ČESKÁ KNIŽNICE NAKLADATELSTVÍ /Sk HOST PUTOVÁNÍ ANEB CESTA Z KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO DO MĚSTA BENÁTEK, ODTUD PO MOŘI DO ZEMĚ SVATÉ, ZEMĚ JÚDSKÉ A DÁLE DO EGYPTA A VELIKÉHO MĚSTA KAIRU /I/ PRAHA—BRNO 2017 ČESKÁ KNIŽNICE Vydávají Nadační fond Česká knižnice, Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., a vydavatelství Host www.kniznice.cz USTAV PRO ČESKOU LITERATURU AV CR, v. v. i. © Akademie věd České republiky Strategie AV21 Špičkový výzkum ve veřejném zájmu Ediční přípravu svazku zajistil Nadační fond Česká knižnice za finanční podpory Ministerstva kultury ČR. Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR. Publikace vznikla s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné instituce 68378068 (ÚČL AV ČR, v. v. i.). Ediční příprava Hana Bočková Ediční příprava latinských pasáží Markéta Melounová Komentář Hana Bočková, Markéta Melounová a Lucie Storchová Vědecká redakce Jan Linka Editor © Hana Bočková, 2017 Commentary © Hana Bočková, Markéta Melounová a Lucie Storchová, 2017 © Nadační fond Česká knižnice, 2017 © Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2017 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2017 ISBN 978-80-88183-07-5 (Nadační fond Česká knižnice) ISBN 978-80-88069-31-7 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.) ISBN 978-80-7491-942-8 (Host —vydavatelství, s. r. o.) Putování aneb Cesta z království českého do města Benátek, odtud po moři do země Svaté, země jůdské a dále do Egypta a velikého města Kairu, potom na horu Oreb, Sinai a svaté panny Kateřiny v Pusté Arábii ležící, na dva díly rozdělená a od urozeného pána, pana Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic a na Pecce etc, římského císaře Jeho Milosti rady a komorníka, léta 1598 šťastně vykonaná i také pěknými figurami ozdobená Jest přitom i krátké vypsání některých národův a obyčejůvjejich, též zemí, krajin, ostrovův a měst i jiných rozličných věcí Cumgratia et privilegio Sacrae Caesareae Regiaeque Majestatis Léta Páně MDCVIII Romani aeternum signum aquila Imperii Romanům Imperium complexa patentibus alis Hactenus Austriacis plurima regna dědit, Quae Iovis ales erat; nunc magno adstricta Rudolpho Fausta erit in sera posteritate comes. Georgius Carolides a Carlsperga Nejjasnějšímu, nejnepřemoženějšímu, velikomocnému knížeti a pánu, panu Rudolfovi Druhému, volenému římskému císaři, uherskému, českému, dalmátskemu, charvátskému etc. králi etc, arciknížeti rakouskému, markrabí moravskému, lucemburskému a slezskému knížeti, pánu mému nejmilostivějšímu. Obyčejně zde v světě, nejmilostivější císaři, maje někdo buďto svou vlastní, aneb cizí práci, ješto by kunštik aneb mistrovské dílo bylo (jako ku příkladu obraz litý aneb tesaný), a tu chtěje neporušitedlnou od lidí i také trvanlivou zachovati, ji buďto na místo vyšší, aneb za hradbu a obmezení vyzdvihuje a postavuje. Týmž příkladem i já chtěje tuto mou práci od mnohých zlých lidí (kteříž podlé povahy věku tohoto všecko spíše na zlou nežli na dobrou stranu vykládají) podstatou a mocností patrona slavného a mocného jako ohraditi a opatřiti. Vaše Císařská Milost, nejpřednější potentát a křesťanská vrchnost, ráčili jste svou nejednou a dosti velikou milostí v prokázaní mnohých dobrodiní mne, nehodného Vaší Císařské Milosti poddaného, milostivě předjiti a mysl mou tak vysoko pozdvíhnouti, že sem se směl pokusiti Vaši Císařskou Milost nyní touto mou prácí zanepráždniti a pod křídly ochrany a důstojnosti Vaší Císařské Milosti na theatrum vlasti mé vypustiti a vystaviti. Obzvláštně pak k Vaší Císařské Milosti v té poddané důvěrnosti se utíkám, poznav od Vaší Císařské Milosti nad povoláním a službou mou (v níž slavnému domu rakouskému od třicíti let pořád zběhlých, a zvláště Jeho Milosti arciknížeti Ferdinandovi slavné paměti od léta tisícího pětistého sedmdesátého šestého mnoho let pořád až i Vaší Císařské Milosti v uherském království mezi lidem vojenským za bevelichshabera také drahně 7 časův trvaje, potom i vlastní osobě Vaší Císařské Milosti též od několika let za komorníka a k tomu nyní i za radu, ač vedle zdání mého nehodnou, poddaně a věrně sloužím) nejednou milostivě prokázaná zalíbení, takže maje svou od Pána Boha všemohoucího vzácnou vrchnost k sobě tak milostivě nakloněnou, té nepochybné naděje sem, že i tato má práce od Vaší Císařské Milosti nejinač než jako i já ochrany užive. Podlé čehož Vaši Císařské Milosti poníženě a poddaně jakožto králi a pánu svému nejmilostivějšímu tuto mou sprostnou a chatrnou práci oferuje dedikuji a připisuji, poníženě a oddaně prosíc, abyste, Vaše Císařská Milosti, ji milostivě oblíbiti a podlé osoby mé i ji v svou milostivou a mocnou ochranu přijití ráčili. S tim Vaší Císařské Milosti od všemohoucího Pána Boha dlouhověkého zdraví a šťastného nad námi panování a všech darův spasitedlných poníženě a oddaně žádati nepřestávám. Dátum v Městech pražských ve čtvrtek po Třech králích 10. dne měsíce ledna, léta Páně 1608. Vaší Císařské Milosti věrný, poslušný a poddaný služebník Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic 8 9 EPIGRAMMA DE INSIGNIBUS ETSTUDIIS Generosi Baronis ac Domini, Domini Christophori Harant de Polzicz et Bezdruzicz etc., Suae Caesareae Majestatis Consiliarii et Cubicularii GALLUS, Haranteae gentis decus exprimit, ales, Prae reliquis uno in nomine CHRISTOPHORI. Dux generis gallus, canere et pugnare peritus, Tempora deflnit voce vigilque cubat, Nocturnos abigit lemures vanosque timores Vastaque in angustum corda leonis agit. Sic et Harantaeus, dum servit adestque RUDOLPHO, (Quo melior nullus Caesare Caesar erat,) Militat et vigilat consultaque sana ministrat, Tota metus nullum norit utAula locum. Quod superest, laetis dat tempus amabile Musis, Dulce melos sacris provenit unde choris. Cantica miramur, paucis imitanda, melodi, Quae baro Marte potens, nobilis arte facit. Magister Georgius Carolides a Carlsperga, Poeta Caesareus 10 EPIGRAM MA AD A UTHOREM LIBRI Elos patriae gentisque tuae terraeque Bohemae, Christophore, vivas, numinis ardor, Harant. Post varios casus tempestatumque procellas Celsior efflores: ipse pericla premis. Nec mare nec venu nec te mala corporis angunt, Non hostis rabies, non fera corda virum. Hinc tua consurgit magnarum gloria rerum, Virtus etpietas atque animosa fides. Ecce tuus fructus Solimae Synaique probatus, Unde Dei es miles atque creatus eques. Non ego perpessos varios magnosque labores Commemoro, liber hie singula rite docet. Dignus es affectu patriae magnique Rudolphi Officiis, qui nunc rite monarcha regit, Dignus, ut aeternum vivant tua nomina terris Atque alios socios haec monumenta trahant. Haec tua nobilitas, non illa parentibus orta, Hinc tibi, Christophoro, gloria semper, Harant. Hinc, o Christophore, nomenque omenque mereris Et tibi pro mentis lausque decusque manet. Portasti Christum Solymam, adSynaijuga celsa, Christum cordegeris, corpore signa Crucis. Gratia, quae Christi duxit teque inde reduxit, Haec tibi sit semper gratia, vita, salus. Georgius Bartholdus Pontanus a Braitenberg etc., Poeta laureatus COMMENDATIO AUTHORIS CUM FELICIIMPRECATIONE Materiam scripto dignam dum quaerit Homerus, Eligit, errantem post captae tempora Trojae Quern varie terra atque mare exercebat, Ulyssem. 11 Hune si servasset bona fors in tempora nostra, Non ea coxisset jam sollicitudo poetam. Est baro Christophorus longe anteferendus Ulissi, Harant, de claro Polzicz genere atque Bezdruzicz. Hic hominum mores multorum vidit et urbes, Idem hominum mores pariter deseribit et urbes. Nunquam Circaea demens aut ebrius arte Porcinam in sancto sectatus tramite vitam, SedSolymae loca sacra pie semper meditando Dogmata sanctorum est Patrum veneranda secutus. Commotus zelo magni aušus tempore iniquo, Turcici in extremo belli fervore, peregit hocce iter in majore suae diserimine vitae. Tutelae Domini flsus sese hostibus ipse Objecit Tur cis, turmis praedonum Arabumque. Quae quia sunt dočte deseripta volumine toto, non hic ornari verbis repetive necesse est. Tu, rogo, tantorum socius, Czernine, laborum, Die mihi, quae socio sunt digna encomia laudum? Nemo exercitiis facile hunc exaequet honestis, A vitiis pauci tarn longa lance recedant. Si Villanellas dulci modulamine Musas Componit, voce atque manu cantatque sonatque, Orphaeum superat; certet contra Hectorem in armis Nec quisquam saltu seu cursu vincere possit, Nemo ita flgat apros, par cervis retia tendat: Certet equis canibusve; haud tanto robore foliem Projiciat parvamve pilam simili trahat astu. Atque haec summa quidem, quae sola modestia vincit. 0 quantas corpus natura coegit in unum Virtutum dotes? rarus vel solus in orbe es. Delectus merito juvenesque senesque tot inter, Pocula qui summo tradas libanda monarchae. Dum feret ilia dies, quae tandem corporis hujus Ius habet, ut certi spacium tibiflniat aevi, Opto, Deum videas, cujus vestigia tantis 12 Visisti impensis, sudore, labore, periclis, In terris semper tua laus et scripta manebunt. Teque decus patriae dehinc tota Bohemia dicet Gaudebisque absens hoc posteritatis honore. Godefridus Steeghius, Suae Caesareae Majestatis Medicus Cubicularius EPIGRAM MA AD MAGNIFICUM ET GENEROSUM DOMINUM, Dominum Christophorum Harant a Polzicz et Bezdruzicz, Suae Caesareae Majestatis Consiliarium et Cubicularium, Hujus Itinerarii Autorem. Nostra dedit multos pluresque vetustior aetas, Quae veniet, totidem forsitan ilia dabit, Qui seu lucra avidi seu vani vana sequuti Vota, alia ex aliis didita nominibus, Regna Palaestinae Solimaeaque templa petebant Pressuri illoto limina sancta pede; Nil minus interea, quam vota implereparati, Ceptum confectum dummodo constet iter. Incolumes patria exibant opibusque potentes, Omnibus exhausti vix rediere bonis. Hinc abiere DEUM divinaque sacra professi, Inde sui compos vix retulere caput. At tua longe alium posuit sententia finem, Eoas peteres quum patrio orbe plagas, Styrpis HARANTEAE dux, gentis ocelle Bohemae, Christophore, et meliči fama decusque chori. Teutonas emensus, Latium Hesperiamque cadentem, Vidisti, quicquid Turcica sceptra premunt: CHRISTI HOMINIS cunas, Urbem, templa atque Sepulchrum, Sanctorum pedibus et loca trita Patrum. Nec vidisti oculis tantum pede tacta manuque, Cognita sed fidis singula codicibus 13 Commendata redux popularibus ilia tulisti, Quae videant caeci lecta sciantque rudes. Atque via hac animus doctrinaque crevit et usus Et mansuetudo pulchra fidesque tibi. Plura libens taceoipro me liber iste loquetur Ac veri, Tellus ni mat, autor erit. Magister Georgius Carolides a Carlsperga, Poeta Caesareus 14 Divné jsme věci čítali, jichž nám mnozí mnoho psali, ještě však těch neviděli, o něž se teď s námi dělí Kryštof Harant, pán vznešený, nábožnosti následovný. On chtě vidět Svatou zemi rozličné projel krajiny, kdež svého života k vůli ne vždy míval pohodlí, než na cestách časté sloty, na moři pak kruté psoty. Mezitím mnohá bezpráví až i škodu na svém zdraví od barbarské líté sběři, čehož mu každý uvěří. A veda tak snažnou práci, co jest spatřil, slyšel věcí, ty své vlasti v české řeči vypisuje se vší péčí. Těch tedy vypravování přijMI bez odporování, obLIB práci, kdo čteš věrný, JINAK byl by čtenář MARný. Mikuláš Libenec, jinak Maršík 15 Na vědomí se dává všechněm impresorům, že jest od Jeho Milosti Císařské, pána našeho nejmilostivějšího, na tuto knihu milostivé privilegium a obdarování dáno, aby ji žádný mimo autora a impresí, v kteréž vytlačena jest, netiskl pod propadením těch všech exemplářů do komory Jeho Milosti Císařské jedné polovice a druhé autorovi a impresí té, z kteréž se na túž knihu náklad vedl. 16 Předmluva k čtenáři Nestálost přirození našeho a nejistota způsobu všeho světa vždycky až posavad s sebou to přinášela, že netoliko každému člověku obzvláštně, ale každé obci a zvláště v regimentu a v správách světských postaveným lidem potřebí jest, bylo a zůstává povědomostí příkladův předešlého i přítomného věku, a to jak dobrých a ctnostných pro následování a naučení, tak zlých pro uvarování. Aristoteles, znamenitý filozof, svědčí, že známost cizích a domácích věcí nejpodstatnější v životu obcování užitek přináší. Což vše vskutku jest patrné. Nebo kdyby příkladu, pamětí a historií nebylo, zdaliž bychom takové osvícení a světlo netoliko v světských, ale i v duchovních věcech měli? Ano jsouce již při konci věku světa tohoto i z přirození čim dále tim více pokaženější a mdlejší, zdaliž bychom tak všecky věci z vtipu a mozku našeho vyhledati, spořádati i zdržeti mohli, kdyby nám to z zvláštního Božího daru a potom od předkův jako traduce natura, anebo z rukou do rukou (jakž říkáme) dodáváno nebylo? Ty pak všecky věci nejvíce po Bohu působí a přivodí peregri-natio, totižto do cizích, okolních neb dalekých zemí putování, kteréž vlastně takto D. Neugebaurus tract. deperegr. vypisuje: 17 Peregrinatio est profectio quaedam, cupiditate ac desiderio extern loca perlustrandi, invisendi et cognoscendi instituta, ad bonům aliquod inde adquirendum, quod vel patriae vel amicis vel nobis ipsis privatim prodesse possit. To jest: Putování jest žádostivé odebrání se na místa přespolní pro spatření jich, poznání i dosažení něčeho dobrého, kteréž by se buď vlasti, buď přátelům aneb nám samým obzvláštně hoditi mohlo. Aristoteles lib. 1. rhet. cap. 7. píše: Itaque perspicuum est ad legům ferenda-rum scientiam plurimum conducere terrarum peregrinationem, in qua multarum gentium instituta legesque licet cognoscere; at vero in consiliis publicis historiarum et antiquitatis cognitio mi-rifice utilis est. Totižto, že pro nabytí umění, práv a ustanovení lidských vyměření nejvíce světa putování napomáhá, v tom množství národův obyčejové a správy poznati se mohou, obzvláštně pak v radách zemských historie a staré paměti známost velice potřebná jest. Plato in lib. de legibus vypravuje mnoho o náboženství, správách světských, cvičení mládeže, kupectví a handlích, kteréžto věci za cíl vezdejšího blahoslavenství pokládá a všech těch nej-větší původyjmenuje, putování a očité svědky. Sumou putování největší užitkové v tom se nacházejí: Předně salus civitatis, to jest obecné neb obce dobré, protože když obyvatelé putují, docházejí rad, obyčejův a síly cizích aneb okolních národův poznání, podlé čehož opatřiti se mohou. Sanctitas morům, dobří řádové, nebo poznajíc obyčeje a mravy cizí, opatrnější bývají. Cultus artium, milost k umění, protože se vtip ostří a tím se umění zlepšují. Usus rerum et experientia, skušení, kteréž jak v čas války, tak v času pokoje potřebné jest. Mercatura etcommercia, kupectví aneb handle, proto že tim se dodávají z obojí strany potřeby. Opressorum hospitium, bídných neb ssoužených útočiště, když jsouc bývalí, vědí se jinam kde utéci. 18 Confaederatarum civitatum vinculum, smlouvání spolčených měst aneb zemí svazek, tím, když jedni k druhým často se ohlašují a navštěvují, víra a láska se tvrdí; odtud erbanuň-kové pošli. Speculum mortalium, zrcadlo smrtedlnosti, abychom vždycky před očima měli putování náše v tomto údolí pláče a do jiného života věčného se strojili. Podlé čehož byli nesčíslní všech věkův muži, vyššího i nižšího stavu, učení i neučení, kteříž aby tak napověděným způsobem vlasti, obci i potomkům prospěli, neohlédajíc se na mnohá nebezpečenství, náklady, času i věku strávení, opouštějíce vlast, přátely, příbuzné, rozkoše, zvůle etc, kterýchž i sám císař Fridrich, toho jména první, svaté a slavné paměti (když těm, ješto pro učení do cizích zemí putují, mnohých privilegií uděloval, constitut. Ne filius pro patře lib. 4. Cod. tit. 13.) vypisujíc lituje těmi slovy: Quis eorum, qui causa studiorumperegrinantur, non misereatur? qui amore scientiae exsules facti, de divitibus pau-peres, semetipsos exinaniunt, vitam suam multis periculis ex-ponunt et a vilissimis saepe hominibus, quodgraviter ferendum est, corporales injurias sine causa perferunt. To jest: Kdož by se nad těmi, ješto putují pro učení, neslitoval? Kteřížto z náklonnosti k umění jako vypovědění bývají, z bohatých učinění chudí, sebe samých nešetříc život svůj v mnohá nebezpečenství vydávají a často od nejchatrnějších lidí, což těžko snesti jest, křivdy na těle svém bez příčiny snášeti musejí; nicméně na to jsou se i proto oddávali a podnes oddávají, aby projedouc a provandru-jíc množství zemí, a někteří veškeren okršlek světa, věci hodné, paměti užitečné poznamenali a je potomkům (čehož se i nám od předkův naších z daru Božího dostalo) zanechali. Homerus, Orpheus, Musaeus, Melampodes proto jsou vznešení a od některého tisíce let jejich dobrá památka zůstává, že jsou do cizích zemí z své vlasti, obzvláštně do Egypta táhli, aby se tam od tehdejších kněží egyptských tomu, čehož žádali, naučili, jakož o tom mnohé jejich od nich sepsané věci až dosavad vysvědčují. Ptolomaeus, Herodotus, Strabo, Diodorus 19 Siculus ty všecky země, kteréž v svých až podnes trvajících kronikách vypsali, sami očitě spatřili a protáhli. Anacharsis, Tatar rozený, pro Solona mudrce z tatarské země do řecké přivandro-val a jeho drahný čas slyše do vlasti se navrátil. Herodotus lib. 4. Lycurgus, rodu královského slavný regent a správy spisovatel, množství zemí projel, nežli jest v městě Sparta jaké řády ustanovil. Aristoteles lib. 2. polit. cap. 7. Solon, Plato, Democritus do Azie a Egyptu putovali, aby jak města, tak ty věci, o nichž slyšeli, zkusili a spatřili. Hippocrates, vznešený podnes lékař, sem i tam po světě jezdil, a zvláště do ostrova Coo, aby se v něm pamětí Aesculapia, předního lékaře, tehdáž již mrtvého, doptal, a čehož se tak tam uptal, to pěkně sepsav až dodneška naším lékařům k velikému prospěchu zanechal. Plinius lib. 29. Dioscorides pro barvířství ležení a vojska následoval, a čemu se tak přinaučil, to potomkům k dobrému pozůstavil. Aristoteles půl třetího sta obcí obyčeje a práva shromáždil a do jedné knihy poznamenané vydal, kteráž však naších časův a nás nedošla. Římané, jichžto nařízení, řádův a práv křesťanští národové až podnes z většího dílu užívají, ostatní pak jako z nějakého pramene od nich svůj původ berou, ti, řku, aby k té své tak přišlé dokonalosti obec svou přivedli, z počátku regimentu svého sem i tam po světě mnohé rozšafné lidi rozposílali, kteříž by se na dobré správy a řády vyptali a je po navrácení se domův v spisu podali, jakož pak do samého města Athén padesáte mužův pojednou vypravili, kteříž leges duodecim tabularum řečené a první základ všech nynějších práv psaných s sebou do Říma přinesli. A to tak pilně zachovávali, že když koho v poselství a za legáta vysílali, každý takový povinen byl po navrácení se relací psanou netoliko věcí přihodilých, ale i správy a řády těch, u kterýchž byl, činiti a do rady podati, tu oni každou do chrámu modly Saturna na památku a ku potřebě skládali, Livius. Ten způsob strany relací až podnes u mnohých se zachovává, obzvláštně v obci benátské, kteráž i tou příčinou velice prospívá a slavná jest, jakž se to na díle v mé historii doleji pozná. 20 Ptolomaeus Philadelphus, egyptský král, zvěděv o dobré správě i zákonu Božím v národu židovském, k Eleazarovi, biskupu židovskému tehdejšímu, psaní učinil a žádal, aby mu některé muže v Písmích svatých i v jazycích zběhlé odeslal, kteříž by mu zákon Boží z jazyku židovského do řeckého přeložili. Což tak na žádost krále biskup učinil a k němu dva a sedmdesáte vykladačů odeslal, kteřížto v městě Alexandrii Starý zákon, nikdá prvé v jiné krom v hebrejské řeči nebývalý, ve dvou a sedmdesáti dnech v jazyk řecký přeložili, jejž potom král na sedmdesáti dvou knihách zlatými literami vypsati dal a ty muže s velikými dary do některéhokrát sto tisíc zlatých do Jůdstva propustil. Io-sephus v 12. knize 2. kap. Starožitností. Mithridates, král v Pontu, dvamecítmerou řečí lidí aneb ná-rodův sobě poddaných mluviti uměl, takže všecky sám vyslej-chal, všem sám odpovídal, kterýžto kdyby nebyl pán zvandrova-lý, nikoli byjich tak mnoho byl neuměl. Mercurius Trimegistus. V Starém zákoně nejedny příklady putování máme. Oni-no dva od Jozue do země zaslíbené poslaní, zdaliž jsou s svou dobrou správou při lidu izrahelském mnoho dobrého příčinou nebyli? Jozue v 2. kap. Královna z Sáby, žádostivá jsouc krále Šalomouna slyšeti, dalekou cestu z nejzadnější Arábie do Jeruzaléma na dvě stě čtyřiceti jednu míli před sebe vzala i zase domův s radostí se navrátila. 3. Král., 10. kap. Tři mudrci pro poznání Krista Pána od východu slunce jeli do Betléma. O putování Krista Pána a svatých jeho mnoho by bylo vypravovati, ale jest věc prvé každému křesťanskému člověku známá. Za našeho posledního věku léta 1492 Christophorus Colum-bus, aby napravil mapy a tabule geographické pro lepší světa povědomost, nalezl nové krajiny, nám neznámé, a jakž říkáme, Nový svět aneb Američani. Petrus Cieza tom. 2. rer. Indi-ca. Po něm Albericus Vesputius, Ferdinandus Cortesius, Benzo a jiní též země západní pilně projeli a mnohé přinalezli a povědomě všem v svých spiších zůstavili. LeoAfer, Paulus Venetus, Nicolaus etMathias Paulini, Iohannes Montevilla země Tatara chána, perské, Indie Orientalské a téměř všecku Azii a Afriku pilně spatřivše vypsali a mnoho dobrého tim způsobili. 21 Abych pak i některých spolukrajanův svých a Čechův mlčením nepominul, zdaliž nemáme dosti vzácných příkladův, nercili za předešlých věkův, jako na Menhartovi, biskupu pražském, léta 1130, Vladislavovi a Jindřichovi, knížatech českých, kteříž se do Azie i do Afriky vydali, zvláště pak do Jeruzaléma putovali, ale i za naších časův mezi mnohými pány, obzvláštně urozeného pána, pana Zdeňka Adalberta Popela z Lobkovic, na Chlumci, Jistebnici a Roudnici etc, kterýž projevši a shled-ši Itálii, Hispánii a jiné mnohé země, po navrácení se z nich domův od Jeho Milosti Císařské nejprve do říšské rady vsazen byl, potom pak v brzkém času k vzácnému úřadu nejvyššího kancléřství království tohoto povýšen a povolán jest. V kterémžto povolání svém, co onino svrchupsaní v spiších svých najevo a vůbec k dobrému vydávali, tento pán po ta léta skutečně a chvalitebně nad obyčej a pamět tohoto království (aniž se který příklad nachází, aby v tak mladém věku kdy prvé od koho ten slavný a veliký ouřad spravován býti měl) s velikým Jeho Milosti Císařské zalíbením řídí, spravuje a v něm trvá. Druhý příklad máme na urozeném pánu, panu Vilémovi Slavatovi z Chlumu a z Košmberka, na Hradci, Telči a Stráži, kterýž pro umění literní v vlaských universitatibus na díle se držel, potom celou Itálii, Hispánii, Galícii k svatému Jakubu, Frankrejch, Engelland, Nydrland, Dennemark a říši projel a vedle svobodných umění a jiných cavalirských exercicí předním řečem, vlaské, španielske, francouzské, německé, latinské se naučil. Pročež brzo po jeho se do vlasti své navrácení od Jeho Milosti Císařské za komorníka, potom za soudce zemského, dále za maršálka dvoru krále Jeho Milosti přijat, až i zemským ouředníkem, totiž purkrabím karlštejnským, a naposledy mís-todržícím ouřadu nejvyššího komornictví dvoru Jeho Milosti Císařské jest učiněn a tomuto království i Jeho Milosti Císařské k obzvláštnímu milostivému zalíbení platně a chvalitebně až posavad nad způsob věku jeho mladého prospívati nepřestává. Atak co onen slavný filozof, od některých divinus nazvaný, Plato lib. 12. de legibus, blahoslavenstvím při své obci, kterouž formoval a napravoval, býti soudil, když mladí lidé toliko v věcech 22 vojenských, dospělejší pak od let padesáti počínajíc v věcech správy a regimentu světského se obírají a dostatečně cvičí, tim spíše souditi máme, že sou tito jmenovaní páni v svých pere-grinacích, nabyvši obojího spolu Platona blahoslavenství, daleko jeho instrukcí převýšili a obojí cvičení nad pomyšlení jeho skutečně prokazují. Vše podlé onoho muže svatého povědění, Ecclesiasticus v 34. kap. Člověk prý bývalý vyrozumívá mnohým věcem, a kdo mnoho zkusil, vypravuje umění. Kdož není zkušen, málo ví, kdo pak mnoho prošel, důmyslnější bývá etc. A vpravdě máme z čeho Pánu Bohu děkovati, že po ta léta, jiným okolním národům zároveň, množství veliké, ze všech tří stavův království tohoto, milovníky peregrinací a velmi zkušené osoby vzbudil a vzbuzuje, jichž pro krátkost na ten čas po-minouti musím. Kterýchžto mužův a panův slavných příkladem maje i já úmysl a žádost věcí čítaných a slýchaných poněkud poznati a skusiti, obral sem sobě některá přední místa a země, v nichž předešle nejsvětější, nejmoudřejší a nejslavnější za Starého i Nového zákona byli, kdež nej starožitnější národové bydleli, z nichž nám všech dobrých řádův a ctnostného obcování pravidlo pošlo, a což nejhlavnější jest, v nichž Pán Bůh všemohoucí největší skutky a zázraky tehdejších časův konal, v nichž Kristus Pán, Syn Boží a Spasitel náš jediný, osobně pro naše spasení putoval a pracoval, a sumou země, kteréž rájem zemským někdy byly, ty sem z obzvláštní horlivosti, s velikým života nebezpečenstvím před sebe vzal a do nich se s Boží pomocí vypravil. Ač jsem se měl nač ohlédati a strašiti, když těch časův mezi Jeho Milostí Císařskou pánem, pánem nás všech nejmilostivějším, a tureckým tyranem válka v Uhřích se začala, abych se do jistého nebezpečenství nevydával, kteréž by mě potkalo, kdybych byl za Jeho Milosti Císařské poddaného a z těchto zemí poznán. Avšak chtěje sobě i jiným mou příčinou prospěti, vždy sem se tam (dika milému Pánu Bohu) dopravil, mezitím sebe i vlast svou zapírati, ku panství panův Benátčanův se přiznávati a časem i za Poláka (nebo Turci s těmi národy mír a pokoj na ten čas mají) se vydávati musil. V čemž jakjest mi všemohoucí Pán Bůh 23 nápomocen býti ráčil, jak spokojené mysli a jaké rozkoše ducha sem nabyl i požil, toť, pobožný čtenáři, v tomto přítomném spisu pro rozhorlení a roznícení takovéž žádosti v tobě a poznání mého dobrého i zlého, tim volněji a snažněji na světlo vydávám a propůjčuji. Obzvláštně pak mezi jinými užitky tento každý, kdož ho se mnou zakusil, musí za veliký vyznati, že spatřujíce ta někdy nejslavnější a ku podivu krásná města a země skrze ten zevnitřní smysl zraku, tim víceji srdce náše osvěcujeme a probuzujeme, poznávajíc tehdejší velikou milost Boží a nevypravi-tedlná požehnání na ty národy vylitá a jim prokázaná, takže což o nich čítáme, to tam očitě a tělesnými i vnitřními duchovními smysly poznati můžeme, podlé povědění: Segnius irritant animos demissa peraures, Quam quae sunt oculis commissa fldelibus. Visus certiflcat plus, quam quod Cicero narrat. To jest krátce, jak Němci říkají: Sehen geht für sagen. Spat-řiti více jest než praviti. Probuzujeme se, řku, k horlivějšímu Pánu Bohu dík činění, plesajíce radostí nesmírnou, že jest všemohoucí Pán Bůh ty všecky spasitedlné dary na nás nehodné z onoho lidu vyvoleného a tak velmi milého milostivě přenesu a jich nás účastny skrze Ježíše Krista, Pána našeho, učiniti ráčil. Zase naproti tomu když patříme na přísnou, však spravedlivou Boží pomstu, došlou na ty národy, jak země nanejvýš zpustlá, neúrodná jest, města z gruntu vyvrácená leží, lid zlořečený a pod mocí toho ukrutného a krve křesťanské žíznícího nepřítele Turka zůstává, ovšem se ku pravému pokání probuditi a milosti Boží sobě draze vážiti máme, pamatujíce na pohrůžku Syna Božího, Pána našeho Ježíše Krista, propověděnou: Když se to stalo na zeleném, žeť se totéž ovšem na suchém stati může. Přes to pak všecko, aby někdo neřekl aneb nemyslil, poněvadž z většího dílu témuž mému vypsání míst a věcí v těch zemích množství jiných přede mnou škrybentův a poutníkův podobná a snad i podstatnější poznamenání, též také cíl a příčiny od nich položené se nacházejí, že sem mohl jak sobě, takjim timto mým traktátem zaneprázdnění uspořiti. Což ačkoli sem znal poněkud tak býti a mne to též dosti dlouho a několik let od úmyslu 24 mého pozdržovalo, však když jsou nejedni páni a přátelé moji velice na mne nastupovati a žádati nepřestávali, jim sem naposledy odepříti nemohl, ale nadto ještě i v jazyku českém jim k vůli (protože počtem i podstatou převyšovali míníc jej v německé řeči též některým slavným panům k vůli sepsati) jej přítomně vydávám. Vedle toho tim spíše k tomu sem přistoupil vida, an se s mnohými autory v předních věcech srovnám a jimi své utvrzení k lepšímu mně věření, že sem tam byl a věci pravdivé píši, vezmu. K tomu staré jest přísloví, že není tak zlá a ničemná knížka, aby v ní něco dobrého nebylo. Ješto kdo posoudí zpočátku ode mne položené příčiny, totiž že časem netoliko stavení a krajiny, ale ovšem lidé, obyčejové a řádové příčinou nestálostí věku a přirození našeho, a tim více při posledku svém, proměnu berou, a čim dále, více scházejí, pozná to snadně, že tim způsobem ve všech věcech novotnější den ode dne zprávy a povědomosti potřebí jest, obzvláštně v věcech regimentu se dotýkajících, kdež vždycky buď v lepší dobré, neb v horší zlé proměna bývá, a tak jest fátum jeho a úsudek Boží, že jestliže ne ve všem, aspoň na díle v něčem vždy obzvláštnosti nějaké požívati musí, jakž to pohříchu až příliš netoliko u nás, ale všudy po všem okršlku světa skutečně se nachází a shledává. Z těch tedy příčin naději se, což jsou dva moji krajané přede mnou, jeden jménem Martin Kabátník z Litomyšle, druhý Oldřich Prefát z Vlkanova, rodič pražský, léta Páně 1546, a jiní mnozí slavní škrybenti a cizozemci o též cestě do země Svaté sepsali a na světlo vůbec vydali, že to mému spisu málo ujme a škoditi bude. Nebo ať toliko ku příkladu o dvou těch zejména položených povím, první, Kabátník, ač v těch zemích všech byl, v kterých i já, však jest je velmi jalově a nepodstatně vypsal, nic jiného nežli své příběhy oznamujíc, což vedle mého úmyslu, kterýž k tomu směřuje, aby v něm definicí nahoře položené strany peregrinací ve všech artikulích za dosti se stalo, postačiti nemůže. K tomu, jakož od té chvíle veliká proměna v těch místech se stala, když jest země Svatá, egyptská a jiné okolní, kteréž za času putování jeho pod správou 25 žoldánův egyptských byly, za mého času až posavad pod mocí tureckého císaře jsou a zůstávají, což vše jiné správy, jiného regimentu vypsání etc. potřebuje, i také v mém traktátu dle možné krátkosti se najde. Druhý toliko v zemi Svaté byl a půl cesty a pouti mé vykonal, takže o polovici méně vypsal, jakž se to, srovnajíc jeden traktát proti druhému, snadno poznati bude moci. A tak nápodobně i o komkoli jiném, kdyby se examinovati měl, shledá se rozdíl veliký, přečtení i paměti hodný. Naposledy uznal sem toho potřebu i užitek nemalý býti, kdyžto majíc ouhlavního a ukrutného toho vraha, nepřítele Turka, přede dveřmi vlasti naší milé a tuto čisti budeme o jeho násilném panování nad těmi krajinami, kteréž někdy mlékem a strdí oplývaly, již pak nanejvýš zpustlé a v podrobě veliké postavené jsou, [abychom] tou příčinou i křesťanských lidí v těch zemích se podnes zdržujících bíd a strastí skrze lítost a žalost křesťanskou jako čitedlní byli, jim božského požehnání a ochrany žádali, i samých sebe a vlasti naší litovali, tak abychom k svatému pokání jedni druhých ponoukajíce, tim žádostivěji a zmužileji s pomocí Boží takové síle nepřátelské odpírali a ji od nás daleko zapuditi mohli. Nebo jak jméno jeho Turca vlastně v jazyku latinském vastatorem, na česko zhoubce, znamenáva, tak ovšem skutek to dostatečně až příliš potvrzuje, žeť on s námi pro samé jméno a panství, jako někdejší potentátové Cyrus, Alexander Magnus, Phyrrus a jiní těm podobní, neválčí, ale o to se snažu-je, kterak byjméno a náboženství křesťanské, stavy a řády dobré z gruntu vykořenil a vlast milou naší, jako jiné sobě podmaněné země, na nejvyšší zkázu a záhubu přivedl. O čemž nikdá dosti ani příliš jak v čas války, tak při pokoji sobě připomínati a před-kládati nemůžeme a bez užitku nebývá. Všemohoucí Pán Bůh račiž to z své pouhé milosti dáti, aby touto mou prací mnohá srdce vzbuzena aneb ponuknuta byla v kterýchkoli z těch ode mne přivedených příčinách, tak aby se, jakž na pobožné křesťany náleží, chovati i opravdověji ve všem dobrém setrvati mohli. Amen. 26 Tuto příležící mapu aneb tabuli naschvále sem proto napřed položití dal, aby čtenář tim snázeji, hned jakž začne tuto mou knihu čisti, země a města, skrze něž sem putoval, obzvláštně pak položení jích, najiti a spatřiti mohl. 27 28 29 PRVNÍ DÍL Cesty z království českého do Benátek, odtud po moři do země Svaté, země jůdské a dále až do Egypta, potom na horu Sinai, Oreb a svaté panny Kateřiny v Pusté Arábii ležící, kterouž sem s pomocí Pána Boha všemohoucího já, Kryštof Harant z Polžic a z Bezdružic na Pecce etc, římského císaře Jeho Milosti rada a komorník, šťastně vykonal Kapitola první V níž se vypisuje počátek cesty z Čech skrze díl země německé až do města Benátek ve Vlaších ležícího Když se psalo léta Páně 1598 v pondělí po Provodní neděli, to jest 30. dne měsíce března, vyjel sem z zámku Bělí od urozeného a statečného rytíře pana Diviše Markvarta z Hrádku, na Bělí, Nekmíři a Trpistech etc, na ten čas Jeho Milosti Císařské rady, a přijel do města Plzně na noc k urozené paní Lidmile Markvartové z Chudenic etc, při kteréžto tehdáž mých dvé dítek, totižto synáček jménem Vilém Humprecht, šesti let stáří, a dcerka Lidmila Kateřina, okolo let devíti, hned od smrti dobré paměti mé milé manželky a paní mateře jich se zdržovalo, avšak potom léta 1599,13. dne Octobris, po mém z cesty zase do království českého se navrácení, toho času, když Jeho Milost Císařská pro přímoří v městech pražských dvorem v Plzni býti ráčil, obý dvý, jedno po druhém, v šesti dnech s mou velikou žalostí z tohoto bídného do onoho věčného života prostředkem smrti vykročilo. Druhého dne, totiž v úterý posledního měsíce března, vyjev z Plzně, přijel sem na Bystřici. A tu sem podlé v. společného našeho o tom snesení a zůstání shledal se s urozeným a statečným rytířem, panem Heřmanem Černínem z Chudenic, na ten čas Jeho Milosti Císařské 33 komorníkem, též cesty mé mým věrným spolutovaryšem a pravým Achátem na mne očekávajícím. Nazejtří ráno, totiž ve středu 1. dne měsíce dubna, strojili sme sobě potřeby a věci na tak dalekou a nebezpečnou cestu náležející. Po obědích vida pan Heřman Černín nemalý počet z panstva a rytířstva příbuzných i nepříbuzných s námi se žehnati úmysl majících, zamyslil všelijaké kratochvíle, až i k kroužku, davše na vyhranou v dar pozlacený koflík, honbu držel. Ve čtvrtek ráno, to jest 2. dne dubna, vyjel sem ve jméno Boží se panem Heřmanem Černínem a jedním služebníkem, všickni tří na koních, z Bystřice. O polednách přijeli sme do Nových Kostelů, německy New Kirchen, a tu se Počátek země začíná dolejší bavorská země aneb dolejší Ba-bavorské vory, kdežto poobědovavše dojeli sme na noc do města Kouby. Na ráno podávajíce se dále do země bavorské, jeli sme skrz některá pěkná a veselá města, jako Straubingen, Straubingen ^ece Dunaji ležící, léta Páně 1208 od kníže- te Ludvíka Bavorského vystavené. Potom skrze Landshut Landshut Leží pak Landshut při řece Isr, latině Isera řečené, větší díl jeho na rovině, něco pak při vrchu vystaveno jest, na němž velmi ozdobný a nákladný zámek knížete bavorského stojí. Za tim zámkem jest velmi pěkná a rozkošná zahrada, v níž všelijaká cizí a divná koření, kvítí a byliny, mistrovští labyrintové, obrazy a statuae, mnohé stromoví a zvláště ze všelijakého ovoce nákladní plotové a hradby se spatřují, neb tu někdy na větším díle kníže bavorské obyčej míval se zdržovati. V městě stojí velmi vysoká věž, na kterouž sme až do kranclů neb pavlačky vylezli. Chtějí tomu, že by se nad tuto v Landshutu Vídenskou a Straspurskou vyšších a nákladnějších věží ve vší říši nenacházelo. Avšakjedné každé z těch jiná vlastní obzvlášt-nost nad druhou se pokládá, totiž že se Vídenská za nejpevněj-ší, Straspurská za nejpěknější a Landshutská Rozenhajm. za nejvyšší drží. Kopfstein. ^ Landshutu jeli sme k Rozenhajmu, až k zemi tyrolské, k Kopfštejnu, zámku a městu 34 tak řečenému, klíči a pevnosti z té strany země tyrolské. Odtud přijeli sme do města Švacu, kdež sou znamenité stříbrné hory, mezi nimiž nám nejpřednější dva doly, Falkenstein a Erbstollen, kteréž by dnem i nocí znamenité kyzy vydávati měly, chválili. Potom sme se dostali do města Hall, kteréž Hall neveliké jest, ale pěkně vystavené, v něm jest dům veliký a nákladně stavený, německy můntzhaus, totiž mince, kdež všelijakou stříbrnou tyrolskou minci bijí, a to timto u nás a jinde neobyčejným způsobem. Nejprve ukují množství stříbrných šínův, dlouhých na dva lokty a na tři i v. i.i, , ja j i j v . , ..i Způsob mince prsty širokých, ty potom odtud, kdež lekuii, do , , ť j j j j f 5 j j 5 pregovani jiného místa při zemi snášejí, a tu sou kola mistrovská, vodou se jako mlejnská točící, kdež jeden šín po druhém kladou mezi ty kola, kteráž zhůru dolů ustavičně jdou a v jistém místě se scházejí, majíc vnitř ráz arciknížat z obojí strany, svrchní i spodní, rytý, takže dřív, než jeden šín prostrčíc vytáhnou, do čtyrmecítma rázů na každém šinu tolarových vytlačených se najde, a to tak rychle od rukyjde, že tim způsobem do několika set tolarů za hodinu vytisknouti se může. Odtud zase do jiného pokoje se nosí a tam jsou dvě přes celý pokoj tabule, na jedné jsou železní presové, jimiž se tolary z těch šinů vedle rázu okrajují a krouží, a potom na druhou tabuli již hotovi tolaři přenášejí, okrajkové pak zase se na šíny šmelcují. Co se pak tkne menší mince, jako krejcarův a malých peněz, kteří firer šlovou (platí jich pět za krejcar), ty opět jinač dělají. Jest vodní kolo, které vždycky se vodou táhne a točí, a podlé toho připravená jakási váha železná aneb sphaera, na sáh zdýlí, při ní na koncích jsou dvě železné koule, a to železo aneb váha se obrací rovně jako při hodinách sphaera, a jest k té váze přidělaný pres s rázem. A když se ta váha jednou obrátí, vyzdvihne se ten pres a podloží pod něj plech, z kteréhož krejcary dělají, a tak se vytiskne krejcar anebo ten firer peníz, odstrčíc jej jen prstem pryč, kterýž na tabuli padne, a než dobře váha zase na druhou stranu se obrátí, podložie plíšek hned se zase jiný vytiskne. A tak jim to velmi spěšně od rukou jde, že se jich veliké množství za den nadělati může. 35 Za času mého při dvoře a v službě Jeho Milosti arciknížecí Ferdinanda slavné a svaté paměti se zdržování skoro každé dvě neděle sem s Jeho Milostí do Hallu jezdíval, kdež Jeho Milost svou pannu sestru, královnu Magdalénu, dceru císaře Ferdinanda, kteráž se v Hallu v klášteře, aneb jak tam slove štift (nadání), jménem Navštívení svaté Alžběty až do své smrti zdržovala, často navštěvovati a k minci a jiným svým důchodům dohlídávati ráčil. A pamatuji se, že sem sám v též minci několik tolarů tim svrchupsaným způsobem okrojil aneb vystřihl, což vše každému velmi lehce činiti přijde. V témž městě také dobrá a pěkná sůl se dělá a k nám do Čech Soli vaření voz^' kterouž jmenujem velkou, pro rozdíl té, již my malou nazýváme a z Salcpurku k nám dochází. Veliký pak dostatek tuto sejí vaří, a to v několika velikých pánvích, pod kterýmiž oheň přes celý rok se neuhašuje, kromě tří výročních svátkův, totiž o Vánocích, o Veliké noci a o sv. Duše. Do těch pánví z hor nákladně vedená voda slaná a studená teče a zaraziti se aneb zastaviti může vedle potřeby, když se do pánví napuštěná voda sama vyvaří a sama sůl bílá zůstane. Potom se vynáší a do velikých hlubokých prostic vysýpá a natlačí a tak nedaleko ohně při teple, aby vyschla, se zanechává, i bude tak v hromadu spečená. K tomu jsou jistí pacholci nosiči, saltzträ-ger řečení, ti ji z těch puten aneb prostic v celosti tak spečenou vykládají, a majíce na ramenou k tomu své přípravy k nesení, na sebe každý ji z té jedné prostice naloží a na jiné místo vynášejíc na hromady sypají. Ti pak saltzträgerové tak silných ledví jsou, že jí obyčejně tři i půl čtvrtá centnéře jeden unese. Také sem nejednou vídával a na kováře aneb kotláře v jiných zemích zpomínal, když tuto při těch solních hutech pánev opravují a hřeby nýtují, že věc k víře nepodobnou činí, IM i st rovs ké tlučení 3 t0 ^mt0 způsobem: postaví se čtyrmecítma pacholků okolo pánve, každý v rukou na dlouhém topořišti veliké kladivo drží, tim jak první udeří, hned jiní po něm tak pořádkem spěšně a místně na hřeby bijí, že než první zdvihna své kladivo dle spěšné možnosti k ráně zase přijde a udeří, již sou oni všickni vybili. U nás pak a jinde kotláři a jim 36 podobní, když tři neb čtyry spolu tepoucí tovaryše mají, dosti činiti se vidí, aby pořádně bez překážky a spěšně tloukli. Také sem tuto dosti často slavného kuchaře prostě, bez velikého nákladu ryby aneb pstruhy strojiti vídal i jeho strojení požíval. Nebo arcikníže Ferdinand, když sobě zalíbiti ráčil, kázal čerstvých pstruhů v keseru přinesti, a dadouc je vykuchati, sám je v témž keseru do pánve vřelé vody slané vložiti a tam tak dlouho držeti ráčil, až dobře a s pěknou barvou se uvařili, týmž způsobem raky i vejce. Potom tak za tepla sám přítomně jisti a ostatek svým komorníkům dáti ráčil. Odtud přijeli sme do města Inspruku, kdež InspruK arciknížata obyčejně dvorem a sídlem bývají, a já se tu za slavné paměti arciknížete Ferdinanda při Jeho Milosti dvoře také drahně let z mé mladosti choval. Město Inspruk leží v hrabství tyrolském při řece In, latině Aenus, a netoliko pro dvůr arciknížat v něm stálý, ale i pro soudy vrchní té země jest hlavní město celého hrabství. Ta země vůkol jest úrodná, zvěří jak srstnatou, tak pernatou, nejvíce pak od kamsíkův, kteříž se při vrších a na horách nejvyšších na větším díle přes celý rok sněhy přikrytých zdržují, v hojnosti vedle pitomého dobytka obdařená. Na důchody z hor stříbrných a z mědí pocházejících může se dobrému knížectví přirovnati. Mezi jiným stavením v městě jest radní dům hodný spatření a má ven na rynk výstupek aneb pavlač s střechou nákladně pozlacenou, nákladem svaté a slavné paměti císa- v • -i- x i • ' n j. i Císař Maximi- re Maximiliana toho imena prvního. Tento slav- „ J K han První ný potentát nejvíce se v tom městě zdržoval, a to pro lov kamsíkův, jichž sobě velice vážil, takže pro následování jich na horách nejednou u veliká nebezpečenství života svého přišel, jakož toho až podnes věčná památka dvou mílí vzdálí od města při městečku Cyril, kdež kříž dřevěný vysoko v skále hory, na místě takového velikého nebezpečenství postavený, dotčeného císaře zůstává. A sám císař Maximilián I. v knize své, kterouž v rytmích německých sepsal a Thewerdanck (drahý dík) tituloval, mnoho o svých nebezpečenstvích vypisuje. Jest pak kniha ta tištěná in folio, tehdaž i nynějšího času v pravdě 37 hodná, aby ji knížata a velicí páni pilně čítali. Neb v ní přivozuje dvě osoby, jednu jménem Závist a druhou Všetečnost, a tu, co mu se kdy z závisti nepřátelské, co z všetečného věku mladosti na vodách, na zemi, v bitvách, v turnajích a ve všem životě až do věku sešlosti jeho, odporného a nebezpečného (jaká kdy při tom Boží ochrana a pomoc byla a jeho síly prozřetedl-nosti a rozumu ochotnost) přihodilo. História zajisté oznámené památky kříže dřevěného jest taková: Když se od města Inspruku proti řece nahoru na dvě míle vzdálí jede, tu na jedné velmi vysoké a na způsob zdi příkré, skalnaté stráni po pravé ruce spatřuje se díra veliká, k jeskyni podobná, a v ní kříž neb crucifix dřevěný, čtyrycíti noh zvýší postavený, od těch pak, kteříž pod ním cestou a silnicí jdou aneb jezdí, sotva se zdá býti dvou aneb tří noh zdýlí, a jest z těchto i nocí dychtící, jednoho času tak se dlouho a daleko za jedním kamsikem sháněl, že jako oslepený zapálenou žádostí nemnoho dolů, ale po něm vždy nahoru leza hleděl, až dál jiti nemohl a kamsika dolů srazil. Tu teprva dolů shlédši spatřil a poznal, že příliš vysoko se vydal, nebo pokoušeje dolů lezti nemohl, nahoru výš lze nebylo, protože vyšší a přes něho se hrozně chýlící, jako by hned padnouti měly, skály, a to velmi příkré, viděl. A soudil sám, že jinému za nim tou aneb jinou cestou a až k němu lezti možné není, ani aby mu se jaká pomoc od instru-mentův a příprav dodati mohla, leč by se byla stezka k němu odněkud po straně vytesala, kterouž by však několik mužův za čtyry neděle udělati nemohlo. Dole, a to velmi daleko, viděl služebníky své s množstvím lidu shromážděného žalostivě volajíce a kvílíce, nejinak než jako pána a jediného císaře Fridricha synáčka a dědice, již již hladem bídně a jim v oči skonati majícího, želejíce a žádného spomožení nevědouce. Dva celé dni a dvě noci nebohé kníže mladé v tom zarmouceném způsobu trval a jakouž takouž naději vysvobození měl, zvláště když příčin tam postavený. História o císaři Maxi- miliánovi Císař Maximilián toho jména první, Fridricha císaře syn jediný, jsa tehdáž věku mladého a mládencem smělým, po lovu kamsikův dnem 38 viděl, že mnoho lidu dole přebývalo, jako by se některý nějakým jemu spomožitedlným obmyslem vydařiti mohl. Neb i veliké množství z okolní krajiny k té zarmoucené příhodě mladého pána svého z vyšších i nižších stavův v místo dotčené se shrnulo, a tu nemohouc jinač, modlitbami dnem i nocí jemu nápomocni byli a při tom obávali se, aby i pana otce jeho, císaře Fridricha, hořem nad ztrátou syna svého neztratili. Kníže vida, an se žádný ku pomoci jeho nemá, ztratil všecku naději lidské pomoci a počal volati i znamení dávati, aby kněz s velebnou svátostí přijda jemu ji tak zdůlí a zdaleka ukazoval, aby aspoň očima, co usty nemohl, přijímal. Což když se stalo, Pánu Bohu se poručil a na smrt oddal i lid, an se s nim s pláčem velikým a křikem žehná, viděl. V tom již poslední hodiny očekávaje dotčené kníže Maximilián uslyšel za sebou jakýsi chřest, načež když se zpět obrátil, spatřil jonáka mladého, v sedlských šatech oděného, an se k němu po těch skalách dere, veliké kamení z cesty sráží, skuliny a rozsedliny jimi zamítá a cestu až k němu prodělává. Kterýž jak se k knížeti dobral, podal mu ruky, řka: „Milý kníže, buď dobré mysli a raduj se nad tvými cnostmi, neb ten, jenž tebe vysvobodí, tobě přítomen jest, nestrachuj se, ale následuj mne, já tebe brzo na místo bezpečné přivedu." Tou řečí se kníže velice potěšil, strach smrti od sebe pustil a nad přirození a povahu z tak dlouhého postu jakési posilnění při sobě poznal, takže za tim jistým jonákem s radostí dolů chvátal, nemoha se nad divným a vtipným dolů scházením a se vedením dosti nadiviti. Než téměř dolů sešel, hned ho přední jeho dvořané a páni obklíčili, jeden přes druhého ruky mu podávajíce a s nim se radostně vítajíce, takže ani kníže, ani kdo jiný na toho vůdce jaký pozor dáti, ani se pro veliké množství lidu volně ohlídnouti mohl, nemysle jinač, než že jej lid z druhé strany mezi sebou má a pro odplatu do města přivede, nýbrž jsa strachem a hladem zemdlený, na koně vsazen a do města s radostí veden jest. Potom po některé hodině když poodpočinul a lépe k sobě přišel, dal se po tom svém vůdci ptáti, ale nijakž se ho doptati nemohl, z toho každý soudil, že ten jistý byl anděl od Boha k němu poslaný. Pročež díky a chválu 39 v kostelích i jinde Pánu Bohu vykonavše, kníže na to místo, kdež v tom nebezpečenství stál, jmenovaný kříž postaviti dal, aby tudy putující lidé jak při něm velikou milost Boží stalou poznati, tak sebe v budoucích potřebách touž milostí Boží tě-šiti a k ní se tim důvěrněji utíkati mohli. Nyní zase k městu přistoupíme. Jest v něm předkův domu kostel nejpřednější řádu svatého Františka, rakouského v kterémž stojí hrob mramorový císaře Maximi-liána Prvního a vůkol toho hrobu jsou z mosazi odlívaní obrazové pozlacení všech předkův slavného domu rakouského, v mustru od šatstva, zbrojí a krojův, který kdo z nich sobě obliboval, a to v každého vlastní postavě, v podobě obličeje i velikosti osoby, mezi nimiž někteří do desíti noh zdýlí se nacházejí, maje každý obraz své jméno, věk etc. na tabulce vyrytý. A nachází se mezi jinými i ten udatný rek Gotfrid deBulli-on, první král křesťanský v Jeruzalémě, železnou korunou korunovaný, o němž doleji něco více psáti se bude. Jest v témž kostele kápla nákladná po pravé straně, když se do něho vejde, po mnohých stupních nahoru, v níž arcikníže Ferdinand a Fili-pina v bílém mramorovém hrobě pohřbení leží. Spatřuje se také při městě arciknížat rakouských znamenitý ceughaus aneb zbrojnice, kdežto se od věcí tureckých drahých a křesťanských válečných nástrojův nákladných veliké množství chová. V Inspruku tedy málo poodpočinuvše jeli sme dále a hned od Inspruku skrze hluboká oudolí z obojí strany prevysokými horami a skalami ohrazená, místem pěknými zámky a lusthauzy okrášlená, až právě do města Brixu, uprostřed hrabství ležícího. Jest pak Brixu položení v místě rozkošném Bnx mesto f v r . , a zdravém, takže tu ani prílišným horkem, jako ve Vlaších a jinde k straně polední a východní, země nevyhoří, ani jakou ukrutnou zimou, jako málo dál odtud v horách Alpes výš ležících, nemnoho pomrzne, nýbrž velmi mírné povětří se nachází, všelijaké zemské úrody, byliny a koření tu výborné jsou, jakož pak znamenité červené víno tu vůkol města roste, že je toliko k samým knížecím a panským stolům prodávají. Také v tom městě stolice jest biskupská. 40 A poznavše tu lepší příhodnost a bezpečnost na poštyrských koních skalnatým cestám zvyklých jeti, prodali sme naše z Čech vzaté koně a odtud potom skrz město Pocz až do Tridentu jsme šťastně přijeli. Město Trident leží právě na pomezí benát-i 'u ± ' a a- ' °i i u Trident mesto skeho panství, v udoli rovném, vůkol vrchy od sněhu na nich přes celý rok se bělícími co zdí nějakou obehnané. Vedle města běží řeka neveliká, německy die Etsch, latině Athesis, rozkošným tokem, z níž do města a do všech ulic strouhy jdou a těmi se město čistí. Dostatek má od hovad, ovocí, oleje, vína, obilí etc. Jest v něm biskupská stolice a zámek slavně vystavený, biskupovo sídlo obyčejné, domy má pěkné, jako by teprv vnově vystaveni byli. Měšťané užívají německé a vlaské řeči jednostejně, vrchnost mají na díle arciknížata rakouská, na díle biskupa, ač před lety všecko k říši a císařům římským německého národu přináleželo, o čemž na ten čas dosti buďpovědíno. Slove pak Tridentum od tridente, slova latinského, to jest vidlic o třech špicích, kteréž za času pohanstva modle své Neptunovi místo sceptrum přivlastňovali, jakž toho někdy obraz s týmž třihranným sceptrum při kostele svatého Vigília z té strany rynku ukazoval. Za naších časův věku posledního to město . , v.v, v. v . , , .,. v Concilmm nej slávnej si učiněno j est skrz concilmm v nem tridentské shromážděné a držané, léta 1546 začaté a léta 1564 dokonané. K němu se sjelo sedm kardinálův, patriarchové tří, arcibiskupův třiceti tři, biskupův sto třiceti pět, mistrův svatého Jana Jeruzalémského sedm, opatův, theologův, doktorův a jiných prelátův do sta čtyřicíti a šesti, a s čeládkou všech čtyry tisíce osob. V kostele německém svatého Petra řečeném leží tělo děťátka, půl třetího léta stáří, jménem Šimona neb Si- J Simeon meona, mučedlníka nevinného, těžce a ukrutně od některých tridentských židův tehdáž, totiž léta 1475, dvanáctého dne měsíce dubna, zamordovaného, potomně kanonizovaného a za svatého vyhlášeného, kteréž sme v celosti až podnes 41 s rozeznáním ran jeho zůstávajícího viděli. Jest pak o tom skutku vpravdě história taková: Někteří přední židé, zejména tito: Israel, Samuel, Thobias, Moyses, Simon, Magir, Seligman, Vital, Angel, všelijak o to pečovali, aby slavnost svou (phase) velikonoční přicházející nějakou křesťanskou obětí posvětili a sebe ve zlosti proti křesťanům potvrditi mohli. Vyšetřili naposledy pacholátko, synáčka jednoho ševce, člověka dobrého, blízko jich ulice obydlí své majícího, kteréž vídali často na ulici i před svými domy vycházeti a hrá-vati. Tobiáš žid spatřiv jednoho času to pacholátko, an z domu otce svého vyšlo, a neviděv tu tehdáž žádného z křesťanův, k děťátku se přilísal a zdaleka jemu jablko ukazujíc je k sobě přivábil a to, když se k němu přiblížilo, pod dlouhý plášť svůj vzal a do synagogy aneb školy židovské přinesl a tu jiné výš jmenované židy a starší svolati dal. Kteříž jak přišli, hned z nich čtyři to děťátko za ruce a za nohy chytili a jiní je špicemi a sídly zaživa po všem těle bodli a hrdlo jemu šátkem, aby nekřičelo, zatáhše a usta zacpavše, s mnohými rouhavými při tom mluvenými řečmi krev do medenice z něho cedili, až i po dlouhém trápení tak v rukou svých umořili a usmrtili. Potom nočním časem to mrtvé tělo ven vynesše do řeky uvrhli, za to majíc, že do rána pryč uplyne, ale zmejleni byli. Neboje někteří sousedé z města u břehu nalezli a před vrchnost položili, velice se divíce ukrutnosti těch, kteříž je zamordovali. Po brzkém od vrchnosti města uvážení bylo domnění, vedle podobně přivedených a jinde od židův spáchaných příkladův, že toho žádný neučinil nežli židé, protož usoudili, aby na ně od práva tuze bylo nastoupeno, zdali by se k tomu přiznali. I stalo se tak, a než se některých přísnými slovy počali dotazovati, hned k tomu všemu se přiznali. Začež potom dotčení vražedlníci hodnou mzdu smrti vzali, jiní pak židé všickni z města vypovědění a na věčnost vyhnáni jsou. Od toho času žádných v tom městě netrpí, a žádá-li který do města jiti aneb má-li v něm co činiti, přes tři dni se v městě zdržovati nesmí. Svědčí tu historii kniha Aetatum mundi řečená, v níž podobným způsobem psaná stojí, a tištěná jest okolo těch časův. 42 VTridentu sme koně poštýřské pustili a nájemné, jimž vlasky cavalli a vettura říkají, najali, vzavše od jistých osob k tomu nařízených cedulku vysvědčení, odkud a kde sme jeli i že z dobrého povětří jedeme, na cestu sme se vydali. Nebo ten jest obyčej v zemích vlaských a jiných okolních, že když v kterém městě aneb vesnici dosti opodál mor jest, tehdy žádného jinde bez kundšaf-tu, vlasky fede, k sobě nepustí, aby tim způso- , í-i-i-i i - • O kundšaftích bem pred temi, o nichž slyšeli, ze by nakaženi ľ ' j •> j vcasumor- byli, stříci se mohli. Ano není na tom dosti, když níno nakažení někdo od nejbližšího města, že z něho třebas té hodiny jede, vysvědčení ukáže, ale musí, jak dlouho jel, odkud a z které strany světa (zvláště ti, na nichž po řeči a způsobu po-znati mohou, že buďcizozemci aneb zdaleka jsou), skrze kterákoli města, jak v nich dlouho se zdržoval, na jiných cedulkách vysvědčení předložití, jinak mu s helepartnami zpátkem cestu ukáží a jako před čertem zdaleka se křižovati budou. Pakli vždy do města chce a vjíti musí, tedy nemůže prvé leč se za čtyřiceti dní, slove la quarantana, opodál od města v nějakém buďšpitá-le, íl lazaretto, u nich, aneb kde mu jinde vyměřeno bude, pozdrží a vyčeká, aby nikam jinam nejezdil. Toho když svědectví ukáže, teprva jej pustí. Podávajíce se tedy z Tridentu blíže k Benátkům a moři Benátskému, nejprve jeli sme skrze malá městečka jménem al Bor-go, Cofel aneb Covolo, jest clausa a klíč druhý z té strany země tyrolské. Jest pak vrch velmi vysoký a přikrý, po jehožto strání cesta úzká vytesaná jest a pod ní údolí hluboké, skrze něž řeka Etsch strašlivě pro kamení a skály hřmotem teče. Nad tou cestou vysoko nahoře jest ta clausa, pevnost v skále vytesaná pro některé sto vojákův a v ní studnice vody čisté a stálé. Do té klau-zy není odnikud přístupu, ani shůry, ani po stranách aneb naproti, ale od spodku, kdo do ní chce, musí vsednouti na dřevo příční po provaze dolů spuštěné, a tak rumpálem dáti se nahoru táhnouti. A jest dobře opatřená a bezpečná, nebo samým kamením dvaceti pacholků může celé vojsko zastaviti a zpátkem zahnati. Svědčí o tom i Bembus lib. 19. Ven. hist. 43 Potom jeli sme dále skrze jiná městečka Basian, Castel fran-co, kdežto sme přes noc zůstali. Odtud nazejtří přijeli sme do Mastris o poledni, tu posnídavše najali sme lodičku, vlaskygon-doli, a skrze Mastre po vodě, kteráž tudy do moře Benátského vchází, až k samému moři sme se připlavili. Majíce se na moře až k Benátkám pustiti, větší lodi sme zjednali, a prvé než sme se vypravili, osoby k tomu nařízené strany kundšaftu nás se dotazovaly a podlé obyčeje výš položeného vyptávaly. Na to jim pan Černin, tovaryš můj, vysvědčení náše ukázal, kteréž když jeden Vlach k sobě přijal Príhoda g v^, jest tQ %Q ^ osorjy sme po- smešná ' ' j f spolu a na všecky nás ten kundšaft potahujeme, on že v něm nenachází nežli dvě osoby, totiž signor Hermanno Czernin de Chudenicz col uno servitore, to jest pana Heřmana Černína z Chudenic s jedním služebníkem. Poněvadž tedy pravíme, že jsme vždycky pospolu byli a jeli, ten kundšaft na nás nesvědčí, nýbrž se v nemalé podezření dáváme, a kdyby sobě nevážil a dle povinnosti své k nám se zachoval, že bychom u velikém nebezpečenství byli. Protož abychom zpátkem se navrátili, a odkud sme přijeli z Tridentu, odtud také na tři osoby, chce-me-li do Benátek, vysvědčení přinesli. Kdo se tedy více leknouti měl, jako já i všickni tří spolu, neb sme poznali, že tak bylo, jakž on pravil, ale na cestě sme toho nešetřili, aby jaký omyl nedostavením mého jména býti měl, až tu teprva pozdě, kdežto nemalo sem se zarmoutil, že bychom do Tridentu na 15 mil českých zpátkem pro jiný kundšaft jeti musili. Avšak nevím, jak mi v tom rychle na mysl přišlo, zda bychom fortelem timto sobě pomoci mohli. I počnu se vesele stavětí a řka k tomu Vlachu, že se velmi mejlí a nerozumí, co čte, aby ještě jednou četl, nebo sem toho prvé nešetřil. On počne čisti signor Hermanno Czernin, v tom já ukážíc na pana Černína oznamuji jemu, že to jest ten pán zouplna dostavený, dále aby mé jméno četl, on čte de Chudenicz, col uno servitore, tu já na sebe ukáži a na služebníka, a že sem de Chudenicz, jemu jistim, a tak doložené i služebníka že vidí, z toho poněkud sem se i na něj potúžil, že by nám byl křivdu svým neumělým čtením učinil. Což on 44 slyše spokojen byl a nás propustil, s velikou naší radostí i kratochvílí, že sem tak snadně jméno jedné osoby na dvě potáhl a tudy nám pomohl. Nebo tím snáze nám toho věřil, protože u nich není obyčej, aby kdo dvě aneb tři příjmí měl aneb z několika panství se psal jako u nás, a zase nečasto jména vlastní dokládají, než prostě jméno rodu aneb sídla. A tak ač mého vlastního jména neviděl, na příjmení de Chudenicz jako páně Heřmanovu přestal a toho nevážil. Po propuštění nás ten den sme do Benátek šťastně přijeli do ^"jj^ a do hospody, slove U Bílého lva, 19. dne měsíce dubna se uchýlili, jsouce již na té vší cestě z Čech za sedmnácte dní, odkudž do Benátek naší cestou 94 českých mílí učiní. 45 Kapitola II. Vypsání, co jsme v Benátkách před sebe vzali, též o způsobu toho města Na ráno 20. dne dubna přišel k nám hospodář a oznámil, že by byl obyčej všech příchozích do města jména poznamená-vati a k tomu že jest zvláštní ouřad zřízený, tam že jiti máme, kdež on nás doprovodí. Tak j sme s nim al officio delforestiero, to jest k úřadu cizozemce popisujícímu, šli a tu náše jména, vlast i obchod, a jak tam dlouho býti míníme, zapsali. Potom pilně sme se vyptávali, zdali by která náve aneb lodí na východ slunce, jak oni jmenují, in levante, do Cypru, Tripoli a tu vůkol se vy-praviti měla, až po dlouhém hledání sotva sme se jedné doptali, kteráž sama po některém téhodnu do Cypru a odtud do Tripoli pro kupecké zboží plaviti se měla, však pokudž by dosti nákladů z křesťanských zemí měla, jakož pak tehdáž špatně spravená byla. Nicméně vděk nám přišlo, že sme se aspoň té doptali, ač sme poznali, že dlouho tu čekati a čas mařiti musíme, kteréhož abychom vždy něco užili, dali sme se na spatřování města a míst okolních, o čemž něco položití a čtenáře s sebou jako po procházce voditi, až by náve nahotově byla, pominouti nemohu. Veneti Národ benátský, latině Veneti, jakž Sabelli- cus história Veneta píše, pošel z národu francouzského z jedné provincie Britannia řečené, od Venetis, 46 o nichž Caesar comm. debellis nejednou zmínku činí. Livius pak v první knize praví, že za času zkázy a vyvrácení města trojan-ského Antenorz rodu královského vida vlast svou nanejvýš zkaženou, odtud se s lidem trojanským, co ho shromážditi mohl, a s Heneti, národem z Paphlagonie, kteříž na pomoc trojanským přitáhše a kníže své v bitvě ztrativše k němu se připojili, nových krajin hledati po moři se pustil, až připloul k místu okolo Benátek, a jakž z lodi vystoupil, město jménem Trója založil a vystavěl, nyní toliko jest ves, potom národ té země Euganey od moře až do Alpes hor vyhnal, lidem svým tu krajinu osadil, kteréž až podnes v držení jest, a místo Heneti Veneti (Hv V proměnivše) až posavad se jmenují. Lucanus lib. 4. Sic Veneti stagnante Pado. Město Benátky nejprve svůj počátek vzalo léta venetia město po narození Krista Pána 407 za času Arcadia a Honoria, řeckých císařův, když Radagasus, král z Gothye, se dvěmakrát sto tisíc do vlaské země vtrhl, všecko, nač přišel, pálil, mordoval etc. Paulus Diaconus hist. A tehdáž se mnozí po ostrovích, na nichž nyní město stojí, skryli a s rybáři, kteříž se tu osadili, až nepřítel odtáhl a poražen byl, zdržovali. Léta 413, když Alaricus, král vizigotský, týmž způsobem do Vlach přitáhl, město Řím vybojoval a pokazil, ti lidé a jiní, co nejpřed-nějšího bylo, zase na ty ostrovy utekli a tu se mnozí z nich dokonce na místě, kdež Riďalta až podnes slove, osadili a jiní, když nepřátelé z země pryč odtáhli, zase do měst se navrátili. Naposledy léta 453 pro strach krále Atily uherského, kterýž všecku německou a vlaskou zemi i jiné mnohé vybojoval a vyhubil (od toho také sloul flagellum Dei, to jest bičem aneb metlou Boží), tak mnoho lidu na dotčené ostrovy se vydalo, všech věcí dostatek s sebou nashromáždivše, že tehdáž město právě založili a jménem okolního národu Venetia nazvali. Leží pak na ostrovích jezera aneb zátoky moře Adriatického a právě proti řece vlasky Brenta, latině Medoacus řečené, kteráž do téhož jezera padá a se tratí. Vlastně to jezero jest díl moře Adriatického, 47 ale velmi mělké a tiché pro vršky a ostrovy, jimiž jest od velkého moře odděleno, takže do něho voda z moře nemůže, nežli málo kolikas místy (šlovouportae, brány) jako splavy nějakými, však dobře opatřenými pro bouře mořské i pro nepřátely vpadati, a kdyby několikjiných řek nebylo, kteréž do něho vpadají, málo by v sobě vody mělo. Někteří přirovnávají položení břehův terrae firmae neb continuae, to jest z jedné strany země vlaské stálé, k lučišti, hráze pak aneb ty ostrůvky z druhé strany moře velikého připodobňují k tětivě. Netoliko pak Diskurs j- i • .v. , ,v , • , j f _ po vode, ale i po zemi z přirození opatrene iest, pevnosti mesta J Benátek jsouc kupodivu pevné. Nebo voda v té zátoce jest tak mělká, že se na ní jinače nelze plaviti nežli malými a nehlubokými lodkami, k tomu na mnohých místech s žádnými lodkami k městu by přístup nebyl, kdyby canalu, to jest příkopů, naschvál k tomu udělaných, nemělo. Kdo by tedy na Benátky z té strany země chtěl připadnouti, musil by od země přes vody až do města buď z lodí, aneb z vorů dříví dlouhý most ustavěti, aby přes něj vojsko převedl. Ale měl by při tom toto zaneprázdnění, že všudy tak širokého místa nenajde, aby lodí aneb vory rozšířil, pakli by našel, tedy nedlouho a nedaleko pro nestálost vody, kteráž v jistých hodinách schází a zase přistupuje, sem i tam by tim mostem metala, až by jej roztrhla aneb odnesla. A kde by se tolik lodí a dříví dostati mohlo, aby tak veliké byly, ješto by velkou tíž od municí a lidu snés-ti mohly? Benátské gondole nic toho nesnesou, a přesto měli by Benátčané všecky v své moci při městě, bráníce zdaleka z velkých kusův střelby, aby se nic po vodě nevezlo, a z některého sta kusův vždy by nějaká škoda a skutek následoval. Však prvé z oné strany terrae firmae musil by šest hlavních pevností a velikých měst, jenž jsou Padua, Tervis, Verona, Bressa, Bergamo a Crema, mimo jiné menší, dobyti a opanovati. Palma pevnost r? j , , . -4.4. - ' 1 *V, Z druhé strany iest ta vznesena a slavná ve vsem znamenitá J J křesťanstvu pevnost Palma, v krajině Forojuli-ensi a od Benátčanův léta 1594 teprv dostavená. Pakli by chtěl bez mostu na vořích aneb lodičkách k městu, tolik jich nedostane, a by i dostal, kdyby neměl lidí dobře struh a canalu 48 povědomých, nikoli by k městu v šiku a hlučně přijití nemohl. Chtěl-li by pak artalerii vézti, tu by na velkých lodkách a širokých prámích aneb vořích plaviti musil, avšak by skrz všecky canaly pro úzkost jich projeti a pro divné motanice z nich se vytočiti, ani se v nich vohýbati nemohl, zatim by se z města střelbou překážka učiniti mohla. Z té strany moře kdo by armádu od velikých šifů měl, musil by skrze dotčené brány do lacu aneb jezera a tu z obojí strany jsou tak dobře střelbou našpihované pevnosti, že by snadno nejlepší armádu rozehnaly. A vždy, by i ty brány dobyl, však do jezera nemůže nežli jedním šífem na špic, proti němuž by Be-nátčané ze všech stran, na šífích i na náspech kolím obitých jako v šancích bez těžkosti všecko rozstříleli, a jak by jeden šíf potopili, již by po armádě veta bylo, protože od těch bran jest toliko jediný kanál do města pro veliké šífy a jinudy do města přístupu není. Sumou jest nedobyté, leč by ni- kdež vůkol sebe žádné země neměli, že by se pro Benátky nedobyté hlad poddati musili, ale kdo by jim zabránil na silných armádách na moře vypadati a do okolních zemí a do Turek dojížděti a obilím se opatřiti? Toto též při položení toho města šetřiti se může, že ne bez příčiny předkové opodál a na deset mil vlaských od moře velikého a jeho bran vzdálí je založili. Neb tou příčinou netoliko před vpády nepřátel a loupežníkův jsou bezpečnější, ale tim bližší země a krajin okolních, z kterýchž jak obilí, tak zahradní věci a vaření, voda sladká a všecky jiné potřeby městu se dodávají a tim laciněji namnoze a čerstvější pro blízkost cesty toliko pěti mil vlaských přicházejí. K tomu čim blíže jsou země, tim zdravější a pohodlnější povětří mají, jinače by je smrad mořský a z bahna okolního dávno byl z toho místa vypudil, ale vpravdě po starých lidech, jichž tam množství viděti, znáti jest, že tam mimo jiná v mokrých místech vystavená města musí zdravé povětří býti. Město na dvé velikým canalem se dělí a také „ , ... , J Canalveliký slove Grande, to jest veliký, kterýž skrze město způsobem litery versální S prochází, zdýlí do 2500 geometrických krokův a naskrz jest široký čtyřiceti kroků. Nemá nežli 49 jediný most kamenný z jednoho oblouku, ale tak vysoký, že pod ním prostřední šíf s mastbaumem projde, a dvě galéry s rozloženými vesly sebe minouti mohou, ješto by pod pražským mostem s těžkostí jedna prošla. Z toho kanálu jde jiných třinácte menších do města, po kterýchž na lodičkách gondole řečených sem i tam se plaví, a místyjsou břehové zdmi vyhnaní, po níchž se může suchou nohou choditi, a na druhou stranu kamenné a dřevěné mostky, jichž do 450 pokládají. Však větší díl města v vodě a na kolích stojí, ostatek na ostrůvkách, takže více lidé po vodě se plaviti než po zemi choditi musejí, však možnější mají své vlastní gondole při dveřích přivázané, na nichž plaví se, kde chtějí, jiní po všem městě nájemných zajisté uložené peníze dostati mohou. Všech všudy po městě někteří do 3000 a jiní do 4500 pokládají. Město v svém okršlku má osm mil vlaských, Velikost mesta . .„ _ , , ..,„ „ v . . JA kosteluv farních 62, klasteruv čtyřiceti jeden, z nichž jest sedmnácte pro mužské pohlaví, ostatní pak pro ženské, špitálův sedmnácte, kapliček osmnácte, pěkných a z mramoru vystavených paláců množství, zvláště z obojí strany velikého canalu a kde voda jest, jinde, které ulice jsou bez vody, pro úzkost jich a stavení na výš nemohou se zouplna spatřiti, aniž tak lidné jsou jako jiné. Nejpřednější stavení jest kostel svatého Marka, palác a rathauz, v jednom náměstí poprední stavem v, , J U ' 1 ' ' spolu lezici. Rathauz ozdobným malováním od stříbra a zlata pěkně se stkví, v němž jsou všecka knížata benátská vymalovaná, jichž bylo do devadesáti osob, krom místa prázdného jednoho, v němž toto psáno stojí: Hic est locus Marini Falieri decapitati pro criminibus, totiž: Tuto jest místo Marina Faliera pro výstupky sťatého, protože chtěl město a vlast svou pod moc tyranskou přivesti, léta 1354. Kostel svatého Marka jest všecken z pěkné-sv°Marka ^° mramoru vystavený, zvláště vnitř dílem nákladným od malých kousků jako kostky rozličného porfiru a jiných barev mramoru aneb polivané hlíny skládaných a tak mistrovsky spojených, že složíc jakékoli figury, 50 História spíše se malované nežli kousky kamenné přirozených barev přetažené na zdi a stěnách býti vidí. Takového díla máme v Čechách příklad při kostele svatého Víta na hradě Pražském, proti Jeho Milosti Císařské kuchyni, na kaple svatého Václava. To řemeslné dílo latině slove museum, musivum, vermiculatum, segmenta-tum, a takto se vypisuje: Suntfrusta marmorea, vitrea, lignea etc. varlata diversis coloribus, intersertim aptata adformám allquam effingendam. To jest: Jsou kousky mramorové, sklenné, dřevěné etc. rozličných barev, kteréž se pro vyznamenání všelijakých figur v hromadu spojují. Jakož pak po levé straně kostela benátského, když se do něho vejde, jsou dvě tabule mistrovské, každá osobu mužskou z rozličných kamenův vysazenou mající. V témž kostele stojí třiceti šest mramorových sloupův. Nad velikým oltářem jest klenutí a na něm história Starého a Nového zákona, z jakýchs ha- a*e °! °" ' J J veno zákona dích kamínkův vysazená. Za oltářem stojí dva z kamínkův kamenyjako kusy sloupu, vzdálí od sebe na dva vysazená kroky, a tak sou prohlidací, jako by ze skla byly. Proti oltáři jsou dvě pavlače, na jedné zpěváci, na druhé diakon evanjelium v jistý čas zpívají. Jsou také v témž kostele dvoje varhany proti sobě, tu obyčejně na oboje hrávají, že jedny po druhých alternatlm jdou. Na oltáři stojí tabule z stříbra a zlata slité, mnohými drahými kameny a perlami vysazené. Uprostřed kostela po pravé ruce jest brána s obrazy svatého Františka a Dominika, kteréž by v témž kostele nějaký opat Joachym dvě stě let před jich narozením se na svět vymalovati dáti měl, ozdobená, za níž chová se poklad svatého Marka. Ode dvou stran kostela jest plac klenutý, historiemi Starého a Nového zákona malovaný, a podlaha mramory rozličných figur vykládaná. Prvé než se do kostela vejde, musí se pod čtyřmi věžmi jiti, kteréž stojí na sloupích z černého mramoru, ty jsou pěknými bílými pruhy a štrychy strakaté. Vnitř vůkol všeho kostela „ , v jsou dvoje pavlače, spodní stojí na 114 vysokých porfirových sloupích a vrchní na 146 menších mramorových. Zevnitř jest také pavlač s mramorovými sloupy vůkol a vůkol. 51 Koňové pozla- Nad předními dveřmi stojí čtyři koňové pozlace-cení mistrov- ní, velicí, jako by živí byli, a mistrovsky, jako by sky z mosazi se Zpínaii? z mosazi slití. Ti byli císaři Vespeziá-novi, kterýž Jeruzalém zkazil léta od narození Božího 72, ku poctivosti v Římě dělaní. Odkudž je císař Kon-stantýn Veliký do Konstantinopole přivezti dal, potom je léta 1202 Benátčané, jakž město Konstantinopolis s jinými národy na čas opanovali, vedle jiných mnohých věcí vzali a na to místo postavili. Střecha nad kostelem jest pěti okrouhlými báněmi olovem přetaženými přikrytá. _,vv Věže čtverhranná okolo osmdesáti noh po- veze dál od kostela samotná stojí, dvě stě třiceti noh vysoká a při každé straně od jednoho rohu k druhému čtyřiceti noh široká jest. Vnitř tak povlovné a mistrovské schody má, že se jich toliko dvaceti pokládá, praví, že by císař Fridrich poslední do ní s koněm až do střechy beze škody vjeti a zase dolů sjeti měl. Příklad takových schodů máme na hradě Pražském, kdež Jeho Milost Císařská vížku nad pokoji novými, nad níž altán s římsou postaven jest, vnově ustavěti dal. V té věži jdou schody až do vrchu mistrovsky, že se po nich jezditi může, a jdou kolem až nahoru. Před kostelem svatého Marka jest plac aneb rynk čtyry sta kroků zdýlí a sto třiceti zšíří, na kterémž stojí dva sloupové, na jednom jest znamení svatého Marka, totiž lev s křídly, a na druhém svatý Theodoret. Mezi těmi sloupy obyčej mívají utráceti zločince a strappacordu strappacorda naváti. Strappacorda jest trestání milostivé, jako u nás na planýř aneb do obojku postaviti, nebo tam mají sloup na způsob spravedlnosti, kterýž na ryncích měst pražských stojí. Na konci příčních trámů jest skřipec a po něm provaz až na zem z obou stran visí, najeden konec za ruce nazpět aneb zádu obrácené vinného přiváží a potom jej nahoru, jak vysoko chtějí aneb poručeno sobě mají, pochopové a biřici táhnou a co nejrychleji provaz s nim dolů pustí, a leda jen země [by] nedopadl, jej zdrží, a kolikrát jim poručeno, tolikrát jej vytáhnou a pokaždé prudce dolů spustí. Tim způsobem netoliko velikou hanbu a posměch, ale i vytočení kloubův a rukou mimo 52 prílišné těla střesení tomu jistému činí. A jest ta věc tam tak obyčejná, že málo na ni dbají, mnozí z kratochvíle a třebas z peněz tak se houpati dají, nebo vědí, jak mají ruce stisknouti a mnohých při tom fortelů, jako když ruce za ksasy založí a jimi se drží, užívají, a tak od toho častého natahování silné a zvyklé oudy mají. Také jakž sem nahoře dotekl, kde se poklad při kostele svatého Marka chová, tuto něco ^ ' sv. Marka o něm položím. Jest zajisté věc hodná spatření, neb obyčejně každého roku na den svatého Marka v kostele na veliký oltář se vykládá a každému k spatření přes celý den ukazuje, avšak tu dva páni, dokud vyloženýjest, při něm sedí a naň pozor mají. Předně pakjest dvanácte zlatých korun a dvanácte zlatých jakýchsi kabátův, všecko perlami a drahým kamením osazených, tabule zlatá na oltář, mnohým drahým kamením obkládaná, šest zlatých křížův s drahým kamením, dvě zlaté kadidlnice a několik jiných stříbrných, nádoby všelijaké z drahých celých kamenův dělané, z nichž dosti se malé kousky v prsteních draho šacují, dčbánek z achátu plný velikých perel, dvě perly jako žaludy, jeden veliký rubín, dva měšce plné drahých kamenův, monstrancí, svícnů, ornátův a jiných potřeb kostelních, všecko od zlata a drahým kamením krumplovaných, množství, že se při tom všem zlato za nic nepokládá. Rohy jednorožcovy tři, z nich dva každý přes půldruhého lokte zdýlí a čtyř prstů ztlouští, třetí pak něco menší se spatřují. Knížecí klobouk samý na dvakrát sto tisíc dukátův se šacuje a jiné mnohé věci nemožné spamatování, kteréž Benátčané, na díle co v válkách na moři i na zemi, nejvíce když Konstantinopole dobyli, od potentátův darem dostali, tu svatému Marku obětovali, však svůj obecní poklad z důchodův a na hotových penězích jinde mají. Nemohu pominouti, abych tuto kratičce nedotekl, kterak jest dotčený poklad, jakkoli dobře opatřený a hlídaný, jednoho času vykraden byl. Píše o tom Sabellicus hist. Krádež veiika Veneta lib. 6. decade 3. takto: Byl jeden Řek jménem Stamatus, rozený z Crety aneb Candie, kterýž přišel do 53 kostela tehdáž, když poklad svatého Marka knížeti estenskému v kaple, kdež bývá, ukazovali, a do též káply mezi jinými knížete služebníky, jako by jeden z jeho dvořeninův byl, se dostal, kdežto netoliko tak velikého bohatství se neužasl, ale hned, jak by ten poklad ukrasti mohl, o to přemejšlel. Tak několik dní pořád, jak by začíti měl, myslil, až jednoho času v kostele se v noci za oltář skryl a tam se zavřití dal. Potom při kaple (kteráž z mramorového štukoví udělaná jest) jeden kus mramorový mistrovsky vyňal a hned dále díru ve zdi lámal, co rumu bylo, to do pytlíku pěkně smetši vsypal a ten štukový kus zase do díry vsadil. K svítání pak aneb ke dni, když obyčej byl kostel otvírati, za oltář ušel a odtud, an žádný toho nešetřil, pod pláštěm ten pytlík rumu z kostela vynesl a do vody vysypal, tím způsobem po několik nocí to činil, až zed naskrze prolomil. Potom jakž se k pokladu dobral, ten dotčeným způsobem po několik nocí do najatého sobě domku vynášel, až jej všecken pobral, však vkládáním zase toho štukového kusu ani jinač v domnění nepřišel. Naposledy maje úmysl co nejdříve s tím pokladem z Benátek ujeti, prvé než by se co toho vyjevilo, staral se o tovaryše, kterýž by se plaviti a jemu jeho hlídati pomohl. Měl pak jednoho známého kmotra jménem Zachariáše, také z Crety rodilého, toho když sobě zvolil, vedl nejprve do kostela k oltáři a tu ho k tomu měl, že jest mu přísahou mlčení a tejnost toho, co by mu zjeviti chtěl, zachovati se zavázal. A tak Stamatus jemu o své krádeži oznámil a do svého domku jej uvedši ten poklad zouplna ukázal. K čemuž když Zachariáš jako dobrý člověk (nad tim nenadálým a k víře nepodobným skutkem ustrnuv a hrůzou jatý jsa) nic v dobré chvíli nepromluvil, až se vždy upamatoval a vida, že Sta-mat naň škaredě hledí (myslil, aby mu se něco zlého od něho nestalo, a již ovšem málo chybilo, jakž se na trápení přiznal, že jej zabiti chtěl), ochotným a veselým se stavěje, štěstí jemu vinšujíc k němu promluvil, z mlčení svého se omlouvaje a pravíc, že by pro velikou radost srdce nad takovým bohatstvím ner-cili mlčeti, ale i zblázniti se mohl. Takovým řečem Zachariáše když zloděj uvěřil, dal mu hned prsten s drahým kamenem a vyslal ho, aby lodí jednal, že v noci do ní poklad snesouc spolu do 54 Turek ujeti mohou. Zacharias slibujíc tak učiniti napomínal ho, aby neodcházel, ale ve všem naň se bezpečil, však upřímo šel na rathauz a žádal před kníže puštěn býti. To když se stalo, všecko 0 té krádeži zjevil, a aby dříve, než by zloděj úmysl změnil a co jiného před sebe vzal, tam poslali, žádal, i na důvod toho prsten darovaný ukázal. Tak hned do toho domku poslali a tu jej jali, 1 všecken poklad zouplna zastihše pobrali a s velikým všech podivením na rathauze složili, odkudž zase do té káply vnesen a lé-peji opatřen jest. Ten pak zloděj utracen a Zacharias mnohými dary a do smrti poctivým provizionem obdařen byl. Z nejhlavnějších stavení jest také arsenal, Arsenal jejž německy zeughaus a česky zbrojnice jme-nujem. Ten se spíše zdá býti obzvláštní město nežli jaká ohrada, jest v okršlku přes dvě míle vlaské a má takový nesčíslný počet všech válečných na moře i po zemi potřeb, že nelze vyčítati, nebo snáze bych mohl s onim vzácným a slavným capitanem genevk\mm císaře Karla Pátého, markrabětem jménem Davalus Vastius, toho sobě vinšovati, což on, všedši ráno do toho ceu-ghausu a teprv v samý večer vycházeje, propověděl, že by raději ten ceughaus měl nežli čtyry možná města vlaská se vším jejich příslušenstvím. Nicméně sumovně něco o něm napíši a jej na patnácte domův rozdělím, kteréž sem ne v této jízdě, ale když sem s Jeho Milostí arciknížetem Ferdinandem svaté paměti i s jinými mnohými knížaty v Benátkách předtím naskrze spatřil. První jest, v němž se uherské kopí, terče, meče na dvě ruce a zbroje chovají a ty na galérách se užívají. 2. Dům, v němž veliká děla a kusové rozdílní veliké střelby jsou, totiž kartouni, tuplkartouni etc., do sta kusů. 3. Kde koláři dělají kola a jiné potřeby na šífy. 4. Střelba veliká polní, té bylo do tří set kusův. 5. Opět kusy na šífy, jichž do čtyr set pokládali. 6. Kdež mnoho tisíc kůlí železných k střelbě, a tu množství děl na kolách i bez kol na zemi leželo. 7. Opět mnohé kusy střelby veliké a zvláště Turkům vzaté, přes sto kusův, tu množství praporcův tureckých i jiné loupeže všudy visí. 8. Kde vesla dělají, latině šlovou guber-nacula navis, vlasky themone, jimiž pozadu na šífu přidělanými všecken šíf se spravuje, nahejbá i převrhnouti může. 9. Mnoho 55 heleparten a voštipů, i kopí rejtarských do sedmdesáti tisíc, há-kův pak, tuplhákův, ručnic, mušket, a co jiného lid pěší do pole potřebuje, jest bez počtu. 10. Kdež mnoho žen bývá, ty dělají plachty na galéry. 11. Kdež se množství nadělaných plachet k šífům chová. 12. Tu jest mnoho tisíc provazů tlustých na šífy. 13. Kdež množství vesel na galéry hotových leží. 14. Kde stojí lodí velmi nákladná, veliká, zlatem a stříbrem, řezbami řemeslně ozdobená a slove bucentauro, na té každoročně i kdyžkoli jiným časem kníže solemniterv slávě a pompě své na moře vyjíždí, jako na den vstoupení Krista Pána na nebe, kdežto (jakž níže dostatečněji položím) kníže vyjedouc na moře, prsten do moře s jistou ceremonií uvrhna, je sobě a obci benátské jako pannu nějakou zasnoubuje. 15. Kdež jest mnoho galér, a jak praví, do dvou set, kromě jiných šífův, však rozkladených a nespojených, ale tak spravených, že za některý den všecky složití a sbiti, i na moře vyvezti mohou. Lidí, ješto tam den ode dne dělají a při něm slouží, pokládají na větším díle do půldruhého tisíce osob, kteří se pak od mnoha let tu pracujíce zstarali, těm dávají provizion, takže za měsíc několik tisíc panům nařízeného vydání přijde. Když toho potřeba káže, mohou do něho, co chtí, vody napustiti a hned sbité galéry aneb šífy do vody pustiti a branami (kteréž mají dvě) ven vyvezti. Jakož vždycky z rok do roka v čas nejlepšího pokoje do třicíti galér a obecních velkých šífův na moři a v por-tích pomořských drží, kteréž by loupežníky jímaly, bezpečnost na moři působily, zvláště co se moře Adriatického jich vlastního dotýče (kteréž se tim jménem jmenuje počítajíc od Benátek až na samý špic aneb konec Italiae a z druhé strany proti Itálii až k horám, jenž Acroceraunii montes šlovou, dochází, kdež odtud zase slove Ionium moře, a čim dál jinače však to celé mareMe-diterraneum, to jest prostřed země ležící, se jmenuje). Nebo tak sou s okolními potentáty i s Turkem na tom zůstali, aby každý šíf aneb galéru zajiti aneb lidí na ní pomordujíc potopiti mohli, kteříž by pasportu neměli, buďto ve třech aneb ve čtyřech šífích spolu nebyli, aneb admirálovi, to jest hejtmanu benátskému na moři, spustíc plachty a z některého kusu střelby pozdravení mu 56 dadouc, poctivosti neučinili, protože ti, kteříž by se k nim dotčeným způsobem nezachovali, zajisto piratae, loupežníci býti musejí. Turek také v tu stranu moře nikdá jednu galéru samou pro strach křesťanův nepouští, protož nedbá, by i časem (jakž se to stává) některá jeho galéra, ješto by sobě tejně poodpustila a na loupež do moře Adriatického táhla, tim způsobem potrestána byla jiným ku příkladu, aby proti učiněné přísné zapovědí jeho, za kterouž mu Benátčané platí, neloupili a Benátčanům neškodili. Nebo to moře pro úzkost svou a mnohé skály, hory a jiné kouty kupcům velmi nebezpečné jest, loupežníkům pak jisté čihadlo a stráž k loupení a obírání šífův. Každá galéra vypravená nejméň pány za měsíc do sedmi set dukátův stojí vy-chovati. To až potud o zevnitřním způsobu města. Nyní počnu praviti o vnitřním, totiž o regi- ' v v , j , v, O regimentu mentu a správe mesta, od počátku obce az do & v , K ' K mesta těchto časův. Co onen učený a pobožný muž Io-hannes Gerson v traktátu de potestate ecclesiastica, considera-tione 18., o cíli a směřování všeho regimentu, píše těmito slovy: Finis legis civilis etgubernationum est, ut homo teneatur aliquid agere vel non agere pro conservatione humanae felicitatis, legis divinae, pro consequutione felicitatis aeternae. To jest: Cíl práva a správy jest, aby člověk povinen byl něco před se brati aneb nebratí pro zachování zemského dobrého. Cíl zákona Božího jest, aby se věčné dobré dosahnouti mohlo. To řku tak skutečně až posavad obec benátská prokazovala, že jest cíle šťastného obcování lidského svým dobrým regimentem nad jiné obce a království požívala, a slove od toho pannou neposkvrněnou, protože od začátku svého nikdá od žádných nepřátel přemožena a v poddanost přivedena nebyla. Nebo nečte se o žádné obci ani městu od světa počátku, kteréž by v tak dlouhém času jako Benátky aneb Benátčané nikdá nepřátelům svým v moc nepřišly. Ačkoli praví, že jsú za některý čas římským císařům štuku zlatohlavu každoročně jako recognitionis nomine, na znamení poddanosti posílati měly, kteroužto povinnost jim císař Oto První z lásky, když ho kníže benátské v způsobu neznámém a pro slib, kterýž byl učinil, putovati k svatému Marku, slavně ctil a choval, 57 Diskurs že jim odpustiti a je z ní propustiti měl. Sabelli- 0 správě cus lib. 2. enead. 9. Však mohli to (snad) pro sousedství aneb více pro daleký strach, nežli z jakého skutečného přinucení činiti. Neb to posavad zachovávají, že raději pokoj penězi kupují, nežli válkou sobě dobývají. Způsob tedy správy jejich všickni napořád aristocraticum (to jest, kde přední a znamenitější lidé i moudří správu města, obce 1 země drží, nepřipouštějíce k ní lidu obecného a řemeslníkův) jmenují a býti praví, a tak proportionegeometrica, když totižto obzvláštní přední, sobě rovní v bohatství, urozenosti a jiné mnohé v tom převyšující osoby se šetří aneb krátce když obzvlášt-nosti se požívá, že by se řídili a spravovali. Kdežto naproti tomu jest způsob správy democraticus, to jest, v kterémž se všickni stavové, tak dobře vyšší jako nižší, ke vší moci a správě obecné, jedni před druhými nic napřed nemajíc, připouštějí, a ta slove proportio arithmetica, že se tu žádného bohatství, urozenosti ani jakého privilegium obzvláštního nešetří. A těm dvoum správám protivný způsob třetí jest monarchia, kdež toliko jedna osoba o své ujmě jménem svým, vlastní a plnou mocí vládne a rozkazuje. Ale kdo pilně způsob jejich správy naskrze a ve všem se mnou pováží, pozná, že k žádnému z těch tří vlastně, ani k žádnému obzvláštně připsati se nemůže. Nebo ačkoli některé přední důstojnosti a úřady samým algentilhuomini, latiněpatriciis, vlastně na česko se vykládá vládykám, propouštějí, jako ku příkladu knížecí, patriarchitské, rádní aneb konšelské etc, avšak také přední úřady samým z obce a ne vládykám přivlastňují, jako nejvyšší kancléřství a nejužitečnější u nich zemská písař-ství per omneš gradus. K tomu ačkoli gligentilhuomini přednost mají při shledání obecních i obzvláštních, však zase přístněji se tresce vladyka, když co nejmenšímu z obce ublíží, nežli když jemu od obecného měšťana co uškozeno bývá. Obojí pak jednostejné svobody při obcování, kratochvílích a jiných všech obchodech požívají a sobě rovní jsou podlé regule arithmetycké. Úřady když rozdávají aneb rozdělují, činí to jak losem, tak volením společně, proti reguli geometrycké, kteráž, aby osob šetření a vybírání bylo, vyměřuje, i proti arytmetycké, kteráž vesměs 58 kohokoli a z jakéhokoli stavu neb povolání, když by jen hodný byl, vzíti dovoluje. Co se monarchiae dotýče, té také na díle kus přijali, když sou kníže nad sebou postavili a jemu v několika věcech plnou moc a mnohá regalia, jako listy svým jménem tytu-lovati, podpisovati etc, minci rázem svým biti dáti, audyencí a odpovědi dávati etc, povolili. Avšak v nejhlavnějších věcech nic bez dovolení rad sobě přidaných učiniti ani svým jménem aneb mocí před se brati nemůže. A tim způsobem mohl bych mnoho jiných příkladův přivesti, kdyby toho potřeba ukazovala. Vide Bodinum de re publica. Aby pak vždy jméno správy jejich politické se ukázalo, vidí mi se, že mixtus status proportione harmonica slouti může, to jest správa ze dvou aneb tří jiných smíšená, divným prostředkem a libou mírností vše srovnávající, úřady dle každého náležitosti, pokuty dle zasloužilosti vyměřující, a to se při této benátské obci znamenitě poznává. Nebo ač kníže vždy jako hlavu nad sebou mají, však to jim působí, že stav vládycký a městský, když jiného nad sebou vidí a k třetímu zření mají, sobě nepřekážejí a nezávidí etc, a přitom nejsou jako poddaní a chlapi, aniž se tyranství strachují, ale svobodní zůstávají. A to příkladem tělesného člověka, v němž mysl aneb rozum nejpředněj-ší jest, spravuje, zdržuje a vede jej jakkoli v rozličných oudech těla, v rozdílných vlastnostech a skutcích sobě odporných postaveného, kteréž co by bez rozumu chvalitebného způsobily a co zase rozum bez přisluhování oudův, každý věděti může. A tim způsobem mnoho jiných harmonii správy jejich se najde, když úřady pořád teď níže vypisovati budu. Od začátku založení toho města až do tří set let, kolik ostrůvků bylo, tolik bylo hejtmanů obce, jenž tribuni slouli. Ale potom, když se stavení města lépeji spojila, všelijak jeden na druhého grunty sahajíc mezi sebou se nesnadili a tak velice nesvorní byli, až obec všech těch hejtmanství, rozuměje, že by žádného řádu nebylo, se spolčila, hejtmany jednomyslně z úřadu ssadila a kníže, kterýž by je všecky dle jisté sobě dané instrukcí a přidaných k radě osob spravoval, sobě volila. Což se stalo léta Páně 700. Potom pomalu jiní uřadové vzešli, kteréž 59 tuto pro krátkost pominu, ale o nynějším magistrátu, jak jest rozličný, kdy pošel a co spravovati má, kratičce položím. Všecka obec dělí se na osoby duchovní a světské. Duchovní hlava jest patriarcha, a má pod sebou biskupy a rozdílné preláty. Dokud Atilla města Aquilegium nezkazil a nevyvrátil, byla v něm stolice patriarchy, ale potom na žádost Benátčanův ta stolice do Benátek přenesená jest, a tu až podnes trvá. Že pak nekaždý rozumí, co jest to za úřad patriarcha, a zvláště když ho u nás ani vůkol nemáme, toto v krátkosti o něm oznámím. Patriarcha jest slovo řecké, česky slove otec otcův aneb nej-vyšší otec, a to proto, že jako oni staří za Starého zákona, Abraham, Isaac, Iacob, patriarchové šlovou, nebo jsou jiných naších svatých otcův původové a předkové byli, tak i nyní v církvi křesťanské otcové jiných otcův, jako arcibiskupův, biskupův a prelátův býti mají. Byli pak za staré církve toliko tito patriarchové: římský, konstantinopolitánský, alexandrinský, antiochenský a jeruzalémský biskupové, jakž to in decretis Gratiani distin. 22. part. 1. cap. Renovantes et ibid. Diffinimus Privilegia psáno stojí. Po některých časích k těm jiní při- patnarchuv f j j j ť dáni jsou, jako aquileienský, biturycenský, města v Frankrejchu, jenž slove vůbec Bourges, Cantuaricensis v Englandu, Cantabrige po englicku, biskupové, jakž o tomglo-ssa cap. Diffinimus dist. 22.,veá\é9. q. 3. Conquestus a ca. Nunc vero ibid. a 32. dist. cap. Erubescant svědčí. Privilegia jejich přední jsou, že šlovou primates, 99. dist. cap. Provinciae, a jsou více nežli arcibiskup, dist. 21. cap. Cleros,Abbas in cap. scrip-tum de electione. Též že před sebou všudy, kde jdou, kříž mohou dáti nésti, kromě kdyby papež osobně tu byl anebo legát jeho a latere, že k nim apelovati se musí prvé nežli ku papeži z kraje pod jeho správu náležitého, ca. 23.Antiqua tit. 33. de privilegiis et exces., 9. q. 3. Conquestus, že arcibiskup bez jeho povolení aneb jemu učiněné praesentací žádného biskupa světití nemůže, dist. 65. Placet et cap. Quoniam ibidem. A některá jiná, pro krátkost tuto pominutá. K íž Světských hlava jest kníže a má pod sebou lid na tré rozdělený, totiž vladyky, měšťany 60 a obecní sběř. Ačkoli pak všickni jednostejně měšťané jsou a městského práva jeden tak jako druhý užívá, však rozdíl jest, že vladykové vším vládnou a na hejtmanství do všech krajin a měst jim poddaných vysíláni bývají, druzí téměř všech uřadův zhoštěni jsou. Kníže má svou instrukcí, kteráž v tejnosti jest, ale co se při volení a panování jeho, pompy, důchodův a jiných předností jeho vůbec známých dotýče, o tom tuto položím. Po smrti kteréhokoli knížete, a jak hojen k hro-bu slavně a na obecný náklad doprovodí, hned se k tomu nařízení senatores, to jest rady, na palác sejdou, z nichž nejpřednější viceregent a vicedux, to jest místodržící, právem jest. Ti, dokud jiné kníže voleno není, z palácu nemohou, nebo dvéře se zavírají a silně vartují, takže oni v tom čase všecky zemské potřeby říditi a opatrovati musejí. Po témž pohřbu shromáždí se veliká rada, gran consiglio '/íj. 'v , v i i' j ' \ j. Gran consiglio. recena (o kterez mze se pokladá), a ta z pro- veliká rada středku svého nařídí osoby jménem inquisito-res, aby se na život a správu předešlého knížete vyptali a v jistém času, pokudž by co zlého na něj mohlo prokázáno býti, žalovali a jeho statek na místě obce vinili, takže dědicové a statku držitelé nebožtíka, pokudž co prokázáno i od panův přisouzeno bývá, to z statku nahraditi musejí, však jich živých poctivosti a dobrého jména bez ublížení. Ač i v té příčině ani tak přísně s dědici nezacházejí, aby nemírnou sumu na statek uklá-dati měli, ale leda bázeň a strach byl budoucím knížatům, aby se šetřili a dětí neb přátel svých nezavozovali. Pakli nic strefování hodného není, chválí se a památka jeho dobrá zůstane. Potom sejdou se, aby nové kníže volili, a tu divným ,„..... o ! v . , í' - • j • j i ' i' • Vybíraní losův obyčejem losy vybírají, jedni druhé volíc nejprve za volence a ti zas jiné, až naposledy několik osob, který by knížetem býti měl, volí, a ten musí dvacíti pěti losy aneb (jakž oni užívají) kuličkami stříbrnými a zlatými jiné převyšovati. Takový když se najde, hned mu jiní všickni ruce líbajíc štěstí s radostí vinšují a někteří jej na paláce i ven z palácu lidem vyhlásí, na to hned po všem městě zvoní, rázem jména a obrazu jeho mince se bije. Vtom vedou jej do kostela svatého Marka a on po 61 vykonání služeb církevních na pavlači se lidu ukáže, ke všech-něm řeč učiní a ve všem dobrém se zakazuje. Odtud jej doprovázejí páni radní k oltáři, kdež on procuratoribus sancti Marci, totiž kostelníkům kostela svatého Marka, dle jemu předložené formule přísahu činí. Potom přistoupí vicarius téhož kostela a knížeti praporec knížectví do rukou dodá, kterýž on jinému k držení odevzdá. Po ofěře odtud ke dveřům jde a vstoupí na stolici, na způsob kazatedlnice udělanou, s kterouž od plavcův právo k tomu majících zdvižený okolo kostela po placu a vůkol se nese, maje vedle sebe jednoho z nejbližších příbuzných svých, kterýž z mísy všelijakou zlatou i stříbrnou minci hrstí mezi lid hází, až bývá přinesen k stupňům palácu, kdež ho páni radní očekávají. Tu z té stolice sejda klobouk knížecí od jednoho na hlavu jeho se vloží a tak jde do pokoje rádního, kdež právo a klíče palácu k sobě přijímá. Odkudž potom každý domův se Jakým způso- navracuje. Kníže pak když vychází, vždycky ten-bemvychazi D J kníze to způsob zachováva: ma na sobe odev knížecí, totiž klobouk, sukni zlatohlavovou s dlouhými rukávy až k zemi, a jak z palácu vyjde, pokaždé velikým zvonem na věži svatého Marka zvoní. Nesou před nim praporce na dlouhých tyčích, trouby stříbrné přes dva lokty zdýlí, jimiž před nim troubí, nesou také kříž, za tim stolici pozlacenou a polštář zlatohlavový. Potom jde kníže pod umbrelli mezi dvěma maje na hlavě knížecí čepici aneb klobouk špičatý a rohatý, kterýžto roh jest pozadu nakřivený, znamenaje a jako ukazuje, že ne na něm, ale na těch, jenž za ním jdou, senátořích, moc a vládařství záleží. Napřed na tom klobouce jest přidělaný zlatý Laurentius kříž, a to z té příčiny, když jednoho času otec kní-Ceisus, kníze £ete ]^aureni[a Celsa jemu jako synu svému kní- benátské žecí poctivost učiniti, klobouk před nim sníti a ruce políbiti se zbraňoval, ten kříž dali, aby i knížecímu úřadu i otcovské moci se neublížilo, tim způsobem, jako by, když to otec učiniti musil, ne synu, ale crucifixu ku poctivosti to učinil. Egnatius exempl. lib. 9. cap. 5. Za nim jde množství panův dva a dva spolu, však z prvních dvou po knížeti ten, který po pravé 62 ruce jde, nese meč nahoru špicí obrácený v pošvě zlaté na znamení, že jakož jiná knížata a potentátové meč dobytý před sebou nositi dávají a tim svou plnou moc a panství dokázati chtějí, tak naproti tomu on svou moc zákony a právy obmezenou, jako meč pošvou obalený, od těch, kteříž z rad za nim jdou a meč nesou, ve všem dosahuje a jích radou nic kvapného předsebráti nemůže a nemíní. Sabellicus lib. 7. enea. 8. Jedna z předních povinností jeho jest, že každého téhodne jednou ke všem úřadům osobně dojiti, dohlídnouti, je k spravedlnosti, aby nic z přízně a z hněvu nesoudili, napomínati, a pokudž by na nějaké žaloby šly, je potrestá ti moc má a může. Egnat. lib. 2. cap. 1. Důchodu stálého z obce vychází knížeti tři . , , o, , o , , , , . Co ma tisíce dukatuv a na ty musí drabanty chovati za důchody a jiná vydání činiti, zvláště pak čtyry pankéty každoročně dáti strojiti, jako na den svatého Štěpána, na svatého Marka, na den Božího vstoupení a na svatého Víta, k těm veliké množství panův oficírův pozvati a nadto jednou v roce každému z rad dar od zlata aneb stříbra dáti povinen jest. Již pak úřady a jiné offlciry tuto položím. r»v j v . , j iiii • /• Jiníuřadové Predne jest rada veliká, vlasky gran consiglio, a jako základ všeho regimentu. V té radě a z jejího prostředku skůro všickni officirové se volí, krom některých málo, kteříž od rady pregadi řečené voleni bývají. Do té pak velké rady všickni patricii přes pětmecítma let s stáří přijití mohou a scházívají se v zimě po obědích, v létě ráno obyčejně v svátek aneb v neděli, takže jich všech spolu do čtrnácti set shromážděných bývá. Po té radě jde jiná, pregadi slove, česky dožádaných, a ta vlastně rada slove. Neb v té se věci strany pokoje i války pořádně řídí, mohou nové řády ustanovovati, hejtmany voliti, radu řečenou i savi grandi, i savi de terra ferma a i savi degli ordini etc. voliti a bez podání toho na velkou radu potvrzovati. Collegio jest rada, v kteréž kníže, šest rad jiných, šest savi grandi, pět savi de terra firma, pět di savi de gli ordini a tři di quarantia criminali sedí. Před těmi čtou se listové odevšad, tu se audiencí dává legátům, comissí nařizují, a co k které radě vy-říditi náleží, to odsílají a odvozují. 