Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor trestní právo HABILITAČNÍ PRÁCE Dokazování v přípravném řízení JUDr. Marek Fryšták, Ph.D. 2011/2012 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem habilitační práci na téma: Dokazování v přípravném řízení zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne 1. 5. 2012 …………………………… JUDr. Marek Fryšták, Ph.D. Obsah 1 Téma, cíl, metody a struktura habilitační práce. 16 2 Pojem přípravného řízení, jeho účel, význam a funkce a základní zásady. 23 2.1 Uplatnění základních zásad trestního řízení v přípravném řízení a v dokazování prováděném v jeho rámci 34 2.1.1 Zásada zákonnosti 35 2.1.2 Zásada presumpce neviny. 35 2.1.3 Zásada legality a oficiality. 36 2.1.4 Zásada rychlosti (rychlého procesu) 38 2.1.5 Zásada nepřípustnosti petic. 38 2.1.6 Zásada zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností 39 2.1.7 Zásada vyhledávací 40 2.1.8 Zásada volného hodnocení důkazů. 40 2.1.9 Zásada spolupráce se zájmovým sdružením.. 41 2.1.10 Zásada obžalovací (akusační) 42 2.1.11 Zásada veřejnosti 43 2.1.12 Zásada ústnosti 43 2.1.13 Zásada bezprostřednosti 44 2.1.14 Zásada zajištění práva na obhajobu. 45 2.1.15 Zásady typické pro dokazování 46 3 Vývoj právní úpravy přípravného řízení na našem území 47 3.1 Zákon č. 87/1950 Sb. 47 3.1.1 Právní úprava přípravného řízení 49 3.2 Zákon č. 64/1956 Sb. 51 3.2.1 Právní úprava přípravného řízení 53 3.3 Zákon č. 141/1961 Sb. 55 3.3.1 Novela TrŘ provedená zákonem č. 57/1965 Sb. 57 3.3.2 Novela TrŘ provedená zákonem č. 149/1969 Sb. 59 3.3.3 Novela TrŘ provedená zákonem č. 178/1990 Sb. 60 3.3.4 Novela TrŘ provedená zákonem č. 292/1993 Sb. 61 3.3.5 Novela TrŘ provedená zákonem č. 166/1998 Sb. 64 3.3.6 Novela TrŘ provedená zákonem č. 265/2001 Sb. 65 3.4 Vzájemný vztah předsoudního stadia a stadia řízení před soudem.. 67 3.5 Věcný záměr nového trestního řádu. 71 4 Zahájení přípravného řízení 78 5 Záznam o zahájení úkonů trestního řízení 81 5.1 Věcný záměr nového trestního řádu. 90 6 Provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů. 93 6.1 Věcný záměr nového trestního řádu. 102 7 Zahájení trestního stíhání 103 7.1 Usnesení o zahájení trestního stíhání a jeho obsahové náležitosti 108 7.1.1 Označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde. 113 7.1.2 Den a místo rozhodnutí 115 7.1.3 Výrok. 115 7.1.4 Odůvodnění 118 7.1.5 Poučení o opravném prostředku. 120 7.1.6 Označení obviněného. 120 7.1.7 Věcný záměr nového trestního řádu. 121 7.2 Účinky usnesení o zahájení trestního stíhání 121 7.2.1 Účinky z hlediska vymezení počátku vyšetřování 122 7.2.2 Účinky vůči osobě, která má být na jeho základě obviněna. 123 7.2.3 Věcný záměr nového trestního řádu. 128 8 Možnosti postupu policejního orgánu před zahájením úkonů trestního řízení 130 8.1 Věcný záměr nového trestního řádu. 141 9 Je nadále nezbytný „monopol vyšetřování“ P ČR?. 143 9.1 Stručný exkurz do zahraniční právní úpravy. 154 9.1.1 Slovensko. 154 9.1.2 Polsko. 159 9.1.3 Spolková republika Německo. 161 9.2 Věcný záměr nového trestního řádu. 164 10 Profesní a odborná úroveň policejního orgánu provádějícího vyšetřování 168 11 Dokazování a jeho specifika v přípravném řízení 178 11.1 Rozdělení důkazů a jejich specifika při dokazování v přípravném řízení 188 11.2 Důkazní prostředky z aspektu přípravného řízení 191 11.3 Nepřípustnost důkazů, absolutní a relativní neúčinnost důkazů a zvláštnosti jejich posuzování při dokazování v přípravném řízení 199 11.4 Věcný záměr nového trestního řádu. 218 12 Dokazování ve standardním přípravném řízení 223 12.1 Prověřování 223 12.1.1 Vyžadování vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů. 223 12.1.2 Vyžadování odborných vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro posouzení věci třeba, též znaleckých posudků. 229 12.1.3 Obstarávání potřebných dokladů, zejména spisů a jiných písemných materiálů. 