Masarykova univerzita Filozofická fakulta HABILITAČNÍ PRÁCE Česká a německá deminutiva na pozadí korpusových dat Brno 2016 Tomas Kana v Cestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracoval sám. U všech pramenů, zdrojů informací i nepůvodních myšlenek je odkaz na bibliografii uvedenou v závěru. Pokud by se některé formulace shodovaly s jiným textem, který zde uvedený není, prohlašuji, že se nemůže jednat o úmyls, nýbrž náhodu, protože text neznám. V Brně Mgr. Tomáš Kána, Ph.D. Předmluva a poděkování Něco tak „nemužného" j ako deminutiva těžko v j azyce hledat. Přesto mužská jména v seznamu literatury převládají a zdá se, že muže svým způsobem i fascinují. V mém případě se jedná spíš o fascinaci korpusem jako nástrojem jazykového výzkumu. Deminutiva přišla jako vhodná záminka podívat se, jak (a jestli vůbec) se dá korpusu využít, a dokázat, co vlastně ještě deminutivum je, co už není, a jak to vlastně vypadá s deminutivy v kontrastu česko - německém. Nebýt korpusů asi by mě deminutiva nejspíš zajímala jen jako běžného uživatele žijícího paralelně a vyváženě v českém i německém (rakouském) prostředí, pousmívajícího se nad inflací zdrobnělých tvarů v obou jazycích. Jak ale bude vidět dál, i při vší nedokonalosti a omezení dokážou korpusy rozkrýt i netušené vazby nebo paralely. Za to, že jsem k těmto nástrojům (tenkrát sice byly ještě v plenkách) získal kladný vztah, bych rád poděkoval kolegyni Haně Pelouškové. O rozvoj korpusů pro češtinu, korpusů paralelních a také o rozvoj mého korpusového nadšení se postaral prof. František Čermák. Patří mu vřelý dík nejen za toto, ale také za cenné rady, usměrňování, podporu a čas, který mně a mé práci vždycky ochotně věnoval. Brigitte, Lauri, Sari, díky moc, že jste to se mnou a s těmi deminutivy vydržely, braly velký ohled a často i pomohly. Všem ostatním příbuzným, kamarádům a známým se omlouvám, že jsem dal přednost deminutivum. 2 Obsah Úvod.........................................................................................................................................18 L Obecná část 1. Původ, popis a pojetí..........................................................................................................19 1.1 Typologie zkoumání deminutiv.........................................................................................20 1.1.1 Deminutiva v jednom a více jazycích.............................................................................20 1.1.2 Časové hledisko zkoumání deminutiv.............................................................................21 1.1.3 Formální hledisko............................................................................................................22 1.1.4 Významové hledisko.......................................................................................................22 1.1.5 Pragmatické hledisko......................................................................................................23 1.1.6 Slovnědruhové hledisko..................................................................................................23 1.1.7 Hledisko sémantických oblastí slovníku.........................................................................23 1.1.8 Funkčně-kontextové hledisko.........................................................................................23 1.2 Deminutiva v odborných textech.......................................................................................24 1.2.1 Popisy českých deminutiv...............................................................................................24 1.2.2 Deminutiva v jiných slovanských jazycích.....................................................................28 1.2.3 Popisy německých deminutiv..........................................................................................29 1.2.4 Deminutiva jiných germánských jazyků.........................................................................30 1.2.5 Deminutiva v kontrastním pohledu.................................................................................30 1.2.6 Funkce deminutiv............................................................................................................31 1.2.7 Závěry z rešerší a nezodpovězené otázky.......................................................................32 2. Hranice deminutiv..............................................................................................................33 2.1 Struktury deminutiv............................................................................................................33 2.2 Dotazníky...........................................................................................................................36 2.2.1 Dotazníky pro české rodilé mluvčí..................................................................................36 2.2.2 Dotazník pro německé mluvčí.........................................................................................38 3. Definice................................................................................................................................39 3.1 Definice deminutiva...........................................................................................................39 3.2 Definice dalších relevantních pojmů..................................................................................44 4. Metody výzkumu................................................................................................................46 4.1 Hlavní otázky a cíle............................................................................................................46 4.2 Popis postupu.....................................................................................................................47 4.3 Popis zdrojů dat..................................................................................................................49 4.4 Korpusové rešerše a třídění dat..........................................................................................50 5. Poznámky k formální úpravě............................................................................................52 II. Česká deminutiva 1. Substantívni deminutiva....................................................................................................54 1.1 Substantívni deminutiva v literatuře..............................................................................54 1.2 Popis jednotlivých prostředků........................................................................................58 l.A Maskulina.........................................................................................................................60 I.A.I. Zakončení na -ek..........................................................................................................60 A.I.l Sullx -ek..........................................................................................................................61 A.1.1.1 Deminutiva na -ek........................................................................................................62 A.I.l. 1.1 Prosté přidání sufixu -ek (včetně hláskových změn)................................................62 A.1.1.1.2 Základy končící na -ák nebo -áč: —»■ -áček...............................................................64 A.1.1.1.3 Základy končící na -ík nebo -ek —► -íček..................................................................65 A.1.1.1.4 Základy končící na -ec —»■ -eček................................................................................65 A.1.1.1.5 Základy končící na -ek: —»■ -eček...............................................................................66 A.1.1.1.6 Základy končící na -enec: > -eneček.......................................................................66 A.1.1.1.7 Základ končící na -anec: —»■ -ánek............................................................................66 A.I.l. 1.8 Základy končící na -an: —»■ -ánek..............................................................................66 A.1.1.1.9 Základ končící na -as: —»■ -ásek.................................................................................66 A.1.1.1.10 Základy končící na -en—* -ének -'mek....................................................................66 A.1.1.1.11 Základy končící na -al (odvozené od participií) —»■ -alek.......................................66 A.I.l. 1.12 Základy jsou deverbativa na -el nebo -ec: —> -ílek............................................67 A.1.1.1.13 Základy končí na -ín -^-ínek...................................................................................67 A.1.1.1.14 Základy končící na -et: —»■ -ítek...............................................................................67 A.I.l. 1.15 Základy končící na -oun: —> -ounek........................................................................68 A.1.1.1.16 Základy končící na -ouš: —> -oušek........................................................................68 A.1.1.1.17 Základ končí na -or —»■ -orekf-ůrek.........................................................................68 A.I.l.2 Kvazideminutiva s -ek..................................................................................................78 A.I.l.3 Nejasné deriváty končící na -ek...................................................................................83 A.I.l.4 Nedeminutivní modifikace...........................................................................................85 A.I.l.5 Nedeminutiva s -ek.......................................................................................................87 A.II Zakončení na -ík.............................................................................................................90 AI 1.1 Suílx -ík.........................................................................................................................90 A.II. 1.1 Deminutiva na -ík........................................................................................................90 A.II. 1.1.1 Prosté pridání sufixu -ík (včetně hláskových změn)................................................90 A.II. 1.1.2 Základy končící na -el: -lik.................................................................................91 A.II. 1.1.3 Základy končící na -(ov)ec nebo -ce: —► -čík..........................................................91 A.II. 1.1.4 Základ končí na -čí —> -čík......................................................................................91 A.II. 1.2 Kvazideminutiva s -ík.................................................................................................96 A.II. 1.3 Nejasné deriváty končící na -ík...................................................................................96 A.II. 1.3 Nedeminutiva s -ík......................................................................................................96 A.II.2 Rozšířený sufix -nik.......................................................................................................98 4 A.I.-II. Konkurence slov na -ek a -ík....................................................................................99 A.III Zakončení na -ček.......................................................................................................100 A.III.l Sufix -iček...................................................................................................................100 A.III. 1.1 Deminutiva na -íček.................................................................................................101 A.III. 1.2 Kvazideminutiva s -íček..........................................................................................103 A.III. 1.3 Nedeminutiva s -íček...............................................................................................103 A.III.2 Suílx -eček..................................................................................................................103 A.111.2.1 Deminutiva s -eček (-íneček)...................................................................................103 A.III.2.2 Kvazideminutiva -eček............................................................................................105 A.III.2.3 Nedeminutiva s -eček..............................................................................................106 A.III 3. Sufix -áček.................................................................................................................106 A.III.3.1 Deminutiva s -áček..................................................................................................106 A.III.3.2 Kvazideminutiva s -áček.........................................................................................106 A.III.3.3 Nedeminutiva s -áček..............................................................................................107 A.III.4 Konkurence odvozenin na -ček..................................................................................107 A.IV. Zakončení na -nek nebo -šek.....................................................................................108 A.IV.l. Sufix -ánek................................................................................................................108 A.IV. 1.1 Deminutiva s -ánek.................................................................................................108 A.IV.2. Sufix -inek.................................................................................................................108 A.IV.2.1 Deminutiva s -ínek..................................................................................................108 A.IV.2.2 Nedeminutivum s -ínek...........................................................................................109 A.IV.3 Sufix -ének.................................................................................................................109 A.IV.3.1 Deminutiva s -ének..................................................................................................109 A.IV.4 Sufix -ounek...............................................................................................................109 A.IV.4.1 Deminutiva s -ounek...............................................................................................109 A.IV.5.1 Sufix -oušek.............................................................................................................109 A.IV.5.1 Deminutivum s -oušek.............................................................................................109 A.V. Ostatní deminutivní prostředky maskulin................................................................110 A.V.I. Sufix -ec......................................................................................................................HO A. V. 1.1 Deminutiva s-ec.......................................................................................................111 A. V. 1.2 Původní deminutiva na -ec.......................................................................................112 A.V.2 Sufix -ku......................................................................................................................114 A. V.2.1 Deminutiva s -ka.......................................................................................................114 A.V.2.2 Kvazideminutiva s -ka..............................................................................................118 5 A.V.3 Sufix -lna.....................................................................................................................118 A.V.3.1 Deminutivum s -ina..................................................................................................119 A.V.4 Sufix -ula.....................................................................................................................119 A. V.4 Sufix -ulila...................................................................................................................119 B. FEMININA.......................................................................................................................120 B.L Zakončení na -ka...........................................................................................................122 B.I.l. Sufix -ka.......................................................................................................................122 B.I.1.1 Deminutiva s -ka........................................................................................................122 B.I.l. 1.1 Prosté přidání sufixu -ka (včetně některých hláskových změn)..............................122 B.L 1.1.2 Základy končící na -ice —> -ka................................................................................124 B.I.l. 1.3 Základy končící na -(i/í)ce —» -ifijčka -ečka...........................................................124 B.L 1.1.4 Základy končící na -ka -^-ička/-ečka.....................................................................125 B.I.l. 1.5 Základy končící na -a ána —> -ánka........................................................................126 B.L 1.1.6 Základy končící na -ina/-ína —> -inka-ínka............................................................126 B.L 1.1.7 Základy končící na -(e)na —* -enka.........................................................................127 B.L 1.1.8 Základy končící na -era —>• -erka/-írka -yrka..........................................................127 B.L 1.1.9 Základy končící na -el —> -elka/-ýlka......................................................................127 B.L 1.1.10 Základy končící na -iv/c5—> -yňka..........................................................................128 B.L 1.1.11 Základy končící na -est —> -ístka...........................................................................128 B.L 1.1.12 Základy končící na -ost —»• -ůstka.........................................................................128 B.L 1.1.13 Základy končící na -ota —> -ůtka/-otka.................................................................128 B.L 1.1.14 Základy končící na -otina —> -otinka....................................................................129 B.L 1.1.15 Základy končící na -eta —»• -etka...........................................................................129 B.L 1.1.16 Základy končící na -na —> -/i/nka.........................................................................129 B.L 1.1.17 Základy končí na -eň(e) —> -inka/-ínka.................................................................129 B.L 1.1.18 Základy končí na -ka —> -inka/-ínka.....................................................................129 B.I.l.1.19 Základy končí na -ice —► -inka-ínka.....................................................................129 B.L 1.2 Kvazideminutiva s -ka................................................................................................133 B.L 1.3 Nejasné deriváty na -ka..............................................................................................136 B.L 1.4 Nedeminutiva s -ka.....................................................................................................137 B.II. Zakončení na -čka........................................................................................................141 B.II.1 Sufix -/ íčka..................................................................................................................141 B.II. 1.1 Deminutiva s -i/íčka..................................................................................................141 B.II. 1.2 Kvazideminutiva na -ička.........................................................................................146 B.II. 1.3 Nedeminutiva s -ička................................................................................................146 B.II.2 Sufix -ečka...................................................................................................................147 B.II.2.1 Deminutiva s -ečka....................................................................................................147 B.II.2.2 Kvazideminutiva na -ečka.........................................................................................147 B.II.2.3 Nedeminutiva s -ečka................................................................................................147 B.II.3 Konkurence se sufixů -ička a -ečka.............................................................................148 6 B.II.4. Sufix -čička a -tička....................................................................................................149 B.II.4.1 Deminutiva s -čička..................................................................................................149 B.II.4.2 Deminutiva s -tička...................................................................................................149 B.11.4.3 Kvazideminutiva na -tička........................................................................................150 B.II.5. Sufix -inečka...............................................................................................................15° B.IIL Zakončení na -nka nebo -ška.....................................................................................151 B.III. 1 Sufix -inka/-ínka.........................................................................................................151 B.III. 1.1 Deminutiva s -inka -iiika.........................................................................................151 B.III. 1.2 Kvazideminutiva na -inka........................................................................................152 B.III. 1.3 Nedeminutiva na -inka.............................................................................................152 B.III.2. Sufix -e č nka..............................................................................................................152 B.III.2.1 Deminutiva s -c č nka...............................................................................................152 BI 11.2.2 Kvazideminutiva na -e/ěnka....................................................................................153 B.III.2.3 Nedeminutiva na -e/ěnka.........................................................................................153 B.III.3 Sufix -unka.................................................................................................................153 B.III.3.1 Deminutiva s -unka..................................................................................................153 B.III.4 Sufix -činka.................................................................................................................153 BIU.5 Sufixy -lile nka, -n linka...............................................................................................154 B.III.5.1 Deminutiva s -iilenka...............................................................................................154 BIU.5.2 Deminutiva s -iilinka...............................................................................................154 B.III.5.3 Sufix -uška...............................................................................................................155 B.III.5.3.1 Deminutiva s -uška...............................................................................................155 B.IV. Ostatní deminutivní prostředky feminin.................................................................156 B.IV.l Sufix -ce.....................................................................................................................156 B.IV. 1.1 Původní deminutiva na -ce......................................................................................156 B.IV.2 Sufix -ina....................................................................................................................157 B.IV.2.1 Deminutiva se sufixem -ina....................................................................................158 B.IV.3 Sufix -r/e.....................................................................................................................159 B.IY.4 Změna hlásky -o- na -//-.............................................................................................159 B.V. Nedoložené prostředky................................................................................................161 B.V.l Sufixy -eka, -ika...........................................................................................................161 B.V.2 Sufix -enečka...............................................................................................................161 B.V.3 Sufix -čenka.................................................................................................................161 B.V.4 Sufix -činka..................................................................................................................161 7 B. V.5 Sufix -áiika...................................................................................................................162 C. NEUTRA..........................................................................................................................163 C.L Zakončení na -ko...........................................................................................................164 C.1.1. Sufix -ko.......................................................................................................................164 ( .1.1.1 Deminutiva s -ko........................................................................................................164 C.1.1.1.1 Prosté přidání sufixu -ko.........................................................................................164 C.1.1.1.2 Základ končící na -ce -ko...................................................................................164 C.1.1.1.3 Základy končí na -ro -rko...................................................................................164 C.1.1.1.4 Základ končící na -eso —> -ísko...............................................................................165 C.1.1.1.5 Základy končící na -eno —► -é(e)nko -[i:]nko.........................................................165 C.1.1.1.6 Základy končící na -no —> -é(e)nko/-[i:]nko...........................................................165 C.1.1.1.7 Základy končící na -yto —> -ýtko/-ejtko...................................................................165 C.1.1.2 Kvazideminutiva na -ko.............................................................................................168 C.1.1.3 Nedeminutiva na -ko..................................................................................................169 C.II. Zakončení na -tko........................................................................................................171 ( .11.1 Sufixy -(í/á)tko a -(dé/ý)lko..........................................................................................171 C.II. 1.1 Deminutiva s -(á ijlko...............................................................................................171 C.II. 1.2 Deminutiva s -délko -dýlko.......................................................................................172 C.II. 1.3 Kvazideminutiva -(í/á)tko a -(dé/ý)lko......................................................................173 C.II.2 Sufix -átko....................................................................................................................173 C.II.2.1 Deminutiva s -átko....................................................................................................173 C.H.2.2 Kvazideminutiva s -átko...........................................................................................174 C.III. Zakončení na -čko......................................................................................................175 C.III.l Sufix -í/ičko................................................................................................................175 C.III. 1.1 Deminutiva s -líčko.................................................................................................175 C.III. 1.1.1 Základy končící na -ce: —> -íčko..........................................................................175 C.III. 1.2 Kvazideminutiva na -íčko........................................................................................176 C.III.2. Sufix -éčko (-éčko).....................................................................................................177 C.III.2.1 Deminutiva s -éčko..................................................................................................177 C.III.2.1.1 Základy končící na -ce —» -éčko...........................................................................177 C.III.3 Sufix -átečko...............................................................................................................178 C.III.3.1 Deminutiva s -átečko...............................................................................................178 C.III.4 Sufix -o/ičko................................................................................................................178 C.III.4.1 Deminutiva s -oučko................................................................................................178 C.IV. Zakončení na -nko......................................................................................................179 C.IV.l Sufix -/ inko................................................................................................................179 CIV. 1.1 Deminutiva s Inko................................................................................................179 8 C.IV.2 Sufix -e/énko...............................................................................................................179 C.IV.2.1 Deminutiva na -enko...............................................................................................179 C.V. Nedoložené prostředky................................................................................................180 C.V.l Sufix -ouško.................................................................................................................180 C.V.2 Sufix -ě.........................................................................................................................180 C.V.3 Sufix -ce.......................................................................................................................181 1.3 Souhrnné poznámky k deminutivům substantiv.........................................................182 1.3.1 Změny rodu...................................................................................................................182 1.3.2 Aspecifické sufixy.........................................................................................................182 1.3.2 Deminutivní řady...........................................................................................................182 1.4 Frekvence a sémantika substantivních deminutiv......................................................186 2. Prefixoid pidi-....................................................................................................................190 3. Adjektivní deminutiva.....................................................................................................193 3.1. Adjektivní deminutiva v literatuře..............................................................................193 3.2 Popis jednotlivých prostředků......................................................................................196 A. Sufixy................................................................................................................................196 A.l Sufix -avý (-kavý)............................................................................................................196 A. 2 Sufix -ičký -ičký (-ýčký)...................................................................................................196 A.3 Sufix -ičičký.....................................................................................................................197 A.4. Sufix -iličký....................................................................................................................197 A. 5 Sufix -ončký -učký...........................................................................................................197 A.6 Sufix -inký.......................................................................................................................198 A. 7 Sufix -inkatý....................................................................................................................199 A. 8 Sufix -minky....................................................................................................................199 A. 9 Sufix -ilinký.....................................................................................................................199 A. 10 Sufix -oulinkýZ-ulinký....................................................................................................199 A. 11 Sufix -ouninký...............................................................................................................199 A. 12 Sufix -oiinký..................................................................................................................199 B. Cirkumfixy.......................................................................................................................200 B.l Cirkumfix na- -lý.............................................................................................................201 B. 2 Cirkumfix při- -lý...........................................................................................................201 B.3 Cirkumfix za- -lý.............................................................................................................201 9 3.3 Konkurence sufixů a cirkumfixů..................................................................................201 3.4 Derivační tabulka adjektivních modifikací zeslabujících a zdrobňujících...............202 3.5 Poznámky k adjektivním modifikacím........................................................................213 3.6 Deminutivní řady adjektiv.............................................................................................213 3.7 Frekvence adjektivních deminutiv...............................................................................213 3.8 Sémantika adjektivních deminutiv...............................................................................216 3.8.1 Rozměr..........................................................................................................................217 3.8.2 Vzhled...........................................................................................................................219 3.8.3 Stáří...............................................................................................................................222 3.8.4 Barvy.............................................................................................................................222 3.8.5 Povaha...........................................................................................................................224 3.8.6 Taktilní vjem.................................................................................................................225 3.8.7 Jmění, cena....................................................................................................................226 3.8.8 Komplexnost.................................................................................................................226 3.8.9 Síla.................................................................................................................................227 3.8.10 Inteligence a intelektuální náročnost...........................................................................228 3.8.11 Chuťový vjem..............................................................................................................228 3.8.12 Zvuk............................................................................................................................229 3.8.13 Svěžest.........................................................................................................................229 3.8.14 Hustota........................................................................................................................229 3.8.15 Vzdálenost...................................................................................................................229 3.8.16 Teplota.........................................................................................................................230 3.8.17 Cena.............................................................................................................................230 3.8.18 Rychlost.......................................................................................................................231 3.8.19 Další kategorie.............................................................................................................231 3.9 Opozita uvedených adjektiv..........................................................................................231 4. Adverbiální deminutiva...................................................................................................232 4.1 Adverbiální deminutiva v literatuře.............................................................................232 4.2 Popisy jednotlivých prostředků....................................................................................234 4.2.1 Sufix -činko....................................................................................................................235 4.2.2 Sufix -ičcc.....................................................................................................................235 4.2.3 Sufix -ičky/-ičko (-íčko) (-čko) -íčku.............................................................................235 10 4.2.4 Sufix -incc (-ýnce).........................................................................................................236 4.2.5 Sufix -inka/-inky/-inko/-inku.........................................................................................236 4.2.6 Sufix -oučce...................................................................................................................236 4.2.7 Sufix -oučky/-(o)učko/-oučku........................................................................................236 4.2.8 Sufix -ouncc..................................................................................................................236 4.2.9 Sufix -owika -ounky -oimkoZ-ounku..............................................................................237 4.2.10 Sufix -ininkoZ-ilinko, -ilinku,-ininku...........................................................................237 4.2.11 Sufix -oulinko..............................................................................................................237 4.3 Derivační tabulka adverbiálních deminutiv................................................................237 4.4 Adjektivní a adverbiální deminutiva............................................................................239 4.5 Frekvence adverbiálních deminutiv.............................................................................241 4.6 Sémantika adverbiálních deminutiv.............................................................................243 4.6.1 Intenzita činnosti, výsledku činnosti nebo vlastnosti....................................................243 4.6.2 Rychlost.........................................................................................................................244 4.6.3 Vzdálenost.....................................................................................................................244 4.6.4 Deixe.............................................................................................................................245 4.6.5 Hlasitost.........................................................................................................................245 4.6.6 Rozměr..........................................................................................................................246 4.6.7 Vzhled...........................................................................................................................246 4.6.8 Teplota...........................................................................................................................246 4.6.9 Barvy.............................................................................................................................246 4.6.10 Povaha/stav..................................................................................................................247 4.6.11 Ostatní kategorie.........................................................................................................247 5. Verbální deminutiva........................................................................................................249 5.1 Verbální deminutiva v literatuře..................................................................................249 5.2 Popis jednotlivých prostředků......................................................................................251 A. Prefix.................................................................................................................................252 A. l Prefix po-.........................................................................................................................252 B. Sufixy................................................................................................................................255 B. 1 Sufix -kat (a -sul).............................................................................................................255 B.l.l Deminutiva se sufixem -kat..........................................................................................255 B. 1.2 Slovesa se sufixem -kat nemající základ......................................................................255 11 B. 1.2 Suílx -sal.......................................................................................................................256 B.2 Sufix -tat..........................................................................................................................256 B.3 Sufix -híkal......................................................................................................................256 B.4 Sufixy -ctat -ilal -okú......................................................................................................258 B.4.1 Slovesa na -etat/-itat/-otat mající základ......................................................................259 B.4.1.1 Konkurence sufixů -etat/-itat/-otat............................................................................259 B.4.2 Slovesa na -etat/-itat -otat nemající základ..................................................................263 B.5 Sufix -olit.........................................................................................................................264 B.5.1 Slovesa s -olit mající základ.........................................................................................264 B.5.2 Slovesa s -olit nemající základ.....................................................................................265 B.6 Sufix -onit........................................................................................................................265 B.7 Sufix -likat.......................................................................................................................266 B.8 Nedoložené prostředky....................................................................................................267 B.8.1 Sufix -ičkat...................................................................................................................267 B.8.2 Sufix -ininkat................................................................................................................267 B.8.3 Sufix -ii/inkat................................................................................................................267 5.3 Poznámky k deminutivům českých sloves...................................................................267 5.4 Frekvence deminutivních sloves...................................................................................270 5.5 Sémantika deminutivních sloves...................................................................................270 5.5.1 Deminutivní a jim podobná verba dicendi....................................................................270 5.5.2 Deminutivní a jim podobná verba moviendi.................................................................270 5.5.3 Deminutivní slovesa elementárních lidských potřeb....................................................270 6. Deminutiva od zájmen.....................................................................................................272 6.1 Popis jednotlivých prostředků......................................................................................272 6.1.1 Deminutivům na -ínek.................................................................................................272 6.1.2 Deminutivům na -eček................................................................................................272 6.1.3 Deminutivům na -inko................................................................................................272 6.1.4 Deminutivům na -ičko.................................................................................................272 6.1.5 Deminutivům na -ičký.................................................................................................273 6.1.6 Deminutivům na -inký.................................................................................................273 6.2 Frekvence........................................................................................................................273 6.3 Sémantika........................................................................................................................273 12 6.3.1 Neurčitá a vymezovací zájmena....................................................................................273 6.3.2 Přivlastňovací zájmena..................................................................................................276 7. Deminutiva od číslovek....................................................................................................278 7.1 Popis prostředků............................................................................................................278 7.1.1 Sufix -éčka....................................................................................................................278 7.1.2 Sufix -čička...................................................................................................................279 7.1.3 Sufix -uška....................................................................................................................279 7.1.4 Sufix -ek........................................................................................................................279 7.2 Deminutivní řady od číslovek........................................................................................279 7.3 Frekvence........................................................................................................................279 7.4 Sémantika........................................................................................................................280 7.4.1 Určité číslovky: přirozená celá čísla.............................................................................280 7.4.2 Určité číslovky: zlomky................................................................................................284 7.5 Poznámka k deminutivům od číslovek.........................................................................285 8. Přeložky, spojky a částice................................................................................................286 8.1 Popis prostředků............................................................................................................286 8.2 Frekvence a sémantika...................................................................................................286 8.3 Další modifikované částice.............................................................................................288 9. Deminutiva od citoslovcí..................................................................................................289 9.1 Popis prostředků............................................................................................................289 9.1.1 Sufixy s -k(-)-: -ík,-ky,-ek............................................................................................290 9.1.2 Sufixy s -nk-\ -ku. -ky....................................................................................................290 9.1.3 Sufixy s -čk- (-šk-): -čku, -čky, -šky...............................................................................290 9.1.4 Sufix -ily........................................................................................................................290 9.1.5 Další prostředky............................................................................................................291 9.2 Frekvence........................................................................................................................291 9.3 Sémantika........................................................................................................................292 9.3.1 Kontaktová citoslovce...................................................................................................292 9.3.2 Emocionálni citoslovce.................................................................................................294 9.3.3 Voluntativní citoslovce a onomatopoie.........................................................................297 13 9.4 Poznámka k deminutivům citoslovcí............................................................................299 III. německá deminutiva..................................................................................................300 1. Německá substantívni deminutiva..................................................................................302 1.1 Popis deminutivních prostředků substantiv................................................................302 1.1.1 Problematické body deminutivních prostředků.............................................................302 1.1.1.1 Vymezení modifikačního sufixu -z.............................................................................302 1.1.1.2 Vymezení modifikačního sufixu -ling........................................................................304 1.1.1.3 Sufixy -erl a -// v německém standardu.....................................................................304 1.2 Popis jednotlivých prostředků......................................................................................305 A. Jednoduché sufixy...........................................................................................................306 1.2.1 Sufix -chen....................................................................................................................306 1.2.1.1 Deminutiva se sufixem -chen.....................................................................................306 1.2.1.2 Kvazideminutiva s -chen............................................................................................316 1.2.1.3 Frekvence a sémantika...............................................................................................318 1.2.2 Sufix -lein.....................................................................................................................319 1.2.2.1 Deminutiva se sufixem -lein......................................................................................319 1.2.2.2 Kvazideminutiva s -lein.............................................................................................327 1.2.2.3 Frekvence a sémantika...............................................................................................327 1.2.2.4 Sufix -lein jako prostředek ironie...............................................................................330 1.2.3 Konkurence sufixu -chen a -lein................................................................................331 1.2.3.1 Deminutiva s -chen i -lein..........................................................................................331 1.2.3.2 Deminutiva utvořená (převážně) jen s -lein...............................................................333 1.2.4 Sufix -el.........................................................................................................................334 1.2.4.1 Deminutiva se sufixem -(e)l.......................................................................................334 1.2.4.2 Kvazideminutiva s -el.................................................................................................335 1.2.5 Sufix -erl.......................................................................................................................337 1.2.5.1 Deminutiva se sufixem -erl........................................................................................337 1.2.5.2 Kvazideminutiva s -erl...............................................................................................339 1.2.5.3 Odvozeniny od austriacismů......................................................................................340 1.2.5.3 Frekvence a sémantika...............................................................................................340 1.2.6 Sufix -li.........................................................................................................................342 1.2.6A Deminutiva se sufixem -li..........................................................................................342 1.2.6.2 Kvazideminutiva s-li.................................................................................................344 14 1.2.6.3 Odvozeniny od helvetismů.........................................................................................344 1.2.7 Varianty s -erl a -li.......................................................................................................345 1.2.8 Sufix -i...........................................................................................................................347 1.2.8.1 Deminutiva se sufixem -z...........................................................................................348 1.2.8.2 Kvazideminutiva s -z..................................................................................................349 1.2.8.3 Rod slov se sufixem -z................................................................................................351 1.2.8.4 Frekvence a sémantika...............................................................................................352 1.2.9 Sufix -le.........................................................................................................................353 1.2.9.1 Deminutiva se sufixem -le..........................................................................................353 1.2.9.2 Kvazideminutiva s -le.................................................................................................354 1.2.10 Sufix -ke......................................................................................................................355 1.2.11 Sufixy -ine, -ette, -it....................................................................................................355 1.2.12.1 Deminutivum se sufixem -ette.................................................................................355 1.2.13 Sufix -ling...................................................................................................................355 B. Kombinované sufixy........................................................................................................358 1.2.14 Sufix -eichen...............................................................................................................358 1.2.14.1 Deminutiva se sufixem -eichen................................................................................358 1.2.15 Sufix -Hein..................................................................................................................359 1.2.15.1 Deminutiva se sufixem -Hein...................................................................................359 1.2.16 Sufix -ichen.................................................................................................................360 1.2.17 Sufix -leinchen...........................................................................................................360 1.2.17.1 Deminutivum se sufixem -leinchen..........................................................................360 1.2.18 Sufix -chenlein...........................................................................................................360 1.3 Rod německých substantivních deminutiv..................................................................361 2. Deminutiva adjektiv.........................................................................................................362 2.1 Systém deminutivních prostředků adjektiv.................................................................362 3. Deminutiva verb...............................................................................................................364 3.1 Systém deminutivních prostředků verb.......................................................................364 3.2 Popis jednotlivých prostředků......................................................................................364 15 3.2.1 Sufix -ein.......................................................................................................................364 3.2.1.1 Deminutiva se sufixem -ein........................................................................................365 3.2.1.2 Kvazideminutiva s -ein...............................................................................................367 3.2.1.3 Nedeminutiva s -ein...................................................................................................369 3.2.2 Sufix -ern......................................................................................................................369 3.2.3 Sufix -erln.....................................................................................................................371 3.2.3.1 Deminutiva se sufixem -erln......................................................................................371 3.2.3.2 Kvazideminutiva -erln................................................................................................371 4. Deminutiva ostatních slovních druhů.............................................................................373 4.1 Deminutiva od číslovek..................................................................................................373 4.2 Deminutiva interjekcí....................................................................................................373 4.2.1 Deminutivní prostředky interjekcí............................................................................373 4.2.1.1 Sufix -chen.................................................................................................................373 4.2.1.2 Sufix -// -/c.................................................................................................................374 4.2.1.3 Sufix -/........................................................................................................................374 4.2.2 Frekvence a sémantika................................................................................................375 IV. Kontras tivní pohled..................................................................................................376 1. Řady českých deminutiv a jejich protějšky...................................................................376 2. Deminutiva bez deminutivních protějšků......................................................................386 3. Kontrast s dalšími jazyky................................................................................................395 V. závěry.............................................................................................................................396 1. Hranice deminutiva............................................................................................................396 1.1 Deminutiva za hranicí slova a jako univerzální jev.........................................................397 2 Frekvence deminutiv a statistiky jejich výskytů.................................................................397 3. Struktury protějšků deminutiv............................................................................................399 3.1 Protějšky českých deminutiv............................................................................................400 3.2 Protějšky německých deminutiv v češtině.......................................................................402 4. Predikabilita deminutiv......................................................................................................404 5. Posuny významů................................................................................................................405 6. Sémantika...........................................................................................................................406 7. K tvarům deminutiv...........................................................................................................407 16 8. Deminutivní řady a pravidlo frekvence..............................................................................407 9. Deminutivum jako prostředek rozšiřování slovní zásoby..................................................408 10. Zdrobňování jako odraz jazykové typologie....................................................................408 11 Specifičnost a aspecifičnost deminutivních prostředků....................................................409 12. Deminutivajako signál hovorovosti................................................................................409 13. Deminutivajako překladatelský problém........................................................................410 Deficity a výhledy.................................................................................................................412 Summary...............................................................................................................................414 Zusammenfassung................................................................................................................414 Bibliografie............................................................................................................................419 Použité zkratky a značky.....................................................................................................429 Příloha - Dotazníky..............................................................................................................431 17 Filozofický oříšek - ořešisko! Das ist in philosophischer Hinsicht eine harte Nuß! (Čapek: Hovory s T.G.M.) Úvod Zájem o deminutiva je velký, dá se říct, že někdy i neúměrně velký deminutivnímu aparátu daného jazyka. Záleží ovšem na definici deminutiva, a to i přes to, že se deminutiva považují za kategorii v lingvistice celkem neproblematickou (srov. Gladkova 2010). Avšak jsou česká slova oblázek, miláček, nebo mihotat se, německá Kiesel, Scherýlein nebo Liebling také deminutiva? Patří k nim také dovča, kovča, popř. Spusi, Heinf! Co lze vlastně všechno považovat za deminutiva. Je „na tom hůř" blb, blbec nebo blbečekl Jaké mohou mít protějšky v jiném jazyce? Kolik vlastně deminutivje? V j akých slovních druzích se vyskytují a která slova je tvoří? To jsou jen některé otázky, které spontánně napadnou každého, kdo se nad tímto fenoménem pozastaví. Následující text nedá odpovědi na všechny tyto otázky. Pokusí se ale zmapovat systém morfologického tvoření deminutiv v češtině a v němčině tak, aby v dalších krocích výzkumu deminutiv bylo zřejmé, co hledat, kde hledat a částečně i jak to hledat. Publikace vznikala v průběhu několika let a byla postupně doplňována jednak o dílčí kapitoly, ale také o data, která přibývala s rostoucími korpusy (hlavně s korpusem InterCorp). Části některých kapitol se opírají o předešlé výzkumy vlastní nebo mých studentů. Všechna data však byla znovu ověřena na dostupných korpusech i korpusových nástrojích (např. treq). Z původního záměru zpracovat v rámci deminutiv i hypokoristika bylo upuštěno především z kapacitních důvodů. Kontrastivně, ale jen jednosměrně (s výchozím jazykem češtinou) bylo toto téma na korpusových datech již zpracováno dřív (Káňa 2008b) na tehdy ještě poměrně malém korpusu InterCorp (verze 1). K deminutivům se v textu přistupuje „šnekovitě": vytěžené doklady jsou tříděny postupně podle forem, pak podle významů. U každého prostředku (většinou sufixu) jsou uvedeny anomálie, analogie a jiné zvláštnosti, které formy v souboru mají. Za nimi následují poznámky o frekvenci a k sémantice. Je tak postiženo nejen jádro deminutiv, ale i periferie. Ta však vzhledem možnostem ad hoc tvorby nemůže být úplně popsána nikdy. Kontrastivní pohled česko-německý a německo-český je zde průběžný ve všech kapitolách. Někdy je doplněn o náhled na anglické či jiné paralelní pasáže. 18 I. Obecná část 1. Původ, popis a pojetí Deminutivum/diminutivum pochází z latinského děminuere, což znamená podle latinsko-českého slovníku (Kábrt et al 1991:131) znamená zmenšovat, oslabovat, zužovat. Národní encyklopedické slovníky, slovníky cizích slov a lingvistické slovníky české, slovenské, německé i britské provenience většinou uvádějí, že deminutivum je slovo zdrobnělé, odvozené od slova základového. Výraz slovo je stěžejní pro další charakteristiky a vysvětlení, proto je zde zvýrazněno: Slovník spisovné češtiny (Filipec/Daneš et al 1994:562) píše: deminutivum —> zdrobnelina: odvozenina1 označující jevy menší než normální nebo vyjadřující citový poměr mluvčího k označovanému jevu (např. stromek, sluníčko) Z obecných pramenů českých je nepřekvapivě výstižný univerzální popis v Ottově slovníku naučném (1908:498-499): Zdrobnělé slovo (lat. deminutivum) je slovo, vyjadřující v první řadě skrovnější míru představy slovem vyjádřené. Podobně charakterizují deminutiva i zdroje anglické a německé: Elektronická verze 6. vydání Oxford Advanced Learners Dictionary of Current English (2002): diminutive: 1) a word or an ending of a word that shows ťhat sb/sťh is small, for example piglet (= a young pig), kitchenette (= a small kitchen); 2) a short informal form of a word, especially a name: 'Nicky' is a common diminutive of 'Nicholas' Duden - Deutsches Universalwôrterbuch (6. vydání) na CD: Diminutiv/Deminutiv, das; -s, -e (Sprachw.): Verkleinerungsform (z. B. Ôfchen, Gärtlein). Odborné lingvistické slovníky tuto definici nijak zvlášť nerozšiřují, deminutivum charakterizují především jako odvozeninu (srov. např. heslo „názvy zdrobnělé" y Encyklopedickém slovníku češtiny (Karlík et al. (eds.) 2002:282), v encyklopedii lingvistických termínů Metzler - Lexikon Sprache (2000:159.) nebo Crystal (1991:235 a 419). Zdá se tedy, že existuje obecný konsensus o tom, co to je deminutivum, j ak vypadá, a že to je kategorie j ednoznačná. Avšak ani zde nejsou ostré hranice, deminutivum je „nekontroverzní jazykový prostředek" pouze zdánlivě (Gladkova 2010:91), jak vyplývá z mnoha odborných publikací, článků a jiných prací. Především z těch novějších, českých (srov. Nekula 2011, Rusínová 2001), ale i jiných (Schneider 2003) totiž vyplývá, že se za deminutivum nemusí považovat jen útvar jednoslovný, nýbrž že jeho struktura může být i složitější. K vymezení pojmu deminutivum je proto nutné projít dosavadní práce k tématu, popisující problematiku z několika aspektů. 1 Zde není sice zmínka o tvaru, ale na str. 240 je charakterizována odvozenina jako Jazykovedný výraz: odvozené slovo". 19 1.1 Typologie zkoumání deminutiv Primárně lze metodologii přístupu k tomuto jazykovému fenoménu kategorizovat do několika skupin. Zde přehledově, dál jsou vyznačeny také v kapitole 3.: 2.1.1 počet zkoumaných jazyků • deminutiva v jednom jazyce • deminutiva v kontrastivním pohledu. 2.1.2 časové hledisko • diachrónni popisy • synchronní popisy 2.1.3 formální hledisko • deminutiva j ednoslovná • víceslovná • jiné tvary 2.1.4 významové hledisko • sémantická deminutiva • pragmatická deminutiva 2.1.5 pragmatické hledisko • různé aspekty 2.1.6 slovnědruhové hledisko (v závislosti na jazyce) • substantívni • adjektivní • verbální • adverbiální • jiných slovních druhů (v závislosti na jazyce) 2.1.7 sémantické hledisko slovníku • tvořící • netvořící 2.1.8 funkčně-kontextové hledisko • texty mluvené o spontánní mluva o připravený projev • psané o beletrie o věcné texty Jednotlivá hlediska se v literatuře navzájem prolínají, není smyslem práce uvádět zde excerpty z nich. Pokusím se o syntézu přístupů těch prací, které se zabývají primárně ústředními jazyky této práce, to je češtinou, němčinou, angličtinou a částečně slovenštinou. 1.1.1 Deminutiva v jednom a více jazycích V zásadě platí, že popisu deminutivních aparátů se věnuje pozornost úměrná složitosti tohoto aparátu a frekvenci deminutiv v daném jazyce. Při tradičním pojetí deminutiva je jasné, že jazyky s bohatou morfologií mají většinou deminutivní aparát popsaný celkem důkladně. Jsou-li v takovém jazyce deminutiva (resp. to, co je za ně považováno) nápadná svým výskytem oproti jinému jazyku, pak j e nasnadě pokus o srovnání těchto jazyků. Vtákových publikacích většinou samozřejmě také nechybí popisy deminutivních aparátů (všech) zkoumaných j azyků. 20 1.1.2 Časové hledisko zkoumání deminutiv Oba aspekty se až na výjimky generativistických přístupů doplňují. V diachronním pohledu je stěžejní otázka důvod a původ vzniku deminutiv a jejich postupné formální, významové a uzuální změny. Synchronní popisy se věnují většinou stavu jazyka v bodě, kdy je autor/ka píše. Jelikož jsou deminutiva jazykový fenomén relativně rychle proměnný, už i srovnání prací napsaných v odstupu několika málo může naznačit tendence vývoje. Existují v zásadě tři teorie vzniku deminutiv: 1) Deminutiva vznikla v jazyce z potřeby označit entitu menší/mladší než základ - prvotní je tedy denotace. Uvažuje tak např. Priscianus o latině v Grammatici Latini (Keil 1860:101, odkaz podle Dressler / Merlini Barbaresi 1994:85). 2) Deminutiva vznikla v daném jazyce z hypokoristik - prvotní tedy byla složka konotační. Tento pragmatický důvod vzniku expresivních deminutiv v češtině vystihuje Oberpfalcer (1927) popisem morfo-fonetických principů modifikace slov v různých českých nářečích. Uvádí příklady přidávání expresivních rysů pomocí prodlužování až zdvojování slabik, nebo také přidáváním sufixů. Podobně popisuje tento proces pro němčinu Wrede (1908:132-144) a explicitně kritizuje teorii Polzinovu (1901). 3) Deminutiva do daného j azyka byla především přej ata - j ejich vznik v j azyce j e podmíněn překlady. Zvýšený výskyt deminutiv a částečně vůbec jejich vznik lze tedy vysvětlil jako určitou překladatelskou módní vlnu. Tuto teorii zastává např. Polzin (1901), který ve Studiích k historii deminutiv v němčině tvrdí, že do němčiny a jiných germánských jazyků se deminutiva dostala pod vlivem latiny. Jeho následovník, Ferdinand Wrede (1908:74) mu dokonce podsouvá, že deminutiva považuje za „neněmecký a negermánský element": ... dass die Bildung der Appellativa deminutiva von Hause aus etwas Undeutsches und Ungermanisches gewesen ... sei. Za nej pravděpodobnější bychom mohli považovat rozumný průnik všech tří teorií, přičemž v evropských jazycích bude již zmíněný vliv latiny, především latinských hypokoristik nesporný. Hledání původu apelatívni ch deminutiv v hypokori štikách je celkem logický vzhledem k afektivnímu a expresivnímu náboji deminutiv (srov. také Dvořák 1932:2n). Dodnes se hypokoristika a deminutiva v různých jazycích tvoří často stejnými nebo podobnými (od sebe odvozenými) prostředky. Formu deminutiva, tedy tu výslovnostní, která je primární, pravděpodobně podmiňuje jazyková ikoničnost, jak si všímá např. Jurafsky (1996:570): Many scholars nave noted that the direction of diminutive sound shifts is not arbitery: these shifts usually mark the diminutive by higher tonality, including high toneš, high front vowels (with higher second formants), and fronted consonants. Ikonická modifikace slova pomocí hlásek typicky vyjadřujících titěrnost je znát při pohledu na několik málo jazyků. Markantní hypokoristické a/nebo deminutivní sufixy jsou např.: v češtině -íček {Jiříček, Petříček), maďarštině -ike, -eke (Gyurike, Pétérke), němčině -i (Hansi), angličtině -ie (Georgie, Johnie ), španělštině -it(o) (Pedrito). Všechny sufixy obsahují úzké přední samohlásky [i] nebo [e]. Naopak (některá) augmentativa obsahují otevřené hlásky zadní [a], [o] (srov. také Oberpfalcer 1927b) např. velikánsky/ý, ale také bohovsky/ý - výpůjčka ze slovenštiny, která má v současné češtině (podle korpusových dokladů) augmentativní význam: bohovsky si ulevit, bohovsky se bavit, bohovsky chlastá. U českých substantivních augmentativ tuto ikonickou funkci zastává snad koncovka -a (-izna) nebo, -o (-isko). 21 Jurafského tezi však poněkud odporuje romština, v níž se deminutivní sufixy odvíjí od hláskové dvojice [or]. Substantiva: dad (~ táta) —> dadoro (~ tatínek), bar (~ zahrada) —► barori (~ zahrádka); adjektiva: chárno (~ krátký) —► charnoro, charňori (~ kratičký, kratičká) (srov. Kamiš 1999:58-59). Tento fonopragmatický moment by měl být ještě prověřen a větším vzorku jazyků. 1.1.3 Formální hledisko Veškeré tradiční prameny vycházejí z toho, že deminutivum je jednoslovný útvar (viz výš). Pravděpodobně až kontrastivní pohled dal podnět k úvahám o jiných formách deminutiv než syntetických. Problematiku výstižně shrnuje Jurafsky (1996:569): Evidence that these words may fill the functional role of diminutives in these languages comes from Hasselrot (1972), who showed that petit in French is grammaticalizing as a diminutive, just as the former diminutive suffix -ette is disappearing. In Spanish and Italian, whose morphological diminutives are still completely productive, the counterparts of petit (Spanish pequeno or Italian piccolo), are quite rare. In French petit is 13 times more common than -et(te), -ot(te), etc., while Spanish pequeho is 8 times less common than the Spanish morphological diminutives. For at least these periphrastic diminutives, then, the original sense of the diminutive seems to be 'small', and not 'child'. Further study is needed to examine the origins and development of these periphrastics. Nutno doplnit, že implicitně j sou tyto strukturní rozdíly obsažené ve všech statí zabývajících se deminutivy jazyka, jímž nejsou napsány a kde tento formální rozdíl zjevný je. Týká se to např. německy psané Dobrovského Mluvnice češtiny (1809) nebo česky psané Dvořákově knize o deminutivech v jazycích románských (1932). Někteří autoři (např. Zandvoort 1966, 1969) považují za deminutiva také ve slovním poli vedle sebe stojící heteronyma, z nichž jedno označuje entitu větší, druhé menší. 1.1.4 Významové hledisko Význam deminutiv lze rozdělit do dvou základních funkcí: sémantické a pragmatické. U sémantických deminutiv se jedná o označení entity menší/mladší bez jakékoliv další hodnotící složky. Součástí sémantému je sém „malý", popř. „mladý". Pragmatická deminutiva této sém mít nemusí. Význam pragmatických deminutiv je (čistě) hodnotící. Jak bude vidět dál, mívají mnohé deminutivní tvary významy oba. Některá deminutiva tyto významy postupně ztrácejí a zařadí se do slovní zásoby jako synchronně neanalyzovatelná simplicia, pokud jejich základ vymře (např. v češtině ježek nebo němčině Märchen či Kipferľ). U jiných může deminutivní sufix nabýt jinou než deminutivní povahu: např. specifikační -ek u schodek yq významu „deficit", singulativní -inkau bezinka aj. Zde pak nelze mluvit o sufixech deminutivních, nýbrž modifikačních. Formální deminutiva, tedy slova s deminutivní formou, ale nedeminutivním významem, bývají nazývána různě (viz také kap. 3 v tomto oddíle), zde jako idiomatizovaná deminutiva. V češtině (a nejen v ní) to je celkem rozsáhlá část lexika, jak bude vidět i dál, které se věnují samostatné výzkumy. O formálních deminutivech obecných názvů českých především Stícha (1978) a Bílková (2013), slovenských pak Mistrík (1985:82-83). Všímá si jich ale už i Dobrovský (1940:150): Viele davon wie gežek, čjžek, pupek, hrusska, lávka stezka [...] u.s.w. haben die verkleinernde Bedeutung verloren, weil ihre Primitive selten oder gar nicht mehr vorkommen. V oblasti českého pomístního názvosloví tuto specifickou oblast popisuje Pleskalova (2004). V obecné rovině s několika málo příklady popisuje formální deminutiva v němčině Fleischer (1969:167), Fleischer et al. (2012:235). Jejich uvádění ve slovnících Duden-Universalwórterbuch a Variantenwórterbuch vysvětluje Kellermeier-Rebhein (2005:239). Přehled všech nej častějších, na korpusech ověřených tvarů, které v češtině a němčině mají deminutivní sufixy, přináší tato práce. 22 1.1.5 Pragmatické hledisko K popisu deminutiv patří tradičně popis jejich funkčně-pragmatického hlediska. Často je vedle typického kladného hodnocení zmiňována také pejorativnost/hanlivost (Smilauer 1971:84), dále vyjádření zdvořilosti až úslužnosti (Nekula 2004), intenzifikace (Rusínová 1996), mazlivost, empatie (Dressler / Merlini Barbaresi 1994) a jiné. K tomuto podrobněji v kap. 2.6. 1.1.6 Slovnědruhové hledisko Výzkumy věnují pozornost především deminutivům substantiv, jejichž existenci někteří autoři považují i za univerzální jev (Rusínová 2001, Jurafsky 1996, s mírou opatrnosti i Ottův slovník naučný 1908:498). Deminutivajiných slovních druhů bývají popisována jen zřídka. Důvody jsou nasnadě: v mnoha jazycích se o deminutivech jiných než substantivních neuvažuje buď vůbec, neboje sporné, zda se jedná o deminutivům či jiný rys - např. (de)intenzifikaci u anglických adjektiv zakončených na -ish (pink —> pinkish), německých na -Uch (blau^bláulich); iteraci u německých sloves zakončených na -eln (klingen —> klingeln) aj. Dokonce i jazyky, které tvoří deminutivajiných slovních druhů „ochotněji", nebývají po této stránce popsány vyčerpávajícím způsobem. Není např. jasné, která slovesa mohou tvořit deminutiva, která ne, jaká je jejich frekvence, co jim odpovídá v jiných jazycích. Toto platí z velké části i pro češtinu. 1.1.7 Hledisko sémantických oblastí slovníku Toto hledisko rozšiřuje předešlé (2.1.6). V oblasti substantivních deminutivje zjevné, že deminutiva tvoří především konkréta, názvy osob (včetně vlastních jmen), zvířat a věcí, méně u abstrakt. Deminutiva českých abstrakt jsou vůbec specifická skupina vyjadřující silnou expresivitu (pošušňáníčko, pohodlíčko, pokouřeníčko, počteníčko aj.), často především ironii (blahobytíčko). O němčině se traduje, že deminutiva od abstrakt nevytváří vůbec - srov. Polzin (1901:8), Nekula (2013:51). V oddíle o německých deminutivech budou uvedeny příklady, které tuto tezi vyvracejí. Netypická budou jistě deminutiva u věcí svou povahou obrovských. Ovšem i zde je nutno brát v potaz kontext: Např.: Chtěl bych však doufat, že v našem politickém vesmírku nějaká skupina osobností (...) najde zastoupení. (MF dnes 14.3.1997 in SYN (2013)) U adjektiv a adverbií nacházíme deminutiva v oblasti zmírnění intenzity nebo míry (viz také kap. 2.1.6 k slovnědruhovému hledisku). U sloves se často mluví o deminutivech v souvislosti s vyjádřením míry (iterace) (Fleischer 1969:290-291) či aspektu (Nekula 2003:154). U adjektiv, adverbií ani sloves žádné sémantické specifikace nebývají uváděny. 1.1.8 Funkčně-kontextové hledisko Téměř všechny publikace, především ty, které se zabývají funkcí deminutiv (velmi podrobně např. Dressler / Merlini Barbaresi 1994), si všímají taktéž kontextového zapojení zdrobnelín. Při hrubém rozdělení textů na mluvené a psané, připravené a nepřipravené, lze obecně říct, že se deminutiva považují zajev hovorový, typický spíš pro texty mluvené a nepřipravené. Z psaných textů to pak jsou ty, které takovou mluvu napodobují, tedy především beletrie a bulvární tisk. 23 Funkci deminutiv a jejich vliv na charakter textu neopomíjejí statě věnované stylistice, neboť deminutiva představují markantní stylistický prostředek (Cechová et al. 1997:110, Fleischer / Michel / Starke 1993:133, Mistrík 1985, přehledově Křístek 2004). Jejich zapojení do frazeologických jednotek popisuje Rusínová (1998). 1.2 Deminutiva v odborných textech Výběr publikací je rozdělen primárně podle jazyků: zdroje popisující deminutiva v češtině a přehledově také v jiných slovanských jazycích, publikace popisující deminutiva v němčině a jiných germánských jazycích. Za těmito přehledy jsou uvedena některá díla zabývající se explicitně deminutivy v kontrastivním pohledu a zahrnující aspoň jeden z obou stěžejních jazyků této práce, tedy češtinu nebo němčinu. 1.2.1 Popisy českých deminutiv Popis českých deminutiv má dlouhou tradici. Snad první zmínka a rozšířenosti tohoto jevu v češtině je už v Blahoslavově Grammatice české (komentované a upravené vydání Cejka/Slosar/Nechutová 1991). Tato první česky psaná gramatika si všímá funkce deminutiv v době Jana Husa (srov. i níž Flajšhans 1923) a hodnotí je takto (cit. podle Čejka et al. 1991:191): A snad by i toho neškodilo dotknauti, že někteří welmi dětinských slow užíwají, k chůwám se téměř připodobňujíce, contra decorum. J.[an] A.[ugusta] ponejprwíčky; non theologi sed puellae vox est. Užívání deminutiva považuje za mluvu „verštatní", tedy nízkou (tamtéž: 226): ... na kázání tak co chůva s dítětem mluvě lísavé i říci: Tak tě hle náš Pán Bůh ty pokutičky vzložil, a nemůžeme jich od sebe odstrčiti etc. Vlastně je Jan Blahoslav asi první, kdo si „ponějprvíčky" všímá také deminutiv adverbií. Dál se problematice nevěnuje. Asi vůbec první formální popis českých deminutiv uvádí M. Vavřinec Benedikt z Nudožer (1603) ve své Grammatice Bohemicae (vydána Nancy Susan Smith[ovou] v Ostravě 1999). V kap. XVIII. De diminutione (1603/1999:41) popisuje deminutivní sufixy substantiv a adjektiv. Až na drobnosti podobný popis s M. Vavřincem Benediktem z Nudožer uvádí také Václav Jan Rosa Cechořečnosti (1672), kterou nově vydal v r. 1983 J. Marvan. Precizní popis formy, významu a implicitně i vztahu k němčině u substantívni ch a adjektivních deminutiv přináší Dobrovský v Podrobné mluvnici jazyka českého {Ausführliches Lehrgebäude der Böhmischen Sprache), v níž naznačuje oběma jazykovým komunitám2 rozchod jejich deminutivních systémů: „kolečko - Rädchen, stádečko - kleine Herde, obilíčko - das liebe Getreide" (Dobrovský 1809:54). Jan Gebauer v Příruční mluvnici (1936:12-11, napsána byla však před rokem 1890) zjevně vychází Dobrovského mluvnice (některé příklady deminutiv - chlapec, dušinka aj. - jsou shodné), „oprašuje" stará deminutiva s -c- (1936:72) s příklady vesce, káďce, slovce, dřevce, 2 Celým názvem se mluvnice jmenuje Ausführliches Lehrgebäude der Böhmischen Sprache, zur gründlichen Erlernung derselben für Deutsche, zur vollkommenem Kenntniss für Böhmen tedy Podrobná mluvnice jazyka českého [určena] Němcům k řádnému osvojení si a Cechům k dokonalým vědomostem. Je tedy určena uživatelům obou jazyků. Nutno připomenout, že v Dobrovského době bylo vybavení němčinou pro každého alfabetizovaného obyvatele českých zemí více méně nutností. 24 které v jeho době evidentně už stály stranou běžného užívání (mimo dřevce, což však bylo už tehdy od dřevo významově diferencováno). Žádné z nich není zastoupeno ani v diachronním korpusu DIAKORP 5 ani v PSJC. Podrobněji se v téže publikace Jan Gebauer zbýval také hypokori štiky (1936:76). V Gebauerově době vzniká Ottův slovník naučný, díl 27. (1908:498-499) podávající mimořádně výstižnou definici deminutiv, s příklady syntetických tvarů jednotlivých slovních druhů v češtině, opisnými tvary v jiných jazycích, považuje zdrobňování za univerzální jev (zde zvýrazněno podtržením) a všímá si i sémantiky. Zdrobnělé slovo (lat. deminutivum) je slovo, vyjadřující v první řadě skrovnější míru představy slovem vyjádřené. Nejčastěji tvoří se z[drobně]lá s[lo]va při jménech podstatných (na př. zvon: zvonek, zvonec, zvoneček), ale bývají i při jménech přídavných {malý: maličký, malinký; hezký: hezoučký, hezounký), při příslovcích {brzo: brzičko, brzinko, brzoučko; sotva: sotvička, sotvinka), i při slovesech {spáti: spinkati) atd. (jaz. stind. na př. vedle zájmena tat »to« má i z[drobnělé] takat). Z[drobně]lá s[lo]va mají snad všechny jazyky, ale prostředky k jejich tvoření bývají velmi různé; v jazycích indoevr. to bývají rozl. odvozovací přípony, charakterisované souhláskami k (nebo v slovan. jazycích i jeho bměnami c, č), n, l (na př. lat. asinus: asellus »osel: oslik«) atd., jinde, na př. ve francouzštině, i opis (na př. petite mere »maticka«, vi. »mala matka«). Míra, v níž se užívá z[drobně]lých slov, bývá různá v rozl. jazycích i u rozl. osob: např. litevština, maloruština j ich užívají (zvi. v písních) neobyčejně rády a v tvarech velmi rozmanitých, děti a osoby mysli něžné, hravé šije tvořívají i způsobem j inému nepřirozeným; často se tvořívají i z[drobně]lá s[lo]va ze slov již zdrobnělých {zvon: zvonec: zvoneček: zvonečiček atd.). Význam z [drobně] lých slov bývá rovněž různý: vyjadřuji na př. předměty atd. menší {zvonek, zvoneček), ale i pouze mluvícímu milé {dceruškou nazve matka po případě i dceru dávno dospělou), předměty, s nimiž se mluvící v duchu jaksi mazli {sluníčko), jejichž význam chce zlahodniti {blázínku); někdy zase mívají význam pohrdavý {krejčík, kupčík) atd. Z[drobnělé] s[lovo] užíváním někdy nabývá významu i pojmově odstíněného {selský synek, chlapec apod.), někdy užíváním základní slovo zanikne a z[drobnělé] s[lovo] pozbude významového odstínu zdrobnělosti {otec, matka jsou z[drobně]lá s[lo]va ze zaniklého již v dobách předhistorických ot a zanikajícího máti). Shodný popis je i v Trávníčkové Mluvnice spisovné češtiny (1951). V zásadě vychází z Gebauerova popisu deminutivního aparátu. (Psána byla v době první republiky, vyšla ale až po válce). Období od První republiky až do 60. let se dá charakterizovat jako období popisu funkcí deminutiv. Je to nesporně dáno i vlivem strukturalismu a hledání funkcí jazyka obecně. V této době vzniká řada článků vycházejících v Naší řeči nebo ve Slově a slovesnosti. Funkci deminutiv jako jednoho z lidových prostředků v Husových projevech popisuje Flajšhans (1923:132) a vlastně tak vědecky rozvádí to, čeho „si všiml již Blahoslav (Gram. 178, r. 1571)". Sérií článků v Naší řeči se podrobněji deminutivum věnuje Oberpfalcer (1927a,b). Jeho pozorování lze shrnout do těchto stěžejních bodů: důvod vzniku deminutiv, rozdělení a popis deminutiv podle slovních druhů (substantiva, adjektiva, adverbia a verba), - funkce deminutiv (1927b: 126), ikoničnost hlásek („hláskové symboliky" (1927b: 126-127) při tvoření deminutiv (a augmentativ) v češtině (a italštině). V závěru (1927b: 128) se také zamýšlí nad rozdílnou distribucí deminutiv v jednotlivých jazycích: Jsou jazyky, v nichž se [člověku projevovat hnutí citová] daří jen kladením neartikulačních prvků (melodie, akcentu, délky, paus a jiných rytmických prostředků) na konvenční slova a vzájemným zastupováním slov (při slohových figurách a tropech). Takovými jazyky mluví národové severští. Zato impulsivno st jižního lidu má dosti věrný reflex v jejich nesmírném bohatství zdrobnelín a augmentativ. 25 My jsme asi uprostřed těchto krajností. Mluva našich venkovanů a jej ich básnických výtvorů uspokojí ještě v hojné míře toho, kdo v jazyce hledá osvobozující krásu malých věcí. Poněkud opačný pohled na „osvobozující krásu malých věcí" má Pavelka (1947) a v reakci na článek Lidé v civilisačnim rozpustidle (prof. dr. Jan Kořínek ve Svobodném zítřku z 11. září 1947). Varuje před zobecňováním, zamýšlí se nad diatopickou funkcí deminutiv, jejich užíváním v Cechách, na Moravě a na Slovensku. Diatopický pohled na deminutiva je také v článku Marie Rackové (1962) Knářečnimu rozrůzněni v tvořeni slov. Nový je v tom, že jsou v něm uvedeny výsledky dotazníkového výzkumu (z let 1955-1960) užívání deminutiv a „zdrobnelín, která zdrobnělý význam ztratila" (Rackova 1962:164). Snad vůbec poprvé je zde uvedeno, že typicky deminutivní sufix může mít i funkci specifikační (Rackova: 167-168). Autorka (na str. 164-165) také rozděluje dotazníková deminutiva podle sémantických okruhů: předměty v domácnosti, jména jídel, domácích zvířat, jejich těl, názvy zemědělských nářadí a společenských vztahů. Z článkuje již znát kvalitativně-kvantitativní přístup k problematice, který (mimo generativistický proud (např. Scalise 1984)) od 60. let dominuje dodnes. Nej podrobnější popis tvorby českých substantivních deminutiv je v Dokulilově Tvoření slov v češtině (Dokulil/Doležel 1962), z něhož vychází většina současných popisů slovotvorby češtiny. Kvantitativně je pojat poměr mezi základy a jednotlivými deriváty. Kapitolu napsal Lubomír Doležel a podrobný popis českých deminutiv tak zůstal fragmentem. (Doležel emigroval a dál se dle mého vědomí deminutivy nezabýval.) Deminutiva sloves pak později podrobněji popsal Dokulil sám v článku Dva příspěvky k odvozování sloves (1982). Přehledný popis deminutivních sufixů, hláskových změn a množství příkladů přinesl Vladimír Smilauer v „konkurenční" knize k Tvoření slov v češtině a nazval ji Novočeské tvořeni slov (1971). (Smilauer na Dokulilově Tvořeni slov nespolupracoval, podle jeho slov v úvodu dokonce váhal, jestli má Novočeské tvoření slov vůbec vydat. Podle předmluvy knihu napsal už v letech 1937-1938.) Obě díla tak nabízí dva pohledy na stejnou věc, oba ze štrukturalistického úhlu. Liší snad jen tím, že Dokulilovo Tvoření slov se snaží opřít i o data kvantitativní. Výzkum deminutiv v 70. letech především prohlubuje poznatky předešlé. Popis deminutivního aparát tehdejšímu úzus přizpůsobuje František Stícha (1978:114): Primárních substantivních deminutivních přípon (...) má současná čeština prakticky už j en pět: -ek, -ík; -ka; -ko, -átko. Sufixy -ec; -ice a -ce, které se tradičně řadí k sufixům deminutivní formy, jsou dnes prakticky ve spisovné češtině z deminutivní funkce vyčleněny a užívá se jich mnohdy jako slovotvorného prostředku nemodifikačního. Gros článku s názvem Substantiva deminutivní formy s lexikalizovaným významem pojednává o nepravých deminutivech apelativ (propria pomístních jmen popisuje Pleskalova (2004)). Autor v něm však také (nepřímo) poukazuje na fenomén, který Zandvoort (1969) popisuje jako implicitní („implied") deminutivum, kdy je za deminutivum považováno např. cottage jako zdrobnelina slova house (Zandvoort 1969:303.). Stícha (1978:116-117) uvádí příklad řeka —> malá řeka; říčka; potok (s anglickými a německými ekvivalenty) a otvírá tak možnost vnímat deminutiva v širším záběru, tedy tak, čemu později Nekula (2003) říká „analytická deminutiva" (malá řeka) a Schneider (2003) po Zandvoortově vzoru „inherentní deminutiva". Zdá se, že tak pootvírá Pandořinu „skříň", ve které by se dle mého názoru ztratil jakýkoliv záchytný bod deminutiv. 26 Na začátku 80. letech 20. stol. vydává Galina P. Neščimenko (v pozadí s Dokulilem jako konzultantem) dosud nej obsáhlejší dílo o českých deminutivech: Očerk deminutivnoj derivacionnoj sistemy v istorii češskogo literaturnogo jazyka (konec 13-seredina 20 vv.) (Neščimenko 1980). Popis deminutivního aparátu se nijak neliší od jejích předchůdců, stěžejní je minuciózní rozbor hláskových změn, a to i na diachrónni ose. Její popis deminutivních prostředků naráží částečně na problém, který vyvstává i v této práci: kam zařadit slova, kde se mísí dva typy sufixů: např. u typu kostečka (<— kostka) sufix specifikační a deminutivní, u typu cikánečka (<—cikánka) sufix mocní a deminutivní. Neščimenko je řadí k sufixu -ečka. Slosar (1983) toto ovšem (v jinak velmi pochvalné recenzi) kritizuje. Frekvence historických deminutiv autorka čerpala z textů v publikaci Havránek, B./ Hrabák, J.: Výběr z české literatury od počátku po dobu Husovu; frekvence současných deminutiv podložila excerpty tří beletristických texů různých žánrů: J. Karafiát: Brouci, B. Hrabal: Ostře sledované vlaky aM. Horníček: Dobře utajené housle (Neščimenko 1980:18). Kvalitativní data autorka čerpala z různých zdrojů, především ze slovníků PSJČ a SSJČ, částečně ale i ze soudobých noviny a tehdejší běžné (středočeské) češtiny. Frekvenční hledisko a striktní zohlednění současného úzu u všech slovních druhů uplatňuje poprvé František Čermák ve skriptu Syntagmatika aparadigmatika českého slova (1990), později knižně jako Čermák (2011): Morfématika a slovotvorba češtiny. I další publikace k tématu jsou buď součástí většího celku o slovotvorbě, nebo články k určitému dílčímu aspektu deminutiv či tématu s deminutivy souvisejícímu. Přehledově jsou zde uvedena díla nějakým způsobem související s touto prací, nebo naopak pojímající některý z aspektů, který zde nemohl být zohledněn. Schéma deminutivního aparátu všech slovních druhů češtiny je přehledně podán ve skriptech Zdenky Rusí nové (1990) Tvoření slov v současné češtině. Ve shodě s Dokulilovým/Doleželovým pojetím popisuje deminutivní prostředky u modifikací zdrobňujících/zveličujících: substantiv (1990:20), adjektiv (1990:35), sloves (1990:38). Adverbia pak v modifikačním typu intenzifikace (1990:43). Vyčerpávající bibliografii současných prací stylistických, v nichž se mj. pojednává o funkcích deminutiv, sestavil pro sborník na počest Z. Rusínové Michal Křístek (2004). Funkcí deminutiv, a to i kontrastivně s němčinou, částečně i polštinou se zabývá Marek Nekula. Ve stati System undfunktionen der Diminutive. Kontrastiver Vergleich des Deutschen und Tschechischen (Nekula 2003) srovnává tvorbu deminutiv v češtině němčině (i polštině) a popisuje rozdíly v jejich užití. O jejich pragmatickém užití jako prostředku zdvořilostním pak píše v roce následujícím (Nekula 2004). V těchto i v dalších pojednáních (Nekula 2013) o deminutivech a augmentativech vnímá problematiku deminuce (a augmentace) siřeji. Přes tertium comparationis se dostává k „analytickým" formám (2003:153-154 a 2013:54) českých deminutiv a augmentativ (2013:57). K tomuto bodu víc v kapitole 4. Stranou zájmu nezůstávají ani česká slova, která mají deminutivní formu, ale ztratila deminutivní význam. Apelativy v této oblasti se zabýval Stícha (1978), proprii v pomístních jménech Pleskalova (2004). Na korpusových datech tuto tématiku zpracovala v článku Pseudodeminuitva v češtině Jana Bílková (2013). Popisuje v něm pseudodeminutiva neuter utvořená sufixy -átko a-ítko. Z generativistického pohledu se českými deminutivy zabývá především Markéta Ziková (2012). 27 Popis deminutivního aparátu substantiv nechybí v žádné mluvnici češtiny nebo jiné přehledové publikaci o českém jazyce. Většinou se uvádějí také prostředky tvořící deminutiva adjektiv, ale už jen zřídka jsou zmiňována deminutiva sloves a ostatních slovních druhů. Slovesná deminutiva uvádí Smilauer (1971:151 a 1972: 40), Mluvnice češtiny (Petr 1986:417), Příruční mluvnice češtiny (1995:192 a 193-194). V dřívějších gramatikách se o nich nepíše. Především substantívni česká deminutiva, kterých je skutečně nejvíc, jsou také vděčným tématem mnoha studentských i novinářských prací různé úrovně. Jejich výčet by byl dlouhý a zbytečný. Většina z nich je dostupná elektronicky v univerzitních repozitářích nebo novinových archivech. 1.2.2 Deminutiva v jiných slovanských jazycích Slovanské jazyky se více méně všechny mohou pochlubit nepřebernou řadou prací o deminutivech, neboť je v nich tento fenomén morfologicky markantní. Někdy bývá tato tvarová bohatost nekriticky přeceňována a sklouzává až do jakéhosi jazykového šovinismu. Často se v tomto duchu vyjadřují studenti a studentky, nevyhýbají se mu však ani někteří erudovaní vědci. Boris Bratus (1969:56) ve své knize o formách a expresivite ruských deminutiv píše: Students of Russian [...] should pay particullar attention to the study of deminutives. Once having mastered this expressive source they will be able to understand and appreciate properly the beauty and expressivness of the Russian language. Domnívám se, že krása a expresivita jazyka netkví (jen) v deminutivech. Jejich vyjádření může být různé a různě elegantní. Měla by to ostatně dokázat i tato práce. Nesporné je, že slovanské jazyky mají bohaté deminutivní aparáty, jistě bohatší než většina jazyků např. germánských (ovšem s výjimkou holandštiny). Odráží se to pochopitelně na frekvenci a úplnosti jejich popisů. Zmínka o deminutivech nechybí zpravidla v žádné učebnici (pro cizince), školní nebo akademické gramatice většiny slovanských jazyků. Možná i tento fakt je důvodem, proč někteří slavisté (Rusínová 2001) nebo obecní lingvisté (Jurafski 1996, s opatrností o Bauer 1997) považují zajev univerzální. V následujícím oddíle je stručný přehled nejběžnějších pramenů dostupných v knihovnách většiny středoevropských univerzit, národních knihovnách nebo na internetu. Cílem tohoto přehledu není a nemůže být reprezentativnost, nýbrž poukázat na (především kontrastivně pojaté) zdroje a odkázat na další prameny. Jazyky jsou řazeny alfabeticky. Bulharština Bulharský deminutivní aparát popisuje např. Galadkova (2010) v kontrastivní stati Komparace deminutivnosti v bulharštině a češtině ve světle korpusových dat. Polština Polský deminutivní a hypokoristický aparát s jeho vývojem popisuje v článku Deminutiva polskie. Charaktery styka, rozwój funkcji stylistycznej Stefan Reczek (1968). Slovensky jsou přehledně popsána v Gramatice spisovnej poľštiny II od Ferdinanda Buffa (1967): deminutiva substantiv (1967:40-45), adjektiv (1967:68-69). Kontrastivní, korpusově podložený pohled včetně srovnání ekvivalentních sufixů českých a polských deminutiv přináší Rosen / Kaczmarska / Škodová (2014) v kapitole Zdrobnienia jako element kultury ipulapka glottodydaktyczna. 28 Ruština Ruský deminutivní aparát je popsán v různých gramatikách, nejpodrobněji snad v kapitolách o sufixech vyjadřujících „emotivní hodnoceni" (Vinogradov 1960:264-271) a tvořících mazlivě zdrobňující a zesilující ruská adjektiva (Vinogradov 1960:361-363). Podrobně je popisuje údajně také Markarjan (1970) (cit. podle Ettiger (1974:2)). V cizích jazycích o ruských deminutivech vyšly monografie Polterauer (1981): Die Diminutiva in der modernen russischen Sprache a Bratus (1969): The Formation and Expressive use o/Deminutives. Slovenština Přehledný aparát substantiv a adjektiv je v Horecký (1971), problematiku adjektivních modifikací rozebírá Bartáková (1993). Srbština Popis je např. v Klajn (2003). Kontrastivně s češtinou pak Mitricevic-Stěpánek (2007). 1.2.3 Popisy německých deminutiv Oproti českému deminutivnímu aparátu a aparátu jiných slovanských jazyků se systém prostředků k tvorbě německých deminutiv (a deminutiv jiných germánských jazyků) jeví jako velmi jednoduchý a prostý, který v gramatikách nezabere víc než jen pár stránek, pokud oněm vůbec je zmínka. Pro studium současného stavu deminutiv v němčině se jeví relevantní především následující práce, na něž jsou odkazy v dalším textu. Přehledově jsou uvedeny také na začátku oddílu III. od německých deminutivech. Práce vydané od nultých do sedmdesátých let 20. století o německých (dál i latinských a románských) deminutivech shrnuje Stefan Ettinger (1974:47-79) v práci Form undFunktion in der Wortbildung: die Diminutiv- undAugmentativmodifikation im Lateinischen, Deutschen undRomanischen (...) ein kritscherForschungsbericht 1900-1970, ve druhém vydání (1980) pak v rozmezí let 1900-1975. Schematicky (1974:48) rozděluje články a publikace podle typu výzkumu na diachrónni, diachronně-synchronní a diatopické. Prostředky k tvorbě, význam a funkci německých deminutiv substantivních, adjektivních a verbálních popisuje Wolfgang Fleischer ve vlastně první monografii věnované německé slovotvorbě Wortbildung der deutschen Gegenwartssprache (vydáno poprvé 1969 a v revidované podobě post hum Fleischer et. al 2012). Práce se výrazně opírá o Dokulilovy onomaziologické kategorie. Publikace o německém stylu (Fleischer / Michel / Starke 1993, poprvé 1975) se dotýká problematiky deminutiv z pohledu diatopického (regionálního) a diastratického (1993:131), označuje deminutiva jako „diaevaluativní markry" (1993:118 a 133), tedy stylémy na ose od negativně konotovaných přes neutrální po pozitivně konotované. Dále Fleischer et al. (1993:127) popisují konkurenci dvou typických deminutivních sufixů všeněmeckého standardu: -chen a -lein v beletrii. Zajímavý je postřeh ikoničnosti („Lautsymbolik") sufixu s -/- u substantiv a sloves. Deminutiva v mluvené řeči popisují Gersbach / Graf (1984:231-235) na vzorku půl milionu slov (15.676 nerovnoměrně rozložených lemmat a jejich frekvence) z Baden-Wúrtenberska, tedy jen jedno z mnoha regionů němčiny (1984: XV, 17-19). Výsledek může mít a má samozřejmě v určitém smyslu platnost i všeněmeckou (např. v tvorbě kompozit), ale právě v oblasti deminutiv v němčině panuje dost značná diverzifikace, proto je nutno brát výsledky 29 tohoto výzkumu k obecným úsudkům o německých deminutivech se značnou rezervou (srov. i reflexe autorů 1984:22). 1.2.4 Deminutiva jiných germánských jazyků Germánské j azyky se co do výskytu deminutiv jeví heterogeněj ší než jazyky slovanské3. Němčina deminutiva má a celkem hojně jich užívá. Polzin (1901:9) píše, že severogermánské jazyky (švédština, norština, dánština) neznají žádná deminutiva („...kennen überhaupt keine Deminution..."), vyjímá z nich však nizozemštinu. Stejného názoru je také Oberpfalcer (1927b: 128) Čermák (osobní kontakt). Záleží pochopitelně také na tom, co se v daném v jazyce považuje za deminutivum. V angličtině se tradičně za deminutivní sufix považuje -ie. Ten je ovšem nutno ve většině případů považovat za sufix derivační, nikoliv pouze modifikační: sweet —> sweetie (srov. Fromkin / Rodman 1993:49). Konotační blízkost takto vytvořených „hypokoristik", jak se jim v angličtině běžně říká, s pravými deminutivy je však nesporná (srov. také Káňa 201 la). Zandvoort (1969:302) k anglickým deminutivum počítá také spojení kvanitfikátoru/kvalifikátoru little a jména, dále také inherentní zdrobneliny. Popis deminutivního aparátu nebývá součástí všech anglických gramatik nebo učebnic. Např. y Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny (Dušková 1993, další vydání 1994 a 2003), která má v plném názvu „na pozadí češtiny" zmínka o deminutivech není. Přesto (možná i právě proto) byly tomuto jevu věnovány mnohé stati a publikace. Pravděpodobně nej obsáhlejší popis anglických deminutiv v knize Diminutives in English napsal Klaus Schneider (2003). Uvažuje také o analytických, syntetických a inherentních deminutivech. Na začátku 20. století vychází Albert Polzin (1901) z teze, že užívání deminutiv je podmíněno překlady latinských biblických textů (viz také kap. 1.1.2). O angličtině a skandinávských jazycích tvrdí, že prošla samostatnějším vývojem, kdy tyto překlady neměly takový vliv na jazyk dalších prozaických textů (1901:10), kdežto němčina (a s ní i nizozemština) byla těmito překlady ovlivněna silně. Z jakého důvodu se však v nizozemštině deminutiva rozšířila do takové míry, jak je známe dnes, na druhé straně však fríština (bezprostřední sousedka nizozemštiny) či „dolní němčina" (Plattdeutsch) deminutiva příliš neužívají, zůstává nevysvětleno stejně jako výrazné nadužívaní deminutiv v jihoněmeckých nářečích (a s nimi i v obou j ihoněmeckých variantách spisovné němčiny). Jistě i v oblasti tvorby deminutiv bude hrát určitou roli vzájemný vliv jazyků. Ovšem zdá se, že mnohem důležitějším momentem bude typologie jazyka a jeho derivační možnosti. 1.2.5 Deminutiva v kontrastním pohledu Divergence deminutivních aparátů jednotlivých jazyků vede opakovaně k myšlence je porovnat a zjistit, co si vlastně odpovídá. Srovnání deminutiv českých a německých nabízí už v přehledu a bez dalšího komentáře Dobrovský (1809:54). Z podrobnějších prací je nutné zmínit kvantitativně pojatý výzkum Josefa Březiny (1983) Diminutiva im Deutschen und im Tschechischen, z novějších pak kvalitativně a pragmaticky orientované články Marka Nekuly (2003, 2004, 2010, 2013). K deminutivum a hypokoristikům kontrastivně mezi češtinou, němčinou (a částečně i 3 A samozřejmě i jazyky románské, které (jak známo) tvoří deminutiva rády (srov. např. Dvořák 1932). Jejich výzkum přenechám kompletnějším, proto zde zůstanou stranou. 30 angličtinou) na korpusových datech viz také Káňa v následujících statích: česká deminutiva neuter a jejich německé protějšky (2008a); česká hypokoristika a jejich německé protějšky (2008b); česká substantívni deminutiva a jejich protějšky v němčině a angličtině (2010); deminutiva rakouského a švýcarského standardu a jejich české protějšky (201 lb); deminutiva od českých zájmen, číslovek a citoslovcí a jejich anglické a německé protějšky (2016). Stěžejní kontrastivní práci mezi polštinou, němčinou a nizozemštinou s názvem Diminutive und augmentative Ausdrucksmôglichkeiten des Niederländischen, Deutschen und Polnischen: eine konfrontative Darstellung a celkem podrobným popisem deminutivních aparátů těchto jazyků napsala Zofia Klimaszewska (1983). Morfopragmatický pohled na deminutiva rakouské němčiny má obsáhlá publikace Wolfganga Dresslera a Lavinie Merlini Barbaresi (1994) Morphopragmatics: diminutives and intensifiers inltalian, Germán, and other languages. S italštinou a částečně i angličtinou jsou zde konfrontována deminutiva vídeňské (dětské) mluvy. Morfopragmatické aspekty dětské řeči několika dalších jazyků (litevština, ruština, chorvatština, řečtina, italština, španělština, nizozemština, rakouská němčina, maďarština, finština, turečtina a hebrej ština) j sou shrnuty ve sborníku The Acquisition of Diminutives (Savickiené / Dressler 2007). S rostoucími paralelními korpusy roste i počet kontrastivních prací na velkém množství textu: např. Chamonikolasová / Rambousek (2007) vytěžují a srovnávají z několika aspektů česká a anglická deminutiva z prvního paralelního korpusu češtiny a angličtiny (pokouší se také o možnosti anticipace deminutivního protějšku); Gladkova (2010) srovnává česká a bulharská deminutiva na první verzi InterCorpu; Rosen / Kaczmarska / Škodová (2014) popisují deminutiva v polštině a češtině. Ke korpusově podloženým výzkumům je třeba přičíst ještě řadu seminárních, bakalářských a diplomových prací, ve kterých jsou zpracována některé dílčí body problematiky deminutiv. Pokud se bezprostředně týkají tématu této práce, bude na ně odkázáno. 1.2.6 Funkce deminutiv Funkce deminutiv (v jejich klasickém pojetí formy) byla vždy především pragmatická: vyjadřovala vztah mluvčího k popisované entitě nebo odrážela postoj mluvčího ke komunikačnímu partnerovi. Deminutiva jsou také výrazným signálem expresivity (srov. Zima 1961). Toto ostatně zaznamenal už Jan Blahoslav (1991) v řeči Jana Husa nebo Polzin (1901) v Lutherově překladu Bible. Rozdělení funkcí deminutiv bývá různě jemné a zejména u nesubstantiv se liší také podle definice deminutiva. Stranou zůstane také otázka, zda jsou funkce deminutiva univerzální (domnívám se, že nejsou). U českých deminutiv se uvádějí nejčastěji obě funkce základní, tedy sémantická (kvantitativní) a pragmatická (Čermák 2011:77, Rusínová 2001:138). U pragmatické funkce se pak v novějších textech zdůrazňuje evaluativnost. Oddělení obou funkcí od sebe se z praktických důvodů neprovádí, protože je často není možné od sebe bez kontextu rozlišit. Pokusil se o to např. Kruisinga (1942), který anglická slova se sufixem -ie nepovažoval za deminutiva, protože nic nevypovídají o velikosti entity (cit. podle Bauera 1997:560). V ruštině se deminutiva rozlišují na 1) mazlivě-zdrobňující; 2) mazlivá; 3) označující menší míru; 3) označující přibližnost; 4) označující ironii (srov. Poletrauer 1981:131). Fleischer (1969:166) nepřímo naznačuje, že funkce pragmatická u německých deminutiv jednoznačně převládá. Jednu z možností jemnějšího členění deminutivních funkcí nabízejí Dressler / Merlini Barbaresi (1994:173-395), stručně pak Stephany 1997:147-148. Částečně se opírají podle 31 vlastních slov o „nejobsáhlejší tradiční popis deminutivních významů" W.H. Stavermana (1953), který popisuje funkce nizozemských deminutiv (5 základních skupin, u některých podskupiny). Dressier a Merlini Barbaresi zkoumají především (nespecificky) italský a vídeňský úzus a rozlišují funkce podle a) mluvních aktů: mluva s dětmi (Child-centered), s domácími mazlíčky (Pet centered), s milým/milou (Lover-centered); b) vyjádření hravosti (Ludic character of playfulness), emoce (Emotion), sympatie a empatie (Sympathy and empathy), formálnost/zdvořilost (v češtině viz také Nekula 2004), důvěrnost a intimita (Formality, familiarity and intimacy). Dále se v menší míře užívají jako pozitivní nebo negativní klasifikátory situace nebo jako prostředky eufemizační, ironické sarkastické. Popsat funkci každého deminutiva, predikabilitu jeho užití a vůbec celou pragmatickou stránka zdrobnelín a zdrobňování je oblast daleko přesahující možnosti jedné práce. Určité zobecnění však vyplyne ze získaných dat a jejich popisů. 1.2.7 Závěry z rešerší a nezodpovězené otázky O deminutivech již tedy bylo z různých pohledů napsáno mnoho. Některé otázky - především týkající frekvence deminutiv a vlastně výčet těch, která se používají - zůstávají nezodpovězeny. Jiné otázky vznikly nově: hlavně ty, které se týkají novějších pohledů na formu deminutiv. Shrnutí je možné do těchto bodů: 1) Především není zcela jednoznačné, kde jsou hranice deminutiva. Lze za deminutivum považovat jen tvary jednoslovný (syntetické), odvozené deminutivním afixem? Nebo mohou mít deminutiva i jiný tvar - víceslovný nebo složený, popř. bez afixu? 2) Označili by Němci liebe/liebestMutter, Angličané dear/dearest mother nebo Francouzi petit měre za deminutivum? 3) Jsou deminutiva skutečně univerzální jev? 4) Která j sou nej frekventovanej ší deminutiva v j ednotlivých j azycí ch? 5) Jak vypadají statistiky výskytů deminutiv? 6) Jaké struktury a formy konkrétně najdeme v (nedeminujícím) jazyce B, když se v jazyce A vyskytuje deminutivum? 7) Pokud je v nedeminujícím jazyce B deminutivum, bude mu vždycky odpovídat v deminujícím jazyce A také deminutivum? 8) Mohou v některých případech základová slova/báze fungovat jako augmentativa? mám to v malíku, dám si prach, podej mě ten sak... 9) Lze předpovídat výskyt deminutiv? Některé aspekty nebyly popsány a něco vzhledem k současným možnostem lingvistiky zůstane prozatím v oblasti desiderat. Určité body lze pomocí korpusových dat zodpovědět uspokojivě, téměř jednoznačně. Jiné zůstanou spíš v oblasti spekulativní, snad přesto s náznakem určité objektivní pravdy. 32 2. Hranice deminutiv Jak již bylo řečeno v kapitole L, většina relevantních publikací považuje za základ pojetí deminutiva jednoslovný útvar. Deminutivum bývá po formální stránce charakterizováno jako derivát, nejčastěji vytvořený sufixací. V češtině např. -ík {koník), -ičk- (maličký, kulička); v němčině -chen (Tóchterchen); v angličtině -ie (birdie); v maďarštině skupina -csk-(házicska) nebo -k- (yároskd). Pokud ke slovu s deminutivním prefixem4 nebo sufixem existuje v současném jazyce základ, kdy je sémantická vazba mezi oběma slovy evidentní, mluví se o modifikaci základu. Takové deminutivum bývá relativně stabilní, jednoznačné a málo zpochybňované. Ke korpusové analýze deminutiv a pro cíl této práce (viz kapitola 4) se tedy jeví jako prioritní 1) zjistit, které prostředky j sou deminutivní; 2) určit základová slova k deminutivum. Tvary jiné než derivované a ty, kde do role nevstupuje deminutivní afix (nebo jiný tradičně deminutivní prostředek), jednoznačné chápány nebývají. 2.1 Struktury deminutiv Deminutivum jako útvar za hranicí slova v odborné literatuře (už) není neobvyklý. O takových zdrobnelinách v češtině uvažují minimálně Rusínová (2001), Nekula (2003); v angličtině Schneider (2003), Zandvoort (1966 a další vydání), v angličtině a slovenštině Bôhmerová (2011), v němčině Klimaszewska (1983). Na jiné než jednoslovné deminutivní tvary už i dříve (implicitně) poukazovali Dobrovský (1809:54), Ottův slovník naučný (1908:499) nebo Dvořák (1932:23). Všichni ovšem s odkazy na jiné jazyky než češtinu (Dobrovský na němčinu, Ottův slovník naučný na francouzštinu, Dvořák na francouzštinu a angličtinu). Autoři tento útvar označují jako „deminutivum analytické" (Klimaszewska 1893, Nekula 2003, Schneider 2003) nebo jako „tvar opisný" (Rusínová 2001, Ottův slovník naučný 1908). Nekula rozšiřuje německá deminutiva o útvary s konfixy Mini-, Mikro- (2003:146) a o kompozita s determinantou Klein-, Halb-, Teil-, Zwerg(en)- (tamtéž); česká o tvary analytické malý chlapec, trochu unavený, trochu kašlat, minisukně, málomluvný (2010:306) a prefigovanépoplakat si, minisukně (2010:304). Podobně vnímá i augmentativa (2010:307). Toto spektrum ještě dál nadstavuje Schneider (2003) - za prototypický proces tvorby deminutiv považuje sice sufixaci, jako další možné způsoby uvádí prefixaci a v některých jazycích (svahilština, bantu) také introflexi (2003:7), dále reduplikaci, kompozici, zkracování a zahrnuje sem i tzv. sémantická, „inherentní deminutiva", v angličtině tedy cottage jako deminutivum od haus s odvoláním na Zandvoorta (1969:303) a jeho „implied dimitutive". Tento pohled je jistě legitimní, neboť Schneider rozlišuje mezi deminutivní formou („diminutive form") a deminutivním významem („diminutive meaning") (2003:4) a právě pod pojem „deminutivní význam" lze zahrnout i jiné útvary než jen jednoslovné (viz dál tabulka 1). Z toho důvodu by snad bylo vhodné zavést pojem „deminutivní vyjádření", protože deminutivní význam mají i „tradiční" jednoslovná deminutiva. V tomto duchu by se pak mělo lišit mezi deminutivem (zdrobnělým slovem) a deminucí (zdrobňováním, tedy procesem vytváření deminutiv) a deminutivním vyjádřením (zdrobňujícím vyjádřením, tedy nějakým (avšak jakým?) úsekem textu vyjadřujícím 4 K problematice deminutivních prefixů viz dále. 33 zdrobnění). Všechny tři oblasti jistě mají právo být analyzovány, domnívám se však, že by se neměly směšovat (viz i také kap. 3). Zvláštní, ale i logický je fakt, že se analytická a jiná „nesyntetická" deminutiva" uvádějí (resp. jsou „objeveny") většinou až při pohledu kontrastivním. Dobrovský (1809:54) své příklady stádečko - kleine Herdě [malé stádo], obilíčko - das liebe Getreide [milé obilí] nijak nekomentuje, není jasné, zda německé ekvivalenty považuje za deminutiva. Nizozemec R. W. Zandvoort (1966:303) se díval na anglickou gramatiku a anglická deminutiva pohledem nizozemštiny, která stojí v tvorbě deminutiv na opačné straně spektra než angličtina. Schneider (2003:77-78) dochází v precizním rozboru anglických deminutiv k závěru, že angličtina má vedle 86 (sic!) deminutivních sufixů také deminutiva „analytická" a „inherentní". Klimaszewska (1983) i Nekula (2003) srovnávají „své" jazyky slovanské s germánskými s dospívají k témuž závěru, že je nutné počítat také s „analytickými" deminutivy. Nad tím, jak vypadá tvar pojmenování věci běžného rozměru a menšího rozměru, zda se užívá derivát (deminutivum) nebo heteronymum (jiné slovo) se zamýšlel už Stícha (1978). Uvedené příklady potok nebo angl. scoop za deminutiva od řeka nebo shověl zjevně nepovažuje. Další problematický bod ukotvení deminutiv tkví v samotném procesu jejich tvorby. Jsou-li definována deminutiva jako deriváty a modifikace základu, vylučují pak nejen všechny nesyntetické tvary, ale i mnohé syntetické tvary. Schneider uvádí jako příklady deminutiv sufigované sweetie, weirdo (2003:5-6). Tato slova ovšem nevznikla modifikací, nýbrž mutací adjektivního základu sweet aweird pomocí (byť typicky deminutivních) anglických sufixů -ie a -o jako u pravých deminutiv ount —► ountie, speed —> speedo5. Taková deadjektivní substantiva se často uvádějí za příklady anglických deminutiv a jistě to není špatně vzhledem k tomu, že angličtina volně přesouvá slova mezi slovními druhy konverzí. Ovšem sweet jako substantivum neexistuje (pouze sweetness nebo kompozitum sweetheart.) Podobně v češtině: slovo milánekXze považovat za deminutivum od substantivizovaného adjektiva milý vytvořeného sufixem -ánek; analogicky v němčině Liebling od deadjektiva Liebe(r). Z výše uvedeného plyne, že by mezi deminutiva mohly patřit útvary vytvořené téměř všemi slovotvornými (resp. „lexémotvornými") postupy. V tabulce 1 na další straně je uvedena syntéza těchto postupů s příklady z uvedených pramenů. 5 Obě slova jsou nej častější deminutiva s daným sufixem v anglické části InterCorpu 8. 34 Struktura deminutiva Příklad analytické „malý chlapec, trochu unavený, trochu kašlal" (Nekula 2010:306) syntetické kompozitum malobyt, maloburžoa, malodráha6, „málomluvný" (Nekula2010:306) derivát bytík, byteček, společek „postarší, pomalu, poplakat" (Nekula 2010:306) reduplikace čiči „hamimi, hajajá, hačačá" (Nekula2013:60) „goody-goody" (Schneider 2003:8) se sufixem čičinka zkratka medina, příroda1 „ disco <— disotheque, demo <— demonstration " (Schneider 2003:9) se sufixem pajdáček, „Psycherl <— Psychopath" (Dressler / Merlini Barbaresi 1994:105) výpůjčka darling8 analyticko -syntetické malý byteček inherentní potok (<— řeka) (srov. Stícha 1978) „ cottage (<— house)" (Zandvoort 1969:303) „town (<— city), hill (<— mountain) " (Schneider 2003:19) Tabulka 1: Možné struktury deminutiv podle odborných pramenů Tabulka 1 se nápadně podobá možnostem tvoření hypokoristik (srov. Káňa 2008b). V oblasti vlastních jmen jsou však možnosti jiné (srov. tabulka 2). Vlastní jméno už tím, že odkazuje na jedinečnou entitu, má jinou hodnotu oproti apelativům. Domnívám se, že jedním z důvodů, proč je struktura hypokoristik oproti deminutivům apelativ širší, by mohla být snaha o odlišení více osob se stejným jménem. Týká se to především antroponym. Toponyma mají v češtině (pokud vůbec) většinou jen tvary derivované (Brno —> Brnéčko, Brnisko). Slovotvorný typ němčina čeština derivace Hans —> Planschen, Gerda —>Gerdi Jana —> Janka, Janinka... Dana —>Dája zkráceniny Josef —>Sepp, Isabella —>Isa Benedikt —>Ben, Alžběta —> Běta, Magdaléna —>Léna reduplikace (chybí data) Jana —>Jája, Dana —>Dáda, Ludmila —> Lulu výpůjčky Pepe (it.), Henriette (fr.), Joe (angl.) Honza (něm.), Rudi,(ném.), John (angl.) Tabulka 2: Možnosti tvorby hypokoristik v češtině a němčině (překlad Tab. 1 z Káňa 2008b) V tabulce 2 jsou uvedeny výsledky rešerší odborné literatury o hypokoristikách. Vzájemné vztahy mezi češtinou a němčinou, tedy jaké formy odpovídají českým hypokoristikům v němčině, viz Káňa (2008b, Tab. 2 a 3). Z předchozího pojednání vyplývají tyto body: 1. Definice deminutiv j sou celkem j ednotné, avšak struktury j ej ich forem bývaj í chápány různě. 2. Je nutné stanovit vlastní definici pro tuto práci, v ní ukotvit formu deminutiva. 6 Příklady z korpusu syn2006.pub. Zastupovat se mohou snad jen malodráha - malá dráha (netypické) a drážka v rovině sémantické, denotační. Ostatní příklady nikoliv: malobyt £ byteček, stejně tak maloburžoa £ buržoustek, u nichž je výrazná rozdílná konotace. 7 Zde se jedná o hovorové názvy fakult, univerbizované výrazy. 8 Nejedná se o formální deminutivům, mívá však afektivní zabarvení, tedy může fungovat jako deminutivům. 35 3. Je nutné odstínit sporné a přechodné případy - vytvořit určitou škálu deminutiv, popř. zařazovat tyto případy do obou (všech) kategorií, kam by mohly patřit. Formulaci vlastní definice deminutiv předcházely ještě tyto úvahy: Jak vnímají deminutiva rodilí mluvčí? Je možné a vhodné stanovit univerzální definici pro oba (všechny) do této práce zapojené jazyky? Je možné stanovit definici deminutiv, která by byla univerzální pro všechny slovní druhy? Odchýlení od jednoslovné podoby deminutiva, jak je uvádějí některé odborné publikace, vedlo k myšlence zeptat se na názor rodilých mluvčích. Cílem nebylo zpochybnění (novějších) tezí o deminutivech, nýbrž hledání záchytného bodu, který by měl být výchozím ke korpusové analýze. Má-li být jeden z cílů této práce přinést širší veřejnosti informace o tom, co je a co není deminutivum (a také proč), pak seje nutné se zeptat veřejnosti samotné, co za deminutivum považuje. 2.2 Dotazníky Dotazníky byly koncipovány pro dvě skupiny respondentů: 1) respondenti s rodnou a v běžném životě užívanou („obcovací řečí") češtinou; 2) respondenti s rodnou řečí němčinou žijící v německy mluvícím prostředí nebo lidé užívající dlouhodobě němčinu jako druhý jazyk (dlouhodobě žijící v německy mluvícím prostředí). Výběr jazyka i respondentů byl zcela podřízen dostupnosti. Od českých rodilých mluvčích se vrátilo celkem 240 dotazníků. Český dotazník měl několik modifikací, na nichž budou dál (ovšem mimo tuto práci) zkoumány především pragmatické rysy deminutivních tvarů. Dotazník nekladl na respondenty žádné zvláštní intelektuální nároky, otázky byly formulovány co nejjednodušeji. Byly do nich zařazeny i kontrolní otázky, jež leckdy odhalily nekonsekventnost vyplňování a/nebo úsudku. Např. v dotazníku 1 (viz příloha) označovali slovo kofča {Starej hipík popíjel jen kofču (str. 1) a Dám si kofču (str. 2)) někteří mluvčí za deminutivum velmi nekonsekventně (jednou ano, jednou ne)9. Německý dotazník měl dvě základní verze (dotazník 3 a 4 v příloze) s několika modifikacemi ke kontrolne. Odpovědělo celkem 170 respondentů. Z nich jen 11 nemělo za první jazyk němčinu (většinou některý z balkánských jazyků, dva respondenti uvedli turečtinu). Dotazováni byli studenti, kolegové, kamarádi a známí. Sociálně ani teritoriálně neleze ani jeden z dotazníků považovat za reprezentativní. Přesto se domnívám, že určitou tendenci ve vnímání deminutiv odrážet mohou. Podrobné vyhodnocení dotazníků není pro tuto práci bezprostředně relevantní a bude zveřejněno na jiném místě. V následujících podkapitolách (2.2.1 a 2.2.2) jsou shrnuty hlavní body, které z dotazníků vyplynuly. 2.2.1 Dotazníky pro české rodilé mluvčí Hlavní cíle českých dotazníků byly: 1) Zjistit, zda jsou jako zdrobneliny vnímány vazby někdy označované za „analytická deminutiva" malý dům, trochu hloupý; slova s prefixoidy/konfixy mini- pidi-; slova s prefixy určujícími menší míru - typ nahnědlý, pospávat; stará deminutiva se sufixy -ec a -ce; hovorová zkratková slova typu kovča, dovča. 9 Většinově se však jako deminutivum nevnímá. 36 2) Zjistit některé pragmatické rysy: hovorovost; - užití deminutivního tvaru. Ve všech případech byla do dotazníku zařazena deminutiva kontextově i nekontextově zapojená. ad 1) Z prvního10 i třetího11 oddílu dotazníku 1 bylo zřejmé, že české zdrobneliny vnímají rodilí a rodilé mluvčí především podle přípony. Jako deminutiva byla jednoznačně vyznačena slova městečko, radůstky, kulaťoučká, chudičké, ale i (dětský) kočárek, kapánek, korálky, oblázky, u některých i kelímek. Atributivní spojení malý dům, trochu hloupý, drobné radosti, malém městě, trochu si zdřímnul všichni respondenti vnímají jednoznačně neutrálně a nejsou podle nich deminutivy. Slova s prefixy nebo prefixoidy/konfixy: mini- (miniadresář, miniakcička) označil málo kdo za zdrobnelinu (asi jen 20% respondentů), podobně jako adjektiva určující menší míru (typ nahnědlý) nebo slovesa označující menší intenzitu děje (pospávat). Substantiva s prefixoidem pidi- (pidikopec, pidimuž, pidimužík) však označila většina (přes 75%) jako slova zdrobnělá. Výkyv byl u slova pidimužík, které považují všichni respondenti za zdrobnelinu, není však možné zjistit, zda to zapříčiňuje prefixoidpidi- nebo sufix -ík. U starých deminutiv zvonec, konvice, jehlice, truhlice, přilbice hraje roli zjevně už jen sémantika. V kontextu nebyla tato slova označena ani za zdrobnělá, ani za zveličelá. Mluvčí považují deriváty zvonec, jehlice, truhlice a přilbice za slova označující větší předměty než základy zvon, jehla, truhla a přilba. Jen konvice je vnímána jako menší než konev. Zkratková slova typu kovča, dovča mluvčí většinou označili za zdrobnělá. Zde je nutno si položit otázku, zda by tato slova nebyla považována za zveličelá, kdyby dotaz zněl: „Označte slova, která považujete za zveličelá." Domnívám se, že se zde odráží tedy spíš vnímání odchylky „od normálu než deminuce. ad2) Slova, která mluvčí označovali za zdrobnělá (včetně zkrácenin na -ca) jsou zároveň vnímána jako hovorová. Rozdíl je v užívání základových nebo derivovaných slov blb - blbec - blbeček, pitomec -pitomeček. Označení sama sebe se realizuje spíš nedeminutivem (To jsem ale blbec/pitomec!), označení někoho jiného spíš deminutivem (To je ale blbeček/pitomeček!). Zde regionální rozdíl není. Jeví se však ve vnímání základového a derivovaného slova. Na dotaz, „Kdo j e na tom ,hůř': blb, blbec nebo blbeček; pitomec nebo pitomeček!" odpověděla většina mluvčích z Cech, že vnímá negatívnej i deminutiva (blbeček, pitomeček), kdežto Moravané spíš základní slova (blb, blbec, pitomec). Je možné, že se v Cechách jedná o signál „understatementu". Ke spolehlivým závěrům musí být ale nutně získáno víc dat. Výsledky všech tří dotazníků pro české rodilé mluvčí na jedné straně celkem jednoznačné rozkryl konkurenci tzv. „analytických" a „syntetických" deminutiv. Atributivní spojení a prefigovaná slova (mimo pidi-) jednoznačně nejsou vnímány jako zdrobnělé útvary. Na druhé straně dotazníky také ukázaly, že ani zde v jazyce neexistuje žádná ostrá hranice a vnímání jazyka i jeho užívání je podmíněno spoustou (i individuálních) faktorů. 10 Zadání: /. Prosím označte (podtržením, zabarvením, zvýrazněním), co považujete za zdrobnelinu. Zdrobnelina je to, co se vám pod tímto výrazem vybaví. Žádnou definici nehledejte. 11 Zadání: Zaškrtněte prosím, jak byste charakterizovali následující tučně vytištěné výrazy (můžete vybrat i více možností). K výběru: zdrobnelina - slovo zveličelé - expresivní - hovorově. 37 2.2.2 Dotazník pro německé mluvčí Hlavní cíle německého dotazníku bylo: Zjistit, zda j sou jako zdrobneliny vnímány atributivní vazby typu kleines Dorf, mein Herz; kompozita s Klein- a slova s prefixoidem mini-; slova označující menší intenzitu nebo míru (děje) typu bläulich, lächeln; formální deminutiva bez základového slova typ Schmankerl, Steckerlfisch, bisschen; hovorová zkratková slova typu Azubi, Spusi, Krimi, Depri; kompozita typu Bruderherz. Dalším cílem bylo zjistit, jak vnímají němečtí rodilí mluvčí česká hypokoristika zasazená do německého textu {Anička/Anička, Boženka). Výsledky tohoto kroku nesouvisejí přímo s touto prací a bude vyhodnocen v plánovaném výzkumu českých a německých hypokoristik. Z dotazníků vyplynulo, že němečtí mluvčí celkem ostře rozlišují mezi „Verkleinerung" a „Verniedlichung", tedy mezi „zdrobněním" a „zroztomile(ně)ním". Mluvčí tyto významy částečně vidí v úseku delším než jedno slovo, např. kleine Hütte nebo winzige Badenische byla často označena za zdrobnělé výrazy, ovšem jenom mimo kontext. V minimálním kontextu už za ně označovány nebývají a všechny atributivní vazby v kontextu {mein Herz, kleine Tram, kleines Problem, winziges Taschenmesser, liebstes Kind) převážná většina dotázaných za deminutiva neoznačila. Dotazníky celkem jednoznačně ukázaly, že za zdrobnělé nebo mazlivé výrazy jsou považována především slova s typickými německými deminutivními sufixy {-chen, -lein, -erl, -í). Tvary s těmito sufixy, ke kterým není základ (Kaninchen, Mädchen, Schmankerl) nebo se od něho významově vzdáleny {Fräulein, Häferľ), se za deminutiva považují taktéž, avšak ne tak jednoznačně. (Za deminutiva j e označila je polovina až dvě třetiny dotázaných, zatímco pravá deminutiva {Jünglein, Würstchen) označilo 100% respondentů.) Němečtí mluvčí za zdrobneliny jednoznačně nepovažují: kompozita s Klein- nebo mini-, dále v kontextu uvedené atributivní vazby typu kleine Tram, winziges Taschenmesser (viz výš); - jinak citově zabarvená kompozita {Bruderherz); odvozeniny jiným než typicky deminutivním sufixem {Jüngling); deadjektiva s -Uch {bläulich). Za mazlivá („kosend"), nikoliv však zdrobňující („verkleinernd") byla zhruba u poloviny respondentů označena slova s deminutivními sufixy {lächeln, hätscheln, äußerin). Zkrácená slova Depri, Krimi a výpůjčka Darling taktéž nejsou považována za deminutiva. Zásadní rozdíl ve vnímání deminutiv mezi českými a německými mluvčími není. Výsledky ankety, shrnutí definic běžných pramenů, předběžná korpusová rešerše, vlastní úsudek a v neposlední řadě i nutnost omezit zkoumaný materiál vede k jednoznačnému definování deminutiv, podle něhož bude provedena analýza korpusů. 38 3. Definice 3.1 Definice deminutiva V předešlé kapitole již bylo uvedeno, že rozpor mezi definicemi deminutiv a jejich chápáním mnohými autory by mohl být vyřešen terminologicky - rozlišováním deminutiva a deminutivního vyjádření. Deminuce by tedy znamenala proces zdrobňování, tedy vyjádření menší míry, citového postoje nebo obojího v daném jazyce vhodnými jazykovými prostředky. Obecně řečeno se každá výpověď skládá z poj menovacích jednotek, ty mohou mít v zásadě formu slova nebo kolokace, tj. sousloví, fráze, idiomu (srov. Čermák 1997:238). Výsledkem zdrobnění/deminuce proto nemusí být nutně deminutivum, nýbrž i jiná (např. víceslovná) forma, která by deminutivu - alespoň v rovině denotační - mohla odpovídat. (1) Koupila si za brigádu takovej malej, titěrnej i-pad, kterej se jí vleze do každý, i ty nejmenší aktovky. (2) Koupila si za brigádu takovej i-padíček, kterej se jí vleze do každý aktovčičky. Výpověď (1) obsahuje dvě pasáže, jež lze označit za zdrobňující: 1) malej, titěrnej i-pad; 2) i ta nejmenší aktovka. Za deminutiva je ale považovat nelze, deminutivy by však nahrazeny být mohly. Výrazy i-padíček a aktovčička dávají však výpovědi (2) úplně jiný pragmatický „náboj". Deminutiva ve (2) zamlžují velikost obou entit, za to vypovídají o postoji mluvčího k těmto věcem nebo ke světu vůbec (ironizace, stylizace). Hranice mezi deminutivním vyjádřením (1) a deminutivem (2) se tím zostřuje. Podle tabulky 1 ad absurdum vedená „deminutivní modifikace" výpovědi by mohla mít při použití tzv. „inherentních deminutiv" i tuto podobu: (3) Koupila si za brigádu takovej i-pod, kterej se jí vleze do každý dámský kabelky. Denotativní rozdíl mezi (1) a (3) je evidentní a odsouvá tzv. „inherentní deminutiva" jednoznačně mimo oblast zdrobnelín. Do vztahu i-pad- i-pod a aktovka - dámská kabelka nemůže vstoupit žádný evaluativní rys, který právě pro deminuci považuji za charakteristický. Na korpusových datech byly ověřeny i další útvary, které bývají označovány za deminutiva, rodilí mluvčí je však za ně nepovažují vůbec, nebo jen částečně. Exemplárně byly srovnány 1) kolokační partneři; 2) typy textů těchto útvarů: v češtině: pidistrana, ministrana, stranická, malá strana; minisukně, sukýnka, suknička, krátká sukně; pivovar, minipivovar, pivovárek v němčině: kleines Haus, Háuschen; kleine Stadt, Kleinstadt, Stádchen České výrazy (tabulka 3 a 4) byly zkoumány na datech korpusu SYN (2013) (kvantita, kolokace) a na vyváženém korpusu syn2010 (typy textů s doklady). Německé na korpuse DeReKo pomocí kookurenční analýzy a výpočtu syntagmatických vzorců12, dále tematické třídění a třídění podle druhů textů. Terminologie podle manažeru COSMAS II (Belica 1995). 39 (ú)tvar typická spojení druhy texů s výskytem pidistrana obskurní, koaliční pidistrana publicistika, odborná ministana ministana již stihla kandidovat publicistika, odborná strana (na druhé straně, na druhou stranu), politická strana... publicistika, odborná, (beletrie) stranická rozhádaná, obskurní, bezvýznamná, marginální stranická publicistika, beletrie malá strana znevýhodněná malá strana, malá strana uspěla/neuspěla/propadala (se) (ve volbách) publicistika, odborná, (beletrie) Tabulka 3: Přehled typických spojení a výskytů příbuzných (ú)tvarů od strana (U)tvar typická spojení druhy texů s výskytem minisukně džínová/kožená, nosit/ měla na sobě minisukni, v době/móda minisukní beletrie, publicistika, odborná sukýnka baletní, hedvábná, půvabný zadeček v sukýnce, vystrkovala prdélku v kraťounké minisukýnce beletrie, publicistika suknička dívenky upalovaly pryč, sukničky jim poletovaly; zadeček pod vlněnou sukničkou kulaťoučký a pružný beletrie krátká sukně nosila hluboké výstřihy a co nejkratší sukně, Nosíš moc krátké sukně, máš příliš velká prsa a blbě se maluješ... beletrie, odborná, publicistika Tabulka 4: Přehled typických spojení a výskytů příbuzných (ú)tvarů od sukně Zapojení do typické vazby (prostřední sloupec tabulky 3 a 4, výpočet podle logDice) naznačuje, že konfix mini- a spojení s kvantifikátorem malý/krátký jsou více méně synonymní. Konfixpidi- má velice blízko k deminutivům. Rozdíl je skutečně minimální, jak naznačuje i příklad (4). V tomto kontextu by mohlo být nahrazeno slovopidimuž deminutivem mužík. (4) Vidím ho jak dnes, jak do něj bez lokání teklo žluté pivo ze skleněné vysoké boty. Mně to imponovalo, ježto všichni byli proti mému otci úplnípidimuži. Dodnes mi imponuje "mužskosť i tohoto druhu... U slov s kvantifikátorem pidi- však často chybí emotivní zabarvení. Okolí slova mužík má typické kolokátory hrbatý, droboučký, hubeňoučký. Deminutivům mužík se také nejčastěji vyskytuje především v beletrii, pidimuž především v publicistice, ale i v beletrii. Rozdíly jsou vidět i na dvojici minipivovar -pivovárek. Dat není mnoho a denotativní rozdíl je nulový. Přesto: minipivovar se vyskytuje především v publicistice a v odborných textech; pivovárek sice taktéž převážně v publicistice, ale (na rozdíl od minipivovar) také v beletrii. Většina výskytů deminutivapivovárek]e v přímé řeči. Podobná zkouška deminutiv byla provedena pro němčinu na datech nej většího německého korpusu (DeReKo 2014). Výsledky jsou v přehledu v tabulce 5 a 6. 40 (ú)tvar syntagmaticky vzorec tematický okruh / druhy textů kleines Haus kleines Haus ... teuer bauen stehen kleine Häuser dicht gedrängt, viele/zahlreiche kleine Häuser kleine Häuser in Schrebergärten Kultur, Fiktion, Gesundheit // Dossier, Reportage Häuschen (aus dem Häuschen sein/geraten) Omas Häuschen Traum vom Häuschen (im Grünen) das schmucke Häuschen festlich geschmücktes Häuschen hübsches Häuschen Fiktion, Freizeit, Unterhaltung // Porträt, Länderporträt, S chi cksal s sb eri cht Tabulka 5: Přehled typických spojení a výskytů kleines Haus, Häuschen Výskyt tvaru Häuschen je především v idiomu aus dem Häuschen geraten (většina dokladů), zde však nemá Häuschen funkci deminutiva, proto je v závorce. (U)tvar syntagmaticky vzorec tematický okruh / druhy textů kleine Stadt in kleinen Städten und größeren Dörfern in vielen [...] größeren und kleineren Städten Förderprogramme für ländliche Zentren und kleinere Städte eine relativ kleine Stadt wie Kultur, Freizeit, Staat/Geselschaft // Literaturhinweis, Reisebericht Kleinstadt Kleinstadt (a j eho j meno) in einer sächsischen/amerikanischen Kleinstadt ist der\eine Kleinstadt [in der] Provinz Staat/Gesellscahft, Kultur, Rest (Tabellen)// Vorspann, Literaturhinweis, Filmrezension Städtchen kleines aber feines Städtchen idylisches/romantisches Städtchen beschauliches Städchen freundlich gelegenes altes Städtchen historisches Städchen aus dem schönen südfranzösischen Städtchen Freizeit, Unterhaltung, Fiktion// Fall: Kurioses, Stadtporträt, Reisebericht Tabulka 6: Přehled typických spojení a výskytů kleine Stadt, Kleinstadt, Städtchen Rozdíly mezi atributivní vazbou s klein, kompozitem s determinantou Klein- a derivátem se sufixem -chen vyplývá celkem zřetelně z tabulky 5 a 6. Deriváty s -chen se vyskytují v expresivnějším kontextu a v textech, které mají ve své podstatě jiný emotivní náboj. Atributivní spojení je zcela neutrální, stejně tak kompozitum. Kleinstadt se vyskytuje především v podtitulcích a v různých brožurách, statistikách (charakterizováno jako „Rest(Tabellen)"). Není důvod je považovat za deminutiva. Další sporné tvary (např. prefigovaná adjektiva a verba) jsou popsány v příslušných kapitolách. Výsledky dotazníku a korpusových rešerší ústí v definici deminutiva, která bude platná pro jejich další korpusovou analýzu. Soubor kritérií představuje syntézu definic v odborné literatuře a zde naznačených pilotních korpusových sond. 41 Deliminace deminutiv A) Pravé deminutivum 1. Je to slovo, tedy jednoslovný útvar13. 2. Je to slovo, které vzniklo modifikací základového slova, přičemž: o Základové slovo v současném jazyce existuje. o Základové slovo a jeho deminutivum ■ patří do téhož slovního druhu a slovního pole; ■ patří do téže slovní čeledi / mají společný morfologický základ (kořen). 3. Modifikační prostředek má v j azyce (také) evaluativní hodnotu. 4. Synonymní opis postrádá emotivní rys: domek ys. malý dům; kůlek ys. malý kůl.14 5. Deminutivum je nahraditelné základovým slovem v jakémkoliv kontextu, aniž by se změnil denotativní význam výpovědi. 6. Na větším množství dat paralelního korpusu odpovídá pravému deminutivu v jazyce A často také deminutivum v jazyce B, pokud jazyk B od ekvivalentu deminutivum tvoří. Pokud jazyk B deminutivum k ekvivalentu jazyka A netvoří, odpovídá mu běžný ekvivalent: např. českému slovu slabost odpovídá německé Schwäche. Toto ovšem netvoří deminutivum a nemá ho doloženo15, proto deminutivu slabůstka bude odpovídat buď německý základ (Schwäche) nebo jiná, např. perifrastická forma (schwäche Seite). 7. Frekvence deminutiva je vždy nižší než frekvence základového slova. 8. Kolokační partneři základového slova a jeho deminutiva jsou částečně shodní (výpočet podle LLR nebo logDice). Zde byly provedeny sondy na několika nej frekventovanějších deminutivech českých substantiv (podle Frekvenčního slovníku češtiny 2004): dům —> domek, domeček; děd(a) —> dědeček; kostel —> kostelík, kostelíček; hospoda —> hospůdka; schod —> schodek; sloha —> složka; sukně —> sukýnka/sukénka, suknička, namátkou i jiné. Srovnání kolokačních partnerů bylo dále provedeno: u všech deminutivních sloves českých i německých a jejich základů; u českých adjektiv a adverbií do absolutní frekvence 100 výskytů v korpuse SYN (2013). U ostatních slovních druhů kolokační výpočty nemají smysl pro slabou frekvenci v korpusech. Příklad: kostel - kostelík: společní kolokační partneři (výběr): barokní, církevní, dřevěný... hora, hřbitov... mše... stavba, věřící...; jen kostel: např. město, náměstí; kaple; jen kostelík: městečko, náves, kaplička. Platí to i pro jiné slovní druhy (např. spát - spinkat: společní partneři dlouho, den, noc, říkat, sen; jen spinkat: holčička, dítě), ovšem omezeně - chybí data a to i ve velkých korpusech (SYN (2013) DeReKo (2014)). 9. Mezi kolokačními partnery českého deminutiva jsou také jiná deminutiva (kostelík: městečko, věžička, ... spinkat: holčička, dítě, (hají)). Ověření této premisy bylo provedeno zároveň s bodem 7. 13 Kriteria deliminace slova srov. Čermák (1997:239). 14 Toto platí (v hovorové rovině a jen do určité míry) i u vlastních jmen. Příklad z praxe malá Zita vs. Zitka/Zituška: Zatímco malá Zita může být označení k opozitu velká Zita (matka stejného jména), Zitka/Zituška (spíš však Zituška) může být užito emotivně pro obě. „Ekonomicky" se (prvním deminutivním stupněm) však označuje „malá (mladší) Zita". Podobný příklad v rovině toponym je znám ze slovenského Záhorí: Obec Malé Leváre se v místním idiomu nazývá Levárky v opozici k Leváre, oficiálně Veľké Leváre. Malé Leváre a Levárky se shodují v denotační rovině. Obě slova (Zitka, Levárky) se svým způsobem sblíží také „univerbizaci" typu Václavák, Zouvalka (Zouvalova louka). Jejich užití je podobné: většinou mluvený nebo hovorový jazyk mezi známými, v regionu. 15 Doklady byly vždy kontrolovány na datech nej většího německého korpusu psaných textů DeReKo. 42 Vedle slov, která splňují všechna uvedená kritéria, jsou v jazyce (v korpuse) doložená slova (a v češtině je jich víc než „pravých" deminutiv), která nesplňují všechna uvedená kritéria. B) Mezi deminutiva nepatří: 1. Od deminutiv je nutné odlišovat slova, která mohou zastávat funkce deminutiva, ale zároveň v určitých kontextech nemohou být zastoupena základem. Jsou to: a) slova polysémní. Např. bubínek („malý buben") je deminutivum, avšak ve významu (ušní) bubínek, bubínek („kamna", u revolveru) se o deminutivum nejedná, protože není *ušní buben, popř. *buben („kamna"). To by mohlo být naopak augmentativum, není však doloženo. b) součásti frazému. Např. kahánek („malý kahan") je deminutivum, avšak ve frazému mít na kahánku pravým deminutivem není. (Modifikovaný frazém *mít na kahanu by fungovalo nejspíš jako augmentativum.) c) homonymní tvary s deminutivem. Např. schodek („malý/nízký schod") oproti schodek ve významu „deficit". Jejich kolokační partneři jsou nápadně různí. 2. Mezi pravá deminutiva nepatří slova (etymologicky) zakončená deminutivním sufixem, ke kterým v současném j azyce neexistuje základ, historicky však jako deminutiva vznikla (ježek, krtek; Kaninchen, Märchen a mnohé jiné). 3. Mezi pravá deminutiva dál nebudou řazena slova zakončená deminutivním sufixem, jejichž základové slovo má (mnohem) menší frekvenci než deminutivní tvar (sýc —> sýček). Většinou jde o konkurenci odborného termínu (tím bývá základové slovo) a běžného výrazu (deminutivní tvar). 4. Dál se mezi deminutiva nepočítají deriváty zjevně nespadající do onomasiologické kategorie modifikací. V češtině se to týká především deverbativ, u nichž je (mutační) sufix formálně shodný s deminutivním a spolu s jiným morfologicky příbuzným slovem vytvářejí pseudodvojice „základ —► deminutivum" (ohryz - ohryzek; výloha - výložka). 5. K pravým deminutivum také nepatří slova, která obsahují sice formálně znak, který v jazyce funguje především jako deminutivní (většinou sufix), ovšem nesplňují některou z podmínek definice (viz A), především bod 2. a 7.). Týká se to v češtině především slov vzniklých mutací pomocí homonymního sufixu se sufixem deminutivním (bělásek, oblázek) nebo v němčině deadjektiv nebo deverbativ (Blondchen, Pickerl). 6. Mezi deminutiva nepatří výpůjčky z cizích jazyků s integračním sufixem formálně shodným s deminutivním (kelímek, žejdlík, antuka, pralinka, vanilka). Podle pilotních průzkumů těmto slovům v jiných jazycích běžně neodpovídají deminutiva nebo ekvivalenty, které odpovídají jednoznačným deminutivum. V zásadě se tento náhled neliší od klasického pohledu Dvořákova (1932:111): „Deminutivem pak rozumíme j en takové slovo odvozené, které je anebo bylo utvořeno zvláštními sufixy zvanými zdrobnělými od slova téhož druhu, k j akému patří slovo základní. Je tedy substantivum jen tehdy zdrobnělým, bylo-li odvozeno od substantiva, adjektivum od adjektiva, naproti tomu není deminutivní takové podstatné jméno, které bylo utvořeno - třebas sufixem, který má tutéž podobu jako sufix zdrobnělý - od slovesa apod." Dále za deminutiva nebudou označovány: 1. víceslovné útvary typu malý dům, little house, kleines Haus; 2. kompozita typu maloměsto, málomluvný aj. 3. heteronyma potoky?,, řeka, hill vs. mountain a jiné. 43 V podstatě by to znamenalo, že jakékoliv spojení s malý/malo-, milý; klein/Klein- little atd. (tedy nekonečně mnoho) by bylo deminutivum. Naopak velké město I velkoměsto a výmluvný, popř. ukecaný by byla augmentativa. Všechny derivované formy, které se deminutivum přibližují, budou zmíněny v jednotlivých kapitolách. Do přechodného pásma, tedy jako slova deminutivum velmi blízká, lze odznačit česká slova s prefixoidem16 „pidi- \ Pouze tento prostředek má velice podobné vlastnosti jako deminutivní sufixy. 3.2 Definice dalších relevantních pojmů K zjednoznačnění textuje nutné definovat také další pojmy v této práci (částečně hojně) užívané. Nej problematičtější se jeví označení slov, která mají deminutivní formu, ale nejsou deminutivy. V literatuře jsou tato slova označována různě. Zde je chronologický přehled (překlady termínů z cizích jazyků autor): „Diminutivbildungen mit nicht diminutiver Bedeutung [deminutivní tvary s nedeminutivním významem]" (Friedrich 1916); „deminutiva ustrnulá" (Pavelka 1947); „erstarrte/feste Diminutiva [ustrnulá/ustálená deminutiva]" (Brandstetter 1963). Tomuto označení odpovídá také anglický termín „frozen diminuitves" (Chamonikolasová/Rambousek 2007:39). Podle Brandstettera také Klimaszewska (1983:15), která j e nazývá taktéž „formale neutralisierte bzw. lexikalisierte Diminutivbildungen [formální neutralizované deminutivní tvary]". Stí cha (1978) uvádí „deminutivní formy s lexikalizovaným významem"; (Nekula 2004) „zastřená, lexikalizovaná deminutiva"; (Bílková 2013) „pseudodeminuitva". Jako „opake Diminutive [opakní, neprůhledná deminutiva]" je označuje Dressler (jaro 2015 v soukromém hovoru na Akademii věd ve Vídni). „Deminutiva tantum" je pak nazývá (Meyer 1989:48) a Čermák (v soukromém mailu jaro 2015). K této pestré paletě budou přidána ještě dvě synonyma: „nepravé deminutivum" (jako opozice k pravým deminutivum) a jednoslovné „kvazideminutivum", která se budou ze stylistických důvodů střídat. Důvod tohoto rozšíření není zahuštění terminologické „mlhy", ale fakt, že i tato „nepravá" deminutiva vlastně jsou deminutivy (mluvčí je za ně velmi často považují), jen nesplňují všechny podmínky, které splňují deminutiva pravá. To z většiny uvedených termínů příliš zjevné není. V textu jsou dál uvedeny některé pojmy, které nebývají příliš běžné, resp. považuji za nutné vysvětlit, v jakém smyslu jsou zde užity. (Vysvětlivky zkratek a symbolů jsou uvedeny za bibliografií.) Termínprefixoid je zvolen z několika synonymních {konfix, nepravý afix). Srov. Kochová (2005:82). 44 Výraz austriacismus báze deminutivum ekvivalent frekvence helvetismus idiomatizace kolokace kolokátor kookurence kvazideminutivum nadvarietní obecná němčina (Gemeinsprache) prefixoid syntagmatický vzorec teutonismus všeněmecký základ, základové slovo popis rakouský výraz základová složka determinativního kompozita pravé, nepravé/kvazideminutivum - definice viz kap. 3.1 odpovídající výraz v jiném jazyce četnost výskytu v korpusu (specifikace uvedena v textu) švýcarský výraz zde zastupuje také nepřesné „lexikalizace" deminutiv (automaticky vypočtené) spojení s najitým výrazem (KWiC) slovo pojící se s najitým výrazem (KWiCem) automaticky vypočtené souvýskyty výrazů v korpusu DeReKo (zde i synonymně ke kolokace) nepravé deminutivum. Další synonyma viz str. 23 Teorie přesahující jednu varietu němčiny jazyk srozumitelný běžnému (průměrnému) uživateli němčiny s platností po celém německy mluvícím území (nadregionální výraz) morfologický element na hranici první části kompozita a prefixu; konfix, nepravý prefix výsledek automatického výpočtu kolokací v německém korpusu DeReKo; „chunk" německý výraz po celém německy mluvícím území, ve všech varietách němčiny slovo/výraz fundující (deminutivum) Ostatní termíny jsou užity ve smyslu, který je běžný v základních lingvistických publikacích týkajících se češtiny a němčiny a jsou tedy dohledatelné mimo jiné v těchto zdrojích: Encyklopedický slovník češtiny (2002), Čermák (1997); Metzler Lexikon Sprache (2000); Duden - Universalwórterbuch (2005) a Duden - Grammatik (2006). 45 4. Metody výzkumu Metoda předkládaného výzkumu deminutiv je 1) induktivně deduktivní v jedné rovině; 2a) korpusovými daty podložená a 2b) korpusově řízená ve druhé rovině. adl) Východiskem výzkumu jsou: a) prostředky tvorby deminutiv, které vyplynuly z rešerší odborné literatury; b) doklady slov (tvarů), které jsou doloženy a dohledatelné; c) slova odpovídají zde postulované definici (kap. 3), přičemž definice je syntézou rešerší v odborné literatuře a výsledků empirického výzkumu dotazníkovou formou. ad 2) V literatuře uváděné tvary deminutivních prostředků j sou pomocí regulárních výrazů vyhledány v korpusech a vytříděny tak, jako je uvedeno v popisu postupu (kap. 4.2). Srovnání deminutiv jazyka A (češtiny) s jazykem B (němčinou) a naopak, popř. i srovnání s jinými jazyky, může některé prostředky k tvorbě deminutiv vyřadit, jiné nově odhalit. Práce je empirická a striktně deskriptívni. Výzkum je kvalitativně kvantitativní zaměřuje se na zjištění konkrétních forem a jejich četnost zastoupení v jazyce. Vzhledem k charakteru zkoumaného objektu je však nesporné, že v jazycích existují další deminutiva, která doložena nejsou. Cílem je tedy také ověřit definici a prověřit systém prostředků tvorby deminutiv, obojí případně upravit. V analýze korpusových dat jsou východiskem tvary svojí formou deminutivní (tedy ty, které jsou v odborné literatuře za deminutivní považovány). Jejich protějšky v jiných jazycích mohou mít různé struktury, nemá však smysl nazývat je strukturami „deminutivními", jelikož hledat v mnohých z nich jakýkoliv náboj deminuce by bylo násilné. Zásadně lze vyjít z konverzačních maxim H.P. Grice a předpokládat, že se každý mluvčí snaží vyjádřit myšlenku co nej vhodnější mi prostředky, které daný jazyk skýtá. Každý jazyk má ovšem paletu těchto jazykových prostředků jinou. Při verbalizaci téhož (textového) invariantu v různých jazycích proto musí nutně docházet k formálním, ale i významovým rozdílům. Rozdíly mezi invarianty by měly být v denotaci minimální, v konotacích kompenzované. Ostatně to platí to i v rámci jednoho jazyka, necháme-li několik mluvčích formulovat jednu a tutéž myšlenku. V empirickém výzkumu jazykových jevů se v zásadě vycházet z toho, co je. Při práci s daty paralelních (překladových) korpusů je nutno předpokládat, že se překladatelé snažili o maximální (funkční) ekvivalenci textů. (K otázkám ekvivalence překladů viz Knittlová 2010.) Za axiom je nutné považovat fakt, že do projektu InterCorp, z něhož je čerpána většina paralelních dat, jsou zařazeny pouze dobré, adekvátní překlady. I když je toto problematický moment, je nutné předpokládat, že (by) se špatné překlady v množství dat ztratí (ztratily). 4.1 Hlavní otázky a cíle Z rešerší odborné literatury vyplynulo několik otázek, které dosavadní výzkum deminutiv nezodpověděl uspokojivě nebo vůbec. V přehledu jsou uvedeny v kap. 1.2.7. Zde jsou uvedeny hlavní výzkumné otázky této práce a cíle. 46 Ústředním cílem práce je podat odpověď na otázku: Jaké jsou prostředky tvoření deminutiv v češtině a v němčině, která slova v obou jazycích tvoří běžně deminutiva a co jim odpovídá v protějším jazyce? Od této základní otázky se odvíjejí následující otázky dílčí: 1) Co j e to deminutivum? 2) Jaké j sou prostředky tvoření deminutiv a. v češtině b. v němčině? 3) Co odpovídá deminutivum českým v němčině, popř. v jiných jazycích? 4) Co odpovídá deminutivum německým v češtině, popř. v jiných jazycích? Cíle práce jsou vymezeny předešlými otázkami a lze je formulovat takto: 1) Částečné zaplnění deficitu, který popisuje Lubomír Doležel v Dokulilově Tvoření slov v češtině 2 (Dokulil/Doležel 1967:495): ...práce vychází z matriálů slovníků (nikoliv rozboru textů)... Je však žádoucí v budoucnosti tento rozbor doplnit rozborem frekvenčním, který bude ovšem vyžadovat pracné zjištění výskytu deminutiv v promluvách. Tato práce je založena výhradně na korpusových datech (konkrétních promluvách), navíc většinou na datech korpusů vyvážených, ovšem (téměř výlučně) jen psaných textů. 2) Zpřesnění a aktualizace deminutivního aparátu češtiny u všech slovních druhů: doplnění sufixů a jiných formantů, vypuštění starých/nepoužívaných prostředků. 3) Podrobný popis deminutivního systému němčiny s částečným přihlédnutím ke specifikům jednotlivých variet němčiny. 4) Sestavení seznamu nej frekventovanějších českých deminutiv v psaných textech včetně některých jejich ekvivalentů v jiných jazycích. 5) Sestavení seznamu nej frekventovanějších německých deminutiv v psaných textech včetně některých jejich ekvivalentů v jiných jazycích. 6) Vytvoření škály odstínů významů slov s deminutivní formou nebo formou deminutivu podobnou: pravá deminutiva - přechodná zóna (polysémní slova) - kvazideminutiva (nepravá deminutiva) - nedeminutiva. Dosažení těchto cílů částečně zodpoví některé body uvedené uvedeny v kap. 1.2.7. Podrobně jsou uvedeny v závěru. 4.2 Popis postupu Postup je naznačen v jednotlivých krocích v návaznosti na sebe. (Technické mezikroky -např. přenos z xls do textového editoru - zde uvedeny nejsou. 1) Zjištění relevantních formálních znaků deminutiv v jednotlivých jazycích Důvodem je nutnost ukotvení formy, jen podle ní lze deminutiva v korpusech hledat. Vnitřní anotace (tag), podle které by bylo možné deminutiva získat z korpusu automaticky, neexistuje. Za zdroje deminutivních formantů, podle kterých byly provedeny korpusové rešerše, posloužily publikace k tématu. Souhrnně jsou uvedeny na začátku každého oddílu (o českých a o německých deminutivech). 2) Vyhledání slov s deminutivními znaky K tomuto kroku byl primárně zvolen paralelní korpus InterCorp (verze 6.0 a vyšší), dále kontrolně a doplňkově: národní korpusy, především korpusy řady syn pro češtinu, 47 DeReKo (němčina), BNC (angličtina) a SNK (slovenština). Některá data jsou čerpána z jiných dostupných korpusů (deWaC, itWac, ukWaC) nebo na nich byla ověřena. Pokud chyběla korpusová data, posloužil za zdroj taktéž internet. 3) Určování deminutiv Ke každému tvaru s deminutivním znakem/formantem byl učiněn pokus dohledat základové slovo. Mnohá lze určit na základě jazykové zkušenosti, většina však byla ověřena na univerzálních a etymologických slovnících. Pro češtinu to byly etymologické slovníky Machek (1997), Rejzek (2001), částečně i Holub (1937); pro němčinu Kluge (2002), Duden - Deutsches Universalwórterbuch (2006) a [online]; pro angličtina The Concise OxfordDictionary ofEnglish Etymology (Hoad 1986) nebo Online Etymology Dictionary (Harper 2001-2015). 4) Třídění Byla označena jednoznačná deminutiva, nedeminutiva, polysémní tvary, kvazideminutiva i sporné tvary. Z nich jsou vytvořeny seznamy deminutiv a kvazideminutiv podle jednotlivých slovních druhů, v rámci nich podle jednotlivých prostředků. 5) Frekvence U dublet nebo polysémií j sou uváděny frekvence buď v absolutních číslech výskytů v korpusu, pokud se jedná o srovnání dvou nebo více navzájem konkurenčních tvarů. Tento údaj však nic nevypovídá o frekvenci užití v jazyce, proto je většinou uveden v hodnotě přepočtené na milion tokenů - i.p.m. (instances per million). Na závěr kapitoly o každém slovním druhuje tabulka s frekvencí prostředků tvorby deminutiv a deminutivních tvarů. Vzhledem k tomu, že k sestavení souboru deminutiv obou jazyků posloužil především nevyvážený a nereprezentativní korpus InterCorp, bylo provedeno srovnání s údaji Frekvenčního slovníku češtiny (2004) podle hodnoty redukované frekvence ARF. Příklad: všechna neutra na -ko získaná z InterCorpu (cs-de) verze 4 (celkem 305 různých lemmat) byla porovnána se všemi slovy Frekvenčního slovníku končícími na -ko (celkem 235). Z nich byla vybrána jen deminutiva. Až najedno deminutivum {vínečko) byla v InterCorpu (cs-de) verze 617 zastoupena všechna deminutiva na -ko, která uvádí Frekvenční slovník (2004). Několik deminutiv (např. pošušňáníčko, přadénko/přadýnko, přáníčko) naopak není pro slabou frekvenci uvedeno ve Frekvenčním slovníku. Data InterCorpu (cs-de) verze 6 lze tedy s opatrností považovat za spolehlivá a odrážející centrum české slovní zásoby. Podobně byla srovnána data vytěžená z korpusu InterCorp verze 7 se seznamem DeReWo (2009). Všechny tvary deminutiv uvedené v tomto seznamu jsou doložené také v korpusu. 6) Sémantika Deminutiva jsou v závěru kapitol řazena přehledově do jednotlivých sémantických tříd/polí. 7) Ekvivalenty Průběžně v textu a pak i v závěru zobecněně jsou uváděny ekvivalenty v protějším jazyce (německy u českých deminutiv a česky u německých deminutiv). Tam, kde si to vyžaduje kontext, je málo dokladů, nebojsou příklady názornejšou použity paralelní pasáže i z dalších jazyků - především angličtiny, slovenštiny, maďarštiny. Postup efektivní identifikace deminutiva: a) tvar D s formální deminutivním rysem —► zjištění frekvence; b) stanovení základu Z (nederivovaného tvaru) —► zjištění frekvence; c) porovnání frekvence D a Z Ve verzi 8 je několikrát doloženo i vínečko. 48 d) je-li frekvence D nižší než Z —► kolokační analýza u D i Z e) jsou-li kolokátory částečně shodné D = deminutivum od Z 4.3 Popis zdrojů dat První korpusově podložené výzkumy deminutiv, jejichž výsledy se odrážejí i zde (srov. Káňa 2008a,b) byly provedeny na datech Cesko-německéhoparalelního korpusu (Káňa / Peloušková 2010). Základní vytěžení českých substantivních deminutiv proběhlo v létě 2011 na datech InterCorpu (cs-de) verze 4 a 5 (verze 5 měla 37 milionů slov v německé části). Deminutiva zbývajících slovních druhů byly vytěženy z pozdějších verzí (většinou verze 6 a 7, poslední korektury proběhly už na verzi 8-93 milionů slov v německé části). Data k výzkumu německých deminutiv byla získána téměř výhradně z InterCorpu (de-cs) verze 7 (74 milionů slov v německé části). Některé dílčí výzkumy (např. sufix -cherí) byly provedeny na datech InterCorpu verze 6 (56 milionů slov v německé části). Doplňkově byly použity i jiné korpusy (viz 4.2. bod 2)) a programy, např. SyD: Korpusový průzkum variant (2015) nebo CCDB - Kookkurrenzdatenbank (Belica 2011). Korpus InterCorp není korpusem reprezentativním, ani vyváženým. Volba tohoto nástroje plyne z následujících úvah. InterCorp: - je snadno dostupný (online) - je lemmatizovaný a morfologicky označkovaný má přehledný a lehce ovladatelný a rychlý manažer (KonText)18 - je největší paralelní korpus svého druhu s nejpestřejším zastoupením textů. Ostatní (známé) dostupné paralelní korpusy češtiny a němčiny (ParaSoL, DeuCze) nebo korpusům podobné nástroje (Linguee de-cz) tyto vlastnosti nemají. Vlastnostem InterCorpu se blíží jen Cesko-německý paralelní korpus. Převážná část jeho textů se však stala součástí InterCorpu. Vzhledem k tématu práce je InterCorp vhodný také z toho důvodu, že deminutiva jsou jevem především řeči mluvené19. Té se nejvíc přibližuje beletristický žánr, a právě z něj se skládá jádro InterCorpu: jsou v něm obsažena díla autorů píšících různými jazyky. Drtivá většina děl byla napsána ve 2. polovině 20. století nebo později. K popisu reálného (psaného) jazyka v kontrastu se tedy jeví jako jediný vhodný nástroj. Ke kontrole a doplnění údajů byly použity jednojazyčné korpusy. Pro češtinu především korpus SYN (2013) (nevyvážený, ale největší korpus psané češtiny - 2,7 miliardy pozic) a syn2010 (vyvážený - 100 milionů pozic). Z mluvených pak oral2008 (1,3 milionů pozic) a 2013 (3,3 milionů pozic). Pro němčinu korpus DeReKo (2014) s celkovým obsahem 25 miliard slov. Korpus je veřejně přístupný zhruba z 80%. Převažují v něm publicistické texty. Lze na něm (jako dosud na jediném korpusu němčiny) sledovat regionální rozdíly mezi jednotlivými varietami. Marginálně bylo použito také dat korpusu mluvené němčiny (DGD 2016). Bližší informace o InterCorpu a ostatních zde zmíněných zdrojích jsou na příslušných internetových stránkách těchto nástrojů (a viz také Káňa 2014). 18 Dříve Bonito, Park, NoSketch Engine. 19 Pro mluvený jazyk nelze o paralelním korpusu uvažovat. 49 4.4 Korpusové rešerše a třídění dat Získání souboru deminutiv vychází z prostředků, které se tradičně považují za deminutivní. To jsou v češtině i v němčině především sufixy. Oba jazyky jsou flektivní (němčina oproti češtině s podstatně méně bohatým aparátem), z toho důvodu bylo vhodné používat k vyvolání všech deminutiv s daným sufixem dotazy CQL (Corpus Query Language). Postup vytěžování je uveden na několika příkladech v tabulkách 7 a 8. Statistiky postupného třídění u všech deminutivních tvarů jsou sice z kvantitativního hlediska zajímavé, pro cíl této práce však nemají smysl. počet dokladů (konkordancí) počet dokladů (konkordancí) počet lemmat před vytříděním Druh Zakonč. Syntax dotazu (CQL) před filtr. filtr po filtru Mask, živ.: -ec [lemma=".*ec"&tag="N.M.*"] 27 603 0 27 603 546 Mask, neživ: -ec [lemma=".*ec"&tag="N.I.*"] 13 125 0 13 125 195 Mask, neživ: -ek [lemma=".*ek"&tag="N.I.*"] 55 426 [!lemma=".*ček"] 51992 673 Mask, živ: -ek [lemma=".*ek"&tag="N.M.*"] 12 594 [!lemma=".*ček"] 8 255 318 Mask, neživ: -ík [lemma=".*[iíj]k"&tag="N.I.*"] 18 877 0 18 877 617 Mask, živ: -ík [lemma=".*[iíj]k"&tag="N.M.*"] 31553 0 31553 619 Fem. -ice [lemma=".*ice"&tag="N.F.*"] 29 067 0 29 067 586 Fem. -ka [lemma=".*ka"&tag="N.F.*"] 100 724 [!lemma=".*čka"]; [!lemma=".*[čsž]ka"] 91 703; 86 388 1858 Fem. -čka [lemma=".*čka"&tag="N.F.*"] 15 695 0 15 695 689 Fem. -ška [lemma=".*ška"&tag="N.F.*"] 5 054 0 5 054 100 Fem. -žka [lemma=".*žka"&tag="N.F.*"] 4434 0 4434 93 Fem. -in a [lemma=".*ina"&tag="N.F.*"] 30 780 0 30 780 503 Fem. -ína [lemma=".*ína"&tag="N.F.*"] 1831 0 1831 45 Neutra: -ce [lemma=".*ce"&tag="N.N.*"] 5 267 0 5 267 7 (+20 chybných) Neutra: -ko [lemma=".*ko"&tag="N.N.*"] 209.615 [!lemma=".*[čšn]ko"] 202 586 559 Neutra: -čko [lemma=".*čko"&tag="N.N.*"] 4.967 0 4 967 98 Neutra: -ško [lemma=".*ško"&tag="N.N.*"] 201 0 201 4 Neutra: -nko [lemma=".*nko"&tag="N.N.*"] 1.621 0 1621 35 Celkem subst. | 539 296 7 545 Tabulka 7: Vytěžování korpusu InterCorp cs-de (verze 7) - česká derninutiva (příklady substantiv) Údaje se vztahují k vytěžování české části paralelního korpusu InterCorp cs-de (verze 6 a 7). K dotazům na sufixy -ek, -ka a -ko byly použity negativní filtry a dotazy na sufixy končící na -ček, -čka, -ška, -žka, -čko, -ško, -nko byly položeny samostatně. V posledním sloupci je počet lemmat končících na danou kombinaci písmen (ve druhém sloupci „Zakončení"). Tato byla potom vytříděna do skupin 1) pravá derninutiva, 2) nepravá derninutiva, 3) nedeminutiva. U substantiv se zakončeními uvedenými v tabulce 7 to bylo 7.545 lemmat v celkem 539.296 dokladech. Nejsou zde uvedena všechna analyzovaná substantiva. Rozdíly v počtech konkordancí před filtrem a po filtru (např. součet konkordancí -nko, -ško, -čko a -ko po filtru neodpovídá počtu konkordancí -ko před filtrem) je nutno přičíst chybám v automatickém značkování. Ty musely být vytříděny ručně. Analogicky byla získána data z německé části InterCorpu. Zde ovšem z pozdějších verzí - 7. a 8. Z dat obou verzí v tabulce 8 je zřetelně vidět inkrementační povaha korpusu InterCorp. Nutno dodat, že zvýšení počtu lemmat s daným sufixem je v řádu jednotek. Většinou se jedná 50 o několik ad hoc vytvořených deminutiv v počtu 1-3 dokladů nebo o nedeminutiva se zakončením homonymním s daným sufixem. Verze InterCorpu 7 8 Slovnídruh Zakončení Syntax dotazu (CQL) počet c okladů počet c okladů konkord. lemmata konkord lemma Subst. -chen [tag="N:Reg.*"&lemma=".*chen"] 88 667 5 954 93 416 6 327 Subst. -lein [tag="N:Reg.*"&lemma=".*lein"] 4 258 344 4 671 359 Subst. -rl [tag="N:Reg.*"&lemma=".*rľ] 5 985 196 6 099 206 Subst. -li [tag="N:Reg.*"&lemma=".*li"] 19 673 159 20 578 162 Subst. suma 6 653 Verba -In [tag="V.*:Full.*"&lemma=".*ln"] 142 697 1178 149 189 1194 Adj./Ad v. -Uch [tag="ADJ.*"&lemma=".*lich"] 745 359 2 056 771909 2109 Celkem 1006 639 9 887 Tabulka 8: Vytěžování korpusu InterCorp de-cs (verze 7) - německá deminutiva (příklady) Vzhledem k tomu, že většina výzkumu byla provedena na datech verze 7, je i součet konkordancí a lemmat uveden jen u této verze. Obě tabulky (7, 8) jsou uvedeny jen jako příklady. Podobně byly analyzovány všechny slovní druhy a všechny sufixy obou jazyků. (Počet tříděných konkordancí jde řádově do miliónů, počet tříděných lemmat do desítek tisíc.) Práce probíhala na korpusech referenčních, veškerá data jsou tedy ověřitelná a znovu dohledatelná. Třídění vytěženého materiálu proběhlo výhradně v programu Microsoft Excel. Často jsou v textu práce zmiňovány frekvence (viz také kap. 4.2 bod 5)). Přesný frekvenční údaj u každého slova z kapacitních důvodů uvést nelze, proto se formulace někdy pohybují ve vágní rovině a je nutno se spokojit s konstatováním „vyšší/nižší frekvence než", „zřídkavý výskyt" a podobně. Pokud je uveden přesný údaj, pak se většinou opírá o hodnotu i.p.m.. Tu vypočítávají všechny zde použité korpusy a je možněji považovat za univerzální za předpokladu, že jsou korpusy srovnatelné. Za srovnatelné (i když s rozdílným rozsahem) lze považovat např. korpusy syn2010 a DeReKo. Např. jedno z nej častějších autosématik obou jazyků je č. čas něm. Zeit a má v obou korpusech podobnou hodnotu: čas 606 i.p.m. v syn2010; Zeit 630 v DeReKo (po odfiltrování názvu novin Die Zeit). 51 5. Poznámky k formální úpravě Objektový jazyk (příklady, doklady) a názvy publikací j sou uvedeny kurzívou. Seznamy deminutiv a kvazideminutiv jsou vysázeny menším písmem (10 pt). Příklady a ukázky konkordancí j sou číslovány v každé kapitole zvlášť. Varianty, alternativy nebo dublety jsou uvedeny přes lomítko. U dokladů z korpusu platí, že první je vždy častější (je doloženo více dokladů). Vzácné tvary s mizivým zastoupením v korpusu a obecně méně častejšou označeny (zř.), agramatické tvary hvězdičkou. Pokud je frekvence variant přibližně stejná, pak je uvedena jen varianta písmene. Definice některých důležitých opakujících se výrazů jsou uvedeny v kap. 3.2. Práce je rozdělena do pěti částí: I. Obecná část, II. Česká deminutiva, III. Německá deminutiva, IV. Kontrastivní pohled a V. Závěry. V rámci každé části je číslování samostatné, začíná 1. Komplexnější oblasti jsou dál indexovány velkými písmeny (A, B, C) a římskými číslicemi (I, II, III atd.). Indexování kapitol je v české části kráceno a u substantiv např. začíná indexy A (maskulina), B ( feminina) a C (neutra). V ostatních kapitolách je průběžné. 52 II. česká deminutiva Oddíl o českých deminutivech je rozdělen podle slovních druhů, kapitola substantiv navíc podle rodů: A. Maskulina, B. Feminina, C. Neutra. V úvodu každé kapitoly je nástin problematiky v odborné literatuře. Výběr gramatik je exemplární, nebyly zohledňovány (drobnější) práce čistě praktického rázu (učebnice a repetitoria), v nichž se beztak odráží pohled na problematiku v dané době20. Do výběru jsou zařazeny všechny stěžejní gramatiky češtiny a monografie o slovotvorbě. Uvedení historických, nej starších gramatik sleduje jediný cíl: poukázat na změny v systému. Nejsou však podrobně rozebírány, neboť jejich popis podávají již dřívější práce o českých deminutivech. U každého slovního druhuje přehled prostředků, které se uvádějí jako deminutivní nebojím velmi podobné (u adjektiv např. „věcně zdrobňující a citově obměňující prostředky" (Smilauer 1971:129-131), u verb iterativa). Na základě korpusové analýzy jsou pak tyto prostředky a jimi vytvořená slova rozřazeny na skutečně deminutivní a ostatní. Znamená to, že je popsána většina modifikačních prostředků jednotlivých slovních druhů, tedy např. i některé sufixy nebo cirkumfixy, které za vyloženě deminutivní považovat nelze (u substantiv např. -ína: figura -^figurína nebo -ovina: půl(e) —► polovina; u adjektiv např. při—lý:blbý —> přiblblý), občas se o nich však jako deminutivní ch uvažuje. U těchto je vysvětleno, proč jimi vytvořené deriváty ne/j sou deminutiva. Prostředky, pokud je morfematických typů víc, jsou rozděleny na sufixy, prefix(oid)y, cirkumfixy, případně jiné formy a označeny velkými písmeny. Jejich řazení je pak podle počtu lemmat, u nichž jsou zastoupeny, tedy podle četnosti užívání. Všechna lemmata s daným sufixem, resp. končící na hláskovou kombinaci shodnou s daným sufixem (např. řeka, štreka21) jsou rozdělena do tří skupin: 1) pravá deminutiva, 2) nepravá deminutiva/kvazideminutiva, 3) nedeminutiva. U variant se za základní formu (sufix, tvar) považuje ten častější, jeho variantou je pak ten, který je méně zastoupen (např. sufix -ička je základní, protože je s ním doloženo kolem 270 deminutiv, -íčka je jeho varianta, mají ho jen 3 deminutiva). Dublety jsou v zásadě uváděny tak, že častější tvar je na prvním místě, za lomítkem pak méně častý (vousek/fousek). Vedle substantiv, adjektiv, adverbií a verb se v češtině dá snad uvažovat ještě o deminutivech zájmen, číslovek a citoslovcí. Slovní druhy relační (předložky, spojky) deminutiva netvoří vůbec. Ve většině evropských jazyků tyto slovní druhy taktéž deminutiva netvoří, nebo se běžně neuvádějí. Jejich podrobnější popis i výčet chybí ostatně i pro češtinu. Je to dáno především těmito faktory: problematičnost určení slovního druhu: např. kliďánko může být adverbium i partikule formální splývání s jiným slovním druhem: deminutiva od číslovek jsou formálně substantiva, podobně zájmena nesystematičnost relativně nízká frekvence nahodilost a vůbec okrajovost deminutiv u těchto slovních druhů. Kapitoly 6.-8. v tomto díle a kapitola 4 ve druhém díle (pro němčinu) se pokusí tyto deficity alespoň částečně zaplnit. 20 Např. Repetitorium jazyka českého od Emanuela Miřiovského (c. k. profesora paedagogia v Hradci Králové), vydané v roce 1897 se tak nápadně opírá o Gebauerovu (1890) Mluvnice českou pro školy střední a ústavy učitelské bez uvedení zdroje, že by dnes bylo nesporně označeno za plagiát. 21 Zde nelze -ka považovat za sufix ani v diachronním pohledu. 53 1. Substantívni deminutiva Deminutiva substantiv patří k nejlépe popsaným systémům češtiny. Zmínka o nich je i v těch nej starších popisech a gramatikách češtiny. Tradičně se vydělují deminutiva primární, sekundární a terciární. 1.1 Substantívni deminutiva v literatuře Substantívni deminutiva jsou popsána ve vybraných publikacích následovně: Podle ostravského vydání knihy Grammaticae Bohemicae, ad leges naturalis methodi conformatae, et notis numerisque illustratae ac distinctae, libri duo (Nudožer 1603:41) v edici S. Smith[ové] z roku 1999 vypadal deminutivní systém substantiv v ranně novověké češtině takto: rod sufix příklad sufix příklad -ec kabátec, šípec, toulec, kozelec mask. -ek mostek -ík (=jk) stoljk, mužjk, kossjk -íček (=jček) mužjček fem. -ice truhlice, konvice -ička (=jčka) truhlička -ka stránka -átko pacholátko neut. -ce slovce, dřevce -íčko slovíčko -ko místko -ečko místečko Tabulka 9: Česká substatntivní deminutiva podle Vavřince Benedikta z Nudožer Václav Jan Rosa v Čechořečnosti (1672:26-42) uvádí: rod sufix příklad sufix příklad -ek synek -(í)ček vlček, holaubíček mask. -ík (=jk) písařík -íček (=jček) písaříček -áček synáček -eček cejneček fem. -ice babice, konvice -ička babička, konvička -ka babka neut. -ě holoubě -átko holoubátko -ko jadýrko, očko -ičko očičko Tabulka 10: Česká substatntivní deminutiva podle Václava Jana Rosy Ve vydáních Podrobné mluvnice jazyka českého (Ausjuhrliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache) Josefa Dobrovského z roku 1809 (str. 48-50) a z roku 1940 (str. 150-151) je popsán systém s příklady a (u řad) jsou konsekventně uvedeny i německé ekvivalenty (v závorce). Ortografie v tabulce 11 je v obou jazycích přizpůsobena dnešnímu úzu, většinou ji provedli již editoři vydání z roku 1940. 54 rod suf. příklad suf. příklad mask. -ek dědek -eček dědeček (Großväterchen), chlapeček (Knäblein), holeček (liebes Knäblein) -ík tatík, chlapík -íček tatíček (Väterchen), chlapíček (Burschen) -áček panáček (Herrchen), miláček (Liebling), synáček (Söhnchen) fem. -enka milenka (Geliebte), Kačenka (kleine Käthe) -inka dušinka (liebe Seele) -ka hůlka (Stöckchen), hrstka (kleine Handvoll) -ečka vařečka (Kochlöffel) -ička holčička (Mädchen) neut. -átko hovádko (das arme Tier), selátko (Spanferkel) -ičko slovíčko (Wörtchen), psaníčko -ko bříško (Bäuchelchen), dřívko (Hölzchen) -ečko zrnéčko (Körnlein), stádečko (kleine Herde) Tabulka 11: Česká substantívni deminutiva podle Josefa Dobrovského Jan Gebauer v Příruční mluvnici jazyka českého (1936:72-77, ale i v dřívějších vydáních) explicitně rozlišuje stupně deminutiv._ rod primární suf. příklad s prim. suf. sekundární suf. příklad se sek. suf. -ec chlapec mask. -ek bůžek, stromek -eček stařeček, chlapeček -ík červík, nebožtík, koník -íček měsíček, koníček -ce vesce, káďce -ice ručice, nožice, hlavice fem. -inka matinka, dušinka -ka zahrádka, stránka -ečka stránečka -ička včelička -ce slovce, dřevce neut. -ko očko, vínko -e/éčko (kolce^kolečko, sluncemslunéčko) -íčko (zelí-^zelíce^-zelíčko) Tabulka 12: Česká substantívni deminutiva podle Jana Gebauera Gebauer (1936:76-77) dál popisuje také prostředky k tvorbě hypokoristik. Vedle sufixů shodných s deminutivními (-ek, -ka, -ík, -íček) a augmentativními (-ák, -án, -ota) to j sou typické sufixy k tvorbě hypokoristik: -a (Benda, Kouba), -da (Jenda, Tonda), ~ec (Adamec), -eš (Tomeš), -ch/-cha (Brach, Brácha), -š/-ša (Bohuš, Váša), -aš/-eš/-iš/-oš (Halas, Bureš, Janiš, Vitoš), -chata, -šata, -šatko (Machata, Vašata, Vašátko). 55 František Trávníček v Mluvnice spisovné češtiny, část 1. (1951:276-282) uvádí následující prostředky:_ rod suf. příklad suf příklad -ec dílec, dvorec mask. -ek dárek -eček dáreček -ík červík -íček červíček -ínek drobínek -ka branka -ečka částečka fem. -ička dušička -inka dušinka -enka dívenka neut. -ko dřívko -ečko hnízdečko -ičko slovíčko Tabulka 13: Česká substantívni deminutiva podle Františka Trávníčka Vladimír Šmilauer v knize Novočeské tvoření slov (1971:82-89) rozlišuje „zdrobňující přípony jednoduché" a „navzájem složené". rod jednoduché příklad složené příklad -ec babec -ínek tatínek -ek dědek -eček dědeček -ík dědík -íček tatíček mask. -ének pylének -ánek hošánek -oušek dědoušek -áček synáček -(i)ce babice -ička babička -ina dívčina -inka bábinka -ka babka -ečka děvečka fem. -enka děvenka -ánka chvilánka -unka dcerunka -(o)uška babuška -ce dřevce -íčko dřevíčko -ko dřívko -ečko dřívečko neut. -inko očinko -énko slovénko -ouško jablouško Tabulka 14: Česká substantívni deminutiva podle Vladimíra Smilauera V první kvantitativně pojatém díle o slovotvorbě češtiny (Dokulil 1967:493-530) autor kapitoly o deminutivech, Lubomír Doležel, rozlišuje primární, sekundární a terciární deminutiva a uvádí sufixy s příklady deminutiv v tabulce 15. 56 rod prim. suf. příklad sek. suf. příklad terc.suf. příklad -ec týnec -ánek nosánek -ek kabátek -eček stoleček -ík prstík -íček košíček mask. -ének lístének -ínek mráčínek (-áček synáček) (-oušek voloušek) -(e/i)ka laňka -ečka zahrádečka -ice holčice -íčka hvězdička -čička hůlčička fem. -(e/ě)nka šavlenka -čenka/- činka chvilčinka -inka ručinka -enečkai '-inečka kosinečka -unka dcerunka -ulenka/ -ulinka mamulenka -(o)uška hlavuška -átko holoubátko -átečko kuřátečko -ce stádce -íčko pouzříčko neut. -ko čílko -(e)čko jezírečko -enko kladívenko -inko očinko Tabulka 15: Česká substantivní deminutiva podle Lubomíra Doležela v Dokulilově Tvoření slov Slova s příponou -áček a -oušek považuje za „drobné skupiny deminutiv" (Dokulil/Doležel 1967:508, 509). Ve skriptu Františka Čermáka Syntagmatika aparadigmatika českého slova (1990:61), později knižně jakoMorfématika a slovotvorba češtiny (2011:77-78) jsou uvedeny prostředky s příklac ly: rod sufix příklad suf. příklad -ek džbánek -eček džbáneček -ík lesík -íček lesíček mask. -ánek bratránek -ínek klučínek, ohínek -áček ptáček (-oušek dědoušek) -ina dívčina -enka ručenka fem. -ka stránka, chvilka -ečka stránečka, chvilečka -ička hlavička -inka ručinka (-átko prasátko) -íčko sluníčko neut. -ko zrnko -ečko zrnečko (-ičko očičko) Tabulka 16: Česká substantivní deminutiva podle Františka Čermáka 57 Příruční mluvnice češtiny (Karlík / Nekula / Rusínová 1995:125-128) rozlišuje základní a „rozšířené (sekundární) sufrxy" (1995:125):_ rod základní suf. příklad s prim. suf. rozšířené suf. příklad mask. -ek hříbek -eček hříbeček -ík mečík -íček chlebíček -ánek nosánek -ínek tatínek -áček synáček -oušek dědoušek) fem. -ka klícka -ička chodbička -ečka skřínečka -enka šavlenka -inka tetinka -uška dceruška neut. -átko hříbátko -ečko/-éčko vínečko, zrnéčko neut. -ko plecko -íčko nádobíčko Tabulka 17: Česká substantívni deminutiva podle Příruční mluvnice češtiny Další relevantní publikace např. Rusínová (1990:20), Mluvnice češtiny (Petr 1986:301), Neščimenko (1980), Březina (1983) a mnozí jiní uvádějí buď stejné prostředky nebo (většinou) méně variant jednotlivých deminutivních sufixů. 1.2 Popis jednotlivých prostředků Pořadí popisu prostředků vychází 1) z jeho tzv. „produktivity", tedy z počtu různých slov s daným prostředkem; 2) z formy deminutiva ve vztahu k základu. Především druhý bod by měl usnadnit orientaci v následujících popisech. Vzhledem k množství hláskových změn, ke kterým v češtině dochází, jsou uvedené deminutivní tvary řazeny k jednotlivým prostředkům (sufixům a jejich kombinacím) následovně: Primární je porovnání tvaru fundujícího a fundovaného slova. Mezi nimi musí být jistý sémantický vztah. Z porovnání tvaru těchto příbuzných slov se pak určí příslušnost k prostředku. Příklady král, králík, králíček král králíček, k základu je přidáno -íček, proto viz kapitola „Sufix -íček". králík králíček, základ má zakončení -ík, deminutivum končí na -íček. Ze synchronního pohledu by tento tvar mohl být chápán takto: přidání deminutivního sufixu -ek a hlásková změna k—> č, proto viz kapitola „Sufix -ek", oddíl „Základ končí na -ík —> -íček". Mezi král a králík dnes už není zjevný vztah. Navíc zdrobnelina králík od základu král není doložena, proto v seznamu v kapitole „Sufix -ík" uvedena není. Tvar králíčekJe tedy homonymní deminutivum jako od král (vzácně, ale doloženo je), tak od králík (běžně). Deminutivum je proto uvedeno ve dvou kategoriích. auto, auťák, auťáček auto auťák auťáček. sufix -ák nemá funkci deminutivní, tvar lze ale považovat za základ k deminutivu auťáček. Toto je pak uvedeno v kapitole „Sufix -ek", oddíl „Základ končí na -ák —> áček". 58 K základu auto jsou deminutiva autínko a autíčko, ta jsou uvedena kapitolách „Sufix -ínko" a „Sufix -íčko"'. čepice, čepka/čapka, čepička Z těchto tvaruje v současné češtině neutrální (bez konotací) jen tvar čepice, proto je určeno za základ. Etymologicky se toto slovo vztahuje k latinskému cappa, odtud pravděpodobně přes francouzštinu a němčinu přišlo do češtiny (srov. Machek 1997:94), kde došlo k odtržení koncového -a a integraci do českého systému přidáním -ice. (Zda se jednalo od deminutivum s -ice, si netroufám odhadnout.) Takový integrační proces je celkem běžný (viz také odvozeniny od výpůjček např. sufixy -ík nebo -ka.) čepice —>■ čepka/čapka: kapitola „Sufix -ka", oddíl „Základ končí na -ice —> ka" čepice —>■ čepička : kapitola „Sufix -ka", oddíl „Základy končí na -ice —> ička". Podobně také krabice —> krabka —> krabička, kytice —> kytka —> kytička. U tzv. složených nebo sekundárních deminutivních sufixů se počítá jen připojení „čistého", samostatného sufixu. V kapitolách k těmto j ednotlivým sufixům (-eček, -íček, -ounek, -ička, -čička, -inečka, -átko, -íčko atd.) jsou pak uvedeny jen ty tvary, od kterých se příslušný sufix odpojí a zůstane smysluplný (a doložený) tvar, např. -čička: hůlčička <— hůl. U některých feminin a neuter je nutné k základu přidat rodové koncovku. Výjimku tvoří deminutiva neuter zakončená na -tko. Ta nahrazují u základů koncové -dlo. Systematizace oddílů v rámci jednotlivých popisů deminutivních sufixů vychází od sufixů základových slov (-ec, -ek, -ice, -ka, ale i staré sufixy jako -ro nebo -ytó) a tvaru jejich deminutiv (prosté přidání deminutivního sufixu nebo resufixace). V mnoha případech však nelze mluvit o sufix ech základů, neboť slova nejsou v současném jazyce analyzovatelná, přesto zakončení základu a deminutiva tvoří systém (např. -eta —> -etka nebo -ena —> -ýnkd). Z toho důvodu je uváděn oddíl termínem „zakončení" nikoliv sufix. Tento způsob systematizace samozřejmě je problematický a není ideální. Dostává se tak např. fabrická mezi deminutiva končící na -ička, jejichž základy mají (většinou) sufix -ka (slovo fabrika má pouze českou koncovku -a). Některé tvary jsou uvedeny dvakrát: např. dečka a stránka jsou v seznamu deminutiv utvořených sufixem -ka (kam morfologicky jednoznačně patří), jsou však i v seznamech nebo v poznámkách u deminutiv, jejichž základy končí na -ka a deminutiva na -ečka (dečka), resp. -ánka (stránka). Smyslem tohoto krokuje zjednodušit orientaci v derivátech bez nutnosti podrobnější morfologické analýzy. Zpřehlednění by měla napomoci také tabulka na začátku kapitoly ke každému rodu. Doložené je taktéž augmentativum autisko. 59 l.A Maskulina Index Zakončení Rozšíření Konec základu Konec deminutiva o !-H I. -ek -ek —> -áček -an -ánek -en -ének/4nek -as -ásek -al —> -alek 41 -ílek -et -ítek -oun -ounek -ouš -> -oušek -ec/-ek -eček 4k/-ek, zv.-ěk -íček -enec -eneček -áč/-á(a)k -áček II. -ík/(-ejk) -nik III. -ček -íček/zv. -ejček -eček, zř. -íneček -áček IV. -nek nebo -šek -ánek -ínek -ének -ounek -oušek VSI > V. v. v. v. -ec Tabulka 18: Aparát deminutivních sufixů českých maskulin V tabulce jsou černým tučným písmem sufixy uváděné v literatuře a jako deminutivní prostředky doložené. Sedě jsou sufixy uváděné, ale nedoložené. Olbirysfflllin jsou uvedeny sufixy neuváděné v odborné literatuře, které však tvoří deminutiva. l.A.I. Zakončení na -ek Vedle jednoduchého sufixu -ek končí na -e&také kombinace mutačního a deminutivního sufixu sufixy -áček, -íček, -eček, -eneček, -ánek, -ásek, -ének, -alek, -ílek, -ínek, -ítek, -ounek a -oušek. Jsou zde uvedeny v pořadí podle množství různých zdrobnelín, které tvoří. Index kapitol je zkrácen, začíná A.I. 60 A.I.1 Sufix -ek Jména se sufixem -ek patří v souboru deminutiv k nej četnějším a nej problematičtějším. Identifikaci deminutiv a automatické vytěžení značně komplikují tyto faktory: 1) homonymie se sufixem -ek u těchto slov: názvy dějů a výsledků děje: čůrek, odlitek, poplatek, vánek, náčrtek, násobek, nábytek, dobytek (nabýt, dobýt), vocintek („po čem se cintá" - Hrabalův výraz), výrobek aj. názvy nástrojů atd. vytvořené transpozicí nebo mutací ze sloves (s předložkou): brousek, vrátek (od vrtět), náčinek, náustek, náhubek, nátrubek aj. (viz také Smilauer 1971:47); konatel ská jména typu snílek, u nichž jsou základy vzácné nebo nedoloženy; - jména vlastností: bílek, dnešek, dřívějšek, spolek, hořejšek, klouzek, letošek, náhrobek, nynějšek, oblázek, posledek, prostředek, protějšek, předek, včerejšek, vnějšek, vnitřek, venek, vnějšek, tehdejšek, záhumenek, zadek, zevnějšek, zítřek, žloutek (od adjektiv bílý, oblý, dnešní, ... záhumenni); otesánek, otloukánek, otrhánek, zrzek atd. - jména vzniklá reprodukcí z citoslovcí: dudek, hejsek, lelek; 2) pojmenování vzniklá univerbizací: chléb/tabák z komise —> komisařek, volný lístek —> volňásek, nacionálni socialista —> nácek. Většina spadá do substandardu. S některými splývá (standardní) odvozenina od atributivní nebo přeložkové vazby: náhrobní kámen —> náhrobek, (tácek) pod šálkem —> podšálek; 3) asimilovaná cizí slovo s českým sufixem -ek: dalamánek, karbanátek, kelímek, šálek, šoufek, verpánek; bazilišek, čolek, floutek, fracek, herinek; 4) deminutivní tvary bez deminutivního významu (kvazideminutiva): kohoutek (vodovodní, pistole...), krajánek, schodek („deficit"), sloupek (y novinách), stroužek (česneku) aj. 5) stará deminutiva: ježek, krtek, prýmek, škopek; 6) existence nesufigovaného slova, která má však platnost nikoliv základu, ale buď jako okasionalismu (přičeš -příčesek), nebo augmentativa (blouznil - blouznílek) nebo jako vyloženě knižního výrazu (van - vánek); 7) deadjektiva a deverbativa se sufixem -ásek/-ázek: bělásek, modrásek, žluťásek, oblázek; deverbativum (ojediněle) dělásek; 8) sémantika lexému evokující deminutivum: Slovo však spadá do některé výše uvedené kategorie. Většinou se jedná o deverbativa, deadjektiva nebo odvozeniny od interjekcí: čůrek, dýchánek, sedánek (jen ve významu „schůzka", jako zdrobnelina od sedan „druh auta" nedoloženo); hejsek (vzniklé reprodukcí od citoslovce hejsa (srov. Rejzek 2001:197)), podobně dudek (<— interjekce dud-dud, tedy reprodukce zvuku vydávaného tímto ptákem); mazánek, prcek, věchýtek (^-vetchý), ouchcapek, outěžek, vejlupek, vejminek, vtipálek aj. 9) mnoho apelativ a proprií s homonymním zakončením (např. sek, šek, trek; Cankajšek, Damašek); 10) deminutiva na -oušek, u nichž nemusí být jasné, od jakého základu jsou odvozena (slova označena (zř.) mají velmi slabou frekvenci, j sou však v korpuse doložena): běloušek <— běloch nebo bělouš, černoušek <— černoch nebo černouš (zř.), dědoušek <— děd nebo dědous, drahoušek <— drahý nebo drahouš, fanoušek <— fanda nebo fanouš (zř.), chocholoušek <— chocholatý nebo chocholouš, staroušek <— starý nebo staro(u)ch (zř.) nebo starouš, svatoušek <— svatý nebo svatouš (zř.), zlatoušek <— zlatý nebo zlatouš; 11) deminutiva se sufixem -ánek/-ínek: strýčínek, strýčánek. A mimo to velké množství chyb v tagování, kdy jsou jako apelatívni substantiva označeny i jiné kategorie (on se lek, štěk; jak jsem řek, Josef Bek, Molenbeek (brusleská čtvrť), Newsweek, Quebeka]). 61 A.I.1.1 Deminutiva na -ek V psaných korpusech současné češtiny jsou doložena následující slova utvořené sufixy, které končí na -ek. Všechna uvedená slova mohou zastávat funkci pravých deminutiv - data byla ověřena na korpuse syn2010, frekvence na programu SyD. V závorce jsou slova hraniční, která jsou sice vzácně doložena jako pravá deminutiva, ale jejich funkce bývá (častěji) jiná: vztah k základovému slovuje stále zřetelný, avšak diferencují se od něj (základ a deminutivum nejsou ve všech kontextech zaměnitelné), většinou je nelze použít pragmaticky, evaluativně. Někdy také (už) může deminutivní tvar fungovat jako základové slovo a fundující slovo začíná plnit funkci augmentativa (viz také závěry). Slovo označené augm v horním indexu už se vnímá čistě jako modifikace opačným směrem, tedy jako augmentativum. Vzácné doklady jsou označeny slovem „zřídkavé" v závorce (zř.). Zvláštní postavení má v tomto souboru slovo dědek. Formálně se sice jedná o deminutivum, ovšem s opačným pragmatickým nábojem než má většina ostatních zde uvedených slov -došlo zde k výraznému zhoršení významu (zamyšlení nad tématem viz Jareš 2015). V němčině mu odpovídá Alter, Greis, alter Knacker. V porovnání s protěj šky slova děd ~ Opa, Ahn, Großvater je hrubost tohoto označení patrná. Derogace významu deminutivním sufixem není ojedinělá - podobně např. profesůrek, doktůrek (viz dál). A.1.1.1.1 Prosté přidání sufixu -ek (včetně hláskových změn) altánek 35. domek 69. chlápek 2. amorek 36. doubek 70. chlívek 3. andílek 37. drápek 71. chloupek 4. aparátek 38. drátek 72. (chroustek) 5. balkónek 39. drdůlek 73. Indiánek/(indiánek) 6. balónek/balónek 40. dukátek 74. jazýček 7. batůžek 41. dvorek 75. jelimánek 8. bazének 42. džbánek 76. jelínek 9. benjamínek 43. fórek 77. jeřábek 10. beránek 44. fotbálek 78. jídášek 11. biásek 45. fráček 79. kabátek 12. blázínek 46. frajírek 80. kahánek 13. bloček 47. groček 81. kalíšek 14. bonbónek 48. gulášek 82. kamínek/kamének 15. borek 49. háček 83. kanálek 16. brambůrek 50. hádek 84. kanárek 17. (bratránek) 51. hájek 85. kanónek 18. brouček 52. hlásek 86. kapitolek 19. bubínek 53. hlouček 87. kartáček 20. bůžek 54. holoubek 88. kastrůlek 21. býček/bej ček 55. hošek 89. kašpárek 22. cikánek 56. hotýlek 90. klásek 23. cípek 57. houfek 91. klíček 24. cůpek 58. hrádek 92. klídek 25. (cvoček) 59. hrášek 93. klípek 26. čápek 60. hrb áček 94. klobouček 27. čásek 61. hrbolek 95. klokánek 28. časopisek 62. hřbítek 96. kloubek 29. člunek 63. hřbitůvek 97. klouček 30. dárek 64. hřebínek 98. kmínek 31. dědek0"!?" 65. hříbek 99. knírek 32. dílek 66. hříšek WO.koblížek 33. dloužek 67. cherubínek 101.kocourek 34. dolárek 68. chládek 102.kočárek 62 103. kohoutek 104. koláček 105. koloušek 106. kolovrátek 107. komínek WS.koňáček 109.korálek 1 lO.kornoutek 111. kořínek 112. kostýmek 113. kotníček 114. kotouček 115. kousek 116. koutek 117. kožíšek 118. krámek 119. (krcálek) 120. krček 121. kroužek 122. (kr-pálek) 12 3.krůček 124. krystalek 125. křemínek 126. křížek 127. kufirek 128. kůlek 129. kulíšek 130. kumbálek 131. kvádr átek 13 2. kvítek 133.lalůček 134.lampiónek 13 5. lístek 136.loubek 13 7.lupínek 138. majáček 139. manžílek 140. maršálek 141. medailonek 142. medvídek 14 3.melounek 144. měsíček 14 5.míček 146. mikrofónek 147. miliónek 148. míšek 149. mlsek 150. mníšek 151 .motivek 152. motorek motůrek 153. motouzek 154. motýlek 155. mouřenínek 156. mráček 15 7.můstek/mostek 158. nádůrek 159. nárůdek 160. nebozízek lól.nehýtek 162.noček 163. notýsek 164. občánek 165. obchůdek 166.oblouček 167. obrázek/vobrázek 168. ocásek'vocásek 169.odznáček 170. ohýnek 171. oříšek/voříšek 172. ostrůvek 173. otvůrek 174. ovárek 175. pahýlek 17 6.pokliček 17 7.palácek 178. paleček 179. palouček 180. papírek 181. párek 182. parůžek 18 3. párátek 184.pavilónek 185 .pavouček 186. pazourek 187. pejsek 188. pelíšek 189. penízek 190. pilířek 191. pirožek 19 2. píseček 193. pivovárek 194. plácek 19 5. plakátek 196. plánek 197. plátek 198. plíšek 199. plůdek 200. plůtek 201. (podtitulek) 202. podvůdek 203. podzimek 204. pohárek 205. polštářek 206. popílek 207. pórek 208. portrétek 209. potůček 210. praporek 211. prostu rek 212. proutek 213. proužek 214. provázek 215. prstýnek 216. přístrojek 217. ptáček 218. puchýřek 219. pupínek 220. r áček 221. ráfek 222. raneček 223. rarášek 224. recitálek 225. reflektorek 226. remízek 227. románek 228. růžek 229. řemínek 230. řetízek 2 31. (sáček) 232. salátek 233. šálek 234. salonek 235. sandálek 236. sešitek 23 7. schůdek/schodek 238. skandálek 239. sklípek 240. skřítek 241. sloupek 242. smrček 243. snížek 244. snopek 245. soudek 246. spisek 247. (splávek) 248. sroubek 249. stolek 250. strojek 2 51. stromek 252. stroupek 253. strýček/strejček 254. střípek 255. stupínek 256. synek 25 7. šálek 258. škrpálek 259. šlahounek 260. šlaušek 261. šneček 262. šroubek 263. štítek 264. (štráfek) 265. štůsek 266. taburetek 267. tácek 268. talířek 269. tetřívek 270. trámek 271 .trychtiřek 272. tulipánek 273. tunýlek 274. učitýlek 275. uzílek 276. v áček 277. vagónek 278. (váleček) 279. valounek 280. věchýtek 281. vějířek 282. větérek/větýrek 63 283. vikýřek 284. vláček 285. vlásek 286. vlček 287. vnouček 288. vojáček 289. (volánek) 290. volek 291 .voříšek 292. vousek/fousek 293. vrcholek 294. vršek 295. vřídek 296. vtípek 297. vzdoušek 298. záhonek 299. záchodek 300. zajíček 3 01. (zápisek) 302. zeleňáček 303. zoubek 304. zvonek 3 O 5. žáček 306. živočíšek 307. žlábek 308. župánek A.1.1.1.2 Základy končící na -dfc nebo -áč: -»-áček 1. autáček 25. loupáček 49. rojáček 2. baráček 26. maloměšťáček 50. rypáček 3. blonďáček 27. mrzáček 51. sedláček 4. buf áček 28. myšáček 52. sekáček 5. čermáček 29. naháček 53. semenáček 6. čumáček 30. nakladaček 54. slaďáček 7. čuráček 31. nebožáček 55. slintáček 8. dobráček 32. nerváček 56. smetáček 9. držáček 33. obláček 57. sporťáček 10. dřeváček 34. ohříváček 58. svěráček 11. gum áček 35. opičáček 59. šestáček 12. hledáček 36. osobáček 60. školáček 13. hlupáček 37. padáček 61. tábor áček 14. hnojáček 38. panáček 62. tataráček 15. (chcípáček) 39. pařáček 63. (tralaláček) 16. chlupáček 40. pasáček 64. tučňáček 17. chomáček 41. pekáček 65. tvrďáček 18. chrobáček 42. pěšáček 66. ubožáček 19. chudáček 43. plecháček 67. ukazováček 20. koncentráček 44. ploužáček 68. věšáček 21. K(k)ozáček 45. (poště/íváček) 69. vlňáček 22. kruháček 46. prosťáček 70. vrtáček 23. letáček 47. prvňáček 71. zobáček 24. (ledňáček) 48. připínáček 72. zpěváček Dále některá v seznamu neuvedená propria: Žďáráček, Fryštáček, Hodoňáček, Líšňáček, Usviťáček, Uslaváček (viz sufix -áček). Deminutivum auťáček má základ auťák (nikoliv auto). Základ auťákJe expresivní, může být považováno za augmentativum, občas se užije derogativně, spíš se jím ale vystihuje kladný postoj k autu (1) nebo jeho (vysoké) kvalitě. Časté kolokace jsoupořádnej, (zbrusu) novej auťák. (1) Rickyho roztrpčený hlas: "Do háje, já ten auťák fakt miloval." I deminutivum auťáček se se vztahuje k modelům hodnotnějších aut (2). (2) Měli tam přes celou zeď police plný maličkých auťáčků. Und an der einen Wand lauter Modelle von alten Autos. (Klíma: Milostné léto) Základ ke chcípáčekJe chcípák. To je nutné však také považovat spíš za augmentativum. K neutrálnímu základu - což je vzhledem k expresivite fundujícího slovesa těžké najít - se blíží snad jen chcíplina nebo chcíplotina. 64 A.I.1.1.3 Základy končící na -ík nebo -ek -»-íček Téměř všechny základy končí na -ík, jen ke kramflíček na -ek. kramflek. Základní tvar kramflíkje velmi vzácný. Fundující tvar k deminutivu človíček končí na -ěk. člověk. Tento seznam je však jinak problematický, neboť svádí k vytváření nepravých řad: dolíčekje formálně deminutivum druhého stupně, ale významově prvního, protože je odvozeno od dolík. Vztah k důl již není. Podobně kolíček je deminutivum od kolík, nikoliv kůl, knedlíček od knedlík, toto ovšem z jihoněmeckéhoi^ode/), ratlíček od ratlík (taktéž z němčiny), králíček převážně od králík, pouze velmi vzácně od král (viz kap. A.III sufix -íček). 1. balíček 25. (malíček) 49. rybníček 2. budíček 26. mladíček 50. sborníček 3. ciferníček 27. mrníček 51. skleníček 4. culíček 28. námořníček 52. slovníček 5. človíček 29. nátepníček 53. (strážníček) 6. deníček 30. obdélníček 54. střevíček 7. doutníček 31. obchodníček 55. svrchníček 8. důstojníček 32. odpoledníček 56. šatníček 9. flíček 33. okamžíček 57. skopíček 10. hrudníček 34. památníček 58. špalíček 11. chalupníček 35. parníček 59. špendlíček 12. chodníček 36. perníček 60. trávníček 13. jehelníček 37. pilníček 61. trojúhelníček 14. kamrlíček 38. podvodníček 62. truhlíček 15. kapesníček 39. pomníček 63. úředníček 16. katoliček 40. popelníček 64. úvodníček 17. knedlíček 41. poustěvníček 65. valčíček 18. knoflíček 42. poutníček 66. v elebníček 19. koflíček 43. (prostředníček) 67. večerníček 20. koledníček 44. (prsteníček) 68. zápisníček 21. kominíček 45. půlměsíček 69. (zápředníček) 22. krajíček 46. ratlíček 70. zimníček 23. králíček 47. rohlíček 71. žalobníček 24. kramflíček 48. ručníček 72. živnostníček A.1.1.1.4 Základy končící na -ec -»-eček 1. horeček 11. lívaneček 21. sumeček 2. čepeček 12. mazaneček 22. synoveček 3. čtvereček 13. mysliveček 23. škrábaneček 4. hřebeček 14. odstaveček 24. (šňupeček) 5. chlapeček 15. pitomeče 25. štěteček 6. kobereček 16. sameček 26. taneček 7. koneček 17. sobeček 27. váleček (odměrný) 8. kopeček 18. smeček 28. věneček 9. krasaveček 19. stařeček/staříček 29. vrabeček 10. límeček 20. střapeček 30. ždibeček/ždibíček Základ ke šňupečekje šňupec (substantivizovaná interjekce *šňup není doložena). Tvar šňupec však může fungovat jako augmentativum. Deminutivum ždibeček může mít i vzácně základ ždíbek (viz -ek —> -eček). 65 A.I.1.1.5 Základy končící na -ek: -»-eček bifteček článeček dobyteček drobeček/drobíček důleček hrneček/hrníček krteček majeteček mozeček 1. bifteček 10. obleček 2. článeček 11. pozemeček 12. řízeček 13. siroteček 14. snímeček 15. svazeček 16. šáteček 17. šáteček 18. úkropeček Deminutiva hrneček/hrníček lze vztáhnout j en k hrnek, nikoliv hrnec (oba základy j sou samy bývalá deminutiva). Deminutivum ždibeček má vzácný základ ždíbek (většinou ždibec). 19. úplateček 20. vdoleček 21. zadeček 22. zámeček 23. zárodeček 24. zbyteček 25. zlomeček 26. ždibeček/ždibíček A.1.1.1.6 Základy končící na -enec: -»-eneček brabeneček dorosteneček kříženeček mládeneček mraveneček nalezeneček 7. nespokoj eneček 8. oběšeneček 9. prsteníček (zř.) 10. rozmazleneček 11. růženeček 12. šíleneček 13. ublíženeček 14. vlasteneček 15. vymydleneček 16. vystrašeneček 17. vzbouřeneček A.I.1.1.7 Základ končící na -anec: -»-ánek 1. bratránek A.1.1.1.8 Základy končící na -an: -»-ánek 1. (rakošánek) 3. stojánek 2. skřivánek 4. venkovánek Patřilo by sem také bobánek a hošánek, jelikož jsou (v syn 2010) doloženy základy boban a hošan. Mnohem větší frekvenci než oba „základy" na -an mají však nederivované tvary bob a hoch, proto j sou uvedeny u deminutiv se sufixem -ánek. A.1.1.1.9 Základ končící na -as: -» -ásek 1. (maňásek) 2. volňásek Tvar maňásekJe deminutivum od hovorového maňas („manko"). Ve významu „loutka" je základovým tvarem spíš maňásek a tvar maňas by bylo augmentativum (podobně tvrďásek, žluťásek). Na -ásek končí také deminutivum biásek. Je to zvláštní druh deminutiva od zkráceniny slova biograf (bio/biák —> biásek). A.I.1.1.10 Základy končící na -en:-^ -ének/-ínek 1. ostének (zř.) 2. plamínek/plamének 3. pramínek/pramének A.I.1.1.11 Základy končící na -al (odvozené od participií) -»-alek Jsou to hraniční deminutiva - jejich základy mívají slabší frekvenci, často se vnímají zhruběle a slova s -alek proto přebírají funkci základu. 1. loudálek 4. nosálek 7. tlachálek 2. ml šálek 5. packá lek 8. žvatlá lek 3. naschválek 6. střádálek Rada slov podobně utvořených základy doložené nemá vůbec, proto jsou vedena mezi kvazideminutivy (kap. 1.1.2, bod 2, odst. c). 66 A.I.1.1.12 Základy jsou deverbativa na -ti, -e/nebo -ec: -> -ílek Jen tato deminutiva mají doloženy základy: 1. blouznílek 5. mazílek 9. šetřílek 10. škrtílek 11. zlobílek 12. žvanílek. 2. čumílek 6. radílek 3. chlubílek 7. snílek 4. kutilek 8. spořílek Jsou to substantívni deriváty od příčestí sloves (koncovka -il) se změnou kvantity kmenové hlásky - podobně u -alek (viz tam). Od všech jsou doloženy základy (vytvořené konverzí příčestí): blouznil, čumil, chlubil (zř.), radil, šetřil, škrtil (zř.), žvanil a deriváty snivec (*sniveček, *sníleček ani jiné tvary nejsou doloženy), spořivec, zlobivec. (3) Vždycky si liboval ve velkých slovech, byl to chlubil a udatný vejtaha. V němčině jim odpovídají expresivní výrazy, nikoliv deminutiva: česky německy blouznílek ~ (Mensch) von der schwärmerischen Sorte chlubílek ~ Prahlhans šetřílek ~ Penigfuchser Protějšky v angličtině mají podobné struktury: šetřílek ~ cheaps bastard, cheapskate. Chybějí však data. K ostatním slovům na -ílek (brzdílek, snažílek, žadonílek) nejsou doloženy základy, proto jsou uvedena mezi nepravými deminutivy. A.I.1.1.14 Základy končící na -et: -»-ítek 1. drobítek 2. krapítek Sufix základu -et je okrajový a tvoří deverbativa. Deminutivum drobítek v InterCorpu (verze 7) není doloženo, v korpusu syn je jen 8 dokladů; krapítek má v InterCorpu (verze 7) jen jeden doklad, v SYN (2013) jich je 35 - frekvence v psaných textech je tedy mizivá. Obě deminutiva stojí syntakticky často ve funkci adverbia, jsou synonymní s trochu nebo nemnoho, ovšem skloňují se (bez krapítku). Sémanticky se jedná o typické kvantifikátory. Českému krapítek (např. krapítek mléka) odpovídá v němčině taktéž deminutivum Schlubberchen (zde Schlubberchen Milch), což je ovšem spíš hltík, (dochází tedy ke změně perspektivy z konzumované látky na činnost). Lze předpokládat, že v jiných kolokacích by tomu mohlo být podobně s jinými posuny: krapítek polévky - Lôffelchen Suppe, krapítek času -Miniitchen. Je to ovšem spekulativní tvrzení, doklady v paralelním (ani jednojazyčném německém) korpusu nejsou. Obě slova jsou uvedena také u deminutiv adverbií. Na -ítek končí v češtině více deminutiv. Ze synchronního pohledu se ovšem jedná o sufix -ek a změnu kmenové samohlásky: hřbítek, (kvítek - viz poznámka u kvíteček), sešitek (hovor.), skřítek. (Uvedena jsou pouze slova s frekvencí vyšší než 3 doklady v korpusu SYN (2013).) A.I.1.1.13 Základy končí na -ín ->-ínek 1. benjamínek 4. cherubínek 2. (bojínek) 5. komínek 3. bolestínek 6. mouřenínek 7. stínek 8. šulínek 9. zdravínek 67 Jako deminutivum může být vnímán také monokolokát servítek. Pravým deminutivem však není. A.I.1.1.15 Základy končící na -oun: -»-ounek Základy na -oun: hezoun, tupoun jsou velmi vzácné, proto se jedná od deminutiva hraniční (naznačeno závorkou). Z těchto jen vrahounek může být považován také za deminutivum se sufixem -ounek (viz také tam) od základu vrah. Logičtějším je však vztažení k základu končícího na -oun, jak je tomu i u ostatních tří deminutiv. U všech uvedených slov se jedná jednoznačně o zjemnění základu, jak patrné i z protějšků v jiných jazycích: česky německy slovensky hezounek ~ junger Mann, mein hübsches, liebes peknušiak Podobně i zrzounek: (4) "Miku, miláčku, ani nevíš, jak moc se mi líbíš, když se zlobíš! Ohromně ti to sluší, zrzounku!" "Mike darling, I love you so much when you get mad. It goes with your beautiful red hair. " "Mike, Liebling, ich liebe dich so sehr, wenn du wütend bist. Es paßt so gut zu deinem schönen roten Haar." Ve slovenštině českému zrzounek pak nejčastěji odpovídá rydzoňka nebo ryšaňa. Vedle těchto se slabě zastoupenými základy jsou na -oušek ještě bez doložených základů svatoušek, tupoušek, zlatoušek (viz kvazideminutiva). A.I.1.1.17 Základ končí na -or -»-orek/-ůrek Ze synchronního pohledu se jedná o přidání sufixu -ek k základu a změnu kmenové samohlásky -o- na -ů-. Diachrónne lze jen u slov převzatých z latiny23 uvažovat o sufixu -orek/-ůrek. Deminutiva j sou zde uvedena v samostatné kapitole, neboť se jedná o celkem homogenní soubor a pokud se vyskytnou dublety, mívají různou frekvencí a zjevně i jiným deminutivním nábojem. V zásadě lze říct, že všechna maskulina končící na -or včetně propni24 mohou vytvořit deminutivum se změnou -o- na -ů-. Většinou bývá jedno častější. Obě varianty jsou doloženy v korpusu SYN (2013) u následujících (v závorce je pro ilustraci frekvence uveden absolutní počet výskytů bez ohledu na počet textů): 1. (hezounek) 2. (tupounek) 3. vrahounek 4. zrzounek A.I.1.1.16 Základy končící na -ouš: -> -oušek 1. běloušek 3. (drahoušek) 2. černoušek 4. (chocholoušek) 5. staroušek Latinské deverbativní sufixy -or nebo -tor. amor, motor, cantor aj. Vlastní jména jsou zde uvedena jen k ilustraci konzistence změn. Nejsou předmětem dalšího výzkumu. 68 Apelativa: dvorek (12.995) / dvůrek (8) netvorek (1) / netvůrek (3) hororek (2) / horůrek (15) odpor ek (1) / odpůrek (1) lavorek (5) / lavůrek (1) souborek (11) / soubůrek (3) magorek (1) /magůrek (1) tenorkem (23) / tenůrek (1) monitorek (10) / monitůrek (2) traktůrek (718) / traktorek (31) (elektro)motorkem (2.684) / motůrek (68) trezorek (805) / trezůrek (4) nádorek (83) / nádůrek (7) Propria: Bachorek/Bachůrek Kantorek/Kantůrek Ctiborek/Ctibůrek Stiborek/Stibůrek Gregor ek/Gregůrek Táborek/Tábůrek Javorek/Javůrek Tiborek/Tibůrek Tvary pouze s -orek Apelativa: amorka borek fáborek kompresorek kondenzátorek kondorek malotraktorek mezidvorek mikromotorek minidvorek minorek názorek ouborek (pahorek) pastorek praporek/praporek příborek půldvorek radiátorek reflektorky reproduktorek rotorek semaforek stabilizátorek stimulátorek supervizorek táborek televizorek transform átorek tranzistorek tres/zorek tvorek úborky uhorek únorek ventilátorkem vibrátorek výborek Propria: Fedorek Igorek Liborek Tvary pouze s -ůrek Doložena jsou jen apelativa: brambůrek diktátůrek doktůrek hovůrek rozhovůrek, mninirozhovůrek humůrek konektůrek maj ůrek netvůrek obzůrek otvůrek, miniotvůrek profesůrek prostůrek redaktůrek sochůrek sotůrek Varianta s -ů- se v jeví jako citově zabarvenější. Dokládá to podrobnější analýza korpusových dokladů: 1) Jedná-li se např. u dublety traktorek/traktůrek o „techničtější" označení v odborných a publicistických textech, pak je zde většinou tvar traktorek, v kompozitu jen malotraktorek25. Naopak traktůrekje spíš v beletristických textech, v mluveném jazyce. Diskuse o vlivu kompozice resp. determinantu malo- na hláskovou změnu zde nemůže být rozvita. 69 2) Označení osob diktatúrek, doktůrek, majůrek, profesůrek, redaktůrekjsou ironicky až depreciativně zabarvená i bez kontextu. 3) Z automatického výpočtu kolokací je zjevné, že tvary s -ů- mají citovou/evaluativní konotaci: malé, spolehlivě motůrky; něžný, slabý, pochybný motůrek; na druhé straně ale pomocný, elektrický, přídavný... motorek, zde tedy pouze sémantické označení velikosti. 4) S body l)-3) korespondují i protějšky v paralelních textech: česky německy motůrek ~ Motórchen motorek ~ kleiner Motor, Hilfsmotor Domnívám se, že především bod 4) jednoznačně definuje princip užívání deminutiv a řadí hláskovou změnu -o—> -ů- mezi zesilující deminutivní prostředky. Poznámky k pravým deminutivům na -ek 1) Dublety Dublety s -o—> -ů- u deminutiv od slov končících na -or viz předešlá kapitola (A.1.1.1.17). balónek/balónek Mírně slabší zastoupení (asi 1 : 0,8) má tvar s krátkým -o-. Německé ekvivalenty jsou shodné pro oba tvary. Stejně se chovají dublety miloneklmiliónek, mikrofoneklmikrofónek, paviloneklpavilónek, salonek/salónek. brambůrek/bramborek Deminutivům bramborek (maskulinum) se v češtině vyskytuje jen asi jako starší výraz (je uvedeno v PSJC, v korpusech však nedoloženo) a vzácně na Jižní Moravě (je mně známo z mluvy okolo Ivančic); vzácný je i tvar v ženském rodě bramborka. Tvar deminutiva brambůrek je (slabě) doložen v korpusech (v InterCorpu 7 jen jednou); v plurálu a ve významu „chipsy" je však běžný; v němčině tomu odpovídají Chip a Pommes Frittes. V tomto významu se však nejedná o pravé deminutivům. kamínek/kamének Převažuje kamínek: 90% výskytů v psaných a 100% výskytů v mluvených korpusech. Kamének je výraz pouze knižní. V němčině jim (bez rozdílu, zda se jedná o knižní tvar s -é- nebo běžný s -/-) odpovídá nejčastěji základové slovo Stein, méně často deminutivům Steinchen nebo Kiesel. mostek/můstek Tvar mostek se zjevně víc používá jako deminutivům od most, odpovídají mu i německé protějšky ~ Brůckel, Brücklein a kolokační partneři stržený, betonový, klenutý aj. Tvar můstek se vyskytuje spíš v termínech: kapitánský, lyžařský, náčelnický, odrazový, oslí, přepočtový (= koeficient), skokanský, vážicí, zubní aj. (kolokace z SYN (2013)). Českému můstek odpovídají v němčině nejčastěji kompozita, jelikož se vyskytuje převážně j ako součást vícesložkového označení: Komandobrůcke, Landebrücke, Zahnbrücke, popř. termíny, kde se německý výraz opírá o jinou motivaci: Laufsteg, Sprungbrett. 70 plamének/plamínek pramínek/pramének schodek/schůdek vagónek/ (vagónek) větérek/větýrek vousek/fousek záchodek/záchůdek Slovo plaménekje buď jen knižní (německy pak ~ Flämmchen, Flämmichen, Lichtlein), spíš se ovšem vyskytuje jako botanický termín (Clematis). Tvar s -/-je i v psaném textu (korpus syn2010) asi 40x častější (podle ARF po odečtení dokladů botanického termínu). Pokud se jedná o deminutivum, j sou protějšky v němčině shodné s protějšky k plamének. Oba tvary se chovají shodně s předešlými (plamínek/plamének). Kolokační partneři obou tvarů jsou stejní, tvar s -é- je knižnější, tvar s -/- běžnější (podle ARF v korpusu syn2010 asi 8x). Tvar nemá vliv na německé protějšky. Oběma odpovídá ~ (Blut)faden, Quelle, Rinnsal, Bächlein. Slovo schodek se používá především v nedeminutivním významu jako výraz pro „deficit" ve spojení: rozpočtový, státní schodek, schodek na účtu atp. Deminutivum od schodje tedy většinou schůdek (kolokace: kamenný schůdek, o schůdek výš, skládací schůdky). Adekvátnejšou diferencovány německé protějšky: schodek ~ Defizit, Fehlbetrag, Verlust schůdek ~ většinou spíš základy Stufe, Treppe nebo jiné kontextu odpovídající lexémy Leiter, Schwelle, Landungssteg, pouze zřídka deminutivum Treppchen (jen 2 doklady v InterCorp 7). Tvar vagónekje vzácný. V korpusech nedoložen, jen několik dokladů na internetu. Tvar s -é-je o něco běžnější (v psaných textech 0,07 i.p.m. ku 0,02 i.p.m. v korpusu syn2010). Větýrek v mluvených korpusech a v InterCorpu doložen není, i když se jedná o tvar hovorovější. Lze předpokládat, že by tvar neměl vliv na protějšek v jiném jazyce (něm. Wind, Lüftlein). Častější je vousek; (fousekje především označení psího plemene, ale i deminutivum od fous). Dubleta nemá vliv na německý ekvivalent v němčině ~ Schautzbart, Schnurrbart, Schnurrbärtchen. Obě slova jsou velmi zřídkavě zastoupena; tvar dublet nemá vliv na německé ekvivalenty ~ Klo, Klosett, Abort, Örtchen. Závisí však na době vzniku nebo překladu textu (Abort a Örtchen jsou starší). Na švu kořene a sufixu jsou alternativy -e-l-í-: drobeček/drobíček, hrneček/hrníček, stařeček/staříček a ždibeček/ždibíček. Další, v InterCorpu cs-de (verze 7) nedoložené dublety jsou (v závorce je uveden absolutní počet výskytů v korpusu SYN 2013): drdůlek (156) /drdolek (1); snopek (1.400) /snůpek (10), doktorek (47)/doktůrek (230), profesůrek (85) /profesorek (1), životek (10) /živůtek (alespoň jeden - viz (5)). Většina dokladů slova živůtek se vztahuje k části oděvu. (5) Voní se lidi taky daleko více bojej, než dřív. Víc lpěj na živůtku... 71 2) Hláskové změny Při tvorbě odvozenin (obecně) dochází často k různým hláskovým změnám. Ty pro deminutiva podrobně popisuje např. Neščimenko (1980) nebo také Smilauer (1971). V následujících bodech a) - d) jsou shrnuty základní kvantitativní a kvalitativní změny u doložených (někdy velmi vzácných - označena „zř") deminutiv a jejich základů. a) Kvalitativní změna brambor —> brambůrek buben —> bubínek čep —> čípek drdol —> drdůlek dub —> doubek dvůr —> dvorek frajer —> frajírek hotel —> hotýlek hřbet —> hřbítek hřbitov —> hřbitůvek hřeben —> hřebínek chlup —> chloupek klep —> klípek kmen —> kmínek kořen —> kořínek křemen —> křemínek kůl —> kolek kus —>kousek květ —> kvítek lub —> loubek (bez rozlišení změn hlásek): lupen —> lupínek medvěd —> medvídek mostek —> můstek národ —> nárůdek nebozez —> nebozízek nehet —> nehýtek nos —> nůsek notes —> notýsek obchod —> obchůdek ostrov —> ostrůvek otvor —> otvůrek plamen —> plamínek plod/t —> plůd/tek podvod —> podvůdek pořez —> pořízek pruh —> proužek prut —> proutek pupen —> pupínek řemen —> řemínek řetěz —> řetízek řez —> řízek (zř.) sklep —> sklípek skřet —> skřítek snop —> snůpek srub —> sroubek strup —> stroupek střep —> střípek stůl —> stolek stupeň —> stupínek sud —> soudek štos —> štůsek tetřev —> tetřívek tunel —> tunýlek uzel —> uzílek večer —> večírek věchet —> věchýtek vřed —> vřídek vůl —> volek; zub —>zoubek život —> živůtek b) Kvantitativní změna (bez rozlišení změny): beran —>■ beránek cap —> čápek čas —> čásek dar —> dárek dolar —> dolárek fotbal —> fotbálek had —> hádek had —> hádek hlas —> hlásek hrad —> hrádek hřib —> hříbek chlad —> chládek kahan —> kahánek klas —> klásek klid —> klídek klip —> klípek (zř.) kvas —> kvásek list —> lístek (v)obraz —> (v)obrázek (v)ocas —> (v)ocásek osten —> ostének ovar—> ovárek pivovar —> pivovárek pl/ramen —> pl/ramének přesun kvantity: kámen —> kamének/kamínek přesun kvantity, změna kvality: vítr —> větérek plac —> plácek provaz —> provázek splav —> splávek šat —> šátek šetřit —> šetřílek van (zř.) —>■ vánek venkovan —>venkovánek vlas —> vlásek vtip —> vtípek zlatohlav —> zlatohlávek žlab —> žlábek župan —> župánek c) Změna souhlásky na konci kmene: bůh —>■ bůžek piroh —> pirožek kolouch —> koloušek posměch —> posměšek smích —> smíšek pruh —> proužek hrách —> hrášek roh —> růžek hřích —> hříšek sníh —> snížek tvaroh —> tvarůžek (zř.) šlauch —> šlaušek vrch —> vršek d) Změna kmenové samohlásky i souhlásky na konci kmene: batoh —> batůžek měch —> míšek dluh —> doužek oheň —> ohýnek kalich —>■ kalíšek (v)ořech —> (v)oříšek kožich —> kožíšek pelech —> pelíšek kruh —> kroužek plech —> plíšek prach —> prášek; rarach —> rarášek živočich —> živočíšek 72 V některých případech (zřídka) se vkládá také -j-\pes —>pejsek, rys —> rejsek; časopis —> časopejsek (hovorový signál) nebo -/-: kufr —> kufirek. Hlásková změna je někdy natolik dramatická, že je i pro průměrného rodilého mluvčího složité poznat příbuznost alomorfů: bok — bůček, měch - misek, roh - růžek. U některých výpůjček (zde z němčiny) dochází k netypickým hláskovým změnám mezi základovým slovem a jeho deminutivem: ešus (nikoliv *esšus) - esšálek (nikoliv *ešálek), froc (z rakouské němčiny, nikoliv tedy frač) - fracek (i.p.m. 0,29 v syn2010), zřídka v psané češtině i frocek (i.p.m. 0,01 v syn2010). 3) Hovorové tvary Většina hovorových signálů nesouvisí s utvořením deminutiva. Signály nesou už základová slova. Hovorové tvary jsou v seznamech deminutiv uváděny vždy u tvaru spisovného. a) Tvary s protetickým v-: vobrázek, vocásek, voříšek V psaném korpusu jsou jen v přímé řeči. b) Tvary s -ej-: bejček, časpopejsek, strejček, věchejtek Častější je v psaných textech tvar s -í/ý-, v mluvených s -ej-. Neplatí to pro časopejsek, to je častější než časopísek i v psaném korpusu (syn (2013)), v mluvených nedoloženo. Signál hovorovosti -ej- je zde specifický pro deminutivní tvar, u základového slova není. Tvary časpopísek, věchejtek ]sou doloženy pouze v syn (2013). Základ věchet je historicky utvořeno zřejmě starým sufix -et, podobně snad i loket, nehet (srov. Machek 1997:338 a 394). 4) Polysémie / překryv s kvazideminutivy Velkou skupinu neostrých deminutiv tvoří odvozeniny od slovesných participií končící na -Hek, -alek: fňukálek, hopsálek atd. Problematiky těchto činitelských jmen si všímá též Dokulil (1962:88-89) a uvádí: nelze dobře vždy rozhodnout, kdy je základní činitelské jméno v PS pouze nedoloženo a kdy jde o přímé odvození deminutiva od slovesa. Nelze ovšem ani odmítnout možnost, že nedeminutivní útvar vznikl až od útvaru deminutivního zpětnou derivací. Tam, kde je doloženo v korpusu syn aspoň 5 dokladů „základového" slova, je tvar zařazen mezi pravá deminutiva, jinak je mezi kvazideminutivy. Pro všechna platí, že mají velmi nízkou frekvenci. Polysémie (méně často homonymie) vede k tomu, že některé odvozeniny musejí být uvedeny jak mezi pravými deminutivy, tak i mezi kvazideminutivy. Jedná se především o následující deminutivní tvary, které představují výběr z těch nej frekventovanějších na -ek: buben bubínek Deminutivum bubínek má oproti základu buben lehce odlišnou distribuci. Z konkordancí je zjevné, že v určitém kontextu není možné použít základní tvar - např. spojení * dětský buben doložen není. Lemma dětský a buben nevytvářejí kolokaci, jak je patrné z dokladů (6). (6) slyšet až dětské nadšení pro bubny, na něž je hráno (Reflex, č. 49/2001) V dětském domově zněly bubny a vonělo cukroví. (Deníky Bohemia, 20. 12. 2004) Z pohledu německých ekvivalentů (7) můžeme s obezřetností mluvit o celkem jednoznačném rozlišení: 73 česky německy buben ~ Pauke bubínek ~ Trommel. Obě ekvivalence byly zkontrolovány na datech korpusu InterCorpu (7) - dohromady asi na 100 dokladech a v programu Treq - a to i v opačném pohledu: německému Pauke vždy odpovídá buben, ovšem Trommelte buben i bubínek y závislosti na kontextu. německy česky Pauke ~ buben Trommel ~ buben, bubínek Koncentrovaně a v kontextu to je zjevné z paralelních pasáží (7). (7) Die Affen schlugen auf die große Pauke, rumpelten auf der Trommel, bliesen ins Blech und pfiffen die Kladinette. Opice třískaly do velkého bubnu, ramplovaly na bubínek, foukaly do plechů a pískaly kládynet. (Poláček) Der andere, ein sympathischer eleganter junger Mann, jetzt allerdings ein wenig müde und verdutzt, sitzt der Band sehr nahe, betrachtet sie mit Argusaugen, immer bereit, auf die dreiundzwanzig Jungen mit Gitarren, Trompeten, Saxophonen, kleinen und großen Trommeln loszustürzen. Druhý - elegantní, sympatický mladík, teď trochu unavený a vyjukaný, sedí velmi blízko hudebníků, sleduje je ostřížím pohledem, je stále jakoby připravený vyrazit k těm třiadvaceti mládencům s kytarami, trubkami, saxofony, bubny a bubínky. (Adla) Ve spojení a ve významu ušní bubínek, bubínek revolveru a „kamna" se nejedná o deminutivum (viz dál kap. A.I.1.2). člun člunek Deminutivu člunek má v InterCorpu ekvivalenty: Boot, Schiffchen, Kahn. Jako nepravé deminutivum (tkalcovský člunek ~ Schütze, Weberschiffchen) v korpusu doloženo není. hák háček Zhruba polovina výskytů slova háček je ve frazému něco má háček. Další častá spojení je rybářský háček, což také není pravé deminutivum. hřebec —>■ hřebeček Deminutivní tvar hřebeček má zjevně funkci specifikační, označuje mládě. V němč. ~ junger Hengst, junges Pferd. hřeben hřebínek Jako pravé deminutivum se vyskytuje především v kolokacíchperleťový hřebínek, kapesní hřebínek (~ Kamm, Kämmchen (zv.)), ale i přeneseně: kohoutí hřebínek a hřebínek vln. Základy kohoutí hřeben (~ Kamm) i hřebeny vln (~ Schaumkrone - v němč. jinak motivováno) j sou v korpuse taktéž doloženy. V základovém tvaruje častější hřeben vlny (oproti hřebínek vlny), s deminutivem je častější kohoutí hřebínek než kohoutí hřeben. Jako nepravé deminutivum a běžnější je slovo hřebínek ve frazému srazit někomu hřebínek/ spadnul hřebínek. kahan —>■ kahánek Jako deminutivum od kahan se kahánek vyskytuje velmi zřídka, v němčině mu pak odpovídá ~ (Öl)Lämpchen, Lampe, Licht. Vyskytuje se mnohem častěji ve frazému mít na kahánku. klep klípek 74 Tvar klípekje homonymum deminutiva od klep a klip. V korpusu InterCorp (verze 7) jen jako deminutivum od klep (něm. ~ Geschwätz), v korpusu SYN (2013) také (zřídka) jako deminutivum od klip. koberec kobereček Deminutivu od koberec v němčině odpovídá ~ Teppich, kleiner Teppich, Vorleger nebo i Brücke (metafora). Deminutivum od Teppich není v němčině běžné. Doloženo jen několik málo dokladů Teppichlein, Teppichchen a rakouského tvaru Teppicherl na internetu (v korpusech DeReKo nedoloženo). Ve spojení jít/pozvat na kobereček má deminutivní tvar platnost základu. Německy tomto odpovídá jmdn. (zu sich) zitieren (lassen), zum Gespräch einladen. Pokud je zde nahrazeno základovým tvarem koberec, může být vnímáno spíš jako augmentativum (8). (8) "Já kdybych měl takového ministra vnitra, nebo pod koho to spadá, tak si ho pozvu na koberec a neskutečným způsobem ho seřvu, protože to není možně takto dělat," dodal Kasal. Dokladů podobných (3) je v korpusu SYN (2013) několik málo. Paralelní doklady v InterCorpu (verze 7) chybí. kohout —>■ kohoutek Častější než deminutivum od kohout je výskyt tvaru v (technických) terminologických spojeních plynový, vodovodní kohoutek. Pouze u pistole jsou doloženy (v korpuse syn) oba tvary: kohouti kohoutek pistole. (Lze předpokládat, že kohout pistole je odbornější termín.) konec koneček Z kolokačních výpočtů vyplývá, že se obě slova celkem zřetelně diferencují: konec se užívá převážně ve spojení s udáním času (konec roku) nebo místa (konec ulice), kde nemůže stát deminutivum; konečekje spíš nějakého (menšího) předmětu nebo části: koneček prstů, vlasů, chobotu, cigaret, nervů (jiná nejsou InterCorp verze 7 doložena), v SYN (2013) navíc ještě nehtů, ocasu, řas, uší, tyče (nej signifikantněj ší výskyt). V němčině slovu koneček odpovídá Spitze, Ende, avšak žádné deminutivum. kopec kopeček Částečná diferenciace j e vidět z protěj šků s němčinou: kopec ~ Berg, Anhöhe, kopeček ~ spíš Hügel a deminutiva Häufchen/-lein, pokud se jedná o „nakupení hmoty". Ve smyslu „dávka" zmrzliny, majonézy apod. je však deminutivní tvar kopeček neutrální základ (něm. ~ Kugel Eis) a kopec má funkci augmentativní. kořen kořínek Běžněj ší j e kořínek vlasů, tuhý kořínek, doloženy j sou v tomto spoj ení i základové tvary, j sou však méně časté. Kozák Kozáček/kozáček Zřídka se jedná o zdrobnelinu národnostního jména (něm. v nemnoha dokladech ~ Kosakchen). Deminutivním tvarem kozáček se většinou označuje tanec (něm. ~ Kasatschok). kus —>■ kousek Oba tvary jsou typické kvantifikátory s částečně shodnými kolokačními partnery: kus: papíru, nábytku, masa, chleba, cesty, většinou také s intenzifikátorem velký. Těsné spojení: kus řeči. kousek: papíru, masa, krájet, často také s intenzifikátorem malý. V idiomu husársky kousek není pravé deminutivum. 75 límec —*■ límeček Deminutivu odpovídají i ekvivalenty v něm. Krägerchen, rakousky taky Kragerl (Hašek: Švejk), častejšou protějšky Kragen. Pokud j e ovšem v němčině kleiner Kragen (winziger Kragen nedoloženo), znamená to spíš „bez límečku" nebo „stojací límeček". Deminutivní tvar límeček]e většinou ve spojení bílý límeček ve významu „úředník" a není zde pravým deminutivem. lub loubek Základ lub je v současné češtině více méně už jen monokolokát ve frazému mít za lubem. Slovo lub (podle SSJC „úzký tenký proužek dřeva") se užívá jen v odborné terminologii (košíkářů aj.).V běžném jazyce se používá spíš deminutivní forma (9). (9) ... a zatímco spravoval krosnu, z loubků splétanou nůši na záda, hovořili o mně... ...und während er eine Lischke reparierte, einen aus Span geflochtenen Tragekorb, sprachen sie über mich,... (Lenz: Vlastivědné muzeum) motýl motýlek Deminutivní tvar motýlekje buď pravé deminutivum od motýl (hmyz) nebo běžné označení vázanky. V této funkci nemívá tvar základu. Doklad (10) je jediný v korpusu SYN (2013). (10) ... většina mužů začala po vlaku korzovat v oblecích s motýlem, a někteří dokonce v fracích. ohřívák ohříváček Základ ohřívák se používá především v odborných textech, ohříváček by tedy mohlo postupně zaujmout pozici neutrálního základu. Chybí však data. pár(ek) páreček Tvar párečekje homonymum dvou deminutiv: od pár (viz sufix -eček) a párek. Deminutivum od pár ~ něm. Paar nebo Pärchen. Slovo párek („uzenina") deminutivum není ~ něm. Wurst, Würstchen. samec —>■ sameček V odborné terminologii u vyšších/větších zvířat a v hovoru spíš derogativně (11) se užívá základové slovo. (11) Když byl Frank skoro u vozu, zaslechl zpoza domu hlasy - ženské hlasy - a rozeznal nadávky a hekání. Vykročil podél domu za zvuky a čekal, že uvidí, jak se tam vybíjí nějaký agresivní samec. Místo toho ale spatřil, jak tam spolu zápasí dvě ženy (syn2015). Deminutivní tvar je běžnější u menších zvířat (ptáci, hmyz atd.) a v hovoru. Mezi č. a něm. zde dochází k lexikální divergenci, neboť něm. nemá obecný výraz v nedeminutivní formě pro samec ~ Hengs, männliches Tier, ale taky často Männchen, v příp., že se jedná o „lidské samce", pak taky Kerl(e), Mann, Mannsbild (v derogativním kontextu), a taky podle druhu: Bock (Antilopenbock), Hengst, Hirsch (viz také dál samička); sameček - něm. většinou Männchen. schod schodek Z kolokačních analýz plyne, že schodek se používá především ve smyslu „deficit". Deminutivum od schodje častěji schůdek (viz výš), nicméně např. v kostele Sv. Jakuba v Brně je cedule s nápisem Pozor schodek!, zjevně s funkcí jen sémantickou. Mohlo by se jednat i o regionální specifikum. 76 strážník —*■ strážníček Deminutivum od strážník se vyskytuje velmi zřídka. Tvar strážníčekje nej častější ve spojení andělíček strážníček. stařec stařeček Deminutivum je v textech celkem hojně zastoupeno. Tvar stařeček má na jihovýchodě Moravy nulovou konotací, je synonymem k děd, dědeček. sumec sumeček Deminutivum od sumec je vzácné. Většinou je deminutivním tvarem označen druh ryby (sumeček černý, americký atd.), sufix zde má tedy funkci specifikační. válec váleček Základní tvar je spíš technický termín a označuje větší předměty. Kolokační partneři: parní, objem, palivo atd. Deminutivní tvar označuje předměty stejného tvaru jako válec, ale menší: váleček na nudle, masážní váleček. Protějšky v němčině: Nudelholz, zylindrisches Stůck, Zylindr, Rolle, Walze, Stange, Schaft, ale i Stábchen. vlk vlček Deminutivum je podle kolokací většinou proprium (příjmení), dál hra (káča) a druh psovité šelmy (vlček etiópsky). Jen velmi zřídka deminutivum od vlk. vrub vroubek Jako deminutivum k vrub je málo časté. Nej častější výskyty obou slov v současné češtině jsou ve frazémech: jít na vrub někoho/něčeho; mít u někoho vroubek. Živák živáček Základ živák je univerbizace spojení koncert na živo. Z poslechu (především rockových) rozhlasových stanic jsou známa i deminutiva takového koncertu živáček - většinou se jedná o menší koncert. Deminutivní tvar je také součástí frazému nepotkat/nikde není (ani) živáčka. Žlab žlábek Základ žlab: kolejový, okapní/okapový je spíš odborný termín a je větší. Německy mu odpovídá nejčastěji Trog. Je však (v beletrii) doloženo i kolejový žlábek. Deminutivní tvar žlábek: v chodníku, u schodiště - je menší. V němč.: Rinne, Ůberlaufrinne, Ablaufrinne. Ke všem uvedeným deminutivum existuje základ a jsou alespoň jednou doložena v kontextu, kde mají funkci evaluativní, proto se jedná o deminutiva pravá. Některé základy mají ovšem velice slabou frekvenci a stojí už na hranici k nepravým deminutivum. Mezi pravá deminutiva jsou zařazena ta sufigovaná slova, jejichž základ má v SYN (2013) frekvenci vyšší než 5 a výskyt alespoň ve dvou různých textech (viz i kap. k metodice práce). Základy s nízkou frekvencí lze v některých případech považovat za jakási implicitní augmentativa (čísla v závorkách j sou absolutní počty dokladů v korpusu SYN (2013)): kloc (2), kulihrach (1), ráf (21), sak (61) oproti sáček (přes 12.000), štráf (37), popř. se jedná o slovo vyloženě knižní: van (kolem 20) od vánek. 11 A.I.1.2 Kvazideminutiva s -ek Mezi pravá deminutiva vytvořená sufixem -ek nepatří následující skupiny slov: 1) Terminologizovaná deminutiva Jsou to slova, ke kterým existuje (nebo existoval) v češtině základ ovšem vztah mezi nimi nelze považovat za modifikační. Jedná se většinou o metaforický nebo metonymický přenos významu. Část z nich byla zmíněna v předešlé kapitole, oddíl 4) „Polysémie/překryv s kvazideminutivy". Slova jsou řazena abecedně. Normálním řezem je uveden význam, kurzívou kolokační partneři, popř. za ~ německé ekvivalenty. bobek nejčastěji ve frazému dřepnout si na bobek brambůrek ve významu „chips" bubínek malá kamna; u revolveru; ušní bubínek bůček jídlo; vztah s bok v současné češtině již setřený čápek nemá základ (souvislost s cap = nářečně kozel není) čípek medikament, dále jako součást anatomických a botanických termínů děložní, patrový čípek článek kratší text (nemá základ) ~ Artikel, Absatz, Aufsatz doušek od základu diferencováno, souvislost s duch setřená drobek pouze okasionálně může být drob ve významu „malý kousek něčeho". důlek od základu diferencováno, souvislost s důl setřená fousek druh psa; od základu diferencováno, souvislost s vous zjevná hranolek bramborový hranolek; od základu hranol diferencováno, souvislost však je zjevná hrotek v současné češtině nemá základ hřebínek od základu diferencováno, souvislost s hřeben zjevná janek j en j ako monokolokat být z něčeho janek kahánek jen ve frazému mít na kahánku kanálek slzný kanálek; od základu kanál diferencováno, souvislost může být ještě zjevná kolek od základu kůl diferencováno, souvislost zjevná není koutek koutek oka, úst; od základu kout diferencováno, souvislost může být ještě zjevná kozáček tanec; od základu k(K)ozák diferencováno, souvislost zjevná krček (děložní) od základu krk diferencováno, podobnost zjevná kvásek od základu kvas diferencováno, souvislost zjevná ledek od základu led diferencováno, souvislost zjevná není mlýnek/mlejnek od základu mlýn diferencováno, souvislost může být ještě zjevná motýlek od základu motýl diferencováno, podobnost je zjevná můstek kapitánský, odrazový, zubní oříšek ve smyslu „problém" většinou jen deminutivum otakárek motýl pásek kalhotový; od základu pás diferencováno pásek „mladý muž; vztah se základem neprůhledný pešek pravděpodobně od vlastního jména Petr (srov. Machek 1997:446), souvislost nezjevná prášek „léčivo", od základu prach diferencováno řádek typografický a jiný termín, od základu řád diferencováno schodek „deficit"; od základu schod („negativní rozdíl") diferencováno sloupek novinový sloupek; od základu sloup diferencováno smíšek metonymický přenos z deminutiva od smích na osobu nebo postavu splávek rybářský splávek; od základu diferencováno (nebo od (s)plavit, tudíž není deminutivum) srpek srpek měsíce; metafora, nemá základ stánek kiosek; jako deminutivum ke stan není doloženo strojek holicí strojek; označení malého přístroje/předmětu, nemůže mít základové slovo stroužek stroužek česneku; od základu struk (Rejzek 2001:607) diferencováno šašek „Zřejmě zdrobnelina od šach,,šachová figura'" (Rejzek 2001:625) šátek původně „kus šatu, ošacení"; v současné češtině nemá základ štítek kousek papíru/fólie k popisu/označení (krabice apod.); od základu štít diferencováno titulek v televizním pořadu/filmu ~ Untertitel, Ab-/Vorspann; od základu titul diferencováno tvarůžek specialita z tvarohu; od základu tvaroh diferencováno týpek muž, většinou podivín; základ typ nedoložen 78 ubrousek „servítek", jako deminutivum k ubrus nedoloženo vánek základ van jen poeticky s minimální frekvencí večírek motivace od večer zjevná, diferencováno vroubek v idiomu mít u někoho vroubek vzorek od základu vzor diferencováno živůtek část oděvu; souvislost se základem život setřena Dále sem patří slova z následujícího oddílu 2), především body a), b) a g). 2) Základ má minimální frekvenci nebo neexistuje vůbec Deminutivní tvar přebírá v běžném užití funkci slova základového (pokud někdy existovalo a nevzniklo zpětnou derivací). Je sporné, jak slova vznikla. Týká se to ve velké míře odvozenin od verb a adjektiv, zřídka od víceslovných spojení (vláčí moudí/jeho hnízdo připomíná vak jakmoudí —> moudiv(l)áček). Pokud lze připustit, že se jedná o deminutivní sufix -ek připojený k jinému mutačnímu sufixu, tak jsou to následující skupiny slov a)-g): a) Slova končící na -áček: ledňáček botanický a potravinářský termín loupáček potravinářský termín louskáček běžné kuchyňské náčiní moudiv(l)áček botanický termín napínáček kancelářská potřeba; od základu diferencováno nováček základ ve významu „nový příchozí" má minimální frekvenci plaváček jen jako pohádková bytost (a metafory) rýsováček kancelářská potřeba špekáček potravina umíráček druh zvonu Vedle těchto ještě miláček a utíkáček, u nichž „základy" (*milák, *utíkák) nejsou doloženy. K miláček se sice nabízí vztáhnout milec, ale to v současné češtině není. Jejich legitimace mezi nepravými deminutivy tedy mezi lexémy s určitým signálem diminuce je způsobena tím, že zakončení je shodné se sufixem -áček, a tem má v češtině funkci jen deminutivní (viz tam), mluvčí je často za pravá deminutiva považují. K ostatním uvedeným tvarům existují základové tvary na -ák nebo -áč: ledňák, loupák, louskáč/louskák, rýsovák. Tyto pak fungují převážně jako augmentativa (12) nebo odborné termíny (13): (12) ... a vyznačovala se pronikavě vřeštivým hlasem a smíchem připomínajícím skřehot ledňáka obrovského. (13) Nabídneme kdysi typické pečivo - Karlovarský loupák - tukový rohlík Jen v odborných textech se vyskytují také napínák, pla/ovák, rýsovák. Některé desufixace j sou vyloženě okasionálního charakteru. Např. tvar moudivák k moudiv(l)áček doložen je, ovšem jen jako útvar do rýmu nebo aliterace ve více méně pornografických kontextech (doklady jsou dohledatelné v korpusu SYN (2013)). Podobně okasionální je také špekáč v parodii na známou filmovou píseň: „Což takhle dát si špekáč" (doklady na internetu) nebo jako augmentativum ke špekáček (korpus SYN (2013)). b) Slova končící na -eček horeček druh rostliny kopeček zmrzliny, šlehačky (koreček) nádoba na pásu psineček rostlina sumeček: druh ryby váleček na nudle, na malování atp. vraneček rostlina; (Selaginella: vraneček sivý); nelze synchronně vztáhnout k žádnému základu 79 V současné češtině existuje stále slovo korec (281 výskytů v korpusu SYN (2013)), ovšem vesměs jako historismus. Základ i deminutivum koreček patří svojí frekvencí spíš na periferii češtiny. c) Slova končící na -alek fňukálek pískálek hopsálek povídálek koukálek prchálek koumálek smítálek krcálek spěchálek krpálek šimrálek neurválek šňupálek neználek šoupálek ospálek šourálek pisálek šoustálek štěbetálek štěkálek švihálek tikálek všeználek všímálek vtipálek vychytrálek vymetálek vzdychálek d) Slova končící na -ílek brzdílek snažílek žadonílek Možnost vytvoření deverbativního substantiva na -alek, -ílekje v zásadě neomezená, nehledě na to, jestli existuje i derivát na -al/-il. Jedná se o slova expresivní, většinou s negativní konotací (14). (14) "V cizině sice mají také zácpy, ale mám dojem, že nejsou tak strašné, že jízda i v takové koloně více odsejpá. Tady se ale vždycky najde nějaký brzdílek, který kolonu prakticky zastaví," míní Moravec. (Mladá fronta DNES, 12. 9. 1998, Korpus syn) Pokud je doložen základ k těmto tvarům, jsou uvedeny mezi deminutivy (1.1.12 Základy jsou deverbativa na -il, -el nebo -ec: —► -ílek). Slova mají velmi slabou frekvenci. e) Slovo končící na -ítek Sem patří pouze monokolokát servítekk cizí bázi serv-. Vyskytuje se jen jako součást frazémů nebrat si servítky, bez servítků. f) Slova končící na -ánek bochánek otesánek sedánek krajánek otloukánek škubánek milánek otrhánek usmrkánek Tato slova lze jen podmínečně vztáhnout k doloženým základům na -an (bochan, krajan) nebo -ec (otrhanec, usmrkanec). „Základy" buď fungují jako augmentativa nebo mají význam ke slovu s -ánek za hranicí modifikace. K žádnému základu nelze vztáhnout: červánky dýchánek mazánek Zakončení -ánek má zjevně podobnou expresivní funkci jako -áček, -ásek (viz tam). g) Slova končící na -ásek bělásek druh motýlu (dělásek okasionalismus - viz (10)) maňásek druh loutky modrásek druh motýlu oblázek viz další strana tvr'ďásek druh klobouku 80 volňásek hovorově (univerbizací) volný lístek žluťásek druh motýlu Většina těchto derivátů j sou deadj ektiva (nositelé vlastností), j en maňásek vzniklo podle Rejzka (2001:361) od substantiva \maňas, ... stě. ,panák, figura, modla'. Původ nejistý, snad z domáckého Máňa, jež bylo za Husitství pejorativně přeneseno na sošku Panny Marie. V odborné loutkoherecké terminologii se výraz maňas stále užívá. V obecné mluvě funguje spíš jako augmentativum. Homonymní hovorové maňas („manko") by však bylo slovo základové, pokud by bylo doloženo deminutivum maňásek ve významu „malé manko". Podobný vztah by byl u homonym tvrďas („tvrdý muž") —► tvrďásek (deminutivum od „tvrdý muž"); tvrďásek („tvrdý klobouk") —► tvrďas (augmentativum k „tvrdý klobouk") Z deadjektivní řady vybočuje taktéž zjevně překladatelská licence dělásek. Netypickým tvarem připomínajícím deminutivum překladatel kompenzuje pasáž v dialektu (15): (15) "Moje mamka se do toho vůbec nemohla vpravit, protože v jídelně jedli všichni rekreanti pohromadě, vobyčejný dělásci jako můj taťka, ale taky úředníci, a dokonce partajní pohlaváři. „Maine Mama hat sich janich ainkriegen jekonnt, weil nämlich im Spaisesaal alle Urlauber durchainander jesessen harn, ainfache Arbaiter wie main Papa, aber och Beamte ond Parteibonzen sogar. (Grass: Jako rak) Obecně lze zřídkavé tvary odpovídající základům těchto kvazideminutiv považovat spíš za augmentativa (dělňas, tvrďas, volňas, ale i maňas - viz výš). Na druhé straně se nesporně jedná o slova emotivně zabarvená, k deminutivum mají blízko. Odpovídají tomu expresivní, nikoliv však jednoznačně deminutivní německé protějšky odvozené sufixem -ling nebo metaforické protějšky českého žluťásek: česky německy bělásek ~ Weißling modrásek ~ Bláuling žluťásek ~ gelber Schmetterling, der Schwefelgelbe, Zitronenfalter; dál také onomatopoické Küken, ale i skutečné deminutivum, ovšem s metonymickým přenosem (16) (16) Za dlouho, aspoň si myslím, řekla: - Na -, a vrátila mi žluťáska,... Nach einer Weile, so meinte ich wenigstens, sagte sie: »Na«, und gab mir das Gänslein zurück,... (Gruša: Dotazník) Problematické zařazení má slovo oblázek, které se dřív také psalo oblasek, čímž byl vztah k adjektivu oblý zřetelnější. Tvoří buď samostatnou podskupinu slov končících na -ásek (jako deadjektivum), nebo patří mezi substantívni deverbativa na -ek. Neshodnou se na tom ani tři etymologické slovníky: Machek (1997:405) uvádí pův. obhlázek, tedy od hladit. Pak je i jasná změna í/ —> z, sufix tedy -ek. Holub (1937:177) oblázek vztahuje k adjektivu oblý s odůvodněním, že se psalo oblásek (13). Rejzek považuje původ za nejasný, uvádí: „dříve i oblásek, stč. oblátek. Nejspíš od oblý" (2001:419). V diachronním korpusu oblasek není doloženo, pouze jednou oblátek (17). (17) paznohty nóh jeho jako oblátek a kola jeho jako ohroma búřě, řvánie jeho jako lvové. (Překlad Proroků Izaijáše, Jeremiáše, Daniela, konec 14. stol.) V synchronním korpusu je několik dokladů oblásek v různých textech: (18) jako bych se byl ponořil pod vodu a hledal oblásek. ... dva oblásky křemene a zakřesal jsem s nimi trochu jisker 81 ... sbírám barevné mušličky mezi oblásky modravými nebo plavými... Vem oblásek a hoď jej po vodě. ... a je mu k pláči, voda zase žalovala na oblásek, že ji tlačí. Většinou jsou to poetičtěji laděné texty. Tvar oblázek jednoznačně převažuje. Na druhé straně pro deminutivní povahu slova oblázek svědčí i ojedinělý výskyt „základu" oblaz (19). Mohlo by ovšem plnit funkcí augmentativa. (19) ... máchl rukou pan Inkognito a zvednutý oblaz si uložil do kapsy zahradnické zástěry. (Třešňák: Evangelium a ostružina) Protěj šky v jiných jazycích j sou různé, česky německy anglicky oblázek ~ Kiesel; Kieselchen, kleiner Stein, Geróllbrocken pebble, shingle V něm. (většinou plurál) odpovídají deminutivum na -el: Kiesel nebo -chen: Kieselchen, popř. jiné tvary, které českým deminutivum běžně odpovídají: kleine Steine, Geróllbrocken. V angličtině je drobnost vyjádřena lexikálně. h) Slova končící na -oušek svatoušek tupoušek zlatoušek I k těmto kvazideminutivům jsou „základy" svatouš azlatouš okasionální jevy (doklady jen na internetu). Tupoušek)e botanický název (Medinilla magnifica) exotické pokojové květiny z Filipín. Základový tvar *tupouš doložen není. 3) Historická deminutiva Slova byla původně pravá deminutiva. Ta však převzala stěžejní roli označení dané entity a základy vymřely buď úplně, nebo téměř úplně (mohou se v jazyce marginálně vyskytovat). čížek krtek sýček/sejček hrnek papoušek ježek prýmek Základy \číž, \hrn/ghrm>, \jež, a \ krt už vymřely. Základové slovoprým v moderní češtině zjevně také není (žádný korpusový doklad), PSJC a SSJC ho však ještě uvádějí. Termíny papouch a sýc existují v odborné mluvě zoologie. U dalších není zcela jasné, zda základ v češtině existoval - týká se to především těchto výpůj ček z j iných j azyků: dalamánek klacek („mladík") škopek fěrtůšek klůcek šoufek („legrace") /loutek racek verpánek fracek šálek („hrnek") Existuje-li v současné češtině (kvazi)základové slovo, je jeho výskyt silněn omezen -v korpusech to jsou vesměs hapaxy, mohou se však vyskytovat v profesní mluvě nebo jinde, více méně mimo centrum slovní zásoby: např. dalamán: pekárenský termín, verpán (20) se (zřídka) vyskytuje i v beletrii: (20) A tak tam tak seděli na dvojitém verpánu ve čtyřech jako tři mušketýři. (Třešňák: Evangelioum a ostružina) V příkladu (20) může verpán plnit funkci augmentativa. Podobně také v určitých kontextech i číž, papouch, sýc. 82 4) Složeniny obsahující deminutivum: Některá slova z tohoto souboru mohou mít základový tvar, pokud je doložen je to spíš hapax (tichošlap - v SYN (2013) jen 1 výskyt), nebo má jiný význam: ke zlatohlávek existuje základ zlatohlav, ovšem pouze ve smyslu „tkanina". Pokud by byl základ (více méně spontánně) vytvořen, jednalo by se spíš o augmentativum, resp. derogativní význam. Podobně holobrad či pahrb. čtyřlístek levoboček perořízek dvojdomek mezičlánek svatostánek fotočlánek mezititulek tichošlápek holobrádek pahorek trojlístek holomek pahrbek zlatohlávek letohrádek pamlsek Mezi složeninami jsou uvedena i slova se sémanticky výrazným prefixempa- označujícím nepravost, náhražku: pahorek, pahrbek, pamlsek (viz bod 3) u nedeminutivní modifikace, kap. A.1.1.4). Výjimku v kategorii kompozit představuje podtitulek: je to pravé deminutivum (uvedeno tam) od podtitul. Obě slova mají stejné signifikantní partnery: podtitul/podtitulek článku, má, zní, nese apod. V němčině oběma odpovídají protějšky Untertitel, Zwischentitel, Beiname. Avšak neprefigované tituleknelze považovat za deminutivum od titul. Zde jsou významy různé. Zajímavostí je že kvazideminutiva na -ek jsou většinou (asi 70%) substantiva neživotná. A.I.1.3 Nejasné deriváty končící na -ek U některých maskulin se sufixem -ek nelze určit, zdaje vztah mezi nimi a paralelně existujícím základem modifikační či specifikační, resp. zda tyto „základy" nevznikly desufixací (srov. také Smilauer 1971:12): ohryz - ohryzek, odpad— odpadek, odřez - odřezek, odstřih - odstřižek, odštěp - odštěpek, sklon - sklonek, svaz - svazek. Jedná se o slova odvozená od (prefigovaných) sloves (zde je nutno vidět souvislost i s kompozicí - viz také předešlá kap. bod 4)). Je tedy také možné, že se jedná o samostatně utvořená deverbativa (jedno paradigma se naplní, začne se tedy tvořit další). náčrtek přílepek vejlupek odpadek přímě sek výhonek odřezek přízemek výlupek odstřižek sklonek výpadek odštěpek svazek výpisek ohryzek/v ohryzek úbytek výstřelek o škrabek účastek výstřižek počinek účinek výstupek podvozek úpadek výtažek poklesek úponek zákrsek popisek úradek zákusek pořízek úsměšek závazek posměšek ústupek závitek posunek úšklebek zlomek pošklebek úštěpek zmatek příčesek úvazek zvratek Při podrobnějším pohledu na zde uvedené deriváty je jasné, že problematika je velmi obsáhlá, vzdaluje se oblasti deminutiv a vůbec modifikaci. Exemplárně jsou načrtnuty rozdíly jen některých dvojic: Slova odpad a odpadek mají několik shodných kolokačních partnerů, mohou se v některých kontextech i zastupovat. Slovo odpad, zdá seje spíš termín z odborných textů, podobně také 83 přílep, příměs, výhon. Sufigované tvary odpadek, přílepek, výhonek jsou výraz z obecného slovníku, resp. (jak prokázala analýza dat korpusu) nesou signál hovorovosti, nikoliv však zdrobnění. Nepotvrdila se také hypotéza, že by odpad (~ něm. Müll) bylo kolektivum k odpadek (~ Abfall). Poklesekje jen v ustálenějších spojeních morální poklesek, lidský poklesek; na druhé straně pokles ]q spíš označení fyzikálního nebo jiného procesu (pokles tlaku, kurzu). Diferencovány j sou také popis (něčeho) a popisek („štítek"). Sufix -ekteáy spíš signál výsledku děje, podobněposunek: v korpusu syn2010 jen jako synonymum ke gestikulace (~ něm. Geste, Gebärde, Zeichen), posun je spíš abstraktum (~ Verschiebung). Významová diferenciace je zjevná z mnoha příkladů odpovídajících výrazů v němčině (doklady podle programu treq): česky německy sklon - Neigung sklonek - Ende života - Lebensabend ústup - Rückzug ústupek - Zugeständnis V několika případech je možné sledovat i určitý modifikační vztah: úškleb -Hundegrinsen; úšklebek- Grinsen. Z toho je zjevné, že úškleb je hrubější výraz. V určitých kontextech by mohl být derivát s -ek považován za základ (pořízek) a slovo bez sufixu -ek za augmentativum (pořez). Podrobný rozbor všech dvojic ustupuje od linie této práce a bude předmětem výzkumu jinde. 84 A.I.1.4 Nedeminutivní modifikace 1) Modifikací základu pomocí sufixu -ek vznikají taktéž dvojice pondělí - pondělek, úterý - úterek. Podrobněji se jim věnuje Simandl (2003:162) a „hodnotí [me] podoby pondělek, úterek jako hovorové." Podobně se také rozšiřují dnešek, včerejšek nebo přízemek. Sufix -ekby zde mohl sloužit i jako deadverbiální (viz kap. A.1.1.3), zjevně ale nikoliv deminutivní. V jiných jazycích nejsou jakékoliv náznaky, že by se o deminutiva mohlo jednat. Mimo stylistického rozdílu bude částečně odlišná i distribuce. Např. spojení (*)velikonoční pondělek má oproti velikonoční pondělí marginální výskyt. 2) Deminutivum může „připomínat" i derivát zrzek v opozici se zrzoun. Obě deverbativa mají skutečně jinou evaluativní hodnotu: zrzek bývá v neutrálním kontextu (21), (22), zrzoun spíš v obhroublejším (23). (21) Když si prorazili cestu všemi těmi čumily a sráči, přivěsil se na ně hubený zrzek, který si z arzenálu zanechaného Němci vybralpancrfaust. Nachdem sie sich eine Gasse durch all diese Gaffer und Scheißer bahnten, hängte sich ein magerer Rotschopf an sie, der sich irgendwo eine Panzerfaust beschaffte. Once they had cut a path through all the rubberneckers and cowards they found a skinny redhead tagging along, who had picked a Panzerfaust from the arsenal the Germans left. (Kohout: Hvězdná hodina vrahů) (22) Zrzek šiji prohlížel s přivřenými víčky. Der Rothaarige blickte sie mit schmalen Augen an. (Bulgakov: Mistr a Markétka) Hej, ty zrzku! Yo! Yo, you with the red head! (subtitles) (23) "Nepřibližuj se ke mně, zrzoune. »Komm mir nicht in die Nähe, mit deinen roten Haaren. (Canetti: Pochodeň v uchu) mával korbelem piva, kolébal se vpřed a vzad a s Jackem Woodleym, nevycválaným zrzounem s tlustými rty, jenž pod svým ošuntělým kabátem nosil žlutou vestu, vedli vřeštivé dueto. With Woodley, a ruddy, crude, thick-lipped man who was wearing a yellow waistcoat under his hacking jacket, he kept up a constant braying duet, swaying backwards and forwards, waving a pint mug of beer. (Bates: Poupata odkvětají v máji) Někdy může být evaluace opačná (24). (24) Na co se díváš, zrzku neomalenej? Was starrst du so, du rothaariger Idiot? The point is, it's a normal medical - What the hell are you lookin' at, you redheaded putz? (subtitles) (25) "Musím uznat, že je opravdu k nakousnutí, co ty na to, zrzoune? " »Schätze mal, ich krieg 'nen Bissen oder zwei ab, meinst du nicht, Rotschopf?« "I 'd say 111 get a bite or two, wouldn 'tyou, ginger? " (Rowlingová: Harry Potter a relikvie smrti) Převládají funkce (21), (22), (23). 3) Modifikačním avšak nedeminutivní m prostředkem je také cirkumfix: pa- -ek: pahorek, pahrbek, pamlsek, paprsek, kde „pa znamená nepravý, menší" (Rejzek 2001:43 9). Podobně také cirkumfix pa- -ka ve slově (ten i ta) pápěrka (uvedeno také u feminin). Samostatný prefix pa- má nesporně funkci modifikační, za deminutivní ho ale považovat nelze. Černá (1997:204) k tomuto píše: Odvozeniny s pa- mají strukturní význam, jev zdánlivě podobný s tím, co označuje motivující jméno', a často je doprovází význam malé míry. Staročeských dokladů není mnoho (např. pahrb, palúk, paróžek) a nevykazují hanlivé zabarvení, které je v nové češtině (mimo terminologii) téměř vždy přítomno. 85 V korpusu syn2010 jsou nej častější: (pahorek), paroží, paroh, (pamlsek), pahýl(l), pachuť, pačesy, pazneht, pavěda, pavědec. V závorce jsou uvedena slova s cirkumfixem. Slovo pahýl má nejasnou etymologii. 86 A.I.1.5 Nedeminutiva s -ek Jednoznačná nedeminutiva se sufixem -e&jsou rozdělena podle fundace, nejedná se o modifikaci substantiv. Přehled má mít jen informativní charakter, proto nejsou v obsáhlejších souborech uvedena všechna doložená slova, nýbrž jen začátek a konec abecedního seznamu, mezi nimi je výpustka (...). Tam, kde výpustka není, je seznam dokladů úplný. 1) Deadjektiva bílek polníček spolek celek posledek stárek desátek protějšek svátek jídelníček prvek svršek mastek předek zadek macek (od předek/prapředek zrzek macaty) sládek žloutek mládek smutek Podle dotazníku bývají některá z těchto slov, především životná (mládek, sládek, stárek, zrzek), ale i některá neživotná (celek, bílek, žloutek) vnímána jako zdrobnělá. Ještě markantnější je tento jevu u slov jídelníček nebo polníček, zjevně kvůli homonymu s deminutivním sufixem -íček. Protějšky s němčinou odráží rozdíly v typologii jazyka: mládek - Kleinknecht, stárek - Großknecht, sládek - Brauer, zrzek - Rotschopf; jídelníček - Speisekarte nebo polníček - Feld-/Vogerl-ZNüsslisalat26. V češtině je zjevná univerbizace derivací jídelní lístek —► jídelníček; polní saláte polníček; v němčině kompozitem Karte mit Speisen —> Speisekarte. Němčina se samozřejmě v tomto ohledu zdá explicitnější, jednoznačnější. Nemusí to ovšem být pravidlem: Eiweiß - bílek i bílkovina, zde je specifikace zajištěna odlišným sufixem. 2) Deadverbia dnešek letošek okolek venek vnitřek včerejšek zítřek 3) Deverbativa brousek cecek cucek čpavek žmolek Celkem kolem 50. 26 Ekvivalenty jsou uvedeny v pořadí německá - rakouská - švýcarská standardní varieta němčiny. V rakouském i švýcarském úzu je kompozitum utvořeno deminutivními determinanty Vogerl- a Nůssli-. 