I
Oponentský posudek habilitační práce
Obor: Lingvistika konkrétních jazyků - slovanské jazyky
Název: Lekstko-semantičeskoje oformlenije obrazov Krasoty v poeticeskom tvorčestve V. S. Soloyjeva (na materiále vybrannych filosofski značimych stichotvorenij)
Autorka: PhDr. Mgr. Simona Koryčánková, PhD.
Oponentka: Prof. PhDr. Zdenka Trosterová, CSc.
Habilitační práce S. Koryčánkové je věnována básnickému dílu ruského filozofa a básníka V. S. Soloyjeva (1853-1900) z hlediska lingvistické analýzy té části jeho básnické tvorby, která koresponduje s jim vytvořeným filozofickým systémem a vyznávaným světovým názorem. Konkrétně jde o lexikálněsémantické ztvárnění básnických obrazů Krásy jako jednoho z důležitých konceptů vlastnich lidskému myšleni. Habilitace, orientovaná především na problematiku lexikologickou, čerpá podněty i z nových zkoumání psycholingvistických a je v důsledku uchopení zkoumané problematiky zaměřena siřeji filologicky, jak tomu u práce věnované analýze uměleckého díla a poezie zvlášť ani jinak být nemůže. A tak, i když autorka užívá postupů přísně vědeckých, práce jako celek nezapře to, co je filologii vlastní, tj. "lásku ke slovu", která se projevuje ve všech dílech S Koryčánkové i v posuzované habilitaci.
Pro analýzu lexíkálněsémantického ztvárnění obrazů Krásy vytvořila autorka vlastní originální metodiku, která vychází z filozofické soustavy V. Soloyjeva a ukazuje, jak je tato soustava propojena s jeho básnickým dílem. Aby vůbec bylo možné autorčinu práci hodnotit, je nezbytné zmínit se i v posudku o základních pojmech této soustavy. Solovjev jako vzdělaný představitel ruské inteligence a světově uznávaný myslitel byl obeznámen jak s antickými a světovými mýty, tak s filozofií a náboženskými kulty Východu i Západu. Z filozofie staré doby na něho měl velký vliv platonismus a novoplatonismus, z religií především křesťanství v podobě pravoslaví, ale i katolicismu a do jisté míry i herezí nebo hnutí, která byla v různých dobách k heretickým řazena, jako byl třeba gnosticismus a různé odnože mystiky. Nebyly mu cizí ani myšlenky panteizmu, v jeho systému ovšem modifikované. V souvislosti se Starým zákonem byl i dobrým znalcem židovské literatury.
Velmi zjednodušeně řečeno je jeho filozofický systém založen na myšlence, že svět směřuje k Všejednotě, ač je rozdělen na sféru Horního, tj. božského, Dolního, tj. světského a lidského, a nižšího než Dolního, tj. podsvětí. Člověk jako bytost s vědomím a rozumem má nejen schopnost, ale i povinnost pronikat podle možností co nejblíže k sféře Hornino a prostřednictvím Pravdy, Dobra a Krásy se snažit přiblížit Bohu (ne zcela jasné učeni o Bohočlověku). V tom mu může pomoci vtělený Buh-Kristus-Logos-Slovo a Sofia-Moudrost Boží, jež v sobě spojuje jak Ducha svatého, tak Bohorodičku i Princip věčného ženství (tento Synkretismus je obtížně uchopitelný a záhadný).
V souvislosti se Solovjevovým přesvědčením se člověk přibližuje Bohu (a proniká tak do sféry Horního, vytváří jakousi jen člověku přístupnou mezisféru mezi Dotnim a Horním) tvůrčí činností, především myšlenkovou, vědou a uměním. A z umění nejvíce hudbou a poezií, jejímž materiálem je slovo v jeho estetických dimenzích, v němž se může zhmotnit krása světa, která sice existuje sama o sobě jako výsledek božího stvoření, ale čeká na své objevení a povznesení v rámci Všejednoty. Solovjev byl mystik, podle svého svědectvi prožil
2
tři mystická viděni {poprvé jako devitiletý chlapec, pak jako dospělý muž, naposled v africké poušti). Ta mu dala v podobě Ženy-Sofíe-Bohorodičky poznat absolutní Krásu, Dobro a Pravdu, po nichž pak celý život toužil a "hledal" je, obsažené v jeho filozofickém systému, hypostazované v jeho poezii.
