Sportovní výživa jako
vědecká disciplína
Michal Kumstát
Masarykova univerzita
Brno 2018
Recenzen
PhDr. Iva Klimešová, Ph.D.
doc. MUDr. Pavel Stejskal, CSc.
© 2018 Masarykova univerzita
ISBN 978-80-210-9162-7
ISBN 978-80-210-9163-4 (online : pdf)
3
Obsah
Přemluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
1. ČÁST. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
1 Postavení sportovní výživy ve vědách o sportu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
1.1 Historický úvod do studia sportovní výživy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
1.2 Sportovní výživa jako vědecká disciplína. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
1.3 Sportovní výživa na Web of Science . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
2 Souborné vědecké práce se vztahem ke sportovní výživě. . . . . . . . . . . . . . . . . 19
2.1 Americká společnost sportovní medicíny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
2.2 Lékařská a vědecká komise Mezinárodního olympijského výboru . . . . . . . . . . . . . 21
2.3 Mezinárodní společnost sportovní výživy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
2.4 Analýza souborných prací
„Nutri on and athle c performance“ z let 2000, 2009 a 2016. . . . . . . . . . . . . . . . 25
2.5 Shrnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
2. ČÁST. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
3 Energe cká potřeba sportovců – nové pohledy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
3.1 Energe cká dostupnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
3.2 Rela vní energe cká nedostatečnost ve sportu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
3.3 Shrnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
4 Dostupnost sacharidů ve vytrvalostním sportu – nová doporučení . . . . . . . . . 41
4.1 Exogenní a endogenní dostupnost sacharidů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
4.2 Příjem sacharidů během za žení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
4.3 Role glykogenu ve světle nových poznatků. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
4.4 Dostupnost sacharidů v praxi vrcholového sportu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
4.5 Shrnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
5 Snížená dostupnost sacharidů ve sportu – „když méně může být i více“ . . . . . 51
5.1 Manipulace s dostupnos sacharidů v tréninkové praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
5.2 Adaptace jako pozi vní důsledek snížené dostupnos sacharidů . . . . . . . . . . . . . 53
5.3 Snížená dostupnost sacharidů v tréninku – vybrané strategie . . . . . . . . . . . . . . . . 55
5.3.1 Dvoufázový trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
5.3.2 „Sleep low“ strategie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56
5.4 Nízkosacharidová strava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
5.4.1 Nízkosacharidová strava ve sportu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61
5.4.2 Zdravotní aspekty LCHF. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64
5.4.3 Kontroverze v oblas preskripce nízkosacharidové stravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
5.5 Shrnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66
4
6 Nové perspek vy v příjmu bílkovin ve sportu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
6.1 Metodologické poznámky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
6.2 Množství bílkovin. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74
6.3 Načasování příjmu bílkovin. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
6.3.1 Význam aminokyselin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
6.3.2 Které bílkoviny jsou nejvhodnější?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76
6.4 Příjem bílkovin u starších osob. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
6.5 Vysokobílkovinná strava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80
6.6 Shrnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82
7 Individualizovaný příjem teku n ve sportu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
7.1 Evoluce novodobých doporučení v příjmu teku n ve sportu . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
7.2 Dehydratace a sportovní výkon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86
7.3 Autonomní příjem teku n regulovaný pocitem žízně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90
7.4 Preskribovaný příjem teku n podle kalkulované míry pocení . . . . . . . . . . . . . . . . 93
7.5 Vybrané perspek vy v oblas hydratace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95
7.6 Shrnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
3. ČÁST. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99
8 Periodizovaná výživa a nutriční trénink ve vytrvalostním sportu. . . . . . . . . . . 99
8.1 Nutriční trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99
8.2 Periodizovaná výživa. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
8.2.1 Periodizace sportovní výživy ve vědeckovýzkumné praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
8.3 Shrnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109
9 Vybrané kontroverze sportovní výživy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
9.1 Personalizovaný přístup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
9.1.1 Aspekt sběru biometrických dat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
9.1.2 Aspekt antropometrický. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112
9.1.3 Aspekt nutričních preferencí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113
9.1.4 Aspekt gastrointes nálních po ží ve sportu – FODMAP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115
9.2 Kontroverzní témata sportovní výživy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116
9.2.1 Bezlepková strava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116
9.2.2 Doplňky stravy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117
9.2.3 An oxidanty ve sportovní výživě. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118
9.2.4 Jednoduché sacharidy ve sportovní výživě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120
Závěry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123
Souhrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125
Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126
Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128
Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153
5
Seznam zkratek
ACSM Americká společnost sportovní medicíny
AK aminokyseliny
ATP adenosintrifosfát
B bílkoviny
ED energe cká dostupnost
FFM beztuková tělesná hmotnost
FODMAP fermentovatelné (F) sacharidy ze skupin oligosacharidů (O),
disacharidů (D), monosacharidů (M) a polyolů (P)
g (mg)/kg rela vní vyjádření množství živin vůči celkové tělesné hmotnos
sportovce a den, není-li uvedeno jinak
GIT gastrointes nální trakt
HMB beta-hydroxy-beta-metylbutyrát
IJSNEM Mezinárodní časopis pro sportovní výživu a zátěžový metabolismus
IOC Mezinárodní olympijský výbor
ISSN Mezinárodní společnost pro sportovní výživu
JISSN Časopis Mezinárodní společnos pro sportovní výživu
LCHF nízkosacharidová strava
LEAF-Q dotazník k iden fikaci rizika nízké energe cké dostupnos u žen
MPS syntéza svalových bílkovin
RED-S rela vní energe cká nedostatečnost ve sportu
S sacharidy
TH tělesná hmotnost
TJ tréninková jednotka
TT tzv. „ me trial“, způsob testování tělesné zdatnos ; znamená
absolvovat definovaný objem práce v co nejrychlejším čase
VO₂max maximální příjem kyslíku
W jednotka výkonu „wa “
WoS online vědecká akademická služba „Web of Science“
7
Předmluva
Výživa je mnoha sportovci právem považována za jeden z klíčových činitelů sportovního
výkonu. Sportovní trénink svou nesmírnou variabilitou dynamicky mění nároky na
příjem živin. Kniha není komplexní učebnicí sportovní výživy. Cílem textu je prezentovat
nové, výzkumem ověřené, poznatky sportovní výživy, otevřít a diskutovat některá (staro)nová,
často kontroverzně vnímaná, témata.
Výzkumy dokazují, že např. míra využívání principů periodizované výživy, nutričního tréninku,
diagnos ky nízké energe cké dostupnos nebo řízeného příjmu teku n během
vytrvalostního za žení je kvůli jejich neznalos mezi sportovci velmi nízká. Sám jsem se
řadu let pohyboval ve vrcholovém sportu. Dnes s odstupem času vnímám, jak limitující,
v podpoře náročného tréninkového programu, může sportovní výživa být. Současně
z osobní zkušenos vidím, jak se sportovci pro neznalost či nesprávnou interpretaci
elementárních výživových doporučení připravují o potenciál zvýšit výkon. Limitující je
transfer vědecky podložených poznatků do praxe. Mou mo vací je proto zvýšit osvětu
v oblas sportovní výživy.
Kniha si zakládá na tzv. „evidence based“ přístupu, a prezentované poznatky jsou opřeny
o odborné prameny. Seznam literatury čítá 425 zdrojů. Popsané teore cké poznatky
jsou aplikovány na příkladech konkrétních tréninkových anebo závodních situací, kniha
nabízí řadu číselných a slovních doporučení, ale také mnoho otázek. Většina kapitol
knihy je ukončena shrnu m, které nejen formuluje závěry, ale položením nových otázek
poukazuje na nové perspek vy a potenciální oblas budoucího výzkumu sportovní
výživy. Kniha Sportovní výživa jako vědecká disciplína předpokládá základní orientaci
čtenáře v problema ce sportovního tréninku, fyziologie zátěže a výživy člověka. Své
uplatnění si proto najde zejména u odborné veřejnos , ale také u studentů vysokých
škol se specializací na tělesnou výchovu a sport, u trenérů nejen vrcholových sportovců
a všech zájemců o sportovní výživu.
Poděkování
Rád bych poděkoval své manželce za podporu během psaní knihy. Dále bych rád poděkoval
svým rodičům za to, že mě přivedli ke sportu a umožnili mi studium vysoké školy.
Tátovi děkuji za pomoc při kompletaci knihy.
Děkuji také svým studentům, kteří navštěvují mé přednášky a kladou mi mnohdy všetečné
otázky. Bez otázek bychom to ž vědění nemohli nikdy rozvíjet.
8
Úvod
Progresivní rozvoj poznání z oblas sportovní výživy otevírá sportovcům prostor pro implementaci
nových vědecky podložených poznatků do tréninkového a závodního za žení.
Charakteris ckým prvkem (nejen) současného výzkumu v oblas sportovní výživy je
orientace na výkon. Sportovní výživa však není pouze o ověřování vědeckých poznatků
o vlivu nutrientů a energie na výkon sportovce. Z tréninkového hlediska je naopak důležité,
aby reakce sportovce na za žení op malizovala adaptaci. Současné poznání významně
rozšiřuje potenciál, s jakým může výživa adaptační reakce sportovců na za žení
ovlivnit, a potenciálně výkon. Interpretace vědeckých poznatků musí velmi pružně
reagovat na dynamicky se měnící prostředí sportu. Objevují se nové soutěžní pohybové
ak vity se specifickými tréninkovými metodami (Crossfit, Spartan race atd.). Sportovci
v nich ve snaze zvýšit výkon neodborně mění své stravovací zvyklos .
Za těchto podmínek si nemůžeme vystačit s obecnými a univerzálními postupy a doporučeními.
Tyto změny jsou však o to závažnější, že víme, že sportovci a často ani jejich
trenéři nemají dostatečné vzdělání k tomu, aby pochopili význam některých výživových
strategií. Přestože většina sportovců dodržuje základní výživová opatření v podpoře
tréninkové regenerace anebo soutěžního výkonu, pouze velmi málo z nich v tréninku
uplatňuje některou z vědecky podložených strategií sportovní výživy, jako je např.
periodizovaný příjem sacharidů S anebo záměrná manipulace s tréninkovou hladinou
glykogenu. Samotní sportovci, trenéři, ale také mnozí odborníci ve veřejných diskusních
fórech zlehčují sofis kovanost nových poznání o sportovní výživě.
Příčinou může být návrat ke zdánlivě uzavřeným výzkumným tématům a mylný pocit,
že k nim již nelze co říct. Jsme tak svědky „rehabilitace“ nizkosacharidových diet (Volek,
Noakes, & Phinney, 2015), je obhajován příjem teku n regulovaný pocitem žízně (Hoffman,
Co er, Goulet, & Laursen, 2016) nebo se znovu zdůrazňuje význam příjmu S během
vytrvalostního za žení (Jeukendrup, 2014).
Jinou příčinou může být úroveň vzdělání všech aktérů ovlivňujících výživu konkrétního
sportovce (samotní sportovci, trenéři, nutriční terapeut, výživový poradce, sportovní
lékař, rodič atd.). Rozlišit, správně pochopit význam uplatňování některých výživových
strategií a především je efek vně implementovat do tréninku je v dnešní době mnohem
ob žnější, než tomu bylo dříve (Burke & Hawley et al., 2018b). Například správně interpretovat
ergogenní potenciál konzumace ~ 90 g S/h během vytrvalostního za žení vyžaduje
porozumění základním aspektům fyziologie výživy, sportovního tréninku anebo zátěžové
fyziologie. Jen tak je možné doporučení správně implementovat v praxi. Sportovní
výživa se stává elementární součás přípravy každého vrcholového sportovce.
9
Kniha je rozdělena do tří základních tema ckých celků a celkem deví hlavních kapitol.
První část objasňuje pozici sportovní výživy jako vědecké disciplíny. Je také obsahovým
východiskem druhé čás knihy. K objek vní iden fikaci nových poznatků v oblas sportovní
výživy byla zvolena analýza souborných prací Americké společnos sportovní medicíny
(ACSM) „Nutri on and athle c performance“ (American College of Sports Medicine,
American Diete c Associa on, & Die ans of Canada, 2000; Rodriguez, Di Marco,
& Langley, 2009; Thomas, Erdman, & Burke, 2016). Podle bibliometrických údajů z vědeckých
databází Web of Science anebo Scopus se jedná o práce s největším vědeckým
ohlasem v oblas sportovní výživy.
Druhá část nově iden fikovaná témata detailně rozebírá. Je tvořena pě hlavními kapitolami.
V jednotlivých kapitolách jsou podrobně popsány změny, které analýza souborných
prací ACSM přinesla. Publikace odkazuje na recentní vědecké práce. Jednotlivé
kapitoly se věnují novému poje hodnocení energe cké bilance, personalizovanému
příjmu sacharidů v tréninku, roli B a novým výživovým strategiím v podpoře vytrvalostního
výkonu. Je popsána řada nových termínů, jako např. energe cká dostupnost
(ED), rela vní energe cká nedostatečnost ve sportu, dostupnost S, řízený příjem tekun,
periodizovaná výživa, nutriční trénink a mnoho dalších, které jsou vysvětleny tak,
aby byl zřejmý jejich význam.
Závěrečný tře tema cký celek synte zuje vybrané výstupy z předchozích kapitol do
podoby přehledného a srozumitelného výčtu výživových strategií, které mohou sportovci
v tréninku využít. Mluvíme o tzv. periodizované sportovní výživě. Na závěr jsou
představeny vybrané perspek vy sportovní výživy a kontroverzní oblas , kterým sportovní
výživa v současnos čelí.
Přestože se změny v poznání v oblas sportovní výživy mohou zdát jako nevýznamné,
ve specifických tréninkových anebo závodních situacích mohou tyto změny právě
naopak op malizovat soutěžní/závodní výkon sportovce anebo podpořit adaptaci. Informace
popsané v knize jsou proto nejvíce využitelné ve výkonnostním a vrcholovém
sportu.
Cílem odborné knihy Sportovní výživa jako vědecká disciplína je prezentovat nejnovější
vědecké poznatky v oblas sportovní výživy a poukázat na významné postavení sportovní
výživy ve sportovních vědách.
11
1. ČÁST
Cílem úvodní čás knihy je představit sportovní výživu jako odbornou disciplínu.
1 Postavení sportovní výživy ve vědách
o sportu
1.1 Historický úvod do studia sportovní výživy
Když byla v roce 1918 publikována práce o lidském metabolismu, autoři si jistě neuvědomili,
jaký význam bude jejich přínos v oblas odhadu klidového energe ckého výdeje
ještě po téměř 100 letech mít (Harris & Benedict, 1918). Výživa sportovců se zjednodušeně
liší od nesportovců zejména zvýšením energe ckých nároků. Právě kalkulace
energe ckého výdeje pomocí predik vních rovnic, mimo jiné Harris-Benedictovy, patří
k základním anamnes ckým postupům sportovního dietologa.
Iden fikace vztahu mezi tělesnou zdatnos a stravováním není v odborné literatuře
nic nového (Brotherhood, 1984; Grandjean, 1997; Keys, 1943; Mayer & Bullen, 1960).
Už před 80 lety Keys a Henschel (1942) uzavírají, že plnohodnotná výživa kompenzující
vysoké energe cké nároky vojáků (odhadovaný energe cký výdej souboru vojáků
3 700–4 200 kcal) pokrývá potřebné množství mikroživin. Pozorovaný příjem vitamínů
sk. B a C byl ~120–170 % dnešních denních doporučených dávek (Trumbo, Schlicker, Yates,
Poos, & Food and Nutri on Board of the Ins tute of Medicine, The Na onal Academies,
2002). Už tehdejší závěry se tak v mnohém shodují se závěry dnešními.
Již v r. 1943 se Keysova vědecká práce opírala o 410 referencí. Věnovala se op mální
frekvenci stravování, úloze základních makroživin nebo např. alkoholu a krea nu v podpoře
tělesné zdatnos (Keys, 1943). Studium sportovní výživy však v té době neexistovalo
a práce pouze shromažďovala existující prameny relevantní tématu.
Až po druhé světové válce se práce specificky zastavovaly nad závěry z laboratoří o nových
dietních doplňcích údajně pomáhajících lepšímu sportovnímu výkonu a začínají se cíleně
věnovat vztahu sportovního výkonu, tréninku a výživy. Můžeme však říci, že i v tomto
období převládá názor, že plnohodnotná a vyvážená strava je pro sportovce dostatečná
a jakákoliv manipulace s ní výkon sportovce nezvyšuje. Již v této době si však odborníci
velmi dobře uvědomovali význam zásobních zdrojů energie, tělesné hmotnos (TH), složení
těla, případně manipulace s energe ckým příjmem. A tyto faktory vnímali jako velmi
důležité pro dosažení op málního výkonu a udržení vysoké tréninkové výkonnos .
12
Výživa sportovce by měla být složena z potravin, na které je sportovec zvyklý a jež
preferuje, tak aby nedocházelo ke změnám v TH. Jakékoliv strategie měnící hmotnost
sportovce nemohou být doporučovány (Mayer & Bullen, 1960).
Objev diagnos ckého nástroje umožňujícího kvan fikovat změny ve svalovém glykogenu
otevřel cestu ke zcela novým možnostem diagnos ky reakce lidského organismu na
za žení a výživu (Bergström, 1962). Později bylo prokázáno a podpořeno daty z biopsie
v kvadriceps femoris, že celkové množství S oxidovaných během intenzivní zátěže
(~75 % VO₂max) koreluje s poklesem svalového glykogenu a současně s výkonem sportovců.
Bylo tak dokázáno, že obsah svalového glykogenu v pracujících svalech je klíčovou
determinantou výkonu. (Bergström, Hermansen, Hultman, & Sal n, 1967).
Práce z 60. let minulého stole daly vzniknout moderní, na vědeckých závěrech založené
sportovní výživě. Redukce zásob glykogenu byla dlouhodobě vnímána jako limitující
faktor výkonu. Sacharidy (S) byly vnímány jako klíčový zdroj energie podporující výkon,
za mco např. bílkoviny (B) byly vnímány jako nezbytná součást tréninkové nutriční
podpory. Metoda biopsie dovolila nahlédnout do složení svalových vláken a umožnila
iden fikovat změny v hladinách svalového glykogenu. Již v této době bylo zřejmé, že
výkony v délce trvání < 20 minut jsou dostatečně pokryty glykogenovými zásobami. To
umožnilo definovat první konkrétní doporučení, definující načasování a množství živin.
Vzhledem k omezeným zásobám zejména jaterního glykogenu hrozí jeho deplece a riziko
hypoglykémie s vlivem na centrální nervový systém. Proto bylo sportovcům doporučováno
zaměřit se na vysokosacharidovou dietu ve dny předcházející soutěži. Byl formulován
postup, kterým sportovci své zásoby zvýší, tzv. sacharidová superkompenzační
dieta (Bergström & Hultman, 1972). Přestože byla později mnohokrát modifikována
(Bussau, Fairchild, Rao, Steele, & Fournier, 2002; Sherman, Cos ll, Fink, & Miller, 1981),
její základní smysl superkompenzovat glykogenové rezervy zůstal stejný a je součás
doporučení strategicky zvyšovat dostupnost S pro za žení. Dnešní odborná literatura
však přichází s poznáním, které zakořeněné teze o vztahu výživy bohaté na S, svalového
glykogenu a sportovního za žení korigují.
Právě výrazné změny v poznání sportovní výživy dovolily formulovat přesnější doporučení
(Brotherhood, 1984). Např. role glykogenu je defini vně vnímána jako základní
aspekt ovlivňující vytrvalostní sportovní výkon, tréninkovou kapacitu a přispívající
k rozvoji únavy, ale ne jako prostředek podpory adaptace. Bílkoviny není třeba suplementovat,
přestože minimální potřeba B u sportovců je mnohem vyšší než u nesportovců.
Autoři dále uvádí, že pravidelná pohybová ak vita není příčinou zvýšených potřeb
vitamínů. Protože výživové zvyklos sportovců jsou špatné, měla by být vitamínům
věnována zvýšená pozornost. Ukázalo se, že příjem jednoduchých cukrů před výkonem
vede k drama ckému poklesu glykémie v čase zahájení výkonu (Hargreaves,
13
Cos ll, Fink, King, & Fielding, 1987). Po vymezení pojmu glykemický index v r. 1980 se
proto výrazně rozšiřuje pohled na různé druhy S a začíná se používat termín „komplexní
formy“ (Rutherford, 1990).
Historický vývoj sportovní výživy v období před uveřejněním prvních souborných prací
ACSM shrnuje Grandjean (1997) a předpovídá směřování sportovní výživy do oblasgene
ky a fyziologie s otázkou, jak nejlépe vztah reakce sportovce na zátěž využít
v podpoře sportovního výkonu. První souborná práce, ve které se na jednom místě objevují
komplexní shrnu poznatků založených tzv. na důkazech z oblas sportovní výživy,
obsahujících konkrétní a číselná doporučení, je publikována Americkou společnossportovní
medicíny v roce 2000 (American College of Sports Medicine et al., 2000).
Dokument byl v letech 2009 a 2016 revidován (Rodriguez et al., 2009; Thomas et al.,
2016) a v současnos patří mezi výchozí zdroj současných informací o sportovní výživě
(Kumstát, 2016a).
Nejvýznamnějším prvkem současného výzkumu v oblas sportovní výživy je snaha
o konkrétní propojení tréninkového za žení a výživy. Právě variability sportovního
za žení (délka trvání, intenzita za žení konkrétní tréninkové jednotky anebo v rámci
celého tréninkového makrocyklu) je využíváno v kombinaci se záměrnou manipulací
s příjmem živin před, během a po za žení s cílem ovlivnit dostupnost a u lizaci živin,
k podpoře adaptační reakce a potenciálnímu zvýšení výkonu. Nikdy dříve nebyla
role sportovní výživy vnímána v tak přímé vazbě na tréninkové za žení (Thomas et
al., 2016; Jeukendrup, 2017a; Burke & Hawley et al., 2018b).
1.2 Sportovní výživa jako vědecká disciplína
Sportovní výživa je součás sportovních věd. Je to vědní disciplína využívající výživové
postupy podporující zdraví, tréninkovou regeneraci a adaptaci s cílem op malizovat přípravu
sportovce na sportovní výkon. Sportovní vědy zahrnují různé oblas , např. zátěžovou
fyziologii, sportovní trénink, sportovní psychologii, sociologii, sportovní medicínu.
Sportovní výživa patří mezi novější disciplíny sportovních věd, ovšem dynamicky se
rozvíjející. „Vědeckost“ a dynamický rozvoj sportovní výživy je možné dokumentovat na
mnoha příkladech. Např. v jednom z nejcitovanějších periodik z oblas sportovních věd
Medicine science in sport and exercise1
vycházejícím od r. 1969 bylo v roce 2017 15 %
příspěvků věnováno problema ce sportovní výživy.
Bibliometrické údaje shromažďované prostřednictvím tzv. citačních databází nám dovolují
„měřit a analyzovat vědecké výstupy“ ve formě vědeckých článků, ale také periodik,
ve kterých jsou články o štěny. Můžeme tedy tvrdit, že sportovní výživa je vědecká
1
Podle metrických ukazatelů vědecké databáze Web of Science (WoS) v r. 2017 měl časopis přes 30 000
citací; druhý nejvyšší počet citací ze všech časopisů na WoS v oblas sportovních věd.
14
disciplína už jen proto, že existuje v dané oblas výzkum, který je publikován prostřednictvím
odborných článků. Měřítkem kvality odborného článku může být např. tzv. citační
ohlas (tedy jiný odborník si výsledky výzkumu přečte a ve své práci se na zdroj informace
odkáže, práci tzv. cituje). Hodnocení odborných časopisů a odborných výstupů
(publikací) s informacemi o tom, kolik citací článek nebo časopis získal, v jakém periodiku
a v jakém článku se citace objevila, je realizováno prostřednictvím tzv. citačních
databází (citační rejstříky). Vědecké databáze jsou jakousi vstupní branou k nejnovějším
poznatkům.
Mezi nejvýznamnější online databáze patří Web of Science (WoS) a Scopus. WoS a Scopus
zaručují evidenci kvalitních odborných publikací, které procházejí recenzním řízením.
Práce indexované v databázích WoS nebo Scopus jsou posuzovány podle přesně
definovaných kritérií a pravidel a na jejich základě je možné podle zvolených kritérií vybrané
časopisy, konkrétní články nebo autory hodno t.
V následující čás bude detailně charakterizována pozice sportovní výživy ve zmiňovaných
databázích.
Web of Science
Web of Science je online akademickou službou, která nabízí integrovaný přístup k citačním
indexům a užitečným matema ckým nástrojům, jako je například Journal Cita on
Reports, Essen al Science Indicators nebo InCites, analyzujícím jednak kvalitu vědeckých
časopisů, ale také jednotlivých publikací. Web of Science excerpuje 12 271 vědeckých
časopisů rozdělených do 235 vědních disciplín. Jádro WoS tvoří tzv. Web of Science Core
Collec on. Jedná se o internetovou akademickou službu založenou společnos Thomson
Reuters. Jednotlivá akademická pracoviště a výzkumná oddělení obvykle nabízejí po
autorizaci prostřednictvím portálu Web of Knowledge přístup k nejnovějším vědeckým
článkům, ale také k publikacím starším, a to až zpětně do r. 1945. Kvalita časopisů excerpovaných
v databázi WoS je měřena takzvaným Impakt faktorem (IF), ten se vztahuje
vždy ke konkrétnímu časovému období.
Impakt faktor představuje průměrný počet citací průměrné publikace v daném vědeckém
či odborném časopisu. Impakt faktor za rok je potom kalkulován jako poměr mezi
počtem citací článků publikovaných v předcházejících dvou letech dělený počtem vydaných
článků. Vysoký IF časopisu nutně neznamená vysokou úroveň konkrétní publikace.
V oblas sportovních věd nejsou mezi časopisy takové rozdíly a vyšší IF při rela
vně nízkém počtu publikací (citovatelných záznamů) vypovídá o zájmu vědecké komunity
o dané periodikum a úrovni publikovaných textů (Kratochvíl, Sejk, Eliášová,
& Stehlík, 2011).
15
Scopus
Databáze Scopus pracuje od r. 2016 s tzv. „CiteScore metrics“. Hlavními sledovanými
indikátory jsou „SCImago Journal Rank“ (SJR), „Source Normalized Impact per Paper“
(SNIP) a „CiteScore“ (citační skóre). Citační skóre je obdoba IF u WoS. Jedná se o průměrnou
citaci přijatou na jeden dokument a je kalkulováno jako počet citací obdržených
časopisem za rok na dokumenty publikované v daném časopise ve třech předchozích
letech dělený všemi dokumenty indexovanými v databázi Scopus, které vyšly ve
třech předchozích letech.
1.3 Sportovní výživa na Web of Science
Zadáním výrazu „sport nutri on“ do internetového vyhledávače, bez jiných kriteriálních
omezení, získáme celkem 2 386 záznamů. Z nichž 1 086 je zařazeno v kategorii „sportovní
vědy“ a 757 v kategorii „výživa a diete ka“. Většina (80 %) všech iden fikovaných
záznamů je zařazena současně v obou kategoriích. Z toho vyplývá, že majoritním zdrojem
informací o sportovní výživě jsou publikace a periodika zařazená právě v kategorii
sportovní vědy. Přes 90 % všech záznamů z kategorie sportovní vědy bylo publikováno
po roce 2000, a to nejčastěji ve formě původních vědeckých článků (n = 1 139) nebo
souborných sdělení, takzvaných review (n = 212). Zbytek tvořily konferenční příspěvky,
abstrakta a kapitoly knih.
Nejrozsáhlejšími zdroji informací v oblas sportovní výživy (podle počtu iden fikovaných
záznamů) jsou časopisy Interna onal Journal of Sport Nutri on and Exercise Metabolism
(IJSNEM), Journal of the Interna onal Society of Sports Nutri on (JISSN) a Medicine
and Science in Sports and Exercise (MSSE). Časopisy IJSNEM a JISSN jsou jedinými
vědeckými periodiky s výlučnou specializací na sportovní výživu ze všech periodik indexovaných
na WoS. Vedle uvedených tří periodik mezi další nejvýznamnější patří Bri sh
Journal of Sports Medicine, Journal of Sport Sciences, Journal of Strength and Condi oning
Research, Sports Medicine, Nutrients a Journal of the American Diete c Associa on.
Význam uvedených periodik potvrzuje také fakt, že nejcitovanějším dokumentem
z oblas sportovní výživy posledních 10 let (ale také historicky od r. 1945) je souborný
text Americké společnos sportovní medicíny (ACSM) s názvem „Nutri on and athle
c performance“ (Rodriguez, Di Marco, & Langley, 2009) publikovaný v MSSE s celkovým
počtem 622 citací a publikace JISSN „ISSN exercise & sport nutri on review:
research & recommenda ons“ (Kreider et al., 2010) se 101 citacemi2
.
MezinejcitovanějšíautorypatříL.M.Burke,L.M.Castell,S.J.Stear,B.Kreider,A.Jeukendrup,
T. Stellingwerf, R. Moore a R. Maughan. Např. prof. Burke není jen vědeckou kapacitou,
ale je součás programu přípravy vrcholových sportovců Australského ins tutu
2
Web of Science [webpage]. h ps://login.webo nowledge.com [cit. 23. 7. 2018]
16
sportu. Podobně také A. Jeukendrup je spoluautorem projektu modelování závodní
sportovní výživy vytrvalostních sportovců počítačovou aplikací s využi m vědecky
podložených dat3
, nebo připravuje infografické materiály4
, ve kterých vědecké poznatky
srozumitelně prezentuje a interpretuje. Jde o příklady tlumočení vědeckých poznatků
do praxe a účinné moderní prostředky, jak popsanou bariéru mezi vědeckým výzkumem
v oblas sportovních věd a aplikační oblas překonat (Eisenmann, 2017).
K r. 2017 bylo v kategorii sportovních věd na WoS evidováno 81 časopisů, publikováno
bylo 9 527 článků s celkovým počtem > 300 000 citací.
Všechny časopisy dané kategorie (např. sportovní vědy) jsou podle dosaženého IF seřazeny
a dále rozděleny do čtyř kvar lů (Q1 až Q4). Zařazení časopisu v daném kvar lu
dále upřesňuje význam časopisu v dané kategorii. V Q1 jsou zařazeny nejvýznamnější
časopisy v dané vědní kategorii (např. v kategorii sportovní vědy je IF posledního zařazeného
časopisu 2,6). Kategorie sportovních věd je s 81 zařazenými časopisy devadesátou
největší odbornou kategorií z celkového počtu 235. Např. nejvíce časopisů (235)
je indexováno v kategorii ekonomika.
Mezi jednotlivými obory existují obrovské rozdíly. Obory se vzájemně odlišují charakterem
výstupů (nejčastěji jde o původní práce – vědecké studie, review, metaanalýzy,
souborná sdělení…), počtem periodik a výstupů v dané časové periodě (frekvence vydávání
jednotlivých čísel časopisu), počtem uváděných referencí, zvyklostmi při citování
autorů napříč periodiky. Publikace některých periodik vykazují zcela odlišné počty
citací, které jsou parametrem výpočtu IF. Pro zajímavost časopis CA: A Cancer Journal
for Clinicians má impakt Faktor 244,5 (r. 2017). Střední hodnota IF časopisů kategorie
sportovních věd v r. 2017 byla 1,863. Ještě v roce 2005 medián nedosáhl ani jedné
celé (0,955). Nejvyšší IF (7,462) v kategorii sportovních věd má Bri sh Journal of Sport
Medicine. Dalším příkladem interoborové nevyrovnanos může být časopis The New
England Journal of Medicine (IF 79) s 322 000 citacemi v roce 2017. Stejné množství citací
ve stejném období získalo dohromady všech 81 evidovaných časopisů v kategorii
sportovních věd.
Srovnávat jednotlivé vědní disciplíny podle kritérií WoS je proto nemožné. Metriky Scopusu
zohledňující v kalkulaci citačního skóre všechny indexované záznamy jsou transparentnější
a rozdíly mezi časopisy nejsou tak velké. Objek vní pohled na postavení časopisů
specializujících se na sportovní výživu získáme interní analýzou záznamů WoS v kategorii
sportovní vědy, kam problema ka sportovní výživa spadá (tab. 1).
3
Fuelthecore [webpage]. h ps://www.fuelthecore.com/ [cit. 15. 5. 2018]
4
Mysportscience [webpage]. h p://www.mysportscience.com [cit. 10. 7. 2018]
17
Tab. 1 Srovnání bibliometrických údajů nejvýznamnějších periodik z oblas
sportovní výživy a sportovních věd
WoS (81 časopisů) Scopus (237 časopisů)²
Časopis Pě letý
IF
Pořadí¹
(n = 81)
IF 2017/kvar l Citační skóre
2017/kvar l
Pořadí
(n = 237)
Citace (2017)/počet
dokumentů (2014–2016)
SNIP
IJSNEM 2,616 24./48. 2,489/2 2,26/2 46. 458/203 0,938
JISSN 2,898 13./32. 3,135/1 2,08/2 51. 427/205 1,092
MSSE 4,727 7./— 4,291/1 4,09/1 7. 3 893/952 1,68
BJSM 7,867 1./— 7,462/1 4,84/1 6. 5 150/1 065 2,637
Vysvětlivky: Pořadí: WoS – ¹ za lomítkem kategorie sportovní vědy/výživa a diete ka; v kategorii sportovní vědy
81 časopisů, výživa a diete ka 81 časopisů (MSSE a BJSM nejsou v kategorii zařazeny); ² Scopus – 237 časopisů
v kategorii ortopedie a sportovní medicína, JISSN zařazen pouze v kategorii výživa a diete ka (112 časopisů).
Jak progresivně rozvíjející je oblast sportovní výživy, můžeme demonstrovat na postupu
časopisu Mezinárodní společnos sportovní výživy JISSN. V r. 2017 je časopis zařazen
v prvním kvar lu s 13. nejvyšším IF 3,135 z kategorie sportovní vědy a v druhém
kvar lu v kategorii diete ka a výživa. Časopis měl ještě v roce 2013 39. nejvyšší IF (1,5)
a byl evidován v 2. kvar lu. Časopis byl již v r. 2009, pouhých pět let od založení, hodnocen
impakt faktorem.
Shrnu
Analýza bibliometrických údajů vědeckých databází svědčí o významném postavení
sportovní výživy v kategorii sportovní vědy. Přesto ve srovnání s jinými disciplínami
můžeme tvrdit, že existuje stále velmi málo periodik zaměřených na oblast sportovní
medicíny a současně přímo specializované na sportovní výživu.
19
2 Souborné vědecké práce se vztahem
ke sportovní výživě
Vědecký časopis je nejběžnějším místem publikace výsledků výzkumu ve vědě. Nejčastější
podobou publikací ve sportovní výživě jsou původní vědecké práce („original research“)
uveřejňující výsledky výzkumných studií. Publikace ve vědeckých časopisech
procházejí kontrolou zejména metodologické správnos (jedno z kritérií hodnocení
v rámci tzv. „peer review“ procesu1
).
Mezi další obvyklé typy prací vědeckých patří souborné/přehledové práce (angl. „review“),
případové studie, metaanalýzy, komentáře odborníků, dopisy editorům. Elektronicky
(na internetu) přístupné odborné články jsou např. prostřednictvím vědeckého vyhledávání
Google Scholar dostupným zdrojem aktuálních informací. Řada periodik vychází
v tzv. „open access“ režimu a jsou volně dostupná (nejen akademické obci). Obrovský počet
článků, který každoročně vychází (v oblas sportovní výživy > 2000/rok), ale znemožňuje
jejich vyhodnocení. Trvalé sledování nejnovějších vědeckých poznatků je podmíněno
dostupnos publikací, vyžaduje exper zu čtenáře, je náročné na čas. S využi m stovek referencí
přehledové práce shrnují stav aktuálních vědeckých poznatků v dané oblas .
Tzv. souborná anebo konsenzuální sdělení renomovaných ins tucí (angl. „consensus statements“
anebo „posi on stands“), organizací, ale také odborných časopisů jsou příkladem
přehledového článku, který splňuje aspekt vědecké publikace a současně má charakter
vzdělávacího textu. Mezi nejvýznamnější celosvětově respektované odborné společnos
v oblas sportovní medicíny, pravidelně vydávající stanoviska k tématům souvisejícím
se sportovní výživou, patří Americká společnost sportovní medicíny (ACSM), Lékařská
a vědecká komise Mezinárodního olympijského výboru (IOC) a Mezinárodní společnost
sportovní výživy (Interna onal society of sport nutri on, ISSN). ACSM a ISSN vydávají svá
stanoviska prostřednictvím vlastních odborných časopisů (JISSN, MSSE). Význam obou
časopisů dokumentuje jejich vysoký IF, který je řadí mezi nejvýznamnější časopisy kategorie
sportovních věd na WoS (jsou zařazeny do prvního kvar lu). Závěry konsenzuálních
sdělení IOC jsou obvykle prezentovány samostatnými vědeckými kongresy. Např. konsenzuálnímu
stanovisku z r. 2010 předcházela vědecká konference v sídle IOC Lausanne.
Nejnovější poznatky sportovní výživy, které jsou ověřeny vědeckými studiemi a prokazují
pozi vní souvislos mezi výživou, pohybovou ak vitou a zdravím člověka, by měly
být prezentovány srozumitelně, tak aby se mohly stát součás tréninkových a soutěžních
výživových prak k každého sportovce. Přehledové práce ACSM, ISSN a IOC splňují
tyto požadavky. V odborné literatuře existuje pouze jeden text, který závěry uvedených
tří společnos podobným způsobem synte zoval (Potgieter, 2013).
1
Anonymní hodnocení několika posuzovateli s odbornos odpovídající tématu článku předloženého k publikaci.
20
V následující čás budou přehledně sumarizovány a stručně analyzovány všechny dosud
publikované souborné texty ACSM, IOC a ISSN se vztahem k problema ce sportovní
výživy (včetně jejich starších verzí v případě, že prošly pozdější revizí).
2.1 Americká společnost sportovní medicíny
Americká společnost sportovní medicíny je celosvětově uznávanou organizací, která vydává
oficiální konsenzuální stanoviska společnos „posi on stands“. Veřejně přístupná
stanoviska2
respektují metodologické principy medicíny založené tzv. na důkazech (tzv.
„evidence based“ přístup). Hlavním smyslem ACSM je poskytovat zdravotně-prevenvní
a pohybovou osvětu s významným celospolečenským a interdisciplinárním přesahem.
Také proto jsou vydávány ve spolupráci s jinou organizací nebo agenturami (např.
text „Nutri on and athle c performance“ byl připraven ve spolupráci s Academy of Nutri
on and Diete cs a Die ans of Canada). Některé z konsenzuálních prací jsou překládány
také do světových jazyků.
Tabulka 2 sumarizuje všechny vydané publikace se vztahem ke sportovní výživě.
Tab. 2 Konsenzuální dokumenty vydané ACSM v letech 1996–2016
Název Reference Charakteris ka
„Exercise and
fluid replacement“
Conver no et al., 1996;
Sawka et al., 2007
Komplexní dokument detailně popisující teore cká
východiska a formulující prak cká doporučení příjmu
teku n v kontextu pohybového za žení;
nejcitovanější dokument regulující obecná doporučení
hydratace (dohromady přes 1 000 citací na WoS);
zdrojem současných oficiálních doporučení.
„Nutri on and
athle c
performance“
American College of Sports
Medicine et al., 2000;
Rodriguez et al., 2009;
Thomas et al., 2016
Komplexní dokument shrnující stav aktuálních
poznatků v oblas sportovní výživy k danému období
(např. text z r. 2016 je rešerší publikací z let 2006–2014);
zaměřený především na prak cká doporučení
a jejich konkrétní kvan ta vní (číselné),
kvalita vní vyjádření; zdrojem oficiálních doporučení.
„The female
athlete triad“
O s, Drinkwater, & Johnson,
1997; Na v et al., 2007;
Joy et al., 2014
V r. 1997 poprvé definován pojem ženské sportovní
triády; v r. 2007 korekce definice sportovní triády
a poprvé v oficiálním dokumentu zmíněna
tzv. „energe cká dostupnost“ (ED);
poslední revize textu v r. 2014 je dále aktualizovaná
o klinické pokyny pro lékaře, trenéry a další
poskytovatele zdravotní péče zahrnující metodiku
screeningu, diagnos ku a léčbu triády a poskytující
jasná doporučení pro návrat sportovce
do sportovního života.
2
Official Posi ons [webpage]. American College of Sport Medicine.
h ps://www.acsm.org/acsm-posi ons-policy/official-posi ons [cit. 10. 7. 2018]
21
Nejvýznamnějším dokumentem je „Nutri on and athle c performance“. Podrobná analýza
změn v dokumentu je uvedena v samostatné kapitole a je základem koncepce celé
práce. Vedle ucelených textů o sportovní výživě ACSM vydala také „The female athlete
triad“ definující ženskou sportovní triádu a dokument „Exercise and fluid replacement“.
Oba texty spadají obsahově do oblas sportovní výživy, proto jsou v souhrnu zařazeny.
Vedle ACSM vydává od r. 2005 souborná sdělení také Lékařská a vědecká komise IOC.
2.2 Lékařská a vědecká komise Mezinárodního
olympijského výboru
Lékařská a vědecká komise IOC vydává od r. 2005 pravidelně veřejná konsenzuální stanoviska,
doporučení, metodické příručky pro sportovní svazy, trenéry, sportovce nebo
sportovní lékaře. Hlavním smyslem a posláním veřejně dostupných konsenzuálních vyjádření
je poskytnout národním sportovním organizacím odborná doporučení a postupy,
které budou nejen zabezpečovat trénink a soutěžní výživu sportovců podle nejnovějších
poznatků, ale také maximálně chránit zdraví sportovců.
Předkládané dokumenty jsou orientovány zejména na vrcholový sport, ale posláním
publikovaných stanovisek je také jejich využi na poli rekreačního sportu. Celospolečenská
role a tradiční postavení IOC v oblas sportu, složení lékařské a vědecké komise
jsou zárukou vysoké odbornos publikovaných výstupů. Všechny výstupy c , podobně
jako výstupy ACSM, zásady poznatků založených na důkazech. Členy komise jsou mimo
jiné prof. Burke, prof. Maughan, prof. Phillips nebo prof. van Loon, kteří podle bibliometrických
údajů patří mezi nejvýznamnější vědecké osobnos sportovní výživy (> 200 publikací
s min. 10 citacemi; h-index3
> 80)4
. IOC vydává svá konsenzuální sdělení také v štěných
brožurách, které jsou určeny sportovcům, trenérům a jsou psány srozumitelně
a se zaměřením na prak cké využi . Příručka sportovní výživy Nutri on for Athletes
poprvé vydaná IOC v r. 2003 prochází pravidelnou aktualizací (poslední proběhl před
olympijskými hrami v Riu de Janeiro v 6/2016) (Interna onal Olympic Comitee, 2016).
Nutriční podporu potřebují nejen zdraví sportovci, ale také s handicapem. V reakci na
nedostatek vědecky podložených doporučení v oblas sportovní výživy handicapovaných
sportovců vydala IOC v r. 2012 přepracované vydání textu Nutri on for Athletes
specificky zaměřené na paralympijské sportovce (Nutri on for paralympians).
3
H-index je udáván číslem h, které je množstvím prací, jež byly nejméně h-krát citovány.
Jde o jeden z indexů citačního ohlasu vědeckých článků, publikovaných jedním vědeckým pracovníkem.
4
Profily. [webpage]. Google Scholar h ps://scholar.google.cz/ [cit. 24. 7. 2018]
22
Tabulka 3 sumarizuje všechny vydané publikace se vztahem ke sportovní výživě.
Tab. 3 Konsenzuální dokumenty IOC vydané v letech 2005–2018
Název Rok vydání, reference Zaměření práce
„Consensus statement
on the female
athlete triad“
2005 Snahou lékařské komise IOC je chránit
zdraví sportovců. Vzájemný vztah narušených
stravovacích zvyklos , menstruačních
dysfunkcí a nízké kostní denzity.
„Consensus mee ng
on fas ng and sport“
2009 Jednostránkový report se snahou lékařské
komise upozornit na prak ky sportovců a jejich
inklinaci k alterna vním stravovacím směrům
(vynechávání jídel, skupin potravin).
„Consensus statement
on sports nutri on“
2010 Dvoustránkový konsensus shrnující aktuální
vědecky podložené poznatky o sportovní
výživě; zdrojová data v podobě samostatných
odborných článků o štěna v r. 2011
v samostatném vydání časopisu
Journal of Sports Science.
„Consensus statement
on body composi on health
and performance in sport“
2012 Analýza metod k hodnocení tělesné kompozice.
Neexistuje zlatý standard, doporučován
je mul komponentní model založený na
antropometrických datech.
Popsána je metodika, limity jednotlivých metod.
Z laboratorních metod je doporučena
celotělová denzitometrie (DEXA), v praxi jsou
vhodná antropometrická měření (př. kaliperace).
„Consensus Statement On
Rela ve Energy Deficiency
In Sport (Red-S), Beyond The
Female Athlete Triad“;
„Interna onal Olympic Commi
ee (IOC) Consensus
Statement on Rela ve Energy
Deficiency in Sport (RED-S):
2018 Update (2018)“
Mountjoy et al.,
2018, 2014, 2015b
Konstrukce nového diagnos ckého nástroje
k iden fikaci zdravotních a výkonových rizik
sportovců s manifestovanou nízkou
energe ckou dostupnos , tzv. rela vní
energe cká nedostatečnost ve sportu (RED-S);
v r. 2015 revize první verze z r. 2014.
„Consensus Mee ng
On Dietary Supplements
And The High-Performance
Athlete“
Maughan et al., 2018a Přiměřené použi některých doplňků může být
přínosem pro sportovce, ale jiné mohou
poškodit zdraví, výkonnost a/nebo pověst
sportovce (pokud dojde k porušení
dopingových pravidel). Rozhodnu
o suplementaci by mělo být založeno na
kompletní nutriční anamnéze sportovce
a informovaném rozhodovacím procesu
každého sportovce (tzv. „decision tree guide“).
23
Konsenzuální zprávy IOC nejsou většinově publikovány odbornými periodiky. Proto není
u všech dokumentů časopisecká reference. Výjimku tvoří konsenzuální zpráva ke sportovní
výživě z r. 2010, která byla výsledkem konference pořádané IOC v Lausanne (Maughan
& Shirreffs, 2011). V samostatném čísle Journal of Sport Science vydané v r. 2011
jako suplement 1, vol. 29, byly o štěny všechny plné příspěvky, ze kterých byly hlavní
závěry zařazeny v konsenzuálním vydání. Dále byla publikována sdělení nově definující
pojem RED-S (Mountjoy et al., 2014) a výsledky rešerše literatury a teore ckých východisek
pro praxi shrnuté do Consensus statement on body composi on health and performance
in sport (Ackland et al., 2012).
Dodnes patří některé práce IOC mezi nejcitovanější texty sportovní výživy. Nejčtenějším
textem podle metrik časopisu je práce Nutri on for endurance sports: Marathon, triathlon,
and road cycling (Jeukendrup, 2011). Právě tento dokument formálně ustanovil v současnos
platná doporučení v oblas příjmu S. Revidovaná doporučení se týkala množství příjmu
S během za žení (~90 g/h), jejich forem (kombinovaný příjem monosacharidů) a načasování
příjmu (konkrétní pravidla před, během i po za žení). Právě tento text otevřel prostor
pro v současnos upřednostňovaný individualizovaný přístup v příjmu S.
Samostatný konsenzus k doplňkům stravy již není natolik konzerva vní, jako je tvrzení
z r. 2010, ve kterém byly doplňky stravy sportovcům prezentovány jako rizikové a nedoporučené
prostředky sportovní výživy. Autoři si uvědomují výhody, které u vrcholových
sportovců některé suplementy mají.
Není bez zajímavos , že např. IAAF („Nutri on for athle cs: The 2007 IAAF Consensus Statement“)
nebo FIFA („Nutri on for football“) ve spolupráci s IOC vydaly svá upravená doporučení
(Maughan, Burke, & Kirkendall, 2005; Burke, Maughan, & Shirreffs, 2007).
2.3 Mezinárodní společnost sportovní výživy
Mezinárodní společnost sportovní výživy byla založena v roce 2003 a od roku 2004 vydává
vlastní odborný časopis (JISSN) se specifickým zaměřením na sportovní výživu. Vydávaná
souborná sdělení ISSN na rozdíl od ACSM nebo IOC se zaměřují pouze na výživové
aspekty sportu. Doporučení ISSN se orientují na silové sporty, příjem B a doplňky
stravy. První souborný dokument o použi krea nu ve sportu z r. 2007 patří mezi nejcitovanější
práce JISSN s 95 citacemi na WoS (7/2018). V roce 2017 byla publikována čtyři
nová souborná sdělení. Dokumenty ISSN patří dle metrik WoS a Scopus k nejvyhledávanějším
a nejcitovanějším publikacím s významným dopadem na akademickou i širokou
sportovní veřejnost. Podobně jako výstupy ACSM a IOC jsou také souborné texty ISSN
veřejně přístupné na stránkách odborného časopisu JISSN5
.
5
Interna onal Society of Sports Nutri on posi on stands [webpage]. Interna onal Society of Sports Nutri on
h ps://www.biomedcentral.com/collec ons/issnposp [cit. 17. 7. 2018]
24
Tabulka 4 sumarizuje všechny vydané publikace se vztahem ke sportovní výživě.
Tab. 4 Konsenzuální dokumenty ISSN vydané v letech 2004–2018
Název Reference Zaměření práce
„Interna onal Society of Sports
Nutri on Posi on Stand: crea ne
supplementa on and exercise“
Buford et al., 2007;
Kreider et al., 2017
Shrnující stav teore ckých poznatků
v oblas užívání, bezpečnos suplementace
krea nem ve sportu; formulována jasná
a prak cká doporučení.
„Interna onal Society of Sports
Nutri on Posi on Stand:
protein and exercise“
Campbell et al.,
2007;
Jäger et al., 2017
Shrnující stav teore ckých poznatků v oblas B
a zejména jejich suplementace ve sportu
s důrazem na silové disciplíny; formulována
jasná a prak cká doporučení rozdělená
do 13 hlavních bodů.
„Interna onal Society of Sports
Nutri on Posi on Stand:
nutrient ming“
Kerksick et al., 2008;
Kerksick et al., 2017
Podrobný text přehledně vymezující aspekt
příjmu makroživin před, během a po za žení
v podpoře regenerace, tréninkové adaptace
a sportovního výkonu; formulována jasná
a prak cká doporučení rozdělená
do 12 shrnujících bodů.
„Interna onal Society of Sports
Nutri on Posi on Stand:
caffeine and performance“
Goldstein et al.,
2010
Shrnující stav teore ckých poznatků
v oblas užívání, bezpečnos suplementace
kofeinem ve sportu; formulována jasná
a prak cká doporučení.
„ISSN exercise & sport
nutri on review: research
& recommenda ons“; „ISSN exercise
& sports nutri on review update:
research & recommenda ons“
Kerksick et al., 2018;
Kreider et al., 2004,
2010
Teore cky zaměřený dokument formátu
review. Dokument primárně zaměřený na
význam doplňků stravy v podpoře
sportovního výkonu a růstu svalové hmoty
a redukce TH. Revize v roce 2018 již neuvádí
kategorii doplňků stravy podporující redukci
hmotnos . Neobsahuje prak cká doporučení.
„Interna onal Society of Sports
Nutri on Posi on Stand:
meal frequency“
Bounty et al., 2011 Vliv distribuce, frekvence a složení stravy na TH,
tréninkovou adaptaci, výkonnost a aspekty
zdraví. Práce není zaměřená na sportovce
(trénovanou populaci).
„Interna onal Society of Sports
Nutri on Posi on Stand:
energy drink“
Campbell et al.,
2013
Teore cká analýza. Literární rešerše problema ky
energe ckých nápojů a energe ckých shotů;
práce popisuje jednotlivé složky nápojů
a jejich efekt na sportovní výkon.
„Interna onal Society of Sports
Nutri on Posi on Stand:
beta-hydroxy-beta-methylbutyrate
(HMB)“
Wilson et al., 2013 Shrnující stav teore ckých poznatků v oblas
užívání, bezpečnos suplementace HMB
(beta-hydroxy-beta-metylbutyrát) ve sportu;
formulována jasná a prak cká doporučení.
„Interna onal Society of Sports
Nutri on Posi on Stand:
Beta-Alanine“
Trexler et al., 2015 Shrnující stav teore ckých poznatků v oblas
užívání, bezpečnos suplementace
beta-alaninu ve sportu; formulována jasná
a prak cká doporučení.
„Interna onal Society of Sports
Nutri on Posi on Stand: diets and body
composi on“
Aragon et al., 2017 Kri cká analýza literatury o účincích
manipulace s poměrem makroživin, formátem
stravování a jejich vlivu na složení těla.
25
Problema ka doplňků stravy je jednou z hlavních oblas , na kterou se ISSN zaměřuje (souborné
práce na téma krea nu, kofeinu, HMB, beta-alaninu). Souborná práce o krea nu
z r. 2007 např. uvádí bezpečnost dlouhodobé suplementace krea nem až po dobu 5 let
v množství 3 g denně. Doporučení konzumovat celoživotně 3 g krea nu však může být vnímáno
velmi kontroverzně, nakolik jde o složku přirozeně se vyskytující ve stravě (maso).
Dokument o kofeinu z r. 2010 ve svých závěrech uvádí řadu informací, které již dnes
nejsou platné. Příkladem může být např. doporučené množství kofeinu 3–6 mg/kg. Podle
novějších poznatků je stejného ergogenního efektu dosaženo podáním 1–3 mg/kg
(Maughan et al., 2018a).
Nejnovější dokument „ISSN exercise & sports nutri on review update: research & recommenda
ons“ z r. 2017 na 57 stranách s využi m 738 referencí rozděluje doplňky stravy
podle účinnos , vychází z jasně definované metodiky a kritérií založených na vědeckých
důkazech. V práci je podrobně analyzováno přes 50 doplňků stravy kategorizovaných
v oblastech podpory růstu svalové hmoty a podpoře výkonnos . ISSN vymezuje tři úrovně
účinnos : A) pro které je dostatečné množství studií s konzistentními závěry podporujícími
účinnost a současně jde o doplňky stravy bezpečné, B) doplňky stravy s nedostatečnou
nebo nekonzistentní odbornou podporou a C) malá nebo neexistující odborná
evidence. Podobná taxonomie doplňků stravy podle vědecky ověřené účinnos je
dlouhodobě využívána také Australským ins tutem sportu (zde jsou čtyři úrovně A–D)6
.
Souborné konsenzuální dokumenty ACSM, IOC a ISSN patří mezi dostupné, komplexní
a relevantní zdroje informací o sportovní výživě poskytující vědecky podložené závěry.
2.4 Analýza souborných prací „Nutri on and athle c
performance“ z let 2000, 2009 a 2016
Z analýzy postavení sportovní výživy ve vědeckých databázích, z objek vních bibliometrických
údajů vyplývá, že přehledová práce ACSM „Nutri on and athle c performance“
je dokumentem s největším vědeckým ohlasem v oblas sportovní výživy (kapitola
1.3). Oprávněně můžeme tvrdit, že text má zásadní vědecký dopad. V následující kapitole
budou analyzovány jeho tři verze publikované v letech 2000, 2009 a 2016. Výsledné
obsahové rozdíly objek vně reprezentují vývoj poznání za posledních 20 let a idenfikované
změny v poslední verzi tvoří základní rámec celé práce.
Americká společnost sportovní medicíny v r. 2000 vydala první verzi, ve které se pokusila
strukturovaně a uceleně shrnout stav tehdejších poznatků z oblas sportovní výživy.
Byl to první komplexní text svého druhu, který formuloval na základě teore cké analýzy
odborné literatury (> 150 referencí) jasná doporučení. Dokument byl následně v letech
6
Supplements classifica on [webpage]. Australian Ins tute of Sport. h ps://www.ausport.gov.au/ais/sports_nutri
on/supplements/classifica on [cit. 10. 5. 2017]
26
2009 a 2016 revidován a stal se jedním z odborných pilířů vědecké disciplíny sportovní
výživy. Texty z let 2000 a 2009 se obsahově téměř neliší, s výjimkou detailně popsané
metodiky v r. 2009, na základě které byly strukturovaně (tema cky) formulovány závěry.
Výrazné obsahové změny v textu z roku 2016 prokazují, jak se poznání v oblas
sportovní výživy rozšiřuje.
Strukturální rozdíly
Dokumenty z let 2000 a 2009 jsou strukturované podobně jako učebnice sportovní výživy.
Jsou rozděleny do oblas , které zahrnují energe ckou potřebu sportovce, antropometrické
ukazatele, význam S, tuků a B v denní výživě sportovce. Dále se věnují úloze
vitamínů a minerálních látek, hydrataci sportovce, popisují výživové potřeby sportovce
před, během a po za žení s důrazem na výkon sportovce. Všechny texty se stručně věnují
rovněž alterna vním směrům výživy u sportovců a rizikům, která z nich pro sportovce
vyplývají.
Dokument z r. 2016 je důkazem výrazného posunu ve vnímání sportovní výživy jako vědní
disciplíny. Struktura textu nemá „učebnicový“ formát. Text více respektuje variabilitu
sportovního tréninku a s důrazem na charakter, délku trvání a intenzitu zátěže modifikuje
doporučení. Hlavními rozdílovými tématy je oddělení tréninkového a soutěžního pohledu
na výživu sportovce (např. rozdílné metabolické nároky za žení), výživa v podpoře
regenerace a výkonu (např. principy periodizované výživy). Práce v 11 bodech formuluje
nové perspek vy sportovní výživy, které ve srovnání s předchozími verzemi dokumentu
iden fikují zcela nové, v předchozích verzích nepopsané pohledy na sportovní výživu.
Obsahová shoda
• V pohledu na manipulaci s TH sportovce. Všechny tři dokumenty zdůrazňují, že tělesná
kompozice a TH jsou individuální záležitos sportovce a sportovní disciplíny.
Záleží na celé řadě faktorů, které je nutné při posuzování změn TH anebo tělesného
složení zohlednit. Interpretaci je třeba uvažovat s ohledem na specifika sportovní
disciplíny, cíle sportovce, fáze ročního tréninkového cyklu, nebo např. zvolenou metodiku
a standardizaci měření. Jakákoliv snaha manipulovat s TH anebo s podílem
tukové tkáně by měla být směřována mimo soutěžní či závodní období sportovce.
• V souvislos s příjmem tuků se všechny dokumenty zaměřují na minimální denní
podíl tuku na energe ckém příjmu (≥ 20 %), a to zejména pro zvýšené riziko nedostatečného
přísunu esenciálních mastných kyselin a vitamínů. Všechny tři verze dokumentu
konstatují, že pro vysokotukové-nízkosacharidové formy stravování (LCHF,
z angl. low carbohydrate high fat) neexistují v odborné literatuře důkazy prokazující
vliv na výkon a sportovcům není doporučována.
• Potřeba vitamínů a minerálních látek je dlouhodobě vnímána velmi konzerva vně.
V závěrech se nemění tvrzení o tom, že naplňovat příjem všech mikroživin je možné
27
v případě, že energe cký příjem sportovce není dlouhodobě nízký, vyhýbá se dietám
a konzumuje všechny potravinové skupiny.
Zcela nové nebo revidované informace vyplývající z dokumentu (2016)
Za nové anebo revidované informace je považována číselná úprava, nebo doplnění konkrétních
nutričních doporučení, nebo nově formulované pojmy (s uvedením definice) či
tema cké zaměření (popsaný nový tréninkový/výživový koncept). Každé iden fikované
oblas se věnuje podrobně jedna kapitola ve druhé čás knihy.
1. Energe cká potřeba. Za mco texty z let 2009 pouze zdůrazňují úlohu dostatečného
energe ckého příjmu nutného pro udržení a podporu tréninkového a závodního za žení,
v roce 2016 se v textu výraz „nízký energe cký příjem“ nahrazuje termínem „nízká
energe cká dostupnost“ se zcela odlišným významem. Energe cká bilance je ob žně
měřitelná, zvlášť u sportovců s vysokým denním energe ckým obratem. Koncept
energe cké dostupnos dovoluje pomocí objek vních nástrojů klasifikovat energe cký
příjem sportovce s ohledem na tréninkový/závodní energe cký výdej nezávisle na
energe cké bilanci (blíže v kapitole 3).
2. Více prostoru je věnováno op mální synchronizaci výživy s tréninkovým a závodním
programem sportovce (periodizace výživy). Např. velmi podobné nutriční strategie
(manipulující s dostupnos S) mohou sportovci usnadnit a urychlit jeho regeneraci
(vysoká dostupnost S), ale také mohou být využity v podpoře tréninkové
adaptace (nízká dostupnost S). Odpadá paušální snaha o superkompenzaci glykogenu
před vytrvalostní soutěží a je zdůrazněna především snaha o maximální exogenní
dostupnost S s ohledem na sportovní disciplínu a cíle sportovce (blíže v kapitole 8).
3. Rok 2016 výrazně mění pohled na význam S pro sportovce. Za mco do roku 2009 se
opakovaně uváděla doporučení denního příjmu S pro sportovce v rozmezí 6–10 g/kg,
nejnovější dokument doporučení rozšiřuje na 3–12 g/kg. Vysvětlení pro tak vysokou
variabilitu v denním příjmu sportovce hledejme v obrovské diverzitě sportu, který se
liší svým charakterem (intenzita, délka trvání, cíle tréninkové jednotky, tréninkový cyklus
atd.). Důležité je individualizovat příjem S nejen v rámci tréninkového makrocyklu,
ale rovněž v rámci kratších tréninkových období tak, aby byl v souladu s aktuálními
energe ckými požadavky sportovce, tréninkovými (adaptace) a výkonnostními cíli,
popř. snahou sportovce manipulovat s TH (blíže v kapitolách 4 a 5).
4. Bílkoviny jsou vnímány jako nezbytná živina pro vytrvalostně i silově trénující sportovce.
Nově je popsána úloha B v podpoře regenerace nejen svalové tkáně, ale také
glykogenu, a to v konkrétních dávkách a s konkrétním načasováním. Příjem B by měl
být sportovcem vedle plnění denního množství korigován s ohledem na distribuci
příjmu B během dne, množství přijímané v jednorázových dávkách a především
v návaznos na trénink. Tímto se dokument z roku 2016 liší od těch předchozích
(blíže v kapitole 6).
28
5. Za mco dokument z roku 2000 pouze stručně konstatuje, jaké vlastnos by měla
mít strava před za žením a jaký je její cíl, pozdější texty a zejména ten poslední výrazně
rozšiřují informace o aspekty načasování příjmu, množství živin, kombinaci
živin a individualizaci (doporučení jsou vyjádřena rela vně k TH sportovce) (blíže
v kapitolách 4 a 6).
6. Dochází k rozšíření doporučení pro konzumaci S v akutní podpoře výkonu anebo
regenerace po za žení. Aktualizovaná doporučení přesněji rozlišují úlohu podávaných
S v podpoře sportovního výkonu zejména podle délky za žení. Energe cká
role S (metabolický pohled) dominantně uvažovaná v dřívějších doporučeních je
na základě nejnovějších poznatků doplněná o roli centrální (podpora výkonu u kratších
intenzivních výkonů < 60 minut nezávislá na oxidaci podaných S). Dále u vytrvalostních
výkonů s délkou trvání > 2,5 h jsou doporučení horního příjmu S zvýšena
z 60 na 90 g/h (blíže v kapitole 4).
Přestože je v dokumentu z r. 2016 (pro předchozím verzím) zdůrazněno individualizovat
prak ky příjmu teku n během za žení, není podrobněji specifikováno, co příjem
teku n „individualizovat“ znamená. Z uvedeného důvodu je téma hydratace zařazeno,
neboť přístup sportovců založený a) na monitorování změn ukazatelů hydratace (hmotnost,
ukazatele moči) anebo b) na autonomním modelu příjmu (příjem regulovaný pocitem
žízně) je v současné literatuře podroben rozsáhlé diskusi (blíže v kapitole 7). Změny
v pohledu na příjem teku n během za žení jsou ACSM interpretovány velmi opatrně
a doporučení eliminovat dehydrataci indukovanou za žením zůstává nezměněna.
Ovšem ještě do roku 2009 ACSM uvádí, že sportovec by se měl snažit příjmem tekun
kompenzovat ztráty. V roce 2016 je již dokument více tolerantní a sportovec by měl
svým individualizovaným plánem příjmu teku n kontrolovat míru dehydratace, která
nebude mít nega vní dopad na výkon.
Tabulka 5 shrnuje nové informace a rozšířená doporučení pro sportovce. Srovnáním tří
dokumentů je možné doložit změny v základních oblastech sportovní výživy (energe cká
potřeba, potřeba makroživin, hydratace).
Z analýzy prací z let 2000–2016 vyplývá šest hlavních průřezových témat (makrooblas).
V rámci průřezových témat jsou iden fikovány nové poznatky, které byly publikovány
pouze v poslední verzi dokumentu v r. 2016. Na základě těchto poznatků je možné
objek vně hovořit o revizi stávajících doporučení a nových výživových postupech ve
sportu. Nejzásadnější změnou je ale orientace na záměrné a strategické periodizování
(manipulace) příjmu živin v přímé návaznos na tréninkové za žení a využi v podpoře
závodního/soutěžního výkonu.
29
Tab. 5 Analýza prací ACSM „Nutri on and athle c performance“ z let 2000, 2009 a 2016
Průřezová témata Nově iden fikované poznatky Nová/revidovaná doporučení/nutriční
strategie
Energe cká potřeba Energe cká dostupnost (ED) ↑ zdravotní rizika a ↓ výkonnos při ED
≤ 30 kcal/kg/FFM
Rela vní energe cká nedostatečnost ve
sportu (RED-S)
„Ženská atle cká triáda“ revidována
komplexnějším termínem – RED-S
zohledňujícím i mužské sportovce
Dostupnost sacharidů
ve sportovní výživě
↑ rozptyl denního příjmu S podle specifik
sportovního odvětví
Denní příjem 3–12 g S/kg
Ergogenní efekt S s centrálním
mechanismem účinku při krátkém
kontaktu S s ústy (výplach úst „mouth rinse“)
„Výplach úst“ roztokem S
v průběhu ~ 45–60 min
submax. za žení (kontakt
po dobu 10 s každých 5–10 minut)
Kombinovaný příjem glukózy, fruktózy
a sacharózy zvyšuje prostřednictvím
účinnější intes nální absorpce exogenní
zátěžovou oxidaci S z 1 g/min (v případě
izoenerge ckého podání jedné složky S)
na 1,5–1,7 g/min
↑ příjem S během intenzivního
souvislého vytrvalostního
za žení > 2,5 h (metabolický
mechanismus účinku) na 60–90 g/h,
ergogenní potenciál
Několikatýdenní manipulace
s dostupnos S v tréninku (↓ hladina
glykogenu, ↓ příjem S) zesiluje adaptační
reakce organismu
Strategický a záměrně redukovaný
tréninkový příjem S anebo hladina
glykogenu – formulování konceptů
„train-low, compete-high“ a „sleep low“
Význam bílkovin Distribuce příjmu B a jednorázové
množství B v návaznos na tréninkové
za žení op málně s mulují
syntézu svalových B
Denní příjem v rozmezí 1,2–2,0 g/kg
by měl být distribuován v 4–5 dávkách
s jednorázovým množství 0,3–0,4 g/kg
Tréninková
a závodní/soutěžní
výživa sportovce
Řízená interakce výživy a za žení –
variabilita závodního a tréninkového
za žení determinuje uplatňování
nutričních postupů sportovce
(periodizace výživy, nutriční trénink)
Manipulace s dostupnos a op málním
načasováním příjmu živin (B, S, AK) pro
trénink v různých fázích ročního
tréninkového cyklu za účelem
maximalizace adaptace (metabolické,
morfologické, biochemické) = nutriční
trénink; snahou je eliminovat faktory
vedoucí k poklesu výkonu během
závodního za žení (např. GIT ob že)
Periodizovaná výživa Přizpůsobení množství, složení potravin
a teku n a načasování příjmu
specifických živin individuálním
nutričním preferencím, nutričnímu
stavu, reakci a cílům sportovce
Individualizovaný plán příjmu B, S,
teku n, sodíku a ergogenních látek
(manipulace s poměrem
makroživin s ohledem na nutriční
preference sportovce)
Příjem teku n Důraz na individualizovaný příjem
teku n během za žení
Uplatňování dvou odlišných strategií
příjmu teku n během za žení,
autonomní vs. preskribovaný
příjem teku n
Vysvětlivky: AK, aminokyseliny; FFM, z angl. fat fee mass, beztuková tělesná hmota; GIT, gastrointes nální trakt.
30
Pro význam posledního vydání „Nutri on and athle c performance“ z r. 2016 svědčí komentář
prof. Burkeové (2017a). Autorka v reflexi nových (rozdílových) témat, která se
v textu podobného významu poprvé objevila, poukazuje na výraznou proměnu sportovní
výživy. Práce ACSM zdůrazňuje implementaci nových poznatků do praxe sportovců,
protože právě nové tréninkové strategie patří mezi potenciální prostředky podpory
výkonu.
2.5 Shrnu
Důležitým kritériem hodnocení každé vědecké práce je metodologie. Metody standardizace
výživových zvyklos před a v průběhu výzkumu jsou kri cky důležité při interpretaci
závěrů studií, srovnávání výsledků jednotlivých výzkumů nebo při sta s cké
syntéze výsledků studií příbuzných (tzv. metaanaly cký postup) (Jeacocke & Burke,
2010; Magkos & Yannakoulia, 2003). Kapitola 2 uceleně shrnula dosud publikované přehledové
práce ACSM, ISSN a IOC, které mají vysoký odborný a edukační význam. Všechny
publikace při syntéze poznatků postupovaly s vědomím důležitos metodologie vědecké
práce a zejména texty ACSM a ISSN obsahují jasný popis použité metodiky.
Analýza dokumentu „Nutri on and athle c performance“ z r. 2016 ukázala, v čem se recentní
poznání opro dřívějším souborným textům odlišují a kam sportovní výživa směřuje.
Druhá část knihy iden fikované oblas současného odborného zájmu detailně rozebere
(kapitoly 3–7).
31
2. ČÁST
Druhá část práce popisuje nově iden fikované odborné poznatky v oblas sportovní
výživy. Je rozdělena do pě kapitol se zaměřením na energe ckou potřebu sportovců,
nové role S, B a hydrataci.
3 Energe cká potřeba sportovců – nové pohledy
Energe cká bilance je klasický koncept posuzující vztah mezi přijatou a vydanou energií.
Sportovci upravují příjem i poměr přijatých makroživin (energie) v různých obdobích
ročního tréninkového cyklu podle tréninkových a výkonnostních cílů. Obvykle jde o snahu
prostřednictvím zvýšeného/sníženého energe ckého příjmu manipulovat s TH anebo
tělesným složením za účelem dosažení op mální výkonnos .
Obrovská interindividuální (různá sportovní odvětví) a intraindividuální (fluktuace v tréninkovém
objemu) variabilita v tréninkovém a závodním za žení koresponduje s rozdíly
v energe ckém výdeji, energe ckém příjmu a tělesné kompozici sportovců. To zvyšuje
nutnost periodizovat sportovní výživu a přizpůsobit ji aktuální tréninkové zátěži a energe
ckým a tělesným cílům (Heydenreich, Kayser, Schutz, & Melzer, 2017).
Primárním cílem sportovce proto nemůže být udržování vyrovnané energe cké bilance
(Loucks, 2004). Vysoký a variabilní denní energe cký výdej zejména vrcholových sportovců
a odpovídající energe cký příjem (daný specifickými sportovními cíli) je nově posuzován
pomocí tzv. energe cké dostupnos (ED) („energy availibility“).
3.1 Energe cká dostupnost
Energe cká dostupnost je množství energie, která organismu sportovce zbývá, odečteme-li
tréninkový a/nebo závodem indukovaný energe cký výdej od denního energeckého
příjmu (Loucks, Kiens, & Wright, 2011). Výsledná ED může být vyjádřena v kcal
nebo kj a je vztažena na beztukovou tělesnou hmotnost (FFM) sportovce:
ED (kcal/kg FFM) = energe cký příjem za den (kcal) – energie vydaná na tréninkovou
a/nebo soutěžní (závodní) pohybovou ak vitu za jeden den (kcal)/FFM(kg)
Energe cká dostupnost je chápána jako energie, kterou organismus disponuje k energe
ckému pokry elementárních fyziologických procesů (termoregulace, růst, reprodukce,
buněčná biosyntéza, imunitní děje) a všech zbývajících habituálních netréninkových
ak vit. Změny v ED jsou nejčastěji odrazem záměrné a/nebo neodborné manipulace
s energe ckým příjmem (např. přísná a/nebo opakovaná energe cká restrikce)
32
a energe ckým výdejem (např. zvýšení tréninkového objemu), nebo kombinací obou
faktorů. V oficiálních doporučeních IOC je termín ED poprvé použit v r. 2010 („IOC consensus
statement on sports nutri on 2010“, 2011).
Podle současných poznatků dlouhodobě nízká ED nega vně ovlivňuje výkonnost sportovce,
potlačuje jeho regenerační schopnos , snižuje obranyschopnost a ovlivňuje správný vývoj
arůstsportujícíchdě aadolescentů.ZanízkouEDjepovažovánahranice30kcal/kgFFM/den.
Neuroendokrinní regulační mechanismy udržující homeostázu vnitřního prostředí selhávají
po pě dnech a ED < 30 kcal/kg FFM. Výsledkem je zvýšená ketogeneze, lipolýza,
jaterní glukoneogeneze a proteolýza zabezpečující alterna vní energe cké substráty
(Maughan, 2014, s. 76–79). Op mální ED u žen je ~ 45 kcal/kg/FFM/den (Ackerman
et al., 2018). U mužů je pravděpodobně nižší, 40 kcal/kg/FFM (Koehler et al., 2016).
Reakcí organismu na dlouhodobě nízkou ED je suprese klidového energe ckého výdeje
(KEV). Významnou determinantou KEV je podíl FFM na TH sportovce. Beztuková tělesná
hmotnost proto sehrává významnou roli v kalkulaci ED (Loucks, Kiens, & Wright, 2011).
Limitující aspekty kalkulace ED
Ze studií využívajících metodu záznamu výživových zvyklos vyplývá, že sportovci podhodnocují
energe cký příjem až do výše 10–45 % celkového denního energe ckého výdeje
(Magkos & Yannakoulia, 2003). Jde o typický metodologický limit přesného hodnocení
energe cké bilance, kterým se obvykle vysvětluje mnohdy extrémní denní energecký
deficit sportovců (> 1 500–2 000 kcal) (Heydenreich et al., 2017).
Dalším limitujícím faktorem použi konceptu ED je výpočet energe ckého výdeje při konkrétní
pohybové ak vitě. Existuje řada způsobů, jak energe cký výdej odhadnout či změřit,
jejich přesnost je rozporuplná. Všechny výpočty klidového energe ckého výdeje a následné
predikce např. celkového denního energe ckého výdeje, a to i za pomocí nejpřesnějších
metod, nebudou nikdy dokonalé (Johnstone, Murison, Duncan, Rance, & Speakman,
2005). Přestože existují rozsáhlé databáze energe ckých nároků různých ak vit
(Ainsworth, Haskell, Herrmann, Meckes, Basse , Tudor-Locke, Greer, Vezina, Whi -Glover,
& Leon, 2011) a v experimentální praxi jsou využívány např. metody s využi m „dvojitě
značené vody“ (Trappe, Gastaldelli, Jozsi, Troup, & Wolfe, 1997), odhady energe ckých nároků
v průběhu nově rozšířených sportovních ak vit, ve kterých dominuje intermitentní
typ za žení (CrossFit, Spartan Race), chybí (Schubert & Palumbo, 2018).
V současné době neexistuje jednotný postup při odhadu energe ckého výdeje pro účely
kalkulace ED. Chceme-li znát energe cký výdej během těchto ak vit, musíme se spolehnout
na odhad energe ckého výdeje získaný např. měřiči tepové frekvence. Jejich
přesnost se ukazuje být dostatečná u kon nuálního běžeckého za žení submaximální
intenzity (Parak, Uuskoski, Machek, & Korhonen, 2017), nikoliv však při cyklis ce nebo
tréninku se střídavou intenzitou (silový trénink) (Boudreaux et al., 2018).
33
Z uvedených limitů hodnocení ED vyplývá, že přestože nízká ED je obvyklejší u žen než
u mužů, informace o prevalenci nízké ED mohou být nepřesné a jde stále o odhady (Burke,
Lundy, Fahrenholtz, & Melin, 2018c).
IOC ve svých prak ckých doporučeních sportovcům navrhuje kalkulovat ED z údajů průměrného
energe ckého výdeje při pohybovém za žení ve sledovaném období (například
mikrocyklus jednoho týdne), a tomu odpovídajícího průměrného denního energeckého
příjmu za stejné období. Tento postup respektuje vysokou diurnální variabilitu.
Příklad využi ED nalezneme v příloze 1.
Dotazník nízké energe cké dostupnos (LEAF-Q)
V důsledku snahy o kontrolu TH jsou jednou z hlavních příčin nízké ED u sportovců narušené
stravovací zvyklos (angl. „disordered ea ng“). Abnormální a zdraví ovlivňující
nutriční chování za účelem snížení TH a/nebo udržení nižší než ideální hmotnos . Jejich
detekce a odhalení v praxi není jednoduché a pro rozsah proměnných (časté změny
hmotnos , zauje hmotnos a vzhledem, dietování, binge ea ng, zvracení, zneužívání
diure k, abúzus doplňků stravy k redukci hmotnos ) svědčících pro narušené stravovací
zvyklos vyžaduje odbornou exper zu.
Existuje řada validovaných dotazníkových nástrojů umožňujících detekovat anebo vyloučit
přítomnost narušených stravovacích zvyklos anebo závažnějšího klinického stavu,
poruch příjmu potravy (angl. „ea ng disorders“) u běžné („ea ng disorder examina
on ques onnaire“) i sportující ženské populace („female athlete screening tool“,
„brief ea ng disorder athlete ques onnaire“) (Mar nsen, Holme, Pensgaard, Torstveit,
& Sundgot-Borgen, 2014; Melin et al., 2014). Prevalence narušených stravovacích zvyklos
(v některých sportovních disciplínách i více než 3/4 sportovců) je vyšší u žen než
u mužů a je založena spíše na odhadech než validních datech. Příčinou je diagnos cký
problém, personální kompetence ke správné diagnos ce – trenér, lékař, rodina, škola,
ale také metodický aspekt (Loucks et al., 2011).
Až do r. 2014 neexistoval žádný validovaný nástroj iden fikující nízkou energe ckou dostupnost
bez nutnos její kalkulace. V r. 2014 byl vytvořen „Low Energy Availability in
Females Ques onnaire“ (LEAF-Q) a dnes patří mezi nejvyužívanější dotazníky konstruované
na základě energe cké dostupnos (Melin et al., 2014). Dotazník obsahuje 25 položek,
s otázkami kategorizovanými do oblas sportovních zranění, gastrointes nálních
a menstruačních funkcí. Byl validován na souboru 84 sportovkyň (18–39 let) trénujících
> 5× týdně a s vysokou mírou senzi vity (78 %) a specificity (90 %) a dovoluje správně
odhadnout ED, menstruační dysfunkce a úroveň kostní denzity (Melin et al., 2014). Mutace
LEAF-Q pro muže se v současnos připravuje (Mountjoy et al., 2018).
34
Dotazník LEAF-Q se stal využívaným spolehlivým diagnos ckým nástrojem iden fikace
rizik vyplývajících z nízké energe cké dostupnos zejména u vytrvalostních sportovců
(Melin et al., 2015; Heikura et al., 2018) a koordinačně este ckých sportů (Staal, Sjödin,
Fahrenholtz, Bonnesen, & Melin, 2018; Robertson & Mountjoy, 2018). V praxi se ukazuje
být využi dotazníku velmi slibné. Výsledky získané z LEAF-Q dotazníku korespondují
s objek vními změnami menstruačních funkcí, koncentrací regulačních hormonů v krvi
(T3, pohlavní hormony), přítomnos zranění (únavové zlomeniny), denzitou kostní tkáně
a energe ckým příjmem. LEAF-Q tak může nahradit časově náročnější a k chybě náchylnější
nutriční a tréninkovou analýzu nezbytnou ke kalkulaci energe cké dostupnos(Heikura
et al., 2018).
Nejen vrcholoví sportovci, ale také rekreační mohou kalkulaci ED využít při diagnosce
své přípravy. Přestože objem a intenzita jejich tréninku nejsou srovnatelné s vrcholovými
sportovci, Vanata a Steed (2013) ve výsledcích své studie, která zahrnovala
142 sportovkyň, uvádějí, že 63 % záměrně manipuluje s energe ckým příjmem za účelem
redukce hmotnos , 27 % prodělalo únavovou zlomeninu a 30 % trpí sekundární
amenoreou (> 3 měsíce vynechání menstruačního cyklu). Z dostupné literatury vyplývá,
že handicapovaní sportovci rovněž vykazují rizikové faktory nízké energe cké dostupnos
. Prevalence odchylek zahrnutých do obrazu ženské sportovní triády u paralympijských
sportovců není známa (Blauwet et al., 2017).
3.2 Rela vní energe cká nedostatečnost ve sportu
Koncept ED ve sportu byl primárně vyvinut na základě studia tzv. ženské sportovní triády.
Syndrom ženské sportovní triády se podle dřívějších definic z r. 1997 a 2005 manifestoval
poruchami příjmu potravy, amenoreou a osteoporózou (Na v et al., 2007).
V současnos je syndrom definován jako kombinace poruchy menstruačního cyklu, nízké
kostní denzity (BMD) a nízké ED (Barrack, Ackerman, & Gibbs, 2013).
Definice sportovní triády (vzájemný vztah tří faktorů) ignoruje mnohem komplexnější
dopady nízké ED na organismus sportovce, které jsou v současnos popsány. Sportovní
triáda ve své podstatě zahrnuje pouze ženské sportovce, přestože nízká energecká
dostupnost a z ní vyplývající nega va pos hují také mužské sportovce (Tenforde,
Barrack, Na v, & Fredericson, 2016; Slater, Brown, McLay-Cooke, & Black, 2017). Proto
IOC ve svém recentním konsenzuálním vyjádření navrhuje termín sportovní triády revidovat
a přichází s novým konceptem, tzv. rela vní energe ckou nedostatečnos ve
sportu (RED-S; v angl. rela ve energy deficiency in sport) (Mountjoy et al., 2014, 2018).
Nový model RED-S však otevírá v odborné literatuře kontroverzní diskusi nad existencí
ženské sportovní triády (Marcason, 2016). Za mco IOC ženskou sportovní triádu „schovala“
pod RED-S, původní autoři ženské sportovní triády tento krok kri zují a RED-S odmítají
(De Souza et al., 2014).
35
Výkonnostní a zdravotní dopady syndromu RED-S
V čase geneze ženské sportovní triády v r. 1997 se o dopadech nízké ED „nevědělo“. Nyní
je kauzalita mezi ED a dílčími složkami sportovní triády zdokumentována a základní e opatogene
ckou složkou syndromu RED-S zůstává stejně jako v případě ženské sportovní
triády nízká ED.
Nízká ED se manifestuje i v situaci vyrovnané energe cké bilance. V důsledku suprese klidového
energe ckého výdeje (kompenzační reakce organismu na dlouhodobý deficit energie
např. v případě energe cky restrik vní diety) dochází k nastolení nové (nižší) úrovně celkového
denního energe ckého výdeje, ovšem při nezměněném tréninkovém energe ckém
výdeji (Staal et al., 2018). Vzniklý rela vní energe cký deficit v bilanci mezi příjmem energie
a zátěžovým energe ckým výdejem prokazatelně narušuje zdraví a výkonnost sportovců.
Komplexní obraz RED-S uvádí tab. 6.
Tab. 6 Výkonnostní a zdravotní dopady syndromu RED-S a vybraná diagnos cká kritéria
Zdravotní • imunologické
• menstruační
• ortopedické (denista kostní tkáně)
• endokrinní
• metabolické
• hematologické
• růst a vývoj
• psychologické (podrážděnost, deprese)
• kardiovaskulární
• gastrointes nální
• muskuloskeletální (zvýšené riziko zranění)
Výkonové • snížení vytrvalostních schopnos
• redukce glykogenových rezerv
• pokles svalové síly
• zhoršená adaptabilita (reakce na trénink)
• snížená reakční schopnost, koordinace a koncentrace
Vybraná kritéria
a příklady
diagnos ckých nástrojů
• rozhodující kritérium:
nízká ED (< 30 kcal/kg FFM), kalkulace rovnicí nebo využi dotazníku LEAF-Q
• diagnos ka narušených stravovacích zvyklos a poruch příjmu potravy
(využi dotazníků)
• menstruační dysfunkce (primární amenorea – první menstruace po 15. roku
věku, nebo sekundární amenorea – ≥ tři měsíce vynechání menstruace
nebo oligomenorea – prodloužení menstruační periody > 35 dní)
• historie anebo přítomnost únavové zlomeniny
• častá infekční onemocnění
• BMI < 17,5
• prudký pokles hmotnos (↓ o 10 % za měsíc)
• laboratorní vyšetření (lačná glykémie < 4 mmol/l, feri n < 25 uq/l, vit. D,
T3 < 3,5 pmol/l, LDL > 3,0 mmol/l
• poměr změřené a predikované hodnoty KEV < 0,9
• KEV < 29 kcal/kg/FFM
• denzita kostní tkáně – T-skóre > − 1,0 g/cm²
36
Konsenzuální vyjádření IOC z r. 2014 přehledně popisuje diagnos cká kritéria RED-S, doporučené
postupy v prevenci a nápravě RED-S. Přestože odhadovaná prevalence nízké
ED je u žen vyšší než u mužů, rozsah a délka trvání nízké ED u mužů vedoucí k rozvoji
RED-S zůstává předmětem výzkumů. Typickým příkladem dopadu nízké ED na organismus
sportovců-mužů jsou endokrinní poruchy regulačních hormonů (IGF-1, inzulin, somatotropin,
tyreoidální hormony, kor zol a další) nebo potlačená svalová proteosyntéza
(MPS, z angl. muscle protein synthesis) (Fagerberg, 2018).
Ackerman et al. (2018) na souboru 1 000 žen (15–30 let) dokumentuje komplexitu negavních
konsekvencí nízké ED. Potvrzen byl příčinný vztah nízké ED a menstruačních dysfunkcí,
špatného stavu kos a metabolických problémů. Nízká ED dále souvisí se zvýšeným
zdravotním rizikem (3× vyšší pravděpodobnost poruch metabolismu, 2,4× vyšší
pravděpodobnost psychických poruch, 1,5× vyšší pravděpodobnost GIT ob ží) a výkonnostními
ukazateli (zhoršená regenerace, zhoršená koordinace, snížená vytrvalost).
Nízká ED je provázána s komplexem zdravotních a výkonnostních po ží zařazených do
modelu RED-S. Dalším zajímavým zjištěním bylo, že průměrné BMI žen bylo na ED nezávislé.
Jedinci s nízkou ED měli dokonce BMI mírně vyšší. Odhadnout přítomnost syndromu
RED-S (popř. sportovní triády) pouze na základě hodnocení změn TH je proto ob žné.
Podobné závěry uvádí Fagerberg (2018) u mužských kulturistů.
Diagnos ka RED-S
K hodnocení výživového stavu zejména v praxi vrcholových sportovců by mělo sloužit
plánované a strategické zařazení analýzy biomarkerů z krve nebo moči, ale podle některých
také iden fikace individuálních gene kou podmíněných odlišnos v reakci na látky
přijímané v potravě (Lee et al., 2017). Biomarkery by měly být monitorovány systema
cky, a ne izolovaně, jednorázově a bez konceptu. Důležité pro správnou interpretaci
výsledků analýzy biomarkerů je jejich přímá vazba na fázi ročního tréninkového cyklu
sportovce (RTC) (např. před přípravným obdobím a na jeho konci, v závodním období
před a po tréninkové jednotce, anebo před/po soutěži) a volba dostatečně senzi vních
biomarkerů (Lee et al., 2017). Existují např. insuficience Fe zodpovědné za svalovou únavu
a snížení aerobní kapacity, u kterých není manifestována anémie, a koncentrace hemoglobinu
se nacházejí v referenčním rozmezí. U sportovců se odhaduje výskyt subklinické
deficience Fe až ve 25–50 % (Lee & Nieman, 2012). Součás zdravotnického týmu
pečujícího o sportovce rekreační i vrcholové by proto měl být také nutriční terapeut
schopný odhalit insuficience mikroživin (Hvorecká, 2017).
V r. 2015 byl podle tzv. „Return to play“ modelu (Creighton, Shrier, Shultz, Meeuwisse,
& Matheson, 2010) vytvořen klinický diagnos cký postup, tzv. RED-S CAT™ asistující
sportovním lékařům při iden fikaci symptomů RED-S (Mountjoy, Sundgot-Borgen, Burke,
Carter, Constan ni, Lebrun, Meyer, Sherman, Steffen, Budge , & Ljungqvist et al., 2015a).
37
Sportovci jsou na základě klinického hodnocení klasifikováni podle míry rizika do tří skupin:
• červená s vysokým rizikem – dočasné přerušení sportovního tréninku,
• žlutá s mírným rizikem – úprava tréninkové zátěže snížením intenzity anebo redukcí
počtu tréninkových jednotek (TJ) a monitoring sportovce,
• zelená – plná sportovní příprava bez omezení.
Sportovci iden fikovaní v červené nebo žluté kategorii by měli podstoupit lékařské vyšetření
(iden fikace poruch příjmu potravy, změny tělesné kompozice, hormonální profil,
kostní denzita…).
Nástroj RED-S CAT™ je možné využít např. v rámci periodických lékařských prohlídek
sportovců. Výhodou je jednoduchost a implementace do reálného prostředí sportovce.
IOC doporučují, aby diagnos cký postup RED-S CAT™ byl začleněn do eduka vních
programů přístupů v oblas výživy, neboť nabízejí příležitost pro sportovce a trenéry
pochopit širokou škálu otázek souvisejících s op mální stravovací praxí. Podobný diagnos
cký postup je již v klinické praxi sportovních lékařů využíván u sportovců s komocí
mozku (Downey, Hutchison, & Comper, 2018).
Diagnos ka RED-S je založena na klinickém a laboratorním hodnocení stavu sportovce.
Měla by proto být prováděna sportovním lékařem. Např. k hodnocení denzity kostní
tkáně, která je jednou z klíčových složek nízké ED a součás iden fikace ženské sportovní
triády, resp. RED-S, je třeba indikace lékařem. Je otázka, zda by na základě RED-S
CAT™ nebylo vhodné u vrcholových sportovců (koordinačně este ckých sportů, vytrvalostních
disciplín) zařadit v rámci periodických sportovních lékařských prohlídek ru nní
vyšetření celotělovou denzitometrií (DEXA). Náprava poruch syndromu RED-S vyžaduje
nutriční a lékařskou intervenci. Důležitou prevencí rozvoje RED-S a dlouhodobých konsekvencí
je včasný záchyt narušených stravovacích zvyklos širokým okolím sportovce
(sportovci, trenér, rodina, sportovní lékař). Česká společnost tělovýchovného lékařství
(ČSTL) na svých webových stránkách informuje o revizi sportovní triády a vzniku RED-S1
.
Bez systémového zařazení RED-S CAT™ do ročních zdravotních prohlídek sportovců
a intenzivnější komunikace problema ky se sportovními lékaři bude však nástroj
v praxi jen stěží využíván.
3.3 Shrnu
Koncept ED je spojovacím prvkem řady nega vních zdravotních a výkonových dopadů,
které můžeme pozorovat mezi mužskými i ženskými sportovci. Hlavní příčinou je restrik
vní energe cký příjem, nadměrný trénink anebo kombinace obou faktorů.
1
Česká společnost tělovýchovného lékařství, další zdroje.
[webpage] h p://www.cstl.cz/odborne/dalsi-zdroje/ [cit. 31. 8. 2018]
38
Riziko nízké ED je zvýšené mezi vytrvalostními sporty, koordinačně este ckými nebo
úpolovými sporty. Rozsah ED a délka trvání nízké ED se velmi liší. Mezi rizikové faktory
patří snaha opakovaně měnit cílovou TH a tělesné složení či vysoký energe cký výdej
v některých fázích tréninkového cyklu. Svou roli však sehrávají také faktory edukace
sportovce při výběru a volbě potravin nebo dostupné finanční prostředky na sportovní
výživu. Jednotlivé úrovně ED poskytují objek vní údaje o závažnos nízkého energe ckého
příjmu a vyplývajících rizicích pro sportovce a slouží jako pomůcka vědecky podloženého
monitorování tréninkového období. Limitujícím aspektem využi ED je odhad
energe ckého výdeje a energe ckého příjmu jako klíčových složek kalkulace ED. Existují
značné interindividuální rozdíly a aktuálně kalkulovaná hodnota ED nemusí vypovídat
o rizikovém stavu, protože nemusí reprezentovat dlouhodobé prak ky sportovců. Důležité
je proto vnímat ED v kontextu diurnální variability v energe cké bilanci sportovců
(Burke & Lundy et al., 2018c). Významným limitem je absence výzkumných dat o prevalenci,
dopadech a hraničních hodnotách ED u mužů (Tenforde et al., 2016).
Nízká ED je klíčový e ologický faktor nově formulovaného syndromu RED-S (Burke
& Close et al., 2018a). Rela vní energe ckou nedostatečnos ve sportu jsou komplexně
vyjádřeny nega vní fyziologické dopady a komplikace pozorované u mužských a ženských
sportovců, jejichž energe cký příjem nedostatečně pokrývá funkční potřeby organismu
poté, co je odečten tréninkový energe cký výdej. Nízká ED je obvykle nechtěným
důsledkem neschopnos kompenzovat vysoký energe cký výdej doprovázející náročný
trénink sportovce nebo důsledkem patologického výživového chování anebo přílišné
sebekontroly TH a záměrné snahy ji snižovat. Uvedené problémy se týkají všech
sportovců bez rozdílu pohlaví a věku a přispívají k rozvoji syndromu RED-S. IOC vytvořila
diagnos cký postup odhalení RED-S, tzv. RED-S CAT™.
Snaha o dosažení ideální TH energe ckou restrikcí nebo zvýšením tréninkového energe
ckého výdeje může vyvolat syndrom tzv. „rela vní energe cké nedostatečnos ve
sportu“, který komplexně ovlivňuje zdravotní i výkonové parametry sportovce. Sledování
rela vní energe cké nedostatečnos ve sportu může v budoucnu sloužit jako preven
vní diagnos cký nástroj hodnocení energe ckých potřeb sportujících mužů i žen
a doplňuje klasický koncept ženské sportovní triády. Klíčovou složkou e opatogeneze
RED-S ve sportu je nízká ED sportovce.
Energe cká dostupnost patří mezi diagnos cký i intervenční nástroj umožňující
sportovcům objek vně posuzovat adekvátnost energe ckého příjmu s ohledem na
fyziologické potřeby organismu poté, co je odečten tréninkový energe cký výdej.
Kalkulace energe cké dostupnos dnes kompletně nahradila základní koncept denní
energe cké bilance. Není však dobře prozkoumán vliv nízké energe cké dostupnosu
mužů. Op mální, resp. hraniční hodnota ED není podle pilotních studií u mužů stej-
39
ná jako pro ženy a to limituje její využi v praxi. Ob žné je také kalkulovat ED při vysoké
diurnální variabilitě tréninkového za žení.
Ze syntézy nových poznatků o energe cké potřebě sportovců vyplývají následující
otázky do praxe:
• Jaká je prevalence nízké ED mezi mužskými sportovci a kde leží hranice op mální ED
pro muže?
• Jak standardizovat postup k odhadu energe ckého výdeje? V případě intermitentního
za žení, kolek vních sportů anebo technických sportů s vysokým objemem za žení
a nízkou intenzitou jsou odhady nepřesné a je m zvýšené riziko chybné kalkulace ED.
• Jaké je uplatnění ED u rekreačních sportovců? Existuje minimální týdenní objem tréninku,
kdy je vhodné nástroj ED doporučit?
41
4 Dostupnost sacharidů ve vytrvalostním
sportu – nová doporučení
Fakt, že příjem S je pro sportovce důležitý, patří mezi základní teze sportovní výživy.
Exogenní příjem, ale také endogenní zásoby se v různé míře samostatně anebo v kombinaci
spolupodílejí na podpoře tréninkového za žení nebo závodního výkonu. Současná
literatura proto hovoří o tzv. dostupnos S (podle původu glukózy, která je během
za žení různé intenzity a délky využívána). Např. dostupnost S v podobě příjmu S před,
v průběhu a po skončení tréninkového za žení je nezbytnou podporou efek vity intenzivního,
především vytrvalostního tréninku, ale také dlouhodobé regenerace, protože
udržuje dostatečné zdroje glykogenu. Pojem exogenní dostupnost S reprezentuje příjem
S před a během a po za žení a okamžité zapojení přijatých S do energe ckého metabolismu,
ale také schopnost bezprostředně po za žení vytvářet pohotovostní zásoby.
Celkový denní příjem S je naopak nezbytný pro zajištění vysoké endogenní dostupnos
S v podobě stabilních glykogenových rezerv. Doporučení denního příjmu S pro sportovce
jsou dobře definovaná. Sportovci je nedodržují, což může být problém u vytrvalostních
sportů (Masson & Lamarche, 2016), ale také ostatních sportovních disciplín (Burke,
Cox, Cummings, & Desbrow, 2001). Ze studie 533 holandských sportovců vyplývá, že
50–80 % přijímá S v množství 3–5 g/kg bez ohledu na sportovní disciplínu. S ohledem
na tréninkové za žení ~ 100 min/den je pozorované množství S pod hranicí současných
doporučení (Wardenaar et al., 2017). Přestože se v uvedených výzkumech liší metodika
zjišťování výživových zvyklos (nejčastěji frekvenční dotazník nebo 24hodinový recall),
závěry svědčí pro nesoulad v prak ckém dodržování konsenzuálních doporučení. To naznačuje
snahy sportovců manipulovat s příjmem, neschopnost plnění, nebo že průměrné
požadavky na S vyžadují přehodnocení.
Cílem kapitoly je představit termín „dostupnost S“ ve sportu a související revidovaná
doporučení pro příjem S během za žení.
4.1 Exogenní a endogenní dostupnost sacharidů
Dostupnost S ve sportu je chápána jako akutní anebo chronická energe cká (sacharidová)
dispozice organismu pro tréninkové nebo závodní za žení. Rozlišujeme vysokou
a nízkou dostupnost S ovlivněnou výživou nebo tréninkem. Podmínky vysoké
dostupnos S pro konkrétní za žení zajis me příjmem S před a během za žení,
nebo dostatečnou zásobou glykogenu anebo kombinací obou situací. Nízká dostupnost
S zjednodušeně znamená opak, tedy absenci exogenního příjmu anebo nedostatečnou
zásobu glykogenu. Op mální dostupnost S je determinována především konkrétními
požadavky za žení (délka, intenzita) a cíli sportovce (tréninkové vs. závodní
42
za žení). Zejména pro tréninkové za žení nepla , že cílem sportovce musí být vždy
vysoká dostupnost S.
Zvýšená dostupnost S z endogenních (glykogen) nebo exogenních zdrojů (příjem S stravou)
op malizuje výkon (Burke, Hawley, Wong, & Jeukendrup, 2011). Vysokou dostupnost S je
žádoucí zabezpečit především u závodního za žení, popř. intenzivních tréninkových jednotek,
a to prostřednictvím výživy uplatňované před, během a po tréninkovém za žení.
Sacharidy patří mezi klíčové energe cké substráty pro mozek a svalstvo při zátěži. Důležitou
úlohu sehrává nejen celkový denní příjem S, ale zejména načasování jejich příjmu vůči
sportovnímu za žení. Intenzita a délka trvání za žení patří mezi klíčové faktory ovlivňující
celkovou spotřebu energie a poměr u lizovaných energe ckých substrátů. V oficiálních
doporučeních se termín dostupnost S (v angl. „carbohydrate availibility“) do r. 2000
neobjevuje (American College of Sports Medicine et al., 2000), popř. velmi okrajově (Burke
et al., 2001). Od r. 2010 však termín „dostupnost S“ zcela nahrazuje předchozí terminologii
vyjadřující se k potřebám S ve sportu (Burke, Hawley, Wong, & Jeukendrup, 2011).
Dostupnost sacharidů před za žením
Víme, že glykogen sehrává klíčovou roli u za žení s délkou trvání > 90 minut. Jakékoliv
cílené zvýšení hladin glykogenu nad klidové hodnoty pro za žení vysoké intenzity kratší
5 minut, ale také u vytrvalostního za žení v délce 60–90 minut nemá na výkon žádný
vliv. Přestože ke konci za žení (~ 70 % VO₂max) dosahuje redukce endogenních glykogenových
rezerv 40–60 %, jde stále o dostatečné množství zajišťující vysokou výkonnost.
V případě > 90 minut dlouhého za žení ↑ klidových hladin glykogenu až o 20 % zvyšuje
výkon oddálením nastupující únavy. Superkompenzace glykogenu může díky tomu
představovat zvýšení výkonu o 2–3 % (Hawley, Schabort, Noakes, & Dennis, 1997).
Během vytrvalostního za žení může glykogenolýza uhradit až 35 % celkové energe cké
spotřeby. Např. u běhu na 100 km to představuje 1987 kcal z celkových 5411 kcal (Stellingwerff,
2016). Zvýšený příjem S za účelem předzásobení svalovým a jaterním glykogenem
několik dní před závodním vytrvalostním za žením proto patří mezi racionální
výživové postupy vytrvalostního sportovce. Princip zabezpečení vysoké dostupnos
S zajištěním vysokých hladin glykogenu v podpoře vytrvalostního výkonu je historicky
popsán (Bergström et al., 1967). Současná praxe elitních sportovců odráží současná doporučení
konzumovat S v množství 8–10 g/kg v čase 24–36 hodin před za žením (tzv.
předzásobení S) (Bussau et al., 2002).
Někteří sportovci mohou na začátku za žení trpět tzv. reak vní hypoglykémií. Jev zprostředkovaný
hyperinzulinemickou reakcí s následnou potlačenou oxidací mastných kyselin
po příjmu jednoduchých S 30–60 minut před zahájením výkonu může nega vně
ovlivnit výkon sportovce (Rutherford, 1990). Na druhé straně, jak uvádí Jeukendrup
43
a Killer (2010b), symptomy GIT ob ží po konzumaci S 1 hodinu před za žením jsou zřídka
doprovázeny nízkou hladinou glykémie a vynechání S naopak v některých případech
může výkon nega vně ovlivnit. Použi moderní diagnos ky umožňuje u senzi vního jedince
individualizovat příjem S před za žením díky kon nuální detekci změn hladin glukózy
v potu a inters ciální teku ně s využi m nositelných a flexibilních snímačů umístěných
epidermálně (Kim, Campbell, & Wang, 2018).
Dostupnost sacharidů během za žení
Vysoká exogenní dostupnost S před za žením potlačuje lipolýzu a celkovou míru oxidace
plazma ckých mastných kyselin a intramuskulárních triacylglycerolů (Coyle, Jeukendrup,
Wagenmakers, & Saris, 1997). Jsou tak op malizovány podmínky k využi S zejména
u intenzivních za žení s délkou trvání < 90 minut. Úroveň vytrvalostních schopnos
je při vysoké intenzitě determinována schopnos oxidace S. Např. za žení v délce
půlmaratonu je z 83–91 % závislé na oxidaci S (zejména prostřednictvím glykogenolýzy).
Záměrná suprese dostupnos mastných kyselin (podáním kys. niko nové) u za žení
~ 85 minut nemění parametry oxidace živin a S zůstávají rozhodujícím energe ckým
substrátem (Leckey, Burke, Morton, & Hawley, 2016). Podíl oxidace S na celkovém energe
ckém výdeji s rostoucí délkou za žení klesá, a to nezávisle na podávání kyseliny niko
nové. Přestože tuk je podle „crossover“ konceptu rovněž využíván jako zdroj energie,
podávání kys. niko nové během za žení do 120 minut přes inhibovanou lipolýzu
nevede k redukci výkonu.
Výkon trvající > 2 hodiny je již podáváním supresiv lipolýzy ovlivněn (Torrens, Areta,
Parr, & Hawley, 2016). Přesto ani u 6,5hodinového ultramaratonu (75 % VO₂max) neklesá
u elitních vytrvalců podíl u lizovaných S na celkovém energe ckém výdeji pod 75 %
(Stellingwerff, 2016). Uvedené práce potvrzují dominantní úlohu S a odůvodňují snahu
maximálně zvýšit jejich dostupnost ve snaze op malizovat výkon u vytrvalostních za-
žení.
Oxidace sacharidů během za žení
Na odlišnou saturační kapacitu intes nálních transportních bílkovin GLUT5 a SGLT1
, které
limitují míru intes nální absorpce S a ovlivňují oxidaci podaných S při tělesné práci,
poprvé upozorňují Jeukendrup a Jentjens (2000). Po konzumaci glukózy s fruktózou se
využívají obě transportní dráhy. Současná konzumace glukózy a fruktózy vede k rychlejší
absorpci S než součet rychlos absorpce samotné glukózy a fruktózy a dovoluje využít
větší množství S a zvýšit oxidaci exogenně podaných S během zátěže až o 20–50 %
(Jentjens, Achten, & Jeukendrup, 2004). Podobných metabolických účinků lze dosáhnout
konzumací sacharózy, protože intes nální absorpce hydrolýzou sacharózy není
omezena (Gonzalez, Fuchs, Be s, & van Loon, 2017).
1
GLUT5, SGLT, bílkovinné přenašeče pro monosacharidy v tenkém střevě.
44
Oxidace sacharidů během za žení a role kombinovaného příjmu různých forem sacharidů
Příjem fruktózy v kombinaci s glukózou anebo maltodextrinem v poměru 0,5–1 : 1 v množství
≥ 1,3 g/min (~ 78 g/h) prokazatelně zvyšuje vytrvalostní výkon trvající 2,5–3,0 h
ve srovnání s isoenerge ckým příjmem monokomponentní formy S (pouze glukóza). Až
1–3% zvýšení vytrvalostního výkonu dosáhneme v případě příjmu kombinovaných forem
S v množství 1,4–1,6 g/min a 4–9 % v případě příjmu 1,7 g/min. Zvýšení podílu fruktózy
ve směsi s glukózou na 0,7–1 : 1 umožnuje celkovou intes nální absorpci monosacharidů
dále zvýšit, ale pouze za podmínek vysokého příjmu 1,5–1,8 g/min. Kombinovaný příjem
různých forem S koreluje s vysokou exogenní oxidací S a nižším výskytem GIT ob ží ve
srovnání s kontrolním podáním monosacharidu (glukóza) (Rowlands et al., 2015).
Výše uvedené teore cké závěry potvrzují analýzy výživových zvyklos např. triatlonistů
(n = 74) s příjmem maltodextrinu nebo glukózy a fruktózy v poměru 2 : 1 v celkovém
množství 78,6 ± 6,6 g/h (Rowlands & Houltham, 2017).
Náhrada maltodextrinu, fruktózy nebo glukózy pomalu vstřebatelnými S, například isomaltulózou,
prokazatelně zesiluje riziko GIT ob ží, a zhoršuje výkon redukcí celkové zátěžové
oxidace S. Isomaltulóza podaná během vytrvalostního za žení v množství 63 g/h zvýšila
plazma ckou hladinu volných mastných kyselin a oxidaci tuku srovnatelně s placebem. Ve
srovnání se stejným množstvím kombinace fruktózy a maltodextrinu (0,8 : 1) vyvolal konnuální
příjem isomaltulózy silné GIT ob že a zhoršil výkon (2 h 60 % Wmax + 16 km TT)
(Oosthuyse, Carstens, & Millen, 2015).
Na rozdíl od glukózy není fruktóza metabolizována většinou buněk. Je konvertována na
glukózu intes nálními a jaterními buňkami a využita k tvorbě laktátu anebo mastných kyselin.
U sportovců, vedle podpory intes nální absorpce, metabolizace fruktózy na glukózu
a glukózy na laktát reprezentuje adi vní energe cký substrát pro pracující sval (Tappy
& Rosset, 2017). Rekreační, méně trénovaný sportovec se obvykle nepohybuje ve vysoké
absolutní intenzitě zátěže, a bude mít proto také nižší zátěžovou oxidaci S, a tedy musí celkový
hodinový příjem S upravit (snížit) (Jeukendrup, 2014; Maunder, Kilding, & Plews, 2018).
Příliš velké snížení příjmu S může zvýšit riziko hypoglykémie v průběhu zátěže u netrénovaných
odmítajících S jako zdroje energie. Hypoglykémie je podceňovaná a příznaky
jsou často přisuzované únavě. Obranné mechanismy kompenzující pokles hladiny glukózy
u netrénovaného jedince nemusí být dostatečně silné a představa, že hypoglykémie
se zdravých jedinců netýká, je mylná. Příjem glukózy během za žení riziko hypoglykémie
snižuje a rovněž přispívá k dokonalejší autoregulační schopnos organismu
(Cade et al., 2016).
Příjem S během za žení prodlužuje čas do vyčerpání, udržuje normoglykémii, přestože
glykogen a jeho u lizace během 3 hodin za žení (71 % VO₂max) je na příjmu S pravdě-
45
podobně nezávislá. Během prvních 2 hodin za žení klesá u lizace svalového glykogenu
o 50 mmol/kg/h, a k dalšímu zpomalení o 23 mmol/kg/h dochází během 3. a 4. hodiny
za žení. Vysoká pozorovaná míra oxidace S u trénovaných sportovců je udržitelná díky
exogenním zdrojům S i přes redukované hladiny glykogenu a související sníženou glykogenolýzu
ke konci za žení (5 mmol/kg/h) (Coyle, Coggan, Hemmert, & Ivy, 1986). Ke
konci za žení klesá rychlost glykogenolýzy na 5 mmol/kg/h s obvyklými hladinami glykogenu
25 mmol/kg (Hawley et al., 1997). Teore cky je tedy možné nepřetržitě čerpat
glykogenové zásoby během za žení > 5 h.
4.2 Příjem sacharidů během za žení
Na základě výše uvedených experimentů byla revidována doporučení v příjmu S během
vytrvalostního za žení. Revize se týká množství a forem S v podpoře výkonů v délce
trvání ~ 1 h a ≥ 2,5 h.
Příjem sacharidů během za žení – konkrétní doporučení
Příjem S v průběhu déletrvajícího (> 60–90 min) za žení v množství 30–60 g/h výkon
zvyšuje, zejména prostřednictvím zvýšené exogenní oxidace (Cermak & van Loon, 2013;
Cox et al., 2010). Na základě výše uvedených experimentů sledujících zátěžovou exogenní
oxidaci S podáváním různých forem, množství a kombinací S byla pro za žení
v délce trvání > 2,5 h revidována současná doporučení v příjmu S na 60–90 g/h (Thomas
et al., 2016).
Problema cké je, že vysoký příjem S v kombinaci se za žením vyvolává GIT ob že.
Kombinovaný příjem glukózy a fruktózy (2:1) potenciálně tyto projevy mírní a „nutriční
trénink“ závodních prak k je jednou z možných strategií minimalizujících riziko GIT obží
(de Oliveira & Burini, 2014) (blíže v kapitole 8).
Absence odborné literatury z oblas nevytrvalostních disciplín je jedním z limitů aplikace
těchto doporučení (např. týmové sporty, nebo i individuální sporty s převážně intermitentním
za žením, např. tenis, ve kterých může být délka za žení stejná jako u klasických
distančních sportů) (Holway & Spriet, 2011).
„Centrální“ role sacharidů – tzv. „mouth rinse“
V roce 2004 bylo poprvé prokázáno, že u za žení kratších (~ 60 minut) je ergogenní
role S odlišná (Carter, Jeukendrup, & Jones, 2004). Výzkumy v poslední dekádě odhalily
přímé působení S na centrální nervovou soustavu. Tzv. „mouth-rinse“ (doslova přeloženo
výplach úst) představuje strategii zvyšující výkon o 1,5–11,5 % (Silva et al., 2013)
prostřednictvím krátkého, intenzivního kontaktu S s du nou ústní bez nutnos jejich
fak cké konzumace (Po er, Bouckaert, Gilis, Roels, & Derave, 2010). Velmi přesvědčivá
data odhalující význam pro sportovce jsou shrnuta v mnoha review (Jeukendrup
46
& Chambers, 2010a; Silva et al., 2013). Ergogenní efekt „výplachu“ úst je pozorován nejen
u za žení s redukovanými glykogenovými rezervami (Kasper et al., 2015), ale také ve
stavu vysoké dostupnos S (Devenney, Collins, & Shortall, 2016).
Carter et al. (2004) vyloučili metabolický účinek S u za žení trvající ~ 60 minut a dokázali,
že výplach úst 6,4% roztokem maltodextrinu bez fak cké konzumace S ve srovnání s placebem
(voda) výkon zlepšuje. Již dříve se prokázalo, že orální podání S ani infuze do krve
k podpoře kratších submaximálních výkonů nevede. Mechanismus, prostřednictvím kterého
dojde ke zvýšení výkonu sportovce pouhým vypláchnu m úst roztokem S, není prokázán.
Příjmem S (potravinou nebo nápoje) s mulujeme chuťové receptory uložené v ústní
du ně, a to především na papilách jazyka, měkkém patře a hrtanové příklopce. Tento
vjem je přenesen prostřednictvím hlavových nervů na rozhraní prodloužené míchy a šíří
se přes senzi vní jádra thalamu do primární korové chuťové oblas , sousedící s čelním lalokem.
Tento signál se rovněž dostává do sekundární chuťové oblas nacházející se v orbitofrontálním
kortexu. Tyto dvě oblas mají další projekce do čás a struktur mozku, o kterých
se domníváme, že poskytují spojení mezi chuťovými cestami a odpovídající emocionální,
kogni vní a behaviorální odpovědí na tyto podněty (Jeukendrup, 2014).
Už jen samotný fakt, že podrážděním chuťových receptorů ovlivníme řadu vyšších mozkových
oblas a center, může vést k vysvětlení pozi vního vlivu strategie mouth rinse na
sportovní výkon. Přesto konkrétní receptory přímo odpovědné za ak vaci motorických
center, které by vysvětlily tento pozi vní efekt, za m iden fikovány nebyly. Díky funkční
magne cké rezonanci víme, že buňky zodpovědné za vnímání sladké chu v ústech tento
efekt nezpůsobují (efekt je podmíněn přítomnos S) (Chambers, Bridge, & Jones, 2009).
Ve výzkumech je nejčastěji ověřenou dobou vyplachování úst 5–10 sekund. Při aplikaci
mouth rinse každých 6 minut je vliv na výkon na délce kontaktu (5, nebo 10 s) nezávislý
(Sinclair et al., 2014). Iden fikací centrálního účinku S prostřednictvím mouth rinse
je možné vysvětlit pozi vní výsledky studií podávající S ve velmi koncertovaných množstvích
(40 %) během výkonů v délce trvání < 60 minut (Below, Mora-Rodríguez, González-Alonso,
& Coyle, 1995).
4.3 Role glykogenu ve světle nových poznatků
Svalový glykogen
Během za žení > 60 % VO₂max jsou krevní glukóza a svalový glykogen primárními zdroji
regenerace ATP z velké čás proto, že se zvyšující se intenzitou zátěže jsou více zapojena
rychlá (na glykogen bohatá) svalová vlákna (Murray & Rosenbloom, 2018). O míře zapojení
glykogenu do energe ckého metabolismu rozhoduje také jeho lokalizace v rámci
intracelulárního prostoru. Za mco 75 % svalového glykogenu je uloženo intermyofi-
47
brilárně, pouze 5–15 % glykogenu je intramyofibrilární. Z experimentálních studií víme,
že k úplné depleci glykogenu dochází pouze u intramyofibrilární frakce a uvažuje se, že
právě úroveň intramyfibrilárního glykogenu je zodpovědná za uvolnění Ca²⁺ do sarkoplazmy
a přímo se účastní regulace svalové kontrakce (Schweitzer, Kearney, & Mi endorfer,
2017; Gejl et al., 2017a).
Ve světle nových poznatků o úloze glykogenu se proto recentní práce zaměřují na ověřování
nových metodik odhadu hladin glykogenu sportovců. Za zlatý standard je stále
považována invazivní histochemická analýza svalové biopsie. Využi neinvazivních metod
(magne cká rezonance, ultrazvuk, nepřímá kalorimetrie) v praxi sportovců je ale
pro technickou nebo ekonomickou náročnost měření minimální. Pokrok v oblas biotechnologie
a získávání biometrických dat slibuje využi neinvazivní technologie k detekci,
kvan fikaci, monitoringu různých fyziologických markerů využitelných ve sportovní
praxi, mimo jiné glykogenu (Greene et al., 2017).
Nejjednodušší způsob nepřímého odhadu hladin glykogenu je množství S v dietě. Je
dobře známo, že zásoby glykogenu korelují s množstvím S v dietě, objemem za žení
nebo úrovní trénovanos . Koncentrace glykogenu v klidu nebo v reakci na za žení různého
trvání a intenzity se dynamicky mění. Neexistují však žádné norma vní hodnoty
klidových ani zátěžových hladin glykogenu. Metaanalýza 181 studií z roku 2018 se pokusila
objek vně vymezit hranice glykogenu v závislos na tělesné zdatnos a denním
příjmu S (dostupnos ). Klidová koncentrace glykogenu ve čtyřhlavém svalu stehenním
(Vastus lateralis) u mužů (VO₂max 53 ml/min/kg) při denním příjmu S do 6 g/kg byla
462 ± 132 mmol/kg. Příjem S > 6 g/kg ve třech po sobě jdoucích dnech nebo 7 g/kg po
dva po sobě jdoucí dny zvyšuje klidové hladiny glykogenu navíc o 100 mmol/kg. Naopak
v případě nízké dostupnos S (= LCHF dieta nebo vyčerpané hladiny glykogenu) je obsah
glykogenu o 253 mmol/kg snížený. Snížená míra u lizace glykogenu byla zjištěna u žen
(vs. muži), u lýtkového svalu (vs. stehenní sval) nebo např. při běhu (vs. jízda na kole).
Zvýšením klidových hladin glykogenu o 200 mmol/kg zvýšíme jeho u lizaci, a to zejména
ve 2. hodině výkonu (Areta & Hopkins, 2018).
Impey et al. (2016) uvádí, že denní příjem S v množství 3 g/kg po dobu tří dnů ve srovnání
s 8 g/kg až o 50 % redukuje hladinu glykogenu (600 → 300 mmol/kg).
Jaterní glykogen
Během za žení je využíván nejen svalový, ale také jaterní glykogen. Ukazuje se, že existují
značné rozdíly v míře u lizace i resyntézu jaterního glykogenu vzhledem k za žení.
Odborná literatura věnuje výživovým prostředkům op malizujícím resyntézu jaterního
glykogenu spíše okrajově pozornost.
48
Na rozdíl od svalového glykogenu nemá na lačné hodnoty jaterního glykogenu vliv trénovanost
a rozdílné hodnoty nevykazují ani diabe ci ve srovnání se zdravou populací. Jaterní
glykogenolýza se u vytrvalostně trénovaných sportovců v průběhu střední a vysoké intenzity
zátěže od netrénovaných liší. U za žení vysoké intenzity (2 h, 82 % VO₂max, 300 W)
je glykogenolýza u trénovaných cyklistů signifikantně nižší (5,3 mmol/kg/min) ve srovnání
s netrénovanými (6,9 mmol/kg/min). Jaterní glykogen u netrénovaných sportovců je tak
redukován na kri cky nízké hodnoty (> než 70 % redukce) mnohem dříve (po 118 min zažení,
80 % VO₂max), což může vést k neschopnos udržovat normoglykémii a k předčasnému
vyčerpání. Omezení dodávky exogenních zdrojů S v průběhu vytrvalostního za žení
u rekreačních sportovců tak nemá opodstatnění. Jaterní glykogenolýza u vytrvalostních
sportovců přispívá k lepší výkonnos díky potenciálu zajis t vysokou míru oxidace glukózy
zejména v závěrečných fázích za žení (Gonzalez, Fuchs, Be s, & van Loon, 2016).
