Posudek na habilitační práci Martina Adama Presentation Sentences and English Presentation Verbs at the Syntactk-Semantic Interface
Předložená habilitační práce je příspěvkem k analýze informační struktury psaného textu. Centrem pozornosti jsou věty, které uvádějí na scénu nový jev, a slovesa, jejichž prostřednictvím je jev prezentován. Existenční/prezentační věty a prezentační slovesa jsou zkoumána z hlediska syntaktického, sémantického a z hlediska aktuálního členění věty. Autor vychází z brněnské teorie funkční větné perspektivy, zejména z prací Jana Firbase a jeho pokračovatelů. Sémantická a syntaktická analýza sloves se opírá o práce Duškové, Levina a Quirka. Autor habilitační práce teoretické zdroje využívá k syntakticko-sémantické klasifikaci prezentačních sloves a ke stanovení typologie prezentačních vět.
Analýza je založena na korpusu beletristických a narativních religiózních textů (Subkorpus A a Subkorpus B) o celkovém rozsahu asi 200 000 slov. V tomto korpusu autor vyhledal a analyzoval celkem 1 000 prezentačních vět, které rozdělil do čtyř základních typů: 1) existenční věty s there, 2) věty s preverbálním rématickým podmčtem, 3) věty s inverzí podmetu a lokálního příslovečného určení a 4) věty s lokativním podmětem. Z provedené analýzy vyplývá, že nejčastější jsou věty prvních dvou typů, a že v zastoupení jednotlivých typů se zkoumané žánry mírně liší. Odchylky částečně odrážejí individuální styl autora textu a částečně ukazují rozdíly mezi zkoumanými žánry z hlediska komunikativního záměru autora a s ním souvisejícím stupněm formálnosti textu.
Slovesa obsažená v prezentačních větách autor habilitační práce dělí na slovesa explicitně prezentační a slovesa implicitně prezentační. U sloves prvního typu je rys prezentace inherentně přítomen v sémantické struktuře a tato slovesa proto mají velký prezentační potenciál. Slovesa druhého typu tíhnou spíše k vyjadřování vlastnosti podmetu v rámci kvalifikační škály než k uvádění nového jevu na scénu v rámci prezentační škály. Slovesa explicitně prezentační jsou celkově méně početná než slovesa implicitně prezentační. Dokonce i v rámci prezentačních vět tvoří méně než 50 % případů. Nadpoloviční počet prezentačních vět obsahuje slovesa implicitně prezentační.
Analýza, kterou autor práce předkládá, navazuje na předchozí práce autora a práce dalších tvůrců brněnské teorie funkční větné perspektivy a plodně je rozvíjí. Analýza je celkově systematická a interpretace je dobře zdůvodněná. Jen ojediněle se v práci objevuje interpretace, která by snad vyžadovala podrobnější vysvětlení, případně menší korekci.
Např. v komentáři k interpretaci věty č. 53 (Inside, the cave had the damp feel and smeli of a plače that had not heen lived in for several days) autor vysvětluje přítomnost určitého členu v kontextově nezapojené nominální frázi the damp feel and smell of... jako „new instance" of a „known type". V tomto případě však podle mého názoru jde spíše o běžné užití určitého členu s kataforickou referencí - člen odkazuje na postmodifikaci řídícího elementu damp feel and smell. V daném příkladě by také bylo vhodné zvážit idiomatičnost vazby to have the feel of to have the smell of (= to feel/look like, to smell like). Sloveso to have by totiž bylo možno interpretovat jako součást idiomatické verbonominální fráze, která podmetu the pláce připisuje vlastnost (a pláce that had not been lived in for several days) a danou větu by pak bylo možno interpretovat jako větu kvalifikační škály.
Věty s lokativním podmětem, k nimž věta č. 53 patří, jsou příkladem potenciálnosti jazykových jevů, protože slovesa v nich obsažená uvádějí na scénu nový jev a zároveň v menší či větší míře vyjadřují určitou vlastnost lokativního podmetu nebo mu vlastnost připisují. Interpretace těchto vět z hlediska dynamicko-sémantických škál závisí na tom, který z uvedených rysůje převažující (prezentace jevu nebo vyjádření vlastnosti podmětu). Autor práce bere v úvahu hledisko syntakticko-sémantické synonymie (možnost substituce existenční vazbou s theré) a hledisko sémantického vazby slovesa k podmětu/předmětu (nositeli vlastnosti nebo jevu objevujícího se na scéně). Hranice mezi větami prezentační a větami kvalifikační škály by bylo v budoucnu vhodné podrobněji prozkoumat. Vzhledem k tomu, že prezentační věty s lokativním podmětem jsou ve zkoumaném korpusu (i obecně v psané i mluvené angličtině) poměrně vzácné, určitá míra nejistoty v jejich analýze neovlivňuje platnost závěrů habilitační práce.
Předložená habilitační práce je hodnotným příspěvkem ke studiu psaného diskurzu. Rozvíjí teorii funkční větné perspektivy a přispívá také k charakteristice prezentačních vět z hlediska statické sémantiky. Práce ilustruje rozdíl mezi statickou a dynamickou sémantikou a upřesňuje vztahy mezi sémantickými a syntaktickými jazykovými strukturami. Zahrnutí hlediska statické sémantiky umožňuje stanovení jemnější charakteristiky prezentačních vět a sloves. Za přínosný považuji statisticky podložený závěr, že implicitně prezentační slovesa vyskytující se v prezentačních větách, jsou charakterizována úzkým staticko-sémantickým vztahem k jevu, který uvádějí na scénu (např. bzučení - včela) a jednoduchou postverbální komplementací. Test přítomnost těchto dvou rysů může sloužit jako významné kritérium pro určení dynamicko-sémantické funkce podmětu a může omezit nejistotu při interpretaci informační struktury vět v případech potenciálnosti.
Habilitační práce Martina Adama je systematická a vhodně strukturovaná a je napsána stylově vytříbenou angličtinou. Jediným porušením současné normy akademického stylu je použití autorského plurálu (odkazování na osobu autora zájmeny we, our, us). Obsažná bibliografie dokumentuje lingvistický přehled autora. Práce významným způsobem upřesňuje charakteristiku prezentačních vět a jejich hodnocení v rámci teorie FSP. Po úpravách na základě návrhů oponentů doporučuji práci k publikaci.
Předložená habilitační práce splňuje požadavky standardně kladené na úroveň habilitačních prací v daném oboru. Proto doporučuji, aby byl Martinu Adamovi po úspěšné obhajobě udělen titul docent.
V Brně dne 6. září 2013
doc. PhDr. Jana Chamonikolasová, Ph.D.