MASARYKOVA UNIVERZITA
FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ
VLIV VYTRVALOSTNÍHO TRÉNINKU NA RESPIRAČNÍ PARAMETRY
ADOLESCENTNÍCH BĚŽCŮ
(habilitační práce)
Autor práce: PhDr. Petr Bahenský, Ph.D.
Brno, 2023
Jméno a příjmení autora: PhDr. Petr Bahenský, Ph.D.
Název habilitační práce: Vliv vytrvalostního tréninku na respirační parametry
adolescentních běžců.
Pracoviště autora: Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých
Budějovicích, Katedra tělesné výchovy a sportu,
Jeronýmova 10, 371 15 České Budějovice
Abstrakt
Ve vytrvalostních sportech hraje významnou roli příjem kyslíku, ten je také ukazatelem
energetického výdeje. Hlavním cílem práce je zjistit dynamiku změn respirační parametrů v
průběhu dospívání u adolescentních běžců na střední a dlouhé tratě. Dílčími cíli je zjistit vliv
respiračních parametrů na výkon, zjistit vztah respiračních parametrů s tělesnou výškou, také
ovlivnitelnost respiračních parametrů krátkodobými intervencemi. Longitudinální studie se
zúčastnilo 24 adolescentních běžců a běžkyň národní úrovně, sledováni byli alespoň 3 roky ve
věku 14–19 let. Jednotlivých krátkodobých intervencí se zúčastnilo 22–48 adolescentních
běžců a běžkyň ve věku 14–19 let, kteří byli náhodně rozděleni do experimentální a kontrolní
skupiny. Obousměrná ANOVA analýza pro opakované měření (skupina × fáze) byla použita pro
stanovení významnosti intervencí. U longitudinální studie byly místo kontrolní skupiny použity
dostupné referenční hodnoty. Prostřednictvím korelační a regresní analýzy jsme hodnotili
vztah mezi aktuální výkonnostní úrovní a naměřenými respiračními parametry. Prokázali jsme,
že všechny sledované respirační parametry u adolescentních běžců a běžkyň lze ovlivnit jak
krátkodobou, tak dlouhodobou intervencí. Respirační parametry VO2max, VO2·SF-1, VT, VE a FVC
mají významný vliv na výkonnostní úroveň adolescentních běžců na střední a dlouhé tratě.
Prokázali jsme také souvislost výšky postavy s VO2·SF-1, FVC, VT, VE, FVC. Osmitýdenní
intervence dechových cvičení založených na józe významně pozitivně ovlivnila hodnoty VT a
BF. Jedenáctidenní intervence běžeckého tréninku v nadmořské výšce ~1 000 m n. m. má také
významný vliv na respirační parametry VO2max, VO2·SF-1 a FVC. Tréninkový kemp v nadmořské
výšce ~1 850 m n. m. o délce 11 dnů má významný vliv na respirační parametry VO2max,
VO2·SF-1, VT, BF a VE. Naše závěry dokládají nezbytnost věnovat se rozvoji respiračních
parametrů u sportující mládeže, zejména u vytrvalostních běžců na střední a dlouhé tratě.
Prostřednictvím jejich hodnocení lze individualizovat tréninkové zatížení, hodnotit efekt
tréninku a provádět výběr talentů.
Klíčová slova: respirační parametry, běžci, adolescence, vytrvalostní výkon, intervence.
Author’s name and surname: PhDr. Petr Bahenský, Ph.D.
Title of the habilitation thesis: Influence of endurance training on respiratory
parameters of adolescent runners.
Author’s affiliation: University of South Bohemia, Faculty of
Education, Department of Sports Studies,
Jeronýmova 10, 371 15 České Budějovice
Abstract
In endurance sports, oxygen uptake plays a significant role and serves as an indicator of
energy expenditure. The primary objective of this study is to investigate the dynamics of
changes in respiratory parameters during adolescence in middle and long-distance adolescent
runners. Subsidiary goals include assessing the impact of respiratory parameters on
performance, examining the relationship between respiratory parameters and stature, and
the modifiability of respiratory parameters through short-term interventions. A longitudinal
study involved 24 national-level adolescent male and female runners who were monitored for
a minimum of 3 years between the ages of 14 and 19. Short-term interventions were
conducted with 22–48 adolescent runners aged 14–19, randomly assigned to experimental
and control groups. A two-way repeated measures ANOVA analysis (group × phase) was
employed to determine the significance of interventions. For the longitudinal study, available
reference values were used in lieu of a control group. Correlational and regression analyses
were conducted to evaluate the relationship between current performance levels and
measured respiratory parameters. The findings demonstrate that all monitored respiratory
parameters in adolescent middle and long-distance runners can be influenced by both shortterm
and long-term interventions. Respiratory parameters such as VO2max, VO2·SF-1, VT, VE,
and FVC significantly impact the performance levels of adolescent middle and long-distance
runners. A correlation was also established between stature and VO2·SF-1, FVC, VT, VE, and
FVC. An eight-week intervention involving yoga-based breathing exercises positively
influenced VT and BF values. Additionally, an eleven-day high-altitude running training
intervention at ~1,000 meters above sea level significantly affected respiratory parameters
such as VO2max, VO2·SF-1, and FVC. Similarly, an eleven-day training camp at an altitude of
~1,850 meters above sea level had a substantial impact on respiratory parameters, including
VO2max, VO2·SF-1, VT, BF, and VE. Our conclusions underscore the necessity of addressing the
development of respiratory parameters in youth athletes, particularly in middle and longdistance
endurance runners. Through their assessment, training loads can be individualized,
training effects can be evaluated, and talent selection can be refined.
Keywords: respiratory parameters, runners, adolescence, endurance performance, intervention.
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem habilitační práci vypracoval samostatně s využitím zdrojů uvedených
v soupisu literatury.
Datum……………………
………………………………………………
PhDr. Petr Bahenský, Ph.D.
Poděkování
Tímto bych chtěl poděkovat své rodině za podporu, trpělivost a pochopení. Bez jejich
pomoci bych dnes nemohl předkládat habilitační práci. Dále bych chtěl poděkovat také svým
spolupracovníkům za pomoc při měření, zpracování a analýze dat, zejména Mgr. Davidu
Markovi, doc. PhDr. Renatě Malátové, Ph.D. a prof. Ing. Václavu Buncovi, CSc. Tomu patří dík
i za cenné rady, které mi předal v průběhu i po skončení doktorského studia. Z jeho cenných
zkušeností čerpám dodnes. Děkuji i Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých
Budějovicích za podporu Laboratoře zátěžové diagnostiky, bez níž by výzkum nemohl být
realizován.
Obsah
1 Úvod........................................................................................................................................... 9
2 Přehled poznatků ..................................................................................................................... 11
2.1 Úroveň zdatnosti............................................................................................................... 11
2.1.1 Zdatnost běžné populace........................................................................................... 12
2.1.2 Změny zdatnosti v průběhu dospívání....................................................................... 13
2.1.3 Determinanty zdatnosti ............................................................................................. 14
2.2 Dospívání........................................................................................................................... 15
2.2.1 Biologický a kalendářní věk........................................................................................ 15
2.2.2 Genderové rozdíly...................................................................................................... 16
2.3 Vytrvalostní výkon v běžeckých disciplínách..................................................................... 17
2.3.1 Předpoklady pro běhy na střední a dlouhé tratě....................................................... 17
2.3.2 Charakteristika tréninku v bězích na střední a dlouhé tratě...................................... 18
2.3.3 Trénink a věk.............................................................................................................. 19
2.3.4 Genderové rozdíly v tréninku..................................................................................... 20
2.3.5 Charakteristika vytrvalostního běžeckého výkonu .................................................... 21
2.3.6 Závodní výkon a periodizace...................................................................................... 22
2.3.7 Možnosti ovlivnění výkonnosti v běžeckých disciplínách .......................................... 23
2.3.8 Trénink ve vyšší nadmořské výšce ............................................................................. 24
2.3.9 Diagnostika v běžeckých disciplínách......................................................................... 26
2.4 Význam dýchání při intenzivním pohybovém zatížení...................................................... 27
2.4.1 Ekonomika dýchání .................................................................................................... 27
2.4.2 Dechový vzor.............................................................................................................. 28
2.4.3 Možnosti ovlivnění dechového vzoru ........................................................................ 28
2.5 Respirační parametry........................................................................................................ 29
2.5.1 Maximální spotřeba kyslíku ....................................................................................... 30
2.5.2 Tepový kyslík .............................................................................................................. 37
2.5.3 Usilovná vitální kapacita............................................................................................. 37
2.5.4 Dechový objem .......................................................................................................... 38
2.5.5 Dechová frekvence..................................................................................................... 38
2.5.6 Minutový ventilační objem ........................................................................................ 39
2.5.7 Poměr respirační výměny........................................................................................... 39
2.5.8 Ventilační ekvivalent kyslíku ...................................................................................... 39
2.6 Vliv somatických parametrů na respirační parametry...................................................... 40
2.7 Vliv dechových cvičení na respirační parametry............................................................... 40
2.7.1 Dechová intervence založená na józe........................................................................ 41
2.7.2 Buteykova metoda..................................................................................................... 41
2.8 Vliv vytrvalostního běžeckého tréninku respirační parametry......................................... 42
2.8.1 Vliv krátkodobých tréninkových intervencí na respirační parametry........................ 43
2.8.2 Vliv dlouhodobého vytrvalostního tréninku na respirační parametry....................... 43
2.9 Shrnutí teorie .................................................................................................................... 44
3 Cíle práce, úkoly, hypotézy ...................................................................................................... 45
3.1 Cíl práce............................................................................................................................. 45
3.2 Hypotézy ........................................................................................................................... 45
3.3 Úkoly práce........................................................................................................................ 45
4 Metodika práce ........................................................................................................................ 47
4.1 Charakteristika souboru.................................................................................................... 47
4.1.1 Charakteristika souboru pro krátkodobou intervenci dechových cvičení ................. 47
4.1.2 Charakteristika souboru pro tréninkový kemp ve „středohoří“ ................................ 48
4.1.3 Charakteristika souboru pro tréninkový kemp ve vyšší nadmořské výšce ................ 48
4.1.4 Charakteristika souboru pro longitudinální studii ..................................................... 48
4.2 Organizace výzkumu ......................................................................................................... 49
4.2.1 Design krátkodobé intervence dechových cvičení..................................................... 49
4.2.2 Design intervence tréninkového kempu ve „středohoří“.......................................... 50
4.2.3 Design intervence tréninkového kempu ve vyšší nadmořské výšce.......................... 51
4.2.4 Design longitudinální studie....................................................................................... 52
4.3 Zpracování dat................................................................................................................... 53
4.3.1 Prezentace dat ........................................................................................................... 53
4.3.2 Statistická analýza...................................................................................................... 54
4.3.3 Normy......................................................................................................................... 55
5 Výsledky ................................................................................................................................... 58
5.1. Změny respiračních parametrů v důsledku krátkodobé intervence dechových cvičení.. 58
5.1.1 VO2max ......................................................................................................................... 58
5.1.2 VO2·SF-1
....................................................................................................................... 59
5.1.3 FVC ............................................................................................................................. 59
5.1.4 VT ............................................................................................................................... 60
5.1.5 BF................................................................................................................................ 61
5.1.6 VE ............................................................................................................................... 62
5.1.7 VE·VO2
-1
...................................................................................................................... 63
5.1.8 Shrnutí........................................................................................................................ 64
5.2 Změny respiračních parametrů v důsledku tréninkového kempu ve „středohoří“ .......... 64
5.2.1 VO2max ......................................................................................................................... 64
5.2.2 VO2·SF-1
....................................................................................................................... 65
5.2.3 FVC ............................................................................................................................. 66
5.2.4 VT ............................................................................................................................... 67
5.2.5 BF................................................................................................................................ 68
5.2.6 VE ............................................................................................................................... 69
5.2.7 VE·VO2
-1
...................................................................................................................... 70
5.2.8 Shrnutí........................................................................................................................ 71
5.3 Změny respiračních parametrů vlivem tréninkového kempu ve vyšší nadmořské výšce. 71
5.3.1 VO2max ......................................................................................................................... 71
5.3.2 VO2·SF-1
....................................................................................................................... 72
5.3.3 FVC ............................................................................................................................. 73
5.3.4 VT ............................................................................................................................... 74
5.3.5 BF................................................................................................................................ 75
5.3.6 VE ............................................................................................................................... 76
5.3.7 VE·VO2
-1
...................................................................................................................... 77
5.3.8 Shrnutí........................................................................................................................ 78
5.4 Změny respiračních parametrů v důsledku několikaletého běžeckého tréninku............. 78
5.4.1 Somatické parametry................................................................................................. 78
5.4.2 Vývoj výkonnosti sledovaných sportovců v průběhu sledování ................................ 82
5.4.3 Dlouhodobé změny VO2max......................................................................................... 84
5.4.4 Dlouhodobé změny VO2·SF-1
...................................................................................... 91
5.4.5 Dlouhodobé změny FVC............................................................................................. 97
5.4.6 Dlouhodobé změny VT............................................................................................. 103
5.4.7 Dlouhodobé změny BF ............................................................................................. 109
5.4.8 Dlouhodobé změny VE............................................................................................. 115
5.4.9 Dlouhodobé změny VE·VO2
-1
.................................................................................... 121
5.4.10 Změny respiračních parametrů v průběhu intervence .......................................... 125
5.4.11 Vliv jednotlivých respiračních parametrů na výkon............................................... 129
5.4.12 Věk dosažení limitních hodnot jednotlivých parametrů........................................ 146
5.4.13 Tělesná výška a respirační parametry.................................................................... 148
6 Diskuze ................................................................................................................................... 151
7 Limity práce............................................................................................................................ 157
8 Závěr....................................................................................................................................... 158
Referenční seznam.................................................................................................................... 159
9
1 Úvod
Vytrvalostní výkon je determinován úrovní talentu a jeho rozvojem. Z fyziologického
pohledu je kritériem vytrvalostních předpokladů maximální spotřeba kyslíku (VO2max), jejíž
vysoká hodnota je nezbytnou, ale ne jedinou podmínkou elitního vytrvalostního výkonu.
Dalším předpokladem je vysoká ekonomika pohybu a schopnost dlouhodobého využití vysoké
hodnoty spotřeby kyslíku (Neumann et al., 2000; Noakes, 2003; Malina et al., 2004; Saunders
et al., 2004; Jones, 2006; Hoffman, 2014; Bahenský & Bunc, 2018). VO2max souvisí s dalšími
respiračními parametry, které jsou do určité míry ovlivnitelné životním stylem a tréninkem.
Dýchání je přirozený proces, jehož prostřednictvím dochází k výměně plynů mezi tělem a
vnějším prostředím. Některé dýchací svaly se zároveň podílejí na držení těla. Jejich funkce i
úroveň dechového vzoru je ovlivněna realizovaným životním stylem, životními návyky,
prodělanými onemocněními či zraněními. Kvalita některých respiračních parametrů (VT a BF)
souvisí s dechovým vzorem. Dechový vzor je ovlivnitelný, což lze lépe u adolescentů. Dechový
vzor i respirační parametry lze monitorovat prostřednictvím přístrojů, jak v laboratoři, tak
v terénu. Kvalita dýchání má vliv na výkon zejména ve vytrvalostních sportech, protože je
podstatné, kolik zajistí organismu kyslíku a také, kolik je na tento proces vynaloženo energie
(Heller & Vodička, 2011; Máček & Radvanský, 2011; Amann, 2012; McArdle et al., 2016).
Úroveň jednotlivých respiračních parametrů se v průběhu dospívání vyvíjí. U vytrvalostních
sportovců by měla být nadprůměrná, měla by mít souvislost s dosaženou výkonnostní úrovní
sportovců. Tento vztah ovšem není podrobně popsán v literatuře, longitudinální studie
adolescentních běžců, zabývajících se souvislostí úrovně respiračních parametrů a
výkonnostní úrovně, nejsou k dispozici.
Úroveň vytrvalostních dispozic má souvislost s vytrvalostním výkonem u sportovců, ale
i s kvalitou života u běžné populace. V současné době s neustálým rozvojem společnosti,
technologií a životního stylu je aktivní životní styl stále důležitějším tématem. Ovlivňuje nejen
náš volný čas, ale i naše zdraví a také výdaje na zdravotní péči. Má také vliv na kvalitu dětské
populace, která je zdrojem pro výběr talentů jednotlivých sportů. Jednak je výběr talentů stále
obtížnější s ohledem na úroveň populace a také existuje stále více druhů sportů, které se snaží
si tyto talenty rozdělit. Životní návyky přebíráme mj. od svých rodičů, pedagogů a přátel. Při
objevení talentovaného jedince je pro optimální nastavení tréninkového zatížení důležité
vědět, do jaké míry se u daného jedince na aktuální výkonnosti podílí vrozené dispozice a do
jaké míry absolvované tréninkové zatížení. Tato informace je podstatná pro sledování vlivu
tréninkového zatížení na aktuální výkonnost, také v průběhu sportovní kariéry až do ukončení
dospívání. Úroveň výkonnosti u vytrvalostních sportovců je závislá i na schopnosti příjmu
kyslíku, ta souvisí i s dalšími respiračními parametry. Každá absolvovaná tréninková zátěž má
vliv na výkonnostní úroveň jedince, významné změny výkonnostní úrovně lze zaznamenat i po
absolvování krátkodobých intervencí. Pokud je tréninkový proces systematický a dlouhodobý,
změny výkonnostní úrovně mohou být znatelnější a trvalejší. Samotný běžecký vytrvalostní
trénink by měl mít vliv na úroveň respiračních parametrů. Některé parametry ovlivnit lze,
některé změnit nelze (např. výška), u některých je možnost změny nejasná (procentuální
množství přijatého kyslíku). Změna vybraných respiračních parametrů (zejména VO2max)
v důsledku krátkodobých parametrů je popsána. Ale longitudinálních studií zabývajících se
změnou respiračních parametrů a výkonnostní úrovně vlivem přirozeného vývoje a vlivem
10
tréninku, který na něj navazuje, existuje velmi málo. Stejně tak longitudinálních studií
zabývajících se vztahem respiračních parametrů a výkonnostní úrovně u běžců na střední a
dlouhé tratě. U adolescentních běžců nejsou známy.
11
2 Přehled poznatků
Jakákoliv činnost svalů (pohybová aktivita) vyžaduje dodávku energie. Pokud je energie
plně hrazena aerobně, lze ji změřit prostřednictvím množství spotřebovaného kyslíku.
Energetický ekvivalent 1 ml kyslíku je v závislosti na zdroji energie (sacharidy, tuky či bílkoviny)
okolo 20–21 J (5 cal). Část energie se projeví ve vykonané práci, ale většina energie se přemění
v teplo. Podíl mezi vykonanou prací a spotřebovanou energií lze vyjádřit prostřednictvím
mechanické účinnosti práce. Ta je při běžné aktivitě menší než 20 % (Máček & Radvanský,
2011). Zjistit množství skutečně vykonané práce je velmi obtížné, do určité míry ji lze zjistit na
bicyklovém ergometru. Přesto je nejsnadnější kalkulace energetického výdeje prostřednictvím
hodnoty spotřebovaného kyslíku. Prostřednictvím energetického ekvivalentu pro kyslík lze
převést spotřebu kyslíku (VO2) na energetický výdej. Se spotřebou kyslíku úzce souvisí srdeční
frekvence či plicní ventilace (Heller & Vodička, 2011). Prostřednictvím (VO2max) lze také
hodnotit úroveň zdatnosti populace.
Aerobní zdatnost závisí na plicních, kardiovaskulárních a hematologických složkách
podílejících se na přívodu kyslíku a oxidačním mechanismu zapojených svalů (Armstrong &
Welsman, 1994). Dýchací soustava se tedy přímo podílí na zajištění pohybové aktivity.
Prostřednictvím dýchání dochází k výměně látek s okolním prostředím. Dýchání je proces,
který většinou probíhá mimovolně, bez uvědomění (Dylevský et al., 2000). Kvalita dýchání je
dána geneticky ale může se do ní zobrazovat i zdravotní stav jedince, jeho kondice, věk,
prodělané nemoci či zranění. Souvisí také s držením těla (Kolář & Lewit, 2005; Kolář, 2006;
Kolář et al., 2012). Kvalita dýchání může mít vliv na běžné činnosti v každodenním životě, ale
určitě má vliv na výkon ve sportu, existuje transfer do určitých typů výkonů zejména ve
vytrvalostních disciplínách (McArdle et al., 2016; Di Paco et al., 2017). Kvalitu dýchání lze měřit
prostřednictvím úrovně respiračních parametrů a také lze hodnotit kvalitu dechového vzoru
(Máček & Radvanský, 2011; Malátová et al., 2022). Respirační parametry se mění v průběhu
dospívání, lze je také ovlivnit tréninkem. Tím lze ovlivnit i výkon ve vytrvalostních disciplínách.
V tréninku vytrvalců je mj. velmi rozšířen vysokohorský trénink (Bonetti & Hopkins, 2009), také
je popsán účinek dechových cvičení na dechový vzor a vybrané respirační parametry
(Bahenský et al., 2019; Bahenský et al., 2021).
V průběhu dospívání se výkonnostní úroveň mění v souvislosti s úrovní rozvoje
somatických a fyziologických parametrů, odlišně u dívek a u chlapců (Santisteban et al., 2022).
Pokud zvolené tréninkové zatížení působí v souladu s vývojovými změnami, může v tomto
období docházet k významným změnám výkonnostní úrovně. Ne vždy jsou ale vývojové změny
somatických a fyziologických parametrů v souladu s cíli a požadavky dané sportovní disciplíny
(McMurray et al., 2002, 2003; Armstrong et al., 2011; Máček & Radvanský, 2011; Kemper et
al., 2013). Po ukončení přirozeného vývoje je možné dále rozvíjet výkonnostní úroveň
prostřednictvím tréninkového zatížení. Čím je tréninkové zatížení více individualizované a
přiměřenější aktuálnímu stavu organismu, tím je účinnější (Bureš, 1986; Tupý, 1986; Moss,
2004; Tjelta & Enoksen, 2010; Bahenský & Bunc, 2018).
2.1 Úroveň zdatnosti
Zdatnost je schopnost odolávat vnějšímu stresu. Lze ji rozdělit na zdravotně a výkonově
orientovanou zdatnost. Základní složky zdatnosti jsou vytrvalost, síla, rychlost, obratnost a
12
pohyblivost (Novotná et al., 2006). Výkonově orientovaná zdatnost obsahuje komponenty
důležité pro sportovní výkon. Závisí mimo jiné na somatických parametrech, fyziologických
parametrech, motivaci jedince a na pohybových dovednostech, které byly osvojeny (Svatoň &
Tupý, 1997). Úroveň zdatnosti je stále více skloňovaný pojem, zejména v souvislosti s velkou
změnou životního stylu v tzv. vyspělých státech v posledních několika dekádách. Úroveň
zdatnosti lze hodnotit různými metodami. Rozšířeným prostředkem je např. měření
maximálního příjmu kyslíku (VO2max), který prezentuje kardiorespirační fyzickou zdatnost
(Bunc, 1989; Bassett & Howley, 2000). Hodnoty VO2max jsou spojeny s úrovní pohybové
aktivity, a to i v průběhu dospívání (Nes et al., 2013).
Vedle, u sportovců řešené, sportovně orientované zdatnosti je velkým tématem
zdravotně orientovaná zdatnost běžné populace (Bouchard et al., 1994; Bunc, 1996).
Zdravotně orientovaná zdatnost je zdatnost ovlivňující zdravotní stav, nebo také vztahující se
k dobrému zdravotnímu stavu a působící preventivně na zdravotní problémy vzniklé
v důsledku hypokineze (Bouchard et al., 1994). Úroveň kardiorespirační zdatnosti má
prokazatelnou negativní souvislost s rizikem kardiovaskulárních onemocnění, diabetu a
dalších civilizačních onemocnění (LaMonte et al., 2005; Ortega et al., 2008; Kokkinos & Myers,
2010; Aspenes et al., 2011; Dencker et al., 2012; Artero et al., 2014; Buchan et al., 2015; DeFina
et al., 2015; Myers et al., 2015; Bangsbo et al., 2016; Loftin et al., 2016). Nízká úroveň
kardiorespirační zdatnosti je také, společně s vysokou hladinou cholesterolu a kouřením,
vysoce rizikovým faktorem kardiovaskulární mortality (Kokkinos & Myers, 2010).
Velká část dětí a mládeže nemá potřebný objem pohybové aktivity – vyskytuje se
výrazná hypokineze, která negativně ovlivňuje zdraví, kvalitu života a sociální aspekty vývoje
dětí (World health organisation, 2016). To se může promítat do jejich zdravotního stavu a
tělesné zdatnosti společně s nevhodnými stravovacími návyky, genetickými predispozicemi, …
(Janz et al., 1999). S pohybovou inaktivitou u mládeže souvisí také některé chronické choroby,
např. obezita, diabetes 2. typu, hypertenze, zvýšená hladina cholesterolu, muskuloskeletální
poruchy, kardiovaskulární choroby nebo např. některá karcinogenní onemocnění (Zambahari,
2004).
Délka pohybové aktivity u dětí a mládeže se snižuje celosvětově (Armstrong & Welsman,
2006), proto se neustále snižuje u mládeže úroveň zdatnosti (Tomkinson & Olds, 2007). Existují
studie, které se snaží stanovit hranici, která označuje rizikovou hodnotu VO2max u dětí a
mládeže. Dle některých studií se limitní hodnotou jeví 35 ml·kg-1·min-1 u dívek a 42
ml·kg-1·min-1 u chlapců (Lang et al., 2019). Motivace, proč se mládež věnuje sportu je
rozmanitá, ale je jisté, že sport pomáhá mladým lidem v dosažení cílů a zlepšení důvěry v sebe
sama. Ovlivnění životního stylu specifickým kondičním tréninkem přizpůsobený schopnostem
každého dítěte může být jedním ze způsobů, jak zastavit vývoj populace (Cooper et al., 2016).
Je však třeba mít na paměti, že pokud je sport provozován intenzivně již od dětství (od cca
5–8 let) v trvání ± 30 hod týdně, může přinášet i rizika. Při nadměrné aktivitě v uvedeném věku
hrozí mj. riziko přetrénování, vyhoření, problémy s příjmem potravy (Armstrong & Van
Mechelen, 2017).
2.1.1 Zdatnost běžné populace
Je prokázáno, že pravidelné přiměřené provozování pohybových aktivit v průběhu
dospívání má pozitivní vliv na zdravotní stav v dospělosti a v pozdějším věku (Bouchard et al.,
13
1981; Baquet et al., 2003; García-Hermoso et al., 2020), viz obrázek 1. V současnosti se snižuje
pohybová aktivita generace dospívajících v celé Evropě, což je důsledek situace ve vyspělých
zemích (Armstrong & Welsman, 2006).
Obrázek 1.
Vývoj funkční kapacity u aktivních a sedavých lidí (Novotný, 2015 - modifikováno podle Jackson
et al., 1999)
Nízká úroveň kardiorespirační fyzické zdatnosti úzce souvisí s nadváhou a obezitou,
stejně jako s úrovní fyzické aktivity (Malina, 2001; Åstrand et al., 2003; Ruiz et al., 2007;
Ornelas et al., 2011; Marta et al., 2012; Nes et al., 2013; Porter et al., 2017). To platí i pro
věkovou kategorii od 9 do 17 let (Zanconato et al., 1989; Malina, 2001; Ornelas et al., 2011;
Rivas et al., 2019). Výše popsaný aktuální životní styl běžné populace má vliv na její zdatnost
(Malina, 2001). Ze souboru běžné populace jsou vybíráni talentovaní jedinci pro jednotlivé
sporty. Jestliže se snižuje její zdatnost, výběr talentů bude obtížnější a potřebné požadavky na
jednotlivé disciplíny splňuje menší množství jedinců (Tomkinson et al., 2019).
2.1.2 Změny zdatnosti v průběhu dospívání
V průběhu dospívání dochází k vývoji morfologických (tělesná výška, tělesná hmotnost,
tělesné složení, stavba těla, somatotyp, …) a fyziologických (VO2max, vitální kapacita plic,
velikost srdce, podíl svalových vláken, …) parametrů (Rowland et al., 1997; Malina et al., 2004).
Tento vývoj parametrů má, společně s absolvovanou fyzickou aktivitou, vliv na úroveň
zdatnosti. Změny zdatnosti a jednotlivých parametrů jsou tedy vlivem přirozeného vývoje a
v důsledku aplikovaného pohybového tréninku. Vhodně zvolená pohybová aktivita (z pohledu
typu, objemu a intenzity) může podpořit přirozený růst zdatnosti v adolescentním věku, ke
kterému u většiny populace dochází (Malina et al., 2004). Není snadné objektivně vyhodnotit
a interpretovat aktuální fyzickou aktivitu v kontextu podpory zdravotního stavu dětí a
dospívajících. Přesto jsou publikovány studie s reprezentativními vzorky z většiny Evropských
14
zemí. Trendy ve všech zemích jsou srovnatelné, v průběhu dospívání dochází ke snížení
pohybové aktivity. Evropské dívky se účastní pohybové aktivity méně než chlapci (Armstrong
& Welsman, 2006).
Pravidelná pohybová aktivita je základním stimulem pro přirozený růst, zdravý vývoj
dětí, pro jejich komplexní rozvoj (Altavilla et al., 2015). Pro správné návyky v dospělosti je
důležitým obdobím dospívání, kdy se návyky vytvářejí (Howie et al., 2016). Znalost
kardiorespirační fyzické zdatnosti a její spojení s věkem, pohlavím a úrovní fyzické aktivity
během tohoto období je nezbytná pro možnost diagnostiky a ovlivnění. Během posledních
desetiletí došlo u adolescentů k podstatnému poklesu kardiorespirační fyzické zdatnosti
(Tomkinson et al., 2019). Ukázalo se, že preventivní úsilí zaměřené na udržení fyzické kondice
a úrovně fyzické aktivity během puberty má příznivé zdravotní přínosy v pozdějších letech
(Janz et al., 2000; Aarnio et al., 2002; Telama et al., 2006; Loprinzi et al., 2012).
U nesportujících chlapců má dospívání významný pozitivní vliv na VO2max, u dívek dochází
k nárůstu hodnot či ke stagnaci absolutní spotřeby kyslíku (Šprynarová et al., 1987). U
relativních hodnot VO2max dochází v dospívání u chlapců k mírnému nárůstu či stagnaci, u dívek
vlivem dospívání ke stagnaci či snižování zdatnosti (Beunen et al., 1997; Malina et al., 1997;
Neumann et al., 2000; Máček & Radvanský, 2011). Již v prepubertálním období existují rozdíly
ve spotřebě kyslíku mezi pohlavími (Fawkner & Armstrong, 2004). V průběhu puberty se mění
kondiční charakteristiky u adolescentů, čímž se mění jejich pohybové možnosti (Rivas et al.,
2019). Více je této problematice věnováno v kapitole 2.5.1.
2.1.3 Determinanty zdatnosti
Úroveň zdatnosti je dána genetickými předpoklady a tréninkovým zatížením. Je
prokázáno, že úroveň zdatnosti lze měnit mj. prostřednictvím úpravy pohybového a
stravovacího režimu. Zejména navýšení objemu vhodné pohybové aktivity má pozitivní vliv na
úroveň zdatnosti v každém věku (Neptune et al., 2008; Bunc & Skalská, 2012). Pokud je
pohybová aktivita vhodně strukturována a zároveň je zvolena vhodná pohybová aktivita,
optimální intenzita, přiměřená frekvence a délka zatížení, projeví se v úrovni pohybové
zdatnosti jedince a zpravidla i na zdravotním stavu (Ruiz et al., 2007; Ornelas et al., 2011; Bunc
& Skalská, 2012). Stejné principy platí i u sportující populace, což se projeví na růstu
výkonnosti, což je viditelné na obrázku 1. Realizované studie potvrzují, že během puberty
chlapci mohou dosáhnout významného zvýšení VO2max, když absolvují odpovídající množství
vytrvalostního tréninku (Ingjer, 1992). U dívek je situace ovlivněna zejména fyziologickými
procesy v průběhu dospívání, přírůstky jsou významně nižší (Armstrong et al., 2011; Kemper
et al., 2013).
Ačkoliv existuje mezi absolvovaným tréninkem a úrovní trénovanosti pozitivní vztah,
není mezi nimi přímá úměra (Åstrand & Rodahl, 1986; Bunc, 1989). Neplatí tedy doslova, že
čím je větší objem absolvovaného tréninku, tím bude trénovanost na vyšší úrovni. Pokud se
aplikuje dlouhodobě tréninkové zatížení konstantního objemu a kvality, přibližně po třech
letech již nedokáže vyvolat významné změny v úrovni trénovanosti (efekt „saturace“), dochází
k výkonnostní stagnaci (Bunc 1989). Tréninkové intervence také mají na sportovce určitý
časový dopad, existuje aktuální, kumulativní či časově odložený efekt realizovaných intervencí
(Bunc, 1989).
15
Shrnutí: Zdatnost populace je celosvětově stále důležitějším tématem, zejména pro její
souvislost se zdravotním stavem a sociálně ekonomickými důsledky. Úroveň zdatnosti běžné
populace determinuje pohybovou úroveň zájemců o výkonnostní či vrcholový sport. Při
plánování pohybových aktivit je třeba brát v úvahu aktuální úroveň organismu a zdravotní stav
jedince. Energetický výdej i úroveň zdatnosti jsou měřitelné prostřednictvím spotřeby kyslíku,
ta souvisí s dalšími respiračními parametry.
2.2 Dospívání
V dětském věku i v průběhu dospívání (adolescence) dochází k růstu a zrání organismu,
dochází ke změně somatických a fyziologických parametrů s věkem (viz obrázky 2, 3, 4 a 7). To
může přinést mnoho pozitivních prvků, ale někdy i negativní vliv. V důsledku ontogeneze a
přirozeného rozvoje dochází k vývoji sledovaných parametrů, nadstavbou jsou změny
v důsledku realizovaného tréninkového zatížení. V průběhu dospívání je podpořen přirozený
vývoj výkonnostní úrovně u chlapců a ovlivněn vývoj u dívek (Armstrong & Welsman, 2007;
Máček & Radvanský, 2011; Kenney et al., 2015). Tento proces je individuální. Proces růstu a
zrání ovlivňuje obecnou zdatnost i výkonnost v jednotlivých sportech, což může být zavádějící
při výběru talentů (Baxter-Jones et al., 2020). Dochází k přirozenému vývoji pohybových
schopností, přičemž každá má své senzitivní období, kdy dochází snadno k jejich rozvoji (Balyi
& Williams, 2009; Máček & Radvanský, 2011; Kenney et al., 2015; McArdle et al., 2016). Při
výběru talentů, hodnocení rozvoje talentů, hraje zásadní roli výkonnostní úroveň. Pokud se
nevztáhne na úroveň zralosti, případně efekt relativního věku a principu počáteční hodnoty
parametru, může dojít k omylům v objektivitě hodnocení výkonnosti jedinců (Cobley et al.,
2009; Baxter-Jones et al., 2020; Eisenmann et al., 2020).
2.2.1 Biologický a kalendářní věk
Aktuální stupeň rozvoje je zásadní pro individuální výkon i řízení tréninku. Proto je
nezbytné u každého dospívajícího jedince tuto informaci vědět (Malina et al., 2004; Bahenský
& Bunc, 2018). Tréninkové zatížení by mělo být přizpůsobeno aktuálním možnostem
organismu v souladu s úrovní jeho vývoje (Bahenský & Bunc, 2018).
Lidský věk můžeme hodnotit mnoha způsoby, mezi ně patří chronologický (kalendářní)
věk a biologický věk. Chronologický věk je číslo, které určuje čas uplynulý od data narození.
Nevypovídá nic o morfologickém či fyziologickém stavu organismu daného jedince, biologický
věk zobrazuje stupeň rozvoje organismu jedince (Ďoubal et al., 1997; Kalvach, 1997).
Pro stanovení úrovně zralosti lze využít několik možností, mj. (Kalvach, 1997; Malina et
al., 2004; Bergeron et al., 2015):
• kostní věk,
• zubní věk,
• vývinový věk (sekundární a terciální pohlavní znaky),
• růstový věk (dle tělesné výšky),
• proporcionální věk,
• predikční věk,
• psychomotorický věk.
16
Stanovení kostního či zubního věku patří mezi nejpřesnější metody, ne vždy je ale tato
metoda dostupná. Jednodušší možností je odhad stavu zralosti dle naměřené výšky postavy či
v porovnání s výškou postavy rodičů (Bergeron, 2015). Tato metoda vychází z předpokladu, že
každému věku přísluší určitá proporcionalita tělesných rozměrů. Pro směrodatné výsledky je
třeba vzít v úvahu i tělesnou konstituci obou rodičů. I tak jsou většinou výsledky spíše
orientační, pokud neprovádíme retrospektivní analýzu (Kalvach, 1997).
Vedle tématu biologické zralosti, kdy reálný vývojový věk nemusí odpovídat
kalendářnímu věku, ještě existuje tzv. relativní věk. Ten představuje vztah dne narození a
uzávěře věkových skupin (Malina et al., 2004; Sherar et al., 2007; Eisenmann et al., 2020).
Rozdíl mezi sportovci zařazenými do jednoho ročníku může být až 365 dnů. Může nastat
situace, kdy jedinec může čerpat výhodu či nevýhodu jak z relativního věku, tak z biologického
věku (Sherar et al., 2007; Eisenmann et al., 2020).
2.2.2 Genderové rozdíly
Mimo rozdílů výkonnostních, somatických a fyziologických způsobených v průběhu
dospívání odlišným věkem, existují mezi jedinci ještě rozdíly způsobené odlišným pohlavím.
Do určitého věku nejsou tyto rozdíly významné, v závislosti na sportovním odvětví se ale od
začátku puberty rozdíly zvětšují (Šprynarová et al., 1987; Armstrong & Welsman, 2007; Máček
& Radvanský, 2011; Kenney et al., 2015). V běžeckých disciplínách ženy a muži nedosahují
shodných výkonů. To je zapříčiněno zejména odlišnostmi v morfologických a fyziologických
parametrech. Od věku 9–10 let je u chlapců a dívek odlišná růstová křivka. U dívek dochází
k růstovému spurtu okolo 10. až 11. roku věku, u chlapců mezi 12,5 a 15 lety věku. Dospívání
a růst jsou u dívek ukončeny ve věku 16–17 let, u chlapců až ve 20–21 letech. Další rozdíly
v somatických parametrech jsou v délce končetin, chlapci mají končetiny delší. U dívek se
vyskytuje větší relativní množství tuku, v průběhu dospívání se ještě zvyšuje (Máček &
Radvanský, 2011).
K vyšší výkonnosti mužů ve vytrvalostních sportech oproti ženám přispívá větší absolutní
(zhruba o 15 %) i relativní množství krve, větší srdeční sval (o 5–15 %), vyšší srdeční výdej, vyšší
celková srdeční transportní kapacita pro kyslík, nižší srdeční frekvence, větší tepový objem,
vyšší maximální aerobní kapacita, větší počet erytrocytů (o 6 %), větší množství hemoglobinu
(o 10–15 %) a vyšší hematokrit. Mezipohlavní rozdíly jsou i v dýchací soustavě, muži mají větší
hrudník, větší objem a kapacitu plic, větší maximální respirační hodnoty. Ženy mají o 20–30 %
nižší hodnoty VO2max (Máček & Radvanský, 2011; Bartůňková et al., 2013; Kenney et al., 2015).
Muži mají také více svalové hmoty, to je spojeno i s větší svalovou silou. Mají také větší svalový
tonus a vyšší alaktátovou a laktátovou kapacitu (Granados et al., 2008; Bartůňková et al.,
2013). Při vyšší intenzitě zátěže jsou rozdíly v aerobní výkonnosti mezi chlapci a děvaty větší
než při volné intenzitě zatížení (Armstrong & Barker, 2009).
U dívek dochází v průběhu dospívání k poklesu relativní hodnoty VO2max, na rozdíl od
chlapců, u kterých tato hodnota stagnuje (McMurray et al., 2002, 2003; Armstrong et al., 2011;
Kemper et al., 2013). U dívek je tento jev zapříčiněn přirozeným nárůstem tukové hmoty
během puberty a relativním úbytkem množství svalové hmoty, zatímco u chlapců se množství
svalové hmoty zvyšuje (Andersen et al., 1987; Armstrong et al., 2011). Absolutní VO2max u dívek
je v dětství asi o 10 % nižší než u chlapců, ve věku 16 let je tento rozdíl mezi pohlavími již
přibližně 35 % (De Waelle et al., 2018), u elitních vytrvalostních sportovců je rozdíl mezi
17
pohlavími cca 12–16 % (Neumann et al., 2000), u maratónských běžkyň a běžců je rozdíl cca
10 % (Basset & Howley, 2000). V některých studiích nebyl zjištěn rozdíl ve vlivu pohybové
aktivity na změnu hodnoty VO2max mezi chlapci a dívkami (Richards et al., 2009; Welde et al.,
2020), v některých studiích bylo u dívek prokázáno větší ovlivnění hodnot VO2max úrovní
pohybové aktivity než u chlapců (Porter et al., 2017).
Shrnutí kapitoly: V dětském věku i v průběhu dospívání dochází k růstu a zrání
organismu, dochází ke změně somatických a fyziologických parametrů s věkem. Ve sportu je
podstatný aktuální stupeň rozvoje pro individuální výkon i pro řízení tréninku. Ne vždy
odpovídá kalendářní věk věku biologickému, proto je jeho znalost důležitá. Přibližně od devíti
až deseti let věku se začínají projevovat i genderové rozdíly, které se postupně zvětšují.
2.3 Vytrvalostní výkon v běžeckých disciplínách
Pohybový výkon determinují tyto faktory (Dovalil et al., 2005):
• faktory somatické,
• faktory kondiční,
• faktory technické,
• faktory taktické,
• faktory psychické.
Všechny faktory jsou různou měrou v pohybovém výkonu zastoupeny. Běhy na střední
a dlouhé tratě zahrnují disciplíny od 800 m po maratón, patří mezi vytrvalostní disciplíny,
přičemž podíl aerobního režimu je u jednotlivých disciplín rozdílný, stoupá s délkou tratě.
2.3.1 Předpoklady pro běhy na střední a dlouhé tratě
Genetické předpoklady lze rozdělit na (Malina et al., 2004):
• morfologické,
• fyziologické,
• zdravotní,
• pedagogické,
• psychologické.
Přestože je v bězích na střední a dlouhé tratě nejdůležitější vytrvalostní schopnost, do
určité míry se na finálním výkonu podílí i ostatní pohybové schopnosti (rychlostní, silové,
obratnostní) a z pohybových dovedností zejména technika běhu (Neumann et al., 2000;
Saunders et al., 2004; Bahenský & Bunc, 2018).
Výkon v bězích na střední a dlouhé tratě je částečně determinován geneticky, částečně
je ovlivněn absolvovaným tréninkovým zatížením. Pro dosažení elitního výkonu je vliv talentu
nezbytnou podmínkou. Po identifikaci talentu je třeba jej rozvíjet. Pokud rozvoj talentu
probíhá v příznivých podmínkách, prostřednictvím individuálně nastaveného tréninkového
programu respektujícím stupeň vývoje a potřeby jedince, je šance na dosažení elitní
výkonnostní úrovně (Malina et al., 2004; Bahenský & Bunc, 2018). Morfologické předpoklady
jsou víceméně dané a nedají se zásadně ovlivnit, proto jsou důležité při výběru talentu. Nutnou
podmínkou je dosažení jejich dostatečné úrovně. Naproti tomu fyziologické dispozice jsou
tréninkem ovlivnitelné, např. VO2max o cca 15–30 % (Heller, 1997; Kovářová, 2012; Powers &
18
Howley, 2014; Kenney et al., 2015). Při tréninku je třeba se zaměřit na předpoklady
fyziologické, které měnit lze (Heller, 1997; Powers & Howley, 2014).
Pro racionální a přiměřený rozvoj předpokladů je důležité při vstupu do tréninkového
procesu zjistit, v jaké etapě tréninku se jedinec nachází. To je podstatné zejména z důvodu
zjištění, do jaké míry je aktuální výkonnostní úroveň dílem vrozených dispozic a do jaké míry
dílem aplikovaného tréninku (Bouchard et al., 1997). Příslušná pohybová schopnost či
dovednost se rozvíjí za předpokladu, že je rozvíjena tréninkem prostřednictvím adekvátních
podnětů. V případě, že je sportovec talentovaný a má předpoklady dosáhnout elitního výkonu,
je potřeba svůj talent kultivovat vhodným tréninkovým zatížením (Čelikovský, 1990). Podle
Měkoty (1983) limitují zmíněné předpoklady možnosti jednotlivce, obecně řečeno, představují
jakýsi strop, jehož můžete dosáhnout při určité činnosti. Ale jsou to jen možnosti, které nejsou
zárukou, že se tak stane.
Mezi základní morfologické předpoklady patří výška postavy, tělesná hmotnost (BMI),
množství tuku, somatotyp, … (Eston & Reilly, 2009). Mezi základní fyziologické předpoklady
patří mj. VO2max a další respirační parametry, poměr svalových vláken, ekonomika běhu a
laktátové prahy (Noakes, 2003; Malina et al., 2004; Hoffman, 2014). Určitá úroveň VO2max je
nezbytnou podmínkou vrcholového vytrvalostního výkonu, není však jedinou podmínkou,
velkou roli také hraje ekonomika pohybu (běhu), laktátový práh, kritický výkon (Neumann et
al., 2000; Kyröläinen et al., 2001; Saunders et al., 2004; Jones, 2006; Bahenský & Bunc, 2018).
2.3.2 Charakteristika tréninku v bězích na střední a dlouhé tratě
Cílem tréninku v bězích na střední a dlouhé tratě je navázat na genetické dispozice
jedince a rozvinout u něj na potřebnou úroveň ovlivnitelné předpoklady. Mezi absolvovaným
tréninkovým zatížením a výkonem existuje pravděpodobnostní vztah. Rozvoj talentu zahrnuje
několikaletý tréninkový proces, kdy se obsah a intenzita tréninku postupně mění. Trénink se
liší v závislosti na věku sportovce, na délce jeho kariéry a na jeho vyspělosti. Podle těchto
kritérií rozlišujeme tyto etapy tréninkového procesu (Bompa, 2000; Dovalil et al., 2005):
• etapa základního tréninku,
• etapa specializovaného tréninku,
• etapa vrcholového tréninku.
Každá etapa má své nezastupitelné místo v procesu rozvoje sportovce, a každá etapa má
také své zákonitosti. V základní etapě je výkon pouze vzdáleným cílem, důraz je kladen na
všestranný rozvoj sportovce, vytváří se předpoklady po rozvoj v dalších etapách tréninku. Od
etapy základního tréninku po etapu vrcholového tréninku postupně narůstá podíl specifických
tréninkových prostředků na úkor obecných. Také se navyšuje objem a intenzita tréninkového
procesu. Někteří sportovci projdou pouze základní etapu, ti nejlepší mají vrchol kariéry v etapě
vrcholového tréninku (Bompa, 2000; Dovalil et al., 2005). Při volbě tréninkového zatížení a
zařazení jedince do příslušné etapy tréninku je u dětí a adolescentů nezbytné vycházet z jejich
biologického věku. Ve všech tréninkových etapách se v různých formách používají souvislé,
intervalové či kontrolní tréninkové metody či jejich varianty. Náročnost použitých metod je
dána těmito parametry: délka, počet a rychlost úseků, délka a charakter pauzy (Kučera &
Truksa, 2000; Kenney et al., 2015; McArdle et al., 2016).
19
V jednotlivých etapách tréninku jsou v závislosti na cíli dané etapy vhodně a rozdílně
rozvíjeny jednotlivé intenzity běhu, které jsou rozděleny dle vztahu k závodní rychlosti
(Bahenský & Bunc, 2018). Jsou rozvíjeny různou formou, v různém objemu a vyvíjí se i rychlost
jednotlivých temp. Od maximální rychlosti přes tempovou rychlost, speciální tempo,
tempovou vytrvalost až k obecné vytrvalosti. Forma, objem a intenzita jejich použití je rozdílná
nejen v různých etapách přípravy, ale i v průběhu ročního tréninkového cyklu, na délce
závodní trati a na sportovní úrovni jedince. Vhodný model přípravy je také velmi individuální
(Bureš, 1986; Písařík & Liška, 1989; Kučera & Truksa, 2000; Benson & Connolly, 2011; Bahenský
& Bunc, 2018). Jednotlivé části tréninkového procesu působí komplexně na sportovní růst
(Bouchard et al., 1997).
V tréninkovém procesu jsou pro rozvoj vytrvalosti standardně využívány tyto tréninkové
metody (Kampmiller et al., 2012; Daniels, 2013; Powers & Howley, 2014; Kenney et al., 2015;
McArdle et al., 2016):
• metody souvislé (např. souvislý rovnoměrný běh, souvislý stupňovaný běh,
souvislý střídavý běh a fartlek, …),
• metody intervalové (vytrvalostní intervalový trénink, rychlostní intervalový
trénink a opakované úseky),
• metody kontrolní (závod, kontrolní test a modelový trénink).
2.3.3 Trénink a věk
V průběhu dospívání se výkonnost zvyšuje přirozeně, v senzitivních obdobích rychleji.
Pokud je trénink zvolen citlivě v souladu s aktuálním stavem vývoje organismu, může být
přirozený tréninkový přírůstek významně navýšen (Balyi & Williams, 2009; Kenney et al., 2015;
McArdle et al., 2016). Zde hraje důležitou roli stanovení biologického věku z důvodu zjištění
funkčního (svalového a fyziologického) stavu organismu. Při jeho znalosti lze volit optimální
tréninkové metody, optimální tréninkové strategie (Bahenský & Bunc, 2018). U chlapců
v dospívání dochází vedle růstu i k nárůstu svalové hmoty a svalové síly. U vytrvalostních
sportů je v průběhu zrání výkonnost podpořena nárůstem srdečního objemu, koncentrace
hemoglobinu a svalové síly. Pokud je někdo akcelerován, získává v tomto období velkou
výhodu oproti vrstevníkům. U retardovaných jedinců je tomu naopak, často jsou
znevýhodněni tak, že to poznamená jejich další sportovní vývoj. Největší rozdíly jsou zřetelné
ve věku 12–15 let (Armstrong & McManus, 2011).
V tomto období je také na zvážení, zda podpořit předčasnou specializaci, případně do
jaké míry. Přestože předčasná specializace přináší sportovci a jeho týmu některé benefity,
většina odborníků se shodne, že vhodnější cestou je trénink odpovídající věku (Bompa, 2000;
Malina et al., 2004; Malina, 2010; Bahenský & Bunc, 2018).
Podle některých autorů by organizovaný běžecký trénink běžců na střední a dlouhé tratě
měl reálně začínat v žákovském věku (cca 14–15 let), kdy by se trénink měl stávat
systematickým a postupně by se měl začít stávat specializovanějším (Bompa, 2000; Malina et
al., 2004; Malina, 2010; Kenney et al., 2015; Bahenský & Bunc, 2018). Proces postupné
specializace by neměl být dokončen před dosažením fyziologické dospělosti jedince. Tento
proces je individuální (Bompa, 2000; Malina et al., 2004; Malina, 2010; Kenney et al., 2015;
Bahenský & Bunc, 2018).
20
V průběhu dospívání, ve věku 14–19 let, by měl být trénink mládežnických běžců odlišný
od tréninku dospělých. Pro trénink v tomto věku by mělo být charakteristické (Stevenson,
1990; Bompa, 2000; Perič, 2004; Dovalil et al. 2005; Kenney et al., 2015; Bahenský & Bunc,
2018):
• respektování individuálních dispozic každého běžce, jeho biologický věk,
zkušenosti, délku a zaměření předchozí přípravy,
• zvýšený důraz na rozvoj techniky běhu v různých intenzitách, koordinace a
maximální rychlosti,
• menší absolvovaný objem tréninkového zatížení než u dospělých, postupně
narůstá k individuálním doporučeným hodnotám v dospělosti,
• nižší objem speciálního tempa a tempové vytrvalosti než u dospělých, jejich
postupný nárůst v průběhu dospívání do předem definovaných cílových hodnot
v dospělosti,
• je vhodné postupně rozvíjet tempovou rychlost,
• zpočátku rozvoj pouze obecné silové přípravy, od konce puberty postupný nárůst
podílu specifické silové přípravy,
• zvýšený podíl obecné vytrvalosti k celkovému objemu tréninku, který se
postupně snižuje,
• rozvoj intenzity na úrovni ANP pouze v menší míře, v kratších úsecích, v průběhu
dospívání jejich využití narůstá, úseky se posupně prodlužují,
• postupné zkvalitňování regenerace s ohledem na nárůst absolvovaného zatížení,
• přednostně hodnotit změny výkonnosti a techniky, ne absolutní hodnotu
výkonu.
Trénink dodržující uvedené zásady by měl vyústit v optimální a komplexní rozvoj
předpokladů běžců, vrcholné výkonnosti by měli dosahovat v optimálním věku v dospělosti
(Bahenský & Tlustý, 2020; Bahenský, 2021).
2.3.4 Genderové rozdíly v tréninku
Rozdíly ve výkonech dívek a chlapců se v období dospívání začínají zvyšovat s rostoucím
věkem až do dospělosti (Armstrong & Welsman, 2019b). Názory, že některé sporty a disciplíny
nejsou určené pro ženy, jsou již překonány, včetně předsudků o nevhodnosti tréninku u žen.
To se týkalo také většiny vytrvalostních běhů. V současné době je rozsah disciplín mužů a žen
v atletice srovnatelný. Ani ve skladbě a objemu tréninkového procesu neexistují zásadní
rozdíly mezi tréninkem mužů a žen. Vyskytují se jen určité rozdíly pramenící z fyziologických,
morfologických a psychologických odlišností organismu žen a dívek, které je třeba vzít v úvahu
při tvorbě tréninkového programu (Kenney et al., 2015):
• v období puberty dochází z důvodu hormonálních změn v dívčím organismu
k rozkolísání výkonnosti a psychického rozpoložení,
• v období menstruace je potřeba k tréninku přistupovat individuálně,
• přístup trenéra k dívkám je z psychologického hlediska, zejména pro jejich větší
citlivost, odlišný než k chlapcům,
• dívky a ženy mají odlišný přístup k vrcholovému sportu a tréninku,
21
• tréninkový proces je nezbytné přizpůsobit fyziologickým odlišnostem žen a
mužů, zejména menší svalové síle a rozdílům v krevních parametrech žen,
• vyšší procento tuku u žen je jedním z výkonnostních znevýhodnění v běžeckých
disciplínách.
Pokud se vezmou v úvahu výše uvedené odlišnosti ženského organismu, lze konstatovat,
že tréninkový proces u žen je možné koncipovat velmi podobně tréninku mužů (Kenney et al.,
2015; Powers & Howley, 2014).
2.3.5 Charakteristika vytrvalostního běžeckého výkonu
Běžecké disciplíny patří mezi lokomoční disciplíny, vycházející z přirozeného pohybu
(Lehmann et al., 1991; Hanon & Thomas, 2011). Zahrnují střední (800 m a 1 500 m) a dlouhé
tratě (3 000 m př. a delší), přičemž hraniční disciplínou v kategorii dospělých je 3 000 m př. U
středních tratí je zatížení intenzivnější, z 55–65 % anaerobní, laktát po ukončení výkonu
dosahuje u vrcholných závodníků hodnot 14–25 mmol·l-1. U dlouhých tratí hraje větší roli
vytrvalostní schopnost, aerobní zatížení je ze 75 % a více, laktát dosahuje 3–18 mmol·l-1,
v závislosti na délce disciplíny a úrovni a typu závodníka (Neumann et al., 2000; Bartůňková et
al., 2013; Kenney et al., 2015). V tréninku ale převažuje u všech běžců aerobní zatížení. Poměr
anaerobního režimu se v souvislosti se zlepšováním individuální výkonnosti na jednotlivých
tratích postupně v průběhu vývoje zvyšuje (Neumann et al., 2005; Bartůňková et al., 2013;
Powers & Howley, 2014; Kenney et al., 2015). Výkon v bězích na střední tratě je dán úrovní
kondice, technikou a taktikou a jejich vzájemným propojením. S délkou tratě a klesající
rychlostí běhu klesá délka kroku, snižuje se frekvence kroků a roste čas opory a čas letu (Písařík
& Liška, 1985).
Vytrvalostní výkon je charakterizován také enormním psychickým vypětím. V tréninku a
zejména v závěrečných fázích závodu hrají podstatnou roli morálně volní vlastnosti, proto je
potřeba se i těmto vlastnostem věnovat v tréninku (Noakes, 2003). Vedle kondičních a
taktických schopností a dovedností často rozhodují závody právě morálně volní vlastnosti
(Bompa, 2000; Noakes, 2003).
Úroveň sportovní výkonnosti v bězích na střední a dlouhé tratě je závislá na efektivitě a
hospodárnosti jednotlivých systémů, které zabezpečují energetické krytí výkonu (Dovalil et al.,
2005; Powers & Howley, 2014; Kenney et al., 2015). V závislosti na energetických požadavcích
jednotlivých disciplín se podílí na pokrytí energetických nároků jednotlivé zdroje
metabolického krytí, které mají časovou posloupnost. Mají postupný nástup, vzájemně se
překrývají a doplňují (Neumann et al., 2000; Soumar et al., 2000; Máček & Radvanský, 2011;
Bartůňková et al., 2013). Ve většině disciplín dominují aerobní procesy. Mezi podstatné
předpoklady výkonu běžců na střední a dlouhé tratě tedy patří VO2max, stav dýchací a oběhové
soustavy a využití kyslíku ve tkáních. Aerobní výkon běžce je tedy vymezen schopností
uvolňovat energie za přísunu kyslíku a je funkčně ovlivněn i respirační úrovní. Charakter
výkonu je odlišný na jednotlivých tratích, stejně tak poměr aerobních a anaerobních procesů
(Enoksen et al., 2011). U vytrvalců světové úrovně je dosažení vysoké hodnoty VO2max
nezbytné (blíže popsáno v kapitole 2.5.1).
22
2.3.6 Závodní výkon a periodizace
Doba trvání závodního výkonu je od méně než 2 minuty v běhu na 800 m až po více než
2 hodiny u maratónské trati. V souvislosti s tím se liší i náročnost podaného výkonu a délka
regenerace po výkonu. Proto mohou běžci na 800 m absolvovat za rok i více než 20 závodů a
maratónští běžci 2–4 závody. Vhodný počet závodů za sezónu je dán několika faktory (Písařík
& Liška, 1985; Bureš, 1986; Kučera & Truksa, 2000; Noakes, 2003):
• věkem závodníka,
• úrovní trénovanosti,
• délkou závodní tratě.
Závodní sezóna je v našich podmínkách rozložena nerovnoměrně, hlavní sezóna trvá
zpravidla od května do začátku července, druhá část sezóny probíhá v srpnu a září. Halová
sezóna trvá od ledna do začátku března, někteří běžci se ještě účastní krosové sezóny, která
probíhá převážně v listopadu, prosinci a v březnu. Závodníci společně s trenéry volí
jednovrcholový či dvouvrcholový roční tréninkový cyklus, výjimečně sezónu s třemi vrcholy
(Kučera & Truksa, 2000). Podle toho je zorganizován roční tréninkový cyklus, v tabulce 1 je
uveden příklad ročního tréninkového cyklu závodníků účastnících se halové sezóny i obou
vrcholů v letní sezóně, se začátkem přípravy na začátku října. V každém období je rozdílná
tréninková náplň, liší se jak v obsahu, tak v objemu tréninkového zatížení. Také se v různých
obdobích používá jiný poměr jednotlivých tréninkových metod a prostředků. To je podstatné
při analýze změny respiračních parametrů a aktuální výkonnostní úrovně (Písařík & Liška,
1985; Kučera & Truksa, 2000; Bahenský & Bunc, 2018).
Tabulka 1.
Příklad ročního tréninkového cyklus závodníků se 3 vrcholy (upraveno dle Kučery & Truksy,
2000, s. 65–66; Bahenský & Bunc, 2018, s. 49)
délka období
2–3 týdny přechodné období
10–12 týdnů 1. přípravné období – všeobecný rozvoj
4–6 týdnů 2. přípravné období – speciální rozvoj
3–5 týdnů 1. (halové) závodní období
1 týden odpočinek
6–8 týdnů 3. přípravné období – všeobecný rozvoj
5–6 týdnů 4. přípravné období – speciální rozvoj
3 týdny předzávodní období
5–7 týdnů 2. závodní období
3–5 týdnů 5. přípravné období – letní přípravné období
cca 3–6 týdnů 3. závodní období
Každé období ročního tréninkového cyklu má svůj nezastupitelný význam. Délka
každého období se může měnit v závislosti na stupni individuálního rozvoje každého závodníka
(Písařík & Liška, 1985; Bureš, 1986; Kučera & Truksa, 2000). Roční tréninkový cyklus se dále
dělí na měsíční a týdenní cykly, na této úrovni má periodizace zatížení vlnovitý charakter, kdy
se střídají náročnější a méně náročné (Neumann et al., 2000; Dovalil et al., 2005; Reuter, 2012;
Daniels, 2013; Bahenský & Bunc, 2018). V jarním a podzimním přípravném období je často
23
zařazován tréninkový kemp ve vyšší nadmořské výšce, elitní závodníci jej zařazují i
v předzávodním období (Levine & Stray-Gundersen, 1997; Suchý, 2012; Bahenský & Grosicki,
2021)
Úspěšnost či neúspěšnost sezóny je dána úspěšností závodního období, proto je velmi
důležitá otázka načasování. Tréninkové zatížení je vždy před závodním obdobím upraveno tak,
aby byl běžec schopen podat individuálně co nejlepší výkon. K tomu slouží výrazné snížení
objemu v tomto období, individuální úprava intenzity a skladby tréninku (Bompa, 2000;
Bosquet et al., 2007; Mujika, 2010; Reuter, 2012; Powers & Howley, 2014). Podstatnou roli při
závodech hraje také zvládání stresových situací (Malina, 2010). Pokud dojde k úspěšnému
načasování formy, dochází v organismu k těmto změnám, které jsou cílem tréninkového
procesu (Bosquet et al., 2007; Mujika, 2010; Powers & Howley, 2014):
• zlepšení VO2max a jeho využití,
• zlepšení ekonomiky běhu,
• zlepšení silových předpokladů,
• navýšení energetických zásob (množství svalového glykogenu),
• zvýšení enzymatické aktivity,
• zvýšení hladiny testosteronu,
• zvýšení objemu mitochondrií,
• zvýšení vytrvalostních schopností.
2.3.7 Možnosti ovlivnění výkonnosti v běžeckých disciplínách
Výkon lze prostřednictvím tréninku ovlivnit v každém věku, i když v různé míře. Nejlépe
lze výkon ovlivnit v průběhu dospívání a v průběhu senzitivních období. Trénink je ovlivněn
mnoha proměnnými, ale v mládežnickém věku není aktuální výkon hlavním cílem
tréninkového procesu. V tomto věku je cílem realizovat takový trénink, který umožní podat
vrcholný výkon v dospělosti. Při optimální koncepci tréninku dosahují sportovci nejlepších
výkonů až v dospělosti (Hofmann & Schneider, 1985; Malina, 1993; Bahenský & Bunc, 2018).
Optimální věk vrcholné výkonnosti je u běžců na středních tratích 24–26 let a 26–30 let u
vytrvalostních disciplín, je třeba ale přihlédnout k individuálním zvláštnostem ohledně
sportovní úrovně na začátku tréninkového procesu a na případné akceleraci či retardaci
fyzického vývoje. (Malina et al., 2004; Bahenský & Bunc, 2018; Bahenský & Tlustý, 2020;
Bahenský, 2021).
Aby byl trénink v bězích na střední a dlouhé tratě efektivní, je třeba dodržovat tyto
tréninkových principy (Pfützner, 1990; Neumann et al., 2000; Bahenský & Bunc, 2018):
• princip optimálního načasování,
• princip zvyšování podílu specializace,
• princip orientace sportovního tréninku na stanovený výkonnostní cíl a jeho
strukturu,
• princip cykličnosti a periodizace,
• princip důslednosti a koordinace v rozvoji výkonnostních předpokladů,
• princip důrazu a kontinuity,
• princip postupného nárůstu zatížení,
• princip permanentní kontroly.
24
Pokud je to možné, zařazují běžci do svého ročního tréninkového cyklu několik
tréninkových kempů. Protože se na soustředěních mohou koncentrovat jen na trénink a
regeneraci, lze navýšit tréninkové dávky. Při vhodné skladbě tréninkového zatížení na
soustředění dochází k navýšení výkonnosti (Levine & Stray-Gundersen, 1997; Bahenský &
Grosicki, 2021). Ve vytrvalostních disciplínách je výhodou absolvovat tréninkové kempy ve
vyšší nadmořské výšce.
Trénink je zvláštní typ adaptace. Na začátku sportovní kariéry je absolvované tréninkové
zatížení velmi nízké, postupně se navyšuje. V mládežnickém věku by měla být stále
v tréninkovém procesu rezerva, postupně dochází k navyšování objemu, intenzity i
poměrného zastoupení specifických tréninkových prostředků. Každý jedinec se jednou
dostane na hranici svých tréninkových možností. Čím více se sportovec blíží své limitní
výkonnosti, tím větší tréninkové zatížení potřebuje absolvovat. Každý sportovec má nějaké
slabší místo, které jej může limitovat (Kučera & Truksa, 2000; Noakes, 2003). Proto je potřeba
předcházet zdravotním problémům. Pro předcházení zraněním je vhodné provádět
kompenzační cvičení pro správnou funkci všech svalů, včetně správného držení těla, využívat
regenerační procedury. Pro předcházení respiračním nemocem sportovci využívají saunu,
otužování, stravu bohatou na vitamíny a vyvážený příjem minerálů, … (Kučera & Truksa, 2000;
Neumann et al., 2000; Noakes, 2003). Pro optimalizaci tréninkového procesu je důležité
plánování, tréninkové plány jsou od makrocyklů po mikrocykly. Roční tréninkový plán je
zpravidla rámcový, týdenní plány jsou propracovány dopodrobna (Neumann et al., 2000;
Dovalil et al., 2005; Reuter, 2012; Daniels, 2013).
Pro dosažení limitní výkonnosti je potřeba, aby byl organismus v optimálním stavu a
všechny soustavy fungovaly efektivně. Pro běžce na střední a dlouhé tratě je podstatná funkce
zejména soustavy svalové, opěrné, běhové a dýchací (Noakes, 2003; Máček & Radvanský,
2011; Heller, 2018; Várnay et al., 2020). Přičemž ekonomické dýchání může přímo ovlivnit
konečný výkon (Chaitow et al., 2002; Moodie et al., 2011; Faghy & Brown, 2019).
Podstatou růstu výkonnosti ve sportu je střídání zátěže a odpočinku. Pro růst výkonnosti
od určité úrovně a věku je nezbytné realizovat odpovídající tréninkové zatížení, které je
charakterizováno určitým objemem a intenzitou, roli také hraje délka systematického tréninku
(Dovalil et al., 2005; Kenney et al., 2015; McArdle et al., 2016; Bahenský & Bunc, 2018). Každý
trénink ovlivňuje výkonnost, opakované tréninkové podněty mohou výkon ovlivnit více a
dlouhodoběji. Sportovní výkonnost se v průběhu roku vyvíjí, z dlouhodobého pohledu je
cílem, aby rostla. Nelze však dosáhnout kontinuálního růstu výkonnosti v průběhu celého
ročního tréninkového cyklu. V určitých periodách, zejména v závodním období dochází k tzv.
vyladění „sportovní formy“, což je dočasný nárůst výkonnosti. Po závodním období dochází
k poklesu výkonnosti. Ta se nedá udržet po celou sezónu (Písařík & Liška, 1985; Písařík & Liška,
1989; Dovalil et al., 2005; Bahenský & Bunc, 2018).
2.3.8 Trénink ve vyšší nadmořské výšce
Každodenní trénink se podílí na rozvoji výkonnostní úrovně. Některé formy tréninku mají
větší tréninkový efekt, patří mezi ně trénink ve vyšší nadmořské výšce. Vysokohorská příprava
nabývá na významu zejména od OH v Mexiku v roce 1968. Snahou běžců ze světové špičky je
strávit ve vyšších nadmořských výškách co nejdelší dobu, či tam žít trvale (Suchý, 2012). I mezi
běžci se vyskytují jedinci, kterým trénink ve vyšší nadmořské výšce nevyhovuje, ale jsou to
25
spíše výjimky (Chapman et al., 1998). Na trénink ve vyšší nadmořské výšce je potřeba si
postupně zvykat, s každým dalším pobytem je aklimatizace rychlejší a snazší (Neumann et al.,
2000; Suchý, 2012). Za optimální nadmořskou výšku pro trénink vytrvalců je považováno
prostředí ve výšce okolo 2 000 m n. m. (Gore et al., 2001; Noakes, 2003; Wilber, 2004;
Saunders et al., 2009). Někteří autoři doporučují tréninkové kempy i v nižší nadmořské výšce,
i když proces krvetvorby je s menším efektem (Wachsmuth et al., 2013). Nižší nadmořské
výšky se doporučují zejména pro adolescentní běžce a pro jedince, kteří zatím nemají
zkušenost s tréninkem ve vyšší nadmořské výšce, jde o postupný návyk na trénink v těchto
podmínkách (Pahud, 1986; Saltin et al., 1995; Buchheit et al., 2012; Bahenský & Suchý, 2015).
U dospívajících běžců se doporučuje absolvovat tréninkové kempy nejdříve ve středohoří
(v nadmořské výšce okolo 1 000–1 500 m) a postupně si zvykat na vyšší nadmořskou výšku
(Bahenský & Malátová, 2018; Bahenský, 2021). Existují různé varianty tréninku ve vyšší
nadmořské výšce, standardně se používají různé kombinace bydlení a tréninku v různých
nadmořských výškách (Stray-Gundersen et al., 2001; Suchý, 2012; Bahenský & Grosicki, 2021).
V praxi platí, že s nadmořskou výškou, ve které probíhá trénink, stoupá riziko přetrénování.
Proto je nezbytné neustále přizpůsobovat tréninkové zatížení aktuálnímu stavu organismu (Fu
et al., 2007; Suchý, 2012; Bahenský & Grosicki, 2021). Také se vyskytují jedinci, u nichž je
snížená tolerance nadmořské výšky (Chapman et al., 1998).
Optimální délka tréninkového kempu je 3–4 týdny, případně déle, pokud je to
z organizačních, finančních a sociálních důvodů možné (Levine & Stray-Gundersen, 1997;
Heinicke et al., 2005). V současnosti je snaha běžců trávit ve vyšších nadmořských výškách co
nejvíce času, někteří v těchto podmínkách žijí trvale (Suchý, 2012). Každý sportovec ale tuto
možnost nemá, v praxi se používají i kratší tréninkové pobyty než 3–4 týdny. I pobyty o délce
2 týdny a kratší mají pozitivní efekt na sportovní výkonnost vytrvalostních sportovců a na jejich
funkční a biochemické parametry. Efekt tohoto soustředění ale nedosahuje významu
3–4týdenního tréninkového kempu (Svedenhag et al., 1991; Suchý, 2012; Bahenský & Suchý,
2015; Suchý & Opočenský, 2015; Diebel et al., 2017).
První fáze aklimatizace po příjezdu do vyšší nadmořské výšky trvá ± 5 dnů (Dovalil et al.,
2005; Suchý, 2012). Její délka je individuální a souvisí také se zkušeností každého běžce. Při
opakovaných pobytech ve vyšší nadmořské výšce dochází k rychlejší aklimatizaci (Neumann et
al., 2000). Ve fázi aklimatizace je třeba snížit intenzitu a objem tréninku. Postupně lze intenzitu
a objem zatížení zvyšovat, zhruba od 12.–21. dne lze trénovat srovnatelně s tréninkem
v nížině.
Největším benefitem vysokohorské přípravy je nárůst transportní kapacity krve pro
kyslík. Tyto změny ve složení krve umožňují zvýšení aerobního výkonu – hodnot VO2max (Dill &
Adams, 1971; Marconi et al., 2006; Maciejczyk et al., 2012). V průběhu vysokohorské přípravy
by měl převažovat trénink nízké intenzity. Ten sice nemá významný vliv na hodnoty VO2max
(Neumann et al., 2000), ale dokáže ovlivnit finální výkon také, a to prostřednictvím ekonomiky
pohybu (Saunders et al., 2004a; Bunc, 2012). Pohyb v kopcovitém terénu, který ve
vysokohorském prostředí převažuje, zvyšuje sílu dolních končetin, ta má vliv na ekonomiku
pohybu (Millet et al., 2002). Načasování vysokohorské přípravy je v našich podmínkách
nejčastěji v podzimním přípravném období a v jarním přípravném období. Někteří běžci ještě
absolvují kemp před vrcholným závodem s návratem cca 21 dnů před soutěží, ale termín
návratu je individuální (Popov, 1994; Suslov, 1994; Wachsmuth et al., 2013).
26
2.3.9 Diagnostika v běžeckých disciplínách
Diagnostika je ve sportu hojně využívána. Jejím cílem je zejména hledání slabých a
silných míst jedince, zjištění možností jejich ovlivnění. Slouží mj. k hodnocení morfologických
a fyziologických předpokladů, diagnostice talentů, monitoringu sportovního vývoje, určení
stupně zralosti, zjištění aktuálního stavu trénovanosti (Bunc, 1989, 2012, 2013; Neumann et
al., 2000; Měkota & Cuberek, 2007). Testují se obecné předpoklady, ale čím je větší
specifičnost testu, tím je test více vypovídající (Barker & Armstrong, 2011). Pro hodnocení
kondičních předpokladů a jejich změn v důsledku aplikovaného tréninku se využívá
přednostně kvantitativní diagnostika. Své místo má ale i diagnostika kvalitativní, zejména u
mladých sportovců, využití má i u vrcholových sportovců (Bunc, 2012; Bahenský & Bunc,
2018). Používá se jak laboratorní či terénní testování, také testování invazivní či neinvazivní.
Diagnostika je nezbytný předpoklad individualizace tréninku (Bunc, 2009; Bunc, 2012;
Bahenský & Bunc, 2018).
Každý sportovec má své limity, úroveň determinace je dána geneticky a také
absolvovaným tréninkem. Nevhodně zvolený trénink v období adolescence může snižovat
potenciál sportovce. Pro závodníky a trenéry je průběžná objektivizace aktuálního stavu
organismu během ročního tréninkového cyklu velmi důležitým předpokladem pro zefektivnění
tréninkového procesu. To je možné za předpokladu, že jsou také monitorovány absolvované
tréninky. To je předpoklad pro hodnocení vztahů mezi absolvovaným tréninkem a dosaženou
úrovní trénovanosti (Bunc et al., 1992; Bunc, 2006, 2012; Bahenský & Bunc, 2018). Pro
posuzování účinnosti aplikovaného tréninkového zatížení je zásadní sledování a hodnocení
průběžné dynamiky růstu trénovanosti a sportovní výkonnosti. Kontrola stavu trénovanosti a
kontrola zdravotního stavu je důležitým prvkem při řízení sportovního tréninku. Umožňuje
posoudit účinky tréninkového procesu na sportovce a plní roli zpětné vazby (Bunc, 1989;
Benson & Connolly, 2011; Bahenský & Bunc, 2018).
Při testování určitého parametru je vhodné specifický test provádět v době, kdy vrcholí
rozvoj příslušné pohybové složky. Optimální test se vyznačuje jednoduchostí, reliabilitou,
validitou, snadným vyhodnocením, je bez přehnaných nároků na psychiku. Je důležité dodržet
obecné zásady pro srovnatelnost testů: testování ve stejných podmínkách, ve stejnou dobu,
dodržení stejného designu testu a dodržení stejného režimu běžců před testem. K lepší
objektivizaci testů může přispět i biochemické vyšetření a subjektivní hodnocení běžce
(Daniels, 2013). U běžců na střední a dlouhé tratě jsou nejčastěji testovány jednotlivé
vytrvalostní předpoklady, ale také silové a rychlostní předpoklady, úroveň odrazové síly a další
(Daniels, 2013; Bahenský & Bunc, 2018).
Pro testování lze využít laboratorní či terénní testy, přičemž obě skupiny mají své výhody
a nevýhody. Výhodou laboratorních testů je přesné stanovení zátěže, stabilní vnější podmínky
při testování a možnost sledovat více parametrů. Nevýhodou je určitá možná odlišnost od
reálných podmínek a reálného pohybového stereotypu, i když tuto odlišnost lze minimalizovat
použitím specifického ergometru (Bunc, 1989; Powers & Howley, 2014; Bahenský & Bunc,
2018; Marko et al., 2022a). Při terénních testech je výhodou, že testovaný pohybový stereotyp
je totožný s pohybovým stereotypem při vlastním výkonu, že testování probíhá přímo na
sportovišti a v reálných podmínkách. Nevýhodou může být proměnlivost vnějších podmínek
(Bunc, 1989; Měkota & Novosad, 2005; Bahenský & Bunc, 2018).
27
V běžecké komunitě se rutinně měří somatické parametry (výška, hmotnost, složení těla,
BMI, …) a mezi všeobecně nejpoužívanější patří testy na zjištění VO2max a zjištění laktátových
prahů. Vysoká hodnota VO2max je nejdůležitějším, ale ne jediným předpokladem pro vysokou
výkonnostní úroveň ve vytrvalostních disciplínách. Existuje ale souvislost mezi výkonnostní
úrovní běžců na střední a dlouhé tratě a jejich VO2max. Proto je zjištění této hodnoty zásadní
v diagnostice v běžeckých disciplínách. Použití ostatních testů záleží mj. na cíli, analýze stavu,
aktuálním stavu jedince, na možnostech. Je potřeba ale vždy porovnávat výsledky naměřené
na stejných přístrojích (Bassett & Howley, 2000; Bunc, 2013; Bahenský & Bunc, 2018).
Shrnutí kapitoly: Vytrvalostní výkonnost je dána geneticky a ovlivnitelná tréninkem.
Podstatné v diagnostice je odlišení vlivu vrozených dispozic a vlivu aplikovaného tréninku.
Ovlivnitelné jsou zejména fyziologické parametry. Důležité je zvolit vhodné tréninkové
zatížení, které odpovídá předpokladům jedince, je přiměřené jeho věku a dispozicím. To je
možné zjistit prostřednictvím diagnostiky, která je nezbytným předpokladem individualizace
tréninku. Důležité je zvolit vhodnou formu diagnostiky. Trénink mládeže je odlišný od tréninku
dospělých, u dívek je potřeba trénink přizpůsobit jejich fyziologickým potřebám. Tréninkový
objem, intenzita a použité tréninkové prostředky se u běžců v průběhu roku mění, proto se
mohou měnit i úrovně jednotlivých parametrů. Přesto v tréninku převažuje aerobní zátěž.
Vrchol přípravy je zpravidla realizován ve vyšší nadmořské výšce, která je pro tyto účely
využívána několikrát ročně, v závislosti na výkonnostní úrovni. Ve vyšší nadmořské výšce
dochází prostřednictvím změny mj. respiračních parametrů ke zlepšení výkonnostní úrovně.
2.4 Význam dýchání při intenzivním pohybovém zatížení
Jak již bylo popsáno výše, na vytrvalostní výkon, při kterém je uvolňována energie za
přísunu kyslíku, má významný vliv respirační systém (Åstrand & Rodahl, 1986; Bunc, 1989;
Dengel et al., 1989; O’Toole & Douglas, 1995; Enoksen et al., 2011; Armstrong, 2019). Dýchání
je v běžném životě mimovolní činnost, které většinou nevěnujeme žádnou pozornost. Dýchací
svaly se účastní i na držení těla, dýchání je tedy spojeno s posturou, také s napětím svalů
(Hodges et al., 1997; Hodges & Gandevia, 2000; Chaitow et al., 2002). Do dechového vzoru se
mj. promítá aktuální stav jedince, prodělaná onemocnění a zranění, svalový tonus. Kvalita
dýchání má vliv na náš každodenní život, o to větší je jeho vliv na sportovní, zejména
vytrvalostní aktivity. Jedním z důvodů je energetická náročnost dýchání. Hodnocení dýchání
ve vytrvalostních sportech má opodstatnění, protože má přímou souvislost s úrovní výkonu,
dýchací systém je determinantem vytrvalostního výkonu (Neumann et al., 2000; Amann,
2012).
2.4.1 Ekonomika dýchání
Ekonomika dýchání má souvislost s výkonem ve vytrvalostních sportech. Existuje
souvislost mezi ekonomikou dýchání a zásobením pracujících svalů kyslíkem (Dominelli et al.,
2017). Výměna plynů při běžných aktivitách je zajištěna a koordinována inspiračními a
expiračními procesy, jejichž součástí je synchronizovaný pohyb bránice, břicha, dolní a horní
části hrudníku (Chaitow et al., 2002; Kaminoff, 2006; Reuter, 2012; Yuan et al., 2013). V klidu
je dýchání zajištěno expanzí dolní částí hrudníku a předozadním pohybem hrudníku. Tyto
pohyby jsou umožněny bránicí a mezižeberními svaly (Kaminoff, 2006; Reuter, 2012; Yuan et
al., 2013; Hof, 2016; Carney, 2017).
28
Dýchací svaly v klidu spotřebovávají cca 2–5 % celkové spotřeby kyslíku. Při intenzivním
zatížení dochází k několikanásobnému navýšení spotřeby energie dýchacími svaly. U
trénovaných sportovců činí spotřeba energie dýchacími svaly cca 10 % celkové spotřeby
energie. Při vysoké intenzitě zatížení, kdy dochází k nadměrnému zapojení horní části hrudníku
do dechového vzoru, může spotřeba kyslíku dýchacími svaly představovat více než 11 %
spotřeby kyslíku celého těla (McArdle et al., 2016; Bahenský et al., 2020; Bahenský et al.,
2021). Nadměrné zapojení horní části hrudníku do dýchání, ke kterému může docházet při
vysokém zatížení, představuje neefektivní dýchání (Hof, 2016; Di Paco et al., 2017).
2.4.2 Dechový vzor
Vlivem aktuálního životního stylu dochází v dechovém vzoru k nežádoucím změnám. Na
základě realizovaných šetření se předpokládá, že v důsledku maladaptací je dysfunkční
dýchání stále častější, s očekávanou prevalencí mezi 60–80 % u jinak zdravých dospělých
(Malátová et al. 2017; Russo et al., 2017). K hodnocení kvality dechového vzoru je možno
využít různé metody, mj. palpační, měření obvodu hrudníku, dynamometrie dýchacích svalů,
optoelektronickou pletysmografii, skiagram hrudníku, spirometrii či další přístroje na měření
změn jednotlivých segmentů: trupu, břišní, dolní hrudní a horní hrudní (Cahalin, 2004;
Bockenhauer et al., 2007; Malátová et al., 2007; Malátová et al., 2008; Kaneko & Horie, 2012;
Pessoa et al., 2014; Bahenský et al., 2020; Bahenský et al., 2021).
Dechový vzor a zapojení dýchacích svalů je odlišné v klidu a při různých intenzitách
zátěže, je ovlivněné intenzitou zátěže a únavou dýchacích svalů (Mador & Acevedo, 1991).
V klidu je bránice zodpovědná za 60–70 % dechové práce (Kolář et al., 2009; Gilbert et al.,
2014; Bahenský et al., 2019) a zajišťuje dvě třetiny vitální kapacity plic. Při pohybu by
jednotlivé dechové sektory měly být zapojeny vyrovnaně do dýchacích pohybů (Kolář et al.,
2009).
Vyskytují se interindividuální rozdíly v zapojení jednotlivých sektorů do dechového vzoru
(Benchetrit, 2000), ale není prezentováno dostatek systematických studií řešících tuto
problematiku (Clifton-Smith, 2014). V poslední době se však zkoumání změn dechového vzoru
při fyzické aktivitě různé intenzity včetně té intenzivní, a jeho vlivu na výkon, dostává do
popředí zájmu (Hodges et al., 2001; Clifton-Smith, 2014). Při stoupajícím zatížení bylo
zaznamenáno stoupající zapojení horního hrudního sektoru do dýchání, při velmi intenzivní
zátěži převyšuje 50 % podíl v zapojení dechových sektorů, zejména na úkor břišního sektoru
(Bahenský et al., 2021). U jedinců s dysfunkčním dýcháním je narušena kontrola motorických
funkcí a negativně ovlivněn fyzický výkon i díky většímu energetickému výdeji (Weavil &
Amann, 2019).
2.4.3 Možnosti ovlivnění dechového vzoru
Dechový vzor je možné měnit, což může mít vliv na ekonomiku dýchání a
zprostředkovaně na vytrvalostní výkon (McArdle et al., 2016; Bahenský et al., 2020; Bahenský
et al., 2021). Existují možnosti ovlivnění kvality dechového vzoru prostřednictvím
intervenčních programů. Pokud dojde u jedinců s poruchou dechového vzoru ke zvýšení
zapojení bráničního dýchání, zvýší se účinnost ventilace, může dojít ke snížení dušnosti a ke
zlepšení tolerance zátěže (Kisner & Colby, 2007; Verges et al., 2007; Hruzevych et al., 2017;
Szczepan et al., 2020). Benefity z případného zlepšení dechového vzoru ve formě zlepšení
29
sportovního výkonu jsou velkou motivací pro sportovce a jejich týmy (Aliverti, 2016; Faghy &
Brown, 2019; Hinde et al., 2020). V důsledku změny dechového vzoru dochází i ke změně
respiračních parametrů (VT a BF) a tím i ekonomiky dýchání (Malátová et al., 2008; Bahenský
et al., 2021; Hamdouni et al., 2021).
Je popsáno několik typů intervencí, prostřednictvím kterých lze změnit dechový vzor
(Sonetti et al., 2001; Illi et al., 2012; Ramli et al., 2023). Podstatou všech je specifický trénink
dýchacích svalů (Göhl, et al. 2016). Mezi nejčastěji používané techniky patří dýchání
s odporem, trénink tlakového prahu, normokapnická hyperpnoe, terapie zpěvem a
kombinovaná cvičení, … Při odporovém tréninku účastníci vdechovali nebo vydechovali
proměnnou velikostí nebo průměrem otvoru, který funguje jako odpor. Tato technika omezuje
dostupné proudění vzduchu, a proto zvyšuje ventilační zátěž. Změny respirační aktivity vlivem
posilování dýchacích svalů může zmírnit riziko onemocnění, ale i zlepšit výkon při cvičení
(Moodie et al., 2011; Faghy & Brown, 2019). Některé popsané intervence jsou založeny na
dechových cvičeních pramenících z jógy. Tato cvičení procvičují plný dech a také individuálně
jednotlivé dechové segmenty (Bahenský et al., 2021).
Shrnutí kapitoly: Dýchání ve vytrvalostním sportu hraje významnou roli. Podílí se na
přísunu kyslíku, nezbytného pro vytrvalostní práci. Na výkon má vliv i kvalita dýchání,
ekonomičtější dýchání zajistí více energie pro samotný pohyb. Až 10 % celkové energie je třeba
na zajištění svalů při maximální intenzitě zatížení. Při ekonomickém dýchání je významně
zapojena bránice jako hlavní dýchací sval. Dechový vzor je možné ovlivnit, má souvislost i
s vybranými respiračními parametry (mj. VT, BF), které také souvisejí s ekonomikou dýchání.
Změnu dechového vzoru lze dosáhnout různými intervencemi, mj. různými dechovými
intervencemi. Nejprobádanější je trénink dýchacích svalů (Ramli et al., 2023).
2.5 Respirační parametry
Respirační parametry mají souvislost s vytrvalostními předpoklady pro aerobní výkon.
Aerobní výkon je determinován množstvím přijatého kyslíku, ten má souvislost s dalšími
respiračními parametry. Monitoring respiračních parametrů může ukázat vliv tréninku na tyto
parametry a zprostředkovaně na výkonnost atletů (Neumann et al., 2000; Bahenský &
Grosicki, 2021).
Laboratorní testování vytrvalosti sportovců má více než stoletou historii (Seiler, 2011).
K modernímu testování vytrvalosti vedly dvě cesty (Seiler, 2011):
• použití výkonu sportovce k lepšímu porozumění fyziologie člověka,
• použití fyziologie člověka k lepšímu porozumění, jak trénovat sportovce.
Test spiroergometrie označovaný také jako CPX či CPET (cardiopulmonary exercise
testing) se provádí zpravidla v laboratoři, ale lze jej provádět i v terénu. V laboratoři se využívá
bicyklový nebo běžecký ergometr, případně klikový ergometr (Placheta et al., 1996; Várnay et
al., 2020). Existuje velké množství protokolů, základní varianty jsou rampové či stupňové,
případně jejich kombinace. Mohou být kontinuální, s přestávkami či kombinované. U
stupňových může trvat daný stupeň různě dlouho, také existuje mnoho variant vzestupu
zátěže. Optimálně test trvá 8–12 minut (Heller, 2018; Várnay et al., 2020). Pro reliabilitu a
validitu testu je potřeba dodržet některé zásady před testem (Placheta et al., 1996; Heller,
2018; Várnay et al., 2020):
30
• nejíst cca 2 hod před výkonem,
• cca 12 hod před testem nepít alkohol,
• dodržet den volna nebo volnějšího režimu před testem
• dodržení stálé teploty a klimatu v laboratoři,
• vhodné oblečení a obutí,
• dodržení standardního protokolu,
• standardní rozcvičení.
Test je ukončen testovanou osobou, v momentě subjektivního maxima, kdy již není
schopen pokračovat v testu. Test také může být ukončen v průběhu testování z důvodů
subjektivních či objektivních problémů (Heller, 2018; Várnay et al., 2020).
Lidský organismus je schopný adaptace na zátěžové podněty. To umožňuje zlepšování
funkcí lidského organismu, ale v případě inaktivity je tomu naopak. Pokud organismus dostává
pravidelné podněty, dochází k adaptaci systémů a organismu. To je podstatou všech
tréninkových procesů. Podstatné je, aby podněty byly dostatečně intenzivní, pravidelné,
individuálně přiměřené a dlouhodobé. Protože většina denních činností trvá déle než 90 s, je
měření a hodnocení příjmu kyslíku objektivním ukazatelem zdatnosti (Placheta et al., 1999;
Kenney et al., 2015; Várnay et al., 2020). U sportovců i u běžné populace se při testu
spiroergometrie sleduje několik respiračních parametrů, jejichž rozborem a posouzením je
možné stanovit úroveň zdatnosti jedince či úroveň dýchacího ústrojí (McArdle et al., 2016).
Při pravidelném použití testu spiroergometrie v průběhu přípravy sportovců lze využít
výsledky k posouzení úrovně připravenosti a k objektivizaci energetických tréninkových zón,
v důsledku toho k optimalizaci vytrvalostního tréninku. Při testu spiroergometrie je možné
sledovat mnoho parametrů, mezi základní patří: maximální spotřeba kyslíku (VO2max), tepový
kyslík (VO2·SF-1), usilovná vitální kapacita (FVC), dechový objem (VT), dechová frekvence (BF),
minutový ventilační objem (VE), index VE·VO2
-1, index VE·VCO2
-1, maximální dosažená srdeční
frekvence (SF), ventilační práh 1 (VT1), ventilační práh 2 (VT2), výkon či rychlost běhu atd.
(Várnay et al., 2020).
2.5.1 Maximální spotřeba kyslíku
Maximální spotřeba kyslíku (VO2max) je udávána jako absolutní hodnota v l·min-1 nebo
jako relativní hodnota, která je vztažená na kg hmotnosti, jednotkou je ml·kg-1·min-1. Jak již
bylo uvedeno, VO2max je základní, ale ne jediný, předpoklad vytrvalostního výkonu, což je
potvrzeno řadou studií, které nacházejí vysoce signifikantní vztahy mezi spotřebou kyslíku
vztaženou na kg hmotnosti (relativní VO2max) a vytrvaleckým výkonem (v daném sportu a
disciplíně). Existuje vztah spotřeby kyslíku a pohybový výkon (Åstrand & Rodahl, 1986; Bunc,
1989; Dengel et al., 1989; O´Toole & Douglas, 1995; Armstrong, 2019). Hodnota maximální
spotřeby (resp. příjmu) kyslíku – VO2max je také označována jako maximální aerobní kapacita.
Je jedním z nejdůležitějších funkčních ukazatelů spiroergometrického vyšetření a základním
ukazatelem vytrvalostní kondice u běžné populace i vytrvalostní výkonnosti u sportovců
(Armstrong & Welsman, 2007; McArdle et al., 2016; Heller, 2018). Vysoká hodnota VO2max je
nezbytnou podmínkou pro dosažení úspěšného výkonu ve vytrvalostních disciplínách včetně
běhů na střední a dlouhé tratě. Není však jediných faktorem ovlivňující konečný výkon, ten je
ovlivněn ještě ekonomikou pohybu, schopností dostatečně dlouho pracovat na vysokých
31
procentech VO2max, motivací atd. (Máček & Radvanský, 2011; Heller, 2018; Várnay et al.,
2020). Nejvyšší dosažená hodnota spotřeby kyslíku v průběhu testu se označuje jako VO2peak.
Při splnění následujících podmínek lze dosaženou hodnotu označit jako VO2max (Whipp, 2010;
McArdle et al., 2016):
• dosažení plató ve spotřebě kyslíku,
• hodnota RER dosahuje hodnoty alespoň 1,10 u běžné populace, alespoň 1,15 u
trénované populace mimo vytrvalců.
Výše jsou uvedena hlavní kritéria, často se uvádějí ještě pomocná kritéria (Jordan et al.,
2010; McArdle et al., 2016; Heller, 2018):
• dosažení 90 % predikované SFmax,
• dosažení hodnoty laktátu 8 mmol·l-1 a více, u trénovaných alespoň 10 mmol·l-1,
• dosažení hodnoty vnímané námahy 17 na Borgově škále.
Limitní hodnoty VO2max
Pokud nejsou splněny výše uvedené podmínky nebo jsou pochybnosti o jejich splnění,
označuje se výsledná hodnota jako vrcholná spotřeba kyslíku (VO2peak), což je v současnosti
často používaný parametr (Heller, 2018; Welde et al., 2020). Aerobní procesy probíhající
v organismu, jsou zajištěny přísunem kyslíku a příslušnými energetickými zdroji. Podílí se na
nich dýchací a oběhová soustava, podstatné je také využití kyslíku ve tkáních. U vytrvalostních
sportovců o výkonu rozhoduje schopnost uvolňování energie. Výkon je ovlivněn ventilací, tedy
i hodnotou VO2max a procentuální úrovní jeho využití. Vytrvalostně trénující sportovci dosahují
hodnot 60 ml·kg-1·min-1 a více, maratónci a lyžaři 80–90 ml·kg-1·min-1. Požadavky na hodnoty
VO2max u vrcholových sportovců se liší podle délky závodní tratě, u běžců na střední tratě jsou
odlišné od vytrvalců (Enoksen et al., 2011).
Trénovaní běžci na střední a dlouhé tratě dosahují hodnot VO2max 70–85 ml·kg-1·min-1,
ženy 60–75 ml·kg-1·min-1. U většiny světových vytrvalců mužů dosahují hodnoty VO2max ještě
vyšších hodnot, u mužů 80–84 ml·kg-1·min-1, někteří i vyšších (Kenney et al., 2015), u žen o
5–10 ml·kg-1·min-1 méně (Benson & Connolly, 2011; Kampmiller et al., 2012; Powers & Howley,
2014; Kenney et al., 2015; Heller, 2018). Běžci na střední tratě dosahují zpravidla o 8
ml·kg-1·min-1 nižších hodnot VO2max, než vytrvalci (Svedenhag & Sjödin, 1984; Heller & Vodička,
2011; Powers & Howley, 2014). Hodnoty mládežnických běžců národní úrovně dosahují těchto
hodnot: u běžců na střední tratě u juniorů 70 ml·kg-1·min-1, u juniorek 62 ml·kg-1·min-1, u
vytrvalců u juniorů 75 ml·kg-1·min-1, u juniorek 66 ml·kg-1·min-1 (Bunc, 2013). Hodnoty VO2max
jsou tréninkem ovlivnitelné o cca 15–20 % (Heller, 1997; Kovářová et al., 2012; Powers &
Howley, 2014), podle některých autorů až o 30 % (Kenney et al., 2015). Při hodnocení
parametrů je potřeba brát v úvahu ergometr, na kterém byl test proveden. Vyšších hodnot je
dosahováno na specifickém ergometru, na běhátku (Marko et al., 2022a). Hodnoty VO2max se
u běžné populace vyvíjejí v závislosti na dospívání, poté v souvislosti se stárnutím se v průběhu
vývoje snižují. U běžné populace je situace zdokumentována (Neumann et al., 2000).
Platí ale, že vysoká hodnota VO2max je nutná podmínka výkonu, ale není jediná. Úspěšný
vytrvalec musí mít patřičnou hodnotu spotřeby, ale vysoká hodnota ještě neznamená i vysoký
výkon (Neumann et al., 2000; Kyröläinen et al., 2001; Saunders et al., 2004; Jones, 2006; Heller
& Vodička, 2011; Powers & Howley, 2014; Bahenský & Bunc, 2018).
32
Vývoj hodnot VO2max v průběhu dospívání
Absolutní hodnota VO2max u nesportující populace narůstá v průběhu dospívání, zhruba
od 20. roku věku začíná postupný pokles, viz obrázek 1 a 2. Ke stagnaci absolutních hodnot
VO2max u dívek dochází na konci puberty (Rowland et al., 1997; Bar-Or & Rowland, 2004; Máček
& Radvanský, 2011; Armstrong & Welsman, 2019). Relativní hodnota VO2max je u dětí na
vysoké úrovni vzhledem k jejich nízké hmotnosti, nejvyšších hodnot dosahují nesportující
jedinci okolo 18. roku věku, u mužů dosahuje v průměru 47 ml·kg-1·min-1, u žen 37
ml·kg-1·min-1 (Pastucha et al., 2014). Relativní hodnota VO2max se od 12 let u nesportujících
dívek snižuje, u chlapců od cca 10 let stagnuje (Seliger & Bartúnek, 1976; Daniels et al., 1978;
Kenney et al., 2015), viz obrázek 4. Na tomto obrázku jsou vidět i intersexuální rozdíly v úrovni
a průběhu hodnot. Zhruba od 5 let začínají relativní hodnoty VO2max u chlapců převyšovat
hodnoty u dívek. Do 12 let má křivka relativních hodnot VO2max podobný průběh u dívek i u
chlapců. Relativní hodnota VO2max je u chlapců v mladším školním věku o 12 % vyšší než u
dívek, na začátku puberty činí rozdíl cca 25 % a v 16 letech dosahují chlapci o 37 % vyšších
hodnot než dívky (Bar-Or & Rowland, 2004; Máček & Radvanský, 2011; Armstrong & Welsman,
2019). Relativní hodnota VO2max souvisí s výškou postavy (Bar-Or & Rowland, 2004). Lze
konstatovat, že v průběhu dospívání u netrénované populace dochází u chlapců ke stagnaci
hodnot VO2max, u dívek k jejímu poklesu (Bahenský & Bunc, 2018).
Jak je uvedeno na obrázku 1 (kapitola 2.1.1) a na obrázku 2 a 3, absolutní hodnoty VO2max
narůstají v průběhu dospívání. Po dosažení dospělosti dochází k poklesu VO2max každých 10 let
o 10 % (Pastucha et al., 2014).
Obrázek 2.
Závislost absolutních hodnot VO2max na věku u trénovaných a netrénovaných jedinců podle
Neumanna et al. (2000), s. 26
33
Obrázek 3.
Závislost absolutních hodnot VO2max na věku podle Máčka & Radvanského (2011), s. 129
Obrázek 4.
Závislost relativních hodnot VO2max·kg-1 na věku podle Máčka & Radvanského (2011), s. 130
Existují studie (Welde et al., 2020) zabývající se popisem longitudinální trendů VO2max u
nesportujících adolescentů (14–19 let). U 116 norských adolescentů byly šestkrát ročně
měřeny somatické parametry, VO2max a úroveň pohybové aktivity (PA). Bylo zjištěno, že ve
věku 14–17 dochází u chlapců k mírnému nárůstu relativní hodnoty VO2max s vrcholem hodnot
ve věku 17 let. U dívek nedocházelo k významným změnám ve věku 14–17 let. Mezi 17. a 19.
rokem věku došlo ke snížení hodnot VO2max u obou pohlaví. To je v souladu se závěry dalších
studií (McMurray et al., 2002; Armstrong et al., 2011; Kemper et al., 2013; Nes et al., 2013).
Také se ve sledovaném období (14–19 let věku) zvyšoval rozdíl v úrovni VO2peak mezi
pohlavími. Byl také prokázán vliv pohybové aktivity během dospívání na VO2max a celkové
zdraví organismu (Richards et al., 2009; Welde et al., 2020). Podobné výsledky byly prokázány
34
i v dalších studiích (Richards et al., 2009; Aires et al., 2011; Armstrong et al., 2011; Marta et
al., 2012; Porter et al., 2017).
V některých studiích byla naopak zaznamenána stagnace či mírný pokles relativních
hodnot VO2max u běžné populace ve věku 14–17 let (McMurray et al., 2002; Kemper et al.,
2013). Absolutní hodnota VO2max se zvyšovala do 17 let. Mezi naměřenými hodnotami VO2max
u adolescentů jsou rozdíly, které pramení v použité metodice testování, typu ergometru a ve
skladbě souboru účastníků. V některých norských a dánských studiích se hodnoty VO2max
pohybují v rozmezí 52–59 ml·kg-1·min-1 u chlapců a 40–49 ml·kg-1·min-1 u dívek (Andersen et
al., 1987; Kolle et al., 2010; Nes et al., 2013). Ve studii Andersena et al. (1987), chlapci měli
relativní hodnoty VO2max o ~18 % vyšší než dívky. Výzkumy prokázaly zvýšení VO2max
v absolutních hodnotách (l·min−1, ml·min−1) u adolescentů do věku přibližně 14 let u dívek a
do 17 let u chlapců (McMurray et al., 2002; Armstrong et al., 2011; Kemper et al., 2013).
V některých výzkumech bylo zjištěno, že chlapci téměř zdvojnásobili mezi 11. a 17. rokem věku
své absolutní hodnoty VO2max, zatímco u dívek ve stejném věkovém rozmezí došlo ke zvýšení
asi o 50 % (Armstrong et al., 2011).
Longitudinálních studií o vývoji zdatnosti dospívající populace je mnohem méně než
studií krátkodobých, ale poskytují cenné údaje (Armstrong & McManus, 2011). Např. na
základě testování VO2max na běžeckém ergometru u 1 057 účastníků byla zjištěna významná
korelace aerobní zdatnosti s věkem (u chlapců r = 0,78, u dívek r = 0,64), s tělesnou hmotností
(u chlapců r = 0,89, u dívek r = 0,83) a s beztukou hmotou (u chlapců r = 0,94, u dívek r = 0,87)
(Armstrong & Welsman, 2019b). Na obrázku 5 je zřetelné, že mezi 10. a 18. rokem věku
dochází u chlapců k téměř lineárnímu nárůstu absolutních hodnot VO2max. U dívek je tento
nárůst jen do 13–14 let, pak nastává stagnace. U chlapců dochází za dobu sledování téměř ke
zdvojnásobení naměřených hodnot, u dívek k 50% nárůstu. Ve vývoji hodnot VO2max v průběhu
vývoje jsou rozdílné u chlapců a u dívek (Rowland et al., 1997). Rozdíl mezi chlapci a dívkami
narůstá z počátečních 12 % na počátku sledování v 10 letech na 50% rozdíl v 18 letech. Ve
vztahu absolutní hodnoty VO2max a tělesné hmotnosti dochází u dívek k závislosti téměř
lineární pouze do 60 kg, u chlapců v celém spektru hmotnosti. Naproti tomu u vztahu VO2max
a beztukové hmoty se závislost blíží lineární u obou pohlaví. To platí pro běžnou populaci (Lolli
et al., 2017; Armstrong & Welsman, 2019; Armstrong & Welsman, 2019b).
35
Obrázek 5.
VO2peak kyslíku podle věku, tělesné hmotnosti a hmotnosti bez tuku u dívek a chlapců ve věku
10–18 let (Armstrong & Welsman, 2019, s. 4)
Podobné závěry byly publikovány i v dalších studiích (Šprynarová et al., 1987; Armstrong
& Welsman, 2007). Např. u 11–18letých chlapců zaznamenali vztah mezi hodnotou VO2max a
tělesnou hmotností, beztukovou hmotou a nejméně i tělesnou výškou (Šprynarová et al.,
1987).
36
Vliv pohybové aktivity na VO2max
U sportující populace dochází k ovlivnění aerobní kondice, tedy hodnot VO2max.
Obsahem vytrvalostního tréninku (nejen) adolescentních atletů je strukturovaný cvičební
program, který má dostatečnou intenzitu a frekvenci a trvá po dostatečně dlouhé období, aby
došlo k žádoucím změnám. V jeho důsledku mají elitní adolescentní vytrvalostní sportovci
vyšší VO2max než jejich netrénovaní vrstevníci (Bouchard et al., 1981; Armstrong & Barker,
2011). Čím vyšší je vstupní hodnota VO2max v momentě vstupu do tréninkového procesu, tím
menších změn je dosaženo tréninkovým procesem, což je prezentováno na obrázku 6. S dalším
vytrvalostním tréninkem, i v závislosti na biologickém věku a charakteru dalšího tréninku, tedy
mohou zaznamenat elitní mladí sportovci menší nárůst VO2max, než jejich netrénovaní
vrstevníci (Armstrong & Barker, 2011).
Obrázek 6.
Vztah vstupních hodnot VO2max a procentuálního zlepšení v důsledku tréninku (Armstrong &
Barker, 2011, s. 76)
Existují studie, které se zabývaly změnou VO2max u běžné populace adolescentů
v průběhu pohybové intervence o délce 4–12 týdnů. Většina se zabývá chlapci, jen některé
zkoumají i dívky. Obecně platí, že zlepšení v důsledku aerobního tréninku u adolescentní
mládeže je v rozmezí 5–6 %, v závislosti na intenzitě, frekvenci tréninků a na délce intervence
(Baquet et al., 2003). Jsou zaznamenány i studie s větším efektem tréninku, kdy došlo
ke zlepšení VO2max až o 9 % (Baquet et al., 2002). Podmínkou je zatížení na úrovni 80–85 %
SFmax a více (Baquet et al., 2003; Landgraff et al., 2021). Nebyly zjištěny rozdíly ve zlepšení mezi
závodníky různého věku v rozmezí 12–15 let (Landgraff et al., 2021).
Referenční hodnoty VO2max
Normy VO2max a další respiračních hodnot pro dospělou populaci jsou zpracovány
podrobněji a rozsáhleji než pro děti a adolescenty (Matecki et al., 2001). Přesto existují normy
pro adolescenty, se kterými lze naměřené hodnoty porovnávat (Cooper & Weiler-Ravell, 1984;
Kroidl et al., 2014). V normách je třeba také zvážit úroveň zralosti (Beunen et al., 1997). Pro
objektivní posouzení hodnot VO2max je potřeba používat vždy stejný typ ergometru z pohledu
37
formy zatížení. Existují systémy s otevřeným a uzavřeným okruhem. Běžná populace dosahuje
vyšších hodnot VO2max na běžeckém ergometru než na bicyklovém, zhruba o 5–14 %
(Hermansen & Saltin, 1969; Bunc, 2009; Máček & Radvanský, 2011; Armstrong & Welsman,
2019). Pro sportovce je potřeba použít ergometr v závislosti na specifičnosti pohybu. Pro
běžce je optimální běžecký ergometr. Trénovaní adolescentní běžci dosahují na běžeckém
ergometru přibližně o 7 % vyšších hodnot než na bicyklovém ergometru (Marko, 2020; Marko
et al., 2022a), u některých studií byl prokázán ještě větší rozdíl (Armstrong & Welsman, 2019a).
2.5.2 Tepový kyslík
Hodnota tepového kyslíku (VO2·SF-1) vyjadřuje množství kyslíku, které se jedním úderem
srdce (tepem) přenese prostřednictvím krevního oběhu do tkání, charakterizuje ekonomiku
kardiorespiračního systému. Jeho jednotkou je množství O2 vyjádřené vml·tep-1. Jeho hodnota
může být u zdravých osob považována za pomocný ukazatel hodnoty velikosti systolického
objemu (SV). To platí za podmínky nepřítomnosti chronotropní inkompetence, což je
neschopnost dosáhnout 85 % maxima srdeční frekvence. Za normálních okolností má křivka
VO2·SF-1 a SV podobný průběh (Heller, 2018; Várnay et al., 2020). Hodnota VO2·SF-1 prezentuje
úroveň kardiorespiračních funkcí organismu, je cenným ukazatelem fyzické zdatnosti a
vytrvalostní výkonnosti. Je využívána jako kritérium efektivity kardiorespiračního systému
(Heller, 2018).
Velikost tepového kyslíku je dána nejen hodnotou systolického objemu, ale také arteriovenózní
diferencí. Jeho úroveň může ovlivnit i množství hemoglobinu. Vrcholová hodnota
VO2·SF-1 odpovídá většinou hodnotě naměřené těsně před koncem testu, často na začátku
plató zaznamenaném u hodnot VO2max (Várnay et al., 2020). Klidové hodnoty dosahují
přibližně 5 ml O2·tep-1. U netrénovaných mužů dosahuje VO2·SF-1 maximálně 15–16 ml
O2·tep-1, u netrénovaných žen 10–11 ml O2·tep-1. Trénovaní vytrvalostní sportovci-muži
dosahují hodnot VO2·SF-1 30–35 ml O2·tep-1, čím jsou zaznamenané hodnoty, vyšší tím je pro
výkon lepší (Secher, 1983; Heller, 2018; Várnay et al., 2020). Stanovení referenčních hodnot
VO2·SF-1 zohledňuje věk, pohlaví, hmotnost, výšku a tělesné složení.
Zvýšení hodnot (VO2·SF-1) předpokládá zejména centrální adaptační mechanismy
vedoucí ke zvýšení systolického a minutového objemu. Efektivně strukturovaný vytrvalostní
trénink vede ke zvýšení hodnot (VO2·SF-1), jeho důsledkem je tzv. sportovní srdce (Kenney et
al., 2015; Heller, 2018).
2.5.3 Usilovná vitální kapacita
Vitální kapacita (VC) i usilovná vitální kapacita (FVC) patří mezi statické plicní objemy.
Rozdíl mezi nimi je v úsilí výdechu, hodnoty jsou zpravidla srovnatelné. Ve sportovní praxi se
častěji využívá měření FVC (Bahenský et al., 2021a). V období 6–18 let, v souvislosti s růstem,
dochází k jeho zvyšování, je závislá na tělesné výšce (Paleček, 1987). Hodnoty FVC
u nesportující populace dosahuje hodnot 4,5–5 l u mužů, u žen 3,5–4 l. Vytrvalostní sportovcimuži
disponují VC 6–8 l, ženy 4,5–6,5 l (Bartůňková et al., 2013; Bahenský et al., 2021a).
Referenčními hodnotami se zabývají i čeští odborníci (Zapletal et al., 1985; Zapletal &
Chalupova, 2003; Neumannová et al., 2019). Hodnoty FVC jsou závislé na výšce postavy, viz
obrázek 7.
38
Obrázek 7.
Vztah výšky postavy a statických plicních objemů ve věku 6–18 let u chlapců (plná čára) a
u dívek (přerušovaná čára), (převzato z Palečka, 1987, s. 302)
2.5.4 Dechový objem
Dechový objem (VT) v klidu dosahuje cca 10 ml·kg-1. Pokud je v klidu VT menší než 300
ml, označujeme jej jako mělké dýchání, nad 800 ml jako hluboké dýchání. Na počátku
pohybové aktivity je zvyšování minutové ventilace (VE) zajištěno primárně zvětšením VT. Až
po dosažení cca 50–60 % VC je další vzestup VE zajištěn primárně zvyšováním BF. Při další
zátěži nad hodnotou ventilačního prahu 2 (VT2) dochází stále k nárůstu VE, ale VT již stagnuje,
ke konci testu již jeho hodnota klesá. I přesto hodnota VE narůstá, což je způsobeno nárůstem
BF (Várnay et al., 2020). Maximální hodnoty VT dosahují cca 50–60 % VC plic (McArdle et al.,
2016), výjimečně až na 70 % VC (Bahenský et al., 2021a).
2.5.5 Dechová frekvence
Dechová frekvence (BF) dosahuje v klidu 11–16 dechů·min-1, při vrcholné zátěži
optimálně hodnot 34–36 dechů·min-1, u netrénovaných výjimečně překročí hodnotu 55
dechů·min-1. Pokud hodnota BF u netrénovaných přesahuje hodnotu 50 dechů·min-1, může se
jednat se o jedince s ventilační limitací. U vytrvalostních sportovců mohou být hodnoty BF i
vyšší (Máček & Radvanský, 2011; Várnay et al., 2020). Výdech je při dechové frekvenci do 40
dechů·min-1 pasivním procesem, při vyšší frekvenci je potřeba výdech provést rychleji, proto
39
dochází k aktivaci výdechového svalstva. Dochází k vyšší spotřebě energie, tím se dýchání
stává energeticky náročnějším. Energeticky výhodnější je tedy dýchání s nižší dechovou
frekvencí a přiměřené prohloubené dýchání (Havlíčková et al., 2006; Máček & Radvanský,
2011; Bartůňková et al., 2013).
U běžců je ale dechová frekvence ovlivněna frekvencí běhu a rytmem dýchání. Při
volném běhu lze dýchat rytmem 4-4 (na čtyři kroky nádech, na čtyři kroky výdech), při
rychlejším běhu přecházejí běžci na rytmus 3-3, při velmi intenzivním běhu má používají
rytmus běhu 2-2, což u elitních závodníků, kteří mají frekvenci běhu 180 kroků·min-1
představuje 45 dechů·min-1. To v závěru závodu nemusí být dostatečné pro pokrytí kyslíkové
potřeby, proto někdy běžci používají rytmus dechu 1-2 či 2-1 (Daniels, 2013).
2.5.6 Minutový ventilační objem
Minutový ventilační objem (VE) vyjadřuje množství vzduchu, které projde plícemi za
1 minutu. Je dána součinem dechového objemu a dechové frekvence. Při zvyšující se zátěži se
zvyšuje příjem O2 a produkce CO2. Hodnota VE je řízena metabolickou acidózou. Maximální
hodnota VE je tedy dána velikostí metabolické acidózy, která je kompenzována hyperventilací.
Na řízení plicní ventilace se podílí vlivy CNS, odkud mohou být přímo aktivovány stahy bránice.
Při stupňování zátěže je VE řízen až do VT2 hodnotou parciálního tlaku CO2 v krvi, při zatížení
vyšší intenzity je VE řízen hodnotou pH. Zajištění dodávky kyslíku do svalů je realizováno
zvýšením plicní ventilace, zvýšeným průtokem krve v plicním oběhu a současně zvýšeným
oběhem krve v pracujících svalech (Heller, 2018; Várnay et al., 2020).
Při použití rampového protokolu nenarůstá hodnota VE zcela lineárně jako hodnoty
VO2max, ale nárůst je více variabilní. Tato variabilita ztěžuje stanovení referenčních hodnot, při
jejich stanovení je potřeba vzít v úvahu věk, pohlaví, výšku, u některých také hmotnost (Várnay
et al., 2020). Dýchací systém je schopen při požadavku na zvýšení VE na potřebnou úroveň
zvýšit svoji kapacitu čtyřikrát více než oběhový systém (20 : 5 – dýchací : oběhový systém)
(Várnay et al., 2020).
2.5.7 Poměr respirační výměny
Poměr respirační výměny (RER) vyjadřuje poměr vydaného CO2 a přijatého O2. Bývá
označován různými zkratkami, za kterými může být jiný význam. Tento proces na úrovni buněk
je označován jako respirační kvocient (RQ), vypovídá o podílu jednotlivých energetických
substrátů na metabolismu. Je ovlivnitelný přijatou stravou, poměrem cukrů, tuků a bílkovin.
Nemůže dosáhnout vyšší hodnoty než 1,00. Zkratka RER, případně R, je používána pro
označení výměny plynů v plicích (Placheta et al., 1999; Várnay et al., 2020).
V klidu dosahuje hodnota RER rozmezí 0,70–1,00. Pokud přesáhne hodnotu 1,00, může
být příčinou předstartovní hyperventilace. Na úrovni VT1 dosahují hodnoty RER 0,85 ± 0,06,
na úrovni VT2 jsou hodnoty RER 1,04 ± 0,06. Na konci testu spiroergometrie se očekávají
hodnoty vyšší než 1,10 (Jordan et al., 2010; American College of Sports Medicine, 2018; Várnay
et al., 2020).
2.5.8 Ventilační ekvivalent kyslíku
Ventilační ekvivalent kyslíku (VE·VO2
-1) je ukazatelem, který vyjadřuje reálné využití
kyslíku, efektivitu ventilace. Charakterizuje ekonomiku dýchání, souvisí s energetickou
náročností dýchání. Stanovuje se jako podíl minutové ventilace a minutové spotřeby kyslíku.
40
Reálně se jedná o množství vzduchu potřebného pro spotřebu 1 l kyslíku. U běžné populace
dosahují hodnoty při maximálním zatížení ve 25 letech 28 l u mužů a u žen 33 l vzduchu na 1 l
kyslíku. Se stoupající hodnotou roste stupeň využití kyslíku (Havlíčková et al., 2006; Várnay et
al., 2020). Jedním z vyhodnocovaných parametrů je i ventilační ekvivalent CO2 (VE·VCO2
-1),
který definuje ventilační účinnost. Odráží interakci mezi plicní ventilací, plicní perfuzí a
srdečním výdejem, což je využíváno zejména v medicíně (Parazzi et al., 2015).
Shrnutí kapitoly: Jednotlivé respirační parametry se v průběhu dospívání mění, u většiny
parametrů se také zvětšují mezipohlavní rozdíly. Respirační parametry jsou ovlivnitelné úrovní
pohybové aktivity. Mají význam pro úroveň vytrvalostního výkonu. Nejčastěji používaným
parametrem pro stanovení výkonností úrovně je používán parametr VO2max. Ale i ostatní
respirační parametry mají vztah k úrovni výkonů, dají se více či méně ovlivnit.
2.6 Vliv somatických parametrů na respirační parametry
Jak je uvedeno v předchozích kapitolách, respirační parametry se v průběhu dospívání
mění, některé významně. Byla prokázána souvislost některých parametrů (zejména vitální
kapacity) s výškou (Zapletal & Chalupová, 2003; Quanjer et al., 2010). S výškou a povrchem
těla koreluje u zdravé dětské populace i VO2max, dokonce lépe než s hmotností. Ale
z praktických důvodů se vyjadřuje relativní hodnota VO2max ve vztahu k hmotnosti (Rutenfranz
et al, 1990; Radvanský & Matouš, 1999). Vývoj absolutní i relativní hodnoty VO2max u mládeže
je uveden na obrázku 3 a 4. U ostatních respiračních parametrů je podobný průběh v průběhu
dospívání. Referenční hodnoty u parametru VO2·SF-1 a dalších parametrů jsou závislé na
pohlaví a výšce, podle některých výpočtů i na hmotnosti (Zapletal et al., 1985; Várnay et al.,
2020).
Shrnutí kapitoly: Některé respirační parametry souvisí se somatickými parametry. Na
jednotlivé parametry má vliv přirozený rozvoj a absolvovaný trénink.
2.7 Vliv dechových cvičení na respirační parametry
Respirační parametry mají souvislost se zdatností a s vytrvalostní výkonností, existují
interindividuální rozdíly v jejich hodnotách (Benchetrit, 2000; Bahenský et al., 2020).
Tréninkem lze ovlivnit hodnoty respiračních parametrů i mechaniku dýchání, existuje několik
možností, jak tyto parametry ovlivnit, což může mít pozitivní vliv na vytrvalostní výkon
(Bahenský et al., 2020; Bahenský et al., 2021). Protože jsou některé dýchací svaly zapojené i
do postury těla, může zlepšené dýchání ovlivnit držení těla a naopak (Chaitow et al., 2004).
V průběhu pohybové aktivity existuje vztah mezi intenzitou cvičení a spotřebou kyslíku
(Hagerman & Hagerman, 1990). Jak již bylo uvedeno v kapitole 2.5.6, s rostoucí intenzitou
zátěže dochází ke zvýšení minutové ventilace. Zpočátku zátěže je minutová ventilace primárně
zvyšována prostřednictvím dechového objemu, později prostřednictvím dechové frekvence.
Protože je dýchání při vysoké dechové frekvenci energeticky náročnější, je přínosné upravit
dechový vzoru ve prospěch zvýšení dechového objemu. Zvýšení dechového objemu a snížení
dechové frekvence zlepšuje ventilační účinnost prostřednictvím alveolárního náboru a
distenze, čímž se snižuje alveolární mrtvý prostor (Bilo et al., 2012; Russo et al., 2017). Dýchání
je jedním ze základních automatických koordinovaných procesů v těle. Umožňuje příjem
kyslíku a odstraňování oxidu uhličitého. U netrénovaného jedince obsahuje vydechovaný
vzduch při submaximální intenzitě zátěže 17 % kyslíku. U vytrvalostně trénovaných jedinců je
41
obsah kyslíku ve vydechovaném vzduchu 14–15 %. Proto netrénovaní musí dýchat větší
množství vzduchu pro přijetí stejného množství kyslíku (McArdle et al., 2016; Di Paco et al.,
2017). Takže i vytrvalostní trénink zlepšuje ekonomiku dýchání (Di Paco et al., 2017).
V literatuře je popsáno několik možností ovlivnění dechového vzoru a respiračních
parametrů, např. specifický trénink inspiračních svalů (Göhl et al., 2016), dechová intervence
založená na józe, dechová cvičení založená na Buteykově metodě, hraní na dechové nástroje,
používání různých odporových přístrojů atd. (Nivethitha et al., 2016; Radhakrishnan et al.,
2017; Bahenský et al., 2019; Bahenský et al., 2020; Bahenský et al., 2021; Ramli et al., 2023).
2.7.1 Dechová intervence založená na józe
Jednou z možností, jak ovlivnit respirační parametry (VT a BF) a mechaniku dýchání jsou
intervence založené na jógových cvičeních (Karthik et al., 2014; Kuppusamy et al., 2016; Vinay
et al., 2016; Nivethitha et al., 2016; Radhakrishnan et al., 2017; Yadav et al., 2017; Bahenský
et al., 2019; Bahenský et al., 2020; Bahenský et al., 2021). Jóga je propracovaný systém sloužící
k udržení zdraví, vedle technik je základem systému jógových cvičení dýchání, které má vliv na
zdraví člověka (Kogler, 1971), cílem je harmonizace organismu (Mahéšvaránanda, 2006).
Jógová cvičení jsou charakteristická řízeným pohybem umožňujícím si uvědomění
průběhu pohybu, poloh a pocitů. Řízený pohyb je synchronizován s dechem, který řídí rytmus
pohybů. Existuje několik stupňů obtížnosti jógových cvičení (Votava et al., 1988; Gítánanda,
1999). Design programu dechových cvičení vycházejících z jógy zahrnuje celou škálu cvičení
jako je plné dýchání do všech dechových sektorů, nácvik dechových vln, stimulované dýchání
atd. Tato cvičení lze provádět v různých polohách. Cílem je aktivovat bránici a uvědomit si
jednotlivé dechové sektory a změnit jejich zapojení ve prospěch rovnoměrnosti (Bahenský et
al., 2019; Bahenský et al., 2021).
V důsledku dvouměsíční každodenní desetiminutové intervence dechových cvičení
může být významně ovlivněn dechový vzor, kdy dochází k významně většímu zapojení bránice
do dýchání jak v klidu, tak při zátěži (Bahenský et al., 2021). Za tuto dobu lze také změnit
respirační parametry v klidu i při zátěži, snížit dechovou frekvenci a zvýšit dechový objem, tedy
ekonomizovat dýchání (Bahenský et al., 2019; Bahenský et al., 2020; Bahenský et al., 2021).
Trénink zaměřený na kvalitu dýchání může zlepšit vytrvalost a sílu dýchacích svalů a
jejich zapojení do dechového vzoru (McArdle et al., 2016; Szczygieł et al., 2018; Bahenský et
al., 2019; Bahenský et al., 2020; Bahenský et al., 2021). Standardně dýchací svaly spotřebují
při maximální zátěži až 11 % celkového energetického výdeje. Tento výdej lze snížit zlepšením
ekonomiky dýchání prostřednictvím zvýšení dechového objemu, což zanechá více energie pro
svaly zajišťující pohyb (McArdle et al., 2016).
2.7.2 Buteykova metoda
Buteykova metoda je jedna z možných metod k ovlivnění dechového vzoru. Je navržena
jako série cvičení na odstranění astmatu a dalších poruch dýchání. Podstatou bylo přesvědčení
autora, že nedostatek CO2 je hlavní příčinou některých chronických onemocnění (Chaitow et
al., 2004). Jedním z pilířů Buteykovy metody je snížení minutové ventilace sloužící ke zvýšení
alveolárního CO2. Při správném provedení dýchacích cvičení může být pozorována snížená
plicní hyperinflace (zvýšený objem nevydechnutého vzduchu v plicích), která je běžná u
pacientů s astmatem, CHOPN, úzkostí atd. (Chaitow et al., 2004; Courtney et al., 2011). Dalším
42
efektem je uvolnění dýchacích cest a úleva od akutního bronchospasmu (Chaitow et al., 2004),
u sportovců mohou dechová cvičení zaměřená na maximální respirační retenci CO2 zvýšit
tvorbu endogenních antioxidantů a může zvýšit anaerobní práh (Joulia et al., 2003), tím
dochází ke zvýšení fyzické kondice (Hruzevych et al., 2017; Salnykova et al., 2017; Bahenský et
al., 2020). Zadržování dechu může také vést ke kontrakcím sleziny s následným zvýšením
hladiny hemoglobinu a hematokritu, a stimulace imunitního systému (Schagatay et al., 2005).
Buteyko metodu dále rozvinul Wim Hof. Svůj program postavil na třech pilířích: na
dechových cvičeních, vystavení chladu a meditaci (Hof, 2016; Agarwal et al., 2020; Hof, 2020).
Jeho dechová cvičení jsou založena na hlubokém nádechu a zádrži dechu po výdechu. Nádechy
jsou provedeny v souladu s jógovým dýcháním, provádí se pomocí dechové vlny, která
prochází od bránice k hrudníku (Hof, 2016; Carney, 2017). Zadržení dechu po výdechu snižuje
plicní hyperinflaci, následkem je nižší reziduální objem plic. V důsledku dynamické
hyperinflace může docházet k narušení neuromechanických aspektů kontroly dechu a
dysfunkce bránice (Clifton-Smith, 2014). Opakované zádrže dechu také zlepšují respirační
motorickou plasticitu, prostřednictvím zvýšení aktivity nervus vagus a nervus hypoglossus
zlepšují tonus horních cest dýchacích a zvyšují toleranci na stres (Clifton-Smith, 2014).
Existují práce, které se zaměřily na cílené zásahy do dýchání prostřednictvím manipulace
s dechovým rytmem (Kox et al., 2012; Kox et al., 2014; Kenney et al., 2015; Hruzevych et al.,
2017; Malátová et al., 2017; Salnykova et al., 2017; Bahenský et al., 2019; Bahenský et al.,
2020; Bahenský et al., 2020b; Marko et al., 2022a). Zadržení dechu po vydechnutí je
náročnější, ale na rozdíl od zádrže dechu po nádechu nevytváří tlak v dýchacích svalech. Je více
relaxační a přispívá ke zvýšené toleranci na CO2 (Chaitow et al., 2004; Courtney & Cohen,
2008).
Důsledkem hyperventilace, což je kombinace hlubokého dýchání a vyšší dechové
frekvence, dochází ke snížení hladiny CO2 v krvi a ke zvýšení pH krve. Vytváří se také mnoho
fyziologických změn, např. snížení prahu bolesti a zúžení hladkého svalstva. Zúžení hladkého
svalstva vysvětluje zvýšený svalový tonus u jedinců s poruchami dýchání (Laffey & Kavanagh,
2002; Chaitow et al., 2004; Courtney et al., 2011; McArdle et al., 2016). Dechová cvičení
založená na hyperventilaci a zádržích dechu ovlivňující hladinu CO2 vyvolá sympatickou reakci,
která může zlepšit příjem kyslíku, což je využitelné ve vytrvalostních sportech (Lindholm &
Gennser, 2005; Maestroni, 2006; Hof et al., 2017; Bahenský et al., 2020). Některé studie
prokázaly zlepšení anaerobního výkonu po Hofových dechových technikách (Kairouz et al.,
2013; Leithäuser et al., 2016), u aerobních výkonů tento vliv není jednoznačný, ale byly
prokázány změny ve spotřebě kyslíku na počátku aerobního výkonu (Bahenský et al., 2020;
Marko et al., 2022a).
Shrnutí kapitoly: Vedle klasických pohybových aktivit existují další možnosti ovlivnění
respiračních parametrů, mj. i prostřednictvím intervenčních programů dechových cvičení.
Dechová cvičení mohou ovlivnit dechový vzor, jeho prostřednictvím může dojít i ke změně
respiračních parametrů. To by mohlo být prospěšné pro vytrvalostní výkon.
2.8 Vliv vytrvalostního běžeckého tréninku respirační parametry
Vytrvalostní pohybové aktivity, včetně běhu, mají pozitivní vliv na respirační parametry.
Mezi ovlivnitelné respirační parametry patří: VO2max, VO2·SF-1, VT, BF, VE, VE·VO2
-1. Otázkou je
ovlivnitelnost příjmu procentuálního množství kyslíku z nadechovaného vzduchu. Dle
43
některých autorů jej lze tréninkem také ovlivnit (McArdle et al., 2016; Di Paco et al., 2017).
Běh je v posledních letech velmi populární pohybovou aktivitou, je jednou z variant zlepšení
obecné kondice, včetně respiračních parametrů, zlepšení kvality života a zlepšení zdravotního
stavu (Noakes, 2003; Bahenský, 2021). Cílem běžeckého tréninku u sportovců je zlepšit
zejména vytrvalostní výkonnost, jejíž nedílnou součástí je kardiorespirační soustava (Noakes,
2003; Kenney et al., 2015; McArdle et al., 2016; Rowland, 2017, Bahenský et al., 2021a).
2.8.1 Vliv krátkodobých tréninkových intervencí na respirační parametry
Běžecký trénink je založený na střídání zátěže a odpočinku, jeho cílem je optimalizace
všech parametrů, umožňující podání vrcholného výkonu (Noakes, 2003; Dovalil et al., 2005).
Každá tréninková jednotka je kamínkem do mozaiky systému tréninku a posouvá jedince blíže
cíli, zásadní je individualizace tréninkového zatížení. Jak bylo popsáno v kapitole 2.3.6,
v průběhu ročního tréninkového cyklu (RTC) se mění tréninkové zatížení, a to jak z pohledu
objemu a intenzity, tak z pohledu tréninkového obsahu. Také úroveň respiračních parametrů
se v průběhu RTC mění. Vše směřuje k podání vrcholného výkonu v hlavním závodním období,
pokud možno v nejdůležitějším závodu sezóny. Je otázkou, zda je v tomto období žádoucí
vrcholná či jen optimální úroveň respiračních parametrů, protože do výkonnostní úrovně
promlouvají i další faktory, zejména ekonomika běhu (Neumann et al., 2000; Kyröläinen et al.,
2001; Noakes, 2003; Saunders et al., 2004; Bahenský & Bunc, 2018). Byly popsány změny
respiračních parametrů za období 2–3 týdny, výjimečně i kratší. K významným změnám
dochází zejména na počátku přípravy, při významných změnách objemu či při změně
podmínek, např. nadmořské výšky, nebo dalších vnějších parametrů (Levine & StrayGundersen,
1997; Suchý, 2012; Bahenský & Suchý, 2015). Byl prokázán vliv krátkodobých
tréninkových intervencí zejména na VO2max (McArdle et al., 2016; Heller, 2018; Bahenský et
al., 2020; Bahenský & Grosicki, 2021), ale i na další respirační parametry, mj. na VT, BF, VE
(Heller, 2018; Bahenský et al., 2020; Várnay et al., 2020; Bahenský & Grosicki, 2021)
2.8.2 Vliv dlouhodobého vytrvalostního tréninku na respirační parametry
Změny respiračních parametrů v důsledku krátkodobých intervencí nejsou trvalé, jejich
délka je závislá na délce intervence, charakteru a intenzitě tréninku (Levine & StrayGundersen,
1997; Neumann et al., 2000; Noakes, 2003; Malina et al., 2004; McArdle et al.,
2016; Heller, 2018; Várnay et al., 2020). Pravidelný dlouhodobý trénink vyvolává dlouhodobé
změny výkonnosti, se kterými souvisí i změny respiračních parametrů (Åstrand & Rodahl,
1986; Bunc, 1989; Malina et al., 2004; Máček & Radvanský, 2011; Hoffman 2014; McArdle et
al., 2016; Heller, 2018; Várnay et al., 2020). Míra změny bude souviset se vstupní úrovní
parametrů, obecně je nejsnazší ovlivnit parametry průměrné úrovně. U jedinců
s nadprůměrnými hodnotami je změna parametru obtížnější. Existuje princip počáteční
hodnoty – čím vyšší počáteční úroveň, tím lze dosáhnout menší změny (Bunc, 2003; Kenney
et al., 2015). Existují studie uvádějící longitudinální změnu respiračních parametrů (McMurray
et al., 2002; Armstrong et al., 2011; Kemper et al., 2013; Nes et al., 2013; Welde et al., 2020),
ale není jich mnoho a nedohledali jsme studie, které pravidelně, komplexně a několikrát ročně
po dobu několika let monitorující respirační parametry u adolescentních závodních běžců a
běžkyň.
44
Shrnutí kapitoly: Běh je typická aerobní aktivita, běžecký trénink má tedy pozitivní vliv
na respirační parametry. Míra změny souvisí s délkou, intenzitou a charakterem tréninku, je
závislá i na úrovni vstupních hodnot. Roli hraje i individualizace tréninku.
2.9 Shrnutí teorie
Pravidelná pohybová aktivita je v současné době významné téma. S ubývající spontánní
a přirozenou aktivitou populace, a s tím souvisejícími důsledky, se toto téma stále více dostává
do popředí, zejména ve vyspělých státech. Úroveň běžné populace souvisí s úrovní zájemců o
sport. Kardiorespirační zdatnost lze hodnotit prostřednictvím spotřeby kyslíku, standardně se
tedy hodnotí úroveň respiračních parametrů. To je využitelné i ve sportu, kde je úroveň
vybraných respiračních parametrů (zejména VO2max) jedním ze standardních ukazatelů
vytrvalostní výkonnosti. Úroveň respiračních parametrů je determinována geneticky a
tréninkem. V průběhu dospívání dochází k přirozenému vývoji respiračních parametrů. Změny
nejsou lineární a kontinuální a existují rozdíly mezi chlapci a dívkami. Některé změny úrovně
respiračních parametrů v důsledku vývoje v adolescentním věku podporují zvyšování
výkonnosti ve vytrvalostních sportech (např. nárůst svalové hmoty – do určité míry), některé
ne (např. nárůst množství tukové hmoty). U sportující populace lze úroveň respiračních
parametrů ovlivnit také tréninkem. Lze je ovlivnit prostřednictvím specifické krátkodobé
intervence. Při longitudinálním sledování lze také sledovat změny způsobené systematickým
tréninkovým zatížením, je ale potřeba odlišit změny způsobené dospíváním a změny
způsobené tréninkem. Je prokázána souvislost některých parametrů s výkonnostní úrovní
v bězích na střední a dlouhé tratě, zejména VO2max. Ale u ostatních respiračních parametrů
nejsou známé longitudinální studie prováděné na adolescentních běžcích a běžkyních. Zjištění
respiračních parametrů, které mají souvislost s výkonnostní úrovní, by bylo využitelné mj.
v diagnostice trénovanosti a při výběru talentovaných jedinců. V současnosti nejsou
publikované longitudinální studie na adolescentních běžcích na střední a dlouhé tratě, ve
kterých by byl zkoumán vliv tréninku na respirační parametry a souvislost těchto parametrů a
závodního výkonu.
45
3 Cíle práce, úkoly, hypotézy
3.1 Cíl práce
Cílem práce je zjistit dynamiku změn respirační parametrů v průběhu dospívání u
adolescentních běžců na střední a dlouhé tratě a analyzovat vliv přirozeného vývoje a vliv
tréninku.
Dílčími cíli jsou:
• zjistit, jak souvisí naměřená hodnota respiračních parametrů s výkonem,
• zjistit, které respirační parametry mají souvislost s výkonnostní úrovní, posoudit
váhu sledovaných parametrů ke sportovnímu výkonu,
• zjistit, jak souvisí naměřená hodnota respiračních parametrů s vybranými
somatickými parametry (tělesnou výškou),
• zjistit, zda v průběhu sledování dojde ke stagnaci sledovaných respiračních
parametrů, případně v jakém věku,
• jak lze ovlivnit respirační parametry krátkodobými intervencemi: intervence
dechových cvičení, tréninkový kemp v nadmořské výšce ~1 000 m n. m. a
tréninkový kemp v nadmořské výšce ~1 800 m n. m.
3.2 Hypotézy
H1 Předpokládáme, že absolvovaný běžecký vytrvalostní trénink v rozsahu ~40–70 km
týdně bude mít u adolescentních běžců na střední a dlouhé tratě významný vliv na vybrané
respirační parametry (VO2max, VO2·SF-1, VT, BF, VE, VE·VO2
-1).
H2 Předpokládáme, že úroveň vybraných respiračních parametrů (VO2max, VO2·SF-1, VT,
BF, VE, VE·VO2
-1) bude mít významnou souvislost s výkonnostní úrovní u adolescentních běžců
na střední a dlouhé tratě.
H3 Předpokládáme, že úroveň vybraných respiračních parametrů (VO2max, VO2·SF-1, VT,
BF, VE, VE·VO2
-1) bude mít významnou souvislost s tělesnou výškou u adolescentních běžců na
střední a dlouhé tratě.
H4 Předpokládáme, že osmitýdenní intervence dechových cvičení významně ovlivní
vybrané respirační parametry (VO2max, VO2·SF-1, VT, BF, VE, VE·VO2
-1) u adolescentních běžců
na střední a dlouhé tratě.
H5 Předpokládáme, že jedenáctidenní tréninkový kemp ve střední nadmořské výšce
(~1 000 m n. m.) významně ovlivní vybrané respirační parametry (VO2max, VO2·SF-1, VT, BF, VE,
VE·VO2
-1) u adolescentních běžců na střední a dlouhé tratě.
H6 Předpokládáme, že jedenáctidenní tréninkový kemp ve vyšší nadmořské výšce
(~1 800 m n. m.) významně ovlivní vybrané respirační parametry (VO2max, VO2·SF-1, VT, BF, VE,
VE·VO2
-1) u adolescentních běžců na střední a dlouhé tratě.
3.3 Úkoly práce
Pro splnění cíle a ověření hypotéz je nutné splnit následující úkoly práce:
• provést obsahovou analýzu odborné literatury zabývající se sportovním
tréninkem mládeže zejména v bězích na střední a dlouhé tratě, jeho strukturou,
změnami výkonnosti,
46
• provést obsahovou analýzu odborné literatury zabývající se respiračními
parametry a jejich vlivem na vytrvalostní výkon,
• výběr členů monitorované a kontrolní skupiny; běžci na střední a dlouhé tratě
byli vybráni prostřednictvím záměrného výběru na základě splnění
požadovaných podmínek a také ochoty absolvovat alespoň tříleté sledování,
proběhl také výběr vhodných členů kontrolní skupiny,
• realizace testování a měření minimálně čtyřikrát ročně respirační parametry
prostřednictvím testu spiroergometrie, porovnat naměřené výsledky s normou
přizpůsobenou věku, pohlaví, somatickým parametrům,
• výběr metod zpracování dat,
• analýza výsledků závodů, data je možné získat z webových stránek ČAS (Českého
atletického svazu) v sekci statistika, atletických ročenek z jednotlivých ročníků,
transformace (podle tzv. „Maďarských tabulek“, resp. „IAAF scoring tables of
athletics“) a výběr potřebných dat,
• v průběhu sledování realizovat osmitýdenní intervenci dechových cvičení, před
zahájením a po ukončení intervence provést laboratorní testování – test
spiroergometrie,
• v průběhu sledování realizovat tréninkový kemp ve střední nadmořské výšce,
před zahájením a po ukončení intervence provést laboratorní testování – test
spiroergometrie,
• v průběhu sledování realizovat tréninkový kemp ve vyšší nadmořské výšce, před
zahájením a po ukončení intervence provést laboratorní testování – test
spiroergometrie,
• provést statistickou analýzu dat,
• prostřednictvím zvolených metod (Pearsonův koeficient korelace, regresní
analýza, ANOVA, …) zjistit potenciálně vlivné faktory ovlivňující výkonnost
mladých běžců na střední a dlouhé tratě,
• statistické zpracování prezentace zjištěných dat,
• interpretace zjištěných výsledků,
• porovnání zjištěných dat s údaji v literatuře, vyhodnocení hypotéz a splnění cílů,
• stanovení závěrů.
47
4 Metodika práce
Práce se zabývá hodnocením krátkodobých a dlouhodobých (longitudinálních) změn
respiračních parametrů u adolescentních běžců na střední a dlouhé tratě. Krátkodobé změny
byly sledovány po zařazení intervencí, které byly zvoleny tak, aby mohly být realizovány
společně s běžeckým tréninkem, nenarušovali jej a měly potenciál pomoci sportovcům
rozvinout jejich výkonnost. Zjišťované dlouhodobé změny respiračních parametrů byly
způsobené vedle dospívání také realizací několikaletého vytrvalostního tréninku. U
sledovaných běžců na střední a dlouhé tratě ve věku 14–19 let byla také zjišťována souvislost
úrovně respiračních parametrů s výkonnostní úrovní.
4.1 Charakteristika souboru
Jednotlivé krátkodobé intervence probíhaly postupně, v průběhu osmi let. Všichni
účastníci absolvovali v průběhu sledování tréninkový objem v rozsahu 40–80 km týdně,
v závislosti na věku a hlavní závodní disciplíně. Někteří sportovci se účastnili více intervenčních
programů, ale mezi jednotlivými intervencemi byl vždy minimálně dva roky odstup.
Longitudinální studie zkoumající vliv běžeckého tréninku na respirační parametry probíhala
také v průběhu osmi let. Někteří účastníci dlouhodobého výzkumu byli zároveň účastníky i
krátkodobých intervencí této studie (všichni účastníci longitudinální studie se účastnili každý
rok tréninkového kempu ve zvýšené nadmořské výšce). Ve všech výběrech se jedná o záměrný
výběr, jednalo se o účastníky, kteří byli ochotni a schopni se zapojit do výzkumu a zároveň
splňovali podmínky pro zařazení do souboru účastníků. Z tohoto důvodu se nejedná o
reprezentativní vzorek a neděláme si nároky na zobecnění zjištěných závěrů.
Protokol studie byl přezkoumán a schválen Etickou komisí PF JU dne 19. října 2018 pod
číslem 001/2018 („Vliv tréninku ve vyšší nadmořské výšce na vybrané fyziologické a
biochemické parametry organismu“) a 002/2018 („Vyšetření dechového stereotypu,
spirometrických a spiroergometrických parametrů“) a řídil se pokyny deklarace Světového
lékařského shromáždění z Helsinek. Účastníci a jejich zákonní zástupci poskytli písemný
informovaný souhlas s účastí.
4.1.1 Charakteristika souboru pro krátkodobou intervenci dechových cvičení
Do naší studie se zapojilo 48 adolescentních běžců na střední a dlouhé tratě, se vstupní
charakteristikou: 24 mužů ve věku 16,2 ± 1,3 let, s výškou 176,5 ± 8,5 cm a hmotností 62,6 ±
6,7 kg a 24 žen ve věku 16,9 ± 1,5 let, s výškou 167,6 ± 4,9 cm a hmotností 56,5 ± 5,6 kg. Studie
probíhala v průběhu 3 let, vždy ve stejnou dobu (březen až květen). Byl proveden záměrný
výběr účastníků. Kritériem pro zařazení do studie byl věk 14–19 let, pravidelný trénink alespoň
šestkrát týdně po dobu alespoň jeden rok, pravidelná účast na atletických soutěžích alespoň
desetkrát ročně, zdravotní stav umožňující systematický trénink. Všichni účastníci jsou členy
stejné tréninkové skupiny, objem a intenzita tréninku byly po celou dobu trvání studie
srovnatelné. Trénink byl přizpůsoben věkovým zvláštnostem a sportovní úrovni každého
jedince. Účastníci byli náhodně rozděleni do experimentální skupiny (n = 24), která se
zúčastnila osmitýdenní dechové intervence a do kontrolní skupiny (n = 24), která pokračovala
v tréninku, ale neprováděla dechovou intervenci založenou na józe. Pro rozdělení jsme použili
program randomizer.org. Obě skupiny, jak experimentální, tak kontrolní, se řídily stejným
48
tréninkovým programem, s jediným rozdílem, že experimentální skupina prováděla dechovou
intervenci založenou na józe. Tento výzkum je klinickou studií (NCT04950387).
4.1.2 Charakteristika souboru pro tréninkový kemp ve „středohoří“
Výběr účastníků intervence proběhl prostřednictvím záměrného výběru. Kritériem pro
zařazení do studie byl věk 14–19 let, pravidelný trénink alespoň šestkrát týdně po dobu
alespoň jeden rok, výkonnostní úroveň (účast na MČR – mistrovství České republiky),
zdravotní stav umožňující systematický trénink. Studie zabývající se vlivem zvýšené nadmořské
výšky (~1 000 m n. m.) se zúčastnilo 32 účastníků-běžců na střední a dlouhé tratě v
adolescentním věku, z toho 16 dívek ve věku 16,5 ± 1,3 let, s průměrnou hmotností 54,0 ± 9,1
kg a tělesnou výškou 165,6 ± 5,7 cm a 16 chlapců ve věku 16,3 ± 1,1 let, s průměrnou hmotností
57,6 ± 10,2 kg a tělesnou výškou 174,6 ± 8,7 cm. Experimentální skupinu tvořilo 16 účastníků,
z toho 8 dívek a 8 chlapců, kontrolní skupinu také 8 dívek a 8 chlapců. Pro náhodné rozdělení
do experimentální a kontrolní skupiny byl použit program randomizer.org. Z důvodu zajištění
dostatečného počtu účastníků na požadované úrovni proběhl výzkum ve dvou termínech
s odstupem dvou let, ve stejném termínu a na stejném místě. Prvního termínu se zúčastnilo
8 členů experimentální skupiny a 8 členů kontrolní skupiny, druhého termínu stejný počet
účastníků. Absolvované tréninkové zatížení respektovalo individuální výkonnostní úroveň a
stupeň vývoje každého jedince. Struktura, obsah a objem tréninkového zatížení byla totožná.
