Posudek oponenta na habilitační práci Michaela Matthewa Kaylora, PhD Forrest Reid, The Tom Barber Trilogy
Předložený habilitační spis dr. Kaylora představuje kritickou edici vrcholné románové trilogie severoirského romanopisce Forresta Reida (1875-1947) doplněnou téměř pětisetstránkovým kritickým životopisem tohoto významného autora a 26 dokumentárními přílohami. Jedná se o dílo nesmírně přínosné, neboť přestože byl Forrest Reid již za svého života vysoce ceněn řadou předních literárních kritiků i světově proslulých autorů (řadili se mezi ně slavný anglický modernista E.M. Forster či jeden z vůdčích duchů irského literárního obrození George Russell — AE), jeho düo poměrně záhy v podstatě zapadlo. Jak ale napsal nej význačnější současný odborník v oblasti irského románu dvacátého století John Wilson Foster, „Reidova próza je zralá na to, aby byla znovu objevena. Není sporu o tom, že žádný irský spisovatel nedosáhl takové stylistické čistoty a elegance jako Forrest Reid." Foster tento soud vyslovil již r. 1974 a pohříchu zůstal oslyšen. Domnívám se však, že precizní badatelská a ediční práce dr. Kaylora, jak ji předvedl ve svých dosavadních příspěvcích a nyní ve skutečně monumentální edici The Tom Harber Trilogy, je oním zásadním krokem k tak potřebnému novému zhodnocení Reidových románů, ať již v kontextu literatury irské, severoirské, či anglické.
Spis dr. Kaylora vyniká především pečlivou prací s nesmírně rozsáhlým korpusem archívních materiálů a dokumentů, které tvoří fundament pro osobitý životopis autora i zhodnocení jeho díla v dobovém kontextu. Kaylor v úvodu životopisné studie nastiňuje metodologii své práce, jež spočívá především v mapování nerozlučného sepětí Reidova osobního života s tématikou díla. Proti tomuto přístupu by jistě bylo možno ihned vznést podstatné teoretické námitky, nicméně vzhledem k existenci několika starších, tradičně pojatých životopisů na straně jedné a řady vědeckých článků věnovaných jednotlivým dílům na straně druhé lze v tomto případě považovat Kaylorův postup za legitimní. Navíc není sporu o tom, že konkrétně u Reida je odraz osobní zkušeností v düe opravdu podstatný, a teoretický dogmatismus by tak byl ke škodě věci.
Kaylorův životopis Forresta Reida přináší oproti předchozím smdiím nejen zcela otevřené pojednání o uraniánských sklonech tohoto autora, ale také řadu podrobností o jeho blízkém přátelství s předním básníkem Walterem de la Marem a již zmiňovanými E.M. Forsterem a Georgem Russellem a o tvůrčí spolupráci s nimi. Kaylor dále dokumentuje zásadní vliv myšlenek Waltera Patera na formování Reidových estetických názorů, pojednává o roli, kterou v jeho uměleckém formování hrálo dílo Henryho Jamese, a v neposlední řadě poukazuje na vzor, jenž
1
mu co do oproštění od stylistických excesů poskyd Anatole France. Již z tohoto výčtu je patrné, že Kaylor správně považuje za důležité načrtnout pozici Reidova díla v obecném kontextu modernismu a jeho předchůdců. Neméně podstatným - vzhledem k autorovu původu i skutečnosti, že naprostou většinu života strávil v Belfastu — se jeví popsat postavení Reidových románů v kontextu literatury irské či severoirské. I tento úkol zvládá Kaylor bravurně: uvádí, že ačkoli se Reid považoval za Ira, záměrně se vyhýbal otázkám veřejného života (podstatnou výjimkou, již Kaylor poctivě zmiňuje, je Reidův podpis pod militantní unionistickou přísahou z r. 1 912); absence politických a náboženských otázek v jeho díle, spojená s neochotou reflektovat ve svých románech ulsterské dialekty angličtiny, pak vedla k jeho naprostému opomíjení v kontextu literatury Severního Irska, neboť ta je v tomto smyslu téměř bez výjimky regionální. Stylisticky a formálně tak Reid možná vynikal nad většinou svých současníků, avšak svým zaměřením se ociti v izolaci. Z hlediska literatury irské lze spolu s Kaylorem konstatovat obdobnou marginalizaci: Reid podrobil zdrcující kritice projekt irského kterárního obrození, když napsal, že nová irská literatura má zatím pouze jediného významného autora, jímž je William Butíer Yeats (o kterém napsal Reid jednu z prvních významnějších monografií), jelikož ostatní se zaobírají spíše Medáním politické identity nežli identity estetické.
Na závěr svého hodnocení Reidova díla se Kaylor zamýšlí nad jeho nevelkou popularitou u širší čtenářské obce a k výše zmíněným důvodům přidává ještě jeden podstatný: Reidovým téměř výhradním tématem bylo chlapectví a dospívání, obvykle nahlížené z pohledu chlapce. Ačkoli Kaylor sám považuje tuto tématiku a její lyrické, erotikou jiskřící zpracování za jednu z hlavních předností Reidova díla, opět jako poctivý badatel přiznává, že z hlediska běžného čtenáře i leckterého recenzenta se jedná o záležitost poněkud delimitující.
Zásadní hodnota spisu dr. Kaylora je nepochybně kterárně historická: jeho pftčměním se dalším badatelům i novým generacím čtenářů dostává do ruky cizelérské vydání dnes těžko dostupného vrcholného díla jedinečného spisovatele, které doplňuje šedesát stran poznámkového aparátu věnovaného mtertexmálním vazbám v Reidově trilogii, a k tomu originálně pojatý životopis autora založený na mravenčí práci s archiváHemi a citlivé reflexi veškeré existující sekundární kteratury. Kaylorova práce však navíc vykazuje podstatné Hterárněvědné kvality, když i přes úzké metodologické vymezení dopodrobna postihuje, proč se Reid vymyká z kánonů irské, severoirské i angkcké literatury, alespoň v jejich současné podobě. V neposlední řadě je dlužno zmínit, že z Kaylorových komentářů je patrný skutečně hluboký, osobní zájem o autorovo dílo; i z tohoto důvodu považuji jeho badatelskou práci za příkladnou.
2
Předložený spis jako celek po obsahové i formální stránce zcela splňuje požadavky kladené na habilitační práci v daném oboru.
V Praze dne 3. května 2012.
doc. Ondřej Pilný, PtíE> Vedoucí Kabinetu irských studií Ustav anglofonních literatur a kultur Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze