ČESKÁ KNIŽNICE
NAKLADATELSTVÍ /Sk HOST
PUTOVÁNÍ
ANEB CESTA Z KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO DO MĚSTA BENÁTEK, ODTUD PO MOŘI DO ZEMĚ SVATÉ, ZEMĚ JÚDSKÉ A DÁLE DO EGYPTA A VELIKÉHO MĚSTA KAIRU /II/
PRAHA—BRNO 2017
ČESKÁ KNIŽNICE
Vydávají Nadační fond Česká knižnice, Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., a vydavatelství Host
www.kniznice.cz
USTAV
PRO ČESKOU
LITERATURU
AV CR, v. v. i.
©
Akademie věd České republiky
Strategie AV21
Špičkový výzkum ve veřejném zájmu
Ediční přípravu svazku zajistil Nadační fond Česká knižnice za finanční
podpory Ministerstva kultury ČR.
Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.
Publikace vznikla s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné instituce 68378068 (ÚČL AV ČR, v. v. i.).
Ediční příprava Hana Bočková
Ediční příprava latinských pasáží Markéta Melounová
Komentář, vysvětlivky a slovníček Hana Bočková a Markéta Melounová
Vědecká redakce Jan Linka
Editor © Hana Bočková, 2017
Commentary © Hana Bočková a Markéta Melounová, 2017
© Nadační fond Česká knižnice, 2017
© Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2017
© Host — vydavatelství, s. r. o., 2017
ISBN 978-80-88183-07-5 (Nadační fond Česká knižnice)
ISBN 978-80-88069-31-7 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)
ISBN 978-80-7491-942-8 (Host —vydavatelství, s. r. o.)
DRUHÝ DÍL
V němž se vypisuje cesta z Jeruzaléma do Egypta a velikého města Kairu, odtud dále doArabiae Pusté, k moři Červenému, k hoře Sinai, Oreb a svaté panny Kateřiny, a naposledy rozličných národův obyčejové, zlí i dobří, i také krajiny jejich mnohé, v nichž bydlejí
Kapitola L
O vyjetí našem z města Jeruzaléma až k městu Ráma
Cedrenus ačkoli krátce, však vlastně rozličné povahy škryben-tův a kněh spisovatelův vypisuje těmito slovy: Kdo knihy píše, činí to (prý) anebo proto, že sobě commentarium, totiž pamět věcí rozličných shromažďuje, aneb pro nějaký zvláštní užitek, aneb někomu kvůli, aneb pro to oboje, a naposledy buďto z přinucení, aneb jiným na ublížení. Aby pak někdo nemyslil, jako bych já timto spisem svým ke všem položeným od Cedrena příčinám se přiznával, a zvláště podlé rozličnosti mnohých divných věcí, národův, zemí, řádův, měst, řek velikých, zvířat a potvor, o nichž v této knize mnohém více nežli v první vypisovati míním (jako Terent. in eun. přivozuje osobu, o níž praví: Plenus rimarum sum, hacatque illacperfluo, aneb co doleji položil: Ne-gatquis?Nego.Ait?Aio), třebas ledajakés nedůvodné a vymyšlené věci zbytečně poznamenával, aneb co chamaeleon zvířátko všech barev vlastnosti, když se na ně posadí, tak já všech těch věcí rozličnost sobě samému, jako bych osobně povědom byl, sobě přivlastňoval.
A protož čtenáři pobožnému přes úmysl můj v předmluvě na první díl oznámenýještě tuto dalšího jeho otevření předložití pominouti nemohu. Předně, že historií a věcí pamětihodných,
7
cizích i domácích netoliko doslejchám, ale sobě v pamět skládám a jimi svůj život řídím, k tomu se znám. Příkladu jiného byť nebylo, jej od včeliček přirozený mám, kteréž ač na rozličné kvítičko připadají a z nich rozličné moci a podstaty sbírají, však vždy jednu a túž substantiam, vlastnost a dobrotu medu mistrovsky udělají. Tak potřebí jednomu každému v těchto posledních předivných časích věku tohoto všelijakým dobrým věcem se učiti, rozličným povahám zvykati, jimi se spravovati a z těch ctné, dobré a prospěšné zvolovati a sobě přivlastňovati, čehož potvrzuje Demosth. in 17. proe.: Illud existimo prudentum homi-num munus esse, ut parem curam et providentiam rerum vestra-rum quam alienarum habeatis, ne humani solum, sedetiam prúdenie s videamini, to jest: Za povinnost mužův rozumných to mám, aby túž pilnost a prozřetedlnost o věci své jako o cizí měli, a netoliko přívětiví, ale i opatrní vidíni byli.
Zisku ani užitku žádného jiného nevyhledávám nežli toho, o němž Mimus píše: Benefícium dando accepit, qui digno dědit. Benefícium dignis ubi das, omneš obligas. Španielové totéž v přísloví mají: Benefício quién dio al digno, dandolo recebielo. Bene-fícios dando a los dignos, obligas a ti a todos, totiž: Kdo co vděčnému dal, již za to dobrodiní přijal. Když vděčným dobře děláš, všecky sobě zavazuješ. Nebo pobožnému čtenáři tuto svou práci obětujíc tim úmyslem to činím, aby pro ctnou dobrotu svou, tou sobě i jiným dobře prospíval, a protož ctností to činíc, za to odplatu ctnosti vzdělání a dobročinnosti sobě pokládám.
Lásky a přízně leč pravdou a upřímnou věrností dosáhnouti se nestrojím, maje dosti na tom, co Plautus inAmphitry. pověděl: Virtute ambire oportet, non favoribus; sat habet f autorům semper, qui rectefacit; si illis fídes, quibus ea res est in manu. To jest: Ctností má se přízeň vyhledávati, a ne pochlebenstvím; dosti každého času fedrovníkův má, kdo dobře činí, věříš-li těm, v kterýchž ta věc rukou jest.
Obojího toho společně tak šetřím, totiž aby můj bližní spolu se mnou v historiích a příbězích mně stalých tim více se cvičil a příkladnějším učiněn byl. Nebo vedle propovědění svatého Augustýna všickni z počtu těch býti máme, qui scribunt
8
proficiendo et scribendo proficiunt, to jest: píší prospívajíce, a psaním prospívají.
Abych komu svým spisem ubližovati chtěl, toho se jako poctivý pán snažně vystříhám, spíše se mně toho dostane od mnohých, kteříž mě na zlou stranu vykládati budou, ale jak Plato těší: Melius est iniuriam accipere, quam iniuriam facere, totiž: Lépe jest křivdu snésti nežli jí učiniti. Na to málo dbáti budu. Snad se jim naposledy steskne a přihodí, co Mimus svědčí: Etiam quifaciunt, odio habent iniuriam, totiž: I ti, kteříž křivdu činí, křivdy nenávidí. Presto esta da arrepentirse el quejuz-ga de ligero. Aun los quefazen injuria, la aborescen, čehož bych všem vinšoval.
Naposledy maje dosti příčin tohoto druhého dílu buď do konce zanechati, aneb jej běžně přeběhnouti, poznav, mimo počatý úmysl můj, první díl příliš prodloužený a pracný býti, a zvláště jsa za příčinou služby své dvorské a jiných zaneprázdnění k takovému spisování a vydávání kněh nezpůsobný. Přes to ohlédaje se na povědění Seneky: Quoties aliquid scripturus es, scito te morům tuorum et ingenii chirographum dare, totiž kolikrát co píšeš, věz, že tvých obyčejů a umění jistotu od sebe dáváš. Kteréžto věci nyní, co Mimus poznamenal: In iudicando estcriminosa celeritas, to jest: Souditi lidé s útržkou spěšní sou a s tim se více nežli s čim jiným obírají. A zvláště kdež se všem zachovati a ve všem dokonalým býti možné není. Nýbrž jak svatý Jeroným píše, přihází se obyčejně: Unumquenque fallunt sua scripta et authorem praetereunt, atque ut filii deformes de-lectant, sic etiam scriptorem indecores sermones sui palpant, totiž že každého jeho vlastní psaní svodí, a od původa mnoho přehlídnuto bývá. Avšak jako synové nezdární otci přece milí jsou, takjedna každá práce spisovateli svému se dobře líbí. Me-nander kratičce toho též dotekl: In admonendo sapimus omneš, verum ubipeccamus ipsi, non videmus propria. Totiž: Jiné souditi umíme, sami toho, co přehlídneme, nešetříme. Deldefecto de otro el sabio enmienda el suyo. A jak Demosthenes Olynth. 3. kratčeji pověděl: Facillimum est omnium sese decipere, že nejsnáze sebe člověk oklamá.
9
Avšak nadto nadevšecko od některých vzácných panův mne k té práci probuzováním dohnán jsem, že sem od svého předsevzetí ustoupiti a mimo sepsání příhod i míst putování mého v Egyptě, na poušti arabské etc. i jiné vypsání mnohých ori-entalských království, jako abissinského, perského, španielskeho v Indii, tatarského a jiných východních zemí, obyčejův lidí v nich a mnohých věcí pamětihodných, vedle tureckých zemí (kteréž že jsem vedle Gregoria Nazianzena napomenutí, praeclarum est mentem historiarum cognitione instructam ha-bere, tak jakž sem se na to těch, kteříž se v těch zemích rodili a v nich obchody své vedli, a zvláště v Kairu a v Egyptě, vyptal a sobě pro pamět poznamenal), mimo vůli svou dotejkati musil. Snad mne proto k tomu měli, co Isocrates vypravuje, quae maxime rara sunt inprimis delectari, že co neobyčejného jest, to nad jiné věci oblibováno bývá.
Pročež k té práci s tim ohlášením přistupuji, že nic o své ujmě a z svého mozku nepíši než to, nač sem se, byv blíže těch všech krajin a s větším počtem lidí z těch krajin rodilých i odjinud, v nich živnost vedoucích, vyptati a s jinými hodnověrnými škrybenty, kteříž o tom nemalo vypisují, srovnati mohl. Ač snad někdo co onen Philemon řekne: Qui non loquetur ulla, quae sint usui, multiloquus hic existimetur tibi, licet duarum syl-labarum sermo sit, že mnohé věci nepotřebné, zbytečné i také k víře nepodobné vypisuji. Na to já s Plautem in Menaechinis odpovídám: Si illudaegre est mihi, quodvolupe est, meo animo morem gero. Když mi se toliko líbí, byť pracné bylo, sobě v tom dosti činím.
Poněvadž jest úmysl můj takový, abych svým dobrým panům a přátelům to k vůli učinil a své milé vlasti posloužil, na tom dosti mám, podlé přísloví: No estudies complazera muchos, mas a quales, nehleď se všem zachová ti než toliko těm, kterýmž náleží. Denegar se ala patria es padescer destierro, vlasti ne-chtíti posloužiti jest sejí odepříti. Zase pak rozličné věci mysl občerstvují, jakž Lucianus pověděl: Illud, quodsempersuisimi-le est, celeriter adferre satietatem. Ninguna cosa es alegre, sino laquela variedadfarta, latině varietas delectat, totiž: Rozličnost
10
přináší rozkoš. Spíše by se čtenáři stesklo věci běžné, jednostejné a známé čisti nežli tak rozdílné, avšak pravdivě stalé, jakž mimo mnohé osoby hodnověrné, kteréž mne v tom potvrzovaly, i některých škrybentů při každé věci dotknouti nepominu.
Naposledy aby věcí cizích známost jakákoli, zlá i dobrá, neměla prospívati, tomu na odpor, co sem v prefací prvního dílu poznamenal, nepokládám, ale přitom zanechávám, a toho dokládám, co Basilius, řecký císař, v knížce Keyólaia TiapavshKá
0 užitcích historií synu svému předkládá: Per historias ire ne recusa, ibi enim reperies, quae alii non sine labore collegerunt, atque Mine hauries et bonorum virtutes et improborum vitia, malorum facinorum poenas et bonorum praemia, quorum illa fugies, haec amplectaris; vitae humanae varias mutationes et rerum in ea conversiones, mundi huius instabilitatem et imperi-orum praecipites casus. To jest: Nebuď tobě za obtížné v historiích se probíhati, nebo tam najdeš, co sou jiní s velikou prácí sebrali; odtud poznáš i dobrých lidí ctnosti, i zlých nešlechetnosti, a těch se budeš vystříhati, jako oněch následovati. K tomu spatříš rozličné lidského života proměny a v něm všech věcí sem
1 tam přemítání, světa tohoto nestálost, království a panování náhlé pády. Aura el hablar effecto, si hablamos honestas cosas, totiž že řečmi prospíváme, když o poctivých věcech mluvíme.
V prvním dílu bylo vypravováno, kterak začátek strojíce se z Jeruzaléma odjíti conventu sme al- historie mužný přes 120 dukátův dali a pomalu se roz-žehnávali, až i náš Lampert po receptu od gvardiana přijatém, jakkoli se stavěl, jako by nikam nemohl, a shrbený obcházel, však přece s námi vypraviti se musil.
Již pak oznámím, že tu sobotu po památce svaté Lidmily, to jest 19. dne měsíce září, když sme se přihotovili, okolo času nešporního šel s námi gvardian se vším conventem do kostela, a tam některé modlitby vyříkav, nám na cestu požehnání dával. A potom s každým obzvláštně i jeho mniši a pan Antonio Dona-to (kterýž tu pozůstal, aby jinou cestou skrze zemi galilejskou a Damašek do Tripoli a odtud do vlasti své jeti mohl) se rozžehnal a nás propustil.
11
Nás tedy šest s sedmým mnichem řádu svatého Dominika, o němž sem prvé zmínku učinil, vzavše každý svůj filec, vyšli sme před klášter, kdež nás turečtí mucari, totiž sedláci s osly, čekali, a tu sme se ještě jednou s gvardianem a všemi jeho rozžehnali. Poté každý z nás osla svého za uzdu chytiti a skrze město tou cestou k bráně, skrze níž sme do města vešli, vyvěsti musil. Vicarius pak a jeden mnich vyprovázeli nás až za město na jakési pole, kdež sme se společně pod olivovím (jehož tu mnoho bylo) zastavili a na trucelmana (slove také dragoman), kterýž za námi z Jeruzaléma přijeti měl, očekávali.
Byl pak týž trucelman z Rámy, kterýž nás do země Svaté nejprve uvedl a proň sme na svůj groš do Rámy posiati musili. Kterýž po vyřízení svých věcí v Jeruzalémě (neb ač pro nás tam přijel, však při té příležitosti svých věcí a fortelů nepominul) na oslu k nám přijel a my také hned na náše neohebné a dlouhou-ché kleprlíky sme vsedali a vicaria, rozžehnavše se s ním, opustili; sami pak ve jménu Božím okolo dvou hodin před večerem k straně západní se obrátili.
I jeli sme zpočátku dosti dobrými cestami až do noci a měli sme lepší cestu, nežli když sme nejprv do města z Rámy jeli, a touto jinou nás trucelman vedl, kteráž na levou stranu, a předešlá na pravou šla.
V noci napomenul nás trucelman, abychom tiše jeli a neroz-právěli, že blízko cesty jsou stráně skalnaté, na nichž Arabové jeskyně a boudy mají a v nich přebývají, tak aby, že tudy putujeme, nezvěděli a nás neobloupili. Pročež s velikým strachem vespolek sme jeli, až sme těch strání minuli, na nichž sme nemalo ohňův páliti viděli i psy štěkati slyšeli, což se stalo okolo čtvrté hodiny na noc.
Potom sme mezi jakési vinice přijeli, kdež nám trucelman ssednouti kázal, a Turci oslům obrok dali. Mezitím vběhli někteří do vinic a nám mnoho velikých hroznův dobrého vína přinesli, jehož sme s chutí pojedli, a potom se na zemi položili a pospali. Sotva hodina minula, trucelman nás zase zbudil a vsedati velel, což když se stalo, bylo každému z nás divné, že sme povrchu šaty vlhké a mokré, jako bychom zmokli, měli,
12
a noc jasná beze všeho mračna byla. O čemž nám trucelman zprávu dal, že se stalo za příčinou tichého času a že větru nebylo, a tehdáž že rosa hrubě padá a k zrůstu obilí, vína a jiných věcí velmi nápomocná jest, sice že by všecko od denního horka vyhořelo a vyschlo.
Od toho místa jeli sme zlými cestami pro vrchy, skály a rokle, kteréž se tu začaly a trvaly až do hodiny přede dnem; kdyby byl měsíc nesvítil, byli bychom bez úrazu a většího nebezpečenství z nich nevyjeli.
Potom když se rozednilo, jeli sme pěknými rovinami mezi rolím zdělaným a olivovými i jiného ovoce lesy, a tu sme nejprve viděli jakési husté bodláčí s velikými      J"1}*z kte"
špici co prostřední špendlíky, však tlusté a moc-     n, . ľ        ľ ľ Pana koruna
né, že by skrz nejlepší šaty snadně prošly, a toho pletená byla bylo místo plotu a trní podlé cesty plno. Kterémužto když sme se divili, že tak velice bodlavé a mocné jest, dal nám zprávu trucelman, že z takového židé Kristu Pánu korunu spletše, na hlavu vsadili a do kůže vtiskli. Kdež sme se více ukrutnosti židovské podivili, neb tak špičaté a dlouhé špice, nejinač než jako hřebíky, těžkost a bolest velikou Kristu Pánu učiniti musily. Od čehož podnes Vlaši tomu trní spina santa, totiž svaté trní, Arabové alhansegi, latině rhamnus říkají. Bellonius obser. Toho bodláčí po těch cestách až do Gázy mnoho se nachází.
13
Kapitola II.
O přijetí k městu Ráma a odtud do města Gázy
V neděli 20. dne měsíce září přijeli sme ranním jitrem po rovinách k městu Ráma, o němž sem v prvním dílu psal, však do něho sme nejeli, ale uhnuli se na levou ruku na jakés zorané pole, na němž mnoho olivoví stálo, půl míle vlaské od města, na kterémžto, že trucelman do města do domu svého za příčinou potřeb svých odjel, sme z oslů dolů ssedli a na něho očekávali.
Někteří mezitím procházeli sme se pod tim olivovím a viděli sme zvířátek množství, kteréž někteří authores latině chamae-leon, vlasky chameleontejmenují, veliké co veveřice (a některé něco větší), hubené po hřbetě, puchejřů plné co zemská žába, šeredné, šeré a názelené barvy, s ocasem dlouhým co německá myš, s hlavou velikou a s zuby ošklebenými, jako by se smálo, jakž tuto jeho kontrfekt ukazuje.
Zvířátl o ^° zv^^° Jest velmi směšné svým nahoru
chamaekon na i zase s nich dolů lezením, kterýchž sem v těch i jiných potom místech, až i v Egyptě za-časté a mnoho vídal. Nebo na způsob ještěrek na člověka patříc se zastavuje a proti němu divně kejkluje, se točí a probíhá, jako by se z přítomnosti jeho radovalo. O němž píší a nám také svědčili v těch zemích jednomyslně, že nic nejí ani nepije, ale
14
Chamaeleon
od samého povětří a slunce že živo zůstává. A protož že se proti paprslkům slunečným usty obracuje a jimi nejinač než jako nějakým pokrmem břicho své naplňuje a nadýmá. Má také tu vlastnost, že na kterou barvu aneb věc jakékoli barvy, buďto zelenou, červenou, modrou, bílou etc, se posadí, takovou na se vezme a na sobě jí míti bude, což někteří bázni jeho a jiní radosti přičítají.
Zvířátko toto hadům a jiným jedovatým živočichům jest velmi odporné, číhá a běhá ze všech stran, zdali by hada neb co jiného vidělo na slunci se sušiti a spáti, a když co spatří, hned vyleze a posadí se nad něj, a tehdáž vypustí dolů na hlavu jeho materii jedovatou, kteráž se jemu z ust co po nitce dolů táhne. Když pak uhlídá, že dobře nad hlavou nesedí, poodsedne sobě rovněji, až je trefí, od čehož vše brzy umřití musí, jakož sme pak znamení toho dosti na množství hadích koží slečených, a některých dosti velikých, na dva i tři lokty dlouhých, viděli. Andrea Corsali nelle lettere, Giovan Lioni Africano della descrittione delľAfrica, Edoardo Lopez nella descrit. di Congo etc. A Plinius lib. 28. cap. 8. mnohém více o něm, a že se i v lékařství užívati může, vypisuje.
Když se již k poledni schylovalo, trucelman k nám zase přijel
a s sebou snídaní přinesl, totiž hus pečenou,
vnitř místo jablek reizi dobre vycpanou, kterez
J J vycpaná
sme velmi vděčni byli a k ní se na zem po turecku
15
zásadití nemeškali. Mezitím trucelman hus na šat položiv, jí oběma rukama, jak mohl, trhal a rejži na šat vysypal. Potom nám svýma dobře zamaštěnýma rukama kredencoval a z ručky do ručky (jakž se říká) podával a rejže po hrsti, až mu se skrze prsty trousila, každému z nás uděloval, načež my nic nedbajíc, také sami bez nožův, bez lžic totéž činiti a tak jisti musili, vedle přísloví necessitas non habet legem, že potřeba žádného vyměření nemá. A dobře nám šmakovala, lépe nežli, jakž říkají, ori dulcescit faba frigida, quando famescit, že hlad jest dobrým kuchařem, třebas syrový bob osladí. Jakož pak když sme se trucel-manovu trhání smáli, dal nám odpověd, že takové předkládání pokrmů jest nej starší a od toho času vzešlo, al buon tempo, quando se tagliava el sorgo con le scalle, za onoho zlatého věku, když se ječmen řebříky místo kosy sekával. Potom sme se každý toliko po trunečku vína (neměvše ho více) napili a hned vzhůru byli a na cestu se obrátili, kterážto velmi rovná, pěkně zdělaná a úrodná byla, a tak trvala, až sme se okolo západu slunce k jakési vsi, na ten čas Dutt neb Dutty řečené, přiblížili.
Za starodávna nedaleko té vsi, blíž moře Prostředního, byl port a město řečené Azotus aneb Asdod (česky Azotus město     znamená milost ohne), jedno z peti mest předních íilistinských, v nichž obrové Enakim bydleli, kterýchž Jozue po dobytí města vyhladiti nemohl. Jozue 11.13.15.
V tom městě byl chrám modly Dagon, jejížto hlava, ruce před archou Páně, kteráž tam od Filistinských vnesená byla, klesly a na zem padly. Iud. 10.
Blízko toho města Jůdas Machabejský od Bacchida aAlcima zamordován byl. 1. Mach. 9.10.11. Potomně od Jonaty Ma-chabejského dobyto a vypáleno bylo. Ibid. Tam také svatý Filip apoštol, byv od Ducha svatého pochopen, Krista Pána kázal. Actorum 8.
Když křesťané ty země drželi, byla v něm biskupská stolice, a suffraganeus trevirský užívá titule biskupa z Azotu. Hier. in lo. Hebr., Brocar., Vilhel. Tyr. 4. bel. c. 12. Těchto časův pobořené leží, z jehožto řícenín opodál od břehu mořského tato
16
ves vystavená jest, pro bezpečnost před loupežníky mořskými a lepší vycházení na pole a rolí blízká. A jakož se prvé Azdod nazývalo, nyní malo rozdílněji Dutt se jmenuje.
Mimo tu ves Dutt jde silnice veliká z Aziae Menší a jiných zemí s ní mezujících, takže co z těch království lidu po zemi do Mechy, Mediny, do Egypta a jiných dalších končin putuje a táhne, všickni tudy procházeti mohou, a vedle soudu mého největ-ší silnice v tureckém panství jest. Jakož pak odtud koliks málo honův do jedné turecké hospody (kteréž oby- Hospoda čejně při takových silnicích bývají) sme přijeli turecká a v ní přes noc zůstali.
Byla pak od naších hospod jak z strany stavení, tak i chování nás rozdílná. Stavení měla na způsob čtverhranný všecko od kamene, zdi vysoké jako při zámcích a v těch jedny toliko vrata, veliké jako brána při městě bývá. Vnitř vůkol těch zdí bylo loubí aneb klenutí, co v klášteřích ambitové, kteréž do placu čtverhranného otevřené stálo. Vrata byly železné a toliko se závorou zastrkovaly. Hospodáře ani žádného člověka, kterýž by nás přivítal, ovšem pak něčím opatřil, tam sme nenašli, nýbrž přijevše před vrata, je sme otevřená našli a upřímo do placu vjeli, kdež sedláci aneb osláři své osly od nás vzali. Poté zavřeli sme ty vrata na závoru a sami místa, kde bychom noclehovati mohli, hledali. I ačkoli ten plac byl přes padesáte krokův zdýlí a tolik zšíří, však na něm ani pod tim klenutím místa žádného, na němž by se poseděti a poležeti mohlo, nebylo. Všudy lidských i hovädských nečistot plno bylo, nicméně chtěli-li sme co jisti a pospati, semotam místa sme sobě vybírali a uklizovali, a co sme s sebou přivezli (totiž chleba a vody), toho požili a poté odpočinuli.
Nemohu toho pominouti, abych něco obšírněji o tureckých hospodách napsati neměl. V zemi turecké jest mnoho na silnicích takových hospod, netoliko ^^cíľhospod při větších i menších městech, ale i v soukromí, však na pouštích a krom lidí. Jedny nákladnější nežli druhé bývají, z nichž tato naše nejchatrnější byla. Nebo které jsou nákladné, ty timto způsobem vystaveny bývají: totižto klenutí mají vůkol na způsob suchých sklepův u nás, toliko že tam z té
17
strany dveří do placu a dvora otevřené jest, a nad ním pavlač, při kteréž vůkol maličké komůrky j sou. Dolejší klenutí jest místo marštalí, pro opatření kupectví a ochránění hovad od dešťů, zimy etc. obyčejně z štukového kamene, pěknými mramory řemeslně ozdobené, a střechy olovem přikryté má, plac dlážený a studnice neb cisterna ozdobná, jednomu každému ku pohodlí tam bývá.
Některé pak takto staveny bývají: totiž že toliko vysoká zed a ohrada okolo velkého placu a vnitřjiná nízká tří neb čtyř střevíc zvýší od země jde a s tou nižší zároveň až k ohradní zdi rumem vyplněno jest, na kterémž místě lidé a na nižším placu hovada s náklady zůstávají. Však i na tom vyšším placu časem lidé pokoje užiti nemohou, protože hovada a zvláště velbloudí dlouhými krky svými k ním dosahují, a když jedí, často jim bezděk kredencují. Ač někteří z nich své koně a jiná hovada tomu učí, aby s nimi jedli i leželi, jako ti, kteří u nás psy domácí při stole chovají a trpí.
Šlovou pak ty hospody všecky malé i veliké turecky seray, caravanseray, carvatscharas, carabachara, arabsky champ neb kan. Takové pak hospody stavěli a podnes stavějí císařové turečtí, bašové a jiní bohatí páni, a to nejvíce z těch příčin, že ve všech těch zemích hospod žádných není, v nichž by putující pohodlí užiti mohli. Nebo velmi mnoho putují, oficírové pro časté uřadův a míst měnění a se stěhování, vojáci pro ustavičné války v rozdílných krajinách a lid obecný pro kupectví a rozličné obchody, a řídká města i vesnice jsou, do nichž by jako u nás každodenně dojiti mohli.
Nejvíce pak to z náboženství místo almužny činí. Nebo slib učiníc, že když meschit, lázeň obecní, most kamenný, špitál aneb takovou hospodu vystavěti dá, má za to, že ti, ješto v takových místech jeho skutků dobrých poživou, jemu modlitbami svými a vinšováním štěstí vše dobré v tomto životě i po smrti způsobí. Zvláště když jim nějaké nebezpečenství války, nemoci etc. nastává, takovým slibem sobě pomoci chtějí.
Jiní, kteříž dětí a přátel nemají, aby statek jejich roztrhán a od lidí rozebrán nebyl, raději po sobě památky dobré
18
zanechati chtějí a některé z těch jmenovaných kusův, anebo všecky společně, totiž meschit při hospodě a lázeň k tomu pro všecky putující vystavěti dají.
Však na tom nejvíce zaleží, že k ním veliká nadání nařídí s jistými instrukcími vedle vůle dobrodince a velikosti důcho-dův nařízených. Totižto že při některé takové hospodě všem putujícím, buďjich mnoho neb málo, za měsíc několikráte se tu zastavujícím jisti a vyměřené opatření dávati,
lázeň a přitom všecku povolnou službu darmo      Darmo jisti , ,   ,. , , ,v. i •     , , a jaké krmě
prokazati musejí, místem za tri dni, místem dávají
den, dva etc, a někdy, by člověk nechtěl chleba a jídla vařeného přijíti, tedy se ho doprosí a jej jako donutkají. Pročež nešetří žádných osob, buď on Turek, křesťan, žid a kdokoli jiný, vyššího neb nižšího stavu. A také se žádný baše a jiný slavný pán turecký nenajde, kterýž by takové hospody minul a v ní zavděk nepřijal, má-li aspoň sám pro sebe lahůdky, tedy čeledi jeho a hovadům se dobře stane. Sami pak potřeby své s sebou vézti musejí, jako lžíce, misky, modrací a co jiného potřebují, neb jim tam nic než samého lozumentu a jídla bez nádob propůjčují. Jaké pak krmě obyčejně dávají, také toho doložím. Nejprve dávají kaši, buďto z trachana, neb bohurt, neb affcos, anebo z riz. Trachana a bohurt jest věc z pšenice s kyselou smetanou smíchaná a spolu svařená, potom na slunci sušená a rozdílným způsobem strojená, podobně tomu co Vlaši maza jmenují. Affkos, z latinského slova aphaca vzaté, vaření, roste v Egyptě a odtud se po šífích do všech zemí dodává. Riz jest rejže, vaření známé. Potom masa kus vařeného s polívkou, a někdy pečeného dávají, k tomu chleba a ovoce vedle času v roce, že s nimi každý spokojen bývá, jakž více o tom Augerius deBusbec. epist. Turcic, Leuenclavius Ture. chron.,Pet. Bellon. obser, a jiní vypisují.
Jakož sem pak málo výše toho doložil, že na větším díle takové hospody lidmi a hospodáři osazeny i důchody obdařeny sou, tak také některé pusté stojí, tim toliko pohodlné, že se v nich lidé před loupežníky, deštěm etc. ve dne i v noci ochrániti mohou, a takové právo jest, které caravanna neb tovaryšstvo tam
19
se dostane, ti po sobě vrata zavrou a žádných k sobě, byť jich ještě více bylo, leč z své dobré vůle, nepustí. A taková tato náše neopatřená byla, tim směji toliko užili, že sme v ní před Araby, kteříž by na nás bezpochyby ve snách byli připadli, bezpečni byli. Avšak přece lotří, nemohouce k nám, v noci, když sme leželi, kamení na nás přes zed házeli, ale žádného z nás dika Bohu netrefili.
Dvacátého prvního dne téhož měsíce, v pondělí den svatého Matouše, jak se počalo rozednívati, na osly sme vsedli a z hospody bez poděkování vyjeli, a odtud jeli k straně polední pěknými rovinami, než na větším díle písčitými, místem dosti blízko moře po pravé straně sme měli.
Když sme něco málo poodjeli, náš trucelman zastaviv nás omlouval se, že s námi za příčinou spravení sobě některých svých pilných věcí dále jeti nemůže, poroučeje nás jednomu z pěších k průvodu, a rozžehnav se s námi, zpátkem domu do Rámy se navrátil a my naší cestou přece jeli. Okolo tří hodin na den viděli sme přes 20 Turků v poli řadem vedle sebe na pěkných koních jeti a každý při koni jednoho chrta na smečce vedl, okolo nichž několik pěších s dlouhými ručnicemi šlo. Vidouce je zdaleka, lekli sme se jich, ale poznavše, že na štvaní z Gázy vyjeli a nás pokojně minuli, zase sme potěšeni byli. Vtom letělo přes ně a nás několik trofů a ti po straně nás blízko v poli zapadli, pročež naši pěší volali na ty rejtary a jim je ukazovali, načež dva z pěchoty s ručnicemi se odmísili a k těm trofům po kolenách dosti blízko dolezli i na ně vystřelili, ale žádného netrefili, protože podlé přísloví velmi dobře v těch zemích s ručnicí pod vodou umějí.
Nedaleko odtud na pravé ruce při moři viděli sme říceniny Aškaion město někdy slavného města Aškalonu, vykládá se na česko strážce ohně, kteréž bylo jedno z pěti měst předních filistinských. Položení mělo při moři jako půl cirkle, a tou příčinou znamenitý port a handl tu byl. U toho města Samson těch 30 mužův zabil a jejich šaty aneb sukně těm, ješto pohádku jeho uhodli, daroval. Iud. 14.
Činí se o tom městě zmínka na mnohých místech Starého zákona, jako los. 13., 1. Reg. 6., Iud. c. 1. etc, 2. Reg. 1.,
20
Iere. 25., Amos l.,Soph. 2., 1. Mac. 10. Z toho města byl rodem onen Herodes, kterýž nemluvňátka zmordovati dal, a v něm mimo jiné stavení slavný palác vystavěl. Ioseph. ant. 17. Za času křesťanského držení byla v něm biskupská stolice, avšak pod správou stolice betlémské zůstávala. Bylo také hrabství, a pán toho města sloul hrabě aškalonitské. Vilh. Tyr. 11. bell. sac. 12. et 14. bell. 12. et 18. bell. 24. Podnes ještě tam viděti slavných paláců, věží etc. říceniny, a jest městečko Arabů, židů a jiné lůzy plné, ale v něm sme nebyli, než minuli sme ho.
Odtud nedaleko odjevše, měli sme po stranách blízko cesty v polích pěkné zahrady s rozličným štěpím, mezi nimiž sme dobrou chvíli jeli, a zvláště vedle cesty mnoho fíkových stromů (vlasky flgari di faraóne, totiž faraónovy fík, latině sycomorus řečený) větších nežli u nás vlaských ořechů stromoví sme viděli, o nichž nížeji při vypsání Egypta doloženo bude.
Okolo poledne viděli sme město Gázu, a k němu se přiblíživše, napřed do města jednoho z pěších naších vyslali, aby k nám trucelmana toho města přivedl. Nebo v předních městech těch krajin trucelmanovéjsou nařízení a ti, jakž přezvědí, že přespolní křesťané před městem jsou, jim glejt do města od sangiachyvy-jednati musejí, sice žádný do města pod velikou pokutou nesmí.
21
Kapitola III.
Příjezd do města Gázy a co v něm předsevzato bylo
Po malé chvíli přišel k nám trucelman maje glejt od sangiáka a nás vlaskou řečí přivítal, a jak bychom se chovati měli, vyučoval. Poté nás do města uvedl a před námi šel (každý pak z nás svého osla za sebou vedl a íilec na zádech nesl), až nás přivedl do jakéhosi domečku, kterýž měl býti hospodou neb špitálem
poutníkův, ale u nás by sotva pastuší chalupou Gáze slouti mohl. Nebo v něm, jakkoli v malém počtu
sme byli, směsknati sme se nemohli, nýbrž vně na malém plácku přes noc ležeti sme musili.
Bydlel pak v té chalupě Řek jeden, a to ten, o němž sem nahoře v prvním dílu, 100. listu zmínku učinil, že na návi Silvestra řečené, když od loupežníků vybojována byla, život svůj zachoval. A ten nám zprávu dostatečnou o všem učinil, nebo
i vlasky mluviti uměl, pročež nám radou svou Rada o plavbě   dobrou mnoho prospěl. Nebo radili sme se
do Egypta
s ním, kterou bychom cestou z Gázy do Egypta nejpříhodněji jeti mohli. I oznamoval nám o dvojí cestě, jedné po zemi a druhé po moři. Jak pak nebezpečná po zemi jest, pro Araby a pro zlé, neúrodné, písčité bez vody pustiny, obšírně vypravoval. K tomu že bychom se na ní v tak malém počtu
22
vydati nemohli, leč by caravana, totiž tovaryšstvo nějaké (o němž doleji více psáti budu) tam táhnoucí se nahodilo, a na ten čas že v Gáze o žádném neví, a třebas v několika nedělích že bychom se žádného nedočkali. A protož nám radil, abychom se po moři k Damiátě, nejbližšímu portu a městu egyptskému při zemi Svaté, vypravili, a tim časněji na šíf při portu se vyptali. Kteréžto jeho poslední rady netoliko pro pospíchání náše, ale i pro nebezpečenství Arabův následovati sme umínili, vedle přísloví: Quandovediellupo, non cergar le soi pedage. Corazon que sabe temer, sabe guardar la vida. De ligero viene el peligro, que es menosprecciado.
Když vlka vidíš, nehledej jeho šlépějí, mysl, která se umí báti, umí život zachovati, nebo nejspíše z pohrdání přichází nebezpečenství. I vyptávali sme se na šíf a s velikou radostí na jednu tureckou lodí, caramusalu řečenou, se vyptali, kteráž jednomu Turku přináležela. S tim sme dali jednati, zdali by nás s sebou do Damiá-ty vzíti chtěl, a velmi těžce to při něm obdrželi, že se nás vzíti uvolil, pro množství Turkův, Arabův a kupectví, jimiž svůj šíf naládovaný měl. Ale náše peníze byly mu žádostivé a víc se mu od nás, nežli by trojnásobně tolik Turkův bylo, dostalo.
Pročež starali sme se, jak bychom s dotčeným patronem smluvili a profantů na šíf sobě najednali, a majíce toho mnicha řádu svatého Dominica v tovaryšstvu svém, kterýž tureckých zemí obyčejův a řeči dobře povědom byl, a abychom se jemu důvěřili, nás nabádal, uvoluje se, když mu něco peněz dáme, že všecko za nás rád chce spraviti a svého dílu k tomu upřímně přiložiti nepomine.
K čemuž od něho namluveni byvše, tak sme učinili a několik cechinxxv na zaplacení patronovi a spravení
j  v,ro     ,     . j     j ,. t^. Mních einkau-
nam do sifu potrav jemu odevzdali. Kteryz s na-    „       v. v *       -i J feremucinen
šim hospodářem Rekem k patronu šel, a co s nim smlouval, jiného nevíme než to, že vrátiv se stejskal sobě strany práce své v tak veliké horko, a že by více nechtěl za nás choditi, pravě, že se dosti nebezpečně s Turkem patronem pro nás navadil a natahal, takže nemalé nebezpečenství pro nás
23
vystáti musil. Nicméně že přece rozšafně a v mírnosti s nim smluvil, totiž z devíti širokých tolarů, to jest u nich piastrů. I bylo nám toho mnicha, když tak naříkal, zpočátku dosti líto, ale jakž sme o sumě s patronem smluvené uslyšeli, náramně sme se ulekli a počali mnicha v domnění míti, že jest konečně svou osobu na náše peníze vychovati umínil. Avšak nechali sme ho na ten čas při tom, chtějíce gruntovně jeho upřímnosti zku-siti. Non vien ingannato, se non chi se fida, totiž kdo se komu důvěří, ten nejspíše oklamán bývá.
Když bylo patronu zaplaceno, dal se mnich do kupování potrav a nakoupil něco málo kuřat, vajec, ovoce, chleba čerstvého i dvakrát pečeného, biskotů, a místo vína, kteréhož se v Gáze nemohlo dostati, několik dčbánů vody spravil, a maje toho mnohém více za ty peníze, kteréž sme mu dali, nakoupiti, nás ze všeho vypočítal, a tu nám již v patrné podezření přišel. Ha dato lesue conditioni in nota. Nebo nám vědomé bylo, jak se co v tom městě platí i co patronu v slušnosti dáti měl, že jest sobě přinejmenším polovici toho zachovati musil, což tova-
Nedobre ryšstvu velmi nelibé i stížné bylo. Nebo každý
hospodařil ^j^iiji • ^   v,i   v w , i
vedel, kde ho střevíc hnětl a ze malo v mescich
bylo; mnoho v Jeruzalémě vydání přišlo, mnoho na tak dalekou cestu, kterouž sme před sebou měli, potřebí bylo. Pročež sme poznali, že ho Jidáš měšcem uhodil, a my chtějíce se louži vy-hnouti (když sme Řeku nechtěli toho svěřiti), do bláta sme upadli. Havevamo da far con un barbier, che sapeva piu rader che spen-der, totiž že sme měli činiti s barvířem, který nás bez břitvy uměl holiti, ale neupřímně skupovati.
Z té příčiny tehdáž sme přemejšleli, jak bychom ho zbyti a pěkně odbyti mohli. Ale byl liškou podšitý, neměl mošny sytý, uměl tak s námi zacházeti, že vol neb nevol s nim sme dále táh-nouti musili, avšak jemu se v ničemž nesvěřili.
Mezitím spatřovali sme v městě, co se nám vidělo, jakožto v posledním a pomezním země Svaté. Nebo jest podnes město
Gáza město      ^ost* ve^^> v&ak ne tak ozdobené mnohými velikými a starožitnými staveními jako Jeruzalém a domy také obecné chatrnější jsou nežli v Jeruzalémě. Zdí
24
žádných nemá, toliko zámek neveliký na malém vršku čtverhranné stavený a ohrazený, v němž sangiach obydlí své má, kterýž vystavěl Balduinus, král jeruzalémský. Vilh. Tyr. 14. bel. sac. 12.
Obyvatelé jeho jsou Turci, Řekové, Arabové a židé. Od kupectví a všech potřeb ku pohodlí veliký dostatek v něm se nachází. Nebo zahrady a rolí mnohé mají, štěpí palmového, granátových jablek, limounového etc, fíkového, olivového dostatek. Však palmy sme malé viděli proti egyptským, za příčinou menšího horka nežli v Egyptě, pročež doleji o nich vypisovati budu.
A pro tu příčinu všecky carovaný do Egypta a Indize a zase odtud do Azie k tomu městu táhnouti obyčej mají a v něm potřeby na daleké cesty, zvláště z té strany do Egypta a hľdb'iae Pusté, kdež žádného města ve dvanácti dnech cesty i více se nenachází, sobě přihotovují.
Slove pak těchto časův Gazera a Gazara, před lety sloulo Gáza, a židovsky Aza, na česko se vykládá síla. Nebo bylo veliké a přední z pěti měst íilistinských, dobře zpevněné, od moře dobré půldruhé míle vlaské ležící.
Nejprve to město židé s hejtmanem svým Kalefem dobyli. los. 10. 11.12.13. 15. Tu také Samson železné brány města toho vzav na záda, na vrch blízko Hebronu odnesl. Iud. 1. Týž Samson potom byv jat a oči vyloupené maje, v vězení samotížný mlejn táhnouti a v domě jednom velikém před knížaty íilistin-skými hráti musil, kdežto ujav dva sloupy, na nichž všecko stavení stálo, ty sloupy na knížata a všecken jiný lid porazil, takže jich tehdáž do tří tisíc pobito bylo. Iud. 6.16.
Proroci tomu městu veliké zkázy předpovídali, jakož pak Alexander Veliký veda válku proti Peršanům a dověděv se, že město Gáza lidem perským osazeno bylo, po dobytí Týru k němu přitáhl a po dvou měsících od obležení je dobyl a z gruntu vyvrátil, od čehož za dlouhý čas zpuštěné stálo. lose. 11. ant. 8.
Potom za času Machabejských počalo se zase stavětí. l.Mach. 7.9.13.14.15. etc. Abrzotakhrubězrostlo,žepoko-likas málo letech, když je Alexander Ianneus oblehl, celý rok před ním ležeti musil, a naposledy zradou jednoho hejtmana v městě jeho se zmocnil. Ioseph. 13. ant. 19.
25
Za časův Herodesa krále bylo pěkně spraveno a císaři římskému Oktaviánovi v moc přišlo, kterýž je od země jůdské odcizil a k syrské připojil. Ioseph. 17. ant. 17. Svatý Jeroným připomíná in loc. Heb., že za jeho časů velmi lidné bylo. A znáti z toho, když ho Alexander Veliký dobyl, že jest v kostele modly Apollinis shromážděných do pěti set radních panův jal a po-mordoval. Ioseph 13. ant. 19.
V tom městě Silvanus mučedlnickou smrt mučedlník s čtyřicíti tovaryši svými podstoupil, jakž o tom Niceph. hist. eccl. lib. 7. c. 16. obšírně vypisuje. Na ten čas nic starožitného tam neukazují nežli říceniny toho velikého domu, v němž Samson ty Filistinské zařítiti měl, a chtějí někteří, že tentýž dům byl chrám modly Dagon. Brocard. iti. 7.,Breid.
Nyní se zase k své cestě navrátím. Oznámil nám patron, abychom se druhého dne ráno k moři najiti dali, že míní odjeti. Pročež v úterý po svatém Matouši, 22. dne měsíce září, okolo dvou hodin na den přivedli nám sedláci osly, a rozžehnavše se s Řekem, hospodářem naším, a jej almužnou spokojivše, šli sme skrze město druhou stranou k západu slunce a mezi zahradami vsedše na osly jeli sme na půldruhé míle vlaské velikými písky až k moři, kdež sme se dověděli, že patron větru očekávaje dále jeti nemůže. Pročež tu v tom písku v velikém horce od slunce po vrchu a od písku pospodu ten celý den a noc s velikou naší těžkostí ležeti sme musili, však potěšeným srdcem, že se z těch zemí tak příhodně a brzo, vedle vinše našeho, máme odebrati. Cor contento e schiavina in spalla: mysl spokojená jest, jako by se dobře odíl. A kdo chce užiti sladkého, musí okusiti kyselého.
Tehdáž když sme tu čekali, chodil sem a ohledal sem se vůkol břehu pilně a bylo mi divné, že sem města někdy slavného a velikého Konstancia téměř žádných řícenin neviděl. Soudi-ti jinač nemohu, než že mořským pískem zanesené a do města Gázy odvezené býti musily. Nebo též město bylo tu u portu a sloulo Majoma neb Majonia, a za času Konstantýna císaře že v něm na větším díle křesťané byli, Konstancia nazvané bylo
26
a osvobozeno, aby městu Gáza, v němž tehdáž všecko ještě pohané bydleli, poddané jako předtim nebylo.
Za času Juliána císaře bylo zase k Gáze připojeno a Gázou pomořskou nazváno. Hiero. in ep. Paulae et in vita Hilari., Hist, trip. lib. 6. c. 4., Niceph. 10. hist. c. 4.
27
Kapitola IV.
O plavení se našem z země Svaté až do Egypta k městu Damiáta
Téhož měsíce 23. dne, okolo dvou hodin na den přijeli pro nás turečtí marináři k břehu na bárce a nás k šífu caramusaly opodál na moři kotvemi se zdržujícímu přivezli. našífu"01126 Když sme se do něho dostali, uhlédali sme jej plný lidu tureckého a arabského, tolikéž jejich žen a dětí, že nám sotva patron místečko v něm vykázati mohl, a to bylo, co by tři osoby leže směsknati se mohly, a nás bylo sedm poutníkův. Tu každý může souditi, jak sme se z tak malého prostranství radovati mohli. Mněťjest prvé na mysli až do té chvíle leželo ono první s vojáky z Benátek plavení a za obtížné sem je sobě pokládal, ale tuto byl bych polovici takového pohodlí rád přijal a na něm přestal a více jsem na ně nezpomínal: un fatto desmentiga ľaltro.
Šíf caramusala byl dosti veliký, však po vrchu nezabedněný a nepřikrytý jako náve veliká. Měl tři veliké plachty a dvě bárky přivázané, marinářův na něm bylo do dvanácti, tak ošatěných pacholíkův, jakýchž sem kontrfekt při vypsání hory Quarante-ny v listu 258. v prvním dílu položil, totiž že byli nazí a bílí co Cikáni, pravá cháska od Žamberka.
28
Mezitím ten celý den na tom šífě státí sme musili a na vítr očekávali, dobrou vůli sobě činíc s profanty nakoupenými, za jiné nedržíce, nežli že se na druhý den do Damiáty dostaneme, a také abychom těm pohanům laskominy udělali, zhojná sme sobě vedli, až sme všecko do večera (krom něco biskotův) vytrávili. Okolo druhé hodiny na noc rozkázal patron kotvě vy-táhnouti a všecky plachty spustiti, a tehdáž sme se ve jménu Božím od země hnuli a tu celou noc dobrým větrem plavili.
Ráno 24. dne ještě sme zemi Svatou viděli, protože sme se k polední straně jako vedle země dávali. Potom se vítr obrátil k půlnoční straně a nás dále na moře vehnal, takže sme již o po-lednách země neviděli, a poté se vítr pomalu utišil, že sme na jednom místě stáli. Před večerem povstal vítr k naší cestě příhodný, ale zas po některé hodině v noci až do rána se utišil.
Dvacátého pátého dne počal zas dobrý vítr váti až do nešporů, ale potom až do noci ticho bylo. Po půlnoci do rána pozdvihl se zase a drahně cesty nám ukrátil.
Dvacátého šestého dne od rána až do poledne ticho bylo, potom na ostatek toho dne a přes celou noc dobrý vítr byl.
Dvacátého sedmého dne, když svítati počalo, poručil patron plachty spustiti a svinouti, i jednu kotev do moře pusti-ti, protože nás vítr blízko k zemi byl přihnal, kteráž nám byla po levé straně mezi východem a polednem, nám pak bylo velmi vděk, nejinač myslíce, nežli že již konec našeho plavení bude a ta země že Egyptem jest. Ale zmejlila nás naděje, neb sme tu stati musili, až by nás jiný vítr nežli ten, jímž sme dolů sjeli, na moře výš vynesl.
Po hodině rozpustili jednu plachtu a malým větříkem sme se plavili, poté zas zastavili a kotev do moře vrhli, až do nešporu odpočívajíce. Potom sme se plavili až do noci a přes celou noc stáli.
Dvacátého osmého dne ráno na úsvitě marináři vytáhše kotev všecky plachty rozpustili, i plavili sme se dobrým větrem. Když bylo okolo snídaní, zahlídli sme věže od Damiáty. Pročež Turci a tajina chasa hlavy své obyčejem svým k zemi sklonili a modlitby své říkali, my poutníci také sme Pánu Bohu z šťastného od těch
29
bíd, v nichž sme pod uši tehdáž vězeli, vysvobození děkovali. Nebo vpravdě větší sem nouze v těch málo kolikas dnech mezi těmi pohany zkusil nežli na vší předešlé i budoucí cestě.
Místečko sme těsné měli, ležeti sme v něm nemohli, ale sotva sme sedě spali. Smradu od nečistot lidských, zvláště od těch, kteříž moři nezvykli, všecky outory slabé a průduchy otevřené měli, okolo nás ze všech stran nečistili a neřád dělali, takže by nebylo divu, aby sobě člověk byl všeho nezošklivil a nemoci nedostal. Ale což bylo činiti nežli trpěti. Pacienza es el mejor reme-dio a qualquier dobr.
Ajakož sme prvního dne všecky profanty náše pojedli a je té chásce toliko ukázali, byli sme zase perně od nich pomstěni.
Nebo nercili jídla žádného, krom biskotů, ale
Jaký sme ,    , .    .,       v,       , -i-   i -
. , , , za dva dni ani trunecku vody sme neměli, z kaz-nedostatek J '
snášeli dého trunku Turkův sme prošiti musili, někdy
jí nám dali, a to smradlavé, které sami nechtěli, a někdy i té nám uděliti se zbraňovali, že sme, jak Vlaši říkají, el muro al seco ďuno, che magna senza bevere, bez vápna na sucho stavětí musili. Pročež sme se jim zase dosti v zuby nahle-děli, vedle přísloví tu guardi per dritto, come fanno le ocche le verze, totiž přímo co husy na zelí na ně hleděli. A našemu ein-kauferovi z takového nás opatření dobře na zuby žehnali.
Ty biskoty nám někdy k lepší zvůli pomohly, když sme je za pár cibulí aneb něco jiného vyfrejmarčili, takže smeje tehdáž za zvláštní lahůdky jedli a trunk vody s zahrazením nosu pro její smrad se napili, majíc v čas nouze dobře zažívací žaludek, bon budello, cioě a deggiuno.
Tehdáž sme bolestí žalúdka často trápeni byli, i za pravé dali, co onen Diphilus apud Gregorium Giraldum o ní píše:
Ventre verecundum minus est nil, nil máge ventre importunum: is vel mediis in luctibus urget et memores iubet esse sui cogitque iubendo. Nic nestydatějšího nad břich není, nic nevhodnějšího, neb se vždy mění. A jak uprostřed bolestí nás rmoutí, tak v každý čas pamět na se mít nutí.
30
Byť mu se pak chtěl kdo časem opříti, chtěj nechtěj musí svůj poklis uzříti. Byť jej pak chtěl i zavázati časem, však musí bezděk v stranu vrci pasem. K tomu ti lotrovští marináři nelítostivě s námi
•Jcik s námi
zacházeli, a obzvláštně v noci. Někdy ledačims ^ . naIdáda|i na zapřenou na nás hodili, nohami po nás šlapali, námi jako psy strkali a jedné noci vylezl jeden z nich nahoru do koše a naschvále na nás veliký skřipec, jakéhož u nás k stavení a jiným potřebám užívají, do několika liber stíží, spustil, takže mezi nás upadl a mého hřbetu štrejchoval. Avšak Božím řízením žádného škodně netrefil, pročež sem zkřikl a více se lekl toho nebezpečenství, z něhož mne Pán Bůh vytrhl. Neb jest věc jistá, že koho by byl trefil, byl by tu na místě zůstati aneb o některý oud přijíti musil. Ale jakž se říká: máš-li škodu, o posměch se nestarej, totéž ti lotří prokazovali, toliko se nám smáli a posměšným na nás christiano voláním nám utrhali. Že ačkoli sme v strachu a moci jích byli, dosti sme na sobě znáti dávali, že bychom se jim zase, kdyby nás více bylo, uměli odplatiti. Pacienza muchas vezeš injuriada, torna se en ira. Ale o tom nechť jest zadosti povědíno.
Když bylo okolo poledne, přijeli sme do portu a tu hned jeden marinářský lotr chodil v šífu s červeným kloboučkem a vybíral ode všech napořád na spropitný. Ale byli bychom raději lotrům místo poděkování po dobrém pohlavku dali, aneb jak vlasky říkají, te recommando a 'griffe degallo, cioě al diavolo, je všem čertům poručili. Nicméně přece se mne jeden pacholek dožádal, abych od něho list vzal k jeho bratru v ostrově Maltě zajatému, a pokudž bych sám tam nejel, abych jej po někom odeslal, což sem přece lotru k vůli učinil.
Mezitím viděli sme v portu stati mnoho caramusalu a z nich i do nich kupecké zboží ladovati, z níchžto jeden k nám vstříc upřímo vyjel a patron z něho nás se ptal, kteří bychom se co nejdříve do Damiáty vypraviti chtěli, abychom k němu vystoupili, že nás tam dovezti chce. My poutníci majíce za to, že náše caramusala v portu zůstane, nemeškali sme z našeho šífu vy-stoupiti a do jeho sme vešli.
31
Když se pak s námi k břehu připlavil (což se brzo stalo, nebo nebylo daleko), přistavil k jednomu pramenu řeky Nilu, toliko jediné ve všem Egyptě, kteráž tu do moře vpadá, a nás pobízel, abychom na břeh vystoupili, že nás dále vézti nemíní, chtěje od nás míti záplatu, že nás nedovezl.
Tožť sme poznali, že nás ten Turek podvedl, pročež nechtěli sme mu nic dáti, až by nás prvé do Damiáty doplavil, a nejvíce náš mnich, uměje řeč jejich, za nás mluvil a s tim Turkem se hádal, podvod jeho mu vyčítaje; až Turek vyhledal v šífu kej a přiběhl, na nás napřáhaje a nás biti chtěje, pročež mnich ulevil a od řeči, jako Turek od kyje, upustil, naposledy chtěli-li sme pokoj míti, vždy sme se po několika majdyních složití a jemu zaplatiti musili.
Tak tedy znovu sme lodí jednali, kteráž by nás do města Damiáty dovezla. Bylo jích tu dostatek a rozličných, některé malé co naše rybářské lodky, než že širší byly, jiné okrouhlé, široké a tak krátké byly, že se téměř s šířkou srovnávaly, a ty měly plachty čtverhranné a malé, toliko pro vožení některých potřeb od jednoho města k druhému po Nilu. Na kterýchž sme se pus-titi nechtěli, ale dali sme se na největší lodí, jimiž se po Nilu plaví, ty měly některé jednu, některé dvě plach-
Na jakých ^ jaZykem jejich dzierma nazvané, vesla také
lodechpoNilu v,   T        , , ,    ,             v ,   ,   ,.    ,., ,
, Y mely. Jsou nizke, okrouhle, vsak dosti veliké,
se plaví .755 5
jakéž sem na řece Padus ve Vlaších viděl. Na nichž se, když jest pěkný čas, i na moře některou míli pustí, tak jako ve Vlaších z Pádu po moři do Benátek se plavívají. Nikdež sem tak nízkých lodí jako při Nilu neviděl, protože břehy nízké má a voda zároveň s břehem jde, neb by jim tak na nízký jako u nás na vysoký břeh z nízké lodí vystoupiti těžko bylo. A že vůkol Nilu žádných vrchů ani téměř ve vší zemi egyptské není, pro tu příčinu mohou se po všem Nilu svobodně s plachtami plavi-ti, bez mnohého proti vodě, když jedou, vesly táhání.
Také sem se tu ohlídal a diviti musil pěknému položení, ou-rodě a stromoví při začátku země egyptské proti způsobu jiných krajin, kteréž při moři, a kdež do něho vody veliké vpadají, hrubě písčité aneb skalnaté bývají. Nebo tuto hned při samém
32
břehu všecko se jako živé býti zdálo, jakž pak o hojnosti té vší
země doleji vypisovati budu.
Řeka Nilus v tom místě vpadala do moře zšíří našeho Labe
u Litoměřic, však není v tom místě celá řeka než       A , mT-I 4. ii      j .      ,    , RekaNilus
toliko jeden diljeji, jakýchž jeste mimo tento
šest rozdílných do moře vpadá, a šlovou latině jmény vlastními takto: Pelusiacum ostium, jinač Damiatae, Taniticum, Mendes-icum, Pharniticum, Sebenniticum, Belbiticum a Canopicum, jinač Heracleoticum. Avšak mimo první a poslední pramen jinými se neplaví, protože malé, mělké a ne tak městy i vesnicemi osazenéjsou.
Egypští těchto časův nejmenují nežli dotčené dva jmény obzvláštními, totiž Pelusiacum, kterýž teče při straně východní a Damiáty, Garbie a Canopicum, kterýž teče při straně polední a Alexandrii, nazývají Scharguie, pro rozdíl spěšný ve všelijakých potřebách. Propert. lib. 2., Ovid. met. lib. 5., Claud. in Ruff. lib. 1., Paling. leone, Vir. ó.Aeneid., ti všickni připomínají sedm pramenů řeky Nilu.
Také sem se tomu divil, že velmi daleko do moře svou kalnou vodou barvila, a to několik vlaských mil, i sladkost svou zachovává. A jakž sem tam zajisté zpraven, že plavci, když na moři zabloudí, buďto chtíce k straně Garbie jeti, k druhé se dostanou, a zase naproti tomu k straně Scharguie místo Garbie, tehdy jsouce daleko v moři a nemohouce země viděti (neb jakž jsem vejš dotekl, země pro nízkost a roviny její daleko na moři neuhlídá), barvou vody, jednoho i druhého toku rozdílnou, avšak obojí kalnou, se spravují a své šífy k portům, k nímž pristáti chtějí, za času napravují.
A tak my smluvivše do Damiáty, plavili sme se na té lodí dzierma proti vodě nahoru, a po levé ruce něco opodál od Nilu blíž portu viděli sme pevnůstku nevelikou čtverhrannou, tureckými soldáty osazenou pro obranu portu i města Damiáty a jiných vyšších měst.
Nebo v té pevnosti zdaleka spatřiti mohou šífy k portu se plavící a mají k tomu vycvičené turaká holuby, kterýmž, když co potřebí hejtmanu do
33
Damiáty sangiachovi napsati, kjich nohám cedulku přiváží a je pustí, kteříž bez meškání v brzkém času, kdež náleží, do Damiáty přiletí a sobě tu cedulku vzíti dají a zase do pevnosti se navrátí. O čemž sem netoliko na místě slyšel, ale i u jistých autorův čítal, že se ten obyčej po všem Egyptě před několika sty lety zachovával, ano i svýma vlastníma očima v Damiátě takového holuba přiletěti a cedulku mu od nohy odvázati sem viděl a totéž
v Alexandrii z druhé strany Egypta podnes činí, Holubi mnoho    . . v    ,       i , ••      , u   i    A     vjv, ,
.... .     ,     iakz o tom doleii oznámeno bude. A svědci to
mil listy nosí      J J
též ti, kteříž Indie a země orientálské vypisují,
jako Gaspar Balbi etc. nell viagg. delle Indie Orientali, že z Ormus do Balsari a z Balsari do Bagdetu a zase zpátkem kupci holuby k svým faktorům aneb tovaryšům vysílají, uvážíce jim listy pod křídla; kdežto z Ormus do Balsari dvamecítma dní cesty, z Balsari do Bagdetu třiceti osm dní po vodě jest, že zajeden den takoví holubí do jednoho z těch měst doletí. Leží ta pevnost na deset mil vlaských od Damiáty. Potom nic obzvláštního krom lesů palmových nevidouce, přijeli sme dobrým větrem okolo dvou hodin před večerem k městu Damiátě.
34
Kapitola V.
Jak sme se do Damiáty dostali, co v něm předsebrali, a pritom vypsání téhož města
Když sme k břehu toho města přijeli, nesměli sme z lodí vystou-piti, až sme viceconsulovi krále franckého, kterýž se v tom městě zdržuje, náš příjezd v známost uvesti dali. Kterýžto nemeškal po malé chvíli sám k nám a pro nás přijíti, a velmi přívětivě nás přivítav, do příbytku svého skrze město vedl.
Avšak nejprve skrze jakýsi starý dům sme šli, v němž mnoho Turkův bylo, před nimiž sme filce náše na zem položití a jim je k otvírání a přehledávání dáti musili. Však nic nám z nich nevzali, ale nás pasirovali, kromě jeden z nich dobře oděný a snad i z oficírův, ten, když vyložili z karnýře jednoho našeho poutníka křížky a páteře v Jeruzalémě koupené (jakž v první knize o tom doloženo), velmi se nad nimi jako užasl a hněvem pohnul a zlořečil v jazyku svém, až i naposledy na ně při přítomnosti naší plil, a my sme jemu nic proto říci ani se na odpor proti němu postaviti nesměli. Avšak po- pátere své divili sme se té jeho nevážnosti, že mimo obyčej modlitby říkají jiných Turkův tento sám těch věcí nic sobě nevážil. Nebo jiné sem Turky viděl, kteříž na takové věci laskaví jsou (krom křížkův a obrázkův, o čemž doleji položím) a poutníkům je rádi berou, aby je sami na hrdle neb na rukou nosili
35
a po nich své páteře říkali; však přitom po každém zrnu své „Subana hala," totiž: „Bože, obrať se ke mně hříšnému," přivěsí a tu modlitbu stokrát, pokaždé vedle páterů, říkají.
Odtud nás viceconsul vedl upřímo do svého příbytku, v kterémž samotný s svým služebníkem bydlel a sotva sám pro sebe komoru v něm měl, od země jedné podlahy zvýší, a nám pod ní dole v síni, kdež sme jedli i ležeti musili, vykázal.
Aby pak každý věděl, kdo jest ten viceconsul, věděti sluší, že někteří křesťanští potentátové, kteří s Turkem ustavičný pokoj mají a handle své vedou, jako král francký a Benátčané, v některých předních tureckých městech, jako v Konstantino-poli, v Tripoli, v Halepu, v Kairu, v Alexandrii
Kdo jest consul g jmc[e vyslané své mají a ti, poněvadž tam a viceconsul J J J ľ
za příčinou pokoje činění aneb pro jiné brzké
některých věcí vyřízení, po němž by se s odpovědí domu vrátili, nejsou jako ambassatores, oratores anebo poslové a legáti, neužívají také těch jmén, ale consules, totiž purgmistři nazváni bývají. Kteřížto v dotčených místech ordinarie svou residencí mají, k tomu jsouce nařízení, aby mezi křesťanskými kupci (kteříž tam namnoze pro handle své dojíždějí) řád, pokoj a všecko dobré zachovali. Když by se co od Turkův jim přihodilo, buďto že by se nová cla a jiné nové neobyčejné věci na ně ukládaly, mimo smlouvy a privilegia mezi jich potentáty smluvená a utvrzená, buďto že byjim kdo z lidu tureckého ubližoval, ti consules povinni jsou o to se domlouvati a svým vrchnostem, jestliže by se jim to nenapravilo, o tom věděti dáti mají.
Jsou pak u Turkův u vážnosti a od tureckých císařův mnohými obzvláštnostmi obdaření. Od své vrchnosti a kupeckých ob-chodův mají poctivé vychování, takže místy veliký dvůr vedou, své gvardie turecké, totiž některého janičara, vždycky při sobě mají, kteříž jích v domích hlídati a po ulicech před nimi jdouce provázeti a před sběří tureckou jako před basemi plac dělati musejí. K tomu veliké komonstvo kupců křesťanských slavně a v pěkných hedbávných šatech připravených za nimi jde a jim velikou podstatu při těch národech činí. Takže se dobře o nich říci může: Onza di stato, libra ďoro, totiž že ouřad nemejlí.
36
K těm pak dvoum vrchností křesťanských purgmistrům přiznávají a přivinují se jiní národové, jako k benátskému ze všeho jejich panství poddaní, Raguzští etc, k franskému Němci, Ny-derlanti, Engličané, z města Genue, Florencie, z Luky etc. kupci a poutníci, kteříž všickni svého purgmistra poslušní býti musejí.
Pro lepší pak iurisáikcí a zachování řádu mají sobě od Turkův oddané domy veliké, řečené jbndiques, jako by u nás v Praze Kotce byly, a ty místy dosti nákladné tak od starodávna vystavené jsou. V těch consul a kupci i s zbožím a krámy bydlejí, zavírajíce se v noci a vartu majíce, jakž potom níže něco o nich dotknu.
Abych pak o našem viceconsulovi oznámil. Ten byl tu v Da-miátě consula z Cairu místodržící a nařízený. Avšak poněvadž tam fondiquy a handlů valných křesťané nevěd- viceconsul li, také malé vychování a podstatu měl a spíše křesťanských poutníkův, z Jeruzaléma obyčejně tudy do Egypta putujících, hospodářem a pro skupování rejže a jiných některých věcí alexandrinských křesťanův faktorem nazývati se může. My tedy k takovému člověku se dostávše, vděčni sme toho byli, že nás k sobě přijal, s námi vlasky mluviti uměl a přitom dobrý a upřímný člověk byl, rád a ochotně ve všem se nám propůjčoval.
Především pak, byvše po cestě od hladu zemdlení, ptali sme se na víno a od něho přezvěděli, že ho ve všem městě najiti a ovšem dostati možné není, avšak že pro svůj trunk dobrého vína z ostrova Cypru něco málo má, kteréhož že nám rád chce uděliti, dokud postačí. Přijavše tu jeho dobrou vůli a skutek s poděkováním, prosili sme ho     Dobrá zvůle
za brzkou večeři, s kterouž také dlouho nemeš- a pohodl1 111 i- u -i-j i   -       -    - u-    v uviceconsula
kal, ale po male chvíli dal nam pečených i varených kuřat, ryb a vaření v hojnosti a k tomu toho dobrého vína, takže sme sobě tu zase dobře po předešlé nouzi naší nahradili, jakž se v přísloví říká, dobrá vůle koláče jí, zlá hlavu tepe a řídký pivo pí. Pročež také někteří z tovaryšstva sobě povolili a veseli byli di viso sereno, až když dobře pozdě bylo, prostřevše sobě modra-cí a houně na zem a někteří na stolice (neb sme tu na stolicích za stolem po kresťanskú seděli), na odpočinutí sme se odebrali.
37
Náš pak Lampert ten obyčej míval, že když
Lampert pod- dobrého vína dopadl, ním se rád podroušil rousivsedalse ,  ,   v      , , .
v zpívání a Pote rozllcne pisne v svem nyderlandskem ja-
zyku pobožné i světské zpívával, podlé přísloví ľacqua fa male, il vin fa cantare, víno zbuzuje k zpěvu a voda k hněvu. Čehož tehdáž také neobmeškal, jakž sme svíčku zhasili a se utišili, dal se nám do zpívání hlasem a my se mu z ticha smáli poslouchajíce ho. Mnich pak, snad že s chutí povečeřel, tim více snem obtížen byl, chi hen cena, hen dorme, nemohl ho Mnich toho snésti, ale okřikl ho vlasky: „Lamperto, taci", trpěti nechtěl „Lamperte, mlč." Pročež Lampert nedozpívav verše začatého umlkl, neb se ho bál. Vtom jeden z tovaryšstva, neměv veliké chuti k mnichu, zvolal na Lamper-ta: „Lamperto, canta," totiž: „Lamperte, zpívej." Takž Lampert maje zástupce, a že ho posilovali, ehe gľi facevan spalle, začal tim hlasitěji zpívati. Mnich proti tomu zase ho okřikl, aby mlčel. Lampert uposlechl ho, ale poté hned zase byl k zpívání ponoukán, i dal se teprv právě do zpívání. Až mnich vida, že ho hrubě za kápi (jakž říkáme) táhne, vztyčil se z ležení vzhůru a na Lam-Mnich na perta s hurtem a křikem, aby ho bil, pospíchal. Lamperta vstal Někteří z tovaryšstva poznavše to, nemeškali a biti ho chtěl Lampertovi na retuňk přispěti a proti mnichu se postaviti. I potkali se potmě s mnichem,
Tovaryšstvo ho     v   ,      .   . v, ,   , . „ .
bránilo az misto vlaského prísloví unaparola tocco Val-
tra, že jedna řeč druhou stíhá, tuto jedna pěst druhou potkávala. Nebo mnich vida, že žertů není, jsa osoba vysoká, dlouhých ramen a silného, oschlého těla, udatně sobě počínal, bil, pral okolo sebe, jako by dvěma kordy v houfe šermoval, a zase z tovaryšstva potmě často místo mnicha v sobě byli, podlé přísloví chi vade notte, trova spesso delle botte, kdo se v noci toulá, často buchty dostává.
Až viceconsul slyše tu pranici, neb nad námi ležel, přiběhl s světlem dolů všecken zděšený mezi nás, prose pro Boha, abychom sobě pokojně počínali, takže sme my ostatní, ješto sme se té hře dívali, jemu jich rozvesti napomáhali. Ale mnich jsa hněvem rozpálený, nemohl se spokojiti, nýbrž ještě k tomu na
38
ulici vyběhl, volal, křičel, aby mu Turci na po- Mnich volal moc přispěli, že ho loupí a mordují, ale nemohl k Turkům se tak rychle žádného dovolati, protože pozdě o pomoc
a v první usnutí bylo, a viceconsul ho s mou pomocí k našemu velikému štěstí do domu násilně vtrhl. Nebo by sebe i nás třebas do věčného vězení aneb u velikou pokutu peněžitou byl přivedl. Pánu Bohu buďchvála z ochranyjeho svaté. Tu po velikém křiku sotva sme toho mnicha spokojili a té pranici konec učinili. Neb byl tak zapálený, že by byl nedbal všecka nebezpečenství podstoupiti, ješto ač dílu svého dostal, však on vždy více nebohému Lampertovi, vytrhv mu po levé straně téměř polovici jeho fousův na bradě, a některým jiným ublížil, takže jest z toho žertu dosti mnoho strachu přišlo, íl molto e 7 poco rompe ilgioco. Naposledy sme se všickni upokojili.
Dvacátého devátého dne měsíce září, to bylo v úterý den svatého Michala archanděla, hned jak sme vstali,       „ ,
,        . , Rada mezi
tovaryšstvo se radilo, jak by toho mnicha po- tovaryšstvem
zbyli jakožto nerovné spřeže, a zase strany ex-   jak by mnicha
communikací, kterouž v té šarvátce také hrozil pozbyli
a své odporníky do klatby dal, že sou na poma-
,   .       , v,. T , v       O klatbě, jíž
zaneho a clerica rukama sahnouti smeli. Jakž     mnjcn hrozil
o tom mnoho v právích duchovních, c. Si quis suadente 17. q. 4., iuncto c. Non dubium et c. Veniens et c. Ad eminentiam, c. Cum Morům, c. Religioso etc. desentent. excom. tit. lib. 6. vyměřeno jest.
I ač sou mnohé příčiny měli, aby na tu jeho excommuniYací nedbali, jako předně, že jest té moci neměl a osobě své vedle kánonu, kterýmž se toho dovoluje, přivlastňovati nemohl, c. Corripiantur 24. q. 3., c. Visis 16. q. 2.,glossa in c. Nemoepiscopus2. q. 1. dicti tit, c. Cum ab ecclesiarum de offic. ord., Hostiens. ibid.
Druhé, ratione privilegii clericalis, quod tum amiseratmultis modis: cum non debuisset vindicativus in tam levi causa fuisse, sed patiens, de sent. excom. c. Audientia. Unde clerico manus inferenti resistere licet, Lancelottus inst. lib. 4. de sent. excom., quia iure naturae licet vim vi repellere, l. Utvim ff. de iust. et iure. Secundo, vinum sibi non temperando nec se a vino temperando
39
tertiam potionem transgrediendo, c.Acrapula de vit. ethon. cle-ric., c. Quando quod diciturpalea 44. distinct. Také iniusta per se excommunicatio non servato ordine in sententia praescrip-to, 11. q. 3. parag. Item senten., c. In sacro, c. Cum medicinalis eod. tit. lib. 6., Iohan. de Ligna. tract. de censura eccles. Unde excommunicatio iniusta non tenet, quoad Deum,Abbas in c.Ab excommunicato de rescri., ll.q.3. parag. Ex his hoc tit.
Similitersocius, quamvis turbatus, clericum impellitexsubi-to motu, non erit excommunicatus, ut tenet Rich. in 4. dist. 18., facit textus in parag. Notandum 2. q. 3. Inconsultus calor calumniae vitio caret et ob hune nullam poenam erogari oportet, glossa ibid., Iohan. Andr., Didacus Covarru. in c. Alma mater.
Niungunopuede en los males esperar ben, salvo el innocente.
Ačkoli tedy to tichým duchem mohlo pominuto býti, nicméně přece sem tovaryšstvo k tomu měl, aby se s mnichem smířili a to v zapomenutí uvedli. La olvidenza es el remedio de las inju-rias. Jakož sem také s mnichem do některých ulic na procházku vyšel a jeho napomínal, aby se s tovaryšstvem spokojil, že mu to k dobrému bude a že oni spíše bez něho nežli on bez nich v těchto nepřátelských zemích budou moci býti. Olvidarlo que sabes, algunas vezeš trae provecho, v zapomenutí uvedení některých věcí že užitečné bývá. Čemuž mnich neodporoval, ale hned se ke mně omlouval, abych nemyslil, aby on mne v excommunika-cí své mínil, že on se mnou dobře spokojen jest a že jest svého dobře pomstil a jim to rád odpouští. A vtom mi plnou hrst fousů nebohého Lamperta ukázal, kteréž v galiotech schované měl, jimž sme se dosti nasmáli.
Vtom přišel čas snídaní a my sobě dali třiceti vajec sazených na velké pánvi připraviti, pročež vedl sem mnicha s sebou k stolu, a on chtěje s námi jídla účasten býti, dal požehnání všem, a poté zase sme spolu veseli byli, však někteří s mnichem mlu-viti nechtěli. Po obědě na žádost naší zjednal nám viceconsul dziermu, kteráž by nás do Bulako města a portu blízko Kairu dovezla, a smluvil od jedné osoby po cechinu benátském.
Mnich vida, že se to bez něho jednalo, a také mu oznámeno bylo, aby se, jak může, opatřil, že ho s sebou míti nechtějí, velmi
40
nerád tomu byl, a nemoha sám nic pěknými slovy spraviti, vždy jinde přímluvy hledal, vedle toho meglio se vince la cosa per il conseglio ehe per ľ ira, zdali by mohl co pokorou a dobrou radou spíše nežli hněvem získati. Nebo vyjednal sobě přímluvu od sangiacha toho města, kterýž k nám vyslal osoby jisté, žádaje nás, poněvadž sme mnicha s sebou přivedli, abychom jej zase odtud odvedli, nechceme-li dále, toliko do Cairu. Avšak když tovaryšstvo poníženou omluvu svou učinilo, že sobě slíbili, aby ho v tovaryšstvu netrpěli, žádajíce ho, aby jích při tom zanechal, na té odpovědi přestal a mnichu se spokojiti poručil. Takže jest nás prázen býti musil a my sobě přísloví toho potvrdili, kteréž napomíná varovati se příliš zdravých krmí, příliš velikého štěstí a příliš dobrých lidí. Aneb jak jiní říkají: Dio te guardi da cingue f:fame,fumo,fiume,frate,femine.
Dne 30. a posledního měsíce září, čekajíce na našeho plavce, až se zhotoví, procházeli sme se po městě, kteréž jest starodávní a sloulo někdy Pelusium   VvPsáni města od Pelea, otce Achillesa, jinač Eliopolis od Elia Pertinace, kterýž je vystavěti měl.
Bylo před lety dvojí zdí cihelnou a dvojími příkopy obehnané a opevněné, takže když léta 1246 král francký Ludvík, příjmím Svatý, přitáhv do země Svaté, aby Jeruzalém a křesťany retoval, pustil se do Egypta po armádě k tomuto městu nejprve a přes celý rok je oblehl a šturmem ho dobyti nemohl. Ale když pohané bezpečně sobě v něm počínali a hodujíce spali, tehdáž s svým fortelem jednu bránu dobyl a města s velikým bohatstvím a loupeží dostal.
Ale nedlouho užil toho vítězství. Nebo chtěje upřímo k městu Cairu táhnouti, zdržoval se     KráI francký příliš na cestě, až čas přišel, že řeka Nilus z bře- ho dobyl
hu vystoupila a zemi vůkol zatopila. O čemž král Ludvík nevěda, lidu svého časně opatřiti nemohl, takže jest všecko ležení vojska jeho v vodě stálo, pastev a potrav nemělo a zpátkem do Damiáty, ani z Damiáty k nim přitáhnouti možné nebylo. A vtom žoldán egyptský s lidem velikým na něj přitáhl a jemu na sucho vystoupiti bránil, až i pro vlhkost místa mor
41
v ležení nastal, takže chtěl-li jest král dokonalého zahynutí ujiti, musil se žoldánovi i s lidem svým poddati, však s takovými výminkami, že má do Damiáty i s lidem propuštěn býti a města se vším příslušenstvím žoldánovi postoupiti, a přes to všecko osm tisíc liber zlata ranzionu, totiž výplaty, položití. Čemuž král ižol-dán potom zadosti učinili. Chron. de temporibus aetatibusque mundi, Ioh. Titius, Guaguinius, inventaire du lan de Serres. Nyní samým položením, že v rovině a při vodě Nilu leží, pevné jest, ale zdí nemá, než co domové pořád sta-Poiozeni ven- zavírají_ Položení jeho jest obdloužní
mesta Damiaty J j j
od strany půlnoční až k polední a jako pul měsíce nakřivené, kudyž hlavní tok Nilu mimo samé město teče, a jest od jednoho rohu k druhému asi míle vlaská a zšíři na půl míle se táhne. Stavené jest na větším díle z cihel na slunci pálených pro nedostatek kamení, ulice nečisté a pusté má, avšak proti tomu obyvatelé města toho znamenitou zvůli a kratochvil mají, protože při něm množství rozkošných zahrad jest, do nichž ze všech stran z Nilu vodu pouštějí a v nich od limouno-vých, citrónových, pomorančových, granátových, fíkových, olivových, palmových, kassiových štěpí, od cukrových třtí a rajského stromoví veliký dostatek mají. Vaření všelijakého hojnost jiným zemím dodávají, zvláště pak rejže, o kteréž nám vicecon-sul vypravoval, že sejí z toho města do roka za milion aneb desetkrát sto tisíc vyveze, avšak nejako by tu zrostla, ale z okolních měst a vesnic že se do něho přiváží a dodává.
V tom městě jest také znamenitá hojnost od množství dob-
m, v ^, , rých ryb z Nilu i z moře. Nebo ač jako u nás Množství ryb       J      J J
v Niiu s mnohými přípravami, totiž měchy, korbelíky,
víchy, čeřeny etc, nic neumějí, aniž o nich co vědí, však ledajakous malou sítkou aneb udicí znamenitých ryb dostatek chytají. A viděl sem to v městě Damiátě i jinde výš po Nilu, že ledakdos přivázal na provázek kus hřebíku špičatého a k němu kus chleba, a hodiv to do vody, velmi brzo dobrou a velkou rybu vytahoval, jako byji na nejlepší udici chytiti mohl. A mohl bych říci, že tato řeka nad jiné v světě na ryby nejhojněj-ší jest, a to z příčiny její tučnosti a kalnosti, o níž doleji potom
42
psátibudu. Athén., starý autor, lib. 7. cop. 29. dobrotu i velikost ryb z Nilu vypisuje.
Ještě toho dne, nejsouce úmyslu Lamperta našeho dále s námi věsti, smluvili sme s viceconsulem, aby ho do ostrova Cypru fedroval, aby mohl odtud do Benátek se        ^   v ,
v ,     ,     .  , , Opatřeni
dostatí. A tehdaz hned na jednu caramusalu se Lamperta vyptav, jej na ní šikoval a my zaplativše, co od plavení přišlo i co tu s námi protrávil, ještě sme mu na cestu my sami dva, totiž pan Černín a já, s potřebu peněz udělili a připsání k otci gvardiánovi do Cypru učinili, aby mu všecky náše věci u něho zanechané, totiž truhly, modrací a jiné věci od šatstva, vydal a jemu propustil.
Vpravdě neřádi sme ho pozbyli pro jeho kratochvilné a veselé posuňky, jichž bychom byli na poušti Sinai k obveselení našemu dobře potřebovali, nebyvše nežli samotní, pan Černín a já. Nebo:
Un bon compagno per la via te porta a cavallo, un cattivo non ťaiuta, ma te far tirar la caretta. Dobrý tovaryš na cestě jest za vozík, věz zajisté, máš-li zlého, k tomu lháře, jest, jako by s ním táhl v káře. Po vyřízení toho nakoupili sme sobě za laciné peníze profan-tův od vajec, slepic, ryb pečených i vařených, chleba, biskotů, kromě vína, kteréž sme v hospodě naší všecko vypili a ještě před odjezdem počali vodu z Nilu piti. Poté sme se      . ,
Jv ,     ,.    . ,       • •   v,   v      ,   .,.      Vyjeti z mesta
rozžehnali s viceconsulem a jej pekne spokojili, Damiáty mnícha a Lamperta s nim v městě zanechali a sami v pěti osobách se k lodí vypravili, kdež sme přes noc čekajíce na dobrý vítr odpočívati musili, ale velmi málo spali pro k víře nepodobné ryb se házení, metání a lodí naší otírání, že sme se někdy lekati musili, a tu sem také u toho města delfíny viděl, o nichž v první knize psáno jest.
43
Kapitola VI.
Kterak sme z Damiáty odjeli a do města Cairu přijeli
Prvního dne měsíce října, to bylo ve čtvrtek po svatém Michalu archandělu, ráno když se počalo rozednívati, byli sme hotovi odjeti, ale že vítr teprva dvě hodiny na den se ztužil, dříve sme neodtrhli. Patron lodí naší byl z Egypta se dvěma pacholky, kteříž šlovou snědí neb bílí mouřenínové, tak jako by žlutou barvu v komíně očadil, pro rozdíl nigritův a právě černých mouřenínův, o nichž doleji poznamenáno bude.
Dzierma byla uprostřed rohožemi pro slunečnou horkost přistřená, kteréž tam přes celý den trvá a svítí, neprše v *v z^m^ a protož tam nikdy neprší, a když drobet sprchne, za zlé znamení a budoucí neštěstí vší zemi té pokládají; jakž to i Herodotus svědčí, že jednoho času v Thebis městě nad Cairem drobet sprchlo, a hned potom Cambyses, král perský, krále egyptského zamordoval a zemi jeho sobě podmanil. V Alexandrii a Damiátě, že blízko moře a zemí studenějších leží, často pršívá, ale toliko samý déšť, nebo sníh a kroupy nikdy tam neprší.
S těmi Egyptčany nic sme mluviti neuměli, toliko co ukazo-
ňv.. váním rukama jim sme návěští dávali, parlava-
Rec jakou maji J ľ
no a cegno. Nebo řeč mají od Turkův rozdílnou,
44
totiž arabskou, aneb jakjiní jmenují, mouřenínskou, však netak vlastní jako před lety, kteráž skrze přestěhování se do té země pro úrodu její mouřenínův a Arabův v času válek dokonce v zapomenutí přišla.
Když potom dziermu odvázal, táhl jí vesly na druhou stranu břehu, aby mohl větru nadjeti, a poté, když rozpustil plachtu, počali sme ve jménu Božím jeti proti vodě Nilu dosti prudce, že sme brzo město Damiátu z očí ztratili.
I jeli sme mezi krajinami velmi úrodnými a rovnými, na nichž sme množství dobytka rozličného pasoucího se viděli, rákosí cukrového, stromoví rozdílného, zvláště palmového, fíkového hned lesy, obilí dozralého, rejže, pšenice turecké etc, již tehdáž podruhé toho roku zrostlého, velikou hojnost, jakéž sem nikdy prvé neviděl. A jsou tu také dobří zahradníci okolo Nilu, jakž je Athén, připomíná a druhou příčinu mimo zavlažování z Nilu takovému zrůstu přidává, totiž povětří mírné a zemi i úrodám příjemné, o němž doleji položím.
Poněvadž se již o palmě nejednou zmínka učinila, také tuto o ní krátce doložím. Jest strom spanilý a obyčej-   ,7 ...
v j a ^11^ i - / u • a Vypsaní palmy ne do dvacíti loket vysoký, roste nahoru v jednom toliko pařezu, kůru má šupinovatou a tvrdou a teprv nahoře nejvýše ratolesti dlouhé z sebe pouští, kteréž na podzim co rákosy dolů padají, jež také u nás suché vídáváme. Ovoce nese v hromadě, sotva čtyry neb šest chomáčů na jednom stromě, a jako by hrozny veliké visely, sladké, chutí i barvou fíkům nápodobné, však vnitř s peckou obdloužnou, kteréž fík nemá, a zespod visí pod listím ovoce u velikosti prostředních uherských švestek a dvojí barvy, žluté a nahřebičkové, jako u nás špendlíky a švestky od sebe se dělící.
Slove to ovoce latině dactylus, česky daktyle a egyptsky, když jest čerstvé, bellan, a suché tamar, strom palmový slove dachel, jinač máchla aneb nachal.
Jest pak strom tento dvojího přirození aneb      Djvná ^ pohlaví, totiž samec a samice. Samice nikdy      nost palmy ovoce nenese, leč podlé samce vštípená bývá, a všudy vesměs obojí strom stati musí, sice není-li samce, tedy
45
nikdy nenese ovoce samice, aneb jinač jako lékařstvím nějakým jí se pomáhati musí.
Pročež Egyptčané berou listí od samce a to kladou neb strkají mezi její lístí a zase prach mezi lístím a kůrou samce zanesený. Item květ od samce sypí na samici a tak ji rodnou činí. Levinus Lemnius de occult. nat. mirac. lib. 4. c. 10. nazývá ty povahy palmy affectum Venereum, totiž Venušinou náchylností, jako by byliny anebo stromoví život a smysl měly, jakž o tom pěkně disputuje Stepha. Theupolus academ. contempl. lib. 9. c. 2. a Plotinus enead. 3.
Také tuto vlastnost divnou má, že se nedá žádné tíži tak snadně snížiti a sklonití, takže čim víc jej dolů táhneš a naň nakladeš, tim více se pozdvihuje a nahoru pne, pročež od starodávna byla za příklad ctnosti a trpělivosti nepřemožené a za znamení vítězství sejí užívalo. Gellius 3. lib. ca. 6.
Palma v těchto zemích neroste, ale v Sýrii, Egyptě a v Africe a zemích východních u velikém množství se nachází, ač místem ve Vlaších a Hispánii se štěpuje, však ovoce nenese a snadno vyhyne.
w-rv•, , . Není užitečnějšího stromu nad palmu. Nebo
Užitek její J
předně dlouhý kmen hodí se na stavení a všelijaké potřeby, ratolesti na rozličné nádobí, a zvláště jedno z něho dělají, cuffaz řečené, z listí lůže, rohože, koše a místem, jako v království Congo a jiných Orientalské Indiae zemích, znamenité drahé cejgy, totiž zlatohlavy, axamity, damasky etc, dělají, a to timto způsobem, že z nich nitky vytahují a je suší a spravují a těch místo hedbávných nitek při tkání jmenovaných cejgův užívají, jakž to Edoardo Lopez viaggio nelle Indie Orient, a jiní svědčí.
Item z kůry od kořene provazy lýčené dělají, ovoce pak každému vědomý užitek, když ho zakusí, dává a i v těchto zemích u kupcův dostati se ho může.
Jací by pak účinkové a moci palmy i ovoce jejího byly, o tom viz Plin. lib. 13. c. 4. etlib. 23. c. 5., Diosc. lib. 1. c. 150., Galen. de alim. facult. c. 26., Theofr. lib. l.c.2. et lib. 3. c. 5., herbar. Mathioli et Conzolo d'Oviedo nelľ sommario delVIndie Occiden-tali, kterýžto osmeré pokolení palmy v Indiích Okcidentálských
46
vyčítá. Jak by se v těchto studených zemích sázeti a chovati mohla, pěkně o tom vypisuje Olivier du Prádel dans le theatre ďagriculture, kdež o všelijakých neobyčejných stromích a bylinách, štípení a spravování jich vyučuje, a vedle toho do jiné knihy, la maison rustique de Charles Estienne, také nahlídnouti se může.
Obyvatelé egyptští, když to ovoce na podzim
t      i/• v     j.* i jv./- -i     vi ,        i Jak daktyle
dozrale cesati chtějí, bez rebríku na stromy le-zou, protože tak vysokých žádných nemají. Užívají pak místo řebříku provazu dosti tlustého, kterýž okolo štěpu kolem co obruč obváží, však prostranně, aby mohli mezi ten provaz a štěp prolezti. Když pak kdo nahoru lézti chce, přitiskne se k stromu a toho provazu díl pod paždí sobě dá, takže životem mezi provazem a stromem bude. A poté, maje košík na hřbetě přivázaný, nahoru rukama a nohama lehce co opice leze, vždy toho provazu jako obruče, povyleza trochu nahoru, za sebou potahuje, a jestliže by ustal aneb rukama se zdržeti nemohl, na ten provaz hřbetem spolehne a se ztuží, že může poodpoči-nouti, až vyleze, protože kůra štěpu, jak nahoru hladká, tak dolů pro špičaté šupiny jako sukovatá jest, tim lépe se zdržeti a zase hladčeji nahoru podávati se může. A tam dotčeným způsobem na týž provaz se spoléhaje, oběma rukama ovoce do koše trhati a dolů po provázku v koši spouštěti musí, jakž to kontr-fekt palmy a česajícího ovoce tuto přiložený ukazuje.
Jest také jiný strom nám divný a tam obyčejný, totiž kterýž kmen sotva na sedm neb osm   Vypsání jiného
: ,   J        .    , *   * l stromu, musa
pídi vysoký nad zemi ma a potom listí místo vet- řečeného
ví nahoru, 7 i 8 pídí dlouhé a 2 i více široké a 3 neb 4 prstův po hřbetě tlusté, se vystřelují. V létě to listí opadá a na zimu samý kmen toliko zůstává. Ovoce nese jako okurky veliké a vnitř taková jadýrka má, však žlutší barvy, a jakousi kožkou jest obtažené jako fík, kteráž se musí, když se jisti má, co z fíku stáhnouti, a roste na stromě uprostřed toho listí, že se sotva spatřiti může. Veliké množství pospolu jako palma zrn svých má a těch chomáčův přes 15 sotva na jednom stromě nevyro stává.
47
Kontrfekt palmy
Ovoce to jest libější nežli fík a s růžovou vodou polité znamenitě žízeň zapuzuje a tu vlastnost má, že kde se koli a na kolik kusův rozkrojí, všudy vnitř kříž, figuru ukřižování Krista Pána v sobě má a nese. Odkudž od některých vlasky porno del paradiso,
Jablka rajská    tot^ raJské jablko, nazvané jest, jako by z toho pokolení jablek býti mělo, jehož Adam, první otec náš, zakusiv v hřích upadl, totiž z stromu vědění dobrého i zlého. A na znamení tehdejšího Božího předpovědění
48
o vysvobození lidského pokolení skrze smrt kříže, že jest od toho času křížem vnitř znamenáno bylo a tak až podnes zůstává. Ioh. aNedderc. 6. Ub.formicarius4. píše, že podobné ovoce v království granátském v Hispánii se nachází, kteréž kde je koli načneš neb nařežeš, všudy obraz crucifixu v sobě má.
Egyptsky slove maus, musa, aneb moris, štěp slove daracht moris, a jinde indiánský fík, o němž píší Garzias de Horto in arom. hist. lib. 11. cap. 10., Giovan Lioni Afric. delladescrit. deľAfrica, Avicen. lib. 2. c. 491., Rhasis lib. 3. c. 20., Serapio c. 84.
Mnozí o tom smejšlejí, že by to ovoce mělo býti takové,
0 jakémž se v čtvrtých knihách Mojžíšových v třinácté kapitole zmínka děje těmito slovy: Pergentesque usque ad torrentem Botri absciderunt palmitem cum uva sua, quem portaverunt in vecteduoviri. To jest: Potom přišli až do údolí Eškol a tu uřezali ratolest s hroznem jednim jahodek plným a nesli jej na sochore dva. Nebo často se trefí tak veliký hrozen toho ovoce, že s ounos býti může, zvláště kdež tak velké bývají, že v jednom přes dvě stě zrn pospolu srostlých jest. Jakž Iohan Hugo de Lintschott v knize vypsání Orientálských Indií svědčí, že nejednou takový hrozen od dvou na sochore v dar nositi viděl, cap. 11. Kteréhožto stromu kontrfekt vlastní tuto přiložiti sem dal.
Když bylo po západu slunce, přistali sme s naší lodí k břehu jedné veliké vsi a tu přes noc v lodí zůstali, dosti s velikým strachem, aby nás Arabi a Egyptčané v noci neprepadli a neobloupili. Nebo nebezpečné jest pro Nebezpečne
v      ,1m •        ' j.v i     plaveni na Nilu
jejich loupeže netoliko v noci na miste stati, ale  pro ioupežníky
1 přece jeti, že dobře umějí plovati a tak lehce se
k lodím přikradou, že často lodí, zvláště když všickni spí, zle-zou, a co nejvíce mohou, s sebou poberou a s tim do vody se spustíc uplynou a někdy, když se jim jednou podaří, podruhé přijdou, šífu se dohoní a jej zloupí. Když někdy vidí, že by se plavících zmocniti mohli, tehdyje pomordují a po vůli své s věcmi jejich nakládají. Pročež kteří s svou lodí bezpečni býti chtějí, nakoupí knotů neb cundštryků ručničných a těch v noci roznícených vůkol šífu nastrkají, aby se zdaleka zdálo, jako by tolik ručnic při sobě měli, a mají-li jednu ručnici, tou velmi dobře
49
Kontrfekt stromu musa, jinač maus řečeného
a často umějí stříleti a strašiti, a tak nejspíše projedou. Však přece někdy ti loupežníci tejně se k lodí pouštějí, a zvláště když tmavá noc bývá, a kdyby byli prozrazení, že se pod vodu pohří-žiti mohou, podlé přísloví da boscho e da riviera, praví lesní a vodní lidé.
Ale my dika Pánu Bohu před nimi sme pokoj měli a druhého dne téhož měsíce ráno dobrým větrem sme se plavili, a to přes celý den a potom i celou noc velmi prudce a rozkošně při pěkných březích, všelijakými úrodami osazených a okrášlených.
Třetího dne téhož měsíce tentýž vítr dobře nám k naší cestě sloužil a toho dne mimo jiné veliké alteraci žízně i horka sme pociťovali.
50
I ačkoli voda velmi kalná a hhnovata pres
,,    , .   ,    v ,     i   • j i   ^     i   j. - i     •j.r       Voda z Nilu
cely rok jest, vsak velmi dobra a chutná ku piti kamá dobrá bývá, a co smějí až přespříliš do sebe lili, nic nám neuškodila, toliko že nás obměkčovala a purgovala. Proti čemuž obyvatelé egyptští, aby ustavičně po ní neběhali, užívají fortele, jimžto vodu z Nilu pěknou, čistou a zdravou jak ji čistí činí. Nebo mají veliké hliněné aneb kamenné nádoby, dole široké a nahoře co dčbány úzké, v jedno aneb dvě vědra, ty plné vody kalné nalejí a poté vezmouc pět neb šest hořkých mandlových jader, drobet nimi po vrchu dčbánu potrou a ty mandly v hrsti ztlačíc do vody vrhou a rukama přes loket v vodě semotam chvíli míchají a točí a tu vodu co nejvíce zkalí a stati nechají, až se co sklo pěkně učistí, a to ve třech neb čtyřech hodinách. Kteroužto potom do jiných menších dčbánův ulívají a ku potřebě z nich užívají.
Ta voda vpravdě nemůže se vychváliti pro svou dobrotu a zdraví. Nebo jakož každá voda po třech věcech se poznává, Galen. lib. 1. desimpl. med.facult. c. 5., totiž po koštování, barvě a vůni, tak i tato všecky ty vlastnosti v sobě má. Koštováním jest chutná a sladká, barvy pěkné a čisté a dosti také vonná jest, a to z té příčiny, že z dalekých a nejhorčejších krajin světa teče, kdežto od slunce dobře jako zdistilovaná a vyvařená, v neporu-šitedlnosti své, nepřiměšujíc k sobě jiných řek a nezdravých vod, do Egypta přichází. Ajakkoli kalná bývá, však se to z prudkosti toku jejího a vysokých spádův mezi velikými horami (jakž o tom níže psáti budu) stává, takže v těsných údolích lehkou a černou zemí pohnouc, s sebou jí zanáší a dobře usaditi se nemůže, nicméně když se to bláto odmísí, voda v své dobrotě přece zůstává.
Jakož také medici a lékaři to za reguli mají, že voda krve nedělá a nezažívá, však o této samé to jistí, že se v krev co víno obrací, a jakž obyvatelé egyptší a doktoři arabští za to mají, že by od té chvíle, kdyžto Pán Bůh skrze Mojžíše Egypt ranami bil a vody v krev obrátil, tuto vlastnost nad jiné vody zachovati měla. Čehož skutek patrný jest viděti na tělích Egyptčanů při Nilu bydlících, kteříž proti jiným, totiž Arabům v pustých místech obývajícím, tlustější a krevnatější jsou.
51
Galenus tuto vodu z Nilu nade všecky jiné vody vychvaluje a dokládá, že plodné ženy činí, lib. de aquae bonit, Seneca nátur, quaest. také dokládá, že netoliko zdravé a plodné, ale i nezdravé, kteréž od dávního času zatvrzené byly, zase zdravé činí. Což také Avicenna primo can. a Aristoteles hist. anim. svědčí a množství lidu a dětí tam při Nilu toho potvrzuje.
Král egyptský Ptolomeus Philadelphus, toho jména druhý, když dceru svou Berenici králi syrskému Antiochovi za manželku dal, vždycky do Sýrie vodu z Nilu posílal, aby tu samu toliko jeho dcera pila, netoliko že jí zmládi doma u něho zvykla, ale i proto, aby matkou mnohých dítek býti mohla. Polybius hist. Podobný příklad Herodotus lib. 1. hist. o králi jednom perském přivozuje, že jest sobě z řeky Choaspe, mimo město Susa tekoucí, vodu brati, a kamkoli táhl, třebas na sta mil, v nádobách velikých stříbrných a na vozích na vahách visících, k tomu vařenou, za sebou voziti dal.
Že pak život obměkčuje, klade toho příčinu Theophrastus lib. de aquis, totiž že jest salnytrovatá od země egyptské, čimž s sebou a prudkostí svou stírá a táhne z střev, co zapopadne.
Okolo nešporu plavíce se viděli sme zdaleka pyramides u Cai-ru a zdály se, jako by nějací vrchové byli, o nichž doleji psáti budu. Naši plavci, jakž je spatřili, hned tváří a těly svými na podlahu padli a modlitby neb salutaci své s radostí konali, že se tak blízko Cairu (ač ho ještě nebylo viděti) býti poznali.
Tu sme také místy množství velikých ptákův co labutě na Nilu plovati viděli a mají bílé peří a široké plout-Pták s velikým ve na nohach a siove ^ýz p^k latině onocrotalus, voletem
má pak pod pysky veliké a tvrdé vole, do něhož co s kostmi nachytá, a když maso tam od kostí odpadne, to te-prv do žaludku pozře a kosti z toho volete zase vyvrže. Plin. lib. 10. c. 47., Bellon. obs. 2. cap. 27.
Naši pak plavci i jiní užívají toho volete, usušíc je a svážíc na koncích, místo korejtka a ním vodu z lodí vylívají, a jakkoli u vodě leží, přece jako dřevo tuhé zůstane a dlouho nerozmokne.
Po hodině, jak sme pyramides viděli, spatřili naši plavci nový měsíc na nebi, tu opět obrátivše tváře k měsíci s divným
52
natahováním těla modlitby své konali. Až když bylo v soumrak,
přistavili sme k jedné vsi, okolo pěti mil od Cairu ležící.
Na té vší cestě mnoho vesnic a měst nehra-, ,   j        ,., , , .   ,.     v,,   ,   ,       Města při řece
zených, dosti velikých sme minuli a některé nam Nilu
jmenovali, jako Šerou a Rascalis, z jedné i z druhé strany břehu ležící, a ta od starodávna i posavad proti sobě v velikém nepřátelství trvají a sobě všelijak překážejí, potom Cherbni a Baramon, z té strany Garbie leží, Tamila a Cayaria z druhé strany Scharguie. Po nich leží Massun, u něhož jeden pramen Nilu se začíná, jejž jmenují Barzoguer. Dále blíž Cairu leží Callebo, Menie Canibri, kteréž má na polovici cesty z Damiá-ty do Cairu býti. Potom jsou jiná města, jako Spayty, Caracanya, Bulgaita,Abessus a Subrak, naposledy Bulako a Cair.
Když sme k té vsi přistavili, dával nám náš patron návěští, abychom vystoupili a do vsi šli, jmenujíc ji Bulako, jako by smlouvě zadosti učinil a nás již tu, kdež náleželo, dovezl. I majíce my zprávu a povědomost, netoliko z čítání, ale i z zprávy od mnohých lidí, že Bulako při samém Cairu v jiném položení i s jiným stavením a portem leží, a toho sme tu nic neviděli, nechtěli sme mu věřiti, ale bojíce se oklamání, tu noc sme z lodí piavCj n&s vyjiti nechtěli, ale v ní odpočívali. On pak lotr podvedli v noci vystoupil a nám oslíky malé jednal, kteříž, jak se rozednívalo, k břehu přivedeni byli a tu teprva od obojích, plavců i oslářů, s křikem k tomu přinuceni sme byli, že sme musili věřiti, že se ta ves Bulako jmenuje: Corvi con corvi non se cava-no mai gV occhi, bodej kostka kostky nehyndrovala. Tak dobře sobě napomáhali, že nás z lodí vyloudili, a hned z toho místa opodál od břehu odtrhli, abychom k ním nemohli, a my teprva poznali, že nás oklamali. Jakož sme se potom příčiny toho doptali, že ti plavci byli z těch, ješto nesmějí do Buláku pocestné a kupectví bez jistého dovolení a šajnu od vrchnosti své plaviti, sice kdyby byli postiženi, v pokutu uloženou byli by upadli, pročež po záplatě odtud tim raněji odjeli a my s těmi osláři do Cairu znovu smlouvati a jim platiti sme musili.
Poté jeli sme skrze ves, z nížto vyjíždějíce přijeli sme k vodě z Nilu vycházející a dlouhý kout činící, u kteréž sme mnoho
53
fíkův velikých a pod nimi židův a Turkův několik viděli, kteříž pod stínem na sedadlách k tomu připravených seděli.
K těm jak sme se dostali, byli sme zastaveni,
Clo židům !    ,        i   j i- , , .       v v .,.
i Turkům dá      3 abvcnom cl° dali, napomínaní, procez musili
vati sme musili   sme ssednouti a jim zprávu nejprve dávati, kdo,
co a odkud sme, a mluvil k nám od nich jeden žid španielskou řečí. Když sme oznámili, že z Jeruzaléma do Cairu a odtud dále na horu Sinai jeti chceme, velel nám, abychom naše věci, kteréž s sebou neseme, vykládali a z nich clo dali. My pak velice sme prosili, aby nás k tomu vykládání neměli, že mimo obyčej jiných poutníkův nic s sebou neneseme než toliko hliněné, kamenné a dřevěné věci, kteréž by nám dlouho rozvazovati, vykládati a těžce skládati přišly, a poněkud sme ,  r Turky k naší žádosti naklonili, že nás při tom za-
náší nežliTurci   necnat^ chtěli. Ale ti zrádní židé nikterakž tomu
povoliti nechtěli, ale po dlouhém s Turky se o to hádání nás k tomu přivedli, že sme všecko do nejmenšího jim ukazovati a od osoby po širokém piastru, totiž tolaru, dáti musili. Přičemž věděti sluší, že proto židé Turkům v té příčině od-porovati nemohli, že to clo s nimi spolu od vrchnosti pronajaté měli, a jak oni Turkům, tak Turci jim v vybírání překážeti nesměli, o čemž doleji při zmince o židech více psáno bude.
Spravivše sobě zase naše věci, jeli sme dále okolo tří honův, a tu sme k velikým vodám z Nilu rozvodněného přijeli, skrze ty nebylo nám lze na těch oslících malých projeti, leč bychom byli chtěli pod samé krky v vodě seděti a náše všecky věci jeruzalémské zmáčeti. Viděli sme tu množství lidu, do několika set Arabův,
Turkův a Egyptčanův, kteříž po té silnici do Cai-nestydatý'^     ru 3 z Cairu')ůoucQ skrze tu vodu co slepí, toliko
košili aneb suknici v rukou nad hlavou nesli a ven z vody bředli. Kteří krátkého těla byli, ti splejvati musili a pro mnohé louže v těch místech ani se zase neoblékali, ale tak jeden před druhým nazí chodili, neostejchajíce se ani množství žen tudy s nimi vandrujících. Avšak něco poctivěji nežli muži v plundrách aneb gatích uherských, kteréž jim od pasu až do kůtkův šly, z modrého a bílého strakatého plátna dělaných, se
54
procházely, leč kde přes pás voda šla, tu se od mužův odměšujíc, a kde stačiti nemohly, stranou nadcházejíc, ostatek šatů nad hlavu vytahovaly a se obnažovaly. Z čehož očím stydlivým a nám všem velmi hanebné divadlo činily, non le vorria veder depente, kterýchž by člověk nechtěl malovaných viděti, nejinač nežli jako bychom v Indiích a amerických zemích, kdež obojího pohlaví osoby bez studu nazí chodí a bydlejí, byli. O čemž don Pietro Martyre hist. del novuo mondo, Gonzalo Fernando ďOviedo hist. delleIndie Occidentali, Fernando Cortese relationi, Hieron. Ben-zonehist. a jiní vypisují.
Mezitím, nadivavše se do vůle tomu brodu, nevěděli sme sobě jaké rady dáti, nejvíce se o věci v naších tlumocích starajíce, až sme viděli, že někteří vysoké arabské koně osedlané tu blízko drželi a na nich lidí za peníze přenášeli.
„   v v v,  ,. ,   . . ,      i i- •  i Místo mostu
Procez nemeškali sme s nimi, jak mohli, jedna- ÍQkC„„rm7á*„jí ti a po čtyřech mejdýních od koně, toliko aby nám přes tu louži na nich přejeti dali, smluvili, a tak sme s íilcy na zádech, však sedě svrchu v sedle zhůru nohami jako opice, když místem s námi plovati musili, na druhou stranu přejeli. Kdež také naši osláři s osly svými vespolek přeplouli a způsobem jiných tehdejších na té silnici obchodníků nám na službu hleděli, že sme jich někdy mezi tim množstvím toho nahého lidu a co mravenců zhusta tudy semotam putujícího tak nahých poznati nemohli bez coram nobis.
Jakž sme málo dále poodjeli, hned sme na jiné louže z Nilu před námi přišli, však malé, skrze něž sme ani pěšky, leč po egyptskú, ani na oslích pro bahna nemohli, a tu koní žádných jako u první nebylo. Z té příčiny zjednali sme sobě jinou jízdu, a to náše osláře, na jejichž hřbety vsedše, od nich přenáším sme byli, netoliko přes tu, ale i přes jiných několik louží, kterýchž na té cestě více bylo, a jak která veliká byla, po mejdy-nu, dvou aneb tří od osoby platiti sme musili. Poslední louže ta nám zaneprázdnění učinila, la coda epeggior a scortegar, jakž rádo neštěstí při konci zatrhne, tak se i nám stalo, když sme uprostřed louže byli. Nebo ten, kterýž pana Černína nesl, klesl s ním v té louži, že se dosti hluboce do vody pohřížil a jeho šaty
55
pokálel, pročež se pan Černín velice rozhněval, že by mu byl rád na zamčenou dal, pax tecum sul mostazzo. Se ľ^ŕkyvlouži mnou také potkali se dva Turci pěkně odění a zzutí do kolenou, ti zastavivše mého mezka dvounohého mne za rameno pozadu chytili a do vody vtrhnou-ti chtěli, chtíce ode mne peníze míti, ale pěkně sem jich odbýval, že jim nemám co dáti, a mezitím vždy drže se hrdla svého nosiče, s nimi sem tahanici měl, až nemohše nic ode mne dostatí, strčili mnou i nosičem mým, co mohli, tim úmyslem, aby nás po hlavě do té louže porazili. Ale s pomocí Boží, kteráž mne chránila, dobře můj nosič na nohách ostál, jako dobrý kůň, jak říkají v přísloví, caval ďun fosso, ač několik krokůvvrávoral a se motal, však přece mne na sucho vynesl, začež sem mu o jeden mejdyn více dáti musil, a již také čas byl těm častým vydáváním peněz konec učiniti. Nebo v těch zemích povědění (i dinari stanno sempře con la berretta in mano per tuor comiato, že peníze ustavičně klobouk v rukou drží, berouce od nás odpuštění) nad jiné krajiny pravdivé jest.
Když sme se z těch louží co mouchy z pomyjí vypravili, dostali sme se do pěkného a velmi lidného kraje, kdež sme palmových a jiných stromů lesy vůkol nás viděli, v nichž lidu česajících daktyle a projíždějících se na pěkných koních velmi mnoho bylo, po čemž sme znáti mohli, že nedaleko Cair město býti musí. Kteréžto, hned jak sme z těch lesů vyjeli, před námi sme uhlídali a k němu s radostí chvátali i do něho a skrze ně, nessedajíce z oslův jako jinde, pro velikost jeho a veliké množství prachu v ulicech, pěším nezvyklým nesnesitedlného, okolo poledního času přijeli, a měvše kundšafty z Damiáty, kde a jak bychom se po consulovi krále franckého ptáti měli, téměř půl míle naší skrze město sme jeli, nežli sme k jeho lozumentu přijeli a tu se zastavili.
56
Kapitola VIL
O příjezdu našem do města Cairu a co sme v něm činili
Když sme se před dům consula dostali, šli sme Příjezd do do něho a potkali sme se s samým consulem, Cairu kterýž zvěděv, že tu jsou poutníci, nám vstříc vyšel a tu nás přívětivě řečí vlaskou vítal a do svého pokoje nahoru vedl. Až něco málo spolu porozprávěvše, jak sme z Jeruzaléma a potom z Damiáty od viceconsula, od něhož sme jemu ledacos oznámiti měli, vypraveni byli, byl jemu čas obědu od služebníka oznámen, k kterémužto nás přátelsky zval a míti chtěl, i my toho také potřebovali.
Byl pak velice zdvořilý, učený a několika řečí     consul fran-povědomý pán, vedl sobě pansky, mnoho služeb- couzský níkův měl a ve všech věcech skvostně a pořádně sobě počínal a jako jiný turecký pán v hedbávných šatech chodil.
Při jídle pěkná rozmlouvání a mysli obveselení s námi měl. Od krmí pak nákladných a mnohých, s dobrým vínem cyprským, tak silným, že ač sme ho čtvrtý díl ke třem dílům vody přilívali, přece co nej silnější uherské víno bylo, velmi dobře nás choval.
Po obědě důvěříce se témuž consulovi, oznámili sme, odkud sme. Čemuž se on velmi podivil, že v tak nebezpečné časy, pro válku Jeho Milosti Císařské, pána našeho, s Turky, mezi
57
úhlavní nepřátely naše sme se pustiti směli. Pročež radil nám,
jak bychom se v tom městě chovati měli, abychom vyšpehováni
nebyli a do věčného vězení se nedostali, zvláště pak židův se
vystříhali a s nimi mnoho nemluvili, že by nás
Diskurs p0 feči nejspíše poznati mohli. Nebo ten národ
o židech
jestli u nás chytrý a obmyslný, jest mezi Turky mnohém více. A to tim, že sou Turky od přirození dosti sprostné, avšak lakomé, svým šejdům vycvičili, takže všeho lotrovství a oklamání jako židé beze všeho svědomí hledí. Nemají tam jako i u nás žádného dědictví ani gruntů, ale partytami a handly se živí a tak tam bohatí jsou, že nejpřednější cla a jiné důchody buďto sami, aneb spolu s Turky sobě k ruce najaté drží, za kteréž tureckému císaři vedle velikosti a malosti v jisté termíny jistou sumu hotových peněz beze vší starosti Turkův dávají. A ačkoli jim uloženo jest, jak mnoho od čeho vybírati mají, však dobře umějí lidi přetahovati, že z toho veliký zisk a užitek berou a dobře se mají. Obyčejně několik řečí umějí, by se v těch zemích nezrodili. Jako kupříkladu když léta 1492 Ferdinandus a Isabella a po nich Emmanuel a Carolus V, králové hispánští, do 144 000
a císařové římští léta 1340 z svých zemí mnoho Židé z křes- tisíc židův vypověděli, kteříž táhli do Turek tanských a tam fecem navyklým své děti učili, že posavad
zemí vyhnaní ' j        -      • i i      11        i i
. mnozí dobre španielsky, vlasky a slovansky mnoho zlého ^ ,
v Turcích pří- mluviti umějí. Cronica d Hispagna m. Anton.
činou jsou Beutercap. 1. Od kteréhožto času Turci řemesel mnohých a nástrojův válečných od děl, ručnic etc. strojení k nenabyté škodě všeho křesťanstva dostali. Takže sám turecký císař tehdejší tato slova propověděl, že se diví veliké zpozdilosti králův křesťanských, jestliže sou nechtěli takového množství lidu židovského pobiti, že jich aspoň za chlapy k službám a pracem potřebným nezachovali, aleje raději k svému horšímu vyhnati nežli k dobrému zdržeti chtěli.
Kupecké handle od drahého kamení, zlata, vedou bchod     stříbra a drahých cejgův nejvíce vedou a převyšují v tom Turky a téměř i všecky orientálské kupce, jakož pak v Cairu nejbohatší krámy a sklepy mají.
58
Obira i se take s lékařstvím a ho enim lidi
, v.        ,   . ,. ,    , v.,, Sumenim
a jsou tam nejlepsi lekán a materialistově žide,     lékařským se
také není žádný křesťanský apatykář aneb ma- obírají terialista, kterýž by tolik species a všelijakých bylin v jednom krámě aneb v své moci jako oni měl, a to proto, že mají mnohé staré arabské psané i tištěné lékařské knihy a herbáře, kterýchž my v naších zemích nemáme. Mají přesto jiných nám známých autorův knihy, jako Galerii, Hippocratis, Almansoris, Serapionis, Aristotelis, Platonis a jiných v řeči turecké a arabské, z nichž mohou umění dobrého nabývati. A nacházejí se někteří mezi nimi, zvláště v Egyptě, kteříž dosti učení jsou a vedle regulí lékařských v hojení se zachovávají a o tom disputovati dostatečně mohou.
Spravili sobě také dotčení židé v Konstanti-
j   , , , . , .,v       . rp VKonstanti-
nopoli drukarnu aneb impresi, liz sami Turci ,. ^ f     ' j nopoli svou
nemají, v té tisknou ve všelijakých jazycích kni- impresí mají hy, jako vlasky, španielsky, řecky, latině a židovsky, a mohou je i v jiných řečech vydávati, krom v turecké a arabské, pro zápověd tureckou, jako by ty dvě řeči svaté byly a oni jich hodni nebyli aneb že by je poškvrnili. V impresí užívají křesťanův učených a od Turkův z zajetí vykoupených, s těmi jako otroky nakládají a je i v svátek k robotě a dílu ženou.
Kupují také svobodně jako jiní Turci křesťan-    ^ v., v , , , jv v , .v ,v , , ., , Deti křesťan-
ské děvčata, panny i zeny, a tech k chlum i k ku- ské
běnářství proti zákonu svému užívají a zase vedle libosti prodávají, byť s některou několik dítek zplodili, když toliko svůj zisk vidí, přece takové odbudou.
Že pak u Turků v žádné vážnosti nejsou, kteříž s nimi ani jisti, ani z jích pokolení žen a kuběn sobě brati nechtí, a pro rozdíl od jiných lidí místy žlutý tulbant a jinde, jako
• o   x'     r-.     -v v        ,       i 'li i Žlutý tulbant
v zemi Svate a v Egypte, červene vysoké klobou- nosí
ky na hlavě nositi musejí, všelijak pak křesťany
zoškliviti, prozraditi a sebe zvelebiti hledí. Pročež umějí tisíc
řemesel, jak by něco na křesťany vymysliti a je k vrchnosti do-
nesti mohli, takže každý křesťan, zvláště přespolní, jích se jako
čerta vystříhá. Ač jim Turci také ne tak lehce všemu (znajíc je
59
prvé dobře) uvěří. A potud o těch zrádcích židech nechťjest dosti povědíno.
Vyrozuměvše pak všelijakému dobrému zdání pana consu-la, také sme ho žádali za fedruňk k hoře Sinai, abychom se tam co nejdříve vypraviti a odtud zase navrátiti mohli, dříve nežli bychom křesťanské šífy, toho roku z Alexandrie odjeti mající, zmeškali.
I vypravoval nám o nebezpečenství té cesty, a zvláště o tehdejší Arabův s caloiery kláštera hory Sinai nevoli a nesvornosti, že tíž caloiery od Arabův obležení jsou a do kláš-Rozjímání       tera am- z n^0 zase žádný nesmí. Pročež nám o cestě k hoře ,.,   ,    ,      A,     A ,
Sinai radil, abychom te cesty zanechali, ani se na ca-
rovánu nebezpečili, že bychom se pro náve křesťanské obmeškali. Tovaryšstvo jakž to uslyšelo, hned se někteří ohlásili, že tam jeti nechtějí, kromě my dva, pan Černín a já, na rozmyšlenou sme sobě vzali, až bychom se něco gruntovněji na to vyptati mohli. A ačkoli sme toho i od jiných doslejchali, jak by nám nebezpečné bylo v tak malém počtu mezi houfy lotrův se pustiti, však nás vždy od předsevzetí našeho odvesti nemohli, abychom dostávše se tak daleko a jsouce hotovi, jakž říkají, ha ilpiede in staffa, ještě posledního vinše našeho vykonati neměli, podlé přísloví la osadia mucho aprovecha en las cosas dudosas, totiž že v pochybných a nejistých příbězích opovážení činí zkušení, a kdo se chřestu bojí, nechoď do lesa. Zvláště nemajíce se jaké ztráty peněz a statku obávati a mohouce všech svých věcí v Cairu až do navrácení se zase nechati, nebo smrt nebéře, kdež nic není. Protož na tom sme my dva zůstali, že bychom sami jeti měli, přece se tam vypraviti chceme. A hned žádali sme pana consula, aby nám dvěma tam dopomohl, že sme se na to rozmyslili, abychom se přece na tu cestu vydali. Kterýžto vida náš úmysl stálý býti, zakázal se nám, že druhého dne s námi k patriarchovi řeckému, kterýž v Cairu bydlí, sjíti a vedle správy neb rady jeho nás dále fedrovati chce. Což sme s velikou radostí a vděčností přijali, jemu z obědu i z laskavé té jeho k nám neznámým náklonnosti poděkovali a na ten čas od něho odpuštění vzali a do lozu-mentu nám od něho vykázaného odešli.
60
Ten dům byl v jeho moci a pro poutníky aneb kupce z náro-dův kjeho správě náležejících (o nichž sem výše
j i v *i\ • j ti   i °      j   i '       ji ' i- i Jací jsou d O-
doložil) jemu od Turkův i s druhým vedle toho, ; „.
/J J '      move v Cairu
v kterém sám bydlel, za peníze postoupený. Byl
veliký, všecken z kamene stavený a zpředu i zzadu do ulic z něho
se hleděti mohlo.
Jsou pak i jiní domové v Cairu na ten způsob, jako tento náš byl, staveni, totiž že o dvou i o třech podlahách na výš staveni jsou a střechy žádné nemají, než toliko hlínou aneb vápnem po vrchu obvrženi, a kteříž jsou přednější, ti olovem přikryti bývají, vnitř jsou komory vysoké a prostranné, ale v celém domě přes čtyry aneb pět jích se nenachází.
Uprostřed domu jde jako komín naskrze od spodku až nad nejvyšší podlahu po vrchu otevřený, obyčejně pěti neb šesti loket široký, netoliko proto, aby jim tudy světlo do vnitřka vcházelo, ale také aby vítr shůry do spodku pronikati a chládek čini-ti mohl. Jakož pak všelijaká chlazení vymejšlejí, buďto že pokoje své každého dne travou čerstvou potrušují, aneb vodu čerstvou několikráte za den na zem lejí. Ale mají také rádi uprostřed síně studnice neb cisterny, kteréž vodou napouštějí, aneb ji do nich nanesti dávají. Z těch se chládek po síni rozchází, při nichž oni rádi jedí i líhají. ^vCaľru Oken málo mají a tyjsou z barvených skel, tma- chládek činí vé a malé, neotvírají se, nežli jiné pod nimi nižší, kteréž toliko okenice dřevěné mají a nahoru co poklop se otvírají a podpírají. Lavic a stolů žádných tam neviděti, každý musí (portar il scagno seco) svou stolici přirozenou s sebou nositi.
Do takového tedy domu byli sme lozirováni, v   v, !      , ,o ,       .   , Hospodanase
v nemzto místo obyvatelův mnoho opic, brago- Cairu
nu, mořských koček a jiných potvor, kteréž tam consul sobě chovati dal, s jednim, který jích hlídal, sme našli a z počátku tomu rádi byli, domnívajíce se, že sobě jích kratochvílením a hrami v čas nešporní, nejhorčejší a k odpočívání tam obyčejný, chvíle ukrátíme, ale nahrazovaly nám to zase v noci rvaním a hryzením se spolu, s potvornými křiky po všem domě se rozlíhajícími, že nás dosti mrzely a k hněvu popouzely.
61
Pridal nám consuljednoho služebníka svého, kterýž naším
einkaufrem i kuchařem byl, a ten nás dobře od rozličného masa,
ryb a ovocí choval a chléb bílý pšeničný (neb tam žito neroste)
nám dával, kterýž obyčejně křesťanští pekaří Jaké sme opat-       . , ,   , T .   .     VM . ,
reníměli        pekou, a to za mirne peníze. Jako kupříkladu
šedesáte čtyry čerstvé limouny za jeden mejdyn koupil, fíkův, daktylův hromady, kromě hrušek, jablek, švestek a vína v hrozních, čehož tam nemají, leč co odjinud a obyčejně z Damašku po vodě přivážejí a velmi draze prodávají, že by zajedno prosté jablko několik limounů a jablek granátových rádi dali. Vína ku pití tehdáž sme dostatí nemohli pro zápověd tuhou od baši čwského, kterýž že byl z rodu a krevnosti Mahu-meta, proroka jejich, přísný regiment nad zákony jeho držel a sotva je panu consulovi míti dovolil. Však naposledy majíce k hoře Sinai vyjeti, přece sme se ho u jednoho Řeka doptali a na cestu dosti draho koupili, však mezitím vodu z Nilu pili. Když bylo k večeru, dobře sme dvéře zavřeli a závorou zastrčili, nevěříce té sběři nevěrné v tak velikém městě, v kterémž by se jích žádná vrchnost doptati nemohla.
Ráno 5. dne téhož měsíce přišli sme do K patriarchovi ^omu consula aons námi vyšel k patriarchovi pŕipľání šli řeckému, kteréhož sme však doma nenašli, neb byl do Alexandrie přede dvěma dny odjel. Pročež žádali sme jeho místodržícího, aby on jménem principála svého nám připsání k arcibiskupu hory Sinai v klášteře panny Kateřiny pod horou Oreb dal, což on s ochotností učinil a řeckým jazykem napsal, žádaje jích, aby nás dobře chovali a co nejdříve zase zpátkem vypravili.
Vracujíce se s consulem domu, jelo proti nám na pěkně vypravených koních a v drahém šatstvu přistrojených Turků deset, kteřížto, jakž nás dojížděli, hned proti nám
Neváznost y pruc|kém běhu hnali, nejinač než jako by nás turecka proti ...  , ....  A1 , , ;
křesťanům       poraziti chtěli. Ale consul a my za nim casne
sme z cesty na stranu ke zdi domovní uskočili, kdež oni také v okamžení své koně před námi zastavili a někteří semotam mimo nás je tumlovali a objížděli, velmi šeredně na
62
nás hledíce a ukrutné vzezření nám ukazujíce, až když uhléda-li, že jim žádné příčiny nedáváme, od nás pryč odjeli. Když sme se divili, že takové osobě, jako consul byl, to činiti směli, odpověděl consul, že mezi nimi byl jeden (kteréhož nám ukazoval, stáří okolo 17 neb 18 let a dosti krásný), kteréhož baše cairský zle užívá, a z té příčiny na něho laskav jsa, jemu ve všem folku-je a slavně jej chová. Pročež že pro baši netoliko on, ale i jiní turečtí oficírové ledacos jemu přehlídati musejí, ano že mu mnozí pochlebují, na službu hledí a skrze něho bašovi se zacho-vati chtějí.
Nebo mezi těmi pohany člověk mnoho sná-        _ VI v ,v   ,      v ,     Jľ   - ,   , Trpělivost
seti a mlčením premahati musí, vedle prísloví křesťanská chi ode, vede e tace, vivera sempře in pace, totiž kdo slyší, vidí a mlčí, mnohých neštěstí uchází. Leč by se všem zoškliviti chtěl, což by se stalo, kdyby pro takové příčiny každodenní a lehké vrchnost svou i jejich zanášel.
Když sme se zase navrátili, byl čas obědu, consul do svého a my do našeho lozumentu k němu se rozešli. Tu sme opět tovaryšstvo napomínali, aby se s námi přece vypravili. Ale nemohli sme při nich nic obdržeti, protože zvolili radu e meglior esser con-fessore che martyre, totiž lépe býti vyznavači nežli mučedlníky.
Po obědích šli sme k consulovi a žádali sme ho, aby nám tul-mače a velbloudy zjednati poručil, což on na se přijal a nám jednoho služebníka svého, mladého křesťana v Cairu rodilého a několika jazyků povědomého, ukázal, že ho nám chce propůj-čiti, aby s námi jel. Kterýž pro nás a sebe tři velbloudy zjednati, a co potřebí bylo od profantův, na cestu koupiti měl.
Poté vrátivše se do lozumentu, tu sme s těmi potvorami,
0 nichž nahoře dotknuto, a vyhlídáním z oken na ulici čas ostatní toho dne strávili. Nebo sme viděli veliký počet lodí malých
1 velikých jako dziermy po ulici na vodě se plaviti, kupectví vo-ziti i také na procházku semotam se voziti, a jak nám jistili, že tu v té ulici voda mnoho loket zhloubí jest a ta teče skrze město canali dělajíc, toliko toho času, když řeka Nilus
velká bývá. Když pak slunce zapadlo, tu teprva     Projizdky tu-J J reckepovode
sme projíždějící se Turky na lodech spatřovali,
63
pěkně připravené a křížem nohami složenými v kole sedící. Mezi nimiž hromady rozličného a povětří svou libou vůní naplňujícího kvítí bylo, a pohlédajíce nahoru do oken, muzikou, kterou s sebou vezli, sebe obveselovali s velikým svým zalibováním a naším tejným smíchem, jako by svině pískala a osel bubnoval. Jakž každý z kontrfektu té jejich muziky, co za harmonii býti musila, souditi moci bude.
Kontrfekt muziky turecké
Také sme toho dne i jiných, všelijakých věcí od lahůdek a ovocí, kteréž na lodech po ulicech města, kde canaly jsou, vozí, před domem dosti dostávali, toliko dvířkami, kteréž každý dům k vodě má, i náš pozadu měl, vyhlídali, a co sme míti chtěli, ukázali. Kde pak vody není, tu nosí v nádobách všech věcí k víře nepodobnou hojnost.
64
Dne 6. téhož měsíce vstali sme ráno vedle námluvy naší, kterouž sme před tim dnem s služebníkem pana consula a s budoucím naším tlumočníkem k hoře Sinai učinili, abychom na zámek cairský projeti se mohli.
Okolo hodiny na den přišel k nám dotčený tlumočník, a již--li bychom hotovi byli za chládku vyjeti, se dotazoval, a našed nás na sebe očekávající, vyšel s námi před dům a tu toliko zavolal na mukary, kterýchž hned několik párů s osly se prezentovalo. Nebo tam v každé ulici oslů, hovad mezkův a místem i koní osedlaných pohotově k projížďce s těmi, kterýmž náležejí, přes celý den množství po městě stojí a oznámíc, kam kdo chce po městě jeti, hned smluví a bez meškání jích užive; toliko aby, jako v Benátkách gondole, tak tu homar, totiž osla zavolal, hned jích mnoho jeden přes druhého k němu se hrnou, jej za šaty chytají, chtíc každý, aby na jeho hovado vsedl. Ač pak malí oslíkové jsou, však velmi pohodlní pro dobrý mimochod a lehké běhání, při nichž osláři jejich klusem pobíhati musejí. Sedla mají dobrá i uzdy, lepší nežli v zemi Svaté, o nichž v první knize psáno stojí.
Pan Černín tehdy a já s naším novým tlumočníkem vybrali
sme pro nás tři dobré oslíky a upřímo na nich
k,   i    . ľ i       ii    i'    ^i   r      vi   í.i    ,      rTojízdkana zámku jeli skrze dlouhé, pekne a několikeré   zýmek cairský
ulice, v nichž lidu rozličného množství veliké,
co by ho napral, plno bylo. Mezi nimižto naši osláři před námi
běžíce hlasem křičeli: „Dahry, dáhry" to jest: „Stranou", aneb
„ustupte", a plac nám ku projetí dělali, až sme za město vyjeli,
a tu hned k vrchu dosti vysokému, však nepříkrému, na němž
zámek stojí, jeli. Když sme před bránu přijeli, u ní sme z oslíkův
ssedli, je tu držeti poručili, až bychom se navrátili, a sami tří
toliko do zámku vešli. A nejprve dostali sme se na veliký plac,
okolo něhož bylo veliké stavení, tak trvám, že progvardie a mar-
štale pro koně. Na tom tehdáž mnoho velmi nákladně a pěkně
od pobitých a krumplovaných zlatem a stříbrem uzd, sedel, de-
kův, peří a jiných věcí, přistrojených arabských vysokých koní,
ješto služebníci drželi, bylo, nebo páni jejich při dvoře u baše
v radě byli. Přes ten plac šli sme bez překážky a přišli k jiným,
65
nízkým, sotva půldruhého lokte vysokým dveřům, chtíce skrze ty do hlavního placu, tu, kdež baše bydlel, vjíti. A vtom nenadále z těch dveří proti nám vystoupil jeden žid, kterýž našeho con-sula tlumačem byl, a zastaviv se před dveřmi, na nás co zděšený hleděl, a poznav nás, že bychom v ochraně jeho patrona byli, bez meškání na nás s hurtem udeřil a s hněvem se dotazoval, kam bychom chtěli jiti, a maje odpovědíno, že bychom rádi dvůr a residencí bašete spatřiti chtěli a sami se na procházku vydali. Takž on hned našemu vůdci velmi domlouval, že nás bez rady a vědomí pána svého tak všetečně do neštěstí
Nebezpečen-    uvesti směl, a abychom ihned, jestliže nám náše
stvi, kterez nas . / .
tam potkalo     svoboda milajest, odtud pospíšili, drive nezlí by
se Turci toho, že sme tu byli, dověděli, že bychom sic vězení neušli. Nebo že tu chvíli při dvoře někteří zprávu dávají, že v městě Němci a špehéři jsou, kteříž před lety v tažení polním v Uhřích byli a od těch jistých že jsou poznáni. Což my doslechše, mnohém spěšněji, nežli sme tam vešli, sklopivše hlavy, ven z zámku a poté pěšky dalekou cestou (strachem sebe necítíce) do lozumentu sme chvátali a horkem velikým i strachem zemdleni sotva sme ducha popadali, a teprv o dobrém poledni se navrátivše, dobře té rady chi non ha cuore, habbia gambe, kdo nemá smělého srdce, měj rychlé nohy, uposlechli. A ani tomu židu z vejstrahy nepoděkovali, ani se na osly náše neohlédali, jichžto páni nezdráhali se na nich za námi jeti a od nás doma záplaty žádati.
Když se toho consul dověděl, také nám toho nechválil, nýbrž pověděl, že by nás tam byl mohl skrze přátely a známé Turky fed-rovati, kdyby těch klevet nebylo. Však na to místo nás novinou dobrou potěšil, totiž že se doptal caravany, kteráž ve třech neb čtyřech dnech k Červenému moři tahnouti má, s kterouž že bychom bezpečně jeti mohli. Pročež abychom mezitím času užili, žádali sme ho, aby nám vůdce přidal, který by nás do zahrady císaře tureckého Matharea řečené, kde balsam roste, provodil, že bychom tam nazejtří sjeti chtěli.
Zámek v Caim       Abych pak zámku mlčením nepominul, co sem očitě v něm a při něm viděl a ostatek se
66
vyptal, tuto krátce o tom poznamenám, že jest veliký, nákladný a veselý, nebo leží na vrchu dosti vysokém, z něhož netoliko město, ale veliký díl Egypta spatřiti se může, v svém okršlku jako hrad Pražský s Hradčany míti může, vůkol jdou zdi a okolo nich mnoho bašt a věží starodávních bez příkopův, více křtalt dávající, nežli aby v čas války ostáti mohly. K bráně hlavní zámecké na vrch nahoru sou stupně dlážené a na díle v skále vytesané, po nichž volněji nežli na hrad Pražský s hovady ládovanými jeti se může. Vnitř domo- vystavený vé v prvním placu jsou pěkně a nákladně od mramoru a jiných barevných kamenův staveni, a jakž z jedné strany do placu hlavní stavení bašovo viděti bylo, v tom okna, dvéře a některé jiné vikýře ve zdi dílem musajckým z malých kouskův perlových matek, ebenového dřeva, křištálů, korálů, jaspisů, skel a mramoru obkládané a pozlacované byly. Vnitř pak, jakž sem slyšel, ku podivu nákladné a veliké stoky má vůkol velmi prostranného a šestnásobně plac hradu Pražského před Jeho Milosti Císařské kuchyní převyšujícího placu. V těch stocích pokojové drahým kamením a zlatem nadmíru ozdobeni jsou, zvláště jeden palác, z jehož stropu, aby mohli židé zlato a drahé kamení obloupiti, jednoho času 20 000 dukátů dáti chtěli, takže se předešlých žoldánů mamaluckých, kteříž to všecko vystavěli, sláva a bohatství z toho samého poznati může.
V tom pak placu vnitřním jest místo neveliké, mřeží dřevěnou ohrazené, v tom jest kámen místo sedadla, na němž Selim císař, když dobyl Cairu, nejprve z koně sstoupiv, se posaditi a té země jako panství svého se ujiti měl, od toho času to místo Turci ohradili a jako svaté u veliké vážnosti je mají.
V zámku není žádné vody studničné ani dešťové. Ale jest studnice hluboká a široká, z skály pod samým studnice zámkem při vrchu vytesaná, do níž se povlovně nákladná může dolů po schodech vytesaných (kteréž mají a hluboká okolo pěti set stupňův) k vodě jiti, a ta voda vede
se do ní po aquaeductu, totiž trubách kamenných, na vysokých prampouších přes tři sáhy nad zemí z štukového kamene vystavených, jichž do půlčtvrta sta jest a jdou od zámku až k řece na
67
půl míle malé české, kdežto od volův tažená, jistými koly a instrumenty (kterýchž kontrfekt doleji v zahradě Matharea položím) voda z Nilu do těch trub se podává a nalívá a odtud do té cisterny přímo teče, z kteréžto zase jinými koly nahoru se vytahuje a po trubách olověných a kamenných, kde potřebí, po zámku se rozděluje a vede.
68
Kapitola VIII.
O výjezdu našem do zahrady císařské, kde balsam roste, a co sme po navrácení se z ní v městě předsebrali
Dne sedmého měsíce října vstali sme všickni z tovaryšstva přede dnem, kdež k nám janičar od pana consula zjednaný přišel a nás do zahrady Matharie vésti měl a vlasky i francouzsky mlu-viti uměl. Jeli sme tehdy od lozumentu skrze město na oslích, jeničar s mukary napřed a my za nimi.
Když sme z města vyjeli, musili sme přes Tumlplac tumlplac veliký jeti, kdež Turci od starodávna sebe v rytířských činech cvičívali a ještě cvičívají, na němž sme veliké pokušení od Turkův, kteříž proti nám koně rozbodovali, oštípy a šípy k nám směřovali, snášeti musili, a kdybychom byli jeničara s námi neměli (pro jejichž podstatu a moc ve všech tureckých panstvích přednější i chatrnější Turci pokojně sobě po-čínati musejí), byli bychom se od nich s celou kůží nenavrátili.
Odtud sme jeli podál od Nilu, majíc jej po levé ruce, až sme do Matharie, jinač Almathrie, okolo 5 neb 6 mil vlaských přijeli, kdežto ves jest a v ní lusthauz někdejších žoldánův, dosti veliký a nákladně vystavený, i také dům aneb hospoda pro poutníky, kteříž z hory Sinai skrze pouště do Egypta s carovanou přijíždějí. Nebo takové právo tam jest, že žádný Arab nesmí dále přes Matharii do Cairu kupectví ani lidí vézti, leč chce svá hovada
69
propadnouti a sám se do vězení dostatí, takže ti, ješto přes pouště arabské fůry mají, tu v Matharii čekati a z Cairu sobě jiné zjednati musejí. Což pro nic jiného od starodávna nařízeno není, nežli že ta loupežnická, nepoddaná arabská chasa, kdyby se v houfích svobodně do Cairu dostatí měla, mnoho by zlého tam nastrojila, takže tam o ně nic nestojí.
To místo leží v pěkném veselém položení, kdež sme se nejprve k jednomu kostelíku aneb kaple dostali, vnově a pěkně na mustr vlaský vystavené, kterouž tehdejší náš consul francouzský na svůj groš rozšířiti a z gruntu obnoviti (neb na tom místě prvé jedna menší od pana Daniele Barbara, consula benátského, léta 1553 vystavená byla) dal. Kterýžto že jest bez dovolení
a vědomí vrchnosti to učinil (nemaje žádný Matharii™      křesťan té moci, netoliko aby měl kostel znovu
vystavěti, ale ani ho bez povolení a záplaty za to obnoviti dáti nemůže), do dvou tisíc tolarů pokuty bašovi dáti musil a sotva tou sumou většího nebezpečenství ušel, ačkoli ho předtím pokojně stavětí nechali a teprva po vystavení s ním o to činiti měli, a stavení ho stálo do 2 000, jakž nám sám o tom oznamoval.
Do toho kostelíka všedše, v něm sme čtverhrannou kašnu z štukového kamene do země vyzděnou, do paždí člověka hlubokou a plnou vody čisté, čerstvé a ku pití pohodlné spatřili, jakož směji pak s chutí pili. Tu vodu volové koly a korbelíky nahoru táhnou nedaleko odtud z jedné studýnky živé a pramenité vody a kromě té ve vší zemi okolní egyptské se nenachází. Od-kudž po žlábcích kamenných do toho kostelíka se vede a druhou stranou do též zahrady struhou teče a ji zavlažuje.
Viděli sme také v tom kostele kámen zazděný a znamenaný, dvou pídí zšíří, o kterémž pravili, že by měl býti ten, na němž Panna Maria s děťátkem Kristem Pánem, když pro strach He-rodesů do Egypta utekla a tu v tom místě bydlela, sedávati měla.
Jakož pak o dotčené studýnce, z níž se voda vy-Studnice, kde tahuje, pravili, že by z ní vodu měla pívati a v ní bydieľaMana Plénky děťátka právati; ano že na modlitbu její, nebyvší tu žádná voda předtím, ten pramen se
70
tu vyprejštiti měl, jakž tomu těch zemí křesťané nepochybně věří a o tom Breidenbach, Ioh. Tucher, Hans Werli von Zimber v svých putováních píší. Ale aby rodička Boží neměla míti hojnost vody ku pití, poněvadž od toho místa blízko řeka Nilus teče šetřícím to položení, zdá se věc k víře nepodobná býti, nýbrž že když tu jámu vykopali pro zavlažování zahrady, že se z Nilu tam voda táhla a táhne, patrně se poznává.
Odtud nás vedli k velikému fíkovému stro- Fík, v němž se mu, kterýž sám o sobě stojí a s několik sáhů    Panna Maria
v objetí jest. Na tom prý Panna Maria plénky       skryla a na ,        v,   ,   , r,,   v ,      v.j       , něm plénky
zavesovala a susivala. V temz strome jde naskr- _ ,
J veselá
ze pařezu díra jako rozpuklina, o níž jistili, že utíkajíc Panna Maria před těmi, kteříž od Herodesa, aby ji honili, vysláni byli, k tomu fíku se dostala a tak velmi ustala, že nikam dále nemohla, kterýž že se měl tak před ní rozpuk-nouti a ona že se v něm i s Jozefem skryla. Jakož pak kdo chce, skrze něj naskrze pro památku leze, i z nás někteří sme to učinili, a Turci lezou tolikéž, však z pověry, jako by tim mnoho zlého budoucího ujiti měli, a visí na tom stromě ustavičně lampa hořící. My sme ovoce jeho, protože tehdáž zralé bylo, také zakusili.
Toho fíku ovoce není takové jako jiných, ale menší a hrubě trpké a nelibé, jako by jablka planá proti štěpným jedl, jmenují se vlasky fici difaraón, totiž faraónové fíky. Strom slove latině sycomorus, egyptsky neb arabsky giumez, o kterémž výše doloženo. Přes celý rok plný ovoce bývá a v roce do sedmi i os-mikráte na něm dozrává, že se trhati může. Však to jest divné, že ovoce jeho ne z ratolestí, ani z větviček, ale hned od dřeva a pařezu vychází a roste.
Jest pak strom ten v těch horkých a suchých zemích svým lístím a stínem k největšímu pohodlí. Nebo listí má na způsob moruší velmi hustě rostoucí, kteréž pohodlný chládek dává, takže je v těch i jiných horkých zemích netoliko při domích ve dvořích svých, ale i v místech a na plácích obecních i v zahradách naschvále štěpují, aby se pod nimi chladiti a před horkem chrániti mohli.
71
Don Francisco Alvarez viag. delľEthiopia cap. 38. píše, že v království abissinském tak velicí a širocí jsou, že v jednom místě, Chaxum řečeném, v palácu královském na placu tak veliký vyrostl, že na jeho větvích podlaha kamenná udělaná a na ní dvanácte stolic kamenných mistrovsky tesaných pro dvanácte soudcův postaveno jest, kdež oni lidu audiencí dávají a soudy vykonávají.
Od toho fíku šli sme do pěkné štěpnice zdmi obhražené, do
kteréž nás zahradník Turek pustil, v té sme mnoho rozličného
u nás drahého ovoce, jako indiánských ořechů, limounů, po-
morančí etc, na stromích a jiných drahých bylin pěkně v zemi
rozsazených růsti viděli.
Poněvadž sem zmínku o indiánském ořechu
Vypsání učinil, něco tuto také o něm dotknu. Má kmen
stromu indián- , ,     ,       ,       , , .   , „
ského ořechu    vysoký, palmovému stromu nápodobný. Ovoce
má na stromě visící pod listím jako prostřední meloun aneb pštrosové vejce, po vrchu má jakousi kůru tlustou (z níž v Indiích koudel a provazy dělají), v níž jest zavřený, pod tou kůrou skořepina jest tvrdá a v té jádro veliké jako husí vejce, dobré sladké chuti a lepší nežli u nás vlaského ořechu. Z kůry dělají koflíky, jichž se nemalo v naších zemích nachází, a praví, že by proti šlaku dobře z nich piti bylo. O němž více vypisuje Mathiol. v herbáři a Hugo de Lintschot. Figura jeho taková jest.
Při jedné straně k východu jest jiná zahrada, nevelikými zdmi obhražená, v té od několika set let stromovíčko drahého a ve všem
světě vzácného balsamu roste, do kteréž nás za-
Obaisamu       hradník na žádnou prosbu, ani sliby, ani na
adrahemoleji      v .   ,v u», XT v ,
jeho přímluvu jenicara pustiti nechtěl. Nez toho nam
dovolil, že sme ke dveřům té zahrádky, majícím v sobě plno děr okrouhlých, a co by pěst do nich vlezti mohla, prostranných, naschvále k prohlídání udělaných, přistoupiti a tudy na to znamenité stromovíčko volně hleděti a dívati se mohli. Nebo bylo blízko dveří množství kříčků sotva lokte neb půldruhého vysokých, s ratolestmi jako husí pysk tlustými a listím zeleným, bazilice prostřední u nás nazvané bylině podobným. Dvakráte v roce nařezují se větvičky jeho u přítomnosti komisařův a lékařův
72
Strom indiánského ořechu
tureckých k tomu od baše vyslaných a tehdáž, když kape z větvičky, bílou šťávu má, po některých dnech dostane oleje barvy náze-lené. Potom bývá barvy nážluté a právě medové a tu za mnoho let zachová a ji nezmění. Prodávají ho do křesťanstva v hojnosti a najde se i v Praze, netoliko ratolesti, ale i olej i štáva jeho, v dobře spravených apatykách.
Aby pak každý vyrozuměti a tomu uvěřiti Diskurs, , , v      j      v, ,        , j   ,, , ,    ,   j. že netoliko
mohl, ze se do našich zemi dostáva, tento dis-      p   . v .
' ' v Egypte, ale
kurs o něm položím z příčiny mnohých psaní,    i jinde balsam
kteráž to jistí, že by nikdež jinde na světě nežli roste
73
v Egyptě, a to v dotčené zahradě býti a růsti neměl, ale že na omylu byli a jsou, níže z hodnověrných autorů to prokázati chci.
Pošel pak ten omyl z některých starých škrybentův, jako Theophrasta, Plinia, Solina, Serapione, Dioscoride etc., kteříž všickni psali, že by se jinde nežli toliko v Jůdstvu nenacházel. Odkudž majíc novotnější tu posilu, dále se na to neptali. Ale také do dalekých (jako nyní se děje) zemí nedojížděli i po nich totéž jistili, až když ho něco odtud do Egypta bylo přeneseno, psali o tom napořád, zvláště poutníci nábožní, že by v samé té zahradě a nikdež jinde nebyl.
Proti čemuž jsou jistí důvodové a na větším díle staří i no-votní historikové toho potvrzují (jimiž se každý spraviti může), že jest nikdy židovská ani egyptská země pravou a jedinou vlastí té drahé byliny býti nemohla. Nebo předně dotčení škrybenti, totiž Theophrastus, Plinius etc, sami dokládají, že jest se v zahradě neb ohradě královské s pilností choval, kdežto byliny přespolní a obzvláštní toliko se chovají, sice kdyby v té zemi se zploditi měl, všudy by ho těch časů hojnost byla.
Potom jest author jistý Iosephus lib. 5. antiq., kterýž píše, že za času krále Šalomouna královna z Sáby nejprve z Arábie Úrodné neb Šťastné bylinu balsamu darem králi s sebou přivezla a z té že jest se potom rozplodil.
Píší také Diodorus Siculus lib. 2. hist.,Strabo 16. lib. geogr., Pausanias lib. 9., že balsam v Arábii Šťastné a Sábě všech ča-sův v hojnosti rostl. Naposledy zkušení mnoho tisíc lidu každoročně z Cairu a odjinud do Arábie putujícího, kteříž je tam u velikém množství růsti, ano v Cairu nejednou v té zahradě vy-hynouti, jiné z Arábie přivezti a na to místo vsaditi viděli, toho všeho dostatečně potvrzuje. Jakož pak jistá věc jest, že tento nynější, kterýž sme viděli, léta 1575 z poručení baše cairského ve 40 štípcích přivezen jest.
A tak vedle spisův mnohých i ústního potvr-v Arábii zování roste v Arábii Felicis aneb Šťastné neda-
Urodné dosti * , /•        A' i     i i   ^ i
balsamu roste mesta Mečeni na jistých pahrbcích písči-
tých ve mnoho tisících kříčcích. Před časy že tak velikých handlův do těchto zemí z oněch krajin nebylo,
74
nešetrili ho a nerozplozovali sobě. Ale nyní že z něho veliký užitek mají, namnoze jej štípí, však s dovolením knížete z Mecchy, kterýž slove u nich seriph a Turkům poddán není, však s nimi věčné příměří má, pro pout, kterouž oni do jeho zemí vykonávají, tak také že z rodu Mahometova jest a jako posvátného pokolení. Ten moc a právo štípení ho prodává pod jistý plat, však aby s jeho vědomím potom prodáván byl, takže kdo ho z kupců koupiti chce, od něho dovolení míti musí. Pročež každého roku, když carovaná z Cairu do 20 i 30 tisíc lidu pospolu na pout k Mahometovu hrobu do Mediny a potom bytu jeho do Mecchy táhne, tam ho při cestě, kteráž mezi dotčenými pahrbkyArafat řečenými jde, dosti viděti mohou a s sebou ho do Cairu přivážejí, odkudž do naších zemí se dodává.
Každého pak roku posílá císař turecký seriphovi sukni zlatohlavovou, synům jeho, bratřím a nejbližším přátelům sto a padesáte tisíc dukátův darem a šerif jemu zase čtyry sta štůček indiánského nejtenčejšího kmentu a balsamu tři neb čtyry libry odsílá, bašovi kairskému jednu libru a hamiragovi (kterýž hejtmanem carovaný bývá) půl libry.
Z těch tedy příčin může se ho v Egyptě s potřebu za peníze koupiti a hrubě ho místo všelijakých jiných lé-
,   v . ,  v,    , • ,       ..v     ...  /   .w,    . Kcemuseho
karstviuzivajijakovnitr protijedu a těžkostem užívá nenadálým i jiným rozličným nedostatkům a zevnitř na rány, úrazy etc. Jakž to svědčí Alpinus, doktor vznešený, kterýž v Egyptě několik let byl, lib. de plantis Egypt, cap. 23., že za bytu svého tam jednoho benátského kupce znal, jemuž v hlavě rána kamenem až do kosti od Turka učiněna byla, že se mu téměř v jednom dni po tom balsamu zhojila. Také užívají ho proti bolesti očí, uší, kamenu, neplodnosti, mornímu nakažení a vráskům na tváři a jiným nedostatkům.
Ženy turecké a arabské bohatší, kteréž doma se zdržujíc krásné a bílé jsou, ty toho balsamu mnoho vypatlají, a to timto způsobem: chodí často do lázně a dob-       a * „ž^"jJ ře se v ní zahřejíc maží se po těle tim balsamem, kde chtějí pěknou hladkou kůži míti, a přece po mazání hodinu neb půldruhé na suše a v horku zůstávají, až by se do těla vtáhl
75
a dobře vetřel, potom jdou domu, nesmačejíce se do třetího dne ničímž ani otírajíce. Třetího dne jdou zase do lázně a maží se znovu předešlým způsobem a opět se nesplakují ani v lázni, ani doma, vždy třetího dne se znovu natírajíce, až do patnáctého dne počítajíc od začátku mazání. Potom před jinými věcmi namaží se olejem hořkých mandlův a poté zmyjí se vodou z bobů distilova-nou, a tak pěkné, hladké a právě hedbávné kůže dostanou.
Kdo chce více o něm věděti, k čemu a jak dobrýjest, item jak se má od falešného s pravým a nepomíchaným rozeznati, o tom viz Alpina v traktátu zvláštním de balsamo dialog, a Belloni lib. 2. obs. c. 39. Figuru jeho, jaký tam v Egyptě jest, tuto při-ložiti sem dal.
Po spatření všech těch věcí a davše zahradníku Turku na spropitné obrátili sme se zase do Cairu, kdež sme něco málo
Kontrfekt balsámu
76
po poledni se dostali a oběd hotový našli, k němuž sme našeho jeničara pozvali a s ním veseli byli.
Po obědích přivedl před dům jakýsi Arab s pacholaty na ře-tězích opice bracconi řečené, velmi veliké, a když se postavily na samé zadní nohy, prostředního člověka zvýší a sílou každého převyšující. Ty byly napřed co lvové chlupaté a nazad holé s dlouhými ocasy, barvy šedivé jako popelice a velmi pěkně vyrovnané chlupy, jako byje nejpěkněji sčesal, zvláště okolo tváře jako by naschvální štice vyhlazené měly, místa holá jako tvář etc, červené, jako byje tělnou barvou obarvil; měly náhubky přes tlamu, aby lidí nekousaly. Kteréž divné kratochvíle provodily s menšími opicemi, s os- Kratocnviine
i au        a   w    ■ -a- - hry opici
lem a s psem, jednoho na druhem jezděním, a oslové
skákaním, až i osel, na rozkaz jednoho Araba, s kloboučkem okolo, drže jej v uštech, chodil, a obcházeje všecky Turky a jiné tu přítomné, před žádným se nezastavil nežli přede mnou, aniž odšel, až sem mu koliks mejdynů do jeho čapky uvrhl, že mi s podivením bylo, že to nejhloupější hovado od těch tupých lidí ledačemus vyučeno bylo, proti přísloví ogn 'uno a suo modo, et li aseni al anticha, všecky věci svůj způsob mají, osel pak při svém starém způsobu zůstává.
Osmého dne téhož měsíce povědíno nám bylo, že baše z Cai-ru, kterýž přede dvěma měsíci z úřadu ssazen a ke dvoru do Kon-stantinopole citován byl, toho dne z města jeti a na cestu se vydatí má. Pročež pan Černín a já vyšli sme z domu, abychom se na jeho odjezd podívati mohli, a jdouce chvíli skrz několik ulic, vešli sme do jakési dlouhé ulice, v kteréž sme již lidu na koních i jinač po obou stranách očekávajícího na baši plno našli, že sme sotva prostředkem skrze ně projiti mohli, vždy šetříce, kde bychom na stranu za lid ustoupiti a pokojněji se dívati mohli. Ale čim sme dále šli, tim těsněji a více lidu bylo, anobrž že takovým způsobem až k zámku mnoho lidu býti musí, souditi sme mohli, a nedali nám nijakž mezi sebou stati, ani za ně sme se protlačiti nemohli, jakkoli často sme se o to pokoušeli. Ale strkali námi semotam, zuřivě na nás hledíce a jiní nám se posmívajíce, takže sme se zase zpátkem touž cestou, kterouž sme pracně a s posměchem prvé
77
šli, ještě s větší hanbou a nám noh podražováním i ušklebováním se na nás navrátiti musili, až sme se do jakés malé uličky, v kteréž tak mnoho lidu jako v jiných nebylo, uhnuli, že sme na stranu ustoupiti a ke zdem domu jednoho přijití mohli.
Do té když sme se s radostí dostali, pan Černín počal na předešlé nebezpečenství pozapomínati, ha avanzato li piedifuora delle scarpe. A nepřestávaje na tom, že na zemi stoje v pokoji všecko spatřiti mohl, dal se v lezení na jednu železnou mříži před oknem, od země člověka zvýší, na kteréž již prvé několik Turkův se drželo a stálo, mezi ty se přitiskl, a že mu to strpěli, počal, jak říkají, vejskati a se mně chlubiti, jaký fortel přede mnou míti bude. Ale byla po malé chvíli alegrezza dipan fresco, totiž radost z měkkého chleba, protože přišed jakýs Turek, potáhl pana Černína za nohu, veleje mu dolů slézti, což on učiniti a Turku svého místa nechati a se mnou zároveň stati musil. Když sme tu půl hodiny očekávali, počali vésti bašovy velbloudy Baše povo- a mezky nesoucí truhly a věci jeho, pěknými ba-íán jsa do        řevnými deky přikryté, a bylo velbloudů do pade-
Konstantino-       ... i o ,   v, v.        v ,  .  , ,   , ,
, , v satí a mezku do čtyřicíti, vzdy jeden po druhem pole slavné J J J ľ
z Caim vyjel kráčejíce. Za těmi jeli Turci po páru, drahým rouchem odění, na pěkně vypravených koních, okolo 120 osob. Za nimi šlo mnoho jeničarův s dlouhými ručnicemi po dvou, a bylo jich do mnoha set, kterýchž sme přečisti nemohli. Po nich jelo šest jeničarův na koních a za těmi sám baše v letech padesáti na znamenitém koni jel, maje na hlavě veliký zelený tul-ban, totiž zavití, protože byl z rodu Mahometova. Proti němuž Turci, když mimo nejel, z oken vyhlídajíce hlavy své skláněli a pacholata po ulicích křičely a zpívaly, tim jemu šťastnou cestu vin-šujíce. On naproti tomu k oknům každé strany se obracel a pravou ruku na prsy kladouc hlavu proti ním zase skloňoval, tim se s nimi rozžehnávaje. Za nim jelo jiných šest jeničarův na koních. Za těmi opět houf pěších jeničarův. Až naposledy mnoho koní povodních bašových jízdní vedli a závěrek houfu učinili.
Odtud sme se do lozumentu kjídlu obrátili a na rozkázaní našeho vůdce, mouřenína arabského, ještě toho dne na cestu k hoře Sinai všecky potřeby zhotoviti dáti i z města vyjeti sme musili.
78
Kapitola IX.
O putování našem z města Cairu k Červenému moři, do Pusté Arábie a na horu Sinai
Dne osmého měsíce října, zhotovivše se na cestu, došli sme k panu consulovi a při rozžehnání se s ním jemu naše peníze a všecky věci k věrné ruce svěřili a schovati dali, nevzavše s sebou nežli po třech neb čtyřech dukátích, toliko pro dání z nich almužny v klášteře pod horou Oreb. Kromě já bez vědomí všech, jakkoli mi praveno bylo, že se konečně na té cestě někde s Araby potkáme a od nich obloupeni budeme, přece sem dvamecítma cikynův, totiž dukátův, v tlustém nebíleném plátně na způsob opasku zašitých s sebou vzal a tim sem se přes levé rameno pod košili nejvýš opásal, mysle na to, kdyby se v nepřítomnosti naší consulovi od Turkův co přihodilo a náše věci k zmaření přišly, abych dokonce o všecko nepřišel. Pan consul povolal před sebe mouřenína Araba, velbloudníka našeho, jemu nás pilně poroučeje, aby nás v takovém způsobu ve zdraví zase přivedl, a dav mu polovici smluvených peněz, druhý díl až do navrácení se za sebou zanechal.
Potom, majíce oslíky zjednané, pan Černín, já a služebník pana consula, nám za tlumočníka na náš groš přidaný, okolo půldruhé hodiny před večerem i s potravami od biskotů, chleba čerstvého, sejra a něco málo vína sme se vypravili a cestou do
79
Matharie zpočátku jeli, až sme se nedojíždějíce tam na pravou ruku k východní straně uhnuli, od Cairu na čtyry míle vlaské vzdálí. Po levé straně viděli sme nedaleko od nás ležení bašovo, kterýž toho dne, jakž dotčeno, z Cairu vytáhl a mnoho pěkných stanuv rozbitých na způsob nějakého nevelikého polního ležení měl, kterýž toho úmyslu byl, aby na tom místě až do druhého neb třetího dne zůstal. My přece naší cestou sme jeli, až v samý večer do arabského ležení, kde caravana naše byla a náš mouřenín své velbloudy měl, přijeli, okolo šesti mil vlaských od Cairu. Kdež sme vedle stánku chatrného naše věci na hromadu složili a sami okolo nich sobě večeři s sebou přivezenou vyložili, jedli a mouřenínu také něco udělili a potom na modrácích (majíc každý z nás jednu s sebou) obalíc se do nich až do rána odpočívali.
To ležení arabské bylo, v němž jim nejblíže Cairu bydleti dovoleno jest, a tu sme viděli, že ženy, děti a všecko hospodářství místo stánků aneb chalup na holech do země vstrčených z tlustého plátna plachty aneb rákosy rozprostřené měly, a bylo jich množství tu bydlících, i náš mouřenín tu svůj byt, ženu i děti měl. A tak bych soudil, že to položení do dvou mil vlaských v sobě obsahovalo. Jaký v něm regiment byl, vyrozumí se do-leji, kdež o jejich životu a krajině obzvláštně vypisovati budu.
Devátého dne téhož měsíce, totiž v pátek den svatého Diviše, okolo dvou hodin sjížděla se na jisté místo Caravana        p^ iezenj caravana, s kterouž sme jeti měli až
se sjížděla, ^ g města k moři Červenému, a shromáž-s kterou sme '
jeti měli dilo se jí okolo 300 velbloudův, všecko obilím
naládovaných pro opatření pevnosti a města Suez. My tedy nemeškali sme své věci na náše tři velbloudy na-ložiti a sami se po jednom na každého na vrch posaditi a ven do pole vyjeti, kdež náš mouřenín před námi bosý v košili pasem širokým přepásaný kráčel a v ruce dlouhou hůl do dvou sahů, na konci s železnou špicí nesl. Odtud sme pomalu jeli až do dobrého poledne, a když se caravana zastavila, my také stranou dolů ssedli nedaleko od zátoky z Nilu vycházející a tu sme posnídali a vodou se na cestu opatřili. Mají pak tam místo soudkův,
80
flaší aneb jiných nádob kožené nádoby, zprosta z vytažených koží nevydělaných, tak jak je z hovada třebas ještě zateplá stáhnou, tyjináč nejsou připravené, nežli kde konce jsou, tu provázky zatažené mají a vody do nich naberouce zaváží vrchní konec a tak s srstí zevnitř obrácenou na velblouda přiváží.
Po půl hodině vypravili sme se za carovanou, směřujíce k východní straně, a tu sme již všudy po píscích a písčitých rovinách až do samého večera jeti začali. Kdež potom v píscích sme noc-lehovati musili a sotva travičky uschlé nasbírati mohli pro maličký ohníček, jimž by sobě člověk mohl kaši ohříti, totiž mouky do vody nasýpaje a to spolu smíchaje toliko málo pozahříti a tak místo lahůdky pojesti. Arabové pekli sobě chléb, o němž doleji psáti budu.
Dne desátého téhož měsíce hodinu přede dnem z stanoviště našeho nočního sme vyjeli a ten celý den trvajíce v nesmírném horku slunečném po píscích zahřitých a prach horký z sebe vyrážejících ustavičně až do noci jeli a tolikéž v písčitých místech noclehovali.
Jedenáctého dne téhož měsíce hodinu přede dnem sme vyjeli a proti východu cestou se brali. Poznávajíce pak, že carovaná ne tak spěšně táhne, jak bychom rádi chtěli, , v, v   ,       A   ,        , Sami sme se
dali sme s našim mouřenínem Arabem skrze   pustjij napred
tlumačejednati, aby se s námi z carovaný vytrhl bez camvany a napřed pospíšil, že mu mimo smlouvu rádi na spropitný přidati chceme. Neb nám k cestě naší málo času zbývalo do odjezdu lodí neb náví křesťanských z Alexandrie. Což on rád uslyšel a s námi samotnými, totiž třmi osobami a s tolika velbloudy, napřed se pustil.
I jeli sme velikými pustinami a písky, nic jiného nevidíce nežli nebe a zemi písčitou, takže se nám spravedlivě stýskalo a vedle přísloví chi aseni cazza, puttani mena e correper Vařena, non esce mai ďafano e dipena, totiž kdo žene osla, kurvu s sebou vede a po píscích vandruje, není bez různic a bez těžkosti. Tak my netoliko vády a nebezpečenství, ale i práce těžké sme zakusili. Abych pak o obojím něco dotekl. Když bylo okolo poledne, viděli sme po levé ruce jakous tureckou pevnost v píscích,
81
však od kamene čtverhranné vystavenou na způsob prostřední tvrze u nás, kteráž od města Suez do 5 mil vlaských leží.
V té pevnosti chová Turek soldáty pěší i jízdné, a to pro port u Suez, a jest místo bašty zemi egyptské z té strany od moře Červeného. Když sme pevnosti minuli, vyšli proti nám tří Turci a nás zastavili chtějíce, abychom jim peníze dali. My sme se jim vymlouvali, že žádných peněz nemáme a jako chudí že z almužny putujeme. Oni potom, abychom jim vína dali, že je u nás čijí, a dali se sami do staraní a kůže, v nichž voda TUrci našeho loyh, ohledávali, až vždy na dčbán vína, kterýž yína koštovali,   rákosím opletený byl, trefili, jejž sme hned od-
zehonam ,     .   ..   ,        / .       .,. ľ, ~, ,.
málo nechali vazati a jim ho podati musili. Ale nemeškali se dlouho, pili jeden po druhém tak spěšně, že se do vůle, až víc nemohli, napili i zežrali, a poté s veselou a pokojnou myslí od nás odešli. Však zisku nám na víně nechali, podlé přísloví dal robar al restituir se quadagna trentoper cento, totiž po loupeži navracováno bývá, když se co málo zanechá, jako by úroku z jednoho sta třiceti přijal, tak vzácné bývá, aneb naproti tomu místo hlavní sumy když někdo toliko urok s těžkostí dostává. Tak i tuto, když sme se jinač nenadáli, nežli že je nám všecko vyžerou a v čas největší potřeby nás o ně připraví, byli sme vděčni, že ho nám trošku zanechali, jako by je nám darovali. O jiných nebezpečenstvích doleji oznámím.
Největší pak těžkost sme nesli od horkosti toho písku, kterýž se nejmenší, jak vlastně latiníci aura, totiž libý větříček, jmenují, nahoru kopytami velbloudovými vyrážel a na nás padal co jiný nej subtilnější prach, že se nám zdálo, jako bychom v nějaké peci plné popela horkého byli.
Okolo nešporu jeli sme nedaleko moře Červeného, však až k samému sme nedojeli, jakož i města Suez na dvě míle vlaské stranou sme nechali, a vždy moře před očima majíc, až do noci jeli a tu se v píscích složili a našemu mouřenínu, jak velbloudům jisti dával a je opatroval, se dívali. Totiž sloze z nich břemena (k čemuž oni kleknou, protože jích žádný dosáhnouti nemůže) dal každému drobet bobu, asi s půl klobouka, a piti jim nic
82
nedal, takže jak sme z Egypta vyjeli, až do té chvíle nie nepili a také sme k žádné sladké vodě nepřijeli.
Dvanáctého dne toho měsíce vstali sme tři hodiny přede dnem a jeli sme dávajíce se na pravou stranu, totiž mezi východ a poledne, majíce moře Červené po pravé ruce vzdálí od nás tří neb čtyř mil vlaských. Ta cesta náše nebyla obyčejná, jakž náš mouřenín pravil, a proto se stranou z silnice s námi vydal, abychom obloupeni nebyli, nebo věděl, že tu při silnici Arabové své stanoviště mají, což nás potom, když sme zase zpátkem tou silnicí jeli, nechybilo.
Když se rozednívalo, přijeli sme k jakýms loužem, kteréž šlovou dvanácte studnic Mojží- studnic šových, v níchžto černá voda byla a tak smradla- Mojžíšových vá, jako u nás při hnoji bývá. Tou vodou náš mouřenín nás od mnoha mílí troštoval, a že ní pytle náše kožené naplníme, těšil. Když pak nám oznámil, že to ta voda čerstvá jest, velmi sme se lekli a jemu věřiti nechtěli. On pak netoliko nám o ní potvrzoval, ale ještě za svatou a velmi vzácnou vyhlašoval, že sme hned soudili, že musí býti ta, o níž se zmínka činí v pís-mích Starého zákona v 2. knihách Mojžíšových v kapitole 15. těmito slovy: Venerunt autem in Elim filii Israel, ubi erant duo-decimfontes aquarum et septuaginta palmae, et castrametati sunt iuxta aquas, totiž: I přišli do Elim, kdež bylo dvanácte studnic vod a sedmdesáte palm, i rozbili tu stany při vodách. O nichž se také v 4. knihách Mojžíšových v 33. kapitole připomíná.
Náš tedy mouřenín opravdově se k té vodě měl, velbloudy ní napojil, a to nejprve na vší té cestě, a sám také s chutí z jedné se napil. Potom se svlékl a do nej- smradlavá hlubší z nich, kteráž do půl kolenou zhloubí nebyla, se položil, aby se vychladil a svou cikánskou kůži obmyl, po kteréžto lázni také nádoby náše prázdné snímal, a do té vody se zase navrátě, v ní se posadil, a nemaje čim jiným, do koží hrstí vody nabíral a do nich kalnou a svým šplícháním, když se v ní koupal, pohnutou nalíval a nám ku pití přichystával. Tu každý může toho povážiti, jakou chut sme k takové vodě míti
83
a jak se ní občerstvovati mohli, ješto mnohý čtenář, čta tento diskurs můj o ní, mohl by sobě ji zoškliviti. My však když sme ten žert pravý býti poznali, na to sme se oddati a ji teplou z těch nevydělávaných koží piti rádi musili, zpomínajíce na povědění: Varonilmente suffre lo que la necesidad trae, abychom zmužilé srdce měli v tom, co nouze a potřeba dává. A nedivili sme se Tatarům, o nichž se píše, že v čas potřeby koňům svým žilu zatnou a teplou krev piti obyčej mají. Nicetas chroni. lib. 2. de reb. Manuelis imp., Niceph. Gregoras hist. Rom. lib. 2. Nebo ta nikoli tak nesmrdí ani pokažená nebývá, jako naše voda byla.
Pozdrževše se u těch nechutných louží za půl hodiny, jeli sme odtud a začali viděti před námi hory a vrchy skalnaté a holé, k nímž když sme se po některé hodině přiblížili, mezi ně sme vjeli a odtud až k hoře Sinai vždycky takové hory a vrchy skalnaté sme měli. Když pak noc byla, mezi skalím a pískem sme odpočívali a leželi.
Dne třináctého téhož měsíce vyjeli sme dvě hodiny přede dnem a měli sme velmi zlou cestu ten celý den, jako i ostatní
Skrze veliké ^ ^°^e ^ma*' Prot°že sme na větším díle z jedné pouště sme jeli   norv a skály jednak dolů a zase hned nahoru
anebo v údolích úzkých a po stezkách ostrých velmi nebezpečně jeli a nad námi hory na upadnutí visely, že strašlivé bylo ze všech stran na ně hleděti. Tu žádného stromoví ani trávy nebylo viděti, leč něco bodlavého a nehodného. Zeměplazů pak rozličných, hadů a ještěrek jedovatých množství bylo, a zvláště drakové velicí a někteří s křídly létající tam se zdržují, jakéž sem vycpané v Cairu prodávati viděl a jejich kontrfekt tuto přiložiti sem dal.
Viděli sme také po těch skalách běhati a skákati jakási velmi Gazelu pěkná a milostná zvířátka, srstí nápodobná
kamsikům, však rohy mají delší a rovnější nežli kamsikové a jsou něco menší i krotčejší. Ale snad proto, žejich tam mnoho nehoní a neplaší, jsou kjídlu chutného masa a jedl sem je v Alexandrii, šlovou pak vlasky gazelli, latině orix.
Tou cestou bez stavuňku až do noci sme jeli, a když kdo jisti chtěl, vzal sobě kus biskotu z pytle a jeda pojídal a na svém
84
Kontrfekt draka s křídly
velbloudu svou flaši měl, z níž se té smradlavé vody do vůle
napiti mohl. K tomu měl obyčej náš mouřenín, když se mu stej-
skalo jiti, že zastavil některého z velbloudův, kteréhož nejčer-
stvějšího býti poznal, a jemu návěští jistou řečí dav, k tomu ho,
že klekl, přivedl, potom naň vlezl a před námi ,.,
11 j    v j   i , Fekna jízda
ruce a nohy v hromadu pred sebe co opice slo- mouřenína
žíc a zadek proti nám obrátíc se posadil. Poté dal se v zpívání, a to z obyčeje starodávního, o kterémžto někteří píší, že to činí Arabové, aby velbloudům tím ochotnější chůzi učinili, a že vedle zpěvu, jak kdo rychle aneb nespěšně zpívá, velbloudy vycvičené mají, že tak spěšně aneb nespěšně kráčejí. Bellon. lib. 2. obs. c. 5.4. Ale náš začasté oběma konci píšťaly pouštěl, cantava da due parte, jako by žáby kukaly. Přesto jeho hřbet stejkal se s tváří naší, od něhož dosti smradu kozlového sme pocítili, až nás v oči čpělo, a to tak trvalo hodinu, dvě i více, že se přísloví naplnilo: Non semper violae nec semper lilia florent, že ne vždycky fiala a lilium květne, aby se k němu vonělo.
85
Dne čtrnáctého téhož měsíce vstali jsme tři hodiny přede dnem a opět ten celý den až do noci mezi vrchy a kamením bez odpočívání jeli a potom mezi skalím jako dobří eremitae spali.
Dne patnáctého vypravili sme se o půlnoci při měsíci, kterýž tehdáž plný byl a jasně svítil, pustinami a vrchy až do samého večera bez stavuňku sme jeli a tu k jakési louži smradlavé vody se dostali, v níž mouřenín velbloudy napájel a nám ji do kozích koží nabral, a odtud s námi dále jel okolo míle vlaské pro strach Arabův, kteříž tu blízko té vody v jeskyních a rozsedlinách skály se zdržují, aby přijdouce pro vodu nám nějaké těžkosti neučinili.
Majíce pak po tak veliké cestě od půlnoci až do samého večera trvající odpočívati, stala se nám překážka, že náš Arab nevěděl, kam dále nás vésti, a dokonce ani po slunci, ani po měsíci na dobrou cestu se vpraviti nemohl. Nebo na té vší
Přistrachové *v    . .   ,       -        i      x        , v
na poušti ces am stezkv' ovsem pak cesty, anobrz ani slepěji, po nichž by se poznati mohlo, že tu lidé putovali aneb hovada chodily, znáti nebylo a nebývá, a to netoliko proto, že tam nemnoho putují, ale že písek tak subtýlný a lehký jest, že nercili od nejmenšího větříčku pohnut, ale často od nesmírného horka jako pozdvihován bývá, nímž se hned všecky šlépěje zanesou. Pročež obyvatelé těch pustin ve dne sluncem a v noci měsícem strany cesty své spraviti se hledí a jiní poutníci caravanami a kupci compassem jako na moři se řídí.
Z té příčiny nemalo sme se ulekli nad tou nesprávou našeho vůdce a veliký strach na nás přicházel, zvláště kdybychom zavedeni byli, abychom tu bídně hladem (jakž se to jiným poutníkům před námi trefovalo) zahynouti nemusili, aneb abychom naschvále od toho lotra mezi ty loupežníky Araby uvedeni jako do léče do věčného zajetí aneb k prodaji divokým národům vydáni nebyli. A zvláště dal se nám v podezření, když od nás v noci do hor odšel, tim úmyslem, aby některého Araba k ukázaní nám cesty pohledal, a my jinač nemyslili, nežli že tu své náhončí shledává, aby nás obloupili, a vždycky jsme se, jak se co nejméně chřestlo, lekali a Pánu Bohu poroučeli a již všeho oželeli, chtějíce raději hrdla svá ztratiti, nežli těm zhovadilým národům v moc a poddanost přijíti. Tak tedy, majíce spáti, ani oka sme
86
zavřití nemohli, ač se pak po třech hodinách k nám s jedním Arabem zase navrátil a při nás oba bezpečně se položíce spali. Však přece sme mu nevěřili, domnívajíce se, kdyžť jest jednoho našel, žeťjest jich také více shledati mohl a snad že pro lepší vyšpehování nás tento s nim přišel. Až když bylo ráno 16. dne téhož měsíce, v pátek na svatého Havla, vidouce, že se k cestě mají a dvě hodiny přede dnem nás vyburcovali, tu sme se poněkud v dobré naději ustavili, však nedokonale, obávajíce se, aby snad některého místa fortelně neopanovali a nám cesty neza-stoupili. V kterémžto strachu jeli sme největšími horami a nej-horší cestou až k nešporům, a tehdáž zahlídli sme skrze údolí klášter svaté panny Kateřiny, kdež sme teprv všeho strachu pozbyli, Pánu Bohu z jeho milostivé a božské ochrany a pomoci děkujíce, že se nám beze vší zlé příhody šťastně k tomu místu tak žádanému dopraviti dáti ráčil. A nepotřebujíce víc toho najatého Araba a poznavše to, že nás dobře vedl a ochotný byl, dali sme mu na dobré spropitné a k tomu něco biskotův, neb byl hladovitý pacholek, a pokojně sme ho od sebe propustili.
Po půl hodině dostali sme se před klášter, a ssedše dolů z velbloudů, přede dveřmi náše věci sme složili a na klášter zatloukli, žádajíce do něho puštěni býti.       Příjezd do
I vyhlídli k nám mniši řečtí kaloieři přes zdi do-
J ľ sv. panny
lův a nás se vyptávali, kdo sme a odkud jedeme Kateřiny etc, načež jim náš tlumočník zprávu dostatečnou dával, s tim doložením, že psaní od patriarchy z Cairu s sebou neseme, z něhož všemu vyrozuměti moci budou. Oni pak nám naposledy takovou odpověd dali, abychom malé strpení měli, že jak se Arabové rozběhnou, nám rádi otevřití chtějí. Nebo v tom čase, co sme tloukli a spolu mluvili, sběhlo se k nám mnoho Arabů s ženami a dětmi a ti na nás zevlovali. Mniši pak jim nic nevěřili, protože s nimi v nějakém nedorozumění byli, takže málo dní předtím šturmovali ke dveřům klášterním, a nemohouce jích pro sílu jejich (nebo závorami velikými dobře opatřené a železnými tlustými plechy obité byly) dobyti, chtěli je vypáliti. Ale že mniši vnitř hasili, nic dovesti nemohli, však znamení toho všeho patrné pozůstavili. Obávali se tehdy mniši,
87
kdyby nám otevřeli, aby se oni s námi tam nevetřeli aneb dveří nezaskočili.
Ti pak Arabové odtud se také odjíti nestrojili, až v samý večer, nevím, z jaké příčiny, přišli mezi ně dva jejich hejtmane, capi od nich nazvaní, kteříž všemi Araby okolo hory Sinai vládnou. Ti když k nám přišli, byli od nás žádáni, aby ty jiné odtud vypravili, že na spropitné míti budou. Což oni nemeškali učini-ti, a toliko něco málo v svém jazyku zkříkli, hned se to množství préč odtud bralo, že ti sami dva capi zůstali. Pročež nám mniši otevřití nemeškali a nás ochotně a přívětivě do kláštera přijali, s velikou naší radostí, že po tak velice těžké a nepřístupné cestě jako k dobrému portu sme se dostali, a zvláště mimo obyčejné putování v těch zemích do 400 mílí vlaských, Jak jest daleko   naších 80 velkých z Cairu, co jiní ve dvanácti
SinaT"kh°re nek třinácti dnech sotva vykonati mohou, my v osmi dnech s pomocí Boží, totiž od 8. dne měsíce října až do 16. téhož měsíce sme ve zdraví bohdá s dobrou pochvalou vyřídili, proti přísloví: Veggiar alla luna e dormir al sole non fa ne pro, ne honore, totiž že kdo při měsíci jezdí a na slunci spí, prospěchu ani cti žádné z toho nemívá. Ješto sme téměř vždycky při měsíci jeli, a nevyspavše se v noci, třebas v největší horko slunečné jedouc, vyspati se musili. Z čehož Pán Bůh pochválen buď.
88
Kapitola X.
O příjezdu našem do kláštera svaté panny Kateřiny pod horu Sinai a co tam dále od nás předsevzato bylo
Když sme do kláštera skrze dvoje pevné dvéře vešli, kteréž na způsob malých vrat veliké udělané byly, vyšli proti nám někteří mniši caloieri a jeden z nich vlasky k nám mluvě nás jménem arcibiskupa svého vítal a poté, majíce sobě od nás poděkování učiněné, vedli nás jakýmisi schody nahoru
a tam nám lozument náš vykázali, totiž komo-   Jakýsme mě,i ,   ,       !     i v,   , ,o ,   .     ••     , lozument ru prázdnou, bez lozí, stolu, lavic a jiných po-        v kláštere
třeb, toliko zídky jakési od kamene a cihel na
slunci sušených, do paždí zvýší a pěti čtvrti lokte zšíří, při
zdech přistavené pro líhání byly, ale ani slámy, ani modrací na
nich nebylo.
Ten caloierbyl nám k rozmlouvání přidaný a s námi se dobře snášel a hladem, žízní a horkem zemdlené brzkou večeří těšil, s kteroužto že dlouho od nešporů až do večera prodlívali, jinače sme nemyslili, nežli že tim lepší bude, a k ní jsme se s chutí chystali. Když pak čas večeře přišel a nám o tom oznámeno bylo, kdož jest raději a ochotněji k ní chvátal jako my; pročež ukázali nám do refectorium svého, o některý stupeň nížeji, nežli naše komora byla, a my se tam za stůl zasadili a k nám dva jiní caloieri přisedli, majíc každý z nás před sebou po talíři dřevěném a pecník
89
Jakou nám chleba černého nevypeklého. První dání přinesli večeri dali. n^m na m^se Syrový u voc|ě rozmočený, na Bob syrový ,      ,      v,,,        v , ■
způsob u nas pucalky mocene a neuprazene, jakýž náš mouřenín svým velbloudům dával. Toho zakusíc, nemohli sme pro jeho hořkost a odpornost jisti, a jakkoli nechutný chléb byl, raději sme ho uštipovali a v uštech žvejkali, očekávajíce na něco lepšího. Potom dali dvě konvice na stůl, k nímž sme tim ochotněji sáhli, domnívajíce se, že v nich dobré víno najdeme, abychom po něm síly nabyli a sobě zase žaludky po té smradlavé vodě napravili. Nebo tim méněji sme ho z CairuvzaM, majíce za to, že ho tam konečně v hojnosti dostaneme, ale bylo husí víno a o jiném nic věděti nechtěli. Druhou krmi přinesli jakési ryby
syrové z Červeného moře, toliko že na slunci su-
Ryby na slunci    v    ^ 11     -    ju^.-     ix-      , w
v   , sene byly, nápodobné tem, kterez u nas Matky
susene j j->    r > j
Boží ryby a jinač piatej sy nazýváme. Můj tovaryš s tulmačem z velkého hladu jedli je s ochotností a ukusovali jích velmi těžce, že sobě zuby vylámati mohli, ale já sem jích ani koš-tovati nechtěl, nýbrž rozuměje tomu, že to poslední krmě byla a počínali sklízeti z stolu, žádal jsem za kus sejra, abych tim, ca-seus et panis sunt optima fercula sanis, totiž sejrem a chlebem, nejlepšími a zdravými pokrmy zavřel. I přinesli ho malý kus, kteréhož jakž sem okusil, jinačejší chuti a barvy mi
Sejr takové §e nezc|ál nežli jako u nás mejdlo bývá, a podnes chuti jako . .     , .'   ,   \     n        J  ,   J       v   , .
u nás mejdlo     JeJ za takovy mam. Pro secunda mensa, místo
ovoce, pozdrželi nás rozprávkou, až když sme již vyvstati chtěli, poslal nám arcibiskup na přivítanou zvláštní poctu, totiž konvičku malou z daktylů páleného vína a našemu z droždí pálenému nápodobného, toliko že tak silné nebylo.
Tu nám přidaný mnich dal přinesti porcellanu, a do ní málo toho páleného naliv, k tomu vody z konvice přilil a poté nám připil a my jeden druhému, až sme to pálené všecko vypili. A hned sme poděkovavše z večeře odtud vyvstali, na tučnou polívku nenaříkajíce, zvláště já, kterýž sem ani toho sejra užiti nemohl. Z čehož každý souditi může, jaký sme nocleh s prázdným žaludkem míti mohli, podlé přísloví chi va in letto senza cena, tutta la notte se remena, totiž:
90
Kdo se s večeří chybívá, nepokojnou ten noc mívá. Sedmnáctého dne téhož měsíce ráno, vstávše tím lehčejší, po cestě sme odpočívali a kostel, káply, a co v nich bylo, spatřovali, zvláště spatřili sme množství jmén osob z rozličných ná-rodův, kteříž tam byli, a některých erby vyryté, rejsované i malované po stěnách.
Potom pak žádali sme caloierův, poněvadž Kaioieři po-náš intent a přední úmysl jest, abychom horu   vinni poutníky
Sinai a jiná místa v Písmích svatých vznešená     provazeti na
místo svžitá
i svatá spatřili, pro něž že sme se na takovou nebezpečnou cestu vydali. Z té příčiny aby nás vedle obyčeje starobylého z prostředku jejich dva provedli, a dá-li Pán Bůh, hned dne zejtřejšího taková místa nám volně ukázali. Oni zase nám odpověděli, že to arcibiskupu svému oznámiti chtějí, a po malé chvíli přišedše od něho, nám, abychom k němu přišli, že nás za to žádá, pověděli. K kterémuž jakž sme přišli, místo jiného pozdravení a promluvení toliko nám ruky podal
a zase od sebe propustil. Však potomně uradiv Jak nás
,   .    / •   • j i   ^ -x- -   •• arcibiskup
se s svými caloieri, dal nam oznamiti, zejim přivítal
v čerstvé paměti zůstává, kterak s poutníky po místech svatých choditi povinni j sou. Ale na ten čas že o tom dobře víme i sami na díle toho povědomí jsme, v jaké oni nevoli s Araby okolními zůstávají a pro ně z kláštera vyjiti nesmějí. Z té příčiny abychom jim nic zlého nepřáli, nýbrž poněvadž některé své náchlební a poplatní Araby u sebe v klášteře mají, z těch dva že nám přidají, a ti to vše, což by caloieri mohli uči-niti, nám dostatečně že ukáží.
Podlé čehož vidouce, že jinače býti nemohlo, na tom jejich zakázaní sme přestátí musili a již k času rannímu celý den (abychom tim volněji tu celou obyčejnou pout v témž dni vykonati mohli, ješto jiní před námi ji sotva ve dvou dnech vykonávali) zásobili sme se chlebem, těmi suchými syrovými rybami a tim nechutným sejrem; vody sme s sebou nevzali, protože směji tam dostati mohli, a tim časněji po takovém pankétu, jakýž jsme prvního dne měli, na odpočinutí se odebrali.
91
Kapitola XI.
O vyjití našem z kláštera svaté panny Kateřiny na horu Oreb, Sinai a horu svaté panny Kateřiny a co sme v těch místech pamětihodného spatřili
V neděli po svatém Havle, to jest 18. dne měsí-
Počátek chůze
na horu Oreb    ce   na> vyšli sme my ^va poutníci, náš trucel-man a dva nám přidaní Arabové tři hodiny přede dnem ven z kláštera a byli sme tiše a s strachem caloierů vypuštěni.
I počali sme jiti k vrchu nahoru po levé ruce, Arabové napřed, po jakýchsi kamenných a širokých stupních, tak naschvále místem v skále vytesaných, místem položených po vší hoře Oreb, od starodávna tak nazvané (po kteréž až na vrch té hory těch stupňův do některého sta jest, a jakž někteří počítají, na tisíce, a zvláště Jan Tucher v knize putování svého do 7 000 jích pokládá), a tak potmě jdouce jinače jsme nemyslili, nežli že o nás žádný nezví a nás tak ráno Arabové se nenadějí. Ale že měli ostražité psy, kteříž hned zdaleka na nás štěkali, a páni jich naschvále blízko cesty na nás číhali a leželi, nemeškali k nám tři capi arabští (a to ti, ješto prvé příčinou byli nás do kláštera vpuštění) se připojiti, a že nás chrániti chtí před jinými svými Araby, nám připovídali. Kterýchžto zprvu jsme se ulekli a jích nevelmi vděčni byli, ale potomně poznavše k nám jich dobrý úmysl a platnost naší, byli jsme jim rádi. Oni pak pro
92
ten některý peníz tím ochotněji nám na službu hleděli, zvlášť měvše toho již vnadu při našem vchodu do kláštera, a tak nás budoucně více užiti hleděli, dle přísloví el dia siguiente es dis-cipulo del precedente, to jest: den předcházející jest zkušením dne následujícího.
Těmi tehdy stupni a v tom tovaryšstvu kráčejíce vždy nahoru s velikou těžkostí, netoliko pro mrákotu, kteráž mezi těmi horami měsíčné světlo nám zastiňovala, ale také pro mdlobu z náramného vedra, sotva sme   Studnice vody
došli jedné studnice čerstvé, čisté a chutné uerstľfnu J ' nore Oreb
vody. U té sme se poobčerstvili a od caloierův,
jak jest na tom místě pošla, po navrácení našem se vyptali,
o čemž málo níže oznámím.
Potom sme zase výše vstupovali a přišli Kápla Zjevení kjedné kaple, na větším díle rozbořené a nazva- se Panny né vlasky capella della Madonna, Sancta Maria Marie Apparita, to jest kápla Zjevení se Panny Marie.
O kterémžto zjevení nám caloieň zprávu dá- Původ té káply vali, že se stalo, když jednoho času v klášteře svaté panny Kateřiny a vůkol něho tak mnoho hadův a žížal jedovatých bylo, že se pro ně z kláštera vystěhovati myslili a před odchodem svým, chtíce ještě jako na volete všecka místa svatá okolní zchoditi a s nimi se rozžehnati, že jsou tam s procesí se brali, a navracujíce se zase z té pouti k klášteru (aby z něho relliquias, totiž svatých a světic kosti, a jiné své věci vynesti mohli), vtom že sejim na místějistém blahoslavená Panna Maria ukázala, a aby v klášteře pokojně zůstávali, je napomínala, a že napotom od týchž žížal aneb hadů bědováni a trápeni nebudou, tim je bezpečila a potom že by před nimi zmizeti měla. O čemž když caloieh pochybovali a mezi sebou rozjímali, jaké by to vidění bylo, dobré-li čili zlé, i oddali se na modlení. Po jejichž potom modlitbě na důvod, že by na témž místě toho vidění voda čistá studená, nikdy tu předtím nebývalá, uprostřed nich se vyprejštila a posavad zůstává studnice, o níž sem málo výše zmínku učinil, že sme k ní nejprve přišli. Vedle kteréhožto předpovědění, když se ty žížaly ztratily a zmizely, že jsou na
93
památku dotčenou kapiu vystavěti dali. Ale od Arabův a Turkův, kteříž někdy valněji k hoře Sinai putovávali nežli nyní a u té studénky se chladívávali, ze zlosti pomalu rozbírána a kamení z vrchu dolů rozhazováno bylo.
Odtud šli sme vždy výše až k jedné bráně, Bráľa' skr,ze,    od jedné klauzy z skály až k druhé sklenuté, však
niz zadný žid J J J
projiti nemůže ®ez vr^ a^e znáti bylo, že někdy zavírány bývaly, aby každý k místům těm nemohl, leč by těm, kdo toho moc měl, úplatek dal. O té nám zprávu dávali, že skrze ní žádný žid nekřtěný projiti, a proto ani na horu svatou dojiti nemůže. Toho mnohé příklady nám vypravovali, ano že jsou se mnozí židé nacházeli, kteříž v oděvu poutníčkem a pod zástěrou křesťanského jména skrze ní s jinými křesťany projiti usilovali, ale (prý) nadarmo. Nebo musili se přiznati, omámeni jsouce strachem, že vídali kříž dřevěný prese všecka vrata zastavený, pro nějž jim nebylo možné projiti, než tu se zjevovati musili, že židé jsouce, žádostivě ta svatá místa spatřiti chtěli. Pročež někteří že se u studénky dolejší pokřtiti dávali a potom bez překážky tam docházívali.
Jestližeť tak jest, vpravdě jisté znamení hněvu Božího proti ním i v té částce znamenati by se mohlo, že Pán Bůh ani té památky tak slavných skutkův svých, jim někdy prokázaných na těch místech, příti neráči. Ješto jistá věc jest, když kjiným místům svým pamětným putovati mají, žeťby ovšem k hoře Sinai, na níž Zákon jejich předkům vydán, Bůh v moci své a zázracích vídán byl, u velikém počtu a často putovati se snažovali.
Od té brány šli sme něco málo výše, vše po hoře Oreb, až sme přišli na rovinu obdloužnou a neširokou, a tu sme teprva horu Sinai uzřeli. Nebo z kláštera po vší cestě nahoru pro horu Oreb ji nebylo viděti.
Po té rovině šli sme k jakýmsi zdem nízkým ap a  íase     a pUStým? kdež že by prvé kápla Eliáše proroka, nazvaná capella Heliae prophetae, býti měla. Mezi ty zdi dvířkami malými sme vešli a vnitř poznali po přehrazených zídkách, že tři kapličky pospolu býti musily a v jedné jest jeskyně malá, v níž Eliáš prorok bydlel. O němž toto se nachází
94
v 3. knihách Královských v 19. kapitole: Když utíkal před Acha-ba krále manželkou Jezábel (kteráž se byla zařekla, že o jeho bezhrdlí stati chce, protože příčinou byl zamordování Baalo-vých kněží na hoře Carmel), že přišel na poušť jednoho dne, a pod jalovcem se posadiv, žádal sobě toho, aby umřel, a poté že usnul v stínu jalovcovém. V túž chvíli anděl Boží dotekl se ho a řekl jemu: „Vstaň a pojez." On pohleděv vůkol a aj, v hlavách jeho podpopelný chléb a nádoba vody, i pojedl a napil se a opět usnul zase. I navrátil se anděl podruhé a dotekl se ho, řka jemu: „Vstaň a pojez, nebo dlouhá cesta nastává tobě." Kterýž když vstal, jedl a pil, i šel, posilniv se tim pokrmem, čtyřiceti dní a čtyřiceti nocí až na horu Boží Oreb, a když tam přišel, bydlel v jeskyni. A aj, stala se k němu řeč Hospodinova: „Co tu děláš, Eliáši?" Kterýž odpověděl: „Velice sem horlil pro Hospodina, Boha zástupův, nebo opustili smlouvu tvou synové izraelští" etc. Řekl Bůh: „Vyjdiž a stůj na hoře před Hospodinem." A aj, Hospodin šel tudy a vítr veliký a silný podvracující hory a rozrážející skály před Hospodinem, ale nebyl v tom větru Hospodin. Za tim větrem zemětřesení, ale nebyl v tom zemětřesení Hospodin. A za zemětřesením oheň, ale nebyl v ohni Hospodin. A za ohněm hlas tichý a temný. Jejž když uslyšel Eliáš, zavinul tvář svou pláštěm svým a vyšed stál u dveří jeskyně. O čemž, co s ním Bůh mluvil a kam mu odtud jiti velel, v též kapitole se nachází.
Od toho místa šli sme po rovině až k vrchu Sinai, samotnému co homole, na kterýž sme s velikou prácí po kameních a špičatých skalách lézti počali, však brzo zpočátku ukazovali nám v kamení a samorostlé skále kopyto velbloudovo, vytlačené aneb vytesané, jako by v hlíně vy- vefb"loudaPpcľ tisknuto bylo. O něm naši Arabové nám vypra- hanův svátost vovali, že jest odtud Mahomet po rozmlouvání s bohem svým do Mecchy jeti a stěhovati se strojil a to na znamení a památku jeho tu někdejší přítomnosti od svého velblouda, na němž jeti měl, zanechal. A proto u veliké vážnosti od pohanův jest, i naši Arabové s velikou nábožností je líbali a svá čela o ně otírali. My sme se ho ani nedotkli, ale šli sme výše k vrchu nahoru, až sme vždy po častém odpočívání na něj
95
vylezli a tam na kamení se posadili, i slyšeli sme nedaleko nás veliké dusání a kamení dolů z vrchu válení, že sme se nad tim pozděsili. Ale Arabové nám pravili, že zvěř cazelli před námi „   ,,utíkají. Vtom sprchl čistý čerstvý deštíček, kte-
Prvnidest, co J r j j >
sme z Benátek réhož sme ani nejmenší krůpějičky, co sme vyjeli z Benátek vyjeli, na té vší cestě, až právě teprv
tu, neviděli a neměli, kterýž však ani prachu ne-promočil a dlouho netrval.
Na té hůře našli jsme čistý plácek a na něm vrchu ho ^ kapličky, jednu křesťanskou a druhou tu-
Sinai řeckou meschitu k straně západní. Arabové
měli klíče od naší káply, při níž byly železné dvéře, a dali jim je caloieh, aby nám otevřeli, což nemeškali učiniti, a sami do své meschity k modlitbám vešli. My pak tak potmě (nebo ještě nesvítalo) v naší sme se modlili a poté očekávali, až by se rozednilo, pro lepší spatření míst na té hoře. Když den byl, viděli sme v tom kostelíku plno jmén poutníkův hrudkou, uhlím napsaných i jinače vyrytých, ale jiného nic obzvláštního v něm nebylo, nežli při levé straně zdi, když se do
něho vchází, musí se lézti pod jakousi skálu Moj^šova do" dolů, jako do jeskyňky malé, v ní jest vytisknu-skáiy vytištěná      ce^ý hřbet, hlava, ramena až do pasu, jako by
z hlíny forma byla udělaná. Když sme tam slezli, kladli sme náše hřbety do té formy a dobře se trefovala každému z nás, velikému i malému jednostejně. Bylo nám praveno, že by to místo býti mělo, o němž psáno stojí, když Mojžíš svatý žádal viděti slávu a tvář Boží, že mu řekl Hospodin: „Ecce, est locus apud me, et stabis supra petram; cumque transibit gloria mea, ponam te in feramine petrae et protegam dextera mea, donec transeam; tollamque manům meam et videbis posteriora mea," totiž: „To, hle, jest místo u mne a staneš na skále, a když půjde sláva má, postavím tebe v rozsedlině skály a zakryjiť tebe pravicí mou a uzříš hřbet můj, než tváři mé viděti nebudeš." Exod. cap. 34. Mojžíš tehdy že jest tu figuru hřbetu svého, jak jest se přitisknouti musil z bázně pro tehdejší přítomnost Boží, zůstavil.
96
Ten kostelík jest od kamene stavený a velmi veselý. Od toho sme šli asi patnácte krokův k tureckému meschitu, při němž sme našli jeskyňku pod zem jdoucí, jako nevelkou jámu, v níž prý Mojžíš 40 dní a 40 nocí postiti se měl, jakž opravdového jeho postu vypsání se najde v 2. knihách Mojžíšových v 24. a 34. kapitole.
Turci pak, majíce Mojžíše za zvláštního proroka, odjali tu kaplu křesťanům, kteříž ji byli vystavěli, a k svému modlářství ji obrátili, v ní modlitby své konají, jinač nesmejšlejíce, než že tu Mahomet s Mojžíšem se shledal a o zákon, jejž Alcoran jmenují (o němž doleji psáti budu), rozmlouval, jako by způsobem Zákona Božího na té hoře jim vydán byl. Odtud nevel-
Cisterna
mi daleko po straně byla cisterna, v kteréž sme Mojžíšova
vodu čerstvou našli a z ní pili, jmenuje se cisterna
Mojžíšova, že prý z ní, když často na hoře bývati musil, pijíval.
Ten vrch Sinai jest velmi vysoký, okrouhlý a nepřístupný, a jakž Adrichom. in Pharan num. 92. píše, že jest měl několik tisíc stupňův vytesaných aneb položených, kromě kde se volněji a rovněji chodilo, kdež žádných nebylo potřebí. Viděli sme z něho moře Červené, však ne tak dobře, jako jsme je potom z vrchu svaté panny Kateřiny spatřili.
Na výšce vrchu toho, padesátého dne po vyjití synův izraelských z Egypta, Pán Bůh Zákon svůj v plameni a zvuku hrozném vydati a svým svatým prstem na dvou dskách kamenných vyryti jest ráčil. Vtom lid izraelský pod horou, když jest sobě stýskal po Mojžíšovi, že 40 dní a nocí na hoře ustavičně byl, domnívajíce se, že tam umříti musil, dali sobě tele zlaté sliti a tomu se modlili. Pročež Mojžíš dolů sešel a horlivostí jsa popuzen dsky, kteréž s sebou nesl, udeřivjími o zem, je rozrazil, takže pro jiné nahoru vstoupil a tehdáž Boha míjejícího se v slávě božské pozadu viděl, dsky jiné přijal a odtud s jasnou tváří, na níž žádný z lidu patřiti nemohl, přišel, že jest musil zástěru přes tvář zavěsiti a mezi lidem tak obcovati, jakž o tom siřeji psáno stojí Exod. 19.20.31.32. 33. 34. ca., Levit. 7.
U toho vrchu bydleli synové izraelští celý rok a čtyry dni, v kterémžto času byl stánek, kněžstvo a všecka Starého zákona
97
hierarchia a regiment světský nařízený, o čemž celá kniha Levi-ticus a něco Num. a Exod., Hieron. mans. 13. vypravují.
Ten vrch někteří jmenují Oreb, chtíce slovo Sinai všem okolním horám, tak jako poušti Sin, přivlastniti. Exod. 19., BeschreibungderWallfarth zum H. Grab Hans Werli von Zim-ber und ander. Herrn etc. anno 1483, o čemž také Hier. in loc. Hebr., Ioseph. 2. antiq. 12. píší.
Ale zpráva vůbec od starodávna dělí ty vrchy tim způsobem, jakž jsou ode mne položeni, totiž Oreb, vedle textu Třetích kněh Královských v 19. kapitole, kdež se zejména klade jméno Oreb, tu, jako se Eliáš postil. Azase o Sinai na několika místech se dokládá: Super verticem montis, totiž u vrch hory, Exod. 24. a 34. Což patrně špici hory Sinai, daleko vrch Oreb převyšující, ukazuje a znamená. Tu horu Sinai pohané arabští a mouřenínští Agar aneb Tur, Weissenb. také Turla jmenují, jakž Odoardo Barbosa neľsumm. deľ Ind. Orient, svědčí.
Na té hůře Sinai byvše do slunce východu, líbilo se nám dobře. Ale že sme ještě mnoho zchoditi měli, šli sme zase dolů z druhé strany k západu, a to do mnohém hlubšího údolí nežli k rovině Oreb, kudyjsme na horu lezli, jakožto pod tou rovinou dobře nízko ležícího.
Tu každý může souditi, s jakou prácí nám to lezení přišlo po těch nebezpečných špicích a rozsedlinách skal, však s Boží pomocí přece sme dosti rychle dolů se dostali, v kterémžto údolí viděli sme štěpnici několik honův dlouhou, však úzkou, dobře vysazenou rozličným dobrým a vzácným štěpím všelijakého ovoce, vůkol zdí ohrazenou. Při ní viděli sme říceniny kláštera, Klášter 40 někdy dosti velikého, kterýž slove 40 mučedl-mučediníků níkův, Quaranta Padri, a to proto, že prý pohané z města Thor při Červeném moři ležícího na tu poušť táhše, aby křesťany hubili a mordovali, mezi jinými že také na mnichy toho kláštera nenadále připadli a pomordo-vali jich v počtu 40 a od té doby že tu žádný nebydlel. Nyní jsou tam samy zdi bez krovův a domky některé z hlíny a ze třtí splácané.
98
U toho kláštera skonává se hora Sinai a začíná se svaté panny Kateřiny hora, na kteroužto ora svate *     j            j' panny
když sme jiti počali, nechtělo se těm capum Kateřiny arabským s námi nahoru, ale šli od nás do zahrady, pravíce, že na nás tu dole očekávati budou. Pročež aby naši Arabové z kláštera profantův zbytečně nenesli, nechali jsme jim všech v filci svázaných a toliko po malém kousku chleba k sobě sme vzali, pravíce jim, že tu potom budeme snídati.
Tak tehdy dali sme se v lezení nahoru, nejprve dosti povlovně, ale potomně až nahoru, bylo-li jest na horu Sinai nebezpečně a příkře, byloťtuto mnohém hůře. Avšak poodlehčilo se nám v polovici, když sme k jakési studýnce mezi rozsedlinou skal velmi nepřístupných se dostali, při níž sme se (protože velmi čerstvá byla pro nedocházení k ní slunečného horka a světla, mimo kterouž vodu na vší cestě jsme čerstvější nepili) posadili a poobčerstvili. Poté směji sobě do malé kozí kůže nabrali a na cestě se ní ochlazovali. Od té studýnky hledíce k vrchu nahoru bylo nám velmi strašlivo a téměř za nemožné nahoru se vydatí.
Ale však přece když jsou jiní na ní mohli, také sme se těšili, že i my na ní vylezeme. A protož velmi pracně povylezše dosti vysoko na nějakou špici, z ní jsme nikam nemohli nežli zas dolů, a tu slezše jiné cesty hledati sme musili, někdyjeden s pomocí a postrkováním jiných vylezl a potom jiné zas nahoru k sobě za ruce pozdvihoval. A sumou žádné hory sme tak nebezpečné neměli. Avšak vždy potom sme se s pomocí Boží nahoru beze škody dostali, k jedné malé čtverhranné a kamenné,
sotva čtyř krokův široké a tolik dlouhé kapličce.    ir .
J K Kápla sv. pan-
Tu sme našli otevřenou, aniž se kdy zavírá,      ny Kateřiny a v ní nic jiného nežli kámen široký z země vyrostlý, nápodobný kamenu hrobovému velikostí a formou, na němž byla vytesaná osoba ženská, jako by v dlouhé hazuce byla, a dva andělí, z každé stranyjeden, an ji za ramena drží.
O té figuře ženské oznamovali nám, že jest podobenství sv. panny Kateřiny mučedlníce, o kteréžto co se v historiích nachází, sumovně poznamenati chci.
99
Historie o sv. panně Kateřině
Za času Maxencia, císaře římského, byl jeden král Kostus manem císařovým, tomu a jiným všem mocnářům a knížatům svým císař poručil, aby se k němu do Alexandrie z jistých
příčin, o něž se s nimi raditi měl, vypravili.
Tu král Kostus, byv velmi laskav na královnu, manželku svou, a dcerku jedinou, nechtěl bez nich k císaři na cestu se vydatí, ale s nimi a s slavným svým dvorem do Alexandrie přijel, kdež od císaře ctěn a dobře chován byl, avšak po dobré chvíli při dvoře císařském život svůj dokonal.
Za živobytí pak svého, chtěje svou dcerku ve všem dobrém zvedenou míti, dal ji při takové tehdejší v Alexandrii příležitosti, kdež toho času nejpřednějších a nejučenějších lidí množství bylo, umění liternímu učiti. Kterážto panna tak jest nad povahu věku svého mladého, což jest ku podivu, mnoho prospěla, až všecken fraucimer při dvoře jak rozumností, tak krásou daleko převýšila.
Po smrti tedy krále, otce jejího, vida ji císař tak umělou a šlechetnou, žádal královny, mateře její, abyji synu jeho zasnoubila. Což když matka dceři oznámila, nalezla ji v tom odpornou. Avšak nesměje císaři v hněv upadnouti, radila se s přátely, jak by císaře spokojiti mohla. Až také doptavši se blízko Alexandrie na poušti jednoho svatého muže, o němž slyšela, že mnoho dobrého lidem radívá a šťastně, k němu se tejně s dcerou vypravila a svou žalost mu toužila. Ten pak člověk byl křesťan, a poznav je pohanského náboženství býti, dal se v vyučování jích víře křesťanské, takže jsou v Krista Pána ony obě dvě uvěřily, a vrátivše se potom zas ke dvoru, tajně své služby křesťanské vykonávaly.
Po některém pak čase vydal se císař v tyranství a mordování křesťanův, rozeslav mandáty, aby všickni bohům neb modlám pohanským pod ztracením svých hrdel obětovali. Když tehdy mnoho pobožných křesťanův se našlo, kteříž ho v tom upo-slechnouti nechtěli, poručil je rozličnými a ukrutnými smrtmi z světa sklízeti, takže časem velicí zástupové křesťanův zahubeni bývali.
100
Jednoho pak času, když veliké množství křesťanův pro strach smrti s velikým zvukem od všelijakých instrumentů modlám obětovali a svatá panna Kateřina to viděla, k císaři z palácu svého šla, a opováživši se života svého, jemu s pokorou tu jeho ukrutnost tupila a k milosrdenství ho nakloniti se snažovala. Ale davši jedna řeč druhou, a na vychvalování císaře své modloslu-žebnosti když víru křesťanskou zjevně vyznávala a zvelebovala, že císař pro odpovídání jí mudrce nejučenější povolati a jim proti ní disputovati poručil, a když ona ty k mlčení přivedla, poručil z okolních krajin podobným způsobem mudrce obeslati a z těch ze všech padesáte jich vymísiv, o ten artikul nejvíce, že by nemožné bylo, aby Bůh člověčenství přijíti a trpěti měl, se hádali, což jim ona písmy filozofův a Sibylí, pohanských prorokyní, dovozovala a provedla, že netoliko jí za pravé dali, ale i k víře křesťanské se obrátili. Pročež potomně od císaře ohněm udušeni a usmrceni byli. Ona pak od císaře do vězení dána, v něm u víře křesťanské trvala, až i samu císařovou a množství jiných k víře křesťanské pobožným svým mluvením přivedla. Z té příčiny rozlítiv se císař proti ní v hněvu, smrtí jí hrozil, pokudž by modlám obětovati nechtěla. Ale když ji tim stálejší býti poznal, dal čtyry kola železnými špicemi a pilami obité udělati, aby jimi tělo její pořezati a roztrhati mohli. Ale když k popravě přišlo, praví se, že by anděl Páně ta kola do houfu lidu vtiskl a pustil, takže jimi do 4 000 lidu potlačeno a usmrceno bylo. Pročež císařovna k císaři přistoupila a z ukrutenství toho jej trestala i křesťankou se býti vyznala. Kteroužto on také jiti a na smrt vésti poručil, ale žoldnéři byvše od svaté panny Kateřiny u vězení k víře přivedení, zpěčovali se to učiniti, takže se hněv císařův tim víc rozpaloval. Kterýžto všem dotčeným i svaté panně Kateřině hlavy stínati dal, a to se hned vykonalo s velikým vzýváním a oslavováním Pána Boha, že jim té koruny mučedlnické společně popříti ráčil.
Odtud že by hned její tělo svaté mělo se ztratiti a od andělů na horu Sinai do 20 dní cesty vzdálí neseno a tam pochováno býti mělo, jakž o tom obšírněji Peregrinus de sanctis serm. 70., passionale Iacobi de Vorag. legenda 67. a v knize Dormi secure serm. 66., item Discipulus Ioh. Heroldi serm. 44. a jiní vypisují.
101
Potom po třech stech letech od smrti její, když v těch zemích křesťané se rozmnožili a všudy vůkol v Arábii Skalnaté a na poušti eremitae neb poustenníci bydleli a tehdáž ten klášter pod horou Oreb vystavený byl, zjeveno měl sobě opat kláštera toho, aby těla panny Kateřiny hledal na hůře a nalezna do kláštera přenesl. Což když on za sen měl a učiniti toho obmeškával, že sobě podruhé i potřetí měl o tom navrhováno, až se na to oddal a se vším konventem s procesí na vrch hory putoval a tu že by se s nimi potkati měl mnich, jehož neznali, ale po oděvu za jednoho z své řeholy jej drželi, kterýž jim to místo pod kamenem oznámeným ukázal a poté se od nich ztratil, nechav jich, aby tělo svaté panny Kateřiny do kláštera snésti a tam je v truhle chovati mohli, odkudž podnes klášter, ješto předešle Si-nai sloul, nyní svaté panny Kateřiny nazván jest. A co toho více kaloierové naši nám o divích a zázracích jejích i jiných příbězích vypravovali, pro krátkost pomíjím. Kdo chce o jejích divích něco více čisti, může Discipulum de tempt. serm. 44. de sanctis et legend. 209. Iacobi de Vorag. nahlédnouti.
Na té hoře byli sme okolo dobré hodiny a bylo nám na ní veselo a chladno, kdež jsme posnídali po kusu chleba a té vody z koží se napili. Potom sme se ohlédli a viděli sme dále a lépe všecko nežli z hory Sinai, protože tato hora o drahný kus vyšší a mezi všemi horami pouště Skalnaté Arábie nejvyšší jest a všecky z ní přehlídnouti se mohou. Tu jsme viděli moře Červené, a jak se točilo na způsob luku dlouhého, zdálo se býti blízko, však dobrých dvou dní cesty odtud stojí. Viděli jsme také položení města a portu slavného Thor, blízko Aethiopiae tak nazvaného, o němž doleji psáno bude. Viděti bylo k straně polední poušť a vrchy, na nichž klášter svatého Antonína a Makaria od starodávna jest, a posavad tam křesťané kaloiery, armeniáni a maroniti bydlejí, o níž doleji bude dotknuto.
K patrii pak, totiž k straně západní hledíce, hned sme dolů pospíšiti usilovali a tu sme nejprve zpátkem domu se vraceti počali. Pročež tim ochotněji sme dolů lezli, ač s hrůzou velikou, nejvíce pro velikou hlubokost dolů, do kteréžto jsme hleděti
102
musili s strachem, aby se nám hlava netočila, čehož lezouc nahoru obávati se nám nebylo potřebí.
Potom sme se dostali k cisterně vody čisté a chladné, z kteréž sme se napájeli, a ta slove studnice panny Kateřiny. Od té sme přišli doleji zase k té pramenité studýnce, z níž sme sobě nahoru jdouce do koží vody nabrali. Tu vůkol místy viděli sme mnoho křoví. Z toho dříví, praví, Kfovl'.zJfké" že by ona hůl Mojžíšova, kterouž on také veliké   hoz M°Jz'š°va
J J ' hul byla
divy a zázraky činil a jí po cestě putování synův
izraelských užíval, uřezaná býti měla. Jest materie tvrdá, velmi sukovatá a těžká, dřeva toho já sem s sebou hůlku do vlasti naší přinesl. Řekové mnoho o jeho moci a užitcích, zvlášť při ženách těhotných, že když k porodu pracují a tu hůl v ruce drží, lehčeji rodí, povídali, ale já jsem ho v ničemž nezkusil.
Jdouce od toho místa dolů, nacházeli sme mnoho rozličně a velmi divně vyrývaných kamení od bylin, kvítí, Kamínky stromoví, zvířat etc, jako by na nich naschvál    pěkných figur malováno bylo, kteréhož sme sobě něco na cestu nasbírali, toho sem i já také do vlasti s sebou něco přivezl.
V hodinu první po poledni dostali sme se zase do výš jmenované zahrady a štěpnice a v té sme se s našimi vůdci Araby shledali. Ta pak štěpnice kláštera    Štěpnice kiáš-
svaté panny Kateřiny jest mnichům k svobod-    tera ^ Panny ^     J J J Kateřiny
nému užívání propuštěná, toliko žejsou každého roku povinni na dvou neb na třech velbloudích, jak se kdy buďmnoho, neb málo urodí, do Cairu ovoce z ní na zámek ode-slati, a to proto, že v ní stromoví rozličného a nad jiné chutného ovoce, a zvláště pro divy za Starého zákona v těch místech zjevované, Turkům vzácného roste. V té zahradě sme se zasadili pod fíkový strom, nedaleko vody pramenité, kteráž se nadržovala v připravené tu vodárně, z níž, když sucho bývá, do štěpnice ji spouštěti a zavlažovati mohou, sice by suchem všecko vyhořelo a žádného ovoce nebylo.
Pan Černín s tulmačem a s Araby dal se dojedení suchých ryb a sejra, až z toho obého nic nenechali, a já jsem toliko chlebem
103
pozaložil, a chtěje se napiti z potůčku (kterýž jsme z té vodárny do štěpnice spustili), byl j sem smradem a puchem nechutným té vody zaražen, divžejsem neomdlel, a chtěje zvěděti toho příčinu, pohleděl sem přes hráz do vodárny, i poznal jsem, že to bylo z příčiny množství jakýchsi velkých žlutých pomřelých a po vodě svrchu, též pod vodou zůstalých kobylek, až vody
Kobylkyjakou ně neb b videU Těch kobylek bylo toho
skodudelaji , v-\ ,    ... ,    .   ...   J    . \, , ,
roku množství veliké v Arabu a po skalách hor
svatých i po cestě, zvlášť v noci místem jich dosti zhusta se prolétalo a byly holemé, nebo když nám někdy o tvář zavadily, zdálo se nejinač, než jako by kamínky malými házel. V těch pak místech bylo jich plno umrlých, že neměly co žráti, a toho roku netoliko všecko ovoce, ale i lístí v té štěpnici požraly, takže ubozí mniši, co by za malý peníz stálo, ji neužili. Ano i nám ani té vody pro jejich smrad dostatí se nemohlo, pročež sme toho dosti litovali, že sme žádné vody dotčených studýnek na hůře s sebou dolů nepřinesli, a z žízně veliké vinšovali sme sobě chut a žaludek
Sv. Arsenius svatého Arsenia, o němž se píše, že bydleje na smradlavou v,,        ,      , , ,       ,       , ,
vodu pijíval poušti kosíky z palmových listí pletaval a z nádoby té, v níž to listí močíval, tu vodu smradlavou, všecku jeskyni jeho týmž smradem naplňující, vždycky pijíval. Ta voda se mu snadno zsmradívala timto dvojím způsobem: jedno z šťávy toho listí, druhé, že on vždycky na to jiné vody přilíval a nikdy do konce vyliti a vyčistiti ji nedal, říkaje, že jakož když při dvoře císaře Theodozia v službě slavné byl, drahou vůní a píž-mem své věci naplňovával, takže tehdáž té vody smradem to zase nahražovati musí, aby pamatujíc na bídu svou a čině pokání, smradu pekelného zbaven býti mohl. Vit. Patr. lib. 2. c. 89.
Poodpočinuvše v té štěpnici, vyšli sme z ní k západní straně, majíce horu Oreb z pravé strany, až sme štěpnice minuli, odkudž nedaleko vedle cesty po pravé ruce přišli sme kjednomu vysokému všeokrouhlému, samo o sobě stojícímu kamenu na způsob malé skalky, do toho byly čáry od spodku při zemi až nahoru dlouhé, zdýlí pražského lokte a na šíř dvou prstů, vytesané a těch bylo dvanácte, přes něž jako žlábek úzký jiná dlouhá čára byla. O tom kamenu dávali zprávu, že to ten jest, na nějž Mojžíš holí
104
uderil a těch dvanácte čár v něm udělal, z nichž z jedné každé obzvláštně voda tekla na znamení dvanáctera pokolení izraelského, o čemž v 2. knihách Mojžíšových v 17. kap. psáno stojí. Na ten kámen vylezv nahoru chtěl sem ho kus uraziti, ale nebylo možné, protože tvrdý byl a co škřemen oblátkový hladký.
Od toho kamene šli sme podlé hory Oreb po rovině rovnou cestou proti západu za některé hony, až sme přišli mezi stany a obydlí Arabův, kteříž tu mezi skalím v jeskyňkách někdejších poustenníkův a svatých Otcův křesťanských přebývají, a to mezi rozsedlinami pod samým nebem, toliko jen že pro slunečnou horkost rohožemi, sukny a ledajakýmis hadry aneb tim, co tak kdy poutníkům v tom vůkolí mocí pobrali, po vrchu místo střeš-ky se přikryli, kdež s dětmi a s ženami, co v doupatech myši, na hromadě bydleli. Skrze ty musili jsme projiti, Qb dlíArabuv a kdybychom byli těch capu arabských s sebou neměli, byli by nám tak pokojného průchodu nedopustili. Nebo vyběhše v houfích z těch svých skrejší, na nás co sovy oči vyvalili, patrně znáti dávajíce, že k nám choutku nemalou měli, ale pro strach svých vrchních nic proti nám předsebráti nesměli.
Dále se berouce přišli sme na konec hory Oreb, kteráž tou stranou, vedle níž sme šli, na dýl se táhla, a tu sme spatřili údolí široké a pískovaté, kteréž se táhne ve čtyřech ramenách neb oužlabích do hor a pustin skalnatých mnohonácte mil zdýlí a křížem jedno proti druhému se začíná, ale my sme se obraceli do údolí na pravou ruku k straně půlnoční, kdežto sotva půl hodiny pošedše přišli sme na místo, na němž ukazovali, že synové izraelští nemohše se Mojžíše z hůry Sinai dočekati, tele zlaté sobě slili, a je etice za boha, okolo něho tancovali, jakž o tom šíře v 2. knihách Mojžíšových v 32. kapitole se nachází.
V tom údolí přece kráčejíce, obcházeli sme horu Oreb a k straně východní se obraceli, až sme na cestu, po níž sme do kláštera z Cairu přijeli, trefili a brzo potom při západu slunce velice unaveni a od chůze zemdlení před klášter přišli, do něhož však pro strach Arabův, jichž sme tu houf našli, puštěni jsme nebyli, až právě teprv v samý soumrak, když se oni odtud rozběhli, do něho sme vešli.
105
Tomu našemu v jednom dni se navrácení divili se mniši a při nás to dobře viděli, že jsme nezaháleli, anobrž co jiní vždycky ve dvou dnech vykonávali, to že sme my zajeden den skoncovali. Nebo obyčejně první den na horu Oreb a Sinai až do již jmenované štěpnice klášterní přicházívají a tu přes noc zůstávají, na druhý den teprva na horu svaté panny Kateřiny docházejí, až zase do štěpnice, odkudž potomně ostatek cesty na velbloudích až do kláštera dojíždějí.
106
Kapitola XII.
Vypsání kláštera svaté panny Kateřiny, co jsme v něm působili a jak sme se na cestu strojili
V tu chvíli, co sme před klášterem stáli, připravili nám večeři podobnou oné první, jakž jsme se tam dostali, kterouž sme my bez mnohého na dotázky na nás činěné odpovídání (vedle přísloví inanis venter non audit verba libenter, totiž žaludek jsa hladovitý, nemá slov kdy poslouchati) zavděk přijití musili a bezděkjedli. Zatím jsme mouřenínu našemu vzkázali po tru-celmanovi, aby tim raněji pohotově byl, že míníme odjeti. Také jsme caloierův žádali, aby nám tim dřiveji tělo svaté panny Kateřiny ukázali, což slíbili učiniti, a v tom jsme šli na odpočinutí.
Ráno 19. dne téhož měsíce, to bylo v pondělí po svatém Havle, vzbudili nás caloierové tři hodiny přede dnem, a jak sme se přistrojili, vedli nás do svého velkého kostela a tu v řeckém jazyku mši zpívali, a to na tom oltáři, na kterémž tělo svaté panny Kateřiny pochováno bylo, v straně kůru, když sejde do kostela, po pravé ruce. Po dokonání mše, maje každý v rukou hořící svíci, šli sme s procesí do káply, kteráž jest na levé straně kůru, když se vchází do kostela; před tou, dříve nežli sme do ní vešli, z noh svých sme
obuv zzuli a bosí tam kráčeli. Tu po mnohém řečí      ,r.    D..
ľ Kde se Buh
řeckou slov říkání a divně konaných ceremo- ve ^ hořícím niích povídali nám, že by to místo té káply bylo, ukázal
107
na němž se Bůh v ohnivém kři Mojžíšovi ukázal a k sobě přistou-piti nedal, leč by z noh obuv zzul, mluvíc o něm, že by to místo země svatá byla, jakž o tom více psáno jest v 2. knihách Mojžíšových v 3. kap.
Pomodlivše se tam, vyšli jsme zase ven a šli jsme k oltáři již jmenovanému, na němž mši sloužili. Tu s novými ceremoniemi a zpěvy vytáhli jakousi příhradu po straně oltáře, v kteréž leželo tělo svaté panny Kateřiny. Po dlouhém zpívání před tou příhradou teprva po páru caloierové jedni po druhých s častým klaněním a v prsy se bitím přistupovali a hlavu její líbali, jinače sejí nedotýkajíce, a poté šli zpátkem s týmž klaněním vždy s obrácenou tváří k ní, a jak opodál od ní odešli, zase se navraceli a hlavu její políbili a týmž způsobem zpět kráčeli, i potřetí totéž učinili a poté stranou se postavili a jinému páru přístup dali, až i na nás přišlo, jichž sme v tom obyčeji jejich nasledovati se nezdráhali. Po vykonání toho dali sme ofěry po dvou cikyních benátských do medenice, kteráž tu naschvál od nich postavena byla, a těmi smeje za všecky pocty jejich odbyli. A vtom jsme zase bez ceremonií k samé příhradě přistoupili a sobě volně na tělo té Boží mučedlníce pohleděli.
I viděli sme samu o sobě hlavu, jak sťatá byla, od těla oddělenou, kůži na ní černou, jak po tváři, tak jinde Vypsání těla     p0 niavg bez vlasův, oči zavřené, tvář obdlouže-
Kaľeŕľny nou m^^3' nosu> ust téměř znáti nebylo. Ruka
levá bezmála do půl lokte v celosti a s kůží i s nehty zůstává. Okolo ní bylo pěkných červených a velikých korálův nemalo, jednonásobně navázaných, a na prstech s drahým kamením několik prstenů, ostatek pak těla jejího samé kosti byly a pořád na dýl v té příhradě ležely. O té ruce levé povídali nám, že byla jednoho času odtud vzatá a do Persie zavezená, ale že pro jisté zázraky pro ni stalé i pro jiné zlé přišlé na ty, kteříž ji odtud odvezli, zase navrácená býti musila. Nám pak na památku a za svátost udělili drobet bavlny, kterouž byla hlava obkla-dená, a tu sme s sebou do vlasti přivezti chtěli, ale když jsme byli od Arabův zase zpátkem jedouce obloupeni, ta bavlna také podlé jiných věcí nám se ztratila. Píší nahoře dotčení spisovatelé,
108
kteréž při vypsání života svaté panny Kateřiny sem přivozoval, a svědčí to vedle nich i Caes. Heisterbachcensis lib. 8. cap. 83. hist, že by z kostí jejích olej vonný měl časem tekávati anebo co pot na nich se vyrážeti a proti mnohým neduhům a nemocem dobrý býti. Ale tam sem toho nic neslyšel ani neviděl, tak smej-šlím, kdyby co toho kdy se bylo stalo, že by caloierové, mimo to dosti pověrní, nám o tom vypravovati byli nepominuli.
Po vykonání našich modliteb vyšli sme z kos- Vy„tí z kl_ tela, kterýž jest pěkně od kamene vystavený tera posiední a plný malování historií svatých, a tu hned na cestu se strojíce, co nám něco málo chleba na cestu dali a bisko-ty z Cairu přivezené, kterýchž nám několik zbylo, i nášejiné věci sme složili a zvláště vody do koží nabrali, též co nám z lásky arcibiskup daroval, totiž malou nádobku z tykví pálené vody, kterouž sme se chladiti a občerstvovati měli, rozžehnali sme se se všemi kaloiery a v tom co nejtišeji vyšli z kláštera, zavřevše oni dvéře po nás, jinače sme se nenadáli, nežli že hned všedném a pojedeme. Ale nenašli jsme tu žádného, až po dobré chvíli, když již den nastal, přišel náš mouřenín s některými Araby k nám a stěžoval sobě do těch Arabův přítomných, že jemu jeho velbloudy
zajali a propustiti jich nechtějí. My chtějícevyro-    „,,   4 ,
v,. • , , v, v. ,v 1U1 , , i ., Vada s Araby zumeti, z jake pnciny nase velbloudy zadržuji,
ptali jsme se jich skrze tulmače. I oznámili, že ten mouřenín neměl toho práva a takové svobody, aby měl a mohl poutníky do jejich reviru a končin na svých velbloudích voditi, protože jim ty země náležejí, že oni sami z nich užitek brati a míti chtí, a protož že jest je jako v kontrabantu propadl. Tu se teprva křik začal, náš mouřenín jim odporoval a oni ještě více křičeli, že chtíce my konec takového hadrování viděti, dali jsme je za to pěkně žádati, aby nás nezdržovali, že máme sobě v Cairu dovoleno moci jeho užívati. Proti tomu oni po dlouhém křiku dali se slyšeti, abychom vedle jejich práva na jejich velbloudích, kteréž nám přivedou, jeli, a tomu mouřenínu jeho že chtějí prázdné propustiti, a my abychom s nimi znovu až do Cairu za cestu smlouvali.
Tu jsme opět jiné zaneprázdnění měli, prvé sme dosti draze smluvili v Cairu, a těmto abychom duplem platiti měli, bylo
109
nám to obtížné; pročež myslili jsme sobě, že kdyby ti lotří jaká hovada měli, že byje dobře časně přivedli a nám o tom včerejšího dne něco říkali (neb mezi nimi výš oznámení dva capi byli). I poručili jsme jim oznámiti, aby nám hned svá hovada přivedli, že s nimi smluviti chceme, však že dříve viděti je musíme, abychom vedle hodnosti jich platili. Což oni uslyšavše, velmi od předsevzetí svého ulevili, a my to poznavše, počali sme se již také proti nim zpurně stavětí a vždy je napomínati, aby nás nemeškali, ale hned, co mají, přivedli, vědouce přísloví il villano fa carezze a chi lo ponge e minaccia a chi lo onge, totiž více-li se chlapci modlíš, tim ho více na se dráždíš. Tedy oni dali za od-pověd, že nám chtí náše propustiti, abychom je od nich vyplatili, a my vidouce, že od toho posledního podání neupustí, vedle přísloví meglio e dar la lana che la pegora, totiž lépejiť jest vlnu dáti nežli celé ovce zbyti, smlouvali jsme s nimi až do jednoho cikynu, kterýž jsme jim dali, a za to náše velbloudy přijali. Pak byla-li jest s naším mouřenínem a nimi jaká o to námluva, nevím, sic jest věc jistá, že vespolek tak dobří byli, že na nich kůže (jakž říkáme) praskati mohla, a bylo rozuměti, že sobě tak nenáviděli, jako když pes psu blechy vybírá.
Vypsání kláš- Abych pak kláštera vypsání neopomíjel, vě-terasv.panny J   vf v Jtr /   V.J  ' v,
Kateřiny "etl nalezl> ze klášter sv. panny Kateřiny lezi
pod horou Oreb, zdmi pevnými jest ohrazený,
a jakž Adrichom. in Pharan num. 92. svědčí, že jej císař Iustini-
an založil i vystavěti dal. Zdi jsou tak vysoké, že v něm pro ně
žádných domův před klášterem viděti nelze, dvéře dvoje dobře
opatřené a mohlo by se v něm v čas potřeby i proti střelbě od-
porovati. Vnitř jest mnoho domečkův z hlíny a z kamení naplís-
kaných. Osob řeckých caloierův, řádu aneb regule svatého Ba-
Jak mnoho Z^a' tenc^z (P1*^ c'0 osmclesáti, a co jich caloierův tam již zemřelo, přes deset tisíc pokládali. Mi-v něm bylo žerně a chudě živi sou, sejra, másla, masa nejedí, vína nepijí, jen toliko ryby, vaření a ovoce jedí. Kteréžto však věci dodávají se jim odjinud, od spolu jednomyslných a téhož náboženství křesťanův. Nebo patriarcha z Cairu každého roku podlé strážných caravanu, kteráž jim
110
obilí, mouku a egyptské vaření přináší, dodává. Jaké ho Tentýž ode všech řeckého náboženství, v jakko- vání ma^ li dalekých končinách, almužny a pomoci na to sbírá a tu v Cairu jim potřeby v hojnosti skupuje. Tolikéž obyvatelé z města Elthor a jiní okolo Červeného moře ryby na slunci sušené jim posílají. Nebo tam za mnoho hned míl nic neroste, co by k vyživení bylo, kromě zahrady napřed jmenované, v níž sobě vařeníčko, jmenovitě hrách, bob, saláty a něco tomu podobného málo mezi štěpím sázejí, ale i to jim na větším díle kobylky aneb Arabové požerou a roznosí.
Přes to pak všecko musejí přes sto Arabův     . ,
i a     i    a        a ■   -        ■ • j*.   .. .. , Arabyvycho-
z rok do roka, den po dni s ženami i detmijejich vávati musejí vychovávati. Kteříž vyslípáním takovým od nich to míti chtějí, že (prý) tu bydlejí vjejich zemi, nemajíce k ní práva jako oni Arabi v ní zrození, a protož že jim za to plat ten a jakýkoli jiný uložený dávati povinni jsou. Ti bydlejí tu vůkol a blízko kláštera v jeskyních a ledajakýchsi skrejších, každý den přicházejíce pro svůj úplatek, kterýž se jim z kláštera vydává, jmenovi-tějednomu každému buďto mírku nařízenou a smluvenou mouky pšeničné neb samé pšenice, buďto v jisté míře pecník chleba, a to dolů skrze okno po provaze v nádobě naschvál k tomu připravené. A že téměř přes celý den s tim pouštěním práce bývá, jsou k tomu jisté osoby z jích prostředku nařízené, kteréž nic jiného nedělají, nežli těm Arabům toliko profanty spouštějí, a co by který z nich vedle toho kdy žádal a mimo to, což mu náleží, potřeboval, to aby vyřizovaly; jakož jsem pak toho byl tehdáž přítomen, že na žádost některých jehly a niti dolů spouštěti musily. Jinače pro nejmenší věc a špatné příčiny začnou s mnichy různici a nevoli, že častokrát ubozí mniši nevědí, co činiti, aby je spokojili, a pokaždé s nimi příměří a nové i těžší, nežli prvé byly, artikule smlouvati musejí. Pročež jak toho zprávu dávali caloierové, že již nejednou myslili z kláštera se vystěhovati a dokonce ho prázdni býti, však že pokaždé, když Arabové viděli, že mniši nežertují, zaseje, aby zůstali, naprosili, jim mnoho slibujíce, potom však málo toho plníce. Zajisté kdyby tu caloierů nebylo, i oni by se tu déle zdržovati nemohli, leč by chtěli hladem zemříti.
lil
Kromě těch v skalích bydlících Arabův vychovávají ještě jiné
v klášteře a ti jim za stravu ve všem posluhují a jako chlapi jejich
jsou, jež oni takto stravují: totiž nalejí jim do velikého škopku
ledajakýchs matlanin od šupin bobových Jakou stravu v   .  . 0       ...     ,   , ,<,  , , i     , ,
Arabům dávají   3 ma 0 neC0 ^°^U mezl tim' drobtu chlebových,
a co tak jiného od vaření zbude a caloierům se nehodí. Okolo takové krmě zasadí se na zem (ne tak, jako Turci sedají, totiž podobně jako u nás krejčí na verštatě, kteříž nohy křížem přeloží před sebe, ale onino kleknouce na kolena, tak na ně se posadí, že paty zadu vystrčené a vzhůru obrácené mají, jakýž způsob v sedění všickni Arabi zachovávají) a poté berou hrstí, až jim zase skrze prsty piští aneb se trousí, anebo majíce kus chleba, tim nabírají místo lžice, však bez pokálení a zmáčení všech prstů to nebývá. Vpravdě u nuzného člověka u nás mají se psi lépeji, ano chrtům neb vohaříkům při dvořích upravněji tluč a kusy chleba se dávají nežli těm lidem, a kdyby takovou peskou naších psů stravu měli, za pankéty by sobě to pokládali; a může se o těch všech Arabích říci: Spalle ďasinello, bocca di porcello, orechie di mercante, totiž že jsou mocného hřbetu a k dílu co osel, usty že se rovnají sviním a ušima kupcům na doslejchání a pozorování, kde by co vyšpehovati mohli.
Pro lepší pak vyrozumění všeho napřed položeného vypsání o hoře Sinai, Oreb a svaté panny Kateřiny dal jsem tuto vlastní všech těch věcí položení podlé cifer vymalovati a vytlačiti timto způsobem:
1. Kostel v klášteře, kde tělo sv. panny Kateřiny leží.
2. Okno, kudy se Arabům jej ich potrava dolů spouští.
3. Arabský lid.
4. Brána, skrze niž žádný žid projiti nemůže.
5. Kostelík křesťanský na hoře Sinai.
6. Turecký meschit na hoře Sinai.
7. Kaplička na hoře sv. panny Kateřiny.
8. Jak poutníci k klášteru jedou.
9. Jak před nimi jich mouřenín zmužile kráčí.
10. Údolí mezi horou Oreb a sv. panny Kateřiny štěpnice.
112
11. Mezi horami skála, na kterouž Mojžíš holí udeřil, z níž vodu vyvedl.
12. Kde se Eliáš postil.
13. Hory arabské skalnaté blíž k moři Červenému.
Kontrfekt hory Sinai, Oreb a svaté panny Kateřiny
Na zavírku kapitoly této vejpis z originálu v řeckém jazyku sepsaného testimonium, to jest vysvědčení zpečetěného, nám od arcibiskupa toho kláštera z nás jednomu každému obzvláštně daného, přiložiti sem dal, slovo od slova takto:
Toíg ánavraxov évosfísoiv xpiwavoľg xa^P£lv- Evcooxdv sgtco näoiv v/uľv, 06' ô napcbv svysvŕjg KÚpiog, KÚpiog Xpioxócpopog ÄpavO' ts TIokzQhQt], ts Borj/uía, sÁOcbv npôg r\jÁäg xáplv 7ľpo(iKvvŕ}(j£cog rov áríoov Kal OsofíaôíoTOV Vpovg rov Eivä. "Ev cb ó Osôg tco Osómľj Movctsi rág Osíag nXaicäg rov vó/uov svsxsíprjosv. Ev cb kolí to \Asya }Aľ>oTŕ\piov rfjg áKarafiÁSKľov fiáiov svscpáviosv. Ev cb ávOivôv kcú tó [ÁVpsyjiKÓv Kaí /uapmpiKov Xvyjiyôv rfjg jusyaÁo/uápTVpog
113
napôsvov Kal navocxpov rfjg KaOapívtjg koctócksitoci Kal äXXa izXsíoxa Oavpara vnäpxsi, KaOcbg ysypamai sv xr\ Osia ypapfj. "OOsv ô ávcoósv prjOslg KÚpiog Xpicxó(popog, izpocKX)vŕ\cag Kal äoizaoápsvog just' svXapsíag aizavxa, povXópsvog ôs áváKapy/s npôg xŕ\v aórov nazpíôa rjxíoaxo ypájujua napá xfjg vpfjg TansivÓTfjTog síg tlígtcogiv Kal xfjg aXrjósíag PsPaícooiv. Aid napsxopsv amcô vnoysypappsvov rfj spr\x^ipl, ocppayioOsv psia rrjgpsyäXr\g ocppayíôog wo ŕipszspov povaaTTjpiov. 'Ev sxsi iCpC év jutfvl 'OKTCúppíco ifj. 'EšÄiyviiTOV.
Tansivôg ápxisjiíuKcmog Aavpsvnog tov áyíov "Opov Ľivä Kal 'Opaípov Kal VTispupog.
Pečet kláštera svaté panny Kateřiny
114
Výklad téhož listu Všechněm pobožným křesťanům pozdravení
Známo budiž vám vůbec, že prítomný tento urozený pán, pan Kryštof Harant z Polžic etc, Čech rozený, k nám jest tim pobožným úmyslem přišel, aby spatřiti i také vážně poctiti mohl ta slavná samého Boha tu na onen čas putování místa na svaté hoře Sinai, kdežto Mojžíšovi Bůh na sebe patřícímu svaté dsky Zákona do rukou vydávati ráčil. Item, kdež také to převeliké tajemství onoho kře ohněm hořícího, avšak neshořujícího se ukázalo. Kdež tolikéž to ztrápené, mučedlnické, vonné a svaté tělo veliké té mučedlníce, nej osvícenější literního umění mistryně panny Kateřiny jest pochováno. Item, kdež se také bylo množství jiných divných zázrakův, o nichž v Písmích svatých jest zapsáno, dálo.
Protož svrchu oznámený pan Kryštof etc. ta svatá místa všecka poklonou náležitou i také pozdravením jich poctiv a maje úmysl zase se do vlasti své navracovati, od nás jest tohoto listu (pro jemu toho, co jest tak koli vskutku u nás spatřil, uvěření a pravdy potvrzení) se vší ponížeností žádal, kterýž jemu vlastní naší rukou podepsaný a větší pečetí kláštera našeho zpečetěný dán jest.
Stalo se léta MDXCVIII, měsíce října dne XVIII. Z Egypta
ponížený arcibiskup Vavřinec
a nejvyšší na svaté hoře Sinai a Orébě
115
Kapitola XIII.
O navrácení se našem z poutě hory Sinai a svaté panny Kateřiny do města Cairu
Devatenáctého dne měsíce října, jak sou nám Arabové náše velbloudy zase navrátili, tak jsme se hned odtud hnuli, a to okolo třetí neb čtvrté hodiny na den. V kteréžto chvíli přijel k nám jeden Arab, sedě na dromedáři, kterýž se s námi strojil a početl až do Cairu jeti a nás jinou, neobyčejnou a lepší cestou vésti připovídal, což také začal dokazovati, až jsme toho vděční byli a k tomu pro lepší bezpečnost na větší počet jsme spoléhali.
Avšak tuto především dotknu o dromedáři,
Dromedár A A-v        • i * •   ±       -   -   ~   t   j   • r>
co jest totiž co a jaký jest, o nemz pise Ludovico Bar-
themia Itiner. cap. 10., že jest z pokolení velbloudův a jako jiný velbloud, však velmi rychlé zvíře. O jehožto rychlosti přivozuje příklad Giovan Maria Angiolello cap. 6., že léta 1473, když císař turecký proti Usuncassanovi, králi perskému, s válečnou mocí táhl, v Arménii do ležení jeho jedenácte osob na tolika dromedářích přijelo a ti od krále z Syt dary přinesli. Byli na těch dromedářích dotčení muži netoliko přivázaní, ale okolo života a ledví úvazky bílými jako ručníky obvázaní, protože by byli jinač na nich oseděti nemohli pro prudkost běhu jejich a na nich se otřásání. Kteřížto dodavše dary před stanem císaře tureckého, nemohli dolů ssednouti, ale dostávše
116
hned tehdáž odpovědi, zase jeli tak prudce, že jako v okamžení
z očí patřících na ně zmizeli; to však za pravdu
..       v     v      ,   j. , , j     j li- Dromedár
jistili, ze v šesti hodinách devadesáte mil ujeli. 6 nodinácn Což jestliže vlaské míle author mínil, učinilo by 90 mil uběhne naších 18 mil a tři míle přišly by za hodinu ujeti, jestliže pak o jiných mílích krom vlaských psal, tehdy věc podobná není. Flavius Vopis. in vita Aurel. imp. připomíná o královně Zenobii, když od císaře Aureliana přemožená byla, že jest na dromedáři utíkala, aniž by ji byl kdo dohoniti mohl, kdyby se byla v houfu jízdných císařských neoctla a tu byla jata.
Nyní pak k cestě naší zase se navrátím. Ten Arab jel s námi na tom dromedáři, na kterýž bych byl velmi rád vsedl (protože jest můj velbloud byl hrubě zhnětený) a prosil jsem toho lotrasa, aby mi toho dovolil, že mu rád až do Kairu od cesty plati-ti chci. Ale nechtě k ničemuž svoliti, vždy mi odkládal, že jest k tomu ještě dosti času, poté uhlédaje svou chvíli se zastavil, pravíc, že něco málo na stranu od nás poodjeti a některé své věci nedaleko odtud na horách mezi jinými Araby s sebou do Cairu vzíti musí; my abychom přece svou cestou jeli i potom nocovali, on že k nám v noci v jisté místo, kteréž našemu mouřenínu jmenoval, přijeti chce, a poté do jakéhos jiného údolí na pravou ruku od nás se uhnul. My toho nevšímajíce, jeli jsme naší cestou nevelmi daleko, a viděvše večer před sebou, umínili jsme mezi skalím a na píscích tu noc stráviti, a tu sedše a pojedše, na spaní jsme se oddali.
V outerý po svatém Havle, to bylo 20. dne měsíce října, ráno okolo tří hodin přede dnem, probudiv se ze sna, slyšel jsem našeho mouřenína (kterýž od nás obyčejně s velbloudy okolo šedesáte krokův nocovával) s někým mluviti a jinače jsem nemyslil, nežli že ten Arab musí býti, jenž k nám zase na dromedáři přijeti měl. Avšak když hlas a to volání se rozmáhalo, vztyčil jsem se vzhůru a viděl jsem, an náš mouřenín jde proti tomu hlasu. Tedy já, abych zvěděti Nebezpečen-mohl, co by to bylo, vzbudil jsem pana Černína pežníků a našeho tulmače, aby se zeptal, co by to volání znamenalo. Což když náš tulmač učinil, uslyšel od mouřenína
117
tu odpověd, abychom my se spokojili, že nebude dobře s námi, protože jsou lotři před rukama.
Náš pak mouřenín na jejich volání ohlásil se jim, domnívajíce se, že dotčený Arab na dromedáři nás hledal, sic jinač byl by se jim neozval a oni by byli nás třebas chybili. Ale když viděl, že jest jich několik a že jsou zbraněmi zásobeni, šel jim vstříc a prosil jich, aby nám nic neubližovali. A v té chvíli i my jsme je při měsíčném světle spatřili, a než sme málo slov mezi sebou, co bychom měli předsevzíti, promluvili, vtom oni nás také zhlédli. A ihned osm silných pacholkův s oštipci arabskými, s luky a místo šavle s dlouhými připásanými noži tureckými (jako by u nás mohly býti tulichy) proti nám se vyskytlo, mezi nimiž byl také jeden capo jejich s dlouhou ručnicí, k nám ní naměřujíc, a ti všickni společně zbraněmi svýma na nás obrácenýma proti nám úprkem běželi a doběhše
Loupeni pout-       , J . .
níkův od lotrů nas °bskocih. Tu my, nemohouce utéci a zbra-Arabův ně při sobě žádné neměvše, jako ovčičky k za-
bití povolně sme se dávali, a stoje já zpředu, pan Černín za mnou, byl jsem od čtyř obklíčen, kteřížto nože své dobyté, jako by mi krk zařezati chtěli, k křtánu mému přičíněli a za obě ramena mne tuze drželi.
Když pak uznali, že nic v rukou od zbraní nemáme, aniž se brániti strojíme, tu se dali do makání a přehledávání naších ša-tův na nás, od spodku až do vrchu hlavy všecko přetřásali, peněz hledajíce. Takjá nevida zbytí, pomyslil jsem sobě, že dám--li něco dobrovolně, tím je spokojím, i vzal jsem z kapsy měšec malý na řeménku přivázaný, v němž jsem jeden cechin na zlatě a drobné mince na mejdýních, co by za tolar stálo, měl, ty jsem jim dal ochotně. Ale to jim rovně tak vzácno bylo, jako jedno bobové zrno lvu litému a hladovitému v hrdlo vrci. A takž to nimi nic nepohnulo, nýbrž sobě teprv zachutnali, myslíce, že jsou na pravé trefili. Protož jako vzteklí dali se do svláčení mých šatů, chytivše mne jeden zajeden rukáv, druhý za druhý, tak nelítostivě mnou trhali, nejinače než jako by mne křížem roztáhnouti chtěli. Po strhnutí ze mě sukně, když viděli, že jsem sprostné plátěné šátky na sobě měl, tou měrou ze mne to stáhli a k tomu
118
mne, abych se na zem posadil, přinutili, a tu jeden zajeden střevíc, druhý za druhý, nerozvázavše řemínku, po písku a kamení mnou táhajíce vláčeli, až jsem všeho z sebe do košile pozbyl. Na tom nepřestali, ale zdvíhše vzhůru košili, ji mně přes hlavu přetáhli, že pak byla pevně okolo krku zavázaná a rukama sem dobře držel v rukávích, nemohli mi ji stáhnouti, ale mezitím krk můj trpěti musil, nebo mne zaň tak hrubě táhli, až praštěl, a obnaženým tělem mým semotam trhali, takžejsemjinač nesoudil, než že tu již o hrdlo a život přijdu.
Vtom maje na sebe pamět, aby, kdyby ze mne košili strhli, na ramenu levém v plátěném pasu 22 cechinův zašitých nenašli, právě v té tahanici stáhl jsem pravou rukou ten pás po ruce dolů až do pěsti a v té jsem ty peníze zavřené držel, a vtom oni, na mně košili roztrhše, na stranu ode mne odešli, a šaty mé na hromadu snášejíce, je přehledávali. Já pak ten pás s dukáty vrhl jsem stranou do písku a nohou zahrabal, a místo kamenem zna-menav, odtud odšel a stál nemaje nitky na svém těle, až mouřenín náš, spatřiv mne v takovém způsobu, uvrhl na mne jakousi žíněnou bílou plachtu a tou mne odíl.
I ohlédaje se po mých tovaryších, uzřel jsem pana Černína a tulmače v galiotech a v košilích, a že jich jako mne nesláčeli. I šel jsem k ním a s nimi se na ty lotry díval, jak náše věci na hromadu skládali a profanty od biskotů, ryb suchých brali a sobě osobovali. A byli zrádci tak hladovití, že se nejprve do žrádla dali, aniž vyčkati mohli, až by prvé svou žádost lakomou v pře-hledávaní šatův provedli, ješto sic jinak tak j sou na peníze la-kotní, že by se stěžkem zdržeti mohli (jakž se v přísloví mluví: El scorticaria un pedochio perhaverla pelle, totiž aby vši i z kůže svléci a její kůže užiti neměli žádostiví býti). Potom když se již nažrali, teprv se do staraní dali a všudy peněz hledali, ale nenašli, nežli co by se jim k ošívání za krk hodilo, a hodných pro ně něco živých dukátův, kteříž v těch zemích o mnoho vážnější jsou nežli u nás a šlovou faraónové vši a jsou tak veliké co u nás malé semenéčné zrno, kteréžto když se hovadům do kůže ve-žerou, musejí je dřívkem aneb koštišťkem k tomu připraveným oddrapovati.
119
Mezitím ptal se mne pan Černín, také-li sem o peníze zašité v dotčeném pasu přišel. Odpověděl jsem mu, že o všecky. On lekv se šel k tulmačovi, a že mi všecky peníze pobrali, jemu oznámil. Ten pověděl mouřenínu a mouřenín se zarmoutil a šel k těm lotrům, velmi žalostivě a snažně jich prosil, aby mi mé peníze, nechtějí-li zouplna, aspoň ňáký díl vrátili, že se nebudu moci domu, nemaje nač, dopraviti. Oni uslyševše tu řeč, vztyčili se vespolek a běželi mezi nás, dotazujíce se, kdo z nás takové peníze měl, a když na mne ukázáno bylo, obstoupili mne a tázali se, kde sem je měl. Já nevěda, co se to dálo, jinač jsem nesoudil, nežli že o mých penězích zvěděli, až jsem srozuměl, že z toho mého na foch mluvení ten omyl povstal, protož ukazoval jsem na nohu, že by tu měly býti odvázány a vzaty.
Pročež oni popořád ke mně přistupovali a každý mne za nohu bral, ohledávajíce ji, jako by na ni poznati mohli, kde se děly, potom hledali, kudy znamenali, že mnou zem umítali, až jsem se starati počal, aby tou příčinou zakopaných peněz mých opravdově nenašli. Ale chvála Bohu nic najiti nemohli. Z té příčiny nemohli se spokojiti, nýbrž jak říkáme v přísloví: Elfa come la gatta, ehe mangia e si rognisce, jako kočka, když žere, vrčí, abyjí toho zase nevzali, tak tito na sebe vrčeli a mezi sebou se na ně vyptávali. Až jejich capo shlučil je dokola a jednoho po druhém se dotazoval a s hurtem se jich vyptával, zdali by ty peníze kdo z nich měl, ale žádný se znáti nemohl a každý odpíral, takže ten capo jednak od nich ke mně, vždy se dotazujíc, v čem a jak byly opatřeny, jednak ode mne k ním běhaje, dosti činiti měl, já zatim pilně hledaje, jako bych se spravedlivě o ně staral, co nejdál od toho místa, kde byly, obcházel jsem. Naposledy přišel capo a nám nakonec oznámil, abychom pravdu pověděli, měli-li jsme takové peníze mezi sebou a kam se poděly, má-li je někdo mezi námi, abychom je časně vydali, že jinak, nestane-li se toho, abychom věděli, že vydadouc on přísahu svým Arabům a oni se nepřiznají, že musíme sami vinni býti a jisté smrti oče-kávati. I rozumějíc já, že žertu nebude, dal jsem oznámiti, aby mi za zlé neměl, že se můj tovaryš, od něhož ta řeč pošla, přeslechl, že jsem já nemínil jiných peněz, nežli kteréž mi s měšcem
120
vzali, ani jsem jaké jiné měl, a čeho jsem neměl, k tomu se při-znati a ovšem pak dáti nemohu.
Tak ten capo zavolal na své tovaryše a jim oznámil, že s nimi spokojen jest, aby se v domnění neměli, a co jsem já dal oznámi-ti, to jim vypravoval. Náš pak mouřenín dal se jich do prošení, aby nám šaty náše navrátili a něco profantův udělili, oznamujíc jim, že jsme chudí křesťané z panství císaře tureckého a k tomu že mnoho platů a daní dávati musíme. I navrátili nám každému sukni dlouhou a plátěnku jednonásobní a mně galioty. Jiné věci všecky, od košilí, šátků a drobných rozličných věcí, také deky, kterýmiž jsme se odívali, sobě nechali. Anobrž že nám sukně dlouhé dali, dosti se jích rukou a čel nebohý tlumočník náš nalí-zal a nalíbal a to oni za největší pokoru a přátelství mají. Chleba pak a biskotův, co nám toliko za den nebo dva k trávení vysta-čiti mohlo, jsou zanechali, takže kdybychom byli trošku mouky v pytlíku od mouřenína ukryté neměli, hladem bychom byli zemříti musili.
Dobře Menander pověděl, haudmolliunturviscera impro-bi viri, totiž že srdce nešlechetníka nelítostivé jest a ten, kdo nečije bolesti, nemá lítosti, jakož i Vlaši říkají, a chi non duole, ben scortega, kohoť nikdy nic nebolí, tenťjiné rád z koží holí. A majíce již náše věci svázané a strojíce se od nás odjíti, přikazovali nám, abychom se k hoře Sinai do kláštera nevraceli, ani v Cairu na ně žalovali, ani co o tom, že jsme obloupeni byli, říkali, jinak bylo-li by, tehdy že kde nás dopadnou, nad námi se mstíti budou. Což jsme jim slíbiti musili a poznali jsme, že jsou zrádci byli od hory Sinai, a ten, jak před tim dnem s námi jel, že náhončí jejich byl, aby na nás, kudy pojedem, pozor měl a do léči nás uvedl, ač jsme jeho tu s nimi neviděli. Ale věřili jsme Pánu Bohu, že, Bůh dá, v ruce jejich podruhé nepřijdeme, ani se jich báti budeme. Protož přišlo mi na mysl francouzské povědění:
Pour ung bon jour on pour tic et pour tac, vous ne in 'aurezplus dedans vostre sac. Měrou vícť nás jistě žádnou do klepet svých nedostanou.
121
Po tom tehdy našem neštěstí, kteréž na dobré tři hodiny trvalo, a po odjití od nás těch zrádcův počalo svítati a my děkujíce Pánu Bohu, že jsme při životu jeden každý zachováni, strojili jsme se tim dřív odtud hnouti, však vždy se ještě obávajíce, aby snad sobě něco nezamyslili, a vrátíce se na nás, dokonce třebas nezamordovali, protož jsme se tim ochotněji na cestu hotovili, na tom rádi s milostí, podlé přísloví assai avanza, chi fortuna passa, přestávajíce, že jsme s celou koží jich znikli. Ajá našed mé zahrabané peníze, dal jsem je našemu mouřenínu k schování, obávaje se, aby mi snad, kdybychom se podruhé do takového nebezpečenství dostali, vzaty nebyly.
I jeli jsme odtud k straně západní, však cestou, kteréž sám mouřenín náš povědom nebyl, ale samým položením po slunci se spravovati uměl. Tou cestou brali sme se po horách skalnatých ten celý den bez stavuňku až do soumraku a vtom vidělo se nám poodpočinouti, tedy pojedše toho milého kus biskotu a trunk vody napivše se a tim páleným (na něž Arabové netrefili a nám ho nevzali) žaludky náše sme posilňovali po maličkém trunečku, a zvláště k posledku ho požívajíce, avšak špatně sme spali pro strach předešlé noci, jehož sme tak brzo z myslí svých vyprázdniti nemohli, ano i to velice nás nepokojilo, abychom opět jiným lotrům v moc neupadli.
Potom dne 21. téhož měsíce vyjeli jsme hodinu přede dnem, a jedouce vždy mezi horami a po kamení, za tři téměř hodiny na den přijeli sme k jakési studnici, v níž voda byla čtyř sáhů hluboko od svrchu dolů. Mouřenín náš navážil jí po provázku do jedné kůže, ta však velmi nechutná a slaná byla. Odtud jeli sme až do západu slunce, vše naskrz po zlé cestě, až sme se zastavili pro nocleh v jednom údolí na píscích.
Náš pak mouřenín vida, že sme chleba neměli, pečoval o to,
aby nás něčim jiným opatřil. I chodil po skalách a stráních,
a kdejaké koření a travičku zprahlou od horka nalezl, tu vytrhl
a k nám na hromadu snášel. Čemuž my vyrozu-
Způsob měti nemohouce ani se domysliti, co by on ta-
pečeni cnieoa kového tim obmejšlel, jemu sme se dívali, až po arabskú -jv,. v     í-ij   i   .    j  j íov     , ,
sme videu, ze nalil drobet vody do kuze, z kterez
122
velbloudy napájíval. A vzav z oznámené mouky, kterouž sme schránili před Araby, a ta byla černá a nedobrá, jako by polovici popela v ní bylo, té mouky nasypal trochu do té vody a to spolu míchal a klektal rukou, jako by kvas zadělával, potom rozkře-sal oheň a zapálil tu hromádku shledané trávy, kteráž jakž se jestzjala, hned pojednou shořela, dříve nežli sláma, o níž však toto přísloví jest: Chi de paglia fogo fa, piglia fumo e altro non ha, kdo z slámy oheň dělá, dým jen po ní, nic víc, mívá. A tou měrou sotva jí co zůstalo, anobrž on i to hned pískem zahrabal, aby teplo zachoval.
Což když učinil, z toho těsta dělil na kusy a z každého kusu udělal koláčky dvou prstů ztlouští a poté rozkutil zase ten písek teplý a na něj ty koláčky položil a všecky znovu pískem přikryl, takže jich nic nebylo viděti, kterýchž tak za chvíli, až by se upekly, zanechal. Po malé pak chvíli, nemoha vyčkati času svého toho posvícení, vyňal jeden koláček z písku, a drže jej na jedné ruce, druhou naň poťukával, a když mu se vidělo dosti upečený býti, protož všecky ven z písku vydobyl, a že nám koláčů napekl, se pochloubal, vždy svým jazykem, „sid schobisch", totiž „dobrý chléb", říkaje, a abychom jedli, nám je rozdával. Ale my, jak sme ho kus utrhli, poznali sme, že bylo syrové těsto, toliko že vůkol zevnitř jen pozatvrdlo, i neměli sme k němu žádné chuti. On pak vida, že sme usty nad ním mlaskali, jinač se nedomníval, než že snad není slaný, anebo že by k tomu ještě jiná lahůdka náležela, protož odešel od nás a hledal po skalách semotam, až našel jakés hlíny kus. Tu přinesv vložil do kůže a mezi ostatek rozmazaného těsta, poté z kůže přiliv vody do toho rukou míchal a jíchu udělal, v kteréž ihned chléb svůj neb koláč omáčel a nám ji vychvaloval, až i prsty po ní lízal.
My tehdy toho jsme nemeškali koštovati a s ním omáčejí-ce poznali jsme lepší a chutnější to těsto býti, a to z té příčiny, že bylo slané od té hlíny. Odkudž jsme soudili, že všudy po těch pustinách musí slaná země býti, a na větším díle slané vody sme nacházeli s velikou naší nelibostí. A tu jsme se divnému způsobu těch nebohých lidí Arabův v stravování jich podiviti musili a jistě na to myslí přijití, pobreza fuerza a los hombres
123
esperimentar muchas cosas, to jest: kdež nouze mívá své sídlo, tuť nemůž být dobré bydlo.
Po té slavné večeři mínili jsme pospati, však měli-li jsme strach a nebezpečný sen předešlé noci, aby na nás ti zrádci aneb jim podobní nepřipadli, podobně mělijsme té noci a po ní ještě horší. A to tím, že jsme neměli do čeho se obaliti, jako sme to prvé, dokud jsou nám modrací nepobrali, činili, takže jsme se obávali, aby nám ještěrky, hadi a jiné jedovaté potvory, jejichž děr a skrejší všudy vůkol nás mnoho bylo, neuškodili. Tam jsme vždy s lidmi měli činiti, tuto pak s nerozumnými hovady a živočichy, při nichž žádné lítosti a čitedlnosti není, musili sme se potýkati.
Dvacátého druhého dne téhož měsíce vyjeli jsme čtyry hodiny přede dnem a jeli jsme pustým skalím až do poledne, v kteréžto chvíli sjíždějíce z jedné hory viděli jsme opodál moře Červené, z něhož se náš mouřenín velmi zradoval, neb teprva se upamatoval, a že jsme dobře jeli, poznal, avšak vždy sme jeli bez odpočívání až do noci a mělijsme nocleh v píscích obyčejný.
Té noci mělijsme opět jinou překážku snu a odpočinutí našemu. Nebo majíce tu z tykví zachovalou flašku páleného, toho sme ráno, než j sme vyjížděli, pro opatření se před denním horkem (neb chladícího přirození bylo) i večer, když jsme spáti měli, pro choutku a občerstvení po těch smradlavých a slaných vodách jen koštováním požívali, avšak poněkolikráte poznali sme, že ho nám přes noc ubylo a flaška o mnoho lehčejší byla, nežli když jsme ji sobě v noci do hlav postavili, a ve dne jsme viděli, že na velbloudu visela a že k ní krom nás jiný žádný nemohl. Protož když se žádný z nás k té ztrátě zná-Speh na lotra     ,.      . , v.     vl. . ,       v ,       v ,
ti nechtěl, meh jsme v domnění mouřenína,
a tak tu noc na číhání se oddali, zdali bychom koho při skutku postíhnouti mohli.
Ale nemnoho chybilo, nebo když jsme tiše leželi, jako bychom spali, vtom zhlédli sme našeho mouřenína po břiše lézti až k samé flašce, kteráž nedaleko naších hlav stála, kteréžto on se chytiv spěšně a dobře do ní vlehl, takže jsem již zkříknouti aneb ho odstrčiti chtěl, vida, an již téměř vyvažuje. Avšak sem
124
se toliko jako ve snách obracel, čimž jsem jej od vyvážení ostatku poodstrašil, takže tim časněji od flašky té své bezuzdné huby odtrhl a zase zticha po břiše od nás odlezl. Což my spatřivše, ihned tu milou flašku mezi sebe pod šaty jsme postavili, takže on ji víc nemohl viděti. Ale však skůro pozdě sme to učinili, poněvadž již téměř mls byl vytažen a my nebozí, chtějíce na tom páleném do Cairu dosti míti, sotva jsme ho za dva dni měli a právě jsme s ním z lotrů mezi lotry upadli, jakž v přísloví se mluví, da corsaro a corsaro non se guadagn' altro che barille vode, kdo z lotrů na lotry přichází, tomu jmění tim víc uchází. Nebo jedni nám filce se vším vzali, tento pak ostatku vytrávi-ti pomáhal.
Dvacátého třetího dne téhož měsíce, vyjevše na tři hodiny přede dnem, jeli jsme bez přestání až do poledne a tehdáž sme se u Červeného moře zastavili a tu z hor a skalí zase do rovin písčitých jsme se ubírali, abychom sobě opět něco chleba po arabskú napekli. I shledávali sme trávu, až smějí tak s nevelké přehršlí shledali, a našeho mouřenína ostatek podlé výš psaného způsobu spravovati nechali. Život náš tehdejší zajisté byl bídný a horší nežli jakých soldátův, o nichž přísloví jest: Vita disolda-to, pan duro e vinguastato, nezdárný tvrdý chléb jisti, pokažené víno piti, vojáckýjest život vésti. My bychom byli rádi na tvrdém, dobře vypečeném a třebas jakkoli plesnivém chlebě a zvětralém víně přestali, kdybychom jen byli toho obého s potřebu měli, ale tuto jsme syrové a jako země černé, všecko pískem a prachem osypané a osolené těsto, též vodu smradlavou a slanou zavděk přijali a všeho toho zažiti musili, jakž přísloví jest:
Esuriens stomachus fertur cocus optimus esse, nam facit insipidos persapuisse cibos. Totiž:
Žaludek nejlép kuchaří,
když se hladem povymoří,
neb mu potom i nechutná
krmě bývá dost pochotná. Z toho místa asi po hodině dále jsme jeli a pravil nám mouřenín, že jest slýchal, když jest jiné křesťany tudy k hoře Sinai vodil, že jiní vůdcové toho povědomí to za jistou věc pravili,
125
Kde synové      že na tom místě synové izraelští moře Červené izraelští skrze    přešli a tu nejprve mezi zdmi rozstoupilých vod more přešli      z mofe vyšli a za nimi chvátaje s lidem svým král farao že se tu v těch místech se všemi svý-
.    , mi ztopil, jakž o tom v 2. knihách Mojžíšových
zahynul r u j j
v 14. kapitole čteme. K večerou pak pospíchali jsme k studnicem Mojžíšovým,
0 nichž nahoře dotknuto, abychom při nich noclehovali, ale právě v samý soumrak viděli jsme zdaleka při nich oheň páliti, z té příčiny nesměli jsme k ním dojeti, soudíce, že nějaké ležení arabské při nich býti musilo, abychom opět mezi lotry neupadli, ale od těch opodál kjedné z těch 12 studnic a louží přijevše (neb pospolu blízko sebe nejsou než některé na hony jedny od druhých), z ní jsme vody smradlavé do koží nabrali a přece dále cestou naší jeli blíže k Sues městu až do tří hodin na noc a tu v písku ostatní čas noční odpočívali.
Dvacátého čtvrtého dne téhož měsíce dvě hodiny přede dnem sme vyjeli a okolo času snídaní k městu Sues přijížděli.
1 jelo proti nám Turkův na koních do sedmi neb osmi osob z též pevnosti, z níž předešle ti vojáci vystoupili, kteříž nám víno téměř všecko vyžrali, a jakž nás uzřeli, zabodli své koně proti nám, naměřujíce přímo na nás ručnice dlouhé. Což když náš tlumočník viděl, chtěje spěšně z velblouda slézti, i spadl z něho a na nás
křičel, abychom rychle dole byli. My z leknutí
Po z d í*ži vcíi í
Turkům dovedli jsme tolik co on, po hlavě dolů padajíce,
od nás učiněné avšak vstávše postavili jsme se, k nám jich očekávajíce. Oni vidouce naší pokoru, a že jsme jim tu uctivost prokázali, nic nám neublížili, nežli objevše nás vů-kolptali se na víno, abychom jim je dali, poté vidouce, že jsme nic neměli, dovolili nám, abychom zase na velbloudy vsedli, a jeli podlé nás, dotazujíce se o naších příhodách na cestě, a náš tlumočník jim o všem, co sme od těch Arabův pocítiti musili, oznámil, v čemž nás litovali a na ty lotry láli a poté od nás napřed jeli.
My potom, přijevše k městu okolo tří honův vzdálí, zastavili jsme se a poslali mouřenína s tlumočníkem, aby nám nějakých potrav nakoupili, a k tomu jsem jim jeden můj dukát, za nějž by
126
kupovali, vyparatí dovolil. Jinak sic kdybychom byli tu sobě nic
od jídla nekoupili, byli bychom pro hlad nevěděli co činiti. Pan
Černín pak a já mělijsme zatim velbloudů hlídati, ale jakž od nás
naši odešli, smluvili jsme se, abychom se v moři
Červeném zkoupali. A takž šel pan Černín nej- Koupání
se v moři
prvé a sám se do vůle v něm zmyl, a jakž se zase červeném vrátil, šel jsem já také a poznal jsem, že velmi mělké kraje a daleko mělo, nebo dost opodál jiti jsem musil, nežli jsem do pasu vody došel a dáleji nemohl, chtěje se brzo k tovaryši mému navrátiti.
Sotva jsem se z lázně vrátil, vtom přišli náši einkauferove a přinesli nám poskrovnu chleba a sejra, též chuti a dobroty mejdlové, jakož byl v klášteře sv. panny Kateřiny.
To město Sues leží při moři Červeném, sotva Město Sues nevelikým městečkem u nás by slouti mohlo, neb v něm jest namále domův, a to z hlíny odpolu písčité a z palmového dříví vystavených, a na větším díle rybáři v něm bydle-jí. Před lety sloulo Arsinoe od jména dcery krále Filadelfa Laga, na jejížto památku král dal to město vystavěti proto, aby tu při něm moře Červeného port byl, z něhož by se mohlo až do Egypta na lodech jezditi a tak dále až do Prostředzemního moře, o čemž doleji oznámím. Batt. Ramusio nelľdisc. sopra li viag. delle spetierie.
Bylo někdy to město veliké a lidné, pro kupecké obchody, do něhož někdy vodu z řeky Nilu v čas rozvodňování jeho po strouze vodívali a tou všecky cisterny pod domy naplňovali, ale toho nynějších časův ničehož se nenachází. Nebo ani obilí, ani vaření, ani ovoce nemají, všecko se jim z Cairu po velbloudích dodá-vati musí. Vodu pak z nahoře dotčených studnic Mojžíšových okolo šesti mil vlaských od města vzdálí berou a pijí a jiné nemají, takže by tam žádný nebydlel, kdyby nebylo pro port, k němuž z Indie všelijaká kupectví po moři Červeném vozí, a pro bezpečnost jeho dotčená pevnůstka vystavená jest.
V té císař turecký s velikým nákladem jeničary a jiné soldáty chová a vedle toho galejí nemalo z Konstantinopole tam dodává a všecky jiné municí od děl a potřeb posílá, a to s velikou
127
nesnází. Nebo z Cairu musejí se rozbité na velbloudích až do Sues nositi a tu se znova sbijeti. Což vše děje se pro ostrach Por-tugalesův, aby tudy do Egypta vpádu neučinili, Viaggio di un comito Venetiano, jakž o tom níže dotknuto bude.
A když jsme z města profantů dostali, dali jsme se zas na cestu a pojíždějíce jedli sme s dobrou chutí a napravovali sobě prvnější nouzi aspoň trochu vypečenějším chlebem a místo té z hlíny omáčky sejrem aneb raději mejdlem.
Když již večer přišel, dohonili jsme carova-Caravana, m okolo 50 bloudův a byli v ní Turci, Arabi totiž jízda v. v   i , v/-v i   ri /'-!•
Sues a mouřenínové vesměs, ktenz do Sues z Cairu
potřeby a profanty donášeli a domu se prázdní vraceli. Ta se nedaleko od nás zastavila a my tolikéž.
Majíc pak já zhněteného velblouda, dal jsem skrze mouřenína našeho s jednim z carovaný, starým padouchem mouřenínem, jednati, aby mi dovolil na svém některém velbloudu jeti, toliko přes noc, a smluviv s pěti mejdynův, když se asi po hodině carovaná hnula, vsedl jsem i já na toho nájemného, kterýž ve všem houfu největší byl a nikdy jsem tak vysokého neviděl, a jel jsem přidržeje se toho starého lotra, vedle obyčeje těch zemí, kdež každého pána velbloudové, kolikož jich koli má, jeden k druhému přivázáni jsou a pořád jeden za druhým kráčí.
Že pak carovaná čerstvější hovada měla a našeho mouřenína velbloudové dlouhou cestou ustalí byli, předjela je a daleko sme pana Černína a mého tovaryšstva nechali, takže sem samotný mezi tou chasou jeti musil přes celou noc až do bílého dne. Tu celou noc byl jsem v strachu, boje se, jedno, abychom daleko naších, mé peníze i profanty s sebou majících, nepředje-li, s nimiž kdybych se neměl až teprv v Cairu shledati, byl bych snad musil hladem mezi těmi lotry mahumetány umříti, druhé, chtěje toho fresuňku pozbyti a vida, že všickni dřímají, dal sem se také do spáni a vtom ten starý pes udeřil mne kyjem pozadu na hřbet, až sem se sotva schytil, abych dolů neupadl, k němuž o to, proč by mne bil, domlouvati sem se nesměl, nebo tu nebyl, kdo by s ním tulmačil, a bublání jsem také zanechal proto, aby mi podruhé nepřidal, věda přísloví e mal starala discretion
128
delle bastonate de villani, totiž chámové když se rozlítí, nešetří nic míry v bití. Však poněkud sem se domejšlel, že mi to učinil proto, že sem ve spaní jednu nohu na jednu stranu víc než na druhou prevesil a nerovně seděl, tožť se on bál, abych mu ho-vado nezhnětl. Pročež teprva sem toho litoval, že sem se kdy mého tovaryšstva strhl, nerozsuzujíc, jak bych budoucí jízdy s tou caravanou zažiti mohl, a zvláště kdybych byl nesměl po-spati, jak sem měl živ zůstati. Ta noc byla mi vpravdě dlouhá, k tomu převelmi tesklivá. Když se již pak rozednívati počínalo, zastavila se carovaná pro hovad pokrmení a vtom asi v dobré hodině dohonili nás naši a při mně se zastavili. Tu já nemeškav k ním sem se zas připojil a s radostí za jednu hodinu pospal. Mezitím carovaná svou cestou před námi jela a můj lotr starý s nimi, jemuž jsem vinšoval a casa deľ diovolo e tre miglia piu in la, totiž aby jel za čertovou hospodu, by se měl tři míle dále za ni dostati.
Potom vyjeli jsme odtud a jeli mezi velikým smradem od mrch velbloudových, jichž všudy mnoho vedle cesty leželo, takže jsme tu také i od zlého povětří pokušení měli, zvláště nočního času, když nic prvé toho zdaleka nezhledše, nevěděli jsme se, jak před tim stříci, tak jako by to ve dne spíš býti mohlo, když by člověk, zhledná to, mohl by ale nos zahraditi. A přesto obyčejně prudčeji v noci smrad se rozmáhal nežli ve dne.
Po té cestě do Sues viděli jsme mnoho tisíc orlův místem, jak kde pastvu měli, na sta pospolu, vedle řeči Páně u svatého Matouše v 24. kapitole: Ubicunquefuerit corpus, ibi congrega-bunturetaquilae, to jest: Kdežkoli bude tělo, tu se sletí i orlice.
O polednách zastavil nás mouřenín, aby pokrmil velbloudů, tedy i my také po kusu chleba jsme pojedli. A když jsme zase cestou jeli, nedaleko odjevše viděli jsme v píscích pštrosa se procházejícího a krotkého, neb se nám tak stavěl, jako by nás dočkati chtěl. Pročež pobídli jsme se s panem Černínem, abychom jej honili, mníce, že bychom jej uhoniti mohli. A protož slezše dolů z velbloudův, já jsem vzal mouřenínů oštipec, abych jej ním prohnal, a běželi jsme honem k němu. Tehdy on hleděl na nás svobodně sobě stoje, až jsme ho blízko byli,
129
vtom počal znenáhla kráčeti před námi, a neběžel, než tak nás předkračoval, žejsme my naším běháním daleko za ním zůstali a poznali, že jest daremní náše předsevzetí, ješto kdyby byl měl běžeti, byl by tak prudce běžel, co by letěl. Tak my ustalí a horkem unavení, zase zpátkem k velbloudům došedše, svou cestou jsme sebrali.
Jest pak pštros pokolení ptačí a divoké zvíře, ]^ký°S Pták velké, co by člověk prostřední rukou nad hlavu vysáhnouti mohl, nohy má holé a tlusté co ho-lemé pachole v patnácti letech, na krku také peří nemá a pod břichem skoro nic rovně jako husy podškubané. Tělo má tlusté, peří na křidlách a na ocase pěkné kadeřavé, bílé a černé, pro něž nemůže létati, toliko sobě nimi v běhu fochruje a vítr nahání, takže tuze co nejrychlejší kůň běží. Na nohách má kopyta rozdvojená co jelen, jimiž, jakž někteří píší, když utíká, vyráží pozadu v běhu kamínky a prach a tim často před myslivci se obhajuje. Vedle čehož někteří, Diodo. Sic. lib. 2. cap. 10. a jiní tomu chtějí, že by ani mezi ptáky, ani zvířata čtvernohá neměl přičítán býti, odkudž přísloví jest: Le vostre parole hanno del struzzo, che non e ne bestia, ne ucello, totiž když někdo dvojího jazyku jest, říká se o něm, že jest řečí takjistých, co pštros ptákem neb čtvernohým zvířetem. Samice sází do desíti i víc vajec pospolu, velkých co koule patnácti i šestnácti liber stíží železa, těch na hromadě v písku nechává; však tak hloupé a nepamětlivé zvíře jest, že ihned, když někam na pastvu jde, zapomene, kde je položil, a hledá, až najde třebas jiného vejce, ty vysedí, a často ani svých, ani cizích nenachází. Z těch vajec mladí od slunečného horka se vylíhnou a hned pojednou běhají, pokrmu sobě hledajíce. Tak hloupé také jest, že když hlavu buď do křoví neb trávy a jinam vstrčí, myslí, že ostatek těla dobře ukrytý zůstává, Ioh. Bapt. Porta phisiogn. lib. 2. c. l.,a tou příčinou mnoho jich chytají. Albertus Magnus píše, že železo zažívá, ovšem pak jiné tvrdé věci, jako kosti etc. Peří jeho známé jest v naších krajinách a přede dvěma lety ráčil jest Jeho Milost Císař dvé živých v zahradě při hradě Pražském míti. Ale znáti bylo, že byli z mládí v domích vychovaní, protože nebyli tak velicí a pěkných peří,
130
jako kteříž se na poušti v svobodě vychovávají, jakýž byl ten, kteréhož jsme honili.
V těch krajinách a jinde, kde se zdržují, jedí z nich maso, však slyšel jsem, že není chutné a dobré, nežli mozek jejich má býti vzácnou krmí. Jakož svědčí Lampridius in vita Heliogabali, že za času starých římských císařův císař Heliogabalus dal mezi jinými neobyčejnými a nákladnými krměmi i tu, že 600 hlav pštrosových k jídlu připravených na stůl a k pankétu představiti dal, aby samé mozky z nich hosté jeho jedli.
Častokrát bývají velikého strachu příčinou kupcům a putujícím po poušti, zvláště když v houfu chodí, nebo zdaleka se zdají býti jako nějaká jízda na koních, takže se před nimi zašancují, jako by hned od nich přikvačeni býti měli. Píše o nich Gio. Lione 8. par. deľAfrica a Plinius lib. 10. cap. 1. Latině slove struthio-camelus. A tu příležicí kontrfekt ostatek doplní.
Kontrfekt pštrosa a poutníka spouštějícího se dolů z velblouda
Mezitím co jsme toho pštrosa honili, připojili se k nám tří Arabove, kteříž na velbloudu v truhle mrtvého Egyptčana do Cai-ru provázeli. O něm nám vypravovali, že byl bohatým kupcem v Cairu a na pouti v Mecchi že umřel, pro něhož je všecky tři
131
žena toho mrtvého poslala, aby jí ho k pohřbu přinesli. To tělo bylo viděti po vrchu v truhle, neb nebyla zabedněná, a přes celý den slunce na ně svítilo, však nic nesmrdelo, nýbrž libou vůni vydávalo, protože bylo balzamované.
Jeli jsme tehdy v tom tovaryšstvu přes ten celý den až do noci, ano přece do dobrých čtyř hodin na noc, až jsme s pomocí Pána Boha do ležení arabského a k příbytku
mouřenína našeho přijeli a tomu rádi byli, arabského se      v       , A      * v u v
navrátili ze s nami domu pospíšil. A protož, byvše una-
vení a neměvše v jeho chaloupce co jiného po-jesti, nežli co jsme s sebou chleba a sejra přinesli, dali jsme se tim dříve na odpočinutí a teprva na vší cestě k hoře Sinai první bezpečné spáni.
132
Kapitola XIV
O zemi arabské a národu v ní přebývajícím
Arabia, jinač Arab v hebrejském jazyku, jest kra- Arabia trojí jina veliká a všecky země v sobě obsahuje, kteréž jsou mezi Oceánům, totiž Velikým mořem, mezi Červeným mořem, mezi Perským mořem a mezi židovskou a egyptskou zemí. Obyčejně dělí se na tré, a tak trojí jest: jedna Arabia Deserta, to jest Arabia Pustá, kteráž od půlnoci mezuje 1 Pustá
s zemí Mezopotámií, na východ s babylonskou, na poledne s Arábií Šťastnou a na západ s Arábií Skalnatou.
Druhá Arabia Petraea, totiž Skalnatá, od skalnatá města hlavního Petra, totiž skála, jinač Naba-taea od Nabaioth, syna Izmaele, nazvaná. Esai. 60., Ezech. 27. Ta se začíná od půlnoci z té strany země židovské, od poledne při moři Červeném, od východu při straně Arabiae Šťastné, od západu při zemi egyptské.
Třetí slove Arabia Felix, totiž Šťastná neb Bo-hata, v kterez mesto a krajina Saba, v Pismich Bohatá svatých známé, leželo. Ta leží k půlnoci při dotčených dvou Arábiích, k poledni při moři Velikém, k východu při moři Perském a k západu při moři Červeném. Cestius epitome orbis terr.
133
Jsou pak dotčené dvě Arabiae, totiž Skalnatá a Pustá, jedna od neúrodných skalí a hor, druhá od holých pískův tak vlastně nazvané.
Skalnatá obsahuje v sobě tato hlavní města,
Skahíatá t0t*z bečenu a Medinu, k nímž mahometáni
za příčinou náboženství svého každoročně putují, o čemž doleji připomenuto bude.
Potom město Thorph moři Červeném ležící, ne tak pro svou velikost a množství lidu v něm, jako pro port a příležitost jeho vzácné i známé. Nebo jest jen jako u nás prostřední městečko, toliko že zámček chatrný, něco větší a pevnější jest nežli u Sues, a to pro ochranu toho kraje při něm vystaven.
Obyvatelé tam na větším díle jsou křesťané maroniti a mají tam svůj kostelík, v němž arabskou a arménskou řečí služby své konají. Byly v ní také za prvních let Erupa, Sora, Choca a Salma. Arabia Pustá Pustá nemá žádného obzvláštního města než toliko leckdes chalupy, jeskyně a stany Arabův v místech nejistých, jak se jim kde zlíbí. Před lety byly v ní města Lysa, Lýdia aAdra, o nichž viz cosmogr. Petři Apiniani.
Jest pak tato téměř z těch tří největší, však nic jiného než holý písek, bez vody, bez stromoví a beze všech bylin zemských, až hrozno na ni hleděti, ovšem skrze ni putovati. Hier. in epist. Pau-lae. Není tam žádné jisté cesty ani stezky, vpravdě jakž kdo téměř nohu z šlépěje vyvleče a málo poodjede, hned se pískem zavěje a zanese, ano také vítr přes jednu noc navěje písku na jednu hromadu tak mnoho, že bude co nějaká veliká hora, a zase hory přikryje pískem bílým jako u nás sněhem, takže jsem já jinač ponejprv nemyslil, než že jsou to sněhové hory, až mi tlumočník náš oznámil, že jsou od větru pískem přikryty, a na druhý neb třetí den viděl jsem též hory neb skalí bez toho písku, železné barvy, jakž pak tam ty skály všecky takové jsou. Od čehož slove ta poušť i jiné pouště v Skalnaté Arábii
More písčité -    , ....      ± -  • i        v. , ,
v, more piscite, protože iako v neiakem mon se-
bezvody J J
motám vítr pískem zmítá. A jakož vlnobití na moři zatopuje lodí i lidí, tak toto, co zastihne v své vichřici, to zasype a tak náhle a násilně přikryje, že pod ním udušeno býti
134
musí. A když pak jest nejmenší větříček, tehdy tím pískem tak subtilným, jakéhož my užíváme v sypacích hodinkách, a ještě drobnějším, vzhůru jej vznášejíc, chumelívá, odkudž potom rovně jako v čas mlhy u nás taková mrákota bývá, že tovaryš tovaryše přes něco málo krokův neuhlédá, a v takové mrákotě trefí se někdy den, dva i víc putovati. Však toho fortele lidé užívají v těch krajinách, když do Bagdetu a z té strany Pusté Arabiae táhnou, že mají na velbloudích po dvou truhlách a v každé jeden čistě, volně seděti i v ní položití se může, do těch truhel jsou okénka, aby skrze ně světlo do vnitřka šlo, avšak zahrazená. A takž tim způsobem se opatrují před pískem, kterýž nejvíc očím škodí, a mnozí od něho o zrak přicházejí.
Nicméně však přes to všecko musejí jako na moři kompas-tem a Cynozurou se spravovati a při jízdách svých neb karavanách lidí těch míst povědomých jako na moři při armádách uží-vati, a jako na moři před bouří často kompast nic neprospívá, tak tuto když vichřice veliká jest, tedyje se vším i s kompastem zanese neb zasype. Ludov. Roman, navigat. 1. cap. 14. Mnoho lidí putujících tam hyne, a to od horka, žízně, písku a lotroviny.
Tu na té poušti zvláštní příhodu stalou vypisuje Nicephorus 3. eccle. hist. cap. 37., kteréž tuto abych kratičce dotekl, za hodnou věc býti jsem uznal. Totiž za panování Mar-ka Antonia císaře jakýsi žid přes tu poušť s křes- 1 p^^ěn ťanskými kupci po svých potřebách putoval, a jsa od horka zemdlený, upadl v nemoc, takže o svém dalším živobytí pochybil. Tou tedy příčinou hnut jsa v svědomí, prosil svých tovaryšův, aby ho bez potěšení neodcházeli, alebrž nemů-že-li jaké jiné pomoci býti, aspoň ho tu pokřtili, že rád chce křesťanem býti a umříti. Proti tomu oni když se omlouvali, že mezi nimi kněze není a k tomu žádné vody nemají, on však nepřestával jich tak vysoce žádati a prošiti, až jsou se uvolili tu žádost jeho naplniti, a poradivše se, jak by to vykonati mohli, kázali mu se z šatů svléci a poté naň potřikráte pískem sypali, ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, a jméno křesťanské mu dali.
Toho tak divného a neslýchaného tou svátostí přisluhování následovalo skutečné jeho při zdraví polehčení a vší nemoci
135
pozbytí, takže jest ihned s nimi se bera ochotněji a čerstvěji nad ně tu cestu vykonal. Oni pak přijevše do Alexandrie také tu věc na biskupa tehdejšího, jménem Dionysia, vznesli, žádajíce v tom jeho rady a potvrzení, kterýž uradiv se s staršími církve, dal jej podlé ustanovení Krista Pána vodou pokřtiti a ten nedostatek napravil.
V těch dvou Arábiích Pán Bůh při onom lidu izraelském
mnohé a veliké divy činil, jakž toho knihy Moj-Synovéizrael-     v,v    ,  , ^ , . ,v.
ští kde na        zisove plnejsou. Obzvláštně pakjmenuji se tn-
poušti bydleli cet^ ^vě místa> při kterýchž se synové izraelští zdržovali. Jmenují se také zvláštními jmény nazvané pouště, jako Pharan, Gen. 21., Nu. 10.13.20., Deut. 1. 32. 28. 29., Elim, Exod. 15., Zin, Exod. 16.17., Num. 13. 20. 26. 33., Deut. 32., Cades a Cadesbarne, Num. 13.20.16., Sur, Gen. 16.19. a jiné, kteréž všecky obšírně v Skalnaté a Pusté Arábii se obsahují, na nichž synové izraelští třiceti osm let bydleli, a v tom čase nic nesíli ani žali. Ale měli manu a vodu od Boha sobě dávanou v hojnosti, ani šaty jim nezetlely, ani obuví noh se nepotrhalo a přes šestkráte sto tisíc mužův kromě žen a dětí tam zahynulých a pohřbených zůstalo, jakž o tom o všem místně vypravuje Sulpit. Seve.Aquit. hist. sacra. Eremus Slouly ty oboje země před lety slovem řec-
kým Eremus, totiž pouště, a to z těch příčin, že když léta 252 za časův Decia a Valeriána i jiných potomních císařů římských veliké a hrozné ssoužení a trápení nad křesťany ukrutně provozováno bylo, i byli mnozí horliví a o svá svědomí se starající muži, kteřížto aby snad buďto z křehkosti těla pro náramné muky, anebo pro rozkoš a sliby k zapření víry křesťanské přivedeni nebyli, opouštěli statky a všecko své jmění, a ucházejíce toho nebezpečenství, utíkali na pouště, mezi hory, a kde věděli, že by před nepřátely svými sebou bezpečni býti mohli. Tam sobě stánky, jeskyně, a co kdo mohl, stavěli, doupata v skalí lámali, řemesla svá všelijaká dělali, jiní zahrádky štípili a rolí vzdělávali, jak kterého místa příležitost byla.
Potom pak ačkoli taková nebezpečenství přestala, však mnohým se ten život zlíbil a té samotnosti přivykli, že tam raději
136
zůstávali a do svých vlastí, do měst ani k přátelům se nenavrátili. Niceph. lib. 8. c. 39., Sozom. lib. 1. c. 12.
Takoví tehdy na poušti bydlící lidé slouli eremitae, totiž od pouště nazvaní poustenníci, a ti byli trojí. Jedni slouli vlastně eremitae, jinač anachoretae, totiž ustupující Eremitae z prostředku lidí na poušť. Rabanus lib. 4. c. 6. deprop. ser., Pyamon apud Cassian. collat. 18. c. 4. Druzí cae-nobitae, totiž pospolu bydlící, jako by česky řekl caenobitae klášterníci, ti tolikéž na poušti bydlívali, však v klášteřích a v společnosti a v jistých místech. Euagrius dePa-lest. monachis. Třetí slouli remboth, jako by řekl opovržení, jinač sarabaitae, oddělení, že se od jiných oddě- Rembothitae lovali a tří neb čtyři pospolu bydlívali v nejistých místech, živností všelijakých hledíce a handle vedouce, však vše do spolku, sami svoji jsouce, dávali a na to se vychovávali, žádnému nebyli poddáni ani koho poslušní. Vincent, in spec. hist. c. 54. lib. 17., Cassian., Isido. de offlc, Antoninus tit. 15. pa-rag. 2. A z těch posledních povstali circum- Circumcelliones celliones, totiž tuláci, gyrovagi, od jednoho města a místa k druhému putujíce a žebrotou se živíce, o nichž Anton. tit. 15. c. 1., Isid. lib. de offi. A byli tito vypovědění na sněmu chalcedonském léta 453, c. 4.
V těch tehdy Arábiích bylo nercili na sta, ale na tisíce pous-tenníkův potomních časů, když se bylo zase křesťanstvo rozmohlo, jako za císaře Konstan- Prlčíny'pro týna a jiných potomků jeho. Tehdáž zajisté kdo poušť lidé se Bohu cele oddával, ten svět a marnosti jeho oddávali dokonce opouštěl. Jedni tedy pro světských marností vzdálení, Bohu pak v čistotě a svatosti ustavičné sloužení, na pouště se oddávali. Jiní pak vidouce kacířstva rozmnožení i aby se ním nenakažovali, raději na pouště ucházeli, jako svatí Basilius, Nazianzenus, Augustinus, Hieronymus a jiní. Cassiod. tripar. hist. lib. 1. c. 11. Někteří pro příklady předešlé a následování předkův svých, jiní pro pokrytství, jiní pro zahálku, jiní z zoufalství (o nichž přísloví: desperatiofacit monachum) vydávali se do těch pustin, a kde se komu líbilo, jak o kterém
137
místě a tovaryšstvu slejchal (nebo mnohém známější věc byla tehdejším časům nežli naším), tam bydlel, ale Života tako-     v§ak nevždycky s pochvalou před Bohem i círk-vého někteří       ,  . ^ Q §v Ambrož apud Gratian.
z sv. Otcův J ľ
neschvalovali    distin. 40. ca. Illud autem, Řehoř papež ead.
dist. c. Quaelibet a glossa ibid., Epiphan. lib. 3. tom. 2. haeresi. 80., Hilarius Pictav. episco. expl. psal. 64., Hie-ron. in Paulae epita. a jiní mnozí historici církevní osvědčovali.
Prvního poustenníka praví býti Pavla z města Theby, kterýž že by léta 256 od 15 let věku svého do 113 let na poušti bydlel, žádných šatů na těle svém neměl než jen rohož z listí palmového spletenou, jakž o něm obšírně Marul. lib. 1. c. 9., Anto. tit. 16. c. 1. et2., Hierony. in vitis Patrům, Alvarez Guerrero thes. Chri. relat. cap. 57. vypisují. Po něm Antonia, Hilariona,Amo-Poustenníci na"> ^acaria, Raphuntia, Apollonia etc. za nej-nejprvnější přednější a nejstarší mají. Sozom. ca., Suidas, Hierony., kteříž mnoho o jich životu a obcování píší. Já pak tuto něco o potomních některých a jiných zvláštnostech krátce dotknu.
Bathaeus poustenník tak se (prý) hrubě postíval, že z jeho zubův červi lezli. Jeden syrský chleba za 70 let nekoštoval. .Sozom. lib. 6. c. 34.Alas 80 let chleba nejedl. Niceph. lib. ll.Acep-sesma šedesáte let v jeskyni své zavřený byl, aniž se dal viděti,
ani s kým mluvíval, ale kdo mu co do jeskyně Přísnost života   jísti hodil? tQ Jedl g tim živ byL Theod% 4%
některých1108 c' Didimus že 90 let samotný beze všeho lid-poustenníků     ského pohodlí bydlel a kořeny bylinné jídal.
Socr. lib. 4. c. 23. Maria Egyptská, byvši někdy nevěstka zjevná a obecní, dala se na poušť pro pokání, 47 let samotná a beze všeho oděvu tam živa byla. Paul. Diac. in vitis Pat. Iohannes Egyptský 50 let v jeskyni na vysoké hoře zavřený zůstával, jen skrze okénko s lidmi mluvíval, a ponejprv když se tam dostal, tři léta stoje spával i jídal, a to vše pod jednim kamenem, v tom čase ani jednou nesedl, až mu potomně nohy otekly a se zahnojily, takže nechtěl-li jest od noh počínaje shniti, musil sedávati. Sozom. lib. 6. c. 34. Mikuláš z Antiochie nic
138
nemluvíval, toliko jen rukama návěští dával, nikdy se nesmál a měl podobného v svých obyčejích Dominica, o nichž Gerardus deNazareth c. 37. 6. Jiný Dominicus pancířovou košili na sobě a pouta na nohách a rukou nosil a každý den koštíšťkem se mrs-kával, jakž o tom Surius tom. 5. de vit. sanctorum vypisuje. Si-meon, ten na sloupě 40 loket vysokém bydlel třiceti let, nikdy dolů z něho nescházeje, a nercili komu jinému, ale ani své vlastní mateři se neukazujíc. Od něho původ vzali jiní, kteříž také na sloupích stávali a bydleli, a slouli stylitae aneb columnellae. Euagr. lib. 1. c. 13., Surius tom. 1. de vit. sanct., z nichž se připomínají nejpřednější: Daniel, tomu praví, že když jedné zimy v noci vítr kápi z těla strhl, že on nahý ostál na sloupě a sněhem tak opršel, jako by se v led obrátil. Vincent, spec. hist. lib. 21. c. 51. et52.,Metaphrastes,AloisiusLippomanes, Surius tom. 6. de vit. san. Item Alipius, biskup adrianopolitánský, ten 70 let na sloupě a na malé tabulce, na níž se posaditi, ovšem položití nemohl, ustavičně stál, a pod sloupem s přístojícími mnichy a učedlníky svými žalmy zpíval dnem i nocí až do smrti. Surius tom. 6. vit. sanct. O těch a jiných mnohých lidech na poušti těla svá bědujících onde méně, onde zase více pamětí se nalézá, o nichž Hierony. in vitis Patrům, Bigae salutis a jiné legendy obšírně vypisují. Kdo víc věděti chce o samotnosti a životu poustennickém i o jeho rozdílu, aneb co o něm smejšlíno, jaké jemu obcování býti by mělo a kterých lidí Starého a Nového zákona i pohanských mudrců příkladův následovati aneb jich vystříhati se sluší, čti o tom spis Franci. Petrarchae lib. 2. de vita solitaria.
Ale za naších časův takového tam není žádného. Nebo místo poustenníkův přebývají v těch jeskyních a skrejších Arabové, kromě kde ještě který klášter v celosti zůstává, jako při hoře Si-nai, svaté panny Kateřiny a na poušti thebaitské za Červeným mořem, proti Thor svatého Macaria klášterové, kdež posavad caloierové bydlejí, a o té poušti i klášteru svatého Macaria mnoho se v knihách de vitis Patrům píše, kdež žádostivý čtenář bude sobě moci přečisti.
Zatim také mnoho nám caloierové kláštera svaté panny Kateřiny vypravovali a jistili, žeby vtom okolku hory Sinai nějaký
139
¥„,v v nevídaný klášter byl, ale ze náhodou nantrefu-Klasterneve- v \, J,\    ,   v v
domy ji a zacaste Arabove (z nichž ze tu mnoho pove-
domých toho, a to domácích, nahotově jest) do něho přicházejí, tam s mníchyjídají a mnoho jich tam pospolu vídají. A co ho naschvále caloierové i Arabové k tomu najatí pilně hledali, však že nikdy ho naleznouti nemohli. Než dávají zprávu, že zvonění a zvuk několika zvonů po horách se rozléhající slýchají. Mimoto že časem z prostředku svého jednoho aneb dva v okamžení ztracují, avšak to jistívají někteří Arabové, že když do toho kláštera se dostávají, tam je poznávají mezi jinými i s nimi mluvívají. Odkudž jinač souditi se nemůže, než že z jednoho kláštera do druhého přenášeni bývají. A mnoho jiných obzvláštností o tom klášteru rozprávějí, kteréž já tuto příčinou krátkosti vypouštím.
Také se podnes na těch pouštích arabských
Manajenzse mana pokrm nejsubtilnější, nachází, a když vykladá ruka,     .      1111^. ,z , v. v.
protože ji ru-    Jsem "ľl v kláštere svate panny Kateřiny, pnnes-
kama sbírali     liji n&m Arabové, kterouž jsme také jedli i na cestě místem jsme ji nacházeli. (Té maně podobná pršela při městě Jerichu, kdyžto židé Velikunoc drželi, léta od počátku světa 2453,16. dne měsíce máje.)
Jaká by to věc byla, píše se v Písmích svatých Exod. 16.17., že byl pokrm, jenž z nejsubtilnější páry horkem slunečným
„ „  , z země do povětří vytažené a tam horkem jako
Způsob many r .. , u
zdistilovane co nejlepěji se temperoval aneb připravoval, a nočním chladnem se stydna, dolů na zem na kamení a na stromoví co rosa padal a od lidu sbírán i požíván byl. Jest věc nábělelá, v zrnkách co koriander a chuti sladké co med, odkudž mel roscidum neb aěreum, totiž med z rosy neb rosový a z povětří, nazván jest.
Pokrm ten, kterýž jsme my jedli, byl velmi chutný a sladký. Avšak jakož těchto posledních časův všecky věci, proměnu svou berouce, prvnější podstaty své pozbývají, tak i mana ta se pozměnila. Než smejšlím, že za onoho zlatého věku zvláštním Božím zázrakem jsoucí, také lepší a chutnější býti mohla.
140
Galenus píše, že za jeho času mnoho jí na hoře Líbánu se nacházelo, a podnes svědčí to Iuan Huarte lib. examen de in-genios para las scientias cap. 12. etc, že se jinde i v Hispánii zhusta nachází, a vypisuje mnoho o jejích účincích, jako i Me-suelib. 2. cap. 16.
Nacházejí se v těch Arábiích jednorožcové, jednorožcové o nichž píší Breidenbach a Hans Werli von Zim-ber v svých putováních, že je po horách viděli běhati, dokládajíce, že tak velicí byli co velbloudové. Píše o nich Plinius lib. 8. c. 21., Albertus, Arlunnus a jiní, že jsou velice náchylní k pannám. A protož že často je myslivci takovým způ- jak je chytají sobem chytají: přistrojí krásného mládence do panenských šatův a vonnými věcmi tělo jeho namaží a v noci jej na místo, kdež obyčejně bývají, postaví a sami zalezou, naň pozor majíce. Jednorožec když zdaleka učije vůni libou a šaty ženské zahlídne, upřímo k mládenci jde a jemu hlavu svou na nohy položí a tou vůní se sytí, až i usne. Vtom, když on tak spí, mívají onino návěští sobě dané od mládence a přiskočíce sváží ho a roh jeho mu upilují a pustí zase svobodného anebo beze škody vezmou jej, kde chtí. Praví o něm, že jest srsti a postavy koňské, noh slonových a hlavy jelení, roh některý na půldruhého lokte, někdy delší dvou loket vprostřed čela vyrostlý nosí.
Jak jest pak koli, však jistá věc jest, že jsou na světě toho pokolení zvířata, a ta báseň, že by jich nebylo, a před potopou vedeni byvše do korábu, že by samice jakožto plachá do vody vskočiti a se utopiti měla a od té doby toliko ten samotný na světě zůstati a časem svým zahynouti měl, jest jistě smyšlená. Nebo předně Job v 39. kapitole zmínku o něm činí: Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, připřáhl-liž by provazem jednorožce k orání etc. Ludo. Barthema itiner. c. 17. svědčí to, že při kostele Mahometovém v městě Meccha viděl dva jednorožce v ohradě postavyjako hříbě jednoroční, a dokládá, že byli žol-dánovi darováni od krále mouřenínského, jinač abissinského. Marco Polo lib. 3. c. 12. praví, že jich na východ v království Basma dosti jest, vypisujíc je jiným způsobem nežli předešlí,
141
a to tak, že je připodobňuje srstí k buvolu, nohami k slonu, a hned dokládá, že žádnou měrou koni podobní nejsou, ani se skrze osobu v panenské postavě chytají, nýbrž že jest zvíře pokojné a rohem svým žádnému neubližuje, ale místo toho, když se rozpálí, že koleny strká, a koho porazí, toho teprva jazykem pere velmi tuze. Také v 2. knize kap. 43. píše, že v království Mien, item lib. 3. c. 28. že v království Guzzerat též se nalézají, jakž toho hojná svědectví máme, poněvadž potentátove křesťanští, jako Jeho Milost Císařská, potom král hispánský, francký, englický, polský, Benátčane i jiná knížata, celistvé, veliké a právě přirozené jich rohy po páru i více mají. Že pak namále se jich dostává, není div pro veliké pustiny a nepřístupné hory, v nichž se oni zdržují, kamž nelze neb pro horka, neb pro nedostatek potrav a jiná nebezpečenství docházeti. Ač někteří smejšlejí, že by místo jednorožců divocí oslové, onagri řečení (kteříž se tam také nacházejí), býti měli, a to pro roh, kterýž na čele vyrostlý mají, ale mejlí se, neb ten roh daleko menší nežli jednorožcův a toliko jedné pídi zdýlí jest a velmi tlustý a srstí i velikostí od sebe rozdílní jsou, jakž Victorius lib. 38. var. lect. c. 1. obšírněji o něm píší.
Arabia šťastná Arabia Šťastná jest nazvaná od dobré a úrodné své země. Nebo v ní mnohá, pěkná, možná a dobře vystavená města jsou, k tomu mnohé řeky a hojnost vod pramenitých, jimiž se zavlažuje a úrodnou činí, takže v ní od všelijakého obilí, ovocí, kteréž dvakrát do roka roste i vyzrává, ano i žeň také dvakrát bývá, item hovad, též zvířat rozličných, mimo to převelmi vonných věcí, jako miny, kadidla, drahého kamení nad jiná všeliká království hojnost jest. Píše Diodo. Sic. lib. 2. c. 12., že i ta sama země vonnou páru z sebe vydává a často že se taková hlína a země tu nachází, kteráž nadmíru libě voní, ano k stavení potřebována bývá. Dříví vonné a drahé místo jiného prostého pálí, kteréž by u nás u veliké vzácnosti bylo. Odtud pochází nejlepší ryzí zlato, kteréž samorostlé a vyčištěné nacházejí v kouskách jako žaludy, místy jako kaštany, takže se z něho hned potřeby všelijaké dělati mohou. Diod. lib. 2. c. 13., lib. 3. c. 3., Sabell. lib. 3. ene. 1.
142
Země ta dělí se na kraje zvláštní a vedle knížetství jistým rodům a panům i jich poddaným náleží. Nebo na větším díle má své pány a císař turecký nejmenší díl jí drží a s těmi příměří zachovává, též některým, aby proti němu nebyli, tribut dává.
Měst v té zemi jest mnoho, dosti nákladně od kamene vystavených, zdmi, věžemi opatřených a pro kupecké obchody velmi vznešených. Alexand. abAlex. gen. die. lib. 5. c. 24. píše, že před lety, místy v některých místech, v přednosti postavení lidé střechy své na domích pozlacovati, slonovými kostmi vy-kládati a drahým kamením okrašlovati dávali, čehož na ten čas nic již tam není, nebo vědí sic, kam jinam a nač zlato v handlích obraceti, zvláště těchto časů, když se k ním Portugalští dostali a s nimi tarmarčí a kupčí.
Nejpřednější i nejbohatší město jest Aden * ,
, j , v,£   rr    i . ,       ■    Mesta atastne
a ma dva porty pro sify, Turek je v sve moci Arabiae
a dobře vojáky osazené má. Po něm jest Zibith, Tartaque, Taqui, Lasa, Nazua, Bayla, Manta, Calhat, Zaqui a jiná mnohá, o nichž více vypisují delle relati. univers, de Giov. Botero lib. 2., Summ. di tutti li regni etc. Orientali etc.
Sába, město arabské, nade všecka města toho království té Arabiae Šťastné se vychvaluje, jakož Diodorus lib. 3. c. 3.,Plin. lib. 6. c. 28. píší, že za jich časův nádoby domovní všelijaké, ložní sloupy, stolečky, jež tripodas, od tří noh, tak byli nazývali, římsy nad okny, dveřmi a jiné potřeby domovní od zlata a stříbra, drahým kamením vysazované a obkládané mívali. To pak město, chtějí tomu, že tak velice hojné bylo od rozličných vonných věcí, totiž skořice, balsamu, mirry, kadidla, vonných palm, až se daleko po moři přes několik mil ta libá vůně větrem zanášela a tudy plavícím příjemná byla. Diod. lib. 3. c. 3. Než zase že někdy také těm obyvatelům tak škodlivá bývala, až od její prudkosti omdlívávali, a kdyby pryskyřicí aneb kozlovou bradou nebyli podkuřováni, že by mnozí od té silné vůně zemříti musili. Strabo lib. 16., Diod. lib. 3. c. 3. Což jestliže tak jest, tehdyťjest podobné i to, což se o jednom sedláku rozpráví, že když mimo jednu apatéku šel a z ní vůně ho zarazila, on omdlel a k sobě zas nepřišel po žádném vonných věcí
143
užívání, až mu kdos trusem hnoje pod nosem natřel, od toho že zas okřál.
Proti tomu však nachází se don Fran. Alvarez viag. della Aetiopia cap. 37., kterýž projev ty země všecky a jich dobře povědom jsa, ten proti obecnému smyslu cosmographů píše, že město Sába nebylo a není v Arábii, nýbrž že bylo v zemi mouřenínské a že podnes zůstává i slove týmž jménem.
Ten pak authorbéře svůj základ z jedné knihy, kterouž (prý) v království Chaxumo v městě Sabaim, podnes tak řečeném, v jednom kostele křesťanův abissinských, týmžjazykem psanou, viděl, a v té že se dokládá při začátku, že ta kniha nejprve židovskou řečí Královna sepsaná a potom teprva zase do jejich řeči přelo-od poledne zená Začátek té knihy že vypravuje, kterak někdy k králi královna jménem Maqueda, slyševši o moudros-šaiomou- ti, slávě a stavení Šalomouna, krále jůdského, novi přišla.       s velikým množstvím velbloudův, zlato a jiné dra-
Luk Vl *' ^ V^C*nesouc™' d° Jůdstva se vypravila a mnohém víc všeho o Šalomounovi pravdivého shledala, nežli jest v svých zemích z pověsti slyšela. Ta že by toho času, když v Jeruzalémě byla, s králem Šalomounem manželsky obco-vati, a počavši s ním plod, potom po navrácení se domů časem Meilech svým syna, jménem Meilecha, zploditi měla.
syn její ' ^tono ze Potom k otci> aby spolu mezi jeho jiný-
mi syny vychován a v dobrém zveden byl, odeslala. Jehož, když již svá léta měl a nad jiné sobě královsky a skvostně vésti chtěl, že král Šalomoun zase mateři jeho s komonstvem královským vypravil. Ten že po smrti mateře své kra-Králové }ovai a potomci jeho, kteříž nyní králové abissin-
abissinští neb    ^ anQ^ moufemn§tí šlovou, až do těchto časův
mouřenínští 0 .
píší se z poko- ze by zůstávali a v te knize od mnoha set let zívo-lení Jůdova tové jejich vypsáni jsou. Ano i titul králův abissinských to zřejmě ukazuje, když se píší a titulují podnes z pokolení Jůdova, rodu Davidova a syny Šalomouna, z semene Jákoba etc, jakž toho více doleji doloženo bude.
Také podnes při dvoře krále abissinského že se nalézají rodové a pokolení židovská z těch, kteříž tehdejšího věku
144
od Šalomouna za přední rady a jiné dvorské oficíry synu jeho přidáni a do jeho země propuštěni byli, a těch potomkové že v těch úřadech posloupně zůstávají i u veliké vážnosti je mají. Jakž to týž Alvarezcap. 138. ibid. píšíc vypravuje. Těchto (prý) let město Sabaim s příslušející zemí k správě jednomu z krevních přátel krále abissinského, kterýž slove král Tigremahon, postoupeno jest. Idem cap. 41.
Navrátím se k Arabům. Národ ten arabský nejprve pošel z Izmaele, z děvky Agar od Abra- arabském hama zplozeného, v 2. knihách Mojžíšových v 16. kapitole. Iosephus lib. 1. c. 21. A slouli před lety Agareni, však k tomu se znáti nechtěli, nýbrž Saraceny, jako by z Sáry, pravé manželky Abrahamové, pošli, sami se nazývali. Byl národ všech časův divoký a bojovný, jakž o Izmaelovi sám Bůh to prorokoval. A nemnoho cizím králům neb národům poddanosti dokázali, sotva za času Trajána, císaře římského, pod mocí římskou a poplatnícijejich byli. Eutropius brev. lib. 8., Cassiodorus. Ač předtím přemožení byli od Oktaviána císaře, však platu a daní dávati nechtěli. Sext. Rufus. Nejvíce s jízdou zacházeli a udatní rekové na koních byli (z jakýchž také i Marcus Iulius Philippus císařem římským učiněn jest, Pompou. Laetus in vita eius), nebo mají velmi rychlé koně a trvanlivé, k tomu zvyklé jednomu toliko obroku za den, takže na nich, jsouce sami trpěliví a těla tvrdého, mnoho zharcovati mohou. Jakž to kontrfekt příležící na koni předního arabského rejtara ukazuje.
V Arábii Pusté a Skalnaté napořád, v Šťastné na větším díle v širém poli pod stany aneb v horách a jeskyních bydlejí a obyčejně dělí se jmény, totiž že ti, ješto v městech jsou, mouřenínové, a kteříž krom měst, Arabové šlovou.
Ti pak Arabové tuláci nebydlejí na jednom místě, ale tak dlouho se na jednom zdržují, dokavadž jim jejich pastvy a vody dobytkům stačí a všeho tu nevypasou. Potom hned dále táhnou s ženami, čeledí, s dobytky a se vším, co mají, a tak z rok do roka po houfích sem i tam se trmácejí, a zvláště blízko silnic, jako k té straně Eufrates řeky, kudyž z Alepu, z Damašku, z Turek aneb do Bagdetu, Balsary, Persie a Indie kupci jezdívají. A z druhé
145
Kontrfekt předního rejtara arabského
strany při moři Červeném, kudy carovaný k Mahometovému hrobu do Mediny a do Mecchy a jinam táhnouti musejí. Tu všecko dátum jejich jest, abyzjezdilico káně všecku zemi, hledajíce, koho by s čím napadli, aby ho obloupili.
Nebo sic profantů, ani chleba pečeného, ani jiných věcí od jídla nemívají, leč co vyderou kupcům, než mlékem a masem živi jsou a mnohý, dokud živ, chleba ani jiné jaké věci od pokrmů nám obyčejných nezakusí. Bohatství jejich jest míti množství koňův, velbloudův a jiných hovad, též od zbraní, jako oštipcův, šavlí neb tulichů, terči a lučišť. Takové věci jeden po druhém dědí a v dědictví je prodávají aneb profrejmarčí, rovně jako u nás se děje s grunty a jinými zdědilými věcmi. Protož žádnému sousedu víry nedrží, nýbrž kde mohou, země a města blízká i daleká, zjevně i zrádně v houfích, často i na tisíce přepadají, a co úchvatnou, tím se do vystačení živí, a sumou, z koho jen mohou býti, žádného nešanují a nelitují.
146
Oděvjejich obyčejný rovně takovýjest, jakýž u nás Cikánův: hlavu oholenou jako jiní Turci Oděy Arabův nosí, sukně bez rukávů, dlouhé do kolen bez otevření, kromě kudy hlavy prostrkují, a ty žíněné jsou aneb soukenné, pod sukněmi nosí košili, u ní široké otevřené rukávy, jichž nezavazují, ale čim širší rukávy nesou, tim za nákladnější je mají. Na to jsou opásaní ledajakýms širokým koženým pasem aneb rouchou, na níž tulich neb šavle zavěšená jest.
Obecní pak chasa jen v samé košili chodí a místem nazí, toliko ňákým hadrem zpředu obestřeni bývají. Ženy jejich nosí gatě uherské z plátna bílého neb modrého, dlouhé až do kutkův, a majíce někam jiti, tedy jdou s tváří plátnem přikrytou, toliko díry v něm prodělávají, aby skrze ně hleděti mohly. A když se nejpěkněji ušperkovati chtějí, tehdy páterů korálových, akštej-nových a sklenných, a co k tomu podobného míti mohou, toho na šňůru naváží a pověsí sobě přes tváře, po stranách vedle uší, pídi zdýlí, a to když se jim okolo tváři a očí čistě klátí a chřestá, tomu ony jsou velmi rády, a které s to býti mohou, ty sobě prsténků s drahým kamením najednají a na prsty nastrkají.
Místo střevíc přednější mezi nimi obyčejně chlupatou kozí
kůži okolo noh obvázanou nosívají a jiné, chudší, bosy běhají.
Anobrž také mezi nimi téměř napořád armpanty mosazné aneb
stříbrné, s jaké mohou které býti, na nohách nad kotníky mívají.
A pro lepší toho všeho vyrozumění dal jsem teďkontrfekt Araba
v košili a ženu Arabkyni přiložiti.
Vrchnosti mají rozličné, nebo někteří mají   ¥ , , '        i  m j   u • i       i j. v,v   ,  i Jakevrchnosti
sve jisté krále po rodech, jako ti, ktenz okolo ma~
Eufrates řeky bydlejí. Těch král jest mocný a možný, Turka se v ničemž nebojící, anobrž on sám ustavičně téměř proti Turku válčí, takže Turek, chce-li, aby kupce jeho svobodně přes pouště Pusté Arábie propouštěl a zboží nepřejímal, dává jemu každoročně platu do 60 000 dukátův. Ten jako jiní Arabové v poli přebývá pod stany a mnoho tisíc Arabův při sobě chová, však každý se živí, jak může. Na větším díle bydlí u řeky a pašův, kdežto veliká cla od kupectví béře a své poklady do některých pevností, jako Iabar, Saphet a jiných, shromažďuje.
147
Kontrfekt Araba a ženy Arabkyně
Královského prachtu a dvoru žádného nevede, nežli prosté šaty hedbávné jedny neb dvoje mívá a ňáký halsbant zlatý na hrdle, v jiných věcech téměř svým možným Arabům jest podoben.
Jiní potom nejsou žádnému jistému poddáni, nežli koho sobě za capa a vůdce z rodu starožitného zvolí, toho sobě vysoce váží. Nebo když on někdy komu místo glejtu šavle zapůjčí aneb něco z svých zbraní, tedy jich sobě tak váží, jako by on tu sám přítomen byl, a nic proti jeho poručení nečiní.
Jiní sou dokonce bez vůdce a hlavy, a ti netoliko v arabské zemi, ale i v jiných tureckého císaře okolních zemích, jako v syrské, židovské, egyptské etc. zemi, kde se jim trefí, aneb dokud jich nevyženou, všudy štrafují a prolezou. A na kohoť něco majícího přijdou, všeť mu poberou, buď on Turek neb kdokoli, ani tomu neodpustí, a chtěl-li by některý baše proti ním co
148
předsevzíti, neví, který houf viniti, protože jich mnoho houfův porůznu jest, a který co zlého učiní, ten jinam odtáhne; anebo by se mstili, takže by napořád třebas všecky země turecké, z těch stran všudy beze všech pevností jako otevřené, plundrovali a hubili.
Ty i druhé všecky Araby ač jest se nejednou pokoušel císař turecký pod svou moc přivesti, nikdy však toho dovesti nemohl. Nebo tim samým jej umdleli, že do hor a pustin před ním odtáhli, kamž jeho lid za nimi pro hlad, žízeň, horko etc. nemohl do-stačiti, a mezitím onde i onde skrze vpády mnoho jemu lidu po-mordovali, takže musí na ten čas jim jejich svobody nechati a s nimi v dobrém srozumění býti. A ten jejich rozdíl odjinud nepochází nežli z veliké nesvornosti, kteráž mezi nimi jest, a vedle toho, protože hrubě daleko v cizích zemích roztrženě bydlejí. Nebo před některýma sty lety, dokud svého generála a krále měli, drželi se více pospolu a mnohé války vedli i mno- Jak predešie ho národův sobě podmanili, jako celou Numidii, mocní byli Barbarii a mnoho jiných království v Africe, až odtud i do Hispánie se dostali a několik set let královští Granata v držení byli. Ale ničehož nezdrželi, nebo všecky pevnosti těch zemí jim odňaté jsou, ale z hor a z krajův vytištění nejsou, nebo nejvíce v nich se po houfích toulají, nejinak než jako v své vlasti Arábii, a ze mzdy králům těch zemí slouží, anebo někteří dokonce v poddanost uvedení jsou. O čemž mnoho píše Giov. Lioni Afr. 1. parte delľAfrica.
Těchto let že žádných válek v těch zemích za dlouhý čas nebylo, tim jest to, že nic pořádného začíti neumějí, leč kde koho množstvím přemohou a po tatársku utíkáním a zase se navrácením škodí. A na krádež jsou tak doskoční i opovážliví, že by pro kus chleba do ohně skočili, a tak chytře a bystře s ní zacházeti umějí, že by, jakž se říká, pod slepicí vejce, an by neučila, ukradli.
Za starodávna, zvláště za římských a křesťanských císařův, byli milovníci umění filozof ského, Aristotele, Platona a jiných sobě vážili a podnes nejpřednější umění lékařského authores z jejich národu pošli, zvláště tejných umění, jako cabalistských, talmutických a hvězdářských, před rukama jsou. O nichž
149
Pie. Mirandula lib. 1. vanit. gent. et lib. 8. c. 6. in astrolog., item artis cabal. Ioh. Pistorii etc.
Jakož potom ti a takoví, když Mahomet mezi nimi povstal, mnohých básní a bludův příčinou byli a mnozí z nich svým mudrováním tak mudrovali, až na větším díle epikureové učiněni jsou a po mahometsku se obřezují, ač před Mahometem za času apoštolův příkladně židův obřízky užívali. D. Clemens lib. 8. ad Iacob. frat. Domini. Avšak v rýmování se cvičí a v rytmích své činy na myslivosti, v bitvách provozované a freje vypisovati se snažují, jakž o tom LeoniAfricano sub. all. vypravuje.
150
Kapitola XV.
O Červeném aneb Rudém moři
Červené aneb Rudé moře latině slove rozličný-   ¥ , ,. ,
J Jakajmenama
mi jmény, z jiných a jiných příčin: jako Ery-thraeum, od jména krále Erythraea tak nazvané, Curt. lib. 7., Plin. lib. 6. c. 22., jinak v Písmích svatých moře Třtinovaté, mare Carectosum, židovsky Iamsuph, Červené od hor červených a barvy železné, kteréž červený mramor vydávají, Hugo de Lint-schot2. parte c. 4. Ind. Orient., aneb od země a písku červeného na dně, kteréhož však v těch místech u Sues sem neviděl. Nebo voda nikoli červená není, jakž se někteří domnívají, ale čistá a sklenné barvy. Ještě jmenuje se sinus Arabicus, moře Arabské, protože při Arábii leží a jako do země arabské se táhne.
Velikost jeho vztahuje se na dýl, a to, jakž Lo-    jak veliké jest pez lib. 2. c. 10. descr. reg. Congo, na 1200 vlaských učiní českých 240 mil, šířka pak místy na 5,15 a nejvíce 20 mil se táhne.
Počíná se nedaleko města Aden, totiž tu, kdež nejužší vrchy z obou stran země arabské a Afriky má jako nějaké dvě bašty a brány. A šlovou ti vrchové vlastními jmény z té strany Arabiae Capo de Guadafu,)ináč Capo dAra, z druhé strany Afriky Capo Rosbet. Od Capo de Guadafu táhne se arabská země až právě
151
k Sues, z jedné polovice. Z druhé strany od Capo Rosbet jest země abissinská, po ní troglodytská a egyptská až k Sues, kteréž na druhém konci proti těm horám a jako vratům leží.
Obsahuje v sobě, mimo mnohé jiné malé, tři hlavní ostrovy, na nichž lidé bydlejí: Camaran, Delaque a Suaquem. K tomu prvnímu ostrovu může se od počátku s všelijakými naládovanými šífy jeti bezpečně, ale odtud dále až k Sues nelze jinudy než prostředkem, kdežto, jako by údolí neb příkop byl, nejhlouběji jde voda, však divně se točí a velmi nebezpečně tu s malými a nehlubokými šífy jeti se musí, a to pro skalí a měl-kost velikou, jinudy není možné projeti. Nýbrž ani skrze ten canal aneb prostředek, leč ve dne, není bezpečno jeti. Nebo v noci špice skal a točenice viděti se nemohou, an dosti ve dne činiti mají, abyjich pilně šetřili.
r« c»« «*»r. Jest moře na ryby nehojné, takže dost málo
nachází jicn v n^m chytají, a to z těch příčin, že nemá
okolo sebe nikdež žádné řeky, která by do něho padala a s sebou ryby drobné vnášela. Druhé, že vůkol něho ani v něm žádné trávy dobré rybám k pastvě neroste než toliko místem rákosy, kteréž k žádnému pohodlí a užitku nejsou. Avšak jest vzácné pro korály, kteréž v něm rostou, a pro plavbu.
Korály v něm dobývají pěkné červené, bílé i strakaté a místem co ruka tlusté, však vnitř duté, nerovné, zpukané a děravé. Co se menších cinků a rohův neb proutkův dotýče, ty jsou celistvé, hladké a mocné ke všem potřebám. Protož těch velikých pařézkův nepotřebují nežli na okrašlování oken, dveří, truhel a jiných potřeb, netoliko při meschytích, špitálích, ale i při dvo-řích neb forbercích.
Plavby se užívá pro mnohá kupectví, kteráž z Indií Východních od mnoha set mil po tom moři až do Sues
Jakých lodí jj'   i     - i • i • ^ , , , , v
v, se dodávaly, vsak iak isem vys dotekl, ze od íis-
uzivaji J ' J
tých míst na větším díle na malých lodkách do Sues se vozily a vozí, a ty nejvíce z palmového dříví a listí spletené, provazy lýčenými svázané a hřebíky dřevěnými sbíjené jsou.
Odkudž někteří škrybenti tak smejšleli a psali, jako by tam lidé proto žádných želez na lodech svých neužívali, že (prý)
152
magnetových skalí v tom moři mnoho jest, kteréž by pro nej-menší kus železa lodí k sobě táhly a na kusy roztříštily. Ale v tom jsou se velmi omejlili. Nebo tu se žádného magnetu nenachází, ač barvou hrubě všecky okolní skály magnetu nápodobné jsou a blyští se, jako byje olejem namazal. Raději sama pouhá chudoba a nedostatek dříví i železa k tomu je vede, že tak malé, z proutí a listí palmových spletené a svázané lodí, a ne z fošen, tak jako jinde mají. K tomu není magnet takové moci, aby mohl pro kus železa lodí naládovanou přes moc větru a lidskou vesly pomoc k sobě přitahovati. Ale že se nikam ven z toho moře nepouštějí, protože toliko k portům těm dojíždějí, do kterýchž velicí šífové mohou, a z nich kupectví berou, a přes to, že jest to moře tiché, pro svou úzkost a mělčinu, i nebezpečné pro skalí, nepotřebují jiných větších a nákladnějších lodí. Naposledy poráží se ten omyl skutkem, poněvadž císař turecký do třicíti galejí v Sues ustavičně má a ty od železa dobře opatřené jsou, těmi však bez překážky magnetu, ač pro skalí velmi nebezpečně, vždy od jednoho konce k druhému každoročně projíždějí a se plaví.
O tom moři v Písmích svatých činí se zmínka pro obzvláštní div a skutek Boží, totiž převe- Skutek Bozí dení lidu izraelského prostředkem toho moře, pn om ™°JJ kdež se vody rozstoupily a byly jako zdi, po pravé i po levé straně, takže lid suchou nohou na druhou stranu nad městem Sues (o čemž jsem nahoře zmínku učinil) přešel. Což vida král farao a lid jeho vojenský, kteříž Izraele honili, když se také do něho pustili a projeti myslili, byli od vod zatopení a doprostřed moře vraženi, takže nezůstal z nich ani jeden, jakž se to obšírněji vypisuje v druhých knihách Mojžíšových v kapitole 14. a 15.
Připomíná to též jeden starožitný historik, Berosus inAsca-tade, toho smyslu slovy: léta osmého Ascatadis, král egyptský, Cancres řečený, byv kouzly židovskými přemožen, zahynul v moři Rudém.
Tuto čtenář pobožný nemusí se na tom zastavovati, že dokládá kouzly židův, kdyžto nám jest z Písem svatých povědomo, že mocí Boží to se stalo, nebo ten jistý píše o tom jako neznaboh
153
a pohan, neměv o tom skutku Božím od jiných nežli od pohanův zprávu. Avšak proto sem jej tu přiložil, aby vědomé bylo, že i pohanští authores strany zahynutí faraóna s Písmy svatými se srovnávají a ta věc že všemu světu tehdáž známa býti musila.
Měst, při nichž by porty byly, málo jest pro iviesta s porty , , i i ^ * o      a * *        v  i ^ • v ^
nepnstupnost k brehum. Avšak nejprednejsi
pokládají se z té strany Arabiae: Sues, Thor, Zibith, Židem, Adem, z druhé strany Suaquem, Erioco, kteréžto všecky turecký císař drží, kromě Židem, neb přináleží k městu Meccha, kteréž od něho dne cesty vzdálí leží a svého vlastního pána má. A druhé, Erioco, to jest krále abissinského vlastní.
Bylo Rudé moře po všecka léta, jakž se v pa-Za starodávna   mětech snáší, slovoutné pro handle a dodávaní
jaký obchod ngm z jncjjj; Východních všelijakých drahých
a kupectví ľ j j   j j
po Rudém       věcí a kupectví do Europy, Afriky a na větším
moři bylo díle do Aziae. Nebo nebylo žádné jiné cesty před lety obyčejnější jako skrze Egypt od Alexandriae po Nilu nahoru, až kudy se po zemi k moři Červenému vozilo, a zase od moře dolů po Nilu do Alexandriae, odkudž potomně na všecky strany světa docházely. Nebo nacházejí se předešlých císařův římských mnohá v právích císařských in Codice etNovel-lis constitutionibus o důchodech, clech etc. země egyptské vyměření a poručení. Obzvláštně pak císaře Marca a Commoda, z kterých by se věcí a co ungeltu neb cla při moři Červeném pla-titi mělo, nařízení jest. Odkudž se poznati může, jaké jsou se znamenité věci na onen čas z Indií do Egypta dodávaly, jmenovitě: skořice, pepř dlouhý, pepř bílý, hřebiček, špikanard, cassie, costus, xylocassie, mirra, kadidlo, cassia fistula, thymiama, kadidlo skládané, zázvor, ammoniacum, amamum, galgan, galba-num, lazůr, dřínová houba, gummi, rajská zrna, skořicové dřevo, carpesium, subtilné kmenty všelijakých barev, slonové kosti, ebenové dřevo, všelijaké drahé kamení, jako perly, diamanty, smaragdy, safíry, rubíny etc, hedbáví, šarlát a zvířata divná.
Těchto pak časův přes ty všecky vyčítané materiae známé jsou i nám tyto věci z Indií pocházející, totiž porcelány, muškátový květ, kůlky, indigo, barva drahá, myrabolanum,
154
tamarimium, camphora, opium, amflon, bangue, ambra, rha-barbarum, manna, tamarindi, iaqua, turbith, cubeby, duriacou, iambos, mangas, ananas, samaca, bettele, arecca, sanguis dra-conis, vannanas a jiných podobných ovocí, letkvaří, aromátům etc.,)GŽ by dlouho bylo vyčítati, zvláště od pomorančí, citronů etc. v Europě se nacházejících, jichž tam všech hojnost mají, tolikéž nám neznámých zvířat rozličných pokolení mnoho se z těch zemí vozí, o čemž Hugo de Lintschot v čtvrtém dílu o Východní Indii obšírně vypisuje.
Z kteréhožto tak rozličných věcí poznamenání rozuměti se může, jak obyčejná i užitečná plavba po moři Rudém bývala. Nebo svědčí to mezi jinými autory Cicero v jedné své orací, že za jeho časů král Ptolomaeus Auleta, otec královny Cleopatry poslední, měl z Egypta sa- Plat v samém mého důchodu a platu ročního 12 500 talentů z ^^^^ neb hřiven, v naší sumě počítajíc, půlosma mi- handlův lionu zlata, ješto tehdejších časův nedobře bylo spravováno.
Potom přišlo to království v moc Římanům, ti jsou ovšem lepší užitky z něho brali, jakž mnohá a častá v právích o tom nařízení před rukama jsou.
Posledních pak těchto časův, když z římské moci žoldánům Egypt se dostal, ze všeho nemírné, nýbrž duplované daně a cla dávati musili, a kde za starodávna na tom moři sotva patnácte neb dvaceti šífů pospolu bývalo, nyní velké armády semotam se vídají.
Protož každý souditi může, jak veliká suma peněz žoldánům a těchto nynějších let Turku se scházela a posavad schází. A kdyby překážky od Portugalezerův nebylo, kteříž před některýma lety do Indií z Hispánie začali jinou, dalekou, neobyčejnou a velmi nebezpečnou cestou po moři Oceánu svýma šífy dojíž-děti a odtud sami sobě i pro jiná křesťanská království všecka těch zemí bohatství a kupectví ladovati, ano také mimo to ani Turkům handlovati v Indiích téměř v ničemž nedopouštějí, sami mnohá království tam opanovavše, a přes to všecko i po moři Červeném začasté štrafujíce i města plundrují a Turky
155
všelijak ssužují, o čemž v následující kapitole obšírněji toho doložím. Takových, řku, překážek kdyby nebylo, nebylo by na důchod v světě bohatšího a jistšího království jako toto egyptské.
Někteří staří egyptští králové, znajíce takové Předešlí králo-   toho moře příležitosti, chtěli moře Rudé s mo-
řudého moře^ ^em ^>ros^e^z'emn^m aJi™ s Nilem řekou spoji-a Nilu v jedno ^ta^' se z Jednoho do druhého plaviti a tim spojití chtěli     volněji všelijaké věci do Egypta dodávati mohly.
Herodotus lib. 2. píše, že král Sestoris začal od moře Rudého příkop k Nilu dělati a ten čtyř dní cesty dýl v sobě obsahoval a na špic byl, co by dva šífy největší se minouti mohly. Avšak po ztracení při tom kopání a díle do 120 000 lidu a jsa věštím duchem, aby toho zanechal, napomenut, od předsevzetí svého přestal a toho příkopu nedokonal.
Darius, král perský, tutouž věc před sebe vzal a dělal příkop široký 70 loket a hluboký, co mohl šíf nesoucí deset tisíc liber stíží stačiti, ale nic nedovedl. Až po něm král Ptolomaeus udělal strouhu sto střevíců šíří, třiceti hlubokou a dlouhou 37 mil vlaských, do kteréž vody z moře napustil, a potud plaviti se mohlo. Však když dokonati chtěl, porozuměl, že moře Rudé bylo o tři lokty vyšší nežli země egyptská a Nilus, kteréžto kdyby se bylo mělo pustiti, bylo by netoliko řeku Nilu svou slaností nakazilo (nebo Nilus všemu Egyptu vlahu, ourodu i nápoj dává), alebrž všecken Egypt potopilo, a protož musil toho tolikéž tak nechati, jakž o tom Plinius, Strabo, Basilius in 4. hom. sex dierum,Aene-as Silv. in cosmogr., Batt. Ram. tom. l.fol. 371. dále vysvědčují.
O královně Kleopatře píše Plutarchus in vita Antonii, že chtěje oznámeným příčinám vyhnouti, dala se do kopání jiného příkopu, aby ten istmum, což jest říci úzkost země, mezi mořem Rudým a Prostředzemním na 300 honův v sobě obsahující, otevřela, že by moře jedno jako druhé slané jsouc, tim bezpečnější průjezd dalo a Egyptu k žádné škodě nebylo. Ale měla překážku od Arabův a potom brzo smrt její v to vkročila, takže opět nic nebylo dokonáno. Příkopů těch ještě nedaleko od Sues i jinde po poušti dosti mnoho patrných znamení podnes jest a to jsem já vše tak býti očitě spatřil.
156
Kapitola XVI.
Diskurs o Indiích Orientálských, co jsou za země, jakjsou se do nich Portugalezerové dostali a jak tam podnes hospodaří
India jednim jménem nazvaná jsou mnohá krá-
j j j Meze a termi-
lovství a krajiny, kteráž od západu mezují s ze- ny Indie
měmi parapomissadskou, o níž Plinius lib. 6. c. 20.23.,Arachosii, o níž Strabo lib. 11. a Ptolom. lib. 6. c. 20., a Gedrosii, jinak Tarsis, o níž Sabellicus zmínku činí.
Od půlnoci začíná se od hory Imao, kteráž jest díl vrchův Caucasus řečených. Od východu stýká se s královstvím China a od poledne spojuje se s mořem Oceanus, kteréžto (jakž Pom-ponius píše) do šedesáte dní a nocí cesty po moři břehy indické smáčí a zalévá.
Nejvíce pak dělí se India na dvé: jedna jest ^ z této strany řeky Ganges ležící, totiž od západu počínajíc až k řece Ganges se vztahující. Druhá za řekou Ganges, totiž z oné strany řeky až k Chině dosahující. A sumou všecky země mezi řekou Indus a Ganges ležící Indie šlovou.
Ti národové a krajiny byli vždycky všech časův velmi vznešení, netoliko proto, že všelijakých umění a řemesel, kupectví a zboží pilní byli, ale také nikdy cizím králům a potentátům nebyli poddáni, krom jediného Alexandra Velikého, kterýž jen toliko skrze zemi jejich s lidem válečným projev a některé jejich
157
krále přemohv, zase zpátkem odtáhl a jim regimentu zanechal,
0 čemž Quintus Curtius a Diodorus píší. Takže se neví, aby od počátku světa který národ býti mohl, ješto by svých svobod a řádův tak chvalitebně hájil a je zachoval, jako tento indiánský.
Národ jest a byl všech časův pohanský a slavně vystavené kostely svým modlám, místy náše kostely nákladem, velikostí
1 mustry převyšující, měl a má.
Toho národu lidé byli v svém pohanském Náboženství v     1 , .v    v.v,      . v    .   , .
Indiánův        náboženství nej vycvičenej si mezi všemi národy
a to náboženství své tajívali, jiným ho v žádné příčině nezjevujíce. Věřili pak v jednoho boha, modl a obrazů v kostelích netrpěli, přirození všech věcí zpytování možných zpytovati se cvičívali. Snažovávali se také věštím duchem umě-ti hádati etc. Sami však žádného cizího tomu nevyučovali. Knězi svých od starodávna brachmanes řečených
Kněží jejich
brachmanes na mrvali> kteřížto vším náboženstvím vládli a pythagoritský život vedli, jakž o nich nemalo píší Pie. Mirand. lib. 1. de van. gent. c. 2. etc., lib. 7. de rer. etc. praenot. c. 9., Philostr. in vitaApoll., Bardessanes Syrus.
Ti brachmanes byli u veliké vážnosti jmíni. Nebo po králích nejpřednější bývali, úřady vládli a za proroky je měli, kteřížto lidu tomu mnohé ceremonie a řády vynalezli, a což podivení hodné jest, přes dva tisíce let v své podstatě a posloupnosti zůstávali, takže se podnes ještě v Indiích nacházejí a brama-nes šlovou, jakž to svědčí Hugo de Lintschot lib. 2. Orient. Ind. c. 36., Odoardo Barbosa nellsomm. delle Indie, kdežto mnoho o jejich náboženství vypisují.
I toto se tolikéž o nich nachází v Historii církevní Eusebiově
Sv Tomáš tam a u Jmýcn autorův, že jest apoštol svatý Tomáš kázai v Indiích evangelium kázal, a mnoho tam na
víru křesťanskou obrátiv, návodem těch brach-manů mučedlnickou smrtí u nich život dokonal (ač sic Doro-thaeus synopsi svědčí, že by svatý Bartoloměj v Indiích kázati
měl) a podnes v těch zemích památky o svatém
Křestané ještě Tomášovi se nalézají, a to mezi křesťany těch tamjsou ,    ..   .   v/.v iiv^i    i       ,   r i   v     , ,
krajin, ktenz do dnešního dne sve náboženství
158
tam konají a svobodně po všecky časy je vyzná- Ve jménu valí. Ti mají ještě mnohé paměti skutkův a di- jeho tam vův od něho za živobytí jeho činěných, a nadto město a v něm výše na památku jeho kostely jménem jeho po- chrámu sobě svěcené, až i město svatého Tomáše, jinač Me- posvětili liapor nazvané mají.
V tom podnes jest kostel, v němžto kaplička dřevěná stojí, udělaná z toho dříví, kteréž za času svatého Tomáše zázračně k tomu obráceno bylo. Nebo že jest (prý) sv. Tomáš žádal při králi, aby mu dovolil kapličku vystavěti, v níž by kázati mohl, a král původem brachmanů nejprv nechtěl tomu dovoliti, ale že potomně musil, kdyžto něco dříví velikého v jedné řece se zastavilo, takže pro ně s žádnými šífy projížděti nemohli; kteréžto dříví že žádnou lidskou mocí, ani skrze spřež tří set slonův, jež král dal zapřáhnouti, z té řeky vyvléci se nemohlo, až je svatému Tomášovi dovolil vytáhnouti. Ten že je svým pasem beze vší nesnáze na sucho vytáhl a z něho tu kapličku vystavěti měl. Hugo de Lintschot cap. 15. Orient. hist.Vté tehdy kapličce jest hrob a v něm relliquiae neb kosti svatého Tomáše ukazují, kteréž u veliké vážnosti chovají.
Dotčení křesťané indiánští své církevní služby a ceremonie řeckým sic obyčejem, ale řečí chaldejskou konají a mají své biskupy, z nichž jeden nedávno v Římě byl a potvrzení služeb v náboženství jejich pro bezpečenství před Portugalezery obdržel. Nebo oni od Portugalezerův všemi obyčeji a obchody se dělí a jiní sebe v ničemž předčiti dáti nechtí, a protož pro snadnější rozdíl křesťany svatého Tomáše se jmenují. Hugo de Lint, s. Giovan de Bar ros nelľhistoria.
Ta země India slove jazykem jejich Indestan, Indja od řeky Indus, kteroužto oni sobě za velmi sva- indertandove tou pokládají, protože z ní zdaleka na poštyř-ských koních vodu jinam sobě nositi dávají a ní těla svá obmývaj i, upřímně tak se naděj íce, že takovým jí se mytím své hříchy smývají. Anobrž komu jen se toho může dostati, aby jsa velmi nemocen a obávaje se smrti, mohl se dáti donesti k té řece a nohy do ní z břehu vstrčiti, a tu tak umra jinač nemyslí, než
159
že upřímo do nebe se dostane. A kdo nemůže živý k vodě té do-stačiti, ten poručí po smrti své kosti neb tělo na prach spálené do té řeky metati, aby vždy tim způsobem spasen byl. S. Giov. deBarros.
Obsahuje pak v sobě několikero království, z nichž nejpřed-nější jest Malabar, jehož král bydlí v městě Calicut, někdy nej-přednějším ve všech východních zemích, a to pro handle, cla aneb ungelty z šífův, jichž tam veliké množství ze všech stran východních přijíždívalo, a král odtud největší důchod míval. Ale nyní že mu Španielové mnoho zemí odňali a handle jinam obrátili, o mnoho chudší jest. Osorius lib. 2.
Abych pak k cíli, k němuž směřuji, přišel a o obchodu Portu-galezerův v těch zemích dostatečnou zprávu učinil, věděti sluší, že těchto let jmenují se Indií všecka království východní, kteráž Turku, Peršanu a tatarskému chánu poddána nejsou, mezi kterýmižto stará Indie výš oznámená jedna provincia a kraj toliko jest.
S. Gio. de Barros pěkně Azii na devět dílů vedle položení geografického a grádu rozděluje, u něhož se o těch všech Indiích výborně vyrozuměti může. Item ľuniversale fabrica del mondo di m. Gio. Lor en. ďAnania.
O těch zemích a královstvích, o jejich regi-Rád a správa mentu, obyčejích, městech etc. bylo by mnoho JnkáhZname psáti, toliko však kratičce dotknu, že jsou od starodávna vždycky dobrý řád i správu nejlepší, nercili mimo tyto náše, ale raději mimo všecky země na světě měly. Obchody, handle znamenité vedly, řemesla důvtipná a všelijaká slavná u nás umění, nic našim zemím napřed neda-douce, provozovaly a mnohých věcí u nás žádný by dělati nedovedl. Odkudž také za naších let ta převelmi platná a téměř napořád všechněm lidem prospěšná impresí do naších krajin se dostala, totiž léta 1450. Sabel. en. 10. Nástroj také děl odtudž k nám přišel léta 1354. Munst, Stephan. Torcatulus, Barth. Ta-cius. Ajakž Stumph. 13. Helv. píše, že děla léta 1380 od jednoho Bertholda Svorce nalezená jsou a předtím o nich v Europě ani v Africe nevěděli, v Indiích pak měli je před tisíci lety. Les essais duMontag. lib. 3.
160
Nebo když se tam nejprv Portugalezerové dostali, tedy v některém místě kusů děl na sta nalezli, a některé tak veliké, že sto volův jedno měli co táhnouti. Hugo de Lintschot.
Netoliko pak děla, ale všelijaké jiné vojenské municí a zbraně mají, a to nejen k dobývání měst, ale i do pole k tažení; ano-brž s tim se vším, s čimžkoli k ním Portugalezerové, domnívajíce se, jako by u nich za divné býti mělo, přijeli, to oni za hřičky proti svým nástrojům pokladali a lepší své věci jim ukazovali, říkajíce o sobě, že všickni toliko jednim okem, oni pak sami že dvěma hledí. Nicol. di Conti.
Knihy v jazycích jejich rozličných a na pěkném papíru tištěné do křesťanstva se vozí. Odkudž znáti se může, že ten národ z přirozené živlův mírnosti a dokonalosti ve všech věcech tělesných právě dokonalýjest. Města a domy pěkně vystavené mají, aniž my stěžkem bychom tomu věřili, co se píše o jejich nákladných palácích, o svršcích, nábytcích, klénotích a jiných věcech od bohatství, nádherností a rozkoší v nich, jež by zouplna vyčí-tati celá kniha nestačila. Viz o tom spis diversi avisi particolari deľ Indie dalli rev. padri della Comp. di Giesu.
Kupci místy mezi nimi jsou tak bohatí,       Bohatí sou že mnohý vlastních lodí má 30,40 i víc v svém handli, a časem všecky naláduje rozličným zbožím, že obyčejně šíf s tim, co v něm jest, za 50 000 dukátův stati bude. Nicolo di Conti narrat.
Mají mezi sebou všelijaké řemeslníky a ob-        ň     , ,
j j j Řemeslni
chodníky, rovně jako u nástéž mají materií
k šatstvu, od zlatohlavu, stříbrohlavu a hedbáví více nežli u nás, potom od konfektův, ovocí a pamlskův velikou hojnost, od ptactva, zvěři a všelijakých dobytkův pitomých i ryb dostatek, a toho všeho umějí velmi nádherně a oupravně s vonnými věcmi, zvláště pak ženské pohlaví, užívati.
Není zajisté chlipnějších žen na světě, které by více toho šetřily, jak by mužům pokrmy a jinými praktikami k rozkoši těla příčinu dávaly, jako v těch zemích. Pročež také všudy tam nevěstek plno jest a za žádný téměř hřích smilstva nemají, jakž toho plné historie jsou o těch věcech svědčící. Avšak manželky, zvlášť
161
vzácnější, tak svým manželům vernejšou, že po smrti mužův svých na hranice, na nichž těla mrtvá na prach spalují, u přítomnosti přátel a známých, jimž k libosti ty manžely pojímaly, tu s nimi se rozžehnávajíce při velikém zvuku muziky a s pochvalou všech přítomných dobrovolně s radostí skákají a se s nimi zaživa upalují. M. Ant. Pigafetta viag., Nicolo di Conti.
Lidé ti v oděvu nejednostejný způsob zachovávají, někteří odpolu nazí, jiní v jednoduchých sukních, jiní nákladně, jiní zas prostě chodí, nebo pro nesmírné horko nelze tam mnoho šatův na sobě nositi, o čemž by také bylo mnoho psáti.
Již pak tuto některá toliko přední království zejména položím. Nejpřednější a zvláštní v těch zemích království jmenuje se China China, a to pro zahrady, řeky, rozličná ovoce
i jiné lidskému srdci žádostivé věci, za nej-rozkošnější a nejbohatší všeho světa se pokládá, a to dělí se na patnáctero království, v níchžto se najde všech přes 440 pěkných a hrazených měst, kromě městeček, tvrzí etc, jichž nesčíslný počet jest. Obyvatelův pak do 70 milionů, kterýžto počet sotva by se ve vší Europě shledati mohl. Giovan. diBarros, OdoardoBar-basa. Všickni napořád, kdo rukama, nohama a jakým jiným oudem vládnouti mohou, byťjednou rukou neb nohou bylo, pra-covati musejí a žádnému zaháleti, ovšem žebrati nedají, takže v jednom městě Cantan do 4 000 slepých, kteříž mlejny ručními mlíti musejí, pokládají, a tou příčinou všecka země nanejvýš dobře se vzdělává a nikdež nic prázdno a zahálivo není. Boterus.
Z té příčiny není se čemu diviti, že v té zemi Moru není tu, ani v jiných okolních nikdy moru nebývá, ani kdež přebývají   tak mnohých nemocí jako u nás, když to tak vše
středmost       středmostí svou a zdravým povětřím i také
dobraaprace .v  , , ,     J . Z
ustavičná        ustavičným pracovaním oni přemáhají. Nicolo
di Conti, Boterus. Krále mají své vlastní, kteříž v tom dobrém způsobu a regimentu již na dva tisíce let panovali a tak všecky věci, co se handlův a důchodův dotýče, vedli, že každoročně do 120 milionů korun důchodů jemu se schází. O čemž, ač zdá se k víře
162
nepodobná věc býti, však toho Boterus lib. 2. par. 2. príčiny přivozuje, že tak jest, a pojišťuje.
PíšePigafetta o jednom slavném paláci a hra- ,
° J        J * Slávny palác
du toho krále v jednom městě (v němž od jedné a nrad
brány až k druhé celý den se jeti musí), že má sedmerý zdi vůkol a při každé některý tisíc gvardie, kteříž se jednak ve dne, jednak v noci mění. Uvnitř že jest množství palácův a mezi nimi čtyři královští, v nichž audiencí přespolním legátům dává. Jeden že jest vnitř i zevnitř mědí pobitý, druhý stříbrem, třetí zlatem, čtvrtý perlami a drahým kamením krumplovaný a osazený. Zahrady pak a jiné věci k víře nepodobné že tam býti mají, jakž o tom o všem jiní mnozí odtud přijíždějíce vysvědčují. Osorius lib. 11. píše, že lid v Chýně obojího pohlaví život a obcování vedou ku podobenství franckého a německého národu, totiž velmi pobožný a chvalitebný.
Po tomto království jest nejpřednější Siam, Siam jinač Menan slove, jehožto král má devatero jiných království pod mocí svou. Lidé v nich nejsou řádem a regimentem podobní, ani důvtipnými obchody Chinenským rovní, než místy v některých pomořských městech dosti vlidní a vycvičení jsou v handlích a potřebách vezdejších. Nejvíc však na urozenosti a starožitnostech rodu sobě zakládajíce, málo se jich na řemesla oddává, než každý chce zemanem býti.
V tom království jest samých Arabův mahometského náboženství kupčících přes 25 tisíc. Po něm jest Udia, v němž do 400 000 obyvatelův a sousedův býti a do 200 000 šífů malých i velikých se nacházeti má, protože jako Benátky u vodě leží, a 50 tisíc vybraných jonáků k boji to samo město vypraviti může.
Král jejich má 6 000 drabantův a 200 slonův při dvoře. K boji pak hotových má 3 000 slonův, dva tisíce rejtarův a 250 000 pěších, kterýmž z rok do roka plat a vychování dává, bez utiskování obyvatelův a poddaných. Boterus a Som. delle Indie Ori.
Po něm jest království Pegu, vším dobrým ^ ve vší hojnosti oplývající, a zvláště výbornými porcelány, kteréž dělají timto způsobem: vezmouce trupel bílé
163
hlíny vonné, s tou rozdělají na prach stlučené skořepiny na mořském břehu sbírané z jistých živočichův, a vaječné skořepiny přidadouce, udělají, že bude jako těsto, a z toho potom formují, jakou chtějí, nádobu, i všelijakými barvami je napouštějí, tak jako u nás skla. Kterouž, jak hotová jest, do země spěšně, aby se neztlačila, zasypí a v zemi do 80 i do 100 let nechají. Že pak z nich žádný, kdo kterou zakopá, živobytím svým nedočká, protož vystavují jistá znamení a přitom čas poznamenají, aby dědicové jejich nádoby takové potomně najiti mohli a vyzdvihli. Tímhle způsobem rodičové potomky své jako nějakým podílem otcovským zachystávají, takže potomci jejich takové nádoby třebas každého roku nacházívají a nedostatku v nich žádného nemají; k jídlu pak a ku pití nejvíc jich potřebují, protože žádného jedu v sobě netrpí, nýbrž neb jej vyrazí z sebe ven, anebo se rozpukne. Z nich tedy piti a jisti bezpečno jest. Odoar. Barbosa, Pigafetta.
O jejich obyčejích, králi a věcech v těch zemích rostoucích vypisuje Lodov. Barthema cap. 15.16. a Somm. delľIndie. Po nich jest Bengala,Aracan, Indonstan, Orixa, Narsin-Narsinga £a> jinač ^isnagar, všecko obzvláštní království mocná. Zvlášť pak král z Narsinga, kterýž prý samého ženského pohlaví v službách užívá a mnoho set panen, co nejpěknějších může vyhledati, při svém dvoře chová. Tolikéž když na vojnu táhne, několik tisíc jich povolá a ty již na to plat jistý v čas pokoje i války berou a mnohé z nich své manžely mají, však pro samu krásu jen k tomu obrané jsou a jim odtud veliká čest se děje. Nebojují pak ony s nepřátely, ale aby toliko svou přítomností tim více jonáků a mládeže po sobě na vojnu potáhly, kteříž by před nimi udatněji sobě počínali a od nich za milovníky oblibováni byli; jakož pak některá z nich nejen při dvoře, ale i na vojně sto i víc milovníkův má a král často do pole s 700 000 lidu válečného vyjíždívá. Pietro Alvarez, Oduardo Barbosa, Boterus. Obzvláštně Ioh. Barros píše o jednom tažení, že v něm 12 000 samých svodníků a nevěstek obecných trojnásobní počet byl, kromě od krále žold majících, střelby veliké několik kusův a jiných válečných nástrojův k víře nepodobný počet.
164
Potom Malipur, Coromandel, Cael, Pescaria, Malabar, Ca-nara, Decam, Guzurat, jináč Cambay, jehožto cambay král, jakž P Maffeo píše, že jednoho času 150 000 rejtarů a 500 000 pěchoty, 1000 kusů střelby, 500 vozů pro prachy a koule, 200 slonův proti velikému Mogor do pole vyvedl, avšak poražen byl. Město v něm jest Cambaya, sto třiceti tisíc domů v sobě mající. Boterus. Také prý obyčej má král Cambaye jakési lístí a koření jedovaté jisti a z mladosti jeho tak požívati, kteréž se mu potom v starším věku v pokrm obrací a jemu nic neškodí, ale jiné samým dechnutím neb plinutím na někoho škodlivě uráží i jistou smrt přináší, jakž to prý dělává, když koho umořiti chce, že naň toliko dechne. Praví také, že každou osobu ženskou, s kterou obcuje přes jednu noc, umoří a nazejtří mrtvá od jeho duchu se nachází, pro kterouž příčinu vždycky v záloze 4 000 panen v palácích svých chová a doplňuje. Lodov. Barthema lib. 1. dell India c. 1.2., Sommar. delle Indie Orient.
Až potud sem o nej přednějších při moři toliko ležících zemích a královstvích indiánských dotekl, o nichž by bylo mnoho psáti, též o jiných královstvích, kteráž za těmito jmenovanými dál do země leží. Item o ostrovích, jichž na tisíce někteří pokládají býti, a přední jsou: Iava, Iapon, China, Moro, ďAmboino, Molucch, Borneo, Samatra, Zeilam, Diu a jiní, z nichž někteří na několikero království se dělí, o čemž o všem zavru, co Pli-nius píše lib. 6. cap. 19., že za onoho starého věku byli králové v Indiích, kteříž do 600 000 pěších, 30 000 rejtarův a 9 000 slonův na žoldu ustavičně chovali. Píše také, že Alexander Veliký, když do Indie táhl, po samé řece Indus pět měsíců pořád se plavil a každého dne 600 honův ujížděl, avšak že Ganges řeka v též zemi mnohém delším tokem teče. Item pokládá 5 000 měst hrazených a 122 národů jazyků rozdílných a jiných věcí pamětihodných, cap. 17.18.20. Podlé čehož rozuměti se může, když jsou Indiánové předešlých časův v takovém množství a slávě byli, že těchto nynějších let, když se všecko opravuje a množí, dobře k víře podobnější zpráva jest těch, kteříž o těch zemích neslýchané věci vypisují a vypravují. Ale abych vypravo-vati začal, kterak j sou se do těch zemí Portugalezerové dostali,
165
jak a co tam řídí, spravují, protož všeho jiného pomíjím. Jest
naděje, že žádostivý čtenář Mendezium, navig. Petro Alvarez,
VascodiGama, Thom. Lopez, epist. diMass. Transilvano, relat.
di Gio. Gaetan, Inform. delľisola del Giapan a jiné mnohé bude
sobě moci přečisti.
Když se psalo léta 1497 měsíce července, král Emmanuel
v Portugalii (jest země a díl Hispánie, ta tehdáž
Kdy jsou se      měla své vlastní krále, ale potom králi Castillie
Španielové        v v v,, , ,   v. ,
do těch zemí     řečenému po příbuzenství pripadla, ale na ten
dostali čas vší Hispánie pánu a králi hispánskému ná-
leží a zajeden národ se pokládá s jinými Španiely) maje toho zprávu a dočetv se z kosmografův, že by se po moři do Indií mohlo dojeti, a vyslav skrze Egypt po zemi některé, kteříž by v Arábii a dále vůkol moře a způsob plavení zhlédli a vyzvěděli, vypravil zpočátku 4 šífy s lidem válečným, aby toho šetřili, kterak by se přímo po moři do Indií projeti mohlo. Hejtman té armády sloul Vascus Gama, stavu rytířského, ten drže se břehův afrických vždycky na východ slunce táhl, až se dostal k horám převelmi velikým a na 6 000 vlaských mil do moře od země se táhnoucím. Mimo ty maje se dále pustiti, byl velmi přestrašen hroznými bouřkami větrův, dešťův, zimy, tmy a vln mořských, kteréž jistým časem (jako kupříkladu u nás na podzim) tak hrozné a strašlivé jsou, že tudy nelze žádným šífům projeti. Avšak obyčejně a přes celý rok dosti nebezpečnejšou, příčinou větrův, kteříž z obojí strany těch hor od země se srážejí do moře a ním tak násilně pohybují, že pamětníka není, aby se kdy kdo měl tudy dále pustiti, nýbrž každý odtud zpátkem se vracíval, domnívaje se zajisto tu konec světa býti.
On pak Gama proti vůli všech svých marinářů pustil se s svými mezi to vlnobití, kteřížto za mnoho dní v těch bouřech se plavili, nevěda nic, kdy den neb noc byla, tak se životův svých opováživše toho nejvíc šetřili, aby zpátkem s hanbou od větrův domů hnáni nebyli. Jakož se jim pak toho po mnohém nebezpečenství dostalo, že jsou s radostí projeli na tiché moře, kdež poznali, že ty hory za sebou měli, a po straně pěkné, úrodné země spatřili, k nímž se obrátili. Však že v naději až dotud jeli a v naději bázlivé
166
každý podnes ty hory míjeti musí, nazval je nejprv promontorium Bonae Spei, vlasky capo di Buona Speranza, to- Hora Dobré tiž špice hornatá Dobré naděje. Tu nejvíce šífů naděje a někdy celé armády v zkázu přicházejí, a to když se chybívají s pěkným počasím, kteréž tu řídké bývá. Osorius lib. L, Edoar. Lopezdelľreg. Congoc. 8.
Gama tehdy, minuv to nebezpečné moře, držel se břehův a zastavoval se u mnoha měst a zemí, kdež místy mnohého přátelství užil a sumou tam všechněm s svýma šífy a lidem divný byl, neb nikdá jim podobných na tom moři neviděli. Až naposledy do Indií se dostal, do Kalikut, kdež od krále slavně a s radostí byl přijat, však nedlouho to trvalo, pro Araby a mahometány, kteříž v tom městě u velikém množstí z Turek a odjinud handle vedli a odtud do svých zemí koření a drahé kamení vozili, kteřížto obávajíce se, aby jich Portugalezerové neodstrčili a jim handlů nepřetrhli, osočili je u krále, až i bouřku proti nim v městě ztropili, v níž do 50 Portugalezerův zahynulo. Pročež Gama, byv na šífích svých, vypověděl králi pokoj a dal se do plundrování šífů v portu kalekutském, v nichž mnohá zboží nalezl a pobral, ostatek děly roztřískal a popálil, do města střílel a hojně škod za to králi nadělal. Odkudž se potom hnul a kjednomu králi, poplatníku kalekutského, se obrátil, kteréhož na to navedl, že jest od kalekutského odpadl a s Gamou proti němu bojoval, o čemž by šíř vypravovati dlouho bylo. Naposledy však Gama, naládovav své lodí drahými věcmi, jel zpátkem domu a přijel ve zdraví se třmi šífy léta 1499, jehož domácí poctivě přivítali.
Potom léta 1500 vypravil král Emmanuel jiných 13 šífů a na nich 1 500 vojákův, s tim poručením, aby sobě tam pevnosti a byty spravovali; nejvyšším byl Alvarus Capralis. Ten šťastně jel až k těm horám Dobré naděje, kdež jak se dostal, hned tmy a hroznými větry a bouřemi byl obklíčen, že dříve, nežli je projel, čtyry šífy viděl vichřicí zachvácené a se všemi, což na nich bylo, potopené, takže když projel, šest toliko šífů shledal, tří byli jinam zahnáni a zpátkem se domů dostali.
Těmi šesti šífy proti kalekutskému králi válku vedli, až potomně jiných deset, potom pět léta 1502 z Portugaliae, léta
167
1503 šest a po ta léta pořád vždycky král po 10,6,4 a více i méně šífích do těch zemí vysílal, z nichž každého roku větší díl kupectvím naládovaných a s dobrým krále užitkem za všecken náklad do Hispánie se vracel.
Jiní pak, kteříž tam zůstávali pro handle a přízeň, kterouž měli s některými králi, a zase pro snadnější odpor nepřátelským králům, všelijak o to usilovali, kterak by co nejvíce pevností v přátelských i nepřátelských zemích sobě vzdělali, však pod jiným a jiným zámyslem. Totiž u jedněch pěkným a přátelským způsobem, pro ochranu jich proti okolním krá-
Portugaiští |u nepřátelům jejich, jako v Cochim, tu nej-sobepevnosti JJ    V,J. ' J,
v Indiích prvnej si pevnost vystavěli proti krah kahkutske-
vzděiaii mu a tak i jinde etc. U druhých pak nepřátelskou
mocí, jakožto u těch, jež mocně přemáhali, proto aby se více nepozdvihovali, nýbrž jim tributy platili a kupcům křesťanským z národu jejich nepřekáželi, jako v Ormus a jinde, což vše připomínati velmi obšírně by přišlo. Avšak toliko toho dotknu, že pomalu vždy větší a větší armády král Emmanuel do těch zemí posílal, jimiž sou tam celá království Goaměsto,      válečně a vítězně obdrželi a léta 1510 město
kdcz stolice        s~*    v v    r     i »i r r    vi   r   , r   v v
- * a - u     Goa recene, veliké, pevne, pekne a temer upro-
mistodrzicino ' 'ľ       'ľ ľ
krále jest střed těch pomořských Indií ležící, mocí a štur-
mem dobyli, v němž nejpřednější sídlo pro mís-todržícího krále španielskeho zarazili. Nebo tak se hrubě v těch zemích v malo letech zsilili, města jiná mnohá a pevnosti národem svým zosázeli, že svého nejvyššího správce, jímž by se jiní hejtmane spravovali, míti musejí, a ten slove vicerex, totiž mís-todržící krále. Ten ve třech letech se mění a jiný na jeho místo
i . - j - . vysílán bývá. Má svůj soud dvorský, kancelář Jakydvurvede     J   ,    , {,     ,   v    JQ J>
a právní nzeni, vse způsobem dvoru krále hispánského, však když by se jaké znamenité věci dotýkalo, tedy do Hispánie do tejné rady královské apelovati se může. Též má své gvardie a drabanty, dvořany, trubače a vede královský dvůr, důchodův do roka několikráte sto tisíc, kromě darův, kteréž mu při přistupování k úřadu všickni králové, vasallové a erbanuňky připojení, též hejtmane pevností a měst, uřadové a co vedle
168
jiných financí kupci a lidé poddaní na přivítanou a obnovení er-banuňkův a tak dále etc. od zlata, drahých kamení etc. dávají a odsílají.
Před některými časy patres iesuitští (kteříž netoliko tu v Goae, ale i jinde v zemích pěkně vystavené koleje mají) vyprosili sobě to na králi hispánském, abyjim a tak do koleje jejich všecky královské pocty a darové od místodržících postupováni bývali. Čehož mnoho let požívali, až léta 1584jeden místodržící don Luys deLayde nechtěl jim jich dopříti, ale co mu darováno bylo, to sobě zanechal; než s nesnází velikou to obdržel, což jiní do dnešního dne po něm činí.
V tom městě jako i v jiných portugalských mají svobodu handle a obchody véstijacíkoli národové, pohané, Indiánové, Arabové, Arménové, Peršané, Abissinové etc, židé a jiní mnozí, toliko když zjevně svého modlářství v městech zapověděných, a v nichž všecko křesťané bydlejí, jako aby mrtvých nepálili, se neoddávali etc. a těm podobných věcí nevykonávají, jinak sic zprudili by na sebe inquisicí, kteráž se tam dosti přísná drží.
Portugalezerové, nemajíce namnoze manželek z svých krajin, z poručení svých nejvýš- Jak se tam ších brali sobě rodilé ženy a panny v těch všech osadili zemích, kde se jim natrefilo osaditi a bytem býti, a šlovou podnes děti takových, totiž z otce Španiele neb Portugalezera (nebo to dvoje jméno již o jednom národu se míní) a matky Indiánky, mesticos, jako by řekl cvikýři, a ti, ješto od otce a matky portugalské zplozeni jsou, šlovou castisos; avšak všickni jednostejně snědé a mouřenínské barvyjsou, vedle přirození místa, kdež přebývají.
Vedou slavný život, od zlata a stříbra nádherný, čeledi od zajatých chlapův a chlapkyní, co nejvíc mohou, chovají, kteřížto dílem a řemesly rozličnými musejí pána a paní stravou vycho-vávati. Nebo sami za řemeslo své se stydí a všecko toliko páni slouti a býti chtějí, byť on krám řemeslnický držel, třebas mistrem uzdářem, ševcem, krejčím etc. byl, však chová své chlapy a ráno ukážíc jim, co mají dělati, sám se celý den procházeti bude pod řetězem aneb na koni pod dekem jako jiný pán.
169
A v tom prachtu třebas s houfem služebníkův vedou'™* přijede k někomu, aby mu vzal míru na šaty, a když to vykoná, zase jako pán odjede. A sumou všickni vespolek, i ti rozliční mistři řemesel nejvíce se o to snažují, aby slavných titulův užívali a od místodržícího samého aneb skrze někoho při dvoře v Hispánii na list pod pečetí titul sobě koupili, buďto aby se psal fidalgo da caza de roy nossa sen-nor, totiž dvořenínem královským, aneb cavalliero fidalgo, totiž rytířem, byť se on jakživ zbroje nedotekl, aneb mosos de cama-rado numero e do serviso, to jest královským komorníkem a jinak. Již pak tomu ať žádný do kaše nefouká, slovy hanebně od-seká, však vedle přísloví, přece se sedlák se vším neumí skryti, byť se i pod lavici schoval, však mu vždy boty vyhlídají, a jakž Vlaši říkají, ha il cervello sopra la beretta, že má mozek neb rozum nad birýtem. Jak sobě na ,       ,    , ,   , v, ,     . . ... , ,
ruku jsou Koho pak mistodrzici zvelebiti chce a slav-
nými tituly, též důchody obdařiti, toho učiní hejtmanem, tomu šíf, dva i více pod správu dá a pod plat najme sto, dvě i víc neb méně těch cavallierův a jim vedle titulův jejich žold, a což náležitého jest, dá a zaplatí, jména jejich všech do knihy neb register popíše, a to na tři neb šest měsícův, a vyšle je, aby proti nepřátelům bojovali. Ti vyjedouce jezdí po některých okolních městech přátelských a častokrát třebas od toho, k kterému ponejprv přitáhnou, nikam se jinam nehnou, a když tři měsíce aneb jiný uložený čas přečkají, již právo zase mají se vrátiti tam, odkud vysláni byli. A navrátíce se, tu jakž nejvyšší, tak jiní jeho tovaryší slavných svědectví docházejí od místodržícího, jak sou se rytířsky chovali, na královské armádě proti nepřátelům bojovali etc. Takjakž komu mnoho cti přeje aneb ji sobě kdo skrze dary vykoupí, tolik jí požije a nabude.
Ta pak svědectví když do Hispánie odešlí aneb sami přinesou, neřekl by žádný, v jaké tam vážnosti a poctivosti bývají, a mnozí tudy úřadů, jako hejtmanského, rychtářského a jiných, více nežli jeden netoliko pro sebe, ale třebas pro dobrého přítele, jemuž by jej mohli prodati, nabývají. A sumou tak velice cti a slávy žádostiví jsou, že učinil-li by jeden druhému poctivost
170
na potkání zdaleka beso las manos, s poklonou a snětím klobouka až k zemi, a druhý by se tak nízko nesklonil aneb nesmekl, anebo když k druhému služebníka před sebou pošle s návěštím takovým, že ho navštíviti chce, a ten k němu do dveří domových s kloboukem v ruce držícím nevyjde a jej do domu k sobě neuvede a na stolici pod dekem neb na polštáři neposadí, s tim věčné nepřátelství míti bude a mnohý všelijak přemejšleti a s přátely
0 to se snažiti bude, kterak by jej z tohoto světa sklidil jako nej-uhlavnějšího nepřítele svého.
Dále, jaký obyčej zachovávají při oddavcích, krtinách, pankétích, do kostela chození i po domích, jak nestoudného a chlipného života ženské pohlaví jest, jakých rozkoší v jídle
1 v šatstvu užívají, s jakými praktikami a chytrostmi k oklamání mužův zacházejí, o čemž již výš jest ponavrženo, jak horliví manželé a způsob trestání všelijakých přestoupení u nich jest, též jaké nemoci a počasí tam bývají, jaké obchody vedou a mince neb míry své mají, o tom o všem i více, nežli položeno může býti, vypisují Hugo de Lintschot, GotthardArthus, EdoardLo-pez, Thoma Lopez v knihách naschvále o těch a jiných národech vůbec vydaných.
Majíť pak Portugalezerové na ten čas přednost na moři Indiánském a páni většího dílu portův a měst pomořských jsou. Nebo počítajíc od začátku Indie, od města Daman až k městu Goa, kdež arcibiskupská stolice jest, učiní 65 mil, to všecko po-pořád Portugalezerové drží a mnoho v tom položení pěkných měst a portův, jako Basayn, Chauletc., mají.
Od Goa začíná se krajina Mulabar od Capo ja\^ pevnosti de Ramos, kteréž od Goa 10 mil vzdálí jest, až a krajiny mají do Capo de Comarin učiní 108 mil. V tom vůkolí mají měst a pevností několik: jako Onor 10 mil od Capo de Ramos, Barsalor 15 mil od Onor, Mangalor 9 mil od Barsa-lor, Cananor 15 mil od Mangalor. Od Cananor jest toliko 8 mil do Calicut, kdež Comoryn, totiž král někdy nejpřednější v Indiích pomořských, dvorem jest, avšak na moři s nic nemůže býti, a chce-li, aby k jeho portům jezdili kupci, musí tribut Portuga-lezerům dávati a bez toho sotva pátý díl zemí svých drží.
171
Z Calicut do Cranganor jest 10 mil, kdež Portugalezerové pevnost mají, odtud Cochin 10 mil, kdež také bydlí Portugalezerové, a tu biskupská stolice jest, od Cochin do Caulon 12 mil, tu také pevnost mají, a odtud až k Capo de Comorin jestiť20 mil. Dále se začíná Choramandel, jinač Narsinga neb Bisnagar království, tu jest od Negapatan až do Musulepatan 90 mil, kdež mají několik pevností a zvláště svatého Tomáše město.
Potom následuje království Bengalen, 12 mil zšíří při moři, až k řece Ganges dosahující, a po něm království Bengala na 50 mil zšíří, kdež Portugalezerové několik měst a portů drží, jako Porto Grando, Porto Pigueno etc. Za tim jde království Ara-gan, Pegu a Sian, v kterýchžto několik měst mají v své moci a tam svobodně handlují. Ačkoli ty země své vlastní a mocné krále mají, však někteří tribut dávají a jiní z přízně jim všeho dovolují, zvláště v Sian, kdežto mají město veliké a znamenité pro všecky příležitosti a vskutku nejpřednější kupecké město v těch zemích, buďto pro ládování tu mnoho šífův všelijakými drahými věcmi, aneb pro blízkost k dojíždění odtud do Chiny, Iavy, Samatry etc. Tu mají pevnost i také biskupskou stolici; a dobyli toho města s velikým krveprolitím týchž obyvatelův, v němž tehdáž našli 9 000 kusův střelby veliké a jiných znamenitých věcí, jakž o všem Osorius dostatečně vypisuje.
Od Malaca začíná se Capo Singapura až do Capo Sinosura 18 mil, odtud začínají se království Pan a Patane, kteráž na 80 mil zšíří jsou, až k samému království China, kteréž se vztahuje na 400 mil, kdež také Portugalezerové handlují. VMachau a Canton etc. však žádných pevností nemají, protože král z Chiny proti nim příliš mocný jest a všech věcí vojenských dostatek má, a snad kdyby tak cizích zemí a království žádostiv byl, jako jsou Španielové, mohl by všecky z té strany španielskeho držení pod svou moc přivesti. Ale přestává na svých 15 královstvích, kteráž jsou v jednom položení a obmezení od hor, řek a zdí, a jednoho národu, takže za nedobytá příčinou takových znamenitých hranic se pokládají, a jako nějaké město baštami, tak tuto král zámky a pevnostmi ohraditi dal, o čemž tuto šíři-ti nebudu.
172
Po Chýně začíná se království Tatara chána, o němž dole-ji dotknu. Proti těm jmenovaným zemím jsou mnozí ostrovo-vé, v nichž veliká a mnohá království jsou, jako Iava, Sumatra, Iapon etc, kdež místy Portugalezerové handlují, místy páni sou a jimi vládnou, jež by také všecky vyčítati dlouho bylo.
Ale já navrátím se zase tam, kde sem počátek Indií položil, a protož tuto věděti již náleží, že mají Portugalezerové ještě jiné země a pevnosti blíže sem od města Daman. Nebo tu se začíná království Cambaiae okolo 18 mil zšíří a má svého krále možného a na všecky věci drahé bohatého. Odtud 15 mil jest ostrov a město Diu, někdy krále z Cambaia a nyní Portugalezerův, kdež také pevnost nedobytou mají. Od Diu až k řece Indus do 70 mil, odtud 180 až k městu Ormus táhnou se mnohá, převelice úrodná a všelijakých lidskému pohodlí podlé vinše a žádostí hojných potřeb výnosná království.
V Ormus mají Portugalezerové pevnost a handl znamenitý a tam handlují Turci, Peršané, Tataři, Francouzové, Benátča-né, Engličané a jiní mnozí národové, takže ty dvě města Ormus a Diu nejpřednější jsou pro drahé kamení, perly, hedbáví, cej-gy zlatohlavové a stříbrohlavové, čalouny, vonné věci, konfekty a všelijaké lahůdky ve všech Indiích.
Král země Ormus nebydlí v městě, protože je Španielové opevnili, ale za městem a v jiných městech svých, však tribut králi hispánskému dává a Španielům v Ormus cla a jiné důchody vedle jich vůle pustiti musil. Vybírá se pak tam znamenitý důchod od kupectví, kteréž z Turek, z Persie a z Europy do Indií a zas odtud zpátkem do Asiae a Europy se dodávají, takže se Španielové nejvíce, po místodržení v Goa, o těchto dvou míst hejtmanství derou pro veliké užitky a dary od potentátův a kupcův jim náležející.
Aby se pak lépe vyrozuměti mohlo, jaký tam handl z Europy jest, protož sluší věděti, že každého roku do města Alepu v Sýrii, tři dni cesty od Tripoli měs- ^^doľndlí ta, mnoho tisíc kupcův se sjíždí, a to ze všelijakých národův, Vlachův, Francouzův, Řekův, Nydrlenderův, Engličanův, Němcův a pohanův z tureckých zemí, a ti smlouvu
173
s baši v Alepu učiní, co by mu dáti měli za glejt a průvod skrze turecké země až do města Balsari. A tak když smluví a jistý počet vedlé možnosti houfu, kterýž slove caravanna, jináčgaffila, totiž některé sto janičarův sobě pridané majíce, vyjedou před město do pole a tu zvolí mezi sebou oficíry, nejinak než jako v ležení varty drží. Marketentéry, kteříž za nimi všelijaké potravy neb profanty vezou, s sebou mají a všecky věci od kupectví, co do Indií vézti míní. Také zbraně, stany a jiného nádobí na koně, dromedáre, velbloudy a mezky etc. naladujíce, vydají se na cestu po zemi skrze pouště veliké, takže místy dvě neděle žádné vody nenacházejí, a to v Arábii Pusté, potom skrze Mezopotámii, Assyrii etc. až do města Bagdetu 40 i 50 dní cesty přijíždějí. Do toho města z Halepu jezdí také po vodě Eufrates, k němuž u města Bir tři dní cesty od Halepu, a odtud po vodě mimo mnohá města veliká a starožitná do 40 dní cesty, a někdy do 2 měsícův, jak kdy voda veliká neb malá bývá, dojíždějí.
Bagdet město jest z řícenin někdy slavného O Bagdetu města Babylona v chaldejské zemi vystaveno, však opodál od starého stanoviště, okolo půldruhého dne cesty.
O tom starém Babylonu mnohé divné věci jaký^yl" vypravují, jako že u něho byly zdi 200 střevíců
vysoké, 50 široké, sto bran mosazných. Dále o zámku, o štěpnici a lesu na sloupích, mostu a jiných věcech, kteréž mezi sedmi divy světa pokládali, jakž je také Plinius, Strabo, Q. Curtius obšírně vypisují. Ale já toliko o chrámu dotknu, jejž Herodotus lib. 1. vypisuje. Chrám ten byl čtverhranný, zšíří i zdýlí dvou honův, u toho byla věže při každé straně po jednom honu široká při gruntu a výška též jednoho honu, na té byla jiná, užší, na té zase třetí a tak až do sedmé. Schody šly zevnitř vůkol a všudy po stranách schodů stolice a odpočívadla udělaná, abyjdoucí nahoru odpočívati mohli. Nejvýš pak nahoře byla kapia, v níž lůžko a stůl zlatý byl, kdež ustavičně jedna osoba ženského pohlaví bydleti musila.
V tom chrámě byly tři modly, Iovis, Iunonis
iónské baby"     a Op™- ^0W5 byla 40 šlépějí vysoká z samého zlata, 1000 babylonských talentův, totiž centnéřů
174
(Budaeus na 800 korun počítá jeden), Iunonis 800 centnéřů, Opis 1000 centnéřů, a před tou stáli dva lvové a několik hadův stříbrných, každý kus 30 centnéřův. Před těmi modlami stál stůl 40 střevíců dlouhý, 12 široký, 50 centnéřů stíží. Potom samo-zlatých nádob, kadidlnic a jiných věcí při tom stálo sumou do 1 800 centnéřů vážících. Diodorus lib. 1. c. 4.
Při tom městě byla také věže Nimrod, kterouž synové lidští až do nebe vystavěti chtěli, Veze a Bůh zmátl jazyky vší země. Genes. 11.0 kte- babylonská réž mezi jinými svatý Jeroným in com. in Daniel, cap. 1. a lib. 5. in Esai. c. 14. píše, že jest byla čtyry tisíce krokův vysoká, však nedostavená.
Toho tak někdy slavného města nyní toliko říceniny se nacházejí, velmi předivné od divných věží, zdí, kteréž ještě jako vrchové okolo roviny pískem zavaté znáti se mohou, i ta věže také, kteráž jako největší hora stojí obrostlá a velmi zdaleka spatřiti se může, a posavad znáti, že jest z cihel na slunci sušených a smolou místo vápna stavená, a táhnou se ty říceniny toho města na půldruhého dne cesty, odkudž velikost jeho, jaké někdy bylo, jest znáti.
Bagdet nový jest pěkné a veliké město při řece Tygris proti Persii za pevnost, kdež Turek baši svého s mnohými vojáky chová a je nevelmi dávno Peršanům se vší tou zemí odňal. Nyní pak jistá zpráva dochází, že by zase perský král to město s jinými okolními opanovati měl.
Od Bagdetu po řece nejvíce plaví se kupci do Balsary, tureckého města při moři Perském ležícího, kteréž tolikéž Turek Peršanům předešle odňal, ale nyní zase pod Perského mocí jest, a tu v Balsary své stanoviště mají a skládají, takže kam kdo chce, odtud dále a bezpečně po moři se rozjíždějí, a zase když se zpátkem domu vraceti chtějí. V Balsary \ jistý čas, totiž měsíce dubna a září, všickni se sjíždívají, odkudž až do Halepu v hou-fích jedou, potom do Tripoli a z Tripoli po moři do Konstanti-nopole, Alexandrie, do Európy a do Afriky, a sumou kamžkoli jednomu každému náleží, se rozjíždějí, a co s sebou přivezli, to jiným rozvožují.
175
Kudy Portu- V té straně často se pokoušeli Portugalezero-
galští Turku vé proti vodě Eufrates a Tygris nahoru do Turek škoditi ušilo- vtrhnouti, ale pro prudkost řek a veliké skalí va,i v nich nemohli velikými a těžce naládovanými
šífy projeti, po zemi pak snadno mohli třebas tudy až do Sýrie protahnouti a odtud dále etc, však k tomu nedostává se jim svornosti, aby některý tisíc lidu sebrali a něco na válečné nástroje naložili. Nebo vpravdě velmi špatně v té straně Turekjest opatřen a nemá tam žádných bezpečných pevností, krom některé dosti chatrné, a to namále, jen proti samým Peršanům, o nichž ví, že se mnoho šturmováním a děly neobírají. To pak nejhorší jest nyní mezi Španiely těch zemí, že se všickni na lakomství a handle vydali a každý nejvyšší nehledí nežli do času krátkého jemu k vládařství uloženého se nahltati do vole a s plným měšcem domu vrátiti, takže se při nich plní: Se danno bene gľ offici, ma non se danno le discretioni, všelijaké v světě správy a úřady snadno jest dáti, než byť rozum a soud pravý mohl se správcům také dáti. Aby věděli a znali, jakým by úmyslem chvalitebným od krále a pána svého do těch zemí vysíláni bývali, jmenovitě ne aby svého vlastního toliko hleděli, ale obecného a královského dobrého, kteréž by sumou všemu křesťanstvu prospěšné bylo. Kdyby ten cíl vladařův královských byl, aby v těch končinách všeho křesťanstva nejuhlavnějšímu nepříteli Turku škoditi hleděli, jemu země odnímali a k ruce svému králi dobývali, jakž jsou toho chvalitebně jejich předkové před sta lety v těch zemích dokazovali, od kteréž chvíle nic nepřibývá, nýbrž jak doleji oznámím, ubývá.
Turci pokoušeli se poněkolikráte na armádě v té straně Or-mus Španielům překážeti, i dříve nežli Ormus a Diu měli, ale byli na hlavu poražení, pomordováni, a zvláště oáAlmeidy aAl-buquercia, nejvyšších Hispánských, kteříž po těch porážkách, neumějíce prvé na to mysliti, taková pevná a příležitá města Diu a Ormus mocí dobyli a dosáhli. Pročež Turci v té straně vol neb nevol pokoj zachovávati a Portugalezerům veliká cla a platy ze všech kupectví, kteréž buďdo Indií vozí, aneb zase odtud vynášejí, dávati musejí; nebo jinudy projížděti, krom mimo ty pevnosti, nemohou a nesmějí. Gaspar Balbiviag., Osorius.
176
Proti Ormus na druhé straně předhoří země, kteráž se jmenuje Capo deMoncadon, mezi kterýmžto a Ormus jde kBalsarie moře ouzké a slove sinus Persicus, totiž moře Perské, protože z jedné strany sebe Persii má a z druhé Arábii, a tu se začíná země arabská, odkudž až k druhému předhoří té země při začátku moře Rudého, Capo de Guardafum, do tří set mil jest. Na tom Rudém moři poněkud ještě Turek panuje, a to za příčinou pevností dobře opatřených, jichž Portugalezerové, ač se o některé pokoušeli, dostati nemohli, a Turek je na větším díle lstivě a pod přátelstvím opanoval. Avšak často jsou se na tom moři spolu na šífích potýkali, a hned ješ- Jak na mori tě za času žoldánův egyptských, jako Campsona proti^rkum etc. Kdež ačkoli někdy vítězství naši obdrželi, vájčí však že Turci do pevností ujeli, pročež naši prázdní odtud vraceti se musili. Než podnes sic doskakují tam svými štráfy, pročež Turek v Sues, v Thor, v Aden etc. galéry a jiné šífy s velikým nákladem chovati musí. Anobrž kdyby to moře od přirození přístupné a tak hluboké bylo, aby po něm s velikými šífy svými naši až k Sues volně mohli projížděti, jest jistá věc, že by bylo Turkům veta tu jaký díl země držeti a snad i Egypt a země Svatá byla by zase v moci křesťanův. Viagg. di un comito Venetiano dal Mar Rosso, Osorius.
Ale jak sem výše dotekl, sami svým lakomstvím a leností z rozkoší velikých pošlou příčinu dali obyvatelům těch zemí indiánských na větším díle, že když jsou před něco málo lety Holenderové, jinač Stádové, o touž cestu se do těch zemí pokusili a tam dojeli, i u mnohých králův přátelsky přijatí byli, takže netoliko posavad v nemalém počtu šífův každoročně tam dojíždějí a kupecké handle do svých zemí a odtud do naších, item do Denemarku, švédské, polské, moskevské etc, zemí obracují a tudy netoliko velmi hrubě důchody krále španielskeho a všech zemí jeho zmenšili, ale také mnohá království v Indiích proti Španielům zbouřili, jako království Can-dy, Sumatra, Bantam, Ternate, Patani,Achin, Mertecalo, Ior, Calicut a jiná, kterážto nercili všelijaká kupectví Nydrlende-rům dobrovolně prodávají, ale z nich některá jim tam pevnosti
177
vystavěti a se osaditi dovolili, z čehož co potomně pojde, čas budoucí to ukáže.
Titíž Holenderové pokoušeli se léta 1594 jinou cestou z druhé strany světa do Indií Orientálských po moři jeti (totiž kdež nyní stranou polední horky velikými okolo vší Afriky na 15 000 vlaských mil až do Goa a odtud do Malaky také 15 000 mil jeti musejí), Edoardo Lopez c. 8. lib. 2. reg. Congo, a tak k straně půlnoční studenými kraji, okolo Norvegiae, švédské, moskevské, tatarské země do Cathay a Chiny, o mnoho kratší cestou projeti mínili, ale pro nedostatek profantův, lodí a moře zamrzlé na ten čas toliko až za Novou zemi se dostali a odtud domu vrátili. Gerar. de Weer navig.
Před lety, dokavad císařství trebizondské stálo, jezdívali do Trebizondu města Benátčané, Genuenští a jiní přes moře Pro-středzemní a moře Pontus Euxinus, a tu zboží z Indií Orientálských skrze Albánii neb georgiánskou zemi na moře Caspium, a odtud po zemi nedaleko do Trebizondu dodávaných brali a do naších těchto krajin vozili. Ale po tureckém těch měst dobytí a záhubě z té plavby sešlo, a jakž sem výš položil, z Balsary po řece Euphrates do Halepu se dodávají. A o té cesty otevření pokoušelo se jedno kníže moskevské, skrze zemi Permii k řece Varziga, k moři Půlnočnímu, po něm až k řece veliké Oby řečené, kdež jest konec zemí jeho a začátek země i moře Tatarského, odkudž dvou Chána tatar měsíců cesty do města hlavního Cambalu Tatara ského sídlo chána jest, ale pro války, kteréž tehdáž s Tatary měl, toho předsevzetí zanechal. Ramusio disc. sopra li viag. delle spetierie, navig. di Sebast. Cabota. A to potud o Indiích povědíno buď, kdo chce více věděti mimo výš přivozované autory, může přečisti Urban. Calcet. descrip. Indiae, Conr. Leonem, Giov. Empoli, And. Corsoli, Ioseph. Indi. navig., Ioh. Mettell., Ioh. Gonsales de Mendoza, Lad. Rom. navig.
Na zavírku tohoto spisu mého o těch zemích orientálských
a indiánských doložím další položení z druhé
O druhé strany země Chiny, kdo tam dále a jaké krajiny
strane Chiny       j v,    u   u , --i       i  v, ,   A .
drzí, abych tou prací vsecken okrslek Azíae po moři přeběhl a o něm oznámil.
178
Slove pak nejbližší země, kteráž po Chině doleji jde, Cathay, po ní Zagathay a po té Scythia, jinač Tartaria, kteráž jde až k zemi knížete moskevského, a ty se opět dělí více nežli na dvanáctero království, o nichž šířiti tuto nemíním.
Mají také rozličné krále a knížata, jako v Sar-   Bajazeth, císař
macanda městě, odkudž onen Tamerlan (kterýž   turecký živý jat
desetkráte sto tisíc lidu, ač Matt. di Micheovo   od Tamer,ána'
. , , . _    , tatarského tract. 1. c. 8. pokladá lzkrat sto tisíc) do Turek krále
byl vtrhl a císaře tureckého Bajazetha živého jal,
a do zlaté klece uzavřev, jeho k divadlu za sebou voziti dal, Vola-
ter. in geogr., Bacara a Cathay a jiní, kteřížto všickni tomu
v Cathay poddáni jsou a jemu tribut dávají.
Ten pro rozdíl jiných sobě poddaných králův slove veliký chán neb Tatar chán z Cathay, turecky Ulu Cam, totiž veliký císař, o jehož podstatnosti, síle, bo- Chan tatar_ hatství a regimentu bylo by mnoho psáti nám s,^vd':zlvse k víře nepodobného. Nebo má znamenité urod- šího potentata né země, v nichž všelijaké věci k životu našemu světa tohoto potřebné, jako zlato, stříbro, drahé kamení, koření, obilí, ovoce, cejgy hedbávné a jiné věci, ve vší hojnosti se nacházejí a sumou za nejbohatšího a nejpřednějšího potentáta všeho světa se pokládá. Že pak tak malo o něm před lety v historiích se vědělo, to bylo příčinou daleké tam cesty, pro divoké národy a pustiny, skrze něž po zemi téměř nemožné z těchto krajin jest se tam dopraviti, ale nyní po moři handlují tam Portugaleze-rové a jiní Europští u velikém počtu, takže se o jeho všem regimentu a jiných znamenitých věcech mnohém více věděti může. Pro jehožto vždy ňáké vyrozumění položím vypsání jednoho města jeho v zemi řečené Mangi (v nížto samé do 1200 měst velikých a hrazených jest), odkudž každý pozná, jaká sláva, řád a předivné věci v těch všech zemích býti musejí. To město vypisujíc Marco Polo lib. 2. c. 6.8. de i viag. praví:
Jest město Quinsai, kteréž má v okršlku svém 100 mil vlaských, českých učiní 20. Leží   Velikost města při jednom jezeru a skrze město veliká řeka teče,   Quinsai v zemi
Mangi
kteráž se na mnoho struh a příkopů velikých dělí
179
a přes město skrz několikeré ulice teče, mostů praví býti v něm 12 000 malých i velikých. To město jest tim nejvíc tak rozšířené, že jsou v něm veliké placy. Nebo kupříkladu jedna ulice jde skrze město od jedné brány k druhé, v té po každých čtyřech mílích vlaských jest plac čtverhranný, vůkolí dvě míle vlaské obsahující, a do každého placu může se po těch struhách na šífu jeti, kdež pro všelijaké sklady kupecké, domy a kotce pěkné od kamene vystavené j sou.
Na těch plácích nachází se nad pomyšlení množství všelijakých profantův ku potřebě, pohodlí a rozkoši každého dne, a zvláště v trhové dny, takže do 40 i 50 tisíc lidu na jednom placu počisti by se mohlo.
Mnoho by bylo vypisovati o kupeckých krámích, řemeslnických a jiných obchodníkův, jimiž netoliko všecky placyjsou při domích zastaveni, ale téměř všecky ulice jich plny. Pizarus hist. Pers. lib. 9., Lazar. Soranzius.
Jsou tam mnohé koleje a školy, v nichž philosophii nejvíce vyučují, a zvláště astrologii aneb hvězdářství, až by se tam dobře na tisíce hvězdářův našlo.
Při každém placu jsou rathauzové, kdež se soudové držívají a všelicí neřádové přetrhují. Domy mají veliké, nákladné, na způsob vlaských palácův vnitř i zevnitř, a při každém téměř zahrádka, v nichž s velikou rozkoší a zvůlí skvostně živi jsou, obzvláštně ženy, kteréž velmi krásné a bílé, nádherně přistrojené a k cizím i domácím beze vší překážky a horlivosti mužův svých vlídné a přívětivé jsou.
Po ulicích nachází se dosti koní a lodí, na nichž, kdo se chce, mužského i ženského pohlaví, projeti a provezti dáti, může toho podlé své libosti za malý úplatek dovesti. V každé ulici města toho jest vystavená věž, vnitř i zevnitř klenutá od kamene, do nichž, když by kde hořelo, každý své věci vnesti a tam před ohněm zachovati může.
Varty se drží silné na každém mostu, ve dne 5 a v noci zas jiných pět ponocují a po městě jich mnoho chodí pro povyků přetrhování, a koho přes uloženou hodinu na ulici zastihnou, toho ráno na rathauz postaví před pány. Ve dne pak šetří
180
povalečův a žebrákův, majíce pozor, jak kdo často po ulicech se toulá a s jakým obchodem zachází. Nebo kdo může pracovati, dají mu dílo, kdo nemůže oudy svými vládnouti, toho vedou do špitálův bohatě nadaných. A když v noci oheň zejde, žádný z domu nesmí, leč v té ulici obyvatelé nejbližší a ponocní, jichž se hned sběhne některé sto i na tisíce, a ti nosí do těch věží, co mohou uchvátiti před ohněm, sic jiní by ztrestáni byli.
Také v tom i v jiných všech městech chán veliký gvardie a soldáty své chová, jichž se, kdybyje shloučil, na několikrát sto tisíc shledati může, a těm z rok do roka platy dává; v tomto městě do 30 000jich drží. Aby pak v čas bouře nějaké jedni druhé retovati a k sobě přispěti mohli, sou v jistých místech naschvál nanesení vrchové, na nichž mají boudy a varty drží, a jestliže v kterém kvartýru co nebezpečného poznají, tedy na tabuli dřevěnou k tomu udělanou holí tlukou, že se k druhému vrchu rozlíhá, a tim sobě návěští dávají, a kde potřebí, se sběhnou.
Čeledi pokládají býti v tom městě některé sto tisíc, jako i do-mův, a musí každý hospodář, když mu čeledi a dětí přibude neb ubude, poznamenané, kdež uloženo jest, podobně i v hostinských domích, když by se kdo do města dostal aneb z města se odebral, dáti.
Vůkol toho jezera velmi divná a nákladná stavení a lusthau-zové jsou a mezi jinými, když kdo veselí neb jaké hody strojiti chce, tedy do některého z mnohých těch paláců při jezeře vystaveného vzkáže, na kolik osob a za jakou sumu přistrojiti mají. Tehdy v čas uložený všeho hojnost od jídel, nábytkův, služby a jiných víře skoro odporných rozkoší a zvůle za dost lacino dostane, a jak dlouho chce, požívati může.
V témž městě jest zámek královský 10 mil
Zámek
vlaských v svém okršlku. V tom jsou rozliční pa- cnanů io mil lácové mramoroví, zlatem, stříbrem a malová- vlaských ním okrášlení: první jest pro přední pány a rady královské, potom pro audiencí, za tim pro vlastní byt krále a královny a nejposléze pro fraucimer. Všickni ti lozumentové jedni od druhých zdmi, zahradami a rybníky, v nichž množství ryb bývá, rozdělení jsou.
181
V tom městě a zámku Ulu-Cam nebývá ve mnoha letech jednou, ale bydlí obyčejně u města velikého Cambalu řečeného, o němž pomíjeje psáti, toliko o paláci krátce dotknu.
Jest nejprve zed jedna vůkol, však čtverhranná, a každá strana 8 vlaských mil dlouhá, vůkol těch zdí hluboké příkopy plné vody. V té každé straně zdi jest brána, do níž, jak se vejde, jest ulice do vnitřka dokola vystavená, v níž vartýři bydlejí. Potom přichází se k jiné zdi též čtverhranné a šest mil po každé straně dlouhé a tu v každé zdi jest po třech branách. U těch pak obouch zdí při každém rohu a mezi těmi kraji uprostřed zdi sou pěkní palácové, takže vůkol těch dvou zdí 16 palácův stojí a v těch chovají rozličné potřeby, jako vjednom koně a koňské rystuňky neb cejgy, v druhém ceughauzské materiae od rozličných zbraní a municí lehkých, v třetím děla a k ním potřeby a tak dále v jiných etc. Potom jest třetí zed z každé strany čtyry míle obsahující a vůkol té tolikéž osm palácův vystaveno jest, v nichž poklady a gvardaroby kánovy se chovají. Mezi těmi trojíma zdmi jsou louky, zahrady, lesy, rybníky, zvěř, ptactvo rozličné, až jest se čemu podiviti.
V té třetí ohradě prostřed placu jest hlavní palác chánův, v němž jsou mazhauzy, komory a pokojové nadmíru ozdobení a z každé strany stupně mramorové rozličných barev do něho jdou. Tu se nemůže vypraviti, jaké bohatství v pokojích a slavné věci viděti se mohou, a sumou není na světě podobného stavení, ani snad rovného bohatství v takové pospolnosti.
Chán když někam jede na procházku, vždycky má 12 000 gvardii na koních při sobě, kromě knížat a panstva s jich ko-monstvem, jichž v rozličných a nákladných livrejích do několika tisíc učiní.
Když na myslivost jezdí, tu mnoho tisíc samých myslivcův, psův, jestřábův a jiného ptactva, též mnoho leopardů a jiných zvířat s sebou vede, s nimž dvůr, totiž panstvo a fraucimer všec-ken jede a pod stany, jichž některé sto pospolu jest, některou neděli bydlí, vždy místa proměňujíc jinam a jinam se projíždějí, někdy mezi vody, někdy mezi hory a lesy a jinam s nesčíslným nákladem a s nevypravitedlnou slávou.
182
Důchodův stálých má do 23 milionův zlata, kteříž na jaký způsob se mu scházejí, jaké vydání proti tomu má, jaký regiment při lidu vojenském, item při správě politické zachovává, item o dvoru vedení, o náboženství a zemích pod moc jeho náležejících, obchodech a živnostech v nich poddaných jeho, vypisují Marco Polo de i viag., Montevilla de i viaggi.
Toho toliko na zavírku doložím, že ti Tataři, kteříž se do Uher dostávají, nejsou z těch orien- ^zf^ěchto tálských Tatarův katajských, ale jsou z Europy,    se dostávající latině z Sarmatiae a z Scythiae, na díle Turku, kdo jsou
něco knížeti mozkevskému a ostatek velikému kánu, však pod správu svých zvláštních vrchností poddáni. Ti bydlejí v zemích pustých, neúrodných a nepřístupných pro zimu, pro vody a neúrodu. Protož jest národ divoký, bez náboženství, řádu dobrého a jiných dobrých věcí na lidi náležejících. Nemají mnoho měst, nežli jako Arabi tak se po zemi semotam s dobytky a s čeledí toulají, a kdo jích potřebuje, tomu slouží. Pročež k Turkům na žold táhnou, vědouce, že sobě v těch zemích blíže křesťanstva více nežli doma uloviti mohou, a také Turek jistý plat roční dává jednomu tatarskému knížeti, kterýž jest povinen Turku lidu tatarského s potřebu, však na žold vypraviti.
Ti se dělí rozdílnými jmény od katajských,    ¥ „   . .   , ,
j    j      j j   j    •>     Luza tatarská
bokarských a sarmakandských, kteříž města šesterá jest a dobrý regiment mají, totižto jednak prekopit-ští, rosanezerští, nagajenští, kasachenští, zanolenští a turko-manští šlovou a s oněmino malé obecenství mají, o nichž vypisují Matth. di Micheovo tractato 1. 2. et 3., Aless. Guaguino nella descr. della Sarmatia etc., Caterino Zeno nell viag., Sigi. baro de Herbersteino legát., Hayton Armeno neľhist. a jiní.
183
Kapitola XVII.
O našem se navrácení do města Cairu
Při konci kapitoly bylo oznámeno, jakým sme způsobem do ležení arabského z cesty od hory Sinai přijeli; již pak nyní, kterak se s námi potom dálo, psáti budu.
Dne dvacátého šestého měsíce října, to bylo v pondělí po svaté Voršile, přivstali jsme sobě zaraní, a jakž svítalo, tehdy nemohše na těch velbloudích, na nichž jsme přijeli, nikam dále pro ustání jejich, šli sme s naším mouřenínem pěšky do Cairu, až sme okolo tří hodin na den do města a lozumentu našeho ve zdraví přišli. Tu každý porozuměti může, žeť jest nás pan consul a všickni jeho rádi viděli. My pak po té naší dlouhé procházce nemeškali jsme sobě dobrý oběd dáti přistrojiti (neb sme toho všickni napořád hned dobře potřebovali), než vína neměvše vodu toliko z Nilu piti sme musili, ale i ta nám tak vděčná a chutná byla, proti těm arabským nečistým, smradlavým a slaným vodám, jako by víno proti dobré vodě býti mohlo. Náš mouřenín, byv obědem dobrým od nás chován, poděkování nám učinil a mně mé cikýny, kteréž sem mu na poušti k věrné ruce schovati dal, upřímně vrátil a poté do svého obydlí odešel.
A takž tehdy tu cestu k hoře Sinai začavše 8. dne měsíce října, vykonali sme 26. téhož měsíce, to jest v 18 dnech, s velikým
184
podivením pana consula a jiných, kteříž ji nikdy v těch horkých časích tak brzo od žádného vykonanou nepamatovali. V tom čase tovaryší a spolupoutníci náši, kteříž s námi z Jeruzaléma přijeli, nás z Cairu odjeli do Alexandrie, nemyslíce, abychom se, pokud živi, odtud vrátiti měli.
Dne dvacátého sedmého téhož měsíce, vyšedše ráno z lozu-mentu a tulmač náš s námi, procházeli sme se po městě, spatřujíce onde i onde všecko, nač jsme jen přišli, a vtom viděli sme také najímati vojáky na žold proti nám křesťanům do Uher. Nebo chodilo tam několik osob Turkův, jako by hejtmane byli, a před nimi jeden na malý buben jednou rukou bubnoval a druhou rukou drže píšťalku v uštech pískal, k těm, kdož zapsán býti chtěl, přistoupil a s nimi chodil, než malý závdavek bral, jen kolikos mejdynů, a ti, kteříž se zapsati dávali, každý sobě pérko za tulbant vstrčil na znamení toho, že jest vojákem, aby měl větší svobodu.
Ale velmi jich malo se najímalo, a to proto, Vojáků turec-že předešlých let v velikých houfích ven z země kých obyčej do Uher se vyvedli a sotva z 15 jeden se domů jest štráfů, vracel. Nebo nadáli se ponejprv, že v Uhřích tak 'bľtvy^i'eded dětinská vojna jest jako u nich, kdež více štra-fují a loupeží hledí nežli bitev, šermiclův a šturmův při dobývání pevností. Protož poznavše, že tam žertu není a že tam takový zisk měli, jako by na nedvědí kůži pili, nepříliš se tam táhli; majíce také, jakožto lidé z horkých zemí, tyto náše krajiny přirození svému odporné strany zimy, větrů a těžkých prací, jimž oni nezvykli, takže jich málo koliks z té vší krajiny a z tak lidnatého města se našlo, kteříž se na tu vojnu vydávali, jakž o nich nížeji (nebo s námi do Rosetty táhli) dotčeno bude.
Po dobré zase chvíli vrátili sme se do lozumentu k obědu, po obědě na tom sme se snesli, abychom, byvše po té cestě tak unavení, uprášení a velice zašpinění, do lázně šli a se zmyli. A protož šli sme s tulmačem naším k lázni od hospody naší nej-bližší, kteráž však za několika ulicemi podál byla. K té když sme přišli, ptal se zdaleka přede dveřmi tulmač, byl-li by kdo tam. I dána mu odpověd, že se myjí v ní ženy, tedy šli sme k jiné,
185
a přiblíživše se k ní, dali sme se ptáti, jaké by se tam pohlaví mylo. I bylo nám za odpověd dáno, že také ženy. Opět šli sme k třetí, ale i tu pro ženy sme přístupu neměli, potom k páté, šesté i více, ptajíce se vždy a hledajíce s velikou naší obtížností po daleké té chůzi a ustání našem příhodnosti k zmytí, a již sme mínili zas do hospody se obrátiti. Mezitím však sme na jednu vždy trefili, v níž že by mužské pohlaví tehdaž bylo, zprávu sme měli, do té tehdy sme vešli a přišli sme místo vCfl/nľ,ázni síně pod klenutí, na způsob ambitů a loubí klášterských, kteréž vůkol dvorečku neb plácku ne-klenutého a otevřeného stálo, staří je jmenovali latině apodia-rium. Tu sme viděli mnoho chasy turecké a pohanské, vždycky jednoho vedle druhého, v obzvláštních udělaných do zdí výstupcích a poloklenutých, zpředu pak otevřených, na lavicích vyzděných zvýší do kolenou, rohožemi přistřených, seděti, se obláčeti a jiné svláčeti. Na tom plácku byla pěkná z mramoru čtverhranné stavená kašna, do níž studená a čistá voda tekla, kterouž do lázně a jinam, kde potřebí bylo, brali a jí užívali.
I ohledajíce se, kde bychom prázdné výstupky pro nás našli, vtom přišel k nám lazebník a vedl nás do jednoho prázdného a tu nám místo rouchy po kusu modrého plátna, jimž bychom se zastřeli, vrhl a k tomu malou medeničku mosaznou, v níž bychom vodu měli a z ní se splakovali, každému přinesl. Takž tehdy spravivše se, byli sme od téhož lazebníka do lázně uvedeni a náše šaty, tak jako jiných všech, byly pilně hlídány od jisté osoby k tomu nařízené, kterýž sloul za starodávna capsarius. Tu sme spatřili znamenitou lázeň, vnitř prostrannou, naskrze klenutou a nákladně stavenou, dlážděnou rozličných barev mramorem, též i jinde po stěnách obkládanou. Uprostřed klenutí v stropě bylo široké okno z pěkných skel, nímž samým světlo do lázně vcházelo. Lavice a svrchnice byly z pulerovaného mramoru, na nichž mnoho lidu sedělo i po zemi leželo. Tolikéž vůkol té lázně byli výstupci jeden vedle druhého, s dveřmi zavřenými, z těch do jednoho lazebník nás uvedl, abychom bez překážky turecké sami v něm s pokojem býti mohli, však za takové pohodlí musí se mu obzvláštně platiti, což se i nám učiniti dostalo. Ten
186
výstupek byl jako nějaká kaplička a nákladně stavený, též lavice a podlaha mramorová v něm byla, a po jedné straně ve zdi byli tří mosazní čepové, z jednoho tekla horká, z druhého vlažná, z třetího studená voda s dostatkem, kterouž sme sobě točili podlé naší libosti. To pak nejdivněji nám bylo, že ani v tom výstupku, ani v veliké lázni žádných kamen ani děr sme neviděli, kudy tam horko šlo, avšak bylo velmi horko, nejinak než jako u nás v dobře vytopené lázni.
Zatim, když sme se chvilku pozpotili a povyhříli, přišel tentýž lazebník, aby nám posloužil. A tu nás jednoho po druhém po všem těle drbal, třel a otíral T^rec^évlá™1 v ,       v u i    -       i        -     * - odrbavani
šatem pres ruce obaleným, jako u nas ostrým
a namydleným pytlíkem obyčej jest. Potom nám na zem se položití a roztáhnouti kázal, tu nás divně za ruce, za nohy vzhůru táhl a třásl, jako by z nás duši vytřásti chtěl, semotam obracel a rukama po hřbetu tlačil a tiskl, až na nás jednim kolenem na-klekoval a se zapíral, což vpravdě nám nercili k smíchu podobné, ale víc strašlivé býti se zdálo, aby snad někomu kloubů aneb příhbí nepřetočil neb kostí nepolámal. Ač jest s námi milostivě nakládal, vědouc snad, že sme my takovému nelibému pohodlí nezvykli. Nebo jiným nastoupí oběma nohama na záda a držíc se rukama za ramena, nohama mu dolu po hřbetě se vozí a klouzá a totéž zpředu po těle činí a po stranách, až všudy kosti praštějí, všakjako tomu navyklým žádnému nic neuškodí; nýbrž jako u nás, kdo se namůže, a jak říkáme, hřbetu zlámaného jest, se potáhne a zatřese, polehčení poznává, tak tuto také jako by se jim klouby a kosti ponapravily, lépeji se mají a čerstvější bývají. Ano i my sme také způsobilejší a ohbitější byli. Potom nás obmyl a po těle splákl, kromě hlav tak nechal. Oni sic sobě hlavy zároveň s celým životem mývají, protože je břitvou oholené nosí a jich zvláštně nemyjí jako u nás, my tedy, chtěli-li sme špiny z hlav pozbyti, sami smeje sobě zmýti musili.
Takový způsob mytí a lázní ještě zachovávají Turci a jiní v těch zemích národové hned tam od časů starých pohanův, kteřížto více z rozkoší, aby těla svá oleji a mastmi vonnými mazali a po vypocení se kůži natírali, nežli pro obmytí špiny lázní
187
mnoho užívali. Nebo hned nejprve u aziatických národu nad jiné rozkošem oddaných pošly neb býti počaly lázně a ty potom i do Európy se dostaly, zvláště do Říma, kdež tehdáž stolice císařův římských byla. Tu lázně byly staveny s nesmírným nákladem jako nějaká městečka a hrady, v nichž byli lesové, rybníky, divné lusthauzy, hospody, a v těch všelijaké hry, kratochvíle a rozkoše až přespříliš provozovány byly, a co se jen od rozkoší vymysliti mohlo, mužskému i ženskému pohlaví všeho toho se povolovalo, takže tam velicí páni aneb kdokoli chtěl na své peníze živ pobyti skvostně a je marně utratiti, ve dne i v noci tam bývávali. O čemž Plin. in epist, Spartianus, Lampridius, Iulius Capitoli-nus, Barth. Marlianus topog. Urb. Romae, Ioh. Servilius de mir. antiq. oper. a jiní vypisují a lázně ty thermas jmenují.
Přesto však ještě i pro příčiny jiné Turci pilni jsou lázní a častého mytí. Nebo v zákoně jich zapovědíno jest do meschi-tu jiti anebo se doma modliti, dřív než by špína z těla byla smytá, anebo tělo, byť prvé čisté bylo, přece obmyti musejí, protože oni věří tomu, že tou vodou živelnou a splakováním zevnitřní špiny z těla tak hříchův svých vnitř pozbývají a se očišťují. Čemuž dávno před nimi i pohané věřili a to tak zachovávali, jakž jest tomu rozuměti z Pausania lib. 2., Virg. lib. 2. Eneid. et 6. ibid. Ženy pak jejich, ač vždycky uzavírané v domích jsou a nikam ven nercili vyjiti, ale ani vyhlédnouti nesmějí, však pod zámyslem náboženství a očišťování tim častěji do lázní chodí, aby tudy muže své oklamávaly a někam jinam, jakž se které trefí a zlíbí, třebas na freje, ušinuly anebo zprosta drobet se z do-mův projdouce provětřily. Nebo muži vědouce, že žádné mužské pohlaví do lázně, v kteréž ženyjsou, nesmí jiti, ani tam jim kdo jiný krom ženského pohlaví přisluhuje, na to se bezpečí a nemyslí, aby se pod tim jaké lotrovství, jakovéž u nich zhusta se děje, konati mohlo. Jakož pak táž příčina byla, že sme my se od jedné lázně k druhé toulati musili, poněvadž jest přísně a pod hrdlem zapovědíno do lázní, v kterých by se ženy myly, nevcházeti.
Slavné, bohaté paní mají své lázně v domích, v pěkných a rozkošných zahradách nákladně pěkně vystavené, v těch se
188
Kontrfekt, kterak ženy turecké do lázně jdou
mývají a jedny druhé se k sobě s houfy čeledí a kleštěncův i také děveček zoví, a od půl dne do druhého se myjíce, spolu kratochvílí, laškují a se zabejvají.
Do obecních lázní obzvláštně rády chodívají a tam často v houfích se scházívají, aby jedna druhou odrbávala a myla, a takž vespolek v libých rozkošech oplývají, že když druhdy zvědí, v které lázni neb ulici pěkná osoba, buď že ona panna neb žena jest, pro tu naschvál jako jiné feny lezou a zdaleka do lázně půjdou, aby se na ni podívaly a jí, mohou-li, posluhovaly, nejinač jí na službu hledíce, než jako by mužské pohlaví byly; ja-kovéž ženy k pohlaví svému zapálené a chlipné vypisují Suidas a Martialis, jmenujíce je tribades. Když do lázně jiti mají, připravují se, co mohou, do nejpěknějších šatův a jedna děvečka nosí na hlavě nádobu, buď cínovou, stříbrnou aneb měděnou, v níž patuchy, čechlíky a jiné své šperky mají, a to vše přikryjí dekem hedbávným a tkanicemi aneb pasamány premovaným.
189
32
Jiná děvečka nosí koberec, na němž paní sedává, jiná nese košik neb truhličku, do něhož klenoty a jiné věci paní schovává, a tak dále, čehož tuto pro lepší vyrozumění kontrfekt, jak ony do lázně chodí, přiložiti jsem dal.
Jestiť pak každému národu dovoleno do lázně choditi a jedněm jako druhým rádi posluhují, a to za špatné peníze, a místem jsou lázně nadané a své důchody mají, v nichž se znamenité pohodlí lidem činí a prokazuje, z nichž také jedny nad druhé nákladněji stavené jsou, a ta, v níž sme byli, jedna z nejchatr-nějších byla a několik set jich v Cairu býti praví.
V Jeruzalémě sic jsou také lázně velmi pěkně vystavené a rozkošné, s mnohými pokoji a sklípky, avšak aziatické je převyšují.
V lázních tureckých dávají sobě muži břitvou brady a hlavy holiti, jinde pak po těle, jako i ženské pohlaví, žádných vlasův netrpí, nýbrž je sobě pokaždé, jak jim málo povyrostou, mastí jakousi, kterouž rusma jmenují, shánějí. Tou když natrou mezi pocením se místa vlasatá, tehdy ní bez bolesti vlasy vytáhnou a setrou, jakobyjich nikdy nebylo, a tudy holého těla sou. Leon. Fioravanti del comp. de i secreti ration. vypisuje receptu takové masti, též jak by se vlasy na obočích černiti měly, na čemž Turkyne mnoho zakládají a tim pyšněji, lib. 4. c. 13.14.15., a v knize jiné de capricci medicinali cap. 88. A sumou nade všecko jiné v lázni velmi tiše a uctivě se chovají, daleko jiným způsobem, nežli kde mužské a ženské pohlaví vesměs v jedné lázni i v jedné vodě se mývají, jakž se to v Švejcařích, v Baden a Vallis i v Dene-marku a jinde místy podnes děje. O víz///ských píše Casp. Colli-nus Sedunus. O badenských vařích, jak sobě v nich mužské i ženské pohlaví nestoudně provozuje, Poggius Florent. inter epist, En. Silvii epist. 4.2.5.
My potom po dobré půldruhé hodině, zmyvše se dobře, vyšli sme z lázně k místu, kde sme se svláčeli, a poté, majíce pryč odjíti, kázali sme se ptáti, co bychom od lázně měli dáti, a domnívajíce se, že mnoho budou od nás chtíti míti, a oni toliko dva mejdyny od osoby žádali, kteréž jsme jim s ochotností dali a odtud v pokoji odešli.
190
Vracujíce se do hospody, potkali sme se v jedné široké ulici s houfem lidu proti nám jdoucího a velmi hlasitě křičícího, jehož sme se ulekli, ale dal nám zprávu tulmač, že mrtvého k hrobu nesou, abychom z cesty na stranu ustoupili, což sme hned
zdaleka učinili. I šlo nejprv množství lidu na-v  , ,      ,.    i   vv, . .. u   v j • Tureckypro-
pred, za lidem tím knězi jejich pred márami, Ces pohřební křičíce jeden přes druhého, co nejvíce mohli, zacpávajíce sobě oběma rukama uši, snad proto, aby se neohlu-šili vespolek. Za nimi nesli máry na ramenou a tělo mrtvé v truhle, kteráž byla přikrytá dekem, a na jednom konci v hlavách tulbant turecký postaven byl. Za márami šlo množství žen s zakrytými tvářemi, však ne bez pláče a křiku hlasitého, naposledy lidu obecní houf, ten zavíral a nás minul, odkudž sme potomně bez překážky do hospody naší došli.
Dvacátého osmého dne, totiž ve středu na den svatých Šimona a Judy, přišel k nám ráno janičar, rodilý Francouz a po-turčilý, s kterýmž sme dali promluviti, aby nás za město k spatření pyramid a mumii vyprovodil. Ten nám oznámil, že jest ven z města vysílal přezvěděti, mohli-li bychom pro vody a zátoky toho času z Nilu řeky jdoucí k ní dojeti, ale že zprávu má, že v některých místech mosty voda pobrala, takže na ten čas tam se dostati nám možné nebylo, pročež musili sme na tom předešlém jich z vrchu zámeckého spatřování bezděk přestátí. Avšak vedle toho zdaleka spatření i od jiných vzaté zprávy mohu tuto o nich poznamenati.
Měli ten obyčej Egyptčané (věříce o zmrt-
výchvzkříšení) těla mrtvých nepáliti jako Říma- Mumiae v i..-,^        turecké aneb
ne, ani do zeme pro v zem se obraceni jako Re- pohřby
kové pohřbovati, ale aby do vzkříšení trvanlivá učiněna byla, je balzamovali a natírali, buďbalsamem aneb aloem, mirrou, smolou cedrovou, solí, a co jiného k tomu náležitého měli, a jak kdo možný byl, mrtvého svého v šaty pěkné neb prosté obaleli a v místo suché, jako do sklepův suchých, písku aneb truhel kamenných, kladli a takovým způsobem nesčíslný počet těl mrtvých neporušených zachovali a ještě podnes mrtvé své v místa pustá, kamenitá, neúrodná a k ničemuž
191
jinému nezpůsobná kladou a schovávají, což také po všem tureckém panství od křesťanův i od Turkův se zachovává.
A protož v těch místech z strany polední přes řeku Nilus blízko od města Cairu, kdež se africké pustiny písčité začínají a z té strany Egypt neúrodný jest, tu jsou staří Cairu obyvatelé i nynější všickni místo pohřbům svých těl mrtvých obrali, sklepy v zemi vzdělali, jiní hroby ven z země, jiní tabule, věže a jiná nákladná stavení na památku a slávu rodů svých vystavěti dali. Takže se v tom místě několik set kamenných sloupů čtverhranných, jiných opět okrouhlých a soch velikých, věží od spodku širokých a k vrchu kuželatých, item tabulí aneb hromady kamení narovnaných neb nakladených nachází, o nichž o všech dlouho by bylo psáti, toliko tuto něco o pyramidech dotknu.
Ty věže tak sou nazvané od řeckého slova pyr, totiž oheň, a to proto, že dole od spodku široce, k vrchu pak čim výše tim ouže se stavěly, tak rovně, jako každý oheň svým vrchem k špici směřuje a se ztenčuje, tak tyto aneb jako diamant špičatě k vrchu staveny byly a jsou.
Mezi jinými mnohými, kteréž se v těch mís-
Pymmides, tři a píscícn nacházejí, nejpřednější tři pyra-
věže, dlouho , , „  , v, .        , ,, . ,
' . v mides i sou, o nichž stan i novotni historikove a nákladné J '
staveny mnoho vypisují a mezi sedmi divy světa je poklá-
dají. Plinius lib. 36. c. 12.,Herod. lib. 2. a jiní staří historikové, jež Plinius vyčítá, mezi jinými věcmi toto o nich píší, že jest na nich dělalo čtyřikrát sto tisíc lidu, každého čtvrt léta jedno sto tisíc lidu kamení lámalo v Arábii Skalnaté a to přes pouště až k Nilu dodávali a přes řeku na místo, kdež nyní stojí, a sedmdesáte osm let na těch třech stavěli a na jedné největší 20 let. Na dělníky vynaloženo na samou cibuli, česnek, krom nádobí, dobytkův a jiných pokrmův tisíc a osm set centnéřů, to jest tisíc tisíců a osmdesáte tisíc korun, jakž Pierre Messiees div. le-cons trois. part. c. 32. vypravují, a není divu, že jsou se králové tehdejší v taková díla a stavení měst, věží a pevností vydávali. Nebo máme toho důvod z Písem svatých, že jest Jozef všecken lid egyptský v otroctví a služebnost v čas drahoty sedm let trvající přivedl, takže nechtěli-li jsou králové svého práva potratiti,
192
vymejšleli na lid poddaný všelijaké a zbytečné roboty a na samém lidu izraelském příklad máme, jichž tehdáž šestkrát sto tisíc mužův bylo, krom žen a dětí, a den po dni k stavení roboto-vati musili, že jsou ovšem tehdáž také něco nového dělali a skrze to od králův své vychování a stravu měli.
O největší a nejpřednější píše Herodotus a jiní historikové, že ji nějaký král Chemmis neb Cheopis vystavěti dal a podnes v celosti zůstává, ačkoli na tři tisíce let stojí. Jest čtverhranná, a jakž Diodorus poznamenal, že každá strana při zemi tisíc šest set a osmdesát střevíců zšíří jest, avšak du Villamont les voages lib. 3. c. 13., měřiv ji před málo kolikas lety, každou stranu po 400 kročejů a kročej po půltřetím střevíci počítajíc, pokládá jeden tisíc noh, vůkolí čtyři tisíce. Boterus lib. 3. píše, že něco více nežli půl míle vlaské při zemi v okršlku svém jest. Vysokou pokládají Herodotus 8 honův, hon 240 noh dlouhý, učinilo by 1920 noh zvýší, Diodorus 6 honův, učiní 1440 střevíců. Ale no-votní authores počítají po stupních, kteréž od země až do vrchu vůkol a vůkol zevnitř jdou, jichž počítají 250 a každý 5 střevíců vysoký, střevíc pak 10 prstův dlouhý, což by učinilo 1250 stře-vícův. Bellon. lib. 2., Pet. Martyre Milannese etc.
Kamení jest velmi tvrdé a veliké, a jakž Pompou. Mela pokládá, nejmenší kus 30 noh jest zšíří, avšak tehdejších časův neměli takových nástrojův a fortelův k vyzdvihování kamení a jiných potřeb jako nyní, takže staří škrybenti jinač nesoudí, nežli že sou pracně rukama a sochory takové kamení od jednoho schodu neb stupně na druhý váleti a sázeti musili, což by se nyní naším dělníkům za nemožné býti zdálo.
Na špici nahoře, ač se nezdá, aby co bylo, však jest tam plac čtverhranný a z každé strany pěti střevíců, a to z jednoho kusu kamene, což velmi divné jest na takovou výš tak veliký kámen vyzdvíhnouti a vsaditi. Také jest jistá věc, že byť nej silnější střelec z lučiště šíp, stoje nahoře, do povětří přímo vystřelil, nemůže spodku u gruntu přestřeliti, ale pokaždé šíp na stupně padne, z čehož se veliká šíř souditi může. A sumou není a neměla by slouti věže, ale kamenným neb vystaveným vrchem, protože také po vší zemi egyptské se spatřují a nejinač nežli jako nějací
193
vrchové býti se zdají. Při spodku sou pahrbkové písčití, jimiž se grunt zanáší a zasýpá, takže mnohém hlouběji pod zemí jsou, nežli předešle byly, a to znáti z té díry, kterouž se dolů do vnitř-ka leze. Nebo do ní se nyní vcházeti nemůže dveřmi při gruntu udělanými, protože jsou velmi hluboko pískem zasuté, než oknem se tam lézti musí.
Jsou pak vnitř komory z mramoru černého a strakatého vystaveny a vjedné hrob z černého a jednoho kusu mramoru, jejž ten král, kterýž ji vystavěti dal, sobě ku pohřbu připravil.
Druhou pyramidem stavěl Cephus, bratr krále Lhemnisa, kteráž o mnoho menší i prostější jest, spodek jest 625 střevíců na každé straně. Nemá žádných stupňův zevnitř ani vnitř, takže se nahoru na ní nemůže jiti, a vnitř plně vystavená jest a není prázdná jako první. Jest čtverhranná a špičatá, že by sotva jeden člověk na špici vrchu ostáti mohl, ješto na první přes padesáte osob volně stati může. Avšak mnoho stála krále toho, jehož-to předek vydav se ze všech důchodův na stavení první, tento pak, aby vždy nějakým způsobem peněz nabýval, jedinou dceru svou, a to velmi krásnou, k tomu přivedl, že jest za jistou mzdu peněz aneb počet fůr a kamení k té věži svého těla jednomu každému propůjčovati musila, aby takovým prostředkem k vystavení jí otec její dostačiti mohl. O čemž Herodotus lib. 2. píše.
Následuje třetí, kteráž nejmenší jest. O té píše Herodotus, že ji vystavěl král Mycerinus, syn bratra krále Cophis, ale větší počet, jako Plinius a jiní, přivlastňují to stavení nějaké Rho-doppe cortisaně. Kterážto byvši ponejprv s Ezopem v chudobě a otroctví služebném, skrze svou vlídnost, krásu a výmluvnost potomně tak vznešená nevěstka byla, že k ní těch časův králové, knížata a páni zdaleka na frej jezdili a za služby její bohatě jí platili, odkudž takového bohatství nabyla, že tuto, ač menší, však nákladnější na svůj groš vystavěti dala. Plinius ibid. Nebo od země na 22 noh zvýší jest vystavená z černého mramoru mouřenínského, basaltes řečeného a velmi drahého, ostatek z bílého mramoru až do vrchu, avšak od spodku až nahoru po všech stranách s obrazy a figurami rozličných zvířat a charakterův v ní vytesanými ozdobená, kteréž všecky jisté věci
194
historické a pamětihodné znamenaly. Jakéž figury egyptské vypisuje a vykládá Orus v knize hieroglii. Při každé straně obsahuje dýl 363 střevícův, výš její neví se, protože na ni nahoru, tolikéž jako na druhou, se nemůže jiti.
Naposledy jest také podivná věc v témž revi-
, v   , , ,.v, ,       x       i   -i   w, ,        Hlava člověčí ru a položeni, totiž hlava a tvar i ako cloveci s kr-
ľ ' J vytesaná na
kem proti Cairu obrácená, a velmi mistrovsky pyramidě
nos, oči, usta, čelo, líce, uši a jiné vlastnosti hlavy vytesané má, že se čemu diviti, kterak to vše tak dlouhý čas v celosti trvati může.
Plinius vypisuje tu hlavu a míru její, totiž že jest na výš 140 střevícův a okršlek neb okrouhlost hlavy vůkol čela a židovin zpředu i zadu 102 střevícův, a to vše jediný kus a celistvý mramor jest, takže netoliko vytesání, ale i přivezení tak velikého kamene ku podivu každému býti musí. Mons. de Villamont lib. 3. píše, že není nežli 92 střevíců vysoká.
Byla pak ta hlava hrobem krále Amasis, v níž pochován byl. Plinius. O kterémž králi píše se, že jest dal dům udělati z jednoho kusu kamene, kterýž zevnitř byl 21 loket dlouhý a 14 široký, 8 vysoký a vytesané pokoje měl, kterýž 2 000 lidu po tři léta dělalo. Herodotus.
Někteří praví, že byla modla a že někdy Egyptčanův bohem byla, z níž satan od slunce východu až do západu na dotázky odpovědi dával. Tolikéž o ní píše Blase de Vinegere les images de platte peint. de Philostrate a dokládá, že neštěstí příčinou bývá tomu, kdo na ni na vrch hlavy leze a chodí, a příklad toho na jednom Francouzů tehdáž stalý přivozuje, že z všetečnosti, slyše o tom, nahoru vylezl, avšak jeda odtud zase do města Cairu, že jej kůň, na němž seděl, z sebe shodil a zabil.
Učiniv výše zmínku, kterak jsou předešlí obyvatelé Cairu v těch místech těla mrtvá pochovávali, vzal sem toho dostatečnou zprávu, že v témž reviru nedaleko městečka Zaccara, okolo půldruhé míle české od Cairu, jest vědomá díra zahrazená prkny, kteráž se však písky zanáší a pokaždé musí býti vyčišťo-vána, když kdo skrze ni dolů chce jiti. Nebo když poutníci tam přijíždějí, z úplatku rádi je tam pustí. Kteroužto derou přichází
195
se pod zemí do mnohých a rozličných sklepův a komor v skále vytesaných, v některých že jsou dvéře kamenné a v těch že se nachází do několika tisíc těl mrtvých balzamovaných a jinač mazaných, v šaty a plátna vonná obalených, kteráž že po starodávnu rozličně přistrojená jsou, s nehty pozlacenými a jinač barvenými, a ta v celosti zůstávají, krom že černá jsou a seschlá a jako v komíně zudilá; vlasy jaké barvy byly, v celosti znáti, což sem v Cairu v jednom krámě, kdež jich několik prodali do Benátek, vše očitě a bedlivě spatřil. Nebo věděti sluší, že je do Europy vozí za veliké peníze, a hned na sta jedno kupujíce, však kradmo pro Turky, kteříž nám nepřejí tak vzácného lékařství, z nichž se strojiti může k nejtěžším nemocem. Ajistě není dobře spravená ta apatéka, v níž by se vždy nějaký kus těla takového nenacházel.
.     . Šlovou pak těla taková balzamovaná a z těch
Mumiae neb K
tělabalza- zemi přivezená mumiae po latinskú, kteréž movaná jsou mimo jiné nemoci, obzvláštně pro vnitřní krve dobré lékařství  sražení, vředy, zlé povětří prospešnejšou a vel-
proti nejtěz-     m j vzácné, jakž Bellon. lib. 2. c. 4. 7. píše, že král
ším nemocem     ^    x-ir»    ' * i   •   -    r-      i ' i j -1
František První, tohojmena Francký, když kam
jel, vždycky kus té mumiae a rhabarbarum, terrae sigillatae etc. v krabici s sebou vozil pro náhlou potřebu. Jakož pak i Jeho Milost Císařská celou takovou mumii, totiž celého člověka, míti ráčí, kteréhož když sem viděl majícího červeně obarvené nehty, poznal sem, že z Egypta přivezen býti musí. Staří ji také užívali, jakž Galenus libro 2. dedynamid. spur. receptu z ní formovanou vypisuje.
Mimo dotčené místo nacházejí se ty mumiae podnes leda-kdes v tom položení pustém v hrobích kamenných a sklípcích obzvláštních i takto v holých píscích zahrabané a při některých prsteny, náušnice, armpanty zlaté a divné staré ozdoby se nacházejí, kteréž Turci potom kradmo prodají, anebo zase někam zahrabí.
Píší také někteří věc divnou strany těch těl mrtvých v těch místech pohřbených, jakoAlvigidi Giov. nellviag., Iacob Vorm-seretc., Albrecht hrabě z Lowensteina v putováních svých a jiní,
196
na čež sem se s pilností vyptal a to za jistou pravdu v Cairu sobě sem praviti dal, že v těch místech každého roku jednou, a to měsíce března, ten čtvrtek po neděli Laetare, od večera čtvrtku až do rána na sobotu těla mrtvá, některá celá a obalená, některých ruce, nohy a tak dále z země vystupují a nad zemí se ukazují ne-pohnutedlně za některou hodinu a potom, jak
patrně vynikají z země, tak zas do země sstupu- Zmrtvých-
,      v, , .,„       vstáni turecké ji a se trati, s velikým podivením pnstojiciho
množství lidu, kterýchž na tisíce k tomu času z Cairu tam chodí.
Jedni se tam modlí, jiní dívají, těch těl dotýkají, a jmenují ten čas
zmrtvýchvstání. Což Božím-li či ďáblovým působením se děje,
pobožnému čtenáři k uvážení toho zanechávám. A na zavírku
kapitoly této figuru pyramidy přiložiti sem dal.
Kontrfekt pyramid
197
Kapitola XVIII.
O našem se po městě Cairu procházení a co sme v něm viděli, též krátké vypsání téhož města Cairu
Nemohše tedy, jakž výš řečeno, k těm pyramidům ven z města pro vody vyjeti, i abychom času užili k jiným věcem, dali sme se do procházení ulic a k spatřování všeho, co bychom jen mohli spatřiti. A nejprve šli sme skrze jednu přední ulici města, od brány Nansre až k bráně Zuaila, v níž nejpřednější kupci a páni bydlí, v té několik kolejí a škol vystavených jest a nejpřednější Gemelhazar slove, kteráž má ročních důchodův čty-rykrát sto tisíc na vychování studentův a jejich potřeby, a tu se učí zákonu jejich a čtou o tom doktorův svých mnohé knihy, divných básní plné, kdež někdo povycviče se něčemu, spíš bývá potřebován k úřadům nežli jiný nic neuměje. A zvláště z jiných měst, když potřebují soudce a správce v náboženství i v právích, jehož cady jmenují, tehdy když do takové školy vzkáží, bývají jim propuštěné osoby hodné, jako z nějakého seminarium, totiž zahrady. Kostely také přední sme viděli, z nichž každý na den 10 dukátův platu stálého má.
Při jednom, kterýž na nejbližším placu proti zámku stojí, praví, že škola byla, v níž léta 1566 vyšed oheň, do 9 000 exem-plářův a kněh jiných a jiných, a to psaných, a do několika set zlatými neb stříbrnými puklami ozdobených shořelo, a ten kostel
198
jest podnes na větším díle pobořený, bez střechy a podlahy povrchu, toliko jsou na něm krancle a v okních mříže mosazné a železné, po čemž znáti, že jest znamenitá věc před časy býti musila, anobrž nejspíše od křesťanův za císařův římských aneb konstantinopolitánských vystaven býti musil.
Dále viděli sme špitály, z nichž někteří mají do sta tisíc dů-chodův každoročně a každého z jakéhokoli národu do nich bez osob šetření přijímají a hojná pohodlí jemu prokazují i lékařství pilně dávají, a to darmo, takže kdo se vyhojí, může odtud vyjiti, záplatě prostým penízem Deogratias; pakli by tam umřel, tedy co při sobě měl, toho žádnému nevydávati tam za právo mají.
Potom sme skrze nejedny kotce kupecké, jež oni bazars a Vlaši fondiques jmenují, se procházeli, v některých nic jiného než plátna a kmenty rozličné indiánské, persiánské, alexandrinské a jiné se prodávaly.
Vjiném sme viděli cejgy hedbávné všelijaké, jakéž se vymys-liti mohou, a jim podobných v těchto naších zemích nevídáme, nercili takového množství nemíváme. Vjiných sama rozličných barev sukna, a nejvíc englická, florentská a francouzská. Vjiných šamlaty a muchejry.
Potom sme přišli k pěkně vystaveným kotcům, zejména ca-nelhalily, a v těch na větším díle Peršané svá zboží měli, od materií, zlatohlavů, stříbrohlavů, čalounů a drahých kamení etc. i rozličných z Indií kupectví. Za kterýmižto hned stojí jiní krámové samých vonných věcí plní, jako ambry, pižma, a co tomu podobného můž vymyšleno býti, v takovém množství, že kdo libru žádá koupiti, oni na sto liber ho nabízeti smějí.
Nej přednější ze všech kotců viděli sme, kancala slove, kdež nic jiného, nežli co zlatého, stříbrného, od drahých kamení a perel jest, se nenachází.
Jak pak koli mnohé handle a u velikém množství aneb počtu v těch rozdílných kotcích a porůznu po městě od rozličných národů se provozují a prodávají, však toho Turci pilně šetří, aby se ve všem každý spravedlivě choval a míry i váhy vej sadné užíval. Kdož by toho neučinil a shledán v tom byl, že falešnou váhou neb měrou prodával, ten bez milosti timto způsobem
199
trestán bývá. Totiž zavěsí mu na hrdlo veliký hli-Trestání kupců   ngný hrnec jak0 ZVon, anebo opravdový zvon
falešnou váhu , , . .        , , ,
, . mail, vsadic mu na hlavu čepici s vocasky, vede
majících J ' ľ
jej pacholík za provázek skrze nos jemu protažený a jde před ním a janičar jde vedle něho, tluka na ten zvonec holí, aby lidé slyšeli, že takového tudy z pokuty vedou. Potom pak když se s ním, jak kterému daleko a jisté místo uloženo, navodí, ještě mu peněžitou pokutu uloží, kterouž dáti musí. Čehož za důvod tuto sem figuru položití dal.
Kontrfekt trestání kupců, kteříž falešnou míru a váhu mají
Potom sme šli skrze uličky, kdež v některých sami ševci prodávali, v jiných sami krejčí, všecko již na prodaj udělané a zhotovené věci, a tak po řemeslech jiných mnohých, až i kuchaří svou ulici mají, kdež maso skopové, velbloudové, buvolové a jiných
200
0603
dobytkův namnoze, pečené i vařené, s jiným vařením, jako rejží, hrachem, bobem, jáhlami etc, přistrojené, item slepice, ryby a jiné věci prodávají. Obzvláštně pak viděl sem to svýma očima, že jsou skopce měli s tak velikými ocasy, že na nich samých tak mnoho masa bylo co na největší skopové kejtě, jakož pak nám to jistili, že mnohý patnáct i dvacet liber, však s koží a vlnou, kterouž jest velmi obrostlý, váží, jakýchž beranův tam namnoze živých sem viděl, že dosti měli činiti ocas za sebou táhnouti.
Také sme šli přes placy, na nichž samo rozličné ovoce v hojnosti prodávali, item saláty a čerstvé byliny, netoliko v Egyptě rostlé, ale také z Sýrie, z Cypru a odjinud po vodě přivezené, bez nedostatku. Potom, kde samé oleje, loje a jiné tučné věci prodávají. Jinde, kde mouku, chléb a koláče. Jiný plac sme viděli, na němž válečné nástroje, oštípy, šípy, terče, šavle a jiné věci s dostatkem na prodej byly.
Nedaleko zámku jiný plac jest, na němž koně arabské a egyptské, velbloudy, mezky, osly a jiná potvorná zvířata prodávali, nad kterýmižto jejich koňmi největší sme zalíbení měli, a vpravdě nikdy sem pěknějších a spanilejších koní tak pospolu a tak namnoze neviděl. Nebojsou vysocí, vytáhlí, silní, subtýl-ní a srsti lesknaté, takže by stěžkem pěknější namalovati mohl, ovšem pak j sou rychlí, k tomu dobří a cviční, že by nad ty tuším pěknějších a lepších na světě býti nemohlo.
O takových egyptských koních činí se zmínka v třetích knihách Královských v 10. kapitole těmito slovy: Přivedli také Šalomounovi koně z Egypta a koupě rozličné a vodívali spřež voz-níkův z Egypta za šest set lotů stříbra. Koně pak jednoho za sto a padesáte, což Budaeus de asse lib. 4. na šedesáte korun vykládá, takže čtyry koně za 240 korun stáli. Na těch koních také umějí výborně Kairští se projížděti a jimi štolcirovati, okrášlíce je pěknými cejgy a deky aneb jiným pěkným nádobím, a kdo téměř může s to býti, aby koně chovati mohl, ten musí ale jednoho, nemůže-li víc míti, a k sousedu třebas přes jednu ulici, ovšem pak dále, na něm jeti.
Nedaleko těch kotcův kancali řečených jest stranou ulice úzká, v níž sme viděli mnoho mužského i ženského, mladého
201
i starého pohlaví z rozličných národův, však nejvíc mouřenínův v služebnost a otroctví prodávati, a byli všickni nazí beze všech šatův, kromě někteří měli kus hadru zpředu zavěšeného. Tu sme se dívali, jak některý kupec přišed divně sobě některou osobu z nich natahoval, ohledával jako jiné hovado, a odejda ten, jiný přišel totéž čině, a některému musili běhati, skákati, aby zvěděl, jsou-li čerstvého těla. Ti otroci na větším díle řetězy a provazy v hromadu svázáni a vedle mladosti aneb starosti, umění a hodnosti se prodávali.
Pan Černín chtěl mermo jedno mouřenínské pachole kou-piti a sotva sem jej z toho svedl, předkládaje mu příčinu nebezpečenství a pokuty, nemajíce té svobody sobě propůjčené, a také by je nám byli nepropustili v Alexandrii na šífy. Rovně jako koně, jakovéhož sme velmi žádostiví byli koupiti, ale peněz sme k tomu málo měli a také, bychom byli svobodu sobě vyžádali, však nebyli bychom ho po moři tak lehce dopraviti mohli. Jiného všeho, jako kamení drahých a zvláště pěkných a laciných rubínů, čalounů, porcelán, kobercův a věcí indiánských, mohli sme hojně nakoupiti, kdybychom byli dostatek peněz měli, čehož nám velmi líto bylo.
Naprocházevše se až k nešpornímu času do libosti, obrátili sme se do lozumentu našeho, kdež sme toho janičara Fran-couza, jejž sme ráno pozvali, čekajícího na nás našli, a tak sme spolu obědvali. Tu sme rozličné věci rozprávěli, až se nám ten janičar dal do naříkání na svou bídu a neštěstí, od té doby, co se poturčil a křesťanství se zhostil, litujíc toho s pláčem a pravě, že by se rád do vlasti své navrátil a že v srdci věří v Krista Pána. Však poněvadž se v Cairu oženil, na ženu a děti laskav jest, že na ně nemůže zapomenouti ani je opustiti, a ledacos jiného promlouval, až sme nad ním lítost měli, i zase pochybovali, aby snad toho, podlé tureckého obyčeje příčinu dávaje k ponuknutí nás něco proti víře pohanské mluviti, naschvál nečinil a nás polapě u vrchnosti neosočil, jakž se to jiným mnohým a často k velikému zlému jejich přihodilo. Ale my se pamatovali na povědění: Chi ti fa piu carezze, ehe non suole, o inganna-to ťha, o ingannar te voule. Totiž: Kdo ti víc pochlebuje, nežli
202
žádáš, nebo tě chce oklamati, anebo tě již oklamal; jakož v té příčině Španielové moudře říkají: Del enimigo nofableras mal, mas piensa lo, aby o nepříteli toho, co myslí, nemluvil, a zvláště v jeho zemi; a jsou tam obzvláštní špehéři a zrádci na to, aby přespolní kupce, připochlebíc se k ním, prozrazovali a je o všecko připravovali. Neb z toho mají částku svou, a nejvíce židé tam s tim zacházejí, před nimiž každému varovati se radím.
Protož sme jemu na taková naříkání nic neodpovídali, ale všelijak se do jiných řečí dávali. Jako kupříkladu ptali sme se ho, čim by to bylo, že na větším díle lid v Cairu tak hrubě nestateč-ného zraku jest a očí bolavých, ovšem pak velmi mnoho slepých se nachází, jakož pak i sám ten janičar velmi bolavé oči měl. Dal nám tu odpověd, že poněvadž nečasto v Cairu pršívá, a pro tu příčinu prachu tlustě po ulicích jest, lid jízdný i pěší u velikém množství po ulicích chodící jej vzbuzují, takže se přes celý den saditi nemůže, nýbrž vznáší sej souc velmi subtýlný, náčerný co popel a sanytrovatý (jako i všecka země při Nilu řece), pročež do očí, jako i všudy po tváři a šatech padá a zrak vyžírá a hubí. Alpinasdemed.Aegypt. pokládá příčinu zapáleného od slunečné horkosti prachu a písku subtilného, kterýž se po ulicích tak hustě jako nějaká mlha vznáší, a tou horkostí svou že zrak vypaluje a vysušuje.
Ale já mimo ty příčiny také jejich lenosti a nečistotě přičítám jednu býti. Nebo viděl sem to, že velicí Arabové a Egyptčané, jdouce po ulici, plné oči osazené budou míti muchami a komáry, však pro lenost neseženou jich, ani rukou k tváři nesáhnou, nežli někdy, chtíce je jako přestrašiti, zachrochtají v své řeči a otevřenými ústy zakřiknou, jmenujíce roch, na čež mouchy neplaché a hladovíte málo dbají. Anobrž i matky sem viděl děti malé nositi před sebou na ramenou, a vidouc plno much okolo očí seděti, že nebylo lze očí dítěti viděti, však je z nich nesehnaly, z čehož soudím, že hned z mládí mouchy a těm podobné jedovaté žížaly jim oči nanečistí, obžerou a nakazí.
Nicméně aby poněkud prach smočovali po ulicích, jest několik tisíc velbloudův a oslův, na nichž vodu z Nilu po městě roznášejí a ji lidem netoliko prodávají, ale někteří z almužny,
203
nadání a povinnosti do jistých nádob kamenných neb hliněných před domy vylévají, a tou potom několikráte za den ulice před domy, kupci před krámy a jinde vedle libosti pokropují a prach smáčejí. Ale jest tak nesmírné horko, že v malé chvilce hned všecko zas vyschne, a také že ne všudy, zvlášť co opodál řeky leží, kde veliké placy, kde říceniny a místa nemožná k polívání jsou, polívati se může, tak tehdy, kde polito není, odtud se snadno prachem místo opodál mokré zanese a přikryje.
Dále s týmž janičarem také sme nemalo o regimentu tureckém v témž městě rozprávěli, kterak v něm a všeho Egypta správčím a místodržícím císaře tureckého jest baše, a ten pod sebou sangiachův a hejtmanův měst a krajin má dvamecítma, kteříž co těžkého a zvláštního k rozsuzování se trefí, k němu ukázati a k němu apelovati dovoliti musejí. Má přidaných 3 000 janičarů pěších střelců, 4 000 s/rac/z/ůvjízdných a ty po městech a městečkách onde i onde rozlosované vychovává a v čas potřeby v rychlosti shromážditije může.
Důchodův co se schází každoročně, buďto z Cairu, aneb ze všeho Egypta, gruntovně sem se vyptati nemohl, toliko to nám pravil, že z města Cairu mimo vydání do šestkrát sto tisíc du-kátův se schází, což jest ovšem dosti, když se soudí, jak veliké vydání na dvůr bašete, na nařízení předešlých králů mamaluk-ských na rozličná záduší, item na zeughauz moře Červeného, který v Cairu při Nilu leží a v něm lodí a jiné potřeby válečné den po dni dělají, udělané po kuších rozkladené na velbloudích tam přes pouště přenášejí, se potřebuje a přichází.
Když bylo po obědě, starali sme se o příhodnost jízdy naší po vodě do Alexandrie a posílali sme k vodě, kteříž by nám lodí jednali, takže očekávajíce na odpověd ten den sme v lozumentu sedě strávili, a že toho dne ani druhého žádná lodí dolů nepojede, tim sme zpraveni byli.
Dne dvacátého devátého téhož měsíce, vstávše ráno, vyšli sme na procházku, a jakkoli ráno se nám zdálo, však již lidu bylo plno po ulicích. Nebo takový tam mají obyčej, že co kdo říditi má, ráno před slunce východem a večer po západu slunce vychází a to řídí. O polednách pak doma zůstává pro nesmírné
204
horko, takže mnohý, co sobě v noci na snu utrhne, to sobě o po-lednách nahradí, a přesto jsouce lidé tam suchého mozku a přirození, nespí tak mnoho jako my v naších krajinách, kteříž pro studenější krajiny vlhčejšího jsme přirození, mozku těžšího a ospánlivějšího.
A vpravdě jest věc víře odporná, jak veliké množství lidu po ulicích jízdného i pěšího viděti, a zvláště kdež město veliké jest, zdá se nám nepodobná věc, aby tak všudy plné a osazené lidem býti mělo. Já pak mohu to jistiti, že ta nejmenší ulice tak jest tam lidnatá, jako v Praze most, přes kterýž nejvíc lidu za den chodí i jezdí, a jaké množství v jiných předních ulicích obchází, to k žádným pražským ulicem rovnáno býti nemůže. A k víře řku nepodobná věc jest, že se skrze ně jdoucí sotva pro-tlačiti může, a našinec ovšem často do jiných, postranních uliček uchylovati a obcházeti musil, nemohouce projiti, a to ne bez mnohého posměchu, jak od pyšných neústupných Turkův, tak od jízdných pacholat, kteříž jedouce domu s koňmi ode dvora aneb odjinud, nám klobouky z hlav strhovali aneb nám je na hlavách co čamrhou zatočili, což se pro nic jiného nedálo, nežli že veliké tlačení lidu a koní vespolek bylo, a tak jedni druhým na překážku byli.
Vedle toho, ač sem výše poznamenal, že každé řemeslo a handle svá jistá místa po městě k prodaji mají, však přesto na tisíce osob po ulicích chodí přes celý den, kteříž všelijaké věci na prodej nosí a tim se živí, nejvíce pak od profantův aneb potrav, jichž Turci a těch zemí obyvatelé malé zásobení doma mívají a raději sobě něco od masa neb jiného pokrmu kupují za hotový groš, nežli by se o to doma měli starati.
Pročež chodíc jeden s tim, druhý s jiným, každý křičí a vyvolává to, co na prodej nese, nejinač než jako v Praze studený kovář kladivem na železo tluka zvoní, aby o něm, že tudy jde, v domích věděli.
Zase chodí mnozí po městě, kteříž jsou od bohatých k tomu na den aneb na téhodny za peníze najatí, aby vodu, chléb neb jiné věci roznášeli a lidem z almužny a darmo jistou míru a váhu dávali, a to činí mnozí, že záduší své na živé a za živobytí svého
205
obracejí, a zase takových dobrodiní mnozí bohatí, nercili chudí, na ulici požívati se nestydí, majíce takové věci a dary za posvěcené a lepší, nežli které doma v hojnosti mají.
Pro podívání se na to dal sem tuto figuru těch, ješto vodu v velikých kozlových kůžích chlupatých i jiných a k tomu pozlacené nádoby, z kterých se pije, z almužny po městě roznášejí a lidí, aby ji pili, téměř nutkají. Kterouž sme i my z mdloby a velikého horka (vidouce, že se každému, kdož jen žádá, uděluje) také pili.
Figura, kterak chudým z almužny vodu piti dávají
Z čehož se souditi může, že ačkoli téměř bezpočtu lidí v tom městě jest, však potrav hojnost mají, takže se není obávati, jakž to jinde v velikých městech bývá, a boun hora in pescaria e tar-do in beccaria, časně aby šel na rybný trh a pozdě do krámu, kdo
206
chce lacino koupiti; tu vždycky v mírnosti dostati se může.
Nebo vesnice, města a městečka všeho Egypta
odevšad tam dodávají a nejvíc obilím a drůbeží   Ve,iká hojnost
rozličnou se živí, jako holuby, slepicemi a kuřa-       . ',
'J je na kosík
ty, a toho všeho mnohý veliká stáda chová. Ale měří a iacjno není div, neb jim to snadno přichází pro hojnost prodávají obilí, teplo a způsob nasazování vajec u nás nevídaný. Nebo mají pece naschvál dělané, do nichž nakladouce velbloudových lejn usušených, ty podpálí, kteréž z sebe tejný plamen dávají, nejinač nežli jako místy v Vestfalii a Flandrii drn a zemi, dorp jich jazykem řečenou, a těmi obloží tu pec, mezi něž mnoho set a třebas na tisíce vajec slepicích nakladou, a šetří mírný plamen a teplo těm vejcím dávati za některý den, až by se počínaly vyklubávati, a takž veliký houf kuřátek se vylíh-ne, že jich častokrát počisti nemohou, ale hned je tak ouhrnkem maličké na košíky měří a jinému za laciné peníze prodají anebo málem vychovají. Což u nich nic nového není, nýbrž před mnoha sty lety, že to tak činívali, svědčí to Aristoteles lib. 6. cap. 2. hist. animali.: Incubitu avium faetum excludi naturae ratio est; non tamen ita solum ova aperiuntur, sed etiam sponte in terra, ut inAegypto, obruta fimo pulliciem procreant. EtSyracusis po-tator quidam ovis sub scoria in terra positis tam diu potábat, donec ova ederent faetum. lam vero et cum in vasis quibusdam tepidis essent conconcta, sponte ova pullos prompsere. To jest: Ptačím na vejcích sedáním, aby se mladé vyléhaly, ten samého přirození způsob jest, však nejen tak toliko vejce se otvírají, ale také sama od sebe v zemi, jako v Egyptě jsouce zahrabaná v hnoji, kuřátka zplozují. A v Syrakusu městě nějaký bumbál v trůskách do země vajec nakladv, tak je dlouho zavlažoval, až by se v nich mladé zarodily. Potom pak když se v ňákých teplých nádobách pozahříla, tedy vejce ta sama od sebe kuřátka vydala.
Anobrž mnozí chodí po ulicích, kteříž pícky malé na kolečku aneb na zádech nosí, a v nich koláče, vaření a jiné věci od lahů-dekjejich, zastavíce se před některým domem, strojí a teplé, jak kdo mnoho čeho chce, každému prodávají. Jakož pak takových semotam se trakujících a tulákův mnoho a často trestcí,
207
protože se tito domnívají, že jsouce oni dnes v jednom místě, zítra se octnou v druhém, co pekou neb vaří a v jaké váze, to že se tak při nich, jako při těch, kteříž v kotcích sedí, neděje. Ale často se mejlí a přehlídnou, pročež také jisté na ně pokuty ukládají. Na důvod takové pokuty těch pekařů teď sem figuru dal přiložiti, kteréžto, když chléb malý pekou, mezi dvě prkna krk jejich dají co do nějaké klády, a nakladouc toho nevážného od něho napečeného chleba, vodí je po městě a klinkají zvonce-Trestání mina řetízkách visutými, aby to všem po ulicích
pekařův povědomo bylo, jakž příležitě viděti se může.
Kontrfekt trestání pekařův, kteříž chléb malý pekou
208
Mezi tim naším procházením přišli jsme k jednomu velikému canalu aneb příkopu, kterýž od Nilu téměř skrze všecko město jde a do něho voda vychází, z něho pak do jiných menších po městě, jímž se město čistí, svlažuje a občerstvuje, avšakjakž sem slyšel, že do roka tři měsíce bez vody a bahnitý bývá, kdyžto Nilus hrubě opadne, ale tehdáž byla v něm vysoko voda, až se po mostech dřevěných i kamenných přes něj přecházelo, a do toho také příkop u lozumentu našeho vcházel a rameno z něho byl. Při kteréžto straně a začátku příkopu viděli sme několik čtverhranných domův z kamene a vysokých zdí bez krovův vystavených, do nichž žádných dveří dole nebylo, než nahoře vysoko okny se do nich lezti mohlo. O těch pravili, že sou sejpky tureckého císaře, do nichž baše každého roku mnoho tisíc strychů obilí nakoupiti a nasypati musí, a v těch místech se tu chová pro vlahu, jíž se občerstvuje od spodku, a tak hrubě nevyschne, jež často přemítají, a odtud do Konstantinopole a jiných míst, jako pomořských pevností etc, voziti dává.
Toho dne viděli sme všelijaké kratochvíle od kejklířův a zvířat rozličných provozovati, Kratochvilná však mezi jinými věcmi měli osla, kterýž divné věci provozoval. Když k němu vůdce jeho promluvil nahlas, řka, že slyšel, kterak se má veliké stavení v městě stavětí, a že voláno jest, aby všickni oslové shledáni byli pro nošení vápna, kamení a co potřebí. To jakž ten osel uslyšel, hned jako by ho šlak porazil, na zem padl, a zdvíhši nohy nahoru, očima zavřenýma ležel, jako by mrtvý byl. Co ten vůdce jeho naříkal, že by svého milého osla ztratil, co ním hejbal, za nohy táhl, však nechtěl prohléd-nouti, až jej také kyjem bil dosti hrubě, přece nehejbaje se ležel, až namluviv se ten Turek do vůle, dal se slyšeti těmito slovy: „Páni milí, vězte, že zítra bohdá proti žoldánovi všecko množství vstříc slavně vyjeti má a co nejpěknější paní na pěkných oslích pojedou a těm oslům dají ječmene dobrého a vody z Nilu čerstvé." Těch slov ještě dobře nedomluvil, schopil se ten jeho osel, a jako by se také jedním pro fraucimer hodil, divné skoky radostí velikou prokazoval. Však když opět jeho pán řekl, že jest žádán od svého souseda, aby svého osla pro jeho ženu starou
209
a šerednou půjčil, kteráž také vyjeti se strojí, tu ten osel hned jednu nohu zkřivil, jako by na ni chromý byl, a kulhal. Nato když se zeptal pán jeho: „Proč kulháš, maje starou nésti, musíš ty na mladé laskav býti," kejval hlavou, jako by toho posvědčoval, pročež vece k němu: „Ukažiž, která jest mladá v tom houfu." On chodil kolem, až kjedné dosti pěkně přistrojené přistoupil a hubou sejí dotýkal, z čehož veliký smích pošel. A podobných divných zvůlí, jako ptáčky, mají, kteříž, když jim kdo okáže peníz, zdaleka letí k němu a vezmou jej mezi pysky a nesou svému pánu. A tu na misce budou cedulky, v nichž napsány jsou věci šťastné neb nešťastné přihoditi se mající, z kterýchžto cedulek vezmou jednu a tu tomu, kdo jim dal peníz, donesou, kterouž otevrouc, co mu dobrého aneb zlého předpovídá, na tom mnoho pověrně zakládati bude, jako by to věrná pravda byla.
Také sme jedno zvíře mezi jinými, nikdy u nás nevídané, viděli, kteréž latině camelopardalin, jako by řekl
,.    ,/ na česko velbloud leopard slove. To zvire ma fle-
hn zvire K
ky černé po srsti jako leopard a dlouhý krk i hlavu co velbloud, a jak Strabo lib. 16. vypisuje, má přední nohy vysoké a zadní nízké o polovici. Velmi pěkné a spanilé zvíře jest a žádnému nic neublíží. Ajest jistá věc, že z dvojího těch dvou pokolení, jichž obraz nese, pochází, a to v městech libyckých a afrických, kdež v pustinách řídkokde voda se nachází, pročež kde místem studénka jest, tam se všelijaká zvířata a zeměplazové k napájení scházejí a tehdáž se často trefuje, že pokolení cizí s druhým se spojuje, odkudž rozličné potvory a stvoření pocházejí, jako i toto z velblouda a z leoparda.
Slove arabsky zurnapa. Galeot. Mart. de
doctr. prom. c. 6. pise, ze za jeho casu zoldan egyptský takové zvíře nejprve do Európy a do Vlach poslal knížeti florentskému Laurentio Medices. A tentýž jmenuje je jinače giraffa, podlé čeho tak sluje, to v kapitole 8. vysvětluje. Toho zvířete kontrfekt, převrate list, spatřiti moci budeš. Také viděli sme jiný způsob nežli u nás, místo káry, vozu neb smyku, veliké sudy a balle kupectví neb čehokoli jiného nositi. Totiž jak uznají co za tíž, která věc má mnoho aneb málo, s tu
210
Kontrfektg/ra/jfy
potřebu se osob najme, buďto deset, víc neb méně, ti se rozdělí na dvé a vždycky k jednomu sochoru zpředu dva a zadu dva se srovnají. Pakli jest věc těžká, že by ji ti čtyři na jednom sochoru přivázanou provazy a nízko od země vyzdviženou unésti nemohli, přivezmou druhý sochor aneb třetí s nosiči jinými a ti tak spolu velikou tíž unesou, však když nesou, přední jedni druhým ruce na ramena kladou, též i zadní jedni na druhé, a tak jako svázaní se přidržejí a zvednouce nesou, nemohouce jedni před druhými vystupováním z řadu, shejbáním se a jinače fortelův užívati.
211
Viděli sme také zvíře z Indií přinesené, kteréž šupiny tvrdé po těle má co krokodýl a na způsob zbroje, jako náramky a jiné kusy po těle má přirostlé, není větší nežli prase desíti aneb dvanácti nedělí a dávali mu pšenici jisti. O něm zvláštní kapitolu napsal Nicol. Monardes de med. ex Occid. Ind. delatis. Však pro na něj pohledění kontrfekt jeho tuto máš.
Potom když čas byl obědu, vrátili sme se do lozumentu a poobědvali tim dříve. Neb sme zprávu měli, že jednoho mladého pána k obřízce povedou, pročež žádostiví sme byli na jeho komonstvo se podívati. I šli sme do ulice, kudy jeti měl, a náš tulmač s námi, kamž po chvíli valil se lid houfem, až nám těsno bylo, za tim lidem jelo mnoho tureckých panův a bohatých kupcův kairských na spanilých koních, nádherně a v drahých šatech přistrojení, vše po páru, po těch jelo rozličných muzikantův, trubačův, bubeníkův, pískačův, gejdařův a jiných muzik. Za těmi šlo mnoho janičarův s holemi a ti plac dělali, poté jelo pacholátko v 6 neb 7 letech stáří, v bílém stříbrohlavě a v bílém tulbantu aneb čepici, a to na bílém, velmi pěkném koni sedící, na kterémž všecko nádobí co kment bílé, od hedbáví a divně stříbrem krumplované bylo, toho koně vedli dva, z každé strany jeden, za votěže uzdy a vedle těch šli jiní dva, každý nesa ratolest
Kontrfekt tátou
212
od stromu velikou, na níž rozličného kvítí a kytek mistrovsky a pěkně navěšeno bylo. Za tim pacholátkem jelo jiných několik po páru, však ne v jednostejné barvě, ale v rozdílných šatech i srsti koňův nejedné. Za těmi jelo mnoho žen na pěkných a nákladně obestřených mezcích aneb oslích, kteréž divně křičíce zpívaly, nejinač než jako by jazyků neměly a skrze samý chřtán se nadíraly velmi nelibým hlasem, a ty byly mateře a příbuzné těch pacholat a jiné k tovaryšstvu tomu pozvané ženy, kteréž všecky sedla jako jiní muži obkročily a tak jely, spanile sobě na těch hovadách počínajíce. Jakž figura sedění a oděvu jich, tuto přiložená, to vše patrně ukazuje.
Kontrfekt pěkně oděné ženy na mezku jedoucí
213
Jest pak ten obyčej netoliko v Cairu, ale i jinde v zemi turecké, že když některého baši, sangiaka, aneb některého předního pána u nich syn obřezán býti má, jiní chudší měšťané a rodičové naschvál své děti k tomu chovají, aby s tim mladým pánem na týž den a v témž tovaryšstvu děti své obřezati dáti mohli, byť několik let čekati měli, a to pro to samo, že sobě to za poctivost zvláštní a památku dětem svým pokládají, když povídají, kterého léta syn jejich obřezán jest, jmenujíce čas, když toho aneb onoho pána obřezali, kterýž také přijdouc k důstojnosti nějaké, takové své spolutovaryše mimo jiné fedruje a za účastníky svého musulmanství má a drží.
Dne třicátého téhož měsíce byla nám od pana consula oznámena dobrá novina, abychom se strojili, že toho dne k večerou některé lodí dolů do Rosetty pojedou a jednu z těch že pro nás smluviti dal. Pročež ochotně a s radostí sme se strojili a tim časněji, rozžehnavše se s panem consulem a všemi známými a zaplativše, co sme protrávili, s poděkováním z dobrého chování na cestu z Cairu se vydali. Nebo nám ten večer předtím pan consul oznamoval, kterak by o nás zhusta po městě i při dvoře basovém rozprávky procházely, a to ta-
v Cairu nám k0vé, že bychom špehéři byli, radíc nám co nej-nebezpečen-
ství nastávalo dříveji odtud povyhnouti, a nebudem-li moci míti příhodnosti, tedy aspoň z lozumentu ne-vycházeti. Ale my nemeškali sme vyjeti na oslátkách, s přidaným nám tulmačem a židem, kteříž nás do Bulako (kdežto port a stanoviště pro lodí u Cairu jest) doprovoditi a s námi tu pobyti měli, až bychom se odtud poodplavili. Tuto pak dříveji, nežli bych začátek jízdy dolů učinil, ještě sumovní vypsání města Cairu doložím.
Cair aneb Ceir město, jinač Alcair, jakž Laonicus hist. vykládá, slove po arabskú Veliké město. Někteří je jmenují Missir, od starého jména Mizraim, jímž všecka země egyptská tak se jmenovala.
Od starodávna sloulo Memphis a bylo vystaveno před narozením Krista Pána 1 945 let. Dělí se na dvé, nejprve starý Cair, jinač Mifrulbetich po arabskú nazvaný, potom nový Cair, jinač
214
el Chahira řečený, a předměstí Bulák, Medin, Caraffar aneb Massar, Bebzuaila, Gemethailon, Bebelloch, kterážto všecka obzvláštně a dosti porůznu leží a veliká města jsou, každé z nich některý tisíc domův v sobě mající; však samý nový Cair toliko zdmi a branami ohrazený jest a se časem zavírá a při tom zámek na vrchu vysokém vystavený jest, o němž sem již napřed zmínku učinil. Ta všecka města v rovině leží, v položení čtverhranném, více na dýl k řece Nilu, kteráž při Bulako města dosahuje a jinými stranami na půl míle od města i více vzdálí s svými břehy se táhne, a z zámku výborně se spatřiti i postříleti mohou v čas války.
Okršlek všech spolu měst s předměstími soudím býti okolo čtyř neb pěti mílí českých, a kdyby pospolu ležely a mezi sebou na mnoho honův, místem na dobré čtvrt i více české míle, placů a zahrad neměly, byly by mnohém menší a soudím, že by sotva dvě Prahy převyšovaly. Avšak protože malých a úzkých domův tam nejvíce jest, vidí mi se, že by se jich třikráte i čtyrykráte více nežli v Praze našlo a shledalo.
Jsou tam domové na díle z hlíny, jiní z kamene, dříví při nich dost málo, dvéře obyčejně nízké, sotva přes pás člověka přesahující, takže se velmi shejbati musí ten, kdo do domu vchází, a to snad proto, aby každý vcházející té síni a v ní přístojícím vol neb nevol poklonu činiti musil. Anebo pro lepší bezpečnost v čas války, aby s koňmi do domův a síní rejtaří ani pěší, nakloňujíce se tak s braní tělem k zemi, vskakovati nemohli, od nichž snad pošlo to přísloví: A casa mia non intraria, si tu non lighi la bestia a ľuscio, to jest: Do mého domu prvé nevkra-čůj mi, leč hovádko uvížeš přede dveřmi. Než kteří tam koně mívají, ti je v místech jiných při domích a zahradách chovají a do síně nevodí, protože obyčejně sami v síni pro chládek by-dlejí i líhají.
Páni velicí pro svou důstojnost větší dvéře a vyšší při domích mají a tim se zajisté od obecného lidu rozeznají. Také klíče domovní na větším díle dřevěné, rozličnými mustry dělané, mají a jimi otvírají. Podobně i dřevěných zámků divného díla užívají.
215
Jaké pak množství lidu v něm jest, zdá se věc k víře nepodobná. Nebo ze všech těch zemí kupci a jiní obchodníci do Indií handle vedoucí, opět kteří po turecké zemi spíži z Egypta rozvážejí, též co se jich každého času (jakž dolejibude dotčeno) na pout do Mechy a Mediny odevšad jako včely k oulům se scházejí a ze všeho Egypta obyvatelé houfně se hrnou, takže dobře všeho světa přední národové tam se nalézají, kteříž by se u velikém počtu vyčítati mohli, z samých křesťanských národův jsou tam Vlaši, Němci, Francouzové, Engličané, Řekové, Poláci, Uhři, georgiáni, abissíni, nestonáni, gofyti, armeniáni, sy-riáni a z jiných zemí k Kristu se přiznávající národové, kteříž tam několikeré kostely mají, a řecký patriarcha Řecký patriar- ZQm^ tam wem jest a své náboženství bez
cha\Cairu v \ ./
bytem jest       prekážky vykonávají.
A k tomu ačkoli po všech stranách města ulice velmi lidnaté jsou, však kdyby ženské pohlaví, paní a děvečky tak svobodně a často pro všecky potřeby z domů vycházeti měly jako u nás, zdálo by se vpravdě o mnoho lidnatější, nežli sic viděti jest. Avšak, jak sem jistotně zpraven od křesťanů tam přebývajících i jiných osob toho povědomých, že téměř každého roku anebo zajisto přes jeden rok, totiž ve dvou neb třech letech jednou, tam za 4,5 aneb 6 měsíců nejdé-
Mor častý le mor bývá, v němž do pětkrát sto tisíci víc lidu \Cairubyva, u- -        — -       •     *    -     ±     ± i i-a
avšak lidu sko- scnazl a umíravá, a mimo to přece tam tak hd-ro nic neubývá nato jest, jako by žádný neumřel. Nebo tim bludem Turci všickni a pohané těch zemí sou nakvašeni, že se žádnýjakékoli nebezpečné a nakažující nemoci štítiti, ovšem strašiti neb ostejchati nemá, nýbrž že má na předzvědění Boží tak cele spoléhati, byť i svou smrt jistou před očima viděl, však naprosto nikam neodchází, nýbrž tuze se drží toho přísloví: Quel que debbe essere, non puo mancare, že co na koho přijíti má, jeho nemine, jakž o tom na svém místě doleji více se doloží.
A takž jedni druhých se v čas moru neštíti, anobrž jakkoli kdo nakažen jest, k němu směle chodí, s nim obcují, šatů po umrlém užívají, je svobodně mezi jinými věcmi prodávají,
216
a nikoli pro mor z domu, ovšem z města se nehejbají; odkudž pochází to, že mohouce za času nakažení morní přetrhnouti, rozšafností a šetřením se životy zachovati, však svévolně se do nebezpečenství dávajíce, jako hovada zhusta mrou a se kácejí. Avšakjakž někteří píší, jako Jan Geylryff, Jan Tucher, monsieur de Villamont a jiní v svých putováních do těch zemí, že v tom městě 20 000 kostelův a far jest a k té každé faře některá ulice malá anebo jedna velká přináleží a při mnohé 1 000, při některé 300,200 až nejméň 100 osedlých že jest, a když mor přichází a při jedné faře toliko jedna osoba za den umře, že hned 20 000 osob učiní, za 30 pak dní že hned 600 000 a za některý měsíc na miliony přijde, tomu ničemuž já místa dáti nemohu. Nebo nesoudím, aby tam 300 neb 400 meschitův a kapliček maličkých sumou býti mělo a sotva více ulic, avšak do 40 000 aneb 50 000 domův dobře tam jest, i něco více, a kdyby toho tak namnoze bylo, byl bych to také spatřiti mohl, rozuměje položení velikých měst, jako i kdo jiný.
Obyvatelé města Cairu jsou lidé chytří, lstiví a obchodům kupeckým od všelijakých národův vycvičení, mnoho slibují, málo plní. Již jest přísloví to jako chléb každodenní obecné u nich: Promettere non e dar, ma per matti contentar, totiž: Můžeš slíbit, neplniti, tak nemoudré podvoditi. A tak u nich: Dal ditto al fatto el ce un gran tratto, od slibu k skutku dlouhými nedůjdeš hony mnohými.
Kdo u nich s pěkné šaty může býti, ten se snaží, aby měl pěknou bílou košili a přes ni něco kratší dolomán z aksamitu, karmazínu a jiné hedbávné materie. Ženské pohlaví toť ne-přispořuje, ale jako kde u nás rádo pěkně a nádherně se fiflu-je. Sukně nosí dlouhé rozličných barev, s knoflíky stříbrnými, zlatými aneb hedbávnými, rukávy mají úzké proti mužským, kteréž pro chládek, aby jim do nich vítr váti mohl, široké nosí; na hlavách drahým kamením a perlami, co nejdráž a nejpěkněji mohou, krumplované klobouky, jakési vysoké co knížecí čepice, po stranách pěkné peří a drahým kamením ozdobené, s mnohými halspanty a armpanty i mezi vlasy prosázenými perlami chodí, nejinač nežli jako by nějaké kněžny byly. Jakž toho
217
figura přiložená ukazující způsob jejich doma v pokoji sedění a spolu rozprávění další známost dává, za nimiž tak sedícími při zdi děvečky stojíce, s složenými rukama na službu hledějí.
Figura krásně ozdobených žen sedících na zemi
Doma mají čistou zvůli, nebo tam jest mnoho kupcův a bohatých, kteřížto svým ženám nic dělati, ani vařiti aneb strojiti jídla, a to jak bohatý, tak i chudý, nedají, protože se ony tomu neučí a že všecko od kuchařův po městě hotové kupují. Protož při-strojíce se v roucho nádherné, pížmem a balsamem se natrou-ce a namažíce, projíždějí se na malých oslích, pěknými deky přistřených. Nebo jedou navštěvovat jedna druhou a při každé z nich jdou pěšky některé děvečky Slovanky a některý kleštěnec a tak se místo jiného domácího díla procházejí. Čehož v jiných tureckých zemích ne tak zvolně svým ženám jako v tom městě
218
obyvatelé dopouštějí a nevím, aby kde v Turcích ženy takové svobody užívaly a tak lhostejné a líné byly; musejíť jinde ženy koberce, čalouny a rozličné cejgy a díla drahá místo svých mužův dělati a muže tim živiti. Ale stává se těmto kairským vedle přísloví: Femine egalline perandar troppo fori se perdono. Totiž:
Ženyjsou jako slepice,        hned se zmaří nebo ztratí,
vejdouce jen na ulice, v cele domů řídká vrátí.
Uprostřed řeky Nilu proti starému Cairu jest ostrov Mi-chias, totiž Míra nazvaný, pro míru, kteráž v něm postavená jest na jisté znamení z každého roku buďto hojnosti, neb drahoty po vší zemi egyptské, a to skrze menší neb větší té řeky se rozvodnění a země zanesení i zavlažení.
Na tom ostrově jest některé sto domečků a na špici pěkně vystavený palác a při něm meschit vesele ležící, okolo nichž voda se obráží. Na druhé straně a špici ostrova jest malá ohrada do zdi, v nížto uprostřed stojí studnice nepřikrytá a čtverhranná, okolo 18 loket hluboká, do níž jest z Nilu strouha pod zemí při dně udělaná, kudyž voda tam přichází a vpadá, uprostřed na dně stojí kamenný sloup, také 18 loket vysoký a na lokty znamenaný. Nebo když řeky přibývá, což se stává 17. Iunii, tehdy vchází tam voda a vydýmá se tak jako na řece; první den na dva prsty, druhý na tři, až na 8,15 i víc prstů, a tak dále až na lokty přichází. K tomu, aby jak jí mnoho přibývá, šetřili, jsou jisté osoby nařízené, kteříž každého dne přicházejí a spatřují, jak mnoho okolo sloupu vody přibylo, potom povědí to jistým pacholatům v žlutých čepicích chodícím. Ty to rozhlašují po městě všem všudy a za to každý z radostné naděje a z štědroty, aby jim také štědře vody přibývalo, těm pacholatům něco peněz daruje, což ony svým vůdcům přinášejí a z toho dobrý zisk mají.
Nebo mají to z jistého od několika set let zkušení, jestliže Nilu přibude do patnácti loket, tedy že bude hojné a úrodné léto, pakli jen bude do 12 loket, aneb čim doleji a menší, tim také neúrodnější počasí znamenají. Zase naproti tomu, jestliže dochází 18 loket, znamená veliké povodně a dlouhotrvající vody, když přes 18 přejde, tehdy i veliké nebezpečenství na stavení v městech a vesnicích následuje, takže všecken Egypt
219
zatopí a tím dlouhým vod nad zemí stáním země také dlouho urod nemůže vydávati, odkudž nemůže nežli veliká drahota po-vstati a od bahen povětří nakažené a mor etc.
Protož v čas docházení těch 18 loket volají po městě a jinde k tomu nařízení, napomínajíce lid těmi slovy: „Lidé, lidé, poroučejte se Pánu Bohu, nebo voda dochází stavidel a bran do příkopův." Nad čimž se každý leká, almužny dává a modlení pilenjest.
Proti tomu zas když vidí, v jak dobré míře vody přibylo, tehdy hned zřízení úředníci taxu a šacuňk všechněch věcí, jak by se toho celého roku prodávati měly, nařídí a vyhlásí. Nebo vědí, jak mnoho země, které položení voda zatopí a zavlaží a jaké množství urod z nich bude, a tu se žádného krupobití, žádného vyhynutí ani květu ublížení při obilí nestrachují, protože toho tam nikdy nebývá, ale jak mnoho země zavlaží, tak mnoho vydá v zrůstu, a kde nezavlaží, tu nic neporoste.
Vody pak té každoroční a obyčejné pořád za 40 dní a nocí přibývá a hned zas jiných 40 ubývá a uchází, což když se vykoná a to se pozná, že v dobré naději voda byla i opadla, ve třech měsících od začátku přibývání vody (kteráž někdy od června měsíce až do října neschází a někdy skoro do půl léta, což bývá s velikou škodou vší země), po všem Egyptě veliká radost ode všech všudy bývá a za celých sedm dní a nocí takovou štědrost Boží budoucí nic nedělajíce posvěcují, že kdo co z řemeslníků a jiných mnohých obchodníkův za celý rok vypracoval a získal, to za těch sedm dní prohejří a promrhá, neohlédaje se na to: Un bon pasto e cento quai, totiž jednou dobré bydlo a potom sté hoře.
Obzvláštně pak v Cairu veliká radost a kratochvíle nevýmluvné se dějí. Mají do velikého příkopu, o němž sem výš něco dotekl, při Nilu stavidlo, to otevrou s velikou ceremonií, jako by nějaké římské iubilaeum bylo, a tu voda naběhne po všech kanálích aneb příkopích do města, že se zdá město jako Benátky u vodě býti. A tehdáž každému se zechce po vodě vozi-ti a plaviti na pěknými koberci ozdobených lodech, s muzikou a jinými nástroji. K tomu rozhazují konfekty a jiné věci z oken
220
a z těch šífů mezi lidí, a to nejvíce v noci, takže za těch sedm dní málokdo v noci spí, všecko se toulá po městě, hoduje a kratochvíle podlé nejvyšší možnosti provozuje, tolikéž mnoho tisíc světel po ulicích, věžech a na šífích přes ty celé noci hoří, až bude co ve dne, a kdož by toho všeho s nimi nevykonával, nebyl by jmín za dobrého, aniž také se nemnoho kdo k tomu prošiti dá, ale jakž může, dopomůže, aby nim nescházelo. (Neboť sic lidé všickni raději k rozkošem a marnostem nežli od nich pospíchají.) Což vše odjinud nepochází nežli od starých pohanských Egyptčanův, kteříž řekuM/wsza boha ctili. Nebo jak on jim štědrý byl a štědrou naději kdy učinil, tak oni se štědře zas v žraní, pití a v jiné marnosti vydávali, znamení jistého své k němu vděčnosti tudy dokazujíce. O tom o všem vysvědčují staří škrybenti Strabo lib. ult, Plin. lib. 5. c. 9., Heliod. lib. 9. Aethiopi., Giov. Lioni 8. parte etc.
Aby pak každý spatřiti a porozuměti mohl, jaké položení a velikost toho tak slavného města jest, dal sem tuto kontrfekt jeho vlastní přiložiti. Pro snadší pak nalezení a vyrozumění toho všeho položím nejprve vypsání jeho podlé cifer timto způsobem:
1. Tento sloup jest z jednoho celistvého kusu kamene, 12 krokův vysoký a 4 pídí široký.
2. Špitál ten, o němž sem psal nahoře, že tak mnoho dů-chodův má.
3. Leží ves Mattharia, kdež jest zahrada balsamová.
4. Palác Kampsona, žoldána egyptského, o němž píše Petrus Martyr lib. de legat.
5. Tu se sukna perou a koupadla pro kratochvil mnohých sou.
6. Hrobové velikých panův.
7. Zámek a hrad kairský.
8. Obilnice, v nichž se obilí chová, a v některých uhlí a dříví, kteréž se tam na libry prodává. Nebo drahé jest u nich uhlí.
9. Hnojiště, kde rumy a smeti vynášejí.
10. Kolo, jímž se voda po trubách na prampouších vystavených do zámecké studnice žene.
221
11. Staré město a nej prv vystavené.
12. Ostrov Micheas.
13. Studnice a sloup v ní, na němž se voda Nilu, když jí přibývá, spatřuje a prubuje.
14. Tu někdy město Memphis řečené a nejstarší Kair stálo.
15. Pyramides, totiž ty věže.
16. Hlava z celého kusu kamene, o níž sem nahoře, jak veliká jest, psal.
Figura kola vodního
222
17. Most k pyramidům a v té straně do města, když se Nilus rozvodňuje.
18. Kolo vodní, jimž se voda z Nilu vyvažuje v nádobách, buďto dčbáních hliněných, aneb soudkách a korbelích dřevěných, z nichž, jak je kolo obrací do koryta kamenného, voda se vylévá a odtud po stružkách semotam do zahrad k zamákání vaření a zavlažování štěpí se vodí. Záhonův takových nemají v zahradách, širokých o kolika brázdách jako u nás, ale každá brázda záhon u nich jest a v brázdě pořádkem vsázejí vaření, a co chtějí jiného, a když vodu vedou struhami po zahradě, otevrou do strouhy krátcí jako branku do brázdy, skrz niž hned vody naskrz naběhne, a jakž dosti vody v ní býti vidí, zahradí tu brázdu a vedle ní jinou otevrou, tu podobně, když všecka vodou najde, zahrabí, a takž třetí a potom jiné všecky ty brázdy po vší zahradě, jakž zapotřebí jest, napustí. Což pro veliké horko slunečné u nich ustavičně každého rána a večera, a tak za den dvakrát činiti musejí, s velikou nesnází a prací. Způsob té vody tažení ukáže přiložená figura.
19. Stromoví cassiae a palmy u velikém množství.
19. Písčitá pustina.
20. Zahrady rozkošné.
21. Tumlplac, na němž se rejtaří turečtí každého dne sjíždějí a tu koně tumlují, sebe cvičí v rytířských činech, jako s kopím honiti, šermovati, z lučiště v běhu stříleti etc.
22. Krokodýlové, o nichž doleji psáti budu.
23. Nilus řeka, o níž následující kapitola jest.
223
Kontrfekt vlastní nej hlavnějšího města Kairu v zemi egyptské
224
225
Kapitola XIX.
Vypsání řeky Nilu, krokodýlův, vodních koní a jiných věcí při tom etc.
Nilus řeka zprvu sloula Oceán, a to z příčiny té, že by z Oceánu moře svůj tok, ovšem pak zrůst brati měla. Diodorus Siculus lib. 1. c. 2. Potom sloula Orelice, jakž ji Homerus tak jmenuje, Aegypt. 4. Odis. Enniusji nazývá Melon, Servius yéov íávv, že černou a novou zemí zakaluje Egypt, pročež, jakž Pausanias Arcad. svědčí, z černého mramoru dělané modly jí jako bohu dělávali. Však nejbližší své jméno táž řeka Nilus má od krále Nilea, kterýž někdy v těch zemích kraloval.
Staří všelijak se na to vynasnažovali, aby počátek a pramen řeky Nilu stíhnouti mohli, ale však gruntovně toho se dopta-ti nemohli. Athén. lib. 8. píše, že jeden král egyptský, jménem Psammetiches, dal mnoho pacholat z mládí chovati, některá toliko samými rybami, odpolu i docela syrovými, a ta při vodách musily přebývati, jiná dával na pouště, aby hlad a žízeň mohly snášeti a pustinám zvyknouti, kteráž potomně rozposílal po řece Nilu proti vodě nahoru až k počátku řeky, aby navrátí-ce se, jemu jistou zprávu o všem učinily. Však nic toho zvěděti nemohl, protože se z nich žádný nevrátil.
Juba, král mouřenínský, dal až na druhou stranu k moři Oceánu zchoditi, ale ani ten nemohl se počátku jejího doptati, o čemž Plinius lib. 5. c. 9. Ptolomaeus pokládá, že pod horami
226
Lunae z jakýchsi dvou jezer vychází, což Odoard Lopez, kterýž tam byl, poráží tim, že v té straně toliko jedno jezero jest, a to mezi Angola a Monomotapa královstvími. A takž jiní staří všickni divně o řece té smýšleli, až na to přišli, aby nemohouce stíhnouti původu jejího, ji za svatou řeku měli a ctili, jako Ephorus, Hella-nicus, Cadmus, Hecataeus, Theopompus, Thucidides a jiní.
Ale za našeho věku, když jsou Portugalezerové přes to nebezpečenství mořské, Capo de Buona Speranza, mimo horu Dobré naděje se vydali a do těch zemí mouřenínských se dostali, ti jsou gruntovně to i jiné věci mnohé vyzvěděli a očitě spatřili. Jako předně Franc. Alvarez, ten léta 1520 ty země projel s vyslaným krále portugalského k velikému knězi Janovi abissinskému. Viag. delEtiop. Po něm Edoard Lopez léta 1575, ten se do těch zemí s kupci křesťanskými vydal, descrip. reg. Congoc. 10. Svědčí tito a jiní mnozí z novotných autorův, že vychází z jezera jednoho Zaire nazvaného, mezi velikými horami jménem Cafates ležícího v království Gojame řečeném, a z toho teče na čtyry sta mil vlaských mezi hlubokými propastmi až do jiného jezera velikého.
Ecus, totiž moře od obyvatelův tak nazvané, kteréž jest zšíří do dvou set vlaských mil, a národ Anzyqueran vůkol toho velikého kněze Jana bydlí. V tom jezeru jsou veliké ostrovy a lidé v nich vtipu znamenitého. Nebo stavení a domy kamenné must-ry pěknými, míry, váhy a jiné potřeby tak jako my v naších zemích měli, dřív nežli se k ním Portugalezerové dostali. V tom jezeru nacházejí se krokodýlové, sirenes a jiné potvory mořské.
Od toho jezera Nilus řeka jde na sedm set mil vlaských skrze zemi mouřenínskou k ostrovu Meroe řečenému, a tu do ní padají jiné řeky, jako Colues,Abagni, Saraboe a jiné, a obcházejíc ten ostrov z obojí strany, spojuje se pod ním a padá do Egypta, zvláště v jednom místě, kdežto padá dolů z jedné skály vysoké s velikým hřmotem a bouří neslýchanou, kterouž několik vlaských mil jest slyšeti.
Ten spád slove latině catadupa, od vrchů v těch místech nazvaných, sic jinač vlastně každý takový spád cataracta se jmenuje; jakovýž spád na Rejnu řece v Říši pod městem Konstancí u Šaffhauzen města okolo čtvrt míle, kdež na dvanáct sáhů
227
zvýší z jedné skály dolů padá, a zdaleka netoliko ten hřmot sly-šeti, ale i vodu jako dým nahoru vystupovati a vystřikovati viděti jest, slove to místo Laufen. O tom, jak hrozný jest, Philostrati de vitaAp. lib. 6. slova doložím, kterýž tam naschvál pro spatření toho spádu putoval.
Viděli prý nejprvnější spád řeky z vrchu a skály dolů padati, za tim patnácti honův slyšeli jiný, hroznější spád a uším nesne-sitedlný, ještě jednou vyšší nežli první, totižto výš, z níž Nýlus dolů padá, na osm honův, a břehy hor a skal vysokých všecky vymlené jsou jako bezedný nějaký lom kamene, vnitř plný jeskyň, štol a jam, takže se voda obráží všudy padaje po skalách a vnitř v těch vymlených skrejších, až daleko dolů teče všecka pěnivá a bílá, s tak velikým hřmotem, od kteréhožto mnoho lidí, kteříž tam blízko docházeli, ohlechlo. O tom jejím takovém spadání Lucanus lib. 10. kratičce píše, avšak vlastně: Sed, cum lapsus abrupta viarum excepere tuos et praecipites cataractae ac nusquam vetitis ullas obsistere cautes, indignaris aquis, spuma tunc astra lacessis, cuncta tremunt undis ac multo murmure montis spumens invictis canescit fluctibus amnis. Totiž, poeticky k řece Nilu řeč svou čině, takto mluví:
Když ten svůj tok velmi prudký
pouštíš mezi břehy úzký,
odtud z vysokého skalí
spád se prudce dolů valí,
tuť žádné skalní propasti
nemohou ti postačiti,
pročež frníš a se zpouzíš,
až pěnami k nebi házíš.
Pro tvé tak hrozné ječení
cítit jest všeho třesení,
velké hory hřmějí silně,
vlnobití husté plyne,
o skalí se obrážeje,
řeku pěnou oběluje.
228
Cesta tam jest velmi nebezpečná pro divné přeludy a příšery ďábelské, kteréž se tam ukazují, a k tomu pro veliké hory nepřístupná.
Od těch spádů za některý den cesty jest ostrov Syene, na němž město někdy slavné bylo, ale nyní sotvíčka ves zůstává.
0 tom městě psal Plinius lib. 2. c. 72., že leží pod znamením raka, sub tropico cancri, na kteréž když slunce přišlo, že tak rovně nad městem stálo o polednách, že ani nejmenšího stínu, buďto okolo lidí, aneb jakýchkoli jiných věcí, v něm nečinilo a nevydávalo. Luca. lib. 2., umbras nusquam flectente Syene.
Od toho ostrovu potom Nilus mezi roviny egyptské a do volné prostrannosti jako z vězení ňákého se dostává a vychází, až do moře Prostředzemního sedmerý prameny, jakž sem nahoře položil, vpadá.
Byla pak věc divná starým vypisovatelům a nezpytatedlná při Nilu, že každého roku mimo povahu jiných řek a potoků (čehož sem také v první knize o Jordánu dotekl, však okolo času velikonočního za některý den povodně tam bývají, nejako tuto na měsíce) vprostřed, ano také prese všecko léto velice se rozvodňuje, a to vjistý čas, v němž přichází i odchází, jakž o tom již nahoře dotčeno, nýbrž že to již od mnoha set let a snad od potopy světa bylo. Pročež v té krajině města a vesnice na pahrbcích nejvíce vzdělány a vystaveny j sou, tak aby v čas rozvodnění lidé sebou i s hovady bezpečni a zachováni býti mohli. Nebo trefuje se, že někdy voda nenadále do nízkých míst vystoupí, kdež kdo rychle dobytků neopatří, voda je zatopuje. Ano v tom čase města a vesnice nejsou nežli co nějací ostrovové plní skal a kamení u vodě, nápodobně co v archipelago Cyclades ostrovové, jichž do padesáti malých pospolu leží. Plinius lib. 4. cap. 12., Hermolaus etc.
Tehdáž ani dobytka vyháněti nemohou na pastvy, ale jej pící doma chovati musejí a sebe živiti tim, čim se kdo prvé zásobil.
1 tam by tehdáž nalezl takové lidi, zvláště lakomce bohaté, kteříž ve žni a v hojnosti nakupují toho, co by potom chudším v čas povodně podlé své vůle prodávali a je drahotou ssužovali.
Jakož tehdy o původu té řeky Nilu nejednomyslní byli spisovatelé, tak ovšem o tom divném rozvodnění rozličná domnění
229
u lidu bývaly. Thales, Eudemenes, Lucret. lib. 6. a jiní s nimi pokládali toho tu příčinu, že prý letní libí větrové, etesiae nazvaní, kteříž těch časův za 40 dní vějí (a to jsou u nás nejteplejší větrové ve dnech psích), ti že proti vodě Nilu od moře Prostřed-zemního vějí a vodu v Nilu zastavují, že ona zpátkem do země coufá, a tak do moře nepadá. Ale to zdání není pravé z těch příčin, že když etesiae začínají váti, již tehdáž Nilus přestává růsti a počíná zas opadati. Potom bylo by to též při jiných řekách Afriky, kteréž v té straně proti větrům do moře vpadají, avšak se zpátečně nedmou.
Dále řeka Niger, totiž černá nazvaná, kteráž z druhé strany Egypta do moře Oceánu padá, avšak z jedněch krajin jako M-lus pochází a v týchž časích se rozvodňuje, ta větry etesiae nemůže býti zadržována, protože ji ženou do moře a nejdou proti ní, a takž jiná toho příčina býti musí. Naposledy byla by voda v Nilu čistá jakožto ustalá, a ne nad způsob jiných časův tehdáž nejkalnější.
Anaxagoras physicus, Euripides a jiní smejšleli, že v těch zemích za Egyptem skalnatých velicí sněhové býti musejí, kteříž v tom čase se rozpouštějí a takovou povodeň činí, což proti položení a přirození těch míst jest. Nebo ty země leží pod největší-mi horky a žádné zimy, nercili sněhů, tam nemívají. Democritus Abderita etc. A řeka Nilus svým tokem přinášela by nějaké kusy ledu aneb větrové studení by to v Egyptě z těch zemí přicházejíce svědčili, čehož však ničehož se neděje.
Euthimenes a kněží egyptští (jakž Diodor. Sic. svědčí) měli za to, že z Oceánu moře pocházejíc Nilus, když se toho času moře vydýmá, z něho takové vody do Nilu přicházejí, a snad z toho soudili, že, jakž Plin. 31. lib. 4. cap. píše, pokolikráte Nilus slanou vodu měl, však to z jiné příčiny se stati mohlo, a nikoli z moře nepochází, neb jest věc vědomá a proti nahoře položenému původu.
Herodotus pokládá tuto příčinu, že slunce před velikými vodami Nilu právě nad těmi zeměmi stojí a z vod do povětří vytahuje vlhkost a oblaky činí, kteréž vítr do jiných zemí zanáší a tam pršku působí. V tom pak času rozvodnění že slunce
230
odchází od těch zemí a nad Azií a řeckou zemí stojí, když prý tolikéž řeky a vody vysušuje a malé činí, a tehdáž z Nilu vody neuchází, pročež na svém způsobu zouplna a veliký jest, a jak horka přicházejí, tedy uchází a menší bývá. Ale kdyby slunce to činilo Nilu, také by totéž při jiných řekách v té straně působilo, ale nic se toho při jiných řekách pod větším horkem slunečným nestává, pročež není to žádná podstatná příčina. Což vše obšírně messerHier. Fracastoro del cresc. delNilo, Lucan. lib. 10. vypisujíc zamítá a poráží.
Za naších posledních časův, jakož jiné mnohé věci vynalezené jsou, tak tuto také, když se do těch zemí Portugalezerové dostali, ti té pochybnosti a nepovědomosti omyl napravili a pravý její grunt vyjevili. Nebo svědčí to, že žádná jiná příčina těch rozvodnění není jako veliké pršky, kteréž v těch mouřenínských krajinách tehdáž, když se u nich zima začíná (což přichází vedle naších časův z počátku dubna měsíce, když se u nás začíná jaro), tak dlouho trvají, že se zdá věc k víře nepodobná.
Nebo píše Francis. Alvarez, že tak hrubé přívaly těch časův tam viděl, jako by (jakž se říká) lil. A jednoho času, když se u jednoho potoku procházel s některými svými tovaryši, že veliký hřmot zdaleka slyšel, až potomně viděl vodu se valiti v údolí, v němž tehdáž byl, zvýší dlouhého oštípu, a ta že kamení a jiné říceniny s sebou nesla a v těch místech skalnatých takový hřmot vydávala, nejinač než jako by hřímalo. A svědčí to, že každého roku, co tam byl šest let, zouplna celý měsíc i přes dva měsíce pršelo, a jsouce ty země skalnaté, té vody do sebe nepijí, nýbrž se splakuje, do údolí a potoků se shání, do velikých řek a jezer, kteréž potom mezi tím časem se rozvodňují, a odtud Nilus k půlnoci, Niger a Zaire řeky k západu skrz království Congo a Guinea, týmž způsobem se rozvodňující, tekou a přicházejí. Což také Edoar. Lopez des. lib. Congo cap. 10. pojišťuje a jiní těch zemí povědomí.
Z jakých pak příčin těch časův tam tak veliké a dlouhotrvající pršky bývají, to pěkně a obšírně vedle přirozených a physic-kých příčin Fracostoro výš dotčený a Batt. Ram. sopra il crescer delNilo vypravují, a že jinde, jako v Scythii, okolo hory Caucasu
231
sněhové, v Indii okolo řeky Idaspes řečené, krupobití a dešťové také svými jistými časy dlouho trvávají.
Ta řeka Nilus jako druhá po Pánu Bohu vy-
^sfdmh^ chovává ESyPť- Nebo s těmi dešti a Plvaly tel EOTtsi^ch mn°h° se země splakuje a tokem prudkým skrze mnohá úrodná údolí jdoucí s sebou bahno a zemi černou hlinovatou zachvacuje, takže v čas jejího se rozlí-vání po vůkolí egyptském zanáší tou zemí a zakaluje všecken svrchek země, co ho koli zasahuje a přikrývá, od níž úrodné rolí, jako byje nejlép zahnojil, učiněno bývá. Nebo sic všecken Egypt byl by neúrodný, poněvadž sám holopiskovatýjest, a tu nic nevynáší, kde voda nezasahuje, a když se tu, kde dochází, málo do země hrabe, tehdy písek zespod se nachází. Přitom také tuto sem vyšetřil, že čim dál tim více země v těch krajinách voda nanáší, od čehož pochází to, že kde od některého sta let vysoko země nanesla, tam nedochází a nezavlažuje země, pročež tu neúrodná a pustá země zůstává. Což se již vskutku nachází nad Cairem za mnoho mil zdýlí, kdež před lety prvé všudy Nilus docházel, jako v tebaitském kraji, kdež město znamenité Thebae nazvané a někdy stolice faraónův, králův egyptských, stálo při Nilu vystavené, v okršlku 140 honův obsahující, 100 bran mající a jiných k víře téměř nepodobných obzvláštností, o nichž Herod. a jiní píší. To s mnohými jinými městy a městečky pro neúrody skrze nedocházení k ním Nilu u nich vzešlé k zpuštění a dokonalé zkáze přišlo. Vedle čehož jistá věc
Zemi egyptské    •   , v   v.    j^,.       , *       *        , , ,
« j v.  jlest, ze cim dal tím mene zeme egyptská se za-
vzdycimdal        , J .........v,
ubývá vláhy,     vlazuje a cim dal tím víc zanasi, a jiz ty zeme
a kdyby svět o mnoho tisíc tak mnoho lidu vyživiti nemohou, dlouho trvati jako jsou předešle mohly. Ano kdyby měl dlou-měl, tak by Yio svět stati, neminulo by mnoho set let, že by zpustl celý       všecken Egypt třebas zanesen byl a zpustl.
gyP V té řece Nýlu jsou rozličné ryby, jež by
dlouho bylo vyčítati, některých však toliko potvor dotknu, jako předně krokodýlův. To zvíře jest čtvernohé, dlouhé a nízké, šeredné, hrozné a škodlivé, některé 5, 6,10 až i 20 loket dlouhé
232
i s ocasem, kterýž obyčejně tak dlouhý má, jak samo dlouhé jest, a tři dni před tim, nežli sme do Cairu přijeli, pravili nám na cestě, že jsou jednoho krokodýla živého tak hrubého do města přinesli, že sou ho na dvou velbloudích svázaného nésti musili. Po hřbetě má tvrdé a kamenité šupiny, jichž žádnou mocí a zbraní nelze prosekati, prostřeliti ani probošti, než pod břichem jest měkké kůže, tu nercili železem, ale dřevem špičatým může se otevřití. Sumou, jako by veliká ještěrka mohla býti, takové vší postavy on jest. Usta má veliká a zuby ostré, jazyku nemá a mimo povahu jiných zvířat ne nižší a spodní dásní, ale hořejší hejbe a otvírá. Plin. lib. 8. c. 14.25., lib. 1. c. 37.,Albertus.
Vedle toho nad přirození zvířat čtvernohých nosí vejce a vysazuje nemnoho větší nežli jako husí neb pávové a ty na sucho vynáší v hnízdě naschvál zemí osypaném a daleko od vody, kdež by také voda toho roku nezatopovala, což on sobě velmi mírně a právě předzvídá, že jest se čemu podiviti, a potom z toho vej-cete malého (kterýchž pokaždé několik, až i na desátky snese) také nad přirození jiných zvířat veliká potvora bývá. Plutarchus.
V noci v vodě bývá a ve dne na zemi pastvy hledá, však nejednostejně, nebo se časem ve dne také u vodě vídává; zraku jest ostrého na zemi, ale u vodě tupého. Herod.
Když koho honí a ten před nim utíká, velice smělá potvora jest, ale kdo mu se opře, proti němu běží, naň hází a křičí, nedoběhne na žádného, ale uteče. Marcellinus.
Jest ukrutná potvora, lidi napořád i hovada, co uloviti může, žere a pohltá a tak velikého hrdla jest, že holemé pachole v pěti aneb šesti letech pohltiti může. Obyčejně pak ocasem poráží a potom zuby uchytí, zvláště kteříž se koupají aneb k vodě blízko jdou, tu za nohu aneb za ruku uchytí, někdy rejtara s koněm aneb oslem do vody vtrhne a sežere, někdy, kdo se málo na vodu z lodí vyskytne, z lodí ho strhne. A často do vesnic v noci aneb ve dne běhají, a kde děti napadnou, je požírají, jakož se pak kolikráte trefí, že když na ně vycházejí a některého chytíce vykuchají, dvé, tré, víc aneb méně dětí celistvých a začerstva pozřených nacházejí.
233
O něm jest přísloví crocodili lachrymae, totiž slzy aneb pláč krokodýlův, protože maje snísti aneb požra člověka, pláče a slzy v hojnosti vypouští, jako by ho litoval, kteréžto přísloví o lidech ošemetných, kteříž člověka vůči litují, a krom očí rádi by ho na lžíci vody utopili, aneb kteříž člověka pod jakoukoli zástěrou pobožnosti a křesťanské čitedlnosti ssužují etc, se mluví.
Kousání jeho ač jest jedovaté, však po ničemž se lépe nezhojí, jako když kdo mnoho tunných ryb za některý den jí a co nejméň na ně pije, a jest v Egyptě mnoho lidí pokousaných a od nich pochromených, pro něž u vesnic, a kde potřebí, aby svobodně do vody mohli a bezpečni byli, mají nadělaných plotův do vody, skrze něž nemohou krokodýlové prolezti a překážeti.
Chytají je rozdílnými způsoby. Předně jest jmTzpůsobem krokodýlů ten obyčej, že rád svou vlastní stezku chytají mívá, kterou z vody na zem a tak dále na pastvu
j vybíhá a tou přímo zase do vody. Z těch cest
když kterou Egyptčané vyšpehují, a že vně na pastvě jest, vědí, tedy udělají jámu a tu přikryjí dřívím a pískem posypí a poté, když jej spatří, pokřik učiní, bubnují, perou a honí ho, on svou cestou utíká a do té jámy padne, a tu již od nich buď zaživa svázán, aneb namísto zabit bývá. Nebo jest zvíře neohebné pro šupiny, kteréž na sobě má, že se nemůže obraceti a brá-niti, ani krkem hejbati, a protož přímo co šíp běží.
Potom na řetězy aneb tlusté provazy přivazují hák železný, na nějž nastrčí kus mršiny, on chtěje u vodě aneb krom vody hltavě to pochytiti, často na ten hák zavízne a tak se lapí.
ju Jinač také lapán bývá od jistých obyvatelův
ostrova Tentyris, kteříž od něho Tentyritae šlovou. Ti jsou tak smělého srdce, že kde jen mohou krokodýla zhlédnouti, za ním se honí, u vodě za ním plovou, naň vsednou aneb skočí z lodí a on, chtěje po nich chňapati, tlamu a svrchní dásně otvírá, tu oni mívají kyje za pasem zastrčené, ten mu do ust příčkou vstrčí, že nemůž zuby zavříti, a z obou stran, levou i pravou rukou jej jako v uzdě drží, k břehu ženou a jej neb sám
234
jeden upachtuje a zardousí, aneb jiní na pomoc přijdouce, kyjmi zabijí a dotlukou, jakž příležicí figúra ukazuje.
Kontrfekt krokodýla a způsob chytání jeho
Těch Tentyritů jakožto svých úhlavních nepřátel i hlasu jejich zdaleka se krokodýlové bojí a před nimi utíkají, takže častokráte, pochytě loupež, ji na samém okřiknutí jejich odběhne, a jistá věc jest, že se žádný blízko ostrovu jejich nepřiblíží, nejinač než jako by je zdaleka čili, tak před nimi prchají.
Mimo tyjsou i některá zvířata krokodýlův přirození nepřátelé. Nebo má obyčej krokodýl na lidí aneb hovada číhati při cestě v bahně a blátě, do něho se naschvál obalíc aneb v písku se za-hrabíc, takže se zdáti bude, jako by kus skaly z bahna aneb písku vykoukal, a hledí na tudyjdoucí vyskočiti; v tom jeho číhání často se přihází, že usne a usta otevra po náramném horku hltá vítr. A v tom ptáček jakýs malý, jménem trochilus, v místech
235
okolo vody pastvy hledající naň trefuje, ten zdaleka vidí mu se červenati usta vnitř a mezi zuby kusy masa i červy a pihavky se mrdati, letí tedy k němu a vsedne mu do ust, vybíraje mezi zuby ty červy, což krokodýlu spícímu i bdícímu velmi příjemno a libo jest, takže tim lépe usta otvírá a tvrději spí.
Item jest opět jiné zvířátko ichneumon řečené, to běhá se-motam po poli i po domích po pastvě a obzvláštně číhá na krokodýly a po nich špehuje. To jakž spatří tim způsobem krokodýla spáti, přikrade se k němu a hbitě vskočí mu do hrdla a až do vnitřka k srdci, kteréž mu nemešká brzo sežrati, od čehož ihned krokodýl semotam pro bolest běhaje umírá, a jakž umře, to zvíře zase vyběhne usty jeho beze škody.
Povídají to také o krokodýlu, že žádného střeva zadního nemá, nežli co nezažije, to zase usty vypouští a tim způsobem se vyprazdňuje.
Delphin aneb mořská svině jest také nepřítel krokodýlů, nebo dostává se z moře do Nilu, a když jej vidí, hledí fortele užiti, a maje špičatý a ostrý hřbet, ten zježí a rozepne jako ploutve, pustí se pod břicho krokodýlovo a těmi jej bode, až ho pro-bode a díru mu prořeže, že ho krev ujde a vody do těla naběhne, od čehož umírá.
Také jiné zvíře stincus řečené a veliké některé co krokodýl, jemuž hrubě nápodobné jest, však ne tak škodlivé a lidem násilí činící, to vždycky s nim bojuje. Plinius lib. 28. c. 8.
Maso krokodýlův obyvatelé staří i mladí jedí a vozí je na trh, jako u nás do Prahyjesetry a lososy, na váhu je prodávajíce.
Ačkoli mnozí tak mněli, jako by se nikdež jinde krokodýlové nenacházeli, jen toliko v Egyptě v té samé řece Nilu, ale jsou jistí svědkové, kteříž to vysvědčují, že se v jiných řekách podobní nacházejí, a to v velikém počtu, jako v řece Niger a v jezeru Zaire v zemi mouřenínské. Lopezdes. Congo. Potom okolo ostrovu sv. Tomáše. Navig. all isola di S. Thoma. Opět v království Cananor. Odoard. Barbosa. Item v řece Ganges. Giov. diBarros. Opět okolo ostrovu Goa. And. Corsali. Zase v Indiích Západních. Také píše Petr Martyr, že se v zemi jménem Xaqueguara nacházejí, a když utíkají aneb kde se zdržují, že libou pížmovou
236
vůní kadí a po sobě zanechávají. Item v řece jedné krajiny Cevo-la nazvané. Fern. Alarchon rellat.
Giov. Lioni9. parte delVAfrica připomíná, že za časův Římanův a křesťanův, dokud oni ty země drželi, že sou krokodýlové tak ukrutní a škodliví nebyli, jako jsou za panování mahometá-nův. A vedle toho přivozuje Meshudum delle cose mir. scoperte alli tempi mod., kterýž píše, že za panování Humeth, syna Tau-lona, byla nalezená vjednom chrámě pohanském v zemi vespod vedle gruntů zakopaná figura olověná veliká, nápodobná krokodýlovi, na té že byly divné figury a charaktery. Tu figuru ten jistý Humeth, nevěda, co by znamenala, že dal rozdělati a od té chvíle že ty potvory tak lidem i hovadům škodí. Ta tedy figura nemusila nic jiného nežli čáry býti.
Ačkoli pak toho dokládá, že pod Kairem dolů k moři žádnému nic krokodýlové neubližují, krom toliko nad Kairem, však jest věc jistá, že všudy škodí a nikdež dobří nejsou.
Vídá se také v Nilu hyppopotamus, po česku vodní kůň vodní kůň. Zvíře to jest čtvernohé, kopyta rozděleného co vůl, těla velikého, většího nežli buvol aneb zubr a více k těm hovadům některým postavou nežli koni podobný. Tlamu má pleskatou a širokou, ocas krátký, nápodobný svinskému, jinde po těle nemá srsti žádné, čnějí mu z huby velicí a lesknatí zubové a svrchní pysk nahoru má obrácený jako divoký kanec. Kůže na něm tak tvrdá, že ji, když uschne, nelze prosekati, nercili řezati nemůže, leč se namočí, protož ji užívají na rondelle, pavézy, hemelíny a jiné rozličné potřeby. Hlas jeho jest rovně takový jako kravské řvaní. Obcuje v vodě i na zemi rovně jako krokodýl, však obyčejně v noci na pastvu z vody vychází a na osení velikou škodu činí a pasouc se vždycky zpát-kem k vodě postúpá, aby vždy blíž a blíž k vodě se přibližoval a tim spíše před lidmi do vody utéci mohl. Elianus.
Ten kůň žere také lidi, když jich u vodě dostati může, jakož pak často trefíc na malou lodku, na ni se vyskytna, potopí ji i s lidmi. Zuby jeho jsou drahé, protože dělají z nich rozličné věci a řezby, jakž PausaniasArcad. píše, že viděl při jedné modle zlaté tvář z zubů koně vodního místo slonové kosti.
237
Krve pouštění Píší o tom zvířeti, že jest nejprvnější bylo, od vodního od něhož lidé vzali krve pouštění pro ujití nemo-koně svůj Ne50 pjý^ když se začasté přeplní a od toho
PUVOQ má i .      , st rysi   ,1 ,r        v.      v ~\     '      '     l    \      1 \     ' '
lenivé a prius tlusté učiněno byva, tehdy vychází a hledá při břehu nalomeného a ostrého třtí aneb při plotu najda dřevo ledajakés, o to se tak tuze tře a na ně tiskne, až sobě na noze jistou žilu probodne a krve do vůle vypustí, potom tu díru sobě blátem zamaže a takovým způsobem čerstvější bývá. Plinius lib. 8.20.27., Massardus.
Vypravují i to o něm, že když vyroste v svou dobu, tedy mater svou od samce, otce svého, odloudí a jí se přidrží, a protož je zajedno nevděčné zvíře pokládají, jakž o něm to i jiné vypravuje Ioh. Pet. Valerianus Hieroglyph. lib. 29., Gesnerus,Aristot. lib. 2. cap. 7. animal.
Takového zvířete Jeho Milost Císařská ráčí míti kůži celistvou na hradě Pražském z Egypta přinesenou, kteréhož forma srovnává se s těmi, kteréž v Egyptě jsou, jakž příležící figura ukazuje.
Kontrfekt hippopotama, totiž koně vodního
238
Na zavírku této kapitoly tuto něco o zvířátku ichneumon řečeném dotknu, protože sem o něm napřed zmínku učinil. Pro lepší pak vyrozumění položím nejprve kontr- ichneumon fektjeho. zvířátko
Kontrfekt ichneumona
To zvířátko netoliko s krokodýlem válčí, ale také s hady, jako s aspidem, jedovatým hadem (jehož smrtedlné uštknutí jest), a to timto způsobem: válí se v blátě tuhém, a když se dobře zkálí, suší se zas na slunci, až na něm to bláto prischne a bude co kůra, potom válí se opět a osuší, což činí poněkolikráte, až bude bláta na sobě míti co nějakou zbroj, a když tak opatřeno jest, číhá na hady, a jak kterého napadne, nastavuje mu ocasu blátem připeklého, do toho had kouše a jedu napouští tak dlouho, až to zvíře, čas svůj uhlédaje, obrátí se a chytí hada za hlavu a tu ho zahryze a sní. Žere pak všelijaké jiné zeměplazy a živočichy, jako ještěrky, pavouky, myši, žáby etc. Ptáky lapá co kočka, též kuřatům a slepicím druhdy neodpouští.
Jest něco větší nežli kočka, však kde kterou kočku postíh-nouti a popadnouti může, udáví ji. A jakkoli usta velmi malá a špičatá má, však přece se rádo rve se vším, i s největším psem, a dá mu dosti hry.
239
Turci těch zemí chovají je v svých domích místo koček, nebo čistí jim domy před všelijakými žížalami a potvorami škodlivými. Sedláci je nosí mladé na trh a prodávají, bývají krotcí jako která kočka u nás. Slove vůbec myš faraónova, více o něm píší Bellon. lib. 2. c. 22., Nicander a jiní.
240
Kapitola XX.
Kterak sme se z města Bulako do Rosetty plavili a odtud do Alexandrie dostali
Bylo poněkud nahoře dotčeno, kterak sme se do Buláko dostali a odtud po Nilu dolů do Alexandrie plaviti mínili. Na tom tehdy se ustanovivše, šli sme za předměstí kairské, kdežto všech handléřských šífů stanoviště jest. Kdež také každého času množství rozličných a obyčejných na Nilu lodí se nachází, jakož sme i my jich dostatek našli, a přijevše před večerem, k lodí jsme, již prvé na ní místo zamluvené majíce, a dzierma byla, pospíchali a tu smluvivše i zaplativše napřed, což těm plavcům náleželo, rozžehnali jsme se s našimi tovaryši tehdejšími, totiž tulmačem a židem, a sami v lodí zůstali, očekávajíce na čas plavení. Zatim pak zásobili jsme se také na cestu profianty od chleba, sejra, kuřat pečených a jinými věcmi nakoupenými.
Strojilo se pak a bylo pohotově jiných lodí do jedenácti, na nichž se vedle nás mnoho lidu plaviti hotovilo, z nichž netoliko na naší, ale i na jiných nejvíce byli židé a egyptští vojáci, kteříž do Uher proti křesťanům táhli, však ne s tak veselou myslí jako u nás naši soldáti proti ním, tuším více to dělali z mušení a ne-vyhnutedlné nouze nežli z dobré vůle, rovně co v hřebene zmatené vlasy zamáchají se a zadrhují, vedle přísloví tutti igroppi
241
vengono alpettine, takže tito podobně bezděk v to potaženi byli, rozumíno bylo.
Dne třicátého prvního, posledního měsíce října, to bylo v sobotu po svatých Šimona a Judy, asi tři hodiny přede dnem vyjelo nás okolo 13 šífův s naší velikou radostí a tehdáž s pomocí plachet roztažených výborně sme jeli, ale nedlouho, protože potom dále ticho bylo a větru se nám nedostávalo, pročež sami vesly táhnouti sme se musili. A takž jedouce, přijeli sme nejprve k jednomu městu pustému, kdež jen koliks chalup celých jest, tak jakž mi v Kairu o témž oznámeno bylo, totiž k svatého Makaria klášteru, kterýž někdy přeslavný a bohatý byl. Okolo toho nachází se to orlové kamení, jakéž i k nám přivážejí, a jest k mnohým věcem prospěšné. Odtud sme mimo mnoho jiných vesnic a městeček se plavili, až nám tak celý den minul. Potom v soumrak přijeli sme k jedné vsi, proti níž nedaleko jedno od druhého z té strany Garbie, totiž Damiáta, dvě města jménem Pharson a Foua, kteréž před lety větší bylo nežli Kair a ještě po Kairu největší zůstává, a tu se začíná Delta, ostrov tak nazvaný, protože se tu Nilus řeka na dva hlavní díly dělí a z těch potom dolejijiná jako nějaká ramena jdou, takžejich, jakž sem nahoře doložil, sedm do moře vpadá, a odtud též Nilus se na sedmero dělí.
Ty dvě hlavní ramena obsahují v sobě kraj veliký, dobře do pěti neb šesti set mil vlaských v svém vůkolí, a skrze ten kraj se rozvodňuje Nilus po příkopích naschvál nadělaných a zemi po všem Egyptu nejurodnější činí, jakož pak z té příčiny nejvíce tam obyvatelův a měst i městeček jest.
Ostrov ten slove Delta od řecké litery, protože v takovém položení ta dvě ramena z Nilu a z třetí strany moře Prostředzemní jej takový činí, totiž na způsob triangle A, jakž od starodávna a všech časův tak a nejinač vypisován byl. Diod. lib. 1. c. 3., Hir-cius lib. 4. bel. civ.
Vtom městě nad špicí toho kraje aneb ostrova Delta odpočívali sme při břehu do půlnoci. Mezitím okolo třetí hodiny na noc začali židé v naší lodí alarmo, a učinivše pokřik, chytali se některých zrzavých ručnic, jichž spolkem tři aneb čtyry měli,
242
a z těch dali se do střílení dosti nemotorně a nespěšně pro ne-umělost svou a bojácnost. Nebo třásli se strachem, volajíce, že vidí některé lodičky po vodě k nám se plaviti a v těch že žádní jiní nejsou nežli loupežníci. Což sic tak bylo, že některé zdaleka bylo viděti, ale jakým úmyslem k nám směřovali, to nevím, ačkoli dost možné bylo jednu aneb dvě lodí ve snách přepadnouti, protože sme nestáli pohromadě a pospolně, ale jedni od druhých na hony vzdálí, a někteří přece jeli před námi. A kdyby bylo nač přišlo, byli by židé tenčeji zpívali nežli onen, o němž přísloví jest: Ha messo lepive in sacco, když píšťaly do pytle vstrčil.
My tehdy nevidouce patrného nebezpečenství a majíce židy tak udatné cavalliery, kteříž znamenitě pro obranu naší stříleli, totiž všecko vzhůru do povětří, tuším, že nesměli k líci přiloži-ti, aby nemusili vedle něho měřiti a někoho z druhých treíiti, aneb, což jest podobnějšího, že se báli, aby se sami svými ručnicemi od pohlavku neporáželi, majíce je nevyčistené a laduň-kem nezprubované. Na něž my se dívajíce, jistě od smíchu sme se zdržeti nemohli, aniž do odjezdu zas oněchno usnouti pro křik a nepokojení se židův nad tim nebezpečenstvím domnělým, nebo sic jim žertu nebylo žádného.
Prvního dne listopadu, to bylo v neděli na den Všech svatých, když bylo po půlnoci, odtrhli sme od toho místa a jeli sme dosti prudce, až sme vjeli do jednoho ramene, kteréž upřímo do moře vede, a po levé straně nechali sme jiného, vedoucího přímě do města Alexandrie, avšak že jest rukou lidskou bylo udělané a toliko příkopem širokým jest, není obyčej tudy, aniž možné, s šífy jezditi, protože není tak hluboké jako hlavní a přirozené, kterýmž sme jeli. Jest zajisté ono proto udělané, aby tudy do Alexandrie sladká voda docházela a tam zahrady okolo města zavlažovala a cisterny v městě naplňovala, o čemž doleji oznámím.
Tim tedyjednim velikým ramenem jeli sme ten celý den bez přestání a jiného zvláštního nic neviděli nežli vesnic a měst nehrazených množství a místy některého ptáka převelmi krásného s dlouhým ocasem, jakéhož k nám vycpaného i také někdy s peřím celistvého vozí a místo peří se za kloboukem nosí, a ten slove rajský pták.
243
Když pakjiž noc nastala, nezastavili sme se, ale přece jeli až do půlnoci, a v tom sme k městu Raschid aneb Rasid nazvanému připlouli a přistavili, avšak do rána v lodí zůstávali.
Druhého dne téhož měsíce, jak se rozednívalo, vystoupili sme z lodí a s některými židy do města a potom do jednoho velikého domu, čtverhranný plac v sobě majícího, přišli, jehož stavení bylo vysoké, dosti pěkně a nad způsob těch zemí vystavené. Ten dům byl fondiqua, totiž kotce aneb sklad kupeckých věcí křesťanům náležející, na němžto tehdáž plno palíkův na dvoře i v pokojích do křesťanstva přihotovených leželo, takže sme my sotva komůrku malou pro sebe dostali.
To město sloulo před lety latině Canopus, jménem jakéhosi Ganaba, plavce krále řeckého Menala a po zboření Troiae na armádě královské tam povětřím vypuzeného a od hada na smrt uštknutého, při jehožto hrobu to město od jeho tovaryšův na památku založeno bylo, a tam zanecháni jsou, kteříž se domu, totiž do řecké země, vrátiti nebo nemohli aneb nechtěli.
Nyní slove Raschit aneb Rasid, vlasky Rosetta. Leží z té strany Azie při Nilu, domy v něm dosti vysoké a nákladné. A že jest tam veliký sklad od kupectví, protož také mnoho jich tam bydlí, jakož pak i Benátčané tam svého místoconsula chovají, jehož bailum jmenují, a ten v své moci měl onen dům kupecký výš oznámený. Anobrž ve všech těch městech předních, v nichž sem byl, v každém mají Benátčané z svých domácích faktory, kteříž nejvíc toho šetří, aby časně domu psali, v kterém místě a která zboží platí neb neplatí. Vedle čehož oni vědí se jak spra-vovati, takže dříve nežli jiní zvědí, an tito již s svým kupectvím tam jsou a vedle návěští a zprávy sobě dané ho odbývají, což jim k nemalému, ale velikému zisku jest. Ač město není zdmi ob-hraženo, však nedaleko odtud má malou pevnůstku pro ochranu, kdyby se nepřátelé po Nilu k městu dávali a škoditi chtěli. Jest v něm pěkný meschit, dvéře do něho jdou z placu a jiné od vody, odkudž stupněmi kamennými tam se chodí.
Lázeň v tom městě jednu velice chválí a za nejpěknější i pro čerstvých vod hojnost za nejrozkošnější pokládají, jakož (prý) když císař turecký Selim, Egypt sobě podmaniv, z Kairu do
244
Alexandrie táhl, v ní se naschvále, slyše ji vychvalovati, zastavil a s některými předními pány myl a ní dobře spokojen byl.
Obyvatelé v něm jsou jako v Kairu rozličných národův, o nichž již výš psáno, handle vedou a řemesly se živí. Také tam mnoho krámův po městě, však domácí sousedé nejvíce stojí cukru vařením, pro nějž zvláštní domy mají, a pro rejže mlácení, kterouž vymlacují jakýmisi knytly samotepoucími, po jistých instru-mentích k tomu připravených. A tak mlácenou v roce do několik tisíc strychů, všecku v tom samém kraji zrostlou, potom jinam prodávají. Město palmovím jako lesem nějakým obrostlé jest, jiného také ovoce tam hojnost bývá, dobytka velikého i malého bez nedostatku.
V tom městě ten celý den sme strávili a zatim sobě osly za městem na jednom předměstí, k Alexandrii jdouc, jednali při těch, kteříž sami právo mají lidi hovady do Alexandrie z Ro-setty fedrovati a každému, kromě těch, kteříž by svá vlastní měli, mocně brati.
Dne třetího téhož měsíce, to bylo v outerý po Všech svatých, majíce projednané mezky, na nichž sme jeti měli, také sme se profanty opatřili a se dvěma židy ven z města vyjeli. Avšak byli sme u předměstí zastaveni od našich mezkářův za příčinou židův naších, kteříž vedle zchytralého obyčeje svého záplatou je oklamali, pročež nám tu nakrátce všecky mezky vzíti a nás na pěchotě nechati chtěli. Tehdy my rozumějíce tomu, ano pes na vlka přišel a že by se bez nás neporovnali, musili jsme se v to vlo-žiti a židy, aby smlouvě zadosti učinili, naprositi. A poté sme asi hodinu na den jeli k straně západní po píscích přes půl míle české až k břehům moře Prostředzemního. Tu sme se vedle moře obraceli, majíce je po pravé ruce, přímo k Alexandrii.
Potom když bylo okolo snídaní, přijel k nám jeden Arab na koni, chtěje na nás míti peníze, s tim se opět židé dlouho hadrovali, až sme mu vždy koliks mejdynů pro pokoj a spěšnější naše jetí dali. Nebo při takové příčině právě to se plní: Horno assaltato, mezzo preso, totiž že na koho taková chasa udeří, jako by již z polovice zajatým byl, časně se raději pod-dávati potřebí jest.
245
Jeli sme pak mimo samé moře a místem skrze vodu, až naším mezkům vlny o břich se obrážely a nás ostřikovaly. Okolo poledne přijeli sme kjednomu ramenu z Nilu pocházejícímu a přes to sme se dali na práme převesti, nebo bylo veliké jako řeka pražská, a zatim tu také z toho, co sme s sebou nesli, posnídali.
Od toho místa podávali sme se pomalu a přímo do kraje a moře v té straně daleko k městu Alexandrii obcházelo, tu sme jeli mezi pěknými lesy palmovými a mužovými a okolo nešporu spatřili sme nad mořem pevnost tureckou, dobře soldáty osazenou, kteráž z té strany port alexandrinský obraňovati může, od níž byli sme na půl míle české. Ale však myjeli jsme přece naší cestou v nesmírném horku a veliké mdlobě, až sme v samý večer k městu Alexandrii a k bráně městské, kteráž vždycky zavřená bývá, a když lidé do města chtějí, teprva se otvírává, přijeli.
Ti dva židé, kteříž s námi byli, volali na branného a s nim mluvili, prosíce, abyjejich známých židů k ním povolal. Po chvíli tedy vyšli k nám někteří z těch židův spolu s kolikasi Turky, kterýmžto zprávu sme dáti musili, odkud jedeme, což oni zapsali, i jména náše. A dříve nežli nás do města pustili, těm židům jakožto celným každý z nás po dukátu od osoby a Turkům tolikéž dáti sme musili.
Odtud sme jeli jakousi dlouhou ulicí a z té potom skrze jiné, kratší za dosti drahnou chvíli, až sme přijeli k jedné fondique křesťanské, již národ franský a jiní k němu připojení drželi a vi-ceconsul franský v ní vládl i bydlel. V té sme z mezkův ssedli a židé s mezkáři mezi svou roveň od nás jeli.
O našem pak příjezdu bylo v té fondiqui hned rozhlášeno, že poutníci přijeli, takže se to doneslo i naších spolupoutníkův jeruzalémských, kteřížto vyjevše před námi z Kairu, ještě se tu zdržovali a na odjezd náve očekávati musili. Ti hned s radostí velikou dolů sběhli a nás poznavše vítali i do lozumentu uvedli a možné pohodlí posluhováním nám činili. My pak tak sme byli po cestě zemdleni, že sme o nic, ani o jídlo, nestáli, ale poroz-právěje spolu šli sme hned na odpočinutí.
Nazejtří ráno, to bylo 4. dne téhož měsíce, k viceconsíňovi (kterýž má obyčej, jak se přistrojí, ke mši do káply, kteráž v tom
246
domě dosti pěkná a prostranná jest, choditi) jsme pospíšili, abychom se jemu ukázali, kterýžto nás přátelsky přivítal a nám se na žádost naší vším možným zakázal, a bude-li možné v tom času do Malty aneb Siciliae na caramusale aneb jiném šífu se plavi-ti, že nám k tomu dopomůže, připověděl. Jakož pak potomně i toho dne dal se v portu ptáti, jaké jsou lodí mimo benátské návy před rukama, ale ničehož se doptati nemohl, protož radil nám, abychom se projednali do některé benátské náve, že bezpečněji bude pro loupežníky mořské a jistší věc domů se vraceti. I abychom rady jeho k dobrému svému užili, šli sme hned toho dne po obědích ven z města k portu a na bárce sme k návem benátským vyjeli, s kterýmiž pro mělkost portu k městu blíž přijeti nemohli, nýbrž u pevností, o nichž níže položím, stály.
Byly pak tři náve toho času: náve Balbiana, náve Vidaletta a náve Balbiana Nova. Spatřivše ty všecky, vyptali sme se, kterou z nich nejprve naládují a s ní do křesťanstva odjedou. I bylo nám oznámeno, že naloží Balbiánu. Na tu tedyjsme se projednali, kteráž byla největší a nejprostrannější z těch tří, a hned s patronem cestu smluvili do Benátek, kterýž nám den odjezdu jmenoval, totiž dvanáctého dne téhož měsíce, takže se nám v tom čase dostalo město volně spatřovati a jeho příležitost po-znamenati.
247
Kapitola XXI.
Vypsání města Alexandrie
Alexandria, nyní po turecku Scanderia aneb Ischenderia řečené město, bylo nejprv od Alexandra, krále macedonského, jakž Iosephus toho čas pokládá, před narozením Krista Pána 320 let vystaveno a na způsob pavézy aneb štítu macedonského všecko v okršlku svém v sedmnácti dnech do 6 000 krokův zdí z kvadrátového kamene obehnané a ohrazené. Iust. lib. 11.
Bylo za starodávna veliké, na osmdesáte honův zdi okolo mající, avšak nesmejšlím, aby kdy bylo všecko zouplna vystaveno a domy vyplněno, pro předhoří (latině slove promontorium Alexandriaě) dosti příkré a skalnaté, kteréž k straně egyptské v ohradě města jest a není na něm mnoho řícenin ani příkopů znáti. Pevné také bylo, netoliko pro zdi dobré, ale i svým bezpečným a místným položením. Nebo z jedné strany mělo moře Pro-středzemní, z druhé jezero Mareotis, nyní Buschiara, o němž Strabo lib. 17., z třetí pouště písčité a nepřístupné od kláštera svatého Makaria, kterýž až podnes trvá a řečtí mniši tam bydlí, nazvané a z čtvrté Nil řeku a bahna z té strany veliká. Ale však nicméně to bylo předešlých let nejpřednější na světě kupecké město pro port příležitý a bezpečný na moři. Nebo jakákoli nejdražší a nejvzácnější zboží v Indii rostou, ta všecka, jakž
248
sem výš doložil, přenášela se po Červeném moři do Egypta a do Alexandrie a odtud do Sýrie, Azie, vlaské, francké, hispánské, německé etc, africké etc. zemí. A všecky ty země, anobrž Azia, Europa, Afrika, musily převeliká cla aneb mejta platiti městu Alexandrii, odkudž králové jeho nevypravitedlné užitky a důchody měli. A příčinou takového bohatství mezi příslovím teh-dáž předek mělo ten, že říkávali: aurea Alexandria, Antiochia pulchra, Nicomedia speciosa, Alexandrie zlatá, Antiochie pěkná, Nikomedie krásná.
Herodianus píše, že množstvím svých obyvatelův žádnému městu, kromě jedinému Římu, těch časův napřed nedalo. Pročež stavením pěkným velice se rozmohlo, takže když císař Octa-vianusAugustus, kterýž za času narození Krista Pána kraloval, toho města dobyv a úmysl maje pro svého nepřítele Antonia je zkaziti, spatřiv je, pro tři však příčiny ho nezkazil: jedno, že tak krásně vystaveno bylo, druhé, Král Alexan-že v něm tělo Alexandra krále pochováno bylo der kde umreI (nebo ačkoli umřel v Babylóně, zemi chaldej- a kde poc^°J ské, však byl od onad do tohoto města přivezen a pohřben), třetí, že v něm tehdáž jeden učený filozof, Arrius řečený, školu držel, učil a bydlel.
Leží to město v veselém položení, však neúrodném, v písčitém a skalnatém gruntu, takže se do něho odjinud profan-ty a victualiae dodávati musejí, a kdyby toho jednoho ramene z Nýlu v naschvál vzdělaném příkopu neměli, aniž by zahrad a věcí zahradních, kteréž tou příčinou dosti pěkné a mnohé jsou, neměli. Však v těch pustých místech roste vůkol bylina harmala, arabsky kaly řečená, kterouž pálí na popel a ten prodávají do Benátek, z něhož tam nejčistší sklo dělají, také kaparů a jiných některých bylinných zrostlin tam velikou hojnost mívají.
Brány má čtyry: jedna jest k moři, druhá k Nilu, a ta jest východní, třetí k poušti, a ta jest západní, čtvrtá kjezeru k poledni. K těm sou nařízení, kteříž cla od kupcův vybírají a všecky věci přeštarují a přehledávají, a mnohdykrát i donaha lidi svláčejí, aby jim nic na cle neušlo.
249
Křesťané při moři bydlící handlují do města odevšad, a cokoli tam přivezou, z toho musejí desátý peníz dáti, i když zase odvezti chtějí. Turci dávají dvacátý peníz; obojí, když po zemi do Cairu něco vezou, nic nedávají.
To město nyní na větším díle pobořené a zplundrované jest viděti a (jakž historikové svědčí) největší zkázu vzalo od jednoho krále z Cypru, kterýž s pomocí jiných křesťanův táhl proti žoldánovi, chtěje krále Ludvíka franckého u Damiáty zajatého pomstiti, to město oblehl a dobyl, však nemoha ho zdržeti, když od žoldána v něm obležen byl, je nanejvyšší vydrancoval a vypálil a odtud po moři do Cypru se vrátil, takže od té doby v předešlý svůj způsob přivedeno býti nemůže.
V městě na vrchu nejvýš stojí věže vysoká, na té se varta drží, z níž, aby vidouce zdaleka lodí na moři tam jeti, návěští dávali Turkům v pevnostech, aby se nahotově měli a přikvačeni od nějakých nepřátel nebyli.
Zůstává ještě také palác starý a dosti někdy nákladný, o němž zprávu dávají, že byl Alexandra Velikého. Blízko toho jsou dva sloupové, každý z jednoho a celistvého kusu mramoru strakatého, a všudy na nich rozličné figury a litery vytesané. Jeden stojí rovně postavený a celistvý, druhý poražený a na několik kusů přeražený, oba dva do 100 střevíc vysocí. Šlovou obelisci, protože nejsou okrouhlí jako sloupové, ale zespod čtverhranní a širocí, navrchu špičatí. PíšePlinius lib. 36. c. 9., že jsou dva císařové římští, Augustus a Claudius, dva sloupy odtud, každý 125 noh vysoký, do Říma přes moře odvezti dali.
Avšak všecky ty sloup nad hrobem Pompeia (římského knížete, kterýž s Juliem Císařem válku vedl, jakž o něm in comm. Caes. bell. civili, že u Alexandrie zahynul, obšírně se vypisuje) postavený a ještě podnes za městem na předhoří v celosti stojící, jednu míli vlaskou od města vzdálí, daleko převyšuje. O tom píše Plinius, že jej dal Ptolomaeus Philadelphus, učiniv větší náklad na přivezení nežli na vytesání, vArsinoe postavi-ti a po Nilu dolů od Thebis města vézti, jehož vysokost jest do 80 loket a na patnácte pídí vůkol tlustý. Sloup ten jest okrouhlý a hladce vytesaný, k tomu jsme naschvál vyšli ven z města,
250
najavše sobě jednoho janičara, aby nás tam provodil, a v bráně také, že ji nám z té strany otevřeli, spropitné sme dáti musili. Kterýž zdálo se nám, že bychom jej přehodili, ale když sme házeli, sotva přes polovici na něj sme dohoditi mohli. Nebo přes míru svou stojí ještě na čtverhranné řimse, do dvou sáhů vysoké, a nahoře na špici jest druhá řimsa. O těch všech sloupích mají mezi sebou Turci rozličné a směšné fabule a rozprávky, jichž pro krátkost pomíjím.
Port při městě jest okrouhlý co půl cirkle a před nim leží ostrov Pharos řečený, a jest jako obrana a pevnost toho města, velmi blízce zavírá ten port a má z obou stran úzké cesty aneb klauzy táhnoucí se od moře k městu, na nichž jest nebezpečné plavení, a to příčinou velkého skalí, kteréž z vody ční i pod vodou leží. Pročež také Ptolomaeus Philadelphus, král egyptský, dal na té straně, kudy se z Egypta do země syrské plaví, na témž ostrově Pharos vystavěti velmi vysokou věži z bílého mramoru a nařídil, aby na té věži každé noci veliký oheň dělali, pro návěští a výstrahu dání těm, kteříž by se po moři k městu plavili, aby do portu trefiti a nebezpečenstvím se vyhýbati mohli.
Na tom ostrově bylo domečků sedmdesáte dva, pro 72 vykladače (o nichž doleji oznámím), aby z nich každý v jednom pokojně a bez překážek lidských študovati mohl; o těch, že ještě za jeho času ukazovány byly, svědčí to Iust. philos. et martyr admon. gentium.
Královna Kleopatra egyptská dala tu věž obnoviti a slavněji okrášliti, takže za div mezi sedmerý divy světa se pokládala, a poté jiné při portích věže pharos slouly. Připojila také ten ostrov k městu s velikým a mocným náspem, jako tarasem nějakým, dlouhým sedmi honův, kterýž skrze moře šel, ale nyní zemí z Nilu hrubě zanesen, takže několik honův ten ostrov země bližší jest, a na něm žádná věže není nežli něco málo rumů a kamení a téměř není znáti, aby kdy od země vzdálen býti měl. Slove starý portus, do něhož, že mělký a zanečištěný jest, na malých a nízkých lodích obyvatelé z té strany Afriky vtrhu-jí, odkudž ten omyl povstal, že někteří psali, jako by do něho žádná křesťanská lodí vjeti nesměla pro zápověd. Ale nic toho
251
není, než kdyby jen s svými vysokými šífy tam mohli, tak dobře by tam projížděli jako i jiní.
Nyní jest jiný, nový a hlavní port za některé hony od města, takže mezi městem a ním dosti veliké předměstí od chalup chatrných jest, v němž nejvíce židé bydlí a turečtí soldáti pro retuňk portu, aby brzo do pevnosti v čas potřeby přispěti mohli.
Od břehu začíná se zed dosti tlustá, přes ten cejp do moře Pharos vystavená, a jde se po ní až k pevnosti, kteráž na konci stojí, dvojí zdí, několika baštami a uprostřed dosti vysokou věží opatřená jest a v té vždycky vojáci pro obranu zůstávají a z města se jim potřeby, až i ta voda dodává.
Z druhé strany naproti té pevnosti stojí věž zdmi obehnaná, na té se tolikéž varta drží a prostředkem mezi těmi dvouma vezmi musí každý šíf do portu i ven z něho jeti, a zavírá se také řetězem železným, kterýž od pevnosti až k té věži dostačuje, takže z něho ani do něho bez povolení quardie žádná lodí nemůže.
Od té věže jest mostek dřevěný pro zavření z té strany portu až k břehu a samé celnici, kteráž z kamene o dvojí půdě vystavená jest, a v té židé bydlejí a clo vybírají, tak přísně všecky věci přehledávajíce, že toho nikdež jinde ve všem tureckém panství není, a často mnohé věci mocí poberou, mnohých obmyslů a přitom chytrostí užívajíce, jak by na některé věci, jichž bývají žádostiví, hurtika pustili anebo vždy něco vydřeli a utrhli, podlé přísloví: Elcan rosega ľosso, perche non puo inglotire, totiž pes nemůž-li kosti požříti, vždy ji aspoň ohloze.
V těch pevnostech chovají holuby, a když Holubívposel- , w,, v      v,r,       ,        ,.v .
ství létají maJ1 navestl> ze se S1* k P°rtu približuje, vyjedou na lodí opodál od portu naproti němu a ty holuby v kleci s sebou vezou, tu spatříce lodí a kdo jest v ní, i co jiného přes to potřebí, pustí jednoho neb dva holuby s cedulkou přivázanou k sangiakovi do města, aby časně o všem zprávu měl, o čemž nahoře již prvé zmínka byla učiněna.
Domy mají na způsob kairských bez střechy a pro nesmírné horko u nich tam v noci léhají, aby nočního chládku požívali, a to jak v zimě, tak v létě, a nemají tam loží ustlaných jako u nás, ani od dřeva pod nebesy a jinač postavených, ale zprosta
252
na zemi koberec aneb houni prostrou a druhou se přiodějí, na těch a pod těmi tak libě spí, jako kdo u nás na dobré ustlané posteli. Pročež není divu, že jsou Egyptčané a z nich Alexandrinští nad jiné národy nejlepší hvězdáři byli, protože léhajíce a vstávajíce aneb v myšlenkách ležíce vídali hvězdy cursum zodiacum vycházením i zacházením vykonávati, při nichž pravé bylo i to heslo: La notte le madre dipensieri, totiž noční čas myšlénky sbírá.
V tom městě mají svobodu křesťané větší nežli v kterém jiném z tureckých měst, a to proto, že největší handl nimi stojí. Mohou tam, kdo chtí, z křesťanstva handle vésti, krom Španie-lův, protože sou jim o některou tunu zlata důchodů z druhé strany Indií ujali a čim dál tim více handlům jejich překážejí, to jak jim mílo musí býti, každý snadno poznati může. Náboženství své zjevně konati mohou a mají také svobodné své kostely latini, řekové a jiné orientálské řeholy. Všakjakobitae a řekové nej-hlavnější kostel v své moci mají, při němž patriarchitská stolice jest, a to ten kostel jest, v němž za starodávna tělo sv. Marka Evangelisty pochováno bylo, S^b*^J^JJ od čehož podnes u svatého Marka slove, které- chovají hožto tělo, tehdáž když onen král z Cypru to město zplundroval, Benátčané vyzdvihli a do Benátek odvezli, kteréž v kostele svatého Marka chovají.
Mají tam Benátčané, Genuenští, Raguzští, Florentští a jiní křesťanští národové své consuly a baily, kteříž na obzvláštních fondiquach bydlejí a svých zemí aneb měst kupectví tam zavírají a fedrují, však největší a nejpěknějšífondiquajest Francouzův, v níž sme lozumentem byli. Má při zemi plno klenutých poko-jův aneb sklepův pro kupectví, na druhé půdě komor plno vůkol a vůkol jest, má čtyry stoky a čtverhranné stojí a nahoře kupci své byty mají.
Bylo nás tehdáž mnoho pospolu a všickni sme svou stravu tam měli za dosti mírné peníze. U večer vrátný, když zavříti chtěl bránu (kteráž jediná do toho domu jest), tloukl kyjem na jakési železo ve vratech, kteréž se daleko rozléhalo, aby, kdo kde po městě byl, časně se do lozumentu svého vrátil, protože v noci, když již zavře, žádného ani ven, ani tam pustiti nesmí.
253
Místo procházky ve dne nejvíce sme se procházeli po těch fondiquach rozličných národův, obzvláštně pak indiánských, kteréž nejbohatší jsou a v nich od drahých věcí, divných ptákův a rozličných živých zvířat dosti viděti jest. A přes ty fondikvy několik ulic plných krámův kupeckých jest, z čehož dosti znáti se dává, žeť jest někdy slavné a handlů plné, dokud Španielové Indii nedostali, to město býti musilo. Avšak v tom našem se procházení byli sme přinuceni náše poutnícké šaty svléci a na se suknice modré neb červené obléci a místo klobouků okolo hlavy z strakatého bavlněného plátna obvinutí nositi, aby nás za poutníky neměli. Nebo sme poznali skutečně, že poutníků neradi vidí, snad že jim málo užitků, nehandlujíc v ničemž, nepřinášejí, aneb že je za špehéře mají. Jakož pak trefilo se, když sme šli společně z brány ven k portu, potkali nás někteří Turci, z nichž jeden udeřil jednoho z tovaryšstva mého pěstí zavřenou v tvář beze vší sobě dané příčiny, až hned upadl a jako umrlý na zemi ležel, byv prvé již nemalo nemocí zemdlený, a nedali mi ho zdvíhati ani křísiti, opřahajíce na mne jakýmisi sekerkami na dlouhých topořištích jako nějakými švancarkami uherskými, a vpravdě na té vší cestě odpornějšího lidu poutníkům neviděl sem jako v tom městě.
Ukazují tam mezi jinými věcmi kapličku, Vězení sv. pan-        , v   v     r      ., 17- , v.    , ,,.    , ,
ny Kateřiny      v niz vezeni svate panny Kateřiny býti ma, ale nyní Turci z ní meschitu udělali. Odňali také jiný Kámen kostel křesťanům, svatého Jána Křtitele řečený,
KřtiteleJana v n^mz kámen býti má, na němž vedle obyčeje tehdejšího římského svatému Jánu Křtiteli na poručení Herodesa krále hlava byla sťatá. O tom praví, že se žádný Turek a jakýkoli jiný pohan naň posaditi nesmí, nechce-li zření a bolesti vnitřní míti, pročež jej Turci u veliké vážnosti mají.
Povětří tam nebývá zdravé, ač před lety schvalováno bylo, Cael. lib. 16. c. 3. Někteří kladou toho příčinu, že od jezera Ma-reotis a bahen okolních vítr nezdravý a vlhký pochází, kterýž povětří zvláště času podzimního nakažuje. Ale já s těmi smej-šlím, kteříž tomu chtějí, že to musí býti z příčiny puchů a smradu tejných, kteříž ze sklepů pod každým domem vystupují.
254
Nebo po všem městě pod každým domem sou klenutí pod zemí a na mramorových sloupích i římsách vzdělaná a na větším díle od souseda k sousedu prodělaná, pro tu příčinu, že nemají při městě ani za městem žádné vody sladké, ač by se snadno najiti mohla, zvláště při březích mořských, při nichž vždycky voda sladká se zdržuje, jakž toho též Iulius Caesar comm. de bel. Alexandr oblehv to město a vody pro vojsko hledaje, tim samým důvodem koštoval, a nalezv hojnost vody sladké, zkusil.
Do těch tehdy sklepův napouštějí vodu z ramene, kteréž z Nýlu do města jde a jmenuje se Caleg, a když jí všudy plno naběhne, tedy zastaví každý při svém domě, že mu vody víc nevchází, a tu, když se mu tam ustojí, pije a přes celý rok ji užívá. Že pak nejprve tam voda kalná přichází, a co se bláta v ní ustojí, to při dně zůstává, z toho ten smrad a puch, kterýž zlé povětří činí, pochází. Přesto také smradí se voda k posledku, a když čerstvou napouštějí, nevyčišťují těch sklepů od bláta a neřádů, pročež ta vnově přišlá nakazí se od staré a v tělích lidských nakažení krve působí. Odkudž to pochází, že nejvíce na zimnice pálčivé a hlavní tam stůní, a zvláště kteří se nezdržují od ovoce čerstvého, kteréž tam velmi subtýlné a vlhké roste.
Jiných věcí od jídla tam se vším dostatkem najde. Nebo ryb z moře, z jezera a z Nýlu hojnost, a to výborných, jest, od ptactva divokého i pitomého, zvěřiny gazelli a jiného dobytka v jistých ulicích a plácích veliké houfy prodávati uhlédá. Od ovoce, obilí a vaření všelijakého hned znamenitý sklad jest, a to se dodává odtud do Turek a nejvíce do Konstantinopole, však do křesťanstva nic od obilí nedají ladovati a přísně to zapově-díno jest. Před lety bylo vzácné plátno a kment alexandrinský, o němž to přísloví ještě zůstává: Ha chiera bionda come lino dAlexandria.
Vína, ač tam z Cypru, ze Vlach, z Kandie i z Hispánie vozí-vají a prodávají, však tehdáž my sme ho dosti skrovně a k tomu draze sotva mohli dostati.
Za starého věku skvěla se v tom městě svobodná a slavná umění. Nebo Ptolomaeus Philadelphus, král egyptský, vystavěl v tom městě znamenité školy a na velké náklady a nadání muže
255
učené tam choval, takže za jeho věku nejpřednější na světě škola v něm se skvěla. Athaen. lib. 4. c. 24., Strabo lib. 14.,Amm. Marceli, lib. 22.
Také shromáždil tentýž král bibliotéku, totiž veliký sklad kněh, jakž Vitruvius pokládá, do sedmikrát sto tisíc exem-plářův jiných a jiných, Zonoras tom. 1. dvakrát sto tisíc, Gell. lib. 6. c. i 7. jedno sto sedmdesáte tisíc, a mohlo by se říci sumu kteroukoli z těch počtův, sumu převelikou a těchto časův, kdyžto impresí povstala a veliké množství kněh se míti může, shledati téměř nemožnou, a to ještě tehdejších časův vše psaných kněh, něco na pergamene, něco na kozích kůžech, což jest ještě k většímu podivení.
Mimo to výše Eleazar, nejvyšší kněz židovský, poslal mu na
žádost jeho sedmdesáte a dva muže zběhlé
Zákon Starý    v zákoně a jazycích, kteříž tu v městě Alexan-
kde ponejprve ^ z^on starý z řeči hebrejské do řecké zhebrejskeho      v / J .
v řecký jazyk     prelozili a v bibliotéce královské složili. Za ja-
překiádán kouž volnost jejich daroval Philadelphus do chrámu Božího v Jeruzalémě stůl z ryzího zlata udělaný, karbuňkuly, smaragdy a jiným drahým kamením bohatě ozdobený, dva veliké zlaté koflíky a třiceti šálův též z čistého a dobrého zlata udělaných, s mnohými dary těm 72 vykladačům danými. Zatim dal sobě také Biblí všecku na pergamene zlatými literami a na 72 knihách zvláštních psáti, nebo z těch sedmdesáti dvou vykladačův Biblí každý zvláště přeložil, a tak se spolu na výkladu srovnali, jako byji jeden z nich vyložil, ješto v tom všem času jedni od druhých odděleni byli a spolu ani mnoho, ani málo mluviti nemohli. Což vše, jakž historikové svědčí, do dvou tun zlata krále stálo. Viz o tom více Ioseph. 12. lib. antiq. A byl ten král netoliko při té jedné knize zákona Božího štědrý, ale čte se o něm, že za některou knihu na sta i na tisíce dával, jakož zajeden exemplář tragediarum Sophoclis, Euripidis aAeschyli dal patnácte talentů stříbra, což učiní devět tisíc korun. Galenus a jiní to vysvědčují.
Léta pak před narozením Krista Pána 45 přihodilo se v té válce, kterouž Iulius Caesar vedl proti Ptolomeovi, mladému
256
králi egyptskému, když někteří šífové královští na moři v portu zapáleni byli, že ten oheň také nějaký díl města zasáhl a v jednom domě, v němž ty knihy chovány byly, všecky spálil, takže tehdáž mnozí authores a spisovatelé zhynuli, kteříž od té doby nikdy zase na světle nebyli, a mnohého by mnohý některým tisícem, by možné bylo, vyplatil.
Za panování křesťanského neumenšovala se umění literní v něm, nýbrž, jakž Euseb. 2. lib. ecc. hist. svědčí, že evangelista Páně svatý Marek v tom městě kázal a za několik let zůstával, a potom byla v něm stolice patriarchská, kteráž podnes mezi řeky tam zůstává.
Když se potom psalo léta od narození Syna Božího 329, svatý Athanasius učiněn byl správčím a biskupem církve i školy alexandrinské, kterýžto rouhavým kacířům ariánům mocně odpíral a to pěkné symbolům aneb vyznání víry o Trojici svaté sepsal, kteréž se ještě podnes v církvi a v kostelích křesťanských zpívá a užívá, jež jmenujeme symbolům Athanasii.
Sumou mnoho jiných svatých mužův, jako Origenes, Didi-mus, Theophilus a jiní mučedlníci i vyznavači v tom městě přebývali a z něho pošli, ano i některá concilia a sněmové duchovní tam držáni byli, jako za časů císařův Iuliana, Ioviniana aArca-dia, jakž to v církevní historii nacházíme.
Lid v tom městě byl vždycky všech časův a jest podnes velmi všetečný, k hram, žertům, smíchům a posměšným utrháním náchylný, pročež za to kolikrát, když na sobě rovných nepřestali, ale o císaře, vrchnosti své se otírati pokoušeli, dobře utrpěli. Jako kupříkladu Heliogabalus Neni dobré řečený, jinak Antoninus Caracalla, římský cí- zlou smenou sař, dověděv se toho v Římě, že písničky o něm za t0 poskládali a zpívali, i jiné posměšné, ač pravdivé věci směle hlásali, naschvál do Alexandrie se vypravil a stavěje se k ním vlídně všecku jejich mládež najeden plac povolati dal, s tim ohlášením, že z nich sobě k své quardii osoby hodné vybí-rati chce, což tehdejších časův věcí velmi vzácnou bylo, nebo z nich potomně k úřadům vyšším, až i k císařství osoby se obíraly. Shromáždilo se tehdy osob několik tisíc, a co nejhladčeji
257
Kontrfekt města Alexandrie v zemi egyptské
258
259
25
0
mohly, se vypravily, kteréž ten císař všecky vojsku svému ob-stoupiti a na tom místě pomordovati a hned na témž zahrabati poručil, takže sou tu tehdáž ubozí Alexandrinští veliký zármutek za své posmíšky snésti musili. Herodia. lib. 4.
Takž podobně i císaři Vespesiänovi neodpustili, nýbrž v svých komediích divně osobu a skoupost jeho třepali, o ČQmžSuetonius. Takže přísloví o nich vzešlo takové: Alexandrini derisores et di-caces, totiž Alexandrinští jsou posměvači a žváči. Nebo měli ten obyčej, že v jistých dnech někteří, kterýmž to dovoleno bylo, na káře po městě jezdili, a kde chtěli, se zastavovali, a co o kom věděli, to zpívali aneb vypravovali, byť i nejhorší skutek byl, se vším na harc vyjeli a o to se snažili, aby se na každého něco do toho času vyptali. Suidas.
Na zavírku této kapitoly, aby jeden každý, čtouc vypsání o tom tak slavném městě, mohl také položení a velikost jeho spatřiti, dal sem tuto téhož města kontrfekt vlastní přiložiti. Položím pak nejprve pro lepší vyrozumění některých toliko předních míst kratičké poznamenání podlé cifer timto způsobem:
1. Brána, kterouž se z Cairu a do Cairu jezdí.
2. Kostelík, v němž tělo sv. Marka Evangelisty nalezeno bylo.
3. Sloup veliký, o němž sem nahoře zmínku učinil.
4. Palác Alexandra Velikého.
5. Sloup Pompejův, o němž nahoře psáno.
260
Kapitola XXII.
Sumovní vypsání vší země egyptské
Egypt království, jenž nyní Elquibet aneb Elschebit slove, jménem krále jednoho tak nazvané. Maneth. in supple. Berosi. Me-zuje z strany východní s pouští při moři Červeném, od poledne s pouští Barca řečenou, proti půlnoci s mořem Prostředzem-ním, k západní straně s Barbarií aneb královstvím Buggia, předešle Grenen řečeným. Dýl jeho od moře Prostředzemního se táhne nahoru proti Nilu řece do půlpáta sta vlaských mil, což učiní českých 90 mil. Šíř není větší, nežli pokud jen Nilus zasahuje, místem, jako nad Kairem, sotva jednu neb dvě míle české. Ale čim doleji k moři Prostředzemnímu se táhne, tím také víc se šíří a nejvíc při moři, kdež se od Kairu okolo 12 mil českých Nilus nejprve na dvé dělí, potom dvě míle doleji na čtyry díly, až potom na sedm ramen přichází a činí tu šíř úrodnou spády svými do moře okolo 25 aneb 30 mil českých.
Ta země od toho času, jakž mahometánům v držení přišla, dělí se na tré, jeden díl začínající se od Kairu jde až k Rosettě a jmenuje se Errif. Kraj pak ten nad Kairem jmenuje seAssahid, a zase co od Kairu k té straně dolů k Damiátě se táhne, slove Bechria, jinač Maremma. Všickni tito krajové jsou převelice úrodní, takže v nich země ani nevoří, ani hnojí, než toliko, jakž
261
v zemi egypt-    voda z Nýlu opadne, sejí a vsáté semeno jen za-
ské rolí nevoří   vláčejí, tedy roste všecko u veliké hojnosti, od-
ani hnojí, jen kudž přísloví starodávní jest: SulcusAegyptiLi-sejíazavlačují    , ,  . ,.v   , , . , ,
byae arenas non curat, totiž pluh egyptský
nestojí o to, aby v píscích Libyae vorati měl, jako by mu se ne-stejskalo zaháleti v Egyptě, protože se ho tam nepotřebuje, aneb jakž Antiphilus pokládá, fructibus contendimus, non sta-diis, že Egypt ne mnohým poplužím, ale úrodou štekuje s velikým královstvím Libyae.
Kraj Assahyd jest nejurodnější na obilí, vaření, dobytek, drůbež a len, Erriph na ovoce a rejži, Maremma na cukr, a v těch posledních dvou krajích jsou obyvatelé nejbohatší a nejvlídněj-ší, pro mnohé obchody a handle, kteréž s lidmi přespolními jakožto bližší moře mají.
* „    , Žeň tam bývá měsíce dubna a všecko obilí
Zen rana J
na poli místo obyčejného u nás vymlacování
Egyptské mlá- tam os^ mezkv? buvoly a voly, ženouce je kocení obilí , ! ! , ,, ,,
lem po obili v slame nastlanem, na zemi vytla-pují, takže se sláma v drt a na drobné kousky poláme aneb semne a kopytami poseká, kterouž oni, když uznají, že dosti vyšlapaná jest, shrabí a vytřesou na hromady a potom proti větru obilí vějí a načisto vyčistíce domu vezou.
Tim způsobem obilí svá, jakkoli mnohá, ve třech aneb čtyřech nedělích všecka vymlátí a domu svezou, nemajíce takové práce přes zimu aneb přes celý rok s mlácením jako u nás. Což bychom u nás podobně dovesti mohli, kdyby tak stálí a pěkní bez dešťův časové zde jako tam u nich byli. Národu e t Národ egyptský pošel od Misraim, syna ského původ1    Chus, a to syna Chámova, kterýž byl syn Noe,
a slove od okolních Arabův a jiných Chibth, Království od prvního (jakž za to tam mají) obyvatele a vlá-egyptského      ^aře té země. Jakž z Písem svatých máme toho
svědectví, ze to království za předešlých let mi-a nestale ľ J
valo své krále, kteříž se faraónové nazývali a některé sto let kralovali, jakž mnohá znamení své slávy na pyramidech a městech pustých ku podivu potomkům zůstavili.
262
Po těch na díle něco Peršanům, potom něco Alexandrovi Velikému toho království poddáno bylo, až po jeho smrti Ptolo-maeové v držení jeho přišli, těch několik po rodu jim vládli a znamenité věci provozovali, jakž toho historie plné jsou, až potom Římané je sobě podmanili, a takž od římských císařův spravováno bylo. Po těch opět, když římská stolice do Konstan-tinopole přenesena byla, poddáno bylo císařům řeckým. Těm mocí je vydřeli mahometáni, jako nějaký Hamar, syn Hase, biskup a nejvyšší nad Araby, a sloul kalifa, od něhož potomci jeho kalifové, za některé sto let v něm kralujíce, se jmenovali. Až když poslední král křesťanský v Jeruzalémě válku proti tehdejšímu kalifovi vedl a kalifu mocí převyšoval, tedy povolal kalifa na pomoc kníže z Mezopotamiae, jinač z Curtu, Saladina řečeného, kterýž se nedal dlouho zváti, alebrž jim na pomoc proti křesťanům přišel, takže, poraziv křesťany u Jeruzaléma i všecku Sýrii sobě podmaniv, také sobě egyptské království přivlastnil a kalifu zamordoval, od něhož potomkové jeho
soldánové slouli. Avšak rod jeho sotva půldru- Soldánův
J původ hého sta let trval a naposledy zahynuli, pročež
vojáci a hejtmane jeho přední volili sobě za krále z svého prostředku jednoho udatného hejtmana Piperis nazvaného. Ten, poněvadž byl rodilým křesťanem, ale odpadlcem od víry a zpo-hanilý, nařídil to, že k největším úřadům a k královské stolici žádný jiný neměl a nemohl povolán býti, kdož by nebyl převrá-cencem a nejprv pokřtěným, potom na to obřezaným, a to proto, že takoví křesťané obyčejně tehdáž za otroky byli od nich kupováni a pro chudobu, nouzi, bídu rozličnou mnoho snášeti a skrze to mnoho zkusiti zlého i dobrého musili, čimž že mnohých ctností heroitských nabývali a tudy se hodnými k správě a regimentu činili, a ti potom od toho času slouli mamalukové. Ant. Iustinopolitano lib. 2. del gentilhuomo.
Tak tedy dotčení mamalukové několik set let tou zemí vládli, až léta 1517 císař turecký Selimus, zvítěziv nad Tomumbeiem, posledním mamaluckým králem, a mamaluky na hlavu potři-kráte poraziv, Egypt i všecky země jich sobě podmanil, a tak podnes turečtí císařové tam panují. Kdo více chceš o mamalucích
263
a jejich správě věděti, přečti sobě Gio. Lioni 8. parte delVAfrica, Lodov. Barthema ľitin. cap. 6. 7., Leunclav. Tur. hist.
Vidělo mi se tuto také při zavírce i toho dotknouti, jak jsou někteří králové Ptolomaeové příkladem faraónův slavná stavení na památku svou vzdělali, ale však ne tak stále, nebo nyní z nich ani jednoho není viděti.
Jeden král Maros, jinač Menis řečený, dal vy-eOTtský stavětí labyrinth, to jest stavení veliké a tak mno-
ho vchodův, cest a východův, pokojův a komor v sobě mající, že kdo do něho vešel, zabloudil, aniž odtud zase ven vyjiti mohl, leč po šňůře aneb po niti, kterouž tam jda za sebou vlékl, anebo když vůdce těch cest povědomý někoho vedl.
Bylo pak v něm nejprv 12 velikých palácův v jednom zdmi ohrazení. Ti palácové byli o dvou půdách: jedna byla pod zemí, druhá nad zemí a z těch každá obsahovala v sobě 3 500 pokojův, totiž mazhauzy, komory, kanceláře a pavlače. Ve všech těch vždycky dvéře jedny proti druhým a všecko to stavení, stěny i podlahy z čistého štukového kamene staveny byly, avšak po zdech vy-tesávaním a figurami dílo divně okrášlené. Při těch palácích byly pyramides 40 loket vysoké a mnohými figurami ozdobené, v těch byly dvéře dolů pod zemí do spodního labyrintu, kterýž všecken stál na sloupích velikých a obsahoval v sobě mnoho ambítův, procházek, komor, obchodův, též chrámů všech bohův egyptských z bílého pulerovaného mramoru vzdělaných. Též mnohé modly a veliké obrazy králů, a když v něm dvéře některé otevřeli, tehdy dal od sebe takový zvuk, jako by zahřmělo.
Při tom labyrintu bylo jezero veliké, naschvále pro kratochvil jako rybník veliký udělané, 50 kroků zhloubí, v tom uprostřed stály dvě pyramides, každá nad vodu 50 kroků vystupovala, takže sto kroků od gruntu vysoká byla. O čemž Herodot. a Diodorus hist, Plinius lib. 5. vypisují.
Potom Ptolomaeus Philadelphus všecky ty krále slávou, bohatstvím a štědrostí převýšil. Nebo mimo jiné věci, jako stavení tabernaculum aneb lusthauzu, procesí každoroční Bachovi ku poctivosti, o bibliotéce, o pokojích, jaké jest je naschvál pro chování kněh vystavěti dal, o armádě a množství šífův, bylo by
264
netoliko obšírně a mnoho, nýbrž k víře nepodobné vypisovati, ale však dotknu toliko dvou lodí, kterýchž on pro svou vlastní osobu k plavení, jedné na moři, druhé na řece Nilu užíval, a ty z těch dotčených věcí ještě nejchatrnější byly.
Z těch tedy jedna na moři v portu alexandrinském byla a měla na způsob galér 40 radův ^Uaddfa vesel, dlouhá byla 280 loket a široká 38 loket, nákladná vysoká od spodku až do kranclů nejvyšší ponebí zpředu a zzadu 53 lokty, prostředkem 48. Vesla po stranách byly dlouhá 38 loket, zadní 4 vesla byly loket 30. Ponebí aneb půd bylo 12 nadmíru ozdobných, zpředu a zzadu při každé podlaze obrazy rozličných živočichův a zvířat, ostatek divnými řez-bami vnitř i zevnitř mistrovsky spraveno. Těch, kteříž samými vesly táhli, bylo 4 000. Sluh a chasy šífknechtské aneb plavecké čtyry sta, vojákův na plácích bývalo 2 850 a pod vesláři na půdě jiný veliký houf lidu stati a brániti se mohl.
Druhá lodí na Nilu byla dlouhá na půl honu, téměř do 70 krokův aneb 317 střevíců, zšíří 30 loket, zvýší 40 loket. Na vrchu rozliční mazhauzové a vůkol dvoje pavlače, patery hony v okršlku obsahující, a to vše na sloupích, spodní okna zavřená měli, vyšší pak dokořán otevřená. Sloupův nohy byly z cypřišového dřeva, zlatem a slonovou kostí ozdobené, a svrchní kus prostřední všecken zlatý. Nad mazhauzy a pavlači byla střecha též z cypřišového dřeva vyřezávaná a pozlacená. Při tafel-mazhauzu byla komora, v ní pět loží. Potom byla jiná komora, k níž se skrze úzkou pavláčku chodilo, v té pro fraucimer královský bylo devět loží a při té jiná komora s pěti loži, naskrz drahými deky ustlanými, a to bylo na jedné půdě. Na svrchní byl chrám bohyně Venus klenutý a obraz její z mramoru vytesaný, vedle toho byla síň s pěti loži ustlanými a poté několik jiných komor pěkně okrášlených. Na přední špici šífu dům Bacchův stál na sloupích pozlacených, střecha na způsob Venušiného chrámu, řezbami a pozlátkou ozdobená, a při pravé straně toho domu byla jeskyně klenutá, všecka drahým kamením a zlatem vysazená, v té stáli obrazové králův a předkův jeho z toho rodu, vytesaní z kamene drahého, jenž slove lychmis, aneb z rubínu,
265
a mnoho jiných na ostatních ponebích nákladných pokojův bylo. Strom uprostřed lodí největší byl 70 loket vysoký, plachty a provazové hedbávní, a sumou svršky a jiné potřeby za nesčíslnou sumu stály a při tom šífu byly.
Královna egyptská Cleopatra poslední, kteráž se byla s Markem Antoniem, římským knížetem, frejířem Základ svým, kdo dražší pankét přistrojí, založila. Však
šího'^ankétu naPr°ti tomu, co ten jistý Antonius slavně stro-strojení dal, ona to^ko vzala šál zlatý a do něho octa
silného naliti dala a nic víc na stůl na ten den strojení pankétu svého předložití nedala. Potomně, když Antonius za vyhranou sobě míti tušil, nevida ji ničehož více dáti předkládati; ona tedy teprva sňala perlu z náušnice při levém uchu a tu dala do octa, v kterémž se ta perla rozpustila, a ona ji s octem vypila. Potom kázala naliti druhý šál octem a chytila se druhé perly při druhém uchu, chtěvši ji Antoniovi podati místo krmě, ale Antonius )i chytil za ruku a prosil, aby tak veliké ztráty nečinila, že jí za vyhranou dává, protože z těch jedna perla dražší byla nežli náklad několikerých jeho pankétův, a jakž pokládají historikové, šacována byla těch let centies sestertium, totiž půltřetíhokrát sto tisíc korun. Plinius lib. 9. c. 35.
Dotčená královna, vyjevši jednoho času vstříc témuž Antoniovi z svého království do Ciliciae, několik set mil od Egypta, ačkoli v cizí zemi byla a vším tak jako doma vládnouti nemohla, nicméně však strojila pankét, na němž všecko zlaté nádobí a z drahého kamení udělané měla, též čalounů zlatem vytkáva-ných, vůkol stěn a na ložích prostřených (nebo tehdejších let všecko na lůžku malém a nízkém, při nízkém stolu stojícím, jídali) a jiných drahých věcí velice mnoho tu bylo. Nad čimž když se Antonius a jeho hejtmane a jiní dvořané divili, ona zasmávši se k tomu oznámila, že jim to všecko daruje, což také po dokonání toho pankétu od nich pobráno bylo.
Druhého dne potom opět téhož Antonia s týmiž jeho pány pozvala a tu je ještě mnohém lépeji a slavněji ctila. Nebo cokoli před koho představeno bylo, každému to darovala, takže když odcházeli, za každým lůže, stoleček, deky, nádoby zlaté a koně
266
s stříbrnými rystuňky a k tomu jedno mouřenínské pachole, svíci před každým nesoucí a svítící, nésti dala.
Čtvrtého dne potom všecky ty pankéty předešlých dnův převýšila, takže několik tisíc na skoupení kvítí vonného vydala, a tim na loket ztlouští po pokojích nasypati a pod tim sítí hustých natáhnouti dala, aby kvasitelové nad tim vším tim měkčeji a volněji choditi mohli a snad aby sobě noh neohnětli. Athe. lib. 4. cap. 7. a jiní, kteříž více o slávě, skvostnosti a nákladných staveních králův egyptských vypisují, jako Budaeus annot. Pand., Lazare de Baifde l'art návale, mirac. mundi Domitii etc.
Jaký palác vystavěla tatáž Cleopatra, vypisuje jej Luc. lib. 8. v těchto slovích:
Ipselocus templi, quodvix corruptior aetas exstruet, instarerat laqueataque tecta ferebant divitias crassumque trabes absconderat aurum. nec summis crustata domus sectisque nitebat marmoribus stabatque sibi non segnis achates purpureusque lapis totaque effusus in aula calcabatur onyx; hebenus Mareotica vastos non opeřit postes, sedstat pro r obore vili, auxilium, non forma domus; ebur atria věstit et suffixa manu foribus testudinis Indae terga sedent crebro maculas distincta smaragdo. Fulgetgemma toris et iaspide fulva suppellex, strata micant, Tirio quorum pars maxima succo cocta diu virus non uno duxit aheno, pars auro plumata nitet, pars ignea cocco. To jest: Sám ten palác byl jest jako nějaký chrám nákladně vystavený, jemuž podobný psotnější lidé posledního věku stěžkem vystavějí. Vtom byl strop pozlaceným dílem taflovaný, na něm se spatřovaly divné rozkoše, též trámové zlatem ztlusta obkládaní. Zdi z štukoví nejpěknějšího mramoru, pěkně vydynchované, jasně se skvěly, z něhož prospěšné perly, achátové a jiné rozmanité kamení se třpytělo. Půda, po níž se vnitř chodilo, všecka onychi-nem podlážená, římsy z ebenového dřeva, při jezeru Mareotis zrostlého, veřejí vysokých nezakrývaly, nýbrž byly jako místo
267
zábradel zcela udělané, a ne pro samý křtalt toho palácu, ale jako věc obecní se užívaly. Síně, ponebí, všudy naskrz kostmi slonovýma vykládané, dvéře hřbety od hlemejždův indických a smaragdem zhusta vysazované, lůžka drahými perlami a kamením jaspisovým okrášlená převelice se blyštěly, na nich ustlání aneb deky divně květované, na větším díle z šarlátu tyrského, některá pak zlatem protkávaná a všelijak ozdobená tam vídána jsou.
O tom národu egyptském bylo by velmi mnoho vypravovati, ale sumou oznamuji, že po všecky časy mezi okolními národy nejbystřejšího vtipu v obchodech a handlech, První půvo- též v mnohých zvláštních uměních přední půdové umění vodové byli: jako muziky, geometriae, hvězdář-matematické-      , , , .  , , VJV  , ,
ho Egyptčané    stvl> antmetlky a tej ných zapověděných umem,
jsou čárů a pověr etc. Jakž o přirození a vlastnosti
těl, smyslu a země jejich právě vypravuje Iuan Huarte v knize Examen de ingenios.
O Cikáních Naposledy doložím o Cikáních, kteréžto Ře-
kové Attingan, Vlaši Zingari jmenují. Ti, ačkoli u nás praví, že jsou z Egypta ňákého a po světě že putovati musejí, protože Krista Pána s Mariji Pannou utíkajícího před Herodesem přijíti k sobě na hospodu nechtěli, však poznal jsem to, že tam v Egyptě rovně tak neznámí cizozemci, tuláci, hadači, lotři a čarodějníci jsou jako u nás, ano po všem tureckém království z místa na místo se toulají a přesto, v větším počtu nežli u nás, v Kairu, v Alexandrii po všech plácích se nacházejí, hádáním svým lidí šálíce.
O jejich původu škrybenti nejednostejnou zprávu dávají. Nebo Aventi. ann. Boior. lib. 7. píše, žejsou z národu tureckého a blízko od Uher a ti že od Turkův místo špehéřův do naších zemí vysíláni bývají. Potom Bon. Vulcanius Authores        Brugens. de lit. et lingua Getarum píše, žejsou
o původu z zemg Nubiae při Egyptu ležící pošli, a tak Nu-Cikánůvse , .    . , A   v  , , , , v
npsrnvnávaií     biani šlovou. A pred několika sty lety ze sou pro
náboženství křesťanské, aneb raději kacířské,
z svých měst a vesnic vyhnáni byli, takže odtud do Palestiny,
Sýrie, Azie, Thracie a pak až do naších zemí se dostali
268
a všelijakými zlými obmysly se živí. Item, že z nich ještě někteří v svých sídlech podnes zůstávajíce za křesťany se vyhlašují, ale však žádných biskupův a správcův svých nemají, než beze všeho svědomí, jako jiní Arabové, živi jsou v pustinách v té straně k zemi císaře mouřenínského.
Tolikéž Cranzius Saxon. lib. 11. cap. 2. v těchto slovích je vypisuje. Léta (prý) Páně 1417 nejprve byli vidíni při moři německém lidé černí suchého těla, nečistí a zloději, zvláště ženy jích k tomu jsou nejbystřejší, Tataři tehdáž vůbec nazvaní. Ten lid, jakž z zkušení znáti jest, pochází z tuláků a všudybylův, ni-kdež vlasti a země své nemajících, kteřížto po cestách se plodí. Život vedou zahálčivý, vyživení svého v zloděj ství a čarách aneb kouzlích vyhledávajíce, z jedné země do druhé putují a zas v několika letech se k svým nenavracují. Přijímají po cestách ženy, muže i pacholata do spolku svého, jen kdekoli a jakéhokoli jazyku mohou, nejvíce pak nebohým sedlákům, když doma pro díla polní nejsou, krádeží škodí.
Já s autorem tim posledním se srovnávám, že to jest všelijaká ze všech zemí zběhlá chasa, z rozdílných jazykův shluklá, a ti se bezpochyby od původův někdy pravých běhounův Egyptča-nův a Nubiánův počali, ale od té doby v veliký počet rozmnožili, vedle přísloví: Chiprattica con lupi, impara a hurlar, kdo mezi vlky obcuje, rovně jako oni vyje.
Přitom se může i to říci, že každá země své domácí Cikány, totiž škůdce zemské má, kteříž z ní přes jednu aneb dvě krajiny dále nevycházejí, ale někdy od jednoho kraje do druhého se toulají. Ale onino z Egypta a jiných zemí tureckých proč by jiného do těchto naších zemí přes moře aneb po zemi tak nebezpečnými a dalekými cestami přicházeli, nesmej šlím, než že za příčinou špehéřstva, poněvadž mají tam své lepší věci a živnosti. Nebo jedno řemeslem kovářským se živí, kdežto pícky malé s sebou vozí a jiné potřeby kovářské, a kdekoli přivandrují, všudy jich potřebují, zvláště proto, že umějí znamenité uhlí dlouhotrvající páliti, potom železo tvrditi, protož každý k ním běží o dílo. Druhé, s čarami a hádáním a jiným šejdýřstvím více ty lidi velice pověrné oklamávají nežli sic mezi křesťany.
269
Kapitola XXIII.
O putování mahumetánův do Mecchy a Mediny, měst v Arábii ležících, k hrobu Mahometovu
Jakož sem toho nahoře dotekl, že se každého roku carovaná, to jest množství lidu, do Kairu shromažďuje, aby odtud do Mecchy putovali, a protož tuto míním o tom obšírnější zmínku učiniti. A poněvadž to putování předešle od Jana Leuenclavia v knize jeho turecké pořádně vypsané stojí a s tim, co sem se o té věci od lidí toho povědomých vyptal, výborně se nad jiné srovnává, vypsání teďtéhož autora, kteréhož na tomto místě užil sem a je z německé řeči na česko přeložené postavil, v těchto slovích.
Předně sluší věděti, že mahumetáni každo-
Půst mahome-       v ^ i ^   ^     • j       ~ ' *.
tánuv rocne pust držívají, kteryz za jeden mesic trva,
a takový měsíc někdy dříve, někdy později v roce přichází a v řeči jich jmenuje se ramasan a jejich Velikánoc slove Bairam. Dokudž tehdy ten jejich půst trvá, zatim všickni ti, kteříž do Mecchyjíti aneb jeti chtějí, v městě Kairu se shromažďují. Potom, jakž se dvaceti dní toho Bairamu naplní, strojí se karavana na cestu. Pročež věděti, že pro veliké a zna-
Odkudnatu .., ,.10  , , , A    , ,. ^ ^   , ,
,. meníte lidu shluknuti z Anatohe, z zeme recke,
pout jezdi ' '
Barbarie anebo Afriky příčinou té jízdy v hou-fích velikých se sbíhá a někteří tam za příčinou náboženství, někteří pro obchod a handle, jiní z kratochvíle a pro ukrácení časů
270
táhnou. Když pakjiž některý den po jejich Bairamu mine, zšiku-jíce se všickni čile na cestu, táhnou z města Kairu až za dvě míle vlaské najedno místo jménem Birka, tu očekávají hejtmana svého nad karavanou.
Na tom místě jest jedno veliké jezero, kteréž voda z řeky Nilu tu vyvodí. K tomu jezeru oni pro napájení hovádek svých jezdívají. Nebo v té jízdě nachází se pospolu od mezkův, velbloudův a dromedárův do čtyřicíti tisíc, a osob, kteréž se k té karavaně každého roku najiti dávají, bývá do padesáti tisíc, i někdy více anebo méně, podlé příhodnosti času. Může se také věděti i to, že v každých třech letech hejtman, kterýž karavanu spravuje, bývá proměněn, a arabskou řečí slove amir illahaggi, což vyznamenává hejtman aneb pán putování. Nebo ten jest vůdce a průvodce karavany, jemuž veliký pán k každičké té pouti osmnácte pytlíků dává, a v jednom každém pytlíku jest šest set pětmecítma dukátův na zlatě, a ty takové peníze nařízeny jsou na outraty a potřeby karavany, a podlé toho také aby se odtud potřebným poutníkům a pocestným almužna dávala.
Ten hejtman podlé svých služebníkův, kteříž za ním chodí a na službu mu hledí, má také čtyry čauše, kteříž mu k službě nařízeni jsou. K tomu, aby karavana tim bezpečnější byla, brává s sebou čtyry sta vojákův, jmenovitě dvě stě špáhů, kteříž na dromedářích jezdí, aby tim rychlejší v čas nastalé potřeby byli, a dvě stě janičarů, kteříž na velbloudích jezdí. Špáhové a čaušové bývají stravováni na hejtmanů náklad, ale janičaři se sami stravují, neb jim z Kairu jejich provision na vyživení dáván bývá.
Špáhové mívají svého hejtmana rovně jako nějakého mís-todržícího a janičaři též jednoho, kteříž jim představeni jsou, a těmiť bývají spravováni a k tomu přidržováni, aby v orduňku aneb řádu táhli, když jest toho potřeba. A těm jejich hejtmanům nemůže žádný rozkazovati než toliko sám vrchní hejtman nad karavanou. Mimo to hejtman ten veze s sebou osm pilotů, to jest cesty ukazatelů, jichžto ten úřad jest dědičný a připadá z otce na děti, a mají odtud svůj stálý a ustavičný důchod. A řečení pilotové jsou právě ti, kteříž zpředu jedou a jako karavanu táhnou,
271
cestují ukazujíce jakožto cesty povědomí. Spravují se pak času nočního po hvězdách nebeských rovně tak jako marináři. Jest též obyčejné, že vždycky čtyry anebo pět mužů před sebou napřed posílají, kteříž hořící svazečky z dříví nosí, jenž nemalou světlost vydávají, pro uvarování někde z cesty sjití aneb pozblou-zení. A jestli kdy skrz neštěstí pochybí aneb zbloudí, tedy dává se jim mnoho ran kyjem zespod v paty na bedlivější sebe potom pamatování.
Hejtman nad karavanou má svého lejtenanta, jemuž ustavičně patnácte špáhů hledí na službu, a toho lejtenanta úřad jest karavanu pořádati a z místa ní hýbati, kdykoli jest toho potřeba. Tolikéž povinnost jeho vyhledává od něho to, aby on, když se pořád jede, někdy zpředu býval, někdy zas konec karavany se nacházel. Item někdy z jedné strany, někdy z druhé, aby vyzvěděl, kterak se na cestách a v zemi vůkol děje.
Veze s sebou také karavana šest kusů polní střelby na kolesách a bývají k každé káře dva koně zapražení. Takové střelby se užívá, aby tudy Arabové přestrašeni byli, a tolikéž k některým svátkům a kratochvilným veselím a hrám, kteréž se v Mecche a na jiných místech obyčejně dějí.
Kupci, kteříž s karavanou táhnou, vozí s sebou na prodaj na díle hedbávné rouchy, na díle korály a mosazné nádobí a jiné všelijaké zboží; jiní obilí, rejži, bob a všelijaké potravy. A někteří prodávají svá zboží na cestě, jiní v Mecchu, takže každý o to se snažuje, aby něco s sebou vezl, na čem by mohl zisk míti. Poněvadž ze všeho zboží, kteréž se do země vozí, zhola žádného cla aneb mejta se neplatí, než co na šífích po moři vezeno bývá, z toho náležité jest deset ze sta složití.
Začátek té jízdy V první sobotu, prvé než se karavana na cestu vydá, jede hejtman se všemi svými hejtmany a místodržícími na zámek v Kai-ru před baše, kterýž jednomu každému z nich daruje šaty. Hejtmanovy šaty jsou od zlatohlavu, jiné pak prostší, jakž jeden každý v vyšším anebo nižším stavu a povinnosti jest, tak se jim tolikéž šaty dávají. Dále odvozuje jim zřejmě v divanu, to jest v soudné světnici aneb audiencí, chysnalty nabi, což v arabské
272
řeči tolik slove jako prorocké šaty aneb roucho, Prorocké a to jest z černého hedbáví udělané, v prostřed- roucho ku jeho jest štrych s zlatými literami, v nichž se     Text na ě následující slova obsahují: La Illah lile Alah, Muhamed resul Alláh, to jest: Není více Bohův, ale jeden Bůh a Muhamed poslaný od Boha.
To roucho jest naschvál udělané k zastření ho ním od vrchu až dolů pro malý domček, kterýž jest v Mecchu uprostřed mešity. Týž domček, praví, že jest od samého otce
Abrahama vystavený, anebo od syna jeho Izma- Kaplička ,     a' '      a íi    j- Abrahamova
ele. Potom odevzdavajim dvere naschvále ude- aneb Izmaeje lané ke dveřům dotčeného domu Abrahamova, zcela a naskrze od čistého zlata a řemeslně udělané, a jest ovšem taková věc, kteráž mnoho stojí. Nadto odvozuje jeden pří-krov aneb dek z zeleného aksamitu, napříč špičatě udělaný jako nějaká kuželka, okolo devíti pídí zvýší, zcela prošívaný čistým zlatem, a to dílo jest mistrovsky a subtýlně uděláno. Toho pří-krovu se užívá v prorockém městě Medýně ku přikrytí hrobu jeho, kterýž jest vystaven jako nějaký okrouhlý
i       a t ji ' j. i      -'i j. i '      i        Hrob okrouhlý
sloup. Vedle toho pnkrovu vezou take s sebou jflko sJoup mnoho jiného zlatohlavu, tolikéž i od hedbáví, vše k okrášlení tim dotčeného hrobu. Když již ty věci odvedeny jim bývají, zůstává baše na svém místě a hejtman nad karavanou béře odpuštění od něho, uctivost mu čině a všem jeho úředníkům i vojákům, a poté jede odtud a bývá provázen ode všeho lidu kairského v tom pořádku rovně jako v nějaké procesí, s instrumenty, troubením, zpíváním, křikem, vytím a nevypravite-dlnými jinými ceremoniemi, kteréž by příliš dlouho bylo vyčí-tati. Sumou jedou tak od hradu až na konec města k jedné bráně, kteráž se Bob Nascera jmenuje. Za tou bránou jest jeden kostel, v němž oni dotčená roucha a věci skládají a zanechávají dobře stráží osazených a opatřených. Tak mnoho drží o této ceremonii, že se ze všeho jejich okršlku lidé k ní sbíhají, až i ty těhotné ženy a jiné mnohé děti své na rukou nesouce.
Nedopouští se také každému muži, aby se za svou ženu přimlouval, aby k tomu svátku jiti a na něj se dívati nemohla. Nebo
273
jestli by se on za to přimlouval, ona by měla moc v takové příčině dáti se s svým mužem rozloučiti a jiného sobě pojiti, jako by tim muž její velikého hříchu se dopustil, tak to u nich těžce se váží.
Když se tehdy ta procesí od hradu do kostela koná, všickni velbloudové, kteříž dotčená roucha nosí, bývají zlatohlavovými deky přistření, okolo nichž bývá mnoho zvonců a zvonečků, a když bývají sem i tam skrze ulice propuštění, spatřuje se lidí mnoho tisíc, kteřížto jedni přes druhé na ty šaty kvítí metají pěkné a rozmanité, i také vonnými vodami na ně kropí. Jiní brávají pěkné lněné a hedbávné šátky, nimiž dosahují až k dotčeným šatům, aneb rouchou dotýkají se jích, potom vždycky těch šátků, jimiž jsou se toho roucha dotkli, sobě zanechávají a chovají je v největší vážnosti rovně jako nějakou svátost.
Když již těch šatů aneb roucha v kostele tim způsobem v bezpečné stráži a opatrování zanechávají, jakž výš oznámeno, vracejí se zase do města a zůstávají tu nejdéle za dvaceti dní a potom jede hejtman sám toliko s svým lidem, a vezmouc ta roucha z toho kostela k sobě zase, veze je ven na výš jmenované místo Birka. Tu dává hejtman stan svůj s korouhví velikého pána, kteráž se zpředu na dvéřce toho stanu vstavívá, rozbiti. Potom tolikéž všecky stany svých vzácnějších lidí okolo stanu svého vůkol a zůstává na tom místě za deset dní v tichém ležení a nic déle. Mezitím dávají se tam najiti všickni ti lidé, kteříž s karavanou jeti chtějí do Mecchy. Vídati tam také i ženy se na-cházeti, kteréž úmysl mají takovou pout vykonati, a příbuzní, přátelé jejich je provázívajíce jedou na pěkně osedlaných velbloudích, s provozováním takových kratochvílí, tanců a zatáčení, že kdo se na ně dívá, od smíchu se zdržeti nemůže.
Poslední tu noc, prvé než se karavana pryč odbere, drží se vprostřed karavany mnoho ceremonií a veselých her i kratochvílí, s některými zámky a mnohými jinými mistrovskými kusy od ohně. Janičaři pak zůstávají tehdáž vně okolo stanu hejtmanova, od nichž takový hlahol a provyskování jest slýchati, až se všudy vůkol po zemi rozléhá. Též také v noci čtyrykrát aneb šestkrát svou střelbu vypouštějí. Potom, jak se rozednívá, vstávají; vtom trubači troubí, šikují se do orduňku a na cestu vydávají.
274
Kterého času karavana z místa se hejbá a kdy zase odpočívá
Věděti sluší, že z Kairu do Mecchy jest okolo třicíti dnův cesty, a to skoro veliké. Nebo obyčej jest karavany silně přece jeti a málo odpočívati. A nejvíce ten a takový způsob zachovává, že když jest již po dvou hodinách na noc, tedy až do východu slunce přece jede, potom odpočívá až do poledne, po poledni se znovu hýbá a jede až do večera. Poté odpočívá za dvě hodině, a odpočina, zase se na cestu vydává. A tak ten obyčej zachovává až do vykonání té jízdy a nemění sobě toho pořádku, krom toliko na některých místech, o kterýchž svým časem dotčeno bude, jmenovitě, že někdy pro vodu za celý den anebo za půldruhého odpočívají, a činí to pro bezpečnější sebe i hovad zachování. Nebo kdyby toho nečinili, tak dobře lid jako hovada by mřeli a na místě zůstávali.
Jakým pořádkem karavana jezdí Když karavana jede, zachovává přitom způsobu a pořádku, jakž
se níže pokládá toto. Rozděluje se na tři houfy: „
^ J J    Karavana se na
první jest předního tažení, druhý prostředního tři nouťy dotažení, třetí zadního tažení.
V předním tažení jde těch osm pilotů anebo Prvni houf
cesty ukazovatelů napřed, při nichž jest také a kdo jsou
j t-     ■> t- j vnem
vždycky jeden čauš, kterýž při sobě má čtyry
služebníky, každého s jednim karabáčem anebo oslovou čelistí v rukou. Nebo jakž začasté některý, buď on pak kdokoli, před řečené piloty ven vyběhne, porážejí ho k zemi a tim způsobem dávají mu napomenutí, že to tak dobře jim, jako i jiným k užitku přichází. A tento čauš jest rovně jako hejtman nad předním tažením, a dokud se v noci jede, předsílají se ustavičně hořící
svazečky napřed. Jest také v tom počtu toho
vJM    , v   - v   ,      ,    o,,,   , Santonovése
předního taženi sest santonu, to jest duchov- ,     . ,
K                                       '    J raduji dobre
nich lidí, jeden každý s svým červeným tulban- hospodě tem. Ti bývají pokrmem a nápojem opatřeni i také vezeni na náklad hejtmana nad karavanou. A mívají takoví santonové za obyčej to, že když karavana někde k dobré hospodě přijíždí, jakž ji oni uhlídají, veliký křik začínají velmi
275
strašlivým a hrozným hlasem a těmito slovy: „Buďte veseli, buďte veseli, k vinšované hospodě jsme přijeli." A potom všickni onačejší v tom tovaryšstvu dávají jim almužnu za přijatou dobrou novinu.
V tom předním tažení skoro třetí díl lidu táhne, kteříž jsou při karavaně, a pozadu jede vždycky pětmecítma špáhů na dromedářích, výborně přistrojených a opatřených, jeden každý s svou šavlí, lučištěm, šipkami a střelami, a to se děje s dobrým rozmyslem, pro zloděje a loupežníky.
Za předním tažením asi čtvrt míle vlaské ná-
Druhýhouf ,  , . ,v  , , , v v  , ,.
a co v něm sleduje prostředni taženi a pred tím vezou nejprve těch šest kusů střelby, o nichž nahoře po-vědíno, při nichž jdou jich puškári, za nimi patnácte špáhův, kteříž z lučišť střílejí. Potom jde správce špitálu, kterýž jest letitý a vážný člověk, a veze s sebou mnohá lékařství, též masti, cukry a nesčíslných mnoho jiných věcí ku posilnění a občerstvení nemocných. Vede s sebou také velbloudy, aby nemocní na nich jeli, kdybyjiž nijakž na svých hovádkách jeti nemohli. Pro toho správce špitálu jde toliko jeden velbloud,
Velbloud kterýž jest tak velice pěkné hovado, jakéž může nejpeknejsi J J J
kde vidino anebo vyhledáno býti. Nebo oni ho
s velikou pilností vyhledávati dávají, kterýž by právě největší a nejdokonalejší postavy mezi jinými všemi byl, kterýž by se v zemi velikého pána našel, a bývá všecken zlatohlavem a hedbávnými rúchami postřín. Ten velbloud nosí pěknou ma-Truhiičku ^ou dřevěnou truhličku, na způsob archy Staré-prostou nese no zákona udělanou. Však toliko jest, jakž po-vědíno, z dřeva vytesaná a spravená bez zlata aneb něčeho jiného, což by koli nákladného býti mohlo, že by
mnoho stálo. V té truhlici leží Alko ran, všecken AvtéAlkoran, . ... ,   . .   ^ -i-.
zákon turecký naskrze velikými zlatými literami psaný a mezi dvěma prkny anebo tabulemi uncovým zlatem přivázaný, a ta truhlička, když cestou jedou, bývá toliko hedbáv-nou rouchou přikrytá. Ale když mají do Mecchy vjížděti, zlatohlavem ji přikrývají všudy a naskrze drahým kamením vysaze-
276
ným a okrášleným. A to také činí při vjíždění do města Mediny. Okolo toho velblouda, kterýž výš dotčenou truhličku nosí, bývá vždycky mnoho arabských zpěváků a hudců, kteříž se ustavičně jedni po druhých pořádají a nikdy zpívati a na instrumenta hrá-ti nepřestávají.
Za těmi chodívá jiných patnácte velice pěkných velbloudův, z nichž jeden každý nese jedny z těch šatův, o nichž nahoře zmínka učiněna, a jsou od vrchu až dolů hedbávnými rouchami postření. Potom opět jde jiných dvaceti velbloudů, kteříž amira illahaggi, to jest hejtmana nad karavanou, peníze, šaty a jiné věci nesou. Potom následuje královská velikého pána korouhev, kterouž jeden na koni nese, a bývá pokaždé provázena od hejtmana nové muziky, a od pětmecítma špáhů, jenž z lučišť střílejí, spolu s jednim čaušem předním, kterýžto jejich hejtmanem jest. A okolo těch divných tretův vůkol jedou lidé a velbloudi se vedou, kteřížto
k vykonání té jízdy s karavanou nařízeni sou.        Třetí houf ry  ,v   .    , , v    v      ,   , a kdo jsou
Za temi pak neco mene nez za vlaskou mih vněm
vzdálí následuje zadní tažení, v kterémž na větším díle lidé jsou poustenníci anebo poutníci, a to jde tim, že kupci vždy a vždy příhodnosti hledají pro mnohé příčiny, aby se napřed dostali, ale poutníci, kteříž málo mají co ztratiti, by pak po nich v zadním houfu zůstávali, na tom přestávají.
Nejzáze jezdí vždycky jiných pětmecítma špáhův, dobře oděných a opatřených, spolu s jednim čaušem, kterýžto jejich hejtmanem jest. Item čtyryceti Arabův, vše z lučišť střílejících, pro bezpečnost zadního tažení. A poněvadž zadní tažení vždycky při břehu Červeného moře jede, jež sobě, když tam do Mecchy jedou, po pravé ruce mají, protož nařizují, aby dvě stě janičarů po levé straně bylo na tři houfy rozdělených, dobře opatřených, na velbloudích jedoucích, z nichž jeden každý k druhému jest přivázán. Nebo po té straně všecko nebezpečenství záleží pro loupežníky, když z pravé strany, jakž dotčeno, není zhola nic nebezpečného, čeho se strachovati aneb obávati, vidouce to, že j sou tu Červeným mořem ubezpečeni.
277
Hejtman nad karavanou vždycky okolo svého lidu vůkol jezdí a nikdy na jistém místě nezůstává. Okolo něho ustavně sou a na službu mu hledí jeden čauš s pětmecítma špáhy, zbraní dobře opatřeni, na dromedářích jedouce. Item osm muzikářův, kteříž violy v rukou nosí a bez přestání pískají, až do času odpočívání. Provázejí ho také až právě do jeho stanu a jednostejně některé zpěvy a písně prozpěvují ku poctivosti proroka Mahu-meta. Jakž pak hejtman do svého stanu vejde, bývá povoleno všechněm těm, jenž ho provázeli a na službu hleděli, jednomu každému na místo jeho se obrátiti.
O obzvláštních a znamenitých věcech, kteréž se na té cestě nacházejí a spatřují Poněvadž na cestě do Mecchy nemnoho pamětihodných věcí se spatřuje, z příčiny té, že karavana velmi zřídka, nýbrž skoro ni-kdá pokojně neleží aneb na bydlitedlných a vystavených místech neodpočívá, kterýchž tam málo vídati, než Karavana vždycky v poli, protož toliko při vypisování této ma jen pet na - cegt Q některých malých tvrzích aneb zám-stavunkuvna       , v,v , v. ,
své cestě C1C"' ktenz se tu nacházejí, zmínku učiníme,
a jsou téměř tito, jenž níže stojí: Agerut, Náchel, Akba, Biritem aneb Muel a Eszlom. Z těch pěti zámků první dva opatrováni bývají od mouřenínův, ostatní tří od Turkův. A varta aneb osazení jích jest toliko osmi aneb nejvíce desíti osobami v jednom každém zámku, se čtyrma anebo pěti malými kusy střelby, jménem šmerigli, kteříž sic k ničemuž neslouží, než aby vody sladké před Araby hájili, tak aby karavana, když by tam přijela, nalezla, čim by se posilnila.
První jest Agerut, jinač Sues, v kterémžto stanovišti vždycky pětmecítma galejí velikého pána nahotově jest, aby tu vůkolí moře na pozoru měli. Druhý zámek Nachel aneb Nákel leží od moře skoro jednoho dne cesty vzdálí. Zdi zámku Akba jsou založeny a stojí na břehu moře Červeného. Biritem aneb Muel jest podobným způsobem vystavený, že rovně také moře do něho vchází. Eszlom jest více než jednoho dne cesty od moře vzdálí. Všickni ti zámci, jakž nahoře povědíno, nepostačili by jednomu stu oděncův.
278
Když pak již karavana od Birky jede až do Agerut, nenachází na cestě ani jedinké krůpěje vody k nápoji. Tak tolikéž z Agerutu až do Nákelu, ani od Nákelu až do Akby žádné vody není. Ale od Akby do Biritem nachází se dvojí voda: jedna jménem Ajum el casap Magaraxiaibi, což tolik jest, jako hylina Jétrova, Mojžíšového tchána. ]VIlst0'.n^ Nebo to jest to místo, o němž psáno jest v dru-     "aWv E hých knihách Mojžíšových v kapitole druhé,     ^kého utekl že jest Mojžíš před hněvem faraónovým utekl, kterýž ho proto zahubiti mínil, že byjednoho Egyptského za-mordovati měl, kterýž se s jedním židem svadil. A bylo na tom místě před časy město Medýnaprvé midiánské. Madiána
Jsou tam také ještě až podnes ty studnice, u kterýchž tehdáž Mojžíš seděl. A od toho místa nachází se potom více vod na cestě a začasté, ale však jsou nepříliš velmi dobré.
Též se věděti má, že na té cestě hejtman na třech místech do pytlíka sáhnouti musí a present aneb dar od peněz, od šatstva a od tulbantů, tureckých kloboukův, některým arabským hejtmanům aneb kápům dáti, aby mu svobodného a bezpečného průchodu dopřáli a nedopouštěli, abyjejich příbuzní karavaně škoditi usilovali, a ti hejtmane netoliko to naříditi a zdržeti se zavazují, jakž povědíno, ale připovídají také těm v té karavaně, jestliže by obloupeni byli, tedy že se k tomu přičiniti chtějí, aby se jim jejich libé věci zase odvedly. Avšak mnohdykrát takové své štědré přípovědi nezdržují. Nebo karavana někdy velmi veliké škody a protivenství snáší, a kdo co svého ztratí, toho zase nedostává. Nebo ti škůdcové v těch místech ucházejí odtud na hory, kdež jích není možné zase vyhledati.
Když potom již karavana obyčejnou denní jízdou táhne a mimo všecky svrchu jmenované zámky a jiná místa již propuštěná bývá, přijíždí k jednomu městu, jemuž jméno Gebir, a jest začátek a hranice země a království šerifa z Mecchy. Když se tam přijede, vyjíždí správce města se vším lidem ven proti karavaně, aby ji přivítal, s takovým slavným a veselým výskáním,
279
že toho vymluviti nelze, pročež tu karavana za celý den zůstává a pokojně odpočívá.
To místo má nad hojnost mnoho čerstvých, čistých studnič-ných vod, kteréž z nejvyšších vrchův dolů spadají a tekou. Podlé *    . . ,      toho mají mnoho daktylu a masa, ale obzvlášt-
Zeny laciné J J '
ně ženy jsou laciné, kteréž rády mužům ku pohodlí bývají. Protož tu hladovití a žízniví poutníci a pocestní mají zvolnou příhodnost, aby se dobře poobčerstvili. Říkají také mahumetáni, když se s týmiž ženami spojují a očerstvují, že břemeno z sebe skládají a bývají od svých hříchů osvobozeni, i veliké nábožnosti k pouti jejich docházejí.
Po tom velikém, odpolu zbořeném a ssutém stavení, kteréž se tam spatřuje, může se snadno rozuměti, že jest to před časy znamenité město bylo, ale poněvadž více zlodějů a loupežníků nežli poctivých lidí tam bydlí, tim zpuštěno jest.
Když lidé té karavany tak občerstveni bývají a sobě odpočinou, strojí se na druhý den zase na cestu, a nejprvnější pamětihodné místo, kdež přijíždějí, slove Beed Riho-
Balsam vonný      .    „      .    , , ,, v   .v,    .   , ,v ,
kde roste mm' ros mz^Q krovicko, balsam vynášející, a prvé než se tam přijede, ukazuje se daleké a veliké za vlaskou míli pole, ze všech stran velice vysokými a neúrodnými horami otočené, na kterémž před časy prorok Mahu-Poie bit met Poc^ svědectví jeho Alkoránu silný a krvavý
Mahumetovy ^oj vedl s některými křesťany v té zemi a s jinými nejprvnější okolními obyvateli, kteříž jsou se proti jeho náboženství postavovati a jemu odporní býti chtěli. Tolikéž že by v dotčené bitvě od křesťanův přemožen býti měl a lid jeho téměř všecken poražen a pomordován.
Když se tehdy v takovém neštěstí viděl, že jest se ihned na modlení oddal, a svědčí Alkoran, že Bůh, maje spolučitedlnost s milým svým přítelem a prorokem, jej vyslyšel a nesčíslných mnoho tisíc andělův k němu poslal, podlé nichž jest on se zno-4 ,v    ,. ,    va s nepřátely bil, a takže jest potom vždy zvítě-
A vítězství jeho /     .\     . J A v rv J . ., ,
zil nad temi všemi proti sobe předešle bojujícími. Z příčiny té karavana každého roku na památku té bitvy
280
a boje tu na tom místě veliký oheň dělá a přes jednu noc s náramným veselím a radováním tu se zdržuje.
Povídají také, že se na těch vrších ještě i nyní ustavičně na malý buben bubnování slýchá, dokud karavana mimo nejede, a že se to děje od andělův na znamení toho obzvláštního vítězství, kteréhož Bůh Proroku jejich propůjčil. Ale já bych snáze věřil, že se to od zemského člověka než od nebeského anděla bubnuje, a to proto, aby poutníci, kdyby se mezi tudy tažením nic neslyšelo, třebas nábožnosti nepotratili.
Nazejtří ráno, jakž slunce vzejde, jede karavana do Beed Rihonim a myjí se na tom místě všickni spolu od hlavy až do noh, tak rovně muži jako ženy, potom se do svých obyčejných šatů neobláčejí, než opasují se jen okolo hanby lněnou rouchou, jazykem jich řečenou fota, a nosí z bílého barchanu náramek. A ti všickni, kteříž pěšky do Mecchy jiti mohou, jdou tam tak v tom habitu aneb oděvu. Nebo za to u sebe pokládají, že kteříž v takovém habitu tam přicházejí, více zásluhy než jiní docházejí. Kteříž pak toho vykonati nemohou, činí místo toho slib, aby při vrchu odpustkův skopce obětovali. A když se tak umyjí, potom se žádnému více ne- vVši a b,ecnv dopouští blechy aneb vši rukama biti, mnohém kdy^Sou"ebou méně nehty se drbati dotud, dokudž by své bezpečny slušné a povinné modlitby na výš dotčené Hoře odpustkův nevyříkali a nevykonali. Pročež také u nich to vída-ti, že ihned potom dřívko při sobě nosí, naschvále na způsob měsíce udělané, v jejich řeči archa cassagic řečené, kterýmž se po plecích drbají.
Tak naposledy karavana ustavičnou jízdou přichází až na dvě míle vlaské od Mecchy, tu odpočívá přes noc. Následujícího jitra ihned, jakž se rozednívá, šikuje se do orduňku se vší tou slávou a nádherností, jakž možné jest vypraviti, a tak jede do Mecchy. Když se již k městu přibližuje, šerif z města svého ven vyjíždí s komonstvem svým, okolo něhož nesčíslný počet lidu jde a jede, jej provázejíc. Tu konají divné ceremonie a slavnosti s velikým křikem. A když z města vyjedou, co by mohl
281
z lučiště dostřeliti, potkávají se na jednom pěkném poli, kdež nevýmluvně mnoho stanuv rozbito bývá, a vprostřed mezi nimi stává veliký stan hejtmana nad karavanou, kterýž ihned, jakž k šerifovi přichází a vespolek se pozdraví, z koně svého ssedá a s šerifem do toho stanu vchází. Potom šerif aneb král z Mecchy zhošťuje se toho a odevzdávaje řečenému hejtmanu, jemuž také podlé toho plnou moc a dovolení dává rozkazovati, spravovati a k spravedlnosti dopomáhati, dokud se s tovaryšstvem svým v městě Mecchy zdržovati bude.
Proti tomu hejtman nad poutí, na odměnu důstojenství šerifova sobě postoupeného, daruje mu zlatohlavové šaty, kteréž za mnoho stojí, s některými klenoty a k tomu podobnými věcmi. Potom posazují se na kobercích a jiných věcech z koží udělaných a spolu hodují aneb kvasí.
Potom vstávají s některými jích vzácnějšími osobami a ty šaty aneb roucho, i ty zlaté dvéře, o nichž svrchu povědíno, s sebou berou a jedou tak do města a hned upřímo do kostela, mívajíce s sebou velmi málo lidí, vcházejí tam, kdežto vejdou-ce, způsobují ihned to, aby staré roucho z domečku neb kaplice Abrahamovy dolů sňato bylo a na místo starého nové vkládají. To pak staré roucho zůstává kleštěncům, ustanoveným služebníkům téhož kostela. Potom bývá od nich prodáváno poutníkům, jeden kousek aneb flek za čtyry aneb pět dukátův, a ten se pokládá za velmi blahoslaveného, kdo toliko nejmenší flíček odtud dostati může, a váží sobě toho rovně jako nějaké svátosti. Říkávají také, že kdyby se to některému člověku, ješto by k smrti pracoval a s timto světem loučiti se měl, pod hlavu podložilo, ten že by tudy všech hříchův zhlazení a dokonalých odpustků za svá přečinění nabýval. Podobně tolikéž odnímají staré dvéře a na místo jích postavují ty nové dvéře, a staré dávány bývají šerifovi. Potom říkají své modlitby podlé vykonávání některých obyčejných ceremonií. A šerif potom zůstává v městě a hejtman nad poutí obracuje se zase ven k svému stanu.
O šerifovi, králi v Mecchy Šerif ten, chtějí tomu, že by pojiti měl z proroka Mahumeta podlé linie mateřské, jmenovitě z Fatmy, dcery Mahumetovy,
282
a z Ali, zetě jeho, kterýž dotčenou Fatmu měl
za manželku. Nebo ten Prorok neměl žádného   Manomet Pro_
rok nepozusta-
syna aneb pohlaví mužského dědice, kromě to-   ^ po sobě dě.
liko tu jednu dceru, z níž ten šerifů rod pochází,   dice mužského
v němž vždycky na nej staršího syna podlé po-      pohlaví, ale
řádné posloupnosti království Mecchy obyčej-    toliko l dceru
ně připadá, kteréžto každoročně králi svému      Fatmu a z té o,    -7-       , .       1      v jo králové neb
pul milionu zlata anebo neco malo více na du-    rod serifu jde
chodích vynáší, a takoví lidé, kteříž se za krevní přátely a příbuzné toho rodu vydávají a drží a již jich nesčíslně mnoho jest, dávají sobě sami jméno emir, a tudy chtějí páni nazýváni býti. Nosí zelené šaty, anebo přinejmenším zelený klobouk, slove tulbant, aneb vobálku, aby od jiných lidí byli rozeznáni. Nedopouštějí také, aby kdo z křesťanův, kteříž v jejich zemi bydlí aneb obchod vedou, zelené jaké šaty nosili ani co zeleného na těle svém měli. Nebo říkají, že nenáleží, aby křesťané (jež oni gauri nazývají) nápodobnou barvu nositi měli, kteréž veliký přítel a prorok Boží Mahumet k oděvu svému požíval.
O městě Mecchu Město Meccha v arabské řeči jmenuje se Maccha, jako by řekl obydlí. Obsaženo a obhraženo jest velmi vysokými vrchy. Položení jeho jest neúrodné, ačkoli leží mezi horami na rovině.
V tom městě jsou některé rozkošné zahrady, v nichž převeliká hojnost fíkův se obrozuje, též vinných hroznů, jablek a melounů množství veliké roste. Vody také má dosti, ale málo chleba. Není žádnou okrouhlou zdí obsažené a okolekjeho drží v sobě okolo pěti mil vlaských. Domové v něm jsou dosti ozdobní a pevní, nebojsou skoro na vlaský mustrvystaveni. Palác šerifů jest velmi pěkný, subtilně vystavený a milý.
Ženy toho města mají obzvláštní dar ten, že jsou milostné a přívětivé, po těle barvy olejové, krásných očí, přirození horkého, než větší díl mezi nimi jest rufek.
Muži pak jsou k smilstvu velice náchylní, tomu proklatému a hanebnému hříchu, a toho sobě tak rovně oni, jako i ženy velmi málo váží, a to pro jeho takou příhodnost a zvolnost. Po vykonání takového hříchu utíkají se k studénce Zun Zun, jazykem
283
jich řečené, kterouž téměř hned před sebou mají. Nebo praví, když se tou vodou obmývají, že bývají ode všech hříchův očištěni, buďte oni jakkoli velicí.
Uprostřed města jest ten veliký kostel meschit, spolu s Abrahamovým domem, jenž vprostředku toho kostela stojí, a ten kostel že by vystaven byl toho času, když ještě prorok Mahu-met živ byl. Jestiť pak čtverhranatý a tak veliký, že okršlek jeho na dvě míle vlaské se vztahuje, to jest každá z těch čtyr stran na půl míle. Udělaný jest jako nějaký klášter. Nebo vprostředku, rovně jako v ambítích má samý o sobě plac pod nebem nepřikrytý, na němž výš dotčený dům Abrahamů stojí. Ambítí, kteříž okolo toho placu jdou vůkol, jsou také na čtyry cesty rozdělení. Meze, nimiž se každá cesta jedna od druhé odděluje, spraveny jsou s některými mramorovými a některými kamennými a vápennými sloupy.
A ten znamenitý meschit má devadesáte devět bran a věží pět, téměř takových, jakéž u nás jsou zvonice, na kterýchž talis-manlarové aneb turečtí kněží obyčejně lid do kostela svolávají. Poutníci aneb pocestní, kteříž příležitosti stanů míti nemohou, právě na tom místě v houfích sobě lozumenty osobují a pro velikou nábožnost muži s ženami vespolek se směšují a líhají, takže meschit, jejž za dům modlitební míti chtějí, často v horší místo se obrací než v mordéřské zálohy.
O Abrahamovém domu Dům Abrahamů jest též čtverhranný, všecken a naskrze z kamení šedivého vystavený, dvacíti kročejů zvýší, čtyrycíti kroče-jů v okršlku. Z jedné strany toho domu jest Pověra oka-     ye zcj- jecjen kámen pídi zdýlí a půl pídi zšíří,
menu z nebe f ť     , i .   .      , v,
spadlém 0 kterémžto kamenu praví, zejest prve, nez ten
a hlasu o něm    dům vystaven byl, z nebe spadl a že jest podlé
slyšaném        toho hlas slyšán, kterýž pravil: Na které místo
ten kámen upadne, tu že se dům Boží vystaví,
Kámen někdy v kterémžto Božím domě hříšníci budou vysly-bílýod líbání      v, . , . ,       ' i j * .   , ,     , ,
řprnviiřinpn     sanL Pritom take praví, když jest ten kamen
z nebe spadl, že jest nebyl černý, než všecken jako sníh bílý. Ale že jsouc od tak mnoha hříšných ust tak
284
začasté líbán, tím černý učiněn jest. Nebo všickni poutníci a pocestní musejí jej líbati. A říkají mahumetáni, kdyby toho neučinili, že by hříchy své s sebou zase domu přinesli.
Dvéře toho domu jsou malé, skoro jako nějaké staré okénko, tak vysoko od země, co by člověk rukama dosáhnouti mohl, takže se ovšem nepřístupně a nesnadně tam vchází. Ale prvé než se tam vejde, jest viděti zevnitř při tom domě sloupů třiceti a jeden, vše z mědi slitých, a stojí na kvadrátích z červeného a zeleného kamene. A skrze ty sloupy není sice provlečeno než toliko mosazný drát, kterýž od jednoho sloupu k druhému dosahuje, na němž mnoho rozžatých lamp visí, a ty měděné sloupy sultán Soliman, toho nynějšího tureckého císaře sultána Murata děd, udělati dal.
Když se již těžce, jakž výš dotčeno, do těch dvířec vejde, nacházejí se při vchodu dva mramoroví sloupové z aloesového dřeva udělaní, nehrubě tlustí, mouřenínským plátnem přistře-ní, od mnoha nesčíslných barev udělaní, a ti sloupové pohodlní jsou ku podepření terrazzy aneb altánu, ale však dosti pracně, sotva se to spatřiti může, poněvadž nemnoho světla tam vchází, a také tam velmi smrdutě zapáchá.