4.1.3 Charakteristika souboru pro tréninkový kemp ve vyšší nadmořské výšce
Studie ve vyšší nadmořské výšce (~1 800 m n. m.) se zúčastnilo 25 běžců na střední a
dlouhé tratě, dokončilo ji 22 účastníků. Tři sportovci nedokončili výstupní testování, dva
členové kontrolní skupiny z důvodu respiračních onemocnění a jeden člen experimentální
skupiny z důvodu zranění. Ve finálním souboru je 9 dívek ve věku 16,8 ± 0,6 let, se vstupními
parametry 168,7 ± 3,8 cm výšky, 59,4 ± 4,7 kg hmotnosti a 13 chlapců ve věku 16,6 ± 1,5 let,
se vstupními parametry 176,7 ± 7,3 cm výšky, 61,4 ± 9,0 kg hmotnosti. Výběr účastníků
intervence proběhl prostřednictvím záměrného výběru. Kritéria zařazení do výběru: věk
14–19 let, pravidelný trénink alespoň šestkrát týdně po dobu alespoň jeden rok, účast na MČR,
zdravotní stav umožňující systematický trénink. Účastníci byli náhodně rozdělení do
experimentální a kontrolní skupiny, pro rozdělení jsme použili program randomizer.org.
4.1.4 Charakteristika souboru pro longitudinální studii
Pro longitudinální studii byli vybráni běžci na začátku systematického běžeckého
tréninkového procesu, kteří měli potenciál dostat se na úroveň národní špičky. Výběr byl
prováděn z nejlepších běžců v jihočeském kraji, kteří byli ochotni podstupovat pravidelně
testování v laboratoři a splnili i další kritéria zařazení do sledované skupiny. Z důvodu časové
náročnosti a délky sledování se jednalo o záměrný výběr účastníků projektu. Pro stanovení
velikosti vzorku účastníků byla provedena prospektivní power analýza. Pro zjištění vztahu
respiračních parametrů a výkonnosti a další analýzy je potřeba minimálně 19 účastníků.
Předpokládali jsme, že při testování adolescentních běžců bude vysoká
pravděpodobnost dokončení longitudinálního výzkumu ze strany účastníků, protože sportovci
jsou na hodnocení výkonnostní úrovně a testování zvyklí. Dalším předpokladem bylo, že
sportovci mají zájem o průběžné informace o své aktuální výkonnostní úrovni a případné
příčiny zjištěného stavu. Na začátku studie bylo vybráno 23 adolescentních běžců a běžkyň (12
49
z nich je i ve finálním souboru sledovaných probandů), v průběhu dalších 5 let byli postupně
zařazováni další účastníci.
Výběr účastníků intervence proběhl prostřednictvím záměrného výběru. Soubor
účastníků longitudinální studie je tvořen 24 běžci, kteří byli v době sledování ve věku 14–20
let. Začátek sledování byl ve věku 14–15,5 roku, výjimečně dříve. Konečný soubor účastníků je
tvořen 14 dívkami a 10 chlapci. Věk na počátku sledování byl u dívek 14,6 ± 1,5 let, průměrná
hmotnost 53,1 ± 7,3 kg a tělesná výška 164,4 ± 7,4 cm, chlapců byl počáteční věk 14,5 ± 1,3
let, průměrná hmotnost 54,2 ± 10,6 kg a tělesná výška 172,0 ± 10,6 cm. Kritéria zařazení do
výběru: věk, pravidelný trénink alespoň pětkrát týdně po dobu sledování, testování
v laboratoři alespoň čtyřikrát ročně po dobu alespoň tři roky, účast na MČR … Finální soubor
byl vybrán z původních 65 běžců, kteří do testování v rámci této studie vstoupili a byli zařazeni
do vstupního souboru probandů. Někteří nedodrželi délku testování (předčasné ukončení
kariéry, změna disciplíny, neochota účastnit se testování po celou dobu, …) nebo nesplňovali
požadovanou sportovní úroveň.
Do studie byla také původně zařazena kontrolní skupina, jejíž členové nebyly aktivní
sportovci. Byla stanovena kritéria výběru: věk 14–15 let na počátku sledování, absence
pravidelné řízené pohybové aktivity. Do kontrolní skupiny bylo na začátku studie zařazeno 10
adolescentů. V průběhu prvního 1,5 roku ale pět z nich začalo aktivně a pravidelně provozovat
sportovní aktivity, další tři přestali mít zájem absolvovat pravidelná testování a zůstali jen dva
účastníci. Po roce kontrolní skupina zanikla, proto jsme se rozhodli nepokračovat v testování
kontrolní skupiny účastníků studie. Původní záměr zapojit do výzkumu i kontrolní skupinu byl
v průběhu testování změněn. Nastalou situaci jsme vyhodnotili tak, že jsme místo kontrolní
skupiny použili data, která software firmy Cortex (Lipsko, Německo) nabízí jako referenční
hodnoty k porovnání jako hodnoty běžné populace. Rozhodli jsme se pro stanovení vlivu
dlouhodobého tréninku na respirační parametry použít stanovenou individuální normu. Tyto
hodnoty jsou postaveny na již publikovaných výzkumech. S ohledem na charakter testovaných
a sledovaných účastníků byla zvolena norma dle autorů Cooper a Weiler-Ravell (1984), která
je určená pro dospívající jedince a měla by reflektovat věk účastníků studie. Pro kontrolu jsme
využili i další normy nabízené softwarem použitého přístroje (Wassermanův algoritmus
hmotnosti), rozdíly mezi jednotlivými typy norem nebyly významné.
4.2 Organizace výzkumu
Ve výzkumu jsme hodnotili vliv dlouhodobého běžeckého tréninkového zatížení na
respirační parametry (parametr VO2max byl ve všech analýzách posuzován ve své relativní
hodnotě vztažené na kg hmotnosti) adolescentních běžců. Také jsme zjišťovali vliv
krátkodobých intervenčních programů na tyto parametry. Vybrali jsme příklady takových
intervencí, které se v běžeckém tréninku standardně používají či které jsou relativně
dostupné. Jistě ale nebyly zařazeny všechny možné varianty intervence.
4.2.1 Design krátkodobé intervence dechových cvičení
Všichni účastníci absolvovali vstupní testování. Proběhlo měření respiračních parametrů
v klidu a při zátěži, které mají vztah k vytrvalostní zátěži a souvislost s trénovaností: FVC,
VO2max, VO2·SF-1, VT, BF, VE, VE·VO2
-1 (Heller, 2018; Várnay et al., 2020). Protože byl zároveň
monitorován i dechový vzor a použití svalového dynamometru vyžaduje minimální pohyby
50
v oblasti hrudníku, bylo nutné použít bicyklový ergometr. Zátěžový protokol sestával
z odstupňovaného cvičebního testu, který byl proveden ve vztahu k tělesné hmotnosti
účastníka (tj. W·kg−1) a začal čtyřminutovou fází při 1 W·kg−1následovaly tři, dvouminutové
fáze (pro částečnou stabilizaci respiračních parametrů) při progresivních intenzitách (2, 3, 4
W·kg−1), kdy jsme navázali na dřívější šetření (Bahenský et al., 2020; Bahenský et al., 2020b) a
kadence byla standardizována na 95–100 ot·min−1. V každé fázi byla hodnocena data z druhé
minuty zátěže. Účastníci absolvovali zátěžový test na cyklickém ergometru (Lode, Groningen,
Nizozemsko) a nepřetržitě byla monitorována spotřeba kyslíku, dechový objem, dechová
frekvence a minutová ventilace (Metalyzer B3, Cortex, Lipsko, Německo). Testování probíhalo
v Laboratoři diagnostiky zatížení na Katedře tělesné výchovy a sportu Pedagogické fakulty
Jihočeské univerzity. Vstupní měření bylo realizováno 1–3 dny před začátkem intervence,
výstupní 1–3 dny po konci intervence.
Intervenční program dechových cvičení trval osm týdnů, délka a obsah vycházel z již
publikovaných intervenčních programů (Dovalil et al., 2005; Malátová et al., 2017; Bahenský
et al., 2020; Bahenský et al., 2021; Malátová, 2021). Experimentální skupina denně prováděla
dechová cvičení na bázi jógy. V prvním týdnu dechového zásahu probíhal výcvik ve formě tří
skupinových cvičení pod dohledem. V následujících týdnech probíhaly vždy dva skupinové
tréninky týdně, každý trval přibližně 30 minut. Ve dnech bez dohledu byli účastníci požádáni,
aby cvičení prováděli individuálně doma po dobu alespoň 10 minut. Všichni probandi zasílali
každý večer informace o délce svého tréninku pověřené osobě, která evidovala dobu cvičení
u každého účastníka (Malátová et al., 2017; Bahenský et al., 2020; Bahenský et al., 2021).
Návrh programu dechového cvičení vycházel z jógy a cílem bylo aktivovat bránici a
uvědomit si jednotlivé dýchací sektory. Dechový výcvik jako takový zahrnoval celou řadu
cvičení, jako je nácvik dechových vln, plného dýchání (dýchání do všech sektorů) a plynulého
dýchání (dýchání ve stanoveném rytmu). Cvičení byla prováděna v různých polohách, včetně
lehu, sedu, kleku a stoje. Veškeré dýchání bylo prováděno nosem. Na začátku intervence
účastníci dýchali spontánně, později přešli na prodloužení inspirační a výdechové fáze. Začínali
s poměrem délky nádechu k výdechu 1:1. Postupně byly zařazeny fáze před výdechem a před
výdechem při zadržení dechu: inspirace 6 dob, zadržení dechu 3 doby, výdech 6 dob, zadržení
dechu 3 doby. Každý z účastníků přizpůsobil cvičení své individuální dechové frekvenci. Každý
z cviků byl opakován šestkrát. Cvičení bylo pomalé, s hlubokým zaměřením na dýchání,
v souladu s pohybem. Velmi důležité bylo vnímání směru pohybu a roztažení hrudníku,
chování osy těla (hlava, páteř, pánev), které se naučili během úvodních setkání. Kontrolní
skupina se neúčastnila žádné formy dýchacího výcviku a bylo jí řečeno, aby pokračovala ve
svém režimu jako obvykle (Malátová et al., 2017; Bahenský et al., 2020; Bahenský et al., 2021).
Následné testování, které bylo stejné jako výše popsaný odstupňovaný maximální test
na bicyklovém ergometru, bylo provedeno po osmi týdnech intervence, u každého účastníka
ve stejnou denní dobu jako u vstupního testování (Malátová et al., 2017; Bahenský et al., 2020;
Bahenský et al., 2021).
4.2.2 Design intervence tréninkového kempu ve „středohoří“
Členové experimentální skupiny se zúčastnili jedenáctidenního tréninkového kempu
v Nových Hutích na Šumavě v nadmořské výšce ~1 040 m n. m. většinu tréninků absolvovali
v nadmořské výšce ~1 060 m n. m. Na začátku soustředění měli všichni účastníci (včetně členů
51
kontrolní skupiny) za sebou tři týdny systematické přípravy na další sezónu. Předtím probíhalo
závodní období dlouhé šest týdnů. Trénink na soustředění plynule navazoval na předchozí
absolvovaný trénink. V prvních dvou dnech soustředění byly zařazeny tréninky nižší intenzitou,
než jsou zvyklí v domácích podmínkách. Zařazen byl pouze běh nízkou intenzitou, turistika,
rovinky a běh na úrovni aerobního prahu (AEP), od třetího dne byly zakomponovány tréninky
o větší intenzitě i objemu. Pátý den následoval trénink na úrovni anaerobního prahu (ANP),
poté již probíhal standardní trénink jako v nížině, jen byla upravena rychlost běhu. Z důvodu
vlivu vyšší nadmořské výšky na organismus běžců byly všechny tréninky absolvovány cca
o 5–10 s·km-1 pomaleji než v nížině. To je v souladu s již publikovanými studiemi (Bahenský &
Grosicki, 2021). Probíhal především rozvoj obecné vytrvalosti, tempa běhu na úrovni
aerobního a anaerobního prahu. Při volných bězích a turistice se pohybovali v rozmezí 920 až
1 218 m n. m. Členové kontrolní skupiny absolvovali stejné tréninkové zatížení, s výjimkou
turistiky. Všechny tréninky, s výjimkou vybíhaných kopců, byly u kontrolní skupiny
absolvovány bez převýšení. Naproti tomu účastníci soustředění na Šumavě absolvovali 85 %
naběhaných kilometrů v kopcovitém terénu (kontrolní skupina pouze ca 8 %). V porovnání
s tréninkem před soustředěním došlo k nárůstu objemu tréninku o tři tréninkové jednotky za
12 dnů. Anaerobní zatížení bylo v průběhu tréninkového kempu realizováno pouze jednou
prostřednictvím vybíhaných kopců. Oproti tréninku v domácích podmínkách před kempem
bylo na soustředění zařazeno do tréninku pět tréninkových jednotek turistiky. Další změnou
bylo absolvování dvoufázového tréninku každý den, standardně absolvují dvoufázový trénink
tito běžci 3–5krát týdně. Po návratu ze soustředění následoval volnější mikrocyklus z pohledu
objemu i intenzity, všichni probandi měli totožnou tréninkovou náplň.
Členové kontrolní skupiny absolvovali trénink v místě bydliště, tzn. v nadmořské výšce
~400 m n. m. v rovinaté lokalitě. Absolvovali stejné tréninkové zatížení jako členové
intervenční skupiny, s jedinou výjimkou, kdy pět tréninkových jednotek chůze nahradili
volným během o délce 4–6 km.
Testování probíhalo v Laboratoři zátěžové diagnostiky na Katedře tělesné výchovy a
sportu Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity. Testy obou skupin proběhly ve stejnou dobu,
vždy tři dny před odjezdem na soustředění a devět dní po návratu (Bahenský & Grosicki, 2021).
Dynamika změn respiračních parametrů (VO2max, VO2·SF-1, FVC, VT, BF, VE, VE·VO2
-1) byla
zjišťována na běžeckém ergometru (Lode Valiant 2 Sport; Lode B. V., Groningen, Nizozemsko).
(Metalyzer B3, Cortex, Lipsko, Německo) pomocí stupňovaného zatížení do „vita maxima“. Byl
použit test se zahřívací fází 4 minuty volným během 6 km·hod-1. Po zahřívací fázi následovala
pauza 2 min po ní 6–12minutový stupňovitý test se začátkem na 10 km·hod-1 u chlapců a
8 km·hod-1 u dívek. Rychlost se zvyšovala o 1 km·hod-1 každou minutu až do okamžiku
přerušení testu samotným probandem. Kritéria použitá k ověření dosažení VO2max zahrnovala:
RER > 1,1, hodnocení vnímané námahy (RPE) > 17, dosažení plató ve VO2 a dosažení 90%
věkem předpokládané maximální srdeční frekvence (Jordan et al., 2010; American College of
Sports Medicine, 2018). Testy jsme provedli jeden den před odjezdem na soustředění a devět
dnů po návratu. U kontrolní skupiny ve stejných termínech.
4.2.3 Design intervence tréninkového kempu ve vyšší nadmořské výšce
Členové experimentální skupiny se zúčastnili jedenáctidenního tréninkového kempu
v italském Livignu, v provincii Sondrio v nadmořské výšce ~1850 m n. m. Běžci v kontrolní
52
skupině trénovali v místě svého bydliště, tj. ve výšce ~400 m n. m. Tito běžci absolvovali
stejnou tréninkovou zátěž z hlediska intenzity a objemu jako členové nadmořské skupiny.
Trénink ve vyšší nadmořské výšce byl tedy jediným rozdílem mezi skupinami po dobu trvání
studie.
Během prvních tří tréninkových dnů všichni účastníci absolvovali pouze běhy nízké
intenzity, aby si experimentální skupina mohla zvyknout na své nové prostředí. V následujících
dnech se zátěž postupně zvyšovala, byla jen přizpůsobena věku a aktuální výkonnostní úrovni.
Hlavní náplní tréninku v průběhu tréninkového kempu byl především běh nízké intenzity pod
aerobním prahem (AEP) se dvěma tréninky anaerobní prahové intenzity vyšší intenzity (ANP).
V průběhu jedenácti dnů tréninku absolvovali běžci ~100 kilometrů běhu. Trénink po návratu
z tréninkového kempu byl v obou skupinách totožný. První den po soustředění byl den volna.
Druhý a třetí den byl běh v nízké intenzitě pod AEP. Poté se účastníci vrátili k běžnému
tréninkovému režimu před kempem. Intenzita běhu byla ve vyšší nadmořské výšce stanovena
o 10–15 s·km-1 pomaleji, než trénují ve standardních podmínkách.
Metodika laboratorního testování, design testu, použité přístroje a hodnocené
parametry byly totožné s výzkumem popsaným v kapitole 4.2.2.
4.2.4 Design longitudinální studie
V longitudinální studii bylo realizováno dlouhodobé sledování adolescentních běžců a
běžkyň, kteří byli pravidelně několikrát ročně testování v zátěžové laboratoři (složení těla,
spirometrie a test spiroergometrie).
V průběhu realizace studie byly realizovány tyto úkony:
• monitoring aktuální výkonnostní úrovně,
• pravidelné testování v laboratoři 4–8krát ročně (složení těla, spirometrie, test
spiroergometrie),
• výběr závodů a testů, které jsou použity pro analýzu.
Zjišťovali jsme, zda se vývoj respiračních parametrů u sledovaných jedinců absolvujících
vytrvalostní běžecký trénink liší od přirozeného vývoje. Naměřená data somatických
parametrů byla posouzena dle posledních publikovaných tuzemských norem (Bláha et al.,
2005). Somatické parametry (primárně výška postavy) byly použity pro zjištění věku ukončení
růstu. Tyto údaje byly využity pro analýzu souvislosti věku ukončení růstu a dosažení limitních
hodnot u respiračních parametrů. Výkonnostní úroveň sledovaných běžců byla monitorována
prostřednictvím výsledků v závodech na dráze ve všech běžeckých disciplínách. Žádný
sledovaný běžec se nevěnoval po celé monitorované období pouze jedné disciplíně. Pro
srovnání a možnost stanovení úrovně výkonu na různých tratích (800 m až 5 000 m) byly
využity tzv. „Maďarské tabulky“ (IAAF Council, 2001), což jsou tabulky, které přisuzují bodovou
hodnotu každému výkonu na všech tratích. Tzv. „Maďarské tabulky“ jsme zvolili s vědomím,
že nemusí být dokonalým nástrojem pro porovnání výkonů v různých disciplínách, ale k
porovnání výkonů v různých disciplínách není k dispozici žádná objektivnější metoda
(Bahenský, 2021). Navíc jsme v naší studii hodnotili pouze střední a dlouhé tratě, takže
případná chyba mezi disciplínami je minimální (oproti srovnání s disciplínami sprintů, skoků,
vrhů a hodů). Prostřednictvím uvedených tabulek jsme přiřadili bodovou hodnotu každého
dosaženého výkonu u každého sledovaného závodníka. Posuzovali jsme, jak se vyvíjela
53
výkonnostní úroveň sledovaných běžců a běžkyň v průběhu sledování ve všech běžeckých
disciplínách, ve kterých závodili. Prováděli jsme několik testování v průběhu roku, abychom
vyloučili vliv mezidenní biologické variability, která dosahuje přibližně 3,5–5,6 %. Stejně tak je
variabilní běžecký závodní výkon (Katch et al., 1982; Baquet et al., 2003; Knaier et al., 2019).
Testování probíhalo v průběhu roku v pravidelných termínech: na začátku přípravného
období (přelom září a října), v polovině listopadu, na konci halové sezóny (přelom února a
března), na konci jarního přípravného období (přelom dubna a května), v jarním a letním
závodním období (květen až září), příležitostně i před a po tréninkovém kempu. Testy
v závodním období byly plánovány tak, aby byly provedeny maximálně dva týdny před nebo
po vrcholných závodech příslušného závodního období. Zároveň tak, aby nenarušovaly
přípravu sledovaných atletů. Somatické parametry-naměřené hodnoty výšky postavy byly mj.
použity na stanovení biologického věku, pro kontrolu i hodnoty tělesné hmotnosti.
Metodika laboratorního testování, design testu a hodnocené parametry byly totožné
s výzkumem popsaným v kapitole 4.2.2. Naměřené hodnoty byly porovnány s individuální
normou stanovenou pro každého jedince dle jeho věku, pohlaví a somatických parametrů.
Atletická sezóna se v atletice dělí na tzv. letní (na dráze) a zimní (v hale). Závodní období
probíhala v průběhu sledování standardně dle termínové listiny ČAS, tedy halové období
(v lednu a v únoru, resp. začátek března), jarní část dráhové sezóny (v květnu, červnu a začátek
července) a podzimní část dráhové sezóny (srpen a září). Pro analýzu jsme použili závodní
výkon a výsledky testů, které byly naměřené maximálně ve dvoutýdenním odstupu. Hodnotili
jsme data zaznamenaná dvakrát ročně (halová a dráhová sezóna), případně pokud to bylo
možné, třikrát ročně (halová sezóna, jarní a podzimní část dráhové sezóny). Laboratorní
testování v průběhu závodní sezóny je velmi citlivé téma, může narušit závodní vyladění. Proto
jsme se snažili postupovat tak, abychom závěrečnou přípravu narušili co nejméně. Poslední
dva dny před testováním proběhl jen omezený trénink bez intenzivní zátěže. Do analýzy byli
zařazeni probandi s minimálně sedmi naměřenými hodnotami. Tyto hodnoty byly použity pro
korelační a regresní analýzu.
V průběhu sledování měli všichni sledovaní běžci a běžkyně stejného trenéra. Běžecké
tréninkové zatížení bylo pro všechny probandy srovnatelné, jen byl individuálně přizpůsoben
každému jedinci s ohledem na jeho věk, aktuální úroveň trénovanosti, pohlaví, zdravotní stav,
závodní disciplínu a individuální předpoklady. Byl strukturován dle standardně uváděných
doporučení (Bahenský & Bunc, 2018). Realizovaný trénink byl odpovídající věku, byl do určité
míry konzistentní po celou dobu sledování, kopíroval jednotlivá období ročního tréninkového
cyklu a postupně navazoval na předchozí absolvované tréninkové zatížení. V průběhu ročního
tréninkového cyklu byly pravidelně zařazovány tři tréninkové kempy jeden na přelomu října a
listopadu, další ve druhé polovině dubna a třetí ve druhé polovině července.
4.3 Zpracování dat
4.3.1 Prezentace dat
Krátkodobé intervence
U všech krátkodobých studií (jedenáctidenních i osmitýdenní) byla data hodnocena před
intervencí a po ukončení intervence. Pro porovnání naměřených hodnot a hodnot
individuálních norem jsme zvolili spojnicový graf. Provedli jsme statistickou analýzu změny
sledovaných parametrů.
54
Longitudinální studie
U somatických parametrů jsou znázorněny prostřednictvím grafu změny parametru
v průběhu sledování. U výšky postavy jsou graficky vyjádřeny všechny naměřené hodnoty,
v grafu je též vyznačen moment ukončení růstu postavy. U parametru tělesné hmotnosti jsme
použili vyjádření prostřednictvím grafu s lineárním trendem. Tento graf jsme zvolili především
s ohledem na přehlednost grafu i s vědomím, že koeficient determinace nedosahuje u tohoto
trendu nejvyšší hodnoty. Graf s lineárním trendem jsme ze stejných důvodů použili také u
vývoje výkonnosti v závodní disciplíně a souhrnném vyjádření vývoje jednotlivých respiračních
parametrů. Pro graf s vývojem výkonnostní úrovně jsme použili nejlepší dosažený výkon
v každém měsíci, pokud v daném měsíci závody proběhly. Pro posouzení zlepšení výkonnostní
úrovně v průběhu sledování jsme použili vstupní (ve 14–15 letech) a výstupní (v 18–19 letech)
hodnoty výkonů.
Data jsou prezentována jako průměrná hodnota ± směrodatná odchylka v tabukách či
v textu. Počet desetinných míst souvisí s počtem desetinných míst naměřených hodnot a
odpovídá počtu desetinných míst standardně uváděných u daných parametrů. Pro porovnání
naměřených hodnot a hodnot individuálních norem jsme zvolili graf složený z grafů
jednotlivých probandů. Pro přehlednost byly zvoleny vždy stejné nominální hodnoty na ose y
u každého parametru. Tím je zřejmá a přehledná úroveň parametru u jednotlivých
sledovaných běžců a běžkyň. Šipka v grafu ukazuje termín absolvovaného tréninkového
kempu ve zvýšené nadmořské výšce. Modře jsou prezentovány naměřené hodnoty. Ve
stejném grafu je červeně uvedena aktuální hodnota individuální normy pro každého účastníka,
je tedy zřejmé, jakých hodnot vzhledem k normě jednotliví běžci a běžkyně dosahují. U obou
hodnot je zároveň zobrazen trend, nejvíce hodnotám odpovídá polynomická spojnice trendu.
Vývoj jednotlivých respiračních parametrů společně pro všechny účastníky jsme
prezentovali jako naměřenou hodnotu parametru. V dalším grafu jsme prezentovali také jako
poměr k referenční hodnotě pro daného jedince v daném věku (procentuální vyjádření
k aktuální individuální normě). Obě proměnné jsou v grafu uvedené jako lineární spojnice
trendu. Tuto variantu trendu jsme použili i s vědomím, že nevyjadřuje nejpřesněji průběh
parametru (u některých jedinců nebyl při použití lineárního trendu koeficient determinace
nejvyšší, u některých ano), ale snahou byla co největší názornost a přehlednost
prezentovaných dat. U respiračních parametrů uvádíme koeficient determinace. Optimální
spojnice trendu (polynomická) je uvedena v individuálních grafech (v grafech prezentujících
hodnoty jednotlivých běžců a běžkyň).
4.3.2 Statistická analýza
Krátkodobé intervence
K analýze dat jsme použili konvenční statistické metody, prezentované jako průměr ±
SD. Normalita dat byla potvrzena pomocí Shapiro-Wilkova testu. Pro stanovení statistické
významnosti krátkodobé intervence byla použita obousměrná ANOVA analýza pro opakované
měření (skupina × fáze). Významné interakce byly zkoumány pomocí Bonferroniho
upravených jednoduchých porovnávání hlavního efektu post hoc. Pro vyhodnocení statistické
významnosti pro všechna srovnání byla použita alfa-hladina 0,05. Zpracování dat bylo
provedeno v Excelu 2016 (Microsoft, Oregon, WA, USA) a Statistica 12 (StatSoft, Tulsa, OK,
USA).
55
U krátkodobých intervencí nebyla všechna data kontrolní skupiny prezentována tak
detailně, jako data experimentální skupiny, z důvodu velkého rozsahu práce. Naměřené
hodnoty kontrolní skupiny nevykazují za sledované období významné změny.
Longitudinální studie
Pro zjištění požadované velikosti vzorku probandů jsme v longitudinální studii
v prospektivní power analýze stanovili velikost účinku d = 0,8, hladinu významnost p = 0,05,
síla testu 0,95. Požadovaný počet účastníků je stanoven na 19 účastníků. Provedli jsme analýzu
normality dat pomocí Shapiro-Wilkova testu. Naměřené hodnoty vykazují normální rozložení.
Změnu výkonnostní úrovně za dobu sledování u jednotlivých účastníků jsme posoudili
prostřednictvím t-testu (statistická významnost) a Cohenovo d (věcná významnost-effect size).
Stejným způsobem jsme hodnotili prostou změnu respiračních parametrů za sledované
období (posouzení vstupních a výstupních parametrů). Pro stanovení velikosti koeficientu d
efektu jsme použili běžné hodnocení (Cohen, 1988):
d ≥ 0,80 – velký efekt,
d = 0,50 až 0,80 – střední efekt,
d = 0,20 až 0,50 – malý efekt.
Prezentovali jsme trend změn vybraných somatických a respiračních parametrů, také
výkonnostní úrovně. Prostřednictvím korelační analýzy jsme zjišťovali vztah věku ukončení
tělesného růstu a věku dosažení limitních hodnot vybraných respiračních parametrů.
Za použití průběžně (2–3krát ročně) zaznamenaných hodnot jsme hodnotili intenzitu
vztahu mezi naměřenými respiračními parametry (VO2max, VO2·SF-1, FVC, VT, BF, VE, VE·VO2
-1)
a aktuální výkonnostní úrovní (hodnotou výkonů vyjádřených body dle „IAAF scoring tables of
athletics“) a také mezi procentuální hodnotou normy naměřených respiračních parametrů a
aktuální výkonnostní úrovní pomocí Pearsonova korelačního koeficientu. Vliv vybraných
respiračních parametrů na závodní výkon (také vyjádřený prostřednictvím bodů dle
„Maďarských tabulek“) jsme stanovili prostřednictvím regresní analýzy. Zvažovali jsme použití
vícenásobné regresní analýzy, ale z důvodu vzájemné korelace jednotlivých respiračních
parametrů jsme od ní upustili. Pro analýzu jsme u děvčat využili 141 párů hodnot jednotlivých
respiračních parametrů a dosažených výkonů, u chlapců 103 párů hodnot dosažených výkonů
a jednotlivých respiračních parametrů. Kritická hodnota Pearsonova korelačního koeficientu
pro 141 hodnot je 0,160, pro 103 hodnot je 0,194 (Hendl, 2009).
Pro stanovení statistické významnosti dlouhodobého vlivu běžeckého tréninku na
vybrané respirační parametry byla použita obousměrná ANOVA analýza pro opakované
měření (skupina × fáze). Naměřené hodnoty parametrů jsme posuzovali vzhledem k hodnotě
příslušné individuální normy. ANOVA nebyla použita pro parametr VE·VO2
-1 z důvodu absence
hodnot individuální normy, jež není stanovena. Významné interakce byly zkoumány pomocí
Bonferroniho upravených jednoduchých porovnávání hlavního efektu post hoc. Pro
vyhodnocení statistické významnosti pro všechna srovnání byla použita alfa-hladina 0,05.
Zpracování dat bylo provedeno v Excelu 2016 (Microsoft, Oregon, WA, USA) a Statistica 12
(StatSoft, Tulsa, OK, USA).
4.3.3 Normy
Pro stanovení ukončení růstu (biologického věku) byla využita data Celostátního
antropologického výzkumu 2001 (Bláha et al., 2005), tyto normy jsou v souladu s daty
56
prezentovanými v dalších publikacích (Andersen et al., 1987; Malina et al., 2004; Kolle et al.,
2010; Nes et al., 2013).
Pro srovnání sledovaných parametrů u běžců a běžkyň s parametry běžné populace byly
použity hodnoty uváděné softwarem firmy Cortex jako referenční hodnoty (normy), viz
obrázek 8. Ty nahradily chybějící hodnoty kontrolní skupiny. Pro hodnoty VO2max byly použity
hodnoty „Cooper & Weiler-Ravell“ určené pro srovnání hodnot chlapců a dívek v průběhu
dospívání. Jsou stanoveny dle Kroidl et al. (2014), kteří vycházeli z dat Cooper & Weiler-Ravell
(1984). Pro stanovení norem pro hodnoty FVC byla použita data vycházející z publikace
Zapletal et al. (1987), viz obrázek 9. Pro parametr VT není norma programem stanovena, proto
jsme vycházeli z předpokladu, že její hodnota je na 50 % hodnoty FVC (McArdle et al., 2016;
Várnay et al., 2020). Referenčními respiračními hodnotami se zabývají i další tuzemští
odborníci (např. Zapletal et al., 1985; Miravitlles et al., 2016; Neumannová et al., 2019;
Neumannová et al., 2021), přesto jsme nedohledali ucelený soubor norem pro populaci
v adolescentním věku tak, jak je prezentována v použitém softwaru.
Obrázek 8.
Použité normy u srovnání jednotlivých parametrů v softwaru firmy Cortex (dle Pollocka, 1980;
Cooper & Weiler-Ravell, 1984; Wasserman et al., 1987; Jones, 1997; American Thoracic
Society, 2003; Wonisch et al., 2003)
Obrázek 9.
Použité normy u srovnání jednotlivých parametrů v softwaru firmy Cortex (dle Zapletala et al.,
1985)
Na obrázku 10 je uveden příklad protokolu ze zátěžové diagnostiky – testu
spiroergometrie (CPET). Je v něm zvýrazněn sloupec s uvedenými hodnotami norem, které
57
jsou stanoveny pro každého testovaného účastníka s ohledem na jeho somatické parametry,
věk a gender.
Obrázek 10.
Příklad použitého protokolu z testu spiroergometrie
58
5 Výsledky
5.1. Změny respiračních parametrů v důsledku krátkodobé intervence dechových
cvičení
Účastníci prováděli dechový program založený na józe v průměru 13,8 ± 2,9 minut denně
během dvouměsíčního období. Změny vybraných parametrů jsou prezentovány
prostřednictvím spojnicových grafů (graf 1–7), které vyjadřují změnu mezi hodnotou
sledovaného parametru před osmitýdenní intervencí dechových cvičení založených na józe a
po ní.
5.1.1 VO2max
Členové experimentální skupiny dosáhli před začátkem intervence relativních hodnot
VO2max: 54,71 ± 7,19 ml·kg-1·min-1, po ukončení intervenčního programu: 54,04 ± 6,76
ml·kg-1·min-1 (viz graf 1). V průběhu intervence došlo k průměrnému snížení hodnoty VO2max o
1,13 ± 2,31 %. U kontrolní skupiny byly naměřeny před sledovaným obdobím tyto hodnoty:
54,50 ± 6,21 ml·kg-1·min-1, po konci sledovaného období: 54,04 ± 6,66 ml·kg-1·min-1. V průběhu
sledování tedy došlo u kontrolní skupiny také ke snížení hodnoty VO2max, o 0,90 ± 3,24 %.
Změna hodnot VO2max vlivem intervence dechových cvičení není statisticky významná, což
potvrzuje hodnota p = 0,642 při ANOVA analýze. Nebyl tedy prokázán vliv použitého dechové
programu na hodnotu VO2max. Vlivem intervence dechových cvičení nedošlo k významné
změně hodnot VO2max u experimentální skupiny, nastaly pouze nevýznamné změny.
Graf 1.
Relativní hodnoty VO2max u experimentální skupiny před a po intervenci dechových cvičení
59
5.1.2 VO2·SF-1
U experimentální skupiny byly naměřeny hodnoty VO2·SF-1 před tréninkovým kempem
hodnot: 17,9 ± 3,8 ml, po návratu ze soustředění: 17,8 ± 3,9 ml (viz graf 2). V průběhu
intervence došlo k průměrnému snížení hodnoty VO2·SF-1 o 0,23 ± 4,79 %. U kontrolní skupiny
byly naměřeny před sledovaným obdobím tyto hodnoty: 17,7 ± 3,7 ml, po konci sledovaného
období: 17,6 ± 3,6 ml. V průběhu sledování tedy došlo ke snížení hodnoty VO2·SF-1 o 0,29 ±
4,30 %. Změna hodnot VO2·SF-1 vlivem tréninkového kempu není statisticky významná, při
ANOVA analýze dosáhla hodnota p = 0,346. Byly zaznamenány pouze nevýznamné změny
těchto hodnot oběma směry.
Graf 2.
Relativní hodnoty VO2·SF-1 u experimentální skupiny před a po intervenci dechových cvičení
Vlivem intervence dechových cvičení nedošlo k významné změně hodnot VO2·SF-1 u
experimentální skupiny.
5.1.3 FVC
U experimentální skupiny byly před začátkem intervence zaznamenány hodnoty FVC:
4,63 ± 0,92 l, po ukončení intervence: 4,85 ± 0,96 l (viz graf 3). V průběhu intervence došlo k
průměrnému zvýšení hodnoty FVC o 4,95 ± 5,75 %. U kontrolní skupiny byly naměřeny před
sledovaným obdobím tyto hodnoty: 4,65 ± 0,91 l, po konci sledovaného období: 4,62 ± 0,94 l.
V průběhu sledování tedy došlo ke snížení hodnoty FVC o 0,63 ± 2,50 %. Při ANOVA analýze
dosáhla hodnota p = 0,000. Změna hodnot FVC vlivem intervence dechových cvičení je
statisticky významná. Až na výjimky došlo u členů experimentální skupiny ke zvýšení hodnoty
FVC, což je pravděpodobně umožněno lepším zapojením dýchacích svalů do dechového vzoru.
60
Graf 3.
Hodnoty FVC u experimentální skupiny před a po intervenci dechových cvičení
Vlivem intervence dechových cvičení došlo k významné změně hodnot FVC u
experimentální skupiny, kvalita klidového dýchání se změnila.
5.1.4 VT
Změna hodnot FVC se projevila díky transferu i v hodnotách VT. U experimentální
skupiny byly před začátkem intervence zaznamenány hodnoty VT: 2,20 ± 0,51 l, po ukončení
intervence: 2,35 ± 0,51 l (viz graf 4). V průběhu intervence došlo k průměrnému zvýšení
hodnoty VT o 7,39 ± 7,28 %. U kontrolní skupiny byly naměřeny před sledovaným obdobím
tyto hodnoty: 2,27 ± 0,50 l, po konci sledovaného období: 2,26 ± 0,50 l. V průběhu sledování
tedy došlo k nevýznamnému snížení hodnoty VT o 0,55 ± 3,10 %. Při ANOVA analýze dosáhla
hodnota p = 0,000. Změna hodnot VT vlivem intervence dechových cvičení je statisticky
významná. Došlo k významnému nárůstu hodnot VT, čímž došlo k ekonomizaci dýchání při
zátěži, změnila se kvalita dýchání při zátěži, došlo k prohloubení dechu a tím i ke snížení BF.
61
Graf 4.
Hodnoty VT u experimentální skupiny před a po intervenci dechových cvičení
5.1.5 BF
U experimentální skupiny byly před začátkem intervence zaznamenány hodnoty BF: 58,3
± 10,0 dechů·min-1, po ukončení intervence: 54,8 ± 9,0 dechů·min-1 (viz graf 5). V průběhu
intervence došlo k průměrnému snížení hodnoty BF o 5,54 ± 7,30 %. U kontrolní skupiny byly
naměřeny před sledovaným obdobím tyto hodnoty: 58,0 ± 9,1 dechů·min-1, po konci
sledovaného období: 58,6 ± 8,5 dechů·min-1. V průběhu sledování tedy došlo ke snížení
hodnoty BF o 1,20 ± 4,35 %. Při ANOVA analýze dosáhla hodnota p = 0,001. Změna hodnot BF
vlivem dechové intervence je statisticky významná.
Došlo k významné změně hodnot BF. Vlivem intervence dechových cvičení došlo
k významné změně hodnot BF u experimentální skupiny, kvalita dýchání při zátěži se změnila,
došlo ke snížení frekvence dechu, což ukazuje na zlepšení ekonomiky dýchání, a tedy ke snížení
energetické náročnosti dýchání (dechové práce).
62
Graf 5.
Hodnoty BF u experimentální skupiny před a po intervenci dechových cvičení
5.1.6 VE
U experimentální skupiny byly před začátkem intervence zaznamenány hodnoty VE:
125,6 ± 26,5 l, po návratu ze soustředění: 126,6 ± 24,2 l (viz graf 6). V průběhu intervence došlo
k průměrnému zvýšení hodnoty VE o 1,28 ± 8,16 %. U kontrolní skupiny byly naměřeny před
sledovaným obdobím tyto hodnoty: 130,4 ± 27,4 l, po konci sledovaného období: 130,86 ±
26,88 l. V průběhu sledování tedy došlo ke zvýšení hodnoty VE o 0,63 ± 5,02 %. Při ANOVA
analýze dosáhla hodnota p = 0,858. Změna hodnot VE vlivem intervence dechových cvičení
není statisticky významná.
Vlivem intervence dechových cvičení nedošlo k významné změně hodnot VE u
experimentální skupiny, ale kvalita dýchání při zátěži se změnila. Došlo jen k prohloubení
dechu (zvýšení VT) a snížení BF za zachování nezměněného VE (ke změně ekonomiky dýchání).
Nebyla změněna poptávka po kyslíku, což koresponduje i s hodnotami VO2max, u kterých
nedošlo k významné změně.
63
Graf 6.
Hodnoty VE u experimentální skupiny před a po intervenci dechových cvičení
5.1.7 VE·VO2
-1
U experimentální skupiny byly zaznamenány hodnoty VE·VO2
-1 před započetím
intervence dechových cvičení: 35,28 ± 3,42 l·min-1, po ukončení intervence: 35,78 ± 3,52
l·min-1 (viz graf 7). V průběhu intervence došlo k průměrnému zvýšení hodnoty VE·VO2
-1 o 1,48
± 4,22 %. U kontrolní skupiny byly naměřeny před sledovaným obdobím tyto hodnoty: 35,09
± 3,25 l·min-1, po konci sledovaného období: 35,57 ± 3,73 l·min-1. V průběhu sledování tedy
došlo ke zvýšení hodnoty VE·VO2
-1 o 1,32 ± 3,90 %. Při ANOVA analýze dosáhla hodnota p =
0,968.
Změna hodnot VE·VO2
-1 vlivem tréninkového kempu není statisticky významná. Nedošlo
tedy k významné změně ekonomiky příjmu kyslíku vlivem zvolené intervence. Vlivem
intervence dechových cvičení nedošlo u experimentální skupiny k významné změně hodnot
VE·VO2
-1.
64
Graf 7.
Hodnoty VE·VO2
-1 u experimentální skupiny před a po intervenci dechových cvičení
5.1.8 Shrnutí
Intervence dechových cvičení založených na józe nemá významný vliv na hodnoty
uváděné jako determinanty vytrvalostního výkonu (VO2max, VO2·SF-1, VE·VO2
-1), má ale vliv na
parametry, které vypovídají o kvalitě dýchání v klidu i při zátěži (FVC, VT, BF), spojených
s kvalitou dechového vzoru. Je otázkou, jak by se změnily sledované respirační parametry při
zařazení ještě delší či trvalé intervenci dechových cvičení, což je potřeba ověřit v dalším
výzkumu.
5.2 Změny respiračních parametrů v důsledku tréninkového kempu ve „středohoří“
Změny vybraných parametrů jsou prezentovány prostřednictvím spojnicových grafů,
které vyjadřují změnu mezi hodnotou sledovaného parametru před intervencí a po ní.
5.2.1 VO2max
Členové experimentální skupiny dosáhli před tréninkovým kempem relativních hodnot
VO2max: 56,81 ± 7,65 ml·kg-1·min-1, po návratu ze soustředění: 59,69 ± 7,47 ml·kg-1·min-1.
V průběhu intervence došlo k průměrnému zvýšení hodnoty VO2max o 5,24 ± 2,86 %. U
kontrolní skupiny byly naměřeny před sledovaným obdobím tyto hodnoty: 56,50 ± 7,34
ml·kg-1·min-1, po konci sledovaného období: 57,00 ± 7,41 ml·kg-1·min-1. V průběhu sledování
tedy došlo k průměrnému zvýšení hodnoty VO2max o 0,90 ± 1,36 %. U kontrolní skupiny tedy
nedošlo k zádnému ovlivnění parametru absolvovaných tréninkovým zatížením. Při ANOVA
analýze dosáhla hodnota p = 0,000. Změna hodnot VO2max vlivem tréninkového kempu je
statisticky významná. K nárůstu hodnoty VO2max došlo u všech sledovaných účastníků
soustředění (viz graf 8). U členů kontrolní skupiny nedošlo k významným změnám těchto
65
hodnot. Absolvovaný trénink ve „středohoří“, kde je snížený parciální tlak kyslíku a kopcovitý
terén pro trénink, významně ovlivnil hodnoty VO2max, tato změna by měla mít vliv na
vytrvalostní výkon. Vlivem tréninku ve střední nadmořské výšce došlo k významné změně
hodnot VO2max u experimentální skupiny, což ukazuje na zlepšení vytrvalostní výkonnosti.
Graf 8.
Relativní hodnoty VO2max u experimentální skupiny před a po tréninkovém kempu ve střední
nadmořské výšce
5.2.2 VO2·SF-1
U experimentální skupiny byly zaznamenány hodnoty VO2·SF-1 před tréninkovým
kempem: 17,9 ± 5,2 ml, po návratu ze soustředění: 18,6 ± 5,2 ml (vi graf 9). V průběhu
intervence došlo k průměrnému zvýšení hodnoty VO2·SF-1 o 4,29 ± 3,52 %. U kontrolní skupiny
byly naměřeny před sledovaným obdobím tyto hodnoty: 18,3 ± 4,8 ml, po konci sledovaného
období: 18,4 ± 4,9 ml. V průběhu sledování tedy došlo ke zvýšení hodnoty VO2·SF-1 o 0,52 ±
3,57 %. Při ANOVA analýze dosáhla hodnota p = 0,014. Změna hodnot VO2·SF-1 vlivem
tréninkového kempu je statisticky významná. U tohoto parametru došlo ke zvýšení hodnoty u
všech sledovaných účastníků, až na tři, u kterých hodnota stagnovala. Vlivem tréninku ve
střední nadmořské výšce došlo k významné změně hodnot VO2·SF-1 u experimentální skupiny.
Absolvovaný trénink ve „středohoří“, kde je snížený parciální tlak kyslíku a kopcovitý terén pro
trénink, významně ovlivnil hodnoty VO2·SF-1, tato změna by měla mít vliv na vytrvalostní
výkon.
66
Graf 9.
Hodnoty VO2·SF-1 u experimentální skupiny před a po tréninkovém kempu ve střední
nadmořské výšce
5.2.3 FVC
U experimentální skupiny byly zaznamenány hodnoty FVC před tréninkovým kempem:
4,51 ± 0,84 l, po návratu ze soustředění: 4,73 ± 0,92 l (viz graf 10). V průběhu intervence došlo
k průměrnému zvýšení hodnoty FVC o 4,78 ± 4,32 %. U kontrolní skupiny byly naměřeny před
sledovaným obdobím tyto hodnoty: 4,60 ± 0,86 l, po konci sledovaného období: 4,59 ± 0,83 l.
V průběhu sledování tedy došlo u kontrolní skupiny k nevýznamnému snížení hodnoty FVC
o 0,00 ± 2,08 %. Při ANOVA analýze dosáhla hodnota p = 0,001. Změna hodnot FVC vlivem
tréninkového kempu ve střední nadmořské výšce je statisticky významná. Absolvovaný trénink
ve „středohoří“, kde je snížený parciální tlak kyslíku a kopcovitý terén pro trénink, významně
ovlivnil hodnoty FVC. Důvodem může být náročnost dýchání v těchto podmínkách. Vlivem
tréninku ve střední nadmořské výšce došlo k významnému zvýšení hodnot FVC u
experimentální skupiny.
67
Graf 10.
Hodnoty FVC u experimentální skupiny před a po tréninkovém kempu ve střední nadmořské
výšce
5.2.4 VT
U experimentální skupiny byly zaznamenány hodnoty VT před tréninkovým kempem:
2,25 ± 0,48 l, po návratu ze soustředění: 2,23 ± 0,52 l (viz graf 11). V průběhu intervence došlo
k průměrnému snížení hodnoty VT u experimentální skupiny o 0,87 ± 8,89 %. U kontrolní
skupiny byly naměřeny před sledovaným obdobím tyto hodnoty: 2,26 ± 0,49 l, po konci
sledovaného období: 2,28 ± 0,52 l. V průběhu sledování tedy došlo u kontrolní skupiny
ke zvýšení hodnoty VT o 0,58 ± 6,22 %. Při ANOVA analýze dosáhla hodnota p = 0,564. Změna
hodnot VT vlivem tréninkového kempu není statisticky významná. Předpokládali jsme, že
absolvovaný trénink ve „středohoří“, kde je snížený parciální tlak kyslíku a kopcovitý terén pro
trénink, významně pozitivně ovlivní hodnoty VT. K tomu ale nedošlo. K ovlivnění dýchání
došlo, ale prostřednictvím zvýšení BF. Vlivem tréninku ve střední nadmořské výšce nedošlo
k významné změně hodnot VT u experimentální skupiny.
68
Graf 11.
Hodnoty VT u experimentální skupiny před a po tréninkovém kempu ve střední nadmořské
výšce
5.2.5 BF
U experimentální skupiny byly zaznamenány hodnoty BF před tréninkovým kempem:
59,1 ± 7,2 dechů·min-1, po návratu ze soustředění: 62,5 ± 10,4 dechů·min-1 (viz graf 12).
V průběhu intervence došlo k průměrnému zvýšení hodnoty BF o 5,53 ± 10,33 %. U kontrolní
skupiny byly naměřeny před sledovaným obdobím tyto hodnoty: 60,3 ± 7,6 dechů·min-1, po
konci sledovaného období: 59,9 ± 7,7 dechů·min-1. V průběhu sledování tedy došlo u kontrolní
skupiny ke snížení hodnoty BF o 0,339 ± 6,06 %. Při ANOVA analýze dosáhla hodnota p = 0,053.