63 Savi grandi šlovou vysoko moudří, těch jest šest, řídí a spravují věci pokoje i nepokoje se dotýkající, píší a odpovědi dávají potentátům cizím, a co nařídí, o tom radě pregadi relací činí. Savidi terra ferma, to jest moudří na zemi, těch jest pět, nemnoho se od savi grandi dělí, však nejvíce válečných a soldát-ských věcí se dotýkají. Savi degli ordini jsou mladí lidé v pěti osobách, kteříž sobě ledacos od starých rad k vyřízení dáváno mívají, aby se cvičili a budoucně hoditi mohli. Consiglieri, rady, jsou šest v počtu, ti vždycky při knížeti býti a s nim říditi musejí, on pak nic bez nich nečiní, co by pak těžkého bylo, to mohou na velikou radu vznésti. Consiglieri da basso, rady dolejší, ti nebývají než zajeden rok, osm měsícův in collegio a čtyry měsíce in quarantia crimi-nale, protože z nich každý rok někteří do jiných vyšších uřadův povoláni bývají a na jich místo jiní zas se dosazují. Procuratori di S. Marco, úředníci svatého Marka, těch jest okolo čtyrmecítma, spravují poklad a důchody svatého Marka, kšafty, odoumrtí, záduší a jiné mnohé věci, z těch se pregadi dělají, savi grandi a často i knížata. Consiglio di dieci, rada desíti panův, a ti vládnou nad věcmi, kteréž by se proti obecnému pokoji aneb dobrému dály, jako jsou sekty, puntování, falešné mince dělání, sodomářství. Spravují školy a kancelář, mají sobě svěřené některé důchody, municí, děla a galéry, ješto znamením C, X znamenané jsou. Avogadoridi commune, obce prokurátoři, ti nad řády a ustanovením ruku drží, když by z quarantie criminale komu v čem křivi byli, mohou se proti ním postaviti, i proti signoři di notte, a napravovati. Censoři, páni nad řády ustanovení, ti každého z neřádu jakéhokoli trestati mohou. Giudici da petitione, soudcové žádosti soudy peněžité řídí, když by co pod sto liber (učiní tisíc dukátův v Benátkách) bylo, a co výše, to páni in collegio soudí. Spravují ungelt, drží ruku nad smluvami a zápisy, soudí marináře, kupce, dávají léta 64 nezletilým, kšafty, když by zatmělí byli, vysvětlují, o škody na moři stalé ortel vypovídají. Giudici del forestiero, přespolních soudcové, ti mezi přespolními soudí, přespolní spravují a nad nimi ruku drží, a co se méněji desíti dukátů dotýče, to hned na místě soudí a odbudou. Giudici da i mobili, soudcové svrškův, kteréž by se buď kšaftem poručily, aneb komu zapsaly. Soudí také šuldpryfy, v kterýchž by dva svědkové podepsáni byli. Procuratore, úředníci, ti soudí počty poručníkův a kde by jaká rozepře byla o statek, krom města. Proprio soudí věna, podíly mezi přátely, nápady po nekšaf-tujících a o stavení, mezech etc. Essaminatori vyslejchají a přijímají svědomí pro smrt, spravují prodaje a koupě, dání statku, a tu se podpisují, když k němu povolují, dovolují také sequestrův na statky, když by se věřitel obával a to prokázal, že by dlužník všecko jemu ke škodě utratil, půjčky, základy a jiné věci řídí. Cathaveri, soudcové fiskální, totiž kde se co pokut dotýče, spravují také patrony a comity šífův, prodávají statky na obec přišlé, řídí věci při moři nalezené a na zemi poklady, také poutníky do Jeruzaléma mezi patrony lodí vyslejchají. Piovego soudí ouroky a lichvy, šetří, aby canales nebyli za-nečištění ani stavením pokažení. Sindici šetří, aby obecnému dobrému se neubližovalo, prokurátoři lidských spravedlností nezdržovali aneb lidi nezavo-žovali. Sopra castaldi jsou, ješto exekvucí činí a dovolují, i co by se proti ní vedlo, soudí. Superioři jsou, kteříž sopracastaláův strany execucí přeči-nění ruší a soudí. Auditoři vecchi, staří posluchači, k těm se apeluje od menších k tomu zřízených soudův, jejich nálezy rušiti i měniti mohou, svědomí přijití dovolují aneb zapovědí. Auditoři novi šlovou česky noví posluchači, ti přijímají a soudí apelací odjinud krom z města činěné. 65 Auditoři novissimi, jako ještě novější posluchači, jsou přidaní k novým, když onino tak mnoho zaneprázdnění a věcí mají, že by odolati nemohli, tito je v ostatních a menších apelacích zastupují, zvláště co přes padesáte dukátů sumy nepřebíhá. Signoři di notte civili, na česko páni noční, ti jsou exequu-tores panův delforestier, soudí podvody a exekvucí činí vně po zemi. Signoři de notte criminali, jiní noční páni, ti šetří ohňův, mordův, vpádův, outokův nočních, mohou na smrt odsouditi lotry, však s radou panův la quarantia. Mají pozor, aby jeden dvou manželek neměl, ani žena dvou mužův, soudí ty, kteří panny a paní poctivé o poctivost připravují. Tresčí přijímače lidí malomocných, kradených věcí, židy, když co proti ženskému křesťanskému pohlaví prohřeší, i lékaře a barvíře, když koho raněného tejně hojí a jeho jim neoznámí. Quarantia vecchia, čtyřiceti starých, soudí milosti, jak strany štědrosti a privilegií, tak strany vin promíjení a na poctivosti opatření. Napravují, coby auditoři vecchi nedobře nařídili aneb nemohli dostatečně spraviti. Quarantia nova, čtyřiceti nových, soudí, co by auditoři novi přehlídli aneb spraviti nemohli. Collegio di vinti, dvaceti panův, soudí, co by pod tři sta du-kátův stálo, však toliko dva měsíce domácí a dva měsíce přespolní věci. Quarantia criminale, čtyřiceti útrpného práva panův, soudí zločince všelijaké. Signoři alV acque, páni nad vodou ustanovení, nad canali a nad šífy, kteříž jsou v velkém kanálu. Sign. alle biave, páni, kteří pozor mají na mlejny a aby dostatek mouky i obilí byl. Sign. alla sanita, páni nad zdravím, totiž dohlídají, aby se nečistotou k nakažení města příčina nedala, a jest-li kdo nakažený, časně jej do míst a špitálův k tomu nařízených dají. Ti také pozor mají na lékaře a dryačníky. A mají počet všech cortesan, to jest obecních nevěstek, pro plat, kterýž od nich berou, aby řád mezi nimi byl, jichžto soudcové jsou. 66 Doana da mare, ungelt mořský, vybírají z šífů panských i všech jiných z kupectví ungelt a každý šíf přehledávají. Cinque de la pace, pět panův pokoje, protože vády, hanění, rvanice soudí a přetrhují, a tak pokoj působí. Iustitia vecchia, spravedlnost stará, soudí mzdy zasloužilé a záplaty, falešníky vah, měr etc, šacují obilí a jiné věci, zapisují a soudí tovaryše řemeslníky, kteříž ze mzdy dělají. Consoli de mercatanti, konšelé nad kupci, soudí věci kupecké a handle. Sopra consoli, nad konšely, soudí dluhy kupecké a bancque-rotaře, ješto fallirují a víry nedrží aneb slibům za dosti nečiní mezi kupci a uvozují věřitele do statkův dlužníkův. Sign. sopra le pompe, páni nad přílišnou nádherností, buď od šatstva, jídla, kratochvílí a stavení. Governatori delľ entrate, páni nad důchody. Sopra datii, páni celní. Giustitia nova, páni nové spravedlnosti, spravují hospody obecné a vína, aby se nefalšovala při šencích. Sette savii jsou přidaní, aby od giustitia nova k nim se apelovalo. Sign. alsale, páni nad solí. Sig. sopra i conti, páni nad počty, dluhy obecní a dlužníky spravují. Proveditori di commune, obecní starší, aby se náve a šífové dobře a v jisté míře dělali a nebyli přeladováni, dohlídají, spravují mosty po městě a přívozy. Sopra camere, podkomoří, spravují věci komorní všeho panství a jim se komorní platové odevšud dodávají. Dieci officii spravují reštanty obecní a všelijaké příběhy i obmysly dlužníkův obecních. Dieci savii, deset moudrých, k nim se od dieci officii apeluje. Ragioni vecchie, ti, když ambassaáoh, knížata a páni přespolní do Benátek přijedou a jim se poručí, mají tu povinnost, aby je opatřovali profanty a potřebami, a to z obecních důcho-dův, dohlídají k škodám obecním v městě i ven z města. Datio dal vino, ungelt z vína berou a je do města propouštějí. 67 Ternaria vecchia spravují omastek. Doana da terra ungeltní věci řídí, kteréž od okolních zemí docházejí. Panni a oro dohlídají k těm, ješto zlatohlavy, stříbrohlavy, pasomány a krumplování dělají, aby se spravedlivě ve všem chovali. Camarlenghi di commune jsou jako zollmistří a rentmistří obecní. Za nimi peníze obecní se chovají, a ti je vydávají na poručení panův, s podpisem panův collegiátův, consiglieri a i savii. Messataria vybírají ze sta peněz jeden, věcí prodaných aneb koupených. Avocadori fiscali dohlídají ke všem výběrčím a celným, aby se dobře chovali. Straordinarii zapisují, co se od bohatství a peněz z města ven veze a co každý z kupcův do handle na šif dává, a toho dávají každému vejpis. A to jsou nejpřednější oficirové, kteréž sem proto nejvíc ze jména tuto položil, aby každý soudil po počtu a množství uřadův velikost panství a zaneprázdnění jejich, i jakým řádem to pěkně mezi tak mnoho osob rozděleno jest, též jak to až posavad pokojně a šťastně řídí, bez závisti jedněch druhým, ješto byjinde jedna osoba všecky třebas úřady na se potáhnouti chtěla, by pak ledva s jeden mohla býti, vše nám ku příkladu a k dobrému. Panství pak Benátčanův jsou mnohá a veli-Země ká. V Itálii drží celou Marcam Trevisanam, po- Benátčanům tom Istriám, díl Sclavoniae, Dalmaciae, char-vátské země, ostrovy Zante, Corfu, Candia a jiné menší v moři Adriatickém ležící, do kterýchžto všech panství přes sedm set hejtmanův, vlasky potestates, za správce z prostředku svého vysílati musejí. Důchodové t^°ij » v , - - i Benátčanův Důchodové rocni a stah, kromě co jiných, jako odoumrtních etc, jsou mnozí, jichžto se do patnáctikrát stotisíc dukátův aneb půldruhého milionu schází. Ale zase mnoho vydání přijde na pevnosti, na galéry, stavení Štědrost a jiné potřeby obecní, anobrž tak štědře se v tom Benátčanův chovají, že když Pán Bůh na koho metlu ohně, 68 šífův potopení aneb skrze nepřátely odjetí i jiné škody dopustí, tomu z obecných důchodův dle jeho potřeby, byť on i bohatý byl, pomoc peněžitou činí a darují. Bembus histo. Veneta lib. 3. Dotekl sem výše, že chci o způsobu zasnubování sobě moře, kterýž kníže každého roku na den Božího vstoupení zachovává, vypsati. Jest pak história taková: Léta 1175 císař Fridrich Barbarossa toho jména první, a to ten, kterýž kníže české králem Historia o pa-v , ;, .v , /, , , v. ., , , peziacisan a ceske knížectví královstvím učinil, s moci válečnou do Vlach proti papeži Alexandrovi III. vytáhl z těch příčin, že by papež Alexander III. titul a právo země Siciliae aApu-liae bez jeho vědomí a vůle rozdávati, Lombardie a Mediolanu se ujímati, v říši na duchovní osoby mnoho peněz ukládati, titul a jméno císaře před svým postavené rušiti, nadto když táhl do země Svaté a Jeruzaléma dobyl, tam soldánu egyptskému kon-trfekt císařův s listem odeslati a tejnosti císařovy vyjevovati měl (což i listem a kontrfektem, kterýž od soldána, když v jednom lese koupaje se sám druhý daleko od vojska svého jsa jat a k němu přiveden, i domu zase po učiněném s nim pokoji a postoupení dobytých pevností propuštěn, dostal na sněmu v Nor-berce za tou příčinou držaném, dostatečně ukazoval). S tak velikou tedy sílou císař táhl do Vlach, a nač přišel, přemáhal, takže papež Alexander III. se uleknouti a do Benátek v oděvu prostém utéci musil, dav se do jednoho kláštera, disanta Maria della Caritá řečeného, za kuchaře, a jak někteří chtějí, za kaplana. V tom císař po své vůli hospodařil a ve Vlaších dlouho se zdržoval, vždy se po něm vyptávaje, až naposledy dověděl se, že by dotčeným způsobem v Benátkách se skryl, kdežto potom původem jakéhos Francouza poznán, knížeti oznámen, od knížete přijat a tam ode všech za svatého Otce a náměstka Krista Pána držán a ctěn byl. Z té příčiny císař ku panům Benátčanům legáty své poslal, aby ho od nich žádali a jemu ho vydali, syna pak svého s armádou po moři vypravil, jestliže by nechtěli, aby blíž k městu přitrhl a je v strachu držel, až by s druhou armádou k němu osobně přitáhl, však prvé aby se s nimi nebil, zapověděl. Benátčané když toho učiniti nechtěli a armádu císařova syna 69 spatřili, dřív než by otcova k ní přispěla, také armádu svou proti němu vystrojili a jeho jako mladého, kvapného, cti a chvály žádostivého k tomu přivedli, že jest se s nimi potkal. Tu lid jeho poražen a on sám jatý do Benátek vezen byl. Císař Fridrich velmi se nad nešťastnou příhodou syna svého ulekl, a chtíc jeho mstíti, k tomu se silně strojil, však od syna, kterýž k němu prvé na závazek vzatý propuštěn byl, i jiných pokojných lidí k tomu přiveden, že jest se církvi pokořiti a s papežem Alexandrem smířiti uvolil. A tak do Benátek osobně jel, před kostelem svatého Marka od papeže Alexandra rozhřešení žádal i došel, však s tou pokorou kleče trpěti to musil, že k němu papež Alexander, nohu pravou na hrdlo položiv, tato slova promluvil a volati dal: „Scriptum est: Super aspidem et basiliscum ambulabis et con-culcabis leonem etdraconem" to jest: „Po hadu a bazilišku cho-diti budeš a lva i draka potřeš." Ač i toho tak zprosta císař vytr-pěti nemohl, nýbrž se ozval a řekl hlasitě: „Non tibi, sed Petro," to jest: „Ne tobě, ale Petrovi." „Et mihi et Petro", „I mně i Petrovi," duplikoval papež Alexander. A tudy pokoj z obou stran učiněn a císař od Benátčanův slavně chován a ctěn byl, jimž také zase mnohá dobrodiní za to prokázal. Papež pak Alexander povolav tehdáž kníže benátské jménem Ciana, kterýž tu bitvu nad synem císařovým obdržel, k němu, podávaje mu prstenu, tato slova promluvil: ,Jiccipe, Ciane, et me auctore ipsum mare hoc tibipignore obnoxium red-de, quod tu tuique successores quotannis stato tempore et die servabitis, utomnis posteritas intelligatmaris possessionem jure belli vestram esse quandoque factam atque uti Papež čim uxorem viro, ita illudvestro subiacere imperio," knize benátske J ľ daroval to jest: „Ciane, vezmi a mým původem i timto základem moře sobě zasnubovati hleď, což ty i tvoji náměstkové každoročně jistého dne vykonávati budete, aby všickni potomci věděli, že jest moře rukou brannou v vaše držení přišlo, a jako muži manželka povinna jest poslušnost za- chovati, tak i to moře moci vaší poddané buď." A jiná privilegia, jako ty praporce, trouby, stolici etc, a aby na olově pečetil etc, jakž výš oznámeno, pro památku takového 70 jemu od nich učiněného dobrodiní daroval a k tomu povolil. Odtud tedy ta ceremónia počátek vzavši posavad se zachovává. A když den Božího vstoupení Ceremónia při v,.j , , ,., , v,f , zasnubovani přijde, vystrojí se z ceughauzu veliký sir, bučen- ř tauro řečený, kterýž čalouny drahými, stolicemi, stoly od zlata a stříbra nákladně ozdobí a před palác knížete připlaví. Tu kníže s nej přednějšími pány a potentátův legáty na ten šíf v svůj majestát vsedne a jiní páni z obou stran pořád s velikou slávou a pěknou muzikou a tak s velikým množstvím jiných malých šifův a gondolí na tisíce jich následujících na moře za brány, castelly jménem, nedaleko vyjede, kdežto po vykonání od patriarchy aneb ojídala jeho jistých ceremonií a říkání kníže vystoupí a některá slova promluvíc prsten do moře uvrhne a zas se posadí. Vtom trubači troubíc a z střelby na pevnostech vystřelíc jedou zpátkem do pevnosti, v kteréž kníže jako ženich předním panům na svůj groš slavný pankét místo veselí strojí, a potom k večerou do Benátek s radostí se navracuje. Vypisují tu historii Nauclerus, Funccius, Barnus, Sabellicus, Sig-onius a jiní. To až potud o vrchnosti. Co se pak měšťanův a lidu obecného dotýče, ten jest nad okolní národy a jiná města rozkošem a kratochvilem oddaný. Nebo ač jest město v místě neúrodném, totiž v moři, a nemá ani vody ku pití a vaření, kromě tu, kterouž od země na šifích velkých a za peníze na prodaj vezou, však takový všech věcí tam dostatek jest, zvláště co se lahůdek dotýče od jídla a pokrmův, že jest ku podivu, a ne nadarmo tak množství veliké v něm lidu se zdržuje. Před málo kolikas „ ,, , , J v Benátkach lety počteno jest mužského pohlaví, od dvacíti let stáří výš počítajíc, padesáte devět tisíc tři sta čtyřiceti devět osob. Ženského pohlaví šedesáte sedm tisíc pět set třiceti jedna osoba, dětí od šesti let stáří až do dvacíti padesáte osm tisíc čty-ry sta dvanácte, mnichů dva tisíce jedno sto osmdesáte tři, jeptišek dva tisíce osmdesáte dvě, židův jedenácte set padesáte sedm. Však cizozemce vyměňujíc, jichž žádný počten nebyl, a těch jest též mnoho tisíc osob. Z velikého tedy při všech věcech dostatku také na mnohé a časté kratochvíle se oddávají. 71 Nebo každodenně nemalo toho na plácích města i po domích apo moři jest viděti a má člověk přespolní dosti ,. . . toulek k zmaření času. Také tance (k nimž kaž- ne kratochvíle v dý může a ti se bez kvasů a hodův, jiným obyčejem a způsobem nežli u nás, držívají), honby na gondolích, střelby rozdílné, zvlášť pak z luků aneb lučišť, kteréž kulky olověné aneb hliněné nesou k kačatům pitomým i jinak se provozujíc, comaedie a hry obyčejné jsou. A tak již tomu páni Be-nátčané navykli, že na plácích, kdo co chce odbyti a prodati, šetří, aby muziku libou a nějaké comaedianty,)ež oni harlecini, zani, pantaloni etc. jmenují, v tom svůj obchod vedoucí, za peníze zjednal. Ti, jak dobře hrají, tak mnoho divákův, posluchačův a kupcův mají, jestliže nic, tedy málo odbývají. A trefí se, že takových her množství na jednom placu vjedné hodině bude, a jeden druhého všelijak předčiti a diváky odluzovati hledí. Přes to, ačkoli vrchnost jejich přísný regiment vede a velice sobě tiše počíná, však také často sobě i obci poodpouští a rozdílné kratochvíle obci z důchodův obecných působí. Kupříkladu dosti směšnýjest ten obyčej, že některého času v roce dají provolati, aby se dokonale slepí v jis- Směšná t^ místo a čas dali najiti, že svinský lov držeti kratochvíle LiV., XT v . , , ,,v ' , , v , svinského lovu cnteJL Nacez mnozí a v tom rytířství zkušeni ochotně se najdou, však přes deset jich ze všeho počtu k tomu voleno nebývá. Těch pak deset slepých do zbroje a kyrysu celého oblekouc, dobrým sochorem do rukou opatříc na plac k tomu obraný uvedou, na němž jest kůl aneb sloup vbitý a u něho na provazu svině dosti dlouze přivázaná, aby mohla obíhati i ubíhati, a tu jim uloží, aby té svině hledali a na ni těmi sochory bili, kdo by ji jednou ranou usmrtil, ten že tu svini a deset dukátův míti bude. Když jim tedy prejs dají, tu jest kratochvilno hleděti, jak k té svini směřujíc pospíchají, jedni příměji než druzí, a všickni hro-chtáním svině se spravují, každýji nejdřív udeřiti a zabiti chtěje. Někdy se trefí, že všickni vesměs pospolu udeří, a někdy sebe těmi rafikami tak dobře zasáhnou, že jích několik na zem padne, a druzí nešetříc svých spolurytířův svinských a padlých, 72 po hřmotu zbroje, myslíc, že by svině byla, třebas je místo svině mlátí. A není jim potřebí žádné muziky ani trubačův, neb jak svině, když ji kdo z nich na hřbet a jinam nežli za uši zasáhne, tak i oni vespolek, když od druhého takt dostanou, velmi slušně hláskův svých povyšují a concordují co zimní slavíci po lesích, jakž u nás o vlcích přísloví máme. Naposledy vždy se některému zdaří, že ji jedním trefením zabije, a tomu páni za vyhranou i deset dukátův dají, a co sobě kdo přitom uhonil, musí každý na tom přestátí. Také každého masopustu dají vola krmného, pěkně vypraveného, s věnci a rohy malova- Kfsvoleni nými etc. na plac svatého Marka přivesti a tu dovolují, kdo by z samého řemesla řeznického a kovářského (pro památku skutku nějakého od nich obci učiněného) tomu volu mečem jednou ranou hlavu sťal, aby jej sobě také s darem od dukátův uloženým vzíti mohl. A trefuje se, an mnozí na to tak vycvičení jsou, že mezi kosti vyměřiti a udeřiti umějí, netoliko jednomu, ale mnohým pořád volům, kteréž často po do-mích při slavnostech a shledání do dvou, tří neb víc dávají hostem za divadlo stínati. I toho naposledy tuto pominouti nemohu, že v Benátkách do dvou set ^ ' v mon maji studnic, v nichž voda sladká, pěkná a dobrá ku pití, na sáh i dva hlubokých, však v pouhém slaném moři se nachází, a kdo by toho neviděl, snad neuvěří tomu. Způsob pak dělání takových studnic aneb cisteren, vlasky sponge, jako by řekl houba, takový jest: vyberou bahno a zemi mořskou dosti hluboko, i udělají v vodě jámu širokou co největší a místem co prostřední kašny okršlek, potom do té jámy nemalo, totiž na tři aneb čtyry střevíce zvýší, hlíny hrnčířské do gruntu naházejí a ji tam pěchují, na tu dále písek zasýpají a teprva na to zed tlustou, dobře vnitř mazem opevněnou, vystaví až nad zemí aneb nad vodu. Do těch tedy tak spravených cisteren s několika domův v ulici i v domích obzvláštních po žlabích vodu dešťovou shromažďují a té dle potřeby k vaření, ku pití etc. užívají. Jestli by kdy dlouho nepršelo, navezenou a koupenou vodou ty cisterny naplní, aby v čas potřeby vody dostatek byl. A to až potud 73 o městu Benátkách, vpravdě širšího vypsání nežli tohoto mého potřebujícího, ale hledíc krátkost zachovati, tak povrchně a dosti běžně (ač i v tom proti úmyslu mému ruka mi se z krátkosti mezí povytrhla) jako jen navrhnoutijsem chtěl. Kdo chce o něm více čisti a věděti, ten mimo položené v mém vypsání tyto autho-res: Albertům Leandrum de insulis Adriaticis, Paul. Merulam geograph., Libro della republ. di Venetia da Donato Gianotti, delle cose notabili della citta di Venetia da Girolamo Bardi, sobě spraviti bude moci. Nyní zas k předsevzetí svému se navrátím. Vtom procházení a města spatřování když se nám naposledy stejskalo a chvíle očekávání dlouhá byla, chtěli sme zajisto přezvěděti, jak bychom dlouho ještě očekávati musili, a toho se doptali, že náve v některé neděli zhotovená a kupectvím do Tri-poli náležejícím naládována stěžkem bude. Tou tedy příčinou, také pro nesmírnou v hospodách drahotu, i kdybychom dlouho tam trvati měli, budoucí jistý nedostatek peněz poznavše, umínili sme zatim jinam ven z Benátek a vůkol se projeti a také něco nového spatřiti. Avšak dožádali sme se jednoho dobrého člověka, když by náve hotová k plavení byla, aby nám to do Pa-due některý den před časem vzkázal. 74 Kapitola III. V níž se vypisuje projížďka do Padue a Ferrary a co jsme tam pamětihodného spatřili Třetího dne měsíce máje jeli sme z Benátek po zátoce až k řece vlasky Brenta, latině Medoacus řečené, a na tu sme se proti vodě nahoru až do Padue dali. Však na té cestě také mistrovskou invencí sme spatřili. Nebo vykoná- Mistrovská ^ J invenci vše cesty pět mil vlaských z Benátek, přijeli sme k jednomu místu, il carro de luzefusina vlasky řečenému, a jest hráz mezi mořem dela laguna a Brentou nasypaná, kudyž před lety řeka do laguni padala, ale nyní mimo tu hráz udělanými příkopy stranou obrácená jest k místu jednomu, vlasky Mala-moco, kdež do moře přes splav vpadá, pro kterýž žádná lodí dolů ani nahoru bez pomoci lidské projeti nemůže. Mají zajisté kolesa nízká a instrumenta k tomu nákladně a mistrovsky spravená, že když který šíf buďzdůli aneb shůry přijede, lidé z něho vystoupíc ten šíf, aneb jakž tam slove barca, těmi přípravami ufasují a nahoru vytáhnou aneb dolů spustí beze škody a odtud potom každý, kam chce, jeti může. Ten obmysl a náklad na časté opravy a lidí k tomu chování proto páni Benátčané způsobili, jedno aby voda, jsouc velmi vzteklá a zanášející, tu na tom splavu se pozdržovala, písek sadila a do zátoky Benátské ho nenesla. Neb by tou příčinou (jakž toho dosti s svou škodou předtím 75 poznali) mohla naposledy grunt až do města nanesti, že by se suchou nohou do něho od země choditi mohlo, a tak by to pevnost města zrušilo. Druhé, aby bylo místo pevností a překážky komukoli denním aneb nočním a zvláště nepřátelským způsobem do města se plaviti. 3. dne měsíce máje vyjevše na bárce zřízené, z nichž vždycky dvě v noci a dvě ráno sem i tam z Benátek vyjíždějí, do Pa-due sme po vodě připlouli, učiní 25 mil vlaských, a právě téhož dne arcikníže Ferdinand z Gracu, Jeho Milost, do Padue přijeti a v klášteře svaté luštiny, v němž mniši řádu svatého Benedikta jsou, lozirovati ráčil. My pak, abychom hospody obecní, pro kterouž sme z Benátek odjeli, i tu prázdni byli, najali sme sobě komoru, u nich camera locante slove, a tu sme jeden každý od osoby za měsíc za stravu a lozument po 9 korunách platili. Město Padua, latině Patavium, a stolice ar-MestoPadua , v, . v cibiskupska lezi v kraji ager Patavinus, česky paduanský kraj, těmito latinskými verši obmezeném: Muso, Mons, Athesis, mare certos dant mihi fines, totiž: Od půlnoci potok, Muso řečený, od západu hory Euganei blíž k Vicentii městu, od poledne Athesis řeka, od východu moře Benátské pomezí kraje toho činí, jinače Venetia, marca Tarvisana, Lombar-dia, Transpadana Gallia, Transpadana Italia kraj okolní sloul a podnes slove. Jest pak město Padua starodávné, oáAntenora Trojanské-ho (o němž nahoře při vypsání města Benátek sem oznámil) založeno, kteréž až do těchto časův slavné zů- Kolikdomů . , „ 0 v , v, , v , jest v městě stalo. Domuv v nem do ctyr tisíc býti ma a pred Padui lety 97 mělo jich na předměstí do tří tisíc, kte- réž však Benátčané pro strach obležení od císaře Maximiliána toho jména I. s šesti kláštery panenskými, čtyřmi mužskými, pěti farními kostely a sedmi špitály do gruntu zbořiti dali. Mostův přes řeku Brenta kamenných pokládají třiceti devět a mezi nimi jest jeden jménem jedné sedlky nazvaný, kteráž když do města pro strach vojska Maximiliána císaře s jinými mnohými utekla a jedné chvíle od vojákův benátských strany 76 poctivosti své v nebezpečenství byla, přes ten most jim ucházeje do vody z něho dolů skočila a vyploula beze škody, poctivost svú zachovavší, aby jiní příklad brali všelijak cti své hájiti, ačkoli nyní přísloví u nich jest: Villanos generat tellus Paduana diablos, to jest: Kraj paduanský rodí sedláky čertovské, to se spíše na chytrost a obmyslnost sedlákův rozuměti může nežli na jaký zlý život jejich. A leží město na rovině, příkopy, zdmi, valy dobře opatřené, větší nežli Benátky, vůkol kraj úrodný, že ve vší vlaské zemi přísloví jest: Bononia la grassa, Padua la passa, totiž: Bononia leží v zemi tučné, však je Padue štekuje a převyšuje, a ovšem na ten čas pravá obilnice panův Benátča-nův, jako i původ a matka města Benátek jest. Nebo od nich, pro strach při vypsání Benátek Město Padua, dotčených králův a zhoubcův, nejvíce výstave- Benátek nejsou a jeho filial slove. Jakou jest kdy vrchnost měla, to se z historií nachází, že Antenor a jeho lid po něm je drželi, potom Římané za drahně časův, na čas Carthaginen-ští, když Římany přemohli, zase Římanům v moc přišlo, potom císařům německým, až dostalo jednoho tyrana za času Fridricha císaře Druhého, dále jiné mnohé z čeledi Carrarienské, kterýchž pro jejich ukrutnost déle snésti nemohši Benátčanům se poddalo a jako již na stará kolena zbědované své dceři v opatrování se svěřilo, a to léta 1406, kteříž je až posavad pokojně a chvalitebně spravují, vysílajíc do něho potestata, totiž správce z Benátek, vždycky po třech letech jiného. O správě jejich, věrnosti a jiné chvále viz Livium hist, Strabonem, Macrob. lib. 1. Saturn., Cicer. 12. Philippica, PliniumJun. etMartialem etc. Mezi jinými chvalitebnými řády u nich jest tento nezadní, monspietatis řečený, totiž vrch pobožnosti, že pro uvarování se lichev židovských, kteréž křesťané i židé v tom v ,v j ,. ! , ! Rád místo meste, dvaceti aneb petmecitma ze sta berouc, ijcnvy v Padui příliš na škodu mnohých chudých lidí z obce provozovali, nařídili jistou sumu, totižto třiceti osm tisíc duká-tův, kterouž jsou měšťané skrz dobrovolnou contribucí nadali, aby jistým osobám, a to pokaždé sedmi předním měšťanům, kteříž do té sumy zaručiti musejí, taková suma svěřena byla na 77 ten způsob, co by méně pod třiceti zlatých bylo, to darmo každému na základ půjčiti povinni jsou, a co výše, tu aby ode sta pět ouroků brali a z těch chudým udělovali i některé jiné obecní potřeby zastávali, však vždy aby hlavní sumy neubývalo, nýbrž každého velikonočního času k té sumě vybírajíc, jí přibývalo, takže již na ten čas nemalá suma býti musí. Jest také u nás neslýchaný obyčej, kterýž v Padui i jinde ve Vlaších a Frankrejchu často přichází, totiž že dlužníci, když by vězení pro dluhy ujiti chtěli, statek svůj práv- Divné postup ne< vgf ^elům svým všecek postoupí a již dále ni-povanistatku v. v . , , v, w , dlužníka cimz jim povinni nebudou, lec by zase neceho nabyli, a že by tim postoupeným statkem všem zaplaceno nebylo, i budou doplacovati povinni. Však aby vždy nějakou pokutou a posměchem pro dobrý příklad trestáni byli, jest na obecním místě před rathauzem kámen k tomu naschvále, místem nějaký obraz, jako lva etc, připravený a slove lapis vituperii, lapis ignominiae, lapis cessionis bonorum etc, totiž kámen posměchu aneb kámen postupování statku. Na kterýžto kámen, když kdo statek svůj pro dluhy všecken postoupí, vodí toho dlužníka biřicové nejprve s trubačem po předních uli-cech města, až jej k tomu kamenu přivedou, kdežto jemu aneb on sám sobě (s odpuštěním) nohavice odvázati a obnažený po-třikrát naň se posaditi a volati musí: „Cedo bonis," totiž: „Postupuji statek." Však přitom biřic potřikráte každého naň při-tlačiti, až by plesklo, povinen jest a poté ho svobodného propustí. Svědčí to Marius Mantua Bonavitus lib. 5. enchiridii rerum singulárům ca. 105., Angelus in l. omni, Cod. Qui bon. ced. pos. O Frankrejchu, což oni mitrer jmenují, svědčí Guido Papae quae. 343. Latině jedním slovem slove catamidiare, od řeckého slova vysmívání znamenajícího, Jak Římané a Řjman£ obyčej měli lege Roscia, a jiní chtějí trestali Iulia, do theatrum takového přivesti a jeho ku posměchu, jako u nás na planýř a v Němcích auf die Kauck stellen, za jistou chvíli nechati. Cicero philip. 2., Plinius. lib. 33. ca. 2., Diogenes Laertius lib. 6., Florus in epit. Livii lib. 99., Spartianus. 78 U Řekův byl ten obyčej, že jsou dlužníky, kteří zaplatiti nemohli, na rynku posadili a jim Rekové usty prázdný kůš držeti dali, Alexan. ab Alex. genial. ca. 10. Mezi Indiány kdo by na určitý den nezaplatil, ruku a oko ztratil i naposledy usmrcen býval. Alexan. ab Alex. ibid. Národ tyrrenský měl obyčej voditi dlužní- naianove ka a měšec prázdný před nim nésti dáti s mno- Národ hým posměchem. Heraclides in politia Tyrrhe- tyrrenský norům. Saxové, národ okolní, netoliko statek saxové dlužníka, ale kdyby nestačil, i osobu jeho v moc věřitelům dávají, že s nim, jak chce, může zajiti, buď u vězení, nebo k dílu a robotám jej chovati. Fachs. differ. 10., Landrecht lib. 3. art. 19. Což však mezi větším dílem Sašův od kuríiršta Augusta léta 1583 poobměkčeno a napraveno jest. Constit. Sa-xonicae. Kdo o tom více chce věděti a jaká práva i otázky mnohé cessionis bonorum, totiž statkův postupování, sou nařízena, v právích císařských to obšírně najde. Vide tit. 3. Dig. 42., Cod. 7. tit. 71., Matthaeum Brunnum tract. cess. 4. quaest. 1., Soci-num r eg. 46., Paulům Castrens. d. tit, Zasium a jiný dominos. Město toto na ten čas slavné jest nejvíce pro vysokou školu, latině universitas, kteráž v něm J ' ' universitas od léta 1222 skrze císaře Fridricha II. zmožená a znamenitými privilegiemi obdařená jest. Nad kteroužto páni Benátčané tak velice ruku drží, že proto mezi všemi v křesťanstvu nejvznešenější a pro veliké množství učených professorův a učitelův svobodných umění (z kterýchž mnohému páni benátští do patnácti set i do dvou tisíc dukátův do roka platu dávají) velikým množstvím rozličného křesťanského národu jest plná. Také všech časův slavné a učené muže a lidí vydávalo, z nichž některé toliko, jako Livia, onoho starého a znamenitého historika, dotknu, kterýž za času císaře Augusta živ byl a psal, léta 20 narození Krista Pána, vjehožto hrobě léta 1413 v olověné truhle nalezené a potom od předních panův odtud na rathauz vnesené tělo a při zdi na výstupku rathauzu postavené, s obrazem jeho na mosazi slitým a mezi jinými podpisy a inscripcími toto jeho elogium, totiž chvála nejpěknější, stojí: T. Livius 79 Patavinus, historicorum Latini nominis facile princeps, cujus lacteam eloquentiam aetas illa, quae virtute panter ac eruduti-oneflorebat, adeo admirata est, ut multi Romam, non ut urbem rerum pulcherrimmam aut urbis et orbis Dominům Octavianum, sed ut hune unum inviserent audirentque, a Gadibus profecti sint. Hic res omneš, quas populus Romanus pace belloquegessit, quatuordecim decadibus mira styli felicitate complexus, sibi ac patriaegloriampeperitsempiternam, to jest:Ti-Titus Livius, tu§ yvjus z pacjue mezj latinskými škribenty prední J J historikus nejpřednější, jehož velikou výmluvnost onen věk, kterýž ctnostmi i uměním byl velice obdařen, jako ku podivu měl, takže mnozí proto do Říma z dalekých krajin, jako Gades etc, dojížděli, ne aby město Řím nejpěknější anebo pána světa Octaviana císaře viděli, ale aby toho Livia navštívili a jeho výmluvnost slyšeli. Sepsal pak, cokoli Římané v času pokoje a válek působili, ve čtrnácti knihách a tim sobě i vlasti své věčnou chválu způsobil, w^^doktor ^° n^m násled°val Paulus, iurisconsultus vprávích Patavinus, vznešený doktor v praví ch, a byl za času Alexandra Mammea, císaře římského, od něhož slavnými úřady ctěn byl a podnes z jeho spisu práva římská a císařská na větším díle vybraná a sepsaná zůstávají. Cajus ValeriusFlaccus, vznešený poeta, za cí-CajusValerius „ TT . ™, v. , , , . , L poéta sare Vespesiana a Tita živ byl, psal carmina, kte- réž posavad v školách mládeži předkládati všudy obyčej jest, byl též rodič paduanský. Quintus Asconius Paedianus oratoř, ten Ci-OuintusAsco- ^. , . v , nius orátor ceronovy orationes velmi pekne commentovm a vykládal, živ byl za času Nerona císaře. A jiní slavní staří i novotní authores namnoze by se jmenovati mohli. Při tom městě facultas medica, to jest umění lékařského následovníci, velmi slavnou a nikdež jinde podob-Zahrada nou zahrac|u mají, v kteréž nejvíce byliny, koře- ní, kvítí etc, co se jich na světě dostati mohlo a může, velikým nákladem panův Benátčanův i svým vlastním chovají a opatrují. A to pro mládež a študenty umění lékařského 80 a apatykářského, aby tu jako na theatrum domácí i přespolní byliny vlastně a očitě znáti se učili, jích moc a užitek věděli, bez čehož by ani jeden nebyl, který by všecky, jak se v té zahradě nacházejí, pokad živ, viděti mohl. K tomu mimo několik zahradníků jsou nařízení dva professoh aneb učitelové, kteříž každý tejden dvakráte i víc s hou- Pěkný řád , v i j i o j ' i j' i v w v, j strany bylin fem studentův do ni chodi a každému porad vPadui o každé bylině, i co by se jich kdo zeptal, ozna-movati a vypravovati na místě povinni jsou, což ovšem s velikým podivením nad umelostí a pamětí jejich každý slyšeti může. Jest tato při té zahradě nezadní obzvláštnost, že které byliny vodní, ty při vodě, které skalní, při skále, které v píscích, při zdech a jiných místech rostou, také při těch nákladnejšou spravené. Nad vraty té zahrady jsou tato slova napsaná: 1. Portám hanc decumanam ne pulsato ante diem Marci Evangelistae nec ante horám XXII. 2. Per decumanam ingressus extra decumanam ne declinato. 3. In viridario scapum ne confringito neve flórem decerpito ne semen fructumve sustollito, radičem ne effodito. 4. Stirpem pusillam succrescentemque ne attrectato neve areolas concultato. 5. Viridarii injuria ne afflciuntor. 6. Nihil invito praefecto atttentato. 7. Qui secusfacit, aere, carcere, exsilio mulctator. To jest: Na vrata aneb dvéře zahrady netluc prvé, nežli den svatého Marka Evangelisty přijde, ani před dvamecitmou hodinou. 2. Když by do zahrady všel, z cesty obecné a přímé na postranní se neuchyluj. 3. Žádných proutkův na stepích ani štípcích, ani květu, ani ovoce jakého neulomuj, ani kořene vykopávej. 4. Kvítkův a bylin subtilných aneb teprv vyskakujících se nedotýkej, ani zemi okopanou nohama tlapej. 5. Zahradníkům nepřekážej, ani jim ubližuj. 6. Bez vůle vrchního zahradníka nic odtud neber. 7. Kdož byjináče činil, ten pokutou peněžitou, vězením a vypověděním trestán býti má. 81 Bylo by mnoho hodného vypisování strany školy, správyjejí a jiných věcí též školy se dotýkajících, jak mimo obyčej všech jiných škol tuto sami študenti vládnou, rectora štu°(ľemuv a vsecky oífizwy mezi sebou a nad sebou z prostředku svého volí a ustanovují, důchody v své moci mají i professorum a všem študentům řád vyměřují, přísný regiment vedou, vypovídáním z města, vězením a jinač, nešetříc žádného, když jen kdo co velikého proviní, tresčí a jiné mnohé věci chvalitebně působí, ale na ten čas není úmysl můj všecko všudy vyjadřovati. Tehdáž když sme v Padui byli, slyšeli jsme, že by papež Clemens Octavus do Ferrarie přijeti měl, pročež sme nemeškali koně, cavalliávettura řečené, sobězjednati a 20. dne Maii do Ferrarie dáti se najiti. lľrľsn°éF^rara LeŽÍ Ferrara od Padue 50 mil vlaských> německých deset, při Padus řece, v kraji Italia to- gata aneb Romandiola řečeném. To město bylo léta 700 od jednoho místodržícího císařův konstantinopolitánských, jménem Smaragda, vystaveno, zdmi obehnáno a měs-Od koho tem yyhiášeno. Jest v místě neúrodném, avšak vystaveno ruc|ou železnou (od čehož i Ferraria slove, latině ferrum, to jest od železa) obdařené. Město krásným stavením a paláci, zvláště markrabat, kteříž ku posledku v něm panovali a jejichž na zámku všech obrazy stojí, i jinými věcmi okrášleno jest. Po císařích konstantinopolitánských bylo německým císařům poddáno, jimž je léta 1100 původem panův Benátčanův hrabinka Mathildis, když císař Jindřich Třetí jinde zaneprázdněn byl, mocí vzala, až císař Fridrich I., Barbarossa příjmím, rodu estenskému je daroval a jim, dobyv ho, v moc odevzdal. Ti potom od papeže Innocentia IV léta 1240 z něho vyhnáni byli, však naposledy s dementem V porovnáni jsou, a uvolivše se ročně 10 000 dukátův platu stolici římské dávati, zase je dostali. Nyní před kolikas málo lety drží'papez od papeže Klimenta VIII., když rod markrabův estenských vyšel a pomřel, opanováno jest a v moci stolice římské immediate zůstává. 82 Téhož dne v příjezdu našem do města byl dr-žán nešpor slavný u přítomnosti papeže Kli- Nešpor v Fer-menta VIII., jehožto z zámku na bílém koni jedoucího množství oj^zcírův jeho dvoru, světských i duchovních, obyčejným pořádkem provázelo, až sedši on z koně na stolici drahou posazen, jehož k tomu nařízení na svá ramena s ní vyzdvihli a do kůru vnesli, kdež pod trůnem seděl a nešpor slyšel. Toto pak vždycky, když ho nesou, buď v kostele aneb na ulici bývá, že lid na kolena padá, a k tomu jsou s hůlkami zřízení, aby na to pozor měli. Sám pak papež pravou rukou ze všech stran křížem všemu lidu požehnání dává a tehdáž jeden prst na pravé ruce prostým kouskem šatku obvázaný měl. Nazejtří byl svátek Corporis Christi, to jest Těla Božího, a slavná procesí, na níž množství nejprve con- _ Procesí fratrii, bratrstva rozličných řádův s svými kříži, po nich preláti od nižších až do nejvyšších, samých biskupův 54, kardinálův 27, vše před nebesy šlo, pod nebesy sám papež Kliment s odkrytou hlavou nábožně kráčel, a sacramentum s monstrancí nesl až do hlavního kostela, kdež osobně zpěva-vou mši sloužil, odkudž potom s velikou radostí všeho lidu do svého zámku se navrátil. A bylo se tu vpravdě čemu podívati, nebo všickni papeži ku poctivosti, co nejvíc mohli, všelijakých triumphův a kratochvílí nastrojili, protož i on, že jest tehdáž město pod svou moc odoumrtním právem dostal, nejprve do něho přijel a kpatrimonium svatého Petra připojil. 83 Kapitola IV. O spravení sobě potřeb Po vykonání těch věcí spatřivše, co sme pro krátkost času mohli, zase sme do Padue se navrátili, abychom tam dle našeho s benátským jedním zůstání poselství z Benátek očekávali. Trefilo se nám pak až do 29. dne června v Padui zůstati, kteréhožto dne (měvše naschvální z Benátek poselství) z Padue sme vyjeli a do Benátek v předešlou hospodu se vrátili. Druhého dne dali sme sobě šaty poutnické šiti, a ty z sukna prostého Věcí potřeb- šerého, předně sukni dlouhou na způsob oděvu nych shotoveni v, v , v bratn radu svatého Františka, kromě kape zadu, klobouk prostý, též šerý. Potom pás z provazův a šaty pod soukennou sukní z plátna jednoduchého, nebíleného a dobře tlustého, co nejsprostněji býti mohlo, z té příčiny, abychom Turkům strany osob naších a že bychom co v vlasti své měli, v nějaké domnění nepřišli. Též sme sobě každý z nás truhlu obzvláštní udělati dali, do níž na zámek naše profanty a potřeby sme zavírali a na svrchu na ní místo lůže líhali. Nakoupili sme provizionu, od vína dobrého v soudku malém, u nich barillo řečeném, mandlův, fíkův, rozinkův, sejra parmazonu, jazykův uzených etc, chleba dvakrát pečeného biscot jménem, tak tvrdého, že jest na cestě náš tovaryš z Frankrejchu, tak suchý 84 a nesmočený kousaje, jím sobě dva zuby do kořene vylomil. A pro tu příčinu tvrdý a dvakrát pečený na šífy a do pevností se brává, že jsa dobře vypečený a suchý, neplesniví, ale několik let v své dobrotě trvati může. A přes to když na šífích na vodě člověk vlhkostí mnohých, jako flusův, rýmy etc, nabude, tím suchým chlebem s mnohým prospěchem zdraví je, suší a přemáhá, čemuž podobného dobrého v knihách lékařských mnoho by se najiti mohlo. To když sme sobě spravili, dali sme se ptáti po hospodách, zdali by kdo více touž cestu s námi do země Svaté předsevzíti úmysl měl. Nebo těchto časův již v Benátkách toho obyčeje není, aby každého roku v jistém času, totižto na den Těla Božího a brzo po témž svátku, obecní i obzvláštní ší-fové, jeden, dva i více naschvále do Jeruzaléma, samých poutníkův plní, jezditi měli. Z těch příčin, že rozmnoživši se zase náboženství pod obojí v mnohých zemích, vroucná horlivost putování k místům svatým Vroucná hor-uhasla i přestala, takže jich málo, aby náklad »vost putování i i v,r , , j , , , , k místům sva- plavby sifu na tak dalekou cestu vynahradit ^m zanynuia mohli, do Benátek přicházelo a přichází. A tak a přestala nyní každý, jak může a se trefí, buďto upřímo aneb do příležicích a okolních zemí, když pro kupectví šífové se vypravují, vystrojiti se hleděti musí, a ne aby se mnohého jako předešle na sta tovaryšstva v Benátkách shledalo a naschvální-mi šífy jelo. Podlé čehož přišlo i nám dosti pracně v tak velikém městě tovaryše cesty vyhledati, až sme vždy pět jich se vyptali, z nichž jeden byl z stavu rytířského, jménem Sig. Antonio Donato, maje doma nedaleko od Tovarvši cestv Mediolánu manželku i dítky, jiní pak čtyři byli z městského stavu, jeden Francouz, druhý Nydrlander, třetí z města Štraspurku a čtvrtý z města Hba. S těmi seznámivše se radu sme drželi o všech věcech předsevzetí našeho, zvláště pak strany patrona nave, s kterým sme jeti měli, co bychom s nim jednati a smlou-vati chtěli. Což sme také časně spravovali a s patronem jednali, zdali by nás do Cypru na své navi vzíti a ke stravě přijití chtěl, zač a jakým způsobem. Ve všem pěkně s nim smluvivše, od stravy i plavby po třicíti zlatých korunách až do Cypru od osoby 85 jemu dáti majíc, a on nám zase proti tomu v rozličných co/íčcích a artikulích se zavázal (což vše pro krátkost pomíjím), tu na jiném nebylo, nežli do náve se vypraviti a s prvním větrem na moře vydati. 86 Kapitola V. O plavení se našem k návi Šestého dne měsíce července vzali sme šaty a oděv poutničky na sebe s nemalou naší pro nezvyklost tak neobyčejného stroje příkrostí, byvše nercili jiným naším známým, ale i samým sobě dosti divní, jakž to příležící figúra ukazuje. Potom sme bárku zjednali, do ní naše věci vnesti dali, a zaplativše v hospodě, do portu, kterýž okolo míle české od Benátek vzdálí jest, k navi sme se doplavili. Avšak poněvadž ještě patron nepřijel a do některého dne s cestou odloženo bylo, já s mým tovaryšem panem Heřmanem zase do Benátek, nechavše věcí naších i jiných poutníkův na navi, do prvnější hospody sme se vypravili. 12. dne července (majíc sobě den předtím v známost uvedeno) v neděli po sv. Kiliánu zjednali sme sobě plavce a jim na vůli dali, buďna gondolích, buďto na bárce aby nás do náve dovezli. Oni vidouce ráno pěkný a tichý čas, pro nás s gondolí přijeli, a ač sme dosti na tak malé lodce na vysoké moře se pustiti zbraňovali, však nás namluvili a vší bezpečností těšili. Tak sme ve jménu Božím jeli a shledali sme, Nebezpečen-žejest náve o jednu míli českou dále do moře se ství veliké pustila a kotvemi se držela, k níž sme s tou gon- Konterfekt dolí musili. poutníka 87 Když sme z portu a z laguny Benátského jezera na moře vyjeli, počala se s námi gondole čim dál tim víc houpati a zmítati, vlnobití na nás i přes nás se vyhazovati, s velikým netoliko nás, tomu nezvyklým, ale i gondelierum a plavcům naším strachem a již jako života se opovážením. Nebo buďto že bychom dále chtěli, buďto zpátkem, náhle bouře počavši, všudy sme nebezpečenstvím obklíčení byli a ven z něho nemohli. Všemohoucí pak Pán Bůh náš ráčil se nad námi slitovati a nás strachem hned z prvu otcovsky pokáravši jako návěští z milosti své dáti, abychom podruhé opatrnější byli a takovému nestálému živlu, vodě, nevěřili. Navrhl jest nám zdaleka a spěšně velikou lodí, kteráž sůl do pevnosti Palma, výš oznámené, vezla. Na tu sme zdaleka volali i znamení dávali, až k nám se připlavili i nás z záplaty tolaru širokého odpolu mrtvé k naší návi, od nás půl míle české vzdálí, na své lodí dovezli. Naši gondolierové zdaliž jsou dojeli zpátkem či nic, věděti nemohu, neb jsme je pro veliké vlnobití viděti nemohli, krom zpočátku, nežli sme k návi dojeli, někdy nahoře na vlně zmítané smeje, a že zas dolů spadli, zahlídli. My jsme Pánu Bohu z čeho děkovati měli. Nedlouho 88 po nás patron náš s kupcem, jemuž ta náve náležela, a s jinými přijel, kteřížto se dlouho tu nemeškali, ale rozžehnavše se s námi pěkně od nás do Benátek odjeli, davši jim patron ku poctivosti ze dvou kusův střelby vystřeliti. A ač bych měl tuto způsob náve naší vnitřní Náve i zevnitřní, regiment mezi marináři a jinými se plavícími obšírně vypsati, však když jest Oldřich Prefát přede mnou pravdivou a pěknou o tom o všem zprávu v našem českém jazyku na světlo vydal a kniha jeho vůbec známá jest, toho tak při tom zanechati míním, toliko vedle kontrfektu jejího, jejž sem naschvále, jako i jiné všecky v této mé knize postavené, s velikým nákladem pobožnému čtenáři k oblíbení přiložiti dal, toto kratičce dotknu. 89 Tato náve sloula Silvestra, majíc kusův velikých osmnácte a dvě bárky. Patron náš nebyl jejím pánem, než toliko faktorem, však jako byjeho vlastní byla, ní a všemi officiry Počet osob na ní Jichžt0 bylo osob do čtyřicíti, vládl, vnavi K tomu bylo knechtů celý praporec s námi, kteříž jsouc do Candie, od panův najati, vysláni byli, všech nás bylo něco výše přes dvě stě osob. Tu každý povážiti může, jaké sme pohodlí míti mohli při takové chase soldátské, ješto bez nich dosti s marináři nepokoje bývá. Mimo denních i nočních povy-kův, bubnování, her, křiku, také i smradu, nečistoty a potvor uherských až příliš sme pocítiti museli, ač sme v pohodlí s nej-přednějšími na návi štekovati mohli, protože scrivan, to jest písař na návi, svou vlastní komůrku nám dvoum Čechům, kteráž toliko pro dvě osoby veliká byla, za peníze propustil a sám před komůrkou na truhle na modrácích líhal. 90 Kapitola VI. O plavení se našem od Benátek k ostrovu Zante Téhož dne 12. měsíce července léta Páně 1598 počal vítr dobrý okolo dvou hodin na noc váti, načež patron všecky čtyry kotvě, jimiž se náve držela, rumpálem vytáhnouti, plachty rozvázati, rozestříti a na vítr pustiti poručil, takže ve jménu Pána Boha šťastným větrem odtud sme se hnuli a pomoci božské sobě žádali, a tak jeli celou noc. V pondělí 13. dne téhož měsíce na den sv. Markéty týž vítr s naším velikým zalíbením až do poledne trval, kdež přestal, i náve nešla až od večera do půl noci, a vždy nestálý byl. Na druhý den v úterý 14. měsíce července až do poledne, kdež se do konce utišil. Což viděvše někteří pacholci ma-rinářští, aby se povychladili a občerstvili, spustivše plachty dolů, do moře se pouštěli a koupali, až i mně chut učinili, že sem z týchž příčin, svlekši se, z náve do Nebezpečen- v,., , , , , , v., , , , , stvivkoupani more zvysi nezlí který z nich skočil, ale take sem toho perně požil. Nebo tim hloubě do moře sem se potopil, a tak hluboko, že sem oddychovati a usta otevřití musil, do nichž mi až do žaludku nemalo slané vody naběhlo s velikým nechutenstvím a nebezpečenstvím. Však jak sem se nad vodu vyskytl, to sem sobě s těmi marináři okolo náve a sem i tam plovaje nahradil, naposledy po provaze spuštěném zase do náve vylezl. 91 V středu ráno na den rozeslání apoštolův 15. dne měsíce července dobrý sme vítr měli až do poledne a dobrý díl sme ujeli, že sme již z žádné strany země neviděli, nežli nebe a vodu. Po časté větru proměně ve čtvrtek 16. dne téhož měsíce zase sme prudce jeli a země ve Vlaších ležící Frioli aneb Friuli, latině Fórum Iulii aneb Fori Iulii, od města toho jména tak nazvané, sme viděli a k polední straně k zemi vlaské se dávajíc vrch a zemi na pravé ruce spatřili, u něhož, jakž patron svědčil, město Ancona leží. A vpravdě ač sme k němu nepřistáli, nežli co zdaleka bylo viděti, položení jeho sem spatřil, nicméně pro hodnost jeho něco málo o něm dotknu. Ancona město T v, A v. v. A , . L. , , , „ Lezi Ancona pri mon Adriatickém aneb Benátském, v kraji, slove marca Anconitana, za starodávna ager Picenus, a slove Ancona od řeckého slova áyKcbv, to jest loket, protože port jeho jest okrouhlý nápodobně ruce v loktu zkřivené. A byl tu znamenitý a nákladný portus od císaře římského Trojana vystavený, jehož některá stavení až podnes tam v celosti zůstávají, takže se za nejpěknější a nejozdobnější v křesťanstvu pokládá, podlé přísloví: Unicus Petrus Romae, Unica turris Cremonae, Unicus portus Anconae. To jest: Jeden sv. PetrvŘíměJednavěžejestvCreraoněajeden portus v Anconě. Procopius a Blondus mnoho o tom městu vypisují, jak jest od Gotův a jiných přespolních národův za času císařův kon- stantinopolitánských mnoho zlého snášeti musilo, až potomně v moc císařům německým přišlo a léta Páně 1532 prostředkem biskupa jednoho, kterýž byl nejvyšším vojska Město Ankona papeže Klimenta VIL, pod moc stolice římské kterak pod přivedeno jest velmi snadným způsobem, moc papeži \ . J v i ľ v. v přišlo kdyžto je namluvil, ze by papež chtěl pri meste pro bezpečnost proti Turkům znamenitou pevnost na svůj náklad dáti ustavěti. K čemuž oni dovolili a tu pevnost při zdech městských vystavěti dopustili, do kteréž když jest tejně soldáty vpravil a odtud do města jimiž přední místa 92 opanoval, ulekše se té nenadálé chytré moci, dobrovolně se poddati musili a ještě poddaní zůstávají. To až potud oAnconě městu etc. Od Ancony patnácte mil vlaských a tři české leží město Lo-retto, do něhož valná pout z křesťanstva pro blahoslavené Panny Marie relliquie bývá, jichžto ku poctivosti patron rozkázal z děla vystřeliti a nás napomínal, abychom se za šťastnou cestu modlili. V pátek ráno 17. dne téhož měsíce strhl se silný a nám odporný vítr, kterýž nás do 30 vlaských mil zpátkem zahnal. Tu sme nejprve moře práva zakusili a zvěděli, co . , , , . - i - tvt i - j v,, n , Bouře mořská jest to bouře morska. Nebo předešla z Benátek nic proti této nebyla a tato zase malá proti těm, kteréž sme zase domů jedouc přetrpěti musili. A vpravdě tehdáž sme nejprv počali mdloby, nechutenství i žalúdka purgování snášeti. Nebo od toho náve naší zmítání všecko v nás se zobracelo a tak těžce kantora rvalo, nejinač než jako by ho přetrhnouti chtělo, a až téměř napoly mrtvé ten den nás pozůstavivše. Nýbrž ač k večeru se utichl, že ho téměř cítiti nebylo, však náve a moře neutich-lo, pro veliké jeho od větru pohnutí. Ten den viděli sme v moři na levé straně dvě skály veliké, vzdálí od sebe 15 mil vlaských. Patron nám oznamoval, že okolo těch vrchů skalnatých množství rybičekjménem sardelli chytají a odtud do Benátek a jinam nasolené rozvážejí, kteréž i k nám do Čech docházejí. Jakož pak toho dne veliké množství, až se všecko po vodě bělelo, jích sme viděli. Takéjmenoval ty vrchy, jeden Lissa, druhý Meloessa, pokládají se za ostrůvky, na nichž i lidé, a to na větším díle Řekové, bydlejí, lapáním těch ryb se živíce, o nichž Plinius lib. 3. cap. 9. et ult. zmínku činí. Také nám pravili, že tu veliká hlubina jest, jejíhožto gruntu dosáhnouti se nemůže. V sobotu 18. dne téhož měsíce byl prostřední vítr. Okolo poledne viděli sme návi od výcho- Potkáni ^In^ du k nám směřující, po praporci nad košem roztaženém a erbu obce benátské svatého Marka znamení na něm majícím poznali, že jest benátská, a k ní se tak blízko přiblížili, že sme spolu hlasitě mluviti mohli. Tu patron náš hned volal 93 a znamení dával, aby se blíž k nám blížili, že by chtěl po nich do Benátek listy zhotovené posiati. Jest pak sice ten obyčej na moři mezi Benátčany, že když dvě náve spolu se minouti mají, tu patron menší náve povinen jest na bárce některé osoby k větší návi posiati a zprávu, odkud a kde jede i co [veze], tázán bývá, dáva-ti a všelijak posloužiti, a kdyby vítr tuhý aneb odporný byl, že by nebylo možné jedněch k druhým se přiblížiti, tedy spouštějí z obou stran plachty a pracují, až by to vykonati mohli. Podlé kteréhožto obyčeje přiblížili sme se jedni k druhým tak blízko, že sme se helepartnou dosáhnouti mohli. Sloula ta náve Ferra a náležela jednomu kupci benátskému, s kteroužto, spravivše své věci a rozžehnavše se, potom sme se rozjeli. My naší cestou povlovně jedouc po poledni viděli sme tři ostrovy, Sancta Andrea, Augusta, Augustini řečené, a jakž patron oznamoval, jsou pustí. K večerou opět několik jiných plných skalí, vlasky li sco-gli, latině scopuli, plavícím se zvlášť času nočního velmi nebezpečných, ty všecky panům Benátčanům náležejí. Když večer přišel, kázal patron na zvonec, kterýž na návi visel, zazvoniti a nás najeden plac svolati, to když se stalo, scri-Jaké modlení van aneb písaf začal letanii zpívati a my všickni a zvláště P° n^m' P°tom s^m některé hymny a modlitby v sobotu jako jiný kněz (neb sme na návi žádného nemě- li) zpíval a my amen doříkali, až sme naposledy jedním zvukem Ave Maria zpívali a zase se rozešli. Ten obyčej patron náš každé soboty u večer zachovával. Na ráno v neděli, 19. dne téhož měsíce, byl mírný vítr přes celý den a tu sme nejprve ku podivení mnoho velikých ryb jmé-n , t. , nem delphini viděli, kteréž vůkol naší náve se Delphinus ryba , ľ w . . v sháněly, az jeden z soldátův mezi ne z dlouhé ručnice udeřiv (však žádného netrefil) je rozehnal. Jest pak hodné poznamenání, co o té rybě Plinius lib. 9. cap. 8. píše, že delfín netoliko mezi všemi rybami, ale i nad ptáky jest nej-rychlejší, aniž by ho která ryba uchopiti mohla, kdyby pokaždé, chtě rybu pohltiti a snísti, hřbetem se dolů převrátiti nemusil, v čemž se nemalo obmešká. Jazyk a pysk má nápodobný svini, protož slove v jiných řečech mořská svině. Hlas pouští na 94 způsob hlasem vzdychajícího člověka, hřbet má široký, a když se zježí, bodlavý. Na člověka a na muziku velice laskav jest a rád, když ho Simon jmenují a volají. Vida, an některý šíf k němu a okolo něho plyne, sem i tam se z vody vyhazuje, jako by hral, a z přítomnosti člověka se raduje. Za času císaře Augusta do jezera Lucrino řečeného (proti městu Puzzuolo v království neapolitanském) vsadili jednoho delphina, kterýž nějakého chu- Delphin dého člověka pacholátko do Puteolos (vlasky s Pacho,etem „ i \ n • v , v v , . rozkoš mel Puzzuolo) z Ztaytfs mesta prese všecko jezero na hřbetě svém do školy i zase domů zpátkem beze škody nosíval, tim samým k tomu přiveden jsa, že jej to pachole u břehu hrávaje Simonem nazývalo, přibližujícímu chléb jisti dávalo, jeho se dotýkalo, až i na jeho hřbet sedaje, kam chtělo, s nim jezdilo. Ten skutek toho času netoliko v Itálii, ale i v jiných zemích se roznesl, k čemuž často množství lidu na divadlo přicházeli, a to pachole, jak Simon volati počalo, toho delphina k sobě přivola-ti i na něm jezditi vídali, a to několik let pořád trvalo, až když pachole umřelo, i delphina u břehu mrtvého našli. Píše týž Plinius podobnou historii o jiném j j j . A£ . .. , v , v j , , ,v Jiná história delphinu v Africe a o jiném v meste Iasso, kteryz delfínovi tak velice po svém pacholeti toužil, že jednoho času, když od něho odcházelo, chtíc ho ještě dosáhnouti a pro-vázeti, tak prudce sebou do písku střelil, až usty hluboko do něho se zaryl a v něm uvazši rychle se udusil. I o jiném v městě Naupactum, vAmphilochii, v Tarentu a na mnoha jiných místech, že by se podobných historií najiti mohlo, jistí. Také přivozuje Ariona, Arion muzikár v v , , ť . , vzneseny muzikáře vzneseného, kteréhož, když sejedno-ho času na moři plavil a s penězi se pronesl, marináři chtíce ho o ně připraviti proti němu se smluvili a v moři jej utopiti chtěli. On srozuměv tomu vyžádal sobě od nich, aby mu před smrtí sobě na harfu aneb na instrument zahrati dovolili. Což když se stalo, houf delphinův k zvuku jeho muziky připloulo, kteříž okolo šífu pohrávali. Arion, vida svůj čas, na jednoho skočil a tak hrající ven z moře na břeh vynesen byl. Svědčí i to, 95 že v Frankrejchu nedaleko města Nimes, v kraji Languedocjest jedno jezero, tehdáž Laterna jménem, do něhožto jistého času delphinové ryby naháněti a tim jménem Simon se svolávati dali, mezi rybáři na lodkách po jezeru jezdícími plovali a jiné ryby biti pomáhali, začež hojnost chleba od rybářův mívali. Dal sem pak kontrfekt té ryby tuto položití, o níž u jiných škribentů nemalo žádostivý čtenář bude moci sobě vyhledati. Vide Plutar-Kontrfekt ryby chum in vit. animaL, Herod. lib. l.,Aristot.,Eli-delfína anum etc. Okolo nešporův jeden marinář, kterýž vartu nahoře v koši držel, zdaleka jednu galéru spatřil a patronovi o ní oznámil. Po malé chvíli i my směji viděli. Načež patron střelbu nabiti a spraviti i nám se přihotoviti poručil, pokudž Spehéřská , ^ ^gjg aneb jmých víc za n[ jei0- ju by} Reliéf* cl hřmot od zbrojí, oštipů, bubnování a sem i tam běhání, až sme se všickni po šífu rozlosovali a k potýkání přiho-tovili. Avšak ta galéra okolo nás zdaleka se vezla, toliko aby, jak mnoho nás jest a co před se béřeme, poznati a vyšpehovati mohla a tak s tim k jiným, kteréž odtud nedaleko za skalím a vrchy při zemi býti musily, aby jela a spolu s nimi na nás udeřila. Neb ten obyčej loupežníci mořští (vlasky g/z corsali di mare), 96 z nichž i tato galéra byla, zachovávají. Tim tedy způsobem když tak dlouho okolo nás se táhla, patron náš poručil k ní z kusu udeřiti, ale koulejí nedošla, však potom jako po hodině od nás odjela a více se neukázala. A ačkoli dosti nás k ochraně šífu bylo, aniž sme se té jedné galéry přiliš báli, nicméně v noci silně sme vartovali a jim nevěřili, aby s jinými silně přijeti neměli. Nebo kdyby se tak naši vojáci z náve neukázali a hřmotně ne-bubnovali, stěžkem bychom byli bez nějakého pokušení projeli. Toho dne viděli sme na pravé straně vrch jménem S. Angelo, v moři stojící, blízko země Calabriae ve Vlaších. Naproti tomu z druhé strany jiný, Pelecosa řečený, v Dalmatii. O němž nám pravil patron i marináři, že by při témž vrchu delphin, ryba, o níž sem nahoře dotekl, drahně ľ 1 J 1 ' o delfínu časův se zdržovati a rybářům ryby všelijaké do sití naháněti, od nich chléb brávati, jej jídati měla, až od jednoho vojáka zastřelena jsouc, těm rybářům k rybám dopomáhati nemohla, takže od té chvíle žádných ryb v tom místě tak jako prvé chytati nemohou. V pondělí 20. dne téhož měsíce měli sme malý větřík, kterýž se potom dokonce uložil, Vlaši mu říkají il bonazzo. Po povstání prostředních větříčkův a jich zas utišení pomalu sme se odbíra-li až do 21. dne úterního téhož měsíce. Tu sme viděli zemi Apu-liam, vlasky Puglia, a v ní při moři ležící, blízko jedno od druhého, jako Bari, Mola, Manapoli, Stoni a jiná mnohá pěkná města, lesy olivovými a mandlovými obrostlá, králi hispánskému náležející. Na druhý den 22. ejusd. spatřili sme měs- Bmndusium to Brandizzo aneb Brindizzo, latině Brundusi- město um řečené, to v velmi pěkném položení leží. U starých historikův a škribentův vznešené jest, nebo i v školách malým dětem při dátum epištol Ciceronových často se jmenuje a předkládá. Leží vApulii a jinak vůbec v Calabrii, při moři Adriatickém, s příležitým portem, kterýž za starodávna přední a téměř v té krajině jediný/7orř u Římanův byl těmješto se áoAsiae plaviti chtěli. Tu Římané obyčejně armádu svou držívali a na druhé straně přes moře druhý port při městě Dyrrachium, nyní slove Durrazzo, v Sclavonii měli. To město jedno od druhého dvě 97 stě a dvaceti mil vlaských leží. Do Brundusium z Říma veliká . a přední silnice bývala, netoliko pro kupectví, kteráž se sem i tam ze Vlach áoAziae posílala, ale kde sejací do těch zemí vojáci a válečné přípravy vysílali, to tou cestou táhlo. Z těch příčin jeden měštěnín římský, jménem Appius Claudius, od brány nyní ležící k východu polednímu, řečené svatého Šebestiána (za času Římanův sloula porta Čapěna), až do Brundusium, na šedesáte mil vlaských, dlouhým, sivým, tvrdým z moře dobývaným kamenem cestu vydlážiti dal, tim způsobem, že prostředkem té cesty strouha jde, do té i z ní zase všecky nečistoty se splakují a vycházejí, však tak široká jest, že z obou stran té strouhy po cestě dva vozy, jeden vedle druhého jeti mohou. Nadto pro pěší lid byly stezky obzvláštní nad silnici vyšší a tu v jistých místech hospody pro putující vystavené se nacházely, alejiž těch kromě silnice aneb cesty, kteráž do dneška již přes sedmnácte set let trvá, se nenachází. Hrobové Tehdáž obzvláštně pro množství putujících Ří- Rímanův v . , mane meh obyčej hroby sve nad zemi, na způsob truhly veliké, s přikřivadlem z kamene mramorového i prostého, dle možnosti mistrovsky vytesávaného, s nápisem při té cestě vystavovati, do nichžto samý popel těla mrtvého a spáleného s skleničkou slz, které přátelé po smrti toho člověka a jemu na památku vyplakali, i některé groše etc. dávali. Těch hrobův tehdáž na tisíce bylo a podnes ještě nemalo se jich spatřuje. Okolo toho města i jiných výš dotčených viděli sme v noci mnoho ohňův na vrších páliti, o nichž, když sme se ptali, zprávu nám dávali, že jsou věže a skály v těch zemích vůkol po břehu mořském, v nichž pro loupežníky a vpády nepřátelské do země dnem i nocí vartují. Nebo když vidí, že by se přibližovali, zapálí slámu a dříví, a tak ve dne dýmem a v noci ohněm okolním vesnicem a městům, aby se opatřily, návěští dávají. Sami pak, jestliže by nepřátelé silně na zem vystoupili, časně utekou. Pakli by žádných příprav vojenských s sebou neměli, by dosti mnoho nepřátel bylo, na věži se jich nebojí, protože vysoko dvéře aneb díru mají a po řebříce do ní lezou, a týž řebřík za sebou nahoru vtáhnou a ručnicemi opatřeni bývají. 98 Ve čtvrtek 23. dne téhož měsíce o polednách zemi Apulii sme minuli a ji nejposléz po vrchu S. Maria řečeném viděli. 0 nešpořích spatřili sme vrchy veliké Chiméra, od města pod nimi ležícího tak nazvané, a dobrým větrem jedouc vrchy ostrova Corfu k večerou sme uhlédali. O tom ostrovu, ač sme k němu nepřistáli, však pro hodnost jeho něco z čítání i také z slyšení položím. Ostrov Corfu, v němž jest pevnost znamení- Corfu ostrov tá, prvé sloul Corcyra aneb Chersonesus, v moři aneb Corcyra Jonickém aneb vůbec v moři Mediterraneum, to jest Prostředzemním, kteréž také slove Archipelagus, to jest Ar-cimoře, vlasky mar Maggiore, moře Velké, Turkům Acdenici, Bílé moře, pro rozdíl moře Pontus Euxinus řečeného, kteréž, že v okamžení a často bouřemi a hroznými vichřicemi zčerná a tmavé bývá, Černé moře nazývají. Leží od Benátek 800 mil vlaských a někteří pokládají toliko sedm set. Zemi má úrodnou a za starodávna skrze zahradu, hortus Alcinoijménem, vznešenou. Ovidius metamorp. 2. praví, že jest od vína, medu, soli 1 ovoce všelijakého hojná, a to tim fortelem, že všudy po polích štěpoví rozličného dosti má, kteréž úrody stíní, a tak oboje dochází. Nebo velikým horkem všecko by uschlo, dříve než by k dozrání přišlo. Ten ostrov jest na 300 mil vlaských okrouhlý a 40 mílí zdýlí, na němž na větším díle Řekové až posavad byd-lejí. V moc panům Benátčanům léta 1382 uveden byl a jsou ho v držení až posavad. Proti tomu ostrovu skonává se země, od starých Illiricum řečená, totiž z druhé strany moře Adriatického proti zemi vlaské ležící, a jde od Benátek až k Macedonii, nyní Epirus jménem. Obsahuje v sobě Dalmatii, Liburnii, jinak Croatii, obecně contrada diZara, Sclavonii, zemi slovanskou, od národu slovanského, od něhož český národ i jazyk pošel, krajiny znamenitě úrodné, městy, porty mnohými, víc za starého nežli za našeho věku vznešené. Strabo, Ptolomaeus nemálo o nich píší. Ty skrze války a rozličné vrchnosti na větším díle v zkázu přišly. Na ten čas jest jedno město v Sclavonii nejpřed-nější, řečené Ragusium, jinač Ragusi a od Tur- kův Dobrovicha, kteréž jest veliké i pevné a pro 99 port v kupectví a handlích mezi předními městy kupeckými není zadní. To až posavad svobodu svou má a jest jeho svobodná respublica na způsob Benátčanův. Avšak pro moc a blízké sousedství Turka, kterýž mu všecky země a panství mocí odjal, a že mu z ostatku, co drží, 14 000 dukátův ročně dávati musejí, je přinutil, daleko již od prvnější slávy své odstoupilo. Nicméně nikdá ještě v moc jeho nepřišlo a křesťanským šífům v té krajině bezpečné útočiště zůstává. Na tom místě stálo někdy ono u starých scribentův vznešené město, Epidaurus řečené. Na ráno v pátek 24. dne téhož měsíce ostrova Corfu za sebou sme nechali a s dobře tuhým větrem dosti prudce jeli, až sme i po levé straně ostrov Cephalonia, od Zante vzdálí osmnácte mil vlaských, někdy Benátča-nům, nyní Turku náležející, minuli. Před rokem mého tudy putování stala se navi Silvestra, na níž sem se tuto plavil, nešťastná příhoda. Nebo když se do ostrova Cypru tudy mimo Cephalonii plavila, právě naproti byla sedmi galérami corsarův mořských obklíčena a po mnohém se bránění Návevybojo- vybojována. Patron a lid všeckenvní pomordo-ván ci v- ván, kromě tří osob, jednoho Řeka, s kterýmž sme se v zemi Svaté v městě Gaza shledali, druhého marináře a třetího pacholete malého, Grillo jménem, kterýž se s námi zase plavil. Jak zprávu jednostejnou Řek i pachole dávali, dosti dlouho s tou návi ti loupežníci bojovali a nic na ní míti nemoh-še s velikou svou škodou zpět se obrátili, ale potom když nešetrností prach v návi se zapálil a veliký oheň vzešel, obrátili se loupežníci a s těmi na návi až do jích poslední hodiny bojovali, nebo prachu, jimž by stříleti mohli, na návi neměli. Ti pak tří pozůstalí v návi zalezli, kdežto ač všecko ti loupežníci vystarali a vynesli, však jích nenalezli, ale odjeli jako prázdného šífu tu zanechavše, a tak chvíli jim dali, že jsou jedinkou předního stromu nevelikou plachtou do Corfu zpátkem připlouli. Téhož měsíce 25. dne v sobotu, na den sv. Jakuba, apoštola Páně, ranním jitrem v svítání připlavili sme se k ostrovu Zante, do portu tři míle vlaské od městečka Zante a tu sme plachty spustivše a do moře kotvě uvrhše přistavili. A tak z Benátek 100 12.dne vyjevše, ve 13 dnech k němu se dostali, okolo devíti set mil vlaských, českých pak učiní sto osmdesáte. Téhož dne s patronem my poutníci na gondolivseáši vezli sme se k břehu, vojáků pak nemalo na bárce za námi jelo a spolu sme se do městečka lozirovali i oběd strojiti dali. Zatim šli sme do kláštera starodávního a nedostaveného bosákův, v němž sme mši slyšeli. Odtud do kostela řeckého, abychom viděli, jaké náboženství Řekové konají. Po obědích sem i tam procházeje se ten den sme strávili a patron profanty všelijakými návi opatřil. Ostrov Zante, latině Zacynthus od Zacyn- , , tha, syna Dardana krále, kterýž tam kraloval ostrova zante (jakž Plinius lib. 4. cap. 12. píše), tak jest nazvaný. Leží v moři Jonickém, za starodávna tak řečeném, jinákMť-diterraneum mare. Okršlek jeho jest 100 mil vlaských, naších pak dvaceti. Náleží pod správu panův Benátčanův, kteříž v něm zámekZante, nad městečkem téhož jména neohraženým, i vartu silnou drží. Vtom městečku u bosákův prv oznámených chtějí tomu, že by tělo onoho slavného a z latiníkův nejpřednějšího orátora, Cicerona, římského měštěnína a za živobytí jeho i purgmistra, též i manželky j ehoAntoniae ležeti mělo, kteréž jsou, stavějíc léta 1546 při témž klášteře nějakou věc, s epita-phium jeho mramorovým v gruntech nalezli. Neb i někteří píší, že když od Antonia, nepřítele Ponreb Cicero- i ' x v v, na a manželky svého, byl z Rima vyhnán, na ceste z poručeni jeho dostižen jsa a hlava mu sťata byla, manželka jeho tělo mrtvé vzavši do Zante ostrovu utekla a tu tělo jeho pochovati dala, i sama naposledy život svůj prostředkem smrti tam dokonala. Ajiní jinde jej pohřbeného býti praví, jako v Ga-jeta, mezi Římem a Neapolis. V tom ostrově roste znamenité víno, řecké u nás řečené, latině , , Recké víno , , , , , v , . 0 kde a jak roste a vlasky uva passa, od kteréhož pani Benatca- né, jak tomu někteří chtějí, veliký důchod, do mnohonácti tisíc korun se scházející, ročně vybírají. Roste zajisté řecké víno nápodobně našemu vínu a po listí se nerozezná, než že má něco nižší rýví, hrozny delší a zrna maličká. Velmi sladké jest a trefilo mi se tam tehdáž býti i je trhati, když zralé bylo. Vína vůbec 101 z něho netlačí, než toliko pro koštování, a to z příčiny jeho veliké sladkosti, pro kterouž ho mnoho piti není možné, ale suší je v domích z kamene aneb z hlíny stavených, na způsob stodoly u nás, a plné ty stodoly těch hrozníků řeckého vína bývají. Odtud berou je do sudův, do kosův a jiných nádob, do nichž se tlačí, na šífy prodává a do všeho křesťanstva dodává. Herodotus lib. 4. píše, že by v tom ostrově Jezero v témž v^v ne^ v^. bonu ocj mofe maj£ jezero býti ostrove mělo, z každé strany 70 noh zdýlí i zšíří a dvou kroků zhloubí, v tom že panny samou tyčí a při ní myrtum (jest nám nepovědomé koření) přivázané do jezera strkajíc a vytahujíc znamenitou smolu loví a přitom myrtu vytahují, kteráž se i v lékařství užívá. Item co se do toho jezera hodí, to že se všecko v moři najde a do moře vyplyne. Rekové a Vlaši y tQm ostrovg Řekové bydlejí a něco Vla-tam bydlejí J J chův, kteříž pro hojnost všech urod tam se drží, a jakž Polybius svědčí, ta země vždycky tak hojná byla, že obyvatelé její více bohatství a rozkoší nežli umění a zběhlosti v věcech válečných hleděli, pročež žádné chvály činův a paměti jejich se nečte. Z toho zámku kvadrátovým aneb štukovým kamením a všech bašt jeho vystaveným, ano i z městečka Zan-te viděti zemi Morea řečenou, o níž doleji něco položím, a v ní pevnost Torneze, od Zante sotva 18 mil vlaských a naších tři míle ležící. V neděli ráno 26. dne téhož měsíce, slyšíce, že bychom ten den nevyjeli, smluvilo se nás všech sedm poutníkův, abychom najeden vrch, na němž malý kostelík, Maria dipiscopa řečený stojí (od Zante městečka šest mil vlaských vzdálí), putovali. A tak na ten vrch pro veliké horko pracně sme vylezli a na něm u kostelíka cisternu plnou studené a čisté vody našli. Tu poodpočinuvše vešli sme do toho kostelíka a v něm řeckou zpěvavou mši slyšeli, potom obydlí kněží řeckých, caloieri řečených, při tom kostelu navštívili i to poznali, že v nouzi a veliké chudobě na tom místě se drží. Při něm jest věž, na způ-Věze pro vartu so^ dotčených ve Vlaších, pro vartu na moři, na mon ^o ngmz veimj daleko se patřiti mohlo. Odtud 102 navrátili sme se zas k naší cisterně a tu nám poslané věci od hospodáře našeho, jako kuřata pečená, melouny, víno v hrozních, chléb a dobrého vína flaši jsme nalezli, tim vším se poobčerstvi-vše zase dolů zpátkem se obrátili. A jsouce na polovici cesty uslyšeli sme, že z jednoho kusu na návi vystřelili, tim znamení všechněm dávajíce, aby se co nejrychleji do náve najiti dali, že brzo pojedou. Té nenadálé příhody velice sme se ulekli, a co mohli, dolů pospíchali, ale teprv o nešpořích do městečka sme se dostali a zaplativše v hospodě k moři pospíšili. Tu naše štěstí bylo, že sme velikou barcu hotovou našli, ji zjednali a na ní k šífu se plavili, an již plachty rozkládali a vytahovali, a kdybychom byli ihned ji nedohonili, že silný vítr, jak sme se na ni dostali, váti počal, byli bychom ji na té bárce neuhonili, ale tu vZa-nte zůstati musili, snad déle, než by se nám bylo líbilo a peníze stačiti mohly. V pondělí ráno 27. dne měsíce července dobrým a stálým větrem sme se plavili až do poledne a tak do půldruhého sta vlaských mílí od Zante vzdálí ujeli, potom vítr ulevoval, a teh-dáž přes celý den vrchy, zemi i města krajiny zeměMorea Morea řečené sme viděli, o níž tuto něco položití nepominu. Ta země od starodávna sloula Peloponnesus a leží v moři Aegeum aneb Ionicum, obecně Mediterraneum, ze všech stran, kromě z té strany země řecké, kteréžto šest vlaských mílí země šíří se drží, nejinač než jako hlava krkem při těle, od čehož peninsula sloula, to jest nedokonalý ostrov, kterýž se z nějaké částky země přidrží, a ta slove latině Isthmus. Ten tedy nedokonalý ostrov mezi vše- . v^Íkost J J ostrovu Morea mi podobnými v světě nej slavnější vždycky byl a zůstává, jehoperimetrum jest čtyry tisíce honův, učiní přes půl páta sta mil vlaských. Před lety měl mnohá hlavní města, jako jsou Argos, Sparta, Corynthus, Micenae, Lacedaemon, Patra, Messenae, Methino, Coron, Elis, Pisa etc. Z kterýchžto všech sotva dvě pozůstaly k městům podobné, Coron a Modon, znamenité pevnosti a někdy bašty všeho křesťanstva proti turecké mocí. Benátčané drahně časův je drželi, až i ztratili léta 1500, zvláště pevnost Modon, 0 onPeynost 103 kteráž vůkol v moři leží, kromě z jedné strany velmi úzce se země drží. Tu když Turek byl oblehl a na ní nic míti nemohl, oni sobě nepřítele v pevnosti lehce vážili, takže když jim jednoho času kolikas galér s lidem a profanty do portu na pomoc přitáhlo, všickni v městě k portu běželi, zdi opustili a s hostmi svými se vítati chtěli. Turci spatřivše, že na zdech ochrany není, neobmeškali města zlézti a brány dobyvše do něho vpád učinili, co k portu neběželo, to tam doháněli, mordovali, ty galéry, a co na ně utéci mohlo, odehnali, ostatní pomordovali a město opanovali, kteréž posavad v své moci drží. Ten nedokonalý ostrov jest sice v svém způsobu velice pevný, neb kromě kolikas málo portův nelze do něho a z té strany úzké země isthmo, tu jsou staří Řekové i po nich křesťané vždycky zed tlustou s baštami a příkopy hlubokými měli a žádný do království nemohl, leč skrze brány, jako by jediné město bylo. Sloula ta zed Hexamilion, kterouž Amurathes, císař turecký, přestrašiv svou mocí Řeky ji brániti mající, že před nim zdaleka, zed opustivše, utekli, dobyl a zbořil, i všem v té zemi tribut uložil. Ačkoli potom zase Benátčané lid navedli, že tributu dáti nechtěli a zed v patnácti dnech novou vystavěli léta 1453, však když se brániti měli, opět utekli a ji do gruntu zbořiti dali, tak na tu zemi větší podrobenství uvedli, v kterémž posavad trvají. V úterý 28. dne téhož měsíce plavili sme se pracně pro odporný vítr mimo ostrov neveliký, plný hor a vrchů po levé ruce, Ostrov Ceň o Jm^nem Cerigo, a jakž Bordonius lib. de insulis píše, sloul někdy Scothera. Aristoteles jmenuje jej Porphyris, pro lom mramoru, kterýž v něm jest a porphyr slove, kterýž u veliké vzácnosti podnes všudy mají. Plinius a jiní jmenují jej Cythera, odkudž praví, že by Venus, bohyně pohanská, pojiti měla i Cytherea nazvána byla, z kteréhožto jména Cythera Cerigo pošlo a do dneška tak sluje. Tu byla také vlast Heleny, krásné ženy, pro kterouž Trója město zkaženo jest. Náleží panům Benátčanům, kteříž v něm pevný zámek mají. V středu 29. dne, památky sv. Marty téhož měsíce, týž nedobrý vítr trval až do nešporů, napravil se potom až do půlnoci a zas utichl až do jitra. K večerou spatřili sme malý ostrov, 104 Ryby s křídly Cirigoto nazvaný, ale pustý, a tu sme také nej- OstrovCirigoto prv vrchy ostrovu Candie viděti počali. Před večerem viděl sem mnoho ryb z moře se vystřeliti, nápodobné u nás rybám proudníci řečeným, zdýlí jedné pídi. Ty ryby měly křídla téměř co netopejř, jimiž letěly dosti daleko nad vodou půl lokte zvýší a zase do vody padaly, a jak mi zprávu dávali, často na šífy houfem padají, když se zhůru dají a přes šíf letěti chtějí, tedy o provazy, plachty a jiné věci při šífu se urazí a padnou. Píší někteří, že za příčinou jiných ryb albocareni řečených, které se za nimi shánějí, tak nad vodu utéci a jim uletěti musejí. Tehdáž jeden marinář jednu na návi měl a ji sem rukama svýma ohledoval. I zde v Praze z milostivého Jeho Milosti Císařské poručení jest mi jich několik z kunstkamery zapůjčeno, kterýchž K»nterfekt^b tuto příležitě contríekt přiložiti sem dal. Ve čtvrtek 30. dne téhož měsíce zase sme odporný vítr měli až do poledne, potom se napravil a nás k ostro- „ M. n , ,v v j , v j , Cfliwfcfl ostrov vu Candu hnal, kteryz sme vždycky pred sebou viděli. Až v pátek den svatého Jeremiáše, 31. dne téhož měsíce, 105 dvě hodiny přede dnem, k němu nás a až do portu vehnal. Kdežto sme plachty spustivše a kotvě zavrhše od břehu na dvě vlaské míle zastavili a stáli, od města Candie deset mil vlaských, k kterémuž sme pro veliké mělko s naší návi, nebo velká byla, pristáti nemohli. 106 Kapitola VIL O připlavení se k ostrovu Candii i co se tam dálo Když byla jako hodina na den, patron nám oznámil, abychom poutníci s písařem a s některými marináři do města se strojili. Tu my s ochotností vsedše s nimi na menší bárku s jednou plachtou malou roztaženou smejeli, alejsouce sotva na polovici cesty, od nenadálého prudkého větru a z něho veliké bouře a vlnobití povstalého byli jsme postižení a jinak nemyslili, než že tu ztopeni budem. Písař, kterýž zadu te- Nebezpečen- ,.....lil ^w, stviuKandie mon spravoval, ac nas nejprve, jak mohl, tesil, však naposledy opravdově ode vší dobré naděje upustil a nevěděl, co by činiti měl. Avšak s pomocí Pána Boha všemohoucího vždy sme zachováni, že sme se k městu přibližovali a z města spatříni byli, v jakém nebezpečenství sme trvali, takže někteří s velikou bárkou nám na pomoc vstříc jeli a s sebou okolo snídaní s pomocí Boží šťastně přivezli. A tak již dobrý díl cesty naší sme vykonali, z Benátek do Candie 1400 vlaských mílí, českých 280, a z Zante 500, českých pak 100 mil učiní. Po vystoupení na břeh šli sme do města a v něm do kláštera, v němž mnoho bosákův řádu svatého Františka se zdržovalo. Tu Klášter jsme gvardiana za propůjčení komor i někoho \Candii nám ku pomoci a tovaryšstvu přidání, dokud 107 bychom tam zůstati musili, žádali, a tak dvě komory od něho zjednali i bosáka jednoho obdrželi, kterýž by nám potřeby a pro-fanty skupoval a našim einkauferem byl, neb sme se sami stravovali. Prvé než oběd přistrojili, šli sme do kostela na modlitbu a jej čistý, prostranný i nákladný býti spatřili, krom že klenutý nebyl, ale strop jeho jest střecha, do níž se zdůli hledí, a všecko dříví, jako krokve, lati etc. z cypřišového vonné-Str°P, , ho dříví stojí. Stavení kláštera jest dosti veliké, cypřišový J J od kamene stavené, bez krovův u nás obyčejných, však s podlahami rovnými z vápna a cihel, a místem podlahy jsou klenuté a vápnem obmazané, na příklad věží svatého Jiří na hradě Pražském. Potom šli sme k obědu do jedné naší komory a tu našeho mnicha pilnosti a správě se podivili. Neb od pěkného chleba, masa, kuřat, melounů, vína v hrozních, citronů a nejlepšího malvazí za málo peněz dostatek sme měli a toho s velikou chutí požívali. v Po obědích oznámil nám gvardian, že se ne- špor držeti bude, abychom do kostela přišli, nebo nazejtří, totiž v sobotu, byla památka sv. Maří Magdalény, a to podlé jejich kalendáře, totiž starého, kterýž v těch ostrovích všudy drží a zachovávají, poněvadž vedle nového před desíti dny již byl ten svátek minul. Po vykonání nešporu šli bosáci do jiného kláštera, k sv. Maří Magdaleně jménem, v kterémž byd-lelyjeptišky řádu sv. panny Kateřiny, a tam druhý nešpor držel. A začavše zpívati figurate quinque vocum Magnificat, i mne povolali, abych pomáhal, jakož pak i Esurientes triům vocum se dvěma jinými jsem vyzpíval. Po nešpoře pozvali nás někteří kupci z města a mniši do conventu a s sebou Coiiací aneb za §tuj na conac[ aneb SVačinu zasadili, takže sme na ní arci přestátí mohli. Neb plný stůl kon-fektů a rozličného ovoce byl a několikerého vína dostatek, k tomu všech k nám uctivost a vlídnost veliká, takže sme sobě lépe nevinšovali. Po rozžehnání se s některými, kteříž se zas s námi nevracovali, do kláštera sme se vrátili a tu odpočívali. V tom ostrovu a městě Candii zdržovali sme se 14 dní, neb patron náve naší, některá zboží z Benátek přivezši, ty tu 108 vyladoval a zase jiné naložil, až se nám spravedlivě stýskalo a často jsme naň nabíhali, dotazujíce se na čas plavení, až sme zajisto do dvou dní odloženo měli. V tom čase, co sme v klášteře byli, poznavše od gvardiana a jeho bratří všelijaké dobré nám prokázané přátelství, přemejšleli sme, jak bychom od nich za vděčné a zdvořilé, prvé než bychom odjeli, poznáni býti mohli, až na tom sme se snesli, abychom všemu conventu v jich re-fectorium panket přistrojiti a k tomu je pozvati pankét dali. A tak sme učinili, poručivše tu věc k opatření našemu duchovnímu einkauferu, kterýž tak správně a skvostně, zjednav dva kuchaře, všecko přistrojiti dal, že by nerci-li convent a patron náš pozvaný, ale mnohém větší páni to zavděk přijití mohli, až sme pochybovali, zdaliž by nám měšec náš na to dostačiti mohl, a dosti s strachem ten pankét (při němž také byl jeden náš krajan, urozený pan Jan Ostrovec, kterýž u biskupa za dvořenina Pan Jan Ostrovec sloužil) sme dokonali, aniž se spokojiti mohli, až sme počet uhlédali a ten byl dosti skrovný, ovšem mimo myšlení náše, a v čemž jsme upřímnost a věrnost aeconoma našeho shledali. Potom s radostí se rozžehnavše z lozumentu a dobrého přátelství všem sme poděkování učinili. Na druhý den, totiž ve čtvrtek po svatém Vavřinci, 13. dne měsíce srpna, zjednavše sobě předtím osly, o poled- zCanéL nách z města Candie sme vyjeli a roviny vedle moře na pět vlaských mílí se drželi, až sme k jednomu velikému a skalnatému vrchu jménem Santa Croce přije- Vrch s Croce li, tu sme se zastavili a na místo, kde se sv. Pavel před Řeky skryl, hleděli. Z toho vrchu dole z pouhé skály vyskakuje znamenitý a veliký pramen sladké a čisté vody, nejinak nežli jako by z nějakého velikého rybníka do poltrubí vycházel, a teče od toho místa prudkým tokem za dvě míle vlaské, na je-hožto proudu hamry zbraní železných, al armiro řečené, stojí a tim proudem jdou. Pravili nám, že by ten pramen před lety slaný bývati měl, ale jednoho času, když veliké zemětřesení povstalo, že se v sladký obrátil. Odtud brali sme se přes veliké hory a doly, za dobrých pět i šest mil vlaských, až sme k návi přijeli, 109 kteráž za jedním vrchem od břehu na půl míle vlaské stála. A přijevše dosti časně na louce, kteráž tu byla a v ní dva domky klenutí bez krovův, obydlí řeckého poustevníka a kostelík malý, tu sme se procházeli i od toho eremity dvě slepice, neb jich více neměl, koupili a je opařivše osolili a k večeři upekli, k tomu dobrou sladkou vodu nedaleko odtud majíce pojedli sme a napili se s chutí. A tak v tom kostelíčku na zemi nocleh majíce rána jsme očekávali. 110 Kapitola VIII. Vypsání ostrova Candie Ostrov Candia za starodávna sloul Creta, totiž „ od kndy, kteraz latine creta slove, a tam se namnoze i nejlepší nachází. A nejinač u všech starých historikův se jmenuje, nyní pak obyčejně Candia od města hlavního v něm ležícího, protože jsa slavný a bezpečný portus při tom městě Candii, kteréž před lety Malium sloulo. Nejpřednější handl od kupectví tam byl a na větším díle lidé k němu se obraceli, takže v uštech kupcův jiné slovo neznělo nežli Candia, až i ten ostrov, nemajíc pozoru na vlastní jméno, tak nazvali, odkudž ten omyl vzešlý posavad trvá, ač prvé také sloul ostrov Aerea insula, od mírného a zdravého povětří, Macoroneson et beata insula. Jest pak ostrovu toho položení uprostřed moře, „ , v . v , r o * * .v ~ Položeni jeho jez slove u geografu Mediterraneum, totiž Pro- středzemní, ale mezi kupci a jinými okolními národyjmenuje se moře Veliké, pro rozdíl jiných zátok mořských, však částky téhož moře i z něho pošlé, kteréž k přirovnání s nim malé jsou, také svá vlastní jména mají. A že uprostřed toho moře jest Candia, mimo geography svědčí to starý authorVirgilius těmito slovy: Creta Iovis magni medio jacet insula ponto. To jest: Creta aneb ostrov Candia, Jupiterové modle pohanské posvěcený, leží lil Velikost uprostřed moře. Od té strany západu, z kteréž sme k němu z Benátek jeli, začíná se dýlka jeho až k východu, a jakž Plinius lib. 4. píše, vztahuje se na dýl 270 000 kročejů, což učiní 270 vlaských mil a našich 54 míle, po 5 mílích vlaských za jednu naši počítajíc, na šíř nejvíce 50000 kroků, vlaských mil 50 a naších deset, okolek pak aneb okrouh-lost 584000 krokův a vlaských mil 584, naších 116 mil, krok po pěti střevících počítaje. A větší jest nežli ostrov Cyprus. V tom ostrově jest více vrchů nežli rovin a z té příčiny obyvatelé jeho byli a jsou posavad velice náchylní a oddaní myslivosti, takže podnes na větším díle lid obecný i sedláci luky a šípky v toulcích i jinak nosí, byť i dosti blízko přes pole jiti měli, ano když na trh do měst a městeček, nadto pak na dobrou vůli a svátky své se shromažďují, v čemž od starodávna až do dnes tu chválu obdrželi, že bývali a jsou dobří střelci, y témž ostrově nac| 0k0inícn ZQm[ národy. Jakož toho pří-dobn strelci J J klad divný se čte, že jeden v Cretě orla v letu šípkou dostřelil a trefil, kterýž z vysoká prudce dolů spadši na hlavu střelce upadl a jeho týmž šípem na smrt zranil, takže tu oba umřeli. Apollonides in epigram. 1. Zvláště pak na moři strany udatnosti i plavení povědomosti podnes to prokazují, že častokráte malá lodí rybářská Candianův obrání se veliké a dobře opatřené od lidu i zbraní lodí loupežnické, nercili aby utíkati měla aneb dostáti nesměla. O jejich povědomosti jest staré latinské přísloví: Cretensis mare nesát, Kreténskych moře nezná. Ale oni je znají, jako by možné nebylo z toho ostrovu rodilého najiti, který by se plavbě na moři rozuměti neměl. Ten ostrov leží k straně východní a jsou v něm veliká horka, v těch stranách obyčejná, takže pro ně lidé nemnoho o polednách z obydlí svých vycházejí, ale po poledni i před polednem, zvláště co nejraněji za chládku a večerního času, jakož pak kdo žen- vKrétě ZCny S^ P°hlavía krásu jejich, pro kterouž vznešené a slávnejšou, spatřiti chce, musí se v soumrak a okolo nočního času po ulicích procházeti. Neb ony tehdáž ven vycházejí, buďto do kostelův, aneb jedna druhou navštěvovati, aneb po jiných potřebách svých, takže se tu často nejednomu 112 k ledačemus zlému príčina dává, zvláště od těch nebohých žen, kterýchžto muži sobě pacholata sodomářská chovají, jsouce ony bez toho velice a nad jiné chlipné. Jakož pak toho hříchu velikost a mnohé obecenství při témž lidu nejedni po městech špitálové svědčí, kteříž plní sou nemocných, pokažených a tim hříchem zohavených pacholat, z nichž nebrzy které k svému zdraví přijde, ale buďmizerně zemrou, aneb do smrti neduživí, sklíčení a nevyrostlí zůstávají. Svědčí to o nich i staří authores, totiž že jsou se toho hříchu zjevně a bez trestání zdávna dopouštěli. Heraclides in politicis, Aristoteles, Strabo lib. 10. vypisuje leges a jistá u nich nařízení, jak by se kdo při tom hříchu chova-ti měl. Což ovšem jest hrozno a pohoršitedlno před Bohem i lidmi psáti, nercili konati. Sv. Pavel, apoštol Páně, v epištole kTitovi v 1. kap. jiné nectnosti lidu toho ostrova poznamenal v těchto slovích: řekl prý z nich vlastní jejich prorok (totiž Epimenides poeta), že Creten-ští jsou vždycky lháři, zlá hovada, břicha lenivá. Svědectví to pravé jest, a protož tresciž je přísně, ať sou zdraví u víře, potud sv. Pavel. Nebo byl jich povědom, protože u nich evangelium kázal a na svém místě Tita za biskupa jim zanechal, jakž se to z historie církevní nachází. Srovnávají se také i jiná, před sv. Pavlem mezi lidi vzešlá adagia, totižto přísloví, o Cretenských, jako: Cretenses mendaces, Prísloví Cretensú lháři, Cretizat cum Cretensi, Creten-sis cum Cretensi, o těch řečeno, kteříž lež podobně Cretenským mluvili, aneb že lhář lháře oklamal. Item iQÍa Ká7T7ra KáKioxa, tří národové od C jménem se počínající zlí jsou, Cappadoces, Cilices a Cretenses. To zajisté svědectví až podnes o nich skutečně trvá, neb jsou lidé velmi fortelní a podvodní, jakž o tom svědčí ti, kteříž s nimi handlují a obchody své každodenně vedou. Staří toto přísloví o Cretě měli, že všecko, co v ní pocházelo, nejlepší a mimo jiné bylo, a to netoliko na ovoce všelijaké rozuměli, ale i na leges, řád a správu regimentu, od nichž ji Řekové, od Řekův Římané, od Římanů naše krajiny vzaly. Plato de legi-bus, Ephorus lib. de rébus publ. Europae. 