MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ustav jazykovědy a baltistiky
Disertační práce
Ondřej Srba 2019
i
MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ustav jazykovědy a baltistiky
obor: Srovnávací indoevropská jazykověda
Ondřej Srba Paleografie mongolského písma
(se zaměřením na rukopisy psané perem v klasickém období mongolského literárního jazyka 17.-20. století)
Mongolian Script Palaeography
Disertační práce
Vedoucí práce: Prof. RNDr. Václav Blažek, CSc.
2019
2
Upřesnění autorského podílu u společně sepsané studie
V kapitole 3. Nádobka nektaru Rasiyan-u qumq-a (Mong. B 46), podkapitole 3.12. Konverbum -r-un v Rasiyan-u qumq-a jsem použil překlad článku: Rasiyan-u qumq-a: Linguistic Analysis and Tentative Dating. In: The Altaic Society of Korea. Proceedings of the 13th Seoul International Altaistic Conference: Contemporary outlooks on Altaic Languages, 13-16 July 2017, Ulaanbaatar, Mongolia.The Altaic Society of Korea, Seoul, 279-300. Článek byl sepsán společně s dr. Ayalagu (Qinghai Minzu University, Xining - doktorské studium na FF MU). Můj autorský podíl činí 70%, autorský podíl dr. Ayalagu 30%. Článek inicioval a většinu textu připravil Ondřej Srba, Ayalagu studii přednesla na konferenci a byla autorkou prezentace.
V Brně, 18. 2. 2019 Ondřej Srba
3
Prohlášení o původnosti práce
Prohlašuji, že jsem disertační práci (s výjimkou podkapitoly 3.12. vycházející z článku zpracovaného společně s dr. Ayalagu - viz předcházející prohlášení) vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
V Brně, 17. února 2019 Ondřej Srba
4
Anotace
Disertační práce se věnuje paleografii mongolských rukopisů 17.-20. století psaných perem z území severního Mongolska (Chalchy) na základě sbírek uložených v České republice. Cílem práce je chronologický popis paleografického vývoje rukopisného mongolského písma na základě změn tahů, podoby písmen, duktu, pravopisu a kodikologických aspektů rukopisů. Teoretická část uvádí do problematiky vývoje mongolské rukopisné knihy z hlediska vnější podoby rukopisů a kodikologie a přináší chronologický přehled paleografického vývoje písma. Analytická část obsahuje chronologicky seřazené ukázky 41 rukopisů s rozborem písma a kodikologických aspektů a komentářem ke kontextu. Samostatná kapitola sleduje vývoj pravopisu terminologie, kterou klasický mongolský literární jazyk převzal společně s písmem ze sogdštiny.
Na hlavní text práce věnovaný chronologickému paleografickému rozboru navazují dvě případové studie dvou unikátních rukopisů, které zasluhují zvláštní pozornost jak z hlediska paleografického a jazykovedného, tak i z hlediska historického a z hlediska dějin mongolské literatury (1. didaktická báseň Nádobka nektaru Rasiyan-u qumq-a, 2. rukopis Čtyři svitky Orálních tantrických instrukcí Marpy Překladatele Erkin Marba-yin dôrben ebkemel čayasu-tu-yin ůndůsůlegsen ůndůsůn-ů aman-u ubadis).
Annotation
This doctoral dissertation deals with palaeography of calamus-written Mongolian manuscripts of the 17th to 20th centuries from the region of Northern Mongolia (Khalkha) based on collections preserved in Czech Republic. The main objective is to chronologically describe the palaeographic development of Mongolian handwritten script regarding changes of stroke and letter shapes, ductus, spelling, orthography and codicological aspects of manuscripts. The theoretical part introduces the development of Mongolian manuscript books from the point of view of the external appearance of manuscripts and codicology and chronological survey of palaeographical development of the script. The analytical part contains specimina of 41 manuscripts organized into categories according to the ductus and chronology. Analyses of shapes of script, spelling, codicological aspects and commentary to the context are provided. A special chapter follows the development of spelling of terminology inherited by the Classical literary Mongolian from Sogdian together with the script.
The main text of the dissertation is followed by two case studies of two unique manuscripts, which deserve a special attention for their palaeographic, linguistic, as well as historical and literary importance (1. didactic poem Vase of Nectar Rasiyan-u qumq-a, 2. manuscript of Oral Instructions transmitted as Four paper scrolls of the Venerable Marpa Erkin Marba-yin dôrben ebkemel čayasu-tu-yin ůndůsůlegsen ůndůsůn-ů aman-u ubadis).
Klíčová slova
mongolština; mongolské písmo; paleografie; rukopisy; kodikologie; íránské vlivy valtajských jazycích; 17. - 20. století
Keywords
Mongolian; Mongolian script; palaeography; manuscripts; codicology; Iranian influence in Altaic languages; 17th - 20th centuries
5
Poděkování
Na prvním místě bych chtěl poděkovat svému školiteli, Prof. RNDr. Václavu Blažkovi, CSc, za odborné vedení práce i za to, že mi umožnil věnovat se vlastnímu výzkumnému zaměření. Profesoru Blažkovi děkuji rovněž za možnost spolupracovat na projektech GAČR, za odborné vedení menších grantových projektů (děkanský grant, FRMU) i za ochotné sdílení literatury a informačních zdrojů.
Dále velice děkuji Mgr. Michalu Schwarzovi, Ph.D., za prvotní seznámení s FF MU, inspiraci při odborném psaní i spolupráci při publikování (především společné Dějiny Mongolska), za přizvání ke spolupráce na projektech GACR a dlouholetou spolupráci při výzkumu, při výuce a na pracovišti (Ústavu jazykovědy a baltistiky a novém pracovišti Semináři vietnamských studií Centra asijských studií FF MU). Publikace, která předcházela této práci {Paleografická čítanka mongolského písma klasického období) by nemohla být vytištěna bez finanční podpory z grantu GACR GA15-12215S „Altajská hypotéza - argumenty, protiargumenty a jejich precizace", k jehož řešení mě prof. Blažek a dr. Schwarz přizvali. Díky dr. Schwarzovi a prof. Blažkovi jsem mohl být na FF MU od roku 2015 zaměstnán. Poděkování patří stejně tak i vedení Ústavu jazykovědy a baltistiky a vedení fakulty.
Za seznámení s mongolským písmem a jeho jazykem vděčím doc. Dž. Luvsandordžovi. Jemu především patří poděkování, že mě uvedl do světa starých mongolských textů a učil jej vnímal v souvislosti s jazykem a myšlením mongolských nomádů.
Poděkování patří také paní doktorce Zdeňce Vorlově, která mi s nevšední ochotou a pochopením umožnila přístup k mongolské sbírce dr. Pavla Pouchy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Podobně děkuji také pracovníkům dalších knihoven uchovávajících mongolské rukopisy, především paní Ů. Tuyaya z Knihovny Vnitromongolské akademie společenských věd v Chôchchotu, dr. Bent L. Pedersenovi z Královské knihovny v Kodani a pracovníkům studovny Mongolského národního ústředního archivu v Ulánbátaru. Mongolské rukopisy uložené v těchto knihovnách mi posloužily jako studijní a srovnávací materiál.
Za četné přátele z řad akademiků i studentů v Mongolsku a v Číně jmenuji alespoň prof. M. Erdemtúa na Minzu University of China, od něhož jsem získal mnohostrannou inspiraci ke studiu mongolských rukopisů i bohaté knižní materiály stejně jako pozvání na konference a prof. Gereljava z Hohhotu, jenž mě jako první uvedl do kultury Vnitřního Mongolska. V Ulánbátaru patří poděkování Aleně Bežiakové, která mi ochotně poskytovala ubytování a zázemí k nerušené práci.
Výzkumu v Mongolsku a v Číně jsem se mohl věnovat především díky pravidelným studijním pobytům na základě mezivládních kulturních dohod administrovaných AIA při MSMT a Mongolské státní univerzitě. Cesty do Mongolska a Číny dále finančně podpořila stipendia Nadace Českého literárního fondu, programu Erasmus+ ICM, stipendia z FF MU na podporu mobility, China Scholarship Council a některá pozvání z konferencí v Číně.
Největší poděkování patří rodičům.
První kapitola a část druhé kapitoly vychází z textu Paleografické čítanky mongolského písma klasického období (17.-20. stol.), jejíž příprava a sazba byla částečně podpořena v rámci projektu „Paleografická studie a čítanka mongolského písma klasického období" řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze z prostředků specifického vysokoškolského výzkumu na rok 2014 a rozšířena, dokončena a vytištěna v rámci řešení a z prostředků projektu GAČR GA15-12215 S „Altajská hypotéza - argumenty, protiargumenty a jejich precizace".
Třetí kapitola je upravenou úvodní částí ke knize Rasiyan-u qumq-a. Nádobka nektaru. Anonymní mongolská báseň v rukopise z 18. století. která byla připravena za finančního přispění Děkanského grantu FF MU 2012 MUNI/21/SRB/2012 (Sepsání Dějin Mongolska pro Nakladatelství Lidové noviny a příklady vzácných mongolských rukopisu) a v rámci projektu GAČR GA15-12215S „Altajská hypotéza - argumenty, protiargumenty a jejich precizace".
6
Obsah
0. Předmluva (11) 0.1. Cíl výzkumu (11)
0. 2. Předmět výzkumu (11)
Poznámka k transkripcím (13) Poznámka k úpravě disertační práce (14) Seznam zkratek (14)
1. Teoretická část (15)
1.1. Paleografie mongolského písma klasického období (15)
1.2. Vzhled mongolské rukopisné knihy (16)
1.3. Hlavní světové sbírky mongolských rukopisů (17)
1.4. Internetové databáze mongolských rukopisů a xylografů (19)
1.5. Přibližná chronologizace mongolských rukopisů klasického období (20)
1.5.1. Období 16. století a počátku 17. století (20)
1.5.2. Období 2. pol. 17. století - 1. poloviny 18. století (21)
1.5.3. Období 2. pol. 18. století (25)
1.5.4. Období 1. pol. 19. století (rkp. na ruském ručním papíře) (26)
1.5.4.1. Mong. B 45/10 (31)
1.5.4.2. Mong. B 10 (34)
1.5.4.3. Mong. B 42 (35)
1.5.4.4. Mong. D 234 (36)
1.5.5. Období 2. pol. 19. století (rkp. na ruském papíře strojové výroby) (38)
1.5.6. Období druhé poloviny 19. století - 1921 (rkp. psané štětcem) (40)
1.5.7. Období Mongolské lidové republiky po zavedení cyrilice (1921-1941/45) (42)
1.6. Sogdské výpůjčky v literárním jazyce mongolského písma jako odraz sogdského původu mongolského písma (43)
1.6.1. Původ mongolského písma (43)
1.6.2. Sogdské výpůjčky v mongolském písmu (44)
1.6.3. Slova sanskrtského původu odrážející v mongolském písmu stopy sogdského prostřednictví (45)
1.6.4. Sanskrtská slova přejatá skrze sogdštinu s minimálními změnami (47)
1.6.5. Výpůjčky sogdského původu nebo přes sogdštinu přejaté z jiných jazyků než sanskrt (48)
1.6.6. Nejistá spojitost mezi sogdštinou a mongolštinou (50)
1.6.7. Závěr (52)
2. Analytická část (54)
2.1. Období druhé poloviny 17. století (60)
2.1.1. Profesionální monastická unciála (60)
2.1.1.a Sútra „osmi jasných" [pánů] nebes a země (k odstraňování překážek) (Asta-buddhaka-sútra) - Qutuy-tu oytaryui yajarun (qarsi jasayči) naiman gegegen neretů yeke kôlgen sudur (Mong. B 1) (60)
2.1.1.b Věštění z třinácti kamenů -Arban yurban čilayu talbiqui inu (Mong. E 12) (62)
2.1.2. Profesionální monastická minuskula (65)
2.1.2.1. Ponaučení chána čakravartina - Qubilyan čakirbat-un qayan aman-ača nomlaysan suryal (Mong. B 2) (65)
2.1.3. Neprofesionálni písmo 17. století (66)
2.1.3.1. Analýza zlých vlivů podle let lidského věku - Jil toyulaju gai-yin gem-i ůjekůi (Mong. B 3/7) (66)
2.1.3.2. Nádobka nektaru -Rasiyan-u qumq-a (Mong. B 46) (66)
7
2.2. Období první poloviny 18. století (70)
2.2.1. Profesionální monastické rukopisy (70)
2.2.1.1. Autobiografie Čtvrtého (Prvního) pančhenlamy (Mong. A 24) (70)
2.2.1.2. Suvarnaprabhäsottama-sutra - Altán gerel (Mong. A 34) (72)
2.2.2. Poloprofesionálni nápodoba monastického písma 17. století (74)
2.2.2.1. Thar pa chen bo - Qutuy-tu yekede tonilyayči jůg-ůd-důr delgeregsen gemsin yasiyudaqui-ber nigůl-i arilyaju: burqan-i bůtůgůlůn joqiyayči: neretů yeke kôlgen sudur (Mong. B 4) (74)
2.2.2.2. Posuzování vhodných míst pro pohřbívání (Mong. B 58/5) (75)
2.2.2.3. Velké vysvobození skrze naslouchání - Sonusuyadyekede toniluyči neretů yeke kôlgen sudur orusiba (Mong. B 68) (81)
2.2.3. Poloprofesionálni písmo přechodného období (polovina 18. století) (82)
2.2.3.1. Zlatá nádoba -Altán saba (Mong. D 80) (82)
2.2.3.2. Sútra o tom, jak se Molon tojn odvděčil matce -Molon toyin-u eke-důr-iyen ači qariyuluysan sudur (Mong. A 10) (83)
2.3. Období druhé poloviny 18. století (84)
2.3.1. Profesionální písmo druhé poloviny 18. století (84)
2.3.1.1. Vysoce elegantní profesionální písmo vyznačující se záměrným sklonem k archaickému účinku (84)
2.3.1.1.1. Veliké vysvobození skrze naslouchání - Sonusuyad yekede toniluyči neretů yeke kôlgen sudur orusiba (Mong. A 28) (84)
23.1 A.2. Diamantová sútra - Qutuytu wčir-yiar oytuluyči yeke kôlgen sudur (Mong. B 35) (85)
2.3.1.1.3. Předpovídání deště (Mong. A 30) (85)
2.3.1.2. Modernizované konsistentní tučné písmo (86)
2.3.1.2.1. Příběh o chánu Endúúrelovi -Endegůrelqayan-u tuyuji (Mong. B 47/1) (86)
2.3.1.2.2. Diamantová sútra - Wačir-iyar oytaluyči kemegdeků yeke kolgen-ů sudur orušibai: (Mong. B 57) (87)
2.3.1.3. Drobné pravidelné písmo nevýrazných specifických rysů blízké standardní moderní podobě (88)
2.3.1.3.1. Velké vysvobození skrze naslouchání - Sonusuyad tonilyayči (Mong. B 44)(88)
2.3.1.3.2. Diamantová sútra - Qutuy-tu bilig-ůn činadu kijayar-a kůrůgsen wačir oytaluyči kemegdeků yeke kôlgen sudur (Mong. B 49) (89)
2.3 A A. Specifické „divoké" písmo rukopisu Mong. B 43 (Qutuy-tu yeke-de tonilyayči jůg-ůd-tůr delgeregsen yeke kôlgen sudur orusiba) (89)
2.3.2. Neprofesionálni písmo 2. poloviny 18. století (91)
2.3.2.1. Epos o Geserovi: Kapitola o porážce Angdulman chána - Arban jůg-ůn arban qouru-yin ůndůsůn-i tasuluysan-i ačitu mergen geser boyda qayan-u arban tabun toluyai-tu nang dulm-a qayan-i doruyituyul=egsen [!] nigen šidi orusiba (Mong. 85/1) (91)
2.4. Specifický styl období kolem roku 1800 (94)
2.4.1. Profesionální písmo (94)
2.4 A A. Sútra o tom, jak se Molon tojn odvděčil matce - Molon toyin-u eke-degen tusa kůrgegsen sudur (Mong. A 2) (94)
2.4.1.2. Sútra k provádění úlitby - Sačuli-yin sudur orušibai (Mong. D 106) (96)
2.4.2. Poloprofesionálni rukopisy kolem roku 1800 (96)
2.4.2A. Příběh o chánu Endúúrelovi - Endegůrelqayan-u tuyuji (Mong. B 85/2) (96)
2.5. Období první poloviny 19. století (97)
2.5.1. Profesionální písmo první poloviny 19. století (97)
2.5.1.1. Příběhy kouzelné mrtvoly - Siditů kegůr-ůn ůliger (Mong. B 42) (97)
2.5.1.2. Thar pa chen po - Yekede sonusuyad tonilyayči neretů kemeků sudur orusiba (Mong. A 25) (98)
8
2.5.2. Vrcholná standardní minuskula (99)
2.5.2.1. Komentář k Srdečnici Cojdži Odsera - Jirůken-ů tolta-yin tayilburi (Mong. B 16) (99)
2.5.3. Poloprofesionálni písmo první poloviny 19. století (100)
2.5.3.1. Příběh o Cojdžid dákiní - Coyijiddagini-yin namtar (Mong. B 73) (100)
2.5.3.2. Diamantová sútra Qutuy-tu wačir-iyar oytaluyči orusiba (Mong. B 32) (100)
2.5.4. Neprofesionálni písmo první poloviny 19. století (102)
2.5.4.1. Příběh o chánu Endúúrelovi -Endegůrel qayan-u tuyuji (Mong. B 63) (102)
2.6. Období druhé poloviny 19. století (103)
2.6.1. Profesionální písmo druhé poloviny 19. století (103)
2.6.1.1. Příběh o měsíční kukačce - Saran kokůgen-ů tuyuji (Mong. B 22) (103)
2.6.2. Poloprofesionálni písmo druhé poloviny 19. století (104)
2.6.2.1. Příběhy třiceti dvou dřevěných lidí - Lučin qoyar modun kůmůn-ů ůliger (Mong. B 5)(104)
2.6.2.2. Příběh o Cojdžid dákiní - Coyijid dagini-yin namtar (Mong. B 6) (104)
2.6.2.3. Příběhy o prospěchu Diamantové sútry - Qutuytu bilig-un činadu kijayar kůrůgsen wačir-iyar oytuluyči-yin ači tusa erdem-ůn tayilburi-yin sudur orusibai (Mong. B 55/10) (105)
2.6.3. Písmo ovlivněné písmem psaným štětcem (105)
2.6.3.1. Drahocenná ozdoba -Erdeni-yin čimeg (Mong. B 26) (105)
2.7. První polovina 20. století (106)
2.7.1. Burjatský rukopisný styl (106)
2.7.1.1. O pohřbívání zemřelých - Nasu baruyčid kůmůs-ůn orusiyuly-a yajar abuyačiqu tuqai (Mong. A 20/2b) (106)
2.7.1.2. Sútra nekonečného života - Qutuy-tu amitan ayusi neretů yeke kôlgen sudur orsiba (Mong. 20/2c) (107)
2.7.2. Chalchské rukopisné písmo počátku 20. století (107)
2.7.2.1. [Modlitba] zajišťující požehnání drahocenného majetku, dobytka a potravy -Erdeni-tů edmal idegen-ů kisig-i batudqayči orusiba (Mong. D 263) (108)
2.7.3. Chalchské rukopisné písmo od 30. let 20. století (108)
2.7.3.1. Příběhy o prospěchu Diamantové sútry - Qutuytu bilig-un činadu kijayar kůrůgsen wačir-iyar oytuluyči-yin ači tusa erdem-ůn tayilburi-yin sudur orusibai (Mong. C 38) (108)
2.7.3.2. Historie velké stupy Džarong Gašor zachraňující skrze slyšení - Yeke subury-a jarong qasor-yin teůke sonusuysan-iyar getůlůgegči orusiba (Mong. C 40) (109)
2.7.3.3. Hodnocení románu Shen chan hui ^Wll" (Sen čin huť) (Mong. C 9) (109)
3. Nádobka nektaru Rasiyan-u qumq-a (Mong. B 46) (110)
3.1. Úvod (110)
3.2. Žánr didaktické poezie v mongolské literatuře (110)
3.3. Klasická mongolská písemná poezie (112)
3.4. Dochovaný text Rasiyan-u qumq-a (114)
3.5. Obsah básně (118)
3.6. Reflexe společenského řádu (120)
3.7. Básníkův vzor - Cojdži Odser (123)
3.7.1. Historické zprávy o Cojdži Odserovi (123)
3.7.2. Doložené dílo Cojdži Odsera (123)
3.7.3. Recepce Cojdži Odsera v 16.-18. století (124)
3.7.4. Cojdži Odser v textu Rasiyan-u qumq-a (125)
3.8. Autorství a prameny textu Rasiyan-u qumq-a (127)
3.9. Odkazy na dílo Cojdži Odsera a další literaturu (128)
3.10. Zvláštní rysy básnického jazyka (130)
9
3.11. Poznámky k paleografii rukopisu (134)
3.12. Konverbum -r-un v Rasiyan-u qumq-a (136)
3.12.1. Přehled dosavadních názoru na konverbum -r-un (136)
3.12.2. -r-un v Rasiyan-u qumq-a (137)
3.12.2.1. -r-un uzavírá vedlejší větu (137)
3.12.2.2. -r-un jako indikátor citace a přímé řeči (139)
3.12.2.3. -r-un uvádí další samostatnou větu rozvádějící informace z předchozí věty (140)
3.12.2.4. Souřadící funkce (140)
3.12.2.5. Význam: Vzhledem k    co se týče ... (141)
3.12.2.6. -r-un ve funkci finitního slovesa (141)
3.13. Preklasické lexikum textu Rasiyan-u qumq-a (142)
3.13.1. Preklasické výrazy (142)
3.13.2. Neznámá slova (143)
3.13.3. Ujgurismy a sanskritismy v Rasiyan-u qumq-a (145)
3.14. Závěr (145)
4. Paleografický rozbor a kontext rukopisu Mong. B 3/1 (Tantrická naučení ctihodného Marpy ve
čtyřech svitcích papíru) (151)
4.1. Úvod (151)
4.2. Paleografický rozbor rukopisu Mong. B 3/1 (151)
4.2.1. Obecný popis rukopisu (151)
4.2.2. Obecná charakteristika písma rukopisu Mong. B 3/1 (152)
4.2.3. Paleografický rozbor základních tahů (152)
4.2.4. Paleografické poznámky k jednotlivým písmenům (154)
4.2.5. Pravopis (156)
4.3. Kontext rukopisu v mongolské literární tradici (158)
4.3.1. Obsah rukopisu ErkinMarba-yin dôrben ebkemel čayasu-tu-yin ... ubadis (159)
4.3.2. Posloupnosti předávání a okolnosti mongolského překladu (160)
4.4. Identifikace Bayayud Dayun qung tayije (163)
4.5. Závěr (165)
5. Závěr (168)
5.1. Cíle práce (168)
5.2. Teoretická část (168)
5.3. Analytická část (169)
5.4. Příkladové studie (171)
5.5. Pokračování výzkumu (171)
6. Bibliografie (173)
6.1. Literatura k paleografii, kodikologii a filigranologii (173)
6.2. Katalogy mongolských rukopisů a xylografů (173)
6.3. Slovníky (176)
6.4. Tiskem vydané faksimile mongolských rukopisů (177)
6.5. Edice klasické mongolské literatury (výběr) (180)
6.6. Gramatiky klasické mongolštiny (183)
6.7. Dějiny mongolské literatury a literatura k mongolské paleografii (183)
6.8. Ostatní (184)
Příloha (samostatný dokument)
Ukázky rukopisů k teoretické části (2) Ukázky rukopisů k analytické části (21)
10
0. Předmluva
0.1. Cíl výzkumu
Předmětem disertační práce je klasické mongolské písmo (také označované jako ujguro-mongolské) a cílem práce chronologický popis paleografického vývoje rukopisného mongolského písma (rukopisy psané perem) v kontextu vývoje jazyka a vypracování praktických postupů k určování stáří mongolských písemných památek na základě paleografického rozboru (chronologie paleografických změn v písmu 17. - 20. století) a kodikologických rysů (především druhy papíru).
V práci podrobněji rozpracovávám novodobou paleografii 17. - první poloviny 20. století, která dosud není v literatuře systematicky představena. S ohledem na udržení rozsahu práce se soustředím jen na písmo psané perem v rukopisech pro soukromé užívání (neúřední povahy). Jako pramenného materiálu využívám rukopisů a xylografů v českých sbírkách, především sbírce dr. Pavla Pouchy uložené v Knihovně Jana Palacha Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a vlastní sbírky, protože spolehlivý paleografických rozbor vyžaduje práci s originály dokumentů.1
K paleografickému rozboru přistupuji v širším pojetí a vedle tvarové a stylové analýzy písma věnuji pozornost také vývoji lexika a gramatiky psané mongolštiny, zachycení hláskových změn v pravopisu a literárnímu a kulturnímu kontextu zkoumaných písemných památek ve vztahu k možnostem datování konkrétních rukopisů, případně tisků.
Na hlavní text práce věnovaný chronologickému paleografickému rozboru navazují dvě případové studie rukopisů, které zasluhují zvláštní pozornost jak z hlediska paleografického a jazykovedného, tak i z hlediska historického a z hlediska dějin mongolské literatury. Jedná se o rukopis rozsáhlé didaktické básně Nádobka nektaru (Rasiyan-u qumq-a) a rukopis Čtyř svitků Orálních tantrických instrukcí Marpy Překladatele {Erkin Marba-yin dórben ebkemel čayasu-tu-yin ůndůsůlegsen ůndůsůn-ů aman-u ubadis). Kapitola věnovaná Nádobce nektaru je částečně upravenou úvodní částí k mé publikované knize Nádobka nektaru. Anonymní mongolská báseň v rukopise z 18. století. Faksimile rukopisu, transkripce a překlad (Muni Press 2015), která byla vedlejším výstupem děkanského grantu řešeného na FF MU. Kapitola věnovaná Čtyřem svitkům je zkrácenou českou verzí dosud nepublikovaného anglického článku.
0.2. Předmět výzkumu
Mongolská paleografie si klade podobně jako paleografie jiných písem tři cíle: rozvíjet praktickou schopnost čtení a především rozboru a datování originálních písemných památek, primárně rukopisů; popisovat historii mongolského písma (proměny tvaru a stylu písma, užívání diakritiky, systému transliteračních písmen (mong. galig) apod.; popisovat historický vývoj mongolské kodikologie - podoby rukopisu/tisku a jeho struktury.
Mongolské písmo má bezpochyby původ v písmu sogdském, s nej větší pravděpodobností jej však mongol oj azy ční uživatelé převzali z jeho ujgurské úpravy.2 Doba převzetí písma je předmětem diskuse, v níž chybějí průkazné pramenné doklady. Jisté je, že pro mongolštinu se toto písmo používalo v době, kdy Cingischán sjednotil mongolskou step pod svou vládou. Se současným výkladem středoasijských dějin souhlasí hypotéza, že nové mocenské centrum Mongolů kolem Cingischána (původem z východu) převzalo již zavedený systém zápisu jiného (pravděpodobně západního) mongolského jazyka či dialektu. Historický odraz tohoto přenosu je možné spatřovat v záznamu o najmanském písaři ujgurského původu Tatatongovi vztahujícímu se k roku 1204 (kronika Yuanshi3), potvrzující doklady k identifikaci však scházejí. Nej starším fyzickým dokladem
V České republice jsou popsány čtyři sbírky mongolských rukopisů a xylografů: sbírka z pozůstalosti dr. Pavla
Pouchy uložená v Knihovně Jana Palacha Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, sbírka Národní galerie v Praze,
sbírka Náprstkova muzea a soukromá sbírka dr. Jiřího Šímy (popis a katalog Kiripolská 1993, 1996).
Názor některých mongolských badatelů (IJ,. IIIamapcYP3H), že Mongolové přejali písmo bezprostředně od Sogdů
nelze sice spolehlivě vyvrátit, ale postrádá průkazné důkazy.
Yuan shi - Liezhuan 11: Tatatong'a zhuan 7Ěj£ I ^LlAIIH—' / ^3^sW\M%-.
11
o užívání mongolského písma je tzv. Čingisův kámen z roku 1225.4 Nápis na Čingisově kameni, o několik desetiletí mladší nápisy na stélách i nepřímo dochovaná Tajná kronika (1240) původně zapsaná mongolským písmem ukazují mongolské písmo první poloviny 13. století jako ucelený a poměrně ustálený systém zápisu, který nasvědčuje, že proces přizpůsobování písma mongolštině nastal dříve než na počátku 13. století. Navíc fonetická podoba jazyka zachycená mongolským písmem (uchovávajícím od počátku až dodnes v zásadě neměnný archaizující pravopis) je starší než živý jazyk 13./14. století doložený dalšími písemnými systémy (kvadratické písmo, arabské písmo, čínské znaky).
K mnohem intenzivnějšímu vlivu ujgurského písemnictví na psanou mongolštinu než v době převzetí písma však došlo v průběhu 14. století, kdy po prvotních snahách prosadit do administrativního i náboženského užívání zápis mongolštiny v uměle vytvořeném kvadratickém písmu převážila praktická tendence psaní v písmu mongolském. Za hlavního iniciátora této změny se považuje yuanský dvorní lama, „státní učitel" Cojdži Odser, možná sám ujgurského původu, jehož překlady a komentáře (šířené po celém mongol oj azyčném světě skrze dvorem podporovaná xylografická vydání, z nichž fragmenty byly nalezeny v okolí Turfanu) byly považovány za stylistický vzor, normativní thesaurus slovní zásoby vhodné pro elegantní literární vyjadřování a také za pravopisný standard.
Ve druhé polovině 15. století a v průběhu téměř celého 16. století se v souvislosti s pádem dynastie Yuan a přesunem centra mongolské politické moci ze severní Cíny do mongolských oblastí výrazně omezila písemná, převážně buddhistická kultura a s největší pravděpodobností se minimalizoval i úřední písemný styk používající mongolské písmo. Zdá se však, že literární tradice yuanské doby přežívaly v lokalitách vzdálených mongolským politickým centrům jako bylo Olan súm-e nebo Arjai ayui, kde se nalezly fragmenty rukopisných textů (v Arjai ayui nápisy na freskách) pokrývající pravděpodobně celé „temné" období od konce 15. do začátku 17. století. Při opětovném rozmachu písemné kultury v počátcích tzv. druhého šíření buddhismu od konce 16. století se navazovalo na yuanské vzory a jméno Cojdži Odsera jako arbitra literární elegance a tvůrce normativního jazyka rezonovalo ještě v 17. století. V literárním jazyce 17. století přetrvávalo i přejaté ujgurské a sogdské lexikum (resp. sanskrtská slova přejatá přes sogdštinu a ujgurštinu), průběžně se proměňoval jeho zápis a čtení5 a od 18. století stále častěji ustupovaly tibetským ekvivalentům.
Z hlediska paleografie mongolské psané písmo 17. století (z konce 16. století se kromě rukopisů z Olan súm-e nedochovaly téměř žádné dobové rukopisné památky) doznalo výrazné grafické změny od stavu, v jakém je známo ze 14. století. Je ovšem třeba si uvědomit, že ze 13. a 14. století známe v oblasti náboženské literatury pouze fragmenty xylografů, kdežto rukopisné památky jsou výhradně úředního charakteru (od elegantně psaných listů mezinárodní diplomacie až po dokumenty místní administrativy). Zatímco na přelomu 16. a 17. století bylo písmo náboženských textů (zjednodušeně „šutrové") téměř shodné s písmem zřídka dochovaných úředních písemností, v průběhu druhé poloviny 17. století došlo k jejich diferenciaci. Od první poloviny 18. století se pak na celém území Mongolska pod vládou dynastie Qing prosadilo v prostředí úřadů psaní čínským štětcem na povrchově neupravený čínský papír, kdežto do soukromého písemnictví (s převahou náboženských textů) pronikl štětec a čínský knižní formát teprve v první polovině 19. století.
Cistě ujgurský vzhled písma napodobily v době druhého šíření buddhismu pouze první xylografy a částečně nej výpravnější rukopisy, zvláště rukopisy Ganjuru vzniklé v okolí Ligden chána. Protože nej starší xylografy z konce 16. století se až na jedinou výjimku nezachovaly,
Komentovaný český překlad včetně bibliografie k rozsáhlé historii zkoumání Čingisova kamene viz Srba 2012. Přejatá slova uchovávala často archaický nevokalizovaný nebo polovokalizovaný zápis z ujgurštiny a sogdštiny. Vzhledem k přerušení tradic recitace a ztrátě kontaktu s ujgurskou buddhistickou kulturou během 15. a 16. století začali Mongolové tato slova číst chybně, nadále je přizpůsobovali mongolské výslovnosti a sekundárně je začali zapisovat odlišně na základě vlastní výslovnosti (např. bodistw > bodisug/bodasug > bodisung). U některých slov Mongolové uměle přizpůsobovali výslovnost své vykonstruované lidové etymologii (např. ayay-qa tegimlig „důstojný, hodný pocty" (epiteton mnicha) > ayag tahimlig mong. lidová etymologie: „přijímací obětní dary do misky"). Při pozorném rozboru je možné určit přibližnou dobu těchto posunů a napomoci tak datování rukopisů.
12
reprezentuje ujgurský styl raných xylografů jen xylograf Maňjušrl-näma-saňglti Mongolské státní knihovny (1592). Také nej starší pekingský mongolský xylograf z roku 1650 (Tar pa chen po) na první pohled připomíná především svými dlouhými vertikálně taženými koncovými tvary (segůl) dynamiku ujgurských rukopisů, ale v kontextu rukopisného písma své dobyje stylově archaizující a ještě v průběhu 50. let 17. století se styl písma v pekingských xylografech výrazně modernizoval.
Poznámka k transkripcím:
Pro transkripci mongolského písma používám obecně zavedeného transkripčního systému N. Poppeho (Poppe 1964a) v úpravě Dž. Luvsandordže. Zavedené J nahrazuji pro zjednodušení sazby písmenem j bez háčku, protože distinkce j a j není v transkripci mongolského písma potřebná. V bibliografiích a citacích používám cyrilici, v textu zapisuji jména a místní názvy vztahující se k současnému Mongolsku českou transkripcí. České transkripci jsem dal přednost také u častěji se opakujících mongolských jmen a pojmů v překladech ukázek literárních textů. Pro tibetštinu používám Wylieho transliteraci. Sanskrt transliteruji pomocí Mezinárodní abecedy pro transliteraci sanskrtu (IAST), u opakovaně se vyskytujících jmen a pojmů vžitých v češtině upřednostňuji českou transkripci. Čínštinu transkribuji pomocí abecedy pinyin s výjimkou kapitoly 3, kde jsem v souladu se svou publikací (Srba 2015), zníž je kapitola převzala, ponechal standardní českou transkripci v hlavním textu a pinyin v poznámkách.
V transkripci mongolského písma jsou problematická některá často se vyskytující transkripční písmena. Transkripční systém mongolského písma je sice velice přesný a obsahuje samostatné úplné řady písmen pro všechny hlásky sanskrtu i tibetštiny, stejně jako tradiční systém zápisu čínských slabik. V praxi však písaři a opisovači textů přesné fonetické zásady zápisu sanskrtu a tibetštiny neznali a jemné grafické rozdíly transkripčních znaků volně zaměňovali nebo přehlíželi. U textů v této práci je třeba si všímat pouze zápisu písmen k, kh, g v sanskrtských a tibetských slovech, v nichž také panuje velká nejednota způsobená částečně rozdílnou mongolskou výslovností tibetského písma. Postupuji podle následující tabulky, v ostatních případech se řídím transkripcemi podle publikace niarAapcypaH 2001: 233-241.
Zápis cizojazyčných slabik ka, kha, ga v mongolském písmu:
sanskrt — tibetština (transkripce)	ka	kha	ga
tibetština	*\		"1
chalchská výslovnost tibetštiny	ra	xa	ra
standardní transliterační znak mong. písma	?	y	Ý
Reálné psáni v rukopisech a použitá transkripce podle skutečného (standardního) čtení:
O		
g»k	k, g, (kh) pokud písař systematicky nerozlišuje kha a ga	ť. g'
Současné mongolské písmo obsahuje ze znaků pro slabiky kha a ga pouze písmeno pro k v cizích slovech, které se v typech písma používaných v Mongolsku objevuje obvykle ve tvaru s a ve Vnitřním Mongolsku ve tvaru ^.
V případě složitějších textů, v nichž se vyskytují systematicky zapisovaná sanskrtská a tibetská slova, nebo v případě textů, kde se mísí mongolský zápis se zápisem čínských nebo i mongolských slov  pomocí  mandžuských  písmen,   doporučuji  například  předznamenat  slovo  v daném
13
transkripčním modu mongolského písma zkratkou: S: (sanskrt), Ti. (tibetština), Ma. (Mandžuština), případně Mo. (mongolské písmo), To. (jasné písmo). Tento systém může být použit zvláště v katalozích mongolských rukopisů.
Poznámka k úpravě disertační práce
Vzhledem k tomu, že v práci často uvádím nezbytné obrazové ilustrace v textu (především výřezy jednotlivých písmen či slov z digitalizovaných rukopisů), dal jsem přednost jednoduchému řádkování před běžnějším volnějším řádkováním, abych udržel přehlednost textu. Dalším důvodem je ohled na celostránkové ukázky rukopisů vkládané v tištěné verzi práce přímo do analytické části, ale z technických důvodů tištěné samostatně.
Seznam zkratek:	
abl.	ablativ
ak.	akusativ
avest.	avesta
čin.	čínsky
dat.-lok.	dativ-lokativ
fol.	folio
gen.	genitiv
instr.	instrumentál
mandž.	mandžuský
mong.	mongolsky
Paleografická čítanka	
Srba, Ondřej, 2017, Paleografická čítanka mongolského písma klasického období (17.-20. století). Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha.
par. paralelní text
parth. parthština
rkp. rukopis
řec. řecky
skt. sanskrt
soc. sociativ
sogd. sogdsky
St. Pbg IVAN
HHCTHTyT BOCTOKOBeAeHira Pocchhckoíí aicaAeMHH Hayx (CaHKT-TíeTepôypr) st.pers. stará perština
stř.pers. střední perština
tib. tibetský
< > text vepsaný v rukopise mimo hlavní sloupce (tj. meziřádkový text)
= v transkripci mongolského písma označuje neobvyklé dělení slova v rukopisech
v transkripci mongolského písma odděluje samostatně zapisované části slova (např.
daruy-a) a samostatně zapisované sufixy ke slovu připojené (např. bey-e-ber-iyen);
v sazbě knihy jsme se v transkripcích mongolského písma vyhnuli dělení slov na
konci řádku, proto má pomlčka na konci řádku vždy některou z uvedených funkcí.
14
1. Teoretická část
V práci se snažím zaujmout k mongolské paleografii komplexní prístup s vědomím, že dataci rukopisu (případně xylografii) napomáhá téměř stejnou měrou jako vlastní paleografie (grafický vývoj písma) také co možná nejpřesnější znalost vývoje jazyka a povědomí o širokém kulturním a společenském kontextu.
V teoretické části práce se svědomím potřeby sledovat širší kontext vývoje mongolského písma věnuji obecnému představení problematiky mongolské paleografie a užívání písma v předmoderním Mongolsku a přehledu světových sbírek mongolských rukopisů a jejich zpřístupnění. Dále přistoupím k přehledové chronologii vývoje mongolského písma v klasickém období (17. století - počátek 20. století). V rámci chronologie systematicky věnuji pozornost kodikologickým aspektům mongolských rukopisů, především užívanému papíru a formátu rukopisů. Teoretickou kapitolu ukončuje podkapitola věnovaná sogdsko-ujgurskému původu mongolského písma a jeho odrazu v přejatém lexiku v mongolském literárním jazyce. Podkapitola se snaží zodpovědět, zda indoevropské (sanskrtské a sogdské) lexikum v mongolském literárním jazyce, jehož původ v mongolštině a užívání v jazyce jsou primárně vázány na písmo, může napomoci chronologizaci a dataci rukopisů.
1.1. Paleografie mongolského písma klasického období
Knihtisk byl v tradičním Mongolsku až do zavedení moderních evropských tiskařských technologií provozován výhradně buddhistickými kláštery a okrajově odpovědnými úřady při dvoře vládnoucí mandžuské dynastie Qing (vládla nad Jižním Mongolském od roku 1636, nad Chalchou 1691-1911). Veškerý mongolský knihtisk až do počátku 20. století (s výjimkou mongolských textů tištěných v Petrohradě) měl podobu tisku z dřevěných desek (xylografie, mong. modun bar). Protože pořízení dřevěných tiskařských matric bylo náročné a nákladné, vydávaly se v mongolštině výhradně knihy s nej lepším komerčním uplatněním (především stěžejní náboženské texty) a knihy, jejichž publikování bylo v zájmu soukromých zadavatelů (například souborná díla významných náboženských představitelů) nebo císařského dvora (zákoníky, kalendáře apod.). I běžných náboženských textů byl v tištěné podobě vždy velký nedostatek a neustále se přepisovaly ručně. Opisování náboženských textů se navíc považovalo za náboženskou zásluhu. U textů přiměřeného rozsahu a obliby se proto často dochovalo mnohem více rukopisných exemplářů než xylografických tisků. Zvláště v případě textů, u nichž neexistuje xylografická verze, je práce s rukopisy při studiu klasické mongolské literatury zcela běžná a nezbytná. Jednotlivé opisy se mezi sebou rozcházejí a neustále se nacházejí nové exempláře dříve známých textů.
Rukopisy literární povahy bývají jen velmi zřídka datovány. Proto nastává potřeba určovat přibližnou dobu vzniku rukopisu na základě formální podoby písma a psacího materiálu. Ačkoli byly dějiny mongolského písma a mongolské knižní kultury zpracovány v mnoha odborných publikacích, jednoznačný postup k určení stáří rukopisů dosud zveřejněn nebyl. Badatelé obvykle bez rozlišení uvádějí ukázky písma z různých typů předloh - tištěné xylografy, rukopisy literární povahy, administrativní dokumenty, které všechny měly značně individuální povahu a vývoj.
Podobně jako v případě evropské latinské paleografie platí, že schopnost datovat rukopis na základě písma získává badatel především prostřednictvím vlastní mnohaleté zkušenosti. V tomto ohledu nemohu vlastní znalost mongolských rukopisů považovat zdaleka za dostatečnou. Ani můj pokus o chronologizaci paleografie mongolského písma klasického období proto neumožňuje datovat libovolný rukopis s jistotou a přesností. Měl by však napomoci čtenářům bez základních vlastních zkušeností s mongolskými rukopisy rozlišit rukopisy alespoň v přibližném rozmezí sta let.
Na rozdíl od třistaleté tradice latinské a dvousetleté slovanské paleografie bylo dosud mongolské paleografii věnováno velice málo systematické pozornosti. Obvykle se v literatuře vyskytují jen jednotlivé zmínky, kdy badatelé datují jednotlivé rukopisy podle vlastní zkušenosti a příležitostně charakterizují styl písma jako určující pro dané období nebo místo původu. Nezřídka
15
se však názory badatelů na dataci jednoho rukopisu zcela zásadně rozcházejí. V mongolském prostředí si badatelé otázku datace rukopisu kladou zcela výjimečně a podobně stáří rukopisu nezajímalo ani tradiční mongolské vzdělance.
Pozoruhodným raným pokusem o systematickou klasifikaci stylů mongolského písma je studie Mongyol ůsůg-ůn mórden dayuriyaqu ůliger („Vzory mongolského písma hodné napodobování") od Batuwčira (1934) zveřejněná ve sborníku Mongyol kele bičig-i sayijirayulqu boduly-a-yin bičig („Úvahy o vylepšení mongolského jazyka a písma"). Batuwčir do publikace zařadil ukázky prohlášení mongolské nezávislosti (Mongyol-un jingkini arad-un erke čilůge-yi iledken tungqaylaqui onu) zapsané pěti styly písma (1. krasopisná kaligrafie kičiyenggůi ůsůg, 2. pečlivé písmo psané štětcem bir-iyer darujú bičigsen ůsůg, 3. rychlopis tatalyan bičigsen ůsůg, 4. zběžné písmo psané perem ůjůg-iyer darujú bičigsen ůsůg a 5. „skládané" kvadratické písmo ebkimel ůsůg).
Stěžejní studii o vývoji mongolského písma napsal Gyórgyi Kara (1975, 2005). Ve své knize se věnuje všem písemným systémům, které Mongolové v průběhu dějin používali a dějinám mongolské knihy z pohledu kodikologie. G. Kara se také věnoval popisu vývoje jednotlivých grafických tvarů mongolského písma, přičemž zohledňoval písmo tištěné i různé druhy písma psaného. Ojedinělým pojednáním o psaném písmu 17.-19. století se zaměřením na archivní (úřední) dokumenty je studie G. Norovsambuua (1975: 94-131). C. Sagdarsúren se ve své významné publikaci (1981, 2001) zaměřil na historii všech mongolských písemných systémů a vývoji grafické podoby mongolského písma se proto věnoval jen stručně.
Dějinám mongolského knihtisku včetně vývoje tištěného mongolského písma se věnovali W. Heissig (1954), C. Šůger (Hlyrep 1976, 1991) a Ů. Tuyay-a (2008, 2009). Cenné autentické svědectví o tradiční výchově písařů v Mongolsku přinesl ve své vzpomínkové knize G. Navaannamdžil {Oezon ouhsshuůh ezyyn3Ji, „Paměti starého písaře", HaBaaHHaMacuji 1956). Poznámky k paleografii a způsobu výuky písma v tradičním Mongolsku obsahuje také B. Rinčenova Gramatika mongolského literárního jazyka (1964-1967, vnitromongolské vydání 1990).
1.2. Vzhled mongolské rukopisné knihy
V 17. a 18. století byl převažujícím typem mongolské knihy podlouhlý formát označovaný obvykle sanskrtským termínem pothi. Tento knižní formát skládající se z volných listů určených k otáčení podél dlouhé horní strany6 navazoval na indické vzory a byl ve Střední Asii rozšířen od prvního tisíciletí, při jeho zdomácnění v mongolských oblastech však sehrál hlavní roli tibetský vliv. Mezi mongolskými památkami se vyskytuje již v nálezech z Turfanu ze 14. století. Jak ukazují archeologické nálezy rukopisů z preklasického období (z Turfanu, Olan súm-e a Charbuchyn balgasu), podlouhlý formát byl do konce 16. století v Mongolsku spíše výjimkou. Mezi fragmenty je mnoho listů čtvercového tvaru, které se svazovaly po levé straně do podoby sešitu. Tento formát byl velmi vhodný jak z hlediska povahy mongolského písma, tak i z hlediska možností březové kůry, která byla v severních oblastech Mongolska ještě v 17. století široce používána namísto obtížně dostupného papíru.
V průběhu 17. století a první poloviny 18. století se pod vlivem tibetské tradice listy formátu pothi postupně prodlužovaly a zároveň zužovaly. Tento vývoj je dobře patrný na pekingských xylografech od roku 1650 do druhé poloviny 18. století (viz Heissig 1953). Obecně se dá tato tendence aplikovat jako pomocné hledisko i při dataci rukopisů.
S rozšířením mandžuských administrativních struktur v mongolských oblastech ve druhé čtvrtině 18. století začali Mongolové běžněji používat pro psaní čínské štětce. Pro vlastní potřebu zakládaly jednotlivé úřady kopiáře odeslané a přijaté korespondence, protokoly přijaté korespondence, protokoly hlášení poddaných, protokoly o záležitostech předávaných úředníkům následné sezónní směny (jisiy-a) a rozmanité rozpisy materiálních, peněžních a pracovních
Vertikálně orientované pothi se objevují velmi vzácně, ačkoli tato orientace vyhovuje mongolskému písmu lépe. Příkladem je rukopis Mong. B 33 v této čítance.
16
povinností. Nejprve začaly tyto úřední knihy vést mandžuské ambanáty (kopiáře dochovány od konce dvacátých let 18. století), následně kanceláře při správě ajmagů a čúlganů (od čtyřicátých let 18. století) a konečně na nejnižší úrovni také kanceláře j ednotlivých chošúnů (od šedesátých let 18. století) a klášterů. Tyto písemnosti se psaly na složený půlarch (u vyšších úřadů na složený arch) čínského papíru (obecně zvaného muutuu). Následně se tyto spisy spisy vázaly (po rocích nebo ročních obdobích) do podoby knih s měkkými plátěnými deskami zvaných dangse (z čin. dangce WíM)- Ke konci 18. století, kdy se již tento způsob vedení úřední registratury rozšířil po celé Chalše, začal formát sešitu (debter, později také čínským názvem benze, bense, z čin. benzi ^~F) pronikat i do soukromého užívání. Autory sešitových rukopisů neúřední povahy byli patrně z velké části oficiální písaři, kteří měli snadný přístup k čínskému papíru. V praxi se s literárními a náboženskými texty ve formě sešitů setkáváme od první poloviny 19. století, běžně až ve druhé polovině 19. století. Na rozdíl od úředního prostředí převažuje v soukromém užívání formát přeloženého čtvrtarchu, vyskytuje se však také přeložený půlarch i přeložený arch. Sešitové knihy se vzhledem k jemnému papíru i vzhledem ke svému čtivému obsahu (nejčastěji obsahovaly populární narativní a didaktické texty, jen výjimečně kanonickou buddhistickou literaturu) velmi snadno opotřebovávaly a ničily. Většina zachovaných sešitů proto pochází až z prvních desetiletí 20. století.
Méně častým formátem byly skládané knihy (ebkimel nom, v úředních dokumentech nuyulburí), obvykle také zachovávající podlouhlý tvar a horizontální orientaci. Skládané knihy byly častým formátem mongolských xylografů 14.-15. století (s vertikální orientací). Z roku 1591/2 pochází unikátní tisk čtyřjazyčné Maňjusri-näma-saňgiti s horizontální orientací (poměr stran jednotlivých listů se ještě blíží čtvercovému tvaru). Skládané knihy přetrvaly celé klasické období až do počátku 20. století, vždy však stály stranou převažujícího šutrového formátu (pothi).
1.3. Hlavní světové sbírky mongolských rukopisů
V případě písemných památek psaných mongolským písmem (mimo nápisy na kamenných stélách, nástěnné nápisy a nápisy na předmětech) je třeba nejprve rozlišovat, jakou cestou se daný rukopis či tisk zachoval. Rozlišujeme zde památky odkryté cestou archeologickou, jednak památky, které se od svého vzniku až do dnešní doby dochovaly v knihovnách nebo v soukromém držení mezi lidmi. Do první skupiny náležejí převážně památky nej starší, totiž téměř všechny mongolské originální texty starší 16. století (především nálezy z Turfanu,7 Qara-qota,8 Olan súm-e9 a Charbuchyn balgasu10). Památky druhé skupiny, tedy památky zachované „přirozenou" cestou - v knihovnách, archivech nebo v soukromém držení - zpravidla nebývají starší počátku 17. století. Případy, kdy se touto cestou dochovaly památky starší 17. století, jsou vzácné a většinou obecně známé.11 V současnosti je vysoce nepravděpodobné, že by se na území Mongolska, Vnitřního
Viz především edici Cerensodnom - Taube 1993. Yoshida Jun'ichi - Chimeddorji 2008; Kara 2006. Heissig 1966, 1976. Chiodo 2000, 2009. Jedná se o
1. mongolský překlad čínské „Knihy synovské oddanosti" Xiaojing #H Takimdayu bičig, která se jako yuanský nebo mingský xylograf dochovala ve sbírkách pekingského Gugongu (Beijing Gugong bowuyuan tushuguan ihM
2. učebnice mongolštiny v podobě sbírky úředních textů Gaochang guan ke íŘí HflUpIc, rukopis z mingské doby (uložený v Čínské národní knihovně 41 HH=I?Hllítfi),
3. několik rukopisných a xylografických verzí tematického mongolského slovníku Huayi yiyu IpJ^Hfp v Čínské národní knihovně a v Knihovně Vnitromongolské akademie společenských věd,
4. dopisy a písemností íránské, syrské a anatolské provenience,
5. list mingského císaře Daizonga \Xtf. (éry Jingtai MM) z roku 1453 (Topkapi Sarayi Miizesi, Istanbul),
6. dopis tumedského Altán qana mingskému císaři Shenzongovi        (éry Wanli MM) z roku 1580 (HB PAH),
7. Erdeni dar-a-yin qorin nigen maytayal aljayur-un tabun burqan-u maytayal, xylograf z roku 1431,
17
Mongolska nebo Xinjiangu nalezly mezi lidmi nové mongolské rukopisy starší 17. století.
Sběr mongolských rukopisů a tisků evropskými cestovateli započal již v první polovině 18. století. Od té doby bylo získávání mongolských písemných památek jedním z předních zájmů většiny velkých cestovatelů do mongolských oblastí hluboko do 20. století. V důsledku toho je v zahraničí uloženo snad více mongolských písemných památek než na území mongolských oblastí.
Nejrozsáhlejší jsou v celosvětovém měřítku bezpochyby sbírky dvou petrohradských institucí: Institutu orientalistiky Ruské akademie věd (HHCTHryT BOCTOKOBe^eHHH Pocchííckoh aicaAeMHH Hayic) a Východního oddělení Vědecké knihovny Petrohradské státní univerzity (Boctohhmh otacji CaHKT ľleTepôyprcKoro rbcyAapcTBeHHoro yHUBepcureTa).12
Historie sbírek mongolských rukopisů a xylografů v Německu sahá rovněž do konce 18. století. Mongolské sbírky v Německu se nacházejí téměř v desítce institucí, jejichž souhrnný katalog zpracoval W. Heissig (1961). Mezi nej významnější z nich patří sbírka barona Georga Thomase von Asch, lékaře ruské armády a státního rady v Petrohradě, který mezi lety 1778-1790 poslal do Góttingenu 33 mongolských a kalmyckých rukopisů získaných z různých zdrojů (dnes v Niedersächsische Staats- und Universitátsbibliothek Góttingen). Tamtéž jsou uloženy rukopisy sebrané Johannem Jährigem, spolucestovatelem P. S. Pallase v letech 1773-1774. Další mongolské památky pocházejí ze sbírek ochranovských misionářů mezi Kalmyky Isaaka Jakoba Schmidta a H. A. Zwicka, mongolisty Bernharda Júlga (Drážďany), Wilhelma Grube, opavského rodáka Hanse Ledera (1843-1921), F. D. Lessinga, Herrmana Constena a dalších. Zvláštní skupinu představují slavné mongolské fragmenty z okolí Turfanu ze 14. a 15. století nalezené expedicí A. von Le Coqa a Alberta Grúnwedela, uložené dnes v Berlin-Brandenburgischen Akademie der Wissenschaften.13
K dalším významným evropským sbírkám rukopisů patří sbírka v Orientálním oddělení knihovny Maďarské akademie věd (katalog sestavil Kara 2000), v Orientálním oddělení Královské knihovny v Kodani (katalog sestavil Heissig 1971) a menší sbírka mongolských rukopisů a xylografů Svena Hedina uložená v Etnografickém muzeu ve Stockholmu (katalog sestavil Aalto 1954). Z japonských sbírek j e k dispozici katalog mongol sko-mandžuských fondů v knihovně Toyo Buňko (Poppe 1964). Ostatní sbírky jsou výrazně menšího rozsahu: sbírka barona Schilling von Canstadt v Knihovně Institute de France (katalog sestavil Ligeti 1930), sbírka J. Kowalewského ve Vilniusu (katalog sestavil Alexeev - Yachontov 1992, článek Rintchen 1975), sbírka Bibliothěque nationale de France (katalog obsažen v Inventaire sommaire ...), sbírka ve Washingtonu (katalog sestavil Farquhar 1957), sbírka B. Laufera v Chicagu (katalog sestavil Krueger 1966), sbírka v Knihovně Etnologického muzea Tuvy (Sazykin 1994, 1996).
V Mongolsku je nejvíce mongolských rukopisů a xylografů uloženo ve sbírkách Mongolské národní knihovny14 a Oddělení jazyka a literatury Mongolské akademie věd (HaMMarMap 2012). K dalším pozoruhodným sbírkám, jejichž katalogy byly publikovány, patří Domácí knihovna C. Damdinsúrena (EujirvYASH 1998) a někdejší soukromá knihovna Dževdzundamba chutagty uložená v Mongolské národní knihovně (Jadamba 1959).
Ve Vnitřním Mongolsku patří k největším sbírkám mongolských rukopisů a xylografů Knihovna Vnitromongolské akademie  společenských věd 15  a Knihovna Vnitromongolské
8. Mahjušri-näma-saňgiti (Mong. Maňjušrl jňan-a saduwa-yin iinemlekui ner-e-yi uneker ôgulegči) ve čtyřech jazycích (sanskrt v písmu raňjanä, tibetský, čínsky a mongolsky), xylograf z roku 1591/1592 uložený v jediném exempláři v Mongolské státní knihovně.
Katalogy těchto sbírek sestavili Ca3biKHH 1988, 2001, 2003 a Uspensky 1999. Předmluvy ke katalogům obsahují podrobné informace k historii jejich původu. Ze starších katalogů viz např. BjianHMnpuoB 1918, ITy hkobckhíí 1941.
Kritická edice turfanské sbírky Cerensodnom - Taube 1993. Transkripce většiny turfanských památek v mongolském písmu viz Tumurtogoo 2006. Popis jednotlivých památek s doprovodnou bibliografií viz např. ÍKaiPfflB 2006. Odkaz na internetovou databázi viz níže.
Nej novější přehledový katalog s minimem doplňujících informací TyHranar - flyjiaMCYP3H 2011, o něco podrobnější popis obsahuje zastaralý a velmi vzácný katalog Ulus-un nom-un sang-un Azi-yin anggi-dur btiktii mongyol anggi-yin bičimel ba darumal nom bičig-ud-un buridkel z roku 1937. K dispozici je také úzce specializovaný, zato informačně velmi bohatý katalog rukopisů historického zaměření (JKa^aMÔa 1963). S oficiálním názvem Obtir mongyol-un ôbertegen jasaqu orun-u Neyigem-un sinjileku uqayan-u kuriyeleng-un
18
pedagogické univerzity (Obůr mongyol-un baysi-yin yeke suryayuli-yin nom-un song). Méně rozsáhlé jsou sbírky v Knihovně AO Vnitřní Mongolsko (Obůr mongyol-un óbertegen jasaqu orun-u nom-un sang) a Knihovně Vnitromongolské univerzity (Obůr mongyol-un yeke suryayuli-yin nom-un sang), z nichž poslední obsahuje převážně xylografy. V Pekingu je velmi mnoho mongolských unikátů, zvláště ze 17. století, uchováváno v Knihovně Muzea císařského paláce Gugong (itMífc ^M^/I^HÄtf) a taktéž v Čínské státní knihovně (^HH^HÄtit). V Xinjiangu jsou staré knihy v jasném písmu soustředěny především v tzv. Úřadu pro shromažďování starých knih Ujgurské AO Xinjiang v Ůrůmči.16 Existuje generální katalog mongolských starých knih uchovávaných v Číně ve všech veřejných institucích a u vybraných soukromých sběratelů (Dumdadu ulus-un yarčay 1999). Tato obsáhlá publikace vyznačující se velmi podrobnými popisy všech zachycených památek je nejen průvodcem po mongolských sbírkách v Číně,17 ale také velmi užitečnou příručkou ke studiu veškerého mongolského písemnictví. V soukromém držení a ve sbírkách klášterů se následkem Kulturní revoluce uchovalo ve Vnitřním Mongolsku jen naprosté minimum písemných památek, snad s výjimkou kláštera Yeke juu v Kôkeqotu. Zcela jedinečnou oblastí je okres Mongyolkúriy-e (Čín. Zhaosu BíHU) v Xinjiangu,18 kde se v domácnostech podařilo uchovat neobyčejně mnoho rukopisů i unikátních xylografů převážně v jasném písmu a kde je také dodnes živá tradice jejich ručního opisování a společného čtení (takzvanými laickými učiteli chara bagši)19
Samostatnou kapitolou jsou archivy uchovávající administrativní písemnosti z mongolských oblastí (Mongolský národní ústřední archiv, archivy ve Vnitřním Mongolsku, Pekingu, Shenyangu, Burjatsku, Kalmycku a Moskvě), které z tohoto stručného přehledu vynechám, protože ani v rámci této práce nevěnuji administrativním dokumentům systematickou pozornost.
Předností evropských sbírek při paleografickém výzkumu je to, že obvykle známé datum získání rukopisu do sbírek představuje terminus ante quem jeho vzniku, což je zvláště u rukopisů nabytých evropskými sběrateli již koncem 18. století velmi významná informace.
1.4. Internetové databáze mongolských rukopisů a xylografů:
V porovnání s řadou jiných orientálních jazyků jsou internetové databáze mongolských rukopisů a xylografů dosud zcela okrajovou záležitostí. Evropské knihovny obvykle odkládají digitalizaci mongolských sbírek kvůli přednostní digitalizaci dokumentů domácí provenience, zatímco mongolské a čínské knihovny dávají dosud přednost nákladným tištěným edicím, které jsou pro uživatele obtížně dostupné.
K výjimkám patří následující internetové databáze: Turfanforschung - Digitales Turfan-Archiv: http://turfan.bbaw.de/dta/ obsahuje mimo jiné všechny mongolské písemné památky nalezené v okolí Turfanu a uložené v Berlin-Brandenburgischen Akademie der Wissenschaften.
Yokohama Museum of EurAsian Cultures, které uchovává většinu mongolských rukopisných fragmentů nalezených v Olan súm-e, zpřístupnilo na svých stránkách pravděpodobně úplnou databázi těchto fragmentů doprovozených transkripcí: http://www.eurasia.citv.yokohama.ip/olonsume/index.php
nom bičigmedegejanggi-yin tôb (ý^W-Ýit^fäW^^^A^fäW^inM^'ií).
Mong. Sinjiyang-un uyiyur-un óbertegen jasaqu orun-u undusuten-u erten-u nom bičig-i emkidkeku alban ger-un mongyol nom bičig-ůn tasuy (ffilŽt^Ä g   H K$?Mf ^SSÍ^S^Í^S:).
Jediným nedostatkem je, že vzhledem k rozsahu materiálu katalog neuvádí signatury, pod nimiž jsou dokumenty v
jednotlivých knihovnách uloženy, což výrazně stěžuje jejich dohledávání.
Výrazně méně je rukopisů v jasném písmu dochováno také v sousedním okrese Tekes.
Výzkumu a popularizaci této unikátní tradice se dlouhodobě věnuje prof. Mingyad Erdemtů (Ústřední univerzita pro národnosti v Pekingu). Prozatím je k dispozici značně neúplný soupis těchto knih se základními údaji o jejich držitelích {Sinjiyang-un Ili-yin ... qayučin nom bičig-ůn yarčay 2009). Držitel největší soukromé sbírky v Mongyolkúriy-e, lama a chara bagši v jedné osobě, Očir-in Namjil, také zveřejnil soupis knih ve své sbírce (Namjil 2011).
19
Digital Library for International Research - Tod Nomin Gerel Collection: http://www.dlir.org/tngc-about obsahuje aktuálně 140 úplných rukopisů v jasném písmu, jejichž originály se pravděpodobně nacházejí ve sbírce organizace Tod Nomiin Gerel v Ulánbátaru (částečně soukromá sbírka představitele této organizace Ch. Bjambadžava).
The Royal Library - National Library of Denmark and Copenhagen University Library:
Digitized   Mongoli an   manuscripts:   http: //www, kb. dk/en/nb/samling/o s/central/di gcentral. html
obsahuje aktuálně 16 úplných rukopisů a
Digitized Mongolian prints: http://www.kb.dk/en/nb/samling/os/central/mongtryk.html obsahuje 4 mongolské tisky. Digitalizace dalších částí této bohaté sbírky se plánuje až po dokončení digitalizace evropských fondů.
Významným programem pro podporu digitalizace jednotlivých ohrožených sbírek zvláště v mimoevropských zemích je program Endangered Archives pod vedením British Library. V současnosti j sou v rámci tohoto programu digitalizovány rukopisy Sajnšandského muzea související s osobou 5. yobi-yin noy an qutuytu Danzanrabjai: The Treasures of Danzan Ravjaa http://eap.bl.uk/database/results.a4d?proiID=EAP031 20
Staatsbibliothek zu Berlin, Ostasienabteilung: katalog odkazující přímo na případné naskenované dokumenty http://gso.gbv.deA obsaženy především vícejazyčné mongolsko-mandžusko-čínské texty. Mandžuské sbírky obsahují kolem 250 plně či částečně naskenovaných rukopisů a xylografů. Rozsáhlé digitalizované fondy Bayerische Staatsbibliothek obsahují z mongolských rukopisů pouze exemplář Diamantové sútry psaný zlatým písmem na černém podkladu: http://daten. di gital e-
sammlungen.de/~db/ausgaben/gesamt_ausgabe.html?projekt=1237543102&recherche=ja&ordnung =sig&l=de21
1.5. Přibližná chronologizace mongolských rukopisů klasického období
1.5.1. Období 16. století a počátku 17. století
Přelom 16. a 17. století se považuje za hranici mezi preklasickým a klasickým obdobím v periodizaci mongolského literárního jazyka. Posun ke klasickému období souvisí s intenzivní překladovou činností v prvním půlstoletí od počátku tzv. druhého šíření buddhismu v Mongolsku od sedmdesátých let 16. století, jejímž hmatatelným výsledkem bylo především sestavení úplného mongolského Tanjuru ke konci vlády Ligden qayana (1604-1634). Překlady z tohoto období rovněž poskytly podklady k rozvoji mongolské xylografie v pekingských klášterech a soukromých dílnách pod patronací mandžuského dvora po roce 1650, která vyvrcholila vydáním úplného mongolského ranjuru a Danjuru.
Nehledě na to, mnohé ze zachovaných rukopisů z období přelomu 16. a 17. století obsahují starší texty, které jazykově spadají do období preklasické literární mongolštiny. Písemných památek, které lze bezpečně zařadit do tohoto období, je velice málo. Je možné je rozdělit do dvou skupin: A. profesionální umělecké památky:
• fragmentárni nápisy na nástěnných malbách v Arjai ayui v chošúnu Otoy v Ordose (datují se do období od druhé poloviny 15. do konce 16. století (Qaserdeni - Danzan 1997, Qasieerdun 2007),
• zlatým barvivem psaný Tanjur pravděpodobně pocházející ze skriptorií na panství Ligden qayana (uložen částečně v Knihovně Vnitromongolské akademie věd22 a v Petrohradě23),
Další digitalizovaný soubor knih z kláštera Dambadardžá v Ulánbátaru obsahuje převážně tibetské texty, ale i několik mongolských rukopisů: Digitising 19th and early 20th century Buddhist manuscripts from Dambadarjaa Monastery http://eap.bl.uk/database/results.a4d?projID=EAP529. Všechny uvedené internetové odkazy v této podkapitole prověřeny k datu 29. 1. 2017.
V Knihovně Vnitromongolské akademie společenských věd se uchovává 19 svazků Fanjuru psaného zlatým písmem na černém podkladě, který pravděpodobně pochází z prostředí Ligden qayanovy překladatelské dílny a datuje se tedy do první poloviny 17. století. Tento Fanjur byl do Kôkeqota převezen z Mukdenu (Mahakala-yin sům-e) v roce 1957. Dumdadu ulus-un yarčay č. 00001, [obr. přílohy s. III]. Mimo to se v téže knihovně nachází
20
• xylograf MaňjušrT-näma-saňgTti financovaný Bayayud bayatur dai qung tayijem (1592; jediný exemplář je uložen v Mongolské státní knihovně, faksimile Raghu Víra 1959).
Za závěrečný ohlas výrazně archaizujícího a zdobného písma tohoto období lze považovat první pekingský mongolský xylograf sútry Thar pa chen po z mandžuského období z roku 1650 (Ukázka č. 1, Heissig 1954: No. 1).
B. zběžné rukopisy náboženského charakteru a rukopisy úřední
V této skupině dále rozlišuji:
1. Profesionální klášterní rukopisy vykazující jasné paleografické rysy 17. století (zařazení do první nebo druhé poloviny 17. století je vždy diskutabilní).
Např.: Boyda Marba-yin čadig (rkp. Knihovny Vnitromongolské akademie věd), Ilaju tegůs nógčigsen čoy-tuyeke wčir ayuyuluyči sidis-ůn dalai neretů (Tamtéž), Ůlemji degedů tórůl-ůn ůndůsůn (Tamtéž, edice Songqur - Macukawa 2002).
2. Úřední dokumenty (obvykle datované)
Je zachována převážně jen mongolská registratura mandžuského dvora (Manju-yin Dotuyadu yamun):
• dokumenty shromážděné v edici Arban doluduyar jayun-u emůn-e qayas-tu qolbuydaqu mongyol ůsůg-ůn bičig debter (Li Boowen 1997),
• Mongyol   dangse   ebkemel-ůn   emkidkel   (2003),   obsahuje   kopiáře korespondence mandžuského dvora z let 1636-1670,
• Degedů erdemtů-yin yurbaduyar on-u toytayaysan čerig-ůn čayaja (^M^^fMW, 1638). Do této paleografické kategorie patří také rukopisy z mandžuského dvora historického obsahu: Tayiliyoo ulus-un bičig, Altán ulus-un bičig, Tayiyiewan ulus-un bičig (1644).
Jednotlivé dokumenty z ostatních mongolských oblastí jsou zachovány jen náhodně, např. v ruských archivech (např. listy Altán chána caru Michajlu Fědorovičovi (14. ledna 1635).24
3. Méně profesionální a neprofesionálni rukopisy náboženského obsahu určené pro soukromou potřebu:
• většina rukopisů z Olan súm-e (konec 15. století až počátek 17. století; Heissig 1966, 1976),
• rukopisy na březové kůře z Charbuchyn balgasu (většina pochází z první poloviny 17. století, výjimečně z konce 16. století; Chiodo 2000, 2009).
1.5.2. Období 2. pol. 17. století - 1. poloviny 18. století
Polovina 17. století je nejzazší hranicí do minulosti, po kterou lze datovat obvykle se vyskytující mongolské rukopisy. Rukopisy starší poloviny 17. století jsou zcela ojedinělé a obvykle již po delší dobu dobře známé z katalogů a z odborné literatury.
Rukopisy tohoto období obvykle napodobují tibetské knihy ve formátu pothi a jsou psány bambusovým nebo rákosovým perem, případně dřevěným perem. Užívání čínského štětce začalo pronikat teprve na přelomu 17. a 18. století a to pouze pro účely úřední korespondence, v níž však také dosud převládalo pero. Listy v mongolských rukopisech formátu pothi ze 17. a 18. století jsou obvykle vytvořeny nejméně ze dvou vrstev tenkého čínského papíru, které jsou slepeny k sobě a jejichž povrch je následně vyhlazen. Často bývají vnější vrstvy tenkého papíru nalepovány na tvrdší a tmavší středový papír. Obecně platí, že v 17. století byly v oblibě papíry silnější a tvrdší, kdežto v 18. století se častěji setkáme s tenkými dvojvrstvými listy.
S tradiční mongolskou úpravou papíru pro psaní stejně jako s tradičními postupy tvorby rukopisů se dnes setkáváme již velice zřídka. Nej silnejší je tradice mezi Ôôledy v okrese Mongyolkúriy-e v Kazašském autonomním okruhu Ili v Ujgurské AO Xinjiang v Číně. Mezi mongolskými obyvateli tohoto regionu je rozšířena tradice tzv. qar-a baysi, nositelů lidového
jeden úplný (108 sv.) a jeden neúplný rukopisný ľanjur datované do počátečního období dynastie Qing. St. Pbg IVAN, ukázka Kara 2005a: 32.
Faksimile in: PyccKo-momojibCKue omnouienux (1607-1636) 1959: 242.
21
(mimoklášterního) buddhismu, kteří pravidelně a organizovaně předčítají ojratské náboženské texty v jasném písmu povětšinou z rukopisných originálů. Mnozí z těchto qar-a baysi také náboženské texty sami opisují a dodržují přitom tradiční formát papíru, styl písma i doprovodné rituály či zvyky. Oproti dřívější době se obměnily jen druh papíru a typy psacích per.
Nejlépe zachovává pisárskou tradici qar-a baysi mnich (genggei) Namjil. Namjil genggei píše rukopisy na zvláště upravený papír slepený ze dvou vrstev papíru. Namjil genggei uvádí, že dříve se lepidlo ke slepování vrstev papíru získávalo z kůže ovčích hlav a kopyt, která se povařila a smísila s moukou.25 Po slepení vrstev papíru a jejich usušení se papír vyhlazuje hladícím kamenem (Namjil genggei používá kámen nefritové barvy zděděný po předcích). Namjil genggei používá tradiční čínskou tuš (begejing beke), do které přidává moučkový cukr, který zvyšuje přilnavost tuše k papíru i přilnavost dvou vrstev slepeného papíru. Papír se někdy také natíral žlutou barvou, aby při čtení nedráždil zrak. Namjil genggei používá zvláštního rostlinného přípravku, jehož složení vymyslel sám na základě znalosti léčiv tradiční tibetsko-mongolské medicíny.
Ačkoli v Mongolsku vždy převažovalo užívání dovezeného papíru, znali Mongolové také řadu způsobů vlastní alternativní výroby papíru. Nej častější surovinou pro takovouto výrobu papíru byly kořeny stellery (dajiau mypYY, Stellera chamajasmae L.),26 které se povařily, poté usušily na slunci, roztloukly v kovovém hmoždíři na prášek, který se dále hnětl se žlutým lepidlem v horké vodě, do níž se přimísil tuk. K jedné naběračce prášku z dalan turuu se přidávala miska prášku z rostliny zvané banlay. V některých regionech přidávali k dalan tůrůů také divoce rostoucí konopí. Směs se rozetřela na plátno natažené na dřevěný rám, zalisovala a nechala sušit na slunci.27 Dále byly známy také různé způsoby barvení papíru, v používaných sbírkách se však s barveným papírem pro psaní nesetkáváme.
Podrobnější chronologii písma dlouhého období 17. století a první poloviny 18. století se mně nepodařilo bezpečně stanovit. Většina dochovaných rukopisů z tohoto období (mimo české sbírky) jsou rukopisy výpravné a úhledně psané zkušenými písaři. Lze předpokládat, že méně nákladné drobné rukopisy se častým používáním dříve opotřebovaly a v době ohrožení si lidé hleděli jejich ochrany s menší péčí než u nákladných a velkých rukopisů uchovávaných především v klášterech a na dvorech lokálních vládců.
Ve druhé polovině 17. století se vzhledem k pomalému šíření čínského štětce začíná výrazněji odlišovat písmo v úředních (archivních) dokumentech od písma psaného bambusovým nebo dřevěným perem. Na rozdíl od úředních dokumentů nejsou rukopisy neúřední povahy psané perem téměř nikdy datovány a ani nepřímá datace na základě papíru není možná. To znemožňuje vytvořit bezpečnou chronologii jejich písma.
Dosavadní badatelé sice uvádějí u různých rukopisů z tohoto období pokusy o jejich časové zařazení, ale tyto pokusy o dataci si navzájem značně odporují. Většina katalogů sbírek mongolských rukopisů se o dataci rukopisů nesnaží. Výjimkou jsou katalogy mongolských rukopisů v Číně (Dumdadu ulus-un yarčay) a v Maďarsku (Kara 2000). Čínský katalog při časovém zařazování rukopisů i xylografů vychází z tradiční čínské chronologie na základě panovnických dynastií. Ve sledovaném období nalezneme tyto kategorie: ming ulus-un segůlči uy-e - pozdní období dynastie Ming, čing ulus-un ekin-ů uy-e - rané období dynastie Qing, čing ulus-un dumdači uy-e - střední období dynastie Qing,
V literatuře se uvádí, že tradiční lepidlo ke slepování papíru se získávalo smíšením šťáv z rostliny banlay (Orchis militaris, vstavač vojenský) a qončir (čin. huangqin jif^, Astragalus membranaceus (Fisch.) Bge. var. mongholicus (Bge.) Hsiao.). Přidáním soli do této směsi se získalo dobře přilnavé lepidlo odpuzující hmyz. K užívání Stellery chamajasmae a dalších rostlin v tibetském a himalájském prostoru podrobně Helman-Wažny 2014: 183-191.
Tuyay-a (2008: 76) uvádí vzpomínku Jamiyandorje z chošúnu Barayun Ůjumučin, který v mládí kolem roku 1945 vyráběl pomocí dalan turuu papír u mnicha Dobdonserenga v klášteře Qoyulatu. Častý kontakt s rostlinou údajně způsoboval oční záněty až dočasnou ztrátu zraku.
22
čing ulus-un segiilči iiy-e - pozdní období dynastie Qing, irgen ulus-un iiy-e - období Čínské republiky (1912-1949), případně podle éry dlouho vládnoucího panovníka, např.:
čing ulus-un tngri-yin tedkůgsen-ů iiy-e - období éry Qianlong tfflŘ (1736-1795).
Z rukopisů publikovaných v úplné faksimili náleží do tohoto období tyto rukopisy:
• Qutuy-tu gkir-ůgei aldarsiysan-i uqayulqui neretiiyeke kôlgen sudur (Kara 1982),29
• Qutuy-tu Paňcaraksä kemekii tabun sakiyan neretiiyeke kôlgen sudur (Aalto 1961),30
• Asarayči neretii-yin teiike (In: XVII 3yyHbi mohtoji tvvx3h cypBajraHiÍH Tynryyp 3xvva 2011 - V),31
• Sayin iigetii erdeni-yin sang neretii šastir (Jayunasutu - Sečenčoytu 1989),32
• Cikin-ů čimeg (Cikin-ů čimeg 2009),
• Qutuy-du yekede čiyuluysan neretii: bodi sedkil-dii Modgalavani kobegůn eke-degen tusa kiirgegsen sudur (Lórincz 1982),
• Erten-ii qad-un iindiisiilegsen torů yosun-u jokiyal-i tobčilan quriyaysan altán tobči kemekii orusibai (In: XVII 3yyHbi mohtoji tvvx3h cypBajranHH Tynryyp sxvva 2011 - II; 3pTHnií xaaAWH yhA3Cji3C3h Tep écHbi 30xuojibir tobhjioh xypaacaH ajrraH tobh xsmssx opniBoií 1990),33
• Erdeni tunumal neretii sudur (speciální vydání Erdeni tunumal neretii sudur 2007, Júrúngy-a 1984, 2013),
• Qad-un iindiisiin-ii erdeni-yin tobči „Ôrgiige eke" (In: XVII 3yyHbi mohtoji Tyvx3H cypBajDKHHH Tynryyp 3xvva 2011 - IV),34
Jaké časové úseky uvedené dělení dynastie Qing přesně označuje, není v katalogu definováno. Ani v čínské historiografii není jasně stanoveno, kterými lety jsou jednotlivá údobí ohraničena. Nalezl jsem tři varianty dělení období dynastie Qing na rané, střední a pozdní období. Osobně se domnívám, že autoři vycházejí z první varianty.
1. ) rané období dynastie Qing in MM (1644-1735) / střední období dynastie Qing í# ŤM (1736-1839) / pozdní období dynastie Qing infsM (1840-1911),
2. ) rané období dynastie Qing í#MM (1644-1775) / střední období dynastie Qing í#ŤM (1776-1839) / pozdní období dynastie Qing infsM (1840-1911),
3. ) rané období dynastie Qing í#MM (1644-1682) / střední období dynastie Qing í#ŤM (1683-1839) / pozdní období dynastie Qing infsM (1840-1911).
Je však možné, že i éru Yongzheng MlE (1723-1735) řadí autoři katalogu do středního období, protože rukopisy pocházející z knihovny slavného mecenáše mongolské buddhistické vzdělanosti, Keng ze čin wanga (žil 1697-1738), řadí do středního období.
Rukopis zachovává mnoho prvků typických pro rukopisy z Olan súm-e. Rukopis MS Ž 130 (St. Pbg IVAN).
Peringlei (in: Byamba 1960: 1) vyslovil názor, že rukopis odpovídá stylu písma psaného bambusovým/rákosovým perem ve střední Chalše v první polovině 18. století (biden-u neyitelen btikui jokiyal-un qubilburi eke-yi čayan budayan-u kebeg-yier kigsen muubin kemekii boluyamal yurban dabqur čayasun deger-e qulusun iijiig-yier qara beke-ber bičijiikiii: bičig-iin kelberi-yi ajibasu. 18 duyar jayun-u ekin iiy-e-yin qalq-a-yin tôb nutuy-un qulusun ůjůg-ůn bičig-iin kelberi-tei bayin-a:). Vzhledem k tomu, že text kroniky vznikl podle shody badatelů v roce 1677, považuji za nejpravděpodobější dobu vzniku rukopisu poslední dvě desetiletí 17. století. Kara datuje do 17. století.
Slavný rukopis Altán tobči z Mongolské státní centrální knihovny bývá díky svému krásnému úhlednému rukopisu opakovaně zmiňovánjako vzorový styl písma 17. století (např. J. Lubsangdorji). Ve skutečnosti se názory na dobu vzniku textu samotného značně rozcházejí, což pochopitelně znemožňuje i bezpečnou dataci rukopisu. Uvádějí se data 1634-1736, ale nejčastěji se hovoří o padesátých letech 17. století (HlacraHa 1973: 28 dospěla k rozmezí let 1655-1660). Sastina (tamtéž s. 13) přirovnává písmo Altán tobči k písmu Asarayči neretii-yin teůke, jehož rukopis H. Perlee údajně datuje do druhé poloviny 18. století (in: Byamba 1960: 1), ve skutečnosti Perlee hovoří o první polovině 18. století (viz citace v předchozí poznámce). S 18. stoletím se shoduje také názor C. Žamcarano (5KaMuapaHO 1936: 80), který tento styl písma nazývá „raHuejiíipcKiiM XVIII-ro Bera".
Jedná se o rukopis uložený v Mongolské státní centrální knihovně v Ulánbátaru, Če. Nasunbaljir jej považuje za „značně starý neboli napsaný v 17. století" (ene songyuju abuysan eke bol. iige. bičilege-yin bayidal-iyar ni tijeku-dii neliyed deger-e uy-e-du buyu 17 duyar jayun-u uy-e-du bičigdegsen gejti ujeltei yum:). Sayang Sečen 1961: 5.
23
•   Tôbed-un qad-un iiyes toyalaysan tuyuji orusiba.
Mimo tyto v úplné faksimili publikované rukopisy se v literatuře uvádějí ukázky z následujících rukopisů ze sbírky Maďarské akademie věd a Institutu orientalistiky Akademie věd v Petrohradě:
Mong. 33: [kalendář] (Kara2000: 64, Bese 1972); Mong. 77: Qutuy-tu degedů Altán gerel-tů sudur-un erketů ayimay-un qayan neretů yeke kôlgen sudur (Kara 2000: 102-107); Mong. 78: Qutuy-tu tabun ayimay-tu nom erdini (Paňcaraksa v překladu Ayuši gůši) (Kara 2000: 107-112, Fig. 1); Mong. 79: Qutuy-tu yeke-de tonilyayči qamuy jůg-tůr delgeregsen: gem-ůd-iyen yasiyudan kilinča-nuyud-i arilyaju tegsi jokiyaju burqan bolyan bůtůgekůi ner-e-tů yeke kôlgen sudur (Kara 2000: 112-113, Rona-Tas 1970); Mong. 318 Degedů Milarasba-yin čadig (B. Řinčen přinesl z pekingského Mahákálova chrámu) (Kara 2000: 380-383, Fig. 5); Mong. 75 [proroctví] (Sárkózi 1971),
St. Pbg IVAN, Mong. Q 401 (Kara 2005: Plate I a XIV-XV); St. Pbg IVAN, Mong. K 17 (Plate II); St. Pbg IVAN, Mong. Q 402 Mani bka'-'bum, překlad z r. 1653 (Plate XVI).
Datované dokumenty psané perem jsou ve sledovaném období ojedinělé a v dostupné literatuře jsem nalezl reprodukce pouze dvou dokumentů: dopis tayisi Dayičinga caru Alekseji Michajloviči z roku 1661 (OnepKU ucmopuu KajiMbiumů ACCP 1967: 131); list Túsiyetú qana Ciqundorji caru Alekseji Michajloviči (1675).36
Všechny ostatní publikované faksimile archivních dokumentů j sou dokumenty psané štětcem, mají proto značně odlišnou grafickou podobu. Pro sledované období existuje edice Dayičinggůrůn-ů dotuyadu yamun-u mongyol bičig-un ger-un dangse (2005) obsahující mongolsky a mandžuský psanou korespondenci mandžuského dvora převážně z let 1671-1721.
V analytické části práce dělím zmíněné období na dvě dílčí období a z českých sbírek uvádím ukázky z následujících rukopisů. (2.1) Období druhé poloviny 17. století
V českých sbírkách se nenacházejí žádné mongolské rukopisy, které by bylo možno zařadit do první poloviny 17. století. Rukopisy ze 2. poloviny 17. století dělím podle stylu písma na následující kategorie:
(2.1.1.) Profesionální monastická unciála
Termín „monastická unciála" jsem uzpůsobil podle užití G. Kary (lamas uncial 2005: 114, monastic handwriting 2005: 326, v původním ruském vydání Kapa 1972: 62 jiaMCKUůycmaé). Pojmy unciála a ustav byly použity pro popis duktu mongolského písma s ohledem na jeho vytříbenou kaligrafickou eleganci, zdrženlivou konsistenci a obecně zakulacené tvary a oblé ohyby; samozřejmě v mongolském písmu není žádný rozdíl mezi písmeny velkými a malými ve smyslu latinkové majuskuly a minuskuly.
(2.1.1.a) Sútra „osmi jasných" [pánů] nebes a země (k odstraňování překážek) (Asta-buddhaka-sutrd) - Qutuy-tu oytaryui yajarun (qarsi jasayči)37 naiman gegegen neretů yeke kôlgen sudur (Mong. B 1)
(2.1.1.b) Věštění z třinácti kamenů Arban yurban čilayu talbiqui inu (Mong. E 12) (2.1.2.) Profesionální monastická minuskula
Vázaná tištěná faksimile rukopisu uloženého v Knihovně Vnitromongolské akademie společenských věd v Kôkeqota bez vydavatelských údajů. V Dumdadu ulus-un yarčay 852 je rukopis katalogizován jako „rukopis středního období dynastie Qing". Podle tohoto katalogu se nejedná o nej starší rukopis kroniky, rukopisy uvedené pod čísly 04615 (Enedkeg tôbed-un bodistwa qad-un ači-yi delgerengguy-e ôgulegsen čadig-un tuyuji v Čínské národní knihovně) a 04616 (Qutuy-tu yeke nigulesugči qomsim bodi satu-yin čadag gegen toli neretů šastir orusiba ve Vnitromongolské akademii společenských věd) údajně pocházejí z počátečního období dynastie Qing. Černobílá faksimile in: PyccKo-MomojibCKue omnouieHUH 1654-1685 1996: 280 a zřetelnější barevná faksimile in: Hanamop>k 2013:9. Takto na fol. Ir.
24
Paralelně k pojmu „unciála" užívám i pojmu „minuskula", jímž označuji písmo menších rozměrů. Tvarově je monastická unciála a minuskula 17. století v zásadě shodná, rozdíl je vtom, že „minuskula" vzhledem k drobnějším rozměrům nemá natolik propracované stínování nebo lámání tahů.
(2.2.2.) Ponaučení chána čakravartina - Qubilyan čakirbat-un qayan aman-ača nomlaysan suryal (Mong. B 2)
(2.1.3.) Neprofesionálni písmo 17. století
Obecně platí, že profesionální písmo preferuje starší, archaizující tvary, zatímco písmo neprofesionálni tvary vývojově progresivnější, zjednodušené. Zároveň však neprofesionálni písmo svou nedokonalostí, nevyrovnaností, „kostrbatostí" připomíná starší rukopisy, zvláště rukopisy na březové kůře z Charbuchyn balgasu, které jsou ve většině psány neprofesionálními písaři. Datace neprofesionálního písma je tudíž obtížnější než datace písma profesionálního. Nejsnáze bývají aktuální tendence v písmu vidět v poloprofesionálním písmu se sklonem ke kurzivním tahům. (2.1.3.1.) Analýza zlých vlivů podle let lidského věku Jil toyulaju gai-yin gem-i ůjekůi (Mong. B 3/7)
(2.1.3.2.) Nádobka nektaru - Rasiyan-u qumq-a (Mong. B 46) (2.2.) Období první poloviny 18. století (2.2.1.) Profesionální monastické rukopisy
(2.2.1.1.) Autobiografie Čtvrtého (Prvního) pančhenlamy (Mong. A 24)
(2.2.1.2.) Suvarnaprabhásottama-sůtra - Altán gerel
(2.2.2.) Poloprofesionálni nápodoba monastického písma 17. století
(2.2.2.1.) Qutuy-tuyekede tonilyayči jůg-ůd-důr delgeregsen gemsin yasiyudaqui-ber nigůl-i arilyaju: burqan-i bůtůgůlůn joqiyayči: neretů yeke kólgen sudur (Mong. B 4) (2.2.2.2.) Posuzování vhodných míst pro pohřbívání (Mong. B 58/5)
(2.2.2.3.) Velké vysvobození skrze naslouchání Sonusuyad yekede toniluyči neretů yeke kólgen sudur orusiba (Mong. B 68)
(2.2.3.) Poloprofesionálni písmo přechodného období (polovina 18. století) (2.2.3.1.) Zlatá nádoba Altán saba (Mong. D 80)
(2.2.3.2.) Sútra o tom, jak se Molon tojn odvděčil matce - Molon toyin-u eke-důr-iyen ači qariyuluysan sudur (Mong. A 10)
V kapitole 4 uvádím paleografický rozbor rukopisu Erkin Marba-yin dórben ebkemel čayasu-tu-yin ůndůsůlegsen ůndůsůn-ů aman-u ubadis kigedselte ber orusiba (Mong. B 3/1).
1.5.3. Období 2. pol. 18. století
Do období 2. pol. 18. století řadím rukopisy ve formátu pothi na vícevrstvém slepovaném čínském papíře, u nichž se tvary jednotlivých písmen blíží podobě v 19. století. Především se jedná o prohlubování numu u iniciálních písmen q/y, absence finálního s psaného pomocí boyuni segiil, změny v orientaci tahů segiil a čačuly-a, užívání aru-yin titim namísto siluyun titim a sporadické užívání teček nad n, y a pod š. Proměňuje se také obsahové složení rukopisů. Stále častěji se opisují oblíbené kanonické texty podle pekingských xylografů (zvláště četné opisy Diamantové sútry) a zároveň roste počet zachovaných drobných rukopisů. Objevují se rukopisy oblíbených narativních textů bez xylografické předlohy, např. Coyijid dagini, Endegůrel neretů qayan-u tuyuji apod. V souvislostí s rostoucím významem tibetštiny v klášterním prostředí ubývá mongolských rukopisů specializovaných náboženských a rituálních textů určených pro mnichy.
