OPONENTSKÝ POSUDEK
na habilitační práci pani Dr. phil. Veroniky Kotůlkové Jnfinitivkonstruktionen valenz- und konstruktionsgrammatisch betrachtet. Am Beispiel des Ad"
Cílem předložené habilitační práce „Infinitivní konstrukce z pohledu valenční a konstrukční gramatiky na příkladu konstrukcí Ad" je detailní sémanticko-syntaktický popis vazby akusativu s infinitivem v němčině a odpovídajících konstrukcí v češtině. Práce vychází z autentického jazykového materiálu, získaného především z paralelního korpusu DeuCze a opírá se o rozsáhlou sekundární literaturu.
Úvodní kapitoly se věnují metodickému postupu, shrnují poznatky získané studiem odborné literatury, německých a českých gramatik a popisují syntaktické funkce infinitivu a infinitních tvarů v němčině a češtině (str. 12 - 142}. Tato poměrně rozsáhlá část práce se snaží osvětlit zkoumanou problematiku z co nejširšího zorného úhlu.
K vlastnímu tématu - vazbě akusativu s infinitivem - přistupuje autorka až v páté kapitole. Uvádí tři skupiny sloves, které v němčině tuto konstrukci mají: 1. slovesa smyslového vnímání (Wahrnehmungsverben: sehen, hören, fühlen, spüren), 2. sloveso lassen, 3. slovesa lehren, finden a haben. Pro třetí skupinu neposkytuje korpus žádné doklady.
U sloves smyslového vnímání, která jsou diskutována jednotlivě, je dále pojednáno o možnosti nahrazovat konstrukci akusativu s infinitivem vedlejšími větami se spojkou wie nebo dass . Jsou rovněž vysvětleny rozdíly v použití obou spojek. Ze srovnání s českými překlady vyplývá, že čeština upřednostňuje spíše vedlejší věty před infinitivní konstrukcí.
Jako nejzávažnější část práce se jeví sedmá kapitola, ve které jsou prezentovány interpretace jednotlivých větných struktur se slovesem lassen s akusativem a infinitivní vazbou. Východiskem je přitom dvojznačnost slovesa jakožto direktivní (veranlassen) a permisivní (zulassen) kausativum.
V kombinaci s dalšími větnými členy v různých sémantických rolích pak v daném kontextu dochází zpravidla (avšak nikoli vždycky) k jednoznačnosti ve významu. Autorka rozlišuje celkem sedm „interpretačních typů" této vazby, přičemž hranice mezi nimi nejsou vždy jednoznačné. Navíc jsou připojeny i frazeologismy s lassen. Českými ekvivalenty jsou především vazby se slovesy dát a nechat.
V závěrečné osmé kapitole se pojednává o gramatikalizaci vazeb akusativu s infinitivem. Gramatikalizací se rozumí proces, při kterém lexikální jednotky nabývají gramatických významů. Autorka přitom zastává názor, že u sloves smyslového vnímání navzdory morfologickým zvláštnostem (Ersatzinfinitiv) o gramatikalizaci konstrukce nelze hovořit. Naproti tomu je sloveso lassen se závislým infinitivem jednoznačně prostředkem k vyjádření kausativního aspektu tím spíše, že slovotvorné prostředky k odvozování kausativ nejsou v současné němčině produktivní.
V hodnocení předložené habilitační práce paní Dr. phil. Veroniky Kotůlkové bych vyzvedl především logickou výstavbu, která prozrazuje, že se autorka problematikou důkladně zabývala. Vzhledem k rozsahu zkoumané oblasti a množství jazykového materiálu, které bylo na pozadí sekundární literatury nutno vyhodnotit, lze konstatovat, že práce je opravdu přínosná už tím, že shrnuje,
komentuje a na jazykových dokladech ilustruje dosavadní poznatky. Užitečná je především i tím, že srovnává německé konstrukce s českými. Po věcné stránce je ovšem možné mnohé doplnit, či opravit. Například je vazba se slovesem lassen jako tzv. adhortativ - která patrně nebyla v korpusu vůbec obsažena - zcela gramatikalizována (viz.: Lasst uns gehen, srov, angl. let's go!). Podle mého soudu je při práci s korpusem nutno mít na zřeteli, že i to, co není příliš časté, je v jistých situacích adekvátním vyjadřovacím prostředkem a mělo by být při gramatickém popisu zohledněno. Pokud jde o rozsah jednotlivých kapitol, jsou podle mého mínění úvodní kapitoly příliš obsáhlé. Spíše bych dal přednost interpretaci dalších dokladů, i když samozřejmě souhlasím s tím, že není možné a ani žádoucí analyzovat všechny doklady. Tyto především formální připomínky bych ještě doplnil o požadavek, aby byl text před případnou publikací podroben jazykové revizi.
Habilitační práce paní Dr. phil. Veroniky Kotůlkové splňuje požadavky standardně kladené na úroveň habilitačních prací v daném oboru.
V Brně 12. března 2015
doc. PhDr. Jaromír Zeman, CSc.