Změna hodnot BF vlivem tréninkového kempu není statisticky významná. Absolvovaný trénink
ve „středohoří“, kde je snížený parciální tlak kyslíku a kopcovitý terén pro trénink, neměl
významný vliv na hodnoty BF. Přesto došlo k navýšení hodnot BF. Důvodem může být
náročnost dýchání v těchto podmínkách a nevýznamné navýšení minutové ventilace (viz
kapitola 5.2.6). Vlivem tréninku ve střední nadmořské výšce nedošlo k významné změně
hodnot BF u experimentální skupiny. Nedošlo také ke zlepšení ekonomiky dýchání.
69
Graf 12.
Hodnoty BF u experimentální skupiny před a po tréninkovém kempu ve střední nadmořské
výšce
5.2.6 VE
U experimentální skupiny byly zaznamenány hodnoty VE před tréninkovým kempem:
132,7 ± 34,6 l, po návratu ze soustředění: 137,4 ± 35,0 l (viz graf 13). V průběhu sledování tedy
došlo k průměrnému zvýšení hodnoty VE o 3,82 ± 6,45 %. U kontrolní skupiny byly naměřeny
před sledovaným obdobím tyto hodnoty: 131,6 ± 29,9 l, po konci sledovaného období:
131,3 ± 29,8 l. V průběhu sledování tedy došlo u kontrolní skupiny ke snížení hodnoty VE o
0,16 ± 5,44 %. Při ANOVA analýze dosáhla hodnota p = 0,081. Změna hodnot VE vlivem
tréninkového kempu není statisticky významná. Absolvovaný trénink ve „středohoří“, kde je
snížený parciální tlak kyslíku a kopcovitý terén pro trénink, významně neovlivnil hodnoty VE.
K nárůstu hodnot došlo, ale změna není významná. Využití O2 se zásadně nemění, proto je
vyšší dosažená hodnota VE primárně způsobena vyšší hodnotou BF. Vlivem tréninku ve střední
nadmořské výšce nedošlo k významné změně hodnot VE u experimentální skupiny.
70
Graf 13.
Hodnoty VE u experimentální skupiny před a po tréninkovém kempu ve střední nadmořské
výšce
5.2.7 VE·VO2
-1
U experimentální skupiny byly zaznamenány hodnoty VE·VO2
-1 před tréninkovým
kempem: 37,61 ± 2,22 l·min-1, po návratu ze soustředění: 37,47 ± 3,56 l·min-1 (viz graf 14). V
průběhu intervence došlo k průměrnému snížení hodnoty VE·VO2
-1 o 0,44 ± 5,51 %. U kontrolní
skupiny byly naměřeny před sledovaným obdobím tyto hodnoty: 37,38 ± 2,33 l·min-1, po konci
sledovaného období: 37,31 ± 3,11 l·min-1. V průběhu sledování tedy došlo u kontrolní skupiny
ke snížení hodnoty VE·VO2
-1 o 0,23 ± 4,67 %. Při ANOVA analýze dosáhla hodnota p = 0,922.
Změna hodnot VE·VO2
-1 vlivem tréninkového kempu není statisticky významná. Nedošlo tedy
k významné změně ekonomiky využití kyslíku. Vlivem tréninku ve střední nadmořské výšce
nedošlo k významné změně hodnot VE·VO2
-1 u experimentální skupiny.
71
Graf 14.
Hodnoty VE·VO2
-1 u experimentální skupiny před a po tréninkovém kempu ve střední
nadmořské výšce
5.2.8 Shrnutí
Vlivem tréninkového pobytu ve střední nadmořské výšce (~1 000 m n. m.) došlo
k významnému zvýšení respiračních parametrů spojených s příjmem kyslíku a vytrvalostním
výkonem (VO2max, VO2·SF-1) a k významnému nárůstu klidového parametru FVC. Zvýšení VE a
BF není významné, došlo také k nevýznamnému snížení VT a VE·VO2
-1. Nedošlo tedy ke
kvalitativní změně v kvalitě dýchání.
5.3 Změny respiračních parametrů vlivem tréninkového kempu ve vyšší nadmořské
výšce
Členové experimentální skupiny absolvovali tréninkový kemp v italském Livignu.
V průběhu jedenáctidenního pobytu byli běžci ubytování v nadmořské výšce ~1850 m n. m.,
ve které absolvovali i většinu tréninků. Členové kontrolní skupiny absolvovali stejné
tréninkové zatížení, ale v nadmořské výšce ~400 m n. m. Změny vybraných parametrů jsou
prezentovány prostřednictvím spojnicových grafů, které vyjadřují změnu mezi hodnotou
sledovaného parametru před intervencí a po ní.
5.3.1 VO2max
U experimentální skupiny byly naměřeny relativní hodnoty VO2max před tréninkovým
kempem: 57,61 ± 7,91 ml·kg-1·min-1, po návratu ze soustředění: 64,57 ± 8,75 ml·kg-1·min-1 (viz
graf 15). V průběhu intervence došlo k průměrnému zvýšení hodnoty VO2max o 12,22 ± 4,82 %.
U kontrolní skupiny byly naměřeny před sledovaným obdobím tyto hodnoty: 57,10 ± 5,75
ml·kg-1·min-1, po konci sledovaného období: 57,50 ± 5,92 ml·kg-1·min-1. V průběhu sledování
72
tedy došlo u kontrolní skupiny ke zvýšení hodnoty VO2max o 0,69 ± 1,41 %. Při ANOVA analýze
dosáhla hodnota p = 0,000. Změna hodnot VO2max vlivem tréninkového kempu ve vyšší
nadmořské výšce je statisticky významná. Absolvovaný trénink ve vyšší nadmořské výšce, kde
je snížený parciální tlak kyslíku a kopcovitý terén pro trénink, významně ovlivnil hodnoty
VO2max, tato změna by měla mít vliv na vytrvalostní výkon.
Graf 15.
Relativní hodnoty VO2max u experimentální skupiny před a po tréninkovém kempu ve vyšší
nadmořské výšce
5.3.2 VO2·SF-1
U experimentální skupiny byly naměřeny hodnoty VO2·SF-1 před tréninkovým kempem:
19,6 ± 4,5 ml, po návratu ze soustředění: 21,7 ± 4,9 ml (viz graf 16). V průběhu intervence
došlo k průměrnému zvýšení VO2·SF-1 o 10,90 ± 5,55 %. U kontrolní skupiny byly naměřeny
před sledovaným obdobím tyto hodnoty: 19,7 ± 4,9 ml, po konci sledovaného období:
19,8 ± 4,6 ml. V průběhu sledování tedy došlo ke zvýšení hodnoty VO2·SF-1 o 0,91 ± 2,91 %. Při
ANOVA analýze dosáhla hodnota p = 0,000. Změna hodnot VO2·SF-1 vlivem tréninkového
kempu je statisticky významná. U tohoto parametru došlo ke zvýšení hodnoty u všech
sledovaných účastníků, až na tři, u kterých hodnota stagnovala. Absolvovaný trénink ve vyšší
nadmořské výšce, kde je snížený parciální tlak kyslíku a kopcovitý terén pro trénink, významně
ovlivnil hodnoty VO2·SF-1, tato změna by měla mít vliv na vytrvalostní výkon.
73
Graf 16.
Hodnoty VO2·SF-1 u experimentální skupiny před a po tréninkovém kempu ve vyšší nadmořské
výšce
5.3.3 FVC
U experimentální skupiny byly naměřeny hodnoty FVC před tréninkovým kempem: 5,02
± 0,83 l, po návratu ze soustředění: 5,22 ± 0,99 l (viz graf 17). V průběhu intervence došlo
k průměrnému zvýšení hodnoty FVC o 3,77 ± 7,35 %. U kontrolní skupiny byly naměřeny před
sledovaným obdobím tyto hodnoty: 4,84 ± 0,79 l, po konci sledovaného období: 4,85 ± 0,85 l.
V průběhu sledování tedy došlo ke zvýšení hodnoty FVC u kontrolní skupiny o 0,25 ± 2,13 %.
Změna hodnot FVC vlivem jedenáctidenního tréninkového kempu není statisticky významná,
což dokládá hodnota p = 0,211 při ANOVA analýze. Absolvovaný trénink ve vyšší nadmořské
výšce o délce 11 dní, kde je snížený parciální tlak kyslíku a kopcovitý terén pro trénink,
významně neovlivnil hodnoty FVC. Důvodem může být vyšší vstupní hodnota tohoto
parametru u běžců, vliv může mít i délka pobytu.
74
Graf 17.
Hodnoty FVC u experimentální skupiny před a po tréninkovém kempu ve vyšší nadmořské výšce
5.3.4 VT
U experimentální skupiny byly naměřeny hodnoty VT před tréninkovým kempem: 2,52
± 0,54 l, po návratu ze soustředění: 2,65 ± 0,55 l (viz graf 18). V průběhu intervence došlo
k průměrnému zvýšení hodnoty VT o 5,46 ± 6,42 %. U kontrolní skupiny byly naměřeny před
sledovaným obdobím tyto hodnoty: 2,29 ± 0,53 l, po konci sledovaného období: 2,28 ± 0,51 l.
V průběhu sledování tedy došlo ke snížení hodnoty VT o 0,27 ± 1,52 %. Při ANOVA analýze
dosáhla hodnota p = 0,043. Změna hodnot VT vlivem tréninkového kempu je statisticky
významná. Absolvovaný trénink ve vyšší nadmořské výšce, kde je snížený parciální tlak kyslíku
a kopcovitý terén pro trénink, významně ovlivnil hodnoty VT.
75
Graf 18.
Hodnoty VT u experimentální skupiny před a po tréninkovém kempu ve vyšší nadmořské výšce
5.3.5 BF
U experimentální skupiny byly naměřeny hodnoty BF před tréninkovým kempem: 54,0
± 12,1 dechů·min-1, po návratu ze soustředění: 57,1 ± 10,7 dechů·min-1 (viz graf 19). V průběhu
intervence došlo k průměrnému zvýšení hodnoty BF o 7,52 ± 13,91 %. U kontrolní skupiny byly
naměřeny před sledovaným obdobím tyto hodnoty: 56,0 ± 12,2 dechů·min-1, po konci
sledovaného období: 56,1 ± 11,0 dechů·min-1. V průběhu sledování tedy došlo u kontrolní
skupiny ke zvýšení hodnoty BF o 0,71 ± 4,09 %. Při ANOVA analýze dosáhla hodnota p = 0,221.
Změna hodnot BF vlivem tréninkového kempu ve vyšší nadmořské výšce není statisticky
významná. Nedošlo také ke zlepšení ekonomiky dýchání.
76
Graf 19.
Hodnoty BF u experimentální skupiny před a po tréninkovém kempu ve vyšší nadmořské výšce
5.3.6 VE
U experimentální skupiny byly naměřeny hodnoty VE před tréninkovým kempem: 133,9
± 37,3 l·min-1, po návratu ze soustředění: 147,9 ± 31,4 l·min-1 (viz graf 20). V průběhu sledování
tedy došlo k průměrnému zvýšení hodnoty VE o 12,38 ± 12,10 %. U kontrolní skupiny byly
naměřeny před sledovaným obdobím tyto hodnoty: 123,5 ± 16,8 l·min-1, po konci sledovaného
období: 123,8 ± 17,6 l·min-1. V průběhu sledování tedy došlo u kontrolní skupiny ke snížení
hodnoty VE o 0,11 ± 3,55 %. Při ANOVA analýze dosáhla hodnota p = 0,017. Změna hodnot VE
vlivem tréninkového kempu je statisticky významná. Absolvovaný trénink ve vyšší nadmořské
výšce, kde je snížený parciální tlak kyslíku a vyšší intenzita zatížení v důsledku kopcovitého
terénu pro trénink, významně ovlivnil hodnoty VE. Vyšší dosažená hodnota VE je způsobena
jak vyšší hodnotou BF, tak vyšší hodnotou VT.
77
Graf 20.
Hodnoty VE u experimentální skupiny před a po tréninkovém kempu ve vyšší nadmořské výšce
5.3.7 VE·VO2
-1
U experimentální skupiny byly naměřeny hodnoty VE·VO2
-1 před tréninkovým kempem:
35,42 ± 4,64 l·min-1, po návratu ze soustředění: 34,88 ± 2,69 l·min-1 (viz graf 21). V průběhu
intervence došlo k průměrnému snížení hodnoty VE·VO2
-1 o 0,60 ± 8,06 %. U kontrolní skupiny
byly naměřeny před sledovaným obdobím tyto hodnoty: 34,79 ± 3,97 l·min-1, po konci
sledovaného období: 34,57 ± 2,58 l·min-1. V průběhu sledování tedy došlo ke snížení hodnoty
VE·VO2
-1 o 0,21 ± 6,77 %. Při ANOVA analýze dosáhla hodnota p = 0,721. Změna hodnot
VE·VO2
-1 vlivem tréninkového kempu není statisticky významná. Nedošlo tedy k významné
změně ekonomiky využití kyslíku.
78
Graf 21.
Hodnoty VE·VO2
-1 u experimentální skupiny před a po tréninkovém kempu ve vyšší nadmořské
výšce
5.3.8 Shrnutí
Vlivem tréninkového pobytu ve vyšší nadmořské výšce došlo k významnému zvýšení
respiračních parametrů spojených s příjmem kyslíku a vytrvalostním výkonem (VO2max,
VO2·SF-1), i parametrů spojených s kvalitou dýchání při zátěži (VT, BF, VE). Byla tedy ovlivněna
ekonomika dýchání a dechová práce. Změna klidového parametru FVC a využití kyslíku při
zátěži (VE·VO2
-1) není významná.
5.4 Změny respiračních parametrů v důsledku několikaletého běžeckého tréninku
5.4.1 Somatické parametry
Tělesná výška
V grafu 22 a 23 je uvedena tělesná výška běžců a běžkyň v průběhu sledování. V grafu je
také uvedeno, kdy byl jejich růst ukončen, což je uvedeno i v tabulce 2 a 3. Z tohoto grafu a
tabulky lze zjistit, v kolika letech byl ukončen tělesný růst v porovnání s ostatními sledovanými
sportovci, u některých jedinců je zaznamenán růstový spurt.
79
Graf 22.
Změna tělesné výšky u dívek v průběhu sledování (značka ukazuje moment ukončení tělesného
růstu)
Věk ukončení tělesného růstu byl porovnán s hodnotami uvedenými v posledních
publikovaných normách (Bláha et al., 2005). Z tabulky 2 a z grafu 22 vyplývá, že u pěti dívek
byl růstový vývoj akcelerován, u jedné byl růstový vývoj retardován, u osmi z nich odpovídal
normě. V kapitole 5.4.9 je uvedeno srovnání věku ukončení tělesného růstu a věku dosažení
limitních hodnot jednotlivých respiračních parametrů.
Tabulka 2.
Individuální věk ukončení růstu u sledovaných dívek
běžkyně A B C D E F G H I J K L M N
Věk
(roky) 17,0s
16,4s
17,1s
17,2s
18,3r
15,4a
15,7a
14,9a
17,0s
15,6a
16,3s
17,3s
16,1s
15,3a
Pozn.: a – akcelerovaný tělesný vývoj, s – standardní tělesný vývoj, r – retardovaný tělesný vývoj
80
Graf 23.
Změna tělesné výšky u chlapců v průběhu sledování (značka ukazuje moment ukončení
tělesného růstu)
Z tabulky 3 a z grafu 23 vyplývá, že v důsledku rozdílného zrání byl u tří chlapců růstový
vývoj akcelerován, u dvou byl růstový vývoj retardován, u pěti z nich odpovídal normě.
V tabulce 4 je uveden věk ukončení tělesného růstu.
Tabulka 3.
Individuální věk ukončení růstu u sledovaných chlapců
běžec O P Q R S T U V W X
věk (roky) 17,7s
16,4a
19,4r
18,2s
18,8s
17,7s
15,9a
19,2r
15,4a
17,9s
Pozn.: a – akcelerovaný tělesný vývoj, s – standardní tělesný vývoj, r – retardovaný tělesný vývoj
Tabulka 4.
Souhrnný věk ukončení růstu u sledovaných běžců a běžkyň
Průměrný věk (roky) SD (roky)
chlapci 17,7 1,3
dívky 16,4 0,9
Hmotnost
V tabulce 5 je uvedena změna tělesné hmotnosti u dívek a chlapců mezi 15. a 18,5.
rokem věku. U dívek došlo ve sledovaném období k nárůstu tělesné hmotnosti o 6,83 %, u
chlapců byl zaznamenán nárůst o 14,17 %.
81
Tabulka 5.
Tělesná hmotnost u sledovaných dívek a chlapců ve věku 15 a 18,5 roku věku
věk (roky) hmotnost (kg) SD (kg)
dívky
15,0 55,64 4,47
18,5 59,81 4,94
chlapci
15,0 57,52 6,99
18,5 66,88 5,96
Změny tělesné hmotnosti u sledovaných dívek jsou pro názornost prezentovány
prostřednictvím lineární trend v grafu 24, v grafu 25 u sledovaných chlapců. Tyto hodnoty
mohou být ovlivněné i životním stylem jedinců.
Graf 24.
Lineární trend vývoje tělesné hmotnosti u dívek v průběhu sledování
U všech dívek i chlapců je trend rostoucí, u čtyř dívek (E, H, J, K) a jednoho chlapce (T) je
strmost křivky nižší než u ostatních. Nárůst hmotnosti souvisí zejména s procesem dospívání.
Informace z tohoto grafu lze využít při hodnocení jednotlivých naměřených respiračních
parametrů či u hodnocení výkonnostních změn.
82
Graf 25.
Lineární trend vývoje tělesné hmotnosti u chlapců v průběhu sledování
Shrnutí: Pro posouzení změn způsobených tréninkovým zatížením je potřeba znát
stupeň vývoje jedince. U sledovaných běžkyň a běžců se vyskytují jedinci jak s vývojem
odpovídajícím normě, tak jedinci růstově akcelerovaní i růstově retardovaní. Tato informace
je využitelná v dalších analýzách (kapitola 5.4.9).
5.4.2 Vývoj výkonnosti sledovaných sportovců v průběhu sledování
V tabulce 6 je uvedena bodová hodnota nejlepšího výkonu v každém roce u každé
sledované běžkyně. Změna výkonů u dívek v průběhu sledování je při posouzení vstupních a
výstupních výkonů statisticky (p ˂ 0,01) i věcně významná (d = 1,61).
Tabulka 6.
Hodnota nejlepšího výkonu v jednotlivých letech u sledovaných dívek vyjádřená v bodech dle
„IAAF scoring tables of athletics“
věk (roky) A B C D E F G H I J K L M N
14 521 845 643 491 505 448 305 655 718 - - 442 727 501
15 590 890 657 464 725 519 563 775 801 740 607 500 750 551
16 545 779 671 715 809 540 781 882 892 818 682 531 803 640
17 531 830 740 705 755 572 744 921 927 767 735 559 836 709
18 593 845 772 828 819 574 856 894 909 742 767 681 885 783
19 536 - 795 840 866 540 - 952 868 875 776 700 865 775
83
V grafech 26 a 27 je uveden trend výkonnostní úrovně sledovaných dívek a chlapců. Je
stanoven ze všech dosažených nejlepších výkonů v každém měsíci, kdy startovali na závodech.
Významnou roli tedy hraje i vyrovnanost dosažených výkonů.
Graf 26.
Vývoj výkonnostní úrovně dívek ve sledovaném období
V tabulce 7 je uvedena bodová hodnota nejlepšího výkonu v každém roce u každého
sledovaného běžce. Změna výkonů u chlapců v průběhu sledování je při posouzení vstupních
a výstupních výkonů statisticky (p ˂ 0,01) i věcně významná (d = 3,31).
Tabulka 7.
Hodnota nejlepšího výkonu v jednotlivých letech u sledovaných chlapců vyjádřená v bodech dle
„IAAF scoring tables of athletics“
věk (roky) O P Q R S T U V W X
14 390 371 - - 327 582 350 144 490 180
15 521 558 427 347 416 728 350 367 648 461
16 579 672 593 516 465 816 422 465 716 627
17 698 747 717 847 473 954 507 671 809 607
18 744 726 757 867 - 951 611 759 813 619
19 798 785 836 900 471 934 700 868 867 660
84
Graf 27.
Vývoj výkonnostní úrovně chlapců ve sledovaném období
Přestože jsou všichni sledovaní atleti účastníci několika MČR, kam se museli svými
výkony nominovat, existují rozdíly v úrovni jejich výkonů. Vedle rozdílných předpokladů nebyl
vliv tréninku pro všechny stejný. Vliv měla onemocnění, zranění, účast na trénincích, … Někteří
pokračovali ve sportovní kariéře i po ukončení sledování, někteří ji ukončili již před dosažení
cílového věku pro ukončení sledování. Mezi sledovanými jsou běžci, jejichž vrcholem byla
účast na mistrovství ČR, ale i reprezentanti ČR. U některých sledovaných neustále narůstá
výkonnost až do konce sledování, které je na pomezí mládežnických kategorií a kategorie
dospělých. U některých ale dochází k dočasné výkonnostní stagnaci již v průběhu sledování,
jehož příčinou bylo někdy prodělání onemocnění či zranění.
Shrnutí: Pro možnost srovnání byly výkony z jednotlivých disciplín přepočítány na body
dle „IAAF scoring tables of athletics“. U všech sledovaných běžkyň a běžců v průběhu sledování
významně narůstá úroveň výkonů.
5.4.3 Dlouhodobé změny VO2max
V grafu 28 a 29 je zachycen vývoj relativních hodnot VO2max v průběhu sledování
v porovnání s hodnotami individuální normy každé běžkyně a každého běžce. V těchto grafech
jsou zaznamenány všechny naměřené hodnoty VO2max v průběhu sledování. Krátkodobé
výkyvy naměřených hodnot jsou dány náplní ročního tréninkového cyklu a jeho periodizací
(termíny testování). Testy byly prováděny před začátkem přípravného období, před
tréninkovými kempy, po návratu ze soustředění, v průběhu přípravy i v závodním období.
Šipka označuje tréninkový kemp. Je také uvedena polynomická spojnice trendu 2. stupně.
85
Dívky kazuistika VO2max
U všech sledovaných dívek dosahují naměřené hodnoty vysoce nadprůměrných hodnot
(viz graf 28) v porovnání s individuální normou pro běžnou populaci. Všechny běžkyně, až na
běžkyni K, navštěvovaly před započetím systematického běžeckého tréninku nějaký pohybový
kroužek nebo provozovaly jiný sport (5× atletická přípravka, 3× oddíl všetrannosti, 2× volejbal,
2× plavání, 1× orientační běh). Vstupní hodnoty VO2max u dívek se pohybují mezi 115 a 149 %
s jednou výjimkou (85 %), z toho vyplývá, že jejich úroveň je nadprůměrná, ale také do určité
míry rozdílná, ať již z pohledu vrozených dispozic, tak jejich rozvoje. U všech běžkyň je
významně vyšší hodnota VO2max oproti normě od začátku sledování, s výjimkou běžkyně K,
která začala s pravidelnou pohybovou aktivitou až na začátku sledování, do té doby vůbec
nesportovala, navíc závodila nejčastěji v delších sprintech (400 m), až později přešla na trať
800 m. Její nárůst hodnot VO2max je viditelný i v porovnání s ostatními dívkami na grafu 30.
Otázkou je, zda všechny běžkyně mají vyšší vstupní hodnoty proto, že mají k pohybu blíže od
dětství a rozvíjejí měřené parametry, nebo zda aktivně sportují i proto, že jsou disponovaní a
tréninkem dále tyto předpoklady rozvíjejí.
Z grafu 28 je patrné, že u většiny dívek je trend vývoje hodnot VO2max stoupající. Jsou zde
ale výjimky. U dívek F a I vykazují naměřené hodnoty VO2max stagnaci, což pravděpodobně
souviselo s výrazným nárůstem tělesné hmotnosti v průběhu dospívání, podobný průběh byl i
u jejich závodní výkonnosti. U dívek A, J a M je také viditelná stagnace trendu hodnot VO2max,
ale u nich není souvislost s nadměrným nárůstem hmotnosti, ani výkonnostní úroveň
nestagnovala.
Hodnoty VO2max kolísají i v průběhu ročního tréninkového cyklu. V průběhu ročního
tréninkového cyklu dochází ke změnám v objemu a intenzitě tréninku (viz kapitola 2.3.6) tak,
aby sportovní výkonnost gradovala směrem k vrcholu sezóny. Není totiž možné udržet
vrcholnou výkonnostní úroveň po celý rok. V grafech 28 a 29 (i u grafů s dalšími parametry)
modré hodnoty a jejich spojnice představují naměřené hodnoty, červené představují hodnoty
individuální normy. Šipky ukazují, kdy proběhl tréninkový kemp. Pokud nenastaly zdravotní
obtíže, tak v důsledku těchto kempů dochází k dočasnému nárůstu hodnot VO2max. K nárůstu
těchto hodnot dochází také v období, kdy se příprava zintenzivňuje. Protože bylo prokázáno,
že hodnoty VO2max souvisí s výkonnostní úrovní u dívek, u kterých dochází k růstu výkonnosti,
dochází i k postupnému zlepšování hodnot VO2max. Z trenérského pohledu by se optimálnímu
průběhu blížil graf dívky N v grafu 28, kdy po počátečním rychlejším nárůstu hodnot VO2max
dochází ke zpomalení zlepšování hodnot, ale trend vývoje je rostoucí až do 19 let, pak dochází
ke stagnaci, což pak již kopíruje průběh hodnot normy, kdy v určité fázi puberty dochází často
ke stagnaci či dočasnému poklesu hodnot VO2max. Modely C a D v grafu 28 jsou pravděpodobně
typické pro vytrvalostně sportující adolescentní dívky, která mají vytrvalostní dispozice, které
dále rozvíjejí. Při hodnocení vlivu dlouhodobého běžeckého tréninkového zatížení na hodnotu
VO2max u dívek prostřednictvím ANOVA analýzy je zjištěná hodnota p = 0,000. Změna hodnot
VO2max vlivem longitudinálního běžeckého tréninkového zatížení je u dívek statisticky
významná.
86
Graf 28.
Vývoj naměřených relativních hodnot a individuální normy VO2max u dívek (A-N) ve sledovaném
období
Pozn.: modře naměřené hodnoty, červeně hodnoty normy
Chlapci kazuistika VO2max
U všech chlapců je od počátku sledování hodnoty VO2max na vyšší úrovni, než je hodnota
individuální normy (počáteční hodnota na úrovni 103–145 % individuální normy), viz graf 29.
To je pravděpodobně dáno jejich vrozenými dispozicemi. U běžců P, Q, R, S, T, V a W je již od
87
počátku sledování hodnota vysoce nadprůměrná a není patrná výrazná odchylka trendu
hodnot od trendu hodnot normy, v podstatě trend naměřených hodnot kopíruje trend hodnot
normy. Všichni tito běžci provozovali před započetím systematického běžeckého tréninku jiný
sport (4× fotbal, 1× plavání, 1× běžecké lyžování, 1× atletická přípravka) se zastoupením
vytrvalostní složky. U chlapců O, U a X je zřetelný postupný nárůst hodnot oproti normám po
začátku systematického tréninku.
Při hodnocení vlivu dlouhodobého běžeckého tréninkového zatížení na hodnotu VO2max
u chlapců dosáhla prostřednictvím ANOVA analýzy hodnota p = 0,000. Změna hodnot VO2max
vlivem longitudinálního běžeckého tréninkového zatížení je u chlapců statisticky významná.
Graf 29.
Vývoj naměřených relativních hodnot a individuální normy VO2max u chlapců (O-X) ve
sledovaném období
Pozn.: modře naměřené hodnoty, červeně hodnoty normy
Modely P, Q, R, T, V a W v grafu 29 jsou pravděpodobně typické pro vytrvalostně
disponované chlapce, kteří již vytrvalostní dispozice rozvíjeli před začátkem monitorování.
88
Modely O, U a X v grafu 29 prezentují vytrvalostně disponované běžce, kteří ale před
započetím sledování vytrvalostní dispozice systematicky nerozvíjeli.
Dívky souhrnný vývoj VO2max
V grafu 30 je zobrazen trend vývoje relativní hodnoty VO2max u dívek. Koeficient
determinace dosahuje 0,21 ± 0,24. V tomto grafu jsme použili lineární spojnici trendu,
přestože koeficient determinace nedosahuje nejvyšších hodnot. Ale optimální spojnice trendu
je použita v předchozích individuálních grafech, zde prezentujeme trend vývoje tak, aby byl
přehledný. Až na tři sledované běžkyně dochází u dívek k rostoucímu trendu v průběhu
sledování, u běžkyně K je nárůst enormní z výše popsaných příčin (nízké vstupní hodnoty
VO2max, absence pohybových aktivit na počátku sledování). U dvou lze vidět klesající trend a u
jedné stagnující. U běžkyně K je zaznamenán největší nárůst hodnot VO2max (viz graf 30).
V grafu 31 je zobrazen trend vývoje hodnoty VO2max vyjádřený jako procento individuální
normy u dívek. Koeficient determinace dosahuje 0,12 ± 0,14. Tato hodnota vztažená
k individuální normě vykazuje u čtyř dívek stagnující trend, u jedné dívky trend klesající, u
ostatních devíti rostoucí trend. U části dívek má průběh naměřené relativní hodnoty VO2max
podobný průběh jako hodnota vyjádřená jako procento normy (viz graf 28). Z toho vyplývá, že
hodnota VO2max u poloviny sledovaných běžkyň ve sledovaném období kopíruje hodnoty
běžné populace, jen na vyšší úrovni hodnot. U druhé poloviny dívek má trénink ve sledovaném
období vliv na zvýšení hodnot VO2max.
Graf 30.
Lineární trend vývoje relativních naměřených hodnot VO2max u dívek ve sledovaném období.
89
Graf 31.
Lineární trend vývoje relativních hodnot VO2max vyjádřených jako procentuální hodnota normy
u dívek ve sledovaném období
Chlapci souhrnný vývoj VO2max
U chlapců je zaznamenán rostoucí trend naměřené relativní hodnoty VO2max, s výjimkou
jednoho běžce (S), viz graf 32. Ten zaznamenal zdravotní problémy související s růstem a na
začátku sledování byl extrémně hubený. To přispělo k jeho vysoce nadprůměrným hodnotám
VO2max na počátku sledování. Koeficient determinace dosahuje 0,12 ± 0,12. Hodnoty VO2max
vztažené k normě (graf 33) vykazují rostoucí trend u všech sledovaných běžců. Trend změny
hodnot VO2max je tedy odlišný od běžné populace. Koeficient determinace dosahuje 0,16 ±
0,16.
90
Graf 32.
Lineární trend vývoje naměřených relativních hodnot VO2max u chlapců ve sledovaném období
Graf 33.
Lineární trend vývoje relativních hodnot VO2max vyjádřených jako procentuální hodnota normy
u chlapců ve sledovaném období
91
Shrnutí: V této kapitole je graficky prezentován vývoj všech zaznamenaných hodnot
VO2max v porovnání s aktuální hodnotou individuální normy u každého jedince zvlášť. Všichni
sledovaní běžci a běžkyně dosahují významně nadprůměrných hodnot. Přestože mají
nadprůměrné hodnoty VO2max, vlivem absolvovaného tréninku dochází ještě k jejich růstu. U
všech chlapců dochází k růstu hodnot VO2max v průběhu sledování (naměřených hodnot i
hodnot vyjádřených jako procento individuální normy). U dívek dochází v průběhu sledování
také k nárůstu naměřených hodnot s výjimkou tří z nich, resp. čtyř u hodnot vyjádřených jako
procento normy, u nichž naměřené hodnoty v podstatě kopírují hodnoty běžné populace, ale
na vyšší úrovni. To je podstatné, protože je VO2max předpokladem běžeckého výkonu.
5.4.4 Dlouhodobé změny VO2·SF-1
V grafu 34 a 35 je zachycen vývoj hodnot VO2·SF-1 v průběhu sledování v porovnání
s hodnotami individuální normy každé běžkyně a každého běžce. V grafu jsou zaznamenány
všechny naměřené hodnoty VO2·SF-1 v průběhu sledování. Nezkoumali jsme, jak se hodnota
VO2·SF-1 měnila primárně vlivem změny VO2 či vlivem změny srdeční frekvence (SF).
Dívky kazuistika VO2·SF-1
Z grafu 34 je patrné, že u všech sledovaných dívek dosahují naměřené hodnoty vysoce
nadprůměrných hodnot v porovnání s individuální normou pro běžnou populaci. Vstupní
hodnoty VO2·SF-1 u dívek se pohybují mezi 110 a 145 %, z toho vyplývá, že jejich úroveň je
vysoce nadprůměrná. U všech běžkyň je významně vyšší hodnota VO2·SF-1 oproti normě od
začátku sledování. Z grafu 34 je patrné, že u většiny dívek je trend vývoje hodnot VO2·SF-1
stoupající. Jsou zde ale výjimky. U dívek A, D a J vykazují naměřené hodnoty VO2·SF-1 stagnaci.
U všech tří dívek je ukončen růst v 17 letech (viz tabulka 2), ale hodnota jejich individuální
normy se již od počátku sledování nemění. U dívek B, C, E, F, G, H, I, K, L, M, N dochází
k postupnému dlouhodobému vývoji hodnot VO2·SF-1, ale u všech sledovaných dívek dochází
i ke krátkodobým změnám v závislosti na absolvovaném tréninkovém zatížení.
U sledovaných dívek se vyskytují dva základní typy modelů průběhu změn VO2·SF-1. U
obou je po celou dobu sledování dosažená hodnota nadprůměrná. U části dívek trend
naměřené hodnoty kopírují trend hodnot individuální normy, u části z nich je trend
naměřených hodnot rostoucí oproti hodnotám individuální normy. Při hodnocení vlivu
dlouhodobého běžeckého tréninkového zatížení na hodnotu VO2·SF-1 u dívek dosáhla u
ANOVA analýzy hodnota p = 0,000. Změna hodnot VO2·SF-1 vlivem longitudinálního běžeckého
tréninkového zatížení je u dívek statisticky významná.
92
Graf 34.
Vývoj naměřených hodnot a individuální normy VO2·SF-1 u dívek (A-N) ve sledovaném období
Pozn.: modře naměřené hodnoty, červeně hodnoty normy
Chlapci kazuistika VO2·SF-1
Z grafu 35 je patrné, že u šesti sledovaných chlapců dosahují naměřená data
signifikantně vyšších hodnot v porovnání s individuální normou pro běžnou populaci po celou
dobu sledování (počáteční hodnota na úrovni 100–131 % individuální normy). U dvou chlapců
(O a X) jsou počáteční naměřené hodnoty na úrovni individuální normy, poté je postupně
93
významně převyšují. U dvou chlapců (S a U) je naměřená hodnota v průběhu sledování jen
mírně nadprůměrná, u běžce S dokonce v průběhu sledování dokonce hodnota individuální
normy dočasně převyšuje naměřené hodnoty. Bylo to v období, kdy měl několikaměsíční
tréninkový výpadek ze zdravotních důvodů. Vstupní hodnoty VO2·SF-1 u chlapců jsou vysoce
nadprůměrná (u dvou průměrná). Z grafu 35 je patrné, že u všech chlapců je trend vývoje
hodnot VO2·SF-1 stoupající.
U sledovaných chlapců se vyskytují dva základní typy modelů průběhu změn VO2·SF-1. U
jednoho modelu se naměřená hodnota VO2·SF-1 z počátečních průměrných hodnot stává stále
více nadprůměrnou a ve druhém modelu je naměřená hodnota po celou dobu sledování
nadprůměrná a trend hodnot v podstatě kopíruje trend hodnoty individuální normy. Při
hodnocení vlivu dlouhodobého běžeckého tréninkového zatížení na hodnotu VO2·SF-1 u
chlapců dosáhla u ANOVA analýzy hodnota p = 0,011. Změna hodnot VO2·SF-1 vlivem
longitudinálního běžeckého tréninkového zatížení je u chlapců statisticky významná.
Graf 35.
Vývoj naměřených hodnot a individuální normy VO2·SF-1 u chlapců (O-X) ve sledovaném období
Pozn.: modře naměřené hodnoty, červeně hodnoty normy
94
Dívky souhrnný vývoj VO2·SF-1
V grafu 36 je zobrazen trend vývoje hodnoty VO2·SF-1 u dívek. Koeficient determinace
dosahuje 0,43 ± 0,25. Až na jednu sledovanou běžkyni dochází u dívek k rostoucímu trendu
v průběhu sledování. U jedné z nich je trend stagnující až mírně klesající. V grafu 37 je zobrazen
trend vývoje hodnoty VO2·SF-1 vyjádřený jako procento individuální normy u dívek. Tato
hodnota vykazuje podobný trend jako naměřená hodnota. U jedné dívky je trend stagnace až
mírného poklesu, u ostatních křivka trendu vykazuje větší či menší růst. Koeficient
determinace dosahuje 0,15 ± 0,14.
Graf 36.
Lineární trend vývoje VO2·SF-1 u dívek ve sledovaném období
95
Graf 37.
Lineární trend vývoje hodnot VO2·SF-1 vyjádřených jako procentuální hodnota normy u dívek ve
sledovaném období
Chlapci souhrnný vývoj VO2·SF-1
U všech chlapců je zaznamenán rostoucí trend naměřené VO2·SF-1 (graf 38). Koeficient
determinace dosahuje 0,62 ± 0,19. Až na dva běžce (běžci S a W) je rostoucí trend i u hodnoty
vyjádřené jako procentuální hodnota individuální normy (graf 39). Trend změny hodnot
VO2·SF-1 je tedy až na dvě výjimky odlišný od běžné populace. Koeficient determinace dosahuje
0,15 ± 0,22.
96
Graf 38.
Lineární trend vývoje VO2·SF-1 u chlapců ve sledovaném období.
Graf 39.
Lineární trend vývoje hodnot VO2·SF-1 vyjádřených jako procentuální hodnota normy u chlapců
ve sledovaném období
97
Shrnutí: V této kapitole je graficky prezentován vývoj hodnot VO2·SF-1 v porovnání
s aktuální hodnotou individuální normy u každého jedince zvlášť. Všichni sledovaní běžci a
běžkyně dosahují významně nadprůměrných hodnot. Až na výjimky dochází k růstu hodnot
VO2·SF-1 v průběhu sledování. Přestože mají sledované dívky a chlapci nadprůměrné hodnoty
VO2·SF-1, vlivem absolvovaného tréninku dochází ještě k jejich růstu.
5.4.5 Dlouhodobé změny FVC
V grafu 40 a 41 je zachycen vývoj hodnot FVC v průběhu sledování v porovnání
s hodnotami individuální normy každé běžkyně a každého běžce.
Dívky kazuistika FVC
V grafu jsou zaznamenány všechny naměřené hodnoty FVC v průběhu sledování. Z grafu
40 je patrné, že pouze u čtyř dívek ze čtrnácti je vstupní hodnota FVC nadprůměrná. U dívek
D, E a K se naměřená hodnota FVC dostane jen výjimečně v průběhu sledování nad úroveň
individuální normy. U všech dívek s výjimkou dvou (D a H) je trend naměřených hodnot
rostoucí, u všech sledovaných dívek dochází i ke krátkodobým změnám v závislosti na
absolvovaném tréninkovém zatížení. Vstupní hodnoty FVC u dívek se pohybují mezi 82 a 107
%, z toho vyplývá, že jejich úroveň je podprůměrná až průměrná. U deseti dívek je naměřená
hodnota v průběhu sledování převážně nadprůměrná (viz graf 40).
Vyskytují se podobné modely jako u předchozích parametrů, ale u FVC existuje typický
model, kdy je vstupní hodnota FVC nižší než příslušná norma a v průběhu sledování dochází
k postupnému překonání hodnoty individuální normy a dalšímu růstu. Druhý typický model
v podstatě kopíruje hodnotu normy, u některých běžkyň pod hodnotou normy, u některých
nad její hodnotou. Při hodnocení vlivu dlouhodobého běžeckého tréninkového zatížení na
hodnotu FVC u dívek dosáhla u ANOVA analýzy hodnota p = 0,005. Změna hodnot FVC vlivem
longitudinálního běžeckého tréninkového zatížení je u dívek statisticky významná.
98
Graf 40.
Vývoj naměřených hodnot a individuální normy FVC u dívek (A-N) ve sledovaném období
Pozn.: modře naměřené hodnoty, červeně hodnoty normy
Chlapci kazuistika FVC
Z grafu 41 je patrné, že pouze u jednoho chlapce z deseti je vstupní hodnota FVC
nadprůměrná, u ostatních je podprůměrná až průměrná (počáteční hodnota na úrovni 61–109
% individuální normy). U chlapců R a S se naměřená hodnota nikdy nedostala nad hodnotu
99
individuální normy, u běžců U, W a X zcela sporadicky. U všech chlapců je trend naměřených
hodnot FVC rostoucí, u všech sledovaných chlapců dochází i ke krátkodobým změnám
v závislosti na absolvovaném tréninkovém zatížení. Vyskytují se podobné modely jako u
hodnot FVC dívek. Existuje skupina chlapců, kteří mají vstupní hodnoty nižší, než je příslušná
norma, dosažená hodnota roste, a postupně hodnotu normy překoná. U druhého hlavního
modelu naměřená hodnota FVC v podstatě kopíruje hodnotu normy.
Při hodnocení vlivu dlouhodobého běžeckého tréninkového zatížení na hodnotu FVC u
chlapců dosáhla u ANOVA analýzy hodnota p = 0,022. Změna hodnot FVC vlivem
longitudinálního běžeckého tréninkového zatížení je u chlapců statisticky významná.
Graf 41.
Vývoj naměřených hodnot a individuální normy FVC u chlapců (O-X) ve sledovaném období
Pozn.: modře naměřené hodnoty, červeně hodnoty normy
Dívky souhrnný vývoj FVC
V grafu 42 je zobrazen trend vývoje hodnoty FVC u dívek. Koeficient determinace
dosahuje 0,30 ± 0,22. Až na jednu sledovanou běžkyni (D) dochází u dívek k rostoucímu trendu
100
v průběhu sledování. U jedné dívky D je trend stagnující až mírně klesající. V grafu 43 je
zobrazen trend vývoje hodnoty FVC vyjádřený jako procento individuální normy u dívek. Tato
hodnota vykazuje rostoucí trend u všech sledovaných dívek. Koeficient determinace dosahuje
0,24 ± 0,19.
Graf 42.
Lineární trend vývoje FVC u dívek ve sledovaném období
101
Graf 43.
Lineární trend vývoje hodnot FVC vyjádřených jako procentuální hodnota normy u dívek ve
sledovaném období
Chlapci souhrnný vývoj FVC
V grafu 44 je zobrazen trend vývoje hodnoty FVC u chlapců. Koeficient determinace
dosahuje 0,55 ± 0,23. Trend vývoje parametru v průběhu sledování je u všech chlapců rostoucí.
Stejný trend je i u parametru FVC vyjádřeném jako procento individuální normy (graf 45). Tato
hodnota vykazuje rostoucí trend u všech sledovaných chlapců. Koeficient determinace
dosahuje 0,41 ± 0,28.
102
Graf 44.
Lineární trend vývoje FVC u chlapců ve sledovaném období
Graf 45.
Lineární trend vývoje hodnot FVC vyjádřených jako procentuální hodnota normy u chlapců ve
sledovaném období
103
Shrnutí: V této kapitole je graficky prezentován vývoj hodnot FVC v porovnání s aktuální
hodnotou individuální normy u každého jedince zvlášť. Na počátku sledování dosahují
sledovaní běžci a běžkyně nadprůměrných hodnot pouze výjimečně (4 dívky a 1 chlapec). Až
na jednu výjimku dochází u všech sledovaných k růstu hodnot FVC v průběhu sledování vlivem
přirozeného vývoje, ale zejména absolvovaného vytrvalostního běžeckého tréninku.
5.4.6 Dlouhodobé změny VT
V grafu 46 a 47 je zachycen vývoj hodnot VT v průběhu sledování v porovnání
s hodnotami individuální normy každé běžkyně a každého běžce.
Dívky kazuistika VT
V grafu jsou zaznamenány všechny naměřené hodnoty VT v průběhu sledování. Z grafu
46 je patrné, že pouze u dvou dívek ze čtrnácti je vstupní hodnota VT nadprůměrná. Pouze u
dívky A je naměřená hodnota VT po celou dobu nadprůměrná, u dívky C poslední dva roky
sledování. U ostatních dívek je hodnota VT po celou dobu podprůměrná či je nadprůměrná
zcela sporadicky (viz graf 46). U všech dívek s výjimkou dvou (A a D) je trend naměřených
hodnot rostoucí, u všech sledovaných dívek dochází i ke krátkodobým změnám v závislosti na
absolvovaném tréninkovém zatížení. Vstupní hodnoty VT u dívek se pohybují mezi 68 a 112 %,
z toho vyplývá, že jejich úroveň je podprůměrná až průměrná. Vyskytují se podobné modely
jako u předchozích parametrů. Jeden model vykazuje rostoucí trend naměřené hodnoty
v průběhu sledování. Druhý model představuje trend naměřené hodnoty, která kopíruje trend
hodnoty individuální normy, v tomto případě převážně pod její úrovní.
Při hodnocení vlivu dlouhodobého běžeckého tréninkového zatížení na hodnotu VT u
dívek dosáhla u ANOVA analýzy hodnota p = 0,000. Změna hodnot VT vlivem longitudinálního
běžeckého tréninkového zatížení je u dívek statisticky významná. Jak je patrné z grafů 46, 47,
52 a 53, hodnoty VT jsou u většiny běžkyň, stejně tak i u běžců podprůměrné, hodnoty BF jsou
u nich naopak nadprůměrné. V průběhu sledování dochází k růstu hodnot VT a snižování
hodnot BF u většiny sledovaných běžců a běžkyň.
104
Graf 46.
Vývoj naměřených hodnot a individuální normy VT u dívek (A-N) ve sledovaném období
Pozn.: modře naměřené hodnoty, červeně hodnoty normy
Chlapci kazuistika VT
Z grafu 47 je patrné, že u všech sledovaných chlapců je vstupní hodnota VT podprůměrná
(počáteční hodnota na úrovni 56–78 % individuální normy). U chlapců P, Q, S, U, V, W a X se
naměřená hodnota nikdy nedostala nad hodnotu individuální normy, u běžců O a R sporadicky,
u běžce T se nad hodnotu individuální normy dostala po půl roce tréninku, od té doby tento
105
běžec dosahuje nadprůměrné hodnoty. Trend naměřené hodnoty VT je u všech chlapců
rostoucí. Vyskytují se podobné modely jako u hodnot VT dívek a u FVC. Existuje skupina
chlapců, u kterých naměřená hodnota VT roste rychleji, než je individuální hodnota normy.
Pak je také skupina chlapců, kde naměřená hodnota parametru v podstatě kopíruje hodnotu
individuální normy (O, P, Q, S, W). To může být ovlivněno rytmem běhu a dechu.
Při hodnocení vlivu dlouhodobého běžeckého tréninkového zatížení na hodnotu VT u
chlapců dosáhla u ANOVA analýzy hodnota p = 0,014. Změna hodnot VT vlivem
longitudinálního běžeckého tréninkového zatížení je u chlapců statisticky významná.
Graf 47.
Vývoj naměřených hodnot a individuální normy VT u chlapců (O-X) ve sledovaném období
Pozn.: modře naměřené hodnoty, červeně hodnoty normy
Dívky souhrnný vývoj VT
V grafu 48 je zobrazen lineární trend vývoje hodnoty VT u dívek. Koeficient determinace
dosahuje 0,42 ± 0,24. Stejně jako u parametru FVC, až na jednu sledovanou běžkyni (D) dochází
106
u dívek k rostoucímu trendu v průběhu sledování. U jedné dívky D je trend mírně klesající.
V grafu 49 je zobrazen lineární trend vývoje hodnoty VT vyjádřený jako procento individuální
normy u dívek. Tato hodnota vykazuje rostoucí trend u všech sledovaných dívek. Koeficient
determinace dosahuje 0,33 ± 0,27.
Graf 48.
Lineární trend vývoje VT u dívek ve sledovaném období
107
Graf 49.
Lineární trend vývoje hodnot VT vyjádřených jako procentuální hodnota normy u dívek ve
sledovaném období
Chlapci kazuistika VT
V grafu 50 je zobrazen trend vývoje hodnoty VT u chlapců. Koeficient determinace
dosahuje 0,63 ± 0,24. Trend vývoje parametru v průběhu sledování je u všech chlapců rostoucí.
Stejný trend je i u parametru VT vyjádřeném jako procento individuální normy (graf 51). Tato
hodnota vykazuje rostoucí trend u všech sledovaných chlapců. Koeficient determinace
dosahuje 0,50 ± 0,24.
108
Graf 50.
Lineární trend vývoje VT u chlapců ve sledovaném období
Graf 51.
Lineární trend vývoje hodnot VT vyjádřených jako procentuální hodnota normy u chlapců ve
sledovaném období
109
Shrnutí: V této kapitole je graficky prezentován vývoj hodnot VT v porovnání s aktuální
hodnotou individuální normy u každého jedince zvlášť. Na počátku sledování dosahují
sledovaní běžci a běžkyně nadprůměrných hodnot pouze výjimečně (dvě dívky, žádný
chlapec). V průběhu sledování se opakovaně dostanou naměřené hodnoty nad úroveň normy
pouze u devíti dívek a u dvou chlapců. Až na dvě výjimky dochází u všech sledovaných k růstu
hodnot VT v průběhu sledování. Zde je patrná souvislost s hodnotami BF. Jak je patrné z grafů
52 a 53, všichni běžci a běžkyně mají nadprůměrné hodnoty BF, což má vliv na hodnoty VT.
5.4.7 Dlouhodobé změny BF
V grafu 52 a 53 je zachycen vývoj hodnot BF v průběhu sledování v porovnání
s hodnotami individuální normy každé běžkyně a každého běžce.
Dívky kazuistika BF
V grafu jsou zaznamenány všechny naměřené hodnoty BF v průběhu sledování. Z grafu
52 je patrné, že u všech dívek je vstupní hodnota BF nadprůměrná. U všech dívek s výjimkou
čtyř (A, D, F a K) je trend naměřených hodnot klesající, u některých z nich ne po celou dobu
sledování. U všech sledovaných dívek dochází i ke krátkodobým změnám v závislosti na
absolvovaném tréninkovém zatížení. Vstupní hodnoty BF u dívek se pohybují mezi 110 a 194
%, z toho vyplývá, že jejich úroveň je nadprůměrná. Vyskytují se podobné typy modelů jako u
předchozích parametrů. Častější model vykazuje klesající trend naměřené hodnoty v průběhu
sledování. Druhý model představuje trend naměřené hodnoty, která kopíruje trend hodnoty
individuální normy.
Při hodnocení vlivu dlouhodobého běžeckého tréninkového zatížení na hodnotu BF u
dívek dosáhla u ANOVA analýzy hodnota p = 0,562. Změna hodnot BF vlivem longitudinálního
běžeckého tréninkového zatížení není u dívek statisticky významná.
110
Graf 52.
Vývoj naměřených hodnot a individuální normy BF u dívek (A-N) ve sledovaném období
Pozn.: modře naměřené hodnoty, červeně hodnoty normy
Chlapci kazuistika BF
Z grafu 53 je patrné, že u všech sledovaných chlapců, až na jednoho (O) je vstupní
hodnota BF nadprůměrná (počáteční hodnota na úrovni 84–185 % individuální normy). Běžec
O je astmatik, jeho respirační parametry jsou touto diagnózou limitovány. U všech chlapců je
111
naměřená hodnota po celou dobu sledování nadprůměrná, u běžce A se výjimečně dostala
pod hodnotu normy. U čtyř chlapců je trend naměřené hodnoty BF u chlapců klesající, u čtyř
je rostoucí a u dvou je stagnující. Existuje model s klesající naměřenou hodnotou BF, vyskytuje
se také model s trendem z počátku rostoucím, poté klesajícím. Pak je také model, kde
naměřená hodnota parametru v podstatě kopíruje hodnotu individuální normy.
Při hodnocení vlivu dlouhodobého běžeckého tréninkového zatížení na hodnotu BF u
chlapců dosáhla u ANOVA analýzy hodnota p = 0,486. Změna hodnot BF vlivem
longitudinálního běžeckého tréninkového zatížení není u chlapců statisticky významná.
Graf 53.
Vývoj naměřených hodnot a individuální normy BF u chlapců (O-X) ve sledovaném období
Pozn.: modře naměřené hodnoty, červeně hodnoty normy
Dívky souhrnný vývoj BF
V grafu 54 je zobrazen trend vývoje hodnoty BF u dívek. Koeficient determinace
dosahuje 0,20 ± 0,22. Až na čtyři sledované běžkyně (B, D, K, N) dochází u dívek ke klesajícímu
trendu hodnot BF v průběhu sledování. V grafu 55 je zobrazen trend vývoje hodnoty BF
112
vyjádřený jako procento individuální normy u dívek. Tato hodnota vykazuje rostoucí trend u
osmi sledovaných dívek (A, B, D, E, G, H, L, N), u jedné je trend stagnující (K). Koeficient
determinace dosahuje 0,16 ± 0,16.
Graf 54.
Lineární trend vývoje BF u dívek ve sledovaném období
113
Graf 55.
Lineární trend vývoje hodnot BF vyjádřených jako procentuální hodnota normy u dívek ve
sledovaném období
Chlapci souhrnný vývoj BF
V grafu 56 je zobrazen trend vývoje hodnoty BF u chlapců. Koeficient determinace
dosahuje 0,20 ± 0,16. Trend vývoje parametru v průběhu sledování je u šesti chlapců klesající,
u čtyř je rostoucí (O, P, Q, W). Stejný trend je i u parametru BF vyjádřeném jako procento
individuální normy (graf 57). Také u čtyř sledovaných chlapců je trend stoupající (O, P, Q, W),
u ostatních klesající. Koeficient determinace dosahuje 0,21 ± 0,17.
114
Graf 56.
Lineární trend vývoje BF u chlapců ve sledovaném období
Graf 57.
Lineární trend vývoje hodnot BF vyjádřených jako procentuální hodnota normy u chlapců ve
sledovaném období
115
Shrnutí: V této kapitole je graficky prezentován vývoj hodnot BF v porovnání s aktuální
hodnotou individuální normy u každého jedince zvlášť. Od počátku po celé sledování dosahují
sledovaní běžci a běžkyně nadprůměrných hodnot. V průběhu sledování dochází
k nevýznamnému klesajícímu trendu naměřených hodnot u většiny sledovaných s výjimkou tří
dívek (N, K, D) a čtyř chlapců (O, P, Q, W).
5.4.8 Dlouhodobé změny VE
V grafu 58 a 59 je zachycen vývoj hodnot VE v průběhu sledování v porovnání
s hodnotami individuální normy každé běžkyně a každého běžce.
Dívky kazuistika VE
V grafu jsou zaznamenány všechny naměřené hodnoty VE v průběhu sledování. Z grafu
58 je patrné, že s výjimkou jedné běžkyně je u všech sledovaných dívek vstupní hodnota VE
nadprůměrná. S výjimkou dívky C je naměřená hodnota VE po celou dobu nadprůměrná, u
dívky C je nadprůměrná až poslední dva roky sledování. U dívek B, C, G, H, N je trend
naměřených hodnot rostoucí, u dalších sledovaných dívek (A, D, E, F, I, J, K, L, M) v prvních
dvou letech je trend rostoucí, poté klesající. U všech dívek dochází i ke krátkodobým změnám
v závislosti na absolvovaném tréninkovém zatížení. Vstupní hodnoty VE u dívek se pohybují
mezi 87 a 169 %, z toho vyplývá, že jejich úroveň je s jednou výjimkou nadprůměrná. Jeden
model průběhu trendu vykazuje rostoucí trend naměřené hodnoty v průběhu sledování.
Druhý model představuje trend naměřené hodnoty, který je první dva roky stoupající a poté
klesající. Při hodnocení vlivu dlouhodobého běžeckého tréninkového zatížení na hodnotu VE
u dívek dosáhla u ANOVA analýzy hodnota p = 0,000. Změna hodnot VE vlivem
longitudinálního běžeckého tréninkového zatížení je u dívek statisticky významná.
116
Graf 58.
Vývoj naměřených hodnot a individuální normy VE u dívek (A-N) ve sledovaném období
Pozn.: modře naměřené hodnoty, červeně hodnoty normy
Chlapci kazuistika VE
Z grafu 59 je patrné, že u všech sledovaných chlapců dosahují naměřené hodnoty ve
druhé polovině sledování vysoce nadprůměrných hodnot v porovnání s individuální normou
pro běžnou populaci (počáteční hodnota na úrovni 54–167 % individuální normy). U šesti
chlapců jsou počáteční naměřené hodnoty VE nad úrovní individuální normy, u čtyř (O, S, U,
117
V) jsou pod její úrovní. Poté ji postupně významně převyšují. Z grafu 59 je patrné, že u všech
chlapců je trend vývoje hodnot VE stoupající. U sledovaných chlapců se vyskytují dva základní
typy modelů průběhu změn VO2·SF-1. U všech chlapců je rostoucí trend hodnoty.
Při hodnocení vlivu dlouhodobého běžeckého tréninkového zatížení na hodnotu VE u
chlapců dosáhla u ANOVA analýzy hodnota p = 0,000. Změna hodnot VE vlivem
longitudinálního běžeckého tréninkového zatížení je u chlapců statisticky významná.
Graf 59.
Vývoj naměřených hodnot a individuální normy VE u chlapců (O-X) ve sledovaném období
Pozn.: modře naměřené hodnoty, červeně hodnoty normy
Dívky souhrnný vývoj VE
V grafu 60 je zobrazen trend vývoje hodnoty VE u dívek. Koeficient determinace
dosahuje 0,22 ± 0,23. U všech sledovaných dívek dochází ke stoupajícímu trendu hodnot VE
v průběhu sledování. V grafu 61 je zobrazen trend vývoje hodnoty VE, je vyjádřen jako
118
procento individuální normy u dívek. Tato hodnota také vykazuje rostoucí trend u všech
sledovaných dívek. Koeficient determinace dosahuje 0,28 ± 0,24.
Graf 60.
Lineární trend vývoje VE u dívek ve sledovaném období
119
Graf 61.
Lineární trend vývoje hodnot VE vyjádřených jako procentuální hodnota normy u dívek ve
sledovaném období
Chlapci souhrnný vývoj VE
V grafu 62 je zobrazen trend vývoje hodnoty VE u chlapců. Koeficient determinace
dosahuje 0,57 ± 0,19. Trend vývoje parametru v průběhu sledování je u devíti chlapců
stoupající, pouze u běžce W je klesající. Podobný trend je i u parametru VE vyjádřeném jako
procento individuální normy, kde je ale stoupající trend u všech chlapců (graf 63). Koeficient
determinace dosahuje 0,56 ± 0,18.
120
Graf 62.
Lineární trend vývoje VE u chlapců ve sledovaném období
Graf 63.
Lineární trend vývoje hodnot VE vyjádřených jako procentuální hodnota normy u chlapců ve
sledovaném období
121
Nadprůměrná hodnota VE u dívek i u chlapců je primárně dána vysokou hodnotou BF,
ale v průběhu sledování dochází převážně k významnému nárůstu hodnot VT a
nevýznamnému poklesu hodnot BF.
Shrnutí: V této kapitole je graficky prezentován vývoj hodnot VE v porovnání s aktuální
hodnotou individuální normy u každého jedince zvlášť. Všichni sledovaní běžci a běžkyně
dosahují významně nadprůměrných hodnot. Až na výjimky (J, W) dochází vlivem
absolvovaného tréninkového zatížení k růstu hodnot VE v průběhu sledování.
5.4.9 Dlouhodobé změny VE·VO2
-1
V grafu 64 a 65 je zachycen vývoj hodnot VE·VO2
-1 v průběhu sledování u každé běžkyně
a každého běžce.
Dívky kazuistika VE·VO2
-1
U tohoto parametru nejsou uvedené referenční hodnoty, protože nejsou stanoveny.
V grafu jsou zaznamenány všechny naměřené hodnoty VE·VO2
-1 v průběhu sledování. U dívek
A, D, H, I, K, L je trend naměřené hodnoty VE·VO2
-1 zpočátku rostoucí, poté klesající. U všech
ostatních dívek je klesající. U všech dívek dochází i ke krátkodobým změnám v závislosti na
absolvovaném tréninkovém zatížení.
122
Graf 64.
Vývoj naměřených hodnot a individuální normy VE·VO2
-1 u dívek (A-N) ve sledovaném období
Chlapci kazuistika VE·VO2
-1
Z grafu 65 je patrné, že u čtyř chlapců (P, Q, V, X) je trend naměřené hodnoty VE·VO2
-1
klesající. U chlapců O, S, U, W je zpočátku trend hodnot VE·VO2
-1 rostoucí, poté klesající. U
dvou chlapců (R a T) je trend hodnot VE·VO2
-1 zpočátku klesající, poté rostoucí.
123
Graf 65.
Vývoj naměřených hodnot a individuální normy VE·VO2
-1 u chlapců (O-X) ve sledovaném období
Dívky souhrnný vývoj VE·VO2
-1
V grafu 66 je zobrazen trend vývoje hodnoty VE·VO2
-1 u dívek. Koeficient determinace
dosahuje 0,16 ± 0,18. S výjimkou tří dívek (B, D, H), u všech sledovaných dívek dochází ke
klesajícímu trendu hodnot VE·VO2
-1 v průběhu sledování.
124
Graf 66.
Lineární trend vývoje VE·VO2
-1 u dívek ve sledovaném období
Chlapci souhrnný vývoj VE·VO2
-1
V grafu 67 je zobrazen trend vývoje hodnoty VE·VO2
-1 u chlapců. Koeficient determinace
dosahuje 0,12 ± 0,16. S výjimkou jednoho běžce (W), dochází u všech sledovaných chlapců ke
klesajícímu trendu hodnot VE·VO2
-1 v průběhu sledování.
125
Graf 67.
Lineární trend vývoje VE·VO2
-1 u chlapců ve sledovaném období
Vzhledem k převažujícímu klesajícímu trendu naměřených hodnot VE·VO2
-1 lze
konstatovat, že u většiny sledovaných běžkyň a běžců dochází k ekonomizaci příjmu kyslíku
vlivem dlouhodobého běžeckého vytrvalostního tréninku.
Shrnutí: V této kapitole je graficky prezentován vývoj hodnot VE·VO2
-1. U parametru
VE·VO2
-1 nejsou dostupné referenční hodnoty, není tedy provedeno srovnání. Až na výjimky
(B, D, H, W) dochází ke klesajícímu trendu hodnot VE·VO2
-1 v průběhu sledování.
5.4.10 Změny respiračních parametrů v průběhu intervence
V tabulkách 8 a 13 jsou prezentovány hodnoty respiračních parametrů na začátku
sledování, resp. před započetím pravidelného běžeckého tréninku a na konci sledování (cca
po čtyřech letech pravidelného tréninku) u dívek a chlapců. V tabulkách 9 a 14 je uvedena
změna parametru za dobu sledování v procentech. V tabulkách 10 a 15 jsou uvedeny změny
příslušné individuální normy u dívek a chlapců stanovené pro každého jedince na začátku a na
konci sledování. V tabulkách 11 a 16 jsou prezentovány hodnoty respiračních parametrů na
začátku sledování, resp. před započetím pravidelného běžeckého tréninku a na konci
sledování (cca po čtyřech letech pravidelného tréninku) u dívek a chlapců vyjádřené jako
procento individuální normy, změna těchto hodnot v procentech za dobu sledování je
uvedena v tabulkách 12 a 17.
Dívky
Jak již bylo uvedeno v analýze jednotlivých parametrů, při ANOVA analýze vlivu
absolvovaného tréninkového zatížení na vybrané respirační parametry byl u dívek prokázán
významný vliv tréninku na hodnoty VO2max (p = 0,000), VO2·SF-1 (p = 000), FVC (p = 0,005), VT
(p = 0001), VE (p = 0,000). Na BF má tréninkové zatížení nevýznamný vliv (p = 0,562). V tabulce
126
8, 10 a 11 jsou uvedeny vstupní a výstupní hodnoty sledovaných respiračních parametrů a
norem, je uvedena i významnost změny prostřednictvím t-testu. Z tabulky 9 je patrné, že u
všech naměřených hodnot respiračních parametrů s výjimkou BF došlo v průběhu sledování
ke statisticky i věcně významné změně všech sledovaných parametrů s výjimkou BF (změna je
jen věcně významná).
Tabulka 8.
Naměřené hodnoty respiračních parametrů u dívek na začátku a na konci sledování – před a
po cca 4 letech intervence pravidelného běžeckého tréninku
VO2max
(ml·kg-1
·min-1
)
VO2·SF-1
(ml) FVC (l) VT (l)
BF (dechů·
min-1
) VE (l·min-1
) VE·VO2
-1
(l)
před 45,46 ± 4,90 13,0 ± 1,2 3,65 ± 0,40 1,58 ± 0,25 61,6 ± 8,8 92,6 ± 11,1 36,41 ± 2,34
po 54,61 ± 4,89 17,1 ± 2,3 4,46 ± 0,46 1,97 ± 0,24 59,3 ± 6,9 115,4 ± 13,1 33,59 ± 3,51
Tabulka 9.
Procentuální změna naměřených hodnot respiračních parametrů u dívek za dobu sledování –
cca 4 let intervence pravidelného běžeckého tréninku
VO2max VO2·SF-1
FVC VT BF VE VE·VO2
-1
změna
(%)
21,4 ±
16,3*v
31,5 ±
14,7*v
23,4 ±
17,4*v
25,8 ±
17,9*v
-2,8 ±
10,8m
25,2 ±
11,0*v
-7,6 ±
9,1*v
Pozn.: * – statisticky významná změna (p ˂ 0,05), věcně významná změna: m – s malým
efektem, s – se středním efektem, v – s velkým efektem
V tabulce 10 je uvedena hodnota individuální normy pro každou dívku, která je mj.
vztažena i k věku a somatickým parametrům. To nepřímo prezentuje vývoj parametru u
nesportující populace. To samé platí i pro tabulku 15, kde je uvedena hodnota individuální
normy chlapců. Jak je z tabulky 10 patrné, u hodnot individuální normy dívek nenastala
v průběhu sledování statisticky významná změna s výjimkou parametru VO2·SF-1 (zvýšení
hodnoty), BF a VE (u obou snížení hodnoty). Věcně významná změna je zaznamenána u
parametrů VO2·SF-1, FVC, VT, BF a VE. Z této analýzy je patrné, u kterých parametrů dochází
v průběhu dospívání k významné změně u nesportující populace.
Tabulka 10.
Stanovená hodnota příslušné individuální normy respiračních parametrů u dívek na začátku a
na konci sledování – před a po cca 4 letech intervence pravidelného běžeckého tréninku
VO2max
(ml·kg-1
·min-1
) VO2·SF-1
(ml) FVC (l) VT (l) BF (dechů· min-1
) VE (l·min-1
)
před 36,10 ± 2,84 10,8 ± 1,0 4,04 ± 0,17 2,03 ± 0,09 38,8 ± 1,1 70,1 ± 1,6
po 36,19 ± 3,41 11,6 ± 0,8*v
4,08 ± 0,15m
2,04 ± 0,07 37,7 ± 1,1*v
67,0 ± 1,75*v
Pozn.: * – významná změna (p ˂ 0,05), věcně významná změna: m – s malým efektem, s – se
středním efektem, v – s velkým efektem
V průběhu sledování došlo vlivem absolvovaného tréninkového zatížení u dívek
k statisticky i věcně významné změně všech parametrů vyjádřených jako procento individuální
normy s výjimkou BF (viz tabulka 11 a 12). To potvrzuje výsledky ANOVA analýzy, u všech
sledovaných parametrů s výjimkou BF došlo k významné změně v důsledku běžeckého
tréninku.
127
Tabulka 11.
Naměřená hodnota respiračních parametrů vyjádřená jako procento individuální normy
respiračních parametrů u dívek na začátku a na konci sledování – před a po cca 4 letech
intervence pravidelného běžeckého tréninku
VO2max
(ml·kg-1
·min-1
) VO2·SF-1
(ml) FVC (l) VT (l)
BF (dechů·
min-1
) VE (l·min-1
)
před 126,3 ± 12,3 120,9 ± 9,3 90,2 ± 8,3 78,0 ± 11,8 159,1 ± 24,0 131,9 ± 13,4
po 151,7 ± 14,9 146,6 ± 17,1 109,2 ± 11,0 96,1 ± 9,4 157,3 ± 18,5 172,1 ± 18,2
Tabulka 12.
Procentuální změna hodnot respiračních parametrů vyjádřených jako procento individuální
normy u dívek za dobu sledování – cca 4 let intervence pravidelného běžeckého tréninku
VO2max VO2·SF-1
FVC VT BF VE
změna (%) 20,8 ± 11,6*v
21,6 ± 13,7*v
22,2 ± 17,0*v
25,3 ± 18,8*v
-0,3 ± 9,0 31,1 ± 12,8*v
Pozn.: * – významná změna (p ˂ 0,05), věcně významná změna: m – s malým efektem, s – se
středním efektem, v – s velkým efektem
Chlapci
Při ANOVA analýze vlivu absolvovaného tréninkového zatížení na vybrané respirační
parametry byl u chlapců prokázán významný vliv tréninku na hodnoty VO2max (p = 0,000),
VO2·SF-1 (p = 0,011), FVC (p = 0,022), VT (p = 0,014), VE (p = 0,000). Na BF má tréninkové
zatížení nevýznamný vliv (p = 0,486). V tabulce 13 jsou uvedeny naměřené hodnoty
respiračních parametrů. Při izolovaném hodnocení změny respiračních parametrů
sledovaných chlapců došlo ke statisticky i věcně významné změně všech sledovaných
parametrů s výjimkou BF (změna je jen věcně významná), viz tabulka 14.
Tabulka 13.
Naměřené hodnoty respiračních parametrů u chlapců na začátku a na konci sledování – před
a po cca 4 letech intervence pravidelného běžeckého tréninku
VO2max
(ml·kg-1
·min-1
) VO2·SF-1
(ml) FVC (l) VT (l)
BF (dechů·
min-1
) VE (l·min-1
) VE·VO2
-1
(l)
před 59,49 ± 3,31 16,9 ± 3,0 4,41 ± 0,40 1,92 ± 0,27 61,3 ± 10,0 112,8 ± 20,0 36,45 ± 2,98
po 66,48 ± 4,53 23,6 ± 2,3 5,88 ± 0,82 2,58 ± 0,29 63,8 ± 9,3 162,5 ± 18,3 33,70 ± 2,23
Tabulka 14.
Procentuální změna naměřených hodnot respiračních parametrů u chlapců za dobu sledování
– cca 4 let intervence pravidelného běžeckého tréninku
VO2max VO2·SF-1
FVC VT BF VE VE·VO2
-1
změna (%)
11,9 ±
6,4*v
42,1 ±
17,0*v
33,1 ±
15,1*v
35,7 ±
17,1*v
5,4 ±
13,2m
46,9 ±
21,2*v
-7,1 ±
7,2*v
Pozn.: * – statisticky významná změna (p ˂ 0,05), věcně významná změna: m – s malým
efektem, s – se středním efektem, v – s velkým efektem
U hodnot individuální normy u chlapců byla v průběhu sledování zaznamenána
statisticky i věcně významná změna u parametrů VO2·SF-1, FVC, VT, BF a VE. U parametru
VO2max je změna pouze věcně významná, viz tabulka 15. Z toho vyplývá, že u těchto parametrů
by měl věk v průběhu dospívání hrát významnou roli.
128
Tabulka 15.
Stanovená hodnota příslušné individuální normy respiračních parametrů u chlapců na začátku
a na konci sledování – před a po cca 4 letech intervence pravidelného běžeckého tréninku
VO2max
(ml·kg1
·min-1
) VO2·SF-1
(ml) FVC (l) VT (l)
BF (dechů·
min-1
) VE (l·min-1
)
před 48,80 ± 3,83 14,7 ± 1,8 5,28 ± 0,3 2,63 ± 0,18 42,9 ± 0,9 109,1 ± 4,5
po 47,64 ± 2,74m
17,9 ± 1,3*v
5,74 ± 0,22*v
2,87 ± 0,11*v
41,3 ± 0,5*v
107,4 ± 2,2*s
Pozn.: * – významná změna (p ˂ 0,05), věcně významná změna: m – s malým efektem, s – se
středním efektem, v – s velkým efektem
Jak je patrné z tabulky 16 a 17, v průběhu sledování došlo vlivem absolvovaného
tréninkového zatížení u chlapců k významné změně všech parametrů vyjádřených jako
procento individuální normy s výjimkou BF (změna je pouze věcně významná). To potvrzuje
výsledky ANOVA analýzy.
Tabulka 16.
Naměřená hodnota respiračních parametrů vyjádřená jako procento individuální normy
respiračních parametrů u chlapců na začátku a na konci sledování – před a po cca 4 letech
intervence pravidelného běžeckého tréninku
VO2max
(ml·kg-1
·min-1
) VO2·SF-1
(ml) FVC (l) VT (l)
BF (dechů·
min-1
) VE (l·min-1
)
před 122,9 ± 13,9 115,1 ± 15,2 83,6 ± 5,0 73,2 ± 8,8 143,2 ± 24,5 103,3 ± 16,9
po 140,1 ± 13,8 132,0 ± 11,3 102,3 ± 13,2 90,1 ± 9,6 154,4 ± 22,1 151,3 ± 16,6
Tabulka 17.
Procentuální změna hodnot respiračních parametrů vyjádřených jako procento individuální
normy u chlapců za dobu sledování – cca 4 let intervence pravidelného běžeckého tréninku
VO2max VO2·SF-1
FVC VT BF VE
změna (%) 14,4 ± 6,0*v
16,2 ± 15,5*v
22,6 ± 15,6*v
23,6 ± 11,3*v
9,5 ± 14,4s
49,1 ± 20,8*v
Pozn.: * – významná změna (p ˂ 0,05), věcně významná změna: m – s malým efektem, s – se
středním efektem, v – s velkým efektem
Shrnutí: V této kapitole jsou souhrnně prezentovány naměřené vstupní a výstupní
hodnoty respiračních parametrů a také hodnoty individuálních norem. Je prezentována
statistická i věcná významnost změny jednotlivých parametrů v průběhu sledování a také vlivu
absolvovaného tréninkového zatížení na vybrané respirační parametry. U chlapců i u dívek
došlo vlivem absolvovaného běžeckého vytrvalostního tréninkového zatížení v průběhu
sledování ke statisticky i věcně významné změně těchto respiračních parametrů: VO2max,
VO2·SF-1, FVC, VT a VE, a to i přesto, že u některých z nich byla počáteční hodnota na vysoké
úrovni. U parametru BF došlo k věcně významné změně.
U nesportujících dívek ve věku 14–19 let dochází vlivem přirozeného vývoje
k významnému zvýšení hodnot VO2·SF-1 a k významnému snížení hodnot VE a BF (viz hodnoty
normy – tabulka 10). Naproti tomu vliv tréninku se projevil u všech parametrů: došlo
k významnému zvýšení parametrů VO2max, VO2·SF-1, FVC, VT, VE a k významnému snížení
parametrů BF a VE·VO2
-1. U nesportujících chlapců dochází vlivem vývoje k významnému
zvýšení hodnot VO2·SF-1, FVC a VT a k významnému snížení hodnot BF a VE (viz hodnoty normy
– tabulka 15). Vliv tréninku se projevil významným zvýšením hodnot VO2max, VO2·SF-1, FVC, VT,
129
VE, BF (zvýšení hodnot BF je jen věcně významné) a k významnému snížení hodnot VE·VO2
-1.
U dívek i u chlapců je nejcitlivější na vytrvalostní běžecký trénink parametr VO2·SF-1, kde se
projevilo zvýšení hodnot VO2max i hodnot SF. Vliv běžeckého vytrvalostního tréninku byl ve
sledovaném období větší než vliv přirozeného vývoje.
5.4.11 Vliv jednotlivých respiračních parametrů na výkon
Dívky – naměřené hodnoty
Pro zjištění, jaký je vztah mezi dosaženou úrovní běžeckého výkonu a jednotlivých
respiračních parametrů, byla provedena korelační analýza u jednotlivých probandů. Z tabulky
18 je patrné, že prostřednictvím korelační analýzy u dívek byl prokázán významný vztah
dosaženého běžeckého výkonu a VO2max (s výjimkou běžkyně K) a u VE u třinácti ze čtrnácti
sledovaných dívek (u jedné je vztah těsně pod hranicí významnosti), u VO2·SF-1 u jedenácti, u
FVC u deseti, u VT u devíti. U BF existuje negativní vztah s dosaženým běžeckým výkonem u
třinácti dívek, ale významný je pouze u čtyř z nich. Až na jednu dívku je zjištěn negativní vztah
dosaženého běžeckého výkonu také s parametrem VE·VO2
-1 tento vztah je ale významný
pouze u pěti dívek ze čtrnácti. U běžkyně A jsou korelace výkonu a některých respiračních
parametrů (FVC, VT, BF, VE) těsně pod hranicí významnosti, u této běžkyně je k dispozici pouze
sedm pozorování. U běžkyně D je významný vztah běžeckého výkonu a pouze dvou
respiračních parametrů (VO2max a VE). U této běžkyně byla zaznamenána nevyrovnanost
v úrovni závodního běžeckého výkonu i při absolvování submaximálního testu (CPET)
v laboratoři (pravděpodobně psychického rázu), což mohlo ovlivnit naše výsledky (viz tabulka
18 a 20). U běžkyně K byla zaznamenána významná korelace výkonu pouze s jedním
respiračním parametrem (VE). Tato běžkyně závodila na 800 m, ale trénink byl postaven
zejména na rozvoji rychlostních předpokladů.
Tabulka 18.
Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu vyjadřující vztah dosaženého běžeckého výkonu
vyjádřeného přestřednictvím bodů dle „Maďarských tabulek“ a respiračních parametrů u
jednotlivých dívek
dívka VO2max VO2·SF-1
FVC VT BF VE VE·VO2
-1
počet
pozorování kritická hodnota
A 0,791* 0,875* 0,732 0,753 -0,694 0,739 -0,317 7 0,755
B 0,807* 0,752* 0,736* 0,773* 0,210 0,807* -0,255 16 0,497
C 0,822* 0,851* 0,761* 0,911* -0,921* 0,709* -0,859* 12 0,576
D 0,768* 0,678 0,273 0,376 -0,349 0,901* 0,137 8 0,707
E 0,838* 0,811* 0,879* 0,331 -0,449 0,694* -0,020 10 0,632
F 0,830* 0,662 0,636 0,688* -0,495 0,817* -0,098 9 0,666
G 0,762* 0,975* 0,960* 0,828* -0,562 0,840* -0,829* 8 0,707
H 0,815* 0,856* 0,585* 0,619* -0,364 0,788* -0,439 13 0,553
I 0,853* 0,816* 0,716* 0,884* -0,629 0,767* -0,671 8 0,707
J 0,824* 0,803* 0,941* 0,876* -0,837* 0,927* -0,824* 8 0,707
K 0,320 0,642 0,325 0,638 -0,527 0,926* -0,130 9 0,666
L 0,714* 0,852* 0,757* 0,897* -0,256 0,901* -0,939* 10 0,632
M 0,873* 0,660* 0,893* 0,671* -0,531* 0,931* 0,370 15 0,514
N 0,830* 0,893* 0,943* 0,521 -0,926* 0,838* -0,836* 12 0,576
Pozn.: * – významný vztah (p ˂ 0,05)
130
V grafech 68–93 je prezentována korelační a regresní analýza vztahu výkonnostní
úrovně a jednotlivých sledovaných respiračních parametrů. Posuzováno bylo 141 hodnot u
dívek a 103 hodnot u chlapců analyzovaných izolovaně v tabulkách 18 a 19. V takto postavené
analýze mohou být výsledky ovlivněny nehomogenitou skupiny běžců a běžkyň způsobenou
existencí individuálních rozdílů v somatických a dalších parametrech (výška postavy, tělesná
hmotnost, typ běžce z pohledu délky trati, stupeň biologického vývoje, stupeň sportovního
vývoje, …). I přes tyto interindividuální rozdíly korelační a regresní analýza potvrdila, že
existuje významný vztah mezi výkonem v bězích na střední a dlouhé tratě a hodnotou VO2max
u adolescentních běžkyň (graf 68). Hodnota VO2max má u sledovaných dívek významný vliv na
hodnotu výkonu v bězích na střední a dlouhé tratě (R2 = 0,52), viz graf 68. To platí i pro
hodnotu vyjádřenou jako procento individuální normy, viz graf 82 (R2 = 0,23). Z dalších
parametrů u dívek významně korelují s výkonnostní úrovní v bězích na středních a dlouhých
tratích (vyjádřenou prostřednictvím bodů dle „Maďarských“ tabulek) parametry VE, VO2·SF-1,
VT a FVC. Vztah hodnot VE a výkonu je uveden v grafu 73, jeho vliv na výkon je také významný
(R2 = 0,20). Podobný vliv je i v případě hodnoty vyjádřené jako procento individuální normy
(R2 = 0,21), viz graf 87. U parametru VO2·SF-1 dosahuje Pearsonův korelační koeficient
významné hodnoty (viz graf 69) a koeficient determinace je 0,16. U hodnoty vyjádřené jako
procento individuální normy (viz graf 83) nedosahuje Pearsonův korelační koeficient kritické
hodnoty a koeficient determinace má hodnotu 0,05.
Graf 68.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na relativní hodnotě
VO2max u dívek
131
Graf 69.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě VO2·SF-1
u dívek
Graf 70.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě FVC u dívek
132
Graf 71.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě VT u dívek
Graf 72.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě BF u dívek
133
Graf 73.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě VE u dívek
Graf 74.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě VE·VO2
-1
u dívek
134
Chlapci – naměřené hodnoty
U všech deseti sledovaných chlapců byl prostřednictvím individuální korelační analýzy
(viz tabulka 19) prokázán významný vztah dosaženého běžeckého výkonu a hodnot VO2max a
VE, u devíti z deseti u parametru VO2·SF-1 a FVC (s výjimkou běžce T, u kterého jsme posuzovali
jen 7 hodnot). U osmi z deseti je významná závislost dosaženého běžeckého výkonu na VT.
Vztah dosaženého běžeckého výkonu a VE·VO2
-1 je negativní, ale významný vztah byl prokázán
pouze u dvou chlapců. U parametru BF je prokázán negativní vztah s dosaženým běžeckým
výkonem u čtyř sledovaných chlapců.
Tabulka 19.
Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu vyjadřující vztah dosaženého běžeckého výkonu
vyjádřeného přestřednictvím bodů dle „Maďarských tabulek“a respiračních parametrů u
jednotlivých chlapců
chlapec VO2max VO2·SF-1
FVC VT BF VE VE·VO2
-1
počet
pozorování kritická hodnota
O 0,894* 0,962* 0,961* 0,962* 0,764* 0,974* -0,428 16 0,497
P 0,781* 0,945* 0,815* 0,926* 0,875* 0,716* -0,373 11 0,602
Q 0,891* 0,922* 0,897* 0,770* 0,607* 0,960* -0,598 11 0,602
R 0,867* 0,933* 0,869* 0,957* -0,766* 0,802* -0,819* 8 0,707
S 0,869* 0,719* 0,872* 0,723* 0,370 0,873* -0,267 14 0,532
T 0,921* 0,390 0,736 0,623 -0,165 0,909* -0,503 7 0,755
U 0,850* 0,901* 0,924* 0,799* -0,090 0,933* -0,292 8 0,707
V 0,864* 0,918* 0,888* 0,972* -0,588 0,949* -0,435 10 0,632
W 0,685* 0,840* 0,883* 0,657* 0,324 0,870* -0,293 10 0,632
X 0,804* 0,794* 0,838* 0,665 -0,417 0,699* -0,842* 9 0,666
Pozn.: * – významný vztah (p ˂ 0,05)
Korelační a regresní analýza u adolescentních chlapců potvrdila, že existuje významný
vztah mezi výkonem v bězích na střední a dlouhé tratě a hodnotou těchto respiračních
parametrů: VO2max, VO2·SF-1, FVC, VT, VE a BF, vztah výkonu a parametru VE·VO2
-1 je pod
hranicí významnosti (grafy 75–81, 88–93). Hodnota VO2max má u sledovaných chlapců
významný vliv na hodnotu výkonu v bězích na střední a dlouhé tratě (R2 = 0,32), ještě větší
v případě hodnoty vyjádřené jako procento individuální normy (R2 = 0,54), viz grafy 75 a 82. U
parametru VO2·SF-1 dosahuje koeficient determinace hodnoty 0,73, u hodnoty vyjádřené jako
procento individuální normy 0,62 (viz grafy 76 a 83), u parametru FVC dosahuje koeficient
determinace hodnoty 0,63, resp. 0,52 u hodnoty vyjádřené jako procento individuální normy
(graf 77 a 90). U parametru VT dosahuje koeficient determinace 0,53, resp. 0,35 u hodnoty
vyjádřené jako procento individuální normy (graf 78 a 91). U parametru BF dosahuje koeficient
determinace 0,08, resp. 0,16 u hodnoty vyjádřené jako procento individuální normy (graf 79 a
92). Nejvyšší koeficient determinace 0,77 byl zaznamenán u parametru VE, u parametru
vyjádřeného jako procento individuální normy dosahuje koeficient determinace hodnoty 0,73
(graf 80 a 93).
135
Graf 75.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na relativní hodnotě
VO2max u chlapců
Graf 76.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě VO2·SF-1
u chlapců
136
Graf 77.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě FVC
u chlapců
Graf 78.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě VT
u chlapců
137
Graf 79.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě BF
u chlapců
Graf 80.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě VE
u chlapců
138
Graf 81.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě VE·VO2
-1
u chlapců
Dívky – hodnoty vyjádřené jako procento individuální normy
V tabulce 20 je prezentována korelační analýza dosaženého běžeckého výkonu hodnoty
jednotlivých respiračních parametrů u dívek vyjádřených jako procento individuální normy. To
ukazuje na vliv tréninkového zatížení na výkonnostní úroveň adolescentních sportovců při
eliminaci změn způsobených vývojem organismu. U dívek byl prokázán významný vztah
dosaženého běžeckého výkonu s parametrem VE u třinácti ze čtrnácti dívek, u VO2max u
dvanácti, u jedenácti VO2·SF-1, u deseti FVC, u devíti VT. U jedenácti ze čtrnácti byla zjištěna
negativní souvislost s BF, ale jen u tří je významná.
139
Tabulka 20.
Vztah dosaženého běžeckého výkonu vyjádřeného přestřednictvím bodů dle „Maďarských
tabulek“ a jednotlivých respiračních parametrů vyjádřených jako procento individuální normy
u dívek prostřednictvím Pearsonova korelačního koeficientu
dívky VO2max VO2·SF-1
FVC VT BF VE
počet
pozorování kritická hodnota
A 0,871* 0,772* 0,658 0,511 0,674 0,680 7 0,755
B 0,584* 0,683* 0,730* 0,742* 0,502 0,750* 16 0,497
C 0,888* 0,854* 0,764* 0,925* -0,922* 0,829* 12 0,576
D 0,879* 0,678 0,498 0,360 -0,117 0,747* 8 0,707
E 0,758* 0,842* 0,857* 0,346 -0,308 0,822* 10 0,632
F 0,857* 0,816* 0,551 0,764* -0,453 0,682* 9 0,666
G 0,907* 0,922* 0,816* 0,862* -0,176 0,948* 8 0,707
H 0,726* 0,436 0,853* 0,581* -0,395 0,779* 13 0,553
I 0,878* 0,821* 0,705 0,783* -0,690 0,938* 8 0,707
J 0,830* 0,823* 0,920* 0,858* -0,766* 0,909* 8 0,707
K 0,579 0,816* 0,709* 0,539 -0,467 0,894* 9 0,666
L 0,615 0,377 0,765* 0,912* 0,101 0,827* 10 0,632
M 0,836* 0,595* 0,831* 0,716* -0,718* 0,888* 15 0,514
N 0,753* 0,606* 0,791* 0,302 -0,337 0,912* 12 0,576
Pozn.: * – významný vztah (p ˂ 0,05)
Graf 82.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na relativní hodnotě
VO2max vyjádřené jako procento individuální normy u dívek
140
Graf 83.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě VO2·SF-1
vyjádřených jako procento individuální normy u dívek
Graf 84.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě FVC
vyjádřených jako procento individuální normy u dívek
141
Graf 85.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě VT
vyjádřených jako procento individuální normy u dívek
Graf 86.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě BF
vyjádřených jako procento individuální normy u dívek
142
Graf 87.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě VE
vyjádřených jako procento individuální normy u dívek
Chlapci – hodnoty vyjádřené jako procento individuální normy
U všech chlapců byla prokázána souvislost mezi dosaženým výkonem a hodnotou FVC,
u devíti z deseti chlapců byl prokázán vztah mezi dosaženým běžeckým výkonem a hodnotou
VE, u šesti z nich s hodnotou VO2max, VO2·SF-1 a VT. Čtyři chlapci vykazují negativní vztah
běžeckého výkonu a hodnot BF, z toho jeden významný a u šesti je vztah pozitivní, z toho
u dvou významný (viz tabulka 21).
143
Tabulka 21.
Vztah dosaženého běžeckého výkonu vyjádřeného přestřednictvím bodů dle „Maďarských
tabulek“ a jednotlivých respiračních parametrů vyjádřených jako procento individuální normy
u chlapců prostřednictvím Pearsonova korelačního koeficientu
chlapci VO2max VO2·SF-1
FVC VT BF VE
počet
pozorování kritická hodnota
O 0,718* 0,925* 0,891* 0,900* 0,884* 0,974* 16 0,497
P 0,532 0,469 0,777* 0,892* 0,928* 0,814* 11 0,602
Q 0,693* 0,704* 0,898* 0,500 0,595 0,961* 11 0,602
R 0,714 0,528 0,870* 0,886* -0,784* 0,752* 8 0,707
S 0,637 0,719* 0,798* 0,702* 0,370 0,874* 14 0,532
T 0,813* 0,915* 0,861* 0,517 -0,420 0,366 7 0,755
U 0,881* 0,678 0,810* 0,675 0,099 0,930* 8 0,707
V 0,844* 0,666* 0,866* 0,898* -0,457 0,955* 10 0,632
W 0,640 0,477 0,860* 0,726* 0,484 0,946* 10 0,632
X 0,869* 0,837* 0,815* 0,649 -0,333 0,709* 9 0,666
Pozn.: * – významný vztah (p ˂ 0,05)
Graf 88.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na relativní hodnotě
VO2max vyjádřených jako procento individuální normy u chlapců
144
Graf 89.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě VO2·SF-1
vyjádřených jako procento individuální normy u chlapců
Graf 90.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě FVC
vyjádřenýchjako procento individuální normy u chlapců
145
Graf 91.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě VT
vyjádřených jako procento individuální normy u chlapců
Graf 92.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě BF
vyjádřených jako procento individuální normy u chlapců
146
Graf 93.
Závislost běžeckého výkonu vyjádřeného dle tzv. „Maďarských“ tabulek na hodnotě VE
vyjádřených jako procento individuální normy u chlapců
Shrnutí: Respirační parametry mají vliv na závodní běžecký výkon vyjádřený
prostřednictvím bodové škály dle „Maďarských tabulek“. U dívek byl prokázán vliv VO2max,
VO2·SF-1, FVC, VT, VE na dosažený závodní výkon. Tyto parametry tedy významně ovlivňují
výkonnost. S výjimkou parametru FVC mají významný vliv i pokud jsou hodnoceny jako
procento individuální normy. Jejich změny v důsledku absolvovaného tréninku mají větší vliv
na výkon než je jejich dlouhodobý přirozený vývoj. U obou analýz (naměřených hodnot i
hodnot vztažených k hodnotě normy) je prokázán největší vliv parametru VO2max. U chlapců
jsme prokázali významný vliv VO2max VO2·SF-1, FVC, VT, BF a VE na dosažený závodní výkon,
také u naměřené hodnoty parametru u hodnot vyjádřených jako procento příslušné
individuální normy. Největší vliv na dosažený závodní výkon při hodnocení naměřených
hodnot má parametr VE, téměř srovnatelný také FVC, VT a VO2max. U všech sledovaných
parametrů je vztah těsnější u chlapců než u dívek s výjimkou naměřené hodnoty VO2max.
5.4.12 Věk dosažení limitních hodnot jednotlivých parametrů
Dívky
V tabulce 22 je uvedena hodnota věku v momentu ukončení tělesného růstu a věku
dosažení limitních hodnot jednotlivých respiračních parametrů u každé dívky, v tabulce 24 u
každého chlapce. Zjišťovali jsme dosažení maximálních hodnot u parametrů: VO2max (relativní
hodnota), VO2·SF-1, FVC, VT a VE. U parametrů BF a VE·VO2
-1 jsme zjišťovali minimální hodnotu
parametrů (zjišťovali jsme hodnotu, která je cílem tréninku). V tabulkách 23 a 25 je uvedena
hodnota Pearsonova korelačního koeficientu hodnotícího vztah věku ukončení tělesného
růstu a věku dosažení limitní hodnoty příslušného respiračního parametru.
147
Tabulka 22.
Věk dosažení maximálních hodnot sledovaného parametru v průběhu cca 4 let intervence
pravidelného běžeckého tréninku a věk ukončení růstu u dívek
běžkyně
VO2max
(rok)
VO2·SF-1
(rok)
FVC
(rok)
VT
(rok)
BF
(rok)
VE
(rok)
VE·VO2
-1
(rok)
ukončení
růstu (rok)
A 16,6 16,6 18,0 18,0 18,2 18,0 18,9 17,0
B 16,4 16,4 16,1 16,4 14,0 16,4 13,8 16,4
C 18,2 18,3 15,4 17,8 18,6 19,1 16,4 17,1
D 17,6 15,1 15,8 15,1 15,1 16,7 15,1 17,2
E 18,8 18,8 18,0 18,8 19,1 18,8 19,1 18,3
F 17,7 17,4 17,5 17,8 17,8 17,3 18,4 15,4
G 16,1 17,5 16,6 16,1 16,3 16,4 16,2 15,7
H 17,7 19,0 17,8 18,0 18,6 19,9 17,7 14,9
I 16,3 16,5 17,1 16,3 16,0 16,3 16,6 17,0
J 18,2 18,2 18,2 18,2 18,0 16,4 18,1 15,6
K 19,2 19,0 19,2 19,0 19,3 17,6 19,3 16,3
L 17,2 16,3 15,8 18,6 18,5 17,4 17,2 17,3
M 18,8 18,8 17,5 20,0 18,4 16,0 18,4 16,1
N 19,0 19,0 19,3 15,4 19,3 19,4 19,3 15,7
průměr 17,7 17,6 17,3 17,5 17,7 17,6 17,5 16,4
SD 1,0 1,2 1,2 1,4 1,6 1,2 1,6 0,9
Tabulka 23.
Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu vyjadřujícího vztah věku ukončení tělesného
růstu a věku dosažení limitní hodnoty respiračního parametru u dívek v průběhu sledování –
cca 4 let intervence pravidelného běžeckého tréninku
VO2max VO2·SF-1
FVC VT BF VE VE·VO2
-1
-0,02 -0,35 -0,34 0,07 -0,05 -0,01 -0,10
Pozn.: * – významný vztah (p ˂ 0,05)
148
Chlapci
Tabulka 24.
Věk dosažení maximálních hodnot sledovaného parametru v průběhu cca 4 let intervence
pravidelného běžeckého tréninku a věk ukončení růstu u chlapců
běžec
VO2max
(rok)
VO2·SF-1
(rok)
FVC
(rok)
VT
(rok)
BF
(rok)
VE
(rok)
VE·VO2
-1
(rok)
ukončení
růstu (rok)
O 15,9 18,9 18,9 20,0 14,5 18,7 14,5 17,7
P 15,6 17,2 17,6 18,3 14,8 18,3 15,6 16,4
Q 16,8 19,5 19,1 19,6 16,2 19,4 18,4 19,4
R 18,7 17,3 18,5 18,4 18,5 18,7 17,2 18,2
S 14,9 19,5 18,8 19,5 14,5 19,5 19,0 18,8
T 18,6 18,6 17,7 17,7 17,4 18,6 17,0 17,7
U 15,4 17,4 15,4 17,4 16,9 17,4 15,4 15,9
V 16,4 19,5 18,4 18,6 18,0 18,7 17,0 19,2
W 17,8 18,0 19,0 17,2 16,9 18,4 16,4 15,4
X 18,6 18,6 17,0 18,6 17,4 18,6 17,4 17,9
průměr 16,9 18,5 18,0 18,5 16,5 18,6 16,8 17,7
SD 1,4 0,9 1,1 0,9 1,4 0,6 1,3 1,3
Tabulka 25.
Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu vyjadřujícího vztah věku ukončení tělesného
růstu a věku dosažení limitní hodnoty respiračního parametru u chlapců v průběhu sledování –
cca 4 let intervence pravidelného běžeckého tréninku
VO2max VO2·SF-1
FVC VT BF VE VE·VO2
-1
0,02 0,75* 0,44 0,72* 0,07 0,78* 0,64*
Pozn.: * – významný vztah (p ˂ 0,05)
U dívek nebyl zaznamenán žádný významný vztah, u chlapců je významný vztah věku
ukončení tělesného růstu a věku dosažení limitní hodnoty u těchto respiračních parametrů:
VO2·SF-1, VT, VE a VE·VO2
-1. Rozdíly mezi dívkami a chlapci jsou pravděpodobně dány rozdílným
vývojem somatických a fyziologických parametrů v průběhu adolescence. Dalším důvodem
může být dřívější ukončení růstu u děvčat.