234 12.1.4 Provádění ohledání věci a místa činu. 234 12.1.5 Vyžadování provedení zkoušky krve nebo jiného podobného úkonu, včetně odběru potřebného biologického materiálu, za podmínek uvedených v § 114 TrŘ.. 236 12.1.6 Pořizování zvukových a obrazových záznamů osob a za podmínek stanovených v § 114 TrŘ snímání daktyloskopických otisků, provádění prohlídky těla a jeho zevní měření osobou téhož pohlaví nebo lékařem, jestliže je to nutné ke zjištění totožnosti osoby nebo ke zjištění a zachycení stop nebo následků činu 241 12.1.7 Zadržení podezřelé osoby za podmínek stanovených v § 76 TrŘ.. 245 12.1.8 Činění rozhodnutí a opatření dle § 78 až § 81 TrŘ za podmínek v těchto ustanoveních stanovených 248 12.1.9 Provádění neodkladných nebo neopakovatelných úkonů způsobem uvedeným v hlavě čtvrté TrŘ, pokud dle TrŘ jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení 254 12.1.10 Výslech svědka. 256 12.1.11 Použití operativně pátracích prostředků. 257 12.1.12 Domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a pozemků. 261 12.1.13 Osobní prohlídka. 265 12.1.14 Zadržení a otevření zásilek, jejich záměna a sledování 267 12.1.15 Zadržení zásilky. 268 12.1.16 Otevření zásilky. 269 12.1.17 Záměna zásilky. 269 12.1.18 Sledování zásilky. 269 12.1.19 Odposlech a záznam telekomunikačního provozu. 270 12.1.20 Zvláštní způsoby dokazování 275 12.1.21 Konfrontace. 276 12.1.22 Rekognice. 278 12.1.23 Vyšetřovací pokus. 281 12.1.24 Rekonstrukce. 283 12.1.25 Prověrka na místě. 284 12.1.26 Provádění rekognice, vyšetřovacího pokusu, rekonstrukce a prověrky na místě v bytě, obydlí, jiných prostorách a na pozemku. 286 12.1.27 Věcný záměr nového trestního řádu. 286 12.2 Vyšetřování 291 12.2.1 Procesní postavení obviněného a jeho výslech. 293 12.2.2 Procesní postavení svědka a jeho výslech. 311 12.2.3 Věcný záměr nového trestního řádu. 329 12.2.4 Účast obhájce ve vyšetřování 331 12.2.5 Věcný záměr nového trestního řádu. 341 13 Dokazování v rozšířeném přípravném řízení 342 13.1 Prověřování 343 13.2 Rozšířené vyšetřování 343 13.3 Věcný záměr nového trestního řádu. 347 14 Dokazování ve zkráceném přípravném řízení 349 14.1 Podmínky pro konání zkráceného přípravného řízení 351 14.2 Orgány konající zkrácené přípravné řízení 356 14.3 Dokazování ve zkráceném přípravném řízení 357 14.4 Věcný záměr nového trestního řádu. 361 15 Závěr habilitační práce a úvahy de lege ferenda. 363 16 Summary. 379 17 Seznam použité literatury. 389 17.1 Komentované zákony. 389 17.2 Domácí monografie a učební texty. 390 17.3 Časopisecké články. 393 17.4 Příspěvky ve sbornících. 397 17.5 Zahraniční prameny. 398 17.6 Jiné prameny. 399 Seznam použitých zkratek a zkrácených názvů V rámci zjednodušení a lepší přehlednosti budou v práci použity tyto následující zkratky a zkrácené názvy: StPO Strafprozeßordnung vom 1. Februar 1877 in der Fassung der Bekanntmachung vom 7. April 1987 die zuletzt durch Artikel 5 des Gesetzes vom 23. Juni 2011 Ústava SRN Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland vom 23. Mai 1949, zuletzt geändert durch das Gesetz vom 21. Juli 2010 zákon č. 87/1950 Sb. zákon č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 64/1956 Sb. zákon č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) Socialistická ústava ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů TZ zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů TrŘ zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů OSŘ zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů GVG Gerichtsverfassungsgesetz in der Fassung der Bekanntmachung vom 9. Mai 1975, das zuletzt durch Artikel 3 des Gesetzes vom 22. Dezember 2010 PřesZ zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů Úmluva o právech dítěte sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí ČSFR č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte, ve znění pozdějších předpisů starý ZoP zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů ObchZ zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů EÚLP sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí ČSFR č. 209/1992 Sb., Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších předpisů Ústava ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů LZPS usnesení předsednictva Česká národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 186/1992 Sb. zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů StZast zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů služební platový řád nařízení vlády č. 79/1994 Sb., o platových poměrech příslušníků ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a služeb, orgánů celní správy, příslušníků Sboru požární ochrany a zaměstnanců některých dalších organizací, ve znění pozdějších předpisů ZoA zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů KPK Ustawa z dnia 6 czerwca 1997 r., Kodeks postępowania karnego (Dz. U. z 4 sierpnia 1997 r. Nr. 89, poz. 555), z późniejszymi zmianami BKAG Bundeskriminalamtgesetz vom 7. Juli 1997, zuletzt geändert durch Gesetz vom 6. Juni 2009 zákon č. 73/1998 Z. z. zákon č. 73/1998 Z. z., o štátnej službe príslušníkov Policajného zboru, Slovenskej informačnej služby, Zboru väzenskej a justičnej stráže Slovenskej republiky a Železničnej polície, v znení neskorších predpisov zákon č. 200/1998 Z. z. zákon č. 200/1998 Z. z., o štátnej službe colníkov, v znení neskorších predpisov zákon č. 29/2000 Sb. zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 101/2000 Sb. zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 61/2000 Sb. zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 151/2000 Sb. zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 352/2001 Sb. zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 3/2002 Sb. zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností, ve znění pozdějších předpisů ZSS zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, ve znění pozdějších předpisů ZSM zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 361/2003 Sb. zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 95/2004 Sb. zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 96/2004 Sb. zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 256/2004 Sb. zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 127/2005 Sb. zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů trestný poriadok zákon č. 301/2005 Z. z., trestný poriadok, v znení neskorších predpisov zákon č. 412/2005 Sb. zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů ZoP zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 300/2008 Sb. zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů TrZ zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 341/2011 Sb. zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů výkladové stanovisko č. 9/2002 výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství č. 9/2002, k otázce zajištění obhájce ve zkráceném přípravném řízení mladistvému, osobě, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo její způsobilost k právním úkonům byla omezena nebo osobě ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody výkladové stanovisko č. 13/2003 výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství č. 13/2003, ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů k postupu státního zástupce ve vztahu k záznamu o zahájení úkonů trestního řízení výkladové stanovisko č. 3/2004 výkladové stanovisko Nevyššího státního zastupitelství č. 3/2004, ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů k výkladu ustanovení § 174a odst. 2 písm. e) TrŘ pokud jde o stanovení lhůty dozorového státního zástupce pro zrušení usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání dle ustanovení § 160 odst. 1 TrŘ výkladové stanovisko č. 9/2004 výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství č. 9/2004, ke sjednocení výkladu zákonů a právních předpisů k postupu státních zástupců ohledně výkonu práva obhájce (advokáta) postupem dle § 89 odst. 2 věty druhé TrŘ vyhledávat a předkládat důkazy nebo navrhovat provedení důkazů výkladové stanovisko č. 1/2005 výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství č. 1/2005, ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů k postupu v přípravném řízení v případě rozhodování o odměně ustanoveného obhájce