 58, fol. 87v–88r. 287 Snad dieš, že Hradčany nevládneš. A ty Prahú méně vládneš, avšak si nás chtěl ku pánu našemu ostuditi. KMK, sign. N 58, fol. 88r. 288 Milý mistře, proč kapitoly pohanské modlářských chrámuov sú se protivili apoštoluom božským a učedlníkuom svatým? Moc měli, že kapitoláni, bylo mnoho jich, byli zlí, modláři byli, tiem svých užitkuov, ziskuov hleděli, dobré tupili, trápili, bili i mordovali. KMK, sign. N 58, fol. 88r. 289 K úctě ke šlojíři Panny Marie v Čechách srov. M. Šroněk, The Veil of the Virgin Mary. Relics in the Conflict Between Roman Catholics and Utraquists in Bohemia in the 14th and 15th Centuries, Umění 57, 2009, s. 118–139. 66  |  Václav Koranda mladší vrací k tématu ptáků, ale nakonec odbíhá opět ke kanovníkům. Předchůdci kanovníků byli často nepřiměřeně štědře zajištění. Koranda si nemyslí, že by kněží neměli vlastnit majetek, a domnívá se, že by měli být skromní.290 K tématu poslušnosti zařadil do druhé části listu delší pasáž, v níž se projevuje radikální, mohli bychom říci lupáčovská ekleziologie,291 která vzdáleně upomíná i na Petra Chelčického. V souvislosti se zmínkou o poddanosti neřádné moci je tu zdůrazněno, že svatý Petr zbloudil a že mnoho papežů bylo nehodných svého titulu a na papežský trůn dokonce dosedla papežka Anežka-Jana. Papež se povýšil nad císaře a církev, která přijala světskou moc, tím byla na duchovní rovině velmi oslabena.292 Hilarius sám chce být nade všemi, Koranda by ale přesto mohl ukázat na různé zjevné hříšníky kolem jeho osoby. Jednoho má u svého soudu; kdyby to mělo smysl, ukázal by i na další. Na závěr si přeje, aby spolu vycházeli v dobrotě a lásce. Je evidentní, že Hilarius i Koranda proti dohodě, kterou mezi sebou uzavřeli, rozšiřovali tematický záběr svých textů a nedrželi se výhradně ptačí alegorie. Texty obou, a zvláště první Korandův, jsou navíc zatíženy osobními urážkami a výčitkami. Koranda připomínal Hilariovi i jeho utrakvistickou minulost. Odpovídá to Korandově snaze ukázat svou výmluvnost a porazit protivníka rétoricky dobře volenými argumenty. Hilariovi, soudě podle jeho reakcí, takový způsob polemiky, který byl bližší spíše univerzitním disputacím a oba protivníky stavěl naroveň, nebyl příliš sympatický. Navíc při alegorickém způsobu argumentace byla teologická problematika, která byla skutečným pozadím sporu, z podstaty věci řešena až v druhém plánu. Hilariovi mohlo být nepříjemné i to, že není teologem; na univerzitách v severní Itálii studoval církevní právo. K trpkému pocitu z polemiky mohlo přispět i to, že Koranda měl Hilariovi za zlé také špatné citace Písma. Pražský kanovník takový způsob polemiky pokládal za ponižující a odpovídal podobně. Pokud jde o volbu jazyka, Hilarius svým důrazem na latinu tlačil spor do abstraktní, akademické roviny a vedle samotného obsahu vyzdvihoval formu, tedy dobře napsaný latinský text. Naopak Koranda měl zřejmý zájem na tom, aby své argumenty vyjádřil česky, protože chtěl oslovit především vrstvy, které latinu neovládaly, ale byly schopné recipovat alegoricky zaměřený spis v češtině. 290 K předkuov vašich skromnosti, z nichžto nejeden měl pět, šest, deset, nébrž XVII obrokuov a jeden, jenž toliko měl tři sta kop platu, neslul kanovník než kanovníček. Ale domnievám se, že mnie­ti budeš, bychť lhal. Za to mám, že v registrách aneb v aktech vaších[sic] nětco by toho shledáno mohlo býti a ješče bezmál i živými lidmi některé ty skromnosti mohly by okázány býti. […] Nebeř sobě, bych chtěl tiemto, aby kněží nic neměli, ale vedle slušnosti každého a povýšenie potřeby aby v tom v skrovnosti obývali. KMK, sign. N 58, fol. 89r. 291 Srov. O. Halama (ed.), Spis „De Ecclesia“ Martina Lupáče z doby poděbradské, Theologická revue 75, 2004, s. 420–435, zejm. s. 427–428. 292 Když se vikář chudého pána netoliko srovnal s ciesařem, ale vyvýšil nad ciesaře, biskupové, preláti s králi a kniežaty zrostli v zbožie světském, zchudli velmi v duchovním. KMK, sign. N 58, fol. 91v. Polemika s papežem a českými katolíky   |  67 Disputace před králem a průpovědi proti Joštovi z Rožmberka Tehdejší polemiky katolíků a  utrakvistů vyvrcholily ve  slavné disputaci před králem, která se uskutečnila na začátku února 1465.293 Koranda, i když nebyl hlavním mluvčím utrakvistů (tím byl Jan Rokycana), se jí aktivně účastnil. Podle dochované zprávy o jednání nařkl Hilarius hned na začátku čelné utrakvisty Jana Rokycanu, Václava z Dráchova a také Korandu, že dříve přijímali podjednou.294 Koranda se proti tomu jako jediný z obviněného trojlístku bránil, ale Hilarius a plzeňští měšťané prý na svém tvrzení trvali a chtěli se s Korandou konfrontovat. Je tedy patrné, že Koranda, který se psal z Nové Plzně, měl k městu přímé vazby. Dále ve zmíněném dokumentu nacházíme zmínku o tom, že Václav Koranda přečetl před králem text s tvrzením, že – jak je uvedeno v kompaktátech – celý Kristus je přítomen při podávání pod každou ze svátostných způsob, ne tedy jen Kristovo tělo v chlebu a krev ve víně. Koranda uvedl, že prý o správnosti tohoto pojetí přesvědčil mnoho lidí, kteří o tom dříve smýšleli nesprávně.295 Vzrušené události související s věroučnými disputacemi, ale také s formující se opozicí proti králi Jiřímu, přiměly vratislavského biskupa Jošta z Rožmberka, aby v roce 1465 napsal královně Johaně z Rožmitálu (přesné denní datum není známo) a po světiem Jiří (tedy po 24. dubnu) také samotnému králi.296 V listu královně, který Josef Truhlář charakterizoval jako „politické aforismy časové“,297 je na prvním místě zdůrazněna potřeba jednoty království, jíž by se mělo docílit skrze jednotu s římskou církví. Jinak nadále budou Češi bojovat mezi sebou k posměchu cizinců. Dále se pisatel vyslovoval proti antagonismu pánů a rytířů a v závěru si neodpustil invektivu proti prostému lidu. Rozporoval i utrakvistickou rituální praxi. Po věroučné stránce zde zaznívají stejné argumenty jako v rozpravě před králem, jež se uskutečnila o dva měsíce dříve. Na druhý ze spisů, v němž se pojednává zejména o věroučných záležitostech, odpověděl zřejmě sám Koranda.298 Protivníkovy argumenty odmítl s  tím, že přijímání podobojí má oporu v  ustanovení samotného Krista, i v praxi apoštolů,299 jmenovitě Petra a Pavla, a také prvotní církve. Na basilejském koncilu byl ostatně tento úzus potvrzen a přijímání podobojí bylo vyhlášeno za užitečné a spasitelné. Na obecné rovině se sluší více 293 K ní srov. naposledy se shrnutím staršího bádání B. Zilynská, Hilarius Litoměřický a Václav Křižanovský versus Jan Rokycana o Hromnicích 1465, in: Poděbradská éra v zemích České koruny, edd. Martin Šandera – Zdeněk Beran, Praha 2016, s. 98–104. 294 Hilarius Litoměřický, Disputatio, s. 16. 295 Tamtéž, s. 54–55. 296 List královně: Manualník, s. 203–205, list králi: Manualník, s. 205–207. 297 Manualník, s. XXI. 298 Srov. Přílohu 4, č. 4. 299 Pisatel ponechává nerozhodnutu spornou otázku, zda apoštolové byli kněží. 68  |  Václav Koranda mladší poslouchat Boha než lidi. Zatímco Jošt ve svém listu zdůrazňuje především národní identitu, když hovoří o prospěchu království a negativně hodnotí rozpory mezi stavy, Koranda se tentokrát soustřeďuje spíše na akcentaci utrakvistických věroučných specifik. V témže roce po 27. prosinci, asi měsíc po ustavení Zelenohorské jednoty, poslal Jošt králi Jiřímu Třinácte šprochuov vagovských, v nichž gnómickou formou glosoval soudobé události.300 Vyzdvihuje moudrost, vyslovuje se proti náhlému hněvu, mluví o strachu, štěstí a naráží i na politiku krále Jiřího: Kdež kněžie a ženy šaffují, obecně přemistrují; nebť jest staré příslovie: nebývaj tu hostem, kdež pleš a vrkoč vládne mostem. Koranda ve své Odpovědi na nešprochy Klímy z Prudenic přistoupil na protivníkovu strategii a reagoval podobnými gnómickými průpovídkami.301 S narážkou na osobu protivníka zdůraznil, že nejškodlivější je domácí nepřítel.302 V poděbradském období se Koranda, který měl asi blízko ke královskému dvoru, na utrakvistické straně účastnil demonstračních akcí, ať už se jednalo o disputaci před králem nebo odpovídání na manifesty vratislavského biskupa určené králi a královně. V této době se ještě důsledně držel náboženské argumentace. Listy Wolfgangu Rabenstainovi proti mnichům Z doby o něco pozdější pocházejí dva Korandovy listy proti mnichům.303 První z nich je adresován hloupému mnichovi v Budějovicích.304 Podle Korandova vlastnoručního přípisu v závěru vznikl roku 1467, v době války za Jiřího z Poděbrad.305 Druhý z listů, proti pokryteckému mnichovi,306 není datován, ale ze souvislostí zmíněných v textu je jasné, že navazuje na první list a je určen stejnému příjemci. V textu se objevuje jeho křestní jméno, zmínka o tom, že je mistrem, příslušnost k dominikánskému řádu a to, že působí v Budějovicích. Na základě těchto údajů je jisté, že jejich adresátem byl Wolfgang Rabenstain (uváděný v pramenech též jako Rabenstein) z Vídně. Tento dominikán vystudoval svobodná umění a teologii na vídeňské univerzitě. V roce 1472 už byl zřejmě delší dobu mistrem svobodných umění a požádal o licentia doctorandi na teologické 300 Manualník, s. 211. K celé diskusi srov. P. Spunar, Břemeno smíchu?, in: Husitství – reforma- ce – renesance. Sborník k 60. narozeninám Františka Šmahela, sv. 2, edd. Jaroslav Pánek – Miloslav Polívka – Noemi Rejchrtová, Praha 1994, s. 673–679. 301 Srov. Přílohu 4, č. 5. 302 V manuaáníku nalezneme ještě jednu odpověď na tento spis, stejně jako odpověď na jiný text Jošta z Rožmberka: srov. Přílohu 4, č. 6, 7. 303 Srov. Přílohu 4, č. 9, 10. 304 Cuidam insulso monacho in Budieyowicz. MZA, sign. Cerr II, č. 5, p. 5. 305 Anno 1467 infra prelia tempore regis Georgii. Cerr II, č. 5, p. 9. 306 Contra monachum quendam, yppocritam malignum. Cerr II, č. 5, p. 28. Polemika s papežem a českými katolíky   |  69 fakultě a působil též jako kazatel a vikář převora v dominikánském klášteře v Českých Budějovicích. Doložen je zde v roce 1481; možná vykonával i funkci inkvizitora.307 Je zřejmé, že z Českých Budějovic, jež byly vedle Plzně důležitým katolickým centrem za druhé husitské války, se šířily ideje, na které utrakvisté, a mezi nimi i Václav Koranda, přímo cítili povinnost reagovat. Z  textu vyplývá, že Korandovo první psaní je reakcí na  dva dřívější dominikánovy listy. Začíná osobním útokem: napomíná protivníka, že se prohřešil proti zákonům gramatiky, když udělal chybu v pádu v latině a že ignoruje dětské základy (puerilia rudimenta), ačkoliv studoval ve Ferraře a v Paříži. Toto sebevědomí je v dosti příkrém rozporu s tím, jak si Koranda o několik let dříve psal o své znalosti latiny s Hilariem Litoměřickým.308 Mnich se prohřešil ostatně nejen proti gramatice, proti rozumu, proti zákonu božímu, proti praktickému rozumu (contra facultatem practicam), ale i proti náboženství. Pokud jde o věroučný obsah listu, Koranda rozehrává široký repertoár argumentů, z nichž bude při podobných příležitostech těžit i v budoucnu. Ustanovení římské církve či papežů, jež větší část světa neuznala, odporují božímu zákonu a svatému Písmu. Zmiňuje také papežku Anežku a uvádí, že praxe papežů byla v příkrém kontrastu s praxí apoštolů a prvotní církve. Obecná církev je – v rozporu s míněním katolí- ků – přítomna na celém světě. Velmi bohatá a vyhraněná je argumentace proti mnichům, jejichž chování srovnával s principy prvotního mnišství. Podle Kristova nařízení se mniši mají všeho vzdát, dnes to ale nedodržují. Mnich (monachus) znamená solitarius, tedy „osamocený“, ale mniši přesto žijí pospolu, a vůbec je pro ně charakteristické pokrytectví. Ve druhém z listů se konstatuje, že mnich Wolfgang neuznává, že by církev byla rozšířena po  celém světě. Koranda v  textu hájí utrakvismus a znovu se silně vymezuje vůči mnichům, římskému papeži (označuje jej za „pouhého člověka“) a také vůči všem obyvateům Českých Budějovic. Podle Korandy není jeho odpůrce křesťan, ale antikrist. 307 V.  J.  Koudelka, Zur Geschichte der böhmischen Dominikanerprovinz im Mittelalter I, ­Archivum fratrum praedicatorum 25, 1955, s. 75–99, zde s. s. 82, 90; Týž, Zur Geschichte der böhmischen Dominikanerprovinz im Mittelalter III, Archivum fratrum praedicatorum 27, 1957, s. 39–119, zde s. 109. 308 Teoreticky mohl Korandovi s latinou vypomáhat utrakvistický humanista Šimon ze Slaného, který studoval v Itálii. Vzájemně se znali a půjčovali si knihy, Šimon dokonce napsal vlastní verzi řeči před papežem pro audienci v roce 1462, nakonec ale do Říma neodjel a Koranda přednesl svůj vlastní text. Srov. R. Urbánek, První utrakvistický humanista Šimon ze Slaného, LF 65, 1938, s. 200–228, 335–347. 70  |  Václav Koranda mladší Polemiky v době druhé husitské války: Hanuš z Kolovrat Z doby druhé husitské války pochází také Korandův obsáhlý latinský list Hanušovi z Kolovrat, který tehdy pobýval v Plzni. Datovaný je v Rokycanech roku 1467.309 Šlechtic Hanuš II. z Kolovrat († 1483) se po smrti své manželky nechal v roce 1467 vysvětit na kněze. Vzápětí se stal pražským kanovníkem, později také kapitulním proboštem a v roce 1469 administrátorem pražského arcibiskupství. Funkci zastával do roku 1481 společně s Janem z Krumlova, poté s Václavem z Plané.310 V době válečných střetnutí pobýval s kapitulou v Plzni. Dochovala se celá řada listů, které psal v souvislosti s vykonáváním svého úřadu.311 Je známa jeho odpověď na list Jiříka z Poděbrad, v němž mu český král vysvětloval své činy z doby druhé husitské války. Hanuš mu poměrně stroze odpověděl, že má poslouchat papeže a svatou církev, nikoliv husitského arcibiskupa Jana Rokycanu a další, kteří mu dávají jen špatné rady.312 Nedlouho poté jako administrátor pražského arcibiskupství vydal listiny o papežské klatbě na Jiřího z Poděbrad a interdiktu určené katolickému kléru.313 Když byl později interdikt ještě zpřísněn, informoval o tom představené katolických církevních institucí.314 Z dalších odeslaných listů vyplývá, že se u světských i duchovních představitelů v okolních zemích zasazoval o dodržování hospodářské blokády proti husitům.315 Usiloval rovněž o to, aby byl Matyáš Korvín uznán katolickým klérem za českého krále.316 Jeho agilita byla ale později vyvážena umírněností: po smrti Jiřího z Poděbrad radil jako jeden z mála Matyášovi zdrženlivý postup proti utrakvistům. Mezi Korandovými latinskými listy z této doby je psaní určené Kolovratovi jednoznačně nejdelší, v rukopisu kvartového formátu zabírá necelých čtrnáct stran. Z textu plyne, že Koranda odpovídá na Kolovratův list, který 309 Srov. Přílohu 4, č. 12. List má rukopisný nadpis Hanussio Kolowrath infra prelia Plzne manenti tempore regis Georgii, u něhož je uveden monogram Václava Korandy zřejmě jako označení autorství. 310 K němu srov. A. Podlaha, Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praelatorum et canonicorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, Pragae 1912, s. 95–100; J. Macek, Víra a zbožnost, s. 174–175; A. Mařík, Administrátoři, s. 321–322, 340, 342, 346; K. Boldan, Bibliofil Hanuš z Kolovrat († 1483), in: Pater familias. Sborník příspěvků k životnímu jubileu Prof. Dr. Ivana Hlaváčka, ed. Jan Hrdina, Praha 2002, s. 97–114. 311 Mnoho z  nich otiskl Tomáš Pešina z  Čechorodu, Phosphorus septicornis, Pragae 1673, s. 266–303. Další listy obsahuje rukopis uložený v archivu pražské kapituly pod signaturou VI-7, který obsahuje Hanušovy zápisy z let 1469–1471, v tom i jeho politickou korespondenci. K rukopisu srov. naposledy A. Mařík, Administrátoři. 312 T. Pešina z Čechorodu, Phosphorus, s. 281–282. 313 Tamtéž, s. 282–283, listina z 20. 8. 1469. 314 Tamtéž, s. 283, listina z 27. 2. 1470. 315 Tamtéž, s. 284–285. 316 Tamtéž, s. 298, Řezno, 12. 8. 1471, 18. 8. 1471. Polemika s papežem a českými katolíky   |  71 se zřejmě nedochoval.317 V úvodu velmi tvrdě útočí na adresátovo nově nabyté postavení preláta, když píše, že Hanuš získal kněžství panteřím skokem a uzurpoval si církevní úřady. Na výtky, které se týkají jeho osoby, prelát neodpovídá. Chce mír, ale Kolovrat si proti němu vymýšlí pomluvy a osnuje intriky u Korandova pána.318 Pozoruhodné je, že Kolovrat měl údajně nařknout Korandu z podvodně získaného kněžství a vedle toho také z loupeže a hereze.319 Přitom ještě o několik let dříve Koranda až ostentativně zdůrazňoval, že je laik. Vzhledem k tomu, jak obtížné bylo pro utrakvisty získat kněžské svěcení, je jen velmi malá pravděpodobnost, že by Koranda vůbec mohl být v průběhu této krátké doby vysvěcen. Navíc nikde, ať už se jedná o vyprávěcí prameny nebo o písemnosti utrakvistické konzistoře, není zmiňován či oslovován jako jako kněz, a ani se tak nepodepisuje. Zdá se tedy, že obvinění nebylo míněno zcela vážně. Kolovratovi podle Korandy chybí vzdělání. Patrně s narážkou na jeho předchůdce, kapitulního děkana Václava z  Krumlova, který byl teolog a právník, uvedl, že nestudoval teologii a právem se zabýval jen málo. Hanuš se prý pyšní cizími díly a píše svým služebníkům mnoho bezduchých spisů, jež mu při jeho nevědomosti mají dopomoci ke slávě.320 Po tomto krátkém úvodu, který měl protivníka v očích čtenářů listu co nejvíce znemožnit, nabídl Koranda nedlouhý výklad proti vznešenosti a urozenosti, který byl zjevně inspirován adresátovým nově nabytým postavením. Bezprostředně následovala obhajoba přijímání podobojí, v níž užil osvědčenou utrakvistickou argumentaci. Byla postavena na tvrzení, že toto ustanovení pochází od Krista, drželi se jej svatý Pavel i prvotní církev a dodnes je 317 Srov. zmínku v samém závěru Korandova listu za datační formulí na p. 28 a výše konstatování, že Koranda podle Kolovrata zavrhuje církevní rity. Na p. 16 je pak uvedeno, že Kolovrat prohlásil Korandu spolu s dalšími utrakvisty za odpůrce křesťanského ritu, poslušnosti a římské církve. 318 Qui te stare existimas, timeas, ne cadas. Hoc fiat, ut modo convenit pro salute, ut prius qualis sis vel fueris, qualiterque saltu pantherino sacerdocium contigeris, te ipsum conscienter discucias quam alios condemnes, ut fidem propositam sigilloque obligatam emancipando redimas, antequam fidem, quorum ignoticia tibi explorare contendas, ut quoque in pretenso usurpatoque temerario munere, prius salem, lucem ac civitatem te conprobes, quibus omnino cares, quam regimen, prefecturamque usurpare pertentes, ad ea, que tibi obiciebantur, nil respondens, ex hoc eo turpi silencio aut meta redargucionis turpissima prostratus obnoxium te constituendo. Cur iam iterum calumnias, sed iniuriosas adversum me, pace potiri volentem, instituis, domini generosi et michi graciosi animum ad me benivolum corumpere moliendo, signum est, quia pacis amator non es. Cerr II, č. 5, p. 15. 319 Ego vero tametsi michi fuerim conscius nil coram deo super inordinate adepto sacerdocio aut latrocinio seu heresi, quibus me pessundas sed nequiter, verum ut mea coram hominibus pateat insoncia, tua ediverso in lucem prodeat contumacia ac illepida ostentacio. Cerr II, č. 5, p. 15. 320 Nec in hiis, cum fere scolaris fueris nullius, theologiam non studueris, in iure capud attriveris minime, sicque sis homo nichili aut tanquam cifra in figuris, per se nichilum constituis, aliorum vero opificiis te, sed imprudenter, exeris gloriosum. […] bella movet cicius, cui desunt cornua, thaurus. Sic et tu, qui cum divinis non imbutus scolasticis, sacram non versatus paginam, nec canonica iura fueris percontatus, tunc audenter quasi pertissimus manum in ambages inmittis multas et insulsas, ut superfluo vanigraphis te in tua ruditate famosum constituas et celebrem. Cerr II, č. 5, p. 15. 72  |  Václav Koranda mladší Opisu listu Hanušovi z Kolovrat, začátek textu (1467). Polemika s papežem a českými katolíky   |  73 zachovává církev východní. Sektáři a heretici jsou naopak katolíci a jejich „jednooká“ víra. Na koncilech v Kostnici a Basileji nedokázali najít žádnou relevantní námitku proti přijímání podobojí jako chvalitebnému zvyku.321 Vlastním jádrem Korandova listu, které tvoří více než polovinu celého textu, je polemika s katolickým pojetím církevních ritů.322 Výklad se vnitřně dělí na kritiku zvyků spojených s vánočními a velikonočními bo- hoslužbami, s přijímáním eucharistie, s primicemi a pohřebními obřady a také s úctou k relikviím. Pozornost je věnována i polibku míru a zejména kropení svěcenou vodou. Katolická církev podle něho slaví příliš mnoho svátků, překračuje boží příkazy a zavedla mnoho lidských tradic a dokonce lidových zvyků. Přitom úcta (cultus latrie) má být prokazována jen samotnému Bohu. Polemika rigorózního utrakvisty je cenná i proto, že nabízí vhled do toho, jak skutečně vypadaly katolické obřady v této době, alespoň tedy v podobě, jak je reflektovala druhá strana. Při příležitosti líčení různých zvyků zažitých tehdy v katolické církvi se Koranda zmiňuje o tom, že Hanuš z Kolovrat si občas zve na svůj hrad Zbiroh přátele obojího pohlaví a kněze z různých far, kteří zde přes míru jedí a pijí.323 Skutečně se dochoval list, byť z doby o něco málo pozdější, kterým Hanuš při příležitosti svého potvrzení v úřadu probošta a administrátora svolal k 3. září 1469 kanovníky na Zbiroh.324 Závěrečná část listu Kolovratovi je věnována pojetí církve a poslušnosti v jejím rámci.325 Korandovou odpovědí na námitky katolíků, že utrakvisté neposlouchají církev, je tvrzení, že celý svět má poslouchat především Krista a jeho nařízení. Koranda zároveň vyjadřuje své přesvědčení o dostatečnosti božího zákona a o tom, že přijímat podobojí je výrazem poslušnosti, protože tento způsob ustanovil Kristus, a církev jej později v rozporu s jeho příkazem změnila na přijímání podjednou. Důvodem, proč se Koranda pustil do polemiky s Hanušem z Kolovrat, byla jistě Hanušova politická aktivita, která spočívala ve snaze o restauraci katolické církevní správy v Čechách. Polemika svědčí o tom, že budoucí správce utrakvistického duchovenstva rozhodně nepodceňoval úřední činnost katolického šlechtice, který se čerstvě stal knězem a později se měl stát i správcem pražského arcibiskupství, byť se ji snažil ve svém listu co nejvíce zesměšnit. Pokud jde o užité argumenty, na rozdíl od své předchozí 321 Cerr II, č. 5, p. 17. 322 Cerr II, č. 5, p. 18–24. 323 Nacto sic eiusmodi spolio auxilioque, sed per violenciam, tunc amicos et amicas vicinos et vicinas et plures ex diversis parochiis convocant sacerdotum. Hii confluendo vesperorum tempore, prosecutis reboatisque vigiliis resolvuntur ad vesperum iocos et ad insolencias edunt, bibunt et rebibunt. Quidam ad fastidium, alii gutturis ad beneficium, ceteri ad usque stupefaccionem. Queque horum antehac incunctanter in Zbiroh noscuntur obtigisse et dominus Hanussius pro iocundo sui solacio subridebat relatorum denunciatu de sero et proinde sole diem dante, quovis abs remorsu consciencie impetrandis pro defunctis veniam missarum dicenciis admittebat. Cerr II, č. 5, p. 21. 324 T. Pešina z Čechorodu, Phosphorus, s. 280–281, list z 28. 8. 1469. 325 Cerr II, č. 5, p. 24–28. 74  |  Václav Koranda mladší polemiky s Hilariem Litoměřickým si dovolil přímo zpochybňovat vzdělání svého protivníka. Z rigorózní utrakvistické pozice kritizoval především okázalost Hanušovy šlechtické reprezentace a pompu katolických církevních obřadů. Spor Hanuše z Kolovrat s Korandou nemá dobovou paralelu, jedině snad v korespondenci olomouckého biskupa Tasa z Boskovic se Ctiborem Tovačovským z Cimburka z roku 1467.326 Ta se ale zabývá téměř výhradně světskými záležitostmi, o kterých naopak u Korandy nenajdeme vůbec nic. List Ondřeji Kulišovi Způsob polemiky s  „odpadlíkem“, který si o  několik let dříve vyzkoušel v listu Stanislavovi z Velvar, určuje i tón Korandova latinského listu z roku 1467 určeného Ondřejovi řečenému Kuliš (Andree appostate dicto Kuliss), v němž poznáváme pozdějšího převora augustiniánů kanovníků v Třebo- ni.327 Začíná citací druhého listu apoštola Petra: Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno.328 V reakci na Ondřejovo rozhodnutí přidat se ke katolické církvi, které mu oznámil svým listem, cituje Koranda v úvodu trochu překvapivě Sókrata a Boethia. Souvisí to zřejmě s Korandovou zálibou v díle Tripartitus moralium Konráda mladšího z Halberstadtu, jež cituje téměř výlučně antické autory, a předznamenává zaměření textu, který je postaven především na morální, přirozenoprávní a národní argumentaci, i když samozřejmě nechybí ani argumenty z oblasti náboženství. Koranda uvádí, že koncily uznaly Čechy a Češi se mohou považovat za vítěze z Basileje, protože Češi a Moravané tam byli prohlášeni za věrné syny církve. Jejich trofejemi jsou buly a pečeti, které se tam podařilo zís- kat.329 Ondřej je sice také Čech, ale špatný, protože zanedbává povinnost 326 Srov. edici listů v Království dvojího lidu, s. 166–175, kde na rozdíl od staršího vydání v Archivu českém 4 nebylo zasahováno do textu. 327 Srov. Přílohu 4, č. 11. K osobě adresáta srov. J. Kadlec, Klášter augustiniánských kanovníků v Třeboni, Praha 2004, dle rejstříku (ke Korandovu listu s. 126). Ondřej je znám jako písař většiny textů v rukopisu Třeboň, SOA, sign. A 19, srov. J. Weber [Kadlec] – P. Spunar– J. Tříška, Soupis rukopisů v Třeboni a v Českém Krumlově, Praha 1958, č. 20, s. 190–211. K těmto opisům srov. R. Urbánek, České dějiny III/3, s. 60–62. S určitou pravděpodobností je možné s Ondřejovou osobou spojit list Petra z Benešova, faráře v Sedlčanech, „odpadlíkovi“ Ondřejovi z roku 1478 hájící přijímání pod obojí způsobou v rukopisu NK, sign. X H 10, ff. 197r–244r, který má slepotiskovou vazbu z pražské dílny. Evidence textu: P. Spunar, Literární činnost, č. 45, s. 185. 328 2. Petrův 2,21. 329 Tota novit Bohemia, noverunt hoc et gentes circumcirca finitime, quod Bohemi victores in Basilea tropheum bullis et sigillis cum insignibus retulerunt et tu hec indigena ignoras. Cerr II, č. 5, p. 11. Polemika s papežem a českými katolíky   |  75 k vlasti.330 Psal Korandovi, že se má vrátit k církvi, ale to není docela dobře možné, protože obecná církev je všude a její hlavou je Kristus. Projevil také špatný postoj k vlasti, národu a jazyku, zradil, chová se ohavným způsobem a nedrží se toho, v čem byl vychován od kolébky.331 Je podezřelý z hereze a jeho pravou povahu vyjadřuje i jeho příjmení, jež je možné vykládat, jako že se kulíš, tedy že se vzdaluje od správné víry k té nepravé.332 Ondřej sice píše, že se znovu připojil k církvi, ale institucionální římská církev rozhodně není ta pravá. Vedle Kuliše zmiňuje Koranda další odpadlíky od pravé, utrakvistické víry: Hilaria Litoměřického, Václava Křižanovského a jakéhosi Jíru (snad Jiřího z Meziříčí)333 a připojuje jejich posměšné charakteristi- ky.334 Útoky na katolíky v závěru listu jsou i na Korandovy poměry velmi ostré.335 List je symbolicky datován v den zvolení apoštola Matěje místo Jidáše, aby tím Koranda dal adresátovi najevo, že v pravé Kristově církvi už pro něho není místo. O Ondřejovi se z listu dozvídáme, že byl Čech, vzdělaný a že patrně byl nebo se měl stát knězem.336 Nebýt zmínky o herezi a o pravé víře, podpořené navíc úvodním citátem, dalo by se říct, že argumenty cílí především k národnímu vědomí adresáta. Souvisí to nepochybně také s domácí válkou, která tehdy v Čechách zuřila. I při zmínce o jednáních v Basileji jsou Čechové chápáni především jako etnikum a ujednání s koncilem jsou interpretována především jako stavovská privilegia. Naopak adresátova identita konvertity 330 Et cum sis Bohemus, utinam [sic pro verum?] tamen finaliter non degener, cur tuam parentem Bohemiam lacessire presumis, equo iure patriam omni facultate debendo tutari, nunquid mente reprobus effectus es aut a memoria deprotenus [?] alienus. MZA, sign. Cerr II, č. 5, p. 11. 331 Tu namque dememor factus tue patrie, tue gentis et tui lingwagii, unde sumsi[s]ti sobolem, ubi adoluisti et quibus non pauca matrimonio tempora comunicasti. Effectus es omnium pretactorum persecutor rabidus, inprobus, hostis et ad nocendum scandalosissimus, quia familiaris, quid exinde nichilum nisi proditor patrie equissime nuncupandus. Cerr II, č. 5, p. 12. 332 Qua de re tuo fatante natalicio cognomentum, quo Kuliss diceris, ab ipsa re de malo in peius gradiendo, id est že se kulíš, pertinentissime possides contractum. Cerr II, č. 5, p. 12–13. 333 Srov. F. Šmahel, Počátky, s. 62. 334 Pluribus iam hiis pro diebus nuper emigratis visum est et auditum patulo taliter tu insanis, qualiter apostatantibus uti Hilarius Vopice, Wenceslao Křivonosice et Girdoni Kurvice, qualia contigerunt, nec tibi, nisi menti renuncies, alienum est, quam horrendis cladibus et quam alteri velut canes turpius hoc de seculo absorptum ire iusto dei iudicio sunt coacti. Cerr II, č. 5, p. 13. 335 Pereat memoria eorum cum sonitu, pereant et alii declinantes in obligaciones, quas adducet dominus cum operantibus iniquitatem, ut dies leti et domino placidi in Bohemia inveniantur. […] qui lege dei contempta honore patrie postposito in devia convertisti, hinc inter sectam suburbanis ex inferni per preceps venisti. Cerr II, č. 5, p. 13, 14. 336 Singula pretactorum aut ambicio aut cenodoxia aut avaricia seu petulancia traxit devia in aspostatica, euge, tibi, ach etroclite Kulissi, tibi, quod non in uno premissorum, sed in universis infandissime indulsisti. Enim vero nunquid non veritatem dei limpidam tractatam a cunabulis infictas nenias cancrisando comutasti, nonne ut liberiori fruaris, quam tibi vetitum erat et quam ordo sacer expostulat presbiterii, insolencia in tabernis cum pincernis inter insolentes precipitasti. Nonne sicut inante sicut et nunc turpis questus gracia alter veluti equorum mango mercibus te curiose implicasti et nonne, ne sufferaris in tuis tam liberarum quam coniugatarum pollutis amplexibus stupefactus profugisti et ubi sine quavis erubescencia aperta meretriciorum ianua in illis redundes usque ad summum. Iam aperte in te completur illud Scripture divine: Peccatum peccavit Iuda, ideo instabilis factus est. Similiter illud vinum et mulieres faciunt apostatare a Deo. Cerr II, č. 5, p. 12. Scolas petendo forsan explorasti. Cerr II, č. 5, p. 10. 76  |  Václav Koranda mladší ke katolicismu postavená na tom, že se znovu připojil ke katolické církvi, je popírána. List Tobiášovi do Plzně Jak už jsme uvedli výše, pravděpodobně také z doby druhé husitské války (tempore bellorum) pochází Korandův latinsky stylizovaný list jakémusi Tobiášovi do Plzně,337 v němž si stěžuje na nepřiměřenost církevních klateb proti odpůrcům katolíků, jež je prý nepříjemná i samotné katolické straně.338 Koranda zde v kontrastu k tomu, co přibližně ve stejné době psal Ondřeji Kulišovi, udeřil na strunu tolerance a vzájemnosti, když tvrdil, že všichni jsou křesťané, spojuje je jeden křest a stejně tak jsou příslušníky jednoho národa a liší se pouze v tom, že (ne)zastávají určité články víry; současné boje a jejich nešťastné důsledky přitom nikomu neprospívají. Josef Truhlář vyznění dopisu charakterizoval slovy: „Celý list psaný upřímným Čechem Čechovi, jak výslovně dotčeno, dýše zármutek vlastenecké duše nad pohromami bratrovražedného boje velmi dojemně.“339 Ohledně upřímnosti si ovšem jistí být nemůžeme. Spíše se zdá, že Koranda často svou rétoriku přizpůsoboval politickému záměru, který právě sledoval. V době administrátorství: Jan Markolt a Marco Barbo Určitý přelom v Korandově úřední kariéře nastal v roce 1471, kdy se z držitele blíže neznámého úřadu stal administrátorem utrakvistického duchovenstva. Jeho aktivita proti katolíkům až do roku 1489, kdy v tomto úřadu pravděpodobně skončil, byla poměrně nevýrazná. Naopak v letech 1489 a zejména 1493 dosáhla svého vrcholu. V podobném duchu jako zmíněné psaní Ondřeji Kulišovi se nese latinský list knězi Janu Markoltovi chystajícímu se přidat ke straně podjednou, který vznikl patrně brzy po roce 1470.340 Vzhledem k obecnému až stereotypnímu charakteru tohoto listu není možné říct o jeho obsahu a adresátu nic určitějšího. Z roku 1473 pochází latinský list Marku Barbovi, papežskému legátu, který tehdy pobýval na jednání v Opavě, kde se řešila mimo jiné možnost 337 V rukopisu je přípisek ad P[l]znam, který se v níže uvedené edici neobjevuje. 338 Srov. Přílohu 4, č. 13. 339 Manualník, s. XIII. 340 Srov. Přílohu 4, č. 15. Polemika s papežem a českými katolíky   |  77 opětovného sjednocení Čechů s katolickou církví.341 Odesilateli byli mistři a kněží pražských měst, ale tím, kdo list koncipoval, byl nepochybně Koranda, který si jej také zapsal do jednoho ze svých kodexů. Ačkoliv je text v rukopisu nadepsán poněkud hanlivě chocholauš z čepeří holicí, jeho tón není konfrontační. Jedná se o diplomatickou korespondenci, která je reakcí na skutečnost, že legát znemožnil svěcení českých kandidátů na kněze. Proto mistři a kněží projevují svou dobrou vůli a uvádějí, že legace má vést k míru. Upozorňují na to, že Čechům po stránce víry nic nechybí, protože přijali boží zákon, vyjednali kompaktáta a basilejský koncil potvrdil články, které předložili předchůdci odesilatelů. Na obecnější rovině je psaní obratnou apologií kalicha a kališnické církve. List králi Matyáši Korvínovi Dalším důležitým Korandovým spisem je koncept latinského omluvného listu králi Matyáši Korvínovi z 28. září 1483 napsaný jménem mistrů a kněží z pražských měst, kterým hájí utrakvistický převrat uskutečněný v Praze.342 Jak se v listu, jehož tón je velmi osobní, uvádí hned na začátku, rozšířily se lživé pověsti (rumores falsi), a proto odesilatelé chtějí uvést tyto nesprávné informace na pravou míru. Uvádějí, že utrakvisté trpěli a snášeli různé ústrky, a nakonec katolíci dokonce připravili povstání, jehož cílem bylo utrakvisty v konkrétním termínu pozabíjet, a to včetně mistrů a kněží.343 Na tuto hrozbu utrakvisté odpověděli silou a přemohli je. O negativních úmyslech přemožených protivníků mluví také svědecké výpovědi mezitím už popravených katolíků. V listu se zdůrazňuje, že duchovní i světští představitelé katolické strany se dopustili skutků proti našemu náboženství, našim privilegiím a kompaktátům, a proto bylo nutné je neprodleně potrestat.344 Zmíněn je i nešťastný osud utrakvistického kněze Michala Poláka a na závěr je uvedeno, že utrakvisté udělali pouze to, co jim dovolují jejich práva a posta- vení.345 Proti králi Vladislavovi neudělali nic, naopak jim leží na srdci blaho 341 Srov. Přílohu 4, č. 17. K osobě legáta, jeho diplomatické činnosti a písemnostem srov. A. Kalous, Plenitudo potestatis in partibus? Papežští legáti a nunciové ve střední Evropě na konci středověku (1450–1526), Brno 2010, s. 245–284, a naposledy se shrnutím starší literatury Z. Hledíková, Jednání, s. 97, pozn. 1. 342 Srov. Přílohu 4, č. 26. 343 Crevit namque malignorum malicia; tantum quoque illorum aucta est execrabilis nequicia, ut in nostra cella enses iam pararent acutissimos, statuerentque tempus et diem, quo illos in capita nostra nec non magistrorum et sacerdotum nostrorum ponerent furiosa impietate. Manualník, s. 132. 344 Quia vero et in religionem nostram agebantur antehac plurima, item contra privilegia nostra et compactata, hereticacionis obprobria tam per spirituales quam per quosdam seculares, eos, quoad potuit, servata modestia castigavimus indilate. Tamtéž, s. 133. 345 V této souvislosti je možné uvést, že Koranda je podle všeho autorem veršů, které oslavují mučednickou smrt Michala Poláka. Srov. Příloha 4, č. 27. 78  |  Václav Koranda mladší pražských měst a Českého království. Mistři a kněží se na uherského krále, který se o dění v Praze aktivně zajímal, obraceli pravděpodobně z důvodu legitimizace převratu a zdůvodnění postupu pro zahraniční panovníky. Podle přípisu v rukopisu byl stejný text poslán i míšeňskému vévodovi.346 Je až zarážející, že od čelného představitele utrakvistického duchovenstva pochází argumentace, která takto otevřeně hájí násilí. O konkrétních činech, ke kterým při bouřlivých událostech roku 1483 došlo, svědčí zejména zprávy pocházející od  zástupců postižené strany.347 Koranda jako by nebral v úvahu křesťanské milosrdenství a snahu řešit konflikty smírně. Viděli jsme ale už na jeho starších spisech, že své protivníky z řad katolíků, pokud bychom vzali vážně jeho vyjádření, nepovažoval za křesťany. Přitom ve výše zmíněném listu Tobiášovi do Plzně Koranda zřejmě jen utilitárně použil opačnou argumentaci, tedy že všichni, utrakvisté i katolíci, jsou přece křesťané. Toto vyhrocené pojetí blízké sektářské mentalitě, jež se jistě vyskytovalo na obou znepřátelených stranách, umožnilo výbuch násilí v roce 1483. Ačkoliv to není doloženo jinak než výpověďmi mučených a později popravených katolických konšelů, je pravděpodobné, že pokud by utrakvisté nepřistoupili k násilnému potlačení svých protivníků, dříve nebo později by tak učinila druhá strana. Přesto je možné považovat odklon od zdůrazňování křesťanského milosrdenství za projev zesvětštění české utrakvistické církve. Není divu, že následovníci Petra Chelčického se jistě také v reakci na tyto události rozhodli násilí zcela odmítnout. Listy do Itálie Z doby,kdyv ČecháchpobývalbiskupAugustinLuciani,tedyz let­1482–1493, pocházejí latinské listy pražských mistrů šlechtici Galeottovi I. Picovia jeho choti do severoitalské Mirandoly, kde biskup dříve působil.348 V listu se především vyvracejí pomluvy proti kališníkům šířené v Itálii a konstatuje se v něm, že utrakvisté jsou křesťané, kteří uznávají boží zákon.349 Dopis Galeottově manželce je obsahově podobný, argumenty i styl listu jsou však mnohem důraznější.350 Z Čech prý přišli falešníci a pomluvili naše náboženství 346 Srov. též V. V. Tomek, Dějepis X, s. 48–49, který zmiňuje tyto listy a také psaní Vokovi z Rožmberka z 25. září a údajně nedochovaný list králi. Český list králi Vladislavovi z 24. září s velmi podobným vyzněním se ovšem dochoval, srov. Staré letopisy české z rukopisu křižovnického, s. 294. 347 Srov. F. Šmahel, Epilog, s. 99–140. Stížnosti katolíků jsou obsaženy především v textu Passio Pragensium. Srov. též další, nově objevenou latinskou verzi tohoto textu, kterou si zapsal do jediného dochovaného rukopisu snad františkán Pavel z Moravy: NK, sign. Cheb 6/18, MS. adl. 1, ff. 145r–151r. Popis rukopisu: J. Marek, Středověké latinské rukopisy z kláštera františkánů v Chebu, StR 42, 2012, s. 63–144, č. 31, s. 117–123. 348 K oběma dopisům srov. J. Macek, Víra a zbožnost, s. 124. 349 Srov. Přílohu 4, č. 36. 350 Srov. Přílohu 4, č. 37. Polemika s papežem a českými katolíky   |  79 a čistotu víry. Nic z utrakvistické praxe není v rozporu s učením katolické církve a pomlouvačům nemá hraběnka věřit. Dobře zde vidíme, že utrakvisté si zde osobovali status, který sami katolíkům upírali, tedy že jsou křesťany. Oba listy mají především deklarativní a apologetický ráz. Koranda se patrně podílel na jejich koncipování jako administrátor utrakvistické církve, která se chtěla takto před zahraničními šlechtici očistit.351 351 Do brněnského manuálníku si Koranda opsal doporučující latinský list měšťanů z Vicenzy pro Augustina určený do Čech. Nachází se na vevázaném lístku, jehož strana verso je označena jako p. 54. Na rectu, tedy p. 53, je opis listu benátského dóžete papeži Sixtovi IV. (1471–1484). Heslo s citáty proti přijímání pod jednou způsobou v Korandově teologickém slovníku (kolem 1482). 80  |  Václav Koranda mladší Korespondence s Janem Zajícem z Házmburka V roce 1489, tedy dva roky po formálním urovnání vztahů Českého království a papežství,352 se na mistry v konzistoři jako na hlavní autoritu v utrakvistické církvi obrátil českým listem Jan Zajíc z Házmburka.353 Tento katolický šlechtic byl v poděbradské době dvorským úředníkem, ale v době odboje proti králi se stal jedním z předních králových odpůrců. Konstatuje, že duchovní i světské osoby v zemi postrádají křesťanskou lásku. Utrakvističtí duchovní jsou prý pyšní a neposlušní a jejich představitelé přetahují věřící od katolíků. S narážkou na rok 1483 pak uvádí, že duchovní vzbuzují pod jménem zákona božího hněv proti představeným katolické strany z řad světského i duchovního stavu, aby v případě potřeby krvavě povstali. Místo aby se věnovali svému poslání, libují si v tělesných rozkoších. Mezi světskými pány se rozmohla pýcha a chamtivost, přičemž za jejich mravním úpadkem stojí kněží, kteří zlehčili tělesné hříchy. Důvodem, proč Zajíc píše, jsou ovšem „pikarti“, jejichž vliv se natolik rozšířil, že žádá mistry o zásah proti nim. Když se Jan Zajíc věnoval tématu poslušnosti v církvi, tázal se jízlivě utrakvistů, proč přijímají svěcení od katolických biskupů, když je pak pomlouvají. Je toho názoru, že po sjednání kompaktát bylo mnoho let v Praze i jinde vše bez problémů, ale poté začaly obě strany kázat proti sobě, proti kompaktátům a došlo i k odstoupení od nich – a od poslušnosti. V zemi jsou dnes lidé rozděleni: strany podjednou i podobojí konají bouřlivá, sektářská kázání, jež vedou k přijímání ve smrtelném hříchu. Podle jeho přesvědčení je možné přijímat podjednou i podobojí. Ačkoliv pan Zajíc neváhal propagovat praxi přijímání pod jednou způsobou, připouštěl chyby i ve vlastní straně a jako zkušený politik předložil vizi budoucnosti, jakýsi minimální program, na němž by se obě strany podle jeho mínění mohly a měly shodnout. Odlišoval světskou a duchovní sféru a patrně usiloval také o sjednocení utrakvistické církve s katolickou při zachování odlišností v ritu. Věroukou se zabýval kvůli povaze věci, jeho podněty směřovaly spíše k sociální praxi.354 Kompaktáta interpretoval z pohledu katolíka a vybíral si z nich to, co se hodilo jeho katolickému názoru, například že Jan Rokycana slíbil poslušnost církvi. Přesto je otázkou, nakolik byl jeho na první pohled vstřícný tón listu upřímný, protože kritika utrakvistické církve v něm byla přes navenek uctivou formu poměrně K jeho textu srov. Cronaca di anonimo veronese, 1446–1488, ed. G. Soranzo, Venezia 1915, s. 390. 352 Srov. Z. Hledíková, Jednání, s. 78–79. 353 Manualník, s. 1–9; Akty Jednoty bratrské, sv. II, ed. J. Bidlo, Brno 1923, s. 132–147. Adresátem listu byla vzhledem k Zajícovu konstatování, že mistři spolu s biskupem spravují utrakvistickou církev, konzistoř, nikoliv univerzita, jak se domníval F. Šmahel, Počátky, s. 64. 354 K tendenci šlechty oddělovat politické a náboženské záležitosti srov. pro mírně pozdější období J. Macek, Víra a zbožnost, s. 194–195. Polemika s papežem a českými katolíky   |  81 zásadní. Je evidentní, že v kritice mravů kněží Jan Zajíc navazoval na traktát podkomořího Vaňka Valečovského z Kněžmosta z padesátých let, zaměřený proti utrakvistickým kněžím a oblíbený i v prostředí Jednoty bratrské.355 Protože nedostal odpověď, rozhodl se pan Zajíc ještě v témže roce oslovit pražské mistry znovu. Jeho druhý list poukazuje hned v úvodu na povinnost mistrů postavit se proti bludařům.356 Po shrnutí obsahu minulého listu uvádí, že je veliká hanba, duchovní i světská, všem Čechuom, že nechtí na to pamatovati, co dříve ohlasně a hlučně zpívali,357 totiž o tom, že v Čechách nejsou kacíři. Následně Zajíc přímo vyzývá mistry, aby nařídili slyšení k napravení „pikartů“. Úvod k odpovědi Janu Zajíci z Házmburka z roku 1493 psaný jménem mistrů, ale stylizovaný Korandou, vysvětluje, proč neposlali již dříve sepsanou odpověď na jeho první list a zmiňuje se i o jeho druhém listu, který byl poslán po Janu, synovi Albrechta Vojíře.358 Nechtěli ho prý rozhněvat a snažili se zachovat pokoj. Nyní, po čtyřech letech, ale kvůli pomlouvání mezi lidmi, kteří říkají, že neumějí odepsat, posílají odpověď. Protože Zajíc své spisy rozhlašuje a rozpisuje, mistři nechají svou odpověď vytisknout, aby lidé mohli porovnat jejich obsah.359 Skutečným důvodem pro odpověď právě v roce 1493 mohla být snaha krále Vladislava posílit po smrti utrakvistického biskupa postavení obou katolických kapitul sídlících na Pražském hradě.360 Odpověď Janu Zajíci z Házmburka, sepsaná údajně už v roce 1489, měla formu listu mistrů působících v konzistoři.361 V úvodu tohoto manifestu vytýkají svému protivníkovi, že ve svém listu neuvedl pozdravení, nepodepsal jej a ani nepřitiskl pečeť. Už sice pominul čas vhodný na odpověď, ale jelikož mezitím přišel další list, odepisují. S odkazem na Zajícovu captatio benevolentiae uvádějí mistři, že Zajíc je skutečně nevzdělaný, navíc jeho listy mají neuspořádaný obsah, odbíhají k jiným tématům a pak se zase vracejí k těm dřívějším. Některé jeho příměry podle jeho odpůrců nejsou příliš vhod- né.362 Zajíc prý pojal své psaní naoko přátelsky, ale pak vylil báni hořkého lupene k útržkám, k hanění i potlačení,363 a to se na tak vysoce postaveného 355 V. Valečovský z Kněžmosta, Traktát podkomořího Vaňka Valečovského proti panování kněžstva, ed. Jaromír Čelakovský, VKČSN 1881, s. 325–345, zde s. 335–345; Akty Jednoty bratr- ské II, s. 242–255. K textu tamtéž, úvod, s. 42–47. 356 Akty Jednoty bratrské II, s. 147–149. 357 Tamtéž, s. 147. 358 Srov. Přílohu 4, č. 45. 359 Jakož nás zpravují, že své spisy rozhlašujete i rozpisujete, i my svuoj odpis netoliko psáti ale i vytisknúti pro širšie oznámenie zpósobíme, jakž uzříme, aby v potomních časiech Vašie Milosti spis a náš odpis čtúe lidé jedni sobě za naučenie a jiní za kratochvíl to obrátili a přivedli. Manualník, s. 9. 360 Z. Hledíková, Jednání, s. 79. 361 Srov. Přílohu 4, č. 34. 362 Protož bylo lépe nechati připodobněnie k voslici, ale radši k zajieci nebo k lišce, jakož i pán Kristus Herodesa ráčil přirovnati k lišce. Proto k zajieci, neb zajiec nahoru běží převelmi rychle a nemaje tu pastvy, ale doluov, ano té tu dosti, toho spěchu nemá. Manualník, s. 11. 363 Tamtéž. 82  |  Václav Koranda mladší českého pána nesluší. Mistři též zpochybňují Zajícovu údajnou motivaci láskou k bližnímu. Nepochybně má u sebe přepis svého psaní a může to sám srovnat. Odepisují mu proto, aby jím nemuseli pohrdat. Zajíc podle svých protivníků ve svém listu uvedl, že mistři a kněží (tedy konzistoř) kázali ke  vzbouření, nabádali k  vraždám a  krvavému násilí. Kdyby se ale pan Zajíc zúčastnil kázání mistrů, nic takového by neslyšel. Opis listu Jana Zajíce z Házmburka a Korandovy odpovědi na něj: konec Zajícova a začátek Korandova textu (1489). Polemika s papežem a českými katolíky   |  83 Interpretace husitství a kompaktát je u mistrů samozřejmě zcela jiná než u Jana Zajíce. Cizozemci podle nich začali boje proti Čechům a snažili se je vojensky zničit, avšak Bůh Čechům dopřál vítězství ve zbrani.364 Ve zřejmé narážce na Zajícovu účast v Zelenohorské jednotě uvádějí, že mnozí povstali proti králi Jiřímu a ničili zemi. Terčem invektiv ze strany mistrů se stali papež, mniši a také domácí katolíci, kteří jsou nevděční, přestože je král Jiří z Poděbrad podporoval.365 Stejně jako předkové utrakvistů, kteří v Basileji nebyli zahanbeni mnoha učenými katolickými mistry, jsou nyní členové konzistoře ochotni vydat počet ze své víry. Příznačné prý je, že Zajíc jim ve svém listu nevyčítá nic z věrouky. Jeho výtky se navíc prý nezakládají na pravdě, neboť utrakvisté nepřetahují lidi od katolíků. Naopak někteří katolíci v klášterech káží pobuřující věci a  katolíci uznávají pověry spojené s  kropáčem, poutěmi a odpustky. Na téma „pikartů“ uvádějí mistři, že ti jsou ještě mnohem více vzdáleni od Říma než utrakvisté, kteří se sice také částečně dělí od Říma, však ne zpurně ani všetečně.366 V  tomto smyslu jsou Zajícovy výtky prý ne- spravedlivé.367 Pokud jde o  poslušnost, je třeba rozlišovat poslouchání Boha a  jeho zákona na jedné straně, a papeže, císaře a lidských ustanovení na straně druhé. Představení a rodiče mají být respektováni, ale jen pokud jsou jejich pokyny správné. Právě k takové poslušnosti se zavázali předkové utrakvistů v Basileji.368 A proto prý není pravda, že by utrakvisté vystoupili z jednoty církve.369 Tím se mistři dostali k dalšímu uzlovému tématu polemik, 364 Máme v kronikách, i také jsme od lidí hodnověrných slýchali, že Čechové skrze kázanie zákona božieho věrné ten oblíbili s milostí, a podlé toho živi chtěli býti pokojně, prohlédajíce k svému spasení. Tehdy nepřietel lidský jako lev řeva, an mu ubývá jeho kořisti, i zbúřil domácie i cizozemce, že proti Čechóm povstali, tak že duchovní vojny posvěcovali, kříže vydávali, a sami u vojště ku ponúkání bývali, světští rozličnými úklady, falšem, válkami, záhubami, mordy zahladiti chtěli, což pánem bohem zřiezeno a ustanoveno. Ale když ruka božie ráčila pomocna býti, malým stádem veliká vojska a často byla poražována i zahnána, že nechtělo se jim na tu žeň, kdež sě nadáli pokliditi, vykročiti a vystrojiti. Tamtéž, s. 13. 365 Domácí pak jsúce od krále Jiřieho jakožto doktorové jím zvelebeni s hradu Pražského kradmo ušli, k tomu zlému ponúkali sem i tam jezdiece. Tamtéž, s. 13. 366 Jest vědomo i svědomo, že Pikharti mnohem viece, nébrž bez miery dále jsú od Říma nežli my, nebo my, ačkoli od Říma v některých běziech sě dělíme, však ne zpurně ani všetečně; neb předkové naši, davše sě ohledati v sněmu Basilejském, což před sě vzeli, to provedli. A my toho netoliko z těch listuov zapečetěných ale viece z pravdy zákona božieho sě držíme. Tamtéž, s. 17. 367 Ó spise, spise, kterak jsi tak nelaskavě na nás sě obořil, ale bez pochybenie netrefně! Tamtéž, s. 17. 368 To naši předkové před sebú majíce k tomu jsú poslušenství, a nic jinak, přistúpili za sněmu Basilejského, jakož toho podnes máme zpuosob napsaný; toho [nad tím: ten] s pilností chovajíce pro potřeby potomnie, my také toho sě držíme, v tom stojiece bez pohnutie; i neslušie o nás praviti ani psáti, bychom vystúpili z poslušenstvie povinného. Nebo Čechové i Moravané podlé smluv přijímajíce svátost oltářní pod dvojím zpósobem ne neposlušní ale praví a věrní křesťané cierkve svaté mají slúti i držáni býti. Tak v kompaktátiech položeno. Tamtéž, s. 19. 369 Po tomto vyznání o poslušenství vizme o tom, jakož sě předpisuje, že bychom my i předkové naši vystúpili od jednoty obecné svaté cierkve římské i úředníkuov jejích proti Kristovu přikázaní, proti ustanovení apoštolskému a proti zřiezení svatých doktoróv, a že líbiece sě sobě a v své rozomy úfajíce vykládáme písma v jiné rozomy nechtiece naučenie přijieti etc. Naši předkové dobré paměti v své rozomy neúfali, neb o to jeli do Basilee, což vedli a učili, dali sě ohledati množství 84  |  Václav Koranda mladší k ekleziologii.370 Opakují sdílené utrakvistické přesvědčení, že církev je přítomná na celém světě, nikoliv jen na jednom místě. V reakci na Zajícův druhý list, v němž se podle mistrů tvrdí, že dnešní církev je dokonalejší než ta prvotní, citují výroky papeže Pia II. na téma římské církve a také údajný výrok císaře Zikmunda o kostnickém konci- lu.371 Nechtějí se však povyšovat ani snižovat druhé; chtějí především upozornit na to, že v církevních úřadech byli vedle dobrých i zlí lidé.372 K přijímání svěcení od katolických biskupů uvádějí, že uznávají svátostnou moc svěcení na kněze zprostředkovanou od Boha apoštolskou posloupností.373 K důvodům pro přijímání podjednou ze Zajícova listu uvádějí mistři pozoruhodný argument, totiž že jejich předkové přijímali podobojí a oni sami se drží tradice. Posléze uvádějí i teologické důvody pro přijímání podobojí. Na Zajícovu výtku, že postrádají lásku, namítají, že katolíci nemají pravou víru, takže k nim lásku ani mít nemusejí. Katolíci se ale údajně chovají k utrakvistům hůře, než jak zastánci přijímání podobojí přistupují k nim, a jsou méně tolerantní.374 V textu je možné pozorovat i vyhraněné stavovské vědomí: Za to, že upadá morálka, mohou prý spíše světští páni než kněží. Utrakvističtí kněží mají na rozdíl od katolíků přikázáno, aby žili skromně. Mistři se staví důsledně proti hříchům. Pokud jde ještě o „pikarty“, mistři proti nim psali listy, psali o nich i králi a proboštovi pražské kapituly. Pikúsové, kteří nikdy nebyli integrální součástí utrakvistické církve, od nich odešli a jsou to prý pokrytci. V závěru mistři uvádějí, že jejich odpověď je rozsáhlejší, než původně zamýšleli. Zajíc má o jejich slovech přemýšlet, a pokud se jim rozhodne odepsat, odpoví mu mistři v adekvátním rozsahu. Nebudou však vymýšlet nové spisy, ale založí své psaní na textech, které zveřejnili už dříve.375 Je zřejmé, že stejně jako u dřívějšího listu Hilariovi musel Koranda respektovat adresátovo postavení, proto má jeho odpověď navenek uctivou doktoróm, mistróm, učeným. Tam písem vedených ku potřebě vzaté v jiné rozomy, než mají vzata býti, nepřevracovali; nebo byli by pohaněni, aniž by jim byli vydání listové, že jsú dobří křesťané. Tamtéž, s. 20–21. 