87 4) Deverbativa z prefigovaných sloves a ze substantivních předložkových vazeb b ezzem ek ... zm etek dobytek záhumenek zmrazek dodatek zbytek zvratek Celkem kolem 150. K mnohým (prefigovaným) slovesům existují i jména vzniklá transpozicí (konverzí slovesného kmene). Vytvořily se tak dvojice připomínající základové jméno a jeho deminutivum: brus brousek, přestup - přestupek, přívěs - přívěsek/přívěšek aj. Ty však mívají úplně jinou syntaktickou povahu: brus něčeho - brousek na něco; výpad proti někomu - výpadek něčeho, tím pádem i různé kookurenční partnery. Jejich protějšky v cizím jazyce jsou pochopitelně taktéž od sebe vzdáleny a nelze mluvit o žádné modifikaci významu: česky německy zvrat ~ Umkehrung, Wende, Wendung, Umsturz zvratek ~ Erbrochenes, Kotze Kategorie se prolíná s problematikou derivátů uvedených v kap. Nejasná slova končící na -ek. 5) Slova vzniklá reprodukcí cvrček hejsek prcek čůrek křeček dudek lelek 6) Slova vzniklá univerbizací holenek <— holý muž nácek <— národní socialista komisařek <— komisní chléb/tabák 7) Výpůjčky nebo odvozeniny z cizích slov bazilišek kelímek oplatek biftek kiosek rynek čolek klacek (dřevo) smirek damašek klacek šálek (hrnek) flek (mladík) šnek floutek kolárek špaček herinek lilek špalek heřmánek mezek trylek ibišek morek karbanátek mozek K těmto výpůjčkám patří také dalamánek (z fir. d'Alemagne (pain), tedy „německý chleba"), frocek/fracek, šoufek, škopek a verpánek, ale protože existují nebo existovala slova, ke kterým je lze vztáhnout jako k základovým, jsou uvedena mezi kvazideminutivy. V zásadě se jedná o slova, která byla zařazena do českého systému tak, že na jejich konci vzniklo -ek (např. vložením -e- před koncovou souhlásku nebo přidáním sufix -ek). Jsou to: Životná maskulina: bazilišek: basiléus (řecky „král"), již ve staré češtině z latiny (basiliskus); floutek (z něm. flott); fracek (častější) /frocek (méně časté) z něm. Fratz, v č. je i „základ" froc (stopa rakouské výslovnosti); herinek (z něm. Hering, vzniklo asi vložením -e-). Neživotná maskulina: dalamánek, damašek, heřmánek, filek, ibišek, karbanátek, kelímek, kiosek (převzato z něm. Kiosk: původně turecky kybšk („zahradní pavilon") přes italštinu a francouzštinu kiosque (srov. Rejzek 2001:272)), v češtině vloženo -e-; dále klacek, 88 klůcek, kolárek (z collarium (viz Rejzek 2001:285)), korek (z něm. Kork, vloženo -e-), kramflek (z něm. Krampe+Fleck), morek a mozek (obojí z něm. Mark), oplatek (\offerre (lat.): pův. jen v církevním významu „hostie", později přenos na „tenký koláč" (srov. Rejzek 2001:430), rynek, šálek (od šál <— něm. Schal), šálek (Schale, ale odpovídá mu i Táfichen), šoufek, špalek (z něm. spalten), štráfek, tamaryšek (z něm. Tamariske s přesmykem -ke -^>-ek), trylek (z něm. Triller a přikloněním k č. sufixu -ek místo něm. -er), verpánek (z něm. Werkbank) Slova flek, pucflek, drek a pendrek (z Bárendreck) byla přejata bez sufixu. Mimo klůcek (~ něm. Pflóckchen, Fetzchen) a šálek (~ něm. Táficheri) jim v němč. neodpovídá deminutivní tvar. (Pro srovnání: klůcek ~ angl. c/or/z, ragv šálek - cup, mug.) Mezi nedeminutivy s -e&je méně životných než neživotných maskulin. 89 A.II Zakončení na -ík Vedle jednoduchého sufixu -ík končí na -ík také kombinace mutačního a deminutivního sufixu sufixy -(e)lík, -čík a rozšířený sufix -nik. Jsou zde uvedeny v pořadí podle množství různých zdrobnelín, které tvoří. Index kapitol je zkácen a začíná na A.II. A.II.1 Sufix -ík Kromě deminutiv končí na -ík (podobně jako u deminutiv se sufixem -ek) řada jiných pojmenování: názvy vykonavatelů povolání (agrárník, zvoník aj.), se sufixem -nikživnostník, nositelů vlastností (zvrhlík) a mnohé jiné. K dokladům byla přiřazena také slova s hovorovou variantou sufixu (-ejk). A.II.1.1 Deminutiva na -ík V současné psané češtině jsou doložena následující deminutiva se sufixem -ík. V závorce jsou slova hraniční, která sice jsou doložena jako pravá deminutiva, ale jejich funkce bývá (častěji) jiná než deminutivní. Vykřičníkem jsou označena slova, která mají doloženy v češtině základové tvary, jejich funkce deminutivní je však sporná, (viz poznámky v této kap., bod 4). A.II.1.1.1 Prosté přidání sufixu -ík (včetně hláskových změn) 1. (ajnclík)! 32. keřík 63. parčík 2. aršík 33. klučík 64. pindík 3. bičík 34. kolík 65. písařík 4. bobřík 35. koník 66. pláštík 5. (bochník) 36. kosík 67. pokojík 6. bratřík 37. košík 68. poník 7. buřtík 38. (krahulík) 69. (preclík)! 8. cajzlík 39. krejčík 70. prstík 9. centík 40. (krejzlík) 71. psík 10. čertík 41. kšeft ík 72. pudlík 11. červík 42. kufřík 73. pulovřík 12. čuník 43. kvelbík 74. pultík 13. deštík 44. kyblík 75. pytlík 14. dor tik 45. lesík/lesejk 76. rtík 15. fotřík 46. litřík/půllitřík 77. rublík 16. (gáblík)! 47. lokajík 78. Sasík 17. (gazík)! 48. lustřík 79. skautík 18. grázlík 49. (majzlík) 80. sokolík 19. gro šik 50. mečík 81. studentík 20. hadřík 51. metrik 82. svetřík 21. hajzlík 52. mlynařík 83. šuplík 22. (hipík)! 53. momentík 84. tatík 23. (hoblík) 54. mostík 85. (taxík)! 24. hošík 55. mrazík/mrazejk 86. vepřík 25. hřebík/hřebejk 56. mužík 87. veršík 26. chlapík 57. nehtík 88. větřík 27. jazzík 58. nosík 89. (vozík/vozejk) 28. jeřík 59. nožík 90. žebřík 29. kachlík 60. obličejík/obličejk 91. žertík 30. kalendárik 61. oltářík 92. (žigulík)! 31. kapřík 62. (paklík)! 90 A.II. 1.1.2 Základy končící na -el: -> -lík 1. ďáblík 5. kostelík 9. oslík 2. dudlík 6. kotlík 10. pytlík 3. dumlík 7. kozlík 11. uzlík 4. kachlík 8. orlík Mimo kostel —> kostelík u všech odpadá před koncovým -/- samohláska -e-. A.II.1.1.3 Základy končící na -(ov)ec nebo -ce: -»-čík 1. hitlerčík 4. Němčík 7. tančík 2. Japončík 5. správčík 3. kupčík 6. svinčík Základy končí na -ec (kupec, svinec, tanec), -ce (jen správce) nebo příslušenský sufix -ovec (hitlerovec, Japonec). Tvary s -číkjsou expresivnější než základy a splňují i ostatní kritéria definice deminutiv. Mají funkci především ironizující (1) nebo derogativní (2): (1) Ale Němčíci už zmizeli v rohové ulici. Doch da waren die deutschen Burschchen schon in der Seitengasse verschwunden . (2) Jdeme! ...dáme těm Japončíkům lekci. Los, Leute! Dem Scheifijapaner zeigen wir's. Let'sgo!... teach thatfucking Jap a lesson.(subtitles) Sufix -čík však plní i funkci specifikační. To je nesporné u plavčík, jezevčík částečně i hitlerčík jako označení pro malého/mladého (o to i nebezpečnějšího - pozn. autor) Hitlerova stoupence. Ke tvaru svinčíkje doloženo ve stejném denotativním významu také svinec (3). Je ale možné, že toto vzniklo až sekundárně, může tedy fungovat jako augmentativum. (3) Zlatá devadesátá (...), odpovídám: Stála za hovno! Deset let Temna. Klausův svinec. Klausův "kriminální mafianismus". ... hledí oknem do dvorku, kde panuje "svinec" a babka vybírající popelnice Označení pro „nepořádek" vzniklo zjevně metaforicky. Původní význam slova svinec (dnes spíš zastaralý výraz) je „prasečí chlívek" a existuje v č. už jen jako toponymum (Prostřední, Dolní Svince, vrch Svinec). A.II. 1.1.4 Základ končí na -čí -> -čík krejčík Sufixem -c/je v současné češtině utvořeno několik frekventovaných označení vykonavatelů povolání: dozorčí, krejčí, lovčí, mluvčí, nákupčí, průvodčí, rozhodčí, výběrčí, výpravčí. Z nich jen ke krejčí existuje tvar krejčík, jednoznačně jako jeho deminutivum (~ něm. Schneiderleirí). K ostatním tvary s přidaným (deminutivním) -k doloženy nejsou. Problematika slov na -čí a -číkje složitější: existuje např. nákupčí (nikoliv *nákupčík), na druhé straně kupčík (nikoliv *kupčí). K tématu srov. také Dokulil (1956:142-143). 91 Poznámky k pravým deminutivům na -ík 1) Dublety Většinou vedle sebe stojí spisovný a hovorový tvar. U profík/profík je změna kvantity a hovorové tvary jsou oba. Vždy první z uvedených tvarů má vyšší frekvenci. hřebík/hřebejk mrazík/mrazejk vozík/vozejk lesík/lesejk obličejík/obličejk profik/profik V psaných textech jsou pochopitelně běžnější spisovné tvary. V hovoru se tvary s -ejk používají především v Cechách. 2) Hláskové změny a) Změna souhlásky na konci kmene aršík jeřík lustřík bobřík kapřík parčík bratřík klučík pulovřík hadřík kufřík svetřík hošík krahulík větřík U krahujec —> krahulík došlo ke změně_/'—»• / a resufixaci -ec —> -ík. b) Kvantitativní nebo kvalitativní změna kmenové samohlásky deštík mrazík vozík/vozejk mlynařík nožík c) Kmenová samohláska (-e-) odpadá nehtík psík rtík 3) Hovorové tvary Na -ík končí několik hovorových zkrácených tvarů: Arnik <— Američan Frantík <— Francouz buzik/buzík <— buzerant profík <— profesionál V němčině těmto českým zkráceninám zakončeným na -ík často odpovídají slova s tzv. hypokoristickým sufixem -/': Ami (-Arnik), Schwuli (~ buzík), Profi (~ profík). Zdá se, že je v obou jazycích shodná tendence zkracování na dvojslabičná slova. Přidáním domácího sufixu -ík v češtině resp. -i v němčině se slova takto (asi lépe) domestikují. Zkrácené slovo profík má komplementární opozitum hobík (4): „ten, kdo něco dělá jako hobby". Jedná se o velmi mladé slovo, v korpusech (SYN 2013) doloženo od r. 2007, tenkrát ještě v uvozovkách. (4) s nadsázkou spíš jako bodrý golfista - "hobík" na turnaji celebrit sice závodím s profesionály, ale jsem čistě amatér, hobík a nadšenec Nejedná se však o deminutivům, protože k němu není jednoslovný základ. V seznamu proto uvedeno není. 92 4) Odvozeniny výpůjček Mezi uvedenými deminutivními tvary je řada z nich odvozena od původně cizího slova. Jen asi polovina ze souboru má základy se signifikantní frekvencí. Druhá polovina slov má velmi slabou frekvenci základu (slova jsou v závorce) a slovo s -íknemusí mít deminutivní rys vůbec, pokud ho má, může být jeho vnímání individuální a lze očekávat, že se časem ztratí úplně. (ajnclík) hajzlík (majzlík) cajzlík (hipík) (paklík) fotřík (hoblík) poník (gáblík) kachlík (preclík) (gazík) kufřík šuplík grázlík kvelbík (taxík) hadřík kyblík (žigulík) Sporné jsou především výpůjčky odvozené z vlastních jmen (proběhla většinu i apelativizace): gaz —> gazík (od GAZ - Gorkovskij Avtomobilnyj Zavoď), žigul —> žigulík (podle Zigulovských vrchů). Podobně také taxi —> taxík (podle rodiny Thurn und Taxis) Zdá se, že -ík zde má spíš integrační než deminutivní funkci. (Neščimenko 1980:28 tyto typy z deminutiv vylučuje.) Nasvědčují tomu protějšky v němčině, z nichž není žádné citové zabarvení znát, oba tvary (pokud jsou doloženy) mají shodné protějšky: taxi/taxík - Taxi, Taxe, Wagen; gazík ~ Geländewagen, Jeep; žigulík ~ Lada. Podobně i hippie/hipík ~ Hippie, Hippiekind, Junkie, Naturverliebter, komischer Freak. Rozdíl v užití bývá také ve stylu: základ může fungovat jako termín v odborném textu (5). Někdy se také základ posouvá k augmentativu (6), (7). (Doklady (5)-(7) jsou z korpusu SYN 2013.) (5) Nerovnosti pórobetónových tvárnice opět zarovnejte hoblem, poté smeťte prach, šest pekařů bude v postním čase péci jen precle a druhá polovina chleba ... ...a prodával precle na jarmarku přímo z hole "na dlaň". (6) "Myslím si, že je to neskutečnej hqjzl a ubohý malý čurák, a nejen kvůli tomu, co provedl teď. „Děti bere spíš Kameňák. Pro malý hqjzty bych musel natočit pohádku o masakru motorovou pilou v perníkové chaloupce, " míní režisér. (7) ... a to si navíc Američan nevezme jeden ubrousek, jako u nás (dříve ještě rozstřižený číšníkem napůl), ale celý pakl a místo jednoho kečupu celou hrst lahviček, i když ví, že takové množství nemůže spotřebovat. K příkladu pakl (7) srov. také příklad (3), (12) a (13) u deminutiv se sufixem -ek Na uvedených výpůjčkách je znát „domestikační proces" - ke kmenům slov končícím na netypické hlásky [-cl], [-tr], [-kl], [-chl] je přidán domácí deminutivní sufix -ík. Vedle těchto deminutiv od cizích základů existuje v češtině ještě řada dalších slov bez základu, kde je -ík možno považovat opravdu pouze integrační sufix (viz bod 4) u kvazideminutiv). 5) Polysémie / překryv s nedeminutivy I u maskulin s -ík (podobně jako s -ek) je pozvolný přechod k nepravým deminutivům. I zde hraje roli polysémie deminutivního tvaru, který může fungovat buď jako zdrobnelina základu, (pravé deminutivům), nebo označuje jinou entitu (kvazideminutivum). 93 bobr —*■ bobřík Tvar bobřík se v současné češtině vyskytuje téměř výlučně ve významu „skutek" (takto nově obsazeno zřejmě Jaroslavem Foglarem). Deminutivum k bobr (8) je vzácené - v korpusu syn (2013) j e j en j eden doklad. (8) že ministerstvo výjimku Povodí udělí a bobři z tohoto úseku Moravy zmizí. "Se zahájením prací však budeme souhlasit pouze v případě, že se s úpravami koryta a břehů začne až v srpnu. To už budou malí bobříci schopni změnit hnízdiště. bratr bratřík Slovo bratřík většinou označuje člena (husitského) hnutí nebo „malé františkány". Funkce deminutiva od bratra je celkem vzácná. bochan —>■ bochník Slovo bochník má sice původ ve staročeském \bochnec (Rejzek 2001:84), v současné češtině k němu existuje však ještě bochan. Toto je třeba považovat ale spíš za augmentativum. Typické kolokace jsou obrovský, největší bochan. čuně čuník Základovým slovem čuně se většinou označuje člověk; deminutivním tvarem čuník v drtivé většině dokladů zvíře. hobl —>■ hoblík Základ hobl]e stolařský termín nebo součást frazému dát někomu hobla. Deminutivum hoblík ztrácí deminutivní funkci. hřeb - hřebík Základ hřeb se nejčastěji vyskytuje v kolokaci zlatý hřeb ~ angl. i něm. highlightlHighlight. V jiných kontextech pak ~ něm. Nagel, Eisennagel; angl. nail, spike. Deminutivnímu tvaru hřebík odpovídá ~ něm. Nagel, Eisennagel, ale i (vzácně) Nägelchen; angl. ~ nail, hook. Jedná se tedy o menší věc. Základ i deminutivum jsou zřídka ve stejném kontextu (9). Spojení hřeby do rakve je méně časté. Zdá se, že plní spíš funkci augmentativa od hřebík. (9) spáchaná na ČSR byla jedním z posledních hřebů do rakve Versailleského uspořádání Evropy. To byly poslední symbolické hřebíky do rakve. Tvar hřebík tedy jako deminutivum bledne, a vnímá se spíš neutrálně. Kolokační výpočty nesvědčí o expresivnějším kontextu. Běžná spojení jsou přibít, zatloukat hřebík, pověsit něco na hřebík. Nahrazením hřeb by vyvstal dojem, že se jednám o věc větší než normál. kůl kolík Zdá se, že vztah mezi slovy kůl a kolík je více méně odsunut do diachronie, kolík ve funkci deminutiva od kůl je velmi vzácné. Kontextů, kde by se základ a deminutivum mohly zastupovat (10), je málo. (10) Kolíky a dráty chrání nově oseté okraje neuhrabaných šotolinových stezek. Bindfäden, zwischen kleinen Pflöcken ausgespannt, schützen die neuangesäten Rasensäume der ungeharkten Kieswege. Současné deminutivum od kůl je spíš kůlek (viz deminutiva se sufixem -ek). Má velice nízkou frekvenci - pouze dva doklady v korpusu syn. (11) Špatná opora, poškozený či prohnilý kůlek, může být příčinou zlomení korunky angreštu či rybízu v době dozrávání, kdy je stromek zatížen úrodou. Chalupář také kritizuje nevzhlednou podobu sběrného místa, které tvoří jen kůlek s několika cedulemi. Diferenciace kůl x kolík x kůlekJe zjevná z protějšků v němčině a angličtině: 94 česky německy anglicky kůl ~ Pfahl, Pflock, Pfosten stake, stick, pole, pile kolík ~ Pflock, Stab, Wäscheklammer peg, picket kůlek ~ Pflock (chybí data) kozel kozlík Deminutivní tvar kozlík častěji označuje „sedátko na voze". Další nedeminutivní významy jsou „podpěra" a „rostlina" (kozlík lékařský - Valeriana officinalis). Doklady deminutiva kozel j sou vzácné. mlynář —*■ mlynařík Některá deminutiva se v psaných textech objevují vyloženě vzácně (12). Běžnější je označení pěvce mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus). (12) Pojď mezi nás a uvidíš, že nebudeš litovat. Bude vám to hezky slušet s naším mlynaříkem Muchem. Nebude se při práci nudit sám s nezkušenými pomocníky. vůz - vozík Diferenciace významu této dvojice je zjevná z přehledu: česky vůz vozík typické kolokace v češtině nákladní, osobní, nový, policejní vůz; řidič vozu německy Wagen, Auto, Fahrzeug invalidní, nákupní, vysokozdvižný, elektrický anglicky car, truck, wagon, vehicle, carriage cart, trolley, wheelchair, streetchair ~ (kleiner) Wagen, Handwagen, Gepäckwagen, Rollstuhl, Einkaufswagen, ale i deminutiva Wägelchen a Wagerl. Jsou však doloženy kontexty (13), kde je modifikační vztah zjevný. Proto lze vozík (ještě) považovat za deminutivum slova vůz. (13) který seděl na kozlíku selského vozu, taženého koňmi... Chvíli mlčky přihlížela, jak tatínek zapřahuje koníka k vozu, a Na scénu vyjíždí vozík tažený koněm, V obecné rovině lze konstatovat, že podobně jako u slov se sufixem -ekje i několik dvojic základ —► deminutivum s -ík, kdy se základové slovo usazuje v odborné rovině. Jako termíny fungují hobl, krejzl (14) ažebř (15), deriváty s -ík j sou běžná v obecném jazyce ajejich evaluativní (deminutivní) funkce je nulová. (14) zpod krejzlu mu vyčuhovalo několik drobných článků zlatého řetězu. "Tady je krejzl, tohle je opličko a tady máme podolky a kordulku," vytahuje důkladně naškrobené a nažehlené části hanáckého kroje z kufru Jarmila Vítoslavská z Troubek. (15) Některé úseky se musejí překonávat pomocí visutých žebřů a lanových traverzu Základové slovo žebř se však objevuje také v poeticky stylizovaných textech. 95 A.II.1.2 Kvazideminutiva s -ík Mezi pravá deminutiva vytvořená sufixem -ík nepatří kategorie slov s těmito vlastnostmi: 1) Terminologizovaná deminutiva dolík/ďolík prohlubinka ve tváři, sníženina hvozdík bylina (Dianthus) jezevčík pes kozlík sedátko na voze, podpěra, rostlina krahulík krahujec - dravec (Accipiter) králík zvíře lučík chránič spouště střelné zbraně mečík květina mlynařík pták mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) paznehtík rostlina (Acanthus) rohlík pečivo roubík předmět za ucpání úst, hloubení důlků atd. vozík zařízení k (ruční) přepravě 2) Historická deminutiva Následující slova s -ík kdysi pravděpodobně jako deminutiva vznikla. Vedle některých existuje i příbuzný tvar, vztah mezi nimi však (mimo škopek/škopík a pupek/pupík - viz dál) není modifikační. čmelík cizopasný roztoč chrostík hmyz (Trichoptera) ježdík „dravá ryba tvrdoploutvá z čeledi okounovitých (Acerina)" (PSJČ) ježík „ryba z čeledi dvojzubců (Dion hystrix)" (PSJČ) mandelík pův. zdrob. k mandel; „útvar s rozmanitým počtem snopů" (PSJČ) pestík samčí ústrojí květu pupík jizva po pupečníku {pupen: 'fpamp (ie. onom. kořen) „nadouvat se" (Rejzek 2001:519) řapík spodní, stopkovitě zúžená část listu nesoucí čepel (SSJČ) střízlík zpěvný pták (Troglodytes), obecně malý tvor, *f stříž (Rejzek: 2001:611) trpaslík/trpajzlík pův. 'ftřapaslek „tvor tři prsty vysoký" (Rejzek 2001:677) A.II.1.3 Nejasné deriváty končící na -ík Problematická jsou pojmenování odvozená od přídavných jmen: mladý —> mladík, starý —> stařík, tlustý —> tlouštík, vychrtlým vychrtlík, vyzáblý —> vyzáblík, zakrslý -^zakrslík. Nej sou to skutečná deminutiva (modifikace), i když rodilí mluvčí je za ně občas považují, dokonce i základy lze najít v jiných odvozeninách od stejných adjektiv: \mladec, stařec, popř. mlaďoch, star och, tlusťoch. Nesporně se jedná o slova expresivní. V němčině i angličtině jim odpovídají expresivní výrazy, někdy i deminutiva: česky německy anglicky mladík ~ Jüngling, Jüngerchen young boy/man, lad, youngster stařík ~ altes Männchen, Männlein old guy/man; ale i nigga tlouštík Dicker, Dickwanst, Dickerchen fatty, fatso, chubby (man/boy) Anglický protějšek ke stařík ~ nigga je nesystémový a má zde pouze naznačit možnosti vyjádření expresivity. A.II.1.3 Nedeminutiva s -ík Nedeminutivních slov končících na -ikje celkem přes 700. Z nich necelých 500 (492) jsou životná mužská jména. Skupinu tvoří především jména profesí (agrárník, bubeník...), 96 hodností (desátník), příslušníků náboženských skupin a hnutí (evangelík, kališník), věkových kategorií (čtyřicátník), nositelů vlastností (dlužník, hanebník, klevetník). Neživotných je kolem 250. Označují výsledky děje (balík, obrubník), nástroje (cedník, obrtlík), soubory (ciferník, ceník, číselník, slovník..), názvy rostlin (banánovník, gumovník,...), orgány (žlučník), místa (hnojník) a mnohé jiné. Markantní skupinu tvoří cizí slova integrovaná do češtiny sufixem -ík. Na rozdíl od některých výpůjček uvedených na v bodě 4) u Poznámek k pravým deminutivům na -ík, nemají tato slova doloženy základy. bulík maník šlo fík cvalík (mužik/mužík) špalík kamrlík perlík špendlík (kbelík) pikolík Tomík (Američan) ker blik pumprdlík truhlík klacík puntík tyglík knedlík ratlík valčík knoflík rejstřík žejdlík koflík rendlík žolík kolibřík rulík kubík skopík Víc doloženo není. Většinou se jedná o výpůjčky z němčiny, jen mužik/mužíkJe ruské nepravé deminutivům („sedlák"). Je sem zařazeno i kbelík (z jihoněmeckého Kübel), i když vztah k českému kýbl a kyblíkJe celkem zjevný. Rozdíl v užití bude částečně i regionálně podmíněn (na jižní Moravě se kbelík příliš neužívá)27, rozdíl v německých protějšcích taktéž není. Nápadné je pouze to, že českému kýbl, resp. kýbl odpovídá také německé Bottich. To znamená, že i tento základ může plnit funkci augmentativa. Podle dotazníků bývají tato slova (cvalík, pumprdlík, žejdlík) někdy vnímána jako deminutiva - pravděpodobně především pro jejich obsahovou stránku (vesměs označení malých věcí) a také asi díky zakončení na -ík, které se jeví jako deminuti vnější, jak bude patrné z kapitoly A.I.-II. 27 Dále je regionální rozdíl i u výpůjčky německého Kastel ~ skříň. V korpuse (syn2010) je doklad ta kastle („skříň, kus nábytku"), tedy femininum. Na Moravě se pro stejnou věc hovorově užívá ten kastn nebo i kostn (maskulinum), někdy i kostna (nevylučuji částečně i ovlivnění ideolektem). 97 A.II.2 Rozšířený sufix -nik Toto zakončení mají: čarodějník svůdník pětník, desetník, dvacetník/pětadvacetník, padesátník Rozšířený sufix -nik nelze za deminutivní považovat paušálně. U označení mincí nebo sumy (5, 10, 20, 25, 50 atd. haléřů, centů), kde si konkurují pěťáku pětník, deseťákx desetník, dvaceťák x dvacetník/pětadvacetník, padesátak x padesátník (víc takových označení mincí není) se nedá deminutivní náboj prokázat. Protějšky v němčině jsou neutrální, označení drobných mincí jsou silně ovlivňována kulturním pozadím textu, německých paralelách tedy lze najít např.: Ore, roter Heller (švédská měna v Bergmannových dílech), Groschen (Bóll). Od padesáti nahoru (padesátník, šedesátník) splývají označení mincí s označením muže daného věku, což u nižších hodnot není: dvacetník]q jen mince, kdežto dvacátníkjen označení muže tohoto věku. Sufix -nik zde není modifikační, nýbrž označuje nositele vlastností. Pozitivní konotace, a tím tedy blízkost k deminutivu, je však vidět z kontrastu svůdce, svůdník v němčině a angličtině. česky německy svůdce ~ Verführer, Abwerber svůdník ~ Charmeur, Frauenheld, metonym. Teufel čaroděj ~ Zauberer, Magier ale i Wunderheiler čarodějník ~ Zauberer, Hexenmeister anglicky seducer, tempter lovemaker, lover, charmer, metonym. tomcat Wizard, sorcerer U dvojice čaroděj - čarodějníkje pozitivní konotace vidět spíš z kolokačního výpočtu než protějšků uvedených výš. čaroděj: především kolokátor zlý čarodějník: kolokátor malý, v konkordancích většinou jako pozitivní postava. S opatrností lze tvrdit, že rozšířený sufix -nik může tvořit deminutiva. Je však také možné, že u dvojice svůdce —> svůdník dochází k nahrazení „céčkového" sufixu -ce sufixem „káčkovým" -(n)ík. Z diachrónni analýzy SyD je patrné, že svůdce je výraz starší (podobně snad i svine c —> svinčík). Sufix -ník)e také ve slovech bedrník ústřičník uličník Zde má -nik jednoznačně jinou funkci než modifikační: bedrník od bedra, tedy „místo plodnosti" (Rejzek 2001:74), ústřičník „loví ústřice" (~ něm. Austernfischer), uličník se pohybuje na ulici nebo byl vychován na ulici/,,ulicí". 98 A.I.-II. Konkurence slov na -ek a -ík Obojí zakončení mají tato slova: česky nemecky česky nemecky cecek " = Z/Yze cecík = Mops, Tittie klacek " = Knüppel, Stock klacík ~ Stöckchen, Stab, Zweig kůlek " kolík ~ Pflock, Stab, Wäscheklammer (angl.: peg, picket, stake) pacholek " = Knecht, Kerl, Schuft pacholík ~ Knäblein, Junker pupek " = Nabel, Bauchnabel, ale i pupík ~ Bauch, Nabel, Nabelgegend fFarar (!) škopek " = Eimer, Tonne, Fass škopík ~ Gefäß, Eimer, Schüssel, Schaff, Kübel špalek " = Stück Holz, Block, Klotz špalík ~ Klotz, kleiner Hackklotz Žádné z nich nesplňuje podmínky deminutiva, nemají v moderní češtině základy, mohlo se však původně jednat o deminutiva. Při pohledu na protějšky v němčině a také z kolokačních analýz se rýsuje náznak vztahu slov s -ek a -ík. slova s -ek se zdají být „základy" a s -/Ijejich deminutivy: např. cecík se pojí se sát mlíčko z cecíku, matčin cecík, kdežto cecek je v mnohem hrubších kontextech, jak je patrné i z německých ekvivalentů. 99 A.III Zakončení na -cek Na -ček končí deminutivní sufixy -áček, -eček a -íček. Jsou zde uvedeny v pořadí podle množství různých zdrobnelín, které tvoří. A.III.lSufix -íček Ze složených maskulinních sufixů končících na -ček tvoří nejvíc deminutiv sufix -íček a jeho hovorová varianta -ejček. Symbol # u lemmatu znamená, že u těchto slov sufix -íček tvoří nebo může tvořit deminutivum primární: základ končí na -ík a sám je málo výrazným deminutivem („základ" od tvaru na -ík je slabě zastoupen nebo má (lehce) posunutý význam - viz deminutiva se sufixem -ík). Vznikají tak nepravé deminutivní řady: (ajncl ajnclík —> ajnclíček (bochan —>) bochník —> bochníček (důl dolík —> dolíček (gábl gáblík —> gáblíček (hřeb hřebík —> hřebíček (kachel —>) kachlík —> kachlíček (kýbl28 kyblík —> kyblíček (kůl —>) kolík —> kolíček (pakl —>) paklík —> pokliček (vůz vozík —> vozí(ej)ček (žebř^J žebřík —> žebříček Z tohoto pohledu patří uvedená slova do skupiny deminutiv utvořených jednoduchým sufixem -ek se změnou koncového konsonantu. : Viz také 1.3 Nedeminutiva s -ík. 100 A.III.1.1 Deminutiva na -íček 1. ajnclíček# 27. kmotříček 53. pánbíček 2. andělíček 28. kolíček# 54. pantoflíček 3. bodíček 29. koníček 55. pokojíček 4. bochníček^ 30. kostelíček 56. poslíček 5. bratříček 31. košíček 57. prstíček 6. cukříček 32. kousíček 58. přítelíček 7. čajíček 33. králíček 59. psíček 8. červíček 34. ksichtíček/ksíchtejček 60. pytlíček 9. deštíček 35. kufříček 61. sexíček 10. dolíček# 36. kyblíček 62. svetříček 11. dort íček 37. lesíček/lesejček 63. šéf íček 12. faráříček 38. lokajíček 64. šohajíček 13. gáblíček# 39. lvíček 65. šuplíček 14. golf íček 40. máj íček 66. švagříček 15. hadříček 41. mazlíček 67. tatíček 16. hospodáříček 42. momentíček 68. uzlíček 17. hošíček 43. mužíček 69. velebníček 18. hřebíček# 44. nehtíček 70. veršíček 19. chlapíček 45. nosíček/nosejček 71. větříček 20. chlebíček 46. nožíček/nožejček 72. vozíček/vozejček# 21. jazzíček 47. obličejíček 73. vršíček 22. kachlíček# 48. ohníček 74. závojíček 23. kalendáříček 49. olejíček 75. zlodějíček 24. kamarádíček 50. orlíček 76. žebříček# 25. kbelíček# 51. oslíček 77. žertíček 26. keříček 52. paklíček# Vysvětlení symbolu # viz str. 100. Poznámky k deminutivům na -íček 1) Homonyma: králíček Deminutivům od Ära/—> králíček (1) je zařazeno zde. Je celkem vzácné. (1) Viděls to? Jakub do mě žďuchne špičatým loktem. Chtěl si skočit mezi Krále, ale je to a bude, jen Králíček. On si, trouba, myslel, že se jejich pohledy v kole sešly. On taky, mamlas jeden, věřil, že se tyhle karty dají rozmíchat. (Vokolek: Absurdanda) Deminutivům od králík —> králíček viz sufix -ek, Základy končí na -ek —> -íček. paklíček Deminutivům od pakl(ík) je zařazeno zde. Základ pakl je hojně doložen, většinou má však funkci augmentativní (3), zřídka neutrální (2). Neutrálně se slovo pakl používá také v karetních hrách. (2) „Dříve jsem objednávala tak patnáct paklů startek, teď s bídou tak sedm, " řekla prodavačka Alexandra Krepková ze Slezských Rudoltic. „ Tak jsem dovez domů pakl různě velkých obálek, spotrebujú nejméně čtyři sta normálních ročně,..." (3) Zneužití údajů brání přidělený kód. S takovým paklíkem peněz člověk velkou díru do světa neudělá. Když však takových paklíků bude třeba dvacet, stane se z nich pořádný pakl. Homonymní deminutivům paklíček od paklíč viz sufix -ek (u lemmatu klíček). 101 2) Hovorové varianty -ejček V korpusech psané češtiny jsou doloženy tyto hovorové tvary: ksichtejček nosejček vozejček lesejček nožejček Nutno dodat, že se jedná o tvary užívané v hovoru především v Cechách. V oblasti hanáckého interdialektu - tedy na většině území historicky obývaném česky mluvícím obyvatelstvem na Moravě, se užívají tvary s [-é-] (leséček, vozéček). Mimo vozejček a lesejček mají v psaných textech velmi slabou frekvenci (v korpusu SYN 2013 do 10 dokladů). 3) Zkrácené slovo pánbíček 4) Polysemie / překryv s kvazideminutivy Mnohá z těchto slov jsou také součástí ustálených spojení, v nichž pragmatickou funkci nemají: polykat andělíčky, slabý jako čajíček, dolíčky na tváři, oslíčku otřep se, hodnotový, společenský žebříček. Pokud se v těchto spojeních objeví jiný tvar (s -ík nebo základ), má pragmatickou hodnotu a vyjadřuje spíš zveličení. Doloženo je jen hodnotový žebřík. Některé deminutivní tvary také zastávají funkci termínů (viz kvazideminutiva s -íček), chlebíček (lahůdka), koníček (hobby), košíček (u podprsenky), střevíčníkpantoflíček (Cypripedium calceolus). 102 A.III. 1.2 Kvazideminutiva s -íček Deminutivní tvary nemají deminutivní funkci v těchto významech: andělíček nemocniční košile; ve frazém polykat andělíčky čajíček ve ustáleném přirovnání slabý jako čajíček dolíček dolíček ve tváři (Se tvarem dolík je raritní.) hřebíček koření chlebíček lahůdka koníček hobby košíček u podprsenky oslíček v idiomatizované větě Oslíčku otřes se. pantoflíček botanický termín (Calceolaria) řebříček botanický termín (Achillea) žebříček ve spojení hodnotový Pokud slovo neplní funkci deminutivní, je často vidět jeho vznik metaforickým nebo metonymickým přenosem: chlebíček, košíček mají motivaci celkem jednoznačnou. Protějšky v němč. mají taktéž někdy tvar formálního deminutiva: česky německy chlebíček ~ Brötchen (podobně jednohubka ~ Häppchen); jinak belegtes Brot, Sandwich nebo (v závislosti na kontextu) Kuchen košíček ~ (BH-)Kórbchen U košíček jsou ekvivalenty relativně jednoznačné ve všech dokladech, které jsou shodné s následujícím příkladem: (4) "Co je sakra tohle, tahle podprsenka mi nesedí, já potrebujú košíček céčko!" "Was soll'n das, der paßt doch nicht, ich brauche Körbchen C!" (Konsalik: Extáze) Méně průhledné jsou výrazy řebříček a koníček. Slovo řebříčekJe motivováno „podle podoby se žebry" (Rejzek 2001:554), kde došlo ke změně i- na ř-. Slovo koníček vzniklo poněkud složitěji metonymickým přenosem v angličtině, odtud se dostal do němčiny {Steckenpferd) a z němčiny do češtiny. A.III.1.3 Nedeminutiva s -íček Na -íček končí nedeminutiva jídelníček a polníček. A.III.2 Sufix -eček Sufix -ečektvoří méně deminutiv než -íček, přesto patří k těm běžnějším deminutivním prostředkům. A.III.2.1 Deminutiva s -eček {-íneček) báleček blbeček bobeček byteček cípeček citeček dáreček dědeček/pra-19 9. díleček 10. domeček 11. dvoreček 12. džbáneček 13. háj eček 14. hlteček 15. houfeček 16. hrobeček 17. chlíveček 18. jarmareček 19. klídeček 20. kloubeček 21. kníreček 22. kouteček 23. krámeček 24. kvíteček 1 až do prapraprapradědeček 103 25. lísteček 35. proužeček 45. stroječek 26. maléreček 36. rámeček 46. stromeček 27. obrážeček 37. skříteček 47. svaleček 28. páneček/páníček 38. sloupeček 48. šroubeček 29. páreček 39. smrádeček 49. tatíneček 30. pláneček 40. snopeček 50. trámeček 31. pláteček 41. soudeček 51. tvoreček 32. praporeček 42. srpeček 52. výreček 33. problémeček 43. státeček 53. zvoneček 34. prouteček 44. stoleček 54. životeček/živůteček Poznámky k deminutivům na -eček [-íneček] Rozšířený sufix -íneček má jen tatíneček. Může se počítat taky mezi deminutiva zakončená na -íček s vložením -ne- do sufixu: táta —> tatínek —> tatíček —> tatíneček. Má velmi slabou frekvenci. U některých deminutiv lze považovat za základ více tvarů: blbeček <— blb, ale i blbec; bobeček <— bob, ale i bobek. Deminutivní tvary jsou zařazeny podle doložených základů, proto je např. šňupeček zařazeno k deminutivům s -e&jako odvozenina od základu šňupec, protože šňup není v pozici substantiva doloženo. Podobně i kvíteček, k němuž se zdá být základem kvítek, nikoliv květ. Domnívám se, že označení květ pro celou květinu je především tropus (synekdocha pars pro totum) v poetickém jazyce. Uvedené vysvětlení lze podložit (převládajícími) protějšky v němčině: květ ~ Blüte kvítek ~ Blume kvíteček ~ Blümchen 1) Dubleta životeček/živůteček Oba tvary j sou vzácné, tvar s -ů- (2) j e expresívnej ší. (1) Prostě si veď ten svůj skrovný životeček, (...) umývej nádobí a jednoho dne přijde tvoje chvilka. (2) Většina lidí by nejraději z života udělala živůtek nebo živůteček (...) Člověk touží, aby se mu ve všem dařilo. 2) Hláskové změny U jarmark (z německého Jahrmarkt) odpadá koncové -k —> jarmareček. Ostatní změny jsou shodné s již uvedenými u -ek. Na -eček končí také mnoho deminutiv utvořených od základů končících na -ec —► -eček a -ek —> -eček v kap. o sufixu -ek. 3) Polysemie / překryv s kvazideminutivy: Slova dědeček, dáreček, koneček, páneček, rámeček a váleček mají celkem vysokou frekvenci danou tím, že v určitých kontextech (většinou v ustálených vazbách) nemohou být nahrazena základy. děd(a) dědeček Tvar dědečekJe vnímán jistě pozitivně, ale oproti ostatním označením ze stejné čeledi spíš neutrálně: děd]e zastaralé, děda familiární, dědek derogativní. 104 dar —*■ dárek —*■ dáreček Pokud je dáreček označení pro „nezvedenou osobu", nejedná se o nedeminutivum. Tvary dárek nebo dar v tomto kontextu doloženy nejsou, byla by to však augmentativa. rám rámeček U této dvojice je zřetelné, že čeština má dobrou vlastnost deminutivní sufixem označit věc „menší než normál". Přímý (lexikální) rozdíl v němčině mezi oběma protějšky není. Českému rám i rámeček odpovídá v němčině nejčastěji Rahmen. Ale: tam, kde je v češtině rám, jedná se o často rám nějakého většího předmětu (dveří, okna) (3), (4). (3) Opřela se o rám dveří. Sie lehnte sich an den Türrahmen. (Konsalik: Extáze) (4) Ana se oběma rukama chytila rámu. Ana klammerte sich mit beiden Händen an den Türrahmen. (Garcia_Marquez-pohreb) Kdežto rámeček je jednoznačně menší (5), (6). (5) Hess ke mně přistoupil a chtěl mi sáhnout do kapsy kabátu, kam jsem si zastrčil ukradený stříbrný rámeček s fotografií. Hess trat an mich heran und wollte in die Manteltasche greifen, in welcher der silberne Fotorahmen steckte, den ich gestohlen hatte. (sirnmel-vsichni_lide) (6) Dívaly jsme se na zbrusu nový rámeček, byla na něm ještě nalepená cenovka, dva guldeny padesát a ani o cent víc, a na fotografii, která zázračným způsobem překrývala sklo na milimetr přesně. Wir betrachteten einen funkelnagelneuen Fotorahmen, auf dem noch der Preis stand, zwei Gulden fünfzig, und keinen Cent mehr, und ein Foto, das vom Glas auf wundersame Weise bis auf den Millimeter genau abgedeckt wurde. (moor-seda_bila_modra) Deminuitvni sufix v češtině umožní vypustit determinant (4), (6). Oproti němčině, kde determinanty jsou, je tedy čeština implicitnější. V frazému dát si něco za rámečekje deminutivum jen formální. pán páneček Dokladů, kde je slovo páneček skutečné deminutivum, je málo. Většinou se tak označuje majitel psa. Deminutivum je zde oslabené. vál(ec) —>■ váleček Spíš je zde zjevná specifikace: vál „prkno, na němž se válí těsto" (~ něm. Nudelbrett), váleček (na nudle) je „nástroj na válení (těsta)" (~ něm. Nudehvalke) nebo „nástroj vytváření vzoru na zdi". Ve funkci deminutiva od vál(ec) se užívá málo. A.III.2.2 Kvazideminutiva -eček Deminutivní funkce není v těchto významech: dědeček ustáleno jako neutrální (ve dvojici dědeček, babička) dáreček „nezvedená osoba" koneček prstů, vlasů páneček majitel zvířete rámeček na fotografie, grafický obrazec syreček pochutina váleček malba na zdi vzoreček matematický K rámeček patří také hodně složenin: diarámeček, fotorámeček apod. 105 A.III.2.3 Nedeminutiva s -eček Slova zakončená na -eček bez j akéhokoliv vztahu k diminuci j sou j en libeček z něm. Liebstöckel a slaneček od slaný. Sufix -eček (podobně -íček) je typický sufix deminutivní. Odpovídá tomu slabá „šedá zóna" kvazideminutiv a (téměř) neexistence nedeminutiv se shodným zakončením. Evaluativní funkci těchto sufixů podtrhuje fakt, že v němčině stojí jako protějšky taktéž deminutiva všude tam, kde se dají vytvořit. Kde němčina deminutivum utvořit nemůže (např. u feminin končících na derivační sufix -ung), odpovídá českému deminutivu perifráze, která deminutivum zastupuje: byteček ~ kleine Wohnung, winzige Wohnung; citeček ~ kleine Empfindungen, anebo jiný lexém s „implicitním" umenšením (7): (7) Procházel sloupečkem textu a očekával ta správná slova Er wusste bereits, was ihn in Vers elf erwartete. (Brown: Šifra mistra...) V dokladu (7) je tedy místo Spalte lexém Vers. Funkčně se obě věty shodují, i když přímo lexikálně ekvivalentní nejsou. A.III.3. Sufix -áček A.III.3.1 Deminutiva s -áček 1. Čecháček 4. synáček 7. židáček 2. ko sáček 5. Tégémáček 3. Rusáček 6. zeťáček Z těchto deminutiv má pouze synáček signifikantní frekvenci (1,84 i.p.m. v korpuse syn2010, 67 dokladuje korpuse InterCorp verze 7). Ostatní jsou doloženy minimálně (kolem pod 0,001 i.p.m. v korpuse SYN 2013, což odpovídá max. 10 dokladům v absolutních číslech). Hojné je však zastoupení -áček u názvů (většinou folklórních) souborů: Žďáráček, Fryštáček, Hodoňáček, Líšňáček, Usviťáček, Uslaváček. Jedná se však o deminutivní formu vytvořenou na základě (hovorového) obyvatelského jména sufixem -ek. Patří tedy tam. A.III.3.2 Kvazideminutiva s -áček jedináček nováček miláček živáček U slov odvozených od adjektiv jediný, milý, nový, živý je sporné, zdaje -áček sufix čistě mutační, nebo jestli lze považovat transponované adjektivum v syntagmatech/větách Ty můj milý. On je tady nový / s novýma se nebaví; za základy a slova jednináček, miláček a nováček za deminutiva. Sufix funguje jako specifický prostředek tvoření deminutiv („nedeminutiva" se jím netvoří), proto jsou i tato slova často za deminutiva považována - vyplývá to z dotazníku. Slova nesporně mají expresivní náboj, ale nic neumenšují, nezdrobňují, nehodnotí. Podobně funguje německý sufix -Ung (viz tam): nováček ~ Neuling, miláček ~ Liebling. Blízkost k deminutivu j e zj evná i z protěj šku jedináček ~ einziges Sóhnchen, častěj i ovšem Einzelkind. Slovo živáček je víc méně monokolokát (nikde ani živáčka, nepotkat živáčka), v němčině mu odpovídá bezpříznakové kein Mensch, popř. příznakové keine Menschenseele. Z poslechu Rádia Beat (2002-2016) je známé deminutivum živáček )ako expresivní označení živého koncertu, v rozhlasové mluvě živák. 106 A.III.3.3 Nedeminutiva s -áček Slova bez vztahu k deminutivům končící na -áček nejsou, nepočítáme-li nepřeberné množství příjmení, jež jako deminutiva nesporně vznikla: Bartáček, Sedláček, Slováček a mnoho jiných. Jejich původní „základy" ovšem vesměs končí na -ák (Barták, Sedlák, Slovák), proto patří do kapitoly o sufixu -ek. A.III.4 Konkurence odvozenin na -ček Konkurují si pouze -eček a -íček. Dva různé sufixy mají jen páneček a páníček. Z protějšků je zjevné, že tvar páníčekje expresivnější, česky německy anglicky páneček ~ Herrchen, Herr master, dad páníček ~ Herrchen, Mannlein master, daddy, siree (expr.) K základu hájje doloženo jen deminutivům háječek, byť je znám i tvar s -/- z lidovky Hájku, hájíčku, hájku zelený. 107 A.IV. Zakončení na -nek nebo -šek Na -nek nebo -še&jsou zakončena deminutiva vytvořená sufixy -ánek, -ínek, -ounek nebo sufixem -oušek. Dále sem patří také deminutivní sufix -ének, který však v současné češtině není doložen. A.IV.1. Sufix -ánek A.IV.1.1 Deminutiva s -ánek 1. blbánek 4. hošánek 7. strýčánek 2. bobánek 5. nosánek 8. zpěvánek/zpívánek 3. copánek 6. pejsánek Poznámky k deminutivům na -ánek Dublety jsou zpěvánek/zpívánek. Často se užívá i v ženském rodě (pluralium tantum). Deminutiva hošánek a bobánek lze vztáhnout také k doloženým (syn2010) základům boban a hošan. Pouze copánek má signifikantní frekvenci (1,5 i.p.m., což odpovídá počtu dokladů kolem 60). Ostatní pod 0,001 i.p.m. (méně než 10 dokladů) v korpuse SYN 2013. A.IV.2. Sufix -ínek A.IV.2.1 Deminutiva s -ínek 1. (papínek) 2. strýčínek 3. tatínek Deminutivům papínekje utvořeno od cizího základu papa, který v češtině pro „otec" není doložen, zjevně se příliš neužívá, proto je deminutivem hraničním. Slovo Papaje však v povědomí českých uživatelů především jako označení Sv. Otce. Výjimečně českému papínek odpovídá v němčině kleiner Papa, jinak Papa. Deminutivu strýčínek (i strýčánek) odpovídá v němčině nejčastěji deminutivům Onkelchen, většinou však v ironicky derogativním významu (1), (2). (1) - Nažer se, strýčínku, povídám, - aspoň seš k něčemu dobrej. »Friß dich voll, Onkelchen«, sage ich, »so bist du wenigstens zu etwas gut« (Grusa-Dotaznik) (2) "Jestli ti dobře rozumím, strýčku, zajímá tě - strýčku...," mladého Browna by zas smrtelně zajímalo, co všechno jeho prohnaný strýčánek ví a co neví, aby mu zbytečně nevyklopil víc, než je nutné. Adla-Kleopatra VKytare «Wenn ich dich richtig verstehe, Onkel, dann interessiert dich - Onkel...» eigentlich interessierte den jungen Brown seinerseits etwas, und zwar, was sein geriebenes Onkelchen alles wußte und was er noch nicht wußte, um nicht umsonst mehr als nötig auszukramen. Zjevně i v češtině je deminutivům strýčínek spíš derogativní. Pozitivní konotaci má deminutivům prvního stupně strýček, popř. strejček (viz deminutiva na -ek). Deminutivům tatínek bývá konotováno především pozitivně, má však např. oproti tatíček slabší evaluativní hodnotu. V němčině mu nejčastěji odpovídá Vater nebo Papa (viz také závěr). 108 A.IV.2.2 Nedeminutivum s -ínek barvínek Jedná se o výpůjčku z němčiny (Beerwinck z lat. pervinca) a příklon k českému barva (lidová etymologie - srov. Rejzek 2001:71), z čehož vznikl tento tvar deminutivum silně evokující. A.IV.3 Sufix -ének Zakončení -ének je především u deminutiv, jejichž základy končí na -en/-én. Doložena jsou od bazén, kámen, plamen, pramen. Ze synchronního pohledu (u většiny ani etymologicky) se nejedná o sufix -en, proto jsou uvedena v seznamu deminutiv s prostým přidáním sufixu -ek (viz kap. A.1.1.1.1). A.IV.3.1 Deminutiva s -ének 1. chlapének Deminutivum je doloženo jen třemi doklady ve dvou dokumentech korpusu SYN 2013. Srovnání s jinými jazyky není na korpusových datech možné. A.IV.4 Sufix -ounek A.IV.4.1 Deminutiva s -ounek 1. vrahounek Tomuto jedinému deminutivu na -ounek odpovídá i v němčině deminutivum Mórderchen, popř. (kleinef)Mbrdermann. Dokladuje ovšem velmi málo. Tvar může být odvozen i od vrahoun, tím by se deminutivum řadilo mezi další deminutiva na -ounek od základu končícího na -oun přidáním sufixu -ek (viz kap. A.1.1.1.15). A.IV.5.1 Sufix -oušek A.IV.5.1 Deminutivum s -oušek 1. dědoušek Jiná deminutiva se sufixem -oušek doložena nejsou. Deminutiva od základů končících na -ouš se sufixem -ekviz kap. A.1.1.1.16. 109 A.V. Ostatní deminutivní prostředky maskulin Mezi málo zastoupené nebo (již) neuváděné prostředky tvorby maskulinních deminutiv patří sufixy -ec, -ka a -ina. A.V.l. Sufix -ec Sufix -ec má v češtině mnoho funkcí: z české části korpusu InterCorp (cs-de, verze 4) bylo vytěženo 545 různých substantiv jen mužského životného rodu vytvořených sufixem -ec zastupující: 1) jména obyvatel ská: Abcházec, Balkánec (...) Thajec, Ukrajinec, Vietnamec; 2) příslušníky hnutí: henleinovec, kantovec, vlasovec; 3) nositele vlastností (většinou deadjektiva): hladovec, hlušec, horlivec, hrubec, chamtivec; 4) konatele děje (deverbativa): (horo)lezec, (knih)kupec, (kraso)jezdec aj. 5) jména se sufixy -ec a -ovec vyjadřující podobnost: de Ifínove c, jelene c30; nebo příbuznost: bratranec a synovec; obojí ve smyslu „podobající se x / mající rys x / jakoby x"; 6) jména se sufixem -enec označující: a) pacience děje: kmotřenec, kojenec, novorozenec, nepodařenec; b) konatele děje běženec, přívrženec, popř. obojí: c) agens nebo paciens děje: milenec. Žádné z těchto slov nemá evaluativní hodnotu, deminutiva se tvoří jinými sufixy (srov. Dokulil/Doležel 1967:499). Jako jediný (a zastaralý) tvar, kdy pouze sufix -ec vytváří deminutivum se uvádí biskupec (Dokulil/Doležel 1967:499). Ten má ovšem v současném jazyce v dokladových materiálech nulovou frekvenci: Frekvenční slovník ho neuvádí, v žádném (ani diachronním) korpusu UCNK zastoupen není. Sufix -ec je hojně zastoupen i u tvorby neživotných maskulin. Jen v nevyváženém a nereferenčním korpusu InterCorp (verze 4) bylo v 13.125 konkordancích kolem 200 různých lemmat (babinec až žvanec) Označujících především: 1) nástroje (deverbativa): bodec, zobec (od bodat, zobat)31; sufix -ec by zde mohl být vnímán i augmentativní (příklady v SSC: soví, orlí, supí zobec; korpus syn2010: obluda s hrozným zobcem); 2) předmět činnosti: žvanec; 3) výsledky děje (deadjektiva): dlabanec, lívanec, cákanec aj. Dále bývá -ec součástí komplexnějšího sufixu: např. -inec pro názvy obydlí: blázinec, chudobinec, nevěstinec; ovčinec, psinec aj. nebo lejn: mušinec, slepičinec aj. Z odborných publikací, ale i z dotazníku je patrná jistá ambivalentnost vnímání modifikovaných slov se sufixy -ec (analogicky u feminin -ice). Většinou totiž již dnes nemají žádný, nebo mají jen matný vztah k základovému slovu. Píše o tom Stícha 1978 s odkazem na Dokulila(1967): Sufixy -ec, -ice a -ce, které se tradičně řadí k sufixům deminutivní formy, jsou dnes prakticky ve spisovné češtině z deminutivní funkce vyčleněny a užívá se jich mnohdy jako slovotvorného prostředku nemodifikačního, tj. takového, kterým se utvářejí nová slova s významem odlišným od slova základového (např. rám - rámec, hlava - hlavice, slovo - slovce aj.). 30 Delfinovec je sladkovodní druh delfína, je menší než delfín. Jelenecje zvíte podobné jelenovi. Jelen i jelenec sice patří oba do čeledi jelenovitých (Cervinae), tvoří však samostatné podčeledi. Názorná jsou taktéž německá i anglická názvosloví obou podčeledi: jeleni ~ něm. Echte Hirsche; ~ angl.. true deer; jelenovití ~ něm. Trughirsche; new world deer. Sufix -ec zde mát tedy funkci spíš specifikační. 31 Vedle nich však stojí také zobák a bodák. 110 Příruční mluvnice češtiny (1995:132-133) uvádí sufixy -ec a -ice pouze jako specifikační, nikoliv deminutivní. (Sufix -ce, který v historii tvořil deminutiva neutra již není zmíněn vůbec.) Obsahová diferencovanost základu a jeho dřívějšího deminutiva je zjevná i z dotazníku. Podle respondentů zvonec, truhlice a přilbice nejsou k základovým zvon, truhla či přilba ani větší, ani menší. Konvice je však jednoznačně chápána jako menší než konev, jehlice naopak jako větší než jehla. Zdá se tedy, že zde je význam sufixu jako deminutivní ho již setřen úplně. Jen u čtyř maskulin je možná pragmatická volba mezi základem a sufigovaným slovem, a lze zde uvažovat o deminutivech. A.V.1.1 Deminutiva s -ec 1. (blbec) 3. zvonec 2. houfec 4. (žabec) V závorce jsou sporné tvary a jsou vysvětleny níž houf houfec Německé protějšky sufigovaného houfec jsou v několika případech deminutiva (1): (1) Houfce osmnáctiletých měly provést gigantické zákopové práce pod dozorem německých stráží. Ein paar Häuflein Achtzehnjáhriger sollten die gigantischen Schanzarbeiten unter der Aufšicht deutscher Wachtposten ableisten. Každý z nich má za sebou houfec podřízených. Hinter sich haben sie jeweils das Häuflein ihrer Untergebenen. Základu houf odpovídají německé výrazy Haufen, Schar, Rudel, Menge, Schwarm, Gruppe, Trupp, tedy vždy nějaké větší uskupení. Tvaru houfec ve slovenštině odpovídá často hlúčik, húfik. České houfec se často užívá jako kolektivum, neboť mu ve slovenštině odpovídá také kŕdeľ, častěji však krdlik, črieda. V polštině se často vyskytuje deminutivum gromadka. Většinou však v překladech z češtiny (Skovorecký: Zbabělci, Kundera: Žert), jen výjimečně se slovo vyskytne i v překladu ze třetího jazyka (Wells: Válka světů). zvon —>■ zvonec Jen v několika málo případech (a menšinově) odpovídá českému zvonec v němčině deminutivum (Glóckchen), jinak především Kuhglocke nebo Glocke. Ve slovenštině nejčastěji zvonec, dále spiežovec („zvonec zo spieže")), liatovec („liatinový zvonec"32), ale i v několika textech i zvonček. Tam, kde je deminutivum lze texty rozdělit na skupiny: a) staré texty (Němcová: Babička); b) jednotná linie překladu (zde ze španělštiny: García Márquez: O lásce a jiných běsech); c) terminologie (Storch: Lovci mamutů) zvonce konileců x zvončeky poniklecov. V polštině: dzwonek, dzwoneczek - zde napříč všemi texty. Nápadné je, že většina dokladů slov houfec i zvonec v korpuse InterCorp (cs-de verze 7) jsou v textech s podobnými charakteristikami: jedná se většinou o původně české texty, téměř výhradně beletrii. Kontrolní dotazy v korpuse syn2010 a porovnání s tvary zvonek a houfek potvrdily hypotézu o distribuci, která vede k tomuto závěru: Vysvětlivky podle webSlovník (2015) a Azet.sk (2015) 111 Deriváty houfec, někdy i zvonec jsou i v moderní češtině knižní deminutiva. (Zvonek a houfek se vyskytují převážně v překladech.) Časová distribuce všech čtyř tvarů (houfec - houfek, zvonec - zvonek) je podle korpusu syn2010 zhruba shodná. I když se o „pravých" deminutivech s -c- v současné češtině již neuvažuje, vychází najevo, že některá z nich stále mohou nést deminutivní signál. V opačném případě by nebyl důvod řešit jejich překlad taktéž deminutivem. Posun v užívání slov na -ec a -ek na časové oseje zjevný také z (brněnských) tramvají. Starší typy mívají na ovládacím pultu popisek zvonec, novější zvonek (nebo piktogram). Oba deriváty životných maskulin (blbec ažabec) stojí mimo česká deminutiva. blb —>■ blbec Sporné jsou tyto momenty: 1) lze považovat tvar blb za základ k blbec; 2) pokud ano, je možné vnímat slovo blbec jako zjemnění, tedy deminutivum slova blb? ad 1) Slovo blb je nejspíš zpětná derivace od blbec a blbec od blbý (-ec je signál nositele vlastnosti, podobně hlušec, slepec, tupec). ad 2) Z kolokační analýzy (korpus syn2010) nevyplývá žádný rozdíl. Obě slova se používají v mnoha případech synonymně ve spojeních: nejakej, naprostej, obecní blb/blbec;připadat si, vypadat (jako) blb/blbec. Dokonce nelze ani říct, zdaje častější já blb nebo já blbec, či ty (jsi) blb nebo blbec. Signifikantní je jen rozdíl v těchto spojeních: šílený, takový blb x úplnej, nejakej, nafoukanej, zasranej blbec. Zásadní rozdíl je ve frekvenci: blbec je výrazně častější (6,62 i.p.m. v korpuse syn 2010) než blb (1,50 i.p.m.). Zde je porušeno frekvenční pravidlo (bod 7) deliminace deminutiv. I z kontrastu s jinými jazyky vyplývá, že slovo blb by mohl být skutečně vnímáno o něco mírněji: česky německy anglicky slovensky blbec ~ Blödmann, Idiot, Trottel, idiot, imbecile, blázon, sprosták, idiot, somár Schwachkopf Rindvieh dumbass blb ~ Idiot, Blödian fool, imbecile hlupák, bibas, ale i truľo, chumaj. Rozdíl je i v uvedeném kontrastu velmi jemný a málo nezřetelný. Žába —>■ žabec Ve vztahu žába - žabec může jít o deminuci s netypickou změnou rodu, jelikož dříve žabec znamenalo „žabí mládě, malá žába" (srov. PSJČ). V současné češtině se používá jen k označení mladé dívky (jiné doklady v korpusech nejsou). Jednoznačně patří na okraj slovní zásoby, je to ovšem tvar živý, vyskytující se ve stylizovaných textech. V němčině mu odpovídá idiomatizované kompozitum Backfisch (relativně frekventní), ve slovenštině mj. výpůjčka z němčiny (bakfiš), ovšem s minimální frekvencí (SNK public verzia 7), dále také základ žaba, ale i žabka. Jen v polštině (i zde je málo dokladů) převažují deminutiva dziewczynkq, panienkq. Chybí širší textový podklad, ale nic nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o skutečné deminutivum. A.V.1.2 Původní deminutiva na -ec Již jednoznačně za hranicí deminutiv j sou slova, která historicky vznikla jako deminutiva, dnes pragmatickou funkci už neplní. Pro představu o frekvenci j sou zde uvedeny hodnoty ARF z Frekvenčního slovníku (2004)33. Je-li uvedeno „x", není tvar zařazen ve Frekvenčním slovníku (2004) a byl doplněn z korpusu. Čím vyšší číslo, tím vyšší frekvence. 112 Některá z nich v moderní češtině téměř neexistují: sýrec, příklopec („poklopec u kalhot" má j en j eden výskyt, je možné, že se jednán o novotvar M. Viewegha), výkladec, zubec/ozubec. Jejich výskyt v korpusu syn (2013) se pohybuje v řádu jednotek, nejsou ani na internetu. bratranec 317 provazec 21 dílec 68 prstenec 98 dřevec 11 příklopec X dvorec 305 pupenec 14 hrnec 491 rámec 1665 chlapec 3217 rukávec X jehlanec X řetězec 640 kabátec 31 sloupec 421 kahanec X snopec X kotec 78 stolec 101 límec 257 sýrec X měšec 81 trámec X milec 12 válec 538 obrazec 208 vlasec 47 otec/ praotec 7310/93 výkladec X poklopec 35 vzorec 410 praporec 29 zubec/ ozubec/ trojzubec 0/0/15 Diferenciace základu a deminutiva může být doložena na korpusových datech. Exemplárně jsou uvedeny dvojice díl dílec, chlap chlapec, ostatní jen heslovitě. díl dílec Slova nemají v korpuse (syn (2013)) žádné společné kookurenční partnery, z dokladuje zjevné, že se dílec více méně terminologizovalo v atributivních vazbách (především stavebníckeho) odborného názvosloví: atikové/prefabrikované dílce, stavební/ocelové dílce z autoklávovanéhopórobetonu, stanové dílce atd. Deminutivum vylučují i protějšky v jiných jazycích: německy to je báze kompozit -bahn: Zeltbahn ~ stanový dílec, -teil: Baracken-/Brückenteil ~ barákové/mostní dílce; v angličtině ~ většinou j en panel. dvůr dvorec Českému dvorec odpovídá v němčině staré kolektivum Gehöft; v angličtině simplex court, slovensky dvorec, majer nebo správcem či majitelem motivované označení gazdovstvo. Deminutivní signál zde žádný není. hrnec Slovo je „vlastně zdrobnelina od ^gbrn-b = pec." (Rejzek 2001:214). V současné češtině zdrobnělou funkci neplní. chlap —>■ chlapec Formální i významový vztah základu chlap a derivátu chlapec je zjevný a vystihuje původně primární funkci deminuce - označení mláďat. V jiných jazycích mu odpovídají ekvivalenty strukturou stejné jako u jiných protějšků pravých českých deminutiv (2). Běžnější jsou ekvivalenty (3). (2) Takový hodný chlapec... So ein lieber kleiner Junge. Such a good little boy., (subtitles) 113 (3) Chlapec chvíli nic neříkal a pozoroval měsíc a bílý písek. Der Jüngling betrachtete schweigend den Mond und den weißen Sand. The boy thought about that for a white as he looked at the moon and the bleached sands. (Coelho: Alchymista) Dostala se však s oběma chlapci šťastně po prkně až na strom. Aber Pippi kam glücklich und wohlbehalten mit den beiden Jungen zu dem Baum hinüber,.. ButPippi arrivedsafe andsoundat the tree with the boys,... (Lindgren: Pipi dlouhá...) Slovo chlapec nelze považovat za deminutivum. kavalec Etymologické slovníky považují kavalec za zdrobnelinu od výpůjčky cavallo „kůň" (srov. Rejzek 2001:269). kotec V současné češtině nemá kotec základ. Je to „menší chlívek, zdrobnelina od ~\kotb" (Rejzek 2001:305). I zbývající tvary (bratranec, jehlane c, kabátec, kahanec, kotec, límec, měšec, milec, obrazec, otec34, poklopec, praporec, provazec, prstenec, příklopec, pupenec, rámec, rukávec, řetězec, sloupec, snopec, stolec, sýrec, trámec, válec, vlasec, výkladec, vzorec, o-/troj-/zubeč) vznikla pravděpodobně deminucí základu. Pouze kopec je staré augmentativum od vymřelého \kop, což bylo dřív maskulinum ke kopa od slovesa kopati, tedy „nakopaná hlína" (srov. Machek 1997:274). Mezi starými deminutivy maskulin na -ec je mezi životnými několik příjmení (Martinec, Tomanec) a mezi neživotnými řada toponym: Dunajec („malý Dunaj"), Hradec („malý hrad"), Chlumec („malý chlum", tj. „zalesněný vrch", srov. Lütterer et al. 1982:122), dále průhledná pojmenování Jablonec, Klášterec, Kostelec, Městec a Sedlec („menší sídlo", srov. Lütterer et al. 1982: 269). A.V.2 Sufix -ka Sufix -ka je sice typicky femininní, často zdrobňující, tuto funkci však může plnit (netypicky) i u českých maskulin. Někdy je rozšířen na -outka (poseroutka) nebo -uška (báťuška). A.V.2.1 Deminutiva s -ka Deminutiva jsou řazena abecedně, v závorce jsou uvedeny absolutní počty dokladů v korpusu InterCorp (cs-de, verze 4) a mají sloužit pro hrubou představu o jejich frekvenci, která se jinak zjišťuje velmi nesnadno. Důvodem je shoda s femininními tvary a špatné označkovaní. Automatický tagging tato maskulina většinou nepozná a označuje je za feminina. Slova s nulovým výskytem v InterCorpu j sou několikrát doložena v korpusu SYN 2013 (bez zjišťování počtu). 34 Zdrobnelina od praslovanského fotb, „původem dětské žvatlavé slovo" (Rejzek 2001:436; srov. i Machek 1997:422). 114 1. bráška (51) 2. chudinka (30) 3. kecka (x) 4. (v)ochmelka (11) 5. ožralka (11) 6. pápěrka (x) 7. poseroutka (x) 8. tořla (81) Poznámky k maskulinním deminutivům na -ka Základy brácha, chudina, kecal, pápera, posera, táta mají vyšší frekvenci než zde uvedená deminutiva. Pokud tomu tak není, bývá základ vnímán jako hrubější výraz, např. vochmela (viz dál). U kecal —> kecka se nahrazuje participiální sufix -al deminutivním -ka. V ostatních případech nahrazuje deminutivní sufix -ka koncovku -a. Deminutivům poseroutka má sufix rozšířený na -outka. Jiné slovo s takovým sufixem není ani ve slovnících PSJC, SSJC, ani není doloženo v korpusech. Vesměs se jedná o expresiva, pohled na paralely v jiných jazycích ukazují, že zapadají do systému deminutiv. (Uvedeny jsou jen protějšky vytěžené z korpusu InterCorp, verze 4.) brácha —>■ bráška česky německy anglicky brácha ~ Burder, Halbruder, ale i Brüderchen brother bráška ~ grosser Bruder, kleiner Bruder, Bruderherz, Brüdrechen brother, friend chudina —>■ chudinka česky německy anglicky chudina « armer (Mann) (I/he) the poor chudinka ~ armes kleines Baby, poor thing, chudinka pony, armes altes Pony, poor oldpony, chudinka porotce armer kleiner Geschworener poor little juror kecal kecka Lexikální rozdíly v protějšcích zjevné nejsou. Jemné odstíny jsou patrné jen z kontextu: (2) je mírnější než (1). (1) ...protože neměl rád flinky a politické kecaly. denn der konnte Nichtstuer und politische Schwätzer nicht ausstehen. „ Ten bezzubý kecal!... " „Ein zahnloser Schwätzer..." (2) Ředitel školy Plavec byl kecka a páprda , Schuldirektor Plavec war ein Schwätzer und Schwächling; (v)ochmela —*■ (v)ochmelka Tvary (v)ochmela není v korpusu InterCorp (v. 7) doložen, česky německy anglicky (v)ochmelka ~ Saufbold, Schnapsdrossel, Betrunkene, rum-pot, drunk (pedestrian) Schnapsbruder, Zecher 115 pápera - pápěrka: Tvar pápěrka je hraniční deminutivum. Doložený základ pápera má slabší frekvenci, ale německé ekvivalenty zapadají do systému protějšků českých deminutiv. Tvarům s -ka odpovídají celkem typické protějšky českých deminutiv jak v němčině (3), tak i v angličtině (4). (3) Diskrétní Chilani se sopránovými hlasy a řečí plnou zdrobnělin vypadali vedle nich jako pápěrky. Neben ihnen wirkten die zurückhaltenden Chilenen mit ihren hohen Stimmen und der mit Diminutiven gespickten Sprache wie Schwächlinge. (Allende: Paula) Jednou týdně chodila také pradlena, vyzáblá pápěrka s houfem dvou tří dětí kolem sukní, která balancovala pěkně srovnanou haldu špinavého prádla na hlavě. Jede Woche kam auch die Wäscherin, eine Winzigkeit von einer Frau, nur Haut und Knochen und immer mit zwei, drei Kindern am Rockzipfel, und trug einen Berg schmutziger Wäsche fort, den sie geschickt auf dem Kopf balancierte. (Allende: Paula) Možná že to trochu přeháněla, ale na druhé straně nebyla přece nějaká pápěrka, něco vydržela. Nun: Sie übertrieb sie vielleicht ein bißchen, andererseits war sie schließlich kein Hänichen und vertrug einen Puff. (Wolf: Vzory dětství) (4) Pápěrka odběhla domů a přinesla zelené proužkované šatečky. Fluff ran home and brought him a white dress with green stripes on it. Jako kdybys mohl přepít Amazonku, ty pápěrko. As if you could outdrink an Amazon, you lightweight. Shodil ho jako pápěrku. Dumped him like a blushing bride at the altar. Odkdy jsi taková pápěrka? When did you become such a wuss? (5) Hele , rusalko , není on do postele trochu pápera ? "pokřikovali na ni spolubojovníci. » Hallo , Blondine, ob er nicht ein bißchen zart fürs Bett ist ? « pöbelten die Kameraden sie an. (Calvino: Předkově) (6) Zbytečně se piplám s ním Papkin jsem. Jak dojem mám, stačím na tu páperu. Papkin jsem, lev sevru, slavný rytíř, ... I am Papkin. I'll be able to tändle ttis myself. I am Papkin, tte lion of tie Nortt, (subtitles) Podle dokladů (5) a (6) může pápera plnit i funkci augmentativa. V (5) je význam především ironický. posera —>■ poseroutka Expresivní odstín obou slov je celkem zřetelný na německých a anglických protějšcích, česky německy anglicky posera ~ Scheißer, Arsch, Arschloch, sack of shit, faggot, chickenshit, Waschweib, Angstvogel, Angsthase wuss, wimp poseroutka ~ Scheißkerl, Dreckfresser, crybaby, poopy pants, little creep, Hosenscheißer, Scheißer, schwuler chicken Hengst, Angsthase Nesufigovaný tvar je hrubší. táta —>■ taťka česky německy anglicky táta ~ Vater, Papa, Alter dad, pa, father taťka ~ Papa, Dad, Vater, Daddy pop, poppa, dad, daddy 116 Tvar tokaje jednoznačně mazlivější. Jeho intenzifikací (sufixem -ulenka) může vzniknout ještě taťulenka. Tvar je však doložen jen v PSJC u jednoho staršího autora (v Křelinově ruralistickém románu Puklý chrám). Ze všech uvedených příkladů dvojic je zjevné, že se jedná o odstínění pozitivnější -negativnější (např.posera -poseroutka) nebo mazlivější (táta —> taťka) konotace. Základová slova kecal, ochmela, ožrala (jednoznačně) a pápera mohou být výrazy blížící se augmentativům. 117 A.V.2.2 Kvazideminutiva s -ka Maskulina se sufixem -ka (-uška), které nelze vztáhnout k žádným základovým tvarům: báťuška mluvka stydlivka citlivka naivka trasorítka kuchynka násoska vlezprdelka lapka padavka všetečka Rozšířený sufix -uška)e jen ve výpůjčce z ruštiny báťuška. Ani v ruštině to není jednoznačné deminutivum: v InterCorp (ru, verze 8) je několik dokladů ôamn, kterým odpovídá v češtině otec, táta; Slovo öarmouiKa je však spíš „duchovní otec, jemnostpán" a v češtině mu nejčastěji odpovídá výpůjčka báťuška (vyskytuje se jen v beletrii). Sufix -uška je v češtině spíš (už) specifikační. Vyskytuje se ve větší míře u propni, především příjmení Matuška, Vondruška, Zlatuškaa). Slova v seznamu mají s deminutivy společnou především expresivitu, jak je zjevné z dokladů paralelního korpusu (InterCorp verze 7) k některým z nich. (7) Honza byl kuchyňka, rád vařil za nemocnou matku. Honza war ein Küchenmensch, er kochte gerne für seine Mutter, wenn sie krank war. (8) Zůstal s ním jen jeho nej b Užší přítel Alexej Menšikov, Aljoša Brovkin a ten násoska pop Bitka. Bei ihm befinden sich nur noch sein Herzensfreund Alexej Menschikow, Aljoscha Browkin und der versoffene Pope Bitka. Nenápadně dal znamení zřízenci, aby zamkl dveře skříně ze sakristie, než si starý násoska Leocádio stačí znovu dolít. Mit einer unauffälligen Geste weist er den Pedell an, die Tür des Hausaltars zuzusperren , bevor Leocádio , ein allbekannter Schwamm, sich von neuem bediene. (9) Dal mu tedy tu vobyčejnou pozemskou facku, všetečka se dal do pláče a mašírovali jsme dál. Er hat ihm also einen gewöhnlichen irdischen Watschen gegeben, der vorlaute Kerl hat zu weinen angefangen , und wir sind weitermarschiert. (10) Do výšky se tyčící mluvka při East River v New Yorku bude také klábosit dál. Auch in der Quasselstube am New Yorker East River wird man weiterschwatzen. The looming chatterbox on New York's East River will also continue to bleat. Shrnutí v přehledu: česky mluvka: naivka: nemecky Phrasenträger, geschwätzig, schwatzhaft sein, Quaselstube, Großmaul, leerer Redner, Windbeutel, Schwätzer, Redebeflissene Naiver, Dussel anglicky all mouth, (old) chatterbox, windbag naiv, no fool, roud eye, innocent Protějšky v němčině i angličtině dobře odrážejí způsoby, jak jazyky dovedou využívat různé formální prostředky k vyjádření expresivity. Zjednodušeně: čeština derivuje, němčina skládá (7), angličtina přirovnává (srovnání násoska, naivka). Tyto prostředky mají sice všechny tři jazyky, ale užívají je různě často mírou úměrnou typu jazyka. A.V.3 Sufix -ina Sufix -ina je typicky femininní (o jeho problematičnosti viz tam), může ale (velmi vzácně) tvořit i deriváty maskulin. Deminutivum s -ina je doloženo jen jedno. 118 A.V.3.1 Deminutivum s -ina 1. klučina Nejčastější spojení jsou hodnej, malej/malý, pětiletý klučina. Protěj šky j sou často také deminutiva (1) nebo struktury, které běžně českým deminutivum odpovídají (2). (1) Ahoj, klučino! Tja, hey, kleiner Freund. Well, hey, there, little fella! Tedy říkám kluk, ale spíš klučina. Was heißt, einen Buben, eher nur so ein Büblein. (Werich-Fimfarum) (2) Jsi prima klučina. Du bist ein ganz besonderer Junge. You are a special kid. Další protějšky v němčině jsou Bub, Knirps,Burschen, Bublien; v angličtině (little) boy, kid; ve slovenštině chlapec, chlapček. Mimo deminutiva stojí odvozeniny dětina, hrdina, staršina (jen tato), dále s rozšířeným sufixem -ešina (podle Machka 1997:574 přejato ze srbochorvatštiny) stařešina. Relativně často je sufix -ina u příjmení: Březina, Drtina, Kozina, Sekanina, Štětina aj. A.V.4 Sufix -ula Sufix -ula lze považovat za čistě emotivní (neumenšuje, ale vytváří expresivní tvar). Doloženy jsou tvary dědula, hejhula, šikula a papula. Pouze tvar dědula splňuje všechny podmínky deminutiv. Ostatní jsou odvozeniny od jiných slovních druhů: hejhula snad z interjekce, šikula od adjektiva. Hanlivé papula (~ německy Goschen, Fratze, Maul) vzniklé snad transpozicí od slovesa papat. Rod tvaru šikula nebývá gramatický, ale spíš přirozený. A.V.4 Sufix -ulda Sufix -ulda je expresivnější než -ula, tvoří jen pozitivně konotované deriváty. Doloženy jsou jen dva: taťulda a šikulda. (Na -ulda]e zakončena ještě zkrácenina šulda.) Deminutivní charakter dokládají jediné doložené protějšky v němčině (InterCorp cs-de, verze 7): taťulda ~ Papilein, Vaterchen. 119 B. FEMININA Zakončení -ka Rozšíření >> M -O )!-H o !-H -čka -ičkii/4£km -ečka -čička, -tička -inečka -nka nebo -ška -inka, -e/ěnka (zř.) -unka -ánka (zř.) -ulenka, -ulinka -uška VSI > -ce -ina ö >N O "o -enečka -čeňka, -činka -ánka -ice -ice -ka -á(a)na -ina -ena -era -el -yně -est -ost -otina -eta -na -eň(e) -ka -ce -ka -eň -ka -ička/-ečka -ička/-ečka -ánka -inka -enka -erka/-írka/-yrka -elka/-ýlka -yňka -ístka -ůstka -otinka -etka -ýnka -inka/-ínka -inka/-ínka -ička -ička -ička Tabulka 19: Aparát deminutivních sufixů českých feminin Přehled českých femininních deminutivních sufixů byl sestaven podle údajů v odborné literatuře a doplněn na základě analýzy korpusových dat. Některé sufixy v současnosti žádná 120 deminutiva netvoří (vysázena šedě), naopak některé prostředky byly doplněny (vysázeny irolhHryHieinrn) Systém je poměrně složitý (srov. také Dokulil/Doležel: 1967:511). Dochází k různým překryvům a prolínáním, kdy jen na základě etymologického rozboru lze určit, jak vlastně deminutivní tvar vznikl. Následující popis deminutiv feminin vychází primárně z frekvence zastoupení jednotlivých prostředků jejich tvoření. Dále je pro jednoduchost odhlédnuto od etymologie jednotlivých slov a deminutiva j sou lehce dohledatelná i jen se základními znalostmi morfologické struktury. Proto je např. tvar špička zařazen také mezi deriváty s -ička, nikoliv jen ke -ka se změnou c —> č, kam morfologicky patří. Některé případy zůstávají sporné: tvary vymydlenečka, vymodlenečka, kříženečka, kojenecká, novorozenecká by mohla být považována za deminutiva od sub stanti viz ováných adjektiv vymydlená, vymodlená, křížená, kojená, novorozená, ale také za přechýlené tvary od základních tvarů vymydlenec, vymodlenec, kříženec atd. nebo i od jejich deminutiv vymydleneček, vymodleneček atd. Výsledky dotazníku napovídají, že uživatelé je většinou vnímají jako citově zabarvená a deminutivní. Dál není možné určit, zdaje např. oprávka, směska mutace od opravit, smísit, nebo se jedná o odvozeniny od oprava, směs. Pokud by se považovaly tyto tvary s -ka za desubstantiva, nebude vztah mezi oběma substantivy modifikační, nýbrž jiný (specifikační). Problematických vztahů mezi deriváty feminin, které se nějak dotýkají deminutivních sufixů, je víc. V tabulce 20 jsou exemplárně uvedeny všechny konkurenční odvozeniny se sufixy -kyně a -ka. Vypsána jsou všechna feminina z korpusu syn2010 s oběma sufixy včetně poměru jejich zastoupení. Ten je vztažen vždy k méně častému tvaru. Znamená to tedy, že např. na 1 výskyt tvaru borka připadne zhruba 2,5 výskytů tvaru borkyně._ borkyně - borka 2,5 : 1 chovankyně - chovanka 1 : 5 chráněnkyně - chráněnka 1 :2 maratónkyně - maratónka 1 :2,5 Němkyně - Němka 1 : 300 přítelkyně - přítelka 100 : 1 stoupenkyně - stoupenka 5 : 1 svěřenkyně - svěřenka 1 : 12 vojákyně - vojačka (- vojanda) 2 : 3 (: 1) žákyně - žačka 4 : 1 Tabulka 20: Poměry zastoupení konkurenčních tvarů s -yně a -ka Sufix -ka zde neplní deminutivní funkci, slova nejsou zařazena mezi pravými deminutivy, nýbrž mezi kvazideminutivy jako neprůhledná. Běžná je konkurence deminutivní ch sufixů např. -uška x -unka (dcer(k)a dceruška nebo dcerunka), -éčka x -ička (hrst(ka) hrstečka nebo hrstička), -ička x -inka (láhev lahvička nebo lahvinka) -ička x -enka (rybička nebo ryběnka), -éčka x -enka x -ička x -inka (chvilečka nebo chvilenka nebo chvilička nebo chvilinka). Takzvaná „terciární deminutiva", která se uvádějí především u feminin (Doležel/Dokulil 1967:393; Smilauer 1971:88), jsou v psaném jazyce velmi slabě zastoupena, jejich výskyt je spíš výjimečný. Úplná řada tří stupňuje relativně běžná jen od hůl, kniha (viz sufixy -čička, -tička) a máti (viz sufix -inečka). 121 B.I. Zakončení na -ka B.I.I. Sufix -ka Jednoduchý deminutivní sufix -ka se většinou přimyká ke kmeni slova po odtržení koncovky (většinou -a, -e). Někdy nahrazuje jiný sufix (resufixace). Vzhledem k tomu, že sufix -ka je taktéž silně zastoupený sufix mutační (např. výtka, utěrka) a na -ka končí hodně podstatných jmen (nejen) rodu ženského, bylo nutné projít všechna feminina končící v základním tvaru na -ka. Těch je v integrovaném korpuse SYN 2013 skoro 9.000. SSJC uvádí 7.888 hesel, PSJC 11.420. Frekvenční slovník (sestavený na datech korpusu syn2000) uvádí 2.086 slov končících v základním tvaru na -ka. V analyzované verzi InterCorpu (cs-de, verze 4) bylo nalezeno necelých 2.000 různých lemmat končících na -ka. Ze všech slov na -ka byla vytříděna jen deminutiva s tímto sufixem. Jejich výskyt byl zkontrolován s frekvenčním slovníkem. V nevyváženém (ve verzi 4 ještě poměrně malém) paralelním korpusu InterCorp (cs-de) nechyběla žádná z uvedených ve frekvenčním slovníku, je však jasné, že sufix -ka má v češtině mnohem víc deminutiv, než je uvedeno zde. Mnohá z nich jsou korpusové hapaxy (antilopka, odnožka, skývečka, vypouklinka a mnohé jiné). V následující kapitole B.I.l jsou v seznamech uvedena v současné psané češtině nej frekventovanější deminutiva se sufixem -ka, resp. s resufixací a/nebo se sufixem složeným. V závorce jsou slova hraniční, která sice jsou doložena jako pravá deminutiva, ale jejich funkce bývá (častěji) jiná. B.I.l.1 Deminutiva s -ka B.I.1.1.1 Prosté přidání sufixu -ka (včetně některých hláskových změn) 1. aférka 2. almárka 3. ampulka 4. anténka 5. babka 6. bačkůrka 7. bambulka 8. (bavlnka) 9. bedýnka 10. blanka 11. bleška 12. (blondýnka) 13. blůzka 14. bobulka 15. bójka 16. botka 17. (bradka) 18. brambůrka/bramborka 19. branka 20. brožka 21. brožurka 22. brunetka 23. břízka 28. cibulka 29. (čeládka) 30. číška 31. čubka 32. dcerka 33. dečka 34. dírka 35. (dívka) 36. dĺžka 37. drážka 38. fazolka 39. fenka 40. (fialka) 41. (figurka) 42. fixka 43. formulka 44. hospůdka 45. hromádka 46. (hrstka) 47. hrudka 48. hubka 49. hůlka 50. hůrka 51. chaloupka 52. (cháska) 53. chatka 54. chocholka 55. (choutka) 56. chvilka 57. chýška 58. idylka 59. ikonka 60. jabloňka/jablůňka 61. (jamka) 62. jeskyňka 63. jiskérka 64. (kabelka) 65. kabinka, video- 66. kačenka 67. kačka 68. (kalhotky) 69. kamizolka 70. kapitolka 71. karabinka 72. karamelka 73. kárka 74. kartka 75. klícka 76. klička 77. klobáska 78. kobližka 79. kobylka 80. komůrka 81. konévka/konývka 24. (budka) 25. bulka 26. cedulka 27. (cévka) 122 82. kopka/kupka 13 5. opěrka 188.spížka 83. korunka 136.osubka 189.(sponka) 84. (kořalka) 137. otýpka 190. sprška 85. košilka 138.ozdůbka 191. srnka 86. kožka 139. páčka 19 2. stodůlka 87. kravka 140.pápěrka 193.stračka 88. krupka 141.papučka 194.(stránka) 89. (krystalka) 142.parcelka 19 5. strunka 90. (kulka) 143.pavláčka 196. stružka 91. kupka 144.pelerínka 197.(střídka) 92. (kůstka) 145.pěnkavka 198. stříška 93. lasturka 146.petrželka 199.stužka 94. laťka 147. pícka 200.svíčka 95. (legrácka) 148.pilka 201.(sýkorka) 96. lipka 149. (pilulka) 202. škatulka 97. lodka 150.pirožka 203. škvírka 98. lokomotivka 151.pistolka 204. šňůrka 99. lokýnka 152. (píšťalka) 205.štička 100. (lopatka) 153.pivoňka 206. (tabletka) 101. loučka 154.placheťka 207.(tabulka) 102. lžička 155.plenka/plínka 208.teráska 103.madonka 15 6. ploška 209.tetka 104.mamka 15 7.ploténka, plotýnka 210.tlamka 105.manekýnka 158.podkůvka 211. tlapka lOó.manžeťka 159.podlážka 212.tramvajka 107. mapka 160.podpěrka 213.travka 108.mašinka 161.posk\'rnka 214.tretka 109.mat dračka 162. postýlka 215. troška 110.minutka 163.pot\'ůrka 216.trumpetka 111. (miska) 164.předsíňka 217.tříšťka 112.mohylka 165.příšerka 218.tůňka 113.(moruška) 166.punčoška 219. tyčka 114.motyčka 167.putýnka 220.úložka 1 IS.mrška 168.raketka 2 21.vážka 116. mrtvolka 169.ranka 222.včelka 117. (mřížka) 170. rochetka 223.v eska 118. muška 171.ro letka 224. větévka/ větývka 119.myška 172. rourka 225.vilka 120.nádobka 17 3. ručka 226.víska 121.nádržka 174.rybka 227.vitrínka 12 2. naivka 175. (rýžka) 228.vížka 123.náložka 176. (řepka) 229.vlnka 124.(narciska) 177.říčka 230.záclonka 125.násadka 178. scénka 2 31.zahrádka 126.nitka 179. (schůzka) 232.zástěrka 127 .novelka 180. síňka 233.zdířka 128.nožka 181. (síťka) 234.zídka 129.nůška 182. skobka 235.žabka 130.obludka 183.(skříňka) 236. (žilka) 131.ofinka 184.sk\rnka 237.žínka ženka 132. ohrádka 185.slečinka 238.žlázka 133.omeleťka 186. soška 134. onučka 187. spirálka 123 B.1.1.1.2 Základy končící na -ice -> -ka Spadají sem deminutiva vzniklá nahrazením sufixu -ice sufixem -ka. 1. krabka 3. (pšenka) 5. sklenka/sklínka/(sklínka) 2. pijavka 4. sestřenka 6. slípka/slépka Změna samohlásky e —> í u sklínka a slípka může být ikonického charakteru. V psaném jazyce je krabka vcelku vzácné, z hovorové řeči je známé především ve spojení s cigaretami. Především v idiomech se vyskytuje pšenka: (tady) pšenka (někomu) ne(po)kvete. Tím se blíží ke kvazideminutivům. B.1.1.1.3 Základy končící na -(i/í)ce —► -i(í)čka/-ečka Z velké části se taktéž jedná původně o resufixaci, nahrazení sufixu -ice za -ička: čepice z lat. cappa přes francouzštinu a němčinu (srov. Machek 1997:94); krabice: od \korba (srov. Rejzek 2001:308 i Machek). Ze synchronního pohledu mnohá z uvedených slov analyzovatelná nejsou, tvary níže uvedených deminutiv je možno považovat za vzniklé hláskovou alternací c —> č. (Samostatný deminutivní sufix -ička viz dále.) V závorce jsou tvary, které už deminutivní funkci většinou neplní. 1. (bludička 20. (lavička) 39. (rukavička) 2. (Bohorodička) 21. (lednička) 40. samička 3. čepička 22. ložnička 41. sazenička 4. dlaždička 23. lžička 42. silnička 5. hadička 24. makovická 43. sklenička/sklenečka 6. holubička 25. máselnička 44. slepička 7. hranická 26. maznička 45. (spodnička) 8. (chladnička) 27. mraznička 46. (sudička) 9. chobotnička 28. náušnička 47. světnička 10. jalovička 29. (nohavička) 48. svíčka 11. jehlička 30. okenička 49. šibenička 12. jitrnička/jaternička 31. opička 50. (špička) 13. klenotnícka 32. ovečka 51. (tkanička) 14. kolejnička 33. palička 52. udička 15. konvička 34. (poklička) 53. ulička 16. (krabička) 35. polička 54. (vábnička) 17. krkovička 36. pramička 55. vesnička 18. krupička 37. pracovníčka 56. zadnička 19. lasička 38. přeslička 57. (zornička) Na -íčka končí jen svíčka, na -ečka končí v tomto souboru jen ovečka a sklenečka, obojí zakončení (-ečka i -ička) má sklenečka/skelnička. Deminutivum špička <— špice patří mezi deminutiva se sufixem -ka., stejně jako lžička <— lžíce a svíčka <— svíce. Pro jednoduchost a pravidelnost (nahrazení -ice —> ička, resp. -ice —> íčka) jsou uvedena i zde. Vztah základu s -ice a tvaru s -ička jako deminutivního je u některých slov sporný a (pokud byl), tak se stírá. Tvar s -ice (sám často derivát a původně deminutivum) se v mnoha případech používá spíš jako odborný termín (lasice, tkanice). Někdy se významy diferencují (chladnice x chladnička; krabice x krabička; lavice x lavička; nohavice x nohavička) nebo vznikl rozdíl stylistický (bludice x bludička, zornice x zornička). Posledních může být tvar vnímán i jako augmentativum. 124 Diferenciace je znát na vztahu krabice x krabička. Obě slova mají různou distribuci: krabice označuje jednoznačně větší „obal" především ve spojení krabice od bot; krabička je menší (nejčastěji krabička cigaret). Odpovídají tomu i německé protějšky: česky německy krabice ~ Kraton, Box, Schachtel krabička ~ Zigarettenpackung, Kästchen, Schächtelchen Obecně je zřetelný odklon od sufixu -ice a příklon ke -ka nebo -ička: pijavice -pijavka, lednice - lednička, chladnice - chladnička apod. Na kontextovém zapojení dvojice ulice —> ulička je vidět, jaké struktury mohou odpovídat českému deminutivu v němčině: (1) Začalo tiše pršet, a když odbočili z hlavní silnice, svítalo. Propletli se uličkami jakési vesnice do otevřené krajiny a vjeli pomalu do lesa. Es fing leise an zu regnen, und es dämmerte, als sie von der Hauptstraße abbogen, sich durch die engen Gassen eines Dorfes ins freie Feld wühlten und langsam durch einen Wald zu fahren begannen. (2) Přes řeku se tyčil chrám a ve výši mé tváře byl zlatý ciferník hodin, a kolem chrámu v soustředěných kruzích se táhly ulice a uličky a domy a stavení, z každého okna jak peřiny byly vyplazené petúnie a karafiáty a červenépelargónie, ... Über dem Fluß erhob sich die Stadtpfarrkirche, ich konnte glauben, das goldene Zifferblatt der Turmuhr befinde sich genau in Höhe meiner Augen , rings um die Kirche reihten sich Straße an Straße und Gasse an Gasse, die Fenster der breiten und schmalen Häuser streckten Blumenkästen mit Petunien, Nelken oder Pelargonien wie Zungen heraus, ... Doklad (1) je překlad do češtiny. V dokladu (2) se jedná o překlad z češtiny (Hrabal: Postřižiny), kde je deminutivum nahrazeno „inherentním" deminutivním vyjádřením a celková expresivita textuje podtržena stylistickým paralelismem. B.1.1.1.4 Základy končící na -ka ->-ička/-ečka 1. Cikánečka 13. kytička 25. stezička 2. dečka 14. myšlenečka 26. špetička 3. fabrická 15. pacička 27. štětička 4. faječka 16. paprička 28. štička 5. galánečka 17. pastička 29. třístečka 6. harmonická 18. pecička 30. (vařečka) 7. jupička 19. placička 31. vlaječka 8. kraječka 20. rafička 32. vlaštovička 9. kapička 21. republička 33. zrzečka 10. klička 22. ručička 34. žárovička 11. kraječka 23. Slovenečka 35. lidovecká 12. kočička 24. sračička Na -ečka končí jen: Cikánečka, dečka, faječka, kraječka, myšlenečka, Slovenečka, třístečka, vlaječka, zrzečka, Zidovečka, ostatní končí na -ička. Část základů těchto deminutiv jsou deriváty utvořené sufixem -ka od sloves: kapka, krajka (od krájet) nebo adjektiv (zrzka). Většina však není synchronně analyzovatelná. Deminutivum kytička (~ něm. kleine/schlichte Blume, Blümchen; angl. flower) se podle dokladů vztahuje spíš ke kytka (~ něm. Blume, Pflanze; angl. ) než kytice (~ něm. Strauß, Blumenstrauß, Bukett; angl. bouquet, bunch offlowers) Základ vařeka se zjevně používá jen regionálně na Moravě. V korpusech není doložen, proto se deminutivní tvar vařečka na hranici s kvazideminutivy. 125 B.I.1.1.5 Základy končící na -a/ána -> -ánka 1. fontánka 3. smetánka 5. (studánka) 2. mar j ánka 4. stránka Deminutivum marjánka má základ mariána a je tak evaluativním označením kanabisu. K označení koření majoránka zahradní (origanum majorána) se užívá také tvar marjánka, v češtině však nemá základ. Sufix -ka je zde integrační (k něm. Majorán). K deminutivum má blízko, a podle dotazníku je i za deminutivum považováno, slovo studánka. Nemá však základ. Sémanticky blízké studna se společným fundujícím adjektivem studený má deminutivum studnička. B.1.1.1.6 Základy končící na -ina/-ína -> -inka/-ínka 1. balerínka 23. krajinka 46. roklinka 2. (benzínka) 24. krtinka 47. rostlinka 3. blbinka 25. kudrlinka 48. rovinka 4. bublinka 26. květinka 49. rytinka 5. (bylinka) 27. ledvinka 50. setinka 6. čuňačinka 28. lysinka 51. skulinka 7. čupřinka 29. mašinka 52. skupinka 8. dědinka 30. mýtinka 53. střepinka 9. dívčinka 31. novinka 54. sušinka 10. družinka 32. ofinka 55. svačinka 11. dutinka 33. o šminka 56. štěrbinka 12. figurínka 34. pavučinka 57. štětinka 13. hladinka 35. pelerínka 58. šupinka 14. hoblinka 36. peřinka 59. tamburínka 15. hodinka, čtvrt-, 37. pěšinka 60. trhlinka půl-, (třičtvrtě-) 38. pipinka 61. tur b ínka 16. (holínka) 39. planinka 62. třetinka 17. chudinka 40. plošinka 63. úžlab inka 18. jeřabinka 41. prasečinka 64. vagínka 19. kabinka, video- 42. prohlubeninka 65. vitrínka 20. karabinka 43. pružinka 66. vteřinka 21. košatinka (*f) 44. puklinka 67. výšinka 22. kožešinka 45. rodinka 68. zdechlinka Na -inka končí ještě maminka od základu máti nebo máma a slečinka <— slečna s vložením -/'-. Tvar holínka je v současné češtině základové slovo, holina spíš augmentativum. Nápadně častejšou kolokace vysoké, kožené holiny, které na sobě mívá chlap. Jen základy kabina, karabina, mašina a ofina nemají v historickém pohledu sufix -ina. Cizí slova z tohoto souboru většinou končí na -ina a deminutiva mají s -ínka: balerínka, benzínka, figurínka, pelerínka, tamburínka, turbínka, vagínka, vitrínka. Základ blbina označuje SSJČ za slovo zhrubělé. V současné češtině je vnímáno spíš neutrálně. Podle dokladů z korpusu je vztah blbina —>• blbinka jednoznačně vztahem základu a deminutiva. 126 B.I.1.1.7 Základy končící na -(e)na -> -enka 1. (dovolenka) 2. (halenka) 3. stařenka 4. švadlenka 5. kačenka 6. písmenka 7. plenka 8. (panenka) 9. ženka Tvar halenkaje v současné češtině základem, halenaje spíš starší výraz blížící se dnes augmentativu a zapadá stylem ke svým kolokačním partnerům suknice, nohavice (ve významu „kalhoty"). Podobně tomu je u dvojice stařena x stařenka. V podstatě se od sebe diferencovala také slova panenka se od panna. Především ve starších beletristických textech ale stále může být panenka užito evaluativně o dívce. Dokládá to i pohled na protějšky v němčině: česky německy panna ~ Puppe, Jungfrau panenka Puppe, Jungfrau, Půppchen, i rakouské Pupperl Zvlášť stojí dovolenka od dovolená. Kolokační analýza naznačuje, že se většinou jedná o „propouštěcí, dovolenkový" (3) či „vycházkový lístek". (3) posádková správa, která odtud vysílala den co den do ulic tzv. "lítačku", jejíž hlídky lovily vojáky s nedostatky v ústroji, bez dovolenky či povolené vycházky (4) Můžou trávit čas s dětmi, na dovolenkách, s rodinou... Sie haben Zeitfúr ihre Kinder, es gibt Ferien, Freizeit. (5) - Vy tři jste na dovolence? - Habt ihr Urlaub oder was? - You guys on leave, or what? (6) - Jsem na dovolené. - Ich bin im Urlaub. - I'm on my vacation. (7) - Mohl by být na dovolené v Anglii. - Vielleicht macht er Ferien in England. - He might be on holiday in the UK. Pokud se tak označí „dovolená na zotavenou", jedná se nejspíš o tvar inspirovaný slovenštinou, z něhož není ale deminuce patrná, srovnáme4i (4) a (5) s (6) a (7). Slovo písmenka je deminutivum od zastaralého základu písmena. Obě slova jsou doložena, mají ale minimální frekvenci. Základy těchto deminutiv mají starý sufix -era. Výjimkou je šusterka, kde je základ Šustka (nářečně „škubánky"). Mimo sekerka mají v korpusech velmi slabé zastoupení - řádově jednotky výskytů. Všechna tato slova mají základy končící na starý sufix -el. Těch už v češtině moc není, jsou to jen: drápel, hřídel, koupel, prdel, postel, (snad i přehršel), svízel, trouběl a žoužel. (V hovoru někdy kolísá rod, jen maskulinum pak korbel) B.1.1.1.8 Základy končící na -era ->-erka/-írka/-yrka 1. chuděrka 3. sekerka/sekyrka 2. mezerka/mezírka 4. šusterka B.1.1.1.9 Základy končící na -el ->-elka/-ýlka 1. hřídelka 3. prdelka/prdýlka 2. koupelka 4. postýlka 5. žouželka 127 Vedle nich končí na -el také feminina čepel, koudel, petržel a sardel, která ovšem nevznikla připojením sufixu -el. Deminutivní sufixy mají podobu buď -elka nebo -ýlka, jen k základu prdel se přidávají oba. (Historicky sem mohla patřit i křepelka, je však možné, že to je také přechýlený tvar od staršího maskulina křepel.) Mimo prdelka (častej ši než prdýlka) j sou všechna tato deminutiva v textech vzácná. B.I.1.1.10 Základy končící na -yně ->-yňka 1. hospodyňka 2. kuchyňka Jsou běžná. Slovo kuchyňka (deminutivum od kuchyne) je z obou v psané češtině častější, i přes to, že se jím homonymně označuje „žena i muž rád/a vařící". (Rozlišení významů bylo provedeno statistickou metodou na vzorku dokladů z korpusu syn2010). B.I.1.1.11 Základy končící na -est ->-ísťka 1. bolístka 2. pelístka 3. ratolístka Na -est končí v češtině jen bolest, ne~/čest, počest, lest, neřest, pelest, ratolest, svěžest, z nich avšak jen bolest a svěžest mají derivační sufix -est. Signifikantní výskyt v korpusových textech má jen bolístka, ovšem nejčastěji ve vazbě (pojfoukat někomu (na) bolístku. V této pozici se však nejedná o pravé deminutivum, protože spojení foukat na bolest (8) je mnohem méně časté. Dokladuje i v korpusu SYN 2013 jen 5, domnívám se, že se zde základ bolest blíží augmentativní funkci. (8) Radí, jakfoukat na bolesti, nemoc samu nezná ... že jsou v rukou šedesátiletých osmašedesátníků, kteří si foukají na své bolesti... Nu, přejde to; ale není tu nikdo, kdo by mi pofoukal bolest nebo aspoň dal do zad pořádnou ránu. Ostatní uvedená deminutiva j sou velice slabě zastoupena ve všech korpusech. B.1.1.1.12 Základy končící na -ost ->-ůstka 1. bytůstka 5. pevnůstka 9. slabůstka 2. drobnůstka 6. podivnůstka 10. zdvořilůstka 3. jemnůstka 7. pochybnůstka 11. zvláštnůstka 4. místnůstka 8. radůstka Běžná jsou místnůstka, pevnůstka, drobnůstka a slabůstka, ostatní mají slabou frekvenci. (U všech se mění -o- na -ů-.) B.I.1.1.13 Základy končící na -ota ->-ůtka/-otka 1. dobrůtkaídobrôtka 2. hodnůtka 3. nicůtka/nicotka Běžnější je jen dobrůtka. Tvary na -otka jsou korpusové hapaxy. 128 B.I.1.1.14 Základy končící na -otina -> -otinka 1. (krasotinka) 3. (nahotinka) 2. (křehotinka) 4. prkotinka Slova v závorce lze považovat za deminutiva velmi podmínečně, téměř nemají doložené základy (nahotina: jeden výskyt v mluveném korpusu, ostatní žádný). Základy s -otina by mohly fungovat jako augmentativa. Chybí však data. Jediné pravé deminutivum prkotinka má velmi slabý výskyt. B.I.1.1.15 Základy končící na -eta -> etka 1. cigaretka 3. lunetka 2. limetka 4. operetka Základová slova k těmto deminutivum cigareta, limeta, luneta, opereta j sou sama deminutiva přejatá z jiných jazyků a vesměs utvořená italským nebo francouzským deminutivním sufixem -ette. Přidáním českého sufixu -ka se vytváří vlastně jakási interjazyková zdvojená deminuce. Takové „značkování" vlastním sufixem je v češtině (a nejen v češtině) celkem běžné, dokládají to i jiná cizí slova končící na -ka (viz dál nedeminutiva na -ka), ale i maskulina především nedeminutiva s -ík. Slovo limetka pomalu přebírá roli základu, je častější. Limeta se vyskytuje jen v odborných textech (recepty (na koktejly) a jiné). Lunetka je deminutivum jen jako stavební prvek (v kontextu lunetka nehtů nikoliv). Základy (mimo slečna) německého původu (Locke, Platte, Bůtte) jsou do češtiny integrována sufixem -na (lokna, putna, plotna). Deminutiva mají tvary s -ýnka, k plotna je vedle plotýnka doloženo též (knižnější)ploténka. B.I.1.1.16 Základy končící na -na ->-[í]nka 1. lokýnka 3. putýnka 2. plotýnka 4. slečinka/slečinka B.I.1.1.17 Základy končí na eň(e) ->-inka/-ínka 1. pečínka 2. prohlubinka 3. třešinka/třešinka B.1.1.1.18 Základy končí na ka->-inka/-ínka 1. kapínka/kapinka B.I.1.1.19 Základy končí na ice ->-inka/-ínka 1. sklínka/sklínka 129 Poznámky k deminutivům na -ka 1) Dublety Deminutiva na -ka (bez rozdílu zakončení základu) mají v porovnání s celkovým množstvím těchto deminutiv jen několik málo dublet. Tvar za lomítkem má v korpuse SYN 2013 většinou mnohem menší nebo minimální (označeno zř.) frekvenci. bačkůrka/bačkorka kůstka/kostka sklenka/sklínka/sklínka brambůrka/bramborka matračka/madračka (zř.) slečinka/slečinka dobrůtka/'dobrôtka (zř.) mezírka/mezerka slípka/slépka dírka/dirka nicůtka/nicotka (zř.) sukénka/'sukýnka jablůňka/jabloňka plínka/plenka třešinka/třešinka jitrnička/jaternička plotýnka/ploténka/ větévka/větývka konývka/konévka prdelka/prdýlka žínka/ženka kupka/kopka sekyrka/sekerka Drobné významové rozdíly jsou u: brambora x brambůrka brambůrka: většinou jen v množném čísle brambůrky „chips"; bramborka může být i v singuláru (ojediněle) kostka x kůstka kostka: jako zdrobnelina od kost je velmi vzácné, nicméně několik málo dokladů korpusu syn nalezeno bylo, většinou ve starších beletristických dílech. matračka/madračka Domnívám se, že dubleta matračka/madračka má regionální charakter: na Moravě spíš varianta s -d-. Dublety od základů končících -na (slečinka/slečinka), -eň (třešinka/třešinka) a -ice (sklínka/sklinka) by mohly být podmíněny regionálně. Dlouhé tvary jsou častější. Na základě zkušenosti se domnívám, že krátké tvary jsou spíš moravské. 2) Hláskové změny Ke kvalitativní a/nebo kvantitativním změnám dochází: a) u (kmenové) samohlásky: 0 —> ů: bačkora —> bačkůrka, jabloň —> jablůňka; dál u všech se základy na -ost; a —> á: chasa —> cháska, legrace —> legrácka nebo koncové souhlásky; e —> í: slepice -slípka; 1 —> í: holina —> holínka; b) u koncové souhlásky: ch —> š: blecha —> bleška; h —> ž: dráha —> drážka, rýha —> rýžka; k —>č: straka —> stračka, louka —> loučka, mat/drace —> mat/dračka, motyka —> motyčka, páka —> páčka, ruka —> ručka ostatní (deka —> dečka, klika —> klička) viz základ končí na -ka —> ečka./-ička; c —> č: ovce —> ovečka, dál (u základů končících na (i)ce —> -ečka/-ička) lžíce —> lžička, opice —> opička. Vkládání hlásek: Vkládá se -é- (jiskérka) nebo [-i:-] (plotýnka, sukýnka, slečinka). Podrobný popis uvádí také Neščimenko[vá] (1980:39). Smilauer (1971:85) upozorňuje, že se vkládá -e-, kdyby „vznikly souhláskové skupiny příliš obtížné" . Jako příklady uvádí ovečka, panenka, sbírečka, kazaječka. (S prostým přidáním -ka a vložením -e- do kmene je jen panenka, ostatní jsou uvedena u deminutiv se základy -ka/-ce —> -ečka.) Rozšíření o -t- je u tříska —> třístečka. 130 3) Polysemie / překryv s kvazideminutivy Poměrně velkou část z dosud uvedených deminutivních tvarů na -ka tvoří polysémní slova, jejichž alespoň jeden z významů nemá deminutivní funkci. Jsou to především bavlnka, bradka, budka, figurka, hrstka, hromádka, cháska, choutka, jamka, kabelka, klička, krystalka, kulka, lopatka, miska, moruska, mřížka, píšťalka, pivoňka, scénka, schůzka, síťka, skříňka, sponka, sprška, stránka, sýkorka, špička, tabletka, tabulka, zahrádka, žilka. Rozdíl je většinou ve frekvenci a v užití - především v zapojení do ustálenějších vazeb. Diferenciace jsou zde uvedeny jen u nej frekventovanej sich tvarů. bavlna —>■ bavlnka Ve významu „bavlněná nit" a ve frazémech (viz dál) není bavlnka deminutivum. boule —>■ bulka Tvar boule může mít funkci augmentativa (pořádná boule na čele) ~ něm. Beule. V zásadě platí, že boule je od nárazu, bulka podle korpusových dokladů nejčastěji „nádor" (9). (9) Vznikající bulka zčervená a na vrcholku mívá malý bílý puchýřek. Jenže bulka se začala zvětšovat, a tak zašla na vyšetření. Homonymum bulka („pečivo") má asi o třetinu slabší frekvenci než bulka („novotvar"). V němčině by mu odpovídalo (nedostatek dokladů) obecně Brötchen, jihoněm. Semmel, sever oněm. Schrippe. hromada -^hromádka Pokud je slovo hromádka užito jako deminutivum, pak mu německy odpovídá Häuflein, Haufen, Häufchen, Bündel, Stapel, Berg nebo (zř.) Halde. Často se však vyskytuje ve frazému žít na hromádce, který nemá v němčině přímý ekvivalent, musí se tedy kompenzovat: illegal bleiben, Sünder /abgestiegen sein, zusammenleben, in Liebschaft (leben/ sein), illegitimes Verhältnis haben. Ve žádném německém frazému deminutivum není. klika klička Deminutivum od klika je klička relativně vzácné. V němčině deminutivum doloženo není, protěj šky j sou Fenstergriff, Schlüssel, Riegel, Hacken, Windung, Kurbel, jedná se tedy o „menší předmět k otvírání" oken, dveří apod. V přeneseném významu („úhybný manévr") figuruje tvar mnohem častěji a nemá deminutivní funkci. V němčině nemá přímý ekvivalent, proto jsou protějšky heterogenní ~ Dreh, Klemme, wortgewandt sein, Kunstgriff, Schlenker, Schliche, Schlupfloch/ Lücke (im Gesetz), Schleife, List, schwingen, Zickzackbewegung, Verrenkung, Kurve, Mittelweg, Trick, etw. umgehen, Machenschaft, Spitzfindigkeit, Unredlichkeit, Trick, Schlupfloch, Winkelzug. Deminutiva zde nejsou. legrace —>■ legrácka Deminutivní tvar legrácka umožňuje tvořit plurál: dělat si legrácky. Základ legrace je více méně singularium tantum: dělat si legraci. luneta lunetka Deminutivum je jen ve významu „stavební prvek". novina novinka K lexému novinka: SSJC uvádí: novinka, -y ž. (2. mn. -nek) 1. zdrob. k novina I; novota: vyprávět n-y; povězte nám nějakou n-u; n. dne; místní n-y Iněco nového, nová věc, novota, zejm. zajímavá, 131 poutavá: divadelní, knižní n-y; módní n-y; na skladě jsou všechny n-y sezóny; -> expr. zdrob. novinečka, -y ž.; — příd. novinkový: n-á služba pro prodej pošt. cenin k sběratelským účelům Z kolokačních partnerů j e však celkem zjevné, že: novina je spíš „zpráva", v plurálu (noviny) jako informační zdroj je to výskyt nej častější. Novinka je spíš „nová věc". Protějšky v němčině to znázorňují celkem plasticky: česky německy novina/noviny ~ Neuigkeit, Nachricht, Mitteilung a samozřejmě také Zeitung(en). novinka ~ Neuheit, das Neue Signifikantní je i fakt, že novina nemá protěj šek Neuheit [novota, nová věc], scéna —>■ scénka Jako krátký/malý akt je slovo scénka (~ něm. Nummer) mnohem častější, není však pravým deminutivem. Pokud slovo však funguje jako pravé deminutivum, může se deminutivní tvar objevit i v němčině (10). (10) Znovu zazněl potlesk, klauni odběhli a scénku zaplnilo pět účinkujících, orchestr... Abermals wurde applaudiert, die Clowns liefen hinaus, und gleich darauf drängten sich auf dem Bühnchen alle fünf Mitwirkenden, das Orchester... síť síťka Určitá spojení blokují užití deminutiva (např. není železniční *síťka, nýbrž jen železniční sít). Na druhé straně se vedle rybářská síť vyskytuj e (vzácně) i rybářská síťka (11). (11) Parta kluků se ještě chvíli dívala na tři velké díry, které záhadná skvrna vyžrala do jejich rybářské síťky. smetana smetánka Deminutivum smetánka se vyskytuje velice vzácně. Ve (12) není pochyb, že se jedná o deminutivum. (12) „Už se kočička nasytila ? Už vylízala smetánku ? " „ Satt wie eine Katze nach einem Topf voll Milch ? " Tady je trochu smetánky pro tebe. Here 's some cream foryou, baby. (13) Čajový servis, který jste jí koupila ...je skvělý a nádherný, ale víte, z čeho pije čaj? Kolik lžiček jedna, dvě, smetánka, cukr? The tea setyou got her... iťs exquisite and beautiful, but doyou know how she likes to have her tea, how many lumps... one, two... cream, sugar? V příkladu (13) se nejedná o deminutivum v případě, že by smetánka označovalo kapsle se smetanou podávané ke kávě (říká se jim někdy též mlíčka). V přeneseném významu - ve spojení slíznout smetánku nebývá deminutivum běžné. (14) si uspořádáte tiskovou konferenci, slíznete smetánku a na nás hodíte všecko, co jste zvoral. Častější je slíznout/lízat smetanu. Z příkladu (14) je zřetelně vidět ironická funkce deminutiva. Slovo smetánka se v drtivé většině dokladů užívá pro označení „vyšší společnosti". V této funkci se nejedná o deminutivum. strana stránka Stránka je většinou označení pro „stranu v knize". Rozdíl mezi (knižní) strana a stránka není. Základový tvar strana se používá především ve významu politické uskupení a také v těsných 132 spojeních na jedné / na druhé straně. Odpovídají tomu i nej častější protějšky v cizích jazycích: česky německy anglicky slovensky strana ~ Seite, Partei, adererseits side, party, on the other hond strana, ale i bok stránka ~ Seite, Blatt page stránka, zř. i list Deminutivum od (politická) strana —> stranická (15) není doloženo v paralelních korpusech, nýbrž j en v SYN (2013) (15) PRAHA - Mimoparlamentní pravicové strany a stranicky zkoušejí využít krizi občanských stran k vlastnímu zviditelnění. špice -^špička Pragmaticky je možné užít oba tvary ve sportu (apod.) ocitnout se na špici i špičce tabulky. Ve většině jiných spojení to však možné není, resp. užití „neustáleného" tvaru by způsobilo příznakovost (zveličení nebo zdrobnění): špička (nikoliv špice) nosu, prstů, noh, boty, jazyka; jít po špičkách. V němčině ani v angličtině zde deminutiva nejsou. tráva travka Základ má přenesený význam (metaforicky), deminutivum se užívají jen pro označení kanabisu. Stále tedy platí, co napsal Stícha (1978): „U některých substantiv nelze nebo není běžné užít k utvoření deminutiva primárního sufixu, např. tráva - travička (nikoli trávka), vata -vatička; chléb - chlebíček (nikoli běžně chlebík, ale této formy je možno užít příležitostně s expresivním zabarvením) atd." Doklady z korpusu i z praxe potvrzují, že se travka neužívá jako zdrobnelina od běžné (např. parkové) trávy. Ke všem uvedeným „hraničních" deminutivum však ještě stále lze najít kontext společný s jeho základem, počítají se tedy také mezi pravá deminutiva. Základy některých uvedených deminutiv se používají převážně v odborné mluvě (sýkora, pěnkava, tableta) a deminutivní tvary mají v běžné řeči jen matný deminutivní nádech (podobně u maskulin dvojice typu sýc —► sýček, žebř —> žebřík). B.1.1.2 Kvazideminutiva s -ka Mezi pravá deminutiva vytvořená sufixem -ka nepatří kategorie slov s těmito vlastnostmi: 1) Formální deminutiva významově diferencovaná od existujícího základu Jejich základ má jiný obsah - slova se nemohou v textu zastupovat. Normálním řezem je uveden význam, kurzívou kolokační partneři, popř. za ~ německé ekvivalenty. andulka exotický pták babka dolar (hovor.) bajka literární žánr baňka (vánoční) ozdoba barborka větev třešně bav Inka bavlněná nit besídka vánoční / školní besídka botka techn. termín bouřka klobouk cívka techn. termín čárka typografický termín částka finanční termín čéška lékařský termín 133 čtvrtka čtvrtka papíru děvka prostitutka dírka knoflíková dírka douška připiš fregatka mořský pták hlávka hlávka kapusty / salátu / zelí hlinka barvivo houska pečivo hůlka příbor v asijské kuchyni (~ Stábchen) hůrka půda pod střechou chudobka rostlina jeskyňka pohádková bytost, jezinka (~ Waldfee) kalhotky součást oblečení kladka technický termín klička uzel, smyčka, lest knížka šeková, modrá knížka; průkaz kobylka kobylka houslí kolonka položka v tabulce, rubrika kontrolka techn. termín korunka zubní korunka. kostka hrací kostka kůrka kůrka chleba, sýru35 lahůdka potravinářský sortiment latinka písmo lavička střídací, parková lavička (lavice v parku doloženo, ale v menšině) ledvinka malá brašna na dokumenty lopatka technický (lopatka ventilátoru) a lékařský termín lunetka lunteka nehtu maceška rostlina matka36, matička technický termín minutka jídlo v restauraci mírka stará dutá míra moučka krmná směs muška mířidlo obroučka obroučka brýlí (v)ocílka kousek oceli k ostření oprátka smyčka u šibenice panenka lékařský (oční panenka) a kulinářský termín (vepřová panenka) patka patka chleba; ofina vlasů páska lepicí páska (specifikace od maskulina pás) peřinka dětská páska pěšinka účes plotýnka lékařský termín pomlčka typografický termín pomůcka věc k nápomoci rohožka výrobek k čištění podrážek rolka šunková rolka rubáška oděv řádka typografický aj. termín řepka olejnatá rostlina (~Raps) sádka nádrž na ryby scénka teatrální výstup schůzka neformální setkání (-Randezvous) slámka nástroj k pití (-Strohhalm) smetánka vybraná společnost smrtka personifikace smrti stránka charakterová vlastnost V korpusu SYN (2013) je např. jenjeden doklad spojení chlebová kůra oproti 138krát chlebová kůrka. Stará zdrobnelina od máti. 134 střelka magnetická jehla školka předškolní zařízení trubka žesťový nástroj tužka nástroj k psaní udička návnada vážka zoologický termín zahrádka zahrádka na autě zástěrka maskování žínka kus tkaniny k mytí 2) Deminutiva ve frazému V těchto ustálených spojeních, idiomech, rčeních atd. nelze deminutivum za základ zaměnit: hromádka žít na hromádce, hromádka neštěstí hůrka větrná hůrka b avlnka/peřinka žít si/jednat jako v bavlnce/peřince hodinka (udeřila/přišla) poslední hodinka kobylka dostat se někomu na kobylku muška vzít si na mušku laťka nastavit laťku pepka někoho klepne pepka škatulka jako ze škatulky ulička dostat se do slepé uličky vážka být na vážkách 3) Základ vymřel, byl vytvořen sekundárně nebo se nepoužívá báchorka kytka snítka břečka látka sojka cetka lávka šiška douška („připiš") lebka tloušťka feferónka mřenka tobolka hruška pastouška veverka jíška pecka žežulka karkulka rouška koleska skořápka Některá vznikla resufixací: např. veverka od staršího veveřice nahrazením -ice sufixem -ka. U většiny základ vymřel: např. kytka (<— fkyta), nebo se používá jen ojediněle (např. v básnické mluvě leb —> lebka). Neprůhledné už jsou douška - nejspíš od duše (srov. Rejzek 2001:142) a (už jen knižní) koleska. 4) Kompozita Kompozita, jejichž druhá komponenta je deminutivum. Ke kompozitu však neexistuje základní tvar, proto není celé slovo deminutivem. Jsou to tato: divoženka muchomůrka sedmikráska jednohubka polobotka součástka jednotřídka ponožka stonožka lysohlávka pokožka trojnožka mateřídouška předkožka trasorítka Vedle nich stojí kompozita zakončená na -ka, kde tento sufix není nositelem žádného zdrobnění: dvojkolka/dvoukolka, trojkolka, čtyřkolka a j iné ,-kolky", jednosměrka, kolobežka, malorážka, minolovka, minonoska, mucholapka, podestýlka, podezdívka, poduška, rovnoběžka, samohonka, soutěska. Existuje ženka, hubka, třídka (vzácně), hlávka, douška, můrka atd., ovšem neexistuje *kolka, *směrka, *běžka, *rážka, *lovka, *noska. Některá z nich se kryjí se skupinou prefigovaných deverbativ (podestýlka, podezdívka, poduška). 135 B.1.1.3 Nejasné deriváty na -ka Základová slova těchto derivátů mají minimální frekvenci nebo neexistují. Týká se to především odvozenin od -ina a některých deverbativ a deadjektiv. Slova končící na -ina -inka Základy buřina, bezina, brusnice, kručina jsou v minimálních počtech doloženy v korpuse SYN (2013), např. tvar cukrovina se používá jen jako odborný cukrářský termín. bezinka buřinka drobinka brusinka cukrovinka kručinka Není zcela jasné, o jaký vztah se v současnosti může jednat (základ —► deminutivum nebo kolektivum —► singulativum). Deverbativa a deadjektiva Vztah a motivace mezi pomyslným základem a daným slovem by mohl být modifikační, s prostředkem (sufixem) typickým pro deminutiva. Týká se to především deverbativ typu výloha - výložka, deadjektiv typu krása - kráska, milená - milenka, milá - milka, roštěná -roštenka a dál substantiv od participií. Participiální základy -al- mají: -ilka: hatmatilka, násobilka, repetilka, vyřídilka, žvanilka; -alka: bejvalka, hrabalka, loudalka, ožralka, trvalka, třezalka; vedle nich také rusalka s neverbálním původem. Jelikož se většinou jedná o slova expresivní (mimo násobilka, třezalka, trvalka, snad i rusalka), tak „někdy k nerozeznání splývají s deminutivy" (Smilauer 1971:71-72). (Podobně také u maskulin u sufixů -ílek, -alek) Kontrastivní pohled není u všech možný pro slabou frekvenci slov v paralelním korpuse. Tam, kde možný je, deminutiva většinou nejsou: roštenka (připomíná deminutivum od roštěná) obojí ~ něm. Rostbraten, Kotelett, Filett. Deminutiva jsou v němčině u kontrastu slova kráska ~ Schwänchen, Dummerchen, Herzchen. Je zde posunutý význam (od schön také —> Schönling, Schönchen), což by slovo kráska z deminutivního zařazení nediskvalifikovalo, chybí k němu však ve stejném kontextu základové slovo: slovo krásaje doloženo jen jako abstraktum. Platí to i pro ostatní zde uvedená expresiva, proto je mezi jednoznačná deminutiva nelze zahrnout. Jen k bejvalka a milka existují hojně zastoupené základy bejvalá, milá i v substantívni pozici. Také jejich protějšky v němčině jsou někdy deminutiva: česky německy milá (subst.) ~ Liebe, Liebste, Schatz milka ~ Schätzchen, (mein) Liebchen Ožralka většinou označuje muže (16) (viz maskulina s -ka), vzácně i ženu (17). (16) aby psali slabomyslná hlášení o zlodějích slepic, místních ožralcích a podvratných anarchistických živlech (17) Jebemetiboga, chvíli ožralku hladil po zadku, než výpad. Jebemetiboga, er tätschelte die Schnapstante 'ne Weile am Hintern, bevor er die Kurve kratzte. V obou rodech jsou splněny všechny podmínky deminutiva. Základ ožrala (maskulinu i femininum) má mnohem vyšší frekvenci než deminutivum ožralka, jež tuto charakteristiku nesporně zmírňuje. K ostatním deadjektivům od participií základy nejsou (viz dál). 136 Pro většinu zde uvedených tvarů platí, že vytvoření a užití základního tvaru má funkci spíš augmentativní. Domnívám se, že např. kaňa od kaňkaje vytvoření augmentativa desufixací. Slovo kaňa je spíš augmentativum a kaňka základ vytvořený transpozicí z expresivního slovesa kaňkat. Jako augmentativa mohou fungovat také základy od: marjánka, schránka, špeluňka. Platí to i pro těsná spojení, která mohou (výjimečně a netypicky) obsahovat nesufigovaný tvar. B.I.1.4 Nedeminutiva s -ka Zcela mimo deminutiva stojí řada slov, která svými tvary nebo emotivně zabarvenějším obsahem deminutiva připomínají a mluvčí je jako zdrobnělé občas vnímají. Nesplňují však víc kritéria deminutiv. Mezi deminutiva nepatří slova následujících vlastností a tvarů. Pořadí kategorií je zhruba podle množství doložených slov v jednotlivých kategoriích. 1) Univerbizace Feminina se sufixem -ka vzniklá univerbizací (uvádím jen některé příklady, celkem jich je v korpuse syn2010 173): babočka, benzínka (asi až později vznikl název firmy Benzina), cirkulárka, mikrovlnka, ochranka, výška/vejška, základka, záporka. Sem patří i nepřímo (přes samoobslužná prodejna samoobsluha) hovorové sámoška (viz také zde bod 4) 2) Deverbativa Feminina se sufixem -ka vzniklá derivací z prefigovaných sloves. Jedná se o deverbativní deriváty, ke kterým ovšem existují také transpozice od stejných sloves (nadívat (se): nádiva-nádivka)31. Vytvářejí tedy jakousi „iluzi" deminutivního vztahu a někdy je těžké rozhodnout, zda se jedná (původně) o skutečná deminutiva (sloha - složka) nebo dvojí odvození ze sloves (náplava - náplavkd). Jsou to tato substantiva: nádivka rozhalenka výložka/vejložka nahrávka rozlučka výslužka/vejslužka náhražka schránka zahrádka/před- náplavka schůzka záchranka oplátka složka záklopka osádka směska záložka položka úložka zástěrka (přetvářka) posádka uzávěrka závorka předložka vložka I zde by mohl pomoci kontrast s jiným jazykem. Dvojice sloha - složka a jejich ekvivalenty v němčině: slovu sloha odpovídá j en „něco většího" (-Mappe, Stapel, Behálter), kdežto složka (mimo význam „komponenta") má ekvivalenty spíš „něco menšího" (~ Heft, Ringelheft, Protokoll, Dossier). Oběma pak Ordner, Akte atd. Komplexnost vztahů nedovoluje hlubší popis v této práci. 3) Cizí slova Počeštěná cizí slova38 přidaným sufixem -ka (celkem jich je 50) často evokují deminutivum - někdy jimi v donátorském j azyce opravu i jsou (dočká, jarmulka), v češtině však chybí základ. 37 Další odvozeniny od sloves typu hantýrka nebo špehýrka stojí zcela mimo oblast deminutiv. 38 Vesměs z hlavních evropských jazyků nebo jejich prostřednictvím (především přes němčinu), ale i přímo: Např. francouzštiny antuka <— en tout cas (fr.) [v každém případě], tedy „povrch do každého počasí" (srov. Rejzek 2001:56). 137 antuka historka palačinka bárka jarmulka paprika brioška jeptiška pastilka bužírka kazajka pinka cikorka kobka portmonka čabraka konvalinka pralinka čapka/čepka linka/ aerolinka rafinérka čekanka majoránka sasanka čtverylka mandarinka selanka dočká mandelinka spilka drožka maringotka sufražetka fajfka marjánka sumka filiálka martrjoška šarvátka flaška/feld- mirabelka špulka fuška noticka vanilka garmoška (v)okurka havárka oplatka Někdy (zřídka) jim v cizím jazyce odpovídá deminutivum (např. historka - Histörchen). Nelze je považovat za zdrobneliny. Svědčí jen o univerzálnosti tohoto českého sufixu. 4) Slova vzniklá (částečně) resufixací nebo zkrácením základního tvaru Většinou to jsou novější cizí slova (zde je částečný překryv s bodem 3)): aerolinka kumpačka/marš- portmonka baterka historka pizzerka depka fotka rafinérka demoška kámoška sérka galerka laborka sámoška garsonka linka havárka marjánka Zkráceniny z výpůjček (Marsch)kompanie - (marš)kumpačka přibraly rozšířený sufix -ačka. Jedná se nesporně o slova expresivní, ovšem domnívám se, že se jejich expresivita opírá především o hovorovost, nikoliv deminuci. Museli bychom sem totiž počítat také další podobně vytvořená slova: akáda, trága, filda, chirda, gynda, psychina aj., taktéž z části vytvořené univerbizací. Dál se domnívám, že slova baterka, galerka, historka, depka aj. nejsou deminutiva, nic nezdrobňují. Nejedná se o „malou baterii, malou galerii, malou historii, mírnou depresi...", a už vůbec v případech akáda, trága nebo filda nelze uvažovat o „malé/milé akademii, tragedii, filozofii". Z kolokačních analýz je celkem zjevné, že jsou to slova především hovorová (imitace mluvené řeči, přímá řeč). Někteří jejich kolokační partneři svědčí o tom, že se o nic „deminutivního" nejedná - spíš naopak: v č. jsou velice častá spojení děsná, hrozná, příšerná pořádná depka, což svým významem spadá spíš do augmentativ. Výše uvedená slova: aerolinka, baterka, galerka, depka, fotka, historka, kumpačka, linka, telka, ale i portmonka bychom mohli zařadit do „šedé zóny" na pomezí deminutiv a nedeminutiv. Výjimečně jim může i v cizím jazyce (němčině) odpovídat deminutivum: depka ~ Depri. Cistě nahrazení sufixu (-ice —> -ka)]e u bradavka a dlážka. 5) Deadjektiva Označení osob podle vlastností: naivka ošklivka zuřivka citlivka vášnivka Z nich má pouze naivka doložený základ naiva, ovšem většinou se jedná o označení muže (18). 138 (18) Dělal ze sebe naivu, že jsem neměl odhodlání mu věnování očernit. Takže i když je mladej a naiva, tak ho mám rozhodně rád. To opravdu může věřit jen nějaký naiva! Ostatní mají rozšířený transpoziční sufix -ivka a deminutiva nejsou, mají s nimi však společnou expresivitu. 6) Reprodukce Feminina se sufixem -ka vzniklá reprodukcí. Jedná se vesměs o odvozeniny od interjekcí, ke kterým existuje základové slovo: kocábka, ťafka, ťapka. Všechny tři „základy" kocába, ťafa, ropa jsou doloženy v korpusu SYN (2013). Vznikly s nej větší pravděpodobností druhotně (desufixací), tedy oddělením sufixu -ka. Mají minimální frekvenci (řádově v jednotkách absolutních výskytů). 7) Označení rozměrů a vzdáleností Slova půlka, šířka, hloubka, výška, délka, dálka (podobně i polovina, hlubina, výšina - viz u sufixu -ind) nemají zjevně deminutivní náboj. Smilauer (1971:83) sice označuje tato slova za „oslabená deminutiva" a Valta (1971:106) jako „potuchlé zdrobneliny", v těchto případech můžeme však sufix -ka považovat jen za rozšířenou koncovku ženského rodu (viz i závěr). Rozdíl mezi základem a sufigovaným slovem závisí zřejmě především na kanálu řeči (psaný vs. mluvený jazyk) a také na stylu. Výsledky analýzy slov v programu SyD ukazují zřetelně, že „základová slova" (můžeme-li je tak vůbec označit), tedy nesufigovaná dál(e), hloub, výše, šíře, čtvrt, půle se vyskytují téměř výhradně v psaném jazyce, kdežto sufigované tvary dálka, hloubka, výška, šířka, čtvrtka, půlka jsou běžná v obou formách, v mluvené jednoznačně převládají. Od jejich německých ekvivalentů lze vytvořit deminutiva jen podmíněně. V DeReKo jsou doloženo Viertelchen (převážně v německé a švýcarské němčině), Vierterl a Halberl (jen v rakouské němčině) a Tiefchen (ve všech varietách). V češtině by jim pravděpodobně odpovídala deminutiva 2. stupně (čtvrtečka, půlečka, hloubečkd). Chybí však data. 8) Denumeralia Substantivizované číslovky: {jednička, sedmička, osmička - viz nedeminutiva s -ičkd), dvojka, trojka, čtverka, pětka, šestka, devítka, desítka..?). Vlastně se jedná o univerbizaci: pětka je mince/bankovka v hodnotě 10 korun39, tramvaj linky č. 5, známka stupně 5, pětice hochů (19), pět vydavatelsví (21)). Odpovídající pasáže v jiných jazycích mají neuniverbizované protějšky: (19) Za pár dní po odchodu Prokopa z naší pětky, .... Ein paar Tage nachdem Prokop unser Fünfergespann verlassen hatte, ... (20) Stiskni pětku. Gib Nummer fünf ein und schau nach, was wir haben. Punch up number five. (21) Setření Komise neposkytlo dostatečně závažně důvody pro existenci společného dominantního postavení "velképětky" (Sony, BMG, Universal, EMI a Warner) na trzích s hudebními nahrávkami. A Bizottság vizsgálata nem nyújtott kellöen meggyözö bizonyítékot az öt "nagy kiadó (=vydavatelství pozn. TK) " (Sony, BMG, Universal, EMI és Warner) kollektiv erófôlényének létezésérol a zenei hangfelvételek piacain. V angličtině a maďarštině je přívlastkové spojení, v němčině kompozitum. O deminutivech zde uvažovat nelze (viz také kap. deminutiva od numerálií). Je pětka. Jedná se o relikt měnové reformy roku 1892 (sic!). 139 Závěrem ke kapitole o sufixu -kaje nutné podotknut, že podrobný rozbor všech jeho odvozenin by vydal na samostatnou rozsáhlou práci. Bohaté zastoupení sufixu -kaje vidět na pasáži překladu z němčiny (Lenz, S.: Vlastivědné muzeum): (22) Vytáhl jsem tedy závlačku, sundal víko a použil je ihned jako přepážku na podlážce sádky. Ich zog also den Splint heraus, hob den Deckel ab und benutzte ihn sogleich als Trennwand auf dem Boden des Fischkastens. (Lenz: Vlastivědné muzeum) Vedle velkého zastoupení slov se sufixem -ka pasáž (22) dobře demonstruj e také typologický rozdíl obou jazyků. 140 B.II. Zakončení na -čka V češtině na -čka končí deminutivní sufixy -ička, -éčka (a jejich rozšíření -čička, -tička a -inečka). B.II.l Sufix -i/íčka Po sufixu -ka je nej rozšířenějším deminutivním sufixem feminin. Varianta -íčka se v odborných publikacích neuvádí, sufix je doložen jen u dvou deminutiv. Zakončení deminutiv na -i/íčka lze rozdělit na: a) prosté přidání sufixu -i/íčka b) nahrazení: -ce —> -ička -ka —> -ička -eň —> -ička V následujícím seznamu jsou tvary všech těchto kategorií (částečně se tedy kryjí s uvedenými výš u -ka např. -ice —> -ička). V závorce jsou uvedeny tvary, které evaluativní charakter ztrácejí, resp. u nichž neevaluativní/nedeminutivní funkce převažuje. B.II.1.1 Deminutiva s -i/íčka 1. (babička/pra(pra)-) 38. harmonická 75. kávička 2. barvička 39. (hlavička) 76. klenotnícka 3. básnička 40. holubička 77. klisnička 4. bednička 41. houbička 78. kmotřička 5. berlička 42. hrabičky 79. knihovnička 6. (bludička) 43. hranická 80. kočička 7. blůzička 44. hrstička 81. kolejnička 8. (bombička) 45. (hříčka) 82. kolnička 9. botička 46. hubička 83. konvička 10. boudička 47. husička 84. koroptvička 11. bradička 48. (hvězdička) 85. korouhvička 12. brašnička 49. chatička 86. kořalička 13. broskvička 50. (chladnička) 87. kostička 14. buchtička 51. chobotnička 88. kostřička 15. bundička 52. chodbička 89. koupelnička 16. cedulička 53. chůvička 90. (kozička) 17. cestička 54. chvilička 91. (krabička) 18. cibulička 55. chybička 92. kravička 19. cihlička 56. jalovička 93. kresbička 20. cukrárnička 57. jedlička 94. krkovička 21. čepička 58. jehlička 95. krupička 22. čtvrtička 59. jídelnička 96. krychlička 23. dámička 60. jiskřička 97. kšandička 24. decička 61. jitrnička/jaternička (zř.) 98. kuchtička 25. dílnička 62. j izbička 99. kulička 26. dlaždička 63. jizvička lOO.kůlnička 27. dózická 64. jupička lOl.kundička 28. dušička 65. (kachlička) 102.kupička 29. elektrárnička 66. kachnička 103.kurvička 30. fabrická 67. kanceláříčka 104.kůžička 31. f anglicka 68. kapička 10 5.kytička 32. firmička 69. kaplička 106. lahvička 33. formička 70. kapsička 107.lampička 34. frézička 71. kartička 108. larvička 35. (gumička) 72. kasička 109. lasička 36. (hadička) 73. kasička 110. (lavička) 37. harf ička 74. kavárnička 111. (lednička) 141 112.lékárnička 169.ploutvička 226. (špička) 113. (lesbička) 170.pokladnička 227.štamprlička 114. lištička 171. (poklička) 228.štanglička 115.lodička 17 2.polička 229.štětička 116.lopatička 173 .porcička 230.štička 117. loužička 174.postavička 231 .šimčička 1 IS.ložnička 17 5.prácička 232.tájlička 119.lucernička 17 6. pracovníčka 233. tetička 120.makovická 177 .pramička 234. tiskám ička 121.mamička 178.princeznička 235. (tkanička) 122.máselnička 179. (přeslička) 236.tlamička 123.mastička 180.pumpička 237.továrnička 124.mastička lSl.rafička 238. travička 125.matička 182.rakvička 239. trošička 126.(maznička) 183.republička 240.trubička 127.mezička 184. rolička (<— role (úloha)) 241.truhlička 128.miliardička 185.ro/ulička (<— rolovat) 242. třešnička 129 .modlidbička 186.ručička 243.tubička 130.mošnička 187. (rukavička) 244.tvářička 131. (mraznička) 188. růžička 245. udička 132.mrkvička 189. rybička 246.ulička 133.mušlička 190. řečička 247.uzdička 134. myšička 191.ředkvička 248. (vábnička) 13 5 .náladička 19 2. říčka 249.vanička 136.náušnička 193. samička 250.vatička 137. (nohavička) 194.sazenička 2 51.vázička 13 8.notička 19 5. sestřička 252.včelička 13 9.nožička 196.schůzička 253.vdovička 140.nudlička 197.silnička 254. věc ička 141.nymfička 198.skladbička 255. verandíčka 142. okenička 199. sklenička 256.vesnička 143. osička 200.skobička 257.vestička 144. osobička 201 .slečnička 258.větička 145. ov čička 202.slepička 259.větvička 146.ozdobička 203. službička 260.věžička 147.pacička 204. slzička 261.vinárnička 148.palička 205.smlouvička 262. vlaštovička 149.palmička 206.sovička 263.vodička 150. pan ička/m i lost- 207. (spodnička) 264.vrbička 151 .pánvička 208.srandička 265.vrshnčka 15 2.paprička 209.stavbička 266.výbavička 15 3.parádička 210.stezička 267.zábavička 154.partička 21 l.stopička 268.zadnička 155.pastička (<—past) 212. (sudička) 269.zemička 156.pastička (<—pasta) 213. suknička 270. (zornička) 15 7.pastička 214. sumička 271 .zprávička 15 8. patička 215. světu íčka 272.zrůdička 159. pauzička 216.svíčička 273.žabička lóO.pažbička 217. svítilnička 274.žárovička 161.pecička 218.šamrlička 275.želvička 162.pentlička 219.šatnička 276.žemlička 163.perlička 220.šavlička 277.ženička 164.pěstička 221.šelmička 278.(žežulička) 165. (písnička) 222.šibenička 279.židlička 166.píšťalička 223.škeblička 280.žumpička 167.placička 224. školička 168.plážička 225. špetička 142 Poznámky k deminutivům na -i/íčka Sufix -íčka mají dvě deminutiva: hříčka, kanceláříčka. Shoda zakončení základu i deminutiva s touto kategorií je náhodná u špička <— špice, patří k deminutivům utvořených sufixem -ka. Tvar kuchtička splývá s přechýlením od kuchtík a v desufigované podobě (kuchta) je spíš augmentativum; podobně lesba od lesbička. Deminutivům šunčička bylo vytvořeno sufixem -čička po odtržení -ka (šunka z něm. Schinken). Je známo (a jednou v korpuse SYN (2013) i doloženo) také šunečka. Nahrazení koncového -ice —> -ička (čepice —> čepička, (...) zornice —> zornička včetně nesystémových špička, svíčka) je u necelých šedesáti deminutiv. Nahrazení -ka —> ička (fabrika —>fabrická, (...) žárovka —> žárovička včetně nesystémových kočka, říčka je asi u pětadvaceti slov. Všechna jsou uvedena také pod tvorbou deminutiv sufixem -ka. Nahrazení koncového -eň —> -ička]e doloženo jen u básnička, písnička, třešnička. Potenciální (avšak nedoložené) tvary by mohly být ještě od žízeň —> *žíznička, lázeň -^>*láznička, vášeň —> vášnička, sklizeň —> *skliznička (uvedena jsou nej frekventovanější slova na -eň podle pořadí frekvence). 1) Dublety V souboru jsou jen dvě dublety (v závorce jsou pro ilustraci frekvence uvedeny hodnoty i.p.m. v korpusu syn2010): kůlnička (0,14) / kolnička (0,01) rolička (1,0 po odfiltrování deminutiva od role) I rulička (0,72) 2) Homonyma: kozička Může vyjadřovat deminutivům od koza (zvíře) nebo hovorově prso. Zastoupení obou významů v korpusech je zhruba stejné. V jiných významech (např. od tělocvičného nářadí) se deminutivům neužívá, není doloženo. pastička Deminutivní tvar může být odvozen od pasta nebo past. Význam od pasti drtivě převažuje a označuje více méně neevaluativně „malou past". rolička Deminutivům od role nebo rolka: od rolka převažuje (tvoří asi 4/5 dokladů v korpuse syn2010). 3) Polysemie / překryv s kvazideminutivy Slova jsou v seznamu v závorce, pokud nedeminutivní význam v textech převažuje. Mnohá z nich byla popsána už v rámci sufixu -ka, pokud dochází k náhradě zakončení. Některá z těchto slov přebírají funkci základu a základní tvar se tak blíží augmentativu. Uvedeny jsou jen některé příklady. 143 bába —*■ babka —*■ babička Tvar babička je v porovnání s konkurenty bába, babka (směrem k augmentativu) a babulenka, babulinka (deminutiva) vnímáno neutrálně. Má z nich také největší frekvenci. berla —>■ berlička Převažuje abstraktní význam. bomba —>■ bombička Význam „patrona, náplň" (bombička se slzným plynem, do pera, sifonu) převažuje a není tedy deminutivem. bota botička Nemá funkci deminutiva jako blokování kola auta. V korpusových dokladech toto ovšem nepřevládá. broskev broskvička Většinou se vyskytuj e v přirovnání tváře jako broskvičky. Zde nemá funkci deminutiva. guma gumička Především jako výrobek (gumička do vlasů, k zavařovačce, u kalhotek), chová se v těchto kontextech jako slovo základové, konkurenční gumka má minimální frekvenci (v syn2010 0). Slovo guma označuje především surovinu. hadice hadička Většinou ve spojení brzdová, přívodní, nitrožilní kde nemá evaluativní funkci. hvězda —>■ hvězdička Častěji jako symbol hodnocení (jednička s hvězdičkou) - není deminutivum. chyba —>■ chybička Ve spojení vloudila se chybička nemá deminutivní funkci. kachel —>■ kachlička Základ je maskulinum kachel (změna rodu). Dochází k diferenciaci, kdy kachlička zjevně přebírá roli označení keramického obkladu (kolokátory koupelna, obklad, dlažba), kdežto kachel je spíš kachel u kamen, gotický, historický apod. Maskulinní deminutivní tvar kachlík může označovat obojí, podle frekvence i kontextu by mohlo slovo plnit roli deminutiva ke kachel i kachlička. konev —>■ konvička V zásadě slovo konvička funguje jako deminutivum od konvice (zastaralé deminutivum) v terminologizovaných spojeních konvička na čaj, mléko, kávu aj. V něm. Kanne nebo Kánnchen. Podle dokladů jsou v češtině tyto dvojice základ —► deminutivum: konev —> konývka konvice —> konvička noha —>■ nožička Často se užívá evaluativně o dolních končetinách dětí a malých tvorů, popř. o jídle (vepřové nožičky, častěji však nožky). U brýlí apod. není deminutivem. 144 rakev —*■ rakvička Jako cukrářský výrobek není deminutivum ~ něm. Liebesknochen (trefná metafora). ruka —>■ ručička Často evaluativní označení končetin dětí a malých tvorů. Ve významu „rafika" není deminutivum. uzda —>■ uzdička Anatomicky nemá funkci deminutiva. I v něm. (Zungenbändchen) a v lat. (frenulum) i sou však také deminutivní tvary (deminutivní sufixy jsou podtrženy). 145 B.II.1.2 Kvazideminutiva na -ička 1) Formální deminutiva významově diferencovaná od existujícího základu Mimo výš uvedených např.: Dušičky svátek hlavička hlavička fajfky, sirky; dopisní, špendlíková hlavička - v nemčine jim všude odpovídá kompozitum hříčka předmět libovůle (hříčkapřírody, osudu) hvězdička hodnocení hotelů, jednička s hvězdičkou atd. kulička masová, hroznová kulička, v ložisku, propisovačce apod. kůžička (na pečínce, u nehtu) lékárnička box na léky (v autě, doma apod.) lodička dámská obuv (~ Pump) mašlička uzel (tkaniček) nebo náplast na ránu (metafora podle tvaru) nožička (brýlí) pokladnička „prasátko" na střádání drobných rakvička zákusek (~ Liebesknochen) ručička (hodinek) trubička cukrářský výrobek (Hořické trubičky) nebo detekční trubička 2) Deminutivní tvar ve frazému dušička v někom je malá dušička / mít malou dušičku hubička něco je za hubičku (levné) 3) Základ vymizel nebo byl utvořen sekundárně (V závorce uvedeny hodnoty i.p.m. v korpusu syn2010 honička (3,52) - hoňka (0,02) lesbička (1,75) - lesba (0,5) rolnička (1,6) - rolna (0) Slovo rolna uvádí SSJC. V současné češtině je jen jako elektrikársky termín. táflička(0,01) - táfle (řídké, 0,01) Nesufigované tvary fungují spíš jako augmentativum: obrovské táfle, táfle parníků. B.II.1.3 Nedeminutiva s -ička Sufix -ička je sice nejčastěji sufixem deminutivním, modifikuje základ často deminutivní, tedy emotivně, zjevně však má i jiné funkce: a) transpoziční: převod z jiného slovního druhu jednička, sedmička, osmička/vosmička, honička, původně snad i holička ve frazému nechat někoho na holičkách (srov. Rejzek 2001:207); b) specifikační: desubstantiva neštovička, skalnička, soudnička, vidlička; c) integrační, zařazuje cizí slova do systému: ančovička (z anchovis - jiný (původně španělský) název pro sardel obecnou v němčině), mánička („vlasatý muž" z německého Mähne ~ hříva), serepetička (serendipita ~ něm. Serendipitát, angl. serenipity: něco, co se původně nehledalo). 