V analytické části práce dělím rukopisy z tohoto období do čtyř kategorií:
(2.3.1.1.) Vysoce elegantní profesionální písmo vyznačující se záměrným sklonem k archaickému účinku
(2.3.1.2.) Modernizované konsistentní tučné písmo
(2.3.1.3.) Drobné pravidelné písmo nevýrazných specifických rysů blízké standardní moderní podobě
(2.3.1.4.) Specifické „divoké" písmo rukopisu Mong. B 43
V příloze uvádím navíc ukázky následujících rukopisů:
25
Qubilyan altán sibayun-u iiliger (Mong. D 190; Ukázka č. 2) je příkladem archaizujícího profesionálního stylu, který i přes drobnou velikost písmen věrně napodobuje styl pekingských xylografů 1. poloviny 18. století: rovné „řezané" tahy s ostrými zlomy, do špičky zakončené kebtege d, segůl bez přerušení základové linie a zakončený do špičky, čačuly-a kolmo do leva zakončená ohybem dolů, numu s těžištěm posunutým dolů, spodní část numu bývá rovná a kolmo směřující k základové linii, mediální č/j v podobě standardního č, závěrečný numu (i, u/u, r) otevřený.
Qutuytu-tu bilig-un činadu kijayar-a kůrůgsen naiman mingyan silůg-tů nere tu y e ke kôlgen sudur orusiba (Mong. A 3; Ukázka č. 3) je rozsáhlý rukopis kanonického textu (Astasähasrikä Prajňäpäramitä Sútra v neznámém překladu). Vyjma úvodních folií s vysoce elegantním archaizujícím písmem ve stylu profesionální monastické unciály 17. století je většina rukopisu psána polokurzivním písmem odpovídajícím 2. polovině 18. století.
Čoyijid dagini-yin tuyuji (Mong. B 30; Ukázka č. 4) představuje příklad spíše neprofesionálního rukopisu. Ke 2. polovině 18. století ukazuje vyvinutý tvar iniciálního q/y s hlubokým numu a háčkem, standardní moderní průběh kebtege d a překřížené erbeljin silbi, jehož první tah je delší a zakončený zobáčkem (kurzivní rys).
1.5.4. Období 1. pol. 19. století (rkp. na ruském ručním papíře)
Výroba papíru do Ruska pronikla později než do ostatních evropských zemí. V 15. století převládal v dovozu papír italského původu, v 16. a 17. století také papír francouzský, německý, polský a holandský. První zmínka o papírně na ruském území pochází z roku 1576,38 do roku 1566 je datován i první ruský vodoznak, avšak jednalo se spíše o neúspěšnou iniciativu v době vlády cara Ivana Hrozného. V roce 1655 byla založena papírna u Vilna (Vilnius), výroba papíru probíhala také na Ukrajině. V okolí Moskvy pracovaly s přestávkami ojedinělé papírny od 50. let 17. stol., jejichž produkce byla určena výhradně pro potřeby dvora a moskevské tiskárny (neHaTHbiií ABop). Ke stabilnějšímu rozvoji ruských papírenských manufaktur došlo až za vlády Petra I. V roce 1704 byla vybudována papírna na řece Jauze v Moskevském újezdu (tzv. EoropoflmjKHH ôyMaacHbiH 3aBOA), následovaly papírny v okolí Petrohradu. Pod dohledem vlády měly postupně vzniknout papírny ve všech guberniích, v roce 1825 již pracovalo v Rusku 88 papíren. V roce 1812 byl vydán zákaz dovozu papíru zahraniční výroby, jenž zůstal v platnosti až do roku 1841. Lze předpokládat, že v tomto období byl i v Mongolsku veškerý ruční papír evropského typu ruského původu.
Základním prostředkem k určení stáří a místa původu ručního papíru jsou vodoznaky (průsvitky, filigrány). Vodoznaky na papíře ruské výroby obsahují obvykle tři části: textovou, obrazovou a číselnou. Textová část obsahuje jméno papírny, obvykle jejího vlastníka, ve většině případů v podobě iniciál. Obrazová část obsahuje nejčastěji erby vlastníků papírny nebo erby měst. Vzhledem k tomu, že v mongolských rukopisech bývá papír rozřezán na malé díly, stává se analýza textové a obrazové části pro nezkušeného badatele velmi obtížnou. Z hlediska mongolské paleografie je nej důležitější část číselná, která obsahuje datum výroby papíru. Alespoň polovinu letopočtu je obvykle možné na některém z listů rukopisu nalézt. Poprvé se datace vodoznaku na ruském papíře objevila v roce 1742 na papíře z carské papírny v Krásnom Selu (dnes část Petrohradu) a až do konce šedesátých let 18. století se datované vodoznaky vyskytovaly jen na papíře z této papírny a papírny Jaková Siverse. V roce 1778 vydala Kateřina II. nařízení, aby všechny papírny pomocí vodoznaků označovaly výrobce papíru a rok výroby (KnennicoB 1959: 22).39
Přítomnost letopočtu označujícího rok výroby ve vodoznacích (tzv. ôejian doma) jez našeho pohledu zásadní pro určení přibližného stáří mongolských rukopisů na ruském ručním papíře. Rukopisy na ruském ručním papíře nalézáme především na území Chalchy a na území bývalého Chovdského pohraničí (Qobdu-yin kijayar, tj. v dnešních ajmacích Chovd, Uvs a Bajan-Ôlgij v
Nepřímá zmínka o papírně Fedora Savinova na řece Uče nedaleko Moskvy, která byla již v době sepsání dokumentu uzavřena. CnpeHOB 2006: 28.
Podle Sirenova (CnpeHOB 2006: 33) bylo podobné nařízení vydáno již v roce 1744, ale zřejmě nebylo uplatňováno.
26
Mongolsku a také mezi Altajskými Urianchajci v xinjiangském Altaji v Číně).40 Ruský ruční papír se objevuje také mezi ojratskými rukopisy v Ili (Mongyolkúriy-e, Tekes), kde však výzkum vodoznaků prozatím prováděn nebyl. Ve Vnitřním Mongolsku se ruský ruční papír téměř nevyskytuje.
Jediným katalogem, který vodoznaky na papíře mongolských rukopisů systematicky uvádí, je katalog mongolských rukopisů a xylografů ve sbírkách Institutu orientalistiky Ruské akademie věd (Ca3biKHH 1988, 2001, 2003). Vypracoval jsem rejstřík všech datovaných vodoznaků uvedených v tomto katalogu. Dospěl jsem ke zjištění, že jsou zastoupeny vodoznaky z let 1779-1845. Nejstarší datované vodoznaky (1779) odpovídají nařízení Kateřiny II. z roku 1778. Toto zjištění sice neznamená, že by se ruský ručně čerpaný papír začal na mongolském území využívat až od 80. let 18. století, avšak relativně malý počet rukopisů na ruském ručním papíře bez udání roku výroby {ôejian dama) napovídá, že import ruského papíru do Mongolska začal nedlouho před tímto datem (přibližně v 60. a 70. letech 18. století), což souvisí i se vznikem prvních papíren na Sibiři. Především v prvních dvou desetiletích 19. století podle „bílých dat" (podle Sirenova od 80. let 18. století do 10. let 19. stol.)41 mívá ruský ruční papír charakteristické nazelenalé nebo namodralé zbarvení, způsobené přidáváním pentahydrátu síranu meďnatého (modré skalice, CuS04 5H2O, rus. MeAHbiií Kynopoc) s dobrými konzervačními vlastnostmi. Takový papír byl v Rusku nazýván „cukrovým" {caxapnan ôyMazd). Pro srovnání jsem chronologicky seřadil data výskytu vodoznaků na papíře ruské výroby dle seznamu vypracovaného Klepikovem (1978).42 V tomto seznamu se nachází téměř nepřetržitá řada vodoznaků s datacemi od roku 1733 (ojedinělý nejstarší datovaný vodoznak z roku 1729). Do povinného zavedení tzv. „bílého data" v roce 1778 se zřejmě jedná o data vzniku dokumentů napsaných na papíře s příslušným vodoznakem, avšak pro nás je podstatná horní hranice používání ručního papíru. Vodoznaky s datací po roce 1845 jsou totiž v seznamu zcela ojedinělé. Tato přibližná hranice odpovídá i seznamu „bílých dat" ve filigránech papíru mongolských rukopisů v Sazykinově katalogu.
Ruský ruční papír se nepochybně používal i na území dnešní Tuvy a Burjatska, ale katalogy mongolských rukopisů v Tuvě a Burjatsku typ papíru neuvádějí. CiipeHOB 2006: 34.
Viz také elektronickou verzi http://www.opentextnn.ru/historv/arkheographv/specification/?id=3023 (navštíveno 10. 10. 2014).
27
1. Rok vodoznaku
2. Číslo v katalogu Ca3biKira 1988,2001,2003
3. Barva papíru
1.	2.	3.	1809	2807
1779	2357		1809	2547
1779	4371		1810	1324
177[.]	2519		1810	4643
17[?]2	2136	nazelenalá	1810	2306
1781	3227		1810	4623
1782	2104		1811	2781
1782	1405	šedá	1811	1115
1782	3275		1811	2395
1782	3402		1812	1531
1782	3014		1812	3274
1783	4055	světle modrá	1812;1820	2895
1783	2440		1814	4307
1783	2442		1814	3779
1785	2494		1814	4982
1785	416		1814	1582
1786;1790	2443		1814	1323
1788	2378		1814	4144
1788	48		1814	4115
1789	3836		1814	2948
1789	1715		1815	1991
1789	69		1815	4272
1789	4163		1816	2368
1790	1801		1816	4261
1792	2806		1816	2766
1793	2896		1816	2464
1793	2720		1816	1832
1793	2804		1817	4155
1793	4064		1819	4992
1793;1800	2805	světle modrá	1819	1112
1798	2572	světle modrá	1819	1485
1798	3504		1819	3490
1799	2574	světle modrá	182[.]	4150
1800	2490		1820	793
1800	2899	světle modrá	1820	4338
1800	2898		1820	2803
1800	3435		1820	4642
1800	1334	tmavě modrá	1820	301
1800	4519		1820	3176
1801;1802	5036	světle modrá	1821	2583
1803	4613	zelená	1821	3834
1803	1958	světle modrá	1821	2140
1803	1113		1821	4269
1803	3307		1821	2298
1803;1804	4068	světle modrá	1821	3391
1804	2802	tmavě modrá	1821	4270
1804	1665	světle modrá	1821	1649
1804	2556		1821	1583
1804	1759	světle modrá	1821	2011
1804	2350	nazelenalá	1821	322
1804	2819	tmavě modrá	1821	2869
1804	17	bílá a světle modrá	1822	1885
1804	306		1822	4161
1805	4065		1822	4149
1805	4415		1822	2628
1805	582	světle modrá	1822	2446
1806	314	šedá	1822	1811
1809	2070	zelená	1823	4337
1809	2411	světle modrá	1823	4334
tmavě modrá
světle modrá tmavě modrá tmavě modrá světle modrá světle modrá zelená
světle modrá
bílá a světle modrá světle modrá
zelená
tmavě modrá světle modrá tmavě modrá
světle modrá
světle modrá světle modrá světle modrá světle modrá
světle modrá
světle modrá světle modrá
bílá a zelená světle modrá světle modrá světle modrá tmavě modrá světle modrá světle modrá
bílá, tmavě modrá a světle modrá
světle modrá světle modrá zelená
nazelenalá tmavě modrá
světle modrá
nazelenalá světle modrá světle modrá tmavě modrá a bílá
tmavě modrá
28
1823 4522       světle modrá
1823 3178       tmavě modrá
1823 2685
1824 319        bílá a tmavě modrá
1824 4511       světle modrá
1825 4067
1825 4277       světle modrá
1825 2458      bílá a tmavě modrá
1825 334 zelená
1826 1016 1826 4051
1826 3889       tmavě modrá
1826 4523       tmavě modrá
1826 4641 zelená
1826 1923       světle modrá
1826 419        světle modrá
1827 4326       světle modrá
1827 1078
1828 3006 1828 904
1828 2664       světle modrá
1828 610
1828 4053 zelená
1828 16 tmavě modrá
1828 4517       světle modrá
1828 4156
1829 796 1829 683 1829 799 1829 2239 1829 2263
1829 4663       bílá a světle modrá
1829 4833
1829 1040
1829 32 světle modrá
1829 1494
1829 907
1829 1084
1829 3728       světle modrá
1829 911
1829 245
1829 908
1829 4313       světle modrá a bílá
1829 2319
1829 2808 zelená
1829 4281
1830 2206 tmavě modrá 1830 2729       tmavě modrá
1830 43 světle modrá
1831 1043 1831 4655
1831 4357
1832 5047 1832 4822 1832 2765 1832 1926
1832 2451       světle modrá
1832 2421
1833 68 1833 1555
1833 1036
1834 4292 1834 4212 1834 4209 1834 4164 1834 81 1834 4462
1834 2275
1835 3997 1835 34 1835 4383 1835 2616 1835 3151
1835 ? 2930
1836 4185 1836 52 b
1838 4091       tmavě modrá
1839 2523
1840 2093
1840 4041
1841 4195       světle modrá
1842 4116 1842 2676
1842 1794
1843 427 evropský papír 1843 1212
1843 2620
1843 2082
1843 2543
1844 243 1844 232 1844 1539 1844 4372
1844 912
1845 358 1845 4339 1851 1538 1855 233
1859 2474       světle modrá
1865 87
1906 4509
Je pochopitelné, že od data výroby papíru do chvíle vzniku rukopisu mohla uplynout různě dlouhá doba. Ruští filigranologové se touto otázkou zabývali a zjistili, že u tištěných knih je v 88,3% případů stáří papíru (tzv. 30JiejfCHOcmb ôyjuaeu) v rozmezí 0-3 let od roku výroby, případně 78,8% v rozmezí 0-2 roky od data výroby (KnenuKOB 1959: 33; v potaz brali příklady vodoznaků obsahujících vročení). Pro rukopisné dokumenty uvádí Klepikov, že v 77,5% případů je odstup datovaného rukopisu od data výroby papíru v rozmezí 0-4 roky. Bogdanov (1999: 124-133) shromáždil údaje o odstupech mezi vznikem a využitím papíru od různých badatelů. Jako obvyklý odstup považují badatelé období 5 let ± 2 roky, pro střední období se údaje různí od 10 do 15 let. Za maximální odstup se považuje 30 let. Pro období 18. a 19. století Bogdanov stanovil, že ve 92,2%
29
případů se papír spotřeboval do 5 let, v 5,9% případů do 6-10 let jen v 1,4% případů do 11-15 let. Pro 16.-17. století, které bychom snad mohli lépe přirovnat pozdější situaci v Mongolsku, udává 68,7%) případů s odstupem 1-5 let, 16,5% případů s odstupem 6-10 let a 9,2% případů s odstupem 11-15 let.43
Ruský obchod v Mongolsku nebyl v 1. pol. 19. století ve srovnání s čínským obchodem příliš rozvinut. Až do 60. let 19. století byl ruský obchodní styk omezen na zprostředkovatelskou výměnu zboží mongolskými pohraničními strážními jednotkami charúly.44 Papír zůstával na mongolském venkově vždy poměrně vzácným artiklem a ruský papír se navíc nepoužíval ani v kancelářích místní správy. Musíme proto počítat s relativně delšími možnými prodlevami mezi dobou výroby papíru a dobou vzniku konkrétního rukopisu. Přesto není pravděpodobné, že by se ve většině případů jednalo o dobu delší dvou desetiletí. K tomu, jak dlouhé prodlevy mezi výrobou a použitím papíru nastávaly, částečně poukazují rukopisy, v nichž je použito zároveň papíru různého data výroby. Jedná se o následující rukopisy v Sazykinově katalogu, které ukazují, že rozmezí dat výroby papíru nepřekračovalo jedno desetiletí: 1786, 1790    (č. 2443) 4 1793,1800    (č. 2805) 7 1801, 1802    (č. 5036) 1 1803,1804    (č. 4068) 1 1812,1820    (č. 2895) 8
Vzhledem k velkému rozsahu sbírek Institutu orientalistiky Ruské akademie věd a ke skutečnosti, že většina mongolských rukopisů v nich obsažených pochází z oblasti Severního Mongolska, lze považovat statistiku na základě této sbírky byť za dílčí, ale přesto přesvědčivou. Ukazuje, že ručně čerpaný ruský papír byl v Mongolsku znám již v době před vydáním nařízení Kateřiny II. o povinné dataci vodoznaků v roce 1778. Protože však většina rukopisů na ruském ručním papíře obsahuje alespoň nezřetelný otisk vodoznaku a také paleografické charakteristiky písma na nedatovaném ruském ručním papíře se neliší od rukopisů s datovanými vodoznaky z období let 1779-1850, nepředpokládám, že by byl ruský ruční papír před rokem 1780 v Chalše příliš rozšířen. Lze tudíž konstatovat, že ruský ruční papír se v Severním Mongolsku začal častěji používat pro soukromé psaní od osmdesátých let 18. století a zůstal v běžném používání do poloviny (nebo krátce přes polovinu) 19. století.
Při rozdělení standardního listu ručně čerpaného papíru na dvě poloviny (formát in folio) se v levé polovině nachází vlastní filigrán, v pravé polovině listu tzv. kontramarka. Mongolský „šutrový" formát pothi obvykle vyžadoval rozstřižení archu papíru na úzké podlouhlé pásy, proto jen zřídka máme v mongolských rukopisech dochován celý vodoznak nebo celý letopočet v úplnosti na jediném listě rukopisu. Letopočty (ôenue dámu) obvykle nacházíme rozstřižené na dvě poloviny, např. 17-90, 18-32 apod. Ne vždy j e vodoznak s letopočtem v daném rukopisu obsažen a často není dobře čitelný, ať již vlivem horší kvality papíru, hustoty rukopisného písma jej zakrývajícího nebo nedostatku vodítek pro správnou orientaci papíru. Nezřídka je možné identifikovat například jen polovinu letopočtu např. 17 .., 18 .. apod. Vzhledem k tomu, že období datovaných vodoznaků nepřekračuje sto let, k určení letopočtu plně postačí druhá polovina letopočtu (např. 32 musí odpovídat roku 1832). Je však třeba dávat pozor na grafický vzhled číslic a nezaměnit zkratku slova 2od, případně zoda za číslici. „Bílé datum" na papíře ruské výroby označuje vždy rok výroby (zatímco u evropského ručně čerpaného papíru často rok založení papírny, rok získání privilegií apod.). Někdy docházelo k nepatrnému predatování papíru (papír byl vyráběn do zásoby s pozdějším rokem výroby, aby nedošlo ke snižování jeho ceny v případě delší doby odbytu.45 Při dataci mongolských rukopisů však počítáme spíše v řádu desetiletí, takže na tuto okolnost není třeba brát zřetel.
Ve sbírce rukopisů používané pro tuto studii nalézáme celou řadu rukopisů na ruském ručním
CiipeHOB 2006: 43-44 uvádí příklady pro 16. století a počítá s nejdelším pravděpodobným odstupem od data výroby k použití papíru v délce 15 let. BoronenoB - Co6oneB 1911. CnpeHOB 2006: 39.
30
papíře se zbytky vodoznaků, z nichž však jen menší část poskytuje dostatečně čitelné letopočty. Jedná se o následující rukopisy, které řadím chronologicky podle data vodoznaku:
1779; 1780	Mong.	B 35	
1790	Mong.	B 69/3 (rkp.	v todu bičig)
1791	Mong.	B 70 (rkp. v	todu bičig)
1798	Mong.	B 71/1 (rkp.	v todu bičig)
1799	Mong.	D 226	
1806;1807	Mong.	B 73	
1809	Mong.	D 177	
1809 (zelený papír)	Mong.	B 65-2	
1813	Mong.	B 64	
1814	Mong.	B 50-13	
1822	Mong.	B 26/1 (rkp.	v todu bičig)
1823	Mong.	B 18/5	
1824	Mong.	D 258	
1828 (zelený papír)	Mong.	B 32	
1829, 1830	Mong.	D 232	
1832	Mong.	A 25	
1832	Mong.	B 69/2 (rkp.	v todu bičig)
1832;1833	Mong.	B 63	
1833 (?)	Mong.	D 22	
1838	Mong.	B 25	
184[] (nejasnáčíslice)	Mong.	B 21	
1843	Mong.	D 241	
1852	Mong.	D 46	
Jakkoli je zastoupených dat málo, je jasně vidět, že rovnoměrně a přesně pokrývají časové rozmezí prezentované datovanými vodoznaky v petrohradských sbírkách. Vzhledem k tomu je možné také rukopisy na nedatovaném papíře ruské ruční výroby s vysokou pravděpodobností klást do uvedeného období osmdesátých let 18. století až poloviny 19. století.
V případě přítomnosti „bílého data" je datace výroby papíru evidentní, avšak ve výjimečných případech, kdy máme možnost dostatečně jasně identifikovat textovou nebo obrazovou část filigránu, resp. kontramarky, je možné určit přesného výrobce papíru a v literatuře dohledat přibližnou dataci. Na tomto místě uvedu čtyři vzorové příklady.
1.5.4.1. Mong. B 45/1046
V rukopise nacházíme následující filigrán sestávající z dvojic písmen CT OM v jednoduchém ornamentálním obroubení. Tento filigrán odpovídá následujícímu vodoznaku v Klepikově katalogu (KnemiKOB 1978: 46 (Na 744), pozn. na str. 82/437):
levá strana pravá strana
CT e (puz. paMKe OM e cpuz. paMKe
Klepikov v poznámce identifikuje iniciály jako „Cnônpb ToôonbCKaa Oaôpnica MeABeAeBbix".
V katalogu Jesipové, která pro toboľské papírny uvádí celkem 13 podtypů filigránu, odpovídá
našemu vodoznaku přesně N° 230:
CT (b KapTyrne) OM (b KapTyine)
Mal-un dom-un bičig.
31
Jesipova nalezla na papíře s tímto filigranem napsané dokumenty s datacemi z let 1754 (lx), 1759-1765 (9x), 1774 (2x), 1781 (lx), ve všech případech bez vročení filigránu (ôejian dama), tj. papír byl vyroben nejpozději v roce 1780 (od roku 1781 se vročení začíná vyskytovat u filigránu nového majitele papírny, Vasilije Jakovíeviče Kornileva (EcunoBa N« 234, TO BK zod).
Rodinu Medveděvů přivedl do Toboľsku mečíř Varfoloměj Ivanovic Medveděv (1666-1747). Všichni jeho synové se stali významnými kupci a zakladateli manufaktur. Nej významnější z nich, Ivan Varfolomějevič, ve 40. letech 18. století díky dobrým vztahům se sibiřským gubernátorem A. M. Sucharevem založil papírnu na řece Suklemě 16 km od Toboľsku. První produkci získali v roce 1744.47 Jednalo se o první papírnu na Sibiři vůbec.48 Medveděvovi se účastnili i ruského obchodu s Čínou, díky čemuž se mohl jejich papír dostat i do severního Mongolska, ačkoli továrna v roce 1763 produkovala jen 2 procenta veškerého ruského papíru. Na kvalitu papíru ruské úřady přísně dohlížely. Další papírna v okolí Toboľsku byla otevřena teprve v roce 1761 Osipem Konovalem pod Turínském. (V roce 1775 ji jeho dědicové prodali Maksimu Pochodjašinovi.) Papírnu řídili až do své smrti Ivan Varfoloměj evič (1703-1747) a jeho starší bratr Jevsej Varfoloměj evič (1713-1763). V roce 1778 dědicové, Jevsej ovi synové Jefím a Fědor, prodali svou polovinu příbuznému, toboľskému kupci Vasiliji Jakovleviči Kornilevovi, jenž výrobu dále rozšiřoval.49
Papírna Medveděvů prožívala své nejlepší období v 50. a 60. letech 18. století. Nejvíce dokumentů na papíře uvedeného filigránu bylo napsáno v první polovině 60. let 18. století, v témž období se vyskytují i variantní filigrány téhož textu (CT OM bez ornamentů N° 233, CT 0M JV« 231, 232). Od druhé poloviny 60. let 18. století přibližně do roku 1778 začíná převažovat filigrán N° 229: CTO (jinrarypa) BM. Papír rukopisu byl tudíž s největší pravděpodobností vyroben v desetiletí 1755-1765, krajní data jsou snad 1744-1765 (či spíše 1763 - datum úmrtí Jevseje Varfoloměj eviče
Povolení založit papírnu udělilo petrohradské Manufaktur-kollegium všem třem bratrům: Jevseji, Antonu a Ivanovi Medveděvým 14. 7. 1744. ByMaoKucm (paóputca 6mi3 ToóojibCKa. Podle: ToóojibCKuů xponozpacf). omck: OMCKoe khh>KHoe nanarenbCTBO, 1993 r. http://rodnaya-storona.ru/node/57 (navštíveno 15. 12. 2016). ot  Memcoro  nporoBOflCTBa  k  MaHytJiaKType.   In:  TIpoMbiumennocmb   Cuóupu XVIII-XIX. http://istorv-tvumen.narod.ru/manvfac.html (navštíveno 15. 12. 2016).
A. A. 5KnpoB. YlucHeóyMaoKMoe npouseodcmeo e Cuóupu.
http://museum.omskelecom.ru/ogik/Izvestiva7/Girov.html (navštíveno 15. 12. 2016). - OEPAEATblBAIOIIJAa nPOMbUIIJIEHHOCTb B HAUJEM KPAE B XVIII b. / Bbipa6oTKa nncneň 6yMarn b 3ananHoň Ch6hph. In: Co(})poHOB, BmecjiaB. 2011. Omxyda 3eMJin cuóupcKcw nouuia. To6ojn>ck. http ://siberia.ucoz.com/Chapt 15 .htm (navštíveno 15. 12. 2016).
33
Medveděva. Rukopis sám pravděpodobně pochází z 60.-70. let 18. stol.
1.5.4.2. Mong. B 1050
Struktura papíru neposkytuje příliš mnoho jasně viditelných příkladů částí filigránu. Na několika místech však můžeme identifikovat následující text: TO (nebo zrcadlově: OT) s číslicí 1 přibližně pod písmenem KAT.
82[+jedna nečitelná číslice, snad 3 a 4 na fol. 1 a 8]
Z dostupných publikací o ruských filigránech uvádí pouze Klepikov (KnenuKOB 1978: 59 (N° 1001), pozn. na str. 83/579) příklad filigránu odpovídající viditelným znakům v tomto rukopise. pyramida s prapory levá strana     pravá strana OTK AVJX
xxxx f rok]
Podle Klepikovy poznámky označují iniciály OTK Am,: „Oaôpnica Toôojibcicoro Kyrma Ajiexcea rpuropbeBHHa flbaKOHOBa".
Nepříliš zřetelná obrazová část vodoznaku skutečně odpovídá městskému znaku Toboľska zavedenému v roce 1785.51
Aleksej Grigorjevič Djakonov koupil v roce 1802 toboľskou papírnu od Marfy Ivanovny, vdovy papírníka Vasilije Jakovljeviče Korniljeva a žil s jistotou ještě ve 20. letech 19. století.52 Rodina Djakonova držela papírnu až do 1861, ale v polovině století omezila výrobu na papír nižší kvality - čajový a balicí papír.
Rukopis pochází pravděpodobně z 20.-30. let 19. století.
Qamuy-un tusa udq-a-yi quriyaysan nayan tulkegur neretu sudur orušiba.
http://www.heraldicum.ru/russia/subiects/towns/tobolsk.htm (navštíveno 15. 12. 2016).
Kyjibmypnoe nacnedue Cuóupu 2008: 177.
34
1.5.4.3. Mong. B 4253
Na papíře je na několika místech zřetelně vidět opakující se literní filigrán složený ze dvou ligatur:
PO OK
Je možné si povšimnout, že tvary ligatur jsou na některých vzorcích mírně rozdílné.
Podle Klepikova (KjiemiKOB 1978: 44 (Na 702, 703), pozn. na str. 81/415) jsou tyto iniciály identifikovány: PyccKaa Oaôpnica OeAopa KonecoBa.
Jesipova (EcunoBa 2005: 100-102) uvádí pro papírnu Fědora Kolesová na řece Těrminka celkem šest podtypů filigránů, z nich většina obsahuje ligatury PO OK. Jeden druh filigránů (N« 135, BM MK „BojioroACKaa/BenbCKaa MaHycpaiaypa MaTBea KonecoBa" již pochází z doby syna Fědora Matvějeviče Kolesová, Matvěje Fědoroviče Kolesová; srov. KnennicoB 1978 140/N° 82) a je již přirozeně doprovázen vročením. U filigránů s iniciálami PO OK uvádí Jesipova dokumenty datované roky 1770 století, méně časté jsou dokumenty z 80. let. filigránů (1782, 1783, 1785, 1788).
Někdy bývá literní filigrán PO OK doprovázen kurzívním písmenem M uprostřed ornamentálního vzoru, jejž Jesipova pojmenovává jako strom (depeeo). Tento podtyp filigránů N° 140 je u Jesipové doložen u dokumentu z r. 1773 (lx), z r. 1774 (lx), z r. 1775 (lx), z r. 1776 (7x), z r. 1779 (lx), z r. 1781 (2x) a jedním výskytem v letech 1783 a 1789. Vzhledem k tomu, že u dokumentů z 80. let nebylo doplněno vročení filigránů, lze předpokládat, že se již jednalo o využití starších zásob papíru ze 70. let.
1798, přičemž největší zastoupení mají 70. léta 80. u nichž se začínají objevovat i vročení v rámci
Viz rukopis v analytické části práce2.5.1.1.
35
Fědor Matvějevič Kolesov (asi 1721-1789), měšťan města Vologdy, provozoval na řece Těrmenga (Voľskij újezd) papírnu v letech 1767-1785. V roce 1785 byla papírna prodána jeho synu Matvěji Fědoroviči Kolesovú (40. léta 18. stol.-1795), který papírnu uváděnou v Veľskom újezdě provozoval do roku 1792.54
Celkově lze říci, že hlavní rozkvět papírna Fědora Kolesová zažívala v 70. letech 18. století. S uvážením okolnosti, že nikde v rukopise nenacházíme vročení filigránu (tzv. ôejian dama), jejichž užívání bylo oficiálně předepsáno v roce 1778 a zaváděno do plošné praxe snad v nejbližších následujících letech, můžeme předpokládat, že papír rukopisu byl vyroben nejpravděpodobněji v 70. letech 18. století, krajními daty jsou 1767-1785. Vznik rukopisu tedy můžeme klást s největší pravděpodobností do posledních dvou desetiletí 18. století nebo do období kolem roku 1800.
1.5.4.4. Mong. D 234
Velmi drobný rukopis (14,2 x 6,6 cm, 5 fol.)55 obsahuje relativně dobře patrný filigrán zvaný v ruské literatuře ľepô Ajucmepdajua (Znak města Amsterdamu) s písmeny AG. Tento filigrán se objevuje na papíře nejen holandské provenience, protože kvalita papíru původních uživatelů tohoto filigránu byla ve své době vysoce ceněna a napodobována. V ruské oblasti je filigrán Znak města Amsterdamu také široce zastoupen a označuje zpravidla papír neruského, západoevropského původu. Podle Jesipové (EcunoBa 2005) se tento filigrán objevuje v úředních dokumentech v sibiřských kancelářích od 80. let 17. století nejpozději přibližně do roku 1750. Tento filigrán má velké množství variant. Obrazová část je doprovozena latinkovým textem povahy iniciál. Stav filigránu v tomto rukopise neumožňuje ztotožnit jeho přesný tvar s tvary filigránu uvedených v dostupné ruské literatuře, nejbližší jsou filigrány č. 5 (dokument z r. 1700) a snad č. 59 (rok 1715; EcunoBa 2005).
Také paleografický rozbor písma umožňuje zařadit rukopis do 1. poloviny 18. století nebo třetí čtvrtiny 18. století.
-t í f  |í  Ť í f I
A } í I 1-P % f vf
Ko3HHa, T. H. 1997. Bonoroflciaie Kyniu>i - (JiaopHraHTbi h saBCwniicH (XVIII - Hanano XX Bera). http://www.booksite.rU/fulltext/vol/ogd/atwo/5.htm. In: Bonozda. 1997. KpaeBeflHeciorií anMaHax, BbinycK 2. rjiaBHbiň pe^aicrpop M. A. Ee3HHH. Bonoma: Pycb. http://www.booksite.ru/fulltext/vol/ogd/atwo/ (navštíveno 10. 12. 2016). Údaje citačně podloženy archivními prameny. - Na internetu je zveřejněna i digitalizovaná verze a transkripce závěti Fědora Matvějeviče Kolesová (TocyAapcTBeHHbrií ApxnB BonrorpancKoň oônacra. O. 178. On. 10. J\. 715). http://agewind.liveiournal.com/1278.html (navštíveno 12. 5. 2016).
Ende ukukui čay-tur mayad kereg-tu ... yegudkel-un ubadis kemen: degere-ugei dandaris-un ayimay-un jiruken-i quriyaysan.
36
Při porovnávání obrazové části filigránu s ukázkami v albech filigránů je třeba mít na paměti, že dostupná alba zachycují jen část veškerých filigránů (25% podle flaAWKHHa 2006: 17). Ruští filigranologové definovali několik stupňů analogie filigránů: totožnost, shoda, podobnost a blízkost. Sirenov (CupeHOB 2006: 40) upozorňuje, že nález zcela totožných filigránů je velmi vzácný případ, protože síto k čerpání papírové hmoty obsahující filigrán z mosazných drátků sloužilo obvykle jen dva roky. Vzor z drátků se také v průběhu výroby postupně deformoval.
Kromě porovnávání filigránu doporučují filigranologové všímat si také sítě horizontálních a vertikálních linií, které na papíře zanechává síto na čerpání papírové hmoty. Rozlišují se husté drobnější linky nazývané francouzsky vergeures, které jsou spojené k nim kolmo orientovanými liniemi tzv. řetízků chaínettes, které byly upevněny na tzv. pontuseaux, které samy o sobě nezanechávají filigránovou stopu, mohou se však na papíře projevit v podobě tzv. stínu nejčastěji v okolí chaínettes. Jednotlivé druhy papíru se podle doby výroby a výrobce mohou lišit v rozestupech a způsobu uspořádání vergeures a chaínettes56 Dostupné katalogy ruských filigránů však rozestupy těchto linek většinou neuvádějí.
V analytické části práce zařazuji některé rukopisy na ruském papíře ruční výroby již do 2. poloviny 18. století. Dále zařazuji samostatnou kategorii rukopisů odpovídající stylu typickému pro období kolem roku 1800, respektive pro první čtvrtinu 19. století. Ve skupině profesionálních rukopisů tomuto období odpovídá velmi těžké písmo s typickými tlustými, výrazně stínovanými tahy (s pravidelně se střídající šířkou tahů). Ve skupině méně profesionálních rukopisů převládá kurzivní písmo s dynamickými zakulacenými oblými tahy s výraznějším stínováním. Vlastní skupinu rukopisů z 1. poloviny 19. století dělím na profesionální, poloprofesionálni a neprofesionálni. Profesionální rukopisy z tohoto období se již velmi vzdálily elegantní kaligrafické monastické unciále a odrážejí úpadek mongol oj azyčného písemnictví v klášterním prostředí i obecnou tendenci ke kurzivním stylům. Zvláštní postavení má „vrcholná standardní minuskula", jíž označuji písmo na pohled obdobné „monastické minuskuli" 17. století, avšak spině standardizovanými tahy a tvary písmen.
Ukázky rukopisů s datovanými filigrány ruského ručního papíru (mimo ukázky analytické části): Ojedinělým příkladem z této skupiny je rukopis na ruském ručním papíře s vodoznakem z roku 1838, který v kolofonu obsahuje dataci dokončení opisu ere ulayan modun mořen (správně morirí) jíl ... tegusbe („dokončeno v mužském roce červeného dřeva a koně"), s ohledem na rok výroby papíru se jedná o rok 1846.57 Qutuy-tu yekede tonilyayči jůg-ůd-tur delgeregsen yasiyudan gemsikůi-ber kilinčes-i arilyayad burqan bolyan bůtůgekůy-e teyin bóged jokiyaysan neretů yeke kôlgen sudur (Mong. B 25; Ukázka č. 5).
Sara jambalyin ubasang (vodoznak 1799; Mong. D 226; Ukázka č. 6) ľalun takily-ayeke kôlgen sudur orusiba (vodoznak 1809; Mong. D 177; Ukázka č. 7) Temegen-ů yal-un sudur orusibai (vodoznak 1814; Mong. B 50/13; Ukázka č. 8) Arban burqan-u jarliy-un sudur (vodoznak 1823; Mong. B 18/5; Ukázka č. 9) Naiman sayudal orusiyulba (vodoznak 1824; Mong. D 258; Ukázka č. 10)
Subuderike neretů kemegdeků sudur orusibai (vodoznak 1829, 1830; Mong. D 232; Ukázka č. 11) Věštecká příručka k analýze příčin nemocí a dalších neštěstí (vodoznak 1843; Mong. D 241; Ukázka č. 12)
Modlitba Ganggi lodai sudur orusibai: [tib. gang gi bio gros]59, (v tibetštině zapsané mongolským
http://www.moulinduverger.conťpapier-main/lexique-pontuseaux.php. http://www.moulinduverger.com/papier-main/lexique-vergeure.php (navštíveno 12. 12. 2016). V ruské literatuře se používá pojmů eepjfcepu a nommcoo (ve smyslu chaínettes).
K barvě ulayan se nemůže pojit machbod dřevo, ale jen machbod oheň. Ere modun morin jil připadal v tomto období na rok 1834, tedy krátce před rok výroby papíru. Pozdější datace do roku 1894 je krajně nepravděpodobná, protože papír se obvykle neuchovával nepopsaný po tak dlouhou dobu (jedná se o značně rozsáhlý rukopis, který nemohl být napsán na náhodném zbytku papíru).
Jedná se o jeden ze základních liturgických textů známých pod tibetským názvem Ye shesyon tan bzangpo 'i bstod
37
písmem; vodoznak 1852; Mong. D 46; Ukázka č. 13)
1.5.5. Období 2. pol. 19. století (rkp. na ruském papíře strojové výroby)
Krátce po polovině 19. století pronikl do Severního Mongolska ruský papír moderní strojové výroby - tedy papíru běžně známého druhu bez opticky patrné struktury.59 U tohoto typu papíru postrádáme přesné vodítko k dataci výroby, jaké poskytovaly vodoznaky u ruského ručního papíru. Často se setkáme s vyraženými slepotiskovými firemními značkami jednotlivých továren (íumeMnejibi), ale ty k přesnějšímu určení doby výroby přispívají jen velmi orientačně, protože neobsahují datum výroby papíru jako ruský ruční papír. U rukopisů z poloviny 19. století se setkáváme se smíšeným zastoupením papíru v rámci rukopisu - část textu je napsána na starším ručním papíře a část na novějším papíře strojové výroby, případně se mísí ruský papír strojové výroby se slepovaným čínským papírem.
Razítka - štemply na papíře se v Rusku začaly používat od roku 1828, v módě byly především v období 40.-80. let 19. století, všeobecného rozšíření došly od 60. let 19. stol.60 Ke konci 19. století se částečně navrátila móda filigránů, avšak razítka se běžně používala až do roku 1917 a lokálně i v prvních letech sovětského období.61
Strojová výroba papíru, v Evropě známá od roku 1799 (stroj na nepřetržitou výrobu papíru Louis-Nicolase Roberta), začala do Ruska pronikat od třicátých let 19. století. V roce 1817 začala pracovat jako první papírna založená na nepřetržitém rozlévání papírové hmoty petrohradská papírna (rieTporpocbcKafl ôyMaacHaa cbaópnica). Jedním z největších výrobců papíru v Rusku druhé poloviny 19. století byla továrna A. S. Sumkina a jeho dědiců v Laľsku, jejíž papír patřil na přelomu 19. a 20. století v Mongolsku k nej rozšířenější m.62 Továrnu v roce 1829 založil Stěpan Seměnovič Sumkin (1770-1839) ještě jako továrnu na ruční výrobu papíru. V roce 1839 převzal továrnu jeho syn Aleksej Stěpanovič Sumkin (1802-1867), který v roce 1854 začal se zaváděním strojové výroby, kterou zahájil pravděpodobně v roce 1857 (v hlavní továrně ve vesnici Afamovo u Laľsku). I přes rychlý nárůst strojové výroby papíru se i Sumkinova továrna v menší míře nadále věnovala i výrobě ručního papíru (část továrny ve vesnici Baťjuchino). Ještě v roce 1862 vyrábělo papír strojovým způsobem jen 54 ze 165 papíren v celém Rusku. Po smrti A. S. Sumkina (1867) přešla papírna do vlastnictví jeho dědice, zetě Jegora Sergejeviče Šestáková (1820-1877), a po jeho smrti dále do rukou jeho dětí Innokentije Jegoroviče Šestáková a Jekateriny Jegorovny Šestakovoj, která se vdala za zkušeného mistra papírníka S. M. Prjanišnikova (1837-1912).63
Psací papír strojové výroby 19. století se snadno rozliší od ručního svým hladkým povrchem, díky němuž v Chalše snadno vytlačil při přípravě knih ve formátu pothi tradiční pracný způsob lepení a vyhlazování čínského papíru muutuu. K jeho nevýhodám patří především značná křehkost. Místo výroby bývá označováno pomocí slepotiskových razítek {uimeMnenb). K nej častějším patří razítko s opisem „Oaôpnica HacjrBAHHKOBt CyMKHHa", které továrna začala používat po smrti A. S. Sumkina v roce 1867 a používala jej až do roku 1917.64
pa bzhugs so nebo podle svého incipitu Bia ma dang mgon po 'jam pa'i dbyangs la phyag 'tsha lo. Např. CopoH30HÔonn (s. d.): 17.
Přechodným typem papíru byl tzv. strukturovaný papír {cmpyvmypupoeaHHan ôyjuaza) ve druhé čtvrtině 19. století, který se při prosvícení jeví jako síť drobných temných a světlých teček. /JanbiKHH 2006: 36. /JanbiKiiH 2006: 36. CiipeHOB 2006: 48-50.
Razítko 0a6putca nacjmdnuKoey CyMKuna (společně s razítkem 0a6putcu Tljiamynoea) uvádí Helman-Wažny 2014: 36-37 jako nejčastější také u tibetských knih, bezpochyby původem z mongolské oblasti. ^eôbiKHHa,    T.    H.,    JlajibCKax    nucueóyMajKuaji    (paóputca    CyMKunux    (cmpanuuu ucmopuu): http://www.booksite.ru/fulltext/vel/ikv/usťvug/two/6.htm (navštíveno 10. 12. 2014). Shodné informace také v článku CTpa3/u>im> lO.O., JlajibCK u Jlajibctcax óyMaotcnax (paóputca
http://podosinovets.ru/life of the region/muzev/568-lalsk-i-lalskaia-bumazhnaia-fabrika..html (navštíveno 10. 12. 2014). Dále KnemncoB 1959: 109. Papírna byla zestátněna sovětskou vládou v roce 1918 a tento rok může sloužit i jako terminus ante quem pro papír s razítkem 0a6putca nacjmdnuKoey CyMKuna v mongolských rukopisech. Seznam slepotiskových razítek na papíře ruské výroby viz KnemncoB 1959: 100-110.
38
Ze sledované skupiny rukopisů byly dosud ve faksimili publikovány rukopisy např. kroniky Erdeni-yin tobči z ajmagu Chentej (Chiodo 1996) a proroctví Cilayun-u bičig (Lubsangdorji -Vacek 1997).
Mongolských rukopisů na papíře mechanické výroby je i v českých sbírkách velké množství. Jako příklad uvedu rukopis Mong. B 27, napsaný na papíře z továrny P. B. Sergejeva v Penze, a který je v kolofonu přesně datován do roku 1867 (Dayičing ulusun brentu jasayči-yin jiryuduyar on-u qaburun dumda sar-a-yin sinin edur tegusbei:). Továrnu Sergejev založil v roce 1850 a do plného provozu vešla v roce 18 52.65 Rukopis je příkladem spíše profesionálního rukopisu s nestínovanými silnými tahy, mírným celkovým sklonem písma doleva dolů, s počínajícím vlivem písma psaného štětcem na duktus písma psaného perem, konsistentní úplnou diakritikou a dosud funkčně nerozlíšenými písmeny č/j uprostřed slova a j/y na začátku slova. Zvláštní pozornost zasluhuje psaní diakritické tečky písmene n na konci slova následovaného odděleně psaným gen. sufixem -u/u, přičemž tečka je umístěna až nad písmenem ulu. Tento jev je běžný v písmu psaném štětcem od poloviny 19. století. (Ukázka č. 14).
Cemeůnoe děno poccuůcKozo Macutmaôa. llcmopux nucneoyMaotcHoů (paóputcu II.E. Cepzeeea e Tlen3e. http://old-stationery.kanzoboz.ru/news/view_65/ (23. 2. 2019).
39
Zvláštní kategorii mezi rukopisy psanými perem na papíře ruské mechanické výroby druhé poloviny 19. a počátku 20. století představují rukopisy psané evropským typem pera vburjatském stylu. Ten se vyznačuje tendencí ke kurzívě či zběžnému stylu, čemuž odpovídá i podoba tahů, které jsou protažené a psané blízko sebe. Koncové tahy (segůl, čačuly-a, numu) jsou výrazně protažené a někdy zakončené ozdobným zatočením. Kebtege d bývá na rozdíl od chalchského stylu 19. století psáno jako smyčka pravotočivého průběhu, specifické je písmeno m na konci slova psané pomocí dvou jednoduchých opačně orientovaných a navzájem se protínajících půlkruhových tahů. Hlavním distinktivním znakem bývá užívání diakritiky {qoyar čeg) nad písmeny q a k (namísto y), které je standardní vburjatských xylografech. Ne vždy je ale tento způsob diakritiky dodržen, např. rkp. Mong. A 20/2b užívá chalchskou diakritiku. To naznačuje, že burjatský duktus byl užíván i v části Chalchy. (Jako ukázku uvádím rukopis Baryu-yin doramba blam-a-tan-u jokiyaysan barayan terigůten altán umdayan-i ergůlge orušiba obsahující texty krátkých modliteb k obětování vodky, mléka a čaje připsaná bargskému doorombo (mdo rams pa) lámovi blíže neznámého jména. Rukopis je psán se smíšeným chalchsko-burjatským užitím diakritiky qoyar čeg. Mong. D 88, Ukázka č. 15.)
1.5.6. Období druhé poloviny 19. století - 1921 (rkp. psané štětcem)
Používání čínského štětce se v severomongolských oblastech rozšířilo v první polovině 18. století se vznikem nového administrativního zřízení zaváděného mandžuským dvorem. Zpočátku se však štětec používal téměř výhradně pro úřední potřebu - oficiální korespondenci a úřední záznamy. V klášterech a tím spíše v soukromých, domácích podmínkách se nadále uplatňovalo dřevěné či rákosové/bambusové pero. K úplnému zdomácnění způsobu mandžuské správy v Mongolsku došlo ke konci 18. století. S tím souvisí i vznik prvních úředních škol na území Severního Mongolska (ManjfcuŮH dapamyůjijibm yewww Momojibm cypzyym 1965). Dochované archivní registratury chošúnů z konce 18. století ukazují, že alespoň regionální písaři neměli bravurní ovládání štětce zvládnuto tak dobře, jako psaní pomocí bambusového, rákosového nebo dřevěného pera. S opravdu krasopisným písmem se setkáme jen v archivních fondech nejvyšších úřadů - ambanátů v Yeke kúriy-e (leh Chúré), Uliyasutai (Uliastaji), ajmačních úřadech apod.
S tím, jak se zvyšovala byrokratická kontrola obyvatelstva a rozšiřoval objem úřední registratury, přestalo být používání štětce výhradou vyšších správních úřadů a jejich písařů a štětec pronikl i do soukromého prostředí. V našich sbírkách nacházíme několik drobnějších textů psaných štětcem na ruském ručním papíře, které je možné klást přibližně do první poloviny 19. století. Vzhledem k tomu, že se jedná o krasopisné texty zručných písařů, soudím, že je psali úřední školení písaři na soukromé zakázky - podobně, jako se ve všech dobách objednávalo opisování knih u mnichů. Rukopis Mong. B 9 (Popis ráje Sukhávatí) psaný štětcem na ruském papíře strojové výroby obsahuje výjimečně také podrobný kolofon uvádějící, že autorem rukopisu byl profesionální písař, který pravidelně sloužil v chošúnním úřadě. V průběhu první poloviny 19. století se společně s prudkým rozvojem čínského obchodu v Severním Mongolsku evidentně zlepšily dodávky obyčejného čínského psacího papíru mongolsky obecně zvaného muutuu čayasu.66 Ke zdomácnění muutuu čayasu na stolech venkovských písmáků došlo však až ve druhé polovině 19. století, kdy v Severním Mongolsku zaujal čestné místo vedle ruského papíru. Muutuu čayasu byl běžně k dostání do počátku třicátých let 20. století, kdy se náhle vytrácí v souvislosti s útlumem čínského obchodu. Krátce nato se přestaly používat i čínské štětce a tuš. Zatímco štětcem se výjimečně psalo i na jiné druhy papíru než muutuu čayas, na (neupravený) muutuu čayasu se psalo vždy výhradně štětcem.
Lze předpokládat, že muutuu čayasu pro soukromé použití pocházel z velké části z přebytků kanceláří regionální administrativy. Kanceláře kupovaly nebo dostávaly čínský papír v arších (mong. am-a, patrně překlad čínského numerativu kou P). Přeložením a rozpůlením archu se získal půlarch (tal-a am-a), který se opět přeložil na polovinu, čímž se získal čtvercový formát, na nějž se z obou vnějších stran přeloženého listu psalo. Takto popsané listy se dodatečně svazovaly
Z čínského maotou zhi 3š3Íf&ft doslova „papír s chlupatým okrajem", pojmenovaný podle toho, že jeden okraj ručního papíru má charakteristické „chlupaté" zakončení z roztřepených papírových vláken.
40
papírovým nebo koženým řemínkem, případně provázkem do podoby sešitu (debter). V úřední praxi se jednalo nejčastěji o kopiáře. Obvyklý chošúnní kopiář se dělil na oddíly podle ročních období, které odpovídaly čtvrtletním směnám úředníků a písařů v chošúnním úřadě (tamy-a jisiy-á). Každý oddíl obsahoval protokol přijaté pošty a hlášení {pian yajar-ača tusiyaysan iregsen bičig-ůd-un edůrůn temdeg), kopiář odeslané pošty {qayuly-a dangse, qayulburi dangse), tabulkový rozpis daňových a jiných povinností pro poddané chošúnu a soupis nevyřešených či nedořešených záležitostí, které úředníci předávali otevřené svým nástupcům. Ve větších chošúnech nebo v pozdější době se s nabývajícím objemem korespondence začaly protokoly, kopiáře a daňové rozpisy svazovat jako oddělené sešity. U největších úřadů se pro podobné písemnosti používalo namísto malého čtvercového formátu (Vi archu) poloviny archu (tal-a am-d) buď s horizontální orientací (kopiáře správy kláštera Dolonnuur67 nebo ve fondu Úřadu šandzdovy Dževdzundamba chutagty68), nebo vertikální orientací (mandžuské kopiáře ambanátu v Yeke kúriy-e (leh Chúré)69 nebo ve faksimili vydaný Jasaytu qan ayimay-un čiqula kereg-ůn dangse 2002).
Pro soukromou potřebu preferovali písaři formáty menší. Převládá formát přeloženého čtvrtarchu (tedy 1/8 archu). Pro rozsáhlejší díla se používal čtvrtarchový formát. Půlarchové rukopisy jsou zcela výjimečné (v Paleografické čítance je zastoupen rukopis Mong. C 1). Sešitové knihy z muutuu papíru byly nejčastěji vázány v plátnem, vzácněji hedvábím potažených měkkých papírových deskách. U většiny rukopisů se však původní vazby nedochovaly a u lépe zachovaných rukopisů jsou nahrazeny moderními měkkými deskami, nejčastěji z kartonu.
Originály úřední korespondence se psaly na pásy z půlarchů muutuu papíru, které se podle potřeby slepovaly. Ještě před napsáním dokumentu se papír poskládal do podoby harmoniky (nuyulburi) např. s prostorem pro šest sloupců textu na jedné straně. V pozdější době zvláště u úředních dopisů od vyšších správních úřadů (ambanát, ministerstva) se nuyulburi vlepoval do předtištěné obálky, která obsahovala shrnutí záležitosti obsažené uvnitř dopisu a jména a podpisy příslušných úředníků (příkladem v Paleografické čítance je rukopis Mong. D 1).
Nejvíce v současnosti dochovaných rukopisů psaných štětcem na čínském muutuu papíře pochází z prvních dvou desetiletí 20. století. Papír muutuu je sice vysoce ohebný a nelámavý, při špatném fyzickém zacházení se však snadno trhá a bez podlepení kroutí, což velice ztěžuje reprodukování rukopisu. Rukopisy psané na papíře muutuu byly zpravidla vázány do sešitů {debter) tradiční čínské vazby {xianzhuangshu ^.^m) různých formátů, knihy v šutrovém formátu jsou výjimečné (častější jsou skládané knihy ebkemel nom). Takto vázané knihy byly málo trvanlivé. Oproti velkým rukopisným sútrám, které se více než k běžné četbě uchovávaly jako předměty uctívání, obsahovaly rukopisy na čínském papíře muutuu texty přitažlivého obsahu určeného k opakovanému čtení a předčítání. To je důvod, proč zachovaných rukopisů na muutuu papíře je nejvíce až z posledních desetiletí jeho používání (konec 19. a počátek 20. století).
Příklady tiskem vydaných rukopisů psaných štětcem na muutuu čayasu (19. a počátek 20. století): Altán kůrdůn mingyan gegesůtů bičig (Heissig 1958); Erdeni-yin erike (sepsal Isibaldan 1835; Heissig 1961); Bolur toli (sepsal Jimbadorji 1834-1837; Heissig 1962); Koke sudur „nova" {Injannasťs manuseript Gombojab Hangin 1978-1979) Burqan sigemůni-yin gegegen-ů uridu-yin yučin dórben tórůl-ůn čadiy orusibai (Eyproa 2008); He wan yuwan-u bičig (Coahom 1969); rukopisy Injannasiho (Injannasi 2009, 2009a); Jasaytu qan ayimay-un olan jasay-ud-un teuke. basa olan órtege qarayul-un ner-e toy-a. basaků jasaytu qan nigen čay-yin yabiy-a jidkůl. mon qosiyun-u er-e sumu-yin tógelegůůr jůil-ůd-i nigenqamtu tobkijuturyuba. {Ene nigen debter amui 2008); Erdeni Dosi-yin sum-e-yin koke debter (dílo Caqar gebsi Lubsangčúltúma, edice Jigmidčirin 2012). Vývoj mongolského písma psaného štětcem v administrativních dokumentech je možné sledovat v edici mongolských archivních dokumentů týkajících se Tuvy od roku 1738 do roku 1944
Fond M-166 (flojmyypun cyMuůn 6yzd hom ôandu napuz saxupax za3pun óapummun uyznyymá) v Mongolském státním ústředním archivu.
Fond M-85 (lix utaeuůn 3pd3n3utan3doeun hom) tamtéž. Fond M-l (Xypssnuü mohok caůdun xom) tamtéž.
41
(Tyeazuůu myyx3Hd xojiôozdox apxueuu ôapuMrnuu sMxmzsji 2011-2014).
Ve Vnitřním Mongolsku se v poslední době vydávají rozsáhlé edice archivních fondů jednotlivých chošúnů. Na tomto místě uvádím stručné čínské bibliografické údaje k edicím, které jsou mi v době dokončení této knihy známy (řada dalších edic je údajně v tisku):
• [Výběr mongolsky psaných archivních dokumentů Alašanského Chošúdského chošúnu z doby dynastie Qing] Qingdai Alashan Heshuote qi menggu wen dang'an xuanbian ýftf^H
^mmmmnm^jcnM^m, 2016. cmmii^m^^-mMMv . 5 svazků.
Neimenggu zizhiqu Alashan zuoqi dang'an shizhiju \H WtxS ÉI Vn EM^íl^tEM^M^^M. Guojiatushuguan chubanshe, Beijing.70
• [Palácový archiv Levého charčinského chošúnu] Kalaqin zuoyi qi wangfu dang'an $^Mtä ÍĺMM^E-M^M, 2013. Kalaqin zuoyi mengguzu zizhixian dang'anju
ĚlVnHrlSlřÉJIj. 10 svazků. Liaoning minzu chubanshe, Shenyang.
• [Výběr historických archivních dokumentů Ordoského středního chošúnu pravého křídla] Eerduosiyouyi zhongqi menggu wen lishi dang'an xuanbian §\>fc^M^M^Mml^J>C)t} 5£ 13II izfe , 2012. 12 svazků. Neimenggu wenhua chubanshe, Hailar. (Jedná se o historický region Otoy.)
• [Archiv správního úřadu chošúnu Džúngar (v Ordose)] Zhungeer qi zhasake yamen dang'an MfáfcM3L1ř3íWniŘM. 42 svazků. Neimenggu keji chubanshe, Chifeng.
• [Historické materiály k protestantskému náboženství z Archivu správního úřadu chošúnu Džúngar] Zhungeer qi zhasake yamen dang'an jidu zongjiao shiliao ^fé-^KÄÍL^^WH
I3^S#^Í[^I4, 2011. Sodubilig WiM^tí^ zhubian ±Íe. Guangxi shifan daxue
chubanshe, Guilin.
• [Výběr z mongolsky psaných archivních dokumentů uchovaných v Archivu Túmedského levého chošúnu] Tumote zuoqi dang'an'guan cang qingdai mengguwen dang'an xuanbian ^^WiLM^M^M.lmiXml^JC^M&M Tůmed jegun qosiyun-u dangse ebkemel-un sang-du qadayalaydaysan dayičing gůrůn-ů ůy-e-yin mongyol dangse ebkemel-un songyumal, 2013. 2 svazky. Neimenggu renmin chubanshe, Hohhot.
• Zvláštní postavení má mezi publikovanými archivy z Vnitřního Mongolska fond archivních pramenů tzv. Cingischánova mauzolea (edice: Cinggis qayan-u naiman čayan ordu-yin altán debter 2010).
Styly písma psaného štětcem se v této práci blíže nezabývám.
1.5.7. Období Mongolské lidové republiky po zavedení cyrilice (1921-1941/45)
Ve třicátých letech 20. století se zastavil čínský obchod v Mongolsku a s ním i dodávky čínského papíru, psacích potřeb a také již dlouhou dobu slábnoucí přísun xylografických tisků z Pekingu a z Vnitřního Mongolska. Tento nedostatek nahradil papír a psací potřeby evropského typu ze Sovětského svazu. Podobně jako u ostatního zboží byly jejich dodávky zpočátku nedostačující a nenaplňovaly poptávku. Kvalitní papír, pera i inkoust se staly vzácností i na úřadech, zvláště v okrajových částech venkova. Oficiální písaři si po několik let museli vystačit s obyčejnou tužkou a úřední deníky jsou sešívané z papíru různého formátu.
V tomto období sledujeme rychlý úpadek vzhledu rukopisného mongolského písma v kancelářském prostředí i v psaní pro soukromou potřebu. Ústup od krasopisného stylu (kičiyenggůi tig), který byl ještě v období Autonomního Mongolska považován za vrchol písařské dovednosti, k rychlopisu a konceptní kurzívě se dále prohloubil ve třicátých letech. Odstranění starých vzdělaných elit ze státní správy i regionální administrativy v průběhu dvacátých let vedl k výraznému úpadku úrovně oficiálních písemností. S nahrazením štětce - spjatého s tradičními
Zároveň byla vydána také samostatná edice mandžuských pramenů: Qingdai Alashan Heshuote qi manwen dang'an xuanbian fniXM&^^MWMfflšJClŘMi&ym v 10 svazcích.
42
důrazy na krasopis v úředním styku - novými pisárskymi potřebami - evropským perem a tužkou -najednou padly všechny nároky na reprezentativní vzhled úředních písemností. Dokonce strategicky natolik závažné dokumenty jako archy sčítání lidu se psaly tužkou a jsou pro dnešní badatele jen stěží rozluštitelné. Roli štětce počátkem 20. století přejal psací stroj uzpůsobený k psaní v mongolském písmu, který předurčoval i převládající formát papíru: list A4 orientovaný na šířku.
O něco úhlednější styl si zachovaly rukopisy pro soukromou potřebu, avšak ledabylý kurzivní styl se objevuje i zde (např. rkp. Mong. C 38). Písmáci si o desetiletí déle uchovali i poslední čínské štětce, byť namísto tuše je namáčeli do ruského inkoustu. V průběhu čtyřicátých let sice došlo k oficiálnímu nahrazení mongolského písma cyrilicí, venkovští písmáci však až do devadesátých let nadále přepisovali staré náboženské texty. Vývoj neoficiálního mongolského písma ve druhé polovině 20. století si zasluhuje samostatnou studii.
Rukopisy z tohoto období jsou díky všem uvedeným okolnostem snadno rozlišitelné.
1.6. Sogdské výpůjčky v literárním jazyce mongolského písma jako odraz sogdského původu mongolského písma
1.6.1. Původ mongolského písma
Přesný původ mongolského písma je dosud předmětem sporů. Původní názor o převzetí ujgurského písma pro mongol štinu naj manským písařem Tatatungou v roce 1204 zmiňovaný v kronice dynastie Yuan (Yuanshi 7Ujrl, Juan 124; Sagdarsúren 2001: 28) je v současnosti zastáván jen výjimečně, případně se připouští jako platný jen pro užší skupinu Mongolů sjednocených kolem Cingischána. Obvykle se předpokládá, že již před počátkem 13. století se užívalo sogdo-ujgurského písma pro jiné mongolské jazyky či dialekty než dialekt Cingischánova dvora. Přední mongolští akademici zastávají od 70. let 20. století názor, že mongolské písmo nebylo přejato od Ujgurů, ale přímo od Sogdů a dokládají tento názor buď důvody historickými („národ na vzestupu nikdy nepřejímá kulturu národa v politickém úpadku", Sagdarsúren 2001), nebo (s větší přesvědčivostí) s poukazem na archaický charakter jazyka konzervovaného v pravopise mongolského písma (Tumurtogoo 2006). Je třeba mít na paměti také konzervativní charakter ústní varianty literárního jazyka. Ačkoli se dochovalo velké množství písemných památek v obou potenciálních jazycích, od jejichž nositelů Mongolové písmo přejali, Sogdů a Ujgurů, jakékoli fyzické doklady mongolského písma do počátku 13. století se ani po sto letech intenzivních archeologických bádání v Mongolsku nepodařilo nalézt. Nejstarší památkou mongolského jazyka v mongolském (respektive ujguro-mongolském písmu) zůstává nápis na tzv. Cingisově kameni (Cinggis-ůn čilayun-u bičig), který pochází buď z roku 1225, nebo z doby nepříliš vzdálené od tohoto data. Po Cingisově kameni následují další epigrafické památky v průběžném chronologickém sledu (Edikt královny Toregene 1240, nápis na pečetidle Gúyúg chána 1246, nápisy chána Môngkeho 1253, 1257, 1261, 1268, nápis Jibintemúr wanga 1277 aj.)71
Chronologicky nejstarší dochované památky mongolského písma na papíře jsou mnohokrát podrobně analyzované dopisy perských ílchánů (průvodní list papežskému vyslanci od Abaga chána 1267/1279, dopis chána Arguna králi Filipu IV. Francouzskému 1289, dopis chána Arguna papeži Mikuláši IV. 1290, dopis chána Ghazana papeži Bonifáci VIII. 1302, dopis chána Ôljeitú králi Filipu IV. 1305) a méně známé výnosy chánů dochované v Ardabllu (Doerfer 1970). Ze 14. století a první poloviny 15. století pocházejí skupiny povětšinou fragmentárne zachovaných textů na papíře nalezených v okolí Turfanu, v ruinách města Qaqa-qota a nepočetné fragmenty v Dunhuangu. Tyto památky s výjimkou administrativních dokumentů obsahujících datovatelná jména vládců nejsou blíže datovatelné. Výjimku představuje datace ve fragmentu xylografického tisku Cojdži Odserova překladu a výkladu Bodhicaryávatáry, který byl tištěn v Pekingu (Dadu) v roce 1312. Počátek systematického užívání mongolského písma pro buddhistické písemnictví v mongolštině se i podle pozdější mongolské tradice váže právě k postavě Cojdži Odsera, jehož nepříliš jasnému životopisu
Soupis a bibliografické přehledy provedl ÍKairaiB 2006.
43
se věnuji v kapitole 3.7.
1.6.2. Sogdské výpůjčky v mongolském písmu
Pro administrativní účely ustanovil Chubilaj kvadratické písmo založené na tibetském písmu zavedené Pagba lamou Lodoyijalcanem. Kvadratické písmo bylo po dobu dynastie Yuan ke psaní ediktů i místní registratury skutečně využíváno, jak lze soudit podle objevů z Archivu Tibetské AO ve Lhase a fragmentárni ch dokumentů z Qara-qota. Pro zápis buddhisti ckých textů však jejich první systematický překladatel do mongolštiny zvolil mongolské písmo. Cojdži Odserovi se někdy připisuje reforma písma s tím, že teprve on z ujgurského písma používaného pro zápis mongolštiny vytvořil svébytný systém mongolského písma. Avšak památky ze 13. století dokazují, že pravopis mongolského písma byl v té době již ustálen. Cojdži Odserovy překlady a jeho autorská díla se stala na tři staletí základem mongolského literárního jazyka a překladatelé konce 16. a první poloviny 17. století na jeho terminologii systematicky navázali. Nehledě na nejasný etnický původ, Cojdži Odser zřetelně vycházel z prostředí ujgurského buddhismu, a spolu s ním se do mongolského literárního jazyka dostaly četné terminologické výpůjčky ujgurské i starší sogdské.
Přejatá slova v plně hláskovém mongolském písmu uchovávala často archaický nevokalizovaný nebo polovokalizovaný zápis z ujgurštiny a sogdštiny. Vzhledem k přerušení tradic recitace a ztrátě kontaktu s ujgurskou buddhistickou kulturou během 15. a 16. století začali Mongolové tato slova číst chybně, nadále je přizpůsobovali mongolské výslovnosti a sekundárně je začali zapisovat odlišně na základě vlastní výslovnosti. Např.:
Příklad 1: sogd. pwtyst/3 / pwôyst/372 > mong. bodistw73 [bodisatva] > bodistwa > bodisung/bodasung > bodisug/bodasug
Archaický polovokalizovaný zápis bodistwa sty podobě ligatury gedesii + sidii uprostřed souhláskového shluku nepřípustného dle mongolské fonetiky vedlo k chybné recepci ligatury, kdy gedesii byl přečten jako samohláska u a sidii jako souhláska n. Slabika wa zapsaná archaicky pomocí běžného silbi (namísto pozdějšího matayar silbi) vedla ve spojení s a ke čtení g (pokud bylo a zapsáno pomocí čačaly-a), nebo y (pokud bylo a zapsáno pomocí tahu segůl).
Příklad 2: skt. vaidúrya („chryzoberyl") > biiduriy-a > bindury-a > ôundsprhna Transkripční systém mongolského písma zavedl pro zápis sanskrtské dvojhlásky ai zápis pomocí dvou silbi (zatímco mongolská dvojhláska ayi se zapisuje pomocí sidii + 2 silbi). Neobvyklý výskyt dvou silbi za sebou si mongolští čtenáři neznalí správné výslovnosti sanskrtského slova vysvětlili jako chybný zápis silbi + sidii {-in-) podle mongolské zákonitosti o střídání samohlásek a souhlásek.
Sogdský původ mongolského písma zanechal v mongolském literárním jazyce skupinu
V sogdských rukopisech je doloženo velice nejednotné psaní slova bodhisattva, z nichž zde uvádím dvě základní podoby. Viz Yutaka Yoshida 2008: 347.
Výhradní způsob zápisu v preklasických mongolských textech, viz Tumurtogoo 2006: 328.
44
výpůjček. Většina z nich jsou původem buddhistické termíny přejaté přes sogdštinu ze sanskrtu. Sogdskému prostřednictví nasvědčuje podoba jejich zápisu v konzervativním mongolském písmu, které odráží podobu zápisu v sogdském písmu. Následující výčet si neklade za cíl poskytnout vyčerpávající přehled sogdských nebo dokonce obecně íránských výpůjček v mongolských jazycích, ale zaměřuje se především na ty, které v zápisu mongolským písmem pravděpodobně odrážejí podobu v sogdském písmu.74
1.6.3. Slova sanskrtského původu odrážející v mongolském písmu stopy sogdského prostřednictví_____
	sanskrt	sogdské písmo		sogdská výslovnost75	ujgurština	mongolské písmo	chalchská výslovnost
1	ämalaka	"mô'k(SD162)		äm(a)ôak	imiti	imidi	
2	dhärani	d'rny76			darni	tarni	TapHH
3	Išvara	'zru'77			ezrw-a	esru-a	3cpya
4	jätaka	c'ttik78			čadik	čadig	uaAnr
5	mahešvara	■>   ~ 79 my yspr			magišvari, mahišvari, maxišvari	makišuvari	MaxeniBapu
6	nirvána	nyrb'n 6286)	(SD	nirPän, nirvána	nirván	nirván	HIipBaH
7	nišanja	nyzp'n'k 6371), nyzP'ny	(SD	nizPäne	nizsvani, nizbani	nisvanis	HHCBaaHHC, HHCBaHHC
8	pPreta	pr'yt (SD 7029)		pret, pryt, piryt	prát	birid	ÔupA
9	prthagjana	prtkčn80			prtikčan	bertegčin	Ô3pT3rHHH
10	šásana	sasan81			sašin, šazin, šasin	šasin > šajin	nianiHH
11	šiksápada	škš"pt, škš'pwt, škš'pt (SD 9233)		šakšapat	čaqšapat, čaxšapat	šagšabad	uiarrnaaBaA
12	Sumeru	sm'yr (SD 8825)		s(u)mer, smyr	sumir	sumir, sumbur	cyMÔap
13	upásaka	wp's'y 10122)82	(SD	upasě, upäse"	upasi	ubasi	yBiu
14	upásiká	'wp's'k (SD 1915), 'wp's'nch (SD 1853)		upäsänč, uPäsänč	upasanč	ubasanča	yBcaH3, y6caH3
15	vajra	ber83			wačir, wačr	wčir	OHHp
16	vihára	bry'r, Pry'r 2741), fry'r 3886)	(SD (SD	farxär	vrxar, vixar, vqar	biqar / buqar	ôyxap
Stranou ponechávám řadu íránských výpůjček v mongolských jazycích představených Lauferem 1919 (např. anar
„granátové jablko", turma „ředkev", toti „papoušek" aj.) aPelliotem 1925/1926 (singqu „rumělka").
Není-li uvedeno jinak, uvádím rekonstrukci výslovnosti podle R. Gharib (SD 1995).
CYx6aarap2014: 26.
CyxôaaTap 2014a: 258.
CYx6aarap2014: 26.
CyxôaaTap 2014: 26.
CyxôaaTap 2014: 26.
CyxôaaTap 2014: 26.
Zaznamenány i tvary wp 's'k (10120), (1852), 'wp's'k(\9\5)
CyxôaaTap 2014a: 174.
45
1. Plod stromu Phyllanthus emblica, Mirabolanus emblica, Emblica officinalis se v sanskrtu nazývá tišyá, amala a ámalika. Odtud sogdský zápis "mô'k. ô bylo v sogdském písmu zapisováno pomocí L (lamed), v odvozených písmech (ujgurském, mongolském) v důsledku sogdské výslovnosti s hodnotou D. Vujgurštině a mongolštině nalézáme ze sogdštiny přejatý tvar s možným čtením imidi/imiti vzniklý záměnou podobně zapisované samohlásky a za i na začátku slova a asimilací ostatních slabik počáteční slabice. V mongolštině se grafické rozlišení písmene n a samohlásek na začátku slova zapisovaných s tzv. korunkou titim (alef) pomocí tečky na n začalo systematicky používat až ke konci 18. století. Z tohoto důvodu se u čistě literárního a vzácně se vyskytujícího výrazu imidi vžilo čtení nimidi. (KoBajieBCKuň 1844: 663). Cín. anmole MMWl, tib. skyu ru ra. Jiný slovník uvádí skt. ámalakam, čin. shancha lilii: nebo yuganzi IÉ1=t"Ť, tib. skyu ru ra.S4 Laufer 1919: 378 uvádí ámalaka (Phyllantus emblica) vedle dvou dalších druhů myrobalánu (haritaki, Terminalia chebula a vibhitaka, Terminalia belericd). Do mongolštiny později přes tibetskou terminologii proniklo také skt. haritaki > tib. a ru ra > mong. arura. Od názvu rostliny imidi bylo v preklasické mongolštině odvozeno také diminutivní adverbium imidiken/imitiken „malý jako plod imidi; trošičku" (Kara 2009: 124).
2. Skt. dhárani (magická formule), tvar v sogd. písmu ďrny s nevokalizovanou druhou krátkou neprízvučnou slabikou byl převzat i v ujgurštině a v mongolštině čten jako dvouslabičné slovo tarni.
3. Skt. Išvara („nejvyšší pán, bůh") > sogd. 'zru' > mong. esru-a (literární výslovnost eserwaa), psáno také spojitě esrua. Spojitá forma se z neznalosti správné výslovnosti začala v mongolštině číst esron.
4. Skt. játaka (příběh z předchozích životů buddhů) > sogd. c 'ttik > ujg. čadik > mong. čadig, cadig (s transkripčním c). Již v ujgurském čtení došlo k přechodu zt > d, protože obě hlásky jsou zapisovány jedním grafémem, který má v pozici uprostřed slova častější čtení d.
5. Skt. Mahešvara > sogd. my'yšpr > ujg. magišvari, mahišvari, maxišvari (sogd. 'y představující dlouhé ě nahrazeno i) > mong. Makišuvari.
6 Skt. nirvána > sogd. nyrb'n [nirPän, nirvána] > ujg. nirván > mong. nirwan (ujg. a mong. uchovaly zápis skt. v pomocí transkripčního písmene v/w).
7 Skt. nisevana „lpění" > sogd. nyzfl'n'k, nyz/i'ny [nizPáně] > ujg. nizsvani, nizbani > mong. nisvanis („touha, silná žádost"). Podle Cvxôaarap 2014: 26 je mongolský tvar odvozen od skt. nišanja, což by vysvětlovalo koncové -s v mongolštině (změna palatálního j na znělou alveolárni frikativu z a po přesunu závěrečné samohlásky před z jeho změna na neznělé s).
8 Skt. preta („hladový duch") > sogd. pr 'yt,pret, pryt, piryt > ujg. prát > mong. birid. Mongolský tvar plně vokalizován (v souladu se zápisem zachyceným již v sogdštině piryt) a s mongolskými fonetickými zvyklostmi (vyloučení souhláskových skupin na začátku slabik a pravidelné střídání souhlásek a samohlásek mimo omezené množství souhlásek na zlomech slabik). Koncové t je nehledě na výslovnost transkribováno podle zvyklosti jako d.
9 Skt. prthagjana („člověk nízkého původu") > sog. prtkčn > ujg. prtikčan > mong. bertegčin (obyčejný člověk, přeneseně: prostý člověk usilující především o vlastní užitek a prospěch). Mongolský tvar byl vokalizován podle mongolského fonetického cítění a snad již i lidové etymologie spojující toto slovo s mongolským berte- „zranit se, utrpět ránu". Ve 20. a 30. letech 20. století bylo slovo použito jako označení uprchlíků před komunistickým režimem z jižních
Liangsanglang, Shen, „amalakam." In: bye brag rtogs byed chen mo. TBRC W1KG4598. Jingdu: Ling mu xue shu cai tuan, [n.d.], (http://tbrc.org/link?RID=04JW5431|Q4JW54314JW29920$W1KG4598 (20. 4. 2014).
46
mongolských ajmagů do Vnitřního Mongolska a opětovně se změnilo z předních na zadní samohlásky: paartagčin (pl. paartagčinguud). Protože výraz bertegčin je v současné době výrazně literární a archaický, lidová etymologie nově vysvětluje tvar paartagčin přes nejasnou vazbu s ruským slovem partiya („strana"), k němuž je přidán sufix označující činitele děje -gčin.
10 Skt. šásana („učení, naučení, instrukce") > sogd. sasan > ujg. sašin, šazin, šasin > mong. šasin > šajin („učení, především buddhistické náboženství). Již v ujgurštině došlo k hláskové změně ve druhé slabice na základě grafické podobnosti mezi grafémy ' a y v sogdském, ujgurském (i mongolském) písmu.
11 Skt. šiksápada („morální naučení") > sogd. škš"pt, škš'pwt, škš'pt [šakšapat] > čaqšapat, čaxšapat > mong. čiyšabad, šagšabad (kolísání mezi či- , ša- odrážející ujgurskou a sanskrtskou předlohu a zároveň rozmanitost ve výslovnosti).
12 Skt. sumeru („hora Sumeru") > sogd. sm 'yr, s(u)mer, smyr > ujg. sumir > mong. sumir, sumbur, sůmer, sůmber. Nej starší forma sumir navazující na ujgurskou a sogdskou předlohu byla v klasickém období překryta formou sůmer ovlivněnou přímo sanskrtem a formami s b ve druhé slabice neznámého původu.
13 Skt. upásaka (nejnižší úroveň buddhistických slibů pro laické následovníky) > sogd. wp's'y [upasě, upasě], ujg. upasi > mong. ubasi
14 Skt. upäsikä (nejnižší úroveň buddhisti ckých slibů pro laické ženy) > sogd. 'wp's'k, 'w/3's'nch [upäsänč, uPäsänč] > ujg. upasanč> mong. ubasanča (současné spisovné formy yBcaro, yôcaro vedle řady dialektických variant usanz, uusanz, uušinz aj.)
15 Skt. vajra (hromoklín) > sogd. ber > ujg. wačir, wačr > mong. wčir. V mongolském písmu zůstává jedním z mála kodifikovaných reliktu nevokalizovaného zápisu. W(a) se změnilo ve výslovnosti písma na o, avšak původní zápis byl zachován kvůli odlišení od slova učir („příčina").
16 Skt. vihára („chrám, klášter") > sogd. bry'r, /iry'r (SD 2741), fry'r [farxär] > ujg. vrxar, vixar, vqar > mong. biqar / buqar. Na úrovni grafické analýzy lze připustit, že ujgurský a mongolský tvar vixar / bixar vznikl mylným čtením sogd. bry 'r (záměna graficky blízkého grafému r - y: oba náležejí k základnímu tahu silbi), významným argumentem však zůstává přímé působení skt. předlohy. V mongolštině nalézáme i transkripční zápis téhož slova bigar patrně přímo odvozený ze sanskrtu. Po zapomenutí původní výslovnosti převládlo čtení biger (např. název převtělenecké linie Biger nomun qan, jejího kláštera a dnes sumu v ajmagu Govi-Altai: Biger). KoBaneBCKUH 1844: 1159 uvádí nezvyklý význam nejasného původu ve spojení buqar tariyalang „úhor, lada, pustina".
1.6.4. Sanskrtská slova přejatá skrze sogdštinu s minimálními změnami (většinou redukce koncové samohlásky)_____
	sanskrt	sogdské písmo	sogdská výslovnost	ujgurština	mongolské písmo	chalchská výslovnost
1	äcärya	"c'ry (SD 32)	äčäre"	ačari, ačari	ačar	a3ap
2	brahman	pť'm'n, pť'mn (SD 6932)	präman, bräman	bramin, braman, barman	biraman	ôapMaH
3	candäna	cntn (SD 3232)	candan	čindan, čintan	zandan, jangdan	3atmaH
4	dhyäna	dy"n, dy'n (SD 3724, 3725)	dyän	diyan	diyan	AH5IH
47
5	ksana	kšn (SD	kšan,	kšan	gšan	arniHH
		4913), 'kšn	(a)kašn?			
		(SD 834)				
1 Skt. äcärya („učitel") > sogd. "c'ry > ujg. ačari, ačari> mong. ačar. Mongolština zcela ztratila koncové -ya redukované již v sogdském písmu na -y a vujgurštině na -i. V mongolském písmu nebylo do konce 18. století rozlišováno mezi č/j v pozici uprostřed slova. V literární výslovnosti mongolského písma se proto vžilo čtení azar, které bylo kodifikováno moderním spisovným jazykem (map).
2 Skt. brahman > sogd. pr"m'n, pr"mn > ujg. bramin, braman, barman > mong. biraman. K vložení i do souhláskového shluku br- bylo patrně vyžádané až mongolskými fonetickými zvyklostmi (v současné výslovnosti došlo k palatalizaci na ÔRpňian).
3 Skt. candana („santál") > sogd. cntn > ujg. cindan, cintan > mong. zandán, jangdan. K redukci a opuštění neprízvučného -a došlo již v ujgurštině na základě nevokalizovaného sogdského zápisu. V mongolštině probíhalo kolísání mezi z (zapisovaného transkripčním z) a druhotným j užitým na základě analogie s pravopisem mongolských slov s iniciálním j- vyslovovaným v západních a severních dialektech z.
4 Skt. dhyána („meditace") > sogd. dy"n, dy'n > ujg. diyan > mong. diyan. K redukci a opuštění neprízvučného -a došlo již v ujgurštině na základě nevokalizovaného sogdského zápisu.
5 Skt. ksana (okamžik) > sogd. kšn, 'kšn > ujg. kšan > mong. gšan. K redukci a opuštění neprízvučného -a došlo již v ujgurštině na základě nevokalizovaného sogdského zápisu. K/g v sogd., ujg. a mong. zapisováno totožným grafémem. (Výslovnost mongolského písma vyžádala vokalický začátek slova, aby oddělila souhláskový shluk    do dvou slabik - agšin.)
1.6.5. Výpůjčky sogdského původu nebo přes sogdštinu přejaté z jiných jazyků než sanskrt
předsogd-ský původ	sogdské písmo	sogdská výslovnost	význam v sogdštině	ujgurština	mongolské písmo	chalchská výslovnost	význam v mongolštině
	'nß'r, 'mb 'r (SD 930)	anßar, ambar	skladiště, sýpka		ambar	aMÖaap	přístřešek sloužící jako skladiště
	'wj'k, wjk'k (SD 1893, 1047)	užäk	písmeno	üzäk, ůžik, ůžůk	üjüg	y33r	písmo, písmeno
	'wť'k, 'wt 'k, 'wťq (SD 2020, 2023)	ötäk	region, místo	otay, otaq	otuy	OTor	1. historická administrati vní jednotka85
	'ynťwk (SD 2207) , 'yn tk'w (SD 2208) , 'yn tkw (SD	induk, indaku	Indie	enätkäk	enedkeg	3H3TX3r	Indie
2. přibližně „salaš", občasné opakované tábořiště lovců nebo pastevců vyhánějících dobytek v zimě na pastvu do hor.
48
	2209), 'nt						
	k   ' k						
	(flTC 173)						
	cyônyh (SD 3326)	čiôane ?	dýka, meč	jida	jida	acaA	dýka, meč
řec.	ôydm	ôeôem	koruna	didim,	titim	ththm	koruna
ôiáônua	(flTC), ôyôym (SkJ2erv0 2007: 108)			ti ti m			
řec. vo[ióq	nwm(h) (SD6138)	nom	kánon, zákon	nom	nom	HOM	1. kniha, 2. nauka
	s'r'py (SD 8720), s'rb'y (SD 8722) , s'rby (SD 8723) , s'rbwy (SD 8724)	särPay, särPuy	věž	1. ) sarvay (palác), 2. ) subuzyan (hrob)	suburyan	cyBpara	stúpa, (sekundár ně „věž")
avest.	šmnw (SD	šmanu	Ahriman,	šimnu,	simnu,	rnyjiaM	bytost
Angra-	9293)		démon	šumnu	simnus		působící
mainyu > *ahra-							neštěstí, obtíže, zlý
manu >							duch
*a9raman							
u >							
'tdrmnw							
	šmn'nch	šimnänča	bhiksuní	šmnanč, šimnanč	sibayanča, čibayanča, čibayangja	naBraH3	mong. název pro ženu s mnišský mi sliby (gelungma , bhiksuní)
avest.	tm (SD	tam	peklo		tam	TaM	peklo
tamah	9588)						
st.pers. Ahuramaz	xwrmzť (SD	xurmazda	Hormazd	qormuzta, xormuzta,	qurmusta	XypMacT	nej důležitější  z 33
da / parth.	10754)			xormuzda			tengriů
Hormazd							(nebeských bytostí)
	y'n'k(h)	xänäk,	dům		qan-a	xaHa	stěna, zeď
	(SD 4063), x'n' (SD 10596), x'n'kh	xänä					
49
	(SD 10597)						
	ywt'w (SD 4464), xwt'w wxd'w	xutaw, xwatäw	král, mistr, pán	qut86	qutuy	xyrar	štěstí, požehnání
	ywtm (SD 4474)	xwatam	příbuzný	qutu	quda	xyA	příbuzní87
1.6.6. Nejistá
spojitost mezi sogdštinou a mongolštinou
sogdské písmo	sogdská výslovnost	význam	ujgurština	mongolské písmo	chalchská výslovnost	význam
knc'k (SD 4752), qncq (4753), qnck (4754)	kančě	dítě, malé děvče	kenč („dítě")	kenje	X3H3	pozdě narozené (dítě, mládě)
"ys- (SD 379), 'ys-	äis, ěs	přijít		ayis-	aiíc-	přicházet88
'wyr-, 'wy'r- (SD 1884)	óxar	opustit		oyurqu	oroopox (hovorově opxux)	opustit, ponechat, upustit (od něčeho)
Nejasná cesta je u mongolského slova ters, které svým významem odpovídá jak předpokládanému sanskrtskému tirthika (příslušník jiné náboženské skupiny, heretik, odpovídá tib. kla klo označujícímu převážně muslimy), tak i obecnějšímu významu „opačný, protivný", který sdílí sujgurským ters, tertrů a tetrů (fl,TC 556). Zatímco ujgurská synonyma tertrů a tetrů jsou doložena v plně vokalizovaném tvaru teturu pouze v archaické části mongolských psaných textů navazujících rigidně na ujgurskou buddhistickou terminologii (Sayin ůgetů erdeni-yin song in Kara 2009: 284), ters zůstalo v literárním jazyce a dostalo se i do hovorové mongolštiny. Sogdština dokládá podobu slova velmi blízkou ujgurské a mongolské (skt. th > s), avšak se zcela odlišným významem („křesťan"): trs'q (SD 9667) [tarsäk, tarsäk] a etymologií v parthštině a manichejském pahlaví (Pahl. tls'k [tarság], Stř.Pers. trs 'g „křesťan" MacKenzie 1971: 82.). Slovo teturu a jeho čtení již bylo v 19. století v Mongolsku zapomenuto. KoBaneBCKUH 1844: 1629 uvádí čtení taduru s významem „zlý, nepřátelský, zhoubný": např. taduru ayultu ragša - „strašní rákšasové", taduru buruyu - tib. phyin ci log ba, „lživý, převrácený, nespravedlivý, zlý, nepřátelský". Také Lessing 1960: 762 uvádí tadaru, taduru - „zlý, špatný, zlovolný".
V básni Rasiyan-u qumq-a je čtení teturu nebo tedůrů dáno aliterací verše, což dokazuje, že
v 17. století bylo původní čtení slova teturu ještě známo.
teturu yirtinču-dur yutumsiyud kedui bôgesu:
tegtinu ijayur inu mungqay buyu kemen:
tengsel-ugei boyda Badar-a Kirti:
tegun-i sayin uges-un jiruken-dur nomlabai:
Ať jsou nepořádky zvráceného světa jakkoli mnohé,
jejich kořen je hloupost.
To kázal nesrovnatelný pán Bhadrakírtí
v „Srdci dobrých slov", (sloka 160)
86
87
Duše, životní síla, štěstí, požehnání, vlastnost obvykle spojovaná s osobami turkických vládců. Vztah rodin spojených sňatkem svých členů.
Kořen aktivní výhradně v preklasickém období. Snad druhotně (přechodem z knižního jazyka) rozšířeno v některých ojratských dialektech (aaši-), dnes opět na ústupu z běžného používání.
50
Jako nový zdrojový jazyk se může sogdština zvažovat v případě mongolského slova wiwanggirid (proroctví, sdělení bódhisattvů nebo šrávaků o jevech nebo dění v minulosti, současnosti či budoucnosti, které není poznání člověka dostupné). Jeho původ se odvozuje od skt. vyákrta (dosl. vysvětlený, analyzovaný) a ke tvaru wiwanggirid lze dojít skrze chybné mongolské čtení preklasického zápisu slova.
Dochované preklasické mongolské památky ale obsahují pouze tvary: wiyagirid (Burqan-u arban qoyar jokiyangyui 50r, in Namkamituy 2005: 183) viyangirid (Dar-a-yin qorin nigen maytal, col. Ib4, in Tumurtogoo 2006: 208) wiyagirid (Burqan-u arban qoyar jokiyangyui 6v, in Namkamituy 2005: 139) Tyto tvary odpovídají ujg. viyakrit (předpověď, vysvětlení, ,ZLTC 633).
V sogdštině je však slovo bywnqy' [Pyôn(a)kyä]. (SD 3053) „proroctví" odvozené od 'fiywny, bywny [(a)Piwaně, (a)Pyoně] < *abi-waina-, Parth. frywn, „předvídat" (také fiy 'wn- [Pyôn, piwan?] (SD 2968), fiy'wn'y [Pyóně, piwaně] (SD 2969) „prorok" aj. Zápis kořene bywn- by v mongolštině umožňoval čtení wiwan-.
Spíše jen náhodná podobnost je u gramatických slov:
'm'S (SD 878) [mäô], 'm'yó ('myô) (SD 884) [měo] „jako" - mong. metů „jako" (převážně omezené na literární texty). Je však doloženo i v dalších mongolských jazycích, Dongxiang mutu, Baoan mdtgo, Mong (Sun Zhu 1990: 485), Mongghul madu (Li Keyu 1988: 305).
Sogdská předložka 'c (cn, cnn, 'cnn, cwn, -c) (SD 616, 620) [ač, čan] „od, z" spíše náhodně odpovídá mongolskému sufixu ablativu -ača, -ča (k poměru obou tvarů v preklasických pramenech viz např. Sirůngkúú 2006: 150), jemuž v hovorovém jazyce odpovídá vždy tvar -aas/ees (případně vokalicky variantní). Pochopitelně se zde nemůže jednat o výpůjčku, aleje možno uvažovat o vlivu psané podoby na užití č ve velice konzervativním mongolském pravopise ablativního sufixu, třebaže grafém c má v některých zvláště východních dialektech pravidelné čtení s.