370 Srov. J. Macek, Víra a zbožnost, s. 59. 371 Manualník, s. 23. 372 V tomto sepsání o cierkvi nechtěli bychom, by sě kto domnieval, jako bychme hlavatějšie i jiné potupiti chtěli všecky, neb sě píše o jistých, že v svém stavu dobře sě zachovali a užitečně; ale jiní a mnozí, jako kroniky doličují, byli zlobochové neřádně a zle v svých úřadiech živi jsúce. Tamtéž, s. 24. 373 A tak Čechové neb Moravené přijímajíce kněžstvie od cierkve římské přijímají to kněžstvie prvotnie od samého boha, neb on jest svátosti dokonalost, a od těch biskupuov z jich posluhovánie, a tak v tom jich netupíme ovšem. Tamtéž, s. 24. 374 Srov. J. Macek, Víra a zbožnost, s. 94. 375 Račte také rozjímati zdravým rozmyslem všecko, a potom postaviti jako pán múdrý k dobrému prospěšnému. My to poznajíce, budete-li nám ráčiti viece psáti bez toho, což muož na straně ponecháno býti, odpišemeť i my takovú měrú viece podlé položenie písem od jiných dávno sepsaných než podlé duomyslu neb vymyšlenie svého. Manualník, s. 34. Polemika s papežem a českými katolíky   |  85 formu. Z listu je však patrné ostré vymezení proti „současné katolické círk- vi“.376 V textu využívá již zformulovaných utrakvistických postojů k věroučným a rituálním záležitostem, které pouze nově propojuje. Většinu z nich už použil ve starší latinsky psané polemice. I v tomto kontextu je možné chápat závěrečné podotknutí, že příště nebude pro polemiku vytvářet nový text. Traktát o velebné a božské svátosti oltářní Vrcholným dílem Václava Korandy je česky tištěná inkunábule, jež vyšla s titulem Traktát o velebné a božské svátosti oltářní v Praze roku 1493.377 Vedle nejrozsáhlejšího hlavního traktátu obsahuje ještě další drobnější spisy, 376 Tento termín použil Z. Nejedlý (ed.), Prameny k synodám strany pražské a táborské (vznik husitské konfesse). V letech 1441–1444, Praha 1900, s. 6. 377 V. Koranda ml., Traktát o velebné a božské svátosti oltářní, kterak má přijímána býti od věrných křesťanů, Praha 1493 (ISTC ik00038500, GW M16444, Knihopis, č. INC032). Exempláře: KNM, sign. 25 F 1, 25 F 11; KMK, sign. Cc 17. Srov. Přílohu 4, č. 41–44 (eucharistický traktát pod č. 41). Přední a zadní strana zlomku traktátu hájícího přijímání podobojí, zřejmě koncept listu Janu Zajícovi z roku 1489. 86  |  Václav Koranda mladší které s jedinou výjimkou, jež bude pojednána níže, vymezují utrakvistickou věrouku proti katolíkům. Tato inkunábule je prvním českým tiskem, v němž byl zařazen titulní list a jako tiskové písmo byl poprvé v Čechách použit švabach, tehdy písmo poměrně mladé.378 Střední švabach, užitý zde v  nediakritizované podobě, byl úsporným sazebním prostředkem a  odpovídal účelu spisu.379 Ten se jazykově nevymykal ostatní tištěné produkci na území Čech, jež byla, odhlédneme-li od jejích samotných počátků, výhradně česká.380 Vydavatelem díla byl anonymní tzv. „tiskař Korandy“, který byl činný v Praze od roku 1492, kdy vytiskl minuci (tedy kalendář) na následující rok. Do roku 1496 vydal ještě tři minuce a šestilistovou Praktiku kolínskou.381 Z jeho tiskárny možná vyšla ještě roku 1502 praktika krakovského mistra Jana z Głogowa.382 Zatímco Janu Zajícovi z Házmburka, 378 Na rubu titulního listu je ne zcela přesný seznam spisů, které jsou v tisku obsaženy. 379 Srov. P. Voit, Tiskové písmo Čech a Moravy první poloviny 16. století, Bibliotheca Strahoviensis 10, 2011, s. 105–202, zde s. 142. 380 Srov. P. Voit, Limity knihtisku v Čechách a na Moravě 15. a 16. století, Bibliotheca Strahoviensis 8–9, 2007, s. 113–140, zde s. 121–122. 381 Srov. E. Urbánková, Soupis prvotisků českého původu, Praha 1986, s. 226–228. 382 Srov. naposledy souhrnně P. Voit, Český knihtisk II. Polemika s papežem a českými katolíky   |  87 alespoň pokud víme, Václav Koranda jen vyhrožoval, že text své odpovědi nechá vytisknout, k šíření tohoto rozsáhlého díla již skutečně knihtisku využít neváhal. Dlouhá disputace o víře před králem z roku 1465, o níž byla už zmínka výše, obnovila zájem o otázku řešenou již dříve na oficiálním církevním fóru, totiž zda je dovoleno přijímat podobojí a zda tak musí činit každý křesťan. Od sjednání kompaktát až do jejich zrušení v roce 1462 nebyla tato otázka aktuální, protože kompaktáta a související prováděcí předpisy upravovaly náboženské poměry v Čechách a na Moravě tak, že legalizovaly faktické dvojvěří. Disputace před králem k žádnému jednoznačnému závěru nevedla a v daných mocenských poměrech ani vést nemohla. Argumenty, které na ní zazněly a později byly použity v traktátech utrakvistů i katolíků, vycházely z basilejského hádání o kalichu, po teologické stránce tedy nepřinášely nic nového. Možná právě proto bylo jednání poměrně bouřlivé. Traktát o velebné a božské svátosti oltářní, obsah knihy a první strana traktátu (Praha 1493). 88  |  Václav Koranda mladší Porovnejme nyní rozsahy textů o eucharistii, které vznikly po těchto disputacích. Pro přehlednost a možnost srovnání je uvádím v normovaných stranách.383 Líčení několikadenní disputace z roku 1465 sepsané katolíky má 70 stran.384 Text české verze traktátu Jana Rokycany Contra sex proposiciones frivolas doctorum apostatarum (Proti šesti klamným trvzením odpadlických doktorů), který byl reakcí na hádání, má pouhých 39 stran.385 Hilariův český text, který reaguje na Rokycanův spis, je skoro dvaapůlkrát delší (109 383 Jako normovanou stranu počítám 1800 znaků, uváděné počty jsou zaokrouhleny na celé strany. 384 Počet stran včetně kritického aparátu pod čarou v edici Hilarius Litoměřický, Disputatio. Pro evidenci srov. Plzeň v husitské revoluci, č. 9, s. 20–21. 385 Traktát mistra Jana Rokycany O přijímání krve. České zpracování latinského traktátu Contra sex proposiciones frivolas doctorum apostatarum, ed. F. Šimek, VKČSN, třída pro filosofii, historii a filologii, 1940, č. 2, Praha 1941. Vydáno podle rukopisu KNM, sign. I H 28, ff. 292r–296v, 307r–329r. Edice užívá transkripci, jež je oproti transliteraci úspornější, pokud jde o celkový rozsah. Polemika s papežem a českými katolíky   |  89 stran).386 Svou délkou pak daleko překonává ostatní spisy Hilariův latinský traktát vydaný ve Štrasburku roku 1485, který má na 196 stran.387 Dalo by se říci, že Hilarius se zde snažil před učeným zahraničním publikem obhájit praxi katolické církve proti husitské herezi. Váhu měl jeho argumentům jistě dodat i neobyčejný rozsah jeho textu. Přístup Václava Korandy je podobný v tom smyslu, že jeho eucharistický traktát z roku 1493 má značný rozsah 136 stran, text o přijímání malých dětí 17, o české liturgii 14, o lichvě 16, tedy celkem má inkunábulový tisk 183 stran, jen o něco méně než eucharistický traktát Hilariův. Na počet tiskových stran je ovšem Korandovo dílo rozsáhlejší, protože je tištěné v osmerce, kdežto Hilariův traktát má kvartový formát.388 Vzhledem k tématu a rozsahu traktátů Hilaria i Korandy je evidentní, že těmto textům autoři připisovali velkou důležitost. Základem Korandova eucharistického traktátu byl zřejmě latinský text stejného znění, o čemž svědčí občasné latinské obraty v textu.389 Z Rokycanova latinského ani českého traktátu přímo netěžil. I tak je ale zřejmý Korandův záměr zprostředkovat publiku, které nebylo zběhlé v latině, rozsáhlý kompendiální text o přijímání podobojí v národním jazyce. Srovnáme-li jeho text po stránce myšlenkové výzbroje a stavby s traktátem Rokycanovým, zjistíme, že se způsobem argumentace neliší a že Koranda rovněž nejprve uvádí pozitivní tvrzení a v dalších částech vyvrací námitky odpůrců. Vedle starších traktátů využil nepochybně i sbírky autorit a další pomůcky. Nebyl originálním myslitelem, a ani zde pro originalitu nebyl prostor, utrakvistická doktrína už byla ustálena a také Rokycana ve svém traktátu víceméně opakoval argumentaci, která zazněla již v Basileji. V průběhu diskusí o utrakvismu s katolíky byly již dávno vytříbeny argumenty, a tak každé nové zpracování mohlo mít nový ráz především po formální, nikoliv však po obsahové stránce. Všechny eucharistické traktáty z  této doby charakterizuje, že jejich pisatelé nebrali příliš v úvahu opačně orientované spisy, pokud na ně tedy zrovna přímo neodpovídali; obvykle reagovali jen na  staré námitky. Ze scholastické metody zůstaly jen argumenty a protiargumenty a citování autorit, scholastická dialektika nedostala šanci svou dynamikou rozpohybovat a ozvláštnit nudnou materii. Navíc většina traktátů budí dojem, že byly psány jaksi „ex officio“, bez skutečné osobní zainteresovanosti autora tématem. Myšlenkově nepříliš hluboká argumentace v nich bývala doplňována přímým oslovováním publika. Tím se prohluboval moralistně-exhortativní 386 Srov. Plzeň v husitské revoluci, č. 12, s. 24. 387 Hilarius Litoměřický, Tractatus contra perfidiam aliquorum Bohemorum, Strassburg 1485 (ISTC ih00271000, GW 12471). Srov. Plzeň v husitské revoluci, č. 11, s. 22–24. 388 Kolofon celého tisku na fol. y8a: Skonávají se kniežky velmi užitečné, v kterýchžto každý, ktož čísti bude, s pilností nalezne: najprvé o velebné a božské svátosti oltářní, kterak má přijímána býti od věrných křesťanuóv, o rozdávanie dietkám, o zpievání českém i také o lichvě. A to léta tisícího čtyřstého LXXXXIII ten pátek před družebnú nedělí [15. 3. 1493]. 389 Ve srovnání s českým Rokycanovým traktátem je text o sv. Ondřeji přeložen jinak, a tak je pravděpodobné, že toto v polemice často citované místo bylo spíše recipováno přes latinu. 90  |  Václav Koranda mladší charakter textu. Pokud se stále ještě jednalo o teologii, byla to teologie praktická, pastorační. V  Korandově traktátu je na  úvod zařazen historický exkurs. Před mnoha lety, za krále Václava IV., byli Čechové zpraveni o tom, že přijímání podobojí je Kristovým příkazem. Poselstvo do Kostnice výsledky nepřineslo, potom přišly války. V Basileji předložili Čechové důvody pro přijímání podobojí podle svatých písem a  kompaktáta pak uznala Čechy a Moravany za rovnocenné. Za nějakou dobu laikové povstali proti pravdám válkami, stejně tak duchovní, kteří šířili latinské i české spisy.390 Koranda se zde vyslovuje i proti těm, kteří se rozhodli ustoupit od utrakvistické víry, a proti mnichům. V příkrém rozporu s kompaktáty tvrdí, že přijímání podjednou je blud a kacířství.391 Papež podobu přijímání nemůže změnit; církev je poddána Kristu. Římská církev je od základu zkaže- ná.392 Čechové a Moravané však byli ze strany církve hanobeni neprávem a v Basileji nad svými katolickými protivníky zvítězili.393 Pro spis je charakteristická jistá neuspořádanost a občasné opakování argumentů. Jeho účelem bylo podle sdělení v kolofonu dokázat, že přijímání 390 Duchovní pak aby od té pravdy odvedli a svú křivdu vystrčili, jinak nežli jich předkové Bazilejští zapsali tu, opovrhše pravdú a na jich čest a na svú, kteráž jest pečetmi utvrzena se zapomenuvše: Jedni kříže bláznové vydávali a jiní a zvláště poběhlci od té pravdy tractaty, to jest spisy latinskú i českú řečí rozsielali chytré, lstivé a falešné. Protož aby takových rozpísařuov pero lživé bylo seznáno, ústa, jenž mluvie nepravost, byla zacpána, věrní aby byli utvrzeni v pravdě, kterúž držie a milují. V. Koranda ml., Traktát, ff. a4a–a4b. 391 Ale že tak smysliti jest blud a hanebná nepravost, protož polož sobě prst na ústa a nerepci jako žid ryšavý proti pravdě. Tamtéž, fol. n3b. Srov. i na jiném místě: Poněvadž tehdy tak zlé jest kacieřuóv v přijímaní pod jedním zpuosobem následovati, tehdy dobré bude jeho nechati. Tamtéž, fol. p7b. 392 Mistr Jan Příbram in libro argumentorum diversorum, quem dedit consulibus Antiquae civitatis Pragensis dicit: Cierkev římská pohřiechu jest nad jiné poškvrněná skrze své svatokupectvie, lakomstvie a zjevné nešlechetnosti. A dolejie potom die: Cierkev římská, dopúštějící v sobě tak mnohých a bez čísla zjevných kurevstvie proti božiemu přikázanie, jest hřiešnice najmrzutější, vydávajíc z sebe do jiných krajin nečistotu a smilstvie, hřiechy najsmrdutější. Onať jest, jakož někteří pravie, ta žena, kterúž jest viděl svatý Jan z Zjevení, matka všeho smilstvie a ohavnosti a hřiešnice zjevná vydávající vuokol příklady nešlechetné pohoršenie uražčivá a semena všech nepravostí. Takže ktož tam přicházejí se všeho světa a vidúce takové zlé bez studu od velkých i malých, učených i neučených, odcházejíce nakažují všechny krajiny a jakož tam jsúce viděli na tak učených a svatých kuběnářstva a kurevstvie za nic nemajíce, tak po všem světě ten jedovatý obyčej uvozují, až potom se všemi takovými dostanú se do pekla. To ten. Poněvadž pak církev římská v svých vladařiech, údech i lidu tak jest nakažena rozličnými hřiechy, ohavnostmi a nepravostmi, i nenie div, že se v jednom protivie pravdě čtenie svatého. Tamtéž, fol. o3ab. K Příbramovu ztracenému spisu srov. F. M. Bartoš, Literární činnost M. Jana Rokycany, Praha 1928, s. 69–70. 393 Mají se zajisté z čeho potěšiti a radovati věrní této pravdy božie milovníci, že Čechové a Moravané jsúce proto od prelátóv, kněží, mnichóv i jich pomocníkuóv haněni, kaceřováni i utiskováni bezprávně. V tom když byl v Bazilei sněm jich obecní, dovolali se slyšenie zjevného a svobodného, kdežto o této pravdě vedše písma svá mnohá a hojná konečně dovedli a získali, takže té roty všickni v haně zuostali. A že Čechóm a Moravanóm křivdu činili, vydali pod pečetmi znamenitými smluvné listy, jež slovú latině Compactata, vyznávajíce, že to přijímanie jest mocí Kristovú a pravé choti jeho cierkve svaté a že proto ktěříž přijímají nebo přijímati budú, nemají viece haněni býti ani které křivdy trpěti, ale jakožto dobří bratrové a křesťanští cierkve pravé synové poctiví a poslušní mají jmieni býti i milováni. V. Koranda ml., Traktát, fol. q7ab. Polemika s papežem a českými katolíky   |  91 podobojí bylo ustanoveno Kristem a má být i nadále zachováváno.394 Předpokládaným publikem byly široké lidové vrstvy. Jak už bylo naznačeno výše, mimořádný rozsah textu měl poskytnout prostor pro celou řadu argumentů podporujících přijímání podobojí a vyvrátit všechny protiargumenty, se kterými už dříve jeho odpůrci přišli. To, co u  Korandova eucharistického traktátu pouze předpokládáme, totiž že měl latinskou předlohu, u spisu O rozdávanie velebné svátosti dítkám, zařazeného v inkunábulovém tisku hned za úvodní traktát, víme zcela bezpečně.395 Původní latinské znění se totiž dochovalo rukopisně v zápisu ze sedmdesátých nebo osmdesátých let 15. století.396 Datování rukopisného 394 Toto sepsánie jest věrné a pravé vedle zákona božieho, prvnie cierkve svaté, Pána Krista, apoštoluov jeho podle starých i nových doctoróv svědectvie vydávajících, že jest z přikázanie božieho o přijímaní pod dvojím zpuosobem. Buďmež té pravdě a tomu závdavku věrni a vděčni až do smrti. A bude nám dána koruna života věčného. Těm pak, kdož se protiví a rúhají, bude věčně běda. Tamtéž, fol. q10a. 395 K textu srov. Přílohu 4, č. 42. 396 KNM, sign. XVIII C 73, ff. 156r–166r. Korandu jako možného autora uvádí Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl III., Rukopisné fondy muzeí a galerií v České republice, ed. M. Tošnerová, Praha 2001, s. 130, č. 117. Jako anonymní dílo eviduje text M. Dragoun, Latinská verze traktátu Václava Korandy O rozdávanie velebné svátosti dítkám, první strana textu (sedmdesátá až osmdesátá léta 15. století). 92  |  Václav Koranda mladší zápisu ostatně odpovídá zpráva v tisku kompaktát z roku 1513, že agenda českého zpívání a podávání eucharistie malým dětem byla řešena v roce 1481.397 Analogicky je možné se domnívat, že také Korandův rozsáhlý eucharistický traktát vznikl o několik let dříve, než byl vytištěn. Z českého traktátu o přijímání malých dětí jsou ve srovnání s latinskou verzí vypuštěny některé citáty či přesné určení autorit a na několika místech byly doplněny krátké explikativní vložky, jež svědčí o určení textu pro méně vzdělaného čtenáře. V preambuli spisu se praví, že motivací jeho vzniku byly spory mezi oběma stranami, zda se má eucharistie podávat též malým dětem. Text byl zřejmě inspirován traktátem Prokopa z Plzně nazývaným Defensio, kterým hájil přijímání malých dětí na basilejském koncilu.398 Prokopův text je ovšem obšírnější, podle intence tzv. chebského soudce uvádí nejprve citáty z Písma a posléze z církevních učitelů, kteří s ním nejsou v rozporu. Dalším souvisejícím textem je O zpievaní a čtení českém traktát,399 který propaguje užívání vernakulárních jazyků, především češtiny, v liturgii.400 Jak prokázal nedávný výzkum, Koranda v tomto spisu navazoval na vlivnou tradici překladů, jež se rozvíjela přinejmenším od poloviny 15. století a měla ozvuky ještě v 16. století.401 Jako chvalitebný příklad je zde uvedena východní církev.402 I s odkazem na svůj pobyt v Itálii tu Koranda uvádí, že je záhodno, aby prostí věřící rozuměli jazyku liturgie, tak jako Italové Soupis středověkých rukopisů Knihovny Národního muzea. Doplňky ke katalogům F. M. Bartoše, J. Vašici a J. Vajse, Praha 2011, č. 117, s. 446–449; zde bylo určeno podle filigránů, že zápis patří do sedmdesátých až osmdesátých let. 397 Kompaktáta, Praha 1513 (Knihopis, č. 1578), fol. 45v. 398 J. Prokeš,M. Prokopz Plzně.Příspěvekk vývojikonservativnístranyhusitské,Praha1927,č. 4,s. 147. 399 Vydala E. Baťová, Václav Koranda ml.: O zpievaní a čtení českém tractat. Příspěvek k dějinám užívání českého jazyka v liturgii, Hudební věda 46, 2009, s. 31–57. K textu srov. Přílohu 4, č. 44. Srov. též J. Macek, Víra a zbožnost, s. 76. 400 Ten zákon jistí světí, aby trvati mohl až do dne súdného k užitku křesťanskému, sepsali jsú v té řeči, jakéž biechu lidé, jimžto jsú kázali: jakož sepsal svatý Matúš Židóm židovsky, svatý Marek Vlachuom latinsky, svatý Lukáš Achajským syrsky a svatý Jan Asianským řecsky. Svatý také Pavel, jakož praví doctor Lira, epištoly své psal trojím obyčejem: Římanóm latině, Židóm židovsky a Řekóm řecsky. Též i jiní apoštolé i světí tak psali, jakž by od těch, kteříž by čtli neb slyšeli, mohlo bez vykladače srozoměno býti a dáti milost k zpravování ctného života a svatého. V. ­Koranda ml., Traktát, ff. t4b–t5a; E. Baťová, Václav Koranda, s. 49. 401 E. Baťová, Opomíjený pramen husitského zpěvu doby poděbradské a repertoár cantiones hebdomadae sanctae, Hudební věda 51, 2014, s. 229–274. 402 Řekové, také Rusové, Arménové i jiní národové v cierkvi na východ slunce až dosavad, jakž vzali naučenie od předních svatých, vedú své modlitby, požehnánie, čítanie i zpievanie v svém jazyku k chvále a cti Boží i také k spasení svému. Římané pak, a tak Vlachové, z počátku přijaté viery měli jsú, jakož praví, Čtenie svatého Marka a epištolu od svatého Pavla poslanú latině, jichžto jsú požívali k svému navedení latině jakžto latinníci. Potom pro zvláštnie jistých osob náboženstvie, ale viece k užitku cierkve spasitedlnému, jiné knihy zákona Starého i Nového z řecské řeči i židovské přeložil jest svatý Jeronym v řeč latinskú, aby i oni Vlachové jakžto latinníci ku požívání viery křesťanské většiemu jiné knihy měli celé Biblie v řeči latinské. V. Koranda ml., Traktát, fol. t7a; E. Baťová, Václav Koranda, s. 51. Polemika s papežem a českými katolíky   |  93 rozumějí latině.403 Proti nesrozumitelnosti se podle autora zvedá odpor zejména mezi laiky.404 Posledním textem, který byl zařazen do  „Korandovy inkunábule“, je traktát O lichvě.405 Koranda v něm jednoznačně zamítá úvěr, a to i v podnikání. Tento text jako jediný nesouvisí přímo s polemikou s katolíky, ale představuje utrakvistický ekonomický model bez kapitálových investic, založený na směně a regulovaném obchodu. Katoličtí teologové zpravidla takto striktní podmínky pro podnikání nevymezovali.406 Soubor textů, které byly vydány v inkunábuli z roku 1493, definuje základní parametry učení utrakvistické církve, jak se zformovala pod Korandovým vedením. Svými argumenty samozřejmě podporuje utrakvistickou praxi, a to i pro malé děti, ale také radikální pojetí liturgie (užití vernakulárního jazyka pro zpěv i čtené texty), a konečně i regulaci finančních toků v podobě zákazu lichvy. Odpověď na matrykát bosákuov S návratem některých katolických církevních řádů do Prahy možná souvisí rukopisný zápis Korandovy rozsáhlé česky psané Odpovědi na matrykát bosákuov, který má v záhlaví uvedeno datum 1496.407 Ovšem jak prokázal už Josef Truhlář, jedná se o reakci na spis vytvořený františkánem, který působil jako kazatel v konventu v Jemnici, a to ještě za života krále Matyáše, tedy před rokem 1490. Proto nemůže být pravdivá pozdější bratrská zpráva, že bosákův spis byl reakcí na Korandovu knihu z roku 1493.408 403 Poněvadž tehdy pro takové, jakož jest předloženo, užitky vlaská země požívá v čítaní i v zpievaní Písma Božieho, lid s milostí čtenie kněžské, když hlasitě bývá při mši čteno, přijímá a všecken lid vlaský, když podlé své pochopnosti latinské rozomie řeči, v niežto když se čte neb zpievá, potěšenie má. Pakli v mlčení mše bývá čtena, tehdy přistojiece tú mší pohrdají, jako by nic neprospievala. To jest známo těm, ktož jsú bývali v krajinách vlaských: ktož tehdy, jediné leč by byl bez smyslu, za zlé mieti bude jiným křesťanóm v svém jazyku slyšeti, čísti aneb zpievati Písem svatých k spasení svému. V. Koranda ml., Traktát, ff. t7b–t8a; E. Baťová, Václav Koranda, s. 51–52. 404 Světští pak, kteříž když se Písma svatá obecným jazykem čtú neb zpievají, nechtějí slyšeti a mají je v mrzkosti, činie to k své hanbě. V. Koranda ml., Traktát, ff. u4a–v4b; E. Baťová, Václav Koranda, s. 55. 405 Vydala N. Rejchrtová (ed.), Administrátor Václav Koranda O lichvě, in: ARBI 1, ed. A. Molnár, Praha 1978, s. 129–152. K textu srov. Přílohu 4, č. 43. 406 Srov. Z. Uhlíř, Lichva v českých předhusitských a husitských polemikách, in: Peníze a život, ed. J. Mareš, Louny 2014, s. 9–25 (Poohří 4). 407 Srov. Přílohu 4, č. 46. Reakce na text neznámého františkána zachovaný v rukopisu NK, sign. XI E 1, ff. 231r–243r. 408 Mistr Koranda udělal knížku o velebné svátosti těla a krve páně, kteráž jest vytištěna v Praze léta Páně 1493. Proti té knížce psal nějaký mnich bosák nětco. A na to mnichovo psaní zase odpověd napsal mistr Koranda. Ale že pak i ten mnich i ten mistr Koranda dotýkají bratří dosti hanlivě a neduovodně, protož učinil na to B. Lukáš odpověd, v čemž oni bratřím ubližují, ukazujíc a duo­vodně tomu všemu odpor klada. Akty Jednoty bratrské XI, fol. 37r. S citací přípisku: J. Cvrček, Archiv Jednoty bratrské v Herrnhutě, ČMKČ 71, 1897, s. 415–441, zde s. 423. Srov. 94  |  Václav Koranda mladší Mnich, trepkář a žebrák, psal svému pánu proti přijímání podobojí matlaniny blenové. Koranda se ve své reakci na tento spis výrazně vymezoval proti mnichům, kteří jsou mistři lháři a vůbec jsou neslavně proslulí svým neřádným životem v rozporu s pravidly křesťanského života.409 Nestačí jim Kristova ustanovení, ale mají své řehole.410 Jsou chamtiví a jednají podle též R. Hobza, Akta Jednoty bratrské a jejich obsah, in: Československá církev a Jednota bratrská. Sborník prací k 500. výročí staré Jednoty bratrské, ed. M. Kaňák, Praha 1967, s. 152–249, zde s. s. 214. 409 Praviece, že jsú mnišie, to jest samotní, avšak bydlé v městech, jenž nejsú samotných ale mnohých. Majíce býti v zavržení i túlají se duom od domu etc. s pytli, s flaškami na ramenách; a majíce jmieti ztravičku hubenú i válejí hody v krmiech, v nápojích hojných a rozkošných, jakož té hojnosti v jich spižiernách dosti bývalo shledáno, a ještě, kdež by přístup byl, muož shledáno býti. Manualník, s. 45. 410 Tito trepkáři, nedbajíce na písmo zákona božieho a opustivše příklady a naučenie pána Krista i jeho apoštoluov, i zamyslili sobě žebrotu nesmiernú beze všeho studu. Také nekáží čtenie svatého, ani pracují s lidmi svátostmi božími. Tamtéž, s. 47. Traktát o velebné a božské svátosti oltářní, kolofon knihy (Praha 1493). Polemika s papežem a českými katolíky   |  95 vlastní vóličky. Mniši také nejsou praví křesťané, a proto podlehnou věčnému zatracení. Při čtení těchto řádek je zřejmé, že Korandova podpora navrácení mnichů do Prahy téhož roku 1496 byla pouhým taktickým politickým postojem.411 Utrakvisté podle něj věří tomu, co Kristus zřídil a ustanovil, ne tak „pikarti“, a proto je s nimi mnich nemá srovnávat. Odkazy na koncily v Kostnici a Basileji a na císaře Zikmunda, stejně jako kompaktáta jsou velmi podobné těm uvedeným ve velkém eucharistickém traktátu.412 I zde nalezneme prvky středověkého nacionalismu,413 stejně jako zmínku o vlastizrádcích ve Starém zákoně, kteří spáchali mnoho přečinů proti božímu zákonu, a proto neunikli trestu. Bosák se má bát téhož, i proto, že v Čechách nastalo upokojenie díky mírové smlouvě z roku 1485. Spis je silně zaměřen nejen proti mnichům, ale i proti domácím katolíkům a Němcům.414 Bosák prý vyčetl Korandovi, že nedrží tři články víry, konkrétně o Duchu svatém, o církvi a o obcování svatých. Tyto výtky jejich adresát vyvrací a věnuje se obhajobě utrakvismu. Přitom hanlivě oslovuje protivníka (chocholúši holený), označuje jej různými dalšími dehonestujícími výrazy (kobař, dčbanař, jednovočec) a užívá proti němu i vtipné průpovídky.415 Naopak se brání útokům na utrakvisty, kteří byli v bosákových spisech prohlášeni za husáky, kališníky a obojetníky, a hájí také památku mučedníka Jana Husa.416 Naráží stále na údajnou faleš a pokrytectví mnichů a ve prospěch 411 V. V. Tomek, Dějepis X, s. 125. Srov. též J. Macek, Víra a zbožnost, s. 72, 106 a Z. Hledíková, Jednání, s. 79–80. 412 Tuto ještě, šerá kápičko, kdež kladeš, že bychme viery pravé nejměli, ani byli praví křesťané, zeptaj se, a pohleď na concilium Basilejské, kdežto byli kardinálové, arcibiskupové, biskupové, opatové, doktoři, mistři z mnohých krajin; a ti od Čechóv na artikule o vieru duovody přijali, to pečetmi znamenitými ujistili i s ciesařem Zigmundem vyznávajíce, že Čechové a Moravané, kteříž svátosti velebné voltářnie pod dvojí zpuosobú přijímánie držie a zachovávají z moci pána Ježíše Krista a cierkve pravé chotí jeho, pro to ani pro jiné artikule tehdáž vedené jiní křesťané nemají Čechóv ani Moravanóv haněti ani křivdy činiti, ale jakožto bratry dobré křesťanské a cier­kve pravé syny poctivé jmieti i bratrským milováním s nimi nakládati. Manualník, s. 50. 413 Ty pak, mniše, činíš se, ale z ďábelské zlosti, múdřejší, a potupuje nás potupuješ toho sboru množstvie, ježto, kdyby tehdáž byl v Basileji a tak blenoval, bylť by dán pytel ne na ramena, ale pytel s kamenem do Rajna. Také jsa Čechem neb Moravanem, divno jest, kdes vzal takovú smělost proti krajenínóm psáti; a maje podlé naučenie Kathuna múdrého pro vlast bojovati a ji zastávati, a ty pak rozlítiv se zlostně a hanebně i hanieš, potupuješ a porúháš se beze všeho rozumu a beze všie lítosti, ježto by toho mnohý nad tě učenější neučinil cizozemec. Tamtéž, s. 50. 414 Tiť nás za to nemají, než Němci jíkavci okolní, Slovenskému jazyku vždy nenávistiví, a domácí zúfalí, opivše se lilkovým obyčejem, pravdě bohem ustanovené se rúhají, pro ni věrné tupiece. Tamtéž, s. 60. 415 Mniše, kdyby tebe na hody zvali, a ponúkajíce k jiedlu a nápoji dali toliko pokrm, a nedali nápoje, hněval by se, búřil by se a bez snadu že by i zlořečil pro posměch a potupu tobě učiněnú: poněvadž sám i s jinými zpieváš ponúkaje lidu, aby přijdúce jedli tělo božie a pili krev jeho, proč té velebné svátosti lehkost a potupu činíš, proč svých bližních nechceš nakrmiti a zova je k hodu velebnému? Tamtéž, s. 55. 416 Nenie hodné, abychom opustili, kdež, posmievaje a rúhaje sě, nás husáky, kališníky a obojetníky nazýváš. Mistr Jan Hus byl kněz poctivý, křesťanský kazatel a Čech věrný, jakož předepsáno, pro pravdu falešně odsúzen na smrt. Za mučedlníka jej držiece jím se nestydíme, doúfajíce, že před bohem sě přimlúvá za ty, kteříž milují vieru z zákona božieho. Kalich páně že jest slavný, spasitedlný a kalich požehnánie, věříme, ktož jeho hodně požívají, budú slavní učiněni v blahoslavenství nebeském. Tamtéž, s. 93. 96  |  Václav Koranda mladší přijímání podobojí cituje mnoho autorit. Protivníkův spis označuje jako matrykát a vyjadřuje své přesvědčení, že pravda vítězí.417 V naprosté shodě s argumentací eucharistického traktátu z roku 1493 je tvrzení, že nutnost utrakvismu Čechové poznali díky boží milosti a hájili ji pak v Kostnici a v Basileji. Vyvrcholením jejich snah a faktickým uznáním této spasitelné pravdy ze strany církve byla kompaktáta.418 Upozorňuje také na vnitřní rozpornost bosákovy argumentace. Vyjadřuje se nejen k důvodům pro přijímání podobojí také u malých dětí a kritizuje bosáka za neupřímné citování Jana Husa, ale později přechází také k pojmu církve. Dotýká se i utrakvistických ekleziologických názorů, o kterých psal už ve starších spisech. S mnoha odkazy na kroniky charakterizuje nepravou církev.419 Obrací se jak do historie katolické církve, k ariánům, údajné papežce Anežce a dalším postavám z církevních dějin, tak do své současnosti a podává jadrné a nepříliš uctivé charakteristiky papežů Pia II. a Pavla II.420 Papež podle něj není hlava církve – ne všude ostatně křesťané římského papeže poslouchají. Papež je autoritou v západní církvi, ale existuje přece též církev východní, jejíž následování v této věci Koranda doporučuje. Podle jeho přesvědčení by se také okolní národy přidaly k východní církvi, kdyby jim v tom Čechové šli příkladem. Obecná církev je rozšířena po celém světě, její hlavou je Kristus.421 Sjednocení s katolickou církví, které navrhoval pan Zajíc, tedy není možné. Základem všeho je autorita Bible. Poznání Písma musí podle Korandy nutně vést k utrakvismu, který je v souladu s praxí prvotní církve, na rozdíl od praxe současné církve katolické. Papežové a koncily se drželi utrakvismu až do 13. století, pak byla tato chvályhodná tradice opuštěna. Bosákovy námitky proti utrakvismu jsou podmíněny neznalostí Písma.422 Podle 417 Srov. J. Macek, Víra a zbožnost, s. 69–70, 235. 418 Neb jedni do Konstancie hromadu písem z zákona božieho a z jiných písem poslali o přijímání pod dvojím zpuosobem, poněvadž tak Kristus ustanovil, žádajíce, aby při tom zuostaveni byli. Oni pak obyčej pravdě předloživše ustrnuli na svém duomyslu pravdě odpornému [sic]. Jiní naši předkové v Basilei týmiž písmy zákona božieho i doktoróv, i což k tomu bylo pomocno, dovedli, že hodné a spasitedlné obecnému lidu jest přijímati pod dvojím zpuosobem. A toho duovodu máme utvrzenie mnohými listy velikých lidí zapečetěné; a když by to pravda nebyla, tak znamenitá věc nebyla by od toho sboru pošla. Manualník, s. 61. Srov. i tamtéž, s. 90. S Korandovým pojetím souzní přípis obyvatel království českého králi z konce roku 1465 koncipovaný Martinem Mairem, který se zabývá podstatou kompaktát. NK, sign. XXIII D 172, p. 56–59, česky na p. 125– 128. Srov. H. Markgraf, Die „Kanzlei“. Podle E. Urbánkové, Rukopisy a vzácné tisky pražské Universitní knihovny, Praha 1957, č. 277, s. 42, je rukopis autografem Řehoře z Heimburka. 419 Srov. J. Macek, Víra a zbožnost, s. 59–60. 420 Potom jaký byl Pius? Že smilník nečistý, o němž vie země Rakúská, Korytanská i Vlaská, ano i jeho Rethorica to okazuje. Po něm Paulus nešlechetník, až o něm stydko psáti; také i lakomec zlata, střiebra bezedný. Manualník, s. 70. 421 Za zlých papežóv, biskupóv, cíesařóv, králóv etc. opustivše zákon boží, prvotní cierkev a stálé svaté doktory, lidé obojieho stavu, duchovnieho i světského, po nich postúpili buď z hruozy, pochlebenstvie, neb z jiné příčiny, upadli v bludy, v kacieřstvie i v jiné zlé. Tamtéž, s. 84. 422 Ty bosáku, máme za to, že jsi nedouk, poněvadž neznáš písem předepsaných; i nenie div, že blúdíš. Pakli jsi opojil se zlobivostí, neposlúcháš sv. Pavla, a tak ani pána Krista, od něhožto vzal, Polemika s papežem a českými katolíky   |  97 Korandy je přijímání podobojí něčím více než přijímání podjednou. Stejně jako v rozsáhlém eucharistickém traktátu vyvrací i zde interpretaci biblických pasáží, která podle katolíků svědčí pro přijímání podjednou. V duchu utrakvistické tradice dává do kontrastu na jedné straně boží zákon, na straně druhé spisy doktorů a mistrů. Písmo prý pro víru zcela postačuje.423 Žádný ze spisů namířených proti utrakvismu nebyl podle Korandy tak hloupý jako ten bosákův.424 Koranda bosákovi nesliboval tištěnou odpověď, nechtěl se s ním tedy přít veřejně, jako se přel s Janem Zajícem z Házmburka, nebo ještě neměl možnost spis vytisknout. Slíbil pouze, že odepíše, a poznamenal, že na mnichovy prašiviny málomocné nelze bylo než flastry šťpavé při- ložiti.425 List nese zdánlivě osobní sdělení a obsahuje četné apostrofy adresáta, jeho délka i členění do číslovaných kapitol však jednoznačně prozrazují, že se jedná o polemický traktát. Teologická radikalita je umocněna neustálou přítomností protivníka v textu, jenž je všemožným způsobem hanoben a snižován a je poukazováno na neudržitelnost jeho názorů. Určitá exaltovanost svědčí o tom, že text usiloval o ocenění u širšího publika. Mnohočetnými urážkami protivníka Koranda navazoval na své nejstarší latinské listy. Z předchozí analýzy spisů vůči katolickým protivníkům vyplývá, že Koranda vůči nim vystupoval po celé období svého aktivního života poměrně radikálně a „argumentační vzorce“, které si pro polemiku s nimi vytvořil v mládí, v průběhu času neměnil. Podívejme se nyní, jakým způsobem se vymezoval vůči druhé „nepřátelské“ skupině – náboženským sektám, které představovaly radikální reformaci. což jest napsal; i protivíš se čtení. Ulekni sě písma 2 Thes. 1, ktož nejsú poslušni čtenie pána Krista, budú trápení mukami k smrti bez skonánie. Přestaniž tehdy, máš-li smysl, převráceně mysliti, mluviti i psáti proti zjevné pravdě, ani postavuj svých potakačóv na rozcestí mylném duomysly svými nevěrnými. Tamtéž, s. 88. 423 My dosti máme na duovodu z zákona božieho, což sě viery dotýče: než doktory, kdež sě s písmem svatým srovnávají, a jemu nejsú na odpor, pro vás přivodíme, kdež vy jsúce tvrdého srdce písma svatého, jakož máte z práva, nepřijímáte, abyšte aspoň jich řečmi byli obměkčeni a napraveni k pravé vieře. Tamtéž, s. 93. 424 Naši předkové rozličné matrykáty mievali poslány proti té pravdě; žádný nebyl tak hlúpý, tak rúhavý, tak falešný jako tvój z nového zákonnictvie pokrytého a svódného. Tamtéž, s. 92. 425 Při tomto odpisu na matloky bosákovy ne, jako jsme mohli viece, ale jako jsme měli, ještě méně odepsali jsme. Bude-liť se, bosáku, chtieti tiem rajtem, jakož jsi psal, psáti viece, budet takovú měrú odepsáno, a nad to vrchovatú z jistých písem a z rozumu zdravého. Nynie pak, ač ovšem byli bychom rádi v pokoji pobyli bez takového proti tobě odporu, však na tvé prašiviny málomocné nelze bylo než flastry šťpavé přiložiti, aby sě zhojil, a potom slovóm pravdy žádným během neodpieral, a nadto netupil věda, že odpierati pravdě větší jest hřiech nežli Sodomský, a ten nemine hrozné pomsty. Ulekna sě tehdy toho, ó mniše, z té nepravosti, cos proti pravdě šermoval falešně, čiň pokánie, ač snad tobě bude odpuštěno. A my tobě i jiným takovým budem toho přieti. Amen. Tamtéž, s. 96. 98  |  Václav Koranda mladší POLEMIKA S RADIKÁLNÍ REFORMACÍ Václav Koranda se jako administrátor utrakvistické církve musel vyrovnávat s působením a vzrůstajícím vlivem radikálních sekt. V jagellonském období šlo především o Jednotu bratrskou a mikulášence.426 V polemice s bratřími mohl navázat na činnost svého předchůdce ve funkci správce utrakvistického duchovenstva, voleného arcibiskupa Jana Rokycany. Dva z jeho protibratrských textů si dokonce opsal do svého souboru písemností utrakvistické konzistoře (jde o již dříve zmíněný klementinský manuálník), a to jednak latinsky psaný list poslaný ad Muldaviam,427 jednak česky psaný list po Čechách i Moravě rozeslaný, oba z roku 1469.428 Většina písemností namířených proti radikální reformaci, které Koranda psal často jménem konzistoře, vznikla na  konci sedmdesátých let a v letech osmdesátých. Jsou adresovány králi a různým šlechticům, ale také utrakvistickým kněžím či jsou určeny pro všeobecné poučení. Z žánrového hlediska se většinou jedná o listy, v některých případech ovšem spíše o kratší traktáty ve formě listu. Kromě dvou latinských textů, určených panu Trč­kovi (1478) a utrakvistickým kněžím (1479), jsou všechny ostatní spisy české. Vedle toho, že Koranda reagoval na působení sekt a na jejich spisy, už z předchozí kapitoly víme o tom, že se na mistry v konzistoři obrátil roku 1489 katolický pán Jan Zajíc z Házmburka a požádal je o zásah proti „pikartům“. Koranda se pak k jeho požadavku vyjadřoval ve své odpovědi. 426 Srov. J. Goll, Chelčický a Jednota v XV. století. Nový otisk prací: Petr Chelčický a jeho učení, Jednota bratrská v XV. století, Nové spisy o Valdenských, Praha 1916, s. 120–193; G. Šašková, Jednota; R. Urbánek, České dějiny III/3, s. 625–626; K. Krofta, Listy, s. 283–286; R. Říčan, Dějiny Jednoty bratrské, Praha 1957, s. 51–118; J. Macek, Víra a zbožnost, s. 286–335; O. Halama (ed.), Spis „De Ecclesia“; Týž, Tištěná polemika s Jednotou bratrskou v době jagellonské (1500–1526), v tisku; Týž, The Unity of Brethren (1458–1496), in: A Companion to the Hussites, edd. Michael Van Dussen – Pavel Soukup, v tisku. 427 Manualník, s.  98–102. Evidence F.  M.  Bartoš, Literární činnost M.  Jana Rokycany, č.  39, s. ­44–45. Srov. F. Šimek, Učení M. Jana Rokycany, Praha 1938, s. 31. Na to, kam byl list určen, se názory liší. Srov. Akty Jednoty bratrské I, s. 200 (Moldávie); F. M. Bartoš, Z počátků Jednoty bratrské. I. Husitské náběhy k odtržení od Říma a Jednota, ČMKČ 95, 1921, s. 30–43, 127–131. Dodatek. Payneova cařihradská konfese, s. 131–139, zde s. 139 (dnešní Moldava nad Bodvou, Slovensko); J. Macůrek, Husitství v rumunských zemích, ČMM 51, 1927, s. 1–98, s. 70, pozn. 1 (Moldava v Krušných Horách). 428 Manualník, s.  42–44. Evidence F.  M.  Bartoš, Literární činnost M.  Jana Rokycany, č.  37, s. ­43–44. Srov. J. Goll, Chelčický, s. 49, Akty Jednoty bratrské I, úvod, s. 64–65.  |  99 List králi Jiřímu z Poděbrad Patrně z konce šedesátých let pochází list proti Jednotě bratrské adresovaný králi a sepsaný zřejmě jménem konzistoře.429 Koranda si jej opsal spolu s jinými prokazatelně svými písemnostmi, ale na to, abychom mohli potvrdit nebo vyloučit jeho autorství, je text příliš stručný. Pisatelé podle svých slov znají „pikartské“ bludy a informují krále o těch, které jsou zaznamenány v matrykátu, tedy v nějakém traktátu, který se k nim dostal. Bratří se v něm vymezují proti pravomoci biskupů a tvrdí, že kněz nemá moc prospívat věřícím svátostmi a že svátosti oltářní se nikdo nemá klanět. Odesilatelé si především přejí, aby král nedopřával bratřím svobodu šířit jejich smyšlénky bludné. Zásadu netolerovat bratry propagují i v nedatovaném pastýřském listu venkovským děkanům.430 Listy proti bratřím ze sedmdesátých let Rozhovor pražských mistrů (tedy zřejmě utrakvistické konzistoře) s bratřími Michalem a Jarošem v roce 1473 vedl pravděpodobně před srpnem následujícího roku, kdy zemřel bratr Řehoř zmiňovaný v textu, ke vzniku českého psaní proti bratřím, jež má charakter úředního listu a je zřejmě reakcí na jakýsi traktát bratra Michala. Ten byl asi hlavně polemikou s Rokycanovým veřejným listem z roku 1469.431 Tématy, která se tu probírají, jsou reálná přítomnost Krista ve svátosti oltářní, úcta k eucharistii a dále bratrský důraz na  ctnostný život a  odmítání svátostí. Poukazuje se zde na úkol konzistoře napomínat křesťany a konstatuje se, že bratří jsou velmi v rozumu nakažení, nadmíru zvídaví a příliš vysoko o sobě smýšlejí. Je možné souhlasit s Kamilem Kroftou, který uvažoval, že autorem spisku byl nejspíš Koranda, ale zároveň poukázal na to, že ve spisu samotném pro to není možné najít přímé důkazy.432 List psaný jménem pražských mistrů Janu Kostkovi z Postupic o setkání s představiteli „pikartů“ vzniklý krátce před 28. zářím 1478 pochází z doby po obnovení konzistoře v srpnu téhož roku.433 Byl k němu připojen opis českého listu Jana Rokycany proti bratřím. Patrně měl vyznít jako neutrální, faktická zpráva; zřejmě proto, že adresát byl znám jako podporovatel příslušníků radikální sekty. Podle preambule navazujícího listu byl ovšem 429 Srov. Přílohu 4, č. 14. 430 Srov. Přílohu 4, č. 60. 431 Akty Jednoty bratrské II, s. 122–131, Akty Jednoty bratrské XI, ff. 143r–147r. Srov. K. Krofta, O spisech, s. 218, Akty Jednoty bratrské II, úvod, s. 51–55, G. Šašková, Jednota, s. 16–24. 432 K. Krofta, O spisech, s. 218. 433 Srov. Přílohu 4, č. 18. 100  |  Václav Koranda mladší už tento první list psán k výstraze.434 Popisuje se tu, jak za mistry do Prahy přišli bratří Michal, Prokop a Jan (?) Chelčický (u posledního z nich není uvedeno křestní jméno) a dohodli se s nimi, že jejich učení bude posouzeno podle zásad tzv. chebského soudce. Probírané články se týkaly křtu malých dětí a opětování křtu, nejvíce pozornosti si však vyžádalo Michalovo přijetí kněžství. Bratří se domnívali, že římští kněží nejsou praví, a nechtěli od nich přijímat svátosti. První bratrští kněží a biskupové byli proto zvoleni losem. Bratří se ale nemohli shodnout na platnosti takové volby, a tak vyslali za valdenským biskupem Michala, který byl pak vysvěcen na biskupství a po návratu světil předtím zvolené bratří na biskupství a kněžství. Hned poté se ovšem vzdal kněžství a znovu se nechal vysvětit od jednoho z nových bratrských kněží, kterého nedlouho předtím sám vysvětil.435 Tento podivný postup ukázal, že bratří se velmi obávali narušení posloupnosti svěcení předávaného v církvi od apoštolů až po současné biskupy, ale zároveň naprosto ignorovali kanonické předpisy pro svěcení kněží a biskupů. Ve zprávě mistrů se dále uvádí, že bratří se snaží získávat na svou stranu šlechtu a že citují výrok Jana Rokycany, že by se k nim rád přidal, při biřmování nedodržují stanovený ritus a vyslovují se proti reálné přítomnosti Krista ve svátosti a klanění. Mistři jejich názory rozporují a uvádějí, že jednání s nimi odhalilo jejich zatvrzelost, všetečnost a neústupnost. Obviňují bratří z nesprávného smýšlení a vyzývají je k nápravě. Upozorňují také na jejich navenek vystavovanou zkroušenost.436 Druhý list Janu Kostkovi datovaný 1479 je svým vyzněním o něco vý- hružnější.437 Koranda v rámci utrakvistického tradicionalismu, na který už jsme narazili v minulé kapitole, staví před oči urozeného pána příklad jeho předků, kteří se přidrželi mistrů a kněží a užívali jejich spisy. Jan si teď prý ale oblíbil jiné lidi, kteří nemají správnou víru.438 „Pikarti“ jsou podle Korandy pyšní, nepřiměřeně chválí vysoce postavené osoby, oddávají se tělesným hříchům, nechodí do kostela a pohrdají svátostí oltářní. Oddělují se 434 Manualník, s. 38. 435 Item pravili, když sme sě odtrhli od Římské cierkve i od vás, tehdy kteřížby mezi námi měli býti za kněze a který z nich biskupem, o to sme losovali. A když přišel los na tři a z těch na jednoho, aby byl biskupem, tehdy máli to tak ostati, bylo mezi námi rozdělenie. Avšak potom ode všech k tomu svoleno, že sme vyslali k biskupu Valdenskému, kterýžto mne, mluvě Michal o sobě, posvětil na biskupstvie; a já sě navrátiv světil sem jednoho z těch tří na kněžstvie i na biskupstvie. Přes to, abych dal znáti, že na sobě nic Římského nemám, a jiným abych dal příklad, vzdal sem to kněžstvie Římské, neměv jeho za kněžstvie. I svěcen jsem na kněžstvie od toho znova, kohož sem světil na kněžstvie. Tamtéž, s. 35. 436 Jistě, pane, neslýchal jsem ani čítal o takových zmatciech při vieře, jakož sě přiznali bratříkové tito. … Také nenie co patřiti na jich buďto skutky pošmúrné, buďto mluvenie pokniřilé. Tamtéž, s. 37. 437 Srov. Přílohu 4, č. 21. 438 I těch jako zanedbav i oblibuje a zastává neb postupuje po mudráciech, po vrtláciech, an sě klátie jako trest na bahně při svých smyšlénkách, při svém vyznávání, při svých rozpisování[sic] žádné stálosti nemajíce. … Neb ne podlé viery základuov a pravdy písma svatého i výkladuov prvotních svatých chodie, jakž by choditi měli, ale podlé svého duomyslu převráceného a vuole zlostné vrtkají sě. Manualník, s. 39. Polemika s radikální reformací  |  101 od církve a toulají se, nevykonávají svá původní řemesla.439 Kostka by místo nich měl poslouchat mistry a kněží. List konzistoře, který podle rukopisného nadpisu vznikl kolem 25. listopadu 1478,440 byl podle názoru Gerty Šaškové adresován utrakvistickým farám a zároveň podle ní konzistoř rozeslala „mnohem drsnější“ list na Moravu, který se dodnes nedochoval.441 Text v úvodu odkazuje k poslání konzistoře, zmiňuje se o ustanovení děkanů a deklaruje nutnost bojovat jak proti herezi, tak proti katolíkům. Na obecnější rovině je v něm přítomný dobře známý utrakvistický tradicionalismus. Na  adresu „pikartů“ uvádí, že bloudí ve víře, znovu křtí, znovu ordinují kněze bez příslušné formule, nevěří v reálnou přítomnost Krista ve svátosti oltářní, neuznávají římské kněžství a nechtějí přijímat svátosti. Bojoval proti nim ostatně už Jan Ro- kycana. Sepsání traktátu ze sedmdesátých let (podle Šaškové vznikl po  roce 1471) si vyžádali žatečtí kněží,442 kvůli tomu, že jeden pikhart všetečný napsal text, který prohlásil za traktát táborských kněží. Uvedl v něm pět otázek a vyzval k jejich zodpovězení. Otázky se týkaly správnosti textu kostelních písní, pokud šlo o reálnou přítomnost Krista ve svátosti, působení nehodných kněží, úcty ke svátosti, a také toho, zda Janovo evangelium v šesté kapitole předepisuje pouze duchovní, nebo také svátostné přijímání. Poslední otázka, proč se neprokazuje úcta přijaté svátosti, když třeba odchází z těla, byla samozřejmě poněkud provokativní. Korandova odpověď na tento traktát je místy značně expresivní, užívá výrazy jako pikús, ústa smrdutá, péro blenové.443 Konstatuje, že příslušníci Jednoty se odtrhli od utrakvistů. Odvolává se na Matěje z Janova, Johna Wyclifa, Jana Husa a odkazuje také k hádání v Kutné Hoře i k táborskému učení v počátcích husitství, včetně pikartských kněží Petra Kániše a Martina Loquise, ale zmiňuje též Mikuláše Biskupce.444 V závěru připomíná správnou víru v reálnou přítomnost Krista ve svátosti oltářní: Tak, ty pikúse, podlé rady sv. Pavla bláznových otázek, ježto uvozují sváry, nechaje, nebuď nevěřící ale věrný. A přestaň na tom, což Kristus ustanovil, z chleba tělo své a z vína krev svatú učinil slovy svými mocnými.445 Patrně také do  sedmdesátých nebo do  raných osmdesátých let patří dosud neznámý kratší list utrakvistické konzistoře proti „pikartům“, 439 Oddělujé[sic] sě od jiných, do kosteluov s jinými křesťany nechodiece, ale po kútiech, po pelešech své všetečnosti pósobiece. A někteří sě oddělili od řemesla, ševcovstvie, krajčieřstvie, koželužstvie, kovářstvie etc., i vydali sě na túlačky, pliskaniny, práznosti, aby tiem lépe a snáze požili bez práce dobrého bydla. Tamtéž, s. 40. 440 Srov. Přílohu 4, č. 19. 441 G. Šašková, Jednota, s. 57. Bratrská odpověď z konce sedmdesátých let: Akty Jednoty bratrské I, s. 473–488. K ní srov. G. Šašková, Jednota, s. 30, 57–58. 442 Srov. Přílohu 4, č. 22. 443 Manualník, s. 176. 444 Ke Korandovým citacím Biskupce F. M. Bartoš, Největší dílo táborské literatury, JSH 11, 1938, s. 65–67, zde s. 65–66. 445 Manualník, s. 181. 102  |  Václav Koranda mladší dochovaný jako Korandův autograf ve vídeňském rukopisu.446 Podle titulatury konzistoře vznikl až po Rokycanově smrti. Vzhledem k jeho málo rozvinuté argumentaci se domnívám, že vznikl spíše v ranějším období. V úvodu je zdůrazněna nutnost pevnosti ve víře v kontrastu ke špatné interpretaci Písma, které se dopouštějí pikúsové, případně bratříkové, a ještě se přitom odvolávají na mistry a kněží. Je třeba věřit v reálnou přítomnost Krista ve svátosti a zanechat neřádů i při jiných svátostech, například neopětovat křest. List proti mikulášencům a související korespondence Jak v náhodně dochovaném aktovém materiálu utrakvistické konzistoře, tak v Korandových oficiálních listech se můžeme dočíst o aktivitách sekty mikulášenců na Vlašimsku ve druhé polovině osmdesátých let 15. století. Nejstarším dokumentem je list konzistoři od Mikuláše, faráře v Načeradci, ze 4. července 1486, který v duchu usnesení synody vymezující se proti heretikům, jež se konala v pražském Týně 15. února téhož roku, referuje o působení mikulášenců (nazývaných zde též pikarti). Žaluje na Aleše z Ne- tvořic,447 že dosadil do Čechtic na místo zběhlého kněze proti vůli svého faráře rouhavého člověka a heretika jménem Babka. Vyslovuje také přání, aby sekta mikulášenců byla potlačena.448 Následujícího roku sepsal Koranda list proti mikulášencům a slámovcům adresovaný nějakému šlechtici, který je koncipován jako varování před bludaři.449 Přepis v tzv. klementinském manuálníku je datován 23. ledna 1487 a v záhlaví nese poznámku „ex officio“, jedná se tedy nepochybně o oficiální konzistorní písemnost. Za nepřátele pravé víry jsou v úvodu prohlášeni jak přívrženci Jednoty bratrské, tak katolíci. Jako příslušníci radikální sekty mikulášenců a slámovců jsou zde zmíněni ženatý laik Mikuláš Vlašimský a Matěj Sláva (nazývaný též Sláma). V listu se uvádí, že Sláma šířil svá blouznění (deliramenta) a 19. září 1486 vyznal v Praze na radnici před konšely obojího města články, na jejichž základě byl usvědčen jako bludař. Jeho názory byly vyvráceny biblickými texty a jeho přívrženci se bludů zřekli. List evidentně sloužil nejen jako informace o proběhlém výslechu, ale také jako varování před touto radikální sektou. 446 ÖNB, sign. 4488, fol. 148 bis r. 447 K němu srov. A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze XV, s. 130. 448 Ut nicolaytarum pighardorum secta prorsus extinguatur et caries doctrine eorum sugilletur. NK, sign. XXIV A 231. Srov. J. Truhlář, Paběrky I; B. Zilynská, Synody v Čechách 1440–1540, č. 30, s. 91. 449 Srov. Přílohu 4, č. 29. Polemika s radikální reformací  |  103 Z doby o málo pozdější pak pochází list (datovaný 24. července 1487) výše zmíněného faráře Mikuláše, který v něm žaluje na pana Trčku (zřejmě se jedná o Mikuláše staršího Trčku z Lípy, † 1509),450 že podporuje mi- kulášence.451 Farář uvádí, že nedávno obdržel od konzistoře list a články o heretiku Slámovi a jeho komplici a ukázal je panu Trčkovi, který se mu ale vysmál. Touto písemností je nepochybně list zmiňovaný v předchozím odstavci. Polemika s bratřími od konce osmdesátých let O listu proti „pikartům“ adresovaném králi, který vznikl po 29. září 1488,452 v němž se žádá pro „bratříky“ slyšení na sněmu, je zmínka v Korandově pozdější odpovědi Janu Zajícovi z Házmbruka.453 Autorem listu s žádostí o slyšení, na němž by členové konzistoře argumentovali proti bratřím biblickými citáty, byl podle všeho Václav Koranda.454 Zmiňuje zde, že se bratří chlubí, že se slyšení neuskutečnilo kvůli králově přízni. V listu Zajícovi pak mistři poukazují na velký rozdíl mezi utrakvistickou církví a bratřími. Utrakvisté jsou podle nich od katolické církve odloučeni v některých běziech a ne zpupně ani všetečně.455 Přibližně ve stejné době jako tento druhý list králi, tedy v roce 1488, pravděpodobně vznikl poměrně rozsáhlý Odpor proti pikartským matlokám k žádosti jednoho pána znamenitého456 psaný jako osobní polemika se spisem, který sepsal mudroch jeden a který byl vydán tiskem.457 Nevíme, kdo byl zmíněným pánem ani autorem spisu, tisk se nedochoval a citované myšlenky nenalézáme ani v bratrských rukopisných spisech. Oním pánem ale mohl být Jan Zajíc z Házmburka. Víme totiž, že bratří si s ním aktivně 450 K rodu Trčků srov. L. Dvořáková, Trčkové z Lípy na přelomu 15. a 16. století, in: Proměny feudální třídy v Čechách v pozdním feudalismu, ed. J. Petráň, Praha 1976 (= AUC PhiletHist 1, Studia historica XIV), s. 113–136. 