POSUDEK
KATARÍNA PETROVIČOVÁ, Martianus Capella - Nauky "na cestě" mezi antikou a středověkem, Brno, Host 2010, 2 i 3 str.
Až donedávna bylo zkoumání pozdně antické kultury našimi badateli spise zanedbáváno než pěstováno. Až v posledním'dvacetiletí se začaly více objevovat práce věnovaná dohasínaní antická vzdělanosti a jejímu transferu do dalších staletí. Zajímavá' byla zvláště" doba, kdv se krestanství stalo postupně státním náboženstvím v římské říši.
Habilitační spis Kataríny Fet^ovicové, ač autorka v podtitulu p ľ i p omíná "čertu" mezi antiko1; a středověkem, je především, věnován pozdně antické "encyklopedii" De ruptiis Fhilo-logiae et Mercurii /dále De mipt./, jejímž   autorem byl karta-ginský advokát, nebo spíše profesionální učitel řečnictví, Martianus Capella, žijící v poslední čtvrtině 5. století. Dílo zásadně ovlivnilo středověkou vzdělanost; autorka však tuto linii systematicky nezkoumá a radx j i odkazuje k Marí ianov;'m "předchůdcům" Gelliovi /Nořte- Atticae/ a Macrobiovi /Satur-nalia/,  o nichž již zveřejnila knižní rozpraví Docere et de-lectare - Proměny římská naukové literatury, Brno, Host 2008/.
K. Fetrovicová je klasickou filoložkou s v-'razna literárně -hi s torick 'rm zaměř ěním.  Zdá se mi ,  že nepřekročila tradiční postupy klasické filologie a zůstala stranou pokušením štrukturalistické uměnovědy. Každý má však právo volby a její důsledně aplikovanou metodu je třeba respektovat.
K. Fetrovicová interpretuje spis De nupt.  jako naučné
- 2 -
kompendium sedrr.i svobodných nauk, které v sobě spojuje několik literárních žánri. Autorka dokonce soudí, že mohlo být původně inspirováno ztraceném spisem polyhistora M. Terentia Varro-na Reatina /+ 21 př. Kr. /,  nazývaným Disciplinae /Vědní nauky/.
Úspěch De nup. , čitelný jeSt? TTC3 středověkém písemnictví, souvisel s pouč^rírr, které o vadách přinášel, ale i s unikátní formou, kt*rá látku zavinula do "pohá-k--" o hledání nevěsty pro boha Yerk ra, Stala se jí učená Phi1ologia, ozdobené svatebním darem sedmi p;unen /aleporií sedmi svobodných umení/, povýšené mez i bohy na    Olymp.  De nupt.  jako literární dílo mělo formu prosimetra, tg. smési prózy a veršovaných vložek, kdy ovšem próza převažovala.
K. Petrovicová mohla přistoupit k analýze De nupt. různem zpúspbem, ale vbrala si literárnš-vědnou analýzu. Její metodou je práce s motivy, hl'déní sou^islsotí, komparace. Vyšla z minueióžhí znalosti textu. Zajímal ji kompoziční plán a snaha charakterizovat /definovat/ žánr. -Její výklad je v j-dnotli-vos + ech př-eSvědSivý, nľ?kd" vsak je ji*'h přemíra itěfuji pochopit základní teze práce,,
O výklad De nupt. ?f> ve světovém kontextu pokoušela celá řada badatelů /např. S. Grebeová, J. C. Reli han,  D. Shanzerová/, s jejichž názory autorka pracuje. Sama vsadila na přístup literární historicky vyškolená mezi filology. Jinou alternativu by např. mohlo přinést zamyšlení vyhraněného stru!turalisty.
žánrová analýza, kterou autorka podala, nabízí obraz De nupt. jako prolnutí menippské satiry, roránu a naukové en-
- 3 -
cyklopedie.  Zvolený přístup - kromě jiného - měl přispět k projasnění vztahu ke Gelliovi a Macrobiovi. Brzy se naštěstí ukázalo, že De riupt. s Gelliovými Noctes Át+icae a Macrobiový-mi Saturnalia přímo nesouvisí, třebaže lže vystopovat leccos společného.
"Pohádková" encykllpedie De nupt. vznikla v 3uchovním prostoru, stále oživovaném novoplatonism-m. Př^nto K. Petro-viéová rr.y.p-^znala jasnou Martianovu distanci od přežívajícího nostalriokého vz+ahu k řecko-římské tradici a křestanskámu náboženství. Postřehla jeho snahu se oprostit od ileo}.ogií, nezadat si ani s i.i-^sšanštvÍJft, třebaže již bylo společensky zažitou skuteč ností nebudící emoce. Martisnus nepa třli k pokřtěným, hledal teprve své duchovní zakotvení; nepochybně však psal tak, aby jeho dílo bylo přijímáno nezávisle na čtenářově přesvědčení nebo víře.
Martia-us, stejně jako před ním Gellius nebo Macrobius, usiloval o přižeň čtenářo. Přál si,  aby po jeho spisu sáhl "dychtivý badatel" /provus scrutator/, který by docenil uspořádání spi"-u i objektivní platnos* poučení. Určitým nástrojem pro všeobecné příznivé přijetí bylo odp tutání příběhu o Phi-lolop^ii od his", or i c kého kontextu a adaptace textu na "pohádku", univerzální srozumíte!nou a Tetikulturn* přenosnou.
Autorka v celám svém textu krouží kol*5m funkce použitých žánrů.  Zjistila,  že nebyly samoúčelné, ale sloužily vysvětlení hierarchického souboru sedmi nauk, kterými má být představeno lidské vědění, žánroví symbióza /menippská satira, symposiální dialog, věcný výklad/ oživuje čtenářovu pozornost, překvapí-
- 4 -
vou vrstevnatostí, která provokuje intelekt i budí čtenářský zájem.Autorka ocenila i rozhodnutí představit vědecké obory personifikovanými abstrakcemi. Fikce umožnila uvolnit pouta k minulostijMartianus mohl pojmout vzdělání nr-z 'visie, výhradně jen /jak K. Petrovicová post ŕe:] hla/ ve vztahu jednotlivých disciplín k sobě navzájem v kosmicksr. řádu.
Habilitační spis bvl ji;, vydán tiskem /Brno 201 O/. Ač jeho téma a zpracováni b- nepochybní zajímaly širokou škálu zahraniční* h klasických filologů, bylo zpřístupni o "jen" česky; dobrou službou mezinároflnámu odbornému fóru je naštěstí pbsáhlé autorčino anglické shrnutí /Abst^act,  138-213/, v ti_ ráži bohužel utajené zájemcům, striktně li terarnř-historicky zakotvený rozoor       se tak mohl snadněji dostat do mezinárodního diskurzu, vedeného z řízných mat odických a i leových pozic.
Autorka svou práci nohatě opoznámkovala a připojila    i nutné pomůcky usnadr ~jící orientaci,  tj. seznam použitých binlio-srrafických zkratek, seznam zkratek citovaných antických děl, bibliografii /n*co málo bvlo by   podle Ľ Année philologique 79, Paris 2010 možno připojit/ a jmenný rejst fík.
Dovol u '-i si shrnout, že habilitační spis K, Petroviéové splňuje požadavky štandartní kladené na úroveň habilitačních prací v oboru klasické filologie a může být postoupen k dalšímu řízení. ,
Praha, 9.
2012
Prof. Phur Pavel Spunar, CSc