obviněného za účast u podání vysvětlení dle ustanovení § 158 odst. 3 písm. a) TrŘ a při sepisování úředního záznamu o obsahu vysvětlení dle § 158 odst. 5 TrŘ výkladové stanovisko č. 5/2005 výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství č. 5/2005, ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů k otázce vyžadování vysvětlení od osob postupem podle § 158 odst. 3 písm. a) [a navazujících] TrŘ ve vztahu ke skutečnostem podléhajícím utajení podle zvláštního zákona (k výkladu § 158 odst. 7 TrŘ) výkladové stanovisko č. 4/2007 výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství č. 4/2007, k oprávněním státního zástupce ve vztahu k postupu Policie České republiky předcházejícímu zahájení trestního řízení výkladové stanovisko č. 1/2012 výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství č. 1/2012, k důvodnosti vydání a náležitostem záznamu o zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin pokyn obecné povahy č. 8/2009 pokyn obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně č. 8/2009, o trestním řízení, ve znění pozdějších předpisů závazný pokyn č. 100/2001 závazný pokyn policejního prezidenta č. 100/2001, o kriminalisticko-technické činnosti závazný pokyn č. 88/2002 závazný pokyn policejního prezidenta č. 88/2002, k naplňování, provozování a využívání Národní databáze DNA závazný pokyn č. 200/2007 závazný pokyn policejního prezidenta č. 200/2007, kterým se vydává spisový a skartační řád Policie České republiky závazný pokyn č. 30/2009 závazný pokyn policejního prezidenta č. 30/2009, o plnění úkolů v trestním řízení, ve znění pozdějších předpisů poštovní podmínky poštovních podmínky základních služeb České pošty, s. p., platné od 1. 8. 2011 ÚS Ústavní soud České republiky ESLP Evropský soud pro lidská práva P ČR Policie České republiky Judikatura R označení před číslem judikátu znamená, že jde o judikát uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek; číslo označuje pořadové číslo/ročník v trestní části této Sbírky a případná římská číslice za pomlčkou označuje příslušnou právní větu; nejde-li výjimečně o judikát z trestní části této Sbírky, je za číslem označen poznámkou „občanskoprávní“ B označení před číslem judikátu znamená, že jde o rozhodnutí a další materiály uveřejněné v trestní části Bulletinu Nejvyššího soudu České republiky (Československé republiky), trestní část; číslo označuje číslo sešitu/ročník a za pomlčkou je uváděno pořadové číslo judikátu SR označení před číslem rozhodnutí je použito u rozhodnutí uveřejněných v časopise Soudní rozhledy, které jsou vydávány nakladatelstvím C. H. Beck Praha; číslo označuje pořadové číslo judikátu/ročník TR NS označení před číslem rozhodnutí znamená, že jde u rozhodnutí uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který je vydáván nakladatelstvím C. H. Beck Praha; číslo označuje pořadové číslo sešitu/ročník (počínaje sešitem č. 1) a za pomlčkou je uváděno po písmenu „T“ (trestní) pořadové číslo judikátu; čísla rozhodnutí navazují na trestní část předchozího Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu (NS), jehož vydávání bylo ukončeno NS označení před číslem rozhodnutí znamená, že jde u rozhodnutí uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který byl vydáván nakladatelstvím C. H. Beck Praha; číslo označuje pořadové číslo svazku/ročník a za pomlčkou je uváděno po písmenu „T“ (trestní) nebo „C“ (civilní) pořadové číslo judikátu 1 Téma, cíl, metody a struktura habilitační práce Trestní řízení probíhá v jednotlivých časových úsecích, ve kterých orgány činné v trestním řízení, popřípadě další orgány a osoby zúčastněné na trestním řízení, plní své úkoly a cíle směřující k dosažení účelu trestního řízení. Tyto jednotlivé úseky označujeme jako stadia. Základní členění stadií je standardně na předsoudní a soudní. Předsoudním stadiem je přípravné řízení, které se dále člení na postup před zahájením trestního stíhání a vyšetřovaní. Mezi soudní stadia řadíme předběžné projednání obžaloby, hlavní líčení, opravné řízení a řízení vykonávací.