451 Praha NK, sign. XXIV A 229. Srov. G. Šašková, Jednota, s. 66, č. 9 pod čarou; B. Zilynská, Synody v Čechách 1440–1540, č. 30, s. 91, s. 186. 452 Srov. Přílohu 4, č. 31. 453 Korespondence Korandy se Zajícem: srov. Přílohu 4, č. 34, 45. Srov. K. Krofta, O spisech, s. 217, G. Šašková, Jednota, s. 4, K. Krofta, Listy, s. 255, 257, srov. též Akty Jednoty bratrské II, úvod, s. 58–67. 454 Srov. K. Krofta, O spisech, s. 216. 455 Manualník, s. 17. 456 Srov. Přílohu 4, č. 32. 457 Mudroch jeden, kterýž podlé duomyslu svého o sloviech ve čtenie svatého Jana položených, což se dotýče těla a krve Kristovy v svátosti velebné oltářnie, psal jednomu pánu urozenému, nepoloživ jména svého, aby čtúce jiní nevěděli o něm (Manualník, s. 160). Naposledy, kdež skrze impresory věrné kněžie tupíš z toho, že o pánu Kristovi v svátosti oltářní přivodie příklady neb příslovie na voku, kterak veliká hora v něm se muož směstknati, na zrcadle, kterak veliký člověk neb duom v něm a každé v částce jeho, a na slovu pověděném, kterak mnohých uší naplňuje, že týž Kristus jest v malé částce voplatku, a na mnohých miestech jest a muož býti: to položiv i kladeš na konci, že takoví duovodové viece jsú mámenie než dovedenie. Tamtéž, s. 171. 104  |  Václav Koranda mladší dopisovali, ovšem o jiných tématech. Opis v tzv. klementinském manuálníku pochází přibližně z let 1505–1509, tedy z doby pronásledování brat- ří.458 Bratrský spis, se kterým se polemizovalo, se věnoval intepretaci šesté kapitoly Janova evangelia, jež podle názoru bratří nepojednává o svátostném chlebu. Podle správce utrakvistického duchovenstva však evangelní perikopa odkazuje k trojímu chlebu: jednak pozemskému, dále nebeskému a nakonec svátostnému, který je tělesný i duchovní zároveň. Koranda se zmiňuje o spisech Jana Husa, který napsal mnoho dobrého, a bratří ho přesto neprávem opomíjejí. „Pikarti“ také neuznali řád ustanovený kompaktáty, potupují křesťanské kostely, scházejí se v peleších, neuznávají reálnou přítomnost Krista ve svátosti oltářní a mají nesprávnou víru i v dalších otázkách. S aluzí na Zajícovy výtky Koranda píše: Od mistruov a kněží vyšli, neb z nich nebyli; a majíce před nimi se postaviti a počet vydati a napraviti podlé uloženie na sněmě uloženého z toho se vyvinuli zámyslem ošemetným.459 Korandův jazyk je zde velmi expresivní, svého protivníka označuje slovy jako pisák, mudrák, v jeho spisech se prý projevuje lživé pero pisákuov, pero blenové, v textu jej přímo oslovuje: A ty nedoktoře, nebuď nevěřící, ale věrný.460 Korandův list příslušníku panského stavu Bohuši Kostkovi o tom, že „pikarti“ odmítají být konšelé, vznikl krátce před 15. dubnem 1492 (tedy asi měsíc poté, co biskup Augustin sepsal v Praze závěť a odešel do Kutné Ho- ry).461 Přestože po sněmu Jednoty v Brandýse nad Orlicí roku 1490 mohli bratří přísahat a zastávat úřady v městské správě, z Korandova listu vyplývá, že to i nadále odmítali. Podle Korandy totiž nechtějí stanout v roli soudce, neboť v Novém zákoně se píše: nesuďte, abyste nebyli souzeni.462 Tento výrok se ovšem podle něho netýká výkonu soudní pravomoci, jež má napomoci pravdě a spravedlnosti, ale samozvaného posuzování druhého. Po odůvodnění své argumentace biblickými citáty Koranda na závěr konstatuje: Z těchto písem zřejmo jest, že súdy a mířenie mezi lidmi, jenž jsú příhodny dobrému obecniemu, oblibuje buoh nad oběti. Ktož tehda, moha konšelem, úředníkem, súdcí býti a v tom dobrému posluhovati a v něm prospievati, i odpierá: kterak jeho oběti, buď modlitby, almužny, posty neb jiné, přijme pán buoh, třeba leknúti sě a v čas sobě usmysliti.463 Problém je také na obecnější rovině v tom, že „bratříci“ o sobě smýšlejí příliš vysoce, sami tak soudí druhé a oddělují se od křesťanů. Dále už máme k dispozici jen několik rozsahem spíše drobných Korandových textů, které polemizují s věroukou radikálních sekt. Přibližně v roce 1482 sepsal protipikartské články do sbírky latinských citátů ve svém teologickém slovníku. Týkají se bludů „pikartů“ a vyjadřují se k překřtívání 458 K. Boldan, „Kdež skrze impresory…“, s. 85. 459 Manualník, s. 173. 460 Tamtéž, s. 168, 169, 170, 171, 172, 176. 461 Srov. Přílohu 4, č. 40 462 Matouš 7,1. 463 Manualník, s. 142. Polemika s radikální reformací  |  105 a vůbec k bratrským názorům na svátosti.464 V článcích jsou také znovu kritizována shromáždění v domech, učení o spasení dobrými skutky a nekřtění malých dětí. Obšírněji je řešena otázka, zda kněz ve smrtelném hříchu právoplatně vykonává svátostné úkony a zda může dostávat almužny, jinými slovy zda se mají dávat svátosti stálým hříšníkům a jestli je dovoleno přijímat svátosti od špatného kněze. Podobný charakter má text o svěcení neděle dochovaný v tzv. klementinském manuálníku. Je v něm zmínka, že „pikarti“ (pseudo-pighardi) odmítají světit neděli a docházet do kostelů; na konci nacházíme obšírné vypsání bludů a neřestí, kterých se bratří údajně dopouštěli.465 Přesněji datovat není možné zprávu o  poměrech v  Jednotě bratrské v rukopisu, který obsahuje především Rokycanovy traktáty proti Mikuláši Biskupcovi a je nejspíš Korandovým autografem, ač se v něm nedochoval jeho monogram označující vlastnictví knihy.466 Začátek textu chybí, ale i tak zde nalezneme poměrně obsáhlý výčet bodů, které se někdy částečně opakují. Pokud text skutečně psal Koranda, je to důkazem, že poměry v radikální sektě znal dosti dobře, byť se mu samozřejmě i nadále jevila poněkud jinak než vlastním členům Jednoty. Poslední drobnější text polemizuje s názorem, že kněz ve smrtelném hříchu nevykonává platně svátostné úkony. Je jím list datovaný v rukopisu letopočtem 1498 a určený Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy.467 Spisy nesprávně připisované Korandovi Na závěr se dostáváme ke spisům, jejichž autorství bylo některými badateli připisováno Václavu Korandovi, já se ale domnívám, že jejich autorem nebyl. Prvním z těchto děl je dlouhý a velice zajímavý latinský traktát proti Petrovi Chelčickému a prvotní Jednotě, který vznikl podle všeho stejně jako výše zmíněný český text roku 1474, před smrtí bratra Řehoře.468 Je možné souhlasit s Františkem Michálkem Bartošem, že autorem byl Rokycanův žák, ale Rokycana je zde nepřímo kritizován, což svědčí spíše proti Korandově autorství. Navíc je zřejmé, že traktát psal kněz, přičemž je jisté, že Koranda knězem nebyl.469 Text reaguje zejména na bratrské listy proti Rokycanovi a dalším umírněným utrakvistům, bratrské učení je zde pojímáno jako 464 KNM, sign. XIV E 7, ff. 145v–151r. 465 Manualník, s. 158–160. V této edici je otištěn jen výběr z něho. 466 MZK, sign. Mk 93, ff. 91r–93r. 467 Srov. Přílohu 4, č. 47. 468 ÖNB, sign. 4549, ff. 1r–162r. Evidence P.  Spunar, Literární činnost, č.  82, s.  209. Srov. F. M. Bartoš, Kdo byl Petr Chelčický?, JSH 15, 1946, s. 1–8, zde s. 6, pozn. 19; Týž, Neznámý spis proti Chelčickému a prvotní Jednotě bratrské, JSH 17, 1948, s. 60–64 (hypotéza o Korandově autorství). 469 Srov. fol. 126v: nos sacerdotes. 106  |  Václav Koranda mladší „novotáborství“. Ve spisu, majícím možná starší jádro, se řeší hlavně otázky kolem eucharistie, je poměrně obšírný a snad byl zkompilován z několika původně samostatných textů. Druhým textem je polemický spis pražských mistrů proti Jednotě bratrské (nazývaný též Kniha mistrů pražských na deset artikulů), který vznikl mezi lety 1479 a 1490.470 Dalo by se říci, že jde o důkladnou a systematickou polemiku vynucenou slyšením z roku 1479. Obsahem je deset článků s bludy, které obsahově odpovídají dvanácti článkům obsaženým v Korandově listu Janu Kostkovi, a obsáhlá polemika s nimi. Z nich pět se týká kněžství a jen dva svátosti oltářní.471 Kamil Krofta popíral Korandovo autorství s tím, že pisatel traktátu byl knězem a že text je stylisticky odlišný od Korandových spisů. K  těmto argumentům přidala Gerta Šašková další: Vavřinec Krasonický u tohoto spisu uvádí jako autory pražské mistry, kdežto jinde uvádí výslovně Korandu.472 Také tento spis je obsahově velmi zajímavý, a to především jako svědectví o sociálních aspektech vzniku pikartské hereze. Je zřejmé, že ve srovnání s polemikami adresovanými katolíkům používal Václav Koranda ve spisech namířených proti radikálním sektám méně vyhrocené argumenty. Velmi ostře se stavěl proti snahám o jakékoliv věroučné inovace a spoléhal na utrakvistickou tradici. Kritizoval také morální praxi běžnou v Jednotě bratrské. 470 KNM, sign. V E 8, ff. 1r–82v (zapsal Pavel ze Sedlčan 9. 12. 1491, též opis z roku 1526 v KMK, sign. D 107). Evidence P. Spunar, Literární činnost, č. 83, 209. Vydání: Obrana viery proti Pikhartóm, ed. Josef Alexandr Dundr, Časopis katolického duchovenstva 5, 1864, č. 1–8, s. 45–65, 113–134, 187–204, 280–291, 351–370, 463–472, 506–521, 575–595; Srov. K. Krofta, O spisech 12, s. 219–222, J. Goll, Chelčický, s. 54, F. M. Bartoš, Obrana viery proti pikartóm, ČNM 96, 1922, s. 162–163; G. Šašková, Jednota, s. 8–9, 26–31. 471 G. Šašková, Jednota, s. 33. 472 Tamtéž, s. 29. Polemika s radikální reformací  |  107 KORANDOVA KNIHOVNA O tom, že se Václav Koranda mladší intenzivně zajímal o knihy, vypovídá jeden z epitafů na jeho osobu. Hovoří o tom, že žil pro knihy.473 Ze současného pohledu vlastnil Koranda jednu z nejvýznamnějších osobních knihoven své doby v Čechách.474 Při její rekonstrukci jsme ve velké míře omezeni tím, že můžeme pracovat pouze s dnes existujícími svazky, žádný středověký soupis se nedochoval.475 Předpokládáme-li v Korandově knihovně podobnou míru ztrát jako v kolejních knihovnách pražské univerzity,476 kam se ostatně její velká část po jeho smrti prokazatelně dostala, známe dnes nepochybně jen zlomek původního, zřejmě rozsáhlého celku.477 Na následujících stranách přináším zatím nejúplnější přehled dochovaného torza Korandovy knihovny, kterou v době úmrtí jejího majitele tvořilo pravděpodobně několik set svazků. Toto torzo, rozšířené o několik nových nálezů, zde bude komplexně analyzováno po obsahové, čtenářské i knihvazačské stránce. Z Korandovy knihovny se dodnes podařilo identifikovat 71 knih, z toho 46 rukopisů a 25 inkunábulí.478 V každém svazku se nachází jasné označení Korandova vlastnictví v podobě jeho monogramu, který se vyskytuje 473 Artibus exactis Curanda verendus et annis, nunc vivit Christo: vixerat ante libris. B. Sturmius, Eteostichorum, fol. I5b. 474 K českým a moravským knihovnám v letech 1458–1547 se zaměřením na humanismus srov. K. Boldan – B. Neškudla – P. Voit, The Reception, s. 26–38. 475 Ke Korandově knihovně srov. E. Urbánková, Zbytky; F. M. Bartoš, Dodatky; P. Spunar, Několik doplňků; P. R. Pokorný, Ke knihovně. Srov. též I. Hlaváček, Pronikání, s. 81–82; J. Macek, Víra a zbožnost, s. 105; B. Neškudla, Knihovny, s. 113. 476 Z mnoha tisíc knih z pražských kolejních knihoven se dodnes zachovalo celkem asi 1200 svazků. 477 E. Urbánková, Zbytky, s. 140. 478 E. Urbánková, Zbytky, identifikovala v dnešní Národní knihovně ČR i jinde 52 knih (z toho 38 rukopisů a 14 inkunábulí, č. 1–52), F. M. Bartoš, Dodatky, objevil jeden rukopis v Knihovně Národního muzea (č. 63); P. Spunar, Několik doplňků, našel v Národní knihovně ve Vídni čtyři další rukopisy (č. 53–56); P. R. Pokorný, Ke knihovně, ve Strahovské knihovně čtyři inkunábule (č. 57–60). O jednom rukopisu v Toruni (č. 65) se zmiňuje E. Gregorovičová, Knihovna, s. 109, pozn. 9. Rukopis v Krnově (č. 64) uvádí O. Halama, Přípisky, a S. Petr, Středověké rukopisy; srov. též Průvodce, s. 78 a 293. V pražské Národní knihovně se z Korandovy knihovny nacházejí ještě dva rukopisy (č. 61–62, na druhý z nich upozornil P. Spunar, Repertorium I, s. 449). Z inkunábulí patří do Korandovy knihovny ještě pět dalších (č. 66, upozornil P. Voit, Katalog, č. A-119, s. 179–180; dále č. 67–70, na tyto čtyři svazky mě laskavě upozornil Kamil Boldan; č. 71, na tento nový nákup Strahovské knihovny mě laskavě upozornil Petr Voit). Srov. úplný seznam knih z Korandovy knihovny v Příloze č. 2 (v této kapitole odkazuji na čísla tohoto soupisu). 108 |  ve třech podobách. Vlastnické značky jsou někdy doplněny letopočty, které pravděpodobně označují rok nabytí knihy. Vedle svazků označených monogramy registruji ještě několik rukopisů, v nichž se nacházejí Korandovy autografy či foliace provedené jeho rukou.479 Tyto kodexy ovšem do Korandovy knihovny nezahrnuji, protože není možné jednoznačně prokázat, že by příslušný svazek Koranda vlastnil. Stejně tak do analýzy jeho knihovny nelze zařadit některé další rukopisy přisouzené Korandovi odbornou literaturou. Můj podrobný průzkum příslušnost některých svazků do Korandovy knihovny jednoznačně vyvrátil.480 Obsahová struktura knihovny Již Emma Urbánková konstatovala, že Korandova knihovna měla středověký charakter. Povšimla si Korandova zájmu o bajky, přísloví a citáty z různých autorů. Ve spojitosti s tím recipoval i antickou literaturu, ojedinělý je jeho zájem o humanistické spisy. Koranda se podle Urbánkové orientoval 479 E. Urbánková, Zbytky, s. 160, uvádí rukopis NK, sign. III G 16. Podobnými případy jsou rukopisy MZK, sign. Mk 93, ÖNB, sign. 4488, a inkunábule UPM, sign. C 1840, VYŠK, sign. Ms. 7 (o posledním tisku podrobněji níže). 480 Tak například rukopis BSB, sign. clm 16424. Srov. P. Spunar, Repertorium I, s. 430. Jedná se ale o monogram někoho jiného. Podobně rukopis ÖNB, sign. 4315, který P. Spunar, Repertorium I, s. 457, uvádí jako pravděpodobně Korandův, ovšem mylně. J. Marek, Nové písemnosti, s. 532, pozn. 32, uvádí rukopis NK, sign. I A 52 na základě katalogizační karty E. Urbánkové k tomuto rukopisu a rukopis ÖNB, sign. 5420 na základě P. Spunar, Literární činnost, s. 195. Ani u jednoho z těchto rukopisů se Korandovo vlastnictví nepotvrdilo, k prvnímu srov. J. Ma- rek – M. Dragoun, Soupis středověkých latinských rukopisů Národní knihovny ČR. Doplňky ke katalogu Josefa Truhláře = Catalogus codicum manu scriptorum Latinorum medii aevi qui in Bibliotheca Nationali olim Universitatis Pragensis asservantur. Additamenta ad catalogum Josephi Truhlář, Praha 2016, č. 4, s. 69–76; u druhého jde o prostou záměnu za rukopis sign. 4520. Velký, střední a malý monogram, jež v knihách označovaly Korandovo vlastnictví. Korandova knihovna |  109 především na  husitskou literaturu, díla Johna Wyclifa, Jana Husa a  českých utrakvistů. Zmínila také Korandovu zjevnou preferenci dějepisných textů.481 S jejími závěry se shodl Ivan Hlaváček, podle něhož má knihovna i přes výskyt několika humanistických tisků „středověký ráz“,482 respektive u majitele „nelze předpokládat humanistický zájem“.483 Ve shodě s ním Josef Macek hovořil o „duchovní orientaci na čelné husitské myslitele“484 a v poslední době se dokonce objevilo nepřesné tvrzení, že humanistické spisy v Korandově knihovně zcela chybějí.485 Protože větší část dochovaného torza Korandovy knihovny tvoří rukopisy, které jsou často tematicky různorodými konvoluty, při obsahovém rozboru knih budu přihlížet k tomu, nakolik jsou různé obory lidského poznání zastoupeny v jednotlivých svazcích, nebudu však v rámci oborů zastoupených v Korandově knihovně uvádět počet jednotlivých děl. V Korandově knihovně jsou nejvíce zastoupena teologická díla, jež se nacházejí v 56 svazcích. V jedenácti z nich jsou díla Jana Husa a první a druhé generace českých utrakvistů. Šest svazků obsahuje díla anglického reformátora Johna Wyclifa, pět je možné charakterizovat jako patristickou a šest jako scholastickou teologii. Čtyři svazky jsou z oboru sakramentální teologie a tři svazky patří do oboru teologie penitenční a praktické. Tyto knihy jsou ještě doplněny Korandovým vlastním abecedně řazeným teologickým slovníkem a výběrem teologických spisů z jednání basilejského koncilu s českou delegací.486 S  výjimkou čtyř svazků s  teologií patristickou, sakramentální a scholastickou a především sedmi svazků s exegetickými díly se všechna teologická díla v Korandově knihovně dochovala v rukopisech. Koranda projevoval živý zájem o teologická díla anglického reformátora Johna Wyclifa. Vlastnil dokonce kodex pořízený roku 1407 přímo v Anglii českými studenty Mikulášem Faulfišem a Janem z Kněhnic. Tento rukopis, do kterého Koranda připsal mnoho marginálií,487 obsahuje Wyclifovy spisy De veritate sacre scripture, De ecclesia a De dominio divino.488 Vlastnil i další sborník s Wyclifovými díly Dialogus, Trialogus, s výklady 23. a 24. kapitoly Matoušova evangelia a s dalšími drobnými spisy zaměřenými zejména proti mnichům a pojednávajícími o povaze římské církve z roku 1412.489 Koranda měl ale i další rukopisy s Dialogem a Trialogem.490 Jiný Korandův sborník ze začátku 15. století obsahuje různé Wyclifovy traktáty zaměřené 481 E. Urbánková, Zbytky, s. 141. 482 I. Hlaváček, Pronikání, s. 81–82. 483 I. Hlaváček, Poznámky k italským tiskům v českých knihovnách na konci středověku a počátkem 16. století, Miscellanea Oddělení rukopisů a starých tisků 13, 1996, s. 39–52, zde s. 46. 484 J. Macek, Víra a zbožnost, s. 105. 485 B. Neškudla, Knihovny, s. 111–112. 486 Č. 19. 487 Především od fol. 213r. 488 Č. 53. 489 Č. 54. Na předním přídeští tohoto rukopisu je škrtnutá provenienční poznámka: Liber iste est Pauli notarii emptus a domino Iohanne Ponte annorum domini etc. LVIo et cetera. 490 Č. 18, 55. 110  |  Václav Koranda mladší proti praxi současné katolické církve.491 V dalším kodexu je fragment díla Responsiones ad XVIII argumenta Radulphi Strode zapsaný v první polovině 15. století.492 Z  husitské teologie, která pro Korandu byla jako pro administrátora utrakvistické církve důležitá, jsou v  souboru zastoupeny sborníky s  díly Jana Husa (výklad Lombardových Sentencí) a jeho vrstevníků (Stanislava ze Znojma, Štěpána z Kolína, Jakoubka ze Stříbra, Štěpána z Pálče, Petra z Újezda, Šimona z Tišnova) či pokračovatelů (Jana Rokycany, Petra Pay- na).493 Marginálními poznámkami opatřoval Koranda především díla Jana Husa a Jakoubka ze Stříbra. Přestože někdy lze písaře marginálních poznámek v Korandových rukopisech určit jen velmi obtížně, právě v případě výše zmíněných rukopisů je Korandovo glosování poměrně dobře prokaza- telné.494 Vlastnil také postilu Mikuláše Biskupce na evangelní harmonii,495 jeho výklad Apokalypsy (připisovaný tehdy Jakoubkovi ze Stříbra),496 ale také spisy Jana Rokycany proti Mikuláši Biskupcovi.497 Dílo tohoto táborského biskupa neváhal Koranda citovat ve  své polemice s  Jednotou bratrskou.498 K dílům z oboru husitské teologie patří i Korandův vlastní teologický slovník, tematicky řazená sbírka citátů z autorit na podporu argumentace ve prospěch utrakvismu, který byl do rukopisu zapsán zřejmě v roce 1482.499 Jsou zde i odkazy na husitské autory, jako byli Jakoubek ze Stříbra a Jan Rokycana,500 ojediněle i na dílo Jana Husa.501 Do ekleziologie patří traktát o moci římské církve Řehoře z Heimburka z roku 1467.502 Z patristické literatury, na kterou se husitští myslitelé často odvolávali, se v Korandově knihovně nacházelo několik rukopisných sborníků, a to s díly připisovanými Augustinovi, Jeronýmovi, Cassiodorovi, Eusebiovi či 491 Č. 13. 492 Č. 15. 493 Č. 3, 9, 17, 18, 52, 54, 56. 494 Zcela evidentní je to u č. 54. Ruka marginálních glos se shoduje s Korandovou rukou v jeho písemnostech (klementinský manuálník, autografické listy). 495 Č. 45–47. 496 Č. 51. 497 Č. 3. 498 Srov. F.  M.  Bartoš, Největší dílo, s.  65–66. Koranda citoval první svazek, fol. 162v, srov. ­Manualník, s. 177. 499 Č. 63. Z hlediska hudby srov. F. Svejkovský, Musejní rukopis. 500 Na fol. 90v odkazuje na Jakoubkův traktát o zabíjení (P. Spunar, Repertorium II, s. 73, č. 96, uvádí podle editora spisu jako dílo Mikuláše Biskupce; tuto atribuci odmítl již F. M. Bartoš, Literární činnost M. Jakoubka ze Stříbra, Praha 1925, s. 48, č. 62). Na fol. 17v je odkaz na radikální Rokycanův výrok proti papeži v kázání údajně z roku 1468, které se vymezuje vůči křížové výpravě proti Čechům (neidentifikováno, srov. F. M. Bartoš, Literární činnost M. Jana Rokycany, s. 50, který datum emenduje na rok 1428; v roce 1468 Rokycana po ataku mrtvice nemohl mluvit); na fol. 55v se odkazuje na Rokycanův článek přednesený v Basileji týkající se vztahu Písma a tradice. 501 Na fol. 99r je odkaz na Husův traktát k otázce, zda mohou kázat ti, kteří jsou Bohem exkomunikováni, a ti, kteří nemají schválení apoštolské stolice. 502 Č. 3. Korandova knihovna |  111 Isidorovi,503 a dále inkunábule s Augustinovým dílem O boží obci.504 Z pozdějších učitelů církve byli zastoupeni Jan z Damašku, Bernard z Clairvaux a Hugo ze Svatého Viktora či Inocenc III.505 Ze scholastické teologie zde byly Sentence Petra Lombarda (v době opisu před rokem 1458 ještě nebyly k dispozici v inkunábulovém vydání), a to samostatně506 a ještě jednou s komentářem ve dvou svazcích.507 Vlastnil také rukopisy s Teologickou summou Tomáše Akvinského.508 Pro správce utrakvistické církve byla velmi důležitá penitenční a sakramentální teologie. Koranda měl z tohoto okruhu inkunábulový konvolut spisů Alberta Velikého o mši a eucharistii.509 Jeden z nich vlastnil i ve vimperském vydání z roku 1484. V Korandově knihovně se sice nedochoval, ale dva listy z této české inkunábule byly nalezeny v lepence, která tvořila vazbu jedné z Korandových knih, kterou nejspíše stejně jako konzistoriální písemnosti poskytl nejpozději na začátku 16. století knihvazači.510 Dále vlastnil anonymní spis proti špatným kněžím z konce 12. století připisovaný Alanovi ab Insu- lis,511 traktáty Jiljího Římského, Jindřicha z Frimaru a traktát o těle Kristově Františka de Mayronis připisovaný Mikuláši z Lyry,512 dílo Summa de penitentia et de matromonio Raymunda z Peñafortu513 a spisy Jana Rokycany a Petra Payna o svátostech.514 Z oblasti praktické teologie měl Koranda známé dílo Summa vitiorum Williama Perraulta. V témže rukopisu je zapsána také starší (předhusitská) redakce písně Jesu Kriste, ščedrý kněže.515 Poměrně hojně byla mezi Korandovými knihami zastoupena exegetika. Měl rukopisy s Pseudo-Cassiodorovým výkladem žalmů,516 výklady Apokalypsy od Hugona ze Saint-Cher a Richarda ze Svatého Viktora,517 inkunábule s Lombardovým výkladem žalmů,518 Marchesinovým mamotrektem,519 výklad evangelia svatého Jana od Alberta Velikého520 a Bibli s výkladem Mikuláše z Lyry (knihy Genesis až Rút).521 Exegeze evangelií a Apokalypsy od husitských autorů už byly zmíněny výše. Koranda vlastnil také Compendium 503 Č. 6, 15, 20, 25. 504 Č. 66. 505 Č. 15, 20, 25. 506 Č. 9. 507 Č. 5, 23. 508 Č. 30: Tomáš, Summa Ia IIe; č. 68: Tomáš, Summa I. 509 Č. 39. 510 FRANT fragm. 78 (liber tradens: č. 69). 511 Č. 18. 512 Č. 18. 513 Č. 2. 514 Č. 3. 515 Č. 16. Srov. F. Mužík, Nejstarší nápěv písně Jesu Kriste, ščedrý kněže a jeho vztah k Husově variantě, AUC PhiletHist I, č. 1, 1958, s. 31–53. 516 Č. 6. 517 Č. 22. 518 Č. 29. 519 Č. 32. 520 Č. 42. 521 Č. 43. 112  |  Václav Koranda mladší sensus litteralis totius sacrae Scripturae od  Petra Aureola522 a  rozšířenou kontemplativní knihu o Kristově životě od Ludolfa ze Saska.523 Nepočítáme-li výše zmíněný výklad Mikuláše z Lyry, byla dosud v Korandově knihovně doložena jen jedna kniha s úplným biblickým textem, rukopis ze třicátých let 15. století.524 Na základě recentního průzkumu se ukázalo, že v knihovně vyšehradské kapituly v Praze je uložena inkunábulová Bible, která s největší pravděpodobností patřila Korandovi.525 Jedná se o norimberské vydání z roku 1479.526 Do Korandovy knihovny ji není možné s jistotou zařadit, protože nenese jeho monogram. Před tiskem je zařazen několikastránkový rejstřík perikop k jednotlivým svátkům církevního roku psaný Korandou a v textu jsou především u knih Pentateuchu, evangelií a Skutků apoštolů jeho četné marginální glosy. Inkunábulový tisk má ručně iluminovaný titulní list s ornamentální iniciálou a bordurovými výběhy. In margine je vymalována husa, zřejmě jako symbol českého reformátora. Vzadu za tiskem je zapsán rubrikou letopočet 1479, tedy rok, kdy je doloženo, že Koranda získal několik tisků z oficín v německojazyčné oblasti. Domněnka, že tento svazek, který je jako jeden z mála honosněji vypraven, patřil Korandovi, je proto vysoce pravděpo- dobná. Na rozdíl od jiných oborů se Koranda cíleně nezajímal o kazatelství, které se vyskytuje jen v šesti svazcích. Ostatně sám podle všeho nebyl knězem, takže pro svou vlastní činnost kazatelské příručky nepotřeboval. Mezi výjimky, které si sám zřejmě plánovitě opatřil, patří tištěná postila Viléma Pařížského (ten byl redaktorem textu, který zpracoval Jan Herolt)527 a snad i rukopisná husitská kázání včetně synodních Jana Husa a Jana Rokycany.528 Jinak jsou v  Korandových rukopisech zapsána postní kázání Augustina de Urbino529 a další spíše drobnější kazatelské projevy.530 Podobně málo knih měl i z oblasti církevního práva: Liber sextus Boni- fáce VIII. vlastnil jak v rukopisné, tak v tištěné podobě.531 U tisku jsou navíc přivázány Konstituce Klimenta V. vydané stejného roku v téže oficíně. S regulací mezilidských vztahů souvisí také traktát o lichvě Jakoubka ze Stříbra, který měl Koranda v rukopisné podobě a který nepochybně využil při psaní vlastního díla na stejné téma.532 522 Č. 59. 523 Č. 60. 524 Č. 64. Srov. O. Halama, Přípisky. 525 VYŠK, sign. Ms. 7. 526 ISTC ib00564000. 527 Č. 59. 528 Č. 3, 21, 54. 529 Č. 6. 530 Č. 16. 531 Č. 7, 58. 532 Č. 3. Korandova knihovna |  113 Korandův zájem o exaktní vědy odráželo pět knih z oboru astronomie, komputistiky a matematiky: šlo o tři rukopisy a dva tisky. Pro astronomii je charakteristické, že Koranda získával kromě tištěných knih i starší rukopisy a později je sám doplňoval. Jeden z astronomických kodexů, který dříve vlastnil a jehož část napsal ve třicátých letech v Nazaretské koleji Stanislav z Hnězdna533 a který Koranda získal po Šimonovi ze Slaného roku 1445, sloužil Korandovi patrně jako učebnice.534 Koranda do něj na závěr Bradwardinovy aritmetiky napsal svou rukou datum 1455, a to pravděpodobně v době svého studia v Nazaretské koleji.535 Na několika dalších místech pak pokračoval v písařské práci započaté Stanislavem z Hnězdna536 a do kodexu zapsal také dílo svého učitele Křišťana z Prachatic Rudimenta artis compu- tisticae.537 K tomuto rukopisu se ale vracel i později, připisoval do něho své marginálie a v roce 1472 sem zapsal i cisioján, který je po něm v literatuře nazýván Korandův. Cisioján, zapsaný jako rumělkou přetřený koncept a na jiném místě jako čistopis, obsahuje Husův svátek.538 Tato česká datační pomůcka psaná Korandou se ostatně nachází i v jiném astronomickém rukopisu, který byl jako Korandův identifikován teprve nedávno.539 Vznikal od konce dvacátých do konce třicátých let a později byl prokazatelně používán na pražské univerzitě. Jsou v něm zapsána dvě díla Křišťana z Prachatic, Algorismus prosaycus (ten se dochoval ve dvou kodexech, oba patřily Korandovi)540 a Chirometrale. Dále kodex obsahuje vedle různých drobných komputistických textů Computus philosophicus Jana de Sacrobosco.541 V závěru rukopisů jsou Korandou zapsána veršovaná česká pravidla při stolování, která jsou založena na starších latinských vzorech.542 Z dalších astronomických textů napsal Koranda roku 1460 v Karlově koleji korekce 533 Srov. E.  Gregorovičová, Z  rukopisného bohatství Národní knihovny. Soukromá knihovna M. Stanislava z Hnězdna, její funkce a význam, in: Manu propria…, s. 35–50, zde s. 43–44. Podle ní (tamtéž, s. 48) Stanislav dříve vlastnil také Korandův kodex označovaný zde č. 14, jehož předchozími majiteli byli nějaký kněz Šimon (nikoliv Šimon ze Slaného) a Iohannes Knecht. 534 Č. 10. Srov. přípisek na fol. 111r: Anno domini 1445 post Simonem rectorem Crispum ad sanctum Egidium Prage. 535 E. Urbánková, Zbytky, s. 145. K Nazaretské koleji M. Holá, Nazaretská kolej, k její knihovně J. Marek, Jakoubek ze Stříbra a počátky utrakvistického kazatelství v českých zemích: Studie o Jakoubkově postile z let 1413–1414, Praha 2011, s. 57. 536 R. Urbánek, První utrakvistický humanista, s. 208, pozn. 29. 537 E. Urbánková, Zbytky, s. 136. Ke Křišťanovi a jeho dílu srov. úvod ke Křišťan, Stavba a užití a shrnujícím způsobem také Z. Žalud, Astrology, Particulary Court Astrology, in Bohemia in the Fourteenth and Fifteenth Centuries. A Survey, Historica 14, 2010, s. 91–123, s. 110. 538 Koncept cisiojánu je na fol. 133v a čistopis na fol. 108v. Srov. J. Nováková, České cisiojány od 14. století, Praha 1971, s. 50–54 (na s. 51–52 vydala text podle čistopisu). 539 Č. 62, fol. 181r. 540 Druhým rukopisem je č. 62. Edice textu: Základy aritmetiky = Algorismus prosaycus, ed. Z. Silagiová, Praha 1999. 541 K pražským univerzitním komputům včetně Křišťanova srov. Z. Silagiová, Pražské univerzitní komputy, in: Středověký kaleidoskop…, s. 170–180. 542 Nejnovější edice a zhodnocení: P. Spunar, Verše o stolování v Čechách, Sborník Národního muzea v Praze C 27, 1982, s. 77–90. 114  |  Václav Koranda mladší Korandova knihovna |  115 Korandův cisioján (1472). k astronomickým tabulkám do rukopisu obsahujícího díla Teorica planetarum a alfonsinské tabulky.543 Z tištěných knih astronomického charakteru Koranda vlastnil konvolut tří spisů svázaný po roce 1490.544 Obsahuje Alchabitiovy astrologické předpovědi, dále báseň Astronomica Marca Manillia, která v pěti knihách podává výklad antické astronomie a stoické filozofie, a nakonec dílo Petra z Ailly o souladu astronomie a teologie. Korandovy marginálie prozrazují překvapivě velký zájem o četbu právě těchto děl. Vlastnil také inkunábulové vydání díla Summa astrologiae judicialis Jana Eschuida z roku 1489.545 Scholastickou filozofii v Korandově knihovně představují kvestie k Aristotelovu dílu De anima Buzka ze Kdyně546 a kvestie Jana Versora k různým Aristotelovým knihám, založené na opisech dovezených na začátku padesátých let 15. století pro potřeby pražské univerzity z Paříže.547 Hlubší zájem měl Koranda o díla etického zaměření, což je doloženo šesti svazky. Byla to Synonyma Isidora ze Sevilly, dílo koncipované jako rozhovor člověka s rozumem, jak dosáhnout věčné blaženosti,548 Speculum regiminis Jacoba Philippa de Bergamo, jež bylo komentářem k Catonovým dvojver- ším,549 Burleyovy Životy starých filozofů,550 Bonaventurova Summa aurea de gradibus virtutum (ve stejném svazku bylo přivázáno Ambrožovo dílo De forma vivendi)551 a především kompendium Tripartitus moralium Konráda z Halberstadtu.552 Toto dílo je zajímavé výraznou recepcí antické etiky. Koranda měl ve své knihovně pouze jediné dílo, které je možné označit jako středověkou všeobecnou encyklopedii, a to známé Etymologie Isidora ze Sevilly.553 Naopak velký zájem projevil o moudrost skrytou v různých bajkách a průpovídkách. Vlastnil basilejský tisk Ezopových bajek (vydaný před rokem 1489)554 a v makulatuře, která byla užita pro výrobu lepenkových desek jeho knih, se dochoval malý inkunábulový zlomek českého 543 Č. 65, fol. 31r: Expliciunt correcciones tabularium Alfonsii in principio novi anni 1460 post prandio in collegio Caroli imperatoris. K rukopisu srov. P. Brodský, Iluminované rukopisy českého původu v polských sbírkách = The Illuminated Manuscripts of Czech Origin in the Polish Collections, Praha 2004, s. 105–107; A. Hadravová – P. Hadrava, Sphaera octava. Mýty a věda o hvězdách IV. Katalogy hvězd a přemyslovský nebeský glóbus, Praha 2013; A. Hadravová, Ikonografie dřevořezů v Ratdoltových edicích Hyginovy Astronomie, in: Středověký kaleidoskop…, s. 311–323. 544 Č. 35. 545 Č. 69. Ke knize srov. D. Balcar, Soupis prvotisků františkánské knihovny v Praze, Praha 1960, č. 46, s. 15. 546 Č. 12. 547 Č. 61. Srov. F. Šmahel, Paříž a Praha, zvl. s. 462–463, 467, č. XXII, s. 472. 548 Č. 6. 549 Č. 11. 550 Č. 14. K rukopisné tradici díla v Čechách srov. A. Vidmanová, Burleyovy Životy starých filosofů a jejich české překlady, Praha 1962, která v tomto rukopisu rozpoznala druhou redakci díla. Srov. tamtéž, s. 15 a 38. 551 Č. 18. 552 Č. 28. 553 Č. 33. 554 Č. 40. 116  |  Václav Koranda mladší vydání Ezopa z roku 1488, jednoho z prvních pražských tisků, odvozeného po textové i výtvarné stránce pravděpodobně od augšpurského tisku z roku 1483.555 Korandův zájem o průpovídky dosvědčuje ostatně i jeho výměna českých gnómických průpovědí s vratislavským biskupem Joštem.556 Vlastnil také tisk Ovidiových básní, ke kterému, jak už si povšimlo starší bádání, nepřidal žádné marginální poznámky, takže je – můžeme-li soudit podle jeho čtenářských zvyklostí – pravděpodobně nečetl nebo ho neoslovily.557 Nepředpokládám, že by jim nerozuměl – jak jsem již zmínil, jiného antického básníka, Horatia, použil ještě ve vysokém věku v osobním dopisu. S tímto předpokladem ostatně souzní rubrika v jeho teologickém slovníku contra poetisantes, ve které Koranda shrnuje citáty církevních Otců, jež požadují, aby křesťané nečetli pohanské básnické spisy.558 Další rukopisy obsahovaly jiné, vesměs anonymní příležitostné verše.559 Stejně tak je možné doložit zřetelný Korandův zájem o  epistolografii. Ve vydání z roku 1481 si pořídil soubor listů papeže Pia II., se kterým se setkal o necelých dvacet let dříve v Římě,560 a vlastnil také Listy Gasparina de Bergamo, italského gramatika a učitele, zakladatele nového stylu epistolární latiny inspirovaného Ciceronem. Jeho kniha sloužila jako vzor pro psaní listů a zároveň učebnice stylu.561 Ostatně Koranda vlastnil i Epistolae ad familares samotného Cicerona.562 S tím nepochybně souvisel i Korandův zájem o gramatická díla, jež měl ale častěji v rukopisech než v inkunábulích. V  rukopisné formě vlastnil například dílo římského gramatika Prisciana z Kaisareie a výklady antických gramatických děl od Tomáše z Erfurtu,563 Priscianovu gramatiku v metrech (připisovanou Eberhardu Hispanovi) s ko- mentářem,564 Graecismus Eberharda z Béthune565 a Jeronýmův výklad hebrejských jmen.566 V tiscích pak měl dílo Juniana Maia,567 soubor Priscianových děl z roku 1488568 a Balbův Catholicon, který je zároveň encyklopedií i latinskou gramatikou.569 Z oboru rétoriky jej zaujala kazatelská příručka Thomase 555 FRANT fragm. 112 (zlomek dvoulistu b2/b7). Ve Strahovské knihovně se dochoval pod sign. DO VI 9 celý dvoulist b4/b5 (srov. P. Voit, Katalog, č. A-010, s. 117–118; ISTC ia00116500; Knihopis, č. INC015). 556 Č. 27. Vydání: Manualník, s. 203–211. 557 Č. 40. Text navíc není ručně rubrikován. Podobně není glosován, byť je ale rubrikován text Augustinova díla O boží obci (č. 66). 558 Č. 63, fol. 107r (zde je odkaz na heslo proti řečníkům na fol. 91r). 559 Č. 13, 16 a 28. 560 Č. 34. 561 Č. 41. 562 Č. 71. 563 Č. 1. 564 Č. 8. 565 Č. 26. 566 Č. 4. 567 Č. 31. 568 Č. 36. 569 Č. 38. Korandova knihovna |  117 de Tuderto570 a Elegantiae linguae Latinae Lorenza Vally, o nichž se ještě podrobněji zmíníme.571 Opatřil si také soubor univerzitních řečí, doprovozený doporučením božské pravdy a svatého Písma, doporučení obojího práva a doporučení pro promované. Mezi těmito texty je zařazeno několik univerzitních promluv Jana Husa z doby kolem roku 1400.572 Jak o tom svědčí jeho marginální poznámky, tyto texty patrně užíval v univerzitní praxi. O Korandově postoji ke gramatickým příručkám ještě více než dochované svazky z jeho knihovny vypovídá list bakaláři Vítovi z Krupé, řediteli školy v Hradci Králové, který byl též členem utrakvistické konzistoře, napsaný v postní době roku 1487.573 Koranda, jak píše, se dozvěděl o tom, že Vít při výuce propaguje dílo humanisticky orientovaného gramatika Jana Sulpicia z Veroli a po jeho vzoru odmítá scholastické dílo Alexandra de Villa Dei, který je autorem Doctrinale, latinské gramatiky psané v leoninských hexametrech a založené na tradičních autoritách v oboru – Donátovi a Priscianovi. Koranda se v dopise vůči humanismu poměrně ostře vymezil (podle něj je spjatý s mnohobožstvím a nestydatostí) a apeluje proto na adresáta, který nedávno navštívil Itálii, aby se vrátil k osvědčené scholastické příručce. Je zajímavé, že Korandovi vadil právě Sulpicius, nikoliv však zřejmě Lorenzo Valla, který se ve svém díle Elegantiae od scholastické gramatiky stejně jako Sulpicius poměrně razantně distancoval.574 Vallův spis měl Koranda navíc i ve své knihovně. Naproti tomu vlastnictví Alexandrova ani Sulpiciova spisu v Korandově knižní sbírce doloženo nemáme, můžeme ale předpokládat, že přinejmenším scholastickou gramatickou příručku dobře znal. Mimořádný byl Korandův zájem o historii. V jeho knihovně se dochovalo sice poměrně málo děl s dějepisnou tematikou, zato k nim však připojil velké množství glos, které hodně vypovídají o jeho postojích k minulým i současným událostem. O tom, jak se zajímal o současné dění, ostatně svědčí i spisy, na jejichž sepsání se Koranda podílel. Citoval v nich výroky papeže Pia II. na téma římské církve a také údajný výrok císaře Zikmunda o kostnickém koncilu.575 Korandův zájem o nejstarší dějiny Čech dobře dokládá tzv. Budyšínský rukopis Kosmovy kroniky z první třetiny 13. století, který opatřil mnoha marginálními přípisky.576 Ty se často týkaly Poláků či byly zaměřeny proti Němcům.577 Skutečně velké množství svých 570 Č. 21. 571 Č. 57. 572 Č. 21. Srov. J. Hus, Positiones, recommendationes, sermones, ed. A. Vidmanová, Praha 1958. 573 Srov. Přílohu 4, č. 30. Adresát se stal roku 1444 bakalářem v Praze (MUP I/2, s. 22), roku 1476 děkanem v Hradci Králové a zemřel roku 1496. Podílel se na šíření spisu Jana Ležky proti Jednotě bratrské, srov. J. Goll, Spisek Víta z Krupé proti Bratřím, in: ZZKČSN, Praha 1879, s. 162–170. 574 Srov. Das Doctrinale des Alexander de Villa-Dei. Kritisch-exegetische Ausgabe, ed. D. Reichling, 1893, s. LXXXIII–LXXXVI. 575 Manualník, s. 23. 576 Č. 44. 577 E. Urbánková, Zbytky, s. 156. 118  |  Václav Koranda mladší čtenářských poznámek, o nichž bude pojednáno níže, připojil k dílu Jacoba Philippa de Bergamo Supplementum chronicarum. Koranda si také nechal pro své potřeby přepsat excerpta z díla Speculum historiale Vincenta z Beauvais, které líčilo světové dějiny od počátků do autorovy současnosti, tedy do 13. století, a přidal k němu mnoho marginálií.578 Ve stejném rukopisu byla i excerpta z Cassiodora a Senecova Proverbia. Jak konstatovalo již starší bádání, obsah rukopisu svědčí o Korandově cílevědomém zájmu o antickou kulturu, zvláště o díla předjímající křesťanskou morálku. Výběr filozofů v excerptech ze Specula byl vzhledem k zařazeným ukázkám ovlivněn zejména jejich literární činností. V Korandově výběru jsou zastoupeni více filozofové než politici a historické kapitoly byly vypouštěny. Podle Pavla Spunara se jedná o nekoncepční, volný výběr použitelný pro nábožensky vzdělavatelnou a homiletickou praxi, který neodrážel Korandovy osobní zájmy.579 Z prací Lorenza Vally měl ve své knihovně rukopis pojednání o Konstantinově donaci.580 Opatřil jej mnoha margináliemi shrnujícími obsah jednotlivých pasáží. Utrakvisté stejně jako John Wyclif velmi ostře kritizovali údajné obdarování církve císařem Konstantinem, a tak Vallova analýza, která prokazovala jeho neplatnost, přispívala k přesvědčení utrakvistů, že římská církev si světskou moc a majetek usurpuje neoprávněně. Koranda vlastnil také tištěné vydání Vallova spisu Elegantiae linguae Latinae z roku 1471,581 který se zabývá latinskou gramatikou a pravidly latinské stylistiky a rétoriky a který se stal základem pro orientaci humanistické gramatiky na ciceronskou latinu. Soudě podle marginálií, četl Koranda toto dílo s velkým zájmem. Jeho řídké a drobné marginální poznámky, které zanechal zejména na začátku svazku, upozorňují na některá zajímavá místa v textu a zejména si všímají pasáží, v nichž se Valla s oceněním nebo despektem vyjadřuje k ostatním gramatikům. Kriticky zde byli pojednáni Lactantius, Macrobius, Maurus Servius Honoratus, Cicero, Quintilianus, Vergilius, Priscianus z Kaisareie, svatý Jeroným a Boethius. Koranda si všiml ocenění Catona i neutrální zmínky o ­Aeliu Donatovi. Do knihy také přidal aparát, který usnadnil její využití: doplnil rubrikou aperturní foliaci a římská čísla kapitol, později ještě perem arabská čísla kapitol. Do rejstříku v knize zaznamenal další položky a při čtení vytvořil i nová rejstříková hesla na předním přídeští (např. Cathonem laudat). Kniha tištěná antikvou měla domalované iluminované iniciálky (dnes většinou 578 Č. 24. 579 P. Spunar, K rukopisnému dochování, s. 22–25. Ten zároveň upozorňuje na to, že excerpta jsou v rozsahu folií 1r–123r, a ne jen 1r–51v, jak uvádí J. Truhlář, Catalogus codicum manu scriptorum latinorum qui in c. r. Bibliotheca publica atque universitatis Pragensis asservantur II, Pragae 1906, č. 1918, s. 78 (a po něm popis v Manuscriptoriu). 580 Č. 48. Ed. B. Ryba, De Laurentii Vallae Declamationis codice Φ, LF 57, 1930, s. 453–482, rukopis nese v Rybově edici siglu K. 581 Č. 57. První vydání vyšlo roku 1471 v Itálii v Benátkách (ISTC iv00051000) a v Římě (ISTC iv00050000), Koranda měl benátské vydání; kromě toho bylo dostupné vydání v Paříži 1471 nebo 1472 (ISTC iv00052000). Korandova knihovna |  119 vyřezané) a bordurové výběhy. Koranda získal knihu v mírně defektním stavu: Jedna stránka zůstala omylem nepotištěná582 a jiná stránka byla naopak potištěna dvakrát.583 Koranda proto chybějící a nečitelnou stránky doplnil rukopisně, první z nich na nepotištěnou stránku a druhou před rejstřík. Proslulému italskému humanistovi v rukopisu atribuoval ještě další spis, a to disputaci mezi knězem a rytířem,584 jejímž autorem je ale podle moderních bibliografií pravděpodobně Petrus de Bosio.585 Byl napsán ve Francii na přelomu 13. a 14. století, ale více se rozšířil až od čtvrté čtvrtiny 14. století. Podnětem pro vznik díla byl spor francouzského krále Filipa IV. Sličného a papeže Bonifáce VIII. Tiskem vyšlo jako inkunábule v Kolíně nad Rýnem roku 1473. Jeho vyznění podporovalo názory českých utrakvistů, neboť rytíř se ve zmiňovaném díle snaží přesvědčit svého partnera v diskusi, že kněží by měli dát své nadbytečné příjmy světským velmožům, aby mohli chránit církev. Ta by navíc měla platit i daň králi, který by jinak mohl zabavit církevní majetek, neboť je pro církev nejvyšší autoritou. Silná kritika církve obsažená v tomto spisu přinášela mnohé argumenty pro královskou a národní suvere- nitu – a proti papežské nadvládě.586 Koranda vlastnil i dílo Marsilia z Padovy Defensor pacis, v rukopisu při- psané – jak to bylo ještě v 15. století časté – Williamu Ockhamovi, v němž jsou odmítnuty papežovy nároky na plenitudo potestatis.587 Jeho antiklerikální zaměření podtrhuje důraz na suverenitu světské moci. Tiskem vyšlo až po Korandově smrti, roku 1522. Pro úplnost je třeba dodat, že vlastnil také dílo hájící papežství od Juana de Torquemada; z komentářů, které si do tisku zapsal, ale jasně vyplývá, že s jeho vyzněním nesouhlasil.588 Koranda jako čtenář a písař rukopisů Mezi Korandovými knihami nacházíme také dva rukopisy s  většinou vlastnoručními opisy jeho písemností. Jsou tradičně nazývány Korandovými „manuálníky“. Název, který poprvé použil František Palacký, není úplně přesný, protože v pravém smyslu označuje příruční knihu úředního 582 Fol. b10a. 583 Fol. b6b. 584 Č. 18, atribuce na fol. 230r. 585 Pro přehled srov. ISTC id00147000. Dílo bylo někdy chybně připisováno Williamu Ockha­ movi. 586 K obsahu spisu srov. T. Renna, Kingship in the Disputatio inter clericum et militem, Speculum 48, 1973, s. 675–693; kritická edice N. N. Erickson, A Dispute Between a Priest and a Knight, Proceedings of the American Philosophical Society 111, 1967, s. 288–309. 587 Č. 55. K recepci Marsiliova díla srov. F. M. Bartoš, Marsiliův Defensor pacis v husitské literatuře, ČNM 102, 1928, s. 13–26, který uvádí také traktáty zapsané v Korandových č. 18 a 52. 588 Č. 70. 120  |  Václav Koranda mladší charakteru, ale v odborné literatuře se vžil také díky názvu Truhlářovy edice klementinského rukopisu.589 Starší z obou rukopisů, který je nyní uložen v Brně,590 je psán na papíru z doby kolem let 1482 a 1483.591 Obsahuje Korandovy listy vzniklé od druhé poloviny šedesátých do první poloviny sedmdesátých let, pouze list bakaláři Vítovi do Hradce Králové z roku 1487 a Vallův spis proti Konstantinově donaci byly do rukopisu připsány dodatečně.592 Vedle opisů jeho vlastních textů a výše zmíněného Vallova spisu se zde nacházejí dvě díla humanisty a diplomata Řehoře z Heimburka, přičemž ani jedno z nich není provázeno Korandovými margináliemi.593 Je to jednak spis známý pod incipitem Vis expers consilii,594 který Paul Joachimsohn určil jako odvolání proti breve vydanému Piem II. proti Řehořovi v říjnu 1460.595 Text podle všeho pochází z ledna 1461.596 Papežovo breve vyšlo ve výboru jeho listů z roku 1481, který Koranda vlastnil,597 a tak možná není náhoda, že si Koranda nedlouho poté přepsal Heimburkovu reakci na něj do zmíněného rukopisu.598 Druhým textem je apologie Jiřího z Poděbrad známá pod incipitem Cogitavi michi et cum animo meo,599 která vznikla nejspíše v roce 1469.600 Korandovou motivací pro zapsání tohoto textu byl nepochybně osobní vztah k Jiřímu z Poděbrad, o němž ale bohužel víme jen málo.601 589 Manualník. 590 Č. 48. 591 Identifikované filigrány: Piccard, Dreiberg VII, 2633 (1482), volská hlava, var. Piccard online, Nr. 070975 (1483), srov. též 070974 (1482); Piccard Dreiberg VII, 2638 (1483) = Piccard online, Nr. 160763 (1483) – tento filigrán je také v Novém zákonu se signetem, ex. NK 44 E 67, ff. s8, x6, x8; srov. M. Benešová – K. Boldan, Metody vizualizace filigránů a využití filigranologie pro datování nejstarších českých tisků na příkladu tzv. Nového zákona se signetem, in: Výzkum a vývoj nových postupů v ochraně a konzervaci písemných památek, s. 117–131; koruna, blízká var. Wasserzeichen-Informationssystem DE5580-Clm14475_52 (2. pol. 15. sto- letí). 592 List Vítovi je na p. 52, 55–57 a Vallův spis na p. 57–82. 593 Č. 48. 594 Zapsán je na p. 39–42. 595 P. Joachimsohn, Gregor Heimburg, Bamberg 1891, s. 194, 196–197. Srov. též B. Dudík, Iter Romanum. Theil 1, Historische Forschungen, Wien 1855, s. 254; R. Urbánek, Žižka v památkách a úctě lidu českého, Brno 1924, s. 30, pozn. 2. 596 Srov. R. Kemper, Gregor Heimburgs Manifest in der Auseinandersetzung mit Pius II., Mannheim 1984, s. 159. 597 Č. 34. ISTC ip00717000. List nese v tomto vydání číslo 415. 598 Srov. výše dataci brněnského rukopisu podle filigránů. 599 Zapsána je na pp. 42–51. Vydání: FRA II, 20, s. 647–660, srov. P. Joachimsohn, Gregor Heimburg, s. 269–274. 600 Týž, Zu Gregor Heimburg, Historisches Jahrbuch 17, 1896, s. 554–559, na s. 557 opravuje takto svůj předchozí názor i názor vydavatele spisu Palackého, že Jiříkova apologie vznikla v průběhu roku 1467. 601 K Heimburkovi srov. dále R. Urbánek, První utrakvistický humanista, s. 222; k Jiříkově obraně i k rukopisu Cancellaria regis Georgii, ze kterého byla vydána, s. 226. K rukopisu naposledy M. Vondráček, „Cancellaria regis Georgii“ a písemnosti Jiřího z Poděbrad do roku 1458, in: Seminář a jeho hosté. Sborník prací k 60. narozeninám doc. dr. Rostislava Nového, edd. Zdeněk Hojda – Jiří Pešek – Blanka Zilynská, Praha 1992, s. 127–135. Korandova knihovna |  121 Mladší kodex, tzv. klementinský manuálník vydaný roku 1888 Josefem Truhlářem, je kompozitní rukopis,602 jehož části byly Korandou psány nejspíš od devadesátých let až do prvního desetiletí 16. století.603 Není vyloučeno, že rukopis byl svázán krátce po roce 1508, kdy je datován nejmladší zá- pis.604 Ten byl sice připsán později, ale zřejmě ne do svázaného rukopisu, jak se domníval Josef Truhlář.605 Obsahuje Korandovy mladší listy, především korespondenci s Janem Zajícem z Házmburka, list neznámému františkánu z osmdesátých let zapsaný s datem 1496, který zabírá asi čtvrtinu rukopisu, a mnoho dalších drobnějších spisů a listů včetně textů proti Jednotě bratrské a mikulášencům. Datované spisy pocházejí většinou z osmdesátých a devadesátých let, některé z nich byly ale prokazatelně zapsány později. Opisy vlastních písemností v brněnském rukopisu stejně jako dopisy a traktátky obsažené v klementinském kodexu nepochybně měly zachovat paměť na Korandovy polemiky s katolíky a Jednotou bratrskou. Svému pisateli sloužily jako rétorické vzory i zásobárna citátů pro další polemiky. Je možné spekulovat o tom, že zamýšlel vydat je tiskem. Jak už bylo řečeno výše, Koranda se zajímal o soudobé dění, což vyplývá i z dochovaných zpráv o různých událostech. Do jednoho ze svých rukopisných sborníků zanesl přípisky k roku 1476. První z nich informuje o jeptišce od svatého Ducha, která porodila na Staroměstské radnici syna, druhá je věnována smrti katolického pána Zdeňka Konopišťského ze Šternberka, který, jak Koranda poznamenal, byl dlouhou dobu velký nepřítel Kristova kalicha.606 Koranda si do rukopisu sám zapsal dílo Tripartitus moralium Konráda z Halberstadtu607 a podle všeho z něho čerpal citáty pro své vlastní spisy. Rukopis obsahuje jeho četné české a latinské přípisky včetně veršů. U díla Supplementum chronicarum Jacoba Philippa de Bergamo (1434–1520), které vyšlo v Benátkách roku 1486, tři roky po prvním vydání, nalezneme nejvíce takových přípisků, jež nám o Korandově osobnosti hodně prozra- zují.608 Poznámky připisoval ještě na počátku 16. století, kdy dokonce uvedl, že bylo vydáno pokračování tohoto díla.609 Četl je opravdu s živým zájmem, 602 Manualník. 603 Č. 27. Kamil Boldan ve třech složkách (ff. 134–163) určil filigrány z let 1505 a 1507 a jeden variantní z roku 1509: Piccard, Waage VI/622 (1505), var. Piccard online, Nr. 66143 (1509), Piccard online, Nr. 53151 (1507). Srov. K. Boldan, „Kdež skrze impresory...“. 604 Fol. 82v. 605 Manualník, s. VIII. 606 Č. 14, fol. 118v: Sub anni domini 1476 ipso die ydus Septembris et pridie ydus eiusdem mensis monialis a Sancto spiritu peperit filium in pretorio Antique civitatis Pragensis. Item circa festum Barbare virginis ivit viam universe carnis teterrimus et crudelis contra sacratissimam veritatem corporis videlicet et sangwinis salvatoris Ihesu Cristi hostis Zdenco de Conopisst, adversarius longe magnus calicis Cristi. 607 Č. 28. 608 Č. 37. 609 Fol. 236r: in suplemento suplementi impresso ultimate anno 1502 (ve  skutečnosti je rok 1502 uveden v titulu). Jedná se o knihu: Giacomo Filippo Forèsti, Novissimae historiarum omnium repercussiones, Venetiis 1503. NK vlastní exemplář vydání z roku 1506 pocházející 122  |  Václav Koranda mladší nalezneme zde letopisecké přípisky k dějinám 15. století, verše, z nichž některé jsou shodné s těmi připsanými do rukopisu s dílem Tripartitus moralium, ale i poznámky k astronomii. Jsou tu často negativní poznámky o papežích (výjimkou není označení bellator, neboli „válečník“, u jednotlivých pontifiků), případně o mniších a v závěru i o Turcích. Korandovy pečlivé průběžné poznámky, jež jsou někdy psány rubrikou, byly bohužel v mnoha případech oříznuty při pozdější převazbě knihy. Vedle toho dopisoval nová hesla do věcného rejstříku. Z nich je patrný jeho zájem mimo jiné i o dějiny knihoven významných osobností.610 V nových rejstříkových položkách jsou užity různé barvy inkoustu, takže je evidentní, že se ke knize vracel. Knihoven si navíc všímal i v margináliích: poznamenal si například, že významnou knihovnu vlastnili Ptolemaios II. Filadel- fos611 a císař Commodus.612 Korandovy marginálie v Supplementu dokládají i jeho znalost různých kronikářských děl.613 Text o  Konstantinově donaci okomentoval s  odkazem na  kroniku dominikána Heřmana.614 Míněn je Heřman Korner z Lübecku a jeho Chronica novella.615 Nevíme sice, zda ji Koranda vlastnil či k ní měl v některé například kolejní knihovně přístup, kroniku však z malostranského profesního domu jezuitů (sign. 20 B 58), který nenese stopy Korandova vlastnictví. 610 Na fol. a3a: bibliotheca magna 147 (škrtnuto), 154, 113 a libraria magna se stejnými čísly včetně škrtnutí. 611 Fol. 113v. 612 Fol. 154r: biblioteca. 613 K jeho odkazům na kroniky, s nimiž charakterizoval nepravou církev, J. Macek, Víra a zbožnost, s. 59–60. 614 Fol. 166r. 615 K autorovi a jeho dílu srov. T. Kaepelli, Scriptores ordinis praedicatorum medii aevi II, Romae 1975, s. 224–225, č. 1871 a také http://www.geschichtsquellen.de/repOpus_03129.html. Korandovy marginálie týkající se knihovny Ptolemaia II. Filadelfa a astronomie v jeho době, v prvotisku Supplementum chronicarum Jakuba z Bergama (po 1486). Korandova knihovna |  123 nesporně dobře znal. U zmínky o Koránu připsal in margine poznámku o heretickém mnichu Sergiovi, který měl pomáhat s jeho napsáním, s odkazem na „mohučskou Jeruzalémskou kroniku“.616 Nejspíše tím bylo míněno cestopisné pojednání Bernharda z  Breidenbachu, které vyšlo v Mohuči roku 1486617 či podobné dílo, které vyšlo česky roku 1498.618 Na  jiných místech jsou odkazy na  Vincenta z  Beauvais,619 na  kroniku Martimiani620 i na jiné další kroniky.621 Znal i Vitae pontificum italského humanisty Bartolomea Platiny,622 o nichž – nepochybně na základě dedikace otištěné v knize – poznamenal, že je autor napsal roku 1479 pro papeže Sixta IV.623 Z přípisků v této knize jsou zřejmé i další Korandovy zájmy. Doplnil například poznámky o eucharistii u papeže Sotera624 či o knize Inocence III., v níž se prý nachází text o přijímání podobojí.625 Nezanedbal ani astronomii: u Ptolemaia II. Filadelfa se v marginálii rozepsal o hvězdopravectví jeho doby.626 Pokud jde o básnictví, u Vergilia citoval 114. list básníka Eney Silvia, který, jak píše, se později stal papežem,627 a jeho jméno si zapsal in margine i na jiném místě.628 Na jednom místě připojil verše o Římu a Praze, které si poznamenal také do rukopisu s dílem Tripartium, a v nichž je vyzdvihován utrakvismus nad katolictví.629 Koranda se v margináliích proti papežství a papežům vymezoval velmi ostře. Kromě negativních zmínek, které byly citovány výše, u jména papeže Pia II. poznamenal jeho charakteristiku scortator impudentissimus („smilník nečistý“)630 a o něco dále si k tomuto papeži, kterého osobně poznal, připsal další postřehy k jeho povaze a verše původně určené snad Klimen- tovi IV.,631 které nalezneme i v rukopisu s dílem Tripartitus.632 Jsou zdánlivě 616 Fol. 191r: cronica Maguntina Iherosolimitana. 617 ISTC ib01189000. Za upozornění na tuto možnost děkuji Jaroslavu Svátkovi. 618 ISTC ib01190500; Knihopis, č. INC037 a INC038. 619 Ff. 191r, 208r. 620 Fol. 213r. 621 Např. na fol. 191r cronica Caroli. 622 První vydání ISTC ip00768000. 623 Fol. 159r: Hec in Cronica Platine, qui anno domini 147[9] ad Sixtum papam cronicam scripsit. 624 Fol. 153v. 625 Fol. 235v. 626 Fol. 113v. 627 Fol. 132r. 628 Fol. 259r. 629 Ach Roma lugeas numquam cassura doloris, / Quod clerum habeas orbatum fonte pudoris. / O Praga letare Cristi pociens lege! Quare? / Nam facis intrare fidos sub lumine clare. Později připsal ještě variantu druhého dvouverší (uvozenou slovem vel): Tu Praga divina pociens legis medicina / Crede, quod ad statum venient tua facta beatum. Fol. 206r. 630 Fol. 280v. 631 Iste Pius homo lubricus erat, ut Austria, Carintia et Ytalia testimonium dedere [possunt] sueque epistole demonstrant. De quo metrificavit quidam sic: Laus tua, non tua fraus, virtus, non copia rerum, / Scandere te fecit hoc decus eximium. / Condicio tua sit stabilis nec tempore parvo, / Vivere te faciat hic Deus omnipotens. / Fol. 282r. 632 Č. 28, fol. 282v. 124  |  Václav Koranda mladší oslavné, ale jak Koranda dodal, když se slova použitá v těchto verších čtou pozpátku, mají zcela opačný význam a papeže dehonestují. Stejnou charakteristiku Pia jako v marginálii a v úvodu k veršům nabídl Koranda v polemice s neznámým františkánem z osmdesátých let 15. stole- tí.633 K Piovi si dále zapsal i několik drobných zpráv, totiž že svolal církevní sněm, na kterém chtěl odsouhlasit věroučně pochybné články a vymezit se proti konciliarismu, ale nedočkal se od jeho účastníků souhlasu,634 a o jeho údajných intrikách ve sporu s mohučským arcibiskupem Dietherem z Isenburgu roku 1462. Prelát chtěl svolat všeobecný církevní koncil, ale papežovy intriky nakonec vedly k jeho útěku z města.635 Ještě méně šetřil Koranda ve  svých poznámkách následujícího papeže Pavla II. Zmínil jeho chamtivost a údajné prznění chlapců.636 Také tato charakteristika má svůj český pendant v klementinském manuálníku.637 Rozepsal se též o papežově smrti a o tom, že prý měl ve svém nitru démona, což se pisatel dozvěděl od úředníka polského krále Kazimíra, který navštívil Prahu.638 Pokud jde o Korandův postoj k mnichům, velmi charakteristické jsou jeho marginálie o Janu Kapistránovi. Týkají se jednak obecně jeho působe- ní,639 jednak jeho činnosti při pobytu v Mostě na cestě uskutečněné v letech 1451–1452. Koranda mu zřejmě vyčítal podvod při zázračném uzdravení, ale marginálie je dnes oříznutá, takže se celkového vyznění přípisku můžeme jen dohadovat.640 Doplnil poznámku, že městské mnišské řády jsou jako kobylky.641 633 Potom jaký byl Pius? Že smilník nečistý, o němž vie země Rakúská, Korytanská i Vlaská, ano i jeho Rethorica to okazuje. Manualník, s. 70. 634 Iste Pius quemadmodum paparum nonnullorum est sua institucione aliud relinquere ad sui gloriam convocatis ad se viris dignitate preditis voluit instituisse, ut in Simbolo apostolorum dicatur: Credo in sanctam ecclesiam. Item quod sanguis Cristi apparens in hostia sit verus sanguis. Item quod concilia non sunt necessaria, sed a papa ad concilium non est appellandum. Noluerunt convocati assentire. Fol. 282v. 635 Item contra Dieterum archiepiscopum Maguntinum cupientem propter grandes universalis ecclesie necessitates fieri concilium generale, instituit conspiracionem ipsius ad supplantacionem, quo fuit Dyeterus precustoditus, a sede recessit, in castrum unum canonici sibi profugerunt, in civitate sedicio magna et strapes. Fol. 282v. 636 Hic fuit nephandus homo, et quod pudet scribere, dictus princeps exoletorum, ducatorum exquisitissimus congestor, nam eo defuncto inventa sunt 150 000. Fol. 283r. 637 Po něm Paulus nešlechetník, až o něm stydko psáti; také i lakomec zlata, střiebra bezedný. Manualník, s. 70. 638 Ipse de vespere sanus et letus, in crastino inventus sine anima in collo et gutture suffocatus a demone [připsáno: quem servavit in vitro]. A dále připsáno: Hec procurator Kazymiri regis Polonie Pragam veniens exposuit. Další přípisek: Ad idem Philippus episcopus etc. 3 demones in vitro. Fol. 283r. 639 Mendax hic exactissimis in miraculis sophisticis et Falerni potator fortissimi. Non ad devocionem, sed voluptatem dementavit plurimos suo astu. Cuius memoria in hiis oris non in benediccione. Fol. 280v. 640 Monachus Capistranus tempore regis Georgii venit in Pontem civitatem, ubi veniens Albusta Bohemus inter alios, cupiens sanari, sedebat contortis pedibus et quasi transversis. Monachus adiens illum, quem baculo sibi porrecto iussit surgere et surrexit. Accepta pecunia exivit de civitate. Surrexit autem, quia ei nihil nocuit. Sed monachus sicut ///. Fol. 280v. 641 Fol. 288v. Korandova knihovna |  125 Z českých dějin si Koranda ve svých poznámkách k textu Supplementa povšiml Spytihněvova křtu642 či svatého Vojtěcha.643 Pozornost v margináliích věnoval také dění na koncilech v první polovině 15. století. K Jano- vi XXIII. připojil komentáře včetně mnoha veršů.644 U Zikmunda Lucemburského, se kterým vzhledem k jeho roli na kostnickém koncilu nesouhlasil, utrousil směrem k  autorovi kroniky o  mendax monache („prolhaný mni- chu“).645 Podobně glosoval jeho tvrzení, že Jan Hus a Jeroným Pražský prý tvrdili, že ženy mají být pro muže společné a církev chudá.646 U Martina V. si in margine poznamenal nepochybně s jistým sarkasmem spojení Bohemi heretici, protože se tak v textu o Češích píše.647 Neodpustil si ovšem poznámku, že papež Martin prosazoval komorní platy a král Zikmund prý při té příležitosti řekl, že do církve byl opět vlit jed, což je narážka na známý a citovaný výrok o Konstantinově donaci, který uváděl i John Wyclif.648 Nepřekvapí, že obě myšlenky Koranda reflektoval i v listu Janu Zajícovi z Házmburka z roku 1489.649 O něco dále poznamenal, že Češi nebyli zastoupeni na koncilu ve Florencii a zmínil listinu papeže Evžena určenou českým šlechticům a pražským městům.650 Zapsal si také delší poznámku o kardinálu Juliánovi Cesarinim, v níž zmiňoval i to, jak mula i s Juliánem spadla do louže.651 Koranda v  tomto rukopisném díle prostřednictvím poznámky jazyk Řeků a vzdělanost se skvějí v Itálii narážel i na antickou vzdělanost a obnovení zájmu o ni v Itálii na konci 14. století.652 Stejně tak si všímal jmen proslulých humanistů,653 zejména oceňoval dílo augustiniána Dionysia de Burgo Sancti Sepulchri.654 Jak vyplývá z předcházejících řádků, Koranda kodexy nejen kupoval, ale také sám opisoval, a to i v době, kdy už byl rozšířen knihtisk. Opisovačská práce byla ostatně dlouhou dobu s knihtiskem paralelní.655 Kopistická činnost je u Korandy doložena od roku 1446 až do počátku 16. století. Opisované texty ještě nebyly dostupné v tištěné podobě. Z nově přepsaných textů v kodexech najdeme díla Johna Wyclifa, Jana Husa, Šimona z Tišnova, Řehoře 642 Fol. 207r. 643 Fol. 210r. 644 Ff. 266v–267r. 645 Fol. 267r. 646 Hus. [A]ch mendacium in abstractu. Nam isti magistri, [u]t eorum scriptura, equaliter [?][su]avibus suis, testatur, [n]umquam id senserat. Fol. 268v. 647 Fol. 270r. 648 Hic Martinus [papa V] autenticavit census cameraticos. Quo auditor Sigismundus rex Ungarie iam inquit: Alterum venenum infusum est in ecclesiam Dei. Fol. 270r. 649 Manualník, s. 23. 650 Fol. 272r. 651 Fol. 277r. 652 Grecorum lingua et littere clarent in Ytalia. Fol. 262r. 653 Na fol. 275r jsou marginálie Tortellinus, Valla, u Matthea Palmeria je připsáno hereticus; na fol. 285r Perotus, Platina, Philelphus a na fol. 292r Ficinus. 654 Fol. 269r: commoratur supra plures libros. 655 Pro naše prostředí v jagellonském období srov. naposledy K. Boldan, Úřední jednolistové tisky jagellonského věku, Praha 2016, s. 8. 126  |  Václav Koranda mladší z  Heimburka, univerzitní řeči, české cisiojány, přírodovědná díla Křišťana z Prachatic, Pseudo-Vallův spis a různá excerpta a drobné texty.656 Celé svazky zaplnily Korandovy vlastní písemnosti a již několikrát zmiňovaný Tripartius mora­lium.657 O kodexus výpiskyz dílaSpeculumhistorialevíme,žesijejnechal roku 1470 opsat na zakázku (tiskem vyšlo až o tři roky později ve Štrasbur- ku).658 Do svých knih si doplňoval obsahy, marginálie,659 foliaci, nadpisy, jména autorů,660 komentoval obsah spisů a sestavoval rejstříky.661 Podobně i do tisků si Koranda dopisoval obsahy a marginální poznámky, i iniciálky a rubriky. K tisku koupenému roku 1479 si až o devět let později vypracoval rukopisný rejstřík.662 Obecně lze říci, že pokud přidával do knih poznámky, nerozlišoval, jestli se jedná o rukopis, nebo o tisk. O tom, že byl vášnivým čtenářem, svědčí jak tyto četné marginálie a přípisky na přídeštích, tak i podtrhávání v knihách či obsahy na papírových proužcích nalepených na přední desce.663 Knihy, rukopisy i tisky, jež si nově pořídil, jsou zpravidla zdobeny jen skromně, obvykle nanejvýše iniciálkami s filigránovou výzdobou. U rukopisu napsaného přímo pro Korandu na zakázku je především patrná snaha zprostředkovat čitelný text bez jakýchkoliv zbytečných ozdob.664 Jen několik málo svazků má i malované iniciály zhotovené podle všeho na zakázku. Inkunábulový svazek s díly z oboru kanonického práva, na jehož výzdobě se podílel český iluminátor, má v iniciálách vyobrazeny papeže.665 Další malované iniciály v Korandových knihách jsou už výhradně ornamentální. Nesou je tisky různého obsahu, například díla humanistů Lorenza Vally a Pia II.,666 Balbův Catholicon, výklady Mikuláše z Lyry a Alberta Velikého nebo inkunábulová Bible, která nenese Korandův monogram, takže její příslušnost do Korandovy knihovny je jen pravděpodobná.667 Jihoněmecký iluminátor doplnil malovanou iniciálu do  výkladu Sentencí Tomáše Akvinského vytištěného v Benátkách.668 V kronice Jacoba Philippa de Bergamo jsou kolorované dřevořezové ilustrace.669 Z rukopisů mají malované iniciály Lombardovy Sentence s komentářem.670 Podobným způsobem je vypraven i rukopis s kvestiemi 656 Č. 3, 5, 10, 13, 18. 657 Č. 27, 28, 48. 658 Č. 24. 659 Marginálie rubrikou asi vznikaly spolu s aperturní foliací, případně rubrikací. Vedle toho připisoval Koranda marginálie i tmavým inkoustem. 660 Č. 38 má Korandovy poznámky o autorovi. 661 Č. 24 má rejstřík datovaný 1480, č. 7 obsah opatřený datem 1499. 662 Č. 32. 663 Srov. E. Urbánková, Zbytky, s. 135. 664 Č. 24. 665 Č. 58. 666 Č. 57. 667 Č. 38, 42, 67, VYŠK, sign. Ms. 7. 668 Č. 66. 669 Č. 37. 670 Ve druhém svazku č. 23; v prvním svazku č. 5 je na iniciály vynechané volné místo a jsou předkresleny perem. Korandova knihovna |  127 Jana Versora opsaný v Praze v padesátých letech nebo mnohokrát zmiňované kompendium Tripartitus moralium Konráda z Halberstadtu.671 Zatímco tisky, které si Koranda pořizoval, byly knižními novinkami, o jeho rukopisech se to říct nedá: často byly staré, vlastně jen v ojedinělých případech recentní. Koranda měl nově opsaná díla z oboru etiky,672 ojediněle díla Johna Wyclifa,673 husitskou teologii,674 Sentence Petra Lombarda, které byly základní příručkou,675 samozřejmě opisy vlastních písemností676 a svůj vlastní teologický slovník.677 Mnohé další rukopisy, to se týká zejména podkladů užívaných při univerzitní výuce, sice vznikly ve starší době, ale byly později doplňovány, v některých případech samotným Korandou.678 Další rukopisy vznikly v polovině 15. století, tedy už v době Korandových studií, ale získal je až později.679 Na otázku, kde Koranda sháněl předlohy pro opisování, není těžké odpovědět. Kromě knihoven svých přátel měl jako univerzitní mistr přístup k tehdejším kolejním knihovnám pražského vysokého učení. V makulatuře dochované v lepenkových deskách jeho knih se dochoval i katalog neznámé knihovny.680 Na dvou papírových listech je zachován katalog signaturních oddělení A a B. První z nich obsahuje Bibli a komentáře k ní (a také Starožitnosti Josefa Flavia), druhé zejména Augustinova díla, ale také Bonaventuru a Jana Zlatoústého. Na druhém listu, který je asi rejstříkem ke katalogu, je zmíněno také několik antických děl (Horatius, Homér, Ciceronovi připsané De arte rhetorica). Na základě porovnání s dochovanými svazky se nezdá, že by se jednalo o Korandovu vlastní knihovnu. Dále mezi dochovanými fragmenty nalézáme rejstřík autorů ke katalogu koleje Národa českého681 a v jeho teologickém slovníku najdeme odkazy na signatury kolejních knihoven. Na dvou místech cituje kodex se signaturou O 17 z knihovny koleje Národa české- ho,682 který se dodnes nedochoval, ale záznam o něm najdeme v kolejním katalogu.683 Jednou odkazuje na kodex se signaturou N 63, u kterého neuvádí knihovnu.684 Vzhledem k tomu, že Koranda bydlel v Karlově koleji, je 671 Č. 28, 61. 672 Č. 11, 14, 24, 28. 673 Č. 13. 674 Č. 3. 675 Č. 5, 23. 676 Č. 27, 48. 677 Č. 63. 678 Č. 10, 18, 61, 62, 65. 679 Č. 8, 11, 12. 680 NK, sign. XXIV A 312. 681 FRANT fragm. 49. 682 Utrum lex nova addit aliquid supra veterem; přípisek: questio de veteri lege et nova, quomodo duraverit, habetur in collegio Nacionis O 17 circa Iacobinum de tempore et per quadragesimam. Č. 63, fol. 79r. Utrum lex ewangelii sit distincta a lege veteri; přípisek: in Nacione O 17 circa Iacobinum de tempore. Tamtéž, fol. 80r. 683 Catalogi librorum, s. 105: Jacobini de Voragine De tempore. 684 Utrum predicare verbum dei qui ommittunt ex prohibicionibus, sint ipso facto a deo excommunicati; utrum sacerdotes possunt predicare absque auctoritate sedis apostolice; in margine přípisek: circa tractatum Hus N 63. Č. 63, fol. 99r. 128  |  Václav Koranda mladší pravděpodobné, že se jednalo právě o zdejší knihovnu. Navíc je doloženo, že paprsek u písmene N byl v této knihovně poměrně dlouhý (máme doložen rukopis se signaturou N 65) a odkazovanému záznamu neodporuje ani obsahová skladba dochovaných kodexů z příslušného signaturního oddělení.685 Můžeme se jen dohadovat, proč Koranda užíval pro vazbu svých knih lepenku – tato praxe byla totiž v Čechách i na počátku 16. století velmi ojedinělá. Lepenka byla v každém případě levnější, tenčí a lehčí než bukové dřevo, které se na desky knih používalo obvykle. Vzhledem k tomu, že naprostá většina lepenky v jeho třech knihách, kde je její užití doloženo, byla tvořena písemnostmi z archivu utrakvistické konzistoře, Koranda zřejmě dodal surovinu pro potřeby vazby sám, čímž ještě ušetřil. Důsledkem toho ovšem bylo, že kvůli nepevnému podkladu je slepotisková výzdoba na lepenkových deskách často poněkud deformovaná. Je otázkou, nakolik bylo užití lepenky praxí v dílně, které Koranda svěřoval vazbu svých knih. Kromě tří svazků s Korandovými monogramy se z ní dochovaly jen dva další v prkénkových deskách, jež alespoň podle marginálních přípisků také nejspíše patřily Korandovi.686 Inkunábule a získávání knih I po zohlednění nových nálezů Korandových svazků platí už dříve zformulovaná teze, že prvotisky z  jeho knihovny pocházejí výhradně z  let 1471–1490.687 Celkem bylo identifikováno 25 svazků prvotisků, jež obsahují 34 titulů. Nejvíce, čtrnáct z nich, bylo vytištěno v Benátkách, po jednom na území dnešní Itálie v Římě, dále ve Veroně a v Tarvisiu. Několik Korandových tisků pochází z německých zemí: pět ze Štrasburku, čtyři z Kolína, tři z Norimberku, dva z Basileje a po jednom z Augšpurku, Mohuče a Ulmu. Není překvapivé, že produkce Benátek v českých soukromých knihovnách na rozdíl od zbytku italského knižního trhu dominovala,688 jelikož benátští 685 Byly zde zařazeny kodexy z oborů rétoriky, kazatelství a penitenční literatury, srov. kodexy se signaturami N 44 = NK, sign. X A 12, N 46 = NK, sign. V A 15, N 65 = NK, sign. IV A 5. 686 VYŠK, sign. Ms. 7. Podrobněji k tomuto svazku srov. na jiném místě. Dále je to tisk: Gregorius I, Moralia, sive Expositio in Job, Basel: Nicolaus Kesler, 1496 (ISTC ig00432000), UPM, sign. C 1840. 687 I. Hlaváček, Pronikání, s. 81–82. Jediný tisk, který Hlaváček uvádí jako mladší, byl podle současného stavu poznání vytištěn 1489–1490, takže se do uvedeného rozsahu let vejde. Srov. ISTC im00206000. 688 I. Hlaváček, Poznámky k italským tiskům v českých knihovnách na konci středověku a počátkem 16. století, Miscellanea Oddělení rukopisů a starých tisků 13, 1996, s. 39–52, na s. 44–45 uvádí, že v knihovně Václava z Rovného je ze 175 inkunábulí 131 italského původu, z toho asi polovina (65) z Benátek, s velkým odstupem následují další italská města a podíl Říše na celkovém počtu není ani pětinový. U Alexia Třeboňského pak asi 90 % bylo tištěno v Benátkách. Korandova knihovna |  129 tiskaři se střední Evropou velice čile obchodovali.689 Je ale možné odkázat na zachovaná torza knihoven několika diecézních kněží z Chebska, v nichž zaujímala čelní místo německá produkce.690 Nevíme, odkud Koranda získával prostředky na nákup knih. Je možné, jak předpokládala starší literatura, že pobíral nějaký příjem související s jeho úřadem; možná pocházel ze zámožné plzeňsko-pražské rodiny Ko- randů.691 Později jako univerzitní mistr se ostatně podle všeho těšil slušné životní úrovni.692 Konkrétní záznamy o koupi se nacházejí v knihách jen velice ojediněle. V roce 1458, když dosáhl hodnost mistra, si Koranda koupil v Karlově koleji Lombardovy Sentence ve dvou rukopisných svazcích, o čemž svědčí rukopisná poznámka v jednom z jejich dílů.693 Jiný kodex má na předním přídeští nalepenou renesanční kovorytinu italského původu z doby kolem roku 1460, na níž jsou vyobrazeny dva Korandovy monogramy (u jednoho z nich je uveden letopočet 1462).694 Je tedy pravděpodobné, že si Koranda svazek, který obsahuje teologické a přírodovědné spisy a také mapu světa, pořídil během svého tehdejšího pobytu v Římě. Dvě z inkunábulí vytištěné v Německu nesou poznámku, že si je Koranda koupil v létě 1479, kdy podle všeho pobýval v Čechách.695 Letopočet 1486, snad rok získání knihy, je uveden v přípisku na předním přídeští Catholiconu z roku 1482.696 V konvolutu tří tisků z let 1481 a 1489 se nachází letopočet 1489.697 Vedle toho se data objevují u některých monogramů, kde snad označují rok nabytí knihy.698 Některé rukopisy získal Koranda po svých univerzitních kolezích Šimonovi ze Slaného a lékaři mistru Zikmundovi z Hradce Krá- lové.699 Emma Urbánková se domnívala, že značné množství spisů Mikuláše Biskupce mohl Koranda získat z majetku katolického mistra Mikuláše z Hořepníka, kterému byly knihy s díly táborského biskupa zabaveny v roce 1461.700 Do tohoto souboru patří druhý svazek Biskupcovy postily, který byl 689 Z. Šimeček, Geschichte des Buchhandels in Tschechien und in der Slowakei, Wiesbaden 2002, s. 10; z italského pohledu A. Nuovo, The Book Trade in the Italian Renaissance, Leiden 2013, passim; srov. též I. Hlaváček, Pronikání, s. 81. 690 M. Bäumlová, Soukromé knihovny tří diecézních kněží na sklonku středověku, in: Libri catenati Egrenses. Knihy a knihovna chebských františkánů v pozdním středověku a raném novověku, ed. K. Boldan – J. Marek, Praha 2013, s. 33–84, s. 75. 691 K tomu srov. E. Urbánková, Zbytky, s. 140. 692 K životní úrovni mistrů v jagellonské době srov. J. Pešek, Některé otázky, s. 155. 693 Č. 5, 23. Na předním přídeští č. 23 je Korandova poznámka: Emptus hic liber cum altera parte anno 1458 pro 1 sexagena in collegio Karoli per M[agistrum] W[enceslaum] de P[ilsna]. 694 Č. 20. K mědirytině W. Deluga, Einblattdrucke des 15. Jahrhunderts in der Nationalbibliothek in Prag, Praha 2000, č. 62, s. 148–149. 695 Č. 32, 42. 696 Č. 38. 697 Č. 40. 698 Č. 62: velký monogram s letopočtem 1463; č. 13: velký monogram s letopočtem 1466; č. 21: velký monogram s letopočtem 1471. V případě letopočtu 1519, který u velkého monogramu v č. 12 uvádí Urbánková, se jedná o rok nabytí svazku (po Korandově smrti), který si do něj zapsal další majitel Jiří Písecký. 699 Č. 10, 25. 700 E. Urbánková, Zbytky, s. 140. 130  |  Václav Koranda mladší převázán v české knihvazačské dílně označované jako Meerweib II, doložené přibližně v letech 1470 až 1488.701 Adjustace knih, knižní vazby a makulatura dochovaná ve vazbách Koranda se o  vnější podobu svých knih příliš nezajímal, svazky v  jeho knihovně neměly jednotnou úpravu. Na základě porovnání dochovaných svazků, zvláště pak způsobu prezentace titulů a signatur na přední desce, je však možné vymezit několik rozsáhlejších celků a některé z nich relativně datovat.702 Svazky, které do těchto celků nepatří, mají odlišnou úpravu přední desky, nenesou žádné označení, případně mají moderní převazbu. Zároveň je zřejmé, že více než dvacet svazků nese na přední desce štítek s jednotně psanou signaturou.703 Nejstarší způsob adjustace Korandových svazků představují dva papírové štítky popsané písmem červené barvy a nalepené v horní části přední desky. Na podlouhlém štítku je zapsán titul díla a na menším, čtvercovém, umístěném pod ním signatura.704 Tento způsob adjustace je dochován pouze na třech svazcích. Mladší označení osmi svazků představuje titul zapsaný perem přímo na přední desku opět v její horní části, pod nímž je umístěn štítek se signaturou psanou tmavým inkoustem.705 Tři další svazky jsou označeny samotným štítkem se signaturou psanou rovněž tmavým inkoustem,706 na čtyřech jiných je doplněna ještě o štítek s titulem (opět psaný tmavým inkoustem).707 O  časovém zařazení tohoto způsobu zpracování knih není možné říct nic bližšího. Posledním typem adjustace, který je také mladší než první zmíněný a který byl užit u devíti svazků, je štítek s titulem psaný rubrikou doplněný štítkem se signaturou psanou tmavým inkoustem.708 701 Č 46; knihvazačská dílna EBDB w000135. 702 Srov. přehled v Příloze 2. Nejsou zde uvedeny nepočetné svazky, které jsou upravené jinak, ani knihy bez štítků na přední desce či s pozdější převazbou. 703 Tyto signatury jsou zaznamenány v Příloze 2. Vedle toho jsou ve svazcích ještě další signatury, které zde nejsou uváděny. 704 V Příloze 2 označeno jako typ E. Č. 2 a 12 mají pouze štítek s titulem. 705 V Příloze 2 označeno jako typ A. U č. 36 je zřejmé, že typ E byl doplněn o perem napsaný titul, a to přes původní štítek s titulem. K typu A se přimykají ještě č. 9, 44 a 51, která nenesou štítek (ten mohl být v minulosti stržen nebo se mohl samovolně odlepit), ale mají v horní části desky napsaný titul perem. 706 V Příloze 2 označeno jako typ D. 707 V Příloze 2 označeno jako typ C. Č. 60 a 66 mají pouze štítek s titulem. 708 V Příloze 2 označeno jako typ B. Č. 33 mělo původně štítek s červeně psanou signaturou, který byl později přelepen novějším se signaturou psanou tmavým inkoustem. Č. 5 má nad štítky ještě starší označení perem, které však nesouvisí s výše zmíněným Korandovým. Korandova knihovna |  131 Štítky se signaturami zaznamenanými tmavým inkoustem byly psány podle všeho najednou jedním písařem a  pocházejí podle písma (a  také vzhledem k tomu, kdy Koranda některé ze zmíněných svazků prokazatelně získal či nechal svázat) z počátku 16. století a snad jsou psány přímo Korandovou rukou. O tom lze na základě paleografických kritérií s jistotou rozhodnout jen velmi těžko, také vzhledem k tomu, že se jedná o krátké úseky textu, nejde o zběžné písmo a mnohé signatury jsou setřelé. Tři jiné svazky mají na štítcích červeně psané signatury, které jsou podle písma starší.709 Na jednom svazku je navíc červená signatura přelepena černou,710 takže je pravděpodobné, jak už bylo naznačeno výše, že červené signatury tvořily starší vrstvu zpracování. Skutečnost, že na třech svazcích jsou dochovány pouze červené signatury, je možné vysvětlit tak, že štítek s černou signaturou, který byl nalepen přes tyto starší štítky, se v průběhu doby odlepil. Pokud připustíme, že signatury patřily Korandově knihovně (byl by to doklad raného užití signatur v osobní knihovně),711 zdá se, že knihy v jeho vlastnictví ležely na policích srovnány podle signatur v pěti skříních označených A až E. Při přidělování signatur nebylo rozlišováno, zda se jedná o rukopisný, nebo tištěný svazek. Orientaci ve svazcích nepochybně usnadňoval psaný katalog. Ne všechny knihy však byly tímto způsobem adjustovány, některé nenesou žádné známky knihovnického zpracování v  době Korandova života. To se týká například Korandova teologického slovníku, který byl možná uložen zvlášť.712 V  každém signaturním oddělení bylo podle dochovaných značek uloženo několik desítek, možná stovka svazků. To odpovídá naší představě o velikosti Korandovy knihovny. Jednotlivá signaturní oddělení, do kterých byly knihy opatřené štítky zařazeny, není možné jednoduše charakterizovat podle obsahu. Zatímco v oddělení A byly zařazeny výhradně teologické knihy, v oddělení D zejména gramatické spisy a  oddělení E bylo věnováno teologii, filozofii 709 Č. 29, 36, 39. 710 Č. 33. 711 S námitkou, že by se mohlo jednat o signatury Karlovy koleje, je možné se vypořádat na základě průzkumu rukopisných svazků, které byly v této koleji uloženy. Pro jejich přehled srov. Z. V. Tobolka, Národní a universitní knihovna v Praze, její vznik a vývoj. I. Počátky knihovny až do r. 1777, ed. F. Horák, Praha 1959, s. 21. K nim je třeba ještě připočíst rukopisy NK, sign. III E 19, XIII D 7 a snad XVII A 11. Pokud tyto rukopisy mají karolinskou signaturu, pak se jedná o klasickou dvoučlennou, doplněnou v závěru písmenem K. Pouze rukopis X G 21 nese signaturu K Q 73 (je to množná jen jiný zápis signatury Q 73 K) a ze zmíněných dodatků III E 19 byl na předním přídeští označen značkou Q 30 (ta se podobá značce D 14 taktéž na předním přídeští Korandova č. 44) a XIII D 7 má na přední desce štítek se signaturou L 16. Písmeno L je však psané minuskulou, kdežto signatury na Korandových knihách bývají psány majuskulou a také jsou doložena jen oddělení A až E. Pokud jde o inkunábule, systematický průzkum proveniencí z Karlovy koleje dosud nebyl proveden. Známé svazky uvádí Z. V. Tobolka, Národní a universitní knihovna, s. 29. Z uvedených 15 svazků bylo šest Korandových. Podle informací Kamila Boldana jsou v inkunábulích z Karlovy koleje, které nepatřily Korandovi, signatury zapsané na předním přídeští obdobným způsobem jako u výše uvedených rukopisů. 712 Č. 63. 132  |  Václav Koranda mladší a gramatice, oddělení B a C byla i na základě nepříliš reprezentativního vzorku, který se dochoval, obsahově heterogenní. Je tedy možné, že knihy byly do signaturních oddělení zařazovány arbitrárně na základě svého uložení a obsahové celky vznikly náhodně. Jelikož nelze vystopovat známky dělení do signaturních oddělení na základě formátu, ani ten zřejmě nehrál při adjustaci svazků roli. Netušíme, kde bylo několik set Korandových knih uloženo. Je známo, že roku 1494 v Karolinu (jako probošt) obýval pokoj (camera), v němž se mohli sejít čtyři lidé a jednat, další informace o Korandových osobních poměrech však hledáme marně.713 Koranda si na počáteční strany knih vpisoval hesla z Bible, z Catonových dvojverší či z Donátovy latinské gramatiky.714 Tato hesla vyjadřovala jeho čtenářský program a preference v rámci jednotlivých oborů. U gramatiky a rétoriky hesla často akcentovala řeč,715 u církevního práva lidské příka- zy,716 u etiky, kázání a praktické teologie ctnost,717 u bajek jejich moralistní naučení718 a u teologie kromě ctnosti také úsilí o spásu.719 U všeobecné encyklopedie zdůraznil její význam pro orientaci v životě.720 Zvláštní byl Korandův důraz na pravdu, a to ve vlastním teologickém slovníku (srov. výše) i v rukopisné Bibli.721 Jedinou známkou honosnější výpravy knih byla kromě malovaných iniciál slepotisková výzdoba. Slepotiskem je zdobeno celkem 19 dochovaných svazků (osm rukopisů a jedenáct prvotisků) z Korandovy knihovny, tedy přibližně čtvrtina. Kvalita většiny vazeb stejně jako použité kůže není příliš vysoká: na usni užité k vazbě je možno pozorovat různé vady a také kolky byly někdy otištěny defektně, i kvůli tomu, že na desky knih bylo místo někdy místo bukového dřeva užito lepenky. 713 MUP III, s. 64; s nesprávným datem Z. Winter, O životě, s. 493. 714 Přehled Korandových hesel: O. Halama, Přípisky, s. 122–124, který nepřevzal hesla, která u dvou svazků (č. 58 a 59) uvádí P. R. Pokorný, Ke knihovně. Halamův seznam je možné rozšířit o č. 57: Qui detrahit alicui rei, obligat se in futurum (Prov 13,13), č. 58: Sine causa colunt me, mandata hominum docentes (Mt 15,9), č. 59: Unusquisque videat, quomodo superedificet (1 Cor 3,10), č. 63: Omnis terra veritatem invocat, celum eciam ipsam benedicit et omnia opera moventur et tremunt eam et non est cum ea quicquam iniquum. Iniquus rex, inique mulieres et iniqui omnes filii hominum et iniqua omnia opera illorum et non est in ipsis et in sua iniquitate peribunt. Et veritas manet et invalescit in eternum et vivit et obtinet in secula seculorum (1 Ezd 4,36–38) a Da nobis auxilium ex alto, quia vana est salus hominis (srov. Ps 107,13), č. 68: Marcescent omnes plectentes et texentes subtilia (Is 19,8–9), č. 69: Vir sapiens dominabitur astris (astrologický aforismus připisovaný Claudiu Ptolemaiovi), č. 70: Veritatem requiret dominus et retribuet omnibus facientibus superbiam (Ps 30,24b), Vere mendacium operatus est mendax stilus scribarum (Ier 8,8b), č. 71: Fallax gratia et vana pulcritudo (Prov 31,30). Je těžké rozhodnout, zda takovým heslem je také přípisek rubrikou O homo, quid dormis et non vigilas na předním přídeští rukopisu s Wyclifovými spisy č. 54. 715 Č. 1: Sermo tuus sit sale conditus, Col 4,6. 716 Č. 7: Leges populorum vanae sunt, Ier 10,3, č. 58: Sine causa colunt me, mandata hominum docentes, Mt 15,9. 717 Č. 11: Utere virtute pro salute, č. 16: Virtus optima rerum, pessima vicium. 718 Č. 40: Dulcius arrident seria picta iocis. 719 Č. 42: Qui me elucidant, gratiam consequentur, Sir 24,31. 720 Č. 33: Doctrina sapientis fons vite, Prov 13,14. 721 Č. 64: Veritas vincit. Korandova knihovna |  133 Zatímco Korandovy inkunábule byly vázány nedlouho po  pořízení, u čtyř starších rukopisů lze doložit, že byly převázány, až když se nacházely v Korandově vlastnictví. Není úplně jasné, proč se tak stalo, když životnost gotických vazeb byla poměrně dlouhá. Nejstarší je rukopis z přelomu 14. a 15. století, který obsahuje gramatické příručky a byl převázán kolem roku 1500.722 Dále to byl rukopis především s díly svatých Otců z první čtvrtiny 15. století převázaný někdy ve druhé polovině 15. století,723 jeden z dílů Biskupcova výkladu evangelií zmiňovaný výše a datovaný do let 1435–1439 (převázán 1470–1488)724 a nakonec soubor Versorových děl opsaný v roce 1459 a převázaný někdy v letech 1478–1489.725 U tohoto posledního rukopisu není vyloučeno, že Koranda jej měl původně na volných listech. Na  základě výzkumu, který provedl Kamil Boldan, se podařilo určit knihvazačské dílny, ve kterých byla část knih z Korandovy knihovny svázána. Všechny působily v Čechách, zatím u jediné z nich máme jistotu, že se jednalo o dílnu pražskou.726 Osm svazků (z toho dva rukopisné) bylo svázáno ve zmíněné dílně Meerweib II, která působila v Čechách v letech 1470–1488.727 Další tři vazby (jedna z nich na rukopisu) byly určeny jako produkt dílny označované dnes Adler Sechspass III, doložené v Čechách v letech 1489–1496.728 Je ale pravděpodobné, že dílna byla aktivní i po roce 1496, protože klementinský manuálník byl podle všeho dokončen až na začátku 16.  století.729 Tyto dílny (pokud se nejednalo o  jednu dílnu, která na přelomu let 1488 a 1489 obměnila používané náčiní) zřejmě Koranda využíval ve větší míře. Z ostatních dílen doložených od sedmdesátých let až do roku 1500 je dochováno vždy po jednom svazku.730 Pouze jedna kniha se slepotiskovou vazbou má v sobě zapsaný monogram s letopočtem 1482. Jedná se o inkunábulový svazek vázaný v dílně Meerweib II.731 Zajímavé je, že u tří svazků vázaných v dílně Adler Sechspass III byla jako materiál desek užita lepenka.732 I pokud připustíme, že by tyto vazby byly 722 Č. 1. 723 Č. 6. 724 Č. 46. 725 Č. 61. 726 EBDB w000161. 727 EBDB w000135. 728 EBDB w003826. 729 K. Boldan, „Kdež skrze impresory...“, s. 85, pozn. 40. 730 EBDB w000133: Löwe Raute I (Osterlamm rund III), Čechy 1472–1484; EBDB w003374: Eichel-Lilie frei III, Čechy 1476–1478; EBDB w000161 (=? w002821): Wappen der Stadt Prag, Praha, 1478–1489; EBDB w002821: Meerweib I, Čechy, 1478-1489; EBDB w003384: Hirsch frei I, Čechy kol. 1500; EBDB w003831: Sechsblatt-Blüte rund, Čechy 15. stol., EBDB w003825: Adler Sechspass II, Čechy 2. pol. 15. stol.; EBDB w000141: Laubstab frei VI, Lipsko, asi 1476 – asi 1508. 731 Č. 38. 732 Č. 27, 35, 69. U č. 27 se domnívám, že se v něm zachovaly písemnosti utrakvistické konzistoře, o nichž J. Truhlář, Paběrky I, psal jako o zlomcích vyňatých z rukopisů Ignácem Janem Hanušem. Vazba rukopisu je totiž poškozená a vylepená moderním papírem a na některých zlomcích jsou otisky slepotiskové výzdoby, které lícují s kolky a linkami zachovanými na koženém pokryvu desek rukopisu. 134  |  Václav Koranda mladší vytvořeny až kolem roku 1500, jednalo by se o poměrně rané užití lepenky v našem prostředí. Dokonce i v Itálii byla lepenka častěji akceptována i pro náročnější vazby až od sedmdesátých let 15. století.733 Z českého prostředí máme pouze ojedinělý doklad z konce 15. století: Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic vlastnil rukopis z roku 1458 převázaný v deskách z lepenky asi z roku 1486.734 Ještě důležitější než zjištění o raném užití lepenky je to, z čeho byla tato lepenka vytvářena. Jednalo se totiž o Korandovy vlastní písemnosti, z velké části to byl aktový materiál z archivu utrakvistické konzistoře, čemuž jsme věnovali pozornost jinde, a také zlomky rukopisů a tištěných knih. Je pravděpodobné, jak už bylo řečeno, že makulaturu dodal knihvazači sám Koranda. To se zřejmě týkalo i zlomků tištěných knih. Ve vazbě konvolutu astronomických děl svázaných po roce 1490735 se dochovaly zlomky dvou katalogů neznámých knihoven, o nichž jsem se již zmínil výše,736 zlomky minucí, z nichž jeden můžeme datovat k roku 1487,737 a  zlomky tištěných knih.738 Ještě více neúředních písemností se dochovalo v deskách taktéž astronomické inkunábule z roku 1489.739 I zde byl zlomek minuce740 a zlomek knihovního katalogu, který lze identifikovat jako zlomek rejstříku ke katalogu knih koleje Národa českého.741 Několik dalších rukopisných zlomků obsahuje obranu utrakvismu. Je to fragment českého literárního textu hájícího přijímání podobojí adresovaného nejmenovanému šlechtici,742 dále zlomek jiného traktátu, zřejmě koncept listu Janu Zajícovi z roku 1489.743 Text sděluje totéž jako znění dochované v tzv. klementinském manuálníku, ale za  použití poněkud jiných formulací.744 A nakonec je to zlomek jakéhosi konceptu obrany utrakvistické víry.745 Rukopisné zlomky ještě doplňují výpisky ke komputistice746 a zkoušky pera (lusus calami).747 733 K užívání lepenky A. Hobson, Humanists and Bookbinders. The Origins and Diffusion of the Humanistic Bookbinding 1459–1559, Cambridge 1989, s. 252–254. 734 K. Boldan – E. Urbánková, Rekonstrukce knihovny Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. Katalog inkunábulí roudnické lobkovické knihovny, Praha 2009, s. 113, pozn. 193. 735 Č. 35. 736 NK, sign. XXIV A 312. 737 NK, sign. XXIV A 313 (1487), XXIV A 317. 738 Jedná se o zlomek stejné přehledné tabule z Bible s postilou Mikuláše z Lyry jako FRANT fragm. 114 zmíněný níže. V současné době jsou tyto zlomky tisků uloženy u inkunábule, ze které pocházejí. 739 Č. 69. 740 FRANT fragm. 46. 741 FRANT fragm. 49. 742 FRANT fragm. 23. 743 FRANT fragm. 116. 744 Srov. Manualník, s. 19–20. 745 FRANT fragm. 50. 746 FRANT fragm. 44. 747 FRANT fragm. 43. Korandova knihovna |  135 Ve  druhé zmíněné inkunábuli se dochovaly zlomky ze sedmi různých tištěných knih. Nejzajímavější je úzký proužek se spodním okrajem inkunábulového dvoulistu, který je tištěný česky. Poznáváme v něm vydání staročeského Ezopa asi z roku 1488.748 Další bohemikální inkunábulí jsou dva listy eucharistického spisu Alberta Velikého vytištěného ve Vimperku Johannem Alakrawem roku 1484.749 Jiný zlomek bylo možné identifikovat jako basilejský tisk kázání Huga de Prato Florido, který vyšel nejpozději roku 1484.750 Pak je to několik zlomků různých vydání Vulgáty: přehledná tabule z Bible s postilou Mikuláše z Lyry,751 zlomek s úvodem svatého Jeronýma k Bibli752 a zlomek knihy Paralipomenon.753 Poslední zlomek latinské tištěné knihy se nepodařilo identifikovat, je však zajímavý tím, že na jedné ze stran listu (zachoval se pouze jeden sloupec) jsou dva tisky přes sebe a z druhé jeden, šlo tedy asi o zkušební nátisk, nebo o defektní tiskovou stranu. Jedná se zřejmě o text z oboru kanonického práva, který se v dochovaném úryvku zabývá lichvou. Vzhledem k citacím Jindřicha z Frimaru a Jana de Platea vznikl v 15. století.754 I když připustíme, že knižní vazby s lepenkovými deskami byly provedeny až na začátku 16. století, není úplně jasné, proč se v makulatuře ocitla podstatná část archivu utrakvistické konzistoře spolu s relativně mladými tisky. Možnost, že by k vazbě došlo až po Korandově smrti, není pravděpodobná, spíše se zdá, že knihy byly svázány ještě za jeho života a že Koranda v té době už konzisitoriální písemnosti nepovažoval za důležité, a tak se jich tímto způsobem zbavil. Několik desítek let staré tištěné spisy, které mohly být defektní, pak byly nahrazeny novými vydáními, například Summa Alberta Velikého vyšla roku 1503 nově v Kolíně nad Rýnem755 a také Bible byla široce dostupná v latinském i českém jazyce. Odkaz knih univerzitě a kontext dalších dobových knihoven Podle zprávy dochované v „kalendáři dobrodiní“ pražské univerzity mistra Jana Campana Vodňanského vytvořeném k Novému roku 1616, který je založen na starších nedochovaných úředních knihách pražské univerzity, 748 FRANT fragm. 112. Podrobněji srov. výše. 749 FRANT fragm. 78 (jedná se o ff. 2–3). ISTC ia00337000, Knihopis, č. INC009. 750 FRANT fragm. 95. ISTC ih00511000. Na zlomku je mj. kázání na neděli Iudica (J. B. ­Schneyer, Repertorium der lateinischen Sermones des Mittelalters für die Zeit von 1150–1350, II, Autoren: E–H, Münster 1970, č. 52, s. 746). 751 FRANT fragm. 114. 752 FRANT fragm. 81. 753 FRANT fragm. 52. 754 FRANT fragm. 51. 755 VD16 A 1358. 136  |  Václav Koranda mladší věnoval Koranda své knihy těsně před smrtí knihovně Karlovy koleje.756 Přinejmenším jeden svazek pak ponechal svému pomocníkovi Jiřímu Píseckému, který si do něj zapsal kromě svého monogramu rok nabytí – 1519.757 Vzhledem k rozsahu Korandovy knihovny šlo o donaci ve své době ojedinělou: všechny ostatní byly podle všeho mnohem menší. Je nám známo, že Michal ze Stráže věnoval roku 1512 Karlově koleji teologické a matematické knihy,758 že matematické knihy odkázal roku 1520 Velké (Karlově) koleji také matematik Václav ze Žatce 759 a že 100 svazků knihovně Karlovy koleje odkázal Vít Salius, pražský měšťan a lékař.760 V některých Korandových knihách se nacházejí také signatury z pražských kolejních knihoven, ty však nelze ztotožnit se signaturami uvedenými v dochovaných katalozích. Důvodem je zřejmě to, že dochované katalogy, pomineme-li katalog Karlovy koleje z konce 14. století, pocházejí ze šedesátých let 15. století a zachycují knihy z kolejí Národa českého a Rečkovy. Katalog Karlovy koleje dochován není. V průběhu dalších let byly knihy z Korandovy knihovny rozptýleny a dnes se nacházejí v mnoha českých i zahraničních knihovnách. Největší množství z nich je uloženo v pražské Národní knihovně, menší část ve vídeňské Národní knihovně, kam se dostaly při zápůjčce v 16. století, která nebyla vrácena, a v dalších knihovnách, zejména ve Strahovské knihovně v Praze, kam se dostaly duplikáty inkunábulí z pražských kolejních knihoven na konci 18. století, kterých se tehdejší pražská univerzitní knihovna zbavovala.761 Pokud jde o české osobní knihovny 15. století, jen těžko hledáme – stejně jako u Korandova knižního odkazu – paralely. Knihovny, které měly srovnatelnou velikost jako ta jeho, byly většinou zcela jinak zaměřeny a z knihoven utrakvistických univerzitních mistrů jeho doby se nedochoval žádný větší celek. Podle Emmy Urbánkové není možné Korandovu knihovnu srovnávat se soudobými humanistickými knihovnami, ale spíše s knihovnami jiných univerzitních mistrů či univerzitně vzdělaných měšťanů, jako byli Jan Šindel a Křišťan z Prachatic či Šimon od Bílého lva a Matěj Louda z Chlumčan.762 To jistě do značné míry platí z hlediska obsahové skladby. Vzhledem k tomu, že ale všichni uvedení zemřeli ještě před rozšířením knihtisku v Čechách a z jejich knihoven se zachovalo poměrně málo svazků, není možné je s velkým knižním celkem Václava Korandy podrobně 756 M. Vencesl. Coranda Neopilsenus (qui anno etatis fere 100, professionis vero 60 complevit) obitu suo bibliothecam coll. Carolini amplificavit. Jan Campanus Vodňanský, Mecenáši, s. 19, český překlad na s. 39–40. K tomuto prameni srov. J. Polišenský – J. Vobrátilová, M. Jana Kampana kalendář dobrodiní, prokázaných pražské Akademii, AUC-HUCP 4/1, 1963, s. 67–95, kde je také nový překlad textu i edice latinského originálu (Korandova donace na s. 79 a 85). Z dochovaných svazků je provenience z Karolina jistá u svazků, které se jako výpůjčky z Karolina dostaly do Vídně, a u tisků, které mají karolinsko-klementinské provenienční poznámky. 757 Č. 12. 758 Tamtéž, s. 18. 759 Tamtéž, s. 19. 760 Tamtéž. 761 Srov. E. Urbánková, Zbytky, s. 137–140. 762 E. Urbánková, Zbytky, s. 141. Korandova knihovna |  137 srovnávat, jelikož byl rozmnožován přinejmenším do  devadesátých let 15. století a podíl tištěných knih v něm byl poměrně významný. Známe pouze dvě dobové utrakvistické osobní knihovny, se kterými je možné Korandův knižní celek alespoň do jisté míry porovnat. První z nich je knihovna kněze Trojana z Kutné Hory, k níž se dochoval pozůstalostní inventář z roku 1518 s více než 70 svazky, rukopisnými i tištěnými.763 Všechny zachycené svazky, pokud se nejednalo o biblický text či liturgické knihy, byly z oboru teologie, většinou teologie praktické, takže knihovna z obsahového hlediska skutečné srovnání s Korandovou nesnese. Druhou je bibliotéka kněze Matyáše, který působil v pražském klášteře Na Slovanech a po kterém se zachoval soupis jeho pozůstalosti z roku 1522.764 Jím vlastněný soubor knih byl o dost menší než Korandův: soupis evidoval jen o něco více než čtyřicet svazků. Byly zde vedle Bible a běžných příruček a pomůcek také výklad žalmů a Pavlových epištol od Jana Rokycany, díla Jakoubka ze Stříbra a několik knih s historickými náměty (Gesta Romanorum, spis o trojské válce). S Korandovou knihovnou se shodne pouze orientací na díla utrakvistů první i druhé generace a na dějepisné spisy s morálním naučením, jinak jde o knihovnu uspokojující běžné potřeby vzdělanějšího kněze. V kontrastu ke Korandovým zájmům je knihovna univerzitního mistra Václava z Chrudimi (zemřel po roce 1468 v Itálii), který projevoval výrazný zájem o antiku.765 V jeho majetku se nacházel kodex, který si přepsal v roce 1462 a který obsahoval mnoho humanistických gramatických a rétorických děl.766 Jiné dva jeho rukopisy obsahovaly koncepty z doby působení na univerzitě, dvě Boccacciovy novely, výpisky z Boccaccia, opisy několika listů Eney Silvia, epitaf na Jiřího z Poděbrad a rétorické spisy.767 Pouze okrajově je možné Korandovu knihovnu srovnávat s bibliotékami katolíků. Jiné zájmy než Koranda měl například děkan pražské kapituly, administrátor pražského arcibiskupství Václav z  Krumlova (1425–1460), který byl teologem a  právníkem. Zemřel ještě před rozšířením knihtisku a z jeho knihovny bylo identifikováno 30 rukopisů (nepřímo je v jeho knihovně doloženo nejméně 56 kodexů), mezi nimiž je velmi výrazný podíl právnických textů. Vedle nich zde byly také biblické komentáře a díla Ciceronova a Ovidiova.768 763 F. Trnka, Náboženské poměry, s. 30–32. I. Hlaváček, Středověké soupisy knih a knihoven v českých zemích. Příspěvek ke kulturním dějinám českým, Praha 1966, ji neeviduje. 764 I. Hlaváček, Středověké soupisy, č. 132, s. 85, na základě rukopisu Archivu hlavního města Prahy, který se do dneška nedochoval a který cituje Z. Winter, Život církevní, sv. 2, s. 680– 681. 765 F. Šmahel, Počátky, s. 80–83. 766 NK, sign. I D 12. 767 NK, sign. XIV G 20 a I F 8. 768 M. Hradilová, Knihovna kapitulního děkana Václava z Krumlova, in: K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. Čtenář a jeho knihovna, České Budějovice 2003, s. 31–40. 138  |  Václav Koranda mladší Administrátor pražského arcibiskupství Hilarius Litoměřický (kolem 1420–1468), se kterým se Koranda polemicky střetl, měl ve své knihovně většinou rukopisy ze čtyřicátých let (z jeho knihovny není dochován jediný prvotisk). Z šedesátých let, kdy vzrostla jeho kazatelská a publicistická aktivita a také se rozvinula jeho činnost v církevní správě, pochází dva kodexy, které jsou reprezentativnější: ve vlastnické poznámce je uvedena rozvitá Hilariova titulatura a mají vazbu zdobenou slepotiskem. Soustředil se hlavně na církevní právo, ale také na scholastickou filozofii a praktickou teologii. Své knihy opisoval zčásti sám (také za studií v Padově), zčásti je získával od svých spolužáků a přátel, případně kupoval již hotové texty nebo si zjednával písaře. Jiné knihy dostal darem. Své knihy opatřoval vlastnickými poznámkami a monogramy, měly zpravidla jednoduché vazby, jež vyjadřovaly to, že si je pořizoval především z praktických důvodů. V tom byla jeho knihovna podobná Korandově, ale její obsahová skladba byla vzhledem k zájmům a postavení jejího majitele odlišná.769 Další Korandův katolický odpůrce, pozdější rektor pražské univerzity Stanislav z Velvar (1421–po 1485) si nejstarší svazky své knihovny ­přivezl ze studií ve  Francii. Zachovalo se z  ní pouze devět rukopisných svazků s vlastnickými poznámkami, většinou teologická literatura (Bible, biblické výklady, homiletika, etika, polemika) a také školská filozofie. Toto dochované torzo je příliš malé na to, aby je bylo možné porovnávat s Korandovou knihovnou. Do rukopisů Stanislav na rozdíl od Korandy nepřidával čtenářské poznámky a inkunábule z jeho knihovny také neznáme.770 Poslední z řady katolíků, který se s Korandou polemicky střetl, administrátor pražského arcibiskupství Hanuš z  Kolovrat (před 1430–1483), měl ve své knihovně několik vzácných iluminovaných rukopisů, z nichž některé si nechal zhotovit a vyzdobit na zakázku, a patnáct raných latinských inkunábulí. Vlastnil zejména liturgické knihy a Nový zákon. Mezi Hanušovými inkunábulemi, jež byly často tištěny v Basileji, najdeme spisy z církevního práva, Bibli a pomůcky k ní, teologická díla, spisy Josefa Flavia a také Životy papežů italského humanisty Bartolomeo Platiny. Kromě malířské výzdoby měly jeho knihy vazby zdobené slepotiskem. Svazky, které se nacházely v jeho knihovně, byly vzhledem ke svému obsahu ve velké míře určeny k četbě a studiu, zároveň ale sloužily k reprezentaci jejího majitele. Tuto funkci nejspíš Korandovy knihy neměly a i obsahová skladba se z povahy věci lišila.771 Pomineme-li knihovny olomouckých biskupů, jež byly orientovány zejména na právní a liturgická díla,772 další známé knižní celky v tehdejších Čechách už byly na rozdíl od Korandova souboru svou obsahovou skladbou zaměřeny humanisticky. Jednu z takových sbírek, z níž se dochovalo 769 Plzeň v husitské revoluci, s. 12, 28–45. 770 E. Gregorovičová, Knihovna. 771 K. Boldan, Bibliofil. 772 Přehledově K. Boldan – B. Neškudla – P. Voit, The Reception, s. 33–36 Korandova knihovna |  139 48 svazků, vlastnil kněz, diplomat a literát Jan z Rabštejna (1437–1473). Knihy si většinou kupoval, nejvíc v Itálii v letech 1455 až 1467. Vlastnil díla antických autorů obvyklá v humanistických knihovnách.773 Podobně rožmberský kancléř Václav z Rovného (1448–1531) udržoval četné kontakty s domácími i cizími humanisty. Z jeho knižní sbírky je dochováno více než 230 svazků, přičemž mnohé z nich byly již tištěné.774 Soupis knih litoměřického probošta, pražského kanovníka a administrátora pražského arcibiskupství Jana Žáka († 1534) z počátku 16. století, který obsahuje přes 200 svazků, svědčí o zájmu svého majitele o humanismus, ale také o teologii, právo a medicínu.775 Význačnou knihovnu měl také astronom, lékař a  farář Václav Fa­ber (1455/1460–1518), který působil na  univerzitě v  Lipsku a  později jako městský farář v katolických Českých Budějovicích. Byl mnohem mladší než Koranda a také jeho zájmy byly až na výjimky vyhraněné jiným směrem. O jeho knihách máme přehled na základě dobového soupisu i dochovaných svazků. Do knih stejně jako Koranda poznamenával své vlastnictví, psal obsahy, tituly, vyznačoval zajímavé pasáže a přidával shrnující marginální poznámky. Třicet pět jeho tištěných knih z let 1476–1516 vyšlo ze dvou třetin z tiskáren v německých zemích, z jedné třetiny z Benátek. Zajímal se o medicínu a farmakologii, astronomii a astrologii, teologii a kanonické právo a měl také Bibli a biblické komentáře.776 Dvořan a básník Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (asi 1461–1510) měl v době úmrtí 650 knih, z nichž se podstatná část zachovala. Jeho knihovna ovšem byla tematicky zaměřena zcela jinak než Korandova. Jejím charakteristickým rysem bylo minimální zastoupení rukopisů. Pokud jde o tisky, Bohuslav jich velké množství koupil během svých studií v Itálii a díky tomu vlastnil rané italské edice antických autorů ze sedmdesátých let. Obory, které stály v centru jeho zájmu, byly právo, římská literatura, básníci a řecká literatura, ale i raně křesťanská díla. Po návratu do Čech získával nové svazky prostřednictvím sítě osobních zahraničních kontaktů. Stejně jako u Korandy nehrála reprezentativnost vazeb významnější roli, důležitý byl pro oba především text.777 773 F. Šmahel, Knihovna Jana z Rabštejna, Zápisky katedry československých dějin a archivního studia 3, 1958, č. 3–4, s. 93–113. 