1
Postoj MU k tzv. predátorským
vydavatelům a odborným
časopisům
Doporučení pro autory, vydáno 7. 1. 2016
V ŘEŠENÍ TOHOTO PROBLÉMU SPOLUPRACUJE MU S UNIVERSITÄT WIEN!
Cílem dokumentu je upozornit autory z MU na velice závažný problém tzv. predátorských
odborných časopisů a aktivně přistoupit k jeho řešení.
1) Co znamená termín „predátorský časopis“ a jak může ohrozit
integritu a důvěryhodnost výzkumu
Rozšíření modelu otevřeného přístupu k výsledkům výzkumné práce (Open Access) s sebou přineslo i
negativní, velmi specifický jev – tzv. predátorské vydavatele/časopisy (scam open access journals).
Predátorský vydavatel/časopis zneužívá modelu Open Access za účelem zisku na úkor vědecké
kvality produktu – tedy za absence spolehlivého recenzního řízení (peer review). Pokud autor zaplatí
poplatek za publikaci, má obvykle jistotu, že text bude zveřejněn – a to bez ohledu na jeho kvalitu.
Tento model může vést k fatálnímu snížení důvěryhodnosti celého systému vědeckého publikování.
Vědec, který publikuje v predátorských časopisech, se vystavuje riziku všeobecné dehonestace své
vědecké činnosti, potažmo své instituce. Pokud se najde dostatečný počet zájemců o snadné
publikování, mohou být predátorské časopisy schopny obhájit sebe sama a dokonce se rozvíjet a
vytlačovat ověřené a kvalitní publikační média. Navíc je zřejmé, že bez důkladného kvalitativního
posouzení odborné hodnoty článků a při dostatečné, často vzájemné, citovanosti jednotlivých
publikací (systémem nekvalita podporuje nekvalitu) může brzy nastat problém rozeznat dobrou vědu
od špatné a poctivého vědce od nepoctivého.1
Přes přísná kritéria velkých renomovaných společností
mohou predátorské časopisy brzy proniknout do světových uznávaných databází v rámci Web of
Science (Thomson Reuters) nebo SCOPUS (Elsevier). To se již dokonce v malé míře děje a dále to
vytváří nepřehlednou situaci.
1
Jeffrey Beall, Predatory Publishing. The Scientist, August 1, 2012
http://www.the-scientist.com/?articles.view/articleNo/32426/title/Predatory-Publishing/
2
Rozeznání predátorského vydavatele/časopisu může být obtížné. Zřejmě nejznámější antipredátorskou
aktivitou je seznam časopisů a vydavatelů, který od roku 2011 aktualizuje Dr. Jeffrey
Beall z University of Colorado, Denver. Tzv. Beallův seznam samozřejmě nelze převzít bez kritického
pohledu, závisí do značné míry na individuální intuici a zkušenosti. Seznam pravděpodobně není
úplný a naopak je ovlivněn tvrdým a nekompromisním přístupem svého tvůrce, obsahuje tedy také
podezřelé, avšak nikoli „usvědčené“ predátorské aktivity. Stále je to však nejlepší možný způsob,
kterým lze v ČR predátorské aktivity odhalit. Hodnocení výsledků výzkumných organizací (RIV) nemá
nástroj, jak tyto výstupy rozeznat, a tak současný bodovací systém paradoxně umožňuje rozvoj
úmyslného i neúmyslného publikování v predátorských časopisech třeba i s relativně vysokým IF pro
získávání bodů z RIV. V říjnu 2015 byla spuštěna stálá informační kampaň „Think. Check. Submit.“
zaměřená na pomoc vědcům správně se orientovat v nabídce vydavatelů a identifikovat predátorské
publikování.
V českém prostředí se výskytem „predátorských článků“ v RIV zabývá iniciativa Antipredator v rámci
občanského sdružení Věda žije.
2) Co na to MU?
Masarykova univerzita rozhodně odmítá jakoukoli formu využívání systému predátorských
vydavatelů pro snadné zvyšování publikačního výkonu a umělé navyšování ohlasu na vlastní
odborné práce.
Masarykova univerzita si také klade za cíl motivovat své autory k orientaci na vědeckou kvalitu a
pečlivému zvažování kde a jak publikovat. Snahou je definovat principy publikační činnosti tak, aby
nedocházelo k publikování v médiích s fiktivním nebo velmi nekvalitním recenzním řízením či
s mizivým vědeckým přínosem; a to za jakýmkoli účelem.