[1] Jelikož naše právní úprava náleží k reformovanému typu kontinentálního trestního řízení, je jeho nedílnou součástí přípravné řízení. S ohledem na jeho název by bylo možné dovodit, že jeho úkolem je připravit řízení před soudem a zjistit, zda existuje důvodné podezření ze spáchání trestného činu konkrétní osobou a zda je na místě, aby na tuto osobu byla podána obžaloba a věc byla odevzdána soudu nebo bylo rozhodnuto jinak, např. o zastavení trestního stíhání. Důležité v tomto okamžiku je, v jakém rozsahu a jakými prostředky by toto důvodné podezření mělo být podloženo, aby věc byla způsobilá k odevzdání soudu, případně aby byla způsobilá k přijetí jiného rozhodnutí. Nejdůležitějším stadiem trestního řízení je samozřejmě hlavní líčení, ve kterém leží těžiště dokazování a rozhodování. Je tomu tak proto, že se v něm rozhoduje o meritorní otázce trestního řízení, a to o vině a trestu, popřípadě i o ochranném opatření a náhradě škody. Řešení této meritorní otázky právě v hlavním líčení je naplněním čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 LZPS, na základě kterých jen soud rozhoduje o vině a trestu. K důležitosti hlavního líčení přispívá i skutečnost, že se v jeho rámci uplatňují stěžejní zásady trestního řízení, jako je zejména zásada veřejnosti, ústnosti, bezprostřednosti, které v ostatních stadiích uplatnit nelze, nebo je lze uplatnit jen částečně. V tomto okamžiku je nezbytné zamyslet se nad tím, jaký je, nebo by případně měl být, vztah mezi předsoudními a soudními stadii, respektive mezi přípravným řízením a hlavním líčením.[2] Pokud se podíváme na stávající právní úpravu obsaženou TrŘ, tak až do jeho novely provedené zákonem č. 292/1993 Sb., s účinností od 1. 1. 1994, byl tento vztah založen na dominanci přípravného řízení na úkor hlavního líčení. Přípravné řízení bylo fakticky generálkou hlavního líčení a těžištěm dokazování a rozhodování, protože směřovalo pokud možno k co nejúplnějšímu objasnění věci, což vedlo k jeho neúměrnému prodlužování. Byť by to soudci neradi slyšeli, hlavní líčení bylo v mnoha případech pouhou „formalitou“, v rámci které došlo pouze k zopakování důkazů zajištěných či provedených v přípravném řízení. Navíc vrácení věci státnímu zástupci k došetření v rámci předběžného projednání obžaloby bylo dle § 188 odst. 1 písm. e) TrŘ, ve znění účinném do 31. 12. 2001, podmíněno pouhým zjištěním závažných vad přípravného řízení nebo tím, že nebyly objasněny základní skutečnosti významné pro rozhodnutí. Soud tedy mohl státnímu zástupci vrátit k došetření věc např. v případě, že nebyli vyslechnuti někteří svědci, a nemusel se již zaobírat tím, zda si může tyto svědky vyslechnout sám v hlavním líčení. Uvedená novela si dala na první pohled nesnadný cíl a tím bylo výrazné zjednodušení, účelné odformalizování a zrychlení trestního řízení. Měla potlačit v minulosti evidentně přeceněný význam přípravného řízení a posílit zásadu, že těžištěm dokazování je řízení před soudem.[3] Přípravné řízení mělo mít jen pomocnou roli a umožnit státnímu zástupci rozhodnutí, může-li podezření vůči obviněnému odůvodnit obžalobu podanou u soudu, nebo zda je třeba rozhodnout jinak, např. o zastavení trestního stíhání. Tento záměr se nepodařilo realizovat a praxe se brzy vrátila k zažitému modelu dominujícího přípravného řízení, protože to zejména pro státní zástupce a soudce bylo jednodušší z důvodů, které přiblížím dále v této práci. Další změnu ve vztahu mezi přípravným řízením a hlavním líčením provedla až novela TrŘ provedená zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002. Dala si za cíl výrazně omezit dokazování v přípravném řízení se snahou přenést jeho těžiště, nikoliv formálně, ale reálně, z přípravného řízení do hlavního líčení. Obsah a rozsah přípravného řízení je od uvedeného data diferencován v závislosti na závažnosti a složitosti činu, který je předmětem trestního řízení. O nejméně závažné (bagatelní) kriminalitě je vedeno zkrácené přípravné řízení, jehož účelem je vyhledat možné důkazy pro potřebu hlavního líčení s cílem, v