774 J. Hejnic, O knihovně Václava z Rovného, Sborník Národního muzea v Praze. Řada A – Historie, sv. 22, 1968, s. 229–352; Týž, Knihovna Václava z Rovného jako historický pramen, in: Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé hory. Sborník prací k 500. výročí českého knihtisku, edd. J. Polišenský – F. Šmahel, Praha 1970, s. 169–189; J. Hejnic – J. Šimáková, Ke knihovně Václava z Rovného, Strahovská knihovna 3, 1968, s. 129–144; P. Hájek – L. Ourodová, Knihovna Václava z Rovného. Katalog výstavy [Státní hrad a zámek Český Krumlov, 23. 9. – 23. 11. 2014], České Budějovice – Praha 2014. 775 I. Hlaváček, Knihovna litoměřického probošta Jana Žáka, LF 88, 1965, s. 308–321. 776 Don C. Skemer, Wenzel Faber von Budweis (c. 1455/1460–1518). An astrologer and his library in the early age of printing, Gutenberg-Jahrbuch 2007, s. 241–277. 777 K. Boldan – E. Urbánková, Rekonstrukce knihovny. 140  |  Václav Koranda mladší Z  dalších českých humanismem ovlivněných sběratelů knih, kteří reprezentují zcela jiné prostředí než Koranda, je možné jmenovat právníka a  filosofa Alexia Třeboňského († kol. 1496). Dochoval se soupis jeho knih z konce 15. století, který obsahuje 146 rukopisů a 77 prvotisků a dokládá jeho zájem o humanismus. Zatímco rukopisy získával často z pozůstalostí, převážnou část prvotisků koupil v Itálii. Do knih přidával marginálie, případně také pomocný aparát.778 Dalším takovým příkladem je pražský kanovník Jan Herttemberger z Lokte († kol. 1498), v jehož knihovně se nacházelo 170 rukopisů a 30 tisků. Na rozdíl od jiných výše zmíněných osobností zřejmě nikdy v Itálii osobně nebyl a humanistickou literaturu nakupoval v Lipsku či přímo v Čechách.779 Knihovny několika diecézních kněží z Chebska měly jiný profil, ale zde je pomíjíme, protože tamní region byl v mnoha ohledech bližší německým než českým zemím.780 Ve srovnání se zmíněnými českými osobními knihovnami 15. století se zdá, že se v Korandově knihovně vyskytovalo výrazně méně literatury z oboru kanonického práva, astronomických spisů měl naopak o něco více. Poměrně okrajově byly v jeho knihovně ve srovnání s jinými zastoupeny filozofie, lékařství a poezie.781 Menší zastoupení historie bylo vyváženo čtenářským zájmem o díla z tohoto oboru. Další srovnání Korandovy bibliotéky je možné také s osobními knihovnami mistrů krakovské univerzity.782 Ti byli svými preferencemi bližší českým katolíkům než Korandovi, ovšem katolíci byli na dlouhou dobu vyloučeni z pražské univerzity, studovali v zahraničí a obsahová skladba jejich knihoven většinou odráží jejich právnické či teologické vzdělání a s tím související posty v katolické církevní správě českých zemí. Ani v Krakově zpravidla nebylo možné opřít se o  dochované knižní soupisy, ale pouze o dochovaná torza knihoven. V období let 1480–1500, které nás v souvislosti s Korandou nejvíce zajímá, byl již v Krakově významně recipován italský humanismus a zájmová sféra krakovských profesorů byla na úkor teologie rozšířena ve prospěch jiných oborů. Po roce 1480 v jejich knihovnách posílily obory do té doby zanedbávané, zejména římské právo, astronomie, geografie, přírodní vědy, lexikografie, epistolografie a humanistická litera- tura.783 Ve srovnání s trendy, které se projevily v knihovnách profesorů krakovské univerzity, je evidentní, že knihovna českého utrakvisty se podobala 778 I. Hlaváček, Alexius Třeboňský a katalog jeho knihovny z konce 15. stol., Sborník historický 6, 1959, s. 223–252. 779 I. Hlaváček, Pronikání, s. 79–80. 780 M. Bäumlová, Soukromé knihovny. 781 B. Neškudla, Knihovny, s. 113, nabízí srovnávací tabulku, ve které jsou zahrnuti Jan z Rabštejna, Václav z Rovného, Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, Alexius Třeboňský, Jan Ptach, Jan Žák a Václav Koranda mladší. 782 K nim W. Szelińska, Biblioteki profesorów Uniwersytetu Krakowskiego w XV i początkach XVI wieku, Wrocław 1966. 783 Tamtéž, s. 95. Korandova knihovna |  141 knižním celkům profesorů doloženým před rokem 1480, pro které byla také charakteristická dominance scholastiky. Přesto stejně jako jeho krakovští kolegové recipoval, byť svérázným způsobem, některá díla humanistická. Pokud jde o  jednotlivé osobnosti, v  mnoha ohledech byl Korandovi blízký Jan z Inowrocławia († kol. 1463), který se roku 1454 stal mistrem svobodných umění a 1462 děkanem artistické fakulty. Z jeho knihovny se dochovalo jen třináct rukopisů, ovšem stejně jako Koranda měl zájem o astronomii a matematiku; zajímal se i o humanismus.784 Korandův vrstevník, teolog Maciej z Kobylina (1425–1492), po sobě zanechal, pokud víme, patnáct rukopisů a čtyři inkunábule.785 Jako majitele většího dodnes dochovaného knihovního torza zmiňme ještě profesora lékařství, vratislavského kanovníka a královského lékaře Jana Stańko (1430–1493). Z jeho tradiční a scholastické knihovny je doloženo 46 svazků včetně inkunábulí, zachovalo se jich ale pouhých devět.786 Krakovské kapitule odkázal knihy z oboru teologie a práva (stejným dílem kanonického i římského). V dalších mladších knihovnách už je možné pozorovat aktivní recepci humanismu. Koranda a knihtisk Přibližně dvě třetiny dochovaných (a  známých) svazků z  Korandovy knihovny tvoří rukopisy. Dalo by se říci, že utrakvistický administrátor rukopisy preferoval kvůli svému konzervativismu, protože domácí knihtisk za Korandova života prakticky žádná díla husitských myslitelů nevydával (jedinou výjimkou byl jeho vlastní Traktát o velebné a božské svátosti oltářní). Rukopisná kniha v Čechách ostatně ještě přinejmenším do počátku 16. století dominovala nad knihou tištěnou. Slovy Petra Voita: „Rukopisné texty u nás až do počátku 16. století pravděpodobně tedy netvořily tradiční paralelu s knihtiskem, jak tomu bylo na západ od našich hranic, ale nad knihtiskem, podvázaným nízkými finančními vstupy a omezenými počty výtisků, převažovaly.“787 Koranda jako čtenář pracoval s textem bez ohledu na to, zda se jednalo o rukopisnou, nebo tištěnou knihu. Pokud si nechal sám opsat rukopis na zakázku, jednalo se o krasopisné přepisy, které z hlediska čtenářského komfortu mohly směle konkurovat tehdejším tištěným knihám. Koranda si ale pořizoval také tisky děl, která měl v rukopisu. V jeho knihovně se nedochovala žádná postinkunábule, to ale není ani u dalších knižních celků, které vlastnily osoby zemřelé až po roce 1500, neobvyklé.788 784 Tamtéž, s. 88–93. 785 Tamtéž, s. 96–101. 786 Tamtéž, s. 124–132. 787 P. Voit, Český knihtisk II, s. 145 (o vztahu utrakvistů a knihtisku souhrnně na s. 143–149). 788 M. Bäumlová, Soukromé knihovny, s. 75. 142  |  Václav Koranda mladší Korandův zájem o  knihtisk dokládá kromě dochovaných prvotisků z jeho knihovny také inkunábule, jež vyšla s titulem Traktát o velebné a božské svátosti oltářní v Praze roku 1493.789 Koranda byl autorem všech ­textů, které v ní byly obsaženy a které měly propagovat utrakvistickou víru a vyvrátit námitky oponentů. V témže roce pohrozil Koranda v odpovědi na list Janu Zajíci z Házmburka psané jménem mistrů, že nechá jeho spis a odpověď vytisknout, aby čtenáři mohli porovnat obsah jejich sdělení.790 Naopak neznámému františkánu v textu zapsaném s datem 1496 tištěnou odpověď nesliboval a pouze výslovně slíbil, že odepíše.791 Koranda tehdy ještě nepomýšlel na možnost spis vytisknout, je tedy pravděpodobné, že byl napsán před rokem 1487, kdy je v Praze doložen knihtisk. Vzhledem ke zmínce o králi Matyášovi vznikl před rokem 1490. O tom, že si Koranda byl vědom významu knihtisku pro šíření reformních myšlenek, svědčí také úryvek z eucharistického traktátu nejmenovanému šlechtici, který se dochoval jako makulatura ve vazbě Korandových knih. Zmiňuje se tam o importu knih z Němec a z Vlach.792 Obsahová skladba Korandovy knihovny svědčí o tom, že její majitel shromažďoval díla Johna Wyclifa, Jana Husa a utrakvistů první a druhé generace, stejně jako spisy církevních Otců, k nimž se utrakvisté vztahovali. Náhodný jistě není ani větší počet děl z oboru sakramentální teologie, zejména těch, která pojednávají o eucharistii. Hlásil se ke svému učiteli Křišťanovi z Prachatic, neboť stejně jako on se zabýval astronomií a dalšími exaktními vědami, což se projevilo i v zastoupení těchto oborů v jeho knihovně. Srovnání s knihovnami profesorů krakovské univerzity ukázalo spíše archaický charakter Korandovy knihovny, přinejmenším pokud jde o dominanci scholastiky a opatrnou recepci humanismu. Pečlivě četl díla, o která měl v rámci svého konzervativního pohledu na svět zájem, a doprovázel je mnoha margináliemi. S humanismem byl obeznámen, ale vybíral z humanistické literatury jen díla, která konvenovala jeho zájmům a ideovému přesvědčení. O jeho preferencích kromě marginálií v knihách svědčí také několik rukopisů, které si nechal nově opsat či je opsal sám, stejně jako tištěné knihy, které si pořizoval. Obliba díla Tripartitus moralium Konrada z Halberstadtu, které čerpalo téměř výhradně z antické etiky, jej vedla k tomu, že v listu 789 V. Koranda ml., Traktát. ISTC ik00038500, Knihopis, č. INC032. Srov. Přílohu 4, č. 41–44. 790 Jakož nás zpravují, že své spisy rozhlašujete i rozpisujete, i my svuoj odpis netoliko psáti ale i vytisknúti pro širšie oznámenie zpósobíme, jakž uzříme, aby v potomních časiech Vašie Milosti spis a náš odpis čtúce lidé jedni sobě za naučenie a jiní za kratochvíl to obrátili a přivedli. Manualník, s. 9. 791 Tamtéž, s. 96. 792 Jsú k témuž mnohá jiná písma těchto předpoložených svatých i jiných doktoruov, nébrž z Dekretu, z knieh Conciliorum jistých papežuov a nad to i z kronik a z doktoruov nových i také z knieh vytištěných z Němec a z Vlach přinesených, ješto to všecko psáti nebylo by s těžkostí, kdy by pane, Vaší Milosti i jiným, ktož toto čísti budú, nebylo tesklivo. FRANT fragm. 23. Korandova knihovna |  143 144  |  Václav Koranda mladší Zlomek českého literárního textu hájícího přijímání podobojí adresovaného blíže neznámému pánu, přípisek o importu knih z Německa a Itálie (druhá polovina 15. století). Korandova knihovna |  145 Ondřeji Kulišovi, který se rozhodl pro katolickou víru, citoval Sókrata a Boethia.793 Podobně se v rozsáhlém listu neznámému františkánu dovolával Kathuna múdrého.794 Prvotisk Ovidia asi příliš nečetl, ale přesto jej měl ve své knihovně, stejně jako další antické autory. Sbíral naopak soudobou polemickou literaturu, z níž měl ve své knihovně zejména spisy Řehoře z Heimburka. Z hlediska jazykové skladby knih je velmi pravděpodobné, že vlastnil i jazykově české rukopisy (jiné než je jeho klementinský manuálník, psaný částečně latinsky) nebo tisky, přestože to není možné doložit (výjimkou je jedině české vydání Ezopa zachráněné v makulatuře). Nemáme ani důkazy o tom, že by vlastnil inkunábulové vydání vlastního díla. Jeho čtenářský obzor byl ale nepochybně daleko širší, než jak o něm svědčí dodnes přeživší svazky z jeho knihovny, protože ve svých listech i margináliích se znalostí věci odkazoval na díla, jež se v jeho knihovně nedochovala. 793 MZA, sign. Cerr II, č. 5, p. 9–14. 794 Manualník, s. 50. 146  |  Václav Koranda mladší ZÁVĚR Pramenů ke zkoumání života Václava Korandy se sice zachovalo jen velmi málo, zato jeho úřední činnost lze zdokumentovat poměrně dobře. Kromě jeho vlastní literární činnosti (zejména polemik s odpůrci z řad katolické církve a radikální reformace) se dochovalo také impozantní torzo jeho knihovny, v němž je možné na základě vlastnoručních přípisků zkoumat i Korandův myšlenkový svět a jeho čtenářské preference. Výrazným rysem Korandova veřejného působení byla jeho úřední činnost. Po profesním angažmá v mladém věku, o kterém můžeme na základě nejasných zmínek pouze formulovat hypotézy, složil v padesátých letech 15. století bakalářskou a magisterskou zkoušku na pražské univerzitě. Později se v rámci svého univerzitního působení aktivně zapojil do proměny pražského vysokého učení v zemskou kališnickou univerzitu; ostatně jistě ne náhodou byl vedle funkcí děkana a rektora mnohokrát jmenován i dispenzátorem, tedy úředníkem, který mimo jiné dohlížel na vydávání univerzitních písemností. Václav Koranda se navíc v šedesátých a v devadesátých letech také výrazně podílel na hospodářské konsolidaci pražské univerzity. Úřední svědomitost Koranda projevoval i během necelého dvacetiletí, kdy vykonával funkci administrátora utrakvistického duchovenstva. Konzistoř, kterou vedl, se vedle vlastního výkonu církevní správy angažovala i v politické oblasti (Koranda například korespondoval jménem konzistoře s Matyášem Korvínem, ale i s dalšími panovníky). Vnitřní napětí v rámci utrakvistického vedení je patrné od osmdesátých let, kdy musel Václav Koranda kooperovat s biskupem Augustinem, který přišel z Itálie. Roku 1489 bylo zřejmě nutno administrátorskou agendu tomuto biskupovi a nově zvolené konzistoři, jejímž členem nebyl, definitivně předat. V církevní správě se poté stáhl do ústraní, ze kterého částečně vystoupil až po Augustinově smrti v roce 1493, když odeslal už dříve napsaný list Janu Zajíci z Házmburka a vydal Traktát o velebné a božské svátosti oltářní. Do čela utrakvistické církve se ale už nevrátil. Z  archivu utrakvistické konzistoře se zachoval poměrně bohatý aktový materiál, který byl ve  své většině objeven teprve nedávno autorem této knihy a který představuje důležitý pramen jak pro samotnou církevní správu, tak pro zkoumání tehdejšího každodenního života. Předběžný průzkum ukázal, že struktura vykonávaných agend je analogická s administrátorskými akty katolické církevní správy, ovšem tento materiál bude třeba v budoucnu a na jiném místě ještě podrobněji vyhodnotit. Přesto je  |  147 ze zachovaných písemností, ať už jde o  konzistoriální dokumenty nebo o Korandou koncipované traktáty, zřejmé, že byrokratizace tehdejší církevní správy se za Korandova působení rozvíjela poměrně úspěšně. Ze spektra otázek, které ve své agendě řešil, tvořily velkou část manželské spory. Na konzistoř (či v některých případech přímo na Korandu) se také často obracely jednotlivé vrchnosti nebo kněží kvůli potvrzování prezentovaných kleriků k beneficiím. Z pozice svého úřadu se Koranda během svého dlouhého života zapojil do mnoha náboženských polemik, a to jak s katolíky, tak s radikální reformací. Koranda si zjevně velmi zakládal na své výmluvnosti a na svých polemických schopnostech a neváhal proto přistoupit na mediální strategie protivníků. Jeho spisy proti katolíkům byly zejména v pozdějším období především reakcemi na cizí spisy, přičemž ani není – zejména v počátcích – zřejmé, zda byl protivníkem osloven přímo Koranda. Podle všeho však příležitosti k replikám aktivně využíval a některé polemiky i přímo inicioval (dobře je to vidět na příkladu korespondence s Hilariem Litoměřickým). Používal sice formu soukromých listů, ale vzhledem k tomu, že si je i opisoval, přisuzoval jim patrně obecnější dosah a  trvalejší význam. O  tom svědčí například i citace z Písma a odkazy na církevní autority, byť jeho spisy zejména zpočátku pracovaly také s argumenty ad personam, kterými v těchto soukromých listech své závěry s oblibou zdůvodňoval. O posunu v  jeho uvažování ve  prospěch širšího určení domácímu publiku hovoří i skutečnost, že se od latiny, kterou používal ve svých spisech v šedesátých a sedmdesátých letech (s příznačnou výjimkou korespondence s Hilarem Litoměřickým), přiklonil k téměř výhradnímu používání češtiny. Mezi adresáty jeho polemických listů patřili jak představitelé katolické církevní správy v Čechách, tak vratislavský biskup, papežský legát, král Matyáš Korvín nebo katoličtí šlechtici. Obracel se také proti řádovým bratrům a proti konvertitům ke katolicismu. Své texty často stavěl na dehonestaci protivníka a  ve  vlastní  argumentaci kladl důraz na  boží zjevení kalicha a na platnost kompaktát, jimiž katolická církev i císař utrakvismus uznali. Od svých předchůdců měl Koranda k dispozici široký rezervoár citátů a argumentů ve prospěch utrakvismu, který jen s mírnými obměnami využíval po celou dobu své literární činnosti. V Korandových výpadech proti katolíkům hrála velkou roli také kritika skutečných či domnělých nedostatků v katolické církvi a též uražená čest, na niž se odvolávaly obě strany. K této utrakvistické tradici odkazoval Koranda ve svých polemických textech zejména v době svého administrátorství. Inovativní myšlenky v jeho spisech nelze očekávat, to ostatně nebylo vzhledem k tvrdě zastávaným starým husitským postojům tehdejších představitelů utrakvismu ani možné. Zásadní symbol a pevný bod pro Korandovy nábožensko-politické postoje představovala kompaktáta, smlouva mezi husity a církví a privilegia císaře Zikmunda, jež v omezené míře uznávala husitský program čtyř pražských článků. Pokud jde o vlastní scholastickou metodu, její stopy v Korandových 148  |  Václav Koranda mladší spisech nacházíme pouze ve způsobu vyvracení argumentů odpůrců a potvrzení vlastního názoru; vlastní závěr byl již předem daný. Koranda byl tedy konzervativním utrakvistou, který vůči katolické církvi vyjadřoval poměrně radikální názory a  ostře kritické formulace. Pro Korandu byl stejně jako pro všechny utrakvisty základním východiskem text Písma, které představovalo boží zákon, od něhož se odvíjelo upořádání církve a její učení a jehož jedinou správnou interpretací je utrakvismus. Ovšem v souladu s tzv. chebským soudcem Koranda uznával tradici apoštolské církve a církve Otců a učitelů církve, pokud neodporuje Písmu. Pojetí církve se týkala i katolíky akcentovaná otázka poslušnosti. Koranda byl dále podobně jako Jan Rokycana a Martin Lupáč přesvědčen o nezvratné platnosti kompaktátních smluv. Chápal je především jako náboženské svobody pro utrakvisty ve smyslu usnesení rad pražských měst z roku 1448, přičemž ale stejnou svobodu zakotvenou v kompaktátech pro katolíky neuznával. Na rozdíl od Martina Lupáče ovšem nikdy nevyslovil radikální myšlenku, že přijímání z kalicha je platné bez ohledu na postoj katolické církve a že tedy potvrzení kompaktát katolíky není nutné. Důrazně je pojímal jako listiny, podle nichž byli Čechové a Moravané potvrzeni jako věrní křesťané, kteří smějí přijímat z kalicha, a podle nichž nesmí být husitská věrouka ani rituální praxe napadána.Ve svých polemických textech se obracel nejen do minulosti, ale komentoval i soudobé události, jako byly církevní koncily a činy konkrétních papežů. Je nutné také zmínit, že Korandova definice utrakvismu v sobě neoddělitelně zahrnuje národní a náboženskou identitu: v jeho vnímání je utrakvismus jednoduše znakem etnických „Čechů“. Samotnou náboženskou identitu, na niž bylo také v polemických spisech odkazováno, více akcentoval až ve spisech z devadesátých let, konkrétně v Traktátu o velebné a božské svátosti oltářní vytištěném v roce 1493. Korandova role laického správce utrakvistického duchovenstva, kterou zastával od počátku jagellonské doby, je nejzřetelněji reprezentována v listech Janu Zajícovi z Házmburka a nepřímo ve zmíněném tisku z roku 1493. Naopak politická identita se vedle administrátorství nejvíce projevovala v jeho roli univerzitního mistra, který přátelskými slovy vítá cizí delegace, přičemž určitou roli hrála i při poselství do Říma roku 1462. Nutno připomenout, že k politické či státoprávní identitě odkazuje (přímo i skrytě) ve své polemice i Hilarius Litoměřický a Jan Zajíc. Z dobového diskursu se nijak nevymykají ani Korandovy spisy proti Jednotě bratrské, v nichž navazoval na listy Jana Rokycany proti „pikartům“. Ostatně dva ze tří dochovaných Rokycanových listů si přepsal i do svého souboru písemností (tzv. klementinského manuálníku), který vznikl v souvislosti s jeho působením jako správce utrakvistického duchovenstva, přičemž v jednom případě se jedná dokonce o jediný dochovaný opis. Ačkoliv utrakvistická církev byla sama katolíky vnímána jako heretická, v postoji k Jednotě bratrské a mikulášencům se držela starých tradic Závěr |  149 a do značné míry spoléhala na praxi a postupy obvyklé dříve v katolické církevní správě. Korandovy spisy proti „heretikům“ se obracely – v souladu s utrakvistickým přesvědčením o tom, že v těchto otázkách má zasahovat vrchnost – jak na krále jakožto nejvyšší světskou autoritu, tak na šlechtice jako vrchnost. Vedle toho byli v této věci samozřejmě oslovováni i utrakvističtí kněží, kterým mělo expertní stanovisko konzistoře usnadnit rozpoznání „nebezpečné“ heterodoxie. Relativně velké množství písemností tohoto charakteru, které je možno tušit na základě dochovaných zlomků akt utrakvistické konzistoře i opisů traktátů, svědčí (přes zřejmě účelové námitky opačného vyznění od Jana Zajíce z Házmburka) o systematické snaze vedení utrakvistické církve potlačit tyto radikální sekty. Ve srovnání s často značně vyostřenými argumenty v polemice s katolíky je v textech namířených proti zmíněným radikálním sektám patrný Korandův silný konzervativismus a snaha o zachování statu quo. Kromě věroučných specifik, jako bylo pojetí svátostí (v tom zejména svátosti oltářní) nebo kněžského úřadu, kritizoval například bratrskou morální praxi. Negativně vnímal bratrský důraz na konání dobrých skutků, okázale projevovanou zbožnost a jejich přesvědčení o vlastní exkluzivitě, které správcům většinové a lidové utrakvistické církve dlouhodobě vadily. Byť v menší míře než u katolíků se i zde Koranda vyjadřoval živě a expresivně a v některých případech si neodpustil ani přímé zostuzování protivníků. Přestože jde jen o dva listy pojaté jako osobní polemika s „pikartem“, je zjevné, že i tyto písemnosti Koranda psal především z pozice oficiálního utrakvistického úředníka. Intelektuální pozadí jeho působení jako mistra artistické fakulty a správce utrakvistické církve poodkrývá jeho osobní, zčásti dochovaná knihovna. Koranda byl skutečným bibliofilem, který se o knihy a knižní kulturu aktivně zajímal. Během svého dlouhého života shromáždil na svou dobu ohromný knižní soubor, z něhož je dnes známo sedmdesát jedna svazků, přičemž přibližně dvě třetiny z nich tvoří rukopisy. Není jistě překvapivé, že Koranda se soustředil na získání děl Johna Wyclifa, Jana Husa a utrakvistů první a druhé generace, stejně jako spisů církevních Otců, z nichž utrakvisté výrazně čerpali. Náhodný jistě není ani větší počet děl z oboru sakramentální teologie, zejména těch, která pojednávají o eucharistii. Koranda se také výrazně hlásil ke svému učiteli Křišťanovi z Prachatic, neboť stejně jako on se zabýval astronomií a dalšími exaktními vědami, což se projevilo i v zastoupení těchto oborů v jeho knihovně. Zájem o etická naučení uplatnil i ve svých polemikách. Sbíral také soudobou polemickou literaturu, z níž měl ve své knihovně zejména spisy Řehoře z Heimburka. Ve srovnání s knihovnami profesorů krakovské univerzity v 15. a na začátku 16. století se skladba jeho knihovny jeví jako spíše konzervativní. Typickým příkladem jsou například humanistická díla, s  nimiž byl sice obeznámen, ale bytostně s tímto proudem vnímaným jako novopohanství nesouhlasil. Z humanistické literatury si proto vybíral především ta díla, 150  |  Václav Koranda mladší která konvenovala jeho konkrétním a specifickým zájmům. Zatímco dopisy Pia II. si možná pořídil ze zvědavosti na tvorbu papeže, se kterým se osobně setkal, další spisy odrážely zpravidla jeho čtenářské preference, jež byly samozřejmě podmíněné také jeho postavením. Spis o Konstantinově donaci Lorenza Vally si opsal kvůli kritice dokumentu, kterým si papež a katolická církev nárokovali světskou vládu. Politické spisy, domnělou Vallovu disputaci mezi knězem a rytířem a spis Defensor pacis Marsilia z Padovy si pořídil jistě kvůli jejich ostře protipapežskému vyznění. Víme také, že se ohrazoval proti užívání Sulpiciovy humanistické gramatiky ve školství a naopak propagoval osvědčené scholastické dílo Alexandra de Villa Dei. A to i přesto, že měl ve své knihovně Vallovy Elegantiae, o jejichž dochování v Čechách je známo, že je vlastnil nejen humanisticky orientovaný Václav z Chrudimi, ale znali je i Tas z Boskovic a Jan z Rabštejna. Podobně přistupoval i k dílům, která vycházela z antické etiky. Vypovídajícím prvkem je i to, že tato díla (například prvotisk Ovidia) často nejsou Korandovými poznámkami komentována. Jeho typickým čtenářským zvykem bylo, že si do svých knih, rukopisných i tištěných, velmi často přidával poznámky. Mimo jiné na okraj kroniky, kterou četl, zachycoval údaje o významných knihovnách minulosti. Z jeho přípisků je zřejmý i velký zájem o soudobé dějiny a o představitele katolické církve, proti níž se utrakvisté vymezovali. Marginálie jsou ovšem v některých případech jen velmi stručné, shrnutí obsahu odstavce in margine slouží pro lepší orientaci v textu nebo jako pomůcka při čtení, a není možné z  nich vyvozovat mnoho dalšího než Korandův čtenářský zájem o text. O jeho preferencích kromě marginálií v knihách svědčí také několik rukopisů, které si nechal nově opsat či je opsal sám, stejně jako nové tištěné knihy, které si pořizoval. Svůj vlastní literární odkaz ještě rozhojnil dvěma soubory opisů vlastních písemností, teologickým slovníkem a nevědomky také rozsáhlým materiálem, který se dochoval jako makulatura ve vazbách tří z jeho knih. Žil v době, kdy dosud dominantní rukopisy začaly být vytlačovány tištěnými knihami. Většinu jeho knihovny zaměřené na tradiční utrakvistická díla sice tvořily rukopisy, Koranda se ale aktivně zajímal také o inkunábule. V torzu jeho knihovny se nenachází ani jediná kniha vydaná po roce 1500. Vzhledem ke skutečnosti, že knihy z počátku 16. století byly později často převazovány do modernějších vazeb a doklady jejich původní provenience se tak obvykle ztrácejí, nelze však jednoznačně tvrdit, že si Koranda po roce 1500 již nové knihy neopatřoval. V Korandově knižní sbírce převažují rukopisy, které jsou často konvoluty děl patřících do různých žánrů, a proto je možné vyjádřit zastoupení oborů na základě počtu svazků jen velmi přibližně. I s tímto omezením lze konstatovat, že více než polovina Korandových knih byla teologického rázu a u dalších pro Korandu charakteristických oborů (astronomie, rétorika a etika) se jedná vždy nanejvýš o několik svazků. Po jazykové stránce Závěr |  151 je výrazná dominance latiny narušena jen několika málo českými texty zapsanými v klementinském manuálníku. Ostatně latinské byly také bez výjimky Korandovy marginálie. Je nutné si uvědomit, že pracujeme s pouhým torzem jeho knihovny a je proto silně nepravděpodobné, že by nevlastnil žádné jazykově české rukopisy nebo tisky, přestože to nemůžeme doložit (výjimkou je jedině české vydání Ezopa dochované v makulatuře). V dochovaném knižním souboru se ostatně nenachází ani inkunábulové vydání jeho vlastního díla. Korandův čtenářský obzor byl ale přirozeně mnohem širší, než jak o něm svědčí dochované svazky z jeho knihovny; dokladem jsou citace a odkazy na další díla v jeho listech i čtenářských margináliích, jež se přitom v jeho knihovně nedochovala. Je možné klást si otázku, co v Korandově osobnosti a působení mělo ještě středověký ráz a v čem se naopak již ohlašoval novověk. Jakožto konzervativní představitel třetí generace českých utrakvistů trval na tradičních hodnotách a stále ještě preferoval scholastickou učenost. Přesto se zajímal o inovace, byť v rámci scholastiky. Proto se spolu s dalšími univerzitními mistry z řad utrakvistů i katolíků v padesátých letech 15. století podílel na uvedení díla Jana Versora do výuky na pražské univerzitě. Způsob, jakým v polemikách zacházel s texty protivníků, na druhou stranu svědčí o tom, že u něho bylo již rozvinuto abstraktní pojetí textu, které bylo posíleno knihtiskem. Podobně jeho individualismus, se kterým komentoval díla ve své rozsáhlé knihovně, je vlastní spíše novověku a i jeho politický pragmatismus je ve své podstatě moderní. Po přezkoumání problematiky na základě mnohem širšího pramenného souboru mohu souhlasit se starším víceméně intuitivním závěrem Josefa Macka: „Není vyloučeno, že jen absence pramenů vrhá divné světlo na postup administrátora, který v teologii je leckdy radikální, avšak v politické aréně postupuje spíše obezřetně a kráčí spíše jako tichošlápek, jenž se vždy raději až dodatečně připojuje k vítězům.“795 795 J. Macek, Víra a zbožnost, s. 105–106. 152  |  Václav Koranda mladší PŘÍLOHA 1: SOUPIS ÚŘEDNÍCH PÍSEMNOSTÍ PÍSEMNOSTÍ DOCHOVANÝCH JAKO MAKULATURA V KORANDOVÝCH KNIHÁCH V této příloze jsou sepsány úřední písemnosti, které se dochovaly jako makulatura v Korandových knihách. Každý záznam obsahuje v záhlaví průběžné číslo a platnou signaturu. Následuje regest, pod ním je uvedeno místo vydání (pokud je známo) a datace. Údaje, které není možno nalézt přímo v textu, jsou uvedeny v hranatých závorkách. Na posledním řádku je uveden jazyk písemnosti, obsahová skupina (viz navržené členění na s. 46–47), kategorie dochování a liber tradens (liber tradens s hodnotou 0 znamená tzv. klementinský manuálník NK, sign. XVII F 2, s hodnotou 1 konvolut astronomických inkunábulí NK, sign. 40 F 31, a s hodnotou 2 astronomickou inkunábuli FRANT, sign. U g  21). U některých záznamů je na závěr ještě uvedena literatura pojednávající o písemnosti. Písemnosti jsou pro větší přehlednost v příloze řazeny podle obsahových kategorií I.A až VII, v jejich rámci potom chronologicky a dále podle míry úplnosti dochování. 1 (122) FRANT fragm. 38 List purkmistra a rady města Náchoda děkanovi hradeckého kraje Vítovi z Krupé týkající se obsazení místa faráře v Náchodě: Už dříve o to žádali někdejšího faráře Michala, který je stejně jako utrakvistická konzistoř odkázal na děkana s tím, že farářem by se mohl stát kněz Šimon z Nymburka; mezitím ale kníže [Jindřich I. Starší z Poděbrad a Minsterberka] předal faru bez vědomí děkana knězi Mikulášovi, který byl v držení pod Huorú; prosí o vysvětlení jak Šimonovi, tak konzistoři. Srov. č. 2, 4. Náchod, 6. 10. 1476 Čes., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: A, liber tradens: 2.  |  153 2 FRANT fragm. 37 List Víta z  Krupé utrakvistické konzistoři týkající se potvrzení kněze Šimona z Nymburka, který dříve působil v Kutné Hoře, k beneficiu zřejmě v Hradci Králové. Srov. č. 1, 4. Hradec Králové, [kol. 1476] Lat., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: A, liber tradens: 2. 3 (551) NK XXIV B 130 Zlomek listu purkmistra a rady města Písku utrakvistické konzistoři: Žádají o potvrzení nového kněze k beneficiu místo starého kněze Tobiáše a zároveň o jmenování školního rektora. Srov. č. 26. Písek, 1476 Čes., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: B, liber tradens: 1. 4 FRANT fragm. 14 List purkmistra a  rady města Hradce Králové utrakvistické konzistoři: Žádají o jmenování nového správce školy místo mistra Václava, který se chystá na sv. Jiří (23. 4.) skončit. Srov. č. 1, 2. Hradec Králové, 21. 2. 1477 Čes., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: A, liber tradens: 2. 5 (325) NK XXIV B 17 Zlomek listu kněze Václava Aldera de Lazska u  kostela Matky boží Na  Náměti v Kutné Hoře Václavu Korandovi: Žádá o opětovné potvrzení kaplana Petra po jeho návratu. Kutná Hora, 9. 4. 1480 Čes., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: B, liber tradens: 0. 154  |  Václav Koranda mladší 6 FRANT fragm. 13 List purkmistra a rady města Písku Václavu Korandovi: Žádají o přímluvu u nějakého kněze, aby se stal farářem v Putimi, zároveň žádají o přímluvu u utrakvistického biskupa, aby dotyčného případně přesvědčil. [Písek], 28. 3. 1485 Čes., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 7 FRANT fragm. 94 List purkmistra a rady Hradce Králové: Žádost o jmenování nového správce školy místo bakaláře Václava, který od nich odešel a nechce ve škole působit. [Hradec Králové], 15. 8. 1485 Čes., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: A, liber tradens: 2. 8 (333) NK XXIV B 25 List Děpolta z Lobkovic a na Chlumci utrakvistické konzistoři (mistrům kolegiátům Starého Města pražského): Žádá o opatření kněze pro své poddané v Sedlčanech. Vysoký Chlumec, 26. 9. 1486 Čes., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: A, liber tradens: 0. 9 (348) NK XXIV B 40 List purkmistra a rady města Dvora Králové nad Labem utrakvistické konzistoři: Žádost o přímluvu za kněze Jana Jáhna u biskupa Augustina, aby byl potvrzen jako pomocník tamějšího faráře Pavla. [Dvůr Králové nad Labem], 17. 9. 1488 Čes., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: A, liber tradens: 0. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  155 10 (352) NK XXIV B 44 List purkmistra a rady města Lipníka utrakvistické konzistoři: Odpovídají na dotaz utrakvistické konzistoře, proč od nich odešel kněz Jiřík z Dačic, že odešel patrně přičiněním kněze Jana z Kojetína; pokud se nevrátí, žádají o opatření jiného kněze. Lipník nad Bečvou, 1. 1. 1489 Čes., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: A, liber tradens: 0. 11 (345) NK XXIV B 37 List purkmistra a rady města Mělníka utrakvistické konzistoři: Oznamují, že královna Johana z Rožmitálu před smrtí rozhodla o zřízení kaplanství; na toto místo chce kníže Hynek z Poděbrad dosadit kaplana podjednou, kdežto město žádá dosazení kaplana podobojí; takovou žádost doplněnou přímluvným listem mistra Jíry z Týna [Jiří ze Žatce] psal už dříve biskupu Augustinovi mělnický farář Petr. [Mělník, 1482–1489] Čes., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: A, liber tradens: 0. Částečná edice J. Truhlář, Paběrky I, s. 302–303. 12 (380) NK XXIV B 72 List purkmistra a rady města Hradce Králové utrakvistické konzistoři: Žádají o potvrzení kněze k beneficiu; zmínka o Jiříkovi Tunklovi z Brníčka. [Hradec Králové, 1485–1489] Čes., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: B, liber tradens: 0. Srov. P. Elbel, Správa utrakvistické církve, s. 138. 13 (230) NK XXIV A 230 List kněze Víta z Krupé v Hradci Králové utrakvistické konzistoři: Žádá o potvrzení kněze Václava k beneficiu. Václav byl zajat pro jistý delikt v Kunětické Hoře. Hradec Králové, [1471–1489] Lat., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: A, liber tradens: 0. 156  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 14 (524) NK XXIV A 314 List kněze Jiřího, faráře v Klatovech, administrátorům Václavu Vrbenskému, Václavu Korandovi, Ja[kubovi z Pacova?] a dalším: Žádá, také kvůli svému stáří, o přidělení kněze, který by mu byl podřízen. Srov. č. 43, 186. [Klatovy, 1471–1489] Lat., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: A, liber tradens: 1. 15 (346) NK XXIV B 38 List purkmistra a rady města Loun utrakvistické konzistoři: Žádají o potvrzení kněze Prokopa k beneficiu, o něž už prosili Jakuba z Pacova. Srov. č. 163. [Louny, 1471–1489] Čes., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: B, liber tradens: 0. 16 (377) NK XXIV B 69 Zlomek listu Jana ze Svojšína a na Březnici utrakvistické konzistoři, týkající se potvrzení kněze Štěpána k beneficiu v Březnici a jiného na dalším místě [nečitelné], zmiňován je také [březnický?] kněz Tobiáš. Březnice, [1471–1489] Čes., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: B, liber tradens: 0. 17 FRANT fragm. 11 Zlomek listu faráře Havla Václavu Korandovi, kterého označuje za svého vychovatele. List se týká kněze Bartoloměje, který mu má být podřízen; zmínka o tom, že ve stejné věci píše také mistru Janovi u sv. Michala [na Starém Městě pražském]. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: B, liber tradens: 2. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  157 18 FRANT fragm. 4 Zlomek listu utrakvistické konzistoři: Žádost o potvrzení faráře k beneficiu, zmínka o panu Gelenkovi, knězi Martinovi a o jistém blíže neznámém obeslání. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 19 FRANT fragm. 60 Zlomek listu kněze Havla, faráře zřejmě z nekterého královského města [Berouna?], utrakvistické konzistoři: Popisuje jednání o ustanovení kněze k beneficiu. [Beroun?, 1471–1489] Lat. a čes., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 20 FRANT fragm. 99 Zlomek listu mistra Jana z Tábora Václavu Korandovi: Informace ohledně potvrzení neznámého kněze k beneficiu v Táboře. Srov. č. 23, 31, 33, 38, 137. [Tábor, 1471–1489] Lat., obsah. kat.: I.A, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 21 (327) NK XXIV B 19 List Petra Kule a Jana z Věřic a na Pyšelích utrakvistické konzistoři: Žádají, aby farář Havel z Kostelce, který je prý z čehosi viněn, na jejich žádost a na žádost obce zůstal na svém místě. Pyšely, [1471–1474] Čes., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: A, liber tradens: 0. 158  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 22 FRANT fragm. 3 List Bohuňka z Druhotína, purkrabího na Zbiroze, utrakvistické konzistoři: K žádosti o propuštění kněze Stanislava sděluje, že se duchovní ujal svého úřadu bez vědomí odesilatele i jeho pána, a poukazuje na jeho nepřípustné jednání. Zbiroh, 17. 9. 1478 Čes., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: A, liber tradens: 2. 23 (349) NK XXIV B 41 List purkmistra a rady města Tábora utrakvistické konzistoři: Žádají, aby konzistoř zapůsobila na dosavadního táborského faráře Václava a jeho druhy, mistra Jana z Opočna a kněze Jíru, a rozmluvila jim jejich úmysl odejít z města. Srov. č. 20, 31, 33, 38, 137. Tábor, 5. 7. 1479 Čes., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: A, liber tradens: 0. Ed. R. Tecl, Církevní správa, s. 250–251, faksim. s. 272. 24 (238) NK XXIV A 238 Zlomek listu neznámého faráře utrakvistické konzistoři: Oznamuje svůj úmysl rezignovat na svou faru, pokud konzistoř bude souhlasit s proskripcí; zmínka o králi a panu [zřejmě nejvyšším hofmistru Janu] z Roupova. [kol. 1479–1480] Lat., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: B, liber tradens: 0. 25 FRANT fragm. 26 Zlomek listu purkmistra a rady města Vodňan mistrům Václavu Korandovi a Jakubovi z Pacova: Dozvěděli se, že jejich duchovní správce mistr Martin by měl odejít, a prosí o jeho ponechání na místě. [Vodňany], 14. 4. 1477 Čes., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: B, liber tradens: 2. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  159 26 (323) NK XXIV B 15 List purkmistra a rady města Písku Václavu Korandovi: Žádost o návrat bakaláře Jana, který působil loni v Písku před nemocí duchovního správce kněze Tobiáše. Srov. č. 3. [Písek], 27. 2. 1481 Čes., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: A, liber tradens: 0. 27 (328) NK XXIV B 20 List nejvyššího purkrabí Jana z Janovic utrakvistické konzistoři: Odpověď na list, kterým se konzistoř dotazovala na kněze Martina, kterého přijal jako faráře na Budeč; je ochoten ho propustit, ale mistři mají farnosti obstarat jiného kněze. Hluboká, 4. 9. 1486 Čes., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: A, liber tradens: 0. 28 (350) NK XXIV B 42 List purkmistra, rady a osadních města Knínu utrakvistické konzistoři: Kněz Marek chce odejít, ač se ho pokoušeli přesvědčit, aby zůstal. [Knín, 1471–1489] Čes., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: A, liber tradens: 0. 29 (291) NK XXIV A 291 Zlomek listu utrakvistické konzistoře knězi Havlovi, supremo pastori ovicularum v Berouně, týkající se také tamní školy. [Praha, 1471–1489] Lat., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: B, liber tradens: 0. Korandův autograf. 160  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 30 (525) NK XXIV A 315 Zlomek listu kněze Matěje z Rakovníka utrakvistické konzistoři, který byl zřejmě v době obeslání konzistoří nezvěstný: Reaguje na jisté výtky týkající se jeho osoby a obsazení jeho lounského beneficia; zmínka o knězi Štěpánu Lounském a o působení heretiků [Jednoty bratrské] v okolí Slaného. Slaný, [1471–1489] Lat., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: B, liber tradens: 1. 31 (526) NK XXIV A 316 Zlomek listu mistra Jana [Opočenského?] s kněžími a bratřími Václavu Korandovi: Blíže neurčitelná žádost; zmínka o mistru Jiřím a bakaláři […] z Vysokého Mýta, o Matěji Skálovi a o udělení kněžství. Srov. č. 20, 23, 33, 38, 137. Tábor, [1471–1489] Lat., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: B, liber tradens: 1. 32 FRANT fragm. 20 Zlomek listu utrakvistické konzistoři týkající se chování kněží v hradeckém kraji. Hradec Králové, [1471–1489] Čes., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 33 FRANT fragm. 22 Zlomek listu utrakvistické konzistoři týkající se setrvání faráře v Táboře. Srov. č. 20, 23, 31, 38, 137. [Tábor, 1471–1489] Lat., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: B, liber tradens: 2. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  161 34 FRANT fragm. 91 List kněze Jana Opočenského utrakvistické konzistoři: Dozvěděl se, že by měl opustit své beneficium v Benešově a být uveden ke sv. Jiljí na Starém Městě pražském; toto rozhodnutí konzistoře odmítá jak obec, tak on sám; mnozí lidé se prý vyjádřili, že mistři by se měli věnovat univerzitním záležitostem, nikoliv církevní správě. Srov. č. 35. Benešov, [1471–1489] Lat., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: A, liber tradens: 2. 35 FRANT fragm. 2 List zřejmě z nějakého města [Benešova?] utrakvistické konzistoři: Odesilatelé se z listu konzistoře dozvěděli, že v Praze u sv. Jiljí zemřel farář Valentin a že konzistoř hodlá na toto místo dosadit mistra Jana Opočenského, který u nich působí; žádají o změnu tohoto rozhodnutí. Srov. č. 34. [Benešov?, 1471–1489] Čes., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 36 FRANT fragm. 111 Zlomek listu kněze Štěpána utrakvistické konzistoři: Prosba o pomoc v nějaké záležitosti; dozvěděl se, že v Nehvizdech je volné farářské místo a obec by jej chtěla; zmínka o Mikuláši Trčkovi, Janu Mléčkovi a jisté peněžní sumě. [Ostromeč?, 1471–1489] Lat., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 37 FRANT fragm. 118 Zlomek listu kněze Michala z Moravské T[řebové?], kaplana, mistru Václavu [Korandovi?]: Týká se jeho působení jako kněze; zmiňuje se o nějaké své přísaze před kněžími, o Lobkovicích a Libiši. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 162  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 38 FRANT fragm. 100 Zlomek listu mistra [Jana Opočenského] zřejmě utrakvistické konzistoři týkajícího se tamních kněží; zmínka o knězi Pavlovi. Srov. č. 20, 23, 31, 33, 137. Tábor, [1471–1489] Lat., obsah. kat.: I.B, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 39 (332) NK XXIV B 24 Pozvání utrakvistické konzistoře na sněm o sv. Vavřinci (10. 8.), kde se má jednat o obranu utrakvistické víry, poslané Ctiborovi Tovačovskému z Cimburka, nejvyššímu hejtmanu Moravského markrabství a  kancléři Českého království; zmínka o proběhlém sněmu o sv. Vítu (15. 6.). Srov. č. 214, 216. Praha, 6. 7. 1478 Čes., obsah. kat.: I.C, kat. dochování: A, liber tradens: 0. Korandův autograf. 40 (231) NK XXIV A 231 List Mikuláše, faráře v Načeradci, utrakvistické konzistoři: Referuje o působení mikulášenců (nazývaných zde též „pikarti“) v duchu usnesení nedávné synody (Praha, Týn, 15. 2. 1486) a žaluje na Aleše z Netvořic, že dosadil do Čechtic proti vůli svého faráře na místo zběhlého kněze rouhavého člověka a heretika jménem Babka. Srov. č. 41. [Načeradec], 4. 7. [1486] Lat., obsah. kat.: I.C, kat. dochování: A, liber tradens: 0. Částečná edice J. Truhlář, Paběrky I, s. 303–304. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  163 41 (229) NK XXIV A 229 List Mikuláše, faráře v Načeradci, utrakvistické konzistoři: V návaznosti na své starší listy žaluje na pana [Mikuláše] Trčku, že podporuje mikulášence; zmiňuje se, že nedávno obdržel od konzistoře list a články o heretiku Slámovi a jeho komplici. Srov. č. 40. Načeradec, 24. 7. 1487 Lat., obsah. kat.: I.C, kat. dochování: A, liber tradens: 0. Částečná edice J. Truhlář, Paběrky I, s. 303. 42 FRANT fragm. 106 List utrakvistické konzistoři: Anonymní udání novoměstských měšťanů Nedoruštie a Albustina Roha, že jsou pikarti, s odkazem na loňskou nesnáz na Starém a Novém Městě pražském; autorem je patrně katolík, který poukazuje na to, že konzistoř ne- zasahuje. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: I.C, kat. dochování: A, liber tradens: 2. 43 FRANT fragm. 89 List Jana, kněze z Klatov, Václavu Korandovi a Václavu Vrbenskému: Žaluje na klatovského faráře Jiřího, že v rozporu se závěry sněmu, který se uskutečnil v Praze, nehájí utrakvistickou víru. Tajně si prý za pomoci katolíků opatřil od krále listinu, v níž král přikazuje konšelům, aby odesilateli listu zakázali vykonávat svátostné úkony. Srov. č. 14, 186. Klatovy, [1478] Lat., obsah. kat.: I.C, kat. dochování: A, liber tradens: 2. 44 (534) NK XXIV A 324 Malý zlomek listu utrakvistické konzistoři: Zmínka o královském sněmu v Kutné Hoře a o jistém biskupovi (snad utrakvistickém) a jeho psaních. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: I.C, kat. dochování: C, liber tradens: 1. 164  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 45 FRANT fragm. 19 Zlomek listu kněze Jiřího, faráře v Domažlicích, Václavu Korandovi; týká se boje proti „pikartům“. [Domažlice, druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: I.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 46 (542) NK XXIV B 121 Zlomek úřední knihy se zápisem založeným na svědecké výpovědi člověka, který údajně řekl, že nechce stát před mistry, mluvil proti farářům, nechodí do kostela a drží jakési nové „pikartství“, jež začíná šířit ve Velvarech; dále přímluva za jistou nemajetnou ženu, která se zbláznila v důsledku jeho násilného jednání; zmínka o knězi Danielovi a údajném listu mistrů, který tento člověk ukazuje; na zlomku je přilepen malý fragment jiného listu se zmínkou o čímsi bratru Václavovi. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: I.C, kat. dochování: B, liber tradens: 1. 47 FRANT fragm. 16 Zlomek úřední knihy: Soupis článků s obžalobou neznámého muže, která popisuje jeho chování; zmínka o tom, že napadl faráře, a o mosteckých. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: I.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 48 (376) NK XXIV B 68 Zlomek se začátkem textu shrnujícího projev utrakvistické konzistoře na svatovavřineckém sněmu ve Velké [Karlově] koleji 10. srpna 1478. 1478 [na zlomku je uvedeno chybné datum 1468] Čes., obsah. kat.: I.C, kat. dochování: B, liber tradens: 0. Korandův autograf. Koncept zápisu. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  165 49 (552) NK XXIV B 131 Malý zlomek listu Václavu Korandovi; zmínka o žalobě před knězem biskupem [Augustinem Lucianim] a o tom, že odesilatel se pokusil vyhledat příjemce v Hradci [Králové]. [1482–1493] Čes., obsah. kat.: II, kat. dochování: C, liber tradens: 1. 50 (557) NK XXIV B 136 Zlomek listu zřejmě utrakvistické konzistoři, v němž je uvedeno, co pisatelé slyšeli od jisté Markéty; zmínka o blíže neznámém faráři; táž žena seznala v pátek v našem úřadě, že Martin Stříbrský vinen není, ale jiný Martin. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II, kat. dochování: B, liber tradens: 1. 51 (324) NK XXIV B 16 Zlomek konceptu listu, jímž Václav Koranda potvrzuje nevinu kněze Jana prokázanou Jankem kožešníkem zřejmě pro potřebu obce, kde dotyčný působí; zmínka o mistru dobré paměti [Rokycanovi?], který už dříve obviněného kněze propustil z vězení. Praha, 22. 8. 1478 Čes., obsah. kat.: II.A, kat. dochování: B, liber tradens: 0. Korandův autograf. 52 (373) NK XXIV B 65 List Hanuše z Vartemberka farní obci v Oleškách: Žádá, aby měli svého faráře Matěje k vrácení dluhu 56 grošů českých na louku, které si půjčil od jeho člověka Matěje, ale louka mu pak byla odebrána. Klášter Hradiště nad Jizerou, 27. 1. 1479 Čes., obsah. kat.: II.A, kat. dochování: A, liber tradens: 0. 166  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 53 (330) NK XXIV B 22 List purkmistra a rady města Litoměřic utrakvistické konzistoři: Přímluva za služebníka Michala. [Litoměřice], 19. 1. 1485 Čes., obsah. kat.: II.A, kat. dochování: A, liber tradens: 0. 54 (347) NK XXIV B 39 List purkmistra a rady města Nového Kolína nad Labem utrakvistické konzistoři: Přímluva za kněze Havla; zmínka o biskupovi [Augustinu Lucianimu]. Srov. č. 120. [Kolín], 19. 9. 1486 Čes., obsah. kat.: II.A, kat. dochování: A, liber tradens: 0. 55 (396) NK XXIV B 88 Zlomek listu, adresovaného knězi Jakubovi [z Pacova], s udáním, patrně na jakéhosi podvodného léčitele. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.A, kat. dochování: B, liber tradens: 0. 56 FRANT fragm. 15 Zlomek listu utrakvistické konzistoři: Odesilatel vyvrací údajné pomluvy o svých výrocích, zmínka o knězi Janovi z Třebíče. Přerov, 23. 2. 1474 Čes., obsah. kat.: II.B, kat. dochování: B, liber tradens: 2. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  167 57 (544) NK XXIV B 123 Zlomek listu Jana z Ch[lístova], pu[rkrabího na Roudnici] utrakvistické konzistoři, týkající se sporu o odkaz kněze Valentina, faráře u sv. Havla [v Praze]. Přeli se služebník odesilatelova pána Matouš, jehož byl zemřelý strýcem, a kněz Václav, farář u svatého Havla, který byl ochoten oprávněnému vydat jen lehčejší věci. Roudnice nad Labem, [1477, 1483 nebo 1488] Čes., obsah. kat.: II.B, kat. dochování: B, liber tradens: 1. Dáno ve středu na den sv. Ruf[a]. 58 FRANT fragm. 1 List Hrozka z Prošovic, purkrabího na Hrádku, utrakvistické konzistoři: Prosba za jakéhosi Šmihera v záležitosti vyplacení jeho dcery Kateřiny, zmínka o rakovnickém děkanu a faráři Jírovi. Křivoklát, 12. 6. 1487 Čes., obsah. kat.: II.B, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 59 (326) NK XXIV B 18 List Štastného z Valdštejna a na Skalách utrakvistické konzistoři o neshodách mezi knězem J[iřím?] Turnovským a obcí. Skála, [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.B, kat. dochování: B, liber tradens: 0. 60 FRANT fragm. 10 Zlomek listu utrakvistické konzistoři s tvrzením, že kněz Martin, farář v Nymburku[?], pohaněl odesilatelovu čest. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: II.B, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 168  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 61 FRANT fragm. 28 Zlomek listu utrakvistické konzistoři: Odesilatel [zřejmě kněz] si stěžuje, že ukázal list od konzistoře panu Krškovi a konšelům, Krška jej následně nechal uvěznit za pomluvu a ve vězení s ním bylo špatně zacházeno. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: II.B, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 62 FRANT fragm. 36 Zlomek listu kněze Jana Václavu Korandovi, kterého označuje za svého vychovatele: Chce se očistit z jakéhosi nařčení; zmiňuje se, že byl vysvěcen v Římě. Tušien, [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: II.B, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 63 FRANT fragm. 