113 Také i ten obyčej k dojití poznání a paměti Obyčej ku fádův a práv u nich býval, že jsou všudy mládež poznani prav ^ J ' J J muzice učili a při ní místo textu práva k učení dávali, takže se z kratochvíle, kdy co zazpívati chtěli, právům naučili a přirození k nim velmi náchylné způsobili. Aelianus de var. hist. lib. 2, Athén. lib. 14. c. 11. Však brzy potom tu chválu ztratili a svým sousedům ji zanechali. Strabo lib. 10.,Arist. lib. 2. polit. V témž ostrovu bylo za starodávna do Města 100 hrazených měst, jakž svědčí Virgilius lib. 3. Aenei., Herodotus, Polibius, Isidorus a jiní, a sloul od některých Centapolis, jako by řekl ostrov sta měst. Ale válkami od domácích i od přespolních hned tehdáž velice jich ubývalo, takže za času Plinia, kterýž brzo po na nebe vstoupení Krista Pána za času Trojana císaře živ byl, toliko jich 40 pozůstávalo. Nyní pakjen tři hrazená města se nacházejí, jménem Candia, Canea a Rhetimo, jakž to i Bellonius a jiní poznamenali. Byla také tam za starodávna nákladná věc, pro niž z dalekých zemí na pohledění přijížděli, jménem la-v Krétě"1 byrinthus, na způsob druhého, v Egyptě uděla- ného (o němž na svém místě doleji zmínku učiním), však ne tak úpravně a slavně. O kterémžto aby každý věděl, co by byl, mezi jinými mnohými authory jednoho slova vlastní tuto položím, kterýž jej vypisuje takto: jest prý vrch z skály, vnitř všudy vytesaný, plný uliček a komůrek, do něhož jedinkými dveřmi se chodí. Kdo do vnitřku jiti chce, musí míti vůdce, kterýž napřed jde s svící hořící a má při sobě provázek přivázaný, po němž by zase z těch zmotrchaných skrejší vyjiti mohl. Georgius Alexander, někdejší správce téhož ostrovu na místě panův Benátčanův. Volaterranus a Bellonius píší, že by byl nápodobný skále, z níž se kamení láme, soudíc, že jest odtud kamení na vystavení měst okolních bráno a lámáno bylo. Jiní kladou, že by předešlí králové v té skále proto těch jeskyň nadělati dáti měli, aby v nich sněhy pro léto chovati mohli, a z toho pohodlí pro trunk čerstvý i vychlazení sebe užiti mohli, les voyages du Villamont. Ale jinak nám všecka antiquitas starých historikův svědčí, jako Virgilius 114 lib. 6. Aeneid., Plinius lib. 36. cap. 13., Pomponius Mela lib. 1. Ti dávají zprávu, že byvše králem toho ostrovu Minos, syn krále Iupitera (kterýž potom za předního boha u pohanů držán byl a posavad hrob jeho k straně půlnoční v jedné jeskyni se ukazuje a spatřuje, zdýlí 40 loket a zšíří 4 loktův, při němž jest nápis v skále vytesaný, kterýž se pro sešlost čisti nemůže, o čemž Bor-donius obšírněji píše), měl manželku jménem Pasiphae, kterážto že by hovado býka zamilovati měla a tak po něm toužila, až ji jeden, jménem Daedalus, z dřeva krávu tak mistrovsky přistrojenou, že k živé podobná byla, udělal, do níž by ona vlézti a s tim býkem hřích sodomský provesti mohla. Což že se i stati mělo, a z toho porodila potvoru jménem Minotaurum, půl člověka z přední strany a půl vola z druhé, se čtyrma nohama, jako jiné hovado, pod pupek, potom postava člověka zuplna, jakáž se od pupku až vrch hlavy vidí na výš, dvě ruce co člověk mající. Kteréhož král, manžel její, pro podivení chovati chtěje, skálu tu tak vytesati dal a do ní manželku svou s tou potvorou zavřel, kteráž ji krmila až do výrostu. Ona pak potom máteř svou roztrhala a sežrala, i jiné všecky, ješto k tomu skutku královně nápomocni byli, kteréž tam král uvesti a zavříti dal. Také ten ostrov sám od sebe jest pevný a šífům nepřístupný, kromě Candie města, Rhetimo a Canea, kteříž dobře opatření jsou, jiní pak velice nebezpeční, což největší příčinou jest, že se Turek o něj nepokouší, ač jest jednou skrze Barbarossu, hejtmana svého, toho koštovával, ale s svou škodou, nicméně vždy na paních Benátčanech plat roční několik 1000 dukátův pro pokoj vystrašil, kterýž oni jemu podnes dávají. Nejpřednější věc, skrze níž ten ostrov k vznešení přišel a co se z něho jinam dodává, jest sladké víno jmé- nem malvazí, za starodávna vinum Pramnium, , , , , , v. ji .v •, j v.. , dobre malvazí kterémužto rovne v dobrote nikdezjinde neros- pochází te. To malvazí jest dvoje, jedno vařené, druhé nevařené. Vařené bývá nejlepší a roste okolo města Rhetimo, kdež nám pravili, že jest viděti při břehu mořském množství velikých kotlův, v nichž víno za času sbírky hned pořád v presu vytlačené vaří a tak zvarené do cizích zemí prodávají. Což proto 115 činí, že u toho města jsou vína velmi sladká, kteráž jak by se na moře dostala, brzo by kyselá byla a zoctěla, ale vařená jsou trvanlivější, čistá, vonná, silná, by deset let i víc se chovala. Podlé čehož můžeme znáti, jaká nám malvazí naši někteří kupci buď sem sami vozí, aneb od jiných berou. Nebo nechajíc je 2,3 aneb víc nedělí, ať nedím měsícův, v flaši čisté stati, netoliko se zkazí a zkalí, ale zsmradí a nezdravé bude. Což patrná věc jest, že je nám sem prostější vozí, i někteří zde to umějíc, strojená z vín chatrných a třebas domácích, přidadouc věcí k tomu povědomých, dělají a za malvazí z Candie prodávají. Nevařené malvazí roste okolo Candie a Canea, a proto ho nevaří, že tak sladké nebývá, také se ven z ostrovu nemnoho vozí, ačkoli jest lacinější nežli vařené. Neboje obyčejně sami obyvatelé toho ostrovu pijí, a pakli ho co jinam vezou, to toliko pro nápravu jiných vín činí, jakž to Vlaši výborně umějí. A také letním časem lidé tam bydlející raději pijí vlaská vína, když je dostati mohou, nežli své vlastní, a to z té příčiny, že lehčejší a ne tak silná jsou jako jejich, zvláště v takové horko piti. Nebo když sme do města Candie přijeli, hned k nám některé přednější osoby své nej-lepší víno v flaších posílaly, při tom nás žádajíc, abychom jim zase naproti tomu našeho vína, které sme s sebou z Benátek přivezli, odeslali, ješto bylo již nakyslé a k octu nápodobné, nicméně přece sme jim vděk s nim učinili. Druhá věc, kteráž se ven z země vozí nad jiné, jest dříví cypřišové, kteréhož veliké lesy a vejšky nesmírné jsou, takže ho k domácímu palivu i jinému dílu truhlářskému aneb tesařskému, až i na šífy místo mastbaumu užívají, o tom i Dominicus Niger svědčí. Potom vaří se zname- Cukr z Kandie 0^ CU^T V t0m ostrovU' J3^2 Pa^ zc*e najlepší chtíce jmenovati cukr Cande, jako by z Candie byl, jej nazýváme. Ve všech okolních ostrovích tak mnoho a roz- Zahrady košných zahrad, v nichž by výbornější a rozdíl- rozkošné nější stromoví pospolu bylo, se neuhlédá, nebo mandly, fíky, granátová, pomorančová, limounová, citrónová, Adamová jablka, pinely a jiné u nás drahé ovoce u nich obyčejné 116 jest, takže každému rozkoš velikou i mysl a chut, nercili toho po- žívati, ale i na to patřiti dává. Vrchnost toho ostrovu mnoho set let bývala Vrchnost toho z vlastního národu, jako králové, kteříž nad ji- ostrovu bývala , A •• • - , r . .,, zvláštního nymi ostrovy v Azn i v recke zemi znamenite , , J J ~ národu země držívali, ale potom ten ostrov pod moc Římanův a od nich pod správu konstantinopolitánských císařův přišel, kteříž nim několik set let vládli, až jej potom Bonifaciovi, markraběti montisferratenskému, Vlachu, Baldvinus, hrabě Flandrie a císař konstantinopolitánský, daroval, kterýž jej léta 1194 za jistou sumu obci benátské, jakž Bellonius svědčí, prodal. A tak Benátčané jej až posavad drží a pro správu jeho vždycky ve třech letech jednoho z panův radních, s plnou mocí a právem, titulem vlasky il potesta, Nyní tam hejt-• i i r ,A ■, v v man z Benátek iako za hejtmana a správce posílali a smenuii, z kterýchž každý domu se navrátíc relací i počet vládařství svého knížeti benátskému a jiným spolupánům uči-niti musí a někdy takový pro zlé šafování statku i hrdla odsouzen bývá. Tehdáž právě, když sem tam byl, přijel jiný vladař z Benátek jsa provázen od několika benátských galei i slavně v městě Candii přivítán, že se bylo nač podívati, jakož pak i ten hejtman s praporcem svého lidu, kterýž se na naší návi s námi z Benátek plavil, také od šatstva a zbraně opatřen jsa téhož dne vtrhl. Jiných pevností, krom dotčených tří měst, několik dobře lidem osazených páni Benátčané drží, však nejvíc město Candii opatrují, kteréž pro příležitost a velikost i bezpečnost portu valně od přespolních se navštěvuje, pročež musí se silně vartovati. Ač samým přirozeným položením velmi pevné jest, jsouc vůkol vrchem jako nějakou hradbou Mest0 Candia pevné obklíčené, ač nedím, co se bašt, zdí a jiných municí dotýče, kteréž se tu při něm nákladné nacházejí. Portus leží jako měsíc, věži přepevnou k obraně na rohu maje, a přes to den ode dne víceji se pevní i vnitř od stavení valně šlechtí, a to tak, jako by nikdá dosti pevné a rozšířené býti nemělo. Nachází se v témž ostrovu pokolení z ptač- ptai< iz ni^hž ., ,,, ° i i ji r r j i , , .. samlat dělají maji měkkou, na způsob hedbáví, a dlouhajim visí na píďi víc, z nichž ji co vlnu buď stříhnou, aneb sčeší, potom přidadouc tkají a spravují. Toho plemena koz Jeho Milost Císařská sem do Čech přivesti a jích na křivoklátském panství i jinde namnoze chovati dáti ráčí. Roste v něm také stromovíčko malé, květ bílý a jako ružičky velmi vonné nesoucí, z něhož prášek vonný dělají a daleko jej vozí, slove pulvere Cyprio, prášek cyprský, jehož i já trošku u sebe mám. Píše Saxo lib. 12., že země toho ostrova žád- r i , ,v, x -i i i Země těl mrt- neho mrtvého tela pres noc nevytrpela, ale ka- ^ch netrpěia ždé, jak ve dne pochováno bylo, hned tu noc potom z sebe zas vyvrhla. Až Ericus II., král toho jména dene-marský, s svou manželkou Botildou do Jeruzaléma putujíc, v tom ostrově hodinou smrti postižen jsa a maje umříti, tělo své do nejhlavnějšího města vnesti a pohřbiti poručil, s tim doložením, ač jest předešle země mrtvého netrpěla, že budoucně tr-pěti počne a bude. Což prý že by od té chvíle tak se stati mělo a posavad země mrtvá těla trpí. Jak se o tom Vide A. Icx dále smejšleti má, každý souditi může, kdo po- abAlex šetří, že jsou předešlých věků lidé toho ostrova i okolní, a zvláště pohané, těla mrtvá na prach pálili a ten teprv do nádob shromáždíc do země zakopávali, jakž to všickni staří historikové svědčí. Přední města toho ostrova za starodávna bý- m„v „ , , „ , „ , . ,T. . „ , , MestoPaphos vala Paphos, Salamis, Nimosina. Paphos, nyní slove Baffo, při moři ležíc, stolici biskupskou mělo. V tom městě pohanská bohyně Venus chrám nákladný a vší chlipné žádosti plný měla a tu často bydlívala. O němž Rudolf Kirchherr v své peregrinací léta 1350 píše, že tak rozkošný ajako okouzlený byl, když kdo toliko na zem se položil a v něm spal, znamenitě 131 tělesnými žádostmi prese všecko spaní pokoušín a trápen byl, jako by ta země k hříchu ponoukala. Obraz její v tom chrámě stál z slonových kostí nákladně udělaný. Sv. Pa-Sv. Pavel ve| y ngm kázai oslepil Elimasa čarodějníka v něm byl a vladaře Sergia k víře Kristově obrátil, v Skutcích apoštol, v 13. kap. Bylo slavně vystavené, ale mnohým zemětřesením a spíše spravedlivou pomstou Boží pro nešlechetnosti, kteréž se v něm dály před časy za pohanstva i potom, když v něm křesťané byli, zpustlo. Nebo jednoho času, když od krále toho ostrovu sestra krále englického, kteráž tudy putujíc do Jeruzaléma, tu se zastavila, mocí násilnou poskvrněna jsouci, příčinou byla, že jest bratr její to město i jiná okolní mocí dobyv, z gruntu vyvrátil a zkazil. Tak již pobořené a roztrhané posavad zůstává, ač je ještě znátijest po slavně vystavených kostelních zdech, věžích a jiných zříceninách. Ukazují tam podnes při jednom zbořeném klášteře sklep a v něm jiných ospalých^111' sedm jeskyní, v nichž, praví, že by oněch sedm ospalcův, ješto někteří sto let spali, tehdáž leželo a odpočívalo. Jakož pak i to jistí, že v tom sklepě sv. Pavel s Barnabášem u vězení, když tam kázal, držán býti měl. Brei-denbach, Alexandři falckraběte putování do země Svaté. Nedaleko od Paphos bydlel svatý Hilarius a svatý Sy'Hilarius Manna, rodilý z Lucanie, o nichž in vitis Patrům a Manna . . se vypisuje. Tu také byl vrch vysoký a ze všech stran příkrý, na nějž toliko jedinou cestou jiti se mohlo, a nahoře dvě míle vlaské v okolku rovina se nachází, sloul někdy Olympus, na způsob onoho v Azii, potomně Engaddi, od podobnosti v úrodách zahrady En- gaddi v zemi Svaté při Mrtvém moři, o níž doleji na svém místě oznámeno bude. Na tom vrchu bývala vinice, Vinice , jíž rovné v světě se nenacházelo, od rozličného znamenitá J ovoce a rýví, takže někteří hroznové měli zrna co ořechy vlaské, jiní co švestky, jiní co žaludy, jiní jako hrách, černé, bílé, červené barvy, někteří bez jader, prohlidací jako voda, a skvostného vína, jakž to Šalomoun král svědčí a potvrzuje v své Písni, kapitole 1., těmito slovy: Botrus Cypri dilectus 132 meus mihi in vineis Engaddi. To jest: Hrozen z Cypru můj milý mně na vinicích engadských. V kteréžto vinici za časův panování králův cyprských templáři, jsouce jí tehdáž v držení, přes celý rok 100 sclavův neb chlapův odsouzených a zajatých k vzdělání ji chovali a na tom vrchu zavřené je měli. Potom sloul Constantia, od Costo, otce sv. panny Kateřiny tak nazvaný, jakž tomu někteří chtějí, ale mně se vidí od latinského slova constans pocházeti, to jest stálý. Salamis, nyní Famagusta, má slavný a bez- _ . . ' j oj j Salamis, nyní pečný port na moři. Z toho města byl rodilý So- Famagusta Ion, jeden z sedmi řeckých mudrců nejpředněj- ší. Do něho také sv. Pavel s Barnabášem přišel, když se z Cilicie do Cypru připlavil. Actor. 13. V tom městě byl svatý Epiphanius biskupem a v něm jest pocho- ^sv^anna ván, i svatá panna Kateřina odtud rodilá byla. Kateřina To město za oněch časův v tom ostrově bylo nejbohatější na všecky věci. Nebo když je křesťané drželi, nacházeli se tam měšťané, kteříž tak slavně dcery své chovali, že jakž Kirchherr píše, královna francká na vší své ozdobě tolik klenotů neměla, co jedna z nich na hlavě nosila. A některého času jeden měštěnín soldánovi ?v0?a!^ egyptskému z svého vlastního pokladu zlaté jablko drahým kamením obložené, totiž jedním karbunkulem, jedním smaragdem, jedním safírem a jednou perlou, na velikou žádost jeho za 60 000 zlatých prodal a potom zase to jablko od soldana za 100 000 koupiti chtěl, ale soldan ho prodati nechtěl. Těchto let stálo by za některékrát sto tisíc. A praví, že tehdáž nevěstky tam bydlely, kteréž na statisíce statku měly. Nejlépe se mělo za panování Benátčanův a bylo od nich i biskupskou stolicí obdařeno, znamenitě opevněno, takže je Bassa Mustapha, tureckého tyrana generál, sotva v jedenácti měsících a ještě s dobrovolným na veliké sliby a zakázky jeho odevzdáním léta 1571 dobyti mohl, v jehož moci podnes zůstává. Nimosina bylo pěkné město proti straně Si- J ľ ľ Nimosina donu a Tyru, při moři, do něhož z těch míst nej- větší handl býval, i biskupskou stolici mělo. A když město Acon 133 v zemi Svaté, předešle Ptolomais řečené, od pohanův křesťanům odjato bylo, stěhovali se do něho templáři a v něm znamenité paláce vystavěli, však po obecném zmordování jích ve všem křesťanstvu to město zemětřesením a vody mořské vystoupením z gruntu vyvráceno jest a posavad s velikými pěkných stavení a kostelův zříceninami zůstává. „. . Čtvrté město od některého sta let vzešlo, Nicosia . , ... . , v , jménem Nicosia, v znamenite rozkošném místě, při vrších úrodných a vinicemi dobrými osazených, z kterýchžto víno má tu vlastnost, že když se 6 neb 7 let chová, v bílou barvu se obrátí a jest silnější nežli u nás mnohé pálené, a kdo je chce piti, musí devětkráte více vody, nežli jest vína, přidati. V tom městě za křesťanského panování byla královská stolice, slavný dvůr a nejpřednější všeho království páni v něm bydleli. Nyní jest v moci turecké, jsouc od nich velikou sílou a šturmem dobyto léta 1570 a lidé v něm postižení, urození i neurození, všickni bídně pomordováni byli. V tom městě někdy ukazovali hrob na velikého muže, 12 pídí zdýlí, 7 zhloubí, 5 zšíří a 1 ztlouští, všecek z drahého jaspisového kamene udělaný, v kostele sv. Sofie, o němž se píše u nich, žejsou jej za času živobytí Krista Pána dělali a kjeho pohřbu přistrojili, když slyšeli, že ho židé ukřižovati dali, nemajíce Cyprští k tomu žádné příčiny než tu, že o jeho divích a zázracích mnoho slýchali. O tom hrobu na ten čas nic se neví, kde jest se poděl. „ . Nedaleko od Nicosie jest vysoký vrch, slove MonsCrucis „ . _T , , , , mons Crucis. Na tom vrchu, dokud ten ostrov křesťané v své moci měli, byl kostelíček od sv. Heleny, císaře Konstantýna Velikého mateře, vystavený, kteráž když tři kříže, totiž Krista Pána a dvou lotrů, jednoho na pravici a druhého na levici ukřižovaných, v Jeruzalémě v zemi zasypané našla a tudy domů do Constantinopolejedouc tam se zastavila, líbilo sejí položení toho vysokého vrchu, takže tu ten kostelík dala stavětí a do něho kříž lotra na pravici postaveného, s kusem malým pravého kříže Krista Pána oddala, aby tu chován byl, jakož pak po ten čas, dokud jej křesťané měli, vždycky se tu choval. Ale nyní neví se, kam jsou jej Turci poděli, než jsou pamětníci, 134 kteříž jej na větším díle stříbrnými plechy obložený vídali. A tak snad pro lakomství od Turkův polámán a rozházen jest. Tento ostrov měl rozličné pány, a jakž se z pa- „ A , ^ J ^ Regentové mětí historikův nachází, domácí králové mnoho času ním vládli, potom jej Římané sobě podmanili, po Římanech na Řeky a císaře konstantinopolitánské připadl, Římané až jej král englický Richardus z výš oznámené Řekové příčiny mocí opanoval a GvidoniLusignano, hra- ! v,.r , , , , ,v v o , , Francouzové betl francouskemu, kteryz z zeme Svate vyhnán byl, a to za jistou sumu peněz postoupil. Kterýž on i potomkové jeho za drahný čas drželi a okolní země Cilicie a Pamphilie při moři s městy pod tributem měli, až přišlo, že jsou se dva bratří o království nesnadili, z nichž jeden mdlejší jsa, k soldánovi egyptskému utekl a druhý s pomocí Francouzův a Catalanův na veliké armádě do Egypta táhl, tam Alexandrii dobyl, vyplundroval, vypálil, i jiná některá města týmž způsobem zhubil, a tak s velikou kořistí domů se navrátil, potom pak brzy umřel. Z té příčiny soldán egyptský silnou armádu spraviv toho vyhnané- ? aanove , i , v,, ,ov v,,, • , egyptští mocni ho bratra a z nepořádného luze pošlého, jme- byli nem Jakuba, s sebou vzal, zemi opanoval a jej tam za krále vyhlásil, uvedl a dosadil, však na ten způsob, aby mu za to dobrodiní roční tribut na jistých ze jména jmenovaných věcech kupeckých dávati povinen byl. Král Jakub, jsa neženatý, vypravil se do Benátek tim úmyslem, aby s pány Benátčany osobně se shledajíc proti nepřátelům, zvláště egyptským soldánům, se spolčil, mezitím spatřiv benátské gentildonny, zamiloval jednu chudou pannu, však rodu slavného, jménem Kateřinu Královna z Benátek Cornaru, a tu sobě vyžádav za manželku a krá- rodilá lovnu ji pojal, kteráž jemu ku poctivosti od panův benátských za dceru svatého Marka s jistými ceremoniemi přijatá byla a z důchodu toho nového otce sto tisíc dukátův věna dosáhla a králi přinesla. Tak vedle toho spříznění i pomoci panův Benátčanův král Jakub své království utvrdiv, domu se navrátil léta 1472. Ale brzo umřel, královnu po sobě těhotnou 135 pozůstaviv, kterážto ač synáčka porodila, avšak prostředkem smrti časné jej ztratila a osiřala. Nicméně zmužile sobě počínala a království se ujala, nechtíc ho žádnému ani svěřiti, ani po-stoupiti, až naposledy na veliké a mnohé jednání panův Be-nátčanův i na slzavé prosby bratra vlastního a jiných přátel z Benátek k vyslaných k tomu přistoupila, že jest vlasti své tu vděčnost prokázala a Benátčanům království celého i pokojného léta 1484 postoupila. A sama letního času do Benátek se plavila, kdež od Augustina Barbadica, knížete, a senátorův na lodí Bucentauro řečené s množstvím velikým jiných lodí a gon-dolí, kteříž jí vstříc až k kostelíku sv. Mikuláše u portu ležícího vyjeli, slavně přivítána a do města na též lodí Bucentauro s nej-přednějšími matronami s velikou radostí a triumfem všeho města vezena byla. Potom na palác slavně připravený uvedena a tu hned desíti hřivnami aneb librami zlata na znamení lásky a přivítání darována jest, kdežto jí přitom i měs-Benátčané tečko Asulum při horách taurisanských ležící chovaiľU dědičně darováno a k tomu 50 liber zlata platu stálého, každoročně z měšce obecného do živobytí jejího vydáváno bylo, načež ona ctnostný a královský život zůstávaje až do smrti v stavu vdovském vedla. Jakž o tom o všem pěkně a obšírně P. Bembus, kterýž tehdáž při jejím dvoře byl, hist. Venetaelib. i., vypisuje. Tim tedy způsobem když Benátčané Cypru dostali, jej pevnili a dobře spravovali, však i trybut pro uvarování zaneprázdnění soldánům takový, jaký král Jakub smluvil, dávali. Až léta 1517 sultán turecký Selim, přemohše soldána egyptského a jeho zemi podmaniv, ten trybut na se obrátil a na 8 000 duká-tův peněžité sumy přivlastnil. Naposledy jiný sultán Selim, syn Solimana císaře, vypověděv panům Benátčanům pokoj, veliké vojsko, totiž do 200 000 s Mustaphou baši, polním hejtmanem, na ten tak úrodný a pěkný ostrov poslal, kterýžto dobyv nejprveNicosi-TUrci vzali am a potom Famagustam, všecken pod moc ty- Nikózii ranskou přivedl a podmanil, ješto ten ostrov aFamagustu ..... J . Benatcanejiz devadesáte sedm let pokojne byli 136 drželi. Hejtmana, muže udatného v šedinách jeho, jménem Marca Antonia Bragadina, rodem z Benátek, tam za potestata a regenta vyslaného, Turci mimo přípověd a slib svůj s velikým a všelikterak vymyšleným posměchem, naposledy zaživa odříti a z kůže svléci dali, pro samou jeho udatnost, kterouž způsobil to, že jest Turkův do 50 000 při samém obležení Famagusty zahynulo a na placu zůstalo. Ale pomstil Bůh naších udatných rytířův ještě jinou Turkův záhubou. Nebo po třech měsících téhož léta 1571 páni Benátčané spuntovali se a smluvili s papežem, králem hispánským Filipem a jinými knížaty vlaskými a vespolek velikou armádu, přes dvě stě galér, krom galionů a jiných velkých šífů, jichž množství bylo, vypravili, učinivši nad ní nejvyššího don Iohan diAus- Porážka TUr-r v jr i \j i m i i i m kůvodJana tria, císaře Karla V syna z levého boku a krále deAustria hispánského Filipa bratra, bastarda. Kterýžto s pomocí Pána Boha svedl s tureckou armádou bitvu na moři u ostrůvků, jimž Curzolari blíž Naupactu aneb Lepante, za starodávna sinus Corinthiacus, moře Korintské říkají, a porazil ji zmordovav Turkův branných 25 000 a 8 000 jich zajal, galéry a šífy všecky, jichž více nežli křesťanských bylo, kromě třicíti, kteréž časně utekly a do Konstantinopole se doplavily, dosáhl s kořistí nesmírnou a zvláště 18 000 duší křesťanských, kteréž tu vysvobodili a do křesťanstva svobodně dovezli. Ten ostrov podnes v turecké moci zůstává, a Bůh ví dokud. Leuenclavius. K zavírce i toho nám ku příkladu a výstraze dotknouti musím, že Pán Bůh netoliko z země Svaté, po několikráte pohanům z moci od křesťanův vzaté a pokaždé dobře osazené, i z tohoto ostrovu křesťany z hodných příčin od Turkův vytisknouti dáti ráčil, neb ač v tom pořadí ještě Candii a k nám bližší země máme, však Bůh milý ví, jak dlouho je držeti budeme, pro týchž hříchů páchání a nižádné jich umenšení. Vezmu příklad v zemi Svaté z jednoho měs- MěstaAcon ta, jménem Acon, jinač Ptolomais, a jiných slav- , skvosínosJ v.v, , . , T w r-p c., . a sláva pnlisna nejsichjako Jeruzalema, Tyru, Sídonu etc, pominu. To město po časích knížete Gotfrida z Bullionu, kterýž zemi Svatou dobyl a po něm ji potomci jeho nejdéle drželi 137 (o čemž níže na svém místě vypsáno jest), bylo z kvadrátu a štukového kamene naskrz vystaveno a vůkol, co by kamenem dohodil, při zdech věže vysoké a brány mezi dvěma, k tomu zdi tak tlusté, že se na nich dva vozové minouti mohli, příkopy široké a hluboké vnitř i zevnitř města, nadto za druhými příkopy jiné zdi a valy mělo. Domové byli rovné vysokosti, vše z tesaného kamene, okna v nich malovaná řemeslnými díly a spíše pevnostmi nežli domy prostými slouti mohli, majíc mnohý z nich příkopy a mosty tak pevné, že po dobytí města dvaceti dní pořád pohané těch domův v městě dobývati musili, aniž by všech do-mův a pevností dobyli, kdyby oheň a přípovědi pohanské křesťany k dobrovolnému poddání se nepřivedly. Přes ulice z oken jednoho domu do druhého vyvěšeny a roztaženy byly aksamitové, damaškové a z jiných drahých věcí koberce, a to pro horkost slunečnou a zastínění chodících. Bydleli v něm okolní páni, hrabata a rytíři, jako kníže z Cesaree, z Antiochie, z Tibe-rias, z Sur, hrabě zTripoli, Joppen, z Baruty a mnozí jiní, kteříž takovou pýchu provozovali, že k víře nepodobné bylo. Nebo na hlavách svých jako králové koruny nosili, drabanty, vartýře skvostně oděné chovali, svobody divné a obzvláštní práva při svých hradích a palácích nařizovali, a co kdo mohl nad jiného vymysliti, aby ho v něčem strany pýchy předčil, Ankonjak , v. ., , , . Saracenové C1 'az naP0S^ec'y upadse v nesvornost mno- zbořili hé hříchy, ukrutenství páchali a potom od Sa- racenův s velikým krve prolitím odtud vytištěni byli a město rozbořeno jsouc posavad pusté zůstává. Tim způsobem dálo se i jinde po jiných městech v zemi Svaté, až křesťané utíkajíce před pohany to zlé i do okolních zemí a nejvíce do Cypru s sebou přinesli. Nebo v Cypru páni, ry- Skvostnost jjv. a mozní lidé nic jiného nešetřili nežli pý-Cyprskych J J ľJ chy a rozkoší a k tomu, jak by mohli důchody zlepšovati a poddané své obtěžovati. Kdo tam 3 000 důchodův měl, málo sobě toho vážili a nic jej za možného, než jako by u nás sto kop měl, pokládali. Avšak také to všecko na pýchu a marnou slávu utráceli, mnozí do některého sta psů loveckých měli, k nimž množství čeledi a holotu chovali, sokolářů 20 i více 138 a jiné zbytečné útraty vedli, že by snáze byli praporec soldátů ku potřebě nežli samé myslivce a psy chovati mohli. A nadto jaký život na štvaní a lovích provozovávali, když s fraucimery a s čeledí na měsíc i víc do pole táhli, pod stany bydleli, že poddaní profanty za níma voziti musili, a tam co nejrozkošněji v hojnosti všech potrav živi a veseli bývali. Mnozí v takovou pýchu se vydali, že místem jako v Nicosii při dvoře královském i jinde lázně nákladné stavěli, v nichž lavice, svrchnice a všecky jiné potřeby buďto stříbrným plechem pobité, aneb z celého stříbra dělané mívali. Z toho o jiném hospodářství jejich každý souditi může, že jest z horšího kovu býti nemusilo. O tom Kirchherr, Štefan z Grumpenberku a jiní píší. Z té tak nesmírné pýchy a marnosti co jest jiného zlého nepocházelo? A kdyžť jsou zevnitřními skutky tak těžce Pána Boha hněvali, kterak jsou ho vnitřními hněvati neměli? A protož vidíme, jak Pán Bůh při nich toho jistě dokázal, což před-povědíti ráčil, že zlý strom zlé ovoce nesoucí vytne, i vyťalť jest nás a vykořenil z zemí těch nejurodnějších všeho světa, a jestli se nepolepšíme, strach, aby nás i v těchto zemích spravedlivý hněv Hospodina nepřikváčil a nepotřel. Čehož rač nás, Pane Bože, uchovati. 139 Kapitola XII. O plavení se od ostrovu Cypru až k zemi Svaté V pondělí den svatého Bartoloměje, to jest 24. dne měsíce srpna, my poutníci, jakž nás všech v počtu sedm bylo, na cestu sme se strojili a potřeby od šatstva a profantu, zvláště pak dobrého cyprského vína v soudku okolo půldruhého vědra napřed do šífu snášeti dali. Truhel pak, modrací, a co nás zaměstknávalo, tu v klášteře sme nechali a místo toho každý po pytlíku a karnýři sobě zjednali, košile své, a co tak drobného bylo, do nich vložili. Neb již v brzkém čase putování náše po zemi od Jaffy nastávalo a byli bychom takové tíže s námi vézti nemohli, majíc dosti na tom, že sme pro naše osoby camely, totiž velbloudy, aneb osly k jízdě dostali. Nicméně pokudž bychom se k Cypru domů jedouc zase navrátiti měli, byli nám z kláštera naše tak zanechané věci vydati povinni. Po obědích složili sme se vespolek a sebrali některý dukát a to gvardianovi a conventu za Deo gratias a místo almužny dali, v čemž s námi dobře spokojeni byli. A tak se všemi domácími i přespolními se rozžehnavše, každý s filcem na zádech na cestu k moři ve jménu Božím jsme se vydali, jsouce od gvar-diana a těch dvou poutníkův vyprovázeni. Jakž sme pak na místo v portu přišli, byli tu Turci pohotově, kteříž clo vybírali, 140 těm sme náše všecky věci rozvazovati a přeštárati dáti musili, ale když nic proti zapovědí nenalezli, byli jsme s tim propuštěni. V tom pro nás plavci naši s malou lodičkou co polovice gondole k břehu přijeli a nás podvakráte do svého šífu svezli. Gvardian na břehu zůstal, požehnání nám dávajíc a chvíli se na nás dívajíc. Když sme tedy z blízka náš milý šíf spatřili, s_ dosti sme se ho všickni ulekli domnívajíce se, šurianske že by na způsob benátských jak strany velikosti, tak všelikého jiného opatření byl a zdaleka se nám zdál, jako by toliko barca byla. Ale zmejleni jsme, a kdybychom byli časně to věděli, nijakž bychom se do tak nebezpečného šífu nedali, a to proto, že zdýlí nebyl více nežli sedm šáhův a zšíří půl třetího, po svrchu nebedněný a nezavřený, toliko se dvěma plachtami. Tří Suriani samotní jej spravovali, s nimiž sme my, ani oni s námi slova mluviti neuměli. Nemohše tedy jinače učiniti, na té lodí, kteráž Caramusala sloula, zůstati sme musili a plavci, jedouc ještě jednou k břehu, jakéhosi řeckého kněze caloiera, kterýž touž cestu s námi do Jáffy vykonati úmyslu byl, [naložili], avšak ani ten Řek s námi, ani s plavci nic mluviti neuměl, takž nás všech i s plavci na té lodí jedenácte osob bylo. Vezli také do patnácti strychův bavlnového semene, kteréhož v Cypru nakoupili a do Jáffy na prodaj plavili. To jest veliké na způsob pecky třešňové, však bavlnou zevnitř vůkol obrostlé, jak o něm napřed zmínka učiněná, bylo nám na té cestě pohodlné a místo peřin sloužilo, protože sme na něm líhali. Pod tim semenem velikou tíž od písku a kamení křemenného s několik vozův, pro samou váhu a tíž šífu, aby lehký a od větru aneb vln mořských převrácen nebyl, naládovali. Před večerem, když malý větřík váti začal, vytáhl patron se dvěma svýma pacholky kotev z moře a jednu plachtu rozpustil, takže sme s pomocí Pána Boha pomalu, a to vždy nedaleko břehu od ostrova, kterýž nám po pravé straně ležel, zase zpát-kem k západu slunce se ubírali a plavili, abychom vítr nadjeti a z něho k Jáffě k východu se obrátiti mohli, však brzy až do rána ten větřík utichl. 141 V outerý ráno 25. dne téhož měsíce špatně sme jeli a toliko tři míle vlaské od břehu byli, což vidouce marináři, zavrhli kotev do moře a plachty svázavše tu až do večera a přes noc na jednom místě jsme stáli. Dne 26. v středu ráno okolo půldruhé hodiny přede dnem, když vítr od půlnoci se strhl, marináři vytáhli zas kotev a plachty spravivše dále sme se od ostrovu na moře pustili. V čas snídaní vítr se od západu slunce tuhý, ač nám prospěšný, obrátil, ale že lodí malá a neopatřená byla, nesměli se marináři s ní v takovou prudkost pustiti, pročež velmi pracně zas k ostrovu se podávali a kotev blízko břehu zavrhli. Však tak velice Nechutenství sme byli zmítáni, až v našem životě všecko se zmltánítodí převrátilo, nechutenství nás pojalo, že jako zbití, bez jídla na tom bavlnovém semenu jsme leželi. 27. dne téhož měsíce, totiž ve čtvrtek ráno, brzo po půlnoci vítr se proměnil a k naší cestě dobře vál. Tu marináři neobmeškali se spraviti a obě plachty roztáhnouti, že sme až do snídaní tím příhodným větrem dobrý kus cesty utrhli, však když opět nám protivný vítr nastal, do moře kotev uvrhli a na místě až do půlnoci stati sme musili. Mezitím plavci spustili z lodí tu malou lodičku na moře a v ní se k břehu do jedné vsi plavili, odkudž dříví a vodu čerstvou zas zpátkem přivezli. V pátek po sv. Bartoloměji, 28. dne téhož měsíce, od půlnoci nastal dobrý vítr, tu marináři, vtáhše lodičku do šífu i kotev a plachty rozpustivše, i jeli sme celou noc až do snídaní vždy vedle ostrovu, až sme k jednomu městečku, Městečko jménem Limiso, na míli vlaskou od břehu při-Limiso . , v , , v , , plouli a tu, uvrhse kotev do more a plachty spustivše, se zastavili. Limiso bylo někdy veliké a pěkné město a při něm zámek nákladně vystavený a pevný, pro obhajování portu, kterýž tu příležitý byl a jest plavícím se do země Svaté. OáArnici leží na 50 vlaských mil, českých učiní deset. Bývalo stolicí biskupskou a biskup v něm měl přes 7 000 dukátův, canomci pak po 250 ročního platu. Králové tu často dvorem bývali. Nebo na všelijaké úrody od vína, obilí, ovocí, masa, oleje a na rozkošné zahrady 142 žádnému městu v Cypru napřed nedalo. Ale jakž někteří píší, léta 1492 skrze zemětřesení z gruntu vyvráceno jest, takže od té doby vystavené není, jiní praví, že jsouc od Genuenských mocí dobyto, podnes tak rozbořené zůstává, že ani zdí, ani příkopův neznati. Nicméně ještě jest něco domův nízce stavených, v kterýchž benátských kupcův faktoři bydlejí, majíce dosti pěkný kostelík klenutý, ostatek jsou toliko chalupy, v kterýchž Řekové, Turci, mouřenínové a židé bydlejí a tu své meschity, totižto turecký kostely, a lázně mají. Stephan z Gumperberku, Iohan. Schvallart a jiní v svých putováních o něm dostatečně vypisují. Do toho městečka marináři, spustivše tu lodičku po provaze, jeli v ní, aby sobě potřeb najednali. Neb odtud naděje nebylo, abychom kde přistaviti mohli, až do Jaffy. My také neobmeškali sme marinářům peníze dáti pro nakoupení profantů a těžce nám přišlo jím tu naši vůli na rozum dáti samým ukazováním a divným ruk obrácením, byli bychom raději sami tam sjeli a se trochu poobčerstvili, projeli a opatřili, ale z jistých příčin sme nesměli. Nebo dokud sme byli v Arnice, slyšeli sme, že před málo kolikas dny, nežli sme k Cyp- Pŕin°da y měs" i.. .. , v v,, . , . J,u^ A . tečkuLimiso ru přijeli, dva recti poutnici, chtíce se do zeme Svaté plaviti, do tohoto Limiso městečka se dostali, a majíc toho potřebu, k studnici obecní vody vážiti šli a dčbán svůj po provaze tam spouštěli, kterýž však, když se utrhl a tam zůstal, přivedl jednoho z těch dvou, že jest tam slézti a jej dosáhnouti chtěl, ale nemoha sám sobě pomoci, do vody upadl a se utopil. Druhý pak tovaryš jeho, chtěje mu po- P°UtniClutopi^ máhati, tam vlezl a též se utopil a umřel. Tou nešťastnou příhodou Turci netoliko k žádné lítosti pohnuti, ale ani nouzí přivedeni nebyli, aby ty dva mrtvá vytáhnouti a je pohřbiti dáti měli. Nýbrž J ~ J J nelítostiví obeslavše Reky, spolusousedy téhož městečka, jim netoliko ta těla mrtvá k opatření poručili, ale také nelítostivě na nejistou sumu pokuty uložili, kteráž však na mnohé slzavé prosby a jednání jejich k 900 majdynů svolena byla (majdyn jest peníz stříbrný, u velikosti co zde u nás trojník, kromě že jest tlustší, a platí tak mnoho jako osm bílých peněz), a přes to všecko 143 studnici vyčistiti i vodu z ní vyvážiti musili, jako by ta těla mrtvá ji zanečistiti a oni tim vinni býti měli. Z toho tedy nesousedského Turkův k svým spolusousedům křesťanům se chování měli sme výstrahu, aby vidouc nás poutníky, nevzali sobě k nám příčiny, takže by nás třebas za tovaryše těch utopených poutníkův pravi-ti směli (jakž to jejich hloupá zlost dobře umí) a nás kromě posměchu i vězením a peněžitou pokutou netrápili. Tak tedy plavci naši sami nám za málo peněz dostatek chleba bílého, velmi vajec, vína v hrozních s velikým naším zalíbením nakoupili. K večerou počal váti dobrý vítr, z té příčiny spravivše lodí odtud sme se k polední straně, od ostrovu odjíždějíc a jej za námi zanechávajíc, pouštěli. Okolo dvou hodin na noc tužil se vítr a počal mořem čim dál tim víc pohybovati, takže okolo tří hodin na noc veliká ve^á bouře povstala, nás plachty spustiti při- nutila a vždy se více rozmáhala i divně námi zmítala, jednak jako na vysoký vrch vyzdvihovala, jednak co do nejhlubšího oudolí, až hrozno bylo se dívati, pouštěla. Zvláště pak, když sme vlny jednu po druhé co největší vrchy proti nám a na nás se valící viděti musili, nebo ta nejmenší, kteréž tehdáž žádné tak malé nebylo co malá chaloupka, nás přikryti mohla, jsouce v strachu, že po té každé vlně do moře co nejhlouběji pohříženi budem. K tomu lodi nepřikrytá, po vrchu až do spodku otevřená a j súci stará bez přestání praštěla, nejinač než jako by se roztrhnouti měla. Pročež všickni, i marináři (jakž na jejich způsobu tehdáž znáti bylo) u velikém strachu a nebezpečenství jsme byli, na stokrát i více na smrt se oddali, Pánu Bohu poroučeli a bez přestání modlili. Z naších poutníkův jeden, jménem pan Antonio Donato, křičel: „Tripoli, Tripoli," neuměje marinářům jiného návěští dáti, aby tu nejblíže k zemi, u Tripoli, města v Sýrii slavného a pro dobrý port v kupeckých obchodech z té strany předního, kteréž proti nám leželo, se obrátili a životův retovati všechněm hleděli, ale ani tim neprospěl, neb nerozuměli, co on mínil, a kdyby byli rádi to učinili, nebylo možné, nežli kam nás vítr hnal, tam jeti a Božího milostivého opatrování a vedení očekávati. A tak majíce dosti 144 činiti s strachem pro bouři, i nadto měli sme nemalý nepokoj od velikých myší, kteréž u nás německé šlovou, Q myvích ty, když sme pro mdlobu a bázeň na tom semenu leželi a smrti téměř očekávali, zhusta sem i tam po lodí a po nás, přes tváře i pod šaty naše ošklivě běhaly a nás děsily, i v nejhorli-vější modlitbě nám překážely, z toho ještě větší hrůza na nás šla, že sme to běhání jejich za zlé omen a předcházející znamení budoucího našeho zlého býti soudili. Neb i já sem slýchal, že když který šíf potunouti má, myši v něm žádného stání nemají, sem i tam běhají, pískají a naposledy i po mastbaumích do kosův nejvýš vybíhají, a jako by se tam zachovati mohly, se shromažďují. Při tom každý to věděti má, že není toho šífu, aby v něm myší, jako v jiném domě, nebylo, anobrž by docela nový byl, nebude dlouho na vodě, zrodí se v něm z těch nečistot, kteréž se ihned v šífu od lidí i od moře do něho naberou, též i v portích, když z jedněch šífův do druhých ládují, myši se dostávají, protože jsou od dřeva a myši tim spíše všecko v nich zvrtají. V tom tedy nebezpečenství té bouře trvali sme na dobré dvě hodiny, potom pomalu vítr ulevoval, až dokonce utichl a tak trval do rána, vlny pak přece dosti dlouho námi zmítaly. 29. dne v sobotu, den památky stětí svatého Jana, povstal dobrý vítr od půlnoci, tu zdaleka jako skrze nějakú mlhu vrchy ostrovu Cypru sme znamenali, sice nic jiného viděti nebylo nežli nebe a vodu, tak v tom způsobu přes celý den a noc sme šťastně jeli. V neděli 30. dne měsíce srpna, ač sme vítr od západu měli a sami se k poledni plavili, však dosti dobře sme cestu naši konali. O polednách spatřili sme zdaleka jeden šíf se třema plachtami, ten byl ještě jednou tak veliký, i něco větší nežli náš, kterýž cestou od Jaffy do Cypru proti nám jel. A když sme se přibližovali, dal nám náš patron návěští, abychom se neukazovali, ale položili, což sme tak učinili, však prvé než jsme se minuli, volal na ně náš patron a s níma zdaleka mluvil, vyptávaje se na cestu do Jaffy, nebo sám nevěděl, kde jest, dobře-li, čili zle se plaví. Pročež také někteří z nás zdržeti sme se nemohli, abychom se trochu očima vyskytnouti a pohleděti neměli, kdo jsou, i viděli 145 sme, že byli Turci a Arabové, ti mu rukama k polední straně ukazovali a k tomu volali. Z toho snadně jsme rozuměli, že jsou strany cesty naší spolu rokovali, a tak sme vesele touž stranou ten celý den a noc až do rána jeli, žádné země neviděvše, toliko nebe a moře. V pondělí 31. téhož měsíce ráno, když se rozednívalo, utišil se vítr a tu nejprve zdaleka na levé ruce zemi Svatou s velikou naší radostí a Pánu Bohu dík činěním jsme spatřili. Vtom po dvou hodinách dobrý vítr od západu jiti počal a nás vedle země Svaté až do poledne hnal, o tom čase sme Jaffu uhlídali a k ní se přibližovali, takže sme okolo nešporův do portu blíž břehu s naším šífem přistali a svázavše plachty kotev do moře uvrhli, Pánu Bohu z šťastného dopomožení do tak žádané Svaté země děkujíce. Atak sme od ostrovu Cypru z městečkaArniciv témdni, totiž od pondělka na den svatého Bartoloměje 24. dne měsíce srpna až do pondělího 31. dne téhož měsíce do portu Jaffy v zemi Svaté připlouli, což na tři sta mil vlaských, českých 60 učiní. Neb Arnica neleží na špic ostrovu, o němž sem napřed položil, že 40 mil českých od Jeruzaléma se pokládá, ale dál do země 20 mil. Z Benátek pak dva tisíce čtyry sta mil vlaských, českých 480 mil, v padesáti jednom dni cesty [sme] vykonali. 146 Kapitola XIII. O přistání našem k zemi Svaté a vystoupení na břeh. Item vypsání města Jaffy aneb Joppen Ackoh tu slavný port všech casuv byl a posavad o , v , v , , i j ' j v , Portus v Jaffy zustava, vsak ze v tomto posledním drzenijeho od pohanův nepilně byl vyčišťován a opatřen, nyní velmi mělký a od písku zanešenýjest, takže jako před lety na ten čas s naládovanými šífy k samému břehu přistaviti nelze, a k tomu za starodávna vůkol té strany moře a portu naskrz břehové vysoko naneseni aneb nasypáni, kamenem štukovým až do moře vy-zděni a kruhy veliké železné, k nimž lodi na provazy přivazovali a ufasovali, v tom kamení olovem zalité byly, z nichž někteří podnes, jako i podemlené zdi, stojí a zůstávají. My majíce malou lodi proti jiným, kteréž tu stály a obilí i jiné kupectví ládovaly aneb přivezly, nejblíže břehu sme přijeli a jiných daleko za námi v moři nechali, takže sme všecko na břehu poznati, s lidmi přistojícími mluviti a jedni druhé slyšeti mohli. I stálo toho času nemálo Turkův a Arabův na břehu, jedni nám se dívajíce, a kdo bychom byli na šífu, zvěděti žádostiví jsouce, druzí obchod svůj vedli, obilí, jehož v jakýchsi sklepích (o nichž níže víceji dotknu) hromady měli, ládovali. My pak vidouc, že jsme dosti časně připlouli, návěští sme patronovi dávali, aby do města Ramy, jakž mu o tom v Cypru při 147 smlouvě skrze tlumočníka oznámeno bylo, ihned někoho pro trucelmana poslal. Jest pak trucelman osoba TYucelman mnohých řečí povědomá a tlumočníkem přes- CO JCSl polních, ten má některá privilegia a svobody obzvláštní, jsa jako nějakým glejtsmanem nařízený pro fedruňk poutníkům v těch zemích, od nichž za práci pokaždé plat má, i u vážnosti mezi pohany jest. Poslal tedy patron jednoho přístojícího Araba a po něm o počtu osob, co nás jest, vzkázal, aby věděl trucelman, kolik hovad aneb oslův pro nás přivesti má. Mezitím na zemi a na moře sme vyhlíželi a nic tak kratochvilného ani potěšeného od toho nevážně sobě počínajícího rozpustilého lidu neviděli. Nebo ti, ješto kupecké věci z velkých šífův na lodích k břehu přivozovali, dosti své nevážnosti na sobě znáti dali. Z portu když zase s prázdnými lodmi, a to všickni nazí, vyjížděli, tehdáž také moře dosti bouřlivé bylo a pro tuhý vítr, kterýž od západu vál, veliké vlny na břeh vyráželo. Z té příčiny velmi těžce a pracně od břehu s lodí odjížděti mohli, a když se domnívali nejlépe jeti, tu se zas nenadále vlna s nimi potkala, lodi kolmo nahoru vyrazila, a jako by ji na špic postavil, vyzdvihla, že ti Arabi dolů z ní do moře co nějaké hnilice padali. Nicméně málo na to dbali, ale povyskytna se nad vodu, po lodi zase plouli, až ji chytili, a vlezše do ní, přece tak dlouho se trmáceli, až se od břehu vymohli. Po malé chvíli viděli sme v sukni turecké dosti nákladně oděného muže, s jedním mladým Turkem a s služebníky mouřeníny snědými, ti se k břehu s velikým dčbánem přibližovali a ten čistě vyplakovali. I domnívali sme se, že oni do těch sklepův k lochům nápodobných, kde to obilí bylo, pro víno půjdou a tím nás ctíti a darovati budou. Ale brzo nás těch Pocta , troštů zbavili. Nebo ti dva Turci se dvěma mou- joppenskeho v . , hejtmana reniny na lodku vsedse k nam se s tím velikým dčbánem upřímo plavili, a jak nás dostihli, do šífu vlezli, na písek koberec prostříti dali a se posadili, marinářům také plachtu přes šíf pro stín a horkost slunečnou přetáh-nouti poručili a sem i tam se ohlídali, až náš soudek, v němž vína do půl vědra zůstalo, spatřili. 148 Tu oni vesele sobě na ně ukazujíc a na soudek potloukajíc návěští a znamení nám dávali, abychom tim vínem dčbán jejich naplnili. To když se stalo, vzali jej a za sebou postavili a zase nám na náš dčbán ukazovali, abychom ten také natočili, což když jsme učinili a jim jej tolikéž podali, kterýmž teprva se podělovali, a tak dobře jim to dobré cyprské víno šmakova-lo, že sou ho plné tři dčbány, jakkoli silné bylo, vypili, až více nemohli a viděli, že již na mále bylo. Tak uctiví a vděční byli, že nám sotva ostatek těch naklonků přáli, a vstávše dali se do přehledávání šífu, ale nic nenalezli, než některé haraburdy marinářův, z nichž clo míti chtěli, ale kdyžpatronjim odpíral, oni na svém stáli a obojí velice křičeli, až jeden mouřenín z písku kámen křemenitý co pěst veliký uchytil a tim na jednoho plavce hodiv, o málo chybilo, že ho v hlavu netrefil, byl by ho sice tu na místě nechal. Potom obojí strana ulevila a ti Turci s svým dčbánem vína nalitým odtud se pracně a s dobrým raušem na lodičku odebrali a na své místo odjeli. Tak sme teprva srozuměli, že ten jeden musil nějaký hejtman aneb správce na tom místě býti, jakož byl hejtman joppenský, maje v své moci dvě věže (o kterýchž doleji oznámím), v nichž bydlel, a tu vůkol spravoval. Druhý byl syn jeho se dvěma služebníky, jakž sme to potom od trucelmana vyzvěděli. Ale rádi sme jích pozbyli, abychom jen pokojně v lodí odpočívati a na trucelmana očekávati mohli. Nebo sme prvé Poutníci , j, , ... v,. , v, , , .... j nesměli z lodí z lodi vystoupit nesmeli, lec bychom chtěli do vystoupiti zajetí aneb v pokutu peněžitou upadnouti, do- dokud glejtu kavadž by pasportu aneb glejtu trucelman s se- nedostali bou nepřivezl. Avšak v noci ve tmě, když se všickni na břehu utišili, a kdo kde věděl, zalezli, z nás tří poutníci tiše také z lodí do lodičky sme slezli a k břehu až na mělčinu jeli a tu se s velikým strachem, ale pohodlně, nebo velmi parno bylo, koupali, kdežto sem čisté grunty portu zděného nákladně z velikého štukoví, kteréž již voda přikrývá, spatřil a pro lepší poznání jích po nich chodil, ano v jednom místě nohou do skuliny mezi dva kameny vkročil, takže o málo chybilo, byl bych sobě skrze to nohu 149 zlámal. Po hodině zase sme se na lodičce k šífu našemu přivezli a tu do rána odpočívali. V outerý, na den svatého Jiljí opata, to jest 1. dne měsíce září, ráno přijel trucelman, pro něhož sme poslali, z Rámy a ten byl křesťanem řádu, jenž slove de la cin- Truceiman tura, to jest pasu. Nebo velikým pasem se opa-radu de la • ^ - ° , n , v, , tintura SUJ1'a to P1^ Puvoclem svatého Pavla apoštola, o čemž doleji na svém místě více oznámím. Ten k nám na lodce se připlaviv vlaskou řečí mluvil, nás vítal a obšírně našemu předsevzetí vyrozuměv, jak bychom se ve všem a na vší cestě k Turkům i křesťanům chovati měli, nás napomínal a vystříhal. Potom přijel jeden slavně oděný Turek se dvěma služebnými pacholaty a nám všecky věci v karnýřích a lilcích našich (zdali bychom co proti zapovědí měli) přehledával a nic jiného nevzal, nežli co mu se hodilo a líbilo, jako hřebeny, štětičky, confekty a jiné pilné potřeby k zdraví posilnění. Tak nám toliko samých košilí zanechav, od nás na břeh odjel. Trucelman nemeškal za ním jeti a nám vjedné vesnici u sedlákův osly, na něž bychom vsedati mohli, zjednal, kteříž okolo nešporů Vystoupení přijeli. Tu z rozkazu trucelmana již aspoň jed- poutnikuvna J v v , J /, zemi Svatou nou na l°dicku vsedavse k brehu sme se odbira-li a šťastně žádostivou zemi Svatou nejprve lí-bati a potom nohama našima dosáhnouti a po ní jiti začali. Bylo pak tu mnoho lidu a chasy turecké, kteříž nás obstoupili a o nás mezi sebou posměšně, jakž znáti bylo, rozmlouvali, ale nic nám neublížili a snad pro trucelmana ublížiti nesměli. A v tom my, jakž nám trucelman velel, oslův sme se chytali, a kdo dřív mohl před druhým do sedla dřevěného z prken sbitého, na němž jedna dešťka zpředu, druhá zzadu a zespod třetí okrouhlá, tlustým plátnem povlečená byla, bez třmenův vsedati chtěli. Ale vidouc, že tolik oslův, aby se každému z nás jeden dostati mohl, nebylo, protož na některém dva seděti musili a tou měrou s naším trucelmanem, kterýž také na oslu jel, se dvěma Turky na koních pro naši obranu zjednanými a s sedláky luky a šípkami opatřenými na cestu k Jeruzalému sme se 150 vydali a od portu na vršek k východní straně, nechavše dvou věží (o nichž doleji) na pravé ruce, na rovinu přijeli, kdežto sme dobytka hovězího a koz veliká stáda viděli. Ta rovina místo jiného dříví a lesu samým olivovím a fíkovím jest porostlá, že milo tudy jeti bylo. Jaffa prvé sloulo Ioppen aneb Iapho a Iaspha, totiž z židovské řeči na českou krása, že krásné ioppen město a pěkné bylo, o němž v knihách Iosue 19., 2. Páral. 2., 1. Esdr. 3. a jinde se vypisuje. Jméno jeho ukazuje, a to škrybenti jistí, že jest od Iapheta, syna Noe nejstaršího, před potopou nejprve vystaveno bylo. Plinius lib. 5., Hieron. de locis Hebrae. Bylo pak založeno a vystaveno na přívrší skalnatém a vysokém, vedle moře Prostředzemního aneb Mediterraneum, od Jeruzaléma na čtyřiceti mil vlaských, českých osm učiní. Jsouc dosti pevné, i zámek pro obranu nad por-tem aneb přístavem lodí (jakž píše Wolfgang Weisenburg) mělo, kterýž byl velmi bezpečný a pohodlný, že v něm obyčejně armády, totiž množství šífův válečných, cho-vávali, a když těch nebylo, jakož i podnes není, loupežníci s svými lodími v něm se držívali a posavad s velikou škodou plavících se zdržují. Do toho portu dodávalo se dříví, kteréž král Šalomoun z hor libánských na stavení chrámů Páně voziti dal. 2. Páral. 2., 1. Esdr. 3. V tom portu také Jonáš prorok do šífu vsedl, aby od tváři Páně utekl, a velryb jej za tři dni pozřel, Ion. 1. et ibiHieronymus. A ten port za času Machabejských pro jeho příležitost nejednou od jedné i druhé strany opanován byl, 1. Maccab. 10.12. 13.14., a tu od Jaffenských do 200 židů ztopeno bylo. 2. Maccab. 12. Při něm, jakžpoetae, zvláště Ovidius de art. aman. lib. 1., Solinus, smejšleli, na jedné skále v moři ona krásná panna Andromeda, dcera královská, A , Panna , . , i • i v v, , v, , , v., Andromeda z závisti matky sve, anebjakz nekten chtějí, pro pýchu matky, ukradená, zavezená a obzvláštně za ruce i nohy ukovaná byla, aby tehdáž od potvory mořské sežrána býti mohla, kdež potom Perseus král, kterýž tudy jel a o tom ukrutném skutku slyšel, ji vysvobodil a sobě za manželku pojal. 151 Město leží v pokolení Dan a bylo krajské, pokudž je křesťané drželi, i stolicí biskupskou a suffraganea. V posledním křesťanův panování vždycky hrabě za gubernátora aneb správci mělo. V tom městě sv. Petr apoštol byl hospodou město^0 u Šimona koželuha, v domě pod horou na samém břehu mořském, kdež potom na tom místě křesťané kaplu jménem svatého Petra vystavěti dali, jejížto zříceniny podnes viděti. Tu od Cornelia, setníka z Caesarie, na andělské zjevení vyslaní k Petrovi přišli. Tu svietia sv' ^etr u v^^n^ viděl prostěradlo s nebe se spouštějící a zjeveno mu strany podělení všech národův pravdou evangelickou, když hlas z nebe slyšel: „Surge, Petre, occide et manduca; quae Deus purificavit, tu ne commune dixeris" to jest: „Vstaň, Petře, bí a jez; co Bůh očistil, to nečisté býti neprav." V témž městě Tabithu vdovu sv. Petr vzkřísil, jakž o tom v Skutcích apoštolských v 9. a 10. kap. psáno stojí a Hieron. in epita. Paulae et adEust, Brocardus a Breidenbach i jiní o tom také píší. Za času Krista zjeveného a brzo po smrti jeho bylo to město dvakráte od Římanův dobyto, mnoho tisíc židův a měšťanův v něm zbito a do konce vyvráceno a pokaženo, o čemž sanctus Hieronymus in loc. Heb. Potomních časův vystavěli je křesťané, ale od žoldanův egyptských jsouc zbořeno, pak opět zase poněkud spraveno bylo. Až léta 1250 Ludvík, král franský, když do země Svaté s lidem válečným se vypravil a jemu to město nejprve se poddalo, novou a pevnou zdí je obehnal a zámek s pevnými věžemi v něm vystavěl, a tak stálo, dokud je křesťané drželi, potom od žoldanův egyptských opět zbořeno a do dneška nevystavené zůstává, takže se v něm nyní nic celého nenachází, kromě dvě věže čtverhranné z pěkného tesaného kamene, dosti pev-Jaké neničko n^ vzcjálí od sebe, co by kamenem dohoditi Joppen mohl. Nahoře na podlaze leží někteří železní ku- zustava ^ sové děl, aby hejtman joppenský a lid jeho, kterýž v nich bydlí, čim portu a sebe hájiti měli. Dole pod těmi věžemi u samého moře na břehu jsou klenutí sklepové z štukového 152 kamene, k západní straně, zpředu otevřeni a rozbořeni, o nichž sem nahoře doložil, že v nich obilí bylo a jiné věci. Před lety, dokud naschvální šífové do země Svaté plné poutníkův z křesťanstva pořádně jezdívali, bývali ti Sklepové, , 'v v , o do nichž Turci sklepové hospodou a spise šatlavou poutníkův. řed lety pout Nebo jakž na zem vystoupili, všickni tam jiti niky zavírali musili, byťjích na sta bylo, a jeden přes druhého s dávením a tlačením mnohých na smrt lézti musili a tu do libosti Turkův ve dne v noci jako u vězení zůstávali, až je všecky ze jména popsali a s nimi se o dary a platy porovnali, jakž o tom o všem obšírněji píší Salignac torno 6. cap. 2., Vilhelmus Tyrius 10. bel. 7.18.21., 14. bel. 12., 14. bel. 15.18. et 17. bel. ult., Vi-triacus cap. 22.58.99.100., Breidenbach, Iacob. Vormserius pe-regrinatione i jiní mnozí. 153 Kapitola XIV O přijetí do města Rámy a při tom vypsání téhož města Rama Když sme nahoru od moře upřímo k Rámě vy- jeli, jakž sem v předešlé kapitole položil, tu mohlo se viděti, kterak veliké a slavné to město Joppen bylo. Nebo množství zdí kostelních a palácův nákladných opodál od moře stojí a nyní mezi těmi rumy zahrady a pole zdělané jsou. Nedaleko po těch rovinách, asi na dvě míle vlaské, jeli sme lebneel mimo zříceniny městečka starožitného a za ča- sůvlosuev 15. kap. známého, jménem lebneel, majíc je po pravé ruce. Potom asi druhé dvě míle vlaské, po levé straně viděli sme od cesty na čtvrt míle české rumy a zdi města někdy slavného, Lydda jménem Lydda, v jazyku židovském vykládá se užitečné, od Joppen dvou hodin cesty, o němž mnoho píše Iosephus 20. ani. 8., 2. bell. 23., 3. bel. 2., 5. bel. 4. a svatý Hieronymus in loc. Hebr. Také zmínka se činí o tom městu v 1. knihách Machabejských, 11. kap., kdežto je král Demetrius s městem Rama Jonatovi, synu Machabea, daroval. V něm svatý Petr Eneáše dnou zlámaného a do osmi let z luže nevstávajícího uzdravil, Aer. 9. Potom bylo od Cestia, Římana a hejtmana vojska jejich, vyplundrováno a zkaženo za času zkázy 154 Jeruzaléma. Pase. itin. 177., Iosephus supra alleg. Sv. Jeroným píše, že po časích nazváno bylo Tigrida. Pokládají někteří, že v tom městě sv. Jiří sťat byl a pochován, jakož od dávních ča-sův hrob jeho v něm se ukazoval, vedle čehož císař Iustinmn Konstantinopolitánský slavný kostel tomu mučedlníku ku poctivosti vystavěti a město svatého Jiří jmenovati dal. Byla v něm stolice biskupská, však suffraganea. Gvilh. Tyrius 7. bel. sac. c. 2., Vitriacus, Salignac. tom. 6. cap. 4., Breidenbach 9. Iulii. Na ten čas koliks chalup tam viděti, ale posavad Turci na místě kostela meschitu (a jakž jiní obyčejně, však nevlastně po vlásku moschea říkají), to jest kaplu sobě vystavěli a v ní hrob svatého Jiří jakožto rytíře ctí a u veliké vážnosti mají, kdo by se ho dotekl a tam putoval, sobě to za štěstí pokládá. Okolo hodiny na noc v soumrak k městu Rama, od Joppen deset mil vlaských, naších pak dvě míle, sme přijeli a před městem s oslův zsednouti musili. Neb oni se domnívají, že by je křesťané a jiní, kteří mahumetanského náboženství nejsou, sedě na oslích aneb koních poškvrnili, pro jeho, kterouž pokládají, svatost, z té příčiny, že v něm residencí jest, juchi aneb fa-kichi, to jest biskupa aneb proroka jejich, ale kdo dolů zsedne a pěšky jde, jest, jako by poctivost a vážnost k tomu místu prokazoval. Podobně všudy, kde jsou hrobové jejich, i v městě Jeruzalémě, kteréž za posvěcené drží, šetřiti se toho musí, jakž o tom doleji položeno bude. Náš pak trucelman, jda před námi a my řadem jeden za druhým po něm, vedl nás skrze některé ulice do jakéhos starodávního HvRámě domu skrze nízké dvéře, sotva půldruhého lokte zvýší, proti východu stojící. Jest zajisté ten dům nejonačejší a největší ve všem městě, někdy skrz jedno kníže burgundské jménem Filipa naschvále od pohanův koupený a místo hospody k dobrému poutníkům nákladem jeho s dovolením žoldána egyptského vystavený. Vtom domě jest plac aneb dvůr čtverhranný, vůkol jeho jsou sklepové klenutí a dvéře do nich otevřené. Při jedné straně ku poledni stojí pěkná hluboká studnice z tesaného kamene zděná 155 a v ní dobrá studená voda. Zadu pak za těmi sklepy jest jiný plac, okolo něho zed stará a něco sklepův pobořených. Na tom dvoře, jako i jinde po zahradách při Aloes kde roste ™ ^ - ii-^jwi i • i Rame, roste mnoho koreni drahého aloes, jak pro lékařství živým potřebné, tak také pro zachování mrtvých od zkázy a smradu, jakož čteme u sv. Jana v 19. kap., že Jozef z téhož města Rama myrrhy a aloes do sta liber k hrobu Krista Pána přinesl. Jest bylina silné vůně a listí má na tři prsty i víc tlusté a do půldruhého lokte dlouhé, kterouž také Jeho Milost Císařská v zahradě své při zámku hradu Pražského též tlustosti a dlouhosti míti ráčí, sice dosti draze se prodává a vzácná jest. V tom tedy prvním placu lozirovali sme se do jednoho z dotčených sklepův, neb nás toliko sedm bylo, a v něm sme našli několik rohoží, store vlasky řečených, po zemi roztažených, jichž sme místo peřin a loží požívati musili. Tu nám křesťané de la cintura i Turci, obyvatelé Rámy, do domu kuřat, slepic, vajec, chleba za laciné peníze hojnost přinesli, a ty nám náš trucelman v svém domě připraviti dal a za to s námi na těch rohožích při svičce povečeřel, zvláště pak toho dobrého cyprského vína, co ho nám oni Turci v Joppen nechali, ochotně vypiti pomohl, až sme se do vody dáti musili a tou, když vína nebylo, ač velmi neřádi, zalívati. Po večeři trucelman odšel domů a my, co kdo měl za íilec, sobě pod hlavu podloživše do rána jsme tu odpočívali. Nazejtří, 2. dne měsíce září, procházeli jsme se po těch sklepích a na dvoře, kdežto onde i onde mnoho jmén a erbův rytých a rudkou na kamení štukovém psaných, vše poutníkův, kteříž tu před námi byli, a to nejvíce z národu německého, jsme spatřili a k nim i naše pro památku přidali. Po obědích vyslal k nám do toho domu san-Sangiach, giacho, to jest nejvyšší správce města, jakéhos v Rámě subassi s jinými Turky a tomu pred jedním skle- pem pěkný turecký koberec rozestřeli, na kterýž se on samotný posadil, nohy křížem co u nás krejčí složil a skrze našeho trucelmana od nás od každého obzvláštně po desíti ciky-ních (jest mince benátská aneb benátský dukát, kterýž tak mnoho platí co u nás uherský) s tim zakázaním, že nás bezpečně do 156 Jeruzaléma doprovoditi, jizdu za osly zaplatiti a pod svůj glejt přijití chce, jinače že tam nebudeme moci, ale zpátkem domů že se vrátiti musíme, protože to jeho právo jest a sobě od velikého pána (císaře tureckého míně) moc danou má. Ale když sme naši chudobu a nemožnost Plat Turkům předstírali, naposledy sme ho k tomu naklonili, že od osoby po šesti dukátích aneb cikyních přijal a od nás odšel. Sice aby byl v nejmenším poznal, že peněz více, nežli sme se stavěli a pošmourně na sobě znáti dávali, máme, byl by nás jinače natáhl, nercili neslevil, ale něco jiného vymyslil, aby příčinu měl větší sumu žádati a z nás ji, nemohl-li by dobrou myslí, tedy pohrůžkami, vězením a bitím, vymohl, jakž to oni dobře umějí a na jiných provedli. Jest pak město Ráma starožitné, za Starého zákona levitům za vlastni oddane, na hore So-phim v pokolení Ephraim, pročež na onen čas sloulo Ramatha Sophim, 1. Reg. i., jinače Ramula, a jakž sv. Matouš v svém židovskou řečí psaném evangelium pokládá, Haramathaim, to jest na výsosti, odkudž Arimathia v jiných řečech slove, v kapit. 27. Bylo pak několik měst mimo to, kteréž také Ramatha neb Ramah sloula, jmenovitě Ramah Jl"^J^^™ v Gilead, kdežto král Achab byl prostřelen, iSnazvaná 2. Páral. cap. 18. Ramah, jedna ves na cestě Hebron blízko Thecua, Ramah blízko Sephet zámku v Neftalim, Ramah u města Silo, kdež někdy archa Boží za dlouhé časy byla, totiž od Mojžíše až do Samuele, Iud. 18.20., 1. Reg. 1.2. 34., o němž Jeremiáš prorok v 31. kap., Ozeáš v 5., Math. 2. cap., Vox in Ramah audita est, hlas v Ráma slyšán jest, od Jeruzaléma 40 honův vzdálí. Ioseph. ant. 8. cap. 12. Ramah na hoře Ephraim, dvě míle od Jeruzaléma na půlnoci, kdež onen levita s ženinou svou bydlel a ji, pro nešlechetnost Gibeonských, mrtvou na 12 kusů rozsekal a po dvanácti pokoleních izraelských, žádaje jich za pomstu, rozeslal. Iud. 20. Ramah nedaleko Be-thlema Efrata v zemi Zuf, kdež Samuel prorok, když k němu starší lidu izraelského áoArimathie přišli a prosili ho, aby jim krále volil, do toho města přišed, krále Saule ustanovil. 1. Reg. 157 8.10. Ta tedy města všecka, protože na vrších ležela, Ramah, to jest vysokost, sloula. Ale v tomto našem Rama narodil se prorok Vlast Samuele samuei a fU ,ak0 v vlasti své nejčastěji bydlel, až proroka J J J J i umřel a pochován jest, 1. Regum 1. 2. etc, avšak po časích, totiž za císaře Arcadia, byly jeho kosti vykopány a do Constantinopole zavezeny a tam slavně chovány. Sanctus Hieronymus adversus Vigilantium. Z toho města byl onen tejný učedlník Krista Pána a senátor jeruzalémský Jozef z Arimatie, kterýž Krista Jozef Pána ukřižovaného s kříže sňal a v hrobě svém zAnmathie , . „ , „ , T , „ , , pochoval. Mat. 27.,Luc. 23., Ion. 19. Bylo dosti veliké i za časův křesťanského držení a pevné, stolice biskupská, a biskupu s Liddou městem vlastně náleželo, ale nyní, ač prostřední velikosti zůstává, však otevřené, pobořené a chatrně jako jiná v těch zemích města a městečka vystavené jest. Kostely dva křesťanské obrátili Turci v své meschity a znáti, že sou musili nákladní býti, jako dosti jinde v zahradách a zříceninách znamení starých a pěkných stavení se nacházejí. Bydlí v něm Turci, Arabi, mouřenínové snědí a křesťané de la cintura. Bro-cardus, Breidenbach, Salign., Wilhel. Tyrius a jiní. Když se k večerou schylovalo, oznámil nám trucelman, abychom se strojili, že po půlnoci k Jeruzalému vyjedeme. Tak tedy nakoupili sme sobě provázků co malý prst tlustých a z nich sobě třmeny, jak kdo uměl a rozuměl, dělali. Nebo z Joppen dosti těžce sme toho zakusiti musili, když sme v těch tak (jakž nahoře oznámeno) neohebných sedlách bez třmenů jeli a na oslích se ubírali. Také sme sobě profantů od chleba a natvrdo vařených vajec opatřili a ve jménu Božím tím zážeji na odpočinutí šli. 158 Kapitola XV. O vyjetí z města Rámy a co se na cestě dálo až k Jeruzalému Ve čtvrtek, 3. dne měsíce září, okolo tří hodin přede dnem přišel trucelman a nás zbuditi chtěl, ale hotové našel, takž sme hned každý svůj íilec na ramena vzavše z toho domu před dvířce vystoupili a tu osly, na nichž sme jeti měli, hotové našli. Však byli-li jsou z Joppen ničemní, shledali sme tyto mnohém horší, totiž malá oslata, bez uzdy, místo sedla toliko kus deštky aneb prkýnka, pro hřbet oslíka zespod srstí jakousi v žoku zašitou vycpaná a na svrchu, kde sme seděti měli, nic, takže sme sobě vpravdě raději šaty aneb slámu podložiti vinšovali, nežli na ta sedla bídná sednouti a na nich do Jeruzaléma přes vrchy a doly vysoké a hluboké jeti. Nicméně, když jinače nebylo možné, na ně sme sedli a skrze město jeti počali. Vtom ještě v městě velel nám trucelman posečkati na některý lid turecký a glejtovní, kterýž sme podlé smlouvy s nimi učiněné tu najiti měli, ale ještě byli nepřijeli. Tak tedy čekali sme na ně dobrou chvíli, až se shromáždilo něco jízdných a něco pěších, s lučišti a šípkami, vše pro bezpečnost strany Arabův, kteříž tu všudy po horách bydlejí aneb sem i tam v houfích se toulají, s ženami, dítkami a hovady, žádného nešetříc, koho jen přepadnouti a přemoci mohou, byť on nejlepší Turek byl, jakž o tom níže víc doloženo bude. 159 Potom jeli sme spolu u veliké tmě, že jeden druhého sotva viděti mohl, neb bylo na nov měsíce. Když se rozednívalo, viděli sme okolo Ramy znamenitou rovinu, na níž obilí, ovoce, indiánské proso, melouny vnitř červené a velmi dobré, arabsky šlovou batiecae, rejže, bavlna a jiné věci v hojnosti rostou, a táhnou se ty roviny na dýl od Joppen na polovici cesty k Jeruzalému, na šíř pak mnoho množství mílí. Na den ráno jeli sme asi na míli vlaskou po rovině. Potom hned k horám jeruzalémským se přibližovali a tu na jednom vršku jakési stavení od kamene na ten čas pobořené sme viděli, a jmenoval je nám trucelman sv. Dinas, a jinače Sv. Dinas Castel de latrone, že by na tom zámku lotr na aneb Castel pravici Krista Pána ukřižovaný předtím bydleti ae latrone a loupiti měl. Od toho zámku vyšlo k nám na cestu několik Arabův, náš trucelman dal jim místo nás koliks majdynů (jest stříbrná mince, a tak mnoho jeden platí, jako u nás osm velkých aneb bílých peněz), s tim pokojně od nás odešli. Nedaleko odtud na pravé ruce cestyjeli sme mimo rumy města starodávního, jménem Lobna aneb Lebna a Labana, v českém jazyku kadidlo, snad že tu aloes a kadidlo rostlo, v pokolení Iuda. Bydlel tu někdy král, kteréhož Iosue přemohl, losu. 10., pak levitům přivlastněno bylo, los. 21. Potom za králův jůdských pro modlářství Joramovo od něho odstoupilo a brzo od Senacheri-ba, krále tfssyrského, bylo obleženo. 4. Reg. 8.23., Isaiae37. Dále jeli sme pod horou Ephron, na němž Ephronhora - r- / ••' - ± -i • • 1-1 v v , mesto Ephron a lina mestečka i vesnice ležely, a mesto J J Iosuae 15. To město Iudas Machabejský, že ho Efronští skrze ně pustiti nechtěli, do 25 tisíc lidu v něm pobiv, vypálil. 1. Macchab. 5., 2. Macchab. 12. Nyní na té hoře nic není. Hiero. in locis Hebr. Od té hory na čtvrt míle české jeli sme k místu rumu a zbo- Aseca město ^en^ zc^ Pm^mu' na němž někdy město Aseca, znamená česky pevnost, v pokolení Iuda, Am-morejských nejprve bylo stálo. Iosuae 10. U toho města dopustil Pán Bůh, že kamení s nebe na nepřá-tely ammorejské utíkající před Iosue a syny izraelskými pršelo. 160 Leží pak místo toto při údolí Terebinthi, to jest údolí od stromu terebinthus nazvané, vysoké- Terebinthi ho, dlouhověkého a jahůdek libé vůně plného, z něhož k nám terpentýnu vozí; u kteréhož se Filistinští proti králi Saulovi válečně položili a ležení své na jedné straně údolí měli a na druhé Saul s lidem svým ležel, kdežto David toho velikého obra Goliáše zamordoval. 1. Reg. 17. Roboam, syn Šalomounův, to město vzdělal a upevnil, ale zase od Nabuchodonozora, krále babylonského, bylo vybojováno a zkaženo. 2. Páral. 11., Ierem. 34., 2. Esdrae 11. Sv. Jeroným svědčí, že za jeho času dosti velké a vystavené bylo, locis Hebr., Brocard. et Breidenbach. I jedouce dále mezi horami, okolo snídaní přijeli sme do jakési doliny na místo, kdež někdy bylo město Masfa město jménem Masfa aneb Mesepha, jinak Mitzpha, na česko varta neb stráž, v pokolení Benjaminově. V tom městě bývala nejprve archa úmluvy a tu se tehdáž lid k modlitbě scházíval a Samuel soudy držíval. Iud. 20.21., Iusuae 15.18., Iose-phus antiquitatum 6. cap. 2. Král Aza před časy je upevnil. 3. Reg. 13. Za času zkázy Jeruzaléma bydlel v něm kníže Godoliaš, jehož Nabuchodonozor správčím země židovské ustanovil, a při něm prorok Jeremiáš. Iere. 40.41. Na kterémžto místě křesťané před lety kostel pěkný vystavěli, jehož zříceniny podnes viděti, a ještě v něm i malování znáti, po němž, že křesťanský byl, rozuměti se může. Při tom kostele byla velmi čerstvá a studená voda, kteráž s vrchu dolů do jakéhos koryta tekla, tak smejšlím, že musí byti z studýnky Ne-phtoa, o níž se zmínka činí v Iosuae 15. a 18. kap. Nebo jakž Sa-ligniacus tom. 10. cap. 6. svědčí, od ní se zlá, kamenitá a nebezpečná cesta začíná, jakž teď málo níže poznamenám. Jakž sme tu vodu uzřeli, z oslův sme zsedli a pod olivoví se zasadili, abychom, co sme s sebou přivezli, pojedli. A jistě byla nám ta voda velmi pohodlná pro horko, kteréžjiž, jakkoli dosti ráno bylo, nastávalo. Po dobré pak půl hodině zase sme na cestu se sšikovali a jeli skrze divoké, drsnaté a špičaté skalí i údolí, že se nám hned zpočátku v něm stýskati počalo a obojí, i my, i hovada, velmi 161 „ „. „ , . jsme se upachtovali, a tu skrze začátek údolí Ra-Vallis Rapnaim phaim, na česko se vykládá obrův, jeli, kteréž až k Jeruzalému a z druhé strany k poledni několik mílí se táhne, místem jest velmi hojné, vína, oleje, pšenice a jiných urod hojnost vynášeje. Po malé chvíli opět jsme k jakémus starému a zbořenému stavení přijeli a jinač souditi nemohu, nežli jakž geographové Socho město pokládají, že musí býti zříceniny onoho slavného a pevného města Sochot aneb Socho, na česko ratolest, snad že tu plno ratolestí a stromoví terebinthibylo, v pokolení Juda, a podnes jest. Tu vedle starých zdí nachází se kamenný mostek, pod nímž těkává potůček, ale tehdáž byl od horka vyschlý, z kteréhožto, praví, že král David kameny křemeníte sobě vybral a nimi Goliáše, jakž výš položeno, zabil. 1. Reg. 17. Odtud jedouc na veliký a vysoký vrch, v naději, že již tam Jeruzalém bude, pracně sme se na něj vypravili, neb sme pěšky jiti a osly za námi pro nebezpečnost a ostrost cesty vésti musili, až sme po mnohém odpočívání vždy nahoru vylezli. Nedaleko toho vrchu viděli sme na levé ruce položení města Emaus a z^m^u Pevného Emausu, česky se vykládá sil- ný aneb pevný hrádek, kteréž v Jůdstvu jedno z jedenácti měst krajských bylo, 60 honův od města Jeruzaléma, 2Ľ)dkSiglerus píše, cesty půltřetí hodiny vzdálí. U toho města porazil Iudas Machabejský vojsko krále Antiocha. 1. Ma-cchab. 3.4. Bylo patria a vlast Kleofáše, kdež také praví, že by pochován byl. Vitriac. c. 63., Fretellus pag. 20. Tu Kristus Pán ode dvou učedlníků při lámání chleba po svém zmrtvýchvstání poznán byl. Lucae24., Marci 16. Nicephorus píše 10. hist. 31., že za něho to městečko zemětřesením se zbořilo. Však předtím v času židovské války z rozkazu vladaře Vara ohněm vypáleno bylo, pro něžto IuliusAf-ricanus, tehdejších časů škrybent, k císaři Markovi Aureliovi Antonínovi léta po narození Krista Pána 169 do Říma jel a za vystavení ho žádal, snad nejvíc pro jeho pěkné položení a čistých i rozkošných studnic dostatek. Plinius lib. 5. cap. 14. 162 Ioseph. lib. 7. cap. 26. pokládá, že za času Vespasiana císaře Liberius Maximus osm set drábův v pevnosti Emausu zanechal a ti že ji zpustili, a majíc pryč odtud se stěhovati, zbořili. Podnes mnoho vysokých zdí a pěkných zřícenin viděti jest a zvláště kostela, kterýž na tom místě byl vystavený, kde Kristus Pán s oněmi dvěma učedlníky, Kleofášem a Lukášem, večeřeti ráčil. Dokud je křesťané drželi, byla stolice biskupská. Breid., Vilhel. Tyr. 14. bel. s. 12., Hier ony. in epištola Paulae et in cat. script. eccles. Píší někteří o jedné divné studýnce při Emaus, zvláště Sozo-menus hist. eccl. 5. c. 20., jehož tato slova jsou: Leží v Jůdstvu městečko Nicopolis, kteréžto evangelium Emaus jmenuje, před tim městečkem blízko rozcestí, tu kdež Kristus Pán od Kleofáše a druhého učedlníka jinam se uchýliti chtěl, jest studénka velmi zdravá, z kteréžto když nemocní lidé aneb hovada pili, zdraví od svých neduhův učiněni bývali. A rozprávějí, v i ví i T T~ • T™\ r v li /i 1 r v • • r , • StlldíllCC ze by někdy Kristus Pan s učedlníky k ni přijití hojitedlná a tu své nohy po cestě ustalé zmejti měl, a tak od toho času voda v ní té moci uzdravování nabyla. Nicepho- rus 10. hist. 31. Dále odtud na též levé straně jsou zbořeniny města slavného prorockého aneb kněžského Nob aneb Nobe, i v , u1, , , ,.....t w rp Nobemesto a leželo blízko cesty temer v oci Jeruzalema. Tu král David, utíkaje před Saulem, chleby posvátné od nejvyššího biskupa Abimelecha s mečem Goliášovým přijal a příčinou byl, že dověděv se toho Saul, nejvyššího kněze a s nim jiné levity do osmdesáti pěti osob zmordovati poručil a město zbořiti dal. 1. Reg. 21.22. Nyní tam jen koliksi chalup viděti, kteréž Breidenbach Be-thnopolis a Wilhel. Tyrius Berteniable jmenují. Za času sv. Jeronýma byla ves a odtud Jeruzalém spatřiti se může, in locis Hebraeis. Jakož pak sotva tři hony na tom vrchu, v rovině plné skalí a kamení od rumův jsme jeli a před námi město Jeruzalém vzdálí na čtvrt míle české spatřili. Tu vidouce je, hned sme velikou horlivou radostí dolů z oslův ssedali a někteří z nich se svalili, na kolena klekajíce, zemi líbajíce a Pánu Bohu z šťastného nám k tomu městu dopomožení, že jsme je přítomně spatřiti 163 a jeho dojiti mohli, děkovali. Sedláci pak, jimž ti oslíkové náleželi, každý svého vzal, a dostávše na spropití, od nás se odebrali, my pak každý s svým íilcem pěšky sme pomalu pěknou rovinou k Jeruzalému se přibližovali. Nicméně ještě v té cestě viděli sme některých honův od nás Gaba město ležeti na vrchu položení města Gába neb Ga-baon, město kněžské, sloulo na česko výsost, leželo v pokolení Benjamin nad údolím Raphaim, vedle Ciriath „. . ^ , . Iearim, kdež David král porazil Filistinské, 2. Ciriath learim ' ľ ' Reg. 5. A jest rovně ta výsost, na níž obě dvě ta města blízko sebe stála, kdež archa Páně, po navrácení sejejím z země filistinské, v domě Abinadaba postavená byla. 1. Reg. 7., 2. Reg. 6. Po pravé ruce asi šest aneb sedm honův od města ukazovali Salem n^m zboremny města někdejšího Salem, v němž praví, že král Melchisedech bydlel. Sv. Jeroným psal, že za jeho živobytí ves na tom místě byla, in loc. Hebr. Nyní nic není. Sumou, co sme tu po těch horách na čtyry míle české k Jeruzalému jeli, všudy sme poznali předešlých židův a předkův pracovitou snažnost, vzdělávaní těch vrchů na vinice, zahrady, rolí, kteréž, ač pusté, trním porostlé jsou, však vždy přece zídkami a schůdky podezdívané zůstávají, k tomu, jak tu plno měst bylo, znáti jest, což sem na té tak krátké cestě poznamenal, že se čemu podiviti nad leností nynějších obyvatelův, jichž sotva deset proti tisíci předešlých nyní se vychovává a živí. Avšak ta strana vrchův k půlnoci vinicemi, olivovím, fíky, granátovými jablky a jinými ovoci dosti úrodná zůstává. Když jsme byli okolo dvou honův od Jeruzaléma, trefil na nás trucelman jeruzalémský, téhož řádu de la cinturajako první z Rámy, kterýž naschvále nám vstříc vyšel. Nebo ten z Rámy, nedaleko od Jeruzaléma nás za sebou nechav, napřed do města sjel a gvardianovi do kláštera i tomu trucelmanu o našem příjezdu oznámil. Přišel pak s nim i vicarius téhož kláštera, a jakž se k nám přiblížili, oba nás vlasky mluvíc vítali a na všelijaké věci vyptávali, 164 jako ku příkladu: odkud sme, jak se nám na cestě dařilo, co se při výjezdu našem u nás a v krajinách, z nichž sme vyjeli, dálo etc. Až v té rozprávce trvajíce k samé bráně města Jeruzaléma okolo času nešporního jsme přišli. Tak tedy vší cesty z Benátek až do Jeruzaléma dostalo se nám stráviti padesáte čtyry dni, mílí pak vykonati z Benátek 488 a z Čech 582, jak po zemi, tak po vodě,vše českých. 165 Kapitola XVI. O příchodu našem do kláštera svatého Salvátora v městě Jeruzalémě Dostávše se k bráně města, kteráž sloula Joppenská, dále sme jiti nesměli, ale tu mezi branou čekati musili, až pro nás sotto bassa, turecky subassa, hejtman zámku a soudce zločincův, s některými jinými v nákladných šatech přistrojenými sotva po dobré půldruhé hodině přišel a teprva nás Examen při ^ dlouhé čekaní velmi tesklivé skrze tru- celmana dosti ještě dlouho, kdo a co i odkud sme, též i na jiné věci se vyptával, ale krátce odbyt, že bychom Francouzové a někteří Benátčané byli, a tak dále na jiné jeho otázky odpověd mu dána. Kázal nám tedy do města za sebou jiti a vedl se s námi skrze malé ulice, na levou ruku blízko zdí městských k straně půlnoční, až sme k klášteru svatého Salvátora přišli. Tu jakž sme do dveří vešli, naše filce a karnýře složití sme musili, kteréž nám Turci všecky přeštárali, však nic nevzali, ale pryč od nás z kláštera odešli a nás tu nechali. Tu nás jeden bosákjakýmis schody nahoru do conventu vedl, kdežto gvardian s jinými bratřími svými, příchodu našeho očekávaje, nás vítal a potom do refectorium, kdež obyčej měli jída-ti, vedl. Tu se bratří s námi známili a přátelsky rozprávěli, s nimiž sme se všemi mluviti mohli, neb byli Vlachové přirození, 166 obzvláštně jeden řádu svatého Dominica a rodem z Sicílie, kterýž málo koliks dní před námi z Konstantinopole přijel a tam se dostal, ten svým ustavičným a hlasitým mluvením i kratochvílením tehdáž i jindy tesklivou mysl a žádost pokrmů za chvíli nám ukrátil, až místo svačiny aneb kolací jídlo každému obzvláštně na malé cínové misce přinesli, také dobrého jeruzalemského vína, jemuž sem na té vší cestě z Benátek podobně bílého a pěkného neviděl, piti dali. Tu poseděvše a se poobčerstvivše byli sme skrze klášter po několika schodech do- lův, do jakýchsi dvou komor, jedné vedle druhé, ^ké poh1od1,í a - i* ' v. , , u,,, ' v kláštere bylo uvedeni, v kterýchž sme cista s povlaky bílými a modracemi ustlaná lože našli, a když nám ty komory vykázali, do obou sme se lozirovali a v nich se rozhostili. Po malé chvíli přišel k nám vicarius oznamujíc, abychom nahoru přišli, že nám mniši dle starobylého obyčeje nohy mejti budou a již na nás čekají. Tak °byČ^mytí tedy davše jemu za odpověd, že se poslušně najiti dáme a za nim přijdeme, starali sme se, jak bychom nějak uctivěji a švárněji, nežli možné bylo po tak daleké a nepohodlné cestě, před ně předstoupiti mohli. V tom sme zhlédli nedaleko od těch komor cisternu, z kteréž sme ihned s ochotností vody navážili a tou sobě každý, jak mohl, naspěch sám nohy umyl, byla velmi studená a čistá, pročež v ní také víno v nádobách k stolu chladívati obyčej měli. Potom sme vyšli nahoru na jakýsi neveliký altán nedaleko refectorium, kdež nás gvardian s jinými bratřími očekával. Tu byl přes stolici pěkný nový turecký koberec prostřený a vedle něho vanička měděná s teplou vodou, vařenou s rozličným vonným a dobrým kořením, jako rozmarýnou, levandulí etc. Na tu stolici velel gvardian vždycky jednomu po druhém se-dati a noh svých dvoum mnichům podávati, kteříž je pilně a dobře umyvše, pěknými plenami aneb rouchami otírali a naposledy pravou nohu každému políbili, až nás všecky tak spořádali. Avšak dokud to mytí trvalo, gvardian s jinými bratřími a námi, kteříž sme tehdáž neseděli, všickni okolo toho, jehož jsou myli, klečeli a některé hymny zpívali, až sme všickni zmyti byli. Po té 167 lázni dali každému po voskové hořící svíci, a tak všickni bratří po páru ven z toho místa, gvardian za níma a po něm my týmž řádem do ambitu jsme šli a vůkol něho obcházejíc TeDeum lau- „ , damus zpívali, až přišedše do kostela začali com- Procesi ' plet a potom letanii zpívati. Po dokonání toho všeho předstoupil gvardian před jeden oltář, a obrátiv se k nám, pěknou řeč v vlaském jazyku učinil, oznamuje, že by před lety padesáti obydlí pravé a vlastní kláštera jejich na Zprava o klas- . ^ . 11 , * , 11^1 i i,/ v , teru hory Sión ore ^lon ^ °' Prave tu' kdež káply a oltářové na předních místech skutkův a činův Krista Pána jsou, jako: kde jest s svými učedlníky poslední večeři Beránka velikonočního držeti a velebnou svátost oltářní naříditi, kde svým učedlníkům nohy vlastníma rukama myti i potom po zmrtvýchvstání jeho kde jsou apoštolé a učedlníci pro strach židovský nejednou se skrývali a svá shromáždění mívali, jako tehdáž, když jest Pán Ježíš dveřmi zavřenými k nim všed, k nim „Paxvobis", „Pokoj vám," řekl. A podruhé, v témž způsobu mezi ně přišed, svatému Tomášovi Didymovi makati se dáti a kde jest Ducha svatého v způsobu viditedlném na učedlníky a církev svou nejprve z nebe seslati ráčil, jakž o tom doleji na svém místě položeno bude. Nyní pak od Turkův již z druhého vytištění jsouc, aniž možné jest do něho kterému křesťanu vjíti, leč by mahometánem býti aneb ohavnou smrt trpěti chtěl, když v tomto klášteře zů-stávati musejí, že jsou z jistých indulgencí Jeho Svatosti papežské na místě oltářův, kapel a památek kláštera hory Sión jiní tří oltářové s týmiž figurami do nynějšího přítomného přeneseni a touž mocí a odpustky obdařeni, pročež abychom se nad tim nezastavovali, ale myslili, že tak platně na tom místě těch památek uživeme, jako bychom tam na hoře Sión osobně byli. A potom nám obšírně figury malované vykládal, i místa, jakjed-no od druhého daleko bylo, ukazoval. Po vykonání těch věcí každý z nás Pater noster a Ave Maria vyříkav, šli sme za gvardianem a jinými k večeři na jakousi siňci s kostelem se stýkající, že zed mezi níma jest, a tu jsme byli s potřebu na těch malých miskách traktyrováni, i potom, 168 dokud sme tam byli, na témž místě sme jídávali. Také přidal nám gvardian jednoho mnicha, kterýž nám přisluhoval, všecko strojil a přinesl. Gvardian pak s svými bratřími a s tim mnichem z Konstantinopole jídali v refectorium. Po večeři tehdáž i potom po každém jídle hned z té siňce do kostela sme šli a tu pomodlíce se do naších komor na odpočinutí se odebrali. V pátek, to bylo 4. dne měsíce září, ráno vstávše šli sme z naších komor nahoru do kostela, kdežto sme mši slyšeli, a ten celý den v klášteře po cestě odpočívajíce a někteří z nás klášter procházejíce a jej spatřujíce jsme zůstali. O tom klášteru mohl bych mnoho psáti a jej z gruntu, jakjest vnitř i zevnitř, i každý pokoj neb kout v něm vysvětliti, ale poněvadž se na tom místě žádné paměti skutkův Božích za starodávna činěných nenacházejí a jiní v svých knihách o něm mnoho píší, něco kratičce pro menší zaneprázdnění čtenáře upřímného vůbec dotknouti nepominu. 169 Kapitola XVII. O způsobu kláštera svatého Salvátora, v kterémž nyní mniší řádu svatého Františka v Jeruzalémě se drží a jaký v něm život vedou Dotčený klášter jest od kamene dosti pěkně vystavení kláš- stavený podlé obyčeje v zemích východních, to-Salvátora ^ t>ez krovu, toliko s podlahami bitými, po svrchu cihlama a vápnem dláženými a z jedné strany pro dešť, když zimního času někdy prší, nebo v létě zřídka to bývá, aby voda spád měla, vrškem dolů nakřiveným, však jako altánové u nás pro chůzi dosti rovní. Ač místem nacházejí se domové a stará některá od křesťanův dělaná klášterská stavení s krovy vysokými, ale též od vápna a cihel, nápodobně některým starým pohanským (jakž tomu někteří chtějí), leckdes po městech Pražských se nacházejícím kostelíkům aneb kapiám. Jinde některá jiná stavení klenuté a okrouhlé krovy jako báně mají. Bylo toho času v témž klášteře všech mnichův i s gvardianem „ v ^ . . o patnácte a každý svou komůrku aneb cellam Počet mnichův * / okolo ambitu mel, z niz rovnou nohou do kostela jiti mohl. Neb kostel, ambit a ty komůrky nejsou při zemi, ale jednoho pokoje zvýší od země, pospolu v čtverhranném způsobu, a pod tim vším stavením jest dvůr a místo prázdné, něco klenuté a něco trámy podštemflované. Kostel jest neveliký, však 170 veselý a ozdobný, v němž jsou tří oltářové, na nichž archy řez-bami a malováním ozdobené stojí. Mniši, když do kostela k službám sjíti se mají, místo zvonův a zvonění chřestaček užívají, nápodobných našim, kterýmiž pacholata u Veliký pátek po ulicech chřestají. Také v těch všech zemích žádného zvonce sem neviděl ani neslyšel. Ten klášter jest vždycky zavřený, kdo chce do něho, musí na dosti veliké dvéře, spíše malým vrátcím nápodobné a pevnou závorou založené, zatlouci, a jinudy se tam vjíti nemůže, netoliko pro reguli řeholy své, ale i pro strach od lidu tureckého, kteříž by se, a nejvíce ta nejhorší lůza arabské chasy, nestydatě a mocně do něho vetřeli a v něm sobě bydlo oblíbili, že by potom z něho nikdá nechtěli. An beztoho nebozí dosti s nimi činiti mají, neb každodenně jim chleba, peněz i pití udělovati a ven ze dveří vydávati musejí, chtějí-li bez násilného příkoří s pokojem býti. Nemají pak k tomu klášteru tu v zemi Svaté žádných důchodův, platův stálých a gruntův, ale kláštera tim se vychovávají, co jim křesťané v těch a okolních zemích, jako v Damascu,Alepu, Tripoli, v Alexandrii a tak dále, kupecké obchody vedoucí a potom poutníci, kteříž se k nim dostávají, almužny dají a za to, když u nich jsou, stravou a jinými potřebami v klášteře od nich vychováni bývají. Nadevšecko to nejlepší pomoc mají od papeže, krále hispánského a z některých klášterův ve Vlaších, v španielske a francouzské zemi. Z německé, englické a jiných zemí scházelo se jim před časy mnoho, ale nyní málo, a někdy nic, avšak přece každoročně do několika tisíc dukátův dostávají. Ač dosti skrovně jim to postačuje, pro veliké tributy a platy, kteréž Turkům dávati, a obzvlášt- , vivj, c , , ,, , , , Jake vydaní ne každému onciru, správci a velkému panu tureckému ode dvoru i odjinud, když mu se buď tudy jeti nahodí a do města Jeruzaléma aneb blízko něho přijede, dary rozdávati a vymyšlené exactiones a pokuty častokráte podstupovati musejí. Kromě co na stravu vzejde, jiné všecko jim se dráže propouští, a nejdráže víno, kteréhož bez licenty a dovolení sangiacha a správce jeruzalémského koupiti nesmějí. 171 Neb za samo dovolení, aby je v hrozních na vinicích koupiti, sami sobě presovati a do sklepův na svůj veliký náklad skliditi dali, přes tři sta cikýnův benátských dáti musejí. A nemalo ho přes rok spotřebují, protože mnoho v každém čase poutníkův tam bývá, také víno není tak silné jako v okolních zemích, neb může se ho více piti a tim méněji vody k němu přidávati. K tomu ten obyčej v klášteře zachovávají, že v refectorium přes celý den konvici s vínem jednu a druhou s vodou a při nich sklenici na stole stati nechávají, tam kdokoli chce trunček uči-niti, buď cizí, aneb domácí, sjíti a se napiti může, však ne do ožralství, ale pro žízně uhašení, bez dlouhého se tam meškání. Jiné potravy, jako od masa, často sobě i s nebezpečenstvím jednati musejí. Neb mnohé věci Turci v svém Alcoranu, totiž zákonu, zapověděné mají, kteréž křesťané za čisté rádi užívají, jako svinské maso, sadlo a jiné věci, o nichž doleji na svém místě oznámím. Bez svinské tedy divočiny (neb pitomé svině žádný ani chovati nesmí) když býti nemohou, kradmo ji sobě nositi dají a od křesťanů tam obydlí majících kupují. Jakož pak tehdáž přinesl jeden půl divoké svině v putně. A týmž způsobem ledacos jiného donášejí, zvláště tehdáž, když Turci své posty mívají a v tom čase ledajakés věci zapověděné mají, kterýchž kdyby se dověděli, že jsou křesťané tehdáž užívali, těžce by je pokutovali, ačkoli svobodu v náboženství a v svědomí míti každému dovolují. 172 Kapitola XVIII. O placení Turkům za jednu chůzi k hrobu Božímu. Item jak sme před kostel hrobu Božího na plac přišli V sobotu 5. dne měsíce září vyšli sme z komor našich nahoru do kostela, a když po mši bylo, oznámil gvardian, abychom se hotovili, že po obědích do kostela hrobu Božího jiti máme, a k tomu abychom pro potřeby a pro- Svěc jak cesí na svíčky oskové něco peněz složili. My "JJJJgpjJJJ^J tedy ptavše se vicaria, co by zapotřebí dáti bylo, míst svatycn a od něho vyrozuměvše, že by do desíti cikynův sotva stačilo, každý z nás šesti po půldruhém cikynu vikariovi, aby jích nakoupil, jsme dali. Před obědy asi hodinu přišel od sangiacha vyslaný Turek s trucelmanem jeruzalemským (kterýž za mnichy tlumočil a jim ve všem posluhovati povinen byl), tomu Turku každý z nás náše jména vlastní a rodičův naších oznámiti sme musili, kteréž on do tabulek zapisoval. Potom žádal od každého obzvláštně po jedenácti cikyních, totiž dva za pro- P,atUj0SAe v, v , i u , , v , , v w dava pro dojiti pustém skrze braný do mesta (coz se nedávno hrobu Božího před námi ukládati začalo a prvé toho nebylo), devět pak za odpuštění k hrobu Božímu. Když nás šest ten plat zouplna dalo, nechtěl na něm přestátí, pravě, že toliko za šest 173 osob dostal a nás že sedm do města vešlo a se nachází, protož abychom za sedm osob dali. Tu my skrze trucelmana všelijak sme se vymlouvali a jemu zprávu dávali, že čim sme od osoby povinni byli, každý z nás neprodleně dal, ale že ten sedmý s námi přijel, my sme mu brá-niti nemohli, a také že mu peníze na cestě v šífu Nesnáz o pla- pokradli, že to zlou příhodou se stalo, pročež cení za íeuno- i i ^ i r,. , ^ r i • i i' ^, v ho bez peněz vz co nema> ze sam se uvoluje v kláštere zůstati a s námi k hrobu Božímu jiti nežádá. Slyše to Turek, zuřivě se stavěl a na konec nám oznámiti velel, chceme-li k hrobu Božímu přijíti a něčeho zlého ujiti, abychom zaň zaplatili, že sme ho neměli s námi do země uvozovati. Tak tedy vol neb nevol za toho Lamperta sme také dáti musili a on s námi zároveň k Božímu hrobu i na všecka jiná svatá místa, kde sme byli, došel, s velikou nepřízní a nevolí dvou spolu našich poutníkův, kteříž se na pana Černína a na mne s hněvem domlouvali, že sme příčinou byli v Cypru jeho s námi pojetí a je tedky i prvé k nemalé škodě přivedli, naposledy Lampertovi při navrácení se zase do křesťanských zemí životu jeho odpovídali, že by jim to krví svou nahraditi musil. Ale naším pěkným předkládáním z jednoho zlého i z druhého sešlo. Turek přijav, co chtěl, od nás, z kláštera odešel a my tim časněji k obědu šli. Po obědě každý se strojil na pout a gvardian dal navařiti vajec natvrdo a vzíti poručil salátu, soli, octa, chleba do košíku a vína do flaší, abychom v zavření kostela hrobu Božího měli co večeřeti. Když bylo okolo nešporův, gvardian s mnichy a my poutníci vyšli sme ven z kláštera, a jda trucelman před námi, šli sme skrze díl města k straně východní za dobré hony cesty, až sme přišli před kostel, v kterémž jest hrob Boží. Dříve pak, nežli se do kostela přijde, jest plac a do něho dvéře ve zdi proti západu, těmi dveřmi vcházejíce dolů po několika stupních ka-Piac jaký před menných až na ten plac sme kráčeli, a že čtver-hrob^Božího hranný jest, i z té strany od poledne proti půlnoci jdouc k kostelu delší o dobrý kus nežli širší, dlažený širokým štukovým kamenem, sme poznali. Okolo toho 174 placu jsou staré pobořené a snad i pohořalé při posledním dobývání města káply a zdi, a některé do gruntu leží zasypané, do kterýchž sme pro pospíchání vjíti nemohli. Nebo viděli sme, že Turci před kostelníma dveřmi stáli čekajíce na nás. Když jsme přes ten plac šli, ukazoval nám vicarius uprostřed něho kámen znamenaný, na kterémž praví, že by měl Kristus Pán, kříž svůj k smrti nesa a pod nim klesaje, z veliké mdloby padnouti. Též nám ukazoval jednu kaplu nevelikou, blízko dveří kostelních, a do té byly dvéře proti poledni a oltář v ní k východu slunce. Na místě, kdež oltář jest, praví, že stála blahoslavená Panna Maria s svatým Jánem, miláčkem Kristovým, a jinými ženami tehdáž, když Kristus Pán na kříži viseti a k ní promluviti ráčil: „Mulier, ecceFilius tuus" totiž: „Ženo, aj, Syn tvůj," a učedlníkovi: „Ecce, Mater tua", „Aj, Matka tvá." Iohan. 19. Místo, kde Kristus Pán s křížem klesl a padl Místo, kde blahoslavená Panna Maria stála s sv. Jánem 175 Kapitola XIX. O vjití našem do kostela hrobu Božího a o procesí při spatřování míst svatých v něm konané Když sme k těm Turkům docházeli (jichž bylo osm pospolu a někteří z nich seděli na kamenných lavicích, koberci přistře-ných, tak tu po stranách dveří kostelních od starodávna udělaných), vystoupil jeden z prostředku jejich s klíčmi a dvéře kostela zamčené otevřel. Tu hned jednoho po druhém počítajíce dveřmi do kostela pouštěli, až nás všecky spo- Dvéredo řádali, potom dvéře pilně zavřeli a zpečetili, kostela hrobu , ,v r . • • , Božího Stoji pak ty dvere proti poledni dvoje, jedny vedle druhých, pěkným mramorem s nákladnými figurami vytesaným osazené. Jedny z nich, když se do kostela jde, po pravé ruce, jsou zazděné, ale druhé do polovice se otvírají a jest v spodnější polovici díra aneb okno, z kteréhožto na plac i z placu do kostela hleděti se může. A tak všedše již do kostela, šli sme nejprve Božíhohr0bU před kaPličku aneb sklíPek> kdež jest hrob Boží, a tu sme napořád s nábožnou myslí klekli, ale pan Antonio Donato, jak té káply dosáhl, s hurtem na zem, jako by omdlel, padl, což my vidouce, nemalo sme se lekli, nevěděvše toho pádu jiné příčiny, jediné samou velikou horlivost jeho, 176 a po chvíli se upamatovav s námi po vyříkání některých modliteb zase vyvstal. Odtud šli sme všickni do jakési káply, kteréž Kápla Panny mniši latinští (tak našeho gvardiana spolu s jeho Marie conventem k lepšímu rozeznání tam jmenují) v držení byli, a ta sloula blahoslavené Panny Marie. V kteréžto kaple oblekl se gvardian v roucho, slove pluviale, kteréž jaké jest a co znamená, Durandus lib. 3. de amictu cap. 1. in ration. divin. officiorum vypisuje, a v tom nám pěkné napomenutí a probuzení v řeči vlaské učinil, jak bychom se v těch místech chovati a co o nich smejšleti měli, při zavírce pak za hodnou věc a nábožnou soudil, aby každý obuví noh svých zzul a bosýma nohama po těch všech místech chodil. Což také sám nejprve vykonal a my po něm napořád, a tu davše každému z nás hořící svíci oskovou, v též kaple počal nám věci níže položené ukazovati. A předně po levé straně oltáře vedl nás k almaře ve zdi, nápodobné oknu slepému, v té sme viděli kus sloupu kamenného, k mramoru podobného, při kte- Columna remz Kristus Pan byv pnvazan tělem svým svatým v domě Pilátově bičován a ukrutně mrskán býti ráčil. Math. 17., Marci 15., Lucae22., Ioh. 19. Ten kus jest veliký na dýl okolo tří pídí a okrouhlostí něco málo více, stojí za mřeží železnou, velmi hustou, do zdi vsazenou, uprostřed kteréž jest malé okénko a na zámek se zavírá, před nimž visí lampa ustavičně se svítící a hořící, na tom místě začali sme zpívati hymnům notou a textem teď položeným, až sme jej vyzpívali. - ^ -.-- --; I, BIA fia tres chart ýimi t Christi mortkMyfU ria tčnawWi&veJH p *■> Se quamurcorde Jie bili. 177 1. Eia,fratres charissimi, Christi mortis mysteria Canamus et vestigia Sequamur corde flebili. 2. Qui poenam primi criminis Delet vigore sanguinis, Hunc ad columnam acriter Caedit Pilatus pessime. 3. Cur sic, o crudelissime, Flagellis eum percutis, A quo vitam acceperas, Vitam conaris rapere? 4. Cur tu, Columna, solvere Tunc noluisti Dominum, Cum te crudeles milites Rigassent eius sanguine? 5. Cur non fregisti illico Tunc te, Columna impia, Dolore Christi nimio, Flagellis tantis languidi? 6. Iam or ans fudit sanguinem, Qui potuit sufflcere: Nam gutta huius sanguinis Thesaurus fuit omnium. 7. Nos ergo, qui diligimus Hunc flagellatum Dominum, Rogamus, ut criminibus Suis ignoscat meritis. 8. Gloria tibi, Domine, Pro tanto fuso sanguine Et alaparum copia, Vultui sacro rigida. Amen. Antiphona Apprehendit lesům Pilatus et ad columnam ligatum fortiter flagellavit. Versus: Vere languores ipse tulit. Responsorium: Et dolores nostros ipse portavit. Oratio Adesto nobis, Christe Salvátor, per tuam poenalem flagellatio-nem et per tuum stillantem et aspersum sanguinem praetiosum ut omnia peccata nostra deleas nobisque tuamgratiam tribuas et ab omni periculo et adversitate protegas et ad vitae aeternae gaudia nosperducas. Qui vivis et regnas cum Deo Patře. Po tom zpívání a vykonání tu náležitých ceremonii šli sme s procesí ven z káply do velikého kostela, na levou stranu k východu, mezi zdí kostela a kůrem, k místům níže psaným. Nejprve adcarcerem Christi, to jest do vězení Krista Pána, zpívajíce hymnům prvnější melodií těmito slovy: 178 1. Qui lucem děditpatribus, 5. Suffecerat iam tradere, Cum illos ab his tenebris Cum Iudas ille voluit Eduxit et caelestibus Denariisque vendere Ornavit donis gloriae. Pro tali brevi numero. 2. Qui est Salvátor seculi 6. Solve tu, lesu, animas Ac vitam propter hominem A criminum con tagiis, Morti paratus tradere, Quae pietate corporis Obscuro datur carceri. Tui sacri deficiunt. 3. O dolorosa vincula, 7. Ob peccatores talia Quae Dei Patris Filium Tulisti in te, Domine, Tenetis velut pessimum, Ut tuam lucrifaciant Ut mortem detis corpori. Et mereantur gratiam. 4. Dimittite hune, solvite 8. Ignosce nobis, Domine, A Iudaeorum vinculis, Qui pecca torům pondere Qui delictorum vincula Gravamur hic quotidie, Solvit amore morteque. Ut detur tibi gloria. Amen. Antiphona Ego te eduxi de captivitate Aegypti demerso Pharaone in mari Rubro, et tu me tradidisti carceri obscuro. Versus: Dirupisti, Domine, vincula mea. Responsorium: Tibi sacrificabo hostiam laudis. Oratio Domine lesu Christe, angelorum decor, gaudium et libertas animarum, qui pro redemptione mundi capi, ligari, carcerari, alapis coedi, flagellari et conspui voluisti, fac nos, quaesumus, indignos famulos tuos, poenas et contumelias pro tui nominis gloria laetanter suscipere, utad tuae pietatis consortium merea-murfeliciterpervenire. Qui vivis et regnas cum Deo Patře in uni-tate Spiritus Sancti, Deus, per omnia secula seculorum. Amen. Tu jsme přišli až do jakési tmavé kaplice, vytesané v skále, od káply Panny Marie třiceti ^^^hristi sedm krokův (mého vlastního počítání a měření ve všech těch místech) vzdálí, v kteréžto lampa hořela. 179 Po vyzpívání hymny gvardian stoje u oltáře tváří k nám obrácenou oznamoval, že by to bylo místo, v kterém Kristus Pán u vězení seděti ráčil, a to tehdáž, když jsou jej na kříž pověsiti měli, dokud všech příprav nepřihotovili. A ta kápla jest řekům a geor-gianům přivlastněná, kteříž v ní slouží a své věci chovají. Několik krokův od té káply jest malá kaplička, otevřená zpředu od vrchu až dolů, však úzká, že v ní sotva neveliký oltář stojí, na kterémžto místě Pána Krista z šatů jeho, kteréž k ranám jeho od mrskání přilnuly, svlekli a jemu více bolesti přidali, vedle proroctví svatého Davida v žalmu 68., kterýž takto poznamenal: Quoniam quem tu percussisti, persecuti sunt, et super dobrem vulnerum meorum addiderunt. Totiž: Nebo tomu, jehož si zbil, se protivili a bolest ran mých rozmnožili. Také na tom místě dali Kristu Pánu piti víno s žlučí smíšené. Math. 27. Ale u té kapličky nic se obzvláštního zpěvy a modlitbami nedálo, nýbrž šli sme dáleji adlocum divisionis vestimentorum Christi, k místu, kdež los o roucho Kristovo metali, zpívajíce hymnům: 1. Canamus modo canticum Ad Salvatoris gloriam Dicamusque iniuriam, Quam passus est ab impiis. 2. A Patře qui estgenitus A quo semperque gignitur, Sed idem in essentia Patris atque Paracliti, 3. Qui a caelorum sedibus Descendit hue obediens In habituque hominis Proprietate moriens, 4. Qui caelos implet lumine Ornataque sideribus Et quem adorant angeli, Vestitu privant milites. 5. Qui vitam dědit mortuis Donatque Sanctis gloriam, Amore motus fervido Et charitatis opere, 6. Qui vinum fundit vineis Fructusque dat arboribus, Suis privatur tunicis Sicque nudus relinquitur. 