co nejkratší době postavit obviněného před soud. Naopak o nejzávažnějších trestných činech probíhá v přípravném řízení dokazování v podstatě ve stejném rozsahu, jako před účinností této novely. V přípravném řízení o ostatních trestných činech je rozhodující, zda důkaz je třeba provést již v jeho rámci, jako je tomu např. v případě neodkladných nebo neopakovatelných úkonů, nebo zda jej postačí pouze vyhledat a provést až v hlavním líčení. K posílení významu hlavního líčení přispěla i změna § 188 odst. 1 písm. e) TrŘ, kdy vrácení věci do přípravného řízení pro nedostatečná skutková zjištění je podmíněno tím, že došetření v hlavním líčení je spojeno s výraznými obtížemi, spočívajícími např. v tom, že soud musí došetření provádět za cenu opakovaného odročování hlavního líčení, neboť jen cestou postupných kroků by zjišťoval důkazní prostředky, jimiž lze věc objasnit. Stejně tak ne každá procesní vada je důvodem k vrácení věci k došetření, pokud ji lze napravit v hlavním líčení tím, že např. svědek bude správně poučen a znovu vyslechnut. Dokazování by mělo být v nejširším a nejkomplexnějším rozsahu prováděno až v rámci soudního stadia, jehož účelem je v rámci hlavního líčení provést kontradiktorním způsobem, za aktivní účasti stran, všechny potřebné důkazy způsobilé věc objasnit a to při uplatnění zásad trestního řízení, které se v jeho rámci projevují. Nezbytné je dodržení všech procesních záruk moderního procesu označovaného jako tzv. fair trial.[4] Přestože lze z výše uvedeného vztahu přípravného řízení a hlavního líčení dovodit pouhou „pomocnou“ roli přípravného řízení, neměli bychom ji podceňovat. Jestliže totiž dojde v přípravném řízení k procesním pochybením, mnohdy je v dalších stadiích trestního řízení jejich odstranění značně obtížné nebo zcela nereálné. Kvalita provedení přípravného řízení do značné míry ovlivní průběh a úspěšnost dokazování v hlavním líčení a tím i jeho výsledek. Přípravné řízení tak nesporně ovlivňuje úspěšnost a celkovou efektivnost trestního řízení. Dle mého názoru to velmi výstižně vyjádřil P. Pješčak. Ten k významu přípravného řízení, respektive předsoudního stadia uvedl, že „…jej z určitého pohledu považuje za nejdůležitější stadium trestního řízení. Toto odvážné tvrzení však plně odráží pravou realitu trestního procesu, aniž by byl jakkoliv znevažován nezanedbatelný význam řízení před soudem. Nebude-li totiž věc řádně objasněna a prvotními úkony nebudou zjištěny rozhodující důkazy, lze těžko očekávat úspěšné projednání věci před soudem, pokud k němu vůbec dojde“.[5] Ani po více než deseti letech od účinností novely TrŘ provedené zákonem č. 265/2001 Sb. nejsem přesvědčen, že se praxe zcela bezvýhradně ztotožnila s přenesením těžiště dokazování do řízení před soudem.[6] Otázka vzájemného vztahu předsoudního stadia a stadia řízení před soudem zůstává nadále otevřená a může být ovlivněna hledáním odpovědí na řadu dalších otázek, jako je např. to, kdo bude přípravné řízení provádět, kolik jeho forem bude existovat a zejména jak bude vymezen rozsah dokazování, které v něm bude prováděno. Hledáním odpovědí na tyto otázky se tak zákonitě při psaní této práce nemůžu vyhnout ani já. Cíl své práce jsem zaměřil na popis, analýzu a zhodnocení právní úpravy de lege lata týkající se dokazování v přípravném řízení. V té souvislosti ale není mým záměrem, abych svoji pozornost věnoval celé této právní úpravě, ale naopak se v ní chci primárně zaměřit na základní rysy a charakteristiku přípravného řízení a dokazování prováděného v jeho rámci a přitom poukázat i na konkrétní aplikační problémy a výkladové nejasnosti, které tato právní úprava přináší. Z uvedeného důvodu nebudu, s ohledem na takto stanovený cíl práce, u jednotlivých popisovaných důkazních prostředků rozebírat konkrétní procesní postupy jejich realizace, ale pouze zdůrazním jejich základní charakteristiku s přihlédnutím k tomu, kdy a za jakých podmínek se v přípravném řízení realizují. Celá práce bude směřovat k nalezení odpovědí na stěžejní otázku, v jaké podobě, respektive v