Dále skt. vandya („hodný úcty, respektu") > mong. bandi („novic", „malý chlapec") i přes odpovídající písemný zápis patrně spíše nesouvisí se sogd. bnty, finty (SD 2667, 2668) „služebník, otrok".
Mong. sloveso namančila- pochází bez větších pochybností ze skt. nam- „klanět se" + aňjali-„spínat ruce" (KoBaneBCKuu 1844: 615). Výkladový slovník Qorin nigetů tayilburi toli z roku 1743 (1977: 190) skutečně uvádí jako jediný význam „ve stoje spojit obě dlaně a v úctě je pozvednout".89 Avšak obvyklý význam slovesa namančila- je „činit pokání, kát se [ze svých vin]". Výhradně v tomto významu se namančila- vyskytuje v preklasických mongolských textech.90 Současný výkladový slovník upřesňuje, že první význam „skládat dlaně a v úctě je pozvedat" se provádí s přáním „vzdálit neštěstí, utrpení a zlé vlivy".91 Domnívám se, že význam „pokání, vyznávání zlých skutků" mohl být u mongolského buddhistického termínu inspirován sogdským nm 'nyy nm 'ny nm'n'k (5983) [nimaně] „lítost, pokání", nm'nyqyn, nm'nkyn (SD 5982) [nimaně] „kající" (v ujgurštině chybí). Užívá se také jako překlad tibetského bshagspa (vyznání, pokání) (Sumatiratna 2018: 38500). Variantní mongolská forma naminčila- však vznikla patrně samovolně, snad paralelně ke slovu aminčila- („jednat s někým důvěrně, v tajnosti").
Velmi pravděpodobný je vztah mezi mongolským čayasu, v preklasickém období až do přelomu 17./18. století čayalsun („papír") se sogdským k'yô' (SD 4632) [käyaôä], k'yô'kh (4634) [käyaôä(k)] „papír". Sogdský výskyt se obvykle považuje za nejstarší. Již Laufer (1919: 557) zpochybnil teorii o čínském původu perského káGhaó ^^(také arabská forma kághid ^^se
yarun qoyar alay-a-yi joysuyan qabsurču degedlen erguskikui-yi namančilamui kememiii:
Třikrát v Burqan-u arban qoyar jokiyangyui a čtyřikrát za sebou ve stejné formulaci v rukopise Turf. 12. Viz Tumurtogoo 2006: 477.
Fau, sosnou, ssmzspuůz 3aůJiyyjiotc ozoxuůz xycsn ajiza xaecpan MopzooK sajióupax: noMamnan sajióupax. mohzoji X3JIHUŮ d3Jiz3p3Hzyu maůjióap mojib 2008: 1333.
51
považuje výpůjčku z perštiny) z gúzhí správněji gôuzhí $flS „papír z morušové kůry",92
navrženou F. Hirthem (1890: 12).
Mongolští lexikologové považují slovo čaya(l)su(n) za slovo mongolského původu odvozené od kořene čaya- (čayan „bílý", např. Mongyol ůges-ůn ijayur-un toli 1988: 2171, podobně Laufer 1919: 559). V mongolských jazycích se / ve slovotvorném sufixu -Isun uchovalo pouze v burjatštině (caaphau), bargském dialektu (saaruu), hôvsgôlských dialektech (caars) a Mongghul (čaalssn, qaalsi93).
Laufer (1919: 559) spatřoval původ perského käGhaô v obecně turkickém ekvivalentu (v ujg. varianty kayaó, kayid, kägädä, kägdä, qayat) a za jeho původ označil kagaš v jazyce Sorů, Kumandinců a Lebedů s významem „březová kůra". Moderní šorský slovník94 uvádí již jen slovo i^asam v moderním významu „deník" a Kfiac „obrázek, vzor" patrně související s mongolským čayaja „zákoník". Vzhledem k tomu, že altajské turkické skupiny se v posledních staletích vyvíjely pod silným mongolským kulturním vlivem, který přinesl přejímání velkého množství kulturní terminologie (viz např. mong. čayasu > chak. na3bm, naybm nebo burj. caaphan > tuv. caa3bm, chak. cci3bm, vše ve významu „papír"), nepovažuji význam kagaš či xaac „březová kůra" za původně turkický (chakaština a tuvština má tos, jakutština tuos doložené již v ujg. toz). A to i vzhledem k tomu, že z této oblasti nejsou dochovány žádné doklady používání březové kůry pro psaní, zatímco z mongolské oblasti, kde psaní na březovou kůru doloženo je, měla mongolština rozdílné označení pro papír (čayalsun) a březovou kůru (uistí). Räsänen (1969: 219-220) považuje za původ turkického názvu pro papír perské käGhad (käGhaô), käGhid a dále sogdské k'ydyh se čtením káyói.
Případné další vztahy turkicko-mongolského qayaó - čayalsun k čínskému zdroji by snad poskytla kitanština, v jejíchž památkách však dosud výraz pro „papír" nebyl nalezen.
1.6.7. Závěr
Přejatá slova v mongolském písmu často uchovávala archaický nevokalizovaný nebo polovokalizovaný zápis z ujgurštiny a sogdštiny. Vzhledem k přerušení tradic recitace a ztrátě kontaktu s ujgurskou buddhistickou kulturou během 15. a 16. století začali Mongolové tato slova číst chybně, nadále je přizpůsobovali mongolské výslovnosti a sekundárně je začali zapisovat odlišně na základě vlastní výslovnosti (např. bodistw > bodisug/bodasug > bodisung). Určit však bezpečně přibližnou dobu těchto posunů a s jejich pomocí přispět k datování mongolských rukopisů se však ukazuje jako nereálný předpoklad.
U některých slov Mongolové uměle přizpůsobovali výslovnost své vykonstruované lidové etymologii (např. ujg. ayay-qa tegimlig „důstojný, hodný pocty" (epiteton mnicha) > ayay-a takimlig mong. lidová etymologie: „přijímací obětní dary do misky"). Většina přejatých sogdských slov jsou buddhistické termíny ze sanskrtu, které sogdštinou prošly a v některých případech mongolský zápis reflektoval odlišnosti sogdského zápisu. Častěji však není možné spolehlivě určit, nakolik je sogdské prostřednictví pro ujguro-mongolský zápis rozhodující, nebo nakolik byl ujguro-mongolský zápis vytvořen a dále ovlivňován a usměrňován na základě znalosti sanskrtského originálu, protože znalost sanskrtu na rozdíl od znalosti sogdštiny provázela mongolský buddhismus trvale.
Gduzhi fitlĚ se považuje za synonymní s chůzhi f#IK. Slovník Kangxi zidian MWt^f^ cituje u hesla t# patrně ztracený komentář Knihy písní připisovaný učenci ze státu Wu v době Tří říší (220-280) Li Jimu Lu Ji Shi shu HeSlttí/li, který potvrzuje, že šlo o dialektické rozdíly. „Lidé z kraje You (přibližně dnešní Hebei, pozn. OS) jej nazývají morušovník gů, někteří morušovník chů. V krajích Jing (přibližně dnešní Henan, pozn. OS), Yang, Jiao a Guang (= stát Wu, pozn. OS) jej nazývají gů, v centrálních krajích se nazývá chů, lidé v Jiangnanu (Na jih od Dlouhé řeky, oblast jižního břehu dolního toku Changjiangu) z jeho kůry vyrábějí látky a stloukáním zněj dělají papír." iWH Atl^SJI, sScSffJlo fij, MMžM, ŤiH Atf2.it» ffpífAitÄJŽWJi
^p, XíwtUJiŠfto http://www.zdic.net/z/lb/kx/696E.htm(4. 2. 2019). LiKeyu 1988: 434.
KypneniKO-TaHHaranieBa - Anom>icHH 1993: 20.
52
Sogdské texty rovněž obsahují velmi nejednotné zápisy sanskrtských i původních íránských výrazů především ve vztahu k přítomnosti či absenci sogdských mater lectionis, písmen nesoucích samohláskovou hodnotu (', y, případně w). Tato skutečnost znesnadňuje srovnávání sogdských variant s ojedinělými případy nedostatečně vokalizovaných archaických podob slov mnohem konsistentnějšího mongolského písma.
V této kapitole jsem shromáždil příklady sogdsko-mongolských jazykových vztahů, z nichž většina byla již dříve známa. Nově byla díky sogdskému prostřednictví rozpoznána sanskrtská předloha v mong. imidi (Mirabolanus emblica) ze skt. amala prostřednictvím sogd. ' 'mó % kde vývoj sogdské fonetiky vysvětluje konsonantní změnu l > S > d, v jejímž důsledku přešlo lamed do ujgurského a mongolského písma s hodnotou d/t.
53
2. Analytická část
Analytická část práce obsahuje paleografický a kodikologický rozbor rukopisů z českých sbírek vybraných tak, aby pokud možno souvisle pokrývaly období od poloviny 17. století do poloviny 20. století. Komentáře k jednotlivým rukopisům se obvykle drží následujícího strukturního schématu.
I. Fyzický popis rukopisu: formát, typ papíru, rozměr, počet listů. Vnější podoba rukopisu. Další kodikologické charakteristiky. Obecná charakteristika písma a duktu.
II. Analýza základních tahů písma:95
1. titim „korunka" - aru-yin titim, siluyun titim
siluyun titim - je spíše starší formou titimu převažující do poloviny 18. století v rukopisech psaných rákosovým/bambusovým perem a v xylografech.
\
aru-yin titim - novější forma vzniklá z potřeby více přitlačit štětec na začátku slova, následuje ji také většina moderního tisku. V plně vyvinuté formě se objevuje v posledních desetiletích 18. století a plně se rozvíjí v 19. století mimo jiné v návaznosti na písmo psané štětcem.
V první polovině 18. století bývá titim výrazně redukován. Buď bývá obtížné rozhodnout, zda se jedná o siluyun titim, nebo aru-yin titim, anebo jeho průběh začíná přímo tahem sidů.
11
2. youl, niruyu - základová hlavní spojovací linie. Spojující linie je ve všech obdobích mongolského písma téměř neměnným prvkem. V komentářích k rukopisům rozlišuji niruyu podle její síly, zdaje pravý okraj hlavní linie nepřerušovaný (v případě písmen realizovaných pouze na levé straně), nebo její linearita ustupuje pod vlivem dynamičtějších tahů jednotlivých písmen. Tyto rysy nejsou vázaný na období, ale spíše na vyšší, elegantní styl (nepřerušovaný lineární průběh) na jedné a na nižší, kurzivní, neprofesionálni styl (přerušovaný průběh) na druhé straně.
lineární průběh:
mírně přerušovaný průběh:
základová osa zcela narušena
dynamickým průběhem tahů sidů:
Ve druhé polovině 17. století se vyskytují případy
houpavého, „krůnýřovitého" průběhu základové linie:
3. sidů - „zub" (součást vokálů a/e, konsonantů n, q a y), může být orientován kolmo k hlavní linii nebo se naklánět směrem dolů, případně nahoru. Pokud sidů naruší linearitu niruyu, utvoří se uprostřed jeho tahu větší či menší mezera (viz předchozí bod).
Názvy tvarů písma přebírám z publikací Luvsandordž 1995: 5; IIIamapcvpaH 2001: 29-33. Šagdarsůren (opus citátům) uvádí výčty alternativních tradiční názvů tvarů písma. Další tradiční názvosloví uvádějí rovněž HyBcaiDKaB - JTyBcaimopsK - HlapxvY 1986.
54
standardní sidii kolmý k základové linii:    1    sidii nakloněný nahoru:
sidii nakloněný dolů:    *    sidii zcela podřízený základové linii (typické pro období kolem roku
I
1800):    *    základová linie zcela podřízena dynamickému průběhu sidii:
4. silbi - „holení kost":
základní silbi: (součást vokálů i, ô/u na počátku slova)
V 17. století a často ještě v první polovině 18. století je silbi s hodnotou i psáno se zakončením ohnutým směrem dolů:   ^ . Nejdéle (až do přelomu 18. a 19. stol.) ohnutí silbi přetrvalo ve
slabikách bi, ki/gi: . Výjimečná je v 17. stol. a první polovině 18. století forma dutého
Ä
silbi j ako v oj ratském j asném pí srnu:     ' .
V iniciální pozici j fy v podobě silbi až do konce 19. století nerozlíšené. Mívá tvar mírně prohnutého
A A
silbi (zvláště v 17. stol. - první polovině 18. stol.) nebo běžného rovného silbi.       1      * . eteger   silbi   „silbi   zahnuté   nahoru"   (písmeno   y   od   rozlišení   iniciálního   y   a j)
erbeljin silbi (silbi v písmeni r): Ve 2. polovině 17. a první polovině 18. století tvar silbi
A A \
s rozeklaným zakončením (hlavicí): , jen zřídka v archaickém tvaru rozeklaného sidii: ' ■ . Ve druhé polovině 18. století a v 1. polovině 19. století se objevuje varianta s vidlicovitě rozeklanou
A H
hlavicí silbi paralelně s překříženým tahem, který v nejmladším období převládá:     ' .
Dynamičtější duktus protahuje první tah (delší), zakončuje jej zobáčkem směřujícím nahoru,
zatímco druhý tah se zkracuje:      I    Vrychlopise ovlivněném kurzívou psanou štětcem se obě
části tahu propojují a ve výsledku se podobají kebtege d. 1
matayar silbi „křivé silbi" (w, transliterační e) - neměnný tvar:
5. gedesů - „břicho" (vokály o/u, debisker d/t). Tvar téměř neměnný. Je možný dvojí postup psaní. Obvyklý je směr pravotočivý, v nej starších rukopisech 17. století a naopak v burjatském kurzivním stylu přelomu 19. stol. a počátku 20. století se však vyskytuje i obrácený levotočivý postup psaní.
55
4 4
Rozlišení bývá obtížné, protože výsledná podobaje shodná:
6. jabaji - „koutek úst". Burjati jej nazývají aru-yin sa, v Gorlosu se nazývá kebtege sa.
f Y
V počáteční a středové pozici téměř neměnný: . Na konci slova mívá různou velikost a
různou délku zakončení pomocí boyuni segůl: ^      ^    ^   ^ .
7. eber - „roh". Burjati nazývají óbůr-ůn sa, v Gorlosu se nazývá bosuy-a sa.
V současném písmu má dvě varianty pro písmena; a č. V písmu psaném perem se tyto varianty až do poloviny 19. století zpravidla nerozlišovaly.
standardní č: '
v|
standardní j: 1
přechodová forma (častá v 17. století a první polovině 18. století): 1
Užití jednotlivých grafických forem pro funkčně nerozlíšené č/j nelze časově stanovit.
Obě varianty se objevují i s podvariantou ukončenou drobných háčkem:
Standardní transkripční písmena c (s kroužkem) a z (s háčkem) se zvláště od počátku 19. století
A tú cú ^4
užívají poměrně volně       * *     a převládá užívání tvarů s háčkem.
V 17. století a v první polovině 18. století tvoří slabika či/ji ligaturu bez mezery mezi písmeny.
Ä *
Ligatura někdy opticky splývá s tvarem erbeljin silbi:
8. numu - „luk". Součást velkého množství písmen (b, p, f, q/y na počátku slova, g/k (na počátku a uprostřed slova), na konci slova: r, u/u, i/y).
Průběh tahu numu je buď rovnoměrný ^ , nebo s těžištěm posunutým dolů, kdy dochází k ostrému ohybu ^ .
Iniciální q/y je nejvýmluvnějším grafémem z hlediska datovatelného vývoje. V 17. století sestává ze dvou mírně prohnutých zubů (z nichž první může být delší), které jsou spojeny mělkým tahem
f 1 ?
numu často vytaženého do špičky směřující nahoru . V první polovině 18. století
převládá velmi redukovaný tah, jenž se podobá dvěma zubům spojeným základovou linií, a je tudíž
? 1 1
obtížně rozpoznatelný: . Neprofesionálni rukopisy již ve druhé polovině 17. století
t ?
uvádějí tah s hlubším tahem numu občas spíše hranatých ohybů:     '       *    . V polovině 18.
56
století se objevuje velmi úzká podoba numu iniciálního q/y blíží se tvaru jabaji. Ve druhé polovině 18. století se numu iniciálního q/y prohlubuje, zakulacuje a první tah písmene se mění na háček,
který v 18. století ještě začíná na úrovni základové osy nebo dokonce napravo od ní:
Od počátku 19. století je ustálen standardní tvar se zakulaceným numu a háčkem na levé straně od
základové osy: . Ve 20. letech 20. století se pod vlivem zběžného písma psaného
ľ?
štětcem háček protahuje a hloubka numu se opět zmenšuje: Na konci slova může být tah numu (u písmen r, u/u, i/y) otevřený (1), standardně ukončený na úrovni základové osy (2), přetažený doleva od základové osy (3), výrazně přetažený doleva od základové osy až na druhou úroveň doleva od základové osy a výrazně stočený nahoru (4). 12 3 4
b    ó <b
<K <b ě
A   h b
9. degege - „háček". 1. způsob ukončení hlavní linie ve výjimečných případech (např. po transkripčním kebtege d, bosuy-a t na konci slova), 2. háček (korunka) u iniciálního q/y, u finálního
m.
J  <d £   ^ ^ ^ jfc
10.-11. d/t-yin bičilge. Používání grafických tvarů bosuy-a t, kebtege d, případně debisker d (gedesů+sidů) pro zápis fonémů dat bylo předmětem sporů mezi různými proudy v mongolském pravopise. Na rozdíl od současných zvyklostí, kdy se bosuy-a t používá pro d i t na začátku slova, zatímco kebtege d pro d i t uprostřed slova a debisker d (tvar složený z gedesů a sidií) pro d na konci slabiky (slova) nebo před další souhláskou, se zvláště v 17. a 18. století setkáme s důsledným fonetickým rozlišováním bosuy-a t jako grafému pro t (uprostřed slova může být zapisováno pomocí debisker i) a kebtege d jako grafému pro d, případně s nedůslednými kombinacemi obou systémů.
10. bosuya t „vertikální, stojící ť; pro 2. polovinu 17. století a první polovinu 18. století je typická široce protáhlá varianta trojúhelníkového vzhledu, v rozměrově menším písmu téměř standardní
Ř 4 V
podoby 1      1 ; v profesionální minuskule první poloviny 18. století se objevuje výrazně
sploštělá varianta podobná t v ojratském jasném písmu 1 ; v kurzivnějších méně profesionálních stylech od druhé poloviny 18. století převládá varianta zahájená předtaženým tahem po základové linii (graficky shodná s mandžuským t ve slabice te), případně od základové linie
mírně odstávajícím    '       '        ; břicho písmene občas ukončeno delším zubem '
Debisker d užívané standardně na konci slabiky nebo na konci slova bývá v 17. a v první polovině
57
18. století výjimečně užíváno foneticky pro t   •  (např. rkp. Mong. B 62).
11. kebtege d „horizontální, ležaté d\ aru-yin gedesii „zadní břicho", kebtege gedesii „ležící břicho" V profesionálních rukopisech 17. století se objevuje archaický tvar blízký ujgursko-sogdské předloze, jehož zpětný tah není propojen se základovou linií (1-2). V neprofesionálních rukopisech se po celé sledované období objevují varianty s průběhem ve tvaru smyčky, ve starším období pravotočivé (7-9), v mladším období levotočivé (10). Hranatý tvar se souběžným průběhem obou tahů (3) je častý na přelomu 18. a 19. století, případně jeho varianty se špičatým zakončením prvního tahu (4-5). Standardní tvar (6) s hlavicí v podobě kapky se objevuje od 1. poloviny 18. století a pravidelně se využívá od 1. poloviny 19. století.
1 2 345 6 789 10
A <A ä A A A^^\A <^
pravotočivý a levotočivý průběh kebtege d ^
12. kbndei ha „duté h" - písmeno h, obvykle v cizích slovech; hranatý nebo zaoblený průběh:
13. segůl „ocas". Písmena a, e, n ve finální pozici.
Standardní průběh: , standardní průběh v kurzívě ovlivněné štětcem psaným písmem:
segůl zahájený na úrovni sidů s přerušením základové linie a ostrým přechodem / s oblým
přechodem      ^» ^ ; segůl zakončen obratem dolů (háčkem směrem dolů)        ^ ;
segůl bez přerušení základové linie ^ "'^"^; segůl zahájený na úrovni druhé pomocné linie nalevo od základové osy  *^       ; segůl se silným začátkem a špičatým zakončením   ^    —> ; segůl
vycházející přímo ze základové linie ^* ; segůl dlouhý, výrazně uhýbající směrem dolů boyuni segůl - „krátký ocas". Finální s v preklasickém období. V klasickém období je finální s obvykleji zapisováno pomocí jabaji + boyuni segůl - v takovém případě uvádím, že boyuni segůl se pro finální s (samostatně) neužívá. Užívání samotného boyuni segůl pro finální s se objevuje nepravidelně v průběhu celého klasického období a je výrazem archaizační tendence pisatele nebo
pouze výrazem snahy o vyšší eleganci.
14. čačuly-a, orkiča „tkalcovský člunek". Finální a/e (po b, p, f, g/k). V polosamostatné finální pozici - a/e. Součást finálního g/k (sidů/silbi + čačuly-a) a finálního b (gedesů + numu + čačulya, var. gedesů + čačuly-a).
58
Standardní průběh:
V 17. století je charakteristická čačuly-a obloukovitě ohnutá doleva a probíhající kolmo k základové
linii, zakončení špičaté:
Zakončení čačuly-a se později častěji ohýbá nahoru Vv—. V první polovině 18. století převládá
dlouhý, pozvolně klesající tah ^ , v 19. století obvykle ukončený ohybem nahoru
. Archaizující styl druhé poloviny 18. století zavedl do rukopisného písma čačuly-a ubíhající pod ostrým úhlem k základové linii směrem nahoru a zakončenou ohybem dolů
rvj   r^J CvJ
. Burjatský kurzivní styl přelomu 19. a 20. století užívá velmi dlouhý, zatočený tah čačuly-a .
Ve finálním g je první tah v 17. a první polovině 18. století obvykle ve formě sidů nebo silbi
J J
s rozeklaným zakončením """^  . V první polovině 18. století je čačuly-a finálního g velmi
J> J
často prohnuta napravo od základové osy v podobě numu . Standardní podoba *S .
15. m, l ůsůg-ůn eber (rozlišovací tah v písmeni m (na začátku slova mimo titim/sidů, uprostřed mimo sidů, na konci slova se mění na numu+boyuni segůl; rozlišovací tah v písmeni / mimo sidů)
standardní podoba / (začátek slova): '
standardní podoba m (začátek slova): *
V 17. století bývá eber písmena / krátký a elegantně zahnutý ' . V průběhu 18. století se tah prodlužuje a probíhá obvykle rovnoběžně se základovou osou • 1 . Ve starších neprofesionálních rukopisech bývá eber písmen m i / otevřený:    * *
Na přechodu mezi slabikou uzavřenou souhláskou m (debisker m) a slabikou zahájenou souhláskou / bývají zvláště v 18. století zapsány -ml- pomocí ligatury skládající se ze dvou, nebo jednoho
V f f ju
nepřerušeného tahu . Zápis souhláskového shluku -ml- bez ligatury:
16. čeg-ůn bičilge - způsob distribuce diakritických teček nad n (nige čeg), nad y a pod š (qoyar čeg). V mongolské historické jazykovědě existoval proud, který preferoval qoyar čeg nad písmeny q/k namísto písmene y (podrobně viz Lubsangdorji 2008). V 17. a 18. století se běžně tečky zcela vynechávaly, ačkoli jejich užití bylo známo. V 18. a 19. století se dvojtečka qoyar čeg uvádí také nad debisker y. Existuje domněnka, že do 18. století se dvojtečky používalo k odlišení grafémů q i y (bez rozdílu) od a/e a n fakultativně pouze v obtížně čitelných slovech (Cerensodnom - Taube 1993: 11).
59
Sidii písmene n bez diakritiky a s diakritikou: ■ .
Iniciální y s diakritikou: *
Dvojitý      písmene y bez diakritiky a s diakritikou:    '     ' .
Závěrečné y a y uzavírající slabiku (debisker) se objevuje s diakritikou téměř po celé 19. století, zatímco na počátku 20. století se ustálilo psaní bez teček:     ^ .
Písmeno š (vyjma slabiky si) se po celé sledované období objevuje téměř pravidelně s diakritickou
dvojtečkou vyjma případů, kde byly tečky opomenuty chybou nebo neznalostí písaře: Finální písmeno m je výjimečným grafémem, který zahrnuje až tři různé základní tahy: háček +
numu + boyuni segůl (nebo segůl).      ' . V neprofesionálních stylech již od druhé
poloviny 17. století se objevuje forma bez háčku , ukončená buď krátkým, nebo dlouhým
ocasem (boyuni segul - segul) ^ . Kurzivní styly od druhé poloviny 19. století užívají
polootevřený tvar finálního m:
Ve výjimečných případech uvádím poznámky k pravopisným nebo jazykovým zvláštnostem rukopisu. Ve většině případů se však jedná o opisy mnohem starších textů, u nichž pravopisná a jazyková specifika nutně neodpovídají době vzniku rukopisu, která nás z hlediska paleografie zajímá přednostně.
III. Bližší určení textu, text kolofonu, historický kontext díla, postavení rukopisu v rámci známých opisů, případně vztah k dřívějším xylografům. Bibliografické odkazy na edice textu. Místo dochování/původu (pokud známo).
2.1. Období druhé poloviny 17. století
2.1.1. Profesionální monastická unciála
2.1.l.a Sútra „osmi jasných" [pánů] nebes a země (k odstraňování překážek) (Asta-buddhaka-sutra) - Qutuy-tu oytaryui yajarun (qarsijasayči)96 naiman gegegen neretu yeke kolgen sudur (Mong. b 1)
I. Pothi, trojvrstvý slepovaný čínský papír, poměrně silný a pevný, 21,5 x 9,2 cm, 34 fol. Rukopis je úplný, ale fol. 33 a 34 jsou výrazně potrhána a části textu z fol. 33 jsou v důsledku vlhkosti přilepené k sousednímu fol. 34.
Na každém listu nalézáme vždy tři vpichy. Zatímco prostřední vpichy se nalézají mimo grafický rámec textu a sloužily pravděpodobně k uchycení papíru při psaní na podložku, dvě postranní dvojice vpichů vyznačovaly body, podle nichž byl narýsován rámec ohraničující psací prostor.
Takto na fol. Ir.
60
II. Elegantní klášterní rukopis psaný bambusovým/rákosovým perem ve stylu 17. století. Velmi těžké, stínované, pečlivě vedené pravidelné písmo s pomalým tempem a výrazným kaligrafickým účinkem. Celkově písmo akcentuje vertikální proporce (tvary písmen jsou spíše okrouhlé, plné, volné).
III. Text „Sútry osmi jasných nebes a země" byl patrně velice oblíben v mongolském prostředí především v 16. a 17. století. O tom svědčí řada zachovaných fragmentů textu z Olan súm-e (Heissig 1976: 300-322), stejně jako výrazné rozdíly v existujících překladech. Rozlišují se dvě hlavní skupiny mongolských verzí této sútry:
A - varianta přeložená z čínského textu (Fo shuo Ba yang shen zhou jing /í^|ŔAI^ttl5Ä//b^97) reprezentovaná především nedatovaným pekingským xylografem (Heissig 1954: Nr. 211) s následujícím kolofonem:
kitad-un nom-ača tamaga yogačari Kirisis Irinčin nayirayulun ayay-q-a tegimlig Suriyasiri ber: Amags[i]d[i] lab quyiyulju Amlasiri baysi ber sayitur jokiyaju bičigiilju: Ariyun-a Qadasiri kiged-iyer qabtasun-tur čoyulju ayui ulus irgen-e tůgejů delgeregulbei:: tegusbe:98 Tento text byl v mírně modifikované verzi převzat do pekingského xylografického Tanjuru (1718-1720, sv. 24, fol. 29 lv-301v).99
B - varianta přeložená prostřednictvím tibetské verze (vycházejí z pravděpodobného staršího čínského originálu) reprezentovaná především nedatovaným pekingským xylografem bez kolofonu (Heissig 1954: Nr. 205, čínský okrajový znak nai Jb, titul: Qarsi jasaqu naiman gegegen neretů sudur) a v pekingských verzích sbírky Sungdui (Tib. gzungs bsdus) z let 1707 (Tarnis-un quriyangyui, Heissig 1954: Nr. 13),100 1727 (Heissig 1954: Nr. 67) a 1729 (Heissig 1954: Nr. 72). Rukopis Mong. B 1 odpovídá obsahově variantě B, ale představuje jazykově starší překlad, který neodpovídá ani jedné ze známých xylografických podob varianty B. Závěrečné listy rukopisu jsou značně poškozeny vlhkostí (listy se slepily a následně byly neopatrně rozlepený), ale nezdá se pravděpodobné, že by rukopis původně obsahoval informativní kolofon. Místo dochování: okolí kláštera IĽaHXbm xuůd /Barayun kůriy-e (ajmag Ôvôrchangaj). V konvolutu se nachází dvoj strana mongolské abecedy čayan toluyai psaná štětcem na jednovrstevném čínském muutuu čayasu, rkp. Nayangjan-a-yin jokiyaysan ůlemji yirůgel-ůn sitan-u gisfgjigůr a rkp. obětování božstvům nebe a země.
Podrobný rozbor rukopisu a jeho vztahu k ostatním mongolským verzím sútry Naiman gegegen jsem publikoval v článku:
Srba, Ondřej, 2017, "OrropryH ra3pbm HaiÍMaH rsrssH" cyApwH acyyAanA: "Xapm 3acax HaňMaH r3r33H" cyApwH H3r3H Lauro xyBHjiôap. In: HynyyH, C, Mohzoji ľaHJfcyyp: Ojioh yjicbm cydamaa I The Mongolian Kanjur: International Studies. Mongolian Academy of Sciences, Institute of History
Redakce velmi blízkého obsahu je doložena již v dunhuangských rukopisech (např. Or.8210/S.252) a je také obsažena ve většině edic čínské Tripitaky (Dazangjing ý^MM), např. elektronické edici japonského vydání Taishd Shinshu Daizokyo XiE§)i íéXiEMM, Vol. 85, No. 2897 http://tripitaka.cbeta.org/T85n2897 001 (navštíveno 13. 11. 2014). Jedná se o překlad připisovaný tangskému mnichu Yijingovi Hí^ (635-713). V Číně bývá často označována za apokryfní (weijing ͧɣ), čemuž odpovídá i mrazem v Taishd Shinshu Daizokyo do kategorie „Pochybných textů" (Yisi bu HíKtřP).
Fol. 47r. Faksimile celého xylografii in: Mergen keyid-ůn sudur-un čiyulyan 2012: III 3371-3466. Ligeti 1942-44: 160 přepisuje kolofon podle verze v ranjuru následovně: ... kitad-un nom-ača tamay-a yogačaris Krašis rin-čhen nayirayul-un: ayay-q-a tegimlig Súryašrí ber enengsun (?) lab yuyilyulju: Ama(?)-šrí baysi sayitur jokiyaju bičigiilju ariyun-a Anantasiri (?) kiged-iyer qabtasun-dur čoyulyaju: ayi ulus irgen-e tukeju (správně: túgeju) delgeregulbei::
Ligeti 1942-44: 159-160. V Ganjuru je uveden sanskrtský titul Ärya-kakanapamastavairocana-näma-mahäyänasútra a tibetský titul 'Phags pa gnam sa snang brgyad ces bya ba theg pa chen po'i mdo. V mongolských verzích jsou však sanskrtské názvy původního textu výrazně deformovány. Např. náš rukopis uvádí pseudo-sanskrtský titul Ary-a barang sanggas stang (patrně se jedná spíše o deformovaný přepis čínského titulu Bayang shen zhou jing, kde počáteční Fo shuo je nahrazeno obvyklým sanskrtským^ry-a) s paralelním tibetským přepisem Pa ra yang gyad rta.
Faksimile v Mergen keyid-ůn sudur-un čiyulyan (2012/11: 2817-2831).
61
and Archeology, 224-246.
2.1.l.b Věštění z třinácti kamenů -Arban yurban čilayu talbiqui inu (Mong. E 12)
Pothi, čínský papír slepený ve dvou vrstvách, vyhlazený, 11 fol. 32,2 x 8,3 cm. Monastická unciála poněkud jednodušších tahů než Mong. B 1 (např. závěrečné g bez erbeljin silbí).
Společný rozbor písma rukopisů Mong. B 1 a E 12: 1. titim - častý siluyun titim začínající v základní linii v písmenu a   v písmenu e
4
BI     mmmmmA E12
2. niruyu - základní linie je souvislá, nepřerušovaná, poměrně široká a je opticky velmi signifikantním rysem tohoto typu písma
'É    BI        Ä B
1
E12
1E
12
-aya- jiryalang jiryuyan
3. sidu - tvarově odpovídá první polovině 17. století, plný trojúhelníkovitý tvar zcela podřízený bytelné nepřerušované základní linii; výrazně předsazený sidu ve slabikách ke/ge, bafbe
1
IB1   M E12
4. silbi - mírně se sklání dolů (podobně jako v jasném písmu; považuje se za typický rys pro 17. století, mj. dobu vzniku jasného písma), u E12 rovné, jen ve slabikách bi, ki/gi s mírným sklonem dolů _
ú   A   ^ d>
^MrmBl     wMLM E12 E12 E12     TM E12
j/y - na začátku slova nediferencované, vždy bez háčku, oproti vokalickému silbi bývá zřetelně prohnuté (konkávni, vyduté) směrem k základní linii
A. A
E12
Mong.B 1
r -jiriehin silbi, psánove formě překřížení, zpravidla přerušuje jinak spojitou základní linii
E12
r - eroeljin siloi, psáno ve tc matayar silbi
5. gedesů - stínovaný tah s ostrým ohybem
Bl ^^Be12
ó.jabaji - pravidelný
62
BI    ■^^^ BI E12 E12 E12
7. eéer - psaní c//' nerozlíšené, má podobu dnešního č, slabika///c/ tvoří ligaturu
BI    "J   E12 E12
II   ^HBl   ^^HE12   ^^^^^^K12 ^^HE12
8. numu - netvoří ideální půlkruh, avšak rychle směřuje k těžišti v pravém dolním rohu, kde dochází k rychlému ohybu (nejpatrnější u písmene b) &
q/y na začátku slova - numu jen mírně přesahuje středovou linii směrem doprava, písmeno je jen ve druhé polovině tvořeno tahem numu, první polovinu tvoří výrazný tah, který se později redukoval na háček, písmena q/y jsou však dosud dobře rozlišitelná, teprve v první polovině 18. století redukce pokročila natolik, že celé písmeno se jen stěží odlišuje od dvou zubů:
E12
a bi ^Hbi ^Hbi Ei2   ^ :
Písmeno b na začátku slova má předtažený začátek: E12
Písmena k, g mají rozklenutý „rohatý" začátek jako standardní transkripční písmeno ga; u E12 rozklenutí chybí, namísto něj písmeno začíná výrazným tahem zprava doleva:
Ti
Bi   Kí*Bl ..äNbI ^He12
Numu na konci slova uzavřen a vytažen až nad základní linku (písmena i, o/u, r)
*i ^\
—^Bl *^E12 —*-Me12 ^^■eI2
Specifický způsob navazování písmen po g/k a b, základová linie následujícího písmene je předtažena před ukončení numu písmene g/k; u E12 se tento jev vyskytuje zvláště u slabiky ba/be:
5^B1    ^^Bl   "4^B1 Bl ^^E12
10. bosuy-a t - vertikálně protažený trojúhelníkovitý tvar složený ze dvou samostatných tahů, první tah výrazně vydutý (směrem dovnitř):
~™ ■
ie12
11. kebtege d - velmi rozměrná litera, začátek i konec tahu nespojitý, zpětný tah je prohnut a v některých případech ukončen ještě před dosažením niruyu; E12 užívá vedle této formy i kurzívnější variantu v podobě smyčky točené ve směru hodinových ručiček (ke změně směru točení dochází ve druhé polovině 18. stoletíl
-ci.il v y i ciz^11\ y \A\uiy ^oiii^i^iii vjwviiili j.
" ____' ____*.   * _____
Gel    b  Bl    O z
irune polovine 18. století): ^^^^^ ^^^^^ _
^Sl Bl Bl        Ä^_ E12 ^Íe12
Ei2 "^aim
il2
12. kóndei ha I
■Bl ^HBl
12. segůl - začíná zubem s přerušením základové linie a rovným tahem se standardní orientací ukončeným mírným háčkem; u E12 rovný tah (bez háčku i s háčkem)
63
^■Bl E12 E12 k12
boyuni segiil - užíváno pravidelně pro -5 na konci slov: např. tegůs
^   BI     ^ e\2(bars)   t E12 (tus tus) 14. čačuly-a - tažena kolmo k základní linii, na konci ukončena mírným háčkem zahnutým dolů (již v rámci zvedání pera)
samostatná čačuly-a rovněž začíná rozeklaným zubem (u E12 samostatná čačuly-a začíná základovou linií)
bi ^ E12
IB1 ^^^HE12
g na konci slova obsahuje výrazně rozklenutý zub připomínající erbeljin silbi, avšak tah nevzniká překřížením (jako u r), nýbrž postupným psaním obou hrotů, přičemž v prostoru základní linie je obvykle ponechána mezera; u E12 obyčejné silbi
—        BI      —~ E12
15.1. m usug-un eber - v iniciální pozici dlouhý tah protažený pod následující písmeno; ve finální pozici m tvořeno uzavřeným numu + u Bl segůl, u E12 + boyuni segůl
Bl Bl Bl E12
15.2. / ůsůg-ůn eber - krátký a hákovitě prohnutý.
il     -€*^B1 Bl      £^ E12
il I Í^Bl       1-^ E12
íi   ^^bi    %Sl E12
16. čeg-ůn bičilge - n vždy bez teček až na výjimky, kde bylo třeba zabránit mylnému čtení, např. neretů (fol. Iv)
Bl (nayuf)      ^ Bl (qayalun) lE 12 (nilqas)      í> Bl (tečky u š, šayajayai)
Jmenné sufixy jsou v některých případech psány spojitě se jménem. Sociativní sufix -lůge psán s ů obsahujícím silbi.
í i
Bl Bl
Mayui („zlý") namísto standardního mayu: Bl Komparace dodatečných glos u rkp. Mong. E 12: prostřední řádek ve stylu 1. poloviny 18. století (iniciální q ve tvaru dvou zubů, způsob vedení tahu čačuly-a)
64
2.1.2. Profesionální monastická minuskula
2.1.2.1. Ponaučení chána čakravartina - Qubilyan čakirbat-un qayan aman-ača nomlaysan suryal (Mong. B 2)
I. Pothi. Křehký silný papír, pravděpodobně čínský muutuu slepovaný ze tří vrstev. 25,8 x 8,5 cm, 24 fol. Poměrně krátký a široký formát, absence titulu knihy na fol. Ir a neobvyklý tlustý černý a tenký červený rámec po bočních stranách textu napovídají starší dataci rukopisu. Po levé straně listů se nachází mongolská slovní a tibetská numerická paginace doprovozená překvapivým pokusem o čínskou paginaci. Čínské číslice jsou (kromě jednoduchých čísel jako ^^H) zcela nereálné nebo velmi odchýlené od standardní podoby. Tato skutečnost napovídá tomu, že předlohou mohl být ztracený xylograf čínské provenience (Peking), jehož opis provedl písař zcela neznalý čínského písma.
Qulusun ůjůg. Profesionální monastický rukopis archaického vzhledu. Pečlivé, sebevědomé a stabilní písmo profesionálního písaře. Drobnost písma však neumožňuje jednoznačným grafickým prvkům dobře vyniknout. Z hlediska písma proto schází vodítko k přesnější dataci v rámci širšího období poloviny 17. až poloviny 18. století, převažují však morfologické prvky 17. století (jedná se typologický v podstatě o výrazně zmenšené původně těžké monastické kaligrafické písmo 17. století). Některé archaicky působící tvary písma mohou být podmíněny předpokládanou starší předlohou opisu a obecnou archaizující tendencí profesionálních písařů tohoto období.
II.
1. titim - začíná jen krátce pod hlavní linií a plynule přechází do sidů
2. niruyu - hlavní linie rovná, středně tlustá, pravá strana převážně spojitá, občas mírně přerušovaná
3. sidii - pravidelné, téměř se nesklánějí; zub připojený k numu (k/g) mírně předsazen
4. silbi - „i": začíná znatelným hrbem a ohýbá se směrem dolů; „y/j" na začátku slova: sklopenejší a delší, zakončené do mírného háčku (eteger silbi)
7. eber - v podobě dnešního č, občas začíná dokonce mírným háčkem
8. numu - pravidelný, na konci slova (-u, -i, -r) zakončený pod linkou, někdy až otevřený, u b-poněkud špičatý. Q-/y-: archaický tvar téměř nevybočující z hlavní linie, jindy tvar hluboký a úzký, ovšem s nepatrným počátečním háčkem.
10.-11. distribuce d- t pravidelná, klasická
10. bosuy-a t — trojúhelníkovitý tvar
11. kebtege d - oba tahy spojeny s hlavní linií, probíhají v téměř paralelní vzdálenosti od sebe, vrcholek písmene je zřetelně špičatý. Později pravidelně v podobě oválné smyčky.
13. segůl- mírně odchýlený, středně dlouhý, zakončený háčkem směrem dolů
14. čačuly-a - zpravidla obloukovitě rychle zahýbá nahoru, při dostatku místa stoupá pozvolně (jako ve vzorovém pekingském dvorském písmu)
16. tečky pravidelně scházejí, výjimečně u š (lv/21: šatu) Další zvláštnosti:
B na počátku slova začíná často velmi krátkým tahem po základní linií. Koncové -s: zpravidla s plnou formou (nikoli boyuni segůl).
Koncové -m: elegantní archaický tvar s háčkem na špičce a delším boyuni segůl, individuální rys
této písařské ruky. -i za k/g má podobu připomínající i v jasném písmu.
III. Text rukopisu mně dosud není znám ze žádné jiné rukopisné ani tištěné verze uvedené v katalozích. Identifikace textu je ale problematická především k nejasně formulovanému názvu a absenci podrobnějšího kolofonu (ačkoli je text pravděpodobně úplný). Jazyk textu je na rozdíl od písma archaický, lze jej považovat za preklasický. Celkové rozvržení rukopisu - tlusté postranní čáry, grafické rozmístění aliterovaných veršů do samostatných sloupců, umístění interpunkce na spodním okraji listu (segůl) odpovídají zvyklostem (pravděpodobě pekingských) xylografů 14. (a
15. ?) století, jejichž fragmenty se nalezly v Turfanu (např. TM 4 D 130 (Cerensodnom - Taube
65
1993: Nr. 42); M 729 (Ibidem Nr. 44), fragmenty TM (5) D 130, TM 19, T I 663 (Ibidem Nr. 36-39); TM 3 D 130 (Ibidem Nr. 29) a TM 6 D 130 (Ibidem Nr. 30) aj.).
Názvy obsažené v dílčích kolofonech: qorin jiryuduyar ayimay jiryuyan nom101; nom-un sakiyulsun qubilyan cakirbat-un qayan-u ber nomlaysan arban yisůdůger dotůger ayimay-ud.102
2.1.3. Neprofesionálni písmo 17. století
2.1.3.1. Analýza zlých vlivů podle let lidského věku - Jil toyulaju gai-yin gem-i ujekui (Mong. B 3/7)
1. Pothi, slepovaný papír ve dvou vrstvách (čínský muutuu), hnědý, se stopami vlhkosti. 27 x 7,3 cm, zachovány pouze 2 závěrečné listy (fol. 68, 69). Vzhledem k původnímu rozsahu textu nelze písaře označit za zcela neprofesionálního.
Písmo je nevyrovnané, nevyvážené, „rozházené", bez jednotné orientace a sklonu tahů. Tahy numu a eber široce otevřené. Připomíná duktus častý v rukopisech na březové kůře z Charbuchyn balgasu (XB 2018: 21195/108-110; 21256/183-186; 21261/200-201).
II. Paleografický rozbor:
2. niruyu - základová linie velmi výrazně rozrušená
3. sidii - zub u finálního g rozeklaný
4. silbi - písmeno i zpravidla v podobě matayar silbi
eteger silbi - nevyskytuje se, písmena j a_y na začátku slova se zcela rovným průběhem silbi
7. eber - uprostřed slova vždy v podobě velmi otevřeného j,
8. numu - q/y na začátku slova v podobě dvou sidii bez korunky, odlišuje se pouze delším protaženým spojovacím tahem (místo numu) na úrovni základové linie
g/k na začátku a uprostřed slova s rozeklaným začátkem i na konci slova téměř uzavřené
m na konci slova - numu uzavřený, háček v podobě rozeklaného r, dlouhý segůl
13. segůl- rázný rovný tah zahájený z pozice sidů, se špičatým zakončením
14. čačuly-a - drobný krátký tah ohnutý přímo doleva
15. m, l ůsůg-ůn eber - otevřené tahy
16. čeg-ůn bičilge - zcela bez teček
Ostatní: či/ji tvoří ligaturu bez mezery mezi písmeny.
Jazyková specifika: ak. manglai-gi namísto standardního manglai-yi, spojité psaní pádových sufixů (dat.-lok., ak. /'): jildů, mali. Nestandardně plně vokalizované psaní tengri namísto tngri.
III. Zlomek rozsáhlejšího souboru věštebných instrukcí, v dochovaném zlomku se jedná o výtah předpovědí zlých vlivů potkávajících člověka v jednotlivých letech lidského věku (od 10 do 32 let) a způsobů, jak jim předcházet: [fol. 68r]yz7 toyu= /laju yai-yin gemi ůjekůyin / bůlůgtů: dôčin tabun ayimay-tu / bůlůge:: edůge gem-i jasaqui / ůjegůlůgsen ary-a inů:
2.1.3.2. Nádobka nektaru - Rasiyan-u qumq-a (Mong. B 46)
I. Pothi, 27,6 x 7 cm, 32 fol. (fol. 2-34; fol. 1 a 24 jsou ztracena). Jemný pravděpodobně čínský papír slepený ve dvou vrstvách. Po obou stranách rukopisu jsou patrné miniaturní dírky, které sloužily k uchycení papíru na podložku při psaní.
Rasiyan-u qumq-a je didaktická báseň, jejíž původní rozsah (340 slok a 2 verše) je zmíněn v kolofonu. Autor básně se v kolofonu pojmenovává jen jako očůgůken nilq-a kobegůn oyutu bi „já s nepatrným rozumem malého dítěte" (Oyutu může být i skutečným mnišským jménem autora).
101 Název uvedený na fol. 24v.
102 Název uvedený na fol. 18v.
66
Jeden list z březové kůry s textem básně se nalezl v Charbuchyn balgasu.103 V zachované podobě jsem napočítal 317 slok (včetně neúplně dochovaných slok) a 2 verše na konci básně.
II. Rukopis je psán pravděpodobně dřevěným perem (modun ujug) jedinou rukou a styl písma je jednotný. Rukopis není dílem profesionálního písaře, jakkoli je písmo morfologicky poměrně stabilní se stálým modulem. Nejedná se tedy ani o začátečníka nebo cvičný opis dítěte. Soudím proto, že autor rukopisu byl nikoli profesionálním, ale již ne nezkušeným písařem. Písmo postrádá jakoukoli snahu o kaligrafickou zdobnost. Stránky postrádají vyznačený psací rámec, což zvláště ke konci rukopisu vede k poněkud nevázanému rozbíhání sloupců.
Typologický se jedná o privátní zběžné (avšak nikoli kurzívní) písmo, jehož vývoj lze sledovat na území Chalchy počínaje rukopisy na březové kůře z Charbuchyn balgasu a jehož vliv se částečně projevuje i v raných archivních dokumentech počátku 18. století. Vzhledem k tomu, že neprofesionalita písma zpravidla vytváří určitý dojem archaičnosti, je přesnější časové zařazení obtížné. Celkově patří písma tohoto rukopisu jednoznačně ke starším příkladům privátního zběžného písma. V úvahu připadá stoleté období 1650-1750, nej pravděpodobnější je konec 17. století.
1. titim - rovný zkosený tah začínající krátce pod hlavní linií v písmenech a a e:
2. niruyu - přerušované, často výrazně uhýbá z přirozené osy, výrazně podléhá nestejnoměrnému psaní jednotlivých zubů sidu
-yay- -qaya-
3. sidu - dlouhé, mírně zkosené, s nestejnoměrnou délkou a nejednotným náklonem
4. silbi - písmena j a y nejsou v pozici na začátku slova graficky rozlišena uprostřed slova -yi-
r - erbeljin silbi matayar silbi
Rukopis XBM 170 uložený v Mongolské akademii věd publikovala Chiodo 2009: 274-280.
67
opačný postup psaní u ô/u (gedesu + silbi), výjimečně rovněž na konci slova ó.jabaji - obvyklý průběh, špička směřuje nahoru
7. eber - schází grafické rozlišení čaj uprostřed slova, pro rukopis je typická ligatura č/j + i připomínající svým tvarem písmeno r (horní tah samotného písmene r je však vždy kolmý k hlavní ose)
8. numu - na konci slova obvykle otevřené zakončení na začátku slova q/y
b na začátku slova
-ge- uprostřed slova
numu na konci slova (-r, -/', -u)
68
u písmene -u/u na konci slova je patrný opačný směr psaní v menší skupině případů
10.-11. d/t-yin bičilge - ve většině případů odpovídá distribuce tvarů standardním pravidlům;
výjimky např. darasun    >n (15r), degerůkei
(15r)
10. bosuya t
í? JP
11. kebtege d
á
13. segůl- dlouhý pozvolně klesající bez zakončení nebo končící mírným háčkem nahoru
■
y pozvolné kle
boyuni segůl - závěrečné s je častěji psáno pomocí plné varianty s, ale nalézáme i případy, kdy je psáno s jednoduchým krátkým zakončením - „krátkým ocasem" (boyuni segůl) jako ujgurské z.
14. čačuly-a - široce roztažený tvar s pravidelným průběhem střídají krátké nepropracované tahy; g v koncové pozici se vyznačuje zubem se dvěma výrazně rozklenutými hroty; b v koncové pozici se skládá zgedesů následovaného přímo tahem čačuly-a; v samostatné pozici obsazuje čačuly-a začátek v podobě výrazného zubu sidů.
69
15.1. m ůsůg-ůn eber - v začáteční a prostřední pozici tah m s výrazně kolmým zlomem a dlouhým rovným zakončením; koncové m se zcela uzavřeným gedesů a delším boyuni segůl orientovaným téměř kolmo k hlavní ose
15.2. / usug-un eber - v začáteční pozici výrazný prohnutý prohnutý tah navázaný na začátek titimu; v prostřední pozici krátký tah s pozvolným ohybem
16. čeg-un bičilge - Jak je obvyklé v rukopisných i xylografických textech téměř až do počátku 19. století, je i Rasiyan-u qumq-a psána mongolským písmem „bez teček" (čeg-ůgei) nad n a y/q a pod š.
III. Podrobný rozbor pravopisných zvláštností rukopisu viz v českém vydání Rasiyan-u qumq-a (Srba 2015) a v kapitole 3 této práce.
2.2. Období první poloviny 18. století
2.2.1. Profesionální monastické rukopisy
2.2.1.1. Autobiografie Čtvrtého (Prvního) pančhenlamy (Mong. A 24)
I. Pothi, čínský papír slepený ve třech vrstvách, mírně hlazený. 127 fol.
II.
Rukopis je pravděpodobně napsán třemi písaři (A, B, C), přičemž není jisté, zda písaři A a C nejsou
totožní. Pro jednotlivé písaře jsou z paleografického hlediska charakteristické následující rysy:
A. 3. sidu - velice drobné, avšak přerušují základovou linii
4. silbi -j/y na začátku slova prohnuté a s větším sklonem než běžné silbi
8. numu - iniciální q/y připomíná jabaji
13. segůl - geometricky rovný, začíná tvrdým ohybem ve tvaru ostrého hrotu boyuni segůl - používán pravidelně pro finální s _
B.
4. silbi - iniciální silbi písmen j/y rovné
6. jabaji - užíván na konci slov namísto boyuni segůl
8. numu - iniciální q/y bez numu (v podobě dvou sidů spojených základovou linií)
70
13. segiil - začíná měkkým ohybem, končí mírným zahnutím dolů
Písmeno b na začátku slova začíná předtažením na základové linii (narozdíl od písaře A a C).
C. 3. sidti - miniaturní, téměř neznatelné
4. silbi - s vokalickou hodnotou (z) má „dutý" ohnutý tvar jako v jasném písmu 8. numu - iniciální q/y připomíná jabajijako u písaře A
Pravopisná specifika: sufix sociativu psaný s předním u bez ohledu na vokální harmonii s předcházejícím slovem (např. jayayan lůge); sufix converbum modale zapisovaný odděleně od kořene slovesa.
III. Rukopis neobsahuje jednoznačný titul. Jedná se o mongolský překlad autobiografie IV. pančhenlamy, jehož současný tibetský titul zní Chos smra ba'i dge slong bio bzang chos kyi rgyal mtshan gyi spyod tshul gsal bar ston pa nor bu'i phreng ba zhes bya ba bzhugs so („Šňůra perel, jasně ukazující činy Bio bzang Cho kyi rgyal mtshana, bhiksu, jenž přednášel Nauku").104
V současné tibetské verzi autobiografie IV. pančhenlamy dosahuje roku 1661. Závěrečná část namtaru byla připsána V. pančhenlamou Bio bzang ye shes (1663-1737) a dokončena v roce 1720 (Smith 2001: 122). Přítomná mongolská verze však končí rokem 1657 (v 88 letech IV. pančhenlamy) a kolofon připisuje autorství výhradně IV. pančhenlamovi (Lozang Chôkji Gjalcchän v sanskrtské verzi jména). Kolofon rovněž uvádí, že události z let 1647 (thams cad 'dul) - 1657 (gser phyang) byly zestručněny.105
Moderní edice např.: Pan chen bio bzang ye shes kyis rtsom sgrig mdzad, 1990, Ban chen bio bzang chos rgyan gyi rnam thar. Bod ljongs mi dmangs dpe skrun khang nas par du bskrun.
kusel-i qangyayči čindamani metu ene tuyufi-yi bisireju: kumun-u erketu nom-un qayan-u sadun ubasanča qutuy-i yuyuju: kusugčid sirab čowangma sibayanča majfig   qung tayiji bugude kičiyeju: kórbegul kemegsen-iyer boyda blam-a-tur famiyang sirab esi ógteju medekui mókudebesu susug-ten yekes-un farliy-iyar món ende: mayad bing noqaifil qubilyan sar-a foo rinbuči-yin dergede
71
Rozsáhlý veršovaný kolofon přidaný k mongolskému překladu uvádí jako překladatele mnicha jménem Jamiyang Sisrab Cosji Grayba, jehož se mi nepodařilo identifikovat s žádnou osobností známou z dostupných pramenů. Jako objednavatelé překladu jsou zmíněni: Nom-un qayan (král nauky, tib. chos rgyal) bez uvedení osobního jména, pravděpodobně jeho manželka ubasanča (upäsika) Sirab Cowangma a Majiy qung tayiji (pravděpodobně jejich syn). Ani tato jména (zvláště podle Majiya qung tayije) se mi nepodařilo v pramenech bezpečně identifikovat. Doba překladu je specifikována pomocí datace v rámci šedesátiletého cyklu bing noqai jil, která odpovídá pravděpodobně roku 1706. (Rok 1646 ještě nepřipadá v úvahu, protože životopis líčí události až do roku 1657. Také rok 1766 je méně pravděpodobný, protože 40 let po doplnění autobiografie IV. pančhenlamy by překladatel mnohem spíše zvolil k překladu kompletní verzi z roku 1720. Ve druhé polovině 18. století by bylo také snazší dohledat jméno Majiya qung tayije v pramenech, protože počátek 18. století je z hlediska mongolských aristokratických genealogií nedokonale doložené období, které již nepokrývají genealogie obsažené v kronikách 17. století (zvláště Asarayči neretu-yin teůke), ale kam ještě často nesahají nové genealogie vedené podle mandžuských vládních předpisů (především Iledkel šastir). Na první polovinu 18. století především ukazují celkové paleografické charakteristiky rukopisu.
Závěrečná část kolofonu znovu potvrzuje, že překladatelem byl Jamiyang Sisrab Cosji Grayba, prvním písařem Bilig-tú sgelong a patrně druhým písařem člověk, jehož jméno je kvůli ztrátě okrajové části papíru dochováno jen z části (Rgaldan [.. .]bal-a).
2.2.1.2. Suvarnaprabhäsottama-sutra - Altán gerel (Mong. A 34)
1. Rukopis 29-ti kapitolové verze Sútry zlatého světla {Suvarnaprabhäsottama-sutra) v překladu Sirabsenggeho z doby dynastie Yuan (14. století). Text rozdělen do 10 dílů se samostatnou paginací označených tibetskými písmeny ka až tha. Fol. Iv se začátkem textu na středu listu s pravděpodobně pozdními kresbami buddhů v okrajových polích odpovídá období 18. století, protože v 17. století je u rukopisů tohoto formátu obvyklejší ještě začátek textu bezprostředně od okraje listu. Titulní a závěrečný list z vnější strany polepen tmavě žlutou až hnědou látkou, s čímž se také běžněji setkáváme více u rukopisů ze 17. a 18. století, kdy pravděpodobně ještě nebylo všeobecně rozšířeno užívání látkových barintagů - uchovávání bez obalu nasvědčuje také zčernalý okraj listů.
II. Rukopis napsán pravděpodobně dvěma písaři. Písař A se vyznačuje klidnějším pomalejším duktem, tlustšími, avšak nestínovanými tahy, celkově se blíží standardní minuskuli druhé poloviny 18. století. Písař B se vyznačuje neklidným, roztěkaným duktem tenkých nestínovaných tahů s charakteristicky nerovnoměrným usazením znaků vůči základní ose. Základová linie má houpavý, u kratších slov „krunýřovitý" průběh - v průběhu psaní slova se nachýlí doprava, ale ke konci slova opět změní tendenci doprava, zvláště při ukončení pomocí segůlu.
2. niruyu - lze pozorovat snahu o rovný spojitý průběh základové linie, u kratších slov náznak krunýřovitého spojení písmen pomocí tlustého tahu základové linie
3. sidu - u písaře A nepatrné zuby podřízené tlustší základové linii (rys plně projevený kolem roku 1800)
4. silbi - většinou zcela pravidelný rovný průběh, výjimečně, zvláště ve slabikách ki/gi, bi se dosud
masi alt an degebiir-un ... dgugede:
mergen sidi sayin-i ... orciyulbai amitan-u tulada::
„Revering this story like the wish-fulfilling jewel cintamani,
the most powerful of men, King of Dharma, and his queen Sherab Choima, wishing to obtain the empowerment of upasika,
and the prince qung tayiji Majig - all of them exhorted [me] Jamiyang Sherab [Choiji Dagba] to translate it,
so that I have taken a permission from the Bogdo Lama (5th Panchen) and despite my declined knowledge I
followed the order of the most dignified believers
and in the first month of Bing Dog year =1706?] turning myself to the golden roof of Jowo Rinpoche
(=Jokhang Temple) ? •••
I translated it on behalf of all beings ... by help of wise miraculous abilities ? ..."
72
z mírně ohýbá směrem dolů.
eteger silbi - dosud neodlišené od běžného silbi
matayar silbi - s minimálním odlišením od běžného silbi
7. eber - č/j nerozlíšené, u písaře A obvykle v podobě standardního č s mírným zobáčkem, pouze v ligatuře s i má tvar otevřeného j, u písaře B má vždy (kromě začátečního j) tvar standardního j (ve slabice ji/či vždy jako ligatura bez mezery).
8. numu - u písaře A na konci slov vysoká zakončení až po základní osu (podoba s Mong. E 10), u písaře B naopak výrazně otevřený, nedokončený numu (u závěrečného z, u/ů a f).
q/y - na začátku slova v podobě dvou zubů, poloviční numu jen mírně přesahuje osu směrem doprava.
10.-11. d/t-yin bičilge - písař B opakovaně, avšak nepravidelně používá pro t uprostřed slova foneticky bosuya t: např. erten-eče, amitan-a, sayitur, yirtinčů.
13. segůl - obvykle rovný střední délky, jen výjimečně mírně prohnutý boyuni segůl - pro písmeno s ve finální pozici se neužívá.
14. čačuly-a - převažuje mírně protažený tah s ubíhajícím průběhem zakončený malým háčkem. Výjimečně (u koncového g) dosud starší krátký, téměř kolmý tah se špičatým zakončením. Závěrečné b provedeno jako gedesů + čačuly-a.
15. m ůsůg-ůn eber - výrazný pozvolně se ohýbající tah
16. čeg-ůn bičilge - zcela výjimečně u slov s obtížným čtením jako nápomocný rozlišující prvek: např. injana belge bilig (fol. nga 4v), yabuqui - dvě tečky nad q, původně napsáno s chybou jako yabudui, avšak část písmene d seškrábána a nahrazena dvěma tečkami (fol ga 5v)
Mna konci slova - protažený uzavřený numu a boyuni segůl. B v iniciální pozici má předtažený začátek.
Spojité psaní některých pádových sufixů: narun (pl.+gen., namísto nar-urí), ijayur-tanu (namísto ijayur-tan-u), luya (namísto luy-d)
Prvky preklasického transkripčního systému: např. baišarawani (transkripční ai v podobě dvou matayar silbi) (fol. tha 3r) namísto wayisirawani v pekingském xylografu sútry Altán gerel (1721, fol. X21r).
III. Sútra zlatého světla je jednou z nej uctí vanějších súter v mongolském buddhismu, čemuž odpovídá množství pekingských xylografických vydání (známa datovaná vydání z let 1659, 1665, 1672, 1718, 1721 a několik nedatovaných verzí z konce éry Kangxi a z éry Yongzheng a Qianlong). Rukopisné verze sútry jsou rovněž poměrně četné, avšak vzhledem k rozsahu textu a poměrně dobré dostupnosti xylografických verzí není četnost rukopisů úměrná popularitě sútry. Všechny pekingské xylografy se hlásí k překladu Sirabsenggeho z doby dynastie Yuan, který však v 16. a 17. století patrně prošel řadou úprav. Rukopisné verze sútry v Kodani a v Budapešti jsou opisy nedochovaného xylografického vydání z roku 1584 (diskusi dosud sporné datace viz nejpodrobněji Hasibateer 2016: 93-99). Mong. A 34 obsahuje kolofon, který schází v xylografických verzích, ale který je znám z rukopisných verzích v Knihovně Vnitromongolské univerzity (sign. 00046), Mongolské státní knihovny (MS No. 16858), St.Pbg IVAN (sign. I 61).106 Vzhledem k tomu předpokládám, že Mong. A 34 je opisem předtiskové rukopisné předlohy nikoli opisem xylografické verze. Tomu odpovídá i písmo, které je formálně zcela nezávislé na typu písma pekingských xylografu.
Kolofon:
[tha 5r] enedkeg-ůn mergen baysi činamidra kiged: sila indara bodi qoyar-ača: tóbed-ůn yeke kelemůrči bandi yisisdi sayitur bolyayaju: sine jasay= san ilayus-iyar107 orčiyulju orusiyuluysan-u
Podrobný rozbor Hasibateer 2016: 69-71.
Podle ostatních rukopisů ayalyus-iyar. Hasibateer 2016: 70.
73
qoyina: töbed-ün kelen-eče mongyol-un kelemtirči sakyalig-ud-un toyin širab sengge neretü yurban sang nom-un udqasi dotaraban oruyul-ju yurban sanwar-iyar yov-a-da čimegdegsen: töbed-ün mergen baysi nom kelelegči nom-iyar yabuyči sakyalig-ud-un ayay-a tegimlig güngga rgyalbowa günding güüsi-aca udqasi bolyači orusiyuluyad:: arban tabdayar saraswati ükin tngri-yin bülüg-deki em-ün neresi töbed-tür ese orčiyulju: enedkeg nere-ber orusiyuldaysan-u tula: mongyol-un nere-yi olunyadaju: kitad-un nom-ud-i üjejü kitad-un nom-daki yosuyar: enedkeg-ün nere-yin dergede: kitad-un nere-yi mongyolčilan üsüg-iyer bicijü talbibai:: basaber qayan-u sastir tngri narun erketü-yin tanyGariy neretü qoriduyar bülüg-tür: nigen silüg dayun-i kitad-un nom-ača abcü orusiyuluyad: mongyolčilan orčiyulju orusiyulbai::
„Indičtí moudří učitelé Cinamitra (JJinamitra) a Sila Indara Bodi (Sllendrabodhi) a velký tibetský překladatel Yisisdi (Ye shes de)108 s velkou pečlivostí nově přeložili Sútru zlatého světla. Později urozený mnich z rodu Sákjů zvaný Sirabsengge (Saravsengge) do srdce uložil smysl tří košů nauky a ke kráse se vyzdobil trojími předpisy mnišské kázně. Od tibetského moudrého učitele, mnicha z rodu Sákjů Güngga Džalvo Günding güüse naslouchal smyslu [této sútry] a [tak ji] přeložil. Protože v patnácté kapitole O dceři nebešťanů (bohyni) Sarasvatl nebyly názvy léků přeloženy do tibetštiny, avšak byly uvedeny [jen] v indickém jazyce, a nemohl (jsem?) tudíž dohledat jejich mongolská jména, uvedl jsem vedle indických názvů podle čínského způsobu čínské názvy vytažené z čínských knih přepsané mongolským písmem. Také ve dvacáté kapitole zvané Pojednání králů „Přísaha nej váženějších z nebešťanů" jsem jednu sloku písně převzal z čínských knih a přeložil a do mongolštiny."
2.2.2. Poloprofesionálni nápodoba monastického písma 17. století
2.2.2.1. Thar pa chen po - Qutuy-tu yekede tonilyayči jüg-üd-diir delgeregsen gemsin yasiyudaqui-ber nigül-i arilyaju: burqan-i biitiigiiliin joqiyayči: neretü yeke kölgen sudur (Mong. B 4)
I. Pothi, čínský papír slepený ve dvou vrstvách, vyhlazený, 28,7 x 8 cm, fol. 2-68, fol. 1 ztraceno a dopsáno ve 2. polovině 20. století, poslední pravděpodobně jeden list s částí kolofonu ztracen. Ukázněné, avšak nepříliš elegantní písmo tlustých jednoduchých tahů, které celkově působí hranatým dojmem.
II. Zvláště minimalizované iniciální q/y ukazuje na 1. polovinu 18. století. Jako terminus ante quem indikuje polovinu 18. století naprostá absence teček, finálni g zahájené silně zahnutým matayar silbi a finální s v podobě boyuni segül.
1. titim - velmi drobný siluyun titim
2. niruyu - většinou rovná základová linie, drobnými sidü nepatrně narušovaná
Jinamitra a Sllendrabodhi byli do Tibetu pozváni králem Thisong Decänem (khri srong lde btsan, 755-794) a ve spolupráci s tibetským překladatelem Ješe De (skt. Jňanasena) přeložili velké množství textů, mimo jiné Suvarnaprabhäsottama-sútru.
74
3. sidti - drobné sidti ukazují na 18. století
4. silbi - ve všech případech (písmen j/y na začátku slova, i ay uprostřed slova) rovné - znak 18. století
7. eber -j/č nerozlíšené, v podobě standardního j, slabiky či/ji tvoří ligaturu bez mezery mezi písmeny, č otevřené zvláště v ligatuře gči - výrazný znak 17. století
8. numu - v iniciálním q/y zcela potlačen (v podobě dvou zubů bez korunky) - znak 1. pol. 18. století
10. -11. d/t-yin bičilge - pravidelné psaní
13. segul - pravidelný spíše krátký rovný tah
boyuni segul - pravidelně užíván pro finální s - archaický znak (v Chalše 17. století spíše okrajový)
14. čačuly-a - velmi krátký tah směřující téměř kolmo k základové ose - výrazný rys 17. stol. g na konci slova začíná silně zahnutým matayar silbi, které přechází v čačuly-a prostřednictvím numu mírně překračujícího základovou osu směrem doprava.
15. m usug-un eber - s hranatým ohybem (srov. Mong. B 46)
16. čeg-un bičilge - zpravidla bez teček - typické pro období do poloviny 18. století M ve finální pozici - mohutnější uzavřený numu, rozeklaný háček a boyuni segul
III. Opis sútry Thar pa chen po109 (Sútra velkého osvobození) v překladu Altán ubasiho, považovaného za překladatele činného v první polovině 17. století v Chalše (fl,aMAHHcyp3H - LJ,3ha 1976: 486). Kompletní verzi kolofonu s překladem viz u rkp. Mong. B 43. [68v] ene qutuy-tu yekede tonilyayči jůg-ůd-důr delgeregsen sudur: egůn-eče urida buků busu merged-ůn orčiyuluysad: ene mongyol yajar-a delgerejů olan bui bógesů ber: esergů tesergů ůge udqas onu jokiyal= duqu busu-yin tulada:: degůdegerel-ůgei sůsůg-tů bayasqulang neretů tidsi: temdegtey-e orčiyul kemen basa basa duradqaysan-dur-i: tede merged-ůn orčiyuluysad-i buruyu= siyaju borčiju jasabasu ele: teslekůi nayidangyui-bar ůiledůgsen kemegdeků bůků-yin tulada:: tel keletů altán gerel ubasi: tóbed-ůn olan eke...
2.2.2.2. Posuzování vhodných míst pro pohřbívání (Mong. B 58/5)
I. Pothi, slepovaný papír (čínský muutuul), ve výsledku křehký a lámavý, hnědý, po okrajích silně zčernalý. Uprostřed listů přehyby. 30,2 x 8,5 cm, 5 fol. Na fol. Ir tibetské označení dza. Uprostřed okrajů jednotlivých listů jsou dírky pravděpodobně po upevnění papíru na podložku při psaní. Části textu jsou zvýrazněny přetažením červenou, části žlutou barvou. Viditelné jsou bílé rýhy nalinkovaných sloupců, přesto jsou sloupce nestejnoměrné.
Ve sloupcích 6-15 na fol. 2v nacházíme část textu napsanou výrazně odlišným, profesionálnějším duktem, který označím jako písař B. V rozboru se zabývám převažujícím duktem.
11. Spíše profesionální rukopis specializovaného obsahu bez kaligrafických kvalit psaný bambusovým/rákosovým perem. Celkově písmo vykazuje tendenci ke sklonu dolů. Lehké, nestínované písmo s mírně proměnlivou osobitou morfologií. Tempo písma poměrně svižné. S uvážením papíru, písma obou zastoupených písařů a stáří textu, který byl později v 19. století (?)
'Phags pa thar pa chen po'i mdo zhes bya ba bzhugs so.
75
nahrazen jiným textem hlásícím se k téže legendě o učení geomantie přineseném do Tibetu čínskou princeznou Zelenou Tárou, usuzuji na původ rukopisu v první polovině 18. století.
1. titim - krátký siluyun titim, písař B používá nevýrazný aru-yin titim
2. niruyu - střídavě rovná a obloučkovitá; někdy vybočuje z přirozené osy (naznačené slepým předrýsováním)
3. sidu - velmi nepravidelné, psané nepřerušovanými tahy pera s převažujícím sklonem dolů.
4. silbi - pravidelné, bez koncových háčků, počáteční j a y občas zřetelně odsazené a více naklopené (archaický rys)
ó.jabaji - první tah je kolmý na hlavní linii, druhý tah zachovává sklon sidii
7. eber - uprostřed slova nerozlíšené psaní č a j, má podobu současného j
8. numu - u g/k, koncového r, i a u občas značně široký tvar se zakončením krátce pod hlavní linií
10. -11. psaní pravidelné, vyjma písaře B, který uvádí foneticky bosuy-a t ve slově kitad.
11. kebtege d- výrazně zploštělý oválný tvar, pravděpodobně pravotočivé pořadí tahů
13. segul - začíná pozvolně klesající linií, často s náznakem obloučku, orientace ocasu střední až téměř kolmo přiléhající, občas zakončená háčkem orientovaným nahoru (vyjma písaře B, u nějž má segul háčky orientované dolů)
boyuni segul - pravidelně pro zápis koncového -s. U slova ůiles (fol. 3v/8 a 5r/7) a kiris (fol. 2r/16) je zvláštní alograf koncového -s.
14. čačuly-a - zastoupeny různé varianty, obloukovitá postupně stoupající i rychle stoupající doleva
15. m - koncové m poměrně archaické s plně uzavřeným obloukem a koncovým krátkým ocasem
16. čeg-ůn bičilge - tečky zpravidla nepoužívá až na výjimky jako luy-a (fol. 4v/2)
Ostatní: Koncové b má zploštělý gedesů a čačuly-a rychle stoupá vzhůru bez numu pod hlavní linií. Q-/y- v počáteční pozici je poměrně široké s výraznou špičkou, ale malým numu. Jazyková specifika: yurban-ta (fol. 3v/l9 aj.) - násobný sufix -ta zapsán zcela netradičně s čačuly-a namísto segul.
Zájmeno ta následované ukazatelem podmetu ber psáno jako jedno slovo: taber. Sufixy jsou občas psány spojitě se jmény, např.: alyaban, busuyin, kendur aj. Závěrečná samohláska (a/e) psaná oddělenou čačuly-a je v některých případech psána spojitě: emune, debtere. Neobvyklé lexikum:
tidsi - z čin. dizi žák, následovník, zde však pravděpodobně ve významu rádce. Nedoloženo
v mongolských textech preklasického období ani v ujgurštině.
kiris - tyrkys; keris, keres (xnpc) - nosorožec, jednorožec. Snad souvisí s pers. kargadan Cj-^jž. qasay (xacar) - pravděpodobně se jedná o qasay ve spojení qasay tereg - vůz, zvláště dvoukolá kára užívaná ke kočování ve volském potahu. toqai (toxoh) - délková míra, loket (0,32 m)
alda (ajifl) - délková míra, sáh (přibližně odpovídá délce rozpažených rukou)
umtay-a-ugei - totéž jako untay-a-ugei - zajisté, vpravdě (KoBajieBCKuň 1844: 346), pravděpodobně jen jiný pravopis slova umtuyai-ugei (oMTroHryň) - bez zanedbání, bez zameškání, pořádně ukeger (yx33p) - 1.) mrtvola > hrob, hřbitov, 2.) škodliví duchové zemřelých, kteří nedosáhli dalšího zrození
sača (caii) - 1. postpozice vyskytující se za slovesy končícími na -yad/ged, -ysan/gsen s významem jakmile, ihned poté, 2. také caca (mu), tib. tsha tsha, votivní hliněné figurky buddhů a božstev používané jako obětní předměty, při jejich výrobě se do hmoty může přimíchávat popel z ostatků významných mnichů, zvláště chuvilgánů; zde ve druhém významu
qorin naiman yabuqu odun (xopnH HaiÍMaH jreax oa), také qorin naiman gůyůků odun - dvacet osm „pohyblivých hvězd", skt. naksatráni, tib. rgyu skar, 28 částí ekliptiky (vyjmenovány ve slovníku Mahávyutpatti, Sárkózi 1995: 235-237)
III. V katalozích mongolských rukopisů prozatím neidentifikovaný unikátní text „o posuzování [vhodných] míst pro pohřbívání mrtvol". Nejedná se však o příručku se systematickými instrukcemi, jak bývá obvyklé, avšak o narativní text vyprávějící o tom, jak syn krále Labom-kary hledal vhodný způsob ke správnému pohřbu svého otce. Podle souvislostí se jedná o příběh z legend spjatých
76
s králem Songcän Gampo (srong btsan sgam po, 569-6497/605-649?) a jeho čínskou manželkou princeznou Wencheng JC$Í (628-680/2), která byla do Tibetu poslána v roce 641, a v tibetské tradici je uctívána jako projev Zelené Táry. V textu se rovněž vyskytuje králův rádce Vrcholek klenotu, snad odkazující k postavě ministra Gar Tongcán Yulsunga (mgar stong btsan yul srung, 590-667), kterému jsou připisovány zásluhy za přivedení čínské princezny.110
Manjusiri guusi je titul, který se objevuje u několika známých překladatelů období konce 16. století a první poloviny 17. století. 1.) Siregetů guusi čorji, 2.) Ayuusi guusi (v roce 1578 obdržel titul Ayusi ananda manjusiri guusi od 3. dalajlámy), 3.) Gúngyaodser, jenž se podílel na překladu Gandžuru pod vládou Ligden chána (1628-1629), 4.) Diingqor qutuytu neboli Manjusiri qutuytu byl v roce 1579 3. dalajlámou pověřen šířením buddhismu mezi Mongoly, není však známo, že by se osobně podílel na překladatelské činnosti.
Vzhledem k jedinečnosti rukopisu zde uvádím i transkripci a překlad.
Transkripce:
[lv] gettilgegči dar-a eke-ttir môrgumu: yajar singjilen kegtir orusiyulqu egtini: erte tobed-tin labum k'ara qayan ônggeraysan [!]: tegtini yurban kobegtin-i aq-a inti sayin gereltei dotur-a-yin eyin sedkir-tin: ečege minii tiktibe: edtige eguni kegur-i ariyun sayin yajar tal<bi>basu: nasuda sayin jiryalang-tu bolumu kemen: sayid tusimed-iyen quriyaju eyin ôgulerun: ta ber odču dôrben jtig-eče: yajar-un singji medekti kumun-i jalaju ir-e kemegsen-tur: tede ber jarliy-un yosuyar enedke-un [!] nigen acara. balboyin nigen bombo: tôbed-un nigen blam-a: kitad-un nigen jangjan abču irejti yajar-i singjilegu[l]besu adali busu olan tige ôgulegsen-tur: kôbegun ber sedkil-iyen jobaju sayun [2r] bukui-tur: qayan-u erkim tidsi čimeg-tin tijtigtir neretti tusimel: kôbegun-tur eyin ayiladqar-un kôbegun ber sedkil-iyen btiti čile: ene kitad-un gtingjti noyuyan dar-a: masi erdem-tuyin tula yajar-i sinjile= kui-tur mergen bui-j-a: tegun-tur ayiladqaqula yambar kemegsen: kôbegun ber masi yekede bayasuyad: kôbegun ekilen olan ulus odču noyuyan dar-a-iyan111 gegen-e jolyayad: kôbegun ber qoyar kôl-iyen sôgudču: qoyar alyaban qamtudqan: orui-bar-iyan môrguged: mingyan alda čayan tory-a-tur doluyan erdeni uyaju: altán mandal-tur kiris erdeni-ber takil kigsen-i bariju eyin ayiladqaba: minii ečige tikube: kegtir-i inti sayin yajar orusiyulbasu: kôbegtin ačinar inti jayun tiy-e-ttir ktirtele jiryamu kemektii-i sonusču bi: dôrben jtig-eče dôrben medekti ktimtin-i
110 Tradiční podobu legendy v kronice Sônam Gjalcchäna Zrcadlo králů viz Sônam Gjalcchän 1998: 93-121.
111 Chybně namísto dar-a-yin.
11
jalaju sinjilegülbesü adali busuyin tula
[2v] gegen oytaryui-yin naran metü bey-e-tü:
kedün galab-un odaqu irekü medekü
uqayatu: kendür ber alayčilaqu ügei
jögelen jarliy-tu: ketürkey-e sayin
yajari jiyaju öggün soyurq-a: kernen
ayiladqaysan-dur: ketürkey-e
noyuyan dara ber misiyegedjarliy
bolurun: köbegün iregsen činu sayin:
sayin kemeged: eyin jarliy bolurun:
bi ber kitad yajar-ača ireküi-tür
toyan-u bičig singji-yin
bičig ubadis-un bičig ary-a
bičig-luy-a: sudur nuyudjayun
qasay abču iregsen-ü tula biber
medemü kernen: debtere nuyud-iyan
tayilču: yeke bay-a dumda-tu y urban
jerge nomlayad: kegür orusiyulqui
jarliy bolurun: orusiyulqui-yin
yosun darben jüil bolai: ali bui
darben ke me b esü: yal sirui modun
usu bui: tegun-eče eng urida sirui-
[3r] tur orusiyulqu inu: er-e kümün-i
dorbeljin: em-e kümün-i tögürig aqu inu
qoyar toqai: gün inü yurban toqai
uquju: urida inu ram lam bam tham:
üjüg-iyer sirui-i inu sinjilejü: doruna
örüne inü eldeb kib tory-a: umar-a
inu qour-a ese qoliysan eldeb em:
jabsar-tu inu eldeb em sečeg amtatu
ünür-tü eldeb idegen kiged: dumda
inu qayan kümün tümen čayan ür-e
mingy an qara ür-e: qaraču kümün
mingyan jayun čayan qar-a ür-e
ariyun čayan saba-tur kijü: tabun
öngge kib-iyer boyuju talbi:
doruna-ača dotuysi qandun eyin-i
ögüle: ay-a ijayur-tan-u
köbegüd čiber sayin lam-a-tur
ayuljaysan-iyar umtay-a-ügei
sünesün činu burqan-u qutuy-
tur kürbe: edüge kegür-i činu
ene orun-tur talbiysan-u doruna
[3v] jüg-tü eldeb erdeni-yin jüil-i bui: [!]
luus-un ükeger-ün ejen yajar-un
ejen: delekei-yin ejen tngri naiman
ayimay taber erdeni-ber qanuyad:
ene öglige-yin ejen-tür eldeb erdeni
tegülder bolyan amin nasun kiged:
buy an kisig-yi ögün ali sanaysan
üiles-i bütüge: kernen yurban-ta
ögüle: emüne-ece qandun: ay-a
basaber emüne jüg-tür eldeb tari=
yan-u talbiysan bui: luus ükeger
yajar-un ejen usun-u ejen čilayun-u
ejen modun-u ejen delekei-yin ejed ta
ber eldeb tariyan-iyar qanuyad:
ene öglige-yin ejen-tür tariyan
tümesün-luy-a tegülder bolyan:
amin nasun kiged buyan kisig öggün:
ali sanaysan kereg-yi sedkil-yier
bütüge: kernen yurban-ta ögüle:
basaber + : ay-a basaber örüne jüg-tür činu eldeb kib toryan-u jiiil bui: luus-un boyul
[4r] delekei-yin ejen-ü jarudas-un ta-i yajarun
ejen-ü nöküd taber eldeb kib toryan-
bar qanuyad: ene öglige-yin ejen-tür
yambar kib toryan qubčad-iyar
qanuyad: amin nasunkiged buyan
kisig ögün yambar jüg-tür odba=
su aliba sanaysan üile bütüge kernen
yurban-ta ögüle: basa urida metü:
ay-a basa umar-a jüg eldeb em-ün
jüil bui: luus čidkur yajar-un
ejed delekei-yin ejed ta ber eldeb
em-iyer qanuyad: ene öglige-yin
ejen-tür yere sirq-a kijig ebečin:
mayu jegüden irv-a arilyan
qamuy sanaysan üiles-i bütüge:
kernen yurban-ta ögüle: basa
urida metü + : ay a dum da činu
eldeb sang daruysan bui: luus yajar-un
ejed. delekei-yin ejen qamuy-iyar
eldeb sang-iyar qanuyad: ene
öglige-yin ejen-tür: amin nasun
[4v] kiged: buyan kesig ed idegen-iyer
sang-luy-a tegülder bolyan:
aliba sanaysan üile bütüge kernen
yurbanta ögüle: edüge qoyar toqai
bulayad: tabun sakiyan-u tarni
amirita kernen qung qung bad bad
soq-a: kernen bicijü usun sirui
ülü kürgen daru: basa nigen toqai
bulayad: sitügen-ü sača talbiyad:
yar-tur-iyan tas bürgüd ödü-
tü sumun-tur tabun öngge kib
uyayad eyin jalbari: ay-a degere
blam-a burqan bodisung nom-un sakiyulsun
ber örüsiyen egüni: tengri naiman
ayimay qamuy luus-un qad delekei-yin
ejed yajar-un ejen ayisui: qorin
naiman yabuqu odun yeke bay-a
odun: doluyan garay: jüg-yi
sakiyči taber edür söni yurban
čay-tur takil örgün: bi kiged
[5r] öglige-yin ejen-tür urtu nasun
kiged buyan kisig-yi ögün:
jil-ün qarsi sara-yin qarsi edür-ün
qarsi čay-un qarsi kiged:
ülü jokilduqun bügüde-yi
arilyan üldeged: aliba
sanaysan üiles küsel-i
nom-un yosuyar bütügen
jokiy-a: kernen yurban-ta
ögülüged: qutuy orusiyul
dara eke-yin maytayal qorin
nigen ungsi: jirüken tarni
yurban ergijü ungsi:
kernen dar-a eke ber
bodatu bey-e töbed-ün
orun-tur nayirayuluysan-i:
mongyol-un kelen-tür
manjusiri guusi ber orčiyulbai:
bičigeči inu lobjang samdan: ôljei qutuy orusiqu boltuyai::
Překlad: Klaním se zachránkyni, Matce Táře. [Tento spis] o posuzování [vhodných] míst pro pohřbívání mrtvol [vznikl následovně:] Když zemřel dávný tibetský král Labom-kara, [zůstali po něm tři synové]. Nejstarší z nich zvaný Mající dobré světlo si v duchu pomyslel: „Můj otec zemřel. Pokud jeho tělo uložím na čisté příhodné místo, přinese [mi to] trvalé štěstí." Shromáždil rádce a hodnostáře a řekl jim: „'Vydejte se na cestu a ze čtyř světových stran přiveďte lidi znalé posuzování [vhodných a nevhodných] míst." [Hodnostáři] podle rozkazu přivedli jednoho indického áčárju (äcärya), jednoho nepálskeho bonpo, jednoho tibetského lamu a jednoho čínského džangdžana,112 [ale když] je nechali provést zkoumání, jejich slova se v mnohém rozcházela. Zatímco se z toho [královský] syn trápil, [přišel] králův věrný rádce, hodnostář zvaný Vrcholek klenotu (nebo Špička mezi klenoty), a pravil: „Netrap se princi. Čínská princezna Zelená Tára je velmi moudrá a je zkušená v geomantii. Proč nezkusit požádat [o pomoc] ji?" Princ se velice zaradoval a vypravil se osobně v doprovodu mnoha lidí projevit úctu moudrosti Zelené Táry. Princ oběma nohama poklekl, sepjal dlaně a udeřil hlavou o zem. K bílému hedvábí o délce tisíce aldů přivázal sedm drahokamů a obětoval jej [společně se] zlatou mandalou, do níž vložil tyrkys a drahokamy. Řekl: „Můj otec zemřel. Slyšel jsem, že uložím-li jeho tělo na příhodném místě, synové a vnuci až do stého kolena budou žít v blaženosti. Sezval jsem čtyři znalce ze čtyř světových stran, aby nalezli vhodné místo, ale jejich [výklady] se lišily. [Proto ty] s tělem podobným slunci na jasné obloze, s rozumem pronikajícím plynutí několika kalp, s laskavou nezaujatou řečí, rač mně ukázat to nejlepší místo [pro pohřeb otce]." Dokonale moudrá Zelená Tára se pousmála a pravila: „Je velmi dobře, princi, že jsi přišel. Vyznám se [v takových věcech], protože, když jsem přicházela z Číny [do Tibetu], přivezla jsem si s sebou knihy o matematice, kalendářích a věštění,113 posuzování jevů114 a další instrukce115 a metodické příručky116, [celkem] sto vozů knih." Rozbalila své knihy, vyložila [jejich obsah] ve třech stupních - velkém, malém a středním - a o pohřbívání pravila toto: „Pohřbívání má čtyři pravidla. Jsou to tyto čtyři: [pohřbívání] do ohně, země, dřeva a vody. Prvním z nich je pohřbívání do země. Vykope se [jáma] široká dva lokte, hluboká tři lokte, pro muže čtvercová, pro ženy kruhová. Předtím se místo prověří pomocí slabik ram lam bam tham. Na východní a západní stranu se umístí rozmanité hedvábné látky, na severní stranu různé léky, mezi něž nesmí být přimíšen jed, mezi ně [opět] různé léky, květiny, rozmanité chutné a vonné pokrmy. Doprostřed se umístí čistá bílá nádoba, zabalená do pětibarevného hedvábí, která [v případě, že se jedná] o osobu vladaře, má obsahovat deset tisíc bílých a tisíc černých zrn a [v případě, že jde o prostého člověka], má obsahovat tisíc sto bílých a černých zrn. Postav se z vnější strany směrem dovnitř a promluv takto: Ach, synu117 vznešeného rodu, díky tomu, že ses setkal s dobrým lamou, tvá duše dozajista dosáhla buddhovství. Na východní straně místa, kde je uložena tvá mrtvola, jsou umístěny rozmanité drahocennosti, husové, pánové hrobů, pánové tohoto místa, božstva země a osm skupin nebeských božstev tengri,119 nasyťte se těmito drahocennostmi a poskytněte dárci [těchto věcí] všeliké drahocennosti, požehnání a učiňte vše, co zamýšlí." Prones to [celkem] třikrát. Obrať se k jižní straně a třikrát opakuj: „Taktéž na jižní straně jsou položeny různé druhy zrna. husové, pánové hrobů, pánové vod, kamenů, stromů a země nechť se nasytí tímto zrním a obdaří dárce [tohoto obilí] dostatkem obilí a brambor, dlouhým životem a požehnáním, nechť mu vyplní vše přesně tak, jak zamýšlí." Podobně třikrát přednášej toto: „Ach, po tvé západní straně jsou rozmanité hedvábné látky. Nechť se všichni otroci lusů, sluhové vládce země a společníci pána [tohoto] místa uspokojí rozličným hedvábím a nechť poskytnou dostatek veškerého hedvábí a oděvů také dárci [těchto věcí], upevní jeho život a sešlou požehnání. Kéž vyplní vše, co zamýšlí, ať již se vypraví na kteroukoli světovou stranu." Taktéž stejně jako předtím třikrát opakuj: „ach, také na severní straně se nacházejí různé druhy léků." Lusové, [zlí] čôtgôrové, pánové míst, pánové země, vy všichni si naberte z těchto léků a jejich dárce zcela zbavte ran, epidemií, zlých snů a špatných znamení a splňte vše, co zamýšlí." A stejně jako prvé po třikrát opakuj: „Ach, uprostřed jsou různé obětiny a víno. Nechť se lusové, pánové míst a božstva země nasytí těmito obětinami a poskytnou [j ej ich] dárci dlouhý život, požehnání, dostatek majetku a potravy i obětin. Vyplňte mu vše, čeho si žádá." Nyní zasyp [hrobovou jámu do výše] dvou loket, napiš [mantru] Tabun sakiyan-u tarni amirita: „ qung qungpadpad soq-a "119, přikryj ji, aby k ní nepronikla voda ani hlína, a dosypej [zbylý] jeden loket [hlíny]. Postav [tam] cacu, do ruky uchop šíp s pery supa nebo orla, na
jangjan - nejasné. V kontextu by se nejspíš očekávalo spojení „čínský buddhistický mnich" hešang (čin. heshang
fP|nj). Pokud by autor opisu neznal slovo hešanfg], není vyloučeno, že by jej mohl zaměnit čtením jangjan s
mylnou konotací k čínskému jangjůn (generál).