146 B.II.2 Sufix -éčka Oproti sufixu -ička je sufix -ečka mnohem méně zastoupen. B.II.2.1 Deminutiva 1. částečka 2. hrstečka 3. hůlečka 4. chvilečka s -ečka 5. kadečka 6. knížečka 7. ovečka 8. skříněčka 9. skupinečka 10. stránečka 11. škvír ečka 12. zrzečka Poznámky k deminutivům na -ečka Na -ečka končí ještě dalších několik deminutiv, která jsou uvedena pod tvorbou sufixem -ka a vznikla náhradou jiného původního sufixu (resufixací): -ka —> -ečka: c/Cikánečka, faječka, kraječka, myšlenečka, sklenečka, Slovenečka, třístečka (rozšířené o -t-), vlaječka, zrzečka, Zidovečka -ice —► -ečka: jen sklenečka; -ce ečka (jen ovečka). Běžná jsou jen (v závorce je i.p.m. v korpusu syn2010) částečka (3,42 - bez rozlišení významu), knížečka (1,25), chvilečka (0,8). Ostatní mají frekvenci pod 0,5 i.p.m. 1) Polysémie / překryv s kvazideminutivy část částečka Ve smyslu „malá část / malý díl něčeho" je částečka deminutivům ~ něm. Teilchen, Teil nebo i Seite; angl. part, portion, side. Jako „součást", „částice", resp. singulativum od látkových jmen pak nemá funkci deminutiva ~ něm. většinou Partikel; angl. téměř vždy particle. B.II.2.2 Kvazideminutiva na -ečka děvečka od základu děva diferencováno částečka ve významu „singulativa" látek: částečka prachu, pylu, sazí, hmoty, písku (nejčastější) Na -ečka končí také vařečka. Základ vařeka (viz kap. B.1.1.1.4: Základy končící na -ka: —>-ička/-ečka) má silně omezenou a regionální platnost. Dál by se sem mohla počítat deminutiva vymydlenečka, vymodlenečka, kříženečka, kojenecká, novorozenecká (frekvence pouze 1-3 doklady v korpusu SYN 2013), pokud by byla vztažena k deadjektivům vymydlená, vymodlená, křížená, kojená atd. Domnívám se, že se jedná spíš o přechýlení maskulin na -nec: vymydlenec, vymodlenec atd. Zakončení -ečka však dodává slovům deminutivní náboj (viz úvod ke kapitole feminin). B.II.2.3 Nedeminutiva s -ečka Na -ečka končí často feminina vzniklá univerbizací. Nejčastější jsou: nabíječka, předváděčka, sbíječka, sklápěčka, střílečka, svářečka, vracečka, zpátečka. 147 B.II.3 Konkurence se sufixů -ička a -ečka Oba sufixy jsou doloženy jen od hrst a chvíle: hrstička (0,08) / hrstečka (0) chvilička (8,94) / chvilečka (0,01) V závorce jsou pro ilustraci frekvence uvedeny hodnoty i.p.m. v korpusu syn2010. 148 B.II.4. Sufix -čička a -tička Sufix -čička se uvádí jako terciární (Dokulil/Doležel 1967:495), tedy složený ztrojením sufixu -ka. Smilauer (1971:88) uvádí také -stička „u koncové skupiny -ska (...) pod vlivem základního slova". Pokud nepřistupují ke kmeni náhradou za jiný sufix {-ka), pak skutečně oba vytvářejí deminutiva terciární: hůl hůlka hůlečka hůlčička; kniha —> knížka —> knížečka —> knížtička. Úplná řada je doložena jen u těchto dvou lexémů. V ostatních případech (a těch je většina) plní funkci sufixu sekundárního: baterka bater ečka bater čička. Oba sufixy mají funkci výhradně deminutivní. B.II.4.1 Deminutiva s -čička Samostatný sufix -čička mají jen 1. hůlčička 2. (kůrčička) Deminutivum kůrčička je sekundární deminutivum od kůrka {chleba aj.), tedy nahrazení sufixu -ka —> čička. Jako terciární od kůra doloženo není, proto je v závorce. -ka —>■ -čička Resufixací (místo -ka) vznikla tato doložená deminutiva: 1. bater čička 4. hračička 7. sračička 2. fajfčička 5. kůrčička 8. šunčička 3. holčička 6. polívčička Běžné je holčička (30 i.p. v korpusu syn2010), hračička a polívčička (0,7 i.p.m.). Ostatní mají velmi slabý výskyt (pod 0,05 i.p.m.). -ce -čička 1. ov čička 2. svíčička Víc deminutiv s -čička doložených není. B.II.4.2 Deminutiva s -tička Jako samostatný deminutivní sufix se neuvádí a jeho statut samostatného sufixu legitimuje snad jen fakt, že se vyskytuje u více než jednoho slova. Smilauer (1971:88) ho popisuje v zakončení -stička pod vlivem základů končících na -ska {deska, houska, miska). Samostatný sufix -tička mají jen: 1. knížtička 2. mistička Může se zde ale jednat změnu k —> t při utvoření od deminutiv s -ka {knížka, miska). V řadě mísa —> miska —> *mísečka —> mistička není doloženo mí/isečka. -ka —>■ -tička Resufixací, resp. nahrazením koncového -ka vznikla ještě tato doložená deminutiva zakončená na -tička: 1. destička 4. hruštička 7. šištička 2. flaštička 5. lištička 8. taštička 3. houstička 6. služtička 9. tužtička 149 I zde se nabízí hlásková změna k —> t u zakončení na -ka. Blízkost k sufixu -čička dokládá skutečnost, že v hovoru (spolehlivě na jihu a jihovýchodě Moravy) se -tička v uvedených slovech často mění na -čička. V psané češtině jsou běžné jen destička (6,0 i.p.m. v korpusu syn2010), taštička (1,5 i.p.m.) a mistička (0,5 i.p.m.). U prvních dvou nej frekventovanějších je nutno odečíst doklady spojení krevní a brzdové destičky, resp. plněné taštičky, kde nemají funkci deminutivní. Pak se také dostáváme do oblasti jen několika málo výskytů jako u ostatních zde uvedených deminutiv. B.II.4.3 Kvazideminutiva na -tička destička brzdové / krevní destičky (většinou plurál) taštička kulinářský výrobek plněná /povidlová / masové taštička Jinou funkci než deminutivní sufix -tička nemá. B.II.5. Sufix -inečka Uvádí se (Dokulil/Doležel 1967:495) jako terciární sufix, ovšem jako o takovém se dá o něm uvažovat pouze u jednoho deminutiva: 1. maminečka Zde je skutečně sufixem terciárním v řadě máti —> mamina —> maminka —> maminečka. Jako jediné deminutivum tohoto druhuje také v Databázi slovníků AV (PSJC, SSJC). Na -inečka končí ještě skupinečka se složeným sufixem -ina+-ečka a tvoří tak druhý (minimálně frekventovaný) deminutivní stupeň od skupina. -ina —>■ -inečka 1. skupinečka Víc slov zakončených na -inečka doložených není. 150 B.III. Zakončení na -nka nebo -ška Sem jsou zařazena deminutiva utvořená sufixy -inka/-ínka, -enka, -unka a -uška. B.III. 1 Sufix -inka/-ínka V odborné literatuře se uvádějí pouze deminutiva se sufixem -inka. Deminutiva na -ínka se neuvádějí, tímto sufixem se tvoří jen velice vzácně. Na internetu j sou doloženy pouze dvě apelativa lahvínka, židlínka. Ve sdruženém synchronním korpusu SYN (2013) je tento sufix zastoupen jen u hypokorištika Pavlínka od ženského jména Pavla. Na -inka/-ínka jsou dále zakončena deminutiva (viz kapitola B.I): a) od základů na -ina: blbinka, (...) zdechlinka (viz -ina/-ína —> -inka/-ínka); b) od základů na -eň(-eně): pečínka, prohlubinka (častější je synonymní prohlubeninkd), třešinka (viz -eň(-eně) -^ínkd). Ostatní feminina na -eň tvoří deminutiva spíš pomocí sufixu -ička (viz -eň —> -íčka) c) od základu na -na: slečinka; dále také lokýnka, plotýnka aputýnka (viz -na —> -fíjnka); d) od základu na -ka: kapínka/kapinka (viz -ka —> -ínka) e) od základu na -ice: sklínka/sklínka (viz -ice —> -ínka) B.III. 1.1 Deminutiva s -inka/-ínka 1. decinka 2. dušinka 3. hlavinka 4. chvilinka 5. kosinka 6. lahvínka/(lahvinka) 7. maminka 8. mat inka 9. nevěstinka 10. paninka 11. pusinka 12. tetinka 13. tyčinka 14. židlínka Poznámky k deminutivům na -inka/-ínka Nej častější jsou slova, která se jako deminutiva už nevnímají (maminka), nebo jimi v určitém kontextu nejsou (tyčinka, pusinka). Slovo maminka se na rozdíl od zastaralejšího matinka užívá více méně bezpříznakově. 1) Dublety Dubletní zakončení -inka nebo -ínka v tomto souboru mají lahvínka/lahvinka a z ostatních pak ještě kapínka/kapinka, sklínka/sklínka. Dlouhé tvary jsou častější. Domnívám se, že by rozdíl mohl být regionální: krátký tvar zastoupený spíš na Moravě. Je však nedostatek dat. 2) Polysémie, překryv s kvazideminutivy pusa pusinka Pokud je pusinka (podobně jako rakvička) „cukrářský výrobek" (oba něm. ~ Liebesknochen), pak se nejedná o deminutivům. tyč tyčinka Zdrobnelina od tyč j e mimořádně vzácná. Téměř všechny doklady tvaru tyčinka j sou ve spojeních krabí, čokoládová, vonná, mušli tyčinka. Zde se o deminutivům nejedná. Německy většinou ~ Riegel. 151 B.III. 1.2 Kvazideminutiva na -inka jezinka sic. jeze \ již neexistuje kádinka laboratorní sklo šišinka odborný lékařský termín (epifýza) tyčinka např. vonná, čokoládová, cereální, mušli tyčinka pusinka cukrářský výrobek Významy slov kádinka, pusinka a tyčinka se od základů diferencovaly. Výraz kádinka se dnes už používá jen pro označení laboratorní nádoby. (Pusinka a tyčinka viz výš.) Slova jezinka a šišinka jsou historicky deminutiva od stč. \jeze resp. praslovanského \šiša (srov. Rejzek 2001:629). V současné češtině nemají základy. B.III.1.3 Nedeminutiva na -inka Sufixem -inka se tvoří v češtině především singulativa: bezinka, (brusinka <— brusnice), cukrovinka, drobinka aj. (viz také -ina —> -inka), dál také např. výsledky dějů (topinka) nebo nositelé vlastností (modřinka). Otázka však je, jak se vnímají. Podobně jako jiné sufixy typicky deminutivní, mohou i v těchto nedeminutivech slova evaluativně zabarvovat. B.III.2. Sufix -e/ěnka Jako deminutivní prostředek bývá uváděn zřídka, jen Dokulil/Doležel 1967:495 popisují sufix -enka. Jeho varianta -ěnka není uvedena nikde, frekvencí slov, jež modifikuje je však mnohem častější. B.III.2.1 Deminutiva s -e/ěnka 1. cedulenka 2. cibulenka 3. děvenka 4. dívenka 5. (hájenka) 6. chvilenka 7. labutěnka 8. loděnka 9. lžičenka 10. maměnka 11. ryb ěnka 12. sněhulenka 13. voděnka 14. Zidulenka Poznámky k deminutivům na -enka Deminutivum dívenka (<— dívka) je utvořeno nahrazením sufixu -ka. Deminutiva končící na -enka od základů s mutačním nebo transpozičním sufixem (halenka, stařenka atd.) jsou uvedena pod deminutivy na -ka. Zvlášť stojí hájenka. Tento tvar je v konkurenci k hájovna (oba tvary jsou odvozeny od základů hájit —> háj). Podle kolokační analýzy ani rozložení textů v korpusu syn2010 nelze přesně rozlišit významy. Ty ostatně nejsou rozlišeny ani v žádném českém slovníku (PSJC, SSJC, SSC). Při pohledu z jiného jazyka se zdá, že hájenka zapadá do hovorověji, o něco citověji laděných textů (něm. ~ Hütte), hájovna je „úřednější" název (něm. ~ Forsthaus, Försterei, Förster haus). Mimo děvenka, maměnka a voděnka, která se užívají v silně citově zabarvených kontextech (děvenka především v oslovení, maměnka jen ve starších textech), mají více méně nulovou frekvenci (kolem 0,01 i.p.m. v korpusu syn2010). Vyšší frekvenci mají labutěnka, loděnka, rybenka, ovšem všechna jen v nedeminutivním významu. 152 B.III.2.2 Kvazideminutiva na -e/ěnka bledulenka bledá žena labutěnka pudrovátko loděnka zoologický termín (mořský hlavonožec) ryběnka zoologický termín (hmyz) B.III.2.3 Nedeminutiva na -e/ěnka Toto zakončení má mnoho deadjektiv či deverbativ: myšlenka, milenka, vstupenka, jízdenka, nástěnka, sušenka, pomněnka, domněnka, slaměnka, žíněnka, směnka, skleněnka j sou nejčastější, dál desubstantiv: rtěnka, řasenka, hraběnka a jiných dohromady zhruba 300 feminin. B.III.3 Sufix -unka Sufix uvádí Dokulil/Doležel (1967:495) a Smilauer (1971:88). U apelativ je tento prostředek zastoupen jen jedním dokladem. B.III.3.1 Deminutiva s -unka 1. dcerunka Další by mohlo být deminutivum od substantivizovaného adjektiva drahá, tedy drahunka. Není však doloženo. Frekvenčně je dcerunka sice celkem běžné slovo, ovšem jen v beletrii. Běžnější je tento sufix u hypokoristik: Barunka, Bětunka, Ditunka, Drahunka, Věrunka. Sufix -unka má jen zdrobňující funkci. B.III.4 Sufix -ánka Sufix -ánka uvádí jako deminutivní jen Smilauer (1971:88) s příkladem chvilánka. Mezi asi 206 slovy v PSJC zakončenými na -ánka lze za deminutivum považovat legránka (vesměs starší autoři: Benešová, Dvořáková, Salda). V korpusech ani jedno z nich, ani jiné deminutivum odvozené pouze tímto sufixem není. Kombinovaný derivační a modifikační (deminutivní) sufix má smetánka (viz sufix -ka, základy končící na -a/ánd). Blízko k deminutivum j sou také deverbativa s mutačním sufixem, často užívaná ironicky: malovánka, radovánka, ohřívánka (podle PSJC „pejor. znovu opakovaná, ohřívaná věc"), sedánka, veršovánka, zpěvánka a také deadjektivum studánka (vedle studna) od studený. Pokud existují jiné deriváty od stejného slovesa s podobným významem, pak jména zakončená na -a/ánka lze považovat za deminutiva. Dokládají to příklady některých dvojic v česko-německém kontrastu. říkat říkačka x říkanka říkačka ~ (německé protějšky nedoloženy) říkanka ~ Kinderlied, Gedichtchen, Singsang, Sprüchlein, Redensart, Gedicht 153 skládat —*■ skládačka x skládanka skládačka ~ Puzzle, Puzzlespiel, Puzzleteil, Patchwork skládanka ~ Puzzle, Puzzlestůckchen, Puzzleteilchen veršovat veršovačka x veršovánka veršovačka ~ (německé protějšky nedoloženy) veršovánka ~ Verschen, Verslein vystřihovat —>■ vystrihovačka x vystřihovánka vystrihovačka ~ (německé protějšky nedoloženy) vystřihovánka ~ (Papp-/Papier-)Ausschnitte, Reklambildchen zpívat —>■ (zpívačka - uvedeno jen v PSJC) x zpěvánka zpěvánka ~ frohes Singen, frohes Klingen, Rundgesang Formálně sem patří ještě schránka (<— schrána), nikoliv však omalovánka, radovánka, sedánka, ke kterým nejsou doloženy tvary, které by mohly být považovány za „základy". Z předešlého plyne, že sufix -ánkaje tedy v současné češtině deminutivní prostředek více měně nedoložený. B.III.5 Sufixy -ulenka, -ulinka -ulenka Sufix uvádí jen Dokulil/Doležel (1967:513) s příkladem mamulenka. V PSJC jsou děvulenka, hlavulenka, kozulenka, mamulenka. Žádný z nich nemá doklad v korpusech současného jazyka. B.III.5.1 Deminutiva s -ulenka 1. nožulenka Se samostatným sufixem -ulenka je v korpusech doloženo pouze toto jedno deminutivum. Pokud základ končí na -ule (často se nejedná o sufix), jsou deminutiva uvedena u sufixu -enka (kap. B.III.2: bledulenka, cedulenka, cibulenka, sněhulenka, Zidulenka). Na femininní sufix -ulenka končí také spíš okasionalismus taťulenka (viz poznámka u maskulinní deminutiv s -ka, kap. A.V.2.1). Jinými hláskovými tvarovými změnami vznikly: drobulenka, košulenka, kukulenka, makulenka, pitulenka, zezulenka/žežulenka. Frekvence všech těchto slov se blíží nule. -ulinka Sufix zmiňuje Dokulil/Doležel (1967:495 a 513) bez příkladu. V PSJC jsou uvedeny mamulinka, tetulinka/teťulinka, ženulinka. B.III.5.2 Deminutiva s -ulinka 1. babulinka 2. mamulinka 154 V korpusu syn (2013) jsou doložena jen tato dvě deminutiva apelativ. Pokud se vztáhne tvar babulinka k základu babule („malé dítě"), pak patří k deminutivům utvořeným sufixem -inka. Je-li základem výpůjčka baby, patří sem. Obě deminutiva mají stejnou (slabou) frekvenci a užívají se především v oslovení (1). (1) Ahoj babulinko, dneska ti to sekne Milá mamulinko, tak zítra balíme. Na -ulinka končí mnohá hypokoristika - např. Bětulinka, Lidulinka. Jinou než deminutivní funkci sufixy -ulenka, -ulinka nemají a slova takto zakončená jsou vždy expresivní a mívají evaluativní funkci. B.III.5.3 Sufix -uška Prostředek uvádějí Dokulil/Doležel (1967:495), Šmilauer (1971:88) a PMČ (1995:128). První dva navíc i variantu -ouška, k tomuto však chybí jakýkoliv doklad. Celkem běžně se tak tvoří hypokoristika: Bětuška, Libuška, Petruška. B.III.5.3.1 Deminutiva s -uška 1. dceruška 3. mamuška 2. děvuška 4. ženuška V korpuse (syn2013) jsou doložena jen tato čtyři apelativa. Deminutiva dceruška a ženuška jsou celkem běžná. Ostatní velmi vzácná. Jinou než deminutivní funkci tento sufix nemá. 155 B.IV. Ostatní deminutivní prostředky feminin B.IV.l Sufix -ce V dřívějších stádiích češtiny se tvořila deminutiva feminin velice často pomocí -ce. Dnes již nemá tento sufix mezi deminutivními téměř žádný význam. Naopak: zdá se, že jeho funkce se přesouvá k augmentativním sufixům. Svědčí o tom výsledky dotazníků, ale i korpusové rešerše: česky německy anglicky babice: ~ alte Hexe, Alte, Vettel, Schicksalsgôttin, (altes) Weib \ that woman, hag Zde se jedná jednoznačně o derogativní označení. Avšak příklady děvčice, lahvice a lodice naznačují, že zde jistý signál deminuce ještě může být: česky německy anglicky gal, maid cup barge, boat děvčice ~ Mädel lahvice ~ Becher lodice ~ Boot, Kahn Protějšky v němčině i angličtině zapadají do protějšků jiných (jednoznačnějších) českých deminutiv. Německé Mädel má deminutivní tvar a je jako deminutivum vnímáno, byť jím v pravém slova smyslu už není (chybí mu v současné němčině frekventovanější základ). Příklady jsou jen z (vysoce stylizované) beletrie. Na podrobnější průzkum chybí data. Uvedená slova mají velice slabou frekvenci (pouze kolem 0,1 i.p.m. i ve sdruženém korpusu SYN 2013). B.IV.l.1 Původní deminutiva na -ce K těmto původním deminutivum existuje i v současné češtině základ. Významy jsou však diferencovány. Tvar s -ice je často odborný termín. babice (augm.) konvice studnice částice kotvice řepice děvčice (nářečně k šohaj) krokvice směsice helmice lilijice trubice hlavice matice truhlice hrabice polovice tykvice hubice pramice vesnice hvězdice přilbice vidlice jehlice růžice Některým odpovídá v němčině taktéž deminutivum, většinou ve výpůjčkách z latiny, později přes italštinu: částice ~ P artikel; hlavice ~ Kapitelle, růžice ~ Rosette. Deminutivní sufixy jsou podtrženy. V současné češtině neexistují fundující slova od krabice, kytlice, lavice, mšice, police, pšenice. Z nich snad jen mšice (<— \m-hcha, srov. Rejzek 2001:334) a police (<— \polb, srov. Rejzek 2001:395) byla původně deminutivy. Ostatní jsou výpůjčky z němčiny {krabice <— Korb, kytlice <— Kitteľ), nebo vznikla jinak. : lavice <— \lava „snad od ie. odřezávat" (Rejzek 2001:334), pšenice <— \pšeno = stč. „jáhly, pšenice" (Rejzek 2001:516). 156 B.IV.2 Sufix -ina Po -kaje to nejběžnější derivační sufix feminin. Jen z korpusu InterCorp (verze 6) bylo získáno necelých 500 lemmat, která však reprezentují především následující mutační a transpoziční kategorie (podle Dokulila 1967:756-757). Dokulilovy kategorie jsou zde doplněny o příklady dokladů ze sdruženého korpusu SYN 2013. 1) výsledky děje: uzenina, spálenina, štěpina 2) nositelé vlastností: vysočina, čeština 3) jméno podle význačné části: (jehličina - v korpusech nedoloženo), hornatina 4) podle původu a látky: vaječina 5) podle podobnosti: kladina, figurína 6) obecná místní jména: bučina, zátočina 7) kolektiva a singulativa: družina, kapradina, travina 8) přechýlená jména: gazdina 9) jména dějová: dřina 10) názvy vlastností a stavů: hlušina, otročina Jen u bábina, kalužina a mamina lze považovat -ina za sufix modifikační. Pohled do okolí těchto slov a především na jejich protějšky ukazuje, že se jedná o jakási „oslabená" deminutiva. Pokud stojí vedle slova se sufixem -ina ještě slovo s jiným derivačním sufixem (např. blbosti, blbina, pitomost x pitomina), pak má -ina taktéž deminutivní funkci. Podobně u dvojic holka x holčina, dívka x dívčina. Avšak z párů půlka x polovina, čtvrtka x čtvrtina je zjevné, že -ina]e sufix užívaný spíš v psaném jazyce. Porovnáním základu, derivátu s -ina a jiného deminutiva od shodného základu lze získat plastičtější obraz o rozložení významů. Protěj šky j sou podle frekvence zastoupení od nej frekventovanějších sestupně. bába —*■ babka x bábina x babička x bábrle česky německy anglicky bába - ~ Großmutter, ale především hojně Alte, Weib, Hexe hag, woman, grandma babka40 - ~ Weiblein, Oma, Weib old lady bábina - ~ Oma, Omama granny, grandma(ma) babička - ~ Großmutter, Oma, ale především také, Mütterchen, granma, grandmother, Großmütterchen granny bábrle - ~ Omsi, Muttchen nan, grandma, old girl máma —*■ mamina x maminka česky německy máma ~ Mutter, Mutti mamina ~ Muttchen maminka ~ Mutter, Mutti, Mama, Mütterchen anglicky ma, mom, mother ma, momma mother, mom, mommy, mummy Vztah základ —► deminutivum je zřetelný u dvojice máma —> mamka i bez kontextu. Zdá se, že v psaných textech je maminka bezpříznakové, kdežto mamina je příznakové (1), (2). (1) „No teda, taková krásná mamina, závidím... " „ Spíše jsem taková jejich mamina. " (Smích.) Nejčastěji však jako označení pro dolar. 157 (2) Mamino, kdybych musela odjet na dlouho pryč, tak chci, abys na mě měla vzpomínku. Big Mama, wenn ich mal längere Zeit weg muss, hast du ein Andenken an mich. Z dokladu (2) je zjevné, že mamina se může blížit také augmentativu (2). holka holčina x holčička česky německy anglicky holka ~ Mädchen, Mädel girl, girlfriend holčina ~ die Gute, Süße, süßes Mädel, (pretty) little girl, chick holčička ~ (kleines/süßes) Mädchen, die Kleine, Kind, girl, child, baby, babe Kindchen, Töcherchen Z protějšků je zjevné, že se jedná o jakési stupňování deminuce, kde sufix -ina je sice deminutivní, ovšem ve slabší míře jako jemu konkurující deminutivní sufixy. kaluž —>■ kalužina Vztah dvojice kaluž —>■ kalužina je lépe rozklíčovatelný pomocí kolokační analýzy v jednojazyčném korpuse syn2010: kaluž: obecný výraz, zastoupený i v nebeletristických textech; nej častější spojení kaluž krve, zvratků, bláta, moči kalužina: především v poetičtějších textech a často v metaforách: kalužina slz, vesmíru; splývají jak dvě kalužiny. B.IV.2.1 Deminutiva se sufixem -ina 1. bábina 3. holčina 5. mamina 2. dívčina 4. kalužina Poznámky k deminutivum na -ina Pouhým přidáním sufixu -ina vznikly tvary bábina, kalužina a mamina. Nahrazením sufixu (resufixací) -ka za -ina vznikla dívčina a holčina. Blízkost k deminutivum, ale i knižnost tvarů s -ina byly doloženy výš a podtrhují to i kontrasty s dalšími jazyky: dívčina v italštině (3) a ruštině (4). (3) Jednou si Ida (zrudla přitom jako venkovská dívčina, ...) dodala odvahu a ... Un giorno (arrossendo tutta come una ragazzetta di campagna ...) Ida si mise coraggio ... Českému základu děvče v italštině podle korpusových dokladů odpovídají spíš základy, byť expresivních slov: bimba, figlia, ragazza, ale i deminutivum bambina nebo ragazetta (3). (4) Dívčina (...) přistoupila ke mně a řekla: JJeeuula (...) nodouuia ko mne u ctcasajia: Ruský protějšek deeuua']e knižnější než protějšky základu děvče ~ deeoHKa, deeyuiKa, které se chápou spíš neutrálně. Vedle těchto „oslabených" deminutiv vystupuje ještě zastaralejší ženština. I z paralelních textů (zde si vystačíme jen s němčinou) je zjevné, že se jedná o výraz spíš obhroublý, blížící se augmentativu. V němčině mu odpovídá: wohlbeleibte Matrone, Frau, Weibsbild a několik označení pro prostitutky: Schlampe, Mädchen aus dem Bordell, (käufliches) Weib, Halbweltdame. Deminutivum to jednoznačně není. Všechna uvedená deminutiva na -ina mají slabou frekvenci. 158 B.IV.3 Sufix -rle Tímto prostředkem vypůjčeným z němčiny jsou vytvořena některé české okasionalismy (tyčkrle, vychrle aj.). Z feminin to je bábrle. Na -rle končí ještě mutrle, což je ovšem celé výpůjčka. Slovo bábrle (<— bába) zapadá kontextem i protějšky do systému deminutiv (viz také srovnání bába —> babka x bábina x babička x bábrle na předcházející straně): (1) „Nebreč, bábrle - a kdyby tady stála celá vláda, nic bychom si nenechali vzít!" „Heul nicht, Muttchen - und wenn die ganze Regierung dastände, wir ließen uns nichts wegnehmen! (remarque-cestazpatky) (2) Lekne se ho dokonce i bábrle. Sogar der Omsi versetzt er einen gehörigen Schrecken. (Viewegh-ZapisovateleOt) (3) "Tak co, umí bábrle tvistit? " "Who says a grammaw can't dance no more?" Toole-Spolcenihlupcu Nejedná se ovšem o systémový prostředek tvoření českých deminutiv. B.IV.4 Změna hlásky -o- na -ů- Zdá se, že femininní deminutiva lze tvořit také změnou samohlásky v sufixu: -ovka —> -ůvka. 1. hitůvka 4. ledůvka 7. makůvka 2. jazzůvka 5. lidůvka 8. rockůvka 3. jobůvka 6. májůvka Není to (zatím?) příliš častý jev v psaných textech. Ke všem jsou však doloženy „základy" hitovka, jazzovka, jobovka, ledovka, máj ovka, makovka, rockovka. Porovnáme-li okolí (zde jen přívlastky) je zjevné, že se u tvarů se sufixem -ůvka jedná o emotivně zabarvenější výrazy: hitovka x hitůvka hitovka: kultovní, stará, rádiová, správná, melodická, aktuální hitůvka: nasládlá (především ironicky), kolovrátková (ironie), pěkná, hřejivá, něžná, nostalgická, křehká, rozevlátá Bohužel neexistuje dostatečný počet dokladů a není možné srovnání s jinými jazyky. Celkem často se takto tvoří deminutiva toponym, konkrétně oikonym (srov. Tušková 2011 a Internetová jazyková příručkcr1 (2008-2015)). Většinou pak mají formálně tvar plurálu. V českých zemích existují tato místa s -ovka a se zdrobňujícím -ůvka: Bačovka - Bačůvka Laštovka - Laštůvka Bobrovka - Bobrůvka Lipovka - Lipůvka Bukovka - Bukůvka Medovka - Medůvka Dražovka - Dražůvka Olšovka - Olšůvka Drnovka - Drnůvka Pašovka - Pašůvka Habrovka - Habrůvka Petrovka - Petrůvka Hadovka - Hadůvka Rakovka - Rakůvka hladovka (jen apelativum) - Hladůvka Třebovka - Třebůvka Hromovka - Hromůvka Vřesovka - Vřesůvka ježovka (j en j ako botanický název) - Ježůvka Zernovka - Zernůvka Na -ůvka končí ještě zdrobnelinapodkůvka. Zde se jedná ovšem o sufix -ka (viz tam) a změnu kmenové samohlásky. Zeměpisná jména pomnožná, § 1,. odst. b. http://prirucka.uic.cas.cz/?id=395#nadpis4 159 K podobné změně dochází ještě u slov končících na -ost. Jejich deminutiva bytůstka, drobnůstka, jemnůstka, místnůstka, pevnůstka, podivnůstka, pochybnůstka, radůstka, zdvořilůstka, zvláštnůstka přijímají sufix -ka, ale -o- se mění a -ů- (viz sufix -ka, kap. B.1.1.1.12). Analogická změna (mimo sufix -ost) je také u kost na kůstka. Podobně také u maskulin -or —> -ůrek, zřídka i -orek (viz sufix -ek, kap. A.I.1.1.17). 160 B.V. Nedoložené prostředky V tomto oddíle jsou uvedeny prostředky, které se v odborných pramenech uvádějí jako deminutivní, ale doloženy v současné češtině nejsou. B.V.l Sufixy -eka, -ika Oba sufixy bývají uváděny jako rozšířené nebo variantní k deminutivnímu sufixu -ka (srov. Dokulil/Doležel 1967:511 ), příklady autoři ovšem neuvádějí. Doklady slov s těmito deminutivními sufixy nej sou. Sufix -eka mají v češtině snad jen dvě slova ženského rodu: paseka a vařeka. Deminutiva to ovšem nejsou. Feminin se sufixem -ika je v češtině mnohem více (zhruba 110). Příklady: akrobatika, aerodynamika, aeronautika, balistika, cyklistika, dialektika, ekonomika, filipika, genetika, charakteristika, chytristika, informatika, keramika, lingvistika, magika, melodika, mystika, onomastika, pedagogika, psychika, replika, sémantika, taktika. Ovšem taktéž se nejedná o zdrobneliny. Často se tak označují obory {lingvistika) kvaziobory {chytristika) nebo jiné lidské činnosti. B.V.2 Sufix -enečka Uvádí se (Dokulil/Doležel 1967:495 a 513) jako terciární sufix, ovšem jako takový doložen není. Na -enečka končí deminutiva myšlenečka a sklenečka, ovšem ta mají sufixy -ečka a funkci sekundárního sufixu, protože základy končí na -ka. V PSJČ je zastoupeno chvilenečka. Toto deminutivum se však v moderních textech nevyskytuje. B.V.3 Sufix -čeňka Prostředek zmiňuje jen Dokulil/Doležel (1967:495 a 513). PSJČ/SSJČ dokládá jen babčenka - slovo, které v současné češtině zjevně neexistuje. Nenajdeme ho ani v korpusech, ani na internetu. Etymologicky by sem patřilo ještě také lžičenka. B.V.4 Sufix -činka Dokulil/Doležel (1967:513) uvádí chvilčinka. V PSJČ najdeme se samostatným -činka]qw děvčinka (jako zastaralé, s příkladem od Čelakovského). Ani jedno ovšem v korpusech doloženo není. Deminutiva zakončená na -činka jsou jen od slov končících na -ina {čuňačinka, dívčinka, pavučinka, prasečinka). Ta však mají deminutivní sufix -ka a jsou uvedena tam (viz kap. B.1.1.1.6; signifikantní frekvenci má jen pavučinka). Několik dokladů však je u hypokoristik (v závorce jsou uvedeny absolutní počty výskytů v korpusu SYN 2013, za lomítkem je počet různých textů): Ančinka (5/5), Mančinka (166/ ale především v dílech Bylo nás pět (Poláček) a Hlučná samota (Hrabal), částečně i jinde, ovšem tam se z nich cituje), Zdenčinka (5/5). Pokud jsou doklady těchto hypokoristiky v paralelním korpusu, pak j sou i v cizím jazyce české hypokoristické tvary {Mančinka, popř. Mancinka). 161 Apelativa s čistě deminutivním sufixem -činka doložena nejsou. B.V.5 Sufix -ánka Sufix -ánka je v současné češtině zastoupen jen v kombinaci se sufixem mutačním (říkanka, skládanka, studánka apod., viz kap. B.III.4). Jako samostatný deminutivní prostředek v současné češtině doložen není. 162 c. neutra Zakončení Rozšíření )!-H -M o c > O 1>S -ko -tko a -/Äo -nko -ce —► -&o -ro —► -rko -eso —► -ísko -eno —► -énko/-fi:Jnko -no —> -énko/-[i:]nko -yto —► -ýtko/-ejtko -tko -délkoZ-dýlko -átko -í/ičko -éčko -átečko -oučko -ínko -e/énko -ouško -ě -ce Tabulka 21: Aparát deminutivních sufixu českých neuter Podobně jako v kapitolách o deminutivech maskulinních a femininních vychází i přehled deminutivních prostředků neuter z údajů v odborné literatuře. Ty musejí být o některé redukovány, protože se v současné češtině nepoužívají (vysázeny šedě). Překrývají se zde deminutiva slov se sufixem -énko, -ínko s deminutivy se sufixem -ko od slov končících na -(e)no. Následující popis deminutiv neuter vychází primárně z frekvence zastoupení j ednotlivých prostředků j ej ich tvoření. 163 CL Zakončení na -ko C.I.l. Sufix -ko C.I.1.1 Deminutiva s -ko C.I.l.1.1 Prosté přidání sufixu -ko 1. bolerko 18. (klubko) 35. slunko 2. brčko 19. křesílko 36. slůvko 3. bříško 20. lanko 37. střívko 4. cigárko 21. líčko 38. štístko 5. čílko 22. (lůžko) 39. tělísko 6. čísílko 23. miminko 40. (tílko) 7. dílko 24. mlíčko 41. topůrko 8. dítko 25. ňadérko/(ňadýrko) 42. tričko 9. dlátko 26. očko 43. vědérko 10. dřívko 27. okénko/(v) okýnko 44. víčko 11. dýnko 28. ouško 45. vínko 12. hovádko 29. perko 46. vrátka 13. jaděrko/jadýrko 30. pírko 47. (znaménko/znamínko) 14. játýrka/jatýrka/Qatěrka) 31. pivko 48. zrnko 15. jelítko 32. pyžamko 49. žebírko 16. jezírko 33. sáčko 50. želízko 17. kladívko 34. sítko C.I.l.1.2 Základ končící na -ce ->-ko slunko Bývalý deminutivní sufix -ce nahrazen novějším -ko. V souboru deminutiv na -ko se jedná o jediné slovo. C.I.l.1.3 Základy končí na -ro ->-rko Ze synchronního pohledu základy bolero, cigáro, jádro, játro (většinou v plurálu), jezero, péro, ňadro, vědro, žebro dál analyzovat nelze; -ro byl sice v češtině sufix, ale dnes ho má snad jen vedro (srov. Machek 1997:681). V žádném korpusu (ani v mluvených) sice nemá doloženo deminutivum, přesto z každoročních letních veder víme, že se vedýrko (řidčeji veděrko) občas používá. Na internetu je přes 200 (vedýrko) resp. kolem 80 (vedérko) dokladů. Slova jsou uvedena v seznamu deminutiv s prostým přidáním sufixu -ko právě pro svoji neprůhlednost. Jsou to: bolerko jezírko vědérko/vědýrko cigárko ňadérko/(ňadýrko) žebírko jaděrko/jadýrko pírko jatýrka/Qatěrka) (vedérko/vedýrko) Z didaktického důvodu stojí za zmínku, že slova končící v základu na -dro nebo -tro (jádro, játro, ňadro, vědro), mají dvě deminutiva: vkládají mezi -d/t- a -r- buď -é- nebo -[i:]-: jadérko/jadýrko, jatýrka/Qatěrka), ňaderko/ňadýrko, věderko/vědérko. Pouze tvar žebérko je v současné češtině již minimálně frekventní (jako jediný není zastoupen v žádném korpusu, i na internetu ho najdeme minimálně). 164 Z obou konkurenčních tvaruje v psaném jazyce běžnější tvar s -érko, je také považován za spisovnější (podobně -élko v konkurenci s -í/ýlko). Cl. 1.1.4 Základ končící na -eso ->-ísko Na -eso končí v češtině jen koleso, sloveso, těleso (vedle nich také stromeso, piveso - jsou hry motivované hrou pexeso). Podle Rejzka (2001:654, heslo těleso) to jsou obrozenecké tvary. Vzhledem k tomu, že je i zjevná motivovanost vzniku derivátů: kolo —> koleso, slovo —> sloveso, tělo —> těleso, j e -eso sufix. Deminutivum je doloženo jen od těleso, tělísko Neutra sloveso a koleso nemají doloženy deminutivní tvary v žádném z dostupných korpusů. C.I.1.1.5 Základy končící na -eno ->-é(e)nko/-[i:]nko Základy jsou většinou neutra se starým deverbativním sufixem -en- (a koncovkou -o), proto nejsou zařazena v seznamu deminutiv s prostým přidáním sufixu -ko. 1. břemínko 4. polínko 7. semínko/(seménko) 2. kolínko 5. přadénko/přadýnko 8. vemínko 3. písmenko 6. ramínko 9. vřeté/ýnko U dublet jsou tvary s -énko častější v psaném jazyce, v mluveném se naopak nevyskytují téměř vůbec. C.I.1.1.6 Základy končící na -no ->-é(e)nko/-[i:]nko Základy mají většinou starý sufix -no (hovno, stehno, vlákno - srov. Machek 1997:181, heslo hovno, vedle nich snad i bebino), proto nejsou zařazena v seznamu deminutiv s prostým přidáním sufixu -ko. Náhodné zakončení -no má j en bahno. 1. bahýnko 5. kamínka 9. 2. bebínko 6. miminko 10. 3. břevínko 7. okénko/(v) okýnko 11. 4. hovínko 8. plátýnkoí(plátěnko) 12. prkénko/prkýnko stehýnko vápínko vlákenkoívlákýnko Dublety s -énko jsou knižnější. C.I.1.1.7 Základy končící na -yto ->ýťko/'-ejťko Jména zakončená na starý sufix -yto: kopyto, koryto (víc jich není) mají deminutiva v současném jazyce zakončená na -ýtko nebo -ejtko. Nejsou zařazena v seznamu deminutiv s prostým přidáním sufixu -ko. 1. kopýtko/kopej tko 2. korýtko/kor ejtko V korpusech psaného jazyka (syn2010) převažují tvary s -ýtko, v mluveném (oral2013) jsou varianty kopej/ýtko zastoupeny vyváženě (korýtko ani korejtko tam doloženo není). Vedle těchto existují ještě tvary krmejtko, razejtko, vozejtko (viz sufixy -(í/á)tko a -(dé/ý)lko). Nutno dodat, že jsou běžná jen v Cechách. Na Moravě (v hanáckém interdialektu) jim odpovídají tvary s -é-: kopétko, korétko, vozétko. Tvary s -ejtko jsou považovány za sub standardní, s -é- za nářeční. 165 Poznámky k deminutivům na -ko 1) Dublety Protetické v- (vokno) je pouze u hovorovějšího tvaru vokýnko, velmi zřídka (jen jednotky dokladu v korpusu syn (2013)) dokonce i u tvaru s -énko: vokénko. Tvary s -ý- u dublet jsou hovorovější, vesměs v psaném korpusu (mnohem) méně zastoupeny. Výjimkou je deminutivům játýrka/jatýrka. 2) Změna rodu Tvar topůrko]e od maskulina topor. Může být vztaženo i k vzácnému neutru toporo.42 3) Hláskové změny U některých slov dochází ke (kvalitativní a/nebo kvantitativní) změně kmenové samohlásky: e—> i: čílko, dřívko, kvítko, mlíčko, smítko, štístko, tílko, a —> á: hovádko, sáčko, o —> ů: lůžko, slůvko), nebo koncové souhlásky: ch —> š: bříško, ouško, k —> č: brčko, mlíčko, očko, sáčko, tričko, víčko, c —> č: líčko. Kvůli výslovnosti se někdy do kmene vkládá -é- (jadérko, stébélko,světélko, vědérko) nebo -[i:]- (čísílko, křesílko, světýlko, žebírko, želízko; dýnko). Přesný popis všech změn viz Šmilauer (1971), Neščimenko (1980). 4) Polysemie / překryv s kvazideminutivy Mnohé tvary jsou polysémní - fungují jako deminutiva, častěji však jako (součásti) označení vytvořených metaforicky. břicho bříško Ve spojení bříško prstu není deminutivům. kladivo kladivko Většinou se užívá jako anatomické označení, pak není deminutivem. klubo —>■ klubko Tvar klubo může být použito jako augmentativum, pokud se užije ve spojení klubko vlny, hadů, zmijí, přeneseně i těl, štěňat apod., ale i ke zdůraznění velikosti (1). (1) Nesete spacák, materiál, fixní lana, každé klubo váží alespoň tři kila..., po vykopnutí dřevěných dveří sebral dvousetkilové klubo hliníkového drátu . lano lanko Deminutivem není ve spojení brzdové lanko, lanko spojky, padáku, lože lůžko Deminutivem není v kompozitech, kde se především vyskytuje (dvoj/dvoulůžko) a ve spojení lůžko nehtu, častěji však nehetní/nehtové, květní. Zdá se, že lože se užívá už jen knižně, ve frazeologických spojeních (Záhořovo lože) a jako technický termín (kolejové, štěrkové lože). 42 V největším českém korpusu (SYN 2013) je zastoupeno neutrum toporo jen 17krát, navíc nerozpoznáno automatickým taggerem. 166 plec —*■ plecko Základ plec se užívá spíš ve stylizovaných nebo odborných textech o jídle (včetně některých kuchařek), dále u živých zvířat nebo u lidí (také ve frazému spočívá na něčích plecích). Sufigovaný tvar plecko je výhradně označení masa k přípravě pokrmu. prkno prkýnko Častější než deminutivní užití je záchodové prkýnko, prkýnko na krájení (kuchyňské náčiní). rameno ramínko Jako pravé deminutivum se vyskytuje relativně vzácně (2). (2) Blaze objala paží útlá ramínka své mladší sestry a pevně je stiskla. Běžnější je kvazideminutivum ramínko na šaty. střevo střívko Častěji je doloženo ve významu „obal na salám". Jako deminutivum od střeva se používá především u označení střev menších zvířat, především ptáků (3). (3) Správně se má bažant hned po zastřelení vyháčkovat - to je proces, kdy se dřevěným nebo kovovým háčkem zachytne střívko v konečníku a celé vytáhne. tělo tílko Tvar tílko je více méně obsazen označením součásti oděvu (v tomto smyslu se nejedná o deminutivum). Deminutivum k tělo je především tělíčko. Příklady (4), (5) jsou velmi vzácné. Deminutivum se užívá většinou jen básnicky (5), výskyt je také ve starších textech (4). (4) Tu slyším okno otvírat a zřím svou krásnou děvu, a protož s větším nadšením pokračuji v svém zpěvu. Tu nahne tílko z okénka, já stojím oblažený, a hodí v tom mi v papírku šestáček zabalený. (Úplný Besedník, 1877, in: Wernisch, Ivan: Zapadlo slunce za dnem, který nebyl. Brno 2001, korpus syn2010.) (5) Něžná dětská tílka, která ještě rostou, protivila se jí jako něco syrového a nezralého a vyvolávala v ní pocit tělesné nelibosti a nepochopitelné bázně. Die zarten Kinderkörper, die noch im Wachsen begriffen waren, stießen sie ab wie etwas Rohes und Unreifes und riefen in ihr ein Gefühl physischen Unbehagens und unverständlicher Scheu hervor. (Andrič: Trávnička kronika) Z kontextů je patrná vysoká stylizace obou textů, deminutivum ji podtrhuje. trikot tričko Sufigovaný tvar přebral funkci základu, triko se používá většinou jako odborný termín v oděvním průmyslu nebo obecně ve frazému vzít si (něco) na triko. vejce vajíčko Pro označení slepičí nebo jiného konzumní vejce se užívají oba tvary a jejich volba se jeví jako arbitrárni. Z korpusových dat (program SyD) lze vyčíst, že tvar vejce se užívá spíš v odborných a psaných textech (především recepty, kuchařky), vajíčko je častější v mluvené řeči a v beletrii. Hranice však ostré nejsou (ve výpočtech programu SyD jsou zahrnuty taktéž významy slova vajíčko pro označení rozmnožovací buňky savců). víko víčko Neužívá se evaluativně, ale jen jako „sémantické" deminutivum k označení malého/menšího víka. Základ a deminutivum j sou tedy zaměnitelné v závislosti na velikosti entity. Neplatí to však pro těsné spojení oční víčko. 167 Železo —*■ želízko Užívá se často pragmaticky především ve spojení kout železo/želízko (dokudje žhavé), ale ve frazému (mít) želízko v ohni nemá funkci deminutivní. C.I.1.2 Kvazideminutiva na -ko 1) Formální deminutiva významově diferencovaná od existujícího základu Jejich základ má zcela jiný obsah - slova se nemohou v textu zastupovat, aniž by se narušila smysluplnost výpovědi: brčko bříško dýnko kladívko klubko lanko lůžko olůvko perko plecko poutko prkýnko střívko tílko vajíčko znamínko slámka k pití; ~ něm. (Stroh)Halm; angl. straw bříško prstu; ~ něm. většinou (Finger)Kuppe; angl. pad of finger. Ojedinělý příklad v něm. Pólsterchen seiner Finger (Babel: Rudá jízda) lze považovat jen za překladatelskou licenci, neboť v několikamiliardovém korpusu němčiny (DeReKo) toto spojení není. Deminutivem není, pokud se jedná o součást pokrývky hlavy (dýnko čepice, klobouku). Základní tvar dno se v tomto spojení neužívá. Zdrobnelina od dno hrnce, rybníka není doložena. anatomicky (součást ucha), technicky (součást klávesových nástrojů) klubko nití brzdové lanko, lanko spojky/padáku. nehetní/nehtové, květní lůžko; kompozita (dvojlůžko, trojlůžko atd.) na udici, závaží olovnice hodinek označení masa k přípravě pokrmu očko k zavěšení oděvu prkýnko na krájení, záchodové prkýnko obal na salám část oděvu zárodečná pohlavní buňka savců mateřské z. Zvláštní tvarem mezi těmito kvazideminutivy je děcko, jak píše Machek (1997, 117-118): „*dět-bsko, zpodstatnělé adjektivum se jmenným skloněním, srov. mužský = muž, ženská = žena se skloněním složeným". Za pravé deminutivum ho považovat nelze, byť mu v němčině často odpovídají deminutiva. česky německy dítě Kind, méně často Baby, Sáugling, Neugeborenes děcko Sóhnchen, Wůrmchen, jinak také Kind, Baby, (der, die) Kleine, Nachwuchs, Kleinkind, Kid nebo derogativně Balg Vztah mezi slovy dítě a děcko je tedy spíš v příznakovosti. Podobně tomu je u párů muž x mužský, žena x ženská. 2) Deminutivní tvar je součástí kompozita nebo frazému Složeniny s deminutivní bází (nemají nedeminutivní základ): báze -lůžko: relativně časté jen tyto: jednolůžko, dvoj-/dvoulůžko, čtyřlůžko, termolůžko; báze -bříško: podbříško; Vedle těchto také pozlátko. Frazém: (mít) želízko v ohni. Užití základu by mělo evaluativní charakter opačným směrem, tedy augmentativum: *podbřicho, *mít železo v ohni. Není však doloženo. 168 3) Zkrácené tvary Hovorová, zkrácená slova se sufixem -ko: stípko/(stipko)/(štípko) překvápko retko Mají nízkou frekvenci, v korpusu je málo dokladů. Nejedná se o „pravá" deminutiva, mají s nimi společnou expresivitu, ale neoznačují nic zdrobnělého. Jisté zdrobnění je zjevné snad jen u překvápko. V němčině mu odpovídá: Überraschung nebo kleine Überraschung. Naproti tomu překvapení odpovídá Überraschung, Erstaunen, Verblüffung - všechny tyto ekvivalenty jsou silnější, důraznější, mocnější než u protějšků k překvápko. Zkrácené tvary stipendium: štipko (s krátkým -[i]-) je velmi vzácný tvar. Běžnější jsou varianty s dlouhým -[i:]- v podobě štípko/stýpko. Oba v několika desítkách dokladů v korpuse SYN 2013. Vedle nich ještě (okasionálně) existuje štípko, retko: zkrácenina od cigareta, tedy zkrácení, navíc změna rodu. Historicky by sem patřilo ještě snad i jabko (stč. \jablo). V psaném textuje jabko mnohem méně frekventní než v mluveném. Naopak v mluvené češtině se téměř nevyskytuje jablko (a když, tak jako terminus technicus Adamovo jablko). Sémantický rozdíl mezi jabko a jablko není žádný. Protěj šky j sou u obou tvarů: německy Apfel, slovensky jablko, anglicky apple. C.I.1.3 Nedeminutiva na -ko Na -ko je zakončena celá řada neuter. Ve většině případů se jedná o koncovku -o, která následuje po poslední kořenové hlásce, kterou je -k. V následujícím přehledu jsou vybrány jen nej frekventovanější příklady, není-li uvedeno jinak. Jedná se především o: 1. zeměpisné názvy států, krajů a měst: Česko, Prajzko, Lipsko 2. substantivizovaná adverbia: blízko, horko, loňsko 3. názvy částí těla: lítko/lejtko, oko 4. názvy obecné: lýko, víko (jen tyto dva) 5. nemnohé výpůjčky: baroko, deko, fiasko, mléko/mlíko (pravděpodobně z němčiny), pako, sako, riziko, rokoko, triko (v korpusech víc doloženo není). 6. názvy písmen a zkratky. Poslední uvedená kategorie (názvy písmen a zkratky) mají k deminutivům poměrně blízko. Většinou mají totiž zakončení -čko, což je markantní deminutivní sufix. Jen některé (menšina) končí pouze na -ko.fi l, m,n, r, ř, s, x, (y), z, ž, tedy efiko, elko, emko, enko, erko, eřko, esko, iksko, (ypsilonko), zetko, zetko. Ostatní názvy písmen končí na -čko, protože se v základní plné podobě vyslovují s koncovým -[é] (např. céčko) nebo -[á] (např. háčko). V korpusu InterCorp (cs-de, v. 7) jsou doložena: áčko, béčko, céčko, cěděčko, déčko, elpíčko (podle angl. výslovnosti, nikoliv tedy *elpéčko), embéčko, íčko, pécéčko (ale ipísíčko podle angl. výslovnosti), téčko, véčko. Je zjevné, že se jedná o modifikaci základního výrazu (bě —>■ béčko, pécé —>■ pécéčko), ovšem za deminuci ji považovat nelze. Spíš se jedná o univerbizaci (např. písmeno A —> áčko). Dokládají to i protějšky v němčině na následující straně. 169 česky německy áčko = - Buchstabe A, das A béčko = - B-Mannschaft céčko = - Gruppe C, Raum C, C, cédéčko = - CD déčko = - Theater D elpíčko: = - Langspielplatte, LP embéčko = - Skoda, Skoda MB, kleiner Skoda MB, zc&o = - i-Schreibung pécéčko/písíčko ~ - Computer, PC téčko = - (úte) r, Panzer (= obrněný transportér), - V-Ausschnitt, V-Gruppe Signál deminutivnosti (6) se zde objevuje jen výjimečně. (6) Fóc/av přijede v modrém embéčku půl hodiny před zahájením smutečních obřadů, (...) Václav kommt eine halbe Stunde vor den Trauerfeierlichkeiten in einem kleinen blauen Skoda MB an, (...) Jedná se o překlad z češtiny (Filp: Blázen ve městě) od renomované překladatelky. Možná se sem přidaný atribut klein [malý] vloudil právě pro onu blízkost tvarů končících na -éčko k deminutivům. Tvrzení to je ovšem spekulativní a bylo by nutné ho ověřit na množství jiných dokladů. 170 C.II. Zakončení na -tko C.II.1 Sufixy -(í/á)tko a -(dé/ý)lko Deminutiva zakončená na -ítko (vozítko), -átko (zrcátko) nebo -délko (zrcadélo), popř. hovorovější variantou -dýlko (zrcadýlko) jsou v drtivé většině odvozena od deverbativ na -dlo, např. vozidlo, zrcadlo - u obou je na pozadí vidět slovesa vozit a zřít. Výjimky jsou tintítko: to je odvozeno od citoslovce a cingrlátko: asi rozšířené cinkátko. Deminutivní sufix -tko se samostatně běžně neuvádí. Smilauer (1971:45) však píše: „zdrobneliny ke jménům na -dlo končí na —tko". Problematiku na korpusových datech nově popisuje Bílková (2013), nemá smysl ji zde přepisovat, naše data se více méně shodují. Jako skutečná deminutiva uvádím ta, která odpovídají zde stanovené definici. (Kde se údaje rozcházejí, je uvedeno vysvětlení.) V závorce jsou slova deminutivní jen tvarem, funkčně se jedná o základová slova. Ostatní mohou plnit deminutivní funkci. C.II.1.1 Deminutiva s -(á/í)tko (blikátko) držátko (hrab átko) (chrastítko) chřestítko (klekátko) klepátko (kropítko) 9. kružítko 10. mačkátko 11. (mávátko) 12. (naslouchátko) 13. (nosítka) 14. pečetí tko 15. (pojítko) 16. sedátko 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. stínítko (stiskátko) (stupátko) (škrtátko) (tintítko) vozítko zrcátko Poznámky k deminutivům na -(á/í)tko Na -átko končí: klepátko, mačkátko, naslouchátko, sedátko, zrcátko Na -ítko končí: chřestítko, kružítko, pečetítko, pojítko, stínítko, tintítko, vozítko Tvary odpovídají slovesné třídě, od které jsou odvozeny substantiva odvozena. Pro všechny platí, že základ je většinou technický termín (chřestidlo v katalogu hraček, mačkadlo na citrony v domácích potřebách). Vždy však mají vyšší frekvenci než deminutivům. Toto neplatí pro slova v závorce. Jejich základy jsou taktéž většinou odbornými termíny, mají ovšem slabší frekvenci než deminutivní tvar. Stojí tedy na samé hranici deminutiv, j sou proto uvedeny i mezi kvazideminutivy. Výjimkou je tintítko, které má vyšší frekvenci než tintidlo. Základ bychom mohli považovat za augmentativum (hra na tintidlo). Tvary na -dlo a -ítko j sou v kontextu často zastupitelné, aniž by evokovaly evaluativnost. V (1) - (3) jsou uvedeny některé dvojice základ - deminutivům v podobném kontextu. (1) Odpovídaly si jako pečeť a pečetítko... Jako pečetidlo zanechává ve vosku svůj otisk, tak se i... (2) Ze své nízké výšky Pietro fascinovaně pozoroval kružidla, pravítka a úhelníky, ... ... vypracování postupu řešení úloh a požadavek konstrukce jen pravítkem a kružítkem. (3) Sex je společenským pojidlem. (ikarie, 4/2008 in syn2010) Věci postupně přestávají být pojítkem rodinného domácího společenství. (Možný: Rodina a společnost (2006).Insyn2010) Kontexty byly porovnány u všech uvedených lexémů 171 Homonymie Zde uvedené deminutivum hrabátko je od neutra hrabadlo (<— hrabat). Zdrobnelina k maskulinu hrabě (vyšší šlechtický titul, ~ něm. Graf, angl. Earl) —> hrabátko je uvedena u sufixu -átko. Jako první je vždy uveden častější tvar, což může být relativní, pokud se tvar ustálil také v nějakém jiném významu (např. bidýlko v divadle). Pokud je frekvence přibližně stejná, pak je uvedena jen varianta písmene. V závorce jsou tvary, které mívají funkci deminutiva vzácně. V těchto datech se odráží práce na korpuse psaných textů. Domnívám se, že v mluveném jazyce převládají všude tvary s -ýlko. Náznakem to je vidět i na blednutí některých tvarů {bidýlko, divadýlko). Je zjevné, že se víc užívají tato, proto se také ustalují jinde (*bidélko v kleci / v divadle, hrát * divadélko nejsou běžná spojení). Preference -[i:]- možná představuje snahu o jakousi vokalickou harmonii: [i]-[i] (bidýlko), [i]-[a]-[i] (divadýlko, kyvadýlkó). Možná i právě proto vymřelo mýdélko. (SSJC tento tvar ještě uvádí.). Z dvojice letadélko - letadýlko je však běžnější také tvar se zakončením -ýlko podobně jako u jiných párů. Ze všech neuter končících na -dlo jenom zrcadlo tvoří deminutiva jak s -tko (zrcátko), tak i s -Iko (zrcadělko/zrcadýlkó). (4) Jeho sluneční brýle. -Co? Visely na zrcátku na šňůrce. Nejsou tu. Moment, seine Sonnenbrille. -Was? Die hing immer an einem Band am Spiegel. (5) Bylo to ubohé zrcátko, malé a kulaté , podlepené černým papírem , Es war ein armseliger Spiegel, klein und rund, unterklebt mit schwarzem Papier, (6) Sedí na malinkém trůnu , ozdobeném červenými závěsy, a je paradoxně vyparáděný : levicí svírá tasený meč, v pravici třímá krásný pštrosí vějíř, do něhož jsou zapracována malá zrcadélka: tehdejší velká móda. Er sitzt auf einem feinen Thrönlein , geschmückt mit roten Vorhängen , und ist streitbar gekleidet: mit der Linken auf ein blankes Schwert gestützt, in der Rechten einen schönen Pfauenwedelfächer, in den kleine Spiegelchen eingearbeitet sind I z paralelních pasáží je zjevené, že tvar s -Iko je „deminutivnější". Z příkladu (4) není zřejmé, o jak velké zrcadlo se jedná. S největší pravděpodobností však o zpětné zrcátko v autě. C.II.1.2 Deminutiva s -délko/-dýlko 1. (bidýlkoj/bidélko 8. mýdýlko/mejdýlko (zř.) 2. (divadýlko)/divadélko 9. pádě/ýlko 3. hrdélko 10. prá/adélko/prá/(a)dýlko 4. chapadélko (zř.) 11. rádýlko 5. křidélko/křidýlko 12. sedýlko 6. kyv adělko/kyvadýlkó 13. straší dýlko 7. letadélko/letadýlko 14. tykadé/ýlko 15. umyvadé/ýlko 16. zavazadélko 17. zrcadělko/zrcadýlkó (zř.) 18. žihadě/ýlko 19. žrádýlko/žrádělko 172 C.II.1.3 Kvazideminutiva -(í/á)tko a -(dé/ý)lko Za hranicí pravých deminutiv, tedy bez základu (nebo s jeho minimálním zastoupením, tedy pod pět dokladů v korpusu SYN 2013), resp. s posunutým významem jsou: blikátko leštítko rovnítko cingrlátko lízátko řidítka cinkátko mávátko sázítko čistítko měřítko sluchátko dělítko mluvítko stavítko dusítko nosítka stiskátko fidlátko ořezávátko stupátko chrastítko párátko šidítko chránítko pípátko škrtátko kapátko pisátko šoupátko klekátko plivátko těžítko krm ítko/(krm ejtko) poutko tintítko kropítko pravítko tlačítko kukátko razítka/(razejtko) ukazovátko lehátko rovnátko vodítko. Všechna slova mají určitý evaluativní náboj. Jednoznačná nedeminutiva s -(dé/ý)lko v češtině doložena nejsou. Jedná se tedy o specifický prostředek tvoření deminutiv neuter. C.II.2 Sufix -átko C.II.2.1 Deminutiva s -átko Základy všech těchto deminutiv končí na -e/ě. 1. batolátko 16. jevišťátko 31. poupátko 2. (cukr látko) 17. Jezulátko 32. prasátko 3. děťátko 18. káčatko 33. princátko 4. děvčátko 19. kachňátko 34. ptáčátko 5. díťáťko 20. kanapátko 35. relátko 6. doupáťko 21. knížáťko 36. robátko 7. dvojčátko 22. košťátko 37. selátko 8. filáťko 23. koťátko 38. schodišťátko 9. háďáťko 24. kuřátko 39. štamprlátko 10. holáťko 25. kůzlátko 40. štěňátko 11. holoubátko 26. letišťáťko 41. šupláťko 12. housátko 27. mláďátko 42. telátko 13. hrabátko 28. (nemluvňátko) 43. vnoučátko 14. hřib átko 29. (novorozeňáťko) 44. volátko 15. jehňáko 30. pacholátko 45. zvířátko Poznámky k deminutivům na -(á/í)tko 1) Změna rodu Deminutiva hrabátko a knížátko jsou od odvozena od maskulin. Dochází zde ke vzácné změně rodu. 3) Překryv s kvazideminutivy V závorce jsou označeny tvary, které mají vyšší frekvenci než jejich základy: cukrle, nemluvně, novorozeně. Tvary cukr látko, nemluvňátko, novorozeňátko jsou tedy spíš 173 kvazideminutiva, zakončení -átko má však natolik silný evaluativní charakter, že jsou slova považována za deminutiva. C.II.2.2 Kvazideminutiva s -átko Základní tvary nejsou doloženy nebojsou slabě zastoupeny k těmto tvarům: cukrátko nekřtěňátko ubožátko nebožátko neviňátko nedělňátko oslátko Základní tvary neboze, nekřtěně, nevině, uboze uvádí PSJC nebo SSJC. (Neuvádí se však *nedělně) Ani jedno není doloženo v žádném z korpusů. Některá substantivizovaná adjektiva v češtině však základ i deminutivum mají (mládě, nemluvně, novorozeně) - viz výš. Protějšky v němčině u mnohých z těchto kvazideminutiv odpovídají protějškům českých deminutiv: česky německy neviňátko ~ unschuldiges Kindlein ubožátko ~ Armutschkerl, das arme kleine Kind, armes Häschen, das arme Geschöpf Ostatní německé ekvivalenty jsou nejčastěji substantivizovaná adjektiva nebo přívlastkové vazby (nekřtěňátko ~ ungetauftes Kind). Mezi nejednoznačná deminutiva patří taktéž cukrátko a oslátko, jež sice nemají doloženy základy, ovšem i jim někdy odpovídají deminutiva. PSJC a SSJC sice osle uvádějí, zjevně se však neužívá (v korpusech není), česky německy cukrátko ~ (kleine Rolle) Pfefferminz, Bonbon, Drops, Praline, Süßigkeit, Süßware, ale také Zuckerl, Plätzchen (posunutý význam, ale formální deminutivum), Bontjes (zdrobnelina v nizozemštině); oslátko ~ Eselchen Zdá se tedy, že v určitých případech je směrodatný sufix, ne fakt, jestli existuje základ. Vyplývá to také z výsledku dotazníku. 174 C.III. Zakončení na -čko C.III.l Sufix -í/ičko C.III.1.1 Deminutiva s -í/ičko V závorce jsou tvary, které nemívají funkci deminutiva (mejdlíčko, vajíčko), nebo jejichž základ má minimální frekvenci (substantivizované citoslovce bebe —> bebíčko). 1. autíčko 21. nářadíčko 41. sluníčko 2. (bebíčko) 22. nebíčko 42. soustíčko 3. Bravíčko 23. obilíčko 43. srdíčko 4. čelíčko 24. očičko 44. stvořeníčko 5. číslíčko 25. peříčko 45. šitíčko 6. dělíčko 26. pitíčko 46. štěstíčko 7. dřevíčko 27. pivíčko 47. tělíčko 8. hospodářstvíčko 28. platíčko 48. těstíčko 9. jablíčko 29. počasíčko 49. torpédičko 10. jměníčko 30. pohodlíčko 50. údolíčko 11. kafíčko 31. pochutnáníčko 51. uhlíčko 12. kil íčko 32. políčko 52. (vajíčko) 13. klubíčko 33. pošušňáníčko 53. zábradlíčko 14. maličko 34. potěšeníčko 54. zádíčka (jenpl.) 15. masíčko 35. prsíčko 55. závažíčko 16. más líčko 36. přáníčko 56. zdravíčko 17. (mejdlíčko)/(mýdlíčko) zř. 37. překvapeníčko 57. zlatíčko 18. nádobíčko 38. psaníčko 58. zrníčko 19. nádražíčko 39. sklíčko 20. náměstíčko 40. (slovíčko) C.III. 1.1.1 Základy končící na -ce: ->-íčko sluníčko srdíčko vajíčko Základy slunce, srdce, vejce jsou vesměs deminutiva vytvořená již nepoužívaným deminutivním sufixem -ce. První dvě mají také tvary s -ě- {slunéčko, srdéčko - viz také sufix -éčko). Tvary -íčko jsou dnes běžnější v mluveném i psaném jazyce. Poznámka k deminutivům na -í/ičko Krátké -i- mají: maličko, očičko. Do tohoto souboru patří ještě velká skupina deminutiv od substantivizovaných sloves na -ní (tedy všech sloves). V korpusu SYN 2013 jsou doložena: bumbáníčko lyžováníčko pokoukáníčko čarováníčko očicháváníčko polyžováníčko čůráníčko odreagováníčko poskakováníčko hlasováníčko papáníčko posloucháníčko chlastáníčko pátráníčko pošoustáníčko jazzováníčko plácáníčko pošušňáníčko jednáníčko poděkováníčko povídáníčko kakáníčko podíváníčko poznáníčko kejklováníčko pochutnáníčko provětráníčko klekáníčko pojednáníčko přirovnáníčko koukáníčko pokáráníčko rozhodováníčko koupáníčko pokocháníčko setkáníčko 175 srovnáníčka stmíváníčko svítáníčko šíráníčko šňupáníčko šoustáníčko trestáníčko týráníčko udáníčko umíráníčko vítáníčko vstáváníčko vydíráníčko vykoupáníčko vyšíváníčko vyznamenáníčko zaměstnáníčkům zkázáníčko zklamáníčko zobáníčko zpíváníčko. Všechna mají téměř nulovou frekvenci (1-2 výskyty v absolutním počtu v korpusu SYN 2013). Nejsou uvedena v seznamu deminutiv na -í/íčko z toho důvodu, že jejich tvorbu a počet hypoteticky omezuje jen počet českých sloves. (Do seznamu jsou však zahrnuta konkrétapsaníčko, přáníčko, pitíčko aj.). Zde je paradigma zcela otevřené. 1) Dublety Dva tvary jsou jen od mýdlo/mejdlo —► mýdlíčko/mejdlíčko. Tvar s -ej- označuje většinou cukrovinku, není tedy deminutivum a tudíž v tomto významu ani netvoří dubletu k mýdlíčko. I jako deminutivum (několik dokladů v korpusu SYN 2013) od mýdlo je častější mejdlíčko než mýdlíčko. 2) Polysemie / překryv s kvazideminutivy mejdlo mejdlíčko Deminutivum od mýdlo se vyskytuje celkem vzácně (1). Jinak se jedná o cukrovinku. (1) Vždycky, když hosté na svých pokojích omydlí svá „ mejdlíčka " tak, že z nich zbudou jen nepatrné kousky... plato —*■ platíčko Deminutivum není, pokud má význam „obal na pilulky". Tento v korpusech převládá. nádobí —>■ nádobíčko Častěji než deminutivum od nádobí nese tvar nedeminutivní přenesené významy (viz kvazideminutiva). psaní —>■ psaníčko Deminutivum není ve významu „dámská kabelka". sklo —^sklíčko Jako „laboratorní sklo" ke sledování materiálu mikroskopem, ve spojení hodinové sklíčko aj. není pravé deminutivum. Funkce jsou zhruba vyrovnaně zastoupeny. slovo —^slovíčko Ve smyslu „jednotka slovní zásoby" není pravé deminutivum. Podle korpusových dokladů se však většinou užívá pragmaticky. C.III.1.2 Kvazideminutiva na -íčko Od základů se diferencovala tato slova: dostaveníčko „setkání", od základu dostavení, pravděpodobně pod vlivem němčiny. I zde mu (zastarale) odpovídá deminutivní tvar Ständchen, které je taktéž diferencováno od Stand. Častěji však ~ Serenade, Treffpunkt, Stelldichein, nebo Randez-vous. 176 mejdlíčko nádobíčko psaníčko platíčko sklíčko slovíčko „cukrovinka"; ~ něm. Bonbon, Gummibonbon. V jiném významu než v tomto v korpusu InterCorp (verze 6) doloženo není. Deminutivum od mýdlo je doloženo jen v korpusu SYN 2013 (viz výš). hovorově „nářadí" (rybářské, lupičské nádobíčko) nebo „pánské přirození" dámská kabelka obal na pilulky k/u mikroskopu jednotlivé slovo (~ něm. Vokabel, angl. zř. vocable) Jinou funkci tento sufix nemá. C.III.2. Sufix -éčko [-éčko) C.III.2.1 Deminutiva s -ečko 1. hnízdečko 2. kladívečko 3. kolečko 4. kvítečko 5. městečko 6. místečko 7. pivečko 8. slunéčko 9. srdéčko 10. stádečko 11. vínečko 12. zrnečkoí(zrněčko) C.III.2.1.1 Základy končící na -ce->-éčko 1. slunéčko 2. srdéčko Základy jsou původem deminutiva na -ce (viz výš). Srdéčko je doloženo jen v poetických textech, slunéčko taktéž a (častěji) jako nedeminutivum ve spojení slunéčko sedmitečné. Poznámky k deminutivum s -ečko Kvantita -é- j e j en u slunéčko, srdéčko a zrnéčko. Nej četnější je městečko, místečko a kolečko. Deminutivní tvar městečko nesporně z toho důvodu, že do nedávné doby bylo také jediným oficiálním označení pro městys (srov. Kuča 2008:5). Slovem kolečko se označuje malá součást soustrojí. Základové kolo není vyloučeno, ale není běžné. V němčině všem v převážné většině odpovídají deminutiva, popř. kompozita, která deminutiva zastupují: hnízdečko ~ Liebesnest, kvítečko ~ Blumenmuster. Jinou funkci než deminutivní tento sufix nemá. 177 C.III.3 Sufix -átečko C.III.3.1 Deminutiva s -átečko 1. cukr átečko 3. kuřátečko 5. pliv átečko 2. kuřátečko 4. kůzlátečko 6. prasátečko Uvedená deminutiva nejsou do doložena v InterCorpu (v. 7), srovnání s jinými jazyky v současnosti není možný. Doložena jsou ve sdruženém korpuse SYN (2013), ovšem i zde do 5 dokladů v absolutních číslech. SSJC uvádí ještě děvčátečko, poupátečko, robátečko, ta však v synchronních korpusech doložena nejsou. Jinou funkci než deminutivní tento sufix nemá. C.III.4 Sufix -oučko C.III.4.1 Deminutiva s -oučko 1. čisťoučko 3. maloučko 5. teploučko 2. kraťoučko 4. nizoučko 6. tichoučko Základy i deminutiva j sou transpozice adverbií, které mohou stát v pozici substantiv (1): (1) Naši krajští, znalí utrácení kupováním služeb, které by měli vykonávat sami, chtějí i do toho maloučká, co zbylo na "jídlo kraje " vnést stejný princip, jaký si zvykli dělat Jsou to případy vzácné (navíc se pro homonymii s adverbií v korpuse špatně hledají). Jako adverbia jsou mnohem častější - viz tam. Jinou funkci než deminutivní tento sufix nemá. 178 CIV. Zakončení na -nko C.IV.l Sufix -í/inko C.IV.1.1 Deminutiva s -i/ínko 1. autínko 3. decínko 5. malinko 2. (bebínko) 4. kilínko 6. pivínko S krátkým -/'- se v literatuře uvádí očinko (Dokulil/Doležel 1967:521, Smilauer 1971:84), ovšem v korpusech doloženo není. Jediné deminutivum končící na -inkoje od deadverbia málo —>■ malinko. Ostatní jsou s -/-. Mimo malinko jsou všechna slabě zastoupena. Frekvenci substantiva malinko zapříčiňuje především spojení od malinka. Sufix -ínko'jQ zjevně natolik markantní deminutivní znak, že se jím tvoří také deminutiva od sloves (1) a interjekcí (2), (3). (1) „ Už mi dává i ručičku a ukazuje mi holínko. Zatím ale ještě nemůže mluvit, protože to ještě nemá úplně zahojené," řekla maminka. (2) Tentokrát potřebuje pofoukat bebínko na zadku. (3) Sel by na kosmetiku? To ne, on je bebínko. Kdyby ho štípli, bylo by zle. Jednou jsme mu s kamarádkou zkusily depilaci nohy, strhly jsme jeden proužek a řval jako tur. Radši si nohy holí. Další reprezentační spoluhráč Fenin o vás zase prohlásil, že jste bolestínek, doslova „ bebínko ". Jak je to u tvrdého stopéra možné? Tvar bebínko lze vztáhnout k základu bebino (viz sufix -ko). V (3) asi dochází k přesunu do maskulin. Jedná se však o ojedinělý případ. C.IV.2 Sufix -e/énko C.IV.2.1 Deminutiva na -enko 1. piv enko V odborné literatuře se uvádí jen slovénko (Smilauer 1971:88), tvar však doložen v korpusech není. (1) Pilo se pivenko a samozřejmě také slivovice. (2) Před soutěžícími se objevují povinné půllitry dvanáctistupňového piva (před ženami třetinky) -pravidlem totiž je vypít každou hodinu závodu aspoň jeden. "Vy jste mi dali pivenko?! Tak to je vono!!!" libuje si Daniela Štěpánová z Mostu. Je to její sedmadvacáté. Vypije ho a okamžitě žádá o další... Uvedené konkordance (1), (2) jediného doloženého deminutiva na -enko jsou v psaných textech vzácné. Jinou než deminutivní funkci tento sufix nemá. 179 C.V. Nedoložené prostředky V tomto oddíle jsou uvedeny prostředky, které se v odborných pramenech uvádějí jako deminutivní, ale doloženy v současné češtině nejsou. C.V.l Sufix -ouško V literatuře (Smilauer 1971:84) se uvádí také deminutivní sufix -ouško s příkladem jablouško. PSJC uvádí pouze toto slovo a dokládá pět příkladů. Vesměs se jedná nářečně o označení brambor. V současné češtině (sdružený korpus SYN 2013) není žádná zdrobnelina s příponou -ouško doložena. C.V.2 Sufix -ě Tímto sufixem se tvoří především názvy mláďat. Jako deminutivní se uvádí pouze historicky (Rosa 1672: holoubě), v současné češtině nemá jako deminutivní sufix význam. Pokud existují konkurenční tvary, funguje mezi nimi vztah modifikační, ovšem nikoliv deminutivní: břemeno - břímě, plemeno - plémě, rameno - rámě (jen v nom.), semeno - sémě (jen nom.) / símě. Tvar s-ěu těchto slov tvoří knižní variantu odvozenin končících sufixem -eno. Jejich výskyt omezuje pouze na základní tvar (nominativ a akuzativ singuláru), ve větě tedy stojí jen v pozici podmetu nebo předmětu ve 4. pádě, především však jako součást frazémů. V kontextu, kde se jedná o oslovení dospělé osoby označením mláděte (2), (4), resp. prostředkem, který označení mláďat utváří (6), lze tato slova považovat za deminutiva. Pro ilustraci je doložen kontext se základovým slovem (1), (3), (5). (1) Ahoj, kočko, jak se máš ? He, Baby, was geht ab? (2) Tak to máš pravdu, kotě. Du hast es erfasst, Schätzchen. (3) "Uklidila, "pomyslel si Fritz Wullemann, ta hloupá koza tomu říká uklidila! "Verzogen", dachte Fritz Wullemann, "verzogen" nennt sie das, die blöde Zicke! (4) Jindřiška je mladé kůzle, a zřejmě se jí líbí Bedřich Skácel. Jindřiška ist ein junges Zicklein, und offensichtlich gefällt ihr Bedřich Skácel. (5) Taková je to sorta, tenhle žid. Das is die Sorte Ji d, was der Jid da is. Takovej je to žid. So ein Jid is der. (6) Dobrá, De Vriesi... tyjseš taky žídě, co? Okay, De Vries ...du bist doch auch ein Jidde, was? Další možnosti by byly ještě hádě, slůně (víc takových označení v korpusu syn2010 není). Oslovení kočka (1), koza (3), žid(5) jsou vždy v kontextu neutrálním až hrubém. Expresivitu zde zajišťuje už sama metafora se zvířaty. Diskuse o politické korektnosti slova žídě (navíc s minuskovou iniciálou) musí nyní zůstat stranou. 180 C.V.3 Sufix -ce Uvádějí sestádce (Dokulil/Doležel 1967:520), slovce, dřevce (Gebauer 1936:72, Smilauer 191:84) nebo už jako „potuchlá" (Valta 1971:106) deminutiva slunce & srdce. Ze současného pohledu je za deminutiva považovat nelze, protože buď nemají základ (slunce, srdce) nebo prostě v současném jazyce (už) neexistují: stádce, slovce ani dřevce v korpusech nejsou zastoupeny, zjevně žijí jen v odborné literatuře o deminutivech. 181 1.3 Souhrnné poznámky k dem. substantiv 1.3.1 Změny rodu Deminutivní formant v češtině principiálně nemění rod substantiva. Jen výjimečně má deminutivum jiný rod než jeho základ. V souboru korpusových dat se jedná o tyto páry nebo trojice:_ základ deminutivum změna rodu (maskulina, feminina, neutra) čuně čuník n —► m deci decinka, decička n->f hrabě -> hrabátko m —► n chochol chocholka m->f kníže -> knížátko m —► n květ kvítko, kvítečko m —► n narcis -> narciska m->f piroh -> pirožka m->f princ princátko m —► n žába -> žabec f->n Tabulka 22: Změny rodu v české deminuci U dvojic narcis narciska, chochol chocholka může být sufix -ka považován (spíš) za specifikační, významy se diferencují (základy se často vyskytují jako odborné termíny), nicméně jistá souvislost je stále zjevná i z kontrastu: chochol ~ něm. Federbusch, Helmbusch chocholka ~ něm. Federbůschel, Haarbuschel Podobně snad i piroh —> pirožka. U nej častějších změn rodu (maskulinum —► neutrum) lze vystopovat starší tvorbu jmen „lidských mláďat" sufixem -átko. 1.3.2 Aspecifické sufixy Sufixy -ina, -ka, -yňka a -ula ctí přirozený rod: ten klučina x ta holčina; ten x ta vochmelka; ten x ta kuchyňka; ten x ta šikula. 1.3.2 Deminutivní řady Deminutivní řadu mají substantiva v následujícím přehledu (všechny rody, celkem 171). Základy jsou svisle abecedně, deminutiva v řadě podle frekvence. Hvězdičkou (*) jsou označena polysémní slova nebo hraniční s kvazideminutivy, značka (a) znamená spíš augmentativní nebo derogativní tvar. Poznámkou zř. v závorce jsou označeny vzácné, ale doložené tvary (do 3 výskytů v korpusu SYN 2013). ajncl (zř.) ajnclíček, ajnclík* anděl andílek andělíček baba/bába babička/(pra)prababička*, babka, babulinka, bábina bedna bedýnka, bednička blůza blůzka, blůzička bob(ek) bobeček, bobánek bota botička*, botka bouda budka*, boudička brada bradka*, bradička bratr bratříček, bratřík* 182 cedule cedulka, cedulička cibule cibulka, cibulička cíp cípek, cípeček cop copánek, cůpek čelo čelíčko, čílko červ červík, červíček číslo čísílko, číslíčko dar dárek, dáreček dcera dcerka, dceruška, dcerunka deci decínko, decinka, decička děd dědeček/(pra)pradědeček, dědek (a), dědoušek déšť deštík, deštíček děva/děvče dívčinka, děvenka, děvuška, dívka, dívenka, dívčina díl dílek, díleček dítě dítko, děťátko, díťátko dort dortík, dortíček dřevo dřívko, dřevíčko dům domek, domeček duše dušička*, dušinka dvůr dvorek, dvoreček džbán džbánek, džbáneček fajfka fáječka, fájfčička gábl gáblík*, gábl íček hadr hadřík, hadříček háj hájek, háječek hlava hlavička*, hlavinka hoch hošík, hošek, hošíček, hošánek holka holčička, holčina houba houbička*, hubka houf houfek, houfeček, houfec hrst hrstička, hrstka*, hrstečka hřeb (a) hřebík, hřebík/hřebejk, hřebíček hůl hůlčička, hůlečka, hůlka chata chatka, chatička chlap chlapík, chlápek chlív chlíveček, chlívek chvíle chvilenka, chvilka, chvilička, chvilinka, chvilečka jiskra jiskřička, jiskérka kachel kachlík, kachlíček kalendář kalendářích, kalendáříček kapka kapička, kapénka, kapinka/kapínka karta kartička*, kartka keř keřík, keříček kladivo kladívko, kladívečko klid klídek, klídeček klubo klubíčko, klubko kluk klouček, klučík, klučina kniha knížka*, knížečka, knížtička konev konévka/konývka, konvička * korala kořalička, kořalka* kos kosáček, kosík kost kostička, kůstka (kostka ne) kostel kostelík, kostelíček koš košík, košíček kout koutek, kouteček krám krámek, krámeček kráva kravka, kravička ksicht ksichtíček/ksichtejček (zř.), ksichtík kufr kufřík, kufříček, kufírek kůň koníček, koník 183 kupa (a) kupička, kupka kůra kůrčička, kůrka* kuře kuřátko, kuřátečko kus kousek, kousíček kůzle kůzlátko, kůzlátečko kůže kůžička*, kožka květ kvítek, kvíteček kýbl kyblík, kyblíček láhev lahvička*, lahvinka les lesík/lesejk, lesíček/lesejček list lístek, lísteček loď loděnka, lodka, lodička* lopata lopatka*, lopatička lžíce lžička, lžičenka malo maličko, malinko máti/máma maminka, matička máti/máma mamka, mamina, mamička, mamuška, maminečka, matinka, maměnka mazel (a) mazlík*, mazílek, mazlíček mísa mistička, miska moment momentík, momentíček most můstek/mostek, mostík muž mužík, mužíček mýdlo mýdýlko/mejdýlko *, mýdlíčko/mejdlíčko myš myška, myšička nehet nehtík, nehýtek, nehtíček noha nožička, nožka nos nosík, nosánek, nosíček, nosejček nůž nožík, nožejček obličej obličejíček, obličejík/obličejk obraz obrázek/vobrázek, obrážeček oheň ohníček, ohýnek okno (v)okýnko, (v)okýnečko oko očko, očičko orel orlíček, orlík osel oslík, oslíček osoba osůbka, osobička ozdoba ozdůbka, ozdobička pakl paklík*, pokliček paní panička *, paninka pár párek, páreček péro peříčko, pírko pes pejsek, psík, psíček, pejsánek píšťala píšťalka, píšťalička pivo pivečko, pivko, pivíčko, pivenko, pivínko plát plátek*, pláteček pokoj pokojík, pokojíček prapor praporek, praporeček prase prasátko, prasátečko prst prstík, prstíček překvapení překvapeníčko, překvápko pytel pytlík, pytlíček ruka ručička*, ručka ryba rybka, rybička, rybenka sex sexík, sexíček schůze schůzka, schůzička sklenice sklenička/sklenečka, sklínka/sklínka (zi.)/sklenka skřet skřítek, skříteček skříň skříňka*, skříněčka skupina skupinka, skupinečka slečna slečinka, slečnička 184 slepice slepička, slípka/slépka sloup sloupek, sloupeček slovo slůvko, slovíčko* slunce slunko, sluníčko, slunéčko* strana stránka*, stránečka stroj strojek, stroječek strom stromek*, stromeček strýc strýček/strejček, strýčánek/strýčínek stůl stolek, stoleček sud soudek, soudeček sukně sukénka/sukýnka, suknička svetr svetřík, svetříček svíce svíčka*, svíčička syn synek, synáček škvíra škvírka, škvírečka šroub šroubek, šroubeček štamprle štamprlička, štamprlátko, štamprlka, štamprlík, štamprlíček štěstí štístko, štěstíčko šuple šuplátko, šuplík táta tatínek, taťka, tatíček, tatík, tatíneček, tělo tělíčko, tílko teta tetička, tetka (a), tetinka tlama tlamička, tlamka trocha troška, trošička tyč tyčka, tyčinka uzel uzlík, uzlíček, uzílek včela včelka, včelička verš veršík, veršíček ves víska, vesnička větev větvička, větévka/větývka věž věžička, vížka víno vínko, vínečko vítr větřík, větříček, větérek/větýrek voda vodička, voděnka vrch vršíček, vršek vůz vozíček/vozejček, vozík/vozejk * zrcadlo zrcátko*, zrcadélko zrno zrnko, zrnečko/zrnéčko (zř.) zvon zvonek*, zvoneček, zvonec (a) žába žabička, žabka, žabec (zř.) žena ženuška, žínka/ženka (zř.), ženička žert žertík, žertíček žid žídě, židáček Deminutiva ve víc rodech deci —> decínko (n.); decínka, decička (f.) šuple —> šuplík (m.); šuplátko (n.) štamprle —> štamprlík, štamprlíček (m.); štamprlička (f.); štamprlátko (n.) Deminutivní řada a zároveň prefix pidi- Rada deminutiv včetně tvoření pomocí pidi-]e pouze od těchto slov: bratr, dáreček, hoch, kůň, pes, pokojíček, role, strana, stůl, žena. U dáreček a pokojíček nelze pojit pidi- se základovým tvarem, *pididar, *pidipokoj jsou nekonzistentní formy. Dar a pokoj se blíží k augmentativu (yeledar je doložen, *obrpokojje možné). 185 1.4 Frekvence a sémantika subst. deminutiv Četnost prostředků (počet doložených lemmat s těmito prostředky) j e patrná z tabulky 23. Jedná se o data vytěžená primárně z korpusu InterCorp (verze 6). Údaje poměrem odpovídají rozložení ve vyváženém korpusu syn2010. V tabulce 23 jsou uvedeny absolutní počty lemmat s daným deminutivním prostředkem v korpusu InterCorp cs-de (verze 6)._ Maskulina Feminina Neutra -ek 575 -ka 430 -ko 90 -ík (-ejk) 109 (6) -ička/-íčka 233/1 (283)43 -í/ičko 58 -íček (-ejček) 77 (5) -ečka 21 -átko 45 -ka 8 -inka (-ínka) 12 (17)44 -tko (od -dlo) 23 -eček 44 -čička, -tička 2,2 -délkoZ-dýlko 19 -ánek 8 -o--» -Ü- 8 -ečko 12 -áček 7 -e/ěnka 5/5 -átečko 6 -ínek 3 -ina 5 -ínko 6 -ec 3 -uška 4 -oučko 6 -ounek 1 -ulenka, -ulinka 2,2 -e/énko 1 -oušek 1 -unka 1 -ina 1 -inečka 1 -rle 1 Tabulka 23: Četnost prostředků tvorby substantivních deminutiv Tabulku 23 kopírují i deminutiva, která se v korpusech vyskytují nejčastěji. Z každého rodu bylo zvoleno sto nej frekventovanějších deminutiv (podle absolutního výskytu v syn2010). V první stovce nej frekventovanějších deminutiv má nejvíc z nich tyto sufixy: Maskulina: -ek domek, dvorek, hlásek, chlapeček, krámek, míček, obchůdek, pejsek, rybníček, stolek, strýček/strejček, synek, tatínek, záchodek, zámeček a).; -ík fotřík, chlapík, kostelík, košík, kufřík, lesík, mužík, pokojík, šuplík; méně pak -eček domeček, lísteček, státeček a -íček kousíček. Feminina: -ka číška, dcerka, hospůdka, hromádka, chvilka, loďka, plenka/plínka, postýlka, rodinka, rybka, soška, troška, vilka -ička básnička, cestička, holčička, hvězdička, kaplička, kulička, postavička, větvička -ečka ovečka, vlaječka -inka maminka 43 Včetně resufixace. 44 Včetně resufixace. 186 Neutra: -ko dílko, dítko, slůvko, miminko, křesílko, hovádko, písmenko, prkénko, vřeténko, semínko, kamínka, polínko, hovínko, světýlko/světélko, slunko autíčko, kafíčko, klubíčko, náměstíčko, očičko, peříčko, stvořeníčko, tělíčko, údolíčko, zdravíčko, zlatíčko, zrníčko děťátko, děvčátko, háďátko, jehňáko, Jezulátko, košťátko, kuřátko, kůzlátko (a jiné zdrobneliny názvů mláďat), princátko, zvířátko sedátko, zrcátko křidélko, zrcadýlko místečko, hnízdečko, stádečko - i/íčko -útko -tko (od -dlo) -délkoZ-dýlko -ečko Mezi nej frekventovanějšími deminutivy všech rodů jsou hojně zastoupeny deminutivní tvary, které nemohou být použity pragmaticky, evaluativně: kartáček (na zuby), kohoutek (vodovodní), křížek (na krku), hlavička (dopisu, ve fotbale), ručička (hodinek), kolečko (ve strojku), bříško (prstu) aj. Mezi substantívni mi deminutivy se dají velice obecně vymezit tyto oblasti lexika, ve kterých se užívá deminutiv celkem hojně. Pořadí je jen orientační, příklady jsou podle frekvence v jednotlivých rodech. Označení lidských bytostí, obyvatelská jména a příslušníků skupin blbeček, bráška, bratránek, dědeček, fotřík, hajzlík, chlapeček, chlápek, strýček, synek, školáček, tatínek, vnouček, zlodějíček; Arnik, Frantík, hipík, Němčík bytůstka, dcerka, dívenka, holčička, maminka, postavička, sestřička, tetička, ženuška; Zidovečka, Cikánečka Označení nadpřirozených bytostí amorek, andělíček, bůžek, čertík, ďáblík, cherubínek, kašpárek, pánbíček, rarášek, skřítek nymfička Jezulátko, strašidýlko, Označení částí lidského těla drdůlek, důleček, fousek/vousek, hlásek, hrudnícek, chloupek, knírek, ksichtejček/ksichtíček, nosánek, nosejček/nosíček, obličejík, prstíček, stroupek, škrábaneček, vlásek, vřídek, zadeček, zoubek bradička, čupřinka, dušička, hlavička, jizvička, kostřička, kozičky (prsa), kudrlinka, lokýnka, pěstička, prdelka/prdýlka, pusinka, ranka, ručička, ručka, tvářička, zadnička, žlázka bebíčko: jen jeden st. od citoslovce bebínko, bříško, čelíčko, čílko, hrdélko, kolínko, líčko, ňadérko/(ňadýrko), očičko, očko, ouško, srdéčko, srdíčko, tělíčko, tílko, zádíčka Označení zvířat beránek, brouček, býček, čuník, hádek, holoubek, kohoutek, koloušek, koníček, koník, kozlík, králíček, mazlíček, medvídek, motýlek, oříšek/voříšek, oslík, pejsek, poník, psík, ptáček, vepřík, zajíček holubička, husička, kachnička, kačenka, kočička, kozička, kravička, kravka, muška, myšička, myška, opička, ovečka, rybička, rybka, slepička, slípka, včelička, včelka, žabka háďátko, hovádko, jehňáko, kuřátko, kůzlátko, prasátko, selátko, štěňátko, telátko, zvířátko Žídě 187 Označení rostlin nebo jejich částí (hrášek), hříbek, keříček, keřík, klásek, kořínek, kvítek, smrček, stromeček, stromek břízka, cibulka, fazolka, jedlička, květinka, lipka, mrkvička, paprička, petrželka, rostlinka, růžička, travička, větévka/větývka, větvička Jména jídel, pití a pochutin bifteček, bonbónek, brambůrek, buřtík, cukříček, čajíček, dortíček, dortík, doutníček, gáblíček, gáblík, groček, gulášek, chlebíček, knedlíček, koblížek, koláček, koňáček, krajíček, lívaneček, mlsek, moučníček, ovárek, perníček, pirožek, řízeček, tataráček, vdoleček broskvička, buchtička, cibulička, houstička, hruštička, jadernička/jitrnička, karamelka, kasička, kávička, klobáska, kobližka, kořalička, krupička, kůrčička, omeletka, pastička, pečínka, pirožka, polívčička, sklenička (metonymicky), střídka, svačinka, štamprlička (metonymicky), štanglička, šunčička, třešinka, třešnička, žemlička cigárko, cukrátečko, jablíčko, jelítko, kafíčko, masíčko, pivečko, pivínko, pivko, pitíčko, soustíčko, vínečko, vínko Označení oděvů a jejich částí, doplňků (včetně zavazadel) batůžek, cípeček, cípek, copánek, culíček, cůpek, čepeček, dřeváček, fráček, gumáček, hadřík, kabátek, kapesníček, klobouček, knoflíček, kostýmek, kožíšek, kramflíček, kufírek, kufříček, kufřík, kulíšek, límeček, obleček, odznáček, pláštík, prstýnek, pulovřík, raneček, ručníček, řemínek, řetízek, střapeček, střevíček, svetříček, svetřík, svrchníček, šáleček, šálek, šáteček, šatníček, škrpálek, tvrďáček, vějířek, vlňáček, volánek, závojíček, zimníček, župánek, bambulka, blůzka, dečka, halenka, kapsička, košilka, ozdůbka, plachetka, punčoška, sponka, sukénka/sukýnka, taštička, vestička pyžamko, sáčko Označení obydlí a staveb ajnclík, altánek, balkónek, baráček, bazének, byteček, domeček, domek, dvoreček, dvorek, hotýlek, hrádek, hrobeček, hřbitůvek, chlívek, chodníček, kanálek, koncentráček, kostelíček, kostelík, koutek, krámek, kruháček, můstek/mostek, obchůdek, parčík, pavilónek, pelíšek, plácek, pokojíček, pokojík, šálek, salonek, sklípek, sloupeček, záchodek, zámeček boudička, cestička, firmička, hospůdka, chaloupka, chatička, chatka, chodbička, jeskyňka, kaplička, kavárnička, knihovnička, komůrka, kuchyňka, kůlnička, místnůstka, pevnůstka, předsíňka, silnička, stříška, světnička, školička, továrnička, ulička, věžička, vilka, vinárnička, zahrádka, zídka, divadélko Označení nástrojů a nádobí a jejich částí bičík, držáček, džbáneček, džbánek, esšálek, kolíček, košíček, vrtáček, žebříček, žebřík aj. dlátko, drzátko, hrabatko atd. Označení strojů a přístrojů V této skupině je poměrně málo deminutiv: auťáček, budíček, nakladaček, parníček, sporťáček (auto), vagónek, vláček mašinka autíčko, autínko, letadýlko Např. celá oblast domácích spotřebičů (v širším smyslu) a kuchyňských náčiní je už obsazena kvazideminutivními tvary nebo tvary se zakončením homonymním s deminutivním: písíčko, lednička, myčka, pračka, sekačka, vrtačka, vařečka aj. Od nich se deminutiva většinou netvoří. 188 Doklady některých deminutiv z této oblasti (mixérek, rádijko) odkazují často na dětské hračky. Zjevně z povahy věcí se netvoří deminutiva od bojler, vysavač, gril, šlehač, trouba, zesilovač aj. Abstrakta báleček, citeček, čásek, dloužek, festaček, fórek, golfíček, houfeček, hříšek, jazzíček, jazzík, kapitolek, klídek, klípek, kšeftík, majeteček, momentíček, momentík, motivek, naschválek, okamžíček, podvůdek, podzimek, poutaček, problémeček, recitálek, sexíček, slaďáček, smrádeček, táboráček, taneček, valčíček, večerníček, vtípek, žertík, živáček, životeček chvilinka, vábnička, větička, vteřinka čísílko, nebíčko, pohodlíčko, potěšeníčko, teploučko V seznamu jsou uvedena všechna. Bere se prototypický význam. Jedná-li se o základ s negativním obsahem (dluh, hřích, klep, naschvál, podvod, problém, smrad), deminutivum tento obsah redukuje, bagatelizuje nebo eufemizuje. Kvantifikátory Mnohá substantívni deminutiva zastávají často funkci kvantifikátoru krapítek vkusu, zlomeček vteřinky/vteřiny, ždibeček jídla/uzeného/závisti částečka masy, pravdy, duše decínko, decička vína, kilínko, kilečko váhy / především však nadváhy, stébélko trávy, zrnečko prachu/písku/pravdy V podstatě se jedná o jádro slovní zásoby, kam zde uvedené kategorie patří. Z periferní oblasti lexikonu (tuje nutno vnímat individuálně) nelze očekávat zastoupení deminutiv v obecných korpusech. V zásadě i zde je možné si představit evaluativně nebo sémanticky utvořená deminutiva i od termínů: sufixík, zdrobnělinka; stator ek, rotorek, odpor ek (např. u pikovláčku). Od víceslovných termínů se však deminutiva většinou netvoří. 189 2. Prefixoid pidi- Slova s prefixoidem pidi- se blíží deminutivům víc než slova s (cizím) prefixoidem mini-. Rozdíly lze shrnout do těchto bodů: a) Slova s prefixoidem mini- jsou oproti slovům s pidi- častější. Ve vyváženém korpusu syn 2010 je téměř 800 lemmat s mini- a jen 60 s pidi- (v nevyváženém korpusu syn pak kolem 2.500 s mini- a jen asi 100 s pidi- s frekvencí vyšší než jeden doklad). b) Slova s prefixoidem mini- se pojí především se základovými slovy. S deminutivem j sou doložena j en: minifestiválek, minikalhotky, mini-míchadélko, minimiminko, minirolička, ministáteček, minišatičky. c) Slova s mini- jsou méně expresivní, nemají evaluativní náboj. Např. typické kolokace se základem -pohádka jsou: pidipohádka: kraťounká, básnička minipohádka: krátká, nezbedná, veselá Německé protějšky českých slov s prefixoidem pidi- zapadají částečně mezi ty protějšky, které běžně odpovídají českým deminutivům se sufixem (1) - (5). (1) Než tady v té zatracené pidizemi zase začnou rozšiřovat, znečišťovat a dělat randál kvůli bandě blbečků Bis in diesem kleinen Mistland wieder unbedingt erweitert, verschmutzt, Lärm gemacht werden muß wegen ein paar Idioten , die für fast umsonst nach Spanien wollen ! (Moor: Kreutzerova sonát) (2) Na nádražích, pod mosty možno je zahlédnout skrčky, mužíčky, skřítky a jiné piditvory, jak se horlivě činí a čile konají. Auf Bahnhöfen, unter Brücken sieht man Schrate, Erdmännchen und sonstige Winzlinge: ihr geschäftiger Eifer. (Grass: Potkanka) (3) Nakopu ti tu tvoji pidiprdel. Ich werde dir in den Pygmäen-Po treten, (subtitles) (4) Ale jestli chceš, Rózo, až mě zas vypakují, mužem bydlet u babičky v tom jejím pididomku. Aber wenn Du willst, Rosi, können wir, wenn ich wieder weggeräumt werde, bei meiner Oma in ihrem kleinen Häuschen wohnen. (XJrass: Mé století) (5) „ Takže vás důrazně varuji, Pottere, "pokračoval Snape ještě tišším a zlovolnějším hlasem, „ vy naše pidihvězdičko či co - jestli vás nachytám, že jste se mi zase vloupal do kabinetu -„ »Also lass dir das eine Warnung sein, Potter« , fuhr Snape noch leiser und bedrohlicher klingend fort, »winzige Berühmtheit oder nicht - wenn ich dich noch einmal dabei erwische, wie du in mein Büro einbrichst -« rowlingova-hpot_pohar Zdá se, že pragmatickou, hodnotící složku obstarává i zde především sufix (4), (5). Prefixoid pidi- mu jen dopomáhá a označuje hlavně expresívne rozměr (sémantická složka). Prefixoid mini- nemá funkci evaluativní, pouze sémantickou. Slov s prefixoidem pidi- není v češtině mnoho. Lze je rozdělit na připojené k: 1) základovému slovu (1) - (3) 2) deminutivu prvního stupně (4) 3) deminutivu druhého stupně (5) Prefixoid pidi- se připojuje především k substantivům. Doložena jsou: pidiaféra 8. pidibratr 15. pidičástečka pidiagentura 9. pidi byt 16. pidičočka pidiaglomerace 10. pidibyteček 17. pidičtvereček pidiasambláž 11. pidibytost 18. pidičtvrť pidiautomobil 12. pidicena 19. pididáreček pidibáseň 13. pidicenzura 20. pididemonstrace pidibazének 14. pidičást 21. pididiktátor 190 22. pididivadlo 23. pididokument 24. pididomeček 25. pididomek 26. pididrama 27. pididuch 28. pididvorek 29. pidiéra 30. pídi fantom 31. pidifirma 32. pidifon 33. pidi frakce 34. pidigangster 35. pidigarsonka 36. pidigáže 37. pidihadřík 38. pidihlas 39. pidihlavinka 40. pidihoch 41. pidiholčička 42. pidihop 43. pidihory 44. pidihotel 45. pidihříčka 46. pidichatka 47. pidiiniciativa 48. pidiinzerátek 49. pidijídelniček 50. pidikalhotky 51. pidikamarád 52. pidikancelář 53. pidikapesníček 54. pidikeřík 55. pidiklášter 56. pidiklec 57. pidikoalice 58. pidikoaličník 59. pidikočička 60. pidikoloběžka 61. pidikoloniálek 62. pidikomando 63. pidikomínečky 64. pidikonkurence 65. pidikontrarozvědka 66. pidikopeček 67. pidikostelík 68. pidikoupelna 69. pidikousek 70. pidikousíčky 71. pidikraj 72. pidikrček 73. pidikresbička 74. pidikrok 75. pidikrůček 76. (pidikřís) 77. pidikřísek 78. pidikšeftík 79. pidikufr 80. pidikuchyně 81. pidikuchyňka 82. pidikůň 83. pidilahvička 84. pidilampička 85. pidiletná 86. pidilidé 87. pidi lidičky 88. pidimagnetofon 89. pidimanufaktura 90. pidimažoretka 91. pidimenšina 92. pidiměstečko 93. pidiměsto 94. pidimístečko 95. pidimocnářství 96. pidimotorka 97. pidimrška 98. pidimuž 99. pidimužíček 100. pidimužík 101. pidimužstvo 102. pidinádraží 103. pidináměstí 104. pidináměstíčko 105. pidinožení lOó.pidioběd 107 .pidiobjem I OS.pidiobr 109. pidiobrázeček 110. pidiokýnko II l.pidiosobnost 112. pidiostrov 113. pidiostrůvek 114. pidiotvor 115. pidipacka 11 ó.pidipanenka 117'.pidipartaj 1 lS.pidipes 119. pidipes 120. pidipiditvoreček 121 .pidipíseň 122.pidipísmenko 123'.pidipitomeček 124. pidiplaneta 125. pidiplavečky 126. pidipláž 127. pidipočítač 128. pidipodnik 129. pidipohádka 130. pidipohyb 131 .pidipokojíček 132. pidipomlázka 133. pidiponožtička 134. pidiporce 13 5 .pidipostavička 136.pidipotvora 13 7.pidipoutníček 138. pidipovídka 139. pidipracovna 140. pidiprapředek 141. pidiproblém 142pidiprogram 143pidiprojev 144pidiprostor 145pidiprotest 146pidipříbuzný 14 7pidipřístroj 148pidipříšerka 149pidipsík 150pidipšenice 151 pidiretardér 152.pidirole 153pidirota 154pidirozměr 155pidirozvědka 156pidiručička 15 7pidirum lovka 158pidirůžička 159pidiřeka lóO.pidisálek lól.pidisamoobsluha 162pidisámoška 163pidiscéna 164pidisekundička 165.pidisestřička lóó.pidisíť 167 pidiskupinka 168pidislečna 169pidislipy 170pidispolek 171 pidisprint 172pidistadiónek 173pidistalin 174pidistanice 175 pidistarosta 176pidistát 177'.pidistavba 178.pidistoleček 179pidistonožka ISO.pidistor 181pidistrana 182pidistranička 183pidistrom 184pidistůl 185pidistvoření 186pidisubjekt 187pidisvět 188pidišatna 189pidiškolička 190.pidiškvíra 191 pidišplh 192pidištamprdle 193piditerorista 194piditlačítka 195piditlačítko 196piditopol 19 7piditrávníček 198piditrh 199piditužka 200piditvor 201 piditvoreček 191 202. pidiulička 203. pidiúprava 204. pidiúroda 205'.pidiúsek 206.pidiuskupení 20/'.pidiústupek 208. pidiútvar 209. pidivadlo 210. pidivajzlícík 21 l.pidivejce 212. pidiverze 213. pidivesmír 214. pidivesnice 215. pidivesnička 216. pidivirusek 217. pidivláda 218. pidivoIby 219. pidivozítko 220. pidivůdce 221 .pidivýprava 222. pidizáhumenků 223. pidizakázka 224. pidizbyteček 225. pidizeď 226. pidizeman 227. pidizemě 228. pidizemička 229. pidizidka 230. pidiznalců 231 .pidizvěř 232. pidižáček 233. pidiždíků 234. pidižena 235. pidižidlička 236. pidižínka 23 7.pidižlik/pidižvík 238. pidiř\'ice 239. pidiř\'ík 24 0.pidiž\ úko^ !st\ i Z těchto mají: a) bázi ve formě pidibazének pidičtvereček pididáreček pididomek pididvorek pidihadřík pidihlavinka pidiholčička pidihříčka pidichatka pidiinzerátek pidikalhotky pidikapesníček pidikeřík pidiklec pidikočička pidikoloniálek pidikopeček pidikostelík pidikousek pidikrček pidikresbička pidikrůček pidikřísek deminutiva prvního stupně: pidikšeftík pidikuchyňka pidilahvička pidilampička pidilidičky pidiměstečko pidimístečko pidimrška pidimužík pidinám ěstíčko pidiokýnko pidiostrůvek pidipanenka pidipiditvoreček pidipísmenko pidipitomeček pidiplavečky pidipostavička pidipotvora pidipoutníček pidipříšerka pidipsík pidirůžička pidisálek pidisekundička pidisestřička pidiskupinka pidistadiónek pidistoleček pidistranička pidiškolička piditlačítka piditrávníček piditmreček pidiulička pidivesmír pidivesnička pidivirusek pidivozítko pidizbyteček pidizemička pidizidka pidižáček pidiždíků pidižidlička pidižínka pidižlik/pidižvík b) bázi ve formě deminutiva druhého stupně: pidibyteček pidikousíčky pididomeček pidimužíček pidikomínečky pidiobrázeček pidipokojíček pidiponožtička pidiručička Z jiných slovních druhuje prefix oid pidi- zastoupen jen u primárního adjektiva malý. Ostatní adjektiva jsou substantiva s prefix oidem pidi- transponovaná do adjektiv. 1. pidimalý 3. pidimodelový 5. piditeroristický 2. pidimilimetrový 4. pidistraničtí v jiných slovních druzích nejsou slova s prefíxoidem pidi- v souhrnném korpusu syn 2013 doložena. 192 3. Adjektivní deminutiva Deminutivům adjektiv nebývá věnována taková pozornost jako zdrobnelinám jmen podstatných. V češtině a jiných jazycích, které je mají, se popis uvádí, ovšem ne vždy a ne jednotně, jak bude vidět z následujícího přehledu. Důvodem bývá fakt, že za jakýsi „základ" deminutiv se považují zdrobneliny podstatných jmen - ty někteří autoři (např. Rusí nová 2001) považují dokonce zajev univerzální. Pragmatickým důvodem bývá fakt, že není co popisovat, protože v daném jazyce deminutiva adjektiv prostě nejsou (např. v němčině). Adjektiva obecně fungují především jako kvalifikátory. Jedna z jejich charakteristických vlastností je možnost vyjádřit intenzitu, která může odrážet např. vztah k něčemu jinému (stupňování), oslabení a zmírnění (v češtině např. cirkumfixy na- -lý, při- -lý) nebo postoj mluvčího (zdrobnění, zveličení). Jak bude vidět z následujícího přehledu, vedla tato možnost adjektivní modifikace k tomu, že se k sobě dostala kategorie oslabení a zmírnění s kategorií pragmatickou (deminutivní a augmentativní). I zde se však při popisu deminutiv zdá rozumné ctít zásadu popsanou v metodologii: 1) deminutivům musí mít v současném jazyce základ; 2) základové slovo a deminutivu mají společnou denotační složku; 3) deminutivům má v (psaném) jazyce menší frekvenci. 3.1. Adjektivní deminutiva v literatuře Nej starší gramatiky češtiny (Nudožer 1603, Rosa 1672) adjektivní deminutiva neuvádějí vůbec. Snad první popis nacházíme až u Dobrovského (1940:221) s poznámkou, že se jedná o tvary užívané v mluvě obecné („in der gemeinen Rede") nebo důvěrné („vertraute Rede"). V překladu, kterým má čtenáři přiblížit význam uvedených příkladů, používá převážně kvantifikátory sehr a ganz, jen ve dvou případech (lieber gold, schön weiß)]e náznak pragmatického rysu hodnotícími lexémy lieber a schön:_ prostředek příklad preklad poznámka -ičký/-ičký teničký, maličký, běličký, stařičký, sladičký, chudičký, kratičký, lehýčký, nahýčký sehr dünn, sehr klein, ganz weis, sehr alt, sehr süß, sehr arm, ganz kurz, ganz leicht, ganz nackt -inký malinký, zlatinký kleinwinzig, lieber gold (in der gemeinen Rede) -aunký maloučký, bělounký, křehunký kleinwinzig, schön weiß, ganz mürbe (in der gemeinen Rede) -aučký maloučký (in der gemeinen Rede) -ičičký maličičký vertraute Rede -aučičký tenaučičký vertraute Rede Tabulka 24: Dobrovského systém adjektivních deminutiv Trávníček (1951:368) nemluví explicitně o adjektivních deminutivech, nýbrž zavádí termín „zesilující adjektiva", čímž shrnuje do jedné kategorie deminutiva s augmentativy: „Tato adjektiva zesilují, vzmocňují vlastnost vyjádřenou základním adjektivem, vyjadřují větší míru vlastnosti než základní adjektivum." V přehledu (tabulka 25) jsou pak vedle sebe deminutiva s augmentativy. 193 Systém Trávníčkova pojetí vypadá následovně: prostředek příklad poznámka -atý dlouhatý (=velmi dlouhý) augment. -ánský velikánský augment. -ánánský velikanánský augment. -aténský dlouhatánský augment. -ičký každičký (= každý bez výjimky), mladičký -inký kratinký, malinký -oučký běloučký, hezoučký -ounký bělounký, hezounký Tabulka 25: Trávníčkův systém „zesilujících adjektiv" Podobný, avšak rozšířený popis podává Šmilauer (1971:129-131). Rozlišuje skupiny přídavných jmen „zdrobňujících, citově obměňujících a zesilujících", které charakterizují tyto prostředky:_ prostředek příklad poznámka -avý bělavý věcně zdrobňující na-lý nahnědlý věcně zdrobňující za-lý zahnědlý věcně zdrobňující při-lý přižloutlý věcně zdrobňující -ičký běličký citově obměňující45 -oučký běloučký citově obměňující -inký bělinký citově obměňující -ounký bělounký citově obměňující -ánský dlouhánský zesilující (intenzifikující)46 Tabulka 26: Šmilauerův systém přídavných jmen „zdrobňujících, citově obměňujících a zesilujících" Velice podobné schéma by se dalo sestavit z popisu v Mluvnici češtiny [1] (Petr 1986), na němž spolupracoval také Dokulil. (Dokulilovo dílo Tvoření slov z 60. let bohužel zůstalo fragmentem, jiné slovní druhy než substantiva podrobně popsány nebyly. Ostatně ani deminutiva substantiv nepopsal sám Dokulil, nýbrž Lubomír Doležel.) Mezi zvláštní druh adjektivní modifikace se v Mluvnici češtiny [1] řadí slova zakončená na -ičk(ý), -oučk(ý), -ink(ý), -ounk(ý). Ta mají vyjadřovat „intenzivnější stupeň vlastnosti, a to s připojením apreciativního hodnocení libosti (,hezky, příjemně') (miloučký, hezoučký), soucitu (stařičký...) nebo lehkého pohrdání (pitomoučký)" (Petr 1986:381). Vyjadřování míry vlastnosti (ve slovenštině, částečně i kontrastivně s češtinou) popisuje Bartáková (1993:100). Uvádí kategorizaci: „a) adjektíva, pri ktorých dochádza k oslabeniu základovej vlastnosti, b) adjektíva intenzifikované, ktoré vyjadrujú buď eufemisticky (deminutívno-expresívne adjektíva, napr. malučičký) alebo dysfemisticky (slov. veličizný, veličazný, velikánsky, čes. velikánsky) zvýšenú mieru základovej vlastnosti a c) adjektíva vyjadrujúce jej nadbytočnosť (slov. priveľký)". V zásadě se všechna tato pojetí liší pouze v terminologii. Domnívám se, že především Smilauerova terminologie by mohla být zavádějící v tom, že se kříží dva výrazy vystihující 45 „Tato adjektiva připojují k základnímu významu citové zabarvení libosti („hezky, pěkně, příjemně"), soucitu, (chuďoučký, bleďoučký) nebo lehkého pohrdání (pitomoučký). Přípony -oučký a -ounký jsou produktivnější než -ičký, -inký" (Šmilauer 1971:130). 46 Jedná se o „silné zdůraznění adjektiv velkých rozměrů" (Šmilauer 1971:130). 194 funkci deminutiv: „věcně zdrobňující" a „citově obměňující". Vzhledem k tomu, že „věcně zdrobnělá" adjektiva nezapadají mezi deminutiva (viz dál v tomto oddíle a pak také u adjektivních deminutiv v němčině), j sou zde zavedeny termíny „prostředky zeslabující" a „zdrobňující". Jako čistě deminutivní (s „pragmatickou funkcí, u jiných nepřítomnou") uvádí Čermák (1990:87 a 2011:104 ) tyto prostředky: prostředek příklad -inký kratinký -ounký kraťounký -ičký maličký -oučký maloučký Tabulka 27: Čermákův systém tvorby adjektivních deminutiv Dodává, že pokud existují „paralelní adjektiva, patří do idiolektu jednotlivce jen jediné (...), rozdíl mezi nimi nebývá" (2011:104). Korpusová data naznačují, že i v obecné rovině vždy jeden z paralelních tvarů převládá, někdy i výrazně (viz dál). Pod termínem adjektiva se „zvýšenou mírou vlastnosti (a zároveň citové zaujetí)" uvádí aparát zdrobnelín přídavných jmen Příruční mluvnice češtiny (Karlík et al. 1995:177) prostředek příklad poznámka -ičký mladičký, celičký, plničký,stařičký, kratičký... -oučký mlaďoučký, bleďoučký... -inký mladinký, malinký, teninký -ounký slabounký,hebounký, tichounký... -ičičký maličičký rozšířené -ilinký malilinký (variabilní) -oulinký slaboulinký, slaďouolinký, uzoulinký -ouninký slabouninký, drobouninký -inkatý malinkatý, kratinkatý Tabulka 28: Zdrobneliny přídavných jmen podle Příruční mluvnice češtiny Není pochyb, že se ve všech popisech jedná o modifikace adjektiv. Z uvedených přehledů je zjevná rozkolísanost a různé vnímání těchto modifikačních prostředků. Někdy se všechny uvedené prostředky mísí v jedné velké skupině (srov. např. Nekula 2003:153-154). Z porovnání uvedených pojetí vyplývají tyto otázky: 1) Jak si konkurují jednotlivé prostředky (sufixy/cirkumfixy) zeslabující {-avý, na—lý, při-- lý, za—ly) a zdrobňující {-oučký, -ičký, -inký atd.)? 2) Lze adjektiva utvořená zeslabujícími prostředky {-avý, na—lý, při—lý, za—lý) považovat za deminutiva? 3) Existují i jiné cirkumfixy resp. kombinace prefixu a sufixu (např. na- -oučký)! Je tedy nutné přesněji vymezit funkce jednotlivých modifikujících formantů (augmentativní jsou uvedena jen náznakem, měly by být předmětem dalšího výzkumu). Výsledkem je derivační tabulka adjektiv s modifikačními formanty (kap. 3.4). 195 3.2 Popis jednotlivých prostředků Popis je rozdělen do dvou oddílů: A. Sufixy a B. Cirkumfixy. Jako zdrobňující a zeslabující se uvádějí prostředky vypsané černě a šedě, přičemž šedé se nevyskytují, nejsou v korpusu doloženy. Naopak sufixy uvedené obrysem j sou doplněny na základě analýzy korpusových dat. sufixy -avý ÄJswfý -ičký /-íčký, (-ýčký) -ičičký -oučký /-učký -inký -inkatý -ininký -ilinký -oulinký AseSMý -ouninký -ounký cirkumfixy na- -lý při- -lý za- -lý Tabulka 29: Přehled modifikačních prostředků adjektiv A. Sufixy A.l Sufix -avý [-kavý) 1. bělový 3. zelenavý/zelenkavý 5. žlutavý 2. červenavý 4. zlatavý Rozšířený sufix -kavý má jen zelenkavý. Obě slova zelenavý a zelenkavý mají velmi podobné okolí. Zdá se tedy, že se jedná o variety téhož lexému. A.2 Sufix -ičký/-íčký [-ýčký) 1. brzičký 6. kratičký 11. skromničký 2. celičký 7. maličký 12. skrovničký 3. drobničký 8. mladičký 13. stařičký 4. (pra/pře) chudičký 9. plničký 14. teničký 5. každičký 10. prostičký 15. zlatičký Varianty -íčký (-ýčký) nejsou v korpusech doloženy, nejsou tedy v současné češtině běžné. Jen Dobrovský (1940:221) uvádí lehýčký a nahýčký. K deminutivu lehýčký je v PSJC doklad od K.V. Raise: „Lícem knězovým rozestírala se lehýčká červeň jemná, zcela slabá." Deminutivum chudičký má (v korpuse SYN 2013) doloženy intenzivnější tvaryprachudičký a přechudičký. 196 A. 3 Sufix -ičičký Sufix bývá uváděn jako sekundární (Dobrovský 1940:221, Příruční mluvnice češtiny 1995:177), vytvářející vyšší stupeň deminuce. PSJC obsahuje celičičký, každičičký, maličičký a novičičký. V korpusech však doklady nejsou. A.4. Sufix -iličký 1. maliličký Vzhledem k tomu, že s tímto sufixem je v korpuse doloženo pouze jedno adjektivum, navíc s velmi slabou frekvencí, nelze -iličký považovat za samostatný prostředek tvorby deminutiv, nýbrž spíš za rozšířenou variantu -ičký. A.5 Sufix -oučký/-učký 1. běloučký 38. mlaďoučký 73. staroučký 2. blboučký 39. modroučký 74. stříbrňoučký 3. bleďoučký 40. mrňavoučký 75. studeňoučký 4. blizoučký 41. nádherňoučký 76. suchoučký 5. celoučký 42. nahoučký 77. svaťoučký 6. čerstvoučký 43. naivňoučký 78. světloučký 7. červeňoučký 44. nepatrňoučký 79. šedivoučký 8. čisťoučký 45. nepěkňoučký 80. šikmoučký 9. dobroučký 46. neviňoučký 81. špinavoučký 10. droboučký/drobňoučký 47. něžňoučký 82. šťastňoučký 11. drzoučký 48. nizoučký 83. šťavňaťoučký 12. heboučký 49. novoučký 84. štíhloučký 13. hezoučký 50. odporňoučký 85. tenoučký 14. hlaďoučký 51. ohavňoučký 86. teploučký 15. hloupoučký 52. osklivoučký 87. tichoučký 16. hodňoučký 53. pěkňoučký 88. tlusťoučký 17. hubeňoučký 54. pitomoučký 89. trpělivoučký 18. chaboučký 55. platnoučký 90. tučňoučký 19. chlaďoučký 56. pomaloučký 91. tupoučký 20. chuďoučký 57. primitivňoučký 92. (pře)ubohoučký 21. chlupaťoučký 58. prosťoučký 93. útloučký 22. chytroučký 59. prťavoučkýf 94. uzoučký 23. jednoduchoučký frťavoučký 95. veseloučký 24. jemňoučký 60. příjemňoučký 96. vetchoučký 25. krásňoučký 61. rovňoučký 97. vlahoučký 26. kraťoučký 62. rozkošňoučký 98. vlažňoučký 27. křehoučký 63. roztomiloučký 99. voňavoučký 28. křupavoučký 64. ruďoučký 100. výborňoučký 29. kulaťoučký 65. růžovoučký lOl.zdravoučký 30. kyproučký 66. řiďoučký 102.zeleňoučký 31. laciňoučký 67. skromňoučký/ 103. zhnuseňoučký 32. lehoučký skrovňoučký 104.zlaťoučký 33. maloučký 68. slaboučký 105.zrzavoučký 34. mechovoučký 69. slaďoučký 106.živoučký 35. měkoučký 70. slepoučký 107.žluťoučký 36. miloučký 71. smutňoučký 37. mírňoučký 72. snadňoučký Variantně se může sufix -oučký vyskytnout ve zjednodušené podobě (s monoftongem -u-). V PSJC jsou uvedena milučký, temnučký a žlutučký, na Moravě se vyskytuje taktéž tichučký. 197 V korpusech (syn2010, SYN 2013, InterCorp cs-de (verze 7)) je jen po jednom až dvou výskytech: blbučký, bledučký, blizučký, celučký, dobručký, kratučký, sivučký, slabučký. V mluvených korpusech (ani v Brněnském mluveném) není žádné z nich. Deminutivum ubohoučký (<— ubohý) má v korpuse SYN 2013 také doložen intenzivnější tvar přeubohoučký. Dublety drobný —>■ droboučký/drobňoučký Varianta drobňoučký se v psaných textech téměř nevyskytuje. Domnívám se, že -ň- (1) by zde mohlo být fono-pragmatické povahy - vytváří titěrnější, až úlisný tvar. (1) Z kabiny vykoukla hlava pilota a řekla bručivým hlasem: „Promiňte, soudruzi, drobňoučké zdržení. Zapomněli jsme jednoho pilota. "A vskutku, přes letištní plochu se hnal muž, po provazovém žebříku mrštně vylezl do stroje, pravil „zapomněli, pitomci, pilota " a letěli jsme. Doklad (1) je z deníku Mladá fronta DNES, 5. 6. 2004, rozhovor s pamětníkem doby před rokem 1989. prťavý prťavoučký/frťavoučký U dokladu dvojtvaruprťavoučký/frťavoučký je frťavoučký pouze okasionalismus (Pan Kaplan má stále třídu rád v překladu A. Přidala). Je na něm však vidět možnost aktuálních hláskových obměn deminutiv. skromný skromňoučký/skrovňoučký Podle slovníků (SSJC, PSJC, SSC) by měla být adjektiva skromný a skrovný a též jejich deminutiva synonymní jen z malé části. (Ve všech citovaných slovnících je tato synonymie označena za zřídkavou.) Z korpusových dat ovšem vyplývá, že se běžně užívají synonymně. Rozdíl je zjevně jen v užití formy: skrovný (i jeho deminutivum skrovňoučký) se vyskytují výhradně v psaném jazyce. Rozložení je zjevné z výpočtu programu SyD (verze 2.0) ke korpusovému výpočtu variant: psaný jazyk: skromný 90%, skrovný 10% mluvený jazyk: skromný 100%, skrovný 0% Byla provedena také kolokační analýza na datech vyváženého korpusu syn2010. Z ní je zjevné, že skrovný - na rozdíl od skromný - není popis vlastnosti člověka: lexémy dříč, chlapík, umělec, holka se pojí jen s adjektivem skromný, nikdy však skrovný. Obě slova jsou však v psaném jazyce zastupitelná ve spojeních: skromný/skrovný blahobyt, domek, důchod, oběd, odhad, skromná/skrovná obživa, penze, podmínka; skromné/skrovné kapesné, pohoštění aj- měkký měkoučký/měkkoučký V několika dokladech je také „hyperkorektně" měkkoučký. Zajímavé je, že v podobě se dvěma k se slovo vyskytuje převážně v textech bulvárního až erotického nádechu (zdroji jsou magazíny různých deníků, Blesk, Leo čtení apod.) A.6 Sufix -inký 1. chudinký 2. jedinký 3. každinký 4. kratinký 5. krutinký 6. malinký 7. mladinký 8. pomalinký 9. prostinký 10. samotinký 11. teninký 198 A.7 Sufix -inkatý 1. malinkatý A.8 Sufix -ininký 1. malininký A.9 Sufix -ilinký 1. malilinký A.10 Sufix -oulinký/-ulinký 1. čisťoulinký/čistulinký/ 4. kraťoulinký 8. slaboulinký čisťulinký 5. křehoulinký 9. tenoulinký 2. drahoulinký 6. lehoulinký 10. uzoulinký 3. droboulinký 7. maloulinký Všechny tři tvary deminutiva od čistý —> čisťoulinký/čistulinký/čisťulinký mají naprosto shodnou a velmi slabou frekvenci. Z dokladů (dohromady 10 ve sdruženém korpusu SYN 2013) nelze určit distribuci stylovou ani regionální. A. 11 Sufix -ouninký 1. tenouninký Ač se se sufixem -ouninký uvádí deminutiva slabouninký a drobouninký (např. Příruční mluvnice češtiny 1995:177), doloženo je jen tenouninký. Vzhledem k frekvenci (1 doklad v korpusu SYN 2013) i počtu deminutiv s tímto sufixem se jedná o okrajový prostředek. A. 12 Sufix -ounký 1. bělounký 15. lehounký 29. slaďounký 2. bleďounký 16. (pra)malounký 30. stříbrňounký 3. čerstvounký 17. měkounký 31. světlounký 4. čisťounký 18. milounký 32. štíhlounký 5. drobounký 19. mírňounký 33. tenounký 6. hebounký 20. mlaďounký 34. teplounký 7. hezounký 21. modrounký 35. tichounký 8. hlaďounký 22. mrňavounký 36. tlusťounký 9. hloupounký 23. něžňounký 37. útlounký 10. hubeňounký 24. nizounký 38. uzounký 11. jemňounký 25. prťavounký 39. volňounký 12. kraťounký 26. řiďounký 40. zlaťounký 13. křehounký 27. skromňounký 41. žluťounký 14. kulaťounký 28. (pra)slabounký Deminutiva malounký a slabounký mají (v korpusu SYN 2013) doloženy intenzivnější tvary pramalounký/praslabounký. V několika dokladech je doloženo hyperkorektní měkkounký. Podobně jako měkkoučký se slovo se dvěma -k- vyskytuje převážně v textech bulvárního až erotického nádechu. (Zdroje jsou magazíny různých deníků, dál Blesk, Leo čtení apod.) 199 B. Cirkumfixy U cirkumfixů j sou uvedena jen ta slova, která jsou zjevně odvozena z adjektiv. Nejsou sem zařazena deverbativa utvořená z prefigovaných sloves začínajících na na-, při- a za-. (Slova označené zř. v závorce mají velmi slabou frekvenci.) Od sloves s na- se jedná o adjektiva: naběhlý, nabobtnaly, nabubřelý, nabyly (zř.), načichlý, načpělý, načuchlý (zř.), nadešly (zř.), nadulý (zř.), naduřelý, nafouklý, nahodilý, nachladlý, nakoply, nakřáplý, nakynulý, naleželý (zř.), namodralý, namrzlý, napadlý, napilý, napuchlý, narostlý, nařízly (zř.), nasáklý, nasedly, nastalý, nastydlý, našláply, našly, nateklý, natrhlý, naťukly (zř.), navinulý, navrátily (zř.), navyklý. Celkem je doloženo 36. Od sloves spři-: přiboudlý, přibylý, přicestovalý, přičaplý, přičmoudlý, přilehlý, přilétly (zř.), přilíplý, přimáčkly, přimázlý (zř.), přimrzlý, připadlý, připláclý, přirostlý, přisedlý, přischlý, přismahlý, přistěhovalý, přišlý, přitiskly, přitroublý, přituhlý, přivandrovalý, přivyklý. Doloženo celkem 24. Od sloves se za-: zabahnělý (zř.), zaběhlý, zabejčilý (zř.), zabloudilý, zaboudlý (zř.), zabouchly, zabředlý, zabstraktnělý, zabuřenělý (zř.), začmoudlý, zadechlý (zř.), zadrhlý, zahnily, zahořelý (zř.), zahryzlý, zahynulý, zachmuřelý, zachovalý, zachraptělý, zajíklý, zajiklý (zř.), zakleslý, zakořenělý, zakouslý, zakrnělý, zakrslý, zakrvavělý, zakřiklý, zakyslý, zalehlý, zaleklý, zalétlý, zalezlý, (zalklý), zamlklý, zamrzlý, zamřely, zamželý, zanedbalý (zř.), zaniklý, zaostalý, zapadlý, (zapíchly), (zaprdlý), zapřísáhlý/zapřísáhlý, zapšklý, zardělý, zarezavělý/zarezivělý, zarezlý, zarostlý, zařízlý, zasáklý, zasedlý, zaseklý, zaschlý, zasloužilý, zasmušilý, žasnuly (zř.), zaspalý (zř.), zastřelý, zastydlý, zasedlý, zašlý, zašpičatělý, zateklý, zatmělý, zatrachtilý, zatrpklý, zatuhlý, zatuchlý, zatvrdlý, zatvrzelý, zavadlý, zavilý, závislý, zavostalý (zř.), zažehlý. Celkem 77. U adjektiv snižujících intenzitu je nutné rozlišovat tvary vzniklé od participií sloves (začernit —> začernělý), tedy transformací, a slova vzniklá modifikací adjektiva (černý —> začernalý). Poznat se to většinou nedá: nahluchnout/hluchý (?) —► nahluchlý, na-/zahnědnout/hnědý —► na-/zahnědlý, přiopít/-ožrat (se)/opilý (?) —► přiopilýf-ožralý atd. V následujícím přehledu cirkumfixů j sou uvedena jen ta adjektiva s cirkumfixem, vedle nichž v současné češtině existuje i (zpravidla neafigované) adjektivum47. V tomto se níže uvedené seznamy liší od Čermákových (2008:84-91), v nichž jsou uvedena všechna adjektiva s daným cirkumfixem (analýzy vzniku). Naše data jsou jinak téměř shodná: součet adjektiv od sloves (nahoře) a modifikací (dole) odpovídají údajům v článku prof. Čermáka. Adjektiva uvedená zde navíc jsou označena #. Rozdíl plyne z velikosti korpusů, z nichž jsme oba čerpali. Celkem je v korpusu SYN 2013 adjektiv s cirkumfixem na—lý %\,při—lý 45, za—lý 101 (vše do absolutní frekvence 3 doklady). Počítána jsou dohromady deverbativa, desubstantiva i deadjektiva. Jen vedle následujících existuje v současnosti také adjektivum bez modifikačního znaku. 47 Tam, kde je vztah spíš ke slovesu (zakyslý) než k adjektivu (nedoložené zakyselený), bylo adjektivum vypuštěno. Jsem si vědom určité nekonzistence těchto seznamů (najazzlý, nahrblý, přizrzlýje nutno vztáhnout k substantivům jazz, hrb, rez), cílem je dát určitý přehled o distribuci těchto cirkumfixy ve vztahu k existujícím adjektivům. Tematicky toto opouští linii práce o deminutive ch. 200 B.l Cirkumfix na- -lý 1. nablblý 11. nakyslý 21. nasedly 2. načernalý 12. naměklý# 22. natrpklý 3. načervenalý 13. namoklý# 23. natvrdlý 4. nafialovělý 14. naoranžovělý# 24. natuplý 5. nahlouplý# 15. narez(avě)lý# 25. nazelenalý 6. nahluchlý 16. narudlý 26. nazlátlý 7. nahněďlý 17. narůžovělý 27. nazrálý 8. nahořklý 18. naryšavělý# 28. nazrzlý 9. nahrblý 19. nasládlý 29. nažloutlý 10. najazzlý 20. (nasleplý)# 30. nažluklý B. 2 Cirkumfix při- -lý 1. přiblblý 2. (přibledlý)# 3. přidrzlý# 4. přihlouplý 5. (přihluchlý) 6. přihrb lý 7. přihroublý# 8. přiopilý 9. přiospalý 10. přiožralý 11. připitomělý 12. připleš(atě)lý 13. (přirezlý)# 14. přisleplý 15. přisnědlýM 16. přisprostlý 17. přitloustlý# 18. (přituplý)# 19. přitvrdlýŘ 20. (přizrzlý)# 21. (přižloutlý)# B.3 Cirkumfix za- 1. začernalý 2. začervenalý 3. (zafiialovělý)# 4. zahnědlý 5. zahořklý 6. zahoustlý -lý 7. zakrvavělý 8. zamodralýŘ 9. zarez(i/avě)lý# 10. zarudlý 11. zarůžovělý# 12. zašedlý# 13. zatloustlý 14. zazelenalý 15. zažloutlý 16. zažluklý 3.3 Konkurence sufixů a cirkumfixů Rozdíl funkcí sufixů a cirkumfixů je nejlépe vidět na derivační tabulce adjektiv na následujících stranách (Tabulka 30). V ní jsou uvedeny všechny doložené adjektivní modifikace, které základ zeslabují nebo zdrobňují. Tučnejšou vytištěny základy, ke kterým jsou doloženy deminutivní tvary, tedy tvary, které mají evaluativní hodnotu. Ostatní modifikované tvary jsou uvedeny v normálním řezu. Sedě jsou vyznačeny velmi slabě zastoupené tvary - do frekvence 5 v korpuse SYN 2013. 201 3.4 Derivační tabulka adjektivních modifikací zeslabujících a zdrobňujících -avý na-lý při-lý za-lý -ičký -iličký -ilinký/-ininký -inký -oučký -(o)ulinký/-ouninký -ounký bílý bělový běloučký bělounký blbý nablblý přiblblý blboučký bledý (při bledly) bleďoučký bleďounký blízký blizoučký brzký brzičký celý celičký (ce loučky) černý načernalý začernalý/ (začernělý) čerstvý čerstvoučký (čerstvounký) červený červenavý načervenalý začervenalý červeňoučký čistý čisťoučký (čisťoulinký/čistulinký/ čisťulinký) čisťounký dobrý (dobroučký) drahý drahoulinký drobný (drobničký) droboučký/ (drobňoučký) droboulinký drobounký drzý přidrzlý drzoučký fialový nafialovělý (zafialovělý) hebký heboučký hebounký hezký hezoučký hezounký hladký hlaďoučký hlaďounký hloupý nahlouplý přihlouplý hloupoučký (hloupounký) hluchý nahluchlý (přihluchlý) Tabulka 30, str. 1: Derivační tabulky adjektivních modifikací -avý na-lý při-lý za-lý -ičký -iličký -ilinký/-ininký -inký -oučký -(o)ulinký/ouninký -ounký hnědý nahnědlý zahnědlý hodný hodňoučký hořký nahořklý zahořklý hrbatý nahrblý přihrb lý hrubý přihroublý hubený hubeňoučký (hubeňounký) hustý zahoustlý chabý chaboučký chladný chlaďoučký chudý chudičký (chudinký) chuďoučký chlupatý chlupaťoučký chytrý chytroučký jazzový najazzlý jediný jedinký jednoduchý jednoduchoučký jemný jemňoučký jemňounký každý každinký krásný krásňoučký krátký kratičký kratinký kraťoučký (kraťoulinký) kraťounký krutý krutinký křehký křehoučký (křehoulinký) křehounký křupavý křupavoučký kulatý kulaťoučký (kulaťounký) kyprý kyproučký kyselý nakyslý Tabulka 30, str. 2: Derivační tabulky adjektivních modifikací -avý na-lý při-lý za-lý -ičký -iličký -ilinký/-ininký -inký -oučký -oulinký/ouninký -ounký ladný laciňoučký lehký lehoučký lehoulinký lehounký malý maličký (maliličký) malilinký/ (malininký) malinký (maloučký) (maloulinký) malounký mechový mechovoučký měkký naměklý měkoučký měkkoučký měkounký měkkounký milý miloučký milounký mírný mírňoučký (mírňounký) mladý mladičký mladinký (mlaď/doučký) mlaďounký modrý zamodralý modroučký modrounký mokrý namoklý mrňavý mrňavoučký (mrňavounký) nádherný nádherňoučký nahý nahoučký naivní naivňoučký nepatrný nepatrňoučký nepěkný nepěkňoučký nevinný neviňoučký něžný něžňoučký něžňounký nízký nizoučký nizounký nový novoučký odporný odporňoučký ohavný ohavňoučký opilý přiopilý oranžový naoranžovělý ošklivý ošklivoučký ožralý přiožralý Tabulka 30, str. 3: Derivační tabulky adjektivních modifikací -avý na-lý při-lý za-lý -ičký -iličký -ilinký/-ininký -inký -oučký -(o)ulinký/ouninký -ounký pěkný pěkňoučký pitomý připitomělý pitomoučký platný platnoučký plešatý připlešlý/ připlešatělý plný plničký pomalý (pomalinký) pomaloučký prachudý prachudičký primitivní primitivňoučký prostý prostičký prostý prostinký prosťoučký prťavý (prťavoučký) (prťavounký) přeubohý přeubohoučký příjemný příjemňoučký rezavý narezlý/ narezavělý (přirezlý) zarezlý/ zarezavělý rezivý zarezivělý rovný rovňoučký rozkošný rozkošňoučký roztomilý roztomiloučký rudý narudlý zarudlý ruďoučký růžový narůžovělý zarůžovělý růžovoučký ryšavý naryšavělý řídký řiďoučký řiďounký Tabulka 30, str. 4: Derivační tabulky adjektivních modifikací -avý na-lý při-lý za-lý -ičký -iličký -ilinký/-ininký -inký -oučký -(o)ulinký/ouninký -ounký samotný (samotinký) skromný skromničký skromňoučký (skromňounký) skrovný skrovničký (skrovňoučký) slabý slaboučký slaboulinký slabounký sladký nasládlý slaďoučký slaďounký slepý (nasleplý) přisleplý slepoučký smutný smutňoučký snadný snadňoučký snědý přisnědlý sprostý přisprostlý starý stařičký staroučký stříbrný (stříbrňoučký) (stříbrňounký) studený studeňoučký stydlivý stydlavý suchý suchoučký svatý svaťoučký světlý světloučký světlounký šedý šedivý/ (sedavý)1 nasedly šedivoučký šikmý šikmoučký špinavý špinavoučký šťastný šťastňoučký šťavnatý šťavňaťoučký štíhlý (štíhloučký) štíhlounký Tabulka 30, str. 5: Derivační tabulky adjektivních modifikací 1 Tvar sedavý téměř výhradně jen v překladech do češtiny. -avý na-lý při-lý za-lý -ičký -iličký -ilinkýAininký -inký -oučký -(o)ulinký/ouninký -ounký tenký teničký teninký tenoučký (tenoulinký/tenouninký) tenounký teplý teploučký teplounký tichý tichoučký tichounký tlustý přitloustlý zatloustlý tlusťoučký (tlusťounký) trpělivý trpělivoučký trpký natrpklý tučný tučňoučký tupý (přituplý) tupoučký tvrdý natvrdlý (přitvrdlý) ubohý ubohoučký útlý (útloučký) útlounký úzký uzoučký uzoulinký uzounký veselý veseloučký vetchý vetchoučký vlahý vlahoučký vlažný vlažňoučký volný volňounký voňavý voňavoučký výborný výborňoučký zdravý zdravoučký Tabulka 30, str. 6: Derivační tabulky adjektivních modifikací -avý na-lý při-lý za-lý -ičký -iličký -ilinkýAininký -inký -oučký -(o)ulinký/ouninký -ounký zelený zelenavý/z elenkavý nazelenalý zazelenalý zeleňoučký zhnusený zhnuseňoučký zlatý zlatavý nazlátlý zlatičký (zlaťoučký/ zlatoučký) (zlaťounký) zralý nazrálý zrzavý nazrzlý (přizrzlý) zrzavoučký Živý živoučký žluklý nažluklý zažluklý Žlutý žlutavý nažloutlý (přižloutlý) zažloutlý žluťoučký (žluťounký) Tabulka 30, str. 7: Derivační tabulky adjektivních modifikací Jen zeslabující tvary mají tato adjektiva: černý. • načernalý, začernalý fialový. • nafialovělý, zafialovělý hluchý. • nahluchlý, přihluchlý hnědý. • nahnědlý, zahnědlý hořký. • nahořklý, zahořklý hrbatý. • nahrblý, přihrblý hrubý. • přihroublý jazzový. • najazzlý kyselý. • nakyslý mokrý • namoklý opilý. • přiopilý oranžový. • naoranžovělý ožralý. • přiožralý plešatý. • naplešlý, připlešatělý rezavý. • narezavělý, narezlý, přirezlý, zarezavělý, zarezlý, zarezivělý ryšavý. • naryšavělý, snědý. • přisnědlý sprostý. • přisprostlý trpký. • natrpklý tvrdý. • natvrdlý, přitvrdlý zralý. • nazrálý Žluklý. • nažluklý, zažluklý Při pohledu na modifikace v tabulce je i bez kontextu zjevné, že se jedná pouze o „zeslabení" (podle Smilauera „věcné zdrobnění"). Rozdíl mezi tímto zeslabeným tvarem a deminutivem podtrhují protějšky s němčinou. České tvary jsou uvedeny vertikálně podle frekvence (sestupně), německé tvary jsou uvedeny horizontálně podle frekvence (sestupně): bílý ~ weiß bělový ~ weißlich, weiß, blaß, hell, wattig bělounký ~ sehr weiß běloučký ~ strahlend weiß, schneeweiß, blütenweiß, hell(häutig) blbý ~ blöd, dumm, doof, blödsinnig blboučký ~ dämlich přiblblý ~ blöd, idiotisch, debil, albern, verblödelt, blödsinnig, dämlich, dümmlich nablblý ~ stumpf/dumpf idotisch bledý ~ blass bleďoučký ~ bleich, hochblond, hell bleďounký ~ blass přihlédly ~ (protěj šky nedoloženy) červený ~ rot červeňoučký ~ rot červenavý ~ rötlich 209 drzý ~ frech, dreist, maßlos drzoučký ~ (protěj šky nedoloženy) přidrzlý ~ ein bisschen frech, (kompenzace: freches Lächeln) hloupý ~ dumm (naprostá většina), blöd hloupoučký ~ dummer alter, dümmlich nahlouplý ~ (protějšky nedoloženy) přihlouplý ~ ein bißchen duslig, einfältig, blöd albern, idiotisch, dumm, stumpfsinnig měkký ~ weich naměklý ~ weich, angeweicht měkoučký ~ weich, bequem, drall, so weich, wuschelig und weich měkounký ~ federweich, weich und zart modrý ~ blau modroučký ~ bläulich modrounký ~ dünnes bläuliches (Rauchband), zamodralý ~ bläulich, blau pitomý ~ blöd/blödsinnig, dumm, dämlich, idiotisch pitomoučký ~ töricht, (echt) albern, dumm připitomělý ~ blöd, idiotisch, dumm, blödsinnig, allerblödeste Adjektivum pitomý ~ dämlich se užívá jednoznačně spíš derogativně (1): (1) Tak jak to chceš, Lombarde? Najednou, nebo po kouskách? Čím mám začít? Tvojí pitomou hlavou, nebo hubou ... Wie willst du's haben, Lombard? Auf einmal - oder stückweise? Womit soll ich anfangen? Mit deiner dämlichen Birne, deinem Maul... (Konsalik: Hypnotizér) Naopak pitomoučký je v kontextu zapojeno jednoznačně meliorativně. Dokládají to zapojení do nej častějších doložených vazeb pitomoučký jako štěně, pitomoučká tabulka, pitomoučká zlatá muška, lehce pitomoučké věci. A také v (ironických) sděleních (2), že si adresát nepočína správně: (2) Protože jsi pitomoučký, opravdu pitomoučký. (Lyndseyová: Zamilovaný ničema) Ty seš úplně hloupoučkej, pitomoučké), dušičko. (Skvorecký: Tankový prapor) rudý ~ rot, blutrot, krebsrot, hochrot, glühendes Rot narudlý ~ rötlich, rot ruďoučký ~ (protěj šky nedoloženy) zarudlý ~ gerötet, rot Lexikální divergence mezi češtinou a němčinou červený/rudý ~ rot bývá překlenuta tak, že barvě rudý odpovídá v němčině rot [červený] plus nějaký intenzifikátor - buď determinant ve složenině (blutrot, krebsrot) nebo přívlastek (glühendes Rot) 210 růžový ~ rosa, rosafarben, rosarot, rosig růžovoučký ~ rosig, mit rosa Teint narůžovělý ~ rosafarben, rosa, rosig, rötlich zarůžovělý ~ rosig sladký ~ süß nasládlý ~ süßlich slaďoučký ~ honigsüß, lieber (Jeremy) slaďounký ~ heuchlerisch (ironie) slepý ~ blind slepoučký ~ (protěj šky nedoloženy) nasleplý ~ (protěj šky nedoloženy) přisleplý ~ halbblind, fast blind Deminutivum slepoučký je doloženo jen v korpusu SYN 2013 (3). (3) Místo brejlí mu zavěsili na slepoučké augle dvě dětských vláčků - s tvrzením, že mu augle stejně brzo vyjedou z důlků, tak aby měl tu přepravu lacinější. (Lidové noviny - Literární noviny, č. 23/1991) tlustý ~ dick, fett tlusťoučký ~ kräftig, ziemlich dick tlusťounký ~ (protějšky nedoloženy) přitloustlý ~ beleibt zatloustlý ~ (protějšky nedoloženy) tupý ~ stumpf, dumpf tupoučký ~ (protějšky nedoloženy) přituplý ~ (protějšky nedoloženy) Adjektivní deminutivum tupoučký se užívá zjevně jen ve smyslu „hloupý". Pouze jeden doklad (4) označuje „neostrost" předmětu, ovšem i zde je ho užito metaforicky a evaluativně. (4) ... neboť film, v němž bylo mírně cítit osten kritiky vládnoucí filosofie vládnoucího režimu, přirozeně jen docela tupoučký ostýnek, vychválila kritika už pro ten ostýnek, do nebe,... (Zábrana: Vražda v zastoupení) Spojení tupoučká seker(k)a či jiný předmět, u něhož je žádoucí, aby byl ostrý, by taktéž vytvářelo ironii, popř. afekt. zelený ~ grünn, Green (v názvech) zelenavý ~ grünlich zelenkavý ~ blaßgrün, zartgrün nazelenalý ~ grünlich, gelbgrün ze lehoučký ~ (protějšky nedoloženy) zazelenalý ~ moosbegrünt 211 zlatý zlatavý nazlátlý zlatičký zlaťoučký zlaťounký golden, goldig, Gold- (v kompozitech) golden (drtivá většina), goldfarbig, goldfarben golden, grüngolden, rotgold (- většinou kompozitum s nějakou jinou barvou) (protějšky nedoloženy) (protějšky nedoloženy) (protějšky nedoloženy) zrzavý ~ rothaarig, rot, rötlich (zř.) nazrzlý ~ rötlich (naprosto převažuje), rotblond, rothaarig přizrzlý ~ (protějšky nedoloženy) zrzavoučký ~ (protějšky nedoloženy) Adjektiva přizrzlý & zrzavoučký (5) jsou velice slabě zastoupena i ve sdruženém korpusu SYN 2013. (5) „Babi, představ si, že máme koťátko! Je nádherný, zrzavoučký!" vykřiknu nadšeně hned ve dveřích, ... (V. Kabátová: Tenhle kluk je můj!) Žlutý ~ žlutavý ~ nažloutlý ~ žluťoučký, žluťoitnký (zř.) ä přižloutlý ~ zažloutlý ~ gelb gelblich, gelb gelblich goldblond, goldgelb, nebo jen blond (protějšky nedoloženy) vergilbt 212 3.5 Poznámky k adjektivním modifikacím Některé sufixy (-avý/-kavý) a cirkumfixy (na-lý, při-lý, za-lý) mají jistě funkci umenšující či redukující míru. Chybí jim však emotivní náboj (pozitivní, negativní nebo ironická konotace) Za jednoznačná deminutiva je považovat nelze, nemají evaluativní charakter. I u adjektiv se zeslabujícími sufixy platí teze o frekvenci: tvar se zeslabujícím sufixem mívá frekvenci nižší než základ. Skutečná adjektivní deminutiva tvoří jen sufixy s evaluativní hodnotou. Jsou uvedeny na následující stránce v tabulce 31. V následujících kapitolách bude věnována pozornost pouze jim. Adjektiva s evaluativními sufixy běžně netvoří stupně. Známý je především jazykolam nej(ne)kulaťoulinkatější, v korpuse SYN 2013 je díl doloženo nejmrňavoučkaťulinkatější. 3.6 Deminutivní řady adjektiv Řad je mnohem méně než u substantiv. Doloženy jsou jen následující tvary, přičemž některé z nich jsou v korpusu SYN 2013 velmi slabě zastoupené tvary (označeny zkratkou zř. v závorce). čistý čisťounký/čisťoučký čistulinký/čisťoulinký (zř.) /čisťulinký (zř.) drobný drobounký/droboučký/drobňoučký/drobničký (zř.) droboulinký krátký kratinký/kraťounký/kratičký/kraťoučký kraťoulinký (zř.) křehký křehoučký/křehounký křehoulinký(zi.) lehký lehounký/lehoučký lehoulinký malý maličký/malinký/malounký/maloučký malinkatý/malilinký/malininký/maliličký (zř.) /maloulinký (zř.) slabý slaboučký/slabounký slaboulinký tenký tenoučký/tenounký/teninký/teničký tenoulinký/tenouninký (zř.) úzký uzoučký/uzounký uzoulinký 3.7 Frekvence adjektivních deminutiv Mezi evaluativními sufixy adj ektiv se j ako téměř univerzální j eví -oučký, který j e doložen u většiny deminutiv. Četnost jednotlivých deminutivních sufixů adjektiv je uvedena v tabulce 31. Čísla j sou pouze orientační a představují počet slov, která těmito prostředky tvoří deminutiva. -oučký 108 -ounký 41 -ičký 16 -inký 12 -oulinký 10 -ininký 1 -iličký 1 -ilinký 1 213 -ouninký 1 -inkaíý 1 -ulinký 1 Tabulka 31: Četnost prostředků tvorby adjektivních deminutiv Zjištění, že sufix -oučký tvoří nejvíc různých adjektivních deminutiv, částečně odporuje tezi, že při tvorbě deminutiv je zjevná tendence používání sufixů s předními hláskami (srov. Dressler / Merlini Barbaresi 1994:93, Jurafsky 1996:570, i zde v závěru práce). Tyto ikonické vlastnosti má mezi adjektivními deminutivními sufixy především -ičký. Tento sufix je sice zastoupen pouze u šestnácti lexémů, avšak frekvence deminutiv s -ičký je nesrovnatelně vyšší než deminutiv s -oučký nebo -ounký (srov. tabulka 32). Frekvenční údaje v následující tabulce jsou uvedeny v absolutním počtu (sloupec „počet") v korpusu syn 2013 a v poměrném počtu výskytů na 1 milion pozic ve vyváženém korpusu syn 2010 (sloupec „i.p.m."). Rozdíl mezi výskyty v korpusu syn 2013 a syn2010 jsou pouze u prvního deminutiva (maličký). Jinak jsou si hodnoty velmi podobné ve všech korpusech (kontrolně: syn2000, 2005, 2010 a celý syn 2013). Adj. dem. počet i.p.m. maličký 10086 16,3 mladičký 7362 4,8 malinký 4596 2,8 stařičký 4005 2,4 kratičký 3250 1,8 každičký 2089 0,78 malinkatý 1445 0,5 drobounký 1197 slaboučký 950 lehounký 917 hezoučký 892 prostinký 652 0,4 chudičký 643 droboučký 628 tenoučký 590 uzoučký 569 tenounký 562 lehoučký 560 uzounký 536 čisťounký 399 mladinký 394 slabounký 367 kulaťoučký 317 celičký 257 tichounký 224 měkoučký 208 hloupoučký 207 hezounký 191 miloučký 190 kraťoučký 178 křehoučký 177 slaďoučký 176 samotinký 158 nizoučký 140 růžovoučký 140 kratinký 126 hebounký 123 jemňoučký 114 ubohoučký 110 běloučký 107 teploučký 106 štíhlounký 103 heboučký 96 teninký 86 hubeňoučký 85 kraťounký 83 mlaďounký 80 tichoučký 79 hlaďounký 76 křehounký 76 bělounký 73 světlounký 73 tlusťoučký 73 jemňounký 70 slaďounký 70 malilinký 64 0,03 mlaďoučký 64 pitomoučký 64 0,04 čisťoučký 62 řiďounký 62 žluťoučký 60 měkounký 58 jednoduchoučký 54 jedinký 52 hlaďoučký 50 droboulinký 49 skromňoučký 47 bleďoučký 44 útlounký 43 prostičký 38 neviňoučký 36 plničký 34 milounký 33 nizounký 33 červeňoučký 31 214 tenoulinký 31 mrňavoučký 27 pěkňoučký 26 bleďounký 24 hodňoučký 24 blboučký 23 mírňoučký 23 naivňoučký 23 zlatičký 23 řiďoučký 22 teplounký 21 chaboučký 20 chuďoučký 20 něžňoučký 20 slaboulinký 20 lehoulinký 18 čerstvoučký 14 pomaloučký 14 světloučký 14 zeleňoučký 14 uzoulinký 13 blizoučký 11 malounký 11 prosťoučký 10 roztomiloučký 10 0,01 Tabulka 32: Frekvence adjektivních deminutiv (Zdroj: průnik korpusů ÚČNK) Abecední řazení V korpuse SYN 2013 je doloženo celkem 173 adjektivních deminutiv . Základy jsou řazeny abecedně. Deminutivní tvary (pakliže jich je víc než jeden) jsou uvedeny pod sebou podle frekvence. Poznámkou zř. v závorce jsou označena deminutiva s minimální frekvencí, tj. do 3 dokladů (včetně) v korpusu SYN 2013. bílý běloučký bělounký blbý blboučký bledý bleďoučký bleďounký blízký blizoučký brzký brzičký (zř.) celý celičký (zř.) celoučký (zř.) čerstvý čerstvoučký čerstvounký (zř.) červený červeňoučký čistý čisťounký čisťoučký čistulinký čisťoulinký (zř.) čistulinký (zř.) dobrý dobroučký drahý drahoulinký (zř.) drobný drobounký droboučký droboulinký drobňoučký drobničký (zř.) drzý drzoučký (zř.) hebký hebounký heboučký hezký hezoučký hezounký hladký hlaďounký hlaďoučký hloupý hloupoučký hloupounký (zř.) hodný hodňoučký hubený hubeňoučký hubeňounký (zř.) chabý chaboučký chladný chlaďoučký (zř.) chlupatý chlupaťoučký (zř.) chudý chudičký chuďoučký chudinký chytrý chytroučký jediný jedinký jednoduchý jednoduchoučký jemný jemňoučký jemňounký každý každičký každinký (zř.) krásný krásňoučký (zř.) krátký kratičký kraťoučký kratinký kraťounký kraťoulinký (zř.) krutý krutinký (zř.) kruťoučký (zř.) křehký křehoučký křehounký křehoulinký (zř.) křupavý křupavoučký kulatý kulaťoučký kulaťounký (zř.) kyprý kyproučký (zř.) laciný laciňoučký (zř.) lehký lehounký lehoučký lehoulinký malý malinkatý maličký malinký malilinký malounký malininký maloučký maliličký (zř.) malinký (zř.) maloulinký (zř.) mechový mechovoučký (zř.) měkký měkoučký měkounký měkkoučký měkkounký milý miloučký milounký mírný mírňoučký mírňounký (zř.) mladý mladičký mladinký mlaďounký mlaďoučký mladoučký (zř.) modrý modrounký modroučký mrňavý mrňavoučký mrňavounký (zř.) nádherný nádherňoučký (zř.) nahý nahoučký (zř.) naivní naivňoučký nepatrný nepatrňoučký nepěkný nepěkňoučký (zř.) nevinný neviňoučký (zř.) něžný něžňoučký (zř.) něžňounký nízký nizoučký nizounký nový novoučký (zř.) odporný odporňoučký (zř.) ohavný ohavňoučký (zř.) ošklivý osklivoučký (zř.) pěkný pěkňoučký pitomý pitomoučký 215 platný platňoučký (zř.) plný plničký pomalý pomaloučký porn a linky (zř.) prachudý prachudičký (zř.) promitivní primitivňoučký (zř.) prostý prostinký prostičký prosťoučký prťavý (prťavoučký) (prťavounký) (frťavoučký) přeubohý (přeubohoučký) příjemný (příjemňoučký) rovný rovňoučký (zř.) rozkošný rozkošňoučký (zř.) roztomilý roztomiloučký rudý rudbučký (zř.) růžový růžovoučký řídký řiďounký řiďoučký samotný samotinký skromný skromňoučký skromničký skromňounký (zř.) skrovný skrovničký skrovňoučký (zř.) slabý slaboučký slabounký slaboulinký sladký slaďoučký slaďounký slepý slepoučký) (zř.) smutný smutňoučký (zř.) snadný snadňoučký (zř.) starý stařičký staroučký stříbrný stříbrňoučký (zř.) stříbrňounký (zř.) studený studeňoučký (zř.) suchý suchoučký (zř.) svatý svaťoučký (zř.) světlý světloučký světlounký šedivý šedivoučký šikmý šikmoučký (zř.) špinavý špinavoučký (zř.) šťastný šťastňoučký (zř.) šťavnatý šťavňaťoučký (zř.) štíhlý štíhlounký štíhloučký tenký tenoučký tenounký teninký tenoulinký teničký tenouninký (zř.) teplý teploučký teplounký tichý tichounký tichoučký tlustý tlusťoučký tlusťounký trpělivý trpělivoučký (zř.) tučný tučňoučký (zř.) tupý tupoučký (zř.) ubohý ubohoučký útlý útlounký útloučký úzký uzoučký uzounký uzoulinký veselý ve seloučky (zř.) vetchý vetchoučký (zř.) vlahý vlahoučký (zř.) vlažný vlažňoučký (zř.) volný volňounký (zř.) voňavý voňavoučký výborný výborňoučký (zř.) zdravý zdravoučký (zř.) zelený zeleňoučký zhnusený zhnuseňoučký (zř.) zlatý zlatičký zlaťoučký (zř.) zlaťounký (zř.) zrzavý zrzavoučký (zř.) Živý živoučký (zř.) Žlutý žluťoučký žluťounký (zř.) Tabulka 33: Přehled adjektivních deminutiv a jejich základů 3.8 Sémantika adjektivních deminutiv Obecně lze říct, že adjektivní deminutiva se tvoří především od přídavných jmen vyjadřujících, že je něčeho málo: „malý rozměr" (krátký, malý, nízký), „malá síla" (slabý, chabý), „malý věk" (mladý, nový), „malé jmění nebo obsah" (chudý, prostý), „malá hustota" (řídký) nebo „malá hlasitost" (tichý) či „malá rychlost" (pomalý). Mimo těchto také od několika jiných, kde lze malou míru hledat jen podmínečně (adjektivum hloupoučký může znamenat „málo inteligentní", spíš se tím ale vyjadřuje shovívavost nebo opovržení). A právě u těchto je především zjevná evaluativní povaha deminutiv. Hodnocení deminutivním adjektivem bývá převážně pozitivní. Vyjadřuje se jimi příjemný rozměr, vzhled, povaha atd., ale i empatie (stařičký), někdy se používají k eufemizace či bagatelizaci (ošklivoučký). Mezi adjektivní deminutivy se rýsují následující sémantické skupiny (řazeno podle četnosti v korpusu, kterou určuje absolutní frekvence jednotlivých deminutiv v korpusu syn2010 a počet různých deminutivních tvarů._ Oddíl abs. počet konkordancí počet lexémů index pořadí 1. Rozměr 9110 32 2,9152 2. Vzhled 1927 39 0,75153 3. Stáří 8599 8 0,68792 4. Barvy 601 22 0,13222 5. Povaha 495 21 0,10395 216 6. Taktilní vjem 510 17 0,0867 7. Jmění 1147 7 0,08029 8. Komplexnost 623 12 0,07476 9. Síla 481 5 0,02405 10. Inteligence a int. náročnost 162 8 0,01296 11. Chuť 62 8 0,00496 12. Zvuk 83 3 0,00249 13. Svěžest 34 4 0,00136 14. Hustota 36 2 0,00072 15. Vzdálenost 13 2 0,00026 16. Teplota 4 3 0,00012 17. Cena 3 2 0,00006 18. Rychlost 2 2 0,00004 Tabulka 34: Adjektivní deminutiva podle sémantiky Rozdělení by samozřejmě mohlo být jiné. Nabízí se návaznost na sémantické vymezení Čermákovo (2010:168-169). Deminutiva se však tvoří jen od poměrně malého počtu adjektiv. Jedná se tedy o pokus tuto malou výseč zmapovat ze sémanticko-pragmatického hlediska. Některé kategorie se částečně překrývají (např. rozměr a vzhled) a jsou různě velké. Zařazení deminutiv do jednotlivých kategorií je založeno na jejich typickém okolí (zjištěno kolokační analýzou nebo přímo z konkordancí). Zařazena jsou všechna adjektivní deminutiva doložena v korpusu SYN 2013. 