Shrnutí: Při hodnocení souvislosti věku ukončení tělesného růstu a dosažení limitních
hodnot respiračních parametrů jsme zjistili, že u dívek není žádný vztah mezi těmito
proměnnými, což je pravděpodobně dáno dřívějším ukončením růstu a rozdílným vývojem
somatických a fyziologických parametrů ve sledovaném období. U chlapců existuje významný
vztah věku dosažení individuálně vrcholných hodnot VO2·SF-1, VT, VE a VE·VO2
-1 s věkem
ukončení tělesného růstu.
5.4.13 Tělesná výška a respirační parametry
U adolescentních běžkyň a běžců dochází v průběhu dospívání k změnám tělesné výšky
(viz kapitola 5.4.1), lze ji tedy považovat za parametr prezentující tělesný vývoj.
Prostřednictvím korelační analýzy (tabulka 26) jsme u dívek prokázali významnou souvislost
tělesné výšky s hodnotami VO2max, VO2·SF-1, FVC, VT, VE a VE·VO2
-1. U chlapců byla prokázána
149
významná souvislost tělesné výšky a těchto respiračních parametrů: VO2·SF-1, FVC, VT, BF, VE
a VE·VO2
-1. U parametru VE·VO2
-1 se jedná u chlapců o negativní vztah, u dívek o pozitivní.
Tabulka 26.
Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu hodnotícího vztah tělesné výšky a jednotlivých
respiračních parametrů
VO2max VO2·SF-1
FVC VT BF VE VE·VO2
-1
dívky 0,251* 0,659* 0,686* 0,676* 0,151 0,821* 0,319*
chlapci 0,171 0,902* 0,814* 0,730* 0,211* 0,797* -0,340*
Protože je konečná výška postavy významně odlišná u jednotlivých běžkyň (maximální
rozdíl 13 cm) i běžců (maximální rozdíl 12 cm), provedli jsme i korelační analýzu u jednotlivých
dívek a chlapců. Prostřednictvím korelační analýzy u jednotlivých běžkyň (tabulka 27) jsme
prokázali významnou souvislost tělesné výšky s hodnotami VO2·SF-1 u třinácti ze čtrnácti dívek,
s parametrem VT u jedenácti z nich, s hodnotou FVC u deseti dívek, s parametry VO2max
u devíti a VE u osmi, u hodnot VE·VO2
-1 byl prokázán negativní vztah s tělesnou výškou u
dvanácti dívek, ale jen u tří je významný. U parametru BF byla negativní souvislost s tělesnou
výškou u dvanácti dívek, jen u tří byla významná. U všech chlapců jsme zjistili významnou
korelaci s výškou v parametrech VO2·SF-1, FVC a VT, u devíti z deseti chlapců u hodnot VE, u
čtyř chlapců u parametru VO2max (tabulka 28). U hodnot VE·VO2
-1 byl prokázán u devíti z deseti
negativní vztah s výškou, ale jen u dvou je významný. U parametru BF je vztah pozitivní u šesti
chlapců (z toho u dvou významný) a u čtyř negativní (z toho jeden významný).
Tabulka 27.
Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu určujícího vztah tělesné výšky a jednotlivých
respiračních parametrů u dívek
dívky VO2max VO2·SF-1
FVC VT BF VE VE·VO2
-1
počet
pozorování
kritická
hodnota
A 0,536 0,847* 0,553 0,883* -0,283 0,600 -0,132 10 0,632
B 0,701* 0,941* 0,962* 0,960* -0,437* 0,893* -0,767* 27 0,381
C 0,446* 0,660* 0,611* 0,750* -0,709* 0,280 -0,293 27 0,381
D 0,209 -0,119 -0,258 -0,165 0,304 0,360 0,396 16 0,497
E 0,464* 0,658* 0,255 0,600* -0,537 0,160 -0,550* 24 0,404
F 0,333 0,538* 0,630* 0,297 -0,153 0,552* -0,326 23 0,413
G 0,522* 0,829* 0,810* 0,778* -0,216 0,684* -0,348 20 0,444
H 0,530* 0,500* 0,614* 0,670* -0,227 0,539* -0,067 40 0,312
I 0,093 0,779* 0,835* 0,709* -0,328 0,319 -0,188 28 0,374
J 0,800* 0,686* 0,732* 0,201 -0,175 0,409 -0,481 15 0,514
K 0,501* 0,744* 0,426 0,691* 0,095 0,559* -0,058 16 0,497
L 0,466* 0,665* 0,345* 0,648* -0,550* 0,671* -0,150 37 0,324
M 0,138 0,540* 0,402* 0,627* -0,301 0,425* 0,003 38 0,320
N 0,623* 0,654* 0,647* 0,460* -0,186 0,723* -0,703* 26 0,388
Pozn.: * – významný vztah (p ˂ 0,05)
150
Tabulka 28.
Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu určujícího vztah tělesné výšky a jednotlivých
respiračních parametrů u chlapců
chlapci VO2max VO2·SF-1
FVC VT BF VE VE·VO2
-1
počet
pozorování
kritická
hodnota
O 0,662* 0,956* 0,889* 0,936* 0,586* 0,948* 0,021 58 0,258
P 0,323 0,624* 0,824* 0,863* 0,439* 0,664* -0,037 21 0,433
Q 0,514* 0,800* 0,805* 0,620* 0,287 0,866* -0,364 28 0,374
R 0,352 0,620* 0,663* 0,705* -0,756* 0,333 -0,464* 28 0,374
S 0,174 0,945* 0,769* 0,952* 0,159 0,917* -0,329 34 0,339
T 0,600* 0,695* 0,607* 0,617* -0,190 0,730* -0,368 17 0,482
U 0,218 0,864* 0,770* 0,601* 0,201 0,937* -0,101 16 0,497
V 0,294 0,773* 0,870* 0,936* -0,506* 0,781* -0,066 25 0,396
W 0,421* 0,712* 0,644* 0,540* 0,198 0,668* -0,207 47 0,287
X 0,387 0,921* 0,857* 0,885* -0,593* 0,657* -0,713* 22 0,423
Pozn.: * – významný vztah (p ˂ 0,05)
Tělesná výška má významný vztah u adolescentních běžkyň s několika respiračními
parametry: VO2·SF-1, VT, FVC. U chlapců se stejnými parametry, navíc ještě s VE.
Shrnutí: Některé respirační parametry mají v průběhu dospívání významný vztah
s tělesnou výškou. Je pravděpodobné, že prokázaná významnost tělesné výšky může být
spojená s vývojem, který představuje v daném věku i tělesný vývoj. To je využitelné pro
analýzu aktuálního stavu, vhodnou interpretaci vývoje jedinců a jejich fyziologických a
somatických změn a také pro predikci dalšího vývoje. U dívek se jedná zejména o parametry:
VO2·SF-1, VT, FVC, VO2max a částečně u VE. U chlapců VO2·SF-1, FVC, VT a VE. Existují
mezipohlavní rozdíly, které jsou dané odlišným průběhem dospívání a odlišnými somatickými
a fyziologickými změnami v průběhu dospívání. Přesto existují parametry (VO2·SF-1, VT, FVC),
které mají u obou pohlaví významný vztah s tělesnou výškou.
151
6 Diskuze
Cílem tréninkového procesu v bězích na střední a dlouhé tratě je připravit organismus
na podání limitního výkonu (Neumann et al., 2000; Noakes, 2003; McArdle et al., 2016;
Bahenský, 2018). Mimo předpokladů ekonomiky pohybu je výkonnost v běžeckých
disciplínách podmíněna určitou úrovní parametrů, které souvisejí s výkonem (resp.
s energetickým výdejem), patří mezi ně i respirační parametry. Úroveň respiračních parametrů
a stav dýchací soustavy mají vliv na úroveň výkonu ve vytrvalostním sportu, ale i na
vytrvalostní aktivity běžné populace. Jsou nezbytnou podmínkou, ale ne jedinou (Bunc, 1989;
Neumann et al., 2000; Amann, 2012). Úroveň respiračních parametrů ovlivňuje dodávku O2
do svalů podílejících se na pohybu a v důsledku toho má vliv na rozvoj únavy při zátěži a na
aerobní kapacitu organismu (Amann, 2012), existují rozdíly mezi chlapci a dívkami (Armstrong
& Welsman, 2007; Máček & Radvanský, 2011; Kenney et al., 2015). To se potvrdilo i v naší
studii. V průběhu dospívání dochází k jejich vývoji, společně s vývojem somatických parametrů
ovlivňují i aktuální výkonnost.
Některé fyziologické a somatické parametry determinují výkonnost v bězích na střední
a dlouhé tratě (Dovalil et al., 2005; Powers, 2014; Kenney et al., 2015). Vytrvalostní sportovci
mají oproti běžné populaci vyšší hodnotu VO2max a dalších respiračních parametrů již před
započetím systematického tréninku, což může být dáno vrozenými dispozicemi i předchozí
spontánní aktivitou. Po zařazení systematického tréninku se respirační parametry ještě dále
rozvíjejí, dostávají se na významně vyšší úroveň než u nesportující populace (Bouchard et al.,
1981; Neumann et al., 2000; Bahenský & Bunc, 2018). U sportujících dívek jsou dosaženy
nejvyšší hodnoty respiračních parametrů ve věku 17–18 let, u sportujících chlapců mezi
16,5–19 let, což je v souladu s již publikovanými závěry (McMurray et al., 2002; Armstrong et
al., 2011; Kemper et al., 2013; Nes et al., 2013; Welde et al., 2020). Oproti běžné populaci tedy
dochází ke zlepšování respiračních parametrů do pozdějšího věku, než je popsáno v literatuře
(McMurray et al., 2002; Armstrong et al., 2011; Kemper et al., 2013; Nes et al., 2013; Welde
et al., 2020). Např. u netrénujících dívek dochází k poklesu relativních hodnot VO2max okolo 14.
roku věku (Rowland et al., 1997; Bar-Or & Rowland, 2004; Máček & Radvanský, 2011;
Armstrong & Welsman, 2019).
Některé parametry jsou po celou dobu u sledovaných jedinců nadprůměrné (VO2max,
VO2·SF-1, BF a VE), což souvisí s vyšší potřebou kyslíku u vytrvalostních sportovců. U některých
parametrů nedosahují u části jedinců naměřené hodnoty úrovně normy, ale vlivem
absolvovaného vytrvalostního tréninku dochází ke zlepšení naměřených hodnot (FVC a VT). Je
otázkou, proč u těchto dvou hodnot dosahují sledovaní adolescentní běžci nižších hodnot, na
to by byla potřeba dalšího výzkumu. Je ale pravděpodobné, že potřebný minutový respirační
objem je zajištěn primárně zvýšenou dechovou frekvencí, což může být v důsledku zapojení
dýchacích svalů do držení těla při běhu (Hodges et al., 1997; Hodges & Gandevia, 2000;
Chaitow et al., 2002). Dalším důvodem bude ovlivnění dechové frekvence rytmem běhu, který
souvisí s rytmem dýchání. Většina běžců používá při pomalém běhu rytmus dýchání 3-3
(nádech na tři kroky a výdech na 3 kroky) nebo rytmus 2-2, který je více využíván u elitních
běžců, případně 1-2 či 2-1 při velmi intenzivním běhu (Daniels, 2013). Při této dechové
frekvenci je obtížné využít větší objem plic, z toho důvodu nedosahují běžci při běhu vyšších
hodnot VT. Je možné, že díky absolvovanému tréninkovému zatížení je vytvořen tento
152
stereotyp. Přesto dochází vlivem běžeckého vytrvalostního tréninku k významnému nárůstu
hodnot VT a nevýznamnému poklesu hodnot BF. S hodnotou VT pravděpodobně souvisí i
hodnota FVC. Takto nastavený dechový vzor lze částečně změnit prostřednictvím dechových
cvičení. Obecně platí, že aerobní trénink vede ke zlepšení o 5–6 % VO2max u dětí nebo
dospívajících (LeMura et al., 1999), u studií s významným tréninkovým efektem je
zaznamenáno průměrné zlepšení VO2max o 8–10 % (např. Baquet et al., 2002). Již publikované
výsledky naznačují, že pro významné zlepšení VO2max je nezbytné tréninkové intenzity vyšší
než 80 % maximální srdeční frekvence (Baquet et al., 2003). V naší studii jsme zaznamenali při
krátkodobé (jedenáctidenní) intervenci zlepšení VO2max o 12,2 %, což je nad horní hranicí již
publikovaných hodnot. Při dlouhodobé (cca čtyřleté) intervenci běžeckého tréninku jsme
zaznamenali zlepšení hodnot VO2max u dívek o 21,4 %, u chlapců o 11,9 %. Pokud vyloučíme
vliv dospívání, došlo u dívek ke zlepšení o 20,8 %, u chlapců o 14,4 %. K tomuto významnému
zlepšení došlo i přesto, že vstupní hodnoty sledovaných běžců a běžkyň byly nadprůměrné
(Armstrong & Barker, 2011). V důsledku dlouhodobého běžeckého tréninku dochází
k významnému ovlivnění i dalších respiračních parametrů, které souvisejí s vytrvalostní
pohybovou aktivitou u dívek i u chlapců, což je v souladu s publikovanými závěry (Richards et
al., 2009; Welde et al., 2020). Dochází také k významnému zvýšení hodnot VO2·SF-1 (o 31,5 %
u dívek, o 42,1 % u chlapců), FVC (o 23,4 % u dívek, o 33,1 % u chlapců), VT (o 25,8 % u dívek,
o 35,7 % u chlapců) a VE (o 25,2 % u dívek, 46,9 % u chlapců). Ke zlepšení těchto hodnot
dochází, i pokud vyřadíme vliv přirozeného vývoje v důsledku dospívání na sledované
parametry. Změny způsobené vytrvalostním běžeckým tréninkem převyšují změny způsobené
přirozeným vývojem a jsou významné i přesto, že již vstupní hodnoty většiny sledovaných
parametrů jsou vysoce nadprůměrné (s výjimkou FVC a VT – u těchto parametrů jsou
referenční hodnoty na sobě závislé). Hodnoty VO2·SF-1 vzrostly za dobu sledování o 21,6 % u
dívek, o 16,2 % u chlapců, FVC o 22,2 % u dívek, o 22,6 % u chlapců, VT o 25,3 % u dívek, o 23,6
% u chlapců a VE o 31,1 % u dívek, 49,1 % u chlapců. Tím byla potvrzena hypotéza H1.
Vztah úrovně VO2max a výkonnostní úrovně je již prokázán (Neumann et al., 2000; Kenney
et al., 2015). Abychom minimalizovali vliv mezidenní biologické variability, která dosahuje
přibližně 3,5 % (Knaier et al., 2019), dle některých autorů až 5,6 % (Katch et al., 1982; Baquet
et al., 2003), provedli jsme i regresní a korelační analýzu všech průběžně naměřených hodnot
respiračních parametrů a dosažených výkonů v rámci sledovaného tří až pětiletého období.
Pro možnost hodnocení jsme použili tabulky hodnotící všechny atletické disciplíny, tzv.
„Maďarské tabulky“, resp. IAAF scoring tables of athletics (IAAF Council, 2001). Nejsou
dokonalým nástrojem na hodnocení výkonů, ale neexistuje jiná lepší možnost, jak porovnat
úroveň výkonů napříč atletickými disciplínami. V naší studii jsme prostřednictvím korelační a
regresní analýzy také potvrdili významný vliv VO2max na výkon (Neumann et al., 2000;
Kyröläinen et al., 2001; Saunders et al., 2004; Jones, 2006; Bahenský & Bunc, 2018). Ale také
jsme prokázali, že na výkon v bězích na střední a dlouhé tratě u adolescentních běžců mají
významný vliv další respirační parametry. Velmi těsná závislost je zjištěna u parametru
VO2·SF-1, který má samozřejmě souvislost s hodnotou VO2max a SF. Na růst této hodnoty má i
sportovní bradykardie, tzv. běžecké srdce (Noakes, 2003; McArdle et al., 2016). Dalším
parametrem, který má významný vliv na běžecký výkon je VE, který prezentuje kapacitu
dýchacího systému. Jeho hodnota je dána hodnotou VT a BF. Vliv VT na běžecký výkon je
významný, vliv BF je prokázán pouze u chlapců, u dívek není významný. Vliv VE·VO2
-1 není
153
významný ani u chlapců ani u dívek. Nejvyšší koeficient determinace byl zaznamenán u dívek
u parametru VO2max a u chlapců u parametrů VO2·SF-1 a VE. Vysoký koeficient determinace je
zaznamenán i u dalších výše uvedených parametrů, což je dáno tím, že spolu parametry
vzájemně souvisejí.
Genderové rozdíly ve vlivných parametrech jsou pravděpodobně dány somatickými
rozdíly mezi chlapci a dívkami (zejména množství tukové hmoty) a rozdílných vývojem
fyziologických parametrů (zejména množství krve, hemoglobinu, erytrocytů, …) v průběhu
dospívání (Santisteban et al., 2022). Průběh výkonnostní úrovně u dívek a chlapců v období
dospívání je odlišný, ovlivňují ji vývojové změny organismu v průběhu dospívání (Andersen et
al., 1987; Andersen & Haraldsdottir, 1993; Kolle et al., 2010; Armstrong et al., 2011; Nes et al.,
2013). U dívek je tělesný růst ukončen dříve než u chlapců, vývoj somatických parametrů
(zejména svalové a tukové hmoty) v průběhu dospívání je odlišný. U chlapců ovlivňují
somatické a fyziologické změny v průběhu adolescence výkonnostní úroveň převážně
pozitivně, u dívek je tento vliv komplikovanější, ne vždy pozitivní (Andersen et al., 1987; Kolle
et al., 2010; Armstrong et al., 2011; Nes et al., 2013). Přesto dochází v důsledku dlouhodobého
běžeckého tréninku u adolescentních běžců (chlapců i dívek) k významnému zlepšení
výkonnostní úrovně i zlepšení úrovně sledovaných respiračních parametrů. Tyto respirační
parametry mají významný vliv na výkonnostní úroveň v bězích na střední a dlouhé tratě, tím
jsme potvrdili hypotézu H2. Přestože byl vývoj respiračních parametrů ukončen u dívek ve
věku 17–18 let, u chlapců mezi 16,5–19 lety, výkonnostní růst dále pokračuje. Z toho také
vyplývá, že pro podání limitního výkonu v bězích na střední a dlouhé tratě je potřeba optimální
úroveň respiračních parametrů, ne maximální.
Protože byli předmětem našeho zkoumání adolescentní sportovci, u nichž ještě nebyl
ukončen tělesný růst, provedli jsme také analýzu vlivu tělesné výšky na respirační parametry.
U dívek dochází k ukončení nárůstu respiračních parametrů do jednoho roku od ukončení
růstu, u chlapců je situace srovnatelná. Prokázali jsme významný vztah tělesné výšky a hodnot
VO2·SF-1, VT, FVC u dívek i chlapců, u chlapců navíc i u parametru VE. V literatuře je potvrzeno,
že fyziologické parametry mají souvislost se somatickými parametry (Eston & Reilly, 2009,
McArdle et al., 2016). Ve studii Šprynarové et al. (1987) byla prokázána u 11–18letých chlapců
souvislost tělesné výšky a hodnoty VO2max, to se v naší studii potvrdilo pouze u dívek. Je
prokázána souvislost respiračních parametrů (FVC, VT) s BMI (Bhatti et al., 2019), ještě silnější
je závislost parametrů FVC a VT na tělesné výšce (Bhatti et al., 2014; Seresht et al., 2014).
V naší studii jsme tyto závěry potvrdili, navíc jsme zjistili také vztah tělesné výšky a parametru
VO2·SF-1, resp. VE. U parametru VE·VO2
-1 je u chlapců prokázána negativní významná souvislost
s tělesnou výškou, u dívek je tato závislost pozitivní. To může souviset se somatickými
změnami v průběhu dospívání. Tím jsme potvrdili hypotézu H3. Také jsme ale prokázali, že
ukončení tělesného růstu neznamená automaticky ukončení rozvoje respiračních parametrů,
což je v souladu s procesy, které probíhají v průběhu dospívání a později (Armstrong &
Welsman, 2007; Máček & Radvanský, 2011; Kenney et al., 2015). U dívek není významná
souvislost mezi věkem ukončení tělesného růstu a věkem dosažení vrcholné úrovně
v respiračních parametrech. Jedním z důvodů ale může být, že věk ukončení růstu u děvčat
(16,4 ± 0,9 roku) je v polovině doby sledování (14–19 let), u některých dokonce ještě dříve. U
chlapců jsme prokázali významnou souvislost věku ukončení tělesného růstu a věku vrcholné
úrovně těchto respiračních parametrů: VO2·SF-1, VT, VE a VE·VO2
-1. U parametru VO2max a BF
154
není tato souvislost významná. To je využitelné v tréninkové praxi, kde mají tyto skutečnosti
dopad na zatěžování, při výběru talentů, v diagnostice. V průběhu dospívání lze
prostřednictvím systematického tréninkového procesu respirační parametry ovlivnit lépe, ale
možnost ovlivnění je i v dospělosti (Neumann et al., 2000; Máček & Radvanský, 2011; McArdle
at al., 2016; Heller, 2018).
Respirační parametry jsou ovlivnitelné i prostřednictvím krátkodobé intervence. Efekt
krátkodobé intervence se projevuje po určitou dobu, pokud je intervence dlouhodobá, může
ovlivnit parametry trvaleji (Máček & Radvanský, 2011; Kenney et al., 2015). V naší studii jsme
prokázali, že vybrané respirační parametry lze ovlivnit v průběhu krátkodobé intervence
běžeckého tréninku ve zvýšené nadmořské výšce v délce trvání cca jedenácti dnů a také
v průběhu dvouměsíčního tréninku dechových cvičení založených na józe. Některé parametry
lze tedy ovlivnit i specifickou krátkodobou intervencí, při dlouhodobé intervenci lze vyvolat
dlouhodobější změny. Longitudinální běžecký trénink může ovlivnit vybrané respirační
parametry adolescentních chlapců a dívek. Platí také, že respirační parametry mají souvislost
s výkonnostní úrovní, jsou tedy determinanty výkonu. Předmětem této práce bylo zjistit efekt
zvolené intervence, ale neřešila, jak dlouho bude efekt odeznívat. Nárůst parametrů je ale
vždy jen dočasný (Máček & Radvanský, 2011; Kenney et al., 2015). Prostřednictvím
osmitýdenní intervence dechových cvičení založených na józe došlo k významnému zlepšení
respiračních parametrů, které souvisí s kvalitou, resp. s ekonomikou dýchání, a to jak v klidu
(FVC), tak i při submaximální intenzitě (VT a BF). To je v souladu s poznatky dalších studií, které
primárně zkoumaly změnu dechového vzoru (Ozmen et al., 2017; Bahenský et al., 2019;
Bahenský et al., 2019a; Bahenský et al., 2020; Bahenský et al., 2021). V těchto studiích ale
nebyly měřeny a hodnoceny všechny respirační parametry, ale pouze VT, BF a VE. Zvýšení VT
a snížení BF při zachování VE je znakem lepší ekonomiky dýchání (McArdle et al., 2016). Změna
těchto parametrů může souviset i se změnou dechového vzoru v důsledku realizované
intervence (Bahenský et al., 2020; Bahenský et al., 2021). Prostřednictvím použité intervence
lze zlepšit úroveň dechového objemu trénovaných běžců, což je důležité zjištění pro praxi
vzhledem k faktu, že ve věku 14–15 let většina běžců a běžkyň nedosahuje ani na průměrné
hodnoty. Na dalších parametrech (VO2max, VO2·SF-1, VE, či VE·VO2
-1) se zvolená intervence
neprojevila, nemá tedy prokazatelný vliv na hodnoty přímo související s dosaženým výkonem
při testu spiroergometrie, nebylo dosaženo podnětového prahu. Vliv na výkon běžců na
střední a dlouhé tratě jsme nezjišťovali, neprokázali jsme ani významnou změnu parametrů
přímo souvisejících s výkonem (VO2max), což je v souladu s již publikovanými závěry.
Krátkodobý (několikatýdenní) trénink dýchacích svalů nemá vliv na vytrvalostní výkonnost
(Wells et al., 2005; Ozmen et al., 2017). Přesto jsme prokázali významný vliv osmitýdenní
intervence dechových cvičení založených na józe na respirační parametry FVC, VT a BF. Tím
jsme potvrdili hypotézu H4. Protože dýchací svaly spotřebovávají cca 10 % energie potřebné
pro pohyb při vysoké intenzitě zatížení (McArdle et al., 2016), bylo by zajímavé zjistit, zda by
dlouhodobější aplikace této intervence měla vliv i na parametry spojené s příjmem kyslíku.
Trénink ve zvýšené nadmořské výšce je jedním ze základních pilířů běžeckého tréninku
(Burtscher et al., 1996; Bonetti & Hopkins, 2009; Diebel et al., 2017). Obecně platí, že
nejvhodnější nadmořská výška pro trénink běžců na střední a dlouhé tratě je okolo 2 000 m n.
m. či o něco níže (Gore et al., 2001; Noakes, 2003; Wilber, 2004; Saunders et al., 2009;
Wachsmuth et al., 2013), pro mládež je doporučována i nižší (Pahud, 1986; Buchheit et al.,
155
2012; Saltin et al., 1995; Bahenský & Suchý, 2015). Přestože v nadmořské výšce ~1 000 m n.
m. jsou podmínky jen mírně odlišné od prostředí, ve kterém sledovaní sportovci žijí trvale
(~400 m n. m.), lze prostřednictvím jedenáctidenního soustředění významně ovlivnit vybrané
respirační parametry. Otázkou je, zda by delší intervence v těchto podmínkách vyvolala
významnější změny, protože jako optimální délka tréninkového kempu je doporučováno 3–4
týdny (Levine & Stray-Gundersen, 1997; Heinicke et al., 2005; Suchý, 2012). V důsledku
tréninku, který sportovci realizují v průběhu jedenáctidenního tréninkového kempu ve střední
nadmořské výšce (~1 000 m n. m.), dochází k významné změně VO2max, VO2·SF-1 a FVC. Tím
byla potvrzena hypotéza H5. U hodnoty VO2max došlo k navýšení o 5,24 %. Takovéto zlepšení
je popsáno i v důsledku dalších typů intervencí (Baquet et al., 2003), ale zde se jedná o delší
intervence a již trénované jedince s vysokou vstupní hodnotou VO2max. U dalších respiračních
parametrů (VE, VE·VO2
-1, VT a BF) nedošlo k významné změně. Změna VO2max ve střední
nadmořské výšce je již v literatuře doložena (Bahenský & Malátová, 2018), v této již
publikované studii ale nebyly hodnoceny další respirační parametry, pouze VO2max a VO2·SF-1.
V nadmořské výšce ~1850 m n. m. jsou podmínky pro pobyt a pro trénink náročnější,
náročnost se zvyšuje s rostoucí nadmořskou výškou. Tento typ intervence je ve vrcholovém
sportu, zejména vytrvalostním, velmi rozšířen. Je prokázán jeho významný vliv na výkonnostní
úroveň (Burtscher et al., 1996; Bonetti & Hopkins, 2009; Diebel et al., 2017; Bahenský &
Grosicki, 2021). Opět je otázkou délka intervence, námi zvolená délka soustředění je pod
doporučenou hranicí (Levine & Stray-Gundersen, 1997; Heinicke et al., 2005; Suchý, 2012).
Přesto došlo k významné změně respiračních parametrů. U parametrů FVC, BF a VE·VO2
-1
nejsou zaznamenané změny významné, ale v důsledku jedenáctidenního tréninkového kempu
došlo k významným změnám VO2max, VO2·SF-1, VT a VE. Hodnota VO2max narostla v důsledku
tréninku ve vyšší nadmořské výšce o 12,22 %, což převyšuje většinu publikovaných výsledků
za srovnatelnou délku intervence (Levine & Stray-Gundersen, 1997; Baquet et al., 2003; Suchý
& Opočenský, 2015; Bahenský et al., 2020a) a významně převyšuje také námi zjištěný nárůst
hodnot ve střední nadmořské výšce za stejnou dobu srovnatelné intervence. Tento nárůst je
mimořádný, jedním z vlivů byl disciplinovaný přístup běžců a běžkyň a důsledná
individualizace tréninku. Podobná situace je i u parametru VO2·SF-1, kdy ve vyšší nadmořské
výšce dochází k nárůstu o 10,90 % (ve střední nadmořské výšce o 4,29 %) a parametru VE, kdy
je zaznamenán nárůst ve vyšší nadmořské výšce o 12,38 %, oproti 3,82 % ve střední nadmořské
výšce. Hodnota VT vzrostla v důsledku tréninku ve vyšší nadmořské výšce o 6,42 %, ve střední
nadmořské výšce poklesla o 0,87 %. Není jasná příčina snížení hodnoty VT v důsledku
tréninkového kempu ve střední nadmořské výšce, ale domníváme se, že by na tuto skutečnost
mohlo mít vliv velmi chladné a vlhké počasí, které panovalo v průběhu tohoto soustředění. To
mohlo mírně ovlivnit zdravotní stav účastníků soustředění, i když nikdo nenahlásil
neonemocnní. Dechová frekvence se zvýšila jak v důsledku soustřední ve vyšší nadmořské
výšce (o 7,52 %), tak v důsledku soustředění ve střední nadmořské výšce (o 5,53 %).
Potvrdili jsme, že v důsledku tréninku ve zvýšené nadmořské výšce (v ~1 000 m i v ~1850
m n. m.) dochází k významné změně parametrů, které jsou přímo spojené s vytrvalostní
výkonnostní úrovní VO2max a VO2·SF-1. V důsledku tréninkového kempu ve střední nadmořské
výšce došlo navíc k významnému zlepšení FVC, k němuž ale nedošlo v důsledku tréninkového
pobytu ve vyšší nadmořské výšce. Vlivem tréninkového kempu ve vyšší nadmořské výšce došlo
ještě ke zvýšení VT a VE, což pravděpodobně souvisí s nižší hodnotou parciálního tlaku O2 ve
156
vyšší nadmořské výšce. Kvalitativně jsou změny parametrů větší ve vyšší nadmořské výšce než
ve střední, podstatnou roli ale hraje stanovení optimální intenzity a objemu zatížení. Ve
většině publikovaných studií je ale hodnoceno pouze VO2max, výjimečně i některý jiný
respirační parametr. Trénink ve vyšší nadmořské výšce ovlivňuje výkonnostní úroveň
(Burtscher et al., 1996; Bonetti & Hopkins, 2009; Diebel et al., 2017; Bahenský et al., 2020a;
Bahenský & Grosicki, 2021), ale také vybrané respirační parametry. Tím byla potvrzena
hypotéza H6.
Zajímavé by také bylo zpracovat data o dalším vývoji po 19. roku věku, ta ale nejsou u
všech sledovaných k dispozici, protože jsme u většiny sledovaných sportovců ukončili sběr dat
ve věku 19 let. Dosažení dospělosti je také období, kdy nejvíce atletů mění své působiště (nová
škola, vstup do střediska, …) nebo končí svoji kariéru. V tuto dobu se blíží v bězích na střední
a dlouhé tratě období vrcholné výkonnosti, v závislosti na disciplíně a genderu je obvykle mezi
22 a 28 lety (Bahenský, 2021).
157
7 Limity práce
Mezi hlavní limity práce patří chybějící kontrolní skupina u longitudinální studie. Mezi
limity longitudinální studie také patří:
• záměrný výběr – vzorek není reprezentativní,
• nejednotný věk na začátku sledování u jednotlivých účastníků,
• nejednotná sportovní historie účastníků před začátkem sledování,
• různá vstupní výkonnostní úroveň,
• postupný vstup účastníků do výzkumu,
• relativní stáří použitých referenčních hodnot ukončení růstu (z roku 2001) – to
ale nehraje roli při hodnocení trendů (novější relevantní data však nejsou
dostupná),
• některé referenční hodnoty nejsou vztažené ke středoevropské populaci, ty ale
nejsou dostupné v potřebném rozsahu a formě,
• neúplnost referenčních hodnot – nejsou stanoveny v potřebné podobě pro
parametry VT a VE·VO2
-1.
158
8 Závěr
Přes zmíněné limity práce dokládá nezbytnost a výhody hodnocení respiračních
parametrů v průběhu dospívání u adolescentních běžců na střední a dlouhé tratě. Respirační
parametry hrají ve vytrvalostních sportech významnou roli, prostřednictvím jejich hodnocení
lze individualizovat tréninkové zatížení, hodnotit efekt tréninku a provádět výběr talentů.
Prokázali jsme, že respirační parametry u adolescentních běžců a běžkyň je možné ovlivnit jak
krátkodobou intervencí (intervencí dechových cvičení o délce osmi týdnů či jedenáctidenním
tréninkem ve zvýšené nadmořské výšce), tak dlouhodobým systematickým běžeckým
vytrvalostním tréninkem alespoň šestkrát týdně po dobu 3–5 let. Longitudinální běžecký
vytrvalostní trénink má významný vliv na respirační parametry (zejména na VO2max, VO2·SF-1,
FVC, VT a VE), tedy i na parametry přímo související s výkonnostní úrovní ve vytrvalostních
disciplínách.
Potvrdili jsme, že respirační parametr VO2max má významný vliv na úroveň výkonu
adolescentních běžců na střední a dlouhé tratě hodnocenou prostřednictvím tzv.
„Maďarských“ tabulek. Představuje nutnou nikoliv postačující podmínku vytrvalostního
výkonu. Ale prokázali jsme i velmi silný vliv parametrů VO2·SF-1, VT, VE a FVC na výkonnostní
úroveň. Na úroveň respiračních parametrů mají také vliv somatické parametry, prokázali jsme
souvislost výšky postavy s VO2·SF-1, VT, FVC, VO2max u dívek i u chlapců, u chlapců také s VE.
Osmitýdenní intervence dechových cvičení založených na józe významně pozitivně
ovlivnila hodnoty respiračních parametrů ovlivňující kvalitu dýchání při zátěži (VT a BF).
Krátkodobé intervence (11 dnů) každodenního dvoufázového běžeckého tréninku přiměřené
intenzity ve ztížených podmínkách zvýšené nadmořské výšky (~1 000 m n. m.) mají také
významný vliv na respirační parametry VO2max, VO2·SF-1 a FVC. Tréninkový kemp v nadmořské
výšce ~1 850 m n. m. o délce 11 dnů (trénink dvakrát denně) má také významný vliv na
respirační parametry VO2max, VO2·SF-1, VT, BF a VE.
Naše závěry dokládají nezbytnost věnovat se rozvoji respiračních parametrů u sportující
mládeže, zejména u vytrvalostních disciplín, včetně běžců na střední a dlouhé tratě. Není
potřeba dosažení maximálních hodnot respiračních parametrů, ale dosažení optimálních
hodnot je jednou z nezbytných podmínek pro dosažení limitního výkonu.
159
Referenční seznam
Aarnio, M., Winter, T., Peltonen, J., Kujala, U. M., & Kaprio, J. (2002). Stability of leisure‐time
physical activity during adolescence—a longitudinal study among 16‐, 17‐and 18‐year‐old
Finnish youth. Scandinavian journal of medicine & science in sports, 12(3), 179–185.
Agarwal, D., Chovatiya, R., & Rana, M. (2020). Equanimity in the time of COVID: The past
ameliorates the present. Journal of Clinical Anesthesia, 67, 110022.
Aires, L., Pratt, M., Lobeloe, F., Marina Santos, R., Paula Santos, M., & Mota, J. (2011).
Associations of cardiorespiratory fitness in children and adolescents with physical activity,
active commuting to school, and screen time. Journal of Physical Activity and Health, 8(2),
198.
Aliverti, A. (2016). The respiratory muscles during exercise. Breathe, 12(2), 165–168.
Altavilla, G., Furino, F., Di Palmo, M., & Raiola, G. (2015). The child hypokinetic and the
overtrained. Sport Science, 8(1), 72–74.
Amann, M. (2012). Pulmonary system limitations to endurance exercise performance in
humans. Experimental physiology, 97(3), 311–318.
American College of Sports Medicine. (2018). ACSM’s Guidelines for Exercise Testing and
Prescription, 10th ed. Wolters Kluwer: Philadelphia, PA, USA.
American Thoracic Society. (2003). ATS/ACCP statement on cardiopulmonary exercise testing.
American journal of respiratory and critical care medicine, 167(2), 211–277.
Andersen, L. B., & Haraldsdottir, J. (1993). Tracking of cardiovascular disease risk factors
including maximal oxygen uptake and physical activity from late teenage to adulthood An
8‐year follow‐up study. Journal of internal medicine, 234(3), 309–315.
Andersen, L. B., Henckel, P., & Saltin, B. (1987). Maximal oxygen uptake in Danish adolescents
16–19 years of age. European journal of applied physiology and occupational
physiology, 56(1), 74–82.
Armstrong, N. (2019). Youth aerobic fitness. Pediatric exercise science, 31(2), 137–143.
Armstrong, N., & Barker, A. R. (2009). Oxygen uptake kinetics in children and adolescents: a
review. Pediatric Exercise Science, 21(2), 130–47.
Armstrong, N., & Barker, A. R. (2011). Endurance training and elite young athletes. The elite
young athlete, 56, 59–83.
Armstrong, N., & McManus, A. M. (2011). Physiology of elite young male athletes. The elite
young athlete, 56, 1–22.
Armstrong, N., & Van Mechelen, W. (Eds.). (2017). Oxford textbook of children's sport and
exercise medicine. Oxford University Press.
Armstrong, N., & Welsman, J. (2019). Clarity and confusion in the development of youth
aerobic fitness. Frontiers in physiology, 10, 979.
Armstrong, N., & Welsman, J. (2019a). Development of peak oxygen uptake from 11–16 years
determined using both treadmill and cycle ergometry. European journal of applied
physiology, 119(3), 801–812.
Armstrong, N., & Welsman, J. (2019b). Sex-specific longitudinal modeling of short-term power
in 11-to 18-year-olds. Medicine and science in sports and exercise, 51(5), 1055.
Armstrong, N., & Welsman, J. R. (1994). Assessment and interpretation of aerobic fitness in
children and adolescents. Exercise and sport sciences reviews, 22, 435–476.
160
Armstrong, N., & Welsman, J. R. (2006). The physical activity patterns of European youth with
reference to methods of assessment. Sports medicine, 36(12), 1067–1086.
Armstrong, N., & Welsman, J. R. (2007). Aerobic fitness: what are we measuring? Pediatric
Fitness, 50, 5–25.
Armstrong, N., Tomkinson, G., & Ekelund, U. (2011). Aerobic fitness and its relationship to
sport, exercise training and habitual physical activity during youth. British journal of sports
medicine, 45(11), 849–858.
Artero, E. G., Jackson, A. S., Sui, X., Lee, D. C., O’Connor, D. P., Lavie, C. J., ... & Blair, S. N.
(2014). Longitudinal algorithms to estimate cardiorespiratory fitness: associations with
nonfatal cardiovascular disease and disease-specific mortality. Journal of the American
College of Cardiology, 63(21), 2289–2296.
Aspenes, S. T., Nilsen, T. I., Skaug, E. A., Bertheussen, G. F., Ellingsen, Ø., Vatten, L., & Wisløff,
U. (2011). Peak oxygen uptake and cardiovascular risk factors in 4631 healthy women and
men. Medicine and science in sports and exercise, 43(8), 1465–1473.
Åstrand, P. O., & Rodahl, K. (1986). Textbook of Work Physiology. New York: McGraw Hill.
Åstrand, P. O., Rodahl, K., Dahl, H., & Strømme, S. B. (2003). Textbook of work physiology:
physiological bases of exercise. Human kinetics.
Bahenský, P., & Suchý, J. (2015). Vliv sedmidenního tréninkového kempu ve vyšší nadmořské
výšce na vybrané funkční a biochemické parametry mladých běžců. Studia Sportiva, 9(1),
63–72.
Bahenský, P., & Bunc, V. (2018). Trénink mládeže v bězích na střední a dlouhé tratě. Karolinum.
Bahenský, P., & Malátová, R. (2018). Fyziologické, biochemické a výkonnostní změny u
adolescentních běžců vlivem 10-denního tréninkového kempu v 1040 m n. m. Studia
Kinanthropologica, 19(3), 147–157.
Bahenský, P., Malátová, R., & Bunc, V. (2019). Changed dynamic ventilation parameters as a
result of a breathing exercise intervention program. The Journal of sports medicine and
physical fitness, 59(8), 1369–1375.
Bahenský, P., Hermann, T., & Malátová, R. (2019a). Breathing pattern during load and its
change due to interventional program of breathing exercise. Sport and Quality of Life 7.–9.
11. 2019, 133.
Bahenský, P., Bunc, V., Marko, D., & Malátová, R. (2020). Dynamics of ventilation parameters
at different load intensities and the options to influence it by a breathing exercise. Fit
Journal of Science in Sport and Exercise, 60, 1101–1109.
Bahenský, P., Bunc, V., Tlustý, P., & Grosicki, G. J. (2020a). Effect of an eleven-day altitude
training program on aerobic and anaerobic performance in adolescent runners. Medicina,
56(4), 184.
Bahenský, P., Marko, D., Grosicki, J. G., & Malátová, R. (2020b). Warm-up breathing exercises
accelerate VO2 kinetics and reduce subjective strain during incremental cycling exercise in
adolescents. Journal of Physical Education and Sport, 20(6), 3361–3367.
Bahenský, P., & Tlustý, T. (2020). Age of peak performance of elite men in middle-and long
distance running in the Czech Republic between 1945–2019. Journal of Education, Health
and Sport, 10(5), 180–189.
Bahenský, P., & Grosicki, J. G. (2021). Superior Adaptations in Adolescent Runners Using Heart
Rate Variability (HRV)-Guided Training at Altitude. Biosensors, 11(3), 77.
161
Bahenský, P. (2021). Vývoj výkonnostní úrovně v bězích na střední a dlouhé tratě na území
České republice od roku 1945 po současnost. Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v
Českých Budějovicích.
Bahenský, P., Bunc, V., Malátová, R., Marko, D., Grosicki, G. J., & Schuster, J. (2021). Impact of
a breathing intervention on engagement of abdominal, thoracic, and subclavian
musculature during exercise, a randomized trial. Journal of clinical medicine, 10(16), 3514.
Bahenský, P., Marko, D., Krajcigr, M., & Schuster, J. (2021a). Fyziologie tělesných cvičení.
Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Balyi, I., & Williams, C. A. (2009). Coaching the young developing performer: Tracking physical
growth and development to inform coaching programmes. Coachwise 1st4sport.
Bar-Or, O., & Rowland, T. W. (2004). Pediatric exercise medicine: from physiologic principles
to health care application. Human Kinetics.
Barker, A. R., & Armstrong, N. (2011). Exercise testing elite young athletes. The Elite Young
Athlete, 56, 106–125.
Bangsbo, J., Krustrup, P., Duda, J., Hillman, C., Andersen, L. B., Weiss, M., Williams, C. A.,
Lintunen, T., Green, K., Hansen, P. R., Naylor, P. J., Ericsson, I., Nielsen, G., Froberg, K.,
Bugge, A., Lundbye-Jensen, J., Schipperijn, J., Dagkas, S., Agergaard, S., von Seelen, J.,
Østergaard, C., Skovgaard, T., Busch, H., & Elbe, A. M. (2016). The Copenhagen Consensus
Conference 2016: children, youth, and physical activity in schools and during leisure
time. British journal of sports medicine, 50(19), 1177–1178.
Baquet, G., Berthoin, S., Dupont, G., Blondel, N., Fabre, C., & Van Praagh, E. (2002). Effects of
high intensity intermittent training on peak V˙ O2 in prepubertal children. International
journal of sports medicine, 23(06), 439–444.
Baquet, G., Van Praagh, E., & Berthoin, S. (2003). Endurance training and aerobic fitness in
young people. Sports medicine, 33(15), 1127–1143.
Bartůňková, S., Heller, J., Kohlíková, E., Petr, M., Smitka, K., Štefl, M., & Vránová, J. (2013).
Fyziologie pohybové zátěže. FTVS UK.
Bassett, D. R., & Howley, E. T. (2000). Limiting factors for maximum oxygen uptake and
determinants of endurance performance. Medicine and science in sports and
exercise, 32(1), 70–84.
Baxter-Jones, A. D., Barbour-Tuck, E. N., Dale, D., Sherar, L. B., Knight, C. J., Cumming, S. P.,
Ferguson, L., Kowalski, K., & Humbert, M. L. (2020). The role of growth and maturation
during adolescence on team-selection and short-term sports participation. Annals of
human biology, 47(4), 316–323.
Benchetrit, G. (2000). Breathing pattern in humans: diversity and individuality. Respiration
physiology, 122(2–3), 123–129.
Benson, R., & Connolly, D. (2011). Heart rate training. Human Kinetics.
Bergeron, M. F., Mountjoy, M., Armstrong, N., Chia, M., Côté, J., Emery, C. A., Faigenbaum, A.,
Hall jr., G., Kriemler, S., Léglise, M., Malina, R. M., Pensgaard, A. M., Sanchez, A., Soligard,
T., Sundgot-Borgen, J., Mechelen, W., Weissensteiner, J. R., & Engebretsen, L. (2015).
International Olympic Committee consensus statement on youth athletic
development. British journal of sports medicine, 49(13), 843–851.
162
Beunen, G. P., Rogers, D. M., Woynarowska, B., & Malina, R. M. (1997). Longitudinal study of
ontogenetic allometry of oxygen uptake in boys and girls grouped by maturity status.
Annals of human biology, 24(1), 33–43.
Bhatti, U., Rani, K., & Memon, M. Q. (2014). Variation in lung volumes and capacities among
young males in relation to height. Journal of Ayub Medical College Abbottabad, 26(2), 200–
202.
Bhatti, U., Laghari, Z. A., & Syed, B. M. (2019). Effect of Body Mass Index on respiratory
parameters: A cross-sectional analytical Study. Pakistan Journal of Medical Sciences, 35(6),
1724.
Bilo, G., Revera, M., Bussotti, M., Bonacina, D., Styczkiewicz, K., Caldara, G., Giglio, A., Faini,
A., Giuliano, A., Lombari, C., Kawecka-Jaszcz, K., Mancia, G., Agostoni, P., & Parati, G.
(2012). Effects of slow deep breathing at high altitude on oxygen saturation, pulmonary
and systemic hemodynamics. PloS one, 7(11), e49074.
Bláha, P., Vignerová, J., Riedlová, J., Kobzová, J., Krejčovský, L., & Brabec, M. (2005). 6.
celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 2001 Česká republika. SZU.
Bockenhauer, S. E., Chen, H., Julliard, K. N., & Weedon, J. (2007). Measuring thoracic
excursion: reliability of the cloth tape measure technique. Journal of Osteopathic Medicine,
107(5), 191–196.
Bompa, T. O. 2000. Total Training for Young Champions: Proven conditioning programs for
athletes ages 6 to 18. Humans Kinetics.
Bonetti, D. L. & Hopkins, W. G. (2009). Meta-analysis of sea level performance following
adaptation to hypoxia. Sports Medicine 39, 107–127.
Bosquet, L., Montpetit, J., Arvisais, D., & Mujika, I. (2007). Effects of tapering on performance:
A meta-analysis. Medicine & Science in Sports & Exercise, 39(8), 1358–1365.
Bouchard, C., Thibault, M. C., & Jobin, J. (1981). Advances in selected areas of human work
physiology. American Journal of Physical Anthropology, 24(S2), 1–36.
Bouchard, C, Stephard, R. J. & Stephens T. (1994). Physical activity, fitness, and Health. Human
Kinetics, Champaign.
Bouchard, C., Malina, R. M., & Pérusse, L. (1997). Genetics of fitness and physical
performance. Human Kinetics.
Buchan, D. S., Boddy, L. M., Young, J. D., Cooper, S. M., Noakes, T. D., Mahoney, C., Shields, J.
P. H., & Baker, J. S. (2015). Relationships between cardiorespiratory and muscular fitness
with cardiometabolic risk in adolescents. Research in Sports Medicine, 23(3), 227–239.
Buchheit, M., Kuitunen, S., Voss, S. C., Williams, B., Mendez-Villanueva, A., & Bourdon, P. C.
(2012). Physiological strain associated with high-intensity hypoxic intervals in highly trained
young runners. Journal of Strength & Conditioning Research, 26(1), 94–106.
Bunc, V. (1989). Biokybernetický přístup k hodnocení reakce organismu na tělesné zatížení.
VÚT UK.
Bunc, V. (1996). Pohybové aktivity jako prostředek ovlivňování zdravotně orientované
zdatnosti. In: Tillinger, P. & Perič, T. (eds.): Sborník referátů z Národní konference „Tělesná
výchova a sport na přelomu století“, 172–174.
Bunc, V. (2003). Determinanty sportovního tréninku dětí a mládeže. Fakulta tělesné výchovy a
sportu UK.
