Masarykova univerzita, Filozofická fakulta
Arna Nováka 1, 602 00 Brno
K rukám paní Jarmily Hudečkové
Vídeň 26/07/2016
Posudek
Markéta Kulhánková, Das gottgefällige Abenteuer. Eine narratologische Analyse der byzantinischen erbaulichen Erzählungen (Pro Oriente 31), Červený Kostelec 2015.
Vyprávění je lidskou základní potřebou a zároveň jednou z raných vyjadřovacích forem každé kultury. Nikoli náhodou se právě vyprávěcí literatura stala centrem vědeckého zájmu a dokonce samostatným předmětem nové disciplíny, naratologie.
Antický svět znal rozličné formy vyprávění, nejprve veršované, později i prozaické. Tato vyprávění oslavovala činy a osudy mýtických božstev a hrdinů, králů a vojevůdců, a mluvila í o prostých lidech, jejichž jediná zvláštnost spočívala v jejich mimořádné kráse. Žánry, v nichž krystalizovaly vyprávěcí formy, jsou epos, drama a román.
Christianizovaný svět na takovéto antické předchůdce, v prvé řadě na román, navazoval, vyvinul ale své vlastní hrdiny i vlastní formy. Novým hrdinou křesťanských pospolitostí se stal mnich a asketa, a to nejprve na Východě, pak i na Západě; věda označuje různé vyprávěcí formy, které počínaje 4. stoletím oslavovaly životy, působení a úmrtí takovýchto mníšskych hrdinů, jako hagiografii.
Hagiografická díla jsou odedávna milovaným dítětem byzantoiogie. Byly zkoumány jako historické prameny pro rané egyptské mnišství, jako pokladnice informací o každodennosti, lidové zbožnosti a o sociálních dějinách vůbec. Díky všeobecně jednoduché a zdobnosti prosté řeči se nadto uplatňovaly jako korunní svědkové tehdejšího lidového jazyka. Dosud se ale s hagiografickými spisy nezacházelo jako s tím, čím jsou v prvé řadě, totiž jako s vyprávěcími texty, jejichž primárním účelem bylo vedle zprostředkování vzdělavatelných obsahů pobavení čtenáře, případně posluchače.
Tuto mezeru se nyní pokouší Markéta Kulhánková (dále „K.") vyplnit svou stručnou, ale obsažnou monografií. Předběžně konstatujme, že autorka svého cíle plně dosáhla: její studii lze právem označit jako jedinečné a první nové zhodnocení vyprávěcí formy, která byla v literárněvědném ohledu dosud zanedbávána.
Struktura monografie se vyznačuje přehledností a přesvědčivostí. V Úvodu (s. 1-10) se nejprve promyšleně probírá otázka žánru, k němuž dané texty náležejí, poté jsou představeny ve svém chronologickém a historickém kontextu texty samy. Jsou to ty nejdůležitější a nejranějŠÍ sbírky vzdělavatelných historek, História monachorum in Aegypto a tzv. História Lausiaca (obojí bylo sestaveno na přelomu 4. a 5. stol.), a dále História religiosa
■
Theodoreta z Kyrrhu (5. stol.)- Následuje soubor sv. Daniela Sketiota a Pratum spirituále Jana Moscha (6. stol.) a pak - s přerývkou asi tří set let - sbírka monemvasijského biskupa Paula, Tento celek je dovršen vyprávěním, jež se dochovalo v kázání kyperského mnicha Neofyta Enkleísta. Úvodní kapitolu uzavírá detailně pojatý metodologický výklad, v němž je mj. podán nanejvýš užitečný výklad odborné terminologie, byzantologům většinou méně známé.
Druhá (s. 41-66) a třetí (s. 67-90) kapitoly se zabývají otázkami struktury vyprávění a konstrukce narativního prostoru, čtvrtá kapitola [s, 91-108) je věnována vnímání a ztvárnění času, v němž se vyprávěný děj odehrává. Konečně pátá kapitola (s. 109-130) analyzuje funkce vypravěče v různých textech. Závěry (s. 131-142) analýzu resumují a názorné představují vývoj narativních strategií v proměnách času. Práci uzavírá podrobná bibliografie, rejstříky vlastních a místních jmen, a zvlášť užitečný index odborné literární terminologie.
Chronologicky uspořádaná analýza spolu se systematickou „dekompozicí" textů na jejich narativní stavebné prvky umožňují autorce postižením obdobných motivů poukázat na vývojové linie a znázornit zřetelnou tendenci k zliterárněnť původních prostých vyprávění, vázaných na orální tradici.
Vedle zřetelného strukturování látky vyniká monografie pí K. („von K") nikoli v poslední řadě jednoduchým, snadno srozumitelným a přitom pěstěným jazykem. Četná komentovaná místa originálních textů jsou doprovozena přesnými a elegantními překlady, jež umožňují četbu také zájemcům neznalým řečtiny.
Úhrnem: originalita volby badatelského předmětu, jasná strukturovanost a přesvědčivá argumentace jsou hlavními znaky monografie pi K; práce nepochybně představuje obohacení byzantologického bádání.
Práce tudíž v plném rozsahu splňuje požadavky kladené na habilitační spis.
Podpis (Caroline Cupane)
Univ. Doz. Dr. Caroline Cupane
Abteilung fúr Byzanzforsdiung / Institut fär i mdaltcr/oiychujif
*7i¥ftll»frl>IMjlH ll-IJ-USliMi.
io:o Hv/i
Z německého originálu přeložila Jana Nechutová.
Prof. PhOr. Jana Nechutová, předsedkyně příslušné habilitační komise, ručí za správnost překladu. 4.10. 2016