Příjem S v množství 1,2–1,5 g/kg/h během první hodiny po za žení maximalizuje rychlost
svalové glykogeneze. Kombinovaný příjem glukózy a fruktózy (sacharóza) rychlost
resyntézy svalového glykogenu ve srovnání s isoenerge ckým podáním glukózy (polymeru)
nezvyšuje. Naopak, rychlost jaterní glykogeneze je 2× vyšší u příjmu fruktózy
nebo galaktózy (metabolizovány jsou primárně játry) společně s glukózou. Navíc kombinace
monosacharidů je prostředkem redukce GIT ob ží, protože 1,2–1,5 g/min již překračuje
absorpční kapacitu glukózy tenkého střeva.
Pokud je prioritou sportovce rychlá obnova endogenních zásob glykogenu, glukóza
s fruktózou (nebo sacharózy) v množství ≥ 1,2 g/kg/h může zvýšit rychlost glykogeneze
(svalové i jaterní) a zároveň minimalizovat GIT po že (Fuchs et al., 2016; Gonzalez et al.,
2017; Gonzalez, Fuchs, Be s, & van Loon, 2017).
Pod vlivem epidemiologie obezity je vedena celosvětová diskuse nad závislos na příjmu
fruktózou (Rippe & Marcos, 2016). Vzhledem k nedostatku důkazů, které závislost
na cukru podporují, je adiktologické hledisko kontroverzním argumentem pandemie
obezity a začlenění závislos na cukru do vědecké literatury a mezi legisla vou přijatá
doporučení je předčasné (Westwater, Fletcher, & Ziauddeen, 2016).
Ve světle současných poznatků z oblas sportovní výživy o podpoře exogenní zátěžové
oxidace podávaných S a glykogeneze v případě kombinovaného příjmu glukózy
s fruktózou můžeme konstatovat, že fruktóza a glukóza (i sacharóza) mohou sportovci
v případě zařazení do jídelníčku za vědecky podložených podmínek asistovat při plnění
specifických nutričních a výkonnostních cílů (Wallis & Wi ekind, 2013).
49
4.4 Dostupnost sacharidů v praxi vrcholového sportu
Vysoká dostupnost sacharidů v cyklis ce
Analýza výživy profesionálního kon nentálního týmu během čtyřdenního etapového
závodu okolo Andalusie (∑ 650 km, ~ 250 W/etapa) ukazuje na význam dostupnos
S u vytrvalostního za žení. Sledovaní cyklisté konzumovali denně ~ 5 643 kcal
(83,3 kcal/kg). Denní příjem S dosahoval téměř 13 g/kg (62 % denního energe ckého
příjmu). Příjem tuků byl ~2,1 g/kg (23,2 %) a B ~ 3,0 g/kg (14,5 %) (Sanchez-Puccini,
Argothy-Bucheli, Meneses-Echavez, Alejandro Lopez-Alban, & Ramirez-Velez, 2014).
Velmi podobné výsledky byly prezentovány již v r. 1989 (Saris, van Erp-Baart, Brouns,
Westerterp, & ten Hoor, 1989) v první studii svého druhu mapující výživové zvyklosu
účastníků Tour de France. O téměř 30 let později popsal (Muros, Sánchez-Muñoz,
Hoyos, & Zabala, 2018) stravovací zvyklos profesionálního cyklis ckého týmu účastnícího
se Vuelty 2015. Denní příjem S ~ 12,5 g/kg (65 % denního příjmu energie) a tuků
~ 1,5 g/kg (18 %) a B ~ 3,3 g/kg (17,1 %) se od výsledků práce čtyřdenního etapového
závodu nelišil. Energe cký příjem byl ~ 5 400 kcal. Během etap cyklisté konzumovali
~ 90,8 g/h. Příjem S mimo úsek etapy dosahoval 7 g/kg. Etapový příjem tak představoval
téměř 60 % denního příjmu S.
Ověřením plnohodnotnos výživy během etapových závodů je stabilní TH a minimální
změny tělesného složení. Vysoký denní energe cký příjem společně s vysokým absolutním
denním příjmem S i B a zařazením příjmu B během etap jsou strategie bránící
poklesu TH a zejména svalové složky. Z obou citovaných studií shodně vyplývá, že přes
velmi malý pokles TH na konci závodu (~ o 1–1,5 kg) nedošlo ke ztrátě ak vní tělesné
hmoty (svalstva). Sportovci absolvující Vueltu měli na konci o 1 kg nižší hmotnost než
na začátku (69,1 → 68,1 kg). Podíl tělesného tuku se snížil z 6,6 % → 6,0 %, a to pouze
na úkor redukce (převážně) podkožního tělesného tuku (suma 8 kožních řas se snížila ze
42,8 → 38,3 mm).
Prezentované studie jsou svým zaměřením na výživu profesionálních cyklistů v průběhu
etapových závodů naprosto ojedinělé. Jsou však o to cennější, neboť jsou přímým dokladem
výživových potřeb sportovců během náročných etapových závodů, nezbytných
pro podání vrcholových výkonů.
Během 19. etapy na Giro dʼItalia 2018 byl denní příjem pozdějšího vítěze Chrise Frooma
neuvěřitelných 18,9 g/kg. Celkový denní energe cký příjem 6 663 kcal, etapový příjem
S 96 g/h (14 energe ckých gelů) při délce etapy 5 h 12 min představoval 35 % veškeré
denní energie. Regeneraci v čase 4 h po etapě zajis lo 100 g S/h. (Fordyce, 2018).
Tento příklad demonstruje extrémní snahu zabezpečit vysokou dostupnost S v praxi vrcholového
sportovce.
50
4.5 Shrnu
Řadu let se neměnila tradiční doporučení k příjmu S během vytrvalostního za žení
(30–60 g S/h). Chceme-li op malizovat výkon u intenzivního vytrvalostního za žení
v délce trvání > 2,5–3 hod, podle současných poznatků je nutný vyšší kon nuální příjem
S (60–90 g/h). Intes nální absorpce S v uvedeném množství však překračuje fyziologické
limity tenkého střeva a limitujícím faktorem se stávají tzv. „mul transportable
carbohydrates“. Elementární podmínkou kompletní oxidace uvedeného množství S je
proto kombinovaný příjmem glukózy nebo maltodextrinu s fruktózou v poměru 2 : 1.
Fruktóza a glukóza (i sacharóza) mohou sportovcům v případě zařazení do jídelníčku za
vědecky podložených podmínek asistovat při plnění specifických nutričních a výkonnostních
cílů (např. podpora výkonu anebo regenerace jaterního glykogenu).
U za žení ~ 1 h není za podmínek dostatečných energe ckých zásob nutné energii v podobě
S dodávat. V případě 45–75 minut intenzivního souvislého za žení, popř. intermitentního
za žení (intervalový trénink) s vysokým energe ckým výdejem, je prokázáno
zvýšení výkonnos po přísunu velmi malého množství S. V posledních letech se navíc
potvrzuje, že rovněž bez fak ckého přísunu (konzumace) S a po pouhém kontaktu S (ne
jiných makroživin) s du nou ústní dochází ke zlepšení pracovní kapacity.
Nová doporučení dovolují individualizovat příjem S podle délky a intenzity za žení. Doporučení
jsou publikována v učebnicích sportovní výživy a v praxi uplatňovaná rovněž
sportovci, především vrcholovými (Maughan, 2014, s. 102–112).
51
5 Snížená dostupnost sacharidů ve sportu –
„když méně může být i více“
V následující kapitole bude představen koncept cílené manipulace s nízkou dostupnosS
v tréninku sportovců.
Nedávné výzkumy poukazují na výhody, které nabízí strategicky plánovaný, periodizovaný
příjem S v tréninku vedoucí k jejich snížené dostupnos . V nově koncipovaném
tréninkovém přístupu nazvaném „train-low“ jsou vybrané tréninkové jednotky zahájeny
nebo realizovány při snížených zásobách glykogenu a bez exogenních zdrojů S. Záměrná
manipulace s endogenními a exogenními zdroji S potom významně podporuje
tréninkovou adaptaci. Sacharidům můžeme na základě současných poznatků vedle ergogenního
vlivu na sportovní výkon přisoudit rovněž regulační vliv. Snížená tréninková
dostupnost S je dalším z milníků v genezi postojů k příjmu S ve vytrvalostním sportu.
Strategické plánování tréninku za podmínek snížené dostupnos S se stává pevnou součás
nových přístupů ke sportovní výživě (Kumstát, 2017a).
Glykogen je více než jen zásobní zdroj energie determinující funkční kapacitu sportovce.
Odhalení regulační úlohy glykogenu ve s mulaci buněčných signálních dějů
dovoluje mnohem více pracovat s tréninkovou sportovní výživou (Philp, Hargreaves,
& Baar, 2012).
Recentní přehledové práce v kontrastu s dlouhodobě akceptovanými doporučeními nabízejí
zcela nové pohledy na význam S ve výživě sportovce a poukazují na výhody, které
nabízí strategicky plánovaný, periodizovaný trénink ve stavu snížené dostupnos S
(Bartle , Hawley, & Morton, 2015; Knuiman, Hopman, & Mensink, 2015).
5.1 Manipulace s dostupnos sacharidů v tréninkové praxi
Vysoká nebo nízká dostupnost S odráží specifickou dostupnost energe ckých substrátů
endogenního a exogenního původu pro konkrétní za žení. Absolutní množství S v dietě
není nutnou podmínkou zajišťující vysokou dostupnost S pro trénink. V případě,
že jsou S cíleně přijímány před anebo v průběhu za žení, i přes subop mální denní
příjem S vytvoříme op mální podmínky pro intenzivní TJ, zabezpečující vysokou dostupnost
S (obrázek 1).
52
Obr. 1 Ilustrace režimu vysoké tréninkové dostupnos S přes různý denní příjem S
Aktualizovaná doporučení příjmu S/den během tréninku a soutěže respektují individuální
potřeby různých sportovních disciplín. Rozsahem doporučení (3–12 g/kg) tak
zdůrazňují flexibilní postoj k příjmu S vzhledem k variabilní intenzitě a délce trvání výkonu.
Např. denní potřeba S pro moderní gymnastku s tréninkovým za žením 5–6 h/den
bude výrazně nižší (~ 3–4 g/kg) ve srovnání se stejně dlouhým pravidelným tréninkem
triatlonisty (~ 8 g/kg), nebo účastníka etapových závodů (~ 12–13 g/kg) (Burke, 2010).
Sportovní trénink, zejména vytrvalostního charakteru, vede k redukci glykogenových
zásob. Typickým příkladem je vícefázový trénink. Řada sportovců ru nně trénuje ve stavu
snížené dostupnos S, není-li po první TJ dodáno potřebné množství S k repleci glykogenu.
Například čím kratší je odstup mezi dvěma TJ v jeden den, m důležitější je časný
a kon nuální příjem S (1,2 g/kg/h) po první jednotce, který op malizuje hladiny glykogenu
pro následující tréninkovou fázi (Burke et al., 2011).
Tréninkové prak ky sportovců vedoucí ke snížení dostupnos S:
• dlouhý trénink bez příjmu S,
• absence příjmu S v období po skončení za žení (Baar & McGee, 2008),
• chronicky nízké množství S v dietě (Kavouras, Troup, & Berning, 2004), nebo LCHF dieta,
• vícefázový trénink (Cochran et al., 2015),
• ranní trénink po nočním lačnění.
Tyto prak ky jsou příkladem tréninkové manipulace s dostupnos S ovlivňující především
hladiny glykogenu. Je-li sportovcem zabezpečena vysoká dostupnost S pro závodní
za žení, např. adekvátním příjmem S během výkonu, nesnižují tyto tréninkové prak ky
výkonnost, a existuje proto stále silnější evidence podporující jejich integraci do tréninku
(Close, Hamilton, Philp, Burke, & Morton, 2016).
53
Empirická sledování sportovců ale naznačují, že uvedené postupy nejsou zpravidla koordinované
a jsou spíše důsledkem neznalos elementárních poznatků (např. ergogenní
význam S), neschopnos adekvátně kompenzovat energe cký výdej (např. důsledek
extrémního vytrvalostního za žení) nebo nemožnos dodržovat doporučené sportovně-výživové
postupy (např. absence podmínek pro doplnění energie z důvodu pravidel
daného sportovního odvětví). Např. dotazník ke zjišťování úrovně znalos o sportovní
výživě „The nutri on for sport knowledge ques onnaire (NSKQ)“ (Trakman, Forsyth,
Hoye, & Belski, 2017) obsahuje 89 otázek rozdělených do šes kategorií (řízení hmotnos
, makronutrienty, mikroživiny, sportovní výživa, doplňky stravy a alkohol). Použi
dotazníku dovoluje odborníkům analyzovat účinnost vzdělávacích programů a iden fikovat
mezery ve znalostech mezi sportovci/trenéry různého věku, pohlaví a výkonnostní
úrovně. Autoři v reakci na nové poznatky a celkový značný rozsah (vyplňování dotazníku
~ 25 min) představili také zkrácenou verzi (37 otázek, ~ 12 min vyplňování) (Trakman,
Forsyth, Hoye, & Belski, 2018).
5.2 Adaptace jako pozi vní důsledek snížené
dostupnos sacharidů
Snížená dostupnost S se ukazuje být silným modulujícím faktorem ovlivňujícím buněčnou
signalizaci a expresi genů, které regulují adaptační odpověď na vytrvalostní trénink
(Hawley & Burke, 2010). Trénink je silným adaptačním s mulem. Jak dynamicky se mohou
měnit podmínky pro transport glukózy (a ovlivňující dostupnost) do svalové buňky,
dokládá rychlost poklesu GLUT41
po předchozím zvýšení. Již po sedmi dnech absence
tréninkového za žení (tzv. detréninku) se obsah GLUT4 zvýšený šes týdenním
tréninkem (výsledek adaptace) vrá l zpět k iniciálním hodnotám (Neufer, Shinebarger,
& Dohm, 1992).
Experimenty dokazující příznivý vliv záměrné redukce dostupnos S v tréninku
V posledních dese letech bylo publikováno mnoho experimentů prokazujících benefit
pro sportovce trénujícího za podmínek záměrně snížené dostupnos S. V pilotní studii
efektu tréninku v podmínkách záměrně snížené dostupnos S (Hansen et al., 2005) zjisli
pozi vní vliv dvoufázového tréninku (druhý trénink za podmínek redukovaných glykogenových
rezerv) na výkonnost extenzorů dolní konče ny ve srovnání s konče nou
trénující obden, a tedy s možnos obnovy glykogenu. Navazující intervenční studie, systema
cky manipulující s endogenní nebo exogenní dostupnos S po dobu 3–10 týdnů,
konzistentně prokázaly, že opakovaně zahajovat nebo realizovat tréninkové za žení při
nízké dostupnos S ak vuje buněčnou signalizaci, zvyšuje ak vitu oxida vních enzymů
sukcinát dehydrogenázy, citrát syntázy, β-hydroxyacyl-CoA-dehydrogenázy a celkový
1
GLUT4, bílkovinný přenašeč pro glukózu v kosterním svalu.
54
obsah proteinů cytochrom c oxidázy (Morton et al., 2009; Yeo et al., 2008). Dále zvyšuje
celkovou a intramuskulární u lizaci mastných kyselin a klidové hodnoty svalového glykogenu
(Hulston et al., 2010; Yeo et al., 2008). Konkrétní dopady nízké dostupnos S
na molekulární remodelaci kosterního svalstva uvádí Lane et al., 2015. Autoři srovnávali
pozátěžové změny (2 hodiny na bicyklovém ergometru, ~ 60 % VO₂max, test zahájen
s redukovanou hladinou glykogenu o ~ 50 %) v metylaci DNA současně s expresí metabolicky
adaptabilních genů v kosterním svalstvu. Pozátěžová exprese genů (např. ↓
PGC-1α) a signálních proteinů (např. bez změn u AMPK ¹⁷² a p38MAPK ¹⁸⁰/ ¹⁸²) se
ukázala být velmi proměnlivá v čase (rozdíly mezi pozátěžovými vs. hodnotami 4 hodiny
od skončení testu) a v závislos na nabídce substrátů a neodpovídala změnám v metylaci
DNA (např. pozátěžová ↓ metylace FABP3 vs. ↑ exprese FABP3 mRNA).
V podobně designované studii Jensena et al. (2015) neměla restrikce přijímaných S v čase
zotavení (4 hodiny od skončení za žení) po glykogen redukujícím za žení (redukce glykogenu
o 67,7 %) na expresi vybraných genů vliv (PGC-1α, TFAM, NRF-1, COX-IV, PPAR-α).
Bazální hodnoty exprimovaných genů však byly významně vyšší u trénovaných jedinců.
Rovněž úloha IL-6 jako informačního signálu mezi svalovou a jaterní tkání, reagujícího
na snížení intramuskulárních zásob svalového glykogenu, byla potvrzena v řadě experimentů
(Chan, Carey, Wa , & Febbraio, 2004; Keller et al., 2001; Nieman et al., 2003).
Redukce množství svalového glykogenu, ke které akcentovaně dochází při opakovaném
tréninku v podmínkách nízké dostupnos S, může být příčinou významně zvýšené produkce
nebo uvolňování IL-6. Keller et al. (2001) uvádí, že koncentrace IL-6 po 120minutovém
za žení stoupla > 2× pouze v případě zahájení výkonu s redukovanou hladinou glykogenu.
Dřívější práce dokumentují, že nízká exogenní dostupnost S u déletrvající zátěže
(tříhodinový test na běhátku, 70 % VO₂max, bez příjmu S) zvyšuje IL-6 mRNA až 35násobně
pro zátěži s podanými S (Nieman et al., 2003). Vzestup plasma cké hladiny IL-6
koreluje s mírou redukce glykogenu po 75km cyklis ckém za žení, ale exprese svalové
IL-6 mRNA se na redukci svalového glykogenu ukázala být nezávislá (Nieman, Zwetsloot,
Lomiwes, Meaney, & Hurst, 2016). To je v rozporu se starší prací Chana et al. (2004), který
uvádí 150násobné navýšení IL-6 mRNA po 2,5 hodinách intermitentním, glykogen vyčerpávajícím
za žení. V uvedených studiích pozorovaná vysoká interindividuální variabilita
exprese genů může být vysvětlením individuálního dopadu tréninku při nízké dostupnosS.
IL-6 produkovaný kontrahujícími svaly má inhibiční dopad na TNF-α, indukuje sekreci
antagonisty receptoru pro IL-1, IL-10 a C-reak vního proteinu a potencuje sekreci kor zolu
(Pedersen et al., 2004). Díky uvedenému může mít také celkově pro zánětlivý dopad.
Protože tento účinek může být u pravidelně sportujících osob jednou z příčin redukce rizika
chronických metabolických a kardiorespiračních onemocnění, je i z tohoto hlediska takový
vliv snížené dostupnos S velmi významný (Pedersen & Fischer, 2007).
55
Řada popsaných i dosud neznámých mechanismů ovlivňuje fenotyp kosterního svalstva.
Molekulární aspekty, na základě kterých dochází k adaptačním změnám u pohybové
ak vity, zůstávají předmětem rozsáhlého výzkumu (Egan & Zierath, 2013). Biogeneze
na molekulární úrovni je komplexní děj, jehož výsledkem nemůže být konstatování,
že zvýšení exprese specifického genu má za následek vyšší výkonnost. V současnosstále
nedisponujeme nástroji, které by přesně a citlivě iden fikovaly příčinné změny
ovlivňující výkon (Camera, Smiles, & Hawley, 2016).
Na základě uvedených zjištění byly navrženy tréninkové koncepty, ve kterých sportovci
záměrně absolvují vybrané TJ s redukovanou dostupnos S za účelem podpory tréninkové
adaptace. Souhrnně lze tréninkově-výživové prak ky pojmenovat „train low-compete
high“ (trénovat při nízkém a závodit při vysokém množství svalového glykogenu)
(Burke, 2010).
Podle Philpa et al. (2012) existuje hranice glykogenu, respek ve její minimální kri cká
hodnota indukující adaptační změny. Později Impey et al. (2018) kri ckou hladinu glykogenu
vymezil na 100–300 mmol/w/kg. Uvedené množství by mělo pomoci sportovcům
trénovat s m, že hladina glykogenu je dostatečně nízko na to, aby vyvolala příznivé
adaptace, a současně dostatečně vysoká na to, aby nesnížila výkon sportovce. Tento
přístup se odlišuje od klasického train low modelu, ve kterém jsou tréninky záměrně
příjmem S ovlivňovány. Na základě Impeyho modelu musí být všechny intenzivní tréninky
doprovázeny příjmem S a naopak u tréninků nízké intenzity S nepřijímáme. V praxi
to např. pro rekreačního sportovce může znamenat absolvování všech TJ bez příjmu S.
5.3 Snížená dostupnost sacharidů v tréninku –
vybrané strategie
V praxi se uplatňují dva základní postupy vedoucí ke snížení dostupnos S. Vícefázový
trénink a tzv. „sleep low“ strategie. Dále jsou populární různé varianty LCHF stravy, které
ale nejsou založeny na periodizovaném příjmu S.
5.3.1 Dvoufázový trénink
Trénink, který je záměrně absolvovaný s redukovanými iniciálními zásobami glykogenu
nebo omezenou exogenní dostupnos S, je popsán nejčastěji u vytrvalostních sportovců
(Stellingwerf, 2012) (Lane et al., 2015).
Zjednodušené schéma nízké dostupnos S u dvoufázového tréninku: ranní/dopolední
TJ (90–120 min) ve vysoké intenzitě → deplece glykogenu → limitovaný přísun
S před odpolední/podvečerní TJ → nedostatečná replece glykogenu → odpolední TJ
(střední až vysoká intenzita ≤ 90 min). Druhý trénink je absolvován cíleně v režimu
nízké endogenní i exogenní dostupnos S (obr. 2).
56
Na základě případových studií je možné uvažovat o potenciálu tréninku redukované
dostupnos S např. u elitních maratonských běžců (Stellingwerf, 2012). Autoři studie
popisují u tří elitních maratonců (průměrný výkon 2.12 h) 16 týdnů přípravy před významným
závodem. Práce dokumentuje, že ~ 2–3 TJ/týdně z celkových ~ 13 TJ/týdně
bylo absolvováno za snížené dostupnos S. Počet TJ se sníženou dostupnos S se
s blížícím závodem snižoval (< 1,5 TJ/týden v posledních 4 týdnech).
Obr. 2 Ilustrace tréninkové aplikace nízké dostupnos S u dvoufázového tréninku
Restrikce S před a během za žení indukuje příznivé změny na úrovni buněčné signalizace.
Úplné vyloučení S v období po za žení vyvolává přechodný energe cký deficit, který
je primárně zodpovědný za sníženou ak vitu klíčových proteinů regulujících biogenezi
svalové tkáně, a to nezávisle na iniciálních (předzátěžových) hladinách glykogenu. Tři
hodiny po skončení za žení vede restrikce S, i přes zařazení B s op málním množstvím
leucinu ve snaze katabolické reakce kompenzovat, k supresi ak vity p70S6k (Impey et
al., 2016). Příjem S by měl být podle autorů periodizován tak, že se důraz na nízkou dostupnost
S soustředí především do období před a během za žení.
5.3.2 „Sleep low“ strategie
„Sleep low“ strategie je modifikací mezi sportovci populární metody tréninku nalačno.
Termín „sleep low“ byl poprvé formulovaný v r. 2015 (Lane et al., 2015). Současné poje
tréninku nalačno manipuluje pouze exogenní dostupnos S. V den předcházející tréninku
nalačno není svalový glykogen vyčerpán, pokud netrénujeme nebo doplňujeme S po
tréninkové jednotce v množství odpovídajícím potřebám. Trénink „nalačno“ tak nabízí
dostatečnou endogenní dostupnost S ve formě svalového i jaterního glykogenu (obr. 3).
Strategie „sleep low“ podle současného poje kombinuje večerní intenzivní trénink za
účelem vyčerpání hladin glykogenu s následnou potréninkovou absencí příjmu S ve snaze
zabránit jeho regeneraci (Marquet & Brisswalter et al., 2016a).
57
Zjednodušené schéma nízké dostupnos S u sleep low tréninku: Do první ranní/dopolední
TJ (včetně) sportovec záměrně nepřijímá žádné S, popř. je trénink absolvován
zcela nalačno (obr. 4). Tento postup vede k redukci jaterního, ale zejména i svalového
glykogenu pro ranní/dopolední TJ. Kombinace večerního (bez následné regenerace
glykogenu) a ranního tréninku „nalačno“ tak významně snižuje endogenní
i exogenní dostupnost S.
Obr. 3 Ilustrace tréninku nalačno
V jedné z prvních studií byl efekt krátkodobé týdenní „sleep low“ strategie sledován
u cyklis ckého dvouhodinového submaximálního za žení s následným tzv. me-trial
(TT) testem na 20 km (Marquet & Brisswalter et al., 2016b). Účastníci studie byli rozděleni
do dvou skupin („sleep low“ a kontrolní). Tréninkový režim a denní příjem S (6 g/kg)
byl u obou skupin shodný. „Sleep low“ skupina nepřijímala S od zahájení podvečerní intenzivní
TJ (po 17. hodině) do druhého dne do skončení ranní TJ „sleep low“. Ve srovnání
s kontrolní skupinou, u které byl příjem S řízený za účelem maximalizace dostupnos
S (především načasování příjmu S vůči TJ), došlo k průměrnému zlepšení výkonu o 3,2 %.
„Sleep low“ strategie nezměnila zátěžovou u lizaci substrátů, koncentraci ukazatelů tukového
metabolismu (glycerol, volné mastné kyseliny) a rovněž nedošlo ke změnám plazma
ckých hladin katecholaminů.
58
Obr. 4 Ilustrace tzv. „sleep low“ tréninkové metody nízké dostupnos S
Limitující aspekty tréninku při záměrně snížené dostupnos sacharidů
Nutriční strategie manipulující dostupnos S může být při nesprávném začlenění do tréninku
zásahem do tréninkových, zdravotních i výkonových ukazatelů. Zasahuje do plánované
intenzity tréninku, a nezbytná je proto periodizace a návaznost na tréninky probíhající
ve stejném mikrocyklu, ovšem za vysoké dostupnos S (Stellingwerff, 2013). Příjem
S během za žení sehrává klíčovou roli ve zmírnění za žením indukované imunosuprese
(Gunzer, Konrad, & Pail, 2012). Trénink v podmínkách nízké dostupnos S zvyšuje
akutně svalovou proteolýzu a může při opakování vést k úbytku ak vní tělesné hmoty
(Howarth et al., 2010). Chronická restrikce S se nega vně projevuje na následné úrovni
zátěžové oxidace S podaných během výkonu (Cox et al., 2010).
Z dlouhodobých intervenčních studií souhrnně vyplývá, že nízká dostupnost S zvyšuje
riziko onemocnění horních cest dýchacích a jiných infekcí (Walsh et al., 2011). Krátkodobá
intervence nízké dostupnos S (třítýdenní implementace „sleep low“ strategie) však
k nega vním změnám v imunitních ukazatelích (leukopenie, plasma cké hladiny kor zolu
a prozánětlivé cytokiny) nevede. To potvrzuje i fakt, že se u experimentální skupiny
nezvýšila incidence infekcí horních cest dýchacích (Louis et al., 2016).
Sportovec musí v důsledku snížené dostupnos S v tréninku čelit snížení tréninkové
kapacity, zvýšení vnímaného úsilí a srdeční frekvence a celkové redukci výkonu např.
u čás vytrvalostního za žení, nu cích provedení vysokou intenzitou (nástupy, úniky,
změny tempa, cílový finiš, terénní sklon atd.) (Langfort, Zarzeczny, Pilis, Nazar, & Kaciuba-Uścitko,
1997). Vzhledem k nežádoucímu objek vnímu snížení tréninkové intenzity
je možné před TJ, nebo v jejím průběhu, zařadit kofein (Silva-Cavalcante et al., 2013).
59
Ergogenní efekt kofeinu je nezávislý na obsahu glykogenu. Přes evidentní ergogenní potenciál
však kofein v situaci redukovaných glykogenových rezerv snížený výkon nekompenzuje,
ale může pouze zmírnit jeho pokles (Lane et al., 2013). Tréninkové jednotky
při nízké dostupnos S by měly být plně integrovány do tréninkového programu, všech
fází ročního tréninkového cyklu, a to ne izolovaně, ale v návaznos na intenzivní, rozvíjející
TJ. Počet TJ v režimu nízké dostupnos S směrem k závodnímu období klesá. Kofein
(ergogenní efekt), usrkávání nápoje se S (rovněž ergogenní strategie „mouth rinse“)
a zvýšený příjem B mohou redukovat nevyhnutelnou míru poklesu intenzity tréninkového
za žení, eliminují riziko proteokatabolismu a snížené obranyschopnos .
Aby bylo možné nově iden fikovanou úlohu glykogenu využít v praxi, je třeba vytvořit
postup, kterým bude možné neinvazivně, rychle a přesně stanovit u lizaci glykogenu
během různých za žení a znát změnu hladiny glykogenu ve svalu. Jedině tak bude mít
sportovec okamžitou zpětnou vazbu o správnos , efek vitě a průběhu tréninku nízké
dostupnos S a bude moci správně balancovat mezi tréninkem při vysoké a nízké dostupnos
S a současně m bude eliminovat rizika poklesu výkonu, snížené adaptační reakce
(tzv. „glycogen threshold hypotesis“) (Impey et al., 2018). Díky novým pilotním datům
s využi m elektromagne ckého senzoru je možné nejen predikovat hladiny svalového
glykogenu v rozsahu 0–400 mmol/kg, ale také je možné kalkulovat míru svalové
glykogenolýzy (Greene, Korostynska, Louis, & Mason, 2017).
Snížená dostupnost sacharidů a silový trénink
Většina studií zaměřených na efekt tréninku při nízké endogenní dostupnos S je zaměřena
na vytrvalostní typ za žení. Bilance svalových B a remodelace svalové tkáně jsou vytrvalostním
za žením při snížené endogenní dostupnos S nega vně ovlivněny. V případě
silového tréninku se zdá být dostupnost glykogenu na akutní reakci organismu (např. míra
MPS) nezávislá. Camera et al. (2012) neprokázal žádné významné rozdíly v míře MPS v časné
fázi regenerace (0–4 h) v případě tréninku (8 × 5 opakování leg press, 80 % jednoho maximálního
opakování) s nízkými hladinami glykogenu (kontrolováno biopsií). Akutně snížená
endogenní dostupnost glykogenu před zahájením tréninku nesnižuje anabolické účinky
vyvolané silovým tréninkem v situaci, kdy nízká hladina glykogenu není současně doprovázena
energe ckým deficitem (energe cká bilance v tréninkový den není nega vní). V případě
dese denní energe cké restrikce (−2 100 kJ/d, úbytek hmotnos 0,5–1 kg/týden) ale
došlo u 12 zdravých rekreačních sportovců k potlačení MPS o 19 %. Dusíková bilance zůstala
vzhledem k vysokému příjmu B 1,5 g/kg nezměněná (Pasiakos et al., 2010). V případě
silového za žení je vhodné se vyhnout nega vní energe cké bilanci a zvýšit příjem B nutný
ke kompenzaci MPB a podpoře MPS (Knuiman, Hopman, & Mensink, 2015).
60
5.4 Nízkosacharidová strava
Nízkosacharidová vysokotuková strava (LCHF) se stává populárním prostředkem redukce
TH, korekce symptomů civilizačních onemocnění, snahy dosáhnout lepšího výkonu,
ale také životním stylem. Cílem této kapitoly je podat základní obraz o podobách nízkosacharidového
modelu výživy jako prostředku snížení dostupnos S sportovců.
Snahou řady sportovců je manipulovat s příjmem S ve snaze vyvolat specifické adaptační
změny, které mohou být pro sportovce využitelné v podpoře sportovního výkonu.
Jednou z klíčových reakcí organismu na dlouhodobě sníženou dostupnost S je zvýšená
oxidace tuků. Recentní souborné práce se vrací k dříve velmi populárním formám LCHF
a zejména se orientují na nejpřísnější, ketogenní variantu LCHF (Volek et al., 2015). Přes
jednoznačné metabolické změny potenciálně podporující zejména vytrvalostní výkony
(u lizace tuků, redukce glykogenolýzy) není zlepšení výkonu podle současných (Burke,
2015) ani dřívějších prací jednoznačné (Kiens & Helge, 1998).
Vedle uplatnění ve sportu je mnohem významnější fakt, že LCHF strava příznivě ovlivňuje
také zdravotní ukazatele zejména u obézních (Dash et al., 2007), diabe ků (Yancy,
Foy, Chalecki, Vernon, & Westman, 2005) nebo osob se zvýšeným kardiovaskulárním rizikem
(Elhayany, Lustman, Abel, A al-Singer, & Vinker, 2010). Některé souborné práce
proto nízkosacharidové postupy prezentují jako výživové strategie s uplatněním v prevenci
civilizačních onemocnění (Noakes & Windt, 2017). Feinman et al. (2015) dokonce
navrhuje zařadit nízkosacharidovou stravu jako základní nutriční režimový postup u diabe
ků II. typu. Premisa, že nízkosacharidové diety automa cky zlepšují kardiovaskulární
profil, anebo vedou k redukci TH, není v odborné literatuře konzistentní, jak dokládají
studie jedinců s nadváhou anebo obézních s/bez diabetu (Naude et al., 2014), nebo
u zdravých sportujících jedinců (Wilson et al., 2017).
Definice LCHF
Jasná definice a okolnos realizace nízkosacharidové výživy v současnos chybí. Za
nízkosacharidovou je možné považovat takovou výživu, ve které je příjem S redukován
pod úroveň formálně akceptovaných doporučení.
Např. referenční dávky německy mluvících zemí (Německo, Rakousko, Švýcarsko) označované
jako dávky DACH stanovují hodnotu pro příjem S pouze obecně pro dospělé,
a to > 50 % denního energe ckého příjmu. Ve Spojených státech se pro S udává tzv. akceptovatelný
příjem v rozmezí 45–65 % celkového denního příjmu energie.
Noakes a Windt (2017) rozlišují tři varianty nízkosacharidové diety podle míry sacharidové
restrikce. Nízkosacharidovou stravu s mírnou restrikcí S (26–45 % z celkového denního
energe ckého příjmu), LCHF dietu (< 26 %, nebo < 130 g S/den) a ketogenní LCHF dietu
61
(20–50 g S/den, nebo < 10 % denního energe ckého příjmu při 2 000 kcal/den). Nejpřísnější
forma LCHF diety indukuje v játrech tvorbu tzv. ketolátek a rozvíjí se tzv. nutriční
ketóza, při které je cirkulace ketolátek v krvi zvýšená nad bazální hladiny 0,1–0,3 mmol/l
(nutriční ketóza – 0,5–8 mmol/l). Tento stav „nutriční ketózy“ je fyziologický a je třeba jej
odlišit od diabe cké ketoacidózy, kdy hladiny ketolátek překračují ~ 25 mmol/l (Noakes
& Windt, 2017). Sportovci dnes mohou při snaze podpořit výkon indukovat ketózu akutním
podáním exogenních ketolátek před za žením (Evans, Cogan, & Egan, 2017).
Z názvu LCHF vyplývá, že je dieta chápána jako vysokotuková. Ad libitum LCHF strava
zvyšuje pocit sytos a potlačuje hlad, a vede tak spontánně ke snížení energe ckého
příjmu (Boden, Sargrad, Homko, Mozzoli, & Stein, 2005). Z uvedeného důvodu i přes
rela vní vzestup přijímaných tuků v dietě může jejich absolutní příjem zůstat stejný.
Z toho je zřejmé, že reakce na dietu se interindividuálně značně odlišují. Obavy ze zvýšeného
příjmu tuků vyplývající z podstaty diety nejsou dnes tak silné jako dříve. Asociace
mezi zvýšeným příjem nasycených mastných kyselin a kardiovaskulárním rizikem
není jednoznačná (Souza et al., 2015).
5.4.1 Nízkosacharidová strava ve sportu
V roce 1983 bylo pět sportovců podrobeno výzkumu vlivu čtyřtýdenní LCHF ketogenní
diety (< 20 g S/den) (Phinney, Bistrian, Evans, Gervino, & Blackburn, 1983). Sledovány
byly metabolické a výkonové parametry. Zde bylo poprvé zdokumentováno, jak výrazné
jsou dopady ketodiety na metabolismus živin při zátěži. Uvedená studie podobně
jako mnoho následujících dokumentuje fakt, že LCHF dieta vede k drama ckým adaptacím
podporujícím schopnos využít tuků jako zdroje energie (↑ intramuskulární tuk,
↑ ak vita hormon-senzi vní lipázy, ↑ transportních B pro T). Nad rámec samotné
adaptace sportovců na vytrvalostní trénink je až 2× zvýšena schopnost svalů oxidovat
exogenní a endogenní zdroje tuků, dochází m k šetření zásob S redukcí absolutních
hodnot oxidovaných S a potlačenou glykogenolýzou během za žení. Přes metodologické
limity citované práce Phinneyho et al. (1983) (5 probandů) vedla tato pilotní
studie k obrovskému rozmachu a popularitě LCHF diet, zejména u ultra-distančních
typů zátěže.
Později se ukázalo, že již krátkodobý pě denní protokol LCHF diety, při kterém dojde
k omezení příjmu S a zvýšení podílu T (< 25 % S a > 60 % T z celkového denního energe
ckého příjmu) indukuje metabolické změny příznivé pro vytrvalostní výkony. Metabolické
změny ve prospěch oxidace tuků jsou po pě dnech silné natolik, že přetrvávají
a nejsou potlačeny i přes hypersacharidovou stravu v období 24–36 h před plánovaným
výkonem, která vede k znovunastolení vysoké endogenní (superkompenzace glykogenu)
i exogenní (příjem S) dostupnos S. Není známo, jak dlouho tento efekt získaný
LCHF dietou přetrvává (Burke, 2015).
62
Sportovec musí v průběhu LCHF diety v důsledku snížené dostupnos S počítat se
snížením tréninkové kapacity, zvýšením vnímaného úsilí a srdeční frekvence a s celkovou
redukcí intenzivních fází výkonu. Dalším limitujícím aspektem jsou časté GIT
ob že, zejména u přísných ketogenních variant LCHF, které snižují adherenci k dietě
a nega vně ovlivňují i výkon sportovce (Leckey et al., 2016).
Efekt ketogenní LCHF ve sportu
Volek et al. (2016) jako první na příkladu elitních ultra-distančních triatlonistů mapuje
adaptační změny dlouhodobého uplatňování LCHF režimu a změny v metabolických
ukazatelích. Volek (2016) překvapivě uvádí, že chronická (9–36 měsíců) LCHF strava
(~ 10 % S) nevede k redukci klidových glykogenových rezerv, ve srovnání s konvenční
vysokosacharidovou dietou (59 % S z celkového denního energe ckého příjmu), a není
tak limitována endogenní dostupnost S (zásoby glykogenu) (Volek et al., 2016).
Využitelnost glykogenu je u LCHF diet ve srovnání s vysokosacharidovou (~ 8 g/kg) potlačením
glykogenolýzy omezená, což limituje zejména vysoce intenzivní výkony, popř.
fáze za žení, ve kterých je intenzita za žení vysoká (Chang, Borer, & Lin, 2017).
V kazuis ce elitního vytrvalostního ketoadaptovaného sportovce Webster, Swart, Noakes,
& Smith (2018) popisuje efekt podání S v množství 60 g/h během osmi intenzivních
za žení od sprintu po 100 km TT. Uzavírá, že během kratších (4–30 min) za žení, ale ne
u dlouhodobých (100 km TT) výkonů, je možné zvýšením dostupnos S u ketoadaptovaných
sportovců očekávat podporu výkonu.
Čtyřtýdenní ketogenní strava zhoršila u stupňovaného testu do maxima čas o 1,5 minuty,
současně došlo vzhledem k redukci hmotnos ke zvýšení rela vní spotřeby kyslíku
(Cipryan, Plews, Ferre , Maffetone, & Laursen, 2018). Právě redukovanou schopnost
u lizovat glukózu během intenzivního vytrvalostního cvičení a nezměněnou absolutní
spotřebu kyslíku při nové (tréninkem získané) vyšší aerobní kapacitě VO₂max můžeme
interpretovat jako zhoršení ekonomiky práce, jak dokumentuje na výzkumu elitních
chodců Burke et al. (2017b).
McSwiney et al. (2018) uvádí zlepšení výkonu u deví sportovců v cyklis ckém 100km TT
testu, 6s sprintu i testu kri ckého výkonu po aplikaci dvanác týdenní ketodiety s 77 %
tuků a 6 % S. Během 100km TT byla přijímaná pouze voda. Beta-Hydroxybutyrát (BHB)
vzrostl z 0,1 → 0,5 mmol/l. V max. 6s sprintu (Wmax) došlo ke zlepšení +0,8 W/kg, v testu
kri ckého výkonu +1,4 W/kg. Interpretace výsledku rela vního výkonu (W/kg) je však
ovlivněna průměrným poklesem hmotnos ve sledovaném souboru o 5,9 kg. U 100 km
byly rozdíly v dosaženém výkonu nevýznamné, tři z deví sportovců se výrazně zlepšili
a m byly celkové výsledky rovněž zkresleny. Výsledky poukazují na typickou nevyrovnanost
v individuální reakci na ketogenní dietu.
63
V praxi LCHF dietu „kupodivu“ dodržují např. zastánci crossfitu. Tedy sportovní ak vity,
která z metabolického hlediska adaptace směrem k efek vnější u lizaci mastných kyselin
při zátěži nijak nepomáhá. Za žení v crossfitu dominují silově-rychlostní prvky,
provozované submaximální intenzitou s převažujícím anaerobním energe ckým kry m
(Fernández, Solana, Moya, Marin, & Ramón, 2015). Protože LCHF strava zhoršuje úroveň
silových i vytrvalostních schopnos (Urbain et al., 2017), ale ne intermitentní intenzivní
zátěže (Cipryan et al., 2018), uplatňování LCHF diety u činovníků crossfitu nemůže
být mo vováno snahou podat lepší výkon a souvisí spíše se snahou redukovat TH, případně
subjek vním přesvědčením a životním stylem.
Exogenní ketolátky při ketogenní dietě
Ve světle rozmachu LCHF stravování je věnována zvýšená pozornost suplementaci ketolátkami
jako prostředku indukovat ketózu nezávisle na výživovém stavu a využít potenciálu
ketolátek jako významného energe ckého substrátu nejen pro pracující svaly. Během
maximálního intenzivního za žení dosahuje energe cký výdej ~ 1 000 kcal/h. Přes
vysokou míru oxidací S (1–1,5 g/min) dosáhneme max. na ~ 240–360 kcal/h. Využi ketolátek
proto představuje další potenciální energe cký substrát pro extrahepatální tkáně.
U lizace ketolátek kosterním svalstvem se odhaduje na ~ 16–18 % podílu na energe
ckém výdeji. Právě zvýšená schopnost zužitkovat ketolátky může vysvětlovat, proč
osmiměsíční habituální restrikce S (~ 7 %) a zvýšení podílu T (72 % T) nevede k adaptaci
glukózového metabolismu a nízká dostupnost S není v průběhu za žení kompenzována
glukoneogenezí (Webster et al., 2016).
Z dostupné literatury vyplývá, že ketolátky mohou ↑ oxidaci intramuskulárních triacylglycerolů,
↓ proteolýzu, ↑ glykogenezi (Holdsworth et al., 2017). Mezi nega va patří
redukce dostupnos S a GIT po že. V případě zařazení exogenní suplementace může
být problema cká adherence z důvodu špatné GIT tolerance, chu , absence nutričních
doporučení souvisejících se suplementací ketolátkami a také její vysoké ekonomické
náročnos . (Pinckaers, Churchward-Venne, Bailey, & van Loon, 2017). Finanční náročnost
suplementace ketolátkami je přibližně 300 amerických dolarů/300 g2
. V případě
hmotnos sportovce 75 kg a aplikaci obvykle suplemenotvaného množství 450 mg/kg
je cena jedné 33,75g dávky přibližně 680 Kč.
Akutní zvýšení ketonémie na 5–6 mmol/l 30 minut po konzumaci esterů ketolátek
v množství 300 mg/kg ve formě nápoje odpovídá úplnému hladovění v délce trvání
5 dnů (Shivva et al., 2016). Biodisponibilita exogenně podaných ketolátek je velmi vysoká.
Ketonemie dosahuje vrcholových hladin cca 3 mmol/l 60–120 minut po podání
400 mg/kg esterů ketolátek. Při 600 mg/kg je stejné hladiny dosaženo za 10 minut a po
2
World's 1st Ketone Ester Drink [webpage].
h ps://www.indiegogo.com/projects/world-s-1st-ketone-ester-drink-sports#/ [cit. 10. 4. 2018]
64
45 minutách je hladina 6 mmol/l. Hladověním dosáhneme cca 1–2 mmol/24 h, resp.
7–10 mmol/5 dnů). Výskyt GIT po ží po konzumaci solí ketolátek je častější ve srovnání
s estery ketolátek (nejčastěji BHB) (Evans et al., 2017).
Suplementace ketolátkami (573 mg/kg KE společně s maltodextrinem 20 minut před zažením
/60 min 75 % VO₂max + 30 min TT/) zvýšila o 2 % výkon ve srovnání s izoenergeckým
podáním glukózy, fruktózy a dextrózy (Cox et al., 2016). Kontrastní závěry přinesla
nová studie (Leckey, Ross, Quod, Hawley, & Burke, 2017). Deset profesionálních cyklistů
absolvovalo 20 minut warm-up a následně ~ 31 km cyklis ckou časovku (simulace
cyklis ckého MS, Bergen 2017). Třicet minut před testem přijali 500 mg/kg esterů ketolátek
(2 × 250 mg/kg) nebo placebo (cola bez cukru). Všichni sportovci v suplementované
skupině trpěli GIT symptomy (nauzea, reflux). Suplementace ketolátkami snížila tepovou
frekvenci o ~ 5 tepů/min, zvýšila subjek vní vnímání zátěže a vedla ke zhoršení výkonu
v časovce o 2 % (+ 58 s). Podobné zhoršení výkonu o 7 % pozoroval O’Malley, Myette-Côté,
Durrer a Li le (2017) u dese mužů s aerobní kapacitou 45 ml/kg/min VO₂max.
Trénovanost pravděpodobně reakci na podání 300 mg/kg ketolátek 30 minut před za žením
neovlivňuje.
Dosažení úrovně ketonemie 2 mmol/l je považováno za minimální koncentraci ketolátek
v krvi nutnou k vyvolání ergogenního účinku (Waldman et al., 2018). Další příčinou je
odlišná farmakokine ka různých forem ketolátek (acetoacetátu a esterů BHB) a zejména
silné GIT po že, které vyvolávají acetoacetát a diestery ketolátek (Stubbs et al., 2017).
Rozsah regulace bioenerge ky kosterního svalstva a metabolismu ostatních energe ckých
substrátů během vytrvalostního za žení s různou intenzitou a trváním není dostatečně
známý. V současné době nejsou k dispozici studie, které by přesvědčivě prokázaly,
že použi ketolátek během za žení zvyšuje výkon sportovců v podmínkách, kdy jsou
vhodně používány nutriční strategie založené na důkazech (Evans, 2017).
5.4.2 Zdravotní aspekty LCHF
Nízkosacharidovou stravu je možné zařadit mezi efek vní nástroje kontroly hmotnos
u obézních pacientů. Zařadit ketogenní LCHF dietu jako terapeu cký nástroj u diabetu
mellitu 2. typu, sice v doporučeních mezinárodních diabetologických organizací chybí,
na základě závěrů vyplývajících z dostupné literatury ale není možné tuto strategii ignorovat
(Feinman et al., 2015; Yancy et al., 2005).
Stejně jako věda je mnohdy ve svých závěrech konzerva vní je třeba si uvědomit, že stále
není známý především rozsah sacharidové restrikce zodpovědný za pozi vní účinky
LCHF a měnit doporučení by bylo nezodpovědné a předčasné (Fenton & Fenton, 2016).
65
LCHF dietu uplatňovanou jedinci můžeme zařadit zařadit mezi alterna vní výživové směry.
Dochází to ž k záměrnému vylučování potravin s obsahem S, bez objek vního důvodu,
jakým může být např. sekundární/terciární prevence zdraví, nebo podpora sportovního
výkonu u sportovců. A paradoxně právě mezi zdravými jedinci, často pohybově ak vními
s normální hmotnos je o LCHF diety zřejmý rostoucí zájem. Výzkumy potvrzující efek vitu
v redukci hmotnos , úpravě lipidového spektra nebo kontrole glykémie byly prokázány
u skupin, ve kterých se vyskytovala některá z komorbidit doprovázejících nadváhu anebo
obezitu (inzulinová rezistence, prediabetes, diabetes mellitus 2. typu, dyslipidemie atd.).
Závěry těchto výzkumů proto ani nemohou být „překvapivé“. Naopak u zdravých jedinců
ketogenní LCHF strava ukazatele lipidového spektra nebo glykemii ve srovnání s kontrolními
dietami neovlivňuje (Brehm, Seeley, Daniels, & D’Alessio, 2003; Wilson et al., 2017).
Schopnost nejrůznějších komunikačních kanálů (např. sociální sítě, odborníci-propagátoři
LCHF diety, populárně-naučné knihy atd.) tlumočit účinky LCHF diet široké veřejnos
přispívá k její popularizaci.
Potenciální zdravotní benefity LCHF shrnuje tab. 7.
Tab. 7 Nejčastější diskutované zdravotní aspekty LCHF diety (Kumstát, 2017c)
Redukce tělesné hmotnos
↑ pocit nasycení vede k „nevědomému“ omezení energe ckého příjmu bez přítomnos hladu díky:
• zvýšenému příjmu B a související dietou indukovanou termogenezí (zapojení B do glukoneogeneze?);
• nutriční ketóza pravděpodobně potlačuje chuť k jídlu; ↑ ztráty energie exkrecí ketolátek močí a potem;
• snížení výskytu reak vní (rebound) hypoglykémie zesilující pocit hladu;
• metabolickým změnám podporujícím redukci tukové tkáně (↑ lipolýza, ↓ lipogeneze).
Management diabetu 2. typu
Zlepšená glykemická kontrola u pacientů s diabetem 2. typu a prediabetem:
• snížení lačné i postprandiální glykémie a glykovaného hemoglobinu;
• redukce TH; zlepšení glykemická kontroly dojde i bez redukce TH;
• eliminace nebo zastavení medikace; u LCHF nejsou známy nežádoucí vedlejší účinky tak jako
u farmakologické léčby.
Rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění
• snížení systolického tlaku, diastolického tlaku, plasma ckých triacylglycerolů, glykovaného hemoglobinu,
inzulínu a abdominální obezity.
Vysvětlivky: DM II, diabetes mellitus 2. typu; TAG, triacylglycerol; HbA1c, glykovaný hemoglobin
5.4.3 Kontroverze v oblas preskripce nízkosacharidové stravy
Pro inkonzistentní závěry odborné literatury můžeme v souvislos s LCHF dietou formulovat
následující, v mnohém kontroverzní, poznámky:
1. Cíle, mo vace laické (= převážně prostředek k redukci hmotnos ), odborné (= snaha
o objek vní korekci narušeného glukózového metabolismu u osob s prediabetem)
a sportovní veřejnos (= snaha o podporu výkonu) k dodržování nízkosacharidových
variant stravování se liší. Paušální zhodnocení potenciálního přínosu proto vyžaduje
podrobnou anamnézu (zejména nutriční, pohybovou, zdravotní).
66
2. Cílem LCHF uplatňované sportovci by mělo být především vytěžit maximum z adaptačního
potenciálu metabolického přesmyku směrem k využívání T, a ne celková energe
cká restrikce (jak je často chybně vnímáno mezi rekreačními sportovci a laickou veřejnos
). Nemělo by ani docházet ke změnám v podílu přijímaných B (~ 1,5 g/kg).
3. Uplatňování LCHF diety u pacientů-diabe ků vyžaduje spolupráci s diabetology.
V současnos ale žádná exaktně definovaná doporučení pro LCHF, podle kterých by
se diabetologové řídili, neexistují. Jejich doporučení mohou být opřena pouze o zkušenos
s individuálními případy a kazuis kami. Standardy České diabetologické společnos
(Jirkovská, Pelikánová, & Anděl, 2012) ani Mezinárodní diabetologická federace
(2012), Americká diabetologická asociace (2017) termín „nízkosacharidový“ neobsahují.
Jimi přijatá nutriční doporučení korespondují s obecně platnými výživovými
doporučeními pro denní zastoupení živin – S 45–60 % a T 20−35 %.
4. Kontrola úrovně ketonemie (sledování rizika ketoacidóza) anebo využi exogenní suplementace
ketolátkami jsou objek vní důvody k využi monitorů ketonemie a glykémie.
5. Kvalita vní stránka výživy se dostává do pozadí. Zaměření diety primárně vede ke
sledování poměru přijímaných makroživin. Absence jakýchkoliv doporučení zvyšuje
rizika insuficiencí esenciálních živin u rizikových skupin (dě , senioři). Jaké jsou dlouhodobé
dopady snížené nutriční denzity stravy na zdraví?
6. Odborná literatura zaměřená na sport i zdraví je soustředěna kolem úzké skupiny renomovaných
odborníků – „propagátorů“ diety. Trpí m objek vita prezentovaných závěrů.
5.5 Shrnu
Současná odborná literatura vztah S k pohybové ak vitě nazývá téměř výlučně „dostupnos
S“. Pojem komplexně vys huje endogenní (glykogen) i exogenní (příjem) zdroje
S. Strategické a periodizované změny v příjmu S měnící endogenní a/nebo exogenní
dostupnost S zesilují tréninkem – indukované adaptace kosterního svalstva, jako např.
exprese genů účastnících se regulace adaptačních procesů, zvyšují ak vitu oxida vních
enzymů a intramuskulární oxidaci T.
Řada recentních experimentů a intervenčních studií prokazuje, že v případě koordinovaného
(plánovaného) začlenění TJ se záměrně sníženou hladinou glykogenu dochází
ke zvýšení adaptace na zátěž nad rámec běžné adaptace získané pravidelným
tréninkem. Výsledkem jsou konkrétní využitelné tréninkové modely op malizující
tréninkovou odpověď.
Novou otázkou ale je, jak tyto prak ky správně, strategicky implementovat do stávajícího
tréninku…
Neřízený a strategicky neplánovaný trénink v podmínkách redukovaných glykogenových
rezerv nebo omezeného příjmu S je realizován na úkor absolutní intenzity, nega-
67
vně ovlivňuje rychlost regenerace, potencuje za žením vyvolanou sníženou obranyschopnost
organismu atd. (Burke, 2010). Přes tato rizika je prokázáno, že trénink při snížené
dostupnos S vede k rozsáhlým adaptačním změnám, jejichž projevy mohou vysvětlovat
vysokou výkonnost sportovců.
Přes vzrůstající evidenci, že „méně S může znamenat více“, není strategie záměrné manipulace
s dostupnos S integrována do stávajících doporučení sportovní výživy. Je
možné očekávat, že se řízený trénink při nízké dostupnos S brzy stane pevnou součás
doporučení ve sportovní výživě. Americká společnost sportovní medicíny se k tomuto
modelu přípravy sportovce vyjadřuje poprvé až v nejnovějším souborném textu.
V předchozích vyjádřeních z let 2000 a 2009 zmínka o významu dostupnos S není
(Thomas, Erdman, & Burke, 2016). Tréninkový přístup (tzv. „train-low“ koncept), ve kterém
jsou vybrané TJ záměrně započaty a realizovány za snížené dostupnos S, a soutěžní
za žení za vysoké dostupnos S se ukazuje být dalším z milníků v genezi postojů
k příjmu S ve vytrvalostním sportu. Stěžejní význam má především nízká endogenní dostupnost
S během tréninkového za žení. Tréninková strategie snížené dostupnos S je
realizována prostřednictvím záměrné manipulace s endogenními a exogenními zdroji
S za účelem podpory tréninkové adaptace. Konkrétním příkladem může být modifikace
tréninku nalačno, tzv. „sleep low“ strategie, vícefázový trénink nebo nízkosacharidové
přístupy.
Strategické plánování tréninku za podmínek snížené dostupnos S je pevnou součásnejnovějších
přístupů ke sportovní výživě. Zcela nezbytná v realizaci tréninku nízké
dostupnos S je úzká spolupráce mezi sportovcem, trenérem a dietologem při plánování
a periodizaci tréninku. Přímá možnost sportovního dietologa zasahovat do koncepce
tréninkového procesu je otázkou budoucnos sportovní výživy.
Uplatňování LCHF diety znamená výrazný odklon od zakořeněného paradigmatu o potřebě
S ve výživě člověka. Na základě současných poznatků můžeme zopakovat, že LCHF strava
ve srovnání se stravou, zabezpečující vysokou dostupnost S pro intenzivní tréninkové anebo
závodní za žení, nevede ke zvýšení sportovního výkonu. Mezi zastánci nízkosacharidových
diet nalezneme převážně aktéry ultradistančních závodů, u kterých je možné vzhledem
k výrazné dominanci oxida vního tukového metabolismu očekávat (individuální) profit.
Op mální prak cké LCHF strategie, s výjimkou krátkodobého pě denního protokolu,
však v současnos nejsou formálně popsány a neexistují pro ně žádná doporučení. Nízkosacharidová
strava patří pro popsaný vliv na redukci hmotnos mezi populární alterna vní
směry výživy také u nesportující populace bez zdravotních oslabení. Řadou studií je však
doloženo, že nízkosacharidový režim má nejprospěšnější účinky zejména u obézních diabe
ků, ale také příznivě ovlivňuje řadu rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění.
Vzhledem k interindividuálně variabilní toleranci nízkosacharidové stravy by měl každý
zvážit objek vní důvody pro její realizaci (Burke, 2015; Volek et al., 2015).
68
Přes všechny zdokumentované metabolické výhody, které pro vytrvalostního sportovce
LCHF diety představují, není tato strategie pro zvýšenou rela vní spotřebu kyslíku
(ekonomiky práce) během submaximálního za žení mezi elitními, vrcholovými ultradistančními
běžci nebo plavci využívána (Kumstát, Rybářová, Thomas, & Novotný, 2016b;
Stellingwerff, 2016). Přestože nízkosacharidový přístup je v kontrastu s cílem maximalizovat
výkon u elitních vytrvalostních sportovců, může být bez nega vních dopadů na
výkon a zdraví sportovce uplatněn rekreačními sportovci (Urbain et al., 2017). Řada ultradistančních
běžců na rekreační i vrcholové úrovni aplikuje ketogenní dietu. Vzhledem
k výrazné dominanci oxida vního tukového metabolismu je právě u těchto sportovců
možné očekávat (individuální) profit (Maunder et al., 2018). Op mální prak cké
strategie však v současnos nejsou známy ani popsány a interpretace současných poznatků
musí být individualizována a přizpůsobena samotnému sportovci.
Ze syntézy poznatků tema ckého celku dostupnos S vyplývají následující otázky, na
které nelze v současnos odpovědět:
Nízkosacharidové modely stravování
• Jak dlouho po ukončení neketogenní LCHF přetrvává redukovaná oxidace S? Je možné
přes realimentaci S (návrat k vysoké oxidaci S) částečně zachovat adaptace a profitovat
z potenciálu zvýšené u lizace T?
• Během LCHF diety, jaká je hranice rela vní intenzity za žení, při které již dochází
k signifikantnímu ovlivnění vytrvalostních schopnos a závodního výkonu (jako důsledek
redukované kapacity k oxidaci S)?
• Zvyšují dlouhodobé adaptace na ketogenní LCHF dietu výkon? Jak dlouho výkonnostní
efekt přetrvává?
• Jaké jsou dopady akutního/přechodného zvýšení exogenní dostupnos S podáním
S během za žení za současné realizace ketogenní LCHF?
• Jaké jsou metabolické, zdravotní a výkonové účinky dlouhodobé expozice zvýšené
ketonemii? Jaká je minimální hranice ketonemie vyvolávající tyto změny a je možné
potenciálních účinků dosáhnout exogenním podáním ketolátek?
• Jaké je op mální načasování, množství a forma přijímaných tuků před, během a po
za žení? Žádná konkrétní doporučení neexistují.
• Může manipulace s příjmem tuků u ketoadaptovaných jedinců dále měnit adaptační
reakce na za žení?