7. Qui věstit volatilia Diversisque coloribus Ac ornát agros roseis, Ipse privatur vestibus. 8. Ogens iniqua, pessima, Quis te ditavit erimine, Ut sortem in has ponere Vestes atque dividere? 9. Hic super sacratissimas Vestes miserunt milites Dantesque sortes omnibus, Ut unusquisque raperet. 180 10. Hie locus est sanctissimus, Ubi David oraculum Completum est in sortibus De Christi sacris vestibus. 11. Precamur ergo cernui Te, Creatorem seculi, lam sic privatus vestibus Nos indue virtutibus. Amen. Antiphona Milites, postquam crucifixerunt lesům, acceperunt vestimenta sua dantes unicuique militi partem. Versus: Diviserunt sibi vestimenta mea. Responsorium: Et super vestem meam miserunt sortem. Oratio Benigně lesu Christe, qui pro nostra redemptione ab indignis peccatorum manibus non solum in Cruce nudus suspendi et mori voluisti, sedetiam tua sacratissima vestimenta partiri etdonari permisisti, concede, ut spoliativitiis virtutibusque adornati tibi, Deo vivo et vero, in caelesti gloria praesentari mereamur. Qui vi-vis et regnas cum Deo Patře. Tu jest kápla na šedesáte pět krokův od kap- Kápla divisio-ly carceris, před níž lampa hořící visela a v ní ol- nis vestimento-tář mezi půlnocí a východem. Tu nám gvardian rum Christi mluvil, že na tom místě, kde oltář stojí, rytíři los o sukni Krista Pána po jeho ukřižování metali, loh. 19., vedle předpovědění žalmu 21. Diviserunt sibi vestimenta mea, et super vestem meam miserunt sortem. Rozdělili sobě roucha má, a o můj oděv los metali, jakož jej celistvý podnes v Triru aneb v Treviru ukazují. A j sou té káply v držení armeniáni. Po vykonání toho šli sme dáleji adlocum inventionis Sanctae Crucis, k místu, kde kříž svatý nalezen byl, a začali sme zpívati hymnům: 1. Ad Crucis locum pergere Debemus et hanc quaerere, Velut gesserunt martyres, Qua meruerunt gloriam. 2. O Crux, miranda gloriae Scala, ad coelos elevans, Per quam ascendit Dominus In ea fuso sanguine. 3. 0 Crux, arbor dignissima, Qua mediante animae 181 Ascendunt ad coelestia Et beatorum praemia. 4. 0 Crux, scala excelsior Cunctis altis arboribus, Adiuva nos ab infimis Ad coelos usque scandere. 5. Haec ilia est altissima Scala, quam iam sanctissimus Iacob vidit in somnio, Per quam pergebant angeli. 6. 0 Crux sic admirabilis, Ornata Christi sanguine, Quae cum sanctorum agmine Mundum illustras lumine. 7. 0 Crux, arbor dulcissima, Quae mortis das mystérium Christi, et nobis pretium Donasti atque gaudium. 8. 0 Crux, ave, spes unica, Inventa hie ab Helena, Per te sic nobis gratia Detur et sursum gloria. Amen. Antiphona Orabat Iudas dicens: Deus, Deus meus, ostende mihi lignum Sanctae Crucis; cumque ascendisset de lacu, perrexit ad hunc locum, ubi iacebat Sancta Crux. Versus: Hoc signum Crucis erit in caelo. Responsorium: Cum Dominus ad iudicandum venerit. Oratio Deus, qui hic, in praeclara salutiferae Crucis inventione, passio-nis tuae miracula suscitasti, concede, ut vitalis lignipretio aeter-nae vitae suffragia consequamur. Qui vivis et regnas. Etc. Ajdouce na šest krokův ke dveřům dosti velikým po levé ruce, vešli sme do nich, a tu hned se začínají schody dolů široké a kamenné, okolo devíti a dvacíti stupňův, k straně východní vedle vrchu Calvariae. Po těch sme dolů šli až do čisté ^eknaeanCtae Pro strann^ káply, sl°ve capella sanctae Helenae, to jest kápla svaté Heleny, a přes tu, od stupně posledního počítajíc, nohou rovnou jedenácte krokův do jiné nižší káply, po jedenácti stupních kamenných dolův hlouběji jsme vešli, v níž jest oltář, okolo něhož vůkol a vůkol obcházeti se může. Po levé jeho straně jest výstupek a před nim řimsa, aby do něho lidé nechodili, a jest táž kapia i výstupek z pouhé tvrdé skály vytesaný, před tim výstupkem visí několik lamp hořících a gvardian oznamoval, že na tom místě svatá Helena kříž Krista 182 Pána nalezla, o čemž něco pořádněji a obšírněji Místo inven- položiti musím. tionis sanctae Mezi horou Calvariae aneb Golgatha, to jest česky popravní aneb lebu zločincův, kteříž na ° nalezení tom vrchu odpravováni bývali, a mezi zdí měst- kríze Krista Pálicí skou prvnějšího Jeruzaléma byla jáma aneb malé údolí, kdežto těla mrtvá a spáleniny kostí odsouzených (jako u nás pod šibenicemi jámy obyčejně udělané bývají) metávali. Do té tedy jámy když sou kde ^ m^ vojáci (neb u Římanův vojáci lidi odpravovali) p^na Vržen byl hnáty dvoum zločincům, kteříž z obou stran Krista Pána ukřižováni byli, přelámali a pro svátek tehdáž nastávající těla jejich i kříže a při tom kříž Krista Pána (jehož tělo ku pohřbu vyprošeno a pohřbeno bylo, Iohan. 19.) a nápis s tabulí do též rokle spolu vházeli a těch časů přes zdi a z bran smetí a nečistoty tam zanášeli, až potom v letech 38 po smrti Krista Pána, když Jeruzalém zkažen byl, tak množství rumu po všech příkopích rozmetáno bylo, že jest kříž Krista Pána s jinými dvěma hluboko dole zasypaný zůstal a tak trval v těch neřádích za tři sta let pořád. Eusebius in vita Constant. lib. 3. cap. 24. Jakož pak týmž způsobem i hrob Páně, jako by naschvále se na to vydali, zasypali a přikryli a v potomním čase pohané z vnuknutí ďábelského, aby proti některá svatá Kristu Pánu a křesťanům potupu a zlost svou zohavená byla provedli, na místě umučení Krista Pána modlu Venuše a kostel z mramoru, na místě pak z mrtvých vstání Jupitera obraz, v Betlémě na místě jesliček a narození Krista Pána modlu a chrám Adonidis, lotra a miláčka Venuše, postavili, aby křesťané, když by ta místa navštěvovati a na nich se modliti chtěli, ta místa zohavená a jích pohanské bohy navštíviti a je ctíti musili. Hieron. tom. 1. epist. 13. adPaulinum et torno 3. in loc.Actor. apost. lit. H.,Ambros. tom. 3. in orat.fun. Theod. im-per., Paul. Nolan. epist. 11. ad Severům Sulpitium, Ruff. in Eu-seb. hist. eccles. lib. 10. cap. 7. et8., Soc. 1. hist. eccles. 13. Pán Bůh pak všemohoucí svou nestihlou moudrostí ukázal to, že není úkladu proti Hospodinu. Nebo jsouce těch časův 183 křesťané za mnoho let pod pohanskou a židovskou mocí, nercili těch míst a věcí svatých, ale ani svých životův najiti a chrániti nemohli, nýbrž myslili snad, že všecko v zapomenutí přijde a skrze mnohá tehdejší ukrutenství křesťané mučedlnickou smrtí z světa shlazeni budou, jakož již také málo památky, jak v spiších, tak na místech zohavených křesťané měli a věděli, jakž níže poznáme. Až léta po narození Krista Pána 326 oslavil Pán Bůh přede vším světem jméno své, a jak předně učení křesťanské a náboženství z moci pohanův vytrhl a z pohanění vymohl, tak také místa svatá a chrámy křesťanské osvobodil nícoř nmjní a od ohavností vyčistil. Nebo nastal císař Kon- císař, první ^ křesťanský stantýn Veliký a toho jména první, kterýž nej-potentát prvnější z císařův římských křesťanem byl uči- něn a křesťanské jméno zvelebovati hleděl. He,e"a', v Pročež císařová Helena, máteř Konstantýna, mater císaře v ^sľia-ii*"' i i i Konstantýna zena osmo-esati let docházející, vydala se z horlivé mysli na to, aby příkladem syna svého místa svatá v zemi Svaté navštívila a všelijak očistila a osvobodila. I vypravila se s vojskem syna svého z Konstantinopole upřímo do Jeruzaléma a tu všecko modlářství, modly a neřády zrušila a napravila, nejvíce se starajíc, aby paměti, spisy a věci svaté a svatých, skryté a založené, zas na světlo vyvěsti mohla, jakož pak mnohé svatých a předešlých křesťanů spisy a těla mrtvá našla i místa svatá vyčistiti dala. Nicméně vždy na kříž Krista Pána se vyptávala a pro tu příčinu židy svolávala, abyjí místo Golgatha ukázali. Ale oni o tom věděti nic nechtěli, avšak bojíce se hněvu jejího, jakéhos žida věcí a pamětí židovských povědomého, aby od toho se vyptala, jí představili. Toho když císařová žádnými dobrými slovy ani sliby k tomu, aby místo to oznámil, přivesti nemohla, do studnice bez vody jej spustiti a hladem trápiti poručila. Žid vida, že by žertu nebylo, po vytrpení hladu za některý den sliboval místo ukázati, a jsa z studnice vytažen, tak se zachoval a místo hrobu Božího ukazoval pravě, že tu nedaleko i Golgata jest a tu že by něco našli, jakž o tom z spisu starého děda svého poznamenání měl. 184 Tak tedy císařová množství vojákův a křesťanův pomocí dala široce plac ukázaný dobývati, rumy z něho vybírati a daleko pryč zavážeti, až se hrobu Božího dobrala, v kterémžto našla hřeby, jimiž Kristus Pán na ^nalezen kříži přibit byl, a korunu z trní, kterouž na své svaté hlavě k smrti nesl. A málo doleji stranou východní, však hlouběji, tři kříže pospolu neporušené a nedaleko jích tabuli s nápisem židovským, řeckým a latinským, s jakou radostí, každý křesťan upřímný souditi může, dosáhla. Že pak věděti nemohla, který by z těch tří pravý a vlastní kříž Krista Pána byl, s radou biskupa jeruzalémského, Macaria jménem, dala je k jedné nemocné a téměř umírající matroně snesti a v své i jiných přítomnosti modlitbu hlasitou skrze biskupa Macaria těmito slovy říkati: „Pane Bože všemohoucí, jenž jsi nám skrze Syna svého spasení prostředkem smrti a kříže dáti ráčil a těchto časův ráčil jsi v srdce děvky své vnuknouti, aby dřevo, na němž Spasitel náš viseti ráčil, hledala a našla, okažiž patrně, který by z těchto tří křížů oslavený byl a podrobenství pokuta, aby ta žena napoly mrtvá, hned jakž sejí dřevo prospěšné dotkne, od smrti zachována a živá byla." Tu když z těch tří křížů jeden na ni položili, Kříž Krista nic nemocná lépe se neměla, potom druhý, aniž Pána nalezen ten co prospěl, ale jakž třetí položili, hned po něm dív při roze-zdráva byla, povstala a chodila, s nesmírnou ra- znání křížův dosti všech přístojících, ano i na víru obrácením dotčeného žida, kterýž potom od hledání kříže Quiriacus Quiriacus latinským jazykem nazván byl, a praví, že on nejprve řád rytířův crucigerorum vyzdvihl, také za času Juliana císaře mu-čedlnickou smrtí skonal. Odtud památka nalezení svatého kříže v církvi, aby každého roku třetího dne máje slavená byla, nařízena jest. De consecrat. dist. 3. cap. Crucis. „ _ J ľ Památka na- A tak dotčená císařová dala se do stavení a na iezení svatého místech předních skutkův Krista Pána, jako na- Kříže rození, umučení, zmrtvýchvstání, nanebevstou- n . ' ' J ' Co vystavěla pení a jiných, slavné kostely vystavěla a založila, Helena v zemi jichž do třicíti mnohými důchody a dary nadala. Svaté 185 Obzvláštně pak kus kříže v stříbrné truhlič- Kusy krize ce y ^oste|e hrobu Božího zanechala, s ostat-KnstaPana , 0 nim domu do Konstantinopole se navrátila aje- den hřeb do lebky aneb helmu císaře, syna svého, vdělati dala, druhý do uzdy koňské vložila, díl kříže císaři k schování dala a ten císař do obrazu svého, kterýž v Konstantinopoli na rynku Konstantinovu, na velikém sloupě z mramoru egyptského, por-phyrites latině, červená a bílá oka majícího, postaven byl, vložil a zavřel. Třetí díl kříže sobě zanechala, kterýž s tabulí nápisu, s houbou, jedním hřebíkem a kusy trní z koruny v Římě v kostele Sanctae Crucis podnes býti svědčí. Pagninus lib. interp. Hebr.,Serran. de 7Urbis ecclesiis, Onuphrius de 7Urbis eccles. Kdo o tom o všem věděti žádostivjest, může sobě přečisti Theodor. 1. hist. eccles. 18., Sozom. 2. hist. eccles. 28.29. 30. et50., Socra tem ,Ambrosium, Nicephorum lib. 8. cap. 29., Breviarium Roman., Petr. deNatal. in catalogo sanct. lib. 4. cap. 117. a jiné mnohé. 186 Kapitola XX. Obsahující další procesí k místům svatým Již se zase k procesí navrátím. Když sme z káply Inventionis Sanctae Crucis nahoru do káply svaté Heleny se vracovali, zpívali sme hymnu: 1. Nunc Helenae suffragia Quaeramus primům laudibus, Ut cum beatis mentis Acquirat nobis veniam. 2. Devota Christi Helena Crucem quaesivit fervida, Quam reperit cum titulo, Corona, clavis, lancea. 3. Quam Crucem utacquireret, Tulit úmorem omnibus Sub poena mortis illico, Amore ardens coelico. 4. Inventa Cruce Domini Canamus illi canticum: Qui dědit talem gratiam Donatque sursum praemium. 5. O Helena sanctissima, Quae Crucem tantaegratiae Amasti totis viribus, Nos tuis iuva precibus. 6. Exaudi, Sancta Trinitas, Preces sanctorum omnium, Ut per eorum merita Dones et nobis gloriam. Amen. Antiphona Helena, Constantini mater, Hierosolymam petiit. Versus: Or a pro nobis, beata Helena. 187 Responsorium: Ut digni efflciamurpromissionibus Christi. Oratio Deus, qui inter caetera potentiae tuae miracula etiam in sexu fragili virtutem rectae intentionis corroboras, praesta, quaesu-mus, ut sanctae Helenae reginae exemplo, cuius studio desideratum Regis nostri lignum Sanctae Crucis detegere dignatus es, ea, quae Christi sunt, iugiter indagare et tefavente consequi me-reamur. Per eundem Christum etc. A tak sme zase do kaply sv. Heleny, skrze níž Kapia sanctae smQ pfecj[ešle šli, se navrátili a po vyzpívání hym-Helenae jaká , , ,vl , i- • jest ny ukazoval gvardian v tez kaple stolici z mramo- ru vytesanou, v které sv. Helena, když kopati a kríže hledati dala, dělníkům se dívati obyčej mívala, a jakž někteří svědčí, po nalezení svatého kříže v ní modlitby své vykonávala. Ta kápla jest dosti ozdobně štukovým kamenem dlážená a po obou stranách lavičky z skály vytesané má, klenutí též tesané, kromě že nahoře uprostřed otevřené jest pro světlo, kteréž skrze malou vížku do kaply vpadá, a jsou v ní dva oltářové, při nichž několik hořících lamp visí. Potom vyšli sme z té kaply zas oznámenými schody nahoru do velikého kostela a začali sme zpívati hymnu: 1. Christi iam improperia, Quae tulit, et ludibria Canamus, et purpuream Vestem, sputa et alapas. 2. lam flagellato corpore Christi lesu effunditur Sanguis ab his crudelibus Ave rexque clamantibus. 3. Perfunduntvultum sanguine Ficta corona capiti, Quam ponunt Uli milites, Spinarum, sedarundine. 4. Heu, qui semper gloriae Honorisque meruerat Coronam, cur sic vepribus Circundant et aculeis? 5. Fundamus vultum lachrymis Pro pietate Domini, Vultum cuius sic impii Fuderunt sputi sordibus. 6. 0 tu, Iesu sanctissime, Concede nobis pretii Partem sacrati sanguinis, Quern tuncfudisti capitis. Amen. 188 Antiphona Ego dedi tibi sceptrum regale et tu capiti meo imposuisti spine-am coronam. Versus: Posuisti, Domine, super caput eius. Responsorium: Coronam de lapide pretioso. Oratio Domine lesu Christe, qui humanogeneri condolens coronam spi-narum in tuo sacratissimo capite suscepisti et sanguinem tuum pro salute omnium fudisti, respice ad indignas preces nostras, ut a te clementer exauditi indulgentiam et remissionem omnium peccatorum nobis tribuas per tuam magnam misericordiam et pietatem. Qui vivis et regnas cum Deo Patre etc. I šli sme dále okolo kůru na pět krokův a přišli do jedné kap-lice, slove improperiorum, totiž posměchu a zlého přičítání, okrouhle stavené na východ, ta jest KaP,a impro- ľ J ' J perwrum dřevěnou mříží přehrazená, stojí v ní oltář a při něm lampa hořící. Pod tim jest kus sloupu kamenného, na kterém Kristus Pán ráčil v domě Pilátově seděti, když mu na hlavu jeho svatou korunu z trní stavěli, posmívajíce se a říkajíce: „Ave, rex ludaeorum" et dabant ei alapas, to jest: „Zdráv buď, králi židovský," a poličkovali ho. Ioh. 19. Ten kus jest pod oltářem za mřížkou dřevěnou. Káply té jsou v držení křesťané abissinští, kteříž zAethiopiae přicházejí. Z té káply jdouc dále zpívati sme začali hymnu: 1. Ad montem nunc Calvariae Pergamus cunctis laudibus, Ut Christus sua gratia Ignoscat nobis omnibus. 2. Ad montem sanctum ibimus Devoti totis viribus, Iesumque contemplantibus In Cruce flxum pendere. 3. Ad montem hunc sanctissimum Eamus, ubi sanguinis Christus tunc sacriflcium In Cruce pendens obtulit. 4. Ad locum hunc pervenimus, In quo Salvátor seculi Se obtulit pro omnibus Et hie emisit spiritum. 5. Ecce, locus sanctissimus, Sacratus Christi sanguine, Qui hic salutem animae 189 Invenit Crucis opere. 6. Confixa clavis viscera, Tendens manus, vestigia: Redemptionis gratia Offerta est hie hostia. 7. 0 sacer sanguis victimae, Salutis nostrae animae, In hocfusus Calvario Ex Christi Iesu corpore. 8. Gloria tibi, Domine, Pro nostro passo scelere. Infunde nobis gratiam, Quam acquisisti sanguine. Amen. Antiphona Ecce, locus, ubi Salvátor mundipependit, ex latere cuius sangu-is in redemptionem etaqua adnostrorum eriminum ablutionem exivit. Venite, adoremus. Versus: Adoramus te, Christe, et benedicimus tibi. Responsorium: Quia perSanctam Crucem tuam hic red(emisti mundum) etc. Oratio Deus, Pater aeternae pietatis et infinitae charitatis, qui f morem irae tuae, quem nos pro peccatis nostris merebamur, hoc in loco super Filium tuum unigenitum, totius humani generis Re-demptorem, ostendisti, cum ipsum in Cruce suspendi permisisti, aceto et felle potari, clavis et lancea vulnerari voluisti, concede nobis, indignis servis tuae sanctissimae maiestatis eiusdem Fi-lii tui doloribus compatientibus, utfructum tantaepassionis et mortis eius in aeternae felicitatis gloria perfrui mereamur. Per eundem Christum, Dominům nostrum. A přišedše na osmnácte krokův, uhnuli sme se něco málo proti poledni a přišli k schůdku kamennému neširokému, tim, jdouc nahoru proti straně východní devět stupňův, jsou dvéře, skrze kteréž sme prošli a potom se zase uhnuli proti straně polední a šli nahoru jiných devět stupňův opět skr-^dmriae^ ze jiné dvéře a těmi sme přišli do káply, slove montis Calvariae aneb Golgatha, hory lebu aneb popravy, a tu zpívajíce šli sme na šestnácte krokův okolo přes kaplu, kterouž uprostřed firhaňkem zastřenou sme našli. Za tim firhaňkem byl oltář pěkný a veliký, při němž mnoho lamp 190 hořelo, a při něm ukazoval gvardian místo, na kterém Krista Pána znak na zem položili a roztáhli, ruce a nohy k kříži přibili a tak tuze tělo jeho svaté natáhli, že se mohly sčísti všecky kosti jeho, jakž to předpovědíno v žalmu 21. těmito slovy: Foderunt manus meas et pedes meos, dinumeraverunt omnia ossa mea. To jest: Probili ruce mé i nohy mé, sečtli všecky kosti mé. Podlé toho místa ve zdi k straně polední jest okno ven na plac před kostel a při tom oknu ke zdi káply Calvariae jest připojená kaplička neveliká, v níž jest oltář na východ. O té nám gvardian pravil, že na tom místě toho oltáře Abraham syna svého jednorozeného Izáka z rozkazu Božího obě- tovati chtěl. Genes. 22. cap. Ačkoli nacházím Kápla, kde - - r i vi i , o • , jT- • ^ Izák obětován u jiných skrybentu, jako Hieronyma in Genes. ^ měl 22. et in 2. Páral. 3., Concilio Nicaeno 2. act. 4, Iosephum 15. antiq. 14. et 6. bel. 6., že to místo, kdež Izák měl obětován býti, leželo v městě Jeruzalémě a podnes býti má na hoře Moriah, k východu slunce, a byla tvrdá a příkrá skála, toliko z jedné strany, totiž východní stezkou přístup majíc, však nahoře velikou šíř a rovinu měla, na níž Abraham ten skutek vykonati chtěl. Potom koupil ten vrch král David od Ornana Je-buzejského a oltář na něm Pánu vzdělal za to, že anděl Páně, kterýž ruku svou s dobytým mečem na město Jeruzalém, aby v něm lidi morem bil, vztáhl, tu přestal. 1. Paralip. 21. A na tom místě také král Šalomoun chrám svůj nákladný jeruzalémský vystavěl. 2. Paralip. 3., Ioseph. antiq. Iudaic. lib. 23. et24. Potom obrátili sme se zas zpátkem, jdouce k místu, ubi crucifixusfuit Christus, kde Kristus Pán Kápla cmci-, v.v , flxionis Christi uknzovan byl, a zpívali sme: 1. O amor desiderii, Nostrae salutis pretium, Qui pedes, manus percuti, Hic extendisti Crucique. 2. Decreti tunc chirographum Christus extingui cupiens, Hic crucifigi manibus Permisit atque pedibus. 3. Nec tantis in doloribus Oblitus erat Virginis, Tensis in Cruce brachiis Ipsam reliquit virgini. 4. Et hune illi sanctissimae Matri donavit juvenem, 191 Quem diligebat fervide, Ex charitate nimia. 5. 0 gutta Christi sanguinis, Valoris tantipretii, Quae inflniti meriti Fuisti nostris cordibus. 6. Gloria tibi, Domine, Pro effusione sanguinis, Quem hicfudisti vulnerum, Ut nos ditares mentis. Amen. Antiphona Ego quasi agnus innocens ductus sum ad immolandum, po-stquam carnem meam totam verberibus repleverant ita, ut nu-merare valerent omnia ossa mea, et pupugissent caput meum spinis et vepribusjoderunt hie manus meas et pedes meos ferreis clavis configentes Cruci. Versus: Ipse vulneratus est hie propter iniquitates nostras. Responsorium: Cuius livore sanati sumus. Oratio Domine lesu Christe, FiliDeivivi, qui hunc sacratissimum locum pro salute humanigeneris precioso sanguine tuo consecrasti, ad quern hora tertia baiulans Crucem duci voluisti, ac demum hora sexta Cruci affixuspropeccatoribus exorasti matremque doloro-sam, Virginem, virgini comendasti, concede, quaesumus, ut nos et omnes, qui hic tuo precioso sanguine redempti sumus et tuae passionis memoriam celebramus, eiusdem passionis benefícium consequi valeamus. Qui vivis et regnas etc. A v též kaple přišli sme k místu, kdež sou Krista Pána bolestně a žalostivě na kříži roztaženého a přibitého o polednách svátku Velikonočního, an na to mnoho tisíc lidu patřilo, s křížem do díry v skále hory Calvarie vytesané postavili a nad nim nápis na Nápis na kříži tabulce dřevěné rukou Pilátovou napsaný byl Krista Pána V těchto slovích: a-Tirrn T>a nina lie?1 IfjaovQ ó NaCapaľoQ ó paoúsvc; tqjv IovSáicov IESUS NAZARENUS REX IUDAEORUM Mat. 27., Marci 15., Luc. 23., Ioh. 19. 192 Byl pak kříž s Kristem Pánem naschvále od ži- Kam Kristus dův tim úmyslem, jako by na to svaté město hle- Pán děti hoden nebyl, tváří k západu a hřbetem vise na krizi i v , , u - v , . , , obracen byl k mestu postaven a obracen, avšak i v tom tajemství Boží bylo, jako znamení jasné tváři a per consequens milosti a zasloužení jeho k pohanům a k nám od židův obrácení a přenesení, vedle proroctví Jeremiáše proroka řkoucího, cap. 18. Sicut ventus urens dispergam eos coram inimico, dorsum et non faciem ostendam eis in dieperditionis eorum, totiž: Větrem východním rozptýlím je před nepřítelem, hřbetem a ne tváří obrátím se k nim v čas bídy jejich. A žalmu svatého Davida 63. Oculi eius super gentes respiciunt. To jest: Oči jeho spatřují národy. Odkudž někteří původ toho berou, že k východu oltářové v kostelích křesťanských postaveni bývají a lid k též straně obrácený se modlívá, jako by k tváři Krista Pána se obraceli, o čemž teologové více píší. Tim tedy způsobem jsa Kristus Pán pověšen veliké tryzně-nahý, trním a mrskáním pobodený a zraněný, ni- Krista Pána okrvavený a mezi dvěma zločinci postavený, jakž Izaiaš prorokoval, 53.: Cum sceleratis reputatus est, totiž: S přestupníky počten jest, na tři hodiny trval. Židé, farizeové a jim podobná sběř, i ten jeden spolutrpící lotr na kříži všelijakým rouháním mu se posmívali, takže s velikou ovšem a nesnesitedlnou srdce bolestí toho všeho doslýchati a viděti musil. Avšak za ně se modliti ráčil, řka: „Pater, dimit-te illis, non enim sciunt, quid faciunt," totiž: „Odpusť jim to, otče, neboť nevědí, co činí." Až poroučeje duši svou milou Otci svému nebeskému, v hodinu devátou, dvacátého pátého dne měsíce března, léta od narození svého třicátého třetího a třech měsícův, život svůj dokonati ráčil. Greg. Nazianz. in tragaed. Christus patiens, Hier. in Mar. c. 15., Iohan. Damasc. lib. 4., Beda in Lucae23. Po dokonání zpěvu ukazoval gvardian hned blízko dveří, jimiž sme nahoru přišli, skálu, na níž stáli tří dřevění křížové s figurami vyřezanými těla Krista Pána a dvou lotrův, tak jakž sou viseli. A o těch místech povídal, že tu předešle při umučení 193 Krista Pána praví krížové stáli. Ač někteří píší, v staíeŕlZ0Vé ^e c'ro^)et P^ze ^ záPadu stranou a od díry, do které kříž Krista Pána vstaven byl, okolo čtyř krokův z pravé strany i též z levé stojí dva nevysoké sloupky kamenné a okrouhlé, z každé strany jeden, že by na těch místech stati měly, kde stály kříže těch dvou lotrů, kteří s Kristem Pánem ukřižováni byli, kromě kříže figurovaného Krista Pána, kterýž něco málo příze k východu v skále stojí, a v staré díře skály nic není. Ta jest sama o sobě v skále okrouhlá, co by se dvě pěsti v okršlku směstknati mohly, na dvě pídi hluboká, na svrchu mědí osazená a obitá, proto abyji žádný neobrážel, nebo do tohoto času již by ji sami poutníci, by co hora velká byla, dávno po malých kouscích odrážejíc odnesli. A jak Ioh. Pascha, Ioh. Montevilla a jiní píší, že před lety stříbrným plechem obitá byla s timto textem, kterýž podnes na měděném vyrytý zůstává: coôs ô Osôqfiacrúsvc; ŕ/picov npô aícbvog ápyäocao acoTTjpíav év jusctcú xfjQ yfjq, hoc est: Hic Deus Rex noster ante secula operatus est salutem in medio terrae. To jest: Tuto Bůh Král náš od věkův působil jest spasení uprostřed země. Psalmo 73. Podnes ještě ti figůrní křížové a obrazové na nich tváří k západu obrácení jsou, tim způsobem, jakž sem výš dotekl, že jest Kristus Pán tváří k témuž západu od židův obrácen byl. Mezi derou kříže Krista Pána vlastní a derou kříže lotra na levici jest té rozpukliny (o níž v evangelium Mat. 27. zmínka se činí) začátek zšíří okolo lokte pražského, a místem méně i víc, a táhne se dolů skrze pouhou skálu až do druhé káply, která pod hořej- ší hory Calvariae jest, o kteréž níže oznámím. skály O této rozpuklině v skále zmínku činí Sal. tom. 7. cap. 4., Ioh. Pascha descript. 214. et c. 222., že jest tak hluboká, když jsou někteří tíž olova dolů spouštěli, dna dosáhnouti nemohli. A mnozí soudí, že ta propast až do pekla jiti musí, aby jakož po pravici lotr do ráje vzat, tak druhý po levici s té strany rozpukliny do pekla skrze díru příkladem Chore etc, Num. 16., pohřížen byl. Hieron. in Marci 15., Brei-denbach 12. Iulii píše, že v té rozsedlině za jeho času barvu krve Kristovy, jak z kříže teci musila, viděti bylo. My sme toho nyní 194 neviděli, ani tak dalece šetřili, a kdyby posavad nějaké znamení té krve zůstávalo, bezpochyby žeť by ji nám byl gvardian ukázal. Ta pak kápla hory Calvarie jest čtverhranná a klenutá, uprostřed stojí veliký kamenný sloup, F°r™aivari!ze na kterémž se klenutí zdržuje. Na tom stropu znáti, že jest někdy pěkným vykládáním kousky kamennými, malováním a pozlacováním, opere musivo, o němž nahoře v kap. 2. sem položil, ozdobený byl, ale nyní od světel a lamp učazeno, že znáti není, co za figury jsou. Dlážděná jest velmi pěkným rozličných barev pulerovaným mramorem. V ní jsou tří oltářové na východ postavení, jeden největší, tu kdež Krista Pána na kříž přibíjeli. Druzí dva menší z té strany dveří káply k straně půlnoční, z nichž jeden jest na pravé straně díry rozpuklé skály u samé zdi v koutě, tu kdež nejprve, když tělo Páně s kříže ku pohřbu Josef z Arimatie sňal a jiní do lůna matky blahoslavené Panny Marie je položili, a jakž Ioh. Pascha d. 225. pokládá, třinácte krokův od místa, kde kříž stál. Druhý pak jest na levé straně té rozsedliny. Při všech těch oltářích visí mnoho hořících lamp a jsou jí v držení caloieri, řečtí kněží. Však nicméně též i latinští mniši své náboženství v též kaple vykonávají a toho svobodu mají. Pod tou kapiou hory Calvarie, když se do kostela dolů sejde, na levé ruce Golgata, jest jiná kápla, jménem blahoslavené Panny Marie a svatého Jána, v níž Kápla jest proti východu oltář a při něm lampa hořící. blahoslavené Za tim oltářem jest skála a v té od vrchní káply Panny Marie „ j . . v , ,. , v j,. a svatého Jana Calvarie přece az doluv patrne znati tu rozsedh- nu v skále, jíž sem málo výše dotekl, a nechodí se do ní s procesí, ale já sem do ní všel, obcházeje zas podruhé všecek kostel po vykonání procesí, a jsou jí v držení iacobitae. V té kaple z obou stran stojí na sloupích ma- Hrobové lých hrobové z mramoru někdejších králův je- králův , , , iv,, , v, v v Jeruzalémě ruzalemských za krestanskeho veku neporuse- křesťanských ní. A nachází se předně nápis krále Gotfrida z Bullionu prvního, v těchto slovích: Hic iacet inclytus dux Gottefridus de Bullion, qui totam istam terram acquisivit cultui Christiano, cuius anima regnet cum Christo. To jest: Tuto jest 195 pochován velikomocný kníže Gotfrid z Bullionu, kterýž všecku tuto zemi pro náboženství křesťanské dobyl, jehožto duše, dejž Bože, ať kraluje s Kristem Pánem naším. O životu jeho a jiných po něm sedmi králích, kteříž tu pochováni leží, ačkoli doleji dostatečně psáti budu, však také místo epitaphium od některého dobrého člověka za času jeho kralování komponovaných těchto veršův pominouti nemohu. Francorum gentis, Sión loca sancta petentis, Mirificum sidus, dux hic recubat Godefridus. Aegypti terror, Arabům fuga, Persidis error. Rex licet electus, rex noluit intitulari Nec diademari, sed sub Christo famulari. Huius erat eura sua Sión reddere jura Catholiceque sequipia dogmata juris et aequi, Totum schisma teri circa se jusque foveri, Et sic cum superis potuit diadema mereri. Militiae speculum, populi vigor, anchora cleri. Huic virtute parifrater datur associari, Balduinus insignis, gentilibus et ferus ignis. To jest: Sláva národu franckého, do země Svaté jdoucího, tuto jest pochován Gotfrid, před nimž se třás barbarský lid. Ten, ač byl volen za krále, však chtě Kristu sloužit stále nedal se korunovati a králem titulovati. O Sión a ctný řád jeho staral se času každého, miloval zdravé učení, nenáviděl rozdvojení. Tak koruny věčné dostal, neb v boji svatém dobře stál, jsa za baštu kněžstvu ctnému a za příklad vojsku svému. 196 Toho Baldvina, druhého krále jeruzalémského, nachází se na jednom z těch hrobův tento nápis: Rex Balduinus, Iudas alter Machabaeus, Spes patriae, vigor ecclesiae, virtus utriusque, Quem formidabant, cui dona tributa ferebant Cedar, Aegyptus, Dan et homicida Damascus, Proh dobr, in modico clauditur hic tumulo. To jest: Baldvin, král jeruzalémský, druhý Jůdas Machabejský vlasti a církve retoval a v tom se zmužile choval. Mnozí se ho strachovali a jemu dary dávali, Cedar, Egypt, Damašek, Dan. Nicméně tak veliký pán, křesťanů zástupce stálý shrnut jest v tento hrob malý. Aještě jeden jednoho Baldvina, osmého krále jeruzalémského, tam stojí v těchto slovích: Septimus in tumulo puer hic regum tumulatus Est, Balduinus, regum de sanguine natus, Quem tulit e mundo sors primae conditionis, Ut paradysiacae loca possideat regionis. Sedmý z rodu královského, v maličkosti věku svého tuto pochován Baldvin král, tak brzo jej Bůh k sobě vzal, aby v ráji se radoval a věčně v nebi kraloval. 197 Kapitola XXI. O procesí k některým jiným místům, a zvláště k hrobu Božímu Místo, kde Z káply hory Calvarie šli sme zase po schodech Kristus Pán stupňův dolů do kostela, k místu, ubi Chris- mazánbyl tus fuit unctus, kde Kristus Pán mazán byl po smrti, a začali sme hymnům zpívati: 1. Adlesum modo ungere Devotionis oleo Pergamus omnes fervide, Ut nos inungat gratia. 2. Qui pietate nimia Nomen effusum oleum Habet atque dulcissimum, Cordis ungamus lacrymis. 3. 0 tu, excelsea pietas, 0 Iesu, ardens Charitas, Qui mortem morte destruis, Sic vitam donas mortuis. 4. De cruce iam depositus In Matris suae brachiis Repositus, ut creditur, In loco isto ungitur. 5. Contempla Matrem lachry-mis Plenam atque maeroribus Dolore mortis Filii, Cuius amore moritur. 6. Siequelohannes adfuit, Qui Matrem loco Filii Recepit, virgo Virginem, Pro pietate mortui. 7. Veni, Ioseph sanetissime, Tu, Nicodeme, propere Hue cum mixtura aloe Ac mirrhae lesum ungere. 8. Nunc ergo super sydera 198 Preces pro nobis fundite Quae meruerunt cingere Ad lesům, Dei Filium, Corpus lesům sanctissimum Quem hic unxistis mortuum. Et id unguentis ungere. 9. Quem hic in munda sindone 11. Gloria tibi, Domine, Ligastis et cum linteis Decus tibi perpetue, Tantisque aromatibus, Honor tibi, sanctissime, Ipsum rogate precibus. Pro unguentorum nomine. 10. Beata vestra brachia, Amen. Antiphona Unguentum effusum, nomen tuum, ideo adolescentulae dilexe-runt te. Versus: Dilexistijustitiam et odisti iniquitatem. Responsorium: Propterea unxit teDeus, Deus tuus. Oratio Dulcissime lesu Christe, qui in tuo sanctissimo corpore tuorum condescendens devotioni fldelium, ut te verum Regem et Sacer-dotem ostenderes, inungi ab eisdem tuis fldelibus voluisti, con-cede, ut corda nostra unctione Spiritus Sancti valeant ab omni infectione peccati continuepraeservari. Qui vivis et regnas. A šli sme na západ od schodův osmnácte krokův vzdálí, až sme proti dveřům kostela, jimiž sme puštěni byli, přišli a spatřili sme místo na zemi dlážené černým a bílým mramorem, jako by tu hrob býti měl. Gvardian ukazoval nám na ně vypravujíc, že jsou Josef z Arimatie a Nikodém tělo Páně s kříže sňavši mastmi vonnými z aloěs etc. mazali a v plátno čisté obvinuvše do hrobu položili, loh. 19., kdežto tehdáž několik lamp hořelo. Po dokonání tu zpěvův povinných šli sme dál adgloriosum Christi sepulchrum, to jest k hrobu Božímu, zpívajíce hymnu: 1. Ad locum iam sanctissimum, Cunctis Christi fldelibus Sepulchri Christi corporis, Pergamus nos cum iubilis Eamus totis mentibus Fervore moti spiritus. Quaerentes lesům laudibus. 3. Ecce, loseph decurio, 2. Ad locum tam amabilem Arima theae nomine, 199 Qui Christi corpus unxerat, Cuius erat discipulus. 4. EtNicodemus pariter Cum Sanctis quoque aliis Tulerunt hoc in proprio Sepulchro, pleni lachrymis. 5. In hoc exciso lapide, In quo nunquam quisfuerat, Perunctum ponunt mortuum Corpus Christi sanctissimum. 6. Tunc currunt duo pariter Adgloriosum tumulům, Sed praecucurrit citius Iohannes Petro iunior. 7. Iohannes tarnen ingredi Non vult, pro reverentia Pastoris iam ecclesiae, Intus tantum prospiciens. 8. Tunc vidit linteamina, Quibus cum aromatibus Corpus lesu ligaverant, Sacratumque sudarium. 9. Iesum tarnen non viderant, Qui iam liber a mortuis Fuit peracto tempore Dierum trium spatii. 10. Iam anima sanctissima Ad inferos descenderat, Ut lumen daret mortuis Ad coelosque perduceret. 11. Contrivit portas aereas Ligavitque Luciferům In poenis his perpetuis Sua virtute propria. 12. Sic ergo tulit animas Atque sanctorum corpora, Quae resurgentes pariter Conduxit ad coelestia. 13. Uniturpost haec anima Sacrato Christi corpori, Cum in utroquefuerit Excelsamet Divinitas. 14. Resurgit tunc in gloria Passurus nunquam amplius, Sed vita beatissima Usurus et perpetua. Quando vero non circundatur tribus vicibus, dicatur hie Gloria tibi, Domine. 1. Resumpsit Iesus omnia, Quae patiens amiserat: Et sanguinem et alia Ad unionem corporis. 2. Revolvit tunc ab ostio Sepulchri huius lapidem, U t legitur, sic angelus Ad Resurgentis gloriam. 3. Fit terraemotus maximus, Quo perterrentur milites. Ruunt terrore homines In terram velut mortui. 4. 0 Divina potentia, 0 Summa sapientia, Quipost tormenta talia Resurgit tanta gloria. 5. Surgunt mane mulieres, Cum super terram tenebrae 200 Essent adhuc, sedanxiae, Cuius erant discipulae. 6. Pergunt in prima sabbati Aromátům hue copiam Portantes, his ut ungerent Corpus lesu sanctissimum. 7. Tunc Iesum non inveniunt, Sed vident solos angelos, In albis hie sedentesque, Qui dicunt ipsum vivere. 8. Ex his ergo miraculis Ac tantis his prodigiis Pergunt hucgentes omnium Regnorum atque partium. 9. Adhunc curruntex partibus Mundi totius homines Ac etiam mulieres, Omnes amore anxii. 10. Ex Orientis partibus EtAquilonis montibus Meridiei plagisque Et ab Occasus omnibus. 11. Festinant Parthi Medique, Sic Elamitae properant Atque Mesopotamii Simul et Cappadotii. 12. Ex Pontique provintia, A regione Libiae A Phrigiaque populi, Omnes amore properant. 13. Gentes sic ex Pamphilia Et ex Aegypti partibus Atque totius Asiae Ad locum huncperveniunt. 14. Pergunt Romani, advenae, Omnes furore calidi Ob Christi reverentiam Ac Matris suae Virginis. 15. Agamus ergogratias Simulque cum his omnibus, Ut suam ob victoriam Donet nobis et veniam. 16. Gloria tibi, Domine, Pro tantis donis gratiae, Quibus ditasti animas, Quae tuam colunt gloriam. Amen. Antiphona Quem totus mundus capere nequiverat, hie uno saxo clausus fuit, atque morte iam perempta inferni claustra penetravit. Versus: Surrexit Dominus de hoc sepulchro, alleluia. Responsorium: Qui pro (nobis pependit in ligno) etc. Oratio Domine Iesu Christe, qui in hora diei vespertina de Cruce depo-situs, in brachiis dulcissimae Matris tuae, ut pie creditur, recli-natusfuisti horaque ultima in hoc sacratissimo monumento corpus tuum exanime contulisti et die tertia, mortalitate deposita, 201 gloriosus ex inde resurrexisti, angelos quidem eiusdem resu-rrectionis testes apparere iussisti, tribue, quaesumus, ut nos et omneš, quos in orationem comendatos suscepimus, qui de tua passioneet morte memoriam facimus, resurrectionis tuaeglóriám consequamur. Qui vivis et regnas etc. Od místa pomazání na čtyryceti kročejův přišli sme k hrobu Božímu, v kterémž Kristus Pán pochován býti a z něho z mrtvých třetího dne vstáti ráčil. Mat, Marc., Lucae ult, Ioh. 20. Na místě pak hrobu aneb nad hrobem jest nyní kaplička aneb sklípek, v němž Skhpek pred dotčený hrob Boží jest, však proti východu při- hrobem Bozim pojená k ní jiná kaplička, jako nějaká síňka, se vně samým zevnitřním pohleděním nerozezná. Před tou přední kapličkou, kteráž jest proti východu, jsou z obou stran vně přede dveřmi kamenné lavice, půl čtvrtá lokte pražského zdýlí a tři čtvrti lokte zšíří. Na těch, kdož chce, posedí, zvláště z mnohých a rozličných řehol muži i ženy z níže položených křesťanův, kteříž tam své náboženství dnem i nocí konají. Do té přední kapličky jsou dvéře neveliké proti východu, skrze něž když se vejde, vnitřek se vidí čtverhranný, šest kroků zdýlí a tolik zšíří, a jest po stranách vnitř vůkol taflovaná, i na zemi pěkným mramorem podlážená. Klenutí svrchu jest z samé celistvé skály vytesané tak, jakž za času Krista Pána bylo. Na zemi v té kaple leží kus kamene čtver-Kámen, na hranného, tři čtvrti lokte pražského zdýlí, tolik PálněMaryím a zveJší jednoho lokte, právě před dveřmi se ukázal sklípku hrobu Božího; pravili nám, že by na něm anděl Páně seděti měl, když se po zmrtvýchvstání Marijím ukazoval. Mathaei 18. Do té kapličkyjsou proti poledni dvě okna a jedna díra čtverhranná vytesaná a ještě jedno okno na půlnoci, však přes to všecko nevelmi se tam svítí. Z té kapličky teprva jde se maličkými a nízkými dvírkami do jeskyňky hrobu Božího pravého a ty dvéře byly zavaleny tim velkým kamenem, o nějž se Marie staraly a mezi sebou pravily, řkouce: „Quis revolvet nobis lapidem ab ostio monumentu" To jest: „Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových." Marci ult. 202 Sklípek hrobu Božího Ten sklípek hrobu Božího jest vnitř od východu proti západu zdýlí čtyry kroky a zšíří tolikéž, zvýší pak v prostředku na půl čtvrtá lokte pražského. Po stranách jest taflovaný mramorovými a alabastrovými kusy a dlážený mramorem, ale vrch zůstává z samorost-lé skály vytesaný, tak jakž byl za času Krista Pána. Hrob Krista Pána jest při stěně půlnoční té jes- Hrob Kri t kyňky, zevnitř též pěkným bílým mramorem ob- Pána ložený, pro bezpečnost a zachování ho před poutníky i jinými tam vcházejícími, z nichž by každý po kousku od něho míti chtěl; a má dýlky mého vlastního měření tři lokty a jednu čtvrt pražskou, na šíř pět čtvrtí lokte, výšky od země jeden loket a tři čtvrti. Na svrchu jest velikou mramorovou tabulí z celého kusu přikrytý, na níž mniší místo oltáře mši slouží a jí nehýbají. Do té jeskyňky hrobu Božího není žádných oken, pročež krom lamp, kteréž tam dnem i nocí hoří a na železných prutích visí, žádného světla není; a jest obojí, i jeskyňka i sklípek přední, ze tří stran vnitř i zevnitř okrouhle stavená tak, jakž upřímnému 203 čtenáři k lepšímu vyrozumění, nejinač než jak v kostele podnes sama o sobě stojí a zevnitř se spatřuje, tuto Bozfiu>hr0bU vlastní vyrejsování dal sem položití. Při tom staveníčku hrobu Božího, na západní stranu kjeskyňce hrobu Božího jest jiná kaplička co malá komůrka přistavená, ale v té sem nebyl, a jsou jí v držení iacobitae. Vyzpívavše v přední kapličce hrobu Božího, klečíc na kolenou, hymnům s antifonou, vyšli sme odtud k místu, ubi Chris-tus apparuit Magdalenae in forma hortulani, to jest, kdež jest se Kristus Pán Magdaléně v způsobu zahradníka ukázati ráčil, a začali sme zpívati. 1. De Magdalena fervida Quaeramus nunc, quidvide-rat: O tu, Christi discipula, Die nobis, quid apparuit? 2. Sepulchrum cum sudario, Et testibus angelicis In albisque sedentibus, Haec meis vidi oculis. 3. Meum quaerebam Dominum, Sed tota plena lachrymis Hinc inde currens, rediens Et mori secům cupiens. 4. Euntibus discipulis Non ibam ego illico: Igne amoris anxia Ardebam desiderio. 5. O vitae nostrae gloria, O nostrae amor animae, Clamabam ut insipiens, Amore eius languida. 6. Ipse post haec apparuit, Sua divina gratia, Licet tunc non cognoverim, In hortulani habitu. 7. Sed qui donavit mortuis Vitam et hos ab inferis Reduxerat adgaudia, Me consolari voluit. 8. Noli, devota, plangere, Maria, quod quiescere Oportet ab his lachrymis, Imple cor tuum gaudiis. 9. Ad ipsum cito adii, O tu, mi dulcis Rabboni, Dixi et pedes protinus Tunc osculari volui. 10. Sedille, quia omnia Nondum sciebam optime, AdPatrem quod ascenderat, Noli, inquit, me tangere. 11. Gloria tibi, Domine, Et nobis hie ignoscere Digneris, nam ex cordibus Mariae huic credimus. Amen. 204 Antiphona Surgens Iesus mane prima sabbathi apparuit hic Mariae Mag-dalenae, de qua eiecerat septem demonia. Versus: Maria, noli me tangere. Responsorium: Nondum ascendi ad Patrem meum. Oratio Benignissime Domine lesu Christe, Alpha et Omega, qui mane prima sabbathi Magdalenám lachrimabiliter tequerentem primům interpeccatores in hoc loco apparere voluisti et ei te affabi-lem iucundis confabulationibus et vultu desiderabili praebuisti, concede nobis, indignis famulis tuis, ut sacratissimam faciem tuam gratiarum plenám in coelestigloria meritis tuae resurrec-tionis videre valeamus. Qui vivis et regnas cum Deo Patře in uni-tate Spiritus Sancti etc. Od hrobu Božího na třiceti krokův obrátili sme se k straně půlnoční, naproti kaple Panny Marie, a tu k místu přišli, na kterém jest v zemi vdlážděný kámen veliký, okrouhlý, z bílého mramoru a v něm uprostřed díra a od toho blízko druhý takový kámen mramorový v témž dláždění, však bez díry. Gvardian nám vypravoval, že jsou ta místa, Místo, kde se kde Kristus Pán po svém zmrtvýchvstání v způ- Pán Kristus sobu zahradníka Maří Magdaleně se ukázal Maří Magdaie-a řekl: „Mulier, noli me tangere" totiž: „Ženo, ně po vzkříšení nedotýkej se mne," a tu na místě toho jednoho kamene s derou že Kristus Pán, na druhém Maria stáli. Ioh. 20. Odtud šli sme dále k kaple Virginis Mariae, Panny Marie, a tuto poslední hymnům zpívali. 1. Regina mundi coelique, Venit cum omni iubilo, Laetare super sydera, Ut daret tibi gaudium. Quem meruisti parere, 3. Quem crucifixum corpore Vidisti ipsum vivere. Die vidisti tertia, 2. Surgens Christus ab inferis Surrexit iam in gloria Primo tibi diluculo Et corporis et animae. 205 4. Ex istis ergo omnibus Ac tibi, Matri Virgini, Sit Trinitatigloria Atque nobis in patria. Amen. [Antiphona] Versus: Gaude et laetare, Virgo Maria, alleluia. Responsorium: Quia surrexit Dominus vere, alleluia. Oratio Deus, qui per resurrectionem unigeniti Filii tui, Domini nostri lesu Christijamiliam tuam laetificare dignatus es, praesta, que-sumus, ut per venerabilem genitricem eius, Virginem Mariam, perpetuae capiamus gaudia vitae. Per eundem Dominům nostrum Iesum Christum Fi[lium tuum]. Versus: Dominus vobiscum. Responsorium: Et cum spiritu tuo. Versus: Benedicamus Domino. Responsorium: Deo gratias. Versus: Divinum auxilium maneat semper nobiscum. Amen. Tempore Quadragesimae dicantur subscripta. Versus: Ora pro nobis, sancta Dei Genitrix. Responsorium: Ut digni efficiamur promissionibus Christi. Oratio Concede nosjamulos tuos, quaesumus, Domine (Deus, perpetua mentis et corporis sanitate gaudere). Caetera vero ut supra. Jdouce na čtrnácte krokův, přišli sme do též káply Panny Marie, z níž sme nejprv vyšli, a tu dozpívavše zpěvy, gvardian přistoupiv k prostřednímu oltáři oznamoval, že tu, Místo, kde se kde nyní ten oltář stojí, jest místo, na němž Kris-Kristus Pán tus p^n nejprve se Mariji, matce své, po svém nejprve matce , , , , , , , zmŕtvychvstaní ukázal, sve po zmrt- J výchvstání Jsou v té kaple ještě druzí dva oltářové, je- ukázai den na pravé straně, druhý na levé, a všickni 206 k východu obrácení. Jeden jest, při kterémž kus sloupu od bičování Krista Pána stojí, o němž napřed položeno. Druhý při zdi k půlnoční straně, při němž před lety nahoře dotčený kus kříže Krista Pána od Heleny císařovny v Jeruzalémě zanechaný se choval a ukazoval, ale nyní ho není a zajisto se neví, kde jest se poděl. Po vyzpívání lithanie vykonali sme procesí a svíce zhasili. Odtud sme šli do refectorium, který jest při kaple zadu k straně půlnoční. A tam nás mniši uvedli do jakési malé, tmavé, klenuté světničky, v kteréž bylo ohniště a malý stolček. Tu gvardian s mnichy a my s nimi sme se posadili, chleba, salátu a některé vejce natvrdo vařené pojedli a tak se poobčerstvili. Po té večeři vicarius a my poutníci šli sme zase do kostela, vždy bosýma nohama, a všecka v procesí zhlednutá místa znovu zchodili a lépe nežli prvé spatřili. Po vykonání toho šli sme zase do refectorium, neb již noc byla nastala, sice bychom byli rádi větší chvíle k tomu užili. Gvardian kázal nám do jakéhos starého tmavého sklepu ukázati, v kterémž po stranách od země nad kolena zvýší od kamene a cihel byly zděné lavice, na půldruhého látra zšíří a zdýlí přes všecek sklep. Na těch byly rohože a některé modrací po vrchu, na něž sme se položili a k spaní oddali, ale velmi zlou a nepokojnou noc sme měli pro všelijaké neřesti, NC v kostele blechy, štěnice etc, kteréž z velikých nečistot od množství tam bydlících a časem zavřených lidí rozličných sekt pocházejí, jakž doleji položeno bude. 207 Kapitola XXII. O spatřování týchž svatých míst. O přirovnání kostela hrobu Božího k kostelu svatého Víta na hradě Pražském, až i o navrácení se našem do kláštera svatého Salvátora Okolo tří hodin přede dnem, a to v neděli ráno před památkou narození Panny Marie, 6. dne měsíce září vicarius přišel do sklepu, kdež sme leželi, a nás k jitřní zbudil. I vstávše vyšli sme ven do káply Panny Marie a tu zůstali, až se jitřní vykonala. Potom nás vicarius vůkol do všech míst svatých znovu vedl, a tu majíc s sebou corony, páteře, křížky a jiné obyčejné věci k tomu naschvále nakoupené od křesťanů rozličného náboženství, kteříž je dělají a do kláštera houfem nosí, s mnohými jinými pěknými věcmi, řezbami a fasováním, jako obzvláštně kříže z dřeva, vnitř vydlabané a v nich ze všech míst svatých kousky kamen-kův přilepených aneb vsazených a sklem prohledacím přikrytých, a jiných těm podobných věcí tak nakoupených, majíc toho na svazky, jimi sme místa svatá dotýkali, je na ně kladli a potom zas do karnýřův schovali. Po vykonání toho v jeskyňce hrobu Božího slyšeli sme mši čtenou, a když se mše dokonala, počalo se rozednívati, takže sme mohli každý, kde se mu líbilo, po kostele se procházeti a já, maje ingoust aneb černidlo s sebou, spisoval sem sobě věci výš i níže poznamenané dosti obšírně a to sem do vlasti své s velikým nebezpečenstvím přivezl. Nebo Turci, kdyby byli to zhlédli, 208 mohli by mne za zrádce a špehéře (jako bych věci regimentu a tejnosti i pevnosti jejich se dotýkající spisoval) držeti, a snad i proto trestati. Co se vypsání kostela, v kterémž hrob Boží jest, dotýče, poněvadž jsou jiní a obzvláštně Oldřich Prefát v knize svého putování obšírně všecko jeho stavení a gruntovně poznamenal, tam čtenáři upřímnému předně ukazujíc; nicméně přece něco pro doložení toho výslovněji Vypsání 'v. ,v , , , , . ,. kostela hrobu vyjadrím a napíši. Dvere do kostela jsou proti Božího poledni, v témž položení jako dvéře kostelní svatého Víta k palácu ven, a krom těch jedněch dveří žádných jiných do něho není. Vnitř v kostele svatého Víta v kaple svatého Šebestiána, kdež nyní sakristia jest, rozuměj, že jako byv kostele hrobu Božího byla kápla blahoslavené Panny Marie, v níž tolikéž sacristia a za ní refectorium jest, přirovnati se může. Odtud jdouc okolo kůru u svatého Víta k východu, ta první kapia po sacristii, slove svaté Anny, jest nápodobně položením, jako by kápla vězení Krista Pána byla. Druhá kápla po ní u svatého Víta slove sv. Voršily a jedenácti tisíc panen, v níž se páni z Perštejna kladou, jest, co by bylo místo, kdež sou houbu v octě a žluči namočíc piti Pánu Kristu dávali. Třetí kápla svatého Jána, v níž Břetislav, kterýž na lovu aneb na štvaní byl zabit léta 1100, a Bořivoj, bratr jeho, téhož kostela svatého Víta kantor 1124, knížata česká, Vratislava, prvního krále českého, synové, pohřbení leží, jest, jako by byla kapia v jeruzalémském kostele, kde jsou o sukni Krista Pána los metali. Čtvrtá kapia slove svatého Apolináše, v níž páni Berkové své pohřby mají, jest, jako by byly dvéře dolů do káply svaté Heleny, kdež tří křížové nalezeni byli. Pátá slove svatého Stanislava, kdež nyní páni z Šternberka se pohřbují, a v ní také leží pochováni dva čeští králové, oba jménem Přemyslové, jinak Otakarové, z nichž jeden jest, ješto proti císaři Rudolfovi, toho jména prvnímu, v bitvě léta 1278 zabit byl, jako by byla kapia, v níž pod oltářem stojí sloup, na 209 kterémž Pán Kristus seděti ráčil, když mu na hlavu jeho korunu trnovou kladli. Šestá slove sv. Alžběty, tu jest, jako by byl schod nahoru proti východu na pavlač, kde nyní Jeho Milost Císařská tejné rady a komorníci stávají a svá místa mají, rozuměj, jako by na té pavlači nahoře byla kápla hory Calvariae. Sedmé, jdouc dáleji k západu v kostele svatého Víta, naproti dveřům kostelním na zemi, tu kde kámen z mramoru nad hrobem dobré paměti urozeného a statečného rytíře, pana Mikuláše Miřkovského z Tropčic a na Mirkově, Jeho Milosti Císařské rady, hejtmana hradu Pražského a nejvyššího písaře v království českém, kterýž pochován jest léta 1575, jako by bylo místo, kde Pána Krista mazali, nežli jsou ho do hrobu vložili. Osmé, uprostřed toho placu před kůrem pod varhany, kdež nyní hrobové jsou císaře Karla Čtvrtého a jiných českých králův, z bílého alabastru za mříží železnou, stojí v témž položení kostela hrobu Božího kapia a jeskyňka hrobu Krista Pána. Deváté, odtud zase jdouc k straně půlnoční k sacristii aneb svatého Šebestiána, před oltářem sv. Doroty jest, jako by bylo místo těch dvou kamenův, z nichž na jednom Kristus Pán, po zmrtvýchvstání Maří Magdaléně se ukazujíc, s ní mluvil a Maří Magdaléna na druhém stála. Sumou v tom kostele hlavním hrobu Božího, nákladně od mramoru, díla musivaeo (v němž sloupův 10 mramorových z kusu jednoho okrouhle vytesaných a jiných šest z kamene čtverhranné zděných) vystaveného a někdy za držení křesťanského od zlata a stříbra nad míru obohaceného, místa jsou skutkův Krista Pána, umučení, pohřbení a zmrtvýchvstání, pod jedním přikrytím a v jednom stavení zavřená, nápodobně kapiám dotčeným v kostele svatého Víta, však dáleji stojí kápla jedna od druhé v kostele jeruzalémském nežli v kostele svatého Víta, jakž se to vedle poznamenání krokův nahoře poznati může. Jest také ten chrám stavení nápodobně okrouhlého jako Kůr jaký svatého Víta, i kůr v témž položení jest, avšak prostrannější jeruzalémský a něco nižší od země do kůru nežli u svatého Víta a v něm jest uprostřed díra 210 mramorem obkládaná, o níž nám pravili, že by měla uprostřed světa býti. Ale o jistším a podobnějším prostředzemním světa místě nahoře sem dotekl. Toho kůru jsou v držení řekové a v něm sami své náboženství konají. Také kostel jeruzalémský nemá žádných jakéokna oken jako kostel svatého Víta, ale toliko v střeše na straně západní velikou díru okrouhlou a nepřikrytou, skrze níž se dole v kostele nebe spatřiti může, kterou tam dosti světla shůryjde a jest zšíří na dva sáhy, sroubená z trámův dřevěných a na zdi kostela postavených, nápodobně co nějaký okrouhlý veliký komín aneb lufta, a stojí uprostřed ambitu, právě nad kapiou hrobu Božího; sice jinde všecko stavení krovy okrouhlými a olověnými plechy obitými přikryté zůstává. Jakž se to vše zevnitřně s placem a dveřmi proti poledni stojícími v této naschvále sem postavené figuře spatřiti může. Tuto se již zase k předsevzetí svému navrátím. Když bylo okolo dvou hodin na den, oznámil nám vicarius, abychom se do káply Panny Marie sešli. To když se stalo, přistrojil se gvardi-án do roucha mešného, pěkně a draze z zlatohlavu udělaného, maje korunu biskupskou na hlavě. A vedle něho jiní dva mniši, 211 totižto diaconus a subdiaconus, kteří evangelium a epištolu zpívali, též se přistrojili do habitu, slove dalmatica, o němž, co vyznamenává, píše Guilhel. Durand. lib. 3. cap. 11., lib. 2. c. 9. I vyšli sme z té káply, mniši napřed a my za nimi, a šli do jes-kyňky, v které hrob Boží jest, a tu gvardian zpíval velkou mši, však pro úzkost místa sotva sme se poutníci v kapličce před jeskyňkou směstknali a mniši v kostele před kapličkou zůstali a Kyrie, Et in terra, Patrem a jiné věci zpívali. Po vykonání toho dal gvardian všem požehnání a napřed vyšel se dvěma mnichy, kteříž epištolu a evangelium zpívali, a my za nim do kostela, kdežto po třikráte okolo káply hrobu Božího zpívajíce TeDeum laudamus sme obešli a již na výchoz z kostela se strojili. Po dobré hodině přišli Turci v čas poledne ke dveřům kostelním, a otevřevšeje, nás všecky ven pustili, takže Navrácení se sme odtud přes týž plac před kostelem šli do kláštcí*ži a touž potom cestou do kláštera svatého Salvátora se navrátili a tu oběd hotový našli, jehož sme v bázni Boží s radostí požili. 212 Kapitola XXIII. O vyjití našem na horu Olivetskou, odtud do Betanie a o jiných místech svatých na té cestě V pondělí u vigílii narození Panny Marie, to jest sedmého dne měsíce září, po vyslyšení mše na svitaní šli sme hned s vicariem kláštera skrze město Jeruzalém pěšky k bráně jedné, kteráž k straně východní stojí a slove s. Stephani, to jest brána svatého Štěpána, předešle za času Starého zákona a Krista Pána sloula porta Vallis, brána Údolí, protože z ní do údolí „ „. , i ca. w i i i v . , u vl. Valhslosaphat Jozafat se scházelo. Jakož i my tou branou sli sme s vrchu dolů do údolí Jozafat k potoku Cedron, tou cestou, kterouž Kristus Pán po večeři poslední do zahrady na hoře Olivetské k modlitbě jiti ráčil. Iohan. 18. Jest pak údolí Jozafat, jinač údolí Cedron, údolí Jozafat kteréž také sloulo údolí Hor, široké a hluboké mezi městem Jeruzalémem a horou Olivetskou a z té strany města naskrze jde a se táhne; prostřed něho rozkošný potok Cedron běží. A ačkoli za času římského panování od Tita a Adriána císařův nemálo zřícenin, rumu a jiné prsti při zkáze města Jeruzaléma do něho vmetáno bylo, avšak až podnes dosti hluboké zůstává. Slovo židovské Jozafat, latině Dominus judex est vel Dominus judicabit, vykládá se česky: Pán jest co vyzname-soudce anebo Pán bude souditi. Odkudž jsou nává 213 dvojí, jedni, ješto to údolí jménem krále Jozafata pobožného a soudce dobrého, 2. Paralip. 17. a 19., nazvané pokládají, druzí, ješto z textu prorokův Joele 3. kap. a Zachariáše 14. kap. uznávají, že by proto tak sloulo, poněvadž v něm ten nejvyšší a spravedlivý soudce Kristus Pán souzen a jat byl, potom na nebe z hory Olivetské hned nad tim údolím vstoupil, že také na též místo z nebe k soudu sstoupí a živé i mrtvé v něm souditi bude. Liranus adloel. 3. cap. etZachar. 14. cap. Iosephus bellolud. lib. 5. cap. 1. píše, když jsou Zachariáše proroka, syna Barucha, uprostřed chrámu židé zamordovali, že jej potom přes zdi chrámové do údolí Jozafat shodili. 2. Paralip. 24. Byl také v tom údolí za starodávna obecného lidu krchov, 4. Reg. 23., Ierem. 26. Nyní se v něm Turci pochovávají, tim úmyslem, že blíže toho místa, ano hned na místě soudu Božího v den poslední budou, a prvé nežli se jiní národové k soudu sejdou, oni odbyti budou. V tom také údolí oni pobožní králové jůdští Aza, Ezechiáš a Joziáš spálili modly a rytiny pohanské. 3. Reg. 15., 4. Reg. 23., 2. Páral. 15.29. 30. „ „ . Potok Cedron latině se vykládá tenebrae, Torrens Cedron J ' tristitia, česky tmy a zármutek, snad proto, že od černé mastné země černá a kalná v něm voda bývá, aneb jakž někteří vykládají, pro figuru zármutku a trúchlivosti Krista Pána nejednou přes něj přecházejícího, až i tehdáž, když nejprve jat jsa, do vězení veden byl. Iohan. 18. Vychází pak ten potok z strany východní Jeruzaléma a tou stranou skrze všecko údolí Jozafat, kteréž od půlnoci svůj začátek béře a na díle k poledni se obrací, až naposledy k východu se skonává, běžíc přijímá k sobě vody z studnic Silo-ah a Gion, odtud skrze údolí Gehennom přes roviny pouště do moře Mrtvého padá a tam se tratí. Hieron. in loc. Heb., Iosephus 8. antiq. 1. et lib. 9. cap. 7. Když král David před synem svým Absolonem utíkal, omneš flebant voce magna et univer-suspopulus transibat, rex quoque transgrediebatur torrentem Cedron, to jest: Plakali všickni hlasem velikým a všecken lid přecházel, i sám král přešel potok Cedron proti cestě, kteráž vede na poušť. 2. Reg. 15. 214 My sme šli přes něj po malém kamenném mostku o jednom oblouku, tudy, kudy Kristus Pán s učedlníky svými přejiti ráčil. Ioh. 18. Tehdáž žádné vody v něm nebylo, než pravili nám, že zimním časem a zjara, když pršívá, dosti hrubě se rozvodňuje a do něho z hor okolních voda se sbíhá. Dno jeho křemeníte a velmi kamenité jest. Ten mostek, praví, že císařovna Helena vy- Mostek stavětí dala, na kterémžto místě prvé toliko lávka byla, a jakž někteří píší i nám to vicarius ústně svědčil, že to dřevo bylo z té lávky, z kteréhož sloup kříže Krista Pána udělán byl. Breid. 14. Iulii, Sal. tom. 8. c. 6. Od toho mostku šli jsme k východu, a to k hoře Olivetské. Hora Olivetská leží od Jeruzaléma k výcho-du slunce, vzdálí cesty dne sobotního, Actorum olivetská 1. cap., a jakž Iosephus 20. antiquitat. 12. píše a ji pěti honův a vrch hory šesti honův pokladá. Byla hora vysoká a okolo Jeruzaléma nejvyšší, z níž se všecko město a ulice v něm spatřiti mohly a podnes mohou. Jest úrodná, stromoví olivového (odkudž Olivetská nazvána), fíkového, palmového, citrónového, pomorančového, bobkového, cypřišového, granátového, mandlového a myrtového hojnost, obilí všelijakého, vinic a kvítí vonného dostatek na ní roste, avšak místem jest skalnatá. Na vrchu té hory král David utíkaje před synem svým Ab-solonem s pláčem a bosýma nohama Bohu se modlil. 2. Reg. 15. Na témž vrchu syn jeho Šalomoun vystavěl výsost Moloch modle a jiným modlářstvím jej zprznil. 3. Reg. capi. 11. Jaké skutky Kristus Pán a Spasitel náš na něm konal, to níže pořád poznamenáno se najde. Jdouce tedy nahoru, přišli sme na rovný plácek kamením narovnaným ohrazený, jako by se tu teprv kostelík stavětí měl, pravil nám o něm vicarius, že by na tom místě jeda Kristus Pán na oslátku do Jeruzaléma plakati a města lito- . • -i i r\ • • • + + « + Místo, kde Pán vati mel slovy: „Quia si cognovisses et tu, etc. Kristus nad To jest: „Ó kdyby poznalo i ty," etc, jakž o tom mestem plakal sv. Lukáš 19. kap. siřeji vypisuje. 215 Místo, kde sv. apoštolé víru obecnou křesťanskou složili Místo, kde Kristus Pán modlitbě učedlníky učil Do té hradby na ten plácek nesměli sme vjíti pro Turky, že to místo sobě posvěcené a svaté drží, toliko před tou zídkou sme klekli, a jak kdo mohl, nábožně se pomodlili. Načetl sem od brány svatého Štěpána, skrze níž sme šli, až k tomu místu pět set kroků v. Odtud jdouce tři sta krokův dále nahoru, přišli sme na místo, kde sou apoštolé PáněSym-bolum fidei, totiž dvanácte článkův víry křesťanské, počínající se Credo in Deum etc, Věřím v Boha Otce etc, jednomyslně složili; nyní není tu nežli rum a kamení. Ač jiní jistí, že jest na hoře Sión, jakž doleji oznámeno bude, skládáno bylo. Od toho místa výš nahoru se berouc na osmdesáte kročejův přišli sme na místo, kde Pán Kristus učedlníkům svým modlitbu svou Pater noster, totiž Otče náš etc, vydati ajejiným dobrým věcem učiti ráčil, jakž to z počátku kapitoly svatého Matouše 5. až do 8. poznati se může. Znáti, že tu někdy kaplička byla, ale nyní všecka pobořena jest. Jdouce dále nahoru okolo sta krokův, přišli sme k místu, na kterémž Kristus Pán seděti ráčil, když k němu učedlníci přistoupili, totiž sv. Petr, Jan, Jakub a Ondřej, tážíce se na znamení příchodu jeho posledního a světa skonání. Mat. 24., Marci 13., Lucae21. Z toho místa nejlépe se vidí položení města a nynějšího chrámu Šalomounova, jejž Turci drží a do něho žádného křesťana nepouštějí, takže sme odtud zevnitřní stavení jeho, plac vůkol něho a někdejšího chrámu Šalomounova místo dosti dobře spatřiti mohli a na tom přestátí musili. Odtud jdouc výš nahoru okolo 50 kročejův, přišli sme téměř na vrch hory k jakémus starému, velikému a zbořenému stavení aneb kostelu, při kterémž na polední straně malá jeskyňka aneb sklípek stojí, o němž nám vicarius vypra- Kde se učedlníci Krista Pána tázali na znamení příchodu jeho posledního Kde sv. Pelagia byla voval, že jest tu bytem byla ona pobožná žena, jménem Pelagia. O kteréž se píše, že jest veliká, 216 známá a slavná tehdáž hříšnice aneb cortisana v městě Antiochii byla, bohatstvím, rozkoší a slávou nad jiné v tom městě oplývala, a jakž svatý Hieronymus in vitis Patrům folio (mihi) 41. píše těmito slovy: Ecce transiitprima mimarumAntiochiae sedens super asellum et processit cum suma fantasia adornata ita, ut nihil videretur super ea, nisi aurum et margaritae et la-pides praetiosi, nuditas vero pedum eius ex auro et margaritis erat cooperta; cum qua maxima erat pompa puerorum et pue-llarum in vestibus pretiosis amicta, et torques aurea super collum eius; quidam praecedebant, alii vero sequebantur earn. Pulchritudinis autem et decoris eius non erat satietas omnibus secularibus hominibus. Quae transiens per nos totum implevit aerem ex odore musco vel caeterorum suavissimorum odora-mentorum flagrantia. Quam ut viderunt episcopi (congregati antejanuam basilicae martyris Iuliani), ita nudo capite et omni membrorum compage sic inverecunde transire cum tantis obse-quiis, ut nec velamen super caput positum nec super scapulas, ingemuerunt et quasi a peccato gravissimo aver- terunt fades suas. Beatissimus autem Nonius Nonius j. • • i + + • episcopus episcopus earn diu respiciebat et suspiransgra- viter dixit ad episcopos: Quidputatis, dilectissimi, quantas horns fecit in cubiculo suo haec mulier lavans et componens se cum sollicitudine animi et intentione ad spectaculum ornans, ut cor-porali pulchritudini et ornatui nihil deesset, quatenus omnibus placeat, ne turpis videatur esse suis amatoribus, qui hodie sunt et crastino non. Ergo et nos habentes Patrem in caelis omnipotentem, sponsum immortalem, donantem bene custodientibus promissiones, quae habent divitias caelestes et aeterna prae-mia, quae extimari non possunt, quae oculus non vidit nec auris audivit nec in cor hominis ascenderunt, quae paravitDeus dili-gentibus se. Quidenim plura loquor, habentes repromissionem faciem illam magnam et splendidam et inaestimabilem vultum sponsi videre, cui Cherubin respicere non audent, non ornamus neque detergimus sordes de miseris animabus nostris, sed di-mittimus eas negligenter jacere. A málo níže modlil se týž biskup Nonius, řka: Domine lesu Christe, ignosce mihipeccatori et 217 indigno, quia unius diei ornatus meretricis superavit ornátům animae meae; illa promisit placere hominibus etfecit, etego pro-misi tibi placere et mentitus sum propter pigritiam meam. To jest: Jela tudy na oslátku nejpřednější města Antiochie laryně, vypravivši se dle nejvyšší možnosti z pouhé své libosti, takže na ní nic nebylo viděti nežli zlato, perly a drahé kamení; nohy pak její, tu kdež obnaženy byly, zlatem a perlami ozdobeny byly. Okolo ní šlo množství pacholat a děveček, drahým rouchem oděných, sama měla zlatý řetěz na hrdle, a šli jedni před ní, druzí za ní; nemohli se její krásy a ozdoby lidé světští dosti na-hleděti a nasytiti. Kterážto když mimo nás jela, všudy okolo povětří pížmem a libou vůní jiných věcí naplnila. Jak ji biskupové spatřili (kteříž tehdáž tu před vraty kostela mučedlníka Juliána shromáždění stáli), že s nepřikrytou hlavou a jinými oudy těla tak nestydatě s takovým množstvím sluh, žádného přikrytí na hlavě ani na ramenou neměvši, tudy jede, vzdechli a jako od nejtěžšího hříchu tváře své odvrátili. Blahoslavený pak biskup Nonius dlouho na ní hleděl a velmi těžce vzdechši řekl k biskupům: „Co se vám zdá, nejmilejší, kolik jest hodin v pokoji svém tato žena umývaje a stroje se s velikou myslí, péčí a pilností, aby vidina byla, stráviti musila, tak aby tělesné ozdobě a okrase její ničehož se nedostávalo. Hle, jak se všem za-libuje, chtíc svým miláčkům se zachovati, kteříž dnes jsou a zítra nebudou. My tedy majíce Otce na nebi všemohoucího a ženicha nesmrtedlného, darujícího těm, ješto jeho zaslíbení se drží, bohatství nebeské a takové dobré, kteréž se šacovati nemůže, kteréhož oko nevidělo, ucho neslyšelo a na srdce lidské nevstoupilo, a ty a takové věci milujícím sebe připraviti ráčil. A co mám mnoho o tom mluviti, majíce zámluvu, že tu jasnou, stkvoucí a předrahou tvář ženicha našeho uhlédáme, na níž cherubínové patřiti nesmějí; však neobmýváme mrzkostí a poskvrn ubohých naších duší, neozdobujeme jích, ale na ně nic nedbáme, nýbrž opovržených zanecháváme." A málo níže modle se týž biskup řekl: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou hříšným a nehodným, neb hle, šperky a strojení zajeden den jedné nevěstky převýšilo ozdobu duše mé. Ona slíbila se 218 líbiti lidem, a to plní, já sem pak tobě slíbil se líbiti, a zklamal sem pro lenost mou." Tyto řeči něco obšírněji proto sem tuto doložil, že jsou plné dobrého naučení a aby se tim větší dobrota a milost Boží při svaté Pelagii poznati mohla, kteráž ji z takových velikých tělesných žádostí světa vytrhla. Nebo abych pořád o ní řeč dokonal, píše dále týž sv. Jeroným v slovích obšírnějších, že se trefilo nazejtří tomu biskupu Nonniovi slovo Boží kázati a sv. Pelagii v dotčené slávě a pompě na tom kázaní býti. Kterážto když je slyšela, tim velice v mysli své pohnutá byla, až potom více a dokonaleji jeho slýchajíc na víru křesťanskou srdečně se obrátila, bohatství své rozdala a sama vzavši na se oděv mužský do země Svaté na horu Olivetskou, tu kdež Kristus Pán na nebe vstoupil, se vypravila a z jedné strany vedle kostela dala sobě dotčený sklípek s jedním okýnkem a dveřmi malými ustavěti a tu do smrti bydlela, od každého za osobu mužského pohlaví držána byvši, až po smrti, když ji myti měli, že žena byla, poznali a s velikou slávou od tehdejších křesťanů jest pochována. K tomu tedy velikému pobořenému kostelu „ ... ... , . , . , v . , v. Kostel a kápla pnsedse, spatřili sme polození jeho, ze jest si- na hore roce okrouhlý býti musil a vůkol špicí na kopci olivetské té hory vycházel. Uprostřed něho právě na vrch hory stojí kaplička zevnitř okrouhlá, však hranatá na osm rohův a z kamene štukového, a jakž znáti jest i praveno nám bylo, stála za starodávna uprostřed stavení kostela velikého, nápodobně jako kaplička hrobu Božího uprostřed kostela svého. Ten kostel i s tou kapličkou byl od sv. Heleny vystavený, jsa tolikéž co kápla jeho okrouhlý, a při něm klášter, sloul svatého Marka. Nyní jest všecko krom dotčené káply pobořeno a něco místem zdí vysokých stojí. Eusebius in vita Const. lib. 3. cap. 42. Do kaplyjsou dvéře k straně západní a musí se po schodech kamenných, kteréž velmi zasypané jsou, do ní jiti. Před tou kapiou sedělo několik Turkův a starých bab tureckých, ti nás do ní pustiti nechtěli, až sme jim prvé koliks mejdynů dali. I všedše do ní viděli sme, že také vnitř okrouhlá jest a klenutí dosti 219 vysokého, na dýl i na šíř ex diametro po šesti kročejích, bez oltáře, kromě na polední straně stojí ve zdi jedna věc vytesaná jako nějaká aršička. Proti ní při zemi v skále samorostlé sivé barvy a víc náčerné jsou vytlačení dvou noh člo- siepěje Krista vggfch šlepějové, a to bosé nohy tak, jako by mi-Pananahore ľ J J J J Olivetské strovsky do vosku vytištěni byli. O těch pravil nám vicarius, že sou šlépěje Krista Pána, když jest v přítomnosti učedlníků svých, rozžehnav se s nimi, na nebesa vstoupil a těch posledních šlépějí na znamení svého bytu a člověčenství na světě zanechati ráčil. Lucae24., Mar. ult. Jsou pak ty šlépěje prsty obráceny proti poledni a patami na půlnoci. Slepěji od pravé nohyjest dobře znáti, ale levé téměř nic, nevím, z jaké příčiny; snad, jakž nám pravili, že od poutníkův před lety po kouskách odraženy byly, kterýchž nyní žádný uraziti nesmí. Jiní praví, že Turci ten levý šlépěj do svého chrámu, kterýž jest na místě, kde Šalomounův chrám stál, v celosti odnesti dali a tam jej ctí a za svátost drží. Ač pak Onuphrius v knize de septem Urbis ecclesiis píše, že jej v Římě mají a ukazují. Když sme ty šlépěje vedle obyčeje líbali, cíti-V?.ně !'.bá li sme z nich a z toho kamene vůni libou a velmi pocházející příjemnou, jako by fialou natřeni byli, až sme se nad tim divili, ale vicarius nám oznámil, že vždycky takovou vůni z sebe vydávají. Píše Paulinus Nol. episc. epist. 11. ad Severům, že jest to místo těch šlépějí žádnou věcí, ani od kamene, ani jakým kovem přikryto aneb obdláženo býti nemohlo, nebo všecko preč vyhodilo. A sv. Jeroným tom. 3. in loc. Heb.,Act. apost. lit. M. praví, že v tom kostele v kapličce, dokud za jeho časův stál, vždycky nad tim místem šlepějův díra v klenutí byla a nijakž zaklenutá býti nemohla, takže od země až do vrchu k nebi otevříno bylo. V té kapličce jest také místo, kde se svatí an-Kde se andělé děle v bílém rouše stkvoucí v člověčí postavě apoštolům apoštolům po vstoupení Krista Pána ukázali ukázali po vstoupení 3 ^ mm řekli: Galilaei, quid statis aspici-Krista Pána entes in coelumT To jest: „Muži galilejští, co tu stojíte a k nebi hledíte?" Actor. 1. Ač pak 220 vicarius jiné nám místo k straně půlnoční ukazoval, že by se ten skutek andělský na něm stati měl, a tu stojí podnes jakás stará věže. Ale vedle textu Písma, kteréž dí: Ecce, duo viri astiterunt juxta illos, totiž: Ej, dva muži postavili se vedle nich, netrefuje se, aby tak daleko býti mělo, jako ta věže od káply stojí, neb odtud jest tak daleko, co by třikrát z lučiště vystřeliti mohl, aneb na tři hony. Na vrchu té hory Olivetské král David, když před Absolo-nem, synem svým, utíkal, se modlil, 2. Reg. 15., a žalm třetí tam složil. Na témž král Šalomoun vystavěl Astaroth, modle sidonské, kostel ženám svým k vůli, kterýž král Joziáš zbořil. 3.Reg. 11., 4. Reg. 23. A Kristus Pán často se na něm modlíval, jakž o tom Lucas 21.22.23. a Ioh. 8.18. píší. 221 Kapitola XXIV. O sjití z hory Olivetské do Betanie a k jiným místům až do Jeruzaléma Od toho místa vzali sme před sebe cestu k Betanii a jdouce z druhé strany vrchu viděli sme zdaleka proti východu díl Mrtvého moře; potom sšedše dolů nechali sme hory Olivetské na pravé straně, obracejíce se k Betfagi. Však na cestě při stráni vrchu potkaly se s námi dvě turecké ženy aneb sedlky, nesoucí veliký košík čerstvých fikův na trh do města. Tu my ustávše od chůze i od horka s velikou chutí všecky ty fíky sme od nich za dva majdyny, to jest jakoby u nás za šestnáct bílých peněz, koupili a zasadili sme se tu na zemi okolo jakéhos širokého kamene, na kterémž nám je vysypaly. Dalo se nás deset osob do nich, a velmi dobré byly. Nicméně čtvrtého dílu sme jích snísti nemohli, takže vstávše odtud, na tom kamenu jsme jích necha-li a odešli, jdouce přímo k místu Betfagi. Bylo e age pak Betfage ves při hoře Olivetské, nedaleko od cesty, kteráž z Betanie do Jeruzaléma vedla, obydlí a v držení kněží jeruzalémských. Co vyznáme- J J nává To slovo Betfage znamená, jakž někteří vy- kládají, dům fíkův, a to od množství úrodných fíkův, kteříž tam v hojnosti rostli a podnes vůkol rostou; jiní vykládají dům ust, aneb dům smírce, orodovníka aneb 222 prostředníka, jako by Mesiáše Krista Pána (kterýž v té vsi oslici a oslátko sobě přivesti poručil, na ně vsedl, jel do Jeruzaléma, aby je z manství ďáblova vysvobodil) duchovním smyslem znamenalo. Mat. 21., Marc. 11., Lucae 19., Ioh. 12. Nyní tu není viděti než rumy a hromady kamení. Betfage od místa vstoupení Krista Pána na hoře Olivetské jest okolo půl míle vlaské aneb půl čtvrti míle naší české. Odtud šli sme přece dolův po té stráni hory Olivetské k východní straně, a nedaleko pošedše, ukazovali nám místo, kde Kristus Pán učedlníkům svým řekl: „Ecce, ascendimus Hierosolymam," „Ej, vstupujeme do Jeruzaléma." Mat. 20., Marci 10.,Luc. 15. Potom byvše proti Betanii, uchylovali sme se na levou ruku, a vtom nás potkali dva Arabové opatření luky a šípy. Ti nakrát-ce chtěli od nás peníze míti, vicarius pak, ješto dobře arabsky uměl, počal jim odporovati a odmlouvati, až je vždy spokojil, ukázav jim na ony nedojedené fíky, kteréž sme na cestě nechali, ty aby sobě za to vzali. Nevím pak, zastihli-li jsou je či nic, šliť sou tam a my dobrý sme před nimi pokoj měli. Odtud minuvše Betanii, cestou, která jde k Jerichu, přišli sme k jednomu velikému kamenu vyrostlému z země. O tom nám pravili, že na něm Pán Kris- ^á™en'na ^ ' nemz Kristus tus seděti ráčil, když k němu sv. Marta a sv. Maří Pán sedě, Magdaléna, obě sestry Lazarovy, přišly a řekly: „Domine, sifuisseshicjratermeus non fuissetmortuus," to jest: „Pane, kdyby ty tu byl, bratr náš byl by neumřel." Ioh. 11. Odtud třiceti krokův dále přišli sme na mís- Dum Maří to, kde byl dům svaté Maří Magdaleny, v kte- Magdalény rém bydlela. Znáti, že tu byla nějaká kaplička, ale nyní zbořená, toliko kus zdi stojí a ostatek rum a kamení. Potom šli sme dále k straně půlnoční okolo 100 kročejův, až k místu, kde bydlela svatá Marta, sestra Lazarova a Maří Magdalény, u níž často Kristus Pán býval, Math. 21., Mar. 11., obzvláštně tehdáž, kdyžto Marta Dům Marty pečovala o Krista Pána a chtěla, aby jí Maria (poslouchající u noh Kristových řečí a kázaní jeho) pomáhala, kteréžto řekl Kristus: „Martha, Martha, solicita es; Maria optimám partem 223 elégii, quae non auferetur ab ea" to jest: „Marta, Marta, pečlivá jsi. Maria dobrou stránku vyvolila, kterážto nebude odňata od ní." Lucae 10. Tu nyní stojí kus jakési zdi, ostatek rumu a kamení, a leží od Betfage okolo půldruhé míle vlaské. Dále odtud obrátivše se zas k Jeruzalému na západ a jdouc okolo půl míle „ , vlaské, tu sme teprva vlastně do Betanie prišli. Co slove ' , Betania Slove Betama, domus passionis, numilitatis et obedientiae Domini, totiž dům utrpení, pokory a poslušenství Páně, u figuře umučení a pokory Krista Pána. Někteří vykládají domus exauditionis et responsionis Domini, to jest dům vyslyšení a odpovědi Hospodina. Bylo městečko, v němž mimo výš psané osoby bydlel Lazar, bratr Marie a Marty, kteréhož Kristus Pán čtvrtý den v hrobě pochovaného z mrtvých vzkřísiti ráčil. Ioh. 11. Nyní jest tu jakás chatrná víska, v níž Arabové bydlí v chaloupkách malých a žádného jiného mezi sebou netrpí. Pročež jak sme tam došli, přišli sme kjakým-si zdem starým a tu očekávali, až by ti přišli, kteréž sme k Arabům poslali o připuštění nás do jeskyňky hrobu Lazarova, kterouž Arabové zavírají a v své moci i u veliké vážnosti mají. Neb vědí, jaký se v něm zázrak při Lazarovi stal, a jemu věří. Po dobré chvíli přišli někteří Arabové a nám ze mzdy otevřeli. Tu my dřív, než sme tam vešli, několik oskových svíček sme rozsvítili, kteréž sme z Jeruzaléma k tomu při-Lazarů nesli, a po patnácti stupních dolů do kapličky skrze jakous úzkou při samé zemi díru, čtvermo po rukou a nohách, jeden za druhým jsme lézti musili. V té teprva jest na půlnoční straně sklípek aneb jeskyňka v zemi dosti hluboko, jednoho sáhu zdýlí a zšíří tolik, zvýší něco více nežli tří loktů, v tom Lazar mrtvý ležel. Stojí v té kapličce přední oltář, na tom místě, kde (prý) Kristus Pán stál, když na Lazara „Lazare, veniforas," totiž: „Lazare, poď ven," volal. V té také kaple praví, že sv. Maří Magdaléna sedm let pořád pokání činila a se zdržovala. Jest pak v obou tma a žádného tam okna není, než musí se světlem svítiti. Tu jsou také ještě jiné dvě káply, jednu Turci a druhou Arabové za své meschity mají, a do nich sme jakýms oknem nahlédli, 224 ale nic obzvláštního tam neviděli. O sv. Lazaru mnoho Francouzové píši, jak jest byl v Marsilii, v krajině la Provence řečené biskupem a tu že podruhé umřel, mnoho divův a skutkův dobrých učiniv. Tělo aneb kosti těla jeho každého roku ukazují, i na procesí v truhle stříbrné a pozlacené po městě nosí. Před lety 500 byl tu v Betanii od královny z Melisendy vystavený klášter jeptišek a řádu svatého Lazara, kteréž černou sukni, přes ní plášť černý a na něm napřed zelený kříž za habit nosily. Vilhel. Tyrius bel. sac. lib. 15. cap. 26. et 18. cap. 27., Vi-triac. cap. 58. Nyní jest všecko pobořeno. Odtud na šedesáte krokův přišli sme, kde Lazar příbytek a dům svůj měl. Tu ještě podnes viděti jest dosti zdí a zbořenin, sklepy klenuté, kus věže vysoké z tesaného kamene stavené, příkopy vůkol a jiná znamení; a po nich se souditi může, že tu spíše hrádek a tvrzka nežli prostý dům býti musil. Jakož pak chtějí tomu někteří, že jest Lazar bohatým ¥ j ' j j Dum Lazaru a předním člověkem byl a tak čistě vystavené obydlí měl. Leželo v rohu městečka z té strany Jeruzaléma, od města na dvě míle vlaské. Navracejíce se k Jeruzalému, šli sme na 100 kročejův vrškem nahoru a přišli na místo, kde stál jakýsi dům čtverhranný, dosti veliký, bez krovu, vnitř klenutý. Ten dům ukazujíc nám vicarius pravil, že by měl býti to dům onoho Ši- i 'i -i - i j - • j i Dům Šimona mona malomocného, u nehoz když lednoho ' J J malomocného času Kristus Pán večeřel, přistoupila žena, totiž Maria Magdalénská, sestra Lazarova, ku Pánu, a zlámavši nádobu alabastrovou, vylila drahou mast nardovou na hlavu jeho, že od ní všecken dům vůní naplněn byl. Math. 26., Marci 14. Odtud šli sme na půl míle vlaské přece vrchem nahoru, ne-chavše hory Olivetské po pravé straně, a tu sme, mezi vinice, olivové a fíkové zahrady přijdouc, viděli hromadu kamení vedle cesty ležeti, o níž nám vicarius zprávu dával, že na tom místě stál onen neplodný strom fíkový, kterýž, když Kristus Pán jda z Be-tanie do Jeruzaléma ohledoval a z něho fíky míti se nadál, ale žádného ovoce na něm nenalezl, Flku uschlého zlořečením jeho usechl. Mat. 21.,Marci 11. Ten mist0 225 zajisté, jakž nám to též vicarius vypravoval, znamenal lid izraelský tehdejší, ješto se stkvěl zevnitřní tvárností, ale neměl ovoce víry, jakž o tom Kristus Pán zmínku činí u svatého Lukáše v 13. kap. a Izaiaš 1., Jerem. 8., Ezechiel 17., Ozeaš 2.9., Joel 1. Potom začali sme z vrchu dolů do údolí Jozafat okolo míle vlaské kráčeti, až na jakýsi čtverhranný plácek kamennou hradbou osazený, o němž nám vicarius oznamoval, že uprostřed něho za času Krista Pána stál onen strom, na němž se Kde se Jidáš Jidáš oběsil 0 čemž sv_ Matouš 27. kap. píše. oběsil Broc. iti. 6., Salig. tom. 8. c. 5. píší, že za času jejich ukazovali strom, latině sycomorus řečený, za to mám, že jakž se nyní tam jmenuje, fík faraónovy, o němž doleji psáti budu, na kterém se Jidáš oběsil; ale ten byl z té strany Betléma mezi východem a polední. Málo pod tim nešťastným mís- TU nyní židé tem ^^ kteříž v Jeruzalémě bydlejí, podnes kr-svůjkrchov . D. . . v,v. ,, mají chov svůj maj i a j sou ne bez pnciny sousede zlým osudem svého krajana a zrádce Krista Pána. Od toho místa šli sme na 200 krokův až do údolí Jozafat k potoku Cedron a odtud k městu, však jinou cestou nežli prvé, totiž vysokým a příkrým vrchem vedle zdí jeruzalémských, majíc město po pravé ruce, až k jakés fortně se dveřmi železnými, skrze něž vešedše do města, šli sme přímo až do kláštera svatého Salvátora a tu sme ostatek dne odpočívali. 226 Kapitola XXV. O spatření některých míst v městě Jeruzalémě V úterý den památný narození Panny Marie, to jest 8. dne měsíce září, vstávše ráno na úsvitě, vyšlo nás všech sedm poutníkův s vicariem a jinými nám přidanými z kláštera pro spatření některých míst v městě. Tak nejprve jdouc ulicí proti východu 300 kročejův, přišli sme k jakés staré veliké bráně, kteráž z štukového kamene stavená a překlenutá jest, od spodku pak země až něco málo přes polovici zazděná a do vrchu potom otevřená stojí mezi domy do ulice proti východu. O té nám vicarius vypravoval, že jest za starodávna od Jebuzejských řečená porta Iebus, totiž brána Jebus, a od soudůvporta Judiciaria .Porta Iudi~ t j • • i • j. j. • v n i'i' j. v r cicirici. Braná seu Judiciahs, totiž Soudna braná, protože u ni Soudná staří židé sedávali a soudy držívali. Tu koho na smrt odsoudili, hned jej odtud skrze tu bránu na popravu vyvěsti dali. Pročež i tou branou vyvedli ven z města Krista Pána, abyjej ukřižovali. Ta brána byla v starých zdech jeruzalémských proti straně západní postavená. Nehem. 3., ibidem Liranus, Deut. 22., Ruth. 4., Iohan. 19.,Hebr. 13.,Brocard. iti. 6.,Salig. tom. 8. cap. 7. 227 Odtud šli sme touž ulicí na 80 kročejův, tu nám vicarius ukazoval na pravé ruce jakýs dům, při němž jest nahoru ke dvercím pět stupňův kamenných, a vypravoval o něm, že jest někdy byl té pobožné ženy Veroniky, kteráž když viděla mimo dům svůj Krista Pána zkrvaveného a ztryzněného věsti, rouchy bíle z sve hlavy snate jemu podala, aby Veronicae J J J ľ J se ní po tváři utřel; což Kristus Pán vděčně přijití a na znamení toho jí tu rouchu vraceje, obličej svůj na ní tak vlastně, jako by vymalovaný byl, zanechati ráčil. Tu rouchu ukazují v Římě v kostele svatého Petra na hoře Vatikánské. Bet-leh. in descr. loc. pass. Christi feria 5., Onuphrius de 7 Urb. eccles. cap. 4. Od domu svaté Veroniky vedli nás dále tou ulicí, takže sme se pomalu až naproti půlnoci v ní obrátili a šli na 120 krokův. Tu nám vicarius ukazoval dům veliký z štukové-Domusdivitis j10 kamene vystavený, praví, že jest na tom mís- Dům boháče na kterém onoho bohatce skvostně hodují-hodovného čího a Lazarem chudým pohrdajícího, jakž Lucae 16., vystaven. Breid. 14. Iulii, Salig. tom. 8. cap. 6. Odkudž ten důvod jde, že jest řeč Krista Pána o tom bohatci nemusila býti v přísloví a smyšleně mluvená, ale v skutku stalá a v duchu vševědoucnosti od Krista Pána přivozovaná. Dále odtud jdouce touž ulicí na půlnoci do 20 krokův, přišli jsme k jakémus klenutí přes ulici, to jest na vět-Kde Kristus ším díle pobořené. Pod tim nám vicarius ukazo-Pán k zenám val místo a pravil, že se tu Kristus Pán, když na obrátil™1 SC smrt vec'en kyl' k ženám plačícím obrátil a promluvil, řka: „Filiae Hierusalem, nolite flere super me, sedsupervos ipsas et super filios vestros,a to jest: „Dcery jeruzalémské, neplačte na mne, ale samy na sebe a na syny váše." Lucae 23. Salig. tom. 8. cap. 7. píše, že to klenutí byla kaplička, a tak pobořená stojí. Od toho místa 50 krokův, vždy tou ulicí až k konci jdouc, přišli sme k jednomu nárožnímu domu, u něhož troje rozcestí šlo. Vicarius oznamoval, že veden byv Kristus Pán na smrt 228 a kříž nesa, v rohu u toho domu, jako na rozcestí, klesal a ze mdloby veliké padal; pročež obá- ^Ván^od vajíce se žoldnéři a židé, aby jim na cestě neu- křížem klesal mřel, přinutili Šimona Cyrenenského, kterýž ze vsi šel, kříž Krista Pána nesti a jemu polehčovati. Mat. 27., Mar. 15., Lucae23., Breiden. 14. Iulii, Pas. d. 208.209. Dále obrátili sme se do jakési malé uličky napravo proti východu, kudy Kristus Pán z radního domu k smrti veden byl, až na horu Calvariae 80 krokův. Kostel kde Tu po pravé straně stojí kostel dosti veliký panna Maria a klenutý, však s krovem obořeným; o něm na Pána Krista oznamoval vicarius, že to místo jest, kdež bia- na popravu hoslavená Panna Maria s svatým Janem a jiný- vedeného se dívala mi pobožnými ženami stála, a Krista Pána tak ztrápeného vésti vidouc, žalostivě padnouti a omdlévati musila. Na tom místě někdy císařovna Helena dotčený kostel vysta- věti a jej Panny Marie nazvati dala, a nejprvnější z křesťanův, po krví znamenaných po zemi šlépějích syna , , ji jv o Původ procesí svého na horu umučeni putovala, odkudz pu- . — - ľ ' ľ krizové vod procesí křížové býti praví. Pas. d. 207.208., Sal. tom. 8. cap. 6. Od toho kostela jdouc dále do ulice proti východu na 80 kro-čejův přišli sme na místo, kteréž řecky sloulo lithostrotos, totiž kameny dlážděné, židovsky gabatha, to jest Gabatha místo vyvýšené aneb vyšší, latině tribunál, stolice aneb trůn soudce, na němž římští vladařové proti zločincům ortele vypovídati obyčej mívali, a byl trůn kamenný, k němuž se po stupních nahoru chodilo. Nynější dala císařovna Helena vystavěti onomu za času Piláta nápodobný, a jest pram-pouch aneb pavláčka podklenutá z štukového kamene prese všecku ulici, od jednoho domu až k druhému napříč, co nějaká prostřední vrata vysoký. Na tom prampouchu Pilát, vladař židovský, dav Krista Pána na něj přivesti ubičovaného, židům ukazoval, řka: „Ecce, homo," to jest: „Aj, člověk," jinač se nenadav, než že když ho ubičovaného uhlídají, jej propustiti 229 žádati budou. A když všecken lid volal: „Crucifige," to jest: „Ukřižuj," Pilát přede všemi ruce umýval, řka: „Innocens ego sum a sanguine justi huius," to jest: „Nevinenť sem já od krve spravedlivého tohoto." Mat. 27., Ioh. 19., Marc. 15., Lucae23. A potom Krista Pána na smrt odsoudil, jakými pak slovy, o tom evangelistově svatí nepíší. Ale nacházejí se authores, ješto ortel a výpověd Pilátovu tehdejší proti Kristu Pánu traditione patrům poznamenali, a nachází se jeden originál starý na pergamene psaný v bibliotéce Jejich Milostí císařův římských z domu rakous-Ortel aneb kého v městě Vídni při Dunaji, kterýž takto zní: výpověď Afos, Pontius Pilatus, praepositus iudex in Hie- Pilátova proti . ť , • • Kristu Pánu rusalem, subpotentissimo monarchiae imperio, Tiberio Caesare, cuius felicissimum impérium conservet Altissimus cunctis seculis. Nos sedentes pro tribunáli ob zelum iustitiae et synagogae Iudaeorum, repraesentatus est nobis IESUS NAZARENUS, qui temeraria assertione filium Dei se dixit; cum paupercula matre natus sit, regem Iudaeorum se praedicat opusque Salomonis se destruere jactatpopulumque et legem Mosaicam revocat. Quibus omnibus auditis et cognitis crucis patibulo damnatione mori proscribimus una cum latroni-bus. Ite, abducite eum. Tohoto naschvále vyložiti sem na česko nechtěl pro veliké rouhání proti Synu Božímu a aby se nad tim sprostnější čtenáři nehoršili. Praví, že byl dosažen tento ortel v městě Vídni, kteréž leží při řece Rhodanu, v krajině Delphinatu království franckého, latině slove in Gallia Lugdunensi, kdežto podnes tvrz o Pilátovi Pilátovu starou jako zámek od kamene vystavenou u města, jménem la maison du Piláte, ukazují, byvši to město colonii Romanorum, jako by se tu Pilát na-roditi a po odsouzení Krista Pána od císaře do toho města zas zaslán a tam do smrti zůstávati a odsouzen býti měl. Gregorius Turonensis. Ač pakEusebius hist. eccl. lib. 2. cap. 7.,Niceph. lib. 2. cap. 10., Ioseph. lib. 18. cap. 11., Eutropius lib. 7. píší, že jest pro odsouzení Krista Pána na smrt u císaře Tiberia a po něm 230 Caia císaře v nemilost upadl a z zoufalství a strachu pokuty sám sebe zabil a o hrdlo připravil, ale kde to bylo, nedokládají. Švejcaři pak ukazují jezero pod jedním vysokým vrchem, kterýž Gebrochner Berg aneb Pilátus Berg jmenují, mezi Lu-cern městem a Unterwalden, nedaleko silnice do Vlach, přes Gothartberk aneb Alpes Lepon- J!ze,ro v ^veÍ" rp . . -Tví'* c * *-v ívľ canch,vnemz tinas. To jezero jmenuji Pilatus See, totiž Pila- se Pi,át utopi, tovo, s tim doložením, že by se v něm Pilát uto-piti měl, a jest hrozné i nebezpečné, když co nejmenšího někdo do něho hodí, netoliko povětří hrozné způsobí, ale i povodeň, kteráž okolní krajině mnoho škody nadělá, vydává. Jiní pokládají jinou a mému zdání podobnej- Jiná ^„y^ ší formuli: lesům Nazarenum, subversorem gen- proti Kristu tis, contemptorem Caesaris etfalsum Messiam, Pánu ut majorům suaegentis testimonio probatum est, ducite ad communis supplicii locum et cum ludibrio regiae maje-statis in medio duorum latronum cruci afftgite. I, lictor, expedi cruces. Salig. tom. 8. cap. 7., Adrichom. in theat. Ter. Sanctae. Navracujíce se k místu gabatha, píší loseph. 18. ant. 5. a 2. bel. 8., Euseb. 2. hist. eccl. 6., Niceph. 2. hist. eccl. 10., že po kolikas málo letech po smrti zbouřiij roti Krista Pána židé se bouřili v Jeruzalémě proto, Pilátovi že Pilát poklad jejich chrámový, corban nazvaný, na tok vody aneb aquaeductum (kteráž ode tří set honův do města vedena byla) obrátil. Pročež ho židé, když do Jeruzaléma přijel a na soudné stolici se posadil, s velikou bouří obstoupili. On pak, přezvěděv příčinu toho jejich pozdvižení, rozkázal tejně vojákům svým mezi lid se přimísiti a je (dav jim návěští) kyjmi biti a rozehnati, což se i stalo, a mnoho jích netoliko do chromoty, ale i do smrti potlučeno a zbito. Brzo potom jiný vladař Florus množství Florusvládař předních z židův před touž stolicí zbičovati židův potrestal a za městem ukřižovati, i potom jiného lidu množství, starých i mladých, po městě zmordovati dopustil, loseph. 2. bell. 14.15. Vedle proroctví jích vlastního, kteréž před tou stolicí pronesli: „Sanguis eius super nos et super nostros 231 filios" to jest: „Krev jeho na nás a na náše syny." Ioh. 19. A Iza-iáše proroka v 3. kap.: Ruit enim Ierusalem et Iudas concidit, quia lingua eorum et adinventiones eorum contra Dominům, ut provocarent oculos majestatis eius. Agnitio vultus eorum respon-dit eis et peccatum suum quasi Sodoma praedicaverunt. To jest: Nebo se obořil Jeruzalém a Juda padl, protože jazyk jejich a skutkové jejich čelí proti Hospodinu k dráždění očí slávyjeho. Anobrž sama nestydatost tváří jejich svědčí proti nim, hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují. Od toho prampouchu jdoucím vždy proti východu na 26 krokův po levé ruce ukazoval nám vicarius jakýsi dům od kamene vystavený, pravě, že na tom místě za času puáfůvdům Krista Pána Stál Pilátův Palác a dům vládařský, latině praetorium, kdežto vladařové bydlívali a tu vartu římských vojákův držívali. Na ten se chodilo po stupních mramorových nahoru, kteříž nalezeni byli při vyčišťování města za času Heleny císařové. Po časích vzati jsou odtud a vezeni do Říma, kdež jích nyní 28 ukazují před kostelem svatého Jána Lateranenského a po nich se do něho chodí, však obyčejně po kolenou, a to dvakráte s velikou horlivostí od těch, ješto se zásluh dobrých skutků za to nadějí, protože Kristus Pán po nich dvakráte nahoru na palác i dolů ven z něho ve- Krteta^ána ^Qn ^ a ne^teré krůpěje krve své drahé na ně upustiti měl, kteréž až posavad mřížkami železnými přikryté jsou a tu od množství líbány bývají. Obyčejně slove Scala Santa. Adrichomiusfol. 155. theat. Ter. Sanctae. Ten palác Pilátův byl pod pevností a zámkem Antonia a šla z něho pavlač aneb galerie na sloupích a prampouších do té Soudná stolice Pevnosti- A to jest ten prampouch, na němž na té pavlači soudná stolice stála a Kristus Pán na ní židům k odsouzení představen byl, o čemž málo výš oznámeno jest. Z té pavlače byl Kristus Pán do palácu aneb soudného domu Pilátova veden a v něm od žoldnéřů v síni (kteráž sloula stratapedon, tu kdež stráž a quardie vladařův obyčej měla stá-vati a vartovati a sloula cohors praetoria, jako u nás praporec 232 nej vyššího) z šatů svlečen, k sloupu přivázán, Kde Kristus ukrutně bičován a po svém svatém těle zraněn, Pán z šatu potom rouchem šarlatovým odín, trnovou ko- ľ J a ukrutne runou korunován, třtinou místo sceptrum ob- bičován dařen, posměšně králem nazýván, uplván, pohlavkován a přes hlavu bit býti ráčil. Mat. 27., Lu. 23., Ioh. 18.19. Na tom místě před lety byl kostel od křesťanů vystaven, ale nyní od Turkův k obydlí vladaře tureckého obrácen a dosti nákladně mramorovým kamenem místem ozdobně vystaven jest. Od toho Pilátova domu obrátili sme se jinou ulicí na levou ruku proti půlnoci a přišli sme na 28 krokův k velikému a pěknému domu proti poledni ležícímu, zevnitř na ulici od pěkného a černého pulerovaného kamene mramorového vystavenému, do něhož sme jiti nesměli. O něm nám vicarius vypravoval, že stojí na tom místě, kde někdy dům krále He-rodesa, k kterémuž Kristus Pán od Piláta veden u . „ ' Herodesuv byl. Lucae 23. Ač jiní jej dále býti pokládají, od domu Pilátova k straně západní, nedaleko od kláštera svatého Salvátora, kdež Turci školu pro mládež svou mají. Breiden. 14. MU. Iosephus 6. bell. 6., jaký byl a kde stál, pěkně vypisuje. Takže se souditi jinače nemůže, než že na tom místě stál rathauz židovský, gasith v jazyku židovském a od řeckého ovvsôpiov, sanhedrin nazvaný, kdež se starší scházívali a věci obecné řídí-vali. Vtom místě byli apoštolé mrskáni. Aer. 5. Tam sv. Štěpán stoje před nimi viděl nebe otevřené a slávu Boží. Aer. 6. 7. Aneb onen palác nárožní, o němž Nehem. 3., v kterémž, jakž tomu někteří chtějí, Kristus Pán be- Kde Kristus , , v v ii ■, , vi i Pán beránka ranka velikonočního s ucedlnikyjisti racil, neb jedl byl jako dům hostinský, aneb dům královny adiabenské, kteráž se na víru křesťanskou obrátila a v Jeruzalémě bydlela. Ioseph. 6. bell. 7. Od toho domu obrátili sme se zpátkem a šli k straně východní 168 krokův na místo, z kteréhož sme viděli na pravé straně dlouhé loubí z kamene klenuté, co nějaká ulice aneb ambit klášterský, a táhne se od půlnoci k poledni. Skrze to loubí viděli 233 sme plac a chrám turecký, kterýž od některých chrám krále Šalomouna slove, protože na tom místě stojí, kde onen krále Šalomouna stál. Ten starý a předešlý chrám Šalomounův Chrám Šalomounův s^ou^cnram Páně a svatyně, ležel na hoře Moriak a vystaven byl z bílého mramoru štukového, tak hladce v hromadu spojovaného, že se téměř žádného znamení, aby to skládáno bylo, poznati nemohlo. Dříví cedrové rozličně řezané toliko samo k tomu potřebováno bylo. Stěny, podlaha, střecha, oltář, 11 svícnův, 11 stolův, brány, pavlače a jiné potřeby, vše zlatými plechy přetažené a obité byly, takže se z daleka hledícím slunce z hory sněžné vycházeti, nežli střecha zlatá na bílém stavení býti zdála. 2. Para. 3.4.5. 7. A stavěl jej král Šalomoun sedm let pořád, dělníkův potřeboval 153 000. 3. Reg. 5. 6. 7.8.9. Jr, . , , „ Ten chrám po 441 letech byl od krále Nabu- Kdy byl zkažen ľ J chodonozora babylonského z gruntu vyvrácen a spálen a stál 70 let pustý a nevystavený, jako i lid izraelský tolik let v zajetí babylonském trval. 4. Reg. 25., 2. Paralip. 36. Po těch 70 letech kníže židovské jménem Zoro- Zorobabeljiný i i i •• - i - > > ^ ^aas . , ' v. babel zase jiny chrám na prvním miste porad 46 chrám vystavěl J J * * let tak slavně a nákladně stavěl, že jest tehdáž za nejpřednější všeho světa i od pohanstva (nercili židův) jmín a držán byl. 1. Esd. 3.5. 