Jak a jakými prostředky se mu to v poezii dařilo, analyzuje ve své habilitaci S. Koryčanková. Práce (229 str. vlastní text, 48 str. hustého řádkování příloha - analyzované básně) je rozdělena do pěti zásadních kapitol: I. Estetickofílozofické názorv v systému světonázoru V. Soloyjeva; II. Systém obrazně lexikální realizace vybraných filozofických ideí v básnické tvorbě V. S.; III. Lexikálněsémantické ztvárnění obrazů nadpozemské krásy v poetických obrazech s filozofickým významem u V. S.; IV. Verbální realizace obrazů krásy jako umělecky svébytné zachyceni estetického uchopeni světa; V. Lexikálněsémantická realizace obrazů krásy člověka v básnické tvorbě V. S. Dále práce obsahuje závěr, anglické résumé, seznam schémat a pramenů a nesmírně bohatý seznam literatury
Počínaje druhou kapitolou je pozornost v podrobněji rozčleněných pododdítech věnována lexikálněsémantické realizaci obrazů krásy a s ni spojených pojmů. Pracuje se s konceptem pojmových polí, jimž v jazykové rovině odpovídají pole lexikálněsémantická se svým centrem a periférií, s klíčovými slovy-dominantami a uspořádáním, v němž je význam jednotlivých pojmů-termínů determinován jejich místem v sémantickém poli ve vazbě na jeho ostatní členy. Význam jednotlivých slov v konfrontaci s jejich slovníkovým významem se tak posunuje, obohacuje o nové konotace a odstíny, v básnických spojeních vyniknou jejích nové a neotřelé valéry. Stejně jako je pro Soloyjevův filozofický systém typická práce s protiklady (Horní x Dolní, Pravda x Lež, Dobro x Zlo atd.), je na práci s protiklady založena i jeho tvorba básnická. Velkou úlohu v ní proto hrají antonyma a oxymóron Může přitom jít i o antonyma kontextová, např. mrtvá poušť x živou vodou napájené tajemné údolí. Užívají se oxymorická spojenĹ např. nahlas promlouvá ticho, v nichž se původní význam jejich části modifikuje a ozvláštňuje. Pro Soloyjevův umělecký rukopis jsou dále podstatné synonymické řady, tvořící autorská synonymická mikropole, opět jen do jisté mity založené na slovníkových významech. Slova v tomto systému nabývají významu symbolického, tak např. slovo perla, perly je názorným příkladem autorského obohacování významu, srov S. Koryčanková (v překladu): "Tradičně se perly chápou jako znak drahocenného předmětu, šperku, symbolizujícího vybranost a krásu. Asociují se se slzami andělů, oplakávajících hřichy lidí, a zároveň představují jednu z ustálených metafor pro lidskou duši v mystickém smyslu" (s. 166). V jediném verši Zemčug svoj v času hrosajte skoreje je pro zasvěcené čtenáře jak odkaz na Kleopatru, která vhodila šňůru perel do poháru s vínem, tak odkaz na Bibli, kde je čiše, kalich symbolem lidského života, jímž musí lidská duše projít jako slzavým údolím (víz též biblické slovní spojení kalich hořkosti), aby očištěna poznáním se mohla povznést k Hornímu. Solovjevova tvorba je tedy plna skrytých aluzí, čímž vlastně autor o století dříve uplatňoval postupy vlastní postmodernismu.
Habilitandka v práci založené na minuciózním rozboru Solovjevových básní na pozadí jeho názorů filozofických prokázala nejen komplexní znalost lingvistické, především lexikologické teorie a filologických postupů plynule přecházejících do teorie literatury, teorie verše apod., ale i jakousi vnitřní spřízněnost s básníkovým dílem, pro jehož analýzu vypracovala novou, předmětu zkoumaní odpovídající metodiku. Jestliže se v souvislosti se Sofií u básníka hovoří o "tajném jazyku", jemuž může porozumět jen duchovně připravený člověk, pak i samu Solovjevovu poezii je třeba číst "připravený", k čemuž práce habílitandky nesporně přispívá. V posudku není možné podrobně rozebírat další aspekty autorčina díla (např. úlohu slovních druhů, i takových, jako jsou předložky a spojky, slovesných časů atd.), navazujícího na její četné předchozí studie i monografie, souhlasíme však s S. Koryčánkovoii, která - na rozdíl od renomovaných badatelů typu J. Lotmana a jaksi s
3
omluvou, že si dovoluje mít jiný názor - zdůrazňuje Solovjevův přinos i v oblasti básnické formy v jejím propojení s obsahem.
Poznámka na okraj: jako každé nové a závažné vědecké dílo, tak i posuzovaná habilitace vyvolává řadu podnětu k zamyšlení. Patři k nim např. otázka, zda sám Solovjev ve všech autorkou analyzovaných básních vědomě tvořil (ovšem v poetické a "vyšší" rovině) paralelu ke své filozofii, či mnohdy prostě šlo o obecně básnickou invenci a inspiraci, vyvolanou krásou přírody, vztahem k milované ženě atd. S pomocí autorčiny metodiky bychom mohli do filozofické soustavy V. Solovjeva jistě zařadit i verše jiných ruských i světových významných básníků, srov. např. Lermontovovo (v překladu): Věř při půlnoční hvězdě mi, při světle, jimž nás Východ ovál, že nižádný car nu zemi, král nad Persií s růžemi rakové oči neceloval. To už by však byl námět k další disputaci, ostatně potvrzujicí Soloyjevovo učeni o Všejednotě
Habilitace S. Koryčánkové je přímo příkladně zpracována po formální stránce, s téměř nulovým počtem překlepů, s funkčním využitím kurzívy, s logickou a přehlednou kompozicí. Jedinou připomínku mám v některých případech k délce odstavců, větší členění te\tu by přispělo k jeho snadnějšimu uchopeni recipientem.
Na základě všeho uvedeného konstatuji, že habilitační práce PhDr. Mgr. Simony Koryčánkové, PhD. splňuje všechny požadavky standardně kladené na úroveň habilitačních prací v daném oboru.
Prof. PhDr. Zdeňka Trósterová, CSc. oponentka
12. března 2015