3.8.1 Rozměr Tato nej frekventovanější adjektivní deminutiva především zdůrazňují „malý rozměr něčeho", včetně hmotnosti. Pojí se vesměs s konkréty, zřídka s abstrakty. (Razení abecedně podle základu, pak podle počtu výskytu deminutiv) drobný drobounký, droboučký, droboulinký drobounký: kapička, částečka, zrničko/zrnko, krystalek, jehlička droboučký: karafiátek/kvítek, lístek, pavouček, šupinka, holátko atd. Tvar drobounký je častější než droboučký. droboulinký. stejně jako droboučký Tvary drobničký a drobňoučký se téměř nevyskytují. krátký —>■ kratičký, kraťoučký, kratinký, kraťounký, kraťoulinký Vysoce převažuje kratičký. Tvary kraťoučký a kratinký mají podobnou frekvenci. Relativně řídké je kraťounký. Kolokační partneři jsou celkem podobní: nápadně často se vyskytují ve spojení s oděvem a střihem vlasů. kratičký: sukýnka/sukénka, minisukně, šortky, kapitolka, sestřih, okamžik, intermezzo, prostřih, odmlka, záblesk, šlofíček, zprávička kraťoučký: minisukně, sukýnka, kraťásky, šortky, ježeček (střih vlasů), frontička, dopísek, pauzička, článeček kratinký: sukýnka, suknička, košilka, mikádo (střih vlasů), mžení, hvízdnutí, zástup, rozestup kraťounký: sukýnka, sukénka, sukně, tričko, šaty, sestřih, ježek (střih vlasů), vlas, pidipohádka, čárka kraťoulinký: (zř.) sukně malý maličký, malinký, malinkatý, malilinký, malounký, maliličký, malilinký, maloulinký 217 maličký, pacholíček, ostrůvek, zemička, krůček, kuchyňka, stírek, chybička, vesnička, kousíček, človíček, kuřátko, dírka, pokojík, rolička, garsonka, víska, krámek, kousek, postavička malinký, kousíček, krůček, chybička, človíček, částečka, zemička, byteček, vesnička, dírka, místnůstka, jiskřička, rolička, domeček, trhlinka, ptáček, pokojík, chudinka, brouček, mužíček, pytlíček, světýlko, krámek, stadiónek malinkatý, kousíček, soupravička, letadélko, nesouměrnost, kresbička, květák, škvírka, byteček, rolička, brouček, prostůrek, chýška, morčátko, krcálek, zlomeček, človíček, podvůdek, sombrero, částečka, ďáblík, mraveneček, prdelka, očičko malilinký, chvilinka, zosobnění, kousíček, zajíček, židlička, chybička malounký: zaváhání, městečko, zdřímnutíčko Další deminutiva od malý: maliličký, malilinký a maloulinký jsou v psaném jazyce velmi slabě zastoupena. lehký lehounký, lehoučký, lehoulinký Deminutivum lehounký je o něco běžnější než lehoučký, kolokační partneři jsou velmi podobní. lehounký: vánek, pírko, letadélko, sifon, župánek, větřík, peříčko, pápeří, mrazení, šatečky, anulovaný, melancholie, chmýří, zachvění, anekdotka, nadýchaný, našlapování, sifonový, závoj lehoučký: (jako) pírko, chmýří, ševelení, pápeří, miniaturka, šťouch, klus, nahození, popěvek, vánek, spodnička, větřík, opar, obláček, šatičky lehoulinký: pískání mrňavý —>■ mrňavoučký, mrňavouký Deminutivum od mrňavý je většinou jen mrňavoučký: místnůstka, zahrádka, stoleček, stroupeček, problém (spíš ironicky). Konkurenční tvar mrňavounký je na úrovni okasionalismu. Doloženo: mrňavounký Děčín, nepatrný —>■ nepatrňoučký nepatrňoučký: (především abstraktně) mrknutí, zpestření nízký —>■ nizoučký, nizounký nizoučký (běžnější než nizounký): travička, stoleček, kmínek, plůtek, keřík, zídka, stolička, podpatek, stolek, ostrůvek, strop, chalupa, tráva, nájem, (bodové) hodnocení, kurs (měny) nizounký: keříček, povlak, stolička, zídka, stolek, domek prťavý —>■ prťavoučký, prťavounký prťavoučký (pokud, tak především toto): hřiště, zemička (myšleno většinou Československo) prťavounký je na úrovni okasionalismu; doloženo: prťavounký hovínko. úzký —>■ uzoučký, uzounký, uzoulinký Oba tvary uzoučký a uzounký mají velice podobnou frekvenci i kolokační partnery: srpek měsíce/slunce (při zatmění), proužek moře, s&z/(zdůrazněna vratkost plavidla) nebo kádr (zdůrazňuje povzdech nad nedostatečným počet (dobrých) hráčů v týmu) uzoučký: srpek, tunýlek, proužek, skif kaňon, pásek, mostek/můstek, paprsek, průchod, koridor, obzor, kádr, pás, pruh, chodník, vchod, kanál uzounký: srpek, knírek, proužek, pokojík, potůček, viadukt, pruh, kádr, pás, pas, slunce, moře, světlo, prostor, měsíc, země uzoulinký: proužek moře, most 218 Poznámka k deminutivům hodnotícím rozměr Není to skupina četná do počtu různých lexémů, zato velmi silně frekventovaná. U adjektivních augmentativ je to podobně, jen s tím rozdílem, že kvantifikaci rozměru obstarává většina adjektivních augmentativ. Těch je v češtině totiž velmi málo (srov. odd. 3.8.20). Deminutiva v této kategorii se vesměs pojí s deminutivními substantivy (1), (2) a také příklady výš. Konkurence tvarů Pokud je deminutiv od jednoho základu víc, expresivnější, tedy „deminutivnější" jsou s tvary s -č-: maličký (vedle malinký); nizoučký (vedle nizounký). V jejich okolí jsou často substantívni deminutiva (i druhého stupně). Jejich opozita netvoří zpravidla deminutivům. Odporuje tomu jejich sémantická povaha: kratičký x *dlouhoučký/dlouhičký. Právě tato opozita tvoří gros českých augmentativ: krátký —> kratičký x dlouhý —> dlouhatánský mrňavý —> mrňavoučký x obrovský —> obrovitánský Spojení s deminutivem substantiva se používají i k naznačení ironie (1) nebo k zintenzívnění (2) - zde poměru k jiným uvedeným zemím. (1) ... neboť film, v němž bylo mírně cítit osten kritiky vládnoucí filosofie vládnoucího režimu, přirozeně jen docela tupoučký ostýnek, vychválila kritika už pro ten ostýnek, do nebe,... (Zábrana: Vražda v zastoupení) (2) „ Vím , že Československo je prťavoučká zemička někde mezi Německem a Ruskem, " řekne docela správně jedna z mladých studentek... (Lidové noviny) 3.8.2 Vzhled Částečně se kryje s charakteristikou povahy (zde např. čisťounká secese, dále rozkošňoučký). Je možné vymezit další subkategorie podle rozměrů, čistoty a obecné charakteristiky. Deminutivům má většinou funkci amplifikační nebo eufemizační. 3.8.2.1 Vzezření rozměrově hubený hubeňoučký, hubeňounký hubeňoučký: tělíčko, človíček, klučina, blondýnka, děvčátko, sestřička, modelka, Twiggy hubeňounký: nožičky kulatý kulaťoučký, kulaťounký kulaťoučký: šedesátník, mužík, človíček, stařík, parťák, hospodský, postavička, chlapík, mazlík; tvářička (méně často tvář), bříško, zadeček Především se charakterizuje tvar postavy nebo její část. Dále pak i rostliny: jablíčko, brambůrek nebo i obnos: kulaťoučká sumička, kulaťounký: v korpuse syn doloženo jen jednou (4) (4) „Moje tělíčko nej dražší! Proč jsem je ztratila, proč nehaj á stále vedle mne? Ta krásná, plná lýtečka, -ta tvrdá, chlupatá stehýnka, ten kulaťounký zadeček, snědla bych jej hned. " Vzhledem k tomu, že se jedná o starší text (Ladislav Klíma: Velký román) a jen jeden doklad, mohlo by kulaťounký ustupovat mezi archaismy. Na rozdíl od kulaťoučký není doloženo ani v mluvených korpusech češtiny. 219 rovný, šikmý —*■ rovňoučký, šikmoučký Deminutiva rovňoučký, šikmoučký se vyskytují jen v jednom textu (Kožmín: Obtisky) (7) Probouzím se do bezmezného sněžení tak bezvětrně rovňoučkého. Ještě že padá dětský snížek šikmoučký. Jedná se spíš o ideolektální tvary v běžné mluvě nepoužívané. štíhlý —>■ štíhlounký —>■ štíhloučký štíhlounká: (jakoproutek), blondýnka, děvčátko, dívenka, kráska, modelka, holka štíhloučká: dívka, holčina; Gábina/Iveta je štíhloučká Obě deminutiva vesměs ve spojení s označením ženy, jen výjimečně muže (štíhlounký kumpán) a zcela ojediněle věci (štíhlounký notebook) tlustý tlusťoučký, tlusťounký tlusťoučký (většinou) / tlusťounký (málo): především ve spojení se zvířaty: svišť, prasátko, (domácí) mazlíček. Občas klasifikují i člověka, pak především muže (tlusťoučkýpán, stařík, Evžen), popř. dítě (tlusťoučké mimino), naprosto výjimečně ženu (8): (8) Muži jsou většinou velmi tmavé pleti a nosí typické nízké čepičky na hlavách. Zeny jsou baculaté až tlusťoučké, na hlavách mají obvykle barevné šátky. tenký tenoučký, tenounký, tenoulinký/tenouninký, teničký tenoučký/tenounký: lehce převažuje tenoučký. Rozdíl mezi nimi není ani v kolokacích (tenoučká/tenounká vrstvička, vlásek, trubička, pramínek, jehlička, proužek), ani v distribuci (viz také odd. intenzita síly). Dokonce se u obou dá pozorovat shodný pozvolný pokles výskytů od r. 1991 do 2009 (syn 2010). Tvary tenoulinký/tenouninký a teničký se vyskytují naprosto výjimečně. útlý útlounký, útloučký útlounký, útloučký: útlounkýje častější. Mají shodnou distribuci i kolokační partnery: útlounké, útloučké knížky/knížečky, svazeček, brožury, booklet, text. Velmi zřídka se užívá ve spojení s označením osoby: útlounká studentka. Signifikantnější je užití ve spojení s částí těla: útlounký pas, tvář, hruď. 3.8.2.2 Vzezření podle čistoty čistý čisťounký, čisťoučký, čisťoulinký/čisťulinký čisťounký: voděnka, (jako) klícka, stařeček, stařenka, zástěra, pyžamo, bazárek, řeznictví, kuchyňka, secese, peřina, košile, asfalt, pleť, toaleta, městečko čisťoučký: (a) voňavoučký (jako součást predikátu), dětičky, kočička, domeček, vzduch Deminutivum čisťounký je běžnější a zjevně se používá na rozdíl od čisťoučký častěji v přeneseném významu ve smyslu „dokonalý" (styl): čisťounký zvuk, čisťounká secese. V podobných spojeních se čisťoučký nevyskytuje. Zřídkavé tvary: čisťoulinký zvuk, WC; čisťulinká voda Substantivum, s nimž se pojí, je často taktéž deminutivum, pokud se dá utvořit: voděnka, klícka, stařeček, stařenka, městečko. Některá substantiva jsou však zjevně limitována. Např. řeznictví, secese, asfalt jsou zastoupena jen v základním tvaru (deminutiva netvoří). špinavý —>■ špinavoučký špinavoučký: v korpuse syn je jen jeden doklad (3). Ten vystihuje evaluativní povahu užívání deminutiv. (3) Dear dirty Dublin -Špinavoučký Dublin ve výstižném českém překladu Aloyse Skoumala. 220 3.8.2.3 Vzhled podle obecné charakteristiky V zásadě může být a) pozitivní a b) negativní. Deminutiva se tvoří od adjektiv vystihujících pozitiva: krásný, nádherný, rozkošný, mohou být ale i u negativ: nepěkný, odporný, ohavný, ošklivý, suchý (o osobě), kde fungují většinou ironicky. Frekvence všech je slabá. a) Pozitivní hezký hezounký, hezoučký hezounký, řečičky/lež (ironicky), tvářička, děvenka, klouček, hnízdečko, dceruška, zajíček, blůza, dívenka, děťátko, očko, blondýnka, děvčátko, holčička, panenka, domek hezoučký, služtička, tvářička, slečinka, věcička, roztomilý a hezoučký (jako součást predikátu), maličký a hezoučký, chlapeček, holčička, stromeček, princezna Obě deminutiva mají velice podobnou frekvenci. Tvar hezounký se používá také ironicky: hezounký řečičky, hezounká lež. krásný krásňoučký krásňoučký: užívá se velice slabě a spíš ve stylizaci až do afektované řeči (9). (9) Už jen ten název - považte, jak je jemný, heboulinký. No a samotný příběh? Ten je krátký, kraťoučký, ale krásný, krásňoučký. Náš čtyřletý Edík ho jednou odpoledne, prostřednictvím medového hlasu své maminky, celý zhltnul... nádherný nádherňoučký nádherňoučký: deminutivy se v (10) stupňuje napětí k závěrečnému zvratu výpovědi. (10) Po víkendovým vandru se celí špinaví a upocení vrátíte domů a těšíte se hlavně na tu krásně teploučkou vodičku ve vaší kulaťoučký nádherňoučký vaničce a rodina vám oznámí, že neteče voda. Funkce však mohou být i jiné (chybějí však doklady). pěkný pěkňoučký pěkňoučký: málo dokladů: (5) „Jů, ty jsi náš malej klasaveček, viď? "A začne vrkat. „No ty si pěkňoučkej chlapečet, viď? " Tedy vzdor kýčovitému ňuňání to byla chvíle docela zajímavá. (6) Ale okrást stát na daních nechtěli. Šlo prostě jen o utajení sponzorů. - Jak pěkňoučká báchorka. Takových se během přelíčení určitě objeví celá řada. Vedle (pře)mazlivého užití (5) se může použít i ironicky (6). rozkošný rozkošňouočký rozkošňoučký: v (11) se ironizuje pozitivní vztah ke entitě (zvířátkům). Hodnocení je zde tedy spíš negativní. (11) Výsledkem bylo masivní přemnožení „ rozkošňoučkých zvířátek". I zde bývá často jiná funkce (především pozitivní hodnocení), chybějí však data. roztomilý roztomiloučký roztomiloučký: psík, pejsánek, stvořeníčko, ale i (shovívavě, eufemisticky) trumbera b) Negativní Velice řídká jsou deminutiva obecně evaluativních lexémů vzhledu, pokud se o označované entitě vyjadřují negativně. Doložena jsou: nepěkňoučký, odporňoučký, ohavňoučký, ošklivoučký, suchoučký (suchoučká cikánka). Většina z nich (mimo suchoučký) je navíc v jednom textu (Korespondence Voskovce a Wericha). Negativně se však užívají i jinak pozitivně polarizované lexémy (11). 221 3.8.3 Stáří Základní adjektiva označující stáří j sou j en tři: mladý, nový, starý. Všechna tvoří deminutiva, která se vyskytují relativně hojně. mladý mladičký, mladinký mladičký, mladinký mají stejné kolokační partnery. Pojí se nejčastěji s obecnými označeními osob: dívenka, kráska, milenka nevěsta, zaměstnání: prostitutka/prostitut, sboristka, tenistka, závodnice, zpěvačka, s označením příslušnosti k národu Cechošvýcarka, Romka, vlastními jmény atd. (Pořadí je podle frekvence kolokátorů sestupně). Právě na spojeních s vlastními jmény je vidět jeden drobný rozdíl v distribuci: autoři používají (převážně) buď jen mladičký nebo jen mladinký. Pohled na metainformace korpusových textů poukazuje na rozdílu užívání mladičký víc u autorů-mužů, mladinký spíš u žen. Platí to jak pro české autory (Hrabal: jen mladičký, Kriseová, Zídková, ale i Dietl jen mladinký), tak pro překladatele. Markantní je spojení těchto deminutiv především s osobami ženského pohlaví. nový novoučký novoučký. charakterizuje výhradně neživé věci. Nejčasťějšími kolokátory jsou: euro, stroj, střecha, ešus, burčák, sud. Substantiva určovaná deminutivem novoučký sama deminutivy nebývají, i když jejich deminutiva j sou běžná, resp. možná (burčáček, soudeček aj.) starý stařičký, staroučký stařičký, zcela vzácně staroučký. Pokud lze nepoměrnou frekvenci vůbec porovnávat, tak obě adjektivní deminutiva blíže určují především věci: staroučká chaise longue, stařičký gramofon, aerovka, tatrovka, škodovka, mocnářství aj., dále výhradně muže: stařičký mocnář, hodnostář, arcikněz, maršál, patriarcha, opat. Většinou se jedná o názvy vyšších funkcí. Výjimku tvoří komorník. (12) „ Tak jsem se těšila. Jsem už na tomto světě příliš dlouho a už mě to tady skutečně nebaví. Zemřít právě ve čtvrtek by bylo fajn, " svěřila se smutně stařičká Andula. Ti, kterým se nepodařilo zemřít, vdát (oženit), porodit dítě nebo cokoliv jiného, mají další velkou šanci 2. 2. 2222. Označení ženské osoby (12) není vyloučeno, aleje naprosto výjimečné. 3.8.4 Barvy Adjektivní deminutiva jsou v češtině především od odstínů (a). Od základních barev (b) se tvoří jen od některých. Netvoří se: 1) od složených adjektiv barev (*bleděmodroučký, *světležluťoučký, *bíločervenoučký/bílo-červenoučký - doklady těchto tvarů nejsou ani na internetu); 2) od některých barev, které jsou v české (ale i obecně evropské) kultuře považovány za ponuré (viz dál). Deminutiva od černý či tmavý se zjevně netvoří. a) Odstíny bledý bleďoučký, bleďounký bleďoučký/bleďounký, o málo častější je bleďoučký. Z kolokačních partnerů nelze vyvodit závěry pro nedostatek dat. Z mála, co nabízí korpus, se rýsuje tendence užívání bleďoučký se substantivem v základním (nedeminutivním) tvaru (dítě světlo, obličej, pani) a v predikátové pozici. Zdá se, že má význam spíš umírňovací „slabý, chabý": bleďounká tvářička, dívenka, pleť. 222 světlý —*■ světlounký, světloučký světlounký, světloučký. častější je světlounký, většinou se nepojí se s deminutivními substantivy. Nej častější kol okátory jsou: chmýří, ochlupení, jíška, kýbl, modř, listí, vlas, koberec. b) Základní barvy Deminutiva jsou doložena od těchto základních barev (abecedně): bílá, červená, rudá, modrá, růžová, stříbrná, šedivá, zelená, zlatá, zrzavá, žlutá. Jedná se vesměs o „pozitívneji" konotované barvy. Nejsou (nebo velmi slabě jsou) zastoupena deminutiva od fialová, hnědá (hnědoučký - jen na internetu), šedá a černá. Konkurence (maximálně však dvou) deminutivních tvaruje doložená od bílý (běloučký, bělounký), modrý (modroučký, modrounký), stříbrný (stříbrňoučký, stříbrňounký), zlatý49 (zlaťoučký, zlaťounký) a žlutý (žluťoučký, žluťounký) bílý —>■ běloučký, bělounký běloučký: sníh, snížek, kožíšek, blůza, králíček bělounký: holubička, límeček, vlásky, kvítek, peří Silnější frekvenci má běloučký. Mimo sníh nebyly vypočítány shodné kolokace. Předpokládám, že rozdíl v kolokačních partnerech je způsoben především nedostatkem dat. červený —>■ červeňoučký červeňoučký: rajčátko, jablíčko, tvářička/tvář. Málo běžné. rudý —>■ ruďoučký ruďoučký: nos Jedná se o velmi vzácné deminutivum - doložen je jen jeden doklad v korpusu SYN 2013 (Koukolík: O nemocech a lidech). Poznámka k červený a rudý Čeština je jeden z (mála) jazyků, který rozlišuje barvy červený a rudý. (Vedle češtiny ještě také maďarština: piros, vörös, nikoliv však němčina, angličtina nebo příbuzná slovenština.) Rozdíly v protějšcích deminutiv u jazyků, kde tato dichotomie není, nelze pro nedostatek korpusových dat odhadnout. U základů je zjevné, že červená je „méně tmavá": česky německy červený ~ rot, rötlich rudý ~ dunkelrot, blutrot, hochrot, krebsrot, glühendes Rot modrý modroučký, modrounký modroučký/modrounký: mají velmi podobné kolokátory: oči, švestičky, nebe, stín růžový —>■ růžovoučký růžovoučký je vůbec nej frekventovanější deminutivum barvy. Celkem to odpovídá i jazykové ikoničnosti - růžovoučké věci/lidé bývají pozitivně konotovány s roztomilostí, bodrostí atd. Potvrzují to i nej častější kolokátory: selátko, prasátko, čuník, děťátko, panenka, přáníčko, zelený zeleňoučký zeleňoučký: nejčastěji travička/trávník, ale také hanlivě o příslušnících strany zelených (zeleňoučtípolitikové) Tvar zlatičký, který představuje nejčastější deminutivum od zlatý, patří do odd. 3.8.17 Cena. 223 zlatý —*■ žluťoučký, (zlaťounký) žluťoučký: nejčastěji o nápojích (zlaťoučký bourbon) a jídle (zlaťoučké obalené maso ve fritéze, zlaťoučký koblížek) (zlaťounký jen v přeneseném významu „povahově dobrý" - viz odd. 3.8.5) Povaha.) Žlutý —>■ žlutoučký Žluťoučký se pojí především s jídlem: bábovka, banán, knedlík, sýr, dál také žluťoučké kuřátko. 3.8.5 Povaha V širším slova smyslu se jedná především o charakterové vlastnosti osob, zřídka také věcí. Převažují deminutiva od adjektiv charakterizující vlastnosti vnímané vesměs jako pozitivní (a): hodný, milý, mírný, nevinný, něžný, skromný, šťastný, příjemný, trpělivý, veselý. V malé míře jsou zastoupena i deminutiva od negativních vlastností (b) a to vůči okolí (drzý, krutý) nebo charakterizující vnitřní rozpoložení (smutný, zhnusený). Je sem zařazena i typická vlastnost věcí (křehký), která se ovšem v deminutivních tvarech užívá především k označení povahy nebo kondice člověka. Deminutiva tyto vlastnosti u pozitivních zesilují, u negativních naopak spíš zeslabují. a) Pozitivní povahové rysy hodný hodňoučký hodňoučký: miminko, hlásek, ženuška klidný —>■ klidňoučký klidňoučký: miminko, manželka křehký —>■ křehoučký, křehounký, křehoulinký křehoučký: zdravíčko, blondýnka, naivka, dušička, víla, méně často domeček, porcelán, dál i křehká demokracie, koalice, většina (hlasů) křehounký: asi jen poloviční frekvence křehoučký; kolokátory má jiné než křehoučký, ovšem ze stejného slovního pole: dívčina, růžička, stařenka, sklenice, přeneseně také život. křehouliný: málo zastoupeno, kolokacemi zapadá ale mezi křehoučký a křehounký. Všechna tři deminutiva se vztahují převážně k charakteristice žen. milý —>■ miloučký, milounký miloučký (výrazně převažuje): čertík, hlásek, děťátko, divadélko aj. milounký: stařenka Většinou se pojí s deminutivy. mírný —>■ mírňoučký mírňoučký: převážně ve spojení s věcmi mírňoučký ohýnek, váneček, změna kurzu, reforma nevinný neviňoučký neviňoučký: používá se spíš ironicky, v negativním kontextu na pohled/zdánlivě neviňoučká potvora/ratolest něžný něžňoučký, něžňounký něžňoučký/něžňounký (se stejnými kolokátory): pusinka, maminka, fórek. Užívají se také ke zdůraznění protikladu (13). (13) Připadal sem si v těch něžňoučkejch kalhotkách uhozené. Draculův hrad je proti té hrůze něžňounké místo. příjemný příjemňoučký příjemňoučký: dáma, dopis (viz také odd. 3.8.6 Taktilní vjem) 224 skromný -^skromňounký skromňounký: jako charakteristika povahy doložen jen tento tvar (skromňoučký viz odd. 3.8.7 Jmění) sladký slaďoučký, slaďounký slaďoučký (mírně převažuje): mazlíček, kočička slaďounký. robátko šťastný šťastňoučký šťastňoučký: (doloženo jen jako součást predikátu; chybí data) svatý —>■ svatoučký svaťoučký: (doloženo jen jako součást predikátu; chybí data) trpělivý —>■ trpělivoučký trpělivoučký: (doloženo jen jako součást predikátu; chybí data) veselý —>■ veseloučký veseloučký: popěvek, pamflítek zlatý —>■ žluťoučký, zlaťounký zlaťoučký/zlaťounký: chlapeček, blondýnka, holčička, ksichtíček, úsměv, botičky Z několika namátkou vybraných dokladů tak většinou charakterizuje povahu žena. b) Negativní povahové rysy drzý —*■ drzoučký drzoučký: obličej (minimum dokladů) smutný —>■ smutňoučký smutňoučký: hlas, tvář (vyjadřuje soucit mluvčího) zhnusený zhnuseňoučký zhnuseňoučký: pouze jeden doklad v korpusu SYN 2013: poněkud zhnuseňoučký dopísek naznačuje především ironii. krutý —>■ krutinký krutinký: smích Vedle krutiný se také zjevně začíná používat tvar kruťoučký, ovšem jen jako módní kvalifikátor: (14) Pak následovalo půlhodinové prohlížení v zrcadle ve stylu: to jsem vážně já? kraťoučký Sára: Hafo mega mocinky mocinky moc kruťoučký stránečky... respekt :D. Doklady jsou z internetu (jaro 2015). 3.8.6 Taktilní vjem Odrážejí vesměs pozitivní vjemy a deminutiva je amplifikují. hebký —>■ hebounký, heboučký hebounký/heboučký: mají naprosto shodnou frekvenci i kolokační partnery kožíšek, bříško, tělíčko, chmýří, písek, ale i (zřídka) šumění. hladký — hlaďounký, hlaďoučký hlaďounký/hlaďoučký: mírně vyšší frekvenci má hlaďounký; obě však mají shodné partnery asfalt, obličej, tvář, samet, skluznice. jemný jemňoučký, jemňounký jemňoučký/jemňounký: mírně častější je jemňoučký; kolokační partneři jsou shodní kůže, písek, prach, prášek, srst, chmýří. Zřídka se užívají i jako indikátory intenzity hlasitosti (jemňoučké chvění, jemňoučká hudba) nebo dotyku (jemňoučké poškrabání). 225 měkký —*■ měkoučký, měkounký měkoučký/měkounký: dohromady v této skupině nej frekventovanější. Měkoučký je výrazně častější než měkounký. Kolokační partneři jsou shodní: většinou se jedná o měkkost materiálu nebo výrobku kůže, vlna, prašan (sníh) a].,polštářek, postýlka, chléb/chlebíček ale i v přeneseném významu „kop ve fotbale" měkoučký/měkounký centr příjemný —>■ příjemňoučký příjemňoučký: bavlna (Může charakterizovat také povahu - viz odd. 3.8.5.) teplý —>■ teploučký, teplounký teploučký/teplounký: Mnohem vyšší frekvenci mám teploučký. Obě však mají stejné kolokátory voda/vodička, píseček, peřina, rukavice aj. Ironicky jsou zabarvena všechna spojení teploučká (většinou) místečka I (řidčeji) místa, tedy „funkční posty". Vedle těchto jsou doloženy po jednom dokladu chlupaťoučký a mechovoučký charakterizující taktéž hmatový vjem. 3.8.7 Jmění, cena Těmito deminutivy se hodnotí zámožnost člověka nebo přeneseně výsledku nějaké akce. Patří sem deminutiva od adjektiv: chudý, prostý, ubohý a skromný. chudý —>■ (pra)chudičký, chuďoučký, chuďounký, chudinký (pra)chudičký. nejběžnější; pojí se s obecnými označeními osob (služtička, harmonikár), vlastními jmény osob, států (Haiti, Kambodža, Bangladéš, Barma), ale i sportovních klubů; (Často také charakteristikům komplexnosti: chudičká bilance, zápletka) chuďoučký. především ekonomicky chuďoučký výnos a rozpočet, chuďounký. Vánoce, škola chudinký, podobné kolokátory jako chudičký, dál také Mosambik, chlév prostý prostinký prostinký: byt, zemánek, rytíř (Především se užívá k charakteristice komplexnosti - viz odd. 3.8.8) Komplexnost.) ubohý přeubohoučký přeubohoučký: kufírek; (15) je jeden z mála dokladů. (15) ...přeubohoučký kufirek, kufireček, do něhož si mladá, nezkušená Agnes, na kterou čekala s ovacemi celá Paříž, sbalila svých pár hadříčků... (ubohoučký je doloženo jen ve spojení s nedostatečnou inteligencí - viz odd. 3.8.10) Inteligence a intelektuální náročnost.) skromný skromňoučký skromňoučký, majeteček 3.8.8 Komplexnost Kategorie vyjadřující složitost nějaké věci/problému. Deminutiva j sou od adjektiv vyjadřujících jednoduchosťsnadnost (prostý, snadný, jednoduchý) a úplnost či vrchovatost (celý, plný). Relativně nej častější jsou prostinký a celičký. celý celičký, (celoučký) celičký/(zř. celoučký): především intenzifikátor průběhu času (často i se základem): v tom křesle sedí celý den, celičký den; ale i ke zdůraznění úplnosti (16), (17), synonymně tedy „do posledního detailu". 226 (16) Vyřezávaná pozlacená mezistěna, celá celičká pokrytá drahokamy posázenými ikonami nejproslulejších škol. Eine geschnitzte, vergoldete Zwischenwand, über und über bedeckt mit edelsteinbesetzten Ikonen der berühmtesten Schulen. (17) Milujú tě! Jsi celičký můj svět. jednoduchý jednoduchoučký jednoduchoučký: většinou je spojeno s myšlenkou nebo její realizací jednoduchoučká zápletka, melodie, příběh. Méně často může plnit i depreciativní funkci (18) (18) do níž vkládá uhrančivé jednoduchoučká melodie zpívané polofalešným hlasem plný plničký plničký, vemínko mlíčka, cesta je plničká vody primitivní —>■ promitivňoučký primitivňoučký: trik (málo dat) prostý —>■ prostinký, prostičký, prosťoučký prostinký/prostičký/prosťoučký: vyjadřuje jednoduchost až primitivnost především myšlenkovou děj, příběh, libreto, trik. prostinký: říkanka, melodie, vtípek, (Někdy se také užívá jako kvantifikace jmění - viz odd. 3.8.7 Jmění, cena.) Slova film, zápletka, příběh, motiv se pojí jen s prosťoučký: skromný skromničký, skrovničký, skrovňoučký skromničký: výsledek, katalog, dílo (ale viz i odd. 3.8.12 Zvuk). (Deminutivum skromňounký doloženo jen jako charakteristika povahy - viz odd. 3.8.5 Povaha.) skrovničký: rozum skrovňoučký: prostředky (velmi vzácné) snadný —>■ snadňoučký snadňoučký: rovnice, úkol 3.8.9 Síla Patří sem deminutiva jen od adjektiv vyjadřujících malou sílu: chabý, slabý, tenký. Od vetchý není doloženo adjektivní deminutivum, nýbrž substantívni (věchýtek), často ve spojení slaboučký jako věchýtek. Všechna zdůrazňují chabou kvalitu, používají se i ironicky (19). chabý —>■ chaboučký chaboučký: soupeř, fotbalový tým slabý —>■ slaboučký, slabounký, slaboulinký slaboučký/slabounký/slaboulinký: rozdíl v užití mezi nimi v zásadě není; slabounký a slaboulinký jsou o něco častěji než slaboučký. Všechna deintenzifikují: sílu zvuku: slaboučký/slabounký/slaboulinký hlásek (řídč. hlas), šelest, šepot, bzučení, sténání, zavrzání, ozvěna, zvuk sílu světla: slaboučký/slabounký záblesk, světélko, záře sílu větru: slaboučký/slabounký vánek, větřík sílu zápachu: (jen pozitivní) slaboučká/slabounká vůně lidskou sílu: slaboučký/slabounký chlapeček, střela („kop nohou ve fotbale") Taktéž metaforicky charakterizuje intenzitu, většinou s nádechem ironie (19): slaboučký/slabounký/slaboulinký čajíček, odvar, útěcha (19) Řekla bych, že poslední revoluce byla jen hodně slabounkej čajíček. tenký —>■ tenoučký tenoučký: hlásek (zř. hlas) 227 3.8.10 Inteligence a intelektuální náročnost Deminutiva jsou doložena vesměs od označení negativních kvalit: blbý, hloupý, naivní, pitomý, tupý a ubohý (nejčastěji od hloupý, pitomý, blbý a naivní), zřídka od pozitivních (chytrý). Vyj ádření j sou většinou užita eufemisticky. blbý blboučký blboučký (zř. blbounký): klavírní motiv, pravicový deník, naivka hloupý —>■ hloupoučký, hloupounký hloupoučký I (velmi ojediněle také) hloupounký. děj, chlapec, zákon, seriál hloupounký. mozeček, zásada chytrý chytroučký chytroučký: před. ironicky, málo dokladů (20) A ČSSD není ani mefistofelsky pomžikávající Zeman se svými bonmoty, ani billboardově spanilá a chytroučká Petra Buzková. naivní naivňoučký naivňoučký: obchodník, stárnoucí hvězda, historka, pohádka pitomý —>■ pitomoučký pitomoučký: vztahuje se především k nenápaditosti děje (tím je na hranici s kategorií komplexity) zápletka, komedie, film, ale i inteligenci osoby: pitomoučká holka, holčička, školačka - z drtivé části se jedná o označení osob ženského pohlaví. ubohý ubohoučký ubohoučký: packal, msta, plácání (kvantifikuje také jmění, cenu - viz výš) Deminutiva této kategorie se většinou nepojí s deminutivním, nýbrž se základovým substantivem. 3.8.11 Chuťový vjem Zahrnuty jsou zde charakteristiky chuťovým a čichovým ústrojím. K této oblasti se vztahují deminutiva adjektiv označující obecně chuťový vjem pozitivní (dobrý, výborný), chuť jako takovou (sladký), vůni (voňavý), kvalitu pokrmu (křupavý, šťavnatý, tučný). K adjektivům označujícím negativní vjemy (např. hnusný, smradlavý, tuhý, žluklý apod.) deminutiva doložena nejsou. Nejsou ani k jiným chuťovým vjemům v užším smyslu, tedy od hořký, trpký, slaný. Celkem běžná deminutiva jsou jen od sladký. Ostatní se v korpuse vyskytují velmi omezeně. dobrý —>■ dobroučký dobroučký: dortíček, dort, jídla, zmrzlina, pivíčko křupavý —>■ křupavoučký křupavoučký: chleba, pizza sladký —>■ slaďoučký, slaďounký slaďoučký/slaďounký (slaďoučký asi třikrát častější, v kolokátorech rozdíl není): vínečko, šťávička, bonbónek, zákusek, rozinka, broskev, rajče. (Méně často se metaforicky používá k označení povahy osoby nebo věci - viz charakteristika povahy.) voňavý voňavoučký voňavoučký: klobásy, borůvkové knedle Minimum dokladů v korpusu SYN 2013 mají: šťavňaťoučký (salám), výborňoučký (mexický guláš). Dále je doloženo ještě tučňoučký, ovšem jen metaforicky: tučňoučký šek. 228 3.8.12 Zvuk Kategorie se částečně s odd. 3.8.9 Síla (intenzita síly). Deminutivum kvalitu zdůrazňuje, většinou ji hodnotí pozitivně. tichý tichounký, tichoučký tichounký (častější než tichoučký): motor, myš, hlas, chod tichoučký, motůrek, (jako) myška, hlásek, skromný —>■ skromničký skromničký (obrazně o hlase nebo zvuku jen výjimečně): skromničké hlasy neviditelných ptáků jemný —>■ jemňoučký jemňoučký: hudba 3.8.13 Svěžest Pozitivně charakterizuje svěžest živé bytosti nebo potravin. čerstvý —>■ čerstvoučký, čerstvounký čerstvoučký/(čerstvounký): čerstvounký jen výjimečně (losos, koláčky). Často charakterizuje jídlo: čerstvoučký rybíz, chlebík, pomeranč, ale i s momentální rozpoložením osoby, většinou ženy: navoněná čerstvoučká Karin, čerstvoučká vyhajaná včelka (personifikace v pohádce) Kryje se také s odd. 3.8.18) Rychlost (čerstvounký vítr). zdravý zdravoučký zdravoučký: především o (ženské) osobě: musíš být zdravoučká, já jsem zdravá, zdravoučká, jako jsem nikdy nebyla; méně často o zdravém účinku: zdravoučký čaj Živý —>■ živoučký Živoučký: živoučký fotbalista, motor (synonymum k energický, agilní) 3.8.14 Hustota Zdůrazňuje slabou hustotu (i v přeneseném významu). řídký —>■ řiďounký, řiďoučký řiďounký/řiďoučký: o něco častější je řiďounký, to však většinou jako charakteristika obsahu díla: řiďounký děj, příběh; jinak mezi nimi není rozdíl: řiďounký/řiďoučký jogurt, loužička, polívčička, vzduch; chmýří, borovice, porost; metaforicky o obsahu dále také: řiďounký/(řiďoučký) příběh, děj, text, komedie, obsah, příběh. 3.8.15 Vzdálenost Jemnější dělené je možné na vzdálenost (a) časovou (častější) a (b) prostorovou. Vzdálenost se deminutivem bagatelizuje nebo zdůrazňuje. a) časová brzký —>■ brzičký brzičký: ráno blízký —>■ blizoučký blizoučký (ojediněle blizounký): konec, štěstí 229 b) prostorová blízký blizoučký blizoučký, okolí, Rakousko, Labe 3.8.16 Teplota Deminutivem se podtrhuje teplota vnímaná pozitivně. Většinou jsou proto utvořena od teplý, vlažný a vlahý, pokud od studený, pak jen ve spojení příjemnou teplotou nápoje. Nej častější deminutiva jsou od teplý. Ostatní jen v jednotkách výskytů v korpusu SYN 2013. studený studeňoučký studeňoučký: pivko, pivíčko teplý —>■ teploučký, teplounký teploučký: vodička, píseček, místečko (přeneseně), koupel teplounký: místo, voda vlažný —>■ vlažňoučký vlažňoučký: koupel vlahý —>■ vlahoučký vlahoučký: vítr 3.8.17 Cena Především se jimi hodnotí cena obrazná. drahý —>■ drahoulinký drahoulinký: jen přeneseně můj drahoulinký (často ironicky) Deminutiva drahoučký, drahounký ani drahýčký, které uvádějí některé publikace (viz výš) jako příklady adjektivních deminutiv, doloženy nejsou. laciný —>■ laciňoučký laciňoučký: většinou ve významu depreciativním: laciňoučký film a (21), méně často i jako intenzifikátor nízké ceny (21) (20) Sting by obstál i bez laciňoučképomoci vnadných děv. (21) Když se podíváte na edice typu „ reclamky " (knihy z lipského Verlag Philipp Reclam jun. - pozn. red.), malé laciňoučképaperbacky, tak vidíte, že množství titulů je značné. tučný tučňoučký tučňoučký: jen přeneseně tučňoučnký šek zlatý —>■ zlatičký zlatičký: jen v koledě (22) (22) Paní mámo zlatičká, darujte nám vajíčka Substantivizované deminutivní adjektivum zlatičká je doloženo jen (ve starších) básních. V běžné mluvě se nevyskytuje. 230 3.8.18 Rychlost Deminutiva se tvoří jen od adjektiv vyjadřujících pomalost. Deminutiva od adjektiv zdůrazněna rychlost (např. svižný nebo rychlý) doložena nejsou. pomalý pomalinký, pomaloučký pomalinkýl(pomaloučký), antuka (při tenise), tempo Částečně by k hodnocení rychlosti mohlo náležet i živoučký (viz odd. 3.8.13 Svěžest). 3.8.19 Další kategorie V korpuse jsou ještě doložena deminutiva nahoučký a slepoučký, obě pouze v jednom dokladu a užitá poeticky. Jak již bylo uvedeno výš, hranice mezi kategoriemi ostré nejsou. Na pomezí stojí např. adjektiva vyjadřující sílu (odd. 3.8.9) nebo vzhled (odd. 3.8.2) slabý, tenký, útlý (vyplývá to z jejich polysémní povahy). 3.9 Opozita uvedených adjektiv Opozita k adjektivům, která jsou zde uvedena, tvoří deminutiva jen velmi zřídka. Doloženo je jen deminutivum opozitu od tenký/hubený, tedy tustý —> tlusťoučký (viz odd. 3.8.2) a (23). (23) Pěkně tlusťounkéfilátko z candáta s koprovou omáčkou a bramborovým pyré... (týden 12/2008) zahrozil laskavě tlusťoučkým ukazováčkem (Skvorecký: Hovory s Okťabrinou) Deminutivum pak většinou funguje jako pozitivní kvalifikátor. Od většiny kontradiktních opozit však deminutiva doložena nejsou. Dalo by se předpokládat, že opozita adjektiv, která tvoří deminutiva, budou tvořit augmentativa, v podstatě na opačném konci spektra k zesílení účinku. Toto platí jen částečně. V korpusu SYN 2013 jsou doložena augmentativa např. od velký, dlouhý, nikoliv však mohutný, tlustý aj.)._ dlouhý dlouhatánský/dlouhatááánský; dlouhatananánský hrozný hrozitánský obrovský obrovitánský široký širokánský ukrutný ukrutánsky vel(i)ký velikánský/v elikááánský; velikanánský; velikananánský vysoký vysokánský; vysokanánský Tabulka 35: Úplný seznam adjektiv a jejich augmentativ v korpusu SYN 2013 Rozměr označuje dlouhatánský, obrovitánský, širokánský, velikánský a vysokánský. Augmentativa hodnotící povahovou vlastnost (deminutiva stejné kategorie viz odd. 3.8.5 Povaha) jsou jen dvě: hrozitánský, ukrutánsky. 231 4. Adverbiální deminutiva Adverbiální deminutiva se od adjektivních formálně liší jen slovnědruhovou koncovkou. V hierarchii poměrného zastoupení j sou taktéž blízká adjektivům. V možnosti tvořit deminutivum stojí adverbia těsně vedle adjektiv, v hierarchii deminutivizace jednotlivých slovních druhů (srov. Ettinger 1974:162 - cit. podle Bauera 1997:538) tedy nad slovesy. Adverbiálních deminutiv je v češtině víc než verbálních. Z těchto i z praktických důvodů je kapitola o nich zařazena za adjektivními deminutivy. 4.1 Adverbiální deminutiva v literatuře Nej starší gramatiky češtiny (Nudožer (1603), Rosa (1672), Dobrovský (1940), Gebauer (1936)) adverbiální deminutiva neuvádějí vůbec. Dobrovský (1940:221) a Gebauer (1936:73) však popisují deminutiva adjektiv. Popis deminutivního aparátu adverbií je poprvé u Trávníčka (1951). Uvádí je jen v příkladech u odvozenin na -o: maličko (1951:372). Podrobnější popis přináší až Smilauer (1971) - viz tabulka 36. Sufixy charakterizuje jako „citově obměňující a zdrobňující" prostředky s aparátem „jako u adjektiv" (1971:191)._ charakteristika formant/sufix příklad poznámka citově obměňující a zdrobňující -ičce chudičce citově obměňující a zdrobňující -oučce droboučce citově obměňující a zdrobňující -ounce hebounce citově obměňující a zdrobňující -ičko snadničko citově obměňující a zdrobňující -oučko blizoučko citově obměňující a zdrobňující -inko hnedlinko citově obměňující a zdrobňující -ounko brzounko citově obměňující a zdrobňující -íčku pomaličku u adverbií na -u citově obměňující a zdrobňující -íčky brzičký u adverbií na -y Tabulka 36: Šmilauerův systém adverbiálních deminutiv Mluvnice češtiny (Petr 1986:435) neuvádí kategorii deminutivních příslovcí. Popisuje je jako „příslovce s významem větší míry příznaku" v podkategorii „expresívne zabarvených adverbií" (dtto)._ charakteristika formant/sufix příklad poznámka expresivní zabarvení -ičko brzičko expresivní zabarvení -inko brzinko expresivní zabarvení -inky vždycinky expresivní zabarvení -oučko brzoučko expresivní zabarvení -ounko brzounko expresivní zabarvení -ince hnedlince expresivní zabarvení -cky doopravdicky řazení k dem. sporné expresivní zabarvení -sky opravdovsky řazení k dem. sporné Tabulka 37: Systém adverbiálních modifikací v Mluvnici češtiny (Petr 1986) Poslední dva formanty mezi deminutivní řadit nelze. Vyjadřují spíš opačný pól, tedy augmentaci - srov. na další straně (1) - (3). 232 (1) „Na moutě kutě! "jistiljsem, „ oni spolu doopravdy, ale doopravdicky chodí. " »Ehrenwort!« versicherte ich, »sie sind richtig zusammen, ganz richtig.« (Poláček: Bylo nás pět) (2) To je opravdicky můj Louis Vuitton? My very own Louis FM/7to«?(subtiťles) (3) Já netušil, že umíte opravdovsky brečet. Habe nicht geahnt, daß Sie richtig weinen können. (Grass: Siré pole) Zesílení (typické pro augmentativa) je vidět i z dokladů (1) a (2). Nejčastější české adverbium končící na -ovsky je obrovsky, tedy jednoznačné augmentativum. Nejobsáhleji uvádí tvorbu adverbiálních deminutiv Čermák (1990:153) a píše, že „se zásadně neliší od substantivních a adjektivních, i část prostředků s nimi mají (v transformované podobě) společnou."_ formant/sufix příklad -ičce kratičce -oučce skromňoučce -ince měkince -ounce lehounce -ičko maličko -inko malinko -oučko maloučko -ounko blizounko -íčku trošičku -inku trošinku -oučku pomaloučku -ounku pomalounku -oučky (příklady neuvedeny) -ounky (příklady neuvedeny) Tabulka 38: Čermákův systém adverbiálních deminutiv Příruční mluvnice češtiny (Karlík et al. 1995:222) uvádí „adverbia zesíleného významu", která „lze pravidelně odvodit z měrově modifikovaných adjektiv."_ charakteristika formant (prefix/sufix) příklad zesílený význam -ičko brzičko zesílený význam -oučko nizoučko zesílený význam -oučce slaboučce zesílený význam -ince prostince zesílený význam Prefixy a prefixoidy na-, při-, polo-, pře-, vele-, pra-, prach-, sebe-, ultra-, super- nasládle, přihlouple, polodivoce, překrásně, veledůležitě, prapodivně, prachsprostě, sebepříznivěji, ultramoderně, supertajně Tabulka 39: Systém tvorby adverbií se zesíleným významem podle Příruční mluvnice češtiny Prefixy a prefixoidy na-, při-, polo- a pře- modifikují adverbium jen v jeho denotativní složce: na- a při- zmenšují vlastnost/míru o nespecifickou hodnotu, polo- je zmenšují na polovinu. Prefix pře- naopak zvětšuje vlastnost/míru o hodnotu nespecificky větší než je 233 základ. Za deminutivní tyto prostředky považovat nelze. V němčině jim často odpovídá adjektivum/adverbium končící na -Uch, což není deminutivní prostředek (viz příslušná kapitola v části o německých deminutivech). Podrobnější zdůvodnění, proč nevytváří modifikační prefixy a prefixoidy deminutiva je popsáno u adjektiv. Mluvnice češtiny (Petr 1986:435) uvádí jako prostředky k tvorbě expresivních adverbií vedle sufixů deminutivních (nemluví však o adverbiálních deminutivech) také sufixy -cky/sky (opravdicky, opravdovsky), tedy spíš augmentativa. V korpusu SYN 2014 jsou doložena (podle absolutní frekvence uvedené v závorce): vždycky (284.000 - společně se zkráceným dycky (729) se jedná o nej frekventovanější české slovo na -cky), navždycky (2.391), provždycky (149), opravdicky (56). Adverbiální modifikace na -sky']e jen opravdovsky (jiný tvar doložen není) a má velice slabou frekvenci (0,02 i.p.m. v korpusu syn2010). Z kontextu (všech konkordancí v korpusu syn2010) je zjevná spíš augmentativní funkce: opravdovsky míněná větička opravdovsky černá oboha opravdovsky ostrý, nezranitelný chlap Mimo těchto tvarů jsou ještě doložena augmentativa na -ánsky: hrozitánsky, ukrutánsky, a velmi vzácné širokánsky. Rozdíl mezi tvary kratšími: na/pro/vždy a delšími (se sufixem -cky/-sky) na/pro/vždycky nebo opravdově a opravdicky/opravdovsky lze hledat snad v rejstříku stylů. Kratší tvary jsou zjevně knižnější, užívají se především v psané řeči. V mluveném korpusu je poměř kratšího a delšího tvaru celkem zřetelný, např. vždy : vždycky jsou zastoupeny v poměru 1 : 83. 4.2 Popisy jednotlivých prostředků Seznam zdrobňujících prostředků u adverbií je uveden v tabulce 40 ve srovnání s deminutivními prostředky adjektiv. Černě jsou uvedeny sufixy, které se uvádějí v odborné literatuře, k šedým nejsou doklady deminutiv. Sufixy uvedené nynčko, nyčko, a to i v psaných textech. Jejich frekvence je naprosto shodná. Sufix -ičky uvádí jen Smilauer (1972:191) u adjektiv končících na -y, s příkladem brzičký. Ten v korpusových datech doložen není. Z prvních třiceti nej frekventovanějších adjektiv na -y nemá žádné deminutivní tvar se sufixem -ičky. Třicet nej frekventovanějších adverbií končících na -y v korpuse SYN 2014: anglicky, automaticky, brzy, česky, dohromady, ekonomicky, fyzicky, hezky, historicky, jindy, logicky, místy, mnohdy, naposledy, navždy, někdy, nikdy, pěšky, politicky, prakticky, psychicky, tady, taky, tehdy, technicky, telefonicky, vždy, vždycky, záhy, zpátky Deminutiva by se mohla utvořit jen brzy, záhy, vždy(cky). Ostatní to neumožňují. Doloženo je jen deminutivum od vždy(cky) —► vždycičky, a to jen v jediném dokladu (1) v korpusu SYN (1) Už tam jezdím deset let, někdy i třeba na měsíc, nebo na týden psát, mám to tam hrozně rád, jsem tam třikrát ročně a vždycky, vždycičky je moje první cesta do půjčovny skútrů. Zjevně se tedy jedná o prostředek (dnes již) okrajový. Vedle deminutiv končí na -ičko ještě adverbium nahniličko. Toto je ovšem nutné považovat spíš za transpozici (konverzi) předložkové vazby na hniličku. Většina dokladuje z ustálené vazby (uvařit) vejce nahniličko, několik dokladů také být nahniličko („zesláblý" nebo „v duševním pohnutí"). Nejedná se tedy o modifikaci adverbia nahnile50. Dále se této skupině blíží bajvočko. Jedná se ovšem - podobně jako u tvaru nahniličko - o transpozici hovorové předložkové vazby (s anglickou předložkou by) deminutiva od oko, tedy by voko. V obou případech (bajvoko/bajvočko) jsou tvary v psaných textech slabě zastoupené, běžnější je tvar s deminutivem. Pouze v mluveném korpusu oral2013 je několik dokladů bajvoko. 2014. 50 Domnívám se, že tvar adverbia nahniličko je spíš český. Na (jižní) Moravě je snad běžnější nahniličku. Bohužel z dat psaných korpusů toto nelze rozlišit, v mluvených korpusech chybí data. 235 4.2.4 Sufix -ince {-ýncé) 1. kratince 4. prostince 7. tuzince 2. mladince 5. snadnince 3. lehýnce 6. tenince 4.2.5 Sufix -inka/-inky/-inko/-inku 1. hnedlinko 2. kapinku 3. kratinko 4. malinko 5. pomalinku 6. trošinku 7. vždycinky/dycinky 8. zlehýnka 9. zrovinka/zrovínka Dublety jsou vždycinky a hovorové dycinky. Tvar dycinky je v psaných korpusech méně frekventovaný a i když je sub standardní, není doložen v mluveném korpusu (oral 2013). Tvary zrovninka a zrovínka mají stejnou frekvenci, zrovinka se jeví jako výraz o něco mladší. Z dat vyplývá, že autor používá vždy jen jednu variantu. 4.2.6 Sufix -oučce 1. blboučce 9. křehoučce 17. skromňoučce 2. čisťoučce 10. lehoučce 18. slaboučce 3. droboučce 11. měkoučce 19. slaďoučce 4. hlaďoučce 12. miloučce 20. světloučce 5. hloupoučce 13. mírňoučce 21. tenoučce 6. jednoduchoučce 14. neviňoučce 22. tichoučce 7. jemňoučce 15. pitomoučce 23. ubohoučce 8. kraťoučce 16. růžovoučce 24. uzoučce 4.2.7 Sufix -oučky/-(o)učko/-oučku blizoučko brzoučko čisťoučko droboučko hezoučky hloupoučky kraťoučko 8. lehoučko 9. (pra)maloučko/malučko 10. měkoučko 11. miloučko 12. miloučky 13. nizoučko 14. polehoučku 15. pomaloučku 16. potichoučku 17. tenoučko 18. teploučko 19. tichoučko 20. veseloučko 21. voňavoučko Varianty kraťučko a malučko se používají jen na Moravě. V korpuse jsou doloženy v (moravských) písních. 4.2.8 Sufix -ounce 1. bleďounce 9. lehounce 17. slaďounce 2. čisťounce 10. měkounce 18. snadňounce 3. drobounce 11. milounce 19. světlounce 4. hebounce 12. mírňounce 20. tenounce 5. hlaďounce 13. modrounce 21. tichounce 6. jemňounce 14. něžňounce 22. uzounce 7. kraťounce 15. skromňounce 8. křehounce 16. slabounce 236 4.2.9 Sufix -ounka/-ounky/-ounko/-ounku 1. blizounko 2. čisťounko 3. drobounko 4. hezounky 5. hladbunko 6. kraťounko 7. lehounko 8. malounko 9. nizounko 10. polehounku 11. pomalounku 12. potichounku 13. tenounko 14. tichounko 15. zblizounka 16. zlehounka 4.2.10 Sufix -ininko/-ilinko, -ilinku/-ininku 1. malininko/malilinko 2. trošininku/troši linku 4.2.11 Sufix -oulinko 1. droboulinko 2. maloulinko 3. tichoulinko Rozšířené sufixy -ininkof-ilinko, -ilinkuf-ininku a -oulinko vytváří zesílený (druhý) deminutivní stupeň. 4.3 Derivační tabulka adverbiálních deminutiv Různá deminutiva se tvoří jen od některých základů. V přehledu jsou uvedena v následující tabulce 41 všechna doložená korpusu SYN (2014). Zkratkou zř. v závorce jsou označeny tvary s minimální frekvencí (do 5 dokladů), šedě nesamostatné tvary (monokolokáty). bledý beďoučce, bleďounce blízko blizoučko, blizounko brzy/brzo brzičko, brzoučko čistě/čisto čisťoučce, čisťounce; čisťoučko, čisťounko drobně droboučce, drobounce, droboulince; droboučko, drobounko, droboulinko hladce/hladko hlaďoučce, hlaďounce; hladbunko hloupě hloupoučce/hloupoučky jemně jemňoučce, jemňounce kapku kapičku, kapinku, kapíninku (zř.) krátce/krátko kratičce, kratince, kraťoučce, kraťounce; kratičko, kratinko, kraťoučko, kraťounko křehce křehoučce, křehounce lehce/lehko lehoučce, lehounce, lehýnce;lehoučko, lehounko málo/male51 maličko, malinko, malilinko/malininko, maloučko / malučko (zř.), malounko, maloulinko měkce měkoučce, měkounce, měkoučko mile/milo miloučce, milounce, miloučky; miloučko mírně mírňoučce, mírňounce nízko nizoučko, nizounko Tvar existuje pouze v záporu: nemalé. 237 polehku polehoučku, polehounku pomalu/pomaly51 pomaličku, pomaloučku, pomalinku, pomalounku potichu potichoučku, potichounku skromně skromničce, skromňoučce, skromňounce slabě/slabo slaboučce, slaboulince, slabounce sladce slaďoučce, slaďounce snadně/snadno snadnince, snadňounce světle světloučce, světlounce tence/tenko51!(zř.) tenoučce, tenoulince, tenounce, tenince; tenoučko, tenounko tiše/ticho tichounce, tichoučce, tichoučko, tichounko, tichoulinko trochu trošičku, trošinku, trošilinku/trošininku úzce uzoučce, uzounce zlehka zlehounka, zlehýnka Tabulka 41: Derivační tabulka adverbiálních deminutiv Varianty téhož deminutiva se shodným derivačním prostředkem: Zkrácení (abreviace) deminutivního tvaru: nyní nyčko/nynčko vždycky vždycinky/dy činky 52 Starší, méně častý, přesto stále živý tvar. Žije mimochodem stále i v rakouské němčině: schön pomalí, čemuž odpovídá české pomaloučku. 53 Jen v předložkové vazbě na tenko. 238 4.4 Adjektivní a adverbiální deminutiva V tabulce jsou uvedena deminutiva adjektiv a adverbií od shodného základu. Frekvenční limit e minimálně pět dokladů v korpuse syn (2014)._ Základy Adjektiva Adverbia blbý; blbě blboučký blboučce bledý; bledě bleďounký, bleďoučký bleďounce, bleďoučce blízký; blízko, zblízka blizoučký blizoučko, blizounko, zblizounka čistý; čistě čisťounký, čisťoučký čisťounce, čisťounko drobný; drobně drobounký, droboučký, droboulinký drobounce, droboulince hebký; hebce hebounký, heboučký hebounce hladký, hladce hlaďounký, hlaďoučký hlaďounce hlaďoučce, hloupý; hloupě hloupoučký hloupoučce chudý; chudě chudičký, chuďoučký chudičce jemný; jemně jemňoučký, jemňounký jemňounce; jemňoučce krátký; krátce kratičký, kraťoučký, kratinký, kraťounký kratičce, kratičko, kratince, kraťoučce, kraťoučko, kraťounce lehce; lehko, zlehka lehounký, lehoučký, lehoulinký lehounce, zlehýnka, lehoučce, lehýnce, zlehounka malý; málo maličký, malinký, malinkatý, malilinký, malounký malinko, maličko, malounko, maloučko, malilinko, maloulinko měkký; měkce měkoučký, měkounký měkounce, měkoučko milý; mile miloučký, milounký miloučce něžný, něžně něžňoučký, něžňounký něžňounký nízký; nízko nizoučký, nizounký nizoučko, nizounko pitomý; pitomoučce pitomoučký pitomoučce pomalý; pomalu pomaloučký pomaličku, pomaloučku, pomalinku, pomalounku prostý; prostě prostinký, prostinký, prostičký, prosťoučký prostince růžový; růžově růžovoučký růžovoučce skromný; skromně skromňoučký, skromničký skromňoučce slabý; slabě slabounký, slaboulinký slabounce, slaboučce, slaboulince sladký; sladce slaďoučký, slaďounký slaďounce světlý; světle světlounký, světloučký světlounce tenký; tence tenoučký, tenounký, teninký, tenoulinký, teničký tenounce, tenince tichý; tiše tichounký, tichoučký tichounce, tichoučce, tichoučko úzký; úzce uzoučký, uzounký, uzoulinkký uzounce Tabulka 42: Srovnání adjektivní ch a adverbiálních deminutiv od stejných základů Díky různým adverbiálním koncovkám (ty se liší podle syntaktické funkce adverbia) tabulka vytváří dojem, že je adverbiálních deminutiv víc než adjektivních. není tomu tak, po redukci 239 rovnocenných adverbiální tvarů by vyplynula lehká převaha různých adjektivních tvarů. Frekvenčně jsou adjektivní deminutiva častější. Výjimku představuje adverbiální deminutivum světlounce, které má vyšší frekvenci než obě adjektivní deminutiva (světlounký a světloučký) dohromady. 240 4.5 Frekvence adverbiálních deminutiv Z velké části platí symetrie v tvorbě adverbiálních deminutiv s -č- a -n- jak ji uvádí Čermák (2011:180). Korpusové doklady však odhalují v reálu drobné deficity. Ty jsou zjevné z tabulek 41 a 42: např. u zlehka —> zlehounka, zlehýnka chybí *zlehýčka (tabulka 41); u chudě —► chudičce, chybí ^chudince (tabulka 42) aj. V následující tabulce 43 jsou uvedeny počty všech doložených různých slov se sufixem obsahujícím -č-, -n- i s rozšířeným sufixem s -n- (ve sloupci char. označeno n2). Data jsou z korpusu SYN 2014. sufix počet deminutiv char. -oučce 23 č -ounce 22 n -oučko 15 č -ounko 10 n -ičko 8 č -ince 7 n -oučky 3 č -ičce 3 č -íčku 3 č -ounku 3 n -oučku 3 č -inko 3 n -inku 3 n -inka 3 n počet sufix deminutiv char. -oulince 3 n2 -oulinko 3 n2 -inky 2 n -ounka 2 n -íčky 1 č -ánko 1 n -ounky 1 n -ilinko 1 n2 -ininko 1 n2 -ilinku 1 n2 -ininku 1 n2 Tabulka 43: Přehled a četnost deminutivních sufixů adverbií Ve druhém sloupci je uveden počet deminutiv od různých základů, ve třetím sloupci charakteristika sufixu. Značka n2 znamená druhý stupeň deminutiva. Častější jsou tvary s -n-: celkem 67 různých deminutiv, patří sem i deminutiva 2. stupně zakončená na -oulince, -oulinko, - ilinko/-ininko, -ilinku/-ininku. Sufixy s -č- má 57 různých deminutiv. Řazení podle frekvence má pouze orientační charakter. Uvedený absolutní počet výskytů se vztahuje k datům nevyváženého korpusu SYN 2014. Relativní počet (přepočet najeden milion pozic) je z vyváženého korpusu syn2010 a je uvedena jen u těch deminutiv, která jsou zastoupena také v InterCorpu. (Neshody v pořadí mezi absolutním počtem a i.p.m. plynou v rozdílnosti korpusů SYN 2014 a syn2010. Důvodem tohoto míchání zdrojových dat byla snaha podchytit pokud možno co nejvíc deminutiv.) 241 základ Adj. dem. počet i.p.m. málo maličko 9400 8,22 málo malinko 6200 4,87 trochu trošičku 2700 2,91 pomalu pomaličku 1020 pomalu pomaloučku 1000 1,81 tiše tichounce 775 blízko blizoučko 770 lehce lehounce 700 1,0 teplo teploučko 500 potichu potichoučku 350 pomalu pomalinku 345 trochu trošinku 322 zrovna zrovinka 270 0,87 slabě slabounce 254 klidně kliďánko 180 0,3 zrovna zrovínka 220 málo malounko 203 polehku polehoučku 200 0,42 klidně kliďánko 180 0,3 krátce kratičce 175 pomalu pomalounku 170 zlehka zlehýnka 132 potichu potichounku 108 světle světlounce 101 0,29 málo maloučko 92 lehce lehoučce 72 lehce lehýnce 67 brzy brzičko 65 0,1 prostě prostince 61 čistě čisťounce 60 drobně drobounce 56 kapku kapičku 56 0,4 polehku polehounku 56 0,1 tiše tichoučce 39 tence tenounce 36 vždycky dycinky 36 0,07 jemně jemňounce 26 nahnile nahniličko 25 základ Adj. dem. počet i.p.m. krátce kratičko 23 slabě slaboučce 23 trochu trošilinku 23 0,1 málo malilinko 22 0,05 nízko nizoučko 22 hnedle hnedlinko 21 sladce slaďounce 19 zlehka zlehounka 18 krátce kratince 17 0,03 nyní nynčko 17 nyní nyčko 15 3 mile miloučce 12 měkce měkounce 11 mírně mírňoučce 11 bledě bleďounce 10 0,03 čistě čisťounko 10 tence tenince 10 0,02 tuze tuzince 10 0 hladce hlaďounce 9 0 hloupě hloupoučce 9 vždycky vždycinky 9 krátce kraťoučce 8 blízko blizounko 7 0 chudě chudičce 7 0 jemně jemňoučce 7 kapku kapinku 7 0,01 krátce kraťoučko 7 nízko nizounko 7 pitomě pitomoučce 7 skromně skromňoučce 7 čistě čisťoučko 6 málo maloulinko 6 mírně mírňounce 6 (bajvoko bajvočko) 5 drobně droboulince 5 0,01 krátce kraťounce 5 něžně něžňounce 5 slabě slaboulince 5 Tabulka 44: Frekvence pravých adverbiálních deminutiv (průnik korpusů UCNK) Zanedbatelnou frekvenci (méně než 5 dokladů v korpusu SYN 2014) mají: brzoučko, čisťoučce, droboučce, droboučko, droboulinko, droboulinko, drobounko, hebounce, hezoučky, hezounky, hlaďoučce, hlaďounko, hloupoučky, jednoduchoučce, kratinko, kraťounko, křehoučce, křehounce, lehoučko, lehounko, malininko, měkoučce, miloučko, miloučky, milounce, mladince, modrounce, neviňoučce, pramaloučko, růžovoučce, skromničce, skromňounce, slaďoučce, snadnince, snadňounce, světloučce, tenoučce, tenoučko, tenoulince, tenounko, tichoulinko, tichounko, trošininku, ubohoučce, uzoučce, uzounce, ve se loučko, zadarmíčko, zb Uzounká 242 4.6 Sémantika adverbiálních deminutiv V kvantifikativní i evaluativní oblasti se adverbiální deminutiva v zásadě příliš neliší od adjektiv. Některá sémantická pole adverbiálních deminutiv však chybí - např. celá kategorie „svěžest" (tedy deminutiva od čerstvě, zdravě, živě) nebo „hustota" (deminutivum od řídce). Deficity jsou téměř ve všech kategoriích, nej markantnější snad v oblasti barev. Ve srovnávací tabulce 42 je zastoupeno jen jediné adverbiální deminutivum odvozené od barvy růžovoučce. Naopak existuje zde typická skupina adverbiálních deminutiva utvořených z deixí. Sémantické kategorie jsou zde řazeny podle frekvence zastoupení. Uvnitř kategorie pak abecedně. 4.6.1 Intenzita činnosti, výsledku činnosti nebo vlastnosti Daly by se zde utvořit ještě další subkategorie. Mezi adjektivními deminutivy jim odpovídá kategorie „rozměr". Obě patří v obou slovních druzích k nejmarkantněji zastoupeným. Intenzitu většinou snižují. drobně drobounce, droboulince drobounce, droboulince: sněží, mží, prší; třást se jemně —>■ jemňounce, jemňoučce jemňounce: držet, brnkat, tančit jemňoučce: tečovat, otáčet; krájet křehce křehounce, křehoučce křehounce: působit, poprášit ránu; přesvědčivost (zpěváka) křehounce padá křehoučce: dýchat málo malinko, maličko, malounko, maloučko, malilinko, maloulinko, malininko malinko: pootevřený; pootočit, podlít maličko: spát, (něco) chybí malounko: pootevřít, pozvednout maloučko: slov, o maloučko víc času malilinko: pochybovat, pozměnit, usmát se maloulinko: těsné (šaty), se opozdit malininko: ve výhodě (vzácný výskyt) Rozdíl mezi malinko - maličko a malounko - maloučko je jen ve frekvenci. První je vždy o něco častější. trochu trošičku, trošinku, trošilinku trošičku: znejistět, kulhat, zachvět se, zatáhnout, odtáhnout trošinku: užitečný Společné kolokátory mají mrzet, podcenit, poopravit, přitlačit/přitvrdit, mít trošičku/trošinku trému Analýza dat napovídá, že trošinku by mohl být knižnější výraz, v publicistice se vyskytuj e j en výj imečně. trošilinku: usmát se, vadit; vůle lehce lehounce, lehoučce, lehýnce lehounce: zasmát se, zachvívat se, pohupovat se, mlasknout, přifouknout, mžít, podlít, přesprintovat, ťuknout, našlapovat, zapraskat, škrábnout, uklánět se, líznout (něco/si), doplachtit intenzifikátor adjektiv: zčeřený, načechraný, ochmýřený, nadýchaný, monarchistický, načrtnutý, narůžovělý 243 eufemisticky prostředek: lehounce přiopilý, přisprostlý, sebeironický lehoučce: uchopený, přibrzďovat, zaváhat, trénovat lehýnce: dotýkat se, prorostlé maso, rozjívenýprojev, mrazit, otřást se, postěžovat si, lehýnce milostný text Tvary lehounce a lehýnce se podílejí na eufemizaci výpovědi, lehoučce nikoliv. Frekvenčně lehounce převažuje, lehoučce není doloženo v mluvených korpusech. polehku, zlehka polehoučku, zlehýnka, zlehounka polehoučku: začít, začínat zlehýnka: pohladit, přejet, políbit, dotknout se zlehounka: přesně stejné kolokátory jako zlehýnka, jen méně časté mírně mírňoučce, mírňounce mírňoučce: pršelo, spělo se k reformám, zlevnit, osmahnout mírňounce: stejně jako mírňoučce, avšak méně časté něžně něžňounce něžňounce: držet, kousnout, šveholit; u adjektiva: něžňounce zelený, slabě —>■ slabounce, slaboučce, slaboulince slabounce: především ve spojení s intenzitou zvuku: pípat, zvonit, vykřiknout; méně často: zachvět, zářit, dýchat slaboučce: blikající, hrající, kopnout, usmát se, říct, říhnout (si) slaboulince: usmát se, šlapat si na jazyk, vykviknout tence tenounce, tenince tenounce (zřídka tenince): mžít, pomazat (džemem, máslem); také ve spojení s hlasitostí (viz odd. 4.6.5 Hlasitost) 4.6.2 Rychlost pomalu pomaličku, pomaloučku, pomalinku, pomalounku pomaličku/pomaloučku: mají shodné kolokační partnery: pomaličku/pomaloučku se sunout, zvedat, klesat, postupovat; rozdíl je jen v užití formy jazyka - zatímco v psaném jazyce se užívají oba tvary, v mluveném výrazně převažuje pomaličku. Často i jeden autor užívá oba tvary (1). (1) Když jsme došli až k posedu, Gerhard pomaloučku vystupoval nahoru. A denně, vždycky ještě za tmy, když jsme pomaloučku šli chodníkem přes paseku, když jsme poznali, že jelen za občasného troubení pomaličku postupuje směrem dva kusy vysoké zvěře , které se tam pastvily a pomaličku postupovaly směrem ke mně. Já s hospodářem Jirkou jsme pomaličku procházeli honitbou kolem železniční trati Konkordance (1) jsou z textu od jednoho autora (Václav Chvála: Lovecké historky (2007)). pomalinku/pomalounku: (pomalounku nejméně ze všech tvarů od pomalu), mají podobné kolokátory blížit se, klesat, mizet, otáčet se, stoupat, sunout se, zvedat Oba tvary jsou méně frekventní než pomaličku/pomaloučku; pomalinku převládá v hovorovém jazyce. Pomaloučku a pomalounku se vyskytují také často v užším spojení pomaloučku polehoučku I pomalounku polehounku. 4.6.3 Vzdálenost blízko blizoučko, blizounko blizoučko: místně i časově blízko postupu (do vyšší soutěže), vítězství 244 blizounko: sestupu (do nižší soutěže), vítězství brzy —>■ brzičko brzičko: vstávat, ráno 4.6.4 Deixe Tato specifická kategorie adverbiálních deminutiv se tvoří jen od deixí časových. Deixe místa tvoří modifikované tvary, které se blíží spíš augmentativům: tudle, támhle (srov. Čermák 2011:181) hned(le) —>■ hnedlinko hnedlinko: hnedlinko tu (něco bude/já budu); často stojí vedle základu a stupňuje tak naléhavost (2) (2) Pa, dušinko, buď opatrná. Hned tu budu, hnedlinko. (Odběhne.) nyní ny(n)čko ny(n)čko: je v současné češtině zjevně archaismus. vždy(cky) —>■ dycinky/vždycinky dycinky/vždycinky: v dokladech převažuje dycinky, okolí obou je velice difúzni (obecná vlastnost deixí). Zdá se, že vždycinky by mohlo být vnímáno jako hyperkorektní tvar. Pro nedostatek dokladů tuto domněnku nelze na korpusových datech ověřit. zrovna —>■ zrovinka/zrovínka zrovinka/zrovínka: převažuje tvar s krátkým -/'-. Kolokační partneři jsou shodní: jít, přijít, mít, odskočit si, povídat, volat, trefit, říkat. Může plnit i roli partikule (3) - viz kap. 8 deminutiva od ostatních slovních druhů (předložky, spojky, částice). (3) A takovou zemí je zrovínka Chorvatsko, kam Spartu zavál los. 4.6.5 Hlasitost V podstatě tvoří subkategorii kategorie 4.6.1 Intenzita činnosti. Deminutiva tvoří homogenní, nečetnou skupinu, proto jsou uvedena samostatně. tiše —>■ tichounce tichounce: slovesa, se kterými se pojí buď přímo spadají do slovního pole verb dicendi a zvuků (ševelit, šeptat, pochrupovat, broukat si, uchichtnout se, popěvovat si, povzdychávat, šumět, mňoukat, příst, vrčet a mnohé jiné) nebo (podle kontextu) zvuky implikují (verba moviendi a některá kauzativa): našlapovat, plížit se, přikrást se,, vyklouznout; pootvírat, zavírat (dveře) potichu potichoučku, potichounku potichoučku/potichounku: rozdíl v zapojení do kontextu mezi nimi není, převažuje potichoučku; kolokační partneři: klepat, vzdychnout, připlížit se, vykrást se, vytratit se, klepat, šeptat, vykrást se, smát se sladce slaďounce slaďounce: pouze tento tvar (nikoliv slaďoučce): štěbetat, odvětit, pravit, znít tence tenounce tenounce (zřídka tenince): rozdíl je jen ve frekvenci, stojí u shodných sloves spadajících do této kategoriepípnoput, zvonit, křičet, hýknout, ale i obecně do intenzity činnosti tenounce mží, pomazat džemem. 245 4.6.6 Rozměr Blíže určuje (častěji) časové působení nebo (zřídka) výsledek děje. krátce kratičce/kratičko, kratince, kraťoučce, kraťoučko kratičce/kratičko: většinou časový rozměr děje kratičce/kratičko povařit, spařit, odmlčet se, políbit, zaváhat, ozářit, zakabonit se, zablesknout se; prostorově kratičce chlupaté řapíky kratince (velmi vzácně kraťounce): políbit, píšu kraťoučce: nahlédnout; sestřižený účes kraťoučko: jen v předložkové vazbě: na kraťoučko (ostříhané vlasy) nízko nizoučko nizoučko (velmi vzácně nizounko): nad hlavou, létat úzce uzounce uzounce: spjato drobně droboučko, droboučce, drobounko, droboulinko droboučko, droboučce, drobounko, droboulinko: všechny tvary jsou doloženy (v SYN 2014) ve spojení s nasekaný. Ostatní doklady napovídají, že by mohla být v užití určitá diferenciace: droboučce: prší drobounce: mží, sněží, prší droboulince: sněží, třást se droboučko: na droboučko nasekaný, nakrájený drobounko: nasekat, nakrájet na drobounko droboulinko: na droboulinko nasekaný Je však málo dat. Rozlišení není možné ani pomocí paralelního korpusu. 4.6.7 Vzhled čistě/čisto čisťouonce, čisťounko čisťounce: často ve smyslu jednoznačnosti barvy: čisťounce bílá, modrá (košile) čisťounko: jako součást predikátu (4) (4) Všude světlo, pěkně čisťounko, voňavo, útulno jako doma, vše moderní... To už jsme měli v chatě čisťounko, v krbu připraveno na zátop. 4.6.8 Teplota teplo teploučko teploučko: zintenzívnění popisu příjemné teploty: krásně teploučko a nádherná pohoda nebo naopak nepříjemného prostředí: smrádek/smrádeček a/ale teploučko; pěkně „ teploučko " (ve smyslu nesnesitelné vedro) Funkce jsou zastoupeny zhruba stejnou měrou. 4.6.9 Barvy Oproti adjektivům nej sou téměř vůbec zastoupeny. Signifikantní frekvenci mají jen deminutiva od kvalifikátorů odstínů světle a bledě, bledý —>■ bleďounce bleďounce: modrý, zelený, béžový 246 světle —*■ světlounce/světloučce světlounce/světloučce: okrový, fialový, béžový, šedý, modrý, hnědý, růžový měkce měkounce měkounce. hnědé oči modře modrounce modrounce se vyskytuje jen v díle B. Hrabala (5). (5) na prsou jí modrounce svítila služební lampička (Hrabal: Kajkárnd) otevřel vrata a v modrounce růžové noci to viděl (Hrabal: Pábení) růžově růžovoučce růžovoučce, jen v přeneseném významu implikující „prospívání" růžovoučce zdravý, odpočatý V kontextu vedle sebe nikdy nestojí deminutivum odstínu a barvy {* světlounce modroučká), deminutivní tvar mívá až determinované substantivum: světlounce blonďaté vlásky, světlounce modrá košilka. 4.6.10 Povaha/stav Podobně jako u adjektiv i zde převládají deminutiva od adverbií vyjadřující způsob chování vnímaný pozitivně. Nej častější jsou od adverbia mile. Ostatní mají dva až tři výskyty v korpusu SYN 2014. klidně kliďánko kliďánko, brát věci kliďánko (piánko), kliďánko se courat (Rozdíl mezi adverbiem a partikulí kliďánko není ostrý, závisí na širším kontextu. V roli partikule deminutivum kliďánko zesiluje kritizující postoj mluvčího.) mile miloučcem, miloučko, milounce, miloučky miloučce: zeptat se, usmát se, potrhlá rodina miloučko: bylo miloučko milounce: usmát se miloučky: nablblý kvákot nevinně —>■ neviňoučce neviňoučce: říct, ozvat se, hovořit skromně skromňouncem, skromničce skromňounce/skromničce: přijít, tvářit se, říct veselo veseloučko veseloučko 4.6.11 Ostatní kategorie Deminutiva těchto adverbií mají v korpusech velice slabou frekvenci (v jednotkách výskytů). Vazby, s nimiž jsou uvedeny tedy nejsou vypočítány statisticky. Sémanticky doplňují některé kategorie uvedené u adjektiv. hloupě —>■ hloupoučce, hloupoučky hloupoučce, hloupoučky: podívat se, ptát se, zaplést se (do něčeho) uboze ubohoučce ubohoučce: primitivní (vnímání světa), levná cesta pitomě —>■ pitomoučce pitomoučce: vypadat, smát se prostě —>■ prostince prostince: přímočarý, oblečen 247 snadně —*■ snadňounce snadňounce, snadnince: se prosadit jednoduše —>■ jednoduchoučce jednoduchoučce: pojednávat (o něčem) chudě chudičce chudičce, působit chudičce prostě prostince prostince: oblečen hladce hlaďounce, hlaďoučce, hlaďounko hlaďounce, hlaďoučce, hlaďounko. většinou přeneseně (ne taktilně) něco jde hlaďounce hebce hebounce hebounce, většinou o zvuku hebounce vzdušný zvuk, hebounce drnčivá tětiva nebo i vizuálním vjemu hebounce plesnivé salámy (s ušlechtilou plísní) měkce měkoučko, měkoučce, měkounce měkoučko, měkoučce, měkounce. políbit, zabalen; často také přeneseně na jiný než taktilní vjem tóny znějí kulatě a měkoučce Funkce těchto deminutiv je především oslabení intenzity, někdy i bagatelizace. 248 5. Verbální deminutiva Aparát slovesných deminutiv ani augmentativ často popisován nebývá. Důvod je snad v rozporu významu deminuce jako označení menší entity nebo kvality/kvantity, což jsou pojmy, které se s podstatou slovesa (označení činnosti, děje, stavu apod.) moc neslučují. I Dokulil (1982:65) sází slovo „zdrobnělá" při popisu slovesných deminutiv do uvozovek. Dalším „hendikepem" českých verbálních deminutiv je fakt, že „netvoří systém a jejich (velmi řídký) výskyt lze většinou rozpoznat už jen diachrónne (deminutiva k sobě dnes už obvykle nemají základové slovo)" (Čermák 2011:122). Slovesná deminutiva se většinou popisují v rámci expresivity slov: Salingová (1955) pro slovenštinu, Tovena (2010) a Dressler / Merlini Barbaresi (1994:98) pro italštinu, která má obecně velice široké možnosti tvorby deminutiv, pro němčinu Dressler / Merlini Barbaresi (1994:107). Často bývají zahrnuty do obecné kategorie slovesných modifikací (Čermák 2011:115). Vedle popisu slovesných deminutiv se zde na základě korpusových dat pokusím vymezit deminutiva od ostatních slovesných modifikací. 5.1 Verbální deminutiva v literatuře Ve starších publikacích, které byly pro účel této práce analyzovány (Nudožer 1603, Rosa 1672, Dobrovský 1809 a 1940, Gebauer 1925, Trávníček 1951) zmínka o slovesných zdrobnělinách není. Smilauer (1971:151) u slovotvorby sloves píše: „Obecně se slovesné přípony zřídka podobají příponám jmenným, výjimku tvoří slovesná deminutiva: spinkat je tvořeno stejně ze spát jako malinký od malý". Dále (1971:164) pak uvádí deminutivní sufixy -kat a -inkat s příklady cupkat, tlapkat; blinkat, bolinkat, hajinkat, spinkat._ prostředek příklad -kat cupkat, tlapkat -inkat blinkat, bolinkat, hajinkat, spinkat Tabulka 45: Smilauerův systém verbálních deminutiv Nej větší počet s ovesných zdrobnelín uvádí Dokulil (1982:6-8) prostředek příklad -kat capkat, dupkat, hajkat, kapkat, klapkat, papkat, šlapkat, ťapkat, ťupkat, zobkat -inkat bumbinkat (k bumbat), capinkat, cupinkat, čurinkat, hačinkat, hajinkat, houpinkat, kakynkat, lulinkat, papinkat, plakynkat, ťapinkat (od sloves vzoru dělat); bolinkat (k bolet), bojinkat se (k bát se), *sminkat se (k smát se), spinkat (a různě afigované varianty od spát po- si, roz- se, vy- se), blinkat (a různě afigované varianty od blít po- /se/, roz- se, vy-, z-, za-) -ulinkat hajulinkat, hačulinkat, papulinkat -ičkat hajičkat, bojičkat se, počičkat -itat cupitat -etat/otat třepe/otat se Tabulka 46: Systém verbálních deminutiv podle Dokulila 249 Dokulil (1982:7) dál vymezuje deminutiva uvedená výš a slovesa úsilná se „základním formantem [...] -ta(t) (blebtat ... žvechtať)" a jeho rozšířením -otat (blekotat... zvukotat), variantou -eta(t) (klepetat... třepetat) a -ita(t) (cupitat... vyhopitat), dále formant -tě(i) (chroptět... šuptěi) a -ti(t) (dychtit ... vřeštit) a -oni(t) (brebonit... žebronit) s okrajovým -či(ť) (dřepčit... křepčit). V závěru odstavce o deminutivech poukazuje na nemožnost jednoznačného rozlišení zdrobnění a intenzifikace sloves. Čermák (1990:101 a 2011:122) uvádí (bez zřetelného rozlišení) slovesná deminutiva a augmentativa._ prostředek příklad -kat hopkat -inkat spinkat -tat breptat, chechtat, chrochtat, jektat, lochtat -itat cupitat -etat třepetat -otat blekotat -onit žebronit Tabulka 47: Systém verbálních modifikací podle Čermáka Z tamtéž (Čermák 2011:122) uvedených slovesných deminutiv a augmentativ (hopkat, spinkat, cupitat, třepetat se, mihotat se, capkat, chechtat se, žadonit, blinkat, žebronit, jektat, ťapkai) lze v současném jazyce nalézt základy: hopat, spát, cupat, třepat (se), míhat (se), capat, žádat, blít, žebrat, ječet, a ťapat. Sloveso chechtat se analyzovatelné není a asi ani nebylo. V historickém korpusu češtiny (diakorp) je sice jeden doklad z 1. pol. 15. století připomínající „základové slovo": (1) A častoť s mnichy pomlúvají a často jě mučie i nesličně debsí a tleštíce rukama a šepcíce, nesličně sě chechcí, jako by inhed člověka chtěli posiesti. {Životy svatých otců UK XVIID 36 (R)) Podle Josefa Linka (přímý kontakt s autorem54) současné sloveso chechtat vzniklo přechodem původně 3. konjugační třídy do 5. Nejedná se tedy o modifikaci, nýbrž systémovou změnu. Synchronně ho lze vztáhnout k interjekci che-che. Která z uvedených slov v Čermákově pojetí (2011:122) lze považovat za deminutivní a která za augmentativní bude nastíněno dál. Výběr prostředků i příkladů deminutiv se pak v různě redukované podobě opakuje i u dalších autorů: Mluvnice češtiny (Petr 1986:417), Tvoření slov v češtině (Rusínová 1990), Příruční mluvnice češtiny (Karlík et al 1995:193-194) aj. Všechny tyto prostředky jsou zahrnuty v následující kapitole do popisu, který je rozšířený i o širší přístup k deminutivům. Širší pohled zastává Nekula (2003:154, 2010:306 i jinde). Považuje za verbální deminutiva v češtině např. také prefigovaná slovesa s po- (Nekula 2003:154): 54 V soukromém e-mailu z 22.1.2015 J. Linek napsal: „Sloveso je k nalezení ve Slovníku staročeském Jana Gebauera, sv. I. Ohýbalo se to já sě chechcu, ty... chechceš, oni... chechcí. Původně to bylo sloveso 3. třídy, jako je novočeské kryje, ale kmenotvorná přípona -je následovala po souhlásce, jako třeba ve slovese češe (starší česje), takže se časovalo chechtju, chechtješ(i)... Ta skupina -tj- (konec kořene a část kmenotv. přípony) se v češtině (přesněji řečeno v praslovanštině západního typu) změnila na -o, sloveso následně přešlo k nově vzniklé páté třídě {chechtáš se jako vzor děláš). Přechod k 5. třídě byl logickým důsledkem skutečnosti, že příslušné sloveso mělo infinitiv a řadu odvozených tvarů na -a- {chechtati, chechtáme...). Lze si povšimnout, že sloveso češe mělo podobný osud - následně je dnes kolísání češe/česou proti česá/česají. Karel Komárek z vedlejšího kanclu mi ještě řekl, že ten vývoj může odrážet snahu odstranit měkké souhlásky ze spisovné prézentní flexe sloves tohoto typu - ve spisovné češtině se chlastá, zatímco na Moravě se chlašče." (grafická úprava mailu T.K.) 250 „Systematisch ist auch die synthetische Diminution mit dem Präfix po-: jet —>■ pojet/popojet (,ein bisschen/ein Stück (vorwärts) fahren'), plakat —> poplakat (,ein bisschen weinen')..." A dále také „analytickou deminuci s intenzifikátorem slovesa (trochu kašlal)" (Nekula 2010:306). I u sloves lze relativně spolehlivě vymezit deminutiva pomocí korpusových dat, když zohledníme jednotlivé body delimitace deminutiv. Shrnuté se jedná o tyto body: 1) v rovině denotační j sou základ i deminutivum slovesa navzájem zastupitelné; 2) deminutivum má slabší frekvenci než základ; 3) oba mají podobné kolokační partnery; 4) v okolí českého deminutiva se často vyskytují jiná deminutiva nebo expresívne (silně) zabarvená slova (viz např. dále dvojice třepat - třepotat). 5.2 Popis jednotlivých prostředků Z praktických důvodů se jeví vhodné vypsat všechny prostředky k tvoření slovesných modifikací, které se blíží deminuci, z nich pak určit ty, které lze považovat za typické pro tvorbu českých slovesných deminutiv. Sedě jsou uvedeny prostředky, které se uvádějí v publikacích, nejsou však doloženy na korpusových datech, tedy se běžně nepoužívají. Bledým jsou uvedeny modifikační sufixy, které nebývají uváděny, ovšem nelze je ani považovat za prostředky k tvorbě skutečných deminutiv. Jedná se o afixy modifikující sloveso způsobem podobným a blízkým deminuci. prefix -kat -tat -ičkat sufixy -inkat -ininkat -ulinkat -etat/-itat/-otat -olit -onit Tabulka 48: Modifikační prostředky verb 251 a. Prefix A.l Prefix poza prostředek deminutivní považuje prefix po- Nekula (2003). Tímto prefixem a jeho reduplikací popo- (prefix *popopo- u sloves doložen není) se nesporně snižuje míra intenzity děje. Otázkou však je, zda se jedná o deminuci, tedy (pozitivně) emotivní zabarvení děje. Z české části paralelního korpusu InterCorp cs-de (verze 7) byla vybrána všechna slovesa, jež modifikují základ na malou míru (srov. také Čermák: 2011:127-129 a 132) prefixem po-. K nim byly dohledány všechny německé ekvivalenty:_ české sloveso s po- nemecky ekvivalent poblít kotzen, das Essen kommt hoch (jen lx) pootočit sich ein wenig/halb drehen, wenden poodstoupit etwas zurücktreten, einen Schritt zur Seite treten popostrčit schubsen, einen Ruck geben pomučit foltern, herumquälen pospat si (většinou trochu si pospat) ~ ein (bisschen/etwas) schlafen Tabulka 49: Česká modifikovaná slovesa s po- a jejich německé ekvivalenty Ze srovnání odpovídajících si textových pasáží v češtině a v němčině je patrná blízkost sloves s prefixem po- k deminutivům. Podle tabulky 46 to platí především pro slovesa pootočit, poodstoupit, popostrčit (také (1)) a pospat si. V němčině jim v mnoha případech odpovídají struktury shodné s těmi, které mají protějšky českých deminutiv s typicky deminutivními sufixy -inkat a -kat (viz dál). Přesto se domnívám, že se jedná spíš o náznak oslabené intenzity a onen pragmatický rys deminuce se zde vytrácí, prefixem po- se nic nehodnotí. Ostatně záleží také na kontextu. Doklady (1) a (4) poukazují na deminutivům, další doklady obsahují dokonce jistou dávku hrubosti (3) či zvýšené intenzity (7), čímž se slovesa s po- blíží k augmentativům. Více méně neutrální j sou (2), (4), (5). Německé schupsen patří k expresivnějším slovesům, vyjadřuje intenzitu (od schieben), deminutivům to však není. (1) Zvedla ho na kmen a trochu ho popostrčila. Sie setzte ihn auf den Baumstamm und gab ihm einen kleinen Puff, lindgren-pippi (2) "Tak pojď," zabručel Moody a znovu Harryho popostrčil. "Mach schon ", knurrte Moody und stupste Harry erneut in den Rücken. (3) Policista ho tvrdě popostrčil. Einer der Polizisten gab ihm einen Stoß in den Rücken. (4) Měl by sis ještě pospat, až odejdu. Schlaf lieber noch ein bisschen. (5) Začínala v továrně až v sedm, a mohla si tedy ještě půlhodinku pospat. Sie musste erst um sieben in der Fabrik anfangen und konnte noch eine halbe Stunde schlafen. (Konsalik: Divokazeme) (6) Fab er si po jídle dvě hodinky pospal a pak se pustil do práce. Faber schlief während dieser Zeit zwei Stunden , dann begann er zu schreiben, (simmel: snisvujsen) (7) Tawan si hodinku pospal. Tawan schlief eine Stunde tief und traumlos. Odstíny významů může naznačit tabulka sloves utvořených prefixem po- a sufixem -inkat od shodného základu (tabulka 50). Šedou barvou jsou uvedeny v korpusech (především SYN 2014) nedoložené tvary. 252 blít poblít (se) blinkat hačat pohačat si hačinkat hajat pohajat si hajinkat mučit pomučit mučinkat papat popapat papinkat spát pospat si spinkat/vyspinkat se srát (při)posrat (se) serinkat šprtat se pošprtat si šprtinkat se Tabulka 50: Deriváty s po- a -inkat od stejných základů Slovesa poblít a pospat si mají k sobě deminutivní tvary poblinkat a pospinkat si (jsou dále uvedena u sufixu -inkať). Rozdíl expresivity sloves s po- a -inkat je vidět i na kontextu: pospat si (4), (5), (6), (7) a spinkat (8) / vyspinkat se (9); pomučit (10), (11) a mučinkat (12), (13) a konečně i bez kontextu na slovesech poblít (se) a blinkat nebo na okasionalismu šprtinkat se (14) oproti hypotetickému pošprtat si. (8) Dětičky spinkají s plyšovými hrdiny seriálu South Park (Reflex) (9) „Přijde Ježíšek a přinese dárky. My s tatínkem musíme všechno hezky nachystat, aby se u nás Ježíškovi a taky babičce a dědečkovi líbilo. A ty se na to na všechno koukej krásně vyspinkat. Ano? " (10/) „Do divadla přicházejí mladé herečky a ty starší je dovedou na jevišti krásně pomučit, " řekla představitelka jedné z hlavních rolí Eliška Balzerová. (11) Chcete fyzicky pomučit vánočním cukrovím nakynuté tělo a udělat něco pro své těžce zkoušené zdraví? (12) Tak jsem tebou zmámen, tak mě mučí žal, že i kachel z kamen bych ti z lásky dal. Grácie tvé líce, ta mě mučinká! V náspu železnice svítí kručinka. (13) Jo tohle, jestli jsem tady úpěl a trpěl a byl vyšetřován, ale moje dánská dámo, to přece patřilo k věci ...jak jsem býval předváděn a jak jsem býval pomalinku ale systematicky mučinkán důstojníky našeho humánního esenbé... to patří k občanským právům a povinnostem, o tom sice není nic v ústavě, ale kdo byl a je z mých přátel citlivý, dokonce i háklivý, tak musí volit emigraci. (14) Pá&Pa jdu se šprtinkat... 10:48 ani jsem nepsala, ale zítra mě to čeká na 100%. Slovesa se sufixem -inkat se vyskytují většinou v mnohem expresivnějším, často až přestylizovaném (12) nebo ironickém (13) kontextu. Z této řady snad vybočuje sloveso blinkat, které lze považovat za eufemismus od blít (viz dál). I když je nesporné, že slovesa s prefixem po- mají k deminutivům blízko, nelze je mezi skutečná deminutiva řadit i z toho důvodu, že kontext a protějšky nejsou expresivní a nemají evaluativní charakter. Podpůrným argumentem budiž zjištění, jak rodilí mluvčí podle dotazníkového průzkumu vnímají slovesa s prefixem po- (tabulka 51). V pravém sloupci je uvedeno procento respondentů, kteří výraz vytištěný tučně za deminutivům považují. Pojíždíme po městě krokem. 0% Počkej, až povyrosteš. 0% Poskočil. 0% Popojíždíme po městě krokem. 0% Pokašlával. 10% Poposkočil. 20% Pospávali. 0% To jsme podělali. 0% To jsme trochu podělali. 0% To jsme teda pokakinkali. 100% Tabulka 51: Dotazníkový průzkum deminutivního náboje sloves s prefixempo- 253 Za jistý signál deminuce se zjevně považuje reduplikace prefixu po- (poposkočii). Na zvláštní dotazník k tomuto fenoménu odpovědělo dohromady čtyřicet respondentů vesměs s vysokoškolským vzděláním. Polovina z nich žije dlouhodobě v Praze a polovina v Brně. Regionální rozdíly zjištěny nebyly. 254 B. Sufixy B.l Sufix -kat (a -sať) B. 1.1 Deminutiva se sufixem -kat 1. capkat/vycapkat, 4. kakat/nakakat/pokakat/vy 7. ťapkat/přiťapkat/odťapkat cupkat/přicupkat kakat 8. ťupkat 2. dupkat 5. kapkat 9. zobkat 3. chrupkat 6. papkat Mimo dvojice capat - capkat a ťupat - ťupkat (velice málo dokladu i ve sdruženém korpusu SYN 2014) všechny ostatní dvojice základ —► deminutivum zapadají mezi deminutiva i frekvenčně: deminutivum má nižší frekvenci než základ. Základ cupat se vyskytuje převážně ve významu „jít". Význam „trhat/drtit" je v dokladech marginální. Sloveso cupkaťje tedy deminutivem od cupat, i když má silnější frekvenci než základ. Srovnání s jinými jazyky (pokud j sou data) jen dokládá fakt, že se jedná o slovesná deminutiva. capat —*■ capkat česky nemecky anglicky slovensky capat ~ auf und ab gehen polowter, pitter-patter cupkať, behať capkat ~ trippeln päd, patter cupkať dupat dupkat česky nemecky anglicky slovensky dupat ~ stampfen, trampeln stamp, trampel dupotať, dupať dupkat ~ -kadit kakat K oběma slovesům je jen málo dokladů, ovšem z nich (překvapivě často) je sloveso kadit ve významu „vykuřovat kadidlem" a vztahující se k vyměšování zvířat. Z kontrastuje zjevné, že se jedná o „hrubší" slovo než kakat. česky německy anglicky slovensky kadit ~ scheißen shit ondiť, srať kakat ~ kacken, groß machen/müssen go stinky, crap kakať ťapat ťapkat česky německy anglicky slovensky ťapat ~ tappen, laufen walk, patter behať, cupitať ťapkat ~ tappeln, trippeln patter (zvuk), scuttle (pohyb) ťapkať, capkať, motkať B. 1.2 Slovesa se sufixem -kat nemající základ 1. hopkat/odhopkat/přehopkat/přihopkat/vhopkat/vyhopkat/zahopkat, hupkat/přehupkat/přihupkat/vhupkat 2. kuckat/vykuckat U uvedených sloves se základem -hop-je sporné, zda se jedná o modifikaci slovesa hopat nebo reprodukce citoslovcí hop/hup, analogicky kuc(-kuc). Sloveso kuckat nelze v současné češtině vztáhnou k žádnému základu. (1) začali po jevišti h opsat živí králíčkové. 255 (2) Na trávě skotačí syslí, v dáli hopkají zajíčkové (3) když mu králíci jeden za druhým přímo před nosem hupkali do svých nor. Od hop je častější hopsat (1) než hopkat (2). Tvary s -u- (3) jsou vzácné (jen do pěti dokladů korpusu SYN 2014). B.1.2 Sufix -sat Modifikační prostředek sloves je taktéž -sat. Patří sem slovesa 1. dusat 2. hopsat Mají základy dupat (odpadlo -p-) a hypoteticky i hopat, popř. „hopovatv karetním slangu hlásit slovem ,hopľ hru o celý bank", jak uvádí SSJČ. Jejich deminutivní významje sporný a neprokazatelný. Pohled prostřednictvím jiného jazyka možný není pro nedostatek dat, neboť jsou obě slova velice málo užívaná. B.2 Sufix -tat Jako modifikační sufix deminutivní nebo augmentativní -tat uvádí Čermák (2011:122) se slovesy breptat, chechtat, chrochtat, jektat, lochtat. Jiná slovesa s tímto modifikačním sufixem v korpusech doložena nejsou. ječet jektat Až na sloveso jektat nemá žádné z nich v současné češtině základ. Sloveso jektat je derivát od ječet, souvislost mezi nimi je však už více méně setřená, jejich významy se rozdělily. Typické kolokace jsou ječet na někoho a jektat zuby. Doklady (1) užití slovesa jektat ve významu „slabé ječení" je vzácné. (1) to krásná z pohřbeného města Ur, milostně o ní jektá mýtický pták Můr. (Básnické dílo II) Kluk hrůzou sotva vyjektal: "Bílápaní!" ... (Pověsti vyšehradské) Vždy se jedná o archaický nebo poetický styl. Za skutečné deminutivum jektat považovat nejspíš nelze, v okolí není mazlivá nebo zdrobnělá mluva. Bez základu: breptat, chechtat, chrochtat, lochtat Kontext slovesa breptat (2) odpovídá deminutivu, ovšem chybí základové slovo. (2) „ Tatínek, tatínek, " breptali dva caparti a pletli se jim pod nohy. Herec byl nucen infantilně breptat nebo křičet a... Okolí sloves chechtat se a chrochtat napovídají spíš tomu, že by se mohlo jednat o augmentativa. Typické kolokace jsou: hystericky/bláznivě/divoce/příšerně se chechtat; hlasitě chrochtat. Sloveso lochtatJe „lidová varianta lechtať (PSJČ). Žádné z uvedených sloves nelze považovat ani za pravé deminutivum, ani za augmentativum, protože k nim v současné češtině chybí základy. B.3 Sufix -inkat 1. (b linkat/poblinkat/vyb linkat) 2. hačinkat 3. hajinkat 4. mučinkat 5. papinkat 6. spinkat/pospinkat si/vyspinkat se 7. serinkat 8. šprtinkat se 256 blít —*■ blinkat Deminutivní tvar blinkat přejímá roli neutrálního lexému (proto je v závorce) a základ blít je obhroublé až vulgární. Odpovídá tomu neutrální okolí blinkat (1) a hrubější blít (2), které lze ve spojeních vyblít se do hajzlu, blít krev, posrat apoblít se (korpus syn2010) označit za vulgarismus. (1) Pořád se mi chce blinkat, pane doktore. Člověk si vybere, zda blinkat z horské dráhy, řetízkáče či piva. Měl jsem horečku a blinkal jsem. (2) Mně se chce z tebe blít. A za tohle ti ještě platí? No to bych blil. ... moře tentokrát zle houpalo, a já blil jak alík ... nechlastá a neříká sprostá slova a neblije mi tady do květináčů. Rozdíl podtrhuje také přehled protějšků v němčině, angličtině a slovenštině: česky německy anglicky slovensky blít: ~ kotzen puke, vomit, barf, throw up grcať, vracať (zř) blinkat: ~ nichts essen throw up, toss cookies vracať, grcať (zř) spát spinkat Je-li v českém textu deminutivum spinkat, pak se (celkem nepřekvapivě) vždy objeví i v jeho překladu do slovenštiny (3). (3) „ Tak tedy spinkej, ty koralo, " a přikryl ho pláštěm. „ Tak teda spinkaj, ty korheľ, " a prikryl ho plášťom. (Hašek: Švejk) „Půjdeš spinkat s tatínkem, Růženko? ..." „Pôjdeš hajkať s ocinkom, Růženka? ... "(Páral: Generální zázrak) Platí to i u překladů naopak, tedy ze slovenštiny do češtiny (4). (4) „ ... Štefanko chce spinkat!" „ ... Pištinko chce buvinkať'!"(Nižnánsky: Zena dvoch mužov) V drtivé většině jsou deminutiva v obou jazycích i v překladech ze třetího jazyka (5). (5) Je čas spinkat, ano? Tak spinkaj, zlatko. Spinkej drahoušku. Spinkaj drahúšik. Pojďme, spinkat! Poďme, spinkať! (Subtitles) V jazycích, které nemají slovesná deminutiva (např. angličtina) českému slovesnému deminutivu odpovídá nejčastěji základové slovo (6). (6) Spinká jako nemluvně. Er schläft wie ein Baby. He's sleeping like a baby. (Subtitles) Často českému deminutivu odpovídají jakoby „kompenzace" (nejedná se ovšem o překlady z češtiny). České evaluativní vyjádření deminutivem, transportují jiné jazyky různými prostředky. Může to být expresivním oslovením adresáta (7), kvalifikátorem (8), či jinak perifrastiky (9)-(l 1). (7) Je čas spinkat, ano? You go to sleep, honey. (8) Spinkej. Schlaf gut. Sleep tight. 257 (9) Zjistí se, že si se Sorenem spinkala. They 11 find out you slept with Sören-to put it nicely. (J. Skvorecký: Hříchy pro pátera Knoxe) (10) Vy spinkali se?" řekl. „Haben wir schön geschlafen? "fragte er. „Hove we had beautiful sleep? he said. (Tolkien: Pán prstenů 2) (11) Už chci jít spinkat. I wanna go noddy-blinkums. Jdeme spinkat. Ok, we're going to go night-night. Příklady (6)-(12) a (13) naznačují, že odhad struktury protějšku českého deminutiva může být mimořádně nesnadný. šprtat se šprtinkat se Deminutivum šprtinkat se (12) j e oj ediněle utvořené. V korpuse SYN 2014 j e j en j eden doklad. (12) Pá & Pa, jdu se šprtinkat. . . 10:48 ani jsem nepsala , ale zítra mě to čeká na 100%. Tvary šprtinkat se (12) a serinkat (13) dokládají, že se slovesná deminutiva tvoří především od expresivních nebo hovorových základů. (13) Rád bych řekl, že nás s tím Africkým pohárem národů ... začínají pěkně serinkat. Also, ich möchte sagen, dass die uns langsam auf den Sack gehen mit ihrem Afrika-Cup. Actually, I'd like to say......they're starting to piss us off with the Africa Cup. Z dokladu (13) vyplývá, že expresivitu vloženou v němčině a angličtině do frazému lze česky vyjádřit deminutivem. Na -inkat končí ještě sloveso flinkat, odflinknout. Vztah mezi flákat, odfláknout a flinkat, odflinknouť)Q podobný jako mezi jakýmkoliv jiným základem a deminutivem: flákatJe častější než flinkat, kol okace jsou podobné (flákat/flinkat se po ulici, v hospodě, flákat/flinkat práci). Dokonce i protějšky v němčině a angličtině by tomu napovídaly: česky německy anglicky flákat (se) ~ faul sein, (sich) herumtreiben, faulenzen goof off, fuck around; flinkat ~ herumlungern get lazy, lark about Nejedná se ovšem o vytvoření modifikovaného slova deminutivním sufixem, nýbrž jen o změnu kmenové samohlásky -á- na -i-. Toto je sice fonopragmatický prostředek, který v češtině není neobvyklý (např. u substantiv změna -o- —► -ů-), za deminutivum se však tato slova považovat nedají. Jen 7% respondentů vnímá toto slovo jako zdrobnelinu. B.4 Sufixy -etat/-itat/-otat Všechny tři sufixy bývají označovány za prostředky tvorby slov úsilných (Smilauer 1971:164, Dokulil 1982), ale i deminutivních (Příruční mluvnice češtiny 1995:193-194, Čermák 2011:122). 258 B.4.1 Slovesa na -etat/-itat/-otat mající základ Slovesa třepat, cupat, šeptat, blikat, hrkat, chechtat se, klepat, míhat se, řehtat se a šeptatjsou základy ke slovesným derivátům: -etat -itat -otat 1. třepetat/zatřepetat 1. cupitat/odcupitat/přicupitat/vycupitat 1. (blikotat) 2. špitat/zašpitat 2. hrkotat 3. chichotat se 4. klepotat 5. mihotat se 6. (řehotat se) 7. šepotat 8. třepotat B.4.1.1 Konkurence sufixů -etat/-itat/-otat Konkurují si jen sufixy -atat a -otat od základu třepat —> třepetat/třepotat. Obě derivovaná slova mají shodné kolokační partnery, každé z nich se však vyskytuje v jiném textu, v jiném (většinou literárním) díle. Mluvčí zjevně preferují buď jeden, nebo druhý tvar. Pokud používají oba, jeden převládá. Toto je vidět např. na překladu románu G. Grasse Plechový bubínek: překladatelé (V. Kafka / J. Hiršal) užili třepotat 8krát, třepetat 2krát. Je to jediné dílo, ve kterém jsou oba tvary. Otázkou zůstává, jestli i to není odraz kolektivního překladu. V kontrastu s němčinou a angličtinou není znát sémantický, ani pragmatický rozdíl (viz dál), lze je tedy považovat za varianty téhož slova. třepat (se) —>■ třepetat (se) / třepotat (se) Vztah základu a deminutivaje patrný ze spojení třepat křídly a třepotat křidélky. Sice jsou doloženy i vazby třepat křidélky a třepotat/třepetat křídly, výpočet (podle logDice) však ukazuje vyšší hodnotu relevance pro třepat křídly a třepotat křidélky. (Rozdíl mezi třepetat a třepotat, jak již bylo uvedeno, není.) Spojení slovesa třepat a nedeminutivního substantiva (1) na jedné a třepetat a substantívni ho deminutiva (2) na druhé straně se v korpuse opakuje častěji. (1) ... u vjezdu se ve vichru třepe a odolává státní vlajka, jako by tu byla od dob ... (2) V průčelí budovy se ve větru třepotají vlaječky, fasáda vypadá solidně. Substantivum vichr (může být považováno za jakési „impicitní augmentativum" od vítr) zjevně brání tomu, aby bylo užito sloveso třepotat (1). Naopak vedle slovesa třepotat (2) stojí častěji deminutivum (zde vlaječka), dál jazýček, nožky, praporky aj. I z dalších dokladuje zjevné, že třepotat/třepetat (4) má jinou intenzitu než základ třepat (3): (3) Byl tak blízko, že bylo slyšet, jak třepe křídly. Er war so nahe, daß man hörte, wie er mit den Flügeln schlug. It was so near that he could hear the beating of its wings. (Andrič: Most na Drine) (4) Hmyzí slečna třepetala křídly a obracela oči v sloup. Es flatterte mit den Flügeln und rollte mit den Augen. Itfluttered its wings and rolled its eyes. (D. Adams: Restaurant na konci vesmíru) Rozdíly (3) a (4) podtrhuje ještě (5). (5) Ovládl se tedy a omezil se pouze na to, že divoce třepal ukazovákem ve vzduchu. Slovesa třepat a třepotat/třepetat v přehledu: česky německy anglicky třepat ~ schütteln, schwenken, schlagen shake, swing, beat třepotat/třepetat ~ flatter flutter 259 Zdá se, že třepetat a třepotat jsou především iterativa od třepat, až ve druhém sledu deminutiva. blikat —*■ blikotat Často však tak jemné rozlišení jako u třepat —> třepotat/třepetat možné není. Základ blikat a derivát s blikotat mají shodné nej silnější kolokační partnery a vyskytují se ve spojeních světýlko/světélko (v dálce, lásky) blikotá; světlo blikotá, ale i světýlko/světélko bliká. Mohou zde pomoct data paralelního korpusu. V porovnání s němčinou je celkem zjevné, že rozdíl je v intenzitě: Českému slovesu blikat odpovídá německé blinken. Českému blikotat pak odpovídá nejčastěji flimmern, flackern, ale i blinken. Charakteristiky v slovníku Duden: Universalwörterbuch (2006): „blinken: 1. blitzend, funkelnd leuchten, glänzen; flimmern: unruhig, zitternd flammen; flackern: 1. unruhig, mit zuckender Flamme brennen" Žádný z německých protějšků nemá vyloženě evaluativní, expresivní nebo deminutivní charakter. cupat —> cupitat Od slovesa cupaťje vytvořené cupitat, od-/při-/vycupitat. Jsou doloženy i „základy"55 cupat, od-/při-/vycupat. Další prefigovaná slovesa k cupitaťjsou: docupitat, procupitat, přecupitat, ucupitat, vcupitat a zacupitat. Mají mnohem slabší frekvenci a „základy" *docupat, *procupat atd. nejsou. Sloveso cupat má mnohem slabší frekvenci než cupitat. Už tento fakt by cupitat z role deminutiva mělo diskvalifikovat. Zdá se ale, že cupat může mít i význam blížící se augmentativu (6), (7). Zjevné to je i z kontrastivního pohledu: (6) Nad nimi, na palubě, cupaly sem a tam nohy. Über ihnen, auf Deck, trampelten Füße hin und her. (H.G. Konsalik: Doktor z Hongkongu) (7) Když cupalpo bílé lesní stezce, stále sněžilo; It was still snowing as he stumped over the white forest track, ... (A.A.Milne: Púovo zátiší) Na druhé straně je zjevný i deminutivní náboj slovesa cupitat, jak dokládají jeho signifikantní vazby: cupitat drobnými/droboučkými/krátkými krůčky (8) i kontrast s jinými jazyky (9), (10): (8) Droboučkými krůčky cupitaly po trávě na růžových nožkách a komíhaly elegantním tělíčkem. (9) A pak někdo cupital po schodech. dann kam ein Trappeln von kleinen Füßen die Treppe herauf. Then came a little pattering offeet on the stairs. ( carroll-alenkavkraji) (10) Musíš cupitat jako myšička. In dieser Szene musst du wie eine ganz kleine Maus gehen. So, on this scene, you're supposed to walk like a little, tiny mouse, yeah? (SUBTITLES) Slovesa cupat a cupitat v přehledu: česky německy anglicky slovensky cupat ~ trotten, trampeln trot cupitat ~ trotten, trippeln scurry, trot, scuttle cupitať, cupkať chechtat se —>■ chichotat se/(chichtat se) Dvojice sloves chechtat se —> chichotat se (chechotat se není) se chová podobně jako cupat —> cupitat. Z kontrastuje zjevné, že se jedná o deminutivum. Jeho běžné okolí je: hihňat a klábosit; tiše se chichotat; šuškat si a chichotat se. Protějšky v jiných jazycích odpovídají posunu v expresivite: 55 Slovo „základy" je zde v uvozovkách, protože je nasnadě, že tato prefigovaná slovesa se tvoři až od deminutivního tvaru cupitat. 260 česky německy anglicky slovensky chechtat se ~ lachen laugh rehotať sa, chechtať sa chichotat se ~ kichern, (leise giggk, chuckle, chatter chichúňať, chichotat' sa lachen) Existují však také doklady, kdy základové sloveso chechtat se plní roli podobnou augmentativu (11). (11) Čert se nejenom divil, ale strašně se chechtal. Der Teufel wunderte sich nicht nur, er lachte laut und fürchterlich. Not only was the devil surprised, he laughed uproariously. (SUBTITLES) (12) Začala se tiše chichtat. (13) děti cupají vedle maminek, dvě mladé dívky se chichtají za elegánem s tenounkou hůlčičkou... Typické kolokace k chechtat se jsou: hystericky, bláznivě, hlasitě, chechtat se pitomosti. Varianta chichtat se (12), (13) je mnohem méně frekventní a lze ji považovat za „deminutivum" od chechtat vytvořené fonopragmaticky. šeptat špitat Při pohledu na protějšky dvojice sloves šeptat —> špitat lze špitat považovat za deminutivum. česky německy anglicky slovensky šeptat ~ flüstern, sagen whisper, say šepkať, šeptať špitat/zašpitat ~ flüstern, tuscheln, raunen (zř.) whisper šuškať, šepkať hrkot —>■ hrkotat Z korpusových dat vyplývá, že i mezi dvojici hrkot —> hrkotat]^ vztah základu hrkat (14) a deminutiva hrkotat (15). (14) Dostavník hrká po výmolech, prší a po lijácích jsou cesty jeden... Starý rozvrzaný kočár hrkal po dláždění tak divoce, že jsem se musela držet. Busík už hrká do nekonečných prašných serpentin a polyká jeden výškový metr za druhým. (15) Uličkami města pomalu hrkotala volská spřežení naložená nejrůznějším zbožím, od řeky přijížděl vůz tažený dvěma koňmi a klidným tempem hrkotal po náspu směrem k bráně. ... nebo slyšet, jak hrkotajíremorkéry po Rýně (v Kolíně)... Vazby hrkotat pomalu nebo klidným tempem, popř. i na řece (remorkéry se pohybují pomalu) odpovídají jakémusi „umenšení" nebo „zdrobnění intenzity" hrkání. Tento význam je však vzácný. Zdá se však, že významy jsou diferencované, rozdíl je vidět na rekci: hrkat v něčem/něčím (~ něm. rattern, scheppern) a hrkotat po něčem/někudy (~ něm. holpern, rumpeln). klepat klepotat Tvar klepotat]e spíš iterativum od klepat, šeptat —>■ šepotat Rozdíl mezi šeptat (~ něm. flüstern, murmeln, tuscheln) a šepotat (~ něm. wispern, flüstern, raunen) je především ve frekvenci a expresivite. Sloveso šepotat je v češtině velmi vzácné. (16) Stříbrný potok šepotal modlitbu něžnou, věčnou (I. Wernisch: Zapadlo slunce za dnem, který nebyl) Sloveso šepotat je expresivnější než šeptat, používá se asi jen v poetických textech (16). míhat se mihotat se Sloveso mihotat se (~ něm. schimmern, flimmern) se svojí funkcí jeví spíš jako základové slovo bez hodnotícího náboje, kdežto míhat se má ve stejném kontextu funkci spíš augmentativní. Německy mu odpovídají predikáty (yorbeífhuschen, (kreuz und quer/durch die 261 Gegend) schießen, hin und her streifen, tedy ikonická slovesa podtrhující velkou rychlost (17), kdežto mihotat se podtrhuje spíš intenzitu pohybu (18), (19). (17) Tramvaje, auta a autobusy se kolem nás jen míhaly. Straßenbahnen, Autos und Busse schössen an uns vorüber, (simmel-kalich) (18) Za nedělního rána, kdy ve vesničkách na pobřeží vyzváněly kostelní zvony, svět a jeho milenka se vracely do Gatsbyho domu a rozjarene se mihotaly po trávníku. Am Sonntagmorgen, wenn in den Siedlungen längs der Küste die Kirchenglocken läuteten, wandte die Herrin der Welt sich wieder Gatsbys Hause zu und entfaltete auf seinem Rasen ihr lustvolles Treiben. On Sunday morning while church bells rang in the villages alongshore, the world and its mistress returned to Gatsby's house and twinkled hilariously on his lawn. Fitzgerald-VelkyGatsby (19) Na obrazovkách ruských televizních stanic se sice mihotají různí političtí Udři odlišných politických stran, ale neexistuje skutečná národní diskuse o tom, jak vést zemi vpřed. Unterschiedliche politische Führer verschiedener Parteien flimmern über Russlands Fernsehbildschirme, aber es gibt keine wirkliche nationale Diskussion darüber, wie man das Land weiterbringen kann. Various political leaders of different political parties flash across Russia's television screens, but there is no real national discussion about how to lead the country forward. Nutno dodat, že se v kontextu (18) sloveso mihotat se objevuje velmi vzácně. Tvar míhat se zjevně označuje spíš pohyb věcí a mihotat se především pohyb světla, česky německy anglicky slovensky míhat se ~ huschen, schießen flash, fly mihať sa mihotat se ~ blinken, funkeln, glittern, glimmer, twinkle, mihotat'sa, ligotať sa schimmern; flackern popř. flash across Příklad (19) je přechod mezi „mihotáním se" světla a lidí. řehtat se —*■ řehotat se Vztah dvojice sloves řehtat se —► řehotat se odpovídá vztahu základ —► augmentativum. Českému řehtat se odpovídají německé protějšky lachen, kichern, wiehern. Sloveso řehotat se má protějšek höhnen (20), ale i giggeln (21). (21) Chudáci dinosauři! řehotala se potkanka a obnažovala své hlodáky, co neprestajne vždy znovu dorůstají. Arme Dinosaurier! höhnte die Rättin und zeigte ihre immerfort nachwachsenden Nagezähne. (Grass: Potkanka (22) "Tady jsou, už jsou tady!" řehotala se a hlouček zmijozelských studentů se rozestoupil. »Da sind sie ja, da sind sie!«, giggelte sie und die Slytherin-Traube stob auseinander, rowlingova-hpot_pohar (23) "Tady jsou, už jsou tady!" řehotala se a hlouček zmijozelských studentů se rozestoupil. Fccoli, eccoli!' disse con una risatina, e il manipolo di Serpeverde si disperse, rowlingova-hpot_pohar Sloveso giggeln je v němčině (i v angličtině, odkud do němčiny přešlo) spíš „deminutivní". Při zpětném srovnání s češtinou mu odpovídá uchichtnout se, (za)hihňat se, chichotat se. Bohužel jsou v paralelním korpusu InterCorp cs-de (verze 7) pouze tyto dva doklady (20), (21). I v další paralele (ve (23) italština), kde je stejný text jako (22), je deminutivum. V původním anglickém textu (momentálně nedostupném) je pravděpodobně sloveso giggle. Další doklady však nasvědčují opět tomu, že se jedná spíš o amplifikaci slovesa řehtat se (23)-(25). Doklady (23) - (24) jsou z InterCorpu (verze 7), (25) z korpusu SYN 2014. (23) Nejvíc se ovšem řehotali sami bratři. ... noyotc Kmo cucusicu no-HacmonufeMy, max 3mo camu ópambx. (24) ... obě, jak už jsem říkal, se spolu někdy řehotaly. Obě dvě vyprskly a nahlas se řehotaly. Jedna z nich se pleskala po stehnech. ... rozvaleni jako domorodci v buši, kleli, vulgárně se řehotali, nebylo stínu pochyb: vzali si dovolenou od civilizace 262 tím víc se smál, až se ke konci článku řehotal. (25) Ty už jsi se úplně zbláznila, ne? Co se řehotáš, koukni z okna, vidíš, ne? A k tomu se nahlas řehotají a přizvukují si: „Hopsasa! Hejsasa! Hopsasa!... " krouží divé ženy s rozcuchanými bílými vlasy. Řehotaly se a skotačivě tančily kolem své oběti obřadní tanec smrti. Všichni se společně dovádivě řehotají, jaká to byla legrace. Sloveso řehotat se má podle dokladů blíž k augmentativu. Z předešlých rozborů plyne, že je nutné v rámci modifikací sloves na -otat diferencovat. Na jedné straně zůstanou deminutiva třepetat se, cupitat, špitat si, chichotat se, hrkotat, klepotat, šepotat; na druhé straně budou slova, která podtrhují spíš iterativnost (blikotat, mihotat se) nebo se blíží k augmentativům (řehotat se). Sufixy -etat/-itat/-otat lze mezi prostředky tvorby verbálních deminutiv řadit jen podmínečně. B.4.2 Slovesa na -etat/-itat/-otat nemající základ Základové sloveso v současné češtině není nebo není průhledné u těchto derivátů: blekotat ligotat drkotat mekotat Jsou to jen slovesa na -otat. (Podobná slovesa na -etat nebo -itat doložena nejsou.) Sloveso blekotat má základ v blékat (je vytvořeno z něm. blöken (Rejzek 2001:82), tedy bečet). Toto se (nářečně) vyskytuje především na jihovýchodní Moravě. V korpusech však doloženo není. Podobně příbuzné jsou mekotat od mekat (z něm. meckern ~ mečet). Sloveso drkotat je příbuzné s drkat a dr(n)cat. Rejzek (2001:144) ho považuje za jejich zesílení, tedy zřejmě augmentativům. Podle korpusových dokladů se však zdá, že jsou významy sloves v současné češtině relativně dobře vymezeny. Z paralelního korpusu InterCorp cs-de-en (verze 7) byly vybrány charakteristické konkordance (26) - (29). (26) Drkače smějí správně dělat jen kluci. „ U nás děvčata nedrkají. Za drkačema jen chodí po vsi, " uvedla obyvateľka Tlumačova. (27) Připoutejte se, bude to drncat! Es wird holprig! Iťs going to be a bumpy ride. Radši se drž, bude to v té rychlosti malinko drncat. Am besten hältst du dich jetzt fest, wir haben eine schnelle und schaukelige Reise vor uns. You' d better hold on, we' re in fór a fast and bumpy journey. (adams-restaurant_na_ko) (28) Civěli mlčky jeden druhému do tváře, drkotali vnitřním chladem. Sie stierten einander schweigend an, zitternd vor innerlicher Kälte. They stared at each other, shaking with inner chill. otcenasek-romeo Julie (29) Autobus drkotá po tajlandské silnici a on cítí, jak se na něho upírá její dlouhý pohled. Der Autobus rattert über eine thailändische Landstraße, und er fühlt, wie ihr langer Blick auf ihm ruht. As the bus bumped along the Thai road, he couldfeel her eyes fixed on him in a long stare.Kunder a-Ne sne sit lehko Sloveso drkat se užívá jen nářečně pro „hrkat řehtačkou" na velikonoce (26) nebo ve významu „trkat", v InterCorpu verze 7 doloženo není. Drncat má jasně vymezený význam „jet po nerovném povrchu". Drkotat se vyskytuje především ve smyslu „třást se" (28), méně často jako intenzifikace k drncat (29). 263 Jediné společné spojení je drkat/drkotat zubama. Domnívám se, že se může tedy jednat o zdůraznění iterativa. Všechna tři příbuzná slovesa {drkat, dr(n)cat, drkotat se) mají signifikantní společné partnery vozíkem, kočárem, drožkou, žebřiňákem (přes něco). Zde je rozdíl asi jen v expresivite. Sloveso ligotat nemá v současné češtině žádné příbuzné sloveso. B.5 Sufix -olit Sufixem -o/zYjsou podle Příruční mluvnice češtiny (1995:192) utvořena slovesa, která „pojmenovávají děj deminutivně chápaný". B.5.1 Slovesa s -olit mající základ 1. šmrdolit/zašmrdolit 2. prdolit/připrdolit/vyprdolit Sufix -olit mají jen tato dvě v korpuse SYN 2014 doložená slovesa, která lze vtáhnout ke slovesnému základu. šmrdlat —*■ šmrdolit Vzácně se vyskytující šmrdolit je od taktéž periferního šmrdlat (65 dokladů v korpuse SYN 2014). Podobně jako u sloves s -onitje pro nedostatek dat možné jen odhadnout jejich vztah. Z nemnoha dokladů v korpusu SYN 2014 lze usoudit, že rozdíl bude spíš v syntakticko-sémantické oblasti než v pragmatice. Syntakticky je šmrdlat (něčím/něco/na něco) sloveso většinou tranzitivní. Obecně znamená „pohybovat sem a tam" (1) - (6). (1) Asi hodinu tam šmrdlali na housle. (2) Teď asi založíme s klukama z výboru céčko a budeme šmrdlat aspoň pátou ligu. (3) Bude-li na lahvi viněta či nápis, šmrdlejte je octem, dokud je neodstraníte,... (4) šmrdlalpalci o sebe, pořád šmrdlal... (5) Jen tak jsem šmrdlal před stanem kousek dřeva,... (6) V Klecanech u přívozu jsem si dal sekanou a pak se šmrdlal nahoru mezi zahráďkama. Převážně se šmrdlat užívá derogativně ve smyslu „hrát na smyčcový nástroj" (1), přeneseně také o sportu (2), „odstranit něco" (3), „třít o sebe"(4), ,,'šmrdlavým' pohybem opracovávat" (5). Jen výjimečně jsou kontexty natolik podobné, že by se obě slovesa mohla zastupovat (6), (7). Na rozdíl od šmrdlat]^ šmrdolit většinou intranzitivní (převážně reflexivně šmrdolit se) ve významu „ochomýtat se". (7) ... což je mikroskopické něco mezi zvířátkem a řasou a šmrdolíse to pomocí bičíků v našich loužích (8) Ten asák, co se kolem tebe furt šmrdolil, ten ti nehelfnul? (9) Děti, co se teď kolem mě šmrdolí, budou pohromadě den co den... Porovnání s j inými j azyky česky německy šmrdlat (na housle) ~ šmrdolit se ~ (k někomu) auf jmdn. zuwatscheln anglicky write on a violině (na rybníku) skate around a pond slovensky fidlikať na husle 264 Sloveso šmrdolit se zdá být expresivnější než šmrdlat, ale za jeho deminutivum se považovat nedá právě pro rozdílné syntakticko-sémantické vlastnosti. prdět prdolit Sloveso prdolit není možné považovat za jednoznačnou modifikaci slovesa prdět, protože slova nejsou ve svých typických kontextech navzájem zastupitelná. (10) Jeden z mých kamarádů (...), 22 si vypěstoval schopnost krkat a prdět na rozkaz ... Jejich chování je jiné než naše. Tím myslím třeba to (...), že si u oběda klidně prdí nebo krkají. (11) „ Tak mě tedy svlíkni a přestaň se tu prdolit. " (Updike: Králíku utíkej) Připrdolit se tedy s něčím novým. (12) a ty jsi schopen jí všechno vypr dolit. Báby napřástkách prdolily, že hraběte omámily svým zpěvem. (SYN 2013) Zatímco základ (10) se vztahuje většinou k tělesné potřebě, má derivát s -olit význam slovesa moviendi (11) nebo dicendi (12). Je však málo dokladů. Právě pro sémantické rozdíly mezi základy a jejich deriváty, nelze ani jedno z obou uvedených sloves považovat za pravé deminutivum. B.5.2 Slovesa s -olit nemající základ V korpusu SYN 2014 jsou dále doložena slovesa: batolit se hlaholit šveholit drmolit mrholit K žádnému z těchto sloves neexistuje v současné češtině základové slovo. Tvar drmolit je „odvozeno od \drmati (,tahat, škubat')" (Rejzek 2001:144); hlaholit je desubstantivum od hlahol (a toto zdvojením kořene *gal (srov. Rejzek 2001:201)), nemodifikuje tedy žádné sloveso; mrholitJe „expresivní odvozenina od *mrgati (,mihotat se')" (Rejzek 2001:393); šveholit (srov. Rejzek 2001:646) a snad i batolit se jsou původu onomatopoetického. Deminutiva to tedy nejsou. B.6 Sufix -onit Sufix -onitje funkcí blízko -olit, především v expresivite (srov. také Příruční mluvnice češtiny 1995:192). V korpuse SYN 2014 jsou doložena slovesa od základů řehtat se, žádat a žebrat. 1. řehonit se/zařehonit se 2. žadonit 3. žebronit/vyžebronit Sufix -onit spíš zdůrazňuje iterativnost (řehonit (1), žebronit) nebo naléhavost děje (žadonit (3)). Okolí (není však mnoho dokladů), ani srovnání s jinými jazyky příliš nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o deminutiva. Slovesům s -onit v jiném jazyce někdy odpovídají i běžná neexpresiva (4), (7). (1) Senioři se dovedou od srdce řehonit. (2) ... pusa se jí rozjede a začne se řehonit vysokým, mladým smíchem. (3) "Sophie," žadonil Langdon. »Bitte, Sophie«, flehte Langdon, "Sophie," Langdon pleaded. (4) "Dál," žadonil Ivan. "Weiter", sagtelwan, 'Go on,' saidlvan, 265 (5) Nebude žadonit o informaci, kterou stejně nedostane. Er würde nicht um Informationen betteln, die er nie bekommen würde. He would not beg for information he'd never get. (6) Sedí potmě v kanceláři márnice U svatého Petra a žebř oni o pomoc. Er sitzt in einem dunklen Büro in der Leichenhalle von St. Peter's und bittet um Hilfe. He's sitting in a dark office in the morgue at St. Peter's begging for help. (7) „ Kdy vás zase uvidím ? " žebronil. »Wann sehe ich euch wieder?« fragte er. (8) Oren říká, že se nesložila, nežebronila ani neprosila. Or en hat gesagt, sie sei nicht eingeknickt, sie hätte ihn weder angefleht noch angebettelt. Oren says she didn't fold, didn't beg or plead. Pohled na kontrast základového slovesa a derivátu s -onit prostřednictvím jiného jazyka odkryje další diferenciaci. Žádat —*■ žadonit česky německy anglicky žádat ~ fordem demand žadonit ~ betteln, bitten, kläglich fragen beg, plead Sloveso žádat je spíš formálního stylu; žadonit je neformální v psaném jazyce, v hovoru se užívá prosit a dá se považovat za synonymum žadonit. Žebrat —>■ žebronit Rozdíl mezi žebrat a žebronit je také spíš v rovině sémantické. Zatímco žebrat je především spojeno s almužnou (a implikuje ji), žebronit je synonymní s „naléhavě prosit (někoho)", česky německy anglicky žebrat ~ betteln, schnorren, anflehen beg, plead žadonit ~ betteln, bitten, klaglich fragen beg, plead, implore Jako modifikace žebrat je sloveso žebronit doloženo zcela ojediněle. V tomto kontextu (9) se mohou v denotativní rovině zastupovat. (9) Někteří malí mniši a mnišky doslova žebř oni o peníze, ač by se jich podle tradice neměli dotýkat. (Týden: 11/2007) Slovesům se sufixem -onit se blíží ještě švadronit. To je však přímá výpůjčku z německého schwadronieren. O modifikaci slovesa zde nelze uvažovat. Uvedená slovesa na -onit a -olit jsou sice modifikacemi základů a jsou to slova (často silně) expresivní. Za deminutiva (ani augmentativa) se považovat nedají. Typická okolí slov a jejich protějšky v jiných jazycích naznačují, že se jedná o jiný druh modifikace než kladné nebo záporné hodnocení děje (typické pro deminutiva nebo augmentativa). B.7 Sufix -likat Blízko k modifikaci má taktéž rozšířený sufix -likat. Jako deminutivní sufix se neuvádí, a ani ho za něj stoprocentně považovat nelze. Jediným zástupcem této kategorie by bylo sloveso cvrlikat/zacvrlikat jako modifikace základu cvrkat/zacvrkat. Tento „deminutivní" vztah funguje pouze ve spojení cvrček cvrká (běžnější) / cvrliká (řídké). Převažuje však rozdíl ve významech (podle kolokační analýzy), a ten je následující: cvrkají spíš cvrčci a cvrlikají vrabci (velmi často na střeše). S tím korespondují i německé a (zde výjimečně uvedené) italské protějšky (pro angličtinu nejsou data). česky německy italsky žebrat ~ zirpen frinire žadonit ~ zwitschern, schwirren, trillen cinguettare 266 Zdá se, že každé sloveso reprezentuje trochu jiný zvuk, významy jsou tedy diferencovány sémanticky. B.8 Nedoložené prostředky B.8.1 Sufix -ičkat K sufixu -ičkat Dokulil (1982:7) uvádí deminutiva hajičkat, bojičkat se, počičkat (si). V SSJC jsou hajičkat a počičkat. Doklady o jejich užívání v současném jazyce nejsou. B.8.2 Sufix -ininkat Mluvnice češtiny (Petr 1986:417) uvádí deminutivum capininkat. V korpusech ani v PSJC slovo zastoupeno není. Dokonce na internetu ho lze nalézt jen v (odborných) textech o češtině jako příklad slova utvořeného evaluativním/deminutivním sufixem. B.8.3 Sufix -ulinkat Dokulil (1982:4) uvádí hajulinkat, hačulinkat, papulinkat. PSJC a SSJC obsahují jen hajulinkat(i). Ani jedno z nich není v korpusech doloženo. Na internetu se objevují podobně jako sufix -ininkatjen v rámci metatextu o českých deminutivech. 5.3 Poznámky k deminutivum českých sloves Mezi deminutiva nepatří slovesa utvořená od deminutivních substantiv sufixem -ovat. Existují páry utvořené jak od substantívni ho základu, tak od deminutiva: bratřit se X bratříčkovat se křižovat X křížkovat čtvercovat X čtverečkovat panákovat X panáčkovat drátovat X drátkovat rukovat X ručkovat (za)hákovat X (za)háčkovat řadit X řádkovat hubovat X hubičkovat (o)světlit X světélkovat (kousat) X kouskovat špicovat X špičkovat kroužit X (o/za)kroužkovat titulovat X titulkovat kličkovat X (vy) kličkovat Jen od deminutiva nebo kvazideminutiva: hláskovat hlavičkovat linkovat miliskovat nabulíkovat naočkovat nasáčkovat očkovat paličkovat (na)pohlavkovat papouškovat pusinkovat ráčkovat sýčkovat vtipkovat vyručkovat zavtipkovat žilkovat 267 Tato slovesa nemohou být použita evaluativně. Z předešlé podrobné analýzy sloves odvozených jednotlivými sufixy, které se (někdy) uvádějí jako deminutivní, vyplývá, že slovesných deminutiv se užívá mnohem méně než se píše. Dokulil (1982) např. vyjmenovává: „capkat (k capat s dalšími prefixálními derivacemi dona- /se/, od-, po-, pře-, při-, u- se, za-), cupkat (od-, při-, *v- *vy- za-), dupkat, hajkat, kapkat, klapkat, *klímkat // klimkat /*za-/ *ňafkat /*za-/ papkat, šlapkat, ťapkat, ťupkat, zobkat; od základových sloves jiných vzorů: stonkat //stunkat (k stonat, stůně - nář. stůnkať), *sedkat (k sedět), vrňkat (k vrnět)" Oberpfalcer (1927b: 104) dokonce „nahromaděnou zdrobňovací příponu -inčičkať s příkladem spinčičkat. V následující tabulce 52 jsou uvedeny deriváty, modifikace verb sufixy, které jsou doloženy v současné češtině. Slovesa, která deminutivy nesporně jsou, jsou vysázena tučným písmem a tam, kde vytvářejí stylistickou koherenci textu s jinými deminutivy, j sou uvedena v pravém sloupci spojení, v nichž se vyskytují. Okolí bylo zjišťováno ve vyváženém korpuse syn 2010, při nedostatku dat také v korpuse SYN 2014, vždy dvě pozice před a za KWIC podle logDice. Slovesa s jinou než deminutivní funkcí jsou vytištěna netučné. Prefigovaná slovesajsou řazena podle četnosti dokladů v korpuse syn2010 resp. syn (2014). Modifikace Spojení, přítomnost jiných deminutiv v okolí Mihotat blikotalo tam světélko blinkat, po~, vy~ neutrální (základ blít spíš augmentativum/vulgarismus) capkat, při~, vy~ bytůstka capkala, capkal unavenými nožičkami cupitat, od~, při~, vy~ malými krůčky cupital, po cestičce cupkat, vy~ skromně cupkat; myši, vrabec, stařec vy cupkal (y) dupkat vesele si dupkat lesem dusat měkce dusali po chodbičkách drkotat se, při- se žádná deminutiva flinkat žádná deminutiva hačinkat račte hačinkat, blahorodí hajinkat její malé děťátko hajinká, ...jsem ho dávala hajinkat a přikryla ho peřinečkou, aby mu náhodou nebyla ziminka hopsat žádná deminutiva hrkotat žádná deminutiva chichotat se, roz~ se, za~ se žádná deminutiva chrupkat taťka chrupkal kakat, po~ (se), vy~ (se) čůral a kakal do kyblíku kapkat žádná deminutiva (málo dokladů) klepotat tichounce klepotali raci mihotat, za~ se plamínek, světýlko se mihotá mučinkat žádná deminutiva (minimum dokladů) papinkat žádná deminutiva (minimum dokladů) papkat žádná deminutiva (minimum dokladů) prdolit, vy~ žádná deminutiva řehonit, za~ (se) žádná deminutiva (minimum dokladů) řehotat se spíš augmentativum: nahlas se řehotat serinkat žádná deminutiva (málo dokladů) spinkat, vy~ se dětičky, sladce spinkají; spinkat v postýlce šepotat žádná deminutiva; spíš (jen) poetický tvar 268 šmrdolit, za~ žádná deminutiva špitat, po~ si, za~ špitat do ouška (základ: šeptat do ucha) šprtinkat se žádná deminutiva (minimum dokladů) ťap kat, od~, při- Románek přiťapkal, ťapkat k mamičce třepe/otat, zatřepetat (se) plamínek, vlaječka se třepetá ťupkat žádná deminutiva (minimum dokladů) zobkat žádná deminutiva (minimum dokladů) žadonit, za~ žádná deminutiva žebrobronit, vy~ žádná deminutiva Tabulka 52: Slovesné modifikace Spolehlivě se dá říct, že slovesná deminutiva jsou ta, která mají sufix -kat nebo -inkat. V podstatě jich je tedy velice málo. Traduje se, že se verbální deminutiva užívají jen ve specifickém kontextu: „I jinak se jich [slovesných zdrobnelín - pozn. T.K.] užívá především o dětech a jiných drobných tvorech" (Dokulil 1982:6). Doklady (1) a (2) užití rozšiřují. (1) „Seděli jsme tehdy nad ránem v hospodě a dostali jsme chuť si zakyselit. Zobkalijsme, zobkali, až jeden říká, ale běž, já mám doma lepší zelí, " vysvětluje Hrbáč. Chlapi se nakonec pohádali. Za pár dní pak přinesl každý z nich vzorek svého zelí a hodnotili šije mezi sebou. (MF Dnes, 5.3.2001) (2) ... když našel lupiče sladce spinkat uprostřed nakradeného audiovizuálního vybavení. (Blesk 21.11.2001) (3) „Kdyžjsem po mateřské nastoupila do práce a zeptala se svého šéfa, jestli užpapinkal, mohl se umlátit smíchy a přikyvoval hlavou, že už dneska papinkal, " vyprávěla mi jedna z kolegyň. (Právo 12.3.2002) Mluva s dětmi/o dětech, domácích zvířatech nicméně převažuje (3). 269 5.4 Frekvence deminutivních sloves Rozložení zde uvedených modifikačních prostředků sloves je shrnuto v tabulce 53. Nejvíc sloves je utvořeno sufixem -inkat a -kat. Možnost užití těchto sufixů je sice více méně neomezená, avšak jak již bylo uvedeno, v reálném (psaném) jazyce se příliš neužívají. Prostředek počet různých deminutiv -inkat 10 -kat 8 -etat/-itat/-otat 1/2/8, celkem 11 -tat 1 -olit 2 -onit 3 Tabulka 53: Přehled četnosti prostředků deminutiv verb Čísla jsou jen orientační a odráží dohledané doklady ze sdruženého korpusu SYN 2014. 5.5 Sémantika deminutivních sloves Deminutiva sloves se objevují v zásadě v těchto sémantických oblastech: slovesa dicendi, moviendi a slovesa elementárních lidských potřeb. U ostatních kategorií doložena nejsou. Nejvíc deminutiv je od sloves dicendi a moviendi, jsou také (v psaných korpusech) zastoupeny nejčastěji. 5.5.1 Deminutivní a jim podobná verba dicendi Seznam je uveden abecedně. Skutečná deminutiva jsou vysázena tučně. Ostatní mohou mít evaluativní charakter, ale v jiném než zdrobňujícím smyslu. cvrlikat/zacvrlikat, chichotat/rozchichotat/zachichotat se, vyprdolit (něco), řehonit/zařehonit (se), řehotat, šepotat, špitat/pošpitat/zašpitat, žadonit/zažadonit, žebrobronit/ vyžebronit 5.5.2 Deminutivní a jim podobná verba moviendi Seznam je uveden abecedně. blikotat, capkat/cupkat/přicapkat/vycapkat/vycupkat, cupitat/odcupitaťpřicupitat/vycupitat, drkotat/přidrkotat se, flinkat, hrkotat, klepotat, mihotat/zamihotat, prdolit (se), šmrdolit/zašmrdolit, ťapkat/odťapkat, přiťapkat/ťupkat (za někým), třepetat/třepotat /zatřepetat (se) Do sloves moviendi jsou zařazena i slovesa vyjadřující svit, protože vyjadřují pohyb světla (blikotat, světýlko, plamen/plamínek se třepetá/třepotá). Do obou skupin (5.6.1 i 5.6.2) patří sloveso prdolit (se). 5.5.3 Deminutivní slovesa elementárních lidských potřeb Dají se rozdělit do těchto kategorií činností 270 a) přijímání potravy: papinkat, zobkat b) vyměšování: poblinkat/blinkat/vyblinkat, kakat/nakakat/pokakat/vykakat, serinkat. Často se používají jako eufemismy. c) regenerace: hajinkat, chrupkat, spinkat/vyspinkat se. Vzdáleně sem patří i hačinkat. Od ostatních sloves postojů a poloh (ležet, stát, klečet, dřepět) se deminutiva zjevně netvoří. Zbylá doložená deminutiva kapkat, mučinkat, šprtinkat se tvoří heterogenní skupinu a spadají do různých sémantických kategorií. 271 6. Deminutiva od zájmen Českých deminutiv od zájmen si všímá Oberpfalcer (1927a: 103) a uvádí: „Ze zájmen mají deminutivní útvary jen všecko (všecičko, všecinko), sám (pod samičký večer, saminkatá voda, samoučkej, samoulinkej písek), každý (každičkého rána, každinkou chvíli) a žádný (žádničké zmínky nečiní, žádinký nebyl doma)..." Ze zájmen tvoří deminutiva jen zájmena neurčitá, navíc jen ta, která mají formu adjektiv (každý každičký, sám —> samotinký) nebo jmen (všechno —>■ všecičko). Dále se vzácně tvoří deminutiva od některá zájmen přivlastňovacích. Ta jsou utvořena prostředky substantívni mi a i syntakticky zastávají roli substantiv. 6.1 Popis jednotlivých prostředků Formanty popisovány nebývají. Na základě korpusových a internetových rešerší (tedy metodou „corpus driven") by se dalo uvažovat o sufixech: -ínek -eček -inko -ičko -ičký -inký Tabulka 54: Deminutivní prostředky pronomin Prostředky jsou shodné s jmennými. O jiných formantech (např. prefixech) snad uvažovat nelze. 6.1.1 Deminutivum na -ínek 1. mojínek 6.1.2 Deminutivum na -eček 1. našineček 6.1.3 Deminutivum na -inko 1. všecinko 6.1.4 Deminutivum na -ičko 1. všecičko 272 6.1.5 Deminutivum na -ičký 1. každičký 6.1.6 Deminutivum na -inký 1. každinký 2. samotinký 6.2 Frekvence Mimo každý a všechno/všecko deminutiva zájmena v podstatě netvoří. Nej častějším deminutivem zájmenem je každičký. Nedá se říct, že by se ve spojení, v nichž se nachází, ustal ovála. Podle výpočtu kolokací se základ každý, tak i deminutivum každičký vyskytují shodně často v těchto spojeních: každý/každičký nerv, každý/každičký sval, každý/každičký detail, každé/každičké místečko. Celkem zjevná je ovšem tendence používat deminutiva spolu se základem ke „stupňování", zintenzívňovaní výpovědi - základ a deminutivum často spolu tvoří frázi každý, každičký detail; vešlo by se tam všechno, všecičko. Absolutní i relativní xekvence těchto deminutiv v krorpusu syn2010 je znázorněna v tabulce 55. Deminutivum abs. počet i.p.m. každičký 1554 3,53 všecičko 141 0,27 mojínek(l) 0 0 našineček(\) 0 0 Tabulka 55: Počty dokladů a relativní počet 6.3 Sémantika Deminutiva se tvoří jen od neurčitých a vymezovacích zájmen - zdůrazňuje se tak výčet úplně všech entit ve výběru (každičký, všecinko) nebo se jím zdůrazňuje osamocenost (samotinká). 6.3.1 Neurčitá a vymezovací zájmena každý —>■ každičký, každinký Formálně adjektivní deminutivum každičký se pojí především s menší/nižší jednotkou, mírou nebo věcí: detail (1), částečka (prachu), stéblo, kousek, místečko, píď (pred. země) , písmenko, slůvko/písmenko (textu), stéblo (trávy nebo metaforicky: naděje), milimetr, centimetr, gram, cent. Pojí se často se s deminutivy singulativ: každičké/ý smítko, zrnko, vlásek. Základ každý má mnohonásobně vyšší frekvenci (patří do první stovky nej frekventovanějších slov) a pojí se nespecificky. Jeho signifikantní partneři jsou nejčastější autosémantika češtiny: den, případ, chvíle, krok, ráno, rok, měsíc, týden, člověk atd. Tvar každinký se zjevně užívá jen v básnické mluvě, převažují vazby každinký záchvěv duše, každinká stopa, věc. 273 (1) Máme povinnost odůvodňovat každičký cent, který byl vyplacen. Wir haben die Pflicht, jeden einzelnen Cent zu rechtfertigen, der ausgegeben wird. We have a duty to justify every single cent that has been spent. (EUROPARL) (2) ... proč ti nesděluje každičký detail svého plánu? ..., warum der Schulleiter [...] dir nicht jedes kleinste Detail seiner Pläne anvertraut? (3) Sdělil mi přesně to, co věděl, a každičké jeho slovo jsem si mohl ověřit v dokumentech SIB. He told me exactly what he knew, and I could verify each and every word in documents from the audit at S.I.B, (larsson-muzi) (4) Ted' se mu každý den stal vzácným darem a on musí vychutnat každičký okamžik. Every day was a gift now, every moment was to be savored. (grisham-posledni_vule) Deminutivem těchto zájmen se především podtrhuje absolutnost, bezvýjimečnost zahrnutí nebo výběru entit. Je to zjevné i z protějšků v jiných jazycích, která deminutiva zájmen netvoří (angličtina, němčina), česky německy anglicky slovensky každičký, každinký jeder einzelne every single každučký jedes kleinste each and every Ve slovenštině je ve většině českých deminutivních protějšků také deminutivum. všechno všecičko, všecinko Formou sufixu jsou deminutiva od všechno shodná s příslovci. Pojí se s nimi především predikátory povědět a pochopit. Signifikantní je také predikát je pravda. (5) „ Už jsem ti všechno řekl, Doris, všecinko. " „Ich habe dir bereits alles gesagt, Doris, alles. " (filip-cesta_kehrbitovu) (6) ...vůbec všecko, všecinko. ... und überhaupt alles, alles. (Polacek-Bylo_nas_pet) (7) Na všecičko. Auf alles und jedes. (Skvorecky-Zbabelci) ... ve kterých se všechno, všecičko zpochybňuje. ... in denen sie alles und jedes in Frage stellen, (sueskind-parfem) (8) "Vždyť já jsem vlastně udělal všechno špatně, představte si, všecičko... !" »Tja, ich habe wirklich alles falsch gemacht, das müssen Sie sich einmal vorstellen, wirklich alles...!« (moor-sedabilamodra) (9) "Všecko všecičko mi vychází..." "Alles, aber auch alles geht auf..." fNeff-Krasnacarodejka) (10) Chci o tobě vědět úplně všecičko. Ich möchte alles wissen, was man über dich wissen kann. I want to know everything there is to know about you. (subt.) (11) Chybí mi každičký den. Chýba mi každučký deň. (Subtitl.) (12) A slyšel jste ji před chvilkou, řekne mi všechno. Všecičko. A počuli ste ju pred chvilkou, všetko mi povie, všecilinko. Budou si muset zapamatovat... všechno všecičko. Budú si musieť zapamätať... všetko všetučko. V jazyce, který podobné prostředky jako čeština má, se deminutiva vyskytují (11), (12), nemusí to být ovšem pravidlem, důraz na zahrnutí všeho může být i ve slovenštině vyjádřen analyticky opakováním (13). 274 (13) kdyby měly všechno všecičko, pořád je jim zima . mohli by mať ozaj - ozaj všetko, stále im je zima . V přehledu vypadají protějšky následovně: česky německy všecičko, všecinko ~ alles, alles ~ alles undjedes ~ wirklich alles (Šikula: Lísky) anglicky everything every one of absolutely everything slovensky všetko všecilinko sám —*■ samotinký Většina dokladu v korpuse InterCorp cs-de (verze 7) reprezentuje deminutiva v pozici zájmena (od adjektiva samotný je jich minimum). Nejčastěji se vyskytuje ve funkci doplňku (tedy jako součást predikátu). Velmi často (téměř v polovině dokladů) má samotinký roli intenzifikátoru k sám a stojí vedle sebe v asyndetickém spojení: (14) Zůstala bych úplně sama samotinká, opuštěná . A nebojíte sa tu takhle sama samotinká? Dvakrát do roka se ocitám sám samotinký ve vysílacím studiu. Většinou se sama samotinká ocitá žena, muži jen asi v Va dokladů. Nemožnost tvorby deminutiv od zájmen němčina (stejně tak angličtina, ale i jiné jazyky) kompenzuje různými prostředky, jejichž expresivita má podobnou komunikační funkci jako v češtině deminutivum. V zásadě lze vysledovat šest různých struktur protějšků (A) - (F). Ty jsou zde uvedeny podle četnosti zastoupení od nej častějších (A) sestupně. A) Superlativům: protějškem českého každičký je „nejmenšť (kleinste) ve smyslu „i ten nejmenší" (2), (15), (16). (15) Seděl jsem v první řadě, šikmo za dirigentským pultem, takže jsem viděl každičký pohyb, každičkou sebemenší změnu nálady starého mistra. Ich saß in der ersten Reihe schräg hinter dem Dirigentenpult und konnte die kleinste Bewegung und die Stimmungen des alten Meisters verfolgen. (Bergman: Laterna magica) (16) Dalekohled zvětšuje šestnáctkrát. Viděl bych každičkej chloupek... Das Glas hier haťne Sechzehner-Verstärkung. Damit hol' ich mir noch dein kleinstes Härchen in den Bus... (Konsalik: Krevní mafie) B) Rekurence: stejné zájmeno se ve větě opakuje (jeder - jede (17); alles - alles - alles (18); every - every (4)) - v němčině i v angličtině je tento paralelismus jako stylistický prostředek vnímán pozitivně. Čeština se úplné rekurenci slov blízko sebe brání a snaží se přímé opakování nahradit jinak. Třeba právě deminutivem (4), (17), (18). Možná je i rekurence substantiva (19). (17) Každý, každičký z těch Maďaru si dal od něho podle bolestně přesně vzpomínky zhotovit kresbu tužkou, ne větší než korespondenční lístek; Jeder, jeder der Ungarn ließ sich von ihm nach schmerzhaft genauer Erinnerung eine Bleistiftzeichnung anfertigen, nicht größer als eine Postkarte; (Lenz: Vlastivedné muzeum) (18) Všechny ty debaty o naší výchově, rozmazlenosti, o jídle, všecko, všecko, všecičko by mělo jiný průběh, kdybychom zůstali vstřícní a přátelští a neviděli vždycky jen ty špatně stránky. All die Fragen über unsere Erziehung, die Verwöhnerei, das Essen, alles, alles, alles hätte einen anderen Verlauf genommen, wenn man offen und freundschaftlich geblieben wäre und nicht immer nur die schlechten Seiten gesehen hätte. (Franková: Deník A. Frankově) (19) ... a Azarías byl pilný a přičinlivý a každičké ráno se vracel z dubiny ... ... aber der Azarías war eifrig und bemüht und kam Morgen für Morgen aus den Steineichenwäldern ... (Delibes: Blahoslavení chudí duchem) 275 C) Intenzifikátor einzeln v němčině, single v angličtině: zájmeno se zdůrazní adjektivem (1). D) Vedlejší věta: zájmeno je samo před substantivem a atribut je rozvit (resp. odsunut) do vedlejší věty. Na zájmeno alles/everything (11) nebo jedes (20) může být lépe položen důraz. (20) Ellert rozuměl každičkému pronesenému slovu. Ellert verstand jedes Wort, das gesprochen wurde. (Darlton: Pád do věčností) E) „Kompenzace": deminutivní tvar má nejbližší slovo, které ho může utvořit (21). (21) Jinak to byl velice zručný řemeslník, který uměl stavět a spravovat lodi kozáků, rozebírat houfnice, vyčistit a naolejovat každičkou součástku a všechny je zase pečlivě sestavit dohromady. Im Übrigen war er ein überaus geschickter Handwerker, baute und reparierte die Boote der Kosaken, nahm die Arkebusen auseinander, putzte und ölte jedes Teilchen und setzte alles wieder vorschriftsmäßig zusammen. (Konsalik: Divoká země) Jedná se o překlad z německého originálu do češtiny, označení „kompenzace" (v translatologickém významu) je nutno vnímat bez vazby na směr překladu, proto je uvedeno v uvozovkách. F) Idiom: Tam, kde je v češtině deminutivum, popř. v kombinaci s metaforou např. hltat každičké slovo (22), může se v jiném jazyce pro zdůraznění expresivity vyskytnout frazém. Zde alles und jedes (7), an den Lippen hängen (22). (22) Její nesourodé obecenstvo však pozorně a vděčně hltalo každičké slovo a tajilo dech, jen aby vypravěčku nerušilo. Doch das seltsame Publikum blieb hellwach und hingerissen, atmete und blinzelte kaum, während es an Katharinas Lippen hing. (Wood[ová]: Modrý kámen) Výběr možných protějšků pochopitelně není úplný. Jak už bylo uvedeno, představuje jen ty nečastější možnosti realizace. Poměr českých (např. (5), (6), (9) a cizích (např. (8), (21), (22)) originálů j e vyrovnaný, nedá se tedy říct, že by překlad z češtiny měl vliv na protějšek v cizím jazyce. 6.3.2 Přivlastňovací zájmena Deminutivní tvary od přivlastňovacích zájmen jsou doloženy jen na internetu, z toho důvodu není možné srovnání s jinými jazyky. Na základě subjektivní jazykové zkušenosti tvrdím, že podobná deminutiva v němčině nebo angličtině nejspíš nejsou. Vyskytují se ovšem ve slovenštině (23). (23) Polievočka chutila aj mne ©fotky som tiež pozrela, matýnek mojínek zlatunký chlapček, môj je tiež mojkoš zlatý hoci tiež by som ho niekedy roztrhla ®. (Fórum o nespavosti dětí)56 Zdrobneliny od přivlastňovacích zájmen existují zřejmě jen dvě: mojínek od můj a našineček původně od náš. Jedná se o substantiva, pravým deminutivem je pouze našineček od základu našinec; mojínek/mojínka substantívni základy nemají. Svojí frekvencí j sou to (zatím?) jednoznačně okasionalismy, v korpusech doloženy nejsou. Jejich funkce je stejná jako u deminutiv běžných substantiv. Slovo našinečekJe i na webu v počtu jen pěti dokladů (leden 2015), včetně Krameriových Národních listů z počátku 20. století. V jediném aktuálním dokladuje ho užito posměšně/ironicky (24). (24) Když si tohle našineček uvědomí, měl by zbystřit, (http://denikreferendum.cz/clanek/15392-ustr-by-mel-byt-opravdu-zrusen) 56 Dostupné z: http://www.modrvkomk.cz/forum/problemv-se-zoubkv/rust-zoubku-a-s-tim-spoiena-nespavost-a-neklid/?page=13) [14.1.2015]. 276 Tvary se vyskytují především na různých hlozích v popiscích fotek/videí dětí nebo zvířat, vzácně i partnerů. Pokud se to dá vyčíst, užívají tyto je především ženy. V ostatních dokladech se jedná o ukázku potenciálních možností české slovotvorby. 277 7. Deminutiva od číslovek Deminutiva číslovek jsou tvarově a svou syntaktickou funkcí shodná s deminutivy substantiv (většinou feminin). Tvoří se jen od určitých číslovek a zlomků. Prostředky tvoření jsou popsány v příslušných kapitolách. Zde jsou uvedeny především jejich sémantické charakteristiky. 7.1 Popis prostředků Od číslovek se vytvářejí deminutiva sufixy uvedenými v tabulce 56. -ečka_ -ička (zř.)_ -čička_ -uška_ -ek (zř.)_ Tabulka 56: Deminutivní prostředky od numerálií Formanty -ečka a -čička se tvoří deminutiva substantivizovaných číslovek končících na -ka nebo -ovka. Ty jsou odvozeny od číslovek (končících na): dva —> dvojka —> dvoječka; tři —> trojka —> troječka; pět —> pětka —> pětečka/pětička; šest —> šestka —> šestečka; deset —> desítka —> desítečka; -náct —> -náctka —> -náctečka (např. dvanáct —> dvanáctka —> dvanáctečka), -cet —> -cítka —> -cítečka (např. devětatřicet —> devětatřicítka —> dvětatřicítečka), -sát —> -sátka —> -sátečka (např. pětašedesát —> pětašedesátka —> pětašede sátečka). Od číslovek sto a tisíc jsou substantívni deriváty zakončeny na -ovka a deminutivum má také sufix -ečka: stovka —> stovečka, tisícovka —> tisícovečka. Číslovky jedna, sedm a osm (jen tyto tři) mají v základní substantivizované podobě transpoziční sufix -ička (jednička, sedmička, osmička). Jejich deminutiva se pak buď nevyskytují vůbec (důvodem může být homonymie transpozičního a deminutivního sufixu), nebo se tvoří záměnou sufixu -ička za -uška: jednička —>■ jednuška, možné je i deminutivum sedmuška. Není však v korpusech doloženo. Deminutiva jsou v oddílech uvedena abecedně, nikoliv podle hodnoty, kterou reprezentují. 7.1.1 Sufix -ečka 1. desítečka 2. devítečka 3. dvanáctečka 4. dvoječka 5. pětečka/pětička 6. stovečka 7. tisícovečka 8. troječka K pětka jsou dva tvary: pětečka a pětička. Deminutivní sufix -ička má také miliardička (viz deminutiva feminin se sufixem -ička). 278 7.1.2 Sufix -čička 1. dvoj čička 2. trojčička 3. stovčička 7.1.3 Sufix -uška 1. jednuška 2. sedmuška (zř.) 7.1.4 Sufix -ek Deminutivní sufix -ek má miliónek (viz deminutiva maskulin se sufixem -ek). Zdrobnelina dalšího stupně (*milioneček) doložená není. 7.2 Deminutivní řady od číslovek Pouze od číslovek dva, tři a sto jsou doloženy deminutivní řady s deminutivním sufixem 1. stupně -ečka a 2. stupně -čička. dva —> dvojka —> dvoječka —> dvojčička tři —> trojka —> troječka —> trojčička sto —> stovka —> stovečka —> stovčička Od ostatních číslovek řady doloženy nejsou. 7.3 Frekvence Řazení podle frekvence v korpusech psaného jazyka SYN 2014 je uvedeno v tabulce 57. Pro úplnost je sem zařazeno také deminutivum od milion —>■ miliónek a miliarda miliardička. Slabá frekvence těchto deminutiv (hodnota i.p.m.) je zjevná ze zastoupení ve vyváženém korpusu syn 2010. Deminutivum abs. počet i.p.m. (syn 2010) miliónek 306 0,08 stovečka 46 0 desítečka 15 0 dvojčička 8 0 dvoječka 4 0 troječka 3 0 devítečka 3 0 miliardička 2 0 jednuška 1 0 dvanáctečka 1 0 tisícovečka 1 0 Tabulka 57: Frekvence numerálních deminutiv 279 Čísla v tabulce 57 představují absolutní hodnotu počtu dokladů v korpusu SYN 2014. Z údajů je zjevné, že se deminutiva od číslovek používají jen velmi omezeně. V korpusech nejsou doloženy následující tvary: *čtverečka, *pětečka, *šestečka, *jedenáctečka, Hřináctečka, *čtrnáctečka, *patnáctečka, *šestnáctečka, * sedmnácte čka, *osmnáctečka, *devatenácetečka, *dvacítečka, dál jen namátkou: *jednadvacítečka, *pětadvacítečka, Hřicítečka, *padesátečka, *devadesátečka. Samotný fakt, že tato deminutiva od číslovek nejsou zastoupena ani v několikamiliardovém korpusu češtiny (SYN 2014) svědčí o jejich okrajovosti, částečně vymezenosti pouze pro mluvenou řeč. I z toho důvodu představuje následující kapitola spíš kvalitativní analýzu korpusových a internetových dokladů. 7.4 Sémantika Deminutiva se tvoří jen od číslovek určitých základních. Deminutiva od neurčitých číslovek (*několikateroučký, *mnohýčkýl*mnohounký atd.) jsou potenciálně možná, ovšem nedoložena ani na internetu. Z dalších druhů se tvoří deminutiva jen od základních číslovek, a to především od čísel přirozených celých, méně od zlomků. Rozdělení deminutiv je zde na odvozeniny od číslic od jedničky do desítky, od desítky do dvacítky a vyšší, včetně stovky, tisícovky, milionu a miliardy. Samostatnou kapitolu tvoří zlomky. Z povahy významu se v této oblasti jeví nekonečno jako jedno (z mála?) českých slov, od nichž deminutivum vytvořit nelze a jen těžko si lze představit kontext jeho užití. 7.4.1 Určité číslovky: přirozená celá čísla (jednat) jednička jednuška V korpusech je doložen derivát od jednička jednuška (l)-(4). (1) „Nebo jsi snad už všechny zkoušky zvládla za jednušku? V tvém případě bych se ani moc nedivila. " (2) Maně sáhnu po jednušce. Je skutečně lehká, pažba sedá do ramene,... (3) ... byl mlýn vybaven jedním kolem na vrchní vodu, jedním mlýnským složením, pilou jednuškou se svěrákem na vytahování pily a čtyřmi stoupami na výrobu krup (4) „ ... Ponožkožrout sežere ve většině případů jen jednu ponožku z páru, takže pak vznikají tzv. jednušky' neboli 'prostě takový ty ponožky, ke kterým nemůžeme najít druhou.'" Jedná-li se o známku ve škole (1), je to pravé deminutivum. Další, častější doklady reprezentují druh brokovnice (2) nebo jednolistovou pilu (3). V zásadě se může jednat o aktuální označení čehokoliv, co je v počtu jedna (4). Za deminutiva je považovat nelze. (dva) dvojka dvoječka —>■ dvojčička Nej častější deminutiva od jednociferného čísla se tvoří od číslovky dva —► dvoječka, má i druhý stupeň dvojčička. Ten je v psaných textech dokonce častější než dvoječka. (5) Tedy jedno pivko nebo jednu dvoječku vína. "Na jejich oslavě si dala dvojčičku vína a byla veselá," řekl včera... (6) Sjezd perfektní, dvojčička a trojčička to nádherně brzdí. Obojí (rozdíl není) se užívá především ve významu „dvě deci vína" (5). Příležitostně taky jako rychlostní stupeň u auta (6). 280 (tři^>) trojka —*■ troječka —*■ trojčička Tvar troječka se vyskytuje téměř výhradně jako žoviálni označení „švédské57 trojky" (ménage a trois). Protože je toto deminutivum zjevně jednoznačně konotováno sexem, objevuje se troječka ve významu jiném, např. „lyžařská nebo jiná sportovní trojkombinace" (7) nebo „rychlostní stupeň" (6) zřídka. (7) Tuhle troječku pojedou chlapi zítra pětkrát. Sporadicky tvar troječka reprezentuje známku ve škole. (čtyři —>■) čtverka —>■ čtverečku Slovo čtverečku se téměř nevyskytuje ani na internetu. Pokud ano, udává stupeň horolezecké obtížnosti (8) nebo pořadovou sérii výrobku, většinou aut. (8) Jak se dostal dolů? Docela snadno, v tyhle cestě (je to lehounká čtverečka - ve starým lomu) se normále štanduje nahoře. (http://skaly.lezec.cz/clanek.php?key=1148&nazev=nehoda_v_srbsku_.) Zdroje textu jsou vždy diskusní fórum a z kontextu je patrná buď bagatelizace (8) nebo kladný vztah k výrobku (např. autu VW Golf 4). (pět —>■) pětka —>■ pětečka/pětička Oba deminutivní tvary pětečka apětička mají zhruba stejnou frekvenci, označují ale různé entity: pětečka zlehčuje či eufemizace nedostatečnou známku (9). Naopak pětička je spíš obnos (10) nebo vzdálenost (např. od brány ve fotbale) (11). (9) No jo, pětečka z biologie byla. (http://maggie-in-progress.blogspot.cz/2013/10/goodbye-september.html) (10) „Dávám jípětičku týdně, „ (11) ... jenž z hranice pětičky pohodlně zavěsil pod břevno. Všechna deminutiva od číslic 1 až 5 se občas používají k označení známek ve škole. Deminutivem se tak u lepších známek (to je relativní pojem a hranice zde nebude rozlišena) vyjádří kladný vztah, uspokojení, u horších známek pak zlehčení. (šest —>■) šestka —>■ šestečka Deminutivum šestečka - podobně jako čtverečka - je především stupeň lezecké obtížnosti nebo série řady 6 (např. vozů BMW), dále také rychlostní stupeň v autě a také (např. volejbalový) tým. Jako nedeminutivum s jasnou konotací, ale neprůhlednou motivací je Šestečka název hodinového hotelu v Pardubicích (převažující doklady na internetu). (sedm —>■) sedmička —>■ (sedmuška) Tvar sedmuška má několik dokladů na internetu, ale jen jako univerbizace výrazu slunéčko sedmitečné. Nejedná o tedy deminutivum. Tvar má zřejmě jen regionální platnost. (osm —>■) osmička —>■ 0 Deminutivní tvar od číslovky osm není. (devět —*■) devítka —>■ devítečka Deminutivum dvítečkaje velmi málo zastoupeno. Většinou tak majitel-sportovec označuje číslo svého dresu. Přívlastek „švédská" nelze jednoznačně objasnit. Mimo češtiny a slovenštiny se nevyskytuje. 281 (deset až dvacet —>) desítka až dvacítka Skupina od desítky do patnáctky je celkem frekventovaná na webu (nikoliv v korpusu). Především to je tím, že deminutiva desítečka, jedenáctečka, dvanáctečka, třináctečka, čtrnáctečka a patnáctečka j sou v češtině žoviálni označení piv. Nejběžnější jsou pochopitelně tradičně nej rozšířenější stupně 10° a 12°, v posledních letech i jedenácti stupňové (12). (12) To je má nejčerstvější zkušenost s Hubertem: Dobře chlazená jedenáctečka už od pohledu vypadá lákavě, http://www.pivniagentura.cz/at-zije-kacov Zdaje rozdíl v užití deminutiva u 10° a 12° piva, jak naznačuje doklad z internetu (13), nemůže být jednoznačně zodpovězeno. (13) Dlouho nemohli pít Češi nic jiného než svou "desítečku " či "dvanáctku ", na které dodnes nedají dopustit. Z jediného dokladu (14) v paralelním korpusu InterCorp cs-de (verze 8) je zjevný také rozdíl v kulturním pozadí jazyků. (14) Pil jsem desítečku ve slunci, díval jsem se, jak Kar lákem proudějí lidé, .... Ich trinke mein Bierchen in der Sonne, sehe den Menschen zu, wie sie uber den Karlsplatz hasten, ... V českém úzu je běžné rozlišovat piva nikoliv jen podle značky, ale především i podle stupně. Překlad (Hrabal: Příliš hlučná samota) se může na tomto místě zdát nivelizovaný. Pro německého čtenáře je ovšem údaj o stupni piva naprosto irelevantní, dokonce by byl i matoucí. Z (15) je jasný částečně odmítavý postoj mužů k nadměrnému užívání deminutiv, byť se jedná o oblíbený nápoj: (15) nooski: Nejen že má fplzeňj nejpěknější krýgl, ale také nejlépe chutná - pochopitelně ve své 12° verzi. Taková dvanáctečka po stovečce na rozpáleném asfaltu je jako něžné pohlazení :-D tiru: no to máš naprostou pravdu ...ale kdybych nevěděl o co jde tak bych si říkal jetli nejsi nějaký uchyl s tou stovečkou a dvanáctkou :)) http://www.bike-fomm.ez/fomni/nejhezci-krygl-pullitr//fomm.htntt V kolokacích se stupni piva se odráží charakteristické vlastnosti těchto druhů piv: Nej častější kolokace jsou: řízná, chlazená desítečka/jedenáctečka/dvanáctečka; třináctečka světlý ležák, žitná patnáctečka. Deminutivními tvary od číslovek deset až dvanáct se v alarmujícím množství označují také dívky příslušného věku. Šestnáctečka, sedmnáctečka a osmnáctečka jsou pak naprosto běžná označení dívek na pornostránkách a seznamkách. Sedmnáctečka se často používá taky k označení monitoru velikosti 17'. Devatenáctečka není ani na internetu (mimo jednoho záznamu: a je to opět pivo). Dvacítečka (doklady jen na internetu) je především označení odpoledního „šlofika" („20 minut spánku"), zřídka (doklad i v korpusu) je to také zbraň (brokovnice ráže 20 = 1/20 anglické libry). Deminutiva vyšších čísel Deminutiva od číslovek nad dvacet jedna jsou vzácná i na internetu. Namátkou byly vybrány ještě deminutiva jednadvacítečka, pětadvacítečka, třicítečka, padesátečka a devadesátečka. V korpusu se nevyskytují vůbec. Obecně lze říct, že se jimi žoviálne označují většinou výrobky daného pořadí nebo označení, název soutěže nebo tréninku (nedělnípadesátečka jako „padesátikilometrová projížďka na kole"). Není možné na tomto místě prozkoumat zdrobneliny všech číslovek. Signifikantní výskyt mají pouze deminutiva od stovky, tisícovky a milionu. 282 (sto —>) stovka —*■ stovečka —*■ stovčička Deminutiva od stovka jsou stovečka a stovčička, přičemž stovečka je častější. Užívá se především ve významu sto korun/stokoruna, ovšem často k označení nespecifické sumy: typická kolokace je nějaká ta stovečka. Ve významu „stokoruna" je běžná a typická u obchodníků (16), (17) a vyjadřuje žoviálnost. Taje v těchto překladech (ze španělského originálu, který není dostupný) naznačena v němčině netypickým klením Heiliger Strohsack; v angličtině elipsami a hlavně záměnou tvaru citrus za citric. (16) Už to jen zvážíme, abychom věděli přesně! A co banánek? Ale, tři a půl kilečka. To ovoce je ale těžké! To bude stovečka. Eine Clementine? Ich wieg sie gleich ab. Sehen Sie sich schon mal die Banane an. Bitte lächeln! Heiliger Strohsack! 5 Kilo! Wie man sich doch täuschen kann! 10 Euro! And one clementine, right? Let 's just weigh it to be sure. Watch the banana! 7 pounds! These citric fruits are heavy. That 's 12.00. (17) manipulační poplatek máme devadesát korunek, zde na stovčičku čtyři korunky zpátky, (18) Je s podivem, jak dokážou tyhle stařenky zabrat, když to vezmete, že stovečka má nějakých pětatřicet koní a v cíli je o pár vteřin pomalejší než bavorák, který jich má skoro dvě stě. (19) S docela nadměrným nákladem si to šupala stařičká škodověnka stovečka Kostelcem . (20) A páni řidiči si jezdí, jak chtějí, třeba i stovčičkou. Deminutivem stovečka mluvčí také naznačuje kladný postoj (18) nebo obdiv (19) k veteránskym autům. V podstatě ale může jednat o jakékoliv jiné výrobky či akce, ke kterým má mluvčí kladný, až intimní vztah. Označení nepřiměřené rychlosti (20) je vzácné a vyjadřuje ironii nebo zlehčení situace. (tisíc —>■) tisícovka —>■ tisícovečka Deminutivum tisícovečka se používá především k označení „tisícikoruna" nebo „tisíc korun". Vzácné doklady (jen tyto dva) v korpusu SYN 2014 (21) naznačují, že se tvary užívají jen v mluveném jazyce. (21) koupit za stovečky a tisícovečky něco lepšího Takže nám to dělá o pár tisícoveček víc. Na internetu je doložen tvar tisícovečka také ve významu „Skoda 1.000 MB" (známější pod názvem embéčko) a jako udání množství fanoušků populárního sporu (většinou se jedná o masový sport, fotbal nebo hokej). milión a miliarda miliónek a miliardička Deminutiva miliónek a miliardička se pojí téměř výlučně s penězi. Vyloženě okasionálně se může vyskytnout i deminutivum miliardka (23). Tyto vysoké sumy bývají v publicistických textech takto „eufemizovány" nebo bagatelizovány. (22) Prý bude jednat, aby se miliardička [na stavbu] našla. O tak velké investici by v žádném případě neměli rozhodovat sami představitelé města. Ono to pak vážně může smrdět nějakým miliónkem do jejich kapes. (23) Vedle vybudovaný obtokový kanál za dvě miliardky - zatímco hlavní koryto je zpola zaplněné kameny a štěrkem. (SYN 2013) Bagatelizace velké sumy peněz (24) - (26) se vzácně objevuje i v krásné literatuře (24), (25) (24) Víš, že kdybych musil počítat jedna, dvě, tři a tak dále, co vteřina, to číslo, tak jedna jediná nepatrná miliardička by mi trvala skoro dvaatřicet let? Weißt du , daß, wenn du's auszählen müßtest, eins zwei drei und so weiter, eine Zahl pro Sekunde, daß du dann für eine Milliarde, ich sage bloß eine kleine Milliarde, fast zweiunddreißig Jahre brauchtest? (25) Při jejích štíhlých bocích a pár milióncích dolarů to byla pouze otázka času. Mit ein paar Millionen Dollar und schmalen Hüften war das wohl nur eine Frage der Zeit. 283 Příklady z beletrie v paralelním korpusu (24), (25) naznačují, že těmto deminutivům odpovídají struktury shodné s jakýmkoliv jiným substantivním deminutivem: v němčině nejčastěji prostý základ slova, popř. základ s kvantifikátorem (zde kleirí). Vůbec nej četnější deminutivům sumy peněz v současné češtině (podle dat korpusu syn (2014)) je miliónek. Zjevné je ironické užití tvaru. (26) Vysoutěžené ceny jsou vždy o pár milionů vyšší, než původní představy města. Miliónek k miliónku ... A někde se na to vzít musí. (27) Ono to pak vážně může smrdět nějakým miliónkem do jejich kapes. Nejčastěji se miliónek vyskytuj e ve spojeních nějaký ten miliónek; miliónek do kapsy (někoho)/z kapes daňových poplatníků; miliónek k miliónku Z korpusových dat je vidět i inflace: zatímco miliónek se vyskytuje už v textech raných 90. let 20. stol., miliardička ve spojení s penězi (korunami) až od r. 2008. 7.4.2 Určité číslovky: zlomky V češtině existují (především nářečně) také deminutiva a deminutivní tvary zlomků. I zde se zdá paradigma otevřené: zdrobnit lze jakýkoliv zlomek formantem -ečka (*desetinečka, *padesátinečka, *setinečka, *osmadvacetinečka), ovšem užívají se jen některé. (půl —>■) půle/půlka —>■ palečka; (čtvrt —>■) čtvrtka —>■ čtvrtečka Zdrobneliny půlečka a čtvrtečka j sou (běžná) označení množství pálenky (0,5 a 0,25 dcl.) na Valašsku a jinde na severovýchodě republiky (28). Na rozdíl od základů půlka (často krátce) a čtvrtka množství nápoje nebo jídla bagatelizují. Vzácněji se jedná také o „čtvrt celku" (29). Všechny doklady souvisejí s jídlem nebo pitím. (28) ■Jiný pravidelně „pálil červa " a nezačal den bez své čtvrtečky. (29) „ ... já jsem si tu čtvrtečku kachničky neodřekl, "přiznává... Zlomky na -inka Tvary zlomků končících na -inka funkci deminutiv neplní zjevně tehdy, pokud jsou užity metonymicky (v širším smyslu přenos obsahu na označení nádoby, doby, běžně baleného množství atd.): třetina litru nápoje —> sklenice s obsahem 1/3 l —> třetinka (30), (31); osmina doby taktu —> osminka; osmina kila másla —> osminka (másla). Jsou-li užity v nepřeneseném významu (32) mohou fungovat jako deminutiva. Deminutivní tvar třetinka, jak vyplývá z korpusových dat, je z drtivé většiny „malé pivo", zřídka i 0,33 litru jiného nápoje (31). (30) Půllitr stojí v přepočtu i 250 korun. Pivo se popíjí většinou v třetinkách, kterým... (31) ..., třetinku vody Rajec pořídíte ještě levněji. (32) Byla to asi třetinka gramu. Sémantický rozdíl je mezi vypít třetinu piva (např. 1/3 z půllitru, tedy 0,166 1) a vypít třetinku piva (0,33 1.). Z dokladů plyne, že se většinou jedná o obsah nádoby/sklenice 0,33 litru (30), (31). Typické spojení vypít sotva třetinku piva nelze nahradit základem třetina. Výpověď má jinou obsahovou náplň. Jako pravé deminutivům (32) se třetinka vyskytuje vzácně. 284 Podobné funkce mají slova čtvrtinka, osminka a šestnáctinka - většinou se jedná o noty, někdy také potraviny (máslo) nebo - na rozdíl od Rakouska v českém úzu méně často -množství vina . 7.5 Poznámka k deminutivům od číslovek Expresivita, kterou transportuje v češtině deminutivům, bude pravděpodobně v němčině a v angličtině vyjádřena na jiném místě (16) nebo perifrasticky (24). Všechny zde uvedené deminutivní tvary patří jednoznačně k substantivům, nejedná se tedy o samostatnou kategorii deminutiv číslovek. Je to vidět i z kongruence: Sestečka volejbalistů postoupila, x Sest volejbalistů postoupilo. V celé kapitole (jako i v jiných) jsou uvedeny jen doložené tvary. Neznamená to však potenciální možnost vytvoření deminutiv i od jiných číslovek. 58 Pragmatické rozdíly v této oblasti jsou popsány v článku Jak se dívá jazykem českým a německým (Kána 2008c). 285 8. Přeložky, spojky a částice U předložek a spojek o zdrobnelinách v češtině uvažovat pravděpodobně nelze. Modifikace obou slovních druhů sice existují: doprostřed —> doprostředka, kvůli —> kvůlivá, skrze —> skrzevá, dokud —> dokavaď. Tyto modifikované tvary však nejsou deminutivní, nýbrž čistě hovorové, podobně také: dnes —> dneska, zítra —> zejtřek aj. (srov. Simandl 2003:162). Částice jsou problematicky vymezitelný slovní druh a často nelze bez delšího kontextu nebo intonace odhadnout, zda se jedná o částici, příslovce nebo citoslovce (srov. Vondráček 1998 a 1999). Ze všech automaticky rozpoznaných částic v korpusu syn (2013) jen nemnohé mají modifikované tvary (ovšem —> ovšemže, tento —> tentonc). Deminutivní tvary částic je však nutno hledat mezi adverbii, kam jsou automatickým taggerem zařazeny, protože se jedná o měrová příslovce s funkcí částic. Mezi nimi je možno uvažovat o deminutivech od těchto částic: klidně, trochu, zrovna. Mezi deminutivní částice lze jednoznačně zařadit: kliďánko, trošinku, trošičku, zrovinka. 8.1 Popis prostředků Formanty jsou shodné s adverbiálními._ -ánko_ -inka_ -inku_ -ičku_ Tabulka 58: Deminutivní prostředky partikulí Ke každému formantu je jen jedno deminutivum. Z toho důvodu jsou tvary popsány v rámci kapitoly o frekvenci a sémantice těchto deminutiv. 8.2 Frekvence a sémantika Partikulární deminutiva jsou všechna v hovoru celkem častá. Jejich frekvenci na korpusových datech lze určit jen obtížně. klidně —>■ kliďánko Deminutivum kliďánko zastává roli především částice (větného adverbia). (1) Jen se kliďánko oholte, já počkám. Rasieren Sie sich mal in Ruhe zu Ende, ich warte. (Simmel: Všichni lidé bratry jsou) (2) ... a kamarádka na ni ve zkratce vychrlila svůj vymyšlený životopis: jmenuje se Gladys, ve dne dělá jako kadeřnice a v noci jako barová zpěvačka, hlas má slušnej, s tancem je to horší, ale to se kliďánko naučí, na tom přece nic není. ... und meine Freundin stürzte sich in eine Kurzfassung ihrer Biographie: Sie hieß Gladys, war bei Tag Friseuse und nachts Sängerin, hatte eine gute Stimme , konnte allerdings nicht tanzen, war aber bereit, es zu lernen, was doch bestimmt nicht so schwer sein konnte. (Allende: Paula) (3) Jakmile by Vám některý soused začal ubližovat - tak ho Semjon Timofejič může kliďánko zabít. Wenn uns jetzt ein Nachbar beleidigen würde, könnte Semjon Timofejewitsch ihn ohne weiteres kaltmachen. (Babel: Rudá jízda) 286 (4) Kliďánko by mohli bejt kámoši, i v obchodně, voba jsou totálně zcvoklí do aut. Hätten gut Kumpels sein können, auch geschäftlich mit ihrem Autotick. (Grass: Potkankd) A taky s panelama bysme byli mohli kliďánko jet dál... Und auch mit dem Plattenbau hätten wir weiter und weiter machen können... (Grass: Siré pole) (5) Tak já se sem trmácím z Ameriky, a vy mně kliďánko řeknete, že nemáte flétny. Já to balím... (syn) (6) Už mně žádnej nezbejvá, jinak bych vám je kliďánko dal. Ich hab keine mehr übrig, sonst könntest du sie haben. I ain' tgot none of 'em left, oryou could 'ave 'em (Rowling[ová]: Harry Potter a relikvie smrti) (7) Dyž na ňákýho toho proklatýho hříšníka trpěj tak můžou dolu, kliďánko! Wenn die auf einen von den verdammten Sündern da unten stehn, dann könn' die runter, seelenruhig! Someone's got a thing for some sinner they can go down there, easy aspie! (Topol: Sestra) Z nemnoha dokladů v paralelním korpusu lze odhadnout, že české partikuli kliďánko odpovídá v němčině částice mal (in Ruhe) (1), doch (bestimmt) (2), partikulární výraz ohne weiteres (3), seelenruhig (7), popř. se podobné expresivity docílí syntaktickými prostředky v kombinaci s lexikálními (4). Utvoření deminutiva v němčině možné není. Někdy se částice kliďánko používá k vyjádření kritického postoje (5), běžně však signalizuje souhlas s obsahem výpovědi a deminutivum mu zjevně dává nádech žoviálnosti, hovorovosti. To se v angličtině vyjádří lexikálními, syntaktickými a fonetickými prostředky hovorovosti: dvojí negace a hovorový zápor (6), přirovnání (7). trochu trošičku, trošinku Tvar trošičku v psaných textech výrazně převažuje. (8) Vypočítává poměr mezi hořejškem a dolejškem. Hořejšek: zase trošičku moc hubený. Er rechnet das Oben gegen das Unten auf. Oben: wieder eine Idee zu dünn. (Jelinek[ová]: Pianistka) (9) Jak vidíte, dělám tak trošičku do fotografování. Sie sehen, das Fotografieren ist mein kleines Hobby. You see , photography is my little hobby. (Subtitles) (10) Ovšem, ty už začínáš být téměř trošičku moc stará. Natürlich warst du irgendwie schon ... nahe dran, zu alt dafür zu sein. (Subtitles) (11) Trošinku spěchám. Ich habe es ziemlich eilig. Oh, I'm actually in a hurry. (Subtitles) (12) Dřevěné schody trošičku praskaly. Die Holztreppe knarrte ein bißchen. (Fuchs: Obraz Martina Blaskowitze) (13) Nekousal jsem a štěkal jsem jen trošinku. "Ich habe ihn nicht gebissen und nur sehr wenig gebellt. I did not bite, and I barked very little. (Tolkien: Pán prstenů 1) Funkce obou tvaruje shodná: snižují míru kvantifikační částice trochu (8) - (11). Podobného efektu se dosáhne v němčině metaforicky (8) nebo (stejně jako v angličtině) analytickým deminutivním vyjádřením (9). Na příkladu (11) je v češtině zřejmý vlastně opačný pól výpovědi (formou understatementu), který je vyjádřen právě deminutivem. Tvar trošičku/trošinku v roli adverbia má v němčině většinou protějšky ein bisschen (12), (nur sehr) wenig (13) v angličtině (very) little (13). 287 zrovna —► zrovinka/(zrovínka) Z obou deminutivních tvaruje zrovínka méně častý. (14) (cz) „Neměljsem zrovinka snadnou cestu. (de) » War keine leichte Reise...« (en) „Iťs not been an easy journey..." (Rowling[ová]: Harry Potter a kámen mudrců) České deminutivum zde má funkci vytýkací, zde zdůrazňuje „nesnadnost cesty". V anglickém originále je příznakově zdůrazněn zápor (oproti bezpříznakovému It hasn 't been an easy journey...), v němčině je ve větě důraz na keine tím, že je vypuštěno obligatórni es na začátku věty. V podstatě se jedná o fonetické (suprasegmentální) prostředky. Většina dokladů tvaru zrovínka v korpusu InterCorp cs-de (verze 8) reprezentuje místní nebo časové adverbium. Příklad (14) je ojedinělý. 8.3 Další modifikované částice Doloženy jsou dále modifikace od hezitační částice tento —> tentočky, tentok, tentonc, tentononc. Je možné, že alespoň částice tentočky, která se deminutivům tvarově blíží nejvíc, funguje jako deminutivum. Zda se však takto něco hodnotí, či umenšuje je sporné. V korpusu SYN 2014 a v mluveném korpusu oral2013 je pouze po jednom dokladu. 288 9. Deminutiva od citoslovcí Citoslovečná deminutiva (pokud se o nich dá v těchto intencích uvažovat) kopírují formy substantivních deminutiv a většinou se také syntakticky o substantiva jedná. Platí to nejen pro češtinu, ale i jiné jazyky. V angličtině tento fenomén popisuje Lockyer[ová] (2014). Jelikož nenašla dostatečné doklady v COCA (Corpus of Contemporary American English), sáhla po datech Twitteru. Vzhledem k tomu, že citoslovečná deminutiva jsou v psaném jazyce velice vzácná, nelze předpokládat jejich větší výskyt ani v paralelním korpusu InterCorp. Podobně jako u předchozích slovních druhů, tak i deminutiva citoslovcí byla zjištěna z frekvenčního seznamu všech interjekcí korpusu SYN 2014, jejich frekvence na datech vyváženého korpusu syn2010 a protějšky na paralelních textech InterCorp cz-de-en, cz-de a cz-en (verze 7). Z rešerší vyplývá, že deminutiva tvoří zřídka primární citoslovce (ahoj —> ahojky), o něco častější se tvoří od sekundárních (Bože! -^Božínku!). 9.1 Popis prostředků Formanty pro češtinu popisovány nebývají. V angličtině uvažuje Lockyer[ová] o -y/-ie a -ies. Pro němčinu uvádějí Dressler / Merlini Barbaresi (1993:107) s všeněmeckou platností -chen; vzácně ve vídeňské němčině -tchi, popř. -tscherl a švýcarské -li. Prostředků k modifikací interjekcí je nespočet, z nich celá řada nemá charakter morfému (ksakru, safra, sakra, sakra-sakra, sakryš, sapristi, setsakra). Ty, u kterých se dá uvažovat o deminutivní povaze, lze pro jednoduchost rozdělit podle sufixů obsahujících hlásky nebo kombinace hlásek uvedených v tabulce 59. Jiné prostředky (např. reduplikace nebo prefixace) zde pro spornost řazení k deminuci popsány nebudou. -k(-) -nk- -čk-(-šky) -ity -t Tabulka 59: Prostředky k tvorbě deminutiv inerjekcí V podstatě se tyto prostředky shodují s deminutivními sufixy jiných slovních druhů: -ek: nazdárek -ček: páček -ík: ahojík, čusík -ka: ahojka -íčko: (na) zdravíčko -ičky: pacičky -ky: ahojky, čauky, fujky, jupínky, mňamky, šupky -ku: jéminku -í/ánku: božínku, jeminánku/jéminánku -ity: cupity Převažují pochopitelně sufixy těch slovních druhů, kam se derivát od interjekce syntakticky zařadí, tedy především substantiv (nazdárek, ahojík), adverbií (čauky). 289 9.1.1 Sufixy s -k(-)-\ -ík, -ky, -ek 1. ahojík/ahojka/ahojky 4. mňamky 7. šup(s)ky 2. dupky 5. nazdárek 3. fujky 6. pidliki, pidliky Tvar šup(s)ky je ve dvousložkových interjekcích šup(s)ky dup(s)ky (<—šup dup) a šup(s)ky hup(s)ky (<— šup hup). Varianty se -s- jsou (v psaném jazyce) méně časté. 9.1.2 Sufixy s -nk-: -ku, -ky 1. božínku 2. je/éminánku 3. jupínky 9.1.3 Sufixy s -čk- (-šk-): -čku, -čky, -šky 1. božíčku 6. páček 11. propáníčka 2. jejdanečky 7. panečku 12. řečičky 3. jemináčku 8. papušky 13. na zdravíčko 4. lidičky 9. práčky 5. pacičky 10. prdlačky Mezi tvary v této skupině převažuje -ičk-(božíčku, lidičky, pacičky, práčky, propáníčka, řečičky, na zdravíčko). Základ k deminutivu páček a papušky je pá, popř. pá-pá. Deminutivní tvary pacičky a práčky jsou více méně monokolokáty: pacičky: v říkance/písničce Paci, pacipacičky. V hovoru se však vyskytuje i mimo tento kontext (vedle taktéž v korpusech nedoloženého citoslovcepacinky). „Základový" tvarpac(i) je doložen i mimo tuto říkanku (1). (1) ... a společně (...) zpívali voliči "když mi dáš pac, to naše paci pac všechno změní, po dlouhé noci přijde rozednění". (syn) práčky: jen součást českého názvu amerického filmu American Pie (Prd, prd, práčky). Kvazideminutivum v této skupině je srandičky. Nemá základ, který by mohl být použit ve stejném komunikačním kontextu (1). (1) Srandičky, co? Findest du das witzig? Thinkyou 're beingfunny, do youl. 9.1.4 Sufix -ity 1. cupity 2. dupity 3. houpity 4. šupity-dupity 290 9.1.5 Další prostředky Vedle těchto jsou ještě modifikované interjekce: jen s -t-: ham —> hamty, se -s- hejsa, prdlajs. Tvar hamty se blíží (díky samohláskám -a- a -y-) spíš augmentativům. Modifikace od hej —> hejsa a prd —> prdlajs rozšiřují jednoslabičnou interjekci o expresivnější rys, nedomnívám se však, že by se jednalo o deminuci. K deminutivu se blíží jen prdlačky. Jemné rozdíly mohou naznačit paralelní texty. (1) Prd. Nájdem ukrajinský jeřáby. Pelikány. Blödsinn. Hier finden wir nur ein paar dämliche Kraniche. Pelikane. Bullshit. All we're finding is Ukrainian cranes. Pelicans. Ale prd! Moje babička byla buldozér. Keine Chance, meine Großmutter war ein Bulldozer. No crap! My mother was a bulldozer. (2) Prdlajs! Scheiße, Scheiße, Scheiße! Einen Dreck! Shit, Shit, Shit Prdlajs Dieser Scheiß! That's bullshit! (3) Ale prdlačky, směje se táta spokojeně. Einen Scheißdreck hab' ich, lacht Papa zufrieden. That's bollocks, Dad laughs happily. Viewegh-VychovaDivekCR Prdlačky! Unsinn! Bullshit! Z trojice prd prdlajs-prdlačky se zdá nejhrubší prdlajs (2), nejméně hrubé snad prdlačky (3). Vyplývá to především z kontextového zapojení. V paralelním korpusu však není dostatek dokladů. 9.2 Frekvence Obecně nejsou deminutiva citoslovcí v psaných textech příliš častá. Signifikantní výskyt (maximálně však 0,8 i.p.m. ve vyváženém korpusu syn 2010) mají: ahojky, božínku, mňamky, nazdárek, panečku, šupky (řazeno abecedně; frekvenčně viz tabulka 60). Ostatní jsou zastoupeny velmi slabě i ve sdruženém korpusu SYN 2014, v tabulce 60 je uvedeno 0. Deminutivum Abs. počet i.p.m. nazdárek 101 0,83 božínku 95 0,56 ahojky 48 0,39 propáníčka 23 0,23 lidičky 16 0,16 čauky 14 0,14 na zdravíčko 12 0,12 pacičky 7 0,01 mňamky 6 0,06 panečku 5 0,05 řečičky 4 0,04 291 ahojka 4 0,04 prdlačky 3 0,03 páček shledáček 2 0,01 jeminánku 2 0,12 jéminku 1 0,01 ahojík 1 0,01 šupky 0 0 prcičky 0 0 pidliki, pidliky 0 0 papušky 0 0 jupínky 0 0 fujky 0 0 čusík 0 0 cupity, dupity, dupky 0 0 Tabulka 60: Počty dokladů citoslovcí (korpus syn2010, doplněno ze SYN 2014) V tabulce jsou částečně zredukované frekvence monokolokátů (pacičky, prcičky). U homonymních tvarů (lidičky, řečičky) byla použita statistická metoda výskytu (vždy z náhodného vzorku 50 konkordancí). 9.3 Sémantika Klíčů k obecnému dělení citoslovcí se nabízí víc: podle původu (cizí, domácí), vzniku (primární, sekundární), tvaru (jednosložkové, vícesložkové) atd. V sémantické klasifikaci se většina autorů více méně shoduje, liší se jen jemností členění (srov. např. Kroupová 1977; Příruční mluvnice češtiny 1995:356-358 nebo Encyklopedický slovník češtiny 2002:56). Následující členění vychází z dělení Čermákova (2010:181-182). Deminutiva se nejčastěji tvoří od citoslovcí kontaktových (pozdravy), pak emocionálních (ne/chuť, ne/libost, údiv, zděšení atd.) a voluntativních (povzbuzení, vybídnutí). Málo se tvoří od onomatopoetik (zvuky), doložena nejsou od faktuálních citoslovcí. 9.3.1 Kontaktová citoslovce Patří sem pozdravy (většinou) ohraničující komunikát. Stejně jako ostatní interjekce fungují jako samostatný mluvní akt (srov. také Engel 1991:60). Deminutiva jsou doložena od vyloženě kontaktních citoslovcí ahoj, nazdar, pa (pá-pá) a od deklarativního na zdraví. Základy ahoj, nazdar i jejich deminutiva se užívají synonymně jak u setkání, tak u loučení. Odpovídají tomu i protějšky v jiných jazycích (viz přehledy). ahoj ahojky, ahojka, ahojík, (ahojda) Rozdíl v užití mezi nimi není. Všechna deminutiva se používají v důvěrnějším až žoviálním kontaktu. Doklady jsou častější u iniciace kontaktu. V němčině jim pak odpovídá vedle deminutivního (1) neutrální Hallo, hovorové Tag nebo „modernismus" Hi. (1) Ahojky, prdélko! Hallöchen, Elfenpopóchen! U loučení jsou nej častějšími doloženými ekvivalenty Wir sehen uns. Adieu, ale i deminutiva Tschaui, Tschussi (viz také německé interjekce se sufixem -/'). V hovorové rakouské němčině by jim mohlo odpovídat deminutivum Batschi nebo hovorové Pfia di/eich/enk (Gott), což je zkomolenina od Behüte dich/euch (Gott). Tvar ahojda je ojedinělý. Jako deminutivum zřejmě vnímáno není. 292 nazdar —*■ nazdárek Častěji se říká při setkání. V této funkci mu pak v němčině odpovídají deminutiva: Halli, hallo!; Tagchen; nebo hovorové tvary Hi; Hey (du); Hall-llo!!!; Heißa hopsa. Méně je doloženo jako citoslovce loučení. Zde mu taktéž v němčině odpovídá deminutivum Tschüssi nebo v hovoru běžná výpůjčka (2). (2) Okamžitě vypadněte! Nebo to špatně skončí. Nazdárek. Bylo už načase! Sofort raus, oder Sie bekommen Probleme. Adieu. Endlich, (subtitles) Protějšky synonym ahojky/ahojka/ahojík a nazdárek mají v němčině, angličtině a slovenštině převážně tyto ekvivalenty: česky Ahojky/Ahojka/Ahojík, ■ Nazdárek německy Tagchen Halóchen Heißa hopsa anglicky Hi Hi there Heysan hopsán slovensky ahojte nazdar nazdárek zdravíčko pá (pá-pá) —*■ páček Deminutivum páček se vyskytuje více mně jako monokolokát ve spojení páček-shledáček. Jedná se zjevně o novotvar Pavla Nového vzniklý odvozením odpá/pá-pá a zkřížením s nashledanou. V psané češtině je to tvar celkem nový (v mluvených korpusech se však nevyskytuje). Doklady jsou z korpusu SYN 2014 (3) a InterCorp cs-en (verze 7) (4). (3) Chci ještě stihnout odpolední procházku a tak se loučím slovy páček-shledáček. Ahoj Lenka. P.S: Ozvi se brzo! Těším se na vás v neděli 22. března na zimáku v Písku. Páček shledáček! Infantilita tohoto pozdravuje zjevná i z anglických protějšků. (4) - Pane, děkan a páček shledáček. - Ta very much, chuck, pal, love, sir. Páček-sh ledáček. How-dilly-doo-dilly. Doklady (4) jsou z česko-anglických textů filmových titulků. Otázkou je, zda se tvar ujme nebo zůstane jako jazyková efemerida. Na zdraví! —*■ Na zdravíčko! Samostatnou podskupinu tvoří deminutivum od deklarativního pozdravu při prípitku. Tvar zdravíčko je nutné projít v korpusu pozorněji. Celkem se toto slovo (nikoliv lexém) vyskytuje v korpusu syn 2010 87krát. Rozložení mezi jednotlivé významy (tabulka 61) je zajímavý, není však překvapivý. Funkce Abs. počet Poznámka Interjekce celkem zdravíčko na zdravíčko 47 46 1 pozdrav při setkání přípitek/„toast" deminutivum od substantiva zdraví 20 většinou přání ve spojení: hodně štěstíčka a zdravíčka „růžová barva na tvář" 14 proprium 7 divadelní spolek, školka Celkem Tabulka 61: Rozložení funkcí slova zdravíčko v korpusu syn2010 293 Mezi 47 tvary interjekcí zdravíčko se jedná většinou o uvítací pozdrav (5). Ten nelze nahradit základem (*Zdraví, šerife!), proto nepředstavuje pravé deminutivum. Je to nesporně hovorovější, neformální a celkem častý pozdrav i v moderních textech. Nejedná se ani o „Starší hovor, pozdrav vyjadřující přání zdraví. „Zdravíčko, teta! ...", jak uvádí PSJC, ani o „zastaralý moravský pozdrav" podle SSJC. (5) „Zdravíčko, pane Burkhart, " zahlaholil. „Zdravíčko, šerife!" „ Zdravíčko, sousede, " opáčil Fred; (6) "Zdravíčko. Tak bysme byli tady." »Servus. Da wären wir.« (Popláček: Bylo nás pět) (7) Paolo se ještě smál, když ho někdo přátelsky plácl do zad, až to v kytaře zazvučelo. "Ahoj, Paolo!" "Zdravíčko, Carolo, jak se máš? " Paolo lachte noch, als ihn jemand freundlich auf den Rücken klatschte, daß die Gitarrensaiten aufsummten. «Ciao, Paolo!» «Ciao, Carolo, wie geht's?» (Adla: Kleopatra v kytaře) V němčině mu odpovídají (typicky) Hallo, Hallöchen, He, Hey, Hi, ve starších textech (6) také servus, popř. (netypicky) ciao (7), či (situačně) také Mahlzeit! nebo Morgen!. Pokud se jedná o loučení (v češtině se to pozná především podle kontextu nebo intonace), pak jsou nej častějšími protějšky Tschüß nebo Tag (místo standardního Guten Tag). K loučení se však tato interjekce používá minimálně. O deminutivu lze tedy mluvit pouze v deklarativní situaci, při prípitku (8)-(10) nebo jako reakce na kýchnutí (zde může být deminutivum i bez předložky). Tvar základu jen Na zdraví!, deminutivum je tedy uváděno taktéž s předložkou. (8) Alžběta zvedla sklenici: „ Tak na zdravíčko!" „A na naše setkání!" (9) „Ale je venku zima, zase protahuje polák, tak na zdravíčko!" „Aber draußen ist wirklich eine Kälte, sie kommt wieder einmal von Polen herein, also zum Wohle!" (10) -Na zdravíčko -Cheers! V němčině českému deminutivum může odpovídat (stylizovaně) použitý zastaralý tvar dativu s -e (9) nebo i výpůjčka z angličtiny (10). Nedostatek dat neumožňuje doložit další varianty, dovedu si ale představit v němčině dál výpůjčky např. Salut! nebo Skol! Ve stejné situaci jako české na zdravíčko! se užívá také deminutivum od Prost! za použití běžných prostředků pro tvoření německých deminutiv (11): Pr östlü, Prósterchen! P r osterie! (11) Die alte Dame bewahrte tadellose Haltung. (...) Zum Anpfiff nippte sie am Bierglas: „ Prösterchen! " Noch ein Pröstli, noch ein Stösschen, ... ein wohlmeinendes prösterli an den löschtrupp der freiwilligen auf die nächsten 15 jähre „prösterle" Rakouské Prösterl se moc neužívá. Jeden ze vzácných dokladů (12) je doložen ve štýrské lidové písničce v korpuse DeReKo (2015). (12) Ein Prost, ein Prost, ein Prösterl, ein Prost, wir leben nur einmal. Zkušenost s rakouskými reáliemi praví, že se i tam používá spíš „švýcarské" Pröstli!, řidčeji Próstchen! (viz také deminutiva německých interjekcí). 9.3.2 Emocionální citoslovce Podskupin je víc, ty která tvoří deminutiva lze rozdělit dál na povzdech (13), úlek (14), údiv (15), zděšení (22), libost (30), radost (34) nebo odpor (32). 294 Podle vzniku se nabízí také členění na primární a sekundární. Sekundární se (zde všechny) vztahují k Bohu. Nutno podotknout, že samotná jeho instance není v těchto interjekcích (většinou) doopravdy vzývána, naopak: Bůh je často tabuizován zkomolenými tvary (např. jemine). Bože božínku Rozdíl mezi zvoláním B/božínku! a B/bože! je především v tom, že základ (bože!) se často pojí ještě s nějakým atributem (dobrotivý, můj, Pane, všemohoucí, na nebesích). Často je před ním také „uvozovací" interjekce ach. Deminutivum B/božínku stává samostatně. Ekvivalenty v němčině jsou závislé na situaci. Zděšení, zklamání: Großer Gott, mein Gott, povzdech: meine Güte, ach mein Gott, radost (překvapení): Mein Göttchen (17). (13) Božínku, tolik mě bolí hlava! (14) Božínku, to je ale otázka! (15) Teď se otřepal... Božínku! Uletěl. (16) Božínku, a cos udělal? (17) ... no na to setkání dědy a vnoučete. Božínku , napadlo mě, von nakonec ještě bude docela lidskej, ten slizoun. ...na für das Treffen Großvater-Enkelkind. Mein Gottchen, hab ich gedacht, der wird ja noch richtig menschlich, dieser Schleimer. (Grass: Sirá pole) V angličtině to je podobně: zděšení, zklamání: oh my goodness, gosh; povzdech: oh dear; radost: God, (you're so sweetí). Zastoupení „uvozovací ch" interjekcí oh, ach je nej častější v angličtině. Němčina je užívá středně často, v češtině tyto chybějí téměř všude. jemine —>■ jéminánku/jeminánku, jéminku Zvolání jemine/jemine vzniklo od Jesu Domine, často se v češtině i kříží s němčinou Jesu Domine + Gott —>■ jeminkote (podobně Jesus + Gott —>■ jesuskote). V němčině mu většinu odpovídá Meine Güte, Himmel, Oje, nebo i cool!. Tvar jéminánku (často s kvantitou -é-) má protějšky meine Güte, ach du Liebes, oh! a vyjadřuje především údiv nebo zděšení. Méně časté j e jéminku (18). (22) "Jéminku! " vykřikl, když se mu jednu zápalku podařilo rozškrtnout, jenže ji samým překvapením hned zas upustil. »Uuuhps!«, stieß er aus, als er es schaffte, ein Streichholz zu entzünden, und vor Überraschung ließ er es prompt fallen. Z mála dokladů nelze vyvodit obecné závěry, ovšem náznakem je vidět tendence k „mírnějšímu" zvolání deminutivem. Příbuzná citoslovce šmankote a jeminkote deminutiva netvoří. Deminutivní tvar je také ve zvolání panenkomárja!, panenko svatá/skákavá. Jeho obměna bez deminutivního tvaruje v inverzním pořadí a zní márjapanno! Panenkomárja, Svatá panno! (23) Marjapano, drž tu potvoru pořádně! Jesus, Maria, halt das Ding fest! (subtitles) (24) Panenko svatá, vždycky jsem byla poctivý člověk. O heilige Jungfrau, immer war ich ein ehrlicher Mensch, (konsalik-bylojichdes) Z nemnoha dokladů vyplývá, že citoslovce bez deminutiva má charakter spíš apelatívni, kdežto s deminutivem především emotivní. 295 lidi —*■ lidičky Deminutivum lidičky (!) vyjadřuje silnější zděšení, údiv nebo apel než základ lidi (!) a mívá v němčině protějšek taktéž deminutivum (24) - (27), někdy může být úzkost/bolest vyjádřena také rekurencí (28). (24) "Pojďte, lidičky boží, prokristapána, pojďte a vemte si bochníky a mouku, munzemle a dalamánky; "Kommet, Kindlein Gottes, um Christi willen, kommet und nehmt euch Brot und Mehl, Kaisersemmeln und Weckerin; (Čapek: Továrna na absolutno) (25) Jej - zle je, lidičky! Ach - es ist schlimm, Leutchen! (Otčenášek: Romeo, Julia a tma) (26) 'Ježíšmarjá, lidičky,' začal křičet, vždyť jsou prázdný, jako byly dřív!' >Jesusmariandjosef, Leutln<, hat er zu sehrein angefangen, sie sind ja leer wie früher, (fiasek: Osudy dobrého vojáka Švejka...) (27) "Novinka, lidičky, novinka! A Neuigkeit, Leutln a Neuigkeit! (Canetti: Zaslepení) (28) Tchán sedí na schodech, skrčen v uzlíček, a vyje: "Lidičky! Lidičky! Pohledte na mě! Der Schwiegervater saß auf der Stiege zusammengekauert wie ein Häuflein Unglück und klagte: „ Schaut mich nur an, schaut mich nur alle an! (Poláček: Dům na předměstí) České deminutivum lidičky (!) bylo dřív překládáno do němčiny rakouským Leut(e)ln. V novějších textech převažuje Leutchen. řeči —>■ řečičky Zdůrazňuje se tak především pohrdání. (28) První krok je ... obrana nádrže. Řečičky! Jen řečičky! Zemřeli byste kvůli nějaké vidině! Verteidigung des Treibstoffs. Worte! Bloß Worte! Ihr würdet für eine Illusion sterben! (subtitles) (29) O čem to ženské dole mluvily, Agustino? Ale! Řečičky. Víš, jací jsou venkované. Worüber haben die Frauen geredet, Agustina? Ach! Geschwätz. Du weißt doch, wie wir Dorfleute drauf sind, (subtiltes) V tomto kontextu nelze v němčině použít deminutivum, místo něho stojí základ (28) nebo expresívum (29). mňam,fuj mňam(ik)y, fujky Vyjádření většinou chuťové nebo jiné smyslové (srov. (32) a (33)) ne/libosti se může realizovat dvěma antonymními citoslovci mňam a fuj. K oběma jsou doložena deminutiva. mňam mňam(ik)y Doklady jsou celkem vzácné. Pokud to lze odhadnout, autorkami j sou především ženy. (30 -Jelly beans, které jsou zvenku tvrdé a uvnitř je měkké želé. Ty jsou tak mňamy! (syn: Mladá fronta DNES, 7. 4. 2007) (31) kde jsme si s Myšákem dali dva super sladké poháry (mimochodem, byly opravdu dobré - mňamiky, mňam) (syn: Clavis, ročník 1997) 296 fuj ^ fujky Deminutivum od fuj zjevně taktéž užívají především ženy k oslabení odporu (32), (33). (32) Fujky,fujky, Leoši... Týden v jednom oblečení!59 (33) Dnes teda fujky Posted on 20.12.2014 by Anina Tak dnes teda fujky, nandaváme potahy na sedačky do auta, které nemají otvory, nikdo nepozná, jak to patří a prostě tam nejdooou, osm stovek v vniveč a paragon odvezly popeláři hihi. Dnes pokládáme můj již historický koberec, který asi ty dírky bude mít, ale od myší hihihi a tak je to dnes fujky! Tak doufám, že vy máte vše už hotovo a odpočíváte, já teda jo, i když fujky, protože jááá jen pozorujú, radím a buzeruju hihihi Nemám tudíž časík, nakouknu navečer, (http ://www.babskypokec .cz/2014/12/20/dnes -teda-fujky/) Doklady (32) a (33) jsou z internetu. Tvar je okrajový. jupí jupínky Okasionální výskyt k vyjádření radosti je deminutivum od jupí. Ten je doložen jen na internetu (34). (34) Konečně, jupínky! Těším se, přestože je tady jen info.60 Podobně vzácné je i např. juchuchů!!!. Toto citoslovce však nemá deminutivní charakter. 9.3.3 Voluntativní citoslovce a onomatopoie Citoslovce voluntativní (vybídnutí) a zvuků jsou zde v jedné skupině. Často se kryjí a mají k sobě i jinak blízko - pobídnutí simuluje např. zvuk úderů chodidel o zem/rukou o sebe. Význam lze rozlišit jen podle širšího kontextu. Vesměs se jedná o odvozeniny od primárních interjekcí. Vyskytují se především v ustálených vazbách, rčeních a říkankách. šup, dup —>■ šupky, dupky Z porovnání s jiným jazykem (zde němčinou a angličtinou) je zjevné, že se jedná skutečně o deminutiva. Základy (šup, dup) jsou většinou „hrubější" zvuky (1). (1) (cs) dup, dup, dup (de) Rumms, bumms (en) Thump, thump, thump. (cs) Dup, křup! (de) Klapp! Schnapp! (en) Clap! Snap! (2) Jdeme. Šupky, šupky Come on, let 's go. Come on, come on. (3) Honem! Když uvidí, že nám pomáháte, zabijou vás! Ale kdež! Tvůj otec by pro nás udělal... To máš fuk Tak šupky dupky. Hurry. But if they seeyou helping us, they'll killyou. I'm sureyourfather would do the same for ... (...). Now , hustle your bustles. (4) Šupky, dupky, hej, kdopak mě k sobě chce? Eene, meene, manne, wer will mich in seiner Wanne? Niemand! (SUBTITLES), Protějšky „deminutiv" šupky, dupky mají v angličtině zesílenou expresivitu opakováním (2) nebo aliterací (3). Pro nedostatek dat nelze odhadnout německé protějšky. Mohlo by jim odpovídat také opakování hopp(a) hopp, dalli dalli, nebo los, kommí. 59 Článek v Aha! online: http://www.ahaonline.cz/claneMrapasv/56441/fuilcv-fuilcv-leosi-tvden-v-iednom-obleceni.html 60 Blog na http://mv-world-is-fantasv.blog.cz/1010/for-some-it-s-iust-a-game 297 Aliterace se v němčině může taktéž uplatnit i v říkance (4). Je to však jediný doklad, navíc s posunutým smyslem. Zde se jedná spíš o rozpočítávadlo Eene, meene, (muh)... ~ Ententýky, dva špalíky... Komunikační funkce jsou však shodné. hop cup hopky/hupky a cůpky Tvary jsou doloženy jen v jednojazyčném korpusu SYN 2014. (5) To byl takový záblesk myšlenky. Hopky šupky do postele, začal jsem si vypisovat vtipy, na které jsem si vzpomněl. (syn:Deníky Bohemia, 29. 1. 2005) (6) Ale Halina neřekl ani slova, vzpamatoval se a hupky cůpky za mladým pánem, který už vycházel z nádraží a zahýbal k městu. pac paci, pacičky Citoslovce paci a pacičky lze podmíněně považovat za deminutiva od pac. Komunikační rozdíl mezi vybídnutím Udělej pac, pac! a Udělej paci, paci! v sémantické rovině žádný není, pragmaticky se spíš jedná u tvarů paci, paci o komunikaci s menším dítětem. Češtině se však často stejná opakující se slova obměňují: Udělej pacinky pad, popř. Udělej paci, pac!. Oba sufigované tvary se nejčastěji vyskytují v rýmovačce Paci, paci pacičky, táta koupil botičky... Říkanka má ekvivalenty i v jiných jazycích, kde se taktéž opakují počáteční slova: anglicky Patty-cake (dřív také pat a cake, pat a cake) (Opie 1997): Patty Cake, Patty Cake, Baker's Man; That I will Master, As fast as I can; Prick it and prick it, And mark it with a T, And there will be enough for Tommy and me. rusky: JladyutKU, jiadyutKU, ľde 6biJiu? - YôaôyutKu! ^ímo em? - KautKy. Tpmo nujiu? - EpaotcKy.... slovensky: Tap-tap tapusky, i šly mačky na hrušky Popadali do blata, podriapali kožúšky, povešali na vráta, príde kocúr -popláta. ... V němčině (alespoň v rakouské varietě) mi tato říkanka není známá. 298 9.4 Poznámka k deminutivům citoslovcí Kontrastivní pohled na citoslovce rozkrýva ještě další, logický fenomén: je-li v jazyce A interjekce, může být (a často bývá) v jazyce B (C atd.) věta, resp. propozice, kterou dané citoslovce vyjadřuje. Platí to více méně při pohledu oběma směry: a) české interjekci odpovídá věta v němčině i angličtině (1) - (5). Anglický ekvivalent come on (2), (3), (5) ovšem stojí na hranici propozice a interjekce. b) Německé interjekci odpovídá věta v češtině (6). (1) Tak šup. Und los gehťs. Her e we go. (2) Tak šup! Nun mach schon, mach schon! Now come on, come on! (3) Sup, obleč si tričko. Komm, zieh dein T-Shirt an. Come on, putyour T-shirt on. (4) Tak šupky na to. Ale......až za pár minut. Aufstehen und los......so in zehn Minuten. Let 's get up andgo......in ten more minutes. (5) Šupky, šupky. Kommt, wir gehen. Come on, come on. (6) -„ Los! Dalli, dalli!" „Honem! Jdeme na to!" Aber dalli! Nepostávejte tu! Slovenské ekvivalenty bývají často shodné s českými. Např. šup, dup, šupky dupky, cůpky dupky atd. si odpovídají zcela. Rozdíly mezi češtinou a slovenštinou popisuje podrobněji Kroupová (1977). V zásadě lze utvořit deminutivům od většiny citoslovcí, funkce je pak ironizující a výsledek může působit docela křečovitě (7). (7) Mocinky šupajdinky do cvokhausíčku!61 Oblast okasionálně vytvořených deminutivních citoslovcí se často koncentruje do oblasti zesměšňování homosexuality ať už ve vtipech šířících se ústně („Teplejpejsek dělá hafušky haf ŕ „Teplej kámen dělá buchinky buch"), ale také např. na fóru, ve kterém se kritizuje reklama na auto s polonahým kulturistou (8). (8) „ Tomu se říká gay car represent. :-D Bud'rád, že to není video a nemusíš poslouchat něco jako "A žuch na silničku a dvakrát klikneme vedle naší ikonečky a jedeme... Pořádně sevřeme půlečky [...] a držíme pózičku. Jedna, dva, tři a stáčí. Teď si dáme sestavičku znova. A žuchinky žuch..." No chuťovka.62 Z komentářů k deminutivním interjekcím je zjevné, že nejsou v psaných textech frekventovaná. Mimo interjekci pozdravů mají silně stylizovaný, často ironický tón. Blog skupiny UDG z Ústí n/L: Uživatel: Uá! 30.06.2010 / 23:43:04. Zdroj: http://www.forum.mx-5.biz/viewtopic.php?f=8&t=1969&start=30 299 III. německá deminutiva Systém německých deminutiv není tak komplexní jako systém deminutiv českých. Aby byla zachována jednotnost popisuje i tento oddíl rozdělen podle slovních druhů na deminutiva německých substantiv, adjektiv, verb a jiných slovních druhů. Podobně jako v češtině se německá deminutiva soustřeďují do oblasti jmen, a to pouze podstatných. U dalších slovních druhů hrají deminutiva v němčině vyloženě marginální roli, proto bývají popisovány velmi zřídka - výjimkou je snad monografie o morfopragmatice, kde autoři popisují např. i starší pronominální deminutiva ve vídeňské němčině (Dressler/Barbaresi 1994:106-107). Z odborné literatury popisující německá deminutiva je třeba zmínit obecné gramatiky Engel: Deutsche Grammatik (1991); DUDEN Die Grammatik (2005), gramatiku němčiny pro cizince Helbig/Buscha: Deutsche Grammatik: Ein Handbuch fůr den Auslánderunterricht (1996). Zmínka o substantivních deminutivech je těměř v každé německé gramatice nebo publikaci popisující tvarosloví německých slov. Popisy deminutiv a příbuzných slovních modifikací jdoucí do různé hloubky problematiky jsou zde přehledově rozděleny na gramatiky a monografie k tématu. Gramatiky Substantívni Deminutiva Přehledné popisy jsou především v těchto gramatikách: Engel 1991:517, 518; DUDEN Die Grammatik 2005:740; Helbig/Buscha 1996:274. Slovesná deminutiva DUDEN Die Grammatik (2005:718) uvádí jako „atelická slovesa s deminutivně-iterativním významem". Další popis je také v Helbig/Buscha 1996:72. Adjektiva a adverbia U adjektiv a adverbií se uvádí jen: -Uch, a to jako „zeslabení stupně intenzity" (DUDEN Die Grammatik 2005:769), nebo sufix „občas zeslabující" (Engel 1991:579). Monografie a odborné stati Popis jednotlivých (substantivních) sufixů včetně etymologie i nářečních viz Wrede (1908) vycházející z Polzina (1901); přehledně taktéž Ettinger (1974:47-79). Fleischer (1969) a Fleischer et al. (2012) popisují deminutiva substantívni (1969:164-168; 2012:231-235), „menší míru adjektiv" (1969:248; 2012:305) a verbální deminutiva (1969:290-291; 2012:377). Deminutiva z pragmatického a kontrastivního hlediska: Dressler / Merlini Barbaresi (1994), formální popisy tvorby deminutiv jednotlivých německých slovních druhů: Dressler / Merlini Barbaresi (1994:103-110). Kontrastivně s jinými jazyky: Březina (1983) s češtinou, Klimaszewska (1983) s holandštinou a polštinou, Wúrstle[ová] (1992) s angličtinou a francouzštinou. Všechny popisy se shodují především v tom, že uvádějí sufixy substantívni -chen a -lein, někdy i slovesné -eln, popř. adjektivní -Uch. Poslední dva většinou jako zeslabující nebo (jen obecně) modifikující sloveso. Deziderata V popisu německých deminutiv dodnes jednoznačně chybí: 1) podchycení frekvence deminutiv, tedy která jsou užívaná, která naopak ne; 2) podrobnější popis funkcí deminutiv v kontextu (jeden z mála: Wolf 1997); 300 3) rozlišení pravých deminutiv od deminutivních tvarů, které nemají deminutivní význam (kvazideminutiva); 4) popis regionálních standardních variet. V následujících kapitolách se pokusím alespoň částečně tyto mezery zaplnit. Metoda je shodná s výzkumem českých deminutiv. Na korpusových dokladech bych chtěl dokázat, které deriváty je možné považovat za deminutiva, které naopak ne. U mnohých dokladů jsou také uvedeny protějšky v češtině, popř. i v jiných jazycích. Zdrojovými daty byly především texty korpus InterCorp de-cs (verze 6 a částečně vyšší) a korpusu DeReKo 2014 (Archiv W), doplňkově také jiné korpusy (např. AMC). Struktura je shodná s popisem českých deminutiv: kapitoly jsou řazeny podle slovních druhů, v rámci nich pak podle četnosti zastoupení jednotlivých deminutivních prostředků. 301 1. Německá substantívni deminutiva Substantívni deminutiva německého standardu j sou popsána uspokojivě ve výš uvedených publikacích především po formální stránce. Funkci deminutiv trefně popisuje Fleischer (1969: 166) postavením vedle sebe analytického vyjádření velikosti kleine Stadt, kleine Summe a deminutiva Städtchen, Sümmchen, přičemž upozorňuje právě na onen emotivní, expresivní rozdíl, který je na těchto dvojicích znát i bez zapojení do kontextu. 1.1 Popis deminutivních prostředků substantiv Podobně jako v češtině, i v němčině se uvažuje o deminutivech utvořených především sufixy. Klasikové německé slovotvorby (Erben 2006, Fleischer 1969, Dam 1963), ale také autoři (i novějších) kontrastivních publikací (Březina 1983, Klimaszewska 1983, Wurstle 1992, Dressler/Merlini 1994, Nekula 2013 a jiní) se v popisu německých deminutiv příliš neliší. Vždy jsou zmíněny sufixy -chen a -lein. Ne ve všech jsou zmíněny také jiné sufixy. Pokud ano, uvádí se další tvary odvozené od -lein, tedy -/, .-erl, -li, -le (např. Dressler/Merlini 1994:103), s poznámkou, že se jedná o sufixy kolokviální, nářeční, sub standardní. V gramatice DUDEN Die Grammatik (2005:740) jsou uvedeny tyto sufixy sloužící k modifikaci (deminuci): „Modifikationsart: Diminuierung; Affixe: -chen, -lein, -le, -el, -i; Beispiele: das Kindchen, Tischlein, Häusle, Kindel; die Muttŕ. Diatopické (nebo jiné) rozlišení uvedeno není. Za pozornost v této gramatice platné pro všechna území, kde se mluví německy, stojí dva body: 1) uvedené modifikační sufixy -i a -ling, jejichž funkce není zcela jednoznačná; 2) koncentrace na „vnitroněmecké" varianty sufixu -lein, tedy -le, -el, avšak absence typicky rakouského -erl a švýcarského -li. Oba body je nutné probrat podrobněji. 1.1.1 Problematické body deminutivních prostředků 1.1.1.1 Vymezení modifikačního sufixu -/ Sufix -/' byl výhradně typický „onomastický sufix" (Fleischer 1969:184) hypokoristik: Hansi, Jani, Uschi. V současnosti (pravděpodobně také pod vlivem angličtiny) se z něj stává častý sufix při tvorbě expresivních zkrácenin od apelativ: Sozi, Azubi, Schnulli (srov. Vomáčková 2007:194). Dressler (1994:108) ho označuje za „dětský" („childish"), na nějž se neváže žádná koncovka flexe. Nezodpovězenou otázkou zůstalo, zdaje možné ho považovat za sufix deminutivní. Pokud aplikujeme deliminaci deminutiv uvedenou v kap. 3. prvního oddílu, domnívám se, že ho za deminutivní považovat lze. Po výběru substantiv končících na -i (z korpusu InterCorp de-cs (verze 7) byla na vzorku nej častějších slov se sufixem -/': Bubi, Schätzt, Sozi, Trabi provedena analýza s těmito výsledky: 1) Všechna mají základy v současné němčině, které jsou častější než tvary s -i. 2) Základ a derivát s -i mají podobné okolí, podobné kolokační partnery, v korpuse DeReKo i některé shodné syntagmatické vzorce. (Bubi je v němčině častá přezdívka proto se společné kontexty s Bub hledají nesnadno.) Podobný kontext: Bub —> Bubi (1) Man drückt Mädi oder Bubi oder beide zusammen der Großmama aufs Auge und weiß sie in den besten Händen. 302 (2) Das Baby - ob Bub oder Mädchen, davon lassen sich die Eltern überraschen - soll von Oma und Uroma bestens versorgt werden. Podobné syntagmatické vzorce, podobné okolí: Trabant —> Trabi (3) Trabant [und] Wartburg Trabi [oder\und] Wartburg (4) Trabi wird beim Workshop bemalt ein himmelblauer [buntbemalter] Trabant 3) Okolí derivátu s -i (5) je expresivnější než základu (7): (5) Trabi [...] tuckert durch Region (7) Vollmond [...] erreicht unser Trabant [das Ziel] 4) Derivátu s -z v češtině často odpovídá deminutivum (8), (10), deminutivní tvar nebo expresivum (9). (8) Das Raumschiff, das sie betrachteten, war wirklich ziemlich klein, aber ungewöhnlich, ganz das Spielzeug eines reichen Bubis. Plavidlo, které si prohlíželi, bylo hodně malé, ale ne zrovna obyčejné - nejspíš hračka bohatého hošíka, (adams-restaurantnako) (9) Dachte, du wärst so 'n Bubi von Mamas Schürze. Myslel jsem, že jsi takový maminčin cucánek. (remarque-tri kamarádi) (10) „Na, was - Schatzi - wozu denn - ". Sie lehnte sich dicht an ihn. Nu, co - zlatíčko - proč potom - " Přitiskla se těsně k němu. Protějšky vypadají v přehledu takto: Bubi ~ hošík, cucánek, pokud se jedná o proprium tak Milouš. Schatzi ~ zlatíčko, kocourek, pusinka - většinou se jedná o oslovení člověka (tvary bývají ve vokativu). Především tak oslovují ženy muže. Méně běžný je opačný směr (11), tedy muž oslovuje ženu. Zde jsou protějšky jiné. (11) Da bist du ja, Schatzi. Ahoj, buchtičko moje. Zdá se, že se rýsuje rozdíl v užívání oslovení Schatz/Schatzi mužů (10) a žen (11). Zběžný náhled na data paralelního korpusu naznačují, že muži oslovují (své) ženy spíš Schatz. V češtině pak miláčku, drahoušku, kočičko, drahá, lásko, a mnohé jiné, naopak ženy muže oslovují spíš Schatzi (~ č. kocourku, poklade aj.) Ekvivalent Trabi je většinou Trabík, tedy také deminutivum. Výjimku v této řadě tvoří Sozi. V češtině zde není deminutivum (sočík má minimálně jinou konotaci), nýbrž augmentativum socan. Protějšek by však mohl být i socánek (několik desítek dokladuje v korpusu SYN 2014, v paralelním korpusu však tento tvar není. 5) Jejich funkce nemusí být jen zjemňovací, nýbrž obecně expresivní: (12) "weil ich nun nicht mehr der kleine Bubi bin, hat es manchmal ganz schön gekracht Zde (12) i (1), (8) je funkce deminutiva spíš ironická, podobně jako tomu je u jiných deminutiv. Obecně lze říct, že se sufix -z v němčině chová stejně jako např. sufix -ík v češtině: 303 Může fungovat jako: a) koncovka u univerbizovaného nebo zkráceného výrazu: Kombinationswagen —> Kombi ~ kombík nebo dodávka b) integrační sufix: lollipop (angl.) —► Lolli (něm.) ~ lízátko sposa/sposo (it.) —► Gspusi c) deminutivum: např. Schnuller —> Schnulli Kaum ein Kinderwagen, an dem kein Schnulli baumelt,... ... dass ihr Sprössling nun zu alt für den Schnulli ist, Další příklady viz výš. Všechny tyto funkce jsou podobné mnohým deminutivním sufixům českým (-ík, -kd). Německý sufix -/' mezi deminutivní nesporně patří. Ze systému německých deminutivních prostředků však vybočuje tím, že není specifický, resp. slova končící na -i nejsou všechna stejného rodu. Kříží se zde dva slovotvorné druhy: krácení a derivace (viz dál). 1.1.1.2 Vymezení modifikačního sufixu -Hng Sufixem -ling se v němčině tvoří především nomina qualitatis - deadjektivní substantiva mající „často ironickou či pejorativní konotaci, která není u fundujícího slova přítomna" (Baeskov 2002:627). Tím jsou slova velice blízká deminutivum, prostředek však není primárně deminutivní. Čeština má obdobné prostředky -ásek (bělásek, modrásek) nebo -áček, -eček (miláček, drobeček), jež jsou často považována za deminutiva, často vyhovují i všem podmínkám deminutiv. Lze těžko rozhodnout, zdaje drobeček deadjektivum od drobný nebo deminutivum od drobek. Tvarem takto vytvořená slova zapadají mezi deminutiva, distribučně však většinou nikoliv: spojení *(tý) můj drobku (na rozdíl od (ty) můj drobečku doloženo není. Z toho důvodu stojí drobeček mimo pravá deminutiva a řadí se ke kvazideminutivům. Německý sufix -ling se chová podobně jako zmíněné české sufixy. Je mu věnována samostatná kapitola (1.9). 1.1.1.3 Sufixy -erl a -// v německém standardu Při popisu deminutiv spisovné němčiny tyto sufixy ku podivu konsekventně zůstávají stranou, přitom jsou regionální deminutivní sufixy -li (ve Švýcarsku) a -erl (v Rakousku) pevnou součástí tamního jazykového standardu. (O tomto podrobněji Káňa 201 lb včetně náčrtku vývoje těchto sufixů.) Na jedné straně nesporně dochází k částečnému gleichšaltrování němčiny vlivem médií (jeden z posledních mediálních monopolů v Evropě padl v roce 199 3 63 v Rakousku), na druhé straně zhruba ve stejné době (srov. Sorger 2012:113-114 a Ammon 1995) začala emancipace rakouské a švýcarské variety „naplno". Projevila se především vydáním slovníku Variantenwörterbuch, řečeno českým územ tedy slovníku variant „spisovné" němčiny (Ammon 2004), a pokračuje přípravou srovnávací gramatiky těchto variant (Variantengrammatik 2015), která by měla vyjít v roce 2018. Je tedy pravděpodobné, že se do standardu dostanou i oba tyto sufixy, které byly dosud považovány za sub standardní. Důvod zařazení -erl a -li mezi standardní deminutivní sufixy a jejich různé funkce jsou popsány na korpusových datech v příslušných kapitolách. 63 Der ORF „war bis Ende 1993 der einzige durch Bundesgesetz zugelassene und zugleich mit einem Programmauftrag ausgestattete Rundfunkveranstalter in Österreich (Rundfunkmonopol, beendet durch das Regionalradiogesetz vom 9. 6. 1993)." (AEIOU2015. http://austria-forum.org/af/AEIOU/ORF) 304 1.2 Popis jednotlivých prostředků U německých substantiv lze uvažovat o následujících deminutivních sufixech. Tyto platí pro všechny rody. Možné zachování původního rodu je popsáno u konkrétních příkladů. Sufixy lze rozdělit na hlavní, vedlejší a kombinované. Mezi hlavními jsou deminutivní prostředky užívané ve standardu, vedlejší představují prostředky zanikající, vyloženě regionální a také cizí a málo průhledné. Kombinované j sou vytvořeny spojením dvou standardních sufixů. -chen -lein > -erl 5*3 3 JS -li 'OJ JS -i u S -a -el o a "O -le • —. -ke •ÖT -ine, -ette, -it •a > -ling omb. -eichen -Hein -á -chenlein Tabulka 62: Deminutivní sufixy německých substantiv Pořadí popisu jednotlivých sufixů v následujících kapitolách je řazeno podle frekvence zastoupení, tedy podle počtu různých slov, která tvoří (jsou doložena v korpusech). 305 A. Jednoduché sufixy 1.2.1 Sufix -chen Základní a vlastně jedinou funkcí německého sufixu -chen je modifikace slova do deminutiva. Problematika distribuce tohoto sufixu nespočívá tedy v rozlišení jeho několikerých, jak tomu je u mnohých českých sufixu vytvářejících také deminutiva (-ek, -ík, -ka atd.), nýbrž v odlišení pravého deminutiva od nepravého v synchronním pohledu. Tuto problematiku poněkud umocňuje také nej produktivnější slovotvorný postup němčiny - kompozice. Mnohá slova zakončená sufixem -chen tvoří bázi kompozita, avšak samostatně jako deminutiva v současnosti neexistují (Rumpelstilzchen <— *Stilzchen; Schneewittchen <— *Wittchen). Vyhledávání slov s tímto sufixem je možné v nej větším německém korpusu DeReKo i automaticky podle dotazu na afix. Výsledky se ale musí vytřídit, protože manažer nedovede vždy spolehlivě rozlišit mezi sufixem -chen a jinými homografickými tvary (Erlöschen, Solchen, Irischen). (Chybovost se pohybuje v rozmezí 10 až 15%.) Rozložení slov koncích na -chen v jednotlivých německy mluvících zemích (varietách němčiny) uvádí tabulka 63 v hodnotách pMW, což odpovídá i.p.m. v korpusech UCNK. Anz Treffer (kumulativ) rel. Häuf. Anz Texte Jahrgänge Land 2.210 2.210 85 6 pMW 1.597 2008-2014 L 77.067 79.277 99 0 pMW 61.004 1991-2014 A 91.102 170.379 108 6 pMW 67.218 1996-2014 CH 637.156 807.535 139 8 pMW 436.913 1772-2014 D 807.535 807.535 130 2 pMW 566.732 1772-2014 4 Länder Tabulka 63: Zastoupení slov se sufixem -chen podle variet němčiny (automatický výpočet) Tabulka 63 naznačuje, že nejvíce slov končících sufixem -chen je v textech napsaných v Německu, nejmíň v rakouských a lucemburských. 1.2.1.1 Deminutiva se sufixem -chen Frekvenční seznam dvaceti tisíc nej frekventovanějších lemmat němčiny DeReWo (obdoba Frekvenčního slovníku češtiny) obsahuje jen 117 slov se sufixem -chen. Mnohá z nich jsou nepravá deminutiva. Z nich jsou Märchen. Plätzchen, Kaninchen, Weíbchen, Männchen, Herrchen, Frauchen, Leibchen v jazyce nej frekventovanější (zde řazena podle frekvence sestupně). Následující seznam vychází z průniku výsledků rešerší v korpusu DeReKo (Archiv W z roku 2014) a InterCorp de-cs (verze 6). V několikamiliardovém korpusu psané němčiny DeReKo bylo automaticky nalezeno téměř 8.000 (7.965) slov se sufixem -chen. Z korpusu InterCorp de-cs (verze 6) bylo automaticky vytěženo 5.521 substantiv končících na -chen (dotaz CQL: [lemma-1.*chen"&tag="N.*"]). Z nich byla vyřazena všechna slova končící homograficky se sufixem -chen a s frekvencí nižší než 5 absolutních výskytů v korpusu DeReKo. Následující seznam vychází z průniku výsledků rešerší v obou korpusech. Seznam obsahuje jen lexikální simplicia (jednosložková slova). Všechna kompozita s deminutivním základem (druhou složkou kompozita), který je obsažen v seznamu, byla vyřazena. Frekvenčně j sou taková kompozita slabá a nacházejí se konci frekvenčního seznamu. Jen ojediněle se ke konci 306 seznamu (pod 5 výskytů v korpusu DeReKo) vyskytnul i vzácný deminutivní tvar - např. Krällchen ~párátek. Ten má i v korpuse DeReKo jen jednotky výskytů a hodnotu pMW/i.p.m jen kolem 0,002. V korpuse InterCorp de-cs (verze 6) je doložen jen jednou. 1. Äderchen 50. Deckelchen 99. Gäbelchen 2. Adlerchen 51. Dendrolimchen 100.Gänschen 3. Äffchen 52. Dichterchen Wl.Gärtchen 4. Aggressionchen 53. Dickerchen 102. Gässchen/Gäßchen 5. Alterchen 54. Dingelchen 103.Gäulchen 6. Amselchen 55. Dörfchen 104. Gedichtchen 7. Apfelchen 56. Döschen 105. Gehirnchen 8. Armchen 57. Drähtchen 106. Geschichtchen 9. Artikelchen 58. Dummchen/Dummerchen 107. Geschwürchen 10. Astchen 59. Eckchen 108. Gesichtchen 11. Bäckchen 60. Eichen/Eierchen 109. Gevatterchen 12. Bällchen 61. Eimerchen 11 O.Gläschen 13. Bändchen 62. Elfchen 11 l.Glöckchen 14. Bänkchen 63. Endchen 112.Gottchen 15. Bärchen 64. Engelchen 113.Grübchen 16. Bär7chen 65. Enkelchen 114.Gr enzchen 17. Bauerchen 66. Entchen 115.Grübchen 18. Bäumchen 67. Eselchen 116. Grundstückchen 19. Bazillchen 68. Etuichen 117 .Grüppchen 20. Becherchen 69. Fädchen 118.Guckerchen 21. Beetchen 70. Fähnchen 119.Gürkchen/Gurkchen (zf.) 22. Beilchen 71. Fältelten 120.Hähnchen 23. Beinchen 72. Fässchen/Fäßchen 121.Häkchen 24. Bengelchen 73. Fäustchen 122.Hälmchen 25. Bettchen 74. Federchen 123.Hälschen 26. Beutelchen 75. Feldchen 124.Hämmelchen 27. Bienchen 76. Fensterchen 125.Hämmerchen 28. Bierchen 77. Ferkelchen 126.Händchen 29. Bildchen 78. Fetzchen 127.Häppchen 30. Bläschen 79. Feuerchen 128.Härchen 31. Blättchen 80. Figur chen 129.Härfchen 32. Blümchen 81. Filmchen 130. Häschen 33. Blüschen 82. Fingerchen 131.Häubchen 34. Böckchen 83. Fischchen 132.Häufchen 35. Bömbchen 84. Flämmchen 133.Häuschen 36. Brettchen 85. Fläschchen 134.Häutchen 37. Briefchen 86. Fläumchen 135.Heftchen 38. Bröckchen 87. Fleckchen 136.Hemdchen 39. Brückchen 88. Flöckchen 137.Herrchen 40. Brüderchen 89. Flügelchen 138.Herzchen 41. Brüstchen 90. Flüßchen 139.Hinterchen 42. Bübchen 91. Fötzchen 140.Höfchen 43. Bühnchen 92. Frauchen 141.Hölzchen 44. Bündelchen 93. Fräuleinchen 142.Höschen 45. Bürschchen 94. Freundchen 143.Hüfchen 46. Bürstchen 95. Fröschchen 144.Hügelchen 47. Dämchen 96. Früchtchen 145.Hühnchen 48. Dampferchen 97. Fünkchen 146. Hühnerchen 49. Deckchen 98. Füßchen 147.Hündchen 307 148. Hürchen 149. Hütchen 150. Hüttchen 151.Inselchen 152.Jäckchen 153Jährchen 154. Jungchen/Jongehen (zf.) 155. Jüngelchen 156. Kabelchen 15 7. Käferchen 158. Käffchen 159. Kaffeechen 160. Kälbchen 161. Kameradchen 162. Kämmchen 163. Kämmer chen 164. Kännchen 165. Kapellchen 166. Kapitälchen 167. Kapitelchen 168. Käppchen 169. Kärrchen 170. Kärtchen 171. Kästchen 172. Kätzchen 173. Keilchen 174. Kerlchen 175. Kerzchen 176. Kettchen 177. Kieselchen 178. Kilochen/Kilochen (zf.) 17 9.Kindchen/Kinderchen ISO.Kißchen 181. Kistchen 182. Kleckschen 183. Kleidchen 184. Klößchen 185. Klösterchen 186. Klötzchen 187. Klümpchen 188. Knöchelchen 189. KnöUchen 190. Knöpfchen 191. Knöspchen 192. Knötchen 193. Köfferchen 194. Kognäckchen 195. Kommandantchen 196. Kopekchen 197. Köpfchen 198. Körbchen 199. Körnchen 200. Körperchen 201 .Kosakchen 202. Krügelchen 203. Krällchen 204. Kränzchen 205. Kratzerchen 206. Kräuter chen 207. Kreatürchen 208. Kreuzchen 209. Krönchen 210. Krümchen 211 .Krümelchen 212. Kügelchen 213. Küsschen/Küßchen 214. Lädchen 215. Lämmchen 216. Lämpchen 217. Ländchen 218. Läppchen 219. Laternchen 220. Leibchen 221 .Leiterchen 222. Leutchen 223. Leutnantchen 224. Liedchen 225. Lippchen 226. Löckchen 227. Löffelchen 228. Lückchen 229. Luder chen 23 O.Lüftchen 231. Madamchen 232. Mädelchen 233. Majorchen 234. Mamachen Mamichen 235. Männchen/Männerchen 236. Mäntelchen 23 7.Maschinchen 238. Mäuerchen 239. Mäulchen 240. Mäuschen 241. Melönchen 242. Menschchen 243. Messerchen 244. Millimeterchen 245. Minütchen 246. Mittelchen 247. Mohrchen 248. Momentchen 249. Monster chen 2 5 O.Mörder chen 251.Mörserchen 252. Motivchen 253. Motörchen 254. Mückchen 255. Mündchen 256. Mütterchen/ ß lutter chen) Muttchen (Müttchen) 257. Mützchen 258. Nägelchen 259. Napf chen 260. Naschen 261. Nestchen 262. Nixchen 263. Nümmerchen 264. Nymphchen 265. Öfchen 266. Ofßzierchen 267. Öhrchen 268. Onkelchen 269. Örtchen 27 O.Päckchen 271. Paketchen 272. P antöff eichen 273. Papachen 274. Papier chen 275. Pärchen 276. Partikelchen 277. Pastetchen 278. Perlchen 279. Persönchen 280. Pfeifchen 281. Pferdchen 282. Pflänzchen 283. Pflaster chen 284. Pflöckchen 285. Pf Örtchen 286. Pfötchen 287. Pfützchen 288. Pickelchen 289. Pillchen 290. Pilschen 291. Plättchen 292. Plätzchen 293. Polster chen 294. Portiönchen 295. Positiönchen 296. Pöstchen 297. Prinzchen 298. Prinzessinchen 299. Problemchen 300. Prügeleichen 3 Ol.Pulver chen 302. Pünktchen 308 303.Püppchen 355. Schnürchen 407.Stündchen 304.Puschelchen 356.Schnütchen 408.Sümmchen 305. Quäntchen 357. Schränkchen 409.Süppchen 306.Quästchen 358. Schräubchen 410.Szenchen 307.Quentchen 359.Schrittchen 411.Tablettchen 308. Rädchen 'Räderchen 360. Schühchen/Schuhchen 412.Täfelchen 309.Rähmchen 3 61. Schulterchen 413.Tälchen 310.Reförmchen 362. Schüppchen 414.Talerchen 311 .Republikchen 363.Schürzchen 415.Tantchen 312.Restchen 364. Schüss/ßchen 416.Tänzchen 313.Riemchen 365. Schüsselchen 417.Täschchen 314.Rippchen 366. Schwälbchen 418.Tässßchen 315.Ritterchen 367. Schwänchen 419.Täubchen 316.Röckchen 368. Schwänzchen 420. Teilchen 317. Röhrchen 369. Schwätzchen 421 .Tellerchen 318.RölIchen 3 70. Schweinchen 422. Teufelchen 319.Röschen 371 .Schwesterchen 423. Theaterchen 320. Rübchen 372.Seelchen 424. Thrönchen 321.Rubelchen 373. Seilchen 425. Tiegelchen 322.Rudelchen 374.Sesselchen 426. Tierchen 323.Säckchen 375.Sitzchen 427.Tischchen 324.Sälchen 3 76. Söckchen 428. Töchterchen 325. Sardinchen 377.Söhnchen 429. Tönchen 326.Säulchen 3 78. Soldatchen 430.Tönnchen 327. Schächtelchen 379.Sommerchen 4 31.Töpfchen 328. Schäfchen 380.Spänchen 432. Törchen 329.Schälchen 381.Späßchen 433. Törtchen 330.Schätzchen 382.Spätzchen 434. Tragödchen 331.Schäufelchen 383.Spiegelchen 435. Traktätchen 332.Scheibchen 384.Spielchen 436. Treppchen 333.Scheinchen 385.Spinnchen 437. Trompetchen 334. Schenkelchen 386. Staatchen 438. Tröpfchen 335.Scherzchen 387. Stäbchen 439. Trüppchen 336.Schienchen 388. Städtchen 440. Tüchelchen 33 7.Schiffchen 389. Ställchen 441. Tümpelchen/Dimpelchen 338.Schildchen 390.Stämmchen 442. Tüpfelchen 339. Schirmchen 391.Stäubchen 443. Türchen 340.Schläfchen 392.Steinchen 444. Türmchen 341. Schleifchen 393.Sternchen 445. Tütchen 342. Schlingelchen 394. Stiefelchen 446. Ührchen 343.Schlippchen 395.Stierchen 447. Väschen 344. Schlößchen 396.Stimmchen 448. Väterchen 345. Schlubberchen 397. Stöckchen 449. Ventilchen 346.Schlückchen 398. Stößchen 450. Verschen 347.Schlüsselchen 399. Sträßchen 451. Villchen 348. Schmiedchen 400. Sträußchen 452. Vögelchen 349. Schnäbelchen 401.Strichchen 453. Völkchen 350. Schnäpschen 402. Strümpfchen 454. Wägelchen 3 51. Schnäuzchen 403.Strünkchen 455. Wäldchen 352. Schneckchen 404. Stäbchen 456. Wälzerchen 353. Schnipselchen 405.Stückchen 457. Wärzchen 354.Schnittchen 406. Stühlchen 458. Wässerchen 309 459. Weibchen 460. Weilchen 461. Weinchen 462. Werkchen 463. Wimpelchen 464. Windchen 465. Witzchen 466. Wölkchen 467. Wörtchen 468. Würmchen 469. Würstchen 470. Würzelchen 471. Wuschelchen 472. Zähnchen 473. Zäpfchen 474. Zeitchen 475. Zeltchen 476. Zettelchen 477. Zigarettchen 478. Zigärrchen 479. Zimmerchen 480. Zipfelchen 481. Zöpfchen 482. Züngelchen 483. Zwiebelchen Poznámky k deminutivům s -chen 1) Kompozita s bází končící na -chen Při znalosti systému slovotvorby němčiny je jasné, že počet deminutiv roste geometrickou řadou, pokud by se zohledňovala také kompozita. Nejvíc kompozit je dvousložkových a tří složkových (viz dál). Ctyřsložková a vícesložková kompozita s deminutivem budou jen výjimečně, protože čtyř- a vícesložkových kompozit je obecně v běžné němčině málo (jejich výskyt je soustředěn do terminologie odborného stylu). Nejvíce složek (3 až 4) mají tato kompozita obsahující deminutivní tvar: Sprachkunststückchen, Sprachkunstw erkchen Schaufelraddampferchen Vergissmeinnichtchen Minipresslufthämmerchen Allerweltshausmittelchen Jejich frekvence je minimální - do pěti dokladů i v největším německém korpusu DeReKo (2014-11). Nejvíc různých kompozit (počet je uveden v závorce) má poslední komponentu (bázi) v tomto deminutivním tvaru: -häuschen (39), -Städtchen (19), -Stückchen (31) nebo -tischchen (20). Vlevo jsou uvedeny jejich nejčastější české protějšky v korpuse InterCorp de-cs (verze 6 a 7). -häuschen německy Backsteinhäuschen Baumhäuschen Blechhäuschen Bremserhäuschen Bretterhäuschen Bürgerhäuschen Dorfhäuschen Einzelhäuschen Eisenbahnerhäuschen Fahrerhäuschen (Ein-)Familienhäuschen Fertighäuschen Fischerhäuschen Forsthäuschen česky cihlová chalupa, cihlový domek domeček (na stromě) plechový domeček brzdařská budka prkenná bouda, malý domek z prken měšťanský domek domek domek železničářský domek budka rodinný domek prefabrikovaná škatule rybářský domek chaloupka 310 Führerhäuschen Gartenhäuschen Gästehäuschen Gedenkhäuschen Gendarmenhäuschen Grenzhäuschen Heizerhäuschen Hexenhäuschen Holzhäuschen Hundeführerhäuschen Jägerhäuschen Lederhäuschen Müllerhäuschen Pförtnerhäuschen Puppenhäuschen Sommerhäuschen Stationshäuschen Toiletthäuschen Totengräberhäuschen Vogelhäuschen Vorstadthäuschen Wächterhäuschen Wochenendhäuschen Ziegelhäuschen Zollhäuschen kabina (řidiče) altánek, altán, altánek v zahrádce domek (pro hosty) památník; pomníček strážní domek strážní budka budka topiče, topičova budka chaloupka čarodějky dřevěný domek, domeček ze dřeva, dřevěný domeček psovodí domek hájenka domeček z kůže domek pro čeleď vrátnice, malý domek pro vrátného, přístavek pro vrátného, přihrádka pro vrátného domeček pro panenky chalupa, chata staniční domek záchod hrobnický baráček, hrobnický domeček krmítko domek na předměstí/periférii, předměstský domek (strážní) budka, hlídačský domek chata cihlový domek, ale taky chatrč ~ domek celníků V němčině (na základě dat korpusu DeReKo 2014-11) jsou nej častější (podle frekvence sestupně) tato kompozita s bází -häuschen: (Knusperhäuschen), Gästehäuschen, Führerhäuschen, Sommerhäuschen, Pförtnerhäuschen. Celkem frekventované Knusperhäuschen (788 dokladů, 0,13 i.p.m. v DeReKo) sem však nepatrí, protože Knusperhaus má mnohem menší frekvenci. Výpočet syntagmatických vzorců ukazuje, že Knusperhaus (1) je spíš augmentativum ke Knusperhäuschen. (1) RHZ06/DEZ.16972RZ, 16.12.2006 JRK Brachbach verschenkte riesiges Knusperhaus Zehn Kilo Schokolade und 15 Kilo Süßigkeiten von Pfeffernüssen über Printen, Brezeln bis zu Gummibärchen zieren das riesige Knusperhaus, das das Jugendrotkreuz (JRK) Brachbach dem Kinderhospiz Balthasar in Olpe zum 2. Advent schenkte Podle výpočtu syntagmatické analýzy korpusu DeReKo (Belica 1995), má signifikantní výskyt atributivní vazba riesiges Knusperhaus. -Städtchen Běžná jsou v psané němčině kompozita: Badestädtchen, Bilderbuchstädtchen, Dutzend-Städtchen, Fjordstädtchen, Hafenstädtchen, Harzstädtchen, Heimatstädtchen, Holzhäuser Städtchen, Industriestädtchen, Inselstädtchen, Kleinstädtchen, Krämer Städtchen, Landstädtchen, 311 Marktstädtchen, Nachbar Städtchen, Normandie-Städtchen, Polenstädtchen, Provinz Städtchen, Universitätsstädtchen. Z nich jsou nejčastější (podle frekvence sestupně): Provinz Städtchen, Hafenstädtchen, Küstenstädtchen, Landstädtchen, Heimatstädtchen. Ostatní jsou vzácnější nebo koncentrovaná na malý počet různých textů. V českých ekvivalentech je většinou také deminutivum: německy česky Bilderbuchstädtchen ~ městečko z obrázkových knížek Dutzend-Städtchen ~ tuctové městečko Fjordstädtchen ~ městečko ve fjordu Hafenstädtchen ~ přístavní městečko Jen v menší míře se v češtině objeví základový tvar: Industriestädtchen ~ průmyslové město Inselstädtchen ~ ostrovní město -Stückchen Doložena jsou kompozita: Bananenstückchen, Birnenstückchen, Borkenstückchen, Brotstückchen, Bubenstückchen, Eisstückchen, Filmstückchen, Fischstückchen, Fleischstückchen, Glasstückchen, Glimmer Stückchen, Grasstückchen, Grundstückchen, Gummistückchen, Heldenstückchen, Holzstückchen, Kandisstückchen, Kohle Stückchen, Korkstückchen, Kristallstückchen, Kunststückchen, Leinenstückchen, Maulbeerrindenstückchen, Orangenstückchen, Papier Stückchen, Pfirsichstückchen, Semmelstückchen, Schokolade Stückchen, Stoffstückchen, Tomatenstückchen, Ziegelstückchen. Z nich jsou nej častější (podle frekvence sestupně): Kunststückchen, Eisstückchen, Holzstückchen, Zucker Stückchen, Zauberkunststückchen, Speckstückchen, Glimmer Stückchen, Fleischstückchen, Brotstückchen, Käse Stückchen. České ekvivalenty těchto kompozit mají téměř všechny shodnou strukturu: [(ne)zdrobnělý kvantifikátor kousek] [kvantifikovaná entita] kus masa/sudu/pytle kousek banánu/gumy/hrušky/kůry/chleba/sýru/slídy kousíček slídy Převládají kvantifikátory ve tvaru deminutiva prvního stupně oproti základu. Vzácně je kvantifikátor ve zdrobneline 2. stupně: kousíček slídy. Zřídka těmto kompozitům odpovídá deminutivní simplex: německy česky Glastückchen ~ sklíčko Holzstückchen ~ polínko Pokud se kompozitum (aspoň částečně) idiomatizovalo, pak mu odpovídá pojmenování bez kvantifikátoru a bez deminutivního signálu: německy česky Bubenstückchen ~ rošťárna Eisstückchen ~ ledová tříšť Kunststückchen ~ kejkle 312 -tischchen Doložena jsou kompozita: Arbeitstischchen, Blumentischchen, Cafetischchen, Couchtischchen, Ebenholztischchen, Eisentischchen, Fenstertischchen, Garderobentischchen, Klapptischchen, Konferenztischchen, Lacktischchen, Marmortischchen, Marmortischchen, Nähtischchen, Nachttischchen, Plastiktischchen, Rauchtischchen, Schanktischchen, Steintischchen, Waschtischchen Z nich jsou nejčastější (podle frekvence sestupně): Nachttischchen, Marmortischchen, Rauchtischchen, Serviertischchen, Klapptischchen. V češtině jim vždy odpovídá většinou atributivní vazba se substantivem stolek, tedy deminutivum 1. stupně: konferenční/noční stolek; vzácně (někdy i alternativně) také 2. stupně: německy česky Fenster tischchen ~ stoleček (ale i stolek) pod oknem Marmortischen ~ mramorový stoleček Znovu je nutné na tomto místě zdůraznit, že se jedná pouze o výběr z téměř nekonečné řady německých kompozit s deminutivy. Také české protějšky by měly být verifikovány na větším množství dokladů. Další pasáže se týkají už jen deminutivních simplicií uvedených v seznamu. 2) Zvláštní tvary Strich Strichchen Deminutivum Strichchenje (pravděpodobně ojedinělá) výjimka odporující pravidlu, že slova končící na hlásku [x] (-ch) tvoří deminutivum jen na -lein (Fleischer 1969:164). (2) Zarte Strichchen um Pünktchen, Steinchen um Flügelchen hat der Künstler arbeitsam und sorgfältig gelegt und auf Bilder geschlichtet: (Neue Kronen-Ztg., 26.06.1996, S. 25) (3) Gibt es eine treffendere Erklärung für diese lästigen, stets falsch gesetzten Strichchen? (Nordkurier, 17.08.2001) Tvar má slabou frekvenci, ale rovnoměrnou distribuci po celém německy mluvícím území: od Rakouska (2) po sever Německa (3). 4) Přehlásky Pokud může dojít k ablautu přehláskou, tak k němu většinou dochází „především u dvouslabičných slov" (Dam 1963:386). V zásadě však platí, že zhruba u poloviny deminutiv s -chen ablaut není, a to především pokud: a) ablaut možný není: i. v kmeni je [-e-] (Bett), [-i:-] (Bier) nebo diftong [-oj-] (Kreuz) ii. v kmeni základu umlaut (Hütte, Körper) b) základ cizí slovo (Luder, Madam, Major, Moment, Monster, Onkeí). Těchto je v souboru většina. Méně než polovina deminutiv, kde k ablautu oproti základu dochází mají doložena také několik málo tvarů bez umlautu: Aderchen —> Äderchen, ale i Aderchen; Kopf —> Köpfchen, ale i Kopfchen; Volk —> Völkchen, ale i Volkchen; Wald —> Wäldchen, ale i Waldchen. Úplné vysvětlení dle mého vědomí dosud nikde není popsáno. 313 Dalším (méně spolehlivým) vodítkem by mohly být deklinační tvary základu: pokud se v paradigmatu někde vyskytne umlaut, bude tendence k přehlásce v deminutivu s -chen jednoznačně převažovat: Blatt, pl. Blätter —► Blätterchen,Mutter, pl. Mütter -^Mütterchen, Ton, pl. Töne —> Tönchen, Vater, pl. Väter —> Väterchen, ale se stejným etymonem Gevatter, pl. Gevattern —► Gevatter chen. A naopak: pokud v deklinačním paradigmatu přehláska není, nemusí být ani v deminutivu. Bub —> Bubchen (častěji však Bübchen), Dampfer —> Dampferchen; Kater —> Katerchen, Kilo —> Kilochen, Mohr —> Mohrchen, Pater —> Paterchen, Staat —> Staatchen, Wuschel —> Wuschelchen. Přesto u mnoha takových slov deminutivum přehlásku mívá, často tvar s přehláskou i převládá. Týká se to především těchto deminutiv: Blüschen, Bömbchen, Fünkchen, Kätzchen, Köfferchen, Kognäckchen, Melönchen, Minütchen, Nümmerchen, Öhrchen, Pantöfelchen, Plättchen, Portiönchen, Pöstchen, Schnütchen, Strünkchen, Ührchen Problematickejšou deriváty od adjektiv: alt, komparativ älter —► ale deminutivní tvary jen Altchen, Alterchen jung, komparativ jünger —> Jungchen (vzácně Jüngchen), Jüngelchen (jen vzácně Jungelchen). Jsou zde uvedeny (většinou drtivě) převládající tvary, avšak dvojice Nase —> Naschen/Naschen se blíží dubletě. Přesto tvar bez umlautu Naschen lehce převládá, regionální rozdíl u tohoto slova zjevný není. Z dokladů se zdá se, že Naschen je tvar knižnější. Obecně lze říct, že tendence k umlautu v deminutivu s -chen je zjevná a jeví se jako přídavný marker deminuce. Pokud to lze z textů odhadnout, především na severu Německa. Uspokojivé vysvětlení mechanismu však zůstane prozatím desideratem. Dublety s přehláskou i bez (první je častější) mají: Polster —> Pölsterchen/Polsterchen, Puppe —> Püppchen/Puppchen, Schaufel —> Schaufelchen/Schäufeichen V některých případech může mít v písmu přítomnost umlautu funkci rozlišovací: Roschen [rojen] (oikonymum Rozen - „klášter v Bulharsku") a Röschen (většinou „růžička" květáku nebo brokolice). 5) Ortografické odchylky Zdvojené samohlásky v základu se při přehlasování zkracují na jednu: Haar —> Härchen, Paar —> Pärchen, Saal —> Sälchen, doložen je také (spíš kuriózní) tvar Stäätchen. Pravopisná reforma němčiny (2003) dala vzniknout dubletám Fässchen/Fäßchen, Gäßchen/Gässchen (pouze není-li součástí propria - viz dál Gaßl/Gassl), Küsschen/Küßchen, Schüsschen/Schüßchen, Täßchen/Tässchen. 6) Rody základů Nejčastěji se tvoří deminutiva od maskulin (44%), pak od feminin (35%) a nejméně od neuter (19%). Zbytek (2%): a) může být od maskulina nebo feminina (deminutiva od konvertovaných adjektiv): ein/e Alter/Alte -^Alterchen, ein/e Dummer/Dumme —> Dumm(er)che, ein/e Dicker/Dicke —> Dicker chen. b) rod základu kolísá z důvodů a. sémantických: der Band/das Band —> Bändchen 314 zastoupení obou je vyrovnané, protějšky v češtině podle významu jasně diferencované: Bändchen ( <— der Band) ~ knížečka, sešitek; Bändchen (<— das Band) ~ stužka. b. regionálních: der Teller (D, CH) / das Teller (A) Rozložení rodů mezi základy deminutiv na -chen zhruba odpovídá rozložení rodů v němčině obecně, které je na základě korpusových dokladů následovně: 42% maskulina, 35% feminina a 23% neutra (Káňa 2014:186). 7) Polysemie / překryv s kvazideminutivy V určitých kontextech může být deminutivní tvar nenahraditelný základem, potom se nejedná v daném kontextu o evaluativně užité deminutivum (pravé deminutivum), ale o jiný význam. Týká se to těchto simplicií nebo kompozit se následujícími základy: nemecky Bällchen: Grübchen Hähnchen Hemdchen Höschen Knöllchen64 Köpfchen: Kränzchen Läppchen Männchen Rippchen Röhrchen: Röllchen: Schläfchen: Stäubchen Teilchen Törtchen Weibchen Würstchen poznámka v kompozitu Fleischbällchen v idiomu etw. mit Köpfchen machen v kompozitu Ohrläppchen v kompozitu Teströhrchen v kompozitu Schinkenröllchen v kompozitu Mittagsschläfchen singulativum k Staub idiomatizovaná spojení armes Würstchen, Wienerwürstchen (běžnější než -wurst) česky masové kuličky dolíček (na tváři) kuře košilka (spodní) kalhotky pokuta používat hlavu/mozek kroužek (zájmový) ušní lalůček sameček žebírka zkumavka, trubička, tuba šunkový závitek; trubička šlofík, šlofíček, zdřímnout si smítko částice, částečka, součástka zákusek samička chudáček, chudinka; párek Tvary Herrchen, Frauchen už stojí mimo pravá deminutiv zcela, významy se od základů diferencovaly. Sufix -chen zde už nemá pragmatickou, evaluativní funkci. V češtině jim však odpovídají taktéž kvazideminutiva: páneček, panička. Avšak Männchen a Weibchen j sou sice především označení pro tvora jednoho z pohlaví (v češtině ~ sameček, samička), ale mohou být (méně často) použity také pragmaticky (v češtině ~ mužíček, ženuška). 64 Podle slovníku Duden: Universalwörterbuch (2006): „wohl umgeformt aus der landsch. (bes. rheinischen]) V[er]kl[einerung] (Proto)köllchen von Protokoll (3) unter scherzh. Anlehnung an Knolle/ 315 1.2.1.2 Kvazideminutiva s -chen Mezi skutečná deminutiva nepatří substantiva s -chen, která nesplňují některou z podmínek deminutiv. Jedná se především o: 1) slova původně vytvořená jako deminutiva: Brötchen, Frettchen, Kaninchen, Mädchen, Veilchen. Ze současného pohledu se jedná o simplicia, tedy neanalyzovatelná slova. Jsou notorická a opakují se snad ve všech publikacích zabývajících se touto tématikou. Nej častější jsou v němčině tato (hvězdičkou jsou označena kvazideminutiva s neexistujícím základem v současné němčině): nemecky česky Brötchen ~ chlebíček Fisematentchen* ~ (hloupůstka, serepetička) Flittchen* ~ běhna, courá Frettchen* ~ fretka Hänichen* ~ pečené koleno (regionální výraz kolem Kolína/R) Histörchen ~ historka Hörnchen ~ rohlík Kabäuschen ~ kamrlík Kaninchen* ~ králík Käuzchen ~ sýček Kittchen* ~ basa, vězení, chládek Krätzchen ~ hutárek, kastrólek na hlavě (odpovídá tomu i jarmulka Lätzchen ~ bryndáček, slintáček Leibchen ~ tričko, tílko, živůtek, lajblík Mädchen ~ dívka, děvče, holčička, holka, děvčátko Märchen ~ pohádka Maskottchen ~ maskot Mätzchen* ~ pitvoření, šaškárna Radieschen* ~ ředkvička Ständchen ~ dostaveníčko Veilchen* ~ fialka Základová slova mohou existovat, ale mají jinou funkci. Např. původní základ k Märchen <— Mar/Mär (e) v současnosti existuje (4) jen v odborných nebo vysoce stylizovaných textech. (4) Szenisches und Halbszenisches zum Thema Mythos Nachdem die Statuen der freien Künste zu Leben erwacht und aus der Grotte im Eggenberger Schloßhof getreten waren, trat Knecht Ruprecht auf, die Gäste zu begrüßen. (...) ein im Programm als "Magier" ausgewiesener Herr. Er trug haargenau das Kostüm, in dem wir ihm auf einem Bild im Jahreszeitenzimmer des Schlosses begegnen. Im 17. Jahrhundert war das ein unverfängliches Outfit, da hatte sich die Mär vom Knecht Ruprecht südlich der Alpen noch nicht herumgesprochen. (Salzb. Nachr., 18.07.1995 inDeReKo) Doklad (4) potvrzuje, že tvar ještě je ve všeobecném povědomí. Deminutivní forma se oproti základu údajně prosadila především díky dílům bratří Grimmů (srov. Kluge 2002:598). 316 České protějšky jsou uvedeny podle frekvence (od nej vyššího sestupně), většinou jsou to taktéž (kvazi)deminutiva. Z této řady vybočují: Flittchen (může to být také deverbativum od flittern), Kittchen (od avgoúsmu Kutte) a výpůjčka Maskottchen. Poslední příklad je vzácný rozdílem v lexikalizaci: zatímco v němčině je běžný deminutivní tvar a základ Maskott(e) se neužívá, čeština lexikalizovala výpůjčku (z provensálštiny) v základním tvaru maskot. Deminutivum maskotekje velmi vzácné (jen asi deset dokladů v korpusu SYN 2014. 2) Slova vzniklá mutací: a) adjektiv německy česky Altchen ~ stařenka, staré dobračisko Blondchen ~ blondýna, blondie, často i derogativně blbá blondýna, Dummchen ~ hlupáček, trdlo, hloupá, bluma, chytrouš, blázen (zř. Dümmchen, j en A) Liebchen ~ milá, milovaná, milka, drahá, miláček, drahoušek Naivchen ~ naivka b) verb německy česky Nickerchen ~ zdřímnout si, dát si šlofíka Pusselchen ~ (malé dítě nebo zvíře, česky nejspíš cvrček) Schnäppchen ~ od slovesa schnappen. V češtině nemá přímý ekvivalent, opisuje se: sleva, za dobrou cenu, láce, výhodný obchod Schnippchen ~ taktéž od slovesa schnappen. Je to monokolokát jen v idiomu jmdm. ein Schnippchen schlagen. V češtině mu odpovídá přelstít, vyprášit někoho, ukázat někomu, vyzrát na někoho. Schlubberchen ~ od onomatopoetického slovesa schlabbern. V korpusu je pouze jeden doklad (1) (4) Und danach verging wieder nicht sehr viel Zeit, bis sie an einem Morgen beim Frühstück bat: Könnte ich vielleicht noch ein Schlubberchen Milch haben und noch ein Schmalzstullchen, wenn's geht? A potom zase neuplynula dlouhá doba, než nás jednou ráno při snídani poprosila: Mohla bych dostat ještě krapítek mléka a ještě jeden namazaný krajíček, kdyby to šlo? c) adverbia německy česky Heimchen ~ puťka domácí d) interjekce německy česky Wehwehchen ~ bolístka, soužení, bebíčko Z protějšků a) - d) i z (4) je zjevné, že sufix -chen má silný deminutivní náboj, je proto logické, že se slova v běžném úzu za deminutiva považují. Z kontrastuje však vidět, že se nejedná o zdrobňování, nýbrž zesilování expresivity. Ta mohou být v češtině vyjádřena: 1) expresivním lexémem hutárek, dát si šlofíka (ani jedno 317 není deminutivum, sufixy jsou zde integrační); 2) derogativním kvalifikátorem (blbá blondýna) nebo 3) opačným prostředkem, tedy augmentativním sufixem (staré dobračisko). Převažuje však prostředek stejný jako v němčině - deminutivní sufix. 1.2.1.3 Frekvence a sémantika Frekvence jednotlivých deminutiv byla zjištěna podle údajů v korpusech DeReKo (2014-11) a srovnána se seznamem DeReWo. V následujícím přehledu nejsou uvedeny přesné frekvenční údaje jednotlivých deminutiv, jsou jen naznačeny oblasti sémantických polí, kde se vyskytují. Nej četnější skupinu tvoří označení osob, příbuzenských vztahů (často v oslovení): Väterchen, Mütterchen, Töchterchen, Söhnchen, Brüderchen, Kerlchen, Schätzchen, Kindchen, Bürschchen, Freundchen, Schwesterchen, Großväterchen, Kinderchen, Muttchen, Jüngelchen, Dummerchen, Tantchen, Hürchen, Jungchen, Dämchen, Großmütterchen; a částí lidského těla: Köpfchen, Händchen, Stimmchen, Härchen, Fältchen, Herzchen, Löckchen, Gesichtchen, Onkelchen, Bläschen, Fäustchen, Häutchen, Knöchelchen, Füßchen, Zähnchen, Fingerchen, zde také z velké části v přeneseném významu. Dál jsou mezi častými deminutivy různé produkty, kde je v popředí vždy spíš velikost než emotivní postoj: Päckchen, Gläschen, Kästchen, Fläschchen, Köfferchen, Stäbchen, Fähnchen, Fensterchen, Wägelchen, Glöckchen, Lämpchen, Körbchen, Säckchen. Za pozornost stojí poměrně velké množství deminutiv od abstraktních pojmů, o nichž se v odborné literatuře běžně neuvažuje (srov. Nekula 2013:51): Aggressionchen, Endchen, Gedichtchen, Geschichtchen, Jährchen, Kapitälchen, Kapitelchen, Liedchen, Motivchen, Nümmerchen, Portiönchen, Positiönchen, Pöstchen, Problemchen, Prügeleichen, Reförmchen, Republikchen, Seelchen, Scherzchen, Schläfchen, Schwätzchen, Späßchen, Spielchen, Stößchen, Stündchen, Szenchen, Tänzchen, Tönchen, Tragödchen, Traktätchen, Verschen, Wälzerchen, Weilchen, Witzchen, Wörtchen, Zeitchen. 318 1.2.2 Sufix -lein Druhým nej rozšířenějším deminutivním sufixem němčiny je -lein. Vyhledávání deminutiv s tímto sufixem v korpusech naráží především na homonymu s jinými slovy. Na -lein končí (vedle špatně rozpoznaných adjektiv allein a klein) také plurály feminin končících na -lei (Bastelei, Krabbelei, Rangelei) a také velké množství propni, jež nesporně po vzoru deminutiv vznikla nebo se o ně opírají: příjmení (podle frekvence v DeReKo 2014-11) Eberlein, Kleinlein, Bayerlein, Haderlein, Heußlein, Karlein, Lößlein, Madelein, Neidlein, Kresslein, Hippelein, Kastelein, Schmidtlein a mnohá jiná; firmy Heberlein (potisk textilu) nebo Riegelein (výroba cukrovinek); hotel v Ischglu Madlein, obec v údolí Aosty Pollein, chemikálie Triolein nebo farmaceutikum pro koně proti vozhřivce Mallein (zřejmě podle baktérie Burkholderia mallei, která nemoc způsobuje). Počet deminutiv se po vytřídění 1.417 forem z korpusu DeReKo zúžil na necelých 400. Automaticky vypočtená distribuce tohoto sufixu v jednotlivých německy mluvících zemích v korpusu DeReko vypadá takto: Anz Treffer (kumulativ) rel. Häuf. Anz Texte Jahrgänge Land 5.487 5.487 7.051 pMW 4 . 905 1991-2014 A 8 . 091 13.578 9. 643 pMW 5. 984 1996-2014 CH 43.914 57.492 9. 634 pMW 32.060 1772-2014 D 77 57.569 2 . 981 pMW 52 2008-2014 L 57.569 57.569 9.283 pMW 43.001 1772-2014 4 Länder Tabulka 64: Zastoupení slov končících na -lein podle variet němčiny Automaticky vypočtená statistika dotazu na sufix -lein v tabulce 64 je sice poněkud zkreslená právě velkým množstvím homonymních tvarů končících na -lein (především příjmení), avšak i z dalších rešerší v tomto korpusu vyšlo najevo, že -lein je v psaných textech především sufixem švýcarským. 1.2.2.1 Deminutiva se sufixem -lein V seznamu 40.000 nejfrekventovanějších německých lemmat DeReWo (2009) je pouze 7 se sufixem -lein (podle frekvence sestupně): Fräulein, Büchlein, Zünglein, Häuflein, Männlein, Kämmerlein, Scherflein, Burgfräulein. Z nich však jen Büchlein, Häuflein & Kämmerlein splňují všechna kritéria vymezení deminutiv. Podobně jako seznam deminutiv se sufixem -chen, představuje i následující seznam průnik výsledků rešerší v korpusu DeReKo 2014-11 a InterCorp de-cs (verze 6). Vytříděním dokladů získaných z obou korpusů vznikl následující seznam, v němž jsou uvedena všechna deminutivní simplicia se sufixem -lein, která mají v korpuse DeReKo 2014-11 vyšší frekvencí než 5. 319 1. Äckerlein 52. Glöcklein 103.Lichtlein 2. Äuglein 53. Grab lein 104. Löchlein 3. Auto lein 54. Hämmerlein 105.Lüftlein 4. Bäcklein 55. Häuflein 106.Mägdlein 5. Bächlein 56. Heftlein 107.Männlein 6. Bärlein 57. Helferlein 108.Mäuslein/Mäuselein (zf.) 7. Bäuerlein 58. Hemdlein 109.Meisterlein 8. Bäuchlein 59. Herdlein 110.Menschlein 9. Bäumlein/Bäumelein 60. Herrlein 111 .Mönchlein 10. Becherlein 61. Herzlein 112.Mörderlein 11. Berglein 62. Hirschlein 113.Mück(e)lein 12. Bettlein 63. Höflein 114.Mütterlein 13. Bienlein 64. Christlein 115.Muttilein 14. Bierlein 65. Jägerlein 116.Negerlein 15. Bildlein 66. Jesulein 117.Nestlein 16. Brieflein 67. Jungfräulein 118. Öhrlein 17. Brücklein 68. Jünglein 119.Öllein 18. Brüderlein 69. Käferlein 120. Pfefferlein 19. Büchlein 70. Kaiserlein 121.Pfeiflein 20. Bürgerlein 71. Kämmerlein 12 2. Plätzlein 21. Bürschiein 72. Kästlein 123.Prinzlein 22. Dichterlein 73. Kind(er) lein/Kindelein 124. Quentlein 23. Ecklein/Eckelein 74. Kirchlein 125.Räuberlein 24. Eilein/Eierlein 75. Kitzlein 126.Raucherlein 25. Eislein 76. Klösterlein 127.Regentlein 26. Elflein 77. Knäblein 128.Reislein 27. Englein 78. Knechtlein 129.Richterlein 28. Entlein/Entelein 79. Knöchlein 130.Rinderlein 29. Fabriklein 80. Kommalein 131.Ringlein 30. Fähnlein 81. Königlein 132.Röcklein 31. Felslein 82. Köpflein 133.RösIein 32. Fensterlein 83. Korb lein 13 4. See lein 33. Festlein 84. Kränzlein 135.Schäflein 34. Feuerlein 85. Kräuterlein 136.Schätzlein/Schätze/ein (zf.) 35. Fingerlein 86. Krebslein 137.Scheinlein 36. Fischlein 87. Kreislein 138. Scherzlein 37. Flecklein 88. Kreuzerlein 139. Schifflein 38. Flügelein 89. Kreuzlein 140.Schildlein 39. Fröschlein/Fröschelein 90. Krippelein 141.Schlänglein 40. Füchslein 91. Krönlein 142.Schmiedlein 41. Fürstlein 92. Krüglein/Krüge lein (zf.) 14 3. Sehn eckte in 42. Gärt lein/ Gärte lein (zf.) 93. Küchlein 144. Schneiderlein 43. Gedichtlein 94. Lämmlein 14 5. Schränklein 44. Geigerlein 95. Läuferlein 146.Schrecklein 45. Geisslein/Geißlein 96. Leberlein 147. Schreiberlein 46. Geisterlein 97. Lehrerlein 148. Schreinerlein 47. Geist lein 98. Leiblein 149. Schrittlein 48. Gesetzlein 99. Leidlein 150.Schühlein 49. Geschenklein lOO.Leutlein 151. Schülerlein 50. Geschwisterlein 101.Liebelein 15 2. Schweinlein 51. Gesichtlein 102.Liedlein 15 3.Schweizerlein 320 15 4. Schwertlein 173.Stündlein 192. Völklein 155. Schw e ster lein 174.Sünderlein 193. Wässerlein 15 6. Sitzlein 175. Teichlein 194. Web er lein 15 7. Söhnlein 176. Tellerlein 195. Wecker lein 158.Spieglein 177. Textlein 196. Weglein 15 9. Spinnlein 178. Tierlein 197. Weiblein 160.Sprüchlein 179. Tischlein 198. Weinlein 161 .Städtlein/Städetlein (zř.) 180.Töchterlein 199. Werklein 162.Steiglein 181.Tränklein 200. Wieslein 163. Steinlein 182.Tricklein 201. Windlein 164. Sternlein 18 3. Tropf lein 202. Witzlein 165. Stierlein 184.Trösterlein 203.Zehlein 166. Stichelein 185 .Trüpplein 204.Zicklein 167. Stöcklein 186.Tüchlein 205.Zimmerlein 168. Sträuchlein 187.Türlein 206.Zünglein 169. Strichlein 188. Väter lein 207.Zweiglein 170.Stüblein 189. Verslein 208.Zwerglein 171. Stücklein 190. Verwalterlein 209.Zwirnlein 172. Studentlein 191. Vöglein/Vögelein Frekvenci pod pět výskytů v DeReKo (2014) má následujících 105 deminutiv: Babylein, Bißlein, Blümelein, Böcklein, Brünnlein, Brüstlein, Bubilein, Bücherlein, Buchtlein, Computerlein, Dienerlein, Dingslein, Doktorlein, (Einsteinlein), Expresslein, Färberlein, Filmlein, Fischelein, Fischerlein, Flüglein, Geldlein, Genicklein, Genlein, Gerätlein, Geräuschlein, Geschäftlein, Gespensterlein, Gliederlein, Gräberlein, Greislein, Handylein, Häuslein, Ideelein, Inderlein, Italienerlein, Käuferlein, Käuzlein, Kavalierlein, Kerkerlein, Kerzelein, Kickerlein, Kidlein, Kilolein, Konzertlein, Kundelein, Kürbislein, Lämmerlein, Länderlein, Liftlein, Löfflein, Mamalein, Mammilein, Managerlein, Momentlein, Näglein, Nixlein, Pfadfinderlein, Pilzlein, Preislein, Priesterlein, Prinzesslein, Projektlein, Pucklein, Reggaelein, Rißlein, Ritterlein, Rubriklein, Sängerlein, Schächtelein, Schecklein, Schlagerlein, Schlingelein, Schwäger lein, Schweiflein, Sprecherlein, Stresslein, Stricklein, Stürmerlein, Stützlein, Talerlein, Talglichtlein, Teufelein, Theaterlein, Trainerlein, Tröpfelein, Unilein, Vatilein, Ventillein, Verkäuferlein, Verliererlein, Verselein, Vertreterlein, Viehlein, Viecher lein/Viechlein, Wählerlein, Walzerlein/Wälzerlein, Weiberlein, Wichtlein, Zehnerlein, Zeitlein, Zeltlein, Zentnerlein, Ziegelein, Zigeunerlein, Zitherlein. Ke všem existují i v současné němčině (často omezeně na styl) základy. Např. i archaismus Magd je poměrně často zastoupeno i v moderních textech, většinou beletristických, resp. popisujících (starší) beletrii (přes 6.000 výskytů). Tvar Mägdlein se nachází v podobných textech (150 dokladů). Typická spojení jsou Knecht und Magd a Bursche und Mägdlein. Podobně jako u deminutiv na -chenje i u těchto poměrně složitá problematika kompozit. Podrobné vytřídění idiomatizovaných a volných kompozit vydá na samostatnou obsáhlou práci. Mezi simplicii jsou zde uvedena pouze dvě ustálená kompozita Jungfräu(lein) a Pfadfinder(lein), s vědomím, že synchronně neanalyzovatelných je mnohem víc, např. Bürgermeister (lein), Popwerk(lein), Fingeriing(lein), Tränenkrüg(lein), Waldmeister (lein), Zeigefinger (lein). Vedle těchto více méně idiomatizovaných kompozit jsou doložena a v seznamu uvedena deminutiva také samostatné báze kompozita. K výš uvedeným to jsou tedy: Meister —> Meisterlein, Werk —> Werklein, Ring —> Ringlein atd. (Ovšem bázi od Jungfräulein nelze považovat za deminutivum a samostatný základ od Pfadfinderlein <— Finder netvoří samostatné deminutivum * Finderlein, nehledě na to, že -finder')Q nutno 321 v tomto útvaru považovat spíš za sufixoid. Z těchto důvodů byla obě slova zařazena do seznamu.) Poznámky k deminutivům s -lein 1) Kompozita s bází končící na -lein Pokud jsou kompozita doložena v korpusu InterCorp de-cs (verze 6), jsou uvedeny i nej častější české protějšky. Nejvíce kompozit se tvoří s deminutivními bázemi: -bächlein německy česky Schweifibächlein ~ potůček potu Waldbächlein ~ lesní potůček Nej častější jsou: Bergbächlein, Gebirgsbächlein, Schweifibächlein Steinbáchlein, Waldbächlein a Wiesenbächlein. Mimo Schweifi/ssbächlien, které j e docela vzácné, je jejich frekvence zhruba stejná. Vyskytují se převážně ve švýcarských textech. -buchlein německy česky Gesprachsbůchlein ~ konverzační příručka Notizbůchlein ~ diář, zápisníček, kalendárik Wachstuchbůchlein ~ knížečka z voskovaného plátna V korpuse DeReKo je 866 kompozit se základem -buchlein, je to nej rozšířenější báze kompozit s -lein. Nej častější (100 a více dokladů v DeReKo) jsou: Abstimmungsbůchlein, Bundesbůchlein, Dienstbůchlein, Handbůchlein, Kochbůchlein, Liederbůchlein, Losungsbůchlein, Notenbůchlein, Notizbůchlein, Orgelbůchlein, Parteibůchlein, Rezeptbůchlein, Schiessbůchlein, Sparbůchlein. S odstupem nej frekventovanější jsou Schiessbůchlein, Losungsbůchlein, Abstimmungsbůchlein a Dienstbůchlein, která dohromady zastupují víc jak třetinu dokladů všech kompozit s bází -buchlein. Všechna se nejčastěji vyskytují ve švýcarských textech (hodnota pMW je 1,5 na 1 mil. slov, kdežto v německých textech to je jen 0,3 a v rakouských jen 0,2 na 1 mil. slov. Jinými slovy: zhruba 75% všech kompozit s bází -buchlein najdeme ve švýcarských textech, 15% v německých a j en asi 10% v rakouských). Výmluvný je i fakt, že dvojice nejčastějších (Schiessbůchlein a Dienstbůchlein) jsou čisté helvetismy (zjištěno taktéž na dokladech korpusu DeReKo 2014-11). -kirchlein německy česky Holzkirchlein ~ dřevěný kostelík Dorjkirchlein ~ vesnický/venkovský kostelík Do 10 dokladů v korpuse DeReKo jsou: Barockkirchlein, Bergkirchlein, Dorjkirchlein, Fachwerkkirchlein, Holzkirchlein, Klosterkirchlein, Waldkirchlein, Wallfahrtskirchlein, Zwiebelturmkirchlein a spojení se jménem patrona: Elisabethkirchlein, Georgskirchlein. Všechna mají podobnou frekvenci. 322 -küchlein Apfelküchlein, Bananenküchlein, Fasnachtsküchlein, Fischküchlein, Fleischküchlein, Kartoffelküchlein, Käseküchlein, Pfannküchlein, Reisküchlein, Schokoküchlein/Schokoladenküchlein. S odstupem nej častější je Apfelküchlein. -männlein Bergmännlein, Erdmännlein, Galgenmännlein, Glasmännlein, Heidemännlein, Hutzelmännlein, Marsmännlein, Räuchermännlein, Schneemännlein, Strichmännlein, Traummännlein, Waldmännlein, Frekvence všech je relativně nízká. Tato deminutiva nejsou regionálně specifická. -stücklein Grundstücklein, Kabinettstücklein, Kunststücklein, Meisterstücklein, Prosastücklein, Theaterstücklein, Zauber stücklein Drtivá většina z nich (85%) se vyskytuje ve švýcarských textech. -weglein Feldweglein, Fussweglein, Grenzweglein, Kiesweglein, Steinweglein, Waldweglein, Wanderweglein, Weinweglein, Wiesenweglein. I tato jsou většinou jen ve švýcarských textech (z 86%). -weiblein Bauernweiblein, Bergweiblein, Burgweiblein, Erdweiblein, Fischweiblein, Holzweiblein, Hutzelweiblein, Kerzenweiblein, Knochenweiblein, Kräuterweiblein, Meerweiblein, Moosweiblein, Stehaufweiblein, Traumweiblein, Waldweiblein, Wurzelweiblein. Nej častější (s poměrně velkým odstupem) je Kräuterw eiblein - tvar, který ovšem není zjevně po celém německy mluvícím území vnímán j ako deminutivum. Základ Kräuterweib je frekventní pouze v textech z Německa. Ve švýcarských a rakouských textech se téměř nevyskytuje. Distribuce ostatních kompozit se základem -weiblein je po německy mluvícím území souměrná. Frekvence je také zhruba stejná. -werklein Bázi -werklein nemá mnoho kompozit (se signifikantní frekvencí jen Kraftwerklein, Kunstwerklein, Wunderwerklein), kompozitum Gesamtkunstwerklein však má nejvíc složek z doložených kompozit na -lein: (1) (...) Ein Zimmer weiter wird der Auflau einer Menschenpyramide geübt. Hobby und Beruf «Pepe» hilft bei den Inszenierungen, «damit aus dem Spass an der Sache und der Akrobatik eine Art Gesamtkunstwerklein wird». Zirkus ist für ihn seit zehn Jahren Hobby, Passion und Beruf in einem. (St. Galler Tagblatt, 15.04.1999) Doklad (1) je ze švýcarských novin. Ze sporých dokladů z paralelního korpusu InterCorp de-cs (verze 6) lze vytušit, že kompozitům s bází končící na -lein v češtině odpovídá většinou atributivní vazba, v níž substantivum je (téměř vždy) také deminutivum: dřevěný, venkovský kostelík; knížečka z voskovaného plátna. Často německému kompozitu odpovídá deminutivum českého simplexu (zápisníček, kalendářích). Méně často je v češtině lexém svým obsahem označující 323 malou věc (diář, příručka). Vzácně se žádný signál deminuce nevyskytne Kinder Sprüchlein ~ dětské říkadlo. V některých případech (2) je expresivita posunutá v textu jinam. (2) Nach dem letzten Schluck wischte sie sich die Mundwinkel mit Daumen und Zeigefinger ab und sagte ihr Danksprüchlein „ Vergelťs Ihnen Gott, gnädige Frau. " Dopila, utřela si koutky palcem a ukazováčkem a zablahořečila: „Naděl Pánbůh, milostpaní!" (Poláček: Dům na předměstí) Z translatologického pohledu se jedná o kompenzaci druhovou (compensation in kind) (srov. Hervey/Higgins 1992:35-39 a Káňa 1993). 2) Přehlásky Fleischer (1969:165) o přehláskách u deminutiv na -lein píše: „Umlaut des Stammvokals der Basis tritt in Verbindung mit -lein stets ein." Změna kmenového vokálu není doložena celkem u 24 deminutiv se sufixem -lein, kde by k umlautu dojít mohlo: Buchtlein, Autolein, Bubilein, Computer lein, Doktorlein, Jesulein, Kilolein, Korblein, Kundelein, Marklein, Momentlein, Muttilein, Projektlein, Pucklein, Raucherlein, Rubriklein, Schlagerlein, Studentlein, Talerlein, Teufelein, Unilein, Vatilein, Verwalter lein, Walzer lein. Vedle těchto stojí samozřejmě řada slov, u nichž k přehlásce kmenové samohlásky dojít nemůže (Becherlein, Berglein, Bettlein až po Zweiglein, Zwerglein, Zwirnlein). 3) Dublety U deminutiv s -lein lze dublety rozdělit minimálně do dvou skupin, podle: 1) konkurence kmenů s přehláskou a bez ní: Walzerlein/Wälzerlein Oba tvary jsou souměrně zastoupeny v rakouských (Walzerlein) a švýcarských textech (Wälzerlein). 2) konkurence tvarů s vloženým -e(r)- a bez něj: Krüglein/Krügelein Krügelein j e zj evně archaický tvar, vyskytuj e se j en ve starých textech Entlein/Entelein Tvar s -e- j e j en ve starších textech a v básních/písních. Mücklein/Mückelein Tvar s -e-je archaismus nebo součást písně/básně Verslein/Verselein Tvar s -e- j e j en ve starších textech a v básních/písních. Vöglein/Vögelein Vögelein má asi o polovinu méně výskytů než Vöglein a vyskytuje se jen ve vysoce stylizovaných textech, písních, básních. U některých slov se tvoří deminutivum s -lein také od plurálu s -er. V korpusech (DeReKo 2014-11 a/nebo InterCorp de-cs (verze 6)) jsou doložena: Bücherlein, Lämmerlein, Eierlein, Geisterlein, Gespensterlein, Gliederlein, Kinderlein, Viecherlein, Weiberlein. Fleischer (1969:165) je popisuje jako archaická. V mnoha případech skutečně mají konotovat archaický, v (3) biblický jazyk. Většinou se ale jedná o celkem moderní texty (4). (3) Die NZ gibt letzte Tipps: Ihr Bücherlein kommet, o kommet doch all! Kann man einem anderen überhaupt Bücher empfehlen? (4) Im Pfarrsaal Mariahilf trafen sich kürzlich kleine Gespensterlein der Volksschule Rieden zu einem ganz außergewöhnlichen Geisterfest. Jeden Monat organisiert das Team der Kinderbücherei und Spielothek der Pfarre Mariahilf eine andere Veranstaltung für Kinder. (Vorarlberger Nachr., 14.12.2000, S. Y2) 324 Výskyty převažují v textech, které spadají do oblasti alemanských dialektů. Jejich frekvence je malá. Další dublety jsou (první je častější): Büchlein/Bücherlein Eierlein/Eilein Gespenstlein/Gespensterlein Geisterlein/Geistlein Kindlein/Kinderlein Lämmlein/Lämmerlein Viechlein/Viecherlein Weiblein/Weiberlein Jen málo dublet má podobnou frekvenci (Eierlein/Eilein), většinou jedno deminutivum převládá (často tvary bez -e(r)-). Přesná distribuce by měla být ještě prověřena. Jisté je, že se někdy může jednat o zcela utilitární prozodický důvod použití tvaru s -e-: Entelein, Mückelein, Verselein, Vögelein se vyskytují téměř výhradně v písních kvůli taktu (rozšíření na 3 slabiky). Dublety naopak nejsou: Reiselein: deminutivum od Reisig Reislein: deminutivum od Reise, nikoliv Reis, jak je uvádí Duden-online (2014). Deminutivum od Reis doloženo není. 4) Rody základů: Nejčastěji se tvoří deminutiva s -lein od maskulin, pak od feminin a nejméně od neuter. Rozložení odpovídá výskytu těchto rodů v němčině (srov. stejnou poznámku u sufixu -cheri). 5) Polysemie /překryv s kvazideminutivy Deminutivy nejsou tyto významy slov se sufixem -lein: německy poznámka Fähnlein „vojenský útvar" Entlein označení mláděte Rehlein označení mláděte Stündlein v idiomu letztes Stündlein Zünglein metaforicky česky prapor kachně, káčátko laňka, kolouch poslední hodinka (života) jazýček na vážkách Vedle nich se v němčině však shodné formy používají také i pragmaticky: (5) Es soll an dieser Stelle nicht nachgeforscht werden, ob die Damen und Herren nach dem Singen unverzüglich nach Hause eilen oder noch ein Stündlein im Gasthaus verweilen. Frauenchor auch teilweise schon wieder gemeinsam. Harmonie und Eintracht - das sagt ja auch schon der Name Concordia - ist eben alles - nicht nur beim Gesang, (liri) (RHZ00/NOV. 10250 RZ, 16.11.2000) Všechna mohou však fungovat také jako pravá deminutiva. V této funkci je jejich frekvence vždy (mnohem) nižší. 325 6) Sufix -lein jako jihoněmecký element Jak bylo uvedeno, většina deminutiv s -lein se vyskytuje především ve švýcarských textech. Např. Gärtlein, Glócklein, Krug(e)lein mají vždy 2-3 krát častější výskyt ve švýcarských textech oproti německým nebo rakouským textům. Deminutivum od -lein lze vytvořit téměř od každého substantiva. Dokládají to příklady deminutiv s výskytem od 1 do 10 absolutních výskytů v korpusu DeReKo (6), (7). (6) Auf den Landkarten Englands mit grösseren Massstäben werden Buchten und Büchtlein, Landzungen und -Zünglein erkennbar, die auf gröberen Karten nicht erkennbar sind. (NZS04/MAR.00156 NZZ am Sonntag, 07.03.2004, S. 70) Pokud se vyskytnou ve věcných textech, může se jednat o nevhodnou stylizaci, která bývá občas kritizována (7). (7) Doch nun kommen noch die Zikaden, und die singen vielleicht auffranzösisch, aber nicht auf deutsch. Sie zirpen nicht eigentlich. Man sollte Zikaden eher schrillen lassen. Der Übersetzer anderseits entscheidet sich für "das Knirschen der Zikaden ". Und da man das Kleine auf deutsch mit "-chen " oder "-lein " kennzeichnen kann, nennt der Übersetzer die kleine Bucht ein "Buchtlein ". Jetzt haben wir es also: Der Erholungsuchende sonnt sich in dem Buchtlein beim Singen der Wellen und Piepen der Vögel und Knirschen der Zikaden. (NUN91/JAN.01259 NN, 19.01.1991, S. 45) Nezodpovězenou otázkou však zůstane, zda se jedná o „odpor" regionální nebo s celoněmeckou platností: (6) je ze švýcarských novin, (7) z bavorských. Jisté je, že sufix představuje silný deminutivní marker. 