Dostupnost sacharidů a její manipulace v tréninku
• Jak se liší energe cké nároky, míra u lizace glykogenu a potřebný příjem S během
variabilního tréninkového za žení sportovců?
69
• Existují nějaké nutriční prostředky vedoucí ke zvýšení zásob glykogenu přes op mální
příjem S (odpovídající doporučením) anebo v situaci dlouhodobě nízké dostupnos S?
• Existuje minimální/hraniční obsah svalového glykogenu před zahájením a v čase zátěže
vyvolávající příznivé adaptační reakce? A jaké je minimální „zbytkové“ množství
glykogenu po skončení za žení podporující pozátěžovou adaptační reakci?
• Jaké jsou rozdíly v reakci trénovaných elitních a netrénovaných sportovců na manipulaci
s dostupnos S?
• Jaký je op mální poměr, frekvence, druh a způsob integrace strategií manipulujících
s nízkou a vysokou dostupnos S zvyšující efek vitu tréninku v rámci konkrétního
tréninkového období? (Tj. např. kolik tréninkových jednotek při nízké dostupnos
S, v jakém poměru k tréninkům s vysokou dostupnos S si může sportovec dovolit
absolvovat?)
• Jak op málně začlenit TJ vysoké dostupnos S do tréninkové praxe sportovců v přípravě
na soutěž? Jaký je op mální poměr, frekvence takových TJ?
• Jaké jsou bezprostřední (potréninkové) a dlouhodobé dopady chronické expozice
nízké tréninkové dostupnos S na zdraví sportovců?
71
6 Nové perspek vy v příjmu bílkovin ve sportu
Je známo, že pravidelná pohybová ak vita zvyšuje potřebu B ve výživě sportovce (Lemon,
1998). Dle současných doporučení by měly být B ve výživě dospělého člověka přijímány
v denním množství 0,8 g/kg. Denní potřebu dále determinují zejména tréninkové
(objem, intenzita za žení, charakter tréninku), nutriční ukazatele (zdroje B, zastoupení
AK), ale také frekvence příjmu B, distribuce příjmu a načasování vůči za žení. Roli
sehrává také věk, složení těla, trénovanost. Doporučený příjem B sportovců je proto
vyšší (1,2–2,0 g/kg) (Thomas, 2016). Podle recentní metaanalýzy se jako op mální denní
množství B podporující zvyšování svalové hmoty a síly indukované odporovým tréninkem
u trénovaných sportovců jeví 1,62 g/kg. Vyšší příjem B v kombinaci s tréninkem
dále parametry FFM signifikantně nemění (Morton et al., 2018). Z pozorování sportovců
vyplývá, že sportovci s plněním příjmu B problém nemají a 1,2 g/kg přijímá 90 %
sportovců (ze souboru 544 sportovců různých sportovních disciplín a za žení) přibližně
100 minut denně (Wardenaar, 2017). Mezi sportovci silových disciplín je běžně > 2,6 g/kg
(Antonio et al., 2016).
Následující kapitola rozšíří klasický pohled na množství, zdroje, kvalitu a načasování příjmu
B ve sportu o současná témata denní distribuce (Areta et al., 2013), příjem B u seniorů
(Naseeb & Volpe, 2017) nebo vysokobílkovinnou dietu, tak jak jsou nově uvedena
v konsenzuálních dokumentech ACSM, a zejména ISSN (Jäger et al., 2017). Kapitola je
svým obsahem více orientovaná na silově zaměřené sportovní disciplíny.
6.1 Metodologické poznámky
Pohybová (in)ak vita a výživa mají vliv na adaptační mechanismy. Adaptabilita svalové
tkáně je determinována s rozdílným vlivem silovým a/nebo vytrvalostním za žením. Pohybová
ak vita společně s příjmem B, resp. AK reprezentují anabolický s mulus (syntéza
bílkovin), který vede k adaptačním změnám (svalová hypertrofie, ↑ svalová síla, ↑ oxidavní
kapacita svalu).
Výzkum efek vity příjmu B ve sportu čelí řadě metodologických limitů, a za nejčastější
se považuje otázka, zda je možné akutními změnami ve svalové tkáni po jednorázovém
za žení dostatečně predikovat dlouhodobé adaptační změny. Z metodologického
hlediska jsou akutní pozátěžové projevy pozorované ve svalové tkáni po příjmu živin,
jako jsou zvýšená MPS, genová exprese, transkripční a translační procesy, považovány
za indikátory adaptačního potenciálu, a tedy za indikátory dlouhodobé svalové adaptace
(Hawley, Tipton, & Millard-Stafford, 2006). Uvedené akutní reakce organismu dostatečně
predikují dlouhodobé adaptační změny (Hartman et al., 2007; Wilkinson et al.,
2007). Podle Hawleyho et al. (2006) pla v případě, že je podnět (tréninkové za žení
72
a příjem B) dlouhodobý, opakovaný a nepřerušovaný, a přes minimální jednorázovou
depozici a ztrátu svalových bílkovin po za žení, že kumulace těchto malých změn se
v dlouhodobém měřítku (několik týdnů) projevuje vyšší oxida vní kapacitou nebo svalovou
hypertrofií.
Podle jiných ale měřítko okamžité odpovědi organismu v podobě MPS není dostatečným
predik vním nástrojem svalové hypertrofie a pozátěžová (1–6 h) míra MPS nekoreluje
se svalovou hypertrofií indukovanou šestnác týdenním odporovým tréninkem.
Interindividuální reakce jednotlivců jsou značně gene cky determinované
a k jejich iden fikaci by bylo nutné využít poznatků z proteomiky, genomiky nebo transkriptomiky
(Mitchell et al., 2014).
Bilance bílkovin svalové tkáně
Proteosyntéza je proces představující novotvorbu bílkovin tělu vlastních. Jde o komplikovaný
několikastupňový proces, který začíná v momentě, kdy organismus dostane určitý
podnět k jeho spuštění. Tímto podnětem může být například příjem specifických živin,
hormonální ak vita, svalová práce či energe cký stav buňky daný ak vitou AMP-kinázy
a dalších enzymů či metabolických drah (Holeček, 2016, s. 147).
Proces degradace kompletních bílkovin na jejich jednodušší složky (AK či pep dové řetězce)
označujeme jako proteolýza (Holeček, s. 147). Ke svalové proteolýze může docházet
v postresorpčním období metabolismu, u patologických stavů (infekce, trauma,
popáleniny…), hladovění nebo v důsledku tělesné zátěže. Ve sportu je proces proteolýzy
spojený hlavně s katabolismem bílkovin kosterního svalstva. Jedním z častých indikátorů
katabolismu svalové tkáně je 3-MH. Podání S anebo AK katabolismus bílkovin
indukovaný stresovou reakcí organismu a vyplavení kor zolu výrazně zmírní (Bird, Tarpenning,
& Marino, 2006). Vzájemná bilance mezi mírou syntézy (MPS) a odbourávání
(MPB, z angl. muscle protein breakdown) svalových bílkovin je vyjadřovaná jako „čistá
bilance bílkovin“. K nárůstu svalové hmoty (svalové hypertrofii) potom dochází v období,
ve kterém délka trvání a rozsah pozi vní bilance bílkovin budou převažovat nad obdobím
nega vní bilance (Phillips, Tipton, Aarsland, Wolf, & Wolfe, 1997).
Je prokázáno, že odporový trénink významně podporuje hypertrofii svalové tkáně
(Schoenfeld, 2010). Příjem B ve správném množství a ve správném čase po odporovém
za žení MPS dále potencuje (Moore et al., 2009).
Snaha o novotvorbu svalových bílkovin by neměla být stěžejní strategií sportovce ve snaze
dosáhnout hypertrofie zatěžovaných svalů. Sportovci lpí na maximální s mulaci MPS, ačkoliv
k dosažení pozi vní bílkovinné bilance může dojít i prostou redukcí MPB bez výrazných
změn v míře MPS, jak dokládají práce se sportovci po zranění, imobilizaci (Burke, 2009).
73
Role pohybové ak vity
Proteosyntézu ve svalové tkáni můžeme vnímat z pohledu syntézy základních frakcí přítomných
bílkovin zodpovědných za kontrak lní a metabolické vlastnos svalu – mitochondriální,
myofibrilární. Jednorázové za žení zvyšuje míru MPS o 34 %, resp. 65 % až
po 48 h, resp. 24 h. V čase 3 hodiny po za žení je MPS o 112 % vyšší než za bazálních klidových
podmínek. Za žení zvyšuje také MPB. Míra MPB je ale nižší než v případě syntézy,
což vede ke zlepšení proteinové bilance, která přetrvává ~ 24–48 h (Burd et al.,
2011; Phillips et al., 1997).
Příjem B potencuje akutní vliv pohybové ak vity silového (Borsheim, Aarsland, & Wolfe,
2004) i vytrvalostního (Howarth, Moreau, Phillips, & Gibala, 2009) charakteru na MPS.
Synergie mezi cvičením a potréninkovou stravou vede ke s mulaci míry syntézy bílkovin
a zejména opakované tréninkové za žení odporového charakteru za těchto podmínek
vede ke svalové hypertrofii. Jak přesně využít tento prostor k op malizaci dietního
režimu v období po skončení tréninku, zůstává stále nezodpovězenou otázkou. Recentní
práce se shodují na nutnos rovnoměrné distribuce v příjmu B do čtyř dávek s odstupem
tří hodin v případě snahy maximalizovat MPS (Areta et al., 2013).
Akutní změny bilance svalových bílkovin vyvolané za žením je možné dokumentovat
např. ovlivněním signálních cest a expresí genů. Výsledkem je biosyntéza mitochondriální,
myofibrilární a sarkoplazma cké frakce bílkovin. Dosažení svalové hypertrofie patří
mezi primární cíle např. kulturistů, ale již ne vzpěračů, diskařů apod., přestože převažuje
charakter silového tréninku. Odlišná míra syntézy je pozorována v reakci na silový/vytrvalostní
charakter tréninku. Silový trénink vede převážně k syntéze myofibrilárních B,
vytrvalostní trénink s muluje syntézu B zodpovědných za oxida vní kapacitu svalu (mitochondriální
frakce B). Deplece lokálních glykogenových rezerv má vliv na MPS, resp.
↑ MPB (Phillips et al., 1997).
Svalová hypertrofie
Svalová hypertrofie neboli zvětšení příčného průřezu svalového vlákna je přirozený
adaptační fyziologický proces doprovázený změnami jak na buněčné, tak i mimobuněčné
úrovni. Z těchto změn můžeme jmenovat například zvětšení objemu sarkoplazmy,
novotvorbu nebo zvětšení objemu kontrak lních proteinů ak nu a myozinu (Burd et al.,
2011), či v neposlední řadě syntézu nekontrak lních pojivových tkání (Schoenfeld, 2010).
Z hlediska hypertrofické odpovědi různých typů svalových vláken je pozorována největší
citlivost vůči odporovému tréninku u svalových vláken II (Deschenes & Kraemer, 2002).
Je nutná suplementace doplňky stravy? Efekt suplementace B ve snaze dosáhnout svalové
hypertrofie je zpochybňován zejména u netrénovaných, resp. rekreačně trénujících
sportovců s frekvencí 3 TJ týdně. Z výsledků studií vyplývá, že přes podávání biologicky
74
hodnotných B v op málním množství 20–25 g po za žení, je celkový denní příjem B
v rozsahu 1,2–1,6 g/kg dostatečný a cílená suplementace B po tréninku nemá žádný adivní
význam (Morton et al., 2018).
Pozorované příznivé výkonnostní změny v případě intervenčních studií (obvykle 12 týdnů,
3 TJ/týden) jsou proto spíše projevem tzv. tréninkového efektu zejména proto, že
soubor bývá tvořen rekreačními sportovci (Reidy et al., 2016, 2017).
6.2 Množství bílkovin
Míra MPS v čase čtyři hodiny po za žení je přímo úměrná zvyšujícímu se množství konzumovaných
B (0, 5, 10, 20, 40 g B). Příjem 40 g vaječné B v porovnání s 20 g (~ 8,6 g
esenciálních AK) již vedl k signifikantně vyšší oxidaci leucinu. Syntéza svalových B dosáhla
plató hranice při příjmu 20 g. Na základě uvedené studie se za op mální množství
jednorázově zkonzumovaných plnohodnotných B se zastoupením esenciálních AK považuje
20–25 g (Moore et al., 2009).
Rela vní formát doporučení v g/kg více odráží novější data, která za dávku maximalizující
MPS považují spíše vyšší dávku, a to 30–40 g (Macnaughton et al., 2016). Schoenfeld
a Aragon (2018) za hraniční „využitelné“ jednorázové množství B považují 0,4 g/kg.
Z práce Macnaughtona et al. (2016) dále vyplývá, že příjem 40 g B s muloval MPS
(0–300 min postprandiálně) více než 20 g B. Ne však více než o 20 %, a to i přes dvojnásobné
množství. Z výsledků také vyplynulo, že míra MPS je na podílu FFM nezávislá
při současně dostatečném habituálním denním příjmu B (shodná míra MPS při FFM
< 65 kg anebo > 70 kg a příjmu 1,9, resp. 2,0 g/kg). Nepla tedy, že čím větší podíl svalové
tkáně, m větší potřeba B. Rozhodujícími nutričními faktory MPS zůstává jednorázové
množství B a zejména celkový denní příjem B. Zajímavý je nízký příjem S 3,2,
resp. 3,5 g/kg u skupiny s vyšším množstvím FFM. Jako další významný, nenutriční aspekt,
který moduluje výslednou MPS, je charakter silového tréninku. Spíše než celkové
množství svalstva, které jednotlivec má, je rozhodujícím faktorem s mulace MPS jejich
zapojení (celotělový trénink vs. trénink izolovaných par í).
Nejen načasování ve vztahu k tréninku, ale distribuce příjmu B během dne je také velmi
důležitá. Areta et al. (2013) v unikátním experimentu sledoval vliv třech odlišných
strategií distribuce B podaných v průběhu 12 hodin po odporovém tréninku (příjem
8 × 10 g B každých 90 minut, 4 × 20 g B každé 3 h a 2 × 40 g B každých 6 h). Syntéza kontrak
lních bílkovin dosahovala maxima při podávání 20 g B s odstupem 3 h. To koresponduje
s postprandiálním vzestupem hladin esenciálních AK i leucinu, který přetrvává
až 180 min od podání 20 g syrovátkového hydrolyzátu (Tang, Moore, Kujbida, Tarnopolsky,
& Phillips, 2009). Pravidelné dávkování B tak minimalizuje exogenní oxidaci AK
(ztráty) a naopak maximalizuje MPS.
75
6.3 Načasování příjmu bílkovin
Jeden z prvních experimentů s cílem zjis t op mální načasování příjmu B po za žení
prokázal, že MPS se po příjmu esenciálních AK (6 g) v kombinaci se 35 g sacharózy při
konzumaci 1 h nebo 3 h po skončení za žení nemění (Rasmussen, Tipton, Miller, Wolf,
& Wolfe, 2000). Cribb a Hayes (2006) ve své longitudinální studii demonstrovali, že příjem
směsi S, B a krea nu bezprostředně před a ihned po ukončení odporové zátěže
vede k signifikantním změnám antropometrických parametrů ve srovnání s izoenergeckým
a izonitrogenním množstvím B konzumovaných mimo časovou blízkost odporového
tréninku. V současnos existuje konsenzus v minimálním rozdílu v míře MPS při
podání 20 g B před nebo 1 h po za žení (Tipton et al., 2007).
Trénovanost je důležitým faktorem, který ovlivňuje dopad načasování příjmu B na dusíkovou
bilanci (Mori, 2014). Během posledních tří dnů jedenác denního tréninkového
bloku s denním příjmem B 1,5 g/kg byla hodnocena dusíková bilance u skupiny přijímající
B (0,3 g/kg) ihned nebo s 6h odstupem od tréninku. Příjem B v čase ihned po skončení
tréninku vedl k vyšší pozi vní dusíkové bilanci pouze u trénovaných jedinců. Při
rekreačním tréninku (frekvenci celotělového tréninku 3× týdně) a habituálním příjmu
B 1,3 g/kg nemá suplementace 22 g B po za žení na ukazatele syntézy svalových bílkovin
žádný vliv (Reidy et al., 2017). Při tréninku s nízkým objemem za žení a dostatečným
denním příjmem B suplementace ani načasování příjmu B adaptační nebo funkční
změny nepodporuje.
Zkombinujeme-li denní množství B (1,6 g/kg) op malizující MPS (Morton et al., 2018)
s jednorázovým množstvím (0,3–0,4 g/kg) (Schoenfeld & Aragon, 2018) a ideální distribucí
(odstup 3 h mezi jídly) v rámci 16 h ak vní čás dne (Areta et. al, 2013), při příjmu
0,3 g B/kg/jídlo je op málních 5 jídel/den. Při 0,4 g B/kg/jídlo to jsou čtyři jídla/den.
Pro 80kg muže se jedná o 32 g B/jídlo a 128 g B/den.
6.3.1 Význam aminokyselin
Klíčovou roli v podpoře MPS hrají nejen samotné B, ale především zastoupené AK (Hulmi,
Lockwood, & Stout, 2010). Podle současných poznatků esenciální a neesenciální AK
působí na úroveň MPS rozdílně. Výsledky studií jasně ukazují, že rozhodující roli při s mulaci
MPS hrají esenciální AK. MPS je po podání neesenciálních AK, ve srovnání s isoenerge
ckým a isonitrogenním množstvím esenciálních AK, snížená (Tipton, Ferrando,
Phillips, Doyle, & Wolfe, 1999).
Podmínkou efek vní s mulace proteosyntézy je disponibilita AK v podobě vzestupu
plazma ckých hladin AK (aminoacidémie) (West et al., 2011). Aminoacidémie sehrává
klíčovou roli v odpovědi organismu na příjem B. Kine ka aminoacidémie v krevním řečiš
po příjmu stejného množství B, ale různých forem, se liší (Tang et al., 2009). Bohé,
76
Low, Wolfe a Rennie (2003) uvádějí, že existuje pozi vní závislost mezi extracelulární
koncentrací AK a mírou MPS. Intracelulární koncentrace AK míru MPS neovlivňuje. Po
příjmu B se během pě hodin ~ 55 % resorbovaných AK objevuje v krevním oběhu. Asi
20 % z nich je vychytáno kosterním svalstvem a přímo ovlivňuje rychlost MPS a stává se
prekurzory syntézy proteinů de novo (Groen et al., 2015). Rychlost vzestupu, vrcholová
hodnota i celkový rozsah aminoacidémie anebo leucinemie jsou nejvyšší po příjmu syrovátkové
B. Syrovátka proto patří mezi nejefek vnější zdroj B ve studiích hodno cích
míru MPS (Jäger et al., 2017).
Leucin
Za nejdůležitější AK se v oblas ovlivnění míry MPS považuje esenciální AK – leucin
(Koopman et al., 2005; Norton & Layman, 2006). Leucin dokáže nezávisle na jiných
faktorech spouštět svalovou proteosyntézu s mulací molekuly mTOR. Proteinkináza
mTOR dále působí na tzv. iniciační faktory, například eIF4E či p70S6K, které jsou zodpovědné
za translaci gene cké informace při proteosyntéze (Norton et al., 2009).
Ze studií na zvířatech je možné usoudit, že přítomnost leucinu v dietě anebo hladina
leucinemie jsou limitující faktory míry MPS (Norton, Wilson, Layman, Moulton, & Garlick,
2012). Přidáním 2,5 g leucinu k 20 g plnohodnotných B zvýšíme o 22 % míru MPS
v období 6 h postprandiálně (Wall et al., 2013).
Isonitrogenní (20 g B, 10 g esenciálních AK) podání syrovátkové B vede k signifikantně
vyšší aminoacidémii i leucineimii ve srovnání s kaseinem (Tang et al., 2009). V případě
netrénovaných jedinců s příjmem vyšším než 1,1–1,3 g/kg a navýšeným energe ckým
příjmem o 600–800 kcal/d však ani podání 3 g leucinu 2× denně samostatně nebo jako
součást hydrolyzátu a koncentrátu syrovátky nebo koncentrátu sójové B k antropometrickým
změnám (růst FFM) nevede (Mobley et al., 2017).
6.3.2 Které bílkoviny jsou nejvhodnější?
Nejen množství a načasování příjmu B vůči za žení, ale také kvalita B determinují výslednou
synergickou odezvu organismu na příjem B a zátěž.
Syrovátka
Základní frakce mléčných B, syrovátka a kasein, jsou považovány na základě pozorovaných
anabolických vlastnos za výhodný zdroj B. Míra MPS po příjmu syrovátky a po
skončení silového tréninku je významně vyšší ve srovnání s jinými zdroji B uplatňovanými
ve sportovní výživě (kasein, sója) (Pennings et al., 2011). Rozdíly v anabolické odpovědi
organismu na příjem syrovátkové B a jiných zdrojů B je dán vysokým zastoupením
esenciálních AK s nejvyšším podílem leucinu a biodisponibilitou obsažených AK vedoucích
k rychlé hyperaminoacidémii (West et al., 2011; Devries & Phillips, 2015).
77
Konzumace 25 g směsi B (syrovátka a micelární kasein v poměru 1 : 1) aminoacidémii
i MPS dále zvyšuje ve srovnání s isonitrogenním podáním syrovátky. Do jaké míry kombinovaný
příjem syrovátky a kaseinu ovlivňují MPS v iniciální postprandiální fázi (0–2 h)
a později (3–6 h), však není dosud známo (Traylor et al., 2018).
Kasein
Kine ka vzestupu AK po příjmu kaseinu je ve srovnání se syrovátkou odlišná především
délkou trvání zvýšené aminoacidémie (Hall, Millward, Long, & Morgan, 2003). Výsledným
efektem je prodloužení doby, po kterou je MPS s mulována. K maximalizaci MPS
je ale třeba vyššího příjmu kaseinu, 30–40 g. Silový trénink předcházející příjmu kaseinu
míru MPS dále o ~ 30 % zvyšuje (Holwerda et al., 2016). V praxi sportovce, jehož cílem
je maximalizace hypertrofie svalové tkáně je proto možné doporučit večerní odporový
trénink s následným příjmem 30–40 g kaseinu (Trommelen et al., 2017).
Z důvodů zmírnění nega vní bilance bílkovin, ke které během noci dochází, je strategie
příjmu kaseinu využitelná rovněž v situaci, kdy snahou sportovce je zmírnit dopady
redukované míry MPS po zranění nebo během nemoci (Abbo , Bre , Cockburn, & Clifford,
2018; Milsom, Barreira, Burgess, Iqbal, & Morton, 2014).
Obr. 5 Příklad op mální distribuce B během dne v kontextu energe ckého příjmu a výdeje
Díky vysoké dostupnos esenciálních AK je mléko, jako zdroj kaseinu i syrovátky, ideálním
prostředkem podpory MPS (Hartman et al., 2007).
Podání rýžové B (48 g) ve srovnání s isonitrogenním množstvím syrovátkového isolátu
vyvolalo obdobnou aminoacidémii (−6,7 %) s vrcholovou hladinou esenciálních aminokyselin
v krevním řečiš po 67 minutách (syrovátka) a 87 minutách (rýže). Uvedená
studie ovšem hodno la změny ráno v postabsorpčním stavu po 12 hodinách lačnění.
Tedy ne v situaci simulující tréninkové za žení (Jäger et al., 2013). Hodno me-li dopad
78
isoenerge ckého a isonitrogeního příjmu 48 g rýžové nebo syrovátkové B po tréninku
na výkonové a antropometrické ukazatele (Joy et al., 2013) během osmi týdnů (3 TJ/týden),
výsledky jsou rovněž slibné. Klíčovou roli pravděpodobně ukazatele změn tělesné
vysoké množství leucinu (3,8 g) v rýžovém suplementu. Výsledné ukazatele změn tělesné
kompozice a výkonu se po osmi týdnech nelišily. Limitem práce je absence kontrolní
skupiny a nemožnost efek vitu rýžové B objek vně posoudit (Joy et al., 2013).
Kombinace bílkovin se sacharidy?
Recentní práce potvrzují, že kombinovaný příjem S dále B (20–25 g) s obsahem esenciálních
aminokyselin (9–12 g) a leucinu (3 g) kombinovaný příjem S dále MPS pozorovanou
po za žení nezvyšuje (Staples et al., 2011).
6.4 Příjem bílkovin u starších osob
Význam pohybové ak vity a příjmu B (nad rámec doporučených denních dávek) v zachování
a udržení ak vní tělesné hmoty je velmi důležitý aspekt prevence sarkopenie u starších
jedinců (Makanae & Fujita, 2015). V současnos se nutriční doporučení prevence sarkopenie
v mnoha klíčových oblastech týkajících se množství, načasování a kvality přijímaných
B shodují s doporučeními sportovní výživy. V pokročilém věku (> 65 let) dochází
u mužů i žen k tzv. anabolické rezistenci. V reakci na pohybový podnět (silový trénink)
je u starších jedinců redukovaná ak vita mTORC1 dráhy a MPS během prvních 24 hodin
po za žení ve srovnání s mladšími jedinci. Snížená citlivost reakce starších osob na
trénink i příjem B (dosud neznámý mechanismus) výrazně přispívá k rozvoji sarkopenie
(Naseeb & Volpe, 2017; Walker et al., 2011). Anabolická odpověď u mladších osob „kulminuje“
při podání nižších dávek B (20 g) než u starších osob (40 g) (Moore et al., 2015).
Příjem B a esenciálních AK s dostatečným množstvím leucinu je podle současných poznatků
klíčový pro kompenzaci snížené postprandiální syntézy svalových B, maximalizaci
MPS pro udržení nebo zvýšení svalové hmoty u seniorů (Moore et al., 2015), starších
pacientů, imobilizovaných nebo hypokine ckých (Cholewa et al., 2017). Význam leucinu
ve schopnos podněcovat MPS u seniorů potvrzuje i nedávná studie McDonalda et
al. (2016). Jedinci, jejichž strava v posledních šes letech obsahovala nejvyšší množství
leucinu a dostatečné množství B 1,25 g/kg, ztra li signifikantně méně svalové hmoty
ve srovnání se skupinou s nízkým dietním zastoupením leucinu. Udržení svalové hmoty
bylo pozorováno u skupiny > 65 let při konzumaci ~ 7,1 g leucinu denně.
Gorissen et al. (2016) podával 35–60 g kaseinu nebo syrovátky mužům (~ 71 let) a překvapivě
přes shodný obsah leucinu (4,4 g) kasein efek vněji s muloval myofibrilární
MPS. Nejvyšší míra MPS, ale také oxidace, byla pozorována při dávce 60 g syrovátkového
hydrolyzátu. Vysoká míra oxidace AK vysvětluje vyšší leucinemii v případě 35 g B ve
srovnání s 60 g. V praxi je ovšem příjem 60 g B téměř nemožný.
79
Vhodným načasováním a zvýšením jednorázové dávky B můžeme sníženou senzi vitu
u seniorů korigovat. Již dříve Esmarck et al. (2001) u starších jedinců prokázal, že příjem
AK (jako součást 10 g B) ihned po ukončení tréninku s muluje MPS více než při podání
dvě hodiny po tréninku. Ekvivalentní odpovědi MPS jako u mladších jedinců dosáhneme
u seniorů podáním ~ 25–40 g plnohodnotných B (Breen & Phillips, 2011) s minimálně
3 g leucinu (Bukhari et al., 2015).
Pohybový s mulus je výrazný podnět pro satelitní buňky (buňky schopné obnovovat
poškozené nebo opotřebované čás a udržovat homeostázu organismu). Ak vita satelitních
buněk v reakci na adekvátní příjem B po za žení dále ovlivňuje biogenezi specifických
mitochondriálních a sarkoplazma ckých frakcí bílkovin svalové tkáně. Takových,
které jsou důležité v podpoře metabolických vlastnos svalu v průběhu stárnu (Burd
& De Lisio, 2017).
V prevenci atrofie a redukci progrese sarkopenie u seniorů zůstávají otevřené otázky
účinnos a bezpečnos denního příjmu B 1,4 g/kg, suplementace AK (leucinem), zdrojů
a načasování anebo denní distribuce příjmu B. Závěrem lze shrnout, že k udržení svalové
síly, zmírnění projevu sarkopenie však podle výsledků dostupných studií u seniorů
dochází za podmínek, které jsou velmi blízké sportovcům (Naseeb & Volpe, 2017).
Minimální potřebný denní příjem B pro osoby starší 65 let ve snaze zmírnit progresi
ztrát FFM je > 1,25 g/kg a měl by obsahovat ~ 7 g leucinu/d (přibližně 2,3–2,4 g/hlavní
jídlo). Vysoký jednorázový příjem ~ 30–40 g B po tréninku dále kompenzuje redukovanou
míru MPS.
Příjem bílkovin v rekonvalescenci sportovce – transfer poznatků ze studií
se seniory
Vzhledem k potenciálu mírnit atrofii svalové tkáně u sportovců v rehabilitaci po zranění
anebo u seniorů v důsledku sarkopenie je příjmu B nejen zdravých mladých sportovců
věnována pozornost. Zadák, Hyšpler & Tichá (2012) hovoří v souvislos s leucinem o renesanci
použi nejen leucinu (i ostatních rozvětvených aminokyselin) u pacientů s vysokým
rizikem katabolismu svalových bílkovin. Leucin jako prekurzor HMB je podle nich
významným metabolicko-nutričním faktorem nezbytným k udržení energe cké rovnováhy
i svalové hmoty u pacientů.
Nutriční přístupy v časné fázi rehabilitace (u nesportujícího jedince) po sportovním zranění
korespondují s nejnovějším doporučením pro příjem B (u sportujícího jedince) a zdůrazňují
dostatečné denní množství (1,6–2,5 g/kg), distribuci a načasování (4–6 jídel/den s odstupem
3–4 h v jednorázovém množství 20–40 g a dostatečným podílem leucinu), a také
kvalitu (biologicky hodnotné, vstřebatelné B). Mezi potenciálně prospěšné doplňky stravy
vedle kaseinu, HMB nebo krea nu patří např. rybí tuk (Wall, Morton, & Loon, 2015b).
80
Příčiny zvýšené potřeby B u sportovců v rehabilitaci vycházejí z obav o ztrátu svalové
tkáně v důsledku atrofie svalové tkáně vyvolané redukovanou mírou MPS během
imobilizace anebo při omezeném tréninku. Milsom, Barreira, Burgess, Iqbal a Morton
(2014) na příkladu kazuis ky fotbalistů uvádějí rozdíly v jídelníčku během imobilizace
a následně ve fázi rehabilitace po poranění předního zkříženého vazu kolene. Jídelníček
se lišil svým energe ckým obsahem (1 970 vs. 3 170 kcal/d) ve fázi imobilizace, resp.
rehabilitace, ale ne množstvím B (195 vs. 190 g/d). Díky dietní intervenci došlo během
osmi týdnů imobilizace přes pokles hmotnos o 5 kg k zachování FFM. Zajímavos může
být množství suplementovaných doplňků stravy v celkem 12 dávkách/den (mul vitamin,
vit. C, 2× HMB, 3× rybí tuk, 2× krea n, 2× syrovátková B, 1× kasein).
6.5 Vysokobílkovinná strava
Mezinárodní společnost sportovní výživy ve svém posledním souborném sdělení poprvé
formálně „akceptuje“ vysoké denní dávky B > 3,0 g/kg pro standardním doporučeným
denním dávkám, a to na základě série studií publikovaných v letech 2014–2016 (Jäger
et al., 2017). Celkové denní množství B je častým tématem výzkumů. Již dříve bylo
v klasické práci Lemona (1998) prokázáno, že zvýšení příjmu B z 1,35 → 2,62 g/kg na
dobu 1 měsíce nevede k antropometrickým ani výkonnostním změnám.
V r. 2000 jsme považovali za vysokobílkovinnou dietu 2 g/kg a tato hodnota byla vnímána
jako horní hranice příjmu (Juraschek, Appel, Anderson, & Miller, 2013). Vyšší příjem
B (~ 25 % denního energe ckého příjmu) po dobu šes týdnů ve srovnání s 15 %
u nesportovců s manifestovanou prehypertenzí nebo hypertenzí 1. stupně a obézních jedinců
(BMI > 30) vedl ke zvýšení odhadované glomerulární filtrace. Dopady dlouhodobé
expozice ve vysokobílkovinné dietě a potenciální nežádoucí vliv na renální onemocnění
v té době nebyl znám (Metges & Barth, 2000). V praxi sportovců ale často denní příjem
B i několikanásobně překračuje doporučené denní dávky. Výsledky recentních prací
monitorující dopad dlouhodobě vysokého příjmu B poměrně překvapivě potvrzují, že
příjem > 3 g/kg nepředstavuje pro zdravé sportovce žádné riziko (Antonio et al., 2015,
2016; Antonio, Peacock, Ellerbroek, Fromhoff, & Silver, 2014).
První ze série studií vlivu vysokobílkovinné diety na výkonnostní a zdravotní ukazatele
sportovců prokázala, že osmitýdenní zvýšení podílu B v dietě na více než čtyřnásobek
doporučeného denního příjmu (~ 3,3 g/kg) neovlivňuje renální (krea nin, glomerulární
filtrace) ani jaterní funkce, složení krevních lipidů, glykémii ani hladinu cholesterolu.
Již iniciální denní příjem B sledovaných sportovců (12 trénovaných mužů, 26 let a 7 let
zkušenos s odporovým tréninkem) byl však velmi vysoký, a to 2,6 g/kg. Zajímavé je, že
vysokobílkovinná strava neměla žádný vliv na výkonnostní a antropometrické ukazatele
(Antonio et al., 2016).
81
V navazující intervenci byl sledován soubor s řízeným příjmem B (~ 2,51–3,32 g/kg) po
dobu jednoho roku. Ani zde nebyly zjištěny žádné nežádoucí účinky (jaterní, renální
funkce, lipidové spektrum). Navíc navzdory celkovému zvýšení energe ckého příjmu
(z 30 na 35 kcal/kg/d) nedošlo ke zvýšení tukové tkáně (Antonio, Ellerbroek, Silver, Vargas,
& Tamayo et al., 2016).
Přestože několikaměsíční příjem B ve studiíích Antonia et al. (2014, 2015) byl 4,2 a 5,5násobkem
doporučených denních dávek, množství svalové tkáně zůstalo nezměněno. Autoři
výsledky hodno jako příznivě působící na antropometrické ukazatele, ovšem příznivý
vliv diet na antropometrické ukazatele obhajují pouze redukcí tukové tkáně (redukce
o ~ 2–3 %), a ne změnou podílu FFM. V obou studiích byl příjem B vysoký ještě
před zahájením intervence. Sportovci konzumovali habituálně více než dvojnásobek doporučených
denních dávek (2 g/kg).
Ani v situaci, kdy byl habituální příjem B před vstupem do intervence v souladu s doporučeními,
nebyl v souboru žen prokázán nega vní vliv šes měsíců vysokobílkovinné
stravy (2,2 g/kg, zvýšení příjmu B o 87 % pro kontrolní skupině) na denzitu kostní tkáně,
T-skóre, TH nebo tukovou tkáň (Antonio, Ellerbroek, Evans, Silver, & Peacock, 2018).
Vysokobílkovinná strava při redukční dietě
Jediným v současnos akceptovaným a racionálním důvodem pro zvýšení denního příjmu
B až na 2,3–3,1 kg/kg FFM může být přechodné období energe cky restrik vní
diety (Helms, Zinn, Rowlands, & Brown, 2014b).
Vysokobílkovinná strava (> 25 % denního příjmu energie, nebo > 1 g/kg) u starších osob
(> 50 let) ve fázi redukční diety se příznivě podepisuje na zachování FFM a přispívá ke ztrátě
tukové tkáně (Kim, O’Connor, Sands, Slebodnik, & Campbell, 2016). Příjem 2,4 g/kg u silově
trénujících sportovců přispívá k výraznějšímu úbytku tukové tkáně a navýšení FFM
během čtyřtýdenní hypoenerge cké diety (40 % restrikce pro predikovaným potřebám)
ve srovnání s 1,2 g/kg (Longland, Oikawa, Mitchell, Devries, & Phillips, 2016). Není bez
zajímavos , že strava s polovičním množstvím B (1,2 g/kg) také vedla k zachování FFM
(+ 0,1 kg). Tedy množství B 2,4 g/kg, ale také 1,2 g/kg můžeme vnímat jako dostatečné
k zachování ak vní svalové hmoty i přes energe cký deficit.
U vytrvalostních disciplín nás proto nepřekvapí, že např. výživa cyklistů během etapových
závodů je soustředěna nejen na vysoký příjem S potřebný pro udržení vysokých
hladin glykogenových zásob, ale také na dostatečné zastoupení B. Pozorovaný denní
příjem B během etapových závodů 3–3,3 g/kg čtyřnásobně překračující doporučené
denní dávky pro dospělého člověka nepřekvapí, pokud víme, že k udržení svalové hmoty
v období nega vní energe cké bilance je třeba přechodně zvýšit denní příjem B nad
2,5 g/kg (Muros et al., 2018). Jednou z možnos , jak tohoto množství během etapových
82
závodů dosáhnout, je cílený příjem B během úvodních fází etap v množství 10–20 g/h
výkonu1
(Maughan, 2014, s. 588).
6.6 Shrnu
Podobně jako S i B plní nejen strukturální, ale také regulační funkci. Správné množství
B, zastoupení AK a podmínky denní distribuce jsou klíčem k adaptačním reakcím, podpoře
regenerace a syntézy nových bílkovin svalové tkáně.
Současný konsenzus týkající se příjmu B ve sportu můžeme shrnout do následujících bodů:
• Denní příjem B 1,4–1,6 g/kg (včetně suplementovaných B prostřednictvím doplňků
stravy) je dostačující pro budování nebo udržení svalové hmoty.
• Krátkodobá hyperbílkovinná strava (3 g/kg) u silově trénovaných zdravých sportovců
pravděpodobně nemá nežádoucí zdravotní účinky, může podporovat redukci tukové
tkáně a nevede ke změnám v množství ak vní tělesné hmoty. Autory pilotních
dat efektu hyperbílkovinných diet jsou vědci jednoho vědeckého týmu. V budoucnu
je pro zajištění validity a reliability výsledků důležité replikovat práce jinými autory
a experimenty.
• Načasování příjmu B vůči tréninku je velmi individuální. Příznivý vliv na MPS je prokázán
při příjmu před i po za žení, ovšem vzhledem k přetrvávajícímu zvýšení míry MPS
po zátěži až po dobu 24 h (s prodlužujícím se časem míra MPS klesá) není načasování
kri cky důležité a stává se individuální záležitos nutričních preferenci a tolerance.
• Op mální jednorázový příjem B po za žení maximalizující MPS je determinován věkem
a trénovanos a pohybuje se u dospělých jedinců mezi 20–40 g (0,25–0,4 g/kg).
• U starších (> než 65 let) anebo netrénovaných jedinců je množství B, vyvolávající stejný
MPS efekt, vyšší a pohybuje se mezi 30–40 g. Prevencí sarkopenie a progresivní ztráty
FFM je denní příjem B > 1,25 g/kg s obsahem min. 7,1 g/d leucinu (cca 2,3–2,4 g/jídlo).
• Jednorázový příjem B by měl k maximální s mulaci MPS obsahovat min. 2–3 g leucinu
a vyrovnané spektrum ostatních esenciálních AK.
• Odstup jednotlivých bílkovinných jídel op malizující MPS je 3–4 hodiny.
• Běžná strava dostatečně pokrývá potřeby B. Ve specifických tréninkových situacích –
energe cká restrikce, objemový trénink, rehabilitace po zranění – se ale stávají
bílkovinné suplementy prostředkem kvan ta vního i kvalita vního zabezpečení
potřeb B.
• Různé zdroje B a jejich kvalita odlišným způsobem ovlivňují postprandiální biodisponibilitu
AK a ta je limitující pro MPS. Rychle vstřebatelné zdroje B s vysokým podílem
esenciálních AK a hlavně leucinu proto nejúčinněji s mulují MPS. Kombinovaný pří-
1
50g rýžový koláček obsahuje ~ 4 g B, 25g energe cký gel s přídavkem větvených aminokyselin 3 g B, plátek
šunky 2 g B.
83
jem syrovátky a kaseinu je ve schopnos s mulovat postprandiální aminoacidémii
pravděpodobně nejúčinnější.
• Příjem kaseinu před spaním v množství až 30–40 g představuje významný s mul
MPS v čase spánku. Předchází-li příjmu kaseinu podvečerní odporový trénink, efekt
MPS je až o 30 % zesílen.
85
7 Individualizovaný příjem teku n ve sportu
Regulovat příjem teku n během za žení formulováním číselných doporučení (např.
množství teku n za jednotku času) je nemožné. Komplexní řada faktorů ovlivňuje příležitos
k pi během sportovního za žení, z nichž mnohé jsou mimo kontrolu sportovce.
Například v důsledku pravidel, změn tak ky v průběhu závodu u vytrvalostních disciplín,
omezení dostupnos a složení teku n občerstvovací stanicemi, potřeby udržovat
op mální techniku nebo rychlost, GIT komfort.
Měnící se environmentální podmínky (např. u outdoorových sportů) a především vysoká
interindividuální variabilita v míře pocení a složení potu proto formulaci doporučení
pro příjem během za žení komplikují.
Proto je sporné, zvláště u vrcholových sportovců, zda příjem teku n může být skutečně
označen za ad libitum (z definice vyplývá jako „kdykoli“ a v „jakémkoliv množství“).
V mnoha případech se ukazuje, že vrcholoví sportovci častěji čelí situacím, ve kterých
podstupují „riziko“ nedobrovolně sníženého příjmu teku n ve snaze dosáhnout co nejlepších
výsledků, rekreační sportovci by se měli nedostatečnému příjmu teku n (především)
během vytrvalostních ak vit vyhnout (Garth & Burke, 2013). Přijaté teku ny však
mohou být zdrojem také jiných složek než jen vody (např. kofein, S, elektrolyty) nebo
mají vlastnos , pro které je sportovec vyhledává (teplota, chuť). Také tyto aspekty mohou
do značné míry měnit množství i složení přijímaných teku n, a to nezávisle na žízni.
Sportovci si proto musí osvojit strategie založené výhradně na individuální reakci organismu
na za žení. V praxi sportovců však ru nní kontrola TH nebo ukazatelů hydratace (osmolality
nebo specifická hmotnost moči, osmolalita plasmy) chybí (Maughan & Shirreffs, 2008).
Co si pod pojmem individualizace příjmu teku n představit a jaká jsou teore cká východiska
individualizovaného přístup? Představeny budou dva kontrastní přístupy k příjmu tekun
sportovců během za žení, jejich dopad na dehydrataci a výkon (Kumstát, 2018).
Východiskem současné vědecké diskuse o podobách individualizovaného příjmu tekun
během za žení jsou publikace Is Drinking to Thirst Adequate to Appropriately Maintain
Hydra on Status During Prolonged Endurance Exercise? Yes (Hoffman et al., 2016)
a Is Drinking to Thirst Adequate to Appropriately Maintain Hydra on Status During Prolonged
Endurance Exercise? No (Armstrong, Johnson, & Bergeron, 2016).
7.1 Evoluce novodobých doporučení v příjmu teku n
ve sportu
Pravidla pro příjem teku n ve sportu se historicky mění. Od poloviny 90. let 20. stol., kdy
byl poprvé představen ACSM soubor doporučení (Conver no et al., 1996), převažuje sna-
86
ha vest sportovce k vysokému příjmu teku n. Dehydratace byla považována za nežádoucí
a sportovci byli vedeni k tomu, aby v průběhu za žení pili „takové množství, které jsou
schopni tolerovat“ anebo „odpovídající ztrátám potem“. Později ACSM svoje doporučení
revidovala a stanovila tolerovanou mírou dehydratace ztrátu vody odpovídající 2 % TH
(Sawka et al., 2007). V posledním souborném sdělení ACSM uvádí, že sportovci by měli
příjem teku n individualizovat ve snaze, především v horkém počasí a během vytrvalostních
výkonů, eliminovat 2% pokles TH (Thomas, Erdman, & Burke, 2016).
Široce akceptovaná doporučení ACSM z r. 2007 byla okamžitě po vydání (Beltrami,
Hew-Butler, & Noakes, 2008; Montain, 2008; Noakes, 2007a), i později recentními meta-analýzami
zpochybňována (Goulet, 2011, 2013). Wall et al. (2015a) svou práci dokonce
nazval: Current hydra on guidelines are erroneous: dehydra on does not impair exercise
performance in the heat. Autoři zdůrazňují obavu ze špatného pochopení doporučení
a připomínají rizika vyplývající z nadměrného příjmu teku n sportovci.
Podkladem stávajících doporučení ACSM je znalost obvyklých změn TH, diurézy a příjmu
teku n během za žení. Z uvedeného je možné kalkulovat míru pocení a individuálně
predikovat minimální nutný příjem teku n eliminující nega vní důsledky hypohydratace
na výkon a zdraví sportovce (= tzv. preskribovaný režim příjmu teku n) (Ganio,
Armstrong, & Kavouras, 2018).
V praxi většina (rekreačních) sportovců přijímá teku ny tzv. ad libitum a příjem teku n
je obvykle regulovaný vlastními pocity, tedy diktátem žízně (= tzv. autonomní režim příjmu
teku n) (Co er, Thornton, Lee, & Laursen, 2014). Strategie se však do značné míry
liší, a to nejen v závislos na sportovních faktorech, ale také v závislos na individuálních
zvyklostech sportovců.
7.2 Dehydratace a sportovní výkon
Při nedostatečném příjmu teku n, při nadměrných ztrátách vody z těla (např. pocením)
nebo kombinací obou faktorů dochází u sportovců k dehydrataci. Stupeň dehydratace
je klasifikován jako za žením indukovaný pokles hmotnos sportovce rovnající se ztrátám
vody a elektrolytů (Shirreffs & Sawka, 2011). V důsledku ztrát vody se oslabuje termoregulační
úloha pocení a zhoršuje se schopnost organismu eliminovat produkované
teplo. Rozvíjí se absolutní hypovolemie (pokles plazma ckého objemu) zvyšující nároky
na srdeční výdej, s následnou kompenzací vyšší srdeční frekvencí, a rela vní hypovolemie
(snížení průtoku krve podkožím). Výsledkem zhoršené schopnos organismu eliminovat
produkované teplo je riziko vzestupu tělesné teploty (teploty jádra), zvýšení hladin
katecholaminů a akcentovaná glykogenolýza přispívající k dřívějšímu rozvoji únavy
u vytrvalostního za žení (Logan-Sprenger, Heigenhauser, Jones, & Spriet, 2015; Trangmar
& González-Alonso, 2017).
87
Hypohydratace snižuje výkon, přesáhne-li teplota pokožky 27 °C, a s každým dalším
stupněm navíc dochází k poklesu výkonu o 1,5 %. Uvedenými fyziologickými změnami,
kdy překročením 2% úrovně dehydratace jsou významně oslabeny kompenzační mechanismy,
je vysvětlován pokles sportovního výkonu. Ztráty > 5 % TH mohou snížit výkon
o ~ 30 % (Sawka, Cheuvront, & Kenefick, 2015).
Obvyklá míra dehydratace u jednorázových vytrvalostních za žení v délce trvání 45–180 min
je 1–2 %. U ultradistančních (> 3 h) je rozptyl mezi sportovci větší 1,5–5,2 % (Garth & Burke,
2013). Většina výzkumů na poli hydratace ve sportu je realizována u vytrvalostních sportů
(typicky běh, cyklis ka). Výsledky výzkumů a vyplývající doporučení jsou pak extrahována
do širokého prostředí sportu. Nuccio, Barnes, Carter a Baker (2017) uvádějí, že znalos
o vlivu dehydratace na kogni vní funkce a specifickou výkonnost týmových sportů
jsou nejednoznačné.
Průměrné ztráty pocením ve sportu se pohybují ~ 500 ml/h, příjem teku n 300–800 ml/h
a úroveň dehydratace obvykle nepřekračuje 1,5 % (v případě outdoorových sportů > 2 %)
(Garth & Burke, 2013). Hypohydratace charakterizovaná úbytkem hmotnos se ale může
na výkonnos nega vně podepsat např. zvýšením subjek vního vnímání únavy, který
může nepřímo ovlivnit kogni vní funkce, specifické herní dovednos a zhoršit výkon
týmu i přes to, že uvedená míra dehydratace neovlivňuje izolované vytrvalostní či silové
kondiční schopnos . Nejen z uvedených důvodů by hydratační strategie měly být
přizpůsobeny specifickým podmínkám sportovního za žení nebo sportovní disciplíny
(Burke & Hawley, 1997).
Existuje hranice dehydratace limitující výkon?
Vytrvalostní sporty (cyklis ka, distanční běhy, triatlon) patří mezi disciplíny s vysokým
rizikem progresivního rozvoje dehydratace. Goulet (2011) v meta-analýze v rozporu
s tvrzením ACSM shrnuje, že vytrvalostní výkon není ovlivněn ≤ 4 % dehydratací. Neutrální
vliv na vytrvalostní výkon je možné v praxi dokumentovat na příkladech dlouhého
triatlonu (až 7 % dehydratace) (Sharwood, Collins, Goedecke, Wilson, & Noakes, 2004)
nebo běhu na 161 km (Hoffman, Hew-Butler, & Stuempfle, 2013).
Rooyen, Hew-Butler a Noakes (2010) retrospek vní videoanalýzou příjmu teku n během
olympijského maratonu v Aténách 2004 zjis li, že prvních pět mužů a žen dosahovalo v cíli
dehydratace na úrovni 4–6 %. Podobně také Beis, Wright-Whyte, Fudge, Noakes a Pitsiladis
(2012) u souboru elitních maratonců (~ 2:06 h) poukazují na velkou interindividuální variabilitu
v příjmu teku n (0,03–1,09 l/h). Průměrný pozorovaný příjem sledovaných sportovců
0,55 ± 0,34 l/h sice koresponduje s doporučeními ACSM z r. 2007 pít 0,4–0,8 l/h, ovšem odhadované
ztráty TH a míra dehydratace v rozsahu 6,6 –11,7 % v rela vně příznivých klimackých
podmínkách ~ 15 °C jsou zcela mimo „tolerovaný limit 2 %“. Tabulka 8 prezentuje extrémní
míru dehydratace u H. Gebreselasie během maratonu v Dubaji 2009 (Beis et al., 2012).
88
Tab. 8 Analýza bilance teku n při maratonu
H. Gebreselasie, maraton Dubaj 2009
čas 2.05:29 h
povětrnostní podmínky 16 °C, 54% vlhkost
příjem teku n 1 735 ml celkem (830 ml/h, 0,25 ml/min/kg)
koncentrace S 16 %
příjem S/h 133 g S/h!!
změna TH 5,7 kg
dehydratace 9,8 %
míra pocení 3,6 l/h
Nepřímá závislost mezi mírou poklesu hmotnos a výsledným časem je doložena u souboru
643 rekreačních maratonských běžců. Z výsledků však mimo jiné vyplývají obrovské
interindividuální rozdíly v rozmezí ztrát (−8 %) až vzestupu hmotnos (+ 5 %) (Zouhal
et al., 2011).
Sportovní nápoj jako základní nástroj příjmu sacharidů
V případě vytrvalostních výkonů se jako významná determinanta výkonu, vedle příjmu
teku n, jeví energe cký příjem. Příjem energie v kcal/h (268 kcal/h) anebo kofeinu
(90 mg) koreloval s výkonem cyklis cké čás u 152 účastníků dlouhého triatlonu
(180 km na kole). Celkový příjem teku n (3,5 l) však s dosaženým výkonem nekoreloval.
U triatlonistů jsou 2/3 celkového množství teku n konzumované během cyklis
cké a běžecké čás současně zdrojem S a mohou z > než 50 % hradit potřeby S
(Su on, Biechler, & Harpenau, 2017). Množství přijatých teku n, determinují délka zažení
a potřeba S, společně s povětrnostními podmínkami a individuálními zvyklostmi
sportovce. Výše uvedené faktory určují koncentraci S v nápoji a jeho množství. Příjem
140 g S je možné zabezpečit konzumací 4,6 l, ale také 1 l teku n v případě, že se koncentrace
S zvýší z 3 % na 14 % (tab. 9).
Tab. 9 Vliv variabilní koncentrace S ve sportovním nápoji na hydrataci sportovce
(modelový příklad pro za žení v délce trvání 2 h, muž 65 kg, míra pocení
bez příjmu teku n = 15 ml/kg/h = ztráta 1,95 kg, cílový příjem S – 70 g/h).
Nápoje s různou koncentrací S
3 % 7 % 14 %
Množství S v 1 l nápoje 30 g/l 70 g/l 140 g/l
Příjem teku n
zabezpečující 70 g S/h
4,6 l 2 l 1 l
Změna TH
(příjem teku n –
ztráty pocením)
4,6–1,95
→ + 2,65 kg
2–1,95
→ + 50 g
1–1,95
→ − 950 g
Interpretace vzestup TH,
↑ riziko hyponatrémie,
↓ výkonu
udržení TH pokles hmotnos
o 950 g 1,4 % dehydratace
(v limitu 2 %)
89
Příjem teku n a sportovní výkon
Absence příjmu teku n během kratších intenzivních výkonů (40 km TT; 35 °C) nemá vliv
na výkon ani další ukazatele za žení (srdeční pulz, subjek vní vnímání za žení nebo GIT
teplota), a to i přes iniciální hypohydratace (1,2 %) a přítomnost pocitu žízně (Berkulo
et al., 2016).
Závěry potvrzuje také metaanalýza, ve které si autoři položili základní otázku, zda se bude
výkon sportovce lišit v situaci, kdy bude nebo nebude během za žení různé délky pít (ad libitum).
Závěry nepřekvapí m, že cyklis cký výkon absolvovaný při teplotách 20–33 °C je
na příjmu teku n závislý. Při délce trvání za žení do 1 h (80 % VO₂max) vedl příjem tekun
0,15–0,34 l; průměr 0,29 ml/kg/min) ke zhoršení výkonu o 2,5 %. Při za žení 1–2 h nižší
intenzity (60–70 % VO₂max) naopak příjem teku n výkon zlepšil o 2,1 ± 1,5 % a dokonce
o 3,2 ± 1,2 % u za žení trvající déle než 2 h. Autoři shrnují, že příjem teku n u za žení
1–2 h v množství 0,15–0,20 ml/kg/min výkon až o 2 % zvyšuje ve srovnání s nulovým příjmem.
U delšího za žení (> 2 h) potom pozorovaný ad libitum příjem 0,14–0,27 ml/kg/min
výkon zvyšuje až o 3 % (Holland, Skinner, Irwin, Leveri , & Goulet, 2017).
Uvedené závěry ale musí být interpretovány a tlumočeny pouze do cyklis ckého prostředí,
ve kterém byly sledovány. Pro rekreačního běžce (75 kg) 0,29 ml/kg/min během
4 hodiny trvajícího za žení představuje 1 305 ml každou hodinu = 5 220 l celkem. Srovnejme
s příjmem H. Gebreselasie, 0,25 ml/min/kg (tab. 8).
Metodologie výzkumů v oblas hydratace – příčina současné polemiky
Vysvětlovat nesoulad mezi rozsahem ztrát vody a nega vním dopadem na výkon sportovce
adaptací na dehydrataci v současnos pro nedostatek vědecké podpory nelze
(Akerman, Tipton, Minson, & Co er, 2016). Goulet (2013) se proto soustředil na metodologickou
stránku výzkumů sledujících vztah dehydratace a sportovního výkonu. Analýza
použitých zátěžových protokolů ve výzkumech měřících dopady dehydratace na
vytrvalostní výkon ukazuje, že odlišná metodologie vede k různým výsledkům.
Goulet (2013) klasifikuje ve své meta-analýze studie dle použité metodiky jako:
• „ecologically-valid“, reálně simulující podmínky sportovního za žení (využívající tzv.
„ me-trial“ test, simulující environmentální podmínky a kontrolující zaslepenost
účastníků studie vůči hydrataci;
• „non-ecologically valid“, obvykle laboratorní studie využívající fixní-clampovanou
intenzitu zátěže, test do vyčerpání, bez možnos změny tempa nebo rychlos a při
absenci povětrnostních vlivů – vítr, teplota, sluneční svit, a zaslepenos účastníků
studie k vlastní úrovni hydratace.
Výsledky „ecologically-valid“ studií ukazují, že dehydratace ≤ 4 % vytrvalostní výkon nezhoršuje
(Goulet, 2013). Naopak výsledky „non-ecologically valid“ studií potvrzují, že
90
překročení 2 % hranice dehydratace je pro vytrvalostní výkon limitující. Goulet konstatuje,
že autonomní příjem teku n kontrolovaný pocitem žízně u většiny sportovců nevede
k rozvoji dehydratace, která by snižovala výkon sportovce.
Sawka et al. (2015) závěry metaanalýz Gouleta zpochybňují a trvají na tom, že 2 % dehydratace
výkon snižuje. Z rešerše autorů vyplývá, že 2 %, 3 %, resp. 4 % dehydratace
vedou ke zhoršení výkonu u 55 %, 60 %, resp. 90 % všech analyzovaných studií. V případě
silových disciplín je míra poklesu výkonu nezávislá na úrovni dehydratace až do výše
2–7 % a pouze < než 30 % studií uvádí zhoršení silového výkonu. Práce byla publikována
ve spolupráci s Gatorade Sports Science Ins tute (vědecký ins tut zabývající se od
r. 1985 výzkumem vztahů výživy a sportovního za žení).
7.3 Autonomní příjem teku n regulovaný pocitem žízně
Příjem teku n regulovaný autonomně pocitem žízně vede ve srovnání s příjmem tekun
řízeným na základě znalos míry pocení k vyšší dehydrataci a m se zvyšuje riziko
zhoršení výkonu (Sawka et al., 2015). ACSM z tohoto důvodu nedoporučuje sportovcům
tento způsob příjmu teku n preferovat (Sawka et al., 2007).
Interpretace příjmu teku n „podle pocitu žízně“ může být velmi individuální: „pít tak,
abychom zabránili pocitu žízně“ nebo „pít až v momentě, kdy žízeň pocí me“?
Armstrong et al. (2014) monitoroval fyziologické a výkonové dopady příjmu teku n
v režimu ad libitum (neomezený příjem, kdykoliv a v jakémkoliv množství) a v režimu řízeném
pocitem žízně (pocit žízně byl jediným s mulem k příjmu teku n) u 164 km ultradistančního
běhu (36 °C). Fyziologické ukazatele hydratace (osmolalita plazmy, specifická
hmotnost moči, barva moči, změna TH, vnímání žízně) i výkonové parametry byly
u obou skupin shodné. Autoři vyvozují závěry, že pokud má sportovec možnost pít (což
se týká většiny tréninkových a závodních situací), pak se v dopadu na hydrataci organismu
strategie příjmu teku n ad libitum vs. podle pocitu žízně neliší (Co er et al., 2014).
Zajímavé je, že např. spontánní a subjek vně řízený příjem teku n v průběhu cyklisckých
etapových závodů Grand Tours vede k poklesu TH v akceptovatelném rozmezí
1–3 % (Ebert, Mar n, Stephens, McDonald, & Withers, 2007; Ross et al., 2014). V kolekvních
sportech, přes vysoké pozorované ztráty vody pocením (např. u ragby, basketbalu,
kriketu, tenisu a dalších), rovněž nepřekračuje dehydratace 2 %, mají-li sportovci
během za žení přístup k nápojům ad libitum (Burke & Hawley, 1997).
Příjem teku n podle pocitu žízně můžeme považovat za součást ad libitum příjmu teku
n (Kenefick, 2018).
91
Autonomní příjem teku n a vytrvalostní výkon
Řízený příjem teku n teore cky dovoluje předem stanoveným (preskribovaným) způsobem
kntrolovat ztráty vody v rozsahu ≤ 2 % TH během za žení. Navzdory více než
trojnásobku přijatých teku n (1,380 ± 320 ml/h) a redukci za žením indukované míry
dehydratace na 1,3 % u řízeného příjmu teku n ve srovnání s příjmem teku n regulovaným
pocitem žízně (384 ± 180 ml/h, dehydratace 3,1 %) se běžecký výkon v půlmaratonu
(30 °C) nijak nelišil (Dion, Savoie, Asselin, Ga lot, Sinnapah a Uzel (2014) u šes etapového
ultradistančního trailového běhu (142 km) v horku (30 °C, 80% vlhkost).