163
Bunc, V. (2006). Změny vybraných parametrů tělesného složení a aerobní zdatnosti u vysoce
trénovaných fotbalistů v průběhu tréninkového roku. HRY 2006, 71.
Bunc, V. (2009) Diagnostics of sport performance predisposition. Sci.Rev.Phys. Culture. XII(1),
5–14.
Bunc, V. (2012). Kvantitativní a kvalitativní diagnostika ve hrách. Hry 2012, 7.
Bunc, V. (2013). Functional profile of young trained athletes. Česká kinantropologie, 17(4).
Bunc, V., & Skalská, M. (2012). Chůze jako prostředek ovlivnění zdatnosti a nadváhy nebo
obezity. Studia Kinanthropologica, 8(3), 180–185.
Bunc, V., Ejem, M., Kučera, V., & Moravec, P. (1992). Assessment of predispositions for
endurance running from field tests. Journal of sports sciences, 10(3), 237–242.
Bureš, M. (1986). Atletika – běh na 800m a 1500m (ženy). ÚV ČSTV.
Burtscher, M., Nachbauer, W., Baumgartl, P., & Philadelphy, M. (1996). Benefits of training at
moderate altitude versus sea level training in amateur runners. European journal of applied
physiology and occupational physiology, 74(6), 558–563.
Cahalin, L. P. (2004). Pulmonary evaluation. Cardiovaskular and pulmonary physical therapy.
McGraw-Hill.
Carney, S. (2017). What Doesn't Kill Us: How Freezing Water, Extreme Altitude, and
Environmental Conditioning Will Renew Our Lost Evolutionary Strength. Rodale.
Clifton-Smith, T. (2014). Breathing pattern disorders and the athlete. Breathing pattern
disorders and the athlete. In Recognizing and Treating Breathing Disorders E-Book: A
Multidisciplinary Approach. Churchill Livingstone.
Cobley, S., Baker, J., Wattie, N., & McKenna, J. (2009). Annual age-grouping and athlete
development: a meta-analytical review of relative age effects in sport. Sports Med. 39, 235–
256.
Cohen, J. (1988). Statistical power analysis for the behavioral sciences. (4th ed.). Academic
Press.
Cooper, D. M., Leu, S. Y., Taylor-Lucas, C., Lu, K., Galassetti, P., & Radom-Aizik, S. (2016).
Cardiopulmonary exercise testing in children and adolescents with high body mass
index. Pediatric exercise science, 28(1), 98–108.
Cooper, D. M., & Weiler-Ravell, D. (1984). Gas exchange response to exercise in
children. American Review of Respiratory Disease, 129(2P2), S47–S48.
Courtney, R., & Cohen, M. (2008). Investigating the claims of Konstantin Buteyko M.D., Ph.D:
the relationship of breath holding time to end tidal CO2 and other proposed measures of
dysfunctional breathing. The Journal of Alternative and Complementary Medicine, 14(2),
115–123.
Courtney, R., van Dixhoorn, J., Greenwood, K. M., Anthonissen, E. L. (2011). Medically
unexplained dyspnea: partly moderated by dysfunctional (thoracic dominant) breathing
pattern. Journal of Asthma, 48(3), 259–265.
Čelikovský, S. (1990). Antropomotorika pro studující tělesnou výchovu. 3. vyd. SPN.
Daniels, J., Oldridge, N., Nagle, F., & White, B. (1978). Differences and changes in VO2 among
young runners 10 to 18 years of age. Medicine and Science in Sports, 10(3), 200–203.
Daniels, J. (2013). Daniels' running formula. Human Kinetics.
164
DeFina, L. F., Haskell, W. L., Willis, B. L., Barlow, C. E., Finley, C. E., Levine, B. D., & Cooper, K.
H. (2015). Physical activity versus cardiorespiratory fitness: two (partly) distinct
components of cardiovascular health? Progress in cardiovascular diseases, 57(4), 324–329.
Dencker, M., Thorsson, O., Karlsson, M. K., Lindén, C., Wollmer, P., & Andersen, L. B. (2012).
Aerobic fitness related to cardiovascular risk factors in young children. European journal of
pediatrics, 171(4), 705–710.
Dengel, D. R., Flynn, M. G., Costill, D. L., & Kirwan, J. P. (1989). Determinants of success during
triathalon competition. Research quarterly for exercise and sport, 60(3), 234–238.
De Waelle, S., De Meester, A., Deconinck, F., & Haerens, L. (2018). Measuring perceived motor
competence: a comparison between different instruments. In 23rd Annual congress of the
European College of Sport Science (ECSS 2018): Sport science at the cutting edge. European
College of Sport Science.
Diebel, S. R., Newhouse, I., Thompson, D. S., & Johnson, V. B. (2017). The effects of a 10-day
altitude training camp at 1828 meters on varsity cross-country runners. International
journal of exercise science, 10(1), 97.
Di Paco, A., Dubé, B. P., & Laveneziana, P. (2017). Changes in ventilatory response to exercise
in trained athletes: Respiratory physiological benefits beyond cardiovascular performance.
Archivos de Bronconeumología (English Edition), 53(5), 237–244.
Dill, D. B., & Adams, W. C. (1971). Maximal oxygen uptake at sea level and at 3,090-m altitude
in high school champion runners. Journal of Applied Physiology, 30(6), 854–859.
Dominelli, P. B., Archiza, B., Ramsook, A. H., Mitchell, R. A., Peters, C. M., Molgat‐Seon, Y.,
Henderson, W. R., Koehle, M. S., Boushel, R., & Sheel, A. W. (2017). Effects of respiratory
muscle work on respiratory and locomotor blood flow during exercise. Experimental
physiology, 102(11), 1535–1547.
Ďoubal, S., Klemera, P., Filipová, M., & Dolejš, J. (1997). Teoretická gerontologie. Praha.
Dovalil, J., Choutka, M., Svoboda, B., Hošek, V., Perič, T., Potměšil, J., Vránová, J., & Bunc, V.
(2005). Výkon a trénink ve sportu. Olympia.
Dylevský, I., Druda, R., & Mrázková, O. (2000). Funkční anatomie člověka. Praha: Grada.
Eisenmann, J. C., Till, K., & Baker, J. (2020). Growth, maturation and youth sports: issues and
practical solutions. Annals of Human Biology, 47(4), 324–327.
Enoksen, E., Tjelta, A. R., & Tjelta, L. I. (2011). Distribution of Training Volume and Intensity of
Elite Male and Female Track and Marathon Runners. International Journal of Sports Science
& Coaching. 6(2), 273–293.
Eston, R. G., & Reilly, T. (2009). Kinanthropometry and exercise physiology laboratory manual:
exercise physiology (Vol. 2). Taylor & Francis.
Faghy, M. A., & Brown, P. I. (2019). Functional training of the inspiratory muscles improves
load carriage performance. Ergonomics, 62(11), 1439–1449.
Fawkner, S. G., & Armstrong, N. (2004). Sex differences in the oxygen uptake kinetic response
to heavy-intensity exercise in prepubertal children. European journal of applied
physiology, 93(1), 210–216.
Fu, Q., Townsend, N. E., Shiller, S. M., Martini, E. R., Okazaki, K., Shibata, S., Truijens, M. J.,
Rodríguez, F. A., Gore, C. J., Stray-Gundersen, J. & Levine, B. D. (2007). Intermittent
hypobaric hypoxia exposure does not cause sustained alterations in autonomic control of
165
blood pressure in young athletes. American Journal of Physiology-Regulatory, Integrative
and Comparative Physiology, 292(5), 1977–1984.
García-Hermoso, A., Ramírez-Vélez, R., García-Alonso, Y., Alonso-Martínez, A. M., & Izquierdo,
M. (2020). Association of cardiorespiratory fitness levels during youth with health risk later
in life: a systematic review and meta-analysis. JAMA pediatrics, 174(10), 952–960.
Gilbert, C., Chaitow, L., & Bradley, D. (2014). Recognizing and treating breathing disorders.
Elsevier Health Sciences, Churchill Livingstone.
Gítánanda, S. G. (1999). Jóga krok za krokem. Učebnice pro učitele a žáky. Dobra & Fontána.
Göhl, O., Walker, D. J., Walterspacher, S., Langer, D., Spengler, C. M., Wanke, T., Petrovic, M.,
Zwick, R. H., Stieglitz, S., Glöskl,. R., Dellweg, D., & Kabitz, H. J. (2016). Respiratory muscle
training: state of the art. Pneumologie (Stuttgart, Germany), 70(1), 37–48.
Gore, C., Hanhn, A. G., Aughey, R. J., Martin, D. T., Ashenden, M. J., & Clark, S. A. (2001). Live
high: train low increases muscle buffer capacity and submaximal cycling efficiency. Acta
Physiol. Scand., 173(3), 275–286.
Granados, C., Izquierdo, M., Ibáñez, J., Ruesta, M., & Gorostiaga, E. M. (2008). Effects of an
entire season on physical fitness in elite female handball players. Medicine & Science in
Sports & Exercise, 40(2), 351–361.
Hagerman, F. C., & Hagerman, M. T. (1990). A comparison of energy output and input among
elite rowers. FISA Coach, 2, 5–8.
Hamdouni, H., Kliszczewicz, B., Zouhal, H., Rhibi, F., Ben Salah, B. S., & Ben Abderrahman, A.
(2021). Effect of three fitness programs on strength, speed, flexibility and muscle power on
sedentary subjects. The Journal of sports medicine and physical fitness, 62(1), 25–38.
Hanon, C., & Thomas, C. (2011). Effects of optimal pacing strategies for 400-, 800-, and 1500m
races on the [Vdot] O2 response. Journal of sports sciences, 29(9), 905–912.
Havlíčková, L., Bartůňková, S., Dlouhá, R., Melichna, J., Šrámek, P., & Vránová, J. (2006).
Fyziologie tělesné zátěže I: obecná část. Karolinum.
Heinicke, K., Heinicke, I. Schmidt, W., & Wolfarth, B. (2005). A three-week traditional altitude
training increase hemoglobin mass and red cell volume in elite biathlon athletes.
International Journal of Sports Medicine, 26(5) 350–355.
Heller, J. (1997). Funkční zátěžová diagnostika a její aplikace ve sportu. Lékařské listy, 40, 10–
12.
Heller, J., & Vodička, P. (2011). Praktická cvičení z fyziologie tělesné zátěže. Praha: Karolinum.
Heller, J. (2018). Zátěžová funkční diagnostika ve sportu: východiska, aplikace a interpretace.
Karolinum.
Hendl, J. (2009). Přehled statistických metod: Analýza a metaanalýza dat. Portál.
Hermansen, L., & Saltin, B. (1969). Oxygen uptake during maximal treadmill and bicycle
exercise. Journal of applied physiology, 26(1), 31–37.
Hinde, K. L., Low, C., Lloyd, R., & Cooke, C. B. (2020). Inspiratory muscle training at sea level
improves the strength of inspiratory muscles during load carriage in cold-hypoxia.
Ergonomics, 63(12), 1584–1598.
Hodges, P. W., Butler, J. E., McKenzie, D. K., & Gandevia, S. C. (1997). Contraction of the human
diaphragm during rapid postural adjustments. The Journal of physiology, 505(Pt 2), 539.
166
Hodges, P. W., & Gandevia, S. C. (2000). Changes in intra-abdominal pressure during postural
and respiratory activation of the human diaphragm. Journal of applied Physiology, 89(3),
967–976.
Hodges, P. W., Heijnen, I., & Gandevia, S. C. (2001). Postural activity of the diaphragm is
reduced in humans when respiratory demand increases. The Journal of physiology, 537(3),
999–1008.
Hof, I. (2016). The Wim Hof Method Explained. Innerfire: Amsterdam, The Netherlands.
Hof, W., Jong, K. D., & Brown, A. (2017). The way of the iceman: How the Wim Hof method
creates radiant, longterm health-using the science and secrets of breath control, coldtraining
and commitment. The United States: Dragon Door Publications.
Hof, W. (2020). The Wim Hof Method: Activate Your Full Human Potential. Sounds True.
Hoffman, J. (2014). Physiological aspects of sport training and performance. Human Kinetics.
Hofmann, S., & Schneider, G. (1985). Eignungsbeurteilung und Auswahl im
Nachwuchsleistungssport. Theorie Praxis Körperkultur, 34, 44–52.
Howie, E. K., McVeigh, J. A., Smith, A. J., & Straker, L. M. (2016). Organized sport trajectories
from childhood to adolescence and health associations. Medicine and science in sports and
exercise, 48(7), 1331–1339.
Hruzevych, I., Bohuslavska, V., Kropta, R., Galan, Y., Nakonechnyi, I., & Pityn, M. (2017). The
effectiveness of the endogenous-hypoxic breathing in the physical training of skilled
swimmers. Journal of Physical Education & Sport, 17.
Chaitow, L., Bradley, D., & Gilbert, C. (2002). Multidisciplinary approaches to breathing pattern
disorders. Elsevier Health Sciences.
Chaitow, L. (2004). Breathing pattern disorders, motor control, and low back pain. Journal of
Osteopathic Medicine, 7(1), 33–40.
Chapman, R. F., Stray-Gundersen, J., & Levine, B. D. (1998). Individual variation in response to
altitude training. Journal of applied physiology, 85(4), 1448–1456.
IAAF Council editor. (2001). IAAF Scoring Tables for Combined Events. IAAF.
Illi, S. K., Held, U., Frank, I., & Spengler, C. M. (2012). Effect of respiratory muscle training on
exercise performance in healthy individuals: a systematic review and meta-analysis. Sports
medicine, 42, 707–724.
Ingjer, F. (1992). Development of maximal oxygen uptake in young elite male cross‐country
skiers: A longitudinal study. Journal of sports sciences, 10(1), 49–63.
Jackson, S. A., & Csikszentmihalyi, M. (1999). Flow in sports. Human Kinetics.
Janz, K. F., Dawson, J. D. & Mahony, l. T. (1999). Tracking physical fitness and physical aktivity
from childhood to adolescence: the Muscatine study. Medicine and science in sports and
exercise, 32, 1250–1257.
Janz, K. F., Dawson, J. D., & Mahoney, L. T. (2000). Tracking physical fitness and physical activity
from childhood to adolescence: the Muscatine study. Medicine and science in sports and
exercise, 32(7), 1250–1257.
Jones, N. L. (1997). Clinical exercise testing. WB Saunders Company.
Jones, A. M. (2006). The physiology of the world record holder for the women's marathon.
International Journal of Sports Science & Coaching, 1(2), 101–116.
Jordan, T., Lukaszuk, J., Misic, M., & Umoren, J. (2010). Effect of beta-alanine supplementation
on the onset of blood lactate accumulation (OBLA) during treadmill running: Pre/post 2
167
treatment experimental design. Journal of the International Society of Sports Nutrition,
7(1), 20.
Joulia, F., Steinberg, J. G., Faucher, M., Jamin, T., Ulmer, C., Kipson, N., & Jammes, Y. (2003).
Breath-hold training of humans reduces oxidative stress and blood acidosis after static and
dynamic apnea. Respiratory physiology & neurobiology, 137(1), 19–27.
Kairouz, C., Jacob, C., El Hage, R., Khoury, G., Moussa, E., & Zouhal, H. (2013). Effect of
hyperventilation followed by a 1 min recovery on the Wingate performance. Science &
Sports, 28(1), e15–e18.
Kalvach, Z. (1997). Úvod do gerontologie a geriatrie: Karolinum.
Kaminoff, L. (2006). What yoga therapists should know about the anatomy of breathing.
International Journal of Yoga Therapy, 16(1), 67–77.
Kampmiller, T., Vanderka, M., Laczo, E., & Peráček, P. (2012). Teória športu a didaktika
športového tréningu. ICM Agency
Kaneko, H., & Horie, J. (2012). Breathing movements of the chest and abdominal wall in
healthy subjects. Respiratory care, 57(9), 1442–1451.
Karthik, P. S., Chandrasekhar, M., Ambareesha, K., & Nikhil, C. (2014). Effect of pranayama and
suryanamaskar on pulmonary functions in medical students. Journal of clinical and
diagnostic research, 8(12), 4–6.
Katch, V. L., Sady, S. S., & Freedson, P. (1982). Biological variability in maximum aerobic power.
Medicine and science in sports and exercise, 14(1), 21–25.
Kemper, H. C., Twisk, J. W., & van Mechelen, W. (2013). Changes in aerobic fitness in boys and
girls over a period of 25 years: data from the Amsterdam Growth And Health Longitudinal
Study revisited and extended. Pediatric Exercise Science, 25(4).
Kenney, W. L., Wilmore, J., & Costill, D. (2015). Physiology of Sport and Exercise 6th Edition.
Human kinetics.
Kisner, C., & Colby, L. A. (2007). Management of pulmonary conditions. In Therapeutic
Exercise: Foundations and Techniques, 5th ed.; FA Davis Company: Philadelphia, PA, USA,
851–882.
Knaier, R., Infanger, D., Niemeyer, M., Cajochen, C., & Schmidt-Trucksäss, A. (2019). In
athletes, the diurnal variations in maximum oxygen uptake are more than twice as large as
the day-to-day variations. Frontiers in physiology, 10, 219.
Kogler, A. (1971). Jóga, základy tělesných cvičení. Šport.
Kokkinos, P., & Myers, J. (2010). Exercise and physical activity: clinical outcomes and
applications. Circulation, 122(16), 1637–1648.
Kolář, P., & Lewit, K. (2005). Význam hlubokého stabilizačního systému v rámci
vertebrogenních obtíží. Neurologie pro praxi, 6(5), 270–75.
Kolář, P. (2006). Vertebrogenní obtíže a stabilizační funkce páteře - diagnostika. Rehabilitace
a fyzikální lékařství, 13(4), 155–70.
Kolář, P., Bitnar, P., Dyrhonová, O., Horáček, O., Kříž, J., Adámková, M., Calta, J., Lewit, K.,
Valouchová, P., Čech., Z., Kobesová. A., Smékal, D., Lepšíková, D., Hyšperská, V., Šafářová,
M., Zounková, I., Tomanová, M., Vařeka, I., Marčišová, H., Knotek, P., Zedka, M., Čakrt, O.,
Kynčl, M., Šulc, J., Smolíková, L., Pavlů, D., Tomisová, D., Tomis, C., Schreier, B., Kálal, J.,
Schönová, V., Komárek, V., Chamoutová, K., Krawczyk, P., Wurstová, I., Čakrt, O., Truc, M.,
Černý, R., Jeřábek, J., Dailová, B., Schejbalová, A., Kraus, J., Švehlík, M., Votavová, M.,
168
Cikánková, V., Čumpelík, J., Kubů, V., Štulík, J., Dobeš, M., Máček, M., Radvanský, J.,
Babková, L., Koudelková, I., Kalvach, Z., Matouš, M., Hradil, V., Ježková, M., Hoskovcová,
M., Kozák, J., Hátlová, B., & Zumrová, I. (2009). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén.
Kolář, P., Šulc, J., Kynčl, M., Šanda, J., Čakrt, O., Andel, R., Kumagai, K., & Kobesová, A. (2012).
Postural function of the diaphragm in persons with and without chronic low back pain.
Journal of Orthopaedic and Sports Physical Therapy, 42(4), 352–62.
Kolle, E., Steene‐Johannessen, J., Andersen, L. B., & Anderssen, S. A. (2010). Objectively
assessed physical activity and aerobic fitness in a population‐based sample of Norwegian
9‐and 15‐year‐olds. Scandinavian journal of medicine & science in sports, 20(1), e41–e47.
Kovářová, L., Kovář, K., & Horčic, J. (2012). Vytvoření standardů pro hodnocení výkonu na
anaerobním prahu u triatlonistů v juniorské kategorii. Studia Kinanthropologica, 13 (1), 30–
36.
Kox, M., Stoffels, M., Smeekens, S. P., Van Alfen, N., Gomes, M., Eijsvogels, T. M., Hopman, M.
T. E., Van der Hoeven, J. G., Netea, M. G., & Pickkers, P. (2012). The influence of
concentration/meditation on autonomic nervous system activity and the innate immune
response: a case study. Psychosomatic medicine, 74(5), 489–494.
Kox, M., van Eijk, L. T., Zwaag, J., van den Wildenberg, J., Sweep, F. C., van der Hoeven, J. G.,
& Pickkers, P. (2014). Voluntary activation of the sympathetic nervous system and
attenuation of the innate immune response in humans. Proceedings of the National
Academy of Sciences, 111(20), 7379–7384.
Kroidl, R., Schwarz, S., Lehnigk, B., & Fritsch, J. (Eds.). (2014). Kursbuch Spiroergometrie:
Technik und Befundung verständlich gemacht. Georg Thieme Verlag.
Kučera, V., & Truksa, Z. (2000). Běhy na střední a dlouhé tratě. Olympia.
Kuppusamy, M., Kamaldeen, D., Pitani, R., & Amaldas, J. (2016). Immediate Effects of Bhramari
Pranayama on Resting Cardiovascular Parameters in Healthy Adolescents. Journal of
clinical and diagnostic research, 10(5), 17–19.
Kyröläinen, H., Belli, A., & Komi, P. V. (2001). Biomechanical factors affecting running
economy. Med. Sci. Sports Exerc., 33(8), 1330–1337.
Laffey, J. G., & Kavanagh, B. P. (2002). Hypocapnia. New England Journal of Medicine, 347(1),
43–53.
LaMonte, M. J., Barlow, C. E., Jurca, R., Kampert, J. B., Church, T. S., & Blair, S. N. (2005).
Cardiorespiratory fitness is inversely associated with the incidence of metabolic syndrome:
a prospective study of men and women. Circulation, 112(4), 505–512.
Landgraff, H. W., Riiser, A., Lihagen, M., Skei, M., Leirstein, S., & Hallén, J. (2021). Longitudinal
changes in maximal oxygen uptake in adolescent girls and boys with different training
backgrounds. Scandinavian Journal of Medicine & Science in Sports, 31, 65–72.
Lang, J. J., Tremblay, M. S., Ortega, F. B., Ruiz, J. R., & Tomkinson, G. R. (2019). Review of
criterion-referenced standards for cardiorespiratory fitness: what percentage of 1 142 026
international children and youth are apparently healthy? British Journal of Sports
Medicine, 53(15), 953–958.
Lehmann, M., Dickhuth, H. H., Gendrisch, G., Lazar, W., Thum, M., Kaminski, R., Aramendi, J.
F., Peterke, E., Wieland, W., & Keul, J. (1991). Training-overtraining. A prospective,
experimental study with experienced middle-and long-distance runners. International
journal of sports medicine, 12(05), 444–452.
169
Leithäuser, R. M., Böning, D., Hütler, M., & Beneke, R. (2016). Enhancement on Wingate
anaerobic test performance with hyperventilation. International journal of sports
physiology and performance, 11(5), 627–634.
LeMura, L. M., von Dullivard, S. P., Carlonas, R., & Andreacci, J. (1999). Can exercise training
improve maximal aerobic power (VO2max) in children: a meta-analytic review. Journal of
Science in Sport and Exercise, 2(3), 1–14.
Levine, B. D., & Stray-Gundersen, J. (1997). „Living high-training low”: effect of moderatealtitude
acclimatization with low-altitude training on performance. Journal of applied
physiology, 83(1), 102–112.
Lindholm, P., & Gennser, M. (2005). Aggravated hypoxia during breath-holds after prolonged
exercise. European journal of applied physiology,93(5–6), 701–707.
Loftin, M., Sothern, M., Abe, T., & Bonis, M. (2016). Expression of VO 2peak in children and
youth, with special reference to allometric scaling. Sports Medicine, 46(10), 1451–1460.
Lolli, L., Batterham, A. M., Weston, K. L., & Atkinson, G. (2017). Size exponents for scaling
maximal oxygen uptake in over 6500 humans: a systematic review and metaanalysis.
Sports Medicine, 47(7), 1405–1419.
Loprinzi, P. D., Cardinal, B. J., Loprinzi, K. L., & Lee, H. (2012). Benefits and environmental
determinants of physical activity in children and adolescents. Obesity facts, 5(4), 597–610.
Maciejczyk, M., Sudol, G., & Szygula Z. (2012). Influence of hypoxia training on the aerobic
capacity of an elite race walker. Human movement, 13(4), 360–366.
Máček, M., & Radvanský, J. (2011). Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. Galén.
Mador, M. J., & Acevedo, F. A. (1991). Effect of respiratory muscle fatigue on breathing pattern
during incremental exercise. American Review of Respiratory Disease, 143(3), 462–468.
Maestroni, G. J. (2006). Sympathetic Nervous System Influence on the Innate Immune
Response. Annals of the New York Academy of Sciences, 1069(1), 195–207.
Mahéšvaránanda, P. S. (2006). Jóga v denním životě. Mladá fronta.
Malátová, R., Pucelik, J., Rokytova, J., & Kolar, P. (2007). The objectification of therapeutical
methods used for improvement of the deep stabilizing spinal system. Neuroendocrinology
Letters, 28(3), 315–320.
Malátová, R., Pucelik, J., Rokytová, J., & Kolar, P. (2008). Technical means for objectification of
medical treatments in the area of the deep stabilisation spinal system. Neuroendocrinology
Letters, 29(1), 125–130.
Malátová, R., Bahenský, P., Mareš, M., & Rost, M. (2017). Breathing pattern of restful and
deep breathing. In.: Zvonař, M., & Sajdlová, Z. Proceedings of the 11th International
Conference on Kinanthropology, Sport and Quality of Life 29. 11.-1. 12. 2017, 199–210.
Masarykova univerzita.
Malátová, R. (2021). The importance of breathing stereotype and intervention
possibilities. Post Doctoral Thesis. Masarykova univerzita.
Malátová, R., Bahenský, P., Rost, M., & Marko, D. (2022). Breathing pattern and its evaluation
by muscle dynamometer md03. Proceedings of the Institution of Mechanical Engineers,
Part H: Journal of Engineering in Medicine, 236(12), 1777–1782.
Malina, R. M. (1993). Youth Sports: readiness, selection and trainability. In: Duquet, W, Day, J.
A. P. (eds.): Kinanthropometry IV, E & FN Spon, London, 285–310.
170
Malina, R. M., Beunen, G., Lefevre, J., & Woynarowska, B. (1997). Maturity-associated
variation in peak oxygen uptake in active adolescent boys and girls. Annals of human
biology, 24(1), 19–31.
Malina, R. M. (2001). Physical activity and fitness: pathways from childhood to adulthood.
American Journal of Human Biology: The Official Journal of the Human Biology Association,
13(2), 162–172.
Malina, R. M., Bouchard, C., & Bar-Or, O. (2004). Growth, maturation, and physical activity.
Human kinetics.
Malina, R. M. (2010). Early sport specialization: roots, effectiveness, risks. Current sports
medicine reports, 9(6), 364–371.
Marconi, C., Marzorati, M., & Cerretelli, P. (2006). Work capacity of permanent residents of
high altitude. High altitude medicine & biology, 7(2), 105–115.
Marko, D. (2020). Comparison of results of spiroergometry on running and bicycle ergometer
of athletes with running and cycling specialization. Sport and Quality of Life 7.–9. 11. 2019,
140.
Marko, D., Bahenský, P., Bunc, V., Grosicki, J. G., & Vondrasek, D. J. (2022). Does Wim Hof
Method Improve Breathing Economy during Exercise? Journal of Clinical Medicine, 11(8),
2218.
Marko, D., Bahenský, P., Snarr, R. L., & Malátová, R. (2022a). V̇O2peak Comparison of a
Treadmill Vs. Cycling Protocol in Elite Teenage Competitive Runners, Cyclists, and
Swimmers. Journal of Strength and Conditioning Research, 36(10), 2875–2882.
Marta, C., Marinho, D. A., & Marques, M. C. (2012). Physical fitness in prepubescent children:
an update. Journal of Physical Education and Sport, 12(4), 445.
Matecki, S., Prioux, J., Amsallem, F., Mercier, J., Prefaut, C., & Ramonatxo, M. (2001). Maximal
oxygen uptake in healthy children: factors of variation and available standards. Revue des
maladies respiratoires, 18(5), 499–506.
McArdle, W. D., Katch, F. I., & Katch, V. L. (2016). Measuring and evaluating energygenerating
capacities during physical activity. In: Essentials of Exercise Physiology. Philadelphia, PA:
Wolters Kluwer, 193–224.
McMurray, R. G., Harrell, J. S., Bangdiwala, S. I., & Hu, J. (2003). Tracking of physical activity
and aerobic power from childhood through adolescence. Medicine and science in sports
and exercise, 35(11), 1914–1922.
McMurray, R. G., Harrell, J. S., Bradley, C. B., Deng, S., & Bangdiwala, S. I. (2002). Predicted
maximal aerobic power in youth is related to age, gender, and ethnicity. Medicine and
science in sports and exercise, 34(1), 145–151.
Měkota, K. (1983). Motorické testy v tělesné výchově. SPN.
Měkota, K., & Novosad, J. (2005). Motorické schopnosti. Olomouc: Univerzita Palackého.
Měkota, K., & Cuberek, R. (2007). Pohybové dovednosti-činnosti-výkony. Univerzita Palackého.
Millet, G. P., Jaouen, B., Borrani, F., & Candau, R. (2002). Effects of concurrent endurance and
strength training on running economy and VO2 kinetics. Medicine & Science in Sports &
Exercise, 34(8), 1351–1359.
Miravitlles, M., Vogelmeier, C., Roche, N., Halpin, D., Cardoso, J., Chuchalin, A. G.,
Kankaanranta, H., Sandström, T., Śliwiński, P., Zatloukal, J., & Blasi, F. (2016). A review of
171
national guidelines for management of COPD in Europe. European Respiratory Journal,
47(2), 625–637.
Moodie, L., Reeve, J., & Elkins, M. (2011). Inspiratory muscle training increases inspiratory
muscle strength in patients weaning from mechanical ventilation: a systematic
review. Journal of physiotherapy, 57(4), 213–221.
Moss, D. (2004). Tricks of the Trade for Middle Distance, Distance & Cross-country Running.
Physical Education Digest-Book Division.
Mujika, I. (2010). Intense training: the key to optimal performance before and during the
taper. Scandinavian journal of medicine & science in sports, 20(s2), 24–31.
Myers, J., McAuley, P., Lavie, C. J., Despres, J. P., Arena, R., & Kokkinos, P. (2015). Physical
activity and cardiorespiratory fitness as major markers of cardiovascular risk: their
independent and interwoven importance to health status. Progress in cardiovascular
diseases, 57(4), 306–314.
Neptune, R., R., Sasaki, K. & Kautz, S., A. (2008). The effect of walking speed on muscle function
and mechanical energetics. Gait Posture, 28, 135–143.
Nes, B. M., Osthus, I. B., Welde, B., Aspenes, S. T., & Wisloff, U. (2013). Peak oxygen uptake
and physical activity in 13-to 18-year-olds: the Young-HUNT study. Exerc Medicine &
Science in Sports & Exercise, 45(2), 304–313.
Neumann, G., Pfützner, A., & Berbalk, A. (2000). Successful endurance training. Meyer &
Meyer Verlag.
Neumann, G., Pfützner, A., & Hottenrott, K. (2005). Trénink pod kontrolou: Metody, kontrola
a vyhodnocení vytrvalostního tréninku. Grada.
Neumannová, K., Zatloukal, J., & Koblížek, V. (2019). Doporučený postup plicní rehabilitace
(pp. 564–606). In Kolek, V. et al. Doporučené postupy v pneumologii. Maxdorf.
Neumannová, K., Zatloukal, J., Kopecký, M., & Koblížek, V. (2021). Doporučený postup plicní
rehabilitace u onemocnění COVID-19. ČPFS ČLS JEP.
Nivethitha, L., Mooventhan, A., & Manjunath, N. K. (2016). Effects of Various Práṇáyáma on
Cardiovascular and Autonomic Variables. Ancient science of life, 36(2), 72–77.
Noakes, T. (2003). Lore of running. Human kinetics.
Novotná, V., Čechovská, I., & Bunc, V. (2006). Fit programy pro ženy: průvodce kondiční
přípravou: 258 ilustrovaných cviků: 12 komplexních pohybových programů. Grada.
Novotný, J. (2015). Hypokineze a „civilizační choroby. [online], [cit. 11. 03. 2023]. Dostupné z:
http://www.fsps.muni.cz/~novotny/Hypokin.htm
Ornelas, R. T., Silva, A. M., Minderico, C. S., & Sardinha, L. B. (2011). Changes in
cardiorespiratory fitness predict changes in body composition from childhood to
adolescence: findings from the European Youth Heart Study. The Physician and
Sportsmedicine, 39(2), 78–86.
Ortega, F. B., Ruiz, J. R., Castillo, M. J., & Sjöström, M. (2008). Physical fitness in childhood and
adolescence: a powerful marker of health. International journal of obesity, 32(1), 1–11.
O’Toole, M. L., & Douglas, P. S. (1995). Applied physiology of triathlon. Sports Medicine, 19,
251–267.
Ozmen, T., Gunes, G. Y., Ucar, I., Dogan, H., & Gafuroglu, T. U. (2017). Effect of respiratory
muscle training on pulmonary function and aerobic endurance in soccer players. Journal of
Sports Medicine and Physical Fitness, 57(5), 507–513.
172
Pahud, F. (1986). Training at altitude: general principles and personal experience. New studies
in athletics, 3, 53–57.
Paleček, F. (1987). Patofyziologie dýchání. Avicenum.
Parazzi, P. L. F., Marson, F. A. D. L., Ribeiro, M. A. G. D. O., Schivinski, C. I. S., & Ribeiro, J. D.
(2015). Ventilatory efficiency in children and adolescents: A systematic review. Disease
markers, 2015.
Pastucha, D. (2014). Tělovýchovné lékařství: vybrané kapitoly (1st ed.). Praha: Grada.
Perič, T. 2004. Sportovní příprava dětí. Grada.
Pessoa, I., Sclauser, M. B., Parreira, V. F., Fregonezi, G. A., Sheel, A. W., Chung, F., & Reid, W.
D. (2014). Reference values for maximal inspiratory pressure: a systematic review.
Canadian Respiratory Journal, 21(1), 43–50.
Pfützner, A. (1990). Zu grundlegenden Problemen der Erhöhung der Leistungswirksamkeit des
Vorbereitungssystems im Skilanglauf: ein Beitrag für eine auf Weltspitzenleistungen
gerichtete Entwicklungskonzeption. Dissertation. Leipzig: Deutsche Hochschule für
Körperkultur.
Písařík, M., & Liška, J. (1985). Běhy na střední a dlouhé tratě – Základní programový materiál
pro vrcholový sport, I. část. Praha: ÚV ČSTV – vědeckometodické oddělení.
Písařík, M., & Liška, J. (1989). Běhy na střední a dlouhé tratě – Základní programový materiál
pro vrcholový sport, II. část. Praha: ÚV ČSTV – vědeckometodické oddělení.
Placheta, Z., Dohnalová, I., Novotný, J., Zatloukal, B., Čechovský, K., & Dražil, V. (1996). Exercise
functional diagnostics and physical therapy prescription in internal medicine. Masarykova
univerzita.
Placheta, Z., Sieglová, J., & Štejfa, M. (1999). Zátěžová diagnostika v ambulantní a klinické
praxi. Grada.
Pollock, M. L. (1980). Measurement of cardiorespiratory fitness and body composition in the
clinical setting. Comprehensive Therapy, 6, 12–27.
Popov, I. (1994). The pros and cons of altitude training. In New Studies in Athletics, IAAF, 2,
15–21.
Porter, A. K., Matthews, K. J., Salvo, D., & Kohl, H. W. (2017). Associations of physical activity,
sedentary time, and screen time with cardiovascular fitness in United States adolescents:
results from the NHANES National Youth Fitness Survey. Journal of Physical Activity and
Health, 14(7), 506–512.
Powers, S., & Howley, E. T. (2014). Exercise physiology: Theory and application to fitness and
performance. McGraw-Hill Higher Education.
Quanjer, P. H., Stanojevic, S., Stocks, J., Hall, G. L., Prasad, K. V. V., Cole, T. J., Rosenthal, M.,
Perez-Padilla, R., Hankinson, J. L., Falaschetti, E., Golshan, M., Brunekreef, B., Al-Rawas, O.,
Kühr, J., Trabelsi, Y., and M. S. M. (2010). Changes in the FEV1/FVC Ratio during Childhood
and Adolescence: An Intercontinental Study. European Respiratory Journal, 36(6), 1391–
1399.
Radhakrishnan, K., Sharma, V. K., & Subramanian, S. K. (2017). Does treadmill running performance,
heart rate and breathing rate response during maximal graded exercise improve
after volitional respiratory muscle training? British Journal of Sports Medicine, 48(5S), 297.
173
Radvanský, J., & Matouš, M. (1999). Zátěžové testování dětí a adolescentů–hlavní sledované
parametry a specifika jejich měření a hodnocení v dětském věku. Medicina Sportiva
Bohemica et Slovaca, 8(1), 2–6.
Ramli, M. I., Hamzaid, N. A., Engkasan, J. P., & Usman, J. (2023). Respiratory muscle training:
a bibliometric analysis of 60 years’ multidisciplinary journey. Biomedical engineering online,
22(1), 50.
Reuter, B. (2012). Developing endurance. Human Kinetics.
Richards, R., Poulton, R., Reeder, A. I., & Williams, S. (2009). Childhood and contemporaneous
correlates of adolescent leisure time physical inactivity: a longitudinal study. Journal of
Adolescent Health, 44(3), 260–267.
Rivas, E., Huynh, H., & Galassetti, P. R. (2019). Obesity affects submaximal oxygen uptakeheart
rate relationship and exercise economy differently in pre-and post-pubescent boys
and girls. International Journal of Exercise Science, 12(3), 748.
Rowland, T., Vanderburgh, P., & Cunningham, L. (1997). Body size and the growth of maximal
aerobic power in children: a longitudinal analysis. Pediatric Exercise Science, 9(3), 262–274.
Rowland, T. W. (2017). Cardiopulmonary exercise testing in children and adolescents. Human
Kinetics.
Ruiz, J. R., Ortega, F. B., Loit, H. M., Veidebaum, T., & Sjöström, M. (2007). Body fat is
associated with blood pressure in school-aged girls with low cardiorespiratory fitness: the
European Youth Heart Study. Journal of hypertension, 25(10), 2027–2034.
Russo, M. A., Santarelli, D. M., & O’Rourke, D. (2017). The physiological effects of slow
breathing in the healthy human. Breathe, 13(4), 298–309.
Rutenfranz, J., Máček, M., Lange Andersen, K., Bell, R. D., Vavra, J., Radvanský, J., Klimmer, J.,
& Kylian, H. (1990). The relationship between changing body height and growth related
changes in maximal aerobic power. European journal of applied physiology and
occupational physiology, 60(4), 282–287.
Salnykova, S., Hruzevych, I., Bohuslavska, V., Nakonechnyi, I., Kyselytsia, O., & Pityn, M. (2017).
Combined application of aquafitness and the endogenous-hypoxic breathing technique for
the improvement of physical condition of 30-49-year-old women. Journal of Physical
Education and Sport, 17(4), 2544–2552
Saltin, B., Larsen, H., Terrados, N., Bangsbo, J., Bak, T., Kim, C. K., Svedenhag, J., & Rolf, C. J.
(1995). Aerobic exercise capacity at sea level and altitude in Kenyan boys, junior and senior
runners compared with Scandinavian runners. Scandinavian Journal of Medicine & Science
in Sports, 5(4), 209–221.
Santisteban, K. J., Lovering, A. T., Halliwill, J. R., & Minson, C. T. (2022). Sex differences in
VO2max and the impact on endurance-exercise performance. International Journal of
Environmental Research and Public Health, 19(9), 4946.
Saunders, P. U., Pyne, D. B., & Gore, C. J. (2009). Endurance training at altitude. High altitude
medicine & biology, 10(2), 135–148.
Saunders, P. U., Pyne, D. B., Telford, R. D., & Hawley, J. A. (2004). Factors Affecting Running
Economy in Trained Distance Runners. Sports Medicine, 34(7), 465–485.
Saunders, P. U., Telford, R. D., Pyne, D. B., Cunningham, R. B., Gore, C. J., Hahn, A. G., & Hawley,
J. A. (2004a). Improved running economy in elite runners after 20 days of simulated
moderate altitude exposure. Journal of Applied Physiology, 96(3), 931–937.
174
Secher, N. H. (1983). The physiology of rowing. Journal of Sports Sciences, 1(1), 23–53.
Seiler, S. (2011). A brief history of endurance testing in athletes. Sportscience, 15, 40–88.
Seliger, V., & Bartúnek, Z. (1976). Mean values of various indices of physical fitness in the
investigation of Czechoslovak population aged 12–55 years. Czechoslovak Association of
Physical Culture.
Seresht, L. M., Golparvar, M., & Yaraghi, A. (2014). Comparative evaluation of hemodynamic
and respiratory parameters during mechanical ventilation with two tidal volumes
calculated by demi-span based height and measured height in normal lungs. Advanced
Biomedical Research, 3.
Schagatay, E., Haughey, H, & Reimers, J. (2005). Speed of spleen volume changes evoked by
serial apneas. European journal of applied physiology, 93(4), 447–452.
Sherar, L. B., Baxter-Jones, A. D., Faulkner, R. A., & Russell, K. W. (2007). Do physical maturity
and birth date predict talent in male youth ice hockey players? Journal of sports
sciences, 25(8), 879–886.
Sonetti, D. A., Wetter, T. J., Pegelow, D. F., & Dempsey, J. A. (2001). Effects of respiratory
muscle training versus placebo on endurance exercise performance. Respiration
physiology, 127(2–3), 185–199.
Soumar, L., Soulek, I., & Kučera, V. (2000). Laktát a tepová frekvence jako významní pomocníci
při řízení tréninku. Casri.
Šprynarová, Š., Pařízková, J., & Bunc, V. (1987). Relationships between body dimensions and
resting and working oxygen consumption in boys aged 11 to 18 years. European journal of
applied physiology and occupational physiology, 56(6), 725–736.
Stevenson, C. L. (1990). „The athletics career: some contingencies of sport specialization“.
Journal of Sport Behavior, 13(2): 103–113.
Stray-Gundersen, J., Chapman, R. F., & Levine, B. D. (2001). “Living high-training low” altitude
training improves sea level performance in male and female elite runners. Journal of
applied physiology.
Suchý, J. (2012). Využití hypoxie a hyperoxie ve sportovním tréninku. Karolinum.
Suchý, J., & Opočenský, J. (2015). Usefulness of training camps at high altitude for well-trained
adolescents. Acta Gymnica, 45(1), 13–20.
Suslov, F. P. (1994). Basic principles of training at high altitude. In New Studies in Athletics,
IAAF, 2, 45–49.
Svatoň, V., & Tupý, J. (1997). Program zdravotně orientované zdatnosti. Svoboda.
Svedenhag, J., & Sjödin, B. (1984). Maximal and submaximal oxygen uptakes and blood lactate
levels in elite male middle-and long-distance runners. International journal of sports
medicine, 5(5), 255–261.
Svedenhag, J., Saltin, B., Johansson, C., & Kaijser, L. (1991). Aerobic and anaerobic exercise
capacities of elite middle-distance runners after two weeks of training at moderate
altitude. Scandinavian Journal of Medicine & Science in Sports, 1(4), 205–214.
Szczepan, S., Danek, N., Michalik, K., Wróblewska, Z., & Zatoń, K. (2020). Influence of a sixweek
swimming training with added respiratory dead space on respiratory muscle strength
and pulmonary function in recreational swimmers. International Journal of Environmental
Research and Public Health, 17(16), 5743.
175
Szczygieł, E., Blaut, J., Zielonka-Pycka, K., Tomaszewski, K., Golec, J., Czechowska, D., Masloň,
A., & Golec, E. (2018). The impact of deep muscle training on the quality of posture and
breathing. Journal of motor behavior, 50(2), 219–227.
Telama, R., Yang, X., Hirvensalo, M., & Raitakari, O. (2006). Participation in organized youth
sport as a predictor of adult physical activity: a 21-year longitudinal study. Pediatric Exercise
Science, 18(1), 76–88.
Tjelta, L., & Enoksen, E. (2010). Training Characteristics of Male Junior Cross Country and Track
Runners on European Top Level. International Journal of Sports Science & Coaching, 5(2),
193–203.
Tomkinson, G. R., & Olds, T. S. (2007). Secular changes in pediatric aerobic fitness test
performance: the global picture. In Pediatric Fitness (Vol. 50, pp. 46–66). Karger Publishers.
Tomkinson, G. R., Lang, J. J., & Tremblay, M. S. (2019). Temporal trends in the
cardiorespiratory fitness of children and adolescents representing 19 high-income and
upper middle-income countries between 1981 and 2014. British Journal of Sports
Medicine, 53(8), 478–486.
Tupý, J. (1986). Metodické pokyny k učebním osnovám pro I. – IV. Ročník sportovní školy.
Atletika, běžecké disciplíny na střední a dlouhé tratě. MŠ ČSR.
Várnay, F., Homolka, P., Mífková, P., & Dobšák, L. (2020). Spiroergometrie v kardiologii a
sportovní medicíně. Grada.
Verges, S., Lenherr, O., Haner, A. C., Schulz, C., & Spengler, C. M. (2007). Increased fatigue
resistance of respiratory muscles during exercise after respiratory muscle endurance
training. American Journal of Physiology-Regulatory, Integrative and Comparative
Physiology, 292(3), R1246–R1253.
Vinay, A. V., Venkatesh, D., & Ambarish, V. (2016). Impact of short-term practice of yoga on
heart rate variability. International journal of yoga, 9(1), 62.
Votava, J., Doležalová, V., Dostálek, C., Lepičovská, V., Nešpor, K., & Šedivý, J. (1988). Jóga
očima lékařů. Avicenum.
Wachsmuth, N. B., Völzke, C., Prommer, N., Schmidt-Trucksäss, A., Frese, F., Spahl, O.,
Eastwood, A., Stray-Gundersen, J., & Schmidt, W. (2013). The effects of classic altitude
training on hemoglobin mass in swimmers. European journal of applied physiology, 113(5),
1199–1211.
Wasserman, K., Hansen, J. E., Sue, D. Y., Whipp, B. J., & Froelicher, V. F. (1987). Principles of
exercise testing and interpretation. Journal of Cardiopulmonary Rehabilitation and
Prevention, 7(4), 189.
Weavil, J. C., & Amann, M. (2019). Neuromuscular fatigue during whole body exercise. Current
opinion in physiology, 10, 128–136.
Welde, B., Morseth, B., Handegård, B. H., & Lagestad, P. (2020). Effect of sex, body mass index
and physical activity level on peak oxygen uptake among 14–19 years old
adolescents. Frontiers in Sports and Active Living, 2, 78.
Wells, G. D., Plyley, M., Thomas, S., Goodman, L., & Duffin, J. (2005). Effects of concurrent
inspiratory and expiratory muscle training on respiratory and exercise performance in
competitive swimmers. European journal of applied physiology, 94, 527–540.
Whipp, B. J. (2010). The peak versus maximum oxygen uptake issue. Milan: CPX International
Inc, 1–9.
176
Wilber, R. L. (2004). Altitude training and athletic performance. Champaign: Human Kinetics.
Wonisch, M., Fruhwald, F. M., Hofmann, P., Hödl, R., Klein, W., Kraxner, W., Maier, R., Pokan,
R., Smekal, G., & Watzinger, N. (2003). Spiroergometrie in der Kardiologie-Grundlagen der
Physiologie und Terminologie. Journal für Kardiologie-Austrian Journal of Cardiology, 10(9),
383–390.
World health organisation (2016). Report of the Commission on Ending Childhood Obesity.
World Health Organization.
Yadav, R., Yadav, R. K., Sarvottam, K., & Netam, R. (2017). Framingham Risk Score and
Estimated 10-Year Cardiovascular Disease Risk Reduction by a Short-Term Yoga-Based LifeStyle
Intervention. The journal of alternative and complementary medicine: research on
paradigm, practice, and policy, 23(9), 730–737.
Yuan, G., Drost, N. A., & McIvor, R. A. (2013). Respiratory rate and breathing pattern. IEEE
Journal of Translational Engineering in Health and Medicine, 10(1), 23–25.
Zambahari, R. (2004). Trends in cardiovascular diseases and risk factors in Malaysia.
In International Congress Series (Vol. 1262, pp. 446–449). Elsevier.
Zanconato, S., Baraldi, E., Santuz, P., Rigon, F., Vido, L., Da Dalt, L., & Zacchello, F. (1989). Gas
exchange during exercise in obese children. European Journal of Pediatrics, 148(7), 614–
617.
Zapletal, A., Houštěk, J., Šamánek, M., Čopová, M., & Paul, T. (1985). Lung function in children
and adolescents with idiopathic interstitial pulmonary fibrosis. Pediatric Pulmonology, 1(3),
154–166.
Zapletal, A., & Chalupova, J. (2003). Forced expiratory parameters in healthy preschool
children (3–6 years of age). Pediatric pulmonology, 35(3), 200–207.
Zapletal, A., Šamánek, M., & Paul, T. (1987). Page/Contents/Preface. In Lung Function in
Children and Adolescents (Vol. 22, pp. I-VIII). Karger Publishers.