Rozhodně není cílem pranýřovat přímo autory, kteří jsou z velké části nevědomě součástí tohoto
systému. Přesto však MU doporučuje svým autorům pečlivě zvážit, prověřovat, případně revidovat
svoji publikační strategii a ukončit spolupráci s potenciálně predátorským vydavatelem/časopisem
jednoznačně identifikovaným v rámci Beallova seznamu. Toto doporučení považujeme v současné
době za optimální a to i s vědomím jisté subjektivity Beallova výběru.
V dalším textu představíme typické znaky predátorských vydavatelů a doporučení, jak se vyvarovat
publikování v časopisech pochybné vědecké kvality.
3) Jak rozeznat predátorské vydavatele/časopisy2
1. E-mail spam – výzvy k publikování v (příjemci často neznámém) časopise, k účasti na
pochybných konferencích (často jako key-note speaker), pozvánky do pochybných nebo
fiktivních redakčních rad. Predátorští vydavatelé často zaměstnávají tzv. akviziční editory,
kteří aktivně vyhledávají potenciální autory (např. autory diplomových prací) a oslovují je
formou spamu.
2
Je potřeba vzít v úvahu, že všechny uvedené znaky nemusí nutně znamenat, že se jedná o predátorský
časopis. Jedná se však o signály, které by nás měly varovat. Kritéria naleznete zde:
https://scholarlyoa.files.wordpress.com/2015/01/criteria-2015.pdf.
3
2. Používání názvů velmi podobných známým časopisům, případně honosně znějící názvy
(„World Journal of xxx“, „International Journal of xxx“, atd.), případně příliš obecně znějící
názvy jako např. International Journal of World Research atd.
3. Absence recenzního řízení nebo pouze fiktivní recenzní řízení; nedostatečně popsaný proces
recenzního řízení; jména známých vědců v redakčních radách bez jejich vědomí.
4. Nápadně velký počet prací s mizivým dopadem na rozvoj vědeckého poznání; větší míra
balastu.
5. Nápadně snadný souhlas s otištěním zaslané práce; orientace na zaplacení poplatku; příslib
extrémně rychlého recenzního řízení, či okamžitého publikování po přijetí.
6. Nedodržování publikačních standardů.
7. Nedostatečné kontaktní údaje, např. pouze prostřednictvím kontaktního formuláře.
4) Doporučení autorům
1. Při výběru publikačního média využívejte zkušeností kolegů, odborných komunit a použijte
zdravý rozum – pokud něco vypadá podezřele, postupujte s maximální opatrností.
2. Využívejte ověřené kanály, nejlépe časopisy indexované na WoS a SCOPUS, či registrované v
ERIHplus.
3. Nereagujte na nevyžádané e-maily, které vyzývají k publikování (zejména článků typu review)
v jejich časopise (o kterém jste dosud neslyšeli a nic nevíte).
4. Pokud máte pochybnosti o určitém vydavateli/časopise, vždy pátrejte (např. na webu), zdali
časopis nevykazuje výše uvedené znaky predátorských vydavatelů/časopisů.
5. Pokud máte pochybnosti o určitém vydavateli/časopise, můžete využít také službu Think.
Check. Submit. Dostupné z: http://thinkchecksubmit.org/.3
6. Pokud je časopis v režimu Open Access, prověřte jej službou Directory of Open Access
Journals, která je respektovaným adresářem kvalitních open access časopisů. Tato služba
rovněž připravuje vlastní heuristiku predátorských časopisů.4
Zkontrolujte, zdali je vydavatel
registrován v Open Access Scholarly Publishers Association.
7. Pokud je to možné, vyhněte se publikování v časopisech (nakladatelstvích), označených
v Beallově seznamu jako predátorské. S jistotou vždy existuje alternativa…
8. Kontaktujte s jakýmkoliv dotazem Odbor výzkumu MU.
Doporučené zdroje:
http://scholarlyoa.com
http://antipredator.vedazije.cz/
http://thinkchecksubmit.org/
Zajímavé články a blogy:
http://metodikahodnoceni.blogspot.cz/2015/12/predatorum-se-v-kafemlejnku-libi.html
3
Bližší informace o službě také zde: http://scholarlykitchen.sspnet.org/2015/10/01/think-check-submit-how-
to-have-trust-in-your-publisher/
4
https://doaj.org/faq#predatory
4
http://denikreferendum.cz/clanek/21850-predatori-a-upiri-aneb-horor-vedeckych-publikaci
http://euro.e15.cz/archiv/predatorska-vydavatelstvi-utoci-vysavaji-cesky-rozpocet-na-vedu-1255068
Kontakt a podpora:
Mgr. Michal Petr
e-mail: petr@rect.muni.cz
tel: 549 49 5887
http://vyzkum.rect.muni.cz/