66 List purkmistra a rady města Tábor utrakvistické konzistoři: Informují o manželském sporu měšťana Jana Krále, ukazatele tohoto listu, s jeho ženou Kateřinou; táborský farář Tobiáš rozhodl, že mají předstoupit před konzistoř. Tábor, 11. 6. 1476 Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: A, liber tradens: 2. 64 (375) NK XXIV B 67 Zlomek listu Dobeše z Doubravice, purkrabího na Rychmburku, utrakvistické konzistoři týkající se manželského sporu: Jiřík svého činu lituje. Rychmburk, 3. 12. 1476 Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 0. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  169 65 FRANT fragm. 40 List kněze Martina Chrudimského Václavu Korandovi týkající se manželského sporu Petra páskaře a Kunky; Petr jí řekl, že s ní není oddán navěky. Nymburk, 19. 5. 1477 Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: A, liber tradens: 2. 66 FRANT fragm. 42 Zlomek listu knězi, který byl farářem ve Strakonicích: odesilatel uvádí, že byl purkrabím na Hluboké a měl tam ve vězení jakousi Doru, která počala dítě mimo man- želství. Strakonice, 1477 Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 67 FRANT fragm. 87 List Hynka ze Švamberka knězi Jírovi, faráři v Domažlicích: Podává zprávu o manželském sporu v jedné z jeho vsí. [Švamberk], 6. 11. 1478 Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 68 (337) NK XXIV B 29 Zlomek listu, kterým Vaněk ze Lhoty a Markéta vdova ze Lhoty vydávají svědectví o tom, jak Jíra z Pocínovic prosil o manželství s jakousi pannou [Markétou] a byl odmítnut; na list bylo později v konzistoři připsáno, že se jedná o falešné svědectví. Srov. č. 70. 11. 2. 1479 Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: A, liber tradens: 0. 170  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 69 (331) NK XXIV B 23 List purkmistra a konšelů města Německého Brodu utrakvistické konzistoři: Ukazatel tohoto listu Hanušek řekl, že Klepáčova dcera zabila nemanželské dítě, jež měla se sousedovým pacholkem. Německý Brod, 1479 Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: A, liber tradens: 0. 70 (390) NK XXIV B 82 Zlomek listu, patrně utrakvistické konzistoři, od vdovy Markéty ze Lhoty: [Jíra] z Pocínovic mluvil s pannou Markétou a ona mu odepřela. Srov. č. 68. [kol. 1479] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 0. Pečeť připojil Bušek z Dobřikova. 71 FRANT fragm. 84 Zlomek listu Kateřiny z Pecky týkající se manželského sporu nějakého pacholka, ukazatele tohoto listu, který vstoupil do manželství s děvečkou; odkazuje na různá svědectví o jejich vzájemném příbuzenství; zmínka o domažlickém faráři a děkanu Jírovi. Srov. č. 91. Domažlice, 1. 9. 1480 Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 72 (236) NK XXIV A 236 List kněze Daniela z Týnce utrakvistické konzistoři se žádostí o radu v záležitosti manželského sporu jakési Petry. Týnec, 1481 Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: A, liber tradens: 0. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  171 73 FRANT fragm. 119 Zlomek listu Jana Hrozka z Prošovic, purkrabího hradu Křivoklátu, utrakvistické konzistoři: Svědectví o manželském sporu pro Holuba, ukazatele tohoto listu. Křivoklát, 4. 5. 1483 Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 74 (234) NK XXIV A 234 List utrakvistické konzistoře Janovi, faráři v Ronově, s dotazem, zda Jan Holý z Ronova, syn Manželíkové, žije; oženil se před časem s Annou Jiřího z Chvalovic, pak ji opustil a Anna odešla s jiným z Ronova. Praha, [Ronov], 12. 1. 1486 Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: A, liber tradens: 0. Farář připsal na list odpověď, že to není známo. 75 FRANT fragm. 53 Zlomek listu kněze Štěpána, kaplana v Lounech, utrakvistické konzistoři: Popisuje, jak rychtář [Jaroš] donutil řeznického tovaryše [Petra], aby se nechal odesilatelem oddat s [Martou], která čekala dítě; Petr později odesilatele vyhledal a řekl mu, že s ní nechce žít v manželství a není otcem dítěte; žádost o radu, zda mají žít v manželství, nebo zda se mají rozejít. Srov. č. 76. Louny, 28. 12. [1473, 1479 nebo 1484] Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 76 FRANT fragm. 117 Zlomek listu Jaroše, rychtáře v Lounech, utrakvistické konzistoři: Popisuje, jak donutil Petra řezníka, aby si vzal Martu, která s ním čekala dítě; Petr je nyní nezvěstný. Srov. č. 75. [Louny], 27. 12. [1473, 1479 nebo 1484] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 172  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 77 (233) NK XXIV A 233 List utrakvistické konzistoře faráři Havlovi v Rostoklatech: Před mistry předstoupila Markéta ze Starého Města pražského, obyvatelka jejich obce, která tam prý bydlí již šestnáct let a kterou farář před osmi lety oddal se služebníkem Václavem před svědkem Rakonem, nyní již zemřelým; Václav manželku před šesti lety opustil a od té doby je na útěku; konzistoř se dotazuje, zda farář má aktuální informace o Václavovi; farář připsal na list, že se ptali dalších osob a výzvu k podání informace o uprchlém vyhlásili při kázání, avšak ani potom jemu ani děkanu Janovi není o dotyčném nic známo. Praha, Rostoklaty, [1471–1489] Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: A, liber tradens: 0. Korandův autograf. Na listu je připsána odpověď. 78 (372) NK XXIV B 64 Zlomek listu utrakvistické konzistoři s výpovědí jakéhosi panice Jindřicha: Barbora Flenková mu dala manželský slib, ale nechce se s ním stýkat; po projednání sporu před knězem Jakubem byl Jindřich vyslán do Velké [Karlovy] koleje před mistra Jakuba [z Pacova] pro naučení; Jindřich uvádí, že Barbora se snažila získat falešnou svědkyni, a zmiňuje osoby, jež mohou ve věci sporu svědčit. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: A, liber tradens: 0. Psáno po obou stranách. 79 FRANT fragm. 93 List Jana Kule z Věřic týkající se potrestání jakéhosi prohřešku proti manželskému soužití. Pyšely, [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: A, liber tradens: 2. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  173 80 (22) NK XXIV A 22 Zlomek listu Jana, faráře z Litoměřic, mistrům v konzistoři Václavu Korandovi a Jakubovi z Pacova: Informuje o manželském sporu, při jehož řešení nebylo přihlédnuto k rozhodnutí konzistoře; dívka učinila manželský slib s Václavem bez vědomí otčíma Michálka, který je jejím poručníkem. [Litoměřice, 1471–1489] Lat. a čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 0. 81 (235) NK XXIV A 235 Závěrečná část listu neznámého faráře konzistoři: Oznámení, že služebník Havel, ukazatel tohoto listu, je sezdán s Vítou; odvolání na české znění jejich manželského slibu. [1471–1489] Lat. a čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 0. 82 (535) NK XXIV A 325 Zlomek listu utrakvistické konzistoři v  záležitosti manželského sporu; zmíněna Markéta de Czrna [Černá u Bohdanče], jež tvrdila, že má manželský slib se služebníkem [Valentou], ten tvrdil opak; kněz Jan, farář de Zdanicz [Staré Ždánice u Lázní Bohdaneč], vypověděl, že Valenta za ním přišel a žádal, že chce být oddán s Markétou, později si to ale rozmyslel; následují výpovědi dalších svědků. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 1. 174  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 83 (379) NK XXIV B 71 List utrakvistické konzistoři, obsahující jednak latinský regest k jakémusi manželskému sporu, jednak česky zapsané výpovědi svědků v manželském sporu bíže neznámé Kateřiny, při jejichž slyšení a soudu byli přítomni mistr Jan z Betléma, kněz Jan a kněz Prokop. [1471–1489] Čes. a lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 0. Psáno latinsky s českým přípiskem Václava Korandy. Text listu je setřený. 84 (382) NK XXIV B 74 Zlomek listu Václava z Hradce Králové utrakvistické konzistoři: Napadá věrohodnost svědka v jakémsi sporu, zřejmě manželském, a informuje o tom, že svědek Matějek krajčí mu pod přísahou sdělil, že o věci nic neví. [Hradec Králové, 1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 0. 85 (386) NK XXIV B 78 Zlomek listu utrakvistické konzistoři s  výpovědí svědka v  manželském sporu z městského prostředí: Muž nutil ženu ke slibu, což může doložit svědkyně Marta, kterou se dotyčný pokoušel uplatit. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 0. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  175 86 (541) NK XXIV B 120 List utrakvistické konzistoři: Žádost o  radu v  manželské záležitosti; manželka od odesilatele před devíti lety svévolně odešla s jiným mužem, vzala s sebou celý jejich majetek a jedno dítě, tři mu nechala a dala mu falešný list – na základě něho ji pak neúspěšně hledal až v Kutořicích za Bílinou [Chudeřice, dnes součást Bíliny]; objevil ji později v Dačicích mezi dráby, tehdy slíbila, že se do dvou týdnů vrátí, ale neučinila tak; když ji vyhledal podruhé, zvala ho pikartem a tvrdila, že s ním není oddána navěky; její výroky může dosvědčit mnoho hodnověrných lidí. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 1. 87 (545) NK XXIV B 124 List purkmistra a rady města Sušice utrakvistické konzistoři ve věci Matěje Šedlara a jakési Markéty; zřejmě jde o manželský spor. Srov. č. 89. [Sušice, 1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 1. 88 (550) NK XXIV B 129 List purkmistra a konšelů města Českého Brodu utrakvistické konzistoři pro Jandu lazebníka, obyvatele města a ukazatele tohoto listu, který byl kvůli žalobě své ženy v majetkovém sporu předvolán před konzistoř; žádost o urovnání sporu smírem a upozornění na to, že Jandova manželka je pěkně neskrovná. [Český Brod, 1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 1. 89 FRANT fragm. 21 Zlomek listu kněze Gabriela, faráře v Sušici, týkajícího se manželského sporu, zřejmě utrakvistické konzistoři. Srov. č. 87. Sušice, [1471–1489] Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 176  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 90 FRANT fragm. 32 Zlomek listu jakéhosi Aleše utrakvistické konzistoři; týká se manželského sporu. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 91 FRANT fragm. 33 Zlomek listu zřejmě kněze Jiřího z Domažlic utrakvistické konzistoři; týká se manželského sporu. Srov. č. 71. Domažlice, [1471–1489] Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 92 FRANT fragm. 59 Zlomek listu?: Odpor v manželském sporu. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 93 FRANT fragm. 63 Zlomek listu kněze Zikmunda, faráře v Čá[slavi?], Václavu Korandovi: Na dotaz utrakvistické konzistoře informuje o jakési Dorotě, patrně kvůli manželskému spo- ru. Čá[slav?, 1471–1489] Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 94 FRANT fragm. 64 Zlomek listu kněze Víta z Krupé v Hradci Králové utrakvistické konzistoři: Informuje o manželském sporu. Hradec Králové, [1471–1489] Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  177 95 FRANT fragm. 65 Zlomek listu zřejmě utrakvistické konzistoři: Informace o manželském sporu Jiřího a Doroty. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 96 FRANT fragm. 102 Zlomek listu Václavu Korandovi od jakéhosi kněze Václava, který uvádí, že leží na lůžku: Informace k manželskému sporu. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 97 FRANT fragm. 110 Zlomek listu nějakému mistru [Václavu Korandovi?] v manželském sporu: Odpor pacholka proti tvrzení děvečky. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 98 (374) NK XXIV B 66 Zlomek zápisu s výpovědí svědků ve sporu Kateřiny proti Martinovi, zda jí učinil manželský slib; jako svědci jsou uvedeni Dorota Hůlková, Marta Telečková a Duchek (jeho výpověď písemně zprostředkoval zderazský farář). [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 0. Korandův autograf. 178  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 99 (387) NK XXIV B 79 Zlomek listu utrakvistické konzistoři, jehož odesilatel uvádí, že jeho žena nejprve chtěla zůstat v čistotě, ale pak chtěla utéct s mladým pacholkem, kterému by za to dala pět kop. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 0. 100 (381) NK XXIV B 73 Zlomek zápisu s  výpovědí svědků (Havel z  Brodu) v  manželském sporu jakési Marty. [1471–1489] Čes. a lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 0. Z rubu regest. 101 (383) NK XXIV B 75 Zlomek úřední knihy: Výpovědi svědků v manželském sporu, mimo jiné odpor Ješka z Hradce proti ženě, s níž prý nemá manželský slib, a jejím svědkům; vyjadřuje se také k majetkovým záležitostem spojeným s údajným slibem; na jiném místě zmíněn podruh [Matě]jek krajčí. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 0. 102 FRANT fragm. 8 Zlomek úřední knihy se zápisy o projednání manželských sporů zřejmě před soudem konzistoře. [1471–1489] Lat. a čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  179 103 FRANT fragm. 34 Zlomek úřední knihy se zápisem týkajícím se manželského sporu. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 104 FRANT fragm. 85 Zlomek úřední knihy s výpověďmi k manželským sporům. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 105 (240) NK XXIV A 240 Zlomek listu kněze Matěje, faráře v Žatci, utrakvistické konzistoři (závěrečná část textu), týkajícího se manželského sporu. Srov. č. 141, 147. [Žatec, 1471–1489] Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: C, liber tradens: 0. 106 (388) NK XXIV B 80 Malý zlomek listu k manželskému sporu: Odpor. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: C, liber tradens: 0. 107 (389) NK XXIV B 81 Malý zlomek listu utrakvistické konzistoři se zmínkou o Mikuláši a Evě, patrně v manželském sporu. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: C, liber tradens: 0. 180  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 108 FRANT fragm. 57 Zlomek listu kněze Kristýna v Hlavně utrakvistické konzistoři: Informace o jistých osobách, asi v manželském sporu. Hlavno?, [1471–1489] Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 109 FRANT fragm. 58 Zlomek listu zřejmě z města utrakvistické konzistoři; týká se manželského sporu. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 110 FRANT fragm. 79 Zlomek listu utrakvistické konzistoři: Žádost o informaci v manželském sporu odesilatele s jeho ženou Kateřinou, o němž konzistoři referoval farář. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 111 FRANT fragm. 105 Zlomek listu s výpovědí ženy k manželskému sporu. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 112 FRANT fragm. 75 Malý zlomek listu: Informace k manželským sporům. [1471–1489] Lat. a čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: C, liber tradens: 2. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  181 113 FRANT fragm. 76 Malé zlomky listu týkajícího se zřejmě manželského sporu. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 114 (243) NK XXIV A 243 Malý zlomek úřední knihy se zápisem svědeckých výpovědí, nejspíš v manželském sporu. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: C, liber tradens: 0. 115 (246) NK XXIV A 246 Menší zlomek úřední knihy se zápisem svědeckých výpovědí, nejspíš v manželském sporu, který se týkal slibu jistých Jana a Doroty. [1471–1489] Lat. a čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: C, liber tradens: 0. 116 (528) NK XXIV A 318 Malý zlomek úřední knihy se zápisem svědeckých výpovědí, zřejmě v manželském sporu. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: C, liber tradens: 1. 117 (558) NK XXIV B 137 Zlomek úřední knihy se zápisem svědeckých výpovědí v jakémsi sporu, nejspíše manželském; zmíněn Janek krčmář. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: C, liber tradens: 1. 182  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 118 (384) NK XXIV B 76 Zlomek úřední knihy se zápisem svědeckých výpovědí patrně v manželském sporu: Děvečka byla nucena ke sňatku. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: C, liber tradens: 0. 119 (391) NK XXIV B 83 Menší zlomek úřední knihy se zápisem svědeckých výpovědí v manželském sporu snad jakéhosi Jakuba; zmínka o svědkyni Uršule Veselíkové, o podruhyních Janě a Mařce a faráři Janovi. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: II.C, kat. dochování: C, liber tradens: 0. Korandův autograf. 120 (543) NK XXIV B 122 Zlomek listu purkmistra a  rady města Nového Kolína nad Labem utrakvistické konzistoři v  hospodářských záležitostech, se zmínkou o  peněžních požadavcích a zřejmě také o vyživování biskupa. Srov. č. 54. Kolín, [1485–1489] Čes., obsah. kat.: III, kat. dochování: B, liber tradens: 1. 121 (245) NK XXIV A 245 List Víta z Krupé utrakvistické konzistoři se seznamem kněží z oblasti východních Čech, kteří slíbili dát peníze (uvádí jmenovitě, kteří je skutečně dali a kolik). Hradec Králové, [1475, 1480 nebo 1486] Lat., obsah. kat.: III, kat. dochování: A, liber tradens: 0. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  183 122 FRANT fragm. 92 List Václava a Aleše z Vrábí mistrům v konzistoři Jakubovi z Pacova a Václavu Korandovi, týkající se desátků a zádušních platů pro jejich kaplana Jana ze Svémyslic, jejichž řádné placení mistři požadovali. Rábí, [1471–1489] Čes., obsah. kat.: III, kat. dochování: A, liber tradens: 2. 123 FRANT fragm. 86 Zlomek listu Přecha z Trnové, purkrabí na Hrádku [Křivoklát], utrakvistické konzistoři: Jílek, královský výběrčí mýta, který je obviněn ze zpronevěry, nebude stát před soudem. Rakovník, [1471–1489] Čes., obsah. kat.: III, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 124 (563) NK XXIV B 142 Malý zlomek listu zřejmě utrakvistické konzistoři se zmínkou o jisté škodě a dluhu. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: III, kat. dochování: C, liber tradens: 1. 125 FRANT fragm. 18 List Jana Vlašimského, purkrabí Pražského hradu, mistrům Václavu Korandovi a Václavu Vrbenskému: Předvolání k soudu, kde mají vyslechnout obvinění Matěje Holce. Praha, Pražský hrad, [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: III, kat. dochování: A, liber tradens: 2. 184  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 126 FRANT fragm. 7 Zlomek listu neznámého kněze Václavu Korandovi týkající se placení jisté sumy. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: III, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 127 (23) NK XXIV A 23 List Michala z Moravské Třebové, kaplana v Semilkovicích, Václavu Korandovi, rektoru univerzity, o uvězněném knězi Janovi de Veneciis; zmínka o konzistoři (patres administratores in spiritualibus archiepiscopatus Pragensis sede vacante). Semilkovice, [19. 8. 1471] Lat., obsah. kat.: IV, kat. dochování: A, liber tradens: 0. 128 (237) NK XXIV A 237 Zlomek listu kněze Pavla utrakvistické konzistoři: Ti, které král předvolal, jsou hosty u Vačkáře v pražském Týně. Praha, Králův dvůr, 13. 11. 1479 Lat. a čes., obsah. kat.: IV, kat. dochování: B, liber tradens: 0. 129 FRANT fragm. 56 Zlomek listu Mikuláše staršího a Mikuláše mladšího Trčků z Lípy utrakvistické konzistoři: Prosba o přímluvu u krále kvůli potvrzení majetkové držby. 12. 8. 1480 Čes., obsah. kat.: IV, kat. dochování: A, liber tradens: 2. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  185 130 (529) NK XXIV A 319 List Václavu Korandovi: Odesilatel se doslechl o katolících, kteří se radují z oslabení utrakvistické strany, jež ztratila některé své zastánce; zmínka o panu Samuelovi [z Hrádku, purkmistru Starého Města pražského a podkomořím?]. Srov. č. 135. [Praha?, první polovina osmdesátých let 15. století?] Lat., obsah. kat.: IV, kat. dochování: A, liber tradens: 1. 131 (351) NK XXIV B 43 Zlomek listu Mikuláše mladšího Trčky z Lípy a na Lipnici utrakvistické konzistoři: Bude se starat o biskupa Augustina Lucianiho, který přijel do Čech. Lipnice, 12. 4. 1482 Čes., obsah. kat.: IV, kat. dochování: A, liber tradens: 0. Částečná edice J. Truhlář, Paběrky I, s. 303. 132 FRANT fragm. 6 Zlomek listu utrakvistickému biskupu nebo knězi v konzistoři, psaný pravděpodobně katolíkem. [1482–1492] Lat., obsah. kat.: IV, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 133 (540) NK XXIV B 119 Zlomek listu, jímž [Jiřík z Miletín]ka a na Pardubicích vydává vysvědčení pro ukazatele tohoto listu, který mu dlouhá léta sloužil. Pardubice, 1486 Čes., obsah. kat.: IV, kat. dochování: B, liber tradens: 1. 186  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 134 (21) NK XXIV A 21 List faráře Gabriela ze Sušice Václavu Korandovi: Slibuje, že ho navštíví po sv. Havlu (16. 10.), s tím, že dříve nemohl vyhovět jeho pozvání. Srov. č. 142. Sušice, [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: IV, kat. dochování: A, liber tradens: 0. 135 (548) NK XXIV B 127 List, který napsal Václav Zchuna Václavu Korandovi: Žádá o informaci a zákrok v záležitostech, jež se dějí od té kurvy staré i s její kurvú cerú a všech, kteří jim pomáhají; zmínka o faráři u sv. Štěpána; odesilatel uvádí, že píše vlastní rukou, aby byla příjemci známa. Srov. č. 130. [Praha?, druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: IV, kat. dochování: A, liber tradens: 1. Před podpisem je doplněn kosočtverec, zřejmě monogram odesilatele. 136 (546) NK XXIV B 125 Zlomek listu Štěpána z Vrchotic a na Chotýšanech utrakvistické konzistoři: Na dotaz mistrů sděluje, že jakýsi člověk od něho před devíti lety odešel, žádal pak informace o něm v okolí a rychtář pana Trčky mu sdělil, že dotyčný zemřel; žádá povolení, aby se žena zesnulého mohla vdát, další podrobnosti prý sdělí Šimon, farář mój. [Chotýšany?, 1471–1489] Čes., obsah. kat.: IV, kat. dochování: B, liber tradens: 1. 137 (547) NK XXIV B 126 Zlomek listu purkmistra a rady města Tábora utrakvistické konzistoři, týkající se vyslání mistra Jana Opočenského do Tábora. Srov. č. 20, 23, 31, 33, 38. [Tábor, 1471–1489] Čes., obsah. kat.: IV, kat. dochování: B, liber tradens: 1. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  187 138 (555) NK XXIV B 134 Zlomek listu utrakvistické konzistoři: Žádost neznámého muže týkající se uzavření manželství. Praha, [1471–1489] Čes., obsah. kat.: IV, kat. dochování: B, liber tradens: 1. 139 FRANT fragm. 25 Zlomek listu Jana Tumechada utrakvistické konzistoři, kterým oslavuje adresáty. Praha, [1471–1489] Lat., obsah. kat.: IV, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 140 FRANT fragm. 98 Zlomek listu Heralta z Kunštátu a z Plumlova Václavu Korandovi: Žádost o zprostředkování nějaké osoby nebo alespoň pacholka. Plumlov, [1471–1489] Čes., obsah. kat.: IV, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 141 FRANT fragm. 62 Zlomek listu mistra Matěje, faráře v Žatci, utrakvistické konzistoři: Prosba o radu, na kterou potřebuje rychlou odpověď. Srov. č. 105, 147. [Žatec, 1471–1489] Lat., obsah. kat.: IV, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 142 FRANT fragm. 41 List kněze Gabriela, faráře v Sušici, Václavu Korandovi: Omlouvá se, že dlouho nenapsal. Srov. č. 134. Sušice, [druhá polovina 15. století] Lat. a čes., obsah. kat.: IV, kat. dochování: A, liber tradens: 2. 188  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 143 FRANT fragm. 115 Zlomek listu mistru [Václavu Korandovi?]: Odesilatel se na jeho žádost u něho rád zastaví; dále informace v hospodářských záležitostech. [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: IV, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 144 FRANT fragm. 61 Zlomek listu Jakuba z [?] Václavu Korandovi s neznámým sdělením. [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: IV, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 145 FRANT fragm. 71 Zlomek listu Jiřího Žáka a jistého Víta utrakvistické konzistoři. Kolín, 13. 5. 1476 Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 146 (556) NK XXIV B 135 Zlomek listu zřejmě utrakvistické konzistoři s příslibem odkazu Krištoforovi Košínovi; zmínka o mistru [Václavu] Korandovi. [1480–1489] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: B, liber tradens: 1. Datace MoCCCCoLXXX[…]. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  189 147 (232) NK XXIV A 232 List konzistoři od mistra Matěje, faráře v Žatci, pro čepičářského tovaryše Závoru, jehož věc je příjemcům známa. Srov. č. 105, 141. [Žatec, 1471–1489] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: A, liber tradens: 0. 148 (25) NK XXIV A 25 Zlomek listu [kněze?] Jana ze Žlutic Václavu Korandovi: Oznamuje, že stížnosti, o nichž by bylo dlouhé psát, vyřídí ústně kněz Jan. [Žlutice, 1471–1489] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: B, liber tradens: 0. 149 (378) NK XXIV B 70 Zlomek listu Mikuláše Střely z Rokyc utrakvistické konzistoři ve věci jakéhosi sporu se zmínkou o mistru Janovi. Konopiště, [1471–1489] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: B, liber tradens: 0. 150 (385) NK XXIV B 77 Zlomek listu nejspíše utrakvistické konzistoře purkmistru a konšelům neznámého města s prosbou o společné řešení jakési záležitosti, která prý není městu k radosti ani k poctivosti. Praha, [1471–1489] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: B, liber tradens: 0. Korandův autograf. 190  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 151 FRANT fragm. 69 Zlomek listu konzistoři: Odesilatel se zmiňuje o jednání faráře u sv. Jiljí v Praze a konšelů Starého Města pražského. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 152 (239) NK XXIV A 239 Zlomek listu utrakvistické konzistoři od mistra Václava z Třebska, jejich vikáře. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 0. 153 (244) NK XXIV A 244 Malý zlomek listu utrakvistické konzistoři. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 0. 154 (531) NK XXIV A 321 Malý zlomek listu Víta z Krupé v Hradci Králové zřejmě utrakvistické konzistoři. [Hradec Králové?, 1471–1489] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 1. 155 (538) NK XXIV A 328 Drobné zlomky listů z konzistoriální agendy a výpisků z autorit. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 1. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  191 156 (564) NK XXIV B 143 Drobné zlomky listů z konzistoriální agendy. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 1. 157 (395) NK XXIV B 87 Zlomek listu utrakvistické konzistoři se zmínkou o mistru Janovi Opočenském. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 0. 158 FRANT fragm. 5 Zlomek listu utrakvistické konzistoři: žádost. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 159 (560) NK XXIV B 139 Malý zlomek listu jakéhosi Jiřího zřejmě utrakvistické konzistoři. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 1. 160 (561) NK XXIV B 140 Malý zlomek listu jakéhosi Pavla zřejmě utrakvistické konzistoři. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 1. 192  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 161 (562) NK XXIV B 141 Malý zlomek listu zřejmě utrakvistické konzistoři se zprávou o jednání neznámého člověka. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 1. 162 FRANT fragm. 70 Velmi malý zlomek listu utrakvistické konzistoři. [1471–1489] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. Zachována jen část adresy. 163 FRANT fragm. 73 Malý zlomek listu purkmistra a rady města Loun utrakvistické konzistoři se zmínkou o faráři, který se zřejmě jmenoval Prokop. Srov. č. 15. [Louny, 1471–1489] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 164 FRANT fragm. 83 Zlomek listu jistého mistra Mikuláše snad utrakvistické konzistoři. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  193 165 FRANT fragm. 88 Zlomek listu Matěje, faráře v Litoměřicích a litoměřického děkana, jakémusi mistru [Václavu Korandovi?]. [Litoměřice, 1471–1489] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 166 FRANT fragm. 96 Zlomek listu snad jakéhosi Jana utrakvistické konzistoři. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 167 FRANT fragm. 97 Malý zlomek listu. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 168 FRANT fragm. 103 Zlomek listu kněze mistrovi [Václavu Korandovi?]; zmínka o  [pražské] faře u sv. Michala a tamním faráři Janovi. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 169 FRANT fragm. 107 Zlomek listu kněze Václava Václavu Korandovi, patrně v záležitosti týkající se církevní správy. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 194  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 170 FRANT fragm. 108 Zlomek listu Václavu Lochtovi se zmínkami o různých kněžích. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 171 FRANT fragm. 109 Zlomek listu Václavu Korandovi se zmínkami o různých kněžích. [1471–1489] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 172 (530) NK XXIV A 320 Zlomek listu Václavu Korandovi zřejmě pro Jana, ukazatele tohoto listu; zmínka o (zřejmě utrakvistickém) biskupovi. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: B, liber tradens: 1. 173 (533) NK XXIV A 323 Zlomek listu Václavu Korandovi (podepsán Mt B, servus vester), zmíněn dluh 50 kop grošů. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: B, liber tradens: 1. 174 (24) NK XXIV A 24 Malý zlomek listu Jana, kněze ve Slaném, Václavu Korandovi. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 0. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  195 175 (247) NK XXIV A 247 Malý zlomek listu. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 0. 176 (248) NK XXIV A 248 Malý zlomek listu. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 0. 177 (249) NK XXIV A 249 Malý zlomek listu se zmínkou o knězi Pavlovi a sirotách, jakási žádost. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 0. 178 (536) NK XXIV A 326 Malý zlomek listu. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 1. 179 (537) NK XXIV A 327 Malý zlomek listu faráře v Jičíně. [Jičín, druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 1. Zachována část s datací na den sv. Šimona a Judy (28. 10.) a s podpisem. 196  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 180 (549) NK XXIV B 128 Malý zlomek listu Václavu Korandovi. [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 1. 181 (559) NK XXIV B 138 Malý zlomek listu zřejmě Václavu Korandovi; zmínka o knězi Pavlovi. [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 1. 182 (329) NK XXIV B 21 Malý zlomek listu Jana z Doubravy Václavu Korandovi. [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 0. 183 (392) NK XXIV B 84 Malý zlomek, patrně listu se svědeckými výpověďmi, jmenováno několik osob. [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 0. 184 (393) NK XXIV B 85 Malý zlomek listu. [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 0. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  197 185 (394) NK XXIV B 86 Malý zlomek listu se zmínkou o služebnici Barboře. [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 0. 186 FRANT fragm. 120 Zlomek listu Jiřího, faráře v Klatovech, Václavu Korandovi týkající se zřejmě vykonávání jeho kněžského úřadu. Srov. č. 14, 43. [Klatovy, 1474 nebo 1485] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 187 FRANT fragm. 12 Zlomek listu zřejmě jakéhosi Václava. [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 188 FRANT fragm. 9 Malý zlomek listu. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 189 FRANT fragm. 27 Malý zlomek listu. [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 198  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 190 FRANT fragm. 29 Zlomek listu italské provenience. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 191 FRANT fragm. 30 Malý zlomek listu s oslovením mistra Václava [Korandy?]. [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 192 FRANT fragm. 31 Malý zlomek listu. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 193 FRANT fragm. 45 Malý zlomek listu. [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 194 FRANT fragm. 48 Několik malých zlomků. [druhá polovina 15. století] Lat. a čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  199 195 FRANT fragm. 68 Velmi malý zlomek listu utrakvistické konzistoři jednající o jistém Bartošovi. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 196 FRANT fragm. 72 Malý zlomek listu. [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 197 FRANT fragm. 74 Malý zlomek listu s podpisem[?]: Sacerdos Iohannes quondam capellanus domine regine. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 198 FRANT fragm. 77 Malý zlomek listu. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 199 FRANT fragm. 82 Malý zlomek listu Václavu Korandovi. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 200  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 200 FRANT fragm. 104 Zlomek listu Mikuláše Střely z Rokyc snad Václavu Korandovi: žádost. [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 201 FRANT fragm. 113 Malý zlomek listu faráře Štěpána. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: V, kat. dochování: C, liber tradens: 2. 202 FRANT fragm. 17 Zlomek rozsudku týkajícího se odcizení dvou dílů Bible děkanem artistické fakulty Václavem z Chrudimi z koleje krále Václava. 1. 5. 1469 Lat., obsah. kat.: VI, kat. dochování: B, liber tradens: 2. Korandův autograf? 203 FRANT fragm. 39 List Václava Korandy jako probošta Karlovy koleje panoši Jindřichovi Chrustenskému na Jenči: Přišel k němu Václav Braun s tím, že Jindřich Zelkovský mu vyhrožuje, protože se domnívá, že mu odloudil dva pacholky; už žádal karlštejnského purkrabího, aby zasáhl – žádá o zásah i jeho, aby Václav mohl být v pokoji. Praha, [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: VI, kat. dochování: A, liber tradens: 2. Korandův autograf. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  201 204 (539) NK XXIV B 118 List Václava Vrbenského a Václava Korandy Markvartovi z N.[?], purkrabí na Hrádku [Odranec?]: Upomínají o úrok dlužný koleji králové [Hedviky]. [Praha, druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: VI, kat. dochování: A, liber tradens: 1. Korandův autograf. 205 (321) NK XXIV B 13 List Václava Korandy Ondřeji Zimovi, purkrabímu na Kolodějích: Upomíná o úrok dlužný blíže neurčené koleji pražské univerzity, který je využíván pro zajištění stravy studentů; hrozí, že studenti budou dluh vymáhat. Praha, [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: VI, kat. dochování: A, liber tradens: 0. Korandův autograf. 206 (553) NK XXIV B 132 Zlomek listu Matěje Aycha Václavu Korandovi: Žádost o zjednání místa v Nazaretské koleji. [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: VI, kat. dochování: A, liber tradens: 1. 207 FRANT fragm. 55 Zlomek listu v hospodářských záležitostech: Vypořádání nároků věřitelů a jejich rukojmích spojených s vyplacením úroku na sv. Jiří (23. 4.). [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: VI, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 202  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 208 FRANT fragm. 80 Zlomek konceptu listu, jímž Václav Koranda vymáhá úrok splatný v  termínech na sv. Havla (16. 10.) a sv. Jiří (23. 4.). [Praha, druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: VI, kat. dochování: B, liber tradens: 2. Korandův autograf. 209 FRANT fragm. 47 Koncept listu Václava Korandy neznámému mistru: Přímluva za studenta v blíže neznámé koleji. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: VI, kat. dochování: B, liber tradens: 2. Korandův autograf. 210 FRANT fragm. 90 Zlomek listu Jana ze Zábřehu panovníkovi[?]: Žádost o potvrzení voleného arcibiskupa Jana Rokycany. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: VII, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 211 (241, 242) NK XXIV A 241, NK XXIV A 242 Zápis o vyřčení čtyř bodů Janem Rokycanou a jejich přijetí Janem Tovačovským z  Cimburka, hejtmanem Moravského markrabství, a  zemským správcem Jiřím z Poděbrad; zmínka o tom, že Jan Rokycana hájil přijímání z kalicha; odkaz na basilejský koncil. [po 1452] Lat., obsah. kat.: VII, kat. dochování: B, liber tradens: 0. Korandův autograf. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  203 212 (532) NK XXIV A 322 Malý zlomek se zápisem týkajícím se vlastnictví nemovitostí, v nichž jsou uvedena jména Židů; na začátku je Pincas, magister Iudeorum, zmíněni jsou též Mojžíšovi synové a Lazar. [po 1470] Lat., obsah. kat.: VII, kat. dochování: C, liber tradens: 1. Actum in concilio [regis?], datum MoCCCCoLXX[…]. 213 (322) NK XXIV B 14 List purkmistra a konšelů města Roudnice Václavu Korandovi: Prosba, aby se přimluvil u mistra Pavla o odklad placení dluhu 26 kop za graduál. [Roudnice nad Labem], 17. 3. 1485 Čes., obsah. kat.: VII, kat. dochování: A, liber tradens: 0. 214 FRANT fragm. 35 Pozvání na sněm první pondělí v postě (5. 3. 1487) jménem krále Vladislava. Srov. č. 39, 216. Praha, Hrad, 4. 1. 1487 Čes., obsah. kat.: VII, kat. dochování: A, liber tradens: 2. Kancelářská poznámka: ad mandatum domini regis. 215 FRANT fragm. 67 Zlomek listu biskupa Augustina Lucianiho nějakému urozenému pánu: Žádost; zmínka o sněmech. [1482–1492] Čes., obsah. kat.: VII, kat. dochování: B, liber tradens: 2. 204  |  Příloha 1: Soupis úředních písemností 216 (554) NK XXIV B 133 Malý zlomek pozvání na sněm. Srov. č. 214. [Praha, 1487] Čes., obsah. kat.: VII, kat. dochování: C, liber tradens: 1. Kancelářská poznámka: ad mandatum domini regis. 217 FRANT fragm. 24 List Matěje Sladovníka ze Skutče měšťanu Janu P[e]larovi v Kutné Hoře: Žádost o zaslání dvou prstenů a obstarání nákupů. Skuteč, [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: VII, kat. dochování: A, liber tradens: 2. 218 FRANT fragm. 101 List kněze Mikuláše Sušického Tomášovi Sklenářovi u tří panen na Starém Městě pražském v hospodářských záležitostech. [druhá polovina 15. století] Čes., obsah. kat.: VII, kat. dochování: A, liber tradens: 2. 219 FRANT fragm. 54 Zápis náboženských požadavků utrakvistické strany odvozených od kompaktát. [druhá polovina 15. století] Lat., obsah. kat.: VII, kat. dochování: B, liber tradens: 2. Příloha 1: Soupis úředních písemností  |  205 PŘÍLOHA 2: PŘEHLED DOCHOVANÝCH SVAZKŮ Z KORANDOVY KNIHOVNY Č. Uložení Signatura Korandova signatura Adjust. Katalog/ ČísloISTC Knihvaz. dílna (EBDB) Rukopis/ /tisk 1 NK III A 5 D 1 typ A J. Truhlář, Catalogus I, č. 390 w003384 rukopis 2 NK III F 15 J. Truhlář, Catalogus I, č. 518 rukopis 3 NK III G 8 A 10? typ A J. Truhlář, Catalogus I, č. 533 rukopis 4 NK III H 12 J. Truhlář, Catalogus I, č. 565 rukopis 5 NK IV B 21 A 14 typ B J. Truhlář, Catalogus I, č. 623 rukopis 6 NK IV B 25 J. Truhlář, Catalogus I, č. 627 w003831 rukopis 7 NK IV D 4 B 1? typ A J. Truhlář, Catalogus I, č. 658 rukopis 8 NK IV E 17 D 16 typ A J. Truhlář, Catalogus I, č. 697 rukopis 9 NK IV F 12 J. Truhlář, Catalogus I, č. 718 rukopis 10 NK IV G 2 J. Truhlář, Catalogus I, č. 734 rukopis 11 NK V D 24 C 3? typ A J. Truhlář, Catalogus I, č. 892 rukopis 12 NK V E 7 J. Truhlář, Catalogus I, č. 901 rukopis 13 NK V F 9 J. Truhlář, Catalogus I, č. 931 rukopis 14 NK V F 15 J. Truhlář, Catalogus I, č. 937 rukopis 15 NK V G 10 J. Truhlář, Catalogus I, č. 962 rukopis 16 NK VIII C 11 B 9 typ A J. Truhlář, Catalogus I, č. 1480 rukopis 17 NK VIII F 2 J. Truhlář, Catalogus I, č. 1556 rukopis 18 NK VIII F 13 C 7 typ B J. Truhlář, Catalogus I, č. 1567 w000133 rukopis 206 |  19 NK VIII F 22 A 6 typ A J. Truhlář, Catalogus I, č. 1576 rukopis 20 NK VIII F 23 B 10 typ B J. Truhlář, Catalogus I, č. 1577 rukopis 21 NK X C 3 A 8 typ A J. Truhlář, Catalogus II, č. 1856 rukopis 22 NK X C 4 J. Truhlář, Catalogus II, č. 1857 rukopis 23 NK X C 10 A 15 typ B J. Truhlář, Catalogus II, č. 1863 rukopis 24 NK X E 17 E 8 typ C J. Truhlář, Catalogus II, č. 1918 w000135 rukopis 25 NK XIII D 12 J. Truhlář, Catalogus II, č. 2304 rukopis 26 NK XIII E 4 E 12 typ D J. Truhlář, Catalogus II, č. 2323 rukopis 27 NK XVII F 2 C 12 typ C J. Truhlář, Katalog, č. 232 w003826 rukopis 28 NK XXIII F 81 – rukopis 29 NK 39 B 20 A 38 [červená] typ E ip00477000 w003374 inkunábule 30 NK 39 B 40 B 69? typ C it00203000 inkunábule 31 NK 39 C 14 D ? typ B im00096000 w000135 inkunábule 32 NK 39 D 39 D ? typ C im00237000 inkunábule 33 NK 40 C 20 B 6 typ B ii00184000 inkunábule 34 NK 40 D 38 ip00717000 inkunábule 35 NK 40 F 31 ia00363000, im00206000, ia00471000 w003826 inkunábule 36 NK 41 C 16 C 82? [červená] typ E ip00968000 w000135 inkunábule 37 NK 41 D 6 ij00210000 inkunábule 38 NK 44 A 11 ib00024000 w000135 inkunábule 39 NK 44 D 30 A 33 [červená] typ E ia00288000, ia00336000, ia00324000 inkunábule 40 NK 44 E 12 ij00268000, ia00115000, io00151500 inkunábule 41 NK 44 F 12 C 19 typ B ib00262000, im00042000 inkunábule 42 NK 44 F 29 B 3 typ B ia00244000 inkunábule 43 NK 40 D 49 ib00611000 w000135 inkunábule 44 KNM VIII F 69 M. Dragoun, Soupis, č. 13 rukopis 45 KNM XIII F 7/1 F. M. Bartoš, Soupis II, č. 3354 rukopis 46 KNM XIII F 7/2 F. M. Bartoš, Soupis II, č. 3354 w000135 rukopis Příloha 2: Přehled dochovaných svazků z Korandovy knihovny  |  207 47 KNM XIII F 7/3 F. M. Bartoš, Soupis II, č. 3354 rukopis 48 MZA Cerr II, č. 5 M. Švábenský, Cerroniho sbírka, sv. 1, inv. č. 142 rukopis 49 BR R 411 [štítek stržen] typ C V. Dokoupil, Soupis rukopisů knihovny benediktinů, č. 411 rukopis 50 BR R 434 V. Dokoupil, Soupis rukopisů knihovny benediktinů, č. 434 rukopis 51 ÖNB 4520 Tabulae codicum III, s. 298 rukopis 52 ÖNB 4524 Tabulae codicum III, s. 299 rukopis 53 ÖNB 1294 Tabulae codicum I, s. 215 rukopis 54 ÖNB 3930 Tabulae codicum III, s. 120–121 rukopis 55 ÖNB 4516 Tabulae codicum III, s. 295–296 rukopis 56 ÖNB 4916 Tabulae codicum III, s. 417–418 rukopis 57 SKP DM II 9 D 6 typ B iv00051000 inkunábule 58 SKP DP III 2 ib00984000, ic00728000 inkunábule 59 SKP DO VI 34 ia01393000, ig00650000 inkunábule 60 SKP DN I 1 il00339000 w002821 inkunábule 61 NK V E 9 E 11 typ D J. Truhlář, Catalogus I, č. 903 w000161 (=? w002821) rukopis 62 NK XIII F 17 j. Truhlář, Catalogus II, č. 2355 rukopis 63 KNM XIV E 7 F. M. Bartoš, Soupis II, č. 3482 rukopis 64 MMK 1327/61 – 1/64 Průvodce, s. 78 a 293 w003825 rukopis 65 BUT 74 P. Brodský, Iluminované rukopisy, č. 33 rukopis 66 SKP DP VI 22 ia01235000 inkunábule 67 KAPIT Ab 22 in00132000 w000135 inkunábule 68 KAPUC 47 A 006 it00200000 w000135 inkunábule 69 FRANT U g 21 ie00109000 w003826 inkunábule 70 NK 41 A 14 C 14 typ D it00555000 w000141 inkunábule 71 SKP DR IX 19 ic00523000 inkunábule 208  |  Václav Koranda mladší V kapitole o Korandově knihovně nebyla u těchto svazků zpravidla uváděna literatura k rukopisům, pokud se netýkala přímo Korandy nebo například recepce textu v husitských Čechách. V tomto ohledu odkazuji v případě rukopisů na bibliografie časopisů Scriptorium a Studie o rukopisech. Pokud jde o inkunábule, další zdroje uvádí bibliografie ISTC. Příloha 2: Přehled dochovaných svazků z Korandovy knihovny  |  209 PŘÍLOHA 3: DODATKY K SOUPISŮM KORANDOVY KNIHOVNY 61. NK, sign. V E 9 (stará jezuitská sign. Y. II. 5. n. 27.) Čechy (Praha), 15. stol. (část 1459), pap., I + 288 (ff. 45 quater, 66 quater, 137 ter, 138 bis, 217 ter, recte 300) ff. (bez vevázaných lístků), 21 × 15,5 cm. [Iohannes Versor, Physicorum, De generatione, De caelo, Meteororum, de sensu et sensato, de memoria et reminiscentia, de somno et vigilia, de longitudine et brevitate vitae] Fol. 137r: „Et hec de anima dicta sufficiant. Feria II in die Remigii hora 21 in collegio Regine anno domini Mo CCCCo LVIIo currente.“ (Opraveno na „LIX currente“ a in margine rubrikou připsáno: „ano tak“.) Fol. 283r: „Explicit liber [...]tate in scola sancti Stephani [...].“ Korandovy marginálie, živá záhlaví, Koranda pravděpodobně psal části ruko- pisu. Korandovy monogramy: střední na fol. 1r. Vazba dobová zdobená slepotiskem. Knihvazačská dílna EBDB w000161 =? EBDB w002821. K makulatuře užité ve vazbě: D. HAVEL, Nejstarší latinské rukopisné zlomky, č. 95, s. 233–234 (zlomek ze stejného rukopisu je použit ve vazbě ze stejné dílny u rukopisu III B 18). Stará signatura E 11. J. Truhlář, Catalogus I, č. 903, s. 371. F. Šmahel, Paříž a Praha, č. XXII, s. 472. 62. NK, sign. XIII F 17 (stará jezuitská sign. Y. III. 4. n. 59.) Čechy (část Hradec Králové, Praha), 15. stol. (části 1429, 1438, 1439, 1441, 1463, 1465), pap., 181 ff., 22 × 15,5 cm. [Alexander de Villa Dei, Massa computi cum commentario interlineari – Computus orbicularis – Cristannus de Prachaticz, Algorismus prosaicus cum commentario marginali et glossis interlinearibus – Notae arithmeticae variae – Iohannes de Polonia, Computus manualis metricus cum commentario – Notae, versus – Notae arithmeticae – Johannes de Sacrobosco, Computus philosophicus (seu ecclesiasti- cus) – Notae – Johannes de Plauen, Oicreper (Tractatus de motu solis et lunae) cum commentario – Tabula – Cristannus de Prachaticz, Chirometrale (Expositio Computi Iohannis de Erfordia) cum commentario marginali – Johannes de Sacrobosco, Tractatus de sphaera cum notis interlinearibus et marginalibus  – Algorismus  – Regulae valentes pro mercimoniis ac aliis proportionibus inveniendis – Probatio 210 |  omnium specierum a integris – Nota – De quadrante – Jídelní pravidla – Cisioján – Notae variae, versus, excerpta, lusus calami] Četné Korandovy marginálie. Korandovy monogramy: velký kolmo k textu rubrikou na fol. 134v, u něho též rubrikou zmínka o univerzitní přednášce a datace 1463. Vazba dobová měkká pergamenová s bíle přetřeným hřbetem. J. Truhlář, Catalogus II, č. 2355, s. 250–251. P. Spunar, Repertorium auctorum I, s. 449. 63. KNM, sign. XIV E 7 Čechy (Praha?), kolem 1482, pap., 157 ff., 24 × 16 cm. Filigrány: Piccard online, Nr. 069285 (1482), blízká var. Piccard online, Nr. 069286 (1484), var. Piccard online, Nr. 069285 (1482). [Dictionarium theologicum Wenceslai Korandae] Korandovy monogramy: střední na předním přídeští. Vazba dobová, dřevěné desky potažené usní. Provenience: Na fol. 12v (tj. na posledním vakátu před začátkem vlastního textu) pozdější přípis: „Ex bibliotheca arcis Březnicensis.“ F. M. Bartoš, Soupis II, č. 3482, s. 308. F. M. Bartoš, Dodatky. 64. MMK, 1327/61 – 1/64. Čechy, 1433 + XV med., perg., II + 555 ff., 23,5 × 15 cm. [Biblia Latina secundum vulgatam editionem] Fol. 551v: „Finitum est Biblia anno domini Mo CCCCo tricesimo tercio“. Korandovy monogramy: velký na předním přídeští, malý na fol. 555v. Na předním přídeští Korandova devíza. Vazba nová, původní usňový pokryv aplikován na restaurovanou vazbu, slepotisková výzdoba. Provenience: Klášter minoritů v Krnově. Fol. 1r: „usui fratris Cornelii Ottweiler anno 1631“, fol. 553v: „Me possidet frater Cornelius Ottweiler anno 1631“. Průvodce, s. 78 a 293. O. Halama, Přípisky Václava Korandy. S. Petr, Středověké rukopisy, popis na s. 88–109, vyobr. na s. 114–117. 65. BUT, sign. 74 (olim Königsberg 1735) Čechy (Praha), 1425, pap. a perg., 286 ff., 30,5 × 21 cm. [Codex astronomicus: Theorica planetarum, Tabullae Alphonsii et alii textus] Na fol. 31r Korandovou rukou: „Expliciunt correcciones tabularium Alfonsii in principio novi anni 1460 post prandio in collegio Caroli imperatoris.“ Fol. 118v: „Nota, quod presentes canones super tabulas magistri Iohannis de Lineriis compilavit Iohannes Danko nacione Saxo, scolaris dicti magistri Iohannis de Lineriis, qui in calculacione dictarum tabularum fuit valde solers et expertus.“ Příloha 3: Dodatky k soupisům Korandovy knihovny  |  211 Na ff. 151v–181v je Gerardův latinský překlad as-Súfího arabské verze Ptolemaiova Katalogu hvězd. Korandovy monogramy: velký a střední na zadním přídeští. Na fol. 1r je modře psané heslo „Theorica planetarum“. Na ff. 30r-31v je Korandův autograf a na různých místech jeho marginální poznámky. Vazba dobová, přední deska je odtržena. Pokryv vazby tvoří modře mořená zámiš. E. Gregorovičová, Knihovna, s. 109, pozn. 9. P. Brodský, Iluminované rukopisy, č. 33, s. 105–107. 66. SKP, sign. DP VI 22 Augustinus, Aurelius. De civitate Dei. Venice: Nicolaus Jenson, 2 Oct. 1475. ISTC ia01235000. Korandovy monogramy: střední na fol. a1a a H8b. Vazba dobová zdobená slepotiskem. Provenience: Na fol. a2a je začerněný a rozmytý záznam snad z koleje Kar- la IV. přepsaný na „Soc. Jesu Pragae“. Tamtéž dole „Ex bibliotheca F[ranz] J[oseph] Gross I[uris] V[triusque] D[octoris] et Professoris Pandecta[rum] A[nno] [1]778“. Bibliografická poznámka Isidora Zahradníka se strahovskými razítky (typ 2 a 1) na fol. a1a. P. Voit, Katalog prvotisků, č. A-119, s. 179–180. 67. KMK, sign. Ab 22 Nicolaus de Lyra. Postilla super totam Bibliam, vol. III. Venice: [Bonetus Locatellus], for Octavianus Scotus, 9 Aug. 1488. ISTC in00132000. Titulní list je zdobený malovanou ornamentální iniciálou Q-uattuor a bordurovými výběhy (podobně je zdobena menší iniciála L-iber na  začátku Matoušova evangelia). Porůznu Korandovy marginálie. Korandovy monogramy: Velký na předním přídeští, malý na přední předsádce recto. Vazba dobová zdobená slepotiskem. Knihvazačská dílna EBDB w000135. Provenience: Jiří Barthold Pontanus z Breitenberka (1550–1614), na prvním listu recto: „E bibliotheca Georgii Bartholdi Pontani a  Braitenberg, praepositi ­Pragensis“. A. Podlaha, Catalogus, s. 5. 68. KAPUC, sign. 47 A 006 Thomas Aquinas. Summa theologiae: Pars prima. Venice: Antonius de Strata, de Cremona, (4?) Dec. 1484. ISTC it00200000. Korandovy monogramy: velký na předním přídeští, malý na přední předsádce recto a střední na první straně knihy. Vazba dobová zdobená slepotiskem. Knihvazačská dílna EBDB w000135. 212  |  Příloha 3: Dodatky k soupisům Korandovy knihovny 69. FRANT, sign. U g 21 Eschuid, Johannes. Summa astrologiae judicialis. Venice: Johannes Lucilius Santritter, for Franciscus Bolanus, 7 July 1489. ISTC ie00109000. Korandovy monogramy: střední na předním přídeští. Tamtéž heslo rubrikou „Vir sapiens dominabitur astris“, hned pod ním též rubrikou titul: „Anglicana summa in astronomia“. Ojediněle zřejmě Korandovy marginálie. Za tiskem byly vevázány dva listy popsané podle ostřižených okrajů Korandovým písmem, ty byly později vyříznuty a poslední list tisku byl oříznut tak, aby na něm zůstal jen natištěný odstavec. Vazba dobová zdobená slepotiskem. Knihvazačská dílna EBDB w003826. Provenience: Tomáš Cropacius (Kropáček, zemřel 1614), na  druhém listu recto: „Sum Thomae Cropaczii Trebiceni Pragae 1598“. V knize zřejmě převážně jeho marginální přípisky. Srov. Rukověť 1, s. 506-507; http://opac.nm.cz/authorities/56080. Novověká vlastnická poznámka: „Inscriptus ecclesiae Ribnensi 1661“. D. Balcar, Soupis prvotisků, č. 46, s. 15. 70. NK, sign. 41 A 14 Turrecremata, Johannes de. Summa de ecclesia contra impugnatores potestatis summi pontificis. Ed: Johannes Monissart. Rome: Eucharius Silber 27 Apr. 1489. ISTC it00555000. Na přední desce je na papírovém štítku černě Korandova signatura C 14 (nad ním byl možná štítek s titulem, který se nedochoval). Bez Korandových monogramů, ale v  tisku jsou zapsána Korandova hesla: na první (prázdné) straně tisku „Veritatem requiret dominus et retribuet omnibus facientibus superbiam“ (Ps 30,24b), o několik listů dál na samotném začátku tisku: „Vere mendacium operatus est mendax stilus scribarum“ (Ier 8,8b). Korandovy černě psané marginálie shrnující obsah, především u rejstříku zařazeného vpředu a na začátku knihy (v malé míře i na konci knihy). Červené lombardy. Vazba dobová zdobená slepotiskem. Knihvazačská dílna EBDB w000141. Provenience: Na fol. [*1a] původně „Collegii Caroli IV.“ (konec 16. století), přepsané později v 17. století na „Collegii Caesarei Societatis JESU Theolo. N. 4.“ Níže jinou rukou připsáno „Biblioth. min.“ Praha, Staré Město, Karolinum – knihovna univerzitní Karlovy koleje, po Bílé hoře Klementinum – jezuité. 