Posudek na docentskou habilitační práci Adama Dubroky „Prohing higli-teinperaíure superconductivity and the two-dimensional electron gas at thé LaAlÔySrTiOj interface with infrared spcctroscopy"
. tobilitacniVpráce; se:, týká studia tenkých epitaxních vrstev LaAlOj na podložce SrTiOa a řady vysokoteplotních supravodičů (VTS) typu YBa2Cu30-;.6, (NdJSm)FeAsO|.„F„ a BaFei.xCo.,As2-pomocí infračervené (IČ) a daleké IČ reflektřvity a elipsometrie. Byla naměřena i původně sepsána a:úspěšně obhájena jako docentíka habilitační práce na Univerzitě Fribourg, Švýcarsko, bohem několikaletého pobytu kandidáta tamtéž. Jádrem práce je 8 publikací z tohoto pobytu z let 2008-2011, publikovaných vesměs ve velmi, renoinovanye.br časopisech a s vysoce kvalifikovanými spoluautory; takže není pochyb o jejich výborné kvalitě. Kandidátem odhadnutý pracovní podíl na těchto publikacích (zřejmě velmi stnzlívě5 protože na: polovině z nich byl prvním autorem) činí po sečtení cca 210%, t.j. v průměru více než ocelkové práce na těchtopublikacích.
Po běžném obecném úvodu je podrobněji zmíněna technika spektroskopické elipsometrie, která umožnila.podstatné zpřesnění vyhodnocení dielektrické funkce v celém IČ oboru, bez kterého by byly všechny zde studované problémy neřešitelné. Nutno zdůraznit, že zde uvedené práce představují výrazný pokrok v takovém měřen í a vyhodnocování i z celosvětového hlediska, neboť zde studované éffekty; jsou vesměs velice delikátní, O to zajímavější je aíe jejich fyzikální interpretace, která však někdy až překračuje meze chápání pro nespeciaiísty v oboru IČ spektroskopie VTS. To lze snadno pochopit, protože IČ spektroskopie VTS se spolu s teoriemi VTS velice intenzivně rozvíjejí už od r. 1987, kdy byln VTS objevena, a je obdivuhodné, že i nyní zde IČ spektroskopie stále přináší nové poznatky, důležité pro pochopení mechanismů VTS, jak také dokazuje předkládaný-soubor prací.
Důležitá 2. kapitola pojednává o efektech lokálního (t.j. hlavně depolarizačního) pole při interpretaci IČ spektroskopie malých částic či tenkých vrstev. Zejména je z tohoto hlediska vysvětlen t.zv. Berremanňv jev, který v tenkých vrstvách vede k aktivaci longitudinálních optických (LO) fononových módů, a pojem transverzálního plasmonu. Zde bych chtěl kandidáta jen. upozornit na přístup pomocí efektivního prostředí v kvazistatické aproximaci, který- podobné problémy elegantně řeší pro různé tvary částic v kompozitech (včetně tenkých vrstev) bez dalších výpočtů. Ideový přístup této kapitoly je pak použít pro analýzu IČ spekter VTS v málo vodivém směru podél osy c, kde je vrstevnatá krystalová struktura považována za vrstevnatý kompozit vodivých a nevodivých vrstev kolmo k této ose.
V kap. 3 je pomocí IČ elipsometrie analyzován efekt samovolného vzniku, vodivé vrstvy na rozhraní, mezi tenkou vrstvou dielektrika La A10.-, a podložkou z dielektrika SrTiOj. Jelikož teorie předpovídala maximálni vodivost pro tloušťku vrstvy 4 elementární buňky LaA103, v práci jsou studovány tlouštky 3 a 5 buněk (t.j. na úrovni nepatrné tloušťky 1-2 nm) a porovnány s tlustší vrstvou 50. buněk, kde už tento efekt vymizí. Detailní analýza IČ elipsometrických dat založená na Bcrremanovc efektu umožnila určit koncentraci a efektivní hmotnost nositelů náboje v této supertenké vrstvě a jejích pohyblivost a navíc hloubkový profil koncentrace nositelů kolmo k vrstvě do podložky SrTiO.w
Kap. 4 je zasvěcena detailnímu studiu IČ dielektrické odezvy monokrystalů VTS různé dopovaných (t.j. srůzným 6) kuprátů RBa2Cu307^ (R = Y, Nd, Eu, Gd) podél osy c, které umožnilo dokázat existenci a velikost supravodivé pseudomezery nad teplotou supravodivého přechodu Tc až do teploty T* » Tc a objevit (zejména v poddopovaných vzorcích s nižší Tc) prekuisorové fluktuace supravodivosti do poněkud nižší teploty T°"s » Tc + 100 K. Dále, ve spoluprací s Univerzitou v Kostnici, byl zkoumán krystal YBa2Cu^07.s ve střední IČ oblasti technikou pulzní femtosekundové fotoexcítace v režimu „pump - probe", tj. v závislosti na zpoždění po excitačním pulzu. Tato nová technika umožnila jednak stanovit dobu života kvazičásťíc vzniklých rozbitím Cooperových párů fotoexcitací a jednak nalézt silnou elekíron-fononovou interakci mezi fotoexcitovanými kvazičásticemi a polárním fononem u 71 meV, zahrnujícím vibrace kyslíku ve směru osy c. Představuje tak novou techniku, která umožňuje studovat časově rozlišenou elektron-fononovoti interakci.
5- kapitola je věnována studiu nových VTS (objevených v r. 2008) se strukturou pniktidů ((Nd.Sm)FeAsOi.XFX a BaFe2.sCoxAs2) s Tc až do 55 K. V případě polykrystalickýchŇdFeAsÔo.síFo.is a SmFeAsOo 82^0.18 byla potvrzena velká jednoosá anizotropie optické vodivosti (podobná situaci