Všechny tyto významy může zahrnovat obecný pojem toyan-u bičig.
Myslí se především yajar-un sinji geomancie.
Ubadis (ski. upadeša „initiation, communication of the initiatory mantra or formula") může znamenat buď způsob zasvěcení, iniciace do konkrétní nauky či rituální praktiky, povětšinou určené pro pokročilé mnichy, nebo konkrétněji soubor lékařských nauk.
Pravděpodobně se myslí především metody léčení (ebedčin jasaqu ary-a) a rozmanité nápravné postupy rituálního rázu (ary-a jasal), např. zahánění neblahých příznaků, očišťování apod.
V rukopise se uvádí plurál „synové", ale podle kontextu se jedná o oslovení jednotlivého zemřelého. Cín. ba fang tian ATTViz výše vysvětlení k Oytaryui yajar-un naiman gegen.
Plné znění amrta mantry v sanskrtu je: om amrtakundali hana hana húm phat. Jedná se o mantru vyzývající božstvo Amrtakundali (tib. bdud rtsis 'khyil ba) a odvracející překážky. Berounský 2006: 208.
80
nějž je přivázán [kus] pětibarevného hedvábí a modli se takto: „Ach, nejvyšší lamo, buddhové a bódhisattvové, ochránci učení, smilujte se, tengriové, všech osm skupin vládců lusů, vládcové země, pánové míst, přijďte. Dvacet osm hvězd, velké a malé hvězdy, sedm planet, ochránci světových stran, ve dne i v noci vám třikrát obětuji. Mně a dárci dejte dlouhý život a požehnání. Oddalte [od nás] nebezpečenství let, nebezpečenství měsíců, nebezpečenství dní a nebezpečenství hodin a vše nepříjemné. Splňte přesně to, co zamýšlíme a po čem toužíme." To opakuj celkem třikrát a tak si zajistíš přízeň [božstev]. Zarecituj dvacet jedna chvalozpěvů na Matku Táru. Třikrát zarecituj základní mantru [Matky Zelené Táry]."
[Původní dílo], které složila v materiálním těle v tibetské zemi Matka Tára, přeložil do mongolštiny Mandžuširi guuš. Jeho písařem byl Lobdzang Samdan. Nechť se upevní štěstí a blaho.
2.2.2.3. Velké vysvobození skrze naslouchání - Sonusuyad yekede toniluyči neretu yeke kolgen sudur orusiba (Mong. B 68)
I. Pothi, čínský papír slepený ve dvou vrstvách, nehlazený, 74 fol., 31x8 cm. Poloprofesionálni drobné písmo vykazující většinu znaků společných pro období 17. a první poloviny 18. století bez výrazného vlivu xylografické předlohy.
II.
1. titim - drobný siluyun titim
2. niruyu -základová linie obvykle souvislá, ne však dokonale rovná
3. sidů - nepravidelně orientované
4. silbi - rovné
eteger silbi - j/y v iniciální pozici mírně prohnuté
7. eber - č/j nerozlíšené, obvykle v podobě standardního č, u slabiky či/ji ligatura v některých případech psaná pomocí standardního široce otevřeného j
8. numu - počáteční q/y zcela redukované na dva (mírně vyšší zuby bez korunky spojené základovou linií)
koncové i dotažené až k osnově, koncové // // a r naopak ukončovány v polovině numu
10. -11. d/t-yin bičilge - pravidelná distribuce
11. kebtege d-ve tvaru pravotočivé smyčky
13. segůl - převažuje rovný tah standardní orientace započatý zubem s přerušením základové linie, méně častý kurzivní segůl s ostrým zakončením zatočený přímo ze základové linie a probíhající kolmo k ose nebo dokonce mírně ubíhající směrem nahoru
boyuni segůl - užívána plná forma koncového s
14. čačuly-a - dvojího typu: vokalická čačuly-a včetně samostatné pozice má dlouhý široký obloukovitě klesající průběh; v písmeni g na konci slova má vedle popsaného průběhu v některých případech téměř kolmý průběh se zakončením mírně ohnutým směrem dolů - v obou případech má koncové g zahájení pomocí rozeklaného silbi
16. čeg-ůn bičilge - zpravidla bez teček
Mna konci slova - zavřený numu + háček (často psán odděleně od zbytku písmene) + boyuni segůl
III. Mongolský překlad „Tibetské knihy mrtvých" (bar do thos grol). Překladatel neznámý. První pekingský xylograf je datován rokem 1711 a v jeho kolofonu je autorství připsáno blíže neznámému Sila Madi (Dumdadu ulus-un yarčay 04364). V katalozích je zaznamenán jediný exemplář v Knihovně Vnitromongolské akademie společenských věd. Mnohem rozšířenější je xylograf z roku 1715, z jehož textu vycházejí i všechny zde citované rukopisy. Tento xylograf s čínským okrajovým znakem su % uvádí v krátkém kol of onu svého objednavatele Fu Dalaie za Branou Andingmen (on ting men qayalyan-u yadan-a sayuysan: fu dalai / seyilgejů yaryabai:) a přesnou dataci (dayičing ulusun engke amuyulang-un tabin dórbedůger on-u / namur-un segůl sar-a-yin sayin edůr tegůskebei: „Dokončeno příhodného dne posledního podzimního měsíce padesátého čtvrtého roku éry Kangxi říše Velkých Qingů").
81
2.2.3. Poloprofesionálni písmo přechodného období (polovina 18. století) 2.2.3.1. Zlatá nádoba Altan saba (Mong. D 80)
I. Čínský papír slepený ve dvou vrstvách, vyhlazený, vysoce lámavý. 14 fol. (pravděpodobně část rukopisu je ztracena). 31 x 7,8. Po levé a pravé straně textu dvojitá okrajová čára červenou barvou (podobně jako u Mong. B 46, typické pro 2. polovinu 17. a 1. polovinu 18. století). Rukopis je střídavě psán pravděpodobně dvěma písaři, avšak písmo obou písařů se vyznačuje poměrně velkou variabilitou. Písař A se jeví profesionálnější, písař B vykazuje výraznou podobnost s neprofesionálním písařem rkp. Mong. B 46 (Rasiyan-u qumq-a). Písař A na posledním fol. 14r přechází k téměř kurzivnímu stylu s neobvykle dlouhými tahy písmen mala vyznačuje se i dlouhými tahy čačuly-a.
II.
1. titim - drobný siluyun titim
2. niruyu - základová linie je spíše nespojitá, písmo se nedrží vertikální osnovy, třebaže osnova je naznačena světle hnědou barvou
3. sidii - dynamické, přerušují základovou linii
4. silbi - rovné
y/j v iniciální pozici mírně prohnuté
6. jabaji - finální s vždy v plné formě, první tah doprava je orientován kolmo k základové ose, závěrečný boyuni segiil (plné formy písmena s) začíná napravo od základové osy: ^
7. eber - j/č nerozlíšené, nejčastěji v podobě standardního j (u písaře A otevřený), avšak střídá se (zcela nepravidelně) s podobou standardního č s malým háčkem, j/č s následujícími samohláskami tvoří ligatury (bezprostřední spojení bez základové linie)
8. numu - q/y v iniciální pozici převažuje redukovaná forma blízká dvěma zubům (první delší a s větším sklonem spíše jako silbi) propojeným však spíše mělkým numu než základovou linií; u písaře A se objevují i ojedinělé případy q/y- s prohloubeným numu:
písaře A se oojevuji i ojediněle pn
í 4 i i 1 1 4
ve finální pozici převažují otevřená zakončení
lO.-ll. d/t-yin bičilge - poměrně často (avšak zdaleka ne pravidelně) se objevuje fonetická distinkce
-p i
doluyan     A   \ónggeten .    ^^jilten    T qutuy    Yr&dptura    *-?*dórben    ' dótuger ll. kebtege d- střídá se obojí směr psaní (pravotočivý i levotočivý)
13. segiil- střídají se všechny formy běžné na přelomu 17. s 18. století krasopisné i kurzivní: boyuni segiil - pro finální s se neužívá
14. čačuly-a - již se neobjevuje forma kolmá k základové ose, obvykle standardně až nadměrně protažená směrem dolů, ve většině případů zakončená výrazným zakulaceným háčkem
finální g- u obou písařů začíná rozeklaným zubem:
t r
15. m, l iisiig-iin eber - neobvykle rozmáchlé a dlouhé tahy: i
16. čeg-iin bičilge - poměrně časté užívání tečky pro odlišení písmene n v případech možného
chybného čtení, např. unuju, nadur, inay, v jednom případě jednou tečkou označeno y Pravopisné odchylky:
2v/17 qubčusun (namísto qubčasun), 2r/19 aq-a degii (namísto degiiii)
82
III. Na fol. Ir titul: Altán saba kemen orusiba:: „Zlatá nádoba" je příručkou, která obsahuje rozbory okolností úmrtí (především z hlediska času) a jejich vlivu na zemřelého, rodinu i okolní svět a specifikace vhodného způsobu pohřbu. Jedná se o širší kategorii textů nazývaných podle úkonu jejich užívání Altán saba negeků („Otevírat Zlatou nádobu", tib. gser gyi sgron bu 'bye).
V mongolském prostředí je nej rozšířenější m textem této kategorie Alton qayirčay (qayurčay) „Zlatá krabička", ve starším období se však častěji vyskytuje text Altán saba. Zmocnění (erke) k užívání příruček tohoto typu se udílí v určitém stupni mníšskeho vzdělávání, i proto rukopisy tohoto textu v mongolštině jsou méně časté než jiné věštebné příručky použitelné i informovanými laiky. John R. Krueger (1965) publikoval ve faksimili, transkripci a překladu rukopisnou verzi původně ze sbírky K. Gronbecha (později uložena ve Far Eastern Library, University of Washington).
2.2.3.2. Sútra o tom, jak se Molon tojn odvděčil matce - Molon toyin-u eke-dur-iyen ači qariyuluysan sudur (Mong. A 10)
I. Pothi, slepovaný papír (čínský muutuu). 48,5 x 9,5 cm, 94 fol. (původních), 3 fol. dopsaná na ruském papíře druhé poloviny 19. století. Velmi protáhlý formát listů odpovídá 1. polovině 18. století. Středové sloupce jsou psány červeným barvivem (singqu).
II. Lehké profesionální písmo bez ozdobných prvků a bez přesvědčivého kaligrafického účinku. Morfologie písma se na různých místech rukopisu proměňuje, celkově však odpovídá první polovině 18. století, s přípustným přesahem do druhé poloviny 18. století. Upozorňuji na tvar q/y na začátku slova, který zatím zcela postrádá úvodní háček, většinou připomíná dva blízko u sebe psané zuby (numu téměř nepřesahuje napravo od hlavní linie). V případech, kdy přesahuje napravo od hlavní linie, se tvar q/y vzhledem k velmi úzkému profilu blíží svým vzhledem jabaji písmene s, avšak není na pravé straně ostrý, nýbrž poněkud zatupený. Tečky nad n a 7 se vyskytují zcela výjimečně, pozoruhodná je diakritická dvojtečka nad q ve slově gamiy-a (24v/14), nogas (26x11) a siqaiad (26r/2). Samostatná finální podoba písmene g si zachovává sidů s dvěma drobnými rozeklanými hroty, ve spojité finální pozici však sidu písmene g tyto rozeklané hroty často ztrácí. Eber písmene / si zachovává krátký a hákovitě zahnutý průběh. U kebtege d je začátek i konec tahu stále nespojitý. Celkově písmo akcentuje spíše horizontální proporce - písmo je poněkud stěsnané (tato tendence se projevuje zvláště na tvaru bosuya t, které je zploštělé; dále na slabikách s iniciálou b- a tahu segůl).
III. Opis pekingského xylografii Qutuy-tu Molon toyin eke-dur-iyen ači qariyuluysan sudur (Sútra o tom, jak se svatý Molon toyin odvděčil za dobrotu matce) vydaného roku 1708 (Heissig 1954: 23-27), stejně jako rukopis Mong. A 2. Jedná se o překlad pandity Siregetů gúúsi čorje z tibetské verze legendy o Maudgaljájanovi. S nej větší pravděpodobností lze tedy rok 1708 brát i jako terminus post quem pro vznik tohoto rukopisu.
Titul na fol. Iv: mongyol-un keleber: qutuy-tu yeke quriyangyui-tu bowadhi satowa modhgal-un kóbegůn eke-dur-iyen ači qariyuluysan neretů sudur
V mongolské literatuře je známo několik překladů Sútry o Molon tojnovi, z nichž nej rozšířenější je překlad Siregetů gúúši čorje. Dalším překladem dochovaným v několika rukopisech je překlad Altán gerel ubasiho. Petrohradský rukopis tohoto překladu (Qutuy-du yekede čiyuluysan neretů: bodi sedkil-dů Modgalavani kóbegůn eke-degen tusa kůrgegsen sudur) vydal L. Lórincz (1982) ve faksimili a transkripci. Toto vydání je vhodné k paralelní četbě překladu Siregetů gúúši čorje. K ostatním, pozdějším verzím Sútry o Molon tojnovi viz flaMAHHcypaH 1976: 484-499.
V Královské knihovně v Kodani se nacházejí dvě zkrácené verze doprovozené bohatými ilustracemi (Mong. 417, 418).120
Viz digitalizované verze http://www.kb.dk/permalink/2006/manus/634/eng//. http://www.kb.dk/permalink/2006/manus/289/eng// (navštíveno 13. 12. 2014).
83
2.3. Období druhé poloviny 18. století
2.3.1. Profesionální písmo druhé poloviny 18. století
Přibližně do poloviny 18. století lze řadit rukopisy převážně menších rozměrů vyznačující se čtyřmi druhy písma, v nichž většina tahů se již vyvinula do standardní moderní podoby. Uvnitř jednotlivých kategorií lze tušit drobnější vývojové posuny, které lze orientačně připsat rozmezí let 1750-1800.
2.3.1.1. Vysoce elegantní profesionální písmo vyznačující se záměrným sklonem k archaickému účinku
2.3.1.2. Modernizované konsistentní tučné písmo
2.3.1.3. Drobné pravidelné písmo nevýrazných specifických rysů blízké standardní moderní podobě
2.3.1.4. Specifické „divoké" písmo rukopisu Mong. B 43
2.3.1.1. Vysoce elegantní profesionální písmo vyznačující se záměrným sklonem k archaickému účinku
Ve druhé polovině 18. století lze pozorovat větší množství opisů základních kanonických textů určených pro individuální uctívání a uchovávání v domácnostech, které se vyznačují profesionálním elegantním písmem i celkově reprezentativním provedením. V některých případech styl písma výrazně napodobuje styl pekingských xylografů, v j iných případech napodobuje monastické profesionální písmo 17. století. V obou případech však přes četné dílčí archaické rysy je celkové vyznění písma spíše uměle archaizující.
2.3.1.1.1. Veliké vysvobození skrze naslouchání - Sonusuyad yekede toniluyči neretu yeke kolgen sudur orusiba (Mong. A 28)
I. Pothi, čínský papír slepený ve třech vrstvách a vyhlazený, vysoce lámavý. 34 fol. 46,7 x 16,3 cm. Prostřední sloupce psány červeným barvivem (singqu). Archaizující elegantní monastické písmo poloviny nebo začátku druhé poloviny 18. století. Novější dataci nasvědčují modernější tendence: typ tahu segůl, celková orientace již mírně směřující tahy doleva nahoru, vyvíjející se tah iniciálního q/y. Rada grafických prvků je použita nepravidelně (boyuni segůl pro finální s, různé varianty kebtege d).
II.
1. titim - siluyun titim
2. niruyu - nepřerušovaná geometricky lineární
3. sidů - tvořený náklonem pera, orientován mírně nahoru
4. silbi - rovné, jen ve slabikách ki/gi, bi mírně prohnuté dolů
eteger silbi - silbi pro iniciální j ay nerozlíšené, s větším sklonem dolů než běžné silbi
erbeljin silbi - jen nepatrně rozeklané silbi
ó.jabaji - v pozici závěrečného s užíván častěji než boyuni segůl
7. eber - nerozlíšené č/j, graficky vyjádřeno přechodnou formou mezi standardním č a j; slabiky či/ji tvoří ligaturu
8. numu - na konci slova (z, u/ů, r) ukončeno na úrovni základové osy
10. -11. d/t-yin bičilge - distribuce pravidelná
11. kebtege d - dvě grafické varianty: 1.) krátká zakulacená smyčka pravděpodobně levotočivého průběhu, 2.) široký stínovaný zašpičatělý tah, po rovném dlouhém silbi se pero vrací ohnutým tahem, který je přerušen před základovou linií
13. segůl - pravidelný dlouhý, zahájený z pozice nižšího sidů (bez ostrého ohybu), zakončený zobáčkem směřovaným dolů
- boyuni segůl - nepravidelně užíván pro závěrečné s
14. čačuly-a - dva druhy: 1.) dlouhá, s výrazným sklonem, špičatým ukončením; 2.) zahýbající
84
nahom a zakončená přitlačením pera směrem dolů
g na konci slova - zahájené rozeklaným zubem a k tahu orkiča přechází přes mělký numu
15. m ůsůg-ůn eber - dlouhý, (od ohybu) rovný tah probíhající paralelně v blízkosti základové linie / usug-un eber - obloukovitě zahnutý; na konci slova vybíhá za sidů, z něhož vychází
16. čeg-un bičilge - diakritika jen výjimečně, kde je nezbytná pro správné čtení méně známého slova, např. jméno buddhy Vairóčany wiručan-a
souhláskové přechody -bč- -gč- - základová linie písmene č předtažena před závěr numu písmen
b/g
III. Pravděpodobně opis xylografické předlohy z roku 1715. Viz Mong. B 68.
2.3.1.1.2. Diamantová sútra - Qutuytu wčir-yiar oytuluyči yeke kolgen sudur (Mong. B 35)
I. Pothi, ruský papír ruční výroby. 77 fol. (fol. 77 doplněno ve druhé polovině 20. století, finální 1-2 listy ztraceny). 19,5 x 7,5 cm. Vysoce elegantní profesionální rukopis výrazně archaizujícího rázu. Proti dobovým tendencím nalézáme rysy typické pro 17. století: segůl téměř kolmo postavený vůči základové linii, nepropojený zpětný tah kebtege d, protáhlý tah finálního numu (i, u/ů, r), výrazné sidů. Na konec 18. století ukazuje plně vyvinutý numu u písmene q/y v iniciální pozici. Písmo stínované s charakteristickým celkovým směřováním písmen vlevo nahoru. Datace do 80. nebo 90. let 18. století je potvrzena vodoznaky v papíru (1779, 1780).
II.
1. titim - v podobě zubu
2. niruyu - geometricky rovná
3. sidů - výrazné špičaté s protáhlou špičkou, směřují rovnoběžně s ostatními tahy vlevo nahoru
4. silbi - dvakrát prolomené, směřuje vlevo nahoru
eteger silbi - prohnuté s háčkem, který je však společný pro iniciální jiy erbeljin silbi - krátké silbi s rozeklaným zakončením
7. eber - č/j graficky nerozlíšené (užívá se přechodné formy mezi standardním jač)
8. numu - těžiště posunuto do spodní části tahu, kde dochází k náhlému obratu
q/y v iniciální pozici standardního vzhledu (první tah se redukoval na háček zahajovaný na úrovni základové osy, zbytek je tvořen úzkým sevřeným tahem numu výrazně přesahujícím základovou osu směrem doprava)
numu na konci slova (i, u/ů, r) končí napravo od základové osy 10.-11. d/t-yin bičilge - pravidelná distribuce
10. bosuya t - vertikálně mírně protažený trojúhelníkový tvar
11. kebtege d-s ostrým hrotem a protaženou špičkou, zpětný tah ukončen před základovou linií
13. segůl - bez přerušení základové linie rovný zužující se tvar zakončený špičkou, vychází z pozice mírně vyšší než běžný sidů
boyuni segůl - používán pro písmeno s ve finální pozici
14. čačuly-a - od základové linie zahýbá v ostrém úhlu, směřuje vpravo nahoru a končí háčkem obráceným směrem dolů
g ve finální pozici začíná krátkým silbi s rozeklaným zakončením (vzhledem shodné s erbeljin silbi)
16. čeg-ůn bičilge - bez diakritických teček
M ve finální pozici - numu uzavřený pomocí tahu boyuni segůl.
2.3.1.1.3. Předpovídání deště (Mong. A 30)
I. Pothi, slepené do podoby skládačky. 38,5 x 8,7 cm. Fol. 1-25 tibetský, 26 ebůr - 28 aru mongolsky. Křehký papír, pravděpodobně čínský muutuu slepovaný ze dvou vrstev. Qulusun ůjůg. Zcela profesionální rukopis mistrně imitující archaický vzhled monastické kaligrafie 17. století. Tahy písma pravidelné, prokreslováné, stínované, spíše těžší, avšak mnohem ohebnější než v 17. století. Tenký papír, úzký podlouhlý formát a některé prvky písma v souhrnu nedovolují příliš ranou dataci; pravděpodobná je druhá polovina 18. století. Na fol. 26rv jsou začátky odstavců psány
85
červenou barvou, stejně tak první slova vět. Na fol. 27r až 28v jsou počáteční slova vět pouze přetažena žlutou barvou.
II. Celek rukopisu působí, jako by písmo mělo stoupající tendenci (sklon zleva doprava), což je dáno především stejnoměrně orientovaným segul a čačuly-a. Přes zřejmou archaizující tendenci se nezapře vliv písma pekingských xylografů, které poukazuje na dobu 18. století (a případně pozdější).
2. niruyu - tloušťka shodná s ostatními tahy písma, její pravá strana je téměř hladkou rovnou nepřerušovanou linií - znak profesionality písaře.
3. sidu - archaické sidu se špičkou směřovanou nahoru, jejichž psaní je patrně zahajováno jednotlivě; sidu následující po numu (slabiky ba/be, ge/ke) je mírně předsunutý - archaizující rys rukopisů 17. století
4. silbi - v prostřední pozici se občas mírně ohýbá směrem dolů (obecný rys 17.-18. století); ve funkci y aj (nediferencováno) na počátku slov mírně zahnuto do velmi nevýrazného eteger silbi
7. eber - psaní č aj nediferencováno
8. numu - na konci slova (w, i) vždy dotažen krátce přes hlavní linku; q/y-: střední varianta
10. -11. psaní d - t podle klasického pravopisu; u koncového -r pozorujeme elegantní široké dotažení jako v profesionálních monastických rukopisech 17. století
11. kebtege d - zvláštní zakulacená forma s prohnutým spodním tahem ukončeným krátce před základní linií
13. segul - velmi pravidelný zahájený poměrně vysokým obloukem a poté rychle padající doprava jen s mírným sklonem dolů. Občas je zakončen nepatrným háčkem.
boyuni segul - pravidelně pro s v závěru slova, pravděpodobně dáno písařovou archaizující tendencí
14. čačuly-a - kaligraficky vytříbená po vzoru pekingských xylografů
15. m usug-un eber - rovný, až nezvykle dlouhý tah; / eber - archaický krátký, elegantně zahnutý tah
16. tečky písař zpravidla nepoužívá kromě ojedinělých výjimek nad n Další zvláštnosti:
b na počátku slova začíná často krátkou základní linií
závěrečné u v eyimů (fol. 21x13) a orumu (26v/ll) bez spodního oblouku, typické pro profesionální
monastické rukopisy 17. století Pravidelné spojité psaní sufixů: sarayin, qaburun, sine, tegůndůr, quluyuna aj. Nezvyklé ukončení slova pomocí kebtege d. mod, qatud. Vlivy hovorové výslovnosti: ebečin.
IV. Rukopis pochází ze sumu Ider v ajmagu Dzavchan (historicky Ilayuysan qutuytu-yin šabi, Qamba qutuytu nomun qan-u šabi, Dalai čoyingqur wang-un qosiyu).
2.3.1.2. Modernizované konsistentní tučné písmo
Do této kategorie řadím rukopisy vyznačující se konsistentním profesionálním písmem, které se vyznačuje nestínovanými tučnými tahy, které na pohled působí nejisté. Tahy jednotlivých písmen téměř vždy odpovídají standardním klasickým podobám. Ke konci 18. století se pravidelně objevují diakritické tečky a náznak grafického rozlišení písmen jač uprostřed slova.
2.3.1.2.1. Příběh o chánu Endiiiirelovi - Endegurel qayan-u tuyuji (Mong. B 47/1)
I. Pothi, slepovaný vícevrstvý čínský papír, hrubý, lámavý a značně zahnědlý po celé ploše. 28,5 x 9 cm, 42 dochovaných fol. (poslední *fol. 43 se zbytkem kolofonu schází). Fol. 1, 2, 40-42 výrazně poškozena, jednotlivé okrajové sloupce a slova scházejí i na některých dalších listech. Fol. 1 podlepeno, chybějící část fol. 2 doplněna muutuu papírem a dopsána snad až v 19. století.
II. Tento perem psaný rukopis je dílem zručného písaře a vykazuje znaky 18. století, s největší pravděpodobností poloviny 18. století. Starší dataci vylučuje důraz na vertikální proporce písma -
86
písmena jsou značně stěsnaná, vertikální tahy protažené a tenké (např. tahy písmen s, k/g-, iniciálního q/y-, malé rozestupy mezi zuby). Předpokládám, že rukopis byl určen pro soukromé užívání. Ačkoli jsou tvary písma stálé, nemají kaligrafický účinek a rukopis působí celkově poněkud nejistým dojmem a nedostatkem elegance.
I. titim - nevýrazný aru-yin titim
3. sidů - kolmé na základní linii, jehlicovitě vycházejí ze základní linie, která si drží nepřerušovaný průběh
4. silbi - rovné, s přirozeným sklonem; y/j na začátku slova výrazně prohnuté
6. jabaji - na konci slova je tah nakloněn nahoru, maximálně zúžen a zakončen výrazným boyuni segůl
7. eber - č/j uprostřed slova není funkčně rozlišeno, tvary eberu jsou však proměnlivé. K eberu se bezprostředně připojují samohlásky /' a o/u, čímž vzniká ligatura.
8. numu - zpravidla výrazně zúžený
q/y na začátku slova vykazuje často již výrazně prohloubený numu, v některých případech je numu zcela potlačen ve prospěch výrazného počátečního háčku
10.-11. d/t-yin bičilge - t uprostřed slova často zapisováno foneticky pomocí bosuy-a t (např. erteken, bógetele, ačitu). Výjimečně je zapsáno foneticky také d pomocí kebtege d (např. jud, boluyad, daldayur).
10. bosuy-a t - středně protažený trojúhelníkovitý tvar jako v pekingských xylografech
II. kebtege d - nejistý tah s kulatým zakončením (zpětný tah je ukončen spojením s výchozím tahem)
13. segůl - obvykle klesá přímo od hlavní linie a probíhá téměř kolmo k ní
boyuni se gul - nikdy nezastupuje finální s; výrazný boyuni segiil ukončuje koncové y
14. čačuly-a- stoupá velmi rychle doleva, ukončena háčkem
15. m ůsůg-ůn eber - dlouhý, rovný
/ ůsůg-ůn eber - elegantně hákovitě zahnutý, místy však již tendence k protažení
16. čeg-ůn bičilge - zcela mimořádně se vyskytne tečka nad n. Dvě tečky nad y se neobjevují, scházejí taktéž dvě tečky u š (např. šasin psáno jako sasirí).
M na konci slova má výrazný, uzavřený numu, je uzavřené pomocí boyuni segůl, který však nepřesahuje mohutný numu. Na vrcholku písmene se objevuje háček psaný samostatným tahem, který někde od samotného písmene i odstává. Zcela ojedinělý je zápis slova keůked]ako kógůked.
III. Významné původní mongolské epické dílo 17. století Endegůrel qayan-u tuyuji inspirované příběhem ze sborníku Cayan lingqv-a-yin baylay-a kemeků suryal-un tayilburi a kapitolou v Siditů kegůr-ůn ůliger. Kolofon viz u rukopisu Mong. B 63. Jedinou dostupnou edici textu v mongolském písmu viz Damdinsúrůng 1959: 298-313. Edici v cyrilici viz IJspshcoahom 2007: 352-364. Podrobný rozbor díla viz ,H,aMAHHCYP3H 1976: 49-61.
2.3.1.2.2. Diamantová sútra Wačir-iyar oytaluyči kemegdeku yeke kolgen-u sudur orušibai: (Mong. B 57)
I. Pothi, čínský papír slepený ve dvou vrstvách, vyhlazený. 47 fol. 30,5 x 9,4 cm. Zkušený, spíše profesionální písař se sklonem k zakulaceným tahům. Rukopis systematicky užívá diakritických teček, tečky nad q/y však mají dosud účel pomocného odlišení písmene od zubů vokalické hodnoty v nezbytných (potenciálně nejasných) případech.
11.
1. titim - korunka má téměř podobu menšího zubu
2. niruyu - nepřerušovaná, rovná, velmi bytelná a tlustá (kolem roku 1800 se tlustá základová osa stane hlavní rysem profesionálního písma)
3. sidů - menší, tenké, kolmé k ose, vizuálně spíše ustupují základové linii
4. silbi - rovné krátké
87
erbeljin silbi - délkou shodné s běžným silbi, s nepatrným rozeklaným zakončením (zřetelný vliv pekingských xylografů)
5. gedesů - výrazně větší než sidů
6. jabaji - s ve finální pozici psáno vždy plnou formou, ukončeno tahem boyuni segůl, který však svou délkou přesahuje první tah písmene
7. eber - uplatňováno pravidelné grafické rozlišení mezi č aj
8. numu - q/y v iniciální pozici standardního vzhledu (první tah se redukoval na háček zahajovaný na úrovni základové osy, zbytek je tvořen tahem numu výrazně přesahujícím základovou osu směrem doprava)
10.-11. d/t-yin bičilge - t uprostřed slova je velmi často, ne však výhradně vyjádřeno pomocí bosuy-a ť. např. erte, amitan, barimtalaqui, yirtinčů, sayitur
10. bosuya t - zakulacený tah
11. kebtege d- spíše zakulacený tah pravděpodobně vždy levotočivého průběhu
13. segůl - zahájený z úrovně sidů, přerušuje základovou linii, ukončen mírným háčkem ohnutým dolů
boyuni segůl - pro finální písmeno s se neužívá
14. čačuly-a - standardní průběh; finálni g začíná rozeklaným zubem (někdy nahrazený krátkým matayar silbi), od něhož probíhá čačuly-a pomocí mělkého numu napravo od základové osnovy
15. m, l ůsůg-ůn eber - souhláskový shluk ml psán výhradně spojenou ligaturou
16. čeg-ůn bičilge - tečky v podobě tenkých čárek orientovaných kolmo k základové osnově; téměř pravidelná tečka nad n; tečky nad y jen ve slovech, kde rozpoznání písmene y může činit obtíže, téměř pravidelně nad debisker y (na konci slabik uprostřed slova); q/y v iniciální pozici není nikdy nerozlišeno pomocí teček.
M ve finální pozici kulatý uzavřený numu + háček + středně dlouhý segůl.
III. Rukopis Diamantové sútry v nej rozšířenějším překladu Siregetů gůůsi čorji opsaný pravděpodobně z některé z pekingských xylografických verzí. Rukopis nese stopy velmi častého čtení. Recitace Diamantové sútry laiky byla v Mongolsku spolu s úctou k této sútře široce popularizována od druhé poloviny 18. století.
2.3.1.3. Drobné pravidelné písmo nevýrazných specifických rysů blízké standardní moderní podobě
2.3.1.3.1. Velké vysvobození skrze naslouchání - Sonusuyad tonilyayči (Mong. B 44)
I. Pothi, čínský papír slepený ve dvou vrstvách, vyhlazený. 85 fol. 31,3 x 9,5 cm. Zkušený poloprofesionálni písař. Na druhou polovinu 18. století ukazuje především iniciální q/y s plným tahem numu.
II.
1. titim - drobný siluyun titim
2. niruyu - tenká základová linie jen nepatrně přerušovaná 4. silbi - rovné
7. eber - střídá se užití standardního č i j, avšak tyto grafické varianty nejsou rozlišeny funkčně
8. numu - q/y v iniciální pozici standardního vzhledu (první tah se v podobě háčku, zbytek je tvořen tahem numu výrazně přesahujícím základovou osu směrem doprava)
10. -11. d/t-yin bičilge - t uprostřed slova je velmi často, ne však výhradně vyjádřeno pomocí bosuy-a ť. např. bůtůgsen, amitan, kůrtele, ůjůgůrtů, čaytur
11. kebtege d - v části rukopisu se vyskytuje levotočivý tah s ostrým hrotem a zpětným tahem zakončeným před základovou osou
13. segůl - zahájený z úrovně sidů, přerušuje základovou linii, ukončen mírným háčkem ohnutým dolů
boyuni segůl - pro zápis finálního s se střídá plná forma písmene a boyuni segůl
88
14. čačuly-a - standardní průběh; finální g začíná rozeklaným zubem (někdy nahrazený běžným zubem), od něhož probíhá čačuly-a pomocí mělkého numu napravo od základové osnovy 16. čeg-ůn bičilge - diakritické tečky se nevyskytují
III. Bez kolofonu.
2.3.1.3.2. Diamantová sútra - Qutuy-tu bilig-un činadu kijayar-a kurugsen wačir oytaluyči kemegdeku yeke kolgen sudur (Mong. B 49)
I. Pothi, čínský papír slepený ve dvou vrstvách, první část (fol. 1-27) nehlazený, druhá část (fol. 28-52) hlazený papír. 52 fol. 23 x 8 cm. Rukopis se skládá ze dvou mírně rozdílných stylů písma, které však mohou pocházet i od jednoho písaře.
1. titim - korunka má téměř podobu menšího zubu, téměř nezřetelná
2. niruyu - nepřerušovaná, rovná
3. sidii - menší, tenké, kolmé k ose, vizuálně spíše ustupují základové linii
4. silbi - delší, v obou částech rukopisu ohnuté směrem dolů erbeljin silbi - výrazně rozeklané
6. jabaji - s ve finální pozici psáno vždy plnou formou, ukončeno velmi krátkým tahem boyuni segůl
7. eber - v první části rukopisu č aj nerozlišováno, převažuje standardní j; ve druhé části rukopisu lze pozorovat snahu o grafické rozlišování č a j, které však není uplatňováno systematicky
8. numu - q/y v iniciální pozici standardního vzhledu (první tah se redukoval na háček zahajovaný na úrovni základové osy, zbytek je tvořen tahem numu výrazně přesahujícím základovou osu směrem doprava)
10. -11. d/t-yin bičilge - t uprostřed slova je velmi často, ne však výhradně vyjádřeno pomocí bosuy-a ť. např. erte, amitan, barimtalaqui, yirtinčů, sayitur
13. segůl - zahájený z úrovně sidii, přerušuje základovou linii, ukončen mírným háčkem ohnutým dolů, ve druhé části rukopisu velmi krátký segůl s ostrým zakončením
boyuni segůl - pro finální písmeno s se neužívá
14. čačuly-a - standardní průběh; finálni g začíná běžným zubem, od něhož probíhá čačuly-a pomocí mělkého numu napravo od základové osnovy
16. čeg-ůn bičilge - tečky v podobě tenkých krátkých čárek orientovaných kolmo k základové osnově; častá tečka nad n; tečky nad y jen ve slovech, kde rozpoznání písmene y může činit obtíže, zvláště nad debisker y (na konci slabik uprostřed slova); q/y v iniciální pozici není nikdy nerozlišeno pomocí teček.
III. Na konci rukopisu uvedeno jméno písaře: Ramjur (fol. 52r: ramjur bičibei:). 2.3.1.4. Specifické „divoké" písmo rukopisu Mong. B 43
Thar pa chen po - Qutuy-tu yeke-de tonilyayči jug-ud-tur delgeregsen yeke kolgen sudur orušiba (Mong. B 43)
I. Pothi, čínský papír slepený ve dvou vrstvách a vyhlazený. 30,4 x 9,8 cm. 256 fol. (fol. 1 ztraceno a doplněno ve 20. století). Profesionální rukopis vyznačující se dynamickým, výrazně zakulaceným širokým písmem. K progresivním rysům písma patří standardní podoba iniciálního q/y s hlubokým numu, diferenciace tahu silbi (náznak rozlišení^ /j na začátku slova a písmen i-y uprostřed slova), závěrečné g bez rozeklaného sidů, pravidelná distribuce d/t a střední frekvence užití diakritických teček. K archaizujícím rysům rukopisu patří především nerozlíšené č/j uprostřed slova.
11.
1. titim - v podobě háčku (výrazně nepřesahuje základní osu)
2. niruyu - rovné
3. sidů - tenké, kolmé k základové linii
89
4. silbi - dvakrát prohnuté, dlouhé
eteger silbi - na rozdíl od běžného silbi rovné - náznak pozdějšího grafického rozlišení /' ay, zvláště na začátku slova získává pí směno y výraznější háček než iniciální j erbeljin silbi - krátké kolmé silbi s háčkem matayar silbi - výrazně ohnuté směrem dolů
5. gedesů - v ligatuře bo/bu]e druhý gedesů užší a vyšší než první gedesů (s kulatým průběhem)
7. eber - č/j nerozlíšené, užívá se standardního č
8. numu - q/y v iniciální pozici standardního vzhledu (hluboký numu, méně výrazný háček) ukončení numu na konci slova (i, u/u, r) vysoko přesahuje základovou osu
10.-11. d/t-yin bičilge - pravidelná distribuce
10. bosuya t - vstupní tah ve tvaru malého titim + uzavřený numu
11. kebtege d- zakulacená smyčka s levotočivým průběhem
13. segůl - zahájený z úrovně sidii, přerušuje základovou linii, ukončen mírným háčkem ohnutým dolů
boyuni segiil - pro závěrečné s se neužívá (plný tvar)
14. čačuly-a - výrazně polokruhého průběhu
15. m ůsůg-ůn eber - zakončen ohnutím doprava
16. čeg-ůn bičilge - tečky v podobě tenkých krátkých čárek orientovaných kolmo k základové osnově; častá tečka nad n; tečky nad y jen ve slovech, kde rozpoznání písmene y může činit obtíže, zvláště nad debisker y (na konci slabik uprostřed slova i na konci slova); q/y v iniciální pozici není nikdy nerozlišeno pomocí teček. Frekvence teček střední.
III. Rukopis sútry Thar pa chen po v překladu Altán gerel ubasiho (shoda s Mong. B 4). V tomto
rukopise je na rozdíl od ostatních dostupných rukopisů zachován kompletní kolofon: Kolofon: [215r] ene qutuy-tu yeke-de tonilyayči jůg-ůd-tůr delgeregsen sudur: egůn-eče urida buků busu [215v] merged-ůn orčiyuluysad: ene mongyol yajar-a delgerejů olan bui bógesů: esergů teseregů ůge udqas onu jokildaqu busu-yin tulada:: degůdegerel-ůgei sůsůg-tů bayasqalang neretů tidsi: temdegtey-e orčiyul kemen basa basa duradqaysan-dur-i: tede mereged-ůn orčiyuluysan-i: buruyusiyaju burčiju jasabasu ele: terselekůi nayidangyui-bar ůiledůysan f!] kemeků bůků-yin tulada:: tel keletů altán gerel ubasi: tóbed-ůn olan eke bičig-ůd-i tokiyalduyulju: [216r] tusalaju medegsen-yin činege-ber mongyol-un ayalyu-dur: tegůsken jasaju orčiyulju orusiyulbai bi:: egůn-eče boluysan kedůi buků buyan-iyar ene ba qoyiči tórůl-důr bide bůgůdeger: endegsen nigůl-iyen gemsin arilyaqui sedkil-tů bolju: ene sudur
90
bičiktii ungsiqui-ača tilti anggijiraqu boltuyai tere metti tiiledtigsen čaylasi tigei buyan-iyar: terigtilesi-tigei eke boluysan amitan btigtideger: temdegtey-e nasu [216v] tirgtilji-de y eke kólgen-iyer yabuju: tedtiikti burqan-u qutuy-yi otěr olqu boltuyai:: egtin-i bičigsen ungsiysan-iyar eke boluysan qamuy amitan-i amuyulang jiryalang-iyar burqan-u qutuy-dur:: ódtir qurdan qurdan olqu mani boltuyai::
Překlad: Tuto Vznešenou vysoce osvobozující sútru rozšířenou do [všech] stran sice dříve překládalo mnoho učenců, takže se po mongolské zemi rozšířila, ale protože významy slov navzájem neodpovídaly, učedník [Buddhovy nauky] zvaný Blažený s neotřesitelnou zbožností znovu a znovu vyzýval, aby byla [nově] přeložena. A protože, pokud by se měly překlady oněch učenců pouze kriticky opravovat, řeklo by se, že se tak stalo z bezohledné touhy po slávě, polyglot Altán Gerel ubasi porovnal mezi sebou mnoho tibetských originálů a na základě toho dokonale přeložil do mongolské řeči. Požehnáním z toho vyplývajícím nechť my všichni v tomto i budoucím zrození dojdeme k mysli vyznávající a očišťující pochybené zlé činy a nedovolí, abychom se vzdálili [možnosti] přepisovat a recitovat tuto sútru. Nekonečným požehnáním, které z toho všeho plyne, nechť se nekonečně všechny bytosti, které se staly matkami, po celý život pohybují pomocí tohoto velkého vozu a vmžiku dosáhnou mety buddhovství. Skrze její přepsání a recitování nechť všechny bytosti, jež se staly matkami, v pokoji a štěstí dojdou v okamžení mety buddhovství.
2.3.2. Neprofesionálni písmo 2. poloviny 18. století
2.3.2.1. Epos o Geserovi: Kapitola o porážce Angdulman chána - Arban jug-un arban qouru-yin undusun-i tasuluysan-i ačitu mergen geser boyda qayan-u arban tabun toluyai-tu nang dulm-a qayan-i doruyituyul=egsen [!] nigen šidi orušiba. (Mong. 85/1)
I. Pothi, ruský papír ruční výroby, 32 fol. (fol. 1 doplněno na počátku 19. století, fol. 32 rukopisem počátku 19. století shodným s fol. 1 doplněn závěr příběhu).121 34 x 9,7 Písmo je celkově rozvleklé, velikost písmen robustní, optické mezery mezi písmeny zuby (sidti). Tahy písmen jsou poměrně konstantní, zvláště točené tahy působí nejisté. Písmo má výrazný sklon dolů. Tahy si udržují stálou tloušťku. Celkově působí nepříliš úhledným dojmem. Rukopis obsahuje dva druhy filigránů. Filigrán č. 1 obsahuje nejasný erb města Jaroslavle a text Ä&3.
Papírnu v Jaroslavli začal budovat Ivan Maksimovič Zatrapeznov na základě carského úkazu v roce 1727 a před rokem 1731 již byla v provozu. Lichačev (JInxaneB 1891: No. 569) uvádí
Původní písař rukopis nedokončil, na fol. 3 lr končí příběh výjevem, jak Cas-čicher rozsekl vdovu po Angdulman chánovi.
91
filigrán na papíře použitém v roce 1736. Klepikov uvádí bez zobrazení v příloze několik typů filigránu (velký, malý) s písmeny ÍI03 a erbem města Jaroslavle s datováním podle dokumentů 1734-1752 (KjieniiKOB 1959: No. 784-787). Jesipova (EcunoBa 2005: 129, No. 194) uvádí jeden typ filigránu s nápisem ÍI03 s dlouhým výčtem dokumentů, které byly na tomto papíře napsány. Dokládá však téměř kontinuální dobu používání v rozmezí let 1738-1754, přičemž nejvíce dokumentů pochází z let 1745-1747. Filigrán No. 194 Jesipova taktéž reprodukuje (EcunoBa 2005: 61) víceméně shodně s reprodukcí u Lichačeva (JInxaneB 1891: T.80).
Ohraničení erbovního štítu a jeho doplnění jednoduchými ornamenty po levé a pravé straně, jak jsou vidět v rukopise Mong. B 85/1 odpovídá spíše erbu zobrazeném na filigránu s nápisem JJJVI3 (EcunoBa 2005: 59, No. 189, jenž byl používán vletech 1752-1763 (EcunoBa 2005: 126). Odhaduji proto, že propracovanější podoba erbu užívaná v 50. letech 18. století se mohla vyskytnout s nápisem ÍI03 v mladší fázi jeho užívání, tj. ke konci 40. let nebo na začátku 50. let 18. století. Tento odhad podporuje i tabulka variant filigránu s erbem Jaroslavlské gubernie s datací podle dokumentů, kterou uvádí Klepikov (KnenuKOB 1978: 236, 238). Ačkoli je v rukopise Mong. B. 85/1 zobrazení medvěda vždy nezřetelné, protože se nachází zpravidla v místě, kde byl papír rozřezán, a ze stejného důvodu není možné určit ani jeho orientaci, která je podle zobrazení Klepikova rovněž proměnlivá a distinktivní, ve spojení s nápisem ÍI03 lze spolehlivě usoudit, že v případě mongolského rukopisu se jedná o typ filigránu č. 3 (s nápisem ÍI03), který Klepikov datuje do rozmezí let 1748-1751.
Filgrán č. 2: Dále rukopis Mong. B 85/1 na dvou listech obsahuje vždy polovinu znaku CT ve vlnitém rámečku, který odpovídá pravé polovině filigránu (zobrazení EcunoBa 2005: 41, No. 130) BO CT (tj. BojiozodcKcm (paôpuKa codepjfcamejin TypynmaeecKoeo), u nějž Jesipova (2005: 96) uvádí výčet dokumentů z let 1739, 1758-1798, Klepikov (KnenuKOB 1959: No. 151) uvádí rozmezí dat 1765-1776. Tato papírna patrně bezprostředně po nařízení o povinném uvádění bílých dat ve struktuře filigránu v roce 1778 začala do filigránu doplňovat rok výroby. (Tento typ filigránu byl doplňován o rok výroby nejpozději od roku 1783; viz příklady u Jesipové: EcunoBa 2005: str. 97). Již v roce 1779 však papírna začala užívat nový typ filigránu, kde na levé polovině papíru byl celý nápis BOCT dohromady v jednom vlnitém rámečku a na pravé straně rok výroby (KneraiKOB 1959: 152 i EcunoBa 2005: No. 131 a 132 uvádějí příklady papírů s filigrány BOCT bílými daty počínaje rokem 1779). Papír s tímto filigránem zastoupený v rukopise Mong. B 85/1 lze tudíž datovat do 60.-70. let 18. století.
Protože oba typy papíru nesou shodný rukopis jediného písaře, který na základě paleografických rysů je nejvhodnější datovat do druhé poloviny 18. století, s uvážením datace papíru datuji rukopis s největší pravděpodobností do 70.-80. let 18. století.
II.
1. titim - nevýrazný začínající na středové lince, svým průběhem stojí mezi aru-yin titim a siluyun titim
2. youl, niruyu - 3. sidů - kurzivní zuby většinou narušují jednolitou základní linii, tahy zubů jsou jsou výrazně nakloněny směrem dolů.
4. silbi - vykazuje velkou rozmanitost délek i tvarů, avšak vždy je dobře rozlišitelné od zubu. V některých případech, zvláště při zdvojení silbi (ve dvojhláskách qyi, eyi apod.) jsou tahy silbi až nepřiměřeně dlouhé. V některých slabikách (bi, gi/ki) nabývá tvaru matayar silbi.
eteger silbi „zahnuté nahoru" (písmeno^)
erbeljin silbi - velmi distinktivní tah, vidlicovité provedení, často výrazně vyčnívající z řady písmen a kvůli výraznému sklonu dolů zabírající velký prostor.
5. gedesů - úzké, prodloužené do výšky, někdy až trojúhelníkového tvaru
ó.jabaji - písmeno s plně podléhá celkového tendenci k výraznému sklonu písma dolů: pravá část písmene výrazně orientována nahoru. Na začátku slova s výrazným zobáčkem.
92
7. eber - vyniká háčkem na začátku tahu, který někdy není přítomen, ale tento rozdíl postrádá rozlišovací funkci. Písmeno má vždy ostrou hranu. Písmena j a č uprostřed slova nerozlíšená. Ligatura či/ji bez mezery mezi písmeny připomíná starší období do první poloviny 18. století.
8. numu - q/y tvarově vychází z první poloviny 18. století, avšak na mnoha místech se prohlubuje, avšak vzhledem k celkovému sklonu písma je prohloubení provedeno spíše vertikálně, směrem doprava nepřekračuje výrazně hlavní linii. Počáteční tah prozatím jako součást numu (netvoří háček).
g/k má na začátku slova graficky srovnatelný průběh jako q/y.
b - průběh písmene nevykazuje žádné zvláštnosti, působí však často nedokonalým, nevyváženým dojmem.
na konci slova obecně zůstává nevýrazný, předčasně ukončený, takže levá část písmene předbíhá před koncovým numem.
r na konci slova realizováno pomocí jednoduchého překřížení tahů a končí téměř otevřeným tahem zcela bez snahy vracet se k osnově.
i na konci slova - obvykle výrazně otevřené; vyskytuje se i ukončení na hlavní lince (bi)
9. degege -y zásadně bez háčku, koncové m s háčkem.
10. -11. d/t-yin bičilge. Používání grafických tvarů bosuy-a t, kebtege d, případně debisker d (gedesů+sidů) pro zápis fonémů dat bylo předmětem sporů mezi různými proudy v mongolském pravopise. Na rozdíl od současných zvyklostí, kdy se bosuy-a t používá pro d i t na začátku slova, zatímco kebtege d pro d i t uprostřed slova a debisker d (tvar složený z gedesů a sidií) pro d na konci slabiky (slova) nebo před další souhláskou, se zvláště v 17. a 18. století setkáme s důsledným fonetickým rozlišováním bosuy-a t jako grafému pro t (uprostřed slova může být zapisováno pomocí debisker i) a kebtege d jako grafému pro d, případně s nedůslednými kombinacemi obou systémů.
10. bosuya t - levá část písmene probíhá po hlavní linii. Často psáno foneticky - např. kůrtele (20r).
11. kebtege d - jednoduchý kontinuální průběh, pravděpodobně vždy pravotočivý. Tah je velmi sevřený a dlouhý, výrazně skloněný směrem dolů.
13. segůl - zpravidla proveden plynulým tahem, který však kolmo směřuje doprava a je často ukončen drobným háčkem
boyuni segůl - bývá střídavě proveden ostrým i plynulým tahem
14. čačuly-a, orkiča - tah protažený směrem dolů, výrazně odstává od celku slova, avšak v jeho úrovni již často paralelně začíná slovo nové. Bývá ukončen zřetelným háčkem.
Závěrečné g- (2lr) archaický tvar původně se dvěma zuby.
15. m, l usug-un eber (rozlišovací tah v písmeni m (na začátku slova mimo titim/sidů, uprostřed mimo sidů, na konci slova se mění na numu+boyuni segůl; rozlišovací tah v písmeni / mimo sidií)
m na konci slova uzavřený tah doplněný výrazným háčkem.
/ na konci slova výrazně kulatě zahnuté směrem nahoru a ukončené háčkem.
16. čeg-ůn bičilge - tečky nad n i nad q/y užívány sporadicky, pravděpodobně ke zdůraznění konsonantní hodnoty příslušných zubů v případech, kde by při čtení mohlo dojít k záměně. Dvě tečky se vyskytují nad q i y, avšak nikdy nad k/g. Neslouží tudíž k rozlišení ženských a mužských hlásek.
III. Opis 9. kapitoly pekingské verze Eposu o Geserovi. Kapitoly VIII - XVII jsou pokračováním první části vytištěné xylografickým způsobem v Pekingu v roce 1716. Vpředmoderní době nebyly nikdy vytištěny, v rukopisech se rozšířily po celém mongolském kulturním areálu včetně Kalmyků. Za základní je považován rukopis nalezený v pekingském klášteře Longfusi.122
První moderní vydání Arban jug-iin ejen geser qayan-u tuyuji orusiba 1956 (kapitola IX str. 18-45).
93
2.4. Specifický styl období kolem roku 1800
2.4.1. Profesionální písmo
2.4.1.1. Sútra o tom, jak se Molon tojn odvděčil matce - Molon toyin-u eke-degen tusa kurgegsen sudur (Mong. A 2)
1. Pothi, slepovaný papír (tři vrstvy čínského muutuu papíru). 61 x 17,5 cm, 96 fol. Psáno bambusovým/rákosovým perem.
II. Období kolem roku 1800 odpovídá velmi těžké písmo s typickými tlustými, výrazně stínovanými tahy (s pravidelně se střídající šířkou tahů). U některých tahů doznívá akcent na horizontální proporce (stěsnané psaní písmen). Tlusté těžké tahy převažují, ale tahy klesající zleva doprava jsou naopak velmi tenké. Pečlivý písař se stabilní rukou, ukázněné písmo se zdobnými prvky má vcelku výrazný kaligrafický účinek, který je narušován nezvyklými proporcemi některých tahů: miniaturní sidii oproti vysokému a rozeklanému erbeljin silbi.
2. niruyu - velmi široká, avšak po pravém okraji mírně přerušovaná základní linie
3. sidii - v porovnání se základní linií nevýrazné, někdy až přehlédnutelné
4. silbi - často se stírá rozdíl mezi /' a a/e
7. eber - uprostřed slova nerozlíšené psaní č a j, má podobu dnešního č 10-11. distribuce d a t až na výjimky (např. omitarí) pravidelná
II. kebtege d- pravidelná smyčka psaná jedním tahem, povětšinou stále pravotočivé pořadí tahů
13. segiil - velmi distinktivní rys dotyčné písařské ruky; poměrně dlouhý velmi tenký tah pravidelně zakončovaný tlustým krátkým háčkem směřujícím doleva a dolů
14. čačuly-a- krátká nevýrazná, poměrně rychle ubíhající doleva
16. čeg-iin bičilge - tečka nad n se vyskytuje pravidelně, nad y se vyskytuje dvojtečka sporadicky v pozici následované samohláskou, ale téměř vždy v pozici před další souhláskou nebo na konci slova (debisker). Tečka i dvojtečka se vlivem způsobu držení pera mění na čárky.
Tvar q/y na počátku slova se vyznačuje výrazným mimu, tj. tvarově odpovídá druhé polovině 18., první polovině 19. století.
III. Opis pekingského xylografii Qutuy-tu yekede čiyuluysan neretii. bodi sedkil-tii Mutgalvali kbbegiin eke-degen tusa kurgegsen sudur vydaného roku 1708, stejně jako rukopis Mong. A 10. Incipit: [lv] ... mongyol-un keleber: qutuy-tu yeke quriyangyui-tu bodistwa Mutgal-yin kôbegún eke-túr-iyen ači qariyuluysan ner-e-tú sudur
Kolofon (grafické rozložení jsem provedl podle aliterovaných veršů bez ohledu na originální rukopis):
[95v] ... qoyar čiyulyan-ača sayitur tôriigsen bey-e-tii
qotula nom-ud-i qamuy-a dayurisqayči jarliy-tu:
qočurli-iigei medegdekiin-ii orun-i todurqay-a uqaysan sedkil-tii:
qutuy-tu sigimuni burqan-a môrgiimii::
tegiis tuyuluysan tere boyda burqan-u
toy-a tomsi-iigei nôkiid-iin dotur-a onu:
tonumal ridi qubilyatu maq-a mutkahvani
tusa-tu eke-tiir-iyen ači kurgegsen ene sudur-i::
bandida siregetii giiiisi čosrji-a:
barasi-iigei sayin ayalyu iiges-i:
ba biirin masi sayitur uran-a nayirayulju:
balamad qamuy amitan-i geyigiilkii-yin tula::
sedkisi-iigei mongyol ulus-tur:
sačalal-iigei tusa boltuyai kemen sedkijii ele:
sayaral-iigei sesig-i tebčijii čing siisiig-iyer:
94
sayitur orčiyuluysan ene buyan-u kučuber::
oytaryui-luy-a sača qamuy [96r] amitan:
orčilang-un emgeg-tů móren-eče tonilju:
ůnen yurban bey-e-yin erdeni-tů qutuy-i:
ódter bóged olqu minii boltuyai::
erten-ů orusiyuluysan ene sudur-i ůjejů:
ende ber tórůgsen ači qariyulqui inu:
erketů burqan baysi-yin šabi molon toyin-u nom-i kůsejů:
egůsken bičigůlbei ečige eke-yůgen tulada::
tere ber dotur-a ilangyuy-a:
tengsel-ůgei yeke ači-tu ken bógesů:
delekei-yin ejen qayan qatun teriguten:
tegůnčilen uruy-un uruy kóbegiid-ůn: :
buruyu sedkil-ten bolq-a dayisun:
buruyu uduriduyči ada tudqar:
buyan-ača busu nigůl kilinče
bůgůde amurliju ůgei bolqu boltuyai::
qamuy jiryalang yarqu-yin orun:
yasiyun jobalang-i sergůgegči em:
yayiqamsiy burqan-u sasin nom:
qamuyjůg-tůr delgereků boltuyai::
Překlad:
... Klaním se svatému Buddhovi Sákjamuni
s tělem dokonale vzešlým ze „dvou nahromadění",123
s projevem, jenž všem sděluje veškeré učení,
s myslí, jež beze zbytku jasně pochopila vše, co je třeba vědět.
Tuto sútru o tom, jak se užitečně odvděčil své matce
Mahä Maudgalyäyana s biliardou zázračných projevů (nebo s čistými zázračnými projevy),
[jeden] z nesčíslných tovaryšů
svatého buddhy, jenž došel k dokonalosti,
pro nás všechny velmi umně složil
z nespočtu libozvučných slov
pandita Sirét gúúš cordž,
aby osvítil všechny pomatené lidi.
Pečlivěji přeložil
bez jakéhokoli pochybování a v upřímné zbožnosti veden myšlenkou přinést nebývalý prospěch nad pomyšlení [početnému] mongolskému lidu. Nechť v síle požehnání, jež z toho plyne, se všechny bytosti rovné veškerenstvu zachrání z bolestivé řeky samsáry a
vzácný úděl pravého trojího těla [projevů buddhů (trikäya)] v okamžení naleznou.
Protože skrze čtení této sútry z dávných dob projevuje se vděčnost za zdejší zrození, nechal jsem přepsat knihu Molon toyina, učedníka mocného Buddhy.
Nahromadění zásluh a nahromadění moudrosti: mong. buyan-u čiyulyan - skt. punyasambhära, tib. bsod nams kyi tshogs, doslova „nahromadění zásluh" nebo „shromáždění, nakupení zásluh", mong. belge bilig-ůn čiyulyan - skt. jňänasambhära, tib. ye shes kyi tshogs, doslova „nahromadění moudrosti" nebo „shromáždění moudrosti".
95
A proto, nechť zvláště pro ty,
kteří mají nezměrné množství zásluh,
předně vládce světa, chány a chatany,
stejně jako potomky jejich potomků,
utichnou a vymizí veškeří nepřátelé zamýšlející zlé,
nečisté síly zavádějící do zlého
a veškeré zlé skutky kromě skutků dobrých.
Podivuhodné učení buddhů,
z něhož vzchází veškeré štěstí
a jež je lékem křísícím z hořkých strastí,
nechť se rozšíří do všech stran.
2.4.1.2. Sútra k provádění úlitby - Sačuli-yin sudur orušibai (Mong. D 106)
I. Pothi, ruský papír ruční výroby (zlomek bílého data 18..). 8 fol. 23,3 x 9,2 cm. Profesionální rukopis těžkopádného stylu přelomu 18. a 19. století s tlustou základovou linií, krátkými tahy sidů a silbi
II.
1. titim - zcela horizontální siluyun titim
2. niruyu - geometricky rovné, velmi tučné, široké
3. sidu - kolmé k základové linii, tenké, zcela ustupují tučné základové linii
4. silbi - rovné, nepříliš dlouhé
eteger silbi - iniciální y mírně prohnuté do závěrečného háčku, iniciální j rovné silbi erbeljin silbi - krátké zkřížené tahy, rozklenutí začíná těsně u základové linie
5. gedesů - vysoký, užší
7. eber - graficky rozlišené psaní čaj uprostřed slova (j výrazně otevřený eber)
8. numu - q/y v iniciální pozici standardní tah s háčkem numu na konci slova mírně přetažený nalevo od základové osy 10.-11. d/t-yin bičilge - pravidelná distribuce
10. bosuya t - rovný nepředtažený tah, gedesů napravo
11. kebtege d- dva souběžné tahy
13. segůl- rovný krátký zahajovaný z pozice sidů, někdy s přerušením základové linie
14. čačuly-a - dvě varianty: 1.) standardní, pravidelná, 2.) od základové osy se ohýbá pod ostrým úhlem a směřuje doleva nahoru a končí zobáčkem otočeným dolů
16. čeg-ůn bičilge - častá tečka nad n; tečky nad y jen ve slovech, kde rozpoznání písmene y může činit obtíže, zvláště nad debisker y (na konci slabik uprostřed slova i na konci slova); q/y v iniciální pozici není nikdy nerozlišeno pomocí teček.
III. Rituální text doprovázející úlitbu k zajištění přízně božstev nebe a země a místních sil v krajině.
2.4.2. Poloprofesionálni rukopisy kolem roku 1800
2.4.2.1. Příběh o chánu Enduurelovi - Endegurel qayan-u tuyuji (Mong. B 85/2)
Pothi, ruský papír ruční výroby, 26 fol. 34 x 10,4 cm. Nazelenalý papír (cukrový papír) vyráběný v období kolem roku 1800. Obsahuje filigrán s úplným textem ÍIM BCil a zlomky erbového znaku města Jaroslavle, avšak pouze první dvojčíslí bílého data (18..). Text iEVI BCil znamená HpocjiaecKan MauyfpaKmypa enyKoe Caeeu HKoeneea. Vnuci Savvy Jakovleva (1712-1784) převzali papírnu v roce 1791 po Savvově synovi Michailovi a drželi až do roku 1845.124 Klepikov (KnenuKOB 1978: 61-62) uvádí převážně příklady z 90. let 18. století a prvního desetiletí 19. století.
http://www.buzeon.ru/province/yaroslavl (11. 2. 2019).
96
II.
1. titim - malý aru-yin titim
2. niruyu - přerušované
3. sidů - dynamické, výrazné, narušující základovou linii
4. silbi - rovné s výjimkou slabik ki/gi, bi, kde se užívá silbi v podobě matayar silbi eteger silbi - iniciální j/y nerozlíšené
erbeljin silbi - silbi s výrazným rozeklaným zakončením
6. jabaji - s na konci slova - velmi plytký jabaji obloukovitě přecházející do tahu boyuni segůl (celkově podobný spíše y na konci slova)
7. eber - bez funkčního rozlišení se střídá grafická podoba standardního č aj ukončených zobáčkem
8. numu - obecně velmi mělké
iniciální q/y - mělký numu zahájený tahem obdobným sidu (dosud neproměněn v háček) numu na konci slova ukončený na úrovni základové osy
10. -11. d/t-yin bičilge - časté fonetické užití bosuy-a t uprostřed slov: ačitu, dpturtu, amtatu, ógůletůgei, qoyitu, neretů.
11. kebtege d- smyčkový tah nejasného směru psaní
13. segůl - mohutný rázný tah vycházející bez přerušení základové linie z druhé úrovně nalevo od základové osy, rovný, ke konci pozvolna se ohýbající směrem dolů a ukončený ostrou špičkou boyunisegůl
14. čačuly-a- standardní nevýrazná
15. m ůsůg-ůn eber - poměrně dlouhý tah končící zobáčkem doprava
/ ůsůg-ůn eber - ve všech pozicích dlouhý zakulacený, na konci slova vychází z pozice zubu s přerušením základové linie
16. čeg-ůn bičilge - diakritické tečky nepravidelně nad n, nad q/y výjimečně, zvláště před odděleně psaným -a na konci slova: mig-a, qamii~a, lui-a, ag-a, ayarčan. Dodatečně (světlejším barvivem) doplňovány tečky rovněž bez ohledu na rozlišení q/y, např. mungqay, qayan, qatun, qaručus, očiyfid.
2.5. Období první poloviny 19. století
2.5.1. Profesionální písmo první poloviny 19. století
2.5.1.1. Příběhy kouzelné mrtvoly - Siditu kegur-un uliger (Mong. b 42)
I. Pothi, jednovrstvý ruský papír ruční výroby pouze s literními vodoznaky (vodoznak udávající letopočet výroby schází), na jejichž základě je možná datace rukopisu do období krátce před nebo kolem roku 1800. Okraje papíru výrazně zahnědlé a lámavé. Dochováno v moderním jednoduchém žlutém barintagu. 33,5 x 9,4 cm. 183 fol. Poslední list je přelepen papírem pozdější mechanické výroby a poslední tři sloupce dopsány štětcem velmi řídkou tuší a opět moderním perem ve druhé polovině 20. století. Taktéž je přelepena titulní strana fol. Ir, kde je titul knihy napsán pozdější rukou, červeným barvivem písmem míchajícím prvky mongolského a jasného písma (Qutuytu siditu kegůr-i kemeků yeke kólgóni sudur orusibeí). Počáteční sloupce jednotlivých kapitol jsou psány červenou barvou (singqu).
Incipit: fol. Iv: udariyul... ůjegůlůgči Naganjun-a bayši jirůken kemeků: yadan-a dotun-a ariluysan-iyar saba yirtinčůs-i [fol. 2r:J geyigůlůgči: mayad ůnemlekůi dumdadu ůjel-i ůjegůl-ůn jokiyaysan degedů mergen tegůn-e maytan mórgůmů:...
II. Písmo obecně odpovídá přelomu 18. a 19. století. Jedná se o středně těžký, úhledný, pravidelný, kaligraficky však nepříliš elegantní styl písma, které vypovídá, že se jednalo o rukopis určený pro domácí potřebu. Písmo veskrze novějších vývojových rysůje dobře čitelné a text přehledný.
97
Jednotlivé tahy písma postrádají nápadných osobitých znaků.
1. aru-yin titim
2. niruyu - nepřerušovaná základní linie
7. eber písmene m má někdy zvláštní špičaté zakončení směrem doprava. J/č uprostřed slova není rozlišeno a má podobu dnešního č.
8. m na konci slova obsahuje uzavřený, poměrně malý numu a končí výrazným a poměrně dlouhým boyuni segiilem.
II. kebtege d má podobu smyčky psané jedním tahem, na levé straně zašpičatělé a celé se naklání dolů.
13. segůl začíná jako sidů, často s mezerou uvnitř a rychle ubíhá směrem napravo, je veden jako tenký tah končící háčkem zahnutým směrem dolů.
14. čačuly-a napodobuje pekingské xylografy elegantním prohnutím směrem nahoru a zakončením v podobě háčku orientovaného směrem dolů.
16. Diakritika (tečka nad n a dvojtečka nad y) je zcela pravidelná.
Počáteční q/y obsahuje tah numu přesahující základní linii směrem doprava a napravo výrazně zašpičatělý (podobně jako numu písmene k/g a b); numu však svou velikostí ustupuje výraznému háčku začínajícímu na hlavní linii.
III. Oblíbený narativní cyklus zachovaný v mnoha rukopisných i orálních verzích. Edici v mongolském písmu viz Tibetan andMongolian tales ofVetala 1962,1: 40-44; Damdinsúrung 1959: 350-352; ruský překlad viz BnaAHMupiiOB 2003: 245-247. První tištěné vydání v Mongolsku připravil Mongyol sudur bičig-ún kiiriyeleng v Ulánbátaru v roce 1928, v pekingském Mongyol bičig-ún qoriy-a byl text vytištěn snad v roce 1912 pod názvem Siditů kegůr-ůn čedig.
Rukopis pochází údajně z ajmagu Govi-Altaj, vzhledem k titulu napodobujícímu jasné písmo nelze vyloučit původ v sousedním ajmagu Chovd.
2.5.1.2. Thar pa chen po - Yekede sonusuyad tonilyayči neretu kemeku sudur orusiba125 (Mong. A 25)
I. Pothi, ruský papír ruční výroby. 22, 30, 35 fol. 44,8 x 17 cm. Papír s bílým datem 1832 a textem B M O C - M C (BnmcKaH MednncKOH (paôpuKa codepjfcamejin MauiKoeueea Cmenaua).126 Profesionálni rukopis s téměř nestínovaným písmem polokurzivího rázu. Přesto, že rukopis vznikl pravděpodobně na xylografické předloze, písmo odpovídá ve většině ukazatelů první polovině 19. století (q/y, erbeljin silbi, kebtege d aj.). Celkově patrná orientace (sklon) písma směrem doleva nahoru.
II.
1. titim - aru-yin titim v podobě háčku
2. niruyu - přerušované
3. sidů - malé, dynamické, rozrušují geometrickou linearitu základové linie
4. silbi - rovný, krátký; iniciální j/y nerozlišeno, zahájeno háčkem erbeljin silbi - silbi nakloněné směrem nahoru s vidlicovitým zakončením
6. jabaji - na konci slova drobný jabaji ukončený krátkým tahem boyuni segůl
7. eber -j/č uprostřed slova nerozlíšené, v podobě standardního j
8. numu - q/y na začátku slova zahájené drobným háčkem, tah numu hluboký s ostrým obratem (podobný tahu jabaji)
i, u/ů na konci slova zakončeno na úrovni základové osy; r na konci slova velmi redukováno (rozeklaná hlavice písmene minimalizována, numu krátký, plytký, se zcela otevřeným ukončením) 10.-11. d/t-yin bičilge - distribuce pravidelná
125 Fol. lv-2r: Qutuy-tu yekede tonilyayči jug-ud-tur delgeregsen yasiyudan gemsikui-ber kilinčes-i arilyayad burqan bolyan butugekuy-e teyin bôgedjokiyaysan neretu yeke kôlgen sudur.
126 KnemiKOB 1978: 78.
98
10. bosuya t - zakulacené
11. kebtege d- protáhlý trojúhelníkovitý tvar
13. segiil- zahájený z pozice šidil s přerušením základové linie, orientován kolmo k základové ose, ve srovnání s ostatními tahy výrazně stínovaný tah zakončený ostrou špicí
14. čačuly-a - krátký, téměř kolmý
15. m usug-un eber - zakončeno ohybem doprava
16. čeg-ůn bičilge - bez diakritických teček
Mna konci slova - nezvykle malých rozměrů, háček, uzavřený úzký numu, krátký boyuni segiil
III. Opis třetího známého pekingského xylografii sútry Thar pa chen po z roku 1729 (předchozí
xylografy datovány 1650, 1708; Heissig 1954: 9). Kolofon:
[ga 30r] egůride gegenni f!J orun-a sayuysan
rgyalv-a zungdui qoyayula
keb bůtůgesůgei kemeků-yin tulada:
iregseger wang obuy-tu-yi
olju sayin baysi-dur oggůn
bičigůljů keb-tůr seyilgeged:
egenegte baysi blam-a zay-a
bandada gegen-e sůsůljů sitůgsen-
ů kůčůn-iyer: egůni-i
nayiraltu tób-ůn doluduyar
on: namur-un terigun
sar-yin sayin edůr-e
tegusbei::
Překlad: „Protože Rgyalv-a a Zungdui
navěky přebývající v jasné zemi
vyzvali k vyřezání [této sútry] do [dřevěných] matric,
člověk z královského rodu
nalezl dobrého učitele
a nechal jej [sútru] přepsat
a vyřezat do dřevěných desek
a v síle navěky plynoucí ze zbožné úcty ke svatosti učitele lamy, Zay-a pandity,127 dokončeno sedmého roku éry Nayiraltu tôb (Yongzheng), příznivého dne prvního zimního měsíce."
2.5.2. Vrcholná standardní minuskula první poloviny 19. století
2.5.2.1. Komentář k Srdečnici Čojdži Odsera - Jiriiken-ii tolta-yin tayilburi (Mong. B 16)
I. Pothi, ruský ruční papír bez viditelného vodoznaku. 33 x 9 cm, 20 fol., 30 sloupců na stranu, slovní paginace.
II. Pečlivý rukopis pravděpodobně z první poloviny 19. století psaný bambusovým/rákosovým perem, kičiyenggui tig. V celém rukopise neměnné, drobné, úhledné písmo pravidelných a zcela základních klasických tvarů.
III. Boyda Chos kyi 'od zer ber jokiyaysan jirůken-ů toltayin tayilburi usug-un qarangyuyis-i arilyayči oytaryuiyin mani kemegdeků orušiba [fol. Ir] („Komentář k Srdečnici sepsané svatým Čojdži Odserem zvaný Nebeská perla [= epiteton slunce] očišťující od zatemnění v písmenech") je
Linie převtělenou chalchských Zay-a bandida (1. Zay-a bandida Lubsangperinglei 1642-1715).
99
dílem smon lam rab 'byamspa Bstan 'džin grags pa (Danjandayba, Dandzan Dagva), zapisovatelem a zároveň zadavatelem díla byl Urad-un guuši Nom-un dalai a Qaračin guuši Brtson 'grus rgya mtsho (Cunruyijamzo, Džunduj Džamco). Dílo bylo sepsáno v první polovině 18. století. K prvnímu xylografickému vydání došlo v Pekingu, druhé známé vydání pochází z Burjatska. Obě xylografická vydání dodržují specifický systém užívání diakritiky - dvou teček nad q/k na rozdíl od později běžnějšího y. Tento systém zapustil v 19. století kořeny v Burjatsku, v Chalše však nikoli, o čemž svědčí i tento rukopis téhož díla, v němž užívá písař dvou teček nad písmenem y (často také na konci slabiky a v pozici před další souhláskou). Autor rukopisu se snaží v písmu dodržovat (avšak nedůsledně) fonetickou hodnotu písmen dat, konkrétně písmeno d na začátku slova zapisuje pomocí kebtege d, nikoli bosuy-a t. r uprostřed slova je zapsáno pomocí bosuy-a t jen výjimečně.
Faksimili burjatského xylografu, ruský překlad a bohatý komentář viz EaimaroKanoB 1962. Edice textu v mongolském písmu viz Mongyol kelen-ů sinjilel-ůn durasqal bičig 1983: 1-21. Edici v mongolském písmu a převod do cyrilice s komentářem viz TíarBa 1957. Podrobná studie o jednotlivých systémech diakritiky v mongolském písmu viz Lubsangdorji 2008. Nejnovější edice obou xylografických verzí s rozborem Sodubayatur 2014.
2.5.3. Poloprofesionálni písmo první poloviny 19. století
2.5.3.1. Příběh o Čojdžid dákiní - Čoyijid dagini-yin namtar (Mong. B 73)
I. Pothi, ruský ručně čerpaný papír (u fol. 2-14 nazelenalý, fol. 15-44 hnědý), 33 x 9,5 cm, fol. 2-44 (fol. 1 schází), bambusové/rákosové pero. Papír obsahuje průsvitky s datací 1806 a 1807. Je proto pravděpodobné, že rukopis vznikl na konci desátých let nebo ve dvacátých letech 19. století.
II. Drobné, avšak zřetelné stabilní úhledné písmo akcentující kulaté a točené tahy. Dílo vzdělaného písaře, který prokázal dobré porozumění textu včetně tibetských slov a zkušenost s transliteračními písmeny.
I. titim - téměř neznatelný aru-yin titim
3. sidii - drobné, ale pečlivé, orientované kolmo k hlavní linii, jejíž plynulost zuby mírně narušují
4. silbi - v ô/ti zapsáno jako sidti
eteger silbi - objevuje se u y na začátku slova, kdežto iniciální j je rovné silbi.
5. numu - iniciální q/y zcela odpovídá dnešnímu, s přirozeným poměrem mezi úvodním háčkem a prohloubeným numu
7. eber -j/č uprostřed slova není dosud graficky rozlišeno a je zapsáno jako dnešní č.
II. kebtege d- pravotočivá smyčka
13. segtil - velmi krátký, zahnutý směrem dolů, téměř shodný s boyuni segtil
14. čačuly-a - dlouhá, pomalu rovně ubíhající směrem doleva a dolů, patrně pod vlivem písma psaného štětcem
16. čeg-tin bičilge - písař systematicky používá teček nad n, y (i v případě debisker y) a š, ale v případě, že je slovo lehce čitelné i bez teček, tečky občas vynechává.
koncové m - mohutné, s výraznou korunkou, uzavřeným numu, boyuni segtil orientován směrem dolů
Sufix akusativu -i po slovech končících na -n je zapisován jako -ni.
III. V Mongolsku velmi populární příběh o pouti Čojdžid dákiní peklem dramaticky popisující průběh výslechů zemřelých lidí na soudu Erlig nomun chána (Jamy). Podrobnou studii s transkripcí a překladem staršího, méně rozšířeného překladu textu viz Ca3t>iKHH 1990. Jediný známý xylograf, který vznikl v druhé polovině 19. století v Chalše, publikoval II,. HlYrep 2010.
2.5.3.2. Diamantová sútra - Qutuy-tu wačir-iyar oytaluyči orusiba (Mong. B 32)
I. Pothi, ruský papír ruční výroby jasně zelené barvy. 81 fol. 21,3 x 8,3 cm. Rukopis cíleně rozdělen mezi dva písaře (písař A fol. 1-40, písař B fol. 41-81). Písař A je zkušenější, s konsistentnějším
100
písmem s výraznými dynamickými tahy sidti a dlouhým zakončením numu ve finální pozici vytahovaným nalevo až do úrovně druhé pomocné linie (charakteristický rys písma počátku 19. století). Písař B vykazuje rysy z chronologického hlediska na stejné úrovni jako rysy písma písaře A, je však méně nápadné a distinktivní.
Papír obsahuje filigrán s textem BO / KH a bílým datem 18 /28 (1828). Jediné folio (fol. 74) ze tří listů papíru jiného druhu (nebarvený žlutohnědý) nese nápis OKHT bez bílého data.
Filigrán BO / KH znamená BcmozodcKcm (paôpuKa Kocpmbipeeou Heauoeou (KnenuKOB 1978: 78). Anna Nikolaj evna Koftyreva (Kaftyreva) a Naděžda Nikolaj evna Ivanova byly dcery Fedora Turontajeva (Turuntajeva) a vlastníky papírny ve Vologdě byly nejpozději od roku 1817 do 50. let 19. století.128 Fědor Grigorjevič Turontajev vlastnil papírnu zděděnou po otci Grigoriji Grigorjeviči i se svými bratry v 80. a 90. letech 18. století.129
Filigrán OKHT znamená OaôpuKa khh3h Hukojioh Fazapuna (KnenuKOB 1978: 83). Kníže Nikolaj Sergejevič Gagarin byl majitelem papírny zvané Fabrika Jaroslavlského újezdu podle filigránů uvedených Klepikovem nejméně v letech 1824-1836.
Rukopis tudíž pochází pravděpodobně ze 30. let 19. století.
II.
Písař A:
1. titim - drobný aru-yin titim
2. niruyu - relativně rovné, avšak v celkovém dojmu geometrická linearita hlavní linie ustupuje dynamickým tahům sidti
3. sidti - výrazné, dynamické, avšak ukázněně se drží základové osy
4. silbi - rovné
eteger silbi -y a j v iniciální pozici nerozlišeno
erbeljin silbi - vidlicovité, psané pomocí překřížení, avšak k rozklenutí tahů dochází těsně u základové linie
5. gedesti - objemem nepřekračuje velikost sidti
ô.jabaji - s na konci slova
7. eber - č/j nerozlíšené, v podobě standardního č se zobáčkem
8. numu - počáteční q/y se vyznačuje velmi širokým tahem numu, kterému předchází dlouhý plytký háček na úrovni základové linie
numu ve finální pozici zpravidla přesahuje základovou osu a v podobě půlkruhového tahu dosahuje
až druhé pomocné osy nalevo od osy základové I 10.-11. d/t-yin bičilge - pravidelná distribuce 10. bosuya t-v podobě mandžuského t (v předních slovech)
11. kebtege d-ze souběžných tahů, z nichž první vybíhá do špičky 13. segtil - bez přerušení základové linie rovný zužující se tvar zakončený špičkou, vychází z pozice  sidti,  v některých  případech je  začátek  tahu  segtil proveden  pomocí drobné
smyčky^H boyuni segtil - pro finální s neužíván 14. čačuly-a- standardní průběh
16. čeg-tin bičilge - diakritické tečky užity zcela výjimečně (např. při rozdělení slova dolu= yan, fol. 16r)
http://www.buzeon.ru/province/vologda (11. 2. 2019). http://staroe-passager.blogspot.com/2011/02/blog-post_17.html (11. 2. 2019)
101
B na začátku slova začíná předtaženým tahem po základové linii, odlišnosti písaře B:
3. sidů - méně dynamické, avšak rozbíjejí geometrickou linearitu základové linie 11. kebtege d-ve tvaru levotočivé smyčky
13. segůl- často rovný tah vycházející přímo ze základové linie
14. čačuly-a - nestejnoměrná velikost
15. m ůsůg-ůn eber - končí zobáčkem doprava
/ usug-un eber - velmi otevřený, téměř rovný tah
2.5.4. Neprofesionálni písmo první poloviny 19. století
2.5.4.1. Příběh o chánu Endiiiirelovi - Endegurel qayan-u tuyuji (Mong. B 63)
I. Pothi, jednovrstevný ruský ručně čerpaný papír. 22 x 7,5 cm, 55 fol. Na fol. 17, 46, 53 patrné části průsvitek s datací 1832 a 1833.
Obsahuje: fol. lr-50r: Endegurelneretů qayan-i tuyuji orusiba:
fol. 50r-55r: [Stručná historie převtělení Dževdzundamba chutagtů] Incipit: Namo guru. bey-e: dárci nata-a-yin tórůl-ůn učir očůgůken quriyaju sůjůg-ten kiged: tangyariy-tan tegůlder-iyer duraduysan-u tula: očůgůken tobčilan bičig ůiledsůgei bi: ... Explicit: arban dabaduyar [!] mon-ků boyda amitan-tur ůjůgůl-ůn óged boluysan onu: ene boyda qutuy-tu-yin gegen: qalq-a tůsiyetů qayan-ača qubiluysan bůlůge:: egůn-eče qoyin-a qoyar tórůl-ůn čayan-a nasuda tuyuluysan Oyturyui-yin dusul neretů burqan bolqu bolai:: ene tórůl ůjegsen sonusuysan jalbariysan takiysan bůgůde tere burqan-u nom-un rasiyan-i amsfajju [!] dayini dayiruysan-i qutuy-i olqu boluyu: edůge quriyaju bičibei:: delgeregůlbesů ůjůgůr kijayar-ůgei bolai:: oyun teyin masi ariluysan-luy-a qoyar inů enedkeg-tů tegůn-eče busu tórůl inů tóbed-tůr qubiluysan bolai:: sayin buyan delgereků boltuyai:: : :: mangg'alam
II. Rukopis je dílem neprofesionálního písaře, zcela nepochybně se jedná o opis pro soukromou potřebu, o čemž svědčí i velmi malý formát. Rukopis typologický zařaditelný mezi příklady privátního zběžného písma působí značně neúhledně, i přes zjevnou snahu neukázněně a kostrbatě; písmo vybíhá mimo naznačenou osnovu sloupců. V případě natolik neúhledného písma je velmi obtížné a zavádějící usuzovat podle vzhledu jednotlivých tahů písma na dobu vzniku rukopisu. Nezkušený písař také mnohem více přebírá pravopisné zvláštnosti z původního rukopisu a nechá se snáze ovlivnit i staršími tvary písma. Přesto jasný posun k modernějším vývojovým tvarům např. oproti výše uvedenému rukopisu Mong. B 45 nepřipouští pochybnosti, že se jedná o písmo 19. století. V tomto případě naštěstí dataci rukopisu výrazně usměrňuje charakter psacího materiálu -ruský ruční papír, datovaný navíc průsvitkou (1832-1833), dle čehož můžeme odhadnout dobu vzniku na třicátá až čtyřicátá léta 19. století.
Uvedené dataci plně odpovídá výrazně prohlubovaný numu iniciálního tvaru písmena q/y, zašpičatělé kebtege d s kulatým zakončením a poměrně časté (avšak zdaleka ne systematické) používání teček nad n a y a pod š.
III. K dílu Endegurel neretů qayan-u tuyuji viz poznámku u rukopisu Mong. B 47. Zde uvádím závěrečnou pasáž a kolofon, který u Mong. B 47 není zachován v úplnosti.
102
2.6. Období druhé poloviny 19. století
2.6.1. Profesionální písmo druhé poloviny 19. století
2.6.1.1. Příběh o měsíční kukačce - Saran kokugen-u tuyuji (Mong. b 22)
I. Pothi, ruský papír strojové výroby, 22 x 9 cm, 238 fol. (fol. 1 schází). V kontextu druhé poloviny 19. století výjimečný příklad rozsáhlejšího rukopisu psaného perem, protože díla podobného rozsahu bývají v této době obvykle opisována pomocí štětce.
II. Úhledný perem psaný rukopis s historizujícími prvky. Zcela pravidelné, vytříbené a profesionální písmo cílevědomě imitující monastickou kaligrafii 17. století, jejíž jemnější specifika však zanikají ve velmi drobných rozměrech písma. Celková orientace písma je stoupající (tahy směřují k levému hornímu rohu) a je stabilní v průběhu celého rukopisu. Provedení všech tahů je precizní a tempo písma svižné.
1. titim - nevýrazný, začíná přitlačením pera na hlavní linii
2. niruyu - tlusté, nepřerušované
4. silbi -y a j na počátku slova není rozlišeno
7. eber - je viditelná snaha rozlišovat uprostřed slova písmena č a j, ale miniaturní rozměry písma a poměrně tlusté tahy pera se sklonem ke kulatým tahům neumožňují vždy bezpečné rozlišení
II. kebtege d- má podobu smyčky
14. čačuly-a - krátká, nejprve probíhá kolmo k hlavní linii a zatáčí se směrem nahoru zcela scházejí tečky nad n,ya pod š. V celém rukopise doplněny později tužkou.
15. m, l ůsůg-ůn eber - -ml- tvoří ligaturu; / ůsůg-ůn eber se hákovitě zatáčí doleva
Q/y na začátku slova má tvar jako v 17. století (miniaturní numu bez háčku nevybočující z prostoru hlavní linie)
III. Jedná se o opis slavného díla Bodi sedkil tegůsůgsen koke qoyulayitu saran kókůge sibayun-u tuyuji orusibai, které v roce 1737 napsal v tibetštině Daypuu qubilyan Lubsangdambijalcan, mnich tibetského kláštera Däpung (Brayibung) a do mongolštiny v roce 1770 přeložil guusi Aywangdampil (1700-1780) z chošúnu Jegůn Abayanar v čiyulyanu Sili-yin youl. Text se široce rozšířil díky pekingskému xylografickému vydání (předpokládá se krátce po roce 1770), které bylo, zvláště na území Chalchy, často opisováno. V první polovině 19. století se dílo stalo vzorem pro yobi-yin noyan qutuytu Danjinrabjai (1803-1856) k divadelnímu ztvárnění pod názvem Saran kókůge-yin namtar (edice Damdinsúren 1962).
Moderní edici podle pekingského xylografu v mongolském písmu vydal v Alaša vlastním nákladem lama Lubsangsamdan (2006). Pekingský xylograf byl publikován ve faksimili v souboru Mergen keyid-un sudur-un čiyulyan (2012/III 1927-2258). Kolofon (podle pekingského xylografu):
[165v] ene boyda erten-eče daduysan nigůleskůi-ber-iyen: edůge čay-un amitan-a tusa bolqu-yi tayalaju: engkůri nom-un bayasqulang qan kóbegůn kemeků-yin: erte sibayun-u kegůr-e oruju kókege boluysan [166r] domuy-i:: irayu nayir jokis-iyar orčiyul kemen: ilete ayiladuysan jarliy-un bošuy-iyar: ilangyui tngri-yin tedkůgsen-ů yučin tabdayar: ilerkei čayan temur bačin jil-ůn:: oki čayan sar-a-yin sin-e-yin nigen-e ekilen: orčiyulju sidar sampil (tib. par. bsam 'phel)-iyar bičigůl-ůn: osuldal-ůgei doluyan sar-a-yin sin-e-yin naiman-a: oyuyata teggůsfkejůj sigůkůi-lůge selte-yi:: ulam jergeber kičiyegseger jegůn abayanar-un: uqayan bitayu dalan nigen nasutu jůg ótele: ujayar ebůgen dai guuši wagindar-a šasan-a wardha: učir nayir-iyar orčiyul-un masi sayitur tegůskebei:: ober busudun ene metů yurban čay-un buyan-iyar: óbetegsi degedů boyda-yin gegen-e tórůl tutum ejelegden: ómůg buyan-u sadun-u jarliy-un yosuyar bůtůgekůi-důr: órlůge ůdesi bůkůn-e kičiyeků-yin jůg-eče:: ůlemji yeke bisirekůi sedkil-iyer ůrgůlji masi yeke bayasqayad: ůneker tuyuluysan burqan-u qutuy-i ódter tůrgen olqu-yin siltayan boltuyai:
103
2.6.2. Poloprofesionálni písmo druhé poloviny 19. století
Ve druhé polovině 19. století se přestávají vyskytovat rozsáhlejší mongolské rukopisy psané profesionálními klášterními písaři. V klášterním prostředí mongolština ustupuje tibetštině, v administrativním prostředí se výhradně využívá psaní štětcem, které od poloviny 19. století začíná převládat i v rukopisech pro privátní potřebu. Většinu rukopisů psaných perem proto tvoří drobnější texty rituálního obsahu, kratší věštebné příručky, pouze zpočátku druhé poloviny 19. století také kratší narativní texty.
2.6.2.1. Příběhy třiceti dvou dřevěných lidí - Tučin qoyar modun kumun-u uliger (Mong. B 5)
I. Pothi, rukopis bambusovým/rákosovým perem střídavě na ruském ručním papíře (s obtížně čitelnou datací vodoznaku snad 1852 na fol. 4 a 24) a ruském raném papíře strojové výroby s nečitelnými razítky. 34 x 10 cm, 43 fol. 29-30 sloupců na stranu.
II. Pravidelné písmo menších rozměrů. Z hlediska morfologie odpovídá neprofesionálnímu stylu písma psaného perem v polovině 19. století (a prvních desetiletích druhé poloviny 19. století). Rukopis byl pravděpodobně určen pro domácí čtení. Písař používá diakritiku nad n a y (i na konci slabiky), ale velmi často ji vynechává ve slovech, jejichž čtení nevyvolává žádnou pochybnost i bez diakritiky. Psaní čaj uprostřed slova není rozlišeno, má podobu dnešního č. O neprofesionalitě písaře svědčí řada pravopisných odchylek od obvyklého pravopisu a dialektické vlivy (např. ečijii), především mnoho nadbytečných samohlásek (kůrege místo kůrge, orakiqula místo orkiqula, jaraliy místo jarliy, tengri místo tngri, tegšei místo tegši, bolabaču místo bolbaču, geretegen místo ger-tegen apod.). Individuální rysy písařské ruky nalézáme v obloukovitém vedení tahu segůl a koncovém tvaru písmene -m s výraznou korunkou a dlouhým ocasem.
III. Text téměř shodné redakce v mongolském písmu s německým překladem uvádějí Jiilg 1868: 63-68 (mongolský text), 207-213 (překlad) a Raghu Víra 1961: 11-16 (číslování mongolského textu), který přetiskuje ulánbátarskou edici z roku 1928. Ukázky dalších části textu s komentářem k historii textu uvádí Damdinsúrůng 1959: 342-349. Podrobnou studii o vztahu textů Lučin qoyar modun kůmůn-ů uliger, Biyarmijid qayan-u tuyuji, Arji booji qayan-u tuyuji a Kesen-e qayan-u uliger viz ,H,aMAHHCYP3H 1976: 298-352.
2.6.2.2. Příběh o Čojdžid dákiní - Čoyijid dagini-yin namtar (Mong. B 6)
I. Pothi, ruský papír strojové výroby (s obtížně čitelným slepotiskovým razítkem výrobce, s iniciálami E. C), 35,5 x 10,5 cm, 34 fol. (úplné). Titulní strana (fol. Ir) byla v moderní době přelepena a je na ní dopsán snad původní titul Ling tůrkům-e-tů čoyijid dagini-yin tuyuji orušibai:
II. Rukopis napsán bambusovým/rákosovým perem červeným barvivem (singqu), které je na okrajových zahnědlých částech papíru obtížně čitelné. Výhradní použití červené barvy k napsání nekanonického textuje velmi vzácné, s kompletními rukopisy v červené barvě se setkáváme spíše u hlavních a nejvíce uctívaných kanonických textů (zvláště Altán gerel). V polovině 19. století a po celou druhou polovinu 19. století již bylo mongolské písmo psané perem v obecném úpadku. Vzhledem k tomu lze tento rukopis považovat za vzorný.
I. titim - nevýrazný aru-yin titim
3. sidů - nevýrazné, nízké, nenarušují celistvost hlavní linie
4. eteger silbi - objevuje se uy na začátku i uprostřed slova, kdežto iniciální j je rovné silbi.
5. numu - iniciální q/y zcela odpovídá dnešnímu, s přirozeným poměrem mezi úvodním háčkem a prohloubeným numu
7. eber - souhlásky j, č uprostřed slova jsou graficky rozlišeny
II. kebtege d- dlouhé, skloněné, s ostrým vrcholem, kapkovitým zakončením
13. segůl - velmi krátký, zahnutý směrem dolů, téměř shodný s boyuni segůl
14. čačuly-a - krátká, s přirozeným sklonem, občas zahnutá směrem nahoru
16. čeg-ůn bičilge - písař systematicky používá teček nad n, y (i v případě debisker y) a pod š
104
koncové m - s korunkou, mimuje uzavřen pomocí boyuni segul, tělo písmene tvoří trojúhelníkovitý tvar
2.6.2.3. Příběhy o prospěchu Diamantové sútry - Qutuytu bilig-un činadu kijayar kurugsen wačir-iyar oytuluyči-yin ači tusa erdem-un tayilburi-yin sudur orusibai (Mong. B 55/10)
I. Pothi, ruský papír strojové výroby, 22 x 8,5 cm, 45 fol.
II. Ve druhé polovině 19. století již převažují mezi rukopisy psanými perem rukopisy psané neprofesionálními a často nepříliš zručnými písaři - kláštery přestaly být přirozeným centrem mongolského písemnictví, protože přešly na tibetštinu; písaři světských kanceláří byli zvyklí používat štětec, jehož užívání přenesli i do soukromé sféry. Tento rukopis je sice psán na pohled úhledným, pravidelným písmem, stěží by jej ale bylo možno srovnávat s elegantní kaligrafií monastických rukopisů 17. a 18. století. Velikostní proporce j ednotlivých písmen nejsou vyvážené. Tečky nad n, y a pod š jsou psány zcela systematicky (u y také na konci slabiky a na konci slova, u n se píše tečka i v případě oddělených sufixů, např. kůmůn-ů, kumun-i). Jlč uprostřed slova není dosud funkčně rozlišeno, ačkoli graficky se objevují obě varianty eberu. Q/y v počáteční pozici má současnou podobu (s malým háčkem a hlubokým numu). Bosuy-a t má podobu obdobnou mandžuskému t-, počáteční tah je v rovině hlavní linie (občas přetažená nahoru jako u mandžuského t-/d- v ženských slovech), gedesů tvořící samotné písmeno je orientován nalevo. Kebtege d s kulatým zakončením. Výrazně zatočené, jasně rozlišené w od obyčejného silbi. Koncové r zpravidla s otevřeným zakončením (numu). Přehledné segmentaci rukopisu napomáhá zápis úvodního sloupce kapitoly červenou barvou (singqu).
III. Asi od první poloviny 18. století se stala Diamantová sútra (skt. ärya-vajracchedikä-prajňäpäramitä-näma-mahäyäna-sútra, tib. phags pa shes rab kyipha rol tu phyin pa rdo r je gcod pa zhes bya ba, mong. Qutuytu bilig-un činadu kijayar kurugsen wačir-iyar oytuluyči kemeku sudur; český překlad ze sanskrtu s doprovodnou monografií Holba 2014) nejčastěji opisovaným textem v mongolském buddhismu, jak dokládají velmi početné rukopisy v mongolském písmu z území Chalchy, stejně jako v jasném písmu ze západního Mongolska. Oblíbenosti Diamantové sútry napomáhal také soubor příběhů dokládajících zázračné schopnosti a nadpřirozené působení Diamantové sútry. Podle těchto příběhů přináší Diamantová sútra užitek v tomto i příštím životě každému, kdo ji opisuje, čte, uchovává nebo s ní jinak přijde do styku. Tyto příběhy byly neméně populární než samotná sútra a jejich opisování se považovalo za stejně záslužné jako opisování Diamantové sútry. Především byly laickému posluchači na rozdíl od textu sútry dobře srozumitelné. Příběhy korespondují s rozšířenou představou, že užitek z náboženského textu se získává především upřímnou vírou v její moc a schopnosti, přičemž porozumění textu není podstatné.
Rukopis dochován dohromady se soudobým rukopisem Diamantové sútry a 8 převážně rituálními, obětními texty (song).
2.6.3. Písmo ovlivněné písmem psaným štětcem 2.6.3.1. Drahocenná ozdoba - Erdeni-yin čimeg (Mong. B 26)
I. Pothi, slepovaný čínský papír (fol. 1-37, 45), ruský papír strojové výroby se slepotiskovým razítkem (Oaôpnica HacjrfeflHHKOBt CyMKHHaN 7, fol. 38-44), 36 x 11 cm, 45 fol.
II. Perem psaný rukopis pravděpodobně poslední čtvrtiny 19. století (terminus post quem je rok 1867 daný slepotiskovým razítkem na papíře). V celém rukopise neměnné, drobné, úhledné písmo pravidelných a zcela základních klasických tvarů (včetně kebtege d, iniciálního qly-, čačuly-a, rozlišení iniciálního j a y). Celkově rukopis vykazuje překvapivou morfologickou shodu s dobovým písmem psaným štětcem; na rukopis psaný perem měl písař neobvykle svižné psací tempo. Vývojově zajímavé jsou tvary finálního tahu segůl, iniciálního a mediálního m.
105
III. Titul (fol. Ir): torůlkiten-ni sergegekiii dusul-un diyan nomlal erdeni-yin čimeg kemegdeků orušibai:
Kolofon (fol. 45r): qutuytu tan-u orun-u mergen sidete bůkůn-ů oki. qutuy-tu degedů Naganjuná kemen yeke aldartu tere ber qutuytu-yin orun-a-a aldaršiysan šašidar egůn-ni qutuy-tu-yin qutuy-yi olqui-yin tulada ůiledbei:
Sborník příběhů volně navazujících na Pančatantru bez básně Arad-i tejigekůi dusul/Rasiyan-u dusul. Bajku o lišce a ženě z Erdeni-yin čimeg v mongolském písmu otiskl Damdinsúrung 1959: 363. Variantní text více pomongolštěné verze sbírky objevené A. Burdukovem v severozápadním Mongolsku viz BjiaAHMnpu,ob 2003: 129, s ruským překladem tamtéž: 174-175. Verzi téhož příběhu ve sborníku Yosun-u šastir arad-i tejigekůi dusul-un tayilburi rasiyan-u sim-e-ber důgůreng erdeni-yin sayin qumq-a neretů orušibai viz Damdinsuren 1964: 86. Příběh Jak poustevník v meditaci odhodil vši viz Damdinsúrung 1959: 364-365; Burdukovu verzi viz BjiaAHMnpu,ob 2003: 134, 181-82; verzi v Erdeni-yin sayin qumq-a viz Damdinsuren 1964: 88.
2.7. První polovina 20. století
2.7.1. Burjatský rukopisný styl
2.7.1.1. o pohřbívání zemřelých - Nasu baruyčid kumus-un orusiyuly-a yajar abuyačiqu tuqai (Mong.A20/2b)
I. Pothi, ruský papír mechanizované tovární výroby s nečitelným razítkem výrobce, 18 fol. 44,5 x 8,8 cm. Velmi rychlé, dynamické písmo psané evropským typem pera a evropským inkoustem. Jednotlivé tahy spíše dlouhé a navzájem nahuštěné, s velmi výrazným sklonem doleva dolů.
1. titim - malý aru-yin titim bez háčku
2. niruyu - linearita narušena jednotlivými tahy
3. sidů - poměrně dlouhé, s výrazným sklonem dolů, někdy se v rámci jednoho slova postupně zkracují
4. silbi - rovné, s výrazným sklonem dolů eteger silbi
erbeljin silbi - silbi s vidlicovitým zakončením
I, výjimečně se objevuje specifický
propojený tvar Zr*
5. gedesů - velmi často s levotočivým průběhem
6. jabaji - koncové s v podobě jabaji
7. eber -j - č graficky rozlišeno;^ uprostřed slova se tvarem blíží standardnímu eteger silbi; zje v řadě případů zapsáno foneticky pomocí transkripčního z (č s čárkou).
8. numu - inicální q/y - hluboký numu bez háčku
na konci slova ukončený před základovou osou, u finálního r zcela otevřený I
9. degege -
10. -11. d/t-yin bičilge - nepravidelně se objevuje fonetické užití grafických prvků bosuy-a t a kebtege d, např. dalu, darusun, dotura, odba (kebtege d namísto d ve tvaru gedesů+sidů), spojité psaní sufixů dat.-lok. gertů, sirqatu.
II.
106
11. kebtege d- standardní moderní průběh s kapkovitou hlavicí
13. segůl- velmi krátký, od základové linie zahýbá obloukovitě a je ukončen obratem dolů
14. čačuly-a - velmi charakteristický tah, zpravidla velmi dlouhý, obloukovitý, vždy stočený zpět
mi
nahoru a na konci často zatočený až do uzavřené smyčky «** ^
16. čeg-un bičilge - tečka nad n vždy, často umístěná níže než sidu, k němž patří; dvě tečky nad y výjimečně (jayalmai, nayaču, ayay-d)
Mna konci slova - krátký kurzivní ocas uzavřený z druhé strany zcela samostatným (nespojitým)
tahem numu, který jej protíná a je ukončen hned nalevo od základové osy.
III. Titul doplněn koncem 20. století. Incipit: edůge nógčigsed-ůn toy-a-yi delgen nomlasuyai ... „Nyní vyložme kategorie zemřelých." Příručka k analýze příčin smrti, nemocí s návody na výběr vhodného místa k pohřbu a odstranění příčin nemocí a jiných neštěstí.
2.7.1.2. Sútra nekonečného života - Qutuy-tu amitan ayusi neretu yeke kolgen sudur orsiba (Mong. 20/2c)
I. Pothi, ruský papír mechanické tovární výroby (razítko Oaôpnica HaarrfeAHHKOBt CyMKHHa). 8 fol. 44,3 x 8,9. Rukopis psaný perem evropského typu, snad na základě burjatské xylografické předlohy. Drží se způsobu diakritického značení písmen q - oběžného v burjatských xylografech. Vzhledem k tenkým liniím tahů je u některých písmen zřetelný průběh tahu (č, r, s). Gedesů vždy levotočivého průběhu často s nedokonalým propojením (mezerou) na úrovni základové linie.
II. Odlišné paleografické znaky od rkp. Mong. A20/2b
4. erbeljin silbi - v některých případech specifický průběh písmene r ^\ ó.jabaji - objevuje se smyčka namísto ostrého hrotu
7. eber - specifický průběh písmene č mmm (ukázka: slovo čoyčas)
16. čeg-un bičilge - v souladu s burjatskými xylografy (Aginského kláštera) jsou diakritické tečky nad písmeny q a k (nikoli nad y).
obloukovitý přechod mezi písmeny g a s/š
III. Titul podle fol. Iv Qutuy-tu nasun-i ůligerlel-ůgei belge bilig-ůn nerfejtůyeke kolgen sudur, tib. 'phagspa tshe dangye shes dpag tu medpa zhes bya ba thegpa chenpo'i mdo. Jeden z nejběžněji opisovaných a recitovaných kanonických textů. V kolofonu se objevuje sanskrtsko-ujgurské zvolání sadu edgů (podle diakritických teček naznačoval pisatel chybné čtení edků), které se aktivně používalo jen v 17. století.
2.7.2. Chalchské rukopisné písmo počátku 20. století
První dvě desetiletí 20. století jsou rozhodujícím odbobím v moderních dějinách mongolského národa. V roce 1911 se celá Chalcha a západní pohraničí dokázaly na základě buddhistické kulturně-náboženské identity spojit k podpoře hnutí za samostatnost reprezentovanou postavou
107
nejvyššího severomongolského převtělence, VIII. dževdziindamba chutagty, a následně přesvědčit politické mocnosti k podpoře nejprve částečné a později úplné formální nezávislosti území na čínské vládě. Tento politicko-společenský vzmach se odráží i na intenzivní kulturní aktivitě, jejímž výsledkem bylo mimo jiné velké množství soukromých literárních rukopisů. V neposlední řadě napomohla i skutečnost, že mongolština se stala opět úředním jazykem vysoké politiky, jímž sice byla za dynastie Qing nejméně do první poloviny 19. století, avšak v průběhu druhé poloviny 19. století a na počátku 20. století byla qingskou administrativou vytlačena na regionální úroveň. Psaná literární mongolština se začala opět kultivovat a rukopisy psané štětcem i perem v období prvních dvou desetiletí 20. století působí dojmem vysoké kultivovanosti, styl písma je obvykle standardní, konsistentní a úhledný.
Již ke konci 19. století převážily i v rámci rukopisných textů pro soukromou potřebu rukopisy psané štětcem nad rukopisy psanými perem. Rukopisy psané perem se přesto držely vlastní tradice a jen minimálně se nechávaly ve stylu písma ovlivňovat stylem písma psaného štětcem.
K dynamické proměně písma psaného štětcem dochází v průběhu 20. let 20. století. Písmo psané štětcem ztrácí i v administrativních dokumentech úhlednost, zrychluje se a dosavadní kurzivní styly se začínají prosazovat i v písmu psaném perem. Kolem roku 1930 se štětec přestává používat v úřední korespondenci a v průběhu 30. let i v privátní sféře.
Ve 30. letech tak dochází k přerušení dosavadní tradice písma psaného perem, zcela se vytrácí tendence napodobovat staré monastické písmo a písmo pekingských xylografů i přesto, že se stalo předobrazem pro novodobé tiskové písmo užívané v Mongolsku ve 20. letech až do roku 1937/1938.
2.7.2.1. [Modlitba] zajišťující požehnání drahocenného majetku, dobytka a potravy - Erdeni-tu ed mal idegen-u kisig-i batudqayči orusiba (Mong. D 263)
I.-II. Pothi, ruský papír mechanické tovární výroby, 4 fol. 22 x 8,7. Zcela standardní typ písma napodobující styl pekingských xylografů. Kromě typu papíru odpovídají období počátku 20. století následující charakteristiky:
1. Iniciální q/y s hlubokým tahem numu zahájeným háčkem.
2. Grafické rozlišení tahu eber u písmen j a č.
3. Pravidelná distribuce kebtege d a bosuy-a t.
4. Systematické užívání diakritiky nad sidů písmena n i nad písmenem y (pouze v prevokalické pozici, diakritika nad debisker y se v polovině 19. století vytrácí).
Charakteristické rysy pro druhou polovinu 19. a počátek 20. století:
1. kebtege d v podobě dlouhého silbi zakočenéhou špičkou s prohnutým zpětným tahem vracejícím se na základní linii
2. bosuy-a t v podobě mandžuského t (ve slabice te\ tj. s předtaženým tahem na základové linii)
3. čačulya a závěrečné b imituje styl pekingských xylografů (b = gedesů + čačuly-a, tah čačuly-a od základové linie vychází pod ostrým úhlem doleva nahoru a je zakončen ohybem dolů
4. Finální s v podobě tahu boyuni segůl uplatňováno jako archaizující rys nebo pod vlivem starších rukopisných předloh.
III. Na konci rukopisu je neúhledným rukopisem připsáno: 1920 onu abarli sara-yin 10-du arasulan rabdan mon nom „10. dubna 1920. Kniha Arslan-u Rabdana."
2.7.3. Chalchské rukopisné písmo od 30. let 20. století
2.7.3.1. Příběhy o prospěchu Diamantové sútry - Qutuytu bilig-un činadu kijayar kurugsen wačir-iyar oytuluyči-yin ači tusa erdem-un tayilburi-yin sudur orusibai (Mong. C 38)
I. Sešit, moderní papír s předtištěnými čtverečky, asi 18 x 21,5 cm, 62 fol.
Sešit svázán do plátěné vazby. Uprostřed hřbetu je upevněn svazek různobarevných provázků, které
108
s největší pravděpodobností sloužily k zavěšení knihy.
II. Moderní rukopis psaný plnicím perem evropského typu, vypsané polokurzívní písmo (vypisující všechny tahy včetně sidti) typické pro třicátá až čtyřicátá léta 20. století a pro dožívající generaci uživatelů mongolského písma od padesátých let 20. století, tedy období, kdy vzhled mongolského rukopisného písma již nebyl usměrňován estetickými konvencemi tradičních kanceláří. K běžnému přepisování dokumentů ve státních úřadech (včetně úřadů ajmační správy) se od počátku 30. let začaly používat psací stroje a psané písmo se nadále používalo hlavně jako prostředek k osobnímu rychlému zapisování, což urychlilo všeobecnou tendenci k převaze rychlopisných prvků.
III. Kolofon: [6lv] eneků dorji jotba-yin payan-i ebůl-ůn dumdadu sar-a-yin qorin-a bůtůgebei: bůtůgejů bičigsen mo. do. bůtůgelgegsen da. sa. boluna: [62r] eneků dorji jotba-i payan-i ungsiysan kůmůn toy-a-yi jirusuyai (následuje asi 38 čárek označujících, kolikrát byl text přečten).
2.7.3.2. Historie velké stupy Džarong Gašor zachraňující skrze slyšení - Yeke subury-a jarong qasor-yin teuke sonusuysan-iyar getulugegči orusiba (Mong. C 40)
Rukopis psaný perem evropského typu v moderním sešitě vyrobeném v Sovětském svazu. Úhledné písmo ve stylu standardního krasopisu počátku 20. století psaného štětcem. Polovina 20. století.
2.7.3.3. Hodnocení románu Shen chan hui ^W^ľ (Sen čin hui) (přídeští rkp. Mong. C 9)
Rukopis psaný blíže neznámým Maysurjabem datován rokem 1947. Charakteristická ukázka rychlopisného stylu 30. a 40. let 20. století. Tahy sidů nepravidelně redukovány, erbeljin silbi v podobě pravotočivé smyčky, kebtege d v podobě kôndei h, závěrečná písmena často redukována dojednoho tahu.
109
3. Nádobka nektaru Rasiyan-u qumq-a (Mong. B 46)
Tato kapitola je úvodem k edici mongolské didaktické básně Rasiyan-u qumq-a „Nádobka nektaru", která představovala dosud nepublikovaný a z literárního, jazykového i paleografického hlediska závažný dokument 17. století. Do této práce ji zařazuji jako jednu ze dvou případových studií kombinujících paleografický rozbor unikátního rukopisu se širším literárním, historickým a jazykovým kontextem.
3.1. Úvod
Báseň je dílem blíže neznámého mongolského autora, jenž se v kolofonu označil pouze neúplným jménem či pseudonymem Oyutu. Svým rozsahem (dochováno 317 slok z původních 340) je „Nádobka nektaru" pravděpodobně nejrozsáhlejší dochovanou původní mongolskou didaktickou básní z preklasického období (do počátku 17. století).130
„Nádobka nektaru" si klade za cíl přinést základní poučení o řádu světa - normách správného jednání pro j ednotlivé vrstvy společnosti i lidského chování obecně - i o řádu náboženském, v němž se systematicky dotýká základních principů tibetského buddhismu až k nejvyšším stupňům na cestě k dokonalému poznání. Svým uspořádáním odpovídá dobové představě o nezbytnosti propojení náboženského a světského řádu (šasin tórů-yin qoyar yosurí). Celou básní prochází obdiv básníka k jeho literárnímu vzoru, prvnímu známému překladateli buddhistické literatury do mongolštiny, Cojdži Odserovi (počátek 14. století), jehož opakovaně označuje za nejvyšší autoritu v mongolském básnictví. Původ básně lze odhadovat do období počátku 15. - konce 16. století, avšak za nej pravděpodobnější považuji původ na konci 16.
Jazyk básně plně odpovídá preklasickému období literární mongolštiny psané mongolským písmem (období od nej starších písemných památek ze 13. století do přelomu 16. a 17. století). Prozatím není možné bezpečně určit, zda preklasický, archaický charakter textu je dán původem v době do 16. století, nebo záměrným připodobňováním jazyku děl připisovaných Cojdži Odserovi. Jeho styl s četnými ujgurismy a sanskrtskými slovy, ustálenými symboly a metaforami autor Rasiyan-u qumq-a hájí a aktivně užívá cílevědomě do té míry, že považuje za nutné na konci textu připomenout, že autorem textu není sám Cojdži Odser.
Báseň „Nádobka nektaru" dosud známe pouze z jediného takřka úplného rukopisu vzniklého nejspíše ve druhé polovině 17. století (zde analyzovaný rukopis Mong. B 46) a z nepatrného fragmentu na březové kůře z první poloviny 17. století objeveného v Charbuchyn balgasu. V 19. století upadla báseň v zapomenutí. Tato kapitola přináší paleografický rozbor rukopisu naznačující možnost datace do 2. poloviny 17. století.
V roce 2015 jsem vydal edici textu obsahující transkripci rukopisu, pomocný překlad s komentáři, indexy všech obsažených slov, osobních a místních jmen a rejstříkem aliterujících se slov (Srba 2015) a v roce 2017 článek věnovaný vztahům Rasiyan-u qumq-a k dalším preklasickým didaktickým textům, především mongolskému překladu Subhásitaratnanidhi (Srba 2017).
v
3.2. Zánr didaktické poezie v mongolské literatuře
Značná část klasické mongolské literatury má poučný, didaktický obsah. V písemné literatuře se jedná o vlastní didaktické básně (suryal), cykly poučných příběhů - vzorů správného či špatného chování,131 proslovy neživých předmětů, rostlin a zvířat vyjadřující kritiku špatného lidského
0 Druhou nejrozsáhlejší původní didaktickou básní je pravděpodobně Oyin-i sayitur geyigulugči neretti šastir orusiba čítající 224 čtyřveršových slok (Šongqur 2013). Rozsáhlejší jsou překladová didaktická díla Šántiděvova Bodhicaryävatära (Suryaltu 2010) a Subhásitaratnanidhi Sa skya pandita Kun dga' rgyal mtshana (457 čtyřveršových slok; Jayunnasutu - Sečenčoytu 1989).
1 Například Erdeni-yin čimeg (Damdinsůrung 1959: 363-389).
110
chovaní zvané iige (oblíbené zvláště v 19. století), prorocké a revelační texty aj. V ústni literatuře mají didaktický charakter prísloví, požehnaní, písně (například svatební písně dávající naučení nevěstě) a v širším pojetí i pohádky, legendy a pověsti. Při výchově dětí ve venkovském prostředí mongolských nomádů se běžně užívají literárně více či méně vytříbená ponaučení, přísloví a aforismy, které obsahují tytéž důrazy jako psané didaktické texty.
Didaktická poezie se velké oblibě těšila od počátku mongolské písemné literatury až dodnes. Verše s didaktickým poselstvím nalezneme již v Tajné kronice Mongolů134 a mnohé z nich jsou dodnes živé jako přísloví.135 Rada didaktických básní (suryal) se odkazuje ke jménu Cingischána. Jejich základem jsou naučení určená členům vládnoucí elity a spojující myšlenkou je jednota země. Představují soubor morálně-etických pravidel a zároveň obsahují varování a tresty za porušení společenského řádu.
Na přelomu 13. a 14. století se Mongolové seznámili s velkými díly indické a tibetské didaktické literatury. Cojdži Odser přeložil a v roce 1305 nechal vytisknout svůj překlad Sántiděvovy Bodhicaryävatäry (mong. Bodistv-a čary-a awatara), základního textu mahájánského buddhismu systematicky popisujícího význam, způsob dosažení a rozvinutí probuzené mysli.136 Jedná se zároveň o první známý a datovaný překlad buddhistického textu do mongolštiny. Mongolská Bodhicaryävatära je doložena ve fragmentech z Olan súm-e137 a Charbuchyn balgasu138 a vcelku je zachována teprve v redakci mongolského ľanjuru. Ze 14. století pochází také Sonumyarův překlad Pokladnice moudrých rčení (skt. Subhäsitaratnanidhi,139 tib. legs bshad rin po che'i 'dar, mong. Sayin ůge-tů erdeni-yin song neretů šastir) sepsané Sakja panditou Gungádžalcanem (Sa skyapandita Kun dga'rgyalmtshari), dochované v úplnosti v rukopise ze 17. století.140 Ze 14. století se však dochoval útržek mongolského překladu Subhäsitaratnanidhi vytištěného v mongolském kvadratickém písmu ('phags-pa).ul Mistrným volným překladem dosud neznámého tibetského originálu je báseň Cakravarti qayan-u suryal, jejíž původ můžeme pravděpodobně také klást do 14. nebo 15. století, ač je dochována v rukopise z konce 17. nebo počátku 18. století.142 Báseň „Naučení vládce čakravartina" strukturuje jednotlivá témata do uzavřených celků, což je příznak pozdějších mongolských suryalů (MuxaHjiOB 1969: 70).
V nej starším souboru mongolských písemných textů zachovaných v originále, nálezech z okolí Turfanu v dnešní Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, jejichž původ se klade do 14. a první poloviny 15. století, nalézáme také několik fragmentů didaktické poezie. V Turfanu se zachovala závěrečná část komentáře k textu Bodhicaryävatära složeného Cojdži Odserem v roce 1312.143 Mongolský překlad Bodhicaryävatäry se stal hlavním literárním vzorem pro psanou mongolskou poezii 14.-16. století. Vliv jeho jazyka nacházíme ve fragmentu suryalu o moudrosti (skt. prajňäpäramitä, mong. bilig baramid), jehož původní rozsah se odhaduje na nejméně 540 veršů (TM 1 D 13O),144 rozsáhlém fragmentu didaktické básně (T ID 155h-i, i-k)145 nebo v básni o peklech a prétech (TM (5) D 130).146
Nejznámějším autorem žánru uge je Qauliči Sanday (1825-1860, Heissig 1972: 241-253), k následovníkům Qauliči Sandaya patří Isisambuu (1847-1906/7?), Gendiin meyiren (1820-1882) a Dorji meyiren (1878-1943, Ibid. 615-631).
Podrobnou monografii o mongolských revelačních textech napsala Alice Sárkôzi (1992). V českém překladu viz Poucha 1955. Cerensodnom - Taube 1993: 20.
Edice mongolské verze BjranHMHpuoB 1929, Suryaltu 2010, Rachewiltz 1999. Srovnání s tibetskou verzí Weller 1955. Český překlad ze sanskrtu viz Šántidéva 2000. Heissig 1976: 13-249. Chiodo 2009: 85-92.
Základ žánru didaktické poezie ve staroindické literatuře subhäsita položil Nágárdžuna (2. - počátek 3. století). Rukopis uložen v knihovně Maďarské akademie věd, sign. Mong. 54 (katalogizační záznam Kara 2000: 79-80). Faksimile a edice mongolské verze Ligeti 1948 a Jayunnasutu - Sečenčoytu 1989. Anglický překlad a srovnání tibetské a mongolské verze vypracoval Bosson 1969. Český překlad z tibetštiny Kolmaš - Štroblová 2006. Hugejiletu - Sarula 2004: 475-489.
Rukopis v soukromé sbírce, faksimile otištěna v souboruMergew keyid-ůn sudur-un čiyulyan 2012. Cleaves 1954, Cerensodnom - Taube 1993: 75-95. Cerensodnom-Taube 1993: 120-122.
111
V mongolských klášterech se až na výjimky neuchytila liturgická četba posvátných textů v mongolštině. V prostředí převládající tibetštiny, běžným Mongolům nesrozumitelné, využívali mniši rádi mongolských didaktických textů k šíření buddhistické nauky mezi laiky. Psaná didaktická poezie se tradičně používala mimo jiné při výuce čtení a psaní. K četbě a memorování didaktických textů se přistupovalo bezprostředně po zvládnutí abecedy (čayan toluyaí) a buddhistického „vyznání víry" (Itegel). Dochovalo se proto zvláště z poslední doby - 19. a 20. století - nepřeberné množství rukopisných verzí nej rozšířenějších textů. Užívání rukopisů didaktické poezie při výchově dětí a její časté čtení vedlo zároveň ke snadnému opotřebení a ztrátám rukopisů. Starší poezie se tudíž dochovala velmi útržkovitě a mnoho slavných textů („Klíč k rozumnosti" Oyun tůlkigůr, „Moudrost Cingisova" Činggis-ůn bilig141 apod.), jimž se přisuzuje velmi raný původ (tradičně se považují za díla Cingischánova),148 se zachovalo pouze v nepříliš starých rukopisech (obvykle z 19. století a mladších). Badatelé soudí, že v průběhu doby a při neustálém opisování se i na těchto předbuddhistických textech odrazil vliv buddhismu (teorie vyslovená C. Damdinsúrenem). Osobně se však domnívám, že ke zformulování básní jako Oyun tůlkigůr nebo Činggis-ůn bilig došlo v době, kdy již byla čistě buddhistická didaktická poezie v Mongolsku hluboce zakořeněna, ačkoli obsahují úsloví velmi stará a archaická (L. Chúrelbátar považoval vznik těchto básní za výsledek rozšíření indicko-tibetské didaktické poezie v Mongolsku).149 „Hádání sirotka s Cingischánovy devíti ôrlôgy" Činggis-ůn yisůn órlůg-tei ónčin kóbegůn-ů sečelegsen šastir 150 má na rozdíl od předchozích básní dialogickou podobu a Cingischána představuje jako vysněný ideál spravedlivého a laskavého vládce.
19. století přineslo mnoho nových didaktických textů, které snadno nahradily (nové překlady Subhäsitaratnanidhi od III. Mergen gegena Lubsangdambijalcana 1717-1766 a Caqar gebsi Lubsangčúltúma 1740-1810 nahradily Sonumyarův překlad) a nezřídka i zcela vytlačily dřívější didaktické skladby či překlady (např. báseň Rasiyan-u qumq-a), jejichž jazyk se stal pro čtenáře a posluchače 19. století těžko srozumitelný. Mezi oblíbené didaktické texty 19. století se řadí „Papírový pták" (Čayasun šibayu) od ľobi-yin noyan qutuytu Danjinrabjai (1803-1856),151 „Papouškova naučení" (Toti sibayun-u suryal) připisovaný blíže neznámému Tooba gegenovi152 nebo „Jasné zrcadlo" Todurqai to//'.153 Nová didaktická díla se okamžitě rozšířila v nesčetných opisech a oproti dřívější době se i rozsahem menší básně dočkaly xylografických vydání.154
3.3. Klasická mongolská písemná poezie
Evropští mongolisté si při svých studiích o staré mongolské písemné literatuře záhy povšimli výjimečného postavení poezie a poetických pasáží v prozaických textech.155 Ruští vědci (zvláště
Cerensodnom-Taube 1993: 122-131. Cerensodnom-Taube 1993: 132-134. Damdinsürüng 1959: 43-46, 51-60.
Absence těchto textů v archeologicky odkrytých souborech raných mongolských textů a také zřetelné zbožštění Cingischánovy osoby však nasvědčuje pozdějšímu původu než 13. - 14. století. repacHMOBHH 2006: 52. Damdinsürüng 1959: 39-43.
Damdinsürüng 1959: 438-448. PamKaa 1962: 292-300. Damdinsürüng 1959: 468-472.
Damdinsürüng 1959: 454-459. Damdinsürüng zmiňuje sborník didaktické poezie sebraný Lubsang gebsim a uložený v Mongolské národní knihovně (Olan jüil-ün suryal silüg domuy ba irügel jerge-yin nom debter, v současnosti se signaturou 2761/96), jenž obsahuje 28 ve své době běžně rozšířených didaktických básní. Báseň Rasiyan-u qumq-a však zahrnuta není.
Například Suryal-un íiges todu saran-u gerel kemegči orusibai od Barayun jüg-ün wačirdar-a Rayidangjang-kangwa z roku 1904 (tisk patrně pochází z doby po zavedení moderního knihtisku v Yeke küriy-e v 10. a 20. letech 20. století).
Hans Conon von der Gabelentz (1807-1874) ve své studii „Einiges über mongolische Poesie". In: Zeitschrift für Kunde des Morgenlandes I, Göttingen, 1837, 22-23. Citováno podle Pavla Pouchy 1955: 233.
112
Aleksej Matvejevič Pozdnějev, 1851-1920)156 mohli písemnou poezii srovnávat ve své době se stále živou tradicí ústně-písemné poezie. Většina západních badatelů se snažila hledat v mongolské poezii její formální pravidla podle postupů evropské prozódie, ale nedocházeli k přesvědčivým závěrům. Již A. M. Pozdnějev konstatoval, že mongolština z typologického hlediska neumožňuje užití prozodických zákonů a že mongolská poezie je velmi blízká prozaické řeči s výjimkou rýmu (aliterace).157 Jediným určovatelem poezie v mongolských textech tak zůstávala aliterace na začátku verše, občasná asonance a poměrně vyvážená délka veršů v rámci sloky.158
Aliterace v rámci sloky převažuje u všech literárních útvarů lidové poezie a byla velmi oblíbená i v poezii psané, jejíž příklady máme hojně k dispozici od 14. století (vyjma Tajné kroniky Mongolů ze 13. století, v níž je také prokládána próza aliterovaným veršem). Aliterace je základním rysem také ve staré turkické a ujgurské poezii.159 Nicholas Poppe soudil, že od aliterace zpravidla upouštěla překladová poezie (to je případ Cojdži Odserova překladu Santiděvovy Bodhicaryávatáry nebo Sonumyarova překladu Sa skya panditovy Subhäsitaratnanidhi),160 ale četné výjimky ukazují, že i překladové texty bylo možné zrýmovat aliterací (např. druhý překlad Subhäsitaratnanidhi od Caqar gebsi Lubsangčúltúma).161 Výjimečně se objevuje také rým na konci verše.162
Před příchodem buddhistické literatury bylo v mongolské poezii základní jednotkou dvoj verši (četné příklady z Tajné kroniky Mongolů),163 pod vlivem indické a tibetské literární tradice však v písemné poezii převážily čtyřveršové úseky. V současné mongolštině se sloka nazývá baday, jednotlivé verše mor. V preklasické mongolštině se však pravděpodobně užíval pro sloku termín silůg (ze sanskrtského sloka), zatímco termín baday označoval verš.164
B. J. Vladimircov vyslovil názor o tónickém charakteru mongolské poezie. Byl přesvědčen, že v mongolštině existuje dynamický přízvuk padající vždy na první slabiku slova. Poukázal, že u mnohých psaných básní lze objevit sylabo-tónický princip (střídání trochejí " a daktylu ").165 Protože však přízvuk připadá v mongolštině obvykle na první slabiku, připomínají dvojslabičná slova trochej a trojslabičná daktyl. Ve skutečnosti při psaní básní nikdo na podobná prozódická pravidla nehleděl a pravidelnost bývá často dána hudebním doprovodem (quyur nebo šamanský buben u šamanských textů). Uplatnění metrického schématu brání i velmi redukovaná výslovnost neprízvučných vokálů. Také B. Řinčen se zaujetím hledal v klasické mongolské psané poezii sylabotónický verš,166 přičemž za prízvučné slabiky považoval podle pravidel časomíry i slabiky dlouhé a dvojhlásky. I v Rinčenově prozodickém rozboru básní Alaša lharamba Aywangdandara (1758-1840) se však jednalo o zpětnou analýzu, již není možné použít na libovolné dílo.
Mnoho badatelů se shoduje, že mongolské básně zachovávají v rámci sloky přibližně stejný počet slabik v každém verši, ideálně i stejný počet slov. Sylabický princip pro preklasickou poezii zásadně odmítal například Pavel Poucha.167
L. K. Gerasimovič (1975) za použití metod experimentální fonetiky došla k závěru, že současná mongolština postrádá silný dynamický přízvuk na první slabice a že nemá žádný výrazný přízvuk, který by ve slově odlišoval jednu určitou slabiku. Tato skutečnost vylučuje v mongolské poezii tonický i sylab o-tónický prozodický systém. Krátké verše čítající dvě až tři slova jsou v
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
IloanHeeB, A. M., 1880, 06pa3uu napodnoů Jiumepamypu momojibCKUx ruiemen. BbmycK nepBbiň. Hapo/uibie necHH Mohtojiob. CaHKT-TIeTepôýpr. Poucha 1956: 234.
S těmito aspekty se spokojuje např. John R. Krueger ve své studii o poetických pasážích v kronice Erdeni-yin tobči (Krueger 1961: 17).
Ke staroujgurské poezii viz především Zieme 1991. Poppe 1959/60: 261.
Překlad byl původně xylograficky vydán v klášteře Čayan ayula-yin sům-e a v moderní době v mírně upravené verzi Vnitromongolským lidovým nakladatelstvím v Kôkeqota (Gůngyajalcan 1957). Vzhledem k aglutinační povaze mongolštiny se jedná nejčastěji o rým na shodných sufixech. Poucha 1956: 239-241.
V tomto významu jsou použity termíny silůg a badaj v závěru Rasiyan-u qumq-a. BjianHMiipuoB 1929b: 97-107. Rinčin 1990: 149-153.
Poucha, Pavel, 1968, MoHrojibm Hyyu tobhoohm H3r3H hihto cy^anraa. In: Mohzojiuh cydjiaji 1968, str. 67. Citováno podle IepacHMOBiPi 1975: 26.
113
tomto ohledu výjimkou, protože jsou dále nedělitelné a náhodně připomínají metrické členění. L. K. Gerasimovič dále zjistila, že mongolské verše mají přibližně stejnou délku a odpovídají tedy zásadám isochronie, která se zásadně podílí na vytváření rytmu. Další vlastností mongolského verše je vnitřní členění na rytmicko-syntaktické úseky (syntagmy), patrné při hlasité recitaci. K vyslovení každé syntagmy je třeba stejného času a obvykle mívají i přibližně stejný počet slabik.168
Formální podobu mongolské básně ovlivňuje také rytmicko-syntaktický a významový paralelismus. Aliterace v psané poezii často narušuje přirozený slovosled. Inverzi slov v rámci verše však může způsobovat také potřeba rytmu. Pod vlivem indické a tibetské poetické tradice užívá mongolština ustálených epitetonu (yoytu ner-e, dosl. „zatajených jmen"), které jsou obvykle překladem sanskrtských předloh.169 Rasiyan-u qumq-a však tohoto poetického prostředku využívá zřídka.
3.4. Dochovaný text Rasiyan-u qumq-a170
Předmětem této edice je mongolský rukopis didaktické básně Rasiyan-u qumq-a „Nádobka nektaru" s původním rozsahem 340 slok, který je mi znám v jediném dochovaném téměř úplném rukopise171 a v podobě jednoho fragmentu z Charbuchyn balgasu.172 Rukopis je psán dřevěným perem (modun ujug) nájemném pravděpodobně čínském papíře. Listy papíru byly před začátkem psaní slepeny ve dvou vrstvách a vyhlazeny.173 Rukopis původně obsahoval 34 nebo 35 listů. V současném stavu čítá 32 listů, fol. 1 a fol. 24 jsou ztraceny. Rozměry rukopisu jsou přibližně 27,6 x 7 cm. V závěru básně se zmiňuje přesný rozsah díla - 340 slok a 2 verše. V zachované podobě jsem napočítal 317 slok a 2 verše. Uvážíme-li, že ztracené fol. 24 obsahovalo pravděpodobně 9 slok a fol. 1 ne více než 5 či 6 slok (první folio tradiční mongolské knihy ve formátupothi zpravidla nese text jen na straně verso, zatímco recto nese titul nebo je prázdná). Tímto bychom dosáhli počtu 331-332 slok. Do uvedených 340 slok zbývá 8-9 slok. Okraje fol. 33 a posledního folia (předpokládáme fol. 34, číslo folia je rovněž ztraceno) jsou natolik poškozené, že není možné rekonstruovat obsažené sloky. Protože dochovaný text na posledním foliu vstupuje do kolofonu, není možné na základě obsahu vyloučit, že mezi těmito dvěma folii bylo jedno ztracené folio, které by obsahovalo zmíněných 8-9 slok. Obsah slok na fol. 33 však spěje k významovému zakončení básně a také ztráta předposledního listu v případě, že závěrečný list je zachován, není příliš pravděpodobná. Dalším vysvětlením může být ztráta jednoho listu již v předloze k dochovanému opisu. List zachovaný z textu Rasiyan-u qumq-a na březové kůře z Charbuchyn balgasu obsahuje po obou stranách celkem 7 slok (podrobný popis níže). Uvážíme-li, že rukopis obdobného formátu byl základem pro náš dochovaný opis, mohla být důvodem chybějících 8-9 slok právě ztráta jednoho listu v předpokládaném originále. Po obou stranách rukopisu jsou patrné miniaturní dírky, které nacházíme ve většině mongolských rukopisů přinejmenším do začátku 19. století. Jejich účel však
IepaciiMOBiPi 1975: 122-123.
Podrobnou studii o yoytu ner-e v mongolštině sestavila N. S. Jachontova (JIxoHTOBa 2010) na základě ojratského rukopisu v jasném písmu s titulem Arya burxan terigoůten-i nereyin zůyiliyin dokô. Pravděpodobně se jedná o překladové dílo tvůrce jasného písma ojratského Zay-a pandity Namqayijamso (1599-1662) uvedené pod názvem yoqtai nere (tib. mngon brjod) v seznamu jeho překladů uvedeném v jeho životopise Rab-'by[a]m za-ya-pandidayin touji sarayin gerel keměků orošiboi sepsaném jeho žákem Ratnabhadrou (např. PanHaaôaupaa 2009: 99/9v26; Damdinsůrung 1959: 329). Tamtéž se zmiňuje také komentář k uvedenému dílu s názvem yoqtai nereyin tayilburi (tib. mngon brjod kyi 'grelpa).
Rasiyan - tib. bdud rtsi, ambrosia, svatá voda, (léčivý) pramen > minerální voda. Pochází ze skt. rasäyana > ujg. rasiyan (Kara 2009: 244); v skt. také amrta. Qumq-a, qumqan - „nádobka". Slovo doložené v turkickém qumyan, tib. ekvivalent je bum pa (Kara 2009: 242).
Rukopis pochází pravděpodobně ze západní Chalchy a nachází se v soukromé sbírce autora.
Rukopis XBM 170 uložený v Mongolské akademii věd publikovala Chiodo 2009: 274-280.
Tento způsob přípravy papíru pro psaní buddhistických textů se dochoval v Mongyolkůriy-e v Kazašském
autonomním kraji Ili vAO Xinjiang. Po dokončení rukopisu se jednotlivé listy napouštějí vonným kouřem
z jalovce, čímž získají nažloutlou barvu a odolnost proti hmyzu, občas i za doprovodného čtení manter a dalších
textů, čímž se kniha „oživí" a nabude posvátné síly. (Informace od dr. Mingyad Erdemtu, Peking).
114
dnes není zřejmý. Rukopisy „šutrového" formátu pothi se sice od svého vzniku v Indii svazovaly provlékáním provázku,174 ale mezi mongolskými rukopisy dnes o žádné takto svázané knize nemáme zpráv.
Dochovaný rukopis je nepochybně opisem. Je psán jedinou rukou a styl písma je jednotný. Při zběžném srovnání s dalšími rukopisy 17. a 18. století soudím, že styl písma nedosahuje vyvážené elegance typické pro vrcholné profesionální písaře náboženských textů v monastickém rukopisném duktu 16. a 17. století (Kara 2005: 112), ani není dílem světského úředního profesionálního písaře. Není však také opisem začátečníka nebo cvičným opisem dítěte. Soudím proto, že autor rukopisu byl nikoli profesionálním, ale již ne nezkušeným písařem. Rukopisy psané dřevěným perem nedosahují elegance rukopisů psaných ve stejné době perem bambusovým. Z chybného zápisu některých slov soudím, že autor opisu nerozuměl textu a všem jeho slovům dokonale. Například ve 305. sloce písař zcela neporozuměl uvedené sanskrtské verzi názvu básně (Amrta kalaša) a slovo amrita zapsal nesouvisejícím mongolským slovem amitan-a.115 Domnívám se, že náš rukopis Rasiyan-u qumq-a, podobně jako rukopis doložený jedním listem v nálezech z Charbuchyn balgasu, byl užíván pro soukromé didaktické účely - výuku písma dětem v domácí škole či individuální výuku. Rukopisy Rasiyan-u qumq-a se proto častým čtením opotřebovaly mnohem rychleji než velkoformátové klášterní rukopisy či opisy kanonických textů uchovávané v domácnostech především jako sakrální předměty. Obecně lze říci, že s výjimkou ojedinělých archeologických nálezů (Olan súm-e, Charbuchyn balgas) se ze 17. a 18. století dochovaly spíše cenné rukopisy velkého formátu, kdežto drobnější a často čtené rukopisy kolující v soukromém držení se i z 18. století dochovaly jen výjimečně a jejich většina pochází až z 19. a 20. století. Proto se někdejší oblíbená díla v průběhu doby zcela ztratila, jiná se rozvětvila do různých textových variant a vzdálila své původní podobě.
Na základě studia publikovaných katalogů mongolských rukopisů a xylografů ve světových sbírkách se mně dosud nepodařilo nalézt jiný rukopisný exemplář téhož textu. Možnou výjimkou je pět záznamů v katalogu mongolských rukopisů a xylografů Orientalistického ústavu Ruské akademie věd, které poukazují na velmi zkrácenou verzi textu Rasiyan-u qumq-a pod názvem Rasiyan-u qumq-a neretů šastir-ača edůi tedůiken(-i) quriyan bičibei (Maličké shrnutí z knihy zvané Nádobka nektaru). Uvádím zde seznam těchto katalogizačních záznamů (dle čísel v katalogu):
415	C 93	No 509	fol. 27a-29b (terminus ante quem 1782) (Ca3biKiiH 1988)
417	Q 2591	No 5952	fol. 15b-18b (Ca3biKHH 1988)
418	C 259	No 689	fol. 5a-7a (Ca3biKiiH 1988)177
2254	C 50	No 465	fol. 7b-9b (Ca3biKHH 1988)
3908	C 550	No 985	fol. 3a-4a (Ca3biKiiH 2001)
Další obdobný rukopisný sborník, obsahující vedle dalších textů také výtah z Rasiyan-u qumq-a, se podle katalogu nalézá ve sbírce Institutu mongolistiky, tibetologie a buddhistických studií Sibiřského oddělení Ruské akademie věd. Tato sbírka obsahuje i další podobné výtahy ze starších didaktických spisů:
1. Boyda Cinggis qayan-u deguu-ner kôbegud-tur suryal orusiba (Naučení Cingischána svým bratřím a synům)
Viz např. Himmer 2012.
ariyun gkir tigei utay-un rasiyan-u / ayulyus-un qumlaqa-dur sayitur baytaju: / amitan-a tegsi-te tugekuyin tulada: / amrit-a kalaš-a kemegdegsen ene šastiri: V nádobě veršů jsem dobře nastřádal / živou vodu čistého nepošpiněného smyslu, / abych je všem lidem bez rozdílu poskytl / toto pojednání nazvané Amrta kalaša. (305. sloka)
Na prvním listu rukopisu literárního sborníku se nacházejí německy psané poznámky a datum 1782. Rukopis se proto dostal do ruských sbírek před tímto datem nebo v roce 1782. Jedná o rukopis z I. sbírky mongolského fondu Orientalistického ústavu Ruské akademie věd (I KOJineKiuia), jehož velkou část získal I. Jerig (Iohannes Jährig, zemř. 1795) při svých cestách po Mongolsku v letech 1781-1787 (Ca3biiaiH 1988: 10). Protože se jedná o rukopis na ruském papíře, domnívám se, že jeho původ nesahá příliš hluboko před rok 1782, neboť užívání ruského papíru v Severním Mongolsku lze podle filigránů datovat od konce 70. let 18. století.
Rukopis je napsán na ruském modrém ručním papíře s filigránem „YO" bez roku výroby. Lze proto obecně soudit, že rukopis pochází z rozmezí 80. let 18. století až 50. let 19. století.
115
2. Dôrben ayimay tôbed ulus irgen-dtir tiliger qauli bayiyuluysan šastir-ača ediii tediiiken-i quriyan bičibei (Krátke shrnutí spisu, jak byly ustanoveny zákony pro čtvero krajů a tibetský lid)
3. Ůsiin debisker-tti qayan ulus irgen-dur nom yirtinčti qoyar-un tôru-yi bayiyulqui-dur arban sečed-ltige ôguleldegsen yosun-ača edůi tedůiken-i quriyan bičibei (Krátké shrnutí, jak diskutoval vládce Vessantara178 s deseti mudrci, když pro svůj lid budoval vládu harmonie mezi náboženstvím a světskou správou)
4. Sayin tige-tti erdeni-yin sang neretti šastir-ača edůi tedúiken-i quriyan bičibei (Krátké shrnutí spisu zvaného Pokladnice dobrých slov)
5. Rasiyan-u qumq-a neretu šastir-ača edůi tedúiken-i quriyan bičibei (Krátké shrnutí spisu zvaného Nádobka nektaru)
6. Onuqui neretu šastir-ača edůi tedúiken-i quriyan bičibei (Krátké shrnutí spisu zvaného Pochopení).179
Jediným dalším dokladem textu Rasiyan-u qumq-a je výše zmíněný list popsané březové kůry nalezený v roce 1970 mongolsko-sovětskou archeologickou expedicí vedenou Ch. Perle a E. V. Savkunovem v ruinách Charbuchyn balgasu v ajmagu Bulgan, sumu Dašinčilen, 240 km západně od Ulánbátaru (rukopis sign. XBM 170). Rukopis společně s dalšími rukopisy z téhož nálezu publikovala včetně edice, transkripce, překladu a komentáře Elisabetta Chiodo (Chiodo 2009: 274-280). Rukopis obsahuje 21.-27. sloku (dle počítání této edice) básně Rasiyan-u qumq-a. List má rozměry 11,5 x 17,5 cm a obsahuje 12-13 sloupců. Rukopis Rasiyan-u qumq-a ukazuje, že strany (recto a versó) rukopisného listu na březové kůře XBM 170 jsou uvedeny v opačném pořadí (správné pořadí stran nebylo možné bez znalosti kontextu jednoznačně stanovit).
Transkripce fragmentu na březové kůře:
(verso in Chiodo 2009)
• -ged busud-un erdemf-i: tigeber tungj
• qaju dayurisqayad-i: Ulemji
• fsjedkil-den ar ad kemegdeyu: mayta
• basu ôdter úlů bayasun mayu=
• siyaydabasu tedúi úlů qorusun:
• masi onuqui-bar ún-en-i olbasu:
• mančiju sereqči gun a-buritan kemeyu::
• qatayu jasay-iyar buruyu-dan-i
• kesegeju qayiralaqui soyurqal-iyar:
• irgen-i asarayad qamuy engke
• tôru-tur: oruyulbasu: qan kumun-
• -ti yabudal anu kemegdeyu:: ejen-t_egen tayala=
• li bútúger-ún: edúr sôni tôru-yi
(recto in Chiodo 2009)
• ulus irgen-i jasaju: urgulji
• seren mančiqui sedkil-iyer: tidur
• sôni nôgčiyegči bolbasu: ulusi
• jasayči noyfajd-un a-buri bolai::
• yayča sonus-uysan-i-yan tilu umur=
• tan: qayan-t-ayan durfajd-un čidayad:
• qaračus ulus-un jayuči fbojlbasu
• qayan-u durafdj-qalči ke-men tegti-ni
• ôgtileyti:: tin-en qudal-i inti sin=
Hlavní postava slavné indické džátaky Vessantara jätaka, kterou nacházíme v preklasickém mongolském překladu souboru Jätakamälä (tib. skye pa'i rabs kyi rgyud, čes. Girlanda džátak) Ulemji degedti tôrtil-tin tindtistin (Wiswandari qayan bolun torugsen ..., Songqur - Macukawa 2002: 72-90), v pozdějších mongolských překladech pod názvem Usiwandari qayan, Wisiwandari qayan, Ušandar-a qayan apod. Příběh o princi Vessantarovi došel v Mongolsku velké popularity a koloval v samostatných přepracováních v početných lidových rukopisech (např. Heissig 1961: 270-271). Na počátku 20. let 20. století byla džátaka ztvárněna jako lidové divadelní představení (Damdinsuriing 1959: 403-404). Tsyrempilov2006: 296-297.
116
• jilejti btirtin: tiktigtildektii ba taki
• jobayaydaqun-i180 ôber-tin ôber-
• -tin čay-iyar Uiledbesu qayan-u181
Odpovídající část v rukopise Rasiyan-u qumq-a:
Tučně vyznačený text je obsažen i v rukopise na březové kůře XBM 170.
[fol. 3b]
18 ulam nemeged busud-un erdem-i:
19 iigeber tungqaju dayurisayčid-i
20 iilemji sedkil-den arad
21 kemegdeyu: madaydabasu (!) ôdter
22 iilii bayasun: mayusiya(+da+)basu
23 tedui iilii qorusun: masi
24 onuqui-bar iinen-i
25 olbasu: mančiju seregči
26 giin aburitan kemeyii: qatayu
27 jasay-iyar buruyutan-i [fol. 4a]
1 kesegejii qayiralaqui
2 soyurqal-iyar irgen-i
3 asarayad: qamuy-i
4 engke tôru-dur: oruyul-
5 basu: qan kumun-i yabudal
6 anu kemegdeyu: ejen-tegen
7 talali inu butuger-un:
8 ediir sôni toru-yi
9 sinjileju: eteged buruyu
10 tilu bolyayči bolbasu:
11 erdini jayisang-ud kemen
12 nereyidttiyu: noyan tôrti-
13 ber ulus irgen-i j asaju:
14 urgulji ser en mančiqui
15 sedkil-iyer: ediir sôni
16 nôgčiyegči bolbasu: ulusi
17 jasayči noyad-un aburi
18 bolai:: yayča sonusuysan-iyan
19 iilii umartan qayan-dayan
20 durad-un čidayad: qaračus
21 ulusun jayučii bolbasu:
22 qayan-u duradqalči kemen tegiinii
23 ogiileyii: iinen qudal-i inu
24 sinjileju burun: iikuguldekui
25 ba takin-i jobayaydaqun-i
26 oberiin oberiin čay-iyar: 2 7 uiledbesu qayan-u jasay
28 kemegdeyu: uran sayin
Z paleografického hlediska je styl písma v rukopise na březové kůře nepochybně starší než písmo papírového rukopisu, není však stylově příliš vzdálený. Nevíme, nakolik byl text ve své době rozšířen, ale z textologického hlediska je přípustné, aby byl dochovaný rukopis na papíře opisem vycházejícím z dochovaného rukopisu na březové kůře. Především je třeba mít při čtení papírového rukopisu na paměti, že byl-li jeho předlohou text na březové kůře, mohl být již ve své době na mnoha místech obtížněji čitelný než případná papírová předloha a některé části mohly být dokonce i ztraceny a doplněny opisovačem podle jeho vlastní invence.
Vzhledem k tomu, že rukopisy na březové kůře z Charbuchyn balgasu se datují do první poloviny 17. století (Chiodo 2000: 1), a s uvážením jeho paleografické podoby se domnívám, že
180 E. Chiodo uvádí s otazníkem jobayaydayad-i, avšak březová kůra je v tomto místě poškozena.
181 Chiodo 2009: 275-276.
117
papírový rukopis je pozdějšího data. V mongolských rukopisech i xylografech typu pothi od 16. do 18. století lze sledovat tendenci od čtvercových formátů přirozených pro vertikální mongolské písmo po velmi úzké a dlouhé obdélníkové listy, pravděpodobně pod intenzivnějším vlivem horizontálních tibetských textů. I z toho hlediska nepatří Rasiyan-u qumq-a do nej staršího, ale spíše středního období. V širším vymezení lze uvažovat o rozsahu sta let mezi 1650-1750/1770, s tím, že raná datace není příliš pravděpodobná. Osobně se přikláním k první polovině 18. století,182 přípustná je i datace do poloviny 18. století. Typologie čínského papíru v mongolském prostředí není dosud vůbec zpracována. Z pohledu zcela laického srovnání však obdobný papír jako u Rasiyan-u qumq-a pozorujeme spíše u rukopisů z 18. století, zatímco papír rukopisů ze 17. století bývá obvykle tvrdší. V poslední čtvrtině 18. století v Chalše začal pro psaní mongolských náboženských (nikoli světských) rukopisů převládat snadno rozeznatelný jednovrstevný hrubý ruský ruční papír. V Chalše, odkud rukopis pochází (přesné místo původu není známo), se rukopisy starší 18. století dochovaly zcela výjimečně (taktéž ve Vnitřním Mongolsku jsou obvyklou cestou dochované rukopisy z počátku mandžuské doby (1636-1911) velmi vzácné a rukopisy starší zcela ojedinělé). Výjimkou jsou rukopisy objevené archeologicky (Turfan 14.-15. století, Olan súm-e 15.-17. století, Charbuchyn balgas 1. pol. 17. století). Chalcha v druhé polovině 17. století procházela třiceti až čtyřicetiletým obdobím nestability, při níž docházelo k velkým přesunům obyvatelstva. V roce 1688 před hrozícím Galdanovým vpádem uprchla velká část obyvatelstva centrální Chalchy (ajmag Túšét chána) do přilehlých oblastí Vnitřního Mongolska a tehdy ještě nepočetné kláštery v Chalše byly poničeny. Náboženských předmětů si Mongolové cenili nejvíce z celého svého majetku. Například kalmyčtí Torgúdi a Dôrvôdi převezli při svých migracích mezi Džúngarskou říší a Volhou řadu knih, podobně uchovali při svých migracích knihy z doby Džúngarského chanátu ilijští Óóldi.183 Přesto válečné události v Chalše na konci 17. století patrně zničily větší část dřívějšího písemného bohatství a „běžné" rukopisy malého rozsahu jako je Rasiyan-u qumq-a prchající držitelé opouštěli bezpochyby mnohem snáze než nákladné velkoformátové rukopisy.
3.5. Obsah básně
Záměrem filozoficko-mravoučné básně Nádobka nektaru je podat pravidla patřičného chování ve společnosti a v náboženské praxi. Chování ve světské společnosti klasifikuje autor podle určitého postavení člověka ve společnosti a dle vztahů mezi lidmi navzájem. Uvádí kladné vzory hodné následování a varovným způsobem poukazuje na chybné chování. V popisu náboženské praxe systematicky přechází od základních projevů zbožnosti (buyan-u čiyulyan)184 přes jednotlivé meditační stupně až k tantrickým postupům k dosažení vrcholné duchovní moudrosti (belge bilig-ůn čiyulyan). Výklad o náboženství končí shrnutím teorie o pateru cest (tabun mor) a deseti stupních (zemích), jimiž se prochází na cestě k dosažení stavu bódhisattvy (Bodisatwa nar-un arban yajar), které obdobně nalézáme popsané v klasickém mongolském průvodci základními znalostmi buddhisty Ciqula kereglegči tegůs udq-a-tu šastir (Důležité pojednání o kompletním smyslu [Nauky]).185 Nelze rovněž opomenout autorovo zaujetí pro osobu a literární odkaz Cojdži Odsera. V následujícím oddíle proto krátce shrnu naše chudé znalosti o tomto zakladateli mongolské písemné literatury a jeho vztahu k básni Rasiyan-u qumq-a.
Obsah básně můžeme schematicky vyjádřit následovně:
Poměrně spolehlivým paleografickým znakem je například tvar iniciálního q/y. K dalším chronologicky zařaditelným prvkům patří tvary písmen j/č, d/t (uprostřed slova), -i, -u/u, -s, -r (na konci slova) a grafických prvků segůl a čačaly-a. Podrobnějšímu paleografickému rozboru rukopisu se budu věnovat v samostatné studii. Na základě sdělení dr. Mingyad Erdemtů (Peking).
Čiyulyan - skt.  sambhára, tib.  tshogs,  „shromáždění,  nahromadění"  lze v buddhistické terminologii charakterizovat nejlépe jako nezbytné vybavení k dosažení osvobození (Siregetu ... 2006: 275). Existuje polský překlad Agáty Bareji-Starzyňskej s bohatým komentářem (Siregetu ... 2006).
118
1. Chvála Čojdži Odsera (1-4)
2. Předmluva (5-8)
3. O světském řádu (9-220) (yirtinčů-yin ůiles)
3.1.0 povahách a způsobech chování (9-55) (aburiyabudal-i ógůlekůi)
3.1.1. O povahách ušlechtilých lidí (9-35) (tórů-yin sayid-un186 aburi)
3.1.2. O ničemných vlastnostech (35-55) (tutar mayu aburi)
3.2. Podobenství o dobrém a zlém (56-87) (adalidqan ůliger-iyer uqayulqui nebo sayin mayu aburi-yi ůligerleju ógůlekůi)
3.3. O dosahování souladu [s lidmi] (88-220) (ary-a-bar nayiralduqui)
3.3.1. Pýcha (92-93) (degerůkei sedkil)
3.3.2. Hrdost (94-96) (omuy)
3.3.3. Hněv (97-99) (urin)
3.3.4. Být prospěšný ostatním (100-102) (busud-ta tusatu)
3.3.5. Krádeže (103-104) (qulayai)
3.3.6. Zabíjení (105-106) (alaqui)
33.1. Pečování o sebe (107-109) (bey-e-ben qayirlaqui)
3.3.8. Lhaní (110-114) (qudalógůlekůi)
3.3.9. Vztah k majetku (115-118)
3.3.10. Domýšlivost (119-122) (eremsikůi sedkil)
3.3.11. Doba úpadku (123-133) (čób-ůn čay)
3.3.12. Moudrost a pošetilost (134-141)
3.3.13. Opilství (142-143)
3.3.14. Správné nakládání s majetkem (144-147)
3.3.15. Touha a závist (147-155)
3.3.16. Správný postoj k lidem (156-158)
3.3.17. Tři jedy (159-173) (yurban qorun)
3.3.17.1. Hloupost (160-161) (mungqay)
3.3.17.2. Touha (162-165) (tačiyaqui)
3.3.17.3. Hněv (166-167) (urin)
3.3.17.4. Touha a závist (169-173)187 (tayalaqui, atayarqaqui)
3.3.18. Jak se zachránit? (174-176)
3.3.19. Utrpení jako důsledek zléhojednání (177-218) (jobalang)
3.3.19.1. Utrpení v pěti stavech existence (179-183)
3.3.19.2. Utrpení člověka (184-218)
3.3.20. Pomíjivost (219-220) (móngke busu)
4. O řádu Nauky (221-301) (nom-un tórů-yin ůiles)
4.1. Nahromadění zásluh a nahromadění moudrosti (228-233?) (buyan-u čiyulyan kiged belge bilig-ůn čiyulyan)
4.2. Rozvíjení buddhovské/probuzené mysli (234?-241) (burqan-u sedkil-i egůskekůi)
4.3. Dva principy shromažďování zásluh a moudrosti188 (242-301) (qoyar čiyulyan-i quriyaqui-yin qoyar yosun)
4.3.1. Páramity (243-282) (baramid-unyosun)
4.3.1.1. Štědrost (248-260) (óglige)
4.3.1.2. Kázeň (261-265) (šayšabad)
4.3.1.3. Trpělivost/shovívavost (266-269) (kůličenggůi)
4.3.1.4. Vytrvalost (270-272) (kičiyenggůi)
4.3.1.5. Meditace (273-274) (diyan)
4.3.1.6. Moudrost (275-276) (bilig)
Lze přeložit také doslovně jako „povaha/chování těch, kteří si vedou dobře/šlechetně [z hlediska] společenského řádu".
Jakkoli jinými slovy a s jinými důrazy, opětovně se hovoří o Jedu" touhy. Doslova Dva principy, dle kterých se naplňují dvě „nahromadění".
119
4.3.2. Tantry (282-301) (tarni-yinyosun)
5. Důvod sepsání básně a autorova apologie (302-316)
6. Kolofon (316-317)
3.6. Reflexe společenského řádu
Báseň Nádobka nektaru podobně jako ostatní staromongolská didaktická poezie pojednává především o dobrých a zlých lidských vlastnostech a chování v souladu s buddhistickým náboženským řádem. Zvláštním rysem, který jinde nenajdeme, je poměrně systematické popsání dobového společenského řádu, jež se nachází v úvodní části díla (sloky 9-33, Torů-yin sayid-un aburi inu). Básník zde vedle obecně platných norem lidského chování charakterizuje správné jednání příslušející určitým jedincům a vrstvám společnosti. Nejprve uvádí tři kategorie z monastického prostředí, posléze přechází ke světské části společnosti. Tohle rozdělení nápadně připomíná kategorické dělení vládní moci na náboženskou a světskou, které se podle tradiční tibetské a mongolské představy zcela nezbytně musí doplňovat a pomáhat jedna druhé (představa o dvojím řádu náboženství a světské vlády šasin tôru-yin qoyar yosu). Náboženství i stát stojí na stejné úrovni a jsou stejně důležité. Světská vláda zajišťuje skrze pokoj a mír štěstí lidí a světský blahobyt a poskytuje podmínky, za nichž se může úspěšně šířit náboženství, umožňující dosáhnout blaha duchovního a trvalého vymanění z utrpení. Světská moc musí podepřít náboženství, které samo o sobě není dostatečně silné, aby si zajistilo materiální prostředky pro své šíření.
Hlavním textem pojednávajícím o vztahu světské moci a náboženství v Mongolsku je „Bílá historie o učení deseti blažeností" Arban buyantu nom-un čayan teůke™ O původu a datování díla dochovaného v řadě značně pozdních rukopisů (18. a především 19. století) se vedou spory. Obvykle se soudí, že základ díla byl položen již v době vlády chána Chubilaje mezi lety 1271-1280 (Sagaster 1976), ale výsledná podoba je bezpochyby mnohem pozdější. Přinejmenším za významnou redakcí textu stál okruh kolem ordoského vládce Sečen qung tayiji v druhé polovině 16. století. Podle svědectví textu samotného nechal Sečen qung tayiji napsat či upravit text „Bílé historie" na základě dvou rukopisů, z nichž jeden údajně pocházel z města Súngčú (Su-čou MfH v provincii Kan-su je historický název dnešního města Tiou-čchúan MM) a druhý od Ujgura (uyiyurjin) Branasiri Ůijúng gúúsi.190 Historik B. Oyunbilig pokládá Čayan teůke za dílo z konce 16. století, které uspořádání vlády za Chubilajchána popisuje zpětně jako ideální společenskou strukturu. K názoru, že Čayan teůke vznikla až v 16. století (byť s použitím starších dokumentů) se přiklání také Karénina Kollmar-Paulenz (2001: 131), která v Bílé historii spatřuje spíše pozdní interpretaci politických vztahů mongolských vládců k tibetskému buddhismu s ohledem na politické cíle mongolské společnosti konce 16. století.191
Na rozdíl od „Bílé historie" sepsané jako příručka vládce je Rasiyan-u qumq-a dílo určené širšímu poslucháčstvu. Je proto pochopitelné, že společenskou strukturu popisuje mnohem stručněji. Snaha definovat správné uspořádání společnosti je pro písemné památky konce 16. a první poloviny
Edice mongolského textu Arban buyantu nom-un čayan teiike 2000. Transkripci, překlad a rozsáhlý komentář zaměřený na vztah světské moci a náboženství v tibeto-mongolské tradici viz Sagaster 1976. Vzhledem k tomu, že ze 16. století není v daném prostředí žádný nositel jména Branasiri znám, ztotožňuje se Branasiri buď se „státním učitelem" kuo-š' HĚf Branasiri z doby juanského vládce Tuytemüra (1330-1332) nebo s překladatelem Vairocanašri (čin. Pi-li-š'-na-se-li) působícím v době chána Qayisan Kůlůga (1308-1311). Sagaster 1976: 55.
„Es kann nicht impliziert werden, dass das in ihm entworfene Geschichtsbild die tatsächlichen gesellschaftspolitischen Verhältnisse des mongolischen Teilreichs unter Qubilai qayan widerspiegelt, sondern muss vielmehr als ein auf jene vergangene Zeit zielender später Interpretationsversuch zum Zwecke der Durchsetzung gesellschaftspolitischer Ziele in der mongolischen Gesellschaft des 16. Jahrhunderts betrachtet werden. Die Ausformulierung des Verhältnisses der Mongolenherrscher zum tibetischen Buddhismus in seiner ausschliesslichen Repräsentation durch die Sa skya-Schule, wie sie uns in der Cayan tetike entgegentritt, ist für die frühe tibetischen Chroniken in dieser Weise nicht belegt." Kollmar-Paulenz 2001: 131.
120
17. stol. příznačná. Mimo jiné se z konce 16. století zachovaly i první mongolské psané právní (především trestní) předpisy, nalezené mezi rukopisy na březové kůře v Charbuchyn balgasu.192 Rasiyan-u qumq-a zmiňuje:
V náboženské hierarchii:
buyan-tan boydas-un toru - řád blaho působících světců (11.) ariyun šayšabad-tan-u toru - řád správných mnichů (12.) tarniči - tantrikové (13.)
Ve světské hierarchii:
qan kiimiin-i yabudal - chování vládce (23.) erdini jayisang-ud - dzajsangové (24.)
ulusijasayči noyad-un aburi - správné chování vládnoucích pánů (25.)
qayan-u duradqalči — vládcův rádce (26.)
qayan-u jasay - panovníkův správce (27.)
qaraču irgen-i anuyosun - chování poddaného lidu (31.)
Trojdílná metoda vládnutí:
ulus irgen-i quriyaqui-yin yosun - metoda shromažďování lidu (28.) quriyaysan ulusi jasaquyin yosun - způsob, jak spravovat shromážděný lid (29.) ulam qoyitusi durasiyulqui-yin yosun - způsob, jak povzbudit k dalším činům (30.)
Kladné vlastnosti a způsoby chování, především osobností vlády:
aldartan nom-ud-un yabudal jednání podle svatého řádu (14.)
yayiqamsiy merged-ud yosun - způsob podivuhodných mudrců (15.)
iinen sečed-un aburi - chování moudrých (16.)
čing joriy-tan-u toru - odvaha (17.)
ariyun siluyun aburitan - lidé čisté, přímé povahy (18.)
iinen tobsin ayasitan - rozmyslní lidé (19.)
jug sijir sedkil-ten - upřímní lidé (20.)
iilemji sedkil-ten ar ad - velkomyslní lidé (21.)
mančiju seregčigun aburitan - lidé pevní a obezřetní (22.)
„Bílá historie" se v samostatných oddílech podrobně věnuje charakteristice správného jednání, podle něhož se poznají příslušníci náboženské hierarchie i uspořádání světského vládního aparátu. Pro srovnání zde uvedu překlad části věnované světské vládě:
II, 5, 1-2 yirtinčti-yin yosun-i erkilegči. yabuyuluyči kemebesti:
qarangyu sonirqaysan amitan-u dotur-a mingyan altán ktirdtin-i ergigtiltigči nom-un tóru tarani sudur qoyar-i qolil tigei. tus btiri ken yabuyulun čidabasu. iilemji degedti cakravar-un qayan kemejti. Ti, kdo řídí řád světa, jsou následující:
Ten, kdo uprostřed lidí zajatých temnotami roztáčí tisíc zlatých kol a kdo dokáže uplatňovat náboženský řád, aniž by smíchal [pravidla] dháraní a súter, ten je zván nadevše vyvýšený vládce čakravartin.
II, 5, 3 sal-un malayai debel buse yutusun-i emtisčti sil-tin tabčang-un degere qalturil tušil tigei yaruyad. narmai yeke ulus-i usqal jibqulang-iyar jasaju yirtinčti-yin tórti engke kilbar qoyar yosu-yi qolil tigei tus btiriken yabuyulun čidabasu ktindti degedti tórti-yin qayan kemejti.
Kdo obléká slušivou pokrývku hlavy, oděv, pás a boty a vystupuje bez klopýtnutí a opírání se na vznešený trůn, kdo dokáže spravovat velký lid se shovívavostí a majestátem a uplatnit světský řád, aniž by smíchal pravidla pokojné a lehké vlády, bude nazván velikomocný král - vládce.
II, 5, 4 arčavarta ner-e-tti čayan jayan-u orui-dur altán qomq-a-yi dtigtirgen talbiju olan saskiliyud-un ijayur-tan-u jergelen sayuysan-u dotur-a tere jayan abču irebesti tere qomq-a-yin rasiyan-i ken asqaral tigegtii abubasu buyantu degedti qayan kemeyti:
Kdo naplní vázu a postaví ji na hlavu bílého slona jménem Arčavarta, s tímto slonem přijde mezi urozené rodu Šákya a vázu sundá, aniž by rozlil nektar v ní obsažený, ten bude nazván ctnostný vznešený vládce.
II, 5, 5 yadan-a-yin jad dayisun-u ktičtin egtiskejti kilbar dayisun buly-a-i čay bolqui-dur jer jebseg-i quriyaju btirtin. qari dayisun-i ttiridkel tigei daruyad bey-e-dtir ktirktii sumun-i ken barin čidabasu ktičtin soril-un qayan kemeyti:
Edice a komentář viz ľfopjm 1973.
121
Kdo v době, kdy povstane cizí meč a síla nepřítele, kdy se pozvedne slabý nepřítel, shromáždí zbraně a cizího protivníka bez obtíží porazí a zachytí šíp, jež by zasáhl jeho tělo, ten bude nazván silným a zkušeným panovníkem.
II, 5, 6 ene metti činar-un dôrben qayan kemeků inti erkilen bayiyulju:
Takové jsou vlastnosti čtyř vládců, kteří odpovědně uskutečňují [vládu nad světem].
II, 6, 1-2 eden-ti emtin-e jasay tôru-yi yabuyuluyči inu
ilayuysan-u jarliy tinen nom-un rasiyan-i qamuy amitan-dur uyulyaju burun. qoyar unen-dur endegurel ugegui-e
aburabasu amitan-i uduriduyči bey-e-yin sittigen qonjin kemeyii.
Ti, kteří před nimi (tj. v jejich jménu) uskutečňují vládu, jsou [následující]:
Kdo všechny bytosti napájí živou vodou slov Zvítězivšího (tj. Buddhy) a pravého učení, kdo bez omýlení ochraňuje bytosti pomocí dvojí pravdy, ten bude nazván qonjinem (správcem) - vůdcem lidí a oporou těl.
II, 6, 3 erten-un boydas-un bayiyuluysan qauli uliger-un yosuyar amitan-u tusa-dur sayin tiges-i soyul suryaju burun. engke tôru-ber yar yajar-a kôl koser-e amurliyulbasu ulus-i jasayči jarliy-un situgen qonjin kemeyii: Kdo podle zákonů a příkladů odkázaných dřívějšími světci dává dobrá ponaučení k užitku bytostí a skrze pokojnou vládu uklidní ruce na zemi a nohy na půdě, ten bude nazván qonjinem - správcem státu a oporou slov.
II, 6, 4 yeke toru kilbar bolqui čay-un yosun-i saral mančin-u193 yeke ulus-tur tuyulju burun: qari dayisun-i ary-a ktičtin-iyer doruyitayulun čidabasu irgen oruyun-i sakiyči jiruken situgen qonjin kemeyu:
Kdo s obezřetností uskutečňuje ve velkém státě řád doby, kdy se vládnutí stává „lehkým", kdo dokáže lstí a silou ponížit cizí nepřátele, ten bude nazván qonjinem - ochráncem lidu a oporou srdce.
II, 6, 5 yerú egúdúgsen búgúde môngke busu-yin yosun-i qamuy amitan-a suryaju burun. degedú tonilyaqu-yin môr-tin tulada jasay talbiju sudur tarni-yin yosun-i qas yeke torú-yin yosuyar baribasu unen-dur uduriduyči degedú nomči tayiši kemeyu:
Kdo všem bytostem ukazuje princip pomíjivosti všechno vzniklého, vydává vládní rozhodnutí s ohledem na cestu nej vyšší spásy a pravidla súter a dhäraní praktikuje způsobem velké vlády, ten se nazývá ušlechtilý a zbožný tayiši -přivádějící k pravdě.
II, 6, 6 erdenitú burqan-u šasin-i ami metu sedkin. tôb yeke tôru-yi tedktin qayirlayči ejen-iyen jarliy-i jiruken metu sedkeged. yeke ulus-i kôbegun metu eneregči qayan-u sedkil metu jiq-a tôru-yi yosuyar baribasu qamuy-i amurliyuluyči degedú tôrtiči tayiši kemeyu:
Kdo si váží vzácného Buddhova náboženství jako svého života a jako svého srdce si považuje rozkazů svého vládce, milostivě vykonávajícího vyrovnanou vládu, kdo patřičně uskutečňuje vládu ušlechtilou194, tak jako myšlení vládce laskavého k veškerému lidu jako ke svým dětem, ten se nazývá vyvýšený a dle řádu jednající tayiši.
II, 6, 7 ulus-i jasaqu-yin yosun-u tulada siyudayad qola búkúi-yi ôber-túr nôktir abuyad jasay jarliy-i belgetey-e onuju yabuyuluyad: jiqan jaryu-yin esekú qarabasu irgen oruyun-i aburaqu-yin degedú erkilegči tayiši kemeyu: Kdo kvůli principům správy státu/lidu jedná s rozhodností a vzdálené přijímá jako přátele, kdo uskutečňuje vládu a rozkazy s výborným porozuměním a neohlédá se na nepatrné spory, ten bude nazván tayiši ušlechtilý ředitel.
II, 6, 8 kerbe bayilduqui čay-tur qari dayisun-i ary-a kúčún-iyer darujú: ôber-tin čerig-i jer jebe kiged masida bekiled: serel kičiyel-i qojidayulul tigei sedkibesii. kôdelektii ulus-i sakiqu-yin degedti ôljei tayiši kemeyu: V čase boje lstí a silou porazí cizí nepřátele, vlastní vojsko a zbraně velice posílí, je obezřetný bez obmeškání, to je blažený tayiši ochraňující lid v pohybu.
II, 6, 9 čayan qar-a qoyar-un ken tinen-iyer ilyan čidabasu yeke ulus-un jayayači kemeyu:
Kdo opravdově dokáže rozlišit bílé a černé, nazývá se ochráncem velkého státu (veškerého lidu).195
II, 6, 10 saral mančil-i ken dtilide duradču yabubasu yurban muji-yin ejen-u qašay-a kemeyu: Kdo jedná s neustálou obezřetností, nazývá se pánem třech provincií qašay-a.196
Domnívám se, že nesrozumitelný výraz saral mančin (mančil/manjil) souvisí se seren mančiqui „bdělost a pozornost" (Rasiyan-u qumq-a, 25. sloka).
Výraz jiq-a törti není jasný. Jedna textová varianta uvádí yeke törti (Liu Jin sůwe 2000: 83). Domnívám se, že se buď jedná o opisovačskou záměnu yeke za jiq-a, nebo je třeba jiq-a chápat ve smyslu „krajní, nej vyšší (tj. nejušlechtilejší) [způsob vlády]". Sagaster 1976: 121 překládá „Großer Staats Wahrsager".
Sagaster 1976: 87-89. Bohatý poznámkový aparát k textovým variantám viz tamtéž. Při sporných místech v překladu jsem se držel německého překladu Klause Sagastera (1976: 118-121).
122
v
3.7. Básníkův vzor - Cojdži Odser
qutuy-tu Čoyiki Odser erte čay-tur qotula nom-ud-i mongyol-dur orčiyulju qoyitus-a jurum bolyan mongyol-un kelen-iyer: qolbaju šastir nuyud-i nomlabasu-ber:: Svatý Čojdži Odser v dávné době do mongolštiny všeliké knihy přeložil a učinil zákonem pro budoucí,
mongolským jazykem také pojednání zbásnil. (308. sloka)
Cojdži Odser je mongolskou tradicí i současnými literárními historiky považován za prvního tvůrce a překladatele mongolské písemné buddhistické literatury. Autor básně Rasiyan-u qumq-a neskrývá, že jeho jediným uznávaným literárním i duchovním vzorem je právě Cojdži Odser. Vklasické mongolské literatuře j sem se dosud nesetkal s jiným dílem, které by se na Cojdži Odsera odvolávalo natolik otevřeně jako Nádobka nektaru.
3.7.1. Historické zprávy o Čojdži Odserovi
Naše znalosti o životě Cojdži Odsera (tib. Chos-kyi 'od-zer, mong. Nom-un gerel) jsou velmi skromné. Jisté je, že působil na počátku 14. století, především v době vlády císařů Óljeitú (1294-1307), Qayisan Kúlúg qayana (1308-1311) a Buyantu Ayurbarwada qayana (1311-1320) v hlavním městě júanské říše Taj-tu (nacházelo se na území dnešního Pekingu). Pozdější mongolská tradice jej považovala za Tibeťana, předmluva mongolského xylografického Kandžuru z 20. let 18. století za Ujgura.197 Cojdži Odser dosáhl titulu pándita, před júanskými císaři se těšil hodnosti státního učitele kuo-š' Hl^ (mong. guusí). V dobových čínských historických textech se vyskytuje pod jménem Suo-s'-ťi Wo-ťie-er n^ffjjni nebo označením „západní mnich" si-seng Mfe. Jedná se však o zmínky útržkovité, které nedávají konkrétní představu o Cojdži Odserově působení. Vletech 1312 a 1313 obdržel od císaře bohaté dary.198 V roce 1312 se Cojdži Odser zasadil o omilostnění hodnostáře provincie Jún-nan Suan-č'-er-weje (JÍH^IÍO, načež se chán ohradil, že mnich se nemá plést do záležitostí světské vlády.199 V roce 1314 žádal sekretariát Cung-šu-šeng ^ if o odpuštění daňového zatížení mnichů v oblasti Che-si ýnJjUf.200 V roce 1318 společně s mnichem Asanggou řídili vnitřní výzdobu a vybavení kláštera Ta-šeng-šou wan-an-s' ýzMiPH ^ j= 2oi Poslední zmínka o Cojdži Odserovi je z roku 1321, kdy jeho vlastní klášter v Taj-tu nechal císař střežit neustálou hlídkou pěti vojáků.202
Někteří autoři mongolských kronik i starší mongolisté mylně zaměňovali Cojdži Odsera s tibetským učencem Cojgu Odserem (1212-1292), současníkem Pagva lamy.203
3.7.2. Doložené dílo Čojdži Odsera
Vzhledem k tomu, jak velký význam přikládá Cojdži Odserovi mongolská tradice a mimo jiné i autor Rasiyan-u qumq-a, předpokládáme, že se z jeho díla dochoval jen zlomek. Mezi
200
201
Uyiyur-un Cos ki Od ser bandida teriguten qoyar kele-yi ógulegčid-un erketu nugud-ber sudur dandiris-un qamuy nom-ud-i mongyol-un kelen-dur orčiyuluyad: šasin kiged bursang quwaray-un ayimay-ud-i sin-e bayiyulju ulamjilan delgeregseger. Kesigtoytaqu 1998: 525; Ligeti 1974, 9-12.
mmí^Mfs^mwR&Mm ° Yuamhi ťě£/#še/+ /{1%/nr^. citováno
podle databáze Academia Sinica v Tchaj-peji http://hanchi.ihp.sinica.edu.tw.
Jt7Ě^. Citováno podle databáze Academia Sinica v Tchaj-peji http://hanchi.ihp.sinica.edu.tw. Zaznamenáno v Dayuan tongzhi ^kjtMM- Cleaves 1988; Kesigtoytaqu 1998: 523. Zmínka obsažena v Yuan dai hua biji TÉj^sSIS. Kesigtoytaqu 1998: 522-523.
202 mn, mmg^mwRAvů^ft, ^m±5A«o    /m ///mi/mm
Citováno podle databáze Academia Sinica v Tchaj-peji http://hanchi.ihp.sinica.edu.tw.
203 Podrobný rozbor omylů vypracoval Kesigtoytaqu 1998: 528-539.
123
v současnosti známé dílo Čojdži Odsera náleží překlady Šantiděvovy Bodhicaryävatäry, v mongolštině Bodistv-a čary-a awatara, a kanonického textu Qutuy-tu Paňcaraksä kemeků tabun sakiyan neretů yeke kólgen sudur.204 Překlad Bodhicaryävatäry dokončil Čojdži Odser podle kolofonu v roce hada moyai jil, při srovnání s datem vzniku Čojdži Odserova výkladu téhož díla (1312) se jeví jako pravděpodobný rok 13 05.205
Mezi autorská díla Čojdži Odsera se řadí Arban qoyar jokiyangyui ůiles (Dvanáct činů Buddhy), spis, který Čojdži Odser napsal pravděpodobně vtibetšině a do mongolštiny jej v následujících desetiletích přeložil Sirabsengge.206 V mongolštině sepsal Čojdži Odser Bodistv-a čary-a awatar-un tayilburi „Výklad Bodhicaryävatäry'. Podle kolofonu dokončil Čojdži Odser text v roce 1311 a následujícího roku byl na rozkaz Ayurbarwada qayana (1311-1320) vytištěn jako xylograf. Z původního xylografu se dochovala pouze část výkladu 10. kapitoly, nalezená v Turfanu a uložená dnes v Berlin-Brandenburgische Akademie der Wissenschaften.207 Dále se za Čojdži Odserovo dílo obecně považujeMahayala-yin maytayal (Chvalozpěv na Mahákalu).208
3.7.3. Recepce Čojdži Odsera v 16.-18. století
Díky turfanským nálezům a pracím současných mongolských literárních historiků (především D. Cerensodnoma 1968) zaujal Čojdži Odser čestné místo v dějinách mongolské literatury. Přesto je zmínek o Čojdži Odserovi v klasické mongolské literatuře překvapivě velmi málo.
V mongolských kronikách ze 17. století, Erdeni tunumal neretů sudur Sútra zvaná průzračná jako drahokam (po roce 1607)209 a Erdeni-yin tobči Sayang Sečena (1662)210 se Čojdži Odser zmiňuje bez dalších podrobných údajů jen jako překladatel buddhistických textů v době vlády Kúlúg qayana.
V 18. století se Čojdži Odser objevuje ve velice autoritativním díle Jiruken-u tolta-yin tayilburi usug-un endegůrel-ůn qarangqui-yi arilyayči oytaryui-yin mani „Komentář k Srdečnici osvěcující temnosti zmatení písmen zvaný Nebeská perla". Dílo sepsal monlam rabjamba Danzan Dayba (smon lam rab 'byams pa bstan 'džin grags ba) mezi lety 1727 a 1735 a editovali Urad-un guuši Nom-un dalai a Qaračin guuši (Brtsowan 'grus rgya mtsho)211
Danzan Dayba podle svých slov vycházel z původní verze Jiruken-u tolta sestavené Čojdži Odserem. Čojdži Odserova Jiruken-u tolta se však nezachovala a lze dokonce pochybovat o tom, zda opravdu měl Danzan Dayba ve své době k dispozici autentický text sepsaný Čojdži Odserem. Spíše se jednalo o soubor ortografických pravidel hlásících se k Čojdži Odserovi. První Jiruken-u tolta měla být sepsána již Sakja panditou Gungá Džalcanem (1188-1251), kterému Danzan Dayba
Čojdži Odserův překlad revidoval v době vlády Toyun temiir qayana (1333-1367) Šarabsengge (Šes rabs Sen ge) a na přelomu 16. a 17. století (snad 1587) byl výrazně přepracován Ayusi guusim. Kritickou edici na základě pekingského xylografu z roku 1686 a petrohradského rukopisu vypracoval Aalto 1961. Kesigtoytaqu 1998: 520.
Kritická edice textu Ligeti 1974 a rozbor Siriingkuu 2006.
Digitalizovaná verze originálu je zveřejněna na stránkách Turfanforschung: Digitales Turfan-Archiv http://www.bbaw.de/forschung/turfanforschung/dta/monghťdta monght index.htm. Aktuální bibliografie viz )KaiPfflB 2006: 55-56.
Aktuální bibliografie viz ÍKairaiB 2006: 56-57.
tegun-u uruy-tur inu tengčel-ugei Qayisan neretů Kúlúg qayan tortiyti:
tegsi qamuy-i medegči toyin Coski Od-ser lam-a-ber mongyol-dur
degedu nom-ud-i orčiyulju olan-a: tamay-a čiyulyan tugegeju
delgeregulbei:: šasin tóro qoyar-i tere čay-tur tugemel-iyer:
Mezi jeho potomky se narodil nesrovnatelný Kuliig qayan zvaný Qayisan,
při němž vševědoucí mnich, láma Čojži Odser, přeložil do mongolštiny svaté knihy,
a nechal je vyřezat do dřevěných desek a poskytl je mnohým,
a tak se v jeho době všeobecně rozšířil soulad náboženství a světské vlády. (Elverskog 2003: 220) Kúlúg qayan ... qayan sayuju toyin Côski nom-un Odser gerel kemekti kelemurči-ber sudur tarni-iyan qamuy nom-ud-i yekengki-yi orčiyul-un qoyar tôru-ber qotala-yi tejigeged. dôrbedjil-e qayan-u toru-yi barin. Kuliig qayan ... když začal vládnout, překladatel Čojdži Odser, zvaný Nom-un gerel (Světlo učení), přeložil množství knih - súter a tanter - a tak vládl po čtyři léta .... Erdeni-yin tobči IV, 28v (Haenisch 1966: 246). BannaiDKanoB 1962: 11-12.