71. SKP, sign. DR IX 19 Cicero, Marcus Tullius. Epistolae ad familiares (Comm: Hubertinus clericus). ­Venice: Baptista de Tortis 24 May 1482. ISTC ic00523000. Korandův velký monogram na předním přídeští. Tamtéž je Korandovo heslo „Fallax gratia et vana pulcritudo“ (Prov 31,30). Zřejmě Korandovy interlineární a marginální poznámky na ff. a4a-a6a. Vazba dobová. Provenience: Thun-Hohensteinská knihovna Děčín, později Otokar Kruliš Randa (na předním přídeští je tužkou zaznamenána signatura jeho knihovny 2 C 7). Koupeno z pozůstalosti Jaroslava Vobra, v jehož majetku se nacházelo od roku 1972. Příloha 3: Dodatky k soupisům Korandovy knihovny  |  213 PŘÍLOHA 4: SEZNAM KORANDOVÝCH LITERÁRNÍCH DĚL V tomto soupisu jsou zaznamenány texty, jejichž autorem je Václav Koranda mladší. Mnohé z nich si opsal pro paměť do svých manuálníků. Naopak zde nejsou uvedeny konzistoriální písemnosti, které tvořily aktový materiál a které zachycuje samostatný soupis v Příloze 1. Soupis je, tam kde to bylo možné, řazen chronologicky (spisy, které nebylo možno přesněji datovat, jsou zařazeny na konci seznamu). V záhlaví je uvedena krátká charakteristika textu, případně též rukopisná rubrika, doplněná datací a odkazy na pramenné dochování textu, případně na jeho edici a na základní relevantní literaturu. Incipity a explicity nejsou uváděny, protože se ve velké většině jedná o epistolární materiál, navíc většinou vydaný v Truhlářově edici z roku 1888 (Manualník). 1. Česky psaná zpráva o poselství k papeži do Říma Poselstvie krále Jiřieho do Říma k papeži krátce po cestě uskutečněné roku 1462 Vydání: Archiv český 8, s. 321–364. Obsahuje i úplné znění Korandovy řeči (původní latinské znění: P. Spunar, Literární činnost, č. 70-2, s. 205), papežovu bezprostřední odpověď na ni i konečnou odpověď. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 70-1, s. 205. 2. Český list Hilariovi Litoměřickému uvozený latinsky psaným lístkem 1464 Praha, KMK, sign. N 58, fol. 84r (lístek), Praha, KMK, sign. N 58, ff. 85r–92r, 83r (odpověď). Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 78, s. 208 (lístek), P. Spunar, Literární činnost, č. 79, s. 208 (odpověď). 3. Český spis Nenie ptáčníkuov určený Hilariovi Litoměřickému 1464 Vydání: Manualník, s. 193–202 (podle rukopisů Praha, NK, sign. XVII F 2 a XI C 8, dále v rukopisu Praha, KMK, sign. N 58, ff. 79r–82v). Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-46, s. 203. 214 |  4. Odpověď na  spis vratislavského biskupa Jošta z  Rožmberka určený králi Jiřímu z Poděbrad (česky) 1465 Vydání: Manualník, s. 207–210. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-47, s. 203. 5. Odpověď na nešprochy Klímy z Prudenic (Joštovi z Rožmberka, česky) 1465 Vydání: Manualník, s. 212–213. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-48, s. 203–204. 6. Odpověď Joštovi z Rožmberka (česky) asi 1465 Vydání: Manualník, s. 213–214. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-49, s. 204. 7. Odpověď Joštovi z Rožmberka Vydání: Manualník, s. 214–216. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-50, s. 206. 8. Latinský list „odpadlíkovi“ Stanislavu z Velvar kolem 1465 Responsiva in falsigraphiam appostate Welwariensis MZA, sign. Cerr II, č. 5, p. 34–38. P. Spunar, Literární činnost, č. 67-6, s. 195. 9. Latinský list „hloupému mnichovi v Budějovicích“ (Wolfgangu Rabenstainovi) Cuidam insulso monacho in Budieyowicz 1467 MZA, sign. Cerr II, č. 5, p. 5–9, Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 67-1, s. 195. 10. Latinský list proti pokryteckému mnichovi (Wolfgangu Rabenstainovi) Contra monachum quendam, yppocritam malignum 1467 po prvním listu nebo později MZA, sign. Cerr II, č. 5, p. 28–31, Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 67-4, s. 195. Příloha 4: Seznam Korandových literárních děl  |  215 11. Latinský list Ondřejovi řečenému Kuliš (pozdějšímu převoru augustiniánů kanovníků v Třeboni) Andree appostate dicto Kuliss 1467 MZA, sign. Cerr II, č. 5, p. 9–14. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 67-2, s. 195. Literatura: J. Kadlec, Klášter, s. 126. 12. Latinský list Hanušovi z Kolovrat do Plzně Hanussio Kolowrath infra prelia Plzne manenti tempore regis Georgii Rokycany, 1467 MZA, sign. Cerr II, č. 5, p. 15–28. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 67-3, s. 195, J. Marek, List Václava Korandy mladšího Hanušovi z Kolovrat do Plzně z doby druhé husitské války, in: Historická dílna X. Sborník příspěvků přednesených v roce 2015, edd. Lenka Špačková – Jiří Stočes, Plzeň 2015, s. 29–37. 13. Latinský list jakémusi Tobiášovi do Plzně, v němž si stěžuje na nepřiměřenost církevních klateb proti odpůrcům katolíků asi 1467–1471 Vydání: Manualník, s. 117–118. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-16, s. 199. 14. Český list proti Jednotě bratrské adresovaný králi, sepsaný zřejmě jménem konzi- stoře konec šedesátých let 15. století Vydání: Manualník, s. 121. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-19, s. 199. Literatura: K. Krofta, O spisech, s. 216. 15. Latinský list knězi Janu Markoltovi chystajícímu se přidat se ke straně podjednou brzy po roce 1470 Vydání: Manualník, s. 115–117. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-15, s. 199. Literatura: J. Macek, Víra a zbožnost, s. 95. 16. Latinské pozdravení polských biskupů, kteří přijeli do Prahy s Vladislavem Jagellonským, aby jej korunovali In adventu episcoporum ad coronandum regem Wladislaum 216  |  Příloha 4: Seznam Korandových literárních děl 22. srpna 1471 Vydání: Manualník, s. 127–128. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-24, s. 200. 17. Latinský list Marku Barbovi, papežskému legátu, který tehdy pobýval na jednání v Opavě 10. září 1473 MZA, sign. Cerr II, č. 5, p. 32–33. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 67-5, s. 195. Literatura: J. Macek, Víra a zbožnost, s. 242–244, 247. 18. Český list psaný jménem pražských mistrů Janu Kostkovi o setkání s představiteli „pikartů“ po obnovení konzistoře v srpnu 1478 Vydání: Manualník, s. 35–38, Akty Jednoty bratrské II, s. 17–24. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-3, s. 197. Literatura: Akty Jednoty bratrské II, úvod, s. 55–57, K. Krofta, Václav Koranda, s. 257, J. Goll, Chelčický, č. 40, s. 54, G. Šašková, Jednota, s. 53. 19. Latinský list konzistoře utrakvistickým farám kolem 25. listopadu 1478 Vydání: Manualník, s. 102–104. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-8, s. 197–198. Literatura: K. Krofta, O spisech, s. 217, G. Šašková, Jednota, s. 30, 56. 20. Latinský uvítací proslov k varadínskému biskupu Janu Filipcovi v úloze uherského vyslance na jednání v Brně, zřejmě jménem univerzity 6. dubna 1478 Vydání: Manualník, s. 128–129. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-25, s. 200. 21. Druhý list Janu Kostkovi (česky) 1479 Vydání: Manualník, s. 38–41. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-4, s. 197. Literatura: G. Šašková, Jednota, s. 54–56, Akty Jednoty bratrské II, úvod, s. 57–58. 22. Traktát proti „pikartovi“ ze Žatce na žádost tamějších kněží (česky) Ad postulacionem sacerdotum Zaczensium responsiva Pikusoni. Proti jinému pikúsovi bez peřie v Žaci sedmdesátá léta 15. století (podle Šaškové po roce 1471) Příloha 4: Seznam Korandových literárních děl  |  217 Vydání: Manualník, s. 174–182. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-44, s. 203. Literatura: J. Goll, Chelčický, č. 35, s. 53, G. Šašková, Jednota, s. 65. 23. Latinský uvítací proslov k varadínskému biskupu Janu Filipcovi 23. listopadu 1480 Vydání: Manualník, s. 129–130. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost , č. 68-26, s. 200. 24. Korandův vlastní teologický slovník, tzv. muzejní manuálník: sbírka latinských citátů z církevních autorit k různým otázkám řazená tematicky podle abecedy kolem 1482 Praha, KNM, sign. XIV E 7. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 69, s. 204–205. Katalogový záznam rukopisu: F. M. Bartoš, Soupis II, č. 3482. 25. Latinská řeč pražských mistrů, kterou vítali biskupa Augustina na hradě Lipnici krátce před 26. květnem 1482 Vydání: Manualník, s. 131–132. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-28, s. 200–201. 26. Koncept latinského omluvného listu králi Matyáši Korvínovi napsaný jménem mistrů a kněží z pražských měst, kterým hájí utrakvistický převrat uskutečněný v Praze 28. září 1483 Vydání: Manualník, s. 132–134. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-29, s. 201 27. Latinské verše oslavující mučednickou smrt utrakvistického kněze Michala Poláka 1483 Praha, Strahovská knihovna, sign. 352/zl. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 75, s. 207. 28. Český list panu Vilému Zubovi z Landštejna a na Chlumci o postě kolem 12. března 1486 Vydání: Manualník, s. 104–107. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-9, s. 198. 29. Latinský list proti mikulášencům a slámovcům adresovaný neznámému šlechtici 23. ledna 1487, v záhlaví ex officio 218  |  Příloha 4: Seznam Korandových literárních děl Vydání: Manualník, s. 107–109. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-10, s. 198. 30. Latinský list bakaláři Vítovi z Krupé, řediteli školy v Hradci Králové Praha, v postní době roku 1487 MZA, sign. Cerr II, č. 5, p. 52, 55-57. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 67-7, s. 196. 31. Český list proti „pikartům“ adresovaný králi po 29. září 1488 Vydání: Manualník, s. 121–122. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-20, s. 199. 32. Odpor proti pikartským matlokám k žádosti jednoho pána znamenitého (česky) asi 1488 Vydání: Manualník, s. 160–174. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-43, s. 203. Literatura: J. Goll, Chelčický, č. 35, s. 53, K. Krofta, Václav Koranda, s. 256–257, G. Šašková, Jednota, s. 64–65 (nová datace). 33. Latinský uvítací proslov k varadínskému a olomouckému biskupu Janu Filipcovi 24. září 1488 Vydání: Manualník, s. 130–131. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-27, s. 200. Literatura: A. Kalous, Jan Filipec, s. 15, 17, 26. 34. Odpověď Janu Zajíci z Házmburka sepsaná údajně už v roce 1489 ve formě listu pražských mistrů v konzistoři (česky) 1489 Vydání: Manualník, s. 10–35. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-2, s. 196. 35. Zlomek českého traktátu, zřejmě koncept listu Janu Zajícovi z roku 1489 1489 FRANT fragm. 116. K textu srov. Manualník, s. 19–20. 36. Latinský list pražských mistrů hraběti Galeazzovi I. do severoitalské Mirandoly, kde dříve působil biskup Augustin osmdesátá léta 15. století Příloha 4: Seznam Korandových literárních děl  |  219 Vydání: Manualník, s. 134–135. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-30, s. 201. 37. Latinský list pražských mistrů manželce hraběte Galeotta I. Pico della Mirandola. osmdesátá léta 15. století Vydání: Manualník, s. 135–136. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-31, s. 201. 38. Latinský list biskupu Augustinovi v postě roku 1492 Vydání: Manualník, s. 151–154. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-37, s. 202. 39. Latinský list biskupu Augustinovi později v roce 1492 Vydání: Manualník, s. 154–155. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-38, s. 202. 40. Český list příslušníku panského stavu Bohuši Kostkovi z Postupic o tom, že „­pikarti“ odmítají být konšelé krátce před 15. dubnem 1492 Vydání: Manualník, s. 141–143. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-32, s. 201. Literatura: K. Krofta, O spisech, s. 216. 41. Traktát o velebné a božské svátosti oltářní (česky) 15. března 1493 V. Koranda ml., Traktát (ISTC ik00038500, GW M16444, Knihopis, č. INC032). Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 71, s. 206. 42. O rozdávanie velebné svátosti dietkám (česky) 15. března 1493 V. Koranda ml., Traktát (ISTC ik00038500, GW M16444, Knihopis, č. INC032). Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 72, s. 206. 43. O lichvě (česky) 15. března 1493 V. Koranda ml., Traktát (ISTC ik00038500, GW M16444, Knihopis, č. INC032). Vydání: N. Rejchrtová (ed.), Administrátor Václav Koranda. 220  |  Příloha 4: Seznam Korandových literárních děl Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 73, s. 206 (rukopisný zápis mylně spojuje s rokem 1480 místo 1580). Literatura: J. Halama, Sociální učení, s. 128. 44. O zpievánie a čtení českém traktát (česky) 15. března 1493 Vydání: V.  Koranda ml., Traktát (ISTC ik00038500, GW M16444, Knihopis, č. INC032). Vydání: E. Baťová, Václav Koranda. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 74, s. 207. Literatura: J. Macek, Víra a zbožnost, s. 76. 45. Úvod k odpovědi Janu Zajíci z Házmburka z roku 1493 psaný jménem pražských mistrů, ale stylizovaný Korandou (česky) 1493 Vydání: Manualník, s. 9. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-1, s. 196. 46. Odpověď na matrykát bosákuov (česky) 1496 (datum uvedené v rukopisu, spis je starší) Vydání: Manualník, s. 45–96. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-5, s. 197. 47. Český list Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy (polemika s názorem, že kněz ve smrtelném hříchu nevykonává platně svátostné úkony) 1498 Vydání: Manualník, s. 182–187. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-45, s. 203. Literatura: G. Šašková, Jednota, s. 40–41. 48. Latinský traktátek o posmrtném osudu duší kolem 22. července 1505 Vydání: Manualník, s. 157 (pouze rubrika, text nevydán). Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-40, s. 202. 49. Latinský traktátek o pohřbech De sepultura 22. ledna 1508 Vydání: Manualník, s. 96–98 (text vydán s výpustky). Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-6, s. 197. Příloha 4: Seznam Korandových literárních děl  |  221 50. Latinské oslavné verše na spojení pražských měst VnIo PragensIs MVratos destrVIt hortos (in margine: Hec reverendus magister Ko- randiceus). 1518 Vydání: D. A. z Veleslavína, Kalendář historický, s. 458, Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 76, s. 207. 51. Užitkové pravé viery k svým vyšším a nejviece od duchovních (česky) před 1510 (nelze přesněji datovat) Vydání: Manualník, s. 216–217. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-51, s. 204. 52. Skutkové ošemetné viery k svým vyšším a najviec od duchovních (česky) před 1510 (nelze přesněji datovat) Vydání: Manualník, s. 217. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-52, s. 204. 53. Zlomek českého literárního textu hájícího přijímání podobojí adresovaného nejmenovanému šlechtici před 1510 (nelze přesněji datovat) FRANT fragm. 23. 54. Zlomek jakéhosi konceptu latinské obrany utrakvistické víry druhá polovina 15. století (nelze přesněji datovat) FRANT fragm. 50. 55. Latinský spisek proti nepřátelům nezachovávajícím kompaktáta před 1510 (nelze přesněji datovat) Vydání: Manualník, s. 155–157. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-39, s. 202. 56. Latinský spisek o postu před 1510 (nelze přesněji datovat) Vydání: Manualník, s. 157 (vydáno s výpustky). Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-41, s. 202. 57. Latinský spisek o svěcení neděle před 1510 (nelze přesněji datovat) 222  |  Příloha 4: Seznam Korandových literárních děl Vydání: Manualník, s. 158–160 (vydáno s výpustky). Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-42, s. 203. 58. Krátká latinská polemika se zastánci přijímání podjednou před 1510 (nelze přesněji datovat) Vydání: Manualník, s. 98 (pouze rubrika, text nevydán). Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-7, s. 197. 59. Quod Cristus dominus processit ex bonis et malis (latinsky) před 1510 (nelze přesněji datovat) Vydání: Manualník, s. 109 (pouze rubrika, text nevydán). Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-11, s. 198. 60. Latinský pastýřský list venkovským děkanům před 1510 (nelze přesněji datovat) Vydání: Manualník, s. 109–111. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-12, s. 198. Literatura: K. Krofta, Václav Koranda, s. 254. 61. Latinské napomenutí Hradeckým z doby, kdy řešili nějaký vnitřní spor před 1510 (nelze přesněji datovat) Vydání: Manualník, s. 111–113. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-13, s. 198. 62. Latinský spisek o kmotrovství určený do Kouřimi před 1510 (nelze přesněji datovat) Vydání: Manualník, s. 113–115. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-14, s. 198–199. 63. Latinský spisek o nálezcích před 1510 (nelze přesněji datovat) Magistro H. de adinvevncionibus. Jinou rukou: ad Libek[?] Vydání: Manualník, s. 118–120. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-17, s. 199. 64. Latinský útěšný list nějakému Alexandru proti pomlouvačům daný v Poděbradech před 1510 (nelze přesněji datovat) Vydání: Manualník, s. 120–121. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-18, s. 199. Příloha 4: Seznam Korandových literárních děl  |  223 65. Český list pánům Dubeckému a Hradeckému o svěcení neděle před 1510 (nelze přesněji datovat) Vydání: Manualník, s. 122–124. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-21, s. 199. 66. Latinský list jakémusi Gabrielovi, který se dlouho neozval před 1510 (nelze přesněji datovat) Vydání: Manualník, s. 124–125. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-22, s. 200. 67. Latinský list neznámému úředníkovi jménem univerzity před 1510 (nelze přesněji datovat) Vydání: Manualník, s. 145–147. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-33, s. 201. 68. Latinská listovní formule Excusatoria et grates pro dono před 1510 (nelze přesněji datovat) V edici Manualník nevydáno (srov. s. 147). Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-35, s. 202. 69. Dva latinské útěšné listy před 1510 (nelze přesněji datovat) V edici Manualník nevydáno (srov. s. 147). Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-36, s. 202. 70. Český list pánům Dubeckému a  Hradeckému o  duchovním přijímání svátosti ­oltářní před 1510 (nelze přesněji datovat) Vydání: Manualník, s. 125–127. Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-23, s. 200. 71. Latinský list knězi Tobiášovi (pouhá listovní formule) před 1510 (nelze přesněji datovat) V edici Manualník nevydáno (srov. s. 147). Starší evidence: P. Spunar, Literární činnost, č. 68-34, s. 201–202. 224  |  Václav Koranda mladší SOUPIS PRAMENŮ A LITERATURY Nevydané prameny Mezi nevydanými prameny nejsou až na výjimky uvedeny knihy z Korandovy knihovny ani písemnosti utrakvistické konzistoře. Brno Moravská zemská knihovna sign. Mk 93 Moravský zemský archiv G12, sign. Cerr II, č. 5 Leipzig Universitätsbibliothek sign. cod. 177 München Bayerische Staatsbibliothek sign. clm 16424 Praha Archiv hlavního města Prahy sign. 992 sign. 994 (shořel 1945) sign. 2005 sign. 2119 (shořel 1945) Archiv Národní knihovny ČR Archiv oddělení rukopisů a starých tisků, kart. 14 Archiv Pražského hradu fond Archiv Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze (12.–20. stol.) cod. VI-7 cod. VI-11 cod. XCVIII Archiv Univerzity Karlovy Sbírka rukopisů, sign. B 14 Knihovna františkánů sign. fragm. 11 sign. fragm. 23 sign. fragm. 43  |  225 sign. fragm. 44 sign. fragm. 46 sign. fragm. 49 sign. fragm. 50 sign. fragm. 51 sign. fragm. 52 sign. fragm. 78 sign. fragm. 80 sign. fragm. 81 sign. fragm. 95 sign. fragm. 112 sign. fragm. 114 sign. fragm. 116 Knihovna Národního muzea sign. I H 28 sign. III B 12 sign. V E 8 sign. V E 43 sign. XIV E 7 sign. XVIII C 73 sign. 1 K 737 Knihovna pražské Metropolitní kapituly u sv. Víta sign. C 74 sign. D 107 sign. M 40/2 sign. N 58 Knihovna Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou (deponováno v Národní knihovně ČR) sign. XXII A 1 Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě sign. Ms. 7 Národní archiv AUF XI: depozit Herrnhut, Archiv der Brüdergemeinde, sign. AB II R 1, No. 1, sv. 11 fond Archiv Pražského arcibiskupství, inv. č. 1204, sign. B 2/16: Kopiář listů konsistoře pod obojí 1578–1580 Národní knihovna ČR sign. I A 52 sign. I D 12 sign. I F 8 sign. III E 19 sign. III G 16 sign. IV A 5 sign. V A 15 sign. X A 12 sign. X H 10 sign. XI C 8 sign. XI D 2 226  |  Václav Koranda mladší sign. XI E 1 sign. XIII D 7 sign. XIV D 25 sign. XIV G 20 sign. XVII A 11 sign. XVII F 2 sign. XXIII C 5/3 sign. XXIII D 172 sign. XXIII D 217 sign. XXIII F 186 sign. XXIV A 229 sign. XXIV A 231 sign. XXIV A 312 sign. XXIV A 313 sign. XXIV A 317 sign. XXIV B 13 sign. XXIV B 14 sign. XXIV B 118 sign. XXIV B 132 Strahovská knihovna sign. DO VI 9 sign. 352/zl. Uměleckoprůmyslové muzeum sign. C 1840 Wien Österreichische Nationalbibliothek sign. 4302 sign. 4315 sign. 4488 sign. 4549 sign. 5420 Wrocław Biblioteka Uniwersytecka sign. Mil. IV 77 Soupis pramenů a literatury  |  227 Vydané prameny Adam z Veleslavína Daniel, Kalendář historický. Krátké a summovní poznamenání všechněch dnův jednohokaždého měsíce přes celý rok, Praha 1590. Akty Jednoty bratrské, sv. II., ed. Jaroslav Bidlo, Brno 1923. Archiv český čili staré písemné památky české i  moravské, díly 1–37, Praha ­1840–1944. Auctarium Chartularii Universitatis Parisiensis. Liber procuratorum nationis Anglicanae (Alemanniae) 1406–1466, tomus II, edd. Henricus Denifle – Aemilius Chatelain et al., Paris 1937. Auctarium Chartularii Universitatis Parisiensis. Liber receptorum nationis Anglicanae (Alemanniae) 1425–1494, tomus VI, edd. Astricus L. Gabriel – Gray C. Boyce et al., Paris 1964. Baťová Eliška (ed.), O zpievaní a čtení českém tractat. Příspěvek k dějinám užívání českého jazyka v liturgii, Hudební věda 46, 2009, s. 31–57. Biblia sacra secundum Vulgatam versionem, 4. vyd., Stuttgart 1994. Bydžovský Pavel, Knížky o přijimání Tiela a Krve Pána našeho Ježíše Krysta pod obojí spuosobau, S. l. [1538–1539]. Catalogi librorum vetustissimi Universitatis Pragensis / Die ältesten Bücherkataloge der Prager Universität, edd. Zuzana Silagiová – František Šmahel, Turnhout 2015 (= Corpus Christianorum Continuatio Mediaevalis 271; Magistri Iohannis Hus Opera omnia XXXVIIB, Supplementum II). Cronaca di anonimo veronese, 1446–1488, ed. Giovanni Soranzo, Venezia 1915. Das Doctrinale des Alexander de Villa-Dei. Kritisch-exegetische Ausgabe, ed. Dietrich Reichling, 1893. Dílo Františka Palackého II., ed. Jaroslav Charvát (= Staří letopisové čeští od roku 1378 do 1527 čili pokračování v kronikách Přibíka Pulkavy a Beneše z Hořovic z rukopisů starých vydané, ed. František Palacký, Praha 1941 [vyd. 1945]). Erickson Norma N., A Dispute Between a Priest and a Knight, Proceedings of the American Philosophical Society 111, 1967, s. 288–309. Hájek z Libočan Václav, Kronika česká, ed. Jan Linka, Praha 2013. Halama Ota (ed.), Spis „De Ecclesia“ Martina Lupáče z doby poděbradské, Theologická revue 75, 2004, s. 420–435. Hauptstaatsarchiv Stuttgart, Wasserzeichenkartei Piccard, Bestand J 340, dostupné z www: (cit. 28. 2. 2017); zkr. Piccard online. Hilaria Litoměřického duplika proti Václavu Korandovi, ed. Tomáš Kalina, in: XXVII. program c. k. vyššího státního gymnasia v Přerově, Přerov 1901, s. 3–21. Hilarius Litoměřický, Disputatio cum Ioanne Rokyczana coram Georgio, rege Bohemiae, per quinque dies habita anno MCCCCLXV, Pragae 1775. Hilarius Litoměřický, Tractatus contra perfidiam aliquorum Bohemorum, Strassburg 1485. Horatius Quintus Flaccus, Vavřín a réva. Ódy, epódy, satiry, listy, Praha 1972. Hus Jan, Positiones, recommendationes, sermones, ed. Anežka Vidmanová, Praha 1958. Kompaktáta, Praha 1513. Jakoubek ze Stříbra, Traktátek De bellis a pojetí tělesného boje v postilách Jakoubka ze Stříbra, ed. Jindřich Marek, Studia historica Brunensia 62, 2015, s. 267–294. 228  |  Václav Koranda mladší Koranda ml. Václav, Traktát o velebné a božské svátosti oltářní, kterak má přijímána býti od věrných křesťanů, Praha 1493. Království dvojího lidu. České dějiny let 1436–1526 v soudobé korespondenci, ed. Petr Čornej, Praha 1989. Kronika pražská Bartoše Písaře – Paměti o bouři pražské roku 1524 – Listy a kronika mistra Jiřího Píseckého – Přílohy, ed. Josef Vítězslav Šimák, Praha 1907 (= Fontes rerum Bohemicarum VI, zkr. FRB VI). Křišťan z Prachatic, Stavba a užití astrolábu, edd. Alena Hadravová – Petr Hadrava, Praha 2001. Křišťan z Prachatic, Základy aritmetiky = Algorismus prosaycus, ed. Zuzana Silagiová, Praha 1999. Liber decanorum facultatis philosophicae universitatis Pragensis, ab anno Christi 1367 usque ad annum 1585. E codice membranaceo illius aetatis nunc primum luce donatus. Pars I, Pragae 1830 (= Monumenta historica Universitatis Carolo-Ferdinandeae Pragensis, tom. I/1; zkr. MUP I/1). Liber decanorum facultatis philosophicae universitatis Pragensis, ab anno Christi 1367 usque ad annum 1585. E codice membranaceo illius aetatis nunc primum luce donatus. Pars II, Pragae 1832 (= Monumenta historica Universitatis Carolo-Ferdinandeae Pragensis, tom. I/2; zkr. MUP I/2). Liber decanorum facultatis philosophicae Universitatis Pragensis ab anno Christi 1367 usque ad annum 1585, edd. Karel Beránek – J. V. Černý – Marie Pravdová, Pragae 1983. Manualník M. Vácslava Korandy t. ř. rukopis bibliothéky Klementinské, ed. Josef Truhlář, Praha 1888. Martin Lupáč, „De organis“ (extractum), in: František Michálek Bartoš, Německého husity Petra Turnova Spis o řádech a zvycích církve východní, VKČSN, Třída filosoficko-historicko-jazykozpytná 1915, Praha 1916, s. 9–12. Martin Lupáč, Hádání o kompaktátech, ed. Anna Císařová-Kolářová, Praha 1953. Martin Lupáč, Super responsis Pii papae, in: Beda Dudík, Forschungen in Schweden für Mährens Geschichte, Brünn 1852, s. 458–466. Nejedlý Zdeněk (ed.), Prameny k synodám strany pražské a táborské (vznik husitské konfesse). V letech 1441–1444, Praha 1900. Obrana viery proti Pikhartóm, ed. Josef Alexandr Dundr, Časopis katolického duchovenstva 5, 1864, č. 1–8, s. 45–65, 113–134, 187–204, 280–291, 351–370, 463–472, 506–521, 575–595. Pálka Adam, Super responso Pii pape Martina Lupáče jako historický pramen, Diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Brno 2014, s. II–XIV. Pešina z Čechorodu Tomáš, Phosphorus septicornis, Pragae 1673. Plzeň v  husitské revoluci. Hilaria Litoměřického „Historie města Plzně“, její edice a historický rozbor, edd. Josef Hejnic – Miloslav Polívka, Praha 1987. Politische Correspondenz Breslaus im Zeitalter Georgs von Podiebrad. Zugleich als urkundliche Belege zu Eschenloers Historia Wratislaviensis. 1. Abt. 1454–1463, ed. Hermann Markgraf, Breslau 1873 (= Scriptores rerum Silesiacarum 8). Pozůstatky desk zemských království Českého r.  1541 pohořelých, díl I, ed. Josef Emler, Praha 1870. Prokop Lupáč, Rerum Bohemicarum ephemeris, sive Kalendarium historicum, ex reconditis veterum annalium monumentis erutum, Pragae 1584. Soupis pramenů a literatury  |  229 Rejchrtová Noemi (ed.) Administrátor Václav Koranda O  lichvě, in: ARBI 1, ed. Amedeo Molnár, Praha 1978, s. 129–152. Rokycana Jan Traktát mistra Jana Rokycany O přijímání krve. České zpracování latinského traktátu Contra sex proposiciones frivolas doctorum apostatarum, ed. František Šimek, VKČSN, Třída pro filosofii, historii a filologii, 1940, č. 2, Praha 1941. Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu, VI, 1581–1585, Praha 1890. Spunar Pavel, Verše o stolování v Čechách, Sborník Národního muzea v Praze C 27, 1982, s. 77–90. Staré letopisy české z  rukopisu křižovnického, edd. František Šimek – Miloslav Kaňák, Praha 1959. Staré letopisy české z vratislavského rukopisu novočeským pravopisem, ed. František Šimek, Praha 1937. Statuta Universitatis Pragensis nunc primum publici juris facta, edd. Antonín ­Dittrich – Antonín Spirk, Pragae [1848] (= Monumenta historica Universitatis Carolo-Ferdinandeae Pragensis, tom. III; zkr. MUP III). Sturmius Bernhardus, Eteostichorum sive versiculorum literis numeralibus… centuriae sex, Gorlicii 1580. Tecl Rudolf, Církevní správa a náboženské poměry v Táboře během druhé poloviny 15. a počátku 16. století (s edicí účtu táborských kostelníků z let 1509–1510), Táborský archiv 10, 2000–2001, s. 213–279. Traktát podkomořího Vaňka Valečovského proti panování kněžstva, ed. Jaromír Čelakovský, ZZKČSN 1881, s. 325–345. Truhlář Josef, Paběrky z rukopisů klementinských, I., Pozůstatky archivu konzistoře utrakvistické z let 1470–1490, Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 6, 1897, s. 302–304. Úmluva jednoty a svornosti 1448. (Edice synodního usnesení), edd. Blanka Zilynská – Bohdan Zilynskyj, in: Historia docet. Sborník prací k poctě šedesátých narozenin prof. PhDr. Ivana Hlaváčka, CSc., edd. Miloslav Polívka – Michal Svatoš, Praha 1992, s. 537–548. Urkundliche Beiträge zur Geschichte Böhmens und seiner Nachbarländer im Zeitalter Georg‘s von Podiebrad (1450–1471), ed. František Palacký, Wien 1860 (= Fontes rerum Austriacarum II, Diplomataria et acta 20). Vodňanský Jan Campanus, Mecenáši Karlovy university. Kalendář dobrodiní prokázaných Akademii pražské, poslaný jako dárek k Novému roku 1616, ed. Karel Hrdina, Praha 1949. 230  |  Václav Koranda mladší Literatura Adams Thomas R. – Barker Nicolas, A New Model for the Study of the Book, in: A Potencie of Life. Books in Society. The Clark Lectures, 1986–1987, ed. N. Barker, London 2001, s. 5–43. Auge Oliver – Spiess Karl-Heinz (edd.), Medien der Kommunikation im Mittelalter, Stuttgart 2003. Balcar Dalibor, Soupis prvotisků františkánské knihovny v Praze, Praha 1960. Bartoš František Michálek, Dodatky, Theologická příloha Křesťanské revue 26, 1959, s. 63–69. Bartoš František Michálek, Husitští kazatelé a postily věku poděbradského, Theologická příloha Křesťanské revue 28, 1961, s. 147–151. Bartoš František Michálek, Kdo byl Petr Chelčický?, JSH 15, 1946, s. 1–8. Bartoš František Michálek, Literární činnost M. Jakoubka ze Stříbra, Praha 1925. Bartoš František Michálek, Literární činnost M. Jana Rokycany, M. Jana Příbrama, M. Petra Payna, Praha 1928. Bartoš František Michálek, M. Lupáč a  Jednota bratrská, Křesťanská revue 32, 1965, s. 89–91. Bartoš František Michálek, Marsiliův Defensor pacis v husitské literatuře, ČNM 102, 1928, s. 13–26. Bartoš František Michálek, Martin Lupáč a  jeho spisovatelské dílo, Reformační sborník 7, 1939, s. 115–140. Bartoš František Michálek, Největší dílo táborské literatury, JSH 11, 1938, s. 65–67. Bartoš František Michálek, Neznámý spis proti Chelčickému a prvotní Jednotě bratrské, JSH 17, 1948, s. 60–64. Bartoš František Michálek, Obrana viery proti pikartóm, ČNM 96, 1922, s. 162–163. Bartoš František Michálek, Soupis rukopisů Národního musea v Praze, díl I, Praha 1926. Bartoš František Michálek, Soupis rukopisů Národního musea v Praze, díl II, Praha 1927. Bartoš František Michálek, Z počátků Jednoty bratrské. I. Husitské náběhy k odtržení od Říma a Jednota, ČMKČ 95, 1921, s. 30–43, 127–131. Dodatek. Payneova cařihradská konfese, s. 131–139. Bartoš František Michálek – Spunar Pavel, Soupis pramenů k literární činnosti M. Jana Husa a M. Jeronýma Pražského, Praha 1965. Baťová Eliška, O zpievaní a čtení českém tractat [A Treatise on Reading and Singing in Czech] by Václav Koranda the Younger. A Contribution to the History of Czech Liturgical Language, in: The Bohemian Reformation and Religious ­Practice, Vol. 8, Praha 2011, s. 143–159. Baťová Eliška, Opomíjený pramen husitského zpěvu doby poděbradské a repertoár cantiones hebdomadae sanctae, Hudební věda 51, 2014, s. 229–274. Bäumlová Michaela, Soukromé knihovny tří diecézních kněží na sklonku středověku, in: Libri catenati Egrenses. Knihy a knihovna chebských františkánů v pozdním středověku a raném novověku, edd. Kamil Boldan – Jindřich Marek, Praha 2013, s. 33–84. Soupis pramenů a literatury  |  231 Benešová Marie – Boldan Kamil, Metody vizualizace filigránů a využití filigranologie pro datování nejstarších českých tisků na příkladu tzv. Nového zákona se signetem, in: Výzkum a vývoj nových postupů v ochraně a konzervaci písemných památek (2005–2011). Sborník příspěvků závěrečného semináře k výzkumnému záměru MK00002322103, Praha 2011, s. 117–131. Bláhová Marie, Historická chronologie, Praha 2001. Bohatcová Mirjam, The Book and the Reformation in Bohemia and Moravia, in: The Reformation and the Book. (St. Andrews studies in Reformation history), edd. Jean-François Gilmont – Karin Maag, Aldershot 1998, s. 385–409. BoldanKamil,BibliofilHanušz Kolovrat(†1483),in:Paterfamilias.Sborníkpříspěvků k životnímu jubileu Prof. Dr. Ivana Hlaváčka, ed. Jan Hrdina, Praha 2002, s. 97–114. Boldan Kamil, Záhada Kroniky trojánské. Počátek českého knihtisku, Praha 2011. Boldan Kamil, „Kdež skrze impresory věrné kněžie tupíš“, in: Cesta k rozmanitosti aneb Kavárenský povaleč digitálním historikem středověku. Sborník příspěvků k životnímu jubileu PhDr. Zdeňka Uhlíře, edd. Renáta Modráková – Tomáš Klimek, Praha 2016, s. 79–86. Boldan Kamil, Úřední jednolistové tisky jagellonského věku, Praha 2016. Boldan Kamil – Neškudla Bořek – Voit Petr, The Reception of Antiquity in Bohemian Book Culture from the Beginning of Printing until 1547, Turnhout 2014. Boldan Kamil – Urbánková Emma, Rekonstrukce knihovny Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. Katalog inkunábulí roudnické lobkovické knihovny, Praha 2009. Boubín Jaroslav, Česká „národní“ monarchie. K domácím zdrojům a evropskému kontextu království Jiřího z Poděbrad, Praha 1992. Boubín Jaroslav, Petr Chelčický. Myslitel a reformátor, Praha 2005. Boubín, Jaroslav a kol., Hledání nové Evropy. Projekt krále Jiřího, Praha 2015. Bowers Fredson, Principles of Bibliographical Description, Princeton 1949. Bremer Ernst, Von der Handschrift zum Druck. Der Medienwechsel in Europa, in: Mediävistik im 21. Jahrhundert. Stand und Perspektiven der internationalen und interdisziplinären Mittelalterforschung, edd. H. W. Goetz – J. Jarnut, München 2003, s. 339–345. Brodský Pavel, Iluminované rukopisy českého původu v polských sbírkách = The Illuminated Manuscripts of Czech Origin in the Polish Collections, Praha 2004. Cavallo Guglielmo – Chartier Roger – Cochrane Lydia G. (edd.), A history of reading in the West, Cambridge 1999. Cvrček Josef, Archiv Jednoty bratrské v Herrnhutě, ČMKČ 71, 1897, s. 415–441. Černá-Šlapáková Marie L., Studenti z českých zemí v Paříži, Strahovská knihovna 5–6, 1970–1971, s. 67–88. Čornej Petr – Bartlová Milena, Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek VI. 1437– 1526, Praha – Litomyšl 2007. Darnton Robert, What is the History of Books, in: Books and Society in History. Papers of the Assoc. of College and Research Libraries Rare Books and Manuscripts Preconference, 24–28 June, 1980, ed. Kenneth E. Carpenter, Boston – New York 1983, s. 3–26. Deluga Waldemar, Einblattdrucke des 15. Jahrhunderts in der Nationalbibliothek in Prag, Praha 2000. Dokoupil Vladislav, Soupis rukopisů mikulovské dietrichsteinské knihovny, Praha 1958. Dokoupil Vladislav, Soupis rukopisů knihovny benediktinů v Rajhradě, Praha 1966. 232  |  Václav Koranda mladší Dragoun Michal, Soupis středověkých rukopisů Knihovny Národního muzea. Doplňky ke katalogům F. M. Bartoše, J. Vašici a J. Vajse, Praha 2011. Dudík Beda, Iter Romanum, I. Theil, Historische Forschungen, Wien 1855. Dvořáková Lenka, Trčkové z Lípy na přelomu 15. a 16. století, in: Proměny feudální třídy v Čechách v pozdním feudalismu, ed. Josef Petráň, Praha 1976 (= AUC PhiletHist 1, Studia historica XIV), s. 113–136. Eberhard Winfried, Konfessionsbildung und Stände in Böhmen 1478–1530, Mün- chen – Wien 1981. Einbanddatenbank, dostupné z www: (cit 28. 2. 2017). Eisenstein Elizabeth L., The Printing Press as an Agent of Change. Communications and Cultural Transformations in Early-Modern Europe, Vols. 1 and 2, Cambridge 1980. Elbel Petr, „…abyste mi kněze dali, který rozdává tělo Boží a krev Boží podle smluv v Jihlavě učiněných…“. Korespondence Jana Tovačovského z Cimburka s olomouckou kapitulou ve  věci utrakvistické farní správy v  Hranicích, ČMM 128, 2009, s. 127–145. Elbel Petr, Správa utrakvistické církve na Moravě mezi husitskou revolucí a reformací, in: Korunní země v dějinách českého státu, IV, Náboženský život a církevní poměry v zemích Koruny české ve 14.–17. století, edd. Lenka Bobková – Jana Konvičná, Praha 2009, s. 126–144. Ernst Wolfgang, „Medien“ im Mittelalter? – Kulturtechnische Retrospektive, in: Mediävistik im 21. Jahrhundert. Stand und Perspektiven der internationalen und interdisziplinären Mittelalterforschung, edd. H. W. Goetz – J. Jarnut, München 2003, s. 347–357. Febvre Lucien – Martin Henri-Jean, L’ apparition du livre, Paris 1958. Forst Vladimír (ed.), Lexikon české literatury I–IV. Osobnosti, díla, instituce, Praha 1985–2008. Goll Jaroslav, Zpráva o českých rukopisech ve Zhořelci, ČMKČ 52, 1878, s. 278–288, 390–404. Goll Jaroslav, Spisek Víta z Krupé proti Bratřím, in: ZZKČSN, 1879, s. 162–170. Goll Jaroslav, Jak soudil Luther o Husovi, ČMKČ 54, 1880, s. 60–80. Goll Jaroslav, Chelčický a Jednota v XV. století. Nový otisk prací: Petr Chelčický a jeho učení, Jednota bratrská v XV. století, Nové spisy o Valdenských, Praha 1916 (relevantní část otištěna původně jako: Goll Jaroslav, Jednota bratrská v 15. století, ČMKČ 58, 1884, s. 36­–53, 157–173, 447–471). Gregorovičová Eva, Knihovna mistra Stanislava z Velvar, AUC-HUCP 18, 1978, s. 107–127. Gregorovičová Eva, Z  rukopisného bohatství Národní knihovny. Soukromá knihovna M. Stanislava z Hnězdna, její funkce a význam, in: Manu propria… Sborník příspěvků k životnímu jubileu PhDr. Aleny Richterové, CSc., edd. Zuzana Adamaitis – Tereza Paličková, Praha 2012, s. 35–50. Gesamtkatalog der Wiegendrucke, dostupné z www: (cit 28. 2. 2017). Haberkern Phillip N., Patron Saint and Prophet. Jan Hus in the Bohemian and German Reformations, New York 2016. Hadravová Alena, Ikonografie dřevořezů v Ratdoltových edicích Hyginovy Astronomie, in: Středověký kaleidoskop…, edd. E. Doležalová – P. Sommer, s. 311–323. Soupis pramenů a literatury  |  233 Hadravová Alena  – Hadrava Petr, Sphaera octava. Mýty a  věda o  hvězdách, IV, Katalogy hvězd a přemyslovský nebeský glóbus, Praha 2013. Hájek Pavel – Ourodová Ludmila, Knihovna Václava z Rovného. Katalog výstavy [Státní hrad a zámek Český Krumlov, 23. 9. – 23. 11. 2014], České Budějovice – Praha 2014. Halama Jindřich, Sociální učení Českých bratří 1464–1618, Brno 2003. Halama Ota, Matěj Korambus († 1536). Nový pokus o shrnutí života a díla utrakvistického humanisty, LF 139, 2016, s. 449–459. Halama Ota, Otázka svatých v české reformaci. Její proměny od doby Karla IV. do doby České konfese, Brno 2002. Halama Ota, Přípisky Václava Korandy ml. v krnovské bibli, StR 36, 2005–2006, s. 121–140. Halama Ota, Svatý Jan Hus. Stručný přehled projevů domácí úcty k českému mučedníku v letech 1415–1620, Praha 2015. Halama Ota, The Unity of Brethren (1458–1496), in: A Companion to the Hussites, edd. Michael Van Dussen – Pavel Soukup, v tisku. HalamaOta,Tištěná polemika s Jednotou bratrskou v době jagellonské (1500–1526),in: Knihtisk, zbožnost, konfese, edd. Kamil Boldan – Jan Hrdina, Praha 2017 (v tisku). Halama Ota, Utrakvistická konfese z  roku 1513, Studia historica Brunensia 62, 2015, s. 373–387. Havel Dalibor, Nejstarší latinské rukopisné zlomky v Čechách a na Moravě, habilitační práce obhájená na Ústavu pomocných věd historických a archivnictví FF MU, Brno 2012. Hejnic Josef, Knihovna Václava z  Rovného jako historický pramen, in: Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé hory. Sborník prací k 500. výročí českého knihtisku, edd. Josef Polišenský – František Šmahel, Praha 1970, s. 169–189. Hejnic Josef, Marka Bydžovského rukopisný sborník Liber intimationum a jeho historická cena, AUC-HUCP 8/1, 1967, s. 40–63. Hejnic Josef, O knihovně Václava z Rovného, Sborník Národního muzea v Praze. Řada A – Historie, sv. 22, 1968, s. 229–352. Hejnic Josef, Vzdělanost a  knižní kultura, in: Gotika v  západních Čechách ­(1230–1530), sv. I, ed. Jiří Fajt, Praha 1995, s. 91–92. Hejnic Josef – Šimáková Jitka, Ke knihovně Václava z Rovného, Strahovská knihovna 3, 1968, s. 129–144. Hellinga Lotte, The Codex in the Fifteenth Century. Manuscript and Print, in: A Potencie of Life. Books in Society. The Clark Lectures, 1986–1987, ed. Nicolas Barker, London 2001, s. 63–88. Hirsch Rudolf, Printing, Selling and Reading, 1450–1530, Wiesbaden 1967. Hlaváček Ivan, Alexius Třeboňský a katalog jeho knihovny z konce 15. stol., Sborník historický 6, 1959, s. 223–252. Hlaváček Ivan, Knihovna litoměřického probošta Jana Žáka, LF 88, 1965, s. 308–321. Hlaváček Ivan, Středověké soupisy knih a knihoven v českých zemích. Příspěvek ke kulturním dějinám českým, Praha 1966. Hlaváček Ivan, Pronikání cizích prvotisků do  českých knihoven v  15. století, in: Knihtisk a Universita Karlova. K 500. výročí knihtisku v českých zemích, ed. Lubomír Vebr, Praha 1972, s. 69–95. 234  |  Václav Koranda mladší Hlaváček Ivan, Poznámky k italským tiskům v českých knihovnách na konci středověku a počátkem 16. století, Miscellanea Oddělení rukopisů a starých tisků 13, 1996, s. 39–52. Hlaváček Ivan, Několik poznámek a úvah k dějinám českých knihoven za husitství, in: Týž, Knihy a knihovny v českém středověku, Praha 2005, s. 340–358. Hlaváček Petr, Václav Koranda ml. († 1519), in: Kacířská univerzita. Osobnosti pražské utrakvistické univerzity 1417–1622, edd. Petr Hlaváček – Jaroslava Hau- senblasová – Zdeněk Mužík – Ota Pavlíček, Praha 2013, s. 62–64. Hledíková Zdeňka, Administrace pražské arcidiecéze na  sklonku prvé poloviny 15. století, AUC-HUCP 31, 1991, s. 117–128. Hledíková Zdeňka, Jednání s  římskou kurií o  obsazení pražského arcibiskupství z roku 1499, in: Středověký kaleidoskop…, edd. E. Doležalová – P. Sommer, s. 78–101. Hledíková Zdeňka, Písemnosti církevní správy pražské (arci)diecéze v  pozdním středověku, in: Církevní správa a její písemnosti na přelomu středověku a novověku, edd. Ivan Hlaváček – Jan Hrdina, Praha 2003, s. 27–38. Hledíková Zdeňka, Registrum perceptorum a sigillo. Z agendy pražských administrátorů na konci 15. století, AUC PhiletHist 5, 1975, s. 89–104. Hledíková Zdeňka, Svěcení duchovenstva v církvi podjednou. Edice pramenů z let 1428–1521, Praha 2014. Hledíková Zdeňka, Zápisy z manželských sporů – nepovšimnutý pramen 15. století, in: Pocta Josefu Petráňovi. Sborník prací z českých dějin k 60. narozeninám prof. dr. J. Petráně, edd. Zdeněk Beneš – Eduard Maur – Jaroslav Pánek, Praha 1991, s. 79–93. Hobson Anthony, Humanists and Bookbinders. The Origins and Diffusion of the Humanistic Bookbinding 1459–1559, Cambridge 1989. Hobza Radek, Akta Jednoty bratrské a jejich obsah, in: Československá církev a Jednota bratrská. Sborník prací k 500. výročí staré Jednoty bratrské, ed. Miloslav Kaňák, Praha 1967, s. 152–249. Höfler Karl Adolf Constantin, Geschichtschreiber der husitischen Bewegung in Böhmen III, Wien 1866. Holá Mlada, Nazaretská kolej pražské univerzity v pozdním středověku, in: Středověký kaleidoskop…, edd. E. Doležalová – P. Sommer, s. 511–521. Hradilová Marta, Knihovna kapitulního děkana Václava z Krumlova, in: K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. Čtenář a jeho knihovna, České Budějovice 2003, s. 31–40. Hrdina Karel, Drobné příspěvky životopisné, LF 43, 1916, s. 271. Hrejsa Ferdinand, Dějiny křesťanství v Československu, díl IV, Za krále Vladislava a Ludvíka. Před světovou reformací a za reformace, Praha 1948. Husitské století,edd.PavlínaCermanová –RobertNovotný –PavelSoukup,Praha2014. Chartier Roger, The End of the Reign of the Book, SubStance 26/1, 1997, s. 9–11. Chlíbec Jan, Utrakvistický názor na výtvarné umění a Francesco Petrarca, in: Ars videndi. Professori Jaromír Homolka ad honorem, edd. Aleš Mudra – Michaela Ottová, Praha – České Budějovice 2006, s. 433–443. Innis Harold. A., The Bias of Communication, Toronto 1951. Incunabula Short Title Catalogue (zkr. ISTC), dostupné z www: (cit. 28. 2. 2017). Soupis pramenů a literatury  |  235 Jackson Heather Joanna, Marginalia. Readers Writing in Books, New Haven 2001. Jireček Josef, Mikulášenci, ČMKČ 50, 1876, s. 47–82. Joachimsohn Paul, Gregor Heimburg, Bamberg 1891. Joachimsohn Paul, Zu Gregor Heimburg, Historisches Jahrbuch 17, 1896, s. 554–559. Johnston Michael – Van Dussen Michael (edd.), The Medieval Manuscript Book. Cultural Approaches, Cambridge 2015. Kábrt Jiří, Počátky české bibliografie. Od nejstarších zpráv o knihách až do r. 1620, Praha 1961. Kadlec Jaroslav, Klášter augustiniánských kanovníků v Třeboni, Praha 2004. Kaepelli Thomas, Scriptores ordinis praedicatorum medii aevi, I–IV, Romae ­1900–1993. Kalous Antonín, Jan Filipec v diplomatických službách Matyáše Korvína, ČMM 125, 2006, s. 3–32. Kalous Antonín, Plenitudo potestatis in partibus? Papežští legáti a  nunciové ve střední Evropě na konci středověku (1450–1526), Brno 2010. Kaňák Miroslav, Mistr Václav Koranda mladší z Plzně, in: Blahoslav. Rodinný kalendář církve československé, 1959, s. 114–121. Kaucká Kristýna, Osudy mikulovské zámecké knihovny v  meziválečném období, Knihy a dějiny 22, 2015, s. 74–93. Kemper Raimund, Gregor Heimburgs Manifest in der Auseinandersetzung mit Pius II., Mannheim 1984. Kerlen Dietrich, Einführung in die Medienkunde, Stuttgart 2003. Knihopis českých a slovenských tisků (zkr. Knihopis), tištěná bibliografie vydávaná v letech 1939–1967 a 1994–2010, jako KPS – Databáze Knihopis, dostupné z www: (cit. 28. 2. 2017). Kolár Jaroslav, K transformaci středověkého žánrového systému v literatuře husitské doby, HT 5, 1982, s. 135–144. [Kolár Jaroslav], Václav Koranda ml., in: Lexikon české literatury 2/II, H–L, ed. Vladimír Forst, Praha 1993, s. 854–855. Koudelka Vladimír J., Zur Geschichte der böhmischen Dominikanerprovinz im ­Mittelalter I, Archivum fratrum praedicatorum 25, 1955, s. 75–99. Koudelka Vladimír J., Zur Geschichte der böhmischen Dominikanerprovinz im ­Mittelalter III, Archivum fratrum praedicatorum 27, 1957, s. 39–119. Krofta Kamil, Boj o konsistoř pod obojí v letech 1562 až 1575 a jeho historický základ, ČČH 17, 1911, s. 28–57, 178–199, 283–303, 383–420. Krofta Kamil, Listy z náboženských dějin českých, Praha 1936, s. 240–287 (= přetisk studie Václav Koranda ml. a jeho názory náboženské z r. 1913). Krofta Kamil, O spisech Václava Korandy mladšího z Nové Plzně, LF 39, 1912, s. 122–138, 215–232. Krofta Kamil, Václav Koranda ml. a jeho názory náboženské, in: Sborník městského historického musea v Plzni 1913, zvláštní otisk. Kůrka Pavel B., Kostelníci, úředníci, měšťané. Samospráva farnosti v utrakvismu, Praha 2010. Le Goff Jacques, Intelektuálové ve středověku, Praha 1999. Latinitatis medii aevi lexicon Bohemorum – Slovník středověké latiny v českých zemích, ­I– II, Praha 1992, dostupné z www: (cit. 28. 2. 2017). 236  |  Václav Koranda mladší Lexikon des Mittelalters, I–IX, München 1980–1998. Lexikon für Theologie und Kirche, I–X, 3. vyd., Freiburg i. B. 1993–2001. Macek Josef, Osudy basilejských kompaktát v jagellonském věku, in: Jihlava a Basilejská kompaktáta. 26.–28. červen 1991. Sborník příspěvků z mezinárodního sympozia k 555. výročí přijetí Basilejských kompaktát, Jihlava 1992, s. 193–202. Macek Josef, Víra a zbožnost jagellonského věku, Praha 2001. Macek Josef, Jagellonský věk v českých zemích. 1471–1526, díly 1–4, 2. vyd., Praha 2001–2002. Macůrek Josef, Husitství v rumunských zemích, ČMM 51, 1927, s. 1–98. Macháčková Veronika, Církevní správa v době jagellonské (na základě administrátorských akt), FHB 9, 1985, s. 235–290. Macháčková Veronika – Mařík Antonín, Praha v činnosti administrátorů podjednou v letech 1450–1550, DP 9/2, 1991, s. 407–415. Malý Jakub, Vlastenský slovník historický, Praha 1877. Marek Jindřich, Jakoubek ze Stříbra a počátky utrakvistického kazatelství v českých zemích: Studie o Jakoubkově postile z let 1413–1414, Praha 2011. Marek Jindřich, List Václava Korandy mladšího Hanušovi z  Kolovrat do  Plzně z doby druhé husitské války, in: Historická dílna X. Sborník příspěvků přednesených v roce 2015, edd. Lenka Špačková – Jiří Stočes, Plzeň 2015, s. 29–37. Marek Jindřich, Nové písemnosti utrakvistické konzistoře a další dodatky k soupisu samostatných rukopisných zlomků v Národní knihovně ČR, Archivní časopis 59, 2009, s. 27–49. Marek Jindřich, Polemické spisy Václava Korandy mladšího proti papeži a představitelům katolické strany v Čechách, Mediaevalia Historica Bohemica 19/1, 2016, s. 111–156. Marek Jindřich, Schriften des utraquistischen Konsistoriums aus den Jahren 1471– 1489 in der Nationalbibliothek der Tschechischen Republik. Prolegomena zur zukünftigen Studie über die utraquistische Kirchenverwaltung im Zeitalter der Jagiellonen, in: Sacri canones servandi sunt. Ius canonicum et status ecclesiae saeculis XIII–XV, ed. Pavel Krafl, Praha 2008, s. 545–556. Marek Jindřich, Středověké latinské rukopisy z kláštera františkánů v Chebu, StR 42, 2012, s. 63–144. Marek Jindřich, Václav Koranda ml. a mediální strategie obrany utrakvismu. Autorita bible, in: Amica – sponsa – mater. Bible v čase reformace, ed. Ota Halama, Praha 2014, s. 143–153. Marek Jindřich, Václav Koranda mladší a  kompaktáta, in: Kalich jako symbol v  prvním století utrakvismu, edd. Ota Halama  – Pavel Soukup, Praha 2016, s. 153–166. Marek Jindřich  – Dragoun Michal, Soupis středověkých latinských rukopisů Národní knihovny ČR. Doplňky ke katalogu Josefa Truhláře = Catalogus codicum manu scriptorum Latinorum medii aevi qui in Bibliotheca Nationali olim Universitatis Pragensis asservantur. Additamenta ad catalogum Josephi Truhlář, Praha 2016. Marek Jindřich – Modráková Renáta, Zlomky rukopisů v Národní knihovně ČR, Praha 2006. Markgraf Hermann, Die „Kanzlei“ des Königs Georg von Böhmen, Neues Lausitzisches Magazin 47, 1870, s. 214–238. Soupis pramenů a literatury  |  237 Mařík Antonín, Administrátoři a svatovítská kapitula v době poděbradské. Úřad administrátorů pod jednou a jeho představitelé, Sborník archivních prací 51, 2001, s. 313–358. Mařík Antonín, K postavení katolické církve v Čechách v době poděbradské (Činnost katolických administrátorů za Jiřího z Poděbrad), FHB 7, 1984, s. 101–195. Mařík Antonín, Teritoriální rozsah církevní správy za Jiřího z Poděbrad na základě administrátorských akt, in: Církevní správa a její písemnosti na přelomu středověku a novověku, edd. Ivan Hlaváček – Jan Hrdina, Praha 2003, s. 213–240. McKenzie D. F., Bibliography and the Sociology of Texts, Cambridge 1999. McLuhan Marshall, Jak rozumět médiím. Extenze člověka, 2., rev. vyd., Praha 2011. Molnár Amedeo, Martin Lupáč: Modus disputandi pro fide, FHB 4, 1982, s. ­161–177. Mudra Aleš, Ecce panis angelorum. Výtvarné umění pozdního středověku v kontextu eucharistické devoce v Kutné Hoře (kolem 1300–1620), České Budějovice 2012. Mužík František, Nejstarší nápěv písně Jesu Kriste, ščedrý kněže a jeho vztah k Husově variantě, AUC PhiletHist I, č. 1, 1958, s. 31–53. Mužík Zdeněk, Český zemský sněm v letech 1500–1526. Diplomová práce obhájená na FF UK, Praha 2011, dostupné z www: (cit. 28. 2. 