jaké formě, by přípravné řízení mělo de lege ferenda existovat a zda, v jakém rozsahu a s jakým cílem by v jeho rámci mělo probíhat dokazování a s jakým důkazním významem. Ve své práci vycházím z teoretických aspektů obsažených v příslušné právní úpravě a především z konfrontace této právní úpravy nejen s věcným záměrem nového trestního řádu z roku 2008 a jeho revize z roku 2010 a neoficiálním paragrafovým zněním jeho obecné části,[7] ale i s rozhodnutími obecných soudů, ÚS a ESLP, které ji uvádějí v život. V jejím rámci chci taktéž zúročit a aplikovat své praktické zkušenosti, které jsem získal v letech 1997 až 2009 během svého působení u P ČR, a to nejprve na Krajském úřadu vyšetřování Brno a po zrušení úřadů vyšetřování na Správě Jihomoravského kraje, respektive Krajském ředitelství policie Jihomoravského kraje se sídlem v Brně, kde jsem se po celou dobu věnoval problematice vyšetřování hospodářské kriminality, a to jak v postavení řadového policejního orgánu, tak i vedoucího oddělení hospodářské kriminality. V úvodu práce nejprve dojde k vymezení pojmu přípravného řízení, jeho účelu, významu, funkcí a jeho jednotlivých forem. V rámci úvodních výkladů je třeba věnovat pozornost i vymezení základních zásad trestního řízení a jejich uplatnění a modifikaci v přípravném řízení a v dokazováním prováděném v jeho rámci. K tomu, abychom lépe pochopili, jakým způsobem se na našem území od roku 1950 měnil význam, účel a podoba přípravného řízení a jak se utvářel jeho vztah k hlavnímu líčení, jejich vzájemný poměr a tím i rozsah dokazování v něm prováděný, považuji za nezbytné provedení určitého historického exkurzu, který pro mě bude mimo jiné i východiskem pro úvahy de lege ferenda týkající se zpracovávaného tématu. Z § 12 odst. 10 TrŘ vyplývá, že přípravné řízení lze zahájit třemi možnými způsoby: vyhotovením záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, které patří v praxi k nejčastějším způsobům zahájení přípravného řízení, provedením neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí nebo přímo zahájením trestního stíhání. Právě těmto třem možnostem zahájení přípravného řízení budou věnovány následující kapitoly práce. V praxi se relativně často setkáváme s tím, že doručené trestní oznámení je neúplné, nekonkrétní nebo zmatečné. Není výjimkou, že jeho pisatel v něm reaguje na informace, o kterých se dozvěděl z otevřených zdrojů, nebo se jedná o tzv. „notorické stěžovatele“. Policejní orgán po provedení prvotní analýzy tohoto podání mnohdy dojde k závěru, že nemůže zahájit úkony trestního řízení, jelikož k tomu nejsou splněny zákonné podmínky stanovené v § 158 odst. 3 TrŘ. V té souvislosti se budu v další kapitole práce zamýšlet nad tím, jaké jsou v tomto případě možnosti postupu policejního orgánu, jelikož právní úprava obsažená v § 158 odst. 1 TrŘ dle mého názoru jednoznačnou odpověď na tuto otázku nedává. Následně budu věnovat pozornost dvěma úzce souvisejícím okruhům otázek. První z nich směřuje k tomu, zda je de lege ferenda nadále nezbytné, aby „monopolní postavení“ ve vztahu k vyšetřování měla nadále P ČR reprezentovaná svými příslušnými útvary, nebo je žádoucí, aby toto oprávnění bylo dáno i dalším subjektům vystupujícím v současné době pod legislativní zkratkou policejní orgán. Přestože není mým cílem věnovat se v této práci komparaci, učiním v tomto případě výjimku a s ohledem na historicko-právní kořeny a souvislosti věnuji pozornost tomu, jak je uvedená problematika upravena na Slovensku, kterému bude věnována hlubší pozornost, a dále pak v Polsku a ve Spolkové republice Německo. Uvedenou komparaci považuji za přínosnou zejména pro potřeby právního styku s cizinou, aby bylo zřejmé, kdo bude v uvedených zemích partnerem našich orgánů provádějících vyšetřování. U druhé otázky se zamýšlím nad tím, na jaké profesní a odborné úrovni by policejní orgán provádějící vyšetřování měl být, jelikož o této úrovni, aniž bych chtěl jakkoliv generalizovat, mám v současné době řadu pochybností. Stěžejní část práce bude věnována problematice