326 1.2.2.2 Kvazideminutiva s -lein Pravými deminutivy nejsou tato substantiva se sufixem -lein: německy česky Fähnlein ~ prapor (vojenský útvar) Faserlein ~ len (rostlina) Lieblein ~ deadjektivum, užívá se jen okasionálně a ironicky (8) Maidlein ~ od Magd (podobně Mädchen a Mägdlein), vztah k základu už j e neprůhledný, neužívá se (na rozdíl oá Mägdlein) jako deminutivum Mährlein ~ od Mär/Märe, jež má velmi slabou frekvenci. Všechna se vyskytují jen výjimečně, ve starších názvech knih (9) Scherflein ~ hřivna (platidlo) od středohornoněm. \scher(p)f Stündlein ~ ve frazeologickém spojení leztes Stündlein schlägt/kommt (~ v češtině přichází/udeřila poslední hodina, hodinka Triolein ~ chemikálie (triglycerid s kyselinou olejovou), pravděpodobně výpůjčka z angličtiny, tím pádem stojí úplně mino deminutiva Zünglein ~ v metafoře Zünglein an der Waage (č. ~ jazýček na vahách) Zipperlein ~ nemoc (č. ~ třasavka, padoucnice, přeneseně bolístka) (8) Aber es gibt noch die Handsome Family im Zentral (21 Uhr). Ländliche Lynch-Idyllen (David Lynch, natürlich). Oder Erdmöbel aus Köln im Magnet (21 Uhr). Auch ein furchtbarer Name. So Kartoffelsack. Drinnen aber wird schön geringelnatzt ("morgen Lieblein, kennst du mich? Herr Gesangsverein, ichen wir uns nicht? "), und auf dem neuen Album "Altes Gasthaus Love "findet sich auch eine markante Parodie aufblumfeldische Poesiealbumstiefgeisterei. Wenn jetzt der Mann noch singen könnte, dann... (taz, 25.04.2003, S. 26) (9) Das Mährlein von Fletsch und Winzelchen: Eine hübsche und belehrende Geschichte für Kinder. Nach Eugene Sue, bearbeitet von Franz Lauter. - Frankfurt a. M: Ullmann, 1844. Digitalisierte Ausgabe der Universitäts- und Landesbibliothek Düsseldorf Většina těchto kvazideminutiv se idiomatizovala již ve starších vývojových stádiích němčiny. Proto jim v češtině odpovídají strukturně jinak vytvořená označení. Tam, kde je zjevná podobná metaforika (Stündlein ~ hodinka, Zünglein ~ jazýček), je i v češtině deminutivní tvar. 1.2.2.3 Frekvence a sémantika Frekvence byla zjišťována na korpusu DeReKo 2014-11 a částečně i DWDS (2014) a Wortschatz - Leipzig (2014) - poslední dva nástroje byly zapojeny kontrolně především proto, že jsou rychlejší. V následujícím přehledu nejsou uvedeny přesné frekvenční údaje jednotlivých deminutiv, jsou jen naznačeny oblasti sémantických polí, kde se tato deminutiva vyskytují nejčastěji. Jsou mezi nimi uvedeny také nej častější kompozita. Největší skupinu tvoří obecná označení lidí a příbuzenských vztahů. Ta mají i největší frekvenci. Brüderlein, Bubilein (viz sufix -Hein), Bürschlein, Geschwisterlein, Großmütterlein, Halbbrüderlein, Kavalierlein, Kind(er)lein, (Enkel)kindlein, Knäblein, MamaleinIMamilein (viz sufix -Hein), (, Männlein, Menschlein, Mütterlein, Muttilein (viz sufix -Hein), Negerlein, Prinzesslein, Prinzlein, Schwägerlein, Schwesterlein, Schwiegermütterlein, Söhnlein, Studentlein, Töchterlein, Väterlein, Vatilein, Weib(er)lein, Ziehkindlein, Zigeunerlein aj. 327 Nápadně velká skupina z označení lidí jsou profesní názvy (v širším smyslu) a názvy konatelů děje: Bauer lein, Bürgermeisterlein, Diener lein, Dichterlein, Doktor lein, Dorfschulmeisterlein, Färberlein, Fürstlein, Geigerlein, Gräberlein, Greislein, Helferlein, Jägerlein, Kaiserlein, Käuferlein, Kickerlein, Knechtlein, Königlein, Kräuterweiblein, Lehrerlein, Managerlein, Mönchlein, Mörderlein, Pfadfinderlein, Priesterlein, Räuberlein, Raucherlein, Regentlein, Richterlein, Ritterlein, Sängerlein, Schmiedlein, Schneiderlein, Schreiberlein, Schreinerlein, Schülerlein, Sprecherlein, Sünderlein, Trainerlein, Verkäuferlein, Verliererlein, Vertreter lein, Verwalterlein, Wählerlein, Weberlein. len Kräuterw eiblein (dřív i Mägdlein ve smyslu „služebná") zastupuje ženská povolání. Často se deminutivní označení užívají ironicky (1), (2) nebo posměšně. (1) Ein harmloses Räuberlein, ein ungeschickter Hagestolz und ein skrupelloser Apotheker flirten und buhlen um die Gunst der Dorfschönen, was das Zeug hält. (RHZ01/JUN. 05338 RZ, 08.06.2001) (2) Mein schlaues Schüerlein hat nicht zu Ende gedacht, das hob ' ich ihm nicht beibringen können . Můj chytrý žáček to nedomýšlel do konce , to jsem ho nemohla naučit. Jen výjimečně se tvoří (převážně jen ve švýcarské němčině) od názvů příslušníků národů: Inderlein, Italienerlein, Schweizerlein (3). (3) Es gibt sechs Millionen Schweizer gegenüber sechs Milliarden Menschen rund um uns. Ahrs, wir Schweizerlein machen etwa 0,1 Prozent (oder 1 Promille) der Weltbevölkerung aus, wohlan, warum tun unsere Parteien derart wichtig? Celkem častá jsou taktéž deminutiva od názvů nadpřirozených bytostí: Englein, Geist(er)lein, Gespensterlein, Hutzelmännlein/-w'eiblein, Christkindlein, Christlein, Jesulein, Jesuskindlein, Nixlein, Teufelein, Wichtlein, Zwerglein. Části těla: Äuglein, Bäcklein, Bäuchlein, Brüstlein, Fingerlein, Gesichtlein, Herzlein/Herzilein (viz sufix -Hein) - obě většinou však přeneseně, Knöchlein, Köpflein, Öhrlein, Zehlein. Kolektiva: Häuflein, Herdlein, Leutlein, Reiterfähnlein (Reiterfähnchen možné, ale nepoužívá se - 1 doklad), Trüpplein, Völklein. Zvířata: Bärlein, Bienlein, Böcklein, Fischlein, Fröschelein, Füchslein, Hirschlein, Käferlein, Käuzlein, Mäuselein, Mückelein, Schäflein, Schnecklein, Schweinlein, Spinnlein, Stierlein, Tierlein, Viehlein, Vöglein. Rostliny a jejich části - těchto je relativně málo: Blümelein, Kräuterlein, Kräuterlein, Kürbislein, Röslein, Sträuchlein, Reiselein, Zweiglein. Jídlo a pití: Bierlein, Buchtlein, Jägermeisterlein, Öllein, Pfefferlein, Pilzlein, Tränklein, Weinlein. I zde může mít deminutivum absolutizující význam (4). (4) Tschernobyl schickt mit jedem einzelnen Pilzlein herzlichste Grüße mit. V češtině by mu odpovídalo každičký hřib. Různé (menší) přístroje, nástroje a jiné výrobky např. Büchlein, Computerlein, Hämmerlein, Heftlein, Krüg(e)lein, Lautsprecherlein, Zitherlein; dopravní prostředky Autolein, Liftlein, Schifflein a mnohé jiné. Stavby a jejich součásti: Brücklein, Brünnlein, Ecklein, Fabriklein, Fensterlein, Gärt(e)lein, Geschäftlein (i jako abstraktum), Häuslein, Höflein, Kämmerlein, Kerker lein, Kirchlein, 328 Klösterlein, Küchlein, Lustgärtlein, Nestlein (i jako abstraktum), Städtelein, Stauseelein, Stüblein, Theaterlein, Türlein, Unilein, Zeltlein, Zimmerlein. Podobně jako deminutiva s -chen, také mezi deminutivy -lein je řada abstrakt: Danksprüchlein, Festlein, Gedichtlein, Geräuschlein, Gesetzlein, Handwerker lein, Ideelein, Kabinettstücklein, Kinder Sprüchlein, Konzertlein, Kunststücklein, Kunstwerklein, Lebenslichtlein, Leidlein, Liedlein, Momentlein, Popwerklein, Projektlein, Reggaelein, Reislein (od Reise), Seelein, Schandflecklein, Schätzelein, Scherzlein, Schlagerlein, Schrecklein, Sprüchlein, Stresslein, Theaterstücklein, Tricklein, Umweglein, Vers(e)lein, Versprecherlein, Walzerlein/Wälzerlein, Wanderliedlein, Werklein, Witzlein, Wunderwerklein, Zeitlein. Mimo Sprüchlein, Verslein a Werklein je jejich frekvence velice slabá. 329 1.2.2 A Sufix -lein jako prostředek ironie Téměř neomezenou možnost vytvářet deminutiva s tímto sufixem dokládají parodické textové pasáže. K vánoční písni Ihr Kinderlein kommet (hudba: Johann Abraham Peter Schulz, 1790; text: Christoph von Schmid, 1798/1811) jsou doloženy obměny (DeReKo 2015): Peter: «Na dann, lass uns singen: 'Ihr Betrügerlein Wimmer und Stella Bettermann: „Ihr Bilderlein Geiz-ist-geil-Generation ". - Ihr Eiterlein gebastelt. Unter dem Motto "Ihr Engelein Ihr Eurolein China Lounge Ihr Groupielein Studium in Deutschland zu animieren. „Ihr Inderlein Ihr Japanerlein Edith Schreiber-Wicke: Ihr Katerlein auch ein Stück weit zu: "Ihr Käuferlein ... müsste man ehrlicherweise «ihr Käuferlein gegen BSE" mit altbekannten Hits wie "Ihr Rinderlein Eine Weihnachts-Moritat Ihr Rinderlein Macht hoch die Tür, die Tor macht weit. Ihr Shopperlein speziell für die Spielerlizenz. Ihr Studis Saarbrücken, trat mit ihrem Programm „Ihr Sünderlein „ Turne bis zur Urne " und „Ihr Sünderlein Ihr Sünderlein Ihr Tierelein Willi Lemke Tipps .... Auf! Ihr Wählerlein Ihr Wählerlein ein Begriff. Mit seinem Soloprogramm "Ihr Zipperlein kommet, oh kommet doch all! kommet", in: FOCUS Magazin kommet! Im Weihnachtsgeschäft, kommet" ist am Mittwoch, 12. kommet Nicht nur Bares: kommet: Tyree Cooper feiert kommet", bemerkte scherzhaft kommet! Volleyball-Präsident kommet - Auf 'Samtpfoten durch die kommet" beschreibt, wie in kommet» singen. Doch das sind kommet", "Morgen Rinder wird's kommet, o kommet doch all zum kommet.Endlich hat jemand das kommet! "Es gibt nur ganz wenige, kommet..." auf und sorgte für kommet" steht den Besuchern kommet Eine niedrigere kommet... Weihnachtsgeschenke für kommet! pipe Alle Termine: kommet.ln Kärnten setzen alle kommet - Geschichten und Lieder Podobnou možnost ironického užití nabízí také název dětská písničky Zehn kleine Negerlein. V korpusu DeReKo (2015) jsou tyto obměny: Autolein Zehn kleine Jägermeisterlein Bierlein Kinderlein Bücherlein Lehrerlein Bürgerlein Meckerlein Dummerlein Mörderlein Fegerlein Räuberlein Farbigelein Ritterlein Fingerlein Sängerlein Fischlein Schülerlein Helferlein Stürmerlein Jägerlein Trainerlein V obou uvedených příkladech kreativního zacházení s deminutivními sufixy se odráží bezbřehost tvorby deminutiv a vlastně také nemožnost (i zbytečnost) podchycení všech tvarů. Nejeden z těchto dokladuje okasionální jev a vlastně monokolokát. Týká se to především Farbigelein: narážka na požadovanou politickou korektnost; Stürmerlein: narážka na (postupný) odchod fotbalových útočníků z týmu; Trainerlein: ironizace rychlé výměny trenérů mužstva. 330 1.2.3 Konkurence sufixů -chen a -lein 1.2.3.1 Deminutiva s -chen i -lein Deminutiva se sufíxy -chen i -lein jsou doložena od těchto základů: 1. Backen 48. Käfer 95. Scherz 2. Bär 49. Kammer 96. Schiff 3. Bauer 50. Kasten 97. Schild 4. Baum 51. Kauz 98. Schmied 5. Becher 52. Kerze 99. Schnecke 6. Bett 53. Kilo 100. Schrank 7. Biene 54. Kind 101.Schritt 8. Bier 55. Kloster 102. Schuh 9. Bild 56. Kopf- 103.Schwein 10. Blatt 57. Korb 104.Schwester 11. Blume 58. Kranz 105. Sitz 12. Bock 59. Kräuter 106. Socke 13. Brief 60. Kreuz 107. Sohn 14. Brücke 61. Krone 108. Spiegel 15. Bruder 62. Lamm 109. Spinne 16. Brust 63. Lampe 11 O.Stadt 17. Bub 64. Land 111.Stein 18. Bursch 65. Leib 112. Stern 19. Dichter 66. Leute 113. Stier 20. Ding 67. Lied 114.Strich 21. Ecke 68. Löffel 115.Stube 22. Ei 69. Luft 116. Stück 23. Elf 70. Mama 117. Stunde 24. Engel 71. Mann 118. Stütze 25. Ente 72. Maus 119.Taler 26. Fahne 73. Mensch 120.Tanz 27. Fenster 74. Moment 121.Teil 28. Feuer 75. Mörder 122.Teller 29. Film 76. Mücke 123.Teufel 30. Finger 77. (Groß)Mutter 124.Theater 31. Fisch 78. Nagel 125.Tier 32. Fleck 79. Nest 126.Tisch 33. Flügel 80. Nixe 127.Tochter 34. Frosch 81. Ohr 128.Tropfen 35. Gedicht 82. Pfeife 129.Truppe 36. Geschichte 83. Pilz 130.Tuch 37. Goldfisch 84. Platz 131.Tür 38. Graben 85. Prinz 132. Vater 39. Grundstück 86. Prinzessin 133. Ventil 40. Hammer 87. Ritter 134.Vers 41. Haus 88. Räuber 135. Vogel 42. Heft 89. Rock 136. Volk 43. Hemd 90. Rose 137.Walzer 44. Herr 91. Seele 138. Wasser 45. Herz 92. Schaf 139. Weib 46. Hof 93. Schatz 140. Wein 47. Junge 94. Schein 141. Werk 331 142. Wind 144.Zeit 146.Zimmer 143. Witz 145.Zelt Pokud zprůměrujeme texty všech německy mluvících oblastí, lze říct, že simplicií i kompozit s -lein je mnohem méně než deminutiv s -chen. Statistiku na šesti beletristických dílech autorů NDR provedl už Fleischer 1969:165. Korpus DeReKo obsahující vyvážené množství psaných textů všech tří německých variet dovoluje pohled bližší, navíc na texty současné a nejen beletristické. Distribuce deminutiv zde uvedených základů vypadá zhruba následovně. 1) Tvary s -chen j sou zastoupeny více méně souměrně, pokud j sou vytvořeny od výrazu společného všem varietám. Mezi takové výrazy nepatří např. Bub. To se užívá se především v Rakousku, Švýcarsku a na jihu Německa. Deminutivum Bübchen je však frekventní především v Německu. Dál pak částečně i ve spisovné, až stylizovaně spisovné švýcarské němčině a nejmíň v rakouské němčině. Bubilein je tvar užívaný především v Rakousku. Tautonymní Junge je běžné především v Německu, méně ve Švýcarsku a téměř se neužívá v Rakousku. Jeho deminutiva Jungchen a varianty Jüngelchen a Jongchen jsou doloženy téměř všechny jen v textech z Německa, Jünglein'je doloženo pouze v textech z Německa a plní funkci zjevně silně expresivní, někdy derogativní (signifikantní kookurence arrogantes Jünglein). 2) V německé němčině se některé tvary s -lein mohou považovat za archaismy (Bauerlein, Räuberlein). 3) Tvary s -lein se vyskytují především ve švýcarských textech. Např. deminutivum Bärchen se vyskytuje poměrně nejčastěji v textech z Německa (0,33 výskytu na milion slov), ve švýcarské němčině 0,18 a v rakouské němčině 0,09. Deminutivum Bärlein je obecně mnohem vzácnější. Nejčastěji se užívá ve švýcarské varietě (0,01 výskytu na milion slov) oproti německé (0,01) a rakouské němčině (méně než 0,01). Podobné údaje jsou také u: Bäuerlein, Bäumlein, Becherlein, Bettlein, Blümlein, Brücklein, Ecklein, Eierlein, Fabriklein. 4) Konkurence tvarů na -chen a -lein se v rakouských textech v zásadě neliší od německých, pouze Englein má častější výskyt v rakouské němčině. Z bodů 3) a 4) lze vyvodit: pokud bude v textu z Německa deminutivní tvar s -chen, bude v podobném kontextu ve švýcarském textu tvar s -lein. Nutno připomenout, že analýza byla provedena na textech psané němčiny. Konkurence obou sufixů je doložena i u jednoho slova končícího na -ch: Strichchen. Substantiva končící na -ch tvoří totiž zpravidla deminutivum jen s -lein (Fleischer (1969:164). Ve frekvenci ovšem skutečně převažuje Strichlein. V psaném textu navíc neruší (resp. ruší jen esteticky sled dvou spřežek ch). Ve výslovnosti se mezi obě [-x'x-] musí vložit hiát. Několik různých tvaruje doloženo od základů Mama a Mutter: Mama: Mamachen, Mamalein, Mamichen, Mammchen, Mammilein Mutter: Mütterchen, Mütterlein, Muttchen, Muttilein Tvary jsou řazeny podle frekvence. Domnívám se, že v užití budou rozdíly jednak regionální, dál na volbu tvaru může mít vliv typ textu, popř. i překladatelská licence. 332 1.2.3.2 Deminutiva utvořená (převážně) jen s -lein V tomto souboru jsou uvedena deminutiva s -lein, ke kterým není doložen konkurenční tvar se sufixem -chen tak, aby měl vyšší frekvenci než tvar s -lein. Jen od Dichter aMórder jsou si deminutiva s oběma sufixy frekvenčně blízko (jsou také uvedeny v předchozí kapitole), tvary s -lein však převažují, proto jsou uvedeny i zde. Brünnlein Büchlein/Bücherlein Buchtlein Bürgerlein Computerlein Dienerlein Dichterlein Fabriklein Färberlein Fischerlein Füchslein Geigerlein Geißlein Geist(er)lein Handylein Jägerlein Jesulein Kaiserlein Knäblein Knöchlein Kommalein Königlien Kundelein Lehrerlein Leidlein Mörderlein Negerlein Öllein Pfefferlein Priesterlein Pucklein Regentlein Reiselein Reislein67 Richterlein Rinderlein Ringlein Rubriklein Sängerlein Schlagerlein Schlingelein Schneiderlein Schrecklein Schreiberlein Schreinerlein Schülerlein Schweiflein Schweizerlein Schwertlein Sprecherlein Sprüchlein Steiglein Strauchlein Stresslein Stricklein Studentlein Sünderlein Tränklein Unilein Verkäuferlein Versprecherlein Vertreterlein Verwalterlein Viehlein Viechlein/Vlecherlein Wählerlein Weberlein Weckerlein Weg(e)lein Wieslein Zehlein Zigeunerlein Zitherlein Zünglein Zwirnlein Velkou skupinu těchto deminutiv tvoří označení povolání (v širším slova smyslu) nebo nositelů děje končících na -er: Dienerlein, Dichterlein, Färberlein, Fischerlein, Geigerlein, Jägerlein, Kaiserlein, Königlien, Lehrerlein, Mörderlein, Negerlein, Regentlein, Richterlein, Sängerlein, Schneiderlein, Schneiderlein, Schreiberlein, Schreinerlein, Schülerlein, Sprecherlein, Studentlein, Sünderlein, Verkäuferlein, Vertreterlein, Verwalterlein, Wählerlein, Weberlein. Užívají se většinou hanlivě: (1) Du Schneiderlein, du willst vor mir großtun? Co se ty, kluku krejčovská, budeš nade mě vytahovat? (Polacek-Dum_na_predm) Některá deminutiva od označení povolání mají shodnou nebo velice podobnou frekvenci tvarů s -chen i -lein. Jedná se však spíš o výjimky: Schmied —> Schmiedchen i Schmiedlein; Räuber —> Räuberchen i Räuberlein, Ritter —► Ritter chen i Ritterlein a tvary mají zjevně jinou evaluativní hodnotu. Deminutiva s -lein zastávají funkci spíš negativního hodnocení: ironie, depreciace apod., jak je náznakem vidět z příkladů (1) a (2). (2) Am nächsten Tag lachte Vinícius über Nildas Unschuld, als die Schauspielerin ihn hastig mit dem Auftrag des Drehbuchs aufsuchte - der Mann bittet um größte Eile, Dichterchen. Tvar Dichterchen se užívá jen minimálně (jen 2 doklady v DeReKo 2014-11). Deminutivum jen od Reisig v písni: leh brach drei dürre Reiselein Hugo Distler (1908-1942). Deminutivum od Reise. Dvakrát více dokladů než Schülerchen 333 Když se herečka přihnala následujícího dne k Viniciovi, aby splnila svůj úkol, poeta se Nildině naivitě vysmál - ten člověk na scénář strašně spěchá, můj básníku. (Amado: Zmizeni Sv. Barbory) Někdy se tvary deminutiv s -chen a -lein střídají ze stylistických důvodů: (3) Die Preisverleihung ist noch nicht mal gewesen! Die wird erst noch stattfinden (Ende Oktober)! Ein Preischen von 1000 Eurolein, gestiftet von einer Handvoll Leutchen ohne jeden Belang, und wenn das hochwichtige globale Nachrichteninstitut Medrum nicht darüber getrommelt hätte, ... (Athanasian 23:20, 15. Okt. 2011 (Blog) (4) Auf jene Absender, die von den entferntesten Orten ihre Karten zurückerhalten, warten eine ganze Reihe Preise und Preislein. (A98/JUN.42247 St. Galler Tagblatt, 24.06.1998) Stylizace v (3) a (4) je celkem zjevná, v (3) neobvyklá. 1.2.4 Sufix -el O sufixu -elFleischer et al (2012:234-235)69 píšou: Die übrigen Diminutivsuffixe spielen - wie angedeutet - in der Standardsprache nur eine geringe Rolle; sie sind an bestimmte Lexeme gebunden. So erscheint -el in Bündel, Büschel {Gras-, Haar-), Krümel, Ranzel (<— Ranzen), Stadtsäckel (vereinzeltes Maskulinum; ebenso landschaftlich der Hansel); nur in Komposita z.B. Bänkelsänger („der von einer Bank aus seine Moritaten vortrug"), Heinzelmännchen (zum Personennamen Heinz), Rösselsprung. Okkasionell werden expressivitätssteigernd einzelne oberdeutsche Bildungen auf -le in Publizistik und Belletristik verwendet (...) Häusle, handle; usuell geworden sind Häuslbauer/Häuslebauer. Rešerše byla provedena jen na korpusu InterCorp 6, kde bylo nalezeno 20.000 lemmat substantiv končících na -(e)l. (Průzkum korpusu DeReKo možný není). Z nich kriteriím deminutiv odpovídá jen několik málo slov. Ostatní (i uváděná ve zmíněné publikaci) nevyhovují zcela definici deminutiva, nebývají v textech užita pragmaticky. Jsou proto zařazena mezi kvazideminutiva. 1.2.4.1 Deminutiva se sufixem -(e)I 1. Brückl 4. G(e)schäftl 7. Schaffei 2. Bündel 5. Haust 8. Schnürt 3. Gassi 6. Kindt 9. Stück(e)l Všechna tato deminutiva jsou v korpuse InterCorp de-cs (verze 6) zastoupena v jednotkách dokladů. Přidána byla deminutiva Gassi, Gschäfiel a Schaffet, která nejsou sice doložena v korpuse InterCorp de-cs (verze 6), užívají se ale v hovoru celkem často. Existence a (slabá) frekvence všech těchto deminutiv v psaných textech byla ověřena na korpuse DeReKo. Deminutivum Gassl lze dokonce dvakrát najít jako apelatívni součást názvů vídeňských ulic: Rehgaßl (Wien XIX.) a Schmiedgassi (Wien XXL). (Z grafické formy lze i odvodit, že první z nich je jako oficiální název starší.) I když se jedná o velmi staré místní názvy, i v současnosti odráží apelatívni složka Gassl podobu obou ulic (osobně ověřeno). 69 O něco méně explicitně, nicméně v podobném duchu o slábnoucí deminutivní funkci sufixu -el píše Fleischer už v prvním vydání (1969:166). 334 Deminutivům s německy -el v paralelním korpusu dopoví dají v češtině vždy deminutiva: česky můstek Brůckel Bündel Häusel Kindl uzlíček, raneček, balíček domek, ale i záchodek díťátko Schnürl ~ provázek Stück(e)l ~ kousek, kousíček (chleba) Poznámky k deminutvům na -(e)l Polysemie/ překryv s kvazideminutivy binden Bund Bündel Tvar Bündel označuje především něco svázaného: česky ~ svazek, ranec, sufix -e/je tedy v tomto smyslu sufix mutační (od slovesa binden). Jen zřídka se užívá Bündel jako deminutivům od substantiva (das) Bund. Haus Häusel Slovem Häusel se může označit „malý dům/domek", běžně se však používá jako neutrální označení záchodu, toalety. Z rakouské výslovnosti (diftong [oj] se v hovoru mění v [aj]) se pak vytvořil český Vulgarismus hajzl. Kind Kindl Běžně: Kindl ~ děcko, také díťátko (V románu Děti Vídně od Roberta Neumanna je Kindl vlastní, „mluvící" - nomen est omen)). Vedle toho se tvar (nezaměnitelně za základ Kind) vyskytuje ve vazbách Berliner Kindl (pivo), ^Münchner Kindl (postava v erbu města Mnichova). Schnur Schnürl V idiomu wie am Schnürl ~ jako na drátkách nelze nahradit základem Schnur. Většina původních deminutiv na -(e)l však neplní pragmatickou funkci, od základů se významově diferencovala a patří proto zcela do následující kapitoly. 1.2.4.2 Kvazideminutiva s -el Za pravá deminutiva nelze považovat následující slova zakončená na -el nebo -/. Bani okasionální zkomolenina slova Bank, jistý signál deminuce nese, z kontextu (doklad v korpuse InterCorp de 7) ale není jasné, jestli se jedná v textu o náznak vady řeči nebo součást systémové tvoření deminutiv Bettl ~ betl (v mariáši) Brezel z it. bracchia integrováno do němčiny sufixem -el, chybí tedy základ Bůndel ~ častěji svazek, ranec; pokud mu odpovídá uzlík, uzlíček, raneček, balíček, jedná se deminutivům (viz výš). Kolokační partneři jsou rozdílní. Bůschel ~ chomáč, trs; Od Busch (~ keř) diferencováno. 335 Butzl ~ prcek; Nemá základ. Dirndl ~ dirndl/dyrndl, kroj; Od základu Dirne diferencováno. Färbl ~ ferbl, „prší" (karetní hra) Foxl ~ foxlík; Základ Foxteriér. Gürtel ~ opasek, pásek; Od základu Gurt diferencováno. Hendl ~ kuřátko, kohoutek (jídlo); Základ nemůže být Henne. Käsl ~ syrečky; Od základu Käse diferencováno. Knöchel ~ kotník, kloub; Od základu Knochen diferencováno. Kringel Základ \krinc (střední horní němčina) vymřel. Krügel Od základu Krug diferencováno. Krümel ~ drobek, drobeček; užívá se především jako kvantifikátor (einpaar Krümel etwas); od méně častého základu Krume: stříd(k)a chleba diferencováno. V hlavních kolokacích: Kruste und Krume, geporte Krume, weiche Krume nemůže být Krümel. Lackl ~ holomek, kluk; Nemá základ (původ nejasný). Mäd(e)l, K základu Magd není ze synchronního pohledu vazba. Prügel Základ asi jen v pragermánštině \ bruga (dnes Stamm). Ranzel Ve významu „brašna, aktovka" od základu Ranzen diferencováno (regionální výraz). Säckel ~ měšec, váček, kapsa; Od základu Sack diferencováno (v češtině většinou odpovídá idiom namastit si kapsu). Shtetl ~ štetl; z jidiš, souvislost se Stadt zjevná, označení je specifické. Scheffel ~ měřice; Od základu Schaff diferencováno. Späzl (většinou ~ speatzle, nudle, pohankově nočky; Od základu Spatz diferencováno, jen pl. Spätzle) Stangel/Stengel ~ stonek, stvol, stopka; Od základu Stange diferencováno. Strud(e)l ~ (většinou s -e-) štrůdl, závin; Nemá základ, -e/je mutační sufix. Würstl ~ párek; Od základu Wurst diferencováno, nevnímá se jako dem. Zipfel ~ cíp, cípeček, cípek; Základ Zipfmk minimální výskyt. U některých slov končících na -(e)l není možné rozlišit, zda se jedná o deminutivum německé nebo vliv jidiš. (V jidiš se tvoří dvoustupňová deminutiva bukh —> bikhl —> bikhele.) Čeština má k jidiš dál, proto se někdy v překladech použije vnitřní vysvětlivka (v (1) podtrženo). (1) Das Leben in einem Shtetl war sehr einfach. Žili jsme ve Metlu ... prostým životem městečka. Sufix -(e)l (podobně jako -i) může „uzavírat" zkrácené slovo: zde Foxl <— Foxterrier. Podobně také u hypokorištika Gustl (Gustav). 336 1.2.5 Sufix -erl Jak již bylo uvedeno výš, sufixy -erl a -li bývají považovány pouze za prostředky dialektické, navíc mluvené řeči. Zástupně za všechny je zde uveden postoj Erbenův (2006:94): „[die Suffixe sind typisch für die] mundartlich bestimmten Sprechsprache, in der die Hauptvarianten -el, -erl, -le, -la, -Ii des Suffixes -lein vorkommen können." Signifikantní je, že i první obsáhlá gramatika němčiny pro cizince (Helbig/Buscha: 1996:274) uvádí také jen sufixy -chen a -lein bez zmínky regionálních variet. Tento názor se bohužel odráží i ve funkčnosti největšího německého korpusu DeReKo. Zatímco slova se sufixy -chen, -lein (a jiné afixy - jejich seznam viz Káňa 2014:203) lze vyvolat pomocí manažeru COSMAS II automaticky, není tomu tak u sufixů -elr a -li. Bez omezení korpusu dokonce není možné vyvolat ani vzorek těchto slov. S jistotou lze jen říct, že v archivu psaných textů (Archiv W) je kolem dvaceti tisíc různých tvarů slov končících na -erl. Z tohoto „technického" důvodů tedy bylo nutné vzít za základ jiné korpusy: především to byl InterCorp de-cs (verze 7) a jako kontrolní zdroj také zcela nepřístupný, ale obsahem svých textů mimořádný korpus Austrian Media Corpus (AMC 2014) sestavený Rakouskou akademií věd. Z korpusu DeReKo, Archiv W (2015) byl potom vytvořen sub korpus o rozsahu 602 103 150 slov z rakouských novin za posledních 15 let. Obsahoval tyto tituly: Burgenländische Volkszeitung, Kleine Zeitung, Niederösterreichische Nachrichten, Neue Kronen-Zeitung, Oberösterreichische Nachrichten, Die Presse, Salzburger Nachrichten Tiroler Tageszeitung a Vorarlberger Nachrichten. Doklady deminutiv a deminutivních tvarů v této kapitole jsou tedy výsledek průniku rešerší těchto korpusů: InterCorp de-cs (verze 7), AMC a subkorpusu DeReKo (rakouský tisk). 1.2.5.1 Deminutiva se sufixem -erl 1. Achterl 26. Kapperl 51. Ripperl 2. Bankerl 27. Katzerl 52. Sackerl 3. Blumerl 28. Knocherl 53. Sargerl 4. Bröserl 29. Kofferl 54. Sechserl 5. Brückerl 30. Kommerl 55. Semmerl 6. Bummerl 31. Körb erl 56. Schachterl 7. Busserl 32. Kragerl 57. Schatzerl 8. Deckerln 33. Kreuzerl 58. Schäuferl 9. Engerl 34. Krügerl 59. Schifferl 10. Enkerl 35. Krusterl 60. Schnapserl 11. Flascherl 36. Küberl 61. Schneckerl 12. Fleckerl 37. Kugerl 62. Schnitzerl 13. Freunderl 38. Leberl 63. Schnürt 14. Früchterl 39. Lückerl 64. Schwammerl 15. Fußerl 40. Lüfterl 65. Schweinderl 16. G'schichterl 41. Manderl 66. Stab erl 17. Gab erl 42. Mascherl 67. Stamperl 18. Glaserl 43. Mutterl 68. Sternderl 19. Goscherl 44. Nesterl 69. Stüberl 20. G'schichterl 45. Nockerl 70. Stückerl 21. Gurkerl 46. Packerl 71. Taferl 22. Hakerl 47. Pfeiferl 72. Töpferl 23. Handerl 48. Pferterl 73. Tröpferl 24. Hunterl 49. Platzerl 74. Viecherl 25. Kammerl 50. Pupperl 75. Vierterl 337 76. Wagerl 77. Vogerl 78. Wamperl 79. Waserl 80. Weckerl 81. Winkerl 82. Zimmerl 83. Zwergerl V seznamu jsou všechna rakouská deminutiva doložená v psaných textech. Některá z nich je však nutno považovat z vyloženě nahodilé tvary (1), (2). (1) „Das Hemdchen fürs Sargerl für ihn, wird er doch sterben ", antwortete ihr die Mutter. „Košulku pro něho do truhly, když má umřít, " odpověděla jí matka. (Vaculík: Sekyra) (2) Er hatte auch nur gelächelt, als Robert ihm, von der Universität kommend, im zweiten Semester triumphierend mitgeteilt hatte, daß er die Kommunisten gewählt habe, und er sagte: So ein Lausbub, wählt die Kommeriii, und daran ist natürlich die Elisabeth schuld mit ihrem ganzen Aufklärungsgerede aus der großen Welt, sag schon? Také se jen usmíval, když mu Robert, který byl na univerzitě v druhém semestru, po návratu domů sdělil, že volil komunisty, a řekl: Takový rošťák, volí si komunisty a za to může samozřejmě Elisabeth se svým věčným poučováním a řečmi o velkém světě, viď? (Bachmann[ová]: Povídky) Je možné, že výraz Kommerl (2) se užíval uprostřed 2. poloviny 20. století. V současné rakouské němčině běžný není. Znalci rakouského mluveného jazyka by mohli namítat, že zde řada deminutiv chybí. Dokud ale nevznikne korpus mluvené řeči, bude jejich seriózní podchycení problematické. Poznámky k deminutivům s -erl 1) Přehlásky Většina rakouských deminutiv se sufixem -erl nemá umlaut: Blume —> Blumerl, ale Blümchen; Flasche —> Flascherl, ale Flaschen; Fuß —> Fußerl, ale Füßchen; Glas —> Glaserl, ale Gläschen; Vogel —> Vogerl, ale Vögelchen, Vög(e)lein aj. 2) Polysemie / překryv s kvazideminutivy Nock Nockerl Nockerl - noky, nočekje nutno brát v rakouské němčině spíš jako základové slovo (3). Nesufigované Nock se neužívá, resp. může být užito jako větší nok (4), známo také z rakouských jídelních lístků. (3) Man stecke mit der Schmarrenschaufel große Nockerln ab, ... Lžičkou vykrojíme větší noky, ... (4) Eine ovale Form von etwa 20 cm Länge mit Butter einfetten. Masse einfüllen und dabei drei Hügel (also Nocken) formen. Im vorgeheizten Rohr bei 180 Grad bis 200 Grad 10Minuten backen. ... NON09/JAN.08266 NÖN, 20.01.2009, S. 42: Také (4) je z rakouských novin. Hügel je zde synonymem k Nock, metaforicky vyjadřuje něco naddimenzionálního. Schwamm —>■ Schwammerl Schwammerl (~ hříbek) je častější než Schwamm (~ houba na mazání tabule a také v idiomatických vazbách Schwamm drüber, wie ein Schwamm saugen); v idiomu etwas schießt wie Schwammerl aus dem Boden nemá funkci deminutiva. Sack Sackerl Sackrel (-sáček, pytlík) je častější než základ Sack, který je v rakouských textech doložen především ve frazémech: Katze im/aus dem Sack, mit Sack und Pack. 338 Stamper —*■ Stamperl Stamperl (~ kalíšek (Hrabal), štamprle (Hašek)) je v rakouské němčině běžný výraz a Stamper se vyskytuje pouze proprium (příjmení). V německé němčině se Stamper užívá i jako sklenička bez stopky, naopak Stamperl jen jako „exotismus". Wagen Wagerl Rozdíl mezi Wagen a WagerlJe stejný jako v češtině mezi vůz a vozík/vozejk. Posun je vidět i na diachrónni ose: zatímco u Haška (Švejk) je Wagerl ~ kočárek, v současné rakouské němčině se tak spíš označuje nákupní vozík. Wampe Wamperl Základ Wampe se v mluvené rakouské němčině neužívá vůbec, v psaných textech zřídka. Wecken Weckerl Základ Wecken má nižší frekvenci, místo toho se používá spíš Baguette. V mluvené rakouské němčině je frekvence mnohých deminutiv obecně vyšší než jejich základů a tvar často ani nebývá vnímán jako deminutivní (Sackerl, Stangerl, Staberl). 1.2.5.2 Kvazideminutiva s -erl Nepravá deminutiva se sufixem -erl lze rozdělit zhruba do čtyř tříd: Desubstantiva: Barter l, Frauerl, Haf erl, Kasperl, Kipferl, Leiberl, Mäderl, Stockerl, Zuckerl Deverbativa: Guckerl, Krepierl, Pickerl, Plauscherl, Schluckerl, Schoberl, Tschecherl Od interjekci: Butzerl, Flitscherl, Hascherl, Töfferl Od cizích slov: Marterl V abecedním přehledu: Barterl Butzerl Flitscherl Frauerl Guckerl Häferl Hascherl Kasperl Schluckerl Schmankerl Schöberl Stockerl Töfferl Tschecherl Zuckerl Kipferl Krepiert Leiberl Mäderl Marterl Pickerl Pimperl Plauscherl Zakončení na -erl má také mnoho vlastních jmen, často homonymních se jmény obecnými. Hledání dokladů apelativ (např. Schoberl/Schöberl (5), (6)) to potom velmi znesnadňuje, neboť propria často v drtivé většině převládají70. (5) Erdäpfel- Schöberl Zubereitung: Rohe Erdäpfel schälen, reiben und wenn erforderlich in einem Tuch leicht ausdrücken. Dann gibt man Salz, Pfeffer und Knoblauch sowie nach Belieben Geselchtes oder Grammeln dazu. Die Masse gut vermischen, auf ein mit Schweineschmalz gut befettetes Backblech geben und im Rohr backen, bis das Schöberl eine schöne, goldbraune Farbe bzw. Kruste hat (etwa eine Stunde bei 160 Grad im Heißluftherd). (NON07/JUL.03135 NÖN, 04.07.2007, S. 53.) (6) Die Mutter gibt die Schöberl auf den Boden der Suppenteller. Matka nandá na dno talířů svítek. (Viewegh-ZapisovateleOt) Doklad (5): DeReKo, (6): InterCorp (v. 7). 70 Schoberl a Schóberl jsou častá příjmení, z 2.822 dokladů dotazu Schoberl/Schlóberl v korpuse DeReKo 2015 je jen 15 apelativ jako v (5). 339 V rakouském úzu většina těchto kvazideminutiv ztratila veškerý evaluativní náboj. Týká se to především slov z jádra rakouského slovníku, kam nesporně patří Barterl, Frauerl, Háferl, Kasperl, Kipferl, Leiberl, Marterl, Pickerl, Schmankerl, Zuckerl. 1.2.5.3 Odvozeniny od austriacismů Základy následujících derivátů s -er/jsou austriacismy. Za znakem přibližné ekvivalence (~) je uveden nejbližší německé nebo celoněmecké tautonymum. austriacismus teutonismus Busserl ~ Küsschen Eierschwammerl ~ Pfifferling Goscherl ~ Mund Henderl ~ Huhn Kammerl ~ Zimmerchen Krügerl ~ Bier glas mit Henkel Nockerl ~ Klößchen Sackerl ~ Tüte Semmerl ~ Brötchen Stüberl ~ (kleines) Gasthaus Jedná se pouze o doklady z psaných textů. V mluvené řeči je podobných slov mnohem víc. Zařazeno je také kompozitum Eierschwammerl. V Rakousku je idiomatizované v deminutivní podobě. Ve Švýcarsku se vyskytuje jen v základovém tvaru Eierschwamm vedle (běžnějšího) Pfifferling (zjištěno na datech korpusu DeReKo). 1.2.5.3 Frekvence a sémantika Nej frekventovanější rakouská deminutiva označují jídla Gurkerl, Leberl, Nockerl, Semmerl, Schnitzerl,Ripperl, Weckerl; jejich části Bróserl, Krusterl nebo (často metonymicky podle (obsahu) nádoby) nápoje: Achterl, Flascherl, Glaserl, Krůgerl, Schnapserl, Stamperl, Vierterl. Méně často jsou zastoupeny další kategorie. Označení osob (i metaforicky): Enkerl, Engerl, Freunderl, Kommerl, Manderl, Mutterl, Pupperl (většina dokladuje ve významu „mladá (naivní) žena", nikoliv „panenka"), Schatzerl, Zwergerl („dítě") a částí těla Fufierl, Goscherl, Handerl, Knocherln, Wamperl Názvy zvířat: Hunterl, Katzerl, Pferterl, Schneckerl, Schweinderl, Viecherl, Vogerl Názvy rostlin (i hub) a jej ich částí: Blumerl, Frůchterl, Katzerl (Palm~), Schwammerl Označení (částí) oděvů: Kapperl, Kragerln, Mascherl Názvy staveb a jejich částí: Brůckerl, Kommerl, Nesterl, Stuberl, Zimmerl Názvy různých nástrojů a jiných výrobků (v širším smyslu): Gaberl, Kofferl, Kbrberl, Kuberl, Packerl (i abstraktně), Pfeiferl, Sackerl, Sargerl, Schachterl, Schäuferl/Schauferl, Schnůrl, Staberl, Taferl; dopravních prostředků Schifferl, Wagerl 340 Abstrakta: Busserl, G'schichterl. V podstatě je i zde otevřená možnost a deminutiva mohou být vyloženými okasionalismy. Dokládá to např. téma pořadu „Unter Palmen" rozhlasové veřejnoprávní stanice FM4 (ORF) 26.7.2013 (13:03): (Urlaubs-)Verbrecherl. Týkalo se drobných prázdninových „přestupečků"71. Závěrečná poznámka k tvarům se sufixem -erl Zobecnění českých protějšků deminutiv s -erl na základě dat paralelního korpusu není pro nedostatek dat spolehlivé, přesto se rýsují tyto výsledky: V češtině deminutivním tvarům s -erl většinou (ale ne vždy) odpovídají deminutiva: např. deminutivu Hunterl odpovídá vždy pejsek, Wagerl ~ vozík/vozejk, ale NockerlJe z poloviny dokladů nok, poloviny noček, Glaserl ~ sklenka nebo prcek, Schwammerl ~ nejčastěji houba. Z příkladu (4) je vidět, že se rakouská němčina a čeština chovají stejně. Sufixy -erl a -ek zde mají mutační, nikoliv modifikační funkci. Obecně lze tedy říct, že se -erl používá podobně jako české sufixy -ek, -ík, -ka. Mnohé deriváty s -erl nelze považovat za pravá deminutiva - jejich základy mají buď mnohem slabší frekvenci (Nock) nebo se navzájem sémanticky diferencovaly (Schwamm x Schwammerl, Wagen x Wager ľ). Užití je podobné jako v češtině: deminutivům může být použito ironicky (7), ale i ve familiárním oslovení (8). (7) Er soll aussteigen und zu seinen Freunderln verschwinden, bevor er von einem kräftigen Lodenjoppenarm eine fängt. Jen ať zmizí a jde si za svými kamarádíčky, než to schytá od jedné silné lodenové paže. (Jelínek: Pianisťkd) (8) "Du hast recht, Freunderl", meint erleichtert der andere und legt die Waffe beiseite. "A to máš, člověče, pravdu, "poví s úlevou druhý, odkládaje zbraň. (Čapek: Továrna na absolutno) Vedle (8) také např. holenku, přítelíčku. Doklady jsou však jen z jednoho díla, mají tedy slabou výpovědní hodnotu (viz také závěr). Porovnáme-li protějšky některých lexémů s deminutivem na -chen a -erl, jeví se, že -chen má deminutivněj ší charakter: Stückchen ~ kousek, ale často také kousíček; Stückerl - jen kousek. Wägelchen ~ vozík, vozíček; Wagerl ~ vozík, vozejk. Areálně se jedná o jednoznačné austriacismy (srov. také Kellermeier-Rehbein (2005:240)). Nadvarietní platnost má jen Schmankerl. Slovo se dostalo do společného centra němčiny. V německé i rakouské varietě má stejnou frekvenci. Jako nejčastější bylo vyhodnoceno močení do bazénu. 341 1.2.6 Sufix -// Typicky švýcarský, spíš alemanský sufix -li má stejný původ jako ostatní tzv. ,,-/-ové" sufixy (Polzin 1901:6-8). Podobně jako rakouský sufix -er/bývá považován za substandaradní (viz výš) prostředek tvorby deminutiv. Jiné funkce se mu nepřičítají, má však i funkci mutační (viz dál) a ve švýcarské varietě němčiny rozhodně nepatří ke substandardu. 1.2.6.1 Deminutiva se sufixem -// Ve švýcarské psané němčině (doklady jsou především z korpusu DeReKo 2013, tudíž převážně z publicistických a jiných nebeletristických textů) jsou zcela běžná následující deminutiva se sufixem -li: 1. Ämtli 32. Kässeli 63. Rüebli 2. Bädli 33. Kästli 64. Rugeli 3. Bähnli 34. Kerli 65. Säckli 4. Bändelt 35. Klösterli 66. Sali 5. Bänkli 36. Klötzli 67. Säuli 6. (Gummi)Bärli 37. Körb Ii 68. Schlössli 7. Beizli 38. Lädli 69. Schöggeli 8. Biber Ii 39. Leberli 70. Sitzli 9. Bildli 40. Leckerli/Läckerli 71. Spiessli 10. Blättli 41. Liedli 72. Sprüchli 11. Blüemli 42. Löffeli 73. Städtli 12. Brötli 43. Lösli 74. Sternli 13. Büscheli/Böscheli 44. Mandarinli 75. Stübli 14. Cüpli 45. Mannli 76. Stückli 15. Dörfli 46. Mäschgerli 77. Täli 16. Enkeli 47. Mätteli 78. Tierli 17. Eseli 48. Mistkratzerli 79. Töffli 18. Fähnli 49. Murmel i 80. Trickli 19. Flüge Ii 50. Müesli/Müsli 81. Tüechli 20. Föteli 51. Mutschli 82. Tüpfli 21. Fränkli 52. Nötli 83. Türm Ii 22. Gspänli/Gschpänli 53. Nüdeli 84. Versli 23. Güggeli 54. Nüssli 85. Wädli 24. Gwändli 55. Päckli 86. Wägeli 25. Häsli 56. Pärkli 87. Weggli 26. Hüsli 57. Peterli 88. Wienerli 27. Hüttli 58. Pflästerli 89. Würstli 28. Chörli 59. Plättli 90. Zöpfli 29. Chüechli 60. Rädli 91. Zügli 30. Käppli 61. Reisli 92. Zündhölzli 31. Kasperli/Chasperli 62. Rippli K těmto je ještě nutno přičíst řadu kompozit. Nej častější kompozita (především v žurnalistických) textech jsou se základem -chôrli a sice tato (v pořadí od nej frekventovanějších, v závorce je uveden absolutní počet dokladů v korpuse DeReKo (2013) - srov. Halfarová 2014:27): Kinderjodelchôrli (282), Trachtenchôrli (235), Jodlerchôrli (154), Kinderchôrli (124), Nostalgiechôrli (124), Seniorenchôrli (111), Bäuerinnenchôrli (90), Frauenchôrli (87), Jugendchôrli (71), Singchôrli (66). 342 Další dlouhá řada by se skládala z názvů jednotlivých pěveckých sdružení Oberländerchörli, Bergwaldchórli, Kaiserchórli, Rotbach-Chórli a mnohé j iné. Nejdelší řady kompozit (podle frekvence sestupně) mají: -stübli Marktstübli, Jägerstübli, Bäckerstübli, Raclettestübli, Kaffeestübli, Raucherstübli (a dalších asi 500) -bähnli Drahtseilbähnli, Bergbähnli, Seilbähnli, Eisenbähnli, Messebähnli a několik vlastních názvů místních drah např. Gaiserbähnli, Rheinbähnli -chüechli Apfelchüechli, Fastnachtchüechli, Chäschüechli, Osterchüechli Některá kompozita existují pouze s deminutivní bází: Buebentrickli, Bettmümpferli, Pfarreisäli, Räbeliechtli, Ratzliedli, Vesperplättli, Wildmannli, Zigerstöckli. Tvary s bází v základním tvaru jsou doloženy jen od Pfarreisäli <— Pfarrsaal a Vesperplättli <— Vesperplatte. Mají slabší frekvenci než kompozita s deminutivním základem. V podstatě jsou tato kompozita v deminutivní podobně idiomatizována a nelze je považovat ani za pravá kompozita. Areálně se jedná u všech uvedených tvarů o jednoznačné helvetismy. Nadvarietní platnost má jen Leckerli. Slovo se dostalo do centra obecné němčiny. V německé i švýcarské varietě má stejnou frekvenci. Zdá se však, že distribuce je lehce rozdílná: zatímco ve Švýcarsku se jedná obecně o „pamlsek", je v Německu Leckerli spíš „pamlsek pro zvířata". Svým způsobem výjimečné je také Gummibärli. Má větší relativní frekvenci v rakouské němčině než ve švýcarské. Poznámky k deminutivům s -// 1) Ortografie Některé tvary mají v písmu (ještě) „neustálenou podobu: BüschelilBöscheli, GspänlilGschpänli, GuezlilGuetzlilGuetsli, KasperlilChasperli, LeckerliILäckerlť (Halfarová 2014:22). Pokud substantivum končí na -/, redukuje se sufix na -z: Enkeli (<— Enkel), Ker li (<— Kerl), Rugeli <— Rugel (mezi kvazideminutivy také Rolli <— rollen). 2) Přehlásky Pokud může kmenová samohláska přehlasovat, je oproti základu vždy umlat: Amt —> Amtli, Bad —> Bädli, Bahn —> Bähnli atd. Výjimkou je snad jen Rugel —> Rugeli (Rügeli není doloženo). 3) Polysemie / překryv s kvazideminutivy Busch —>■ Büscheli/Böscheli Ve významu „chomáč" nebo „rozcuchané vlasy" mívá evaluativní charakter. Ve významu „otep dřeva" není pravé deminutivům. Mnoho slov, která mohou být užita evaluativně se kryje s označením pokrmů: Maus —>■ Müesli/Müsli a jiné významové přenosy Označení hlodavce může být užito evaluativně. Pokrm („můsli") je deminutivům tantum (kvazideminutivům), podobně jak další označení jídel: Biberli (druh perníku), Mistkratzerli 343 („pečené kuře"), Wädli (vepřové koleno). Jedná se tedy především o metaforické nebo metonymické přenosy významu do oblasti pokrmů. Deminutiva od Biber, Mistkratzer a Wade j sou vzácná. 1.2.6.2 Kvazideminutiva s -// 1. Bienli 13. Höckli 25. Plätzli 2. Bibeli 14. Hörnli 26. Rolli 3. Biberli 15. Chränzli/Kränzli 27. Röteli 4. Brügeli 16. Lindauerli 28. Schenkeli 5. Brunsli 17. Mailändern 29. Schmutzli 6. Biinzli 18. Marli 30. Scholli 7. Bürli 19. Modeli» 31. Spätzli 8. Büscheli/Böscheli 20. Müesli/Müsli 32. Ständli 9. Egli 21. Müsterli 33. Stängeli 10. Gipfeli 22. Örgeli 34. Stöckli 11. Guezli/Guetzli/Guetsli 23. Pantli 35. Wölfli 12. Hefili 24. Pflümli 36. Zückerli Především se jedná o metaforická (Biberli - druh perníku; Brügeli - čokoládová tyčinka, Hörnli) nebo metonymická (Müsli, Pflümli, Schmutzli aj.) označení. Švýcarský sufix -//je multifunkční (obdobně jako rakouský -erl). Vytváří (vedle deminutiv) také názvy prostředků (Putzerli) nebo osob (Schmutzli). Funkce deminutivní však převažuje. Pokud má sufix deminutivní funkci, odpovídá mu i v češtině deminutivum (Schiffli ~ lodička, Blüemli ~ kvítek). 1.2.6.3 Odvozeniny od helvetismů Základy těchto slov jsou helvetismy, tedy tvary s užíváním omezeným jen ne německy mluvící část Švýcarska. (V obecné mluvě pochopitelně s přesahy i do sousedních zemí.) Sufix zde má v několika případech funkci mutační (Gspänli, Rolli) nebo reprodukční (Töffi). Za dvojtečkou j e uvedeno vysvětlení podle Variantenwörterbuch 2004 a Halfarová 2014:27-28 (překlad T.K.), za znakem přibližné shody Ä jsou ekvivalenty v německé (D) a/nebo rakouské (A) němčině. Beizli: hostinec nižší kategorie ~ Kneipe (D), Beisel (A) Biberli: perníčky s mandlovou náplní (východošvýcarská specialita) Ciipli pohár šampaňského Gspänli: kamarád (u dětí) Güggeli: pečené nebo grilované kuře ~ Brathuhn (D), Brathendl (A) Leckerli: obecně (i všeněmecky) „pamlsek" ~ Zuckerl (A); běžně však malý kvadratický perníček, převážně ve spojení Basler Leckerli Mistkratzerli: synonymum Güggeli ~ Grillhähnchen (D), Grillhendl (A) Mutschli: žemle ~ Brötchen (D), Semmel (A); sýr Plättli: 1. kachlička (na podlahu) nebo obklad na zeď ~ Fließe (D, A) 2. studené jídlo podávané na prkně ~ Bretteljause (A). V D pravděpodobně nemá přímý ekvivalent. 344 Rolli vozík většinou jen s lidským pohonem (~ kára, kotouč/kolečko), ~ Schubkarre (D), Scheibtruhe (A) Schoggeli (Schoggi): čokoláda v pevné formě (tabulka, tyčinka) Tôffli moped ~ Mofa, Moped (D, A) Wádli: noha (většinou) zvířete. Pokud se jedná o označení jídla (pečené koleno) ~ Eisbein (D), Stehe (A) Doložených protějšků v češtině z korpusu InterCorp de-cs (verze 7) není mnoho (srov. Halfarová 2014:43). U dokladuje uveden i zdrojový text Bluemli ~ kvítek (Hesse: Petr Camenzind) (zehn Schweizer) Fránkli ~ (deset švýcarských) frantiku (Grass: Jako rak) Leckerli ~ sladkosti, pamlsek, mňamka (Viewegh: Případ nevěrné Kláry; Subtitles) Miuchmäuchterli ~ jazykolamy (Durrenmatt: Podezřeni) Pýlůmli ~ slivovička (Grass: Mé století) Schiffli ~ lodička (Hesse: Petr Camenzind) Schmutzli ~ Schmutzli (PressEurop (publicistika)) Schuhputzerli ~ čistič bot (Canetti: Zachráněný jazyk) kein Weggli und kein Räppli ~ ani desetník, ani halíř (Durrenmatt: Podezřeni) Funkce těchto helvetismů je různá. Vedle deminutivní (u švýcarských nebo ve Švýcarsku žijících autorů - Canetti, Durrenmatt, Hesse) mají funkci čistě deminutivní. Pokud jsou užity u autorů z jiné německy mluvící oblasti nebo v překladu, pak mají funkci ještě „regionálně pragmatickou": obsahují konotaci švýcarského prostředí. Příklad Leckerli lze považovat nejspíš za důkaz toho, že se tvar dostal do všeněmeckého úzu. (Vieweghův překlad vyšel ve Vídni.) 1.2.7 Varianty s -erl a -// Existuje řada rakouských a švýcarských deminutiv nebo kvazideminutiv od shodného (všeněmeckého) základu. Ve standardu obou variet (doklady z korpusů DeReko 2014) jsou tyto tvary:_ Základ austriacismus helvetismus Poznámka Bank Bankerl Bänkli Blume Blumerl Bümli Korb Körberl Körbli Leber Lebrl Leberli v obou jídlo, tvar s -chen doložen jen v CH Mann Mannderl Mannli Pack(en) Packerl Päckli Rippe Ripperl Rippli jídlo Sack Sackerl Säckli Stern Sternderl Sternli Stube Stüberl Stübli většinou součást propria Stück Stückerl Stückli Tabulka 65: Regionální deminutiva od shodných základů 345 Vedle těchto tvarů regionálních se v rakouských a švýcarských textech vyskytují i všeněmecké tvary deminutiv od uvedených základů s -chen nebo -lein (mimo Leber, od toho se zjevně sufixem -chen ani -lein deminutivum běžně netvoří). Jelikož se jedná o texty psané, často celoněmecké tvary převažují. 346 1.2.8 Sufix -í U slov končících na -z se kříží abreviace s derivací. K rešerši byla použita primárně data korpusu InterCorp de-cs (verze 7). Teprve až jednotlivé lexémy mohly být zkontrolovány na datech korpusu DeReKo (2014), protože dotaz na sufix -z nebo na všechny tvary končící na -z v manažeru COSMAS II možný není (důvody srov. Káňa 2014:203). V korpusu InterCorp de-cs (verze 7) je něco málo přes 9.000 různých tvarů německých substantiv končících na -z. Ručně odfiltrována musela být: a) substantiva zakončená na diftongy -ei a -ai typu Kanzlei, Partei, Gechrei, Kai, Lakai; b) cizí slova končící na -z (např. Taxi, Haiti, degli, Tsunami); c) jména - většinou hypokoristika typu Heli, Seppi, Wolfi; d) názvy měsíců Juni, Juli72 a jiné zde nesledované tvary. Zbytek jsou deminutiva se sufixem -z (ta jsou uvedena dál) nebo slova vzniklá jako zkratky, u nichž je -z součástí kmene nezkráceného slova: AfusJzubifldende/rJ LollifpopJ Spastifker/inJ DelifkatessenladenJ MinifaturtJ Špezi[alist/alitát] HelifkopterJ NavifgationsgerätJ SpufrenJsifcherungJ KanarifenvogelJ NazifonalsozialistJ StaftsJsifcherheitJ Kombifnationskraftwagenj Promifnente PersonJ UnifversitätJ Krimi[nalr oman] SozifalistJ Výjimka je Rabbi, což je základ, tvar Rabbiner rozšířený integračním sufixem -er. Uvedená zkrácená slova jsou (částečně) hovorová, nejsou to však pravá deminutiva. Vedle nich stojí skupina (často zkrácených) slov nebo výrazů, jež přijímají sufix -z, ta se blíží pravým deminutivům. Affi - Affe Ami <— Amerikaner/in Kuli <— Kugel(schreiber) Muli <— Maulesel Multikulti <— Multikuturalität Ossi <— Ostdeutsche/r Profi <— Professional Pulli <— Pullover Rolli <— Rollstuhl/Rollkragenpullover/Rollwagen (CH) Rösti <— geröstete Kartoffel (CH) Schani <— Jean (A) Trabi/Trabbi <— Trabant (převládá psaní s jedním b) Tussi <— Thusnelda (ženské jméno) Vati <— Vater Wessi <— Westdeutsche/r Některé tyto tvary v jazyce etablovaly natolik, že se jako hovorové nebo deminutivní už nevnímají (Kuli, Muli, Pulli, Rošti). V absolutním počtu tvoří názvy těchto měsíců nejpočetnější skupinu slov zakončených na -i. 347 V oblasti alemanských dialektů se i do běžného úzu dostává množství slov se sufixem -/', která mohou být odvozena od základu a splývají s alemanským sufixem -//': Kerli, Muli, Rolli. Blízkost k deminutivům dokládají i některé protějšky v češtině: německy česky Ami ~ Američan, Arnik Lolli ~ lízátko Pulli ~ svetr, svetřík Trabi ~ trabík Někdy s deminutivy sdílí (jen) expresivitu: německy česky Ossi/Wessi ~ východ ak/zápaďák Spasti ~ idiot, kretén, blbec, jako oslovení také držko, hajzle Tussi ~ buchta, kočka, ženská, kurva Často jsou tato slova jen nositeli hovorovosti (1): (1) Daß grade immer die fleißigsten Puffbesucher den eifersüchtigen Heini markieren müssen - das is doch zum Lachen! Ze nejvíc žárlej vždycky ty, co vymetou všecky bordely - to by se člověkposmál! (buchheim-ponorka) Z translatologického pohledu se v (1) jedná o kompenzaci v místě a druhu (srov. Hervey/Higgins (1992:35-39) a Káňa (1993)), kde je hovorový výraz nahrazen jinými druhy hovorovosti (především tedy morfologicky koncovkou). 1.2.8.1 Deminutiva se sufixem -i Mezi německými substantivy končícími na -i tvoří deminutiva nevelkou skupinu. V seznamu jsou uvedena pouze deminutiva od nezkrácených slov. 1. Bauchi 10. Hosi 19. Omi/Omsi 2. Bubi/Buubi 11. Käppi 20. Opi 3. Burschi 12. Keksi 21. Papi/ Pappi 4. Fischi 13. Kerli 22. Peitscht 5. Fotzi 14. Lumpi 23. Püppi 6. Gassi 15. Mami/Mammi 24. Schätzt 7. Hasi 16. Mausi 25. Schweinli 8. Hausi 17. Menschi 26. Tom(m)i/Tommy 9. Hirni 18. Mutti Pokud je deminutivům vytvořeno od slova končícího na samohlásku -e nebo -a, pak se tato vypouští: Gasse —> Gassi, Hase —> Hasi, Oma —> Omi, Papa —> Pap(p)i, Puppe —> Půpppi. Ke zdvojení souhlásky může dochází uMammi, Pappi a Tommi ( -Arnik). Poznámky k deminutivům s -/ 1) Přehlásky Umlaut je jen u Káppi (<— Kappe) a Puppi (<— Puppe), možná proto, že Puppi se občas vyskytuje jako familiární označení muže. České protěj šky j sou různé: hošek (Remarque: Tři kamarádi), Pupík (Konsalik: Extáze), Puppi (Bachmann[ová]: Povídky) 348 2) Dublety Deminutiva od Mama j sou Mami, Mammi. Z kontrastivního pohledu se zdá, že by se mohlo jednat o „stupňování" deminuce. Mami ~ máma, mamka, matka; Mammi ~ maminka, mamička. Tvar s dvěma -mm-]e méně častý. V deminutivuMw/tz' je nahrazeno koncové -er sufixem -z. Podobné „stupňování" lze sledovat i u dvojice Papi, Pappi: Papi ~ spíš táta, ale i tatínek; Pappi ~ častěji tatínek, méně často táta. Tvar s dvěma -pp-je méně častý. Omi/Omsi: Tvar rozšířený o -s- je méně častý a žoviálnejší (2) (2) Die Omsi kichert. Bábrle se směje. (Viewegh: Zapisovatele otcovské lásky) Tvar Schweinli je vlastně deminutivum druhého stupně: Schwein —> Schwein(d)l —> Schweinli. V češtině slovům v seznamu většinou odpovídá deminutivum, výjimečně jiné expresivum (např. Hirni ~pitomec, Omsi ~ bábrle). 1.2.8.2 Kvazideminutiva s -i Neprůhledně vytvořena jsou: Futzi/Fuzzi údajně podle stejnojmenné postavy v jednom americkém westernovém filmu (DUDEN - Universalwörterbuch 2006) Gspusi z it. sponsa („Braut") Heini z propria Heinrich; česky ~podivín, chlap Muschi od Möse Pussi snad vypůjčený Vulgarismus z angličtiny (pussy) Schollt z ír.joli! (interjekce: „hübsch"); jen ve vazbě mein lieber Schollt ~ panenko skákavá, člověče7 Kvalifikátory Jako derogativní kvalifikátory si v němčině konkurují tvary Heini a Futzi/Fuzzi. Více kompozit má základ Heini. -heini Fernsehheini, Hallelujaheini, Kaugummiheini, Ordnungsheini, Psychoheini, Reichsheini, Rennfahrerheini, Servierheini, Schutz-Heini, Stabsheini, Stahlhelmheini, Talentheini, Tanzkapellen-Heini, Telefonheini, Turnheini, Versicherungs-Heini, Verwaltungsheini, Waldheini, Zwiebackheini. Celkem 19. -fuzzi Aktienfuzzi, Computerfuzzi, Deputy-Fuzzi, Fotofuzzi, Kettenfuzzi, Kirchen-Fuzzi, Telefonfutzi, Versicherungsfuzzi, Zeitungsfuzzi. Celkem 9. Protějšky v češtině tvoří škálu od simplicií (vesměs expresivapřípad, posera), přes kompozita (žvejkačkožrout) až po kvazideminutiva (pisálek). německy česky Heini ~ případ, žvejkačkožrout (Kaugumiheini),fridolín, posera (Stabsheini), pisálek (Fernsehheini) Fuzzi ~ pisálek (Zeitugsfuzzi), paňác z úvěrové společnosti (Versicherungsfuzzi) 349 Vedle výš uvedených a bez znalosti etymologie neprůhledných slov existuje ještě řada motivovaných derivátů se sufixem -/', která tvoří následující kategorie (české protěj šky j sou podle korpusu InterCorp de-cs, verze 7): a) Desubstantiva: německy česky Guffti ~ ti nad hrobem, holky v černým, záhrobní párty (Grufti-Partý). Překlady (vesměs z němčiny) nejsou příliš výstižné. Jako ekvivalent se nabízí (alespoň projeden z významů) např. rakváči (doloženo několikrát v korpusu SYN 2014). Knasti ~ (chybí doklady), česky snad nejvýstižněji mukl Schleimi ~ obluda, srab b) Deadjektiva: německy česky Blondi ~ bloncka Dummi ~ (většinou v oslovení) hlupáčku, tupčeí, blbče! Fetti ~ tlusťoch, touštík Schwuli ~ teplouš, buzerant, buzík, buzna, gayboy c) Deverbativa německy Bussi <— busse(r)ln Knacki <— knacken (hovorově „odsoudit") Schnucki <— schnuckeln, nuckeln Stinki <— stinken česky pusinka kriminálník, mukl, trestanec (většinou v oslovení) láskulinko smraďošek, smardlavka d) Substantivizované interjekce Pipi, Pipsi, Schischli, Babypipi, Tschůssi Okasionální tvary jsou Pipsi, Schischli. Běžná jsou Pipi ve verbonominální vazbě pipi machen a Tschůssi. německy česky Pipi (machen) ~ čůrat, lulat, vyvenčit se Tschůssi ~ čau, zatím, pa, nazdárek, ahoooj, nashle K výše uvedeným připadají ještě zakončení na -ie (těch je v němčině celkem přes 8.000). 350 Deriváty se sufixem -ie jsou: německy česky Aussie ~ Australan, Australák Fickie-fickie ~ šuky šuky Groupie ~ fanda, fanoušek Gruftie ~ nad hrobem, holky v černým (varianta ke Grufti) Hippie ~ hipík Junkie ~ fetak Lordie ~ Lordík Messie ~ bordelář Oldie ~ stará písnička Softie ~ měkkej, něžnej medvídek, měkota, fhukna Speckie ~ tlustá kráva Sweetie ~ (především v oslovení) srdíčko, broučku, zlatíčko, zlato Teenie ~ čtrnáctka, maturantka, dvacítka, puberťačka (většinou dívka) Tussie ~ ženská, holka - snaha o "zmodernění" anglickým sufixem -ie Walkie ~ vysílačka Zajímavé jsou především kvazianglicizmy Fickie, Speckie, Tussie a Gruftie mající německé základy Fick(en), Speck, Gruft; dä\e Messie utvořené v němčině uměle z anglického mess a sufixu -ie. V anglický výraz neexistuje, odpovídá mu compulsive hoarder, scrooge; česky snad nejvýstižněji bordelář. 1.2.8.3 Rod slov se sufixem -i U zkrácených slov se rod vždy řídí rodem úplné formy slova (srov. také Meyer 1989:46). Příslušnost k rodu je však poněkud složitější než naznačuje Duden-Grammatik (2005:741), totiž že ctí rod základu, resp. přirozený rod. Korpusové rešerše však ukazují, že tam, kde je derivační sufix -/' zřetelný, je substantivum většinou rodu středního: Buchi, Bubi, Burschi, Gspusi, Hasi, Hausi aj. Rod přirozený se sice uplatňuje často (Mami, Papi, Omi, Tommy), nikoliv výhradně. U některých označení osob rod kolísá a mívá pragmatický význam. (3) Ich bin auch nicht Tom Jones, sondern der brave Burschi von nebenan (4) bleibt von ihnen überhaupt nix übrig als ein ängstliches Burschi, das Eindruck machen will (5) Dieses liebe Burschi bäckt ständig seine Buchteln und kritzelt auf seine Zettel Domnívám se, že když je zdůrazněna malost, milost, inklinuje se k rodu střednímu (4), (5). Pokud je znak přirozeného rodu silnější (3) uplatňuje se rod přirozený (zde maskulinum). Slova na -ie mají většinou rod přirozený. 351 1.2.8.4 Frekvence a sémantika Většinou se jedná o (familiární) označení osob, často v oslovení: Bubi, Burschi, Hasi, Hirni, Kerli, Mausi, Mami/Mammi, Menschi, Mutti, Omi/Omsi, Opi, Papi/ Pappi, Püppi, Schatzi, Schweinli nebo zvířat (Lumpi). Zde se stírá rozdíl mezi apelativem a propriem. Další kategorie jsou označení části těla (Bauchi, Fotzi, nedoložené, ale známé Hanti, Haxi), oblečení (Hosi, Käppi) a stavby (Hausi), k nimž v širším smyslu patří i Gassi, především však ve vazbě Gassi gehen, kde nemá pragmatickou funkci (idiomatizováno). Mimo Mammi, Papi, Omi a Schatzi mají v psaných textech slabou frekvenci. V mluvené němčině má však tento sufix širokou distribuci, jak dokazuje jeden z příkladů ústní lidové slovesnosti: Punkti Punkti Beistrich, Strich -- ist das nicht ein Modgesicht? Hanti Hanti Haxi Haxi --fertig ist der Wiener-Maxi. Sufix -i tedy přistupuje ochotně jak k apelativům, tak k propriím a jeho distribuce je více méně neomezená v řeči s dětmi nebo domácími mazlíčky. 352 1.2.9 Sufix -le Mezi deminutivními sufixy se také často uvádí -le (Wrede 1908:112; Duden-Grammatik 2005:740, Fleischer et al 2012:234). V InterCorpu de-cs (verze 7) je 8.366 různých substantivních lemmat končících na -le. Z nich je pravých deminutiv jen málo. 1.2.9.1 Deminutiva se sufixem -le 1. Básle 3. Kasperle 5. Mensche le 2. Häusle 4. Kerle 6. Wegle Vesměs se jedná o modifikace, které mají silnou nářeční, regionální konotaci (jihozápad Německa, Švábsko). Na rozdíl od -erl a -li se však švábština jako samostatná varieta němčiny neetablovala. V češtině jim často odpovídá deminutivum. německy česky Bäsle ~ sestřenka Häusle ~ chalupa, baráček Kasperle ~ Hurvínek (Skvorecký), Kasperl (Kohout hvězdná hod.) Kerle (většinou v kompozitu) ~ chlap, ničema Mensche le ~ chudinka (malá) (Simmel), človíček, Wegle ~ cestička (jen v písničce) Fleischer (2012:234) k deminutivum s -le píše: „Okkasionell werden expressivitätssteigernd enzeine oberdeutsche Bildungen auf -le in Publizistik und Beletristik verwendet: Heimat. Zuahusesein [...] Häusle undLändle (Sonntag 1989); usuell geworden sind Häuselbauer/Häuslebauer. Ländle verzeichnet Dudenband 1 (2009, 670) als ,landschaftliche] Bezeichnung] für Baden-Württemberg od[er] Vorarlberg'". Pokud se Ländle užívá ve skutečně deminutivním významu, pak je to velice zřídkavé. Korpuse DeReKo (2015) je přes 15.000 dokladů a kookurenční analýza potvrzuje, že se jedná výhradně o označení Vorarlberská a Bádenska-Wůrttemberska. V tomto kontextu se tedy nejedná o pravé deminutivum (viz dál). Také jiné deriváty s -le mohou být použity jako signály dialektu nebo dokonce jiné řeči (1): (1) ganz plötzlich und unerwartet und von einer Sekunde auf die andere überkam es ihn, ausgerechnet unter dem Bild der Muttergottes: unser Häusle, Ferdchen, Muhkuh, Feit, Pfluk, Foier, Soldatski, warf er in aller Kürze offensichtlich die gesamte Familiengeschichte aus und fiel in einem rasputinschen Krampf auf die Erde... zcela náhle a znenadání a v okamihu ho to popadlo zrovna pod obrazem Bohorodičky: náša chalupa, kónik, karáva, polje, pluggy, ogeň, soldáti, vychrlil ze sebe zřejmě v kostce rodinnou historii a padnul v jurodivy křeči.. (Topol: Sestra) Pro moderní překlady sáhla překladatelka docela netypicky k regionálnímu tvaru. Ovšem v kontextu převodu ostatních rusismů je zřejmý záměr textu: naznačit, že mluvčího mateřština je jiná než jazyk, kterým jinak v díle mluví. Ostatní uvedené tvary splňují všechny podmínky deminutiv. Kerle se vyskytuje především v kompozitech (2), (3). (2) Mistkerle! Ten mizera 353 Deminutiva od Kerl se sufixem -le jsou homonymní s plurálem základu (v korpusech se proto hledají velice obtížně). Pokud bychom připustili, že Kerle (v kompozitech) je deminutivum, pak by se rýsovala škála funkcí podle determinantu, který je v těchto kompozitech intenzifikátorem (řazeno od meliorativa po nejhrubší pejorativa): Prachtkerle pašák, chlapák Teufelskerle čertovský flanďák (Čapek), machr Lauskerle uličník (Hašek: Švejk) Mistkerle prevít, ničema, hajzl, holomek (jen u překladu z češtiny) Saukerle syčák, osel, vůl, usoplenec, bídák Aaskerle mrcha (Čapek: Válka s mloky a Waltari: Egypťan Sinuhet) Dreckskerle podělanec, ničema, mizera, hajzl, špína (Kundera), kurva Scheißkerle svině, bastard, parchant, hajzlík, hajzl, čurák Dokonce se může použít v augmentativním významu (3): (3) ... als wir beide mit dem Korb direkt unter den Fenstern des Hegers, Herrn Novosad, diese Riesenkerle von Forellen gefangen hatten.... když jsme lovili do koše (...) přímo pod okny pana hajného Novosada, kde jsou největšimackové pstruzi. (Filip: Cesta ke hřbitovu) Paralelní texty jsou překlady jak z němčiny do češtiny, tak i naopak. Jedná-li se o překlad z češtiny (nebo jiného jazyka), pak je Kerle spíš forma plurálu. Deminutiva se sufixem -le mají jednoznačně regionální charakter a v textech fungují jako markery kolokviality a/nebo venkovského prostředí. Jen zřídka bývají ve funkci (1). 1.2.9.2 Kvazideminutiva s -le Od základu Land a Magoř j sou diferencována Ländle & Madle. česky německy Ländle ~ provincie (Presseurope), někdy (5) se tím podtrhuje kolokviálnost/regionální charakter textu Mádle ~ holka, holčička Oba tvary vznikly jako deminutiva. V současnosti jimi však nejsou. Ländle označuje Vorarlbersko (4) nebo Bádenska-Wůrttembersko (viz výš). (4) ..., dass das regionale Bewusstsein, egal, ob Kultur- oder Nachrichtensendung, vom Burgenland bis zum Ländle stark ausgeprägt ist. (profil, 15.12.2008, S. 6: InDeReKo) Příklad, kde by bylo deminutivem od Land, v dostupných korpusech není. Madle nemá v současné němčině základ. Uvedená deminutiva i kvazideminutiva transportují vedle svých základních funkcí také kolokviální a regionální konotace. (5) ... aus den alten Zeiten der Lutschanerkriege, die Gene meiner Urmutter, die sich wahrscheinlich dicht beim Altvater Cech hielt, als dessen Auge auf das Ländle hier fiel... ich habe helle, ganz typisch slawische Haare... ...ze starejch dob luckejch válek, ty geny mýprapramámy co se držela asi hned u prapraotce Čecha, když si to tu vybral... mám světlý úplně typický slovanský vlasy... Také doklad (5) je z Topolova románu Sestra. Jeho německý překlad vyšel v Berlíně a má celoněmeckou působnost. 354 1.2.10 Sufix -ke Jen okrajově se vedle jihoněmeckého deminutivního sufixu -le zřídka uvádí také severoněmecký sufix -ke (Fleischer et al. 2012:232), který má původ snad ve vlámštině a plnil mimo jiných také deminutivní funkci. Sufix je rozpoznatelný jen etymologickým rozborem. V korpusu InterCorp 7 je zastoupen nejčastěji (do abs. frekvence 5) u slov Molke (vlastně Gemolkenes ~ syrovátka), Borke (snad od barsch), Rabauke (původně od reiben) jako sufix mutační. Deminutivní funkci mohl plnit u příjmení Wutke, Riemke, Jahnke. V současném systému standardní němčiny nemá smysl o něm jako o deminutivním prostředku uvažovat. 1.2.11 Sufixy -ine, -ette, -it Mezi okrajové deminutivní sufixy (podle Fleischer et al. 2012:234) patří též -ine, -ette, -it. Z nich jen sufix -ette tvoří jedno pravé deminutivum se signifikantněj ší frekvencí. 1.2.12.1 Deminutivum se sufixem -ette 1. Statuette Deminutivní funkci tohoto slova potvrzují protějšky v češtině: německy česky Statue ~ socha Statuette ~ soška Ostatní tvary končící na -ine a -ette nejsou deminutiva: -ine. Violine, Sonatíne -ette. Zigarette, Diskette, Klarinette, Rosette, Statuette, Amorette Uvedena jsou všechna slova v korpusu InterCorp 7 cs-de (verze 7) od nej častějšího do absolutní frekvence 5. Jedná se pouze o historické deriváty, ze současného pohledu to jsou simplicia. Fleischer et al (2012:234) ještě uvádějí jako deminutivní sufixy -it: Meteorit a -eile: Novelle, Bagetelle, Frikadelle s dodatkem, že slova nejsou synchronně analyzovatelná. 1.2.13 Sufix -ling Sufix -ling se jako vysloveně deminutivní neuvádí. Fleischer et al. (2012) deriváty s -ling popisují jako transpoziční (mutační), především jako nositele vlastností. U desubstantiv (Fleischer et al. 2012:217) upozorňují na často pejorativní konotaci. Tím by se deriváty se sufixem -ling od některých deminutiv utvořených jinými, jednoznačně deminutivními sufixy nelišily. Pejorace je jedna z funkcí deminutiv (srov. např. Klimaszewska 1983:11). Slova utvořená -ling však nesplňují víc podmínek, aby mohla být považována za deminutivní. 355 V Korpuse DeReKo je kolem 45 tisíc tvarů končících na -ling, mezi nej frekventovanější z nich patfi: Ankömmling Jüngling Schreiberling Bückling Keimling Schützling Däumling Lehrling Schwächling Eindringling Liebling Sonderling Erdling Lüstling Sperling Erstling Mischling Sprössling Fäustling Naivling Steckling Feigling Neuling Stichling Fiesling Perversling Sträfling Findling Pflegling Weichling Flüchtling Prüfling Weßling Fremdling Rohling Wider ling Frischling Sämling Wildling Günstling Säugling Winzling Häftling Setzling Wüstling Halb ling Schädling Zögling Häuptling Schmetterling Höfling Schößling Srovnání některých těchto slov s jejich českými protějšky naznačuje, že se jedná o výrazy deminutivům velice blízké, německy Däumling Dichterling Erdling Feigling Fiesling Günstling Jüngling Liebling Neuankömmling Säugling Schmetterling Schönling Schößling Schreiberling Schwächling Spröss ßling Weißling/Kohlw eißling Winzling Wölfling Zögling česky paleček (ňákej) básník pozemšťan, lidsh'o, kluk pozemská zbabělec, srab, strašpytel hajzlík miláček osudu mladík, vyzáblík miláček nováček kojenec, drobeček motýlek, bělásek hezounek odnož, semenáček, úponek pisálek slaboch, lazar, zbabělec, pápěrka, tintítko potomek, ratolest, synátor, synek, spratek bělásek drobeček káča (hra); vlček etiópsky chovanec, svěřenec Většina je odvozena od slov jiného slovního druhu. Deadjektiva: feige —> Feigling, fies —> Fiesling, jung —> Jüngling, lieb —> Liebling, neu Neuling, pervers —> Perversling, schwach —> Schwächling, wild —» Wildling, winzig —> Winzling. 356 Deverbativa: ankommen —> Ankömling, sich bücken —> Bückling, eindringen —> Eindringling, flüchten —> Flüchtling, prüfen —> Prüfling, setzen —> Setzling, strafen —> Sträfling, ziehen —> Zögling. Tato slova za typická deminutiva považovat nelze, neboť nemají substantívni základ. Desubstantiv je relativně méně: Daumen —> Däumling, č. ~ Paleček - pohádková bytost, zde by se dalo uvažovat o deminuci. Faust —> Fäustling, č. ~palčäky - sufix má specifikační funkci. Erde —> Erdling (obyvatel ské jméno) Schreiber —> Schreiberling, č. pisálek - funkcí podobná některým deminutivům Wolf —> Wölfling ~ 1. káča (dětská hra) přenesený význam, od základu Wolf se diferencovalo; 2. vlček etiópsky: v tomto významu je -ling sufix specifikační. Ani tyto deriváty nelze z většiny považovat za pravá deminutiva, protože: a) derivát základ nemodifikuje, -ling je spíš specifikační sufix (Faus —> Fäustling); b) základ a derivát nepatří do stejného sémantického pole (Erde —> Erdling). Nej blíž deminutivu j sou Däumling a Schreiberling. S jistotou lze říct, že sufix -ling většinou přidává základu především expresivní rys, tedy pozitivní (1) nebo negativní (2) konotaci. (1) »Hallo Erdling? Hast du nicht Hunger, Kleiner?« sagte Zaphods Stimme. "Hej ty tam," ozval se Zafodův hlas, "máš hlad ty kluku pozemská?" (Adams: Stopařův průvodce...) (2) Ich will Weihnachten nicht mit Fräulein Müsli Selbstmord und ihrem Sprössling verbringen. Ne, nechci strávit vánoce s paní sebevražednou a jejím smraděni, (subtitles) V zásadě má sufix -ling podobnou funkci jako české sufixy deminutivní, které mají i jiné funkce, např. mutační (srov. -oušek, -ásek). Rozdíl je snad j en v tom, že -ling primárně nemá funkci umenšovací. 357 B. Kombinované sufixy Částečně jsou v odborné literatuře zmiňovány (Fleischer et al 2012:233, Erben 2006:94) rozšířené deminutivní sufixy. Nejčastěji se uvádí -elchen (s variantou -ercherí) Bůchelchen, Blůmelchen, Sächelchen (Fleischer et al. 2012:234), které autoři citují z díla J.W.Goetha. Zdá se, že v současné němčině je kombinací víc a dokladuje také několik, byť se všechna doložená slova svojí frekvencí blíží okasionalismům. Od všech následně uvedených tvarů jsou doloženy alespoň dva doklady ve dvou různých textech. 1.2.14 Sufix -elchen Zakončení -elchen je možné považovat buď za samostatný sufix (bez další segmentace) např. Auge —> Äugelchen, Ding —> Dingelchen, Junge —> Jüngelchen, Sache —> Sächelchen, nebo za aglutinaci sufixů -el a -chen: Brücke —> Bruchei —> Brückelchen; Bund —> Bündel —> Bündelchen, (\Magd —►)Mädel —>Mädelchen aj. 1.2.14.1 Deminutiva se sufixem -eichen 1. Äugelchen 6. Jüngelchen 11. Stückelchen 2. Brückelchen 7. Krümelchen 12. Wägelchen 3. Bündelchen 8. Mädelchen 13. Zipfelchen 4. Büschelchen 9. Sächelchen 5. Dingelchen 10. Sächelchen Slova jsou doložena v korpuse DeReKo (2015). V korpuse InterCorp de-cs (verze 7) pak jen ta z nich, u nichž je uveden český protějšek. německy česky Äugelchen Brückelchen Bündelchen ~ uzlíček, klubíčko Büschelchen ~ chumáček, chomáček, chomáč Dingelchen ~ ozdoba, věcička Jüngelchen ~ chlapeček, mladíček Jüngelchen Krümelchen ~ drobeček, bobeček Mädelchen ~ holčička, děvčátko, děvenka Sächelchen ~ věcička, serepetička, případeček Sächelchen Stückelchen Wägelchen ~ vozík, vozíček, kočárek Wägelchen Zipfelchen ~ cípek, cípeček Jsou zde uvedena i deminutiva s -chen utvořená od základů končících na -el: Bündelchen, Büschelchen, Krümelchen, Mädelchen, Zipfelchen. Tyto základy jsou samy na hranici deminutiva a nedeminutiva (viz sufix -el). 358 Dingelchen, Jungelchen, Sächelchen formálně představují deminutiva2. stupně. Od Ding')q doloženo Dingchen s velmi slabou frekvencí; Junge má deminutivum Jůngchen/Jongchen. K Sache deminutivum *Sächchen neexistuje, je to tedy deminutivum tvarem 2. stupně, ale významem 1. stupně, podobně jako v češtině např. městečko od město (chybí *městko). Uvedená deminutiva se také vyskytují jako báze kompozit. Nejvíc kompozit je s -wägelchen (celkem přes 400 různých, nej častější jsou: Einkaufswägelchen, Leiterwägelchen, Handwägelchen, Gehwägelchen, Rollwägelchen, Golfwägelchen, Elektrowägelchen, Hozwägelchen, Transportwägelchen); dál Jungelchen (40 různých kompozit) a Bruckelchen (30 různých kompozit). Varianty s -erchen jsou uvedeny u prostého sufixu -chen, protože splývají buď s plurálem (Kindercherí), nebo mohou být považovány za odvozeniny od deadjektiva (Dummerchen). 1.2.15 Sufix -Hein Rozšířený deminutivní sufix -Hein se neuvádí. V korpuse DeReKo (2015) je celkem 310 forem končících na -Hein, deminutiva jsou jen tato: 1.2.15.1 Deminutiva se sufixem -Hein 1. Bubilein 6. Mamilein 11. Opilein 2. Hasilein 7. Mausilein 12. Papi lein 3. Herzilein 8. Mi(e)tzilen 13. Papilein 4. Hundilein 9. Muttilein 14. Schatzilein 5. Katzilein 10. Omilein U některých z nich lze doložit i české protějšky. česky Hasilein Herzilein Hundilein Mamilein Mausilein Mi(e)tzilen, Katzilein Muttilein, Mamilein Omilein Opilein Papilein Papilein Schatzilein německy kočička mami (jen v oslovení) veterán taťulda13 zlatíčko České protějšky jsou jen u dokladů, které jsou v korpuse InterCorp de-cs (verze 7). Na -ulda v češtině končí dál jen šikulda (a šulda končící na -da). 359 Sufix se velmi často používá jako hypokoristický, především v oslovení. V korpuse DeReKo (2015) je kolem 50 různých jmen se sufixem -Hein, v InterCorpu de-cs jen tato: česky německy Janilein ~ Jani Puppilein ~ Bobečku, kočičko Schorschilein ~ Soršičku Jejich výskyt je omezen většinou najeden text. 1.2.16 Sufix -ichen V nej větším korpuse němčiny (DeReKo 2015) je doloženo pouze jedno deminutivum s tímto zakončením. 1. Mammichen V psaných textech je toto slovo velmi slabě zastoupeno. (1) Bei der folgenden Schwangerschaft erlitt sie eine Fehlgeburt und starb bald darauf an einer Zuckerkrankheit. Den Buben, die aufs Land geschickt worden waren, sagte der Vater dann nur: «Mammichen ist jetzt in den Himmel gekommen.» (NZZ am Sonntag, 06.03.2011, S. 65.) Používá se především v mluvené řeči, z praxe vím, že se nejedná o okasionalismus. Z dokladů však nelze usoudit jeho regionální distribuci: (1) je ze švýcarských novin. 1.2.17 Sufix -leinchen Kombinace obou „základních" sufixů -leinchen je v korpuse DeReKo (2015) doložena u několika málo slov. Všechna mají velmi slabou frekvenci (do 10 dokladů, čili pod l%o pMW/i.p.m). Jedná se o jednoznačná deminutiva. 1.2.17.1 Deminutivum se sufixem -leinchen 1. Buchleinchen 3. Mutti leinchen 5. Papileinchen 2. Häus(e) leinchen 4. Omaleinchen Všechny tvary jsou doložena alespoň ve dvou různých textech. Vedle těchto najdeme v korpuse DeReKo (2015) hapaxy Reparatůrleichen, Fehlerleinchen, Engelleinchen. V DeReKo s nej častějším výskytem i InterCorpu de-cs (verze 7) je také doklad Fräuleinchen ~ slečinka Jedná se však o prostý deminutivní sufix -chen připojený kFräiilein (původně deminutivum, dnes simplex). 1.2.18 Sufix -chenlein Opačná kombinace dvou nej častějších německých sufixů deminutiv -chenlein je doložena jen u propria Gritchenlein. 360 Deminutiva se sufixy -leinchen, -chenlein a -ichen jsou možná, ale zjevně okrajová. V korpusech doložena nejsou. 1.3 Rod německých substantivních deminutiv V zásadě platí, že německá substantiva jsou rodu středního (důvod popisuje např. Dvořák 1932). Přirozený rod někdy přebíjí rod gramatický. Z konfliktu přirozeného a gramatického rodu mohou vznikat textové diskongruence (1) Wir machen gerade Aufnahmen hier um die Ecke in einem süßen Appartement, nette Leute, ein Top-Mädel, aber sie_ ist neu, und da kann es schon mal ein Problemchen geben. Běžně se však užívá přirozený rod u hypokoristik vytvořených deminutivním sufixem. (2) Pankratius, Servatius, Bonifdz und die kalte Sopherl die kalte Sopherl uns beglücken? die Kalte Sopherl erträglich Pankratius die berühmte Sopherl vom Naschmarkt und ď"Kalte Sopherl".Dann wirďs die berühmte Sopherl, die "nasse Sopherl" bevor, die Typ (2) převládá. Méně, ovšem nikoliv ojediněle se vyskytne i rod gramatický (3), (4): (3) Lieber verzichte ich, als dass mein Sopherl und der Fred Hunger leiden. (4) Das "kalte Sopherl" hatte das Schau-Exerzieren anlässlich des 50. Geburtstags der Garde des österreichischen Bundesheeres ein wenig verpatzt. Příklad (3) je z německého (bavorského) textu, příklad (4) z rakouského, personifikace je v něm potlačena. Zdá se, že knižnější (spisovnější) je ctění rodu gramatického především u celoněmeckých sufixů -chen a -lein. Regionální sufixy a mluvená řeč obecně mají tendenci zachovávat původní rod. Tento jev by měl být ale ještě doložen na větším množství dat. Domnívám se, že zde mohou být i značné rozdíly regionální. 361 2. Deminutiva adjektiv 2.1 Systém deminutivních prostředků adjektiv Nekonsekventně bývá mezi německými deminutivy zmiňován adjektivní (a zároveň adverbiální) sufix -Uch. Uvádí ho jako deminutivní např. Fleischer et al. (2012:232). Duden-Grammatik (2005:769) ho popisuje jako modifikační sufix adjektiv, který přidává rys přibližnosti („nur annähernd"), menšího množství („ein wenig"). V podstatě tato charakteristika funkci sufixu -Uch celkem přesně vystihuje, srovnáme-li německá deadjektiva s -Uch s jejich českými protějšky. Z korpusu InterCorp de-cs (verze 7) byla vytěžena všechna adjektiva končící na -Uch (kolem 2.056 různých lemmat). Do seznamu byla zařazena jen ta, která mají adjektivní základ. U všech jsou uvedeny české protějšky podle frekvence (od nejčastějšího sestupně). Pokud jim v češtině odpovídá adjektivní deminutivum, je zvýrazněno tučným písmem, německy česky ältlich ~ postarší, starý, obstarožní, stárnoucí (stařičký jen 2x) ärmlich ~ ubohý, chudý, chudobný, nuzný (Obecně vyšší styl oproti arm ~ chudý.) blässlich ~ pobledlý, bezvýrazný, vybledlý bläulich ~ namodralý, modravý bräunlich ~ nahnědlý, snědý, hnědavý, zahnědlý dämlich ~ hloupý, pitomý, blbý, zatracený, stupidní dicklich ~ obtloustlý, baculatý, zavalitý dümmlich ~ přihlouplý, hlupácký, omezený fälschlich ~ klamný, zkreslený, falešný dojem (fälschlicher Eindruck) gänzlich ~ úplný, nadobro, naprostý, kompletní gelblich ~ nažloutlý, žlutavý, zažloutlý gräulich ~ sedavý, šedivý, šedobílý (homonymum s gräulich ~ hrůzný, děsivý) grau-rötlich ~ šedočervený gröblich ~ hrubý grünlich ~ nazelenalý, zelenavý, zelenkavý gütlich ~ smírný: především v ustálených právnických spojeních (gütliche Beilegung eines Falles, der Streitigkeit); přátelský (gütliche Lösung); a v idiomu sich an etw. gütlich tun ~ pochutnávat si ne něčem kärglich ~ ubohý (kärglicher Gehalt), bídný (kärglicher Garten) kleinlich ~ malicherný, ubožáčky kränklich ~ churavý, neduživý, stonavý lautlich ~ zvukový, akustický; hláskový lieblich ~ líbezný, půvabný, překrásný reiflich ~ uvážlivý, zralý, důkladný, pečlivý reichlich ~ bohatý, hojný reinlich ~ čistotný, vymydlený rötlich ~ načervenalý, narudlý, růžový, červenavý, zarudlý rundlich ~ kulatý, kulaťoučký, baculatý säuberlich ~ pečlivý, úhledný, ozdobný, čistý, velmi zřídka i čisťounký 362 schwächlich ~ slabý, slabošský, slabounký, slaboučký, chabý schwärzlich ~ černavý, zčeranlý, snědý süßlich ~ nasládlý, sladký weichlich ~ choulostivý, změkčilý, křehký, zženštilý, baculatý weißlich ~ bělavý, bledý zärtlich ~ něžný, jemný, láskyplný Z tohoto interjazykového kontrastuje zjevné, že německý sufix -Uch není sufixem deminutivním. V češtině mu odpovídá spíš sufix -avý (především u barev), cirkumfixy na—lý, při—lý, prefix ob- v kombinaci se sufixem (obstarožní, obtloustlý) a především lexikální prostředky, jimiž se vyjadřuje menší míra něčeho. Jiné syntetické prostředky, jimiž by se dala v němčině vyjádřit deminuce adjektiv, nejsou. Valta (1971:67) tvrdí, že „skutečnou kategorii adjektivních deminutiv němčina nemá". Stejného názoru jsou Dressler / Merlini Barbaresi (1994:106): „German adverbs are generally identical with adjectives. In generál, they are likewise not diminutivized." Je nutno se smířit s tím, že derivační prostředek, který by odrážel citové postoje adjektivem němčina prostě nemá. Dokládají to i německé protějšky českých adjektivních deminutiv, které jsou uvedeny v příslušné kapitole o českých adjektivních deminutivech. 363 3. Deminutiva verb 3.1 Systém deminutivních prostředků verb V literatuře se verbální deminuce uvádí většinou v souvislosti s aspektem. Je to dáno také tím, že derivace (především sufixace) německých sloves je velice omezená. Němčina má podle údajů Duden-Grammatik (2005:718) a Fleischer et al. (2012:232) v zásadě jen dva deverbativní sufixy -(e)l(n) a -(e)r(n). Domnívám se, že by se k nim měl počítat i rakouský -(e)rl(n), který se užívá i v tamním standardu. Automatický dotaz na slovesa končící těmito sufixy v korpuse DeReKo (2015) možný není, doklady se tedy opírají především o data korpusu InterCorp de-cs (verze 7). Na datech korpusu DeReKo bylo ověřeno, zda slovesa splňují podmínky deminutiv, dále z nich byly získány informace o kookurencích a regionálním rozložení. 3.2 Popis jednotlivých prostředků V následujících kapitolách budou podrobněji popsány sufixy, které podle odborné literatury (viz výš) vytváření německá deminutiva. K nim bude přidán také signifikantní rakouský sufix. -(e)ln -(e)rn -(e)rln Tabulka 66: Deminutivní prostředky německých verb 3.2.1 Sufix -ein V korpuse InterCorp de-cs (verze 7) je přes 1.100 sloves končících v infinitivu na -In. Z nich má zhruba 780 vyšší frekvenci než 1. Jen necelá stovka z nich jsou deverbativa. Pokud je zjevný vztah k základu, mívají rys iterativní, atenuativí nebo frekventativní. Převažující iterativní funkce je zjevná z úryvku románu Das Wetter vor 15 Jahren (1). Autor zde explicitně zdůrazňuje frekvenci obou činností. (1) „Ich glaub, Räuspern und Hüsteln hat auch so eine Frequenz, die sich besonders gut überträgt. Man hört das ja auch am Handy oft überdeutlich, wenn sich jemand in der Nähe räuspert oder so. " (Wolf Haas: Das Wetter vor 15 Jahren. 2010. S. 203.)74 Z příkladu těchto substantivizovaných sloves je zjevné, že hranice mezi jednotlivými funkcemi slovesných derivátů budou velmi mlhavé. Domnívám se, že zde expicitně uvedený převažující rysy iterace nevylučuje vnímání slovesa hüsteln jako slovesa deminutivního. Označení „deminutivum" je zde uvedeno s vědomím, že se nemusí (v primární funkci) o deminutiva j ednat. Doklad je přímo z primární literatury. Román není v žádném z dostupných korpusů zařazen. 364 3.2.1.1 Deminutiva se sufixem -ein 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. ab/aufwiegeln 9. kränkeln 10. kräuseln 11. kritteln 12. rangeln 13. ruckeln 14. säuseln 17. spötteln 18. sticheln 19. tänzeln 20. träufeln 21. tröpfeln 22. werkeln 23. zischeln 24. zündeln blödeln drängeln deuteln fälteln häufeln hüsteln köcheln 15. schrumpeln 16. schwächein Poznámky k deminutivům s -ein 1) Přehlásky Oproti základu je umlaut u těchto derivátů: falten —> falten, husten —> hüsteln, kranken —> kränkeln, sausen —> säuseln, spotten —> spötteln a tanzen —> tänzeln. 2) Resufixace a jiné změny Deminutivům kritteln vzniklo nahrazením sufixu -isier(en). Sloveso schrumpeln má základ schrumpfen. V užití se pravděpodobně j edná o tautonyma: schrumpeln bude nejspíš sever oněm ecký výraz. 3) Překryv s kvazideminutivy deuten —>■ deuteln Sloveso deuteln se vyskytuje téměř výhradně ve frazému daran gibt es nicht zu deuteln, drängen drängeln Kookurenční analýzy naznačují, že by se mezi drängen a drängeln mohlo jednat také o rozdíl sémantický: drängen: především jmdn. (an den Rand) drängen; drängeln: sich (durch die Massen) drängeln. (ab-/auf)wiegen (ab-/auf)wiegeln Sémantické rozdíly jsou v obecné němčině už za hranicí modifikace u dvojic se základem wiegen (původně hornoněmecky a dnes především ve švýcarské němčině „sich bewegen"). Deminutivům simplexu (^wiegeln) neexistuje, resp. není doloženo. Deminutivní tvary mají pouze slovesná kompozita ab/aufwiegen —> ab/aufwiegeln. (verblöden) — blödeln Jednoduchý základ taktéž neexistuje k deminutivnímu tvaru blödeln. Deminutivům se tedy tvoří jen od prefigovaného základu verblöden —> verblödeln. Podle dokladů DeReKo (2015) patří základ verblöden do všeněmeckého lexika, verblödeln je naopak jednoznačný austriacismus. 365 3.2.1.2 Funkce sloves s -ein Výš uvedená slovesa lze použít pragmaticky, evaluativně, aniž by se změnil denotativní význam výpovědi (2). Názorně na příkladu tropfen —> tropften: (2) "Es tröpfelt!" sagte Volkmar leise. "Krápě," řekl Volkmar tiše. «Es tropft ganz schön», lassen sich Rückkehrer vernehmen Další funkce těchto derivátů jsou vidět z kontrastu s češtinou, pokud existují doklady. Tam, kde paralelní data chybí, jsou v závorce uvedeny vlastní návrhy ekvivalentů podle dokladů v korpuse DeReKo (2015). nemecky ab/aufwiegeln blödeln drängeln deuteln fälteln häufeln hüsteln köcheln kränkeln kräuseln kritteln rangeln ruckeln säuseln schrumpeln schwächein spötteln sticheln tänzeln träufeln tröpfeln werkeln zischeln Zündeln česky pobuřovat blbnout, dělat srandičky tlačit, naléhat dodat, rozumovat (krabatět (se), plisovat) vršit; häufen: hromadit odkašlat si, zakašlat, pokašlávat pobublávat, vřít chřadnout, postonávat, churavět, marodit (čechrat, špulit) sekýrovat, peskovat přetlačovat se, dát si lekci třást se, kymácet se ševelit, švitořit, šumět scvrknout se oslabovat, vzdalovat se (světlo v tunelu) vtipkovat popichovat tančit, poskakovat, panáčkovat, capat, jakoby tančit nakapat, pokapat krápat, sprchnout, kápnout verkovat, makat syknout, zasyčet, šeptnout hrát si se sirkárna poznámka neprefigované ^wiegeln na rozdíl od verblödeln od falten (-skládat) částečně diferencováno základ krausen se jeví spíš jako málo frekventovaný konkurenční tvar od adj. kraus spíš atenuativum k schwachen částečně diferencováno od spotten (~ vy-/posmívat se) spíš intenzívum od werken Všechna výš uvedená slovesa zapadají do systému deminutiv - splňují většinu podmínek deliminace deminutiv. Odchylka je především u českých protějšků (viz dál): nenacházíme zde česká slovesná deminutiva. Vysvětlení může být následující: německá slovesná deminutiva j sou specifická, v češtině jim neodpovídají slovesná deminutiva, pouze prefigovaná slovesa s po-. Potom bychom mohli považovat slovesa 366 určující menší míru (s prefixem po-) za funkční ekvivalenty německých deminutiv, nebo dokonce i za deminutiva, jak uvádí mj. Nekula 2013. - tato německá slovesná deminutiva nejsou deminutiva, nýbrž slova určující menší intenzitu. - výsledek je zkreslený, protože není dostatek dat. Na druhé straně v několika případech je zjevné, že v každém jazyce je vyjádřeno deminutivum tam, kde to jde: (1) Seine Hose war kurz, reich gefältelt, aber nur eine, höchstens anderthalb Spannen lang. ...na jeho těle nezbývalo mnoho místa pro kalhoty: však také byly jeho kalhoty kratičké, bohatě nařasené, ale toliko jednu, nejvýš půldruhé pídě dlouhé. Neff-Krasnacarodejka (2) Dies war kaum mehr als ein dünner Wasserfaden, der aus dem nackten Fels tröpfelte. Bylo to pouze několik kapiček klouzajících po obnažené skále, allende-mestonetvoru Domnívám se, že problém může být uspokojivě vyřešen jen na velkém vzorku různých textů. 3.2.1.3 Kvazideminutiva s -ein Vedle výš uvedených, řekněme „deminutivních" sloves, je mezi německými slovesy končícími na -el(n) ještě řada slov, která mají k deminutivum blízko, některá z nich se často jako deminutiva uvádějí, ovšem skutečnými deminutivy podle zde postulované definice nejsou. Důvody jsou uvedeny v poznámkách. Pokud je český ekvivalent v závorce, jedná se o návrh autora. Ostatní ekvivalenty jsou doloženy. Lemma Poznámka a nej častější české ekvivalenty ähneln deadjektivum od ähnlich *bändeln jen kompozita anbändeln (D), anbandeln (A) ~ začít si s někým; od Bándel (dem. od Band) nedoložený základ iterativum od bitten od fachen diferencováno; doklady jen jako desubstantivum oáFächer ~ plisovat - termín; od falten diferencováno « blábolit; základ ^fasen už vymřel nedoložený základ (jen) iterativum funken iterativum od f gengen (= středohornoněmecké kausativum od gehen) od graben; dnes bez významového vztahu pravděpodobně desubstantivum (viz dál), nemá základ podobně jako ~ v č. háčkovat středohornoněmecký základ \hansen (asi od Hansa) vymřel « hýčkat, mazlit; nejistý původ, snad od hatschen základ hoppen}Q zřídkavé, především se vyskytuje v říkance Hoppe, hoppe Reiter, dále má hoppen spíš augmentativní význam: von AzuB hoppen ~ hopnout někam, hopat od ... k ... není vyloučen základ humpen, ovšem s minimální frekvencí Duden (2006) považuje klingeln za zdrobnelinu od klingen. Podle kookurenční analýzy a českých protějšků se jedná spíš o frekventativum: klingen ~ znít, vypadat klingeln ~ zvonit, vyzvánět, cinkat; kraxeln od substantiva Kraxe; slovesný základ nedoložen baumeln betteln fächeln fälteln faseln frösteln funkeln gängeln grübeln häkeln hänseln hätscheln hoppeln humpeln klingeln 367 kuscheln pravdepodobne deminutivum od kuschen (viz Duden 2006); není mezi nimi sémantický vztah lächeln, be~ Uvádí se jako deminutivum (Fleischer 1969:291), podle kookurenční analýzy a českých protějšků je jedná spíš o snížení intenzity (atenuativum): lachen ~ smát se, zasmát se lächeln ~ usmát se, usmívat se, zazubit se, ušklíbnout se belächeln ~ vysmívat se mummeln základ je jen einmummen (—* einmummeln), má slabší frekvenci murmeln společný etymon s murren, což je však mnohem méně frekventní, převažuje v německých originálech. Sloveso murmeln má distribuci rovnoměrnější. Je také možné, že rozdíl v užití bude regionální. päppeln/auf nemá společný etymon s peppen (Pep, peppig - z angl. pepper); päppeln = „mit Brei päppeln aufziehen" (Duden 2006); nemá základ. prickeln (jen) iterativum od dolnoněmeckéhopricken (stechen) rappeln/auf základ rapen zastaralý a dnes ojedinělý pouze v dolní němčině rappeln rütteln iterativum k \rUtten (Kluge 2002), dnes již vymřelé schmunzeln iterativum k \smunzen (Duden 2006) schnackein onomatopoie, základ schnacken se užívá na severu, tvar s -/- schnacke In na jihu; pragmatické užití je tedy téměř vyloučené schnakseln (jen) iterativum k schnackein (Duden 2006). Užívá se však pouze na jihu D a v A pouze v diferencovaném významu od základu (~ šoustat, mrdat) schnippeln, základem by mohlo být onomatopoie schnippen ~ lusknout. Vzhledem k tomu, že schnipseln schnipplen ~ rozštípnout, ustřihnout, pižlat není mezi nimi modifikační vztah. Schnippen může být také odvozené od substantiva Schnip(ps)el. schütteln/ab ~ zavrtět, potřást; původně intenzivum základu schütten ~ vysypat, nasypat, nalít, od něhož se ale sémanticky odklonilo schwindeln původně snad atenuativum nebo intenzivum od schwinden; v současné němčině jsou však významy diferencovány straucheln asi staré intenzivum od \strauchen (Duden 2006) streicheln původně snad intenzivum od streichen (Kluge 2002); dnes významově diferencováno tippeln ~ ťapkat, cupkat; základ tippen ~ poklepat, ťukat, zaťukat je už sémantický velmi vzdálený trampeln původně iterativum od trampen (Duden 2006), významy se však diferencovaly trippeln základ *trippen nedoložen tuscheln ~ šeptat, šuškat: staré terminativum k tuschen „přivést někoho k mlčení"; dnes diferencováno: tuschen ~poklepat verzärteln základ již neexistuje (ve střední horní němčině \verzerten) wackeln intezivum k wacken/waagen ~ kolíbat se; dnes diferencováno watscheln fonetická (jihoněmecká) obměna wackeln wimmeln iterativum k wimmen, které je však velmi vzácné winkeln pravděpodobně společný etymon s winken, od něhož je ale sémanticky vzdáleno wurschteln/ původně intenzivum k wursten („dělat buřty"), dnes diferencováno, základ méně durchwursc běžný hteln zappeln nemá základ; souvislost s zappen („přepínat kanály na TV") není 368 zuckeln ~ vyvlíknout, vypořádat se; původně iterativum od zucken ~pokrčit, škubnout, trhnout, dnes ovšem diferencováno 3.2.1.4 Nedeminutiva s -ein U dalších německých sloves zakončených na -(e)l(n) nelze mluvit o modifikaci. Většinou se jedná o: 1) velice vzdálené sémantické vztahy: schunkeln <— schuckeln = schaukeln 2) desubstantiva: a. od jména zakončeného na -el: bündeln <— Bündel, deckein <— Deckel, kacheln <— Kachel, lümmeln <— Lümmel, riegeln <— Riegel, scheiteln <— Scheitel, strudeln <— Strudel, tingeln <— zkrácenina od Tingeltangel, würfeln <— Würfel; b. nebo bez -el: fädeln <— Faden, (häckeln nejspíš od nedoloženého *Häckel, tedy Häckchen - viz výš), hangeln/hangeln <— Hang, näseln, nuscheln <— Nase, schlängeln <— Schlange, siedeln <— Sitz, witzeln <— Witz 3) slovesné interjekce: fidein, fummeln, giggeln, gurgeln, mummeln Nejsou uvedeny všechny kategorie, jen ty nej četnější. Popis německých sloves zakončených na -ein by měl být předmětem dalšího výzkumu. Zdá se, že v některých případech je rozdíl mezi základem a derivátem jen v regionálním užití. Např. aufpeppen má několik tisíc dokladů v DeReKo (2015). Nej vyšší poměrné zastoupení (p.m.i./pMW.) má v textech z Německa; naopak aufpeppeln má jen několik desítek dokladů a nejvyšší pMW v rakouských textech. I obecnejšou slovesa s -(e)l(n) častější na jihu německy mluvících zemí. 3.2.2 Sufix -ern V korpusu InterCorp de-cs (verze 7) je doloženo celkem 1.176 různých lemmat sloves končících na -ern. Frekvenci vyšší než 1 má 805 lemmat. Z velké části se jedná o 1) desubstantiva od a. názvů profesí: bindern <— Binder (jen v rakouské němčině), tischlern*— Tischler b. příslušenského názvu - zde je doloženo jen jedno: zigeunern*—Zigeuner c. názvů nástrojů a přístrojů: baggern —> Bagger, rädern (pouze ve významu „lámat kolem") <— Rad, flattern <— zjevně utvořeno od Falter s rotací; 2) odvozeniny interjekcí: ballern, rattern. Desubstantivum se někdy může krýt s deverbativem: schneidern <— Schneider nebo schneiden. Vzhledem k významu slovesa schneidern („šít na míru") je zjevnější vztah k substantivu Schneider. Výjimečně se -ern může použít i jako verbální koncovka od výpůjčky, pokud je tvar s -en už obsazen. Výpůjčka z angličtiny (to) flick má v němčině tvar slovesa —► flickern „blikotat, zablesknout se", neboť flicken je obsazeno významem „flikovat". Další význam je „používat Flickr" (sdílení fotek). Oba významy jsou doloženy v korpusu DeReKo (2015). Modifikací sloves (i etymologicky) vznikla v podstatě jen tato slovesa končící na -ern: * äschern/ein-, ver- löchern/dur eh., zer., klappern/abklappern prachern knabbern/ an-, ab-, herum- reichern 369 schlingern schläfern stänkern steigern stochern/ rumstochern zögern Rozdíly mezi základy a deriváty s -er« jsou poměrně složité. Většinou se jedná o (starší (1)) kauzativa. (1) Tief in der Nacht, da meinte sie, eine Stimme zu hören, die sang und sprach nicht, die raunte und schläferte ein, Hluboko v noci se jí zdálo, že slyší hlas, který zpíval a nehovořil, šepotal a uspával, Modifikace do slovesného deminutiva sufixem -ern doložena není. Zjevně tento prostředek vytváří jen kauzativa nebo iterativa: äschern: kauzativum od aschen ~ odklepnout si cigaretu; stänkern: kauzativum od stinken, typický kontext: die Luft mit billigen Zigaretten stänkern. U schlingern <— schlingen, stochern <— \stochen = stoßen, steigern <— steigen a zögern <—(raná střední horní němčina \zogen = sich von A nach B bewegen) plní -ern iterativní funkci, jak je vidět i z českých protějšků u nej frekventovanějšího z nich: steigen ~ stoupat, vystoupit steigern ~ stupňovat, vystupňovat, zvyšovat Základy ke knabbern (pravděpodobná je zvuková ikoničnost slova) a prachem (sprachen) již vymizely. U ostatních sloves (klappen —> klappern, lochen —> lochem, durchlochen —> durchlöchern, kauen —> kauern, lasten —> lästern, lochen —> löchern) může být vztah slovesa s -ern a -en neprůhledný (srov. Fleischer 1969:292). Data paralelního korpusu InterCorp de-cs (verze 7) nejasnosti však celkem jednoznačně rozkrývají: klappen, klappern německy česky klappen ~ vyjít, fungovat, klapnout ve smyslu „podařit se " klappern ~ klapat, cvakat, drkotat kauen, kauern německy česky kauen ~ žvýkat, kousat, přežvykovat kauern ~ krčit, (s)choulit se lasten, lästern německy česky lasten ~ tížit, ležet, dolehnout, spočívat lästern ~ rouhat se, hanobit lochen, lochem Zdá se, že v současné němčině se jedná o diferenciaci významu: německy česky lochen ~ udělat díru nebo vpravit míček do jamky lochem dotazovat se, vrtat do někoho, obtěžovat Verbální kompozita durchlochen a durchlöchern jsou úplná synonyma, přičemž durchlochen ustupuje. 370 3.2.3 Sufix -erln Slovesa končící na -erln jsou běžná jen v rakouské němčině, pochopitelné s přesahem do sousedních regionů. Za nadregionální lze považovat jen fensterln, kterému je zjevně „rozumět" i v severních oblastech Německa (1). (1) Sie mussten über eine Feuerwehrleiter am Rathaus "fensterln ", Wasser pumpen und im Joch tragen... (Nordkurier, 04.10.2004 inDeReKo 2015) Ostatní slovesa na -erln jsou sice běžná v rakouském hovoru, v psaných textech jsou však vzácnější, patří do mluveného standardu (jsou známa i z veřejnoprávního rozhlasu a televize). 3.2.3.1 Deminutiva se sufixem -erln 1. abbusserln 4. hockerln 7. schnürln 2. aufzuckerln 5. kasperln/verkasperln 3. gaberln 6. nerverln Pouze tato (v korpuse DeReKo 2015 a v AMC) doložená slovesa mají ve stejných korpusech také doloženy základy aubbusse(l)n, aufzuckern, gabeln, hocken, nerven, schnüren a splňují i ostatní kritéria vymezující deminutiva. Poznámka k deminutivům s -erln Slovesa kasperln a schnürln mohou být zařazena mezi slovesa utvořená modifikací kaspern a schnüren pomocí vložení sufixu -In (viz výš) nebo také transpozicí (a to je pravděpodobnější) deminutivního substantiva Kasperl a Schürl. 3.2.3.2 Kvazideminutiva -erln Lemma fensterln häckerln magerln mascherln/auf~ papierln papperln/auf~/bebapperln piperln schurln/herum- stierln/herum~/heraus~ wurlen Poznámka a nejčastější české ekvivalenty nemá slovesný základ (v A. „auf den Arm nehmen") nemá základ nemá základ desubstantivum od Mascherl, nemá slovesný základ nemá slovesný základ ~ papat; (<— pappen ~ (najlepit, přilípnoui) diferencováno nemá slovesný základ snad od scheuern nebo od propria Schurl (A. George) nemá slovesné základy snad iterativum od střhn. wurrren (jen A, jih D) Frekvence uvedených pravých deminutiv i kvazideminutiv je v kontextu všech německých variet psaných textů velmi nízká, slovesa však mají víc než jeden doklad. Jen po jednom dokladu (bez rozlišení deminutiv a kvazideminutiv) mají ještě: abhakerln, abmagerln, aufstaberln, baucherln, beziffereln, einringerln, einsackerln, einschnürln, flankerln, hammerin, kummerin, pöfferln, säuerln, scheiterln, scherberln/ver sehr eberin, schnauferin, schneiberln, schreiberin, sieberln/wegsieberln, titschgerln/titschkerln, verhätscherln, weinberln, wischerin, zertrümmerln 371 Nejsou zde rozlišeny simplicia a prefigovaná slova. Seznam je pouze orientační, naznačuje bezbřehost rakouských deminutivních tvarů sloves. I když se jedná z pohledu korpusových dat o hapaxy, z běžného života (ve Vídni) jsou tato slova známa. Kontrastivní pohled na rakouská verbální deminutiva možný v současné době není. V paralelním korpusu InterCorp de-cs (verze 7) je zastoupeno pouze jedno kvazideminutivum ve starším textu: (2) Um sieben Uhr abend hat der Městek dann das Panorama zugemacht und gesagt: ,Meerjungfrau, Sie können nach Haus gehn.' Sie hat sich umgezogen, und um zehn Uhr abend hat man sie sich in der Taborgasse herumgehn und ganz unauffällig jedem Herrn, dem sie begegnet is, sagen sehn: ,Na, du hübscher Junge, komm bißt tüschkerln.' Vsedum hodin večer pak Městek zavřel panorámu a řek: 'Mořská panno, můžete jít domů,' vona se převlíkla a v deset večer už ji bylo vidět chodit po Táborskej ulici a zcela nenápadně každýmu pánovi, kterýho potkala, říkat: 'Hezoune, šel si to zqfilipínkovat.' Doklad je z Haškova Švejka, který je zdrojem velké části všech rakouských deminutiv v korpusu InterCorp de-cs (od verze 4). 372 4. Deminutiva ostatních slovních druhů Mimo výš uvedené slovní druhy lze ještě uvažovat o deminutivech od číslovek a interjekcí. Deminutiva od číslovek jsou formálně substantiva. Interjekce mají jen tvary substantivních deminutiv. 4.1 Deminutiva od číslovek V němčině lze teoreticky vytvořit běžnými deminutivními prostředky deminutivum od jakékoliv číslovky, v korpuse DeReKo (2015) jsou doloženy se signifikantní frekvencí jen Milliärdchen, Milliónchen/Millonchen. Z rakouské němčiny pak jsou ve zmíněném korpusu doklady Fůnferl, Sechserl, Zehnerl, Zwanzigerl, Fůnfzigerl a Hundeterl, které většinou označují bankovky a mince. Bežnejšou také deminutiva od zlomků Achtetrl, Vierterl ve spojení s vínem. Všechna jsou naprosto běžná v hovorovém úzu (především východ Rakouska). Všeněmecké Achtelchen a Viertelchen jsou méně běžná. 4.2 Deminutiva interjekcí Deminutiva německých interjekcí popisují především Dressler / Merlini Barbaresi (1994: 103-110). Ostatní, běžné zdroje se o těchto deminutivech nezmiňují. 4.2.1 Deminutivní prostředky interjekcí Prostředky tvoření deminutiv j sou shodné se substantivními, omezené jen na -chen, -li a -z. Jiné nebyly při analýze korpusů zjištěny. 4.2.1.1 Sufix -chen 1. Gottchen/Gôttchen 2. Hallôchen 3. Prost(er)chen 4. Tagchen 5. Tschusschen 373 Přehlásky jsou u deminutiv od Hallo, Prost a zřídka (Ach) Gott (2). (1) ist, (Wolfgang Beuß CDU: Gottchen, Gottchen!) dass Sie an dieser Stelle großen Bayern - na und? Gottchen, ja! Was haben sie sich die der Anrede "Herr/Frau/Fräulein". Gottchen, Fräulein! Wo leben wir denn? (DeReKo) (2) Ach, Göttchen, seufzte der Verkäufer, da wolle er doch gleich am nächsten Tag die Gebrauchsanweisung losschicken. (InterCorp) (3) Tagchen. Dick Dobrej, Dicku! Tagchen, Spook. Tady jste, Spooku. (4) Tagchen, sagt Papa endlich, siehst du wieder aus, Nazdárek, říká konečně táta, ty zas vypadáš, České protějšky nesou náznak hovorové řeči (3) nebo obsahují deminutivum (4). 4.2.1.2 Sufix -li/-le 1. Pröstli 2. TschussliíTschussle I když se jedná o tvary hovorové a regionální (typické sufixy helvetismů a obecně alemanských dialektů, tedy z oblasti Švýcarska a jihozápadu Německa), jsou všechny doloženy v korpusu DeReKo (2015). (1) Noch ein Pröstli, noch ein Stösschen, dort ein Cüpli; kratzend, spuckend und beissend zerfällt die Welt, von der sich die machtgeile Trauergemeinde schliesslich aus der Affäre singt. (2) Die Kellnerinnen sprachen sich gegenseitig mit «Schätzt» an und verabschiedeten Stammkunden mit einem «Tschüssli». Sie brachten Erdnüssli und Oliven an den Tisch, waren ausnehmend freundlich und erkundigten sich fast im Duett nach den Wünschen. Der Amarone wurde etwas gar kühl serviert; besser als zu warm. (3) Tschüssle, eure Imke! (4) Dabei finde ich die schwäbische Form Tschüssle besonders interessant, da sie eine Lehnwortbildung durch den Diminuitiv darstellt, der für das nordniedersächsische Sprachgefühl (HH, SH, Nordostniedersachsen) äußerst befremdlich ist. Často se však jedná o doklady z metajazyka (4). V paralelním korpusu InterCorp doklady nejsou. 4.2.1.3 Sufix -i 1. ätschi-bätschi 2. Tschüssi 3. Tschaui/Ciaoiii Interjekce ätsch-bätsch —> ätschi-bätchi (1) odpovídá českému heč-peč —> heči-peči (v korpusech nedoloženo). (1) Es ist wie ein Sportabzeichen, das ich mir auf den Kamin stellen kann. Nach dem Motto: Atschbätsch, ich hab mehr als Du. Heute umgekehrt: Atschibätschi, ich verdien' noch weniger als Du und ich hab viieel viieel mehr Arbeit! 374 O něco častější jsou zjevně deminutiva pozdravů (2). (2) Danke für den Tee. Tschaui. Tschüssi. Ale děkuju za čaj. - Ahojda. - Papušky pá! Deminutivum pozdravu Tschüssi má vedle (2) protějšky ~ nazdárek, nashle, pa, takpa, ahoj. Skála je tedy podobná jako u deminutivních interjekcí se sufixem -chen. Do skupiny deminutiv interjekcí se sufixem -i patří také Halli jako monokolokát v ustáleném spojení Halli hallo. Bokem (ovšem se stejnou fonopragmatickou funkcí) stojí (m)jamii a pfuiii, popř. i huschi a rozšířené od -(s)t- bumsti (v Krausově dramatu Die letzten Tage der Menscheiť), schwup(s)ti/schwub(s)ti. Vedle deminutiv s těmito sufixy jsou ještě doloženy tvary Tschüssing, Tschüssikowski běžné ve středním Německu a okasionalismy Tschüssel über Schüssel a Tschüssilein. Pozdravy lze tedy modifikovat různými prostředky, nejen typicky deminutivními. 4.2.2 Frekvence a sémantika Dokladuje velmi málo, jejich vytěžování z korpusů je problematické. Citoslovce lze vyvolat automaticky v InterCorpu de-cs (od verze 7 s rozšířeným taggingem v německé části) i jiných jednojazyčných německých korpusech. Mezi nimi většinou žádná deminutiva interjekcí nejsou, protože je automatický tagger nerozpozná. Např. v korpuse InterCorp de-cs (verze 7) je většina těchto (pro RFTagger zjevně nebývalých) tvarů označena jako cizojazyčný prvek (FM). Těch je ve verzi 8 InterCorpu dohromady přes 130.000 různých. Mezi nej frekventovanej í ši mi 800, tj. do frekvence 100 žádná deminutivní citoslovce nejsou. Podle významu je možné sledovat u deminutiv německých citoslovcí podobné kategorie jako u českých (viz oddíl II, kap. 9.3): pozdravy (nejčastější), výkřik emocí (átschi-bátschi), deminutiva citoslovcí vyjadřujících ne-/libost (jammii - nedoložené v korpusech), a deminutiva citoslovcí zvuků a pobídnutí (huschi, bumsti). 375 IV. kontrastivní pohled Předešlé kapitoly obsahují kontrastivní pohled především v místech, kde je vhodné použít jiný jazyk jako důkaz zařazení slov do kategorie deminutiva, kvazideminutiva a nedeminutiva. Tato kapitola srovná česká a německá deminutiva navzájem a částečně s anglickými v určitém systematickém sledu. V kontrastu j sou stěžejní především tyto úhly pohledu, z nichž se systém protějšků jeví nejplastičtěji: 1. čemu odpovídají jednotlivé stupně českých deminutiv, jak se od sebe liší 2. jaké jazykové prostředky se užívají v protějším jazyce, když slovo deminutivní tvary běžně netvoří. Shrnutí obou bodů: jak se tvoří (stupně) evaluace, když ji/je nelze tvořit morfologicky. 1. Řady českých deminutiv a jejich protějšky Deminutivní řady tvoří jen kolem 170 českých substantiv (viz oddíl II, kap. 1.3.2). V zásadě lze souhlasit s výsledky diplomové práce Doležalové (2008), v níž autorka na materiálu korpusu syn2005 dochází k závěru, že řady „formálně i sémanticky úplné jsou vzácné" (Doležalová 2008:33). Pokud existují, pak platí, že druhý (a další) stupeň je „deminutivnější", jak píše Nekula (2004:113): „Z hlediska formálního má sice čeština v oblasti deminutiv prostředek navíc (sekundární deminutiva). Z hlediska funkčního však spíše platí, že primární deminutivum v češtině zdrobňuje a v rámci mluvního aktu minimalizuje méně (intenzivně) než německé deminutivum, které pokrývá i oblast vyhrazenou v češtině sekundárním deminutivum. Ve srovnání s německým deminutivem je funkční dosah českého primárního deminutiva menší než funkční dosah deminutiva německého." Toto zjištění o českých deminutivech ve zdvořilostní funkci se v podstatě neliší od jakéhokoliv jiného expresiva v češtině. Kontrastivní pohled na problematiku expresivity jiných stylistických odchylek se praktikuje především v rámci translatologie na překladech uměleckých děl (srov. Knittlová 2010, Levý 1963). Kontrasty deminutiv mezi češtinou a němčinou se jeví celkem jednoznačně: tam, kde je v češtině užito deminutivum pragmaticky, evaluativně a v němčině je možné v ekvivalentu vytvořit deminutivum, lze s velkou pravděpodobností očekávat, že se zde ve větším množství dokladů vyskytne také deminutivum německé. Jelikož angličtina netvoří deminutiva ani v takové míře jako němčina, bývá odpovídající význam vyjádřen jinak. Pokud se jedná o české deminutivum, jehož primárním posláním je vyjádření velikosti, pak je stejná entita popsána v angličtině perifrasticky („analytickým deminutivem") s kvantifikátory little nebo small (viz také Bauer 1997:563), častěji však lexikálně (srov. řady od bouda, cíp). V následujícím přehledu jsou uvedeny některé nej frekventovanější řady českých deminutiv a jejich nej častější protějšky (data jsou z korpusu InterCorp cs-de-en, verze 8 a z programu Treq). Deminutivní tvary jsou vysázeny tučně. (Přehled všech základů českých substantiv, od nichž jsou doloženy deminutivní řady jsou uvedeny v oddíle II., kap. 1.3.2 Deminutivní řady). anděl —*■ andílek česky anděl ~ andílek = andělíček = andělíček německy Engel Engel, méně často Engelchen Engelchen, občas také Engel anglicky angel (little) angel little angel 376 Rozdíl mezi základem a deminutivy je zřetelný taktéž z kolokační analýzy: základní tvar má za signifikantní kolokační partnery lexémy, které se neslučují s deminucí, tedy s pozitivní (nebo ironickou) evaluací. česky anděl pekelný, pohanský anděl, anděl smrti; démoni andílek malý, dobrý andílek andělíček baculatý, okřídlený, barokní andělíček nemecky rettender, gefallener Engel; Engel und Teufel, Dämonen Engelchen: verkleidet als (kleine) Engelchen und Teufelchen, pausbäckige Engelchen mein, kleiner Engel Engelchen: armes, verlorenes Engelchen kleiner Engel anglicky fallen angel, devils, demons precious, sweet angel, darling guardian, little, small angel Vysokou míru kolokability mezi slovy anděl a démon zapříčiňuje nejen několikerý výskyt názvu knihy a stejnojmenného filmu D. Browna: Andělé a démoni, nýbrž i běžný kontext, v němž tato opozita vystupují společně. Kolokace byly srovnány ještě s daty korpusu syn2010, z něhož jsou i konkordance (1). (1) To, co napsal básník, udělá anděl nebo démon... Co když jsou brány nebe a pekla neustále nedovřené a andělé a démoni courají sem a tam? Raní bolševici byli třeba anděly či démony, podle toho , jak se na ně chceme dívat, ale rozhodně to nebyli rozumní lidé. Z mylorda by mohl být vznášející se démon nebo padající anděl. Kolokace byly vypočteny na okolním textu v rozpětí 4 pozice před i za výrazem (KWIC). U ostatních protějšků byly kolokační analýzy provedeny jen částečně. Protějšky jednotlivých stupňů jsou však zřejmé z přehledů. bedna —*■ bedýnka —*■ bednička česky německy bedna ~ Kiste, Kasten bedýnka ~ Kiste; Kistel, Kästschen, bednička ~ Kiste, Kistel, Dose, Steige anglicky crate, box box (bez přívlastků) (apple, ice, small) box, crate blůza —*■ blůzka česky blůza x blůzka ~ blůzička ~ -> blůzička německy Bluse Bluse, Sommerfähnchen Bluse, Bläschen anglicky blouse, shirt, jacket blouse, shirt blouse 377 bouda —*■ budka —*■ boudička česky německy bouda ~ Hütte, Bude budka ~ Zelle, Beichtstuhl, Führerhaus, Schuppen, Telefonhäuschen, Verschlag boudička ~ Hütte anglicky shed booth, box, (birdhouse) basket, box, tent Netypický, přesto funkční překlad tvaru budka (2) vystihuje explicitnost němčiny. Slovo budka zde není pravým deminutivem (nahrazení základem bouda by vzniklo augmentativum), z kontextu je zřejmé, že se jedná o budku telefonní, přesto se překladatel zjevně chtěl co nejvíc přiblížit originálu (čeština) i morfologicky. (2) Kann man bei dir hören, wie es aufs Telefonhäuschen regnet? Je tam u vás slyšet, jak prší na budku? (Klíma: Léto) V němčině netypické deminutivní označení Telefonhäuschen pro české telefonní budka (běžně ~ Telefonzelle) zde může být zvoleno pod vlivem originálu. U živých (a malých) bytostí se tvoří deminutiva ve všech třech jazycích poměrně hojně. V této oblasti lexika jsou rozdíly mezi užíváním deminutiv v češtině němčině a angličtině asi vůbec nejmenší. dítě —*■ dítko —*■ děťátko/díťátko česky německy anglicky dítě ~ Kind, Junge, Mädchen, Sohn, ~ child, kid, baby Tochter dítko ~ Kind, Musterkind, Lieblingskind, ~ (sweet, my dear) child, baby, kid, Kinder-Säugling, Sorgenkind, klein babe Kindlein, kleines Kind děťátko ~ Kind, kleines Geschöpf, Säugling, ~ baby, (little, small, poor) child, Baby, Kindlein, Kindchen kid, kiddy díťátko ~ Kindl ~ baby Nezvyklý tvar v češtině může mít v němčině podobu regionálního deminutiva (3). (3) „ Tak co nám vlastně chybí, Jeníčku? " zeptala se ho, „snadjenom to díťátko. (...) " «Was fehlt uns dann, Liebster?» fragte sie, «vielleicht nur noch das Kindl. (...)» (Kohout: Hvězdná hodina vrahů) pes —*■ psík —*■ psíček česky nemecky anglicky pes - = streunender, wilder, räudiger Hund, ~ stray, wild, barking, mad, Köter (godjdamn, fucking dog, hound psík ~ = kleiner, junger Hund, Hündchen, ~ beloved, little dog, beagle Schoßhund psíček ~ = gutes Hündchen, Hundi ~ lapdog, doggy, doggie, little dog pejsánek ~ = Welpe, Hundchen ~ pooch, poochi 378 Podobný obraz kontrastu se rýsuje i u těch označení živých bytostí, která nemají v češtině doloženu řadu, ale jen jedno deminutivum. V obou protějších jazycích jsou zde pravá deminutiva: česky německy anglicky děvče ~ Kleine, Jungmádchen, Mádel, ~ girl, kid, lady, woman Tochter, Dame, Frau děvčátko ~ Kind, kleines Mádchen, Magdlein, ~ girl, child, baby, kiddo, girlie Tochterchen, Kindchen Rozdíly mezi sledovanými jazyky jsou zřetelné a dobře vidět na slovech, která se užívají jako kvantifikátory: vedle zdrobnelín od cíp také drobet —> drobítek, krapet —> krapítek (viz odd. II, kap. 1.A.1.1.1.14 (sufix -ek)) a především kus —> kousek —> kousíček. cíp —>■ cípek cípeček česky německy cíp ~ Zipfel, Ecke, Winkel cípek ~ Eckchen, Zipfel, Zipfelchen cípeček ~ Zipfel, kleiner Zipfel, Zipfelchen anglicky side, cone, corner, part, tip, point corner, hem edge Angličtina mívá na místě českého deminutiva základy (4), (6) nebo perifrázi s little (5). Němčina vykazuje v kvantifikátorech velkou shodu s češtinou. Vedle (2) je to zde často Zipfelchen, Eckchen, u jiných kvantifikátorů pak Stückchen (~ kousek, kousíček), Schlubberchen (~ krapítek) aj. (4) Okolo očí měla černou masku, neviděl jsem ani cípek její kůže, jen oči. Um die Augen trug sie eine schwarze Maske, ich hab kein Fleckchen Haut gesehen, nur die Augen. She was wearing a black mask, so I couldn't see even a wedge of skin, only her eyes. Topol-Sestra (5) Třeba tuhle, vidíte ten cípek země omývaný z jedné strany mořem? Seht Ihr hier dieses Stück Erde, seitlich vom Ozean umspült? Do you see that little speck of land, for instance, washed by the sea on one side? Bulgakov-MistrAMarketk (6) Pro jistotu jsem si v kafetérii vyměnil dva kvótry a měl jsem zásobu dajmů. Lehkomyslně jsem jeden vsunul do otvoru. Totiž: chtěl vsunout. Ale byla tam nit. Vztekle jsem dajm zamáčkl dovnitř, a samozřejmě, napresoval jsem ho do otvoru tak, že do kasy sice nespadl, ale koukat ho zůstal jen malý cípeček. Dveře zůstaly jako Sesame. Bez velké naděje jsem se pokusil vytáhnout dajm za ten cípeček. Dokázal jsem si pouze zlomit nehet. Just to be certain I had changed two quarters in the cafeteria and I now had a supply of dimes. Without thinking, I put one into the slot. That is, I tried to, but it was blocked by the thread. Angrily I tried to force it in, but it stuck fast. The door was locked as tight as Ali Baba's cave. Without much hope, I tried to pull the dime out by the protruding edge, but I only succeeded in breaking my fingernails. Slova označující látky nebo živly (zde je uvedeno dřevo a oheň) bývají především v základním tvaru (dřevo ~ Holz ~ wood; oheň ~ Feuer ~ fire). Deminutivní tvar v češtině označuje výrobek z této látky: hlína —> hlinka, pití —► pitíčko, mléko —> mlíčko,plátno —> plátýnko ale i voda —> vodka (vytvořeno v ruštině). Sufixy zde mají funkci specifikační. V jiných jazycích to bývá odlišeno spíš lexikálně, tedy např. dřívko ~ něm. Pflock ~ angl. stick, nebo syntakticky (kompozitem, přívlastkovou vazbou), v němčině však částečně také deminutivní m tvarem (Stábchen). 379 dřevo —>• dřívko —>• dřevíčko česky německy dřevo ~ i/o/z, Holzstück dřívko ~ Stäbchen, Stöckchen, Stecken, kleiner Holzpflock, Hölzchen, Holzrest dřevíčko ~ Holzel, Kleinholz anglicky wood, log stick, straw stick oheň ohýnek ohníček česky německy oheň ~ Feuer, Flamme, Lagerfeuer ohýnek ~ kleiner Feuer, Feuerchen, Flamme, Funke ohníček ~ bißchen Feuer, Feuerchen, Kartofelfeuer anglicky fire small, little fire bit of fire, bonfire, shine Výš v textu jsou popsány i následující deminutivní řady. Příslušná kapitola je uvedena v závorce: bába babka x bábina x babička x bábrle (kap. česká subst. B.IV.2), květ —>■ kvítek —>■ kvíteček (kap. česká subst. A.III.2.1) kůl —>■ kolík —>■ kůlek (kap. česká subst., pozámka k pravým dem. na -ek) máma —>■ mamina x maminka, (kap. česká subst. B.IV.2), holka —>■ holčina x holčička (tamtéž) vůz —>■ vozík —>■ vozíček (kap. něm. subst., pozn. k -erl) Na řadách dort —> dortík —> dortíček, dům —> domek —> domeček, dvůr —> dvorek —> dvoreček, stůl —> stolek —> stoleček, strana —> stránka —> stránečka, ale i na příkladech, kde jev češtině doloženo jen jedno deminutivum (např. ulice —> ulička) jsou zřetelná rozlišení lexikální, které je zjevné především na základě kontextu: dvůr je v češtině větší prostor (8), (9), dort, dům, stůl v kuchyni, psací stůl nebo ulice mají ve většině kontextů normální (prototypickou) velikost. Naopak tam, kde se mluví o nějaké menší věci, nemůže být v češtině (na rozdíl od němčiny a angličtiny) základní tvar: nelze např. spojit vybavení relativně malého prostoru limuzíny s označením *stůl, nýbrž jen stolek nebo stoleček (11). V češtině, ale ani v němčině nelze také nahradit padesát dortíčků základový slovem (*padesát dortů), neboť by vznikl mylný dojem o jejich podobě. Angličtina si zde (7) pomáhá výpůjčkou. Evaluativně jsou použita deminutiva v (10). česky německy anglicky dort ~ Torte, Kuchen ~ cake, pie, tart dortík ~ Muffin ~ cake, cupcake, cookie dortíček ~ Törtchen, Pastille ~ cupcake, pastry, pastille (7) Z pekařství od Siemonsů přišlo padesát dortíčků, báječné! Vom Bäcker sind 50 Törtchen gekommen, herrlich Fiftypetits fours arrivedfrom Siemons' Bakery, delicious! nl Van Siemons zijn vijftig taartjes gekomen, heerlijk!. Frankova-DenikA_Franko Řešení (7) v češtině a němčině může být pod vlivem originálu (holandština). Deminutivní tvar však nemá hodnotu evaluativní, nýbrž sémantickou. 380 česky německy dvůr ~ Hof Hopfplatz, Hof dvorek ~ Hof (kleiner) Hinterhof dvoreček ~ Höfchen anglicky ~ courtyard, yard, court fhapf. Vienna court) ~ (small) backyard ~ small courtyard (8) A právě v tom okamžiku daleko na jednom dvoře ve městě zakokrhal kohout. Und in eben diesem Augenblick, fern in irgendeinem Hof der Stadt, krähte ein Hahn. And in that very moment, away behind in some courtyard of the City, a cock crowed. (Tolkien: Pán prstenů) (9) Když šel přes dvůr, slyšel, že ve větru bouchají dveře. Als er über den Hofplatz ging, hörte er eine Tür im Winde auf- und zuschlagen. As he crossed the house yard he heard a door slam. (Lagerlof-Podiv_cesta) dum domek domeček česky německy anglicky dům Haus, Gebäude, Heim ~ house, home, building domek ~ Häuschen, Haus, Hütte, Cottage, Kate ~ house, cottage, building, cabin domeček ~ Haus, Häuschen, Häuslein, kleines ~ house, bungalow, cottage Gebäude, Puppenhaus, Gebäude, Hütte, Häusel, Örtchen (10) Pan Ocet a paní Octová žili v lahvi od octa. Jedenkrát, když byl pan Ocet pryč, zametala paní Octová, pečlivá to hospodyně, celý domeček. Jeden smolný úder smetáku způsobil, že se domeček rozbil a s řinčením sesypal. Paní Octová vyděšeně vyběhla muži naproti, a když ho uviděla, volala: „Pane Ocet, jsme dočista na mizině, zbořila jsem dům, je na kousky!" Mr and Mrs Vinegar lived in a vinegar bottle. Now, one day, when Mr Vinegar was from home, Mrs Vinegar, who was a very good housewife, was busily sweeping her house, when an unlucky thump of the broom brought the whole house clitter-clatter, clitter-clatter, about her ears. In an agony of grief she rushed forth to meet her husband. On seeing him she exclaimed, "O Mr Vinegar, Mr Vinegar, we are ruined: I have knocked the house down, and it is all to pieces!" (anonym: Anglické pohádky) stůl stolek stoleček česky německy stůl ~ Tisch, Tischplatte, Tafel, Pult stolek Tisch, Nachttisch, Tischchen stoleček ~ Tischen, Tisch, Marmortischen, Klapptisch anglicky (kitchen, dining, round) table, (writing, antique) desk (bedside, coffee, picinc, folding) table, desk, nightstand (little, side, low, small, limousine's) table (11) Stoleček v limuzíně byl rozložený a pokrytý lněným ubrusem. The limousine's table was folded down and covered with a linen cloth. (harris-mlceni_jehn) 381 ulice —> česky ulice ulička ulička německy Straße, Gasse Gasse, Gäßchen, (Straße) anglicky street, road alley, street, aisle Podobné rozdíly jsou vidět na řadě strana —*■ stránka —*■ stránečka. Další kontrasty j sou uvedeny v příslušných kapitolách: brácha —^bráška, chudina —>■ chudinka aj. (kap. česká subst. A.V.2.1) kluk —>■ klučina (kap. česká subst. A.V.3.1) Protějšky českých deminutiv v němčině a angličtině se mění v závislosti na funkci deminutiva i kontextu. Kde není deminutivní tvar užit pragmaticky, není deminutivum ani v protějším jazyce (11), (12). Signifikantní j sou nejčastější kolokace se základovým slovem duše (spasit duši, v/z hloubi duše, vymlátit duši), v nichž většinou nelze základní tvar nahradit deminutivem. Realizace * spasit dušičku, *v/z hloubi dušičky, ^vymlátit dušičku j sou extrémně vzácné (0-2 doklady v korpusu syn2010). Naopak v těsném spojení v někom je malá dušička (synonymně „bát se") (11) nelze nahradit deminutivum základovým tvarem, podobně jako ve (12), jedná se tedy o kvazideminutivum. česky německy anglicky duše Seele, Geist ~ soul, spirit, mind dušička ~ Seele, Seelchen, kleiner Geist, ~ bis zur Übelkeit Angst haben (frazém) dušinka ~ mein Herz, Herzchen, Seelchen, Liebste, armer ~ my dear, dear soul, (11) ukrad sem mrkev... tak v mě byla malá dušička! Mohrrüben geklaut..da war ich aber sooo klein! stole a carrot... the jitters I had! (Topol: Sestra) (12) Já dušičky pod hrníčky dávno nedávám. Ich stecke schon lange keine Seelen mehr in Töpfchen. I stopped putting souls into pots long time ago. (Werich: Fimfárum) (13) Měl útlocitnou dušičku. Bilbo hatte eine gute kleine Seele. He was a kindly little soul. (Tolkien: Hobit) V (13) je v češtině deminutivum užito pragmaticky a vystihuje pozitivní evaluaci v anglickém originále. Alternativní překlady z anglického originálu (např. Byl to dobráček.) by se kvůli signálu little pravděpodobně také deminutivu v češtině nevyhnuly. Tvary dušička a dušinka mají částečně vymezené funkce. Z uvedených dokladů a protějšků plyne, že slovo dušinka se používá především v osloveních. Podchytit, jak fungují řady deminutiv v češtině a co jim odpovídá v němčině a angličtině je mnohem problematičtější u dalších slovních druhů. Vedle substantiv lze uvažovat o deminutivních řadách už jen u několika málo českých adjektiv a adverbií. mein Herz (oslovení) (Uttel) soul Mensch, liebes Herz: všechno oslovení drahé, milé nebo soucit vzbuzující osoby 382 Deminutivní řady adjektiv a adverbií čistý čisťounký čistulinký/(čisťoulinký)/(čisťulinký) drobně drobounce droboulince drobný drobounký droboulinký krátký kraťounký (kraťoulinký) křehký křehounký (křehoulinký) lehký lehounký lehoulinký malý maličký (maliličký) malý malinký malilinkýVmalininký malý malounký (maloulinký) slabě slabounce slaboulince slabý slabounký slaboulinký tence tenounce/tenounce tenoulince tenký tenounký tenoulinký ticho tichounko tichoulinko úzký uzounký uzoulinký Tabulka 67: Deminutivní řady českých adjektiv a adverbií U většiny z nich však chybí v paralelních korpusech data. Srovnání se tedy musí zúžit jen na řady od základů krátký, malý, slabý, slabě, tenký a tence. Pro názornost jsou uvedena i některá typická spojení. Vzhledem k nedostatku paralelních textů pro tři jazyky (cs-de-en) bylo nutné provést rešerši zvlášť v paralelním korpuse cs-de a cs-en, protějšky proto nejsou úplné. Tam, kde chybí, je protějšek nahrazen pomlčkami („--")• krátký kraťounký kraťoulinký česky německy anglicky krátký ~ kurz ~ short, brief kraťounký (14) ~ ganz kurz ~ for a minute kraťoulinký (15) ~ klitzeklein ~ teeny-weeny little (14) Když jsme se ocitli poblíž jeho kanceláře, zeptal se mě, jestli by mi nevadila kraťounká zastávka. Als wir in der Nähe seines Büros waren, fragte er mich, ob ich etwas dagegen hätte, wenn er kurz nach seiner Post sehe. When we were near his office, he asked if it would be all right to stop in for a minute. (Grisham Advokat chudých) (15) Klidné, jen me nechte prepudrovat si nos a vyřídit si kraťoulinký telefonát. Weil ich mir nur ganz kurz die Nase pudern gehen und einen klitzekleinen Anruf tätigen muss. We can, if you'll just give me a chance to powder my nose......and make one teeny-weeny little phone call, (subtitles) (16) Kraťoulinká vezre. Die extrakurze Kurzfassung. The short, short version, (subtitles) 383 malý —*■ malinký česky malý malinký problém růže zvířátka taška malilinký (17) malilinky/malininky nemecky ~ klein ~ kleines Problem ~ winzige Rose ~ kleine Tierchen ~ winzuige Tüte ~ ganz klein anglicky small, little slight hitch tiny rose tiny little beasts little tiny bag very small (17) Nos měla jako malilinký brambůrek a celý puntíkatý od pih. Ihre Nase hatte dieselbe Form wie eine ganz kleine Kartoffel und war völlig von Sommersprossen übersät. Her nose was the shape of a very small potato, and was dotted with freckles. (Lindgren: Pippi...) slabý —*■ slabounký česky slabý slabounký světélko předzvěst nádech tělo slaboulinký vůně hlas zápach slaboulinky x nemecky schwach unbestimmter Lichtschein schwache Vorahnung zarter Hauch schwächlicher Körper kaum wahrnehmbarer Duft schwache Stimme anglicky week, faint faint, presage feeble body the faintest tang of (a cigarette) slabě slabounce česky slabě slabounce bít (srdce) prosvítat slaboulince tušit zachvívat vzdychat slaboulince x nemecky schwach sehr schwaches (Herzklopfen) schwach zu schimmern scheinen verschwommen ahnen anglicky weak(ly), faint(ly), very faint (heartbeat) seem to shine faintly vibrate very slightly (make a) wonderfully small sigh 384 tenký —> tenounký —> tenoulinký česky tenký tenounký hlas slámka tenoulinký paprsek chlebíček had světelná škvíra nemecky dünn, schmal dünner gewordene Stimme, kleine stimme winziger Strohhalm hauchdünner Senderstrahl anglicky thin, fine forced voice, little voice tiny straw the thinnest sandwiches hair-thin snakes very faint strip of light tence —*■ tenounce —*■ tenoulince česky tence tenounce zakviknout zahrát tenoulince podezřívavá znít (hudba) německy dünn feinstes Quiken leise spielen leicht argwöhnisch anglicky thin thin hissing feeble strains (of music) waft Protějšky v němčině i angličtině podtrhují funkci českých adjektivních a adverbiálních deminutiv: vesměs kvalitu nebo kvantitu adjektiva nebo adverbia zdůrazňují, zesilují a přidávají mu expresivitu. Prostředky se však liší částečně podle typologie jazyka (kompozita v němčině hauchdünn, několikaslovné fráze v angličtině very faintly), především však v distribuci popisované skutečnosti. Zatímco čeština shlukuje informace do několika málo slov, angličtina a částečně i němčina je rozprostírají do delšího úseku výpovědi: slabounce prosvítat ~ schwach zu schimmern scheinen ~ seem to shine faintly, dál také (17). Markantní je také rozdíl v užití lexika a metafor. Vznikají tak jakési supletivní řady „sémantického" stupňování kvality/kvantity, jimž v češtině odpovídají řady deminutivní: schwach —> zart —> kaum wahrnehmbar t hin —> tiny —> hair t hin. Někdy do řady vstupuje i morfologické stupňování: week —> faint —> the faintest. Právě zde je vidět souvislost a legitimita diskusí o tom, zda patří deminuce k flexi či slovotvorbě (srov. Bauer 1997, Polterauer 1981). Další příklady kontrastu adjektivních a adverbiálních deminutiv jsou uvedeny dál. U ostatních slovních druhů řady nejsou. Kontrast mohl být tedy sledován jen na ose základ -(kvazi)deminutivum. Příklady jsou uvedeny výš v textu v kapitolách k jednotlivým slovním druhům. 385 2. Deminutiva bez deminutivních protějšků Pokud v protějším jazyce stojí slovo, které běžně deminutivum netvoří, odpovídá českému deminutivu v němčině většinou některý z těchto ekvivalentů: a) základový tvar slovníkového ekvivalentu: cukrárnička ~ Konditorei; b) kompozitum: háďátko ~ Schlangenkind. Báze Kind zde má funkci evaluativní, protože hádě ~ junge Schlange, Schlangenbrut. c) přívlastková vazba: winzige Konditorei, kleine Schlange. Následující seznam vznikl jako výsledek základní rešerše všech českých deminutiv a všech jejich protějšků v korpuse InterCorp cs-de (verze 6). Uvedeny jsou jen ty německé protějšky, u nichž nejsou doložena deminutiva. (Porovnání s angličtinou zůstává prozatím dezideratem.) V zásadě však i zde platí: pokud existuje takový ekvivalent českého deminutiva, od kterého lze běžně v němčině utvořit deminutivum, pak se ve větším množství dokladů objeví právě toto německé deminutivum: čísílko ~ Nummerchen, dílko ~ Werklein, Werkl. Základy označené indexem (a) mohou plnit funkci augmentativa. česky německy barva -> barvička Tusche, Farbe bavlna -> bavlnka Baumwolle boule -> bulka Beule, Höcker, Schwellung cigáro -> cigárko Zigarillo cukrárna -> cukrárnička kleine, stille, winzige Konditorei cukrle -> cukrlátko Bonbon číslo -> číslíčko Zahl děvče -> děvčátko Mädchen dílo -> dílko Erzeugnis dláto -> dlátko Schnitzeisen, Meißel dlaždice -> dlaždička Fliese dovolená -> dovolenka ein Paar Tage Urlaub dráha -> drážka Schiene, Rutschbahn fena^ -> fenka Hündin fontána -> fontánka Quelle, Wasserbecken hádě ~*■ háďátko kleine Schlange, Schlangenknäul, Schlangenkind hadice -> hadička Schlauch, kleiner (Gummi)Schlauch harfa -> harfička Harfe hospodyně -> hospodyňka Hausfrau chodba ~* chodbička Gang, enges Gemäuer, kleiner Seitengang, enger Verschlag, kleiner Korridor chudina -> chudinka Pipimädchen, die Arme, die Ärmste jezero jezírko kleiner Weiher, Lagune, Wasserloch, kleiner See (často, protože Seechen velmi vzácené) kachle -> kachlička Fliese kaše -> kasička Brei 386 kavárna -> kavárnička Cafe, Kaffeehaus, kleines Kafeehaus/Cafe: kmotra -> kmotřička Patin, Gevatterin, Gevatter Tod knihovna -> knihovnička Biliothek, Bücherei (kořalap -> kořalka —>• kořalička ~ Branntwein, Alkohol kyvadlo kyvadélko Pendel; v němč. nemá dem. V DeReKo Pendelchen (jen 3 doklady) v uvozovkách jako překlad it. Pendolino lednice -> lednička Eisschrank, Kühlschrank, Eiskasten letadlo -> letadýlko Flugzeug mez -> mezička Grenze, Grenzstein naslouchadlo -> naslouchátko Ohrhörer nemluvně -> nemluvňátko Neugeborenes novina -> novinka Nachricht, Mitteilung opera -> opěrka Armlehne past -> pastička (Mause)Falle plocha -> ploška Ebene pohodlí -> pohodlíčko (gute alte) Gemütlichkeit prádlo -> prádýlko Bettwäsche, Wäschestück předsíň -> předsíňka Vorzimmer rána -> ranka Wunde rodina -> rodinka Familie rukavice -> rukavička Handschuh sranda -> srandička Jux sýkora -> sýkorka Meise topor (o)(a) -> topůrko Stiel vrstva -> vrstvička Schicht vrták -> vrtáček Bohrer Tabulka 68: Limity německých deminutiv: deminutivní tvar nedoložen Vedle těchto slov, která zjevně deminutiva netvoří (nejsou doložena) je ještě řada německých deminutiv s minimální frekvencí (v korpusu DeReKo hapaxy a do 5 výskytů). Ta jsou uvedena v následující tabulce (Tabulka 69) v závorce za běžným ekvivalentem, u nich je číslem uveden absolutní počet výskytů v korpuse DeReKo, příp. i s odkazem na příslušnou varietu (D = německá, A = rakouská, CH = švýcarská). formule -> formulka Formel (Formelchen (Dl) / Förmelchen (D 1)) fazole -> fazolka Bohne, Fisole (Fisolchen (A 1) /' Fisölchen (Al) hadice -> hadička Schlauch (Schläuchchen) jezero -> jezírko See, Teich (Seechen, Teichchen) jizva -> jizvička Narbe (Närbchen (1)) kachle -> kachlička Fliese, Kachel (Flieschen (2), Kachelchen) klisna -> klisnička Stute (Stütchen, Stutchen) matrace -> matračka Matratze (Maträtzchen) mýdlo -> mýdlíčko Seife (Seifchen) 387 rafika -> rafička Zeiger (Zeigerchen) raketa -> raketka Rakete (Raketchen (CH)) rakev -> rakvička Sarg (Särgchen (4), Sarglein (CH 4 ), Sargerl (Al) slabost -> slabůstka Schwäche (Schwächlein) stezka -> stezička Pfad, Pfädchen (Pfädlein (1)) tulipán -> tulipánek Tulpe (Tülpchen) tvrďák tvrď áček Melone (Melönchen) Tabulka 69: Limity německých deminutiv: deminutivní tvar velmi vzácný Na základě korpusových analýz lze tedy celkem s jistotou tvrdit, že v němčině nejsou běžná deminutiva od následujících substantiv (jsou uvedena abecedně a jedná se o průnik tabulek 68 a 69). Slova označená otazníkem j sou výhradně z tabulky 69). Arme (der/die Arme) Harfe See Armlehne Hausfrau Seife? Baumwolle Höcker Schiene Beule Hündin Schicht Bohrer Jux Schlange Bonbon Kachel? Schlauch Brei Konditorei Schlauch? Bücherei Korridor Schnitzeisen Cafe, Kaffeehaus Kühlschrank, Eisschrank, Schwäche? Ebene Eiskasten Schwellung Erzeugnis Lagune Stickgarn Falle Mädchen Stiel Familie Matratze? Stute? Farbe Meise Teich? Fisole? Meißel Tulpe? Fliese Melone? Tusche Fliese Nachricht, Mitteilung Urlaub Fliese? Narbe? Verschlag Flugzeug Neugeborenes Vorzimmer Formel? Ohrhörer Wäsche Gang Patin Wasserbecken Gemäuer Pendel Wasserloch Gemütlichkeit Pfad? Weiher Geschwür Quelle Wunde Gevatter Tod Rakete? Zahl Gevatterin Rinne Zeiger? Grenze, Grenzstein Rutschbahn Zigarillo Handschuh Sarg? V němčině, ale i v češtině je pochopitelně mnohem víc substantiv, která deminutiva netvoří. (Některá z nich - např. kuchyňské přístroje a nástroje - jsou zmíněna výš v textu.) Avšak jen u zde uvedených dochází mezi češtinou a němčinou k tvarové divergenci: v češtině existuje (kvazi)deminutivum, v němčině jen základní tvar. 388 Český a německý systém deminutivních tvarů se však kryjí v oblasti některých cvazideminutiv: cukrátko Zuckerl děvče Mädchen dostaveníčko £2 Ständchen historka £2 Histörchen hrnek £2 Häferl hříbek £2 Schwammerl hubička £2 Busserl hůlka £2 Stäbchen chlebíček £2 Brötchen kalhotky £2 Höschen kroužek, sedánek £2 Kränzchen lebka £2 Schädel miláček £2 Liebchen pisátko £2 Griffel pohádka £2 Märchen rolnička £2 Glöckchen sáček £2 Sackerl sameček £2 Männchen samička £2 Weibchen slovíčko £2 Vokabel (pův. latinské dem.) tílko £2 Hemdchen, Leibchen, Leiberl ubožátko £2 Armutschkerl umíráček £2 Sterbeglöckchen/-lein, Totenglöcklein Tabulka 70: Shody kvazideminutiva v češtině a němčině V tabulce 70 se jedná především o původní deminutiva, jejichž základ se přestal používat (shodně v obou jazycích např. hrnek ~ Häferl) a o slova utvořená podobnou motivací (tílko ~ Leibchen, Leiberl). Jistou roli nesporně hrál i blízký kontakt obou jazyků. V této oblasti jsou si němčina (především rakouská) a čeština bližší než němčina s angličtinou. K porovnání je zde uvedeno jen několik málo příkladů kontrastu všech tří jazyků. Formální deminutiva j sou zvýrazněna tučným písmem, česky německy anglicky pohádka ~ Märchen ~ fairy-tale hrnek ~ Häferl ~ mug pisátko ~ Griffel ~ pencil, stylus tílko ~ Hemdchen, Leibchen, Leiberl ~ undershirt, top Další příklady jsou uvedeny průběžně také v kapitole německých deminutiv. U ostatních slovních druhuje kontrastivní popis poněkud problematičtější z důvodu slabé frekvence deminutiv, tedy nedostatku dat. Přesto lze i zde na základě korpusových analýz dojít k určitým opatrným zobecněním, která by ovšem ještě měla být podrobněji popsána na větším množství textů. 389 Zatímco u mnohých (většiny?) substantiv lze alespoň hypoteticky vytvořit deminutivní tvar nejen v češtině, ale i v němčině, omezeně i v angličtině, u ostatních slovních druhuje tato možnost silně omezená, resp. zcela nemožná. U adjektiv a adverbií se v češtině za pouze pragmatické/evaluativní dají považovat jen sufixy -ičký, -ičce, -oučký, -oučce atd. - viz příslušné kapitoly v oddíle II. Sémantická „umenšení" se tvoří v češtině prostředky ostatními, uvedenými tamtéž. Jak již bylo uvedeno výš, adjektivní a adverbiální deminutiva nic nezmenšují, naopak zdůrazňují míru. Jelikož se v němčině (a snad ani v angličtině) o deminutivních adjektivech uvažovat nedá, je nutné zjistit, co na jejich místě v textovém invariantu stojí. Výzkum byl proveden na vzorku nej frekventovanějších adjektivní ch a adverbiální ch deminutiv v korpuse InterCorp cs-de (verze 7). málo maličko, malinko V němčině deminutivům odpovídají intenzifikátory etwas (1), ein bisschen, ein wenig, ein kleines Stück, einen Hauch, někdy i zřetězení intenzifikátorů: ganz kleines Stückchen, popř. explicitní vyjádření způsobu i míry děje (4). (1) Kvidův otec, který maličko zbledl, se na poslední chvíli rozhodl tvářit pobaveně. Quidos Vater, der etwas blaß wurde, beschloß im letzten Augenblick, eine heitere Miene aufzusetzen. (Viewegh: Báječná léta pod psa) (2) Vypadalo to, jako by všechny úhly a linie, všechny tvary a obrysy byly maličko zdeformované - avšak způsobem, jaký vlastně neexistoval. Es war, als wären alle Winkel und Linien, alle Formen und Umrisse ein ganz kleines Stückchen verschoben - aber in eine Richtung, die es eigentlich gar nicht gab. (Hohlbein: Dívka) (3) Jenom je maličko nasládlá... Nur einen Hauch süßlich- (Konsalik: Červený šíp) (4) Mám dojem, že po mé poznámce sebou maličko škubl. Mir scheint, dass er nach meiner Bemerkung ganz unmerklich auf seinem Stuhl zurückgezuckt ist. (Kaiser: Nepřátelé a láska) Z (3) je vidět též rozdíl mezi pragmatickým (-ičko) a sémantickým (na—la) užitím modifikačních afixů. trochu —>■ trošičku Protěj šky j sou velmi podobné jako u maličko a malinko (~ ein wenig, ein bisschen j sou nejčastější protějšky). Uplatňuje se také metaforika (5): příměr funkčně odpovídá českému deminutivu. (5) Montag usedl na studený blatník Draka, pohnul hlavou trošičku vlevo, trošičku vpravo, vlevo, vpravo, vlevo, vpravo, vlevo... Montag saß auf der kalten Stoßstange des Drachens und bewegte den Kopf einen Fingerbreit nach links, einen Fingerbreit nach rechts, nach links, rechts, links, rechts, links... (Bradbury: 451 stupňů...) pomalu pomaloučku Ve většině případů českému adverbiálnímu deminutivu odpovídá v němčině základ. Zřídka je emotivní náboj kompenzován jinde (6). (6) K druhému konci přivázala jednoho z chlapců a pomaloučku, opatrně ho spouštěla dolů, kde už na něho čekala jeho maminka. Dann band sie den einen der Jungen an das andere Ende des Seiles und ließ ihn langsam und vorsichtig zu der überglücklichen Mama hinunter, die auf dem Platz stand. (Lindgren: Pippi) 390 ticho —*■ tichounce; potichu —*■ potichoučku České deminutivum zde zjevně zdůrazňuje míru (7), (8). Ta někdy může klesat až k nulovému bodu (9). (7) Zpod přikrývky se vysunula malá, buclatá ruka, uchopila kliku dveří a tichounce, opatrně otevřela. Eine kleine dicke Hand streckte sich heraus und packte den Türgriff und machte die Tür sehr leise und vorsichtig auf. (Lindgren: Karkulin) (8) Dal se do zpěvu - zpočátku potichoučku, takže slovům nebylo rozumět. He had begun to sing — too softly at first for his words to be heard. (9) Proto tichounce sledovali Balúa a Bagýru a Maugliho džunglí, až byl čas kpolednímu pozdřimnutí, Daher folgten sie vorsichtig und geräuschlos Balu, Baghira und dem Knaben durch die Dschungel, bis die Zeit der Mittagsruhe herankam. Therefore they followed Baloo and Bagheera and Mowgli through the jungle very quietly till it was time for the midday nap, (Kipling: Kniha džunglí) Další protěj šky j sou v němčině sehr leise, anglicky very quietly, on the quiet, někdy se podobný emotivní náboj může v němčině vyjádřit také metaforou (10). (10) Tak se tedy ládoval s gustem krmené husy a přislouchal jedním uchem tichounce hrajícímu rádiu, které ho spojovalo se světem, když ho přímo uhodila melodie. Also schlug er sich mit dem Appetit einer Mastgans den Magen voll und hörte mit einem Ohr auf das flüsternd spielende Radio, das ihn mit der Welt verband, als ihn eine Melodie aufhorchen ließ. (Kohout: Hvězdná hodina vrahů) Podobné protěj šky j ako (10) j sou mit leiser Stimme; mit flüstender Stimme. blízko blizoučko Protějšky českého deminutiva jsou intenzifikátory: v němčině so, ganz, v angličtině so, very, popř. i (běžný) vulgární emotivní marker (11). (11) Barney, jseš takhle blízko, takhle blizoučko. Barney, you 're this close. You 're this fucking close, (subtitles) lehce lehounce Většina protěj šků j sou základní tvary, (11), (12), které však mají v němčině nebo angličtině silnější emotivní náboj než český základ lehce (13), (14). (11) ...lehounce se zasmála: und lächelte fein. (12) Ale lehounce se zasmál: Aber er lachte sanft. (13) Místo toho přinášel vůni, kterou tak dobře znal, a zvuk polibku - který se lehounce blížil, až mu spočinul na rtech. Er trug vielmehr einen Duft herbei, den er nur allzugut kannte, und einen Kuß, der sich ganz sachte auf seine Lippen legte, und er wußte nicht, wie ihm geschah. Instead, it brought the scent of a perfume he knew well, and the touch of a kiss - a kiss that came from far away, slowly, slowly, until it rested on his lips. (Coelho: Alchymista) (14) nepříhodnost své nahoty (lehounce osvícené špinavým světlem venkovní lucerny); Unschicklichkeit meiner Nacktheit (die schwach vom schmutzigen Licht der Laterne draußen beleuchtet wurde) my nakedness (faintly luminous in the dirty yellow of the streetlamp) (Kundera: Zert) Pochopitelně záleží také na adjektivu či slovesu, které adverbium blíž charakterizuje. 391 teplo —*■ teploučko Protěj šky j sou v němčině buď s kvalifikátorem schön nebo hübsch (warm), v angličtině je deminutivum vystiženo často „lexikálně" adverbiem toasty, popř. intenzifikátorem (15) (15) "Máte tu teploučko,"řekla. "Warm ist es hier", sagte sie. 7t seems rather warm in here,' she said. (Lindgren: Pippi) Deminutivum v (15) má význam více méně pouze pozitivního hodnocení. Pokud by místo něho stál základ teplo , mohla by být výpověď chápána negativně. Souhrnně: Tam, kde je v češtině adjektivní nebo adverbiální deminutivum, bývá v němčině: 1) nejčastěji kompozitum založené na metafoře: lehoulinký ~ federleicht běloučký, bělounký ~ hellhäutig, blütenweiß, käseweiß, schneeweiß, blütenweiß bleďoučký ~ hochblond slaďoučký ~ honigsüß žluťoučký ~ goldblond/gelb 2) základ a kvantifikátor (analytické vyjádření) pitomoučký ~ echt albern tlusťoučký ~ ziemlich dick měkoučký ~ so weich 3) perifráze měkounký ~ weich und zart 4) expresivum měkoučký ~ wuschelig, drali pitomoučký ~ töricht Často se protějšky kryjí s protějšky adjektiv označující jen zmenšenou míru (s cirkumfixy při--lý, na—lý): hloupoučký ~ dämmlich, dümmlich ~ silly, stupid Ovšem pořadí četnosti protějšků bývá buď opačné, neboje z kontextu zjevné, že se jím vyjadřuje určitá shovívavost, pochopení a význam se tak oslabuje. Důležitou roli ve zprostředkování adekvátní „nálady" textu zde jednoznačně hraje širší textová pasáž, případně i celkový styl textu. Zjevná je i funkce zesilovací: bílý ~ weiß, bělounký ~ sehr weiß, běloučký ~ strahlend weiß, schnee weiß; hned ~ gleich —> hnedlinko ~ nur ein Moment, im Nu. Anglické protějšky zde nebyly systematicky sledovány. Lze však předpokládat, že budou podobné jako u řad (viz výš) a ve vyšší míře se také budou vyskytovat jiné poetické prostředky např. na úrovni syntaxe (16). (16) Tichoulinko jako hádek v mechu... Softly, soflly, like a snake in the moss... Fischerova-Hodinamezi Některé jiné příklady této kategorie jsou uvedeny (pro nedostatek kapacity a dat taktéž nesystematicky) v popisech jednotlivých českých deminutivních prostředků. 392 Českým deminutivním slovesům v nemčine neodpovídají slovesná deminutiva. V angličtině se netvoří, proto o nich nelze uvažovat. Německé slovesné modifikace (především s -ein) se zde nevyskytují. Tento fakt napovídá tomu, že německá slovesná deminutiva vyjadřují především snížení intenzity děje. Jen v mála případech se jimi děj také hodnotí a je možné je považovat za evaluativní, tedy použité pragmaticky (viz také oddíl III, kap. 3.). Následující doklady zřetelně ukazují, že konotace odpovídající českým slovesným deminutivům se vyjadřují různě. Za příklady poslouží jen odvozeniny od sloves pobití (se) a spát, od nichž je dokladů nejvíc. (17) Žaludek mi zůstal někde nahoře (jinak bych se zaručeněpoblinkala),... My stomach remained somewhere up top (otherwise I would definitely have lost my lunch)... (Kohout: Sněžím) (18) Jen se trochu poblinkal. Es ist nur ein bißchen Kotze. Iťs a little bit of throw-up. (subtitles) (19) Poblinká se, jestli nedáš pozor! Gleich kotzt sie dich voll, wenn du nicht aufpasst. She'sgonna upchuck ifyou don'twatch out! (subtitles) (20) Našel ho stojícího u okna s tak blaženým a spokojeným výrazem, jaký může mít jen jednoměsíční robátko, které se napilo, nacucalo a nyní spinká. The pious chaplain took a gulp and his eyes bugged out. (Hašek: Švejk) (21) Asi přichází k sobě, když se krásně vyspinkal. Sie kommen gerade zu sich, würde ich sagen, nach einem wunderbaren Schlaf. Just Coming round again, I should say, öfter a bee-autiful sleep. (Tolkien: Hobit) (22) „ Odpočali jsme si? Vy spinkali se? " řekl. „Sind wir ausgeruht? Haben wir schön geschlafen? "fragte er. „Are we rested? Have we had beautiful sleep? "' he said. (Tolkien: Pán prstenů) (23) „ ... teď myslete na to, že se pěkně vykoupete, já vám uvařím čajíček, uložím do postele a vyspinkáte se." „ ... denken Sie jetzt nur daran, daß Sie schön baden, ich werde Ihnen einen Tee kochen, Sie ins Bett stecken, und das Kindchen wird sich ausschlafen. " (Filip: Blázen ve městě) (24) „Ráčil jste spinkat, že? Nu, blahorodí, jak se vám tu líbí? " Geruhten Sie gut zu schlafen? Nun. Verehrtester, wie gefällt es Ihnen hier? " (Čapek: Krakatit) (25) „ Vidíš, kam chodí spinkat číča? " „ Siehst du, wo das Miezekätzchen schläft? " (Vonnegut: Kolíbka) (26) Můj miláček už spinká? Schläft mein Geliebter schon? (Bachmann[ová]: Povídky) (27) Půjdeme spinkat! Zeit für ein Nickerchen. Iťs naptime! (subtitles) Rýsují se zde tyto kategorie protějšků: • Konotace se rozdělí do perifráze: gut schlafen • Konotace je na jiném slově (20) (v translatologii se mluví o kompenzaci v místě): vy spinkat se ~ das Kindchen • Konotaci odpovídá zcela jiná syntaktická struktura (kompenzace druhu) (1), (27). Různé kombinace těchto struktur vytvářejí podobný dojem jako česká deminutiva. 393 V nominálnej sich germánských jazycích se tedy tyto emoce a evaluace vystihují především analyticky a lexikálně. Deminutivní sufix v češtině má často funkci eufemizační. Zjevné to je na příkladech sloves kadit —> kakat ~ něm. groß machen, angl.. go stinky, blít —> blinkat (viz tam), ale i jiných slovních druhů (blboučký, hříšek ~ něm. kleine Sünde, angl. detail ofhis life), kde se v německých nebo anglických protějšcích objevují různé opisy a metafory. Intenzifikace je zjevná u protějšků českých zájmen a částic. Podobně jako u adjektiv, adverbií i sloves, deminutivum sémantiku slova zdůrazňuje až absolutizuje: všecičko, všecinko ~ wirklich alles; každičký ~ jeder einzelne; trošinku ~ ziemlich. U číslovek a citoslovcí protějšky českých deminutiv kopírují protějšky substantivních deminutiv, jimiž formálnejšou. Příklady jsou uvedeny v příslušných kapitolách. V opačném pohledu je celkem markantní, že německým deminutivum v češtině z drtivé většiny odpovídají deminutiva. Výjimky (např. rošťárna ~ Bubenstückchen, kabina ~ Führerhäuschen, prapor („vojenský útvar") ~ Fähnlein, Leckerli ~ sladkost) jsou uvedeny průběžně v textu. Projevuje se zde především idiomatizace. 394 3. Kontrast s dalšími jazyky Zdá se, že v kontrastivním pohledu češtiny s jinými jazyky bude nemálo shod. I v typologický a geneticky odlišné maďarštině j sou protějšky strukturně shodné s němčinou nebo angličtinou. V pragmatickém užití se často v textu objeví pravé deminutivum (sufix -eska) (1), (2), resp. sufix -ka) (3), v sémantickém užití může být kompozitum (4), (5) nebo atributivní vazba (6). (1) Z nitra domečku je slyšet sakrování montérů, kteří ovšem nejsou včas hotovi a teď to honem dohánějí. A házaeska belsejéból kihallatszott a szerelók káromkodása, akik természetesen nem készultek el idóben, és most sebtében igyekeztek utolérni magukat. (Čapek: Továrna na absolutno) (2) To se ti, chlapečku, tak lehce nepodaří. Nem megy az olyan kônnyen, fiaeskám. (Hašek: Švejk) (3) Igy hát bej árom a vár oska szélét, é s nem nézem a feliratokat. Tak beru ty kraje městečka a nedívám se na nápisy. (Hašek: Švejk) (4) Městečko zažilo překvapení i pocit pýchy, když se sem jeho krásná dcera Maria vrátila v doprovodu cizince, který ji hodlal pozvat Evropy a udělat z ní slavnou hvězdu. A kisváros lakói meglepódtek, de egyben buszkék is voltak rá, amikor megpillantották egy kulfôldivel, aki magával akarja vinni Európába, hogy ott sztárt faragjon belôle. f'Coelho: Jedenáct minut) (5) Tak toho chlapečka odved na komisařství a zavřeli je tam, to dvouletý dítě. Igy be is vitte ezt a kisfiút a kapitányságra, és ott ezt a kétéves gyermeket le is csukták. (Hašek: Švejk) (6) Ta četla nějakou černou knížečku a přitom pila kafe. Az a másik egy kis fekete konyvet olvasott kávézás kôzben. (Salinger: Kdo chytá v žitě) I když je možné, že maďarský deminutivní aparát vznikl pod vlivem (okolních?) slovanských jazyků (nápadná shoda hláskové podoby) Je zjevné, že se používá velice podobně jako např. německý. Zde by se zase mohl projevovat vliv němčiny. Zodpovězení těchto otázek však nebylo cílem této práce. 395 v. závěry V oddíle I, kapitola 1.2.7 jsou uvedeny otázky, které vyplynuly z rešerší odborné literatury. Některé z nich mohou být alespoň z části zodpovězeny a podloženy korpusovými doklady. 1. Hranice deminutiva Především z dotazníků vyplývá, že za deminutivum považují (rodilí) mluvčí češtiny i němčiny jen jednoslovné tvary zakončené deminutivními sufixy, které se běžně uvádějí v gramatikách i odborných publikacích a učí se i ve školách. V oblasti jmen jsou problematické pouze deriváty od jiných slovních druhů s deminutivním sufixem (typ č. nováček, něm. Neuling, angl. sweetie). Těchto slov není mnoho, jsou však frekventovaná. Sufixy mají jednoznačně evaluativní náboj, mezi pravými deminutivy nejsou zařazena pro chybějící základové slovo. Hranice mezi jednoznačným deminutivem a nedeminutivem nejsou zcela ostré ani po analýze korpusových dat. Jednoznačná deminutiva jsou sufigované deriváty se základem a jednoznačně evaluativní m (deminutivním) sufixem, v „šedé" (přechodové) zóně stojí slova která mají s pravým deminutivem nějaký společný (formální nebo sémantický) rys. Do přechodové zóny patří slova nesplňující některé z kritérií vymezení deminutiva a česká slova prefixoidem pidi-. Ostatní prostředky, které se jako deminutivní (někdy) uvádějí (slova s mini- nebo slovesa s po-) skutečná deminutiva netvoří. S jistotou lze říct, že v ve zde zkoumaných jazycích, především v češtině, němčině, ale i v angličtině existují jednoznačná deminutiva, nejednoznačná deminutiva a nedeminutiva se stejným zakončením jako deminutiva. Názorně to uvádějí tabulky (71) pro češtinu a (72) pro němčinu. pravé dem. překryv s kvazidem. kvazidem. nedem. botička zákl. sém „bota" botička polysémní tvar botička zákl. sém „blok" - - - Tabulka 71: Distribuce deminutivních sufixů v češtině pravé dem. překryv s kvazidem. kvazidem. nedem. Zünglein zákl. sém „jazyk" Zünglein polysémní tvar Zünglein zákl. sém „ukazovadlo" - - Tabulka 72: Distribuce deminutivních sufixů v němčině Z tabulek je zjevné, že morfologické prostředky se v češtině kříží, v němčině nikoliv. V němčině končí některá slova homonymně s deminutivním sufixem (zde allein, klein). V češtině však i nedeminutivum může mít shodný sufix s deminutivem. Tato shoda tvarů má ten důsledek, že mluvčí jednoznačná nedeminutiva za deminutiva někdy považují (viz dál specifičnost prostředků). 396 1.1 Deminutiva za hranicí slova a jako univerzální jev Pro přehlednost se v této práci rozlišuje mezi deminutivem a deminutivním vyjádřením. Do kategorie deminutivního vyjádření spadají takzvaná „analytická deminutiva" typu malé město, kleine Stadt, little/small town. V podstatě je jedno, jak se tyto kategorie nazývají, důležité je, že z protějšků celkem zřetelně vychází najevo, že takovéto vyjádření nemá žádnou evaluativní hodnotu v češtině, velmi omezenou v němčině a spojení s little celkem běžnou v angličtině. Průzkum mezi jinými mluvčími než českými a německými nebyl proveden, přesto se domnívám, že většina anglických rodilých mluvčích by spojení dear/dearest mother nebo little house za skutečné deminutivum neoznačila (podobně petit měre ve francouzštině), neboť vedle těchto existuje mummy, housie. Tam, kde to morfologie nedovoluje (např. storý) je třeba se smířit s tím, že deminutivum prostě není. Korpusová data toto jednoznačně dokládají: protějšky spojení little story jsou v češtině v první řadě nedeminutiva (spojení krátký, malý, jeden, můj, ten příběh), pak kvazideminutiva (pohádka, historka). Pouze ve dvou dokladech (z celkem 54) je deminutivum článeček. Pokud je výskyt skutečných deminutiv např. v angličtině ve srovnání s češtinou velmi omezen, je možné předpokládat, že by mohl existovat (izolační) jazyk, který deminutiva ve smyslu aplikovaném zde nemá vůbec. Záleží však (především) na definici pojmu. Od ní se může odvíjet další výzkum, ale i diskuse. V tomto ohleduje třeba zdůraznit fakt, že zde uvedené vymezení deminutiv je v rozporu s některými renomovanými statěmi interjazykového výzkumu deminutiv (Dressler 1993, Bauer 1997). Rozdíl je především v rozlišování pravých deminutiv a kvazideminutiv, dále také ve vyjmutí „analytických" a „inherentních" deminutiv ze systému. Nutno však podotknout, že tím v žádném případě není popřen možný evaluativní charakter těchto útvarů. Nelze zapřít, že zde uvedený postoj vyplynul také z nutnosti ukotvit nějaký bod, od něhož by se mohla odvíjet analýza korpusových dat. Při zúženém pohledu jen na češtinu a němčinu se však pojetí neliší v podstatě vůbec. Dressler (přímý kontakt na jaře 2015) považuje za deminutiva mj. všechna německá slova končící na -chen a tato pak řadí do (zhruba deseti) tříd opacity, přičemž ta nejméně průhledná by odpovídala zhruba kvazideminutivům uváděným zde. O kategorii „nedeminutiv" v němčině v tom smyslu, jak jsou uvedeny zde pro češtinu (např. bílek, dnešek, biftek, slaneček, půlka, samohonka cédéčko atd.), uvažovat nelze. Důvod je nutné hledat ve specifičnosti německých deminutivních sufixů a částečné aspecifičnosti českých sufixů, které vytváření (především primární) deminutiva, ale slouží také jako sufixy mutační. 2 Frekvence deminutiv a statistiky jejich výskytů Výzkum deminutiv na korpusech ukázal, že pravá deminutiva jsou relativně slabě frekventní. Platí to nejen pro němčinu, kde se s tímto jaksi počítá, ale i pro češtinu. Čím „hlouběji" jdeme ke dnu frekvence určitého sufixů, tím hustější je zastoupení pravých deminutiv. Frekvenční seznam slov i se specificky deminutivním sufixem (např. -íček) má v horní frekvenčním pásmu (tabulka 73) především kvazideminutiva a polysémní slova, která fungují také jako deminutiva tantum (např. v idiomech). V dolním frekvenčním pásmu (tabulka 74) - v korpusu syn2010 vlastně hapaxy - jsou především pravá deminutiva. Z frekvenčního „stropu" i „dna" byla odfiltrována vlastní jména. 397 Pořadí lemma abs. počet i.p.m. 1 balíček 3457 28 2 žebříček 2705 22 3 koníček 1415 12 4 jídelníček 1028 8 5 klíček 995 8 6 míček 988 8 7 kousíček 580 5 8 Havlíček 567 9 hřebíček 484 4 ±ö Kubíček 475 11 bratříček 467 4 12 chlebíček 454 4 13 človíček 398 3 14 mazlíček 397 3 15 střevíček 393 3 16 rybníček 381 3 Tabulka 73: Frekvence slov s -íček „strop" Pořadí lemma abs. počet i.p.m. 372 případíček 1 0 378 pumprlíček 1 0 385 uhlíček 1 0 386 důstojníček 1 0 387 špačíček 1 0 389 zákolníček 1 0 390 motocykl íček 1 0 391 lazebníček 1 0 394 pudlíček 1 0 396 vraníček 1 0 397 zásobníček 1 0 398 švagříček 1 0 399 paklíček 1 0 400 kalendáříček 1 0 401 flastříček 1 0 403 papežíček 1 0 Tabulka 74: Frekvence slov s -íček „dno" Tato relativně vysoká frekvence kvazideminutiv oproti pravým deminutivům je společná oběma jazykům. Nej frekventovanější vůbec (zahrnuty j sou všechny sufixy a všechny slovní druhy)jsou: v němčině Mädchen, Märchen, Brötchen; Fräulein, Zünglein, Schärflein; Schmankerl; v češtině stránka, vičko, dívka, obrázek, tabulka, schůzka. Tato slova mají frekvenci i nad 100 i.p.m. (např. stránka 160 i.p.m.). Vedle nich nejčastější evaluativně užitá deminutiva (holčička, vesnička, strýček) mají frekvenci podstatně nižší: jen od 12 do 20 i.p.m. Běžná frekvence substantivních deminutiv v češtině je však pod 10 výskytů na milion tokenů, u ostatních slovních druhů pod 1 (míní se výskyt ve vyváženém korpusu syn2010). U němčiny je frekvence substantivních deminutiv užívaných pragmaticky pod jedním výskytem na milion tokenů (ověřováno na datech korpusu DeReKo 2014). U ostatních slovních druhů jsou většinou frekvence pod jedním promile. 398 Řádek „centrum" v grafu 1 naznačuje průměrnou frekvenci autosémantik centra slovní zásoby. Řádky „kvazideminutiva" a „deminutiva" naznačují jejich poměrné zastoupení ve vyvážených korpusech psaného jazyka (syn 2010 pro češtinu a DeReKo release 2014 pro němčinu). Graf 1: Nástin frekvence deminutivních tvarů v češtině a němčině čeština Substantívni deminutivní tvary 400 450 Srovnání byla provedena během rešerší a pak ještě kontrolně na nejčastějších substantivních ekvivalentech těchto deminutiv: myška - Mäuschen, pejsek - Hündchen, žáček -Schüler chen/Schüler lein, dvířka - Türchen, ptáček - Vöglein/Vogelchen. Toto zprůměrování je pochopitelně velmi problematické, protože je vztaženo na všechny texty korpusu bez rozlišení stylu. Dále je nutno zdůraznit, že nebyla rozlišena polyfunkčnost (odfiltrována kvazideminutiva) např. být potichu jako myška - still wie einMäuschen sein, vyletí ptáček apod. Přesto má určitou výpovědní hodnotu o užívání deminutiv v češtině oproti němčině. Sestavení podrobných statistik vyskytuje práce pro několikačlenný tým a zůstává prozatím dezideratem. Překvapivý je ovšem fakt, že v počtu různých deminutivních tvarů substantiv nezůstává němčina za češtinou příliš pozadu. V tabulkách 7 a 8 (v oddíle I., kap. 4.4) jsou uvedeny počty různých lemmat s jednotlivými deminutivními sufixy substantiv českých (7.545) a německých (v součtu 6.653, tedy zakončení substantiv -chen, -lein, -li, -erl). V distribuci deminutivních sufixů jsou na tom oba jazyky tedy podobně, liší však ve frekvenci deminutiv. 3. Struktury protějšků deminutiv V práci byla provedena analýza protějšků českých deminutiv v němčině a částečně i angličtině, Dále také protějšků německých deminutiv v češtině. Většina struktur protějšků českých deminutiv v němčině je známá už z dřívějších kontrastivních prací (Dobrovský 1809, Nekula 2010, 2013, na největším textovém základě pak Březina 1983). (K angličtině srov. Chamonikolasová/Rambousek 2007, francouzštině Dvořák 1932). Výsledky se v principu shodují. 399 3.1 Protějšky českých deminutiv Nej nápadnějším protějškem českých deminutiv v němčině je vyjádření pomocí přívlastku (podle některých tzv. „analytické deminutivum"). Toto obstarávají v němčině především následující adjektiva: arm armes Ding ~ chudinka bisschen bisschen Geld ~ úplateček dünn dünnes Haar ~ chloupek eng enges Tal ~ údolíčko etwas etwas Nachtisch ~ moučníček fein feiner Oberst ~ šéfíček gut alt gute alte Gemütlichkeit ~ pohodlíčko), harmlos harmloser Pimmel ~ chudinka jung junger Soldat ~ vojáček klein (univerzální) kurz kurze Säge ~ pilka langsam langsame Nummer ~ ploužáček15 lieb lieber Kollege ~ kolegáček; liebes Vieh ~ dobyteček nett klein nettes kleines Vermögen ~ jměníčko niederig nierdige Mauer ~ zídka präzis präzise Arbeit ~ prácička sanft sanfter Irre ~ blázínek schmal schmale Leiter ~ žebříček schmächtig schmächtiger Soldat ~ vojáček schön schöne Stirn ~ čílko winzig; leicht leichtes Ding ~ hračička V angličtině je pak většinou Utile a small. Nápadné je, že se zde hodnotícího rysu výpovědi dosáhne hlavně pomocí metaforiky (gute alte Gemütlichkeit, sanfter Irre, leichtes Ding atd.). K zesílení pragmatické úlohy mohou být adjektiva taktéž v superlativu: allerkleinste Fläche ~ ploška kleinste Kasserolle ~ kastrůlek kleinste Spur ~ stopička Často se hodnotící element přenese celý do adjektiva/atributivní pozice: armes liebes Ding ~ chudinka armseliger Deutscher ~ Němčík artiges Wort ~ zdvořilůstka bisschen von Schinken ~ šunčička Bruchteil der Sekunde ~ setinka glänzende/blitzende Augen ~ jiskřička v očích České ploužák nemá běžně přímý ekvivalent. Jen v rakouské němčině je mi znám výraz L 'amour-Hatscher. 400 kahler Fleck ~ lysinka mittelmäßiger Literat ~ pisálek schweinisches Geschreibsel ~ prasečinka Steirer Bua ~ Stajeráček törichtes Zeug ~ blbinka Winzigkeit von einer Frau ~ pápěrka V některých případech je atributivní vazba spojená do kompozita: Flitterwerk ~ nicůtka. Českým deminutivům odpovídají někdy kombinace přívlastkové vazby a deminutivního tvaru (někteří autoři toto označují za „analyticko-syntetické" deminutivům): winziges Teilchen ~ zlomeček kleines Lüftchen ~ větřík kleines Türmchen ~ věžička feines Teilchen ~ tělísko Takové řetězení deminutivních signálů v němčině příliš běžné nebývá. Evaluativní hodnotu má buď adjektivum {winzig, fein) a určované substantivum má neevaluativní, deminutivní tvar (Teilchen je kvazideminutivum, nebo má evaluativní hodnotu substantivum (Türmchen) a adjektivum zde má především svou původní hodnotu kvantitativní. V těchto případech je v češtině většinou také kvantifikátor (malý). Určitá míra empatie se v němčině vyjadřuje/zdůrazňuje (především v oslovení) přivlastňovacím zájmenem mein. mein Mädchen! -děvenko! mein kleiner Hund! ~pejseku! V češtině zde zájmeno většinou chybí. Kompozita Markantní je také zastoupení kompozit. Českému deminutivu odpovídají kompozita, v nichž zdrobňovací význam leží buď na determinantu nebo na bázi. Většinou se jedná o metafory/přirovnání, kompozitum by mohlo být rozvito do propozice např. školička ~ škola (je) malá/velká jako na vesnici = Dorfschule. Zdrobnění determinantem Dorf- Dorfschule ~ školička Markt- Marktplatz ~ náměstíčko Garten- Gartentor ~ branka Kinder- Kinderstimme ~ hlásek, Kinderpatschen/Kinderschlappen ~ bačkůrky Miniatur- Miniaturschnabel ~ zobáček Puppen- Puppengesicht ~ ksichtík Schoß- Schoßhund ~ pejsek, psík, psíček Sterbes- Sterbeswort ~ slovíčko Wort- Wortgeplänkel ~ žertíček V němčině se nejedná o deminutiva. Protějšky zde odrážejí typologické rozdíly obou jazyků a z nich plynoucí nej častější slovotvorné postupy - kompozice v němčině, derivace v češtině. Domnívám se, že se v těchto českých deminutivech odráží spíš možnosti slovotvorby než záměr mluvčího. Stejné struktury totiž mají protějšky k českým kvazideminutivum. 401 Deminutivní sufix má funkci specifikační, tedy stejnou jako německý determinant, avšak je méně explicitní: kabela —> kabelka ~ Tasche —> Handtasche zrcadlo —> zrcátko ~ Spiegel —> Taschenspiegel fotbal —> fotbálek ~ Fußball —> Tischfußball zvon —> zvonek ~ Glocke —> Tischglocke Další příklady uvádí také Březina (1983:119-122). Zdrobnění bází Nej častější jsou: -kind Amselkind ~ kosáček, Jesuskind ~ jezulátko, Elfenkind ~ cherubínek -junge Vogeljunge ~ ptáčátko -baby Hundebaby ~ štěňátko Další méně běžné možnosti uvádí také Březina (1983:117-119). Struktury německých protějšků českých deminutiv, která jsou nebo mohou být užita pragmaticky, statistiky podchycuje tabulka 75: a čeština struktura německého protějšku v % (přibližně) Pravé deminutivum základ 50-65% deminutivum 20% analyticky (typicky klein + základ) 5-8% anal yticko-synteticky (typicky klein + -chen) 2% jiné (opisy, překladatelské kompenzace aj): 3-5% Tabulka 75: Struktury protějšků českých pravých deminutiv v němčině Údaje v tabulce 75 se shodují v těchto pracích: Šimík (2007, 2012), Káňa (201 lb). Překvapivý je velký rozdíl mezi těmito, korpusově podloženými údaji a Březinovými výsledky analýzy několika beletristických děl. Podle Březinových (1983:76) výsledků si odpovídají deminutiva z víc jak 40%, naopak českému deminutivu údajně jen z 20% stojí v němčině naproti samotný základový tvar. První dva řádky tabulky 75 by si tak vyměnily pozice. 3.2 Protějšky německých deminutiv v češtině Opačný pohled poskytuje tabulka 76, v níž jsou uvedeny poměrné počty protějšků německých deminutiv v češtině. němčina struktura českého protějšku v % (přibližně) Pravé deminutivum deminutivum (1. stupeň) 60% deminutivum (2. stupeň) 10% základ 20% kvazi deminutivum 8% analyticky, jiné perifráze a kompenzace 2% Tabulka 76: Struktury protějšků německých pravých deminutiv v češtině Údaje v tabulce 76 se shodují s výsledky uvedené v pracích Škvarnová (2014) (sufix -chen) a Káňa (2011b) (sufix -erl). 402 Kvalitativně, tedy strukturami protějšků se výsledky výzkumu J. Březiny (1983) a této práce v podstatě shodují. Avšak na kvantitativně i kvalitativně větším vzorku paralelních textů jsou znát jiné poměry zastoupených struktur. Zásadní rozdíl vidím především v oblasti „základu". Ekvivalent, který se zde (i u jiných autorů) nazývá „základové slovo", mívá dvojí podobu: Jednak jsou slovníkové ekvivalenty základů od český deminutiv, např. dítko - Kind. V tomto bodě je němčina prostě věcnější a zdrobňuje méně. Dál se však (a to častěji) jedná o slova, která nejsou nijak modifikována, svojí sémantikou, ale především funkčně, v kontextu českému deminutivu zhruba odpovídají, např. dítko ~ baby, kuřátko ~ Küken. Evaluace, která se v češtině vyjádří morfologicky, se v němčině (ale i v angličtině) vyjádří tedy především lexikálně (v Zandvoortově (1966) smyslu tedy tzv. „inherentním deminutivem"): (1) Větřík zesílil ve vítr, blesky a hromy křižovaly čisté nebe, klidnou noc, a vyhlašovaly svobodu. Die Brise wuchs an zum Orkan, Blitz und Donner zerrissen den klaren Himmel, die ruhige Nacht in der Verkündigung der Freiheit. Amado-ZmizeniSvBarbory V podstatě tedy nelze říct, že deminuce zůstala nevyjádřena, je jen vyjádřena lexikálním prostředkem. Tabulka 76 také ukazuje, že v jazyce, který má deminutiv víc (zde čeština), bude většinou deminutivum, pokud je deminutivum i v jazyce, který deminutiv tolik neužívá (zde němčina). Toto zjištění se dá rozšířit také na kvazideminutiva v jazyce s méně deminutivy (tabulka 77). Pohled na německá kvazideminutiva s -chen a jejich protějšky v češtině nabízí toto srovnání struktur. němčina (příklady) struktura českého protějšku v % (přibližně) Kvazideminutivum s -chen kvazideminutivum (kamrlík, králík) víc jak 50% základ (maskot) 35% pravé deminutivum (hlupáček) 14% ostatní (např. opisy nulových slovníkových ekvivalentů - viz např. Schnäppchen) 2-5% Tabulka 77: Struktury protějšků německých kvazideminutiv s -chen v češtině Otázku vzájemných vlivů obou jazyků v této oblasti není možné generalizovat a měla by být zodpovězena individuálně pro jednotlivé lexémy. Nápadná inklinace rakouské němčiny k vytváření deminutiv svádí jistě k tezi, že se jedná o infiltraci z češtiny nebo jiných slovanských jazyků bývalé monarchie. Jisté je, že všechny hornoněmecké dialekty měly (a mají) tendenci vytvářet deminutiva ve zvýšené míře než oblasti střední a dolní němčiny. 403 4. Predikabilita deminutiv S oběma body (3.1 a 3.2) v předešlé kapitole souvisí také možnost předpovědět výskyt deminutiva. Domnívám se, že v obecné rovině se užití pragmatického deminutiva předpovědět nedá. Opodstatněnost této domněnky signalizují výsledky dotazníku (dotazník český, verze 2 a německý 1). Volba mezi deminutivem a základovým slovem se zdá být zcela nahodilá pokud není ve výpovědi jiný signál deminuce, jak tomu je v (1) - (3). Respondenti měli k výběru doplnění základového slova, deminutiva (1), (3) nebo analytického tvaru (2). (1) V_bytě s flekatými stěnami na něho čekala žena vyšívající u okna. a) chudém b) chudičkém (2) Ivančice jsou_s 9.400 obyvateli - uvádí Plánek pamětihodností. a) maloměsto; b) malé město; c) městečko (3) „Ehe ich aber darauf zu sprechen komme, möchte ich die verehrte Frau Bednarek bitten, mir ein _(Glas) mit Gespritztem zu bringen, weißen natürlich. " Do věty (1) doplnilo přesně 50% respondentů variantu a). Ve větě (2) bylo rozložení následující: a) (maloměsto) 35%; b) (malé město) 25%; c) (městečko) 40%. Německou větu (3) doplnilo 60% respondentů základovým tvarem, 30% zvolilo deminutivum Gläschen a 10% Glaserl. Naopak tam, kde deminuci signalizuje adjektivum malý/klein (4), (5), použila by většina respondentů (90% v češtině) deminutivum substantiva, a to i v němčině (70% uvedlo Plätzchen nebo Platzerl). (4) Byl to vlastně tichý muž, se svislými rameny a s malým_. a) knírem, b) knírkem (5) Beim Büfett fand er mit Mühe ein... klein... frei... _(Platz), auf dem ihm eine lange Weile die Aussicht durch die aufgestützten Ellbogen seiner Nachbarn genommen war. Vzorek respondentů těchto dotazníků nebyl sice velký ani reprezentativní (30 dotázaných v češtině, 20 v němčině), určitá tendence se však náznakem rýsuje. Předvídatelnost deminutiv je však možná v překladu resp. u paralelních textů. Tam, kde je v češtině deminutivum užité sémanticky, lze v němčině předpokládat spojení klein a základ, popř. jiný odpovídající lexém. Je4i v češtině užito deminutivum pragmaticky, najdou se i doklady německého deminutiva, pokud je lze vytvořit. Užití deminutiv se může lišit podle nálady, makrokontextu promluvy, ale možná i jazykového transferu u mluvčích (vyplývá to z dlouholetého pozorování českých studentů němčiny i bilingvních dcer). Závislost na kontextu, ale možná i „náladě" či jazykovém transferu překladatele dokládají také paralelní doklady ve více jazycích. (6) Chlapi, vy jste bez pochybnosti nejlstivější, nej lepší zlodějíčci, jaké jsem vůbec kdy potkal. Jungs, ihr seid die hinterlistigsten, durchtriebensten Schmarotzer, die mir je untergekommen sind! Guys, you are without a doubt the sneakiest, most light-fingered thievingparasites I've ever met. Ste bez pochýb najslizkejší zlodejskí paraziti, akých som kedy stretol, (subtitles) (7) Jaké to je, mít malého bratříčka? Wie ist das, wenn man einen kleinen Bruder hat? Whaťs it like to have a little brother? Aké to je mať malého brata? (subtitles) 404 (8) Chrissie's sleepiri. Chrissie spinká. Chrissie spí. (subtitles) (9) Just coming round again, I should say, after a bee-autiful sleep. Asi přichází k sobě, když se krásně vyspinkal. Asi sa preberá, keď si tak krásne pospal. (Tolkien-Hobit) V (6) se zjevně jedná o hanlivé označení, které se může v češtině vyjádřit deminutivem. Proč však není deminutivum i ve slovenštině, kde mají deminutiva funkce podobné s českými, není zřejmé ani z jednoho dokladu (6) - (9). Z dokladů by neměl vzejít dojem, že deminutiva ve slovenštině jsou méně častá než v češtině (jev nebyl zkoumán systematicky). Doklady jsou uvedeny jako důkaz nemožnosti spolehlivého předpovědění výskytu deminutiva. 5. Posuny významů V několika případech je znát posun funkcí na škále augmentativum - základ - deminutivum. Některé základy k českým deminutivum se v současnosti vnímají spíš jako augmentativa. Platí to především o: a) původních deminutivech na -o: zvonec (spojení burácet zvoncem, těžký, ohromný zvonec, - něm. Glocke), babice (něm. - Alte, Weib), chladnice (něm. - Kuhler); b) slovech vytvořených (často i okasionálně) odtržením „deminutivního" sufixu: blouznil, bochan, kaňa, klubo, krcál, maňas, oblaz, pakl, papouch, přičeš, špeluňě, ťafa, táfle, umírák, verpán a mnohé jiné (některá mají nahrazen deminutivní sufix jiným). Další jsou uvedeny průběžně v textu (a všechna jsou doložena v korpusu SYN 2013) Nejčastěji to jsou: i) slova na -ák/-áč: ledňák, chcípák, loupák, špekáč po nahrazení -áček ii) slova na -as: tvrďas, maňas, dělňas, volňas po nahrazení -ásek iii) slova na -na/-ě: halena, špeluňe po nahrazení -(en)ka iv) holé kmeny prefigovaných sloves přičeš, vylup, náhra po odtržení -ek nebo -ka v) některé deriváty na -ina (ženština) Tyto tvary mívají oproti konkurentům s „deminutivním" sufixem evaluativní funkci a mnohem nižší frekvenci. Vedle těchto může jako augmentativum fungovat základové slovo jakéhokoliv kvazideminutiva, pokud je kvazideminutivum součástí frazému nebo těsnějšího spojení: jít k někomu na koberec, foukat na bolest, kopec zmrzliny, šňupec tabáku, mít železo v ohni atd. 405 Graficky tento posun znázorňují obr. 1 a obr. 2. Velikost kruhu znázorňuje frekvenci slova, barva tvar: černá = augmentativum, modrá = základ (nederivovaný tvar), zelená = deminutivní tvar (1. stupeň = světlejší, 2 stupeň = tmavší zelená). • O • Obr. 1: Běžný vztah základu a derivátů (O) O Obr. 2: Posunutý vztah základu a derivátů Schéma obr. 1 a 2 platí především pro češtinu. V němčině může funkci augmentativa zastávat jen základ několika málo (kvazi)deminutiv. Deminutivní tvary jsou většinou polysémní: (Fleischjbällchen —> (Fleisch)ball, Weib <--> Weibchen. Rakouský a švýcarský systém tvary na -erl a -U funguje podobně jako český. Jedná se pak ovšem spíš o sémantické augmentativum, kterým se vyzdvihuje nadstandardní velikost: Nock <— Nockerl, Sack <— Sackerl, Schwamm <— Schwammerl, Wagen <— Wagerl, Pack <— Päckli. Pokud se deminutivní tvar v němčině idiomatizuje a funguje jako základové slovo, zpravidla pak dál netvoří deminutiva - německý deminutivní sufix (především -cheri) blokuje přijetí dalšího deminutivního sufixu. Tato restrikce pro češtinu neplatí díky několikastupňovému deminutivníma aparátu (klubo <— klubko —> klubíčko). 6. Sémantika Deminutiva se tvoří především od slov označujících něco malého, nebo když je něčeho málo: malá věc (substantiva), malá, slabá nebo nedostatečná kvalita, kvantita, oslabení děje. Vedle toho slouží jako prostředky ironizace, bagatelizace, eufemizace či tabuizace. Na druhé straně je teoreticky možné utvořit deminutivum prakticky od jakéhokoliv základu (korpusové hapaxy tlačíček, nulička, ježík), dokonce i od takového, který svojí podstatou zdrobnění vylučuje (vesmírek, obřík, slepoučký - tvary jsou doloženy v souhrnném korpusu SYN 2013). Právě na nich je vidět pragmatická povaha deminuce. Potencialita platí pro všechny slovní druhy (*písinkat ~ schreiberln), ale i pro augmentaci (*trpaslisko). Zde se však dostáváme do spekulativní oblasti, neboť tvary nejsou doloženy. 406 Od dob Dobrovského je známo, že se deminutivní sufixy v češtině používají a) jako prostředek slovotvorný k utváření slov označujících něco menšího než normál; b) jako prostředek evaluativní. (Dobrovský tuto funkci popisuje jako označování milých věcí.) Problematické je rozlišování těchto funkcí (v češtině) především tam, kde existuje od základu jen jedno deminutivum. A těch je většina. Z kapacitních důvodů nemohly být tyto funkce rozčleněny u všech doložených deminutiv, v textu jsou uvedeny jen punktálně. U slov s dvoustupňovými deminutivy se rýsuje poněkud lepší diferenciace: 1) deminutivum prvního stupně má funkci spíš sémantickou; 2) deminutivum druhého stupně zastává funkci především pragmatickou (srov. také odd. II). Němčina toto rozlišuje celkem precizně: v dotaznících respondenti velice přesně rozlišovali mezi „Verkleinerung" a „Verniedlichung": k prvním přiřazovali i všechny analytické tvary, k druhým jen sufigované. Výsledky dotazníků potvrzují rešerše uvedené výš. V neposlední řadě je užívání deminutiv i záležitost individuální. Je známé, že jsou rozdíly i regionální: „Dáte si ještě dvojčičku?" j e tvar, který j sem slyšel j en v Praze (na podzim 2013 v baru na Petrské ulici), na jihu Moravy jsem se s ním dosud nesetkal. 7. K tvarům deminutiv Konkurence nesufigovaných tvarů („analytická" a jiná deminutiva) byla rozebrána výš. Analýza paralelních i jednojazyčných korpusů v podstatě potvrdila existenci většiny deminutivních sufixů uváděných pro češtinu a všech deminutivních sufixů uváděných pro němčinu. K deminutivním sufixům lze zařadit ještě -ula, -ulda a -rle, mají evaluativní hodnotu, přičemž -ulda a -rle jednoznačně deminutivní, -w/ajen expresivní: -ula dědula ~ Opa, alter Knacker, alter Mann -ulda taťulda ~ Papilein, Váterchen -rle bábrle ~ Omsi tyčkrle ~ - Další zakončená slova na -rle (např. cukrle, pimprle, štokrle, vimrle) jsou přímé výpůjčky z rakouské němčiny, které nej sou v češtině dál analyzovatelná. Evaluativní charakter má také změna hlásky -o—> -ů- u slov na -orek a -ovka (viz také odd. II, A.I.1.1.17 aB.IV.4.) Systém německých deminutivních sufixů by měl být konsekventně uváděn také s oběma regionálními deminutivními sufixy -erl a -li, které mají v obou standardních varietách nezastupitelnou funkci v mluvené i psané komunikaci. 8. Deminutivní řady a pravidlo frekvence Deminutivní řady má především čeština, v němčině jsou další morfologické deminutivní stupně běžné jen u hypokoristik - především kombinace -i a -lein (-i s -chen jen u Mamicherí) a možné jen u několika málo apelativ (viz zde kap. 5). 407 V deminutivní řadě platí, že deminutivům prvního stupně má vyšší frekvenci než deminutivům druhého stupně. Frekvenčně anomální řady jsou v češtině následující (řazeno podle počtu výskytů obou/všech deminutivních tvarů v korpuse syn 2010 sestupně): bota - botička - botka čelo - čelíčko - čílko dědeček - děd(a) - dědek karta - kartička - kartka kmotr - komotříček- komotřík kos -kosáček - kosík kost - kostička - kůstka kůže - kůžička - kožka mazel - mazlíček - mazílek orel - orlíček - orlík pivo - pivečko/pivenko - pivko teta - tetička - tetka Důvody této anomálie tkví většinou v tom, že se tvar druhého stupně „amortizuje" a nahrazuje ho tvar prvního stupně (ten vzniká sekundárně). Ve výjimečných případech vybočuje tvar prvního stupně až k pejorativům {dědek, tetka). 9. Deminutivům jako prostředek rozšiřování slovní zásoby Zdá se, že čeština má v deminutivních sufixech prostředek, který některé jiné jazyky nemají. Označení pomocí deminutiva se idiomatizuje a vytváří pak samostatnou lexikální jednotku. Dobře to je vidět především na nepravých deminutivních řadách a jejich protějšcích v jiných jazycích, např. cedule ~ něm. Schildangl. sign; cedulka ~ něm. Zettel; angl. label. Zde v cizím jazyce žádný deminutivní nebo expresivní signál nebývá. Rozšiřování slovní zásoby pomocí aparátu, který je shodný s deminutivním bylo a je běžné zjevně i v jiných jazycích76. V němčině např. -lein (Fráulein, Scherflein), v angl. -ette, -et (cigárette, booklet). Těmto v češtině často neodpovídá žádné (ani formální) deminutivům: Fráulein ~ slečna, Scherflein ~ hřivna, cigarette ~ cigareta, booklet ~ kornet, brožura, ale někdy také brožurka. 10. Zdrobňování jako odraz jazykové typologie Na zdrobňování/vyjadřování deminuce se odráží morfologický typ jazyka. Čím je jazyk analytičtější, tím méně lze předpokládat, že bude deminuci, tedy zdrobnění sémantické i pragmatické vyjadřovat morfologicky utvořeným tvarem slova. V podstatě tak dochází k divergenci v konotační rovině těchto protějšků a při překladu je nutné je kompenzovat jinde. Z dotazníků německy mluvících respondentů jasně vyplynulo, že v němčině a) je deminutivům jen slovo s deminutivním sufixem (nikoliv perifráze s klein apod.) b) deminutivní sufixy jsou natolik sémanticky zatíženy, že se za deminutiva považují všechna slova zakončená shodně s deminutivním sufixem bez ohledu na to, jestli k nim existuje základové slovo a jaká je jejich sémantika. Otázkou zůstává, zda by podobné výsledky přinesly také dotazníky k anglickým či francouzským deminutivům - oba tyto jazyky jsou analytičtější než němčina, která je typický zástupce analyticko-syntetického jazykového typu. Dřív např. i ve francouzštině. Důvod zániku deminutiv ve francouzštině viz Dvořák 1932:23. 408 Přechodný typ němčiny je zjevný v kontrastu: česky: chlapec, dívka - obě slova se stále zřetelnými (historicky) deminutivními sufixy; německy: Junge, Mädchen - jedno formální deminutivum (Mádchen); anglicky: boy, gírl - žádný signál zdrobnění (i jinak neanalyzovatelná slova). 11 Specifičnost a aspecifičnost deminutivních prostředků Český a německý deminutivní aparát jsou nápadné nejen rozdílným počtem sufixů (ten je zjevný na první pohled a známý od nej starších kontrastivních popisů), ale také (hlavně) jejich funkčností. Poukazuje na to Nekula (2004:113): Z hlediska formálního má sice čeština v oblasti deminutiv prostředek navíc (sekundární deminutiva). Z hlediska funkčního však spíše platí, že primární deminutivum v češtině zdrobňuje a v rámci mluvního aktu minimalizuje méně (intenzivně) než německé deminutivum, které pokrývá i oblast vyhrazenou v češtině sekundárním deminutivum. Ve srovnání s německým deminutivem je funkční dosah českého primárního deminutiva menší než funkční dosah deminutiva německého. Pravdivost tohoto tvrzení je dokázána i na dokladech této práce. Vysvětlení se nabízí následující: Domnívám se, že český deminutivní aparát je oproti německému značně aspecifický. Sufixy, které se běžně užívají také jako deminutivní mívají i funkci mutační, transpoziční nebo specifikační, popř. integrační (nejčastěji -ek, -ka, -ko nebo -čko, ale také -ce nebo -ice). Integrace je vidět na příklonu cizích slov k substantivům pomocí -ek (klacek), -ík (žejdlík) aj., ale i u (starších ?) výpůjček s přidáním -ce/-ice (cavallo - kavalec, Kittel-kytlice). Ostatní příklady jsou uvedeny v jednotlivých kapitolách mezi nedeminutivy. Takto integrovaná slova pak mohou tvořit deminutiva (formálně se jedná o 2. stupeň): klůcek —> klůceček, žedlík —> žejdlíček. Výjimečně se vytvoří i řada, kdy je deminutivum 1. stupně utvořeno změnou samohlásky: klacek —> klacík —> klacíček. U některých slov deminutivní sufixy fungují také jako modifikační, ovšem posunují derivát nebo základ jen v rámci stylu (půle —>půlka). Naproti tomu německé deminutivní sufixy jsou specifické, vytvářejí téměř výhradně deminutiva a zpravidla pak žádný další sufix nepřibírají. Méně specifické (funkčností českým podobné) jsou však rakouský sufix -erl a částečně i švýcarský -//'. 12. Deminutiva jako signál hovorovosti Deminutiva nejsou primárně prvek hovorový, tedy sub standardní. Svojí pragmatickou podstatou však představují element, který se vyskytuje především v mluveném jazyce -mluvčí dává najevo komunikačnímu partnerovi svůj postoj přímo, tedy ne prostřednictvím psaného textu. Tento fakt se odráží i na korpusových dokladech: pravá deminutiva se většinou vyskytují v přímé či nepřímé řeči a zabarvují text hovorovosti (1). Uvnitř češtiny vedle sebe často stojí základové tvary a deminutiva, každé z nich plní vlastní stylistickou úlohu: základy (kaple, pánev, minitraktor, žlab aj.) se vyskytují (především až výhradně) v odborných textech, deminutiva (kaplička, pánvička, traktůrek, žlábek aj.) především v (imitaci) hovoru. Je4i v češtině deminutivem naznačena pouze hovorovost, není důvod, aby byl deminutivní signál v protějším jazyce (1). (1) Und wenn's klappt, dann zehn vor acht vorm Kino, ja? A když ti to vyjde, tak za deset osum před biáskem, jo? (Kohout: Nápady Sv. Kláry) zrovínka naproti kinu g'rad vis-a-vis dem Kino (Subtitles) 409 Tento rozdíl ve stylistické funkci se odráží na kolokačních partnerech. Shoda kolokačních partnerů deminutiv a základů (viz deliminace deminutiv) je jen z jedné třetiny až (max.) jedné poloviny autosémantik. V němčině je na ose odborný - hovorový styl situace jiná. Zde se v hovoru užije základ a ve formálnějším textu specifičtější termín. Česky tedy v hovorové rovině se požívá sýkora i sýkorka, v němčině jen Meise. Ve formálních až odborných textech v češtině: sýkora, německy ale spíš Kohlmeise, Bartmeise atd. Německý systém je dále specifický v tom, že vedle celoněmeckých deminutivních sufixů existují také regionální sufixy jednotlivých variet, které texty mimo svou varietu zabarvují silně hovorově a regionálně. Situace je zachycena schematicky na obr. 3 s příkladem deminutiv od Pack(et) v německé (D) rakouské (A) a švýcarské (Ch) němčině. Packerl Päckli Päckchen knižně + + standard + + + substandard, regionálně + + + + Varieta D A Ch D A Ch D A Ch Obr. 3: Stylistická hodnota regionálních deminutiv 13. Deminutiva jako překladatelský problém Podstatu užívání deminutiv a jejich překladů vystihl Jiří Levý v Umění překladu77: „Dojem charakteristického způsobu myšlení vzbuzují ruské zdrobneliny (holoubkové, dušičky, miláčkově) a (...) [ťjeoreticky probojované je dnes již nahrazování anglických zdrženlivých, oslabených výrazů (Understatement) českým výrazem plným, silnějším - i když v praxi se dělá ještě mnoho chyb." Ve vyjadřování emocí (deminutiv) je tedy čeština (i jiné slovanské jazyky) explicitnější než angličtina či němčina. S tím souvisí také možnost řetězení deminutiv v češtině: světlounce blonďaté vlásky, světlounce modrá košilka (nejčastější spojení v korpusu syn2010 se světlounce). Ovšem i zde existují hranice: český text by byl deminutivy přetížen, kdyby v uvedených spojeních byly v deminutivním tvaru i adjektiva: (*)světlounce modroučká košilka. Platí, že každé deminutivum má svůj akční rádius, kterým „zabarvuje" text. Tento rádius (scopus) je u českých deminutiv jednoznačně užší než u němčiny (pro kontrast s angličtinou srov. Knittlová 2010:63). Vypuštění deminutiv(a) tak není překladatelskou či překladatelovou chybou, nýbrž přizpůsobením úzu. Někdy se deminutivum také kompenzuje buď (podle Hervey/Higgins 1992) kompenzací „druhovou" (v předešlé kap. (1)) nebo kompenzací „v místě" (2), popř. i kombinací obou (1). (1) Ale nevidí oblaka a neslyší sýkorky, vidí jen majetek a slyší zvonit zlato. Aber sie sah keine Wölkchen und hört keinen Vogelruf, sie sah nur den Besitz und hörte nur die Goldstücke klimpern. (Werich: Fimfärum) Zde uvedené doklady (1), (2) jsou překlady z češtiny do němčiny, kde se kompenzuje české deminutivum. Toto je případ běžnější, méně často je český nedeminutivní výraz nahrazen německým deminutivem (2). (2) Nach dem letzten Schluck wischte sie sich die Mundwinkel mit Daumen und Zeigefinger ab und sagte ihr Danksprüchlein „ Vergelťs Ihnen Gott, gnädige Frau. " Dopila, utřela si koutky palcem a ukazováčkem a zablahořečila: „ Naděl Pánbůh, milostpaní!" (Polaček: Dům na předměstí) Cit. z korpusu InterCorp (verze 8). 410 Markantní j sou však výskyty českých nesubstantivních deminutiv (např. kliďánko, trošičku, zrovinka) v překladech do češtiny. Obecně se totiž nedá říct, že by východiskový jazyk překladu měl zásadní vliv na výskyt deminutiv v cílovém textu. Na malém paralelním korpusu češtiny a angličtiny to dokázali Chamonikolasová/Rambousek (2007), dokládá to i tato studie, byť podrobná statistika udělána nebyla. Jediný zaznamenatelný posun je na ose časové. Starší překlady české beletrie do němčiny mají mírně rakouský nádech: pokud se v překladu z češtiny do němčiny objevuje rakouské deminutivum, pak je to především v dílech Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka (těch je suverénně nejvíc: Máderl, Hunterl, Stamperl aj.), Čapek: Továrna na absolutno (Freunderl) nebo ještě Fuchs: Pan Theodor Mundstock (Kasperl). Novější překlady jsou regionálně neutrálnejší, přesto se občas i zde vyskytne regionální rys: Viewegh: Román pro ženy (Einkaufswagerl), Případ nevěrné Kláry (Kipferl). Považuji to za důkaz, že se jedná o tvary standardní rakouské němčiny (oba romány vyšly v nadnárodním nakladatelství se sídlem ve Vídni a Frankfurtu n. M.). Jejich regionální charakter však popřít nelze. 411 Deficity a výhledy Hlavním dezideratem zůstává zpracování augmentativ, protože hranice mezi augmentativy, základovými slovy a deminutivy je prostupná. Dále je zjevné, že seznamy deminutiv nejsou a nemohou být úplné, jelikož tvorba deminutiv není v žádném případě uzavřená, naopak jedná se snad o nejběžnější aktualizaci slovního fondu v češtině, o velmi častou v němčině. Paradigma je otevřené především v oblasti českých substantiv (deverbativ typu bumbáníčko), adjektiv (desubstantiv od deminutiv typu balíčkový, knedlíčkový, smetánkový, vínkový), ale i německých (především neafigovaných78) substantiv. Podchyceny zde byly doufám všechny morfologické prostředky jejich tvorby v češtině i němčině a může tak být aktualizován seznam deminutivních prostředků obou jazyků na úrovni slova. Mimo redukcí některých sufixů, které se zjevně v současnosti neužívají, byly identifikovány prostředky, které dříve uváděny nebyly - především hláskové změny -e—> -í-(škopek —> škopík) a -o—> -ů- (hitovka —> hitovka), u nichž se pravděpodobně odráží ikoničnost. Nelze také zpracovat jednotlivé významy všech zde uvedených deminutivních tvarů a jejich protějšků. Těch je jen u substantiv obou jazyků dohromady doloženo přes 14 tisíc (z toho přes 7 tis. českých, 6,5 německých - srov. tabulky 7 a 8). Není také v silách jednoho člověka v rozumném čase statisticky podchytit všechny protějšky jednotlivých deminutiv navzájem (tabulka 78), z nichž by mohl vzniknout kontrastivní frekvenční slovník. táta (2.912) taťka (172) tatík(5\) tatínek (1.626) tatíček (166) Vater 71% (2.259) 16% (27) 70% (35) 57% (929) 5% 8 Vati 1% (19) 1% (2) 0 1% (10) Väterchen 0% (1) 1%(1) 7% (4) 2% (36) 83% (138) Papa 8% (242) 26% (45) 13% (6) 33% (542) 11% (18) Pa(p)pi 2% (51) 3% (5) 0 2% (34) Dad 4% (105) 39% (67) 1%(1) 1% (10) Daddy 1% (25) 10% (17) 9% (5) 0% (5) 1% (2) Alter 2% (46) 0 0 0 jiné 6% (164) 5% (8) - 4% (60) Tabulka 78: Statistiky protějšků českého táta a jeho deminutiva Dál není možné spolehlivě podchytit okolí všech deminutiv či kvazideminutiv a u všech jasně rozlišit jejich (často několikeré) funkce a vystihnout typické kolokace. Z těch příkladů, které byly průběžně uvedeny, celkem jasně plyne, že jazyk je mnohem idiomatičtější, než by se na první pohled mohlo zdát, a to i v oblasti celkem „individuální" a nepředvídatelné jako je právě užívání deminutiv. Domnívám se, že toto je fakt důležitý především pro výuku jazyka. Popis všech deminutiv a deminutivních tvarů (kontrastivně nebo jen v rámci jednoho jazyka) není limitován pouze možnostmi jednoho člověka a existujících korpusů. V podstatě není 78 Jak bylo uvedeno výš deminutivní sufix v němčině blokuje přijetí dalšího deminutivního sufixu. Je nutné ale prozkoumat, zde tuto sílu nemají také jiné afixy. V korpusu DeReKo jsou hojně zastoupeny např., tvary Zimmerchen, Zimmerlein, Zimmerl, avšak od Vorzimmer žádná deminutiva doložena nejsou. 412 možné podchytit všechna deminutiva právě pro jejich otevřenost, okasionalitu a tím i bezbřehost. Je nutno vzít za vděk určitými zobecněními, která byla nastíněna v této poslední kapitole, a ponechat na interpretaci dílčí výsledky v kapitolách předchozích. 413 Summary Diminutives belong to the most popular pragmatic phenomena and are very well described in many languages of the world (cf. Bauer 1997). Basically there is a correlation between the morphological type of a language and the attention that is or has been payed to diminutives. Until the 1960's there had been basically no doubt about the form of diminutives: a diminutive was always one morphologically modified word (cf. any older common dictionary). Was it Zandvoort (1966) who went first beyond the word and explicitly introduced the analytical diminutives in English? For German, the first implicit notion can be found in Dobrovsky's Grammar of the Czech language (1809). It's not surprising that this idea comes in all cases from a contrastive point of view. The attitude that diminutives can take forms of phrases (cf. Nekula 2003) as well as different word stems (so called "implied" or "inherent" diminutives as in Schneider 2003) seemed to me unsustainable, so that one of the objectives of this thesis became the need to demonstrate that this is not true. The clue in this dispute is the evaluative value of diminutives (as in Dressier / Merlini Barbaresi 1994 or Bauer 1997) and a strict distinction between diminutives and quasi diminutives (in form) and diminutives and diminutive meaning (in meaning). For this purpose I have postulated a precise definition of diminutives (9 criteria) which can apply to all parts of speech (Chapter 3 in Part I). All diminutives proper in this work were proved according to these criteria. Summing up all objectives (listed in Part I, Chapter 4.1) of this thesis I tried to revise the Czech and the German system of morphological diminutivization, to list the most common diminutives in both Czech and German and see what are their counterparts in the respective language as well as in other languages (mainly in English). The central research issues are therefore the following: What are the means for forming diminutives in Czech and in German. What words of which semantic fields can (and do) form diminutives. What are the most frequent diminutives in both languages. What are the counterparts of the diminutives in the respective language. The methods I used can be described as quantitative - qualitative on the one hand and corpus based and corpus driven on the other hand. The language data for my research were gained mainly from the parallel corpus InterCorp (release 4 onwards), the corpus for contemporary (primarily written) Czech (the balanced syn2010 and the sum-up corpus SYN 2013) and from the largest corpus of German DeReKo. As the first step I had gathered (possibly) all information on the diminutive systems and the means of creating diminutives in both Czech and German. Then I proved the existence of these means and their relevance as diminutive means of word formation. The chapters follow the common order of parts of speech: nouns to interjections. Within each chapter the means (mainly suffixes) are basically listed from the most used ("productive") ones to "nonproductive" or dead. Every part of speech chapter closes up with notes to the frequency and semantic fields in which the diminutives occur. The Czech diminutive system of nouns has 37 suffixes. Some of the suffixes mentioned in relevant literature do not exist anymore as evaluative suffixes of diminutives (such as -ika, čeňka, -ce etc.). Some had to be added as they form words with a strong evaluative and diminutive connotation (such as masculine -ka, -ina, -ulda etc.). Also other morphological modification must be seen as evaluative morphology cf. in Czech the change of the stem vowel -o- to -Ů- or the quasi prefix pidi- as well as the German Suffix -/'. Czech adjectives (and analogically adverbs) build evaluative forms only by means of suffixes (-ičký, -iličký, -oučký, -inký, -inkatý, -ininký, -ilinký, - oulinký, -ouninký and -ounky). All other 414 suffixes (-avý) and circumfixes (e.g. na—ly) expressing reduced intensity do not express evaluation and therefore do not make diminutives. The same case is the Czech verbal part of speech with the prefix po-. Other parts do not build diminutive at all or use formation means derived from the above mentioned ones. The German diminutive system is - compared to the Czech one - quite simple and reduced to standard suffixes for nouns: -chen, -lein, -(e)l, -erl, -li, -i and -el(n), -ern and (Austrian) -erl(n) for verbs. The most significant differences between these two systems are: the Czech suffixes (here only suffixes) are aspecific - a big part of the evaluative (modifying) suffixes are used as mutation, transposition or integrative suffixes (cf. -it. jazzik (dim.), zakrslík (mutation), maník (integration)). The German diminutive suffixes -chen, -lein are specific: they build (or built) only diminutives (pragmatically marked words). Local German diminutive suffixes which have to be considered as standard (-erl in Austria and -li in Switzerland) have similar features like the Czech suffixes - they can also serve as mutation suffixes (eg. picken —> Pickerl). Nevertheless all words ending with a typical combination for a diminutive can convey positive connotative meaning and evoke similar feelings like diminutives or hypocorism. This was also confirmed by the results of questionaries on the perception of several diminutives and diminutive-like build words for Czech and German native speakers. The contrastive part of this thesis shows the counterparts of Czech and German diminutives in two basic aspects: 1) the German counterparts of Czech diminutive rows and 2) the structures of counterparts of those lexemes that cannot (or usually do not) form diminutives. The results of these two parts prove that the evaluation is in Czech and partly also in German of a morphological whereas in English of a lexical substance. Second, the scope (active field) of a Czech diminutive is much smaller than a the scope of a German or English diminutive. In other words: the Czechs can (and usually do) form diminutive chains whereas the Germans use usually only one diminutive in a sentence/utterance. This study should be considered as a first step in exploring diminutives: it can be seen and used as a dictionary of Czech and German diminutives and it should be used as a guideline for detailed survey of the most common pragmatically used diminutives in Czech, German, English and other languages. 415 Zusammenfassung Diminutive gehören zu den beliebtesten pragmatischen Phänomenen und wurden in vielen Sprachen der Welt (vgl Bauer 1997) beschrieben. Im Allgemeinen lässt sich behaupten, dass eine Korrelation zwischen dem morphologischen Sprachtyp und dem Vorkommen der Diminutive besteht, dementsprechend gibt es auch eine Korrelation zwischen dem Sprachtyp und der Aufmerksamkeit, die den Diminutiven gewidmet wird. Analytische Sprachen bilden Diminutive seltener, deswegen werden sie in Grammatiken dieser Sprachen oft ausgeblendet. Bis in die 1960er Jahre gab es im Grunde keine Zweifel daran, welche Form Diminutive einnehmen: ein Diminutiv war immer ein Wort, das morphologisch modifiziert wurde. Seit den 1960er Jahren geht man allerdings über die Grenze des Wortes hinaus, man spricht im Englischen explizit von „analytischen Diminutiven" (Zandvoort 1966). Ansätze zu dieser Betrachtung gab es jedoch schon früher, z.B. in Dobrovskys deutsch geschriebener Grammatik der tschechischen Sprache (1809). Es verwundert nicht, dass die Idee, die Diminutive auf der syntaktischen (vgl. auch Nekula 2003) und lexikalischen Ebene (sog. "implizite" oder "inhärente" Diminutive - vgl. Schneider 2003) zu suchen, ihre Wurzeln in der kontrastiven Betrachtung der Sprachen hat. Obwohl diese Haltung durchaus legitim ist, weil die kontrastive Sprachforschung in erster Linie semantisch sich entsprechende Textsegmente vergleicht, halte ich die Bezeichnung „Diminutive" für solche Konstrukte für nicht haltbar. Es fehlt ihnen eben (oft) die typische evaluative Funktion (vgl. Dressler / Merlini Barbaresi 1994 oder Bauer 1997), die die morphologisch gebildeten Diminutive besitzen. Dies beweise ich in der vorliegenden Untersuchung anhand von Korpusbelegen. Für diese Zwecke postulierte ich neun Kriterien, die ein echtes Diminutiv erfüllen muss und die für (potentielle) Diminutive aller Wortarten Gültigkeit haben. Alle Diminutive, die in dieser Arbeit als echte Diminutive bezeichnet werden, erfüllen diese Kriterien. Die Frage danach, was ein Diminutivum sein kann (d.h. die Neuaufsetzung der Begriffsbestimmung), ist einer der wichtigsten Punkte dieser Arbeit und geht aus den zentralen Forschungsfragen hervor (Teil I, Kapitel 4.1,): • Was sind die sprachlichen Mittel, die Diminutive im Tschechischen und im Deutschen bilden? • Welche Wörter (aus welchen semantischen Feldern) bilden Diminutive am häufigsten? • Welche Diminutive werden im realen Sprachgebrauch tatsächlich verwendet? • Was entspricht den Diminutiven in der jeweils anderen Sprache? Die wichtigsten Ziele dieser Arbeit sind demnach: Die Revision des tschechischen und des deutschen Diminutivsystems; eine Auflistung der häufigsten Diminutive in beiden Sprachen; eine Gegenüberstellung der Diminutive und ihrer Äquivalente in der jeweils anderen Sprache (Deutsch oder Tschechisch, bzw. beispielhaft auch in anderen Sprachen); die Feststellung, wie Diminutive und Quasideminutive von deutschen und tschechischen Muttersprachlern und Muttersprachlerinnen empfunden werden, welche Funktion sie erfüllen (können). Die Ziele dieser Arbeit sind ebenfalls im Teil I, Kapitel 4.1 detailliert aufgelistet. Die hier angewandte Forschungsmethode (Teil I, Kapitel 4) kann als qualitativ-quantitativ auf der einen und als korpusbasiert und korpusgeseteuert auf der anderen Seite beschrieben werden. Die Grundlage für die Korpusrecherchen bildete eine Synthese bisheriger Forschungsergebnisse zu diesem Thema, die ich an Korpustexten überprüfte. Die Korpusanalysen wurde primär an Texten des Korpus InterCorp (Version 4 und höhere) und DeReKo (Release 2010 und jüngeren) durchgeführt. Nur selten wurden auch Belege aus dem Internet gesammelt. Dies bedeutet, es wurde standardsprachliche schriftliche Texte aus 416 dem gesamten deutsch- und tschechischsprachigen Gebiet herangezogen. Allein für den deutschen Teil dieser Arbeit wurden über eine Million Konkordanzen berücksichtigt (siehe Tabelle 7 auf Seite 50). In der Bearbeitung wurden sprachliche Mittel, die laut Fachliteratur Diminutive sowohl im Deutschen als auch im Tschechischen bilden können, ergänzt, bzw. solche Mittel die nicht (mehr) als diminutivbildende fungieren, wurden mit Kommentar ausgeschieden. Für das deutsche Diminutivsystem bedeutet dies, dass auch die regionalen Diminutivsuffixe -erl und -Ii zum Standard gerechnet werden müssen, genauso wie das (ursprünglich hypokoristische) Suffix denn ihr Vorkommen ist auch in geschriebenen Texten der Standardsprache recht häufig. Auf der anderen Seite haben die Recherchen gezeigt, dass andere Suffixe (z.B. -ling oder -lieh) keine wirklich diminuierende Funktion haben. Im Deutschen gibt es demnach fünf Suffixe die als markante diminutivbildende Marker gelten: -chen, -lein, -erl, -Ii und -/. Diese Suffixe sind universell und können hypothetisch aus jedem substantivierten Wort ein Diminutiv bilden (Teil III, Kapitel 4). Deutsche Verben bilden Diminutive sehr selten (Teil III, Kapitel 3). Die Möglichkeiten der Diminutivbildung beschränken sich (teilweise nur regional) auf einige wenige Verben, derer Diminutivformen durch -(e)ln, -(e)rn, -(e)rln gebildet werden. Neben den angeführten Hauptsuffixen können deutsche Wörter marginal auch durch die einfachen Diminutivsuffixe -el, -le, -ke, -ine, -ette, -it, -ling oder durch die kombinierten Diminutivsuffixe -eichen, -Hein und -chenlein zu Diminutiven modifiziert werden. Die häufigsten Diminutive im Deutschen werden von Personenbezeichnungen (Väterchen, Mütterchen, Brüderlein, Männlein etc.), Körperteilen (Köpfchen, Händchen, Bäuchlein etc.), Tier- und Pflanzenbezeichnugen (Bärlein, Blümchen etc.), Trink- und Essensbezeichnungen (Bierlein, Bierchen, Bierli; Rippchen, Ripperl, Rippli etc.) abgeleitet. Nicht selten bilden Diminutive auch Abstrakta (Späßchen, Weilchen, Festlein, Stresslein, G'schichterl etc.). Der Vergleich des deutschen und tschechischen Diminutivsystems brachte folgende Erkenntnisse: 1) Im Tschechischen sind die diminutivbildenden Mittel (meistens Suffixe) aspezifisch. Viele von ihnen haben auch andere als nur modifizierende Funktion (die meisten primären Diminutivsuffixe im Tschechischen sind auch häufig Suffixe der Mutation oder Transposition). Des Weiteren beeinflussen die tschechischen Diminutivsuffixe das Genus der Basis nicht. 2) Die deutschen Suffixe sind spezifisch, die Suffixe -chen und -lein dienen fast ausschließlich als Diminutivsuffixe. Die Suffixe -erl -und -Ii weisen jedoch teilweise die Eigenschaften der tschechischen primären Suffixe auf: sie können auch als Mutations-, Transpositions-, bzw. Spezifikationssuffixe vorkommen (Pickerl, Schmutzli). Des Weiteren weisen sie dem Wort das neutrale Genus zu. Diese Genuszuweisung gilt allerdings nicht unbeschränkt. Auf Ausnahmen wird im Text hingewiesen. 3) In beiden Sprachen gibt es einen fließenden Übergang zwischen den echten Diminutiven und Quasidiminutiven. Dies wird durch den stetigen Sprachwandel verursacht: die ursprünglich pragmatisch (oft auch okkasionell) gebildeten Diminutive wurden zum polysemen Wort. Zum Beispiel Brot —> Brötchen: a) kleines (Stück) Brot bzw. evaluative Bezeichnung für Brot; b) belegte Brotscheibe. Die evaluative Bedeutung (hier unter a)) tritt in den Hintergrund. Aus diesen Wörtern entstehen dann Quasidiminutive, die keine evaluativen Charakter aufweisen. Sie behalten jedoch das formale Erscheinungsbild eines Diminutivs, auf Grund dessen werden sie von vielen Sprachbenutzern als „diminutivkonnotierende" Wörter empfunden. 417 In der Arbeit wird neben der Funktion der Diminutive auch ihre Form und Grammatik betont. So konnten auch einige frühere Annahmen z.B. über Umlautsetzung, Endungsrestriktionen oder fixe Genuszuweisung revidiert werden. Aus der kontrastiven Betrachtung, die das Parallelkorpus ermöglicht und die das Kohärenzmittel dieser Arbeit schlecht hin darstellt, ergibt sich, wie diejenigen pragmatischen Markierungen im Deutschen und im Englischen realisiert werden, die sich im Tschechischen durch Diminutive repräsentieren. Der Vergleich der tschechischen Diminutive mit den entsprechenden Textpassagen im Deutschen und im Englischen (Teil IV) zeigte, dass derselbe Effekt, den die tschechischen Diminutive haben, in deutschen Texten teilweise durch Diminutive, zum Teil durch metaphorische oder metonymische Bedeutungsübertragungen erzielt wird. Englische Pendants der tschechischen Diminutive sind häufig Lexeme mit starker Konnotation. Die evaluative Funktionen, die die Diminutive transportieren, werden im Tschechischen in erster Linie morphologisch realisiert, im Deutschen oft (auch) syntaktisch (mit Attributen) und im Englischen werden sie lexikalisch realisiert. Der Vergleich dieser Strukturen ist aus den Tabellen im Kapitel 3 des letzten Abschnittes ersichtlich. Der Blick auf das Umfeld der Diminutive bestätigte schon frühere Annahmen (Knittlovä 2010), dass der Scopus der tschechischen Diminutive viel kleiner ist als der der deutschen oder englischen Diminutive. Diminutivketten sind im Tschechischen üblich, würden jedoch den deutschen oder englischen Text stilistisch überlasten. Die vorgelegte Studie ist vermutlich die erste, die sich umfassend mit Diminutiven aller Wortarten des Deutschen und Tschechischen auf der Basis von (parallelen) Korpustexten befasst. Sie kann somit auch als ein Wörterbuch der häufigsten Diminutive in beiden Sprachen verwendet werden, sowie als ein Wörterbuch ihrer Entsprechungen. Darüber hinaus erfasst und beschreibt sie den größeren Teil der tschechischen und deutschen Modifikationen, die mit der Diminution unmittelbar zusammenhängen. In weiteren Schritten sollten Hypokoristika, Augmentativbildungen, Movierung und Kollektivbildung untersucht werden. Nicht zuletzt beweisen die Ergebnisse, dass anhand von Korpusrecherchen eine Überprüfung des bestehenden Wissens über die Sprachen möglich, ja notwendig ist, denn einige sprachliche Phänomene sind durch das Prisma einer anderen Sprache besser ersichtlich. 418 Bibliografie AEIOU (2015): Das Lexikon aus Österreich. Graz: Austria-Forum. http://austria-forum.org/af/AEIOU [15.3.2014]. AMC (2014): Austrian Media Corpus. Österreichische Akademie der Wissenschaften: Institut für Corpuslinguistik und Texttechnologie (ICLTT). http://www.oeaw.ac.at/icltt/amc [8.6.2015]. Ammon, Ulrich (1995): Die deutsche Sprache in Deutschland, Österreich und der Schweiz. Das Problem der nationalen Varietäten. Berlin: Walter de Gruyter. Ammon, Ulrich; Kyvelos, Rhea; Nyffenegger, Regula (2004): Variantenwörterbuch des Deutschen: die Standardsprache in Österreich, der Schweiz und Deutschland sowie in Liechtenstein, Luxemburg, Ostbelgien und Südtirol. Berlin - New York: Walter de Gruyter. Azet.sk (2015): Synonymický slovník. Žilina: Azet.sk, a. s. (2000-2015) http://slovnik.azet.sk/ [4.10.2015]. Baeskow, Heike (2002): Abgeleitete Personenbezeichnungen im Deutschen und Englischen: kontrastive Wortbildungsanalysen im Rahmen des Minimalistischen Programms und unter Berücksichtigung sprachhistorischer Aspekte. Berlin - New York: Walter de Gruyter. Bartáková, Jarmila (1993): Adjektíva vyjadrujúce zoslabenú mieru vlastnosti v slovenčine a češtine. In: Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university. A, Rada jazykovedná, roč. 42, č. 1. Brno: Filosofická fakulta brněnské university. S. 99-108. Bauer, Laurie (1997): Evaluative Morphology. Search of Universals. In: Studies in Language, 21, č. 3. Amsterdam: Benjamins. S. 533-575. Belica, Cyril (1995): Statistische Kollokationsanalyse und -clustering. Korpuslinguistische Analysemethode. Mannheim: Institut für Deutsche Sprache, http://corpora.ids-mannheim.de/ [22.5.2012]. Belica, Cyril (2011-2015): Kookkurrenzdatenbank CCDB. Eine korpuslinguistische Denk-und Experimentierplattform für die Erforschung und theoretische Begründung von systemisch-strukturellen Eigenschaften von Kohäsionsrelationen zwischen den Konstituenten des Sprachgebrauchs. Mannheim: Institut für Deutsche Sprache. http://corpora.ids-mannheim.de/ccdb/ [12.5.2015]. Bílková Jana (2013): Pseudodeminutiva v češtině. In: (kolektiv autorů): Gramatika & Korpus 2012: 4. mezinárodní konference. Hradec Králové: Gaudeamus. [CD-ROM]. BNC (2007, 2010): The British National Corpus. Oxford: University Computing Services on behalf of the BNC Consortium, http://www.natcorp.ox.ac.uk/ [8.2.2015]. Bohmerová, Ada (2011): Suffixal Diminutives and Augmentatives in Slovak: A Systemic View with Some Cross-Linguistic Considerations. In: Jamet, Denis (ed.): Lexis -E-Journal in English Lexicology. Issue 6: "Diminutives and augmentatives in the languages of the world". Košice: P.J. Šafárik University, Košice. S. 59-84. Bratus, Boris Vasilijevič (1969): The Formation and Expressive use of Deminutives. Cambridge: University Press. 419 Březina, Josef (1983): Diminutiva im Deutschen und im Tschechischen. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Buffa, Ferdinand (1967): Gramatika spisovnej polštiny II. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. Buffa, Ferdinand (1985): Systémová a nesystémová slovotvorná diferenciácia nárečí. In: Slovenská reč 50/1985, č. 5. Bratislava: Slovenská akadémia vied, Jazykový ústav Ľudovíta Štúra. CCDB (2011-2015) Belica, Cyril: Kookkurrenzdatenbank CCDB - V3.3. Eine korpuslinguistische Denk- und Experimentierplattform. Mannheim: Institut für Deutsche Sprache, http://corpora.ids-mannheim.de/ccdb/ Concise OxfordDictionary of English Etymology (1986/2003). Hoad, Terry F. (ed.): The Concise Oxford Dictionary of English Etymology. Oxford: Oxford University Press. Crystal, David (1991): The Cambridge Encyclopedia ofLanguage. Cambridge - New York, Port Chester - Melbourne - Sydney: Cambridge University Press. Cechová, Marie; Chloupek, Jan; Krčmová, Marie; Minářová, Eva (1997): Stylistika současné češtiny. Praha: ISV nakladatelství. Čejka, Mirek; Šlosar, Dušan; Nechutová, Jana (1991): Gramatika česká Jana Blahoslava. Brno: Masarykova univerzita. Čermák, František (1990): Syntagmatika aparadigmatika českého slova. [Část] 2: Morfologie a tvoření slov. Praha: Univerzita Karlova. Čermák, František (1997): Jazyka jazykověda. Praha: Pražská imaginace. Čermák, František (2008): Diskrétní jednotky v jazyce: případ cirkumfixů. In: Slovo a slovesnost, 69, 2008. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR. S. 78-95. Čermák, František (2011): Morfématika a slovotvorba češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Černá, Alena (1997): Znova ze Staročeského slovníku. In: Naše řeč, ročník 80 (1997), číslo 4. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR. S. 202-207. Dam, Jan, van (1963): Handbuch der deutschen Sprache (zweiter Band): Wortlehre. Groningen: Wolters-Noordhoff DeReKo (2014). Deutsches Referenzkorpus. Mannheim: Institut für deutsche Sprache. http://wwwl.ids-mannheim.de/kl.html [2.5.2016] DeReWo (2009). Korpusbasierte Wortformenliste DeReWo (mitBenutzerdokumentation). Mannheim: Institut für Deutsche Sprache, Programmbereich Korpuslinguistik. http://www.ids-mannheim.de/kl/derewo/ [18.4.2016] deTenTen (2014). German TenTen corpus. Brno: Masarykova univerzita. https://ske.fi.muni.cz/ [15.7.2014] DGD (2016). Digitale Datenbank für gesprochenes Deutsch. Mannheim: Institut für Deutsche Sprache, http://dgd.ids- mannheim.de:8080/dgd/pragdb.dgd_extern.welcome?v_session_id= [12.1.2016]. DIAKORP 5 (2011). Kučera, Karel; Stluka, Martin: DIAKORP: Diachrónni korpus. Verze 5 z 21. 2. 2011. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK, http://www.korpus.cz [8.2.2016]. 420 Dobrovský, Josef (1809): Ausführliches Lehrgebäude der Böhmischen Sprache, zur gründlichen Erlernung derselben für Deutsche, zur vollkommenem Kenntniss für Böhmen. Prag: J. Herrl. Dobrovský, Josef (1940): Podrobná mluvnice jazyka českého v redakcích z roku 1809 a 1819. Praha: Komise pro vydávání spisů Josefa Dobrovského při Královské české společnosti nauk. Dokulil, Miloš (1956): Některé typy názvů osob podle činnosti v českém jazyce, II. In: Naše řeč, ročník 39 (1956), číslo 5-6. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd. S. 123-146. Dokulil, Miloš (1962): Tvoření slov v češtině 1. Teorie odvozování slov. Praha: Academia. Dokulil, Miloš (1982): Dva příspěvky k odvozování sloves. In: Naše řeč, ročník 65 (1982), číslo 1. Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV. S. 1-11. Dokulil, Miloš; Kuchař, Jaroslav; Daneš, František (1967): Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen. Praha: Academia. Doležalová, Nina (2008): Deminutiva a deminutivní řady v současné češtině (na materiálu ČNK) [diplomová práce]. Brno: Masarykova univerzita. Dressler, Wolfgang U.; Merlini Barbaresi, Lavinia (1994): Morphopragmatics: diminutives and intensifiers in Italian, German, and other languages. Berlin: Mouton de Gruyter. Duden - Grammatik (1984). Drosdowski, Günther; Wermke, Matthias (eds.): Duden - Grammatik der deutschen Gegenwartssprache: unentbehrlich für richtiges Deutsch; umfassende Darstellung des Aufbaus der deutschen Sprache vom Laut über das Wort zum Satz. (4., völlig neu bearbeitete und erweiterte Aufl.). Mannheim - Wien -Zürich: Dudenverlag. Duden - Grammatik (2005). Wermke, Matthias; Kunkel-Razum, Kathrin; Scholze- Stubenrecht, Werner (eds.) Duden Die Grammatik Unentbehrlich für richtiges Deutsch. (7. völlig neu erarbeitete und erweiterte Aufl.). Mannheim - Leipzig -Wien - Zürich: Dudenverlag. Duden - Universalwörterbuch (2006). Wermke, Matthias; Kunkel-Razum, Kathrin; Scholze-Stubenrecht, Werner (eds.): Duden - Deutsches Universalwörterbuch. Mannheim: Bibliographisches Institut & F. A. Brockhaus AG. 6. Auflage [CD-ROM]. Dušková, Libuše a kol. (1988): Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny. Praha: Academia. Dvonč, Ladislav (1973): O produktivite niektorých slovotvorných prípon. In: Slovenská reč 38/1973, č. 1. Bratislava: Slovenská akadémia vied, Jazykový ústav Ľudovíta Štúra. Dvořák, Josef (1932): Deminutiva v jazycích románských = Les diminutifs dans les langues romanes. Praha: Universita Karlova. EFES (2004). Blatná, Renata; Čermák, František; Hlaváčová, Jaroslava; Hnátková, Milena; Koček, Jan; Kopřivová, Marie; Křen, Michal; Kučera, Karel; Petkevič, Vladimír; Schmiedtová, Věra; Stluka Martin; Sulc, Michal (eds.): Frekvenční slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. 421 Encyklopedický slovník češtiny (2002). Karlík, Petr; Nekula, Marek; Pleskalova, Jana (eds.): Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Engel, Ulrich (1991): Deutsche Grammatik. Heidelberg: Julius Gross. Erben, Johannes (2006): Einführung in die deutsche Wortbildungslehre. Berlin: Schmidt. Ettinger, Stefan (1974): Form und Funktion in der Wortbildung: die Diminutiv- und Augmentativmodifikation im Lateinischen, Deutschen und Romanischen (Portugiesisch, Spanisch, Italienisch und Rumänisch); ein kritscher Forschungsbericht 1900-1975. Tübingen: Narr. Flajšhans, Václav (1923): Něco o mluvě Husově II. In: Naše řeč 3 (1923), ročník 7. S. 65-69. Fleischer, Wolfgang (1969): Wortbildung der deutschen Gegenwartssprache. Leipzig: VEB Bibliographisches Institut. Fleischer, Wolfgang; Michel Georg; Starke, Günter (1993): Stilistik der deutschen Gegenwartssprache. Frankfurt am Main - Wien et al.: Lang. Fleischer, Wolfgang; Schröder, Marianne; Barz, Irmhild (2012): Wortbildung der deutschen Gegenwartssprache. (4. Aufl.) Berlin: De Gruyter. Fromkin, Victoria; Rodman, Robert (1993): An introduction to language. Fort Worth: Harcourt Brace Jovanovich College. Gebauer, Jan (1890): Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské. 1, Nauka o slově. Praha: F. Tempský. Gebauer, Jan (1936): Příruční mluvnice jazyka českého pro učitele a studium soukromé. Praha: Česká grafická unie a.s. (originál z r. 1900) Gersbach, Bernhard; Graf, Rainer (1984): Wortbildung in gesprochener Sprache: die Substantiv-, Verb- und Adjektiv-Zusammensetzungen und -Ableitungen im "Häufigkeitswörterbuch gesprochener Sprache": Tübingen: Niemeyer. Gladkova, Hana (2010): Komparace deminutivnosti v bulharštině a češtině ve světle korpusových dat. In: Čermák, František; Koček, Jan (eds): Mnohojazyčný korpus InterCorp: Možnosti studia. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. S. 91-106. Greenberg, Joseph Harold (1966): Universals of Language. Cambridge - London: The MIT. Press. Haas, Mary (1972): The Expression of the Diminutive. In: Smith, M. Estellie (ed.) Studies in Linguistics: in Honor of George L. Trager. The Hague (Den Haag): Mouton. Halfarová, Kristina (2014): Diminutive auf -li im Schweizer Standarddeutsch [bakalářská práce]. Brno: Masarykova univerzita. Harper, Douglas (2001-2015): Online Etymology Dictionary, http://www.etvmonline.com/ [20.3.2016] Hasselrot, Bengt (1957): Etudes sur la formation diminutive dans les langues romanes. In: Acta Universitatis Upsaliensis, vol. 11. Uppsala: Uppsala universitet Arsskrift. Helbig, Gerhard; Buscha, Joachim (1996): Deutsche Grammatik. Ein Handbuch für den Ausländrunterricht. Leipzig et al: Langenscheidt. Hervey, Sándor; Higgins Ian (1992): Thinking Translation. London - New York: Routledge. 422 Holub, Josef (1937): Stručný slovník etymologický jazyka československého. Praha: Ceskolsovenská grafická unie a.s. Horecký, Ján (1971): Slovenská lexikológia I. Tvorenie slov. Bratislava: SPN. Chamonikolasová, Jana; Rambousek, Jiří (2007): Diminutive Expressions in Translation: A Comparative Study of English and Czech. In: Vandeweghe, Willy et al. (eds.): Belgian Journal of Linguistics, 21. Amsterdam: John Benjamins Publishing. S. 37-52. InterCorp cs-de: Dovalil, Vít; Káňa, Tomáš; Peloušková, Hana; Zbytovský, Štěpán; Vavřín, Martin: Korpus InterCorp - němčina, verze 8 z 4. 6. 2015 (a všechny verze starší). Praha: Ustav Českého národního korpusu FF UK. http://www.korpus.cz [3.5.2016] Internetová jazyková příručka (2008-2015): Ustav pro jazyk český Akademie věd ČR. http://prirucka.uic.cas.cz/ [14.6.2013]. Jareš, Antonín (2015): O stáří a ještě horších věcech. In: Neviditelný pes. http://neviditelnvpes.lidovky.cz/esei -o-stari-a-ieste-horsich-vecech-d55-/p spolecnost.aspx?c=A141230 224027 p společnost wag [13.4.2015]. Jiráčková, Jana (2010): Deutsche Äquivalente der tschechischen Diminutivadjektive mit den Suffixen "-inký" und "-ičký" [bakalářská práce]. Brno: Masarykova univerzita. Jurafsky, Daniel (1996): Universal Tendencies in the Semantics of the Diminutive. Language, Vol. 72, No. 3 (Sep., 1996). Linguistic Society of America. S. 533-578. Kabrňáci. Hádankářsko-křížovkářský kroužek. http ://www.kabrnaci ,ic. cz/pictures/psj cpdf.pdf [20.10.2013], Kábrt, Jiří et al. (1991): Latinsko-český slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Kamiš, Karel (1999): Čeština a romština v českých zemích. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem. Káňa Tomáš (201 lb): „Süddeutsche" Diminutive und ihre tschechischen Äquivalente. In: Káňa, Tomáš; Peloušková, Hana (eds.): Deutsch und Tschechisch im Vergleich. Korpusbasierte linguistische Studien II. Brno: Masarykova univerzita. S. 15-31. Káňa, Tomáš (1993): Kompenzace v překladech Kunderových směšných lásek [diplomová práce]. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Káňa, Tomáš (2008a): Zu einigen tschechischen Diminutiven und ihren Entsprechungen im Deutschen. In: Pittner, Karin (ed.): Beiträge zu Sprache und Sprachen 6. München: Lincom. S. 97-108. Káňa, Tomáš (2008b): Zu einigen tschechischen Hypokoristika und ihren Entsprechungen im Deutschen. In: Heiin, Irmeli (ed.): Linguistik und Übersetzung in Kouvola. Helsinki: Yliopistopaino Kustannus. S. 101-114. Káňa, Tomáš (2008c): Jak se dívá jazykem českým a německým. In: RozRazil 01/2008. Brno: Centrum pro společnost a kulturu, o.s. S. 39-41. Káňa, Tomáš (2010): Česká substantívni deminutiva a jejich protějšky v němčině a angličtině. In: Čermák, František; Koček, Jan (eds.): Mnohojazyčný korpus InterCorp: Možnosti studia. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. S. 107-121. 423 Káňa, Tomáš (201 la): Deminutiva a deminutivní vyjádření v češtině, němčině a angličtině - hledání hranic. In: Čermák, František (ed.): Korpusová lingvistika Praha 2011: 1 -InterCorp. Praha: Nakladatelství Lidové noviny; Ústav Českého národního korpusu. S. 168 - 185. Káňa, Tomáš (2013): Česká substantívni deminutiva ve světle korpusových dat. In: Gramatika & Korpus 2012: 4. mezinárodní konference. Hradec Králové: Gaudeamus. Káňa, Tomáš (2016): Česká deminutiva nejmenných slovních druhů a sledování jejich protějšků v němčině a angličtině. In Čermáková, Anna; Chlumská Lucie; Malá, Markéta (eds.): Jazykové paralely. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Káňa, Tomáš; Peloušková, Hana (2006): Elektronische Korpora in Tschechien und das tschechisch-deutsche Parallelkorpus. In: Kettemann, Bernhard; Marko, Georg (eds.): Planing, Gluing and P ainting Corpora. Frankfurt am Main: Peter Lang. S. 27-46. Káňa, Tomáš; Peloušková, Hana (2010): Česko-německý paralelní korpus [online]. http://wv^.ped.muni.cz/katedry-a-instituty/nemecky-jazyk-literatura/aktivity/cesko-nemecky-paralelni-korpus/ [15/10/2012]. Karbelaschwili, Samson (2001): Lexikon zur Wortbildung der deutschen Sprache. Augmentation undDiminution. Regensburg: Fachverband Deutsch als Fremdsprache. Keil, Heinrich (ed.) (1860): Grammatici Latini. 3,[2]'. Lipsiae (Leipzig): Teubner. S. 609-610 [in 3], s. 101 [in 2]. Kellermeier-Rehbein, Birte (2005): Areale Wortbildungsvarianten des Standarddeutschen. Frankfurt am Main: Peter Lang. Klajn, Ivan (2003): Tvorba reči u savremenom srpskom ježíku. Drugi deo, Sufiksacija i konverzija. Beograd: Závod za udžbenike i nastavna sredstva. Klimaszewska, Žofia (1983): Diminutive undaugmentative Ausdrucksmöglichkeiten des Niederländischen, Deutschen und Polnischen: eine konfrontative Darstellung. Wroclaw et al.: Základ Narodowy Imienia Ossoliňskich Wydawnictwo Polskiej Akad. Nauk. Kluge, Friedrich (2002): Etymologisches Wörterbuch. Berlin - New York: de Gruyter. Knittlová, Dagmar; Grygová, Bronislava; Zehnalová, Jitka (2010): Překlad a překládání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Kochová, Pavla (2005): Prefixace u nových substantiv. In: Martincová, Olga; Rangelova, Albena; Světlá, Jindra (eds.): Neologizmy v dnešní češtině. Praha: Ustav pro jazyk český Akademie věd ČR. S. 76-84. Kroupová, Libuše (1977): K citoslovcím v češtině a ve slovenštině. In: Naše řeč, ročník 60 (1977), číslo 2. Praha: Academia. S. 110-112. Kruisinga, Etsko (1942): Diminutieve en affektieve Suffixen in de germaanse talen. In: Mededeelingen der Nederlandsche Akademie van Wetenschappen, Afdeeling Letterkunde; NR., 5,9. Amsterdam: N.V. Noord-Hollandsche Uitg. Maatschappij. Křístek, Michal (2004): Deminutiva z hlediska současných českých prací o stylistice. In: Karlík, Petr; Pleskalova, Jana (eds.): Život s morfémy: sborník studií na počest Zdenky Rusínové. Brno: Masarykova univerzita. S. 123-128. 424 Kuča, Karel (2008): Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. VII. díl (Str-U). Praha: Nakladatelství Libri. Levý, Jiří (1963): Umění překladu. Praha: Československý spisovatel. Lockyer, Dorota (2014): The emotive meanings and functions of English 'diminutive' interjections in Twitter posts. In: SKASE Journal of TheoreticalLinguistics [online]. 2014, vol. 11, no.2. http://ww.skase.sk/Volumes/JTL26/pdf doc/04.pdf [14.3.2015]. Lutterer, Ivan; Majtán, Milan; Šrámek, Rudolf (1982): Zeměpisná jména Československa. Praha: Mladá fronta. Machek, Václav (1997): Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Nakladatelství lidové noviny. Malinda, Jan: 100 stupidních slov. In: Magazín DNES 15/2011, 14.4.2011. Manser, Joe (2007): Begriff, Herkunft und Verwandtschaften des Ratzliedli. Roothuus Gonten. http://www.roothuus- gonten.ch/cms/index.php/de/forschung/abgeschlossene-arbeiten [13.6.2015]. Marchand, Hans (1969): The categories and types of present-day English word-formation: a synchronic-diachronic approach. München: Beck. Markarjan, Ranuš Arajevna (1970): Tipy semantičeskogo protivodejstvija v sfére formoobrazovanija i slovoobrazovanija. Jerevan: Izdateľstvo Jerevanskogo universiteta. Metzler-Lexikon Sprache (2000): Glück, Helmut (ed.): Metzler-Lexikon Sprache. Stuttgart; Weimar: Metzler. Meyer, Kurt (1989): Duden Wie sagt man in der Schweiz? Wörterbuch der schweizerischen Besonderheiten. Mannheim - Wien - Zürich: Dudenverlag. Miřiovský, Emanuel (1897): Repetitorium jazyka českého. Praha: F. Kytka. Mistrík, Josef (1985): Stylistika. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. Mitricevic-Štěpánek, Katarina (2007): Deminutivi u funkciji nabrajanja i konfrontacije u češkom i srpskom jeziku. In: Opera Slavica XVII, ročník 17, číslo 4. Brno: Masarykova univerzita. Nekula, Marek (2003): System und Funktionen der Diminutive. Kontrastiver Vergleich des Deutschen und Tschechischen. In: Steffen Höhne et al. (ed.). Brücken. Folge 11. (Germanistisches Jahrbuch Tschechien - Slowakei). Weimar et al.: DAAD. S. 145-188. Nekula, Marek (2004): Deminutiva a zdvořilost. In: Hladká, Zdeňka; Karlík, Petr (eds.): Čeština - univerzália a specifika, 5. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. S. 110-119. Nekula, Marek (2010): Deminutiva a augemntativa v češtině z typologiockého pohledu. In: Bičan, Aleš et. al (eds.): Karlíka továrnana lingvistiku. Brno: Host. S. 304-315. Nekula, Marek (2013): Diminution im Deutschen und Tschechischen aus typologischer Sicht. In: Nekula, Marek; Šichová, Kateřina; Valdrová, Jana (eds.): Bilingualer Sprachvergleich und Typologie: Deutsch - Tschechisch. Tübingen: Stauffenburg; Julius Groos. (= IDS-Reihe Deutsch im Kontrast, 28). 425 Neščimenko, Galina P. (1980): Očerk deminutivnoj derivacionnoj sistemy v istorii českogo literaturnogo jazyka : (konec 13 - seredina 20 w.). Praha: Academia. Nudožer, M. Vavřinec Benedikt, z (1603): Grammaticae Bohemicae, adleges naturalis methodi conformatae, et notis numerisque illustratae ac distinctae, libri duo. Smith, Nancy Susan (ed.) (1999). Ostrava: Ostravská univerzita. Oberpfalcer, František (1927a): Zdrobnělá slova I. In: Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 5. Praha: Solec a Simáček, společnost s r.o. S. 97-105. Oberpfalcer, František (1927b): Zdrobnělá slova II. In: Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 6. Praha: Solec a Simáček, společnost s r.o. S. 125-128. Opie, Ilona; Opie, Peter (1997): The OxfordDictionary of Nursery Rhymes (2nd ed.). Oxford: Oxford University Press. oral2013: Benešová, Lucie; Křen, Michal; Waclawičová, Martina: ORAL2013: reprezentativní korpus neformální mluvené češtiny. Praha: Ustav Českého národního korpusu FF UK. [http://www.korpus.cz] Ottův slovník naučný (1908): Ilustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 27, Vůz-Žižkowski. Praha: J. Otto. Oxford Advanced Learners Dictionary of Current English (1974 a 2002). London - Oxford: Oxford University Press, (elektronická verze) Pavelka, Emanuel (1947): Zdrobneliny lichotné a mazlivé. In Naše řeč, ročník 31 (1947), číslo 9-10. Praha: Solec a Simáček společnost s r.o. S. 163-165. Petr, Jan (ed.) (1986): Mluvnice češtiny [1] Fonetika. Fonologie. Morfonologie a morfemika. Praha: Academia. Pleskalova, Jana (2004): Deminutivní pomístní jména v češtině. In: Život s morfémy. Sborník studií na počest Z. Rusínové. Brno: Masarykova univerzita. S. 373 -378. Polterauer, Ivana (1981): Die Diminutiva in der modernen russischen Sprache. Wien: VWGÖ. Polzin, Albert (1901): Studien zur Geschichte des Deminutivums im Deutschen. Strassburg: Karl J. Trübner. Příruční mluvnice češtiny. Karlík, Petr; Nekula, Marek; Rusínová, Zdenka (1995): Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. PSJČ. Hujer, Oldřich; Smetánka, Emil; Weingart, Miloš; Havránek, Bohuslav; Smilauer, Vladimír; Získal, Alois (eds.) (1935-1957): Příruční slovník jazyka českého [online]. http://bara.uic.cas.cz/psjc/ [2.4.2016]. Rackova, Marie (1962): K nářečnímu rozrůznění v tvoření slov. In: Naše řeč 5-6 (1962), ročník 45. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd. S. 163-171. Reczek, Stefan (1968): Deminutiva polskie. Charakterystyka, rozwój funkcji stylistycznej. In: RocznikNaukowo-Dydaktyczny z. 3 (5). Rzeszów: WSP w Rzeszowie. S. 373-386. Rejzek, Jiří (2001): Český etymologický slovník. Voznice: Leda. Rosa, Wenceslaus Johannis (1672): Cechořečnost seu Grammatica Linguae Bohemicae. Jiří Marvan (ed.) (1983). München: Verlag Otto Sagner. 426 Rosen, Alexandr; Kaczmarska, Elžbieta; Škodová, Svatava (2014): Zdrobnienia jako element kultury i pulapka glottodydaktyczna. Czeskie i polskie deminutiva w uje/ciu konfrontatywnym na podstawie badaň korpusowych. In: Kaczmarska, Elžbieta; Zieniewicz, Andrzej (eds.): Glottodydaktyka wobec wielokulturowošci. Warszawa: Wydzial Polonistyki Uniwersytetu Warszawskiego. S. 51-66. Rusínová Zdenka (2001): Deminutiva j ako jazykové universale. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, Linguistica Brunensia. A49. Brno: Vydavatelství MU. S. 137-146. Rusínová, Zdenka (1990): Tvoření slov v současné češtině (2. vyd.). Brno: Masarykova univerzita FF. Rusínová, Zdeňka (1996): Deminutivní modifikace z hlediska pragmalingvistického: intenzifikace. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. A, Rada jazykovedná. 1996, roč. 45, č. A44. Brno: Masarykova univerzita. S. [91J-95. Rusínová, Zdeňka (1998): Deminutiva a frazeológie. In: Jazyk a kultura vyjadřování. Milanu Jelínkovi kpětasedmdesátinám. Brno: Masarykova univerzita. S. 113-118. Savickiené, Ineta; Dressler, Wolfgang U. (2007): The Acquisition of Diminutives: a cross-linguistic perspective. Amsterdam; Philadelphia: Benjamins. Scalise, Sergio (1984): Generative Morphology. Berlin: Foris. Schneider, Klaus P. (2003): Diminutives in English. Tübingen: Max Niemeyer Verlag. SNK (2013): Slovenský národný korpus. Bratislava: Jazykovedný ústav Ľ. Štúra SAV. http://korpus.juls.savba.sk [3.4.2016] Sorger, Brigitte (2012): Der Internationale Deutschlehrerverband und seine Sprachenpolitik: ein Beitrag zur Fachgeschichte von Deutsch als Fremdsprache. Innsbruck - Wien: Studien Verl. SSC: Filipec, Josef / Daneš František et al. (eds.) (1994): Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia. SSJC. Havránek, Bohuslav et al. (ed.) (1989): Slovník spisovného jazyka českého [online]. 2. vyd. Praha: UJČ AV. http://bara.uic.cas.cz/ssic/ [12.3.2016]. Staverman, Werner Hendrik (1953): Diminutivitis Neerlandica. In: De Gids, 116: 7. Utrecht: Haan. S. 407-419. Stephany, Ursula (1997): Diminuitves in Early Child Greek, a Preliminary Investigation. In: Dressier, Wolfgang U.: Studies in Pre- andProtomorphology. Wien: Verlag der Österreichischen Akademi der Wissenschaften. Stump, Gregory (1993): How peculiar is evaluative morphology? Journal of Linguistics, 29, Nr. 1, 1-36. Cambridge University Press. SyD (2014, 2015): Synchronní a diachrónni průzkum variant. Praha: UCNK. Verze 2.0 2014, verze 2.1 2015. SYN (2011, 2013, 2014, 2015). Křen, Michal; Čermák, František; Hlaváčová, Jaroslava; Hnátková, Milena; Jelínek, Tomáš; Koček, Jan; Kopřivová, Marie; Novotná, Renata; Petkevič, Vladinír; Procházka, Pavel; Schmiedtová, Věra; Skoumalová, Hana; Šulc, Michal: Český národní korpus - SYN (souhrnný korpus synchronních textů). Praha: Ustav Českého národního korpusu FF UK. http://www.korpus.cz 427 Šalingová, Mária (1955): K štylistickej charakteristike slov v normatívnom slovníku. In: Slovenská reč. Časopis Ústavu slovenského jazyka Slovenskej akadémie vied pre výskum a kultúru slovenského jazyka. XX, 1955. Bratislava: Slovenská akadémia vied. S. 40-49. Simandl, Josef (2003): Od čtvrtku do pátka. Naše řeč, ročník 86 (2003), číslo 3. Praha: Ustav pro jazyk český AV. S. 161-163. Simík, Petr (2007): Tschechische Diminutivsuffixe "-ík" und "-íček" und ihre deutsche Äquivalente im tschechisch-deutschen Parallelkorpus [bakalářská práce]. Brno: Masarykova univerzita. Simík, Petr (2012): Tschechische kontextgebundene feminine Diminutive und ihre deutschen Äquivalente [diplomová práce]. Brno: Masarykova univerzita. Skvarnová, Petra (2014): Lexeme mit dem deutschen Diminutivsuffix -chen und ihre tschechischen Entsprechungen [diplomová práce]. Brno: Masarykova univerzita. Slosar, Dušan (1983): Galina P. Neščimenko: Očerk deminutivnoj derivacionnoj sistemy v istorii češskogo literaturnogo jazyka, Academia, Praha 1980, 327 str. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. Studia minor a facultatis philosophicae universitas brunensis A 31, 1983. Brno: UJEP. Smilauer, Vladimír (1938): Substantiva tvořená příponou -ina. In: Naše řeč, ročník 22, č.8. Praha: Šolc a Simáček společnost s r.o. S. 225-236. Smilauer, Vladimír (1971): Novočeské tvoření slov. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Stícha, František (1978): Substantiva deminutivní formy s lexikalizovaným významem. In: Naše řeč, ročník 61 (1978), číslo 3. Praha: Academia. S. 113-127. Tovena, Lucia M. (2010): When Small Is Many in the Event Domain. Lexis 6. E-Journal in English Lexicology. Lyon: University Lyon. S. 41-58. Trávníček, František (1951): Mluvnice spisovné češtiny. Část 1. Hláskosloví Tvoření slov - Tvarosloví. (3., opr. a dopl. vyd.) Praha: Slovanské nakladatelství. Treq: Vavřín, Martin; Rosen, Alexandr (2015): Treq: Nástroj pro zarovnání slov a extrakci slovních párů. Praha: UCNK. http://treq.korpus.cz/ [2.5.2016]. Tušková, Jana Marie (2011): K deklinaci pomnožných oikonym češtiny zakončených na -v. In: Korpus - Gramatika - Axiologie vol. 1, No 3. Hradec Králové: UHK, Pedagogická fakulta a ÚJČ AV ČR. S. 69-85. Valta, Zdeněk (1971): Úvod do lexikológie německého jazyka. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Variantengrammatik (2015). http://www.variantengrammatik.net/ [21.4.2015]. Vinogradov, Viktor Vladimirovič (1960): Grammatika russkogo jazyka v 2 tornách (3 knigach). Moskva: Akademija nauk SSSR. Vomáčková, Olga (2007): Kurzwort-Neubildungen durch Suffigierung. In: Der moderně Unterricht des Deutschen als Fremdsprache. Olomouc: VUP. S. 194-198. Vondráček, Miloslav (1998): Citoslovce a částice - hranice slovního druhu. In: Naše řeč, ročník 81 (1998), číslo 1. Praha: Academia. S. 29-37. 428 Vondráček, Miloslav (1999): Příslovce a částice - hranice slovního druhu. In: Naše řeč, ročník 82 (1999), číslo 2. Praha: Academia. S. 72-77. webSlovnik.sk (2015): Synonymický slovník. Bratislava: Zoznam, s.r.o. http://webslovnik.zoznam.sk/ Wierzbicka, Anna (1985): Different cultures, different languages, different speech acts: Polish vs. English. In: Journal of Pragmatics 9, 2-3. Amsterdam: Elsevier. S. 145-178. Wolf, Norbert Richard (1997): Diminutive im Kontext. In: Irmhild Barz / Mariane Schröder (Hrsg): Nominationsforschung im Deutschen. Festschrift für Wolfgang Fleischer zum 75. Geburtstag. Frankfurt/M - Berlin - Bern - New York - Paris - Wien: Peter Lang. Wrede, Ferdinand (1908): Studien zur niederrheinischen Dialektographie. Die Diminutiva im Deutschen. Marburg, N. G. Elwert'sche Verlagsbuchhandlung. Wurstle, Regine (1992): Überangebot und Defizit in der Wortbildung: eine kontrastive Studie zur Diminutivbildung im Deutschen, Französischen und Englischen. Frankfurt am Main: Lang . Zandvoort, Reinhard Willem (1966, 1969): A handbook of English Grammar. 4th ed. London: Longmans. Ziková, Markéta (2012): Maskulinní deminutiva v současné češtině. In: Gramatika a korpus IV, Praha, 28.-30. listopadu 2012. (konferenční abstarkt) Zima, Jaroslav (1961): Expresivita slova v současné češtině. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd. Použité zkratky a značky V textu se opakuje několik málo vesměs ikonografických nebo známých značek. Zkratky jsou pro plynulost textu použity jen výjimečně. Všechny odpovídají úzu běžné češtiny nebo patří do základního lexikálního fondu české obecné lingvistiky, bohemistiky a germanistiky. Značka Význam * nedoložený, neobvyklý nebo agramatický výraz / alternativy téhož [] výslovnost (zjednodušeně IP A) alternativně také překlad význam, sémantika ~ korpusový (z translatologického hlediska funkční) ekvivalent —<— směr fundace nebo vlivu t vymizelý tvar, historismus x konkurenční tvary 429 Zkratka Význam angl. anglický, angličtina apod. a podobně BNC British National Corpus (viz bibliografie) CCDB Kookkurrenzdatenbank (viz bibliografie) cit. citát, citováno (podle) cs čeština č. čeština, český, česky (jen u tiskovin číslo) de němčina dem. deminutivum, deminutivní DeReKo největší korpus psané němčiny (viz bibliografie) DeReWo seznam 40.000 nej frekventovanějších německých lemmat sestavený z dat korpusu DeReKo (viz bibliografie) EFES Frekvenční slovník češtiny (viz bibliografie) en angličtina f./fem. femininum InterCorp korpus paralelnícht textů (viz bibliografie) it. italština, italský, italsky kap. kapitola lat. latina, latinský, latinsky/ m./mask. maskulinum n. neutrum něm. německý/němčina obr. obrázek odst. odstavec oral2013 korpus mluvené češtiny (viz bibliografie) pl. plurál popř. popřípadě pozn. poznámka PSJČ Příruční slovník jazyka českého (viz bibliografie) pův. původ, původní, původně sk slovenština SNK Slovenský národný korpus (viz bibliografie) ssč slovník spisovné češtiny SSJČ Slovník spisovného jazyka českého (viz bibliografie) stč. staročesky SyD program na synchronní a diachroní korpusový průzkum variant (viz bibliografie) SYN souhrnný synchronní korpus češtiny (viz bibliografie) techn. technický, technicky Treq databáze překladových ekvivalentů sestavená na datech korpusů InterCorp (viz bibliografie) vs. oproti, versus X konkurenční tvary zř. zřídka 430 Příloha - Dotazníky Dotazník 1 Prosím vyplňte spontánně, bez dlouhého přemýšlení. Nemůžete nic vyplnit „dobře" ani „špatně". Jde o podchycení názoru rodilých mluvčích. I. Prosím označte (podtržením, zabarvením, zvýrazněním), co považujete za zdrobnelinu. Zdrobnelina je to, co se vám pod tímto výrazem vybaví. Žádnou definici nehledejte. 1. Premiéra Bergmanová filmu se konala v jednom jihošvédském městečku. 2. Její muž si dopřával drobné radosti, které člověk může získat, má-li ovšem peníze. 3. Žijeme v malém městě, kde se nic neutají. 4. Bohužel, lidi si dneska nedělají moc radůstky. 5. V Tišnově je takovej pidikopec, s jediným vlekem široko daleko. 6. Úřad vydal miniadresář s telefonními čísly taxíků pro blondýnky. 7. Starej hipík popíjel jen kofču. 8. Kapánek to s gestikulací přehnal a vychrstl kelímek do kočárku. 9. Byl tam takovej divnej maník. 10. Hledala v šuflíku korálky, ale našla tam dva zelenkavé oblázky. 11. Byl dost hubený, zato ona byla taková kulaťoučká. 12. Vzhledem k jeho věku měl dost chudičké zkušenosti. 13. Poulí modroučké oči na pekelně černý stín. 14. Dlouhán v nahnědlém kabátci se k nám šoural s konvicí přesladkého čaje. 15. Trochu si zdřímnul. 16. Než vyrosteš, Honzíčku, to si musíš ještě nějaký čásek počkat a pospinkat! 17. „Já si představoval, že to budem jen tak flinkat a kapánek to tady omrknem..." 18. Protože v práci permanentně pospávali, pozval si je vedoucí na kobereček. 19. Než přišel domů, děti už chrupkaly ve svých postýlkách. II. Prosím označte „X", co považujete za pravděpodobnější: Co člověk řekne spíš sám o sobě? „To jsem ale pitomec!" „To jsem ale pitomeček!" Co se říká častěji o jiném? „To je ale pitomec!" „To je ale pitomeček!" Kdo je na tom „nejhůř" (čili „největší trouba")? blb - blbec - blbeček str. 1/2 431 III. Zaškrtněte prosím, jak byste charakterizovali následující tučně vytištěné výrazy (můžete vybrat i více možností). zdrobnelina zveličelý výraz kladně nebo záporně zabarvené hovorový výraz manekýnka blondýnka taxík maník pidimuž malý muž pidimužík miniakcička Jedem na dovču. Dám si kofču. Dobrý pivisko! Mám to v malíku! kelímek bělásek pupík náhrdelník sklenka holubice trochu hloupý hloupoučký namodralý modroučký hnedlinko támhle Dám si pilulu (=prášek) a jdu spát. stydět se stydinkat se trochu se stydět pusinkovat kličkovat hlavičkovat Nějak to zpytlíkujem. IV. Označte prosím variantu, kterou považujete za správnou: ZVONEC je: menší - větší - ani menší ani větší (nemá to nic společného) než ZVON KONVICE je: menší - větší - ani menší ani větší než KONEV JEHLICE je: menší - větší - ani menší ani větší než JEHLA TRUHLICE je: menší - větší - ani menší ani větší než TRUHLA PŘILBICE je: menší - větší - ani menší ani větší než PŘILBA Díky moc! T.K. str. 2/2 432 Dotazník 2 Prosím vyplňte spontánně, nad řešením nepřemýšlejte. Nemůžete nic vyplnit „dobře" ani „špatně". Jde o podchycení názoru rodilých mluvčích. I. Označte prosím, co považujete za zdrobnelinu (Zdrobnelina je to, co se vám pod tímto výrazem vybaví. Žádnou definici nehledejte.) 1) Žijeme v malém městě, kde se nic neutají. 2) V Ruprechtově je takový pidikopec, s jediným vlekem široko daleko. 3) Po navršení drobných kopců, balvanitých útesů a vytvoření písečných či oblázkových zálivů budou do prostoru umísťovány nové herní prvky symbolizující mořská tajemství a celý areál bude doplněn zelení. 4) Zlínský okresní úřad vydal miniadresář institucí, kam se mohou mladí lidé v nouzi obrátit. 5) Dvěma ženám, které žijí v domově důchodců od jeho otevření, předala drobné dary náměstkyně primátora Mostu Hana Jeníčkova. 6) Nejčastějším nápojem mládeže pod patnáct let tehdy (v 60 letech) byla slza ovocné šťávy z lahve a k ní studená voda z kohoutku. Žádné coly , sprity , cappy a jiné pidilahvičky za dvacet korun. 7) V lednu roku 2002 vypukla pidiaféra s "Klausovou reklamou" na lyže Vólkl. 8) Porta prožila několik lustračních miniafér, navíc ji postupně opustili profesionálové. 9) Raději se dětem snažím vysvětlit, čím je důležitý támhleten malý kopec, co se tak šíleně jmenuje - Říp. 10) Auta z miniautomobilky v Plzni jezdí i v Arabských emirátech. 11) Energicky cupitající Pavel (podprůměrného vzrůstu - poz. TK) nás provádí svým minibytečkem a s pyšným úsměvem ukazuje na znatelně nižší kuchyňskou linku. 12) Jakmile však ratolest dosáhne na šlapky minikola, končí období sladkého života v lůně cyklosedačky. 13) Ani malé chyby v tisku zákazník neakceptuje. Kontrola musí být spolehlivá a stoprocentní. 14) Do Pelhřimova tentokrát přivezla minidárek zabalený v hedvábném papíře. 15) Jubilant není však jen pouhý strohý odborník, ale dovede se radovat i z malých drobných darů života, byť by to byla sklenice dobrého plzeňského piva či jihomoravského vína, nebo dobře sehrané fotbalové utkání. 16) Skandál či aférka je dobrou příležitostí, pro každého, kdo se zajímá, zahrát si v celorepublikovém psychodramatu tu svou roličku. 17) Kolem přejmenování ulice na Skácelovu vznikla svého času malá aféra, ale Skácel patří do města plným právem. ... 18) tatínek měl autodílnu a byl tedy maloburžoa a maminka byla Němka - , ale přesto jsem se dostal na práva.... 19) Pohodlí v miniautech roste: Stále více minivozů dokazuje , že se vyrovnají... 20) A nelze opomenout mikroanekdotu o tom, co mají Češi a Slováci nejvíce společného: no přece Romy. Díky! Ještě jedna stránka, prosím: _str. 1/2 433 II. Ve kterých větách necítíte žádnou zdrobnelinu? a) Můj malý buržoustek kvůli mně prodal dům. b) Můj malý buržoa kvůli mně prodal dům. c) Můj buržoa kvůli mně prodal dům. a) Víte, milá slečno, vy mi lezete dost na nervy. b) Víte slečinko, vy mi lezete dost na nervy. c) Víte slečno, já vás milujú. d) Mockrát Vám děkuju, slečinko! III. Zatrhněte prosím, jaká charakteristika výpovědi je nejvýstižnější: Pomůcka: variantu, pro kterou se chcete rozhodnout, si řekněte nahlas. Někdo k vám přijde a řekne: „Přinesl jsem ti drobný dar." Jak to vnímáte? a) jako ironii; b) neutrálně; c) emotivně („hraje mně na city") Někdo k vám přijde a řekne: „Přinesl jsem ti dárek." Jak to vnímáte? a) jako ironii; b) neutrálně; c) emotivně („hraje mně na city") Někdo k vám přijde a řekne: „Přinesl jsem ti dáreček." Jak to vnímáte? a) jako ironii; b) neutrálně; c) emotivně („hraje mně na city") IV. Co je nejmenší? (můžete zadat i víc odpovědí) a) malý dům; b) domek; c) malý domek; d) domeček; e) malý domeček; f) nemůžu určit U kterého z těchto „stavení" necítíte žádný emotivní podtext? V. Co je nejútulnější? a) malá hospoda; b) maličká hospoda; c) útulná hospoda; d) útulná hospůdka U kterého z těchto „hospod" necítíte žádný emotivní podtext? Fakultativní otázka: Obsah výpovědi je myšlen vážně, ale co myslíte, že bych řekl (i víc možností): a) Ve které husovické hospodě ti můžu zaplatit pivo? b) Ve které husovické hospůdce ti můžu zaplatit pivo? c) Ve které husovické hospodě ti můžu zaplatit pivko? d) Ve které husovické hospůdce ti můžu zaplatit pivko? e) Ve které husovické hospůdečce ti můžu zaplatit pivečko? Díky moc! Tom str. 2/2 434 Dotazník 3 Bitte markieren Sie alle Verkleinerungsformen, die Sie in den Sätzen finden. Nicht in jedem Satz ist eine. Eine „Verkleinerungsform" ist genau das, was Sie sich unter diesen Begriffen vorstellen. Sie können demnach nichts richtig oder falsch machen. Es handelt sich meistens um Ausschnitte aus belletristischen Werken. • Mit ihren Miniaturschnäbeln klappernd , drehten sie sich im Kreise , tauchten und ... • Und darum geht es, meine goldigen Schätze, in meiner folgenden Erzählung. (Kratochvil) • Honza war ein Küchenmensch, er kochte gerne für seine Mama, wenn sie krank war... • Der hagere Jüngling in der Uniform mochte zwanzig sein. (Kohout) • Einige von ihnen schienen schon älter zu sein, andere wiederum waren zarte, sentimentale, eifersüchtige und empfindliche Jünglein. (Calvino) • "Gut, mein Herz", sagte er," verzichten wir darauf, uns hier nach einem Nachtquartier umzusehen , sondern fahren wir noch ein Stück weiter." (Konsalik) • Grete befreite sich aus seiner Umarmung und holte sich eine Zigarette. (Kohout) • Ihr Abschiedsfest feierte sie im ehemaligen Straßenbahndepot: zwei kleine blaue Trams (...) standen da noch, hundert Freunde kamen, Ines trug ein scharlachrotes Kleid... • Ich habe die Lösung unseres kleinen Problems noch nicht,... (Amado) • Sie überbieten sich gegenseitig mit einfallsreichen Nahrungsdetails, sie streiten den ganzen Tag, was der Burschi lieber ißt, Kalbs- oder Schweinsschnitzerl. (Jelinek) • Für einen Troll wäre es höchstens ein winziges Taschenmesser gewesen. Aber für einen Hobbit war es geradezu ein Kurzschwert .(Tolkien) • Ich kann Sie ja verstehen, da naschen Sie ein bißchen vom Schinken, dort kosten Sie wieder von den Würstchen und Quargeln... (Bondy) • Herr Klein steht an dem Drahtzaun, um ihn hoppeln die rosa Kaninchen herum • Als Schmankerl zum Jubiläum... (Zeitung) • Noch einmal streichelte der Admiral sanft und ehrfürchtig die Königin Kleopatra. (Alda) • »Du bist ein Schatz, ein richtiger Liebling, warum legst du nicht diese CD für uns auf?« • Er war des Colonels liebstes Kind, das wußte er, er durfte sich so was erlauben. (Alda) • »Mädchen, du bist ein Günstling des Schicksals - wie ich.« (Boll) • »Meister«, nuschelte der Prinz... (Allende) • »Meine Liebsten, schaut nach oben in die Kuppel!« (Kratochvil) • "Bis nachher, Darling! " (Konsalik) • Er verstummte erst, als sein Blick auf die Teetasse fiel. • »Wo ist mein Häferl?« • Er kannte Fräulein Merzbach gut: Sie war einige Jahre jünger als er (...) ein magerer, unruhiger Backfisch, der viel zuviel und schlecht Klavier spielte. (Boll) S. 1/2 435 • ...sagte sie, weil sie rasch auch einen eigenen Scherz zu dem freundschaftlichen Wortegeplänkel beitragen wollte.(Kundera) • Paolo wußte schon, wer ihn hier Bruderherz nannte. (Allende) • In der Mitte des Sees drehte ich mich um zu dem flachen grasbewachsenen Ministrand, wo die beiden Frauen lagen. • Dann langte es unter sein Trikot und zog eine klitzekleine Harfe hervor, ein Härfchen , ein Miniharfe , könnte man sagen. Bitte kreuzen Sie an, welchen „Beigeschmack" für Sie die fettgedruckten Wörter in diesen Verbindungen haben. (Keine oder mehrfache Angaben möglich!) verkleinernd verniedlichend/ kosend bläulicher Nebel Wo sind die lächelnden Gesichter? Schmankerl zum Jubiläum Steckerlfisch für € 5,- Kalt lächelnd killt er der Tatort-Ermittlerin die Eltern weg... jemanden hätscheln wie ein Baby Er habe die beiden im Kreuzgang miteinander tuscheln gesehen. Schlaf schön, in einer Weile wird es warm sein ... (Kohout) Hier in der kleinen Hütte im Wald... Krimi Eine Gastwirtin, die ihren Hund äußerin führte Kripo »Es ist noch immer ziemlich verbreitet, den »Depri« zu haben oder alles »ungeil« zu finden.« (Gaarder) „Alenka, ich liebe dich, ich verzeihe dir alles..." „Alzbetka, um Himmels willen, sei still, hör auf, ich bitte dich darum! Was er dachte, würde Zuzanka nie erfahren. Zena umfaßte Jirinkas Hand, und Jirinka guckte sie fragend an. In der winzigen Badenische wusch er sich. »Komm zur Sache! Was willst du?«, drängelte seine Großmutter. Angabe zur Respondentin / zum Respondenten: männlich - weiblich, Muttersprache: Vielen Dank! T. K. S. 2/2 436 Dotazník 4 Ist das kursivgedruckte Wort Ihrer Meinung nach ein Diminutiv (eine Verkleinerung(sform))? Ja Nein Anm. Ach, noch so ein Heini\ Noch einer! „Also, wie war denn das mit seinem Gspusil" Am Samstag^zßfe/« Moitzi, Oberlechner und Co. schon beim Turnier. Auf Captain Derouche! Ich verspreche Ihnen, Sir, bald gehört uns auch dieser letzte Zipfel des Landes. Auffallend ist, wie sauber sich das grüne Flecklein präsentiert. Bierlein studiert Sport in Heidelberg und spielt auch privat Golf,... Da fühlen sich vielepapierlt. Da passt vielleicht noch das Histörchen mit den Boxershorts dazu: „Da war eine Zeile aus einem Oldie." „Wie lautet der Titel?" »Das liebe Altchen wäre ja so glücklich.« Das Mädchen trug weite taubenfarbene Pluderhosen, ein enges Leibchen aus lichtblauem Atlas. Der schwedische Soldat Vokoun bekam seinen Säckel voller Goldstücke zurück. Die perfekte Tussi, die bei solchen Veranstaltungen (Miss-Wahl) gesucht wird, bin ich sowieso nicht. Ein Bierchen und ein Kartenspiel, das ist der Laster Anfang! Die Polizisten drohen, ihre Diensthunde 48 Stunden lang nicht äußer In zu führen. Einige hockerin sich vorne hin, der Rest steht dahinter. Er ist so rundlich, daß man in ihm eher den Schmutt des Boots vermuten könnte als einen Seemann. ,JLallöchen, großer starker Mann", sagte er. Ich kaufe Kipferl, Butter, Eier, dreihundert Gramm Schinken, Emmentaler... „Ich mag dich, Robert, aber hör auf, den Bildungsheini zu spielen." Jeder schüttete seinen übervollen Topf Haß aus, der die letzten Jahre still vor sich hin geköchelt hatte. Khunrath kroch näher und ergriff einen Zipfel seines Mantels. Kommst du nachher mit auf ein Bierchen? Langsam auf kleiner Flamme köcheln und mit Butter übergießen... Leicht bekleidet (Badeanzug, Radlerhose, Leiberl etc.) und barfuß gingen sie... Natürlich haben Gentechniker ihr Scherflein beigetragen. S. 1/2 437 Ist das fettgedruckte Wort Ihrer Meinung nach ein Diminutiv (eine Verkleinerung(sform))? Ja Nein Anm. Niedrig gerechnet, waren mehr als eine Million Robben an der Küste versammelt - alte Männchen, rundliche Weibchen, zarte Babies. Ein Fleischlaiberl, garniert mit Salat und Ketchup, zwischen zwei weichen Gebäckhälften verstaut, ist die Leibspeise vieler Kinder und Jugendlicher. Noch bis Freitag saßen hier zwei Altchen als Werbeträger fürs Sommerfest. ÖVP-Kandidat G. Rosner verteilt im Wahlkampf unter anderem auch rote Gummibärli. Politischer SPRUCH DER WOCHE: "Wenn sich ein Gegenkandidat findet, werde ich ihn abbusserln." ... 17 Jahr, blondes Haar, ein Blickfang. Natürlich mascherlt man sie so auf, daß sie ins Aug' springt. ... sich journalistisch oder schriftstellerisch auf einen Typen wie ihn einlässt. Alexander Masters ist so ein Fuzzi, ein vierzigjähriger Amerikaner. Sie ähnelt ihr, und diese Ähnlichkeit erleichtert ihr Verständnis. Sie griff in ihre Handtasche, nahm ein Bündel Bargeld aus dem Kuvert, in dem ihre Spielgewinne steckten, und zählte $ 150 ab. Sie klappert jeden Flohmarkt ab. Sie spielen die Karottenflöte, fidein auf der Lauchgeige, blasen die Gurkentuba,... Sie trugen grüne Leibchen mit roten Ärmeln Sie war ältlich, schmal und blond. ... während dieser ein kühles, bernsteinfarbenes tschechisches Bierlein in sich hineinzischte. Was die Wiener Autofahrer heute besonders magerlt: Es geht aufs neue los mit den Schikanen. Wer keinen eigenen Garten hat, der machte sich in der Stadt auf die Suche nach einem Fleckchen Grün. Wuschel fuhr mit seinem Klapprad nach Strausberg und suchte den Strausberger Hippie. Für das körperliche Wohl stellte man Grillwürste und Fleischleibchen bereit. Angabe zur Respondentin / zum Respondenten: männlich - weiblich, Muttersprache: Vielen Dank! T. K. S. 2/2 438