124
připisoval zásluhu na vytvoření mongolského písma a sestavení abecedy o 44 písmenech (slabikách - kombinacích 14 souhlásek s třemi samohláskami - a, e, i).212 Na počátku 17. století sestavil pándita Gungá Odser gramatiku Chos kyi Odzher-un jokiyaysan jayun naiman ůsůg, která stanovila rozsah mongolské abecedy na 108 písmen. O tom, jaký obsah se v 18. století připisoval původnímu textu Jirůken-ů tolta je možné usoudit na základě srovnání díla Danzan Dayby a dalších dobových textů:
Mongyol ůsůg-ůn kůrtegel jiruken-u tolta orusibai sepsaný Bilig-iin-dalaiem,
Mongyol ůsůg-ůn tolta-ača očůken jiyaburi bolai „Skromný návod [vytažený] ze srdečnice mongolských písmen" sepsaný taktéž Bilig-iin dalaiem,
Mongyol ůsůg-ůn ilyal ba maqabud-un očůken tobči-nuyud bolai „Klasifikace mongolských písmen a krátké dělení na elementy".213
Danza Dayba připisuje Cojdži Odserovi především sestavení 123-členné mongolské abecedy (oproti 44-členné abecedě Sakja pandity) a to, že na základě rozdělení hlásek na silné, slabé a neutrální vyslovil pravidla vokální harmonie.214
Danzan Dayba sice přiznává Cojdži Odserovi přední místo v dějinách mongolského buddhismu, ale také o něm nedává více zpráv. Tradiční mongolská historiografie se sice o Cojdži Odserovi zmiňuje, ale povětšinou opisuje informace z Jirůken-ů tolta-yin tayilburi.
3.7.4. Cojdži Odser v textu Rasiyan-u qumq-a
Rasiyan-u qumq-a, pro níž je Cojdži Odser hlavním předmětem zájmu, je proto v literatuře své doby zcela ojedinělá. Rasiyan-u qumq-a Cojdži Odserovi přisuzuje roli zakladatele mongolského básnictví a tvůrce básnické normy,215 kterou však následující generace nebyly s to naplnit.216 Cojdži Odser je z pohledu autora Rasiyan-u qumq-a ve své době obecně přiznávanou autoritou a jeho styl jediným, který je hoden stát se kritickým měřítkem pro novou poetickou tvorbu.217 Význam Cojdži Odsera v textu Rasiyan-u qumq-a poukazuje na to, že vznikl v poměrně rané době, ne4i dokonce v prostředí Cojdži Odserových nepřímých žáků. Kdyby text vznikl až v první polovině 17. století, pravděpodobně by reflektoval nové mistrné překladatele své doby, například Siregetů gůúsi čorji (7-1620).218 Zároveň však text zjevně nepochází z generací bezprostředně následujících po Cojdži Odserovi, neboť se o něm mluví jako o člověku dávné doby (308. sloka). Osobně se domnívám, že text vznikl spíše na konci 16. století, na začátku nové vlny šíření buddhismu v Mongolsku od 60./70. let 16. století, ale ještě dříve, než se všeobecněji rozšířily nové překladové texty, vznikající od sklonku 16. století a především v prvních desetiletích 17. století a které časem vytlačily z užívání starší texty (zvláště pak pod vlivem pekingských xylografů, které se začaly tisknout od roku 1650). Soudím tak ze dvou důvodů. Jednak je text Rasiyan-u qumq-a doložen v rukopisech na březové kůře z Charbuchyn balgasu datovaných do první poloviny 17. století. Také náš rukopis měl patrně předlohu vzniklou v době současné s texty z Charbuchyn balgasu. Druhým důvodem jsou některé politické a společenské ideály, zmiňované v textu básně, ke
IlarBa 1957: 11; EajmaiDKanoB 1962: 5. narBa 1957: 6; EannamKanoB 1962: 8-9.
BannaiDKanoB 1962: 10. Podrobněji k diskusi o Jirůken-ů tolta Lubsangdorji 2008. 308. sloka.
aldar-tu ečige metů Coski Odser-i: / ariyun nom-un tob-tůr oduysan qoyina: / amatu bůri ayalyuči bolbai: / ayfajlyuča bůri mergemsigčid bolbai: Poté co se Cojdži Odser, podobný slavnému otci, / odebral do centra svatého učení, / stal se každý tlučhuba básníkem, / a každý básník se začal považovat za mistra. (131. sloka). ay-a edůge-yin čob-ůn čay-dur: / ary-a-bar nomčid-un torů-yi bariju: / ayalyu-bar qudal quli ogůlegčid: / arsalan metů kůrkiren dayurisqu bolbai: / Ach, v současných zlých časech, / lstivě se ujali vlády spravedlivých / ve verších lhoucí a balamutící, / začali se ozývat lvím řevem. (312. sloka)
tengsen čidayči Coski Odser bogesů: / tende sonusuydaqui oluydaqui-ban bide: / temdegtey-e meden bůlůge-j-e edůge: / tegůni ůgei-důr čay-tan-teki bolbai:: Kdyby tu byl Cojdži Odser schopný kritiky, / tomu by bylo hodno naslouchat a nalézt od něj [poučení], / on by to dokázal jasně posoudit. / Ale nyní, protože jej není, [nevědoucí lidé] mě j en tak povrchně soudí. (313. sloka)
Tuto myšlenku vyslovil při osobní konzultaci dr. Šongqur. Podrobnosti k osobnosti a dílu Siregetii Guusi Čorji uvádí Agata Bareja-Starzyňska (Siregetii Guusi Čorji, 2006).
125
kterým se právě mongolská společnost na konci 16. století přiznávala a které nalézáme v politickém traktátu Čayan teůke („Bílá historie"), o němž současní historikové (B. Oyunbilig, D. Buyandelger) soudí, že pochází z konce 16. století. Zvláště se jedná o představu pokojné/mírové vlády/řádu engke torů (the principles of peace) a další dobové termíny - duradqalči („rádce", 26. sloka),219 jayisang („dzajsang") a snad také qonjin (240. sloka). „Bílá historie" o mírové vládě praví: „Rád náboženství [spočívá] na pravidlech súter a dhárani, [kdežto] pravidly světského řádu jsou mír a lehkost." (Nom-un torů tarni sudur qoyar kiged. yirtinčů-yin yosun torů engke kilbar ...).220 Dále zmiňuje „Bílá kronika" vládu pokoje engke tóra jako jedno ze čtyř velkých pravidel (dórben yeke torů), jejichž uplatňování je úkolem vládce. Vláda pokoje je správnou vládnoucí metodou přinášející lidem světské štěstí, za něž je vládce přímo zodpovědný. Její praktikování umožňuje správně nastavený vnitřní řád státu.221
qatayu jasay-iyar buruyutan-i kesegeju qayiralaqui soyurqal-iyar irgen-i asarayad: qamuy-i engke tôru-dur: oruyulbasu: qan kumun-i yabudal anu kemegdeyu: Provinilé po právu tvrdě trestat, o lid s láskou a milosrdenstvím pečovat a podřídit tak všechny harmonické vládě, to se nazývá chování vládce. (23. sloka)
tngri yajar-un ayur jokirabasu:
delekei-dur modun jimis delgereku metu:
degedus qad yosuyar aburilabasu:
tegunu ulus engke toru kurteyu:
Tak jako když příznivé počasí dopřeje,
po zemi se rozšíří ovoce na stromech,
pokud se vrchnost chová způsobem pravých vládců,
její poddaní budou žít v míru. (62. sloka)
ejen-tegen talali inu butuger-un:
edtir sôni toru-yi sinjileju:
eteged buruyu tilu bolyayči bolbasu:
erdini jayisang-ud kemen nereyidttiyu:
Ti, kdo plníce vůli pána
dnem i nocí dodržování zákona prověřují
a úchylky a špatnosti nepřipouštějí,
nazývají se vzácnými dzajsangy správci. (24. sloka)
Pokud báseň Rasiyan-u qumq-a opravdu vznikla v druhé polovině 16. století, dokazuje, že mongolský literární odkaz júanské dynastie byl stále velmi živý. Této skutečnosti nasvědčuje také množství fragmentů Cojdži Odserova překladu Bodhicaryävatäry v rukopisných nálezech z Ol on súm-e (Vnitřní Mongolsko, Moomingan) a Charbuchyn balgasu (Mongolsko, Bulgan ajmag, Dašinčilen sum).222 Na počátku 17. století působil v Chalše, patrně v okolí Coytu tayije, překladatel Altán gerel ubasi, jehož C. Damdinsúren vysoko hodnotí jako překladatele píšícího jazykem 14. století.223 Básnický styl zavedený do psané literatury Cojdži Odserem byl v 16. století v takové vážnosti, že autor politicky významného životopisu Altán chána Erdeni tunumal neretů sudur
Sagaster 1976: 121, 124 -pozn. 16, idqaci duradqalci - „Zensor und Ratgeber". Sagaster 1976: 85.
Ddrben yeke törti ali bui kemebesti /nigedtiger yeke kölgen-ü yosun amuyulang törü. / qoyaduyar qayan-u bariqu engke törü. / yurbaduyar niyuca kölgen-ü yosun jiy-a törü. / dörbedüger tüsimed-ün bariqu dayicing törü kiged buyu. „Welches sind die Vier Großen Regeln? Erstens: Die Ordnung des Großen Fahrzeugs - die Regel der Ruhe. Zweitens: Die Regel des Friedens, die der König ausübt. Drittens: Die Ordnung des Geheimen Fahrzeugs - die Jiy-a-Regel. Viertens: Die Dayicing-Regel, die die Beamten ausüben." Sagaster 1976: 90, 126, 292. Heissig 1966: 25-38; Heissig 1976: 13-249; Chiodo 2009: 74-92. flaMflHHcyp3H - UM« 1976: 486-487; flaMAHHCvp3H 1966: 10.
126
(„Kniha zvaná Průzračná jako drahokam") napsal celé své dílo ve čtyřveršových slokách s aliterací na začátku veršů, tedy ve stejném stylu jako Rasiyan-u qumq-a.224
3.8. Autorství a prameny textu Rasiyan-u qumq-a
Rasiyan-u qumq-a je dílem mongolského autora, což zvyšuje její literární hodnotu v klasické písemné mongolské literatuře, která je z velké části překladového charakteru.
Podobně jako doba vzniku, není nám znám ani autor textu. V dochovaném kolofonu (317. sloka) o sobě autor praví: olan-a aldarsiqui y osutu kemegdegsen / očůgůken nilq-a kobegůn oyutu bi „nazvaný mezi mnohými proslavený, já s nepatrným rozumem malého dítěte". Slovní spojení olan-a aldarsiqui y osutu )q možné také chápat jako mongolskou podobu mníšskeho jména autora (tib. mang du gragspa 'i tshul). Taktéž je možné pochopit slovo oyutu. V obou případech ale nejsem schopen identifikovat v dobových mongolských textech autora tohoto jména. Pozornost také budí nejasné určení věku autora: jayun dórben qubi nasun-dayan jokiyan ógůlebei. Význam slova qubi, v základním významu „díl, část", v přeneseném významu „osud, úděl", není v tomto kontextu jasný. Není příliš pravděpodobné, že by citovaný oddíl znamenal věk 104 let, jak by se zdálo při bezprostředním porozumění uvedeného úseku textu.225 Je možné, že se jedná o čtvrtinu ze sta, tedy 25 let, ačkoli se takový věk jeví poněkud nízký na sepsání takto vytříbeného díla, nebo sto bez jedné čtvrtiny, tedy 75 let, což je pravděpodobnější věk. Autor byl s velkou pravděpodobností rodilý Mongol, čemuž napovídá řada mongolských reálií i metaforických vyjádření vycházejících zmyslení kočovných pastevců, obsažen je i odkaz k zemědělství.226 Některá přirovnání (ůliger) ukazují, že autor měl jemný smysl pro pozorování přírody a žil spjat s pasteveckým prostředím.
alman-u iruyar-tur uryuysan ebestin. aduyusun-u aman-dur oruquy-a berke: asuru qatayurqayčid ed tawar-iyan aman-dayan qayirlaju ečus-dtir aldayu:: Tak jako je nemožné,
aby dobytek spásal trávu na dně propadliny v příkrém srázu,
tak i velcí lakomci svého zboží
sami pro sebe si střeží, ale nakonec jej ztratí. (78. sloka)
Název Rasiyan-u qumq-a se objevuje v Kandžuru (mong. Ganjuur) a jedná se o drobný text se sanskrtským názvem Amrita Ka la ša siddhi a pravděpodobným tibetským názvem Bdud rtsi 'i bum pa'i lung (v mongolské transliteraci uvedeno Bdodoči om bo bai lung). Mongolský název zní Rasiyan-u qumq-a-yin uduriyuluysun (Ganjuur pekingský xylograf, Dandr-a, Da, ©WÉcJít^^h^ 288v-294r). Toto kanonické dílo má však s naším rukopisem společný jen obdobný název.
Dále se spojení Rasiyan-u qumq-a vyskytuje v názvech děl lékařského obsahu227 a také v názvu nesouvisejícího didaktického díla, jež sepsal Wagindr-a Samudr-a (Nawang Geleg), a jehož opis je obsažen mezi rukopisy Kengze čin wanga.228
Elverskog 2003.
Rovněž v textu básně se autor zmiňuje o krátkosti lidského života, který nedosahuje sta let: olan-luy-a nayiraldun čidabasu ele: / tinen sečen aburi tere ku bui-j-e: / urtu nasulaju jayun tilu ktirumtii: / oyun-tigei qarsilaju yayun kereg: Kdo dokáže být s mnohými v souladu, / to je člověk opravdu moudré povahy. / Ani dlouhověký se nedožívá sta let, / k čemu je nerozumně se [s druhými] svářit. (139. sloka)
Tariyalang-dur usun-i urusqarun: / tataju subay-i jabduqui metti: Tak jako se buduje kanál, / aby se přivedla voda do obilí ... (70. sloka).
Naiman gesigtin tegtilder tindtistin dalai-yin youl rasiyan-u qumq-a terigtin debter (Dumdadu ulus-un yarčay, č. 9952); Qayagriwa niyuča btittigeltti-yin egtiden-eče nilqas-un ada-dur joliy baling ôgktii-yin yosun rasiyan-u qumq-a kemekti orusiba (Tamtéž, č. 1759, 1760).
Umar-a-yin sang temtir youl-tu-yin abisig-un jang tiile-yin nemelge tiktil-tigei rasiyan-u sayin qumq-a kemegdekti orusiba {Dumdadu ulus-un yarčiy, č. 2815). O mandžuském princi Kengze čin wangovi (princ Jiin-li 1697-1738) viz Uspensky 1997.
127
Text Rasiyan-u qumq-a odkazuje na řadu dřívějších spisů. V řadě případů autor prameny, z nichž čerpal, jmenovitě uvádí. Při srovnání jazyka textu snejstarší mongolskou překladovou písemnou poezií (Bodhicaryävatära, Sayin ůgetů neretů song Subasiti) zjistíme, že vazby na ni jsou velmi úzké. V době sepsání Rasiyan-u qumq-a byla pravděpodobně mongolská písemná literatura stále nepříliš rozsáhlá a pisatel zřejmě znal většinu textů nazpaměť. Při psaní proto užíval ve velkém množství ustálených obratů ze starších děl. Podobně přejímal také přirovnání a metafory, neboť i obsahově je Rasiyan-u qumq-a starším didaktickým spisům, zvláště Subhášitě, velmi blízká. Podobnosti svého stylu s dílem Cojdži Odsera si byl autor sám vědom, a proto považoval za potřebné upozornit, že autorem není Cojdži Odser.229 Zároveň básník díla, z nichž čerpá, nikdy necituje přímo, ale upravuje je podle potřeby vlastní básně.
v
3.9. Odkazy na dflo Cojdži Odsera a další literaturu
Nejvíce výslovných odkazů nacházíme na překladové dílo Cojdži Odsera. Ve většině případů se pravděpodobně jedná o překlad Bodhicaryävatäry který autor v básni dvakrát zmiňuje:
qamuy-yi medegči Santidib baysi qayarqay-a Cay-a awatar-a-dur nomlabai:: podrobně kázal vševědoucí
učitel Sántidéva v knize [Bodhijcaryävatara. (99. sloka)
teyimu-yin tula Santib-a baysi ...
temdegyeke Car-a awatar-a-tur nomlabai::
proto učitel Sántidéva...
názorně vyložil v Čarjávatáře. (167. sloka)
Dvakrát je v básni zmíněn spis s názvem Nimidi/Nimiti/Imidi/Imiti (skt. tisy ä nebo amala, název rostliny Phyllanthus emblica, mirabolanus emblica nebo také Emblica officinalis, známo také z ujgurštiny imiti/imidi) 230 V prvním případě je uveden jako dílo Cojdži Odsera. V druhém případě je Nimidi uvedeno vedle jména Madi Bragša-a [!]. Madi Bragš-a je podle sdělení dr. Songqura ztracené dílo známé taktéž jen z citací, které jako jméno autora díla uvádějí Manjusiri čorjiwa. Není však vyloučeno, že pokud měl autor Rasiyan-u qumq-a k dispozici dílo Madi Bragš-a, mohl jej považovat za dílo či překlad Cojdži Odsera.
yayča nidtin metu Coski Odser: qayarqay-a Imidi šastir-tur nomlabai:: Cojdži odser, jako jediné oko [zaslepeného světa], podrobně to vyložil v knize Nimidi. (118. sloka)
teyimu gem-ud-i enedkeg tobed-un merged
delgerenggui-e šastir-tur olan-ta nomlayad:
tegunče ber Madi Bragša-a Imidi kiged:
temdegtey-e Coski Odser nomlaysan-u tula:
O takových [důsledcích] zlého jednání se mnohokrát kázalo
v zevrubných traktátech indických a tibetských učenců.
Učilo se o nich také v Madi Bragša a Nimidi
a zřetelně o nich kázal Cojdži Odser.
nebo: „Zřetelně o nich učil také Cojdži Odser
qoyitus gegen uqaydan onuyči / arad qutuy-tu Coski Odser-un jokiyaysan kemen: / qudal-iyar sayisiyaju buu
maytaytun: / qoyina jokiyaysan ......V budoucnosti lidé jasného pochopení a vhledu / nechť [toto dílo] lživě
chválíce nevynášejí /jako by jej byl napsal svatý Cojdži Odser, / aniž [proto, že] bylo napsáno později [jej nehaní]. (310. sloka)
Kara 2009: 124. Vzhledem k absenci tečky nad n se rozšířila obě variantní čtení, přičemž později převažovalo čtení nimidi (KoBaneBCKiiň 1844: 664).
128
v [knihách] Nimidi aMadi Bragša." (177. sloka)
Dále nacházíme y Rasiyan-u qumq-a několik odkazů na Čojdži Odsera bez uvedení konkrétního díla.
Cimeg-un sudur
Třikrát se v textu Rasiyan-u qumq-a objevuje odkaz na text Cimeg-un sudur, Ile onuqui-yin čimeg a Čimeg neretů sudur.
qayarqay-a Coski Odser nomlabai:
... to vyložil podrobně Čojdži Odser. (216. sloka)
tere bey-e-yin belge bilig kiged tiilesi
[tem]degtey-e Cowaki OdfserJ ...
teguni ujebesu uqaydamui kemen:
teden-i olfajdaqui-ača ese bičibei ende:
O moudrosti a činech tohoto těla
jasně [napsal] Čojdži Odser,
k pochopení je třeba si to u něj přečíst.
Protože to tam lze nalézt, již jsem zde více nepsal. (301. sloka)
sayar tigei nigulesugči Mayidari boyda: sayitur nomlabai ile onuqui čimeg-dur: ... neochvějně soucítíci pán Maitréja,
důkladně o tom kázal v Ozdobě jasného chápání. (235. sloka)
čimeg neretů sudur-dur nomlabai::
... praví se v súťře zvané Ozdoba. (277. sloka)
aldarsiyulun nomlabai čimeg-un sudur-dur:
... slavně kázal v súťře Ozdoba (Čimeg-un sudur). (297. sloka)
Pravděpodobně se jedná o spis Ile onul-un čimeg, skt. Abhisamayälaňkära (Ozdoba kuvědomnění) připisovaný Maitréjovi (Maitréjanáthovi).231
Erdini erike
Jednou je y Rasiyan-u qumq-a uveden odkaz na traktát Erdini-yin erike „Drahokamový růženec", skt. Ratnávali (tib. Rin chen 'phreng ba „Věnec/girlanda klenotů"), za jehož autora je všeobecně považovaný Nágárdžuna.
erketti burqan-a wiwanggirid ogdegsen-e: enedkeg-un mergen Nagarjun-a baysi erdini erike neretů šastir-dur:
Některé reference se mohou vztahovat i k textu stejného autora Mahäyänasúträlamkära (Ozdoba mahájánských súter). K textu Abhisamayälaňkära se vztahuje řada komentářů obsažených v mongolském Danjuuru:
1. Sudur-un tayilburi, Bilig baramid-un ayimay, yeren jiryuy-a: Sudur-un tayilburi, naimaduyar boti, 4253: Bilig-un činadu kurugsen-u ubadis-un šastir Ile onul-un čimed-i siluglegsen-u tayilburi nomlal masi todurqai uges-tu kemegdeků. Autor: Dumdadu yeke kolgen-ú baysi čoytu nom-un buyan satun, tib. Dpal chos-kyi bshes-gnyen, skt. Srí Dharmamitra (Mongyol Fanjuur, Danjuur-un yarčay 2002: 647).
2. Tamtéž, 4256: Ile onul-un čimeg-un tayilburi aldarsiysan qubi kemegdeků. Autor: pandita Ratn-a kirti, skt. pandita Ratnakirti (Mongyol Fanjuur, Danjuur-un yarčay 2002: 647).
3. Sudur-un tayilburi, Bilig baramid-un ayimay, yeren doluy-a: Sudur-un tayilburi, 4257: Haju tegús nokčigsen eke bilig baramid-un ubadis-un šastir ilete onul-un čimeg-un tayilburi bilig-un jula-yin erike neretů. Autor: Kače-yin ijayur-tur pandita čenbowa Buddha šíri, pandita chen po Buddhašrijňana (Mongyol Fanjuur, Danjuur-un yarčay 2002: 648).
4. Tamtéž, 4258: Ile onul-un čimeg-un uges-un silug-un tayilburi ariyun tegulder kemegdeků. Autor: Yeke mergen Ratn-a kara šanti pa, tib. Rin-chen 'byung-gnas shi-ba, skt. Ratnä karašánti (Mongyol Fanjuur, Danjuur-un yarčay 2002: 648).
129
endegurel ugei belgetey-e nomlaju amui: Moudrý indický učitel Nágárdžuna, jehož předurčil sám mocný Buddha, učí tak neomylně a otevřeně
v traktátu Drahocenný ruženec (Girlanda klenotů). (230. sloka)
Kromě výše uvedených děl zmiňuje Rasiyan-u qumq-a díla Sayin ůges-ůn jirůken „Jádro dobrých slov" Bhadrakírtiho, Ariyun irůger-ůn sudur „Sútra čistých modliteb" připisovanou Maitréjovi, a text Maq-a mudr-a (skt. Mahámudrá, tib. Phyags rgya chenpo). Bez konkrétního díla je uveden boyda Madi Badra (skt. Matibhadra, tib. Bio gros bzang po),232 z nichž některé se mi nepodařilo přesně identifikovat.
tengsel ugei boyda Badar-a Kirti: tegun-i sayin uges-un jiruken-dur nomlabai: To kázal nesrovnatelný pán Bhadrakírtí v „Srdci dobrých slov". (160. sloka)
asaraqui mayidari boyda-yin biden-u: ariyun iruger-un sudur-dur nomlaysan: ... kázal starostlivý svatý Maitréja v sútře Čistých modliteb. (164. sloka)233
erketu burqan maq-a mudr-a tantir-a-tur::
eguni teyin kemen ilete nomlajuqui::
Že je to tak, jasně vyložil
mocný buddha v tantře Mahámudrá. (286. sloka)
uqayatu boyda Madi Badra tayalamui:
[Tak] osvětluje moudrý pán Madi Badra. (290. sloka)
ogulegčid-un manglai burqan nomlabai::
... nejpřednější z kazatelů, Buddha, učil, ... (34. sloka)
3.10. Zvláštní rysy básnického jazyka
V kapitole 1.2. jsem uvedl, že teoretikové mongolské poezie jen stěží identifikují v mongolské poezii básnické postupy, které by jasně odlišovaly básnický jazyk od jazyka prózy. Obvykle se badatelé shodují na tom, že jsou pro mongolskou poezii příznačnými formálními prostředky aliterace, paralelismus a podřízení syntaxe potřebám aliterace, případně rytmu.
Aliterace je nej důležitějším a nej viditelnějším znakem mongolské poezie. V Rasiyan-u qumq-a se pravidelně opakuje první slabika ve všech čtyřech verších v rámci jedné sloky. Při aliteraci j sou přípustné následující nepravidelnosti. Navzájem se mohou aliterovat odpovídající dvojice předních a zadních vokálů se shodným grafickým vyjádřením o ô u u {ô au má za grafickým prvkem gedesů společným s o a m ještě grafický prvek silbi):
Příklady aliterujících se slov v jednotlivých slokách se zvýrazněnou aliterující se slabikou:
Uduridqui-yin — Oberiin — Uran — Unen (245.) Uqan — Očůgůken-ber-teki — Oberiin — Uligerlen (87.) Uqay-a-tan — Uge-yin — Očůgůken — Uligerlejů (56.) Ilnr — Oberiin — Oskegsen — Oyun-ůgei (191.)
232 Nositelů tohoto jména je v Tibetu známo více a bez udání konkrétního textu není možné přesně určit, koho měl autor Rasiyan-u qumq-a na mysli. Vzhledem k době vzniku díla by se mohlo jednak například o Gtsang pa bio gros bzang po (1360-1423).
233 Pravděpodobně se jedná o text Qutuy-tu Mayidari-yin iruger-un qayan orusiba, s variantním názvem Qutuytu sayin yabudal-un iruger-un qayan orusiba, obvykle j en ve zkrácené podobě Iruger-un qayan (skt. Bhadracaryá-pranidhána-rája, tib. bzang po spyod pa'i smon lam gyi rgyal po). Uspensky (1999: 34) překládá název „Modlitební verše týkající se zbožných skutků" („Prayer verses concerning the pious acts").
130
dOyulyan-u — tUrčikůi — tOrůlki — tllrqaru (82.) bílků — bíikůi-ben — btlrqan — bílků (258.) jObaju -jÔgegsen -jOliy-jÔb (198.)
Občas dochází k aliteraci u slabik se stejnou iniciálou, ale s finálou z opačné řady vokálů (přední x zadní).
yClkšas-un —yQrii —yirtinčů-yin —yCgůdkejů (246.) SCdkil — SCÍyibar — SCÍyar-ůgei — SCÍyitur (235.)
Navzájem se mohou při dodržení vokální harmonie zcela volně aliterovat následující dvojice slabik qa - ya, ke - ge, da - ta, de - te. Rozsáhlá skupina slabik do/do - du/dů - to/to - du/dů se může navzájem aliterovat bez ohledu na vokální harmonii.
yajar-iyar — qamuy-iyan — qayiralan — qayirlaysan-u (116.) yai-un — yasiyutu — qara — qayarqay-a (216.) yasiyutu — qara — qamuy — yayiqamsiy (223.) yayiqamsiy — qamuy — qarangqui — yai-un (2.)
gegegsen — geyigůlůy-e — keger-e — gem-ten (125.) gemtů - kegere - ger-de - kejiy-e (181.) gerel-tu - kei-eče - gegen - genedte (64.)
degedů — teng-ůn — tegun-eče — terslejů (309.) degedů — teyimů — tengrilig — degerůkei-ber (93.) degere-ůgei — degedů — tegůs — tegůni (13.) degesůn — deiekei-deki — tegůni — tere-ků (259.)
delgerenggiii-e - tegůs - tengniig - degedů (292.)
ttlyůlyan-ů — ttlrčikůi — tOrůlki — tllrqaru (82.)
Přípustná je vzájemná aliterace konsonantů s a š. Psaní diakritické dvojtečky u š nebylo v preklasickém mongolském písmu pravidelné, s a š byly proto zapisovány často stejným grafémem, jak je tomu i v Rasiyan-u qumq-a.
Sarbačin — Šarabar — Sayar-ůgei — Sayitůr (272.)
Báseň byla nepochybně při čtení recitována nahlas, s takzvanou ústně-písemnou výslovností mongolského písma. Aliterace se proto zakládá především na fonetické realizaci jazyka, ačkoli se naskytnou i výjimečné případy, kdy si básník v nouzi vystačil s aliteraci grafickou. Důkazem o důležitosti zvukové podoby básně je aliterace slova tngri se slovy začínajícími na slabiku te-. Slovo tngri se i dle nej starších dokladů vyslovovalo vždy tengri234 nehledě na svůj velice archaický pravopis, vycházející pravděpodobně z raně ujgurského zápisu, který ještě nezachycoval všechny krátké vokály podobně jako písmo sogdské.
t[*eJngri — deiekei-důr — degedůs — tegůnů (62.) tende — t[*eJngrilig — delekei-dekin-e — tegůber (218.) tere - terigůlejů - tede-lůge - t[*eJngri (244.) tere - teyin - t[*e]ngn - tende (214.)
Výjimečně dochází ke zcela nevysvětlitelnému narušení aliterace. Buď se jedná o vědomé narušení pravidelně aliterujícího se verše, nebo došlo k chybám při opisování. V případech, kdy je porušena jen vokální harmonie, se lze domnívat, že autorovi postačovala k aliteraci grafická shoda (např. sa -
Např. ve slovníku Chua-i jti-i ^MMÍa je k transkripci použito čínských znaků tcheng-ťi-li M pÍsJI zachycujících výslovnost tenggiri (Kuribayashi 2003: 8; Manduqu 1995: 68), v kapitole o překládání v díle Lu lung saj lile Jtfillll "ť HnP) je tngri transkribována jako tcheng-kche-li HIj^al (tengkeri)
(Manduqu 1995: 399). Také ve staré turkičtině je doložena podoba tängri mpeenemtopKCKuů cjioeapb 1969: 544). Rovněž v rukopise Rasiyan-u qumq-a je doložená podoba tengri- v rozšířené podobě tengrilig „nebeský", rovněž přejaté z ujgurštiny.
131
se).
erůsčů — Ur id— Ugeber — Ober-ůn (67.) degedů — tegsi — (Júraču — temdegtey-e (3.) qUriyaydaqui — qUriyaquyin — adalidqabasu — qOyar (231.) Sedkil — SCÍyibar — SCÍyar-ůgei — SCÍyitur (235.)
Mongolská didaktická poezie s oblibou užívá paralelismu, který je široce rozšířen v ústní slovesnosti. V básni Rasiyan-u qumq-a nalézáme paralelismus významový a rytmicko-syntaktický.235 Paralelismus v mongolské poezii je značně volný, připomínající paralelismus lidové poezie, jen výjimečně se setkáme s přesným opakováním syntaktické struktury, což je dáno mimo jiné tím, že syntax podléhá především potřebě aliterace. Paralelismus se obvykle omezuje na vytváření vyjadřovacího rámce, který se volně opakuje po několik následujících veršů.
Následující sloky jsou založeny na charakteristice správných vlastností, jejichž nositeli se přisuzuje odpovídající označení. První až třetí verš stojí opakovaně ve stejném logickém vztahu ke čtvrtému verši. Tento logický vztah je syntakticky vyjádřen slovesem s podmiňovacím sufixem -basu/besů, zatímco závěrečné konstatování ukončuje finitní sloveso vyjadřující jistotu nebo vysokou míru pravděpodobnosti (slovesa se sufixy -yu/yii, případně bolai)
ejen-tegen talali inu btittiger-tin:
edtir sôni torti-yi sinjileju:
eteged buruyu tilu bolyayči bolbasu:
erdini jayisang-ud kemen nereyidttiyu:
Ti, kdo plníce vůli pána
dnem i nocí dodržování zákona prověřují
a úchylky a špatnosti nepřipouštějí,
nazývají se vzácnými dzajsangy správci. (24. sloka)
tinen tôrti-ber ulus irgen-i jasaju:
tirgtilji seren mančiqui sedkil-iyer:
edtir sôni nôgčiyegči bolbasu:
ulusi jasayči noyad-un aburi bolai::
Spravovat lid podle pravého řádu
a dny i noci trávit
s neustálou bdělostí a pozorností,
toť vládnoucích pánů správné počínání. (25. sloka)
yayča sonusuysan-iyan tilti umartan
qayan-dayan durad-un čidayad:
qaračus ulusun jayučii bolbasu:
qayan-u duradqalči kemen tegtinti ôgtileyu:
Ten, kdo stojí jako prostředník mezi prostým lidem [a vládcem] tak,
že neopomene ani jedinou věc, již zaslechne,
a dokáže ji vládci připomenout,
ten se vládcův rádce nazývá. (26. sloka)
Rozsáhlá část Rasiyan-u qumq-a je založena na srovnání (mong. adalidqal), které je ostatně hlavním vyjadřovacím prostředkem didaktické poezie. Při porovnání jevů či dějů v přírodě s lidským jednáním je běžný významový paralelismus. V bezprostředně následujících dvojverších se vyjadřuje obdobný jev, avšak syntaktická struktura verše se liší.
uryumal naran gerel-tti bôgetele:
ôbertin nidtin-eče anggida yakin tijekti:
tiligerlen adalidqan ôgtilebesti ber:
oyun tigegtin yakin uqan čidaqu:
Světlo stoupajícího slunce
nelze spatřit jinak než vlastníma očima.
Byť mluvím v podobenstvích a přirovnáních,
Ke druhům paralelismu v mongolské poezii viz repacHMOBHH 1975: 113-115.
132
jak by to pochopil pošetilý? (86. sloka)
Při rytmicko-syntaktickém paralelismu opakuje první i druhé dvoj verši v rámci čtyřveršové sloky shodnou syntaktickou stavbu věty a zachovává stejné vztahy mezi větnými členy, částečně užívá i shodných gramatických forem u jednotlivých slov.
egenegče busud-da tusaban kurgegči:
erdem-ten sayin ary-a situgdekui:
endegulkui sedkil-i erkilen egtiskegči:
eyimti mayad-i ary-a-bar tebčigdekui:
Je třeba upřednostňovat ctnostný dobrý způsob
přinášející vždy prospěch ostatním.
Ničemníkům usilovně spřádajícím zlomyslné plány,
těm je třeba se chytře vyhnout. (90. sloka)
V následujícím příkladě vykazují syntaktický paralelismus celé sousední sloky či jejich části (paralelní úseky jsou vyznačeny tučný písmem).
uryumal naran-i singgegillilged sača:
olan odud ber jerge gilbeljemui:
oytaryui-tur toytan čidaysan-iyar
odud ču gilbelku jôb boltuyai-j-e:
Jakmile zapadne běžící slunce
mnoho hvězd vzájemně soupeří svým svitem,
už proto, že se dokážou udržet na nebi,
je přece zákonité, že právě ony svítí. (127. sloka)
yajar-tu buku yal-tu qoruqai: yayčayar gilbelku anu yayun sayin: qalayun naran uryubasu tende: yasiyutu bolumui-j-e: mayad-iyar-ta: Světlušky, co jich jen na zemi je, k čemu jsou, svítí-li osamoceně, jakmile vystoupá horké slunce, zajisté na ně přijde trýzeň. (128. sloka)
tengsel-ilgei boydas-i yegildkegsen-dilr: ters ujel-ten eremsin temčeldubei: tereku buruyu mor-i suduluysan-iyar ters-ud ču temečelduku jôb boltuyai-j-e:
Když vymřeli nedostižní světci,
začali se drát nadutí heretici,
již proto, že rozvíjejí svou špatnou cestu,
je zákonité, že se heretici spolu také sváří. (129. sloka)
qubi-yin tedui-ken-i tilu meden atala:
qudal-iyar temečegčid-i yayiqaqu metti:
qutuy-tan boydas tôrubesu tende
yutuju yasiyutu bolumui-j-e-da::
Neznají ani trochu málo,
a obdivují se těm, kteří soupeří ve lžích
pokud se tam objeví svatí vladykové,
jsou zahanbeni a přijde na ně zklamání. (130. sloka)
V básnickém jazyce často dochází k narušení pravidelné syntaxe, k syntaktickým inverzím. Zpravidla se tak děje kvůli potřebám aliterace, případně rytmu.236 Primárním účelem inverzí v mongolské poezii není zdůraznění určitého větného členu, jak je tomu například v čínské poezii,237 ačkoli mimovolně ke zdůraznění dochází.
asuru qayirlayu: amiban basa:
V tom na životě tuze ulpívá ... (204. sloka) - Přirozený slovosled verše je amiban basa asuru qayirlayu.
ôčtigtiken ber ariyun-a ôgbesti: tinen-iyer ači Ure kurtemui-j-e: urida Sibi ba ulus-dur burqan minii: ôgulebei qayan boluysan-dur-iyan: Kdo daruje byť málo, ale upřímně, opravdu dosáhne zásluh. Takto pravil můj Buddha,
když se kdysi stal vládcem v zemi Sibi. (255. sloka)
Přirozený slovosled druhého dvojverší je urida Sibi ba ulus-dur qayan boluysan-dur-iyan burqan minii ôgulebei:
... arban qonuy-a edtiy-e umartaju amaralduqui-yi ese ujebuu busud-luy-a:
O rytmu v mongolské poezii podrobně BjianHMHpuoB 1929: 97-107. Vladimircov však nezmiňuje, že by potřeba aplikace rytmu vedla ke změně syntaxe. Ke vlivu rytmu na syntaktické uspořádání verše dochází v poezii přímo určené k rytmické recitaci, například v liturgických textech III. Mergen gegena Lubsangdambijalsana. Viz např. Lomová 1999: 162-169.
133
... tu v deseti dnech na něj zapomene
a zas s jiným se laská. Cožpak jste to neviděli? (151. sloka)
Přirozený slovosled posledního verše je busud-luy-a amaralduqui-yi ese ujebuu.
3.11. Poznámky k paleografii rukopisu
Paleografickou analýzu jednotlivých tahů a písmen uvádím v kapitole 2. Na tomto místě se podrobněji věnuji obecnějšímu paleografickému zhodnocení a pravopisným specifikům.
Jak je obvyklé v rukopisných i xylografických textech téměř až do počátku 19. století, je i Rasiyan-u qumq-a psána mongolským písmem „bez teček" (čeg-ůgeí) nad n a y/q a pod š. Obvykle není činěn grafický rozdíl mezi č aj uprostřed slova. Písmena j a y nejsou v pozici na začátku slova graficky rozlišena. Písmeno n na konci slova má vždy zakončení doprava (segůl). Vertikální zakončení obvyklé v preklasických a archaizujících rukopisech se nevyskytuje. Závěrečné s je častěji psáno pomocí plné varianty s, ale nalézáme i případy, kdy je psáno s jednoduchým krátkým zakončením - „krátkým ocasem" (boyuni segůl) jako ujgurské z.
např.: ůiles-i 2v/12, 2r/19, 2r/22 (v podobě ujgurského z) - ůiles-i 3r/10 (plná varianta koncového s) boydas 14r/9 (v podobě ujgurského z) - boydas 8r/9 (plná varianta koncového s) ůges 7r/7 (v podobě ujgurského z) - ůges 6r/22 (plná varianta koncového s)
Také z hlediska ortografie je rukopis značně nejednotný. To poukazuje jednak na nepříliš zkušeného písaře, jednak na skutečnost, že jazyková a pravopisná pravidla reflektovaná v originální předloze byla částečně odlišná od zvyklostí opisovače, který dílem přebíral grafickou podobu originálu, ale mnohde ji upravoval podle vlastních představ. Za řadou různopsaní mohlo stát také poškození originálu. Zvláště při psaní na březovou kůru nutily černé linie v kůře a případné praskliny slova rozdělovat podle možností psacího materiálu.
Velkou rozkolísanost pozorujeme v rukopise Rasiyan-u qumq-a u psaní sufixů jmenných.
Genitívni sufix -yin připojený ke slovesným jménům je psán častěji spojitě, ale u týchž slov nalézáme i psaní oddělená: quriyaquyin 23v/19, 25v/23 - quriyaqui-yin 4v/5 bisilyaquyin 32r/ll - bisilyaqui-yin 31v/18 kurte kůyin 16r/22, 16r/28 tegůskekůin 31r/15 tůgekůyin 32v/27
Akusativní sufix -/':
belgesi 18v/8 - belges-i 2 7r/5
Instrumentální sufix -ber:
jergeber 5r/ll, 32r/2 -jerge-ber 14r/29
aryabar 5v/26
činegeber 2r/15, 4v/25
edůgeber 12v/26
Ablativní sufix -ača:
manača 17v/26 - man-ača llv/11
Ablativní sufix spřažený s přivlastňovacím sufixem (-ača- + -bon > -ačayan) miqan-ačayan 6v/21
Psaní sufixů dativu-lokativu není podobně jako v textech preklasického i raně-klasického období a lidových rukopisech všech období konzistentní. Rukopis nedodržuje pravidla psaní sufixů -dur/důr a -daki/deki (pomocí tzv. kebtege d) po slovech ukončených na samohlásky a n, m, l, n, ng
134
a sufixů -tur/tur a -taki/teki (pomocí tzv. bosuy-a t) po slovech ukončených na b, y/g, r, s, d/t. očůgůken-deki llv/7, 27r/8, 28r/9 - očůgůken-teki 4v/ll
V transkripci reflektuji reálný zápis těchto sufixů (^ -tur/tůr, ^ -ta/te, ^ -dur/dur, ^ -da/de). Fonetické rozlišování d- od t- a na začátku slova, a -t- od -d- uprostřed slova nezřídka se vyskytující v textech 17. a 18. století jsem nezaznamenal. Výjimkou jsou slova s ustáleným pravopisem jako ed.
Přivlastňovací sufix -ban/ben:
beyeben 2v/23, 14r/19 -bey-e-ben 12r/18, 27r/10, 27r/18 jayuraban 15r/10, 19v/18 amiban 2v/22, 6r/18, 20r/8, 21r/3, 21r/4, 21r/8 čikiben 2r/21
V době sepsání Rasiyan-u qumq-a byl patrně v živém používání dnes archaizující nominalizující sufix -tan/ten, jehož ortografie je rovněž nejednotná. Někteří jazykovědci charakterizovali sufix -tan jako plurální variantu vytvořenou přidáním -n k sociativnímu sufixů jednotného číslo -tu/tů, resp. -tai/tei (Ilonne 1937: 112). Spíše než kategorii množství však sufix -tan/ten charakterizuje druhovou sounáležitost osob či jiných živých bytostí na základě určité společné vlastnosti, sdíleného znaku nebo disponovatelných statků (OpnoBCKaa 1984: 58-59; CamKeeB 1953: 133-134).
aldar-tan 28r/5 - aldartan 3r/12, 13v/2 uqay-a-tan 7r/ll - uqayatan-a 7r/8
gem-tenů 14v/ll (k sufixů -ten je neobvykle připojen genitívni sufix -ti) yosutan 5v/3
U sociativního sufixů jednotného čísla -tu/tů také pozorujeme variantní způsoby zápisu. Při nespojitém zápisu se vždy užívá bosuy-a t v souladu s fonetickou hodnotou sufixů. Pozdější forma sociativního sufixů -tai/tei se y Rasiyan-u qumq-a nevyskytuje. Tvary se sufixem -tu/tů mohou vystupovat výhradně v atributivním postavení. gem-tů 12v/l, 13r/23, 18r/16, 33v/2, 33v/26-gemtů 18v/16 tusa-tu 20r/l 7 - tusatu 10v/13 qutuy-tu 33r/10, 33r/25 óngge-tů 23v/8
Sufix -ta vyjadřující násobnost je psán pomocí -ta i -da spojitě i nespojitě. Ačkoli by bylo korektní použít vždy transkripci -ta, pro vyjádření rozmanitého způsobu zápisu transkribuj i -da/de v
případě zápisu pomocí kebtege d ( ^) a -ta/te v případě zápisu pomocí bosuy-a t (°*t). olanta 17r/15 - olan-ta 18r/22 - olan-da 27v/2, 22r/22 nigen-te 17v/ll; kedůn-de 15v/5
Také zdrobňující sufix -qan (zastoupen pouze ve formě -kerí) je psán odděleně i spojitě, aniž bychom mohli vypozorovat nějakou pravidelnost.
tedůiken 5v/6, 30r/12, tedůiken ber 5r/20, tedůiken-i 31r/27, tedůiken-iyer 7r/13 - tedůi-ken-i 14r/6 očůken 4v/25, 9r/18, 10v/19, 13r/20, 18v/3, 18v/10, 18v/14, 19v/6 ódter-ken 5 v/2 2, 9r/17
Pozoruhodné je, že v rukopise vedle sebe nalézáme příklady spojitého a nespojitého psaní archaického, již v preklasické mongolštině neproduktivního sufixů -si. qamiy-a-si 12r/27- qamiyasi 15v/14
Ojedinělé jsou dva případy, kdy jsou slovesné kořeny zaznamenány odděleně od slovesných
135
sufixů. (Pokud je důvodem rozděleného psaní konec sloupce, považuji jej za psaní spojité.) Psaní slovesotvorného sufixu bylo sice běžné ve staré ujgurštině, ale u následujících dvou sloves usuzuji spíše na pisárskou chybu. niged-čů llr/12 ůliger-lejů 7r/15
3.12. Konverbum -/*-//// v Rasiyan-u qumq-a
Rasiyan-u qumq-a poskytuje poměrně bohatý materiál k rozboru gramatického jevu preklasické literární mongolštiny, jehož přesný význam a užívání jsou dosud předmětem sporu domácích mongolských i zahraničních mongolistů. Jedná se o tzv. converbum praeparativum (sufix -r-urí).
Konverbum -r-un/r-ůn (vyskytující se rovněž ve spojité formě -run/run) je častým konverbem preklasické mongolštiny. Vyskytuje se výhradně v psaných textech a není známo živým mongolským jazykům a dialektům. V klasickém období literární mongolštiny bylo jeho užití omezeno na několik ustálených sloves. Význam tohoto konverba v preklasickém období se zdá být značně široký, zvláště při překládání do evropských jazyků. Povaha tohoto konverba byla široce diskutována významnými altaisty v minulosti. Tato kapitola si neklade za cíl navrhnout novou obecně platnou charakteristiku tohoto sufixu, ale omezuje se na klasifikaci užití sufixu -r-un v textu Rasiyan-u qumq-a.
3.12.1. Přehled dosavadních názorů na konverbum -r-un
Historii názorů na význam sufixu -r-un shromáždil prof. S. Cojmá OíoiÍMaa 2003: 256-257), a proto zde připomenu jen několik nej důležitějších bodů:
Podle N. Poppeho (1954: 98) vyjadřuje converbum praeparativum -r-un „děj, který je přípravný k hlavnímu dějin a uvádí jej". Jeho užití v klasické mongolštině bylo omezeno na několik sloves (ógůle-, keme-, bol-, bii, ůje-).
Podle rozboru jazyka kroniky Altán tobči M. N. Orlovské (OpnoBCKaa 1984: 181) konverbum -r-un nejčastěji vyjadřuje děj, v době jehož trvání nebo po němž dochází k dalšímu ději, vyjádřenému slovesem následujícím (tj. má časový význam). Orlovskaja analyzovala několik příkladů z kroniky Altán tobči a popsala řadu alternativních významů tohoto konverba. Zde zmíním nej častější z nich: 1.) Uvozuje přímou řeč. 2.) Děj ukončený tímto sufixem může být považován buď za příčinu, nebo za důsledek následujícího děje. 3.) Děj označený tímto sufixem vyjadřuje, jak se následující děj odehrál. 4.) Může být užit v predikátu celé věty (nejen jako část složené věty) (OpnoBCKaa 1996: 120). Orlovskaja vysvětlila původ tohoto sufixu ve vztahu ke converbu modale (-n) (Ibidem 119).238
Jedna z nej systematičtějších je analýza M. Weierse (1969: 184), obecně odpovídající Orlovské. Podlé ní se converbum praeparativum vyskytuje:
1. )ve funkci instrumentálu (tento sufix je odvozen ze slovesných jmen zakončených na -r),
jako predikát vedlejší věty (časové, podmínkové, příčinné);
2. )jako tvar genitivu od slovesných jmen má význam: „ve vztahu k, co se týče";
3. )jako finitní predikát celé věty;
4. )uvádí přímou řeč.
Současní mongolští jazykovědci se namísto klasifikace snaží postihnout souhrnný význam -r-un. Óljeibúren (1992) došel k výsledku, že -r-un bylo široce užívanou formou minulého času v oznamovacím způsobu. Podle S. Cojmy (HoHMaa 2003: 259) může být význam tohoto sufixu
Orlovskaja zmínila řadu případů odděleného zápisu sufixu converbum modale s přídatným výplňovým gedesú -u- (-un) v památkách 17. století (OpjiOBCKaa 1995: 83). Případy odděleného psaní converba modale za kořeny slov končících na -r jsou vizuálně identické se zápisem converbum praeparativum. Také v Rasiyan-u qumq-a nalézáme jeden příklad odděleného zápis converbum modale se slovesným kořenem končícím na -r: qotula-yi oyur-un tebčiged: (246. sloka) "... odhodivše všechny [tyto skutky]".
136
vyjádřen sufixem -xdaa4 nebo slovem yeřfea (dosl. „ve své době") v moderní mongolštině. V ohledu etymologie, Cojmá podporuje hypotézu, že -r-un je složeno z obecně-altajského aoristu a varianty staroturkického instrumentálu. D. Zajábátar (3afla6aarap 2011: 133) zmínil, že tento sufix odpovídá současnému slovesnému zakončení -xdaa4 a to skutečně lze aplikovat i na většinu výskytů sufixu -r-un v textu Rasiyan-u qumq-a139
3.12.2. -r-un v Rasiyan-u qumq-a
Nejčastěji se ve spojení s converbumpraeparativum objevuje slovesný kořen bů-, avšak užití s mnoha méně obvyklými slovesnými kořeny ukazují, že se v době sepsání textu jednalo o stále aktivně užívaný sufix. Rukopis poskytuje příklady jak souvislého, tak děleného psaní sufixu: např. bolur-un 6v/13 - bolurun 9r/19; bur-iin 4v/14, 12r/25, 31v/14 - biiriin 2r/14, 4v/l, 4r/24, 6r/8, 10r/20, 10r/26, 12v/8, 12v/16, 12v/17, 12v/21, 17r/4, 18r/8, 23r/3, 25v/2, 25v/8, 27v/3, 27v/10, 29v/12, 29r/23.
Z pohledu formální gramatické analýzy se -r-un v Rasiyan-u qumq-a objevuje v pozici konverba nebo semifitního slovesa - takto označuji případ, kdy sloveso se sufixem -r-un může být považováno stejně dobře za ukončení ucelené věty stejně jako za prostředek volně spojující dvě nezávislé části věty. Tradičně zdůrazňovaná funkce r-un jako indikátoru přímé řeči stojí mezi těmito dvěma možnostmi.
V závislosti na významech, které lze podle kontextu sufixu -r-un připsat při překládání do evropských jazyků nebo při vysvětlování pomocí moderní mongolštiny, navrhuji následující klasifikaci příkladů z Rasiyan-u qumq-a.
3.12.2.1. -r-un uzavírá vedlejší větu:
-r-un jako sufix konverba uzavírající vedlejší vetuje nej častějším způsobem užití tohoto sufixu. Příklady tohoto užití můžeme sémanticky jasně rozdělit do několika skupin podle kontextuálního významu: na časové, účelové a podmínkové. Tyto případy odpovídají běžnějším konverbům (converbum finále, converbum conditionale aj.) a) Časový význam
Časový význam vedlejší (závislé) věty zakončené slovesem s -r-un je základní a teoreticky aplikovatelný na všechny případy užití -r-un v souladu s Čojmovou a Zajábátarovou identifikací sufixu -r-un se současným -xdaa4.
Např.:
olan-dur keregtti qoyar nidtin:
origtiti-yi jalar-un nigen-i aniqui metu:
onuqui čay olan-i onuju:
uiledurun yayča-yi joribasu degedti:
Běžně pozorujeme oběma očima,
ale při vyvažování váhy se jedno oko přivírá,
při učení se procvičují mnohé věci,
ale při konání je lépe zaměřit se na jediné. (71. sloka)
ejen-tegen talali inu butuger-un:
edtir sôni toru-yi sinjileju:
eteged buruyu tilu bolyayči bolbasu:
erdini jayisang-ud kemen nereyidttiyu:
Ti, kdo plníce vůli pána
dnem i nocí dodržování zákona prověřují
a úchylky a špatnosti nepřipouštějí,
nazývají se vzácnými dzajsangy správci. (24. sloka)
qudal kelelegsen nigtil-eče ači inti:
Zatímco v literárním jazyce existuje několik konverbálních tvarů s obdobným použitím (converbum contemporale -mayča, converbum successivum -qula, converbum terminále -tala aj.), v hovorovém jazyce se dává přednost kombinovanému zakončení -nomen futuri + dat. + zvratný sufix -qu-du-ban nebo qu-dayan, příp. vokalické varianty / -x^aa4.
137
qoyina kurtekui-eče ulil ayuqui-taki bôgesu:
qudal-iyan ôdter medegdeju burun:
qotalta sonjiydabasu ičeguri-tu busu uu:
Ačkoli se nebojí, že jej jednou dostihnou
důsledky hříchu lhaní,
[přece však] jeho lež se brzy ukáže;
cožpak se nezostudí, až se mu všichni vysmějí? (111. sloka)
V řadě případů může být sufix -r-un jednoduše nahrazen tvarem converbum perfecti klasické i moderní mongolštiny, který vyjadřuje děj skončený před započetím hlavního děje. To samozřejmě neoponuje ani Poppeho ani Weiersově charakteristice, ale domnívám se, že první věta v následujících případech nemá ani přípravný ani uvádějící vztah ke druhé větě. Vztahy mezi dvěma propojenými větami jsou velmi volné.
erdem-tu tede degedú boyda-da:
erdini suu-dur inu sôgudču burun:
edtii tedtii oyun-i činegeber:
ende quriyan ôgulesugei bi::
... kleče před vznešenými světci
a jejich skvělými schopnostmi,
podle možností svého chabého rozumu
zde stručně [jejich naučení] přednesu. (4. sloka)
ujekui nidun-ugei balai kumun-u
uileju qarbuysan sumun-dur adali:
onul-ugei bilig-yi tebčiju burun:
tinen bilig-iyer bi-ugei-yi uqaydaqui:
Je třeba mít se na pozoru před moudrostí bez pochopení,
j ež j e j ako šíp vystřelený
slepcem bez vidoucích očí,
ale opravdovou moudrostí pochopit „ne-já". (275. sloka)
kejiy-e kereg-iyen butugegdebesu ele: kelelju debsigsen-iyen tende umartarun: genedte aburi-ban qubiluyči bolbasu: gem-ten mayun-u yosun anu bolai:: ... ale jakmile je věc završena ihned na slíbené zapomene, a náhle svůj postoj změní, toť způsob hanebných zlotřilců. (48. sloka)
degesun qatayur qoyar-i bariyad delekei-deki ebesun-i qatuju burun: teguni qudalduyad une-yi anu:: tere-ku basa tolegsen-i uqaytun: [Buddha] vzal provaz a srp a požal trávu na světě (v krajině), prodal ji a zisk z ní
rovněž takto vyplácel (rozdával). (259. sloka) b) Účelový význam
V následujících dvojverších vyjadřuje -r-un účel hlavního děje (druhého děje podle mongolského slovosledu). Tento hlavní děj není sice záměrný, ale přece jen nevyhnutelný důsledek prvního děje; jako když je utrpení považováno za nevyhnutelný důsledek touhy podle buddhistické etiky.
eldeb-iyer jobaju ôčuken oluysan: ed-iyen qadayalar-un masi jobayad: Velmi se trápí, aby uchránil,
s rozmanitým pečováním získanou trochu majetku, ... (189. sloka)
teriguleju urid gergei abuyad:
138
tegůni tejiyeriin ed-i erijii jobayu::
... nejprve si vezme ženu,
a pachtí se za statky, aby ji uživil. (188. sloka)
tariyalang-dur usun-i urusqarun:
tataju subay-i jabduqui metu:
Tak jako se buduje kanál,
aby se přivedla voda do obilí... (70. sloka)
ôčuguken oyutan-a uqayulurun: úligerlejú edtii tedtii ogulesugei:: Abych poučil lidi malého rozumu, trochu to nastíním v příměrech. (56. sloka)
Ve všech těchto příkladech je -r-un možné stejně dobře přeložit jako časové konverbum.
V moderní mongolštině je možné jej substituovat složeným sufixem -xdaa s významem „během, v průběhu".
c) Podmínkový význam
Podmínkový význam sufixu -r-un je v textu Rasiyan-u qumq-a poměrně výjimečný a může být také jednoduše nahrazen jinými prostředky vyjadřujícími vedlejší větu časovou (moderní -xdaa aj.).
quriyabasu yerti mor-iin toyan inu: yurban tabun-ača ôčuguken kôlgeten-u qoyar tabun mor-i tebčiču búr-ún: qotula-ača iilemji yeke kôlgen-ten-u:
V souhrnu je počet těchto cest takový: když z patnácti dáme stranou
deset cest malého vozu240 (hínajáný),
tak cesty velkého \ozu241 (mahájáný), největšího ze všech, [jsou následující] ... (294. sloka)
Speciální podskupina podmínkového významu je přípustkový význam vedlejší věty: qabur-un jergelgen-ú usun metu ujegderun: qandalan uqui inu-ugei metu:
Jako se zdá v jarním přízraku, že se někde zaleskne voda, ale přec tam není nic k napojení,... (79. sloka)
3.12.2.2. -r-un jako indikátor citace a přímé řeči
Na základě často se vyskytující situace v klasické mongolštině, kdy sufix -r-un přijímají pouze slovesa vyjadřující řečový akt, pojmenoval G. D. Sanžejev (CaroiceeB 1963: 164) sufix -r-un „citační konverbum" (uHTarHoe AeenpnHacTne). V klasickém období se -r-un nejčastěji objevuje se slovesem ógůle- „hovořit, říkat" - ógůler-ůn. V synonymním významu je v Rasiyan-u qumq-a použito například sloveso nomla- „kázat":
qayarqay-a wčir eyin nomlar-un: yar-ača bariqui ba iniyekuyin::
qarilan qosiyad qamtudqui-yin tula kemebei: (stanza 284) Očir[-dara] (Vajra[dhára]) je detailně vyložil [1.] chytnou se za ruce, [2.] usmějí se na sebe, [3.] obejmou se a [4.] spojí se.242
Stejná struktura je přítomna i v následujícím příkladu, byť se nejedná o sloveso vyjadřující akt mluvení. Část věty následující za sufixem -r-un představuje samostatný výrok uvádějící podrobnější okolnosti sdíleného děje. Třebaže sloveso joba- „trpět" není slovesem, které by přirozeně uvádělo citaci či přímou řeč, se sufixem -r-un vyjadřuje myšlenku: „podívej(me) se na přesný popis toho, jak to dítě trpí":
ôčuguken kôlgeten - skt. hinayána, tib. thegpa dman pa - „přívrženec učení hínajáný'. yeke kôlgen-ten - skt. maháyána, tib. theg pa chen po - „přívrženec učení mahájáný". Takto se v tibetské tradici charakterizují čtveré tantry z hlediska „blaženosti", kterou při nich adept zakouší.
139
ôčuguken bolbaraqai čay-tur jobar-un:
ôgtilen kelelen yadaju ukilabasu e/e:
tilti tayalan atala aman-du kôken-i:
ômkugulju erke-ugei: kem bolyamui243::
A jak trpí v době, kdy je něžným pacholetem?
Není schopno vyslovit se, a tak pláče,
pokud se mu něco nelíbí, nezbytně mu musí
vložit prs do úst; tu jej teprve uklidní. (187. sloka)
Strukturně velmi podobné je následující dvojverší, kde sufix -r-un uvádí verš ilustrující dříve zmíněnou myšlenku (myšlenku uvedenou předchozím veršem):
eteged tiilesi suryayči bolur-un eguni tiiled kemen ôgtebesu tende: Kdo učí druhé činit tyto [zlé] skutky, řka: „Počínej si takto", ... (51. sloka)
3.12.2.3. -r-un uvádí další samostatnou větu rozvádějící informace z předchozí věty
V následujících příkladech je „přípravný" význam -r-un rovněž přítomen, avšak je těžší stanovit, která ze dvou vět je větou hlavní a která větou závislou (vedlejší), respektive která z činností je hlavní a která vedlejší. Věta následující sufix -r-un spíše blíže nebo z jiného úhlu pohledu upřesňuje okolnosti předchozího děje; často se jedná o příměr či přirovnání.
kei-dur situgsen amin nitur-un:
gereltu jula-yi butugegsen burkugsen metu butugeju
Jako pohasne plamen závislý na vzduchu,
když jsi zaklopil svítící lampičku,... (210. sloka)
V následujících příkladech sufix -r-un spojuje dvojici zcela nezávislých dvojverší v rámci sloky.
Druhé dvojverší nezávazně parafrázuje význam prvního, zdůrazňuje a objasňuje jeho význam.
teyimu siltayan-iyar ene orčilang-tur
tačiyaju basa basa ku orčin torur-un:
tačiyaju minukei kemen barimtalaysan-iyar:
tayalayad-ača qayačaqu jobalang-ud kurteyu:
Z téže příčiny zde v tomto světě
v tužbách znovu a znovu se rodíme,
s dychtěním lpíme na věcech „to je mé",
a proto se soužíme jsouce od milých věcí odloučeni. (162. sloka)
tende gergei kôbegud sadud inu:
tegun-dur tusa-tu ary-a-yi erir-un
teberiju244 ende tende yayaran kôtuluged:
tereku245 ber-iyen môrguju emčid-i uriyu:
Potom manželka, děti a přátelé jeho,
hledají způsob, jak by mu prospěli,
objímají jej, sem tam spěšně pobíhají,
zvou lékaře, dokonce se mu klanějí. (196. sloka)
3.12.2.4. Souřadící funkce
V následujících příkladech se -r-un chová jako spojující činitel mezi nezávislými, byť logicky provázanými větami v souřadícím vztahu. Nejčastěji tuto funkci zastávají tvary slovesa bu-„být" bur-un/bůr-ůn/burun/bůrůn, které mohou být nahrazeny v klasické a moderní mongolštině tvarem bóged (stejný slovesný kořen ve tvaru converbum perfecti).
ôčuguken jobalang-ača ayun bôgetele:
kem bolyamui - dosl. „uvedou [jej] do normálního stavu". Kem („[správná] míra") je zde synonymní ke slovu keb („forma, vzor") a dokládá alternaci koncového -ma-bv preklasické mongolštině.
teberiku - „obejmout". Význam vdaném verši však není příliš jasný. Kvůli zachování aliterace mohlo dojít k narušení syntaxe a význam verše by byl: „Vezmou jej do náruče a sem tam s ním pobíhají". tereku ber-iyen môrguju emčid-i uriyu - syntax výpovědi, která by logicky měla začínat zmínkou o pozvání lékaře (emčid-i uriyu), je přizpůsobena aliteraci verše.
140
titele mayui tiilesi tiiledčti bilr-iln:
tirgtilji jobaqui-ača tilti ayuyčid:
tirti jirtiken-ten-ti qamiy-a-si odbai::
Ti, kdo se bojí nepatrného trápení,
činí hrubé zlé skutky,
zatímco ti, kteří se nikdy utrpení nebojí,
s dobrým srdcem, kam se poděli? (109. sloka)
yasiyutu orčilang-tur tôrugtiltigči: qara nigtil tiilesi tebčijti btirtin: qamuy jiryalang-ud-i uqayuluyči: yayiqamsiy degedti ary-a-yi erigdektii: [takoví] musí se varovat zlých skutků zavádějících do trpkého světa [znovuzrozování] a hledat podivuhodný nejlepší způsob, jež dává poznat veškerá blaženství. (223. sloka)
ôčtigtiken-teki ktičtin-iyen oggtigsed-i
tigeber uytun sayisiyaju btir-tin:
tinetti bolyaju tilemji asarabasu
ulam qoyitusi durasiyulqui-yin yosun bolai::
Těm z poddaných, kteří svou sílu věnovali [vládci],
udělit pochvalu, cenit si jich
a důkladně o ně pečovat,
toť způsob, jak povzbudit je k dalším činům. (30. sloka)
aburi yabudal tiilestin jtiil-i: adalidqan tiliger-iyer uqayulju btirtin: ary-a-bar nayiralduquyin yosun-i: ayalyu-bar qolbaju ôgtilestigei ende: (Zatímco) o různých povahách, chování, činech, jsem poučoval v podobenstvích, pomocí veršů zde vyložím, jak vycházet s lidmi. (88. sloka)
3.12.2.5. Význam: Vzhledem k    co se týče ...
Tento význam -r-un zmínila již Orlovskaja (OpnoBCKaa 1996: 120) a Weiers (1969: 184) a nalézáme jej také v Rasiyan-u qumq-a.
quriyaysan ed-yin qabiy-a-tu246 bolyar-un: qutuy-tan-u247 degedtis-e lab bariyad: yuyilinčin tigegtin-e ôgbesti ele: [15v] quriyaju sang-tur248 daruysan bolai:
Co se týče [správného] nakládání s nahromaděným majetkem, ten, kdo vládcům a vrchnosti odvádí věrně, jak se patří, žebrákům a chudým rozdává,
toť jako by hromadil, do pokladnice kupil. (145. sloka)
3.12.2.6. -r-un ve funkci finitního slovesa
Výjimečně vystupuje sloveso zakončené -r-un jako závěrečné sloveso věty (finitní minulý čas). Přestože následující věta je gramaticky i významově zcela samostatná, sufix -r-un má patrně naznačit implicitní logickou provázanost. Například zde je poslední verš emotivním výkřikem
ed-yin qabiy-a-tu - „mající vztah k majetku". Qabiy-a - „vztah, závislost", archaická varianta novějšího qamiy-a. qutuy-tan - plurál od qutuy-tu „svatý, požehnaný, mající posvátnou podporu (od nebes, božstev)". Užití slova ukazuje, že Rasiyan-u qumq-a byla sepsána v době, kdy výraz qutuy-tu se připisoval stále ještě spíše světským vládcům, zatímco později se stal označením náboženských osobností, zvláště nejvyšších převtělenců. Mongolské qutuy souvisí s turkickým qutluy „mající (a zároveň) poskytující životní sílu; šťastný, přinášející štěstí/úspěch, blahodárný", to odvozeno od qut „duše, životní síla; štěstí, blaho, šťastný úděl, úspěch; (přeneseně) důstojenství (obvykle panovníka, který je touto blahodárnou mocí nadán/' (flpeenemwpKCKUu cnoeapb 1969: 471, 473). sang < ujg. (t)sang < čin. zang M, „pokladnice, sklad" (Kara 2009: 247).
141
mluvčího zděšeného bezprostředně předcházejím líčením pekla.
qočilaju gem-i ôgulegči mayui irgen-i
qotalada sonjiydaqui jasan ôguletele:
qoyiči torul-e tamu-dur unaju jobarun::
qoqui sanayatan ken-j-e teskti:
Takového špatného člověka, výsměšně mluvícího
napomenou a všem vystaví k posměchu,
v příštím životě padne do pekel a bude tam trpět.
Ach, kdo by snesl tuhle představu! (50. sloka)
Jako semifinitní slovesné zakončení -r-un může spojovat také gramaticky nezávislá, avšak kontextuálně provázaná sousední čtyřverší. Obvykle první čtyřverší formuluje myšlenku a následující čtyřverší ji ilustruje pomocí přirovnání.
onča jobalang-un čoyčas boluysan: orken-dúr249 adali orčilang-ača ôdter getulgesugei kemen kusebesu: urida getulugsed boydas-i dayaju burtin: Kdo si přeje v mžiku se zachránit ze světa podobného [temné] díře, plné hrozného utrpení,
musí následovat světce, již se [z něj] vymanili dříve. (174. sloka)
moren-dur ba dalai-dur unaysan kumun
modun teriguten-i ujebesu ele:
man degere sigurun unaqui metu:
môrun ongyuča-i ildum-iyar nočuydaqui::
[Tak jako] když člověk, upadnuvší do řeky nebo jezera,
uvidí třeba kládu,
sedne si na ni a projíždí vodou,
podobně je třeba využít možnosti a chytit se lodi [správné cesty]. (175. sloka)
3.13. Preklasické lexikum textu Rasiyan-u qumq-a
V textu Rasiyan-u qumq-a nalézáme řadu slov charakteristických pro preklasickou mongolštinu a slov klasické a moderní mongolštině neznámých. Především jsou to slova typická pro styl překladů Cojdži Odsera a jeho následovníků (ale nalézáme je i v překladu Subhášity, který je pravděpodobně mírně staršího data).
3.13.1. Preklasické výrazy qalyar (=qalayar)
qalyar - qalayar „každopádně, samosebou; dobrovolně, bez donucení". Qalayar: ayandayan (Wangjil 1987: 336); qalayar: erkebisi (Šongqur 2013: 103). JTyBcaimopsK (2014: 492) považuje význam „zajisté, určitě" uvedený v mingských meziřádkových překladech Tajné kroniky Mongolů (čin. pi-žan a slovníku Chua-i i-jti ^MMta (čin. pi ']&) za nepřesný a překládá jej současným slovem xamupajiaap/xamupaad („ostýchat se, vyhýbat se (něčemu nepříjemnému), nemoci se osmělit"). Zde pravděpodobně znamená xamupau Ô3pxui33x „trpět obtížemi, mít nepříjemnosti, komplikovat se"", ale na rozdíl od současného významu vystupuje v kladném smyslu slova - „namáhat se, překonávat se". Slovo ilubčileku je archaickou variantou slova ilegůčileků „dělat navíc, s nadbytkem, odevzdat nadbytečné". Zde znamená, že správný poddaný má plnit příkazy vládce přesně podle jeho slov, případně i nad jeho očekávání.
qayan-u jarliy tusqabasu ele
qalyar ilubčileju butegen kičiyeged.
qatangyudqaysan alban-iyan ese osaldabasu:
qaraču irgen-i anuyosun bolai::
Bez pochybení a neochvějně svou službu koná
ôrken - nejasné, standardní čtení uvedeného zapisuje pouze ôrgen „široký". Slovo považuji za nestandardní zápis slova eruke „díra v zemi; plstěná čtvercová pokrývka střešního otvoru jurty > rodina, domácnost". Zde v prapůvodním významu „[temná] díra, jáma, (jíž není vidět na dno)", původně snad označovalo obydlí vydlabaná v zemi mající vchod v podobě otvoru shora. Zápis ôrken odpovídá dnešní hovorové výslovnosti slova (chalchské epx, ojratské ôrke). Autor si jeho pravopis mohl uzpůsobit také pouze kvůli aliteraci.
142
a jakmile vládce vydá příkaz, dobrovolně se jej snaží jak se patří vyplnit, tak se má chovat poddaný lid. (31. sloka)
qayarqay-a 3r/15, 11 v/2, 13r/10, 22r/20, 25r/15, 25v/21, 30v/9
qayarqay-a - výraz v pozdějších klasických textech nepříliš obvyklý. Podle kontextu Rasiyan-u qumq-a i jiných
preklasických textuje hlavním významem Jasně, zřetelně, dopodrobna". Velmi často se užívá na začátku verze kvůli
aliteraci a jeho význam je potlačen. V úvodu hymnu na bohyni Mahäkäli složeném Čojdži Odserem stojí Qamuy-a
yayiqayuluysan erdem-i činu / qayarqay-a qolban maytasuyai „Veškeré tvé podivuhodné ctnosti budu dopodrobna
vychvalovat těmito verši." Podobně v Čojdži Odserově překladu sútry Paňcaraksä z roku 1308 se praví Qamuy amitan
ebedčin ada todqur anu / qayarqay-a qočurli ugeguy-e arilaju aliba „Co nejdokonaleji a v úplnosti ničí nemoci, zlé
bytosti a démony [škodící] všem bytostem" (Heissig 1976: 262). Výraz qayarqay-a se často objevuje v souvislosti s
Čojdži Odserem nebo jeho spisy (v Rasiyan-u qumq-a sloka 118, 216; ve sloce 99 ve spojení se Šántidévou) v postavení
připomínajícím přívlastek. Doc. Lubsangdorji vysvětluje, že Čojdži Odser svou učeností převýšil ostatní natolik, že
mezi ním a ostatními lidmi je velká mezera qayarqai.
Např. qamuy tiilesi bilig-iyer onuyad:
qatayujil kičiyel tuyil-tur kurgeju:
qayarqay-a erdem-ud-i teguskebesu:
yayiqamsiy merged-udyosun anu bolai::
Rozumem proniknout [podstatu] veškerého konání
a s pomocí vrcholné vytrvalosti a píle
dosáhnout dokonalého a úplného vědění,
to je metoda podivuhodných mudrců. (15. sloka)
belgetey-e
belgetey-e - lokativ od belgetei, v klasické mongolštině je synonymem temdegtey-e, todurqay-a, ilerkey-e, tib. gsal bar,
„otevřeně, přímo" (Kara 2009: 32). erketu burqan-a wiwanggirid250 ogdegsen-e251: enedkeg-un mergen Nagarjun-a baysi erdini erike neretu šastir-dur: endegurel-ugei belgetey-e nomlaju amui: Moudrý indický učitel Nágárdžuna, jehož předurčil sám mocný Buddha, učí tak neomylně a otevřeně
v traktátu Drahocenný růženec (Girlanda klenotů). (230. sloka)
3.13.2. Neznámá slova induku
Slovo induku s variantou induqu uvádějí pouze KoBajieBCKiiň 1844: 305 („coe/uiHHTbca, cBjraTbca, BCTpeTHTbca; coraacHTbca, yroBopnTbca, ycjiOBHTbca, o6a3arbca") a Lessing, který patrně přejal heslo od Kovalevského (Lessing 1960: 411; „to unitě, join, gather; to make an agreement or contract; to consult, confer"). Tento význam se však v tomto případě nehodí. Pravděpodobnější je, že se jedná o variantní zápis slova endůků „zmýlit se, nechat se svést, nechat se zmámit" nebo o sloveso ingdeků „mlet (zrno) mezi kameny". U třetího verše, který představuje jeden rozvinutý přívlastek, není vzhledem k volnému nakládání se slovosledem v aliterované poezii jisté, zda se vztahuje ke slovům qamuy dayisun, nebo duran sedkil. V základním textu volím první variantu, překlad druhé varianty by zněl: „...potlačíš-li své svévolné myšlenky přivádějící do mysli nepřátelskou zlobu, [je to], jako bys porazil všechny protivníky." Nepřátelskou zlobou jsou myšleny tzv. „tři jedy" (viz níže). omuy-iyar induku ese bôgesu ele: yayča ôber-un duran sedkil-i darubasu:
wiwanggirid, biwanggirid - skt. vyäkarana, tib. lung, lung bstan - „proroctví, vysvětlení, naučení, instrukce" (KoBaneBCKiiň 1844: 1154, 2668). Zde pravděpodobně v obecnějším významu „učení" (tib. lung) nebo „pověření, povolení" (předem dané Buddhou Nágárdžunovi, aby jeho učení v budoucnosti zjevil. Pravděpodobně odkazuje na tradici, že část Buddhovy nauky byla ukryta na dně oceánu (případně ukradena lus-un qayanem, Pánem vod), odkud ji Nágárdžuna vyzvedl a zjevil lidem.
erketu burqan-a wiwanggirid ogdegsen-e - „učení udělené/vyslovené mocným Buddhou" nebo „[Nágárdžuna] z pověření daného mocným Buddhou" podle významu slova wiwanggirid (viz předchozí poznámka). Lokativní sufix -a (zde burqan-a) v preklasickém jazyce Rasiyan-u qumq-a v určitých případech ukazuje k činiteli děje, jako např. ve verši: bayatur bodisung nar-a quriyaydaqui sang „poklad shromažďovaný hrdiny bódhisattvy" (243. sloka). Dativní sufix za slovem ôgdegsen si nedokážu vysvětlit a domnívám se, že jde o chybu nebo gramatický vliv jiného jazyka.
143
qarsilayči urin sedkil-e duradtuysan: qamuy dayisun-i daruysan ku bolai:
Nenecháš-li se semlet žernovem pýchy / Nenecháš-li se zmámit pýchou
a zkrotíš-li své svévolné myšlenky,
porazil jsi veškeré protivníky,
již přinášejí do mysli nepřátelskou zlobu. (97. sloka)
UdukuAltukuAlduqu/iltuqu/nilduku/niltuku
Nejasné čtení i význam. Snad souvisí s kořenem ile Jasný, zřejmý" (odvozená slovesa např. iledekii „objevit, učinit
zjevným") nebo s kořenem údu „meč" (*ildůků „potrestat mečem?").
oyun yirtinčti-dekin252 ogtilemtii-j-e:253
tinen torti-ten sayid-un yosun-dur:
oltun254 aryadan ildtijti burun:
tinen mor-tur255 oruyultuqu-i kemebei:
Tak povídají moudří lidé.
Dle řádu pravých šlechticů a hodnostářů
odhalí se [zle jednající], potrestají a napraví (?),
to znamená uvedou se na správnou cestu. (114. sloka)
kuirug/guirug
kůirůg - nejasné. Snad dialektický výraz pravděpodobně hanlivého významu se v této podobě nevyskytuje ve
slovnících. Nejbližší, avšak nepřesvědčivá se jeví podobnost s gůrůge, gůrege - žíly po obou stranách krku
(KoBaneBCKHH 1844: 2644). Dále připadá v úvahu souvislost s kegur/xyYP („mrtvola") a fezir/g/xvYpar (= sedpsxdss xsuiôap,
„křehký, rozpadavý") akebereg/xsepsz (cyjiaBTap, 3M33r, „nepevný, křehký"). K možnému vulgarismu poukazuje slovo ktiir
(tib. chu so „konec močové trubice", mtshan dbrag, „urinary organs"; Sumatiratna 2018: 10996, tam také ktiir ve
významu „místo upevnění tětivy" (kobčin-ti janggiyasulan uyaysan yajar, tib. rgya mdud, Sumatiratna 2018: 7218).
jalayu mariy-a inti sarisulayad:
jajilqui qurča sidtin ber unaju:
jarim-ud-da ktiirtig kemen sôgtigdeged
jarim-ud-da kôgerektii kemen orusiyegdektii-dtir-i:
Jeho mladá tvář se pokrývá vráskami,
i žvýkací ostré zuby padají,
některými lidmi je ponižován,
jinými je litován coby chudák. (201. sloka)
eldeb-iyer amaraylaysan gergei ber ôteltiyu:
ese ôtelejti kerbe jalayu bolbasu256:
erten-ti amaray-iyan tende umartayad:
ene qorutu ktiirtig kemen sedkijti::
Manželka také zestárne, již všelijak laskával,
a najde-li mladou, nezestárlou,
tu zapomene na někdejší lásku,
hned ji má za starou babici. (202. sloka)
Z hlediska fonetického zaujme pozornost neobvyklý zápis slova čola.257 Jedná se o variantu slova čiluge "volný prostor, volnost, svoboda" (v tomto významu je čiluge y Rasiyan-u qumq-a psáno
yirtinčti-dekin - yirtinčti-deki Jsoucí ve světě, světský/prostý člověk" (= yirtinčti-ten), -n sufix s významem množného čísla, oyun yirtinčti-dekin znamená pravděpodobně „rozumní lidé". První verš se vztahuje k předchozí sloce.
oltuqu - pasivní tvar od slovesa olqu - „nalézt, odhalit", ale v kontextu Rasiyan-u qumq-a s největší pravděpodobností také „přivést k [pravému] poznání > zachránit, spasit" (srovnej se slokou 7.-8.). V současné mongolštině je ustálen pravopis oldaqu (ondox) „nalézt" (ztracený předmět nebo to, po čem člověk touží); (ve slovních spojeních také) „pochopit" (např. učir-i ni oldaqu - „přijít věci na kloub") {Mohzoji X3muu d3Jiz3p3Hzyu maujióap mojib 2008: III, 1481).
tinen mor-tur (standardní pravopis: mbr-ttir) oruyultuqu - „uvést na správnou cestu" (může to ale také znamenat potrestání provinilých).
kerbe jalayu bolbasu: - není zcela jasné, zda se zmínka o mládí vztahuje na původní ženu, nebo na novou milenku. V prvním případě by alternativní překlad zněl: „... a tu on zapomene na někdejší lásku / z doby, kdy byla mladá, nezestaraná, / považuje ji za otravnou fúrii."
Ze slovníků uvádí pouze Mongyol tiges-tin ijayur-un toli 1988: 2240 s významem erke dur-a, taba tay-a „vlastní vůle, libovůle".
144
čolůge, konkrétně ve smyslu „volný čas, uprázdnění" v negativním smyslu, srov. čob-ůn čay „období katastrof). Čola se objevuje pouze jednou ve sloce 61:
qarbuysan sumun tosuy-a inaru
qarin ničuqu čola-tigei metu:
qatayu joriytan-u joriyad sedkil:
qarin nôgugede tilu urbaqu bolui
Tak jako vystřelený šíp,
než dopadne, nemá volnost k tomu se uchýlit
zacílené úmysly člověka pevně odhodlaného,
neutíkají na jinou stranu.
V několika ojratských dialektech je slovo colo (uoji) užíváno ve významu „(lesní) mýtina". Při terénním výzkumu jsem se setkal s místními názvy Songinot col (Cibulová mýtina) v sumu Bulgan, ajmagu Bajan-Ôlgij, a Chadiin col (Skalnatá nebo Rybízová mýtina) v sumu Ůjenč, ajmagu Chovd).259 S pozoruhodným užitím slova col jsem se setkal ve vyprávění pana S. Baldy (1932-2015) ze sumu Bulgan, ajmag Bajan-Ólgij, jenž slovo oral („ostrov (v moři)") vysvětlil opisem dalai dotor usgůi col gazar („mýtina uprostřed moře bez vody").260 První dvoj verši sloky 61 by bylo možno v současné mongolštině vyjádřit: XapBacaH cyM řrarjax HejieeryH. „Vystřelený šíp nemá volnost se odchýlit."
3.13.3. Ujgurismy a sanskritismy v Rasiyan-u qumq-a
Rasiyan-u qumq-a často užívá slova převzatá z ujgurštiny, respektive přes ujgurštinu ze sogdštiny a sanskrtu: tetůrů261 čaysabad (=čayšabad) (261), saysabad (=šayšabad) (260),262 abiyas (180, 28 5),263 jonturuy.264 Významným formálním znakem indikujícím původ dochované verze textu v 17. století je přítomnost sanskrtsko-ujgurského závěrečného blahověstného zvolání sadu edgů (skt. sádhu, ujg. adgů „dobrý") uvedené na konci rukopisu vedle obvyklejšího mangälam (mong. ôljei qutuy „štěstí, blaženost") and ba wá dowa (skt. bhavantu). Sadu edgů se často objevuje v rukopisech objevených v Olan súm-e (16. století) a v Charbuchyn balgasu (1. polovina 17. století) a v nej starších monastických rukopisech 17. století, ale rychle mizí z rukopisů počínaje druhou polovinou 17. století.
3.14. Závěr
Rasiyan-u qumq-a je významným pramenem dokumentujícím přechodové období od preklasického jazyka 14.-16. století ke klasické mongolštině počínající 17. stoletím. Pozornost si zasluhuje přinejmenším pro tři důvody: 1.) Jedná se o původní mongolské dílo, nikoli překlad z tibetštiny, jak ukazují systematicky aliterované začátky veršů v průběhu celé básně, užívání mongolského metaforického jazyka a zvláště přímý odkaz na tradici mongolské literatury založenou
boydas-i oduysan ene čôltigen-dtir. / buruyu ôgtilegčid degden yabumui: „Rovněž tak v této době úpadku (dosl. uprázdnění), kdy svatí mužové odešli, .... hlasatelé bludů si vyskakují." (126. sloka). Viz také To^aeBa (2001: 429, uojio): OTicpbrroe Mecro, nojiíraa. Osobní rozhovor 14. 5. 2014.
RQ: tettirti yirtinčti-dtir yutumsiyud kedtii bôgesti: / tegtinti ijayur inti mungqay buyu kemen: / tengsel-tigei boyda Badar-a Kirti: / tegtin-i sayin tiges-tin jirtiken-dtir nomlabai: (160.) Tettirti - ujg. tátrti „npeBparabra, HenpaBHjiHbiň" (JtpeeHemwpKCKuu cjioeapb 1969: 556, Kara 2009: 284). Transkripce a navrhované čtení slova se v různých slovnících liší: KoBaneBCKiiň (1844: 1629) taduru, Lessing (1960: 762) tadaru, taduru. Současné standardizované psaní je msmpyy (Mohzoji xsxhuu dsjízspsuzyu maujióap mojib 2008: 2164: tedrtiti; Monzon x3Jinuu X3ji3yun mojib 6muz: tetertiu). Ujg. čaqšapat < skt. šiksäpada (Kara 2009: 65). Ujg. abiyaz < skt. abhyäsa.
RQ: jobalang-tu sansar-un jonturuy-i inti / jokistu ary-a-bar ese usadqabasu: / jobaju jobalang-ud-iyan ôstid dayusču: /joriy-iyar jiryaqu anu-tigei-yin tula „Jestliže vhodným způsobem neodstraníme / utrpení plynoucí ze svízelné samsáry, cožpak by mohla trápení náhle skončit / a my být šťastni po své libosti?" (215. sloka) ujg. yonttlrly, "harm, affliction, contamination" (Jayunnasutu - Sečenčoytu 1989: 828); mayun-u jonturuy "Myy yhjihhh YP Hejiee".
145
Čojdži Odserem. 2.) Je dílem jednoho autora a v doložené podobě není patrně redakčně příliš vzdálena originálu (neprošla procesem textologických změn jako většina textů mongolského písemnictví zdoby před 16. století dochovaných v pozdějších rukopisech nebo xylografických edicích. 3.) Dokumentuje intenzitu formativního vlivu Čojdži Odserova překladového odkazu na mongolský jazyk na počátku klasického období (od konce 16. století).
Bibliografie ke kapitole 3
Aalto, Pentti, 1961, Qutuy-tu Pahcaraksä kemekü tabun sakiyan neretü yeke kölgen sudur. Otto Harrassowitz, Wiesbaden.
Arban buyantu nom-un čayan tetike, 2000. Edice Liu Jin Suwe (Liu Jinsuo líifeáU). Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Batu (ed.), 2007, Čindamani-yin čimeg. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Bosson, James E., 1969, A Treasury of Aphoristic Jewels. The Subhäsitaratnanidhi of Sa Skya Pandita in Tibetan and
Mongolian. Indiana University, Bloomington. Cerensodnom, Dalantai - Taube, Manfred, 1993, Die Mongolica der Berliner Turfansammlung. Berliner Turfantexte
XVI. Akademie Verlag, Berlin. Cheng, Anne, 2006, Dějiny čínského myšlení. Překlad Helena Beguivinová, Olga Lomová, David Sehnal a Dušan Vávra.
DharmaGaia, Praha.
Chiodo, Elisabetta, 2000, The Mongolian Manuscripts on Birch Bark from Xarbuxyn Balgas in the Collection of the
Mongolian Academy of Sciences. Part 1. Asiatische Forschungen, Band 137, 1. Harrassowitz Verlag, Wiesbaden. Chiodo, Elisabetta, 2009, The Mongolian Manuscripts on Birch Bark from Xarbuxyn Balgas in the Collection of the
Mongolian Academy of Sciences. Part 2. Asiatische Forschungen, Band 137, 2. Harrassowitz Verlag, Wiesbaden. Cleaves, Francis Woodman, 1954, The Bodistw-a Čari-a Awatar-un Tayilbur of 1312 by Čosgi Odsir. In: Harvard
Journal of Asiatic Studies, Vol. 17, No. 1/2 (Jun. 1954). Cleaves, Francis Woodman, 1988, Another Chinese Source for a Biography of Chos.kyi 'Od.zer. In: Ural-Altaische
Jahrbücher 8 (1988).
Damdinsürüng, Če., 1959, Mongyol uran jokiyal-un degeji jayun bilig orusibai. Corpus scriptorum Mongolorum
Instituti linguae et litterarum comiteti scientiarum et educationis altae Reipublicae Populi Mongoli. Tomus XIV.
Ulayanbaytur qota: Bügüde nayiramdaqu mongyol arad ulus-un sinjileküi uqayan ba degedü bolbasural-un
küriyeleng-ün keblel, Ulayanbayatur. Damdinsürüng, Če., 1959, Mongyol-un uran jokiyal-un teüke. Arban yurbaduyar-ača arban doluduyar jayun-i kürteleki
tiy-e. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Darmabazar, Otyon-u, 2001, Čakravarti Altan qayan-u tuyuji-yin sudulul. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a,
Kökeqota.
Dobu, 1983, Uyiyurjin mongyol üsüg-ün durasqaltu bicig-üd. Ündüsüten-ü keblel-ün qoriy-a, Begejing.
Dumdadu ulus-un yarčay - Dumdadu ulus-un erten-ü mongyol nom bičig-un yirüngkei yarčay = Zhongyuo mengguwen
guji zongmu ^HHí^ítfŽlg, 1999. 3 sv. Begejing nom-un sang keblel-ün qoriy-a = Beijing tushuguan
chubanshe, Begejing = Beijing. Elwerskog, Johann, 2003, The Jewel Translucent Sütra. Altan Khan and the Mongols in the Sixteenth Century. Brill,
Leiden - Boston.
Taldan, 1999, Erdeni-yin erike. Editor Ardajab. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a. Kökeqota.
Tongyor, D., 1990, Qalq-a tobčiyan. Degedü. Boo Yin Tang, Kürelbayatur bayulyaba. Öbür mongyol-un suiyan kümüjil-
ün keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Gereltü, B., 2010, Cikin-e dayurisqui čayan labai-yin dayun. Tayilburilaysan sigümjilegsen mongyol silüges. Öbür
mongyol-un yeke suryayuli-yin keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Gharib, B., 1995, Sogdian Dictionary. Farhangan Publications, Tehran.
Güngyajalcan, 1957, Erdeni-yin sang Subasiti. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a. Kökeqota.
Haenisch, Erich, 1954, Mongolica der Berliner Turfan-Sammlung. I. Ein buddhistisches Druckfragment vom Jahre 1312.
Abhandlungen der Deutschen Akademie der Wissenschaften zu Berlin. Klasse für Sprachen, Literatur und Kunst.
Jg. 1953, No. 1. Akademie - Verlag, Berlin. Haenisch, Erich, 1959, Mongolica der Berliner Turfan-Sammlung. II. Mongolische Texte der Berliner Turfan-Sammlung
in Faksimile. Abhandlungen der Deutschen Akademie der Wissenschaften zu Berlin. Klasse für Sprachen,
Literatur und Kunst. Jg. 1959, No. 3. Akademie - Verlag, Berlin. Haenisch, Erich,   1966,  Qad-un ündüsün-ü erdeni-yin tobčiyan.  Eine pekinger Palasthandschrift. Asiatische
Forschungen, Band 14. Otto Harrassowitz, Wiesbaden. Heissig, Walther, 1954, Zur geistigen leistung der neubekehrten Mongolen des späten 16. und frühen 17. Jhdts. In:
Ural-Altaische Jahrbücher XXVI, 1954. Otto Harrassowitz, Wiesbaden. Heissig, Walther,  1954a, Die Pekinger lamaistischen Blockdrucke in mongolischer Sprache. Materialien zur
mongolischen literaturgeschichte. Otto Harrassowitz, Wiesbaden.
146
Heissig, Walther, 1961, Mongolische Handschriften, Blockdrucke, Landkarten. Unter Mitarbeit von Klaus Sagaster.
Franz Steiner Verlag GMBH, Wiesbaden. Heissig, Walther, 1966, Die mongolische Steininschrift und Manuskriptfragmente aus Olon süme in der Inneren
Mongolei. Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen. Heissig, Walther, 1972, Geschichte der mongolischen Literatur. 2 Bände. Otto Harrassowitz, Wiesbaden. Heissig, Walther, 1976, Die mongolischen Handschriften-Reste aus Olon süme Innere Mongolei (16.-17. Jhdt.).
Asiatische Forschungen, Band 46. Otto Harrassowitz, Wiesbaden. Himmer, Ondřej, 2012, Bengálska rukopisná tradice. In: Nový Orient, 2012, 67/3, 37-42. Holba, Jiří, 2014, Diamantová sútra. Překlad s komentářem. DharmaGaia, Praha.
Hugejiletu Pffé-^fjH - Sarula H#[JÍž, 2004, Basiba zi mengguyu wenxian huibian ASE^jRí fnľfclÄlliŠÉ.
Aletai xue congshu MWlM^Mltt. Neimenggu jiaoyu chubanshe, Hohhot. Jayunnasutu - Sečenčoytu (ed.), 1989, Sayin ügetü erdeni-yin sang neretü šastir. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün
qoriy-a, Kökeqota.
Kara, György, 2000, The Mongol and Manchu manuscripts and blockprints in the library of the Hungarian academy of
sciences. Akadémiai Kiadó, Budapest. Kara, György, 2005, Books of the Mongolian Nomads. More than Eight Centuries of Writing Mongolian. Translated
from the Russian by John R. Krueger. Indiana University Bloomington Research Institute for Inner Asian
Studies, Bloomington.
Kara, György, 2009, Dictionary of Sonom Gara's Erdeni-yin Sang. A Middle Mongol Version of the Tibetan Sa skya Legs bshad. Mongol - English - Tibetan. With the assistance of Marta Kiripolská. Brill, Leiden - Boston.
Kesigtoytaqu, C., 1998, Mongyol-un erten-ü udq-a jokiyal-un sin-e sudulul. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Kolmaš, Josef, 1993, Nangsa Obům. Unitaria, Praha.
Krueger, John. R., 1961, Poetical passages in the Erdeni-yin tobči. A Mongolian chronicle of the year 1662 by Sayang
sečen. Mouton& co., 'S-Gravenhage. Kuribayashi, Hitoshi, 2003, Word- and suffix-index to Hua-yi Yi-yii based on the romanized transcription ofL. Ligeti.
The Centre for Northeast Asian studies Tohoku University, Sendai. Kuribayashi, Hitoshi, 2012, Chinese word-index to the Secret history of the Mongols. Centre for Northeast Asian studies
Tohoku University, Sendai.
Li Boowen (^ßi^JC), Erdenijab-un (ed.), 1997, Arban doluduyar jayun-u emün-e qayas-tu qolbuydaqu Mongyol üsüg-ün bičig debter. Dumdadu ulus-un teüke-yin nigedüger arkib neyitelegülbe. Öbür Mongyol-un bayačud keüked-ün keblel-ün qoriy-a, Tongliao.
Ligeti, Louis, 1948, Le Subhäsitaratnanidhi mongol. Un document du moyen mongol. Körösi Csoma society, Budapest. Ligeti, Louis, 1974, Les douze actes du Bouddha. Arban qoyar jokiyangyui üiles de Chos-kyi 'od-zer, traduction de Ses-
rab sen-ge. Akadémiai kiadó, Budapest. Lomová, Olga, 1999, Poselství krajiny. Obraz přírody v díle tchangského básníka Wang Weje. DharmaGaia, Praha. Lomová, Olga - Yeh Kuo-liang, 2004, Ach běda, přeběda. Oplakávání mrtvých ve středověké Číně. DharmaGaia, Praha. Lubsangdorji, J., 2008, Diacritic marks in the Mongolian script and the 'darkness of confusion of letters'. In: Mongolo-
Tibetica Pragensia '08, 1/1, 45-98. Philosophical Faculty, Charles University in Prague. Mahävyutpatti, Yumiko Ishihama - Yoichi Fukuda (ed.), 1989, A new critical edition of the Mahävyutpatti. Sanskrit-Tibetan-Mongolian Dictionary of Buddhist Terminology iff!!!330^ ÍÍ,~ýzM. Materials for Tibetan-Mongolian
Dictionaries, Vol. 1. The Toyo Bunko. Manduqu, 0., 1995, Mongyol i iui toli bičig. Öbür mongyol-un soyul-un keblel-ün qoriy-a, Qayilar. Mongyol kelen-ii toli, 1997. Mongyol kelen-ü toli nayirayulqu duyuyilang. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a,
Kökeqota. (Vytištěno v roce 1999.) Mergen keyid-ün sudur-un čiyulyan, 2012. Sestavil S. Möngkebatu, odpovědný redaktor Bayanbayatur, Tümendelger,
Bürgüd. Öbür mongyol-un keblel-ün bülüglel - Öbür mongyol-un suryan kümüjil-ün keblel-ün qoriy-a,
Kökeqota.
Mongyol dangse ebkemel-ün emkidkel, 2003. Cimeddorji, Wu Yuanfeng, Sa. Narasun youllan nayirayuluyči. Öbür
mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Mongyol Eanjuur, Danjuur-un yarčay, 2002. Alus-un baray-a keblel-ün qoriy-a.
Mongyol kelen-ü toli, 1997. Mongyol kelen-ü toli nayirayulqu duyuyilang. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a,
Kökeqota. (Vytištěno v roce 1999.) Morin-u ündüsün, 2009. Mongyol soyul, šasin surtaqun, gün uqayan sudulul-un čubural 2. A. Songqor (red.). Öbür
mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Namkamituy, 2005. „Burqan-u arban qoyar jokiyangyui "-yin sudulul. Ündüsüten-ü keblel-ün qoriy-a, Begejing. Naran-u gerel, 2009. Mongyol soyul, šasin surtaqun, gün uqayan sudulul-un čubural 1. A. Šongqor (red.). Öbür
mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Na Ta, 1999, Altan erike. Edice Coyiji. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Oberfalzerová, Alena, 2006, Metaphors and Nomads. Charles University, Philosophical Faculty, Institute of South and
Central Asian Studies, Seminar of Mongolian Studies, Prague. Oljeyiburin, 1992, Dumdadu jayun-u mongyol kelen-ü "-run" dayaburi-yin tuqai. In: Mongyol sudulul-un ögülel-ün
147
tegübüri. Kökeqota.
Qaserdeni - Danzan [... et al.], 1997, Arjai ayui-yin uyiyurjin mongyol bicigesü-yin sudulul. Liyooning-un ündüsüten-ü
keblel-ünqoriy-a, [Shenyang]. Qorin naimatu tayilburi toli, 1988. Uspořádala Namjilm-a. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
(Vytištěno v roce 1994.)
Qorin nigetü tayilburi toli, 1977. Uspořádal Obür mongyol-un mongyol kele udq-a jokiyal teüke sudulqu yajar. Öbür
mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Paulenz-Kollmar, Karénina, 2001, Erdeni tunumal neretü sudur. Die Biographie des Altan qayan der Tümed-Mongolen.
Ein Beitrag zur Geschichte der religionspolitischen Beziehungen zwischen der Mongolei und Tibet im
ausgehenden 16. Jahrhundert. Harrassowitz, Wiesbaden. Poppe, Nicholas, 1957, The Mongolian Monuments in 'Phags-pa Script. 2nd edition. Translated by John R. Krueger.
Harrassowitz, Wiesbaden.
Poppe, Nicholas, 1959/60, Ein mongolisches Gedicht aus den Turfan-Funden. In: Central Asiatic Journal 1959/60, 5, str. 257-294.
Poucha, Pavel (přeložil), 1955, Tajná kronika Mongolů. Živá díla minulosti. SNKL, Praha. Reedice Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2011.
Poucha, Pavel (přeložil), 1956, Zur Entwicklung des mongolischen Verses (Vom Altaischen zum Khalkha-Mongolischen). In: Charisteria orientalia praecipue ad Persiam pertinentia. Ediderunt Felix Tauer, Věra Kubíčková, Ivan Hrbek. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, str. 233-252.
Rachewiltz, Igor de, 1995, The Mongolian Tanjur Version of the Bodhicaryávatára. Edited and Transcribed, with a Word-Index and a Photo-Reproduction of the Original Text (1748). Asiatische Forschungen 129. Harrassowitz, Wiesbaden.
Rinčin, Bi[mba-yin], 1990, Mongyol bičig-iln kelen-ü jüi. Terigün debter. Uduridqal. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Sagaster, Klaus, 1976, Die Weisse Geschichte (Cayan teüke). Eine mongolische Quelle zur lehre von den Beiden Ordnungen Religion und Staat in Tibet und der Mongolei. Otto Harrassowitz, Wiesbaden.
Saran-a, C., 2009, Alaša arad-un aman jokiyal-un čomoy. I. Jang üyile-yin domoy yariy-a. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Sarközi, Alice, 1992, Political Prophecies in Mongolia in the 17-20th Centuries. Bibliotheca Orientalis Hungarica; Vol.
38. Asiatische Forschungen; Vol. 116. Akadémiai, Budapest. Sarközi, Alice (ed.), 1995, A Buddhist terminological dictionary. The Mongolian Mahávyutpatti. In collaboration with
Jánoš Szerb. Akadémiai kiadó, Budapest. Suryaltu (ed.), 2010, Bodičariy-a awatar-a. Öbür mongyol-un keblel-ün bülüglel - Öbür mongyol-un suiyan kümüjil-ün
keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Schmidt, Isaac Jacob, 1829, Geschichte der Ost-Mongolen und ihres Fürstenhauses, verfasst von Ssanang Ssetsen
Chungtaidschi der Ordus. N. Gretsch, Leipzig; Carl Cnobloch, St. Petersburg. Siregetü, Güüsi Corji, 2006, Czikula kereglegczi. Ciqula kereglegči tegüs udq-a-tu šastir 1587-1607. Zásady Buddy zrnu.
Mongolski Traktat z XVI w. Z jezyka mongolskiego przeložyla, opracowala i wstepem opatrzyla Agata Bareja-
Starzyňska. Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego, Warszawa. Sirüngküü, 2006, Arban qoyar jokiyangyui kiged tegün-ü tayilburi jokiyal-un yerüngkeyilegsen sudulyan. Öbür
mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Süyüke (ed.), 1986, Jokistu ayalyu-yin toli. Öbür mongyol-un soyul-un keblel-ün qoriy-a, Qayilar. Sántidéva, 2000, Uvedení na cestu k probuzení. Bódhičárjávatára. Ze sanskrtu přeložil bhikkhu Dhammadípa.
DharmaGaia, Praha.
Songqur - Macukawa, 2002, Ülemji degedü törül-ün ündüsün-ü sudulul. Öbür mongyol-un suryan kümüjil-ün keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Songqur, A. , 2013, „Oyin-i sayitur geyigelügci neretü šastir "-un sudulul. Öbür mongyol-un keblel-ün bülüglel - Öbür
mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Tulyayuri, 1992, „Intu ong-un kösiy-e"-yin mongyol bicig-ün sudulul. Öbür mongyol-un soyul-un keblel-ün qoriy-a,
Qayilar.
Tumurtogoo, D. (ed.), 2006, Mongolian Monuments in Uighur-Mongolian Script (XIII—XVI Centuries). Introduction, Transcription and Bibliography. With the Collaboration of G. Cecegdari. Institute of Linguistics, Academia Sinica.
Tsyrempilov, Nikolay, 2006, Annotated Catalogue of the collection of Mongolian manuscripts and xylographs Mil of the Institute of Mongolian, Tibetan and Buddhist studies of Siberian branch of Russian academy of sciences. CNEAS Monograph Series No. 21. Editovala Tsymzhit Wanchikova. Center for Northeast Asian Studies, Tohoku University, Sendai.
Uspensky, Vladimir L., 1997, Prince Yunli (1697-1738). Manchu statesman and Tibetan Buddhist. Institute for the
study of languages and cultures of Asia and Africa, Tokyo. Uspensky, Vladimir L., 1999, Catalogue of the Mongolian Manuscripts and Xylographs in the St. Petersburg State
University library. With assistance from Osamu Inoue. Edited and foreword by Tatsuo Nakami. Institute for the
study of languages and cultures of Asia and Africa, Tokyo.
148
Üliger-tin dalai 1986. Siregetü güüsi čorji orčiyulba, Erkimbayar qaryuyulun bayulyaju tayilburilaba. Mongyol tulyur
bicig-ün čubural. Ündüsüten-ü keblel-ün qoriy-a, Begejing. Wangjil, Ba., 1987, Köke tülkigür. Öbür mongyol-un suryan kümüjil-ün keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Weiers, Michael, 1969, Untersuchungen zu einer historischen Grammatik des präklasichen Schriftmongolisch. Otto
Harrassowitz, Wiesbaden.
Weller, Friedrich, 1955, Zum Blockdruckfragmente des mongolischen Bodicaryävatära der Berliner Turfan-Sammlung.
Abhandlungen der Deutschen Academie der Wissenschaften. Klasse für Sprache, Literatur und Kunst. Jg. 1954,
No. 2. Akademie - Verlag, Berlin. Zieme, Peter, 1991, Die Stabreimtexte der Uiguren von Turfan und Dunhuang: Studien zur alttürkischen Dichtung.
Akadémiai Kiadó, Budapest.
EannaiDKanoB, IL B. 1962, Jirüken-ü tolta-yin tayilburi. Momojibcme zpoMMammecKoe conunenue XVIII eexa.
EypaTCKoe lemcKHoe H3narejn>ctbo, YraH-Yiis. Bojibutoü aKademmecKuü momojibCKo-pyccKuü cjioeapb, 2001, HHCTHiyT jßbiica h jiHTepaiypbi AicaneMHH Hayic
Mohtojihh. Academia, MocKBa. BjiauHMHpuoB, B. ü., 1929, Bodhicaryävatära Cäntideva. MomojibCKUü nepeeod Chos-kyi hod-zer'a. In: Bibliotheca
Buddhica, TomXXVIII/1. HsnarejibCTBO AKaneMnn Hayic CCCP, JleHHHrpan. BjiauHMHpuoB, B. iL, 1929, CpaenumejibHax zpoMMamuKa monzojibCKOzo nucbmennozo x3UKa u xajixacKozo napenux.
BBe/iernie h (JiOHeTmca. JleHHHrpan. Používám faksimilní vydání díla z roku 1989 vydaného nakladatelstvím
Hayíca - rjiaBHaa pe/iatcinia boctohhoh jiHTepaiypbi, MocKBa. BjianHMHpuoB, B. JI., 2002, Paóomu no ucmopuu u amnozpacpuu monzojibCKUx napodoe. HanarenbCKaa (})HpMa
BocTOHHaa jnrrepaiypa PAH, MocKBa. TepacHMOBH1!, JI. K., 1975, Momojibcme cmuxocnooKeuue. H3AarejibCTBO JlemiHipancKoro ymreepcHTeTa, JleHHHrpan. TepacHMOBH1!, JI. K., 2006, MonzojibCKan mimepamypa XIII - nanajia XX ee. KanMbiiucnň HHCTHiyT ryMäHHTapHbix
HCCJieAOBaHHH, 3jIHCTa.
rspsjiöanpax, 5K., 2010, "JIohuh dopeon xoěpun"Mohzoji yjicunH3zyypmnu uoji sapaz. yjiaaHÖaarap fla]vmHHCYP3H, li,., 1966, XVII 3yym>i 3xhhh yenim opnyyjiarH AjrraHrspsji yBuinÜH lyxaü 3apnM msrss. In: Mohzojiuh
cydjiaji. Studia Mongolica Instituti linguae et litterarum Akademiae scientiarum Reipublicae populi Mongoli,
Tomus V, Fasc. 9, str. 9-13.
/JaivmHHCYpsH, IL, 1968, Mohzojiuh ypan 30xuojiuh moüM. Pypaedyzaap daemap (XIX syynu ye). YiCbiH xsbjisjihhh
xspsr 3pxji3x xopoo, yjiaaHÖaarap. fl,aM^HHCYP3H, LI,., - U.3H7I, Jí,., 1976, Mohzojiuh ypan soxuojiuh moüM. Xoep^yraap £3BT3p (XVII-XVIII syyHuů ye).
HIhidkjisx YxaaHbi AicaneMHHH Xsji 30XHOjn>iH xyp33Ji3H, yjiaaHÖaarap. /JaiiDKaMii, J\. - /lapbxyy, P- - 3oji3aaa, M., 2009, Mohzojiuh ěc synu C3mz3jiz33nuů myyx. yjiaaHÖaarap. ffpeenemmpKCKuü cjioeapb, 1969. H3AarejibCTBO Hayíca, JleHHHipan.
5KaHHHB, Ě., 2006, Conzodoz mohzoji óuhzuůh omhox yeuůH dypczajiyyd. Corpus scriptorum, Tomus II. MyiiC MoHroji
X3JI coejibiH cypryyjib - Typsr cy/yiajibm tshxhm, yjiaaHÖaaTap. 3aaaöaaTap, /IajiaHH, 2011, XIII-XVI 3yynu mohzoji óuhzuůh dypczanun aeuasyü, yzsyňn mozmojiuoo. MoHroji yjicbiH
hx cypryyjib, MoHroji xsji, coejn>m cypryyjn>, X3jihihh>kji3jihhh tshxhm, yjiaaHÖaaTap. KoBajieBCKHH, Ocnn, l84-4-,MoHzojibCKo-pycctco-(ppaHuy3CKuü cjioeapb. yHHBep3HTeTCicaíi THnorpac[)Híi, Ka3aHb. JIay(})ep, B., 1927, Oueptc MonzojibCKoü Jiumepamypu. Překl. B. A. KasaiceBHH. JlemiHrpaztcioiH BOCTOHHbiň HHCTHiyT
HMeffli A. C. EHyioiJi3e, JleHHHrpan. JIyBcaimop>k, ÍKymapHHH, 2014, Mohzojiuh nyyu, moenoon. (Mohzoji yjicun nyyu, myyx). Ahtooh Mocraspi" MoHroji
cyAJiajrbiH tob - Kapjrbm hx cypryyjiHiÍH TyH yxaaHbi cJtaicyjibTeT, Omhoa öa Tob A3hhh cy^jiajiMH HHCTHiyT,
yjiaaHÖaaTap.
Mohzoji xsjihuů dsjizspsnzyü maůjióap mojib, 2008. TäBäH öoTb. Hlavní redaktor JI. Eojia. IIIhh>kji3x yxaaHbi aicaneMH,
Xsji 30XH0JibiH XYP33JI3H, yjiaaHÖaaTap. MHxaüjiOB, r. H., 1969, Jlumepamypnoe nacjiedcmeo Monzojioe. MocKBa.
MoHxcaüxaH, C, 2011, „Ban3apazH"-uün mozczojiuůn yz. UIhidkjisx yxaaHbi aicaneMH Xsji 30XHOjn>iH xyp33Ji3H, yjiaaHÖaaTap.
OpjiOBCKaa, M. H., 1984, flsutc „Ajiman moeuu ". Hayíca, MocKBa.
OpjiOBCicaa, M. H., 1985, OopMa Ha -run b CTaponncbMeHHOM MOHrojrbCKOM jßbiice. In: MoHzojibctcuů jiunzeucmmecKuů
cóopnuK. H3JiaTejrbCBO Hayíca, MocKBa, 80-85. OpjiOBCicaa, M.H., 1996, flsutcMonzojibctcux mexcmoe eXIII-XIVee. HHCTHiyT BOCTOKOBejieHHa PAH, MocKBa. Flaröa, T.,  1957, „3ypxnuů mojiunun maüji6ap"-uz cydajican myxaů msMÖszndsji. Yicbm x3bji3jihhh ra3ap,
yjiaaHÖaaTap.
Flonne, H. H., 1937, FpajmiamuKa nucbmeHHo-MOHzojibCKozo x3UKa. HsnarejrbCTBO AicaneMHH HayK CCCP, MocKBa -JleHHHrpan.
Flonne, H. H., 1941, 3ojiOTOopflbmcicaíi Haunncb Ha öepecTe. In: Bonpocu coeemctcozo eocmomeedenux, No. 2. MocKBa.
Ffopjm, X3Ji33rHHH, 1973, XajixuH UIUH3 ojidcoH uaas 3px3M0tcuüH dypczajim 6uhuz. Tapzyyn daemap. Monumenta Historica Instituti Historiae Academiae Scientiarum Reipublicae Populi Mongolici, Tomus VI., Fase. I.
149
PaEtfcaa, J\. hoöh xyTarr, 1962, 3oxuojiuh 3Mxmz3Ji. 3px3jic3H aicaneMiPi IT. /JaM/piHCYpsH, SMxrrsac, xsBjisim
Ô3JiTr3C3H J\. ITaraaH. Yncbm xsbjisjihhh ra3ap, YnaaHOaarap. PanHaaôaupaa, 2009, PaeoKOM 3ax ôandudun myyoK Capnu zspsn xsmssx oputue. Biblioťheca Oiratica XII. Tyyx coen,
x3ji ôiPirHHH cyAJiajibiH Toa hommh rspsji tob, YnaaHÔaaTap. Pepnx, K). H., 1983-87, TuoemcKO-pyccm-anzjiuücKuü cjioeapb c cancKpumcKUMU napcumemmu. HanareiibCTBO Hayica
- DraBHaa pe^aicniM boctohhoh jiHTepaTypbi, MocKBa. CaiDKeeB, E J\., 1953, Cpaenumemnan zpaMMamuKa monzojibCKux xsbime. T. 1. HanarejibCTBO AicaneMHH HayK CCCP,
MocKBa.
Ca3biKHH, A. E, 1988, Kamanoz monzojibCKuxpymnuceu u Kcujiozpadjoe Hncmumyma eocmomeedenux aKademuu nayK
CCCP. Tom I. Hayra, MocKBa. Ca3biKHH, A. E, 2001, Kamcuioz monzojibCKux pymnuceu u Kcujiozpadjoe Hncmumyma eocmomeedenux Poccuückoü
aKademuu nayK. Tom II. BocTOHHaa jiirreparypa PAH, MocKBa. Ca3biKHH, A. E, 2003, Kamanoz monzojibCKux pymnuceu u Kcujiozpacpoe Hncmumyma eocmomeedenux Poccuückoü
aKademuu nayK. Tom III. BocTOHHaa jiHTeparypa PAH, MocKBa. CyMiaaoaarap, B., 1990, Mongyol-un niyuča tobčiyan - yczuün zajiuz. Pe^aKTop JI. MamiasKaB, IT. IIIamapcYP3H.
YnaaHÔaaTap.
To^aeBa, B. X., 2001, Cnoeapb x3UKa Oüpamoe CunbU3xna. KanMbiHKoe KHiDKHoe roflarenbCTBO, 3jniCTa.
Xaadun yndscnuü Dpdanuün moeu, 2011. 3x ôhhfhhh nprii cy^anraa xhhc3h ^OKTop Marcap>KaBbiH EaapcaňxaH,
xHHäH TOXHOniryyjicaH ^oicrop npocjieccop IIIapaBbiH ^oÖMaa. MYHC, MXCC; MoHrojrbm yhti3Chhh homhh
caH; HIhidkjisx yxaaHbi aicaneMHHH tyyxhhh xypssjiSH, YnaaHOaarap. TJpjioo, 5K., 1988, BHMAY-daxb monzoji xsjinuü nymzuün axjizyynu mom 6muz. II. Oüpd axjizyy. BHMAY-biH IIIYA
X3JI 30XHOJibiH XYP33JI3H, YnaaHÔaaTap. I_I,3B3ji, ü., 1966, Monzoji xsjinuü moeu maüjioap mom. Yicmh xsbjisjihhh xspsr 3pxji3x xopoo, YnaaHÔaaTap. I_I,3A3B, J\., 1974, Monzoji %pyy naüpzuün yjioMOKJiaji umnsnnsji (1920-40-ood on). TspryyH ^3BT3p. HIhh>kji3x yxaaHbi
aicaneMHHH x3bji3ji, YnaaHÔaaTap. ITspsHCOflHOM, J\.^ 1969, XIVsyynu yeuün %pyy naüpazu ^oüoku Odcap. YnaaHOaarap.
IJ,3p3HCOAHOM,      1987, Monzoji ypan 30xuon. XIII-XX syynuü 3x3«. BHMAY-hhh Ap^biH ôojiOBcpojrbiH aaMHbi cypax
ôhhht, csTrYYJTHHH H3mc3H peflaKiniini ra3ap, yjiaaHÔaaTap. ITspsHCOflHOM,       1987, 5KaHpbi MOHrojibCKOH no33HH XIV b. (Ha Marepnajrax TyptjiaHCKOH KOJijieicHHH). In:
CneuucpuKa otcanpoe e Jiumepamypax Ilenmpajibnoü u Bocmounoü Asuu. MocKBa. I_J,3p3HCOflHOM,      1997, Monzojibin ôypxanu uiaumnu ypan 30xuoji. TITjödkjisx YxaaHbi AicaneMHHH Xsji 30XHOjn>iH
XYP33JI3H, YnaaHÔaaTap.
^OHMaa, HJ., 2003, O cyththnicce -run/rün, BCTpenaionieMca b "CoicpoBeHHOM cica3aHHH MoHronoß" h Ha ^hhiticobom
icaMHe. In: Monzon cydnanun ozyymyyd. MYHC, YnaaHÔaaTap, 256-264. IIIamapcYpsH, IT., 2001, Monzomyydun yc3z ouuuzuün moeuoon. YnaaHOaarap.
üxoHTOBa, H. C, 2010, OüpamcKuü cnoeapb noammecKux eupaoKenuü. (PamuMUJie pymnucu, mpancjiumepauuji, nepeeod c oüpamcmzo, cnoeapb c KOMMenmapuxMU, npunooKenun. IlaMJiTHHKH nncbMemiocTH BOCTOica CXX. BocTOHHaa jniTeparypa PAH, MocKBa.
150
4. Paleografický rozbor a kontext rukopisu Mong. B 3/1 (Tantrická naučení ctihodného Marpy ve čtyřech svitcích papíru)
4.1. Úvod
Tato kapitola265 se věnuje podle současného výzkumu unikátnímu mongolskému rukopisu „Tantrická naučení266 ctihodného Marpy ve čtyřech svitcích267 papíru" Erkin Marba-yin dôrben ebkemel čayasu-tu-yin ůndůsůlegsen ůndůsůn-ů aman-u ubadis kiged selte ber orusiba. Záměrem přítomné studie je především stanovit dataci rukopisu. Z hlediska studia mongolských rukopisů je text Marpových naučení významný především svými odkazy na postavu Bayayud Dayun qung tayije, jenž je v rukopise Mong. B 3/1 zmíněn jako poslední příjemce Marpových naučení a s největší pravděpodobností byl iniciátorem překladu.
Texty spojené s osobou Marpy Překladatele (1012-1097) jsou v mongolské literární tradici vzácné. Marpa je považován za jednoho z prvních mistrů tradice Kagyú a za zakladatele několika linií této tradice.
Období druhého šíření buddhismu v Mongolsku bylo předmoderní mongolskou buddhistickou historiografií popisováno jako období, kdy byl na mongolském území šířen výhradně vliv školy Gelugpa. Nedávné výzkumy však poskytly bohaté doklady, že mongolská elita byla v předqingském období v kontaktu s představiteli různých buddhistických tradic. Dokladem přijímání neortodoxních tradic z pohledu gelugpovského buddhismu může být i zde analyzovaný rukopis Marpových naučení.
Z přelomu 16. a 17. století pochází řada překladů biografií Naropy, Tilopy, Marpy a Milarepy, dochovaných v mongolských rukopisech první poloviny 17. století. Většina z nich byla v následujících staletích zapomenuta a dále se neopisovala.
Marpova naučení v rukopise Mong. B 3/1 jsou uvedena historií svého předávání. Linie předávání končí jménem Bayayud qung tayiji, jenž je přijal pravděpodobně v 80. nebo 90. letech 16. století. Předpokládám, že přítomná mongolská verze byla přeložena speciálně pro jeho potřebu. Jedná se tudíž o jeden z nej starších mongolských překladů buddhisti ckých textů v období tzv. Druhého šíření buddhismu mezi Mongoly.
4.2. Paleografický rozbor rukopisu Mong. B 3/1
4.2.1. Obecný popis rukopisu
Rukopis obsahuje 60 listů pravděpodobně čínského papíru, jenž byl slepen ve dvou vrstvách a vyhlazen. Rukopis byl uchován v jednom barintayu (šátku) společně s dalšími rukopisy částečně soudobého a částečně pozdějšího původu. Obsah většiny rukopisů napovídá, že původní majitel měl širší sbírku velice specializovaných textů. Texty v konvolutu s rukopisem Marpových naučení:
1. Erkin Marba-yin dôrben ebkemel čayasu-tu-yin ůndůsůlegsen ůndůsůn-ů aman-u ubadis ... (59 fol., neúplný, rozměry: 27,4 : 8 cm, Mong. B 3/1)
2. Rozsáhlý věštebný manuál (56 fol., 27,9 : 7,3 cm, čínský papír slepený ve dvou vrstvách, Mong. B 3/2)
Podrobná studie o rukopisu Marpových naučení A new source about Bayayud bayatur tayiji, a lay propagátor of Buddhism in the 16th century Tůmed včetně edice rukopisu a rejstříku slov jsem připravil jako výstup projektu Vnitřních grantů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze 2013. Článek úspěšně prošel recenzním řízením v časopise Archív Orientální, avšak velmi podrobná doporučení jednoho z recenzentů jsem se rozhodl zpracovávat delší dobu a článek prozatím nezveřejnil. Mong. ubadis, tib. gdams ngag or man ngag, skt. upadeša.
Mong. ebkimellebkemel obvykle označuje skládanou knihu, druhotný význam je „svitek", formát, který byl v období klasického mongolského písemnictví užíván již velmi zřídka. Mongolský výraz ebkemel čayasu odpovídá tib. bsgril shog, které se obvykle objevuje v názvech velmi archaických textů.
151
3. Vizualizace Heruky (pouze fol. 2-3, 28 : 7 cm, Mong. B 3/3)
4. Dva fragmentárni věštebné texty (a. fol. 1-4; b. fol. 68-69,268 Mong. B 3/4)
5. Astrologické pojednání rozdělené podle 28 naksater s titulem Qoyaduyar idegči-yin tayilburi-i eyin uqaydaqui:: (28,3 : 7,4 cm, silný papír ze dvou vrstev čínského papíru slepeného po stranách hnědého středového papíru, Mong. B 3/5)269
6. Pojednání o užitku plynoucím z užívání modlitebních mlýnků kůrdů (Kůrdůn-ů ači tusa, fol. 2-10, neúplný, Mong. B 3/6)
7. Šest listů z jednoho nebo více rozsáhlejších naukových textů opsaných třemi různými písaři270 (Mong. B 3/7)
8. Oyun tůlkigůr ner-e-tů šastir kemeků sudur ene bolai: (fol. 1-5, 7, 9-30, neúplný). Opis známé didaktické básně psané štětcem na ruském ručním papíře s polovičním bílým datem (18..). Styl písma odpovídá druhé čtvrtině 19. století. (Mong. B 3/8)
Hlavní část knihy obsahuje čtyři texty připisované Marpovi, uvedené narativem popisujícím předávání těchto textů od Marpy vil. století k Bayayud Dayun qung tayijovi v pozdním 16. století.
4.2.2. Obecná charakteristika písma rukopisu Mong. B 3/1
Rukopis je napsán dvěma písaři současníky.271 Velmi pravděpodobně se jednalo o běžné rozdělení práce na delších rukopisech, kdy jeden písař dostal za úkol opsat první a druhý druhou polovinu (písař A fol. 1-30, písař B fol. 31-59). Písař A se jeví jako méně zkušený, jeho písmo je méně úhledné než písmo písaře B a jeví se i přes odlišnost stylů jako vývojově starší. Písař B opravoval text písaře A a doplnil i celé vynechané sloupce textu. Písař A je blízký nezdobnému „lidovému" stylu písma známého z textů na březové kůře z Charbuchyn balgasu272 nebo rané korespondenci mandžuského dvora psané štětcem (30.-40. léta 17. století).273 Písmo písaře B může být klasifikováno jako profesionální monastické písmo přelomu 17. a 18. století. (Mong. B 3/1 písař A: Ukázka č. 16, písař B: ukázka č. 17)
Věštebný manuál nalezený zároveň v jednom konvolutu s Marpovými naučeními (Mong. B 3/2) je rovněž napsán dvěma písaři obdobným způsobem jako Marpova naučení (písař A fol. 1-25, písař B fol. 26-56). Přitom písař A rukopisu Mong. B 3/2 je představitelem staršího méně profesionálního stylu písma oproti písaři B, který podobně jako písař B Marpových naučení mistrně zvládá menší kursivnější variantu profesionálního monastického písma 2. poloviny 17. století. Oba písaři rukopisu Mong. B 3/2 přitom nejsou z hlediska charakteristik svého písma totožní s písaři A a B rukopisu Mong. B 3/1. (Mong. B 3/2 písař A, B: Ukázka č. 18).
Umístění titulu Marpových naučení na fol. Ir od levého okraje papíru stejně jako zahájení textu na fol. Iv bylo běžnější v 17. a na počátku 18. století, zatímco od poloviny 18. století se rozšířila praxe zahajování textu v prostředním rámci fol. Iv s ponecháním volných míst pro zobrazení buddhů po stranách i mimo velké rukopisy kanonických textů.
4.2.3. Paleografický rozbor základních tahů
4.2.3.1. titim - přechodová forma mezi aru-yin titim a siluyun titim. Obvykle začíná drobným sidů
Písmo druhého fragmentu vykazuje paleografické charakteristiky 1. poloviny 17. století.
Papír použitý k vytvoření tohoto rukopisu byl druhotně použitý reklamní papír z čínských čajových cihel, jak lze soudit podle fragmentů nápisů tištěných světlou modrou barvou. Čitelné části nápisů původních čajových etiket jsou^cHan/ 9ňi%~ t£ („..../nejprve vlož jeden kus"), pravá strana vertikálního nápisu: lllilJS'ft („speciální aroma z hor Meng"), první znak z horní části nápisu: íůalternativní centrální vertikální nápis: ítn?M. Sekundární užívání čajového papíru pro psaní by v severním Mongolsku nemělo být datováno dříve než do první poloviny 18. století, kdy se začal rozvíjet čínský obchod s Chalchou. Od druhé poloviny 18. století byl již přísun čínského zboží včetně papíru natolik intenzivní, že se se sekundárním využíváním čajových etiket pro psaní více nesetkáváme.
Jeden z písařů je identický s písařem Kůrdůn-ů ači tusa.
Třetí písař později dopsal titul na fol. Ir, které bylo původně ponecháno prázdné. Chiodo 2000, 2009.
Li Boowen 1997 a Mongyol dangse ebkemel-un emkidkel 2003.
152
(23r/9, Ar 12). V některých případech se začátek tahu nachází napravo od základové linie (příklady: 4r/9, 25r/6, 3r/16, 4r/15). Třetí typ (29v/ll) má široký tah titim podobný standardnímu aru-yin titim, avšak jeho začátek nepřekračuje základovou osu. Samostatný titim bez jiného následujícího elementu (e) je obvykle oddělen od dalšího písmene delším tahem základové linie.
i in Hele 23r/9
e in the syllable
eb- 4r/9
e in er(/w 25r/6
i		
29v/ll		
e in ene 4r/4
4.2.3.2. sídíř - u písaře A dynamický, výrazně narušující linearitu základové linie.
111 f-
4.2.3.3. silbi - v 17. století je obvyklá varianta ohnutá dolů (např. 8v/l, 7v/17, 14r/l) podobná písmenu z v jasném písmu. Ä7/3z v iniciální pozici (nerozlíšené j/y) je mírně prohnuté někdy se zakončením mírně nasměrovaným nahoru (např. 10r/23, 14r/9, 10r/22). Silbi u písaře B jsou tvarově neměnná (např. 35r/21). Alografy silbi (matayar silbi) pro w a e v cizích slovech jsou psány nepravidelně s ohybem dolů i bez něj.
4.2.3.4. eber-č a j ve středové pozici nerozlišené obvykle v podobě standardního j.
7v/fi 7v/8
153
4.2.3.5. mimu - závěrečné tvary u a r psány s otevřeným zakončením. Naopak závěrečné i překračuje základovou osu a končí nalevo od ní (např. 10r/24, 10r/19).
7v/H
1 Or/1 g
4.2.3.6. segul - u písaře A obvykle kratší délky s tupým zakončením, někdy pozvolna zahýbající dolů a zakončený do špičky; u písaře B obvykle zakončený nepatrným háčkem.
4.2.3.7. čačuly-a - rozmanité varianty: u písaře A (příklady v prvním řádku) nalezneme téměř všechny tvary tahu čačuly-a vyskytující se v 17. a 18. století od širokých protáhlých až po krátké kolmé tahy obvykle v závislosti na aktuálních prostorových možnostech (na konci sloupce písař svobodně presekáva širokým rozběhnutým tahem čačuly-a psací textový rámec). Podobná variabilita je u tahu čačuly-a i v rukopisech z Charbuchyn balgasu.
Písmeno g/k v závěrečné pozici začíná obvykle dvourohým rozeklaným silbi (shodným serbeljin silbi). Inkonsistentní v psaní tahu čačuly-a je i písař B, u něhož paralelně nacházíme samostatné tahy čačuly-a se zahájením v podobě erbeljin silbi i zcela bez něj.
i ľ 1 í II 'X
1 i
4.2.4. Paleografické poznámky k jednotlivým písmenům
K důležitým distinktivním paleografickým rysům patří formy písmene m na konci slova. U písaře A převládá forma s uzavřeným tahem numu a boyuni segul (bez háčku 21r/3, 16v/15, 2v/5). Forma s háčkem (10v/19, 31v/9, 9v/12), která je typická pro písaře B však není neznámá ani písaři A. Eber písmena m na začátku a uprostřed slova je typicky dlouhý, eber písmene / je poměrně otevřený, souhláskový spoj -ml-je zapisován pomocí ligatury (4r/6, 39r/12).
154
1ÍW19 —'0
blam-a-yi 16v/15 21r/3
			\				
9v/ll-12				2			
		aman 4r/17				39r/12	
qaramlan 4r/6
na počátku slova bývá jen těžko odlišitelné od iniciálního a (tj. podobá se tahu titim následovanému tahem sidtí). Numu v rámci písmene q/y nikdy nepřesahuje napravo od základové osy, spíše se jedná o tah niruyu. Náznak přechodu k pozdější formě lze sledovat na příkladech 2v/2, 13v/5. Ve skutečnosti se jednalo o návrat ke starší formě existující již v sogdském a ujgurském písmu.
J
V některých případech má písmeno k/g v iniciální pozici rozeklaný začátek obdobný hlavici písmena r. Tento tvar je typický pro monastickou unciálu 17. století.
Finální -s je pouze zřídka zapsáno pomocí tahu boyuni segul (u přísaře B např. 37r/13). Převažuje plná mongolská varianta s tahem jabaji. Střídání podob finálního -s ukazuje, že použití boyuni segul není v 17.-19. století znakem archaičnosti, ale spíše vznešenějšího, elegantnějšího stylu písma a odpovídá osobním preferencím a zvyklostem konkrétního pisatele.
		
	18b/18	
li1
38-T r/9
37r/13
Diakritické tečky jsou užity jako fakultativní doplňky písmen n, y a š. Ve většině případů v rukopise chybí. Přesto je písař A užívá relativně častěji, než je na přelomu 17. a 18. století obvyklé. Překvapuje, že oproti běžnému výskytu jsou tečky užity i ve slovech, která by bez nich byla stejně dobře čitelná, naopak u řady složitých slov, kde se čtenář snadno ztratí ve sledu nerozlíšených tahů sidů, diakritika chybí. Dvě tečky se typicky užívají k označení y v pozici „výplňové souhlásky" debisker geyigulugči nebo nad y v poslední slabice před odděleně psaným -a v podobě čačuly-a. Zcela nezvyklé je ve své době užití dvou teček nad y na začátku slova. Písař B diakritiku neužívá nikdy a dokonce i š píše bez teček shodně s písmenem s.
155
qoyar čeg:
příklady slov bez diakritiky:
lSv/15 10v/18
výjimečné případy užití diakritiky:
sunyaju (neobvyklý zápis slova sungyaju) 13v/l
qoruyun (dvojitá tečka označuje souhlásku q, jejíž grafická forma je neodlišitelná od iniciálního a) 29r/2
bodgali (dvojtečka nad transkripčním písmenem g) 4r/ll
		A	i
f		J	
13v/l			
Písmeno kebtege d je psáno v podobě smyčky s jasně pravotočivým průběhem.
lv/1 3r/4
33r/7
4.2.5. Pravopis
Text vykazuje preklasickou ortografii s mnoha nepravidelnostmi způsobenými nepečlivostí písařů.
Nejvýraznější nepravidelnost je v užívání písmen d a t v sufixech dat.-lok., které se neřídí standardním pravidlem, že po vokalických zakončeních a n, m, l, ng následuje sufix -dur/dur zapsaný pomocí kebtege d, kdežto po zakončeních b, g/y, r, s, d sufix -tur/tur zapisovaný pomocí bosuy-a t. Distribuce těchto tvarů se neřídí žádným pravidlem. Podobně nekonsistentní je psaní sociativních sufixů -tu/tu a -tan/ten, násobného sufixu -ta/te.
Např.: baysi-tur 2v/10, kemegsen-tůr 6r/10, bůkůi-tůr 1x19, nom-tur 7r/10, niyur-dur 26r/14, yurban-da 26v/13, ijayur-dan 17v/13, juil-du 5v/22, ijayur-tu 6r/l, čayalsu-tu 6r/4, jiruken-deki 4r/12 Mimo sufixy je však nepravidelné fonetické užití tvarů kebtege d (pro d) a bosuy-a t (pro i) v rukopise vzácné.
Např. dayan 2v/10 (converbum modale od daya- „následovat")
Preklasická forma akus. -gi namísto obvyklého -yi odráží hovorovou výslovnost doloženou| v 17. století také pravopisem jasného písma.
E.g.: kei-gi 12v/6
9>
Ve dvou případech sociativní sufix -luya/luy-a narušuje vokální harmonii. Luy-a (jindy často psané výhradně ve tvaru lüge) bylo písaři 17. a 18. století často vnímáno jako samostatné slovo.
156
uy-e-luya 38-I.r/15 kůrdůn-luy-a 26v/9
Písař A často spojuje pádové sufixy se slovy, k nimž se vztahují.
yagsasun 17v/4, mongyolun keleber 18r/13-14, dusulun 19r/2, sudalun 21r/12, qabarun 21 v/2, budgalisun 3x15, beyeben 25r/17, 26v/l, yajartayan 34v/16
Vzácný příklad plurálového sufixu -s spojeného s akusativním sufixem má četné paralely v textech z Charbuchyn balgasu. erdini-si 16v/13274
Výjimečně se objevují příklady preklasických tvarů slov:
čayalsun 5r/19, 38-II.v/16; čayalsu-tu-yi 5x19, 6v/6 aj.275 vedle novějšího čayasu-tu lv/4, čayasu-tu-^/4r/10 aj.
kúilsún-ú llv/19,12r/21, 20v/24, 21r/23 a kúilesún-ú 12v/21, 22r/21 (Classical Mongolian:
kůisůn)216
mod-tur 38-II.r/3 (klasický pravopis: modu-duf)
ayay-ya tegimlig 7v/20 (klasický pravopis: ayay-a tegimlig/takimlig)
Vzhledem ke zmínce jména Bayayud qung tayiji předpokládám, že překlad Marpových naučení vznikl v 80. - 90. letech 16. století. Vznik překladu tudíž spadá do doby, kdy podle obecně rozšířeného názoru Ayuusi Gúúsi zavedl nový systém transkripce sanskrtu a tibetštiny mongolským písmem nazývaný Ali kali (Tib. ä li ká li, 15 87).277 Ayusi Gúúsiova abeceda byla vytvořena s cílem přesně zapisovat texty dhárani, kde byl přesný přenos sanskrtské fonetiky považován za nezbytný k tomu, aby si dhárani udržely při recitaci svůj účinek.
Transkripce sanskrtských slov a jmen v rukopisu Marpových naučení jsou často plná zjevných opisovačských chyb, vycházejí však ze zápisu ovlivněného systémem Ali kali. Tato skutečnost neznamená, že by překlad vznikl s jistotou až po roce 1587, protože Ayuusi Gúúsi spíše systematizoval již dříve používaný způsob transkripce. Příklady užití transkripčních písmen: pandi-ta 30v/9 pandita 38-II.v/10 Nároba 2v/14 NYIM-A [nyi ma] 1x12
38-TTv/10 2v/14
Příklady pomongolštěných přejatých slov s transkripčními písmeny:
ces 5r/6
2r/5
Zvláštní pozornost zasluhují neobvyklé zápisy jména Milarepa: MIDLARASBA [mi la raspa] 3v/18 aMiolan lv/18
Chiodo 2000: 25.
Tvar čayalsun byl zachován v dialektech: cärs (Hotogoid, Hôvsgôl aimag), cärs"n (Hamnigan, Hôlunbuir). Existují další příklady -/- v sufixu -sůn vpreklasické mongolštině: molsůn (modern Khalkha: moc), *nuyulsun (ojratské nufrsun, klasická mongolština: nuyusu, moderní mongolština nyzac), sakiyulsun (pozdní klasická mongolština sakiyusun, moderní mongolština: caxuyc). Heissig 1954: 106-107.
157
E. Chiodo278 zmínila ojedinělý prípad zápisu jména Midla[r]asba v rukopise na březové kůře z Charbuchyn balgasu (XBM 113, fol. llr/4-5). Mid la je častý alternativní tibetský zápis Milarepovajména.
4.3. Kontext rukopisu v mongolské literární tradici
V dostupných katalozích světových sbírek mongolských rukopisů jsem nenalezl žádný jiný opis Marpových naučení. Zakladatelské postavy starých tibetských škol se podle dochovaných textů těšily v Mongolsku na přelomu 16. a 17. století značnému zájmu. Známy jsou dva různé překlady Marpovy biografie do mongolštiny Boyda Marba-yin čadig z první poloviny 17. století, první v překladu JTaldan qutuytu pořízeném na příkaz Cečen qung tayiji279 a druhý v překladu Altán gerel ubasiho,280 plodného překladatele spjatého se dvory Altán chánových potomků a také oblastí centrální Chalchy.281 Naropa,282 Tilopa283 a Milarepa284 rovněž získali srovnatelnou popularitu u mongolské aristokracie a biografie každého z nich je známa přinejmenším v jednom mongolském překladu zpočátku 17. století. Překlad Milarepovy biografie byl objednán chalchským Coytu tayijem a jeho matkou, známými přívrženci chána Ligdena a ne-gelugpovských škol. Od druhé poloviny 18. a 19. století nejsou známy další rukopisy ani Marpovy ani Naropovy biografie.
Chiodo 2009: 52.
Boyda Marba-yin čadig. Knihovna Vnitro mongolské akademie společenských věd. Dumdadu ulus-un yarčay 1999: 869, No. 04696. Kolofon na fol. 56r: tengsel tigei degedti kolgen-i nom tegtin-i: / tegsi qubi-tu nomuqadqal-un tula tôbed-ttir jalayad: / temdegtey-e jula metu sayitur todudqaysan: / temčel-eče qayačaysan boyda Marba-yin čadig egtin-i:: / uridu olan galab-tur quriyaysan buyan-u ktičtin-iyer: / učaral tegtistigsen degedti ôndtir ijayur-tu tôrtil abuysan: / urbal tigei čing stistig tegtistigsen Cečen qung tayiji: / učaraysan-u ktičtin-iyer orčiyul kemen basa basa duraduysan-dur:: / degedti čidayči-yin šasin-dur sayitur yarun: / degedti Sumadi darmá duwaza terigtiten boydas-i sittin: / degedti nom qoyar tigei-yin jerge-dtir surun: / degedti ilayuysan-i qutuy-i ktisegči Galdan qutuy-tu orčiyulbai:: / sayin buyan-i tiile-yin ači-bar ktimtin-i tortil-i oluysan: / sayaral tigei degedti nom-i surqui duralayči bilig-tti kiy-a Samburatan: / sačalal tigei burqan-u sasin-dur sayitur yaruysan: / sanan bilig tegtistigsen noyan Ombo čayasun-dur bayulyabai:: / ene metti tiiledtigsen buyan-u ktičtin-iyer: / eke boluysan jiryuyan jtiil qamuy amitan: / endegtirel tigei tonilqui môr-ttir sayitur orun: / čoy-tu dayusuysan burqan-u qutuy-i ttirgen-e / olqu boltuyai::     : / sarwaMan Gha-a Lam ::
Dayun orčiyuluyči Marba-yin tuyuji orusiba. Překlad z tibetského díla sepsaného Gtsang smyon he ru ka ras pa'i rgyan can (1452-1507). Překladatel: Altán gerel ubasi. Objednavatel: Erdeni Yowagačari toyin. Knihovna Vnitromongolské akademie společenských věd. Dumdadu ulus-un yarčay 1999: 869, No. 04697. Jiný rukopis se shodným kolofonem měl být uchováván v Muzeu ajmagu Súchbátar (/JaMflHHCvpaH 1984: 122). Kolofon k unikátnímu rukopisu Qutuy-tu bilig-tin činadu kijayar-a ktirtigsen naiman mingyan siltig-tti neretti yeke kôlgen sudur orusiba přeloženému Altán gerel ubasim: Egtini qung tayiji čayayan dhara qatun-u duratuly-a-bar orčiyulba. „Přeloženo na příkaz qung tayiji a Čayayan dhara qatun." Čayayan dhara qatun bylo jiné jméno královny Jônggen, vdovy po Altán chánovi, jež byla postupně dotlačena čínským dvorem ke sňatkům s Altán chánovým synem Sengge Dúgůrengem, vnukem Čoytu tayiji Namudai Sečeném a pravnukem Bošuytu jinongem. Nejasný titul qung tayiji vkolofonu odpovídá jednomu ze dvou posledních. Rukopis v klášteře Yeke juu v Chôchchotu. Dumdadu ulus-un yarčay 1999: 60, No. 00338. /JawuiHCvpaH - TJ^hti 1976: 486 jej zmiňují jako „slavného chalchského překladatele Altán gerel ubasiho", avšak nevysvětlují, proč jej geograficky spojují s Chalchou. Nejmladší zmínka o Altán gerel ubasim je v kolofonu jeho překladu Conghapova Lamrimu, který přeložil na příkaz čoytu eke Bunidary a qung tayiji Dayičina při příležitosti úmrtí Túsiyetú qayana rombudorji (1655). AawuiHCvp3H 1966: 11, 1984: 119.
Btitegegčid-tin erketti Naroba-yin aldar-un domoy. Překladatel: Gúngsang bandida. Objednavatel: ktimtin-tin erketti Dtigtireng qošuyuči. Dumdadu ulus-un yarčay 1999: 869, No. 04694 (Knihovny Vnitromongolské akademie společenských věd) a 04695 (Knihovna Vnitromongolské pedagogické univerzity).
Rukopis Tilopovy biografie z přelomu 16. a 17. století Boyda Deloba-yin tuyuji čadig orusiba ve Vnitromongolské knihovně {Dumdadu ulus-un yarčay 1999: 868, No. 04691), jiný rukopis ze stejné doby pochází z knihovny Kengze čin wanga (Knihovna Vnitromongolské pedagogické univerzity; Ibidem, p. 868, No. 04692). Yowagacaras-un erketti degedti gettilgegči Milarasba-yin mam tar nirwan kiged qamuy-i ayiladuyči-yin mor-i tijegtiltigsen kemegdekti orusiba. Překlad tibetského díla, jehož autorem je Gtsang smyon he ru ka ras pa'i rgyan can (1452-1507). Přeložil Siregetú gůúsi čowarjiv-a v roce 1618. Překlad je znám v několika rukopisech a pekingském xylografii z roku 1756. Dumdadu ulus-un yarčay 1999: 870-871, No. 04698-04700; Heissig 1954a: 119-120.
158
Starý rukopis anonymního mongolského překladu biografie Dampa Sangye (Dam pa sangs rgyas, ? - 1117), indického mahasiddhy v Tibetu v 11. století, byl součástí knihovny vnuka císaře Kangxiho, Kengze čin wanga.285 Mongolská verze Atišovy biografie (Joo Atiša enedkeg-důr kerkijů šasin delgegsen ba altán tib-důr oduysan-u tuyuji orusiba)286 je mladší, ale jejím autorem byl Urad-un giiuši Bilig-iin dalai - představitel méně ortodoxní uradské buddhistické tradice. Překlady biografií v první polovině 17. století jsou korunovány překladem Táranáthovy autobiografie zdoby kolem roku 1640 pořízeným zmíněným Altán Gerel ubasim QKouaH /JapnambiH uajumap 2012). Pro srovnání, Conghapova biografie se v mongolštině objevila teprve na přelomu 17. a 18. století a rozšíření se jí dostalo až po vytištění překladu Caqar gebši Lubsangčultuma v roce 1791 (Oči 1996: 109-112).
4.3.1. Obsah rukopisu Erkin Marba-yin dorben ebkemel čayasu-tu-yin ... ubadis 1 v-9r       ubadis-un undusun domoy kiged undusulegsen blam-a-nar-un jerge (Historie předávání naučení)
lv-3r: Úvod - Marpa při hledání Nauky v Indii získává čtvero naučení, Sudal-un kei tour-un nidůn kůrdůn a Yegůdkel-i orui čoyulqui od Näropy a Jayuradu-yin sedkil-i tasuluyči aMaq-a mudur-a-yin quriyangyui silůg od Maitripy a zaznamenávaje na čtyři svitky papíru.
Incipit: lv: Namo guru degedů ariyunMarba kelemůrči-yin ilangyuy-a ubadis ... Explicit: 3r: ... ene ubadis-un bičig-ud ebkemel čayalsun-důr bičiged <kůjůgůn-degen jegůjů> bůgůdede ese ůjůgůlbei: 3r-4v: První linie předávání
Incipit: 3r: qoyitu čay-unMCUR STOWAN287 mayaderketů kemeků blam-a ... Explicit: 4v: ... buyan-u óljei-tů: BayayudDayun qung tayiji-tu ógbei: 4v-8r: Druhá linie předávání
Incipit: 4v: degedů qayaly-a-turyegůdkelůn belge yaruysan imayta boljuqui:... Explicit: 8r: ... dótůger ebkemel čayalsun-u ůndůsůn tuyuji-yi NYIMMDOWAB-A Buyan-u čoy jokiyabai:: 8r-9v: Paralelní linie předávání
Incipit: 8r: tendeče qoyitu čay-tuyegůdkekůi orui čoyulqui kiged. maq-a mudur-a... Explicit: 9v: ... arban qoyar yum-i óggůgsen eče ber bayasba: kemen jarliy bolju bayasba kemen sonustabai:
Závěrečný kolofon: 9v: ubadis-un ůndůsůn domoy kiged ůndůsůlegsen blam-a-nar-un jerge bolai::
9r-l8r      Skt. ůrdhvašrotáh upadeša I Tib. gong du 'pho ba man ngag I Mong. degegsi de yegůdkekůi ubadis, „Instrukce o přenášení vědomí výše"288
lOv: Kolofon první kratší sekce: čoytu nárowaba-yin yegůdkekůi orui čoyulqui ubadis Marba kelemůrči-yin orčiyuluysan-i tegůskejů orusiyulbai
18r: Kolofon druhé delší sekce: Náro-ba blam-a-yin nomlaysan-i kelemůrči Marba
Nyní v Knihovně Vnitromongolské pedagogické univerzity; Dumdadu ulus-un yarčay 1999: 873, No. 04706. Ibidem, p. 866, No. 04685.
V rukopise jsou tibetská jména osob zapsaná často porušeným systémem Ali kali doplněna interlineární verzí v tibetském písmu psaném červenou barvou. Verzi jména z mongolské transkripce uvádím velkými písmeny a v hranatých závorkách doplňuji správnou tibetskou verzi, pokud je známa, ve Wylieho transliteraci. V případě titulů textů uvádím přímo rekonstruované znění tibetské verze ve Wylieho transliteraci, protože chybná mongolská transkripce neumožňuje jednoznačný převod do latinkové transkripce. Mongolské transkripce sanskrtských titulů jsou ještě vzdálenější originálu než transkripce tibetských názvů. Pokusil jsem se o rekonstrukci sanskrtských názvů a uvádím přímo zrekonstruovaný odhad.
Text na toto téma sepsaný 2. Lcang skya qutuytu Ngag dbang bio bzang chos ldanem (1642-1714) se nachází v mongolské i tibetské verzi jeho sebraných spisů: tib. Rnam shes gong du 'pho ba'i khrid yig mkhď spyod myur lam, Mong. Sunesun-i degegsi yegudkeku-yin kotelburi bičig udiyan-a-yin turgen mor kemeků orosiba (Lčang sky-a qutuytu Ngag dbang čos ldan-u 'bum jarliy orusiba, Pekingský xylograf, vol. 5, mong. ja / tib. ca, oddíl 16, fol. 205r-211v; podle Uspensky 1999:1 97).
159
blam-a tôbed-tur iigesi undusulen jokiyaju soyurqaysan buyu: blam-a-yin undusulen nomlaysan-tur tódelamul ůgegůy-e qamuy-i medegči SNYAMMDOWAV-A neretů bičig-tůr jokiyabai::
18r-28v289 Skt. nádiprána290 \jála291] cakra I Tib. rtsa rlung drwa mig 'khor lo zhes bya ba I
Mong. kei sudal tour-un nidun-u kurdun neretu, „[Instrukce] zvaná síť čaker -
mandala kanálů a energií"292 28v-38r    Skt. [podle mongolské transkripce] Madhi di ci toni ubadis-a I Tib. bar do bio chodkyi
man ngag I Mong. jayur-a-du-yin sedkil-i tasulayulqui ubadis, „Instrukce o
přerušování mysli mezistavu (bar do)"293 38Ir-38IIv Skt. mahámudrá samcaya (namísto samuccayah ?) gáthá I Tib. phyag rgya chenpo
tshigs (instead of tshig) bsdus ba I Mong. Mahä mudura quriyangyui silug, „Zkrácená
gäthä o nauce Mahämudrä"
38r: Kolofon: yekepandita mithri ba-yin emune-eče. Marba nom-un oyutu bijasaju orusiyulbai. čoytu nárowa mithri qoyar Marba nadur soyurqaysan ubadis busud luy-a yerůngkůi busu-yin dótůger ebkemel čayalsun tegusbe:
4.3.2. Posloupnosti předávání a okolnosti mongolského překladu
Z historického hlediska je zvláště významná úvodní část zmiňující tři linie předávání Marpových naučení (fol. lv-9v). Dvě ze tří linií ve svém závěru zmiňují Bayayud Dayun qung tayije, jednou zmíněného pouze jako Bayayud qung tayiji. Bezpochyby se jednalo o osobnost blízkou dvoru Altán chána v Túmedu na konci 16. století (identifikace níže). Jádro textu o předávání Marpových naučení mělo být napsáno mnichem jménem Nyi ma mdo ba. Počínaje jeho jménem uvádí text pouze holý výčet posloupnosti předávání bez doprovodného narativu. Většinu zmíněných jmen se mi nepodařilo identifikovat. Výjimkou jsou sám Marpa, jeho syn Dar ma mdo sde, Milarepa, Milarepovi dva významní žáci Ras chung rdo rje grags pa (1086 7-1161?) a Sgam po pa Bsod nams rin chen (1079-1153), zakladatel kláštera Dwags lha sgam po (oba jsou známi z linie Dwags po bka' rgyud).
Zvláštní je také skutečnost, že starší generace jmen jsou jména tibetská (nanejvýš s překladovými mongolskými přízvisky jako Mayad erketú Mtshur ston aj.), zatímco mladší generace jsou uváděny s mongolskými jmény: Bowadhi [Bódhi] gerel-ún buyantu neboli Buyan-tu blam-a, Saysabad-tu itegel blam-a, Buyan-u tuy blam-a a Buyan-u óljei-tú neboli Yogacari neretů Bsodnam bkrasi. Není jasné, zdaje tím naznačeno jejich působení na mongolském území nebo se jedná o náhodné překlady tibetských jmen.
První linie
1. Marba [Marpa chos kyi bio gros] (1002/1012-1097/1100)
2. MČUR STOWAN Mayad erketú [Mtshur ston dbang nge/Mtshur dbang gi rdo rje] (přijal Čtvero naučení po smrti Marpova syna Dar ma mdo sde)
3. ČOWAS BA SGU ČOWAD [Chos pa sgu mchod] (přijal pouze jedno ze Čtyř naučení zvané
Obsahově identická tibetská verze první části tohoto textu (fol. 18r/10-20r/9): Rtsa rlung drwa mig 'khor lo v sekci kha Marpových souhrnných spisů Mar pa'i bka' 'bum {Rje mar pa lo tsä ba'i bka' 'bum) obsažených v 'Bri gung bka' brgyud chos mdzod chen mo, sbírce textů Drikung Kagyu a dalších tradic Kagyu, vydaných A mgon rin po che (19.-20. století). Citováno podle "bar do bio chod rtsa rlung drwa mig 'khor lo 'pho ba spyi rdol snyan gyi shog ril." In: 'bri gung bka' brgyud chos mdzod chen mo. TBRC W00JW501203. 6: 138-140. http://tbrc.org/link?RID=O4CZ2522|O4CZ25224CZ5027$W00JW501203 (25. 4. 2014). Tibetský i mongolský text zmiňuje nádiprta, ale tib. rtsa rlung odpovídá skt. nádi prána. Jala zmíněné v paralelní tibetské verzi chybí v mongolské transripci.
Pojednání na toto téma se nachází v sebraných spisech 2. Lcang skya qutuytu: tib. Rtsa rlung thig le'i mam gzhag, mong. Sudal kei dusul-un teyin bayidal orosiba (Ibidem, Vol. 5, Mong. ja / tib. ca, section 16, fol. 266r-289v; podle Uspensky 1999:1 97).
Přímý tibetský pramen mongolského překladu nebo alespoň jeho první části na fol. 28v/20 - 30v/13 může být identifikován v textu Bar do bio chod rtsa rlung drwa mig 'khor lo 'pho ba spyi rdol snyan gyi shog ril obsaženém v sekci kha Marpových souhrnných spisů Mar pa'i bka' 'bum.
160
yegudkekui orui čoyulquí)
4. LČANG BU RY-A KAR BA [Ljang bu rgya kar pa]
5. STOWAD LUNGS 'GAR RASBA [Bstod lungs 'gar ras pa] (podle druhé linie přijal všechna Čtyři naučení od DAGSBOWA MDUNG RZE [Dwags po pa mdung rtsej). Pravděpodobně Grags pa dbang phyug (zvaný také Mgar grags pa dbang phyug, 'Gar grags pa dbang phyug), student Gzhon nu 'oda.
6. Naran LUNG BA [Nyi ma lung pa] baysi
7. Sayibar oduysan erdini [Bde gshegs rin po che / rin chen ?]
8. Bowadhi [Bódhi] gerel-iin buyantu [Byang chub 'od zer]
9. Buyan-u óljei-tu (může být identifikován s Yogacari neretú Bsodnam bkrasi [Bsod nams bkra shis] ve druhé linii předávání)
10. Bayayud Dayun qung tayiji
Druhá linie předávání je popsána na fol. 4v-8r. Oproti první posloupnosti je komplikovanější, zahrnuje více narativních částí a více jmen. Obě linie se rozcházejí po Mtshur stonovi a opět se spojují ve jménu 'Gar ras pa. Avšak v generacích po 'Gar ras pa-ovi přidává druhá posloupnost opět dvě jména navíc, která v první linii scházejí (Saysabad-tu itegel blam-a a Buyan-u tuy blam-a).
1. Marba [Mar pa chos kyi bio gros] (1002/1012-1097/1100)
2. BLAM LOWA RAS ČUNG BA [Ras chung rdo rje grags pa]-yin nigen sabi Mayad erketti MZUR STOWAN [Mtshur ston] (byl žákem učitele Bia ma lo ras chung pa (1085-1161) nazývaný Mayad erketti mtshur ston)
3. Arslan-u qabar Tayča bisilyaltu SGUS ČUNG [Arslan-u qabar = Seng ge'i gdong can (Skt. Simhamukha)
4. DAGSBOWA MDUNG RZE [Dwags po mdung rtse]. Pravděpodobně Gampopa Sonam Rinchen (Sgam po pa Bsod nams rin chen) (1079-1153), nazývaný také Dwags po lha rje.
5. NYFM-A LUNG BA [Nyi ma lung pa]
6. GAR RASBA ['Gar ras pa]
7. Sayibar oduysan erdini [bde gshegs rin po che / rin chen] ROWAS ČID BA SGANG BA
8. SNYFM MDOWAB-A [Nyi ma mdo ba]
9. ČOSRJI qayan [?] AMOG[A]SIDI (vynechán v první posloupnosti) [= Chos rje don grub rin chen (1309-1385)?], pravděpodobně zakladatel kláštera školy Kadampa Bya khyung dgon pa v Amdu (založen 1349)
10. GYUNG STOWAN Čoy-tu wčir (vynechán v první linii) [Gyung ston rdo rje dpal], pravděpodobně Yungton Dorje Pel (1284-1365)
11. Buyan-tu blam-a (pravděpodobně Bowadhi [Bódhi] gerel-ún buyantu v první linii)
12. Saysabad-tu itegel blam-a (schází v první linii)
13. Buyan-u tuy blam-a (schází v první linii)
14. Yogacari neretú Bsodnam bkrasi [rnal 'byor pa Bsod nams bkra shis]
15. Bayayud qung tayiji
Na závěr „Historie předávání" za kolofonem uvádějícím jako autora Nyi ma mdo ba se nachází krátká pasáž, která vypadá spíše jako soubor různých zpráv než souvislý narativ. Líčí paralelní posloupnost předávání Marpových naučení od Mtshur stoná k Sum pa ras povi a patrně se vztahuje pouze ke dvěma ze čtyř Marpových naučení (Kei sudal tour-un nidůn kůrdůn a Jayura-du-yin sedkil-i tasuluyči).
1. Marba [Mar pa chos kyi bio gros]
2. MZUR STOWAN [Mtshur ston]
3. Tayča bisilyaltu
4. sidůtú TIBS RAS [?]
161
SUMRASBA [Sum pa ras pa]
294
Srovnání první a druhé posloupnosti
1. Marba [Mar pa chos kyi bio gros] -
2. Mtshur ston Mayad erketii---
3. ČOWAS BA SGU ČOWAD [Chos pa sgu mchod] (only yegüdkeküi orui čoyulqui]
4. LČANG BU RY-A KAR BA [Ljang bu rgya kar pa]
5. STOWAD LUNGS 'GAR RASBA [Bstod lungs 'gar ras pa]
6. Naran LUNG BA [Nyi ma lung pa]
7. Sayibar oduysan erdini [Bde gshegs rin po che / rin chen ?]
8. Bowadhi [Bödhi] gerel-ün buyantu [Byang chub 'od zer]
9. Buyan-u öljei-tü = Yogacari neretii Bsodnam bkrasi [Bsod nams bkra shis
10. Bayayud Dayun qung tayiji
1. Marba [Mar pa chos kyi bio gros]
2. MZUR STOWAN [Mtshur ston] Mavad erketü
3. Arslan-u qabar Tayča bisilyaltu SGUS ČUNG [Arslan-u qabar = Seng ge'i gdong can (Sa. Simhamukha)
4. DAGSBOWA MDUNG RZE [Dwags po mdung rtse]. Probably Gampopa Sonam Rinchen (Sgam po pa Bsod nams rin chen) (1079-1153), called also Dwags po lha rje.
NYIM-A LUNG BA [Nyi ma lung pa] GAR RASBA ['Gar ras pa]
Sayibar oduysan erdini [bde gshegs rin po] ROWAS CID BA SGANG BA SNYIM MDOWAB-A [Nyi ma mdo ba]
9. ČOSRJI qayan [?] AMOG[A]SIDI
10. GYUNG STOWAN Čoy-tu wčir [Gyung ston rdo rje dpal] (1284 -1365)
11. Buyan-tu blam-a = Bowadhi [Bödhi] gerel-ün buyantu
12. Saysabad-tu itegel blam-a
13. Buyan-u tuy blam-a
14. Yogacari neretii Bsodnam bkrasi [mal 'byor pa Bsod nams bkra shis]
15. Bayayud qung tayiji
Marpa
Sayibar oduysan erdeni
Nyi ma mdo ba
COSRJI qayan AMOG[A]SIDI
Bowadhi gerel-ün buyantu
Bayayud qung tayiji
Buyan-u öljei-tü [Bsod dnam bkra
shis]
Mtshur ston Mayad erketü
Chos pa sgu mchod
Arslan-u qabar ľayča bisilyaltu
Ljang b u rgya kar pa
Dwags po mdung rtse
Nyi ma lung pa
Saysabad-tu itegel
Pravděpodobně žák Ras chung rdo rje grags pa.
162
4.4. Identifikace Bayayud Dayun qung tayije
Závěrečný příjemce učení v první a druhé posloupnosti Marpových naučení je uveden jednou jako Bayayud Dayun qung tayiji a podruhé jako Bayayud qung tayiji. Bayayud byl mongolský kmen přináležející ktůmenu Tiimed.295 Bayayudy dostal jako apanáž Altán chánův druhý syn narozený z jeho první manželky Yeke qatun.296
V pramenech je pouze jednou jeden z pánů kmene Bayayud zmíněn se jménem Dayun,297 zatímco řada dalších významných osobností na Altán chánově dvoře nesla rovněž jméno Dayun (Dayan Kiya, Kiya tayiji (Qia taiji Ya a fÍ), Altán chánův adoptivní syn; Dayun qung taiji (3? Jfijlf Daiya huangtaiji298 or Daiyan299), vnuk Dayan qayanova syna Arsu Boloda)300. Protože však
a fj
žádný z dalších nositelů jména Dayun nepřináležel ke kmeni Bayayud, v úvahu připadá pouze Bayayud bayatur tayiji.
Bayayud bayatur tayiji byl jediný syn Bayayud noyana, Altán chánova druhého syna. V čínských pramenech je zmiňován jako Baiyao baduer taiji ÍUMÍC^H a f? a Bai qiu ffilf (Velitel Bai). V roce 1587 se Třetí dalajláma na cestě do túmenu Charčinů setkal stúmedskými nojony včetně Bayayud bayatur tayije.301
Podle Beilu fengsu měl pastviny vně hranic a na severozápad od hranic Yanghe okresu Datong ^vľfJJ v regionu mongolsky nazývaném Yeke jirůke. Bayayud noyan zemřel v roce 1591.302 Y Beilu fengsu (sestaveném krátce po roce 1592) je zmíněn již jako nebožtík.303
Bayayud bayatur tayiji zdědil po svém otci pastviny na sever od Tiangchengu Jk^Ř a Yanghe Hlín. V mládí se Bayayud bayatur účastnil Altán chánových výpadů proti mingskému pohraničí. Od roku 1571 Bayayud bayatur podporoval tributární vztahy s mingskou Čínou a účastnil se příhraničního obchodu. Patřilo mu i vlastní tržiště v pevnosti Shoukou ^PPM poblíž Yanghe.304
295
296
297
298
299
301
302
303
304
Túmen Tiimed byl jedním ze tří Západních túmenů zahrnujících Ordos, Tiimed a Yúngsiyebú. Serruys 1958: 87.
V kolofonu níže uvedené sútry Qutuy-tu uker-un ayulan-dur biv-a girid-i ujegulugsen neretu yeke kôlgen sudur. Beilu fengsu v Serruysově překladu s komentáři (1958: 139).
Wanli wu gong lu HJfÄítíils Juan zhi jiu zhong san bian san ^HiÉH. In: Mingdai Menggu han ji
shiliao huibian, di 4 ji 2007: 164-168.
Serruys 1958: 135. Má rozsáhlou biografii jako Duoluo tuman baduer huang taiji (Mong. Doluyan tiimen bayatur qung tayiji) ^Hi-SÍEtl^^ p?^ in Wanli wu gong lu MM^Mž. Xaadun YH03CHUŮ spdsnuůnmoen 2011: 82v07-82vll. Ulayan2005: 668, 697. Elverskog2003: 153. Serruys 1958: 70.
Serruys 1958: 70. - Kvůli suchu v roce 1585 Bayayud bayatur s dalšími kmeny opakovaně napadali mingské pohraničí. Na intervenci cenzora Deng Linqiaoa se Bayayud bayatur omluvil, vrátil ukradený dobytek a
vrátil se do Yulinu tÉ# (pravděpodobně dnešní Yulin xiang u Chôchchotu). Podle Wanli wu gong lu.
163
Qiu Jiusi HAwS jej považoval za loajálního kMingům a uvedl, že Bayayud bayatur studoval čínské klasické knihy Zhongjing i£ É£ a Xiaojing ^ É£.305 Po Altán chánově příklonu ke gelugpovskému buddhismu následoval svého děda a stal se zbožným buddhistou.
Hlavní čínský pramen obsahující biografické údaje o Bayayud Bayatur Taijovi, Wanli wu gong lu MM Äííjti „Zápisky o vojenských úspěších éry Wanli" (1612), zmiňuje pouze jeho vojenská tažení, ale nezmiňuje nic o jeho účasti na propagaci buddhismu. Ta je představena v hlavním mongolském pramenu k historii Altán chánovy větve, kronice Erdeni tunumal neretů sudur („Sútra průzračná jako drahokam"306).
Již Bayayud bayatur taijův otec, Bayayud noyan, byl přítomen v uvítací delegaci poslané Altán chánem k přijetí budoucího Třetího dalajlámy Bsod nams rgya mtsho (1543-1588).307 Bayayud bayatur tayiji založil klášter zvaný Huayansi ^PUt^f a sponzoroval překlad nebo vytištění nejméně tří buddhistických textů.
Prvním dokladem je nápis na stéle z roku 1580 nalezené v ruinách kláštera Huayansi na území dnešní vesnice Sumuqin cun II 7^1!; M (mong. Súmečin) v obci Yulinxiang |É#|l$ (mong. Qayilasutai), 32 km východně od historického centra Chóchchotu. V roce 1981 byla stéla zakoupena profesorem Altanorgilem a přenesena na Vnitromongolskou univerzitu.308
Pravděpodobně prvním textem, jehož edici objednal Bayayud qung tayiji, byla sútra Qutuy-tu ůker-ůn ayulan-dur biv-a girid-i fi.e. wiwanggiridj ůjegůlůgsen neretů yeke kôlgen sudur („Mahájánová sútra zvaná proroctví zjevené na Kraví hoře"), jejíž jediný známý rukopis je uchováván v Muzeu Paláce Gugong. Zadavatel je v kolofonu sútry zmíněn jako Dayun qung tayiji [kmene] Bayayud.309 Sútra byla přeložena třemi neznámými lamy (Culrim rjamso, Bšayba rjamso and Sirab rjamso). Práce byla vykonána pod dozorem Diyanči lamy. Dokončení práce je v kolofonu datováno M moyai jil (jisi BE) podle šedesátiletého cyklu. Podle Erdemtúa se jedná o rok 1629 (Erdemtú, 14), ale za pravděpodobnější považuji rok 1569.
Druhý dílem Bayayud qung tayije byl xylografický tisk Suvarnaprabhásottama-sútry dokončený v roce 1584 (dochován pouze ve dvou pozdějších opisech uchovávaných v Kodani a v Budapešti).310
Třetím známým dílem Bayayud qung tayije byl xylografický tisk čtyřjazyčné verze Maňjušri-näma-saňgíti (15 92).311
Podle Wanli wu gong lu.
Kronika byla zachována v jediném rukopise dnes v Knihovně Vnitromongolské akademie společenských věd v Chóchchotu.
oki tumen-eče Namudai sečen qung tayiji Dayun noyad Bayayud noyan Dayičing ejei ekilen ... ulam ulam jerge-ber dabqurlaju uytuyul-un ilegebei: "From the Supreme Tumen, Namudai Sechen Khung Taiji, Lord Dayan, Lord Bayuud and Daiching Ejei; ... were sent, and the welcoming parties proceeded in succession." Původní rukopis Erdeni tunumal neretů sudur, fol. 26rv. Júrungya 2012: 104. Anglický překlad Elverskog 2003: 153, lineš 799-801. Mongolský text: Om a qung: / Altán qayan-u ači Bayayud bayatur tayiji-yin sum-e man buyu: sumibar kigsen: dalai kôbegun-u yajar-a kiji orusiyulba: čayan luu jil dôrben sar-a-yin arban tabun-a koke bačin edtir bačin čay-tu bičibe: bayatur tayiji .... orusiyulba: „Toto je chrám Bayayud bayatur tayije, vnuka Altán qayana. ... Pohřbil [zde] do země svého syna Dalaie [?]. Napsáno v roce bílého draka, 15. dne 4. měsíce, v den modré opice." Čínský nápis:
Mm^im^ř±^mm, ±3ta*M^ÄAo m^tmm$f&&° sii^HfltiH. „Nařídil
opatovi kláštera Huayan, Mingtaiovi, sestavit tento nápis a připravit vzor se správnými znaky jako předlohu pro rytce. Bayayud tayiji zvolil příhodnou dobu ke vztyčení [tohoto kamene v klášteře?]. 15. dne 4. měsíce 8. roku éry Wanli [28. duben 1580]."308 Altanorgil 1989: 3. Dumdadu ulus-un erten-u mongyol nom bičig-unyerungkei yarčay 1999: 2148, No. 12650.
Ilayuysan buyan-u erketti Bayayud-un Buniy-a siri Dayun qung tayiji: olan amitan-u tusa-yin tula ujetugei medetugei: kemen sedkiju kičiyel duraduyad: Dayan či lam-a-yi gerlen situju: Culrim rjamso: Bšayba rjamso: terigulen bandi nar-iyar mongyolčilan orčiyulju Simdan rjamso: Donbanggu (?) sanjin: Oljei gunjei ede baysi-nar-iyar bičigul-un qabtasun-dur tamay-a čoqulyaju olan-a delgeregulbei: ki moyai jil-un yurban sara-yin arban tabun-a tegusgebei: Dumdadu ulus-un yarčay 1999: 105, No. 00587.
The Royal Library in Copenhagen (Mong. 395), The Hungarian Academy of Sciences (Mong. 77). ManjušrT-näma-saňgJti (Mong. Maňjušrí jňan-a saduwa-yin unemlekui ner-e-yi tineker ôgulegči) ve čtyřech jazycích (sanskrt v písmu raňjanä, tibetský, čínsky a mongolsky) z roku 1591/2 dochovaný v jediném exempláři v Mongolské národní knihovně. Kolofon:
164
305
306
310
311
Na Bayayud qung tayijových náboženských aktivitách měl hlavní zásluhu jeho syn, jenž se v roce 1578 stal na přání otce mnichem.312 Tento syn je v čínských pramenech zmiňován jako Lama taiji MM'a^n 313 Podle kolofonu Maňjusri-näma-saňgiti z roku 1592 bylo mnišské jméno Lama tayije Chos rgya mtsho.314 V roce 1602 je Chos rgya mtsho uveden jako vedoucí osobnost v delegaci doprovázející Čtvrtého dalajlámu (1589-1617) na cestě do Tibetu.315
4.5. Závěr
Atribuce rukopisu Marpových naučení do okolí Altán chánova dvora v Tiimedu konce 16. století a konkrétně jeho sepjetí s osobou Bayayud Dayun qung tayije činí text rukopisu Mong. B 3/1 jedním z nejranějších mongolských překladů období tzv. Druhého šíření buddhismu v Mongolsku. Bayayud Dayun qung tayiji je dnes v mongolistice dobře znám jako aktivní praktický uskutečňovatel Altán chánovy ideje buddhistické vlády. Ke třem dosud známým edicím súter, za jejichž objednávkou stál Bayayud Dayun qung tayiji, se tak připojuje rukopis Marpových naučení jako významný pramen. Zatímco ostatní tři texty byly údajně vydány v podobě xylografu (jen xylograf Maňjušri-náma-saůgiti je dochován, zbylé dva texty jen v opisech), Marpova naučení byla velmi pravděpodobně od počátku pouze rukopisná, protože se nejednalo o text pro veřejné šíření. Unikátní povaha rukopisu a archaický styl jeho písma mě zprvu vedl k vyslovení domněnky, zda se nejedná o originál z doby Bayayud Dayun qung tayije. Avšak paleografický rozbor provedený v této kapitole ukazuje, že charakteristiky písma i další kontext rukopisu odpovídá konci 17. století nebo přelomu 17. a 18. století.
Bibliografie ke kapitole 4
Asarayči neretů-yin teůke - Acpazn mpmuůH myyx, 2011. 3x 6iraririÍH upru, cy^anraa xhhc3h floicrop npoc[)eccop flanaňH 3aaa6aarap, xjraaH TOXHomryyjicaH aoktop npo(})eccop IHapaBbiH ^oŮMaa. MYHC, MXCC; Mohtojimh YH7I3CHHH HOMbiH caH; IIIhh>kji3x yxaaHbi aica/ieMnim tyyxhhh xypssjíSH, yjiaaHÔaarap.
Altán Orgii, 1981, Koke qota-yin sům-e keyid. Obúr Mongyol-un arad-un keblel-ún qoriy-a, Kôkeqota.
Altanorgil (ed.), 1989, Kôkeqota-yin teůken Mongyol surbulji bičig (6). Sašin surtaqun ba soyul kůmůjil. Obúr Mongyol-un soyul-un keblel-iin qoriy-a, Qayilari.
Bayan (ed.), 2012, Degedů Mongyol-un šasin-u soyul. Obiir Mongyol-un keblel-iin buliiglel - Ôbiir Mongyol-un arad-un keblel-iin qoriy-a, Kôkeqota.
Chiodo, Elisabetta, 2000, The Mongolian Manuscripts on Birch Bark from Xarbuxyn Balgas in the Collection of the
Altán qayan-u ači inu ilayuysan buyan-u erke Bayayud bayatur dai qung tayiji jarliy bolju: erten-u sayin iruger-un kuču-ber: ôber-un kôbegun bolun tôrugsen: Cos irgamsu toyin-iyar bičigulju: čayan taulai jil-un arban nigen sara-da olan urad-iyar čoyulyabai: V síle dřívějšího požehnání vnuk Altán qayana, qung taiji Bayayud bayatur, nařídil mnichovi Čos irgamsu, svému vlastnímu rodnému synovi, přepsat tuto knihu, a v jedenáctém měsíci roku bílého zajíce vyřezat mnoha řemeslníky (= 11. měsíc trval od 16. 12. 1591 do 14. 1. 1592)." Bayayud bayatur tayiji měl šest synů podle Beilu fengsu (Serruys 1958: 71-73): Sumer tayiji (Sungmuer taiji fé7|v %a pí), Mingyan tayiji (Ming'an taiji HJjHf a pÍ), Túmen tayiji (Tongmen taiji a pÍ), Ůúšen (?) tayiji (Wushang taiji TE-tcf pÍ), Lama tayiji (Lama taiji % \\M a pí) a jednoho syna, jehož jméno v mongolštině nelze spolehlivě identifikovat (Wushibai tayiji 5"fílp n). Wanli wu gong lu zmiňuje, že Bayayud bayatur tayiji měl čtyři syny a uvádí jména pouze dvou z nich: nej starší Sumuer taiji HL/^Žtn'u a druhý Lengkemu taiji WŘ+J^a pí (Wanli wu gong lu MMíS3lí>k,juan zhijiu zhong san bian san ^HiÉH. In: Mingdai Menggu han
ji shiliao huibian, di 4 ji 2007: 187).
Beilu fengsu ^kÄJlLf§, Shi xi biao tftj^ífe, překlad Serruys 1958: 73; Sanyun shou zu kao Hl|l§;ffl.#,
um, ůmm% (mmmm^mmm^,      ť*: mm^, m^a.
Tt-hé^ f'JÄn^ S+řfn^o ) citováno podle Qiaoji 2007: 124.
Původní rukopis Erdeni tunumal neretů sudur, fol. 30v. Anglický překlad Elverskog 2003: 162-163, lines 919-921. aldarsiysan tegus čoy-tu wčir-a dar-a dalai lam-a-yi kurgeku-yin tula:: Bayayud-un Coyir Jamsu čorji tayiji ... bayasqulang-tu qamuy-yi medegči dalai lam-a-yi kurgegul-un ilegejukui:: "In order to send off the famous magnificent Vajradhara Dalai Lama, Choir Jamsu Chorji Taiji of the Bayuud, ... were made to escort the joyful All-knowing Dalai Lama." Original manuscript of Erdeni tunumal neretů sudur, fol. 51r. Juriingya 2012: 169-170. Překlad Elverskog 2003: 207-208, řádky 1503-1504, 1507.
165
Mongolian Academy of Sciences. Part 1. Asiatische Forschungen, Band 137, 1. Harrassowitz Verlag, Wiesbaden. Chiodo, Elisabetta, 2009, The Mongolian Manuscripts on Birch Bark from Xarbuxyn Balgas in the Collection of the
Mongolian Academy of Sciences. Part 2. Asiatische Forschungen, Band 137, 2. Harrassowitz Verlag, Wiesbaden. Dumdadu ulus-un yarčay - Dumdadu ulus-un erten-ü mongyol nom bicig-ün yirüngkei yarčay = Zhongguo mengguwen
guji zongmu ^HlIí^ítfŽlg, 1999. 3 sv. Begejing nom-un sang keblel-ün qoriy-a = Beijing tushuguan
chubanshe, Begejing = Beijing. Elwerskog, Johann, 2003, The Jewel Translucent Sütra. Altan Khan and the Mongols in the Sixteenth Century. Brill,
Leiden - Boston.
Erdemtü, Mingyad. Umaratu Yuwan ulus-un üy-e-yin mongyol burqan šasin-u sudur nom-un orčiyuly-a-yin tuqai jarim
medege - Umaratu Yuwan-u üy-e-yin orčiyuly-a-yin sudulul (qoyar). Erdeni tunumal neretü sudur orusiba (Altan qayan-u namtar). A facsimile of the original manuscript. Published by Altan
qayan sudulqu yajar, 2007. The same facsimile is also included in Jürüngy-a 2012. Heissig, Walther, 1954, Zur geistigen Leistung der neubekehrten Mongolen des späten 16. und frühen 17. Jhdts. In:
Ural-AItaische Jahrbücher XXVI, 1954. Otto Harrassowitz, Wiesbaden. Heissig, Walther,  1954a, Die Pekinger Lamaistischen Blockdrucke in mongolischer Sprache. Materialien zur
mongolischen Literaturgeschichte. Otto Harrassowitz, Wiesbaden. Heissig, Walther, 1966, Die mongolische Steininschrift und Manuskriptfragmente aus Olon süme in der Inneren
Mongolei. Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen. Heissig, Walther, 1976, Die mongolischen Handschriften-Reste aus Olon süme Innere Mongolei (16.-17. Jhdt.).
Asiatische Forschungen, Band 46. Otto Harrassowitz, Wiesbaden. Jürüngy-a (ed.), 2012, Erdeni tunumal neretü sudur orusiba. Öbür Mongyol-un keblel-ün bülüglel - Öbür Mongyol-un
arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Kara, György, 2000, The Mongol and Manchu manuscripts and blockprints in the Library of the Hungarian Academy of
Sciences. Akadémiai Kiadó, Budapest. Ming dai menggu han ji shiliao huibian, di 4 ji - Qu Jiusi: Wanli wugong lu (Menggu Nüzhen renwu zhuanji xuan)
miW^WM^mmiä, ÜEit - IIAS SMElJjIt (M^icMX^OWBM). Bo Yinhu bianji dianxiao
MUM üHiÄ^r. Neimenggu daxue chubanshe, Hohhot. Ming dai menggu han ji shiliao huibian, di 6 ji - Lu long sai lue, Jiu bian kao, San yun chou zu kao
Hjftl?í#líf.5&ft*fm, s$7\M - JffiSB^ HSllf. Bo Yinhu bianji dianxiao m^M
üHiÄ^r. Neimenggu daxue chubanshe, Hohhot. Oči, 1996, Čaqar gebši Lubsangcültüm. Öbür mongyol-un soyul-un keblel-ün qoriy-a, Qayilar.
Paulenz-Kollmar, Karénina, 2001, Erdeni tunumal neretü sudur. Die Biographie des Altan qayan der Tümed-Mongolen. Harrassowitz, Wiesbaden.
Qiaoji if ^, 2007, Menggu fojiao shi. Bei Yuan shiqi (1368-1634). W.^\Mk$. - JfcŤĚNfffi! (1368-1634). Neimenggu renmin chubanshe, Hohhot.
Raghu, Vira, 1959, ManjušrT-nama-saňgTti in Mongolian, Tibetan, Sanskrit and Chinese ... and Sekoddeša in Tibetan and Mongolian ... Sata-pitaka Series, Vol. 18. International Academy of Indian Culture, New Delhi.
Sarangerel, 2004, Degedü Mongyol-un lama nar-un qubčasu jasal-un soyul. Öbür Mongyol-un soyul-un keblel-ün qoriy-a, Qayilari.
Serruys, Henry, C.I.CM., 1958, Genealogical Tables of the Descendants ofDayan-qan. Mouton & CO., 'S-Gravenhage.
Suiyuan dao zhi MlSiiťife, 2007. Yi Gu deng xiu, Gao Geng'en zuan Jip^ř ^f4§, ifiiÄ® H. In: Neimenggu lishi wenxian congshu, 3 ^M^M^JCXkMeiZ.H. Yuanfang chubanshe, Hohhot.
Suiyuan xian zhi üiSÜ-ife, 2012. Zheng Zhichang xiu HßtELH lis, Zheng Yufu zuan H. In: Neimenggu lishi
wenxian congshu, 11 ŇilííJBjfeJtlftliliřŽH '> xia ce Tffih Yuanfang chubanshe, Hohhot. (Faksimile původního vydání vydaného roku 1932 nakladatelstvím Wenlanyi JtJftU v Beipingu.)
AjrraHrspsji, J\., 2012, Mohtohmh yha3Chhh hommh caHrnňH "Yhst xoBop hommh My3eň" /mjtxhhh coojtmh ob 6ojiox
Hb. In: HyyosmduuH oe cydjiaji. Tomus XIII, Fasciculus 37, pp. 322-327. (HaM/UiHcypeH, H,., 1966, XVII 3yym>i 3xhhh yeniÍH opnyynarn AjrraHr3p3.11 yBuiHHH Tyxaů 3apiiM msjjss. In: Mohzojiuh
cydjiaji. Studia Mongolica lnstituti linguae et litterarum Akademiae scientiarum Reipublicae populi Mongoli,
Tomus V, Fasc. 9, pp. 9-13.
/J,aMJiHHCYpeH, H,., - H,3im, J\., 1976, Mohzojiuh ypan 30xuojiun mourn. Xoepjiyraap flSBTsp (XVII—XVIII syyuuu ye).
IIIhh>kji3x YxaaHbi AKaneMHHH Xsji 30XHOjn>iH xyp33Ji3H, yjiaaHÖaarap. /laivmHHCYpeH, H,., 1984, XVII 3yyHbi 3xhhh yeniÍH opnyyjiarH AjiTaHrapaji yBHiHHH Tyxaä 3apiiM m3ji33. In: Mohzojiuh
ypan soxuojiuh oe yjioMotcjiajiuH acyydajid I. UIhh>kji3x YxaaHbi AKaneMHHH xsbjisji, YnaaHÖaaTap, pp. 117—
124.
U,3JI3HJiaM6a, C, 2009, Mohzojiuh cym xuüduün myyx3H moenoon. Ajjmoh, YnaaHÖaarap.
IIspsHCOflHOM, JI., 1965, Typtpanu uyznyyjizuH TM 40. In: Studia Mongolica lnstituti linguae et litterarum Academiae scientiarum Academiae scientiarum Reipublicae populi Mongoli, Tomus V, Fasc. 6, pp. 147-170. UIhh>kji3x yxaaHbi aicaneMHHH x3bji3ji, YnaaHÖaaTap.
166
Digitální zdroj:
Mar pa'i bka' 'bum. In: 'Bri gung bka' brgyud chos mdzod chen mo, 2004. [S.n.], Lhasa. In: TBRC W00JW501203. http://tbrc.org/link?RID=O4CZ2522|O4CZ25224CZ5016$W00JW501203 (accessed 18. 11. 2014)
167
5. Závěr
5.1. Cíle práce
Cílem této práce bylo popsat paleografický vývoj mongolského písma v tzv. klasickém období mongolského literárního jazyka, tj. od 17. do první poloviny 20. století. Ačkoli z klasického období pochází většina předmoderních textů psaných mongolským písmem, oproti staršímu tzv. preklasickému období (13.-16. století), z něhož se dochoval relativně omezený a odborně dobře zpracovaný korpus textů včetně popisu paleografických charakteristik písma, je vývoj mongolského písma v klasickém období dosud popsán zcela nedostatečně. Paleografický přehled je při výzkumu mongolských rukopisů postrádán především proto, že většina rukopisů neúřední povahy bývá nedatována. Často i odborníci na klasické mongolské písemnictví nejsou schopni přibližně datovat rukopis anebo jej datují zjevně nesprávně nebo příliš široce. Domácí mongolské studie se o přesnější dataci rukopisů povětšinou nepokoušejí.
Jsem si vědom skutečnosti, že paleografické studium mongolského písma v klasickém období, může zahrnovat velmi širokou oblast, i když se vztahuje na poměrně krátký časový úsek (300-350 let). Mongolský kulturní a civilizační okruh byl v tomto období regionálně rozrůzněn a nejednotný vývoj lze pozorovat i ve stylech písma a používaných psacích materiálech. Proto jsem se v disertační práci zaměřil na oblast Chalchy, přibližně území dnešního Mongolska vyjma západních, tradičně ojratských regionů. Vedle geografického kritéria jsem se zaměřil i typologický, a to na rukopisy psané perem. Rukopisy psané perem zpravidla představují kategorii textů náboženského obsahu vytvořených pro soukromou potřebu (jednotlivců, domácností, klášterů, případně společenské elity). Stranou pozornosti analytické části disertační práce ponechávám rukopisy psané štětcem, jehož užívání se plně rozšířilo v oblasti Chalchy od první poloviny 18. století v administrativní, úřední registratuře a korespondenci a od poloviny 19. století proniklo a záhy převládlo i v oblasti rukopisů pro soukromou potřebu (včetně rukopisů s náboženským obsahem). Tento stav trval až do počátku 30. let 20. století, kdy po zamezení obchodu s Čínou a sovětizací náhle v Mongolsku vymizel štětec a čínská tuš. Mongolské písmo psané evropským perem a tužkou se ve 30. a 40. letech 20. století se jako hlavní prostředek veškeré písemné komunikace intenzivně vyvíjelo, ale jeho postupné vyloučení z oficiálního užívání v Mongolsku mezi lety 1945-1949 zastavilo jeho přirozený vývoj.
5.2. Teoretická část
V teoretické úvodní části jsem obecně představil problematiku datace a chronologie mongolských rukopisů a dosavadní stav paleografického výzkumu mongolského písma. Vedle paleografického rozboru písma je pro potřeby datace rukopisů nezbytné zohlednění kodifikologických aspektů. V teoretické části práce jsem popsal užívání různých druhů papíru (upravovaného a neupravovaného čínského papíru, ruského papíru ruční výroby a ruského papíru mechanické tovární výroby). Jsem přesvědčen, že ke spolehlivé (byť přibližné) dataci rukopisu je kvůli zohlednění kodikologických aspektů potřeba pracovat s originálem, a proto jsem jako výchozí materiál pro disertační práci zvolil sice obsahově omezené, ale přece jen pro paleografický rozbor dostatečně reprezentativní české sbírky mongolských rukopisů.
Při posuzování typů papíru a paleografických znaků rukopisů se ukázalo, že v Chalše je v kategorii rukopisů pro soukromou potřebu užívání jednotlivých typů papíru relativně přesně časově rozfázováno a může poměrně spolehlivě sloužit dataci rukopisů. Ruský ruční papír se v Chalše běžně rozšířil v posledních dvou desetiletích 18. století a v této době nahradil dosud výhradní běžný materiál, jímž byl čínský papír upravený slepením do dvou či více vrstev. Ruční papír ruské výroby zůstal hlavním psacím materiálem do 40. let 19. století, kdy byl poměrně rychle nahrazen papírem strojové výroby rovněž ruské provenience. V Chalše převažoval import papíru
168
strojové výroby z továrny Dědiců A. S. Sumkina v Laľsku.
Zvláště zohlednění vodoznaků na papíře ruské výroby nebylo dosud při výzkumu mongolských rukopisů zohledňováno, třebaže poskytuje často přesná data výroby papíru, která jsou pro dataci rukopisů výrazným upřesněním. Z tohoto důvodu jsem se v teoretické části práce výskytem vodoznaků na papíře mongolských rukopisů zabýval podrobněji.
Hledisko vývoje jazyka k datování vzniku rukopisů přispívá jen tehdy, pokud uvážíme, že většina rukopisů určených pro soukromou potřebu byly opisy starších textů, případně opisy textů kodifikovaných tištěnými xylografickými verzemi. Vzhledem k tomu jsem na začátku svého výzkumu vyslovil domněnku, že důležitou roli hrají z hlediska jazykového při chronologizaci rukopisů přejatá slova, především lexikum, které si mongolské písmo přineslo z jazyků, od nichž bylo bezprostředně přejato, totiž ujgurštiny a sogdštiny, protože řada slov prošla v mongolském písmu výraznými hláskovými změnami (především přechod od archaického nevokalizovaného nebo polovokalizovaného zápisu k zápisu plně vokalizovanému odpovídajícímu mongolské fonetice). Speciální kapitolu jsem proto věnoval rozboru a klasifikaci slov převzatým do literární mongolštiny přes sogdštinu. Současní mongolští jazykovědci (zvláště C. Sagdarsúren) uvádějí teorii, že Mongolové převzali písmo přímo od Sogdů a nikoli prostřednictvím Ujgurů. Protože však žádné přímé doklady mongolského písma před rokem 1225 nejsou známy, zakládá se teorie o přímém sogdském původu mongolského písma jen na srovnávání převzatých slov a historických úvahách.
U většiny sogdských slov nebo sanskrtských slov převzatých do literární mongolštiny prostřednictvím sogdštiny se ukázalo při srovnání s ujgurštinou neopodstatněné pochybovat o ujgurském prostřednictví. Sogdské i ujgurské zápisy sanskrtských buddhistických pojmů jsou navíc velmi neustálené. Často není možné spolehlivě určit, nakolik je sogdské prostřednictví pro ujguro-mongolský zápis rozhodující, nebo nakolik byl ujguro-mongolský zápis vytvořen a dále ovlivňován a usměrňován na základě sanskrtského originálu. Znalost sanskrtu byla (alespoň prostřednictvím tibetské transliterace) mezi mongolskými vzdělanými mnichy vždy přítomná, zatímco znalost ujgurštiny vymizela s největší pravděpodobností ještě ve 14., nejpozději 15. století.
Hojnější užívání ujgurismů v mongolském literárním jazyce souvisí především s autoritou terminologie zavedené prvním systematickým překladatelem buddhistických textů do mongolštiny, Čojdži Odserem. Text Rasiyan-u qumq-a rozebíraný v kapitole 3 ukazuje, že Čojdži Odserův jazykový styl a jeho slovní zásoba byly mongolskými autory vysoce ceněny a poměrně striktně uplatňovány nejméně do počátku 17. století, kdy nová systematická překladatelská a editorská práce na kánonu Gandžur zavedla velké množství nové terminologie i dříve se nevyskytujících sanskritismů zapisovaných již systematizovanou transliterační metodou AU kali připisovanou Ayuusi gúúsiovi.
Hláskové rozdíly v zápisech přejatých slov ze sogdštiny a ujgurštiny se omezují na nevelký počet buddhistických termínů a jmen a vztahují se na delší časové rozmezí od preklasického ke klasickému mongolskému literárnímu jazyku. Přesnější časové určení hláskových změn není zpravidla na základě pramenů možné. Ukázalo se, že téměř vůbec je není možné uplatnit na bližší dataci rukopisů v rámci klasického období.
5.3. Analytická část
V analytické části disertační práce jsem provedl paleografický rozbor 41 rukopisů, které jsem seřadil podle chronologické posloupnosti na základě vlastní datace. Příklady rukopisů jsem řadil podle orientačních časových úseků jdoucích obvykle po 50 letech, a to na základě vlastních výzkumných zjištění, že stáří rukopisu lze na základě postupné proměny písma a kodikologických aspektů stanovit přibližně s přísnější tolerancí ±25 let až volnější tolerancí ±50 let. Vzhledem k tomu, že příkladů rukopisů psaných perem chalchské provenience s originální datací je minimální množství, k přibližné dataci docházím především na základě vzájemného porovnávání rukopisů a vývojových znaků jejich písma (s ohledem na kodikologii a obsahový kontext rukopisů). Zde uváděnou dataci (respektive zařazení rukopisů k jednotlivým vývojovým etapám) tudíž není možné
169
považovat za dataci absolutní, ale relativní vzhledem k celku vývoje mongolského písma na území Chalchy. Mimo obvyklé časové úseky samostatně vyčleňuji styly písma typické pro období kolem roku 1800 (respektive první desetiletí po roce 1800), kdy se profesionálnější styl písma vyznačuje velmi tlustou základovou linií, jíž se ostatní tahy podřizují, a kurzivnější kulatý typ písma, který je prvním skutečně kurzivním dynamickým stylem v písmu psaným perem v klasickém období. Dataci v tomto období napomáhá také většinou dobře datovatelný ruský papír ruční výroby.
Paleografický rozbor jednotlivých příkladových rukopisů strukturuji podle jednotlivých tahů, na něž se mongolské písmo ve standardní podobě dělí. V chronologickém pohledu je poté možné stanovit určité vývojové tendence jednotlivých tahů tak, jak byly souhrnně popsány na začátku analytické části práce.
Na tomto místě shrnu, že nejvíce distinktivními tahy a písmeny z hlediska vývoje písma jsou následující:
1. písmeno q/y v iniciální pozici: v 1. polovině 17. století převládá tvar po úvodním tahu výrazně protažený nahoru s mělkým numu; ve 2. polovině 17. století se numu opět prohlubuje -v elegantním profesionálním monastickém písmu snad paralelně s pekingskými xylografy, které imitují ujgurský styl 14. století; v neprofesionálním písmu je numu hluboký s téměř hranatými ostrými ohyby, v 1. polovině 18. století je numu téměř zcela potlačen až na základovou linii, nezřídka se písmeno q/y graficky neodlišuje od dvou sidii; od poloviny 18. století se numu opět zaokrouhluje a dostává napravo od základové osy, z prvního tahu postupně vzniká háček, který přestává tvořit část oblouku, ale představuje samostatný tah umístěný nalevo od základové osnovy. Kolem roku 1800 je vývoj písmene q/y v rukopisech psaných perem ukončen, byť velikost háčku a hloubka numu byly nadále ovlivňovány styly písma psaného štětcem.
2. silbi - v 17. století je typické silbi (ve vokalické funkci i) se zakončením ohnutým směrem dolů podobně jako v jasném písmu, od poloviny 18. století se silbi vyrovnává, nejdéle (do druhé poloviny 18. století) zůstává prohnuté ve slabikách gi/ki, bi. Systematické rozlišení iniciálního j a y pomocí háčku (u y) je velmi pozdní změnou ovlivněnou až písmem psaným štětcem počátkem 2. poloviny 19. století.
3. eber - ke grafickému rozlišení tahů čaj uprostřed slova dochází v první polovině 19. století.
4. numu v písmeni k/g je v profesionálním monastickém písmu v 17. století psáno s rozeklaným zahájením, které se v 18. století graficky podobá háčku standardního iniciálního q/y. Déle v profesionálním stylu písma (nejméně do 1. poloviny 18. století a v pozdějších archaizujících stylech) přetrvalo související rozeklané psaní prvního tahu (v podobě rozeklaného sidii nebo silbi) u závěrečného g.
5. Distribuce tahů bosuy-a t a kebtege d(bosuy-a t se standardně používá pro d\tx\a začátku slova, kdežto kebtege d pro d i t ve slabikách uprostřed slova mimo d ukončující slabiku nebo ukončující slovo psané ligaturou gedesii + sidii) bývá v 17. století a na počátku 18. století většinou pravidelná. Výjimečně profesionální monastické rukopisy užívají pro t uprostřed slova foneticky ligaturu gedesii + sidii (např. rukopis Mong. B 62). Tendenci k fonetické distribuci bosuy-a t a kebtege d (kebtege d pro d na začátku slova, bosuy-a t pro t uprostřed slova) lze pravidelně pozorovat v širším období několika desetiletí kolem poloviny 18. století, nikdy však tato tendence nepřevážila.
Tah písmene kebtege d se vyvíjí od tvaru s nedotaženým zpětným tahem (ukončeným před základovou linií) v profesionální monastické unciále druhé poloviny 17. století přes kulatý smyčkový tah až k tahu s ostrým hrotem od počátku 19. století. Tah v podobě smyčky je v 17. století a první polovině 18. století většinou pravotočivý, od poloviny 18. století převažuje levotočivý průběh.
6. čačuly-a - v 17. století je typický téměř kolmý průběh s ostrým špičatým zakončením, v 18. století převládá dlouhý pozvolně stoupající tah, kolem roku 1800 je pod vlivem xylografického písma oblíben průběh vracející se pod ostrým úhlem od základové linie doleva nahoru a zakončený ohybem dolů, v 19. století je čačuly-a zpravidla zakončena háčkem stáčejícím se nahoru pod vlivem písma psaného štětcem.
170
7. Psaní diakritiky nad n (jedna tečka), nad písmenem y (případně q; dvě tečky) bylo známo již z preklasického období. Až do poloviny 18. století bylo obvykle užíváno jen výjimečně výhradně pro odlišení písmen n a q/y psaných pomocí sidu od samohlásek a/e. Ke konci druhé poloviny 18. století se frekvence užívání diakritiky zvyšuje a od počátku 19. století převažují texty s diakritikou nad texty bez diakritiky (dvě tečky se touto dobou užívají pro y včetně debisker y na konci slabiky a na konci slova). Výjimkou je burjatský styl písma objevující se v části Chalchy na počátku 20. století, v němž se částečně užívá burjatský styl diakritiky (dvě tečky nad q a k).
I přes popsané vývojové tendence jednotlivých tahů a písmen nejsou jednotlivé tahy a tvary písmen samy o sobě pro dataci rozhodující. Vždy je třeba zvážit podobu písma komplexně a jednotlivé tahy pak spíše slouží k potvrzení celkového úsudku. Především pak hraje roli osobní zkušenost, která hodnotí celkovou podobu rukopisu.
5.4. Případové studie
V závěrečné části disertační práce jsem uvedl dvě případové studie mongolských rukopisů v české sbírce a provedl jejich paleografický rozbor a dataci v širším historickém, literárním a jazykovém kontextu.
„Nádobka nektaru" Rasiyan-u qumq-a (rkp. Mong. B 46) je didaktické dílo zobrazující etický ideál mongolské společnosti 16. a 17. století a základní přehled buddhistické nauky v mongolském pojetí. Svým rozsahem (317 z původně 340 čtyřverší) je nejdelší původní mongolskou didaktickou skladbou až do 18. století.
Z hlediska této práce je text i rukopis Rasiyan-u qumq-a významný z následujících důvodů: \.)Rasiyan-u qumq-a dokumentuje přechodové období od preklasického jazyka 14.-16. století ke klasické mongolštině.
2. )Báseň Rasiyan-u qumq-a dokumentuje intenzitu formativního vlivu Cojdži Odserova překladového odkazu na mongolský jazyk na počátku klasického období (od konce 16. století) a kontinuitu yuanského mongolského literárního jazyka vraném období tzv. Druhého šíření buddhismu v Mongolsku.
3. )Rukopis Rasiyan-u qumq-a Mong. B 46 je raným rukopisem tohoto literárního textu a patrně nepříliš vzdáleným opisem originálu, třebaže neprofesionalita písaře způsobila řadu chyb vycházejících z nepochopení původního textu. Původnost textu dokládá srovnání s dvoustránkovým fragmentem textu Rasiyan-u qumq-a na březové kůře nalezeným v Charbuchyn balgasu. Podle paleografického rozboru rukopis odpovídá nejspíše konci 17. století.
4. ) Na základě textu Rasiyan-u qumq-a j sem provedl rozbor užití konverba -r-un (converbum praeparativum), které bylo aktivně užíváno pouze v preklasickém jazyce a jeho přesný význam je dosud předmětem odborné diskuse.
Mongolský překlad „Tantrických naučení ctihodného Marpy ve čtyřech svitcích papíru" Erkin Marba-yin dbrben ebkemel čayasu-tu-yin ůndůsůlegsen ůndůsůn-ů aman-u ubadis kiged selte ber orusiba (rkp. Mong. B 3/1) vznikl s nej větší pravděpodobností v 80. nebo 90. letech 16. století, protože v úvodní části rukopisu popisující dvě posloupnosti předávání v rukopise obsažených tantrických instrukcí od Marpy Chôkji Lodô (11. století) až k Bayayud Dayun qung tayijovi, jenž byl s nej větší pravděpodobností vnukem túmedského Altán chána a je znám jako aktivní podporovatel překladatelské a ediční činnosti (dochovaný xylografický tisk z roku 1592, nedochované xylografy z let 1584 a 1569) i jako zakladatel kláštera (Huayansi). Paleografický rozbor umožňuje datovat rukopis na přelom 17. a 18. století.
5.5. Pokračování výzkumu
Provedený paleografický rozbor potvrdil, že na základě podrobného sledování změn v písmu lze přibližně datovat vznik mongolských rukopisů klasického období s přesností na půl století.
171
Významnými podpůrnými faktory jsou kodikologické aspekty a literárněhistorický kontext rukopisu.
Tato práce se omezila na materiál rukopisů psaných perech chalchské provenience. Paleografie rukopisů psaných štětcem se výrazně odlišuje. Úřední dokumenty většinou dataci na základě paleografického rozboru nevyžadují, protože obvykle obsahují přesnou dataci. V rámci Chalchy jsou rukopisy psané štětcem pro soukromou potřebu většinou omezeny na druhou polovinu 19. století a první tři desetiletí 20. století. V jiných oblastech, zvláště regionech Vnitřního Mongolska a Chôchnuuru však probíhal vývoj písma výrazně odlišně, písmo psané perem si mnohem déle drželo archaické rysy 17. století, ale na druhé straně přechod k psaní štětcem proběhl mnohem dříve. Paleografická chronologie jasného písma v rukopisech Ojratů je dosud zcela neprozkoumána a archaizující, vysoce konstatní povaha jasného písma dataci rukopisů velice ztěžuje. Výraznou pomoc však u ojratských rukopisů představují možnosti datace papíru (Cp6a 2018 - článek v tisku).
Vedle rozboru písma je nadále vhodné se v mongolské paleografii věnovat (1.) technice psaní a tisku (papír, úpravy papíru, ostatní psací materiály, psací potřeby, vzhled knih, způsoby uchovávání), (2.) uživatelským úrovním znalosti písma v předmoderním Mongolsku (oficiální písaři klášterní a písaři ve světských úřadech) a způsoby výuky písma (tradiční učebnice, předmoderní gramatiky a jazykové příručky; orální historie), (3.) kulturním souvislostem používání písma v tradičním mongolském prostředí (význam psaného textu a knihy v lidovém náboženství a vnímání tradiční mongolskou společností v průběhu historie), (4.) vnímání vztahu písma a jazyka (literární výslovnost klasického písma), vztah psaného a hovorového jazyka, literárního a hovorového jazyka (ústní literární jazyk/ústně-písemný jazyk, míra zachycení hovorového jazyka v mongolském písmu klasického období a vliv hovorového jazyka na klasické texty).
172
6. Bibliografie
6.1. Literatura k paleografii, kodikologii a filigranologii:
Bischoff, Bernard, 1990, Latin Palaeography. Cambridge University Press, Cambridge. Dani, Ahmad Hasan, 1963, Indian palaeography. Clarendon Press, Oxford.
Havel, Dalibor - Krmíčková, Helena, 2014, Paleografická čítanka. Literární texty. Brno,
Masarykova univerzita. Helman-Wažny, Agnieszka, 2014, The Archaeology of Tibetan Books. Brill, Leiden. Kašpar, Jaroslav, 1975, Úvod do novověké latinské paleografie .... SPN, Praha. Manuscript Cultures: Mapping the Field, 2014. Ed. Jörg Quenzer, Dmitry Bondarev, Jan-Ulrich
Sobisch. Walter de Gruyter GmbH & Co, Berlin. Pátková, Hana, 2008, Česká středověká paleografie. Veduta, České Budějovice. Song Yingxing 9f.jMĚk (zhuan ÍPt), 1933, Tian gong kai wu ;^:X|ü§$3. Shangwu yinshuguan,
Shanghai.
Tamai, Tatsushi, 2011, Paläographische Untersuchungen zum B-Tocharischen.  Institut für
Sprachen und Literaturen der Universität Innsbruck, Innsbruck. Uhlig, Siegbert, 1988, Äthiopische Paläographie. Äthiopistische Forschungen Band 22. Franz
Steiner Verlag, Stutgart.
Vajs, Josef, 1932, Rukověť hlaholské paleografie: uvedení do knižního písma hlaholského.
Slovanský ústav, Orbis, Praha, van Schaik, Sam, 2013, Dating Early Tibetan Manuscripts: A Paleographical Method. In: Scribes,
Texts and Rituals in Early Tibet and Dunhuang. Edited by Brandon Dotson, Kazushi Iwao
and Tsuguhito Takeuchi. Reichert Verlag, Wiesbaden, 119-135.
Bor^aHOB, A. n., 1999, Ocnoeu cpujiuzpanoeedeHUR. Hcmopun, meopun, npaKmuKa. PoccuHCKaa
aicaAeMna Hayic. 3^nTopnan YPCC, MocKBa. TepaKjiHTOB, AjiexcaHAp AneiccaimpoBHH, 1963, OujiuzpaHU XVII eexa na ôyjuaze pymnucHbix u
nenamubix doKyjuenmoe pyccmzo npoucxojfcdeuuR. nocnecjiOBue n KOMMeHrapnií C. A.
KneriHKOBa. AicaAeMira Hayic CCCP, MocKBa. flaABiKHH, A. B., 2006, MeTOAnnecioie yicasaHira no onpeAeneHHio h AarapoBice öyMarn pycciorx
KHpHJIJIHHeCKHX   khht   XV-   XX   bb.    VI   IHlCOJia-CeMHHap   nOBblllieHIIH KBajIHCpHKaUHH
coTpyAHHKOB, HannHaioinHx paôoTy c Kupuji ji HHecKHMH pyKoniiCHbíMii n nenarabiMii
KHIDKHbIMII naMHTHIIKaMII XV-XX bb. POCTOB BejIIIKIIH.
http://www.opentextnn.ru/history/paleography/?id=2933 (navštíveno 15. 9. 2016). EciinoBa, E. A., 2005, OujiuzpaHU Ha ôyjuaze cuôupcmix doKyjuenmoe XVII-XVIII ee. H3AaTejibCTBO
ToMCKoro yHiiBepciiTeTa. KjieniiKOB, CoxpaT AjiexcaHApoBiiH, 1959, OujiuzpaHU u uimejunejiu Ha ôyjuaze pyccmzo u
UHOcmpauHOZo npomeodcmea XVII—XX eexa. H3AaTejibCTBO BcecoK>3HOií khidkhoh nanaTbi,
MocKBa.
KjieniiKOB, CoxpaT AjiexcaHApoBiiH, 1978, OujiuzpaHU Ha ôyjuaze pyccmzo npomeodcmea XVIII -
Hanajia XX eeKa. Hayica, MocKBa. JIiixaneB, HiiKOJiaií neTpoBiin, 1891, Eyjuaza u dpeeneüuiue oyjuaotcubie juejibuuuu e Mocko6ckom
zocydapcmee: ucmopuKO-apxeozpacpunecKUU onepx: C npiui. 116 Taôji. c ii3o6pa>KeHiiaMii
öyMaacHbix BOA^Hbix 3HaKOB. Tun. Hivin. AicaA. Hayic, CaHKTneTepôypr. CnpeHOB, A. B., 2006, JfamupoeKa pymnuceu no MopKupoeonubiM 3uaKaju ôyjuazu. yneÔHoe
nocoöne k icypcy «Pyccxaa najieorpacbnfl».
http://www.opentextnn.ru/history/paleography/?id=1084 (navštíveno 15. 9. 2016).
6.2. Katalogy mongolských rukopisů a xylografií:
Aalto, Pentti, 1954, A catalogue of the Hedin collection of Mongolian literature. In: Contributions to ethnography, linguistics and history of religion. Statens Etnografi ska Museum, Stockholm,
173
69-108.
Alexeev, K. - Yachontov, K., 1992, The J. Kowalewski's collection of Chinese, Manchu, Mongolian and Tibetan Books in Vilnius. In: IJemepóypecKoe eocmoKoeedenue. BbinycK 1. Camcr-rieTepöypr, s. 301-338.
Bese, L., 1977, The Mongolian collection in Berkeley, California. In: Acta Orientalia Hung. 31 (1977): 17-50.
Dumdadu ulus-un yarčay - Dumdadu ulus-un erten-ü mongyol nom bicig-ün yirüngkei yarčay =
Zhongguo mengguwen guji zongmu ^ HilT^^T^ffM ĚI, 1999. 3 sv. Begejing nom-un
sang keblel-ün qoriy-a = Beijing tushuguan chubanshe, Begejing = Beijing. Erdeničilayu, S. - Songqur, A., 2012, Ganjur. Orusil-un boti. Öbür mongyol-un suryan kümüjil-ün
keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. (Obsahuje katalog mongolského Fanjuru) Farquhar, D. M., 1957, A description of the Mongolian manuscripts and xylographs in Washington,
D. C. In: Central Asiatic Journal. Hague - Wiesbaden, 1957, vol. 1, No. 3, s. 161-218. Heissig, Walther, 1954, Die Pekinger Lamaistischen Blockdrucke in mongolischer Sprache.
Materialien zur mongolischen Literaturgeschichte. Otto Harrassowitz, Wiesbaden. Heissig, Walther, 1961, Mongolische Handschriften, Blockdrucke, Landkarten. Unter Mitarbeit von
Klaus Sagaster. Franz Steiner Verlag GMBH, Wiesbaden. Heissig, Walther, 1971, Catalogue of Mongol Books, Manuscripts and Xylographs. Assisted by
Charles Bawden. The Royal Library, Copenhagen. Inventaire sommaire des fonds divers orientaux. „Livres Mongols", fol. 57-70. Rukopisný katalog
Bibliothěque nationale de France zdigitalizovaný v Bibliothěque numérique Gallica:
http://gallica.bnf. fr/ark:/12148/btvlb 103297661. r=Inventaire+sommaire+des+fonds+divers.la
ngEN (navštíveno 1. 12. 2014). Jadamba, 1959, Collection of Mongolian manuscripts from the private library of His Holiness
Jebtsundamba Khutuktu in the State Public Library. Jaddungba. Naimaduyar Jibzundamba-
yin mongyol bičimel nom-un čuylayuly-a. LLiy/I,BX3LLIXr, yjiaaHÖaarap. Jiddamba, Da., 1963, Ulus-un neyite-yin nom-un sang-du bui teüke-yin ba teüken-dü qolbuydaqu
bičimel mongyol nom-un yarčiy. Studia Mongolica, Instituti linguae et litterarum Academiae
scientiarum Reipublicae populi Mongoli Tomus IV, Fasciculus 12. HIhhjkjbx yxaaHbi
aicaAeMHHH x3b.ji3.ji, ynaaHÖaarap. Kara, György, 2000, The Mongol and Manchu manuscripts and blockprints in the library of the
Hungarian academy of sciences. Akadémiai Kiadó, Budapest. Kiripolská, Marta, 1993, A Preliminary Report on the Prague Collections of Mongol Manuscripts
and Blockprints. In: Archív orientální 1993 (1), str. 81-84. Orientální ústav ČSAV, Praha. Kiripolská, Marta, 1996, A description of the Mongolian manuscripts and blockprints in Prague
collections. In: Acta Orientalia Academiae Scientiarum Hungaricae, tom. XLIX, fasc. 3, s.
277-334. Budapest.
Krueger, J. R., 1966, Catalogue of the Laufer Mongolian Collection in Chicago. In: Journal of the
American Oriental Society, vol. 86, s. 156-183. New York - New Haven. Ligeti, Louis, 1930, La collection mongole Schilling von Canstadt á la Bibliothěque de l'institut. In:
T'oungPao, 1930, t. 27, s. 119-178. Paris-Leiden. Ligeti, Louis, 1942, Catalogue du Kanfur mongol imprimé. Société Körösi Csoma, Budapest. Mongyol Lanjuur, Danjuur-un yarčay, 2002. Alus-un baray-a keblel-ün qoriy-a. Namjil,  Očir-in,  2011, Mini xadayalaqsan surbulji bičiq-in tanilcuulya.  In: Šinjiyang-giin
Ö:lödcüüd-in zang üile. Šinjiyang-giin sinjilekü uxän tehniq mergejil-in keblel-in xorö, 614-
641.
Poppe, N. - Hurvitz, L. - Okada, H, 1964, Catalogue of the Manchu-Mongol Section of the Toy o Bunko. Tokyo.
Poucha, Pavel, 1966, Über einige in der Mongolei gesammelte lamaistische, mongolische und tibetische Schriften. In: Collectanea Mongolica. Festschrift für Professor dr. Rintschen zum 60. Geburtstag. Herausgegeben von Walther Heissig. Otto Harrassowitz, Wiesbaden, str. 163—
174
171.
Rintchen, 1964, Catalogue du Tanjur mongol imprime. Sata-pitaka Series, Indo-Asian Literatures,
Volume 33. International Academy of Indian Culture, New Delhi. Rintchen, Y.[!], 1975, Manuscrits mongols de la collection du professeur J. Kowalewski a Vilnius.
In: Central Asiatic Journal, Vol. XIX, s. 105-117. Otto Harrassowitz, Wiesbaden. Sazykin, A. G, 1994, Catalogue of the Manchu-Mongol Manuscripts and Xylographs preserved in
the Library of the Tuvan Ethnological Museum „Sixty Heroes" (Kyzyl). In: Acta Orientalia
Hungaricae, t. XLVII, fasc. 3, s. 327-407. Budapest. Sazykin, A. G, 1996, The collection of Mongolian manuscripts and xylographs in the Ethnological
museum of the Republic of Tuva in Kyzyl. In: Manuscripta Orientalia. Vol. 2, No. 2, June
1996, s. 44-49. Thesa, St. Petersburg - Helsinki. Sinjiyang-un Ili-yin Qasay undusuten-ii obertegen jasaqu jeu-yin ogeled Mongyolcud-un qadayalaju
bayiy-a mongyol qayucin nom bicig-un yarcay, 2009. Inouye Osamu, Mingyad Erdemtii,
Amur genggei, Sayinbayar genggei, Dosan, Toriibatu nar nayirayulba. Begejing. Tsyrempilov, Nikolay, 2006, Annotated Catalogue of the collection of Mongolian manuscripts and
xylographs Mil of the Institute of Mongolian, Tibetan and Buddhist studies of Siberian
branch of Russian academy of sciences. CNEAS Monograph Series No. 21. Editovala
Tsymzhit Wanchikova. Center for Northeast Asian Studies, Tohoku University, Sendai. Ulus-un nom-un sang-un Azi-yin anggi-dur bukui mongyol anggi-yin bicimel ba darumal nom bicig-
ud-un buridkel, 1937. Biigiide nayiramdaqu mongyol arad ulus-un sinjilekiii uqayan-u
kiiriyeleng, [Ulayanbayatur]. Uspensky, Vladimir L., 1999, Catalogue of the Mongolian Manuscripts and Xylographs in the St.
Petersburg State University Library. With assistance from Osamu Inoue. Edited and foreword
by Tatsuo Nakami. Institute for the study of languages and cultures of Asia and Africa, Tokyo.
BHjirvYA3H, r., 1998, II. JJaMduHcypaHZUUH zap Myseun mohzoji homuh dypmzan. 1 6omb. yjiaaH6aarap.
EjiM6aa, ParnaarnHH, 2004, MoHZonnyyduH meed X3Ji33p myypeucan mohzoji xsjisud opnyyncan
HOMsyuu 6ypmz3Ji. 3 6oTb. YnaaHGaarap. BjiaAHMupijOB, B. R., 1918, MoHrojibCKne pyKonucu h Kcujiorpacbbi, nocTynuBniHe b A3HarcKHH
My3eu Pocchhckoh AicaAeMHH Hayx ot npocb. A. ,11,. PyAtreBa. In: H3eecmuH Poccuuckou
AxadeMUU nayK. neTporpaA, 1549-1568. TaHGojiA, A-, 2012, "Eunuz coejibm moe"-d 6yii mohzoji, meeed, cydpun zapnuz, dunespuim
modopxoujiojim. MYEHC, MoHron cyAJianbm cypryyjib, YnaaHGaarap. 5KaAaM6a, 1960, Yjicuh nuumuun homuh canzuun 6uhm3ji ypan 30xuojiuh homuh zapnuz. Studia
Mongolica, Tomus I, Fasc. 11. IIIhh>kji3x YxaaH, fl,33A BojiOBcpojibiH XyP33JI3hthhh 3p#3M
niHH>KHjir33HHH x3Bji3ji, YnaaHGaarap. HjiMMflmap, B., 2012, Xsn soxuojiuh xyp33Ji3HZUUH mohzoji 6uhm3ji dapMan homuh dypmzsji.
yjiaaH6aarap.
nyHKOBCKHH, JI. C, 1941, HeKOTopwe Bonpocw HaynHoro onucaHira MOHrojibCKux pyKonuceu. In:
Coeemcme eocmoKoeedenue, No. 2, s. 255-282. Ca3biKHH,  A.  r.,   1988,  Kamanoz MOHZomcKUX pymnuceu  u  Kcujiozpacpoe Hncmumyma
eocmomeedeHUH axadeMUU nayK CCCP. Tom I. Hayxa, MocKBa. Ca3biKHH,  A.  r.,  2001,  Kamanoz MOHZomcKUX pymnuceu  u  Kcujiozpacpoe Hncmumyma
eocmomeedeHUH Poccuuckou axadeMUU nayK. Tom II. BocTOHHaa jiHreparypa PAH, MocKBa. Ca3biKHH,  A.  r.,  2003,  Kamanoz Monzonbcmix pymnuceu  u  Kcunozpacpoe Hncmumyma
eocmomeedeHUH Poccuuckou axadeMUU nayK. Tom III. BocTOHHaa jiHreparypa PAH,
MocKBa.
CaHKpuTbaaHa, E. H., 1972, KpaTKHH cucTeMaruHeckhh KaTanor MOHrojibCKux pyKonuceu h KCHjiorpa(J)OB TocyAapcTBeHHOH nyGnuHHOH GuGjihotckh hm. CajiTbiKOBa-ITJ,eApHHa. In: BocmoHHuu cdopHUK, BbinycK 3. Hayxa, MocKBa, s. 86-98.
TyHranar, B. - fl,ynaMCYP3H, II,., 2011, Monzon zap 6uHM3n 6apun homuh HOMsyii. Mohtoji yncwH
175
Yha3chhh HOMbiH caH, YjiaaHÖaarap. LUuHJKJi3X yxaa.Hu ciKadeMUUH myyxuŮH xyp33Ji3H2UŮH myyxsH öapuMmun öypmzsji I, 2010. 3px3jic3H C. HyjiyyH. YjiaaHÖaarap.
6.3. Slovníky
Corff, Oliver, 2013, Auf kaiserlichen Befehl erstelltes Wörterbuch des Manjurischen in fünf
Sprachen „Fünfsprachenspiegel". Systematisch angeordneter Wortschatz auf Manjurisch,
Tibetisch, Mongolisch, Turki und Chinesisch. Vollständige romanisierte und revidierte
Ausgabe   mit   textkritischen   Anmerkungen,   deutschen   Erläuterungen   und Indices.
Harrassowitz Verlag, Wiesbaden. Durkin-Meisterernst, Desmond, 1998, Dictionary ofManichaean Middle Persian and Parthian.
Edited by S. Clackson. Vol. 3 (1). Dictionary ofManichaean Texts. Brepols, Turnhout. Kara, György, 2009, Dictionary of Sonom Gara's Erdeni-yin Sang. A Middle Mongol Version of the
Tibetan Sa skya Legs bshad. Mongol - English - Tibetan. With the assistance of Marta
Kiripolská. Brill, Leiden - Boston. Kuribayashi, Hitoshi, 2003, Word- and suffix-index to Hua-yi Yi-yü based on the romanized
transcription ofL. Ligeti. The Centre for Northeast Asian studies Tohoku University, Sendai. Kuribayashi, Hitoshi, 2012, Chinese word-index to the Secret history of the Mongols. Centre for
Northeast Asian studies Tohoku University, Sendai. Lessing, Ferdinandu, (ed.), 1960, Mongolian-English Dictionary. Compiled by Mattai Haltod, John
Gombojab Hangin, Serge Kassatkin and Ferdinand D. Lessing. University of California Press,
Berkeley - Los Angeles.
Li Keyu ^j^ffS, 1988, Mongghul qidar merlong - Tu han cidian zhíXifíj^fe. Qinghai renmin chubanshe, Xining.
Ligeti, Louis, 1974, Les douze actes du Bouddha. Arban qoyar jokiyangyui üiles de Chos-kyi 'od-zer,
traduction de Ses-rab sen-ge. Akadémiai kiadó, Budapest. MacKenzie, D. N., 1971, A concise Pahlavi dictionary. Oxford University Press, London - New
York - Toronto.
Manduqu, Ö., 1995, Mongyol i iui toli bičig. Öbür mongyol-un soyul-un keblel-ün qoriy-a, Qayilar. Mongyol kelen-ü toli, 1997'. Mongyol kelen-ü toli nayirayulqu duyuyilang. Öbür mongyol-un arad-
un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. (Vytištěno v roce 1999.) Qorin naimatu tayilburi toli, 1988. Uspořádala Namjilm-a. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün
qoriy-a, Kökeqota. (Vytištěno v roce 1994.) Qorin nigetü tayilburi toli, 1911. Uspořádal Öbür mongyol-un mongyol kele udq-a jokiyal teüke
sudulqu yajar. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Räsänen, Martti, 1969, Versuch eines etymologischen Wörterbuchs der Türksprachen. Suomalais-
ugrilainen seura, Helsinki. Sarközi, Alice (ed.), 1995, A Buddhist terminological dictionary. The Mongolian Mahävyutpatti. In
collaboration with Jánoš Szerb. Akadémiai kiadó, Budapest. SD: Gharib, B., 1995, Sogdian dictionary. Sogdian - Persian - English. Farhangan Publications,
Tehran.
Sumatiratna, 2018, Tibetan-Mongolian Explanatory Dictionary with English Equivalents and Index of Mongolian Words. Edited by Alice Sarközi. Ulaanbaatar - Budapest.
Sun Zhu #tt (red.), 1990, Menggu yu zu yuyan cidian ÜT^ ip-^ip-g" iffJÄ- Qinghai minzu chubanshe, Xining.
Songqur, A. - Erdeničilayu, S. - Tulyayuri, 2012, Ganjur. Toli-yin boti. Öbür mongyol-un suryan kümüjil-ün keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. (Obsahuje edici Mahävyutpatti.)
Wangjil, Ba., 1987, Köke tülkigür. Öbür mongyol-un suryan kümüjil-ün keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Wu ti qing wen jian HWlmJC^., 1957. Názvy v dalších jazycích Sunja gisun-i hergen kamciha manju gisun-i bule ku bithe, Skad Inga shon sbyar gyi manydzu'i skad gsal ba'i me long, Tabun jüil-ün üsüg-yier qabsuruysan manju ügen-ü toli bičig, Bäs tilliq manjucä lughät. 3 svazky.
176
Minzu chubanshe, Beijing.
Eojibuioü ciKCideMimecKUü Momonbcm-pyccKUü cnoeapb, 2001, Hhcthtvt a3WKa h jiHTeparypbi
AxaAeMHH Hayx MoHrojiHH. Academia, MocKBa. BypH33, J\. - 3hxt6p, J\., 2003, Bod hor mngon brjod kyi brda yig. Teed Momon unm ozyy^^
mpuün mojib. flopHO AaxuHbi ryH yxaaHbi xyH cyAJiajibiH A33A cypryyjib, yjiaaHÖaarap. JXJC ffpeeHemwpKCKUü c/ioeapb, 1969. H3AarejibCTBO Hayxa, JleHHHrpaA-
KoBajieBCKHii, Ochti, 1844, MomonbCKO-pyccKO-cppaHuy3CKUü cjioeapb. VHHBep3HTeTCKa>i THnorpacpHJi, Ka3aHb.
KoneprHHa, M. A., 1987, CancKpumcKO-pyccKUü cjioeapb. H3AarejibCTBO PyccKHH 5i3biK, MocKBa. KypneuiKO-TaHHarauieBa, H. H. - AnoHbKHH, <D. Ä., 1993, IIIopcKO-pyccKUü u pyccm-uiopcKUü
cnoeapb. KeMepoBCKoe khhjkhoc n3AarejibCTBO. Mohzoji xsnnuü damapamyü maünöap mojib, 2008. TaßaH 6oTb. Hlavní redaktor JI. Eojia. IIIhh>kji3x
yxaaHbi aicaAeMH, Xsji 30XH0JibiH xvp33Ji3H, yjiaaHÖaarap. IlajibMÖax, A. A. (red.), 1953, PyccKO-myeuHCKUü cnoeapb. IbcyAapcTBeHHoe H3Aare.jibCTBO
HHOCTpaHHbix ii HauHOHajibHbix cjiOBapeii, MocKBa. Pepiix, K). H., 1983-87, TuöemcKO-pyccKO-amnuücKUü cnoeapb c cancKpumcKUMU napannenHMU.
H3AaTejibCTBO Hayica - TnaBHaa pe/iaxu,™ boctohhoh jiHTeparypbi, MocKBa. Cyxöaarap, OcopHajvDKHjibiH, 2014a, Momon xsnnuü xapb y2www monb. MVIIiyA Xsji 30XHjibiH
xyp33ji3H, MoHcyAap, yjiaaHÖaarap. ToAaeßa, B. X., 2001, Cnoeapb H3UKa Oüpamoe CuHbU3Rna. KajiMbiuKoe khidkhoc n3AarejibCTBO,
3jiHCTa.
Hpjioo, >K., 1988, EHMAY-daxb juomon xsnnuü nymzuÜH awizyyubi monb öuhuz. II. Oüpd annzyy.
EHMAV-biH niVA Xsji 30xhojiwh xyp33Ji3H, VjiaaHÖaaTap. 11,3B3JI, ü., 1966, Momon xanuuü moen maünöap monb. Vjícbm xsbjisjihhh xspsr spxjisx xopoo,
VjiaaHÖaaTap.
üxoHTOBa, H. C, 2010, OüpamcKUü cnoeapb nosmuneciaix ebipajfceuuü. OaKCUMune pymnucu, mpancnumepatfUR, nepeeod c oüpamcmzo, cnoeapb c KOMMenmapuHMU, npunojfceuuR. riaMHTHHKH nHCbMeHHOCTH BOCTOKa CXX. BocTOHHafl jiHTepaTypa PAH, MocKBa.
6.4. Tiskem vydané faksimile mongolských rukopisů: Preklasické období:
Cerensodnom, Dalantai - Taube, Manfred, 1993, Die Mongolica der Berliner Turfansammlung.
Berliner Turfantexte XVI. Akademie Verlag, Berlin. Dobu, 1983, Uyiyurjin mongyol üsüg-ün durasqaltu bicig-üd. Ündüsüten-ü keblel-ün qoriy-a,
Begejing.
Haenisch, Erich, 1954, Mongolica der Berliner Turfan-Sammlung. I. Ein buddhistisches Druckfragment vom Jahre 1312. Abhandlungen der Deutschen Akademie der Wissenschaften zu Berlin. Klasse für Sprachen, Literatur und Kunst. Jg. 1953, No. 1. Akademie - Verlag, Berlin.
Haenisch, Erich, 1959, Mongolica der Berliner Turfan-Sammlung. II. Mongolische Texte der
Berliner Turfan-Sammlung in Faksimile. Abhandlungen der Deutschen Akademie der
Wissenschaften zu Berlin. Klasse für Sprachen, Literatur und Kunst. Jg. 1959, No. 3.
Akademie - Verlag, Berlin. Hasieerdun deng zhu t^S^Íf!lff$j!^rlÉ', 2010, Aerzhai shiku huihu mengwen bangti yanjiu
mnm^MMmmJCWmmfi.   Na.   Batujiergala   deng   yi ^.EH^fflfBSÍi^l?.
Neimenggu renmin chubanshe, Hohhot. Heissig, Walther, 1966, Die mongolische Steininschrift und Manuskriptfragmente aus Olon süme in
der Inneren Mongolei. Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen. Heissig, Walther, 1976, Die mongolischen Handschriften-Reste aus Olon süme Innere Mongolei
(16.-17. Jhdt). Asiatische Forschungen, Band 46. Otto Harrassowitz, Wiesbaden. Kara, Györgyi, 2006, Mediaeval Mongolian Documents from Khara Khoto and Xiyu in the St.
III
Petersburg Branch of the Institute of Oriental Studies. Dvojjazyčné čínsko-anglické vydání.
Minzu chubanshe, Beijing. Raghu Vlra, [s.d., pravděpodobně 1959], Manjusri-näma-sangiti in Mongolian, Tibetan, Sanskrit
and Chinese ... and Sekoddeša in Tibetan and Mongolian ... Sata-pitaka Series, Vol. 18.
International Academy of Indian Culture, New Delhi. Namkamituy, 2005. „Burqan-u arban qoyar jokiyangyui"-yin sudulul. Ündüsüten-ü keblel-ün
qoriy-a, Begejing.
Qaserdeni - Danzan [... et al.], 1997, Arjai ayui-yin uyiyurjin mongyol bičigesu-yin sudulul.
Liyooning-un ündüsüten-ü keblel-ün qoriy-a, [Shenyang]. Yoshida, Jun'ichi - Chimeddorji, 2008, Study on the Mongolian documents found at Qaraqota.
Dvojjazyčné japonsko-čínské vydání. Yuzan kaku, Tokyo. Amajim homuh myxaü,   1961. Redigit prof. Damdinsuren. Předmluva Qa. Lubsangbaldan.
Spolupracoval Boosiyang. IIiy^BX 3pA3M iiihh>khjir33hhü xsbjisjihhh ra3ap, yjiaaHÖaarap.
(faksimile xylografii)
Klasické období - rukopisy náboženské a literární povahy:
Aalto, Pentti, 1961, Qutuy-tu Pancaraksä kemekü tabun sakiyan neretü yeke kólgen sudur. Otto
Harrassowitz, Wiesbaden. Bese, L., 1972, An Old Mongolian Calendar Fragment. In: Acta Orientalia Hung. 25 (1972): 149-
173.
Cikin-ü čimeg (3x öuhzuüh cydajieaa), 2009. yn,HpTraji 6hhh>k ... TJ,3B33haop>khhh BaTAopac. yjiaaHÖaarap.
Chiodo, Elisabetta, 2000, The Mongolian Manuscripts on Birch Bark from Xarbuxyn Balgas in the Collection of the Mongolian Academy of Sciences. Part 1. Asiatische Forschungen, Band 137,
1. Harrassowitz Verlag, Wiesbaden.
Chiodo, Elisabetta, 2009, The Mongolian Manuscripts on Birch Bark from Xarbuxyn Balgas in the Collection of the Mongolian Academy of Sciences. Part 2. Asiatische Forschungen, Band 137,
2. Harrassowitz Verlag, Wiesbaden.
Injannasi, 2009, Yojutu jokiyal sula temdeglel tuyuji. Injannasi-yin bürin jokiyal. Öbür mongyol-un
arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Injannasi, 2009a, Injannasi-yin silüg-üd. Injannasi-yin bürin jokiyal. Öbür mongyol-un arad-un
keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Jayunnasutu - Sečenčoytu (ed.), 1989, Sayin ügetü erdeni-yin sang neretü šastir. Öbür mongyol-un
arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Kara, G, 1982, Le Sütra de Vimalakirti en mongol texte de Ergilu-a Rinčin ms. de Leningrad.
Akadémiai kiadó, Budapest. Krueger, John R., 1965, The Altan saba (The Golden Vessel): A Mongolian Lamaist Burial Manual.
In: Monumenta Serica, vol. XXIV, 1965, 207-272. Ligeti, Louis, 1948, Le Subhäsitaratnanidhi mongol. Un document du moyen mongol. Körösi
Csoma society, Budapest. Lörincz, László, 1982, Molon toyin's journey into the hell. Altan gerel's translation. Akadémiai
kiadó, Budapest.
Lubsangdorji, J. - Vacek, J., 1997, Cilayun-u bičig. A Mongolian prophetic text. Karolinum, Prague.
Mergen keyid-ün sudur-un čiyulyan, 2012. Sestavil S. Möngkebatu, odpovědný redaktor Bayanbayatur, Tümendelger, Bürgüd. Öbür mongyol-un keblel-ün bülüglel - Öbür mongyol-un suryan kümüjil-ün keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Róna-Tas, A., 1970, The Mongolian version of the Thar-pa Chen-po in Budapest. In: Ligeti, Louis (ed.), 1970, Mongolian Studies. Akadémiai Kiadó, Budapest.
Sárkozi, Alice, 1971, A preclassical Mongolian prophetic book. In: Acta Orientalia Hung., 24 (1971): 41-49.
Songqur - Macukawa, 2002, Ülemji degedü törül-ün ündüsün-ü sudulul. Öbür mongyol-un suryan kümüjil-ün keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
178
Umaradu Yicwan-u jiruqai-yin bičig, 2014. A. Šongqur, Erkimtü emkidken nayirayulba. Öbür
mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Eypros, B., 2008, Burqan Sigemuni-yin gegegen-ü uridu-yin yučin darben törül-ün čadiy orusibai:
yjiaaHÖaarap.
Coahom, B., 1969, He wan yicwan-u bičig - Xs ean manu öuhuz Z3Ö3Z myyjfc. HIhh:>kji3x yxaaHbi
aicaAeMHHH xsbjisji, yjiaaHÖaaTap. XB 2018: Xap óyxbm óajizacbm ywcaw daapx öuhuz 3ypzuim uomoz, 2018. ECIHyCu - MYHC -
UiyA Tvyx, apxeojiorHiÍH xyp33Ji3H - Cočmoo npiiHTHHr, yjiaaHÖaarap.
Klasické období - historické kroniky a hagiografie (namtarý):
Bawden, Charles, 1961, The Jebtsundamba Khutukhtus of Urga. Text, translation and notes.
Harrassowitz, Wiesbaden. Erdeni tunumal neretii sudur (Alton qayan-u namtar), 2007'. Altán qayan sudulqu yajar-ača keblebe. Haenisch, Erich, 1966, Qad-un ündüsün-ü erdeni-yin tobčiyan. Eine pekinger Palasthandschrift.
Asiatische Forschungen, Band 14. Otto Harrassowitz, Wiesbaden. Heissig, Walther, 1958, Altan Kürdün Mingyan Gegesütü Bičig. Eine mongolische Chronik von
Siregetü Guosi Dharma. Ejnar Munksgaard, Kopenhagen. Heissig, Walther, 1959, Die Familien- und Kirchengeschichtsschreibung der Mongolen. Teil I: 16-
18. Jahrhundert. Wiesbaden, Otto Harrassowitz. Heissig, Walther, 1961, Erdeni-yin erike. Mongolische Chronik der lamaistischen Klosterbauten der
Mongolei von Isibaldan (1835). Ejnar Munksgaard, Kopenhagen. Heissig, Walther, 1962, Bolur toli: "Spiegel aus Bergkristall" von Jimbadorji (1834-1837). Ejnar
Munksgaard, Kopenhagen. Chiodo, Elisabetta, 1996, Sayang Sečen: Erdeni-yin tobči. AManuscript from Kentei Ayimay. With
a Study of the Tibetan Glosses by Klaus Sagaster. Harrassowitz Verlag, Wiesbaden. Jigmidčirin, Sejanar, 2012, Erdeni Dosi-yin süm-e-yin köke debter. Edice díla Caqar gebsi
Lubsangcültüma. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Jürüngy-a, 1984, 2013, Erdeni tunumal neretü sudur orusiba. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün
qoriy-a, Kökeqota.
Kürelbayatur, L., 2009, Öndür gegen-ü namtar. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
XVII 3yyubi MOHZOJi myj*3** cypeajijfcuüu myjizyyp 3XYyd, 2011. MyHC, MXCC; Mohtojimh YHA3CHHÜ HOMbiH caH; IIIhh>kji3x yxaaHbi aKa^eMHUH tvvxhhh xyP33H3h, yjiaaHÖaaTap. Obsahuje:
I. Qad-un ündüsün quriyangyui altán tobči
II. Erten-ü qad-un ündüsülegsen törü yosun-u jokiyal-i tobčilan quriyaysan altán tobči kemekü orusibai
III. Erten-ü mongyol-un qad-un ündüsün-ü yeke sir-a tuyuji
IV. Qad-un ündüsün-ü erdeni-yin tobči
V. Asarayči neretü-yin teüke
3pmnuü xaaduH yhÖ3Cji3C3h mop ecnu 30xuonuz moemion xypaacan anman moen xsmssx opuieoü, 1990. Faksimile rukopisu v Mongolské státní knihovně. Ulus-un keblel-ün yajar, Ulayanbayatur.
Klasické období - archivní prameny:
Cinggis qayan-u naiman čayan ordu-yin altán debter, 2010. 6 svazků. Sa. Narasun, Bayan, Kereyid Erdenisümbür, Sečenbilig nar emkidken nayirayulba. Öbür mongyol-un soyul-un keblel-ün qoriy-a.
Cinggis-ün ongyon-u sir-a darqad-un Siqui-yin süm-e-yin dangse bičig (Degedü, douradu), 2011 G. N. Qurčabilig - Kereyid Erdenisümbür emkidken nayirayulba. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
179
Dayičing gürün-ü dotuyadu yamun-u mongyol bicig-ün ger-ün dangse, 2005. Dumdadu ulus-un
teüke-yin nigedüger arkib - Öbür mongyol-un yeke suryayuli-yin mongyol sudulul-un degedü
suryayuli. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Jasaytu qan ayimay-un čiqula kereg-ün dangse - 3acazm xan oumzuüh nyxan xspmün dauc, 2002.
X3BJI3JIA Ö3JiTr3C3H E ,H,aiiiH5iM, Ha. Cvxöaarap, C. HyjryyH. Mohtoji yjicwH yhaschhh tob
apxuB, YjiaaHOaaTap.
Li Boowen (^ßi^JC), Erdenijab-un (ed.), 1997, Arban doluduyar jayun-u emün-e qayas-tu qolbuydaqu Mongyol üsüg-ün bičig debter. Dumdadu ulus-un teüke-yin nigedüger arkib neyitelegülbe. Öbür Mongyol-un bayačud keüked-ün keblel-ün qoriy-a, Tongliao.
Mongyol dangse ebkemel-ün emkidkel, 2003. Cimeddorji, Wu Yuanfeng, Sa. Narasun youllan nayirayuluyči. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Tümed jegün qosiyun-u dangse ebkemel-ün sang-du qadayalaydaysan Dayičing gürün-ü üy-e-yin mongyol dangse ebkemel-ün sonyumal, 2013. Öbür Mongyol-un keblel-ün bülüglel - Öbür Mongyol-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
AnmaÜH TyeanyyduH uaduz opium (Apxueun öapuMmun 3MX3mz3Ji) - Andaü Tuea3biHUH
m002Y3YHyH HblblHÖbl3bl (LUblZJlCaMbip ÖUJKUMejlÖUH HblblHÖbl3bl), 2015. 3mX3TT3C3H Ear-
0ji3hüh EaarapxYY, EaraaruÜH 3oji6aap. YjiaaHÖaarap. Tyeazuün my^^d xojiöozöox apxuebm óapujumbm sjuxmesji - Coöpanue apxueubix doKyjuaumoe no ucmopuu Tyebi, 2011-2014. 3 6oTb. YjiaaHÖaarap - Kbi3biji.
6.5. Edice klasické mongolské literatury (výběr):
Arban buyantu nom-un čayan teüke, 2000. Edice Liu Jin Suwe (Liu Jinsuo UJáku). Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Arban jüg-ün ejen Geser qayan-u tuyuji orusiba. Douradu debter. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Begejing.
Batu (ed.), 2007, Cindamani-yin čimeg. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Bosson, James E., 1969, A Treasury of Aphoristic Jewels. The Subhäsitaratnanidhi of Sa Skya
Pandita in Tibetan and Mongolian. Indiana University, Bloomington. Byamba,  1960, Asarayči neretü-yin teüke. Monumenta historica Instituti historiae comiteti
scientiarum et educationis altae Reipublicae Populi Mongoli, Tomus II, Fasciculus 4.
Ulaanbaatar.
Cleaves, Francis Woodman, 1954, The Bodistw-a Cari-a Awatar-un Tayilbur of 1312 by Cosgi Odsir.
In: Harvard Journal of Asiatic Studies, Vol. 17, No. 1/2 (Jun. 1954). Damdinsüren, Ts., 1962, Saran kökügen-ü namtar. Noyan qutuytu Rabjai. Corpus scriptorum
Mongolorum Instituti linguae et litterarum comiteti scientiarum et educationis altae
Reipublicae  Populi   Mongoli.   Tomus   XII.   IIIhh>kji3x  yxaaHbi   axa/jeMHiÍH xsbjisji,
Ulayanbayatur.
Damdinsüren, Ts., 1964, Rasiyan-u dusul-un mongyol tóbed tayilburi. Mongolian and Tibetan stories from Panchatantra. Corpus scriptorum Mongolorum Instituti linguae et litterarum comiteti scientiarum et educationis altae Reipublicae Populi Mongoli. Tomus VII. IIIhh>kji3x yxaaHbi axa/jeMHiÍH xsbjisji, Ulayanbayatur.
Damdinsürüng, Ce., 1959, Mongyol uran jokiyal-un degeji jayun bilig orusibai. Corpus scriptorum Mongolorum Instituti linguae et litterarum comiteti scientiarum et educationis altae Reipublicae Populi Mongoli. Tomus XIV. Bügüde nayiramdaqu mongyol arad ulus-un sinjileküi uqayan ba degedü bolbasural-un küriyeleng-ün keblel, Ulayanbayatur.
Damdinsürüng, Ce., 1959, Mongyol-un uran jokiyal-un teüke. Arban yurbaduyar-ača arban doluduyar jayun-i kürteleki üy-e. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Darmabazar, Otyon-u, 2001, Cakravarti Alton qayan-u tuyuji-yin sudulul. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Elwerskog, Johann, 2003, The Jewel Translucent Sütra. Alton Khan and the Mongols in the Sixteenth Century. Brill, Leiden - Boston.
Gereltü, B., 2010, Cikin-e dayurisqui čayan labai-yin dayun. Tayilburilaysan sigümjilegsen mongyol
180
silüges. Öbür mongyol-un yeke suryayuli-yin keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Gombojab Hangin, 1978, Köke sudur nova (Injannasi's manuscript of the expanded version of his
Blue Chronicle). Part II, Facsimiles of book XVIII, XIX, XXI. Otto Harrassowitz, Wiesbaden. Gombojab Hangin, 1979, Köke sudur nova (Injannasi's manuscript of the expanded version of his
Blue Chronicle). Part III, Facsimiles of books XXII, XXIII, XXIV with index. Otto
Harrassowitz, Wiesbaden. Güngyajalcan, 1957, Erdeni-yin sang Subasiti. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a.
Kökeqota.
Taldan, 1999, Erdeni-yin erike. Editor Ardajab. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Eučin qoyar modun kümün-ü üliger, 1958. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Ciyulultu qayaly-a.
Hasibateer Pp*Jjf Eí^/R, 2016, Juxian zhi jing-Menggu wen 29pin „Jin guang mingjing" bayu ji
qi „she shen si hu" gushi yu huihu wen ben zhi bijiao yanjiu íIjUzIhh-HlárX 29 pp
{±%mm m^R^^^lk"^M^m%X^±\tm^. Doctoral dissertation,
Neimenggu daxue / Inner Mongolia University, Menggu xue yanjiu zhongxin, Hohhot.
(Knižně nepublikovaná disertační práce.) Jülg, Bernhard, 1868, Mongolische Märchen-Sammlung. Die neun Märchen des Siddhi-kür ... und
die  Geschichte des Ardschi-Bordschi chan.   Verlag der Wagner'schen Universitaets-
Buchhandlung, Innsbruck. (Faksimile z r. 1973, Georg Olms Verlag.) Ligeti, Louis, 1974, Les douze actes du Bouddha. Arban qoyar jokiyangyui üiles de Chos-kyi 'od-zer,
traduction de Ses-rab sen-ge. Akadémiai kiadó, Budapest. Lohia, Sushama, 1968, The mongol tales of the 32 wooden men (yučin qoyar modun kümün-ü üliger)
in their mongol version of 1746 (1686), translated and annotated. Otto Harrassowitz,
Wiesbaden.
Lubsangsamdan (emkidkebe), 2006, Saran köküge-yin tuyuji. Uy jokiyalči Madi (Lubsangdambijalcan), orčiyuluysan Abayanar-un Dai güüsi Aywangdampil. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Mongyol kelen-ü sinjilel-ün durasqal bičig, 1983. Öbür mongyol-un mongyol kele bičig udq-a jokiyal sudulqu yajar-ača nayirayulba. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. (První vydání v roce 1959.)
Na Ta, 1999, Altán erike. Edice Coyiji. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Naran-u gerel, 2009. Mongyol soyul, šasin surtaqun, gün uqayan sudulul-un čubural 1. A. Songqor (red.). Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Rachewiltz, Igor de, 1995, The Mongolian Tanjur Version of the Bodhicaryävatära. Edited and Transcribed, with a Word-Index and a Photo-Reproduction of the Original Text (1748). Asiatische Forschungen 129. Harrassowitz, Wiesbaden.
Sagaster, Klaus, 1976, Die Weisse Geschichte (Cayan teüke). Eine mongolische Quelle zur Lehre von den Beiden Ordnungen Religion und Staat in Tibet und der Mongolei. Otto Harrassowitz, Wiesbaden.
Sarközi, Alice, 1992, Political Prophecies in Mongolia in the 17-20th Centuries. Bibliotheca
Orientalis Hungarica; Vol. 38. Asiatische Forschungen; Vol. 116. Akadémiai, Budapest. Sayang Sečen, 1961, Erdeni-yin tobči. Monumenta historica Instituti historiae comiteti scientiarum
reipublicae populi mongoli, Tomus I, Fase. 1. Ulayanbayatur. Schmidt, Isaac Jacob, 1829, Geschichte der Ost-Mongolen und ihres Fürstenhauses, verfasst von
Ssanang Ssetsen Chungtaidschi der Ordus. N. Gretsch, Leipzig; Carl Cnobloch, St.
Petersburg.
Sirüngküü, 2006, Arban qoyar jokiyangyui kiged tegün-ü tayilburi jokiyal-un yerüngkeyilegsen
sudulyan. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. Sodubayatur, 2014, Oytaryui-yin mani-yin surbulji bicig-ün sudulul. Öbür mongyol-un arad-un
keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
181
Srba, Ondřej, 2015, Rasiyan-u qumq-a. Nádobka nektaru. Anonymní mongolská báseň v rukopise z 18. století. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno.
Srba, Ondřej, 2017, Paleografická čítanka mongolského písma klasického období (17.-20. století). Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha.
Suryaltu (ed.), 2010, Bodičariy-a awatar-a. Öbür mongyol-un keblel-ün bülüglel - Öbür mongyol -un suryan kümüjil-ün keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Süyüke (ed.), 1986, Jokistu ayalyu-yin toli. Öbür mongyol-un soyul-un keblel-ün qoriy-a, Qayilar.
Songqur, A. , 2013, „ Oyin-i sayitur geyigelügci neretü šastir "-un sudulul. Öbür mongyol-un keblel-ün bülüglel - Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Tibetan and Mongolian Tales of Vetala. Töbed mongyol siditü kegür-ün üliger, 1962, Corpus scriptorum Mongolorum Instituti linguae et litterarum comiteti scientiarum et educationis altae Reipublicae Populi Mongoli. Tomus II. IIIhh>kji3x yxaaHbi aicaAeMHHH x3bji3ji, Ulayanbayatur.
Tumurtogoo, D. (ed.), 2006, Mongolian Monuments in Uighur-Mongolian Script (XIII-XVI Centuries). Introduction, Transcription and Bibliography. With the Collaboration of G. Cecegdari. Institute of Linguistics, Academia Sinica.
Üliger-ün dalai 1986. Siregetü güüsi čorji orčiyulba, Erkimbayar qaryuyulun bayulyaju tayilburilaba. Mongyol tulyur bicig-ün čubural. Ündüsüten-ü keblel-ün qoriy-a, Begejing.
Vira, Raghu, 1961, Araji booji: Stories of king Vikramäditya as told in Mongolian - Bigarmijid qayan-u namtar-i Araji booji qayan-dur modun kümün-ü ögülegsen üliger-üd orusibai: Together with the Unpublished Tibetan Version. Rgyal po bi kra mi ji da'i spyodpa shing mi dangpo nas bcu gsum gyi bar du rgyalpo arji burji dangphan tshun smra bar byedpa'i lo rgyus bzhugs so. In: Sata-pitaka series, Indo-Asian literatures, Vol. 15. Mongol-pitaka being the Mongolian Collectanea in the series of Indo-Asian Literatures forming the Sata-pitaka, Vol. 4. International Academy of Indian Culture, New Delhi.
BanAaHacanoB, II. B. 1962, Jirüken-ü tolta-yin tayilburi. Momojibcme zpajujuamunecKoe conunenue
XVIII eeua. BypaTCKoe khidkhoc H3AarejibCTBO, yjiaH-Yii3. BnaAHMHpiiOBt, B. Ä., 1921, MomojibCKUü coopnuwhpa3CKa3oe-h ujh Paňcatantra. üeTporpaAt. BnaAHMHpiiOB, B. Ä., 1929, Bodhicaryävatära Cäntideva. MomojibCKUü nepeeod Chos-kyi hod-
zer'a. In: Bibliotheca Buddhica, Tom XXVIII/1. H3AarejibCTBO AicaAeMHH Hayic CCCP,
JleHHHrpaA-
BjiaAHMnpuoB, B. Ä., 2003, Paôomu no Jiumepamype MOHZOJibCKUX napodoe. H3Aarejibcica5i cbnpMa
BocTOHHaa jiiiTeparypa PAH, MocKBa. Ilaröa, T.,  1957, „3ypXHUü mojibmbm maujiôap"-biz cydancan myxaü majudazndaji. YncbiH
X3BJI3JIHHH ra3ap, yjiaaHÖaaTap. Flonne, H.  H.,   1941, 3ojiOTOopABiHCKaa HaAnncb Ha ôepecre.  In: Bonpocbi coeemcKOZo
eocmoKoeedeuuR, No. 2. MocKBa. ri3pji33, X3A33rHÍÍH, 1973, XajixbiH UIUH3 ojidcoH uaa3 3px3M3fcuÜH dypczajim ôuhuz. Tspzyy^
dsemsp. Monumenta Historica Instituti Historiae Academiae Scientiarum Reipublicae Populi
Mongolici, Tomus VI, Fase. I. PaBacaa, ,ZL hoch xyTarr, 1962, 3oxuojiuh 3Mxmz3Ji. 3px3jic3H axaAeMHH TJ,. ,H,aMAHHCYP3H,
SMXTrsac, x3bji3jia 63jttt3c3h J\. IlaraaH. yjicbiH x3bji3jihhh ra3ap, yjiaaHÖaaTap. PaAHaaöaApaa, 2009, Paejfca/u 3an ôandudun myyjfc Capmi zspsn X3M33X opuiue. Bibliotheca
Oiratica XII. Tyyx coéji, xsji ÖHnrniiH cyAJiajibm Toa hommh repaji tob, yjiaaHÖaaTap. Ca3biKHH, A. T., 1990, HcmopuH Houdotcud-dazuHU. OaKCUMUJie pymnucu. Tpaucjiumepaifun
meKcma, nep. c mohz., uccjied. u KOMMenm. A. Ľ Ca3biKuna. Hayíca, MocKBa. CyivrbJiaöaaTap, B., 1990, Mongyol-un niyuča tobčiyan - yczuün zajiuz. PeAaicrop JI. MaHjiaacaB, TJ,.
IIIarAapcYP3H. yjiaaHÖaaTap. IIIacTHHa, H. u., 1957, Illapa mydotcu. MoHZOJibCKan Jiemonucb XVII eena. Cboahwh tckct,
nepeBOA, BBe^eHne h npHMenaHHH. H3AaTejibCTBO AxaAeMHH Hayic CCCP, MocKBa -
JleHHHrpaA.
182
IIIacTHHa, H. IL, 1973, Jlyöcau JJansaH - Anmau moönu („3ojiomoe CKasanue"). IlepeBOA c MOHTOJibCKoro, BBeAeHHe, KOMMeHTapHÍí h npHjioaceHHa. H3AarejibCTBO Hayica - TnaBHaa peAaicuHfl boctohhoh jiHTeparypbi, MocKBa.
IIlYrsp, II., 2010, 3pÖ3H3 Hoüdkuö dazuubm uajumap MyuxazuÜH xapanxyüz zuuzyy^zH öunuzuün syn. Admon, VjiaaHÖaaTap.
Spmuuü xaaduH yudacnacau mop ěcnu 30xuonuz moemion xypaacan anmau moen xsmssx opuieoü, 1990. Orusil bičigsen Sa. Bira. Ulus-un tob nom-un sang-dur qadayalaydaju bui Lubsangdanjin-u yar bičimel eke-eče gerel jiruy beledkegsen So. Törübatu .... Ulus-un keblel-ün yajar, Ulayanbayatur.
6.6. Gramatiky klasické mongolštiny:
Poppe, Nicholas, 1964a, Grammar of Written Mongolian. Second printing. Otto Harrassowitz, Wiesbaden.
Rinčin, Bi[mba-yin], 1990, Mongyol bičig-iin kelen-ü jüi. Terigün debter. Uduridqal. Öbür mongyol-
un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. BjiaAHMHpupB, B. ü, 1929a. CpaenumenbHan zpaMMomuKa Monzonbcmzo nucbMennozo H3UKa u
xanxacKOZo napenuH. Beedenue u (ponemuKa.  JleHHHrpaACKHii boctohhmh HHCTHryT,
JleHHHrpaA- (Faksimile MocKBa: Hayica - TnaBHaa peAaicuHJi boctohhoh jiHTeparypbi, 1989.) 3aaaöaaTap, flajiaiiH, 2011, XIII-XVI 3yyubi Monzon öuhzuüh dypczanun aeua3yü, y23Y^H
mozmonuoo. MoHroji yjicbm hx cypryyjib, MoHroji X3ji, coejibm cypryyjib, Xsjiiiihhjícjbjihhh
t3hxhm, yjiaaHÖaarap. OpjiOBCKaa, M. H., 1984, H3biK „Anmau moenu". Hayica, MocKBa.
nonne, H. H., 1937, TpaMMomuKa nucbMenno-MOHZonbCKOZo H3UKa. H3AarejibCTBO AicaAeMHH
Hayx CCCP, MocKBa - JleHHHrpaA. CaHaceeB, Y.  J\.,   1953,   1964,  CpaenumenbuaR zpa/ujuamuKa MonzonbCKUX H3bime.  2 sv.
H3AaTejibCTBO AicaAeMHH Hayx CCCP, MocKBa.
6.7. Dějiny mongolské literatury a literatura k mongolské paleografii:
Bulay, 1998, Mongyol burqan-u šasin-u uran jokiyal-un sudulul. Öbür mongyol-un soyul-un keblel-ün qoriy-a, Qayilar.
Damdinsürüng, C. - Jamsurangjab, G, 1989, Mongyol-un uran jokiyal-un toyimu. (Arban yisüdüger jayun-u üy-e). Bökebayatur bayulyaba. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota. (Původní vydání VjiaaHÖaarap 1968.)
Heissig, Walther, 1972, Geschichte der mongolischen Literatur. 2 Bände. Otto Harrassowitz, Wiesbaden.
Kara, György, 2005, Books of the Mongolian Nomads. More than Eight Centuries of Writing Mongolian. Translated from the Russian by John R. Krueger. Indiana University Bloomington Research Institute for Inner Asian Studies, Bloomington.
Kesigtoytaqu, C., 1998, Mongyol-un erten-ü udq-a jokiyal-un sin-e sudulul. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Poppe, Nicholas, 1957, The Mongolian Monuments in 'Phags-pa Script. 2nd edition. Translated by John R. Krueger. Harrassowitz, Wiesbaden.
Tuyay-a, Ü., 2008, Mongyol erten-ü nom bicig-ün teüke. Öbür mongyol-un arad-un keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
Tuyay-a, Ü., 2009, Mongyol keblel-ün teüke. Öbür mongyol-un suryan kümüjil-ün keblel-ün qoriy-a, Kökeqota.
TepacHMOBKH, JI. K., 2006, MoHZonbCKOH numepamypa XIII'— nanana XX ee. KajiMbiHKHH HHCTHTyr
ryMaHHTapHbix HCCJieAOBaHHH, 3jiHcra. flaMAHHcypeH II 1957. Monzonun ypan 30xuonun mount. VjicbiH xsbjisjihhh ra3ap, VjiaaHÖaaTap. flaMAHHcypeH II, 1968, Monzonun ypan 30xuonbm moÜM. Fypaedyzaap dsemsp (XIX 3yyubi ye)-
VjicbiH X3BJI3JIHHH xspsr 3pxji3x xopoo, VjiaaHOaarap.
183
flaMAHHcypeH II, - LJ,3ha, JI., 1976, Mohzojiuh ypcm 30xuojiuh moiÍM. XoépAyraap A3BT3p (XVII-
XVIII syynuů ye). IIIhh>kji3x YxaaHbi AicaAeMHHH Xsji 30xhojiwh xvp33Ji3H, YjiaaHGaarap. vKaMuapaHO, II ~K., 1936, MonzojibCKue Jiemonucbi XVII eem. H3AarejibCTB0 AicaACMHH Hayic
CCCP, MocKBa - JleHHHrpaA. vKaHHHB, Ě., 2006, Cohzoóoz mohzoji 6uhzuuh omhox ysuun dypczajiyyd. Corpus scriptorum, Tomus
II. MyHC Mohtoji x3ji coejibiH cypryyjib - Typsr cyAJiajibm tshxhm, YjiaaHGaarap. Kapa, J\., 1972K, Khuzu MonzojibCKUX KoneenuKoe. EjiaBHaa peAaicHHfl boctohhoíí jiHTeparypbi,
MocKBa.
Jlaydpep, B., 1927, OnepK MOHZOJibcmu Jiumepamypbi. Překl. B. A. Ka3aiceBHH. JleHHHrpaACKHii
BOCTOHHbiii HHCTHTyT hmchh A. C. EHyKHA3e, JleHHHrpaA-JlyBcaHacaB, Hon. - JlyBcaHAopac, ~K. - niapxyY, LL, 1986, Mohzoji 6uhuz. 3aax apzbm 3oejiojujfc,
VII anzu. BHMAy ABil Cypax Gnnnr csTrvyJinHH hstacsh peAaiarbiH ra3ap, YjiaaHGaarap. MnxaHjiOB, Y. II, 1969, Jlumepamypnoe nacjiedcmeo Monzojioe. MocKBa.
HopoBcaM6yy, E, 1975, Mohzojiuh apxue - ajidan xapaz, myynuů óuhzuůh xae. YncbiH xsbjisjihhh ra3ap, YjiaaHGaarap.
Cp6a, OHApeii, 2018, Eap apraap yhjiab3PJI3C3h Opocbm uaacHbi ycaH tsmafhhh vhacsh A33p MOHroji rap Ghhmsjihhh vvcc3h uar yennr TOAopxoHjiox apra (xsash toa ycrniÍH rap 6hhm3jihhh >khui33h A33p). Článek v tisku ve sborníku z konference: CLEAR SCRIPT-370: The VI international conference of Oirad studies for the 370th year anniversary of Clear Script, Khovd State University, Mongolia, 14.-16.9.2018.
UspsHCOAHOM, JI., 1987, Mohzoji ypan 30xuoji. XIII-XX 3yynuii 3x3h. EHMAy-niÍH ApAHH 6ojiOBcpojibiH jiaMHbi cypax Gnnnr, cstiyyjihhh H3rAC3H peAaKHHHH ra3ap, yjiaaH6aarap.
U,3p3HCOAHOM, JI., 1997, MoHZOJibm dypxanu uiauiUHbi ypan 30xuoji. IIIhh>kji3x YxaaHbi AicaAeMHHH Xsji 30XH0Jibm xypssjiSH, yjiaaH6aaTap.
U,3p3HCOAHOM, JI., 2007, MoHZOJibm dypxanu uiauiUHbi ypan 30xuoji. /Jad dsemsp. IIIhh>kji3x YxaaHbi AKaACMHHH Xsji soxhojiwh xyp33ji3H, YjiaaH6aaTap.
niarAapcypsH, II, 2001, MoHZomyyduH ycsz 6uhuzuíih moenoon. yjiaaH6aarap. První vydání 1981.
Ulyrsp, II, 1976, MoHZomyyduH hom xsejisdsz apza. YjiaaH6aaTap.
Ulyrap, IJ,., 1991, Mohzoji moóoh óapuu hom. CočmGo, yjiaaH6aarap.
6.8. Ostatní:
Batuwčir, 1934, Mongyol usiig-iin mórden dayuriyaqu iiliger. In: Mongyol kele bičig-i sayijirayulqu
boduly-a-yin bgulel. Dórbediiger debter. Sinjilekiii uqayan-u kiiriyeleng, Ulayanbayatur.
Faksimile vydaná v roce 2008. Bělka, Luboš, 2004, Buddhistická eschatologie. Sambhalský mýtus. Masarykova univerzita, Brno. Berounský, Daniel, 2006, Tibetan ritual texts concerning the local deities of the Buryat Aga
Autonomous Region, Part I. In: Mongolo-Tibetica Pragensia '06. Triton, Prague, str. 191-240. Čebele, 1959, Mongyol alban bičig-un ulamjilal. Studia Mongolica Tom. I, Fasc. 22. 3LUX, YjiaaHGaarap. In the Heart of Mongolia, 2012. 100th Anniversary of W. Kotwicz's Expedition to Mongolia in 1912.
Studies and Selected Source Materials. Edited by Jerzy Tulisow, Osamu Inoue, Agata Bareja-
Starzyňska and Ewa Dziurzyňska. Polish Academy of Arts and Sciences, Cracow. Henning, W. B., 1937, A list of Middle-Persian and Parthian words. In: Bulletin of the School of
Oriental Studies 1937, 79-92. Přetištěno in: W. B. Henning Selected Papers I, 1911. E. J.
Brill - Bibliothěque Pahlavi, Leiden - Téhéran-Liěge, 559-572. Hirth, Friedrich, 1890, Die Erfindung des Papiers in China. In: T'oung-pao, Vol. 1 (1890), 1-14. Holba, Jiří, 2014, Diamantová sútra. Překlad s komentářem. DharmaGaia, Praha. Hugejiletu  tPřfé-fÍI&H  -  Sarula  il^níi,   1989,  Basiba zi  mengguyu wenxian huibian
ASE^^T^In^Msli.   Aletai   xue   congshu   Hffj^'PSri.   Neimenggu jiaoyu
chubanshe, Hohhot.
Kapišovská, Veronika, 2015, The development of the orthography of Russian loanwords in Mongolian script. In: Mongolica Pragensia '15, 8/2, 97-129. Faculty of Arts, Charles University in Prague.
184
Kolmaš, Josef (přel.), 2006, Sakja-pandita: Pokladnice moudrých rčení. Paseka, Praha.
Janhunen, Juha A., 2012, Mongolian. John Benjamins, Amsterdam - Philadephia.
Laufer, Berthold, 1919, Sino-Iranica. Chinese Contributions to the History of Civilization in Ancient
Iran. Field Museum of Natural History, Chicago. Lubsangdorji, J., 2008, Diacritic marks in the Mongolian script and the 'darkness of confusion of
letters'. In: Mongolo-Tibetica Pragensia '08, 1/1, 45-98. Philosophical Faculty, Charles
University in Prague.
Luvsandordž, Dž., 1995, Základy mongolského písma (snadno a rychle). Karolinum, Praha. Pelliot, Paul, 1925-1926, Le nom persan du cinabre dans les langues „altaiques". In: T'oung-pao,
Second Series, Vol. 24, No. 2/3 (1925-1926), 253-255. Siregetü, Güüsi Corji, 2006, Czikula kereglegczi. Ciqula kereglegči tegüs udq-a-tu šastir 1587-1607.
Zásady Buddyzmu. Mongolski Traktat z XVI w. Z j§zyka mongolskiego przeložyla,
opracowala i wstepem opatrzyla Agata Bareja-Starzyňska. Wydawnictwa Uniwersytetu
Warszawskiego, Warszawa. Smith, E. Gene, 2001, Among Tibetan texts: history and literature of the Himalayan Plateau.
Studies in Indian and Tibetan Buddhism). Simon and Schuster. Sönam Gjalcchän, 1998, Zrcadlo králů. Tibetská kronika 14. století. Přeložil Josef Kolmaš.
Vyšehrad, Praha.
Srba, Ondřej, 2012, Nápis na tzv. Cingisově kameni (Cinggis-ün čilayun-u bičig). In: Linguistica
Brunensia 2012, roč. 60, č. 1-2, s. 171-182. Srba, Ondřej, 2015, A Collection of Clear Script Manuscripts of S. Naadgai and the Continuity of
Clear Script Usage in Oirat Religious Life. In: Linguistica Brunensia 2015, roč. 63, č. 1, s.
37-56.
Srba, Ondřej, 2017, Pauiaanu xyjux - coHTOAor omhox yeniÍH rorsH mohtoji cypraaji my111"11™ Tyxaii ervyjiax Hb. In: B. Xhihhtcvx, Y. HapaHTyHranar, 2017, Hx 30xuom B.HujtcaHHauiuŮH
3CH3CHUÜ 180 JtCUJIUŮH OÜÖ SOpUyjJCaU OjlOH VjlCblH 3pÖ3M UIUHJKUJ1233HUÜ XypjlblH 3MX3mZ3Jl.
MYHC-hhh IHYC-hhh XyMVYHjiarHiiH yxaaHbi cajiöapwH Yira 30xhoji ypjiar cyAJiajiwH
t3hxhm, 207-231.
Tulyayuri, 1992, „Intu ong-un kösiy-e"-yin mongyol bičig-iin sudulul. Öbür mongyol-un soyul-un
keblel-ün qoriy-a, Qayilar. Uspensky, Vladimir L., 1997, Prince Yunli (1697-1738). Manchu statesman and Tibetan Buddhist.
Institute for the study of languages and cultures of Asia and Africa, Tokyo. Yutaka Yoshida, 2008, Die buddhistischen sogdischen Texte in der berliner Turfansammlung und
die Herkunft des buddhistischen sogdischen Wortes für Bodhisattva. In: Acta Orientalia
Academiae Scientiarum Hungariae, Vol. 61 (3), 325-358.
BorojienoB, M. H. - CoöojieB, M. H. 1911. Onepmi pyccm-MOHZOJibCKOü mopzoenu. Tomck. 3apjiuzaap mozmoocon Mohzoji yjicbm xyyjib 3yünuÜH öuhuz 1995. Knpn.ji.ji öhhhit öyyjiracaH O.
BaTcaiixaH (et col. ...). MoHroji yjicbiH 3acrHÍÍH ra3pwH apxHB, YjiaaHÖaarap. RyjibmypHoe nacnedue Cuöupu: EuozpacpunecKUü cnpaeonnuK,  2008. CocTaBHrejib: B. K).
CocbpoHOB. EKarepHHÖypr.
http://elar.urfu.rU/bitstream/10995/1433/2/1333097_bibliogrsprav.pdf (navštíveno   15. 12.
2016).
MaujtcuŮH dapamyujiJibiH yeuůu Mohzojiuh cypzyyjib (1776-1911), 1965. 3x OHHrvyAHHH 3mxtt3ji. 3mxtf3C3h II,. IIIapxYY, Pe^aicTop II,. XacAopac. Yjicwh xsbjisjihhh xapar 3pxji3x xopoo: YjiaaHÖaarap.
MeHxcaiixaH, C, 2011, „Bamapazn"-uüh mozczonutm 72. IIIhh>kji3x yxaaHbi axaAeMH Xaji
30xhojiwh xyp33Ji3H, YjiaaHÖaarap. HaBaaHHarvDKHji, Y., 1956, Oezon 6uh33Huüh ozyyTisji. Yjicwh xsbjisjihhh ra3ap, YjiaaHÖaarap. HauarAop:>k, HoHrooji B., 2013, XVII3yymi Monzon-Opocbin xapujiuaau daxb xapbHombm acyydaji.
MoHroji yjicbm IIIhh>kji3x yxaaHbi axaAeMH TvyxniiH xyp33Ji3H, YjiaaHÖaarap. Onepiai ucmopuu KajiMbiumü ACCP. ffooKmnöpcKUü nepuod,  1969. AicaAeMHJi Hayic CCCP
185
Hhcthtvt HCTopnH - KajiMbiL(khh HayHHO-HCJieAOBarejibCKHH HHCTHTVT 33biKa, jiHTeparypbi,
HCToproi. Hayica, MocKBa. PyccKO-MomojibCKue omnouienuR 1607-1636. CöopHHK /joicyMeHTOB. 1959. Ed. MarepHajibi j\o
HCTopnH pyccKO-MOHrojibCKHx OTHOuieHHH. CocTaBHTejiH JI. H. rarayjiJiHHa, M. H. IbjibMaH,
T. H. CjiecapnyK. H3AaTejibCTBO boctohhoh jiHTeparypbi, MocKBa. PyccKO-MomojibCKue omnouienuR 1654-1685. CöopHHK /joicyMeHTOB. 1996. Ed. MaTepnajibi j\o
HCTopHH pyccKO-MOHrojibCKHx OTHOuieHHH. CocTaBHTejib Y. H. CjiecapnyK. BocTOHHaa
jiHTepaTypa PAH, MocKBa. Ear/x3Ji3r, CopoH30HÖojiA, (s. d.), Khu re chen mo'i tshos chen gyi 'don cha'i rim pa dung dkar gyi
glu zhes bya ba bzhugs so-Xypss uaeacrn uoensH. Cocmöo npHHTHHr, yjiaaHÖaarap. Cvxöaarap, O., 2014, Mohzoji X3ji3h dax cajueapdu juaxôod. IITVA Xsji 30XHOJibiH xyp33Ji3H,
yjiaaHÖaaTap.
H,3p3HCOAHOM, ,11,., 1969, XPV3yynbi yeuün npyy naüpazH Houdku Odcap. yjiaaHÖaarap. HspsHCOAHOM, Jl., 1987, vKaHpbi MOHrojibCKoii no33HH XIV b. (Ha MaTepnanax TypcbaHCKoii
KOJiJieKiiHH). In: CneifUfpum jfcaupoe e Jiumepamypax IleHrnpcuibHOü u Bocmonnoů Asuu.
MocKBa.
186