6. Kterýžto chrám po letech 354 od krále Anti-Kterýžkrál , , , , , . a u u -i ocha syrského zohaven, obloupen a na dileipo- Antioch zboru J ' K K bořen byl. Však po třech letech udatný rek Jů-das Machabejský dobyl ho a vyčistil, opravil a zlatem a jinými drahými věcmi ozdobil, že jest poněkud prvnější slávy své dosáhl. Přesto pak všecko, aby před útoky nepřátelskými bezpečnější býti mohl, jej zdmi, baštami tak dobře zpevnil, že potom sám osobně, byv od sta a dvacíti tisíc lidu pohanského v něm obležen, se obránil a jej nedobytý učinil. 1. Mace. 6.,Ioseph. 14. arit. 8. et 7. bell. 4.9. Po 100 letech byl na den sobotní židovský od slavného knížete římského Pompeia vybojován a zlezen, takže v něm do 234 12 000 židův tehdáž pomordováno bylo, a Pompeius s některými hejtmany svými po všem chrámě se procházel i do svatyně svatých všel, poklady a bohatství v něm spatřil, jim se divil; ale nic odtud nevzal, nýbrž chrám vyčistiti a služby v něm jako prvé konati poručil. lose. 14. arit. 8. et bell. 5. Po několika letech, když se chrám místem chrám ssul a bořil, Herodes, král židovský, léta šestnác- Herodesův tého před narozením Krista Pána, to jest 46, nežli Pán Kristus kázati začal, všecken chrám obnovil a znova v devíti letech a šesti měsících vystavěl. Ioh. 2., Ioseph. 15. ant. 14. Byl pak ten poslední chrám Herodesův větší, krásnější a mnohem pevnější nežli první Šalomounův, jehož Iosephus a Egisippus lib. 1. cap. 35. 36. dosti vypsati a vychváliti nemohou. Stavení z mramoru výborného rozličných barev, dříví drahého a zlatem a stříbrem hojně ozdobené bylo, zdi vůkol všecky z mramoru a trojí věže, v každých zdech nárožní čtyry, na 400 loket vysoké, a jiné tak náramně vysoké, že kdo z nich do údolí Kidron hleděl, tomu oči pocházely a dolů zrak jeho dostačiti nemohl. Ioseph. 15. ant. ca. 14. A na tu nejvyšší věž byl Kristus Pán od ďábla uveden, kterýž k němu řekl: „Sifilius Dei es, mit-te tedeorsum" to jest: „Jsi-li syn Boží, spusť se dolů." Mat. 4. Bran do něho a v něm bylo mnoho, některé Mnoho bran 90, některé 80,60,40,20 loket zvýší, 40,20 širo- do chrámu ké, všecky zlatými a stříbrnými plechy obité, a některé z metallu lité, takže dvě stě mužův každého dne brány u chrámu otvírati a zavírati musilo. Ioseph. lib. 2. contraAppionem. Nejvíce slavný byl pro skutky Krista Pána, kteréž v něm činil, vedle proroctví Aggaea proroka, 2. kap., jakž to obšírně evangelistově svatí vypisují. Týz chrám Avšak nic mu to proti hněvu a spravedlivé Boží SkutkyTSr£ta prchlivosti nespomohlo. Nebo léta 586 po zalo- Pána žení ho skrze Zorobabele a 90. léta po vystavení ho od Herodesa byl chrám ten poslední i město Jeruzalém do konce a z gruntu vyvrácen a zkažen. Císař Vespasianus a syn jeho Titus, Římané, obležení měs-oblehli město i chrám a po dlouhém ho dobývání ta Jeruzaléma 235 jejich vojáci brány pozlacené ohněm zapálili, že se z nich zlato slívalo, a utok do chrámu učinivše, tak mnoho lidu židovského zmordovali, že z chrámu do placův a síní chrámových potokové krve tekli. Císař pak vida, že se oheň rozmáhal a stavení chytal, rozkázal a sám pomáhal hasiti, chtě to nákladné a ku podivu krásné stavení zachovati, ale moc a uložení Boží neda-Poslední zkáza }a ho retovati, nýbrž čim víc hasili, tim víc hoře- chrámu jeru- |Q pro^e^ nevěda Titus zbytí, běhal semotam zalemskeho , v v n ^ po chráme, a coz mohl, vynaseti dal a sam všecku slávu jeho s podivením velikým i žalostí spatřoval, až již více pro oheň nemohl, rozhorliv se nad židy, že příčinu dali k zkáze takového stavení; ostatek, co oheň nezkazil, s hněvem zbořiti a rozmetati poručil. A právě téhož dne a měsíce jako onen první od krále babylonského dobyt a zbořen jest 10. dne Augusti, totiž srpna. Ioseph. lib. 7. bell. 9.10.18. Nemohu i toho pominouti, abych nedotekl některých chrámových věcí, jako archy úmluvy, dvou kamenných desk v ní, Mojžíšovy holi, prutu Aronového, stolu zlatého a chlebů na něm, svícnu zlatého. Ty věci se čtyřmi sloupy mosaznými dal Kam se oděl Titus při zkáze chrámu vynesti a zachovati. Poved svaté tom je s sebou do Říma zavezl a tam mezi jinými z chrámu věcmi v triumfu, totiž v příjezdu svém do města, 4 , , před sebou nésti dal a potom do chrámu svého Archa úmluvy. ľ • * , • u Dvě dsky pohanskeho Pacis, totiž pokoje nazvaného, za-kamenné. Hůl vřel a schovati dal. Kteréžto věci, totiž archa, Mojžíšova. však bez zlata, dsky Mojžíšovy, hůl Mojžíšova Prut Aronů. a Aronový prut, i chleby posvátné s těmi čtyřmi Svícena ' sloupy v Římě v kostele svatého Jána Lateranen-ského podnes v kaple přední ukazují. Onuphrius de 7Urbis ecclesiis. A stojí posavad brána z pěkného štukového kamene mramorového, blízko kostela svaté Marie Nové, ku poctivosti Titovi, když do Říma v triumfu jel, stavená, a slove arcus triumphalis Titi, vlasky iV areo di Tito, na němž viděti Tita na voze a v něm 236 dva koně a dva jednorožce zapřežené jeti, archu úmluvy, zlatý svícen o sedmi ratolestech, stůl zlatý a jiné chrámové nádobí vytesané, kteréž tehdáž v triumfu všechněm ukazoval. Vedle čehož dosti podobné jest, že vlastně ty kusy některé (ač skrze války a časté vyplundrování města Říma od Gotův a jiných náro-dův zlata a drahých ozdob zbavené) tam se chovají a ukazují. Martianus antiq. Rom. cap. 26., M. Attil. Serran. de 7 Urb. eccl. Po 60 letech po té zkáze Zldé chtěl1 v. i, i , . , , zase chrám pozdvihli se znovu zíde a chrám na starém mis- stavětí tě stavětí začali, ale císař Aelius Adrianus 580 000 židův pomordovav ostatní zdi a stavení města a chrámu do konce rozmetati dal. Niceph. lib. 3. c. 24. Po letech 227 povstal Julián císař, Apostata řečený, totiž že od víry křesťanské odstoupil, Cisar Juhán aneb zrádce víry křesťanské, tak aby řeč a pro- jim k tomu roctví Krista Pána, že kámen na kameni zůsta- pomáhal ti nemá, zlehčil a zahanbil, Mar. 13., dovolil židům, svolav je a dav jím z královského důchodu pomoc, aby chrám i město zase stavěli a své oběti v chrámě konali. Židé nemeškali s velikou žádostí nesmírnou sumu k tomu stavení od kamení a vápna přichystati etc. a jiných potřeb zhotoviti; místo vyčistili, vyrumovali s takovou chtivostí, že ženy jejich svou okrasu ženskou od zlata na to oddaly a samy rumy v svých klíních a fěrtoších nosily. Ano k tomu stavení motyk, krací, háků, lopat a nůší z stříbra sobě nadělati dali. Když pak dělati začali a množství tisíc jích ve dne snažně pra- Zázi*£ik řiď covalo, z Božího dopuštění v noci to všecko lidech při sta-zase se zbořilo a vyvrátilo. Hlíny a vápna ne- vení chrámu sčíslný počet na hromadu nanesli, kdež nenadále prudký vítr se strhl a s velikým děšením a hřmotem všecko dělníkům mezi oči rozfoukal a je od díla zahnal. A když s tim se vším přece od svého předsevzetí upustiti nechtěli, nejprve znamenité zemětřesení povstalo a je náramně předěsilo. Naposledy, když ohrozivše se přece stavěli, z vybraných gruntův vyšel oheň a množství jích spálil, množství jích stavení zařítilo. 237 V túž noc a druhou po ní vidino bylo na nebi Znamení křížů znamení kříže jasné a stkvoucí, a na šatech ži- fiď šíitech i i /- i i ivz-vo /-v í^i v /-i židovských dovských plno krizuv nacernalých a serych, kterýchž nikoli vytříti ani vymazati nemohli. Pročež poznavše teprv moc Boží, rozběhli se a mnozí na víru křesťanskou se obrátili. Hist. tripart. lib. 6. cap. 42.43.,Sozom. 5. hist. eeel. 21., Niceph. 10. hist. eeel. 32. Po časích začali na tom místě křesťané sta- Nynějšíchrám v,. v.v, , , . . ,v , . ., Šalomounův vetl 3 nyneJsl chrám, kteryz posavad stoji, vystavěli, ač se jistotně neví, kdo jest jej vystavěl. Někteří pokládají císaře Karla Velikého léta 713 po narození Krista Pána, jiní některého z řeckých císařův, jakjest koli, slavné stavení bylo a jest. Léta 1099 když jej kníže Gotfrid z Bullionu dobyl, byl ohrazený chrám a zdmi opevněný, v němž do 10 000 Saracenův (kteříž jej 463 léta drželi a jím vládli) pomordoval. Potom Gotfrid jej zlepšil, kanovnický vůkol něho vystavěl, důchody veliké k němu oddal a s potomky svými na 88 let jeho v držení byl. Vilh. Tyr. lib. 8. hist. bel. sac. c. 20. et lib. 9. c. 9. Potom ho zase pohané dobyli a od toho času v moci pohanské zůstává. XT v.v, „ Jest pak na ten čas chrám ten veliký a vysoký, Nynejsizpu- ui v , . ^ , 3 , , sob chrámu okrouhle, vsak osmihranne stavený, z divných barev a naschvál strojených kamení, že se blyští co zrcadlo. Vůkol při zdech stojí mnoho sloupův mramorových, pěkně tesaných, a jdou vůkol a vůkol něho schody kamenné štukové, střecha olovem obitá a uprostřed ní nad krov vyhnaná věž s mnoha okny po všech stranách, na kteréž jest krov chocholatý a okrouhlý, též olovem přetažený, a nejvýš pozlacená makovice a nad ní půl měsíce špicemi k nebi obrácenými. Stojí na velikém placu, kterýž jest vůkol Brány chrá- zdmi ohrazený, a v nich čtyry brány na plac, nad mové každou vížka podobná jiným, kteréž obyčejně První brána při svých meschitích mívají. První brána naproti západu sloula Speciosa, to jest Pěkná, item Sur, porta Regis, 2. Páral. 9.,Neem. 3.,Actor. 238 3., před kterouž onen chromý a od přirození sklíčený od svatého Petra byl uzdraven. Druhá proti ní na východ, nad údolím Joza- Druhá brána fat, sloula a podnes slove porta Aurea, Zlatá brána, protože pozlacená byla. Ezechiel43.44. A byla i posavad jest ve zdech městských. V té bráně se svatý Joachym s svatou Annou potkal. Breid. 14. Iulii. Skrze tu Kristus Pán na oslici jel do Jeruzaléma. Math. 21. Léta páně 628 císař Heraclius obdržev vítěz- j ^ j i^i * r Císař Heraclius stvi nad Cosdroem, králem perským, a dostav od něho částku kříže Krista Pána (kteréhož císařová Helena v Jeruzalémě nechala a týž Cosdroes před lety 14, než od Heraclia poražen byl, města Jeruzaléma dobyl a mezi jinými věcmi i ten kus kříže s sebou odvezl), do Jeruzaléma slavně, na pěkném koni, v ozdobě císařské, skrze tu bránu Zlatou řečenou vjeti chtěl; ale žádnou měrou skrze ni projeti nemohl, až se nad tim i zděsil a zkormoutil, dokud k němu biskup jeruzalémský Zachariaš nepřistoupil a neřekl: „Milý císaři, tou svou slávou Krista Pána svého, kterýž na oslici skrze tu bránu projel, v pokoře nenásleduješ." Tim mu navrhl, že jest ssedv z koně korunu a ozdobné roucho z sebe složil a prostý oděv na se vzav, teprv do brány všel, skrze níž ten kus kříže na ramenou nesl, až na místo vrchu Calvarie do kostela, odkudž jej byli Perša- Puvo<*svátku ' j j j Povýšeni né vzali. A odtud svátek Povýšení svatého Kříže, sv Kríze aby 14. Septembris, to jest měsíce září, pamatován byl, nařízen jest. Hist. exalt. s. Crucis, Breviár. Rom. Ta brána jest nyní všecka zazděná, že se skrze ní choditi nemůže. A chtějí tomu, že jest nikdy zbořená nebyla, nýbrž v celosti zůstala, tak jakž za času Krista Pána byla, kromě dveří, tim způsobem, že když chrám bořen byl a k té straně údolí Jozafat rumy se svážely, že jest byla zavezená a zasypaná a potom tak v celosti nalezená. Třetí jest ku poledni, kde palác krále Šalo- Třetí brána mouna byl, k straně hory Sión, o níž 1. Par. 26. Od té nedaleko jest kostel veliký, dlouhý a vysoký, [s] střechou 239 olověnými plechy obitou, kdež prvé byl klášter, Kostel Panny a gjouj panny Marie protože na tom místě obě-Marie kde prvé síň Šalo- tována byla. Byla pak na tom místě porticus Sa-mounova byla lomonis, totiž síň Šalomounova, Ioh. 10., do níž se po několika stupních nahoru chodilo, pěkným mramorem dlážděná a nepřikrytá, kromě že vůkol pěkné ambity na mramorových sloupích překlenuté byly střechou pozlacenou, pod nimiž se mohli lidé v suše procházeti, když pršelo; dvéře některé byly stříbrem, jiné zlatem obité, jakž o tom Ioseph. 15. ant. 14. et2. bell. 16. et 6. bell. 7. etc. Do té síně sám národ židovský (muži a ženy) a žádný jiný choditi nesměl pod ztracením hrdla a modlívali se v ní pod jasným a otevřeným nebem. Na té síni a na tom místě nynějšího kostela Simeon starec panny Marie onen starec Simeon vzal na ruce Krista Pana na >• jv.,,-,1 n, -. ^j^i »t »• své ruce vzal sve detatko Pana Jezise a pověděl: „Nunc di- mittis servum tuum, Domine, secundum verbum tuum in pace, quia viderunt oculi mei salutare tuum." Totiž: „Nyní propouštíš, pane, služebníka svého podlé slova svého v pokoji, nebo viděly oči mé spasení tvé," etc. Tam také svatá Anna prorokyně k dítěti Ježíšovi přistoupila a pěkně o něm prorokovala. Lucae2. Tam Kristus Pán obyčejně kázával. Ioh. 10., Marc. 12. Tam také apoštolé svatí obyčejně se ntee stáia^ zdržovávali. Act. 3. Na té síni pokladnice stála, u které anděl Páně v zlaté zbroji onoho Heliodo-Čtvrtá brána ra pohana na zem porazil. 2. Mace. 3. Z toho kostela Panny Marie Turci svůj meschit udělali. Čtvrtá brána jest proti půlnoci, u kteréž sme to dlouhé klenuté loubí viděli, jakž výš oznámeno. A tak my hledíce tu zdaleka na ten kostel a prvé také s hory Olivetské jej spatřivše, na tom sme přestátí musili, neb jsme dále pro ujití nebezpečenství hrdla aneb zapření víry křesťanské jiti nesměli. Ale šli jsme odtud na 180 krokův a skrze dvéře po několika stupních kamenných přišli sme na plac dosti veliký, k krchovu nápodobný a zdí obehnaný, na němž stojí kostel pěkný a veliký a jsou do něho dvéře proti západu, vnitřjest klenutý a veselý. 240 Do kteréhož všedše, viděli sme na pravé ruce kapličku nízce a do země postavenou, překlenutou a tmavou. O té pravil vica-rius, že na tom místě sv. Anna, bába Krista Pána Kde se po mateři, porodila blahoslavenou Pannu Ma- „ . ^ ' ^ Panna Mana riji. A na tom místě kostela že jest dum sv. Jo- narodila achyma, manžela svaté Anny, byl. A ten kostel že jest sv. Helena vlastně a klášter při něm pro jeptišky vystavě- ti a jej jménem svaté Anny nazvati dala, však to oboje Turci křesťanům odjali. Nicméně proti Kostel svaté Annv obyčeji jiných svých meschitů přece někdy, když se jích křesťané dosti naprosí a jim to dobře zaplatí, teprv je do něho pouštějí, jako tehdejšího času při našem navštěvování míst svatých dovolil sangiach gvardiánovi s námi do něho jiti, protože byl toho dne svátek a památka narození Panny Marie; v němž sme služby, mše a zpěvy konali a potom mniši do kláštera svého a my poutníci s vicariem k spatření některých jiných svatých míst se obrátili. 241 Kapitola XXVI. O vyjití poutníkův ven z města do údolí Jozafat k spatření některých míst V předešlé kapitole oznámeno bylo, že sme se u kostela svaté Anny, mniši s gvardiánem a my poutníci s vicariem, rozešli; oni domův do kláštera, my pak od toho kostela na 200 krokův přišli Brána svatého sme ^ bráně městské, řečené svatého Štěpána. Štěpána Od té šli sme dolův s vrchu do údolí Jozafat 358 kroků a přišli sme k jednomu kamenu z tvrdé skály v zemi vězícímu, na kterémž jest znamení a obraz člověka vytlačený, jako by do hlíny vytištěný byl. O němž nám W-Kde sva ' carius oznamoval, že jsou židé vyvedše svatého Štěpán^ Štěpána skrze dotčenou bránu, jej na tom ka-ukamenován menu ukamenovali. Actor. 7. A ten kámen tak od pádu těla jeho jako vyrytý zůstal. A to první Obraz jeho na v ,, , , , . , , , kamenu vyrytý muceamik pro pravdu viry krestanske byl. Odtud přešedše potok Cedron, obrátili sme se na stranu půlnoční a přišli pod horu Olivetskou na 162 krokův, ¥ , v , „ až k jakési jeskyni v skále vytesané, do kteréž sme Jeskyně v skale j j j j ■> vytesaná dolův po několika stupních šli a ji vnitř vysokou, prostrannou a víc okrouhlou nežli čtverhrannou našli. Světlo do ní šlo skrze díru po vrchu dolův vytesanou. Stojí v ní oltář proti východu, prostě z kamení narovnaný a na vápno 242 nezděný, a znáti, že jest někdy klenutí z skály bylo barvou modrou a s hvězdičkami zlatými na způsob nebes malované. V té jeskyni aneb kaple při straně polední a samé zemi jest jiná malá jeskyňka v skále, o té nám vicarius oznamoval, že se v ní Kristus Pán jednou, podruhé i potřetí modlil, žádaje Otce svého nebeského: „O Pater, sipossibile est, transeat a me calix iste" totiž: „Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento." Matt. 26., Mar. 14. ca. Až se potom , L , L,i - Kde se Kristus i krvavým potem, s horkou smrti se potýkaje, pan krví potil potil, kdež mu se anděl Páně ukázal a jeho potěšoval. Lucae22. Píše svatý Jeroným, že za času jeho ta kaplička tu byla, in loc. Hebr. Po vyjití z té jeskyně viděli sme okolo ní všudy vůkol pole a stromoví, takže se souditi může, že tu každého času za starodávna zahrady býti musily a nějaká malá víska za času Krista Pána, Gethsemane, totiž olivové údolí aneb pres „ , recena, snad proto, ze tu byl pres, v nemz olej z oliv presovali a tlačili; do těch zahrad, a zvláště do jedné nejčastěji Kristus Pán s učedlníky svými chodíval a v ní se krvavým potem, jakž výš položeno, potil. Lucae. 22. Od dotčené jeskyně na 30 krokův šli sme zpátkem k západu a přišli k jakémus stavení klenutému, dosti dlouhému a širokému, zvýší zevnitř od země na čtyry lokty pražské bez krovu, nápodobnému nějaké čtverhranné věži. Od dveří toho klenutí, kteréž jsou proti poledni, měl vicarius klíč a nám je otevřel. I vešli sme tam dolův jako do nějakého sklepu, po schodích z bílého mramoru tesaných, širokých osmi krokův, a 50 stupňův, a přišli dole do káply dosti veliké a vysoko klenuté, do níž od strany východní jest jedno okno, kterýmž světlo vchází, a jest pod samým tim oknem oltář ke zdi východní připojený. Od toho oltáře nedaleko stojí jiná kaplička čtverhranné stavená, však v témž klenutí a zavření té káply, okolo ní se může vůkol obcházeti a dvířkami nízkými do ní dvojími, jedněmi od poledne, druhými od západu vcházeti. Jest vnitř půl čtvrtá lokte na šíř, tolik na výš i na dýl, a klenutí okrouhlého, jako ta velká, v níž stojí. 243 K východní straně jest hrob z bílého mramoru, prikrytý tabuli z téhož kamene, a jde prese všecku dýlku kapličky, vysoký jest sedm čtvrtí lokte, ale ne tak široký, a hrubě nápodobný hrobu Krista Pána. Tu nám vicarius vypravoval, Hrob blaho- %Q ten hrob jest, do něhož tělo blahoslavené slavené Panny ^ A ^ , v, ,„ , . , , Marie Panny Mane od apoštolův pochováno bylo, o čemž, jak se dálo při její smrti a po pohřbu, vypisuje široce Niceph. lib. 2. hist. eccl. ca. 21.22.23. My tehdy bosýma nohama do té kapličky všedše, zpívali sme hlasitě Magnificat a po dozpívání klekše na kolena modlitby některé říkali, až naposledy letanii sme vyzpívali. Ten hrob vnitř viděti se nemůže pro veliký kámen, jímž přikrytý jest, nápodobně hrobu Krista Pána, a hoří vůkol něho mnoho lamp, mám za to, že je Turci tam chovají. Nebo Turci a jiní Saracenové tu kapiu a hrob u veliké vážnosti mají, i také jeden klíč od ní v své moci drží, a tam jiné křesťany (krom latinských) z úplatku pouštějí. Ten hrob i ty káply dala svatá Helena vystavěti. Niceph. hist. eccl. 8. cap. 30. Poté vyšli sme do velké káply, a jdouce k schodům, viděli sme k západní straně studnici dosti hlubokou v zemi, vody v ní čisté a studené hojnost, a teprv těmi schody, jimiž sme dolů sešli, zase sme nahoru vycházeli. Však uprostřed schodů na levé straně k východu nalezli sme výstupek do země a malou kaplici klenutou bez oken, tmavou, že se s světlem do ní choditi musí. V té sme viděli dva hroby kamenné nápodobné oltářům, o kterých nám vicarius pravil, že ten, kterýž jest na východní straně, jest hrob svaté Anny matky a druhý na půlnoční straně svatého „ , , Joáchyma, otce blahoslavené Panny Marie. Hrob svate xT j i ' * * v , , Anny a svaté- ^a druhé strane pres schody na západ naho Joáchyma proti jest jiný výstupek ve zdi a v něm jeden Hrob svatého nro^>ten že jest Jozefa, zasnoubeného manžela Jozefa Panny Marie, vicarius nám tvrdil a svědčí to Sal. tom. 9. c. 1., Pas. des. 184. et 197. Vyšedše nahoru ven, šli sme k straně polední, okolo 100 kro-kův, k jednomu velikému kamenu, téměř do paždí člověku z země vycházejícímu, o tom pravil vicarius, že Kristus Pán 244 u něho svým učedlníkům svatému Petru, Jakubovi a Janovi čekati velel, dokud by se nepo- Kde učedlníci modlil. Mar. 14. Spa' Od toho místa 20 krokův na straně polední jest jakási zídka ze dvou stran, toliko z narovnaného kamene, co nějaká ulička, a zvýší půltřetího lokte. Mezi tou zídkou ukazoval nám vicarius plácek, na němž měl Jidáš Krista Pána políbe- Kde Jidáš ním zraditi a tim znamením židům ho ukázati. zradil Odtud 10 krokův dále byla hromada kamení; má býti místo, na němž svatý Petr Malchovi Kde svatý Petr Malchovi ucho uťal a Kristus Pán jemu je zase přisadil. ucho uťa, A šedše odtud dolů k polední straně, podlé potoka Cedron, spatřovali sme některá místa, jako jeskyni svatého Jakuba, hrob Absolonův, Zacharyáše proroka, svatého Petra etc, o čemž jinde při vypisování mapy starého Jeruzaléma podlé cifer víc položím. Potom dávajíc se zase k západní straně na horu Sión, vedle zdí městských, až sme přišli k bráně porta Iordani, totiž Jordánská, a tou vešli do města a šli mimo zámek jeruzalemský přímo do kláštera našeho a tu ostatek dne, totiž od nešporu až do večera, odpočívali. Nebo jakž sme z pouti přišli, bylo nám od gvardiána oznámeno, abychom tim časnějijedli a se přihotovi-li, že ještě toho dne v samý večer k Jordánu o strojení se ' J J k Jordánu a místům okolním jeti máme. Což sme z nás čtyři, pan Černín, dva jiní a já, s radostí uslyšeli, protože jak sme toho žádostiví byli, tak těžce nám šlo vyjednávání k tomu dovolení u sangiacha jeruzalemského, že sme se o to s gvardiánem starali, a že nic neobdržíme, obávali. Avšak vždy gvardián urovnal se s Turky, že za sebe a mnichy své 70 a za nás čtyry poutníky 30 dukátův dáti připověděl. Aby pak vědomé bylo, jak těžká a nečastá ta jízda v ta místa bývá, souditi každý z toho může, Jak se těžce ... u , ..... , v, , , ,1 k Jordánu ze co tu gvardián byl a mniši jim, zadný z nich přichází v té straně nebyl a bezpochyby že jsou k tomu při přítomnosti jiných poutníkův před námi časté příčiny dáva- ti musili; jakož i tehdáž mnoho o to pracovali, až s pomocí Boží 245 vždy objednali. Z těch příčin zajisté Turci neřádi v tu stranu, nercili sami, se vydávají, ale ani poutníkův nepouštějí, aby od množství Arabův a jiných z té strany loupežníkův (jakž toho mnoho příkladův jest, že sou pro poutníky na žádost křesťanských potentátkův ode dvora konstantinopolitánského i domluvy a kapitoly, jako by se to jejich nedohlídáním dálo, mívali), kterýmž odolati nelze, netoliko obloupeni, ale dokonce pomordováni nebyli. Jakož pak někteří svědčí, že se trefovalo, když v tu stranu křesťanské poutníky Turci doprovázeli, že zdaleka velbloudy pasti aneb houf Arabův býti spatřivše, zpátkem se zase obrátili, aneb jim se pokořovali a nebohých křesťanův, mohouce často většímu houfu odepříti, nebránili; tak udatní Turci a své vlastní kůže milovníci v té straně se nacházejí. K tomu také rádi sobě na poutníky, kde mohou, nové daně vymejšlejí a zoumyslně všecky věci nesnadné činí a stěžují, aby tudy na nich více peněz vytáhli. Jakož pak sangiach, cadi a jiní v Jeruza-Za chůzi \émě oficírové za tu cestu několik set dukátův kJordánusto , . , , dukátův dáno mitl c"te*1>a to Jeste teprv po dlouhém rozmyslení, mají-li nám tam jeti dovoliti. V čemž oni ve všem velmi chytře, přísně a tejně sobě počínati umějí, až, jakž výš položeno, sto dukátův za tu cestu smluveno. Tak tedy sangiach dostav 100 dukátův slíbil, že nás na svůj náklad silně doprovoditi dá a od nejvyššího nad Araby z té strany Jordánu glejt na svůj groš až zase do Jeruzaléma vyjedná. Náš pakgvardian s trucelmanem starali se o potřeby na takovou cestu a dal připraviti na studeno několik velkých hovězích a skopových pečení, vajec na tvrdo vařených, chleba, vína etc, k čemuž zvláštní osel, aby to nesl, potřebován byl. Na zavírku této kapitoly, aby pobožný a žádostivý čtenář pořádné vyměření cesty a chůze Krista Pána od místa jetí jeho až na vrch Calvariae, kdež jej na kříž dali, věděti a tim spíše kdekoli doma po zahradách aneb jinde pro lepší probuzení a v paměti mysli své složení přetěžkého i bolestného putování Krista Pána za nás a náše hříchy uvažování podobnou dalekost cesty sobě vyměřiti mohl, položím tuto vlastní vyměření všeho, tak 246 jak sem sám svými kroky změřil a sčetl. A dělí se ta cesta na dvě, jmény obzvláštními. Od toho místa Jidašového zrazení skrze znamení políbení až k domu Pilátovu jmenuje se latinsky via Captivitatis, to jest cesta Zajetí Krista Pána. Od domu Pilátova až na horu Calvariae slove via Crucis, totiž cesta Kříže, aneb via Dolorosa, totiž cesta Bolestná. Via Captivitatis, cesta Jetí, začíná se mezi těmi dvěma zídkami a odtud na 225 krokův ViaCaptM-k straně polední jde se dolův podlé potoku Ki- zajetí Krista dron na místo, kde ves Getsemany stála, kdežto pana Kristus Pán svých osmi učedlníkův nechal, nevzav s sebou nežli tři do zahrady k modlitbě. Odtud vedle břehu potoka 100 krokův k mostku kamennému na jednom prampou-chu. Pod tim mostkem na polední stranu okolo dvou kročejův jest v samé skále, kudy voda jde (kteráž však tehdáž nebyla), znáti několik šlepějův bosé nohy, o nichž nám vicarius vypravoval, že židé vedše Krista Pána svázaného tudy, přes mostek ho nevedli, ale skrze vodu přes potok táhli a tu, jako by i poklesl, na znamení svých šlepějův do skály dosti hluboce vytištěných zanechati ráčil, z čehož znáti ukrutné táhaní a vedení Krista Pána od těch zrádných židův. Někteří pokládají, že jest Kristus Pán z toho Kristus Pán mostku naschvál od židův do vody byl svržen od židův a v ní zmáčen, a tak proroctví svatého Davida z mostku do v žalmu 109. naplnil: De torrente in via bibet, vody shozen totiž, na cestě se z potoku napije. Od mostku až na místo, kde Annášův dům byl, do něhož Kristus Pán nejprve veden, do dvou tisíc krokův jest. Odtud k domu Kajfáše 330 krokův, dále do domu soudného aneb paláce Pilátova 1000 krokův, potom k Herodesovu palácu 350 krokův, odkudž, jakž mnozí smejšlejí, jinou cestou na 600 krokův zase k Pilátovu domu přiveden. A potud jest cesta zajetí a vedení jeho svázaného, kteréž učiní suma 4605 krokův. Via Crucis, cesta Kříže (protože tu Kristus Via Crucis. Pán kříž svůj, na němž přibit byl, nésti ráčil) Cesta Kříže 247 aneb via Dolorosa, to jest cesta Bolestná, začíná se od domu Pilátova a jde k místu, kde sou Šimona Cyrenenského ku pomoci přinutili, kteréž jest od Pilátova domu 210 krokův. Odtud k domu svaté Veroniky jest 192 krokův. Odtud k bráně staré Jeruzalemské, skrz niž byl Kristus Pán vyveden, 80 krokův. Od té brány až na horu Calvarie, kdež ukřižován byl, 336 krokův. Suma té cesty učiní 818 krokův. 248 Kapitola XXVII. O výjezdu z Jeruzaléma k Jerichu, k řece Jordánu a jiným místům Spravivše se mniší sgvardianem, osob 15, a my 4 poutníci (tří ostatní pro skrovnost peněz v klášteře zůstali) osly nájemné sme dali přivesti a každý, vzav jednoho za uzdu, pěšky jdouc skrz město až za bránu Jordánskou smeje vedli a tam teprv, když se již smrkalo, na ně vsedli. Výjezd z Jeru-Odtud sme k straně východní jeli a po malé richua^in^ni chvíli do Betanie přijeli, kdež sme se zastaviti nc "mfetům musili, pro očekávaní na náše průvodce Turky, kteříž za námi z Jeruzaléma vyjeti a k nám se připojiti měli. Po dobré hodině přijeli k nám Turci na 13 koních, pěších pak a jimž osli náleželi přes 30, všickni zbraněmi opatření, s luky a dlouhými oštipci, takže se nás tu shledalo do 70 osob, a poté vyrazili se Turci rejtaří před námi na cestu, my jich následovali a vůkol nás a mezi námi pěší ze všech stran, a tak sme se ve jméno Boží v samou noc odtud hnuli. I dávali sme se proti východu mezi vrchy a skály do jakéhos údolí, a tu se začíná poušť, kteráž se táhne několik mílí až za Jericho. Ajeli sme při malém světle měsíčném, kteréhož tehdáž první čtvrt nastala, až k jednomu místu a vrchu skalnatému, osm mil vlaských od Betanie, na němž někdy bylo městečko 249 a zámek Bahurim, což se vykládá vybraný, Bahurim Q ngmz se zmínka činí 2. Reg. 3., že jest onen a městečko Phaltiel až k němu ženu svou Michol vyprovázel a s ní se tu s pláčem rozžehnal. Nedaleko při stráni toho místa Semei, kterýž v něm obyvatelem byl, králi Davidovi, tudy na poušť k Jerichu před synem svým Absolonem utíkajícímu, zlořečil a naň z vrchu dolův kamením házel. 2. Reg. 16., 3. Reg. 2. Kámen, na Nedaleko odtud ukazuje se kámen v údolí, němž Pán nápodobný mramoru, o němž se zmínka činí Kristus vknizeJozue 15. kap., a jmenuje se kámen Boem, odpočíval r 7 j j •> syna Růbenova; leží při cestě na levé ruce, když se z Jeruzaléma jede. Pravili nám, což dosti podobné jest, že kdykoli Kristus Pán tudy do Jericha putoval, že často na témž kamenu posedíc odpočíval. Málo dále od toho městečka zbořeného a do gruntu vyvráceného jedouc, v jakési dolině sme se zastavili a hovadům našim obrok dávali a zatim pospali, kteří sme chtěli. Po hodině zase Turci na koně a my na osly vsedali a jeli sme skrze veliké hory zlou skalnatou cestou, takže Příhoda ne- s námi nejednou oslové i koní padali. Jakož pak štastná bosáka § jec[ním chudinou bosákem mnichem již leti- aneb mnicha oge| jeho mezi skalím padl a jemu nohu pod jednoho J J J kolenem zlámal. Nad čimž sme všickni zarmoucení byli, zvláště že nebyl, kdo by ho uvázal a hojil; z čehož velikou bolest a mdlobu snášel, až i ty Turky k lítosti pohnul, takže jeden z nich ssedši z svého koně jemu ho přivedl a na něj vsed-nouti pomohl, sám pak na osla, na němž ten mnich jel, vsedl. Od Bahurim ujevše půl míle české, přijeli sme k jinému vrchu aneb hoře, na němž nám kusy starých zdí ukazovali a pra-. vili, že tu zámek Adomin neb Adumim (to jest AuOlfllľl krvavé místo) byl. Ioh. 15. Sloulo také Maledo-mim, Hier. in lo. Heb. Bylo právě uprostřed cesty mezi Jeruzalémem a Jerichem a pomezní pokolení Juda a Benjamin. Ten zámek vystavený byl pro stráž putujících, aby z něho glejt sobě brati a bezpečně přes poušť k Jordánu a dále jinam putovati 250 mohli, pro veliké loupeže a mordy, kteréž se v těch místech vždycky až do těchto časův dály a dějí. Na té poušti nedaleko odtud onen nebohý člověk, kterýž z Jeruzaléma do Jericha putoval, mezi lotry upadl, kteříž ho obloupili a těžce zranili. Lucae 10. kap. Táhnou se pak od toho místa a zámku hory pusté až k moři Mrtvému za Engaddi, o nichž doleji oznámím. Od toho místa jedouce těma zlýma cestami předce k východní straně, vyjeli sme z hor, když se počalo rozednívati, a to bylo v středu po narození Panny Marie, to jest 9. dne měsíce září, a jeli rovinkou, až sme okolo hodiny na den přijeli k jednomu vysokému vrchu pustému, beze všech porostlin, toliko z pouhé skály. Kdež sme z naších oslův zsedli a na týž vrch se jiti strojili, Turci pak rejtaří, hned jak sme z hor vyjeli, upřímo do Jericha jeli a tam na nás čekali. Jest pak vrch ten týmž jménem, jako poušť Vrcn okolo něho, Quarantena, totiž čtyřiceti dní, na- Quarantena, zvaný, protože na té poušti vrchu Kristus Pán, totiž Pokušení postiv se čtyřiceti dní a nocí, od ďábla pokoušín Krista Pána byl. Math. 4., Mar. 1., Lucae 4. My tedy majíce některé z pěchoty turecké, kteříž napřed šli a nám cestu ukazovali, i lezli sme na ten vrch nahoru jeden za druhým, po stezce úzké k straně západní velmi nebezpečně. Nebo z pravé strany jest skála vysoká a hladká, nahoru se jako stěna vynášející, při kteréž se držeti ani zachytiti nemůže. Z druhé, levé strany dolů jest údolí mnoho set láteř hluboké a též skála rovná co nějaká zed, takže toliko ta úzká cesta a po straně v té skále příkře nahoru vytesaná jest, až sme do polovice toho vrchu s velikou prací a strachem vylezli a tam jakousi jeskyni v té stěně skály dosti velikou a prostrannou našli, kteráž na polední stranu otevřená jest. O té jeskyni pravil gvardian, že v ní Kristus Jeskyně prv-Pán 40 dní a nocí se postiti ráčil a do ní pokuši- níno pokušení tel ďábel s kameny přistoupil, chtěje, aby Kristus Pán z nich chléb sobě učinil. Matt., Lucae 4., Mar. 1. Tu nám na jakémsi velikém kamenu z skály vyrostlém vica-rius mši četl, a má býti ten kámen, na němž Kristus Pán seděti 251 ráčil, a jest nápodobný k nějakému oltáriku; ja-Kámen, na ^ v , Zpr£vu bávají, že císařová Helena dala němž Kristus Pán seděl tu Jeskyni ozdobiti oltářem a malováním jako nějakou kaplu, ale nyní se toho nic nespatřuje, všecko sešlo, toliko ta jeskyně tak prostá zůstává. Nahoře pak na špicu toho vrchu jest zboře-Hůra vrchu n^ kaplička, a má býti na tom místě, kde jest . v , satan pojal Pána Ježíše a jemu království a země pokusem K J J Krista Pána ukazoval, slibujíc mu je dáti, jestliže by padna jemu se klaněl. Ačkoli na míli českou jest odtud jiný vrch, kterýž od obyvatelův křesťanských v té zemi mons Diaboli, totiž vrch Ďáblů slove, o kterémž praví, že by na něm měl ďábel Kristu Pánu království světa ukazovati, ale mně se nevidí, protože vrch Quarantena mnohem vyšší jest a také mnohem více se z něho spatřiti může. Z toho vrchu jest viděti z jedné strany Arábii Skalnatou i Pustou, zemi moabskou, ammonitskou, z druhé Kde se koráb strany hory Armeniae, velmi vysoké, na nichž posetaviiPOt°Pě se'J3^ stari psali, koráb Noe po potopě postavil. Munsterus a jiní cosmographové. Z třetí strany galilejskou zemi, kudy Jordán teče, a Samaří, z čtvrté zemi jůd-skou a města některá paměti hodná, ze všech stran, dosti patrně v svém položení, o nichž by bylo mnoho psáti, toliko některých doložím. Z té strany k řece Jordánu, kteréž sme s okršlkem Mrtvého moře dosti veliký díl z vrchu spatřili, bylo nám ukazováno místo a říceniny někdy města slavného, při údolí Achor (o němž níže budu psáti) ležícího, jménem Gilgal aneb Galgala, totiž okrouhlé údolí, od položení okrouhlého a pěkného údolí, kteréž, jakž zdaleka znáti, v tom místě bylo. To město leželo mezi Jordánem a Je-Synové richo, od Jordánu do padesáti honův. Tu jsou V.VI. . v synové izraelští, přešedše Jordán, nejprve stany pnslidozeme , . , v J zaslíbené sve v zemi zaslíbené rozbili. Tu Jozue všecky zrozené na poušti podruhé a neobřezané ponejprve obřezal. Na tom místě synové izraelští nejprvnější 252 Velikunoc slavili, ovoce země té jedli a mana jim z nebe pršeti přestala. Tam archa úmluvy Páně za některý čas v stánku stála. Tu také 12 kamenů, na znamení dvanáctera pokolení izraelského z Jordánu přinesených, 12 kamenů položeno bylo. Iosuae 4. 5. 15. A rozuměti, izraelských že sou ti kamenové mnoho časův tam zůstávali, ale potom buď od Jeroboama, aneb potomkův jeho rozmetáni byli. Neb tehdáž hned od úmyslu Božího odstoupili a to kamení jinač, nežli proč postaveno bylo, vykládali, tu chrám a oltář vzdělali, slavnou pout a falešnou službu Boží sobě zarazili a Boha tu milostivějšího nežli jinde hledali, jakž se to z prorokův Ozeáše 2., Ezdreáše 12., Amosa 5. kap. poznati může. Tam Saul od Samuele na království pomazán byl. 1. Regum 7.10. 11.13.15. cap. Ehud, třetí soudce izraelský, v Gilgal, kdež židé modlám pohanským obětovali, přijal dary od synův izraelských, kteréž Eglonovi, králi moabskému, donesti měl, a když toho krále potom až do smrti probodl, utekl zase do Gilgal. Iudic. 3. Prorok Eliáš, maje býti do nebe vzat, s Elizeem nejprve Prorok Eliáš do Gilgal přišel. 4. Reg. 2., Hieron. in loc. Hebr. Viděli sme také položení města Hai, kteréž Hai město Jozue ohněm vypálil, losu. 7.8., okolo čtyr mílí vlaských od hory Quarantena. A od Hai na 2 míle vlaské vrch, na němž bylo město Luz, česky líska aneb lísko- Luz měst0 ví, jsme spatřili. U něhož když patriarcha Jákob, odpočívaje na jednom kameni, řebřík Jákob od země až k nebi dosahující a anděly Boží vstu- patryarcha pující a sstupující po něm viděl, a Bůh mu svrchu nad tim řeb-říkem slib svůj obnovil, nazval to místo Bethel, to jest dům Boží. 1. Mojžíš. 28. Na tom místě Bethel potomně Bethelměsto bylo město přistaveno k Luz, a sloulo oboje Bethel. Do něho k tomu kamenu chodívali se synové izraelští mod-lívati, bezpochyby žeťjest v nějaké schránce a pod střechou byl. Nebo Jeroboam, král bezbožný, postavil tam tele zlaté, na znamení, aby tam lid obětoval, a z jeho správy desatero pokolení izraelské do Jeruzaléma aby nechodilo. 3. Reg. 12. 253 A z toho přišlo, že jsou proroci jméno města Bethel převrátili na Bethauen, totiž dům hřícha, nepravosti aneb modly. Amos 3., Osee4. cap. Za času svatého Jeronýma byl nad tim kamenem kostel vystavený a v něm také hrob Deboty, chůvy Rebe-HrobDebory, ^ kteráž tam pod dubem pochována byla, chůvy Rebeky ukazovali. 1. Gene. 35. cap. Nyní tam všecko pobořeno, ač ještě ten kámen ukazují, a leží malá víska na tom místě. Nahleděvše se do vůle, obrátili sme se zase dolů, a jak těžce a nebezpečně nahoru, tak mnohem tížeji dolů Nebezpečné sme \QZ\[m jakož pakjeden mnich obtížného těla nevěděl, jak zase měl dolů sjíti, pro Boha mne prosil, abych ho neopouštěl, ale jemu dolů pomáhal, takže obávaje se, aby dolů nespadl, s velikou těžkostí nad ním se slitovati, jej za ruku věsti, jej zdržovati a jemu nohy dostavovati [jsem] musil etc, téměřjako nějaký slepý slepého, když se bojí, aby oba nepadli, semotam makají a nastupují, tak nám se dostalo činiti, a to bosýma nohama po křemenitém jití z hory Quarantény 254 písku, abychom nepoklouzli, až sme vždy s pomocí Pána Boha dolů se dobrali a jako z mrtvých vstávše vespolek se radovali. Způsob té hory dal sem tuto, pokudž pamět má dostačila, v kontrfektu postaviti. Kontrfekt hory Quarantény, na kteréž Kristus Pán pokoušín byl 255 Kapitola XXVIII. O příjezdu našem k studýnce Elizeové a do Jericha Majíce čas dále jeti, vsedli sme na osly a jeli k straně východní na dvě míle vlaské, a to až k jakémus silnému pramenu. Nebo když sme z těch pouští skalnatých vyjeli, uhnuli sme se drobet od východu k straně půlnoční nalevo, k hoře Quarantena, kteráž jest poslední z hor jůdských z té strany Jericha. Jdou pak tu vůkol až k řece Jordánu roviny a viděti přes Jordán něco rovin, až se hory Arabiae Skalnaté, vlastně země moábské, počínají a jmenují se roviny aneb poušť Jericho. Na té poušti v místech jistých staří svatí pro- EHzeovjT r0C*' 3 ^zeus' syé prorocké školy mívali, kdež také esseové, židovští filozofové, svá cvičení držívali a bydlívali, Plinius. Pod jejichž kázní svatý Ján Křtitel zveden byl, jakž o tom někteří smejšlejí. Na té rovině blízko Jericha byl onen král jůdský Sedechiáš jat od vojska chaldejského a do Reblatam k králi Nabuchodono-zorovi přiveden. 4. Reg. 25., Ierem. 39. Dříve nežli sme k té studýnce dojeli, jeli sme mimo stavení pobořené a veliké, na způsob nějakého kláštera, ale nemohl sem se doptati, co by bylo. Ten pak pramen jest tak silný jako mělké poltrubí, kteréž z sebe tak mnoho vody, co by dvě kola mlejnská potřebovala, 256 vydává. U samého našli sme veliký fíkový strom, pod nímž sme se rozlosovali a zasadili. Slove ten pramen fons Helisaei, česky studnice Elizeova, protože prvé v něm byla voda nezdravá a hořká, ale na žádost měšťanů z Jericha Elizeus vzal soli do nádoby, ji do něho uvrhl a požehnání dával a jej zdravý a sladký učinil. 4. Reg. 2.Archelaus, syn Herodesa krále, nadělal z něho mnoho struh, aby pole, louky a zahrady vodou jeho zalíval, Io-seph. 5. bell. 4., kterýchž až posavad mnoho jest a bez nich by nic nerostlo. Bylo vůkol hlavního potoku mnoho olivových stromův, nápodobně luhu hustému u nás, a nám rozkoš a chládek dávaly, protože co sme v jůdské zemi byli, žádného potoku čerstvé a silné vody sme neviděli a nenašli. Gvardian pak dal profanty s osla brati a rozdával sám mezi nás, takže sme tu obědvali. Když sme pak víno, kteréž sme s sebou měli, vypili, přestali sme na vodě, nebo velmi dobrá a dosti čerstvá byla. Ale ta lotrovská chasa turecká z pěšího lidu velikou nám nechuť a zošklivení té vody činila. Neb jak se k pramenu dostali, hned z svých košil se svlekše nazí do té vody skákali a v něm svá nečistá těla obmývali a chladili, my pak pro velikou horkost a žízeň přece směji piti musili. Okolo té chvíle přiběhlo k nám několik Arabův nahých s dětmi z Jericha, toliko měli okolo pasu jakési fěrtuchy z hustých nití navázané, na půl lokte zdýlí, na hlavě jako jiní Arabové kus rouchy obvinuté měli. Byli lotří těla suchého, jen kosti a kůže, opálení a černí, oči měli v hlavě veliké a vpadlé, pysky vysedlé a zuby ošklebené a kůže jim z tváře visela; je- Kontrfekt jichž kontrfekt tuto položený máš. Araba nahého Ti přiběhli se na nás dívati, a kde by co nám ukrasti mohli, čekali, ale nedali jim naši Arabové k nám při-stoupiti, protože sami co kočky na myši na nás číhali. Nebo tak hladoví lotří jsou, že smějí a směli nám, když jsme chléb jedli, pozadu za námi se přikrasti a nám, třebas když sme jej u huby drželi a z něho kousali (neb tu mnoho ukrajování po kousku dobrá chut k jídlu nedopustí), z ruky vytrhnouti a s nim utéci. Však důvěrně jedni s druhými o něj se po kousku podělovali, 257 aby každý také z něho aspoň koštoval, což oni sobě za mnoho pokládají, jako by u nás něco od konfektův bylo, a to proto, že ta ničemná lůza zahálí, žádných rolí nevzdělává, a tak jest drahý a divný chléb u nich, že ho mnohý do roka (krom co zahradních věcí, zelí tureckého, okurek, angůry, mléka dobytčího a jiných věcí, čimž se živí) nezakusí. O čemž níže víc oznámeno bude. 258 10 Potok z toho pramene jde k straně Jericha a odtud do Jordánu vpadá, vůkol něho všudy země úrodná a plodná jest, mezi jinými věcmi růže z Jericha jmenovaná, jest „ov _ . , J J J J Ruze z Jericha vonná a veliká, listí má nápodobné fíkovému, o níž Ecclesia. v 24. kap. zmínku činí. Vozí se do křesťanstva suchá a mají ji v dobře spravených apatykách. Nebo mezi jinými věcmi ženám těhotným k snadnému porodu a neplodným k početí dobré býti mají; a poněkud sem tomu uvěřiti musil, když sem nad jiná místa a obydlí Arabův v Jerichu mnoho dětí viděl, že znáti bylo, že tam ženy zatvrzeného života býti nemusejí. O těch růžích píše Salign. tom. 9. c. 6., že by, jsouce v noci narození Krista Pána suché a zavřené, tehdáž se vždycky otví-rati a túž noc zase zavříti měly, na znamení (prý) porodu panenského. Nedaleko od té studnice mezi půlnocí a vý- údolí Achor chodem začíná se údolí malé jménem Achor, česky strašlivé aneb Strašín, v němž onen zloděj Achán pro krádež byl ukamenován, protože ukradši z loupeží nepřátelských prokletých a zapověděných od Boha, pro něj Bůh lid všecken izraelský trestal, dokavad losem Božím vyjeven a ode všeho lidu ukamenován nebyl. Iosuae 7. Již tehdy dosti poodpočinuvše, jeli sme mezi zahradami rozkošnými, avšak ne tak úrodnými, jako prvnější byly toho času, když v té zemi synové izraelští bydleli, neb tu rostl balsam, palmy a jiné věci, kterýchž nyní není etc. Do těch zahrad naši Arabové nejednou vběhli, a chytivše okurku neb angury, do ní co do syrové řípy hryzli a s chutí ji snědli, i za to často od lecjakés baby kamením vyprovázím byli. Myjedouce na míli vlaskou, do Jericha sme přijeli a tu některá místa shlédli. Znáti, že to město veliké bylo. Iosephus je ... . ' J ť J Jericho mesto jmenuje Oza, 15. ant. 5. et5. bell. 4. Ptolomae-us, Hiericus. Sloulo také palmárům civitas, totiž město palmy, od množství palm tam rostoucích. Deut. 34. Mělo zdi pevné, a jakž někteří smejšlejí, smolou z moře Mrtvého místo vápna s kamením zadělávané, Iosephus, kteréž ponejprve synové izraelští, když do země zaslíbené přitáhli, skrze mocnou ruku 259 Boží porazili tim způsobem, že samy padly. Lid v něm všecken pomordován, král oběšen, město vyvráceno, a kdož by je bu-doucně stavětí chtěl, od Jozue proklatý byl. Iosuae 6. Potom za dnův krále Achaba, když onen HielBethelský zase znovu město Jericho stavětí začal, při zakládání gruntův syna svého prvorozeného, a když brány postavil, nejmladšího ztratil, vše vedle slova Páně. 3. Reg. 16., Ioseph. 5. bell. 4. Po mnoha letech teprva král Herodes, ten, kterýž nevinné dítky zmordoval, ujal se města toho a nejprve je po jeho zkáze opravdově zdí ohradil a upevnil, v něm amphitheatrum a palác nákladný vystavěl. Ioseph. bell. 16. Ale zle toho zažil, nercili na svém těle, když se červy rozlezl, ale i synové jeho, když je sám dal pomordovati, což se všecko vedle zlořečení Páně prvního stalo. Za času zkázy Jeruzaléma bylo to město podruhé z gruntu od císaře Vespasiana a Římanův vyvráceno. Ioseph. 14. ant. 10. Ale zase potom od Adriana císaře vystaveno, však opět od žol-dánův egyptských a nejposléze zkaženo, jakéž posavad zůstává. Nicméně jakož od vystavení ho od Hiele až do Herodesa krále bylo v mírném způsobu a pobožní lidé v něm živi byli, jako za času Eliáše proroka synové proročtí, totiž študenti pobožnosti, a žáci Písmům svatým se učící v něm bydleli, k nímž Eliáš a Elizeus často chodívali, 4. Reg. 2., tak také po druhém zboření od Vespasiana byly vněm školy křesťanské vznešené, ano i město a vůkol něho kraj bylo duchovenství apatrimonium biskupův. Tir.ll.bell. 5., 4. bell. 12. Nyní tam koliks chalup chatrných jest, a není nežli víska a v ní věže čtverhranná dosti široká bez krovu, na způsob vlaských holubníkův. V té věži našli sme naše turecké rejtary hospodou, a pravili, že by byla díl domu onoho bohatého16** Zachea bohatého, hejtmana nad celnými, kterýž aby Krista Pána viděti mohl, na fík planý vylezl a od Pána uhlídán, zavolán, i v domě navštíven byl. Lu-cae 19. Za času svatého Jeronýma fík ten ukazovali, ale nyní ho tu není. 260 Kapitola XXIX. O přijetí našem k Jordánu řece, moři Mrtvému a zase do Jeruzaléma V Jerichu nedlouho se pozdrževše, jeli sme východní stranou po rovině sami s naší pěchotou a přijeli kjakémus starému zbořenému stavení, toliko že místem kusy zdi a ostatek hromady řícenin stojí. O něm nám pravili, že na tom místě svatý Ján Křtitel, kážíc pokání, bydlel, a leží od Jericha 4 míle vlaské. Do toho obydlí měli farizeové z Jeruza- ?um ™téh° , w, . , , T . w i , Jana Křtitele lema knězi a jáhny k Janovi poslati, aby se ho otázali, byl-li by on Kristus, aneb Eliáš, anebo prorok? Načež té odpovědi dostali, že není Kristus, ani Eliáš, ani prorok, ale hlas volajícího na poušti, aby Pánu Kristu cestu připravil. Ioh. 1. Ač já držím s textem evangelickým, kterýž jiné místo klade těmito slovy: Haec in Bethabara f acta sunt trans Iordanem, ubi eratlohannes baptisans, totiž: To vše stalo se v Betabaře za Jordánem, kdežto Jan křtil. Nicméně nepřim se, aby na tom místě nebydlíval, když poodpočinouti a prázdnost k modlitbám míti chtěl. Neb obyčejně na poušti bydlel, kobylky a med lesní jídal, Math. 3, ajakžNicephorus hist. eccl. lib. 8. c. 30. pokládá, že jest byla jeskyně, kterouž svatá Helena pěkným kostelem na památku obhradila, ale nyní sme toho nic nespatřili. 261 Ta poušť od Jericha až k Jordánu nazývá se Pouštsv.Jana ^ křesťanuv jinače a vlastně poušť svatého Křtitele Jana Křtitele, snad od toho příbytku jeho. Nic na ní viděti není, než něco málo koz černých, kteréž tu Arabové z Jericha a z okolních hor na větším díle pasou, a ty dlouhé a visuté uši co u nás nejušatější myslivecký neb vodní pes mají. Odtud sme jeli na jednu míli vlaskou až k samé řece Jordánu, a bylo o polednách, když sme se tam dosta-Místo,kde v právě k tomu místu, kde Jan svatý Krista Kristus Pán pokřtěn Pána pokřtil v Jordáně, jakož pak na tom místě kaplička byla a sloula svatého Jána, ale nyní tu nic není. Math. 3. Tu se bylo čemu dívati, jak předně Arabové, odpášíc své pasy a košile přes hlavy smekše (nebo byli něco poctivěji a více po městsku nežli oni naháčové z Jericha, totiž v samé toliko košili a pasem opásaní, oblečení), tak my někteří poutníci a mniší jeden před druhým šaty svlékajíce do vodyjsme pospíchali, oni aby se vychladili, my pak nadto více abychom na příklad Krista Pána v ni se pohřížili a tou zevnitřní živelnou vodou pro skutky v ní mnohé od Boha učiněné a očité toho zkušení mysli náše poobčerstvili a k většímu a horlivějšímu dík činění probudili. Nebo ten obyčej jest u všech v té zemi obyvatelův a tam putujících křesťanův, že na způsob trojího ve jménu Trojice svaté pokřtění aneb splakování každý buď sám třikrát do vody se po-tune, aneb svému tovaryši potřikrát na se vodu liti dá, a zase druhému totéž učiní. My sme se sami do vody potřikráte pohřížili a potom semotam, jak kdo uměl, v ní plovali. Jest pak Jordán, židovsky Iarden, řeka neveliká, a spíše by říčka slouti mohla, každému křesťanu z Písem svatých známá Jordán řeka a slovutná- Prejští se z hor libánských ze dvou studnic, z nichž jedna slove Jor, druhá Dán, a scházejí se spolu potokové z nich obou u města Caesarea Phi-lippi, blízko brány městské, společným jménem jmenuje se Jordán. Odtud, nedocházejíc moře Galilejského, vpadá do jakéhos hlubokého údolí, v němž stojí jezero na 30 honův široké a 60 dlouhé, jménem Meron neb Merom. Hierony. in loc. Hebr. lit. 262 M. Item Samachonitis, totiž Samachonitské, Ioseph. 5. ant. 9. etc. 3. beli. 18., jinäč Ain, totiž oko, že v položení břehův svých podobenství oka mělo. Odtud k východu bera se, dělá se několika potoky větší k městu Kafarnaum a tu do moře Galilejského aneb jináčjezera Genezaretského a Tiberiadského, od těch míst nazvaného, vpadá, vedle vypsání Plinialib. 5. c. 15. nat. hist. šestnácte vlaských mílí dlouhého a šesti širokého. Skrze to moře jde prostředkem a z něho mezi moabskou a jůdskou zemí skrze údolí velmi rozkošné a úrodné, dlouhé, na 23 vlaské míle se táhnoucí, jiných několik říček, jako jsou Cison, Dibon, Iezrael, Taphuae, Carith, potok z Elizeové studnice, Iazera,Arnon, s sebou pojímaje, divně se točí, jakoby jinam nežli do moře Mrtvého, vždy do něho jako bezděk (Plin. lib. nat. hist. 5. c. 15.) teče, a tu hned jméno i dobrotu tratí. Neb se s tím smradlavým mořem směšuje, že ryby, kteréž tam někdy zajdou a se pustí, buď hned zpátkem uplejvají, aneb zemříti musejí a mrtvé po moři se nacházejí. Hier. tom. 1. epist. 28. ad Lucinum. Ač tomu někteří chtějí, že z toho moře, skrze něž prostředkem jiti má, vychází vArábii, ale hned na některé hony odtud zase do propas- Diouhost ti jakési padá a v ní se tratí. Diouhost jeho učiní Jordánu vlaských 100 a českých dvaceti mil. Voda jordánská jest vždycky kalná a bahnitá, od zemí tučných, skrze něž teče, a tehdáž z obou stran břehův, jakž sem spatřil, byly dalece se rozšiřující bahna, však vyschlá a od horka velice zpukaná. V času žně, kteráž v zemi židovské bývá brzo po Veliké noci, Jordán nad povahu jiných řek, kteréž pro horka a sucha vyprahnou, bývá největší, že se daleko z břehův vylévá, jakž to vše podnes široce znáti jest. Vůkol něho mnoho porostlin od proutí všelijakého roste a jako hájové jsou, s množstvím zvěři všelijaké, až i lvů a leopardů a jiných litých zvířat, kteréž jinde v zemi, pro pouště ni-čimž neporostlé, schrány své míti nemohou. Skrze ten Jordán toho času, když v něm největší voda byla, Pán Bůh pro dokázání moci své zázračně lid svůj izraelský pod 263 Místo, kudy správou Jozue suchou nohou (neb se vody roz- synové izrael- stoupily) převedl a do země zaslíbené uvedl. los. ští Jordán ^ ^ . t tQ m^0 y^^y jsou přešli synové izra-suchounohou / v' JJ ? \ prešii elsti, vedle položeni Galgah, proti nemuzjsou přišli, nechavše Jericha na pravé ruce, anebo jakž text Biblí svaté dokládá, na východ slunce města Jericha, jest okolo dvou hodin cesty od Betabary a místa, kde Kristus Pán pokřtěn býti ráčil. los. 4. Týž Jordán přešli Eliáš a Elizeus , , suchou nohou Elias a Elizeus, proroci svati, na tom místě, kde Jan svatý křtil. 4. Reg. 2. V Jordáně koupal se malomocný Náman z rozkazu Elizea proroka, a byl uzdraven. 4. Reg. 5. Týž prorok Elizeus dovedl toho, že sekera železná v Jordáně na vrch vody vyploula. 4. Reg. 6. A Kristus Pán že v něm pokřtěn, o tom výš oznámeno jest. Tehdáž když sme tam byli, byla malá voda, ale však hluboká, takže sem v ní, přeplynuv ji šestkráte a uprostřed se pod vodu pustiv, do dna dostačiti nemohl. Pročež znáti, že musí tejná a nebezpečná voda býti. Neb nám také oznamovali, že každého času putování k ní některý se v ní utopil, ač z nás, dika Bohu, tehdáž žádnému se toho nepřihodilo, kromě Mnich byl by jednoho mnicha, kterýž ač dobře plovati uměl, sc v «Joi*dáně utopil a^e v^a^ ^ ky brzy přehlídl a se utopil, kdyby mu byli dva Arabové na pomoc nepřispěli, kteříž ho chytivše a na břeh již odpolu mrtvého vytáhše nohama zhůru vyzdvihli a vodu, kteréž se již byl přes vůli svou napil, z jeho ust vypouštěli a tak pomalu křísili, že sme ho potom sotva zaživa zase do Jeruzaléma dopravili. Někteří z nás přinesli sme s sebou z Jeruzaléma plechové pocínované flašky, naschvále koupené, do kterýchž sme sobě té vody jordánské (napivše sejí prvé do vůle) nabrali, a ji každý z nás do vlasti své přivezti úmysl měli; ale že některým neopatrností na cestě vytekla anebo jinač k zkáze přišla, takže žádný, kromě já, pěknou, čistou a neporušenou vodu z Jordánu s sebou do Čech sem dopravil. A poznávám pravdivé býti, co o té vodě Voda jordán- obzvláštního vypravují, že sama ze všech jiných ská trvanlivá vod nikdy se nezsmradí a nezkazí, byť třebas sto 264 let chována byla. Nebo viděl sem na šíf ích, že jiné vody velice se brzo pokazí, červy a jinými neřády naplní, že se často čerstvá obnovovati musí a časem na moři větší nedostatek vody nežli jiných profantů a potřeb bývá, zvláště když jest horko veliké, že tehdáž nejspíše se zsmradí. Tato pak, ač se kalná z řeky Jordánu vezme, však se brzo ssadí, a čim dál tim čistší bývá, což se na mé, kterouž posavad za sebou mám, spatřiti může. Léta 1604 v neděli po sv. Matouši, apoštolu Páně, když jest Pán Bůh všemohoucí urozené paní, paní Barboře Harantově z Stropčic, manželce mé nejmilejší, pomoci a nám manželům společně dcerku na tento svět r Dcerka dáti ráčil a já potom ve čtvrtek po sv. Václave . Rozina ,J v,,! ! v, , v... Alžbeta vodou tomu nemluvňátku krtem svatým poslouziti jordánskou sem dal, tou vodou jordánskou bylo pokřtěno pokřtěna a jménem Rosina Elizabetha, totiž Rozina Alžběta nazvána jest. Pán Bůh všemohoucí z milosti své svaté rač ji nám rodičům ku potěšení, k své pak cti a chvále božské pěs-tovati, chrániti a zachovati. Když sme se za dlouhou chvíli koupali, napomínal násgvar-dian, abychom se zpátkem strojili a horka nastávajícího ujeli. Tak my se přistrojivše, ještě sme se na volete semotam ohlídali a z druhé strany naproti nám říceninyjakési viděli, o nichž nám pravili, že jest na tom místě Bethabara městečko bylo. A slove v židovském jazyku přívoz aneb Bethabara JO i j v, u v -u , ,. f. v v , pnvozaneb dum přívozu, kdežto obyčej byl lidi pres reku dum přívozu převožovati. A poněvadž ustavičně množství lidu u toho přívozu, a bezpochyby v množství mílích jediného (protože tu Jordán nejvyšší a nejužší břehy má a netak daleko se rozvodňuje), převážeti se dávalo, z té příčiny svatý Jan Křtitel na tom místě nejprve pokání kázati a křtíti začal, aby ustavičné posluchače míti mohl. Iohan. 1., Hieron. in lo. Heb. var. c. 58. Málo na stranu Bethabary a 2 míle vlaské 1 111 v , ví r i v i v • v /■ 1\£CtChčFUS odtud bylo mestečko a zámek nejprednejsi zámek ve všem Jůdstvu, Macherus aneb Macherunt řečené, židovsky sloul meč, že z té pevnosti jistý meč na buřiče, od vojákův v něm se zdržujících, vycházel. 265 Ten zámek ležel na vysokém vrchu a měl okolo sebe veliké a velmi hluboké příkopy, takže kdož do nich dolův hleděl, hlava mu se, jako by závrat měl, točila. Zdi byly vysoké 160 loket, ven z skály vystavené. Vnitř stavení a palác Herodesův z mramoru slavný, že je i Plinius lib. 5. c. 16. za nejpřednější a nejpevněj-ší stavení po Jeruzalému pokládal. To město Římané chytrostí a dobrovolným židův odevzdáním dobyli a je z gruntu vyvrátili. Ioseph. 7. cap. 25. bell. Iud. V tom zámku byl sťat svatý Ján Křtitel. Nebo kde^/jesľ6' tomu učitelové církve místo dávají, král Herodes Antipa nejčastěji a nejvíce tam dvorem svým býval a tehdaž na tom zámku byl, když svatého Jana k vůli tanečnice nestydaté stíti rozkázal. Rozuměti pak, že jest král Herodes k Macheruntu tudy přes přívoz u Bethabary, kdež Jan svatý křtil, táhnouti musil a tu od svatého Jána trestán byl, až jej za to do vězení s sebou do Macheruntu zavezti dal. Neb není podobné, aby svatý Jan, milujíc poušť a jí zvykši, v tom svém z velbloudové srsti rouše za dvorem královským bezděčně táhnouti ajezditi měl. Iosephus o jeho vězení a stětí na témž zámku svědčí lib. 18. antiquit. cap. 10., ale klade jinou příčinu, totiž tu, že se král Herodes obával, aby se lid učením jeho nepohnul a něco nového před sebe nevzal. Viděli sme také asi míli českou od Bethabary hory Abarim, jejichž vrchové šlovou Nebo, a špice jedna nad jiné nejvyšší a země židovské nejbližší Phasga neb Pisga. ora asga ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ Hier. in lo. Heb., 2. Machab. 2. Na té nejvyšší hoře Pán Bůh ukázal Mojžíšovi, služebníku svému, zemi zaslíbenou Canaan, 5. Mojžíš. 34. A jak svatý Jeroným ad Fabiolam de mans. Iudae 1. píše, nedaleko odtud, v údolí Moab proti Bethphogor, od anděla týž Kde Mojžíš Mojžíš pohřben býti měl. Deut. 34. Po spatření pochován a vyrozumění těch věcí jeli sme drobet k poled-Moře Mrtvé ™ straně, na dvě míle vlaské vzdálí, a to k moři Mrtvému. To moře slove jinač Sodomiticum, 266 od města Sodomy, Asphaltides od řeckého slova, latině bitu-men, smola, mare Salsum, moře Slané. Gen. 14. Před zkázou sloulo místo toto údolí hájův, Gen. 14., aneb va-llis illustris, údolí jasné, protože úrodami, háji a jinými potřebami dobře obdařené bylo, takže za ráj držáno býti mohlo, Jordán skrze ně šel a je svlažoval, jakž to posavad (ovšem pak před lety) znáti, že kudy teče, tu všudy zemi úrodnou činí. A bylo v něm pět měst: Sodoma, Gomora, Adama, Zeboim a Bala, kteréž potom Segor nazváno. Genes. 14. Ta přední města krom Segor, kteréž k žádosti Lotově zanecháno bylo, od Boha přísně a spravedlivě skrz oheň nebeský s lidmi, hovady a s okolní krajinou zkažena byla, takže nyní na tom místě strašlivé jezero, kteréž ohněm, sirou a smolou hoří a vře, do dnešního dne stojí. Genes. 19., Deut. 29.,Sapient. 10., že vlastně os inferni, usta pekelná slouti může. Jest veliké. Plinius lib. 5. c. 16. pokládá, že dlouhé jest 100 000 krokův, 25 tisíc nejširší a 6000 krokův nejužší. Iose-phus 5. bel. Iud. 5. píše, že jest dlouhé 500 stadia, to jest honův, učiní 50 mil vlaských a naších deset, široké 150 honův, učiní 15 mil vlaských, české tři. Strabo a jiní jinače pokládají, ale já na těchto dvou starých a pilných autořích přestávám. Jest pak věc hrozná a žalostivá viděti, jak ta voda ustavičně z sebe vydává páru aneb mlhu černou, smradlavou a nezdravou, a to každého dne až do poledne hustou velmi, jakž sme s hory Gvarantena i s hory Olivetské u Jeruzaléma patrně viděli, od poledne světlejší a něco subtilnější, a tehdáž sme blízko k němu přijeli, když ta tmavá a hustá mlha byla minula. Odkudž ne nadarmo Mrtvé moře slove, za příčinou svého zlého a jedovatého dymu, od něhož netoliko zvířata a hovada, ale i ptáci, když přes ně lítají, umírají. A také, že jako mrtvé od žádného větru pohnuto nebývá a vln v něm není, ale toliko, co by vřelo, stojí. Vůkol něho na míli zšíří, počnouc od té strany, kde Jordán do něho vpadá, všecko pusté a pohořalé jest, až se i v těch me-zech jakési ovoce, jablkům nejzdárnějším podobné a krásné, nacházeti má, kteréž kdo otevře, vnitř plné popela a smradu naplněné nalezne. 267 To moře má tu povahu, že všecky věci povrchu vznáší, aniž se v něm kdo utopiti může, jakž o tom Ioseph. lib. 5. bell. 5. svědčí, že císař Vespasian přijel tam, aby to jezero spatřil. I dal do něho některé hrdla odsouzené rukama naopak svázanými uvrci, ale oni povrchu zplejvali a do hlubokosti jeho pohříženi býti nemohli, jako by je něco mocí zdržovalo a ven pudilo. Pli-nius lib. 2. cap. 106. A zase naproti tomu věci mrtvé se potopí. Svíčka rozsvícená se nepotopí a nezhasne, ale když se vně zhasí a do vody dá, hned se potopí. Vyhazuje také ta voda z sebe smoly veliké štáfy, kteréž semo-tam po ní zplejvají, tu Arabové na lodkách, když se k břehům blízko přiblíží, lapají a ji nejvíce do Egypta prodávají a donášejí. Neb tou těla mrtvá pomazují a obkládají a do země zakopávají, že neporušená bývají, odkudž k nám docházejí mummiae, lékařství výborné a drahé, o nichž v druhém dílu poznamenám. Též šífy ní posmolují a trvanlivé od shniloty činí, protože nad jinou smolu k tomu výborná jest. Iosephus v knize 5. o válce židovské píše, že když jasno bývá a od břehu se kdo opodál do něho na lodce pustí, že ještě opálená města a věže u vodě spatřiti může a že toho nejedni za časův jeho zkusili. Téměř pak vůkol všeho jezera jdou vysoké a pusté hory, kteréž jak kde s kterou zemí mezují, jako s moabskou, jůdskou, také poušť Juda, pouštMoab, poušť Jericho, Engaddi etc. se jmenují. Pod těmi horami v Jůdstvu jsou podnes veliké, úrodné země, obzvláštně u Engaddi, kteréž podnes tak slove, a někdy sloulo Hazezon Thamar, od palmoví nazvané. 1. Mojžíš. 14. Engaddi, Engaddi pak, to jest beránkova studnice, byl beránková , , , ,v , , studnice 3 Pevnost v miste veselém a úrodném, ne- daleko od toho místa, kde sme se na moře Mrtvé dívali, blízko Segor. Nebo tu pod vrchem Engaddi byla zahrada královská veliká, na způsob obory nějaké, v nížto a nikdež jinde za času Herodesa krále ten vznešený bal- Kdebalsam sam a mnono jiného drahého ovoce rostlo. Ač rostl před lety i u Jericha a ve všem tom okolním kraji balsam rostl, ale z dopuštění Božího a z hodné pomsty čim 268 dále tim více země neurodou scházela, až toliko v té samé zahradě naschvále štípen a draze vážen byl. Nicméně i to ostatní balsamové stromovíčko, když jest Herodes panoval a Krista Pána do Egypta v dětinství jeho s Mari-jí, matkou jeho, zahnal, také s Spasitelem naším všecko dobré jinam jako se přestěhovalo, až i ten drahý balsam, byvši z závisti a nepřízně proti židům od Cleopatry, královny egyptské, na M. Antoniovi, triumvirovi, totiž všech východních krajin pánu, vyžádaný a od ní do Egypta vykopaný Balsam a odvezený a v jedné zahradě sazený a štípený, do Egypta v kteréž podnes zůstává, jakž o tom v druhém přenesen dílu psáti budu. U Engaddi jest ta jeskyně, v níž se Lot s svý- Jeskyně, ma dvěma dcerami při zkáze Sodomy ukryl, v které Lot byl neb v Segor nezůstal. Genes. 19. A snad jest to Kde David táž a jedna jeskyně, v níž David před králem Saulovi podol-Saulem utíkaje, uřezal kus podolka pláště Sau- ka kus uřezal lova. 1. Reg. 24. Mezi mořem pak a Engaddi byl ten sloup solný, v kterýž žena Lotova, když se ^íupstóí proti poručení Božímu zpět ohlídala, obrácena byla. Genes. 19., Sapient. 10., Lucae 17. Mnozí za prvnějšího i za našeho věku, že by posavad stati a patrný býti měl, to svědčí, ale já sem ho neviděl. Ioseph. 1. ant. 12., Brocard. itin. 6., Breid., Salig. tom. 9. cap. 6. Nachází se v těch končinách okolo moře Mrt-^ii^iv í.!,., 1 ,v Had tyrus veho hade neveliké, jménem tyrus, barvu ma šedivou, červenými fleky skropenou, a to jest slepé, maje v sobě tak litýjed, že mu žádné lékařství odolati nemůže, ale vše, co by ním napuštěno bylo, uťato býti musí. Dělají z něho velice dobrý a nejdražší dryák, nejvíce v Cairu Dryák dobrý v , . . r , ztehozhada v Egypte, neb je tam Arabove nosí a za veliké peníze prodávají. Musí je nejprve, nežli je zabijí, rozhněvati, a když se rozhněvá, hledí tak, jako by mělo oheň na jazyku, potom mu hlavu a konec ocasu utnou a z ostatku strojí dryák etc. A tak pobyvše tu chvíli při moři, jeli sme od něho zase k Jerichu, a než sme Jericha dojeli, přijeli sme kjakémus zbořenému 269 kostelu, kterýž znáti, že jest byl pěkně z štukového kamene stavený. Ten ukazujíc nám pravili, že na tom místě v jedné chaloupce, kdež prvé poušť byla, jakž i podnes zůstává, Kde svatý svatý Jeroným samotný čtyry léta pořád se zdr-Jeroným poká- zovai a pokání činil, od čehož drahně časův vas- íií oifiil ta solitudo Hieronimi, totiž velká poušť svatého Jeronýma sloula, a ten kostel tu na památku vystaven byl. Odtud sme do Jericha, nad míru od horka zemdlení a od ces-Horko veliké ^ ustalí, přijeli. Nebo v tom kraji jest nemírná okolo Jericha horkost, rovně jako kdyby kdo do lázně zatopené všel, země tak zapálená, že po ní bosýma nohama nelze choditi, kromě těch Arabův, kteříž všemu navykli. Ruce se nám také, když sme nimi uzdy oslův drželi, od slunce zpukaly a bolestně nás svěděly. Neb tu na rukavice darmo my-sliti pro strach, aby je Turci za železné armbanty nevyfrejmar-čili, soudíce takového za velikého pána křesťanského a špehéře býti, aby ho tim spíšeji šacovati příčinu měli. Ač pak větřík tehdáž vál, kterýž oni za dosti chladný sobě pokládali, ale nám z Europy poutníkům tak čerstvý se zdál býti, jako by z lázně zatopené vypuštěn byl. Sumou sotva sme odpolu živí Jericha dojeli, a to po nešpořích. Naši mniší někteří z veliké mdloby z oslů na zem padali a pěkně ssesti z nich nemohli; a téměř všickni sme na zemi v stínu leželi a tu, až by horko k večeru minulo, odpočívali, vodou čerstvou z studénky Elizeové pomalu se občerstvujíce. Když večer nastal po západu slunce, Turci jízdní vyšli ven z oné prvé dotčené věže a na své koně a my na osly vsedali. I podávali sme sezasezpátkem, při měsíčném světle, k Jeruzalému. Okolo půlnoci přijeli sme k jakémus velikému domu, hned u cesty stojícímu, v kterémž byl plac čtverhranný, zdmi obehnaný, avšak místem i dům, i zdi placu pobořené byly, neb v něm žádný bytem nebývá. Pravili nám, že jest byl obecní hospodou, caravanasarai po turecku, totiž pro poutníky a pocestné, jakž o podobných doleji obzvláštně psáti budu. U zdi sme se zasadili a tu na hodinu odpočívali, až nás Turci zase zbudili, a odtud jsme zase přes celou noc až do rána jeli. 270 Ve čtvrtek po narození Panny Marie, to jest 10. dne měsíce září, když slunce vycházelo, jedouc vždy cestou naší, přijeli sme kjakés malé studýnce, jménem Studýnka, Apoštolské, za tou příčinou tak nazvané, že se „z kteréz Pán r ' r ■> Kristus s uce- u ní Kristus Pán s svými učedlníky, když do Je- dlníky svými richa etc. z Jeruzaléma putoval, zastavovati píti ráčil a z ní píti ráčil, jakž to dosti podobné jest. My tehdy ssedli sme z oslův naších, a tu vodu z ní na čtitrobu pili. Teče z ní maličký pramínek, že by se houbou zastaviti mohl. Odtud jeli sme dále k Betanii, a potom do Jeruzaléma v čas snídaní, s velikou radostí a ochotností, neb se nám zdálo, jako bychom se na nový svět dostali. Vší cesty z Jeruzaléma přímo do Jericha učiní dobrých vlaských mílí pětmecítma, a k Jordánu z Jericha pět, českých spolkem šest mil učiní. Ačjiní přes čtyřiceti pokládají, ale přičítají k tomu, co se stranami zajíždí na horu Quarantenu a jinam, což by ovšem více neb méně, vedle cesty některého poutníka, učiniti mohlo. 271 Kapitola XXX. O spatření některých míst svatých v Jeruzalémě a vně za městem na hoře Sión V pátek 11. dne září, poodpočinuvše po té zlé cestě až do nešporů, vyšli sme po nešpořích s vicariem ven z kláštera, a šli, i tru-celman s námi, kjednomu místu 350 krokův od kláštera vzdálí, o kterémž nám pravil vicarius, že by bylo to mís-Kde se nejprve to, na němž se Kristus Pán po svém zmrtvých-Kristus Pán vstání nejprve s ženami potkal, pozdravujíc jích po zmrtvých- §j těmito: .Avete" to jest: „Zdrávy buďte." vstáni ukázal A v. ., A ony přistoupily a chopily se noh jeho a klaněly se jemu. Mat. 28. Odtud sme šli 150 krokův dále, nedaleko od brány Jordánské, tu nás vicarius uvedl do jakéhosi dosti velikého kostela, staveného z štukoví, a drží jej v své moci křesťané arménští. Do něho dveřmi proti západu postavenými všedše viděli sme, že klenutý byl, na čtyřech sloupích postavený a vprostřed díra v klenutí, skrz niž světlo jde do kostela. Na levé ruce jest kaplička klenutá a malovaná, v níž několik Kde svatý ^amP hořelo. V té při straně východní stojí oltář Jakub Veliký kamenný, kterýž má na tom místě býti, na kte-sťat rémž svatý Jakub Veliký, apoštol Páně, z poru- 272 čení Herodesa krále sťat byl, Aer. 12., od čehož slove týž kostel svatého Jakuba Velikého. Před lety byl tu špitál od Španielův vystavený a nadaný, jehož důchody k sobě Turci obrátili. Za času Krista Pána byl tu rynk a trh pro ryby a ovoce. A za vladaře Flora správy z rozkazu jeho vojáci římští všecko na tom rynku lidem brali a loupili, je mordujíce a domy vytloukajíce. Ioseph. 11. arit. 2. et2. bell. 14.15.16. Vyšedše z toho kostela, šli sme skrze bránu Jordánskou, železnýma plechy obitou, ven z města na horu Sión, 335 krokův od dotčeného svatého Jakuba kostela, až k jakési ohradě zděné, a v té jest neveliký kostelík, na tom (prý) místě , , j , v -wr • , j-v r i i j o Dům Kajfáše ustavený, kde prve za casu Krista Pana byl dum kd ál Kajfašův, nejvyššího biskupa, kterýž onu radu židům dal: Quia expedit unum hominem mori pro populo, totiž, že jest užitečné, aby člověkjeden umřel za lid. Ioh. 18. Do jeho domu Kristus Pán svázaný přiveden a v něm posmíván, uplván i poličkován byl. Mízřř. 26. a jiní evangelistově. „, , , TT ,„ , ,i. , . Kamenhrobo- V tom kostelíku na oltan místo stolu jest výKrjStapána hrubý kámen čtverhranný, pídi velké ztlouští, půl šesté dlouhý a půl třetí široký, krom na jednom konci, kdež ho kus malý ulomeného jest, kterým byly dvéře hrobu Krista Pána zavalené. Na levé straně toho kamene jde se malýma dveřmi do jakéhos sklípku, v kterémž Kristus Pán, dřív nežli se rada židovská sešla k Kajfášovi, držán býti měl. Vně před kostelíkem v té ohradě, ješto byla atrium pontificis, totiž síň biskupova, ukazuje se štěp pomoran- Kde svatý Petr čový, kde svatý Petr třikráte Pána Krista zapřel. Krista Pána Též tu stojí kus sloupu z kamene bílého, na kte- zapřel rémtehdáž kohout stati a zakokrhati měl. Toho „. , , , Kde kohout kostelíku i té ohrady jsou v držení arménští zakokrhal křesťané, a sloul u svatého Salvátora. Svatá Helena dala jej vystavěti. Niceph. 8. c. 30. hist. eeel. Potom vedl nás vicarius skrze armenův obydlí, po jakýchsi schodech kamenných nahoru na altán, kdež armenové líhají, jedné podlahy zvýší, a přes zed na poledne nám ukazoval klášter 273 hory Sión, v kterémž předešle mniši nášibydle-Klasterhory • i v , ^ , ,, , ji-p i <> Sion li a z neho, jakž nahoře dotknuto, od Turkův vy- tisknuti byli. Ten byl od toho místa, z kterého sme hleděli, co by se jednou z lučiště dostřeliti mohlo, a nesměli sme se nežli tejně každý z nás, hlavu toliko pod oči přes zed vyzdvihši, dívati, pro ty lotrovské kněží turecké, kteříž velmi bedlivě okolo svého meschi-tu, v kterýž klášter hory Sion obrátili, obcházejí, aby se žádný z jiného náboženství k jejich místům posvěceným nepřiblížil a jich, jakž za to mají, nepoškvrnil. Leží pak téměř v polovici vrchu hory Sion Jaká místa g ^os^ prostranné i pěkné stavení býti musí. svata vklaste- . , v , v jJ ŕe hory Sion Nebo obsahuj e v svem zavřeni predne dum večeře poslední a nejsvětější Krista Pána s učedlníky. Mat. 26., Mar. 14., Lu. 22., Ioh. 13. V kterémž místě zavřenými dveřmi k učedlníkům všed, jim se po z mrtvých vstání ukázal. Dechv na ně, Ducha svatého jim dal a moc hříchy od-pouštěti a zadržeti. V tém dni svatému Tomášovi ruce a boky raněné dal makati. Ioh. 20. Dům blahoslavené Panny Marie, v kterémž po vstoupení na nebe Syna svého s svatým Jánem apoštolem bydlela, kdež po čtrnácti letech po vstoupení Páně umřela, mající let věku svého 63, a na tom místě od křesťanův kostel Panny Marie byl ustaven. Niceph. 2. hist. 3. et21., Euseb. in chron. Obsahuje v sobě také místo, kde jsou po vstoupení Páně na nebe svatého „ „ v Matěje na místo Jidáše zrádce losem k apoštol- Sv. Matejna L , . .. . ^ . .L . . _ , apoštolství stvl Povol3!1- Actor. 1. Item kde na apoštoly zvolen shromážděné Duch svatý v způsobu ohnivých jazykův seslán byl, Actor. 2., kde prvním svaté- Duch sy. ho Petra kázaním 3000 osob na víru křesťan- na apoštoly ^kou obráceno bylo, kde svatý Jakub prvním seslán J ' J K biskupem jeruzalemským učiněn byl, svatý pak Štěpán, s jinými šesti, za jáhny voleni byli. Tam také apoštolé nejprvnější sněm církevní drželi a tu se spolu rozžehnávali, když po světě kázati odjíti měli. Actorum 6. 274 V též ohradě byl hrob svatého Štěpána, Ni- Hrob sv. ště- kodéma a Gamaliele, preceptora svatého Pavla Pána'Nikodé_ apoštola, kteříž mučedlnickou smrtí zemřeli maaGamaii- ele, preceptora a do 360 let v údolí Jozafat zahrabáni byli, až svatého Pavla za času Honoria císaře pěkná vonná těla jejich nalezena, tu blízko domu večeře Páně pochována a pěkným hrobem ozdobena byla. Beda in martiroL, Brev. Rom., Vil. 8. bel. sac. 5. V tom klášteře byl celý sloup, na němž byl Sloup, u něhož Kristus Pán přivázán a bičován, kteréhož kus Krjstus Pán v kostele hrobu Božího zůstává (jakž o něm výš bičován byl zmínka jest) a druhý kus v Římě v kostele svatého Petra z Vati-canu se ukazuje. Císařová Helena dala ta místa slavným stavením ozdobiti a ve zdi klášterské zavříti, ale byla několikráte od Tamerlana Tatara a jiných pohanův, kteříž Jeruzaléma dobyli, z většího dílu pobořená, však z většího dílu od křesťanův a mnichův svatého Františka, dokud tam bydleli, opravená. Však vždy některá nevystavená zůstávají, jako kostel domu Panny Marie, okolo něhož toliko zídka stojí, a některá jiná místa, kterýchž sme dobře spatřiti nemohli. Hier. tom. 1. epist. 27. adEustoc., Brocard. iti. 6., Breid. 12. Iulii, Salign. tom. 7. cap. 2. et3. o tom klášteře obšírněji vypisují. Turci jej u veliké vážnosti mají a v něm bez obuví chodí, jakož i mnichy z něho léta 1561 do kláštera svatého Salvátora vyhnali. Při tom klášteře jest kaplička, na tom místě vystavená, kdež někdy za času krále Davida stánek z cortin na 40 let stál, až Šalomoun král chrám vystavěl a z toho stánku archu úmluvy do chrámu přestěhoval. 2. Reg. 6. 7., 1. Par. 16., Hier. ibid., Ioseph. 7. ant. 4. Vtom stánku David po cizoložství svém a mordu nad Uriášem provedeném sedm žalmův kajících složití a říkati měl. Indiánští kněží tu kapiu v držení měli, ale od Turkův jim odňatá jest. Nedaleko káply hrobu Davidova ukazovali nám krchov pro samé katolíky domácí a přespolní, však za přespolní musí con-vent dáti jistou sumu peněz sangiachovi. 275 Na temz vrchu proti západu, za krchovem Palác Davidu . , , , , v , v. a klášterem ukazovali nam kopec, kde předešle zámek a palác krále Davida a jiných králův jůdských stál. Byl na nejvyšším místě hory Sión postavený a pevně pro ochranu města a chrámu ohrazený. Před časy Davida krále bydleli v něm Jebuzejští, kteréž David vyhnal a nákladně jej, dostav od krále Hirama Tyrského kamení, dříví cedrového a řemeslníků, opravil a vystavěl, a stolici královskou v něm ustanovil. 2. Reg. 5. 7. 11., 3. Reg. 1., 1. Páral. 17. Sloul dům Davidů, dům královský, trůn a dvůr Davidů etc. Toho zámku potom král Antioch syrský Epiphanes dobyl a z něho židy ssužoval, až ho zase Šimon Machabejský po dlouhém obležení dosáhl. 1. Machab. 1.13.14., Ioseph. 6. bel. 6. Za časův Krista Pána vjiná stavení byl obrácen. Slavní dva Ajinde byli slavní dva palácové, kteříž se s chrá-palácové , j •Miii. Caesareum movym stavením od mramoru a jiného bohat- aAgrippium ství srovnati mohli, něco blíž k západu, od krále Herodesa aškalonitského vystaveni a ku poctivosti římskému císaři Augustovi a Agrippovi, zeti císařovu, Caesareum aAgrippium nazváni byli. Ioseph. 15. ant. 11. et 1. bel. 16. et 6. bel. 6. Nyní (když to vše při zkáze Jeruzaléma pobořeno bylo) plno rumu a řícenín na tom místě zůstává. Nedaleko od paláce Davidova na též hoře Siónské byl po-Hrob krále n^ ^á\Q Davida a po něm některých potom-Davida kůvjeho. 3. Reg. 2., 1. Paralipomen. 29. Iosephuslib. 7. ant. 12., 13. cap. 16., debello Iud. 1. lib. cap. 2., Egesip. lib. 1. cap. 1. píší, že jest král Šalomoun do hrobu krále Davida, otce svého, veliké poklady vložil, ale po 1300 letech od jeho smrti Hyrkánus biskup, byv od An-tiocha v městě Jeruzalémě obležen, že ten hrob Davidův otevřel a tři tisíce hřiven zlata z něho vzal, pět set z nich Antiochovi dal, aby odtrhl a jeho při pokoji zanechal, ostatek na jiné potřeby obrátil. Potom Herodes král z lakomství, chtěje Poklad v témž také něco pokladu siOZeného užiti, hroby ty ote-hrobe složeny v, ,., v, , , vnti dal, ale peněz zadných, nez toliko některé zlaté a stříbrné nádobí tam našel, a ty hroby bílým mramorem 276 ozdobiti dal. Kdež sobě Turci nad místem tim meschit vystavěli a žádný tam z křesťanův nesmí. Nicephorus lib. 8. cap. 30. píše, že jest sv. Helena hrob jeho po levé straně kláštera k západu nad zemi vyvýšiti a ozdobně okrášliti dala. Pod strání hory Sión proti západu viděli sme rybník Bersabe, tak podnes řečený, od Bersabe, Bersabe ženy Uriáše, kterouž král David z palácu svého mejti se spatřiv k cizoložství požádal. A mohla tu někdy Uriášova zahrada býti, protože, jakž Iosephus píše, ant. lib. 7. cap. 7., Uriášův dům v té straně nedaleko paláce královského byl a Uriáš byl jeden z předních rekův aneb hejtmanův královských. 1. Páral. 11. Ten rybník jest nápodobný sádce malé a hráz na polední stranu z obou stran kamením vyzděnou má, přes níž sme také z Jeruzaléma do Betléma jeli, ale tehdáž žádné vody v něm neviděli. Po spatření dotčených věcí obrátili sme se zase zpátkem do Jeruzaléma touž branou Jordánskou, okolo 200 krokův. I přišli sme kjakémus dvorečku zdí ohrazenému, v němž kostelík malý čtverhranný jest a dvéře do něho proti západu. Těmi když sme do něho vešli, nic sme neviděli, nežli že klenutý byl a k němu proti východu připojený malý kůr a po levé straně kůru jakás malá, obdloužní klenutá kaplička. Na tom mís- ,v v , , , v i jo \ ,v ! . , DůmAnnáše te všeho staveni stati mel dum Annase biskupa, biskupa kterýž při obležení Jeruzaléma buřiči do gruntu vypálili. Ioseph. 2. bell. 17. V tom Kristus Pán před Annášem svázaný divně tázán, posmíván, až i od jednoho z služebníkův jeho políčkem udeřen byl. Iohan. 18. Před kostelíkem na tom ohrazeném plácku stojí starý a veliký olivový strom, na kterém toho času mnoho oliv bylo, a z nás každý sobě z něho pro památku kus větvičky utrhl. O tom pravil vicarius, že když k Annášovi Kristus Pán veden byl (dřív než se kněžstvo některé a snad i sám biskup přihotovili a chvíle se pro-dlívala), k tomu stromu přivázán býti měl. Strom kně A snad z kořene neb z kmene pravého vyrostl muz K'ristus teprv po zkáze Jeruzaléma, poněvadž není po- pán přivázán dobné, aby od ohně pro veliký nedostatek dříví býti měl 277 při obležení města celý zachován býti měl, ani potom, když po několikráte město rumem a popelem leželo a kámen na kameni nezůstal. Toho kostela v držení sou armenové a slove Kostel aa> Sanctos Angelos, totiž u svatých Andělův. dd S dt^CÚOS /—\ liji 1 v i * r r r 1 Angelos Okolo toho dvorecká maji armenove sve ko- můrky na způsob malého kláštera. Odtud šli sme na 500 krokův a přišli v roh jedné ulice, kde stá-Dum ti měl před lety dům sv. Tomáše, apoštola Páně; sv. Tomáše kdež potom kostel byl, ale nyní jest zbořený. Odtud sme šli na pravou ruku do jakési uličky a z ní sme se zase na levou ruku obrátili a přišli nedaleko kostela hrobu Božího kjakési staré bráně, kteráž po kuších a na díle Porta Ferrea stála- Ote" n^m pravili, že před lety sloula porta brána železná Ferrea, brána Železná. Od té brány nedaleko ukazovali nám místo, kde jest někdy žalář stál, Žalář, v němž ^Q kteréhož král Herodes Agrippa, ten, kterýž sv. e r se e svatého Jakuba stíti dal, svatého Petra vsaditi poručil a v něm jeho pilně hlídati dal, kterýžto však v noci ve snách od anděla Páně probuzen a skrze trojí stráž proveden, až i skrze onu železnou bránu do města vyveden byl. Actor. 12. PalÁc Ta pak brána Železná byla v palácu krále He- Herodesův rodesa, kterýžto palác byl v straně západní města při zdech městských, nedaleko hory Calvari-ae. Byl vystavený od Herodesa, pod nímž se Kristus Pán narodil, z pěkného mramorového kamene, velmi nákladně a skvostně, ozdoben krásnými prampouchy a mramorovými sloupy a jinými věcmi od zlata a stříbra se třpytícími vnitř i zevnitř. Byl obehnán zvláštní zdí z bílého mramoru stavenou, zvýší 30 loket, vůkol něho zahrady rozkošné a jiné věci slavné Hippicus, by\y, nadto nade všecko tři věže z pěkného bílé-Phaselus Mariamne no mramoru měl, jmény Hippicus, Phaselus a Mariamne nazvané. Hippicus byla čtverhranná, 85 loket zvýší, s dvojí střechou, jednou nad druhou, od jednoho jeho přítele nazvaná. Phaselus 90 loket vysoká (na způsob pharus alexandrinského, totiž věže 278 v portu, na níž v noci oheň a ve dne dým býval pro plavící se na moři, o níž na svém místě doleji oznámím), ku poctivosti bratra jeho Phasela vystavená. Marianině po krásné manželce jeho jmenovaná a 55 loket vysoká. Těchto tří věží císař Titus, když všecko město jeruzalémské vypálil, proto stati nechal a lidem válečným je osadil, na znamení a památku, aby budoucí po těch věžech poznati mohli, jak pěkné a slavné město Jeruzalém býti musilo. Potom pak od císaře Adriána, když jsou se židé zprotivili, do gruntu pobořené byly. Ioseph. 6. bell. 6.12., ani. lib. 14. c. 22. et 16. c. 5. et 17. c. 14. V tom paláce byl jest Kristus Pán od Piláta Herodesovi An-tipovi galilejskému, králi země židovské a svatého Jana Křtitele mordéři, praesentován, posmíván a v bílém rouše, jako by nesmyslným byl, zase vypraven. Lucae23. Nyní jest na tom místě škola dětí tureckých. Breidenb. 14. Iulii. A před lety, za času křesťanského držení, byl palác rytířův jeruzalémských, totiž jinač hrobu Božího. To vězení tehdy svatého Petra bylo nazad vězení za palácem a placy, na nichž troje varta králov- sv> petra ská stráž držeti obyčej měla. Skrze ty všecky placy a varty prošel sv. Petr, a vyšed branou Železnou, kteráž se před andělem a sv. Petrem sama otevřela, šel do města, kteréž sloulo nižší, a z něho zase se obraceje, druhou branou pod dvorem královským do města, kteréž sloulo druhé a nové, do domu Marie, matky Jana Marka, jed- Dum Marie' i i-ir\ v íl 'i o t-»' v v vi i , , v matky sv. Jana. noho z 70 učedlníkův Pane, pnsel, v kterémž se z 70 jednoho často apoštolé a jiní svatí shromaždbvati obyčej mívali, až i v času vězení svatého Petra za něho na modlitbách v něm trvali. Actor. 12. Na kterémžto místě domu jest kostel vystavený, tmavý a starého díla, jejž drží křesťané suriánští, v kterémžto sme byli, a jest 60 krokův za místem vězení svatého Petra k straně půlnoční. Poté šli sme zpátkem k východu slunce, k místu, kteréž se stejká s placem hrobu Božího, tu jest kostelík a při něm věže dosti vysoká a prostranná bez krovu. Na tu věž sme vešli a z ní město spatřovali. Znáti pak po děrách, kterýchž sem v podlaze 279 přes 20 načetl, skrze něž provazy dolů vycházely, že někdy mnoho zvonův v ní viseti musilo; nyní tam nic není nežli prázdné podlahy a nahoře pouhé zdi vůkol hrubě scházející. O tom kostele a té věži pravil vicarius, že na Dum o tom místě stojí, kde prvé byl dům Zebedeův, kdež se sv. Jan Evangelista a Jakub apoštol na-roditi měli. Za času křesťanského držení byla tu škola a kolej, nyní jej řekové v své moci mají. Tohoto kostelíka i s věží kontr-fekt spatřiti se může při vymalování kostela hrobu Božího s jeho placem. Po vykonání té pouti navrátili sme se k straně západní a přišli v soumrak do našeho kláštera. Ten večer bylo nám od gvar-diana oznámeno, abychom se hotovili, že nazejtří ráno do Betléma pojedeme, což vše s radostí sme slyšeli i přijali. 280 Kapitola XXXI. O vyjetí našem z Jeruzaléma do Betléma a co sme na té cestě spatřili V sobotu po památce narození Panny Marie, to jest 12. dne měsíce září, ráno okolo hodiny na den přijeli sedláci turečtí s osly před klášter, a my poutníci s patrem vicariem a trucelmanem vsedše na ně, jeli sme skrze město a z něho ven mimo zámek jeruzalemský, nechavše ho po levé ruce, skrze bránu Joppen-skou, tou, kterou sme nejprv do Jeruzaléma přijeli. A hned podlé brány dali sme se nalevo dolů z vrchu mezi zdmi městskými z jedné a zahradami i vinicemi z strany druhé. Dřív pak nežli sme z vrchu dolů sjeli, viděli sme zdaleka jakéhos Turka se dvěma služebníky za sebou, všecky tři na koních, měříc do města nahoru proti nám. Vicarius věda obyčej turecký (když který vzácný a slavný Turek s křesťanem a jiného náboženství člověkem se potkati a minouti má, tehdy že křesťan a kdokoli jiný povinen jest jemu čest Jaka se na v. ... i v j ,o , j j cestě uctivost uciniti tím způsobem, ze dolu z hovada ssed- _ , „ ... ^ ' Turkům ciniti nouti a pěšky stati, z cesty se vyhnouti, a než ten musí Turek mine, zase vsedati ani dále kráčeti nemá), volal a napomínal nás, abychom nemeškali tak uctivě proti dotčenému Turku se zachovati, a my sme ho poslechli. Ale pan Antoni Donato, byv opodál za námi a dobře od přirození neslyšav, 281 když vicarius volal vlasky: „Descavalcate" tojest: „Ssedněte do-lův", domníval se, že naň volá: „Cavalcate" tojest: „Jeďte," pročež nessed z osla svého, ale bodl osla nohama, za námi pospíši-ti a nás dohoniti usiluje. Což vida Turek, k posměchu sobě to bera, jel stranou ke zdi vinice a z ní kamení bral, tim úmyslem, aby s panem Donatem nepřátelsky se potkati mohl. Ale srozuměl tomu pan Donat, pročež nercili ssedl, ale strachem spadl a svalil se z osla na zem na hřbet, až kozelec převrhl a nohy zdvihl. Turek to vida zasmál se a jel pokojně svou cestou. My vsedše zase jeli sme dolů mimo rybník Bersabe a přes jeho hráz, o němž sem nahoře psal. Odtud sme se uhnuli proti Hora Gihon poledni, dávajíc se nahoru přes vrch Gihon řečený. Ten vrch anebo vlastněji hora ležela od Jeruzaléma na západ slunce před branami Rybnou a Starou, pod ním bylo údolí nepřístupné a z té strany město pevné činící. 2. Paralipomen. 33., Iosephus antiq. lib. 7. cap. 15. Na té hoře byl král Šalomoun korunován a na království pomazán, 3. Reg. 1., snad u figuře, že ten vrch uprostřed světa stojí, jakž se znáti může, 2. Paralip. 32., aby zname-světa stojí nal Krista Pána, kterýž uprostřed světa na kříži dřeva na hoře Golgatha povýšen, kteráž díl a kus hory Gihon jest, a tak na království všeho světa potvrzen byl. Z té hory tekla studnice, o níž se činí zmínka Gihon 2. Páral. 32., 4. Reg. 18., a sloula Nepthoa, jina- če a vlastněji Gihon, česky se vykládá srdce, že jako srdce uprostřed těla, tak tato uprostřed světa vycházela, jakož pak i někteří teologové, když v prvních knihách Mojžíšových v 2. kap. o řece Gihon z ráje pocházející psáno stojí, tuto studnici a potůček z ní vycházející rozumějí; ale vedle soudu mého figůrně se může rozuměti. Nebo vlastně vedle textu mám v , za to, že znamená Nilům, kteráž mouřenínskou Núus reka • i i ' ' v , ^ , , v A, zemi obchází, az skrze Egypt do more vpada. Když sme nejvejš nahoře byli, ukazoval nám vicarius jakou- Věže Gihon s* v^ starou čtverhrannou, na pravé straně opodál od cesty, a slove věže Gihon; tak se do- 282 mejšlím, že jest byla nad studnicí hořejší hory Gihon vystavená, z níž vodu po trubách do města vedli. 4. Reg. 20., 2. Páral. 32. Odtud jeli sme mimo jakýsi veliký strom, nápodobný u nás dubu velikému, a stál po levé straně, vlasky jej strom terebinto, latině terebinthus jmenovali, o němž terebinth se v herbářích obšírně vypisuje. Pod tim prý Panna Maria, chodíc z Betléma do Jeruzaléma Pod kterým a zase zpátkem, odpočívati obyčej měla. A jest Paima ^ar'a i * u ^ > o v A.\ v , /V. odpočívala k tomu pohodlný a muze od toho casu tu bytí. Neb jest velmi trvanlivý a vždycky se zelenající, jakož i Iosephus svědčí, že onen terebint (o němž v prvních knihách Mojžíšových v 35. kap.), pod nímž Jakob modly zakopal, ještě za jeho časův čerstvý stál. A sv. Jeroným in loc. Hebr. in Balanus píše, že týž terebint 24 mil vlaských vzdálí od Jeruzaléma, blízko hrobu Josefova, u města Neapolis, totiž nového Síchem, ještě čerstvý stál. A druhý, o němž 3. Reg. 13., u Bethel, pod nímž onen muž Boží (kterýž Jeroboamovi, modlám obětujícímu, z rozkazu Božího zlořečil a pomstu Boží ohlašoval) odpočíval. Jest pak tento terebint betlémský dvě míle vlaské vzdálí od Jeruzaléma, a Turci a pohané jej u veliké vážnosti maji. Odtud jeli sme na jakýsi kopeček, na němž věže pobořená stála; pravili nám, že někdy dům sv. Simeona byl, kterýž Krista Pána děťátko na své lokty bral. sv Simeona O jeho jiném příbytku nahoře také oznámeno. Odtud na čtvrt míle vlaské přijeli sme k jakési cisterně okrouhlé, a jmenuje se studnice Tří králův, protože tu tří králové, když z Jeruzaléma do Betle- Studnice Tří ' J kraluv majeli, se zastavivše, hvězdu, kteráž jich vůdci do Betléma byla, viděli a poznali; o níž svatý Matouš v 2. kapitole. Co by mohl z lučiště dostřeliti, od té studnice na pravé straně na vršku stálo kus zdi. Znáti, že tu někdy byl kostel, na tom místě, kde (prý) anděl Abakuka ^"Abakuka proroka za vrch hlavy vzal a jej s jídlem, kteréž svým žencům nésti chtěl, do Babylona k Danielovi, kterýž teh-dáž v jámě lvové seděl, donesl. Daniel, ult. cap. 283 Dále na půl míle vlaské po levé straně blízko Kostelík Eliáše od cesty viděli sme v jakési zahradě kostelík do-proroka stj čistý. Na tom prý místě postavený, kde se Eli- áš prorok naroditi měl, byl tu někdy klášter, ale nyní jej Turci drží. U toho má býti studnice, z níž ač voda dobrá býti nemá, však proto, že z ní Eliáš prorok často pívati měl, u veliké vážnosti jest, a blízko ní má ležeti veliký kámen, na němž znamení hlavy, ledví a sedění, a sumou zpodpírajícího se člověka viděti, a to od Eliáše proroka tak vytlačeno býti má. My sme tam nebyli. Od toho kostelíka viděli sme na cestě hada zabitého, velikého na tři lokty zdýlí a tlustého co ruka člověčí, však poněvadž Kontrfekt jinačejší byl, nežli u nás vídáváme, jej sem tuto hada vykontrfektovati dal. Okolo míle vlaské stojí na pravé straně v poli kus zdi staré a okrouhlé mezi mnohým rumem, kdež někdy dům patriarchy Jákoba býti měl. 1. Genes. 33. To pole jest nyní velmi neúrodné a na něm množství kamení drobného okrouhlého, nážluté barvy, nápodobného zrnům hrachovým, kteréž (prý) od času putování Krista Pána na tom poli býti mají. Kdyžto História ^a Kristus ^n cestou> ptal se jednoho rozsíva- o Kristu Pánu jícího, co by rozsíval, a on odpověděl, že kamení, tim se Kristu Pánu posmívaje. On říci měl, když Dům patriarchy Jákoba Kamenný hrách a rozsévači 284 tedy kamení rozsíváš, nechťjest tu kamení. Těch zrn kamenných přivezl sem s sebou do vlasti své a jích něco ještě za sebou mám. Od Arabův šlovou ommos a latině cicer arietinum. Přibližujíce se již k Betlému, viděli sme na pravé straně stati kostel v poli se dvěma okrouhlými a chocholatými sklenutými krovy a okolo něho zídku čtverhrannou, jakož i kostelík čtver-hrannýjest, na každém pak rohu jeho stojí sloup kamenný, a na těch teprv klenutí, pod nimž jest hrob dlouhý kamenný, však úzký a čtyř noh vysoký, a vedle toho z každé strany jeden hrob menší. O tom velikém hrobu Hrob RácneI' pravili nám, že jest Ráchel, manželky Jakoba jSrobovy patriarchy, kterýž on sám dělati dáti měl, v prvních knihách Mojžíš. 35. kapitole. Turci sobě nyní meschit z něho udělali. Odtud jest cesty dvě míle vlaské do Betléma. „ , v , Položení I dávali sme se přece cestou, až sme okolo míle Betléma vlaské vzdálí od Betléma přijeli a tu údolí a přes ně na druhé straně vršku Betlém spatřili, kdež nemeškaje z oslův sme ssedli a na kolena klekše Pánu Bohu z ochrany jeho svaté děkovali. Potom sme do toho údolí pěšky sešli a přes ně z druhé strany teprva k Betlému došli. Avšak dříve nežli sme k klášteru přišli, šli sme přes jakési místo k západní straně, kde někdy brána Betlémská stála, a tu spatřili cisternu hlubokou, v kteréž byla čistá a dobrá voda. A to má býti ta Studnice J J u Betléma cisterna, o níž čteme, že když se jí Davidovi v městě před nepřátely zavřenému zechtělo, až i tato slova promluvil: „O si quis daret mihi aquam de cisterna Bethleem, quae est in porta," totiž: „Ó kdo mi dá vody z cisterny betlémské, kteráž jest v bráně." Tu tří udatní rekové jeho vydali se prostředkem vojska Filistinských, svých nepřátel, a šli až k cisterně, a nabravše ní vody, k Davidovi beze škody přinesli. Kterýžto nechtěl piti, ale raději obětoval ji Pánu Bohu, řka: „Odstup to, abych před obličejem Boha mého to učinil a krev mužův těchto abych pil, neb s nebezpečenstvím životův svých přinesli jsou mi vody." 1. Páral. 11. Od té cisterny šli sme přímo k klášteru, a počítají z Jeruzaléma k němu šest mil vlaských, to učiní něco více nežli míli českou. 285 Kapitola XXXII. O vjití našem do kláštera betlémského a o způsobu kostela blahoslavené Panny Marie Přišedše před klášter, vyšel proti nám gvardian betlémský s jinými svými mnichy, kteříž nás vítali, potom nás vedl skrze malé a nízké železné dvéře (pro strach Arabův tak opatřené, aby se jim s dobytkem svým do něho nevpravili) do kláštera, až k velikým kostelním vratům, před nimiž od těch dvířek vy-kostekľ so^a Překlenutá podsíň stojí. Skrze vrata jak betlémského sme vešli do kostela, viděli sme 32 sloupův mra-32 slou ů morových, pěkných, vysokých, pulirovaných, mramorových a jeden každý z celého kusu udělaný byl. Stojí těch sloupův po každé straně kostela 16, a to rozdílně čtyřmi řady, osm blízko od kostelní zdi a opět jiných osm před těmi, a tim způsobem i z druhé strany kostela, a byli netoliko nyní, ale hned těch časův, když postaveni jsou, za obzvláštní a nejpřednější v křesťanstvu držáni. Na těch sloupích stojí navis ecclesiae, to jest prostředek kostela. Kostel není doklenutý, než kůr samý s svými kapiami, takže se v něm může až do střechy hleděti, kteráž jest z pěkného dřeva udělaná a ze- Klenutíkůru .,v , , , v , . , , , , vnitř navrchu jest olovenými plechy pobita, pekným j j r j r malováním Klenutí kůru a zdi kostelní ještě jsou místem ozdobený pěkným malovaným musirovaným dílem, Sta- 286 rého a Nového zákona historiemi, obkládány a tak pěkně a mistrovsky udělány, jako by čerstvými barvami vnově vymalovány byly, kterýmž sem rovných v Jeruzalémě, v Benátkách a nikdež jinde neviděl; ostatek toho malování aneb vykládání (pravili nám) že by před lety jeden žoldán egyptský měl dáti vylamova-ti a do Cairu k ozdobě palácu svého dáti odvezti. Ten kostel jest všecken dlážený bílým kamenem mramorovým, a jest zdýlí okolo 88 a zšíří okolo 30 kročejův. Kůr kostela povýšeně stojí proti východu dosti veliký, do kteréhož se po několika stupních nahoru jiti musí, a jest zpředu od vrchu až dolův do kostela otevřený, v němž jest toliko jeden oltář. , o j , .. , ,v 0, Kápla Naroze- Podtim kurem dole v zemi iest kapia, v niz se Pan ,\r ., n, J K ' ni Krista Pana Kristus naroditi ráčil, o kteréž níže psáti budu. Vně před kůrem toho kostela stojí dvě kaplice po stranách okolo něho, jedna z pravé a druhá z levé strany, obě proti východu obrácené. Ta z pravé strany kůru na poledne jest okrouhle stavená i sklenutá a do kostela od země až do vrchu otevřená, a v ní oltář slove altare circumcisionis, to jest , , v „, v v ' .