2017). Neddemeyer Uwe, Von der Handschrift zum gedruckten Buch. Schriftlichkeit und Leseinteresse im Mittelater in der frühen Neuzeit. Quantitative und qualitative Aspekte, Wiesbaden 1998. Neškudla Bořek, Knihovny a čtenářská recepce v období raného humanismu v Čechách. Disertační práce, Ústav českých dějin FF UK, Praha 2014. Neumann Augustin, K dějinám moravských kališníků v roce 1485, Hlídka 49, 1932, s. 330–332. Nichols Stephen G., On the Sociology of Medieval Mauscript Annotation, in: Annotation and its Texts, ed. Stephen A. Barney, Oxford 1991. Nodl Martin, Česká refomace, in: Umění české reformace, edd. Kateřina Horníčko- vá – Michal Šroněk, Praha 2011, s. 17–40. Nováková Julie, České cisiojány od 14. století, Praha 1971. Nuovo Angela, The Book Trade in the Italian Renaissance, Leiden 2013. Odložilík Otakar, The Hussite King. Bohemia in European Affairs 1440–1471, New Brunswick 1965. Ong Walter J., Technologizace slova. Mluvená a psaná řeč, Praha 2006. Ottův slovník naučný 14, Praha 1899. Ottová Michaela, Pod ochranou Krista spasitele a svaté Barbory. Sochařská výzdoba kostela svaté Barbory v Kutné Hoře (1483–1499), České Budějovice 2010. Palacký František, Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, díl IV., Praha 1968. Palacký František, Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, díl V., Praha 1973. Palacký František, O stycích a poměru sekty Valdenské k někdejším sektám v Čechách, ČMKČ 42, 1868, s. 291–320, přetištěno in: Dílo Františka Palackého, sv. 3, ed. Jaroslav Charvát, Praha 1941, s. 115–144. Pálka Adam, Super responso Pii pape Martina Lupáče jako pramen k jednáním husitů s basilejským koncilem, ČMM 134, 2015, s. 29–54. Palmov Ivan, Manualnik Vjačeslava Korandy kak istočnik dlja karakteristiky religiosno-reformatorskich idej češskago utrakvizma vtoroj poloviny XV. veka, in: 238  |  Václav Koranda mladší Novij sbornik statěj po slavjanověděniju, ed. V. I. Lamanskij, Petrohrad 1905, s. 207–246. Patera Adolf – Podlaha Antonín, Soupis rukopisů knihovny metropolitní kapitoly pražské, I, II, Praha 1910, 1922. Pelant Jan, České zemské sněmy v letech 1471–1500, Sborník archivních prací 31, 1981, s. 340–417. Pešek Jiří, Některé otázky dějin univerzity pražské jagellonského období (1471–1526), AUC-HUCP 18, 1978, s. 129–171. Petr Stanislav, Středověké rukopisy v Městském muzeu v Krnově, StR 36, 2005–2006, s. 81–119. Petráň Josef, Nástin dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (do roku 1948), Praha 1983. Petráň Josef, Skladba pohusitské aristokracie v Čechách. Úvod do diskuse, in: Proměny feudální třídy v Čechách v pozdním feudalismu, AUC PhiletHist 1, Studia historica XIV, ed. Týž, Praha 1976, s. 9–80. Petráň Josef, Stavovské království a jeho kultura v Čechách. 1471–1526, in: Pozdně gotické umění v Čechách, Praha 1978, s. 14–72. Petrů Eduard, Traktát a řeč jako žánry české literatury 15. století, in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, facultas philosophica, philologica. Sborník prací jazykovědných a literárněvědných, Praha 1968, s. 91–101; reprint in: Týž, Vzdálené hlasy. Studie o starší české literatuře, Olomouc 1996, s. 118–129. Petrucci Armando, Reading in the Middle Ages, in: Týž (ed.), Writers and ­Readers in Medieval Italy. Studies in the History of Written Culture, New Haven 1995, s. 132–144. Piccard Gerhard, Die Wasserzeichen Piccard im Hauptstaatsarchiv Stuttgart. Findbuch, Stuttgart 1966–1996. Pišna Jan, Stručný přehled teorií a výzkumů historického čtenáře a dějin čtení raněnovověkého období, in: Studia bibliographica Posoniensia 2012, Bratislava 2012, s. 11–22. Podlaha Antonín, Catalogus incunabulorum, quae in Bibliotheca capituli metropolitani Pragensis asservantur, Pragae 1926. Podlaha Antonín, Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praelatorum et canonicorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a  primordiis usque ad praesentia tempora, Pragae 1912. Pokorný Pavel R., Ke knihovně Václava Korandy ml., Miscellanea Oddělení rukopisů a starých tisků 10/1, 1993, s. 243–247. Polišenský Josef – Vobrátilová Jana, M. Jana Kampana kalendář dobrodiní, prokázaných pražské Akademii, AUC-HUCP 4/1, 1963, s. 67–95. Pražák Emil, Český humanismus a husitská tradice, in: Studia z dawnej literatury czeskiej, slowackiej i polskiej, edd. Kazimierz Budzyk – Josef Hrabák, Warsza- wa – Praha 1963, s. 50–59. Printing the Written Word. The Social History of Books, circa 1450–1520, ed. Sandra Hindman, Ithaca 1991. Prokeš Jaroslav, M. Prokop z Plzně. Příspěvek k vývoji konservativní strany husitské, Praha 1927. Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl III., Rukopisné fondy muzeí a galerií v České republice, ed. Marie Tošnerová, Praha 2001. Soupis pramenů a literatury  |  239 Rejchrtová Noemi, Czech Utraquism at the Time of Václav Koranda the Younger and the Visual Arts, Communio viatorum 20, 1977, s. 157–170, 233–244. Rejchrtová Noemi, Obrazoborecké tendence utrakvistické mentality jagellonského období a jejich dosah, HT 8, 1985, s. 59–68. Rejchrtová Noemi, Studie k českému utrakvismu zejména doby jagellonské. Habilitační práce Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze, Praha 1984. Renna Thomas, Kingship in the Disputatio inter clericum et militem, Speculum 48, 1973, s. 675–693. Rukověť humanistického básnictví, 1–6, Praha 1966–2011. Ryba Bohumil, De Laurentii Vallae Declamationis codice Φ, LF 57, 1930, s. 453–482. Ryba Bohumil, K textu korespondence a pamětí mistra Jiříka Píseckého a k jeho životopisu, StR 11, 1972, s. 41–65. Ryba Bohumil, Latinské oslavné verše na čelné české utrakvisty, Zprávy Jednoty klasických filologů 6, 1964, s. 12–17. Říčan Rudolf, Dějiny Jednoty bratrské, Praha 1957. Saenger Paul, Silent Reading. Its Impact on Late Medieval Script and Society, Viator 13, 1982, s. 367–414. Saenger Paul, Space between words. The origins of silent reading, Stanford 1997. Sedláček August, Hrady, zámky a tvrze království Českého, I–XV, Praha ­1882–1927. Sharpe Kevin, Reading Revolutions. The Politics of Reading in Early Modern ­England, New Haven 2000. Schneyer Johann Baptist, Repertorium der lateinischen Sermones des Mittelalters für die Zeit von 1150–1350 (Autoren: E–H), Münster 1970. Schwarzenberg Karl, Katalog der kroatischen, polnischen und tschechischen Handschriften der Österreichischen Nationalbibliothek, Wien 1972. Silagiová Zuzana, Pražské univerzitní komputy, in: Středověký kaleidoskop…, edd. E. Doležalová – P. Sommer, s. 170–180. Skemer Don C., Wenzel Faber von Budweis (c. 1455/1460–1518). An astrologer and his library in the early age of printing, Gutenberg-Jahrbuch 2007, s. 241–277. Skýbová Anna, K politickým otázkám dvojvěří v Českém království doby předbělohorské, HT 4, 1981, s. 145–157. Spunar Pavel, Břemeno smíchu?, in: Husitství – reformace – renesance. Sborník k 60. narozeninám Františka Šmahela, sv. 2, edd. Jaroslav Pánek – Miloslav Polív- ka – Noemi Rejchrtová, Praha 1994, s. 673–679. Spunar Pavel, K  rukopisnému dochování středověké encyklopedie Vincenta z Beauvais v Čechách, in: Sborník Národního Muzea v Praze C 25, 1980, s. 13–27. Spunar Pavel, Literární činnost utrakvistů doby poděbradské a  jagellonské, in: ARBI 1, ed. Amedeo Molnár, Praha 1978. Spunar Pavel, Několik doplňků k rekonstrukci knihovny Václava Korandy ml., LF 91, 1968, s. 147–150. Spunar Pavel, Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post Universitatem Pragensem conditam illustrans, tomus I, Wratislaviae et al. 1985. Spunar Pavel, Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post Universitatem Pragensem conditam illustrans, tomus II, Warsaviae – Pragae 1995. Středověký kaleidoskop pro muže s hůlkou. Věnováno Františku Šmahelovi k životnímu jubileu, edd. Eva Doležalová – Petr Sommer, Praha 2016. Svatoš Michal (ed.), Dějiny Univerzity Karlovy, I, 1347/48–1622, Praha 1995. 240  |  Václav Koranda mladší Svatoš Michal, Husitští mecenáši pražské univerzity, HT 2, 1979, s. 47–54. Svatoš Michal, Univerzitní kniha před husitstvím a po něm, DP 10, 1990, s. 119–130. Svatoš Michal, Koleje jako základní článek středověké struktury pražské univerzity, DP 20, 2002, s. 351–365. Svejkovský František, Musejní rukopis XIV E 7 jako pramen k  dějinám hudby z doby husitské, AUC PhiletHist 2, 1965, s. 45–55. Svobodová Milada, Rukopisy ze sbírek Tomáše Antonína Putzlachera, Michaela Schustera a dalších nešlechtických bibliofilů ve fondu pražské lobkowiczké knihovny v Národní knihovně České republiky, Praha 2012. Szelińska Wacława, Biblioteki profesorów Uniwersytetu Krakowskiego w XV i początkach XVI wieku, Wrocław 1966. Šašková Gerta, Jednota bratrská a  konsistoř podobojí v  době administrátorství M. Václava Korandy, Věstník Královské české Společnosti nauk 1925. Šimeček Zdeněk, Geschichte des Buchhandels in Tschechien und in der Slowakei, Wiesbaden 2002. Šimek František, Učení M. Jana Rokycany, Praha 1938. Šmahel, František, Alma mater Pragensis. Studie k počátkům Univerzity Karlovy, Praha 2016. Šmahel František, Basilejská kompaktáta. Příběh deseti listin, Praha 2011. Šmahel František, Drobné záhady rejstříků Rečkovy koleje, AUC-HUCP, roč. 53/2, 2013, s. 11–21. Šmahel František, Epilog husitské revoluce. Pražské povstání 1483, in: ARBI  1, ed. Amedeo Molnár, s. 45–127; znovu přetištěno in: Pražský sborník historický 19, 1986, s. 35–102, naposledy in: Týž, Husitské Čechy. Struktury, procesy, ideje, Praha 2001, s. 99–140. Šmahel František, Humanismus v době poděbradské, Praha 1963. Šmahel František, Idea národa v husitských Čechách, 2. vyd., Praha 2000. Šmahel František, Knihovna Jana z Rabštejna, Zápisky katedry československých dějin a archivního studia 3, 1958, č. 3–4, s. 93–113. Šmahel František, Nejstarší knižní katalogy knihoven kolejí Univerzity Karlovy, in: Týž, Alma mater, s. 476–500 (původní verze: Knihovní katalogy koleje Národa českého a koleje Rečkovy, AUC-HUCP 2/1, 1961, s. 59–85; mírně doplněné německé znění: Die Bücherkataloge des Collegium Nationis Bohemicae und des Collegium Reczkonis, in: Týž, Die Prager Universität im Mittelalter. Gesammelte Aufsätze = The Charles University in the Middle Ages. Selected studies, Leiden 2007, s. 405–439). Šmahel František, Paříž a Praha kolem roku 1450, in: Týž, Alma mater, s. 459–475 (původní verze: Paris und Prag um 1450. Johannes Versor und seine böhmischen Schüler, Studia Źródłoznawcze 25, 1980, s. 65–77; též in: Týž, Die Prager Universität im Mittelalter. Gesammelte Aufsätze = The Charles University in the Middle Ages. Selected studies, Leiden 2007, s. 440–464). Šmahel František, Počátky humanismu na pražské universitě v době poděbradské, AUC-HUCP 1, 1960, s. 55–90; přetištěno in: Týž, Alma mater, s. 527–549. Šmahel František – Truc Miroslav, Studie k dějinám University Karlovy v letech 1433–1622, AUC-HUCP 4/2, 1963, s. 3-60; přetištěno in: F. Šmahel, Alma mater, s. 411–458. Soupis pramenů a literatury  |  241 Šmahel František, Zatoulané drobné texty v nejstarších kolejních katalozích, AUC-HUCP 50/2, 2010, s. 89–114; přetištěno in: Týž, Alma mater, s. 501–526. Šroněk Michal, The Veil of the Virgin Mary. Relics in the Conflict Between Roman Catholics and Utraquists in Bohemia in the 14th and 15th Centuries, Umění 57, 2009, s. 118–139. Švábenský Mojmír, Cerroniho sbírka 13. stol. – 1845, Brno 1973. Tabulae codicum manu scriptorum praeter graecos et orientales in Bibliotheca Palatina Vindobonensi asservatorum, ed. Academia Caesarea Vindobonensis, sv. 1–10, Wien 1864–1899. Teige Josef (ed.), Základy starého místopisu Pražského (1437–1620), I/II, Staré Město pražské, Praha 1915. Tobolka Zdeněk Václav, Národní a universitní knihovna v Praze, její vznik a vý- voj, I, Počátky knihovny až do r. 1777, ed. František Horák, Praha 1959. Tomek Václav Vladivoj, Dějepis města Prahy VI, 2. vyd., Praha 1906. Tomek Václav Vladivoj, Dějepis města Prahy VII, 2. vyd., Praha 1906. Tomek Václav Vladivoj, Dějepis města Prahy VIII, Praha 1891. Tomek Václav Vladivoj, Dějepis města Prahy IX, Praha 1893. Tomek Václav Vladivoj, Dějepis města Prahy X, Praha 1894. Towheed Shafquat – Crone Rosalind – Halsey Katie (edd.), The History of ­Read­ing. A Reader, New York 2011. Trnka František, Náboženské poměry při kutnohorské konsistoři r. 1464–1547. Z kutnohorského archivu [část 1, roky 1464–1531], VKČSN, třída filosoficko-historicko-jazykozpytná, 1931, s. 1–96. Truhlář Josef, Catalogus codicum manu scriptorum latinorum qui in c. r. Bibliotheca publica atque universitatis Pragensis asservantur I, Pragae 1905. Truhlář Josef, Catalogus codicum manu scriptorum latinorum qui in c. r. Bibliotheca publica atque universitatis Pragensis asservantur II, Pragae 1906. Truhlář Josef, Katalog českých rukopisů c. k. veřejné a universitní knihovny pražské, Praha 1906. Truhlář Josef, Paběrky z rukopisů Klementinských LIV. Snahy o nástupce Rokycanova v hodnosti arcibiskupské, Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 10, 1901, s. 100. Truhlář Josef, Paběrky z rukopisů Klementinských LXIII. Ještě jedna kniha M. Václava z Chrudimě, ČČH 9, 1903, s. 194–196. Uhlíř Zdeněk, Lichva v českých předhusitských a husitských polemikách, in: Peníze a život, ed. Jan Mareš, Louny 2014, s. 9–25 (Poohří 4). Urbánek Rudolf, České dějiny III/1–4, (= Věk poděbradský I–IV), Praha 1915–1962. Urbánek Rudolf, „Kancelář“ krále Jiřího, ČČH 17, 1911, s. 13–27, přetisk in: Týž, Z husitského věku. Výbor historických rozprav a studií, Praha 1957, s. 216–229. Urbánek Rudolf, M. Šimon ze Slaného. Skizza utrakvistického humanisty, in: Týž, Z husitského věku. Výbor historických úvah a studií, Praha 1957, s. 249–261. Urbánek Rudolf, První utrakvistický humanista Šimon ze Slaného, LF 65, 1938, s. 200–228, 335–347. Urbánek Rudolf, Žižka v památkách a úctě lidu českého, Brno 1924. Urbánková Emma, Prameny a literatura k počátkům českého knihtisku. Sv. I, 1, Texty 15.–18. století, Praha 1984. Urbánková Emma, Rukopisy a vzácné tisky pražské Universitní knihovny, Praha 1957. 242  |  Václav Koranda mladší Urbánková Emma, Soupis prvotisků českého původu, Praha 1986. Urbánková Emma, Zbytky knihovny M. Václava Korandy mladšího v Universitní knihovně pražské, Ročenka Universitní knihovny v Praze, sv. 1, 1956, Praha 1958, s. 135–161. Válka Josef, Kompaktáta a  kapitulace: Charta stavovských svobod?, ČMM 129, 2010, s. 19–43. Veselský Petr Miloslav, Staré paměti Kutnohorské, Kutná Hora 1890. Vidmanová Anežka, Burleyovy Životy starých filosofů a jejich české překlady, Praha 1962. Voit Petr, Český knihtisk mezi pozdní gotikou a renesancí II, Praha 2017. Voit Petr, Katalog prvotisků Strahovské knihovny v Praze, Praha 2015. Voit Petr, Limity knihtisku v Čechách a na Moravě 15. a 16. století, Bibliotheca Strahoviensis 8–9, 2007, s. 113–140. Voit Petr, Tiskové písmo Čech a Moravy první poloviny 16. století, Bibliotheca Strahoviensis 10, 2011, s. 105–202. Voit Petr, Utrakvisté a knihtisk, in: Knihtisk, zbožnost, konfese, edd. Kamil Bol- dan – Jan Hrdina, Praha 2017 (v tisku). Vondráček Milan, „Cancellaria regis Georgii“ a písemnosti Jiřího z Poděbrad do roku 1458, in: Seminář a jeho hosté. Sborník prací k 60. narozeninám doc. dr. Rostislava Nového, edd. Zdeněk Hojda – Jiří Pešek – Blanka Zilynská, Praha 1992, s. 127–135. Waska Karel, Vrchnostenská města a farní správa v Čechách vrcholného a pozdního středověku (K možnostem využití edice Codex iuris municipalis), in: Církevní správa a její písemnosti na přelomu středověku a novověku, edd. Ivan Hlaváček – Jan Hrdina, Praha 2003, s. 273–280. Weber [Kadlec] Jaroslav – Spunar Pavel – Tříška Josef, Soupis rukopisů v Třeboni a v Českém Krumlově, Praha 1958. Winter Zikmund, O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje. Kulturní obraz XV. a XVI. století, Praha 1899. Winter Zikmund, Život církevní v Čechách. Kulturně-historický obraz z XV. a XVI. století, sv. 1, Praha 1895. Winter Zikmund, Život církevní v Čechách. Kulturně-historický obraz z XV. a XVI. století, sv. 2, Praha 1896. Wasserzeichen-Informationssystem, dostupné z www: (cit. 28. 2. 2017). Zilynská Blanka, Ansichten der böhmischen Utraquisten des 15. Jahrhunderts zur Wallfahrt, in: Wallfahrt und Reformation. = Pouť a reformace. Zur Veränderung religiöser Praxis in Deutschland und Böhmen in den Umbrüchen der Frühen Neuzeit, edd. Jan Hrdina – Hartmut Kühne, Frankfurt am Main 2007, s. 79–108. Zilynská Blanka, Hilarius Litoměřický a Václav Křižanovský versus Jan Rokycana o Hromnicích 1465, in: Poděbradská éra v zemích České koruny, edd. Martin Šan- dera – Zdeněk Beran, Praha 2016, s. 98–104. Zilynská Blanka, Město Praha a utrakvistická církev. Role konšelů při obsazování „dolní konzistoře“ (do roku 1547), in: Město v převratech konfesionalizace v 15. až 18. století, Praha 2014, s. 85–94. Zilynská Blanka, Pražská univerzita – patron církevních beneficií?, AUC-HUCP 47/1–2, 2007, s. 75–87. Soupis pramenů a literatury  |  243 Zilynská Blanka, Synoda, nebo sněm? K vztahu světské moci a utrakvistických církevních struktur v době jagellonské, in: Doba jagellonská v zemích České koruny, ed. Viktor Kubík, České Budějovice 2005, s. 29–41. ZilynskáBlanka,SynodenimutraquistischenBöhmen1418–1531,in:Partikularsynoden im späten Mittelalter, edd. Nathalia Krupa  – Leszek Zygner, Göttingen 2006, s. 377–386. Zilynská Blanka, Synody v Čechách 1440–1540. Proměny synodální praxe v Čechách v kontextu vývoje synodality v Evropě. Disertační práce na Ústavu českých dějin FF UK, Praha 2008. Zilynská Blanka, Synody v Čechách mezi Kostnicí a Tridentinem, in: Sacri canones servandi sunt. Ius canonicum et status ecclesiae saeculis XIII–XV, ed. Pavel Krafl, Praha 2008, s. 531–539. Zilynská Blanka, Tištěná média a synodální praxe utrakvistů do poloviny 16. století, in: Knihtisk, zbožnost, konfese, edd. Kamil Boldan, Jan Hrdina, Praha 2017. Zilynská Blanka, Utrakvistická církevní správa a možnosti jejího studia, in: Církevní správa a její písemnosti na přelomu středověku a novověku, edd. Ivan Hlavá- ček – Jan Hrdina, Praha 2003, s. 39–53. Zilynská Blanka, Utrakvističtí církevní „hodnostáři“ – součást městské elity?, in: Pražské městské elity středověku a raného novověku – jejich proměny, zázemí a kulturní profil, edd. Olga Fejtová – Václav Ledvinka – Jiří Pešek, Praha 2004, s. 117–124. Žalud Zdeněk, Astrology, Particulary Court Astrology, in Bohemia in the Fourteenth and Fifteenth Centuries. A Survey, Historica 14, 2010, s. 91–123. 244  |  Václav Koranda mladší SEZNAM ZKRATEK A ZKRÁCENĚ CITOVANÉ LITERATURY Auctarium II Auctarium Chartularii Universitatis Parisiensis. Liber procuratorum nationis Anglicanae (Alemanniae) 1406–1466, tomus II, edd. Henricus Denifle – Aemilius Chatelain et al., Paris 1937. Auctarium VI Auctarium Chartularii Universitatis Parisiensis. Liber receptorum nationis Anglicanae (Alemanniae) 1425–1494, tomus VI, edd. Astricus L. Gabriel – Gray C. Boyce et al., Paris 1964. AMP Praha, Archiv hlavního města Prahy ANK Praha, Archiv Národní knihovny ČR ARBI 1 Acta reformationem Bohemicam illustrantia 1. Příspěvky k  dějinám utrakvismu AUC-HUCP Acta Universitatis Carolinae  – Historia Universitatis Carolinae Pragensis AUC PhiletHist Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et Historica BR Rajhrad, Benediktini BSB München, Bayerische Staatsbibliothek BUT Toruń, Biblioteka Uniwersytecka ČČH Český časopis historický ČMKČ Časopis Musea Království českého ČMM Časopis Matice moravské ČNM Časopis Národního musea DP Documenta Pragensia ETF UK Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy FF UK Filozofická fakulta Univerzity Karlovy FHB Folia historica Bohemica FRANT Praha, Františkánská knihovna FRB VI Kronika pražská Bartoše Písaře  – Paměti o  bouři pražské roku 1524 – Listy a kronika mistra Jiřího Píseckého – Přílohy, ed. Josef Vítězslav Šimák, Praha 1907 (= Fontes rerum Bohemicarum VI). GW Gesamtkatalog der Wiegendrucke HT Husitský Tábor ISTC Incunabula Short Title Catalogue JSH Jihočeský sborník historický KMK Praha, Knihovna Metropolitní kapituly u sv. Víta KAPUC Praha, Kapucínská provinční knihovna Knihopis Knihopis českých a slovenských tisků KNM Praha, Knihovna Národního muzea LF Listy filologické  |  245 MMK Krnov, Městské muzeum MUP I/1 Liber decanorum facultatis philosophicae universitatis Pragensis, ab anno Christi 1367 usque ad annum 1585. E codice membranaceo illius aetatis nunc primum luce donatus. Pars I, Pragae 1830. MUP I/2 Liber decanorum facultatis philosophicae universitatis Pragensis, ab anno Christi 1367 usque ad annum 1585. E codice membranaceo illius aetatis nunc primum luce donatus. Pars II, Pragae 1832. MUP III Statuta Universitatis Pragensis nunc primum publici juris facta, edd. Antonín ­Dittrich – Antonín Spirk, Pragae [1848]. MZA Brno, Moravský zemský archiv MZK Brno, Moravská zemská knihovna NA Praha, Národní archiv NK Praha, Národní knihovna ČR ÖNB Wien, Österreichische Nationalbibliothek Piccard online Hauptstaatsarchiv Stuttgart, Wasserzeichenkartei Piccard, Bestand J 340 () SKP Praha, Strahovská knihovna premonstrátů StR Studie o rukopisech UPM Uměleckoprůmyslové museum v Praze VKČSN Věstník Královské české společnosti nauk VYŠK Praha, Vyšehradská kapitula ZZKČSN Zprávy o zasedání Královské české společnosti nauk 246  |  Václav Koranda mladší SOUPIS VYOBRAZENÍ Obálka, frontispis: Výřez z rkp. KNM, sign. XIV E 7, fol. 128r. s. 8 Traktát o velebné a božské svátosti oltářní, titulní strana (Praha 1493). Exemplář KNM, sign. 25 F 1, fol. a1a. s. 9 Korandův podpis. NK, sign. XXIV B 13 (výřez). s. 16 Korandův autograf s vlastnoručními opravami: Konec spisu o posmrtném osudu duší a začátek spisu o postu (1505). NK, sign. XVII F 2, fol. 131r. s. 17 Heslo s citáty proti úctě k obrazům doplněné kresbou hlavičky v Korandově teologickém slovníku (kolem 1482). KNM, sign. XIV E 7, fol. 128r (výřez). s. 32 List Václava Korandy ml. Ondřeji Zimovi, purkrabímu na  Kolodějích (druhá polovina 15. století). NK, sign. XXIV B 13, fol. 1r. s. 41 List Mikuláše, faráře v Načeradci, utrakvistické konzistoři (1487). NK, sign. XXIV A 229, fol. 1r. s. 44 Koncept listu Václava Korandy králi, doplněný o opisy formulí užitých biskupem Augustinem při svěcení roku 1482 (1482, autograf). ÖNB, sign. 4488, fol. 235 bis. s. 49 List purkmistra a rady města Mělníka utrakvistické konzistoři (asi 1482 až 1492). NK, sign. XXIV B 37, fol. 1r. s. 50 Zlomek listu Mikuláše mladšího Trčky z Lípy a na Lipnici utrakvistické konzistoři (1482). NK, sign. XXIV B 43, fol. 1r. s. 51 List utrakvistické konzistoři: anonymní udání novoměstských měšťanů „Nedoruštie“ a Albustina Roha, že jsou pikarti, s odkazem na loňskou „nesnáz“ na Starém a Novém Městě pražském (druhá polovina 15. století). FRANT, fragm. 106. s. 52 List utrakvistické konzistoře faráři Havlovi v Rostoklatech, na němž je připsána odpověď (druhá polovina 15. století). NK, sign. XXIV A 233, fol. 1r. s. 55 Lokality zmíněné jako místa podání nebo určení v konzistoriálních pí- semnostech. Autor mapy: Jaroslav Synek.  |  247 s. 58 Heslo s citáty proti autoritě římské církve v Korandově teologickém slovníku (kolem 1482). KNM, sign. XIV E 7, fol. 51r s. 73 Opisu listu Hanušovi z Kolovrat, začátek textu (1467). MZA, sign. Cerr II, č. 5, p. 15. s. 80 Heslo s citáty proti přijímání pod jednou způsobou v Korandově teologickém slovníku (kolem 1482). KNM, sign. XIV E 7, fol. 32r. s. 83 Opis listu Jana Zajíce z Házmburka a Korandovy odpovědi na něj: konec Zajícova a začátek Korandova textu (1489). NK, sign. XVII F 2, fol. 7v. s. 86 Zlomky traktátu hájícího podobojí, zřejmě koncept listu Janu Zajícovi a 87 z roku 1489. FRANT, fragm. 116. s. 88 Traktát o velebné a božské svátosti oltářní, obsah knihy a první strana a 89 traktátu (Praha 1493). Exemplář KNM, sign. 25 F 1, fol. a1b a fol. a2a. s. 92 Latinská verze traktátu Václava Korandy O rozdávanie velebné svátosti dítkám, první strana textu (sedmdesátá až osmdesátá léta 15. století). KNM, sign. XVIII C 73, fol. 156r. s. 95 Traktát o velebné a božské svátosti oltářní, kolofon knihy (Praha 1493). Exemplář KNM, sign. 25 F 1, fol. y8a. s. 109 Velký, střední a malý monogram, jež v knihách označovaly Korandovo vlastnictví. NK, sign. IV E 17, přední přídeští, fol. 361r, 364v. s. 115 Korandův cisioján (1472). NK, sign. IV G 2, fol. 108v. s. 123 Korandovy marginálie týkající se knihovny Ptolemaia II. Filadelfa a astronomie v jeho době, v prvotisku Supplementum chronicarum Jakuba z Bergama (po 1486). NK, sign. 41 D 6, fol. 113v. s. 144 Zlomek českého literárního textu hájícího přijímání podobojí adresovaného až145 blíže neznámému pánu, přípisek o importu knih z Německa a Itálie (druhá polovina 15. století). FRANT, fragm. 23. 248  |  Václav Koranda mladší SUMMARY Václav Koranda the Younger: Administator of the Utraquist Church and writer Václav Koranda the Younger (c. 1425–1519) was a representative of the third generation of Czech Utraquists. He died just before the first reformist elements started to enter Bohemia from Germany. Although contemporary Utraquism didn’t bring any major innovations to the faith, Koranda was very active in establishing Utraquist positions opposing those of Catholics and radical reformers. However, this period is deeply fascinating and in many ways transformational in terms of literary culture. Printed books started to become more common as a means of communication, which was demonstrated both in Koranda’s literary work and the composition of his own personal library. His activities in several roles (as a university and ­church official and as an author of religious and political works) led to a rather extensive collection of his written works being preserved, constituting exceptional material for the research of social communication in Bohemia during the reigns of George of Poděbrady and the Jagiellonian kings. Koranda’s activities as an administrator were a major part of his public life. After beginning his career at a young age (we can only guess as to why on the basis of muddled fragments), he completed his Bachelor’s and Master’s degrees at the Prague university in the 1450s. As part of his role there, he actively took part in the transformation of the institution into a national Hussite university. It is thus not a coincidence that besides holding the posts of dean and rector, he was also named university dispenser several times, overseeing the publication of the university’s documents. Václav Koranda also took part in the economic consolidation of the Prague university in the 1460s and 1490s. Koranda’s conscientiousness can be seen throughout the nearly 20 years he worked as an administrator of Utraquist clergy. Besides administering the church, the consistory he led was also active in politics. He corresponded with Matthias Corvinus and other rulers. Internal pressures within the Utraquist leadership began to surface in the 1480s when Václav Koranda had to cooperate with the new bishop, Augustine, who came from Italy. In 1489, it seems he had to hand over his agenda to the bishop and a newly selected consistory of which he was not a member. He stepped out of public life in terms of church administration, partially returning after Augustine’s death in 1493 when he sent Jan Zajíc of Házmburk his earlier-written work and published Traktát o velebné a božské svátosti oltářní (Treatise on the  |  249 Glorious and Holy Alter Sacrament), but he didn’t return to the head of the Utraquist Church. The Utraquist consistory’s archive has preserved a rather extensive collection of documents that were recently discovered by the author of this book. It constitutes a vital source of insight into religious administration, but also into day-to-day life. A preliminary survey proved the structure of the records is analogous with the administrative files of the Catholic ­Church. However, this material should be evaluated and discussed in detail in a future work. The surviving documents, both the consistory’s files and Koranda’s treatises, show the bureaucratization of church administration successfully developed under Koranda’s leadership. Matrimonial disputes made up a large part of the agenda he dealt with, but individual lords and clergymen often turned to the consistory (or in some cases even to Koranda himself) to confirm the presented clerics and their benefices. During his long life, Koranda, from his office, joined in many religious discussions, both against Catholics and the radical reformation. He seems to have taken pride in his abilities to argue and debate and thus accepted the media strategy chosen by his opponents. His writings against Catholics were largely reactions to foreign texts, especially in the later period. However, it is not clear, especially in the beginnings, whether Koranda was himself directly addressed by his opponents. All evidence suggests he took opportunities to reply and even initiated some discussions (i.e. his correspondence with Hilarius Litoměřický). He used private letters for this task, but the fact that he copied them means he probably placed a more general and lasting importance on them as shown by the quotes of Scripture and church scholars. However, Koranda’s writings, especially at the beginning, worked with ad personam attacks, which he reasoned at the end of these private letters. A shift in his thinking in favor of targeting a wider domestic audience is demonstrated by his move from using Latin in the 1460s–1470s (with the significant exception of his correspondence with Hilarius Litoměřický) to an almost exclusive use of the Czech language. The targets of his polemics included representatives of the Catholic Church administration in Bohemia, the Wrocław bishop, the Papal legate, King Matthias Corvinus, and the Catholic gentry. He also criticized monastic orders and converts to Catholicism. His texts were often based on degrading his opponents while his own arguments stressed the divine revelation of the chalice and the validity of the Compacts, which was a document where the Emperor and the Catholic Church recognized Utraquism. Koranda had a broad collection of statements from his predecessors supporting Utraquism, which he used throughout his literary life with slight changes. Real and imagined deficiencies in the Catholic Church played a role in Koranda’s attacks against Catholics, as did his claim of insulted honor, a complaint used on both sides. 250  |  Václav Koranda mladší Koranda especially adhered to this tradition during his time as an administrator. Innovative thoughts cannot be expected from his works and they were not even possible when considering the old hardline Hussite views held by contemporary Utraquist representatives. The Compacts, the contract between the Hussites, the church, and Emperor Sigismund’s privilege that gave limited recognition to the Hussite program elaborated in the Four Articles of Prague, was a fundamental and fixed point in Koranda’s religious-political views. The scholastic method is in Koranda’s works present only partially in refutation of the opponent’s arguments and confirmation of his own opinion is a foregone conclusion. Koranda was thus a conservative Utraquist who expressed rather radical opinions in sharp critiques of the Catholic Church. For Koranda, like for all Utraquists, Scripture was the foundation of God’s law; determining the administration of the church, its teachings, and its only correct interpretation was Utraquism. However, in accordance with the so-called Cheb Judge, Koranda recognized the apostolic tradition, the Church fathers, and the Church scholars as long as they didn’t contradict Scripture. This included the question of obedience, a topic stressed by Catholics. Koranda, like Jan Rokycana and Martin Lupáč, was convinced of the irreversible validity of the Compacts, which he understood as a guarantee of religious freedom for Utraquists in accordance with the resolutions of the councils of the cities of Prague of 1448. However, he didn’t recognize the same freedom anchored in the Compacts for Catholics. But in contrast to Lupáč, he never expressed the radical thought that communion from the chalice is valid regardless of the view of the Catholic Church and thus the Compacts need not be confirmed by the Catholic Church. He stressed the Compacts’ validity, which confirmed Czechs and Moravians as loyal Christians who accepted communion from the chalice and which prohibit attacks against Hussite teachings or ritual practices. His polemics not only delved into the past, but also commented on current events, such as church councils and the acts of the popes. It is also necessary to mention that Koranda’s definition of Utraquism indivisibly includes a national and religious identity: In his view, Utraquism is simply a trait of ethnic “Czechs.” Religious identity itself, referred to in the texts, was accepted to a greater degree in his works from the 1490s, specifically in the Traktát o velebné a božské svátosti oltářní published in 1493. Koranda’s role as a lay administrator of the Utraquist clergy, which he took up at the start of the Jagollonian period, is most clearly represented in his letters to Jan Zajíc of Házmburk and indirectly referred to in the above-mentioned 1493 publication. Besides his role as administrator, Koranda’s political identity was most clearly seen in his role as a university master that would welcome foreign delegations with friendly words, while a certain part was also played by the message to Rome of 1462. It is summary |  251 necessary to note both Hilarius Litoměřický and Jan Zajíc refer to political or legal state identity (directly and indirectly) in their works as well. Koranda’s writings attacking the Bohemian Brethren are also consistent with the contemporary discourse, where he took the works of Jan Rokycana against “heretics” as inspiration. It’s also noteworthy that two of the three surviving Rokycana letters were copied into his collection of writings (the so-called Clementine Manual Book), which was compiled in connection with his role as the administrator of Utraquist clergy. In the case of one of the letters, this is the only known surviving copy. Although Catholics viewed the Utraquist Church as heretical, the approach to the Bohemian Brethren and the followers of Mikuláš Vlásenický was in the spirit of old traditions and significantly relied on the past practice and procedures of the Catholic administration. Koranda’s texts targeting “heretics” addressed the King as the highest lay authority and the gentry as lords in accordance with Utraquist beliefs that the feudal lord should act in these matters. He also appealed to Utraquist clergy who were to help the consistory discover “dangerous” heterodoxy. A relatively large amount of these texts, which can be estimated on the basis of the preserved fragments of files from the Utraquist consistory and copied treatises, prove the existence of a systematic effort to suppress these radical sects by the Utraquist Church despite the opposite appearance in the case of Jan Zajíc of Házmburk. However, in comparison with the often very radical arguments against Catholics, the texts targeting the above-mentioned radical sects reflects Koranda’s strong conservative bent and attempt to maintain the status quo. Besides specific aspects of the faith, such as the view of the sacraments (especially the Sacrament of the Altar) or the clergy, he also criticized the morals of the Brethren. Koranda negatively viewed their emphasis on performing good deeds, outward expressions of religiosity, and the conviction of their own exclusivity, which was a thorn in the side of the majority Utraquist Church. He used lively and expressive language in some cases, though less than in the case of Catholics. However, he did not avoid embarrassing his opponents in some cases. Although there are only two letters understood as a personal polemic with a “heretic,” it is clear these writings were primarily written by Koranda as a Utraquist official. The intellectual foundations of his activities as the master of the faculty of arts and administrator of the Utraquist Church can be partially determined by the surviving remnants of his library. Koranda was a true bibliophile and took a very active role in literary culture. During his long life, he compiled an immense collection of books, of which 71 volumes are known today. About two-thirds of them were manuscripts. It is not surprising Koranda concentrated on collecting the works of John Wyclif, Jan Hus, and first- and second-generation Utraquists as well as those by the church fathers that the Utraquists used as a foundation for their beliefs. The significant portion of books about sacramental theology, especially about 252  |  Václav Koranda mladší the Eucharist, is also unsurprising. Koranda also had great respect for his teacher, Křišťan of Prachatice. Like him, he studied astronomy and other physical sciences, which is reflected by the books in his collection on those topics. His interest in ethics was also reflected in his treatises and he collected literature about polemics of the day, especially the works of Gregory of Heimburg. When compared to the library maintained by the professors of the Kraków University, his book collection seems rather conservative. This can be seen in humanist works, which Koranda had knowledge of, but he staunchly rejected this vein of thought that at the time was understood as a new paganism. He thus selected only the humanistic works that matched his precise and specific interests. While he may have acquired the letters of Pius II out of a personal interest in the works of the Pope (who he had met personally), other works reflecting his personal preferences stemmed from his position. The Donation of Constantine by Lorenzo Valla was copied to criticize the document the Pope and the Catholic Church used to appropriate temporal power. Political works, like Valla’s supposed dispute between a priest and a knight, and Marsilius of Padua’s Defensor pacis, were probably acquired for their sharp anti-Papal bent. We also know he disputed Sulpicius’s humanist grammar in education and supported the proven scholastic works of Alexander de Villa Dei. This was in spite of owning Valla’s Elegantiae, a work known to have been owned by the humanist-oriented Václav of Chrudim, and which was also familiar to Tas of Boskovice and Jan of Rabštejn. He has a similar approach to works based on ancient ethics, and these works (such as a first edition of Ovid) are often marked and commented with Koranda’s notes. Koranda would often write his comments into his books, both printed and manuscripts, an act that was very typical of him. For example, he commented on important libraries of the past in a chronicle he was reading. His additions make clear his interest in contemporary history as well as the representatives of the Catholic Church that Utraquist leaders would define themselves against. In some cases, the writings are very succinct; summarizing a paragraph’s content or acting as a guide for the reader. This gives us little insight other than Koranda’s regard for the text. His own interests can also be seen in the manuscripts he had copied or that he transcribed himself, as well as the newly-printed books he acquired. His body of works included two volumes of his own transcribed works, his own theological dictionary, and, unknowingly, extensive discarded documents in the bindings of three of his books. Koranda lived at a time when the domination of manuscripts started to be replaced by printed books. Most of his library of traditional Utraquist works is in manuscript form, but Koranda was also very actively interested in printed books. The remnants of his library do not contain a single book published after 1500, but as books from the beginning of the 16th century summary |  253 were later re-bound in more modern covers, usually destroying any documentation of the original, it cannot be said that Koranda did not acquire new books after 1500. Koranda’s collection is mostly made up of manuscripts that are usually convoluted works of various genres, which is why the number of volumes from each area can only be estimated. Even with this limitation, it can be said that more than half of Koranda’s books were of a theological nature, while other areas typical for Koranda (astronomy, rhetoric, and ethics) are usually represented by only a few volumes. In terms of language, the dominance of Latin is interrupted by only a few Czech works recorded in the Clementine Manual Book and Koranda’s margin notes were exclusively written in Latin. It is also necessary to note that we are only working with a fragment of his library and thus it is very unlikely he did not own any manuscripts or books written in Czech despite not having any evidence to the fact (the exception being the only Czech version of Aesop preserved in the discarded papers). The library also lacks printed versions of his own works. Koranda’s scope of interest was probably much larger than the surviving volumes demonstrate as shown by his quotes of other works in his writing and in his margin notes, but those works were not preserved. It’s possible to ask what aspects of Koranda’s life and works represented the medieval period and what was a harbinger of modern times. This conservative representative of third-generation Utraquism favored traditional values and preferred scholastic learning. He was interested in innovation, but only within scholasticism, which is why he and other university masters, both Utraquists and Catholics, incorporated the works of Jan Versor into the teaching of the Prague university in the 1450s. The way this consummate bureaucrat treated his opponents in his polemics shows he had developed an abstract understanding of texts, which was strengthened by the rise of printing. His individuality, seen in his comments written into the books in his library, is something that can be considered modern along with his political pragmatism. It’s therefore easy to agree with the older, nearly intuitive conclusion made by Josef Macek: “It can’t be ruled out that only a lack of sources shines an odd light on the administrator’s actions, as he’s often radical in theology, although politically he was more cautious and is more of a fair-weather fan who prefers to join the winners after the fact.” přeložil Yon Pulkrabek 254  |  Václav Koranda mladší JMENNÝ REJSTŘÍK V rejstříku nejsou zachycena jména z bibliografických položek citovaných pod čarou, z textových příloh ani z anglického resumé. A Aegidius Romanus viz Jiljí Římský Aelius Donatus 119 Alan ab Insulis 112 Albert Veliký 112, 127, 136 Albrecht Vojíř 82 Albustin Roh, měšťan Nového Města pražského 51 Aleš z Netvořic 103 Aleš z Vrábí 53 Alexander de Villa Dei 118, 151 Alexandr, adresát Korandova listu 45 Alexius Třeboňský 141 Alchabitius 116 Ambrož, svatý 116 Anežka, údajná papežka 67 Anna, panna z Prahy 42 Antonín z Náchoda 21 Antonio Marini 26, 59 Aristotelés 116 Augustin de Urbino 113 Augustin Luciani, titulární biskup sankturienský 27, 28, 41–45, 48–50, 59, 79, 105, 147 Augustin, svatý 111, 112, 128 B Bartolomeo Platina 124, 139 Bartoš, František Michálek 106 Baťová, Eliška 9 Benedikt z Valdštejna 22 Bernard z Clairvaux 112 Bernhard z Breidenbachu 124 Bernhard Sturm 35, 36 Boethius 75, 119, 146 Boldan, Kamil 9, 134 Bonaventura 116, 128 Bonifác VIII. 113, 120 Burley, Walter 116 C Cassiodorus 111, 119 Cato 116, 119, 133 Cicero 117, 119, 128, 138 z Cimburka, Ctibor Tovačovský 40, 75 Commodus 123 D Diether z Isenburgu 125 Dionysius de Burgo Sancti Sepulchri 126 Donát 118, 133 Dřevíkovská, Jana 9 E Eberhard z Béthune 117 Eberhardus Hispanus 117 Elbel, Petr 56 Eliáš ze Slaného 22 Eukleidés 21 Eusebios z Kaisareie 111 Evžen IV. 66, 126 F Febvre, Lucien 11 Filip de Villa Nova 30, 37, 43 Filip IV. Sličný 120 Jmenný rejstřík |  255 František de Mayronis 112 G Gasparinus de Bergamo 117 Giovanni Boccaccio 138 H Hadravová, Alena 9 Halama, Ota 9 Havel Cahera 35 Havel z Kouřimi 24, 29 Havel ze Žatce 21, 22 Havel, student 29 Havlík, kněz v Betlémské kapli 62 Hejnová, Miroslava 9 Heřman Korner z Lübecku 123 Hilarius Litoměřický 19–21, 62, 63–67, 68, 70, 75, 76, 85, 89–90, 139, 148, 149 Hlaváček, Ivan 110 Homér 128 Horatius 34, 117, 128 Hugo de Prato Florido 136 Hugo ze Saint-Cher 112 Hugo ze Svatého Viktora 112 Ch Chartier, Roger 11 Chelčický, český bratr 101 I Inocenc III. 112, 124 Inocenc VIII. 42 Isidor ze Sevilly 112, 116 J Jacobus Philippus de Bergamo 116, 119, 122, 123, 127 Jakoubek ze Stříbra 17, 62, 111, 113, 138 Jakub z Pacova 21, 22, 24, 25, 31, 39, 52, 53 Jakub ze Stříbra 28, 42 Jan Búchal 33 Jan Campanus Vodňanský 136 Jan de Platea 136 Jan de Sacrobosco 21, 114 Jan Eschuid 116 Jan Filipec 29, 59 Jan Herolt 113 Jan Herttemberger z Lokte 141 Jan Hus 17, 36, 40, 62, 96, 97, 102, 105, 110, 111, 113, 114, 118, 126, 127, 143, 150 Jan Kapistrán 62, 125 Jan Kravín z Tábora 23 Jan Markolt 77–78 Jan Poduška 18, 35 Jan Rokycana 20, 23, 26, 27, 39, 56, 57, 58, 62, 68, 71, 81, 89–90, 99, 100–103, 106, 111, 112, 113, 138, 149 Jan Stańko 142 Jan Sulpicius z Veroli 118, 151 Jan Šindel 137 Jan Versor 22, 62, 91, 116, 128, 134, 152 Jan XXIII. 126 Jan z Třebové 22 Jan z Ústí 21 Jan z Čáslavi 21 Jan z Častolovic 21 Jan z Damašku 112 Jan z Głogowa 87 Jan z Inowrocławia 142 Jan z Klatov 40 Jan z Kněhnic 110 Jan z Krčína 23 Jan z Krumlova 71 Jan z Opočna 30, 50 Jan z Prahy 24 Jan z Vlašimi 25 Jan ze Stříbra 21 Jan Zlatoústý 128 Jan Žák 140 Jan, kněz 51 Jan, syn Albrechta Vojíře 82 Jana, údajná papežka, viz Anežka Janek, kožešník 51 Jaroslav ze Skutče 22 Jaroš, český bratr 100 Jeroným Pražský 126 Jeroným, svatý 111, 117, 119, 136 Jidáš 76 Jiljí Římský 112 Jindřich Chrustenský na Jenči, panoš 31 Jindřich z Frimaru 112, 136 Jíra, kněz v Táboře 50 256  |  Václav Koranda mladší Jiří, farář v Klatovech 40 Jiří Písecký 19, 34–35, 137 Jiří Tunkl z Brníčka 55 Jiří z Většího Města pražského 22 Jiří z Meziříčí 76 Jiří z Poděbrad 7, 25, 26, 61, 63, 69, 71, 84, 100, 121, 138 Jiří z Prahy 30 Jiří ze Žatce 22, 30, 49 Joachimsohn, Paul 121 Johann Alakraw 136 Johannes Balbus 117, 127 John Wyclif 62, 102, 110, 119, 126, 127, 128, 143, 150 Josef Flavius 128, 139 Juan de Torquemada 120 Julián Cesarini 126 Junianus Maius 117 Jurka, Jeroným František 9 K Kašpar, Jan 9 Kateřina, účastnice manželského sporu 52 Kazimír IV. Jagellonský 125 Kliment IV. 124 Kliment V. 113 Kocánová, Barbora 9 z Kolovrat, Hanuš II. 26, 71–75, 139 Konrád mladší z Halberstadtu 75, 116, 122, 128, 143 Konstatnin, císař 119, 121, 123, 126, 151 Kosmas 118 Krofta, Kamil 15, 32, 100, 107 Křišťan z Prachatic 21, 114, 127, 137, 143, 150 L Lactantius 119 Libuše, legendární kněžna 60 z Lobkovic, Bohuslav Hasištejnský 135, 140 z Lobkovic, Děpolt 48 Lorenzo Valla 118, 119, 121, 151 Lotte Hellinga 12 Ludolf ze Saska 114 Lukáš ze Sušice 21 M Macek, Josef 57, 152 Maciej z Kobylina 142 Macrobius 119 Marco Barbo 77–78 Marcus Manillius 116 Marek Bydžovský z Florentina 18, 36 Marchesinus 112 Marsilius z Padovy 120, 151 Martin, Henri-Jean 11 Martin Loquis 102 Martin Lupáč 57, 67, 149 Martin V. 126 Martin z Trhových Svin 22 Martin z Hořepníka 22 Martin z Počátek 34 Martin z Vlašimi 31 Martin, kněz 30 Martin, účastník manželského sporu 52 Mášá´alláh 21 Matěj, apoštol 76 Matěj Aych 31 Matěj Louda z Chlumčan 137 Matěj Sláva (též Sláma) 103 Matěj z Janova 72, 102 Matěj z Rakovníka 50 Matyáš Korvín 39, 41, 59, 71, 78–79, 94, 143, 147, 148 Matyáš z Roudnice 21 Matyáš, kněz z kláštera Na Slovanech v Praze 138 Maurus Servius Honoratus 119 McKenzie, D. F. 11 McLuhan, Marshall 11 Michal Polák 78 Michal z Meziříče 21 Michal ze Stráže 137 Michal, český bratr 100 Mikuláš Biskupec 102, 106, 111, 130 Mikuláš Faulfiš 110 Mikuláš Vlašimský 103 Mikuláš z Meziříče 21 Mikuláš z Hořepníka 23, 30, 130 Mikuláš z Lyry 112–113, 127, 136 Mikuláš, farář v Načeradci 41, 103, 104 Mužík, Zdeněk 9 Jmenný rejstřík |  257 N Nedoruštie, měšťan Nového Města pražského 51 Neškudla, Bořek 14 Novotný, Jan 9 Novotný, Robert 9 O Oldřich Kříž z Telče 20, 61, 64 Ondřej řečený Kuliš 75–77, 146 Ondřej Zima, purkrabí na Kolodějích 31, 32 Ovidius 117, 138, 146, 151 P Palacký, František 7, 120 Pavel Bydžovský 29 Pavel II. 97, 125 Pavel Václavův z Kutné Hory 24 Pavel ze Žatce 29, 30, 33 Pavel, apoštol 68, 72, 102, 138 Pešek, Jiří 54 Petr Chelčický 67, 79, 106 Petr Kániš 102 Petr Lombardus 111, 112, 127, 128, 130 Petr Payne 111, 112 Petr z Ailly 116 Petr z Újezda 111 Petr, apoštol 67, 68 Petr, farář v Mělníku 49 Petrucci, Armando 12–13 Petrus Aureolus 114 Petrus de Bosio 120 Pico della Mirandola, Galeotto I. 79 Pius II. 7, 26, 59, 60, 85, 97, 117, 118, 121, 124, 127, 151 z Poděbrad, Hynek 49 z Poděbrad, Jiří viz Jiří z Poděbrad z Poděbrad a Minsterberka, Jindřich I. Starší 48 z Postupic, Bohuš Kostka 105 z Postupic, Jan Kostka 100–102, 107 z Postupic, Zdeněk Kostka 26, 59 Priscianus z Kaisareie 117, 118, 119 Prokop Lupáč z Hlaváčova 18, 35 Prokop z Kutné Hory 22 Prokop z Kladrub 66 Prokop z Plzně 23, 93 Prokop, český bratr 101 Ptolemaios II. Filadelfos 123, 124 Půta z Paběnic 25 Q Quintilianus 119 R z Rabštejna, Jan 140, 151 z Rabštejna, Prokop 26, 59 Raymund z Peñafortu 112 Rejchrtová, Noemi 17, 54 Richard ze Svatého Viktora 112 Ř z Rožmberka, Jošt 68–69, 117 z Rožmitálu, Johana 48, 68 Řehoř z Heimburka 111, 121, 127, 146, 150 Řehoř Hrubý z Jelení 14 Řehoř ze Stříbra 24 Řehoř, český bratr 100, 106 S Saenger, Paul 12, 13 Seneca 119 Sergius 124 Sixtus IV. 124 Sókratés 75, 146 Soter 124 Spunar, Pavel 119 Spytihněv, kníže 126 Stanislav z Hnězdna 21, 22, 114 Stanislav z Velvar 21, 23, 61–63, 75, 139 Stanislav ze Znojma 111 Stanislav, mistr 25 Studničková, Milada 9 Svátek, Jaroslav 9 ze Svojšína, Jan 48 Š Šašková, Gerta 102, 107 Šimon od Bílého lva 137 Šimon z Chrudimi 21 Šimon z Tišnova 111, 127 Šimon ze Slaného 114, 130 258  |  Václav Koranda mladší Šmahel, František 24 Šorm, Martin 9 Štěpán z Pálče 111 Štěpán z Kolína 111 ze Šternberka, Zdeněk Konopišťský 122 T Tas z Boskovic 75, 151 Thomas de Tuderto 117–118 Tobiáš, obyvatel Plzně 77, 79 Tomáš Akvinský 112, 127 Tomáš Bradwardinus 114 Tomáš z Erfurtu 117 Tomáš z Kladrub 24 Trčka z Lípy, Mikuláš mladší 49, 50, 106 Trčka z Lípy, Mikuláš starší 104 Trojan, kněz z Kutné Hory 138 Truhlář, Josef 15, 45, 68, 77, 94, 121, 122 U Urbánek, Rudolf 20 Urbánková, Emma 109, 130, 137 V Václav „Zchuna“ 53 Václav Braun 31 Václav Faber z Českých Budějovic 140 Václav Hájek z Libočan 32 Václav IV. 91 Václav Koranda mladší passim Václav Křižanovský 21, 23, 62, 63, 65, 76 Václav Rožďalovský 18, 34–36 Václav Vrbenský 22, 25, 26, 31, 40, 59, 62 Václav z Vrábí 53 Václav z Dráchova 68 Václav z Chrudimi 24, 25, 138, 151 Václav z Krumlova 72, 138 Václav z Pacova 30, 32, 33 Václav z Plané 71 Václav z Plzně 21 Václav z Radče 22 Václav z Rovného 140 Václav z Třeboně 33 Václav z Třebska 39 Václav ze Žatce 137 Vaculínová, Marta 9 Vaněk Valečovský z Kněžmosta 82 Vavřinec Krasonický 107 Vergilius 119, 124 Veselá, Lenka 9 Vilém Pařížský 113 Vilém z Račiněvsi 25 Vilém Zub z Landštejna a na Chlumci 45 Vincenc z Karčova 21, 22 Vincens z Jindřichova Hradce 22 Vincent z Beauvais 119, 124 Vít Salius 137 Vít z Krupé 32, 48, 53, 118 Vladislav Jagellonský 27, 29, 32, 37, 39, 42, 59, 78, 82 Voit, Petr 9, 14, 142 Vojtěch, svatý 126 ze Všehrd, Jan Šlechta 32 W William Ockham 120 William Perrault 112 Wolfgang Rabenstain 69–70 Z Zajíc z Házmburka, Jan 59, 81–86, 87, 98, 99, 104, 122, 126, 143, 147, 149, 150 Zikmund Lucemburský 57, 60, 85, 96, 118, 126, 148 Zikmund z Hradce Králové 130 Zikmund, farář 45 Zilynská, Blanka 9 Jmenný rejstřík |  259 Edice Středověk sv. 3 Redakční kruh: Robert Novotný (vedoucí), Martin Šorm (redaktor), Lenka Bobková, Tomáš Borovský, Martin Čapský, Jan Čermák, Lucie Doležalová, Petr Elbel, Antonín Kalous, Tomáš Klír, Jitka Komendová, Petr Kozák, Jan Malura, Bronislav Ostřanský, Michaela Ottová, Daniela Rywiková, Daniel Soukup, Pavel Soukup, Jiří Starý Vydalo NLN, s. r. o., Náprstkova 10, Praha 1, v roce 2017 Vydání první Jazyková a odborná redakce Martin Šorm Grafická úprava obálky Daniel Šorm Grafická úprava knihy Tomáš Rataj Technická redakce Šárka Křiváková Sazba písmem Minion Pro a reprodukce Jan Skružný Tisk xxx Doporučená cena včetně DPH xxx Kč ISBN 978-80-7422-586-4 (Nakladatelství Lidové noviny) ISBN 978-80-7050-693-6 (Národní knihovna České republiky, Praha)