dokazování z pohledu přípravného řízení. Nejprve budou rozebrány základní otázky dokazování, jako jsou fáze dokazování, předmět dokazování, rozdělení důkazů, vymezení důkazních prostředků, s přihlédnutím k oprávnění obhájce vyhledat, předložit nebo navrhnout provedení důkazu, a s tím velmi úzce související otázky nepřípustnosti důkazů a jejich absolutní a relativní neúčinnosti. Další kapitoly budou již věnovány samotnému průběhu dokazování ve standardním, rozšířeném a zkráceném přípravném řízení. V rámci těchto kapitol budou taktéž zmíněna další oprávnění policejního orgánu, která se sice primárně netýkají dokazování, jelikož souvisí se zajišťovacími instituty týkajícími se zajištění osoby a věci důležité pro trestní řízení, ale která jsou pro naplnění účelu přípravného řízení a dokazování v jeho rámci velmi podstatná. Jelikož považuji pro čtenáře za vhodnější, aby dílčí úvahy de lege ferenda byly ve vztahu k příslušnému tématu prezentovány z důvodu přehlednosti vždy v rámci jednotlivých kapitol práce, v závěru práce bude provedeno pouze celkové shrnutí zpracovávaného tématu, se zdůrazněním těch podstatných výhrad, kterého se zpracovávaného tématu týkají a hledáním odpovědi na výše položenou otázku, v jaké podobě, respektive v jaké formě, by přípravné řízení mělo de lege ferenda existovat a zda, v jakém rozsahu a s jakým cílem by v jeho rámci mělo probíhat dokazování. Věřím, že předložená práce bude dostatečným názorovým a argumentačním příspěvkem do řady diskuzí tykajících se podoby a významu přípravného řízení a v něm prováděného dokazování a to jak de lege lata, tak i de lege ferenda. Právní úprava obsažená v této práci odpovídá stavu k 1. 5. 2012. ________________________________ [1] VANTUCH, P. Trestní řízení. Brno: Masarykova univerzita, 1991. s. 80, NETT, A., VLČEK, E., DRAŠTÍK, A. et al. Trestní právo procesní. Brno: Masarykova univerzita, 1996. s. 165, CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVNA, T. a kol. Trestní právo procesní. 5. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, 2008. s. 409 nebo JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání podle novelizované právní úpravy účinné od 1. 1. 2010. Praha: Nakladatelství Legex, 2010. s. 445. V učebnici MUSIL, J., KRATOCHVÍL, V., ŠÁMAL, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 3. přep. a dop. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2007. s. 514, se kromě výše uvedených stadií setkáváme i s dalšími stadii, a to s neprocesním postupem před zahájením trestního stíhání, mimořádným opravným řízením a řízením dle hlavy dvacáté druhé TrŘ. [2] Ke vztahu předsoudního a soudního stadia trestního řízení blíže srovnej MUSIL, J., KRATOCHVÍL, V., ŠÁMAL, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 3. přep. a dop. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2007. s. 518 a násl. [3] NEČADA, V. Přehled novel trestních kodexů od listopadu 1989 do konce roku 1999. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2000. s. 93. [4] MUSIL, J., KRATOCHVÍL, V., ŠÁMAL, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 3. přep. a dop. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2007. s. 399. [5] PJEŠČAK, P. Přípravné řízení z hlediska připravované rekodifikace. Trestní právo. 1996, č. 7-8, s. 10. [6] K vyhodnocení účinnosti novely TrŘ provedené zákonem č. 265/2001 Sb. blíže srovnej Zprávu o analýze a vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. ve vztahu k soudnímu řízení. Trestní kolegium Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Ts 42/2003, Brno, 29. 9. 2004 a Zvláštní zprávu o analýze a vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. v podmínkách státního zastupitelství. Analytický a legislativní odbor Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 7 NZn 604/2002, Brno, 2. 1. 2003. [7] RŮŽIČKA, M, TREŠLOVÁ, L. Neoficiální pracovní verze paragrafovaného znění trestního řádu. Obecná část, ve znění z 16. 6. 2011. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, legislativní odbor, 2011. Nepublikováno.