Ľ* , i j Kapia Obřezá- oltar Obřezaní, protože na tom miste stoj i, kde ní Krista Pana Kristus Pán obřezán býti měl a nejprve za nás hříšné svou drahou krev vyliti ráčil, a tu mu dáno jméno Iesus, Ježíš. Luc. 2. Druhá kapia z levé strany kůru proti půlnoci jest též na ten způsob stavená a v ní oltář slove triům regum, Kápla Tří totiž Tří králův, protože na tom místě viděli králův hvězdu, kteráž je vedla, se zastaviti a stati, a jakž někteří chtějí, i spadnouti k místu, kde Kristus Pán ležeti měl. Jakož pak místo ukazují blízko dveří též káply po pravé ruce, kdež rozsedlina v zemi aneb díra do země jest. Při těch kapličkách z obou stran kůru jsou při zemi dvéře v šíjích proti sobě, jedny na poledne a druhé k půlnoci, a v těch sou do země schody s několika kamennýma stupni, kterými se může dolů pod veliký kůr do káply narození • . j-v r .,jL. Kostel betlém- Knsta Pana jiti. . . . . J sky blahosla- Sumou ten kostel jest nákladný i veselý, vené Panny a slove blahoslavené Panny Marie, kterýž císa- Marie 287 řová Helena nejprve vystavěti dala a císař Konstantýn jej drahými čalouny a jinými dary od zlata a stříbra obohatil. Niceph. 8. hist. eccl. 30. Potom Eudoxia a Placidia, manželka a sestra císaře Theodosia mladšího, nejvíce jej od mramoru a musirova-ným dílem okrášlily a přitom jiná místa v zemi Svaté stavěly, jakž to Zonaras, Nicephorus a jiní škrybenti svědčí. Jsou ho v držení řečtí kněží caloieri řečení, ale co sme tam byli, žádného řeka sem v něm neviděl. Ač Turci sobě také pokládají nějaké místo v tom kostele míti, nebo nad jiný národ u veliké vážnosti jej mají a k němu své časté pouti vykonávají, jakž to svědčí Iohannes Baptista Morus, kterýž mezi nimi byl knězem pohanským, a to též o Arabích a mouře- níních píše, že Hod narození Krista Pána slaví Pohané a jej Aimma v svém jazyku jmenují. Také ten betlémský obyčej jest, že každý cady, turecký soudce, když se na úřad v Jeruzalémě dosazuje, hned potom do Betléma jeti a ten kostel navštíviti musí, a tehdáž jej se vší jeho čeledí mniši kláštera betlémského povinni sou za první den vychovati, jiné pak dny, jak dlouho tam bude, obyvatelé betlémští ho vychovati mají. 288 Kapitola XXXIII. O procesí, kterouž sme k místům svatým v kostele betlémském vykonávali Okolo půl hodiny po našem se do kostela dostání, nakoupiv nám zatim vicarius náš oskových svíček od maronitův a křesťanův della cintura za náše peníze, strojili sme se s gvardianem betlémským k procesí v jedné kaple, kteráž jest při straně půlnoční při samém kostele vystavená, dlouhá, však úzká a dosti vysokým klenutím opatřená, ta slove panny Kateřiny. Oltář v ní stojí v kůru proti východu, kte- ^Kateřiny rýž jest přehrazený, a za tou přehradou stolice, v kteréž mniši sedávají a každodenně své horas říkají, postavená jest, nebo tu samou kapiu nad zemí a potom pod zemí ostatní káply v své vlastní moci drží. A oznámili nám, že se na tom místě oltáře Kristus Pán svaté panně Kateřině ukázati měl a jí předpovědíti, že od tyrana Maxencia mučedlnickou smrtí odpravená býti má, a protož že se takoví odpustkové v nijako na hoře Sinai, kde pochována leží, dosahují. Poté vzal na se náš p. vicarius roucho mešné a někteří mniší komže, a všickni sme szuli obuv naší a vyšli z té káply, nesouce v rukou svíce hořící, gvardian s vicariem a mnichy napřed, my za nimi upřímo k západní straně zpátkem se obracujíce, 289 začavše zpívati hymnům, touž notou, jak sme zpívali v kostele hrobu Božího, v těchto slovích: 1. Nunc adpraesepe Domini sacratum Pergamus omneš offerentes Deo Ex cor de preces propter lesu nomen, Dulce per omne. 2. Omneš amore moti contemplemur Puerum sanctum, deitate plenum, Ut sic ad Patrem sua nos perducat Mořte crudeli. 3. Ad nos pervenit, sanctus pietate, Carne indutus, qui a Patře Deo Genitus fuit ante mundi lucem, Gignitur tarnen. 4. Hoc nato cantat angelorum caetus Gloria Deo ac aeterno Patři: Sit Uli semper atque pax in terra Omne per aevum. 5. Pulchrior coelo vultu, mentě, corde, Iacet cum brutis, humilis ac plorans, Crimina nostra cupiens rigare Lachrimis suis. 6. Dum hic de Matře nascitur, in coelo Oritur Stella mundumque illustrat, Qua mediante currunt cito magi, Christi amore. 7. Munera portant aurum, thus et mirrham, Deferunt nato puero jacenti Ad pectus sacrum Virginis beatae Isto in loco. 8. O amor tantae pietatis tuae, Quem ostendisti nascens hic de sacra Matře, sedvirgo permanens intacta Gratia tua. 9. Gloria tibi, genitori Patři, 290 Qui hune misisti Redemptorem sanctum, Ut nos ab hoste liber aret omnes Sanguine suo. Amen. [Antiphona] Versus: Hic notum fecit Dominus, alleluia. Responsorium: Salutare suum, alleluia. Oratio Deus perpetuae et immensae bonitatis, qui coaeternum et con-substantialem Filium tuum Spiritus sancti operatione nostra mortali carne vestiri voluisti et de sacra et intacta Virgine in hoc loco nasci et a magis atque pastoribus adorari fecisti, concede nobis, ut eundem Filium tuum, quem tota mentě ac totis viribus nos diligere debemus, eadem sacra et beatissima Matre eius in-tercedente apud tuam clementissimam charitatem mediatorem habere mereamur. Qui tecum vivit et regnat in unitate Spiritus sancti, Deus, per omnia secula seculorum. Amen. Vtom sme přišli k jakés šíji, do níž sme vešli co do sklepu po 18 stupních kamenných dosti ^T , Kap,f povlovně, k jedné kaplici aneb jeskyni, slove Nemluvňátek aneb Nevinných děťátek, a jest pod zemí, tmavá, o níž doleji oznámím. Z té sme se obrátili nalevo, jako na polední stranu, a šli tak pod zemí jakousi šíjí v skále vytesanou, dvou loket pražských zšíří a tří loket a jedné čtvrti zvýší, okolo desíti krokův zdýlí, trochu se točící až na stranu východní; tu sme přišli do káply, kde se Kristus Pán, Spasitel náš, KaP,a Naroze- ! , , , , ~ ivt • i • - -i ní Krista Pána z blahoslavene Panny Mane bez její poskvrny pro nás hříšné na tento svět v člověčenství našem naroditi ráčil. Ač pak z druhé strany jinými schody kostela do též káply také se choditi může, o čemž výše oznámeno, ale poněvadž se tuto povlovněji jde, těmi jdouce procesí naši sme konali. Ta kapia, v níž se Kristus Pán naroditi ráčil, pán Kristus tehdáž marštal aneb chlév pro hovada byla, jakž se v cniévě o tom svědčí svatý Lukáš v 2. kapit., když píše: naroditi ráčil 291 Et peperit Filium suum primogenitum et pannis eum involvit et reclinavit eum in praesepio, quia non erat locus in diversorio, totiž: I porodila syna svého prvorozeného a v plénky ho obvinula a položila jej v jeslech, neb neměli místa v hospodě. Kde pak jesle v těch krajinách bývaly nežli v chlévích, buďpod zemí, jako tuto u Betléma, pro příhodnost vrchu a skalí, buďnad zemí pod střechou, a to pro veliká horka, pro něž dobytek jako u nás vně vystáti nemůže. Křesťané potom to místo rozšířiti a z něho kaplu udělati dali, zvláště Helena svatá, o níž píše Niceph. 8. lib. c. 30., kteráž ji modlami pohanskými od Adriana, císaře římského, poskvrněnou po 180 letech našla, vyčistila a nad ní kostel stavětí dala. Hieron. contra error. Ioh. episc. Hieros. Jest ta kápla zdýlí od západu proti východu 15 krokův, zšíří 6 krokův, vysoká okolo šesti loket, po stranách, ač všecka prvé v skále pouhé vytesaná jest, však z horlivosti veliké předkův dotčených od země až do vrchu klenutí rozličného mramoru, por-fíru a jaspisu tabulemi jest vysazená a přepěkně taflovaná. Strop klenutý stojí na třech sloupích z bílého mramoru, dílem musiro-vaným, od zlata a lazůrové barvy draze ozdobený, ale nyní pro množství lamp, kteréž tam ustavičně hoří, hrubě očazený. V té kaple uprostřed proti zdi východní jest malý výstupek do káply otevřený a nahoře prampouch okolo půldruhého lokte široký, jako nějaký lunet neb hemiciclus. Pod tim jest kámen z bílého mramoru tenký, do zdi vsazený, Místo, kde se Q(j zeme- zvýší do pasu, na kterémž sami katoli-KristusPan . v. :1, ., /l naroditi ráčil C1 msi slouzivaji. Na tom jest vyryto po stranách černými literami v řeči latinské: Hic de Virgine Maria Iesus Christus nasci dignatus est, totiž: Tuto se Ježíš Kristus z Panny Marie naroditi ráčil. Nad kamenem jest tabule dřevěná místo archy při stěně východní toho výstupku, na ní stojí malováno narození Krista Pána, jak Panna Maria s Josefem a pastýři nad děťátkem klečí. Pod kamenem jest dole dlážení, od země o jeden stupeň vyšší nežli jiné v kaple, a v něm jest díra okrouhlá tří prstů zhlou-bí, okolo ní v mramoru jest vytesaná veliká hvězda. Tu nám 292 gvardian betlémský vypravoval, že se pod tou derou Kristus Pán naroditi ráčil. Z obojí strany toho místa jsou ony dvéře a stupně, kterýmiž se nahoru do kostela vchází, jichž sem nahoře dotekl. Od toho místa narození Krista Pána, něco málo na pravé straně proti poledni, stojí opět jiný výstupek čtverhranný, dosti veliký, zdýlí čtyr a zšíří tří kroků, vysoký čtyry lokty a do káply otevřený, v skále vytesaný, však na 5 čtvrtí lokte pražského hlouběji postavený nežli kapia, a má tři stupně kamenné. Stojí v něm proti východu oltář z mramoru, na kterémž stojí tabule dřevěná místo archy a malování na ní, Místo, kde tří jak tří králové Kristu Pánu děťátku dary obětují, králové Kristu Gvardian nám oznamoval, že na tom místě tří Pánu dary králové se klaněli, dary od mirry, kadidla a zlata obětovali oferovali. Mat. 2. Naproti tomu oltáři dole při zemi k straně západní u stěny jest jakési korýtko z samorostlé skály vytesané, dlouhé dvou krokův a široké jednoho kroku a něco víc nežli půl lokte hluboké, a slove jesličky, latině prae- Jes,ičkv Krista sepe, jsou bílým mramorem osazené. O něm pravil vicarius, že jsou to ty pravé jesličky a místo, v nichž Kristus Pán položen býti ráčil; ačkoli v Římě v kostele al Santa Maria Maggior aneb Rotonda na Vánoce také pravé jesličky ukazují, ale jsou kus aneb díl těchto, a tak oboje pravé býti mohou. Na jednom štuku mramorovém, jímž jesličky obloženy sou, viděti vyrostlinu velmi misternou osoby aneb kontrfektu člověka v mníšském oděvu s kápí, tváří a bradou dlouhou. O té pravili, že by byla osoba svatého Jero- Kontrfekt r jív -y r r v • v , v i , , i i v i sv. Jeronýma nyma, když pokání cíne v tech místech íiakz do-j •> j r vj v mramoru leji položím) tu znamení svého zanechati měl. Když sme již tu kapiu a místa v ní dosti dobře zhlídli, vicarius jeruzalemský přistoupil k oltáři, totiž tomu tenkému kusu mramoru nad místem narození Krista Pána, vzav ornát na sebe mši sloužil, a po vykonání toho všeho obrátili sme se zase zpát-kem k straně západní a šli skrze tu šíji oznámenou, až sme k kaple Nemluvňátek přišli, kteráž také z pouhé Kápla skály vytesaná a s svými vejstupky dosti veliká Nevinňátek 293 jest, vysoká půlčtvrta lokte pražského. Stojí v ní oltář a na něm jakési malování místo archy, za tim oltářem jest vytesaná jes-kyňka, v níž, pravili, že mnoho nevinňátek od Herodesa krále pomordovaných pochováno leží. Mat. 2. Z té jeskyňky jsou dvéře v koutě, a to v stěně západní; skrze ty přišli sme do jiné jeskyně, též z skály vytesané, dlouhé čtyr krokův a tří široké, na vysokost předešlé podobné. V té na pravé straně, do ní vcházeje, jest hrob mramorový, od země na dva lokty pražské vysoký, široký pěti čtvrtí a dlouhý téměř přes celou jeskyni. Hrob s até ® tom ^ro^u Prav^> že jest svaté Pauliny Pauly aneb Pauly a Eustachie, dceryjejí, kteréžto byly a Eustachie rodičky z Říma, rodu starožitného Cornelixxv a Gracchův, a byvši obráceny na víru křesťanskou, daly se do země Svaté, aby tam bydlely, oblíbivši sobě místo v Betlémě, kdež již prvé od svaté Heleny kostel vystavený byl. Tu ona dala na svůj groš klášter (kterýž podnes stojí okolo kostela) vystavěti, a byl tehdáž na čtyry díly rozdělený. V jednom byli mniší a ve třech ženské pohlaví a panny, kteréž ona všemu dobrému učila a cvičila, pod velikou kázní uzavírala, že nikdy ven nevycházely, krom v neděli do kostela, aniž kdo z mužského pohlaví tam vjíti směl. V tom klášteře trvala do 201et, až i skonala a pochována jest v tom hrobě, kterýž sobě sama dala vytesat, o čemž sv. Jeroným, za jehož času živy byly, mnoho píše in loc. Hebr. A jím na památku epitaphium složil v těchto slovích: Nad hrobem Scipio quam genuit, Paulae posuere parentes, Gracchorum soboles, Agamemnonis inclyta proles, Hoc jacet in tumulo: Paulám dixere priores, Eustochii genitrix, Romani prima senatus, Pauperiem Christi et Bethlemitica rura sequuta. Nade dveřmi jeskyně Aspicis angustum praecisa rupe sepulcrum? Hospitium Paulae est, coelestia regna tenentis. 294 Fratrem, cognatos, Romam patriamque relinquens, Divitias, sobolem, Bethlemi conditur antro. Hic praesepe tuum, Christe, atque hic mystica magi Munera portantes Hominique Deoque dedere. Z té jeskyně šli sme dále skrz dvéře úzké proti západu a přišli do jiné jeskyňky z skály vytesané, něco prostrannější nežli ta, z které sme vyšli. V té stojí opět jiný hrob mramorový nad zemi vyzdvižený dvou loket, dlouhý tří loktů bez čtvrti a široký pěti čtvrtí, v kterémž pohřben byl sv. Eusebius, učedlník Hrob a věrný pomocník svatého Jeronýma při vykla- sv Eusebia dání Biblí svaté z řeči židovské do slovanského a potom do latinského jazyku. V též jeskyni od toho hrobu jdouc tři kroky, proti západu při stěně v koutě jest opět jiný hrob mramorový, od země zvýší půldruhého lokte, široký též půldruhého a dlouhý půlčtvrta lokte. V tom hrobě bylo pochováno tělo svatého Jeronýma, kteréž na ten Hrob , v , . fS' v , • sv. Jeronýma cas i s vys polozenými v Rime se ukazuje. Onuphr. de 7Urb. eccles. Z té jeskyně jsou dvéře úzké a nízké v stěně půlnoční, skrz ty sme šli po jakýchsi čtyřech kamenných stupních a přišli do čisté a dosti veliké klenuté káply, kteráž jest o dobrý díl vyšší ven z země nežli předdotčené káply a nahoře v klenutí jest do ní díra prolomená, skrz tu světlo jde do vnitřka, a v ní oltář kamenný proti východu stojí. Ta kapia slove studiolum , . . , o ! .,, T , Komůrka beati Hieronimi, totiž komůrka svatého Jerony- , ' J sv. Jeronýma ma, protože v ní mnoho let bydlel, Biblí svatou vykládal a jiné mnohé spisy spisoval, kteříž posavad z většího dílu až do naších časův dochováni jsou. Živ byl okolo léta po narození Krista Pána čtyrstého. Odtud sme se zase zpátkem obrátili skrz dotčené jeskyně a potom těmi schody, kterýmiž sme dolů šli, nahoru do káply svaté panny Kateřiny, odkudž sme s procesí vyšli, a tak tehdáž konec pouti učinili a do reffectorium šli, kdež sme s bázní Boží poobědvali. 295 Kapitola XXXIV. O spatřování některých míst vně okolo kláštera betlémského Když bylo okolo nešporův, gvardian s mnichy a my poutníci šli sme do káply svaté panny Kateřiny a zpívali sme tam nešpor. Po nešpoře vyšel s námi gvardian ven z kláštera, neb náš vica-rius pro veliké horko v klášteře zůstal. I obrátili sme se proti východu a dávali sme se údolím, až sme mimo jakousi ves šli, kteráž nám jdoucím po pravé ruce ležela, totiž proti poledni, a jmenuje se villa pastorům, totiž ves Ves pastýřův pastýřův, z níž oni pastýřové, jímž andělé narození Krista Pána zvěstovali, býti měli, a leží od Betléma půl míle vlaské. Od té vsi uchýlili sme se k půlnoční straně, na jakés úrodné a pěkné pole, plné olivových stromů, o nichž pravili, že za časův Krista Pána tu byly, pročež podnes turecký císař toliko polovici tributu z nich béře, mimo jiné, od nichž ještě jednou tolik dá-vati se musí, a táhne se několika honův. V tom poli přišli sme před jakousi vinici, kteráž byla ohrazená hradbou kamennou do paždi zvýší. Do té nás uvedl gvardian a v ní ukazoval kusy zbořeného stavení a mnoho rumu, až i sklep jeden, co by kápla byla pod zemí proti východu, do něhož na poledne jest hrubá prodělaná 296 díra, skrze níž řícenin téměř do polovice toho sklepu napadalo. My tedy tou derou do něho sme lezli a poznali, že jest kápla byla, dlouhá 12 a široká 6 krokův, bez oltáře (snad doleji zasutý byl), a vedle všech circumstancí znáti, že jest nákladný kostel na tom místě býti musil, a jakž nám pravili, že s\ou\ An-gelus ad pastores, totiž u Andělů. V tom pod- adpastores zemním sklepě viděli sme mnoho střepův a hrn-cův plných popela a uhlí, kteréž tam mouřenínové a Arabové, aby kouřili a kadili, vnášejí. Nebo té káply a místa okolního pohané hrubě sobě váží, netoliko pro skutek Boží na něm stalý, ale i pro některé jiné příčiny. Skutek Boží jest ten, že jsou andělé na tom místě pastýřům stádo pasoucím narození Krista Pána zvěstovali, chválíce Boha s množstvím rytířstva nebeského a řkoucích: „Gloria in excelsis Deo" totiž: „Sláva na výsostech Bohu" etc. Lucae2. Na tom místě ještě za Starého zákona stála ,,w .,. J Veze stáda věže a sloula židovsky ader neb eder, latině tu-rrisgregis, česky věže stáda, byla jako varta a stráž v poli betlémském pro stáda, jichž se tu mnoho každého času pro dobrotu a množství pastev pásavalo. U té věže bydlel za některý čas patriarcha Já- ^ kob a stádo své tu pásl. 1. Genes. 35. Pročež po- patriarcha hané, smejšlejíce dobře o andělích a patriarších, šetří sobě takové památky. Jiná příčina, proč sobě toho místa šetří, jest tato, že nedávno jakýsi Arab, chtěje nedaleko odtud zahradu svou ohraditi, bral kamení štukové, jehož tu mnoho leží, a chtěl je odnáše-ti, jakož ho již něco i odnesl. Ale že netoliko on, ale všickni jeho děti, hovada a co živého bylo, domem jeho, kterýž se na ně obořil, se zasulo, pročež tak se toho skutku pohané strachují, jinače nemyslíc, nežli že se to pro to odnesené kamení stalo. A odtud ani kameníčka drobného, ani ratolístky a bylinek po těch říceninách rostoucích, ani nic jiného neberou, ale když kdo z křesťanův co před nimi odtud nese aneb ulamuje, horší se nad tim a toho jemu činiti zbraňují. To místo míli vlaskou od Betléma leží. 297 Odtud obrátili sme se zpátkem do vsi pastýřův a přišli k studnici hned při začátku vsi, v níž mnoho vody bylo. O té pravili nám, že jdoucí tudy Panna Maria piti chtěla, ale žádný jí z obyvatelův té vody navážiti nechtěl, takže modléci Voda z stud- se? voc|a v ^ studnici nadmouti se a až nahoru Htbě F^ni?" vystoupiti měla, jíž se ona napila. K nám jsou se Marie nahoru ^ nepřízniví pastouškové přívětivější stavěli vystoupila v tom, že jeden přes druhého s provazem a koženým okovem běžel, aby jí nám navážil a piti dal, však bezpochyby proto, aby od nás některý majdyn za to dostali, to činili. Nedaleko od té vsi ukazovali nám na levé ruce 11 olivových stromův, kteréž jakýsi Arab aneb mouřenín konventu betlémskému po smrti své poručil, na ten způsob, aby se za jeho duši po smrti modlili, kterýchž oni až posavad požívají. Blízko odtud na straně polední ukazoval nám gvardian vrch, na němž ještě velké kusy zdi a věží viděti; o tom pravil, že jest tu někdy byla znamenitá pevnost Jeruzaléma BethSUľ hrad , . i i 'i i i 'íi'vi ir-»/T t a krai e okolního hlavni klíc, sloula Bethsur, los. pevný J ' ' 15. Jozef nazývají Betferon, 13. ant. 19. Za času sv. Jeronýma sloula Bethsoron, jako by řekl dům skály aneb dům skalnatý, protože na tvrdé skále a mezi horami vystavená byla a ležela, při počátku z té strany údolí Raphaim, míli od Jeruzaléma. Král Roboam a Jůdas Machabejský po něm nejvíce ji zpevnili. 2. Páral. 11., 2. Esd. 3. Liziáš ji oblehl, ale nadarmo, Antioch král ji zradou dostal a Jonata Machabejskýji zase opanoval. 1. Mach. 4.6.9.10.11, 2. Mach. 11.13. Nedaleko od toho Bethsur má býti studýnka, v níž onen komorník královny Candaces z země mouřenin- krá^oľnmCa«k Ské °d SV- FÍHpa P°křtěn Actorum 8- daces pokřtěn ^d té vsi šli sme blíže k Betlému a přišli k jakés kaplici malé klenuté, však zpředu i zadu něco pobořené; o té pravili, že na tom místě někdy Josef s Pannou Marijí bydlel, když od anděla ve snách do Egypta povolán byl. Mat. 2. 298 Odtud sme se uhnuli v stranu kláštera asi 100 krokův proti poledni, kjakémus starému pobořenému stavení, v němž mezi rumy a kusy zdí viděli sme malé a nízké dvířce proti půlnoci, skrze něž sejde do jakési uličky do skály tesané, dlouhé a nízké, do níž sme i my jeden po druhém s světlem vlezli. Když smějí sehnuvše se prošli, přišli sme do jakéhos sklepu tmavého bez okna, v kterémž na východ jest oltář, vše z skály vytesáno. Tu nám gvardian pravil, že v něm blahoslavená Panna Maria s děťátkem Kristem Pánem, dřív než do Egypta utekla, pro strach Herodesův se skryla a v něm SkreJše děťátko své kojiti měla, kdež že se musila částka drahého mléka jejího na zem dostatí. Nebo v pouhé černé tvrdé skále jest jiný kus skály bílé barvy a měkký, že se strouhati a snadně odrážeti může, jako hlína arménská a latině bolus armenus řečená. Ta jest vůně aro- ^ matické, jako by strojená byla, a praví, že má dobrá býti šestinedělkám a jiným kojným ženám, kteréž mléka nemají, když ji v nápoji aneb v jídle požívají. A tomu tam tak hrubě věří křesťané i Turci, že ji do dalekých zemí zavožují a mnoho s dobrým prospěchem (i hovadům, aby dobře dojily, ji dávajíc s vodou smíchanou) užívají, kteréž sem i já kus s sebou do patriae přivezl. Když sme všecko, co potřebí bylo, zhlídli, zase sme se do kláštera navrátili, a chvilku poodpočinuvše, šli „ , v i • a i i i/* v. ' Káplasv.pan- sme vsickni do káply sv. panny Kateřiny a tam ny Kateřjny complet zpívali, odtud zase do conventu k večeři, po večeři do jakési komory, v níž rohože na zemi a koliks modrací na nich rozprostřené byly, na ty sme se položili a tu noc dobře odpočívali. 299 Kapitola XXXV. O druhé procesí k místům kostela betlémského, item o způsobu města a kláštera a o navrácení se zase do Jeruzaléma V neděli, 13. dne měsíce září, ráno okolo hodiny na den guardian se všemi námi šel do káply sv. panny Kateřiny, a tu oblekv se v roucho mešné, mši zpěvavou konal, poté šli sme do velikého kostela a z toho tou jednou šíjí a schodem, jakž výš o nich oznámeno, dolů pod velký kůr do káply Narození Krista Pána, a tu byly dvě mše čtené konány, jedna na oltáři z tenkého mramoru a druhá na oltáři obětování darův, před jeslemi. Po skončení toho všeho vyšli sme zase do kostela a odtud do refectorium, kdež sme našli stůl přistrojený, za něj vsedše a mniší za obzvláštní tabulku, s chutí sme obědvali a z daru Božího dobrých krmí i dobrého vína dosti sme měli. Okolo dvou hodin po poledni někteří z nás poutníkův zpovídali segvardianovi betlémskému dole v kaple sv. Jeronýma, z kteréžto sme vyšli do káply sv. panny Kateřiny, a gvardian s jinými mnichy začal zpívati nešpor, po nešpoře všickni sme szuli obuv a vzali po svíci rozsvícené a touž jako předešle cestou sme šli do káply, v které se Kristus Pán naroditi ráčil. A tu gvardian začal Magnificat anima mea Dominům etc., totiž Velebí duše má Hospodina etc., až do konce zpívati a my po něm, až došedše do káply před oltář, tu sme klekli. Gvardian pak přistoupiv k samému oltáři některé 300 modlitby říkal, potom sme začali zpívati letanii a vyšli z kaply nahom do kostela velikého, v němž sme třikrát okolo kůru obešli, až zase do kostela svaté panny Kateřiny sme se navrátili a tu ostatek letanie dozpívali, a tim způsobem pout betlémskou vykonali. Dříve pak, nežli zavírku kapitoly učiním, vypsání Betléma i také kláštera položití chci. Bethlehem na česko se vykládá dům chleba, „ , v . , -*v, . , , .. /, ov Betlem,dum protože jest v znamenite hojnem kraji, u figuře chleba pak, že se v něm Syn Boží, ten pravý živý chléb nebeský, kterýž z nebe sstoupil, naroditi ráčil, jakž sám o sobě svědčí. Ioh. 6. Sloulo to město před časy Efrata, to jest úrodné, kteréž od ženy Kálefovy, jíž Efrat říkali, jakž někteří smejšlejí, tak nazváno bylo. Hieron. in Psal. 131. Vpravdě jest vůkol něho položení pěkné a posavad stodolou Jeruzaléma slouti může. Leželo v pokolení Jůdovu, pročež jmenuje se Bethlehem Jůdovo, pro rozdíl od jiného města, kteréž také Bethlehem sloulo a leželo v pokolení Zabulon. los. cap. 19. Leží od Jeruzaléma k straně polední, najed- položení jeho nom dosti vysokém vršku na dýl, takže se dlou-host jeho od východu až k západu táhne a ze všech stran úzké jest. Sumou v té zemi okolní neviděl sem tak rozkošné a všech urod zemských od ovoce, obilí a vína hojné cesty, jako tato z Jeruzaléma až do Betléma a odtud málo něco dále byla. Neb se tu v půl míli české horyjůdské pusté, skalnaté a neúrodné začínají. Takže tam člověk nad tou neobyčejnou hojností velikou radost srdce pociťuje a zdá se, jako by se v tom kraji narození Spasitele svého znovu rodil. Vedle všech těch urod, kteréž ještě podnes, jako narozením takového dárce všemohoucího Krista Pána občerstvené jsouc, vděčnost jakouž takouž k většímu probuzení nás k dík činění prokazují. Z toho města pošel a v něm bydlel i pocho- Abesan soud-ván jest onen Ebzan aneb Abesan, soudce izra- ce jzr'aeiský elský, kterýž měl třiceti synův a třiceti dcer, kteréž všecky za živobytí svého oženil a rozevdal. Iudicum 12. Odtud byl Elimelech, kterýž do země moáb- Elimelech ské z příčiny hladu odšel a tam sobě syn jeho 301 Ruth za manželku pojal, kteráž po smrti jeho s svou švegruší do Betléma přišla a Booza sobě vzala, s ním Obeda zplodila, od nichž Isai, otec krále Davida, sám král David a předkové Krista Pána podlé těla pošli. Jakož potom také Betlém sloulo město Davidovo, že v něm týž král David narozen a vychován byl a tu v horách jůdských a vůkol města stádo otce svého pásl. 1. Reg. 16. Sv. Jeroným in loc. Heb. píše, že za jeho časův ještě hrob Isai a předkův některých krále Davida stál. Vedle čehož hodné učiněno jest, aby sloulo patria Krista Pána a nejpřed-nějších předkův jeho, jakž to všemu křesťanstvu povědomé jest. Ruth. 1., Mich. 6., Math. 1.2., Luc. 2. Po smrti krále Šalomouna Roboam, syn jeho, to město nákladně vystavěl a ozdobil. 2. Páral. 11. Ale častokráte při zkázách Jeruzaléma pobořeno bylo a chatrné bývalo, až i Micheas 6. prorokoval: „Et tu, Bethlehem Ephrata, parvulus es in millibus Iuda" totiž: „A ty, Betléme Efrata, maličkýjsi mezi tisíci Juda." Za držení křesťanův Gotfrid z Bullionu a bratr jeho Balduin to město nad jiná opravovali a v něm nejprve biskupství a biskupa vyzdvihli, jemuž pod správu aškalonitskou církev a mnohá jiná města oddali. Vilh. Tyr. 11. bell. sac. c. 12. et!2. bell. 13. etc. n , Nyní zajisté ovšem chatrné jest, že sotva ves Betlém nyní špatná ves jest býti může, domy v říceninách porůznu, místem toliko jeden sklípek neb jeskyně pod zemí Arabům a křesťanům della cintura za příbytek jest. Nebo z většího dílu tam křesťané della cintura bydlejí a dovoleno sobě mají vinice štípiti a víno prodávati, sic žádný Turek netoliko pro zákon, ale i pro přísnou vrchnosti své zápověd, té svobody, ač by rád chtěl, nemá, o čemž doleji dotknu. Avšak vedle přísloví: čim lepší země, tim horší obyvatelé, nachází se to při nich pravdivé. Nebo velmi nebezpečno jest mezi nimi v Betlémě a vůkol obco-vati; jestliže sami člověka nepřepadnou, aspoň ho jiným okolním Arabům v horách prozradí a potom se s nimi o loupež rozdělí. Klášter betlémský na špici východní města Způsob leží, tu kde někdy zdi městské stály, a bylo sta- betlémského ve™ ve^é a nákladné, že se posavad jako nějaká pevnost zdaleka býti zdá. Na větším díle nyní 302 pustý jest, pro malý počet osob v něm se zdržujících. Nebo toliko gvardian sám šestý s mnichy v něm bydlí. Jsou řádu sv. Františka a jeruzalémskému gvardianovi poddaní, a od něho svých všech potřeb dostávají. Tehdejší gvardian betlémský rozený Francouz a mniši všickni Vlachové byli. Při tom klášteru byla někdy velmi pěkná Hebronměsto věže, a něco jí ještě stojí, z té se mohlo spatřiti společnost položení města Hebron i krajiny vůkol Mam- neb účastnost bre, a mimo Betlém také k ním cesta z Jeruza- vyznamenává léma vede. Bylo pak město Hebron (v naší řeči slove společnost neb účastnost, latině participatio, snad pro duchovní obecenství s největším patriarchou Kristem Pánem) nej starší v zemi Ca-naan, na vrchu rozkošném v pokolení Juda ležící. Sloulo jinače KiriathArba, totiž město čtyř mužův, protože v něm čtyři patriarchové pochováni jsou, totiž Adam, Abraham, Isák a Jákob, item Eva, Sára, Rebeka, Lia etc. Aneb jinač vykládá se město obrův, protože v něm obrové velicí bydleli, kteréž synové izraelští pomordovali. los. 15. Založeno bylo od zlořečeného Kánana, od něhož pošli Jethejští, a ti je za času Abrahama, u nichž byl pohostinu, jako i Isák a Jákob, drželi. Genes. 13. Když Jozue zemi Canaan opanoval, mělo svého zvláštního krále, jehož synové izraelští oběsili, a město Kálebovi za dědictví dali, kterýž z něho svobodné kněžské město KraJ David učinil. los. 20. Král David v něm nejprve na krá- v nem lovství byl korunován, a v něm sedm let pano- korunován val. 2. Reg. 5. Do toho města chodívali židé navštěvovati míst a hrobův, kde patriarchové leželi, a tam modlitby konali, jakož i Abso-lon pod tim fortelem svou zradu proti otci svému tam konal. 2. Reg. 15. Za času křesťanův stolice biskupská v něm byla. Nyní jest pobořené, však souditi se může po těch pozůstalých říceninách, že slavné a veliké město býti musilo. Jest však od starého Hebronu v pěkném a úrodném údolí nový Hebron, ves chatrná, a leží okolo jeskyně, kde hrobové patriarchůvjsou. 303 ir, .. , To údolí sloulo před lety Mambre, v němž Kde Abraham K J ' bydlel ta^ Abraham pod stany bydlel a tu anděly jdoucí, aby Gomoru a Sodomu vyvrátili, k sobě Mambre0'1 na noclen P^í)a^ Jim PO^ velikým dubem, jakž jej 70 vykladačů jmenují, aneb terebinthem, jakž Iosephus píše, nohy myl, od čehož potom dotčený strom od mnoha časů až do panování císaře Konstantýna Velikého ctěn a příliš vážen byl, takže pod ním veliké Pod nímž modlářství a kouření židé i pohané činívali. Až potom z«dé •• sv ]_[eiena zazc|iti a podlé něho kostel vysta-i pohane veliké ;.. , , v, , v , modlářství vetl "ala>s Pnsným poručením císařským k bis-provozovali kupu jeruzalémskému, aby tu modlářství vyko-návati nedopouštěl. Jakž to obšírněNicephorus 8. eccl. hist. 30. pokládá. Hier. in epist. Paulae, in loc. Heb. Vtom údolí jest ta dvojitá jeskyně od Abraha- Jeskvně j j j dvojitá ma za st^ra koupená, Gen. 23., v níž pohřbení leží jmenovaní patriarchové, a jakž Iosephus píše, hrobové jejich z mramorového kamene velmi pěkně a nákladně uděláni byli. Nad tou jeskyní potom křesťané kostel pevný vystavěli, ale Turci sobě z něho meschit a pevnost udělali, žádnému křesťanu ani židu tam jiti nedají, než toliko ke dveřům přijíti a skrz ně do kostela a dále nic hleděti dopustí. Ale pro temnost jeskyně z tak daleka nic se spatřiti nemůže, ačkoli plno lamp tam dnem i nocí hoří, a když do Mechy z země syrské a okolní po zemi putují, obyčejně se tu zastavují a své ceremonie při těch hrobích vykonávají. Vilh. Tyr. 2. bell. c. 3., 15. bell. sac. 6., Brei- denb., Brocard., Salign. a Vitriac. etc. Do té jeskyně My sme tam nesměli jiti pro veliké nebezpe-nemohli'11 čenství od množství Arabův, kteříž pro úrodnost kraje tu vůkol se drží a velmi ukrutně s poutníky zacházeti obyčej mívají. Ale již se zase k cestě navrátím. Naposledy jsouc hotoví do Jeruzaléma se navrátiti, složili sme se vespolek po několika dukátích a je sme conventu za dobré chování darovali. Poté rozžehnavše se vsedli sme zase na náše osly, okolo dvou hodin před večerem, a v samý večer do Jeruzaléma sme přijeli. 304 Na zavírku kapitoly a pro lepší vyrozumění stavení kostela a kláštera betlémského kontrfekt jeho tuto přiložiti sem dal. BETHLEEM Kontrfekt Betléma 305 Kapitola XXXVI. O vyjití našem k spatření údolí Siloe a některých jiných míst okolních V pondělí den památky Povýšení svatého Kříže, to bylo 14. dne měsíce září, ráno vstávše šli sme do kostela a tam zpěvavou mši a některé čtené slyšeli. Okolo nešporův vyšel s námi vicarius z kláštera a vedl nás skrze město bránou Joppenskou dolů pod horu Sión, tou cestou, kterouž sme do Betléma jeli, vždy mimo rybník Bersabe na levou ruku, až sme téměř horu Sión obešli Hora Eroge a P^li k hoře Eroge, proti hoře Sión k západu se začínající od hory Gihon, takže se téměř jedna býti zdá, i od mnohých škrybentův za jednu a túž (ale nevlastně) se drží. Nebo Gihon pokládá se kzápa-VrchvJeruza- města, tento pak vrch k poledni se klade, straně P°lední a bľl0 Pod timto mezi Siónem a nimi údolí Ben-hinnom, o němž teďdoleji oznámím. O tom vrchu píše Iosephus ant. lib. 9. c. 11., že za časův Ozi-áše, krále jůdského, kterýž se chtěl úřadu kněžského ujímati a kněžím Aronovým v něj sahati, vzav na se oděv kněžský do svatyně všed, tam chtěl zápalem vonným na oltáři Páně kadi-ti, a tak tehdáž pro ten jeho všetečný skutek že jest veliké zemětřesení stati se mělo, skrze něž tento vrch polední na dvé se rozstoupiti a jedna polovice až k vrchu Pohoršení na východ 306 postoupiti a druhá na svém místě zůstati měla, sám pak král malomocenstvím raněn byl, o čemž čteme v 2. knihách Páral. 26. kap., a směřuje k tomu zemětřesení a vrchu rozdělení Za- chariáš prorok v 14. kapitole. Amos. 1. Na ten vrch lezli sme dosti příkře po skále i , v v m - í-ij. Velikost toho a kameni, az neco malo pres polovici vrchu, tu vrchu sme k jakémus zdí obehnanému místu čtverhrannému, na 15 noh vysokému přišli. Nahoře zevnitřjest klenuté, do 20 krokův široké a 11 dlouhé, vnitř, jakž zprávu dávali, 50 noh široké a 72 dlouhé býti má. Však na vrchu že se po něm rovně choditi může. Na to klenutí sme vylezli a viděli, Zejdou do něho skrze klenutí veliké čtverhranné díry, jichž sem devět načetl, ale sedm toliko otevřených jest, a skrze ty díry čisté světlo dolů jde. Do toho místa nemůže se jinudy nežli těmi děrami jiti, skrze něž se musí po řebříce aneb jinač lézti. A vůkol té ohrady jest kus čistého pole, o kterémž obojím oznamoval „ , .. . ľ ' J Hakeldemach nám vicarius, že by sloulo pole Hakeldemach, poiej na nemz totiž pole krve, kteréž od židův za 30 stříbrných poutníky koupeno bylo, za něž Kristus Pán od Jidáše zra- pochovávají zen a prodán byl. Mat. 27. To že až posavad oddáno jest pohřbu poutníkův, jakož pak z počátku k tomu cíli koupeno bylo, a sv. Helena dala ho ten díl pro samé poutníky obezdíti a ostatek ho pro jiné křesťany zanecháno. Však na ten čas netoliko poutníci, ale i domácí všelijakého náboženství křesťané tam se pochovávají, když toliko některý dukát sangiachovi aneb cady jeruzalemskému za to dají, krom Vlachův, Španielův a Francouzův, kteříž se na hoře Sión v místě výš oznámeném kladou. Těmi děrami hleděl sem dolů a tam viděl mnoho kostí lidských a některé osoby plátnem obvinuté a obalené, nevím, celé--li čili nic, kdež také mnoho myší semotam běhalo. O té zemi divnou věc rozprávějí, že v ní každé tělo mrtvé a zvláště poutnické do 24 hodin Natompoli ľ telo mrtvé zpráchniví, že toliko samy kosti neporušené zů- v 24 hodinách stávají, a té moci že ani jinde, kam přivezená zpráchniví 307 bývá, netratí. Jakož prý zavezeno té země mnoho do Říma na jeden hřbitov, kterýž podnes slove Campo santo, to jest Svaté pole, při vrchu vatikánském, a tu že žádného Římana v sobě netrpí, ale jej v noci zase nad hrob vyvrhne, než toliko přespolní, zvláště z německého národu, ty ve 24 hodinách že v prach obrací. O čemž mnoho historikové římští vypisují. To místo od Jeruzaléma na půl míle vlaské leží. Odtud sme šli 80 krokův dolů proti půlnoci a přišli do dosti veliké jeskyně v samé skále tesané a z té díra, skrz niž se do druhé jeskyně menší, kteráž jest proti západu, lézti může. O těch jeskyních pravili nám, že v nich ně- f oIniůvkreJŠI kteří Z učedlníkův Krista Pána Pro strach židov" ský v čas utrpení Krista Pána se skryli. Okolo těch jest několikjiných jeskyněk a skrz některou sejde do dvou, do tří etc, a mají z nich některé nápodobné býti jeskyni dvojité v Hebronu, o níž nahoře psáno jest. Jsou tam také mnohé hroby, z nichž jeden vlastně i s jeskyní hrobu Božímu nápodobný býti má, totiž že jest při straně zdi příční do skály vtesaný a do té jeskyně že jest úzká díra aneb dvéře, kteréž se kamenem zakládaly. Pravili nám také, že před lety v těch děrách pousteníci a heremitae řečtí i katoličtí se zdržovali. Od těch jeskyní šli sme dolů s vrchu na 300 krokův skrz udo-udojí lí Benhinnom aneb Gehinnom. V tom údolí židé Benhinnom veliké modlářství provozovali a modlu Moloch z mědi slitou v podobenství královské osoby s roztaženýma rukama tu měli. Do té dávali živé dítky své a ohněm tu modlu obkládali a své dítky na prach pálili. 3. Reg. 11., 2. Páral. 28. 33, Ierem. 7.,Actor. 7. Jakož i král Achas, Mana-Pokuta sses a^n* králové jůdští své dítky pálili. 4. Reg. modlářství 16. 21. Pro kteréžto modlářství a ukrutné dětí svých vlastních moření dopustil Pán Bůh v tom údolí takové krve prolití na lid jeruzalemský skrze assyrského krále, že na tisíce těl mrtvých v něm nepochovaných leželo, ptactvu a zvěři k sežrání, od čehož nesloulo prvním jménem, ale bylo nazváno údolí zabíjení. Izaiáš 30., Jeremiáš 7. 19. 32. kapitola. 308 V tom údolí rozkošné zahrady a rybníky byly, studnice Siloe a potok Kidron k straně východní skrze ně tekly a velmi rozkošné je dělaly, až i zahrada královská tam byla, v kteréž byla studnice Rogel a kámen Zoeleth, o nichž se častá studnice zmínka činí.los. 15.18.,2. Reg. 17., 3. Reg. 1., Rogei a kámen Cant. 4., 4. Reg. 25., Ier. 39.52., Iosephus 7. an- Zoeleth tiqui. 15. et9. arit. 11. My tehdy přišli sme k jakés cisterně bez vody v samé skále vytesané, o té nám pravili, že to jest ta, o níž v 2. kn. Machab. v 1. kapitole zmínka se činí, že když byli židé do Persie zajatí, oheň z oltáře tam dali a kamenem díru přikryli. Až po mnoha letech, když se z zajetí vrátili, o tom v pamětech tejných poznamenáno nalezli, kde by ten oheň skrytý byl, že ho hledali, ale žádného ohně nenalezli, než toliko vodu zhustlou; té nabrali a oběti na oltáři ní polili, kteráž z sebe u přítomnosti lidu oheň dala, a tu zase ohně svatého k službám chrámo- „, „ ' Onen svaty vým dosáhli. To jest ta cisterna v zahradě královské kamenem Zoeleth zakrytá, jakž sem teďmálo výš napsal. Odtud sme šli 400 krokův blíže k Jeruzalému a přišli k jakýms starým zdem, u těch jest místo čtverhranné obezděné, nápodobné sádce malé, v níž voda byla, a do té sádky z skály hluboce do vnitřka vytesané teče. O té studýnce a vodě pravil vicarius, že jest studénka Siloe Studnice Si,oe a natatorium, totiž rybníček neb kupadlo Siloe. Ta studnice vychází z hory Sión proti východu, vodu zdravou, libou a čistou má, a jde z ní potůček do potoka Kidron. Tu studnici dal zpraviti král jůdský Ezechiáš, 4. Reg. 18., a Sellum, syn Choloziášův, kníže židovské. Nehem. 3. V té studnici Kristus Pán onomu z přirození slepému, pomazav mu prvé očí blátem, velel sobě oči umyti, což . s,ep^ • iv v. .i i ľ íi i' v. v i i r / /-> od Krista Pána jakž učinil, prohlídl a zdrav ucinen byl. Ioh. 9. uzdraven Na kterémžto místě okolo té studýnky stál před lety pěkný kostel Salvatoris illuminatoris nazvaný, to jest Spasitele osvěcujícího, ale nyní jest pobořený a ty staré zdi svrchu dotčené ještě od něho zůstávají. Niceph. 8. c. 30. Před zkázou Jeruzaléma všecky vody i tato studnice téměř vyschly, 309 protože se z nich voda prodávala, a jak Titus město oblehl, v takové hojnosti z ní voda tekla, že hovadům a všemu vojsku, i k zavlažování zahrad postačovala. Ioseph. 6. bell. 6. _ . . Ta voda z té studnice jest od pohanův velice StudniceSiloe ,v , J , v . , od pohanův vazena a podnes skutkem to poznávají, ze jest u vážnosti jím velmi prospěšná, a jakž Salig. tom. 10. cap. 1. píše, že pohanům kozlem smrdícím od smradu pomáhá, v níž se oni hned z dětinství pro tu věc myti obyčej mají. Od té studnice šli sme proti poledni 80 krokův a přišli k jakémus starému a velikému štěpu samotně pod vrchem stojícímu, okolo něho dole jest okrouhle kamením obkladeno; o tom pravili, že na tom místě Izaiáš prorok, kterýž do 70 let v Jeruzalémě prorokoval, z rozkazu krále Manassesa pi-Kde Izaiáš lou na dvé přetřín byl. Mezi tim kamením mají pror?k pi,ou Turci obzvláštní kámen ven nad jiný vystavený, pretnn u to^o §e moc|iívají a sv£ náboženství, jako by tu meschit byl, konají. A drží za to, že tu dotčený prorok pochovaný leží. Hier. arg. in Esaiam, Brocard. it. 6., Breid. 6. Iulii. Ten vrch, pod nímž ten strom stojí, jest hora Vrch zhoršení Zhoršení nazvaná a leží od Jeruzaléma k poledni východnímu, blízko hory Olivetské. Na té hoře král Šalomoun v své starosti dal vystavěti chrám modlářský svým ženám, v kterémž se i sám klaněl. 3. Reg. 11. Nedaleko od toho stromu Izaiášova viděli sme hrob čtverhranný, z pouhé skály vytesaný, a od skály vrchu, z něhož dělán jest, na šest noh oddělený, okolo toho čtyrmecítma sloupův dílem dorickým z též skály stojících a na těch dva kameny jako krancle vycházející a pěkně vytesávané, na nichž stálo kus skály, na způsob diamantu špičatého vytesané, špicí k nebi obrácenou, a vůkol něho veliké hromady malých kamení. O tom hrobu pravili, že jest jej sobě Abso- H™b, „ Ion, neposlušný syn otce svého Davida krále, Absolonuv ' ^ J J ' za živobytí svého ustavěti dal, v němž (ač trojím kopím na stromě prohnán byl) však přece pochován býti měl. 2. Reg. 18., Ioseph. 7. ant. 10. To pak kamení drobné že Turci 310 a jiní pohané na znamení jích proti němu mrtvému zlobivosti a potupy, pro jeho protivení se otci svému, kdykoli tudy chodí, házejí. Blízko toho jest jeskyňka v skále vytesaná, vně nad derou pěkně korintským dílem ote- Hrob krá,e .. , Manassesa sana; v te, pravili, ze kral Manasses, a jim, jozafata že král Jozafat pochován byl. Odtud obrátili sme se k údolí Jozafat, a co by mohl dvakrát z lučiště dostřeliti, přišli sme k jakési studýnce pod vrchem ležící. Do té jsou dvéře proti východu, skrz kteréžto sme šli dolů šíjí v skále vytesanou po mnohých stupních kamenných, a te-prv hluboko dole jest dotčená studénka čisté a čerstvé vody. Z ní sme pili a zdála se tak chutná býti, jako bychom mléko čerstvé pili. O té pravili, že by Studnice sloula studénka Rogel, o níž sem nahoře zmín- oge ku učinil. Vyšedše nahoru, šli sme podlé potoku Kidronu proti půlnoci údolím Jozafat a poté vrchem nahoru k městu do brány sv. Štěpána a v městě sme se obrátili nalevo proti straně polední, až sme nedaleko cesty k jakémus čtverhrannému zdmi obehnanému místu došli. V té ohradě viděli sme jako sádku nějakou čtyř loket hlubokou, okolo 20 krokův dlouhou a 12 širokou, z jedné strany leží při zdech placu kostela Šalomounova, z druhé při zdech městských, a dvéře má naschvál vyzděné, do té sejde po stupních dolů, když voda jest, aby se brati mohla. Tehdáž v ní nebylo nic vody, než v jednom místě drobet bláta a místem trávu zelenou znát, ale že časem zimním tam bývá. O tom pravili nám, že sloul a ještě sluje piscina Probatica, židovsky Bethesda, totiž dům vylévání, protože se tam vody dešťové vylévaly, česky rybník Bravní. Ten král Rybník Bravní Šalomoun pro potřebu chrámu udělati dal, aby v něm ovce k obětem od nečistot vypírali. Cant. 4. etc. Toho rybníku voda bývala jistých časův do roka zakalována a pohnuta, a kdo po tom pohnutí nejprve do vody se dostal, ten se na každou nemoc (byť jak chtěla nezhojitedlná byla) Vodavněm ihned zhojil. uzdravující 311 Vedle čehož potomních let, za časův Krista Pána, okolo toho rybníka byl dům vystavený a vůkol něho pavlače byly, tam nemocní na těch pavlačech leželi, a jak by anděl vodu zakalil, aby buďse sami, aneb cizí pomocí z té pavlače do vody sebou hodili, na to číhali, takže ten dům místo špitala byl. Jakž toho příklad nacházíme na jednom od Krista Pána uzdraveném, kterýž 35 let nemocný a sklíčený ležel, vždy očekávaje, aby se jednou nejprve před jinými do té vody dostatí mohl, ale po ta všecka léta toho se mu dostatí nemohlo, protože sám sebou hnouti nemohl a jiný žádný mu pomoci nechtěl, až jej Kristus Pán té práce zprostil. Ioh. 5. Iosephus píše, že ta voda bývala co krev červená. Ioseph. 6. bell. 6. Svatý Jeroným svědčí, že za jeho časův místem červená voda se ukazovala, a ta velmi zdravá byla, tom. 3. de lo. Hebr. lit. B. Odtud šli sme přímo skrze město a přišli k večeru do kláštera do našeho lozumentu a tu sme přes noc odpočívali. 312 Kapitola XXXVII. O vyjití našem do kláštera sv. Kříže, odtud navrácení se do kláštera svatého Salvátora a o druhé chůzi do kostela hrobu Božího, až i o pankétu, kterýž sme konventu připraviti dali V úterý po památce Povýšení svatého Kříže, to bylo 15. dne měsíce září, ráno, když bylo po mši, vicarius s trucelmanem a my poutníci šli sme pěšky ven z města skrz bránu Joppenskou k západní straně, na půldruhé míle vlaské od Jeruzaléma, cestou rozkošnou mezi vinicemi a zahradami až do jednoho kláštera, svatého Kříže nazvaného. __v,v J sv. Krize Když sme před dvéře nízké, plechy železnými obité přišli, na ty vicarius kamenem zatloukl, kdežto nám otevřeli a nás do kláštera pustili. I šli sme do kostela dosti prostranného a pěkného, klenutého a kamenného, až k oltáři, kterýž na východ stál, a ten obcházejíce (neb se vůkol něho jiti může) ukazovali nám pod ním díru a v ní kmen stromový, jejž pravili palmovým býti, a z toho že díl kříže Kristu Pánu odťali a udělali. Ačkoli někteří píší, že by kříž Krista Pána z jakého dříví z čtverého dřeva udělán býti měl: totiž štok do kriz Krista země z cedrového dřeva, aby neshnil, to, což Pána udě,án z země vycházeti mělo až na výš, z cypřišového, byI protože vysoký a rovný strom jest, příční kus z palmového, aby se proroctví písně Šalomounové naplnilo: Ascendam in palmám 313 et apprehendam fructus ejus, cap. 7., totiž, vstoupím na palmu a natrhám ovoce jejího, titul pak z olivového udělán byl. Mon-tevilla, Iohan. Schwallart a jiní. V tom kostele byly malované osoby některých patriarchův, prorokův a apoštolův, při nichž jména jejich napsána byla, ale málo se jích vlastně pro starost přečisti může. Vtom klášteřejsou křestanégeorgiani, vlasky Klcister krcstži" • i ^ r ^ , * j 11 ^ , * , , „ zorzani, o nichž mze psáno bude, kdež take sve- nu\ georgianuv ' ^ ' ho biskupa stálým bytem mají a před utisky pohanskými bezpeční sou. Nebo ačkoli neveliký jest, však velmi tlusté a vysoké zdi má. Ten jejich biskup nás přívětivě přivítal, jakož potom, když sme klášter spatřili, nám fíkův a vína v hrozních čerstvého dal, my pak majíce k tomu s sebou přinesený chléb, sejr a víno, tu sme chvilku poseděli a posnídali, potom zase jim poděkovavše do Jeruzaléma okolo poledne sme se odtud navrátili. V čas nešporní gvardian s mnichy a z nás tří poutníci toliko, jmenovitě pan Heřman Černín, pan Antonio Donato a já třetí, vyšli sme z kláštera přímo před kostel hrobu Božího a tu sme Turky na nás očekávající, aby nám dvéře kos-Podruhé ^Qm\ 0tevřeli, shledali. Neb to před tim dnem hrobu Božího gvardian skrze trucelmana objednal. Avšak puštění dříve nežli nás do kostela pustili, od každého z nás o polovici méně, nežli sme ponejprve dáti musili, totiž toliko pět dukátů vzali, krom mnichů, totiž sv. Františka bosáků, kteříž po všem tureckém panství nic nedávají. Jiní duchovního řádu, jakéhokoli náboženství, polovici toho, co jiní světského řádu křesťané, berní a daní tureckých platiti musejí. Kdo by pak chtěl, aby za mnicha řádu svatého Františka prošel, toliko pleš sobě na hlavě udělati dá, bude za takového přijat, však byl-li by od koho Turkům prozrazen, bez milosrdenství život ztratí, a to u nich obyčejnou ukrutností na kůl zaživa vbit bude. Přijavše peníze počtli nás všecky pořád, a pustivše nás do kostela, v něm nás zavřeli. My pak šli sme nejprve před kapličku hrobu Božího a klekše pomodlili sme se. Odtud povstavše 314 šli sme do káply blahoslavené Panny Marie, v kteréž podobně, jak sme do ní vešli, modlitby náše sme vykonali. Potom gvardian s mnichy začali zpívati complet, po vyzpívání ho šli sme s procesí vnitř vůkol kostela, bosýma nohama po místech svatých popořádku s týmiž ceremoniemi, totiž s zpíváním hymnu a s svící hořící etc, krom že se s námi na každém místě gvardian dlouho nezastavoval a o každém místě řeči obzvláštní jako při prvnější procesí nečinil. Po procesí chodili sme semotam po kostele, jej vedle vůle své spatřujíce. Potom zavolali nás mniši do refectorium, s nimiž sme trochu salátu a chleba pojedli a po trunku vína se napili, a brzo na odpočinutí do výš vypsaného sklepu se odebrali. V středu den památky svaté Lidmily, to bylo 16. dne měsíce září, ráno, jak se počalo rozednívati, přišel pro nás vicarius do sklepu, s kterýmž sme ven do káply blahoslavené Panny Marie vyšli, a odtud se gvardian se všemi mnichy a námi nahoru do káply Calvariae aneb Golgata Hora ^vanae „ , , v . . u v , ! aneb Golgata vedl, kdež na se vicarius roucho mesne vzal, a my stáli bosýma nohama, majíce svíce hořící v rukou. Přistoupil pak k oltáři, který naproti východu stál, při straně polední na místě, kde Krista Pána na kříž přibíjeli, a tu nám mši četl. Po mši gvardian na se jiné, mnohém pěknější roucho mešné vzal a šel s námi odtud dolů do kostela až k jeskyni hrobu Božího, kterouž sme, mniši napřed, vicarius s gvardianem za nimi a my zadu, pořádně potřikráte vůkol obešli, zpívajíce hymnu nahoře položenou. Potom všel gvardian do jeskyně se dvěma mnichy, z nichž jeden epištolu a druhý evangelium zpíval. Byl pak na hrobě Božím přistrojený oltář, na němž p. gvardian mši sloužil, a my mezi mnichy vně před kapličkou hrobu Božího latinskou mši zpívali. Když bylo po pozdvihování, vedl jednoho každého z nás tří popořád vicarius do kapličky před oltář hrobu Božího a tu nás p. gvardian s mnohými ceremoniemi (jakž to v obzvláštní kapitole níže poznamenám) na ry- Na rytířstvo , ,. 1 t-»^'i i .1 pasovaní tirstvi hrobu Božího pasoval a světil. 315 Po vykonání toho všeho vyšli sme zase ven do velikého kostela a tu s svícemi hořícími opět potřikrát kaplu hrobu Božího obešli a Te Deum laudamus zpívali, až se čas domův navrácení přibližoval, v kterémž přišli Turci a nám kostel zase otevřeli a jednoho po druhém čtouc na plac před kostel vypustili, a to bylo okolo času poledního. I vracovali sme se s radostí do kláštera a tu s chutí obědvali a ten den v klášteře zůstali. Ve čtvrtek po památce sv. Lidmily, 17. dne měsíce září, my tří vnově pasovaní rytíři majíce o tom zprávu, Rytíři vnově ^e ten obyčej byl, že novotní rytíři conventu pasovaní kon- nějaké hody a pankét přistrojiti dávají, také sme ventupanket J J * r j j ■> připraviti dali se na tom snesli> ze se podlé obyčeje toho za-chovati chceme. Pročež uznavše k tomu vicaria nejpříhodnějšího pro známost a vzácnost jeho býti, dožádali sme se ho za radu a pomoc k zhotovení potřeb k takovému kvasu náležejících. O čemž on nám o všem upřímně, co a jak by to býti mělo, oznámil a to zhotoviti připověděl, takže jest se toho daleko méně, nežli sme na to pomysliti uměli, vyhledalo. Načež sme mu koliks dukátů dali a on za ně kuřat, slepic, koroptví (kteréž po třech majdyních, to udělá 8 krejcarů, bral) a jiného masa a ovoce všelijakého nakoupil, a to vše v kuchyni konvent-ské připraviti dal. Především zvali sme gvardiana, všecky mnichy i náše čtyry spolutovaryše, a je povolné shledali, přes to gvardian poručil své víno dáti věda, že bychom tak dobrého v Jeruzalémě dostatí nemohli. O polednách, když čas obědu byl, od mnichů na třech tabulkách aneb stocích dlouhých v refectorium přistrojeno bylo, a přišed p. gvardian a jiní hosté, od nás přivítáni byli. Kdež se p. gvardian s vicariem a jednim starým mnichem (kterýž před nim gvardiánem byl) za jednu tabulku posadil, za druhou mniší, a my poutníci za třetí sme se posadili. Poté nám nosili jídlo na malých miskách, každému obzvláštně na jiné misce, začavše maso vařené, až i pečité, a to každému po jedné koroptvi, po kuřeti, a co tak drobného bylo, po jednom kusu (že se každý dobře najesti mohl a najedl) dávali. 316 Mezitím byli sme všickni dobré mysli a v tom convictu sobě dobře (neb na nás nepršelo) poseděli, proti některých starých radě a učení, kteříž hody spo- Staří hody léčné zavrhovali a haněli. Jako císař Augustus potupovali Octavianus, ten zváni jednoho k druhému pro jídlo zapověděl, ale kdo by koho poctiti chtěl, tomu jídlo posiati a jemu je darovati měl, a to proto, že prýjakož při hře obyčejně se bohu zlořečívá, tak při hodech o lidech nepřítomných se zle mluvívá. Suetonius Tranquillus. Cicero píše, že Cato Censor soudil, že kdo jde k druhému k jídlu, svou svobodu tratí, pochlebuje a mnoho proti své vůli činí, čehož člověk srdce udatného podstoupiti nemá. Aeschines, řečník slavný, propověděl, že tři věci člověka chvály hodného činí: totiž když kdo rád a s chutí do kostela chodí, na vojnu z potřeby, ale na hody ani dobrovolně, ani z přinucení nechodí. Avšak naproti tomu všech vlídných, ctnostných a dobrou správu a regiment zachovávajících národů ten obyčej byl, že netoliko obecních a obzvláštních hodův a kvasův nezapovídali, aleje nařizovali, odkudž v říši (nad niž těchto časův správnějších obcí není) zůnftstuben a jiná místa k společným shledáním a poseděním vystavená pošla. Nebo jakož se pokrmem a nápojem tělo posilňuje, tak duch a mysl svými krměmi, kteréž přitom obyčejné bývají a býti mají, totiž rozprávkami příhodnými, přátelskými a poctivými se občerstvuje a od zlých aneb těžkých myšlení, hněvu, svárův etc. se vyprazdňuje, a z toho známost přátelství a dobrá vůle, jakž o tom mnoho staří psali, pochází. Plutarchus convival. quaest, Athenaeus a jiní. Národ francký nad jiné tu chválu od dávních časův měl, že přátelé, příbuzní a známí často své doma přistrojené krmě k jednomu snášívali a spolu s radostí (s mnohým přitom rozmlouváním a kratochvílením) večeřívali, jakž se to posavad u nich skutečně a chvalitebně plní. Kdo o kvaších a hodech pěkné discursy a leges věděti chce, ten sobě Stephani Gvazzi Convivium casalinum, Mensám philoso-phicam, De symposiis a jiné knížky o tom vypisující přečisti může. 317 Kapitola XXXVIII. O spatřování některých míst vně za městem a strojení se na cestu V pátek po sv. Lidmile, 18. dne měsíce září, vstávše ráno nejprve do kostela, potom když čas byl, k obědu sme šli. Okolo nešporů vyšli sme s vicariem a dvěma mnichy ven z města branou Joppenskou a od brány obrátili sme se k pravé straně proti půlnoci a šli na díle vedle zdí městských, kteréž nám po pravé ruce byly. Potom sme se mezi vinice, až k místu okolo míle vlaské od města, do jakéhos dolu aneb jámy dosti hluboké a široké, nápodobné jako by tu někdy lom kamene byl, dostali, do kteréž když sme sešli, uhlídali sme v ní dva Araby a jednu starou babu arabskou stati. Ta se na nás nejvíce potřásala a kamení chápala, chtíc nás odtud odehnati. Ale my směji i ty dva Araby koliks majdyny spokojili a pěkně odtud vybyli. Tu v témž dole jest při samé zemi díra proti východu, nízká a úzká, sotva co člověk po břiše prolezti může, a jest z samé skály vytesaná. Kdež sme koliks svěc, které sme s sebou přinesli, rozsvítili a do té díry na tři lokty zdýlí při zemi rovinou, jeden po druhém po břiše, hlavou napřed, proti západu lezli, až sme se tam všickni dostali a spatřili vnitř sklep okrouhlý, veliký a vysoký, z samé skály vytesaný, z kteréhož se do jiných malých 318 sklípků dveřmi, kteréž vůkol a vůkol jsou též z samé skály vytesané, chodí. V těch sklípcích stojí hrobové z kamene velmi pěkně tesaní, někteří od země půldruhého lokte zvýší a půlčtvrta zdýlí, a zase někteří větší i menší. Mezi nimiž byli někteří svrchu otevření, v kterýchž sme kosti a těla zpráchnivělá viděli, Hrobové a v některých nádoby pěkné s přikryvadly, obé starých králů kamenné, do nichž popel z pálených těl mrt- jůdských vých vložený byl, jsme spatřili. Dvéře při těch sklípcích nejsou vstavené, ale Dvére z samé velmi mistrovsky z holé skály jednoho kusu vy- skály vytesané tesané, při kterýchž není žádného kovu ani dřeva, a jsou malé pídi ztlouští a zvýší jako jiné dvéře. Otvírají se tak snadně, že když jeden malým prstem postrčí, otevřití je i zavřití může, kromě že se nezamykají. Takových dveří při těch sklípcích ještě několik bylo, ostatek jich na zemi vyvalených a rozražených leželo. V tom pak sklepě i v těch sklípcích jest tma, nebo tam žádného okna není, a proto sme svíce míti musili. A vpravdě sme se těm hrobům i dveřům, tak nákladně a řemeslně vyrývaným a mistrovsky vytesaným, dosti nadiviti nemohli. O těch hro-bích pravil vicarius, že byly králův jůdských a jeruzalemských, a v těch že z většího dílu pochováni byli, což dosti k víře podobné pro způsob jích královský jest. Majíce čas vyjiti, prošli sme skrz ty sklepy ven až skrz dotčenou díru na světlo, neb ve všech těch místech tma jest, a odtud sme se do kláštera našeho odebrali, Pánu Bohu děkujíce, že jest nám předsevzaté pouti vedle úmyslu a žádosti naší požehnati a toto poslední míst svatých zhlédnutí v zemi Svaté dokonati dáti ráčil. Nebo sme se tu již déle zdržovati nemínili, ale přestávše na tom, co nám pán Bůh v tak krátkém času bezpečně a pokojně dal spatřiti a poznati, dále a jinam, dokud čas sloužil, sme se strojili. A protož chtějíce odjeti, radu sme mezi sebou drželi, jakého by kdo úmyslu a vůle byl. Některým patria a vlast příliš sladká 319 a milá byla a hrubě jim v hlavě ležela, protož přímo domů z Jeruzaléma se strojili. Pan Antonio Donato chtěl do Damašku skrz Samaří a Gali-lej, a odtud zpátkem do Tripoli, až potom domu seíľodjetí Jet*" Panu Černínovi a mně ležela v mysli idea z Jeruzaléma jiných míst svatých a nejpřednějších po zemi židovské, jako Egypta, hory Sinai etc., a do těch sme sjeti chtěli. Lampert Nydrlander v Jeruzalémě v klášteře zůstati žádal. Neb tak nám na cestě v Cypru ostrově přislíbil a peněz, na něž by trávil a domů cestoval, neměl. Tak tedy strojili sme se co nejdříve vypraviti a zatim skupovali sme všelijaké potřeby, obzvláštně od rekův, Jaké věci maronitův a jiných křesťanův všelijaké dřevěné, s sebou pout- hliněné a kamenné věci: Agnus Dei svěcený, níci domu vozí , v , ,.v, 0 , , , „ v, z země Svaté knzky, pateré, kapličky na způsob hrobu Božího, z bílé hlíny udělané a jiná řemeslná díla, jimiž bychom přátely doma v vlasti své obdařiti a sobě některé na památku chovati mohli, jako z hory Tábor proměnění Krista Pána, od cisterny, kde Kristus Pán s Samaritánkou rozmlouval, z Nazaretu, kde anděl Páně blahoslavené Panně Mariji početí Krista Pána zvěstoval, vody jordánské, z Jericha z domu Za-cheova, z hory Quarantena, z Betanie ze tří míst, z místa, kde Kristus Pán učedlníky pro oslici poslal, z hory Olivetské, kde na nebe vstoupil, kde se krvavým potem potil, z Getsemane, kde jat byl, z údolí Jozafat z několika míst, z studnice Siloe, z údolí Benhinnom, z hory Pohoršení, kde svatého Izaiáše přeřezali, z jeskyněk učedlníkův skrejší, od Zlaté brány, z hory Sión, z několika míst v sobě obsahujících, z kláštera hory Sión a co se v něm obsahuje, z domu, kde se sv. Anna a Joáchym narodili, z chrámu Šalomounova, z domu Pilátova a ze všech míst cesty kříže nahoře jmenovaných, z hory Calvarie, hrobu Božího, kde sv. Jakub sťat, z pole Acheldema, z hory Gihon, z Emauzu, z hor jůdských, kde sv. Alžběta bydlela a tam píseň Magniflcat od Panny Marie zpívána byla, z domu sv. Jana Křtitele, z domu Zachariase, z Betléma, z jesliček, obřezaní Krista Pána etc., z místa Angelus adpastores, z Hebron a jiných mnohých míst 320 země Svaté, potom z hory Sinai, Oreb, z egyptských míst několika, ty všecky v Jeruzalémě se prodávají a já sem jich nemálo s sebou do vlasti přivezl a přátelům rozdal. Také věděti sluší, že na všech těch a jiných tuto nepoložených místech, někde všech, někde na sedm let hříchův odpustkové od gvardiana a vicaria, Odpustkoyé ^ ° 'v zemi Svate s jistými v místech každých činěnými ceremoniemi a říkáním evangelických textův a modliteb, se zvěstují a z štědrosti i hojnosti hlavy církve katolické za poklad duše všem pravým a věrným katolíkům se darmo a z milosti darují. Mezitím, když sme sobě ty věci spravovali, Lampertus nám comedii, až i tragedii svými ne- ° lampert°vi způsoby začal. Nebo uznav, že tu našeho bytu přes dva neb tři dni nebude, dělal se nemocným, a lehv do lůže stavěl se, jako by zimnici pálčivou a hlavní měl, ledacos před mnichy mluviti začal a je k tomu, aby ho mezi sebou živili, při-vesti usiloval. My na díle vědouce jeho úmysl, jemu sme toho přáli, a to, že se mu jídlo do komory posílalo, způsobili. A když sme do komory po večeři na odpočinutí přicházeli, ještě sme jemu našeho vína (kteréž podlé obyčeje dosti v velké konvici za námi i s sklenicí přinášeli a přes noc nechávali) udělovali. Ale milý Lampert, snad dlouhým a nepřinuceným líháním přes celý den jsa k tomu přiveden, v noci, když sme leželi aneb seděli a spolu do některé hodiny rozmlouvání mívali, vstával a nejprve se konvicí vína zašancoval a ním se uzdravoval, poté divné trety, tance, šprýmy, ^"pej* Jsa li * i * i - - a l - u zdrav dělal se skoky etc. provozoval, takže nam dosti smíchu nemocným a kratochvíle působil, zvláště mně, kterýž sem pro veliké, pálčivé a neobyčejné nežity, jimiž sem od cesty z ostrova Candie až do té chvíle na těle mém bolestně trápen byl a v těch velikých horkách jak jim hověti žádnou měrou nevěděl a do několika hodin na noc usnouti nemohl. A vskutku mnohé směšné způsoby a moci vína rozdílné vedle přísloví a poznamenání starodávního sem při něm spatřil. Nebo v. , ľ ľ Vino pri clove- (prý) první trunk zahání žízeň, druhý dělá roz- ku devaterou koš, třetí pokušení, čtvrtý opojuje, pátý hněv moc působí 321 vzbuzuje, šestý svár, sedmý třeštění mysli, osmý sen a devátý nemoc vzbuzuje. Blaze, kdo tomu rozumí a příčin uchází. Jakož pak i nebohému Lampertovi z žertu a smíchu žalost pošla. Nebo některé chvíle, dřív nežli mnich, kterýž za námi víno přinesl, dobře z komory vystoupil, Lampert vedle obyčeje svého sobě vyvstal a kvapně k vínu s zpěvem v nydrlanském jazyku se uspíšil, takže mnich něco toho zaslechl, až i gvardiánovi o tom o všem oznámil. Pročež nazejtří přišel k němu gvardian a do ohledávání pulsu se mu dal a uznav, že mu nic nebylo, napomínal ho pěknými slovy, aby již vyvstal a do vlasti se strojil, že s pomocí Boží zdravým jest. Ale když se Lampert přece nemocným dělal, gvardian kjiným lékům přistoupil a jemu přísně oznámil, aby se tim netroštoval, jako by tu za příčinou nemoci zůstati mohl, že oni ho přijíti nemohou a nesmějí přes počet již prvé nařízený a doplněný, ale nebude-li chtíti dobrovolně vyv-stati, že ho před klášter vynesti a na ulici položití dá. Tak nebohý Lampert vol neb nevol vstáti musil a nás se přídržeti strojil. Načež jiní poutníci jemu krátce všecku naději odňali a jeho se ujiti nechtěli, až sme pan Černín a já jeho zase na svou práci vzíti a vychovávati musili, jakž o tom níže položeno bude. Posledního dne bytu našeho v klášteře učinivše poděkování p. gvardiánovi a všemu konventu z velikého přátelství a dobrého chování, složili sme se vespolek po několika dukátích a jím smeje darovali, i co za listy testimoniales a jiné daryjejich od svěcených věcí náleželo, je pěkně spokojili a nazejtří odjeti hotovi byli. Zatim pak, nežli k dalšímu předsevzetí putování našeho přistoupím, ještě některé přináležející discursy k zemi Svaté a pouti jeruzalémské tuto položím. 322 Kapitola XXXIX. O způsobu starého města Jeruzaléma, jaké bylo od počátku v své celosti a slávě, prvé nežli je Římané do konce vybojovali a zkazili, což se brzo po nanebevstoupení Krista Pána stalo Město Jeruzalém leželo právě jako centrum uprostřed světa, Gene. 48., Ezech. 5., Psal. 74., na vysokých horách, Deut. 32., Sirach. 46.,Esai. 36.,Mat. 20.,Lucae 10.,Act. 8., prameny vod čistých a zdravých se prýštících, Gen. 14., 2. Páral. 20., Psal. 46.48., Strabo geograph. lib. 6., Plinius, Tacitus de bello Iudai. lib. 21., v zemi úrodné, mlékem a strdí oplývající, jůdské aneb židovské, v losu pokolení Ben- Cnvá,a města jaminova, Ioseph. de bello lib. 3. c. 2., jako nějaký zemský ráj a rozkošný paradisus, obraz aneb figura onoho budoucího věčného města Božího a ráje v nebesích, Esai. 45., Apoc. 21., adGalatas4. Město zvolené svaté, Psal. 68., Esaiae 52., Ier. 2., Dan. 9., Tob. 13., Nehem. 11., figura církve Boží, Ioel. 3., Ephes. 1.5.,1. Corinth. l.,l. Timoth. 2., Hebr. 2.,Apo-cal. 21.22., město pravdy, Psal. 85.,Zachar. 8., spravedlnosti, Esaiae 1., Ier. 23., město hlavní vší země jůdské, 2. Samuel. 5. Sumou bylo nej šťastnější, netoliko že je Pán Bůh všemohoucí zákonem a učením svým božským, mocnými a moudrými králi a kněžstvem svatým za staré církve obdařiti ráčil, ale seslav Syna svého jediného v těle na svět, v tom městě skrze něho nej-větší divy, nejvíce učení, umučení, ukřižování, zmrtvýchvstání, 323 nanebevstoupení, Ducha svatého seslání a skrze evangelium nové církve vzdělání, působiti ráčil, jakž to vše v Biblí svaté Starého a Nového zákona zapsáno máme. Léta od počátku světa 2023 za času Abraha-Město Jeruza- ma patriarchy byl král Melchizedech, ten město me.m. , Krale Jeruzalém nejprve založil, protože na tom mís-Melchisedecha ,v v. v , v v,v založeno te' P° Porazce ucinene ctyr kraluv, ktenz Lota, bratra Abrahamova, jali, Pánu Bohu obětoval a tu bydlíval, Gť/2.14., Ioseph. lib. 1. ant. Iud. c. 10. etlib. 7. bell. 18., a sloulo tehdáž Salem, totiž pokoj aneb pokojné. Po nemnohých letech opanovali zemi i město Chananejští, jinač Jebuzejští, od Jebus, syna Chanaan aneb Cháma, syna Noe, pošlí, od čehož sloulo, dokud je drželi, Jebus, totiž 824 let, až do časův Jozue, kterýž uvedv syny izraelské do země Chanaan aneb židovské, krále jebuzejského jeruzalémského zabil. Avšak to město za časův Jozue nebylo dobyto a Jebuzejští z něho nebyli vyhnáni, nýbrž ačkoli synové izraelští okolní zemi všecku opanovali, nicméně je samé přes tři sta let trpěti musili, až král David, kterýž božskou pomocí hor okolních se zmocnil, je nenadále a silně oblehl. A. . Bylo za času toho obležení tak pevné a tak Pevnost hradu J ^ Sion mnoho sobě v něm Jebuzejští zakládali, že mís- to branných soldátů množství chromých, kulhavých, slepých a jinač nedostatečných lidí na zdi městské postavili s mnohými posměšnými řečmi, dávajíce znáti, že ho takoví mohou obrániti a že se žádného nebojí. Ale vždy s božskou pomocí přemoženi a z města vyhnáni a na díle pomordováni byli. Město pak od Davida krále opraveno a rozšířeno, na hoře Králové kteříž ^ion zámek slavný vystaven, stolice královská v Jeruzalémě na něm založená a za hlavní město všeho krá-kraiovaii lovství jůdského vyzdviženo. Sloulo Iebussa- David lem, ale potom místo b bylo r proměněno, totiž Ierusalem, snad od Řekův, kteříž v svém jazyku jmenovali je Ierosalem neb Ierosolyma, totiž chrám pokoje aneb chrám v Solimě, pro vznešenost chrámu od krále Šalomouna vystaveného. 2. Reg. 5., 1. Páral. 11., Ioseph. 7. ant. c. 3. 324 Po smrti krále Davida byl králem Šalomoun, . , v . , .. . ,v... Šalomoun syn jeho, ten mesto velice zvelebil a okrášlil. Neb mimo mnohé paláce a pevnosti v něm vystavené chrám ten sám byl dostatečný k zvelebení, nercili města, ale vší krajiny. Jak nesmírného bohatství od zlata a stříbra, kteréhož sobě jako kamení nějakého při užívání k ozdobě chrámové málo vážili, jak od drahého cedrového dříví, mramorového kamení a jiných věcí drahých k němu potřebováno bylo, o tom obšírně text svaté Biblí svědčí, 3. Reg. 3. 5. 6. 7.9.10. etc, Ioseph. lib. 8. anti. c. 2. A já sem toho také něco nahoře v jiném místě položil. Po čtyřicíti letech panování Šalomounova Roboam Roboám, syn jeho, v něm dvůr držel. Ačkoli pak j ii- i i ' j -i j ji Jeroboam desatero pokolení izraelské od neho odpadlo a Jeroboáma sobě za krále zvolilo, však Benjamin a Juda pokolení při Roboámovi a při jeho potomcích zůstalo a vždycky se více zlepšovalo, od čehož tehdáž oboje království svého vlastního jména dostalo, jeruzalémské aneb Roboamovo sloulo Juda aneb jůdské, a druhé Israel aneb izraelské, a ti za hlavní město Samaří měli. Roboam byv modlářem učiněn, dopustil naň i na město Pán Bůh Susaka aneb Sisaka, krále egyptského, kterýž přitáhl s 1200 vozy válečnými, s 60 000 jízdných a nesčíslným počtem pěších z národu mouřenínského, latině z Ethiopie, Troglodytidy, Libye a z Gviney etc. Město oblehl, dobyl je, zloupil a vydrancoval, žádného bohatství ani v chrámě nenechav. 3. Reg. 14., 2. Páral. 12. Po smrti Roboama byl Abias, syn jeho, krá- Abias lem v Jeruzalémě. Po něm Asa, ten mezi jiným štěstím svým krále Zarába z Ethiopie, kterýž město Jeruzalém oblehl, porazil a z jeho manství zemi vysvobodil. 2. Páral. 14. Potom byl králem Iosaphat, ten byl šťastný iosaphat a vítězitel mnohých národů a velice město z loupeží Moabských a Ammonitských zbohatil etc. 3. Reg. 15., 2. Páral. 17. 20. Po něm Ioran kraloval. 3. Reg. Ioran 22., 2. Páral. 21. Po něm syn jeho Ochoziáš. 4. Ochoziáš Reg. 8. Potom Joas, za jehožto panování byla Joas 325 země jůdská i Jeruzalém vydrancována a lid z nich na díle zajat, na díle pomordován, až i král Joas od svých vlastních služebníkův zabit. 2. Paralipomen. 24. . Po něm byl králem Amaziáš, syn jeho, ten, že po cestě nešlechetné předkův svých kráčel, opět dobytím a nemalou zkázou města i království svého od Boha trestán byl. 4. Reg. 14., 2. Par. 25. Potom byl Oziášaneb Oziáš aneb Azariáš, syn jeho, milý Bohu, ten město pobořené opravil a zlepšil a bohatstvím podmaněných Arabův, Filistinských, Ammonitských etc. je obo-Joatham hatil 4. Reg. 15., 2. Paralipomen 26. Po něm byl Joatham, ten jako otec velice to město vzdělal a oslavil. 4. Reg. 45., 2. Páral. 27. Achaz Ale po něm syn jeho Achaz, neslouživ věrně Bohu, byl od krále assyrského a izraelského velikými porážkami ssužován, město nejednou obleženo, však nedobyto, ale šacováno a hrubě ochuzeno bylo. 2. Páral. 28. „ Po smrti Achasa byl králem Ezechiáš, syn Ezechias J J jeho bohabojící, měl veliká pokušení i nebezpečenství od Senacheriba, krále assyrského, a jednou jej skrz veliké dary od záhuby města odvrátil, podruhé, když přitáhl proti městu, anděl Páně 185 000 z vojska jeho za jednu noc zahubil a odtrhnouti od města jej přinutil. 4. Reg. 18.19., 2. Páral. 32. Po něm byv králem syn jeho Manasses bezbožný, dal příčinu, že Jeruzalém od assyrského krále dobyt, a on sám zajat a do Babylona zaveden byl a mnoho zlého tehdáž to město snášelo. 2. Páral. 33. Po- Ammon , , * . , ,,,,,, tom byl Ammon, syn jeho, ten byl od svých do- Joziáš mácích služebníkův zabit. 2. Páral. 33. Po něm byl Joziáš, syn jeho bohabojný, však když se z všetečnosti proti králi egyptskému v boj vydal, zabit byl. 4. Reg. 23., 2. Páral. 35. Po něm kraloval jeho syn Joachas, byl zajat Joachas J J J J od krále egyptského a veden do Egypta, kdež i umřel, město mnoho zlého trpělo a všecka jůdská země musila tribut dávati. 4. Reg. 23., 2. Paralipomen. 36. 326 Po něm byl bratr jeho Joakim bezbožný, pro- joakim ti tomu vzbudil pán Bůh krále Nabuchodono-zora assyrského, kterýž podmaniv sobě zemi i město, je na nejvýš pohubil, vydrancoval, ani chrámu neodpustil, nýbrž všecka bohatství pobral a mnoho tisíc lidu předního do Babylona zavedl, avšak bratra králova za krále vystavil, jmé- Sedechiáš nem Sedechiáše. Ten se zprotiviv králi Nabu-chodonozorovi, popudil ho proti sobě, že přitáhv s sílou velikou lidu, krále jal a přední z lidu i syny a dcery krále před očima jeho pomordoval, a potom dav králi oči vyloupiti, jej do vězení babylonského zavedl. Město pak na , , IZa-*ftí -i u v u i ^ i - * babylonské nejvys popaleno a pobořeno bylo, takže na tom místě žádný nebydlel, ale oralo se po něm a porostlinami zarostlé do šedesáti let stálo. Ta zkáza stala se něco přes 400 let po vystavení chrámu od Šalomouna krále a před příchodem Krista Pána na svět okolo 600 let. Hier. quae. Hebr., 4. Reg. 25., 2. Páral. 36., Ierem. 25. 26.29.,Mich. 3. Tehdáž mělo město v svém okršlku 50 honův, příkopy v skále vytesané 60 noh hluboké, široké 250. Obyvatelův pak všelikého pohlaví 150 000 v něm bylo. Ioseph. lib. 1. contraAppio., Strabogeogr. lib. 16. Po letech 70 od zajetí lidu do Babylona, když stolice assyrská do Persie a k králům perským přenesena byla, za panování prvního monarchy perského Cýra Velikého, byl lid jůdský pod správou Zorobabele dopatriae pro- ^mlsľa puštěn a začali stavětí město Jeruzalém; však 0(j zorobabele bez bran, příkopů a zdí do 60 let trvalo, až potom král Artaxerxes dovolil Nehemiášovi je opevniti, a jak by mu se líbilo, spraviti. Pročež pomalu vzcházelo a rostlo a pod správou nejvyšších kněží a jistých od lidu vole-ných hejtmanu, az do casu Anstobula, kteryz po letech od zajetí babylonského 434. titul královský sobě oso-bil a potomkům ho zanechal. Po letech 137 od vystavení ho skrze Nehemiáše bylo opět od hejtmana Artaxerxa, krále perského, mocí dobyto, a to pro 327 zabití nejvyššího kněze lesu, kterýž od vlastního bratra zamordován byl, a tu zase hrubě pobořeno bylo a pod plat Peršanům podmaněno. Vletech 150 od vystavení ho byl král Alexan-exanaer ^QY yQ\^ý monarchou. Ten po dobytí města Tyru táhl nepřátelskou mocí k městu Jeruzalému, ale že mu se obyvatelé pokořili a nejvyšší kněz jemu vstříc vyšel, pokojně do něho vjel a sobě je podmanil. Po smrti Alexandra Ptolomaeus, král egyptský, osobil sobě ty země okolní a dobyl Jeruzaléma násilně, na den svátku sobotního, v němž se židé nebránili, a množství lidu pomordovav a město poplundrovav, množství lidu do Egypta do vězení zavedl, kteréž potom syn jeho Philadelphus svobodné propustil. Potom když velmi dlouhé a veliké války mezi králi egyptskými a syrskými povstaly, to město vždycky nejvíce trpěti musilo, jednak od jedné strany, jednak od druhé, a někdy od obojí, jakž to pořádně v knihách Machabejských se vypisuje. Předešlý pak diskurs a zpráva z prorokův Ezdreáše, Micheáše, Zachariáše a Malachiáše vy-rozuměti se bude moci. Když pak lid jůdský pod správou Jonaty Machabejského zase pooddechl a do 50 let pokoj měl, žádali míti krále, a protož udělali Aristobula, syna nejvyššího kněze, krá-Kráiové lem. Ten posobě nechal Janea, jinak Alexandra, iľoľiednimŠtl Alexander manželky své, kteráž s radou farizeův dobře spravovala. Po její smrti Aristobulus a Hircanus, synové její dorostlí, vládli, ale nesnadíc se vespolek dali příčinu Římanům, že sou se mezi ně dali a je pod moc svou se vší zemí přivedli. Avšak když se ti bratří přece hrubě spolu nesnadili, skrze hejtmana Pompeia do konce se města i země ujali a město mocí dobyli, nemálo lidu v chrámě a po městě pobivše. Týž Pompeius Aristobula do Říma poslal zajatého a Hir-cana nejvyšším knězem v Jeruzalémě zanechal, a Antipatrovi, synu Herodesa Aškalonitského, správu a regiment vší země pod jistým a ročním platem poručil. Mezitím byly veliké roztržitosti mezi Pompeiem a Caesarem, Brutem a Cassiem, Octavianem a Antoniem, knížaty římskými, 328 takže město Jeruzalém tehdáž ledacos snésti musilo, jakož pak Cassius, dobyv ho, všecken poklad z chrámu do několika tisíc hřiven zlata (kteréhož Pompeius před tím v celosti tam zanechal) vyvezl a preč s sebou odvezl. Naposledy Herodes Aškalonita dostal správy města z lásky a milosti Antonia a potom titule královského od Octaviana Augusta dostal, a ten byl nejprvnější král jůdský z národu cizího a tehdáž nejprve naplnilo se proroctví strany odnětí scaeptrum z domu Davidova etc. Za kralování Herodesa město znamenitě vzděláno, rozšířeno a vystaveno bylo, takže před tím nikdy ani chrám, ani jiná stavení v té slávě nebyla. Byv králem 36 let, zanechal po sobě tří synů, mezi něž císař římský Octavianus království na tři díly rozdělil, totižto Jeruzalém město a kraj jeho okolní dostal se Archelaovi a tomu potom od Tiberia císaře království odňato bylo a Pontius Pilatus tam za vladaře vyslán byl. Philippovi, synu druhému, přišla krajina trachonická a nej-mladšímu Herodesovi země galilejská, a ten dal svatého Jana Křtitele zamordovati a Krista Pána s posměchem k Pilátovi odeslal. Těch časův Kristus Pán a Spasitel náš osobou ,v, j. , ,., , . , v , j Bytaputování svou v tele divy a zázraky velikými to mesto nad Krista Pána na jiná zveleboval a jako na theatrum všeho světa tomto světě spasení nám v něm konal, až potom od zlých a nevděčných obyvatelův ukrutně usmrcen a na kříži pověšen byl, z kteréžto příčiny nej větší a nej hroznější zkázu a všecko zlé na ně pán Bůh dopustiti ráčil. Nebo za času Nerona císaře, když se zproti- Poslední zkáza vili Římanům, a to nejvíce pro jakési proroctví a vyvrácení domnělé, kteréž o knížeti z jůdské země pojiti mesta , , , Jeruzaléma a svet opanovati majícím znelo, a onije na kníže z krve a pokolení jůdského pojiti majícího vykládali, a ne na Vespasiana císaře, kterýž pro dobývání židovské země slavný byv učiněn, ačkoli nízkého rodu, potom na císařství tam v Jůd-stvu od vojska volen byl etc., jakž tomu jiní, a křesťané nejpravdivěji o duchovním království Krista Pána rozuměli. Tehdáž 329 tedy císař Nero poslal proti ním vojsko pod zprávou Vespasiana hejtmana a Tita, syna jeho, kteřížto potom obá císařové byli. Ti město Jeruzalém po narození Krista Pána 73. a po umučení jeho 38. léta oblehše, 14. dne měsíce dubna zed okolo něho 39 honův ve třech dnech obehnali. A to právě tehdáž, když se největší počet lidu k svátku velikonočnímu do města shromáždil, aby je v něm jako u vězení zavřeli. Od toho obležení odjel Vespasianus do Říma, ^ ľ aby císařství pnial, a nechal tu na miste svem a Tito, syna J ^ J jeno Tita, syna svého, kterýž město za pět měsíců ukrutně oblehl. Nadto židé sami mezi sebou peleší lotrovskou a hrobem mrtvých učiněni byli. Nebo jakož Titus vně mordoval, tak oni sami mečem, hladem a ohněm se trápili a mordovali. Byli pak v městě na tři strany a roty rozdělení: jedna Buřičové opanovala chrám a sloula rota Eleazarova, druhá dolejší město držela, jichž vůdce byl Jan Horlivý, od horlivé ukrutnosti tak nazvaný, třetí pod správou jakéhos Šimona byli a hořejším městem vládli. Ti mezi sebou nesvorní jsouc, veliké krve prolití nad sebou provozovali, spolu bojujíce, ohněm, mečem a všelikou nepřátelskou mocí ukrutněji nežli Římané, kteříž vůkol Hlad veliký města leželi. Hlad veliký mezi nimi byl, že po ho-v městě vadech a obilí kůže od střevíc, od štítů a pavez shledávali, trávy, sena a jiných věcí, až i smetí malou váhu za 4 drachmas, to jest na naší minci za půl kopy míšeňské, prodávali, holubích trusků pečených místo soli užívali a draze je kupovali. A těch věcí s pokojem ani chovati, ani jisti nemohli, neb ti buřiči, kdejaký dým viděli aneb učili, dům vytloukli, co v něm našli, to vzali, a když co lidé přeschovali, je mučili a bídně trápili, že se přiznávati musili. Jakož pak jednoho času k jedné vdově do domu mocně všedše, našli ji, an půl dítěte pe-snědia V,aStni čeného před sebou měla a je jedla. A když se jí tázali, kde je vzala, ukázala jím druhý díl nasolený, pravíc, že by její vlastní bylo, a než by je červi snísti měli a samo hladem umřelo, že je sama snísti chce, aby svůj život prodloužiti mohla; protož aby s ní zavděk přijali a pojedli, že jest 330 velmi chutný pokrm, jím osvědčovala. Ale ti lotří, ulekše se toho skutku, jisti nechtěli, nýbrž odtud preč odešli. Ajiné hrozné věci se tam dály, že o tom těžko čisti i žalostivo slyšeti. Titus pak naposledy města dobyl, je vypálil a pobořil, 28. dne měsíce září, nenechav nežli tří věží, Hippicum, Marianině a Phaselum (o nichž sem nahoře psal), aby v nich vojáci jeho ležení své míti mohli, kterýchž tu po sobě k ochraně země zanechal, aby znamením byly někdejší veliké slávy města toho, jiné všecko do gruntu vyvráceno bylo, že znáti nebylo, aby tu na tom místě kdy co býti mělo. Počet pak mrtvých v tom obležení od moru, meče, hladu etc. bylo jedenáctekrát sto tisíc lidu, krom devadesáti sedmi tisíc zajatých, kteříž z většího dílu na cestě prodáváni (a to třiceti zajeden stříbrnýjích dáváno bylo, za jakýchž 30 stříbrných Kristus Pán a Spasitel náš od nich koupen a stržen byl) a jiní pomordováni byli. O čemž Ioseph. de bell. Iud.,Egesippus, Eusebius, Eutropius, Tacitus, Orosus a jiní obšírně vypisují. Iosephus pokládá větší počet lidu při svát- Jak se veliký cích v Jeruzalémě se scházející. Nebo některého Pocet lidu roku před zkázou města Cestius vladař, chtěje k svatkum do Nerona císaře, židovský národ potupujícího . , , . ' J ť ť j scházíval a zahladiti usilujícího, od předsevzetí jeho ob-rátiti, poručil naschvále při svátku velikonočním kněžím na to pozor míti, jak by mu osoby obojího pohlaví dospělé sčísti a oznámiti mohli, a on aby týž počet císaři odeslati mohl. Kněží tedy počítali oběti a našli jích dvakráte sto tisíc, padesáte šest tisíc a pět set, k každé pak oběti tovaryšstvo bylo nejméně v desíti osobách, ač v patnácti i dvacíti z většího dílu bylo a se počítalo, kteříž beránka spolu jedli, však toliko po 10 pokládajíc, dvacetikrát sto tisíc a sedmdesáte tisíc lidu počtli, krom nemocných, nečistých a cizozemcův aneb jiného náboženství, jichž veliký počet v Jeruzalémě každého času býval. Tato zkáza Jeruzaléma stala se v 590 letech po vystavení chrámu a města od Zo-robabele a v 1200 letech po vystavení ho od Šalomouna krále. Znamení předcházející tu zkázu mnohá, a mezi jinými tato nejpřednějšíbyla: 331 Zázrakové pfed obležením meč ohnivý nad městem v ob- předcházející lacích přes celý rok vidin byl. Také cometa nad , z v ^ městem přes celý rok spatřína byla a někdy tako-a zkázu mesta K J K J J Jeruzaléma va chasmata, světla a fochrování oblohy v noci vídáno bylo, takže se zdálo, jako by bílý den byl. Kráva přivedená k oběti jehně porodila. Brána východní chrámu mosazná, kterouž obyčejně dvaceti pacholků otvíralo a zavíralo, sama od sebe se otevřela. Někdy byla vojska, bitvy a jiní hrozní zázrakové v povětří spatříni. Při slavnosti Letnic, když kněží dle ouřadu a povolání svého do chrámu šli, slyšeli veliký šust a hřmot jako množství lidu vycházejícího, a naposledy hlas volající: „Vyjděme odsud." Naposledyjeden sedlákjménem Iesus nic jiného po sedm let a pět měsícův pořád nemluvil, nežli žalostivým hlasem dnem i nocí chodě po městě a vůkol něho těmito slovy volal: „Hlas od východu, hlas od západu, hlas od čtyř větrův, hlas nad Jeruzalémem, hlas nad chrámem, hlas nad ženichy a nevěstami a hlas nade vším lidem." A když všem všudy s tou neveselou novinou omrzel, byv od každého bit a ssužován, až i z poručení vladaře římského ukrutně bičován, nic jiného nemluvil, ani za milost neprosil, nežli žalostivými slovy po každé ráně zkřikl: „Běda, běda Jeruzalému," až byl propuštěn. V času pak obležení volal ustavičně: „Běda, běda Jeruzalému," až posledního dne živobytí svého chodě po zdech městských volal: „Běda, běda městu, lidu a mně." A vtom z praku Římané střelivše na město jej kamenem uhodili a zabili, a tak svůj život dokonal. Apoštolé a jiní křesťané v počtu nemalém vytáhli časně z města Jeruzaléma za Jordán do města Pella řečeného, božským způsobem napomenutijsouce o nebezpečenství, a tu jsou zachováni. Eusebi. ecc. hist. 3. c. 5. Aby se pak položení, velikost a sláva města poznati mohla, po jeho částkách je vypisovati budu, tak jakž v příležitém kon-trfektu vedle cifer poznamenané se nacházejí. 332 Bylo to město na pět dílů rozděleno a na čtyřech vrších založeno. Nejprvnější byl vrch Sión, to se vykládá vypsání parti-na česko stráž aneb výška. Byl nejvyšší mezi ji- kulami města nými a k polední straně města ležel, na něm stál hrad aneb zámek Davidů a město vrchní, jinač město Davidovo, oboje čtverhranné leželo, majíc v okršlku svém 15 honův. 1. Na tom mí stě stál hrob Davidův, o němž p,^,- díi sem napřed napsal. města 2. Dům Annáše biskupa. 3. Dům Kajfáše. 4. Dům večeře aneb večeřadlo Páně poslední. 5. Hořejší město. 6. Věže Siloe, kteráž se za času putování Krista Pána ssula a 18 mužů zařítila a zabila. Lucae 13. 7. Kámen nárožní, byla skála příkrá co zed, na níž stála věže vysoká 150 loket, o níž 2. Páral. 26., lose. 9. ant. Il.et6. bell. 6. 8. Schody do města Sión, o nichž Neem. 3., Ioseph. 15. ant. 14. 9. Brána Siónská, krásná a nákladná, o níž v žalmu 86, skrz niž byla pavlač aneb stupně ohrazené, po nichž králové do chrámu chodívali. Ioseph. ant. 15. c. 14. 10. Stupně hradu, na nichž stoje svatý Pavel k lidu řeč učinil. Actorum 21.22. Na tom vrchu také stáli slavní palácové Caesareum aAgri-ppium, Ioseph. 15. ant. 11. et 1. bell. 16., o nichž nahoře dotknuto bylo. Byl dům Panny Marie, v němž s svatým Janem bydlela. Niceph. 2. hist. 3. et21., Euseb. Dům Uryáše, 2. Reg. 11.23. etc. Druhý díl města sloul Dolejší aneb dcera o- i-i í/t v v , v,. Druhý díl Sión, ležel na vrchu Aera recenem, někdy nej- města vyšším v městě, ale od Šimona Machabejského prací velikou po tři léta pořád sníženém proto, aby vrchu chrámového nepřevyšoval, nýbrž chrám aby se nad jiné stkvěl a vyvyšoval. Ioseph. 13. ant. 9. et 6. bell. 6. 7. et 7. bell. 13.16. 333 334 5930 ^11 335 5 1. Rynk veliký uprostřed města, na němž Alexander, král židovský, 800 židův ukřižovati dal, pomordovav prvé před očima jejich ženy a dítky těch židův. Iosephus 13. antiqui. 20. et 1. bell. 3.11., 14. ant. 22. 2. Rathauz, v němž 70 starších židův souditi lid obyčej mělo. los. 16. bell. 6.,Exod. 18.,Num. ll.,Deut. 17. Vtomjsou apoštolé examinováni a bičováni byli. Act. 4. 5. V tom svatý Štěpán nebesa otevřené viděl. Aer. 6. 7. 3. Vězení, jež Ioseph. 6. bell. 6. Betiso jmenuje, v tom apoštolé byli držáni. Act. 4.5. A.Amphitheatrum bylo stavení okrouhlé a nákladné, vnitř plac mělo okrouhlý a vůkol něho vysoké lavice (jako v lázni svrchnice) kamenné, na nichž lid seděti a hrám neb divadlům, kteréž se dole v placu dály, dívati se mohl. Iosephus 18. ant. 10. Jakož jinde, ku příkladu v Římě, nacházely se podobná stavení, že v nich do 80 000 lidu dívati se mohlo. Alexan. abAlexand. genial. dierum. 5. Zámek Pisanských, o němž v následující kapitole psáno bude; tu někdy stál dům obecní, kdež se stříleti cvičili a spolu kvasiti obyčej mívali. Ierem. 39. 6. Zámek Antiocha, Epiphanes řečeného, kterýž vystavěl pro zkrocení židův jeruzalémských, jejž potom Šimon Machabejský zbořil. Ioseph. 12. ant. 6., 1. Mach. 1., 13. ant. 9. 7. Kancelář, kdež se zápisové všelijací a privilegia chovali, tu buřiči zapálili, aby žádnému ničimž povinni nebyli. Iosephus 2. bell. 17. et 7. bell. 13. 8. Dům Šimona farizea, v němž Kristus Pán Magdaléně, kteráž mu slzami nohy smačovala a vlasy vytírala, hříchy odpustil. Lucae 7. 9. Dům královny Berenices, sestry krále Agrippy, kteráž svatého Pavla před vladařem Festem mluvícího slyšela. Act. 25.26., Iosephus 2. bell. 15.16.17. 10. Dům knížete farizejského, v němž Kristus Pán vodnote-dlného zhojiti a spoluhodujícím mnohé pěkné naučení dávati ráčil. Lucae 14. 336 11. Trh, na němž vaření prodávali, o němž sem nahoře psal, že svatý Jakub na něm sťat byl. 12. Palác Machabejských, o němž 1. Mach. 13., Iosephusl7. antiqui. 14. et20. ant. 15. 13. Dům Annáše biskupa. Iosephus2. bell. 17. 14. Brána Rybná, sloula od toho, že skrz ni s té strany Joppen a jiných míst pomořských ryby do města se vozily. Sloula také brána Davidova, že nejblíž hradu Davidova ležela, sloula i Kupecká, že se skrz ni nejvíc kupectví vozilo z Egypta a zAethiopie. Nyní slove Joppenská, skrze níž od Joppen poutníci do města přicházejí. 2. Par. 33., Sopho. 1., Hieron. ibid., Neem. 3. 15. Studnice neb potůček Gihon, o němž jinde výš psáno bylo. 16. Stará brána, jinač Soudná, a nyní Golgatha, o té výš psáno bylo. 17. Golgatha vrch, a pod ním zahrada hrobu Božího, o nichž jinde psáno bylo. Sic také v témž městě byla místa všecka, kterýchž sem při vypisování viae Crucis, cesty Kříže dotekl. Třetí díl města sloul Druhé město, na hoře v n >r • ? i v i v vi/- ŕ ví ii v 1 rctí díl mesto Monah leželo, v nemz chrám Pane byl obsazen, a ten jest ode mne nahoře vypsán. 1. Brána Studničná aneb Vodní proti východu, proto tak sloula, že nedaleko od studnice Siloe a potoku Kidronu byla. Neem. 2. 38.12.,2. Par. 23., Ierem. 19.31. 2. Brána Chrámová, jinač Zlatá sloula, od zlatých plechů, jimiž obitá byla; skrze tu do chrámu se chodilo a tou také Kristus Pán na oslici jeda projel. O níEzech. 43.44. píše. Nyní jest zazděná, jakž sem nahoře napsal. 3. Síň pohanská při chrámě. 4. Síň Šalomounova. 5. Síň kněžská. 6. Chrám Páně. 7. Tmavé údolí, jinak Cedron, to jest černé, od veliké hlubokosti jeho (že kdož do něho s vrchu chrámu dolů hleděl, tomu se hlava točila a oči pocházely) tak nazvané, 337 to leželo mezi městem na hoře Moriah a městem na hoře Aera ležícím, však nemohlo se z jednoho do druhého nežli dvěma cestami, jednou stupněmi do údolí vytesanými a spravenými, druhou přes pavlače aneb most vysoký. Do toho údolí byl z chrámové zdi uvržen svatý Jakub, Alpheův syn, na 400 loket zvýší. Euseb. 2. hist. eeel. 1. et23., Nicephorus2. hist. 38. 8. Trůn Šalomounů, na němž král soudil, draze a nákladně udělán byl. 3. Reg. 10., 2. Páral. 9., Ioseph. 8. arit. 5. 9. Dům Šalomounův, nadmíru pěkný, o němž 3. Reg. 7. 10., 2. Páral. 8.9., Iosephus 8. ant. 5. Na tom místě potom králové křesťanští palác vystavený měli a řád rytířstva templářův vyzdvihli. Vilh. Tyr. 12. bell. sac. 7., Vit-ria. cap. 65. 10. Dům dcery Šalomounovy, o němž 3. Reg. 7.9., 2. Par.8., Iosephus 8. ant. 5. 11. Ovčí brána, o níž sem nahoře psal, nyní sv. Štěpána slove. 12. Věže Meah, sto loket vysoká, o níž Neem. 3.12. 13. Hnojná brána, skrz niž nečistoty do potoku Kidron se vozily. Neem. 2.3.12. 14. Rynk dobytčí, kdež všelijaký dobytek k chrámovým obětem prodáván byl. Ioh. 5.,Augustinus ibidem. 15. Dům ovčí. 16. Ovčí rybník aneb Bethesda, o němž nahoře psáno jest. 17. Dům královny Monobazy. Ioseph. 6. bell. 7. 18. Dům svaté Anny, o němž sem nahoře napsal. 19. Věže Ophel velmi vysoká a pevná. Iosephus 2. bell. 18. et 6. bell. 6. 7., 2. Páral. 27. 33., Neem. 3.11. 20. Hrad Antonia, pevnost slavná, od krále Herodesa nákladně a pevně vystavená, ku poctivosti Antonia, knížete římského, tak nazvaná, od ní šla pavlač do chrámu, aby, když by se židé v chrámě bouřili, vojáci tam po ní přispěti mohli. Ioseph. 15. ant. 14. et 18. ant. 8. 21. Palác Pilátův, ležel pod pevností Antonia, o němž sem nahoře napsal. Mezi těmi městy na hoře Aera a Moriah 338 ležícími a mezi horou Sión bylo údolí veliké, skalnaté a široké, kteréž sloulo Mello aneb Tyropeon, skrz něž dole a přes mosty přes ně na Sión se choditi musilo. V tom údolí, že vody v sobě nemělo, vystavěli králové jůdští domy pro poutníky židovské, kteříž by k svátkům přicházeli, a mnoho v něm řemeslníkův bydlelo. 2. Reg. 5., 1. Páral. 11., 3. Reg. 9., Neem. 8., Ioseph. 6. bell. 6. Nyní jest rumy zarovnáno. Čtvrtý díl města byl na hoře řečené Bezetha, čtvrtý díl a dělil se na dvé, jeden sloul město Bezetha města a druhý Nové město. V městě Bezetha 1. byl rynk Drevný, kde se dříví prodávalo. lose. 2. bell. 24. 2. Rybník, o němž Izaiáš 22. 3. Dům Oldy prorokyně. 4. Reg. 22., 2. Páral. 34. 4. Brána Údolí. 2. Páral. 26., Neem. 2. 5. Věže Peci, na níž nočním časem oheň hoříval, aby poutníci po horách jeruzalémských do města v noci trefiti mohli. Neem. 3.12. 6. Špitál, jejž Hircanus biskup na peníze vzaté z hrobu Davidova vystavěl. Ioseph. 13. ant. 15., Egesip. 1. hist. Iud. 1. 7. Brána Přední, o níž Zachariáš zmínku činí 14. 8. Brána Prostřední, skrz niž se do Nového města chodilo, o níž Ierem. 39. a 52. 9. Věže Mariamne. 10. Věže Phaselus. 11. Brána Zahradní, jinač Genath. Iosephus 6. bell. 6. 7. 8. 12. Hippicus věže. Ty tři věže nákladné a jako palácové pokoji pěknými ozdobené byly vůkol domu Herodesa krále, o nichž sem nahoře napsal. A byl v tom městě dům sv. Marka Evangelisty, o němž nahoře. V Novém městě: Pátý díI mesta 1. Hrad Assyrských. Iosephus 6. bell. 8. et 13. 2. Koňská brána, od toho nazvaná, že tu král Šalomoun marštale měl. 3. Reg. 10., 2. Páral. 9., Ioseph. ant. lib. 8. cap. 2. 339 3. Věže Nárožní, o níž 2. Páral. 26., Ioseph. 9. arit. 11. 4. Brána Nárožní, v rohu proti půlnoci. 4. Reg. 14., 2. Par. 25.26., Ierem. 31. 37. 38., Zachari. 14. 5. Široká ulice. Neem. 3. 8. 6. Brána Benjamin. Neem. 2., Zachar. 14., Ierem. 37. 7. Brána Efrajm. 2. Reg. 14., 2. Páral. 25., Neem. 8.12. 8. Věže Psephina, věže nárožní a osmihranná, velmi vysoká, z níž, když jasno bylo, Arabia a končiny židovské spatřiti se mohly. Iosephus 6. bell. 2.5. 6. 9. Dešťová brána, Neem. 12., od toho sloula, že ležela při stráni, z kteréž voda dešťová touž branou do Nového města tekla a ulice jeho proplakovala. Mezi horou Bezetha a dvěma Moria a Aera bylo údolí plné vody a přes ně mostové branami opatření. A tak, jakž z kontrfek-tu znáti jest, každé město bylo vůkol jednou zdí pevnou opatřeno, na kteréž 90 věží stálo, jedna od druhé 200 loket vzdálí, zed 30 loket vysoká, 20 tlustá, a ta z kamene mramorového velikých štáfův, že obyčejný kámen byl 20 loket dlouhý, 5 vysoký a 10 široký, vše železy a klamry spojované, ač okolo chrámu z většího dílu kamení 25 loket dlouhé, 8 vysoké a 12 široké bylo. Příkopové 40 noh hlubocí, 250 širocí a z většího dílu z skály vytesaní byli. Iosephus 15. ant. 14., de bello lib. 6. c. 6. Vypsání někte- ^ a -wu rých míst vně se dotyce některých míst vůkol mesta za městem poznamenaných, ty také tuto pořád vypisovati budu. 1. Ležení Římanův, odkudž Římané na město skrze troje zdi šturmovati začali, potom skrze hrad Antóniám, po něm skrze chrám, naposledy skrz horu Sión se do-bývati musili. Iosephus 6. bell. 2.3.5.6. 7.8.9.10. et 7. bell. 1.2.4.9.10.15.16. Z kteréžto strany tolikéž křesťané pod správu knížete Godfrida z Bullionu, a to vedle brány Efrajm, město zlezli a týmž způsobem a z též strany město potom ztratili a Saracenům v moc postoupili. Vilhel. Tyr. bell. sacr. lib. 8. c. 5. et 18. et continuat. bell. sac. lib. 1. cap. 7. 340 2. Vrch Půlnoční, na němž Pompejus proti městu ležení měl. Iosephus 6. bell. 13. 3. Ležení chaldejské, kdež král Nabuchodonozor města dobýval. 4. Reg. 23., Ierem. 1.39.52. 4. Hrob Herodesa Agrippy, kterýž pro pýchu od anděla trestán byl. Actorum 12., Ioseph. arit. 19. c. 6. 5. Rybník Hadí, o němž Iosephus 6. bell. 4. 6. Vrch Pohoršení, na němž král Šalomoun moabským ženám kvůli modle Chamos kostel vystavěl, a jej král Joziáš zbořil. 3. Reg. 12., 4. Reg. 23. 7. Ves Getsemany, o níž výš psáno jest. 8. Zahrada Olivetská, o kteréž nahoře psáno jest. 9. Studnice Dračí, o nížNeem. 2. 10. Hora Olivetská, z kteréž Kristus Pán na nebe vstoupil, o ní jinde výš sem poznamenal. 11. Chrám modly Astarot, o němž nahoře psáno. 12. Voda z chrámu tekla pod zemí do potoka Cedron. 13. Městečko, z něhož oslici a oslátko Kristu Pánu přivedli. Matt. 21., Mar. 11., Lucae 19. 14. Chrám modly Melchom ammonitské, kteréž král Šalomoun k vůli svým ženám obětoval, a potom od Joziáše krále zbořen byl. 3. Reg. 11., 4. Reg. 23. 15. Hora Zhoršení, o níž nahoře sem poznamenal. 16. Údolí Gehinnom, Ennom a Tophet, o nichž nahoře psáno. 17. Věže modly Moloch, o níž sem nahoře psal. 18. Hrob Absolonův, o kterémž výše psáno. 19. Studnice Siloa, o té již napřed psáno. 20. Hakeldema, o tom také psáno. 21. Studnice Hořejší, o níž 4. Reg. 18., 2. Páral. 32., Isai. 7.36. 22. Ležení Assyrských, na kterémžto týchž Assyrských teh-dáž 185 000 od anděla pro rouhání se Bohu zbito bylo. 4. Reg. 18.19. 23. Skrejše apoštolův, o nichž napřed psáno jest. 24. Hora Eroge, o též sem napsal nahoře. 341 25. Jáma Jeremiáše proroka, kdežto nad Jeruzalémem pláč svůj složil, o čemž v Pláči jeho 1.2.3.4.5. kap. Císařová Helena tu kaplu vystavěti dala. Nicephorus 8. hist. 30. 26. Skrejše sv. Petra, kdežto po zapření Krista Pána před židy hořce plakati a pokání činiti měl. Matt. 26., Lucae 24. 27. Strom, na němž se Jidáš oběsiti měl, v té straně byl. Act. 1., Mat. 27., Brocard. iti. 6., Sal. tom. 8. cap. 5. píší, že byl strom morušový a že ještě za jejich časů stál. Ale nám jiné místo vicarius ukazoval, o čemž při spatřování míst hory Olivetské sem položil. Naposledy doložím k této kapitole i toho, Deset divů což mnozí thalmutistové a rabínové in Iudaicis zvláštních při decadibus o chrámu jeruzalémském pokládají, zaiímsk^ totiž, že bylo deset skutkův a divův Božích bylo zvláštních při chrámu, kteříž všem vůbec známí a každodenní byli, a když přestávali, znamení patrného hněvu Božího před ukazovali. Pročež lid nejednou, příčinou přestání jích, ku pokání se obracoval, vedle žalmu Davida sv. 74.: Signa nostra non vidimusjam non estpropheta et nos non cognoscet amplius. Totiž: Zázrakův naších sme neviděli, jižť není proroka a nás více znáti nebude. 1. Že při obětech a bití dobytka k zápalům žádná žena těhotná se nevzhlédla, sobě ničehož nezošklivila a nepo-tratila. 2. Že se nikdy maso nezsmradilo. 3. Že tam žádných much a jiných nečistot na mase nebylo. 4. Žádného strachu a lekání nočního nejvyššímu knězi ve dny očišťování a v chrámě celé noci bdění se nestalo. 5. Ohně a plamene zápalných obětí na oltáři žádný déšť neuhašoval. 6. Vítr dymu neporážel. 7. Gomer s mannou a chlebové posvátní porušení nebrali. 8. Stáli těsně a pohromadě při modlitbách a mohli bez utištění klekati a na tváře své padati. 9. Had žádného v Jeruzalémě neuštípl. 342 10. Neřekl jeden k druhému: Těsno mi v Jeruzalémě, aneb nemám kde v Jeruzalémě noclehovati a býti, zvláště v čas svátkův, když na sta tisíce lidu přespolního do města se přibralo. Ti divové Boží v čas ukřižování Krista Pána přestali, a jakž soudí učitelové křesťanští, že tehdáž, když se opona chrámová roztrhla, ale jakž židovští rabínové píší, 40 let před zkázou jeruzalémskou. 343 Kapitola XL. O způsobu Nového a nynějšího města Jeruzaléma až do těchto naších posledních časův Jak dlouho Město Jeruzalém po svém vyvrácení za celých město Jeru- šedesáte let pusté leželo a v něm loupežníci zalém pusté a morc[éři své jeskyně a peleše měli, divoká také leželo zvířata, vlci a jiná v těch zbořeninách se hnízdili a žádný z židův tam bydleti nesměl. Nýbrž po odjezdu Týtovu do Říma zanecháni sou v zemi vladařové, jako LuciliusBassus, Flavius Silva, Liberius Maximus, a jiní na jich místa tam z Říma vysíláni byli a čim dál tim víc židy ssužovali, ostatní města a pevnosti v zemi dobývali a všecko, co se bránilo, mordovali, daně a berně nesmírné na židy ukládali, až i to, co prvé do chrámu Páně jeruzalémského dávali, modle Iovis Capitolini do Říma skládati musili. Potom povstal nějaký žid, řeče-Barcochab, ný Barcochab, ten se falešně za Mesiáše vydával . , , a v městě Bethoron, blízko od městečka Emau- zídovsky ' zu, mnoho tisíc židů po sobě potáhl. Města některá zdobýval, křesťany a pohany ukrutně mordoval a takovým způsobem do 18 let tyranství své provozoval; jakkoli nejednou poražen byl, však vždycky zase povstal až císař AeliusAdrianus hejtmana svého předního, Iulia Severa řečeného, s nejlepším 344 lidem vojenským vyslal, kterýž toho pokladače v Bethoron a s ním padesáte tisíc židův porazil a zmordoval. Dotčený Barcochab potahoval na se proroctví z knihy 4. Mojžíšovy v 24. kapitole, v těchto slovích: Orietur Stella Iacob, totiž, vyjde hvězda z Jákoba, poněvadž sloul Barcochab, to jest Syn hvězdy, aby tim spíše za Mesiáše držán a přijat byl. Po vyhlazení židův císař Aelius Adrianus dal to kamení a štukoví, kteréž ještě po zbořeném městě a chrámu jeruzalémském v celosti zůstávalo, z gruntu vykopati a zdobývati, ztlou-ci a zdrobiti, aby se vždy v pravdě naplnilo, což prvé Syn Boží prorokoval: ,Jimen dico vobis, non relinquetur hic lapis super lapidem, qui non destruatur," totiž: „Amen pravím vám, nebude zůstaven tuto kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen." Matt. 24. A tak císař všecko to, což ještě zbořeného města zůstávalo, v popel a v prach obrátil. Avšak znovu jiné měs- Nový Jeruza-to založil, téměř na témž místě, kdež prvé stálo, zai0žen kromě že většího dílu vrchu Sión, palácu Šalomounova, domu královny, domu z Libánu, brány Nárožní, zámku Assyrských a vší té půlnoční strany až k bráně Hnojné a k bráně Efrajm za městem nechal. Euseb. in chron. et hist. eccl. lib. 4. c. 6., Hieronymus in loc.Actorum apost. lit.H., Nice-ph. 3. hist. 24., Broc. in loc. ter. S. itin. 6. A zase vrch Golgatha a díl Gihon hory do města pojal, nazvavje po svém jménu Aelia, v němžto dal chrám modle Iovis a bohyni Venus řečené vystavě-ti, a kde prvé v chrámě stála svatyně svatých, v tom místě postavil equestrem statuam, totiž obraz svůj jízdný na vysokém sloupě postavený, kterýž tu ještě za času svatého Jeronýma stál. Dále také na kameně mramorovém dal vytesati svini a ku potupě židům nad branou města Aelia postaviti, rozkázav městu hkati Aelia Capitolina, totiž město modly Iovis, kteréž chrám v Římě na hradě Capitolium řečeném byl. Židům pak pod ztracením hrdla zapověděl, aby do toho města nechodili a v něm nebydleli, než toliko sami křesťané a pohané, o čemž Dion a Iosephus píší. 345 Okolo 200 let po narození Krista Pána počali se zase shro-mažďovati židé a v zemi se bouřiti, ale císař Severus Pertinax dal je přísně mečem a ohněm etc. zkrotiti. Za času císaře Konstantýna Velikého léta 316 usilovali židé , o v opět město a chrám zasev prvnější způsob uves-Zidům uši t- a stavgtj a|e císaf ;e rozplášiti poručil a všem zurezany ' , V.J v , , , tam postiženým usi zurezati kázal, protože usi měli, ale Krista Pána slyšeti a uposlechnouti nechtěli. Ierem. 6. Svatá Helena, císaře Konstantýna matka, zbořila v městě chrámy modlářské a na hoře Golgatha jiný chrám vystavěla, davši mu jméno templům Golgathanum, to jest kostel hrobu Božího, a mnoho jiných kostelův vy stavětí dala, jakž o tom nahoře na svých místech doloženo bylo. Léta po narození Krista Pána 363 poběhlý od víry křesťan-, ské císař Iulianus Apostata navzdory křesťa- Iuhanus J Apostata nům, od nichž odstoupil, dovolil židům, aby chrám Šalomounův znova stavěli, usilujíc řeč Krista Pána křivou učiniti, kterouž u svatého Matouše v 23. kapitole pověděl: „Ecce relinquetur vobis domus vestra deserta" totiž: „A bude dům váš pustý zanechán." Tou příčinou veliké množství židův se všech stran rozptýlení svého sběhlo se do Jeruzaléma, a ti nadělavše sobě stříbrných lopat a jiných nástrojů, nákladně ten chrám stavětí se strojili, ale zemětřesení, oheň nebeský a jiné Boží pokuty jím to dílo zastavily, že od svého předsevzetí upustiti musili a z bázně a strachu vyznati, že ten Ježíš, kteréhož sou předkové jejích na tom místě v v , ukřižovali, jest pravý Bůh etc., jakž o tom naho- Boží na židy n^co doloženo. Eusebius, Tripartita histor. a Nicephorus o tom obšírně vypisují. Svatý Jeroným a Nazianzenus, učitelové církevní, napsali, že každého roku na ten den, když město vyvráceno bylo, židé na to zbořené místo přicházeli a nad tou zkázou plakávali a žalostivě kvílívali, avšak i to velikými penězi každoročně uplacovati musili, aby jím svobodně na ta místa přijití a plakati dopuštěno bylo. Léta Páně 615 Kosroes, král perský, vpadl do města Aelia aneb Jeruzaléma, a zmordoval v něm 90 000 křesťanův, kříž 346 Krista Pána s patriarchou a jinými předními křesťany zavezl s sebou do Persie. Horolanus, Iacob. de Vorag. in Lomb. hist, PetrusdeNat. lib. 8. c. 76. Ale císař Heraclius sebrav vojsko táhl na něho a zemi jeho mečem a ohněm pohubil, krále Kosroa a lid jeho porazil i zahnal, patriarchy Zachariáše a kříže Páně zase dobyl a na místo jeho do kostela na hoře Golgatha s velikým a nábožným triumfem na svých ramenách vnesl, jakž jsem toho nahoře dotekl. Pomponius Laetus, Sigbertus. Ten císař brzo potom všecky židy v svém císařství k tomu, aby se pokřtiti dali, nutil, obávaje se proroctví, v kterémž mu předpovědíno bylo, že má od obřezance zabit býti. Z té příčiny mnoho židů, kteříž se nechtěli dáti pokřtiti, pomordováno bylo; a způsobil to císař, že i jiní potentátové, jako Dagobert, král francký, Sesebot, král hispánský, a jiní totéž v svých zemích židům činili. Léta 637 Saracenové s knížetem svým Ho- J Saracenové marem, kterýž byl třetí po Machometovi, velmi se zsilivše a zmocnivše, všecku syrskou a židovskou zemi sobě podmanili a město Aelia neb Jeruzalém za dvě léta pořád oblehli a je dobyli, a tehdáž začavše pohané, do půl páta sta let v své tyranské moci drželi. Potom když se psalo od narození Božího K Hf zoldán 1012, Kalipha, žoldán egyptský, vzal město Ať- egyptský lia a ten pěkný a slavný chrám Heleny nad hrobem Krista Pána pobořil. Palmerius. Ale brzo opět Turci, kteříž Machometovo ^ . Turci náboženství přijali a Saraceny přemohli, město Jeruzalém opanovali, a ti začali od křesťanů z dílu města, kde hrob Boží byl, tribut a plat brati, a tehdáž s pomocí císaře kon- stantinopolitánského chrám hrobu Božího opravili a vystavěli. Blondus. Léta Páně 1094 papež Urban toho jména druhý držel con-cilium v městě Claremontu v Frankrejchu, kdežto přišel nějaký mnich, řečený Petrus Eremita, žádaje jménem patriarchy jeruzalémského, aby nějaká pomoc učiněná byla, skrz niž by město v moc křesťanskou přišlo. A protož na ponuknutí papeže 347 mnoho knížat a pánův, též i obecného lidu do několikráte sto tisíc tažení slavné z těchto zemí do země Svaté předsevzali. Mnich Petr Eremita nemoha dočkati obecného tažení a jiní po něm dva mniší, jeden Volckmar a druhý Gotschalk řečení, majíce s sebou každý několik tisíc lidu obzvláštně, táhli napřed skrze uherskou zemi, ale všickni na cestě poraženi a pomordo-váni byli. Volaterranus, Nauclerus, Platina, Abbas Urspergen-sis, Otto Frisingensis, Rupertus. Když se pak množství lidu, totiž 300 000 pěších a 100 000 jízdných, na tu cestu shotovilo, majíce všickni za znamení na svých oděvích červené kříže, kníže Gotfrid z Bullionu nad tim lidem za nejvyššího volen, a ten hned tažení statečné nařídil. Pročež táhli skrze zemi uherskou, sedmihradskou, řeckou, Azii, Lycaonii, Cilicii, Mesopotamii a jiné daleké země, mnohé z nich s městy sobě podmaňujíc a veliké krve prolití nad pohany provozujíc, až se do země syrské a teprv do jůdské a Svaté k Jeruzalému dostali, a toho také šturmem a bran-Gotfrid, král nou rukou na pohanech dobyvše, volili sobě *e™n?zMer za králeJeruzalémského Gotfrida, kníže lotha-ťanskéhoreS rinské z Bullionu, nejvyššího svého. Kterýžto ač náboženství k sobě správu království přijal, však proto ani titule, ani koruny královské nésti nechtěl, pravě, že není hodné, aby kterýjiný král v Jeruzalémě kralovati měl, kromě samého krále židovského, Pána Jezu Krista, a že by nebylo slušné člověku hříšnému korunu zlatou na své hlavě nésti v tom místě, kdež nejvyšší král nad králi, Kristus, trnovou korunu na své nejsvětější hlavě nesl. Avšak přece železnou korunou korunovati se dal. To když se tak šťastně zvedlo, množství křesťanů na východu z Antiochie, Alexandrie etc, a zemí okolních, ano z většího dílu Europy veřejně do země Svaté táhli; ale mnoho jích na cestách od Řekův a jiných pomordováno bylo, mnoho hladem a žízní pomrelo etc. Kníže Gotfrid rozdělil zemi dobytou na čtvero knížectví, první v Jeruzalémě, druhé v Antiochii, třetí v Edesse a čtvrté v Tri-poli bylo. Nasázel také hrabat v Berytu, v Sidonu, v Caesarei, 348 v Galilei, v Joppen a Aškalonu, kteříž všickni k králi jeruzalémskému zření své míti měli, a to se stalo léta 1099. Potom umřel král Gotfrid na červenou nemoc, v druhém roce kralování svého. Po něm byl králem bratr jeho vlastní Bald- - - Baldvín, druhy vin toho imena první, ten byl boiem přemožen , , ' J J f ■> j j t- kraljeruza- od žoldána egyptského, ztrativ předtím jádro íémský vojska svého prostředkem rány morové, ano naposledy téměř nebylo lze koho z západních zemí tam najiti, tak mnoho jích tam vymřelo. Volaterranus, Lycosthenes, Ur-spergensis. Když pak 18 let kraloval, umřel bez dědiců a vedle bratra svého pochován jest. Baldvín de Burgo, toho jména druhý, byl Baldvín, třetí za krále volen a ustanoven od Baldvína druhé- král jeruza-ho, strejce svého, porazil Turky a krále z Da- lémský masku. Potom přitáhl Balach, král perský, a jal krále Baldvina s mnohými urozenými, kteréžto zavezl s sebou do vězení. Král pak, pomohv sobě z vězení výplatou a penězi, zase do království svého se navrátil, kteréž zatim pod správou patryarchy jeruzalémského bylo. Kralovav třinácte let, umřel bez dědicův a království Fulkovi, zeti svému, zanechal. Blondus lib. 5. dec. 1. Fulko kraloval v Jeruzalémě 11 let, udatně s Turky bojoval a je porazil. Potom když u měs- ^""í.0' čtvrtý J J J ^ J kraljeruza- ta Accon zajíce honil, kuň s ním těžce upadl a on lémský od toho pádu umřel, dvou synů po sobě zanechav, z níchžto jednoho jméno bylo Baldvín, druhého Almerich. Baldvín toho jména třetí kraloval po svém otci 12 let. Ten silně oblehl a dobyl město Asca- B^"^f Ion, vystavěl město Gázam a osadil je rytíři, lémský templáři řečenými. Potom umřel na morní zimnici, nezůstaviv po sobě žádného dědice. Po něm byl králem Almerich, bratr jeho, Almerich, a kraloval 12 let. Za času jeho vytáhl žoldán Sestý^^ egyptský a mnoho templářů pomordoval, jichž chtěje král Almerich pomstiti, táhl s velikým vojskem do Egypta a oblehl veliké a mocné město Cairo, mordoval a plundroval, 349 nač přišel, ale nemoha města dobyti, s velikou kořistí od něho odtrhl. Naposledy na zimnici umřel, zanechav po sobě tré dětí, jednoho syna Baldvína a dvou dcer, Sibilly a Izabelly. Baldvín Baldvín toho jména čtvrtý kraloval po otci sedmý král svém 12 let, na toho Pán Bůh dopustil ránu ma-jeruzalémský lomocenství, kteréž při něm trvalo až do smrti. Ustanovil po sobě za krále syna sestry své Sibilly, jménem Baldvina, kterýž ještě malým dítětem byl. Mátě toho dítěte měla druhého manžela, jménem Gvidona z Lusignanu, a byl otčimem jeho. Král pak malomocný poručil správu království i sirotka Rejmundovi, hraběti z Tripoli. Po smrti malo-Baldvín osm' mocn^no krále umřel i ten sirotek Baldvín v 8 král jeruza-my měsících. Matka jeho usilovala o to, aby králem íémský v Jeruzalémě byl manžel její, hrabě Gvido, k če- muž když správce a regent Rejmund hrabě po-voliti nechtěl, tou jejich nesvorností dali se do války, až jeden z nich na pomoc žoldána egyptského povolal. Žoldán se tim pohnul, a sebrav silné vojsko, Zoidán egypt- Vpacji mocně do země židovské, a opanovav zemi sky zemi Sva- tou opanoval Svatou, do 30 000 křesťanův ukrutně zmordoval, až i Jeruzaléma dobyl, mnoho stavení v něm pobořil, z kostelův marštalí nadělal, neušanovav nežli toliko samého chrámu na hoře Golgatha, jehož samého tehdáž, protože Krista Pána za velikého proroka mají, ušanoval. Ostatní křesťané, patriarcha a jiní, na díle do Antiochie, na díle do Týru, Alexandrie a jinam zutíkali. Ale ani tu dlouho neostali. Neb žoldán bral napořád, vzal Antiochii a jiná města, a křesťané leželi u města Ptolomais a Tyru, nebránili se, ale vadili a táhali se o královský titul, až je rána morová rozehnala a z toho rodu Baldvinův ženského pohlaví všecky pobrala a konec království učinila, kteréž v Jeruzalémě za 80 let trvalo. Vilhel. Tyrius hist. sac. bello. Ačkoli pak potom nejednou křesťané o to usilovali, aby to Častá tažení království zase vyzdvihli, však vždycky jim jích k dobývání uložení a předsevzetí chybovalo. Nebo nejprve země Svaté cí- Kundrát, císař německý, a Ludvík, král franský, saře Kundráta spolu s mnohými knížaty do Azie táhli, aby 350 křesťanům pomocí svou přispěli, ale divným Božím dopuštěním, morem, hladem a nebezpečnými cestami velice ssužováni byli. Až také obávajíce se jích Řekové a císař konstantinopoli-tanský, aby k jeho císařství nesměřovali a spíše toho dobývati nechtěli, kde mohl, ujímal jim profantův a ničehož dodávati nedopustil, ale všecko pokažené, jako chléb s sklem, vápnem etc. zadělávaný a jiné tráveniny nebohým vojákům prodával, takže mřeli napořád, a sotva císař s králem s celou kůží domův, nic nezpůsobivše, se navrátili. Císař Fridrich toho jména první, příjmím Císaře Fri-Barbarossa, táhl léta 1190 s velikým vojskem drichatoho a protáhl šťastně i vítězně až do Arménie, avšak jména i. v nejlepším štěstí svém, koupaje se v řece Sarra řečené, utonul a tehdáž naději jistou dobytí Jeruzaléma (nebo žoldán pevnosti přední sám na cestě pobořiti dal a odporu žádného jim nečinil, ale strachem zašancovav se v Egyptě, tam se brániti strojil) křesťané pozůstalí ztratili, nýbrž jako ovce bez pastýře se rozprchli a z většího dílu zahynuli. Potom táhl Richart, král englický, po něm Krále englic-Filip, král francký, ti sjeli se s sílou svou u měs- kého a fran" ta Accon, ale když se raditi měli o předsevzetí ského proti pohanům, dali se v nesnadění, kdo by z nich králem jeruzalémským vskutku býti a titule královského užívati měl. A nemohouce se srovnati, ujel král Filip franský domů a druhý, učiniv s žoldánem příměří za pět let, některá pomořská města lidem svým osadil, jsouc úmyslu s větší sílou na jaro přitáhnou-ti. Ale domů se navrátiv, od svých vlastních zabit byl. Bergomen-sis, Urspergensis. Léta 1228 císař Fridrich toho jména druhý Císaře Fridri-táhl s vojskem do země židovské k Acconu cha Druhého a Ptolomaiáě, kdežto pokojně leže udělal příměří a pokoj s žoldánem egyptským, odtud jel do zbořeného města Jeruzaléma, slavil tam svátek pod korunou a některá stavení zase opravil a město křesťany osadil. Léta Páně 1246 Kasanus, tatarský král, přitáhl do země židovské s vojskem velikým, vzal město Jeruzalém, křesťany 351 Město Jeruza- v něm zmordoval a město velice zohavil, ne- lém od poha- mnoho v něm celého pozůstaviv. Nadto potom nův dvakrát , |Q Q^ Tamerlána, císaře tatarského, a od Ma-dobyto J chometa, císaře tureckého, mocí opanováno a velice popleněno, že se ho téměř žádný neujímal, avšak vždy křesťané hrob Boží a kostely přední obnovovali, a když potom ta země žoldánům egyptským v pokojné držení přišla, jím z něho každého roku tribut platili. Palmerius in chron., Massae- us in chron., Onuphrius in chron. Naposledy když se psalo léta 1517, Selimus, Od Turku turecký poraziv žoldána egyptského nejposlez J\ f v . °Jtf Campsona, odjal mu vseckyjeho zeme, syrskou, židovskou i egyptskou. A maje do Egypta táhnouti skrze židovstvo, aby i té země dobyl, poslal napřed své vojsko k městu Gaza, sám pak s nevelikým počtem lidu přijel do Jeruzaléma, chtěje to slavné a svaté město zhlédnouti a spatřit. Ale nenalezl tam nic nežli chatrné a malé a z většího dílu pobořené město, v němž málo křesťanův bydlelo. Selimus, slitovav se nad nimi, dal jím mnohé dary a peníze na vychování, sám pak, modle se tam svému Machometovi a zůstav tam přes jednu noc, jel k vojsku svému a odtud táhl do Egypta, kdežto vzal město Cairo a žoldánovo království dokonce v svou moc uvedl, dav samému žoldánovi Tomombejovi (kterýž po smrti Campsona byl), nejprve zardoušenému, hlavu stíti, a podnes město Jeruzalém v jeho moci zůstává. Leuencla-vius hist. Musulman. Tur. lib. 17., Lonicerus Turci. hist. lib. 1., Iovius hist. Za panování tureckého to město čim dál tim Solimannus, v^ce se ziepšuje. Nebo Solimannus, císař turec- cisar turecký, j, ^ 1542 dal je jednou zdí obehnati, tak aby dal Jeruzalem J J ' J zdí obehnati Pro^ ut°ku nenadálému v těch zemích a zvláště od Arabů ohrazené a bezpečné bylo. Však proti křesťanské moci nic není a samý zřetel vnitř i zevnitř znáti dává, že slabé a tenké zdi jsou, a všudy (jakž v kontrfektu viděti) může se schody nahoru jiti, kteréž tlustosti zdi mnoho ujímají, pročež také Turci nedají křesťanům mnoho okolo zdí choditi. 352 Nynějšího času jmenují je Turci Gozumberech aneb Cuzu-mobarech a Codsbarich, to jest na česko svaté město, a jiného jména neužívají ani nevědí. Aby pak pobožný čtenář mohl a věděl, jak způsob a položení míst v předešlém starého města Jeruzaléma kon-trfektu poznamenaných i v tomto abrysu nyněj- Vpredněj^ch šího města rozeznati a znamenati, vedle cifer v fi- nového města gůře položených tato místa šetřiti se moci budou. Jeruzaléma Kontrfekt Nového a nynějšího města Jeruzaléma 1. Plac kostela Božího hrobu. 2. Kostel Božího hrobu, jejž sem napřed v větší figuře po-staviti dal. 3. Zámek turecký, příkopy zděnými a zdmi dosti dobře opatřený, a byl od křesťanův vystavený, však neví se od kterých. Neb někteří jistí, že od obce pisanského města, ve Vlaších podnes tak řečeného, a jiní, že od rytířův tovaryšstva svatého Jána. Turci v něm gvardii drží a žádného tam ani z křesťanů, ani z jiných pohanův (leč Turky oficíry a vojáky, kteříž jsou na žoldu císařském) nepouštějí, nýbrž ani komu blízko k němu přistoupiti dadí a pro strach toho několik kusů děl okolo brány postavených mají, aby křesťany a zvláště armeny, georgiány, abissiny etc, ješto do města na svátky své u velikém počtu putují, tim spíše přestrašili. 4. Brána Joppenská. 5. Stará brána, skrz niž Kristus Pán na smrt veden byl. 6. Dům svaté Veroniky. 7. Kde Panna Maria vidouc Krista Pána, syna svého, podlé těla ukrutně ztryzněného, omdlela. 8. Pavlač, kde ortel vydán od Piláta proti Kristu Pánu. 9. Dům bohatce. 10. Brána Damašská. 11. Dům svaté Marty. 12. Dům a kostel Narození Panny Marie. 13. Brána svatého Štěpána. 353 354 355 14. Dům Herodesa. 15. Dům Pilátů. 16. Jedna z šesti věží vysoká. 17. Bravný rybník. 18. Zlatá brána. 19. Kde svatý Štěpán ukamenován. 20. Dvůr chrámu Šalomounova a kostela tureckého. 21. Kde Panna Maria praesentována. 22. Loubí klenuté. 23. Brána Jordánská. 24. Dům Kajfášův aneb klášter armenův. 25. Dům Panny Marie. 26. Pohřbové abissinův. 27. Pohřeb poutníkův. 28. Klášter hory Sión. 29. Kde pečen beránek velikonoční Kristu Pánu a učedlníkům jeho. 30. Hrob krále Davida. 31. Hora Sión. 32. Dům zlé rady. 33. Studénka Siloah. 34. Studénka Rágel. 35. Údolí Jozafat. 36. Potok Cedron. 37. Hrob Panny Marie. 38. Kostel svatého Jakuba. 39. Kde svatý Jakub sťat. 40. Hakeldema, totiž pole krve. ¥T1. ,, j r V městě Jeruzalémě jest několik ulic překle-Ulice klenuté J ^ nutých a v těch některých kupci, křesťané, židé a Turci, vjiných řemeslníci, jako ševci, tkadlci etc, vjiných kuchaří, na způsob kotcův v Starém Městě pražském, klenuté krámy mají. V létě pro horko lid se tam drží a prochází, Mnoho v nich y-aj<. nevoin£? pro veliký prach, kterýž pro nevymítání ho a jiné nečistoty jejích tlustě na zemi 356 leží a šlépěje do něho se tlačí. Nebo Turci téměř napořád jídel doma nestrojí, ale když čas jídla jest, pošlíc do krámův, koupí sobě co chtí hotového. Jakož pak velmi mnoho od všelijakých neobyčejných jinde v Turcích lahůdek, od paštyk, tortův a cukrových věcí za laciné peníze dostati každý může. Všecko vaří v měděných pocínovaných hrncích, a když kdo co chce koupiti, mají váhu visutou, do ní dadí vaření neb masa, jakého kdo chce, do jedné misky váhy a odváží, jak kdo mnoho koupiti chce. Kteří maso syrové prodávají, i kuchaří, když je na krámích věšejí, musejí hlavu a nohy při něm pověsiti, aby věděl každý, jakého masa koupiti. Vína zjevně neprodávají, než toliko tejně. A sumou všech potřeb, od cejgův drahých a řemeslných mustrův všelikého domácího i přespolního díla z zemí východních hojnost tam se nachází. Domy po městě z velkého dílu dosti celé jsou Domy a na větším díle bez střech s altány toliko, ostatek s klenutými střechami, však třetí díl pobořených a pustých domův jest. Placův mnoho a třetí díl města obsahujících jest. Dříví v staveních málo, sotva by se ho po všem městě tolik co v některém domě v Praze našlo, takže jest , , v o , .., v , w ,., , v , o v Velikost mesta od ohnuv dosti bezpečne. Velikost mesta muze býti co Hora Kutna zde v české zemi. Studnic pramenitých nemají, než toliko dvě neb tři ve všem městě, ale na to místo veliký počet cisteren pod cisterny zemí v skalách, jako studnic nějakých, při každém domě mají. Když prší, s krovů a placův domu vede se voda do nich a chová, takže někdy v roce sotva dvakráte déšť veliký prší, kterýž by jim cisterny naplňoval, pročež musejí se někdy dosti skrovně a dlouho 7, 8 i 10 měsícův až zase do jiného přívalu přechovávati. Ač ještě pozůstávají trouby kamenné, aquae-ductus latině řečené, na klenutí stavené, po nichž se voda místem ode tří, místem od čtyř mílí i dále do města vedla a do kašen tekla; a byly od králův židovských a křesťanských s velikým nákladem staveny, kteréž na ten čas sešly a více se neužívají. Lázně pěkné a několikeré, pěkným mramo- Lázně rovým štukovím obkládané, mají, do nichž 357 každý křesťan aneb pohan jiti a v nich se myti může za mírné peníze. V městě obyčejně má svou residenci sangiach a vladař turecký toho kraje (jaký to úřad jest, na svém místě o tom v druhé knize psáti budu) a jiní jeho oficírové. Když kdo do jeho domu a jiných regentů, ano i do domu otce svého z předních lidí jiti chce, tedy obuv svou zzuje a ji přede dveřmi nechá, tim na sobě pokoru a uctivost znáti dávaje. Správce jeru- Iusticii přísnou sangiach v Jeruzalémě za-zaiémský chovává. Nebo Arabů a loupežníkův, když je v skutku zlém postihne a dopadne, neživí, ale timto obyčejným způsobem z světa zprovoditi dává. Předně Trestání vsadí zločince na velblouda, a jest-li jích kdy zločincův vlCQ> každého najedno hovado, ruce jemu na prkno aneb dřevo roztažené co na kříž přibijí a nahého (hanbu mu zakryjíc) skrze město ven na popravní místo vedou. Potom ssadí ho dolů a čtyři pacholci sou pohotově, kteříž jej za ruce a nohy každý obzvláštně držíc roztáhnou a nad zemí v povětří drží, potom přistoupí jeden s šavlí a ten ho nejprve na dvé a potom na čtvero přetne, a tak ty čtvrti na štěpí rozvěsí. Kroj oděvu Habit a kroj turecký jest obyčejný, kromě že křesťané dvojí neb trojí barvy vinutí, Židé všecko žluté a armenové modré na hlavě nosí. Ženy v témž způsobu jeden kroj zachovávají a tak přísně jako jinde zavřené jsou, že kromě na altáních jejích (kdež každý den ráno a večer k modlitbě choditi a tancovati s nezakrytou tváří s hlasitým voláním a zpíváním a tim od chodících po uli-cech snadno se spatřiti mohou) jinde jích viděti nelze, a k stavu manželskému tak dobře křesťané jako Turci od rodičův dcery kupovati musejí, o čemž v druhé knize doloženo bude. 358 Kapitola XLI. Způsob a řád, kterýmž někteří poutníci na rytířství hrobu Božího pasováni bývají Napřed jsem o tom položil, kteří sme byli do slavného řádu a tovaryšstva rytířův hrobu Božího přijatí, nyní oznámím, s jakou slavností a jakými ceremomtmi se to dálo a obyčejně jiným stává. Pater gvardian, připraven v roucho biskupské a pod korunou, mši na oltáři hrobu Božího sloužil, na kterémžto tyto věci (totiž kniha pěkně zlatem obitá a meč s nákončím a jílci Způsob pasování na rytířství hrobu Božího 359 pozlacenými a pošvou z červeného aksamitu, řetěz ode sta du-kátův, na němž dole visel zlatý kříž na tuto formu udělaný a pozlacených ostruh pár, z červeného aksamitu řemeny) položeny byly. Po vykonání mše držel procesí vůkol káply hrobu Božího a poté šli sme do káply hrobu Božího a tam gvardian sňav z své hlavy korunu biskupskou začal zpívati hymnu Veni, Sancte Spiritus, totiž Příjdiž, Duše svatý, kterouž sme s mnichy dozpívali. Potom říkal veršík Emitte Spiritum tuum, to jest Vyšli Ducha svého etc., potom Dominus vobiscum, a my odpovídali Et cum spiritu tuo. Poté říkal modlitbu. Po vykonání toho povolal k sobě před oltář hrobu Božího jednoho z budoucích rytířův a klečícího těmito slovy v jazyku latinském se dotazoval. Quidquaeris?Respondet: Quaero effici miles Sanctissimi Se-pulchri, Domini nostri lesu Christi. Interrogatur: Cujus conditions es? Respondet: Nobilis genere et parentibus generosis na-tus. Interrogatur: Habes, unde honeste conservare possis statum et militarem dignitatem, absque mercibus et arte mechanica? Respondet: Habeo Dei gratia bonorum sufflcientem copiam. Interrogatur: Es ne paratus corde et ore jurare pro virili militaria sacramenta eaque servare, quae sequuntur? Primo, miles Sanctissimi Sepulchri omni die opportunitate habita missam audire debet. Secundo, cum necesse fuerit, bona temporalia etvitam expo-nere debebit, scilicet quando est bellum universale contra inflde-les, et venire in propria persona vel mittere idoneum. Tertio, est obligatus sanctam Dei ecclesiam et ejus fldeles mi-nistros ab eorum persecutoribus defendere et pro viribus liberare. Quarto, debet injusta bella, turpia stipendia et lucra, hasti-ludia, duellum et hujusmodi (nisi causa militaris exercitationis) omnino vitare. Quinto, debet pacem et concordiam inter Christi fldeles pro-curare, rem publicam exornare et augere, viduas et orphanos protegere, juramenta execrabilia, perjuria, blasphemias, rapi-nas, usuras, sacrilegia, homicidia, ebrietatem, loca suspecta et personas infames atque vitia carnis vitare et tanquam pestem 360 cavere et se apud Deum hominesque inreprehensibilem exhibe-re ac etiam verbo et facto se dignum tanto honoře demonstrare, ecclesias frequentando et cultum divinum augmentando. Quaeritur ergo, si est paratus corde et ore haec omnia pro-testari, jurare et facere? Tunc respondet ordinandus: Ego, N., proflteor etpromitto Deo lesu Christo et beatae Virgini Mariae haec omnia pro virili me observaturum. His peractis benedicitur ensis a gvardiano secundum formám solitam, si non est alias benedictus. Sed si est benedictus vel post benedictionem, vocato uno ordinandorum, et genu flexo ante Sanctissimum Sepulchrum gvardianus ponatmanus super caput ejus et dicat: Et tu, N., esto fldelis et strenuus, bonus et robustus miles Domini nostri lesu Christi et Sanctissimi ejus Sepulchri, qui te cum electis suis in gloria sua collocare dignetur. Amen. Hoc flnito, gvardianus porrigit militi calcaria inaurata, quae suis pedibus accommodabit in terra existens. Postea dat ensem nudum Christi militi dicensiAccipe, N., sanctum gladium in nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti. Amen. (Ter signum crucis exprimens.) Et utaris eo ad defensionem tuam et sanctae Dei ecclesiae et ad confusionem inimicorum Crucis Christi ac fldei Christianae, et quantum humana imbecillitate poteris, eo neminem injuste laedas; quod ipsepraestare dignetur, qui cum Patre et Spiritu Sancto regnat, Deus, per omnia secula seculorum.Amen. Deinde ensis in vaginam reponitur et a gvardiano praedic-to ense cingitur dicendo: Accingere, N., gladio tuo super femur tuum potentissime in nomine Domini nostri lesu Christi et atten-de, quod sancti non in gladio, sed per fldem vicerunt regna. Ense accinctus miles surgit etgenibus nixis inclinatoque ca-pite supra Sanctum Sepulchrum a gvardiano ordinatur percu-tiendo ter ense praedicto scapulas militis et dicendo ter, videlicet: Ego constituo et ordino te, N., militem Sanctissimi Sepulchri Domini nostri lesu Christi in nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti. Amen. Fadens ter signum crucis. Deinde osculatur eundem ponens more majorům torquem au-reum cum crucependente in collo ejus et ordinatus deosculatur Sanctum Sepulchrum, postea discedit restituendo omnia. 361 Vocato alio iisdem ceremoniis in numerům militum Sancti Sepulchri cooptatur; ordinatus interim in atrio Sanctissimi Se-pulchri manet, quousque omneš ad hune honorem promovendi sint ordinati. Post quorum vel cujus ordinationem Te Deum laudamus etc. a monachis decantatur et adsacellum fratrum minorum itur vel ibidem statur, prout voluerit vel ordinaverit gvardianus. Deinde dieuntur haec in singulári, si unus est: Sponsusprae filiis hominum, accingere, N., etc. gladio tuo superfemur tuum potentissime etc. Et si sunt plures, dicitur in pluráli. Sequitur versus Domine, exaudi etc. Respondet: Et clamor meus ad te ve-niat. Dominusvobiscum. Respondet: Et cum spiritu tuo. Oremus. Da ecelesiae tuae, misericors Deus, utSancto Spiritu congre-gata hostili nullatenus incursione turbetur. Omnipotens sempi-terne Deus, super hune N. vel hos, famulum tuum, qui eminen-ti mucrone circumcingi desiderat, gratiam benedictionis tuae infunde eundemque dexterae tuae virtute munitumfac contra euncta adversantia caelestibus armari praesidiis, quibus nullis in hoc saeculo tempestatibus bellorum turbetur, per Dominům nostrum etc. Ad extrémům amplectitur illum gvardianus et alii, si qui volent. Toto sem proto v latinské řeči položil, že také každý rytíř na dotázky gvardiana latinské latině odpovídati musí a každému před pasováním dává se toho vejpis, aby každý věděl co odpovídati. Ano byť kdo (jakož se často trefuje) latině neuměl, tehdy vždy musí se naučiti odpověd na dotčené řeči dávati, jinač by nebyl na rytířství pasován. Té pak latiny svrchu položené výklad jest takový: Co žádáš? Odpovídá: Žádám býti rytířem hrobu Božího. Otázka: Jakého si stavu? Odpověd: Sem urozený a z rodičův urozených zplozený. Otázka: Máš-li nač živ býti vedle stavu svého a jako rytíř hrobu Božího se chovati, bez řemesla a kupeckého obchodu? Odpověd: Z požehnání Božího mám statek k tomu dostatečný. Otázka: Jsi-li hotov srdcem i usty na to přisahati a povinnost rytířskou zachovati podlé své možnosti? Odpověd: Jsem. Potom gvardian takto mluví: 362 Nejprve, rytíř hrobu Božího, maje k tomu příležitost, každého dne mši slyšeti má. Druhé, povinen jest, když potřeba káže, statek i život vyna-ložiti, kdyby bylo veřejné tažení proti nevěřícím, a osobně sám jeti, anebo hodnou osobu na místě svém vysiati. Třetí, jest povinen církev svatou a její věrné služebníky od těch, kteříž by jim násilí činili, obhajovati a vedle možnosti své je vysvobozovati. Čtvrté, má nespravedlivé vojny a neslušných obchodův, marných a daremních turnajů prázen býti, leč by se něco toho za příčinou rytířského cvičení dálo. Páté, povinen jest mezi věřícími pokoj a svornost vzděláva-ti, obecného dobrého vyhledávati, vdov a sirotků obhajovati, nenáležitého a zbytečného přisahání, zlořečení, láni, rouhání, draní, loupeže, lichev, svätokrádeže, vraždy, opilství, míst podezřelých a nepoctivých, tak i osob na pověsti zmařilých a lehkých a všelijakých tělesných hříchův se vystříhati a těm jako nakažení mornímu se vyhýbati, tak aby před Bohem i lidmi bez ouhony byl, a jak slovem, tak i skutkem že takové poctivosti hoden jest, na sobě prokazoval, chrámy Páně za časté navštěvova-ti a čest i slovo Boží podlé možnosti rozšiřovati má. Otázka: Synu můj, jsi-li hotov předpověděné věci slíbiti, na to přísahu učiniti a to vykonati? Odpověd rytíře majícího ruce složené a mezi ruce gvardiana vložené: Já, N., slibuji a připo-vídám Bohu Ježíši Kristu a blahoslavené Panně Mariji, že ty všecky věci podlé možnosti své chci zachovávati. Po vykonání toho gvardian světí meč podlé způsobu obyčejného a povolá jednoho z těch, kteří mají pasováni býti, a ten když klečí před hrobem Božím, gvardian poloze na něho ruce, říká takto: A ty, N., buď věrný, statečný, dobrý a udatný rytíř svatého Hrobu, aby tebe Kristus s vyvolenými svými v nebeské slávě postaviti ráčil. Amen. To áokonaje, gvardian dá do rukou jeho ostruhy pozlacené a on je sobě na zemi k nohám připne, a potom mu dá meč nahý, říkaje: Vezmi, N., svatý meč, ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, a užívej ho k ochraně proti nepřátelům kříže Kristova 363 a víry křesťanské, a pokudž lidská křehkost postačovati bude, tim žádného bez viny a nespravedlivě neurážej; což ten dáti tobě rač, kterýž s Otcem i s Duchem svatým kraluje, Bůh věčný na věky věkův. Amen. Potom meč do pošvy vstrčí a tim ho opáše gvardian, řka: Opasiž se, N., mečem svým na bedrách svých mocně, vejménu Pána našeho Ježíše Krista, a šetř, že svatí ne mečem, ale věrou přemáhali království. Jsa přepásán mečem, kleče skloní hlavu na hrob Boží a od gvardiana pasován bývá a třikrát udeřen tim mečem na plecech, řkoucího: Já tebe, N., pasuji a ustanovuji rytířem hrobu Pána našeho Ježíše Krista, ve jméno Otce, i Syna i Ducha svatého. Amen. Potom gvardian ho políbí a vloží řetěz zlatý s křížem visícím na hrdlo jeho, on pak rytíř políbe hrob Boží vstane a od sebe všecko zase dá. Povolán bývá jiný, jestli má pasován býti, a týmž způsobem za rytíře hrobu Božího přijímán bývá, ten pak, kterýž pasován byl, zůstane v síňci hrobu Božího, dokudž by všickni té poctivosti nedošli. Potom bratří zpívají TeDeum laudamus, jdouce do káply Panny Marie, aneb tu zůstanou, podlé vůle gvardiana. Potom říká tyto verše: Krásný jsi nad krásu synův lidských, přepasiž se mečem svým po bedrách svých, nejmocnější. Jestliže jích pak několik spolu jest přítomných, říká ke všem vůbec. Naposledy říká: Domine exaudi etc. Odpovídá se: Et clamor meus ad te. Dominus vobiscum. Et cum spiritu tuo. Oremus. Dej, Bože, církvi tvé, aby Duchem svatým shromážděná od nepřátelského vpádu rozptýlena nebyla. Všemohoucí věčný Bože, nad tímto služebníkem tvým, kterýž mečem přepásán jest, milost požehnání tvého vylej a pravicí svou ho ostříhej, aby proti všem násilím nebeskou mocí posilněn byl, tak aby na tomto světě žádným válečným hřmotem nebyl zastrašen, skrze Pána našeho Ježíše Krista. Amen. Po vykonání toho všeho všickni bratří rytíře objímají a jemu štěstí vinšují. 364 Kapitola XLII. O původu a rozličnosti rytířův všelijakých v křesťanstvu Začátek rytířův pošel u Římanův z počátku pa- Počátek nování jejich za Romula, léta od počátku světa rytířstva 3230 a před narozením Krista Pána 730, kdyžto u Rímanuv dvojího stavu, totiž z radních panův a z obce, všecko množství bylo, a začavše s okolními mnohé války vésti, těm, ješto sobě rytířsky počínali, znamení jisté udatnosti přivlastnili, totiž aby zlatý prsten na prstě nosili a žádný jiný, kdo by nim darován nebyl, aby ho nenosil. Čimž Římané tak mnoho udatných vojákův způsobili, že v brzkých časích veliké množství z lidu obecného se našlo, kteříž prsteny zlaté nosili. Pročež když to skutkem poznávali, že jim zemí a království skrz udatnost rytířův přibývalo, aby čim dále tim více mysl hrdinskou v lidu vzbuzovali a stálý regiment způsobili, nařídili, aby ti, ješto zlatými prsteny obdarováni byli, vyššího stavu nežli obecný prostý lid užívali a slouli equites, totiž rejtaří a nynějším porušeným slovem českým rytíři (nebo od rejtaření a německého slova Reútter aneb Ritter to slovo rytíř pošlo, protože ti sami tehdáž na koních v bitvách jezditi mohli a jízdní byli), a prostředního stavu mezi radními pány a lidem obecným aby byli, takže tehdáž třetí stav rytířský u Římanův nastal. 365 Po časích počal býti rovný radních pánův stavu, původem Bruta, kterýž za vyhnání Tarquinia krále živ byl, a jiných, jako Caja Graccha, Livia Drusa, tribunis plebis, to jest starších obecních, s nimiž zároveň rady zavíral a věci zemské řídil a spravoval. Naposledy nad radní pány mnohá zvláštní obdarování měli, totiž že žádný jiný mimo rytíře nemohl do království a zemí Římanům poddaných za vladaře představen býti, že císařův římských starých maršálkové bývali a někteří jiní přední uřado-vé samým rytířům příslušeli a mnohá jiná privilegia etc. Ano i manželkám jejich rozdílný oděv a zlata i stříbra užívání mimo jiné dovoleno bylo. O tom píší TitusLivius hist. Ro.,Plinius lib. 33. cap. 2., lib. 22. cap. 3. 4. 5., Macrobius Saturnal., Appian. Alexandr, lib. 5., Polydorus Virgil. lib. 2. c. 21. de inventi. rerum, Alexander abAlexand. lib. 2. genial. cap. 29. Křesťanští římští císařové a potentátové zdědili túž náklonnost k lidem rytířským a je mnohými obdarováními fedrovali, čehož příkladů zanechali v právích psaných císařských, kdežto kniha 12. Codicis Iustiniani zcela a zouplna o vojenských a udatných lidí poctění, obdarováních a všelijakém opatření a titul zvláštní 32. též 12. knihy: de equestri dignitate, to jest o rytířské důstojnosti. Item šesté knihy Codi. Theodos. tit. 36. a Synopsis Basil. 6. tit. 35. se nacházejí. Posledních časův, když v křesťanstvu rozdílní králové, knížata etc. v svých zemích a plným právem panujíce povstali, také rozdílných jmén a řádů rytíře, vedle libosti a potřeb vlastních, Kolil ero vyzdvihli a ustanovili. Vedle čehož generaliter rytířstva a obšírně rozdělené trojnásobně tuto poklá- dám: totiž, žejsoujedni halspantu aneb řetězu, druzí kříže, třetí ostruh rytíři. Kteréž všecky po letech a starožitnosti jejich vyčítati budu. Rytíři halspantu jsou čtveří: jeáni garteriorum, totiž podvaz-ku tak řečeného, protože na zlatém řetěze dole podvazku v*s* uze^ PletenÝ z hedbávné šňůrky a na něm visí obraz svatého Jiří. To rytířstvo začal Eduar-dus III., král englický, léta 1351, jakž to obšírně a gruntovně vypisují Bernhardus Girardus hist. lib. 15.fol. 185., Polyd. lib. 366 19. Anglicae histor., Genebrardus in chronico, Balaeus cent. 5. cap. 100. in appendice. Statuta a zákony toho řádu vypisuje pěkně Sansovino lib. delia origine de cavallieri. A to ten byl, kterýž císaře Karla toho jména čtvrtého pana otce, totiž krále Jana, když jsa slepý na obě oči králi franckému na pomoc s velikým lidem táhl do Frankrejchu, ano i do bitvy se vésti dal, spolu s králem franckým porazil a našeho krále Jana zabil, druhého pak živého jal. Inventaire de France du Monsieur Serres. Druzí jsou nazvaní della nunciata, aneb annuntiationis bea-taeMariae, to jest zvěstování Panny Marie, pro- ,v, v tože ten obraz na řetěze dole visí. Ustanovil ten tovaní panny řááAmedeus, kníže sabaudský, léta 1409 dědu Marie svému ku poctivosti, kterýž byv mistrem rho-dyzským, ten ostrov před násilím tureckým, kteříž jej oblehli, vysvobodil a jiné věci dobré křesťanstvu zřídil a na památku toho tento řád ustanovil. O čemž více píší Claudius Paradinus, Gabriel Simeon in symbolis, Pontus Heuterus lib. 4. Burgund, rerum a Philippus Pingonius in arbore gentil. princip. Sabaudiae. Leges a zákony toho řádu poznamenal Francisco Sansovino lib. della origine de cavallieri. Třetí šlovou rytíři zlatého rouna, latině aurei J ' Rytin rouna velleris, nařízení od knížete Burgundie Phili- zlatého ppa, příjmím Dobrého, léta 1429, a to na příklad oné udatnosti Iasona, reka znamenitého, kterýžto byv králem Thessaliae, krajiny země řecké, dal se s některými mladými jonáky na šíf Argos řečený (odkudž slouli Argo-nautae) a plavil se s velikým nebezpečenstvím Odkud svůj puvoo in cijí na ostrov Colchos řečený, kdež naschvál pro dosažení rouna ovčího, kteréž zlaté býti mělo a v kostele viselo, kdež od draka litého a jiných potvor pilně hlídáno bylo, táhl. Kteréžto s pomocí Medey, dcery krále Colchos (kteráž slitovavši se nad jeho krásou a spanilostí jej zamilovala a jemu radu a pomoc, jak by draka spánkem ukojiti a jiné potvory přemoci mohl, dala) dosáhl. Takže dostav toho rouna, je i dceru Medeu s sebou z Colchos do království svého dovezl a ji za manželku pojal, jakž o tom siřeji Apollonius Rhodius a Valerius Flaccus a jiní píší. 367 Že pak na základ dotčeného rouna Iasonis aneb Gedeona (o čemž v Písmích svatých Iudicum 6. kapitole zmínka se děje, že znamení od Boha žádal, pokudž by rouno vlhké bylo a humno suché přes noc, že by zajisto Madiánské poraziti měl) tento slavný řád jest ustanoven, ukazuje to list knížete burgundského PhiMppa, fundatora toho řádu, jímž ten řád vyhlašuje a vynáší léta 1431, jehož dátum jest v městě Eseulan anebo Salin. Kteréhožto prípis a artikule, jichž do 94 pokládá, i jména rytířův do toho tovaryšstva do léta 1559 přijatých Gvicciardinus história Belgica dostatečně obsahuje a Sansovinus della origi-ne de cavall. Byl a jest posavad v největší podstatě a slávě Rád rytířův tento řád, nejprve proto, že na nejpřednější rod zlatého youna ye vgem křesťanstvu, totiž dům rakouský z domu vnejvetsislave . "V. , a podstatě burgundského starého i s zemi Burgundu napa- zůstává clem, podlé krevnosti, přišel. Druhé, že nejpřed- nější křesťanští potentátové, začnouc od Jeho Milosti císaře pána, pána nás všech nej milostivějšího, a předkové Jeho Milosti slavné a svaté paměti, králové, arciknížata etc. v tom tovaryšstvu byli a jsou. Třetí, že vždycky u veliké vážnosti držán jest a v obyčej dáván nebyl. Jakož pak císař Karel toho jména V., když ho kdo zaň žádati směl, tuto odpověd dával, že ačkoli z moci císařské a královské knížata, markhrabata etc. činiti může, však za rytíře rouna zlatého že přijití žádného nemůže bez povolení a usouzení jiných spolubratři svých, jimiž se spravovati povinen býti uznává. Čtvrtí rytíři, řečení svatého Michala archan-Rytíří Michala děJ Qd Ludvíka XI krále franckého, léta 1469 archanděla ,v , ,v vyzdviženi, kterýž na památku otce svého, že obraz svatého Michala v válkách na praporcích za znamení šťastné užívati obyčej míval, a to z příčiny zjevení se neb vidění archanděla na mostě města Orleans, když město bylo od Eng-ličanův těžce obleženo a před jích mocí osvobozeno skrz pannu Johannu nadmíru udatnou a nepřátelům ve zbroji na tom místě vidění osobně a rytířsky odpírající, jakž Bernardus Girardus 368 o též panně obšírně píše 21. a 22. libro histor. Gallicae, de la pucelle Iheanne. Regule toho řádu vyčítá Sansovino nahoře jmenovaný a jiní authores francouzští. Ačkoli byli před časy jiní halspantu rytíři, , . v , j Halspantu a velmi vzneseni v historiích, iako rotundae ta- 'J rytin bulae, totiž okrouhlého stolu, léta 470 od Artusa, krále englického, nařízení, Heuterus lib. 4. Burgund, rer., item rytíři stellae, to jest hvězdy, třem králům zjevené, stellae rytíři léta 1351 od krále Jana I. vyzdvižení, potom della banda, totiž pinty, léta 1258 od krále Alfonsa hi- Della banda, španského původ mající. Ale poněvadž na ten totlz pinty čas více nejsou a sešli, obšírněji jich připomínati nechci. Rytíři kříže jsou mnozí. Přední jsou rytíři „ ,v,. , j j j j Rytin hrobu hrobu Božího, kteříž povstati měli za času pa- Božího triarchů jeruzalémských, když svatá Helena místa svatá vyčistila a spravila a jim hrob Boží k opatrování dán býti měl, avšak aby v tak velikém počtu a vjistých regulích, jako potom léta 1099, když od králův jeruzalémských potvrzeni a v jistý řád uvedeni byli, stkvíti se měli, toho se nenachází. Nicméně nejpřednější a nejstarší byli a jsou před jinými, tak jako nad jiné nejsvětějšího místa v zemi Svaté, totiž hrobu Božího, rytíři. Také nejvíce proti nepřátelům víry křesťanské bojovati zavázáni jsou a na to nejvyšší znamení a nejdražší pěti ran Krista Pána Spasitele našeho pět křížů červených na svých erbích a oděvu sobě přivlastněné mají, jakž to vše z ustanovení doleji položených gruntovně se vyrozumí. Potom pak, když od žoldánův egyptských z země Svaté vyhnáni byli, přestěhoval se jejich commendator do Vlach, do města Perusia řečeného, a tam sídlo své měl, až potom léta 1485 vida papež Innocentius VIII., že by malá naděje byla hrobu Božího dosáhnouti (a žoldán jim pro strach jejich udatnosti hrobu Božího hlídati nedal, než toliko samým mnichům řádu svatého Františka, a to v jistém počtu, kteříž by jejich vicarii byli, ho hlídati dovolil), spojil je s rytíři svatého Jana, tak aby spolu bojujíce proti víry křesťanské nepřátelům týchž nadání, panství a bohatství společně užívali, a rhodyzští tehdáž, nyní 369 maltézští rytíři slouli, však svého znamení pěti křížův užívali. Henricus Pantaleon, Iodocus a Meggen., Volaterranus lib. 21. anthrop. a jiní o tom píší. Po nich povstali hospitalarii sancti Iohannis, německy Špi-Rytíří tálherrn, jinač Rhodii aneb rhodyzští, nyní mal- maltezští tezští. Ti počátek vzali po dobytí Jeruzaléma od Gotfrida z Bullionu (jakž nahoře doloženo), kdyžto křesťané z zemí západních u velikém počtu na východ do Jeruzaléma míst svatých navštěvovati táhli a mnozí z nich u veliké chudobě přitáhše, tam kde lozirovati, ani co jisti a jiných potřeb dostati nemohli. Z té příčiny povstali někteří, kteříž se vydali na to, aby almužny a jiné dobré skutky těm poutníkům prokazovali a k tomu vystavěli kláštery dva, jeden ku poctivosti blahoslavené Panny Marie a druhý svaté Maří Magdaleny, v prvním byli muži a v druhém ženy. Ti osoby svého pohlaví přijímajíce je přátelsky a darmo přechovávali a slouli tehdáž hospitalarii, jako by řekl špitálníci. Potom vystavěli jiný špitál ku poctivosti svatého Jána Křtitele, od něhož potom iohannitae, svatého Jána rytíři, nazváni byli. A tehdáž mezi sebou jistý řád s dovolením patriarchy jeruzalémského a potvrzením od papeže Honoria II. nařídili, léta 1127; na oděvu nosí bílý kříž, na levé straně ruky přišitý. Léta 1306 pohané opanovavše zemi Svatou dotčené rytíře z země vypudili, kteřížto vytáhše odtud na armádě a v silném počtu nenadále udeřili na ostrov Rhodům, tureckému císaři náležitý, a ten po dlouhém ho obležení a bojování s pomocí některých jiných křesťanských knížat obdrželi léta 1308 a v něm se osadili, od čehož potom rhodyzští nazváni byli. Na tom ostrově velmi platní byli křesťanům po moři se plavícím a armádám tureckým i zemím veliké škody a příkoří činili. Pročež za to po čtyrykráte od vojska císaře tureckého obleženi byli, ale vždycky se statečně a zmužile obránili. Až léta 1523 Soliman, císař turecký, na ně s velikou sílou přitáhl, dřív nežli se toho nadáli, a je po šesti měsících pod moc svou přivedl, že se mu poddati musili, však s takovým podáním, aby je 370 do křesťanstva beze škody dovezti dal, což se i stalo. A nemoh-še pro velikou nesvornost křesťanských potentátův tehdejších pomoci v svém obležení užiti, dosáhli jí teprv po vyhnání svém od císaře Karla V. Nebo když jednak v Candii, potom v Benátkách, zase v Nicei městě, v krajině Piemontu při moři ležícím a knížete sofojského, opět v Siracusis v Sicílii své přední sídlo a správce předního měli (latině slove magister sumus) a všudy sobě udatně počínali, daroval jim dotčený císař Karel ostrov Maltu, latině Melita řečený, aby jej k dědičnému a vlastnímu jmění drželi a králům hispánským toliko sokola jednoho na znamení vděčnosti každoročně posílali. V kterémžto jsou podnes a z té stranyjako bašta pevná křesťanstva zůstávají, avšak mimo to na rozličných místech v křesťanstvu statky a důchody veliké mají a jích pokojně užívají. Píší o nich: Vilhel. Tyrius be-llo sacro, Iacobus de Vitriaco hist. Hieros.,Aemilius lib. 8., Vo-laterranus lib. 12., Poly dor. lib. 7., Gigas, Cranzius lib. 9. cap. 7., Stumphius in Helvet. ann. lib. 5., Iacobus Fontanus de bello Rhodio, Fasciculus tempo, fol. 76., Sansovino della orig. de ca-vallieri, kterýž jejich regule i přijímání pěkně vypisuje. Templáři byli třetí, kteříž lidi po zemi Svaté Rytíři provázeli a od násilí loupežníkův chránili, a aby templářští každý tim spíše k ním se utéci mohl, nejprve u chrámu hrobu Božího bydleti obyčej měli, léta 1103. Pročež od tehdejších králův jeruzalémských důchody a mnohými pri-vilegiemi nad jiné obdarováni a léta 1128 od papeže Honoria II. potvrzeni byli. Nosili oděv bílý a červený kříž na něm. Ti ačkoli s jinými křesťany od pohanů z země Svaté vytištěni byli, však z štědroty potentátův křesťanských a svými praktikami tak mnoho zboží a bohatství dosáhli, že všem knížatům v očích leželi a strach dávali. Pročež léta 1210, za panování císaře Jindřicha Sedmého, původem papeže Klimenta V a krále franckého Filipa Pulchra z mnohého zlého obviněni a odsouzeni byvše, téměř jednoho dne ve Vlaších a Frankrejchu pomordováni a statkové jejich na díle maltézským dáni a z většího dílu dotčeným dvoum přivlastněni a confiscováni jsou. 371 V Němcích a v Čechách jích nemordovali, ale když svou nevinu provedli, aby vždy decret o jich zrušení zpátkem nešel, k jiným řeholám vedle libosti se oddati a statky týmž rozdati musili. Platina in vita Clementis, Raphael Volater. lib. 21., Poly-dor. lib. 7.,MathaeusParisien.,Iohan. deoppido.,Ranulph. lib. 7. polichr., Iacobus de Moguntia, Nauclerus, Anto. Sabellicus enne. 9., sanctusAntonius hist. par. 3. tit. 15., Volaterr. lib. 21., Cranzius lib. 9. c. 6., Gagvinus lib. 7., Ursperg., Fulgos., Paul. Aemilius. Z kterýchžto škrybentův větší díl se nachází, ješto jim žádné jiné viny nedávají, nežli že příliš mocní byli a mnoho pěkných statkův měli, tak osvědčujíce, jako by se jim křivda před Bohem i lidmi stati měla. 8. Saxoniae, Trithemius in chron. Hirsaugiensi, Funkius lib. 10. com. in chronol. suam a jiní podstatněji a vlastněji to prokazují, totiž že léta 1190 příčinou nějakých měšťanův měst Břemen a Lubeku v zemi německé, kteříž když město Ptolomais spolu s jinými křesťany oblehli a svých krajanův množství na červenou nemoc zahynouti viděli, udělali stany z plachet plaveckých a pod nimi nemocných hlídali, je opatrovali a darmo zase, když ozdravěli, propouštěli, až se ta jejich dobročinnost nejvyšším vojska donesla; pročež ku pochvale a příkladu těch dobrých sousedův králjeruzalémskýjim špitál v Jeruzalémě svaté Panny Marie nazvaný oddal, a aby slouli Panny Marie, nařídil. Jakož pak i císař Jindřich VI. je schváliv, za rytíře Panny Marie vyzdvihl a v jistý řád uvedl, což potom i od papeže Caelestina III. potvrzeno bylo. Nicméně poněvadž z samého německého národu lidí do svého řádu přijímati měli, teuthonici, totiž němečtí obyčejně šlovou. Když pak naposledy léta 1220 z země Svaté vytištění byli, s pomocí císaře Fridricha Druhého táhli na pohany do pruské země, kteříž okolním křesťanským zemím a zvláště Conradovi, knížeti Mazuviae, veliké škody činili, ty po mnohých porážkách Rytíři blahoslavené Panny Marie Sanctae Mariae in Hierusalem rytíři, ač píší někteří, že by zároveň s templáři povstati měli. Volater. lib. 21., Polydorus Vergil. lib. 7., Paulus Aemil., nicméně Cranzius lib. 7. metrop. a lib. 372 sobě podmanili a k víře křesťanské přivedli, vystavěvše město Marienburg, kdež svou stolici přední mají. Na bílém oděvu kříž černý nosí. Na ten čas jest administrátorem nejvyšším mistrovství v Průších a mistrem řádu německého v Němcích a ve Vlaších nejjasnější kníže a pán, pan Maximilián, arcikníže rakouské etc, Jeho Milosti císaře pána, pána nás všech nej milostivějšího, pan bratr. Svatého Jakuba de Spatha, totiž s mečem, nařídil král hispánský léta 1170 ke cti svatého Rytíři svatého Jakuba v ComposteMi městě, a jest posavad ten „ Jakľ J z Kompostelli řád rytířův u veliké vážnosti, nosí na svém oděvu kříž červený a rukověti od kordu. Volater. lib. 21., Polydor. lib. 7. cap. 5., Panvinius in chron. Calatrava rytíři, řečení od místa, kde nejpr- Calatrava vé povstali proti mouřenínům v zemi hispánské, nařízení jsou léta 1160 od krále Šantia z Toledu a nosí prostý červený kříž na černém oděvu. Panvinius in chron. Rytíři Alcanthara, od města jednoho v hi- Alcanthara španské zemi tak nazvaní, kdež svou stolici mají, nosí kříž zelený. O nich Volater. lib. 21. antrop. píše. Rytíři sanctae Mariae de redemptione, totiž blahoslavené Panny Marie vysvobození, aneb J J redemptione de mercede, totiž ze mzdy, od Jakuba, krále Ara-goniae, léta 1212 nařízení, aby zajaté od pohanův vyplacovali a vysvobozovali, nosí na bílém oděvu černý kříž. Volater., Polyd. a Panvin. v místech nahoře položených. De Montesia rytíři, od místa v hispánské z Montesia zemi nazvaného tak řečení, kteréž týž král Jakub Aragónsky léta 1214 nařídil, užívají kříže červeného na šatech. Vide dotčené authores. lesu Christi, totiž Pána Krista rytíři, povsta- j christi li léta 1319 v Portugalii proti pohanům těch krajin, a nosí kříž červený na černém oděvu. Marianus Scotus, Platina in vita Iohan. XXII. papae, Nauclerus Gen. 44., Volater. a Poly do. in locis allegatis. 373 _ ¥ Lasaritae, svatého Lazara rytin, kdy by po- Sv.Lazara , ,. /v,v , J , , vstati meh, zajisto se nevi, ti knz zeleny nosí. Sansovino sup. alleg. Sv Štěpána Svatého Štěpána rytíři povstali léta 1561 od Cosma, knížete florentského, učinění, a nosí červený kříž zlatem otočený. Panvin. in appendice ad Plat, San- zovino della origine. Svatého Ducha rytíři léta 1579 od Jindřicha III., krále franckého, nařízení. Genebra. in chron. Rebatinorum, totiž rebatinští, o nich píše/o-Rebatinští ,., ~~ , . ^ vius lib. 33. nist. m „ v , Lunae, totiž měsíce rytíři. Tilius in Francka Měsíce , . nist, Pnihb. Pingon. „ , Gladiferorum, to jest kordíkův rytíři. Cran- Kordikove J J J zius lib. 7., Franci. Modius. Sv Trojice Sanctae Trinitatis, to jest svaté Trojice rytíři. Boěthius lib. 13. Ti a jiní mnozí sešli a zahynuli. Rytíři ostruh Ostruh rytíři jinač a obyčejně šlovou prostě rytíři, bez jiného jména, latině equites aurati, vlasky cavallieri a spron ďoro, jsou, ješto z týchž počátků jako první i druzí pocházejí, totiž že pro udatné činy a služby, knížatům platně činěné, od nich obzvláštně rytířstvem obdařeni a za poctěné osoby vyhlášeni bývají. To se pak děje od knížat a panův, kdy se jim koli zalíbí, buďto při korunování aneb jiné slavnosti jejich, buďto v čas války aneb jindy v čas pokoje, buďto v kostele anebo v pokojích domácích, však s ceremoniemi podstatnými. Ano čim větší kníže a potentát jest, kterýž ho pasuje, tim poctivější a přednější před menších knížat rytíři místo a jméno má. Nebo obyčejně řetěz zlatý takovému s obrazem toho pána, kterýž jej pasuje, na hrdlo se zavěšuje, meč a ostruhy pozlacené se připasují a připínají etc, toliko ten rozdíl jest, že žádného znamení řádu nějakého zvláštního a statuty jistými obmezeného na řetěze s závazkem na to činěným nepřijímá a podstata toliko na ostruh připínání záleží, takže pozlacené ostruhy vždycky i krom cesty nositi na 374 nohách může, a obyčejně je nosívají. Pročež žádnému ničimž povinen nebývá, nežli tomu, kterýž jej tou poctivostí a dary přitom zvláštními z milosti zvelebuje. Má pak takový obdarování vedle povolení sobě učiněného od knížete svého rozdílně. Nebo některému dán bývá provision jisté sumy do jeho živobytí, jinému statek darován, jiný může doktory (kteřížto však pro rozdíl těch, ješto pořádně s předešlým a mnohým examen v academiích bývají přijímáni, bullati šlovou, jako by řekl listovní, totiž samým listem, kteréhož pod pečetí toho, od něhož jest za doktora volen, za snadné peníze dosahuje), notarios,poetas laureatos potvrzovati, z nepoctivého lůže pošlé poctivé činiti; jiný dle vůle své jiné na rytířství pasovati anebo do vládyckého stavu přijímati, ano i comites Palatinos, totiž hrabata, vysvědčovati a činiti, jakž každému takovému rytíři ostruh list a patent pod pečetí daný té milosti v sobě zejména obsahovati a vysvědčovati má a musí, čehož v říši a ve Vlaších hojnost všudy se nachází a jim takoví rytíři více nežli nám Čechům známi jsou. 375 Kapitola XLIII. Extrakt řádu a ustanovení od císařův římských, králův a knížat království franckého, kteříž byli nejvyšší přední a hlavní řádu slavného tovaryšstva rytířův hrobu Božího v Jeruzalémě, s dovolením a u přítomnosti otce gvardiana, jakožto komisaře vrchního v zemi Svaté, vypsaný Articulus I. In nomine et ad honorem Dei Patris et Filii et Spiritus Sancti beataeque Virginis Mariae, ejus matri, angelo-rum et archangelorum, patri-archarum et prophetarum Dei, apostolorum, evangelis-tarum, sanctorum discipulo-rum et omnium sanctorum et sanctarum etspirituum omnium caelestis curiae. Articulus II. Sit notum et evidenter pa-teat omnibus excellentissimis et illustrissimis principibus, nobilibus, militibus et popu-lo Christiano, anno ab incar-natione Domini nostri lesu Christi millesimo nonagesimo Artikul první. Ve jménu a ke cti Boha Otce i Syna i Ducha svatého a blahoslavené Panny Marie, matky jeho, andělův i archandělův, patriarchův a prorokův Božích, apoštolův, evangelistův, svatých učedlníkův a všech svatých i světic, a všech duchův nebeského dvoru. Artikul 2. Známo a zjevno buďvšem, nej vyvýšenějším a nejjasněj-ším knížatům, lidem urozeným, vojákům a lidu křesťanskému, léta od vtělení Pána našeho Jezukrista tisícího devadesátého devátého, [že] 376 nono, quod illustrissimi, invin-cibiles et serenissimi principes, sanctus Carolus Magnus imperátor et rex totius Franciae, Lu-dovicus sextus sapiens, dictus pius, Philippus dictus sapiens, magnanimus et conquae-rens sanctissimus, atque magnanimus Ludovicus, praeses Godofredus de Bullion ac alii magnanimi principes et reges Christiani, assequuta pereos in eorum imperio et regno corona, sponte Deo venerunt ac promi-seruntsese et eorum bona atque personas exponere ad militan-dum et helium gerendum ultra mare pro subiuganda etdestru-enda perversa et tyrannica na-tione Sarracinorum infidelium et eorum potestatibus et autho-ritatibus, regnum Hierosolimi-tanum ejusque terras et domi-nia a dictis infldelibus occupata subjiciendo, pro viribus fidem Christianam augendo, statum ecclesiae catholicae apostoli-cae et aliarum Christianarum ecclesiarum ab omnibus vexati-onibus et oppressionibus tuen-do etdefendendo, in eorum pro-tectione et possesione praelatos ejusdem ecclesiae, pauperes, orphanos, viduas et caeteros Christianos contra quoscunque inimicos eorundem ponendo. nejjasnější, nepřemožená a osvícená knížata: svatý Karel Veliký, císař a král všeho Frankrejchu, Ludvík Šestý, moudrý, příjmím Pobožný, Filip, řečený Moudrý, heroický, a dobyvatel sobě nej-světější, a srdnatý Ludvík, správce Godefrid z Bullionu a jiná udatná knížata a králové křesťanští, dostávše skrze sebe v jích císařství a království koruny, dobrovolně Bohu se oddali a slíbili, aby sebe a statky i osoby své vynaložili k bojování a války vedení za mořem za příčinou podmanění a zkažení převráceného a tyranského národu Sara-cenův nevěrných i jích mocnosti a důstojenství, království jerozolimitánské a země k němu příslušející i panství, od řečených nevěrných obsažené, aby sobě v moc uvedli, podlé své možnosti víru křesťanskou rozmnožili, způsob církve katolické apoštolské a jiných křesťanských církví ode všech ubližování a potlačování obhajovali a chránili, správce též církve, lidi chudé, vdovy, sirotky a jiné křesťany (proti jakýmkolijich nepřátelům se postavujíc) aby v své ochraně a obraně měli. 377 Articulus III. Sitetiam notum, quod nos, supranominati, circa praemi-ssa vota nostra adimplevimus nostrisque diligentiis et eura Deo inspirante regnum Hie-rosolymitanum partesque Sa-racenorum adepti fuimus et contra Mos victorias lauda-biles obtinuimus dictamque fldem Christianam auximus. Propterea nomen Christia-nissimi principis juste nobis impositum fuerit et merito ab aliis principibus et populo Christiano datum, cum felici-ter in regnum nostrum Fran-ciae terrasque et dominia ad nos spectantia reversi fuimus. Etiam omnia alia regna cum principibus Christianis nobis amicissimis in nobis subveni-endo tam suis divitiis quam hominibus, ut tandem pos-semus adimplere vota nostra et quae jam dudum incepera-mus; propterea, ut ipsa ratio docet, habuerunt partem honoris prout nos ipsi habuimus. Articulus IV. Insuper in honorem passio-nis Domini nostri lesu Christi atque reverentiam, quam nos debemus sanctissimo papae, sedi apostolicae atque obe-dientiam vicariis Dei in hoc Artikul 3. Známo také buď, že jsme my výš jmenovaní z strany předdotčených věcí slib náš vyplnili a pilností i starostí naší z božského vnuknutí království jerozolimitánského a končin saracenských dostali a proti nim chvalitebné vítězství obdrželi a dotčenou víru křesťanskou rozmnožili. Protož jméno nejkřesťanštějšího knížete nám jest spravedlivě přivlastněno a hodně od jiných knížat a lidu křesťanského dáno, když jsme se šťastně do království našeho franckého, též do zemí a panství nám příslušejících navrátili. Tolikéž všecka j iná království s knížaty křesťanskými, nám všeho dobrého přejícími a pomáhajícími nám jak bohatstvím svým, tak lidem, abychom vždy slib svůj vyplniti mohli a to, což sme již dávno započali, za tou příčinou, jakž sám rozum ukazuje, aby měli díl poctivosti, jakéž jsme my sami dostali. Artikul 4. Nadto ku poctivosti umučení Pána našeho Ježíše Krista a pro poslušenství a uctivost, kterouž povinni jsme nejsvětějšímu papeži, Stolici apoštolské a místo Boží na 378 mundo atque etiam episcopis de magna civitate Roma, hu-militer recipimus sanctissi-mas cruces, quibus nos signa-verunt atque milites nostros in honorem quinque plagarum Domini nostri lesu Christi, ut eo magis essemus solida-ti in hujusmodi infldeles, ut agnosceremus nos atque po-pulum nostrum Christianům tam vivum atque mortuum in regionibus horům infldelium. Insuper inspeximus atque de-liberavimus fundari ordinem Sanctissimi Sepulchri nost-rae civitatis Hierosolymita-nae in honorem et reverentiam sanctissimae Resurrectionis. Nostro nomini Christianissi-mo dignitatem primariam dicti ordinis adjunximus et dictas quinque cruces rubeas eisdem etiam in honorem quinque plagarum Domino nostro lesu Christo inflicta-rum deferri voluimus. Milites dicti ordinis quam plurimos creavimus illosque dictis cru-cibus contra dictos infldeles insignivimus, quifugitiviob id remanseruntnec non exercitui resistere nequiverunt. Articulus V Et ut dicti milites et alii cae-teri homines bellici veagium tomto světě držícím, i tolikéž biskupům z velikého města Říma, poníženě připovídáme nejsvětější kříže, jimiž sou nás a vojáky náše znamenali, ku poctivosti pěti ran Pána našeho Ježíše Krista, abychom byli tim upevnělejší na takové nevěrné nositi, abychom sebe a lid náš křesťanský, jak živý, tak mrtvý, v krajinách těch nevěrných znali. Nadto výš v to jsme nahlédli a to uvážili, aby založen byl řád nejsvětěj-šího Hrobu města našeho je-rozolimitánského, ku poctivosti nejsvětějšího vzkříšení Pána Jezukrista. Jménu pak našemu nejkřesťanštějšímu přední důstojnost řečeného řádu jsme přivlastnili a dotčených pět křížův červených jim také ku poctivosti pěti ran, Pánu našemu Jezukristu učiněných, darovati jsme umínili. Vojákův řečeného řádu veliké množství jsme nařídili a je jmenovanými kříži proti dotčeným nevěřícím znamenali, kteřížto tou příčinou na utíkání obráceni byli, aniž jim možné bylo vojsku na odpor se postaviti. Artikul 5. A aby tíž vojáci a jiní vojenští lidé do řečeného království 379 in dictum regnum Hierosoly-mitanum facere volentes, qui in nostro servitio et exercitu strenuos et magnanimos in praefatos infideles sesegesse-runtet circapraemissa in augmentům dictae fidei Christia-nae et defensionem catholicae apostolicae ecclesiae Roma-nae et aliarum ecclesiarum Christianarum favorabiliores etfaciliores reddantur, his uti et gaudere posse authorita-tibus, preminentiis, privile-giis et juribus, quibus nostri officiarii et domestici utun-tur et gaudent, permisimus et permittimus. Quodque non sint tributarii nec ne rebus et mercaturis ab eis transferen-dis aliquod subsidium solvent necnon ab omnibus oneribus et subsidiis aut tributis qui-buscunque nobis quamvis ex causa seu ratione domicilii vel alias debitis seu debendis in partibus et terris nobis sub-ditis, cum equis, armis, vesti-mentis aut alias proficiscendo remanebunt liberi, exempti et immunes: animumque acuent alioram nostrorum subdito-rum dictum veagium facere et in eo nos concomitari nostra susceptione juvando contra dictos infideles volentium. jerozolimitánského putovati chtějící, kteříž jsou se v službě a vojště našem hrdinsky a zmužile proti předjmeno-vaným nevěřícím chovali a z strany předoznámených věcí k rozmnožení dotčené víry křesťanské a obhájení katolické apoštolské církve římské i jiných církví křesťanských příznivější a náchylnější učiněni jsou, těch důstojností, vyvýšeností, privilegií a práv užívati a z nich se těšiti mohli, kterýchž úředníci naši a domácí užívají a z nich se radují, dovolili jsme a dovolujeme. A aby nebyli poplatníci, aniž z věcí a zboží kupeckých od nich přivezených jakou pomoc dávati budou, tolikéž ode všech břemen a pomocí nebo platův jakýchkoli nám za jakoukoli příčinou, buď z strany obydlí neb jinač, nyní nebo budoucně povinných v končinách a zemích nám poddaných, s koňmi, zbrojmi, oděvy nebo jinač přes cestu pracující zůstávati budou svobodní, z toho vyňatí a ničimž nezavázaní, a ponuknou mysli jiných naších poddaných, aby túž pout před se vzali a v té nás proti dotčeným nevěřícím, jsouc v tom od nás přijati a posilněni, provodili. 380 Articulus VI. Voluimus praeterea et vo-lumus, quod qui honorem dictae militiae assequi ac dictis franchisiis et libertati-bus uti et gaudere voluerint, dicta veagia et servitia in gra-tiam et augmentům dictae fl-dei Christianae defensionem Romanae catholicae et apo-stolicae ecclesiae ac aliarum ecclesiarum Christianarum in se suscipient dictoque ordi-ni adscribantur et in ecclesia Divi Sepulchri Ierosolymitani a nobis aut nobis absentibus nostro locumtenenti ibi cruce signabuntur. Postque certifi-cationibus authoritate archie-piscopi seu curati dioecesis vel parrochiae, in qua ortifuerint, debitae expeditis constituent nobis aut dieto nostro locumtenenti eos esse Christianos catholicos, legitimos et non nothos nec ullo modo fuisse re-prehensos nec aliquo crimine in judicio vel extra diffamatos et nephario et enormi notatos. Quodque dicti milites confessi a suis peccatis et absoluti die eorum receptionis in dicta militia sacrosanctum eucharistiae sacramentum a sacerdote tunc in dicta ecclesia Divi Sepulchri officium divinum celebrante Artikul 6. Chtěli sme mimo to a chceme, aby ti, jenž by poctivosti řečeného rytířstva dojiti a dotčených zvláštností a svobod užívati a nimi se ho-nositi chtěli, jmenované pouti a služby, k zalíbení a rozmnožení též víry křesťanské, obhájení římské katolické a apoštolské církve i jiných cirkví křesťanských, na sebe brali a k jmenovanému řádu připsáni byli, a tu v cirkvi hrobu Božího jerozolimitánského od nás nebo v nepřítomnosti naší od našeho místodržící-ho křížem znamenáni budou. Když by nám z správ z moci arcibiskupa nebo správce osady aneb fary, při které jsou se zrodili, učiněných známé bylo, aneb našemu místodr-žícímu, že ti j sou křesťané katoličtí, řádně zplození, a ne pankharti, anižjakou ouhonu měli, ani jakým nešlechetným a ohavným hříchem na soudu neb krom soudu naříkáni a zmazáni byli, a aby tíž vojáci, zpovídajíce se z hříchův svých a rozhřešení jsouce, na den přijetí svého do jmenovaného rytířstva svatosvatou večeře Páně svátost od kněze tehdáž v řečené církvi hrobu 381 accipient, in qua nos autnoster locumtenens laurea dicti ordi-nis decorabit Mosque quinque crucibus obsignabit. Iuramen-to per eos et eorum quemlibet de contentis in ordinationibus dicti ordinis per nos editis et promulgatis fideliter obse-rvandis et defendendis praesti-to solutaque suma triginta scu-torum coronatorum thesauro Divi Sepulchripro eleemosyna pauperibus peregrinis et aliis bellicis hominibus in dictum locum venientibus et ibi in dies affluentibus et aegrotis in hos-pitalibus ejusdem Sancti Se-pulchri urbis Hierosolimyta-nae et sancti Ioannis ac sancti Lazarijacentes applicanda. Articulus VII. Quod nostri viatores subditi gaudebuntlibertatibus etfran-chisiis latius in nostra ordina-tione desuper facta et edita declaratis sumamque quinque scutorum coronatorum dictae eleemosynae applicandam solvent et ad observandam dictam ordinationem sese obligabunt. Articulus VIII. Voluimus etiam et volu-mus, quod in dicta Sancti Se-pulchri Hierosolymitani et aliis ecclesiis per nos ac alios reges et principes hactenus Božího mši sloužícího přijali, kdež my aneb náš místodržící je věncem jmenovaného řádu ozdobí a pěti kříži zaznamená. Když oni i jeden každý z nich přísahu, že nařízení v témž řádu obsažená, od nás vydaná a vyhlášená, věrně zachovávati a obhajovati budou, učiní a složí sumu třiceti korun škutských do pokladu hrobu Božího, na almužnu chudým a jiným pocestným lidem na jmenované místo přicházejícím a tam se každodenně hrnoucím a nemocným v špitálích téhož hrobu Božího města jerozolimitánského a svatého Jána a svatého Lazara ležícím odevzdanou. Artikul 7. Že poutníci poddaní naši budou užívati svobod a zvláštností v nařízení našem o tom učiněném a vydaném siřeji vysvětlených, sumu pět škutských korun na túž almužnu oddaných složí a k ostříhání téhož nařízení se zaváží. Artikul 8. Chtěli jsme také a chceme, aby v dotčené církvi hrobu Božího jerozolimitánského a v jiných církvích, od nás a jiných králův a knížat až dosavád 382 aedificatis et in posterům ae-dificandis in dieto regno Fran-ciae et alibi in eorum terris et dominiis in honorem ejusdem Sancti Sepulchri et devotio-nem celebrabuntur officia divina modo et forma sequenti-bus. Scilicet quod qualibet die Dominica mensis presbyteros Latinos caeremoniis in talibus adhiberi solitis adhibitis alta una et quinque missae voce submissa in honorem et re-verentiam dictarum quinque plagarum Domini nostri lesu Christi celebrabuntur. Huius modi officio nos seu nobis ab-sentibus locumtenens, nostri milites et viatores praefati as-sistent. Articulus IX. Quod dictus noster locumtenens, milites et viatores quo-tidie missam audire, preces et horas sanctae Crucis dicere et quasdam eleemosynas elargiri tenebuntur. Articulus X. Quoddiebus festis annuali-bus Conceptionis, Nativitatis, Annunciationis, Purifications etAssumptionis beataeMariae Virginis alta voce, verbis Lati-nis missae celebrabunturfien-tque processiones, quibus nos dictusque noster locumtenens, vzdělaných i budoucně majících býti vzdělaných v řečeném království franckém i jinde v jích zemích a panstvích, ku poctivosti téhož hrobu Božího služby Boží nábožně se dály, způsobem a řádem níže dotčeným: totiž aby v každou neděli vjednom měsíci od kněží latinských, zachovajíc ceremonie, kteréž se při takových věcech obyčejně zachovávají, jedna hlasitá mše a pět hlasem tichým, ku poctivosti a uctivosti dotčených pěti ran Pána našeho Jezukrista, slouženo bylo. Při takové službě my, aneb v nepřítomnosti naší místodr-žící náš, vojáci naši a poutníci výš řečení stati budou. Artikul 9. Že dotčený náš místodr-žící, vojáci a poutníci každodenně mši slyšeti, modlitby a hodiny svatého Kříže říkati a některé almužny udělovati povinni budou. Artikul 10. Že ve dnech svátečních výročních, početí, narození, zvěstování, očišťování a nanebevzetí blahoslavené Panny Marie vysokým hlasem, slovy latinskými mše slouženy a procesí konány budou, při nichž my a dotčený místodržící náš, 383 milites et viatores assistere et sacrosanctum eucharisti-ae sacramentum reapere te-nebimur, ut Deo acceptabiles et grati contra dictos infideles secure bellum gerere et eos sub-jugare possimus. ArticulusXI. Quod in dies missas cele-brari procurabimus, pauperi-bus eleemosynam largiemur; dicti autem milites solum die-bus Veneris cujuslibet hebdo-madis in honorem passionis Domini nostri lesu Christi idfieri procurabunt. Horas sanctae Crucis dicemus et sew vesperas mortuorum dicifaciemus Deu-mque optimum pro principibus, regibus et populo Christiano precabimur et rogabimus, ut victoriam contra dictos infideles in gratiam et augmentům fidei et defensionem catholicae apostolicae et Romanae eccle-siae concedere velit et dignetur. ArticulusXII. Quod nos, dictus noster lo-cumtenens et alii milites belli-cosi et viatores dicti ordinis temporibus adventus Domini, quadragesimae, quatuor tem-porum anni, rogationum et vigiliarum dictorum festorum annualium beataeMariae Vir-ginis in honorem Dei ac dictae vojáci a poutníci stati a sva-tosvatou večeře Páně svátost přijímati povinni budeme, abychom Bohu příjemní a vděční jsouce proti řečeným nevěřícím bezpečně válku věsti a je sobě podmaniti mohli. Artikulll. Způsobíme také, aby každodenně mše slouženy byly, chudým almužny udělovati budeme, rytíři pak jmenovaní toliko v pátek každého tý-hodne, ku poctivosti umučení Pána našeho Jezukrista aby se to dálo, nařídí. Hodiny sv. Kříže říkati budeme a u večer nešpor o mrtvých říkati poručíme a Bohu dobrotivému za knížata, krále a lid křesťanský modliti se budeme a žá-dati, aby vítězství proti týmž nevěřícím, pro zachování a rozmnožení víry a obhájení katolické apoštolské a římské církve propůjčiti ráčil. Artikul 12. Že my, místodržící náš a jiní rytíři bojovní a poutníci dotčeného řádu časův adventního, postního, o suchých dnech, v křížové dny a u vi-giliích řečených vejročních svátkův blahoslavené Panny Marie ku poctivosti Boží a též Panny Marie, matky jeho, 384 ejus matris, Mariae Virginis, et in contemplationem paeniten-tiae nobis etpopulo Christiano a Deo veniam et remissionem peccatorum nostrorum obti-nendam impositae ac ut ten-tationes diaboli evitemus et in dictos infldeles reddamur vic-tores, ieiunabimus. ArticulusXIII. Ex nostra scientia decrevi-mus et decernimus, quod die festo sacrosancti sacramenti in ecclesia dicti Sancti Sepul-chri urbis Hierosolymitanae tres missae, scilicet prima in lingua Soriana, secunda lingua Graeca, tertia vero lingua Latina, alta voce officiumque divinum caeremoniis solitis ad-hibitis celebrabuntur. In aliis autem ecclesiis per nos et nos-tros amicos in Franciae regno nostrisque terris et dominus in honorem dicti Sancti Sepulchri aediflcatis Latine celebrabitur idem officium. Fientque pro-cessiones in honorem et reve-rentiam fidei et credentiae in sacrosanctum sacramentum eucharistiae, nobis et populo Christiano infusae. Articulus XIV. Quod anno quolibet die Dominica in ramis palmárům a nobis aut nostro a pro pozor na pokání nám a lidu křesťanskému k obdržení od Boha odpuštění hří-chův naších uložené, a abychom se pokušení ďábelských vyvarovati mohli a nad těmi nevěřícími vítězové učinění byli, postiti se budeme. Artikul 13. S vědomím našímjsme nařídili a nařizujeme, že na den svátku Těla Božího v církvi dotčeného hrobu Božího města jerozolimitánského tři mše, totiž první v jazyku sorián-ském, druhá v jazyku řeckém, třetí pak jazykem latinským, vysokým hlasem, a služba Boží s připojením ceremonií obyčejných sloužiti se budou. V jiných pak církvích, od nás a přátel naších v království franckém, též v zemích a panstvích naších ku poctivosti řečeného hrobu Božího vzdělaných, táž služba latině konati se bude. A držeti se budou procesí ku poctivosti a uctivosti víry a důvěrnosti v svatosva-tou večeře Páně svátost, v nás a v lid křesťanský vlitou. Artikul 14. Že každoročně v každou neděli Květnou od nás aneb místodržícího našeho 385 locumtenente in nostra absentia assumatur et eligatur unus ex presbyteris, qui supra asi-num sedens in convocatione et coetu duodecim presbyterorum, qui officium divinum in ecclesia Sancti Sepulchri celebrare so-lent, dictam urbem Hieroso-lymitanam introibit. Cui qui-dem presbytero sic electo nos et dictus locumtenens noster, mi-lites, viatores et populus Christianus ejusdem urbis obviam ire illumque benigne recipere et in ecclesiam dicti Sancti Sepulchri magna cum humilitate concomitari tenebimur. In qua quidem ecclesia dictus electus et alii supranominatipresbyteři officium divinum in honorem et reverentiam introitus Domini nostri lesu Christi, quem in dictam urbem Hierosolymi-tanam Sanctis ejus discipulis praesentibus fecit, honestae re-ceptionis per habitantes dictae urbis et laetitiae ab eis ob ejus adventům et introitum facta-rum solemniter celebrabitur. ArticulusXV. Die autem Iovis sequen-ti officium divinum cum cere-moniis assuetis per electum et alios presbyteros supradictos in ecclesia Sancti Sepulchri celebrabitur et dicetur. Nosque v nepřítomnosti naší vzat a zvolen bude jeden z kněží, kterýž na oslu sedě v svolání a shromáždění dvanácti kněží, kteříž službu Boží v církvi svatého Hrobu vykonávají, do jmenovaného města je-rozolimitánského vjede. Kterémužto knězi tak zvolenému my a dotčený náš místodrží-cí, vojáci, poutníci a lid křesťanský téhož města v cestu vjíti, jej dobrotivě přijíti a do shromáždění řečeného hrobu Božího s velikou ponížeností doprovoditi povinni budeme. V kterémžto shromáždění týž zvolený a jiní kněží výš jmenovaní službu Boží ku poctivosti a uctivosti příjezdu Pána našeho Jezukrista, kterýž do téhož města jerozolimi-tánského v přítomnosti svatých učedlníkův jeho vykonal a vzácného příjmu od obyvatelův téhož města a radosti, kterouž jsou za příčinou příchodu jeho měli, slavně kona-ti budou. Artikul 15. Ve čtvrtek pak nejprve příští služba Boží s ceremoniemi obyčejnými, od zvoleného a jiných kněží výš dotčených, v shromáždění hrobu Božího čisti a konati se bude. A my 386 et noster locumtenes refectio-nem Riorum in pane, vino, pis-cibus in domo sancti Caenaculi dictae nostrae urbis Hierosoly-mitanaepraeparabimus, in qua illos benigně recipiemus, eo-rum pedes humiliter lavabimus et osculabimus caenamque ce-lebrabimus illisque eleemosy-nas ob charitatem elargiemur. Et postquam dicti electus et alii presbyteři gratias Deo egerint sanctumque Dei evangelium, quodsuis apostolis praedicavit, nobis enunciaverint, nos aut noster locumtenens, milites et viatores supra nominati in dieto caenaculo nostram refectionem sumemus, eleemosynas in auro, argento, vestimentis, victuali-bus, panibus, vino et aliis dabi-mus omnibus aegrotis in mag-nis hospitalibus jacentibus caeterisque pauperibus in indi-gentia et necessitate constitutis nobis notis in reverentiam et co-mmemorationem sanctae Cae-nae, quam simili die Dominus noster lesus Christus cum dictis suis discipulis in praefata domo sancti Caenaculi fecit, elargiemur et concedemus. ArticulusXVI. Quod electus et presbyteři ante nominati, qui ilium in dictam urbem i náš místodržící jim občerstvení od chleba, vína, ryb, v domě večeřadla Božího, v témž městě našem jerozoli-mitánském připravíme, kdež je přívětivě přivítáme, nohy jejich poníženě mejti a líba-ti budeme a večeři držeti budeme a jim almužny udělíme, i lásky k ním dokážeme. A když by týž zvolený a jiní kněží Bohu poděkovali a svaté evangelium Boží, kteréž jest apoštolům svým kázal, nám přečtli, my anebo náš místodržící, vojáci a poutníci výš dotčení v témž večeřadle občerstvení své přijmeme. Almužny na zlatě, stříbře, oděvu, pokrmích, chlebě, víně dávati budeme všem nemocným v špitálích velikých ležícím a jiným chudým, v nouzi a potřebnosti zůstávajícím, nám známým, pro uctivost a připomínání svaté večeře, kterouž jest téhož dne Pán náš Ježíš Kristus s jmenovanými učedlníky svými v předřeče-ném domě večeřadla Božího konal, rozdělovati a rozdávati budeme. Artikul 16. Že týž zvolený a kněží předjmenovaní, kteříž by jej do téhož města 387 Hierosolymitanam, ut supra, fuerint concomitati, in montéra Olivarum sese conferent ibique tota node dictae diei Iovis precibus et orationibus divinis in reverentiam et re-cordationem orationis in dieto loco per eundem Dominum nostrum Iesum Christum fusae vacabunt. ArticulusXVII. Die vero Veneris sancti dictus presbyter electus evangelium passionis Domini nos-tri lesu Christi in ecclesia dicti Sancti Sepulchri perleget illudque nobis nostroque locumtenenti, militibus etvia-toribus populoque Christiano interpretabitur officiumque divinum cum aliis suprano-minatis presbyteris Latine ce-lebrabit, cui assistere tenebi-mur nec cibo aliquo reflciemur aut utemur, donee hora, qua Dominus noster Iesus Christus in redemptionem generis humani in Cruce pendens emi-sit spiritum, pulsata fuerit. Articulus XVIII. Quod quatuor milites dicti ordinis node dictae die Veneris usque ad meridiem diei sequentis in honorem et reverentiam Domini nostri lesu Christi, cujus corpus ab jerozolimitánského, jakž výš dotčeno, doprovázeli, na horu Olivetskou se odeberou a tam přes celou noc dotčeného dne čtvrtečního na modlitbách a prosbách božských, pro uctivost a rozpomínání se na modlitbu na témž místě od téhož Pána našeho Jezukrista konanou, trvati budou. Artikul 17. V den pak Velikého pátku týž kněz zvolený evangelium o umučení Pána našeho Jezukrista v shromáždění hrobu Božího přečte a to nám a našemu místodržícímu, vojákům a poutníkům a lidu křesťanskému vykládati bude a službu Boží s jinými výš jmenovanými kněžími vykoná, kdež my stati povinni budeme, aniž se jakým pokrmem zanášeti a jeho užívati budeme, dokavadž by hodina, v kterouž jest Pán náš Ježíš Kristus, na vykoupení lidského pokolení na kříži vise, duši vypustiti ráčil, nebila. Artikul 18. Aby čtyři rytíři řečeného řádu hrobu Božího v noci téhož Velikého pátku až do poledne následujícího dne ku poctivosti a uctivosti Pána našeho Jezukrista, jehožto 388 infidelibus Iudaeis ibi dicta node custoditum fuit, fideli-ter custodiant. Articulus XIX. Quod omne presbyteři Caldaei, Graeci et Latini con-tinuas preces tota node diei Veneris in ecclesia dicti Se-pulchri in gratiam fidei et de-fensionem catholicae et apo-stolicae ecclesiae ac aliarum ecclesiarum Christianarum adversus hujusmodi infideles /undent. Articulus XX. Insuper ordinavimus et or-dinamus continue eleemosy-nas elargiendas et concenden-das esse, ut a carceribus dicti milites, viatores et alius popu-lus Christianus liberentur qui tarn a nostris regno Franci-ae dominiis et terris quam ab aliis partibus et terris principům Christianorum nobis ami-corum venientes contra dic-tos infideles nobiscum bellum gesserunt et illud ita prosecuti fuerunt, ut captivi et detenpti ab ipsis infidelibusfuerint. Nec non humiliter dictos principes ac reverendos dominos archie-piscopos, episcopos, abbates et alios beneficiatos tarn in dictis nostris regno Franciae dominiis et terris quam in aliis ad tělo tu od nevěrných židův v túž noc ostříháno bylo, věrně hlídali. Artikul 19. Aby všickni kněží, kaldej-ští, řečtí i latinští, ustavičné modlitby přes celou noc Velikého pátku v shromáždění dotčeného hrobu Božího, za příčinou víry a obhájení katolické a apoštolské církve i jiných církví křesťanských proti takovým nevěřícím, vykonávali. Artikul 20. Nadto výš nařídili sme a nařizujeme, aby ustavičně almužny rozdělovány a rozdávány byly, aby dotčení rytíři, poutníci a jiný lid křesťanský vězení zproštěn byl, kteříž jak z naších království franckého panství a zemí, tak z jiných končin a zemí knížat křesťanských s námi spřízněných přišedše, proti týmž nevěřícím s námi válku vedli a v tom tak trvali, že by od týchž nevěřících zajati a zadržáni byli. Tolikéž v poníženosti dotčených knížat a důstojných pánův arcibiskupův, biskupův, opatův a jiných dobrodiní požívajících, tak v naších království franckého panstvích a zemích, 389 dictos principes Christianos spectantibus obtinentes supp-licarentet requirerent, ut quartern! partem tertiae partis red-ditus beneficiorum suorum pro redemptionedictorum captivo-rum in honorem Dei et remune-rationem suorum laborum circa impugnationem dictorum infidelium in gratiam et Javorem fidei et defensionem eccle-siarum Christianarum et pra-elatorum conferant. ArticulusXXI. Nos quoque supplicavimus et rogavimus sanctissimos al-mae urbis Romae pontifices, quatenus indulgentias omnibus principibus nobis ami-cis populoque Christiano, qui pro redemptione et liberatione dictorum captivorum et pau-perum nobis etaliis praedictis principibus subjectorum et dictum Sanctum Sepulchrum visitare nosque contra dictos infideles et ad illos impugnan-dos, prout supra dictum est, concomitari voluerint, conce-dere et impartiri velint. Articulus XXII. Praeterea statuimus et pensata animi deliberatione voluimus, quodmilites dicti or-dinis Sancti Sepulchri sub sal-vagardia soldani Babylonensis jako v jiných k týmž knížatům křesťanským příslušejících žádali a při nich vyhledávali, aby čtvrtou částku z třetiny důchodův k dobrodiní jích, za vysvobození týchž vězňův, ku poctivosti Bohu a pro odplatu jích prací v odporování týmž nevěřícím, pro milování víry a obhájení církví a prelátův křesťanských, skládali. Artikul 21. My také žádali a prosili jsme nejsvětějších města svatého Říma biskupův, aby odpustkův knížatům všem s námi spřízněným a lidu křesťanskému, kteří by pro vyplacení a vysvobození dotčených zajatých a chudých, nám i jiným předřečeným knížatům poddaných, i dotčený hrob Boží navštíviti i s námi proti týmž nevěřícím, k odporování jim, jakž výš povědí-no, táhnouti chtěli, propůjčiti a uděliti ráčili. Artikul 22. Přes to ustanovili jsme a s bedlivým uvážením to míti chtěli, aby rytíři dotčeného řádu hrobu Božího, pod mocí soldána babylonského nebo 390 aut ejus locumtenentis omneš dictos captivos redimendi et liberandi curam in se suscipi-ent. Quibus militibus ad hune effectum denarii dictarum ele-emosynarum tradentur et de his computum, rationes et re-liqua nostro locumtenenti in dicta urbe Hierosolymitana in communitate militum dicti or-dinis et viatorum dicti Sancti Sepulchri reddent. Articulus XXIII. Quod ex nostra scientia et spontanea voluntate eligimus, nominamus et constituimus dictos milites nostri ordinis Sancti Sepulchri in praecep-tores et administratores re-dituum et proventuum, fun-dationum et eleemosynarum praementionatarum. Et de his praefati milites et in eorum absentia dicti viatores administ-rationem et regimen habeant. Nec noc aliarum fundationum per nos aut nostros amicos in ecclesiis nostri regni Franciae, dominiorum et terrarum nos-trarum ac aliorum principům institutarum et eleemosynarum datarum pro redemptione et liberatione dictorum militum et viatorum acpopuli Christiani in potestate et dominio ac carceribus dictorum infidelium jeho místodržícího, o vyplacení a vysvobození těch všech zajatých péči na se vzali. Kterýmžto rytířům k vykonání toho peníze z dotčené almužny odvedeny budou a z nich počet a jiné věci potřebné našemu místodržícímu v témž městě jerozolimitánském, v společnosti rytířův dotčeného řádu a poutníkův téhož hrobu Božího, učiní. Artikul 23. Že s vědomím naším a dobrovolně zvolujeme, jmenujeme a nařizujeme dotčené rytíře řádu našeho hrobu Božího za vejběrčí a správce důchodův, zbírek, záduší, almužen, o nichž výš zmínka se děje. A nad tim předjme-novaní rytíři a v nepřítomnosti jich dotčení poutníci aby správu měli. Též i jiných záduší, od nás anebo přátel naších, v církvích království našeho franckého, panství a zemí naších a jiných knížat vyzdvižených a almužen daných na vysvobození dotčených rytířův a poutníkův a lidu křesťanského, v moci a panství i v žalářích týchž nevěřících snad zůstávajících a zůstávati majících, aby takoví důchodové a almužny 391 forsan detentorum et detinen-dorum ut hujusmodi reditus et eleemosynae praesbyteris offt-cium divinum in dicta ecclesia Sancti Sepulchri celebrantibus ac pauperibus in dictis hospita-libus Sancti Sepulchri, sancti Ioannis, sancti Lazari et aliis hospitalibus ab aliis principi-bus nobis amicis et senioribus ac populo Christiano in hono-rem Dei, sanctorum aposto-lorum aliorumque sanctorum tarn in nostro regno Franciae, terris et dominiis quam amico-rum nostrorum fundatis et in-stitutis affluentibus et ibi mo-ram trahentibus fideliter ab eis respective distribuantur. De quibus reditibus et proven-tibus sic receptis et distributis idem milites et viatores anno quolibet in crastino festi sacro-sancti sacramenti in camera nostri consilii Hierosolymitani rationes et computas reddent et ad hos fines idem praecepto-res et administratores ibi sese repraesentare autde his eorum computa seu verum memoriále eorum mittere tenebuntur. Articulus XXIV Quod clericus thesauri dicti Sancti Sepulchri Hierosolymitani bonum etfidele memoriále redditionis hujusmodi kněžím, služby Boží v dotčené církvi hrobu Božího konajícím, a chudým v oznámených špitálích hrobu Božího, svatého Jána, svatého Lazara a v jiných špitálích, od jiných knížat, přátel a starších našich a lidu křesťanského ku poctivosti Boha, svatých apoštolův a jiných svatých, tak v království našem franckém, zemích a panstvích, jako přátel naších, založených a ustanovených, se scházejícím a tu se zdržujícím, věrně od nich s prozřetedlností rozdělováni byli. Z kterýchžto důchodův a sbírek tak přijatých a rozdělených tíž rytíři a poutníci každého roku nazejtří Božího těla v komoře rady naší je-rozolimitánské počet učini-ti, a na ten konec tíž vejběrčí a správcové tam se najiti dáti, anebo z toho počet svůj, anebo pravdivou pamět odeslati povinni budou. Artikul 24. Aby řeholník nad pokladem dotčeného hrobu Božího jerozolimitánského dobrý a hodnověrný připiš takového 392 computorum describet, cartas seu papyros eorum conserva-bit hujusmodi. Reliqua, si quae debeantur, recipiet, qui-tantias et acquitamenta eorum computorum sic a dictis administratoribus tarn prae-sentibus quam absentibus per nos seu in nostra absentia lo-cumtenentem nostrum arres-tari et signari procurabit. Articulus XXV. Voluimus etiam ac volu-mus, quod centum milites dicti ordinis in nostris regno Franciae terris et dominiis et aliis regnis ad nostros amicos spectantes degentes et moram trahentes veniant in cameram nostri consilii Hierosolymita-ni et compareant, qui nos aut nostrum locumtenentem in dicto viagio viriliter et animo alacri ac benevolo comitari et nobiscum assistere media-que, rationes et causas in dicto consilio pro bellis gerendis contra dictos infideles in augmentům fidei et defensionem ecclesiarum Christianarum tarn Latinarum quam aliarum linguarum praedictarum, ad-ministratarum, fundatarum et eleemosynarum allegandas et intelligere possint et vale-ant, ut super his conclusiones počtu učinění vypsal, originály jejich toho zachoval, ostatek, bylo-li by co na dluzích, přijal. Kvitancí a přijetí těch počtův od dotčených správcův, jak přítomných, tak nepřítomných, aby od nás nebo v nepřítomnosti naší od mís-todržícího našeho zapovědí-no a spečetěno bylo, o to se přičinil. Artikul 25. Chtěli jsme také a chceme, aby sto rytířův dotčeného řádu v království našem franckém, zemích a panstvích a v jiných královstvích přátelům naším přináležejících, obývajících a se zdržujících, přicházeli a postavovali se v komoře rady naší jerozolimitánské, kteříž by nás nebo místodr-žícího našeho v dotčeném tažení zmužile a myslí veselou a dobrovolnou následovati a při nás stati, prostředkům, způsobům a příčinám v dotčené radě o vedení války proti týmž nevěřícím, k rozmnožení víry a obhájení církví křesťanských, jak latinských, tak jiných jazykův výš doložených, spravovaných, založených, a almužen, kteréž tu přivozovány budou, vyrozuměti mohli, tak abychom z toho zavírky 393 validas et necessarias ac juri-dicas assumamus. ArticulusXXVI. Statuimus etiam et ordi-navimus aliquem ex equitibus dicti ordinis eligere orátorem apud soldanum Babyloni-ae, qui permittat dieto nostro oratoři, quodspatio trium an-norum computatorum in dicta Babylonia commoretur et vitam ducat, ut de quibusdam militibus, viatoribus et aliis Christianis captivis a die-to soldano seu ejus belligeris detentis noticiam habere po-ssit pretioque auri et argenti quod per alios nostros milites sub salvagardia et protectione dicti soldani Mettem liberen-tur dicti captivi ab hujusmo-di detensione; aut si maluerit ipse soldanus, quod in locum infidelium a nobis aut nos-tris subditis in bello aut alibi captivorum detentorum seu detinendorum permutentur, hos eo casu ab hujusmodi sua captivitate liberare intendi-mus, modo dicti nostri captivi liberentur. Articulus XXVII. Cum autem noster miles sic delegatus orator de dictis captivis a soldano seu ejus belligeris, ut profertur, mocné a potřebné i právní brati mohli. Artikul 26. Ustanovili jsme také a nařídili, abychom některého z rytířův dotčeného řádu zvolili za orátora u soldána babylonského, kterýž by témuž orátorovi našemu dovolil za tři léta pořád zběhlá v témž Babylóně se zdržovati a bydleti, aby o některých rytířích, poutnících a jiných křesťanech zajatých, od dotčeného soldána anebo vojákův jeho zadržených, vědomost míti mohl. A aby mzdou zlata a stříbra skrze jiné rytíře náše, pod panováním a ochranou dotčeného soldána Mettema, tíž zajatí od takového zdržování vysvobozeni byli, anebo že by on sol-dán raději chtěl, aby na místě nevěřících, od nás aneb poddaných naších na vojně anebo jinde zajatých, zdržených anebo zadržanú býti majících, směnění byli. Ty v té příhodě od takového zajetí jích osvobo-diti míníme, toliko aby dotčení zajatí naši propuštěni byli. Artikul 27. Když by pak rytíř náš tak zvolený orátor o týchž zajatých, od soldána aneb vojáků jeho, jakž řečeno, zadržalých, 394 detentis plenám habueritno-tititam, id nobis cartis veris, nomina illorum, loca, in qui-bus detineantur, significare, salvagardiam a dieto soldano ad hos fines obtentam mitti procurabit, ut dicti milites et viatores, si captivi, securius ad nostras partes redire po-ssint. Articulus XXVIII. Quod dictus orator et milites nobis aut nostro locum-tenenti in absentia nostra de redemptione dictorum capti-vorum fidem facient, quam sumám pro redemptione captivi-tatis hujusmodi, cui et in quo loco exsolverint. Etadhosfines dictos captivos saltern copias cartarum liberationis eorum-dem nobis repraesentabunt praemissaque omnia et singula ad notitiam aliorum regum et principům Christianorum dominorumque archiepiscopo-rum, episcoporum, abbatum et aliorum beneficiatorum nostri regni Franciae, terrarum et dominiorum nostrorum et aliorum nostrorum amicorum deduci voluimus, ut fructum ex suis Sanctis eleemosynis conse-quanturgloriosum ac in posterům in illis elargiendis pro-mptiores reddantur. dostatečnou vědomost měl, to aby nám v spisu pravdivém jména jejich, místa, na kterýchž by zdržováni byli, v známost uvedeno, mocnost od dotčeného soldána na ten konec obdržaná a propuštěná byla, se přičiní, tak aby tíž rytíři a poutníci zajatí bezpečněji k naším končinám navrátiti se mohli. Artikul 28. Aby dotčený orátor a rytíři naši nám aneb místodr-žícímu našemu v nepřítomnosti naší o vyplacení týchž zajatých to ukázali, jakou by sumu na vyplacení takového zajetí, komu a na kterém místě, zaplatili. A do těchto končin též zajaté a toliko připiš vysvobození jích nám dostaví a výš dotčené všecky a jednu každou věc v známost jiných králův a knížat křesťanských, pánův arcibiskupův, biskupův, opatův a jiných dobrodiní požívajících v království našem franckém, zemích a panstvích naších a jiných přátel naších uvedou, aby užitku slavného svých svatých almužen dosáhli a na potom k udělování jích ochotnější učinění byli. 395 Articulus XXIX. Quod intendimus et de-liberavimus quotidie dictas quinque cruces dicti ordinis Sancti Sepulchri nostris ves-timentis appositas deferre. Quas dicti milites et viatores, sive eos helium gerere adver-sus dictos infideles et alibi adi-re seu aulas regias et convoca-tiones seu coetus principům et aliorum Christianorum popu-lorum frequentare contigerit, similiter deferre tenebuntur. Articulus XXX. Quod dicti milites contra aliquos principes Christianos helium gerere minime tenebuntur, imo illis favorabiles erunt, casu, quo sibi constiterit dictos principes esse excommunicatos auctoritate Dei et sumipontifi-cis, ab ecclesia catholica exules et dispersos eorumque regnum belligeris esse praedam. Quo casu adveniente dicti milites pro eis contra dictos principes arma suscipient ad exem-plumque Dei jura pauperum, orphanorum, viduarum, extra-neorum defendent et ab omnibus vexationibus et oppressio-nibus viriliter protegent. Articulus XXXI. Nos igitur praemi-ssis et aliis legitimis causis Artikul 29. Že míníme a toho úmyslu jsme každodenně dotčených pět křížů téhož řádu hrobu Božího, k oděvu našemu připojených, nositi, kteréž jmenovaní rytíři a poutníci, buďto že by válku vedli proti týmž nevěřícím a jinam se dostali, buďto že by se jim ke dvorům aneb do shromáždění knížat a jiného lidu křesťanského přicházeti dostalo, nápodobně nositi povinni budou. Artikul 30. Že dotčení rytíři proti některým knížatům křesťanským války vésti nikoli povinni nebudou, nýbrž k ním přízniví budou, leč v té příčině, když by se dověděli, že dotčená knížata jsou vyloučená mocí Boží a nejvyššího biskupa z církve katolické, vyhnanci a rozptýlení, a království jejich že jest vojákům v loupež dáno. Když by se ta příčina nahodila, dotčení rytíři za ně proti týmž knížatům bojovati a příkladem božským práva chudých, sirotkův, vdov, přespolních lidí hájiti a ode všech ubližování a utiskování zmužile ochraňovati budou. Artikul 31. Protož my, z výš oznámených a jiných slušných příčin 396 et rationibus consideratis animum nostrum moventi-bus praescriptas ordinationes a nobis ferri et edi Masque de verbo ad verbum nil de contends in eisdem omisso observa-ri decrevimus, statuimus, sa-pienter deliberavimus. Et in eius res testimonium et robur adsancta Dei evangelia per fl-dem et legem nostram in fidei nec sponte aliquid de contends in eisdem ordinationibus executione dignum omittere promisimus et juravimus Mas a nostris successoribus regni Franciae regibus dicti ordinis Sancti Sepulchri ac praesenti-um capitibus secundum eorum tenorem observari ordinantes. Et in hoc eorum conscientiam Mis contraveniendo onerantes votaque et obligationes per mi-lites dicti ordinis et viatores in dictam urbem Hierosolymita-nam emitti et factas observari et adimpleri, prout eisdem ordinationibus cavetur. Quasvo-lumus deponi et fideliter cus-todiri in thesauro dicti Sancti Sepulchri memoriasque Mas absque diminutione conti-nentes continentia in nostrum Franciae regnum, terras et dominia tam ad nos quam ad alios principes spectantia a důvodův myslí naší pohybujících šetříce, aby výš psané nařízení od nás vynesené a vydané, a to slovo od slova, nic toho, co se v něm obsahuje, neopouštějíce, zachováváno bylo, jsme poručili, ustanovili a moudře uvážili. A tomu na svědomí a utvrzení na svaté Boží evangelium skrze víru a zákon náš v příčině víry, ani sami od sebe něco toho, co se v týchž nařízeních vykonání hodného obsahuje, nevypouštěti slíbili jsme a při-sáhli, nařídivše, aby od potomkův naších, králův franckých, řečeného řádu hrobu Božího a v artikulích těchto, podlé znění jích, totéž zachováváno bylo. A tim svědomí jejich, vstříc jim vycházejíce, zavazujeme, aby slibové a závazkové od rytířův téhož řádu a poutníkův do dotčeného města jerozolimitánského vysíláni byli, a kteříž by se stali, aby zachováváni a plněni byli, jakž se týmiž nařízeními vyhrazuje. Kterážto chceme, aby do pokladu téhož hrobu Božího složená a věrně opatrována byla. A ty paměti, kteréž v sobě obsahují, bez umenšení aby ihned do království našeho franckého, do zemí 397 transferů, ut omnia et singula praemissa ab eis videri, visitari et fideliter observari possint, ac si in dieto thesau-ro existerent, ipsos humiliter supplicantes, quatenus in his nostram intentionem et bonám voluntatem in honorem Domini nostrilesu Christi, qui nostrorum cordium scrutator est illaque in ejus protectione et possesione conservat prin-cipiumque et terminům nost-rae vitae dat et tribuat, adim-plere velint et dignentur. Et ut magis ac magis dictae nost-rae ordinationes eunctis pa-teant evidenter et sint notae ac observentur in perpetuum, voluimus et ordinamus eas nostri sigilli quinque crucibus dicti ordinis in medio ejusdem appositis munimine robora-ri. Que datae et lataefuerunt a nobis in urbe Ierosolymita-na, die prima felicis mensis Ianuarii, anno a nativitate Domini nostri lesu Christi mil-lesimo nonagesimo nono. a panství, tak k nám, jako k jiným knížatům příslušejících, přenesené byly, tak aby všecko a jedna každá výš doložená věc od nich vidina, spatřína a věrně ostříhána býti mohla, jako by v dotčeném pokladu byly, poníženějích žádajíce, pokudž by v tom mínění náše a dobrý úmysl, ku poctivosti Pána našeho Jezukrista, kterýž srdcí naších zpytatelem jest a to v své ochraně a vládařství zachovává, počátek i konec života našeho dává a uděluje, vy-plniti ráčili a chtěli. A aby více a více dotčená nařízení náše všem zjevná a známá i na věčnost zachovávána byla, chtěli a nařídili sme, aby mocí pečeti naší s pěti kříži řečeného řádu, v prostředku jejím přiloženými, upevněná byla. Jichž jest dátum a vynesená byla od nás v městě jerozolimitánském prvního dne šťastného měsíce ledna, léta od narození Pána našeho Jezukrista tisícího devadesátého devátého. 398 Kapitola XLIV. Připiš vysvědčení, kteréž gvardian pod pečetí rytířům hrobu Božího dává Aby pak každý věděti mohl, jakým způsobem testimonium a vysvědčení, netoliko rytířům strany přijetí jích do řádu tovaryšstva hrobu Božího, ale i strany míst svatých, v nichž byli, jako i jiným poutníkům do Jeruzaléma putujícím se dává, toho tuto vejpis z originálu, mně Vysvědčení, pod pečetí a na pergamene pěkným písmem jaké se dává a v jazyku latinském daného, položití sem dal a poJ^^m v těchto slovích. Frater Evangelista a Gabiano, ordinis minorum deobservan-tia, provinciae Mediolanensis, gvardianus sacri montis Sión pro-pelerusalem ac totius terrae Sanctae commissarius apostolicus. Universis ac singulis Christifidelibus praesentes literas inspectu-ris et visuris salutem in Domino sempiternam. Notum vobis facimus et attestamur nobilem dominum, dominum Christophorum Harant a Polsicz, ad hanc Hierosoly-morum civitatem pervenisse atque praemissa sacra confessione terrae Sanctae loca, nempe gloriosissimum resurrectionis Domini nostrilesu Christi Sepulchrum, sanctissimos montes Cal-variae, ubi generis humani redemptio, Oliveti, ubi Christi Domini ascensio, Syon, ubi Spiritus sancti missio et aha complura 399 salutis nostrae mystéria peracta sunt. Item sanctissimum prae-sepe nativitatis Domini nostri lesu Christi in civitate Betlehem, venerabile assumptionis Deiparae Virginis Mariae mauseolum in valle Iosaphat, Bethaniam quoque hospitio Domini et resurr ectione Lazári decoratum; sed et lordanis fluvium, ubi a Io-hanne Dominus Iesus baptizari voluit, Quarantenam etiam, ubi quadraginta diebus totidemque noctibus jejunavit, nec non Hiericum et monasterium sancti Hieronymi in vasta solitudine et omnia alia sacra loca, quae tarn intra quam extra sanctam civitatem a fldelibus peregrinis visitari solent, humiliter ac devote visitasse. Ipsumque praeterea nobilem dominum, dominum Christophorum, ob immensam ipsius ad haec sancta loca devotionem et ob singulárem fidei catholicae zelum caeterarumque virtu-tum splendorem ad religionis et Christianae fidei defensionem et augmentům equestri dignitate duximus insigniri et decorari. Quapropter auctoritate apostolica, qua in hac parte fun-gimur, eum insignimus ac decoramus et hujusmodi ornamentu insignitum et decoratum super gloriosissimo Domini nostri lesu Christi Sepulchro quibuscunque in orbe terrarum constitu-tis praesentes Hieras inspecturis cujuslibet status, conditionis, gradus et dignitatis existant, denuntiamus denuntiatumque omnibus et singulis esse volumus. Decernentes insuper eundem nobilem dominum, dominum Christophorum, de caetero Ubere deferre posse sanctae Crucis, sanctissimi Sepulchri ac sancti Georgii insignia secrete aut publice, prout sibi videbitur. Nec non in futurum ut verum et legitimum equitem omni dignitatejure optimo non immeritumfrui, valere ac debere omnibus et singulis immunitatibus, praeeminentiis acprivilegiis, quibus caeteri equites sanctissimi Sepulchri uti acfrui consu-evere. In quorum fidem roburque tutissimum praesentes fieri jussi-mus et manu nostra subscriptas sigilloque solitopraefati sanctissimi Sepulchri muniri ac roborarifecimus. 400 Datum Hierosolymis ex aedibus nostris sancti Salvatoris. Anno a Christi nativitate millesimo quingentesimo nonagesimo octavo, die vero sexto decimo mensis Septembris. Frater Evangelista a Gabiano, qui supra, gvardianus, manu propria Tuto věděti sluší, že tato pečet toliko k listům na pergamene psaným a rytířům hrobu Božího se dává a na vosku červeném vytlačuje. Jiným poutníkům při listu na papíře psaném jiná pečet na žlutém vosku se přivěšuje, však obojí na červené hedvábné šňůře, jejíž figuru poněvadž Oldřich Prefát v své knize putování položil, tam ji každý najiti bude moci. 401 Česky se vykládá takto: Já, bratr Evangelista z Gabiánu, řeholy bosákův svatého Františka, z krajiny mediolánské, gvardian svaté hory Sión u Jeruzaléma a vší země Svaté apoštolský komisař, všem vůbec a obzvláštně v Krista věřícím, kteříž by tento list čtli aneb viděli, pozdravení věčné v Pánu vzkazuji. Známo činím a vysvědčuji, že jest urozený pán, pan Kryštof Harant z Polžic do tohoto města Jeruzaléma přijel a po zpovědi svaté místa země Svaté, totižto nej slavnějšího zmrtvýchvstání Pána našeho Ježíše Krista hrob, svaté hory Calvarie, na níž se lidského pokolení vykoupení stalo, Olivetské, na níž Krista Pána vstoupení, Sión, na níž Ducha sv. seslání a jiná mnohá spasení našeho tajemství se vykonal. Item, nejsvětější jesle narození Pána Ježíše Krista v městě Betlémě, ctihodný hrob nanebevzetí blahoslavené Panny Marie v údolí Jozafat, Bethanii hospodou Páně a vzkříšením Lazara poctěnou, ano také Jordán řeku, kdežto od svatého Jana Křtitele Pán Ježíš pokřtěn býti ráčil, vrch Quarantenu, kdež se čtyřiceti dní a nocí postiti ráčil, nadto Jericho a klášter sv. Jeronýma na poušti veliké a všecka jiná místa svatá, kteráž jak vnitř, tak zevnitř z měst od věrných poutníkův navštěvována bývávají, ve vší pokoře a nábožnosti navštívil. Přitom pak urozeného pána, pana Kryštofa pro nesmírnou jeho k těm místům svatým nábožnost a pro obzvláštní víry katolické horlivost a jiných ctností stkvění, pro budoucí náboženství a víry křesťanské obhajování a rozmnožování na rytířství paso-vati a ozdobiti sme nepominuli. A protož z moci apoštolské, jíž v té částce požívám, jeho jím obdaruji a ozdobuji, a takovou ozdobou obdařeného a poctěného nad nejslavnějším hrobem Pána našeho Ježíše Krista, kterýmkoli v okršlku světa postaveným, přítomný list spatřujícím, jakého by koli stavu, řádu, úřadu a důstojnosti byli, vyhlašuji, a aby za vyhlášeného všem a jednomu každému byl, tomu chci. Ustavuji vedle toho, aby týž urozený pán, pan Kryštof svobodně kříž svatý nejsvětějšího hrobu Božího a sv. Jiří erb tejně i zjevně, jak mu se viděti bude, nosil a budoucně jako pravý a řádný rytíř vší hodnosti a práv a nejlepšího slušně požíval 402 a požívati mohl, všech a jedněch každých obzvláštně svobod, privilegií a předností, jakýchžjiní rytíři nejsvětějšího hrobu Božího užívati obyčej mají. Na svědomí a potvrzení toho tento list sepsati a mou rukou podepsaný pečetí obyčejnou dotčeného hrobu Božího upevniti jsem dal. Dán v Jeruzalémě z kláštera řečeného svatého Salvátora, léta od narození Krista Pána tisícího pětistého devadesátého osmého, šestnáctého dne měsíce září. bratr Evangelista z Gabiánu, gvardian, rukou vlastní 403 Kapitola XLV Věr a sekt křesťanských v Jeruzalémě rozličnost, vedle jmén, jimiž se dělí, vypsaná Netoliko v kostele hrobu Božího, ale i jinde v zemi Svaté, kromě latinských, totiž katolických římských křesťanův, mnohých jiných sekt a náboženství z rozličných národův křesťané se nacházejí, jako kupříkladu řekové, armeniáni, Na kolik georgiáni, syriáni, nestonáni, jakobitae, abissí-sektkřesťané • •,• •• , , , v,v , . v , Q1 ni, maroniti a iini, ktenz teine se drzí a vůbec v zemi Svate ' J ' J rozdělení jsou tak jako tito známi nejsou. Dotčení pozůstávající v místech svatých jsou napořád stavu duchovního a zdržují se v vyměřených a jim za veliké peníze oddaných místech (kteréž každoročně Turku dávati musejí), pro žádnou jinou příčinu, nežli aby v nich náboženství své přes celý rok konali, a když svátkové jejich vejroční přicházejí, k nímž valně a na tisíce odevšad chodí, aneb mimo ty když obzvláštně k místům svatým putují, aby měli lidí z svého náboženství, kteříž by se jich ujímali, za ně Turkům řečňovali a jim v náboženství na místech svatých posluhovali. Pročež maje Turek toho nemalý zisk a plat, dotčeným křesťanům dobrý pokoj dává a jim v náboženství jejich překážky nečiní. Dotčení pak kněží každý od svého národu vychování mají, spolu svorní jsou a jedni druhých nehanějí. 404 Ač po městech předních a kupeckých všech těch národův světští lidé a kupecké obchody vedoucí se nacházejí, v nichž netoliko zvláštní ulice a domy, ale i kostelíky a káply mají. Avšak co jích v zemi Svaté jest a poddaných tureckého císaře, ti nikdež kostelů svých nemají, nežli v Jeruzalémě a na některých vůkol málo místech, takže ti, kteříž daleko jsou v horách a v zemích dalekých, jako v Arábii, Arménii, Cilicii etc., ti služeb Božích přes celý rok, a mnozí pokud jsou živi, dojiti nemohou, leč na jisté svátky výroční k místům dotčeným putují a dojdou, což velmi nebezpečně, pracně a s opuštěním živností chudým nebohým lidem přicházeti musí. A což nejlítosti- Nedostatek věji jest, že skrz nečasté slejchání slova Božího siuzeb Božích a pro nedostatek čistých služeb Božích v neznámosti Boží a rozpustilosti čim dál tim víc se rozmáhají. A nebr-zy se mezi obecným lidem najde, kterýž by věděl a povědíti mohl, co věří, dosti maje na tom, že k otce svého víře zevnitřně se přiznává aneb křesťanem se býti praví, v jiných věcech třebas větších pověr nežli Turci sami a pohané užívati bude, toliko o to péči maje, jak by v rozkošech těla a potřebách vezdejších, buď pak prostředkem krádeže, aneb třebas i zamordováním bližního a nejspíše spolukřesťana (protože se ho Turci, vrchnost těch zemí, netak ujímají jako Turka), aneb jinými zlými cestami se rozmáhal a svůj život bez prací těžkých a starosti strávil. Při kostelích žádných zvonů nemají, ani jakých hodin, ale chovají místo toho zvoníka, kterýž v čas kázaní neb modlení po ulicích obchází a v rukou kyje tlusté nese, těmi v ulici na dvéře domu, k tomu naschvále Míst0 zvoneni ,v v ,,, , • j. i * i * li - . , jak se svolávají tlusté a pevne udělané, a jest-h ulice veliká, teh- dokostelův dy na dvoje dvéře udeří, až se rozlíhne po vší ulici, a tim je svolává do shromáždění, jiným způsobem nežli Turci, o čemž na svém místě doleji oznámím. Když do kostela vcházejí, téměř turecké, perské, arabské etc. ceremonie zachovávají. Nebo obracejí se tváří k poledni a breptajíc tichým hlasem ruce vzhůru zdvíhají a hlavu pod sebe se vším tělem k zemi skloňují, tak poklonu činí- Způsob ce, poté padají na zem, často zemi líbají a mod- modlení 405 lí se velice s pošmournou horlivostí. Bezpochyby že to od židův starých chytili, kdež psáno stojí, že patryiarchové a proroci ten způsob modlení zachovávali. V knihách Mojžíšových na mnoha místech a 3. Reg. 18. tato slova stojí: Elias autem in [ascendit] verticem Carmeli et pronus in terram posuitfaciem suam inter genua, totiž: Eliáš pak šel na hůru Karmel, a padv na zem, sklonil hlavu svou až k kolenům modle se. Item Esdrae2. cap. 8. Et respondit omnis populus: Amen, amen, elevans manus suas, et incurvati sunt et adoraverunt Deum proni in terram, totiž: I odpověděl veškeren lid, amen, amen, a pozdvíhše rukou svých poklonili se, a padše na zem modlili se Pánu Bohu. Týmž způsobem Kristus Pán, náš Spasitel, v zahradě padaje tváří svou svatou na zem, po třikráte se horlivě modlil. Kterýžto způsob modlení vpravdě i při těch pohanech obzvláštní probuzení a vroucnost spatřujícím způsobuje. Ač pakjsou rozdílného a sobě protivného náboženství, však „ , . v pokoj bez hádání, bez kaceřování jedni druhých Pokojne se ve- K J ' J J spolek chovají a jiných všelijakých nezpůsobův zachovávati musejí, sic jinač je Turci hned vězením, basto-nadami, totiž kyjmi bitím, a peněžitou pokutou smíří. Jakž se to přihodilo před lety u naších sousedův Uhrův, nebo když se tam křesťané hádali o obrazy v kostelích a jedni je chtěli míti, jiní nechtěli, porovnal je baša z Temešváru, vyházev obrazy svatých z kostela a jim jej odňav, místo toho chatrný plácek a dvor-ček nepřikrytýjim oddal, nad jehožto dveřmi šavli pověsiti dal, aby, nebudou-li pokojní, tou potrestáni byli. Sic vůbec v náboženství překážky žádné nemají a všudy zjevně k němu se hlásiti mohou, ač o to často rady od bašův některých držány byly, kterak by mohli a měli všecky křesťany z panství tureckého vyhnati, aneb k svému ná-So,imanne_ boženství přinutiti. Až i za času Solimanna, chtěl žádného málo řed dobytím zigethu, muphti a cadi-k náboženství / ° , . cizímu nutiti lescherove (o nichž v druhé knize povím), navedeni byvše od bašův, císaře napomínali, aby křesťany a židy k musulmanství přinutil; ale on místo mnohé odpovědi vedl se s nimi k oknu, kteréž šlo do zahrady, a z toho 406 jim ukázav rozličných barev kvítí, toto řekl: „Jakož rozličnost kvítí netoliko nehyzdí zahrady, nýbrž oči i smysly občerstvuje a obveseluje, tak rozličnost náboženství a víry nercili mým zemím neškodí, ale v mnohých příčinách užitek přináší, když toliko oni pokoj zachovávají a mých poručení poslušní jsou." K úřadům žádným křesťané připouštíni a na vojnu potřebováni nebývají, ani jaké válečné zbraně v moci své míti smějí. Čtvrtý díl všech užitkův od dobytka, zrostu zemského, z handlů, řemesl a všech obchodův dávati, a přes to od každé hlavy, od jistých let počnouc, po dukátu tributu platiti, a kdo nemá co dáti, má-li děti, ty do služebnos- dávají ti prodati aneb sami do pout se dostatí a dotud žebrati aneb robotovati musejí, až by sobě peníze vyžebrali a vysloužili. Barthol. Georgievicz de Ture. mor. Přes to všecko vždycky třetího roku třetí pacholátko berou, shromáždíc jích houfem v každém městě, tu vybírají co nej- zdárnější, neohlédajíce se nic, jediný-li jest syn otce anebo jest- -li nejmilejší, když se jim toliko líbí a hodí, to obřeží a Turka z něho udělají, a potom taková Syny k ztur" , ,,,, v j , j v,,, , cení dávati pacholátka az do zrostu dospelého amazogla- musejí ny, a jakž Leuencl. hist. Musul. atzamoglavi, česky děti poplatní jmenují. Du Villamont. Před lety desáté dítě toliko brávali. Pročež nebozí křesťané úpějí a touží po křesťanské svobodě, žádostiví jsouce, abychom buďto zde v naších končinách s Turkem válčíc, aneb proti němu veřejně do jeho země táhnouc, ze všech stran štěstí proti tomu ukrutníku měli, a když dobré noviny o nás slyší, z nich se radují, a zase z zlých se rmoutí. Jakož pak měla by ta sama příčina (ač jest jiných mnoho hodnějších a větších) křesťanské potentáty k válce proti Turku pohnouti. Nebo jak by- ^^amkéZ chom do země jejích vtrhli, hned by chudiny proti Turkům vzhůru byli a znáti by dali, že metus non estdi-uturnus officii magister, Erasm. apopht., totiž že strach netrvanlivé slouhy činí, a vedle Pub. Syr. Mima povědění: Multos timere debet, quem multi timent; Muchos a de temer, a quien 407 muchos temen, že se mnohých báti musí, kohož se mnozí bojí, takže by Turci domácím i přespolním křesťanům odepříti těžce mohli. Té jejich volné hotovosti k pozdvižení máme příklad mimo jiné tento: když don Iuean deAustria u Naupactu tureckou armádu léta 1571 porazil (jakž o tom nahoře více položeno jest), tehdáž mnohá města a krajiny v řecké zemi a Dalmatii proti Turkům se pozdvíhši, některé pevnosti opanovaly, Turky z nich vyhnaly a za pomoc křesťanův žádaly, když však žádného retuňku neměly, byly mocí násilnou od Turků podmaněny, ač ne bez velikého z obojí strany krve prolití. Což ubohým lidem naší velikou nesvorností a válčením jedněch proti druhým v těchto naších vlastních krajinách přišlo, ano i nemalou příčinu sme k tomu dali, že v poddanost Turkům přivedeni byli, netoliko při ztracení konstantinopolitánského, ale i trapezuntského císařství. Nebo máme toho paměti, že jest císař konstantinopolitánský při concilium konstanském křesťanstva těchto západních zemí snažně o pomoc žádal a žádostiv byl osobně se do říše vypraviti, ale pro naší nechut a neochot-nost k obojímu sešlo z jednoho i druhého, až naposledy od nás opuštěn byv, v pohanskou moc přišel. Aer. concil. Constanti., Annales reipub. Basil. Léta 1459 císař David z Trapezontu vida, že Turek opanoval císařství konstantinopolitánské, spolčil se s jinými v těch končinách křesťanskými i pohanskými knížaty proti Turkům a mimo to psal i poslal legáty své ku papeži PioIL, císaři Fridrichovi III., králi franckému a knížeti Filipovi Burgundskému, vedle něhož i král perský, kníže georgiánské a jiní, každý zvláštní psaní od osob svých po vyslaných naschválních odeslali, žádajíce z těchto krajin proti Turkům veřejného tažení Z}a}ých a pomoci, slibujíc, že z své strany chtějí upřímně ^rilům°prišliC a vec^ možnosti outok na Turka učiniti, jakž na důvod toho v každém psaní zejména toho doloženo bylo, co kdo z nich vedle smlouvy mezi nimi učiněné lidu vypraviti měl: jako kupříkladu císař trapezuntský 30 galér a na nich 20 000 lidu vypraviti měl, Georgius, král perský, 60 000, 408 Gorgora, kníže georgiánské, 20 000 rejtarů, Východní krá- Bendian, král Mirigreliae (nyní, jakž doleji, kdež ,ové a knízata i 'j.- a* //• i \ žádali našich o georgianech pisi, znati, Mangrelliae slove) potentátův 60 000, Rabia, kniŽQAnacoziae, 30 000, Berde- za p0moc proti bech, Armeniae menší pán, 20 000, Asambech, Turku král Mezopotamkze, 50 000, národ Githorum aAranorum 10 000, Coramannusalsmailbech, mahumetánské-ho náboženství. Ti všickni v dotčených psaních zejména postaveni jsou a snažně o to pracovali, aby naše potentáty k témuž přivedli, ale nic nezpůsobili, nýbrž naši sami se njc mezi sebou bijíc, mordujíc, ty všecky svrchu po- nezjednali ložené Turkům v loupež dali, krom krále perského a georgiánského, ostatní všickni posavad pod tyranstvím tureckým zůstávají, jakž toho historie těch časův plné jsou. Eneae Sil. epist.,Acta concil. Mantuani, Volaterranus,Achil. Gassarus, Donat. Bassius, Philip. Bergomensis. Aby pak každý věděl pravý rozdíl a zvláštní nejednomysl-nost položených křesťanův, jedny každé obzvláštně po titulích zejména klásti a vypisovati budu. 409 Kapitola XLVI. O řeckém národu a náboženství jejich Řekové, národ starožitný, od Javana, jinač syna Jáfeta, jehož otcem byl Noe, pošli. Důvod toho máme v pís-Od koho pošli mícn Starého zákona, kdežto Daniel prorok, Rekové v 8. kap., předpovídaje o zkáze monarchiae perské skrze krále Javan, v židovské řeči vyložili [ho] sedmdesáte vykladačů [jako] krále řeckého, totiž Alexandra Velikého, jakož i v 27. kap. Ezechiele proroka to též slovo se nachází, a od nich v způsobu oznámeném jest vyloženo. Math. Beroaldus lib. 4. chron. seu supputat. temp. Slouli prvé Sloul pak ten národ drahně časů tim jmé- Iones nem Iones, až potom původem nějakého krále jmenovali se Řekové, v svém však jazyku. Plinius lib. 4. c. 7. Ačkoli jeden kraj a díl jejich jméno staré až posavad zachovaly. Měli a mají krajinu v Europě, začínající se Kde leží země , , , , ,. v , ŕecka k poledni strane od zeme Peloponnesu, nyní Morea řečené, až zase k straně půlnoční, k moři Černému, od východu pak od moře až na západ k řeceAcheleos XT . ... . .. v Epiru ležící. Na kolik krajin ľ se dělí země Dělili se za starodávna na krajiny zvláštní, řecká od nichž jména svá brali, jako byla krajina Atti- 410 ca, Boetia, Arcadia, Achala, Acarnia, Aetolia, Locrensis, Pho-censis etc, o nichž obzvláštně píší Claudius in Ruff. lib. carm., Homer. Iliad. 2., Sylius lib. 15., Statut. Theb. lib. I.et7., Luca-nus lib. 3. a jiní. Palnigenius in canc, in leo., in sagitt. Byl pak ten národ řecký předešlých časův nad jiný ve všech věcech správy a regimentu dobrého se dotýkajících vznešený. Nebo nejpřednější mezi nimi povstali legům latores, totiž práv skladatelé, od nichž jiní pravidla řádu dobrého brali a se učili, mezi nimi byli mudrci, sapientes Graeciae, po všem světě známí a nejučenější všech umění muži; nejprve ze chvála Řekův všech jiných moci a užitku bylin i lékařství poznání vyhledali a sepsali, časy na měsíce a léta rozdělili, ari-thmeticam, geometriám, physicam, ethicam naturalem a jiná genera philosophiae napravili a zlepšili, a tak vše vlastně a pilně zachovávali, že téměř všeho umění literního i jiného svobodného rodičkou a původem slouli a nad jiné národy byli. Nadto za mnoho set let žádného královského a monarchického panování nepoznali, nýbrž všelijak jemu Svobodu na odpor mocí násilnou odporovali, v svých milovali svobodách se spravujíce, jedni in státu demo-cratico, jiní aristocratico (co by to bylo, nahoře při vypsání města Benátek sem dotekl). A protož měli se všech stran krále sousedy své za úhlavní nepřátely, proti nimž mnohé a veliké války vésti musili. Nejpřednějších pak dotýkajíc: měli válku proti Priamovi, králi Azie a trojanskému, jehož Jaké ^JJjJ v desíti letech tak těžce a bez přestání oblehli, až ho i přemohli a dokonce s rodinou i s městem Q mestě jí-oja Trójou v nic obrátili, jakž o tom obšírně píší Ho-merus Iliad., Diety s Cretensis a Dar es Phrygius etc. a za naších časův ještě města toho slavného říceniny od bran, věží, bašt, dvou zámkův z bílého, červeného i černého mramoru a jiných stavení vystavených, k velikému podivu každého spatřujícího, se nacházejí, a jakž Bellonius lib. 2. cap. 6. píše: Non abs re urbis magnificentia celebrata est, cujus tam admiranda rudera viden-tur intuentibus, ut eorum majestas non nisi longa oratione 411 explicari queat, totiž: Ne bez příčiny sláva toho města byla zvelebována, jehož říceniny tak předivné hledícím na ně jsou, že jich sláva žádnou krátkou řečí vypraviti se nemůže. Potom povstali proti nim perští monarchové a všelijak se o ně pokoušeli, až naposledy Xerxes král tim OkraliXer- \ , •, , xovi perském úmyslem sebral lidu do patnactikrat sto tisíc (někteří více a jiní méně pokládají, však do dva-náctikrát sto tisíc nejméně ho měl), aby je pod svou moc přivedl, a s tim táhl proti ním do řecké země, vedle toho silnou armádu do tří tisíc šífů maje (jiní přes šest tisíc i více pokládají), avšak od samých athenienského města obyvatelův a některých málo, však nejmenších měst řeckých, poněkolikráte na zemi i na moři přemožen byl, že sotva s celou kůží z země odjel, svá bohatství i lid v štychu zanechav, jakž o tom pěkné a hodné paměti píší Herodotus, Thucidides a jiní historikové. Po vítězství nad Peršany a dosažení z loupeží znamenitého bohatství oddali se na rozkoše a pejchu, jakž toho Horatiuspoeta v krátkých slovích dotýká: Ut primům positis nugari Graecia bellis Caepit et in vitium fortuna labier aequa, Nunc athletarum studiis, nunc arsit equorum, Suspendit pieta mentemque animumque tabella. Odkudž pošlo, že jedna obec proti druhé, z příčin špatných a různic nehodných, válku domácí začaly, mno- Nesvornost ^0 }et mezi sebou se mordujíce až do zemdlení Reku počátek J . v, neštěstí a ^ ^ra^ macedonskému Pnihppovi nekten se o pomoc utíkali, kterýž jích nemeškal více vadi-ti a lid svůj mdlejším na retuňk posílati a potom je pod svou moc přivozovati, až naposledy vší řecké země správčím a ochráncím učiněn a ode všech přijat byl, o čemžXenophon a Diodorus Si-culus dostatečně vypisují. Potom přišli v moc krále Alexandra Velikého, syna Filipova, kterýž, aby řecké jméno zvelebil a od strachu perského osvobodil, vzal před sebe válku proti Peršanům a táhl proti Dariovi, králi perskému, s malým lidem, sotva 40 000 vojákův, a tim porazil po třikráte netoliko Daria vždycky několikráte sto tisíc lidu 412 pospolu majícího, ale odtud táhl proti jiným všem a těch časů málo známým potentátům a národům východním, kteréž všecky v málo letech přemohl, a všecken orient pod svou moc i dobrý díl Afriky s Európou podmanil vMonarchi,e , ..v , w ,n . , , tretizačátek a monarchu řeckou, zdávna od Daniele proroka předpověděnou, začal a do živobytí svého pokojně spravoval. 0 jeho činech píše Quintus Curtius, Diodorus Siculus a něco Plutarchus. Po Alexandrově smrti začaly se války mezi jeho předními hejtmany a oficíry, chtěje každý tu zemi, kteráž mu od Alexandra k správě svěřena byla, zděditi Jak se mě,j a za vlastní držeti (nebo syn pozůstalý brzo Alexandra po Alexandrovi umřel), pročež řecká země při- Velikého šla jiným v moc a mezi potomky jejich mnohé zlé snášeti musila, jakž to Polybius vypisuje, až potom dotčení řečtí králové pomalu od Římanův byli přemáháni a jeden po druhém pod jich moc přivozováni, a tak Řekové nejprve pod moc Římanův přišli, o čemž Livius píše. Pod jejich pak mocí, i za časův monarchiae římské v Římě, 1 též monarchiae přenesené do Konstantinopole do vlasti jejich, zůstávali a byli několik set let pořád, kteříž jak spravováni od císařův byli, mnoho by se mohlo psáti. Ale vypisují to Zonaras, Procopius, Nicetas, Nicephorus,AnnasAlexiados a jiní historikové. Toho toliko dotknu, že po mnohém pokojném císařův konstantinopolitánských panování a spravování potomkové jejich dali se ve mnohé sváry, války a nejednomyslnosti, jak sami mezi sebou, tak také s jinými křesťany v Europě, netoliko v věcech politických, ale i v náboženství, pročež nejednou válčili proti nim křesťané zemí západních, od nich Latini řečení, a z druhé strany Turci z východních krajin. Turkům zajisté jako brána skrze dobytí Syriae do Azie Menší a do řecké země byla otevřína, a potom je sami do svých krajin vábili. Nebo když císař Cantacuzenus kníže Bulgariae válkou ssužoval, žádal týž kníže oáAmuratha, tureckého císaře, pomoci, kterýž 12 000 Turkův do řecké země poslal. Kteřížto v moc ™rk*šm jak se domů vrátili, o dobrotě a tučnosti té země 413 a hojnosti všeho v ní vypravovali, až k tomu Amuratha ponukli, že sebrav mnoho lidu, dal se přes úzké moře, někdy angustias Hellespontiacas, nyní Calliopoli řečené, do řecké země s lidem převezti, a tu vpády čině, Adrianopoli a jiná města i země, jako Bulgarii, Servii etc. sobě podmanil, což se dálo za času římského císaře Karla, toho jména IV A čim dále skrze nesvornost Řekův, tak opouštění jich jiných křesťanských potentátův Turci se v těch zemích rozmáhali, až všeho okolo Konstantinopole dosáhli, že nebozí císařové řečtí sotva město a některé ostrovy blízké za některý čas v své moci drželi, až potom i tribut Turkům dávati musili, a naposledy léta 1453, 29. dne Martii i město Konstantinopolis, svobodu a životy své s nenabytou škodou všeho křesťanstva ztratili, pod jichžto ukrutnou mocí lid řecký až do dneška zůstává. Laonicus de rébus Turcicis, Leuenclavius histor. Musulmannorum lib. 15., Sabellicus a jiní. Císařové turečtí, jak Řeky pod své tyranství přivedli, všelijak hleděli týž národ rozptýliti, sklonití a v služebnost podrobiti, slavné pány jejich z knížecích a císařských rodův pošlé pomor-dovati dali, tak aby budoucně nijakž hlavy pozdvíhnouti a zase povstati nemohli. Pročež nenachází se mezi nimi nežli toliko dvojí stav: první urozených, mezi něž se měšťané a kupci bohatí Způf.?b j*ekuv pojímají, a druhý robotných lidí, totiž řemeslní-časuv kuv a sedlákův. Urozeni nosí klobouky vyssi a šaty nákladnější nežli robotní, a po těch se nejspíše poznati mohou. Nebo sice v které zemi sou, takový kroj nosí, buďto pod Turkem, buďto pod křesťanskou vrchností. Jsou zajisté v mnohých zemích nad jiný národ světa osedlí v množství velikém. VTurcích všickni iusticii tureckou spravovati se musejí, kteráž jaká jest, v druhém dílu putování mého psá-Turkův ti budu. V jiných věcech tureckým obyčejům poslouchati navykli, málo pak, ano téměř nic svých staroby-museji lých mravův, řádův etc. nezachovávají. V do- mích, jako Turci, žádných téměř hospodářských potřeb nemají, na zemi líhají na modrácích vlněných aneb bavlněných, 414 po turecku na zemi sedě okolo malého a nízkého koženého stolečku jedí, skrovně a chatrně, však rádi víno pijí a ten při tom starý obyčej zachovávají, že čim nejlepší a nejsilnější víno jest, tim z menších skleniček je pijí, a jeden po druhém, druhého nebrzo předstíhaje. A snad odtud přísloví o nich pošlo mezi Vlachy: Bon vin, cattiva těsta, dice il Grego, totiž: Dobré víno škodí hlavě, praví Řekové, protož je pomalu pijí, však bez držadel sklenice mají, že se dlouho nimi nemeškají. Odkudž pochází, že se velikými trunky a jako u nás hned při prvním zasedění ne-přeplňují, ale povlovně pijíc, s čistou veselou myslí spolu za drahnou chvíli posedění drží, od čehož staré přísloví o nich bylo a posavad jest, craecari, totiž řeckým zůsobem piti. Jejich náboženství nej rozšířenější se nachází: jako počnouc od Tatarův, na díle jsou Ruso- ^ nábožen vé, Moškovitové aneb Moskvané, na díle Poláci ství jsou Podolští, Circassi, Valachové, Rácové, Bulgaří, potom v Muldavii, Servii aneb Croatii, Mysii, Illirii aneb Dal-matii, Sclavonii, Bosnii, Albánii, Macedonii, Thracii, Graecii a jiných zemích okolo moře Pontus Euxinus řečeného, kteréž země Turci jmenují Romanii, a Řeky vůbec Rumuleri. Potom v Azii, Phrygii, Bithynii, Lydii, Carii, Paphlagonii, Magnesii, Cappadocii, Comagenii, Sýrii, na horách libánských, v zemi Svaté, v Egyptě a dalších krajinách, v ostrovích velikých, jako v Cypru, Lemno, Chio, Pathmo, Lesbo, Rhodo, Corcyra, Candii, Athou a jiných mnohých pro krátkost pominutých. V těch dotčených a míněných krajinách jednoho náboženství užívají a v něm jednomyslnost zachovávají. Nebo mají svých církví až posavad, jak za staré církve byli, nařízené v jistých městech patriarchy, totiž nejvyšší správce náboženství aneb nejvyšší otce duchovní, o nichž sem také něco napřed dotekl. Přední jest patriarcha konstantinopolitán-ský, ten bydlí v Konstantinopoli a pod svou Patriarchové správou má církve všecky v Europě, ostrovy moře prostředního Aegaei, z té strany řečeného. Má sobě k radě přidaných dvanácte osob, kteříž s ním všecky arcibiskupy a jiné duchovní spravují; v Konstantinopoli přes 20 kostelův a far drží, 415 v Tessalonice, nyní Salonich řečené, do třicíti, a všudy po jiných městech tureckých veliký počet kostelů svobodně užívá, svobodně sněmy svolati může, že časem do několika set kněží jejich pospolu shromážděných bývá. Avšak plat z té svobody tureckému císaři, totiž patriarcha konstantinopolitánský, za své církve každoročně 12 000 dukátův dávati musí. Patriarcha kdo má býti volen, musí býti metropolitanem a turecký vezir bassajej voleného potvrzuje a na stolici, však nedarmo, dosazuje. Poté vede ho k císaři tureckému, před ním padna, sukni jeho políbiti musí. Potom v takové u nich vážnosti jako křesťanského potentáta legát a vyslaný, a často v ledaja-kýchs radách strany Písma svatého, snův a proroctví výkladu, obsílán a dožádán bývá. Druhý patriarcha jest alexandrinský a ten nyní v Cairu bydlí a vládne církvemi řeckými v Egyptu a Arábii. Třetí antio-chenský, ten byt svůj má v nejkrásnějším ve všem tureckém panství, městě Damašku, a spravuje církve v Barut, Alepu, Tripoli a jinde po Sýrii a Azii. Čtvrtý jeruzalémský, ten malou iurisáikcí má. Ordines metropolitánův, arcibiskupův a biskupův užívají, po těch nižší dva gradus a úřady duchovní mají, kněží obecných, kteříž se ženiti mohou, a caloierů, jako mnichův, ješto se nikdá nezení. Šlovou pak caloieri a ženy calogriae, jako by česky řekl dobrý otec a dobrá máteř anebo dobrý stařec a stará. ™,v. . , , Kláštery mnohé v rozdílných zemích mají, Klášteryjake J J J ' mají v nichž se caloieri drží a odtud na fary se dosa- WorsiAthos ZU^' V^ak ve V^ecn JeJ^cn zemícn nad caloieri hory Athos, vlasky monte Santo řečené, života obcování množstvím a privilegiemi obdaření se nenacházejí. Ta hora Athos leží in Cherroneso, mezi Macedonii a Thracii, na dýl vedle moře mnoho mil, a tak vysoké špice má, že město Mirina, dvě míle odtud ležící, stínem slunečným přikrývá, a jakž Bello-nius píše lib. 1. obser., že ostrov Lemnum dosahuje, anobrž vyšší má býti nežli regio aeris, totiž povětří, kdež se oblakové shromažďují, odkudž pršívá a vlaha na zemi dochází, ani větru, 416 kterýž by prachem hnul, tam nebývá, Iardin de flores curiosas compuesto perAnth. de Torquemade. Jest také táž hora samými caloieri osazená, jichž přes šest tisíc osob mužského pohlaví se nachází, a všickni v 24 klášteřích zdmi obhražených bydlejí. Ti tento obyčej zachovávají, nebo jakž ráno svítá, každý s nádobím rozdílným, jako s lopatou, no-satcem neb krátcí, sekerou etc. a s mošnou, v níž chléb biscokt řečený, totiž dvakrát pečený, a cibule syrové mají, vycházejí. Z nichž jedni vinice, jiní rolí vzdělávají, jiní štěpí sekají, spravují a šífy z nich anebo něco jiného dělají; jiní, kteříž jsou krejčí, ševci, tkadlci a jiných řemesl, ti v klášteře pracují a jiným okolním zemím mimo svou potřebu prodávají. Oděvjejich jest prostýjako heremitův, z rudého aneb šerého sukna tlustého, jmenují se společně otci a syny a přijímají mezi sebe každého v jakémkoli věku, když toliko neženatý jest, by i vdovcem byl, a co kdo s sebou od bohatství přinese, toho se vůbec užívá. Nic neštudují, než to- .i*?"™61?8.* ii u uv -w- - ,v v. v' velká pn nich hko co by mohli nekten mse vjích reci čisti, a ti, kteříž čisti umějí, v kostele napřed zpívati musejí hlasitě a výslovně, aby jiní neumělí po nich zpívati mohli. A žádné přednosti jedni před druhými neužívají, nýbrž jednostejně všickni od nejstaršího až do nejmladšího prací rukou svých, vedle umění, řemesla neb díla, živiti se do společnosti musejí, takže při nich přísloví monacho indoctior pravé býti může. Nicméně, ačkoli těžce den ode dne robotují, velmi chatrných pokrmů užívají, totiž vaření, ovoce a jistých časův ryby, masa pak, pokudž jsou živi, nejedí a za tou příčinou žádného živého ani mrtvého zvířete od ptactva, ani co jiného chovají. A mnozí z nich ani toho nic živého nikdy z blízka neviděli, ani v rukou neměli, však málo sobě nachovati mohou pro veliké množství jích. Nebo v některém klášteře jest jích 200,300 i více, pročež dodávají se jim almužny ze všech zemí náboženství řeckého, protože u všech v veliké vážnosti jsou. Kostely mají ozdobené jako jiní řekové, obrazy svatých a světic a svíce hořící v nich, ale zvonů nikdež neužívají, nežli 417 tito caloieri hory Athos a někteří jiní, mimo obyčejný způsob v těch zemích, mají při vratech kostela železo co šín, tří prstů tlusté, však nákřivé a pookrouhlé, to jest na hřeb přibité, na to tlukou a zvuk dosti daleko se rozlíhající vydávají. Již pak nyní ke všem Řekům vesměs přistoupím. Škol žádných pro mládež nemají a žádných autorův pohanských, poetických a filozofických nečtou, pod pokutou kládby, a z té nebývají bez veliképaenitencí, postův a pokut propuštěni. A kteříž se čemu mezi nimi učí, ti své vlastní neporušené staré řecké řeči čisti a rozuměti se učí (neb obecně mluví řeč tak daleko od první řečtiny vzdálenou, co vlaská neb španielska od latinské jest), buďto od preceptorův v křesťanských školách vycvičených, buď po předcích zachovalých. A nečtou nežli některé málo starých doktorů spisy, jako Basilia a Chrysostoma liturgiae a mše, potom breviáre, jež oni dbpo^óyiov jmenují, totiž modlitby na hodiny rozdělené, těch nemají tištěných, než všecko psané, leč které ze Vlach v Benátkách neb jinde vytištěné dostanou, protože žádné impresí nemají, ač by ji mohli míti příkladem židův v těch zemích, ale snad lidí hodných a nákladů k tomu litují. Biskup žádného kněze nesvětí, leč má vysvědčení ode tří hodnověrných osob svého chování, a musí býti mužem jedné manželky, totiž jednu toliko za svého živobytí Knězím g p0^om více w s n[ nebyl nežli je- manzelky miti ^ ' j j j dovolují c'en c'en v stavu manželském, jiné vzíti nesmí. Nebo vedle řeči svatého Pavla kTimoth. 1. v kapitole 3. Oportetepiscopum irreprehensibilem esse, unius uxoris virům, totiž: Musíť biskup býti bez ouhony, jedné manželky muž, chtějí bigamii etc. aneb druhé manželství při knězích jalově potupovati, kdežto první dovolují, o čemž theologové náši dosti píší. Smilstvo při knězích tresčí degradací a od- Smilníky tresčí ^ - i j w v , , , souzením jich do vecného vezeni aneb na galéry. Jiným lejkům v tom hříchu známým neposluhují svátostí velebnou, než toliko do kostela jim choditi dopouštějí. Zase kdo by se z lejkův podvakrát oženil, aneb některá vdala, nedopustí jim potřetí k stavu manželskému přistoupiti, leč by kteří rodiny 418 neměli, tu jim patriarcha může dáti dispensací, Trigamiani však do dvou let jim neposluhuje a každou stře- ordinarie du a pátek do téhodne na samém chlebě a vodě nedopouštějí do téhož času přestátí musejí. Půst čtyrykrát do roka drží. První zároveň pUst čtverý s naším mají, kromě v tom se dělí, že jej začína- mají jí teprva v první neděli postní, a my ve středu. Také, že netoliko masa žádného nejedí, ale ani ryb, a mnozí toliko samý chléb jedí a vodu pijí. Druhý začínají na svatou Trojici a drží jej až do svatého Petra a Pavla. Třetí mají prvního dne Augusti a trvá až do Nanebevzetí Panny Marie. Čtvrtý bývá v advent a trvá do sedmi neděl pořád. Suchých dní žádných jako my nemají. V středu a v pátek masa nejedí. Mše a liturgiae v řeči srozumitedlné a hlasité slouží, od sv. Basilia a Chrysostoma sepsané. Po mši lidu jaké mše drží obecnému a klečícímu pod obojí podávají, chléb pak posvátný ne na hostiae, ale na kousky, zkrájené obdloužné z chleba a bochníku kvasem zadělaného, rozdělený lidu podávají a místo kalichu sklenic aneb dřevěných nádob užívají. V kterém domě šestinedělka jest, z toho domu žádný do kostela nesmí dřív, nežli kněz přijda, je jistými modlitbami posvě-tíc, jim jiti do něho dovolí, a dřív dítěte nekřti, Jak dě . křtí než až matka po šesti nedělích do kostela jiti může, a to den čtyřicátý. Při křtu po třikráte dítě do vody potopí, jednou ke jménu Otce, podruhé ke jménu Syna a potřetí ke jménu Ducha svatého. Tu potom vodu do země vylejí a pokaždé jinou světí. O svátosti biřmování a posledním mazání, v čem se o očistci a některých jiných artikulích nic nedr- s církví ží, však za mrtvé se modlí, kterýmž Boha dob- římskou dělí rotivého v ráji činiti se chlubí. Největší blud jejich jest, že Ducha svatého B,ud 0 Duchu od Otce a Syna pocházejícího zapírají a od samého Otce toliko jej býti praví, proti předních církevních con-cilii řeckých, jako nicenského, kdež symbolům Athanasii složeno bylo, a jiných smyslu a učení. 419 Muziky Zpěvův figurálních a vedle muziky na hlasy neumějí neužívají a neumějí, ale jak kdo může a navykl, tak zpívá. Oděv jaký nosí Všickni obyčej mají dlouhé fousy na bradě nositi, i duchovní jejich, a nedělí se kněží od lidu obecného ničimž, toliko patriarchové, kteříž mají na čepici kříž tkaný z zlata a oděv jako jiní caloieri. Hod narození Krista Pána drží a slaví 15. Vánoce kdy A * , i v .. v, , , , , , s(aví J dne mesicezan, proti obyčeji našich západních církví, kterýž my 25. dne prasince slavíme. A svědčí to muži učení naších krajin, jako Beda de nátura re-rum, Theodorus Gaza de mensibus, Beroaldus lib. 4. chronic. a jiní, že vlastně 15. dne září Kristus Pán a Spasitel náš narodi-ti se ráčil, a ne prasince měsíce, čehož theologům k uvážení zanechávám. Jak mrtvé své oplakávají, o tom sem nahoře při vypsání ostrova Candie doložil. Papežskou důstojnost a římskou církev po- Konfesí řecké tupují a ji za bludnou, sc/z/sm^tickou, že by con-cilium za papeže Adriána držanému, co v něm sami zavřeli, nestála a nedržela, a knihy otcův zfalšovati měla, vyhlašují. Jakž toho mnoho knížka titulovaná Censura Orientalis ecclesiae Sta-nislai Socolovii, v Dylingu vytištěná, vypisuje a odvozuje, kdež řecká confesí a vyznání víryjejich, od Jeremiáše patriarchy kon-stantinopolitánského do Němec léta 1576 měsíce máje odeslané, poznati se může. Ajinde nachází se také tištěná konfesí Ge-nnadia, patriarchy konstantinopolitánského, hned po dobytí Konstantinopole od Mahometa II. císaře léta 1453, když od něho tázán byl, co by křesťané věřili, jemu v spisu podaná. 420 Kapitola XLVII. Georgiáni a Armeniáni jací národové jsou a víra jejich jaká Georgiáni, národ starožitný, slouli před časy jakpŕedčasy Iberi velIberes, od nichž (jakž Varro píše) národ siouii aragonitský v Hispánii pošel, a v historích Hispánia posavad Iberia slove. Země Iberia leží proti půlnoci při hoře vyso- Položení země ké velmi, Caucasus řečené (na níž velikých planét a hvězd východ a západ spatřiti se může, Indii a Tatary dělící, o níž Virgi. lib. 4. Aeneid.), k západní straně mezuje s Colchis, nyní Mangrellios, při stran císařství někdejšího Tre-bisonda aneb Trapezuntu. Od východu mají moře Caspium, jinač Hyrcanum, turecky mardi baca aneb Corazum řečené (kteréžto Abr. Ortelius in theatro orbis ter. jinými jmény vypisuje), a Medii neb medskou zemi, nyní Serván nazvanou. Z strany polední Armenia (o níž doleji) s nimi se stejká. Nyní ta země slove Georgia, a turecky Curggini, Ciurgi, vlasky Zorziani, od svatého Jiří, jehož obraz na praporcích a jiných znameních jako patrona svého užívají. Antonius Geufraeus, Breidenbach test. Jest pak Jak nyni s,ove země jejich velmi hornatá a skalnatá, plná lesů, , , , , ,10 1 v Z.emějaká skal a ncenin zámku, mezi nimiž nebezpečno 421 nepřátelům pasy brati a táhnouti, pro příležitost záloh. Potřeb od ovocí, zvěři a jiných hovad, obzvláštně pěkných sokolův hojnost mají, však největší obchod jejich jest z hedbáví, kteréž u nich pěkně se daří, a všelijaké drahé čalouny a věci dělají a prodávají, jakž za času Virgilia lib. 9. Aeneid. v tom chváleni byli: Pictus acu chlamidem et ferrugine clarus Ibera. Ř Řeky skrze tu zemi tekou, starým histori- kům známé, jako Straboni, Herodoto, Quinto Curtio, kterýž i Natalis de Comitibus v své historii o řece Cyrus (nyní Ser od Georgiánův a Chiur od Turkův nazvané) aAraxes, skrz tu zemi tok svůj mající, divné věci vypisují. Vrchnost a pány své mají rozdílné: jedni krá- Vrchnost . . lovského titule užívají, jiní knížecího, a z nich jakou maji J 'J ' každý od míst dvorů a sídel svých dobře zpevněných a opatřených jmín bývá, jako kteří vZaghen, Bassachi-uc, Gori, Altunchala, Carachala, Chars, Teflis, Reivan, Sirvan etc. bydlejí, od těch měst se nazývají. Své svobody hrdinsky po několik set let ochráncové byli, a jsouc mezi mocnými poten-táty, jako tatarským, perským a tureckým, od nich nikdá do konce podmaněni nebyli a ještě nejsou. Avšak těchto časův někteří jsou poplatníci krále perského, jako v Teflis, Gori, Sirvan a jiní někteří, kteříž se chánové, totiž nejvyšší těch měst, a ne králové, jako předešle, jmenovati musejí. Léta 1577 císař turecký Amurath několik let s Mahumetem Codabanda řečeným válčil a tehdáž Turkům několik georgi-ánských panův, jako z Altunchala, Carachala, Teflis a jiných některých dobrovolně i s mocí se poddalo. Ale potom zase od Turkův odstoupili a jim velikou škodu, jako i podnes, činí a se protiví, o čemž Iohan. Thom. Minadous v knize vlasky sepsané obšírně píše. Dále Marco Polo gentiľh. delle cose de Tartari lib. 1. c. 5., Iosafo Barbaro gentiVhuo. nel viaggio nella Persia cap. 27.1., Ambrosio Contarini viaggio cap. 5. 6. píší nemálo o jejich králích a obyčejích. Znáti dávají, že ačkoli křesťanského náboženství býti se chlubí, svého patriarchu a mnoho biskupův mají, však nemnoho co dobrého jiným křesťanům jako jiní barbari 422 cini a přeji. Protož každému skrz jejich zemi , . , v A Divoký národ tahnouti velmi nebezpečno jest. K víře křesťanské přišli příčinou jedné ženy pobožné timto způsobem: nebo jsouc od nich zajata, velmi pilná ....... u / u i v v , . j. , Jakkvirekres-modhteb a postu byla, procez pan její divíc se tanské přišli tomu, ptal se jí, jaký by to obyčej měla. Ona pověděla, že se Bohu svému Kristu Ježíši modlí. Jméno Krista Ježíše když uslyšel, bylo jemu divné a nikdá prvé neslýchané, takže mnohým svým spolu krajanům o tom vypravoval, a ji, že pobožná jest a svému Bohu věrně slouží, vychvaloval. Kterážto co-mmendacíjí dobré jméno i vážnost při sousedích způsobila. Mezitím rozstonalo se děťátko jedné sousedě a ta dala své dítě nemocné (vedle obyčeje národu toho tehdejšího) z domu do domu nositi, zdali by se kdo našel, ješto by mu spomoci mohl. Ale když matce dítě zase nemocné přinesli, zpomenula na tu křesťanku, a zdali by ona co prospěti mohla, k ní dítě své poslala. Kteráž se ohlásila, že se za ně Bohu svému modliti bude, a když to učinila, dítě s pomocí Boží uzdraveno bylo. To se tak daleko rozneslo, že jest i královny, kteráž na hlavní bolest těžce stonávala, došlo. Pročež když od královny obeslána byla, jí modlitbami (však aby v Krista uvěříc, pokřtiti se dala) pomohla. Potom ta královna při králi příčinou toho byla, že poslal pro kněží křesťanské a od nich víře pravé vyrozuměl a s velikým množstvím lidu pokřtiti se dal, což se stalo za času císaře Konstantýna. Rufflnus lib. 1. c. 10., Socrat. lib. 1. c. 20., Sozomenus lib. 2. c. 6., Theodor, lib. 1. c. 23. Mají oděv na způsob Peršanův, krom že birýty a čapky všelijakých barev nosí, a kněží pleše na hlavě okrouhle, lid pak obecný čtverhranné stříhati sobě dávají. Brady dlouhé na způsob Řekův mají, s nimiž se také Oděv jaký nosí z většího dílu v náboženství svém srovnávají. j^ho nábo-Svátosti, mše a křest týmž způsobem jako oni ženstvíjsou přisluhují, ano i v řeckém jazyku liturgiae a jiné služby své konají, sic arabsky, chaldejský aneb persky vůbec mluví a vlastní řeči žádné nemají. Postavyjsou bělejší a obdlou-žnější nežli Peršané, a to proto, že zemi čerstvější a stromovím, stín vydávajícím, osazenější mají. 423 V Jeruzalémě drží v své moci některá místa svatá, jako kapiu hory Calvariae, kdež vždycky přes celý rok jednoho zavřeného a na oltáři sloužícího chovají. Potom kostel J3K uo jcruza- i a jvio^v ' i j ^ vi j * íjo a íéma putují svatých Andělu recený, kdež někdy byl dum Annáše biskupa, a některá jiná místa v krajině jůd-ské mají, k kterýmžto ročně putují v houfe velikém a bez dání tributu, k tomu pod praporci, s nástroji vojenskými, ano i ženy jejich na koních s lučišti, kopími, jako udatné vojakyněAmazo-nes, kteréž před lety z jejich quartiru a okolo Caucasu hory pošly, přijíždějí. A to jim Turci trpí, bojíce se, aby se toho jich sousedům pohanům, kteříž v jejich krajině a okolní bydlejí, vším zlým zase neodplatili. Tuto doložím starého a divného někdy u nich obyčeje, který vrchnost jejich zachovávala. Nebo v každé obci Míra pasu, vrchnost měli jistou míru pasu, kteroužto kaž-. v w... deho roku muze i zeny menti obycei meh, a kte- i muze menli J J J ' rýmž by dostačiti nemohla (krom těhotných žen) pro tlustost, ti pokutováni byli. Nebo za lenocha, nepraco-vitého a příliš břicho milujícího a pasoucího takového odsuzovali. Alexan. lib. 2. c. 25. Skoupí bývali Jakož pak tak skoupí bývali, že toliko jednou za den jídali a vodu pijívali, od čehož hydropo-tae, totiž vody pijanové nazváni byli, nicméně pěkné a nádherné šaty nosili. Caelius lib. 18. cap. 22. A po dnešní den hladu, bídy a psoty hojně se u nich nachází, jakž to vypisuje, kterýž tudy putoval, Ambrosio Contarini nel viaggio nella Persia. Arméni Armenia jest krajina Aziae, od jakéhosi Arména z Rodu tak nazvaná. Od půlnoci má díl krajiny Colchis, nyní Calpurt neb Man-grellios řečenou, a díl georgiánské země. K zápa-Meze , , du mezuje s řekou Euphrates, od východu má arménske J ľ J moře Hircanum a Medii, od poledne Mezopotámii aAssyrii. Ptolom. lib. 5., Papa Pius Quintus 3. par. desc. Asiae. Dělí se na větší a menší Arménii, Plinius lib. 6., z nichž větší králi perskému a velikému chánovi tatarskému a menší císaři tureckému poddána jest, a ta slove Turcomania. 424 Hory má veliké, jako Moschicos montes, Peri- ardes, jinač Pariedrus, z nichž Euphrates a Ara- Ho,IT 'J ' ľ arménske xes řeky pocházejí, Antitaurus, Taurus, Cordica, z nichž Tygris řeka teče. Plinius lib. 5. c. 27. lib. 6., Salustius, Strabolib. 11. etl2. Řeky má slavné, jako jest Euphrates, v Pís-mích svatých známá řeka, Ararath židovsky, arménské turecky Frat nazvaná, kterážto skrze roviny Ar-meniae tok svůj majíc, je na způsob Nilu, egyptské řeky, svým rozvodněním hnojí a zavlažuje, že bez orání a zdělání, toliko samým vrhnutím do země obilí zrůst hojný vydává. V vodě pak znamenité drahé kamení, jako turkusy, smaragdy a jiné se nacházejí, Plinius lib. 18. c. 15.16., Ovidi. met. lib. 2., Propert. lib. 2.,Dionisius. Tygris, turecky Tegil, o níž v Písmích svatých tolikéž zmínka se činí, Araxes a Cyrus, o nichž jsem v předešlé kapitole psal, Dionisius, Lucan. lib. 3. Uprostřed Armeniae veliké jest hora, řečená Area Noae, široká a dlouhá, že se sotva ve dvou , H°ra' '^de a u u-i- «- ,v j , v . . , archaNoestoji dnech objíti muze, uprostred ma spici vysokou velmi a sněhy každoročními nikdá nescházejícími přikrytou, pro kteréžto není možné tam vjíti, neb by se probořiti a zasuti musil. Na té špici, praví, že archa aneb koráb Noe po potopě se zastaviti a za mnoho set let tam trvati měla, i ještě něco dříví, co neshnilo, tam zůstávati má. Marco Polo lib. 1. c. 2. de i viaggi., Montevilla. Pastvy okolo toho vrchu znamenité jsou, že každé léto několik tisíc koní tatarských a jiných hovad nesčíslný počet tam se pase. Marco Polo ibid. Za času Strabona pásavalo se tam pospolu do padesáti tisíc koní, stáda králův perských, lib. 11 et 12. A to za příčinou vlhkosti, kteráž se z toho vrchu dolů od sněhu táhla. Před lety byli pohané v té zemi velmi rozkošní a marnostem oddaní. Nebo že zemi dobrou a tučnou měli, zbujněli a modle Tanais řečené místo bohyně sloužili, jí dcery a syny své k chlípnostem, aby místo služby smilnili, oddávali, a potom takoví nejspíše se vdaly a oženili, jako by posvěcení byli. Strabo lib. 11. 425 Když měli sponsalia a smluv svatebních potvr-Armenovejak J smluv svateb- zovati, tehdy ženich nevěstě kus ucha pravého nich potvrzují a ona jemu zas kus levého uřezali, a tim svoji byli Jak ŕisaha'í a SQ^Q druhému jako zavázané drželi. Místo přísahy a jistého slovy potvrzování bodli aneb řezali se v ruku pravou a krev vycedíce pili. Tacitus, Caelius lib. 17. c. 12., Fulgosius lib. 9. c. 6., Valerius Maximus lib. 9. Nyní na větším díle jsou křesťané, přijali víru křesťanskou léta 574, Sab. en. 8. lib. 3.,Evag. lib. 5. c. 7. Živí se řemesly všelijakými a kupectvím, dělajíce pěkné muchejry, šamlaty, hedbáv-né cejgy a čalouny, a ty sami po tureckém, perském a indiánském království rozvážejí a prodávají. Města mají slavná a bohatá, zvláště při řece arménská Tygris a Euphrates ležící; mezi nimi přední jsou Arsingan, arcibiskupská Arménův stolice, kdež teplice zdravé jsou, pod správou Tatara chána, Argiron, Ar samota a Tauris, stolice nynějších králův perských, kteréž někdy Susa stolicí starých perských monarchův býti mělo. O tom městě, o zámku, palácích v něm, jeho teplících, meschitich, obyvatelích ženského i mužského pohlaví pěkně vypisuje Battista Ramusio secundo vol. delle navigat. et viaggifol. 82. et seq. Oděv dlouhý j ako Řekové s modrým zavitím Oděv jaký nosí na niavg nosí, jest národ sprostný a v svém náboženství horlivý, k přespolním přívětivý, jakož vzemTsvaté pakvzemi Svaté několik míst svatých, jako kos-maj£ tel svatého Jakuba a kapiu v kostele hrobu Bo- žího, a některá jiná místa drží, to v těch místech zachovávajíce rozdílně od jiných, že před oltářem, jako by kůr byl, íirhaňky roztažené mají. Mají svého duchovního a nejvyššího správce, kterýž je v duchovních i v světských věcech spravuje, a jmenují ho v svém jazyku, jako by u nás primát sloul. K řekům ne-řekuv jsou náchylní, ač se s nimi hrubě v náboženství srovnávají, nýbrž vědouc, že řekové latinským všelijakou protimyslnost prokazují, tito naproti tomu jim všelikou uctivost zjevně i tejně činí a před málo lety jejich nejvyšší 426 do Říma některé biskupy vyslal, sjednocení u víře a poslušenství k římské stolici sliboval, což však na ten čas od nich vzdá-lenojest. Hodu narození Krista Pána nesvětí, ale tří xrA_____ ' Vánoc nesveti králův památku, kterouž praví býti památkou duchovního narození Krista Pána, když byl pokřtěn v Jordáně. Půst drží jedinýtoliko, takjako my, alejináče, Pust jaky mají neb netoliko masa, sejra, vajec, ale ani ryb nejedí, ani co mastného od oleje, másla etc., ani vína neužívají, toliko na samém chlebě a některé bylině a vodě přestávají. Mši svou slouží v jazyku přirozeném a do vína jako řekové vody nepřiměšují, děti ku posluhování připouštějí a jim na způsob rekův podávají. Kněh jiných mimo psáni svatých Chrysostoma a Gre- goria Nazianzena neužívají. Evangelium když Evangelium , v ,. , j . j . j , , sjakouváž- maii slyseti, vstanouce s radosti, jedni druhé na J J ' 'J nostislysi znamení pokoje a svornosti, kdo se koli s kým trefí, mužské i ženské pohlaví vesměs, políbí. Mrtvých na způsob rekův pláčí, a ještě více nežli oni. Neb tito vstanouce ráno s houfem cho- Jak mrtvýcvh dí na krchov a tam na hlas nad hrobem divně sobě hořekují a kvílí, že zdaleka slyšáni býti mohou, šaty na sobě trhají a rukama lomí tak, jako by mrtvé objímati chtěli. Kněží jejich také při té výchozí bývají, po krchově čtouce a brebencu-jíce chodí a některé i těší. Až když se do vůle našklebí, spolu se zasadí, a tu jedí a pijí, tim své hoře zahánějíce. O očistci, zásluhách, ani o odpustcích nic nedrží, než každý svého hledí. Jejich nejvyšší dělí se od nich čepicí, kteráž oděv jejich mu pozadu visí až na hřbet, jakéž sou čapky někdy mívali, a místy ještě mají, magistri nostri v akademiích, jimž liripippia říkali. Jiní kněží nosí pleše okrouhlé, vlasy na bradě nestříhané a oděv prostý dlouhý do země, a na způsob rekův jednou se ženiti mohou. Přišli pak v bludy nejprve po chalcedon- skrzkoho ském sněmu, na němž Eutyches a Dioscorus v blud přišli bludaři léta 460 potupeni byli, jejichž bludy tito příčinou jakéhos Ethania, učedlníka dotčených dvou, přijali: 427 totižto zapírajíce dvoje přirození Krista Pána a činíce lidské jeho přirození zbožnělé, jako by člověkem pravým podlé těla již více býti neměl, proti patrným Písmům svatým, jakž to tehdejších časův Dioscorus, alexandrinský biskup, v knize proti tomu a podobným bludům vydané, horlivě poráží. 428 Kapitola XLVIII. Vypsání náboženství nestoriánů, syriánů, maronitů, jakobitů a abissinův Nestonáni jsou řečení, kteříž následují učeníka- ST . , ,v cire Nestoná, kterýžto leta 429 za panovaní císaře Theodosia chytrostí se vetřel na biskupskou stolici v Kon-stantinopoli a dvě osoby Krista Pána vedle obojího přirození, a tak dva Kristy činil. Svatost a božství Kristu po narození připisoval a jiné mnohé bludy Anastázia kacíře zastával, byl však odsouzen na sněmích v Efezu a Chalcedonu městech držaných a na pouště thebaitské do Egypta (o nichž v druhé knize zmínku učiním) zaslán, kdež mu červi jazyk rozjedli a bídně jej umořili. Socr. lib. 7. c. 39., Evagrius lib. l.c.9., Sigonius lib. 9. r eg. Ital. Jsou pak mnozí národové toho náboženství bludného, jako předně Caramanni, národ starožitný, před lety Caramanni Cilices, a země Cilicia sloula, leží v Azii Menší, mezující s Sýrií a Pamfilií. Dionisius. Město jejich hlavní jest Tarsus, nyní Terrasa nazvané, v němž se svatý Pavel narodil, o němž Solinus píše, po něm Coritia, o němž a o jeskyni u něho Pomponius Mela nemálo vypisuje. V té krajině teče řeka Cyrnus aneb Cydnus, turecky Sarra, v níž se císař Fridrich, Barbarossa řečený, léta 1190 utopil, když táhl na východ k dobývání Jeruzaléma a tak šťastně 429 všecky nepřátely přemáhal, že bezpochyby, kdyby ho to dopuštění Boží bylo nepotkalo, byl by mnoho krajin, a šťastněji nežli Gotfrid z Bullionu, všemu křesťanstvu k dobrému dobyl a opanoval. Egnatius lib. 1. c. 2., Cranz. lib. 7., Sax. cap. l.,Aemil. lib. 6. Plutarchus in Pompejo píše o těch Cilických, že jednoho času na štráfy a loupeže mořské se vydavše, tak hrubě s tim zacházeli, že do tisíce šífů měli, čtyry sta měst sobě podmanili, v nichž hodovali, rozkoše a všeliké marnosti provozovali, kde se kdo na moři vyskytl, toho hned šífy svými obehnali, neb měli všudy varty a věže, na nichž špehýře své chovali a ti jim uměli znamení jisté, čim by se spravili, dáti. Šífů mnoho měli, na nichž mastbaumy zlatým plechem obité, vesla stříbrem otaže-ná a plachty hedbávné a šarlatové byly. Devadesáte šífů Pom-pejus s předky mosaznými aneb z zvonoviny, netoliko pro slávu, ale i pevnost (když na jiné šífy udeříce je rozrážeti mohli) tak udělaných, od nich dosáhl a potom všecky přemohv je podmanil a rozptýlil. Ten národ jest mistrovský a vtipný v řemeslech, co se od zlata, stříbra a železa dotýče, a v Turcích, jako v Kon-stantinopoli, Cairu etc, své zvláštní ulice a v nich krámy mají, aby je každý kde najiti věděl. Potom toho náboženství jsou Curti aneb Curti Carduci, před lety Mesopotaminenses nazvaní, ti mají zemi svou mezi řekami Tygris a Eufrates, Tac. lib. 5, Di-onisius, a s assyrským královstvím mezují. Města mají veliká a v handlích kupeckých známá, jako Hapril, Carcus, Mosel, kteréž před lety Ninive sloulo, o nichž Rauvolfius v své peregrinací lib. 2., Strabo, Plinius. Jest národ lotrovský a loupežný (vedle starého přísloví vlaského: Horno da confin, o ladro, o sassin, totiž: Pomezní, nebo loupežník, nebo mordýř), tureckému císaři poddaný, avšak nad jiné svobodami obdařený, protože blízko pomezí perského jsou, pak aby, udatní jsouce, příčiny neměli k němu od Turků přistoupiti. Assyrstí Dále jsou Assyrští, sousedé Kurtův, a nyní téhož jména, kdež jsou slavná města Hadith, Iuppe, Idt, Baldách aneb Bagdet, předešle Babylon, město vznešené, o nichž v druhé knize zmínku učiním; o těch psali 430 Rauvolfv druhé knize, Breve narratione per Giovan Maria An-giolello, Dionisius, Lucanus a jiní. Potom krajiny a království mnohá velikému chánovi, totiž císaři tatarskému poddaná, jako Mnozí náro-Cascar, Sarmachen, Carchan, Tanguth, Su- d°Vék"círs^í ccuir, Mossul, kdež město takýmž jménem nazvané leží a v něm svou stolici nejvyšší všech nestoriánův má a odtud arcibiskupy, biskupy své etc. do dotčených krajin vysílá, také od toho města kupectví drahá do jiných krajin se posílají, a pro vzácnost i dobrotu mossulanská jmenována bývají. Cathai království, kdež město Quinsai, stolice velikého chána, jest, o kterémž se k víře nepodobné věci píší, jakž v druhé knize něco oznámím. Ergemit, Carajan, Mangi, Egrigaja, o nichž všech obšírně Mar co Polo descrittione de i viaggi vypisuje. Ti všickni učení Nestoria následují a své ceremonie při posluhování na způsob řecký vykonávají, však v rozdílných řečech služby své vedle jazyku přirozeného každému z těch národů činí, a sumou velmi zpletené náboženství mají, že ho sami vypraviti neumějí. Syriáni Ti se nazývají od země, kteráž Syria od staro- syriáni dávna i podnes slove. Leží v Azii, od východu má řeku Eufrates, od západu moře Prostředzemní, totiž Medi-terraneum, od půlnoci Cilicii, od poledne Arábii. Města slavná má: jako Laodicea, nyní Lizza, Hierapolis, An- Města Sýrie tiochia, Apamea, Palmyra, Ptolomais, jinač Accon, Sidon, Tyrus, Berytus, Tripolis, Seleucia, Caesarea, Da-mascus, z kterýchžto posavad nejpěkněji vystavené a v celosti ve vší turecké zemi zůstávají: Damascus, Sciam nyní, Tripoli, Tyrus, nyní Sura, Ptolomais, nyní Acca, Baruth, nyní Berit, Caesarea, nyní Cheiseria, Sidon, nyní Seida aneb Seit, a vrchové Carmelus, Libanus, Casius. Vrchové O těch městech hodné by bylo celý traktát sepsati, pro vznešenost jejich, ale krátkosti šetříc tak zanechám; může sobě každý ty autory, kteříž o nich mnoho vypisuji, čisti, jako: Plinius, Strabo, Gellius, itinerario di Lodovico Barthemia, les voyages 431 du Monsieur Villamont chevalier, Leonhardi Rauwolfi Reysen a jiní. Krajina podnes úrodná jest, a jakž Varro lib. 1. cap. 44. de re rust. svědčí, že za jeho času jeden korec obilí vsátý sto korců vydával, toliko když zemi vzdělávají. Ale tento národ z většího dílu jest velmi lenivý, zahálčivý a chudý, nevěrný, lehkomyslný a úkladný, takže stará přísloví o nich posavad pravdivá se nacházejí, jako: 2i3poi Típbc, Ooívixac;, vlasky jako by Syrův^6 ^e^:^ m ŕn5ŕ0> še ne v°luno e mezzoi totiž: Sy- rové proti Fenickým; jako by řekl: Syrus v šibalství mistrem Fenického jest, aneb vlasky: Maestro sopra i mae-stri, mistr nad mistry. Suidas, Caelius lib. 18. c. 24. Za nejmenší hřích sobě pokládají bližního svého, by on křesťanem byl, okras-ti, pohanům prozraditi a všelijakou zlost svou z dosti špatného zisku nad ním provesti, odkudž pošlo mezi Vlachy přísloví: Le areo Surian, che tira alli amici et nemici, totiž jak u nás říkají, že jsou na obě strany broušení, takjim dobrý přítel jako nepřítel. V městech kupci a bohatší lidé (jichž pro veliký handl, kterýž se v Damašku, Tripoli, v Týru a tureckých končinách děje, nemalo tam jest, vedle chvály, již jim za svého času sv. Jeroným dává, lib. 8. in Ezechie. cap. 27.) vedle starého obyčeje panké-tům, hrám a rozkošem hrubě posavad oddaní jsou, že se přísloví staré o nich, syrissare, totiž syrským způsobem rozkošně a skvostně živu býti, vskutku při nich spatřuje. Ano ve vší turecké zemi lepší zvůle a pohodlí, od nejzdárnějšího ovoce všelikého a zrostu zemského, ani tak výborně a namnoze přistrojeného jako v Damašku za mírné peníze se nenachází, takže by zemským rájem slouti mohlo. Athenae. lib. 3. c. 9. O tom národu mnoho se čte v Písmích svatých, zvláště v knihách Královských a Paralipomenon, jak sou pro- Nepřátelé ^ židům, sousedům svým, vždycky válčili, je jed-národužidov- , v. . . . , , ského byli na Poc^ svou moc přivozovali, jednak od nich zase potrestáni bývali, čehož mezi jinými příklady máme tento, že král Achab sto tisíc Syrův v jedné bitvě pobil, krále jejich Benadada jal, a jinač mnoho jich zahubil. 3. Reg. 20. 432 Náboženství své nejpřednější a nejprvnější i ■ , , v , , v,v. v x-. , Náboženství bytí vyhlašuji a to za tou pncinou, ze sv. Petr ^ ^ J t- j jakedrzi v Antiochii několik let biskupem byl, a tu nejprve věřící, Christiani, totiž od Krista křesťané nazváni byli.Mce-ph. lib. 2. c. 6., Ioh. Boěmus lib. 2. c. 12. Srovnávají se v mnohých věcech s řeky, jako že tolik postů drží, tak o očistci, o caelibatu kněží svých jako řekové smejšlejí. Své služby řečí arabskou konají a celý pecen chleba kvašeného nerozkrájený posvěcují, a teprva posvěcený jej na kusy roz-krajují a pod obojí, způsobem rekův, rozdávají. Křest též jako řekové zachovávají. Kostel zvláštní v Jeruzalémě mají, tu kdež svatý Petr, z vězení Herodesova vyšed, zatloukl a do domu všel, a v kostele hrobu Božího jednoho biskupa zavřeného chovají, ten na oltáři jim oddaném sloužiti musí. Naposledy toho o nich doložím, že mimo obyčej jiných v těch zemích křesťanů ženy a dcery své po turecku a saracensku uzavírané a v bázni přísně chovají. Zenské pohlaví Neb jim nebrzo na ulici choditi ani jinač se uka-zovati dovolují, leč do lázně, a to dobře s tváří černým pouční-kem přikrytou. Ženich nevěsty své viděti nemůže, leč co o ní od jiných přezví a uslyší, až teprva ten den po vykonaném veselí. Což také čteme v první knize Mojžíšově v 29. kapitole o Jákobovi, kterak jest měl veselí s Liou a s ní noclehoval, domnívaje se s Ráchel, kteráž pěknější byla, je míti, a to z příčiny té, že tam nevěsty k oddavkům zastřené se vodí, což až posavad mezi židy, jak v našich zemích, tak jinde, kde jsou, se zachovává. Maroniti Jest národ smíchaný z Arabův, Syrův a jiných okolních, proto tak nazvaný, že se drží kacířství jakéhosiMaro- , ,v J' J Maron kacír na kacíře, rodem z města Maronea v Tracii, při řece Hebrus, a pro dobrá a výborná vína, kteráž se u něho rodí, vznešeného, Plin. lib. 14. c. 4., Tibul. adMessalam. Dělí se na dvé, jedni šlovou vlastně maroniti, druzí trusci, jinač drusi. Tito maroniti jsou, Jsou dv°J''ma" jakzjsem napred doložil, z rozličného národu. 433 A to jsou ti často dotčení křesťané de la cintura, totiž s pasem, protože širokým pasem opásáni chodí. Drusi pak pošli předně z národu francouzského a potom z jiných křesťanův, s knížetem Bullionem do země Svaté přišlých, avšak po ztracení vší země Svaté a vyhnání z ní všech křesťanův. Tito, poněvadž za panování křesťanského na horách libánských svá obydlí měli a se osadili, odtud nijakž vytištěni a přemoženi nebyli a nejsou. Nebo se hory libánské mnoho Opatřeníhory ,. v,v,,, , , . Líbánu na ý 1 na sir tannou' skalami, klauzmi úz- kými a nepřístupnými tak od přirození opatřené, že ten obojí národ, majíc svá městečka, vsi, šance a klauzy, ručnice sobě sám dělá, obilí, dříví, vína, oleje, dobytka, zvěři a jiných pohodlí, jakkoli jích mnoho tisíc jest, s potřebu a dostatek má a bez okolního kraje v čas potřeby býti může. K tomu i nemalou sumu peněz za hedbáví, jehož se několik set centný-řů každého roku do Tripoli a Damašku prodává a za jiná řemeslná díla dosahuje, takže se při něm veliké bohatství od zlata a stříbra, jako při kterém jiném národu, nachází. Byli pak od těch časů vždycky svobodní, svou vrchnost majíce, a od žádného přemoženi býti nemohli. Svobodný ná- Nebo ač sou se o ně žoldánové egyptští, dokud rod a udatný OJ ^ ' země okolní drželi, často pokoušeli, však vždycky s nimi příměří, aby z hor nevypadnouc kraje země syrské neohraženého nehubili, držeti musili. A to proto, že jim v horách žádný ublížiti nemohl, oni pak svobodný pás do kraje měli. Císařové turečtí, když po přemožení žoldánův těch zemí dobyli, také svou moc na ty horáky obrátili, a nejvíce skrze baši z Damašku, kterýž s jinými šesti basemi a sedmnácti sangiachy, do půldruhéhokrát sto tisíc lidu majícími, léta Nemohli býti 1574. je přetáhnouti dal. A nemohše k drusům přemoženi J ľ na koních, pěškyje dobývati chtěli, však tak přivítáni byli, že místem napustili sobě do nějakého údolí šest neb deset tisíc Turkův, ty obklíčili a pomordovali, místem z klauz, z skal kamením a ručnicemi, šipkami a jinými nástroji tak odháněli, že nic způsobiti nemohli, ale do 60 000 lidu ztrativše, po třech měsících odtrhnouti musili. Rauvolf. lib. 2. 434 Podruhé Ibraim bascha z Cairu léta 1585 „ . . Ibraim bascha s velikou sílou proti ním táhl, a mezi hejtmany proti nim tanj jejich nesvornost ztropiv, způsobil to, že mu se ti drusové, ješto v rovinách Caesareae, Ptolomais, Tyru a Sidonu bydleli, dobrovolně poddali a jistý tribut Turkům platiti slíbili. Horáci pak své svobody hájiti se strojivše od Ibraima dobrý pokoj měli, kromě že některé vsi pod horami vyplundroval a vypálil a jednoho hejtmana lahodnými slovy přivábiv, jej v ležení svém i s lidem jeho, jichž do 400 s ním přišlo, jiti a pod glejtem, bez zbraní ukrutně zamordoval. A od té chvíle dobrý pokoj mají. Giovan., Thom. Minado. delle guerre nelľimper. Persiano. Obojí oděv dlouhý na způsob Syriá- °děvu jakéh° nův a Arabův nosí a jsou postavy udatné, bez užívají zbraní daleko se nepouštějíce. Náboženství obojích jest jednostejné a mají Patriarcha svého patriarchu na hoře Libánu, v klášteře ^ich Panny Marie řečeném, kdež on s mnichy některými residencí svou má. Jak pak koli chudý, bez služebníkův, chatrně, bez nádhernosti v šatstvu a bez důchodův mnichům svým zároveň živ jest, však proto iurisáikcí jeho daleko se vztahuje a několik arcibiskupův a biskupův pod sebou má a u všech v veliké vážnosti jest a pokaždé, když k němu přicházejí aneb jeho zdaleka pozdravují, s klekáním na kolena a rukou jemu líbáním to činí. Za času Innocentia papeže Třetího, při shromáždění latera-nenském, vyslali z prostředku svého některé biskupy léta 1215 do Říma, žádajíce proti pohanům pomoci a přitom k stolici římské se připojili. Ale když v tom Sk0usespojUi nestáli, léta 1414 na sněmu v Konstanci za bludné odsouzeni byli. Před několika lety zase někteří z těch krajin v Římě poslušenství slíbili, avšak přece svých ceremonií neopouštějí, pod obojí způsobou podávají, bez ornátův a šatstva mešného služby své konají a jiné své věci zachovávají. Při dotčeném klášteře mají tři zvony, jimiž k službám zvoní; sic ve všem tureckém panství se nenajdou, neb jích Turci netrpí, ale nemohouc těmto 435 rozkázati, tak nechati musejí. Jazykem arabským knihy sepsané mají a služby své konají i obyčejně tak mluví. Posty drží a nic mastného tehdáž, ani Postydrzi • u ■ a- - - au u od masa, ani ryb nejedí, nez varem od hrachu, faseolu, vikve, bobu etc. za pokrm mají. Nicméně, když se k nim z Tripoli a jiných měst hosté křesťané nahodí, umějí je od masa, ryb, dobrého vína, pokrmy a nápoji výborně dobře ctíti a velmi přátelsky a nade všecky jiné křesťany v těch zemích důvěrně a upřímně chovati. Les voyages du Villamont. Na hoře libánské jest posavad šestmecítma Stromové ce- , , 0 • i ' i v , m a , drovínahoře cedrových stromu, z jakýchž kral Šalomoun libánské chrám Páně v Jeruzalémě vystavěl, a ty ještě od toho času tam na tři tisíce let (krom co před tim časem stály) trvají. A jsou pospolu nejvýš na rovinách té hory, kdež sníh téměř přes celý rok bývá, aniž jích do počtu více přibývá, ani nezplanějí. Ale snad tak jistým Božím soudem na památku stavení chrámového, jako na osvědčení někdejší slávy chrámu jeruzalémského a že vpravdě na té hoře od krále Hyra-ma vyťaty a do Jeruzaléma posílány byly, tam až po dnes zůstávají. Jest strom velmi vysoký, kjedli podobný, kůry tenké a hladké, krom při spodku, kdež jest něco drsnatější, ratolesti i šišky nápodobné smrku, špicí k vrchu obrácené, listí jako dřín neb borovice, avšak vždycky čerstvé a zelené má. Dřevo jest velmi tvrdé a trvanlivé, barvy náčervenalé, a nikdy nehnije. Smola z něho vonná a co gummi pěkná teče. Další vypsání o něm v herbáři Mathiolovém najdeš. Jakobitae Národ rozličn' ^est naroc' arabský, egyptský v těch zemích, vNumidii a v Africe i jinde rozlezlý, od Jakoba, sektáře prvního, nazvaný. O osobě Krista Pána zle smejšlejí, někteří se křtí, jiní obřezují, a jiní to oboje zachovávají. A kdež jest povědíno u svatého Matouše v 3. kapitole: Baptizabit Spiritu sancto et igne, totiž: Křtíti bude Duchem svatým a ohněm (v čemž se seslání Ducha svatého v způsobu ohně a dílo jeho jako nějakým ohněm srdce lidská zapalující míní), to oni vykládají na živelný oheň, jimž před křtem dětem svým na ramenách, 436 čele a tváři kříže připalují a od pohanův tim znamením oddělení se býti zdají. Okolo Zues, Thor, na těch pustinách a okolo Mecchy jest jich mnoho a eremitský aneb poustevnický život vedou, tam se jmenují Malaquiti aneb Cofti. Sumario di tutti li regni, citta etc. orientali. Svého učení žádnému jiného náboženství, a zvláště v západních krajinách přebývajícím, nezjevují, ani 1 •' i • i i li i / Sve uccni s nimi neobcuji, ale jako by cabala aneb caba- vtejnostj majf litské umění bylo, sami mezi sebou je tají, pročež jiní o něm mnoho co vypravovati nevědí. Abissini Poněvadž v druhé knize o tom národu obšírnější a příležitější zmínku učiniti míním, tam jejich náboženství, a co jiného zapotřebí bude, odkládám a nyní pomíjím. 437 Kapitola XLIX. Sumovní vypsání vší země Svaté v okršlku jejím a s městy předními v ní. Též o minci, kteráž tam nyní obecně jde, a přitom závěrek dílu prvního Země Svatá, kteráž se v Starém zákoně a u Jozefa od jména Chána, syna Noe, chananejská aneb Chanaan jmenuje, protože v ní Chan s syny a potomky svými bydlel, Genes. 10., Psal. 73., Ezech. 38., Hieron. in Ezech. 5. Ptolomaeus a jiní cosmographo- vé nazývají ji Palaestinam, jako by řekli Philis-Svat"3 země tinam, od Filistinských. Obyčejně se pak zemí Svatou nazývá. Jest pak díl a krajina syrské země, majíc Meze její k východu syrské a arabské hory, Gilead Her-monim a trachonitské nazvané, k straně polední poušť Pharan a Egypt, od západu moře Veliké, jinač Mediterraneum, od půlnoci hory libánské. Num. 34., Hier. in epist. adDardanum. Na dýl vztahuje se od strany půlnoční až k polední, totiž od hor libánských k poušti, a pokládá se okolo čtyřicíti mil našich, na šíř od moře až k řece Jordánu okolo 13 neb 14 naších mílí. Ač pak jiní, jako Brocardus itin. 7., veliký počet mílí a na sta pokládají, však oni počítají míle na hodiny cesty a něco větší nežli vlaské, mnohem pak menší nežli naše, kteréž se vlastně na náše míle pro nejednostejnost cesty, kteráž v rovinách a v horách větší a menší bývá, počisti nemůže. 438 Pro velikou pak svou úrodu, zdravé a mírné úrodná 'est povětří, hovad pitomých i divokých veliké r° najest množství, ptactva, ryb, obilí, rozličného vína, oleje, cukru, ovocí fíkového, granátového, limounového, pomorančího a jiných všech potřeb dostatek, usty vlastními Božími za zemi mlékem a strdí oplývající vyhlášená byla, Deut. 8., Ioseph. 5. arit. 3. Ano také pro veliké množství údolí rozkošných, vrchů se zelenajících, rolí úrodných, řek a lesův příhodných, měst, městeček, hradů, vesnic mnohých zemským rájem nad jiné země ve všem světě slouti mohla a někdy byla, tak jakž uprostřed světa podobně srdci v těle nejpodstatnějšímu svým položením zůstává. Z té příčiny nenadarmo od Boha Abrahamovi a semeni jeho dána byla. Exod. 3., Ezech. 20. Podlé toho také slavných a svatých patriarchův, prorokův, králův a nadto výše Spasitele našeho Pána Jezukrista, apoštolův a jiných svatých z větší částky vlastí, obydlím a hrobem byla. Kdož by tedy té země za slavnou a vší chvály hodnou neměl a nevychvaloval? Ač bych pak slušně měl a mohl dosti obšírně o té zemi vypisovati, však krátkosti šetříc a k zavírce po mnohém psaní jako k portu po dlouhém plavení směřujíc toliko ge-ographické kraje a města její přednější položím. Dělí se pak země Svatá na tři díly: na jůdskou, samařskou a galilejskou krajinu, a ti dílové společně na dvanáctero pokolení izraelské i s tim, co za Jordánem, rozlosovaní byli. V prvním dílu, totiž v Jůdstvu, byly přední města Jeruzalém, Bethania, Hebron, Emaus, Lidda, Joppen a pět měst filistin-ských, Gaza,Ascalon, Gad,Ascod, Ecron. V druhém dílu leželo Samaří, od něhož ten díl své jméno má, a tam stolice králův izraelských bývala, Sichem, Tirza, Caesa-rea Stratonis, Jezreel, Naim etc. V třetím dílu galilejském byly města Sidon, Tyrus, Sarepta, Betsaida, Kafarnaum, Tiberias, Kana, Naza- reth, a z oné strany Jordánu Astaroth, Choro- Mest krá" ^ j ^ lovských zaim, Gadara etc. ... . , . ' a biskupských Měst královských bylo čtyryceti sedm, bis- jak mnoho kupských, v nichž stolice biskupské byly, tam bylo 439 třiceti šest. Iosephus 14. arit. 11. vyčítá pět měst, v nichž parlamenty aneb soudové se drželi, totiž v Jeruzalémě, Gadaře, Amathunte, v Jerichu a Sephonim galilejské. Jak lidná země byla, ač na mnohých místech v Písmích svatých častý počet lidu jest poznamenán, však to- Jaklidu jjko tent0 p0i0žím kterýž za krále Davida vy- mnohobylo J J hledán byl, a jest v 2. Králov. v 24. kapitole do třináctikrát sto tisíc mužův branných a k boji hodných, krom dětí, žen, starých lidí a jiných k boji nezpůsobných počteno a poznamenáno. Nejposléze doložím i toho, jaké se mince na té cestě po panství tureckém, od ostrova Cypru až do Jeruzaléma, užívalo toho času, když sem já tam byl. V Cypru mají zlaté turecké, jimž zlaté sultanini říkají a platí tolik co benátský cechin, to jest uherský dukát, kterýž učiní devadesáte asprů, asprů osm jednu seja, seja čtyři majdyny. Dukát turecký učiní čtyřiceti pět majdynů a sejas jedenácte a jeden majdyn. Tolary tyrolské, kuríirštské a jiné rádi berou, protože z nich drobné mince aspry, majdyny a sejas dělají, a platí jeden dvaceti osm, devět i třiceti majdynů. V některých místech tolarypiastri nazývají. Kupci naši, kteří v těch zemích handlují, když s sebou tolary přivezou, nemalou sumu na nich tam vydělají. V Jeruzalémě nejraději berou benátské Mince v Cypru cecn[n[^ a t0 které jsou nové. Od stříbrné mince drobné, krom asprů a majdynů, tam sem neviděl. Aspra jest mince drobná, co u nás malý peníz, ale ještě jednou tak tlustá, však stříbrná všecka, po obou stranách má litery turecké vybité, platí naší mince okolo čtyř velkých. Majdyn má také jisté litery, a něco málo větší jest nežli aspra, platí okolo osmi velkých, takže seja stříbrná mince a na způsob důtku veliká, čtyři groše bílé a čtyři velké naší mince učiní. v Jeruzalémě Těch, kteří minci falšují, mnoho se v Turcích nachází, takže v Cypru, v Egyptě, v Damašku, vTripoli a co dál ode dvora konstantinopolitánskéhojest, mnoho měděných majdynů a více nežli dobrých mají, však když 440 kterého takového postihnou a dosáhnou, zaživa ho z kůže svlekou a odrou bez milosti. Při zavírce kratičce doložím: když sme v Je- zavírka ruzalémě po putování a chůzech k místům svatým v klášteře odpočívali, často sme u večer s mnichy, z nichž někteří dobří musici a cantores byli (zvláště jeden rodem z Mej-landu, kterýž v kapele slavné a svaté paměti arciknížete Karla Rakouského v Grácu vychován byl) na tom altáne, o němž sem nahoře psal, že jsou nám na něm nohy myli, všelijaké pěkné mutety a kusy 4 i 5 vocum zpívali. Čímž sem byl probuzen k com-pozicí jedné muteti na text z žalmu 124., tehdáž v mysli mé obzvláštně ležícího, soudě vedle toho textu, jak veliké potěšení a důvodný argument ku potvrzení víry a naděje k Bohu sv. David lidu Božímu nad položením hory Sión a Jeruzaléma bral. Pročež tim bedlivěji na ta místa sem patřil a poznal nemalé posilnění v mdlobě mé, že jako přepevným základem pro skály a velikost svou hora Sión v stálosti nepohnutelné jest a trvá. My na tomto světě života a putování našeho, nemohouce tělesnýma očima víry viděti, kterážto vedle vlastnosti a moci své budoucích věcí se naděje, přítomným i pominulým svědectví dává, tak ji sobě před oči mysli a ducha našeho stavětí a předkladati máme, abychom skrze ni, jako na tu zevnitřní přítomnou horu Sión, na milosti a lásky Boží pojištění a slibův splnění patříce, ní nepochybně osvěcováni a utvrzováni byli, jakž to pěkně svatý Pavel v epištole své k židům v 10. a 11. kapitole vypisuje. Ač pak někdy časové věci přítomné činí pominulé, a zase pominulé jako přítomné, a ještě více, budoucí jako přítomné představuje, však ona způsobem hory Sión přece jedna a táž zůstává, vedle povědění svatého Augustýna in tract. in Iohan. 45: Tempora variata sunt, non fides. Eadem fides utrosque conjung-it, et eos, qui venturum esse, et eos, qui eum venisse crediderunt. Totiž: Časové proměnu vzali, a nevíra. Nebo víra obojí spojuje, i ty, kteříž že přijití měl, i ty, kteříž že přišel, uvěřili. Ajakž vrchové a hory veliké město Jeruzalém obkličují, takže Pán Bůh lid svůj mocí svou božskou zastupuje, a to navěky, vedle propovědění svatého Pavla k Římanům v 8. kapitole: Si Deus pro nobis, 441 quis contra nos, totiž: Když jest Bůh s námi, kdo proti nám? I kdož by nad takovými sliby a zámluvami Božskými neplesal a se neradoval? Na dokázaní tehdy mého rozjímání a k Bohu vděčnosti dal sem tuto mutetu 6 vocum, tam v městě Jeruzalémě v klášteře komponovanou a zpívanou, ačkoli sprostnou, při konci této první knihy putování mého přiložiti. Pán Bůh rač každého u víře pravé a ovoci jejím rozmnožovati. Amen. Skonává se první díl cesty Kryštofa Haranta z Polžic. 442 YicQnßAuntmBominQy qui cwfidrntiftDminff^uiaZ ßdunt in Da mt no* Sicut. mam Si on, ßctttmons Si oni ßcm mons- Si- tfi con ßdunt in . minotquicQttßduM in Do* - mi. not qui conßdunt m U$mtm.. ftcut mom Skn,. ficutmom Si onr ß cuimms.Si- qui confiduntinDš- mi ßcutmont Sw, Jcuimem Si on, GmtmomSi* 443 mine, qui confident%n D& tmmt j5W jsmfflsr Si- n^________j^liiaigi^ig yi confidant w D& ffiino, qui con fiduntin Domim^ qui confidant in Domino, Jt cut mom Sim ficmwemSf on, ficut mom Si Off, V<£ yi confidant in Do mino? qui co&fidunt in Do- minoi qui confidunim Do mino? * ficut Si yjf/tf wtfiw Stctf, fi cut mom ST* 444 on, nan commoHtbitur in »1?» comwMcbitMr in sternum, qui habitat in Hicru/alcm.qui halitat in Hicrufakm, mon tes, PMIISiiSfiiiBii i» f/r cu.nu e tuu tnctrcuttu t tus, .tnctrcuttue tut, --gr — " ■ ■ ■■- """"" on,non com tn& ut briar, mn eommwebitur in ttcr- mmqui habitat in Hserufalem^ mon tes, men- tes ^ in circuit* t w* in circuit* tinst in circui- ts --- B on noncommouebitur in *tcmumtn&nc&mmweyitur in *ter~ »Wz», c^ihabitxt in Hie ru falem jnon tes, mon- teSytfcctrctittu e msrm aramu tun, in tit- nm com mo ue Bi' tur mater mm, non commouebitur aternum;qui habitat in Hiemfi,lem,quihabitat in hierufalem, mon- tety mon tes, incircmtu etw, mctrcmtue- non commouebitur in ater num,. qui habitat í# Hier u falem, mon- tes, mon- z: //í circuit u ei us, in circmtu eiut, in circmtu e- 25 b q- 446 Do. minus, in circuit apop u H eius, in circuitu populi eius, in circuity populi eius itx hoc ntc a* us^ infi cu-/um, ex hoc nunc et us t a infetulum,ex hoc nunc & ttsq injeculif. & Do minus,in circuitu in circuitu populi e s ius, in tir cuitu ' po pu ii e ius, in circuit u populi eius, ex hoc nunc ejr us^ inficulumtex hoc nunc & infeculu tu eius, & Do minus, in eirjcnitu populi e- ius, in circuit u po pu ii e ius,ex hoc nunc &wsfc ?P Jwi&Mh ex nimc & us% infewlu,ex hoc nm (jr u*fy mjefulum« 447 cu itu aus, &Dq mmtts^ metrcuttu pcputie- im-» in circuitu po pu Ii £■ ttti, po pu Ii e im, ex hoc mm & usfy inficulum,ex hoc mm in Je culum* iSSiliillMäiili minm,(jr Dominu£,& Dominus,in circuitu im & Do pepuli e itt*, in circuitu popu Ii ctw^ in circuitu po pt*- liSllilllliiilfJil ß ei m exhoc nunc dr in ftcuium,ex hoc nunc & mg^ inßculum* ins & Do minus, m cir cu itu popuii e ins, in ctr cu itu popu Ii e tut, ex hoc nunc & usa, in (e cu tum* exhoc mm &u*£ in fcculttm* Obsah Putování aneb Cesta z království českého do města Benátek, odtud po moři do země Svaté, země jůdské a dále do Egypta a velikého města Kairu, potom na horu Oreb, Sinai a svaté panny Kateřiny v Pusté Arábii ležící, na dva díly rozdělená a od urozeného pána, pana Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic a na Pecce etc, římského císaře Jeho Milosti rady a komorníka, léta 1598 šťastně vykonaná i také pěknými figurami ozdobená..............................................................5 Předmluva k čtenáři............................................................17 PRVNÍ DÍL Kapitola první ..33 ..46 ..75 ..84 ..87 ..91 107 111 Kapitola II... Kapitola III... Kapitola IV. Kapitola V.... Kapitola VI... Kapitola VII. Kapitola VIII. 449 Kapitola IX.......................................................................120 Kapitola X.........................................................................124 Kapitola XI.......................................................................129 Kapitola XII......................................................................140 Kapitola XIII.....................................................................147 Kapitola XIV....................................................................154 Kapitola XV.......................................................................159 Kapitola XVI.....................................................................166 Kapitola XVII....................................................................170 Kapitola XVIII..................................................................173 Kapitola XIX.....................................................................176 Kapitola XX......................................................................187 Kapitola XXI.....................................................................198 Kapitola XXII...................................................................208 Kapitola XXIII..................................................................213 Kapitola XXIV...................................................................222 Kapitola XXV....................................................................227 Kapitola XXVI..................................................................242 Kapitola XXVII.................................................................249 Kapitola XXVIII................................................................256 Kapitola XXIX..................................................................261 Kapitola XXX...................................................................272 Kapitola XXXI..................................................................281 Kapitola XXXII.................................................................286 Kapitola XXXIII...............................................................289 Kapitola XXXIV................................................................296 Kapitola XXXV.................................................................300 Kapitola XXXVI...............................................................306 Kapitola XXXVII..............................................................313 Kapitola XXXVIII.............................................................318 Kapitola XXXIX...............................................................323 Kapitola XL......................................................................344 Kapitola XLI.....................................................................359 Kapitola XLII....................................................................365 Kapitola XLIII..................................................................376 Kapitola XLIV..................................................................399 450 Kapitola XLV....................................................................404 Kapitola XLVI...................................................................410 Kapitola XLVII.................................................................421 Kapitola XLVIII................................................................429 Kapitola XLIX..................................................................438 ČESKÁ KNIŽNICE / sv.91-I Řídí redakční rada České knižnice ve složení: Jiří Flaišman (předseda), Jiří Holý, Pavel Janáček, Jan Linka, Filip Tomáš, Martin Valášek Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic PUTOVÁNÍ ANEB CESTA Z KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO DO MĚSTA BENÁTEK, ODTUD PO MOŘI DO ZEMĚ SVATÉ, ZEMĚ JÚDSKÉ A DÁLE DO EGYPTA A VELIKÉHO MĚSTA KAIRU / I/ Text edičně připravila Hana Bočková Latinský text edičně připravila Markéta Melounová Komentář napsali Hana Bočková, Markéta Melounová a Lucie Storchová Obálka (s použitím původních ilustrací Jana Willenberga, 1608), vazba a grafická úprava Boris Mysliveček Odpovědná redaktorka Petra Hesová Sazba písmem Lido a litografie obálky a vazby Robert Šváb Tisk a knihařské zpracování Finidr, s. r. o., Český Těšín Vydal Nadační fond Česká knižnice ÚČLK FF UK, Náměstí Jana Palacha 2,116 38 Praha 1 (www.kniznice.cz), Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. Na Florenci 3/1420,110 00 Praha 1 (www.ucl.cas.cz) a vydavatelství Host, s. r. o. Radlas5,602 00Brno (www.hostbrno.cz, e-mail: redakce@hostbrno.cz) v Praze a Brně roku 2017 jako 1272. publikaci vydavatelství Host 452 stran V České knižnici vydání první