Pocit žízně narůstá se zvyšující se osmolalitou plasmy. Hughes, Mythen a Montgomery
(2018) zjis li u souboru 167 par cipantů nezávisle na věku (20–78 let), že práh osmolality
plazmy ak vující sekreci an diure ckého hormonu a vyvolávající pocit žízně, leží
u všech uprostřed normálních hodnot osmolality plazmy. Tím je možné vysvětlit, proč
se v řadě studií příjem teku n s mulovaný pocitem žízní přes pokles TH nepodepisuje
na změnách osmolality plazmy a nevede k signifikantnímu poklesu celkové tělesné vody
během sportovního za žení (Tam, Nolte, & Noakes, 2011).
Hyponatremie
V dřívějších doporučeních byl pocit žízně, z obav o rozvoj dehydratace, svalových křečí
a přehřá , vnímán jako nežádoucí. Sportovci proto ve snaze zabránit těmto situacím
pijí tak, aby se pocitu žízně vyhnuli. Může to však vést k excesivnímu příjmu teku n,
vyšší potřebě močení, nárůstu TH a poklesu koncentrace sodíku v krvi pod 130 mmol/l
s rozvojem hypervolemické diluční hyponatremie (Noakes, 2007b). Rozvoj hyponatremie
je rizikový zejména u vytrvalostních za žení. Je popsána u ultradistančních běhů
(Hoffman et al., 2013), ale také plaveckých maratonů (Wagner, Knechtle, Knechtle, Rüst,
& Rosemann, 2011). Přestože hyponatremie se v praxi vyskytuje zřídka, je nebezpečná
zejména proto, že příznaky (nevolnost, únava, dezorientace, zvracení, křeče) jsou podobné
dehydrataci. Může vést až ke kolapsu a smr sportovce (Hew-Butler et al., 2015).
Recentní konsenzuální zpráva z konference věnované hyponatremii ve sportu označila
za klíčový e ologický faktor rozvoje za žením indukované hyponatremie excesivní příjem
teku n a nárůst TH po skončení za žení (Hew-Butler et al., 2015). Hyponatremie
se může manifestovat i přes suplementaci sodíkem (Twerenbold et al., 2003). Navzdory
konzumaci 680 mg sodíku/l, resp. 410 mg/l během čtyřhodinového běžeckého za žení
došlo u 46 %, resp. 69 % žen k poklesu koncentrace sodíku pod 135 mmol (mírná
hyponatremie). Příčinou byl vysoký příjem teku n (1 l/h) vedoucí k vzestupu hmotnosu
všech účastnic výzkumu (n = 23) a vysvětluje nega vní korelaci mezi plazma ckou
koncentrací sodíku a změnou TH.
92
Důkazy o rizikovos nadměrného příjmu teku n jsou však mnohem starší a jedna z prvních
publikací z r. 1985 na příkladu čtyř sportovců popisuje tzv. otravu vodou (hyponatremii),
a za e ologický faktor tehdy odhadovala nadměrný příjem hypotonických tekun
(Noakes, Goodwin, Rayner, Branken, & Taylor, 1985).
Autonomní příjem teku n řízený pocitem žízně je doporučován jako základní nástroj
prevence hyponatremie (Hew-Butler et al., 2015). Manifestace hyponatremie v době
rozmachu masových běžeckých závodů na různé vzdálenos a zejména při účas běžců
rekreační úrovně (městské běhy, horské maratony, ultramaratony atd.) není rozhodně
výjimečná. Tan et al. (2015) u souboru 1 934 běžců různých distancí (10–100 km) zjisl,
že více než dehydratace byl důvodem pozávodní lékařské intervence právě excesivní
příjem teku n (manifestující se vzestupem hmotnos ).
Kazuis ka: hráč amerického fotbalu, 21 let, křeče během zápasu, pocit na zvracení, bolest
hlavy. Ukončil zápas, ovšem po že přetrvávaly. Po 2 hodinách sérová hladina Na 124 mmol/L.
Hráč připus l, že se snažil „zabránit dehydrataci“ v očekávání horkého a vlhkého počasí a proto
v noci před zápasem vypil 5 litrů vody. V den zápasu před obědem dalších 5 litrů hypotonického
sportovního nápoje. Pokračoval v pi hypotonických teku n (vody a sportovního nápoje)
po celou dobu hry (Changstrom, Brill, & Hecht, 2017).
Hyperhydratace doprovázená poklesem plazma cké koncentrace sodíku a vzestupem
hmotnos není primárně výsledkem snahy sportovce o zvýšení výkonu, ale spíše naopak
snahou zabránit jeho redukci. Cílená hyperhydratace ve snaze zvýšit výkon byla do roku
2010 realizována s využi m glycerolu (od r. 2010 na seznamu WADA). Nedávné studie
prokazují, že po perorálním poži nebo infuzi sodíku do krevního oběhu se s muluje žízeň,
následný ad libitum příjem teku n a retence vody v těle ve srovnatelné míře s glycerolem.
Vedle hyperhydratačního účinku indukovaného zvýšenou retencí vody v těle
(retence 60 % vody z roztoku soli vs. 30 % v případě vody, došlo také k podpoře výkonu).
Ad libitum příjem roztoku soli 2 h před za žením byl ve srovnání s příjmem vody
1,7× vyšší (1380 ml vs. 800 ml) (Morris, Huot, Je on, Collier, & U er, 2015).
Příjem sodíku je v případě ad libitum denního příjmu (potravinami, sportovními nápoji
během za žení) a odpovídajícímu denním referenčním hodnotám dostatečný a nevyžaduje
adi vní suplementaci solnými tabletami, jak je mezi sportovci běžné (Hew-Butler,
Sharwood, Collins, Speedy, & Noakes, 2006).
Limitující aspekty autonomního příjmu teku n
Žízeň je vyvolána komplexem fyziologických s mulů detekujících změny vnitřního prostředí
(osmoreceptory, baroreceptory, volumoreceptory). Příjem teku n je potencován
také dalšími faktory, jako jsou např. pocit plnos žaludku, teplota přijímaného nápoje,
karbonace nápoje, příjem sodíku, pocit hladu, hladina glykémie, předstartovní/závodní
stres, behaviorální zvyky sportovce (determinované věkem, zkušenostmi), environ-
93
mentální podmínky, faktory sportovního za žení (délka, intenzita, charakter lokomoce,
možnos teku ny přijímat) atd.
Yeargin et al. (2015) dokonce uvádí, že je-li sportovec sám zodpovědný za administraci
teku n (ad libitum), častěji se napije, přijme větší množství teku n na jedno napi
a ztra méně TH než v případě externího podávání nápoje (časově regulovaného) trenérem.
Autoři uzavírají, že přes častější pobídku k pi je množství teku n přijmuté na
jedno napi nižší a nižší je také celkový příjem teku n.
Uvedené různorodé situace mohou vnímání žízně změnit a interindividuálně modifikovat
konečný příjem teku n. Proto je sporné, zvláště u vrcholových sportovců, zda příjem
teku n může být skutečně označen za ad libitum (z definice vyplývá jako „kdykoli“
a v „jakémkoliv množství“). Právě komplexita zmíněných faktorů znemožňuje přesnější
definici příjmu teku n podle pocitu žízně (Armstrong et al., 2016b).
Senioři nebo dě patří mezi skupiny se zhoršenou schopnos regulovat, na bázi fyziologických
změn, příjem teku n. Existuje shoda v tom, že senioři (> 65 let) mají sníženou
senzi vitu kontrolních systémů vyvolávajících žízeň. Vyšší bazální hodnoty v osmolalitě
plazmy a redukovaná senzi vita organismu vůči změnám vnitřního prostředí vedou
k tomu, že pocit žízně se dostavuje při vyšší míře dehydratace (Kenney & Chiu, 2001).
Dataohomeosta ckékontrolevodníbilanceudětskýchsportovcůjsouomezená(Arnaous
et al., 2015). Rowland (2011) uvádí, že dětš sportovci zřídka čelí dehydrataci u za žení
v délce trvání < 45 minut, avšak ad libitum příjem není dostatečný k tomu, aby snížil míru
dehydratace u již dehydratovaného dětského organismu (Arnaou s et al., 2013).
Empirická pozorování o vlivu dehydratace na sportovní výkon dě chybí. Doporučení
příjmu teku n pro dě jsou extrahována ze závěrů určených dospělým, aniž by se
reflektovala věková specifika fyziologická (redukovaná senzi vita pocitu žízně, odlišná
termoregulační reakce, nižší rela vní míra pocení), sportovní (tréninkové/závodní
zvyklos přijímat teku ny), sociální (dostupnost teku n – role rodičů, trenérů atd.)
(Rowland, 2011).
7.4 Preskribovaný příjem teku n podle kalkulované
míry pocení
Přestože změny osmolality plazmy, specifické hmotnos , moči nebo osmolality moči
umožňují objek vně kvan fikovat změny vnitřního prostředí, jejich využi v praxi je
omezené (Baker, 2017). Změny TH, zbarvení moči nebo pocit žízně zůstávají nejdostupnějšími
prak ckými nástroji kontroly hydratace sportovce (Cheuvront, Kenefick, & Zambraski,
2015). Avšak uvedené metody se od sebe liší úrovní senzi vity detekovat akutní
anebo chronický stav hydratace, technickým provedením, finančními náklady, ale
94
zejména prak ckou dostupnos . Např. krátkodobé změny hydratace vyvolané za žením
lze dobře odhadnout ze změny TH, následně kalkulovat míru pocení nebo úroveň
dehydratace a personalizovat příjem teku n (Maughan & Shirreffs, 2010). To sportovce
nevyhnutelně nu monitorovat, evidovat a vyhodnocovat změny TH v tréninku.
Ze změn TH, ke kterým dochází během za žení, můžeme kromě míry dehydratace odhadnout
také míru pocení v případě, že máme k dispozici údaje o příjmu teku n a velikost
ztráty moči (Maughan & Shirreffs, 2008).
Řídit se současnými platnými doporučeními ACSM nejen pro příjem během za žení,
ale také po za žení znamená individualizovat příjem teku n podle nutričních záznamů,
změn tělesné hmotnos a kalkulovaných ztrát potem.
Plánovat příjem teku n vyžaduje pravidelné vážení sportovce v tréninku anebo v závodech.
Sportovec si musí pravidelně evidovat změny TH v závislos na typu za žení
(délka, intenzita), environmentálních podmínkách, množství přijatých teku n anebo
zkonzumovaných potravin, diuréze atd. Podle získaných tréninkových a závodních údajů
může sportovec individualizovat příjem pro za žení realizované v obdobných podmínkách
a m op malizovat výkon.
Preskribovaný příjem teku n ze své podstaty reprezentuje model řízené dehydratace.
Uvedený model vyžaduje vysokou míru zodpovědnos sportovce vést si záznam, dodržovat
stejnou metodiku měření. Ve variabilní tréninkové a závodní praxi sportovců
je tento postup ob žně realizovatelný. Vzhledem k vysokému objemu tréninku (často
vícefázovému), prolongovanému pocení a zvýšenému riziku dehydratace je preskripce
příjmu teku n během za žení využitelná především u vytrvalostních disciplín. Sportovci
by mohli být k evidenci mo vováni díky nejrůznějším mobilním aplikacím, nebo
mohou využít elektronických nutričních deníků (Maughan, Leiper, & Shirreffs, 1997;
Kočař, 2017).
Preskribovaný příjem teku n kompenzující ztráty během 30minutového za žení v horku
(31,6 °C) u dese elitních cyklistů ve srovnání s ad libitum příjmem teku n vedl k lepšímu výkonu
v závěrečné čás za žení, dále vedl ke zmírnění rozsahu dehydratace (0,5 % vs. 1,8 %).
Zajímavé je, že přes plánovaný příjem, který měl kompenzovat ztráty (individuálně stanovené
familiarizačním měřením), sportovci ztra li hmotnost (0,5 %) (Bardis et al., 2017).
Existuje řada důvodů, proč může být způsob predikce potřebného množství teku n nepřesný
(Maughan, Leiper, & Shirreffs, 1997). V průběhu za žení dochází k oxidaci glykogenu
a k souvisejícímu úbytku hmotnos . Oxidace 1 g glykogenu „produkuje“ cca 3 g
vody. Úbytek hmotnos vyvolaný vytrvalostním za žením submaximální intenzity nemusí
být odrazem dehydratace. Na změně hmotnos založená kalkulace míry pocení
může vést k nadhodnocení preskribovaného množství teku n (Tan et al., 2011). Např. při
95
chybné kalkulaci míry pocení s nadhodnocením o 200 ml/h může během vytrvalostní akvity
s délkou trvání 10 hodin (např. Ironman) preskribovaný příjem teku n o 2 l převyšovat
skutečné ztráty a zvýšit tak riziko hyponatremie.
7.5 Vybrané perspek vy v oblas hydratace
Biometrické údaje
Mezi sportovci existuje vysoká míra inter/intraindividuální variability v míře pocení
a složení potu (10–90 mmol Na/l a 2–10 mmol K/l). Biometrická analýza potu gravimetrií
s využi m tzv. „salt patches“ dovoluje personalizaci příjmu teku n (Baker, 2017).
Posledních 10 let jsou pilotně zkoumány senzory umístěné na čele nebo epidermálně
umístěná mikrofluidní zařízení obsahující kolorimetrické detekční nádrže ke stanovení
celkové ztráty vody (potu), ale také koncentrace laktátu, glukózy, krea ninu, pH nebo
chloridových iontů v potu (Iscoe, Campbell, Jamnik, Perkins, & Riddell, 2006).
Aspekt rehydratace
Sledování a záznam změn TH je výchozí podmínka nejen k preskripci příjmu teku n během
za žení, ale také k dodržení doporučeného postupu rehydratace po za žení. Příjem
teku n po za žení by se měl rovnat 1,2–1,5násobku ztrát potem. Dostupnost zdrojů tekun
a jejich příjem ad libitum 0–4 h po za žení jsou klíčové s ohledem na rehydratační cíle
sportovce (McCartney, Desbrow, & Irwin, 2018). Rehydrataci významně ovlivňuje vedle
množství nápoje jeho energe cká denzita a zastoupení elektrolytů, zejména sodíku.
Za účelem srovnání nápojů a jejich rehydratačních vlastnos Maughan definoval takzvaný
„Beverage hydra on index“ 1
(BHI) (Maughan et al., 2016), který může posloužit
jako objek vní vodítko pro hydratační prak ky sportovců. Určujícím faktorem efek vity
rehydratace je kumula vní produkce moči. Klíčovou úlohu v dostupnos vody v organismu
sehrává rychlost žaludeční evakuace a intes nální absorpce vody (během zažení
> než 70 % dochází k jejich redukci). S vyšší energe ckou denzitou i osmolalitou
nápoje rychlost žaludeční evakuace i intes nální absorpce klesají. Ovšem zastoupení
zejména sodíku anebo S v nápojích výslednou bilanci vody v těle napomáhají (zejména
retenci extracelulární teku ny). BHI je ukazatelem schopnos nápoje ovlivňovat retenci
vody v postprandiálním období a modifikovat rehydratační cíle sportovce (Maughan
et al., 2018b). Z výsledků studie vyplývá, že na základě kalkulovaného BHI vedle orálního
rehydratačního roztoku (BHI = 1,58; koncentrací Na 60 mmol/l) dosáhlo nejvyššího
BHI mléko (BHI = 1,5). Rehydratační vlastnos mléka (Shirreffs, Watson, & Maughan,
1
BHI sledovaného nápoje je kalkulován jako: kumula vní množství moči po konzumaci vody (ml)/ kumula vní
množství moči po konzumaci sledovaného nápoje (ml) v čase 4 h po příjmu. BHI vody je 1. Hodnoty nápojů vyšší
než 1 představují lepší hydratační vlastnos sledovaného nápoje ve srovnání s vodou (retence vody v těle je zvýšená).
Nápoje s BHI < 1 diurézu ve srovnání s vodou naopak zvyšují.
96
2007) nebo nápojů obsahujících S (James et al., 2013) byly prokázány již dříve a index
BHI pouze potvrzuje, že mléko s přirozeným obsahem 25–30 mmol Na/l splňuje charakteris
ku nápoje maximalizujícího efekt rehydratace podle současných doporučení
(Sawka et al., 2007).
Doplňovat teku ny v množství rovnajícímu se ztrátě není nikdy dostatečné, a to nezávisle
na přítomnos složek, které efek vitu rehydratace dále snižují (např. alkohol). Srovnáme-li
kumulovanou diurézu po izovolemickém příjmu vody, izotonického nápoje, nealkoholického
piva a piva s obsahem 2 %, resp. 5 % alkoholu, konzumace piva s 5 % alkoholu
3× zvýšila diurézu ve srovnání s izotonickým nápojem. Pět hodin po skončení sledovaného
období byla bilance teku n v těle nega vní ve všech sledovaných případech.
Pouze 21 % vody přijaté prostřednictvím piva bylo v těle zadrženo, ve srovnání s 42 %
u izotonického nápoje, 34 % u vody a 36 % u nealkoholického piva (Wijnen, Steennis,
Catoire, Wardenaar, & Mensink, 2016).
7.6 Shrnu
Při nedostatečném příjmu teku n, při nadměrných ztrátách vody z těla pocením nebo
kombinací obou faktorů dochází u sportovců k dehydrataci. Jak personalizovat příjem
teku n během za žení tak, aby byly nega vní dopady dehydratace co nejmenší? Individuálně
řízený příjem teku n během za žení založený na znalostech míry pocení je opmální
strategií, která umožnuje sportovcům kontrolovat rozsah dehydratace. V současnos
je ale tento přístup kri zován pro přeceňování nežádoucích účinků dehydratace
na sportovní výkon. „Benevolentní“ strategie příjmu teku n ad libitum během sportovního
za žení regulovaná pouze diktátem žízně tak prochází renesancí. Ukazuje se,
že může účinně bránit nežádoucímu vzestupu TH během za žení a současně udržet
míru dehydratace v tolerovaných hodnotách. V odborné literatuře dochází k názorovému
střetu obhájců autonomního a plánovaného režimu příjmu teku n během za žení.
Příčinou je rozpor v pohledu na míru dehydratace snižující výkon a především ve způsobu,
jakým je „tolerovaná“ míra dehydratace dosažena. Rizika spojovaná s dehydratací
jsou podle některých nevýznamná u osob (sportovců) majících přístup k teku nám
a potravinám ad libitum.
Ad libitum příjem teku n se zdá být dostačující strategií pro většinu sportovních ak vit
a ve většině různých environmentálních podmínek. Výjimku tvoří např. neaklima zovaní
jedinci, starší sportovci nebo účastníci ultradistančních závodů v tropických podmínkách
či sportovních za ženích bez příležitos teku ny přijímat (např. dálkové plavání).
Dehydratace se na vzestupu tělesné teploty v průběhu za žení podílí pouze minimálně,
s výjimkou vzestupu intra-gastrické teploty, která sice vzrůstá lineárně s poklesem TH,
ovšem její potenciální dopady na sportovní výkon nejsou blíže popsány.
97
Na rozdíl od řízeného příjmu teku n neexistují objek vní doporučení, která by autonomní
příjem (podle pocitu žízně) formalizovala. Kenefick (2018) jako první ohraničuje doporučení
pro autonomní strategie a příjem teku n řízený pocitem žízně považuje za dostatečný
u za žení střední intenzity trvajících < 90 minut a probíhajících v chladném počasí.
Rekreační sportovec účastnící se např. běžeckého závodu na 10 km (za žení v délce trvání
< 60–90 min) se může spolehnout na příjem teku n ad libitum řízený pocitem žízně v případě,
že intenzita za žení není maximální a za žení probíhá v chladnějších podmínkách.
Značná ztráta TH (> 5 %) je pozorována u elitních vytrvalostních sportovců. Přestože popsané
případy mohou být v souladu s „vítěznou“ praxí, uvedená pozorování nemohou
být důkazem, že výkon daného jednotlivce byl op mální. U vytrvalostních výkonů do
značné míry vzájemně podporují příjem a načasování teku n doporučení příjmu S (až
80–90 g/h) a mohou tak přispět k plnění hydratačních cílů. Sportovci, kteří se orientují
na maximální výkon, mohou prostřednictvím individuálně předepsaného příjmu tekun
současně potřebné množství S.
Míra pocení a rovněž složení potu je velmi variabilní. U jedinců, kteří se excesivně po ,
ztrácejí velké množství sodíku („salty sweaters“ – poznáme např. podle solných map
na tričku), a navíc pokud trénují vícefázově, je pro zajištění op mální hydratace klíčové
kompenzovat dostatečným příjmem teku n ztráty sodíku tak, aby docházelo k efek vní
rehydrataci. Řízený, předem stanovený (preskribovaný) příjem teku n by měli preferovat
sportovci s vysokou mírou pocení, starší sportovci, účastníci vytrvalostních závodů
s délkou trvání > 90 min a při vysoké okolní teplotě (> 30 °C), vrcholoví sportovci při
vícefázovém denním tréninku a v situacích, při kterých jsou omezené příležitos teku ny
přijímat (riziko kumulující se dehydratace a progresivních ztrát vody v míře ohrožující
výkon i zdraví sportovců). Elementární podmínkou uplatnění řízeného příjmu teku n pro
konkrétní za žení (obvykle závod) je znalost individuální míry pocení kalkulovaná z dlouhodobě
monitorovaných změn TH u obdobného tréninkového/závodního za žení. Uvedené
okolnos podporují preskribovaný příjem teku n během za žení zejména u vrcholových
sportovců.
K hodnocení stavu hydratace sportovce se využívá řady metod. Nejčastěji jde o změny
TH, analýzu vody v těle (biologická impedanční analýza), analýzu moči (barva, osmolalita,
specifická hmotnost) nebo krve (osmolalita). Implementace monitoringu stavu hydratace
do přípravy sportovců je jedinou možnos , jak získané informace využít k op malizaci
výkonu a minimalizaci zdravotního rizika souvisejícího s dehydratací (Oppliger
& Bartok, 2002). Přes řadu metodologických limitů (např. ztráta vody dýchacími cestami,
produkce metabolické vody oxidací živin u za žení > 2–3 h, redukce glykogenových
zásob, nedostatečná senzi vita detekovat změny v intra- a extracelulárním prostoru)
zůstává změna TH nejdostupnějším nástrojem okamžité kontroly úrovně hydratace.
98
Autonomní vs. preskribovaný příjem – otázky budoucího výzkumu. V souvislos
s hydratací během za žení si můžeme na základě syntézy poznatků položit následující
otázky:
1. Zhoršuje sportovním za žením indukovaná dehydratace výkon? Čím je možné vysvětlit
toleranci (vrcholových) sportovců k vysoké míře dehydratace pozorovanou
u vytrvalostních výkonů?
2. Je nezbytné, aby sportovci, kteří chtějí podat maximální výkon, v průběhu vytrvalostního
za žení přijímali předem stanovené množství teku n, vycházející z individuálně
kalkulované míry pocení?
3. Jak správně definovat autonomní modely příjmu teku n ve sportu, ad libitum a příjem
podle pocitu žízně, tak aby jejich interpretace sportovci i odborníky byla jednotná?
4. Kompenzuje autonomní příjem teku n regulovaný pocitem žízně dostatečně ztráty
vody během za žení a s jakým vlivem na sportovní výkon?
5. Je možné ve sportovní praxi formou jasných doporučení oddělit autonomní a řízený
režim příjmu teku n?
6. Do jaké míry je možné extrapolovat výsledky studií získaných z prostředí vytrvalostního
sportu mezi ostatní nevytrvalostní sportovní disciplíny?
7. Jak specifikovat doporučení příjmu teku n pro dětské výkonnostní sportovce?
8. Jak maximalizovat efek vitu rehydratace během a po skončení za žení?
99
3. ČÁST
Závěrečná část knihy synte zuje výstupy z kapitol 3–7 do podoby výživových strategií
využitelných zejména ve vytrvalostním tréninku sportovce. V závěru jsou představeny
současné perspek vy a kontroverzní oblas výzkumu sportovní výživy.
8 Periodizovaná výživa a nutriční trénink
ve vytrvalostním sportu
Pojmy personalizovaná výživa, periodizace výživy nejsou pojmy nové, ovšem v kontextu
sportovní výživy jejich formální definice neexistuje a výklad pojmů je nejednotný (mezi
sportovci i odborníky). Objevují se také výrazy nové, např. nutriční trénink. K jednotnému
pochopení uvedených termínů je důležité pojmy definovat.
8.1 Nutriční trénink
Periodizace sportovní výživy není v odborné literatuře jasně vymezena. Jeukendrup
(2017a) pojem periodizace sportovní výživy sdružuje s pojmem nutriční trénink. Důvodem
je přímá interakce výživových postupů s tréninkem ve snaze reakci na trénink
ovlivnit. Jedná se o plánovaný proces, ve kterém je hlavním úkolem sportovní výživy
podpořit tréninkovou adaptaci sportovce.
Definice periodizované výživy (nutričního tréninku) je syntézou nových poznání o vztahu
tréninkového za žení a výživy a výsledné variabilitě žádoucích i nežádoucích reakcí
organismu na za žení. Současná literatura, včetně konsenzuálního sdělení ACSM
z r. 2016, vnímá jako elementární prostředek periodizace sportovní výživy, vyvolávající
specifické reakce (adaptační), manipulaci s dostupnos S.
Nutriční trénink (tab. 10) je orientovaný především na vrcholové sportovce a znamená cílené
zařazení výživových prak k blízkých závodů do tréninku s cílem zvýšit výkon. Nutriční
trénink proto můžeme zúžit na strategie využitelné primárně ve vytrvalostním sportu
s potenciálem zvýšit resorpci S z tenkého střeva, exogenní dostupnost S pro za žení a eliminovat
GIT po že. Např. podání bikarbonátu sodného 90 minut před intenzivními výkony
indukuje přechodně alkalózu, zvyšuje toleranci metabolické acidózy vyvolané za žením
a m zvyšuje výkon. Jeho podání však vyvolává silné GIT po že a přes příznivé změny
může mít naopak ergoly cký (výkon zhoršující) efekt (Kumstát, 2015, 2017b). Proto je
vhodné před použi m bikarbonátu v závodu prak kovat různé modely jeho příjmu (rozdělení
dávek v den závodu, nebo dlouhodobý příjem v 2–3 dnech před výkonem atd.).
100
Tab. 10 Oblas nutričního tréninku
(podle Jeukendrup, 2017b; Rothschild, Earnest, Rothschild, & Earnest, 2018)
Oblast nutričního
tréninku
Cíle nutričního tréninku Příklady výsledné tréninkové
a nutriční interakce
integrace periodizovaných
principů sportovní
výživy do tréninku
v podpoře adaptace GIT
trénink komfortu žaludku pravidelný příjem většího množství teku n
a potravin během tréninku (ve více dávkách)
s cílem ovlivnit vnímání plnos žaludku
a podpořit subjek vní toleranci
trénink žaludeční evakuace
a intes nální absorpce
pravidelný příjem potravin a nápojů v množství
a složení maximalizující rychlost žaludeční
evakuace a dostupnost živin
trénink závodní výživy trénink závodních prak k, včetně technických
okolnos příjmu živin a teku n
(např. administrace nápojů)
trénink hydratace
organismu
manipulace s množstvím
a složením přijatých teku n
před a během za žení
manipulace s koncentrací S a množstvím Na
s cílem ovlivnění pocitu žízně; s mulace
ad libitum příjmu teku n; hyperhydratace
preskribovaný příjem teku n množství teku n řízené podle kalkulovaných
ztrát a míry pocení
podpora tréninkové
adaptace s využi m
doplňků stravy
tréninková a závodní výživa mezi doplňky stravy vedle popsaného
ergogenního účinku podporující tréninkovou
adaptaci patří kofein (např. podpora glykogeneze),
bikarbonát (zvýšená tolerance metabolické
acidózy), krea n (hypertrofie svalové tkáně)
a nitráty (lepší ekonomika práce);
využít plas city svalové tkáně je možné správným
načasováním a podáváním op málního množství B
(s obsahem esenciálních AK, leucinu)
Trávicí trakt „atle ckým orgánem“?
Již v r. 1993 si Brouns & Beckers, (1993) položili otázku, zda není náš trávicí trakt „atleckým
orgánem“. Autoři si dobře uvědomovali, jak se během intenzivního za žení mění
mo lita GIT, žaludeční evakuace, intes nální absorpce nebo sekreční ak vita GIT. Adaptaci
GIT však vnímali pouze jednosměrně (primárně přizpůsobit stravu, ustoupit požadavkům
pohybové ak vity, ne ji cíleně měnit). Až později si autoři uvědomují, že tenké
střevo je citlivé na příjem vody a živin během cvičení a na hypovolemii, hypertermii,
hypoglykemii, hypoxii a ischemii GIT (Murray, 2006). Murray (2006) rovněž pojmenoval
trávicí trakt atle ckým orgánem a zmiňuje nutnost jeho „tréninku“. Zaměřil se na správné
načasování a distribuci stravy eliminující GIT ob že.
Stellingwerff & Jeukendrup (2011) ve svém komentáři na publikaci americké kliniky
Mayo, která se pokusila iden fikovat faktory limitující překonání 2h hranice v maratonu
(Joyner, Ruiz, & Lucia, 2011) reagují vyzývavě a doplňují: „Nezapomeňte na trávicí
trakt.“ Nejnověji pak Jeukendrup v práci Training the gut for athletes (Jeukendrup,
2017b) konkrétně zdůrazňuje snahu strategicky zvyšovat dostupnost S kombinovaným
101
příjmem glukózy a fruktózy s cílem maximalizovat intes nální resorpční kapacitu, exogenní
oxidaci S a eliminovat GIT ob že.
Rovněž kondice tlustého střeva a cvičení jsou v úzkém propojení. Nezávisle na složení jídelníčku
sportovců přispívá podle nových zjištění pravidelná pohybová ak vita k diverzitě
střevního mikroflóry a stává se dalším z možných teore ckých determinant sportovního
výkonu. Ergogenní účinek exogenního podání probio k však za m prokázán
nebyl (Campbell & Wisniewski, 2017).
Trávicí problémy a nutriční trénink
Řadu sportovců potkávají zažívací po že během tréninků nebo závodů. Příčin nadýmání,
křečí v břiše nebo průjmů může být celá řada, např. nevhodné složení jídla, dehydratace,
vysoká intenzita za žení, charakter za žení, environmentální podmínky, zdravotní
oslabení, psychický předstartovní stav nebo používání volně prodejných nesteroidních
pro zánětlivých léků a další. Samotná pohybová ak vita činnost trávicího traktu
utlumuje a v kombinaci s výživou před a během za žení přispívá k rozvoji ob ží a nepříjemných
stavů. Zažívací po že sportovcům narušují tréninkový proces a mohou ovlivnit
závodní výkon. Nejčastějšími zažívacími ob žemi horní a dolní čás trávicího traktu
popisovanými sportovci jsou pálení žáhy, nadýmání, plynatost, křeče v žaludeční oblas,
nucení na stolici nebo průjem. Současné poznatky potvrzují dědičné vazby na uvedené
problémy (de Oliveira et al., 2014).
Někteří sportovci jsou citlivější na změny v množství, složení a načasování předzávodního
(předtréninkového) jídla. Ze sledování sportovců také vyplývá, že mezi nejčastější
výživové příčiny akutních trávicích po ží patří nadměrný příjem vlákniny, tuků, použi
koncentrovaných zdrojů S (např. energe cké gely). Příjem jednoduchých S nebo nápojů
s vysokou koncentrací S ve snaze plnit doporučený příjem S (~ 90 g/h) je prokazatelně
spojen s vyšší incidencí GIT ob ží během vytrvalostních výkonů (Pfeiffer et al., 2012).
Nejčastěji se s problémy potýkají sportovci vytrvalostních disciplín (cyklis ka, běh,
triatlon). Čím vyšší intenzita a délka trvání za žení, m častěji se problémy objevují.
Z fyziologického hlediska dochází na úkor svalové práce k omezenému průtoku krve
trávicím traktem (až o 80 %), což značně limituje jeho činnost (např. trávení). Zajímavé
je, že trávicí ob že mohou být zcela nezávislé na příjmu potravy a projevují se často
např. pouze v závodní den. Zřejmá je zde souvislost s předstartovními stavy a nadměrným
stresem s blížícím se závodem. Mezi sportovci je, z důvodu tlumení boles , rozšířené
použi nesteroidních pro zánětlivých léků (např. ibuprofen) (Kumstát, 2014). Zvyšují
propustnost tenkého střeva a v kombinaci s vysokou intenzitou zátěže prokazatelně
zesilují riziko trávicích ob ží (Pugh, Fearn, Morton, & Close, 2017).
102
Adaptaci GIT prostřednictvím nutričního tréninku Jeukendrup (2017b) vnímá jako primární
prostředek podpory zejména vytrvalostního výkonu (≥ 2,5 h) díky potenciálu maximálně
využít revidovaných doporučení v příjmu S během za žení (60–90 g/h). Z uvedeného
vyplývá, že nutriční trénink je účinnou strategií, jak předcházet GIT po žím při implementaci
nových doporučení do praxe.
Příklad nutričního tréninku v praxi I – maratonský běh
Potřebuje-li sportovec během závodu přijmout větší množství energie, musí volit potraviny
s vyšší energe ckou denzitou, koncentrací S nebo s vyšším podílem T. V obou případech
to povede ke zpomalení žaludeční evakuace, ale bude-li sportovec prak kovat tyto strategie
během tréninku, může zvýšit toleranci k příjmu koncentrovaných zdrojů S a zlepšit tak
výchozí podmínky pro závodní za žení (ve kterém je exogenní dostupnost S podmínkou
vysoké oxidace). Konkrétním příkladem může být „laboratorní test“ pod širým nebem „Nike’s
Breaking2“ s cílem zaběhnout maraton pod dvě hodiny1
. Výsledný čas nejlepšího běžce
Eliuda Kipchogeho byl 2.00:24 h. V průběhu závodu sportovci přijímali nápoj s 14% koncentrací
S, který prokazatelně zesiluje riziko GIT po ží.
Víme, že čím vyšší je energe cká denzita potraviny/nápoje, m pomalejší je žaludeční
evakuace. Resorpce v duodenu je sice na koncentraci S nezávislá (Hunt & Stubbs, 1975),
ale vysoká intenzita za žení funkce GIT oslabuje. Vazokonstrikcí a sníženým průtokem
krve GIT limituje sekreci trávicích šťáv, mo litu a absorpci živin a zvyšuje riziko GIT obží.
Prostřednictvím nutričního tréninku jsou sportovci schopni značně eliminovat GIT
ob že a op malizovat nutriční strategii během za žení (Pfeiffer et al., 2012).
Účastníci experimentu absolvovali soustavný několikaměsíční nutriční trénink v období
před závodem realizovaný během vybraných (intenzivních) TJ. Během TJ konzumovali nápoje
s variabilní, koncentrací S (přes 10 %). Nutričním tréninkem na sobě účastníci „Nike’s
Breaking2“ experimentu ověřovali toleranci k vysokému příjmu S, riziko GIT ob ží eliminoval,
a umožnil soustředit se na nápoj jako jediný zdroj energie, který sportovci přijímali.
V případě, že by koncentrace nápoje byla nižší, příjem teku n by musel být buď příliš vysoký,
anebo by museli zařadit jiný zdroj energie (tab. 9, kap. 7). Příprava keňského běžce Eliuda
Kipchogeho, vítěze „Nike’s Breaking2“, je ukázkovým příkladem tréninku GIT v praxi.2
Bez koordinovaného přístupu vědec–trenér–sportovec je ob žné v běžné tréninkové
praxi principy periodizované výživy využít.
Důkazem, že vědecké poznatky jsou akceptovány a implementovány zejména vrcholovým
sportem, je např. profesionální cyklis cká stáj Sky. Chris Froome, čtyřnásobný vítěz závodu
Tour de France, uvádí, že periodizovat sportovní výživu (rozumějme záměrně a systema cky
pracovat s řadou strategií měnících dostupnost S) je automa ckou součás jeho tréninku
1
BREAKING2 [webpage]. h ps://www.nike.com/us/en_us/c/running/breaking2 [cit. 19. 6. 2018]
2
Eliud Kipchoge zaběhl na maratonu v Berlíně 2018 světový rekord 2.01:39.
103
(Palfreeman, 2016), a co je zcela unikátní, dokonce i během etapových závodů (příjem S ve
dvou etapách se trojnásobně lišil, 11. etapa ~ 6 g/kg a 19. etapa ~ 18 g/kg!) (Fordyce, 2018).
Příklad nutričního tréninku v praxi II – dálkové plavání
Příkladem sportovní disciplíny, ve které nutriční trénink závodní výživy sehrává důležitou
roli, je např. dálkové plavání. Sportovec je odkázán na příjem živin externím podáním,
prostor ke konzumaci je velmi často omezený a pravidla sportovní disciplíny sportovcům
regulují počet zastávek (okruhy a stravovací mola), ve kterých mohou doplňovat energii
a vodu. Plánování výživy během závodu a „trénink“ prak k doplňování energie a teku n
je součás přípravy sportovce (Shaw, Koivisto, Gerrard, & Burke, 2014).
Kazuis ka: dostupnost S během závodu světového poháru v dálkovém plavání na 57 km, délka
za žení 8:37 h (žena, 26 let, vrcholový sportovec), teplota vody 26 °C, teplota vzduchu 32 °C
Klíčové pro doplňování teku n, energie a dalších nutričních prvků v průběhu závodu byly individuálně
plánované občerstvovací zastávky během závodu. Striktně byl od úvodních hodin
závodu dodržován harmonogram zastávek (~ 4 zastávky/h, ∑ 33 zastávek/závod), s výjimkou
první hodiny (3 zastávky, první zastávka v 29. minutě). Z celkového množství 740 g S přijatých
v průběhu závodu (~ 85,7 g S/h) bylo 95 % přijato ve formě doplňků stravy (iontový nápoj, sacharidové
gely, rozpustné tablety, sacharidovo-proteinová směs – gainer). Největší podíl S,
44 % (∑ 325 g) byl přijat ve formě iontového nápoje, dále 37 % (∑ 275 g) ve formě gelů (11 ks),
11 % (∑ 80 g) formou gaineru, 4 % (∑ 30 g) formou rozpustných tablet s hořčíkem a 4 % (∑ 30 g)
ve formě banánu. Příjem B během závodu ~ 64 g (~ 8 g hod/za žení), příjem tuků nebyl akcentován
a vzhledem ke složení stravy byl minimální (< 20 g). Teku ny byly přijímány ve formě
vody, iontového nápoje (30 mmol Na/l; 6 % roztok S) a kombinace vody a gelu (gel rozpuštěný
ve vodě). V průběhu závodu dosáhl příjem teku n ∑ 6 700–7 000 ml (jednorázový příjem činil
~ 200–250 ml /~ 15 min). V průběhu závodu bez GIT po ží (Kumstát, 2014).
Popsané množství energie, kombinace forem a způsob administrace sacharidů je v souladu nejen
s teore ckými poznatky, ale rovněž odpovídá fak ckým potřebám sportovce během vytrvalostního
za žení. Závod v dálkovém plavání vyžaduje přesný předem naplánovaný nutriční režim
a kazuis ka demonstruje efek vitu dodržování nutričního plánu v průběhu závodu (příloha 2).
8.2 Periodizovaná výživa
Pojem periodizace je promyšlený přístup k tréninku, který zahrnuje takové strategické
uspořádání tréninkového programu v určitém časovém úseku, které sportovce přibližuje
op málnímu adaptačnímu potenciálu těsně před důležitým závodem (Zahradník
& Korvas, 2017). Velikost časových úseků tvořících jednotlivé periody se může pohybovat
od dnů do měsíců nebo dokonce let. Každý z těchto časových úseků má svůj cíl a měl
by být zaměřen na rozvoj konkrétního prvku výkonnos (např. fyzická kondice, technika
atd.), a to s ohledem na fázi RTC.
Jasná a ohraničená pravidla pro uplatňování výživy během specifických tréninkových
period anebo uvnitř zastoupených konkrétních tréninkových jednotek však neexistují.
104
Jak uvádí Burke, Hawley et al. (2018b), výklad pojmu periodizovaná sportovní výživa
není jednotný mezi sportovci, ale ani mezi odborníky. Ve své recentní práci proto navrhují
klasifikaci periodizačních strategií. Periodizace sportovní výživy znamená cíleně přizpůsobovat
výživu různým fázím (periodám) tréninkového období (makrocyklům), ale
také mikrocyklům nebo konkrétním tréninkovým jednotkám.
Je prokázáno, že např. energe cký výdej mezi přípravnou a soutěžní fází ročního tréninkového
cyklu se v důsledku změn v objemu a intenzitě TJ může lišit o více než 50 % (Heydenreich
et al., 2017). Mezi prostředky periodizace sportovní výživy proto patří primárně
výživové strategie přímo ovlivňující konkrétní tréninkovou jednotku (manipulace
s dostupnos živin před, během a po za žení).
Z dlouhodobého hlediska mezi principy periodizované výživy (tj. měnit preferenci energe
ckých substrátů během zátěže) můžeme zařadit také dlouhodobé změny jídelníčků
sportovce. Např. přestup sportovce na ne/ketogenní LCHF stravu potenciálně ovlivňuje
ultradistanční výkony. Jakákoliv manipulace s výživou (např. nízkofrekvenční stravování,
energe cky restrik vní diety) bez přímé spojitos se sportovními cíli sportovce
anebo bez vědecky prokázaného příznivého vlivu na metabolismus živin při zátěži nelze
vnímat jako periodizaci sportovní výživy. Využi principů periodizované výživy rekreačními
sportovci bez výkonnostních cílů, a jejich integrace do tréninku je proto omezená
na korekci TH.
Periodizace sportovní výživy reprezentuje systema cké uplatňování vybraných forem
„nutričního tréninku“, strategické zařazování tréninku v podmínkách nízké/vysoké
dostupnos S za účelem zvýšení výkonu, rozvoje trénovanos , podpory adaptace
anebo úpravy TH.
Tabulka 11 shrnuje potenciální strategie, které mohou být součás periodizované výživy.
Tab. 11 Definice výživových strategií v rámci periodizované výživy
(Burke, Hawley et al., 2018b; Cochran et al., 2015; Jeukendrup, 2017a; Rothschild et al., 2018;
Thomas et al., 2016; Volek et al., 2015; Heikura et al., 2017; Marquet et al., 2016a)
Dlouhodobé výživové strategie (dny, týdny, měsíce) zvyšující adaptaci sportovce,
přípravu na závod prostřednictvím možnos ovlivnění dostupnos energe ckých substrátů
a jejich u lizaci během za žení
Pojmenování výživové strategie Charakteris ka/definice
Vysokosacharidová výživa Bez jednoznačné definice; požadavky na příjem S jsou dány zejména
celkovými energe ckými nároky organismu; obvykle tvoří S více než 50 %,
obvykle 60–70 % denního příjmu energie, resp. 7–10 g/kg v závislos
na absolutní TH; denní množství má sta cký charakter (neměnný v rámci
tréninkového makrocyklu dle dlouhodobého tréninkového cíle); absolutní
(%) a rela vní (g/kg) vyjádření množství S by neměly být uplatňovány
izolovaně (v případě snížení energe ckého příjmu bude přes neměnný
procentuální podíl S nová rela vní potřeba S subop mální).
105
Dlouhodobé výživové strategie (dny, týdny, měsíce) zvyšující adaptaci sportovce,
přípravu na závod prostřednictvím možnos ovlivnění dostupnos energe ckých substrátů
a jejich u lizaci během za žení
Pojmenování výživové strategie Charakteris ka/definice
Výživa s vysokou dostupnos S Není totéž co vysokosacharidová výživa; nezávislá na denním příjmu S;
distribuce S během dne s cílem op malizovat úroveň svalového
glykogenu a současně zajis t vysokou exogenní dostupnost S pro trénink
(op mální načasování); nezávislé na denním příjmu – rozsah 3–12 g/kg;
zaměření na efek vitu tréninku; umožňuje manipulovat s příjmem S sportovců
podle interindividuálních cílů sportovců (příjem B, energe cký příjem)
a zejména vysoké variability energe ckých nároků tréninkového za žení.
Periodizace dostupnos S Výživově-tréninkový režim, ve kterém se pro konkrétní tréninkovou
jednotku v rámci týdenního mikrocyklu manipuluje s dostupnos S
(vysoká/nízká endogenní/exogenní) ovšem principiálně při neměnném
celkovém denním množství S; cílem je: a) u konkrétní tréninkové jednotky
vytěžit příznivé metabolické adaptace anebo zajis t op mální energe cké
podmínky a maximalizovat tréninkový efekt; b) zařazením mikrocyklu
s periodizací dostupnos S v délce trvání min. 1 týden zvýšit výkon.
Nízkosacharidová výživa (LCHF) –
neketogenní
Dlouhodobě (dny, týdny měsíce) redukované zdroje endogenních
(glykogenu) a exogenních (příjem před, během za žení) zdrojů S pod
potřebami pracujícího svalu, ale nezvyšující hladinu ketolátek;
~ 15–25 % S (≤ 2,5 g/kg); adaptace (zvýšená zátěžová/klidová oxidace T,
zvýšené zásoby IMTG, zvýšená ak vita HSL, mobilizace mastných kyselin
z tukové tkáně…) dosažena během 5 dnů a přetrvávající 2 dny po ukončení
a realimentaci S; trvání deadaptace oxida vní kapacity pro S
(redukce glykogenolýzy a ak vity enzymů glykolýzy) není známa.
Nízkosacharidová výživa (LCHF) –
ketogenní
Dlouhodobá přísná denní restrikce S vyvolávající ketózu
(< 5 % S, anebo < 50 g/d; vzestup hladiny ketolátek v krvi > 2–2,5 mmol/l);
adaptace vysoké oxidace T dosažena během 5 dnů, ovšem adaptace
organismu na u lizaci ketolátek přetrvává až 2–3 týdny a může být
doprovázena únavou, GIT ob žemi či změnami nálady; pro zhoršenou
ekonomiku práce (stejné množství ATP produkováno za vyšší spotřeby O₂)
podpora především za žení s intenzitou ≤ 75 % VO₂max.
Přechodné zvýšení endogenní
dostupnos S („sacharidová
superkompenzační dieta“)
Týdenní výživově-tréninkový režim s třídenní depleční fází 7.–5. den před
vytrvalostním závodem (vyčerpání glykogenu redukcí příjmu S a zvýšením
objemu za žení) a navazující saturační fází 4.–2. den před závodem
(hypersacharidová strava a minimální tréninkové za žení).
Den před závodem smíšená strava a obvyklý předzávodní trénink.
Výsledkem je superkompenzace glykogenu. Zasahuje do závěrečné fáze
přípravy sportovce na závod (nutné upravit trénink, výživu).
Přechodné zvýšení endogenní
dostupnos S
(„denní hypersacharidová strava“)
Alterna va sacharidové superkompenzační dietě;
zvýšení příjmu S na 10–12 g/kg v období 36–48 h před závodním
vytrvalostním za žením; navýšení zásob glykogenu obdobné
jako při sacharidové superkompenzační dietě.
Akutní intervence (ovlivnění konkrétního jednorázového za žení) manipulující s dostupnos S za účelem
vyvolání tréninkové adaptace a potenciálně zajišťující podporu výkonu
Pojmenování výživové strategie Charakteris ka/definice
Vysoká endogenní dostupnost S (glykogenu)
(„train high“)
Trénink zahájen za podmínky dostatečných zásob glykogenu;
vyžaduje proak vní přístup sportovce v případě vícefázového tréninku
a míře předchozím tréninkem redukované hladiny glykogenu
(příjem S po za žení v kombinaci s denním příjmem S přes 5–6 g/kg);
význam v tréninkovém období při plánování intenzivních rozvíjejících
tréninkových jednotek.
106
Akutní intervence (ovlivnění konkrétního jednorázového za žení) manipulující s dostupnos S za účelem
vyvolání tréninkové adaptace a potenciálně zajišťující podporu výkonu
Pojmenování výživové strategie Charakteris ka/definice
Vysoká exogenní dostupnost S
(= nutriční trénink GIT traktu)
Příjem S během za žení, závislost na délce trvání (> 75 min) a udržitelné
intenzitě (přes 75 % VO₂max) 30–90 g/h; nutriční trénink s cílem zvýšit
resorpční kapacitu tenkého střeva pro glukózu a fruktózu, zvýšení oxidační
kapacity svalu ↑ GLUT4 transportních bílkovin, zmírnění GIT ob ží během
za žení a maximalizovat podmínky pro u lizaci S během závodního
za žení a zvýšit výkon; podle pilotních studií potenciální strategie
využitelná u za žení v čase ketogenní LCHF výživy bránící deregulaci
schopnos svalu u lizovat glukózu.
Vysoká endogenní + exogenní
dostupnost S
Koresponduje s předchozími dvěma strategiemi; tréninková simulace
závodních prak k, závodní výživy; využitelné u vysoce intenzivních
tréninkových jednotek; strategie s jasným cílem op malizovat
výkon – uplatnění hlavně u závodů/soutěží.
Podpora regenerace Op malizace rychlos regenerace glykogenu po za žení;
příjem 1–1,5 g S/kg každou hodinu po skončení intenzivního za žení
(až do dosažení denního limitu); resyntéza glykogenu je nega vně
ovlivněna při nízké ED; ↑ jaterní glykogeneze při kombinovaném příjmu
fruktózy a glukózy; míra svalová glykogeneze je, na rozdíl od jaterní,
na nutnos kombinovaného příjmu monosacharidů nezávislá.
Příjem S před za žením Čtyři hodiny před za žením podpora syntézy jaterního glykogenu
(u ranních TJ), případně subop málních hladin svalového glykogenu;
akutní hyperinzulinémie po příjmu (1–4 g/kg v čase 1–4 h před za žením)
doprovází vysoký příjem S a supresí lipolýzy zvyšuje exogenní
oxidaci S během za žení.
Trénink při nízké endogenní
dostupnos S („train low“)
Absolvovaní tréninku, který je zahájen nebo dokončen se subop málními
hladinami svalového glykogenu a příjem S je záměrně minimální;
regulační efekt, zesiluje ak vací signálních B ovlivňujících buněčnou
biogenezi (výsledkem je zejména zvýšení oxida vní kapacity svalové buňky);
využívá se nejčastěji vícefázového tréninku, při kterém je první jednotky
„zneužito“ k vyčerpání glykogenu, po tréninku je příjem S minimální s cílem
udržet minimální úroveň svalového glykogenu pro druhý trénink; přes silný
adaptační modulující účinek nutné zvážit rizika (imunosuprese) a limity
tréninku (subjek vní vnímání zátěže, únava) a přesně jej plánovat.
Trénink při nízké dostupnos S
(„trénink nalačno“)
Trénink při redukovaných hladinách jaterního glykogenu a bez příjmu S (ranní
trénink nalačno, anebo trénink alespoň 6 h po posledním příjmu S + absence
exogenního dostupnos S); svalový glykogen je obvykle na dostatečné
úrovni pokrývající energe cké potřeby svalu.
Trénink při nízké dostupnos S
(„sleep low“)
Modifikace tréninku nalačno – ranní trénink při redukovaných hladinách
jaterního i svalového glykogenu a bez příjmu S; podmínkou adaptačního
efektu je interakce dvou tréninků ve dvou dnech (podvečerní intenzivní trénink
k vyčerpání hladin glykogenu, bez následného příjmu S + ranní trénink nalačno).
Nízká endogenní + exogenní
dostupnost S
Situace, kdy dostupnost S ve svalové tkáni je pod kri ckou hranicí po
převážnou dobu za žení (příkladem je chronické dodržování LCHF stravy
nebo např. „sleep-low“); absence příjmu S v průběhu déletrvajícího za žení
zvyšuje stresovou reakci organismu – nejvíce metabolicky „efek vní“,
nutné uzpůsobit intenzitu.
Exogenní suplementace
ketolátkami
Zvýšení ketonemie jednorázovým podáním 300 mg/kg ketolátek v čase 1 h
před vytrvalostním za žením bez nutnos dlouhodobé restrikce S;
alterna va LCHF ketogenní dietě; GIT po že.
107
8.2.1 Periodizace sportovní výživy ve vědeckovýzkumné praxi
Množství a načasování příjmu S a B před, během a po TJ různé intenzity je možné vnímat
jako typický příklad cílené periodizace. Heikura, Burke, Mero, Uusitalo a Stellingwerff
(2017) analyzovali výživové zvyklos 23 žen a 15 mužů (elitní chodci) v rámci týdenního
tréninkového bloku, ve kterém se střídaly rozvíjející a regenerační TJ. Využívání nově popsaných
vědecky podložených nutričních strategií v tréninku, jako je strategické střídání
tréninků s vysokou/nízkou dostupnos S, bylo mezi sportovci velmi malé (< 11 %). Denní
příjem energie a S byl ve dnech intenzivních a regeneračních TJ 224 kj/kg a 7,3 g/kg, resp.
204 kj/kg a 6,2 g/kg. Za mco u žen byl během těžkých a regeneračních dnů signifikantní
rozdíl v příjmu energie (204 vs. 187 kj/kg), u mužů rozdíl nebyl, což signalizuje neschopnost
op málně periodizovat energe cký příjem. Přestože se příjem S rela vně na počet
tréninkových km mezi muži a ženami nelišil (0,42, resp. 0,39 g/kg/km), periodizace příjmu
S po rozvíjejících a regeneračních TJ se ukázala být problémem jak mužských, tak ženských
sportovců (příjem S se nelišil, přestože po náročném tréninku by měl být větší důraz
na regeneraci glykogenu). Výsledky této práce naznačují, že sportovci nejsou schopni
systema cky pracovat s nejnovějšími zásadami periodizované sportovní výživy a využívat
nutričních prostředků v podpoře výkonnos a tréninkové adaptace.
Příčinou absence integrace nových výživových postupů do tréninku mohou být nedostatečné
znalos sportovců a trenérů v oblas sportovní výživy (Trakman, Forsyth,
Hoye, & Belski, 2018). Sportovci spoléhají na vlastní zkušenos , přestože aplikace vědecky
prokázaných strategií sportovní výživy může výkon zvyšovat. Ho enro et al.
(2012) v zajímavé studii srovnávající „evidence based“ protokol se subjek vními postupy
sportovců nechal sportovce nejprve sestavit vlastní strategii výživy pro vytrvalostní
cyklis cké za žení (2,5 h 70 % VO₂max + 67 km TT) a následně porovnával výkon se
strategií podle vědecky doložených postupů (příjem teku n 1 000 ml/h, 250 ml/15 min,
20 mmol Na /l; 90 g S/h – 60 g glukóza + 30 g fruktóza; 5 mg kofeinu/kg. Výsledkem bylo
zvýšení výkonu o 6 % u „vědecky“ sestaveného výživového plánu ve srovnání s individuálními
prak kami sportovců. Příjem vody, energie, S a sodíku byl významně nižší v situaci,
kdy si sportovci sami předem naplánovali sportovní výživu.
Mezi základní varianty periodizované sportovní výživy patří prak ky akutně manipulující
s dostupnos S, ale také dlouhodobé strategie měnící poměr makroživin. Mirtschin et
al. (2018) upozorňuje nutriční analýzou tří tréninkových režimů na kvalita vní aspekty
periodizované výživy. Srovnávána byla periodizovaná výživa (kombinace TJ při vysoké
a nízké dostupnos S), trénink při vysoké dostupnos S (všechny tréninky absolvovány
s dostatečnými zásobami glykogenu a za přísunu S) anebo LCHF ketogenní dieta. Jídelníčky
periodizované výživy anebo tréninku při vysoké dostupnos S byly sportovcům
sestaveny a byla jim poskytnuta kompletní jídla. Denní příjem S byl v případech diety
obsahující S iden cký, 8,5 g/kg a všechny tři diety byly izoenerge cké. U ketogenní
108
diety (~ 78 % T) byla pozorována signifikantně snížená nutriční denzita jídelníčku (↑ riziko
deficience esenciálních živin). Manipulace s výživou sportovce proto vyžadují vedle
kvan ta vního hlediska (kalkulace makroživin) také spoluúčast sportovních dietologů
s cílem zabezpečit kvalita vní složení diety.
Při periodizované výživě (manipulující akutně s dostupnos S) se pro kontrolní dietě
nemění celkový denní příjem S ani energe cký příjem. Poměr makroživin je u periodizované
výživy neměnný a nejvýznamnějším prvkem (nutričního tréninku) je pouze
záměrná redistribuce přijímaných S v průběhu tréninkových dnů / vícedenních bloků
v závislos na zvolené nutriční strategii, cílech, intenzitě tréninků, fázi RTC atd.
Příkladem může být mikroperiodizace sportovní výživy během 12týdenního závěrečného
bloku přípravy před maratonem, ve kterém se s blížícím se závodem počet TJ
s nízkou dostupnos S snižoval (z 2,5 → 1 TJ/týden) a počet TJ s vysokou dostupnos S
naopak zvyšoval (výkonnost závodníků 2.12 h) (Stellingwerf, 2012).
Periodizace sportovní výživy a výkon sportovce
Již periodizace příjmu S během jednoho týdne (3× absolvovaný „sleep low“ cyklus) má
potenciál ke zlepšení výkonu (2 h 70 % VO₂max + 20 km TT) o 3 % ve srovnání s izoenerge
ckou stravou a iden ckým množstvím S 6 g/kg (Marquet et al., 2016b). Navazující
práce stejné výzkumné skupiny během třítýdenního bloku „sleep low“ tréninku
(tři cykly) rovněž potvrdila vliv na vytrvalostní výkon (10 km běh téměř o 3 % lepší,
supramaximální cyklis cký výkon (150 % max. výkonu do vyčerpání) a účinnost práce
během submaximálního za žení (Marquet, Hausswirth, & Brisswalter, 2015; Marquet
& Hausswirth et al., 2016a).
Naopak čtyřtýdenní intervence, ve které byl využit dvoufázový model tréninku (3× týdně)
k periodizaci sportovní výživy, neprokázala efekt na žádný ze sledovaných výkonových
ani biologických ukazatelů za žení pro kontrolní dietě (Gejl et al., 2017b). Trénovaní
sportovci (VO₂max 65 ml/kg/min) byli randomizováni do skupin s omezeným příjmem
S mezi oběma TJ (79 g) anebo s vysokou dostupnos S (414 g). Výzkum potvrdil
příznivé adaptační změny (biopsie svalové tkáně) u mnoha ukazatelů (CS, klidové hladiny
glykogenu i zlepšení výkonu (90 min + 30 min TT), ovšem bez rozdílu mezi experimentální
a kontrolní skupinou. Přestože Burke et al. (2018b) spekuluje, že jednou z možných
příčin nepotvrzení pozi vního efektu periodizované výživy může být vysoká trénovanost
souboru, soubory v experimentech Marqueta et al. (2016a, b) byly podobně
trénované (VO₂max 58–64 ml/min/kg).
Většina studií, které řeší otázku periodizace sportovní výživy, je zaměřena na vytrvalostní
sporty. Periodizace sportovní výživy u silových sportovců, například kulturistů,
109
je orientována a zaměřena téměř výhradně na redukci TH. Práce se také věnují daleko
více manipulaci s příjmem B a míře energe cké restrikce s cílem maximalizovat redukci
tělesného tuku (Helms, Aragon, & Fitschen, 2014a). Dále je periodizace u silových sportovců
soustředěna především do předzávodního období, za mco periodizace sportovní
výživy vytrvalostních sportovců je buď celoroční záležitos , může zahrnovat i velmi
krátké tréninkové cykly (týdenní), nebo je naopak zařazována do přípravného období.
Rozšíření povědomí o sportovní výživě má svůj přesah i mimo samotné sportovce. Naplňovat
principy periodizované výživy a nejnovější doporučení nepřímo pomáhají sportovcům
také organizátoři sportovních akcí třeba rozmístěním a zaměřením občerstvovacích
zastávek (např. u masových distančních závodů). Hydratace a výživa během těchto
akcí má zásadní význam v prevenci závažných zdravotních komplikací (hyponatremie,
rhabdomyolýza, hypertermie, srdeční selhání, pře žení atd.) vyskytujících se během
závodů, neboť mohou mít vliv na výkonnost i zdraví závodníků v den závodění (Chiampas
& Goyal, 2015). Např. při finále běhu na 10 km během ME v atle ce v Berlíně 2018
byla na dráze vzhledem k extrémním teplotním podmínkám, pro běžné praxi, umístěna
stanice s vodou. Jev u dráhových běhů zcela neobvyklý.
8.3 Shrnu
Periodizace sportovní výživy v kontextu sportovního tréninku není současnou literaturou
jednotně definována. Jako první se o to pokusili Burke, Hawley et al. (2018b) a Jeukendrup
(2017a).
Periodizace sportovní výživy znamená cíleně přizpůsobovat výživu různým fázím (periodám)
tréninkového období (makrocyklům), ale také mikrocyklům nebo konkrétním
tréninkovým jednotkám. Mezi prostředky periodizace sportovní výživy proto patří primárně
výživové strategie přímo ovlivňující konkrétní tréninkovou jednotku (manipulace
s dostupnos živin před, během a po za žení). Významnou součás periodizované výživy
je tréninková simulace závodních výživových prak k (tzv. nutriční trénink). Nutriční
trénink je účinnou strategií eliminující rizika trávicích po ží, která by měla vždy předcházet
implementaci nových, resp. jakýchkoliv výživových postupů do praxe sportovce.
Protože principy periodizované sportovní výživy komplexně zasahují do sportovní
přípravy sportovce, bez koordinovaného přístupu vědec-trenér-sportovec je ob žné je
v běžné tréninkové praxi využít.
Trénink, ve kterém záměrně oslabujeme tréninkovou kapacitu (např. snížením glykogenových
zásob, absencí příjmu S během za žení atd.), abychom dosáhli na adaptační
potenciál, vyžaduje zodpovědné plánování a zasahuje do tréninkového procesu. Také
proto je důležité zvýšit celospolečenskou akceptaci odborníků vzdělaných v oblas
110
sportovního tréninku, regenerace a výživy ve sportu, sportovními svazy a kluby. Jejich
angažování v realizačním týmu sportovce by mělo být součás zodpovědného přístupu
managementu sportovních klubů na všech výkonnostních úrovních.
111
9 Vybrané kontroverze sportovní výživy
Výzkum v oblas sportovní výživy se zaměřuje na nová témata, odkrývá limitující stránky
oboru a je zdrojem kontroverzních přístupů. Cílem závěrečné kapitoly je rozšířit pohled
na sportovní výživu mimo tradiční/základní oblas zájmu a poukázat tak na rozsah
studia současné sportovní výživy.
9.1 Personalizovaný přístup
Personalizovaný přístup ve sportu je „moderní“ výraz, jehož definice v odborné literatuře
chybí. Žádná z 31 souborných prací (v kap. 2) pojem neuvádí anebo nijak blíže nespecifikuje,
přestože práce opakovaně v závěrech uvádí nutnost individualizace doporučení.
Teore cky jde o veškeré výživové postupy, které modifikujeme s přihlédnu m k interindividuálním
rozdílům. K jejich iden fikaci musíme vycházet z detailní anamnézy (osobní,
zdravotní, nutriční, pohybové…). S využi m vědeckých disciplín nutrigenomiky a nur gene
ky můžeme navíc velmi dobře pos hnout interakce mezi gene ckou výbavou jedince
a dietou, které zodpovídají za interindividuální reakce organismu (Phillips, 2013).
Množství faktorů, které do oblas personalizace sportovní výživy vstupují, přesahuje
rozsah této kapitoly. Následující vybrané kapitoly rozšiřují pohled na „personalizovanou“
výživu mimo základní aspekty pohlaví, věku, trénovanos nebo specifika sportovní
disciplíny.
9.1.1 Aspekt sběru biometrických dat
Záznam biometrických dat je jednou z perspek vních oblas propojení vědy a praxe nejen
ve sportovních vědách. Technologický rozvoj dovoluje analýzu a sledování různých
biologických veličin reakce organismu na za žení v reálném čase (kon nuálně), nejčastěji
jde o srdeční frekvenci, složení potu, hladinu glukózy, laktátu, ale také o intes nální
teplotu či saturaci svalu kyslíkem. Data je možné získat z hodinek, náramků, čelenek,
chytrého oblečení, tělesných senzorů atd. Data z analýzy hydratace, energe ckého výdeje
nebo hladin glykémie patří mezi oblas prak cky využitelné k personalizaci sportovní
výživy.
Ve sportovní výživě se jako nejperspek vnější jeví kon nuální monitorace koncentrace
glukózy. První práce se sportovci byly publikovány až v nedávné době (Sengoku et al.,
2015). Dlouhodobě byly využívány primárně u pacientů ke kontrole kompenzace diabetu.
Metoda umožňuje stanovení a zaznamenání hladin glukózy v pě minutových intervalech
průběžně během celých 24 hodin. Senzor zavedený v podkoží stanovuje koncentraci
glukózy v mezibuněčné (inters ciální) teku ně. Vysílač vyhodnocuje údaje ze
senzoru a odesílá je bezdrátově do přijímače (např. mobilní telefon). Dovoluje sledovat
112
průběh hladiny glukózy a předcházet hypoglykemizujícím stavům doprovázejícím pohybové
za žení. Zajímavé je, že během intenzivního za žení vykazuje analyzátor vysokou
spolehlivost, vyšší než v klidovém stavu ve srovnání s referenčními odběry glukometrem.
Příčinou je fakt, že změna glykémie je rychlejší než změna hladin glukózy v inters
ciální teku ně, proto může docházet ke zpoždění vývoje hodnot a současně naměřená
glykémie glukometrem se může odlišovat. Během pohybové ak vity dochází k rychlejší
a intenzivnější výměně látek mezi krví a inters ciální teku nou a vysvětluje, proč
během cvičení budou přesnější výsledky (Thomas, Pre y, Signal, & Chase, 2015). Protože
inters ciální teku na je médium, ze kterého vstupuje glukóza do svalových buněk,
může být hodnota hladiny glukózy získaná CGM užitečnější než glykémie pro stanovení
dostupnos glukózy u sportovců (Thomas et al., 2017).
Rozmach LCHF ketogenních diet u sportovců rozšiřuje potenciální skupinu uživatelů
kon nuálních měřičů glykémie. Používání u sportovců, na rozdíl od diabe ckých pacientů,
dosud není podrobeno většímu zkoumání, ovšem pilotní práce prezentují zajímavé
kazuis ky mezi vytrvalci, ultradistančními běžci, které dokumentují, jak obrovská
míra interindividuální odezvy na příjem S sportovců během za žení existuje (Oishi, Makita,
Kishi, Isogawa, & Iiri, 2018).
Mobilní aplikace
Vedle biometrických dat je k personalizaci sportovní výživy možné využít „obyčejného“
záznamu realizované tréninkové a závodní výživy během RTC. K záznamu reakce organismu
na nové výživové postupy, doplňky stravy, změny hmotnos , výskyt GIT obží,
kalkulace ED, nutriční trénink, změn v hydrataci organismu můžeme využít např.
tabulkový editor Microso Excel. Příkladem je nutriční deník vytvořený na Fakultě sportovních
studií v rámci bakalářské práce (Kočař, 2017). Rozvoj mobilních technologií nabízí
možnos , jak monitorované parametry využít nejen k analýze, ale personalizovanému
„evidence based“ programování závodní výživy (např. so ware „Core training“)1
.
Uvedený program představený v r. 2017 pracuje s individuálními parametry sportovce
(hmotnost, míra pocení, zkušenos …), parametry za žení (délka, intenzita, cíl), ale také
s individuálními nutričními preferencemi, dostupnos živin během očekávaného za žení
danou pravidly závodu atd.
9.1.2 Aspekt antropometrický
Elementární determinantou v personalizovaném přístupu ke sportovní výživě je vedle
tréninkového za žení, popř. zdravotní situace sportovce, tělesná hmotnost (Burke et
al., 2001). Tabulka 12 uvádí typické příklady variabilních výživových strategií, které k individualizaci
sportovní výživy využívají TH anebo tělesného složení sportovce.
1
CORE Nutri on Planning [webpage]. h ps://www.fuelthecore.com/ [cit. 10. 4. 2018]
113
Tab. 12 Příklady uplatnění tělesné hmotnos v personalizaci sportovní výživy
Situace vyžadující individualizovaný přístup Konkrétní doporučení
využívající TH
Muž
85 kg
Žena
60 kg
cílené přechodné zvýšení příjmu B v období
do 8–12 týdnů redukční diety anebo
rekonvalescence po zranění mění denní potřebu B
zvýšení příjmu B/den
na 2,5 g/kg
212,5 g 150 g
zabezpečení maximální rychlos resyntézy
glykogenu po jednorázovém intenzivním za žení
příjem S po za žení (1,5 g/kg) 127,5 g 90 g
op malizace rehydratace v časné fázi
regenerace (0–6 h)
příjem 150 % ztracených teku n
(dehydratace 1,5 %)
1,91 l 1,35 l
predikce klidového energe ckého výdeje k odhadu
celkový denní energe cký výdej
klidový energe cký výdej
1 kcal/kg/h
2 040 kcal 1 440 kcal
predikce denního energe ckého výdeje
při týdenním intenzivním tréninkovém mikrocyklu
(např. soustředění s vícefázovým tréninkem)
denní energe cký výdej mužů
(žen) při objemovém za žení
vytrvalostního charakteru
60 (50) kcal/kg/d
5 100 kcal 3 600 kcal
příjem kofeinu za účelem zmírnění subjek vního
vnímání zátěže při realizaci tréninku při nízké
dostupnos S
příjem kofeinu v množství
3 mg/kg
255 mg 180 mg
odhad energe ckého výdeje během zátěže
nutný např. pro potřeby kalkulace ED
energe cký výdej při ak vitě
(běhu na 10 km) (1 kcal/kg/km)
850 kcal 600 kcal
kalkulace míry dehydratace rozdíl v TH před a po za žení
(např. 2 kg) vyjádřená v %
(= dehydratace)
2,3 % 3,3 %
odhad míry pocení pro individuální preskripci
příjmu teku n během za žení
15 ml/kg/h 1 275 ml/h 900 ml/h
denní příjem S zabezpečující stabilní glykogenové
rezervy v případě pravidelného tréninku
denní potřeba S v závislos na
tréninkovém objemu a intenzitě
(výkonnostní sport, denní
trénink 60–90 min – 6 g/kg)
510 g 360 g
op mální podpora adaptace svalové tkáně na
silový trénink; maximalizace MPS
jednorázový příjem B
po za žení 0,3–0,4 g/kg
25,5–34 g 18–24 g
Pozn. Doporučení pro denní příjem S v g/kg umožňuje sportovcům přizpůsobit se cílům
nezávisle na energe cké bilanci (Burke, Cox, Cummings, & Desbrow, 2001). Jak ale autoři
uvádí, od hmotnos 85 kg nelze doporučení příjmu S/d aplikovat pro nadhodnocení
reálné potřeby a v těchto případech je nutné individualizovat potřebu.
9.1.3 Aspekt nutričních preferencí
Mezi tradiční a stále populární výživové směry sportovců, ale také nesportující populace
patří LCHF strava. Její uplatňování s sebou přináší řadu metabolických změn,
které mohou u sportovců teore cky přispět k podpoře výkonu. Výživa podle tohoto
směru není primárně energe cky restrik vní, přesto se ukazuje být účinnou v redukci
TH. Vedle manipulace s poměrem makroživin existuje mnoho dalších výživových
114
směrů manipulujících např. s frekvencí jídel/den, přičemž každý má své další modifikace
a podtypy. V současnos evidujeme obrovský rozmach alterna vních forem stravování
(Aragon et al., 2017).
Vedle LCHF diet, sportovci ve snaze dosáhnout (obvykle hmotnostních) cílů volí různé
modely výživy. Časově omezený příjem potravy (přerušované hladovění, IF „intermi
ent fas ng“) v kombinaci se silovým tréninkem je předmětem recentních výzkumů
(Moro et al., 2016; Tinsley et al., 2017). Východiskem současného (evropského) poje
IF jsou první publikované práce mapující dopad ramadánu (Chaouachi, Leiper, Souissi,
Cou s, & Chamari, 2009). Práce sice přinesla slibné výsledky, výzkumný soubor ale tvořili
obézní pacien . Ramadán nemá na výkon sportovce vliv v případě, že sportovci udržují
svůj celkový denní příjem energie a makronutrientů, tréninkové za žení, složení těla
a délku a kvalitu spánku (Chaouachi, Leiper, Chtourou, Aziz, & Chamari, 2012). Pozdější
práce naopak naznačují, že přerušované hladovění vede u sportovce ke snížení výkonnos
(Roy & Bandyopadhyay, 2015). V současné době existuje velmi málo dat o účincích
IF protokolů na výkon a výsledky studií nenaznačují žádnou významnou výhodu při
redukci TH opro standardním formám energe cky-restrik vních diet (Harder-Lauridsen
et al., 2017). Zadáním klíčových slov „fast, intermi ent a athletes“ na WoS nalezneme
devět článků publikovaných mezi roky 2009–2018 (platné k 8/2018). Posuzovat dopad
IF diet u zdravých trénovaných jedinců proto v současnos nelze.
Konzerva vním přístupem k IF může být zařazení IF v den lehkého tréninku (max. 1 den
v týdnu) nebo v netréninkových dnech tak, aby byl co nejvíce eliminován potenciální
nega vní dopad na nejbližší TJ.
Srovnáme-li jakékoliv formy nízkofrekvenčního stravování se standardními doporučeními
odborných výživových společnos , patří tyto výživové směry mezi alterna vní.
Častým rizikem jakéhokoliv alterna vního způsobu stravování jsou nutriční deficience
(Mirtschin et al., 2018).
Takovým příkladem je např. výživový směr „If it fits your macros“ (IIFYM). Jakákoliv definice
a objek vní vymezení tohoto výživového směru chybí a ve vědeckých databázovaných
periodikách nalezneme jedinou práci, přestože zadáním termínu (IIFYM) do internetového
vyhledávače získáme ~ 19 milionů odkazů (platné k 7/2018) a popularita stravovacího
směru je u laické veřejnos velká. Základní myšlenkou je flexibilní přístup ke
stravování založený výhradně na individuálně odlišných množstvích makroživin. Ismaeel
(2017) v jediné dosud publikované práci upozorňuje na sníženou nutriční denzitu stravy
a nedostatečný příjem vit. A, D, E a draslíku.
115
9.1.4 Aspekt gastrointes nálních po ží ve sportu – FODMAP
Řadu sportovců potkávají během tréninků nebo závodů zažívací po že, které limitují
výkon a vyžadují personalizovaný přístup. Příznaky doprovázející onemocnění trávicího
traktu nebo intolerance na konkrétní potraviny jsou velmi podobné nespecifickým
příznakům vyskytujícím se v průběhu nebo po skončení za žení u zdravých sportovců.
Sportovní dietologové se proto snaží zjis t, zda postupy, kterými se upravují po že
u osob se zdravotními problémy, nemohou pomoci také „zdravým sportovcům“. V této
souvislos se v poslední době mluví o tzv. FODMAP dietě, vyvinuté australskými lékaři
před 13 lety (Gibson & Shepherd, 2005). Zkratka FODMAP znamená fermentovatelné
(F) sacharidy ze skupin: oligosacharidů (O), disacharidů (D), monosacharidů (M) a polyolů
(P). Omezení konzumace potravin s obsahem FODMAP2
je úspěšně využíváno zejména
ke korekci GIT symptomů u jedinců s tzv. syndromem dráždivého tračníku (onemocnění
se projevuje např. křečemi v břiše a střevními ob žemi) (Marsh, Eslick, & Eslick,
2016). Již šes týdenní zařazení FODMAP řízenou intervencí vede ke zmírnění síly a délky
trvání symptomů GIT ob ží (Zahedi, Behrouz, & Azimi, 2018).
V posledních dvou letech se objevují první odborné studie, které dokumentují, že aplikace
stravy s nízkým zastoupením FODMAP může rovněž snižovat výskyt a intenzitu trávicích
ob ží u sportovců.
Sportovci, kteří trpí v průběhu pohybové ak vity nespecifickými trávicími po žemi, po
aplikaci FODMAP diety subjek vně pociťují zlepšení anebo dokonce ústup problémů (Lis,
Ahuja, Stellingwerff, Ki c, & Fell, 2016). Skupina FODMAP představuje S s krátkým řetězcem,
které se vyskytují v širokém spektru potravin a zvyšují osmo ckou zátěž v tenkém
střevě. Po přechodu do tlustého střeva jsou rychle fermentovány (za účas bakterií střevní
mikroflóry) za vzniku plynů (příznakem je plynatost). Existují potraviny s vyšším nebo
nižším zastoupením FODMAP. Mobilní aplikace vyvinutá výzkumníky na Australské Univerzitě
Monash usnadňuje nejen sportovcům orientaci mezi FODMAP potravinami a dovoluje
monitorovat a vyhodnocovat individuální reakce na tyto potraviny3
.
V jedné z pilotních studií vztahu FODMAP, GIT ob ží a sportovního za žení „Low FODMAP:
A preliminary strategy to reduce gastrointes nal distress in athletes“ (Lis, Stellingwerff,
Ki c, Fell, & Ahuja, 2018a) byla vybraným zdravým běžcům, kteří se opakovaně v průběhu
za žení potýkali s trávicími problémy, po dobu šes dnů podávána FODMAP strava.
Ukázalo se, že během za žení se krátkodobá aplikace diety ústupem GIT symptomů
2
Příklady FODMAP sacharidů a jejich potravinových zdrojů: oligosacharidy: fruktany, galakto-oligosacharidy
(datle, med, pšeničné pečivo); disacharidy: laktóza (mléko, jogurty, sýry); monosacharidy: fruktóza (jablka,
třešně, meloun); polyoly: sorbitol (náhradní sladidlo) (Lis, 2017).
3
Download the FODMAP Diet app for on-the-go IBS support [webpage]. Monash University.
h ps://www.monashfodmap.com/ [cit. 15. 10. 2018]
116
neprojevila, ale ve zbývajících částech dne (po tréninku) došlo ke zlepšení stavu. Jde
však o zcela novou oblast výzkumu a specifická doporučení pro sportovce neexistují
a vycházíme především z dat klinických studií (Laa kainen et al., 2016). Vzhledem k šířce
možných příčin trávicích po ží nemusí vytrvalostní sportovci (bez zřejmého onemocnění)
vždy z FODMAP diety profitovat. FODMAP dieta může být při dlouhodobém dodržování
energe cky velmi chudá a může způsobit naopak další problémy. Mezi potravinami,
které se při FODMAP dietě vylučují, jsou také obiloviny pro svůj obsah lepku. Pro
sportovce to však znamená vyřadit potraviny, které představují významný zdroj energie
ve formě polysacharidů. Jídelníček by měl být vždy kontrolován nutričním terapeutem.
Adherence může být dalším z limitujících aspektů diety (Marsh et al., 2016).
9.2 Kontroverzní témata sportovní výživy
Konsenzuální dokumenty IOC, ISSN i ACSM také upozorňují na kontroverzní oblas vědeckého
zájmu v oblas sportovní výživy.
9.2.1 Bezlepková strava
V posledních letech roste počet lidí, kteří dobrovolně přecházejí na tzv. bezlepkovou stravu.
Existují závažné zdravotní důvody, kdy je opravdu nutné se potravinám obsahujícím lepek
vyhnout. Zajímavé však je, že se stále častěji setkáváme s omezováním nebo vylučováním
potravin s obsahem lepku z jídelníčku zdravých sportovců (Lis, Stellingwerff, Shing,
Ahuja, & Fell, 2015). Přítomnost některých složek potravin může opravdu uškodit těm,
kteří trpí jejich tzv. intolerancí. Intolerance je nesnášenlivost nějaké potraviny či její složky
manifestující se onemocněním. K jejímu odhalení a potvrzení, že za ob žemi skutečně
stojí určitá potravina, je nutná návštěva lékaře. Nejznámějším příkladem je např. nesnášenlivost
lepku (celiakie) nebo laktózy (laktózová intolerance) (Vránová, 2013, s. 103).
Mezi potraviny přirozeně obsahující lepek patří pšenice, oves, žito, ječmen a všechny
výrobky z nich (sladké a slané pečivo, těstoviny atd.). Naopak luštěniny, brambory, ovoce,
zelenina a jiné obilniny, jako např. kukuřice, pohanka, rýže nebo amarant, jsou přirozeně
bezlepkové. Podobně také maso, mléko, vejce a ryby. Bezlepková strava u zdravých
sportujících osob může mít i svá rizika. Jedním z nich je nedostatečný energe cký
příjem (Cialdella-Kam, Kulpins, & Manore, 2016).
Zejména plnění příjmu S a příliš vysoká energe cká restrikce je častým rizikem u vytrvalostních
sportovců s vysokým objemem tréninku. Mnoho potravin s obsahem lepku je významným
zdrojem S a energie, kterou sportovci ke svému tréninku potřebují. Rozhodneme-li
se jídelníček upravit, ať už jsme k tomu nuceni nebo máme jiný důvod, je důležité mít
předem připraveny alterna vy, jak potraviny s obsahem S nahradit. Déletrvající nedostatečný
energe cký příjem u výkonnostních vytrvalostních sportovců vede ke zvýšené únavě,
zhoršené regeneraci a celkovému poklesu výkonnos (Cialdella-Kam et al., 2016).
117
Bezlepková strava nabízí v podobě zeleniny a ovoce dostatečné zdroje vlákniny. Sportovci
ovšem při vysokém objemu tréninku přirozeně upřednostňují stravu s nižším podílem
vlákniny, aby zabezpečili vysoký energe cký výdej, ale především eliminovali trávicí
po že, které může vláknina v kombinaci se za žením vyvolat. Významným zdrojem
vlákniny je také celozrnná mouka. Vyloučením celozrnného pečiva, cereálií nebo těstovin
se proto riziko nízkého příjmu vlákniny dále zvyšuje. Přechod na bezlepkovou stravu
může navíc díky sníženému podílu vlákniny z celozrnných zdrojů obsahovat potraviny
s vyšším glykemickým indexem, přispívat k pocitu hladu a nu t sportovce častěji jíst.
Sledování 1443 zdravých atletů (bez klinicky diagnos kované intolerance na lepek),
mezi nimiž bylo také 18 medailistů z vrcholných soutěží (OH, MS), ukázalo, že 41 % vrcholových
sportovců dietu prak kuje téměř denně. Přitom pouze 13 % z nich trpělo
nějakými trávicími příznaky (Lis et al., 2015). V intervenční studii Lis et al. (2015) bylo
13 výkonnostních cyklistů, kteří netrpěli žádnou z forem intolerance na lepek, rozděleno
do dvou skupin a všem byla na jeden týden nasazena bezlepková dieta. V průběhu
týdne pak dostávala jedna skupina sportovců dvakrát denně bezlepkové sportovní
tyčinky a druhá skupina tyčinky s lepkem (16 g lepku/den). Sportovci složení tyčinek
neznali. Týdenní bezlepková strava neměla na sportovní výkon, výskyt trávicích ob ží
nebo nejrůznější sledované biochemické ukazatele reakce na zátěž, žádný vliv.
Z dostupných studií vyplývá, že většina sportovců si intoleranci na lepek „diagnoskuje
sama“ a klíčovou mo vací přechodu na bezlepkovou stravu je redukce hmotnos
, zlepšení zdravotního stavu a zvýšení výkonu. Přestože výzkumů vlivu bezlepkové
stavy na sportovní výkon je dosud velmi málo, odborníci nejen z oblas sportovní
medicíny se shodují v tom, že není důvod pro omezování – vylučování lepku zdravými,
resp. sportujícími osobami.
Jaký efekt může mít dlouhodobé uplatňování bezlepkové diety na sportovní výkon, není
dosud popsáno (Lis, Fell, Ahuja, Ki c, & Stellingwerff, 2016b).
9.2.2 Doplňky stravy
Mezi nejzávažnější nega vní vliv suplementace patří odklon sportovců od přirozeného
výběru potravinových zdrojů základních živin. Sportovci se pod vlivem masivní reklamy
odchylují od dodržování elementárních pravidel racionální výživy.
V souvislos s použi m doplňků stravy by si měli sportovci vždy položit základní otázky:
Jsou suplementy bezpečné? Jsou legální? Jsou nezbytné? Je možné deklarované účinky
doložit odbornými studiemi?
Výčetdoplňkůstravy,kterénemajínežádoucíúčinky,existujíunichjasnědefinovanésuple-
mentačníprotokoly,podporujívýkon,regeneraci,adaptacinebokorigujínutričnídeficienci,
118
se za posledních 20 let příliš nezměnil. Např. za doplňky stravy zvyšující výkon je dlouhodobě
považováno pouze několik substancí (krea n, kofein, bikarbonát sodný a S) (Rodriguez
et al., 2009) a nově se v posledních několika letech prokazuje účinek exogenních
nitrátů (Jones, 2014) a prekurzoru intracelulárního pufru, neproteinogenní AK beta-alaninu
(Trexler et al., 2015). Mnohými vnímané konzerva vní závěry odborných společnos
(např. IOC) volit přirozené zdroje živin konzumací pestrých potravin tak mají stále
své racionální opodstatnění (Maughan et al., 2018a).
Problema ce doplňků stravy je přesto v odborné literatuře věnována obrovská pozornost.
Např. na dvou posledních konferencích ISSN pořádaných v r. 2016 a 2017 bylo
z celkového počtu 61, resp 56 příspěvků, 35, resp 29 věnováno pouze doplňkům stravy,
tedy > než 50 % (Ramaswamy et al., 2016; „Proceedings of the Fourteenth Interna onal
Society of Sports Nutri on /ISSN/ Conference and Expo“, 2017). Přitom závěry odborné
literatury ostře kontrastují s nadužíváním doplňků stravy v praxi (> než 60 % vrcholových
sportovců používá jeden nebo více druhů) (Wardenaar et al., 2017).
Aplikace některých doporučení v oblas příjmů S a B bez použi doplňků stravy je
však v praxi téměř nemožná:
• Dodávat během vytrvalostního za žení S v množství 90 g/h a současně za podmínky,
aby uvedené množství S tvořila pouze směs glukózy a fruktózy, a to v konkrétním
v poměru 2 : 1, je běžnými potravinami nemožné. Existuje možnost, jak tuto podmínku
v průběhu několikahodinového za žení bez využi sportovního nápoje, sacharidového
gelu nebo sportovní tyčinky naplnit?
• Příjem izolovaného množství B a AK po za žení a současně obsahující dostatečné
množství leucinu (3 g), o kterém víme, že maximalizuje MPS jinak než použi m doplňků
stravy, rovněž nelze.
Výrobci doplňků stravy si nových poznatků jsou vědomi a na obalech svých produktů
přehledně upozorňuji na vlastnos (množství, složení a kombinaci živin), které jsou
v souladu se současnými vědeckými poznatky. Doplňky stravy jsou nabízeny v balení
k okamžitému, jednorázovému použi před, během nebo po za žení napomáhající individualizaci
výživy sportovců.
U vybraných doplňků stravy jako jsou sportovní nápoj, sacharidovo-bílkovinné práškové
směsi nebo koncentrát šťávy z červené řepy proto můžeme hovořit o velmi prospěšném
propojení vědeckých poznatků (teorie) s reálným využi m v praxi (příloha 2 dokumentuje
zařazení doplňků stravy během konkrétního za žení).
9.2.3 An oxidanty ve sportovní výživě
Účinky vytrvalostního tréninku a současného podávání různých forem a směsí an oxidantů
na an oxida vní status, biosyntézu anebo inzulinovou senzi vitu jsou velmi ne-
119
konzistentní (Mankowski, Anton, Buford, & Leeuwenburgh, 2015). Všechny buňky našeho
těla produkují volné radikály a reak vní formy kyslíku jako nevyhnutelné vedlejší
produkty metabolismu. Organismus je zneškodňuje prostřednictvím endogenních an oxida
vních systémů kataláza, gluta on-peroxidáza a superoxid-dismutáza a řadou neenzyma
ckých an oxidantů, jako je vit. C, E, betakaroten flavonoidy atd. Pohybová akvita
a zrychlený metabolický obrat jsou příčinou potenciální dysbalance mezi tvorbou
reak vních látek a jejich odstraňováním (tzv. oxida vní stres).
Zařazení an oxidantů ve formě doplňků stravy do jídelníčku sportovce může oxida vní
stres indukovaný náročným za žením zmírnit. Zda se tak děje či nikoliv, jsme ještě nedávno
nevěděli (Urso & Clarkson, 2003).
Dnes se však ukazuje, že nezávisle na objemu, intenzitě či typu za žení dochází v důsledku
pravidelné pohybové ak vity (tréninku) k příznivým adaptačním změnám v podobě
zvýšení an oxida vních markerů a poklesu prooxida vních ukazatelů (de Sousa et al.,
2017). Jedna z prvních prací, která přinesla velmi překvapivé výsledky (Gomez-Cabrera
et al., 2008) a vzbudila pozornost, překvapivě prokázala, že příjem 1 g vit. C po dobu
osmi týdnů redukuje adaptační odpověď na trénink potlačením za žením indukované
exprese transkripčních faktorů podporujících mitochondriální biogenezi (PPAR 1C). Vitamin
C také zabránil zvýšení vyvolané exprese cytochromu C (marker mitochondriálního
obsahu) a an oxidačních enzymů superoxid-dismutázy a glutathion-peroxidázy. Podobné
závěry potvrdil také Morrison et al. (2015) podáváním 2 × 500 mg vit. C + 400 IU vit. E
po dobu osmi týdnů. Dvakrát zaslepená placebem kontrolovaná randomizovaná studie
byla provedena u jedenác zdravých mladých mužů. Ukazatele oxida vní stresu po submaximálním
za žení na cyklis ckém ergometru (10 × 4 min, 90 % VO₂max s dvouminutovou
ak vní pauzou) nebyly suplementací nijak ovlivněny.
Podávání směsi an oxidantů (272 mg vit. E, 400 mg vit. C, 30 mg beta-karotenu, 2 mg luteinu,
400 mg selenu, 30 mg zinku a 600 mg hořčíku) po dobu čtyř týdnů a 15 minut po
skončení jednorázového max. za žení (1000 m kajak závod) nemělo žádný vliv na zánětlivé
ukazatele, an oxida vní status ani ukazatele svalového poškození (Teixeira, Valente,
Casal, Marques, & Moreira, 2009b).
V současnos proto můžeme tvrdit, že neexistují žádné přesvědčivé důkazy, které by
naznačovaly, že an oxidanty suplementované nad rámec běžné stravy, popř. v blízkos
za žení podporují tréninkovou adaptaci (Merry & Ristow, 2016).
Podrobnější suplementační protokoly (množství, načasování příjmu, interakce s jinými
látkami atd.) an oxidačně působících fytochemických látek u sportovců nejsou známy,
přestože jde o skupiny nejčastěji suplementovaných doplňků sportovní výživy (Rhodes
& Braakhuis, 2017; Somerville, Bringans, & Braakhuis, 2017).
120
Fyziologické uvolňování reak vních forem kyslíku je třeba vnímat jako pozi vní s mulus
(Powers, Ji, Kavazis, & Jackson, 2011) a dlouhodobá suplementace an oxidanty není
doporučená ani posledním konsenzuálním dokumentem IOC (Maughan et al., 2018a).
Otázka zařazení an oxidantů může mít svou logiku v případě akutních extrémních závodních
za žení – soutěž, závod, ve kterých k drama ckému poklesu a prohloubení oxida
vního stresu dochází (Teixeira, Valente, Casal, Marques, & Moreira, 2009a). U závodního
výkonu není smyslem za žení vyvolat adaptaci a podání an oxidantů může
zmírnit jednorázovým za žením vyvolaný oxida vní stres, který akutně převyšuje an oxida
vní kapacitu organismu.
9.2.4 Jednoduché sacharidy ve sportovní výživě
Podstatou základních doporučení pro vytrvalostní ak vity je podávání S během za žení.
Primárně jde o monosacharidy a disacharidy (nejčastěji sacharózu). Sacharóza je
sloučeninou monosacharidů glukózy s fruktózou. Přirozeně sacharózu a monosacharidy
najdeme v ovoci nebo medu. Doporučení v prevenci civilizačních onemocnění nás vedou
ke snížení spotřeby zejména přidaných jednoduchých S na maximálně 10 % z celkové
energe cké dávky (tzn. u dospělých lehce pracujících cca 60 g na den při příjmu
2 400 kcal/den). Také „sportovní výživa“ má svá doporučení, která se ale diametrálně
odlišují a mohou být interpretována velmi kontroverzně. Z fyziologické podstaty je glukóza
dominantním zdrojem energie k zabezpečení intenzivní vytrvalostní tělesné práce.
V kontrastu s výživovými doporučeními pro běžnou populaci je doporučován příjem právě
jednoduchých – „rychlých“ S. Budeme-li se držet obecných doporučení, při celkovém
denním energe ckém výdeji vrcholového sportovce ~ 5 000 kcal představuje 10% limit
z uvedeného množství 500 kcal = 125 g jednoduchých S. Uvažujeme-li např. závod (3 h)
a doporučení 60 g S/hodinu, výsledkem je 3 × 60 g = 180 g jednoduchých S/den. Ve zbytku
dne (před a po závodním za žení) příjem dalších ~ 150–200 g jednoduchých S a celkový
denní 350–400 g, tedy > trojnásobek doporučení pro obyvatelstvo ČR (Dostálová,
Dlouhý & Tláskal, 2012).
Přesto pravidelně sportující lidé a m spíše výkonnostní sportovci obvykle cukrovkou
2. typu, obezitou ani metabolickým syndromem netrpí. Sledování 161 elitních bruslařů
v letech 1988–1996 prokázalo, že jednoduché cukry samy o sobě představovaly 25 %
denních energe ckých příjmů – elitní bruslaři konzumovali mezi 100 g (ženy) a 142 g
jednoduchých S denně. Vysoká spotřeba jednoduchých S u elitních sportovců nebyla
asociována s nadváhou nebo nadměrným tělesným tukem (Ziegler, Nelson, Barra -Fornell,
Fiveash, & Drewnowski, 2001).
Pohybová ak vita tak „chrání“ sportovce před nega vními dopady opakovaného vysokého
příjmu jednoduchých S přizpůsobením metabolismu glukózy aktuálním potře-
121
bám. Zefek vňuje se např. intes nální resorpce glukózy a díky vyšší citlivos buněčných
receptorů k inzulinu také vychytávání glukózy pracujícími svaly nebo přeměna glukózy
na zásobní glykogen atd. Výsledkem je odlišná glykemická reakce sportovce na isoenerge
cký příjem jednoduchých S ve srovnání s nesportovcem. Příjem S před, v průběhu
nebo po výkonu sportovcům přispívá k lepšímu výkonu spíše než k obezitě (King
et al., 1987).
Na zvýšené riziko dentálních po ží upozorňuje také IOC v prak cké příručce, ve které
sportovce mimo jiné nabádá k pravidelné ústní hygieně, absolvování stomatologických
prohlídek nebo volbě vhodných svačin s nižším glykemickým indexem (Interna onal
Olympic Comitee, 2007).
123
Závěry
Analyzované strategie sportovce zaměřené na zabezpečení energe ckých substrátů
a dalších ergogenních prostředků podporujících dostupnost energie, oddalujících rozvoj
únavy a/nebo zvyšujících závodní výkon se dynamicky mění. Vývoj poznání v oblas
sportovní výživy není plynulý, ale je spíš charakteris cký rozdílným tempem rozvoje.
Z tohoto hlediska se zásadní informace nejrychleji měnily v posledních dese letech,
především díky systema ckému přístupu ACSM. Analýza souborných prací Americké
společnos sportovní medicíny, publikovaných v letech 2000–2016, ukázala, že
pohled na sportovní výživu se inovuje a dochází k doplnění a revizi mnohých rigidních
doporučení.
Nutnost aplikovat sportovní výživu podle povahy sportovní disciplíny vychází z poznání
o variabilitě žádoucích i nežádoucích reakcí organismu na za žení a vědecky prokázaném
ergogenním vlivu některých z nich. Rozhodující je správně periodizovat příjem
živin anebo teku n nejen vůči tréninkové jednotce, ale také v rámci tréninkového mikro-
a makrocyklu. Sportovci na základě variability tréninkové zátěže a cílů mohou koordinovaně
pracovat s dostupnos S, strategicky využít B v podpoře adaptace nebo volit
mezi řízeným anebo autonomním přístupem k hydrataci během zátěže.
Víme velmi detailně, v jakém čase, v jakém množství, v jakém složení a v jaké formě bychom
měli přijímat S a B a jak konkrétně se uvedená doporučení projevují na sportovním
výkonu a regeneraci. Naopak doporučení zaměřená na příjem tuků využitelná např.
při ketogenních LCHF dietách neexistují. Výživa před, během a po za žení je z více než
70 % složena právě z tuků a my nevíme, zda konkrétní množství, různé formy či poměr
zastoupení mastných kyselin rovněž nepředstavují ergogenní potenciál.
Existuje však řada sportujících populačních skupin, ovšem bez konkrétních doporučení
pro uplatňování sportovní výživy. Neexistují např. žádná podrobnější specifická doporučení
pro sportující dě (potřeby makro- a mikroživin, hydratace) (Rowland, 2011). Existující
doporučení jsou extrapolována z dat získaných na dospělé populaci, přestože existují
rozdíly v odezvě mladého organismu na zátěž (zvýšený podíl T na celkové oxidaci živin,
vyšší energe cký obrat nebo redukovaná míra pocení) (Meyer, O’Connor, & Shirreffs,
2007). Do jaké míry je možné využít k nastavení výživových postupů u sportující populace
s oslabením (např. sportovci s diabetem, paralympijš sportovci) poznatků získaných
pozorováním u zdravých sportovců, zůstává otázkou (Juzwiak, Joaquim, & Winckler,
2018; Maughan, 2014, s. 490–502). Současné směřování sportovní výživy není jen
o tématech sportovního výkonu nebo tréninkové adaptace. Zvýšená pozornost je věnována
příčinám zdravotních problémů výkonnostních sportovců (Maffetone & Laursen,
2016; Mountjoy et al., 2018), poznatky z výzkumů sportovců jsou východiskem
124
nutričních postupů v prevenci stárnu , sarkopenie (Naseeb & Volpe, 2017) nebo rizikových
faktorů kardiovaskulárních onemocnění (Noakes & Windt, 2017).
Ve snaze eliminovat nežádoucí důsledky neodborné manipulace s výživou výkonnostních
sportovců Lékařská a vědecké komise IOC představila novou koncepci komplexní
zdravotní diagnos ky sportovce (dříve známou pod názvem „ženská sportovní triáda“),
tzv. syndrom rela vní energe cké nedostatečnos ve sportu (RED-S). Nový diagnos cký
nástroj je rozšířen i na mužské sportovce a může rovněž sloužit jako screening narušených
stravovacích zvyklos , které společně s nízkou energe ckou dostupnos (ED)
syndrom RED-S podmiňují. K iden fikaci nízké ED je možné vedle výpočtu rovnicí využít
standardizovaného dotazníku (LEAF-Q).
Znalos sportovců a trenérů v oblas sportovní výživy nejsou dostatečné. Např. více než
polovina trenérů čerpá informace z internetu a pouze 1/3 se orientuje v základních pravidlech
používání makroživin v podpoře regenerace a výkonu (Jacob et al., 2016). Jedině
zvýšením orientovanos trenérů v oblas sportovní výživy je možné správně aplikovat
výživové postupy podporující regeneraci, tréninkovou adaptaci a výkon v souladu
s novými principy periodizované výživy. Z uvedeného vyplývá důraz na systém edukace
s větším propojením odborných vědeckých (akademických) ins tucí. K objek vnímu
ověření znalos o sportovní výživě je možné využít validovaných dotazníků specificky
zaměřených na oblast sportovní výživy (Heikkilä, Valve, Lehtovirta, & Fogelholm, 2018;
Trakman, Forsyth, Hoye, & Belski, 2017).
Nejnovější doporučení v oblas příjmu S těží z poznatků fyziologie GIT traktu (Berg, Müller,
Rathmann, & Deibert, 1999). Trávicí trakt je adaptabilním orgánem a mnohými je dokonce
nazýván „atle ckým orgánem“ (Stellingwerff & Jeukendrup, 2011) (Brouns & Beckers, 1993).
Strategické plánování tréninku a periodizace sportovní výživy vytvářející podmínky snížené
dostupnos S jsou pevnou součás nejnovějších přístupů ke sportovní výživě. Z uvedeného
vyplývá, že bez koordinovaného přístupu vědec–trenér–sportovec je využi nových
poznatků v tréninku složitější. Také proto je důležité zvýšit celospolečenskou akceptaci
odborníků vzdělaných v oblas sportovního tréninku, regenerace a výživy ve sportu sportovními
svazy a kluby. Jejich angažování v realizačním týmu by mělo být součás zodpovědného
přístupu managementu sportovních klubů na všech výkonnostních úrovních.
Nová doporučení v oblas sportovní výživy popisované v odborné literatuře poukazují
na vysokou náročnost a obrovskou míru zodpovědnos sportovce (a jeho týmu)
ke správnému stravování, se kterou se musí vypořádat při jejich implementaci v praxi.
K tomu jim mohou pomoci nové technologie umožňující rychlou a neinvazivní analýzu
reakce organismu na tělesnou zátěž. S jejich využi m v budoucnu roste aplikační
potenciál vědeckých poznatků. Např. v případě predikce hladin svalového glykogenu by
šlo o průlomový krok.
125
Souhrn
Výživové strategie sportovce, zaměřené na zabezpečení energe ckých substrátů a dalších
ergogenních prostředků podporujících dostupnost energie v tréninku, oddalujících
rozvoj únavy anebo zvyšujících závodní výkon, se dynamicky mění.
Odborná kniha je rozdělena do tří hlavních čás . První část objasňuje pozici sportovní
výživy jako vědecké disciplíny. Dále je prezentována analýza souborných prací „Nutrion
and athle c performance“ z let 2000–2016 Americké společnos sportovní medicíny,
zaměřených na problema ku sportovní výživy. Výsledkem analýzy je iden fikace
nových vědeckých poznatků, které jsou obsahovým východiskem druhé čás knihy.
Druhá část knihy nově iden fikovaná témata sportovní výživy detailně rozebírá. Je tvořena
pě hlavními kapitolami, ve kterých jsou podrobně popsány například energe cká dostupnost
a rela vní energe cká nedostatečnost ve sportu, dostupnost sacharidů v podpoře
tréninkové adaptace, řízený příjem teku n během za žení nebo nutriční trénink.
Závěrečná část knihy synte zuje výstupy z předchozích kapitol do podoby přehledného
a srozumitelného výčtu výživových strategií, které reprezentují principy periodizované
sportovní výživy tak, jak jsou vnímány odbornou literaturou. Nakonec jsou představeny
aktuální perspek vy sportovní výživy a kontroverzní oblas , kterým sportovní výživa
v současnos čelí.
Nová doporučení v oblas sportovní výživy popisovaná v odborné literatuře poukazují
na vysokou míru zodpovědnos sportovce ke správnému stravování, se kterou se musí
vypořádat při jejich implementaci v praxi.
Bez koordinovaného přístupu vědec–trenér–sportovec je využi nových poznatků v tréninku
složitější. Také proto je důležité zvýšit celospolečenskou akceptaci odborníků
vzdělaných v oblas sportovního tréninku, regenerace a výživy ve sportu, sportovními
svazy a kluby. Jejich angažování v realizačním týmu sportovce by mělo být součászodpovědného
přístupu managementu sportovních klubů na všech výkonnostních
úrovních.
126
Summary
Nutri onal strategies adopted by athletes primarily focusing on delivering energy, providing
ergogenic proper es, promo ng energy availability, while training and delaying
the development of fa gue or increasing race performance, are changing dynamically.
The scien fic book is divided into three main parts. The first part explains the posi on
of sports nutri on as a scien fic discipline. Further, an analysis of the „Nutri on and
athle c performance“ comprehensive posi on stands published in 2000–2016 by the
American Society of Sports Medicine is presented. As a result, the iden fica on of the
new scien fic sports nutri on knowledge cons tutes the content of the second part of
the book.
The second part of the book discusses the iden fied topics of sports nutri on in detail.
It consists of five main chapters describing, for example, energy availability, rela ve
energy deficiency in sport, carbohydrates availability in support of training adapta on,
prescribed fluid intake during exercise or nutri onal training.
The final part synthesizes the outputs from the previous chapters into a clear and comprehensible
overview of evidence-based sport nutri on strategies that represent the
periodized nutri on. As a final point, the contemporary perspec ves of sports nutri on
and selected controversies in sports nutri on are presented.
The New sports nutri on recommenda ons established by the literature highlight the
responsibility of any athlete for proper ea ng, necessitates for proper implementa on
of the recommenda ons in prac ce.
The correct adop on of the new knowledge in training is principally dependent on the
highly coordinated approach embraced by the link between scien st-trainer-athlete.
It is also important to increase the wide public acceptance of professionals educated in
the field of sports training, regenera on and nutri on in the sport by individual sports
teams or sports associa ons. The integra on of such educated professionals in the
team should be a part of a responsible approach of the sport teams/associa ons management
at all sport-par cipa on levels.
127
O autorovi
Mgr. Michal Kumstát, Ph.D.
Vystudoval tělesnou výchovu a sport na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity,
pokračoval na doktorském studiu a v současnos zde přednáší sportovní výživu na
Katedře podpory zdraví. Řadu let se věnoval na vrcholové úrovni plavání, později triatlonu,
ve kterém reprezentoval ČR.
128
Seznam použité literatury
1. Abbo , W., Bre , A., Cockburn, E., & Clifford, T. (2018). Presleep Casein Protein Inges on:
Accelera on of Func onal Recovery in Professional Soccer Players. Interna onal Journal of Sports
Physiology and Performance, 1–24.
2. Ackerman, K. E., Holtzman, B., Cooper, K. M., Flynn, E. F., Bruinvels, G., Tenforde, A. S., …
Parziale, A. L. (2018). Low energy availability surrogates correlate with health and performance
consequences of Rela ve Energy Deficiency in Sport. Bri sh Journal of Sports Medicine,
bjsports-2017-098958. h ps://doi.org/10.1136/bjsports-2017-098958
3. Ackland, T. R., Lohman, T. G., Sundgot-Borgen, J., Maughan, R. I., Meyer, N. L., Stewart, A. D.,
& Müller, W. (2012). Current Status of Body Composi on Assessment in Sport: Review and Posi on
Statement on Behalf of the Ad Hoc Research Working Group on Body Composi on Health and
Performance, Under the Auspices of the I.O.C. Medical Commission. Sports Medicine, 42(3), 227–249.
4. Ainsworth, B. E., Haskell WL, Herrmann SD, Meckes N, Basse Jr DR, Tudor-Locke C, Greer JL,
Vezina J, Whi -Glover MC, Leon AS. (2011). Compendium of Physical Ac vi es: a second update of
codes and MET values. Medicine and Science in Sports and Exercise, 43(8), 1575–1581.
5. Akerman, A. P., Tipton, M., Minson, C. T., & Co er, J. D. (2016). Heat stress and dehydra on in
adap ng for performance: Good, bad, both, or neither? Temperature: Mul disciplinary Biomedical
Journal, 3(3), 412–436. h ps://doi.org/10.1080/23328940.2016.1216255
6. American College of Sports Medicine, American Diete c Associa on, & Die ans of Canada.
(2000). Joint Posi on Statement: nutri on and athle c performance. American College of Sports
Medicine, American Diete c Associa on, and Die ans of Canada. Medicine and Science in Sports
and Exercise, 32(12), 2130–2145.
7. Antonio, J., Ellerbroek, A., Evans, C., Silver, T., & Peacock, C. A. (2018). High protein consump on
in trained women: bad to the bone? Journal of the Interna onal Society of Sports Nutri on, 15, 6.
h ps://doi.org/10.1186/s12970-018-0210-6
8. Antonio, J., Ellerbroek, A., Silver, T., Orris, S., Scheiner, M., Gonzalez, A., & Peacock, C. A. (2015).
A high protein diet (3.4 g/kg/d) combined with a heavy resistance training program improves body
composi on in healthy trained men and women – a follow-up inves ga on. Journal of the
Interna onal Society of Sports Nutri on, 12, 39. h ps://doi.org/10.1186/s12970-015-0100-0
9. Antonio, J., Ellerbroek, A., Silver, T., Vargas, L., Tamayo, A., Buehn, R., & Peacock, C. A. (2016).
A High Protein Diet Has No Harmful Effects: A One-Year Crossover Study in Resistance-Trained
Males. Journal of Nutri on and Metabolism, 2016, 9104792. h ps://doi.org/10.1155/2016/9104792
10. Antonio, J., Peacock, C. A., Ellerbroek, A., Fromhoff, B., & Silver, T. (2014). The effects of consuming
a high protein diet (4.4 g/kg/d) on body composi on in resistance-trained individuals. Journal of
the Interna onal Society of Sports Nutri on, 11(1), 19. h ps://doi.org/10.1186/1550-2783-11-19
11. Aragon, A. A., Schoenfeld, B. J., Wildman, R., Kleiner, S., VanDusseldorp, T., Taylor, L., … Antonio,
J. (2017). Interna onal society of sports nutri on posi on stand: diets and body composi on.
Journal of the Interna onal Society of Sports Nutri on, 14(1), 16.
h ps://doi.org/10.1186/s12970-017-0174-y
12. Areta, J. L., Burke, L. M., Ross, M. L., Camera, D. M., West, D. W. D., Broad, E. M., … Coffey, V. G. (2013).
Timing and distribu on of protein inges on during prolonged recovery from resistance exercise
alters myofibrillar protein synthesis. The Journal Of Physiology, 591 (Pt 9), 2319–2331.
h ps://doi.org/10.1113/jphysiol.2012.244897
13. Areta, J. L., & Hopkins, W. G. (2018). Skeletal Muscle Glycogen Content at Rest and During
Endurance Exercise in Humans: A Meta-Analysis. Sports Medicine, 48(9), 2091–2102.
h ps://doi.org/10.1007/s40279-018-0941-1
14. Armstrong, L. E., Johnson, E. C., & Bergeron, M. F. (2016). COUNTERVIEW: Is Drinking to Thirst
Adequate to Appropriately Maintain Hydra on Status During Prolonged Endurance Exercise? No.
Wilderness & Environmental Medicine, 27(2), 195–198. h ps://doi.org/10.1016/j.wem.2016.03.002
15. Armstrong, L. E., Johnson, E. C., Kunces, L. J., Ganio, M. S., Judelson, D. A., Kupchak, B. R., …
Williamson, K. H. (2014). Drinking to thirst versus drinking ad libitum during road cycling.
Journal of Athle c Training, 49(5), 624–631. h ps://doi.org/10.4085/1062-6050-49.3.85
129
16. Arnaou s, G., Kavouras, S. A., Kotsis, Y. P., Tsekouras, Y. E., Makrillos, M., & Bardis, C. N. (2013).
Ad libitum fluid intake does not prevent dehydra on in subop mally hydrated young soccer
players during a training session of a summer camp. Interna onal Journal of Sport Nutri on and
Exercise Metabolism, 23(3), 245–251.
17. Baar, K., & McGee, S. (2008). Op mizing training adapta ons by manipula ng glycogen.
European Journal of Sport Science, 8(2), 97–106. h ps://doi.org/10.1080/17461390801919094
18. Baker, L. B. (2017). Swea ng Rate and Sweat Sodium Concentra on in Athletes: A Review of
Methodology and Intra/Interindividual Variability. Sports Medicine, 47(Suppl 1), 111–128.
h ps://doi.org/10.1007/s40279-017-0691-5
19. Bardis, C. N., Kavouras, S. A., Adams, J. D., Geladas, N. D., Panagiotakos, D. B., & Sidossis, L. S. (2017).
Prescribed Drinking Leads to Be er Cycling Performance than Ad Libitum Drinking. Medicine and
Science in Sports and Exercise, 49(6), 1244–1251. h ps://doi.org/10.1249/MSS.0000000000001202
20. Barrack, M. T., Ackerman, K. E., & Gibbs, J. C. (2013). Update on the female athlete triad. Current
Reviews in Musculoskeletal Medicine, 6(2), 195–204. h ps://doi.org/10.1007/s12178-013-9168-9
21. Bartle , J. D., Hawley, J. A., & Morton, J. P. (2015). Carbohydrate availability and exercise training
adapta on: too much of a good thing? European Journal of Sport Science, 15(1), 3–12.
h ps://doi.org/10.1080/17461391.2014.920926
22. Beis, L. Y., Wright-Whyte, M., Fudge, B., Noakes, T., & Pitsiladis, Y. P. (2012). Drinking behaviors
of elite male runners during marathon compe on. Clinical Journal of Sport Medicine:
Official Journal of the Canadian Academy of Sport Medicine, 22(3), 254–261.
h ps://doi.org/10.1097/JSM.0b013e31824a55d7
23. Below, P. R., Mora-Rodríguez, R., González-Alonso, J., & Coyle, E. F. (1995). Fluid and carbohydrate
inges on independently improve performance during 1 h of intense exercise. Medicine and
Science in Sports and Exercise, 27(2), 200–210.
24. Beltrami, F. G., Hew-Butler, T., & Noakes, T. D. (2008). Drinking policies and exercise-associated
hyponatraemia: is anyone s ll promo ng overdrinking? Bri sh Journal of Sports Medicine, 42(10),
796–801. h ps://doi.org/10.1136/bjsm.2008.047944
25. Berg, A., Müller, H. M., Rathmann, S., & Deibert, P. (1999). The gastrointes nal system – an essen al
target organ of the athlete’s health and physical performance. Exercise Immunology Review, 5, 78–95.
26. Bergström, J., Hermansen, L., Hultman, E., & Sal n, B. (1967). Diet, muscle glycogen
and physical performance. Acta Physiologica Scandinavica, 71(2), 140–150.
h ps://doi.org/10.1111/j.1748-1716.1967.tb03720.x
27. Bergström, J., & Hultman, E. (1972). Nutri on for maximal sports performance. JAMA, 221(9), 999–1006.
28. Bergström, J. (1962). Muscle electrolytes in man determined by neutron ac va on analysis on
needle biopsy specimens. Scandinavian Journal of Clinical and Laboratory Inves ga on (England),
14(Suppl 68).
29. Berkulo, M. A. R., Bol, S., Levels, K., Lamberts, R. P., Daanen, H. A. M., & Noakes, T. D. (2016).
Ad-libitum drinking and performance during a 40-km cycling me trial in the heat. European
Journal of Sport Science, 16(2), 213–220. h ps://doi.org/10.1080/17461391.2015.1009495
30. Bird, S. P., Tarpenning, K. M., & Marino, F. E. (2006). Liquid carbohydrate/essen al amino acid
inges on during a short-term bout of resistance exercise suppresses myofibrillar protein
degrada on. Metabolism, 55(5), 570–577. h ps://doi.org/10.1016/j.metabol.2005.11.011
31. Blauwet, C. A., Brook, E. M., Tenforde, A. S., Broad, E., Hu, C. H., Abdu-Glass, E., & Matzkin, E. G.
(2017). Low Energy Availability, Menstrual Dysfunc on, and Low Bone Mineral Denzity in Individuals
with a Disability: Implica ons for the Para Athlete Popula on. Sports Medicine, 47(9), 1697–1708.
h ps://doi.org/10.1007/s40279-017-0696-0
32. Boden, G., Sargrad, K., Homko, C., Mozzoli, M., & Stein, T. P. (2005). Effect of a Low-Carbohydrate
Diet on Appe te, Blood Glucose Levels, and Insulin Resistance in Obese Pa ents with Type 2
Diabetes. Annals of Internal Medicine, 142(6), 403.
h ps://doi.org/10.7326/0003-4819-142-6-200503150-00006
33. Bohé, J., Low, A., Wolfe, R. R., & Rennie, M. J. (2003). Human Muscle Protein Synthesis is Modulated
by Extracellular, Not Intramuscular Amino Acid Availability: A Dose-Response Study.
The Journal of Physiology, 552(1), 315–324. h ps://doi.org/10.1113/jphysiol.2003.050674
130
34. Borsheim, E., Aarsland, A., & Wolfe, R. R. (2004). Effect of an amino acid, protein, and carbohydrate
mixture on net muscle protein balance a er resistance exercise. Interna onal Journal of Sport
Nutri on and Exercise Metabolism, 14(3), 255–271.
35. Boudreaux, B. D., Hebert, E. P., Hollander, D. B., Williams, B. M., Cormier, C. L., Naquin, M. R., …
Kraemer, R. R. (2018). Validity of Wearable Ac vity Monitors during Cycling and Resistance
Exercise. Medicine and Science in Sports and Exercise, 50(3), 624–633.
h ps://doi.org/10.1249/MSS.0000000000001471
36. Bounty, P. L., Campbell, B., Wilson, J., Galvan, E., Berardi, J., Kleiner, S., … Antonio, J. (2011).
Interna onal Society of Sports Nutri on posi on stand: meal frequency. Journal of the
Interna onal Society of Sports Nutri on, 8(1), 4. h ps://doi.org/10.1186/1550-2783-8-4
37. Breen, L., & Phillips, S. M. (2011). Skeletal muscle protein metabolism in the elderly:
nterven ons to counteract the „anabolic resistance“ of ageing. Nutri on & Metabolism, 8, 68.
h ps://doi.org/10.1186/1743-7075-8-68
38. Brehm, B. J., Seeley, R. J., Daniels, S. R., & D’Alessio, D. A. (2003). A Randomized Trial Comparing
a Very Low Carbohydrate Diet and a Calorie-Restricted Low Fat Diet on Body Weight and
Cardiovascular Risk Factors in Healthy Women. The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism,
88(4), 1617–1623. h ps://doi.org/10.1210/jc.2002-021480
39. Brotherhood, J. R. (1984). Nutri on and Sports Performance. Sports Medicine, 1(5), 350–389.
h ps://doi.org/10.2165/00007256-198401050-00003
40. Brouns, F., & Beckers, E. (1993). Is the gut an athle c organ? Diges on, absorp on and exercise.
Sports Medicine, 15(4), 242–257.
41. Buford, T. W., Kreider, R. B., Stout, J. R., Greenwood, M., Campbell, B., Spano, M., … Antonio, J. (2007).
Interna onal Society of Sports Nutri on posi on stand: crea ne supplementa on and exercise.
Journal of the Interna onal Society of Sports Nutri on, 4, 6. h ps://doi.org/10.1186/1550-2783-4-6
42. Bukhari, S. S. I., Phillips, B. E., Wilkinson, D. J., Limb, M. C., Rankin, D., Mitchell, W. K., …
Atherton, P. J. (2015). Intake of low-dose leucine-rich essen al amino acids s mulates muscle
anabolism equivalently to bolus whey protein in older women at rest and a er exercise.
American Journal of Physiology. Endocrinology and Metabolism, 308(12), E1056-1065.
h ps://doi.org/10.1152/ajpendo.00481.2014
43. Burd, N. A., & De Lisio, M. (2017). Skeletal Muscle Remodeling: Interconnec ons Between Stem
Cells and Protein Turnover. Exercise and Sport Sciences Reviews, 45(3), 187.
h ps://doi.org/10.1249/JES.0000000000000117
44. Burd, N. A., West, D. W. D., Moore, D. R., Atherton, P. J., Staples, A. W., Prior, T., … Phillips, S. M. (2011).
Enhanced amino acid sensi vity of myofibrillar protein synthesis persists for up to 24 h a er
resistance exercise in young men. The Journal of Nutri on, 141(4), 568–573.
h ps://doi.org/10.3945/jn.110.135038
45. Burke, D. L. M., & Hawley, J. A. (1997). Fluid Balance in Team Sports. Sports Medicine, 24(1), 38–54.
h ps://doi.org/10.2165/00007256-199724010-00004
46. Burke, L. M. (2010). Fueling strategies to op mize performance: training high or training low?
Scandinavian journal of medicine & science in sports, 20 Suppl 2, 48–58.
h ps://doi.org/10.1111/j.1600-0838.2010.01185.x
47. Burke, L. M. (2015). Re-Examining High-Fat Diets for Sports Performance: Did We Call the ‘Nail in
the Coffin’ Too Soon? Sports Medicine, 45(1), 33–49. h ps://doi.org/10.1007/s40279-015-0393-9
48. Burke, L. M. (2017a). Reflec ons on the 2016 Posi on Stand: Nutri on and Athle c Performance.
ACSM’s Health & Fitness Journal, 21(2), 39. h ps://doi.org/10.1249/FIT.0000000000000277
49. Burke, L. M., Close, G. L., Lundy, B., Mooses, M., Morton, J. P., & Tenforde, A. S. (2018a). Rela ve
Energy Deficiency in Sport in Male Athletes: A Commentary on Its Presenta on Among Selected
Groups of Male Athletes. Interna onal Journal of Sport Nutri on and Exercise Metabolism, 28(4),
364–374. h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.2018-0182
50. Burke, L. M., Cox, G. R., Cummings, N. K., & Desbrow, B. (2001). Guidelines for Daily
Carbohydrate Intake: Do Athletes Achieve Them? Sports Medicine, 31(4), 267–299.
h ps://doi.org/10.2165/00007256-200131040-00003
131
51. Burke, L. M., Hawley, J. A., Jeukendrup, A., Morton, J. P., Stellingwerff, T., & Maughan, R. J. (2018b).
Toward a Common Understanding of Diet-Exercise Strategies to Manipulate Fuel Availability for
Training and Compe on Prepara on in Endurance Sport. Interna onal Journal of Sport Nutri on
and Exercise Metabolism, 28(5), 451–463. h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.2018-0289
52. Burke, L. M., Hawley, J. A., Wong, S. H. S., & Jeukendrup, A. E. (2011). Carbohydrates for training
and compe on. Journal of Sports Sciences, 29(sup1), S17–S27.
h ps://doi.org/10.1080/02640414.2011.585473
53. Burke, L. M., Lundy, B., Fahrenholtz, I. L., & Melin, A. K. (2018c). Pi alls of Conduc ng and Interpre ng
Es mates of Energy Availability in Free-Living Athletes. Interna onal Journal of Sport Nutri on and
Exercise Metabolism, 28(4), 350–363. h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.2018-0142
54. Burke, L. M., Maughan, R., & Shirreffs, S. (2007). The 2007 IAAF Consensus Conference on Nutri on
for Athle cs. Journal of Sports Sciences, 25 Suppl 1, S1. h ps://doi.rg/10.1080/02640410701775762
55. Burke, L. M., Ross, M. L., Garvican-Lewis, L. A., Welvaert, M., Heikura, I. A., Forbes, S. G., …
Hawley, J. A. (2017b). Low carbohydrate, high fat diet impairs exercise economy and negates the
performance benefit from intensified training in elite race walkers. The Journal of Physiology,
595(9), 2785–2807. h ps://doi.org/10.1113/JP273230
56. Bussau, V. A., Fairchild, T. J., Rao, A., Steele, P., & Fournier, P. A. (2002). Carbohydrate loading in
human muscle: an improved 1 day protocol. European Journal of Applied Physiology, 87(3),
290–295. h ps://doi.org/10.1007/s00421-002-0621-5
57. Cade, W. T., Khoury, N., Nelson, S., Shackleford, A., Semenkovich, K., Krauss, M. J.,
& Arbeláez, A. M. (2016). Hypoglycemia during moderate intensity exercise reduces
counterregulatory responses to subsequent hypoglycemia. Physiological Reports, 4(17), e12848.
h ps://doi.org/10.14814/phy2.12848
58. Camera, D. M., Smiles, W. J., & Hawley, J. A. (2016). Exercise-induced skeletal muscle signaling
pathways and human athle c performance. Free Radical Biology & Medicine, 98, 131–143.
h ps://doi.org/10.1016/j.freeradbiomed.2016.02.007
59. Camera, D. M., West, D. W. D., Burd, N. A., Phillips, S. M., Garnham, A. P., Hawley, J. A.,
& Coffey, V. G. (2012). Low muscle glycogen concentra on does not suppress the anabolic
response to resistance exercise. Journal of Applied Physiology, 113(2), 206–214.
h ps://doi.org/10.1152/japplphysiol.00395.2012
60. Campbell, B., Kreider, R. B., Ziegenfuss, T., La Bounty, P., Roberts, M., Burke, D., … Antonio, J.
(2007). Interna onal Society of Sports Nutri on posi on stand: protein and exercise. Journal of
the Interna onal Society of Sports Nutri on, 4, 8. h ps://doi.org/10.1186/1550-2783-4-8
61. Campbell, B., Wilborn, C., La Bounty, P., Taylor, L., Nelson, M. T., Greenwood, M., … Kreider, R. B.
(2013). Interna onal Society of Sports Nutri on posi on stand: energy drinks. Journal of the
Interna onal Society of Sports Nutri on, 10(1), 1. h ps://doi.org/10.1186/1550-2783-10-1
62. Campbell, S. C., & Wisniewski, P. J. I. (2017). Exercise is a Novel Promoter of Intes nal
Health and Microbial Diversity. Exercise and Sport Sciences Reviews, 45(1), 41.
h ps://doi.org/10.1249/JES.0000000000000096
63. Carter, J. M., Jeukendrup, A. E., & Jones, D. A. (2004). The effect of carbohydrate mouth rinse
on 1-h cycle me trial performance. Medicine and Science in Sports and Exercise, 36(12), 2107–2111.
64. Cermak, N. M., & van Loon, L. J. C. (2013). The use of carbohydrates during exercise as an ergogenic
aid. Sports Medicine, 43(11), 1139–1155. h ps://doi.org/10.1007/s40279-013-0079-0
65. Cialdella-Kam, L., Kulpins, D., & Manore, M. M. (2016). Vegetarian, Gluten-Free, and Energy
Restricted Diets in Female Athletes. Sports, 4(4), 50. h ps://doi.org/10.3390/sports4040050
66. Cipryan, L., Plews, D. J., Ferre , A., Maffetone, P. B., & Laursen, P. B. (2018). Effects of a 4-Week
Very Low-Carbohydrate Diet on High-Intensity Interval Training Responses. Journal of Sports
Science & Medicine, 17(2), 259–268.
67. Close, G. L., Hamilton, D. L., Philp, A., Burke, L. M., & Morton, J. P. (2016). New strategies in sport
nutri on to increase exercise performance. Free Radical Biology and Medicine, 98, 144–158.
h ps://doi.org/10.1016/j.freeradbiomed.2016.01.016
132
68. Cochran, A. J. R., Myslik, F., MacInnis, M. J., Percival, M. E., Bishop, D., Tarnopolsky, M. A., & Gibala,
M. J. (2015). Manipula ng Carbohydrate Availability Between Twice-Daily Sessions of High-Intensity
Interval Training Over 2 Weeks Improves Time-Trial Performance. Interna onal Journal of Sport
Nutri on & Exercise Metabolism, 25(5), 463–470. h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.2014-0263
69. Conver no, V. A., Armstrong, L. E., Coyle, E. F., Mack, G. W., Sawka, M. N., Senay, J. L., & Sherman, W. M.
(1996). American College of Sports Medicine posi on stand. Exercise and fluid replacement. Medicine
and Science in Sports and Exercise, 28(1), i–vii. h ps://doi.org/10.1097/00005768-199610000-00045
70. Co er, J. D., Thornton, S. N., Lee, J. K., & Laursen, P. B. (2014). Are we being drowned in
hydra on advice? Thirsty for more? Extreme Physiology & Medicine, 3, 18.
h ps://doi.org/10.1186/2046-7648-3-18
71. Cox, G. R., Clark, S. A., Cox, A. J., Halson, S. L., Hargreaves, M., Hawley, J. A., … Burke, L. M. (2010).
Daily training with high carbohydrate availability increases exogenous carbohydrate oxida on
during endurance cycling. Journal of Applied Physiology, 109(1), 126–134.
h ps://doi.org/10.1152/japplphysiol.00950.2009
72. Cox, P. J., Kirk, T., Ashmore, T., Willerton, K., Evans, R., Smith, A., … Clarke, K. (2016). Nutri onal
Ketosis Alters Fuel Preference and Thereby Endurance Performance in Athletes. Cell Metabolism, 24(2),
256–268. h ps://doi.org/10.1016/j.cmet.2016.07.010
73. Coyle, E. F., Coggan, A. R., Hemmert, M. K., & Ivy, J. L. (1986). Muscle glycogen u liza on during
prolonged strenuous exercise when fed carbohydrate. Journal of Applied Physiology, 61(1), 165–172.
h ps://doi.org/10.1152/jappl.1986.61.1.165
74. Coyle, E. F., Jeukendrup, A. E., Wagenmakers, A. J., & Saris, W. H. (1997). Fa y acid oxida on is directly
regulated by carbohydrate metabolism during exercise. American Journal of Physiology-Endocrinology
and Metabolism, 273(2), E268–E275. h ps://doi.org/10.1152/ajpendo.1997.273.2.E268
75. Creighton, D. W., Shrier, I., Shultz, R., Meeuwisse, W. H., & Matheson, G. O. (2010). Return-to-play
in sport: a decision-based model. Clinical Journal of Sport Medicine: Official Journal of the Canadian
Academy of Sport Medicine, 20(5), 379–385. h ps://doi.org/10.1097/JSM.0b013e3181f3c0fe
76. Cribb, P. J., & Hayes, A. (2006). Effects of Supplement-Timing and Resistance Exercise on Skeletal
Muscle Hypertrophy. Medicine & Science in Sports & Exercise, 38(11), 1918–1925.
77. Dash , H. M., Mathew, T. C., Khadada, M., Al-Mousawi, M., Talib, H., Asfar, S. K., … Al-Zaid, N. S.
(2007). Beneficial effects of ketogenic diet in obese diabe c subjects. Molecular and Cellular
Biochemistry, 302(1–2), 249–256. h ps://doi.org/10.1007/s11010-007-9448-z
78. de Oliveira, E., Burini, R. (2014). Carbohydrate-Dependent, Exercise-Induced Gastrointes nal
Distress. Nutrients, 6(10), 4191–4199. h ps://doi.org/10.3390/nu6104191
79. de Sousa, C. V., Sales, M. M., Rosa, T. S., Lewis, J. E., de Andrade, R. V., & Simões, H. G. (2017).
The An oxidant Effect of Exercise: A Systema c Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 47(2),
277–293. h ps://doi.org/10.1007/s40279-016-0566-1
80. De Souza, M. J., Williams, N. I., Na v, A., Joy, E., Misra, M., Loucks, A. B., … McComb, J. (2014).
Misunderstanding the female athlete triad: refu ng the IOC consensus statement on Rela ve
Energy Deficiency in Sport (RED-S). Bri sh Journal of Sports Medicine, 48(20), 1461–1465.
h ps://doi.org/10.1136/bjsports-2014-093958
81. Deschenes, M. R., & Kraemer, W. J. (2002). Performance and physiologic adapta ons to resistance
training. American Journal of Physical Medicine & Rehabilita on, 81(11 Suppl), S3–16.
h ps://doi.org/10.1097/01.PHM.0000029722.06777.E9
82. Devenney, S., Collins, K., & Shortall, M. (2016). Effects of various concentra ons of carbohydrate
mouth rinse on cycling performance in a fed state. European Journal of Sport Science, 16(8),
1073–1078. h ps://doi.org/10.1080/17461391.2016.1196735
83. Devries, M. C., & Phillips, S. M. (2015). Supplemental protein in support of muscle mass and health:
advantage whey. Journal of Food Science, 80 Suppl 1, A8–A15. h ps://doi.org/10.1111/1750-3841.12802
84. Dion, T., Savoie, F. A., Asselin, A., Gariepy, C., & Goulet, E. D. B. (2013). Half-marathon running
performance is not improved by a rate of fluid intake above that dictated by thirst sensa on
in trained distance runners. European Journal of Applied Physiology, 113(12), 3011–3020.
h ps://doi.org/10.1007/s00421-013-2730-8
133
85. Dostálová, J., Dlouhý, P., Tláskal, P. (2012). Výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR [webpage].
Společnost pro výživu. [cit. 21. 7. 2018]
Retrieved from h p://www.vyzivaspol.cz/vyzivova-doporuceni-pro-obyvatelstvo-ceske-republiky/
86. Downey, R. I., Hutchison, M. G., & Comper, P. (2018). Determining sensi vity and specificity of the
Sport Concussion Assessment Tool 3 (SCAT3) components in university athletes. Brain Injury, 1–8.
h ps://doi.org/10.1080/02699052.2018.1484166
87. Ebert, T. R., Mar n, D. T., Stephens, B., McDonald, W., & Withers, R. T. (2007). Fluid and Food
Intake During Professional Men’s and Women’s Road-Cycling Tours. Interna onal Journal of Sports
Physiology and Performance, 2(1), 58–71. h ps://doi.org/10.1123/ijspp.2.1.58
88. Egan, B., & Zierath, J. R. (2013). Exercise Metabolism and the Molecular Regula on of Skeletal
Muscle Adapta on. Cell Metabolism, 17(2), 162–184. h ps://doi.org/10.1016/j.cmet.2012.12.012
89. Eisenmann, J. (2017). Transla onal Gap between Laboratory and Playing Field: New Era to Solve Old
Problems in Sports Science. Transla onal Journal of the American College of Sports Medicine, 2(8), 37.
h ps://doi.org/10.1249/TJX.0000000000000032
90. Elhayany, A., Lustman, A., Abel, R., A al-Singer, J., & Vinker, S. (2010). A low carbohydrate
Mediterranean diet improves cardiovascular risk factors and diabetes control among overweight
pa ents with type 2 diabetes mellitus: a 1-year prospec ve randomized interven on study.
Diabetes, Obesity and Metabolism, 12(3), 204–209. h ps://doi.org/10.1111/j.1463-1326.2009.01151.x
91. Esmarck, B., Andersen, J. L., Olsen, S., Richter, E. A., Mizuno, M., & Kjær, M. (2001). Timing of
postexercise protein intake is important for muscle hypertrophy with resistance training in elderly
humans. The Journal of Physiology, 535(1), 301–311. h ps://doi.org/10.1111/j.1469-7793.2001.00301.x
92. Evans, M., Cogan, K. E., & Egan, B. (2017). Metabolism of ketone bodies during exercise and
training: physiological basis for exogenous supplementa on. The Journal of Physiology, 595(9),
2857–2871. h ps://doi.org/10.1113/JP273185
93. Fagerberg, P. (2018). Nega ve Consequences of Low Energy Availability in Natural Male Bodybuilding:
A Review. Interna onal Journal of Sport Nutri on and Exercise Metabolism, 28(4), 385–402.
h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.2016-0332
94. Feinman, R. D., Pogozelski, W. K., Astrup, A., Bernstein, R. K., Fine, E. J., Westman, E. C., …
Worm, N. (2015). Dietary carbohydrate restric on as the first approach in diabetes management:
Cri cal review and evidence base. Nutri on, 31(1), 1–13. h ps://doi.org/10.1016/j.nut.2014.06.011
95. Fenton, C. J., & Fenton, T. R. (2016). Dietary carbohydrate restric on: Compelling theory for further
research. Nutri on, 32(1), 153. h ps://doi.org/10.1016/j.nut.2015.03.001
96. Fernández, J. F., Solana, R. S., Moya, D., Marin, J. M. S., & Ramón, M. M. (2015). Acute physiological
responses during crossfit® workouts. European Journal of Human Movement, 35(0), 114–124.
97. Fordyce, T. (2018). Chris Froome: Team Sky's unprecedented release of data reveals how
Bri sh rider won Giro d'Italia. [webpage]. BBC. [cit. 22. 9. 2018]
Retrieved from h ps://www.bbc.com/sport/cycling/44694122
98. Fuchs, C. J., Gonzalez, J. T., Beelen, M., Cermak, N. M., Smith, F. E., Thelwall, P. E., … van Loon, L. J. C.
(2016). Sucrose inges on a er exhaus ve exercise accelerates liver, but not muscle glycogen
reple on compared with glucose inges on in trained athletes. Journal of Applied Physiology,
120(11), 1328–1334. h ps://doi.org/10.1152/japplphysiol.01023.2015
99. Ganio, M. S., Armstrong, L. E., & Kavouras, S. A. (2018). Hydra on. In Sport and Physical Ac vity in
the Heat (s. 83–100). Springer, Cham. h ps://doi.org/10.1007/978-3-319-70217-9_5
100. Garth, A. K., & Burke, L. M. (2013). What do athletes drink during compe ve spor ng ac vi es?
Sports Medicine, 43(7), 539–564. h ps://doi.org/10.1007/s40279-013-0028-y
101. Gejl, Kasper D., Ørtenblad, N., Andersson, E., Plomgaard, P., Holmberg, H.-C., & Nielsen, J. (2017a).
Local deple on of glycogen with supramaximal exercise in human skeletal muscle fibres. The Journal
of Physiology, 595(9), 2809–2821. h ps://doi.org/10.1113/JP273109
102. Gejl, Kasper Degn, Thams, L. B., Hansen, M., Rokkedal-Lausch, T., Plomgaard, P., Nybo, L., …
Ørtenblad, N. (2017b). No Superior Adapta ons to Carbohydrate Periodiza on in Elite Endurance
Athletes. Medicine and Science in Sports and Exercise, 49(12), 2486–2497.
h ps://doi.org/10.1249/MSS.0000000000001377
134
103. Gibson, P. R., & Shepherd, S. J. (2005). Personal view: food for thought – western lifestyle and
suscep bility to Crohn’s disease. The FODMAP hypothesis. Alimentary Pharmacology &
Therapeu cs, 21(12), 1399–1409. h ps://doi.org/10.1111/j.1365-2036.2005.02506.x
104. Goldstein, E. R., Ziegenfuss, T., Kalman, D., Kreider, R., Campbell, B., Wilborn, C., … Antonio, J. (2010).
Interna onal society of sports nutri on posi on stand: caffeine and performance. Journal of the
Interna onal Society of Sports Nutri on, 7(1), 5. h ps://doi.org/10.1186/1550-2783-7-5
105. Gomez-Cabrera, M.-C., Domenech, E., Romagnoli, M., Arduini, A., Borras, C., Pallardo, F. V., …
Viña, J. (2008). Oral administra on of vitamin C decreases muscle mitochondrial biogenesis and
hampers training-induced adapta ons in endurance performance. The American Journal of Clinical
Nutri on, 87(1), 142–149. h ps://doi.org/10.1093/ajcn/87.1.142
106. Gonzalez, J. T., Fuchs, C. J., Be s, J. A., & van Loon, L. J. C. (2016). Liver glycogen metabolism during
and a er prolonged endurance-type exercise. American Journal of Physiology-Endocrinology and
Metabolism, 311(3), E543–E553. h ps://doi.org/10.1152/ajpendo.00232.2016
107. Gonzalez, J. T., Fuchs, C. J., Be s, J. A., & van Loon, L. J. C. (2017). Glucose Plus Fructose
Inges on for Post-Exercise Recovery—Greater than the Sum of Its Parts? Nutrients, 9(4), 344.
h ps://doi.org/10.3390/nu9040344
108. Gorissen, S. H., Horstman, A. M., Franssen, R., Crombag, J. J., Langer, H., Bierau, J., … van Loon, L. J.
(2016). Inges on of Wheat Protein Increases In Vivo Muscle Protein Synthesis Rates
in Healthy Older Men in a Randomized Trial. The Journal of Nutri on, 146(9), 1651–1659.
h ps://doi.org/10.3945/jn.116.231340
109. Goulet, E. D. B. (2011). Effect of exercise-induced dehydra on on me-trial exercise
performance:a meta-analysis. Bri sh Journal of Sports Medicine, 45(14), 1149–1156.
h ps://doi.org/10.1136/bjsm.2010.077966
110. Goulet, E. D. B. (2013). Effect of exercise-induced dehydra on on endurance performance: evalua ng
the impact of exercise protocols on outcomes using a meta-analy c procedure. Bri sh Journal of
Sports Medicine, 47(11), 679–686. h ps://doi.org/10.1136/bjsports-2012-090958
111. Grandjean, A. C. (1997). Diets of Elite Athletes: Has the Discipline of Sports Nutri on Made an
Impact? The Journal of Nutri on, 127(5), 874S-877S. h ps://doi.org/10.1093/jn/127.5.874S
112. Greene, J., Korostynska, O., Louis, J., & Mason, A. (2017). In-vitro quan fica on of glycogen using
a novel non-invasive electromagne c sensor. In 2017 Eleventh Interna onal Conference on Sensing
Technology (ICST) (s. 1–4). h ps://doi.org/10.1109/ICSensT.2017.8304477
113. Groen, B. B. L., Horstman, A. M., Hamer, H. M., de Haan, M., van Kranenburg, J., Bierau, J., …
van Loon, L. J. C. (2015). Post-Prandial Protein Handling: You Are What You Just Ate.
PloS One, 10(11), e0141582. h ps://doi.org/10.1371/journal.pone.0141582
114. Gunzer, W., Konrad, M., & Pail, E. (2012). Exercise-Induced Immunodepression in Endurance
Athletes and Nutri onal Interven on with Carbohydrate, Protein and Fat—What Is Possible, What
Is Not? Nutrients, 4(9), 1187–1212. h ps://doi.org/10.3390/nu4091187
115. Hall, W. L., Millward, D. J., Long, S. J., & Morgan, L. M. (2003). Casein and whey exert different
effects on plasma amino acid profiles, gastrointes nal hormone secre on and appe te.
The Bri sh journal of nutri on, 89(2), 239–248. h ps://doi.org/10.1079/BJN2002760
116. Hansen, A. K., Fischer, C. P., Plomgaard, P., Andersen, J. L., Sal n, B., & Pedersen, B. K. (2005).
Skeletal muscle adapta on: training twice every second day vs. training once daily.
Journal of Applied Physiology, 98(1), 93–99. h ps://doi.org/10.1152/japplphysiol.00163.2004
117. Harder-Lauridsen, N. M., Rosenberg, A., Bena , F. B., Damm, J. A., Thomsen, C., Mortensen, E. L.,
… Krogh-Madsen, R. (2017). Ramadan model of intermi ent fas ng for 28 d had no major effect on
body composi on, glucose metabolism, or cogni ve func ons in healthy lean men. Nutri on, 37,
92–103. h ps://doi.org/10.1016/j.nut.2016.12.015
118. Hargreaves, M., Cos ll, D. L., Fink, W. J., King, D. S., & Fielding, R. A. (1987). Effect of pre-exercise
carbohydrate feedings on endurance cycling performance. Medicine and Science in Sports and
Exercise, 19(1), 33–36.
119. Harris, J. A., & Benedict, F. G. (1918). A Biometric Study of Human Basal Metabolism. Proceedings
of the Na onal Academy of Sciences of the United States of America, 4(12), 370–373.
135
120. Hartman, J. W., Tang, J. E., Wilkinson, S. B., Tarnopolsky, M. A., Lawrence, R. L., Fullerton, A. V.,
& Phillips, S. M. (2007). Consump on of fat-free fluid milk a er resistance exercise promotes
greater lean mass accre on than does consump on of soy or carbohydrate in young, novice, male
weightli ers. The American journal of clinical nutri on, 86(2), 373–381.
121. Hawley, J. A., & Burke, L. M. (2010). Carbohydrate availability and training adapta on: effects
on cell metabolism. Exercise and Sport Sciences Reviews, 38(4), 152–160.
h ps://doi.org/10.1097/JES.0b013e3181f44dd9
122. Hawley, J. A., Schabort, E. J., Noakes, T. D., & Dennis, S. C. (1997). Carbohydrate-Loading and Exercise
Performance. Sports Medicine, 24(2), 73–81. h ps://doi.org/10.2165/00007256-199724020-00001
123. Hawley, J. A., Tipton, K. D., & Millard-Stafford, M. L. (2006). Promo ng training adapta ons through
nutri onal interven ons. Journal of Sports Sciences, 24(7), 709–721.
h ps://doi.org/10.1080/02640410500482727
124. Heikkilä, M., Valve, R., Lehtovirta, M., & Fogelholm, M. (2018). Development of a nutri on knowledge
ques onnaire for young endurance athletes and their coaches. Scandinavian Journal of Medicine
& Science in Sports, 28(3), 873–880. h ps://doi.org/10.1111/sms.12987
125. Heikura, I. A., Uusitalo, A. L. T., Stellingwerff, T., Bergland, D., Mero, A. A., & Burke, L. M. (2018).
Low Energy Availability Is Difficult to Assess but Outcomes Have Large Impact on Bone Injury Rates
in Elite Distance Athletes. Interna onal Journal of Sport Nutri on and Exercise Metabolism, 28(4),
403–411. h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.2017-0313
126. Helms, E. R., Aragon, A. A., & Fitschen, P. J. (2014a). Evidence-based recommenda ons for natural
bodybuilding contest prepara on: nutri on and supplementa on. Journal of the Interna onal
Society of Sports Nutri on, 11(1), 20. h ps://doi.org/10.1186/1550-2783-11-20
127. Helms, E. R., Zinn, C., Rowlands, D. S., & Brown, S. R. (2014b). A Systema c Review of Dietary Protein
During Caloric Restric on in Resistance Trained Lean Athletes: A Case for Higher Intakes.
Interna onal Journal of Sport Nutri on & Exercise Metabolism, 24(2), 127–138.
128. Hew-Butler, T. D., Sharwood, K., Collins, M., Speedy, D., & Noakes, T. (2006). Sodium supplementa on
is not required to maintain serum sodium concentra ons during an Ironman triathlon. Bri sh
Journal of Sports Medicine, 40(3), 255–259. h ps://doi.org/10.1136/bjsm.2005.022418
129. Hew-Butler, T., Rosner, M. H., Fowkes-Godek, S., Dugas, J. P., Hoffman, M. D., Lewis, D. P., … Verbalis, J. G.
(2015). Statement of the 3rd Interna onal Exercise-Associated Hyponatremia Consensus
Development Conference, Carlsbad, California, 2015. Bri sh Journal of Sports Medicine, 49(22),
1432–1446. h ps://doi.org/10.1136/bjsports-2015-095004
130. Heydenreich, J., Kayser, B., Schutz, Y., & Melzer, K. (2017). Total Energy Expenditure, Energy Intake,
and Body Composi on in Endurance Athletes Across the Training Season: A Systema c Review.
Sports Medicine – Open, 3. h ps://doi.org/10.1186/s40798-017-0076-1
131. Hoffman, M. D., Co er, J. D., Goulet, É. D., & Laursen, P. B. (2016). VIEW: Is Drinking to Thirst Adequate
to Appropriately Maintain Hydra on Status During Prolonged Endurance Exercise? Yes.
Wilderness & Environmental Medicine, 27(2), 192–195. h ps://doi.org/10.1016/j.wem.2016.03.003
132. Hoffman, M. D., Hew-Butler, T., & Stuempfle, K. J. (2013). Exercise-associated hyponatremia and
hydra on status in 161-km ultramarathoners. Medicine and Science in Sports and Exercise, 45(4),
784–791. h ps://doi.org/10.1249/MSS.0b013e31827985a8
133. Holdsworth, D. A., Cox, P. J., Kirk, T., Stradling, H., Impey, S. G., & Clarke, K. (2017). A Ketone Ester
Drink Increases Postexercise Muscle Glycogen Synthesis in Humans. Medicine & Science in Sports
& Exercise, 49(9), 1789. h ps://doi.org/10.1249/MSS.0000000000001292
134. Holeček, M. (2016). Regulace metabolismu základních živin u člověka. Praha: Karolinum.
135. Holland, J. J., Skinner, T. L., Irwin, C. G., Leveri , M. D., & Goulet, E. D. B. (2017). The Influence of
Drinking Fluid on Endurance Cycling Performance: A Meta-Analysis. Sports Medicine, 1–16.
h ps://doi.org/10.1007/s40279-017-0739-6
136. Holway, F. E., & Spriet, L. L. (2011). Sport-specific nutri on: Prac cal strategies for team sports.
Journal of Sports Sciences, 29(sup1), S115–S125. h ps://doi.org/10.1080/02640414.2011.605459
136
137. Holwerda, A. M., Kouw, I. W., Trommelen, J., Halson, S. L., Wodzig, W. K., Verdijk, L. B., & van Loon,
L. J. (2016). Physical Ac vity Performed in the Evening Increases the Overnight Muscle Protein
Synthe c Response to Presleep Protein Inges on in Older Men. The Journal of Nutri on, 146(7),
1307–1314. h ps://doi.org/10.3945/jn.116.230086
138. Ho enro , K., Hass, E., Kraus, M., Neumann, G., Steiner, M., & Knechtle, B. (2012). A scien fic
nutri on strategy improves me trial performance by ≈6% when compared with a self-chosen
nutri on strategy in trained cyclists: a randomized cross-over study. Applied physiology, nutri on,
and metabolism, 37(4), 637–645. h ps://doi.org/10.1139/h2012-028
139. Howarth, K. R., Moreau, N. A., Phillips, S. M., & Gibala, M. J. (2009). Coinges on of protein with
carbohydrate during recovery from endurance exercise s mulates skeletal muscle protein
synthesis in humans. Journal of Applied Physiology, 106(4), 1394–1402.
h ps://doi.org/10.1152/japplphysiol.90333.2008
140. Howarth, K. R., Phillips, S. M., MacDonald, M. J., Richards, D., Moreau, N. A., & Gibala, M. J. (2010).
Effect of glycogen availability on human skeletal muscle protein turnover during exercise and recovery.
Journal of Applied Physiology, 109(2), 431–438. h ps://doi.org/10.1152/japplphysiol.00108.2009
141. Hue, O., Henri, S., Baillot, M., Sinnapah, S., & Uzel, A. P. (2014). Thermoregula on, hydra on and
performance over 6 days of trail running in the tropics. Interna onal Journal of Sports Medicine,
35(11), 906–911. h ps://doi.org/10.1055/s-0033-1361186
142. Hughes, F., Mythen, M., & Montgomery, H. (2018). The sensi vity of the human thirst response
to changes in plasma osmolality: a systema c review. Periopera ve Medicine, 7.
h ps://doi.org/10.1186/s13741-017-0081-4
143. Hulmi, J. J., Lockwood, C. M., & Stout, J. R. (2010). Effect of protein/essen al amino acids and
resistance training on skeletal muscle hypertrophy: A case for whey protein. Nutri on
& Metabolism, 7, 51. h ps://doi.org/10.1186/1743-7075-7-51
144. Hulston, C. J., Venables, M. C., Mann, C. H., Mar n, C., Philp, A., Baar, K., & Jeukendrup, A. E. (2010).
Training with low muscle glycogen enhances fat metabolism in well-trained cyclists. Medicine and
Science in Sports and Exercise, 42(11), 2046–2055. h ps://doi.org/10.1249/MSS.0b013e3181dd5070
145. Hunt, J. N., & Stubbs, D. F. (1975). The volume and energy content of meals as determinants of gastric
emptying. The Journal of Physiology, 245(1), 209–225. h ps://doi.org/10.1113/jphysiol.1975.sp010841
146. Hvorecká, E. (2017). Biochemické markery u sportovců pohledem nutričního terapeuta. (magisterská
práce). Brno, Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. Dostupné z: <h ps://theses.cz/id/1ld7kr
147. Chambers, E. S., Bridge, M. W., & Jones, D. A. (2009). Carbohydrate sensing in the human mouth:
effects on exercise performance and brain ac vity. The Journal of Physiology, 587(Pt 8), 1779–1794.
h ps://doi.org/10.1113/jphysiol.2008.164285
148. Chan, M. H. S., Carey, A. L., Wa , M. J., & Febbraio, M. A. (2004). Cytokine gene expression in human
skeletal muscle during concentric contrac on: evidence that IL-8, like IL-6, is influenced by glycogen
availability. American Journal of Physiology – Regulatory, Integra ve and Compara ve Physiology,
287(2), R322–R327. h ps://doi.org/10.1152/ajpregu.00030.2004
149. Chang, C.-K., Borer, K., & Lin, P.-J. (2017). Low-Carbohydrate-High-Fat Diet: Can it Help Exercise
Performance? Journal of Human Kine cs, 56, 81–92. h ps://doi.org/10.1515/hukin-2017-0025
150. Changstrom, B., Brill, J., & Hecht, S. (2017). Severe Exercise-Associated Hyponatremia in a Collegiate
American Football Player. Current Sports Medicine Reports, 16(5), 343.
h ps://doi.org/10.1249/JSR.0000000000000399
151. Chaouachi, A., Leiper, J. B., Chtourou, H., Aziz, A. R., & Chamari, K. (2012). The effects of Ramadan
intermi ent fas ng on athle c performance: recommenda ons for the maintenance of physical
fitness. Journal of Sports Sciences, 30 Suppl 1, S53-73. h ps://doi.org/10.1080/02640414.2012.698297
152. Chaouachi, A., Leiper, J. B., Souissi, N., Cou s, A. J., & Chamari, K. (2009). Effects of Ramadan intermi ent
fas ng on sports performance and training: a review. Interna onal Journal of Sports Physiology and
Performance, 4(4), 419–434.
153. Cheuvront, S. N., Kenefick, R. W., & Zambraski, E. J. (2015). Spot Urine Concentra ons Should Not
be Used for Hydra on Assessment: A Methodology Review. Interna onal Journal of Sport Nutri on
and Exercise Metabolism, 25(3), 293–297. h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.2014-0138
137
154. Chiampas, G. T., & Goyal, A. V. (2015). Innova ve Opera ons Measures and Nutri onal Support for Mass
Endurance Events. Sports Medicine, 45 Suppl 1, S61-69. h ps://doi.org/10.1007/s40279-015-0396-6
155. Cholewa, J. M., Dardevet, D., Lima-Soares, F., de Araújo Pessôa, K., Oliveira, P. H., Dos Santos Pinho, J. R.,
… Zanchi, N. E. (2017). Dietary proteins and amino acids in the control of the muscle mass
during immobiliza on and aging: role of the MPS response. Amino Acids, 49(5), 811–820.
h ps://doi.org/10.1007/s00726-017-2390-9
156. Impey, S. G., Hammond, K. M., Shepherd, S. O., Sharples, A. P., Stewart, C., Limb, M., … Morton, J. P.
(2016). Fuel for the work required: a prac cal approach to amalgama ng train-low paradigms for
endurance athletes. Physiological Reports, 4(10), e12803. h ps://doi.org/10.14814/phy2.12803
157. Impey, S. G., Hearris, M. A., Hammond, K. M., Bartle , J. D., Louis, J., Close, G. L., & Morton, J. P. (2018).
Fuel for the Work Required: A Theore cal Framework for Carbohydrate Periodiza on and the Glycogen
Threshold Hypothesis. Sports Medicine, 48(5), 1031–1048. h ps://doi.org/10.1007/s40279-018-0867-7
158. IOC consensus statement on sports nutri on 2010. (2011). Journal of Sports Sciences, 29(sup1), S3–S4.
h ps://doi.org/10.1080/02640414.2011.619349
159. Interna onal Olympic Commi ee (IOC). (2003). Nutri on for Athletes. [webpage]. Medical Commission’s
Nutri on Working Group. Revised and Updated in June 2016. [cit. 12. 7. 2018] Retrieved from
h ps://cdn2.sportngin.com/a achments/document/0130/9582/1378_IOC_Nutri onAthleteHand-
book_1e.pdf
160. Interna onal Olympic Comitee. (2007). Dental. [webpage]. IOC Medical Commission. [cit. 18. 7. 2018]
Retrieved from h ps://s llmed.olympic.org/media/Document%20Library/OlympicOrg/IOC/Who-We--
Are/Commissions/Medical-and-Scien fic-Commission/final-olympic-dental-brochure.pdf
161. Iscoe, K. E., Campbell, J. E., Jamnik, V., Perkins, B. A., & Riddell, M. C. (2006). Efficacy of con nuous
real- me blood glucose monitoring during and a er prolonged high-intensity cycling exercise:
spinning with a con nuous glucose monitoring system. Diabetes Technology & Therapeu cs, 8(6),
627–635. h ps://doi.org/10.1089/dia.2006.8.627
162. Ismaeel, A. (2017). Comparison of selected micronutrient intakes between flexible die ng and strict
die ng bodybuilders. (Thesis). Získáno z h ps://baylor-ir.tdl.org/baylor-ir/handle/2104/10048
163. Jacob, R., Lamarche, B., Provencher, V., Laramée, C., Valois, P., Goulet, C., & Drapeau, V. (2016).
Evalua on of a Theory-Based Interven on Aimed at Improving Coaches’ Recommenda ons on
Sports Nutri on to Their Athletes. Journal of the Academy of Nutri on and Diete cs, 116(8),
1308–1315. h ps://doi.org/10.1016/j.jand.2016.04.005
164. Jäger, R., Dudeck, J. E., Joy, J. M., Lowery, R. P., McCleary, S. A., Wilson, S. M., … Purpura, M. (2013).
Comparison of rice and whey protein osolate diges on rate and amino acid absorp on. Journal of
the Interna onal Society of Sports Nutri on, 10(1), P12. h ps://doi.org/10.1186/1550-2783-10-S1-P12
165. Jäger, R., Kerksick, C. M., Campbell, B. I., Cribb, P. J., Wells, S. D., Skwiat, T. M., … Antonio, J. (2017).
Interna onal Society of Sports Nutri on Posi on Stand: protein and exercise. Journal of the
Interna onal Society of Sports Nutri on, 14, 20. h ps://doi.org/10.1186/s12970-017-0177-8
166. Jeacocke, N. A., & Burke, L. M. (2010). Methods to Standardize Dietary Intake before Performance
Tes ng. Interna onal Journal of Sport Nutri on and Exercise Metabolism, 20(2), 87–103.
h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.20.2.87
167. Jensen, L., Gejl, K. D., Ørtenblad, N., Nielsen, J. L., Bech, R. D., Nygaard, T., … Frandsen, U. (2015).
Carbohydrate restricted recovery from long term endurance exercise does not affect gene responses
involved in mitochondrial biogenesis in highly trained athletes. Physiological Reports, 3(2), e12184.
h ps://doi.org/10.14814/phy2.12184
168. Jentjens, R. L. P. G., Achten, J., & Jeukendrup, A. E. (2004). High oxida on rates from combined
carbohydrates ingested during exercise. Medicine and Science in Sports and Exercise, 36(9), 1551–1558.
169. Jeukendrup, A. (2014). A Step Towards Personalized Sports Nutri on: Carbohydrate Intake During
Exercise. Sports Medicine, 44, 25–33. h ps://doi.org/10.1007/s40279-014-0148-z
170. Jeukendrup, A. E., & Jentjens, R. (2000). Oxida on of carbohydrate feedings during prolonged exercise:
current thoughts, guidelines and direc ons for future research. Sports Medicine, 29(6), 407–424.
171. Jeukendrup, A. E. (2011). Nutri on for endurance sports: Marathon, triathlon, and road cycling.
Journal of Sports Sciences, 29, S91–S99. h ps://doi.org/10.1080/02640414.2011.610348
138
172. Jeukendrup, A. E. (2017a). Periodized Nutri on for Athletes. Sports Medicine, 47(Suppl 1), 51–63.
h ps://doi.org/10.1007/s40279-017-0694-2
173. Jeukendrup, A. E. (2017b). Training the Gut for Athletes. Sports Medicine, 47(1), 101–110.
h ps://doi.org/10.1007/s40279-017-0690-6
174. Jeukendrup, A. E, & Chambers, E. S. (2010a). Oral carbohydrate sensing and exercise performance.
Current Opinion in Clinical Nutri on and Metabolic Care, 13(4), 447–451.
h ps://doi.org/10.1097/MCO.0b013e328339de83
175. Jeukendrup, A. E., & Killer, S. C. (2010b). The myths surrounding pre-exercise carbohydrate feeding.
Annals of Nutri on & Metabolism, 57 Suppl 2, 18–25. h ps://doi.org/10.1159/000322698
176. Jirkovská, A., Pelikánová, T., Anděl, M. (2012). Doporučený postup dietní léčby pacientů s diabetem.
[webpage]. Diabetologie, metabolismus, endokrinologie, výživa. 15(4). 235-243. [cit. 7. 3. 2018]
Retrieved from h p://www. gis.cz/images/stories/DMEV/2012/04/03_doporuceni_dmev_4-12.pdf
177. Johnstone, A. M., Murison, S. D., Duncan, J. S., Rance, K. A., & Speakman, J. R. (2005). Factors
influencing varia on in basal metabolic rate include fat-free mass, fat mass, age, and circula ng
thyroxine but not sex, circula ng lep n, or triiodothyronine. The American Journal of Clinical Nutri on,
82(5), 941–948. h ps://doi.org/10.1093/ajcn/82.5.941
178. Jones, A. M. (2014). Dietary Nitrate Supplementa on and Exercise Performance. Sports Medicine, 44,
35–45. h ps://doi.org/10.1007/s40279-014-0149-y
179. Joy, E., De Souza, M. J., Na v, A., Misra, M., Williams, N. I., Mallinson, R. J., … Borgen, J. S. (2014).
2014 Female Athlete Triad Coali on Consensus Statement on Treatment and Return to Play
of the Female Athlete Triad. Current Sports Medicine Reports, 13(4), 219.
h ps://doi.org/10.1249/JSR.0000000000000077
180. Joy, J. M., Lowery, R. P., Wilson, J. M., Purpura, M., De Souza, E. O., Wilson, S. M., … Jäger, R. (2013).
The effects of 8 weeks of whey or rice protein supplementa on on body composi on and exercise
performance. Nutri on Journal, 12, 86. h ps://doi.org/10.1186/1475-2891-12-86
181. Joyner, M. J., Ruiz, J. R., & Lucia, A. (2011). The two-hour marathon: who and when?
Journal of Applied Physiology, 110(1), 275–277. h ps://doi.org/10.1152/japplphysiol.00563.2010
182. Juraschek, S. P., Appel, L. J., Anderson, C. A. M., & Miller, E. R. (2013). Effect of a High-Protein Diet on
Kidney Func on in Healthy Adults: Results From the OmniHeart Trial. American journal of kidney
diseases: the official journal of the Na onal Kidney Founda on, 61(4), 547–554.
h ps://doi.org/10.1053/j.ajkd.2012.10.017
183. Juzwiak, C. R., Joaquim, D. P., & Winckler, C. (2018). Energy availability in female athletes with
disabili es: a narra ve review. Brazilian Journal of Educa on, Technology and Society, 11(1), 195–203.
h ps://doi.org/10.14571/brajets.v11.n1.195-203
184. Kasper, A. M., Cocking, S., Cockayne, M., Barnard, M., Tench, J., Parker, L., … Morton, J. P. (2015).
Carbohydrate mouth rinse and caffeine improves high-intensity interval running capacity when
carbohydrate restricted. European Journal of Sport Science, 0(0), 1–9.
h ps://doi.org/10.1080/17461391.2015.1041063
185. Kavouras, S. A., Troup, J. P., & Berning, J. R. (2004). The influence of low versus high carbohydrate diet
on a 45-min strenuous cycling exercise. Interna onal Journal of Sport Nutri on and Exercise
Metabolism, 14(1), 62–72.
186. Keller, C., Steensberg, A., Pilegaard, H., Osada, T., Sal n, B., Pedersen, B. K., & Neufer, P. D. (2001).
Transcrip onal ac va on of the IL-6 gene in human contrac ng skeletal muscle: influence of muscle
glycogen content. The FASEB Journal, 15(14), 2748–2750. h ps://doi.org/10.1096/ .01-0507 e
187. Kenefick, R. W. (2018). Drinking Strategies: Planned Drinking Versus Drinking to Thirst. Sports
Medicine, 48(1), 31–37. h ps://doi.org/10.1007/s40279-017-0844-6
188. Kenney, W. L., & Chiu, P. (2001). Influence of age on thirst and fluid intake. Medicine and Science
in Sports and Exercise, 33(9), 1524–1532.
189. Kerksick, C., Harvey, T., Stout, J., Campbell, B., Wilborn, C., Kreider, R., … Antonio, J. (2008).
Interna onal Society of Sports Nutri on posi on stand: nutrient ming. Journal of the Interna onal
Society of Sports Nutri on, 5, 17. h ps://doi.org/10.1186/1550-2783-5-17
139
190. Kerksick, C. M., Arent, S., Schoenfeld, B. J., Stout, J. R., Campbell, B., Wilborn, C. D., … Antonio, J. (2017).
Interna onal society of sports nutri on posi on stand: nutrient ming. Journal of the Interna onal
Society of Sports Nutri on, 14, 33. h ps://doi.org/10.1186/s12970-017-0189-4
191. Kerksick, C. M., Wilborn, C. D., Roberts, M. D., Smith-Ryan, A., Kleiner, S. M., Jäger, R., … Kreider, R. B.
(2018). ISSN exercise & sports nutri on review update: research & recommenda ons. Journal of
the Interna onal Society of Sports Nutri on, 15(1), 38. h ps://doi.org/10.1186/s12970-018-0242-y
192. Keys, A. (1943). Physical performance in rela on to diet. Federa on Proceedings. Federa on of
American Socie es for Experimental Biology, 2, 164–187.
193. Keys, A., & Henschel, A. F. (1942). Vitamin supplementa on of U.S. Army ra ons in rela on to
fa gue and the ability to do muscular work. Journal of Nutri on, 23, 259–269.
194. Kiens, B., & Helge, J. W. (1998). Effect of high-fat diets on exercise performance. The Proceedings
of the Nutri on Society, 57(1), 73–75.
195. Kim, J., Campbell, A. S., & Wang, J. (2018). Wearable non-invasive epidermal glucose sensors:
A review. Talanta, 177, 163–170. h ps://doi.org/10.1016/j.talanta.2017.08.077
196. Kim, J. E., O’Connor, L. E., Sands, L. P., Slebodnik, M. B., & Campbell, W. W. (2016). Effects of dietary
protein intake on body composi on changes a er weight loss in older adults: a systema c review
and meta-analysis. Nutri on Reviews, 74(3), 210–224. h ps://doi.org/10.1093/nutrit/nuv065
197. King, D. S., Dalsky, G. P., Staten, M. A., Clu er, W. E., Van Houten, D. R., & Holloszy, J. O. (1987).
Insulin ac on and secre on in endurance-trained and untrained humans. Journal of Applied
Physiology, 63(6), 2247–2252. h ps://doi.org/10.1152/jappl.1987.63.6.2247
198. Knuiman, P., Hopman, M. T. E., & Mensink, M. (2015). Glycogen availability and skeletal muscle
adapta ons with endurance and resistance exercise. Nutri on & Metabolism, 12, 59.
h ps://doi.org/10.1186/s12986-015-0055-9
199. Koehler, K., Hoerner, N. R., Gibbs, J. C., Zinner, C., Braun, H., De Souza, M. J., & Schaenzer, W. (2016).
Low energy availability in exercising men is associated with reduced lep n and insulin but not with
changes in other metabolic hormones. Journal of Sports Sciences, 34(20), 1921–1929.
h ps://doi.org/10.1080/02640414.2016.1142109
200. Kočař, L. (2017). Využi elektronického pracovního listu sportovce ke sledování bilance teku n,
množství a koncentrace přijímaných sacharidů v průběhu vytrvalostního za žení. (bakalářská práce).
Brno, Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií. Dostupné z: <h ps://is.muni.cz/th/swd9v/>.
201. Koopman, R., Wagenmakers, A. J. M., Manders, R. J. F., Zorenc, A. H. G., Senden, J. M. G., Gorselink, M.,
… van Loon, L. J. C. (2005). Combined inges on of protein and free leucine with carbohydrate increases
postexercise muscle protein synthesis in vivo in male subjects. American Journal of Physiology.
Endocrinology and Metabolism, 288(4), E645-653. h ps://doi.org/10.1152/ajpendo.00413.2004
202. Kratochvíl, J., Sejk, P., Eliášová, V., Stehlík, M. (2011). Metodika tvorby bibliografických citací
[webpage]. 2. revidované vydání. [Brno]: Knihovna univerzitního kampusu MU – Ústřední
knihovna PřF MU – Servisní středisko MU. [cit. 27. 5. 2016.]. Retreived from
h ps://is.muni.cz/do/rect/el/estud/prif/ps11/metodika/web/ebook_citace_2011.html#
203. Kreider, R. B., Almada, A. L., Antonio, J., Broeder, C., Earnest, C., Greenwood, M., … Ziegenfuss, T. N.
(2004). ISSN Exercise & Sport Nutri on Review: Research & Recommenda ons. Journal of the
Interna onal Society of Sports Nutri on, 1(1), 1. h ps://doi.org/10.1186/1550-2783-1-1-1
204. Kreider, R. B., Kalman, D. S., Antonio, J., Ziegenfuss, T. N., Wildman, R., Collins, R., … Lopez, H. L. (2017).
Interna onal Society of Sports Nutri on posi on stand: safety and efficacy of crea ne supplementa on
in exercise, sport, and medicine. Journal of the Interna onal Society of Sports Nutri on, 14, 18.
h ps://doi.org/10.1186/s12970-017-0173-z
205. Kreider, R. B., Wilborn, C. D., Taylor, L., Campbell, B., Almada, A. L., Collins, R., … Antonio, J. (2010).
ISSN exercise & sport nutri on review: research & recommenda ons. Journal of the Interna onal
Society of Sports Nutri on, 7(1), 7. h ps://doi.org/10.1186/1550-2783-7-7
206. Kumstát, M. (2014). Nutriční podpora během plaveckého maratonu na 57 km. In Konference České
společnos tělovýchovného lékařství. ISSN 1210-5481.
207. Kumstát, M., Šimko, O. & Hlinský, T. (2015). Sodium Bicarbonate, Caffeine, and Their Combina on
Does Not Enhance Repeated 200-m Freestyle Performance. In 10th Interna onal Conference on
Kinanthropology. ISBN 978-80-210-8029-4.
140
208. Kumstát, M. (2016a). Co je nového ve světě sportovní výživy. Studia Spor va, 10(2), 67–75.
ISSN 1802-7679.
209. Kumstát, M., Rybářová, S., Thomas, A., & Novotný, J. (2016b). Case Study: Compe on Nutri on
Intakes During the Open Water Swimming Grand Prix Races in Elite Female Swimmer.
Interna onal Journal of Sport Nutri on & Exercise Metabolism, 26(4), 370–376.
210. Kumstát, M. (2017a). Dostupnost sacharidů ve sportu, nové paradigma? Areduced carbohydrate
availability for endurance training: a new paradigm?, 26(1), 11–21.
211. Kumstát, M., Hlinský, T. & Struhár, I. (2017b). Effect of Sodium Bicarbonate and Sodium Citrate
Supplementa on on Swimming Performance. In Dragan Milanović, Goran Sporiš, Sanja Šalaj and
Dario Škegro. 8th Interna onal Scien fic Conference on Kinesiology. 1st ed. Zagreb: Faculty of
Kinesiology, University of Zagreb, p. 104-107, ISBN 978-953-317-049-7.
212. Kumstát, M. (2017c). Nízko-sacharidová vysokotuková výživa (nejen) ve sportu. In Marie Blahutková.
Konference Pohybový aparát a zdraví II. Brno: Paido, p.67-74, ISBN 978-80-7315-265-9.
213. Kumstát, M. Kapounková, K &Dovrtělová, L. (2018). Hydra on for Be er Performance – Autonomous
or Prescribed Drinking Regime? In Mar n Zvonař, Zuzana Sajdlová. Proceedings of the 11th Interna onal
Conference on Kinanthropology. Brno: Masarykova univerzita. p. 674-684, ISBN 978-80-210-8917-4.
214. Laa kainen, R., Koskenpato, J., Hongisto, S.-M., Loponen, J., Poussa, T., Hillilä, M., & Korpela, R. (2016).
Randomised clinical trial: low-FODMAP rye bread vs. regular rye bread to relieve the symptoms
of irritable bowel syndrome. Alimentary Pharmacology & Therapeu cs, 44(5), 460–470.
h ps://doi.org/10.1111/apt.13726
215. Lane, S. C., Areta, J. L., Bird, S. R., Coffey, V. G., Burke, L. M., Desbrow, B., … Hawley, J. A. (2013).
Caffeine Inges on and Cycling Power Output in a Low or Normal Muscle Glycogen State: Medicine
& Science in Sports & Exercise, 45(8), 1577–1584. h ps://doi.org/10.1249/MSS.0b013e31828af183
216. Lane, S. C., Camera, D. M., Lassiter, D. G., Areta, J. L., Bird, S. R., Yeo, W. K., … Hawley, J. A. (2015).
Effects of sleeping with reduced carbohydrate availability on acute training responses.
Journal of Applied Physiology, 119(6), 643–655. h ps://doi.org/10.1152/japplphysiol.00857.2014
217. Langfort, J., Zarzeczny, R., Pilis, W., Nazar, K., & Kaciuba-Uścitko, H. (1997). The effect of a
low-carbohydrate diet on performance, hormonal and metabolic responses to a 30-s bout of
supramaximal exercise. European Journal of Applied Physiology and Occupa onal Physiology, 76(2),
128–133. h ps://doi.org/10.1007/s004210050224
218. Leckey, J. J., Burke, L. M., Morton, J. P., & Hawley, J. A. (2016). Altering fa y acid availability does
not impair prolonged, con nuous running to fa gue: evidence for carbohydrate dependence.
Journal of Applied Physiology, 120(2), 107–113. h ps://doi.org/10.1152/japplphysiol.00855.2015
219. Leckey, J. J., Ross, M. L., Quod, M., Hawley, J. A., & Burke, L. M. (2017). Ketone Diester Inges on
Impairs Time-Trial Performance in Professional Cyclists. Fron ers in Physiology, 8, 806.
h ps://doi.org/10.3389/fphys.2017.00806
220. Lee, E. C., Fragala, M. S., Kavouras, S. A., Queen, R. M., Pryor, J. L., & Casa, D. J. (2017). Biomarkers
in Sports and Exercise: Tracking Health, Performance, and Recovery in Athletes. Journal of Strength
and Condi oning Research, 31(10), 2920–2937. h ps://doi.org/10.1519/JSC.0000000000002122
221. Lee, R. D., & Nieman, D. C. (2012). Nutri onal Assessment. McGraw-Hill Educa on.
222. Lemon, P. W. (1998). Effects of exercise on dietary protein requirements. Interna onal Journal
of Sport Nutri on, 8(4), 426–447.
223. Lis, D., Ahuja, K. D. K., Stellingwerff, T., Ki c, C. M., & Fell, J. (2016a). Case Study: U lizing a Low
FODMAP Diet to Combat Exercise-Induced Gastrointes nal Symptoms. Interna onal Journal of
Sport Nutri on and Exercise Metabolism, 26(5), 481–487. h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.2015-0293
224. Lis, D. M., Fell, J. W., Ahuja, K. D. K., Ki c, C. M., & Stellingwerff, T. (2016b). Commercial Hype
Versus Reality: Our Current Scien fic Understanding of Gluten and Athle c Performance. Current
Sports Medicine Reports, 15(4), 262–268. h ps://doi.org/10.1249/JSR.0000000000000282
225. Lis, D. (2017). What are FODMAPs? [webpage]. Mysportscience. [cit. 15. 6. 2018] Retrieved from
h p://www.mysportscience.com/single-post/2017/09/22/What-are-FODMAPs
141
226. Lis, D. M., Stellingwerff, T., Ki c, C. M., Fell, J. W., & Ahuja, K. D. K. (2018). Low FODMAP: A Preliminary
Strategy to Reduce Gastrointes nal Distress in Athletes. Medicine and Science in Sports and Exercise,
50(1), 116–123. h ps://doi.org/10.1249/MSS.0000000000001419
227. Lis, D. M., Stellingwerff, T., Shing, C. M., Ahuja, K. D. K., & Fell, J. W. (2015). Exploring the Popularity,
Experiences, and Beliefs Surrounding Gluten-Free Diets in Nonceliac Athletes. Interna onal Journal
of Sport Nutri on & Exercise Metabolism, 25(1), 37–45.
228. Logan-Sprenger, H. M., Heigenhauser, G. J. F., Jones, G. L., & Spriet, L. L. (2015). The effect of dehydra
on on muscle metabolism and me trial performance during prolonged cycling in males.
Physiological Reports, 3(8). h ps://doi.org/10.14814/phy2.12483
229. Longland, T. M., Oikawa, S. Y., Mitchell, C. J., Devries, M. C., & Phillips, S. M. (2016). Higher compared
with lower dietary protein during an energy deficit combined with intense exercise promotes greater
lean mass gain and fat mass loss: a randomized trial. The American Journal of Clinical Nutri on, 103(3),
738–746. h ps://doi.org/10.3945/ajcn.115.119339
230. Lopez, R. M., Casa, D. J., Jensen, K. A., Stearns, R. L., DeMar ni, J. K., Pagno a, K. D., … Maresh, C. M.
(2016). Comparison of Two Fluid Replacement Protocols During a 20-km Trail Running Race in the
Heat. Journal of Strength and Condi oning Research, 30(9), 2609–2616.
h ps://doi.org/10.1519/JSC.0000000000001359
231. Loucks, A. B. (2004). Energy balance and body composi on in sports and exercise. Journal of Sports
Sciences, 22(1), 1–14. h ps://doi.org/10.1080/0264041031000140518
232. Loucks, A. B., Kiens, B., & Wright, H. H. (2011). Energy availability in athletes. Journal of Sports
Sciences, 29(sup1), S7–S15. h ps://doi.org/10.1080/02640414.2011.588958
233. Louis, J., Marquet, L.-A., Tiollier, E., Bermon, S., Hausswirth, C., & Brisswalter, J. (2016). The impact
of sleeping with reduced glycogen stores on immunity and sleep in triathletes. European Journal of
Applied Physiology, 116(10), 1941–1954. h ps://doi.org/10.1007/s00421-016-3446-3
234. Macnaughton, L. S., Wardle, S. L., Witard, O. C., McGlory, C., Hamilton, D. L., Jeromson, S., …
Tipton, K. D. (2016). The response of muscle protein synthesis following whole-body resistance exercise
is greater following 40 g than 20 g of ingested whey protein. Physiological Reports, 4(15).
h ps://doi.org/10.14814/phy2.12893
235. Maffetone, P. B., & Laursen, P. B. (2016). Athletes: Fit but Unhealthy? Sports Medicine – Open, 2.
h ps://doi.org/10.1186/s40798-016-0048-x
236. Magkos, F., & Yannakoulia, M. (2003). Methodology of dietary assessment in athletes: concepts
and pi alls. Current Opinion in Clinical Nutri on and Metabolic Care, 6(5), 539–549.
h ps://doi.org/10.1097/01.mco.0000087969.83880.97
237. Makanae, Y., & Fujita, S. (2015). Role of Exercise and Nutri on in the Preven on of Sarcopenia. Journal
of Nutri onal Science and Vitaminology, 61 Suppl, S125-127. h ps://doi.org/10.3177/jnsv.61.S125
238. Mankowski, R. T., Anton, S. D., Buford, T. W., & Leeuwenburgh, C. (2015). Dietary An oxidants
as Modifiers of Physiologic Adapta ons to Exercise. Medicine and Science in Sports and Exercise,
47(9), 1857–1868. h ps://doi.org/10.1249/MSS.0000000000000620
239. Marcason, W. (2016). Female Athlete Triad or Rela ve Energy Deficiency in Sports (RED-S):
Is There a Difference? Journal of the Academy of Nutri on and Diete cs, 116(4), 744.
h ps://doi.org/10.1016/j.jand.2016.01.021
240. Marquet, L.-A., Brisswalter, J., Louis, J., Tiollier, E., Burke, L. M., Hawley, J. A., & Hausswirth, C.
(2016a). Enhanced Endurance Performance by Periodiza on of Carbohydrate Intake:
„Sleep Low“ Strategy. Medicine Medicine and Science in Sports and Exercise, 48(4), 663–672.
h ps://doi.org/10.1249/MSS.0000000000000823
241. Marquet, L.-A., Hausswirth, C., & Brisswalter, J. (2015). Effects of carbohydrate periodiza on intake
on training adapta ons. Science & Sports, 30, 245–261.
242. Marquet, L.-A., Hausswirth, C., Molle, O., Hawley, J. A., Burke, L. M., Tiollier, E., & Brisswalter, J. (2016b).
Periodiza on of Carbohydrate Intake: Short-Term Effect on Performance. Nutrients, 8(12), 755.
h ps://doi.org/10.3390/nu8120755
243. Marsh, A., Eslick, E. M., & Eslick, G. D. (2016). Does a diet low in FODMAPs reduce symptoms associated
with func onal gastrointes nal disorders? A comprehensive systema c review and meta-analysis.
European Journal of Nutri on, 55(3), 897–906. h ps://doi.org/10.1007/s00394-015-0922-1
142
244. Mar nsen, M., Holme, I., Pensgaard, A. M., Torstveit, M. K., & Sundgot-Borgen, J. (2014).
The Development of the Brief Ea ng Disorder in Athletes Ques onnaire: Medicine & Science in
Sports & Exercise, 46(8), 1666–1675. h ps://doi.org/10.1249/MSS.0000000000000276
245. Masson, G., & Lamarche, B. (2016). Many non-elite mul sport endurance athletes do not meet
sports nutri on recommenda ons for carbohydrates. Applied Physiology, Nutri on, and Metabolism,
41(7), 728–734. h ps://doi.org/10.1139/apnm-2015-0599
246. Maughan, R. J. (2014). The Encyclopaedia of Sports Medicine: An IOC Medical Commission Publica on,
Sports Nutri on. John Wiley & Sons.
247. Maughan, R., Burke, L. M., Kirkendall, D. T. (2005). Nutri on for football. [webpage]. Fédéra on
Interna onale de Football Associa on. Updated January 2010. [cit. 7. 3. 2018] Retrieved from
h ps://www.fifa.com/mm/document/footballdevelopment/medical/51/55/15/nutri onbook-
let_neue2010.pdf
248. Maughan, R. J., Leiper, J. B., & Shirreffs, S. M. (1997). Factors influencing the restora on of fluid
and electrolyte balance a er exercise in the heat. Bri sh Journal of Sports Medicine, 31(3), 175–182.
249. Maughan, R. J., & Shirreffs, S. M. (2010). Development of hydra on strategies to op mize performance
for athletes in high-intensity sports and in sports with repeated intense efforts. Scandinavian Journal
of Medicine & Science in Sports, 20 Suppl 2, 59–69. h ps://doi.org/10.1111/j.1600-0838.2010.01191.x
250. Maughan, R. J., & Shirreffs, susan M. (2011). IOC Consensus Conference on Nutri on in Sport,
25–27 October 2010, Interna onal Olympic Commi ee, Lausanne, Switzerland. Journal of Sports
Sciences, 29(sup1), S1–S1. h ps://doi.org/10.1080/02640414.2011.619339
251. Maughan, R. J., Burke, L. M., Dvorak, J., Larson-Meyer, D. E., Peeling, P., Phillips, S. M., … Engebretsen, L.
(2018a). IOC consensus statement: dietary supplements and the high-performance athlete. Bri sh
Journal of Sports Medicine, 52(7), 439–455. h ps://doi.org/10.1136/bjsports-2018-099027
252. Maughan, R. J., & Shirreffs, S. M. (2008). Development of individual hydra on strategies for
athletes. Interna onal Journal of Sport Nutri on and Exercise Metabolism, 18(5), 457–472.
253. Maughan, R. J., Watson, P., Cordery, P. A., Walsh, N. P., Oliver, S. J., Dolci, A., … Galloway, S. D. (2016).
A randomized trial to assess the poten al of different beverages to affect hydra on status:
development of a beverage hydra on index. The American Journal of Clinical Nutri on, 103(3),
717–723. h ps://doi.org/10.3945/ajcn.115.114769
254. Maughan, R. J, Watson, P., Cordery, P. A., Walsh, N. P., Oliver, S. J., Dolci, A., … Galloway, S. D. (2018b).
Sucrose and Sodium But Not Caffeine Content Influence the Reten on of Beverages in Humans
Under Euhydrated Condi ons. Interna onal Journal of Sport Nutri on and Exercise Metabolism,
1–26. h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.2018-0047
255. Maunder, E., Kilding, A. E., & Plews, D. J. (2018). Substrate Metabolism During Ironman Triathlon:
Different Horses on the Same Courses. Sports Medicine, 48(10), 2219–2226. h ps://doi.
org/10.1007/s40279-018-0938-9
256. Mayer, J., & Bullen, B. (1960). Nutri on and Athle c Performance. Physiological Reviews, 40(3),
369–397. h ps://doi.org/10.1152/physrev.1960.40.3.369
257. McCartney, D., Desbrow, B., & Irwin, C. (2018). Post-exercise Inges on of Carbohydrate, Protein
and Water: A Systema c Review and Meta-analysis for Effects on Subsequent Athle c Performance.
Sports Medicine, 48(2), 379–408. h ps://doi.org/10.1007/s40279-017-0800-5
258. McDonald, C. K., Ankarfeldt, M. Z., Capra, S., Bauer, J., Raymond, K., & Heitmann, B. L. (2016). Lean
body mass change over 6 years is associated with dietary leucine intake in an older Danish popula on.
The Bri sh Journal of Nutri on, 115(9), 1556–1562. h ps://doi.org/10.1017/S0007114516000611
259. McSwiney, F. T., Wardrop, B., Hyde, P. N., Lafountain, R. A., Volek, J. S., & Doyle, L. (2018).
Keto-adapta on enhances exercise performance and body composi on responses to training
in endurance athletes. Metabolism, 81, 25–34. h ps://doi.org/10.1016/j.metabol.2017.10.010
260. Melin, A., Tornberg, Å. B., Skouby, S., Møller, S. S., Sundgot-Borgen, J., Faber, J., … Sjödin, A. (2015).
Energy availability and the female athlete triad in elite endurance athletes. Scandinavian Journal
of Medicine & Science in Sports, 25(5), 610–622. h ps://doi.org/10.1111/sms.12261
143
261. Melin, Anna, Tornberg, A. B., Skouby, S., Faber, J., Ritz, C., Sjödin, A., & Sundgot-Borgen, J. (2014).
The LEAF ques onnaire: a screening tool for the iden fica on of female athletes at risk for
the female athlete triad. Bri sh Journal of Sports Medicine, 48(7), 540–545.
h ps://doi.org/10.1136/bjsports-2013-093240
262. Merry, T. L., & Ristow, M. (2016). Do an oxidant supplements interfere with skeletal muscle adapta on
to exercise training? The Journal of Physiology, 594(18), 5135–5147. h ps://doi.org/10.1113/JP270654
263. Metges, C. C., & Barth, C. A. (2000). Metabolic Consequences of a High Dietary-Protein Intake
in Adulthood: Assessment of the Available Evidence. The Journal of Nutri on, 130(4), 886–889.
h ps://doi.org/10.1093/jn/130.4.886
264. Meyer, F., O’Connor, H., & Shirreffs, S. M. (2007). Nutri on for the young athlete. Journal of Sports
Sciences, 25(sup1), S73–S82. h ps://doi.org/10.1080/02640410701607338
265. Milsom, J., Barreira, P., Burgess, D. J., Iqbal, Z., & Morton, J. P. (2014). Case study: Muscle atrophy and
hypertrophy in a premier league soccer player during rehabilita on from ACL injury. Interna onal Journal
of Sport Nutri on and Exercise Metabolism, 24(5), 543–552. h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.2013-0209
266. Mirtschin, J. G., Forbes, S. F., Cato, L. E., Heikura, I. A., Strobel, N., Hall, R., & Burke, L. M. (2018).
Organiza on of Dietary Control for Nutri on-Training Interven on Involving Periodized Carbohydrate
Availability and Ketogenic Low-Carbohydrate High-Fat Diet. Interna onal Journal of Sport Nutri on
and Exercise Metabolism, 28(5), 480–489. h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.2017-0249
267. Mitchell, C. J., Churchward-Venne, T. A., Parise, G., Bellamy, L., Baker, S. K., Smith, K., … Phillips, S. M.
(2014). Acute post-exercise myofibrillar protein synthesis is not correlated with resistance
training-induced muscle hypertrophy in young men. PloS One, 9(2), e89431.
h ps://doi.org/10.1371/journal.pone.0089431
268. Mobley, C. B., Haun, C. T., Roberson, P. A., Mumford, P. W., Romero, M. A., Kephart, W. C., …
Roberts, M. D. (2017). Effects of Whey, Soy or Leucine Supplementa on with 12 Weeks of Resistance
Training on Strength, Body Composi on, and Skeletal Muscle and Adipose Tissue Histological
A ributes in College-Aged Males. Nutrients, 9(9). h ps://doi.org/10.3390/nu9090972
269. Montain, S. J. (2008). Hydra on recommenda ons for sport 2008. Current Sports Medicine Reports,
7(4), 187–192. h ps://doi.org/10.1249/JSR.0b013e31817f005f
270. Moore, D. R., Churchward-Venne, T. A., Witard, O., Breen, L., Burd, N. A., Tipton, K. D., & Phillips, S. M.
(2015). Protein inges on to s mulate myofibrillar protein synthesis requires greater rela ve
protein intakes in healthy older versus younger men. The Journals of Gerontology. Series A,
Biological Sciences and Medical Sciences, 70(1), 57–62. h ps://doi.org/10.1093/gerona/glu103
271. Moore, D. R., Robinson, M. J., Fry, J. L., Tang, J. E., Glover, E. I., Wilkinson, S. B., … Phillips, S. M. (2009).
Ingested protein dose response of muscle and albumin protein synthesis a er resistance exercise
in young men. The American Journal of Clinical Nutri on, 89(1), 161–168.
h ps://doi.org/10.3945/ajcn.2008.26401
272. Mori, H. (2014). Effect of ming of protein and carbohydrate intake a er resistance exercise on
nitrogen balance in trained and untrained young men. Journal of Physiological Anthropology, 33(1),
24. h ps://doi.org/10.1186/1880-6805-33-24
273. Moro, T., Tinsley, G., Bianco, A., Marcolin, G., Pacelli, Q. F., Ba aglia, G., … Paoli, A. (2016). Effects
of eight weeks of me-restricted feeding (16/8) on basal metabolism, maximal strength, body
composi on, inflamma on, and cardiovascular risk factors in resistance-trained males. Journal
of Transla onal Medicine, 14(1), 290. h ps://doi.org/10.1186/s12967-016-1044-0
274. Morris, D. M., Huot, J. R., Je on, A. M., Collier, S. R., & U er, A. C. (2015). Acute Sodium Inges on
Before Exercise Increases Voluntary Water Consump on Resul ng In Preexercise Hyperhydra on
and Improvement in Exercise Performance in the Heat. Interna onal Journal of Sport Nutri on and
Exercise Metabolism, 25(5), 456–462. h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.2014-0212
275. Morrison, D., Hughes, J., Della Ga a, P. A., Mason, S., Lamon, S., Russell, A. P., & Wadley, G. D. (2015).
Vitamin C and E supplementa on prevents some of the cellular adapta ons to endurance-training
in humans. Free Radical Biology & Medicine, 89, 852–862.
h ps://doi.org/10.1016/j.freeradbiomed.2015.10.412
144
276. Morton, J. P., Cro , L., Bartle , J. D., Maclaren, D. P. M., Reilly, T., Evans, L., … Drust, B. (2009).
Reduced carbohydrate availability does not modulate training-induced heat shock protein
adapta ons but does upregulate oxida ve enzyme ac vity in human skeletal muscle. Journal
of Applied Physiology, 106(5), 1513–1521. h ps://doi.org/10.1152/japplphysiol.00003.2009
277. Morton, R. W., Murphy, K. T., McKellar, S. R., Schoenfeld, B. J., Henselmans, M., Helms, E., … Phillips, S. M.
(2018). A systema c review, meta-analysis and meta-regression of the effect of protein supplementa on
on resistance training-induced gains in muscle mass and strength in healthy adults. Bri sh Journal
of Sports Medicine, bjsports-2017-097608. h ps://doi.org/10.1136/bjsports-2017-097608
278. Mountjoy, M., Sundgot-Borgen, J., Burke, L., Ackerman, K. E., Blauwet, C., Constan ni, N., …
Budge , R. (2018). Interna onal Olympic Commi ee (IOC) Consensus Statement on Rela ve
Energy Deficiency in Sport (RED-S): 2018 Update. Interna onal Journal of Sport Nutri on and
Exercise Metabolism, 28(4), 316–331. h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.2018-0136
279. Mountjoy, M., Sundgot-Borgen, J., Burke, L., Carter, S., Constan ni, N., Lebrun, C., … Ackerman, K.
(2015a). The IOC rela ve energy deficiency in sport clinical assessment tool (RED-S CAT). Bri sh Journal
of Sports Medicine, 49(21), 1354–1354. h ps://doi.org/10.1136/bjsports-2015-094873
280. Mountjoy, M., Sundgot-Borgen, J., Burke, L., Carter, S., Constan ni, N., Lebrun, C., … Ljungqvist, A. (2014).
The IOC consensus statement: beyond the Female Athlete Triad—Rela ve Energy Deficiency in Sport
(RED-S). Bri sh Journal of Sports Medicine, 48(7), 491–497. h ps://doi.org/10.1136/bjsports-2014-093502
281. Mountjoy, M., Sundgot-Borgen, J., Burke, L., Carter, S., Constan ni, N., Lebrun, C., … Ljungqvist, A.
(2015b). Authors’ 2015 addi ons to the IOC consensus statement: Rela ve Energy Deficiency in Sport
(RED-S). Bri sh Journal of Sports Medicine, 49(7), 417–420. h ps://doi.org/10.1136/bjsports-2014-094371
282. Muros, J. J., Sánchez-Muñoz, C., Hoyos, J., & Zabala, M. (2018). Nutri onal intake and body composi on
changes in a UCI World Tour cycling team during the Tour of Spain. European Journal of Sport Science,
1–9. h ps://doi.org/10.1080/17461391.2018.1497088
283. Murray, B., & Rosenbloom, C. (2018). Fundamentals of glycogen metabolism for coaches and athletes.
Nutri on Reviews, 76(4), 243–259. h ps://doi.org/10.1093/nutrit/nuy001
284. Murray, R. (2006). Training the gut for compe on. Current Sports Medicine Reports, 5(3), 161–164.
285. Naseeb, M. A., & Volpe, S. L. (2017). Protein and exercise in the preven on of sarcopenia and aging.
Nutri on Research, 40, 1–20. h ps://doi.org/10.1016/j.nutres.2017.01.001
286. Na v, A., Loucks, A. B., Manore, M. M., Sanborn, C. F., Sundgot-Borgen, J., Warren, M. P.,
& American College of Sports Medicine. (2007). American College of Sports Medicine posi on
stand. The female athlete triad. Medicine and Science in Sports and Exercise, 39(10), 1867–1882.
h ps://doi.org/10.1249/mss.0b013e318149f111
287. Naude, C. E., Schoonees, A., Senekal, M., Young, T., Garner, P., & Volmink, J. (2014). Low Carbohydrate
versus Isoenerge c Balanced Diets for Reducing Weight and Cardiovascular Risk: A Systema c
Review and Meta-Analysis. PLOS ONE, 9(7), e100652. h ps://doi.org/10.1371/journal.pone.0100652
288. Neufer, P. D., Shinebarger, M. H., & Dohm, G. L. (1992). Effect of training and detraining on skeletal
muscle glucose transporter (GLUT4) content in rats. Canadian Journal of Physiology and Pharmacology,
70(9), 1286–1290.
289. Nieman, D. C., Davis, J. M., Henson, D. A., Walberg-Rankin, J., Shute, M., Dumke, C. L., … McAnulty, L. S.
(2003). Carbohydrate inges on influences skeletal muscle cytokine mRNA and plasma cytokine
levels a er a 3-h run. Journal of Applied Physiology (Bethesda, Md.: 1985), 94(5), 1917–1925.
h ps://doi.org/10.1152/japplphysiol.01130.2002
290. Nieman, D. C., Zwetsloot, K. A., Lomiwes, D. D., Meaney, M. P., & Hurst, R. D. (2016). Muscle Glycogen
Deple on Following 75-km of Cycling Is Not Linked to Increased Muscle IL-6, IL-8, and MCP-1 mRNA
Expression and Protein Content. Fron ers in Physiology, 7, 431. h ps://doi.org/10.3389/fphys.2016.00431
291. Noakes, T. D. (2007a). Drinking guidelines for exercise: What evidence is there that athletes should
drink „as much as tolerable”, „to replace the weight lost during exercise“ or „ad libitum“? Journal
of Sports Sciences, 25(7), 781–796. h ps://doi.org/10.1080/02640410600875036
292. Noakes, T. D., Goodwin, N., Rayner, B. L., Branken, T., & Taylor, R. K. (1985). Water intoxica on: a possible
complica on during endurance exercise. Medicine and Science in Sports and Exercise, 17(3), 370–375.
293. Noakes, T. D. (2007b). Hydra on in the marathon : using thirst to gauge safe fluid replacement.
Sports Medicine, 37(4–5), 463–466.
145
294. Noakes, Timothy David, & Windt, J. (2017). Evidence that supports the prescrip on of low-carbohydrate
high-fat diets: a narra ve review. Bri sh Journal of Sports Medicine, 51(2), 133–139.
h ps://doi.org/10.1136/bjsports-2016-096491
295. Norton, L. E., & Layman, D. K. (2006). Leucine regulates transla on ini a on of protein synthesis
in skeletal muscle a er exercise. The Journal of Nutri on, 136(2), 533S-537S.
h ps://doi.org/10.1093/jn/136.2.533S
296. Norton, L. E., Layman, D. K., Bunpo, P., Anthony, T. G., Brana, D. V., & Garlick, P. J. (2009). The leucine
content of a complete meal directs peak ac va on but not dura on of skeletal muscle protein
synthesis and mammalian target of rapamycin signaling in rats. The Journal of Nutri on, 139(6),
1103–1109. h ps://doi.org/10.3945/jn.108.103853
297. Norton, L. E., Wilson, G. J., Layman, D. K., Moulton, C. J., & Garlick, P. J. (2012). Leucine content
of dietary proteins is a determinant of postprandial skeletal muscle protein synthesis in adult rats.
Nutri on & Metabolism, 9, 67. h ps://doi.org/10.1186/1743-7075-9-67
298. Nuccio, R. P., Barnes, K. A., Carter, J. M., & Baker, L. B. (2017). Fluid Balance in Team Sport Athletes
and the Effect of Hypohydra on on Cogni ve, Technical, and Physical Performance. Sports
Medicine, 1–32. h ps://doi.org/10.1007/s40279-017-0738-7
299. Oishi, A., Makita, N., Kishi, S., Isogawa, A., & Iiri, T. (2018). Con nuous glucose monitoring of
a runner during five marathons. Science & Sports. h ps://doi.org/10.1016/j.scispo.2018.05.001
300. O’Malley, T., Mye e-Côté, É., Durrer, C., & Li le, J. (2017). Nutri onal ketone salts increase fat
oxida on but impair high-intensity exercise performance in healthy adult males. Applied Physiology,
Nutri on, and Metabolism, 1–5. h ps://doi.org/10.1139/apnm-2016-0641
301. Oosthuyse, T., Carstens, M., & Millen, A. M. E. (2015). Inges ng isomaltulose versus
fructose-maltodextrin during prolonged moderate-heavy exercise increases fat oxida on but
impairs gastrointes nal comfort and cycling performance. Interna onal Journal of Sport Nutri on
and Exercise Metabolism, 25(5), 427–438. h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.2014-0178
302. Oppliger, R. A., & Bartok, C. (2002). Hydra on Tes ng of Athletes. Sports Medicine, 32(15),
959–971. h ps://doi.org/10.2165/00007256-200232150-00001
303. O s, C. L., Drinkwater, B., & Johnson, M. (1997). ACSM posi on stand: The Female Atheete Triad.
Occupa onal Health and Industrial Medicine, 2(37), 90–91.
304. Palfreeman, R. (2016). Chris Froome. [webpage] Aspetar Sports Medicine Journal, 5, 496-502.
[cit. 19. 9. 2018] Retrieved from h p://www.aspetar.com/journal/upload/PDF/20161211151324.pdf
305. Parak, J., Uuskoski, M., Machek, J., & Korhonen, I. (2017). Es ma ng Heart Rate, Energy Expenditure,
and Physical Performance With a Wrist Photoplethysmographic Device During Running.
JMIR mHealth and uHealth, 5(7). h ps://doi.org/10.2196/mhealth.7437
306. Pasiakos, S. M., Vislocky, L. M., Carbone, J. W., Al eri, N., Konopelski, K., Freake, H. C., … Rodriguez,
N. R. (2010). Acute energy depriva on affects skeletal muscle protein synthesis and associated
intracellular signaling proteins in physically ac ve adults. The Journal of Nutri on, 140(4), 745–751.
h ps://doi.org/10.3945/jn.109.118372
307. Pedersen, B. K., Steensberg, A., Fischer, C., Keller, C., Keller, P., Plomgaard, P., … Febbraio, M. (2004).
The metabolic role of IL-6 produced during exercise: is IL-6 an exercise factor?
The Proceedings of the Nutri on Society, 63(2), 263–267. h ps://doi.org/10.1079/PNS2004338
308. Pedersen, B. K., & Fischer, C. P. (2007). Beneficial health effects of exercise – the role of IL-6 as a myokine.
Trends in Pharmacological Sciences, 28(4), 152–156. h ps://doi.org/10.1016/j. ps.2007.02.002
309. Pennings, B., Boirie, Y., Senden, J. M. G., Gijsen, A. P., Kuipers, H., & van Loon, L. J. C. (2011). Whey
protein s mulates postprandial muscle protein accre on more effec vely than do casein and casein
hydrolysate in older men. The American Journal of Clinical Nutri on, 93(5), 997–1005.
h ps://doi.org/10.3945/ajcn.110.008102
310. Pfeiffer, B., Stellingwerff, T., Hodgson, A. B., Randell, R., Pö gen, K., Res, P., & Jeukendrup, A. E. (2012).
Nutri onal intake and gastrointes nal problems during compe ve endurance events. Medicine
and Science in Sports and Exercise, 44(2), 344–351. h ps://doi.org/10.1249/MSS.0b013e31822dc809
311. Phillips, C. (2013). Nutrigene cs and metabolic disease: current status and implica ons for
personalised nutri on. Nutrients, 5(1), 32–57. h ps://doi.org/10.3390/nu5010032
146
312. Phillips, S. M., Tipton, K. D., Aarsland, A., Wolf, S. E., & Wolfe, R. R. (1997). Mixed muscle protein
synthesis and breakdown a er resistance exercise in humans. The American Journal of Physiology,
273(1 Pt 1), E99-107. h ps://doi.org/10.1152/ajpendo.1997.273.1.E99
313. Philp, A., Hargreaves, M., & Baar, K. (2012). More than a store: regulatory roles for glycogen in
skeletal muscle adapta on to exercise. American Journal of Physiology. Endocrinology and
Metabolism, 302(11), E1343-1351. h ps://doi.org/10.1152/ajpendo.00004.2012
314. Phinney, S. D., Bistrian, B. R., Evans, W. J., Gervino, E., & Blackburn, G. L. (1983). The human
metabolic response to chronic ketosis without caloric restric on: Preserva on of submaximal
exercise capability with reduced carbohydrate oxida on. Metabolism, 32(8), 769–776.
h ps://doi.org/10.1016/0026-0495(83)90106-3
315. Pinckaers, P. J. M., Churchward-Venne, T. A., Bailey, D., & van Loon, L. J. C. (2017). Ketone Bodies
and Exercise Performance: The Next Magic Bullet or Merely Hype? Sports Medicine, 47(3),
383–391. h ps://doi.org/10.1007/s40279-016-0577-y
316. Potgieter, S. (2013). Sport nutri on: A review of the latest guidelines for exercise and sport nutri on
from the American College of Sport Nutri on, the Interna onal Olympic Commi ee and the
Interna onal Society for Sports Nutri on. South African Journal of Clinical Nutri on, 26(1), 6–16.
h ps://doi.org/10.1080/16070658.2013.11734434
317. Po er, A., Bouckaert, J., Gilis, W., Roels, T., & Derave, W. (2010). Mouth rinse but not inges on
of a carbohydrate solu on improves 1-h cycle me trial performance. Scandinavian Journal of Medicine
& Science in Sports, 20(1), 105–111. h ps://doi.org/10.1111/j.1600-0838.2008.00868.x
318. Powers, S. K., Ji, L. L., Kavazis, A. N., & Jackson, M. J. (2011). Reac ve oxygen species: impact on
skeletal muscle. Comprehensive Physiology, 1(2), 941–969. h ps://doi.org/10.1002/cphy.c100054
319. Proceedings of the Fourteenth Interna onal Society of Sports Nutri on (ISSN) Conference
and Expo. (2017). Journal of the Interna onal Society of Sports Nutri on, 14(2), 31.
h ps://doi.org/10.1186/s12970-017-0188-5
320. Pugh, J. N., Fearn, R., Morton, J. P., & Close, G. L. (2017). Gastrointes nal symptoms in elite athletes:
me to recognise the problem? Bri sh Journal of Sports Medicine, 52(8), 487-488. bjsports-2017-098376.
h ps://doi.org/10.1136/bjsports-2017-098376
321. Ramaswamy, L., Velraja, S., Escalante, G., Harvey, P., Alencar, M., Haddock, B., … Kreider, R. B.
(2016). Proceedings of the Thirteenth Interna onal Society of Sports Nutri on (ISSN) Conference
and Expo. Journal of the Interna onal Society of Sports Nutri on, 13(Suppl 1).
h ps://doi.org/10.1186/s12970-016-0144-9
322. Rasmussen, B. B., Tipton, K. D., Miller, S. L., Wolf, S. E., & Wolfe, R. R. (2000). An oral essen al
amino acid-carbohydrate supplement enhances muscle protein anabolism a er resistance exercise.
Journal of Applied Physiology, 88(2), 386–392.
323. Reidy, P. T., Borack, M. S., Markofski, M. M., Dickinson, J. M., Deer, R. R., Husaini, S. H., … Rasmussen, B. B.
(2016). Protein Supplementa on Has Minimal Effects on Muscle Adapta ons during Resistance
Exercise Training in Young Men: A Double-Blind Randomized Clinical Trial. The Journal of Nutri on,
146(9), 1660–1669. h ps://doi.org/10.3945/jn.116.231803
324. Reidy, P. T., Fry, C. S., Igbinigie, S., Deer, R. R., Jennings, K., Cope, M. B., … Rasmussen, B. B. (2017).
Protein Supplementa on Does Not Affect Myogenic Adapta ons to Resistance Training. Medicine
and Science in Sports and Exercise, 49(6), 1197–1208. h ps://doi.org/10.1249/MSS.0000000000001224
325. Rhodes, K., & Braakhuis, A. (2017). Performance and Side Effects of Supplementa on with
N-Acetylcysteine: A Systema c Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 47(8), 1619–1636.
h ps://doi.org/10.1007/s40279-017-0677-3
326. Rippe, J. M., & Marcos, A. (2016). Controversies about sugars consump on: state of the science.
European Journal of Nutri on, 55(2), 11–16. h ps://doi.org/10.1007/s00394-016-1227-8
327. Robertson, S., & Mountjoy, M. (2018). A Review of Preven on, Diagnosis, and Treatment of Rela ve
Energy Deficiency in Sport in Ar s c (Synchronized) Swimming. Interna onal Journal of Sport
Nutri on and Exercise Metabolism, 28(4), 375–384. h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.2017-0329
328. Rodriguez, N. R., Di Marco, N. M., & Langley, S. (2009). American College of Sports Medicine
posi on stand. Nutri on and athle c performance. Medicine and science in sports and exercise,
41(3), 709–731. h ps://doi.org/10.1249/MSS.0b013e31890eb86
147
329. Rooyen, M. van, Hew-Butler, T., & Noakes, T. D. (2010). Drinking during marathon running in
extreme heat: a video analysis study of the top finishers in the 2004 Athens Olympic marathons.
South African Journal of Sports Medicine, 22(3), 55–61.
330. Ross, M. L., Stephens, B., Abbiss, C. R., Mar n, D. T., Laursen, P. B., & Burke, L. M. (2014). Fluid Balance,
Carbohydrate Inges on, and Body Temperature During Men’s Stage-Race Cycling in Temperate
Environmental Condi ons. Interna onal Journal of Sports Physiology and Performance, 9(3), 575–582.
h ps://doi.org/10.1123/ijspp.2012-0369
331. Rothschild, J., Earnest, C., Rothschild, J., & Earnest, C. P. (2018). Dietary Manipula ons Concurrent
to Endurance Training. Journal of Func onal Morphology and Kinesiology, 3(3), 41. h ps://doi.
org/10.3390/jfmk3030041
332. Rowland, T. (2011). Fluid Replacement Requirements for Child Athletes. Sports Medicine, 41(4), 279–288.
h ps://doi.org/10.2165/11584320-000000000-00000
333. Rowlands, D. S., & Houltham, S. D. (2017). Mul ple-Transportable Carbohydrate Effect
on Long-Distance Triathlon Performance. Medicine and Science in Sports and Exercise, 49(8),
1734–1744. h ps://doi.org/10.1249/MSS.0000000000001278
334. Rowlands, D. S., Houltham, S., Musa-Veloso, K., Brown, F., Paulionis, L., & Bailey, D. (2015).
Fructose-Glucose Composite Carbohydrates and Endurance Performance: Cri cal Review and
Future Perspec ves. Sports Medicine, 45(11), 1561–1576. h ps://doi.org/10.1007/s40279-015-0381-0
335. Roy, A. S., & Bandyopadhyay, A. (2015). Effect of Ramadan intermi ent fas ng on selec ve fitness
profile parameters in young untrained Muslim men. BMJ Open Sport & Exercise Medicine, 1(1),
e000020. h ps://doi.org/10.1136/bmjsem-2015-000020
336. Rutherford, W. J. (1990). Hypoglycemia and endurance exercise: dietary considera ons. Nutri on
and Health, 6(4), 173–181. h ps://doi.org/10.1177/026010609000600402
337. Sanchez-Puccini, M. B., Argothy-Bucheli, R. E., Meneses-Echavez, J. F., Alejandro Lopez-Alban, C.,
& Ramirez-Velez, R. (2014). Anthropometric and Physical Fitness Characteriza on of Male Elite
Karate Athletes. Interna onal Journal of Morphology, 32(3), 1026–1031.
338. Saris, W. H., van Erp-Baart, M. A., Brouns, F., Westerterp, K. R., & ten Hoor, F. (1989). Study on food
intake and energy expenditure during extreme sustained exercise: the Tour de France. Interna onal
journal of sports medicine, 10 Suppl 1, S26-31. h ps://doi.org/10.1055/s-2007-1024951
339. Sawka, M. N., Burke, L. M., Eichner, E. R., Maughan, R. J., Montain, S. J., & Stachenfeld, N. S. (2007).
American College of Sports Medicine posi on stand. Exercise and fluid replacement. Medicine and
science in sports and exercise, 39(2), 377–390. h ps://doi.org/10.1249/mss.0b013e31802ca597
340. Sawka, M. N., Cheuvront, S. N., & Kenefick, R. W. (2015). Hypohydra on and Human Performance:
Impact of Environment and Physiological Mechanisms. Sports Medicine, 45(1), 51–60.
h ps://doi.org/10.1007/s40279-015-0395-7
341. Sengoku, Y., Nakamura, K., Ogata, H., Nabekura, Y., Nagasaka, S., & Tokuyama, K. (2015). Con nuous
Glucose Monitoring During a 100-km Race: A Case Study in an Elite Ultramarathon Runner. Interna onal
Journal of Sports Physiology and Performance, 10(1), 124–127. h ps://doi.org/10.1123/ijspp.2013-0493
342. Sharwood, K. A., Collins, M., Goedecke, J. H., Wilson, G., & Noakes, T. D. (2004). Weight changes,
medical complica ons, and performance during an Ironman triathlon. Bri sh Journal of Sports
Medicine, 38(6), 718–724. h ps://doi.org/10.1136/bjsm.2003.007187
343. Shaw, G., Koivisto, A., Gerrard, D., & Burke, L. M. (2014). Nutri on Considera ons for Open-Water
Swimming. Interna onal Journal of Sport Nutri on & Exercise Metabolism, 24(4), 373–381.
344. Sherman, W. M., Cos ll, D. L., Fink, W. J., & Miller, J. M. (1981). Effect of exercise-diet manipula on
on muscle glycogen and its subsequent u liza on during performance. Interna onal Journal of
Sports Medicine, 2(2), 114–118. h ps://doi.org/10.1055/s-2008-1034594
345. Shirreffs, S. M., & Sawka, M. N. (2011). Fluid and electrolyte needs for training, compe on, and
recovery. Journal of Sports Sciences, 29(sup1), S39–S46. h ps://doi.org/10.1080/02640414.2011.614269
346. Shirreffs, S. M., Watson, P., & Maughan, R. J. (2007). Milk as an effec ve post-exercise rehydra on
drink. Bri sh Journal of Nutri on, 98(01), 173–180. h ps://doi.org/10.1017/S0007114507695543
148
347. Shivva, V., Cox, P. J., Clarke, K., Veech, R. L., Tucker, I. G., & Duffull, S. B. (2016). The Popula on
Pharmacokine cs of D-β-hydroxybutyrate Following Administra on of (R)-3-Hydroxybutyl (R)-3--
Hydroxybutyrate. The AAPS Journal, 18(3), 678–688. h ps://doi.org/10.1208/s12248-016-9879-0
348. Schoenfeld, B. J. (2010). The Mechanisms of Muscle Hypertrophy and Their Applica on to Resistance
Training: Journal of Strength and Condi oning Research, 24(10), 2857–2872.
h ps://doi.org/10.1519/JSC.0b013e3181e840f3
349. Schoenfeld, B. J. & Aragon, A. A. (2018). How much protein can the body use in a single meal for
muscle-building? Implica ons for daily protein distribu on. Journal of the Interna onal Society
of Sports Nutri on, 15(1), 10. h ps://doi.org/10.1186/s12970-018-0215-1
350. Schubert, M. M., & Palumbo, E. A. (2018). Energy balance dynamics during short-term High-Intensity
Func onal Training. Applied Physiology, Nutri on, and Metabolism.
h ps://doi.org/10.1139/apnm-2018-0311
351. Schweitzer, G. G., Kearney, M. L., & Mi endorfer, B. (2017). Muscle glycogen: where did you come from,
where did you go? The Journal of Physiology, 595(9), 2771–2772. h ps://doi.org/10.1113/JP273536
352. Silva, T. de A. e, de Souza, M. E. D. C. A., de Amorim, J. F., Stathis, C. G., Leandro, C. G., & Lima-Silva, A. E.
(2013). Can Carbohydrate Mouth Rinse Improve Performance during Exercise? A Systema c Review.
Nutrients, 6(1), 1–10. h ps://doi.org/10.3390/nu6010001
353. Silva-Cavalcante, M. D., Correia-Oliveira, C. R., Santos, R. A., Lopes-Silva, J. P., Lima, H. M., Bertuzzi,
R., … Lima-Silva, A. E. (2013). Caffeine Increases Anaerobic Work and Restores Cycling Performance
following a Protocol Designed to Lower Endogenous Carbohydrate Availability. PLOS ONE, 8(8),
e72025. h ps://doi.org/10.1371/journal.pone.0072025
354. Sinclair, J., Bo oms, L., Flynn, C., Bradley, E., Alexander, G., McCullagh, S., … Hurst, H. T. (2014).
The effect of different dura ons of carbohydrate mouth rinse on cycling performance.
European Journal of Sport Science, 14(3), 259–264. h ps://doi.org/10.1080/17461391.2013.785599
355. Slater, J., Brown, R., McLay-Cooke, R., & Black, K. (2017). Low Energy Availability in Exercising Women:
Historical Perspec ves and Future Direc ons. Sports Medicine, 47(2), 207–220.
h ps://doi.org/10.1007/s40279-016-0583-0
356. Somerville, V., Bringans, C., & Braakhuis, A. (2017). Polyphenols and Performance: A Systema c Review
and Meta-Analysis. Sports Medicine, 47(8), 1589–1599. h ps://doi.org/10.1007/s40279-017-0675-5
357. Souza, R. J. de, Mente, A., Maroleanu, A., Cozma, A. I., Ha, V., Kishibe, T., … Anand, S. S. (2015).
Intake of saturated and trans unsaturated fa y acids and risk of all cause mortality, cardiovascular
disease, and type 2 diabetes: systema c review and meta-analysis of observa onal studies. BMJ,
351, h3978. h ps://doi.org/10.1136/bmj.h3978
358. Staal, S., Sjödin, A., Fahrenholtz, I., Bonnesen, K., & Melin, A. K. (2018). Low RMRra o as a Surrogate
Marker for Energy Deficiency, the Choice of Predic ve Equa on Vital for Correctly Iden fying Male
and Female Ballet Dancers at Risk. Interna onal Journal of Sport Nutri on and Exercise
Metabolism, 28(4), 412–418. h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.2017-0327
359. Staples, A. W., Burd, N. A., West, D. W. D., Currie, K. D., Atherton, P. J., Moore, D. R., … Phillips, S. M.
(2011). Carbohydrate does not augment exercise-induced protein accre on versus protein alone.
Medicine and Science in Sports and Exercise, 43(7), 1154–1161.
h ps://doi.org/10.1249/MSS.0b013e31820751cb
360. Stellingwerf, T. (2012). Case study: Nutri on and training periodiza on in three elite marathon
runners. Interna onal Journal of Sport Nutri on and Exercise Metabolism, 22(5), 392–400.
361. Stellingwerff, T. (2013). Contemporary nutri on approaches to op mize elite marathon performance.
Interna onal Journal of Sports Physiology and Performance, 8(5), 573–578.
362. Stellingwerff, T. (2016). Compe on Nutri on Prac ces of Elite Ultramarathon Runners.
Interna onal Journal of Sport Nutri on and Exercise Metabolism, 26(1), 93–99.
h ps://doi.org/10.1123/ijsnem.2015-0030
363. Stellingwerff, T., & Jeukendrup, A. E. (2011). Don’t forget the gut--it is an important athle c
organ! Journal of Applied Physiology, 110(1), 278; discussion 294.
h ps://doi.org/10.1152/japplphysiol.01259.2010
149
364. Stubbs, B. J., Cox, P. J., Evans, R. D., Santer, P., Miller, J. J., Faull, O. K., … Clarke, K. (2017).
On the Metabolism of Exogenous Ketones in Humans. Fron ers in Physiology, 8, 848.
h ps://doi.org/10.3389/fphys.2017.00848
365. Su on, L., Biechler, E., & Harpenau, S. (2017). The Rela onship Between In-Race Nutri on and
Finish Time for Ironman Triathletes: 3007 Board #4 June 2 315 PM – 515 PM. Medicine & Science
in Sports & Exercise, 49(5S), 851. h ps://doi.org/10.1249/01.mss.0000519296.09886.d4
366. Tam, N., Nolte, H. W., & Noakes, T. D. (2011). Changes in total body water content during running
races of 21.1 km and 56 km in athletes drinking ad libitum. Clinical Journal of Sport Medicine:
Official Journal of the Canadian Academy of Sport Medicine, 21(3), 218–225.
h ps://doi.org/10.1097/JSM.0b013e31820eb8d7
367. Tan, D. W., Yap, S. H., Wang, M., Fan, P. W., Teo, Y. S., Krishnasamy, P., … Lee, J. K. W. (2015). Body Mass
Changes Across a Variety of Running Race Distances in the Tropics. Sports Medicine – Open, 2(1), 26.
h ps://doi.org/10.1186/s40798-016-0050-3
368. Tang, J. E., Moore, D. R., Kujbida, G. W., Tarnopolsky, M. A., & Phillips, S. M. (2009). Inges on of
whey hydrolysate, casein, or soy protein isolate: effects on mixed muscle protein synthesis at rest
and following resistance exercise in young men. Journal of Applied Physiology, 107(3), 987–992.
h ps://doi.org/10.1152/japplphysiol.00076.2009
369. Tappy, L., & Rosset, R. (2017). Fructose Metabolism from a Func onal Perspec ve: Implica ons for
Athletes. Sports Medicine, 47(1), 23–32. h ps://doi.org/10.1007/s40279-017-0692-4
370. Teixeira, V. H., Valente, H. F., Casal, S. I., Marques, A. F., & Moreira, P. A. (2009a). An oxidants
do not prevent postexercise peroxida on and may delay muscle recovery. Medicine and Science
in Sports and Exercise, 41(9), 1752–1760. h ps://doi.org/10.1249/MSS.0b013e31819fe8e3
371. Teixeira, V., Valente, H., Casal, S., Marques, F., & Moreira, P. (2009b). An oxidant status, oxida ve
stress, and damage in elite trained kayakers and canoeists and sedentary controls. Interna onal
Journal of Sport Nutri on and Exercise Metabolism, 19(5), 443–456.
372. Tenforde, A. S., Barrack, M. T., Na v, A., & Fredericson, M. (2016). Parallels with the Female Athlete
Triad in Male Athletes. Sports Medicine, 46(2), 171–182. h ps://doi.org/10.1007/s40279-015-0411-y
373. Thomas, D. T., Erdman, K. A., & Burke, L. M. (2016). American College of Sports Medicine Joint
Posi on Statement. Nutri on and Athle c Performance. Medicine and Science in Sports
and Exercise, 48(3), 543–568. h ps://doi.org/10.1249/MSS.0000000000000852
374. Thomas, F., Pre y, C. G., Signal, M., & Chase, J. G. (2015). Accuracy and Performance of Con nuous
Glucose Monitors in Athletes. IFAC-PapersOnLine, 48(20), 1–6. h ps://doi.org/10.1016/j.ifacol.2015.10.105
375. Thomas, F., Pre y, C. G., Signal, M., Shaw, G., & Chase, J. G. (2017). Accuracy and performance
of con nuous glucose monitors in athletes. Biomedical Signal Processing and Control, 32, 124–129.
h ps://doi.org/10.1016/j.bspc.2016.08.007
376. Tinsley, G. M., Forsse, J. S., Butler, N. K., Paoli, A., Bane, A. A., La Bounty, P. M., … Grandjean, P. W. (2017).
Time-restricted feeding in young men performing resistance training: A randomized controlled trial.
European Journal of Sport Science, 17(2), 200–207. h ps://doi.org/10.1080/17461391.2016.1223173
377. Tipton, K. D., Ferrando, A. A., Phillips, S. M., Doyle, D., & Wolfe, R. R. (1999). Postexercise net
protein synthesis in human muscle from orally administered amino acids. The American Journal
of Physiology, 276(4 Pt 1), E628-634.
378. Tipton, K. D., Ellio , T. A., Cree, M. G., Aarsland, A. A., Sanford, A. P., & Wolfe, R. R. (2007).
S mula on of net muscle protein synthesis by whey protein inges on before and a er exercise.
American Journal of Physiology – Endocrinology and Metabolism, 292(1), E71–E76.
h ps://doi.org/10.1152/ajpendo.00166.2006
379. Torrens, S. L., Areta, J. L., Parr, E. B., & Hawley, J. A. (2016). Carbohydrate dependence during
prolonged simulated cycling me trials. European Journal of Applied Physiology, 116(4), 781–790.
h ps://doi.org/10.1007/s00421-016-3333-y
380. Trakman, G. L., Forsyth, A., Hoye, R., & Belski, R. (2017). The nutri on for sport knowledge
ques onnaire (NSKQ): development and valida on using classical test theory and Rasch analysis. Journal
of the Interna onal Society of Sports Nutri on, 14, 26. h ps://doi.org/10.1186/s12970-017-0182-y
150
381. Trakman, G. L., Forsyth, A., Hoye, R., & Belski, R. (2018). Development and valida on of a brief general
and sports nutri on knowledge ques onnaire and assessment of athletes’ nutri on knowledge. Journal
of the Interna onal Society of Sports Nutri on, 15(1), 17. h ps://doi.org/10.1186/s12970-018-0223-1
382. Trangmar, S. J., & González-Alonso, J. (2017). New Insights Into the Impact of Dehydra on on Blood
Flow and Metabolism During Exercise. Exercise and Sport Sciences Reviews, 45(3), 146.
h ps://doi.org/10.1249/JES.0000000000000109
383. Trappe, T. A., Gastaldelli, A., Jozsi, A. C., Troup, J. P., & Wolfe, R. R. (1997). Energy expenditure
of swimmers during high volume training: Medicine and Science in Sports and Exercise, 29(7),
950–954. h ps://doi.org/10.1097/00005768-199707000-00015
384. Traylor, D. A., Gorissen, S. H., Hopper, H., Prior, T., McGlory, C., & Phillips, S. M. (2018). Aminoacidemia
following inges on of na ve whey protein, micellar casein, and a whey-casein blend in young men.
Applied Physiology, Nutri on, and Metabolism. h ps://doi.org/10.1139/apnm-2018-0240
385. Trexler, E. T., Smith-Ryan, A. E., Stout, J. R., Hoffman, J. R., Wilborn, C. D., Sale, C., … Antonio, J. (2015).
Interna onal society of sports nutri on posi on stand: Beta-Alanine. Journal of the Interna onal
Society of Sports Nutri on, 12. h ps://doi.org/10.1186/s12970-015-0090-y
386. Trommelen, J., Kouw, I. W. K., Holwerda, A. M., Snijders, T., Halson, S. L., Rollo, I., … van Loon, L. J. C.
(2017). Presleep dietary protein-derived amino acids are incorporated in myofibrillar protein during
postexercise overnight recovery. American Journal of Physiology-Endocrinology and Metabolism,
314(5), E457–E467. h ps://doi.org/10.1152/ajpendo.00273.2016
387. Trumbo, P., Schlicker, S., Yates, A. A., Poos, M., & Food and Nutri on Board of the Ins tute of Medicine,
The Na onal Academies. (2002). Dietary reference intakes for energy, carbohydrate, fiber, fat, fa y acids,
cholesterol, protein and amino acids. Journal of the American Diete c Associa on, 102(11), 1621–1630.
388. Twerenbold, R., Knechtle, B., Kakebeeke, T. H., Eser, P., Müller, G., Arx, P. von, & Knecht, H. (2003).
Effects of different sodium concentra ons in replacement fluids during prolonged exercise in
women. Bri sh Journal of Sports Medicine, 37(4), 300–303. h ps://doi.org/10.1136/bjsm.37.4.300
389. Urbain, P., Strom, L., Morawski, L., Wehrle, A., Deibert, P., & Bertz, H. (2017). Impact of a 6-week
non-energy-restricted ketogenic diet on physical fitness, body composi on and biochemical parameters
in healthy adults. Nutri on & Metabolism, 14. h ps://doi.org/10.1186/s12986-017-0175-5
390. Urso, M. L., & Clarkson, P. M. (2003). Oxida ve stress, exercise, and an oxidant supplementa on.
Toxicology, 189(1–2), 41–54.
391. Vanata, D. F., & Steed, C. L. (2013). Risk Factors Associated with the Female Athlete Triad in
Recrea onal Exercisers. Journal of the Academy of Nutri on and Diete cs, 113(9), A96.
h ps://doi.org/10.1016/j.jand.2013.06.342
392. Volek, J. S., Noakes, T., & Phinney, S. D. (2015). Rethinking fat as a fuel for endurance exercise. European
Journal of Sport Science, 15(1), 13–20. h ps://doi.org/10.1080/17461391.2014.959564
393. Vránová, D. (2013). Chronická onemocnění a doporučená výživová opatření. ANAG.
394. Wagner, S., Knechtle, B., Knechtle, P., Rüst, C. A., & Rosemann, T. (2011). Higher prevalence of
exercise-associated hyponatremia in female than in male open-water ultra-endurance swimmers:
the ‘Marathon-Swim’ in Lake Zurich. European Journal of Applied Physiology, 112(3), 1095–1106.
h ps://doi.org/10.1007/s00421-011-2070-5
395. Waldman, H. S., Basham, S. A., Price, F. G., Smith, J. W., Chander, H., Knight, A. C., … McAllister, M. J.
(2018). Exogenous ketone salts do not improve cogni ve responses a er a high-intensity exercise
protocol in healthy college-aged males. Applied Physiology, Nutri on, and Metabolism, 43(7), 711–717.
h ps://doi.org/10.1139/apnm-2017-0724
396. Walker, D. K., Dickinson, J. M., Timmerman, K. L., Drummond, M. J., Reidy, P. T., Fry, C. S., …
Rasmussen, B. B. (2011). Exercise, amino acids, and aging in the control of human muscle protein
synthesis. Medicine and Science in Sports and Exercise, 43(12), 2249–2258.
h ps://doi.org/10.1249/MSS.0b013e318223b037
397. Wall, B. A., Watson, G., Peiffer, J. J., Abbiss, C. R., Siegel, R., & Laursen, P. B. (2015a). Current hydra on
guidelines are erroneous: dehydra on does not impair exercise performance in the heat. Bri sh
Journal of Sports Medicine, 49(16), 1077–1083. h ps://doi.org/10.1136/bjsports-2013-092417
151
398. Wall, B. T., Hamer, H. M., de Lange, A., Kiskini, A., Groen, B. B. L., Senden, J. M. G., … van Loon, L. J. C.
(2013). Leucine co-inges on improves post-prandial muscle protein accre on in elderly men. Clinical
Nutri on, 32(3), 412–419. h ps://doi.org/10.1016/j.clnu.2012.09.002
399. Wall, B. T., Morton, J. P., & Loon, L. J. C. van. (2015b). Strategies to maintain skeletal muscle mass
in the injured athlete: Nutri onal considera ons and exercise mime cs. European Journal of Sport
Science, 15(1), 53–62. h ps://doi.org/10.1080/17461391.2014.936326
400. Wallis, G. A., & Wi ekind, A. (2013). Is There a Specific Role for Sucrose in Sports and Exercise
Performance? Interna onal Journal of Sport Nutri on & Exercise Metabolism, 23(6), 571.
401. Walsh, N. P., Gleeson, M., Pyne, D. B., Nieman, D. C., Dhabhar, F. S., Shephard, R. J., … Kajeniene, A. (2011).
Posi on statement. Part two: Maintaining immune health. Exercise Immunology Review, 17, 64–103.
402. Wardenaar, F., Brinkmans, N., Ceelen, I., Van Rooij, B., Mensink, M., Witkamp, R., & De Vries, J. (2017).
Micronutrient Intakes in 553 Dutch Elite and Sub-Elite Athletes: Prevalence of Low and High
Intakes in Users and Non-Users of Nutri onal Supplements. Nutrients, 9(2), 142.
h ps://doi.org/10.3390/nu9020142
403. Webster, C. C., Noakes, T. D., Chacko, S. K., Swart, J., Kohn, T. A., & Smith, J. A. H. (2016).
Gluconeogenesis during endurance exercise in cyclists habituated to a long-term low carbohydrate
high-fat diet. The Journal of Physiology, 594(15), 4389–4405. h ps://doi.org/10.1113/JP271934
404. Webster, C. C., Swart, J., Noakes, T. D., & Smith, J. A. (2018). A Carbohydrate Inges on Interven on
in an Elite Athlete Who Follows a Low-Carbohydrate High-Fat Diet. Interna onal Journal of Sports
Physiology and Performance, 13(7), 957–960. h ps://doi.org/10.1123/ijspp.2017-0392
405. West, D. W. D., Burd, N. A., Coffey, V. G., Baker, S. K., Burke, L. M., Hawley, J. A., … Phillips, S. M. (2011).
Rapid aminoacidemia enhances myofibrillar protein synthesis and anabolic intramuscular signaling
responses a er resistance exercise. The American Journal of Clinical Nutri on, 94(3), 795–803.
h ps://doi.org/10.3945/ajcn.111.013722
406. Westwater, M. L., Fletcher, P. C., & Ziauddeen, H. (2016). Sugar addic on: the state of the science.
European Journal of Nutri on, 55(2), 55–69. h ps://doi.org/10.1007/s00394-016-1229-6
407. Wijnen, A. H. C., Steennis, J., Catoire, M., Wardenaar, F. C., & Mensink, M. (2016). Post-Exercise
Rehydra on: Effect of Consump on of Beer with Varying Alcohol Content on Fluid Balance a er
Mild Dehydra on. Fron ers in Nutri on, 3, 45. h ps://doi.org/10.3389/fnut.2016.00045
408. Wilson, J. M., Fitschen, P. J., Campbell, B., Wilson, G. J., Zanchi, N., Taylor, L., … Antonio, J. (2013).
Interna onal Society of Sports Nutri on Posi on Stand: beta-hydroxy-beta-methylbutyrate (HMB).
Journal of the Interna onal Society of Sports Nutri on, 10(1), 6. h ps://doi.org/10.1186/1550-2783-10-6
409. Wilson, J. M., Lowery, R. P., Roberts, M. D., Sharp, M. H., Joy, J. M., Shields, K. A., … D’Agos no, D.
(2017). The Effects of Ketogenic Die ng on Body Composi on, Strength, Power, and Hormonal
Profiles in Resistance Training Males. Journal of Strength and Condi oning Research.
h ps://doi.org/10.1519/JSC.0000000000001935
410. Yancy, W. S., Foy, M., Chalecki, A. M., Vernon, M. C., & Westman, E. C. (2005). A low-carbohydrate,
ketogenic diet to treat type 2 diabetes. Nutri on & Metabolism, 2, 34.
h ps://doi.org/10.1186/1743-7075-2-34
411. Yeargin, S. W., Finn, M. E., Eberman, L. E., Gage, M. J., McDermo , B. P., & Niemann, A. (2015).
Ad libitum fluid consump on via self- or external administra on. Journal of Athle c Training, 50(1),
51–58. h ps://doi.org/10.4085/1062-6050-49.3.76
412. Yeo, W. K., Paton, C. D., Garnham, A. P., Burke, L. M., Carey, A. L., & Hawley, J. A. (2008). Skeletal
muscle adapta on and performance responses to once a day versus twice every second day
endurance training regimens. Journal of Applied Physiology, 105(5), 1462–1470.
h ps://doi.org/10.1152/japplphysiol.90882.2008
413. Zadák, Z., Hyšpler, R., Tichá, A. (2012). Nová role a renesance rozvětvených aminokyselin v intenzivní
péči. Anesteziologie a intenzivní medicína, 23(5), 253–258.
414. Zahedi, M. J., Behrouz, V., & Azimi, M. (2018). Low fermentable oligo-di-mono-saccharides and
polyols diet versus general dietary advice in pa ents with diarrhea-predominant irritable bowel
syndrome: A randomized controlled trial. Journal of Gastroenterology and Hepatology, 33(6),
1192–1199. h ps://doi.org/10.1111/jgh.14051
152
415. Zahradník, D., Korvas, P. (2017). Základy sportovního tréninku [webpage]. Brno: Masarykova
univerzita. ISBN 978-80-210-5890-3. Retrieved from
h ps://munispace.muni.cz/index.php/munispace/catalog/book/697 [cit. 10. 9. 2018]
416. Ziegler, P., Nelson, J. A., Barra -Fornell, A., Fiveash, L., & Drewnowski, A. (2001). Energy and
macronutrient intakes of elite figure skaters. Journal of the American Diete c Associa on, 101(3),
319–325. h ps://doi.org/10.1016/S0002-8223(01)00083-9
417. Zouhal, H., Groussard, C., Minter, G., Vincent, S., Cretual, A., Gratas-Delamarche, A., … Noakes, T. D.
(2011). Inverse rela onship between percentage body weight change and finishing me in
643 forty-two-kilometre marathon runners. Bri sh Journal of Sports Medicine, 45(14), 1101–1105.
h ps://doi.org/10.1136/bjsm.2010.074641
153
Přílohy
Příloha 1 – Energe cká dostupnost (ED)
Energe cká dostupnost (kcal/kg FFM) je kalkulována:
ED =
EP − EVpa
FFM
Kde EP (kcal) je celkový denní energe cký příjem, EVpa (kcal) je celková energie vydaná na
tréninkovou a/nebo soutěžní (závodní) pohybovou ak vitu za jeden den, FFM (kg) je beztuková
tělesná hmotnost.
Pla , že hraniční je ED ≤ 30 kcal/kg/FFM/den, protože nega vně ovlivňuje výkonnost, růst
(u dě a adolescentů), regenerační schopnos a zdraví sportovců. Nízká energe cká dostupnost
je součás ženské atle cké triády (interrelace: nízká energe cká dostupnost,
amenorea, osteoporóza) nově formulovaného syndromu rela vní energe cké nedostatečnos
ve sportu (RED-S). Za op mální ED se považuje hodnota ~ 45 kcal/kg/FFM/den.
Kalkulaci ED můžeme využít jako diagnos cký nástroj k okamžité iden fikaci (ne)dostatečného
energe ckého příjmu (tab. 1), nebo jako nástroj plánování a preskripce op málního
energe ckého příjmu.
Tab. 1 Rozmezí hodnot ED (kcal/den) vzhledem k cílům sportovce
> 45 kcal/kg FFM Nárůst tělesné hmotnos , svalová hypertrofie, předzásobení sacharidy
~ 45 kcal/kg FFM Udržení tělesné (svalové) hmoty
Udržení a rozvoj pohybových schopnos / vzestup trénovanos
30–45 kcal/kg FFM (Kontrolovaný) pokles tělesné (tukové) složky
< 30 kcal/kg FFM Dlouhodobě nízký ED pod touto hranicí pokles výkonnos , zdravotní rizika
Doporučený postup při využi ED k preskripci energe ckého příjmu:
1. Stanovení beztukové tělesné hmotnos (např. při 10 % tělesného tuku u 80 kg = 72 kg).
2. Stanovení tréninkového energe ckého výdeje (např. při denním joggingu
1 h = 7 kcal/kg/h = 560 kcal) (Ainsworth et al., 2011).
3. Vybrána hodnota ED podle cílů sportovce (viz tabulka) (cíl: zabránit poklesu tělesné
hmotnos , tj. ED by neměla klesnout pod 40–45 kcal/kg FFM).
4. Kalkulujeme denní energe cký příjem modifikací rovnice pro kalkulaci ED:
EP = EVpa + (ED × FFM)
Dosazením:
EP = 560 + (45 × 72) = 3 800 kcal
Pozn. Při ED = 40 kcal/kg/FFM jde o 3 440 kcal. Je dobré počítat s variabilitou, a proto kalkulovat horní
a dolní hranici. V našem modelu tedy ED i s ohledem na nenáročnou ak vitu – jogging spíše nižší,
tj. ED = 40–45 kcal/kg FFM.
5. Je nastaven jídelníček v rozmezí 3 440–3 800 kcal a dodržován sportovcem.
154
Příloha 2 – Plán výživy během plaveckého maratonu
PLÁNOVANÁ
OBČERSTVOVACÍ ZASTÁVKA
PITÍ ENERGETICKÝ
GEL
GAINER OSTATNÍ ∑ g S/hod
hod min
1 15" iont/w gel free
30" iont/w
45" iont/w pre sport gel
60" iont/w 82,8
2 15" iont/w gel free
30" iont/w gel kofein
45" iont/w
60" iont/w gainer 95,6
3 15" iont/w magnesium
30" iont/w gel free
45" iont/w BCAA – 5 kapslí
60" iont/w pre sport gel 92,8
4 15" iont/w gutar
30" iont/w gainer
45" iont/w
60" iont/w gel free banán 88
5 15" iont/w
30" iont/w gel kofein
45" iont/w gainer
60" iont/w pre sport gel 102,8
6 15" iont/w gel free magnesium
30" iont/w gutar
45" iont/w
60" iont/w banán 78
7 15" iont/w gel free
30" iont/w gainer
45" iont/w
60" iont/w magnesium 88
8 15" iont/w gel kofein
30" iont/w gel free
45" iont/w
60" iont/w banán 85,8
9 15" iont/w gel free
30" iont/w
45" iont/w
60" iont/w 58
Pozn. iont – iontový nápoj; w – voda;
Vědecká redakce MU
prof. Ing. Petr Dvořák, CSc.
PhDr. Jan Cacek, Ph.D.
Mgr. Tereza Fojtová
Mgr. Michaela Hanousková
prof. MUDr. Lydie Izakovičová Hollá, Ph.D.
doc. RNDr. Petr Holub, Ph.D.
doc. Mgr. Jana Horáková, Ph.D.
doc. PhDr. Mgr. Tomáš Janík, Ph.D.
doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph.D.
prof. PhDr. Tomáš Kubíček, Ph.D.
doc. RNDr. Jaromír Leichmann, Dr.
PhDr. Alena Mizerová
doc. Ing. Petr Pirožek, Ph.D.
doc. RNDr. Lubomír Popelínský, Ph.D.
Mgr. Kateřina Sedláčková, Ph.D.
doc. RNDr. Ondřej Slabý, Ph.D.
prof. PhDr. Jiří Trávníček, M.A.
doc. PhDr. Mar n Vaculík, Ph.D.
Sportovní výživa jako vědecká disciplína
Mgr. Michal Kumstát, Ph.D.
Vydala Masarykova univerzita, Žero novo nám. 617/9, 601 77 Brno
Grafická úprava Renata Jeníčková
Jazyková redakce Mgr. Eva Strnadová
První, elektronické vydání, 2018
ISBN 978-80-210-9163-4