Vně za těmi dveřmi na pět kročejův odtud studénka jest ta studénka, o níž výše povědíno, Zum Zum od an(jěia řečená. A to má býti posvěcená studénka, kte- dívce Agar rouž jest anjel Páně Agar, dívce Abrahamové, na poušti
ukázal, když jest všudy vůkol vody hledati cho- ukázaná dila, aby ní syna svého Izmaele napojila.
O ceremoniích poutníkův Při začátku tohoto našeho historického pře- Mahumetáni běhnutí napovědíno jest, že mahumetáni dvojí maJ' dv°J' velikonoční svátek v roce drží. Jednomu říkají Velikunoc Velikánoc ramazána, to jest, kteráž se za příčinou postu drží, a ta jest právě Hod beránka, poněvadž karavana, jakž třiceti dní pomijí, na cestu se strojí do Mecchy. Druhou jmenují Skopco-vou Velikounoc, poněvadž jeden každý zavázán jest, kdo jen sto může býti, aby tehdáž skopce obětoval. A ta Velikánoc v řeči jejich slove také Eutzug Bairam, to jest menší Velikánoc.
285
Nápodobně jakž karavana z Alkairu ve třicíti dnech po Veli-kénocijménem Biguc Bairam préč odjíždí, takještě tam přijíždí pět aneb šest dní před malou Velkounocí, tak aby poutníci čas měli před tim svátkem své povinné modlitby a ceremonie vyko-nati, a to jsou téměř tyto: jmenovitě že se oddělují od karavany a dávají se některým cesty ukazatelům vésti, kteříž toho místa jsou povědomí, a tak jich dvacet aneb třicet pospolu, podlé jich libosti, do města chodí, a když tam vejdou, jednostejně jdou po jedné ulici, kteráž pomalu čim dále tim výše nahoru se táhne, až nakonec najedno vysoké místo přicházejí, kdež jest brána, na níž ze všech stran na kamení mramorovém psáno stojí Bab el Salema, což v arabské řeči vyznamenává Brána zdraví. A z toho místa spatřují veliký kostel meschit, v němž dům Abrahamů stojí. Jakž jej tedy spatří, všickni společně sklánějíce se proti němu, začínají mu uctivost činiti a říkati podvakráte tato slova: „Salema lechja resul alla." To jest: „Pokoj nad tebou, ty vyslaný Boží." Když to pozdravení vykonají, jdou přece po též cestě a nalézají po pravé ruce klenutý prampouch, po němž vstupují pět stupňů nahoru, a tu jest veliký plac, všudy a naskrze kamením vydlážděný, potom sstupují tolikéž stupňů zase dolů, jak mnoho nahoru vstupují, a jdou přece dále, co by z lučiště vystřeliti mohl. I nacházejí tu jiný prampouch, nápodobný prvnímu, a tu cestu od jednoho prampouchu k druhému vykonávají po sedmkráte a breptají vždy a vždy některé své modlitby. A té Kde poutníci ceremonie od nich se užívá k připomenutí té pamatuji        smutné a žalostivé chůze, kterouž jest zarmou-
smutnou chůzi , A      ijv     , jiiji i
Agar dívky cena ^gar> ^dyz nadarmo vocty hledala, aby synu vody hledající svému piti dala, konala. Když ta ceremonie bývá vykonána, jdou poutníci do kostela meschitu, strojíce se do domu Abrahamova, obejdou sedmkrát okolo něho a říkají jednostejně tato slova: „Toto jest ten dům Boží a Abrahama, služebníka jeho." To když učiní, jdou tam, aby ten výš dotčený černý kámen líbali. Potom se nacházeti dávají k studýnce Zun Zun, myjí se v ní od hlavy až do noh ve všech šatech a obuví svém, a říkají: „Tobah Alláh, tobah Alláh", což jest: „Odpusť, ó Bože, odpusť, ó Bože." Pijí také tu vodu, kteráž velice odporná, zlá
286
a smradlavá jest. A když se tak umyjí a napijí, obrací se potom každý do svého lozumentu. A tu ceremonii jeden každý jest zavázán a povinen při nejmenším jednou vykonati. Kteří pak žádostiví jsou před jinými do ráje přijíti, ti to každodenně jednou dělají, dokavádž na tom místě karavana v upokojení zůstává.
Co karavana dělá, když poodpočine Když karavana pět dní pořád vně krom města Mecchy leží, vyvstává hejtman právě té noci před vigilií jejich Velikonoci se vším svým tovaryšstvem a jede přece až k Hoře odpustkův, kterouž oni Giabal Araffata jménu- odpustkov jí. Ta hora leží patnácte mil vlaských od Mecchy a v polovici cestyjest jedno místo jménem Mina, kteréžto slovo vyznamenává stanoviště, a nehrubě daleko odtud jsou čtyři pilíři, o nichž něco více níže oznámíme. A tuto nejprve dotkneme o Hoře odpustkův, kteráž mnohém snázeji pahrbkem než horou jmenována býti může, poněvadž jest nízká, malá, milostná a rozkošná. Okršlekjejí jest až na dvě míle vlaské a jest okrouhlá, obsažená tak pěknou rovinou, jakáž se kdý lidskýma očima spatřiti může. Nápodobně také ta rovina ze všech stran jest otočená tak velikými vrchy, jakýchž nikdež není vídati, takže jistotně to místo jest jedno z nejpěknějších příležitostí na světě a vlastně se viděti dává, jako by přirození všecko své umění k spravení toho tak pěkného a rozkošného místa vynaložilo.
Pod tou Horou odpustkův, z té strany proti městu Mecchu, prejští se mnoho pramenův čisté čerstvé studničné vody, nejinač než jako křištál, a ta jest nadmíru zdravá, a spadá dolů do některých naschvále k tomu udělaných nádob, tu se občerstvují a umývají lidé a napájejí hovada. A chtějí tomu mahumetáni, že jsou Adam a Eva, když od anděla z ráje zemského vyhnáni byli, právě na ten vršek odpustků k bydlení přišli a že řízením božským jeden od druhého zabloudil První náši a za čtyryceti let jeden od druhého oddělený zů- rodičové z ráje stával a mezitím vždycky jeden druhého hledal. Jsouce vyhnáni Naposledy, když jsou se zase spolu shledali, „phľíľnľfiľ že jsou tu velice radostnou slavnost drželi a z ob- však dle Ara-zvláštního plesání, že jest zase jeden druhého    bův smyšlení
287
nalezl, a na vrchu té malé hory malý domček vystavěli, kterýž se až do dnešního dne jmenuje Beith Adam, to jest dům Adamův.
O třech karavanách Na tentýž den, když karavana z Alkairu se na to místo dostává, přijíždějí tam také jiné dvě karavany, jmenovitě z Damašku a z Indie. Týmž způsobem shlukují se tam také vespolek všickni sousedé v těch místech a končinách až od desíti dnův cesty, takže se tam jednoho času přes dvakráte sto tisíc osob a více než třikráte sto tisíc mezkův, velbloudův, dromedárův etc. spatřuje.
Když se již to troje tovaryšstvo jednoho času pospolu shledá aneb shromáždí, šikují se právě té noci, kdyžto svátek velikonoční nastává, ti tří houfové, jako nějaké veliké vojsko v orduň-ku tříhranném obklíčí aneb obsáhnou tu horu vprostřed mezi sebou a tu celou noc neslyší se nic jiného než veliké i ruční střelby vystřelování uměle spravených ohnivých mustrů od tisícnásobných kusův, podlé všelijakých zpěvův, muzického pískání, křiků, hluků a veselé slavnosti.
Potom když velikonoční den před rukama jest, vydávají se všickni napořád na odpočinutí a v mlčení a toho dne nic jiného nedělají, než jen oběti a modlitby své k Bohu vykonávají. Hned pak, jakž se soumrak přibližuje, ti všickni, kteříž mají na čem jeti, vsedají a jedou k hoře, co nejblíž mohou. Kteří nemají na čem jeti, přibližují se pěšky, jeden každý podlé své největší možnosti. Však přední místo vždycky hejtmanu nad karavanou z Alkairu dávají, druhé tomu z Damašku, o jehož karavaně vypisuje Lodovi. Barthema itinerario, třetí tomu z Indie. Když pak již všickni tak na koně aneb jiná svá hovada vsednou a pohotově bývají, tu potom spatřuje se jeden z výš jmenovaných santonů aneb lidí duchovních z toho velikého množství přijížděti, sedící na jednom dosti dobře vyšlechtilém velbloudu. Ten se přibližuje k vrchu, vstupuje pět stupňů nahoru naschvále k tomu udělaných. A když jeden každý umlkne, tedy on obrací se k lidu a činí jim krátké kázaní způsobem níže psaným.
O kázaní
Suma a podstata vší řeči toho kázaní jest tato, že vypravuje, jak veliké a znamenité dobrodiní Bůh mahumetskému lidu
288
prokázal prostředkováním svého milého přítele a příjemného proroka Mahumeta, poněvadž jest jej vyprostil od služebnosti hřícha a od modlářství toho, v kterémž jsou předešle vězeli. A kterak jest témuž lidu dal dům Abrahamův, jehožto prostředkováním vyslýcháni býti by mohli, a nápodobně tu Horu odpustkův, jejímž by prostředkem milosti dosáhnouti mohli a odpuštění všech svých hříchův.
Dále potom zmínku činí, kterak by milosrdný, dobrotivý Bůh, od něhož všickni dobří darové pocházejí, Abrahamovi, tajné radě své, poručiti měl, aby mu dům v městě Mecchy
vystavěl, v kterémž by domě potomci jeho Boha      Horv Drýze
všeho světil
vzývati a od něho vyslýcháni býti mohli. A když       . _ _ , *        i      * i -  • v ,       v+ ,      Í do Mecchy
se ten rozkaz stal, ze jsou se všeho sveta hory do k vystavení
Mecchy sběhly, s činěním pomoci od kamení, tam domu Ab-
k vystavení tohoto svatého domu Abrahamova, rahamova se
kromě tohoto nuzného a nízkého vršku, kterýž sběhly, krom
se pro chudobu nemohl tak, jakž náleželo, za- ten rnalývršek
, , v.   v    ,. ,    v jedinyktomu
chovati, nad cimz velice se rmoutiv a touze, dostačiti
že jest za třiceti let pořád hořce plakal. Ta léta nemohl když pominula, že jest Bůh věčný příčinou toho zarmouceného vršku k spoluutrpnosti pohnouti se dal a řekl: „Přestaň plakati, má dcero, nebo tvůj hořký pláč došel jest k mým uším a já to chci způsob iti, aby všickni ti, kteříž přicházeti budou k navštěvování domu Abrahamova, odpuštění hříchův svých nedostávali, leč by prvé k učinění tobě poctivosti a k držení na tomto místě nejsvětějšího velikonočního svátku, kterýž jsem já lidu mému skrze usta přítele a proroka mého Mahumeta slaviti rozkázal, přišli." Když již to všecko tim způsobem přednese, napomíná jích k milování Boha, k modlitbám a almužnám.
Když bývá po kázaní a slunce schází, nedělají nic více, než jen tři modlitby zříkají: první za šerifa, druhou za velikého pána tureckého spolu s jeho vojenským lidem, třetí za všecken lid. A když bývá po těch modlitbách, křičí všickni jednim hlasem: ja Alláh, amin ja Alláh" to jest: „Tak se to staň, ó Bože." Na to když požehnání od santona přijmou, líbají tu Horu odpustkův a navracují se zase touž cestou, kterouž jsou
289
prišli, na to místo, o němž v jejich tam príchodu připomenuto bylo. A v tom navracování se po též cestě navštěvují, ale však při konci té roviny, ty výš dotčené čtyry pilíře, jmenovitě po každé straně cesty dva; praví, že jest zapotřebí, aby jeden každý prostředkem skrze ně šel. Nebo jestli by kdo někdy ven mimo ně se vyšinul, že všecko potratí, čeho jest na té pouti došel a nabyl.
Nesmí se také žádný hned od Hory odpustkův, až by řečené pilíře minul, zpátkem obraceti, nebo jestli by se obrátil, že zase znova těmi hříchy, kterýchž jest na svaté Hoře odpustkův zanechal, obtížen bude.
Když mimo ty pilíře projíždí, jeden každý jízdný ssedá dolů a hledá v písčitém poli až do padesáti aneb šedesáti malých kamínků, a když je shromáždí a někdy do šátku zaobalí, neseje s sebou až k výš jmenovanému místu Mina. Tu zůstávají pět dní pořád, poněvadž při témž času svobodný jarmark tu se držívá, kdež zhola žádného mejta ani cla dávati není potřebí, ani čeho jiného kde komu. A na tom místě jsou jiní tří pilířové, ne pospolu, než na rozdílných místech postaveni, kteříž vedle svědectví učení Proroka jích, tři úkazy, nimiž jest se ďábel Abrahamovi a Izmaelovi, synu jeho, ukázal, vyznamenávají. Nebo u nich Izák docela se nepřipomíná, rovně jako by nikdá na světě nebyl.
Pročež říkají, že tehdáž, když jest Bůh Abrahamovi, věrnému svému služebníku, poručil, aby prvorozeného syna svého Izmaele obětoval, a starý Abraham již na cestě byl, aby vůle Páně uposlechl, že jest se s nim pekelný ďábel v způsobu člověka potkal a ptal se ho, kam by chtěl jiti. Na to odpověděl Abraham, že jde syna svého Izmaele obětovati, poněvadž jest mu to Bůh přikázal. Tu že ďábel ihned vzkřikl a řekl: „Ó jak j si ty nerozumný stařec, Bůh tobě v starosti tvé skrze zázračný skutek dal syna, v němž mají požehnáni býti všickni lidé, a ty věříš daremným a marným snům a chceš toho zahubiti, kteréhož jsi sobě tak dlouhý čas vinšoval?" Ale Abraham že jest ho od sebe zahnal a svou cestou přece šel. Jakž ďábel uzřel, že při otci nic
Lež pouhá, proti poručení Božímu satanem vymyšlená. Pravdivější jest Mojžíšů rozkaz Abrahamovi stalý vypravující nežli lhář Mahomet. 1. Moj. 22.
290
způsobiti nemůže, přiblížil se k synu a řekl: „Izmaeli, víš-li, co ty mezi jinými věcmi na světě máš?" Dí pacholík: „Co pak mám?" Na to ďábel odpověděl: „Máš bláznivého a nerozumného otce, kterýž o to přemejšlí, kterak by tě zamordoval." „Proč?" dí Izma-el. „Proto," řekl ďábel, „že praví, že by mu to Bůh přikázal." Tehdy jakž to Izmael uslyšel, že jest vzal kámen, aby ním ďábla od sebe zahnal, a tato slova pověděl: „Auzu billahi minal šaitan il ragini," totiž: „Já se bráním tomu bídnému škodlivému ďáblu s Bohem," jako by říci chtěl, božského rozkazu poslouchati a proti ďáblu vší mocí se brániti každý musí.
Ale nechť se zase k svému předsevzetí navrátím. Protož pravím, že poutníci, když na tom místě zůstávají, každého dne ty tři pilíře navštěvovati chodí a ty malé kamínky, kteréž jsou málo předtím sebrali, rozdělují tak, aby každého dne některý z nich na jeden každý pilíř vhoditi mohli. Mezi tim házením říkají a opakují ustavičně tatáž slova, kteráž jest Izmael proti ďáblu říkal, když mu kámen mezi oči hodil a tak jej od sebe zahnal.
Potom za půl míle vlaské od dotčeného místa jest jeden vrch, o němž oni vypravují, že by to ten vrch byti měl, na nějž jest Abraham šel, aby syna svého obětoval, jakž výš dotčeno. Na tom vrchu jest veliká studnice, kamž poutníci vstupují, aby tam modlitby své říkali. Tu spatřuje se jeden veliký kámen od přirození rozpuklý. Oni pak praví, že jest Izmael, když jest se otec Abraham strojil a hotovil, abyjej obětoval, nůž jeden do rukou vzal, aby zkusil, bude-li dobře krájeti, a tak že jest ho právě na tom kamenu chtěl zkusiti a že by jej měl na dva díly rozpoltiti.
Zatim, když těch pět dní pomijí, hýbá se hejtman té karavany se vším svým tovaryšstvem a obrací se zase do Mecchy, leží tu ještě za pět dní pokojně. Pročež když oni tu odpočívají, my tedy o městu aneb stanovišti Červeného moře nějakou zprávu čtenáři tuto učiníme.
O městě Židem aneb Židu Z Mecchy do Židem jest za dva dny krátké cesty, a poněvadž se v těch zemích, obzvláštně v horké časy roku, ve dne nemůže příhodně jeti pro palčivé slunce, lidé tam v týchž zemích dělají z noci den a ze dne noc. Když již v soumrak z Mecchy vyjíždějí,
291
bývají na ráno, prvé než slunce vzejde, na polovici cesty, kdež potom některá dosti příhodná bydlení a hospody dobré jsou. Žen ochotných také dosti, kteréž nebohým poutníkům rády se v pohodlí propůjčují. A by třebas v druhý večer odtud se pryč hnuli, na ráno bývají v městě Židu.
To město vystaveno jest na břehu Červeného moře, proti zemi jest okrouhlou zdí ohrazené s některými věžemi, ale ty zdi jsou již starostí sešlé a zpuštěné. Proti moři jest otevřené beze všech zdí.
Totéž město Židem má tři brány, na každé straně aneb na rohu jest jedna a třetí právě vprostřed proti zemi a jmenuje se Mecchanská brána. A podlé té stává šest anebo sedm Turků na vartě na jedné z těch oznámených starých věží a mají při sobě čtyry kusy děl polních.
Na jednom rohu toho města jest dvojí zed proti zemi a mezi oběma zdmi stojí jeden kostel. Potom proti moři, kdež městské zdi k vodě dosahují, udělali vnově rovně jako nějakou baštu a tu pětmecítma kusů vystavili nejpěknější a nejlepší střelby, jakáž by se na světě najiti mohla, a to velmi dobře opatřené. Item dá-leji ven k moři stojí na poslední staré věži pět jiných dobrých kusů s třicíti muži tu na vartě.
Na druhé straně města při konci té okrouhlé zdi založili vnově okrouhlé valy, dosti dobře a podlé bystrého vtipu udělané. Tu k vartě nařízen jest jeden sanzak s půldruhého sta Turkův, s jich střelbou a všelijakou jinou zbraní, velmi dobře opatřených. To všecko jest od nich naschvále tak přistrojeno a opatřeno pro ostrach Portugalezerův aneb Španielův. A kdyby stanoviště aneb přístav dobrý byl, bylo by to vše daremné a bezpotřebné. Ale dotčené stanoviště nemohlo by ničemnější ani horší býti. Nebo jest plné skalí a nehluboké, takže tam lodí přijížděti nemohou, než musejí přinejmenším deset mil vlaských odtud za-stavovati. K tomu stanovišti každoročně třiceti aneb čtyryceti naládovaných šífů s krámským kořením a jiným drahým zbožím přijíždí, odkudž se každoročního důchodu do půldruhého sta tisíc dukátů schází, a polovice náleží velikému pánu, ostatek šerifovi zůstává. Jinače sic zvláštního nic v městě Židu se nenachází.
292
O putování do Medýny
Potom strojí se karavana na cestu do Medýny a táhne rovně tou první silnicí zase nazpátek, odkudž přichází, až se do Beed Ri-honim, kdež balsam roste, jakž dotčeno, dostává. Odtud odsí-lají přece všecko, čeho do Medýny nepotřebují, na místo, slove Jambo, aby tu pokojně leželo, spolu s těmi poutníky, kteříž jsou Medýnu prvé viděli a nejsou žádostiví více ji ohledati. Tak se ti na to místo Jambo vydávají, aby tam na karavanu očekávali.
V Medýně nacházejí se ustavičně dobré hospody, mnoho čerstvých vod a veliká hojnost daktylův.
Když se k tomu městu přibližují, patnácte mil vlaských vzdálí přichází se k jedné hoře, od nich Jabal el Salema jmenované, to jest Hora zdraví, od kteréž se počíná město a pohřeb Mahumetů spatřovati. Tu hned ssedají všickni dolů na znamení uctivosti, vstupují pěšky na horu výš jmenovanou s takovým křikem, že by se do nebe vznésti mohli. Ukazují tisícnásobné posunky rukami a říkají tato slova: „Salátu va salema allaicaja nabiAlla. Salátu va salema allaicaja habibAlla" v arabské řeči vyznamenává: „Modlitba a zdraví buďnad tebou, ty milovaný od Boha." Když to pozdravení vykonají, táhnou přece znova tak dlouho, až toho večera ležení sobě oberou, tři vlaské míle od Medýny.
Na druhý den ráno povstává hejtman s karavanou svou na pout, a jakž se k městu přibližuje, spatřuje se správce města jménem šerifovým ven vyjížděti, okolo něhož a s nímž bývá množství lidu jej provázejícího, aby takové tovaryšstvo přivítali. Rozbíjejí své stany vprostředku na jednom velmi pěkném, rovném poli a se tu pokládají.
O městu Medýně Medýna jest město neveliké a tak starožitné, že v něm již máloco takového jest viděti. Okršlek jeho vztahuje se téměř na dvě míle vlaské. Není v něm nic více než jeden starý chatrný zámek, dosti nestatečný, jednim agou asi s padesáti kusy střelby, ale nehrubě dobré, osazený.
Domové toho města sou pěkní a dost čistí, z kamene a vápna vystaveni, a uprostřed v tom městě jest kostel, kterýž jest čtverhranný, ale ne tak veliký jako ten v Mecchu, však mnohém
293
pěknější, mnohém nákladněji a lépeji vystavený a veselejší na pohledění.
V jednom z těch rohů jest cuba aneb kápla na čtyřech velikých sloupích aneb pilířích vystavená s klenutím, kteréž jest téměř pod dlážděním, jenž všecky čtyry vespolek svazuje a stahuje. Tu cuba jest tak vysoká, že daleko kostel převyšuje. Jest olovem přikrytá, při samém vrchu všecka pozlacená, kdež potom na špici jest půl měsíce. Vnitř dláždění jest všecko zlatem položeno, velice uměle a důkladně uděláno. Zespod vůkol a vůkol jsou velmi mocní stupňové, z železa udělaní, na způsob lístí, a do polovice těch pilířů zvýší. Tam vpro-Mahumet        středku iích tělo mrtvé Mahumetovo jest po-
prorokjich J . , , ,
kde pohrben     hrbeno, ale nevisí v povetrí v železné truhle,
kterouž magnes k sobě táhne a zdržuje, jakž mnozí o tom zmínku činí, kteříž nic nevědí, avšak žváti chtějí. Neb jsou oni nad jeho mrtvým tělem vystavěli hrob z kamene barvy popelaté a půldruhého lokte zvýší nad tim hrobem udělali ještě druhou cubu, kteráž jest z dříví a čtverhranná rovně jako nějaký sloup. Potom zavěšují všudy okolo toho hrobu hedbávnou záslonu, kteráž zbraňuje, aby ti, kteříž vně jsou, toho hrobu viděti ani očima spatřiti nemohli. Nedaleko od toho hrobu, avšak vnitř v kostele, jsou ještě jiní dva hrobové, suknem zeleným přistřeni. V jednom z nich leží pohřbená Fatma, dcera Mahumetova, v druhém muž její Ali.
K hrobu Mahumetovu nařízeno jest padesáte evnuchů aneb kleštěnců, všecko skoro bílých a šedivých, z národu abissinské-ho a mouřenínského, a jinému sic žádnému se nedovoluje a nedopouští tam vcházeti než toliko třem šedivým z nejstarších a nejvzácnějších kleštěncův a ti mohou každého dne dvakráte tam vcházeti, jmenovitě ráno a u večer, aby lampy rozžali a jiné služby vykonali. Jiní všickni kleštěnci nařízeni jsou do kostela a k těm dvěma pohřbům vně, jmenovitě Fatmy a Ali, kdež jeden každý moc má tam vcházeti a jích se podlé své libosti dotýkati a prsti z nábožnosti nabrati, jakž pak toho velmi mnoho obyčej mají činiti.
294
Jaký jest způsob vně za městem Medýnou
Vně za městem na všech stranách jsou velmi pěkné zahrady, mnoho živých a pramenitých studnic, v nichž voda jest nadmíru čerstvá. Item nesčíslně mnoho vykopaných studnic, dostatek všelijakého ovoce a dobrá příležitost od zavoctělých krmí, takže to místo jest právě dosti utěšené a rozkošné.
Město Medýna má tři brány, za tou jednou branou jest špitál, vystavený ve jménu Kasachy, jmenované Rusky, jenž byla sultána Solimana, tohoto sultána Murata děda, manželka. Dotčený špitál není zvláštní věc taková, aby se o něm mnoho vypi-sovati mělo, než toliko že jest dosti dobře vystavený a má bohaté důchody; živí a vychovává mnoho chudých lidí.
Za jednu vlaskou míli od města jest koliks málo domův, mezi nimiž jest také jeden, o němž oni povídají, že by v tom domě Prorok někdy bydleti měl, drží jej také za jeho dům. Jest nesčíslným množstvím palmového stromoví obsažen, mezi nimiž jsou dva, kteříž od jednoho kmene pocházejí, velmi vysocí a vespolek stočeni jako kotevní provaz, a ten, praví, žejest sám Prorok vlastníma rukama v hromadu svinul a stočil. Protož oni ty daktyle sbírají a shromažďují a posílají je až do Konstantinopole samému velikému pánu v dar a říkají, že jsou od těch šťastných a požehnaných užitkův Prorokových.
Na straně při těch palmách vypryšťuje se velice pěkná studénka světlé a čisté vody, kteráž se vodotokem aneb trubami do města Medýny vede. Tu také při tom jest malý kostelík s třmi místy aneb sedadly, kteréž oni za svaté a za velikou nábožnost drží. První místo, na kterémž jest Prorok, jakž oni praví, když Boha poznal, první modlitbu vykonal. Druhé, kde obyčej míval choditi, když svatý dům Abrahamův viděti chtěl. Oznamují, žejest měl obyčej tu tiše stávati, a když na všecky vrchy, kteřížjsou mezi Medýnou a Mecchou, pohleděl, žejsou se otvíraly různo od vrchu až dolů, aby jej viděti mohl. A když jest jej pak spatřil, žejsou se pojednou zase v hromadu zavíraly jako prvé. Třetí místo jest vprostředku dotčeného kostelíka, kdež jest hrob čtverhranný, z kamene a vápna udělaný
295
Velbloudice      a plný písku. Praví, že jest tu ta šťastná vel-
vkostele bloudíce pohřbena, na kteréž Prorok vždycky
pohřbena obyčej- měi jezdívatL
Z druhé strany toho města sou někteří jiní
pohřbové svatých mahumetánských a jeden každý z nich má
jednu cubu aneb kapličku na čtyřech sloupích.
Tří tovaryši      Mezi jinými jsou tři, v nichž ti tří Prorokovi to-
u, varyši byli pohřbeni, jmenovitě Abubakar, Os-
proroka j     j   f >j >
man a Omar, a všickni od poutníkův rovně jako svatá místa navštěvováni bývají.
Odvozování šatstva aneb příkrovu k hrobu
Jakž karavana téměř v třetí hodinu na den do Medýny přijíždí a až do večera odpočívá, vyvstává hejtman se vším svým ko-monstvem a jinými poutníky s takovou slávou a důstojností, jakouž kdy možné jest činiti. Nese s sebou to šatstvo aneb příkrov, rovně jako špičatý sloup udělaný, s mnohými jinými šaty, tak od zlatohlavu jako od hedbáví, a jede tak prostředkem města, až přijedou do meschitu kostela. Potom nejprve svou modlitbu říká a ukazuje se při cubě Prorokové, kdež řečení kleštěnci pohotově stojí a na něj očekávají. Když hejtman již tam přijde, odvozuje předně šatstvo aneb roucho ku pohřbu Proroka a někteří kleštěnci vcházejí tam a odnímají pryč starý příkrov a na to místo nesou nový; spalují ten starý a rozdělují mezi sebou zlato, kteréž v něm bylo. Potom jim hejtman odevzdává jiné šaty aneb příkrovy, k okrase kostela meschitu. A tu se potom spatřuje, že vždy jeden před druhým podávají, tento rouchy, jiný něco jiného. A kleštěnci dotýkají se tim hrobu Mahumetova a poutníci potom chovají to jako nějaké ostatky aneb svátosti s největší nábožností.
Když se to vykoná, hejtman ještě dva dni v Medýně pokojně leží, tak aby poutníci s nábožností své ceremonie zouplna vyko-nati mohli. Potom odjíždí préč do Jambo, od kteréhožto místa za dobré jednoho dne cesty vzdálí přijíždějí k jednomu velice příkrému vrchu, na nějž se jinače vjíti nemůže než toliko skrze jednu úzkou a těsnou stezku, od starodávna porta Ferrea, totiž Brána železná jmenovanou. O té bráně povídají mahumetáni,
296
že jednoho času, když za Alim, tovaryšem a zetěm Prorokovým, mnozí křesťané pospíchali a on k tomu vrchu přišel a žádné již rady při sobě víc neznamenal, kterak by se před nimi zachovati mohl, i vytrhl svou šavli a na dotčený vrch sekal a bil, až potom, prý řízením božským, ten vrch tim způsobem se otevřel, takže potom tu ustavičně ta cesta a průchodiště zůstalo. Tolikéž že jest tehdáž Ali puštěn naskrze na druhou stranu, a tak tudy před nepřátely svými ostál.
Může se oznámiti i to, že tento Ali u Peršanů peršané víc jest u větší vzácnosti a vážnosti než Mahumet. sobě váží Ali Praví oni, že jest tento více divných věcí dovedl než Mahumeta nežli onen, protož ho drží za tovaryše Božího.
Abych pak z uložení a předsevzetí svého nevystupoval, pravím, že když hejtman nad karavanou ještě jiné dva dni odpočine, hýbá se odtud a táhne přece do Alkairu, a když k Eszlo-nu přijíždí, nachází tu jednoho hejtmana asi s šedesáti koňmi, kteříž tam přijíždějí, aby všelijakých posilnění výš dotčenému hejtmanu nad karavanou dovezli i také něco od pokrmův a ná-pojův poutníkům prodali.
Potom odtud odjíždí a přijíždí k Bire, dvě francouzské míle od Alkairu vzdálí. Na tom místě hofmistra bašete z Alkairu nachází se vším jízdným houfem, kteříž tam přijíždějí, aby jej znamenitým a důkladným pankétem, strojeným na náklad toho bašete pro jmenovaného hejtmana a všecky dvořany jeho, přivítali.
Když se již drobet posilní a občerství, povstává a jede na zámek v Alkairu, aby bašeti ruce líbal. Kterýžto když jej s velikou slavností a veselým provyskováním přivítá na znamení příznivého a přátelského mínění, drahým zlatohlavem ho odívá; on pak z výš dotčené truhlice Alkoran vytahuje a velí jej bašeti po-líbiti a potom jej zase v jeho místo schová.
Jsou někteří, kteříž chtějí mluviti, že jakž oni brzo do Kairu přijíždějí, tedy toho pěkného velblouda, kterýž Alkoran nesl, zabíjejí a snědí, ale toho tak není. Nebo oni by ho pro všecko všeho světa zlato a zboží nezabili, však potud sic pravda jest, po-kudž by se sám od sebe zvrátil, že oni toho tehdáž za šťastného
297
pokládají, kterýž by toliko maličký kousek k snědení ho odtud dostati mohl.
Po vykonání té poutě každý se z Kairu vrací domu po hou-fích a s praporci, prozpěvujíce rozličné písně na čest Mahometa svého, a když do měst přicházejí, položí se na plac a tu po do-mích aneb po ulicech žebří, neb sice jim rádi almužnu sami lidé, jako nějakým svatým lidem, udělují a donášejí. A když se zase odtud hnouti mají, pomodlíce se společně jinam táhnou, až do země vlasti své se dostanou. Nicméně na sta se jich nachází, kteříž nic jiného nedělají, nežli potom semotam po krajinách se toulají a za svaté lidi, protože v Mecchu byli, se vydávají, pod
Kontrfekt slepého, kterýž z veliké nábožnosti, aby na zemské věci víc nepatřil, sám sobě oči vypíchal
298
pokrytstvím mnohé lotrovství provozujíce, o čemž by mnoho psáti bylo. A ti ten užitek té poutě mají.
Nacházejí se také mezi nimi tak horliví poutníci, že dosta-nouce se do Medýny a Mecchy a po spatření tam věcí náležitých i aby se více nezprznili skrze zrak hledíce na jiné věci zemské, a jakž oni praví, hříšné, hned na místě sobě obě oči vybodou aneb vodou vřelou vypaří, aby slepí byli, takže od jiného vedeni býti musejí. Což se bláznům dobře děje, jsouce na duši slepí, aby očima zevnitřníma také nic nehleděli. Z těch jsou-li kteří bohatí, domu se dovezti dadouce, doma jako emeriti supererogatorie a všech hříchův se vystříhají, jiní, kteří chudí jsou, po krajinách žebříce se toulají a u veliké vážnosti sou, jakýchž sem mnoho sám viděl, jejichž kontrfekt tuto přiložiti sem dal.
A tak čtenář pobožný z vypsání té poutě do Mecchy vyrozuměti může, jak my křesťané Pánu Bohu našemu za pravé jeho vůle svaté poznání vysoce děkovati povinni jsme, a že v takových bludích s mahumetány a jinými zaslepenými nevězíme, z toho se těšiti máme. Mimo tohoto autora píší o pouti do Mecchy Chalcocondilas lib. 3., Bari. Georgievicz de Tur. morib. a jiní.
299
Kapitola XXIV.
O náboženství egyptském a jich sousedův Arabův, anobrž ouhrnkem o tureckém
Jsou toho plné historie a paměti, kterak jest národ aneb ten lid Egyptčané egyptský a spolu s nim okolní arabský vždycky a Arabové nej- P° všecky časy nejpověrnější a modlářský byl. pověrečnější Nebo ať mlčím o časích před příštím na svět národ Krista Pána, jak sou voly, kozly, kočky, psy, vlky,
Kdo 'e'ich krokodýly, ptactvo a jiné tvory za bohy ctili a je bohové vzývali. O tom může sobě žádostivý čtenář
Ruffin. lib. 2. c. 23., Plutarch. de Iside, Herod. lib. 2.,Macrob. lib. 1. Saturn, c. 17., Diod. lib. 1. cap. 6. 7. ajiné, kteříž o tom mnoho vypisují, přečisti. Avšakjakjsou se za křesťanského věku chovali a chovají, tuto oznámiti chci.
Svatý Jeroným in vit. Patrům, item ad Sabinianum píše, že za času křesťanského nad nimi panování, dokud tam všecko křesťané byli, vždycky nad jiné křesťanské církve něco obzvláštního do církví svých uvozovali, jako
, ,. že nejprve smyslili roucha lněná a sukně s ká-
vynalezli Jtr J
pěmi, hlavu s pleší ostřihanou, oltářní ozdoby, kněžské mnohé ceremonie, zpěvy, modlitby, mnohá a častá v kostelích klekání, řeholy mnichův a jeptišek, jímž nejprve vlasy stříhati začali, ajiné věci, kteréž všecky od nich mezi jiné
300
křesťany se dostaly, jakž toho též Maginus a ClemensAlexand. pojišťují.
Potom oni vždycky nejspíše kacířstva a pověry vynášeli, až také tim nejhorším a od světa začátku nebývalým, však nyní již nejmocnějším jedem mahometánským téměř všeho světa nej-hlavnější království a země napojili a naplnili a v tom podnes netoliko trvají, ale vždy více mnohým novotným rouháním se rozmáhají. Nebo hned při začátku té víry proklaté mahume-tánské po smrti Mahometa začaly sekty nové, kdežto mnoho učitelův zákona Alkoránu a jeho vykladačův mezi nimi povstalo, takže v brzkých letech bylo jich na sta, jeden každý z nich své učedlníky a následovníky majíce, vespolek se nesrovnávali. Nebo chi mal intende, peggio responde, totiž kdo čemu dobře nesrozumí, hůřeji propoví. Až potom jeden z rodu Mahume-ta, jménem al Caliph, sněm svolal a knihy, kteréž o Alkoránu co psaly, v své zemi snésti poručil a tu nařídil některé přední muže, aby z těch všech kněh jádro a smysl učení obšírnějšího, nežli v Alkoránu stojí, vybrali. Jakž se to vykonalo a ty nařízené osoby do šesti kněh všecko obsáhly, tedy dal spáliti a do vody vmetati všeckyjiné ostatní knihy, a ty šesteré poručil Luna jme-novati, kteréž po Alkoránu u veliké vážnosti zůstávají.
Na tom kalifovém ustanovení nepřestal Hali, jiný příbuzný Mahumetův. Nebo ten mnoho ji-    Peršané učení
ných smyslův a učení nastrojil a onoho nechal, H^,10ľ°1sobe /    — *'u u~va * + - a \        oblíbiliato
tou pncinou potahv po sobe lidu množství, dal     dosavád drží
se do Persie, kdež po časích své náboženství
bludné tak mocně vkořenil, že je podnes Peršané drží, a Turci
proti tomu kalifova učení následují a sobě od-   ^ . Ka|ifovo
porní jsou, jedni druhé za kacíře vyhlašujíce
a potupujíce. O čemž obšírněji vypisují Paulo Angelo nel libello
contra lo Alcorano, Anton. Geufraeus aulae Ture. lib. 5., confu-
tation de la secte de Mahom. par Lope ďObregon, Bellon. obsety.
lib. 3., Simoneta de Alcorano.
Nynějšího času mimo ty dotčené hlavní dvě
U1j.    i,      r,     , v . v, v ..  , ,      Množství sekt poverne a bludné sekty v Egypte jeste jiných egyptských
mnoho se nachází, jako emozaydi, o nichž
301
Giov. diBarros nelľhist. zmínku činí, hashari, malichi a jiní, jichž do 72 a jinde do 162 Giov. Lioni parte 8. pokládá. Po těch se jmenují a k těm se přiznávají, kteréhokoli z těch učení následují.
Mimo ty jsou původové Egyptčané s svými
Arabské čtyrv
zvláštní sekty Araby, že také řeholyjako duchovních lidí mezi nimi a od nich po všem mahumetánském panství povstaly a podnes trvají. Z kterýchž však tyto čtverý nej-přednější jsou: jmenovitě geomalieri aneb iomaileri, calenderi, derviši a torlakové.
Iomaileri, ti se vydávají na to, aby po světě putovali a mnoho spatřili, a čim více sobě poznamenají příhod a zemí, v nichž byli, tim slavnější jsou. Oby-Duchovníci      čejně řemesla umějí, jimiž se živí, když je nouze nečistí k starosti dohání. Nebo dokud mladí jsou, teh-
dy se jen sem i tam loudají a nejvíce frejův aneb lotrovství hledí, protože ženy vidouce je přespolní, je také za tajnější a jako ptáky odletující mají, nebojíc se, abyjich lotrovství, neznajíce žádného, vyjeviti měli, a zase mnohá z nábožnosti jakožto k duchovním se zachovati hledí a za dobrý skutek to pokládá. Chodí svobodně po domích a nosí knihu, z níž lidem písničky frejířské a ledajakés posuňky zpívají, od čehož šlovou v turecké řeči bratří milosti aneb frejovní tovaryši.
2 Kalenderové naproti prvním zachovávají čistotu a život útrpný vedou, čtou lidem z knihy,
Pst?íľ , kterouž jejich původ sepsal o ctnostném životu mnohé chvalitebné věci, a na dokázaní toho mají kroužky železné aneb stříbrné, někteří na půl libry, jiní celé libry i víc stíží, kteréž skrze hanbu obřízky prostrčené nosí a vol neb nevol čistotu zachovati musejí.
Pro lepší vyrozumění toho, aby jeden každý, čta o takových lidech, mohl také způsob jích spatřiti, dal sem je tuto, jak jednoho, tak druhého, v jedné figuře vykontrfektovati a přiložiti.
3 Dervisové, ti život hovädský a sodomský vedou, po všem těle holení a nazí, krom že se jednou koží ovčí aneb kozlovou opásati a přiodíti mohou. Těm se všelijaká lotrovství přehlídají, nebo loupí, mordují, s hovady
302
Kontrfekt iomailera a kalendera
i lidmi obcují, vše pod zástěrou náboženství, jako by to z vnuknutí Ducha Božího činili, obzvláštně pak pro lepší výmluvy spáchaného lotrovství žerou mašiach, jinač maslar nazvané koření (o němž doleji dotknu), skrze kteréhožto moc a sílu tak zapáleni bývají, že se necítí, jako vzteklí se řeží, pálí a bodou, takže mezi kůží šavle, čekany, kopí a jiné bráně zavěšují; podkovy, hřebíky za kůži bijí a jiné ukrutnosti na těle s ohavností a okrvavením provozujíce, jako by to z veliké horlivosti k Bohu a zvláštním darem, kteréhož jiní nemají, činili a provozovati mohli. Potom však, když je síla toho koření pomine a bolesti čijí, jinače poznávají.
Ti byli jednoho času od Mahometa císaře, kteréhož jeden z nich zabiti usiloval, ze všech jeho zemí vypověděni a několik
303
tisíc z nich pomordováno bylo, však naposledy zase na milost od potomních císařů přijati sou. O čemž Marinus Barletius de vita Scanderbergi, Cuspinianus, Andreas Thevetus a jiní oznamují. Figura jejich křtalt a dobrotu tuto poukázati může.
Figura dervisův, kteříž své tělo řeží, pálí a bodou
4 Torlákové nejsou lepšího života a obcování než-
li dervisové, avšak místo zazžení ducha řezáním a nečitedlnosti své bolesti na těle oddávají se na hádaní a lidem předpovídání, což někdy podlé kouzlu a čertova návěští trefují, pročež od lidí sprostných a zvláště žen u veliké vážnosti sou. Toulají se po městech a vesnicích několik osob spolu a toho nejvíc šetří, aby mezi sebou jednoho za vůdce a jako otce
304
ctili před lidmi. A když do města se dostávají, tu ten otec jejich dává se v předpovídání o budoucím dobrém toho města a velikém štěstí, kteréž u vidění viděl, že je potkati má. A zase když vidí, že se k němu neštědře mají, tedy jako by u vytržení ducha byl, padne a chvíli leží, okolo něhož učedlníci jeho něco breben-tují, jako by se modlili, až zase k sobě přichází a vtom někdy naříká, že se tomu městu a obyvatelům jeho zle díti má, prosíc svých učedlníkův, aby ho odtud tim dříve vyvedli, tak aby v hněvu Božím zachváceni nebyli.
Figura hadače tureckého
Zatim pakjeho synáčkové, tomu vycvičeni, k němu se přimlouvají, aby se za ty obyvatele modlil, s nímž také i oni sami, jako by
305
se hned modlili, se stavějí, takže ti obyvatelé někdy zas dobrou novinu, totiž že hněv Boží proti městu roznícený minul, obdrží. A datum toho jest, aby jim tim hojněji lid slepý nosil a daroval jakožto svým orodovníkům. A sumou neslýchané pokrytství a lotrovství páchají. Jakož pak z jejich ctnostného oděvu, jejž z divokých zvěří, lvův, nedvědův etc. koží udělaný nosí, což tato figura výš položená ukazuje, poznati se může.
O těch a jiných řeholách a šejdýřích pohanských viz Nicol. Nicolai peregr., Anton. Menami hist. Ture, La genealogie du grand Turcq, Hist. de Sarac. orig. morib. religione et nequitia, Schiltperger/z/sr. Ture.
Ajakož jsem napřed něco o Mahometovi a náboženství jeho dotekl, tak i tuto uznal jsem za potřebné býti, také o jeho původu a artikulích učení jeho, kteréhož nejvíc v Egyptě nabyl, jakožto z okolní sousedské země pošlý, něco připomenouti.
Měl Mahomet otce Araba jménem Abdela, matku Izmahel-kyni. Narodil se léta po Kristu Pánu 592, od kteréhož Arabové začátek počtu svého, jejž hegiram nazývají, berou, Cedren. in chron., Vincent, spec. lib. 24. c. 4., Blond. dec. 1. lib. 6., ač Si-gibertus pokládá, že by se léta 630 naroditi měl, Lucidus 621, Robert. Cetenensis 606. Avšak se jích více s prvním počtem srovnává.
Otec jeho i matka byli chudí, protož po smrti otce dostal se na službu k jednomu kupci bohatému z Mecchy, ten jej vychoval z dětinství a pomalu jej k handli vedl, neb byl vtipný lotras. Egnatius lib. 3. c. 4., Fulgos. lib. 3. c. 4.
Když již vyrostl, svěřoval mu faktorství svá některá a posílal ho s kupectvím do Egypta, Sýrie a okolních zemí, takže vycvičiv jej měl ho za předního svého služebníka a všecky věci své mu svěřoval.
Antoninus tit. 13. cap. 2. par. 2. píše, že dříve nežli se za proroka vydával (což se stati mohlo, když pánu svému po světě faktorii), že jest se dostal do Hispánie a tu že jej svatýIsidorus spatřil a na jeho obličeji vedle phisiognomiae poznal, že měl církvi Boží a lidu jeho protivným a škodlivým býti, pročež poručil ho hleda-ti a jiti, kterýž však, byv napomenut od ďábla, odtud povyvázl.
306
Potom umřel pán jeho, po kteréhožto smrti vida vdova, že nad toho Mahometa správnějšího mezi její čeledí ani mezi sousedy nebylo, i aby vždy toho handle nepozbyla, vzala jej sobě za muže a z něho bohatého pána v těch zemích učinila, kterýž dosáhv bohatství velikého, vydal se v zahálku, rozkoše a pýchu, a kamž sám předešle do zemí cizích jezdil, tam na svém místě jiné služebníky vysílal. Mezitím všelijak ho pýcha podněcovala, a vida se předního v tom městě býti, o to pečoval, jak by výše lézti a něčeho více se zmocniti mohl. Na nějž se místně trefuje vlaské přísloví: Ogni cosa se fa sopportar excetto el buon tempo, totiž že se všecko snáze snese nežli těla zvůle a štěstí. A jakž u nás říkáme, že sytá svině s věchtem hrává. Pročež vydal se do divných praktik, choval dráby a lotry, kteříž tejně v pustinách arabských se zdržovali a lidi, zvláště kupce, mordovali, je obírali a s ním se o loupež dělili.
Nadto vida lid toho města a krajiny okolní hloupý a pověrný, a že ledajakés lháře přijímali, i aby o něm smyšlení také dobré a zvláštní měli, ujal se kněžství, podlé něhož divné a neobyčejné ceremonie v domě svém s čeládkou konal a dále je mezi jiné vtru-šoval, vždy se více smyslu tělesnému a příjemnému, žádostem těla skláněje: Magnava gli santi et cagava li diavoli, totiž svaté požíral a čerty vysazoval. Nebo co v handlech a obcováních s křesťany, též i s židy o jejich náboženství slýchal a s nimi rozmlouval, to sobě rozjímaje k tvárnému, pochopitedlnému a rozpustilému náboženství přivlastňoval, až potom dopadl jakéhosi
mnicha Sergia (kterýž byl z kláštera v Konstan-
,. v,, x ,    ,v , ,        , , , Mahometovi
tinopoh vypovedin), kacířstvím nestonanskym
y J precepton
nakaženého, a Jana Antiochenského, kacířství ariánského plného; též přitom některé židy talmutisty aneb rabbiny, s těmi se radil a je u sebe tejně přechovával tim úmyslem, vida, že mu se v jeho předsevzetí dobře vedlo, aby jemu něco sepsali, a na čem byjednou stále se ustrnouti a co lidu před-nášeti měl a věděl, vjeho mysli utvrdili. Ale oni právě ľhan messo questo pulese neV orecchia, vsadili mu blechu do uší, totiž ještě mnohém více zturbovali a znepokojili. Zonaras tom. 3., Paul. Diac. lib. 18. rer. Rom., Vincent, lib. 23. Ti tehdy sepsali knihu
307
Alkoran co v sobě obsahuje
řečenou Alkorán, to jest na česko Nový zákon aneb Čtení, v kteréžto obsáhli všecka rouhání židovská a největších křesťanských kacířů, aby tou příčinou židy i křesťany k svému nábožen-
ství sloviti a přivesti mohli.
Nebo zachovávají obřízku židovskou, však v třinácti letech pachole u nich obyčejně se obřezuje, u židů pak v osmi dnech. Ten Zákon svinské maso i jiné některé pokrmy podlé obyčeje židovského zapověděl a jiné mnohé jejich ceremonie, očišťování se etc. v sobě zdržuje. Trojici svatou zapírá s kacířem Sabelliem, Hermogenem, Krista Pána božství s Ariern, Eumonianem, Photianem, Ducha svatého s Macedoniem. Zapírá Krista Pána ukřižování a smrt, pravíc, že jest jiná osoba v tvárnosti a podobenství Krista Pána od židů ukřižována byla, příkladem kacířův marcionitů, cerdonianů, manichaeův, kteříž učili, že Kristus Pán neměl pravého těla nežli phantasma, to jest podobu těla. A takž falešný ten prorok anděla Gabriele rozprávky a duchův zjevení sobě všech věcí ohlašoval, příkladem Carpocrata kacíře. Umění a vědomost všech věcí sobě přivlastňoval jako Aetius, manželek množství, co jích kdo může vychovati, jako nicolaitae dopustil, jakož jich sám s kuběnami do 40 měl, což Gigas svědčí, a sám Mahomet o sobě toho v svém Zákoně dokládá, že jest dostal síly desíti mužův a prorokův, a jakž Vincent, spec. hist. lib. 24. pokládá, že 40 mužův. Též že v budoucím věku se ženiti, mnoho žen míti, s nimi bez plození dětí býti a rozkoše navěky požívati způsobem epikurův budou. Nic. Clenard. lib. 1. epist.
Jakož pak zjevně s hovady a mužským pohlavím sodomství provozoval, vším tim jako prorockým zjevením se vymlouval a chlubil. Bonfln. lib. 8. dec. 1., Curio lib. 2. chron.
Všeliké zlé i dobré skutky nevyhnutedlnému uložení a přinucení Božímu přičítal, a tudy Boží přikázaní, zákony lidské, kteréž k ostříhání všem lidem vůbec vydányjsou, a ne některým toliko, vyvracujíc. Boha původa zlého činí, ješto jest ním ďábel, a zlému, jako by od toho, komu uloženo jest, beze vší překážky stati se musilo, bránu otvírá a svobodu pouští. Jakž tomu před
308
ním kacíři nejedni učili, kteréž Epiphan. in cat. haeret, Phi-lastrius, téžAlfon. a Castro adver. haeres. vyčítají.
Sumou, jak svatokrádežně, falešně a lživě text i smysl Starého a Nového zákona přivodí a převracuje, jak plný básní, od-porův, bláznovství, nespravedlivostí, lži proti rozumu a smyslu lidskému ten Zákon Mahumetův jest, bylo by obšírno psáti. Protož uznávaje, že by to více k politování, smíchu a času maření nežli k podstatě a platnosti jaké bylo, toho pomíjím. Pobožný čtenář může sobě o všech jeho bludích ty, kteříž o tom obšírně píší, čisti, jako předně Cantacuzenus, císař konstantinopolitán-ský, lib. contrafidem Mahumet (o kterémžto císaři zmínku činí appendix S. Aurélii Victoris, Volaterra. lib. 23.),Biblianderapo-log. superAlcoran, proti Alkoránu kněze Bartoloměje Dvorského, tištěná léta 1542 v Starém Městě pražském, Mahom. legis confut. in speculo historiali, Fortalitium fidei, Dionis. Carthusi-anus contra Sarrac. etc. Toliko jen Alkoránu jích tuto titul doložím, jejž škrybenti těmito slovy pokládají: Praecipuus error omnium errorum, f ex universarum haeresium, in qua omnium diábolicarum sectarum reliquiae, quae post adventům Salva-toris ortae sunt, veluti in unam cloacam confiuxerunt, to jest: Zvláštní blud všechněch bludův, všelijakých kacířství droždí, do něhož jsou se všickni ostatkové ďábelských sekt, po příchodu Kristovu vzešlých, právě hned jako do jednoho prevítu sběhli. Avšak vždy největší svatost svou a dobré skutky zakládají v tom, [ne] aby mnoho o víře své a náboženství věděli (o němž hádati se jest přísně zapovědíno a poručeno, aby šavlí disputovali proti křesťanům, a ne slovy, odkudž přísloví u nás pošlo: přišel k řeči co Turek k šavli, což u nich slepotu a velikou zhovadilost v náboženství působí), ale aby často do svých meschitův chodili k modlení, kteréž každého dne pětkráte, totiž ráno v svítání, tři hodiny po východu slunce, o polednách, o nešpořích a při západu slunce, vykonávají, a to tímto způsobem. Umývají se po tváři, ruce, nohy a hanbu vodou čerstvou, při každém kostele v kašně tekoucí, poté jdou do kostela a třikráte hlavu až k zemi skloní a poté stoje breptají některé modlitby a s svým knězem je říkají nahlas s křikem nemalým, zemi
309
začasté líbajíce, až po vykonání toho na zemi, po níž koberců plno prostříno jest, se posadí a kázaní kněze svého poslouchají, kterýž jim něco o Mahometovi, o jeho činech a některého jiného řeholníka, o němž dobré smyšlení mají, porozpráví, načež dá jim požehnání a navrátí se každý domu.
Stavení kostelů jejich obyčejná forma tato jest.
Kontrfekt kostela tureckého
A při některém jest více nežli jedna věže, na kterých kněží svolávají lidi hlasem zvučným, volajíce k modlení, tak jako u nás hlásní na věži.
310
Takovou směsicí, tělu a smyslu zhovadilému příjemnou a pochopitedlnou, jako i mnohými čáry a kouzly, kteréž provodil, lid těch zemí Boha neznající, nad jeho štěstím a bohatstvím se užasující, po sobě potáhl a čim dál tim víc vnadil, že jsou se mu mnozí poddávali, a aby je spravoval, dobrovolně se ho přidrželi; až potom okolo léta 620, za panování císaře římského Heraclia v Konstantinopoli stolici svou majícího, kterýžto veda válku těžkou a po několik let s králem perským, užíval pomoci lidu nájemného arabského, a konec té války šťastný učiniv, propustil ten lid a žádného žoldu aneb odměny za jích pomoc jim nedal, anobrž je psy jmenovav, tak jako psy odstrčil a od svého vojska odmísil. Z kterýchžto příčin jsouce od něho tak posměšně odbyti a nejvíce že sobě ty země úrodné zamilovali, jak se domu dostali, měli vůdce své původy, že se proti císaři zbouřili a postavili a ještě po sobě jiné potáhli, takže jich nemalé vojsko se shledalo. Male invitar ľasino allenozze,perchequipaga de le calcagne, totiž není dobře osla na veselí zváti, platí nohou.
Což vida Mahomet, nemeškal svých prak- Mahomet
tik, darův, slibův, čárův a jiných zlých prostřed- Herakliovi
kův užívati, až ten lid ponukl, že jej za svého   císaři ponejprv
vůdci vystavili a přijali a jeho původem okolní        odnaI a se
země, jako Sýrii, Palestinu, Arábii, sobě pod-   zmocTni1I Syrie' v ,J     . /v ,   .    '.    . u    A Palestiny,
manovah, takzejim cisár ani potomcijeho odo- Arábie lati nemohli. A tak vždy pomalu se silivše a rostouce, naposledy tak se již velice rozmohli, že těchto časů (buď Bohu žel) je za našimi hřbety, anobrž skoro na hrdle máme a s velikou škodou trpěti a snášeti musíme.
Takové tedy měl štěstí Mahomet a všecka Mahomet mu vůle, jako by Boží a svatá byla, u toho zho- nán,e zcepeněl vadilého lidu procházela a platila až do smrti,       nemoci pa-
j --li      * i    m douci
umřev padouci nemoci náhle a na takového nešlechetného zlosyna spravedlivým soudem Božím přišlou, jakž Iohan. de Oppido chroni. Sarracenorum etc. a jiní svědčí.
Po jeho pak smrti, kdo po něm regiment držel, jaký rod po něm pošel a jaké štěstí aneb neštěstí jeho potomkové měli, to viz při historicích mnoho o jeho původu a národu vypisujících,
311
jako jsou Lazarus Sorancius lib. Ottomannus, hist. universale del orig. et impe. di Turchi da Fr. Sansovino, Vasco dia Stanco, Cata-rino Zenone, Mathaeus Orbatius, Nicol. Secundinus de orig. Ture.
Figura tří kněží tureckých s tulbany
Odkudž snadně souditi se může, chidagatta nasce, sourizipig-lia, že jakož co se z kočky rodí, myši lapá, tak z toho proklatého plemene lepších nežli původ pojiti nemohlo a nepošlo. Avšak scaeptrum jeho rodu odňato od Otomana Prvního, krále z národu tureckého, a ti, kteří podnes z jeho příbuzenství jsou, ač se jich na tisíce k tomu přiznává, však nemyslím, aby vskutku byli, u veliké vážnosti sou jmíni a zvláštní barvu zelenou za vlastní mají, kteréž žádný jiný vyššího aneb nižšího stavu nesmí uží-vati pod pokutou a skutečným trestáním. A ti ještě nejvíce nad Zákonem Mahometovým ruku drží a na větším díle jako nějací
312
duchovní a proročtí lidé pošmourný a nábožný život vedou, jakž to příležitý kontrfekt jích, výš položený, ukazuje.
Potom náboženství své zakládají na dobrých skutcích, v udělování almužny lidem chudým i bohatým, stavením špi-tálův, hospod, mostův, lázní, meschitův, vody vedením do kašen a studnic k dobrému obecnému etc. Také všelikou účinnost hovadům prokazovanou pokládají býti spasení zaslužitedlnou. Mnohý krmí a chová psy, jiný kočky a jiná zvířata, jiný ptáky etc, vše z almužny. Jiný kupuje ptáky od ptáčníkův a ty z skutku milosrdenství do svobody pouští, aby ulétali, jakž příležitá figura ukazuje, kteráž se na druhé stránce spatřiti může. ^
A sumou, co se tak povrchně k oku, na schloubu a k pochvale díti může, ničehož toho nezanedbávají. Ale co se tejného lot-rovství, vraždy, oklamání, pýchy, nečistoty, lakomství, obžerství a jiných hříchův dotýče, když jích lidé toliko nevidí, oni jích za hříchy nemají, smejšlejíce, že to vše vodou obmyjí a splák-nou, když se modliti mají, jakž mnozí z křesťanův říkají: Peccato celato, mezzoperdonato, totiž hřích zatajený odpolu jest odpuštěný, však fan conto senza ľhosto, zjeví se jim to příliš pozdě, že ve tmě, jakž říkají, bez hospodáře počítali.
O tom mimo svrchu a níže položené LuigiBassano de i costu-mi et modi de la vita de Turchi, Ludovici Vartomanni Bolognese, Marti, a Baumgarten peregrinat, Conradus Leo a jiní.
Nahoře sem zmínku učinil o mašlaku, o tom tedy neco obšírněji tuto doložím. Dělají jej z máku zvláštního, kterýž toliko v Kappadocii, Morea a v okolní řecké zemi roste a slove latině opium. Z toho sbírají v jistém čase mízu aneb šťávu, kteráž z makovický zelené, když ji zespod toliko po vrchu drobet raní, jako mléko kape, a tu do nějaké nádoby sbírají, a vysušíce ji v stínu, syrečků z ní nadělají a potom lidem prodávají.
Toho užívají netoliko po všem tureckém panství lidé, ale i v Persii, Indii, též v Europě, Poláci, Bulgaři, Valaši, Uhři a jiní s Turky mezující křesťané. Nebo zakládají sobě na něm mnoho, protože je z myšlení všelijakých vyráží, jako by se ním ožírali, fantazie a sny rozličné působí. Dělaje smělé, totiž po všem těle
313
Figura těch, kteříž ptáky kupují a zaseje z skutku milosrdného do svobody pouštějí
je zapaluje, jak ho kdo mnoho aneb málo pojednou sní, že třebas sebe nečijí a jako bez smyslu a rozumu, dokud je síla toho mašlachu nemine, bývají, a jest přísloví u nich: Jedl si mašiach, jako by řekl, blázníš, aneb jakž u nás říkají: Jsi ožralý, vyspi se. Pročež když mají na vojnu táhnouti, každý se tim mašlachem opatří přede vším jiným, a to proto, aby jsouc ním zapálený, nebál se nepřítele a nebezpečenství, nýbrž jako vzteklý došel ke všemu, a přišla-li by smrt, aby bez bolesti aneb čitedlnosti umřel, přiďpak duše kam přiď.
Protož jest nebezpečno s nim zacházeti, aniž se má do života dávati, leč v nesnesitedlné bolesti a dlouhém nespaní, však přidávají doktoři u nás jisté k němu opravy, kteréž jeho moc velikou mírnější činí. Jakož pak i Turci jej s některými věcmi míchají a jedí, však přes to, že mu od mladosti navyklí sou, tak hrubě jim neškodí a téměř pro zdraví zachování bez něho býti
314
Figura aneb způsob prodávání mašlachu
nemohou (jakž toho posvědčuje o lidech jemu zvyklých Jeho Milosti Císařské životní doktor, pan Godefridus Steghius arte medica lib. 14. cap. 1.), rovně jako u nás kdo ožralství přivykne, častěji se v něm kochá a bez něho zdráv nebývá.
Vypisují o tom mašlachu Dioscorides a jiní doktoři lékařští, též historikové mon. de Villamont lib. 2.,Pet. Bellonius obs. lib. 3. cap. 15., a jak jej po městech a vesnicích nosí a prodávají, z příležicí figury výš položené znáti se může.
Doložím také krátce o způsobu, jakýž při že- _
O tureckém se
není zachovávají. Předně jest již z nadepsaného namlouvání nejednoho poznamenání vědomé, že se velmi k manželství těžce ženské pohlaví u nich spatřiti, ovšem s nimi mluviti a seznámiti může. Protož kdo sobě ženu pojiti chce a o některé, že pěkná jest, zprávu má, obchází tak dlouho okolo toho domu, kde ona bydlí, aneb může-li jí co po někom z čeládky
315
vzkázati, aby ji mohl na altáne aneb na půdě u nich bez střechy spatřiti. Nebo tam obyčejně fraucimer u večer pro občerstvení, modlení aneb tanec beze všech zástěr přes tvář bývají.
Když tehdy svou milenku svrchu na domě spatří, aby tedy dokázal toho, že na ni laskav jest, zdvíhá hlavu a chytí se za kůži na křtánu a udrápne se aneb uřeže, aby se okrvavil, tim chtěje dokázati, že chce jejím otrokem býti až do krve vylití aneb do smrti (nebo u nich jest největší pokora ta, když jeden druhému se za chlapa ohlašuje a zakazuje). Proti tomu ona, jestliže stati a naň se dívati nepřestane, aneb že svou ruku proti němu políbí, tedy jemu dobrou naději učiní. Potom oba šetří příležitosti tejně sobě vzkazovati, aneb když do lázně neb plakati nad hroby vycházejí, spolu třebas pár slovy aneb návěštím ledajakýms se ubezpečiti, a to se i v zlých příčinách mezi cizoložnicemi a cizoložníky děje.
Potom vyhledává toho při otci aneb přátelích jejích, kteřížto jestli k tomu povolí, především smlouvají s nim, co jim chce za ni dáti, a často se trefuje, že jak bohatý ženich jest, některý tisíc dukátů dáti musí, takže chudý otec, má-li pěkné dcery, vdáváním se obohatiti může, a dřív nežli dceru od sebe odevzdá, takových peněz dochází. Na ty svatební smlouvy zuví jménem matky nevěsty aneb jejím příbuzné i jiné paní a panny k jistému dni do domu nevěsty, k kterémužto přistrojí ženich pankét od konfektův a rozličných lahodných krmí, ty, jestliže tak možný jest, na stříbrných šálích pěkně s vyšívanými rouchami po pacholátkách a s trubači i muzikou nevěstě do domu odešle a to tam pozvaný fraucimer stráví a poté každá domů odejde.
Nazejtří vrátí se k určité hodině každá k nevěstě a s tou rozličné kratochvíle, zpěvy, muziky, tance až do noci provozují. Poté svlekou nevěstu z šatův a vedou ji do lázně aneb do vany, tuji myjí a po lázni maží jakýmsi těstem měkkým co masti, chna aneb cna u nich řečenou, tim jí natírají nehty u nohy i u rukou, paty, kotníky až do kolenou, a to na způsob květů a cugů rozličných, též vlasy na hlavě a cokoli natíráno býti má. Když se potom asi v půl hodině splákne, tedy ona vše co zlato žluté míti
316
bude, což oni za okrasu velikou mají, a každá žena tak se šlech-titi obyčej mívá a trvá ta barva bez proměny do 3 i 4 nedělí, že se ničimž smyti nemůže. Přitom všecky pozvané palec svůj u pravé ruky sobě také namaží na znamení, že jsou svatebníce a pozvané. Potom vyjdouce z lázně, jsou veselý, jedí a pijí, až kohouti po půlnoci odkokrhají, teprva spat a na odpočinutí se odbírají, a dříve nic.
Nazejtří pak, jakž slunce vzejde, shromáždí se okolo nevěsty a tu rozličně mezi sebou kunštují, všelijaké kratochvíle provozujíce, až čas přijde, že vyslaný ženichův pro nevěstu před rukama bývá. Nebo toho dne sezve ženich své známé a příbuzné a ti, co nejslavněji mohou, na koních přijedou před jeho dům a tu se ženicha otazují, chce-li, aby pro nevěstu jeli a jemu ji přivedli. Začež on jich prosí a nejbližšího svého přítele za vůdce a družbu nařídí. Poté po páru s triumfem jedou a pro nevěstu koně s sebou vedou, též mezky a osly pro truhly a věci nevěstiny. Před dům nevěsty když přijedou, ssedne družba z koně a žádá, aby mu nevěstu vydali, jehož však dříve, nežli dary ženám odvede, do domu nepustí. Což když vykoná, nevěstu mu odevzdají, kterouž on z domu vede a na kůň vsadí, okolo níž na bidlách íirhaňky čtyři mládenci nesou a ji všecku i s koněm pod sedlo přikryjí, že ji žádný na ulici viděti nemůže. Za ní jedou všecky ženy pozvané a zpívají po ulici hlasem až k domu ženicha, před kterýmžto ssedají z koní a postavují se řadem vůkol domu a ženicha přede dveřmi stojícího a jim za přátelství prokázané děkujícího. Zatim jde proti nevěstě některý kročej a jí z koně dolů pomáhá a podlé sebe mezi dvéře všecku zakrytou postavuje, až by hosté se pryč rozjeli, kdež oni, jakž dary ženichovi na medenici, kteráž vedle něho stojí, odevzdadí, dlouho se nemeškají. A tu jest veselí konec, ženích s nevěstou do domu se vede a ji v správu manželskou přijímá, kterážto musí s jinými kuběnami jeho, jichž může každý, jak mnoho chce, chovati, vše zavděk přijití a nad jiné se nevypínati.
Nebo byť byla dcera císaře tureckého, bude rovná jiným jeho ženinám a musí [se] s nimi srovnati. A zase, když se muži znelíbí, od něho se odebrati musí a za jiného se vdáti může, neb
317
jest u nich nestálá mysl. Však jestliže bez viny, totiž že se cizoložstva a nějakého neposlušenství nedopustila, tedy muž ji tak snadně odbyti nemůže, a zvlášť jest-li bohatá. Pakli ji vždy muž nechce míti, však ji neodbude dříve, než až jí její věci, které s sebou přivezla, navrátí, což také tehdáž muž vydati povinen jest. Když ženě své v čas výroční k modlitbám ani k hrobům na pla-kání mrtvých příbuzných a pro některé jiné výminky vycházeti zbraňuje, a ona z těch příčin s nim rozloučena býti žádá a právo má. Sic z chudších manželů, když se kdo cizoložstva dopustí, obžaluje muž ženu a žena muže u soudce, jejž cady jmenují, ten je ztrestati dá timto způsobem, jejž figura ukazuje.
Figura, jakým způsobem tresčí muže, který se cizoložstva dopustí
Tato figura znamená, kterak muže cizoložníka zpátkem tváří po ocasu hovada vsadí a žaludek dobytčí nevymytý na hlavu
318
mu naruby obrácený překlopí, místo uzdy ocas do rukou dají a tak jej po městě vodí.
Týmž způsobem ženu: té otočí střeva okolo hlavy, jako by klobásy byly, a podobnou měrou zpátkem posazenou po městě vodí, z ní posměchy a divadlo mají, jakž z figury na druhé stránce přiložené poznati se může. ^
W Figura, kterak trestají ženy, když se cizoložstva dopustí
Jestliže se pak krádeže aneb nějakého jiného výstupku dopustí, tu povolaje soudce a vyslyšíc žalobu proti ní, a jak za spravedlivé uzná, kolik ran a bití karabáčem vytrpěti by měla, tolik vypoví, a hned přede všemi na soudu při přítomnosti své poručí ji některým svým sluhám vzíti a hotovými zaplatiti, což oni ca-rabazzada jmenují. O čemž viz obšírněji Anton. Menavio hist. Tur. a napřed položené autory.
319
Na takové trestání aby se jeden každý podívati mohl, dal sem je tuto též v figuře postaviti.
Figura, jakým způsobem tresčí ženu, když se krádeže dopustí
320
Kapitola XXV.
Sumovní vypsání země mouřenínské, jinač abissinské
V první knize, kdež sem rozdílných národův náboženství, v městě Jeruzalémě při hrobu Božím vykonávané, vypisoval, pominul jsem o Abissiních psáti, protože sem je až k této kapitole poodložil, výš pak proto, že při zemi Egyptu leží, zmínka o nich učiněna býti musila. Ale tuto již zcela o tom národu a zemi v kapitole této vypisovati sem umínil.
Země mouřenínská od starodávna slove latině Aethiopia, nyní obyčejně Abissina, a národ ten Aethiopes aneb Abissini, totiž mouřenínové, kteříž od velikého horka nejčernější a nej-opálenější mimo jiné lidi na světě jsou.
Leží ta země v Africe a mezuje k straně východní od začátku bran moře Červeného při Oceánu ažkSuaquem, městu tureckému k Egyptu náležejícímu, však tu toliko jediný port Ercoco řečený drží, ostatní někteří králové mouřenínští a pohanští, však na díle Turku poddaní, v své moci mají a Turci před padesáti lety některé jejich porty opanovali. K straně půlnoční leží Egypt a Nubia poušť, k straně polední moře Oceanus, však nedochází moře, ale leží mezitím několikerá království svobodná, jako Mon hemuge, Adel etc. K straně západní pouště a hory Afriky, k té straně Libyae. Damianus a Goes.
321
Někteří historikové, jako Horat. Malaguccius, Marc.Ant. Sa-
x ,  ^ bellicus a jiní vyčítají do 60 království, nad nimiž
Šedesatero J     J     J.     , '
království má ze me^ kral abissinský panovati, a za nejmoc-krái abissinsiíý nějšího na světě jej pokládají, což však těchto ča-sův, když tam Španielové dojíždějí a handlují, jinače se nachází, že toliko země hořejší Aethiopie jemu náleží a vůkolí do 4 000 mil prostředních českých obsahují. EdoardLo-pez c. 10. descr. Congo.
Však nicméně král ten přece tim titulem, ja-Titui krále kéhož před lety, pokudž všecky v něm obsažené toho země držel, užíval, se chlubí a píše; nejprve jmé-
no křtěné napřed postavuje, potom slovo od slova takto: Když sem království a scaeptrum přijal, vzal sem jméno David, jsa od Boha milovaný, sloupem víry, z pokolení Jůdova, syn Davida, syn Šalomouna, syn sloupu Siónu z semene Jákoba, syn z rukou Marie, syn Nahu přirozeným zplozením, císař vyšší i nižší mouřenínské země, mnohých velikých království král, Noa, Caffate, Fastigar, Angote, Breu, Baaliganze, Adea, Vangue, Goiame, kdež se Nilus začíná, Amara, Baguamedri, Ambea, Vagne, Tigremahon, Sabaim, odkudž pošla královna Sába, Barna-gages, naposledy pán až do Nubie k samému Egyptu a jiných mnohých zemí, kterýchž tuto nepočítám etc. Až potud titul jeho.
Ta země jest úrodná, žita, ječmene, pšenice, vaření rozličného, ovoce, pomorančí, citronů, limounů etc, medu, cukru hojnost a dostatek se v ní rodí, vaří pivo z ječmene, víno mají, však musí míti na ně od císaře dovolení. Zvířat, slonů, koní, mezků, jelenů a jiných pitomých i divokých hovad, zlata, stříbra, mědi, železa a jiných kovů, toho všeho dostatek u nich jest. Ale neumějí s tim zacházeti, aniž takových příprav k dobývání a šmelcování nemají jako u nás, pročež všecko povrchně a od-polu vyhledávají a dělají, ano tak hloupí jsou, že neumějí ptáků lapati a ryb loviti, než co zastřelí a rukama polapí, to jest jejich. Thomas Iunta, Paulus Polus.
Daně a platy králi svému dávají z užitku země, jak jim co kde přináší, kde zlato mají, dávají zlato, kde pastvy a lesy pro dobytek, tu dobytek, kde sůl, tu sůl, a tak dále o jiných zrostech
322
zemských, a není žádný, bohatý ani chudý, veliký aneb malý osvobozený, každý jest immediate císaři poddán. Není tam sta-vův vyšších aneb nižších, všickni jsou sobě rovní v poslušenství a poddanosti a není žádného rozdílu osob, kromě úřady, a k těm přicházejí skrze hrdinské činy a vzácné služby králům prokazované.
Dvoje léto a dvojí zimu mají, kteréžto ne zi- Dvoje léto mou aneb teplem rozeznávají, ale samými prš- dvoje Zjma kami a jasným časem. Povětří a krupobití, kteréž by škodilo na úrodách, tam nebývá, však naproti tomu mívají tam kobylky veliké a v tak velikém množství, že celé krajiny vyžírají a v tak velikých houfích létají, že když se usadí, na několik mílí zemi přikryjí a osadí, od nichž každého roku znamenitou škodu snášejí.
Mince žádné nemají a rázu žádného na zlato aneb stříbro nebijí, toliko kusů zlata čtverhranných na loty víc neb méně užívají.
Země jest prostředně lidná, měst malo mají a ta všecka nehrazená jsou jako vesnice, jichž tam mnoho jest; největší město okolo 2 000 domův má a ti jsou prostě staveni, než koste-lův slavných, velikých a nákladně stavených jak na vrších, tak i v údolích veliké množství jest a dělí se na kláštery, fary i káply jako u nás. A mají-li u nás důchody a platy nadané, mají u nich ještě větší. A mnichů, řehol mnoho tisíc, kteříž nad sebou nej-vyššího biskupa mají, abna řečeného, tim se spravují a ten vším jako papež vládne.
Nejvíce lidu se drží a nachází při dvoře císaře, aneb, jakž jej obyčejně nazývají, praesbyter Iohannes, totiž kněz Jan, kterýž vždycky pod stany bydlí a všecken jeho dvůr s nim, takže několik mil v okršlku obsahují. Placy, ulice a jiné věci pro obecní potřeby všecky tak pořádně se nacházejí, že každý z nich, jako by v městě bylo, ví, kde co najiti, ačkoli často z místa na místo kněz Jan s dvorem se hýbá a s nim všickni se stěhují, však tomu již zvykli, nic jim stížné není a dobrému řádu nepřekáží. Hned vše postaví jako na předešlém místě, z kterého se stěhovali, nejinač nežli jako ležení vojenské, na velbloudích a mezcích přenášejí
323
stany a své hospodářství, jichž do 50 000 pokládají, kromě koní, kterýchž hrubě šetří pro potřebu v čas války.
Když se hnouti má, vyšle napřed stan svůj jeden hedbáv-ný bílý na znamení, že se tu osaditi míní, a tu se hned všecko k tomu místu stěhuje, však každý ví, jak daleko od vůkolí stanu, takže v brzkých dnech tábor osadí.
Potom když se sám na cestu vypraví, tu hned napřed jedou oficírové jeho dvorští a pokaždé o polednách a k večeru, kde by stavuňk míti měl, zastavují se a jeho, až přijede, očekávají (neb někdy 5, 6 i více dní cesty daleko se stěhuje), až k tomu bílému stanu přijíždějí, tu stany ostatní knížete svého rozbijí, pro kněžnu, pro přední oficíry, pro kostel, kuchyni, quarderobu a jiné dvorské potřeby, a každé stany, jak kteří k sobě přináležejí, pospolu přistaví a čalouny rozličnými z bavlny aneb hedbáví jako zdí obtáhnou a obmezí, vůkol pak všeho dvoru plot z dříví opletou aneb koberci obtáhnou na míli i dáleji.
Poté nesou na hlavách lidé, jichž několik tisíc bývá, šaty, cejgy, klenoty, zlato a jiné drahé věci v košících na zámky zamčených, při těch jest nařízená quardie, a komu nenáleží, žádný se k tomu houfu, jako i k prvnímu, přimísiti nesmí pod hrdlem.
Za nimi v některé míli jede na koni aneb na bílém mezku kníže, zlatou korunu na hlavě maje a kříž zlatý v rukou, za íir-haňky pěknými. Tak podobně také kněžna, kteréž žádný, leč třikrát v roce na slavnosti, viděti nemůže. Před nimi vedou mnoho pěkně připravených koní a mezků, mnoho jede panův a rad tejných, kněží a co jiných jemu a kněžně přisluhujících edelknabův a panen. Však z těch ho žádný nemůže viděti nežli koliks málo osob, kteří s nim za íirhaňkem jeho jdou, nebo ani ti, kteří íirhaňky nesou, ho viděti nemohou. Quardie pak některý tisíc osob vůkol na míli jedou po houfích a žádnému blízko k tomu houfu knížecímu přiblížiti se nedají.
Sumou u veliké slávě a cti jest mezi tim nebohým lidem, nemenší tolikéž moc svou nad nimi má, nebo takjsoujemu poddáni, by komu třebas kázal, aby se sám zahubil, tedy na pouhý rozkaz jeho neobmešká toho učiniti, a tak veliký pán jako
324
chudý v jeho moci jest a v ničemž se mu protiviti nesmí, nýbrž jako Boha ho poslouchají a spíše přísahu pod jeho jménem nežli Božím vyplní. Siřeji o jeho řádu a obyčeji při dvoře a správě neb regimentu a jiných věcech vypisovati bylo by dlouho. Ale poněvadž již má cesta k konci svému pospíchá, také takové šíře ukrátím a jen toliko o tom dvém, totiž o hoře divné a náboženství jích, doložím.
Jest hora v jeho zemi v krajině Angota řečené, kteráž má vůkolí některý den cesty ze všech stran skalí na způsob zdí vysokých nepřístupné, toliko po třech cestách nebezpečných, branami a strážnými osazených a upevněných, tam vjíti se může. Jsou nahoře městečka, vesnice, potoky, lesové a jiní vrchové a údolí a všecky sumou příležitosti k životu vezdejšímu potřebné.
Na té hoře pro její bezpečnost všickni synové
a krevní přátelé knížete bydleti, a pokud jsou živi,       ,v ^T8'na o       r.        • r r-p , :     ,   '      niz dedičove
zustavati musejí. Tam se spolu cvici ve vsem dob- abissinští
rém, tak aby, když by kníže umřel, z nich někdo vždycky zůstá-k regimentu hoditi se mohl, a tu nešetří toho, vati a odtud buď on synem aneb vnukem a jiným příbuzným povolání sebe knížete, když toliko jest z rodu toho a ctnostným, k ^^"^ toho od země vyslaní odtud vyzdvihnou a za pána musejí volí. A tou příčinou to království od mnoha set let při pokojném spravování zůstává, jeden přítel druhému nepřekáží, lidu po sobě nepotahuje, o bezhrdlí a korunu druhého nestojí a tak mnohému krveprolití lidu i příbuzných, zhoubě země se uchází.
Tam pak na té hoře se žení a vdávají a své vychování poctivé i zvůli mají, takže ačkoli hlídáni bývají a dolů nikam nemohou, však nikoli se odtud sami od sebe nehýbají, aniž se zdráhají tam pospolu ve vší radosti a rozkoši přebývati. Nicméně, aby vždy větší bezpečnost stolice královské byla, přes to všecko jest jakési údolí na též hoře, do něhož jediný přístup se nachází, tam sou palácové a vesnice některé a všecky jako na vší hůře příležitosti, tu nejbližší k koruně krevní přátely chovají a jích z toho údolí mezi jiné nepouštějí, takže se není obávati, aby, ušel-li by který z něho, z druhého pasu hory ujiti mohl.
325
Nahoře při vypsání země arabské zmínku jsem učinil toho,
že mouřenínové, kteříž pod knězem Janem jsou, po dnešní den
o tom vypravují, kterak by královna z Sáby, kte-Královna ' v ,   ,,. ä i ,      i    . •
zSáby raz krah Šalomounovi dary přinesla, slouti
měla Merquerta a že od krále obtěžkána byla a syna z něho porodila Mejlecha jménem, kterýž v mouřenínské zemi po smrti královny, mateře své, kraloval a potomky krále těch zemí až posavad zanechal, jakž z napřed psaného titule, kterýmž se chlubí, znáti se může. Protož od té doby zachovávají obřízku a obřezují netoliko pacholíky, ale i děvečky, čehož však židé nečinili, avšak obřízku na ten čas nedrží za potřebnou, aby opuštěna býti nemohla, nežli z obyčeje, jakožto věc starodávního tajemství plnou.
Víru křesťanskou, praví, že přijali skrze ká-Víru křesťan-    zanf svatého Matouše, jakž jim toho nasvědču-
sko" PriJa,i od je Dorotheus synopsi. A protož za křesťany se sv. Matouše.
Křest mají ' vydávají, však křest dvojí mají, totiž křest vodou dvojí a křest ohně, ješto proti tomu čteme v Skutcích
apoštolských v kapitole 8., že svatý Filip apoštol komorníka Candaces, královny mouřenínské, ne ohněm, ale vodou pokřtil. Ale oni původ čtení svatého Matouše v 3. kapitole berou, kdež mluvení svatého Jana Křtitele přivozuje. On, prý, křtíti bude ohněm a Duchem svatým. Item z Skutkův apoštolských v kapitole první: „Jan křtil vodou, vy pak Duchem svatým pokřtěni budete." Kteréžto řeči o Kristu Pánu mluvené byly míněním takovým, že on sám bez přičinění lidského křtíti bude Duchem svatým, ohněm pravým, srdce a mysl lidskou zapalujícím. Což také na den Letnic, když Duch svatý v ohnivých jazycích na apoštoly sstoupil, se viditedlně naplnilo a podnes u vnitřnostech vroucností k Bohu v poznání víry pravé, lásky a naděje etc. rozněcujíc to své svaté dílo koná.
j        Způsob pak ohnivého křtu takový zachová-
Ohnivy křest r        r j
vají: mají olej achalecinte řečený, v tom omaču-jí raíiji, a nakladouce na to kadidla, zapalují a nechávají některé krůpěje dolů spadnouti, kteréž kůži zaškvrknou a přece jakéhosi znamení na jích černé kůži nechají, což potřikráte
326
ve jméno Trojice svaté opětují. Nejedí také žádných pokrmův židům v Starém zákoně zapověděných a světí sobotu jako židé místo neděle křesťanské.
Vodou křtí děti, když jsou 40 dní stáří, avšak každého roku, dokud živi jsou, křest opětují na jistý den, kdežto v každé krajině rybníky k tomu připravené mají, a tu se shro- vodní křest máždíc lidu množství, donaha se svléci musejí a do vody vstupují, kdež je kněz znovu křtí s jistými ceremoniemi, což i kníže jejich se vším svým dvorem, v místě zvláštním, íirhaňky zastřeném, zachovává.
O Duchu svatém velice bloudí, nevěříce, aby
pocházel od Syna, než toliko od Otce. Svátostí     Svátostí pod j  u -      i i      /-v u-      ' '       i j ' obojí užívají
pod oboji posluhuji. O birmovaní, posledním
mazání nic nedrží.
Způsob oddávání takový mají: před domem Manželství ženicha, a kdo chce, před kostelem aneb v kos- jejicn zpusob tele postaví lůže íirhaňky obestřené, kdež se ženich s nevěstou posadí. Potom přichází kněz, zpívá Alleluia a některé jiné verše a po dokonání zpěvu ustřihne ženichovi drobet vlasů z hlavy a nevěstě též a ženichovy, omočíc je v medu a víně, posadí na místo vystřižené nevěstě na hlavu a zase nevěstiny ženichovi; poté jim oběma pokropí hlavy vodou vonnou a svěcenou a odtud se domu s veselím a radostí doprovázejí. Rozloučení dovolují z ledajakýchs špatných příčin, když toliko uloženou sumu manželé složí.
Kněžím manželstvo dovolují, jakož pak i patriarchové jejich někteří manželky mívali, však způsobem rekův, umře-li jim manželka, tedy druhé nepojímají.
V jiných artikulích víry na větším díle s řeky drží a též učení mají. Kdo více o tom národu věděti chce, ten sobě může čisti don Franc. Alvarezviag. nell Etiópia, Ludov. Rom. navig.Aethiopiae.
327
Kapitola XXVI.
O plavení se zpátkem z Alexandrie do Benátek
Dne jedenáctého měsíce listopadu, ve středu na den svatého Martina, vzkázal nám ráno patron náve Balbiány, abychom k večeru časně do náve přišli a ve dne náše věci snésti dali, protož hotovili sme se na cestu profanty sobě kupovati. Zvláště těch gazelů, zvířat, o nichž sem nahoře zmínku učinil, sami naživě kou-pivše je zařezali, z kůže vytáhli a rozsekali a nasolivše do tunek kladli a tak se jimi a vodou čerstvou do soudků zásobiti hleděli.
A z toho ze všeho, jako i z papouškův, z mořských koček a některých jiných věcí, musili jsme při portu Turkům a židům zvláštní clo platiti.
Rozžehnavše se s panem viceconsulem a zaplativše, co sme protrávili, s chvátáním sme k návi pospíchali, radujíce se, že se zase do milé naší vlasti brati máme, a bylo okolo nešporu, když sme k návi přistavili na lodce malé.
Tu nám patron místo k lihání velmi chatrné podlé tymonu, kde nemocní marináři obyčejně líhají, ukázal, kterémuž jsme velmi neřádi byli, avšak zavděk přijíti jsme musili. Byli bychom rádi s soldáty, s kterýmiž jsme do země Svaté jeli, zavděk přijali a frejmarčili, takovou, hle, tehdáž volnost sme měli.
328
Po malé chvíli přijelo na jedné lodí několik Turkův k naší návi a do ní vlezli, patron je uctivě přivítal. Ti jistí Turci přehle-dávali všecky věci po všech půdách, zdali by co zapověděného pryč vézti shledali, pročež by ty věci nám obstavili a k přejetí jích uvedli; šlovou ti jistí celní a úředníci la circa.
Když se dosti na návi naštárali, zasadili se za tabuli (kterouž pro ně vedle obyčeje patron plnou konfektův na šálích a s vínem ve dčbáních připravil) a tu dobře svá volata špihovali, až čas svůj viděli, rozžehnali se s patronem, štěstí jemu vinšujíce, jinam odtud návi jiných ještě několik slíditi se odebrali. Nebo jak náše, tak některé jiné náve odtud pospíchaly za příčinou obyčeje, kterýž se zachovává v Alexandrii, jmenovitě, že která náve neodtrhne do patnáctého dne měsíce listopadu, již potom musí přes zimu v portu zůstati a na jaro očekávati, snad že by pro bouře, kteréž po tom času jisté na moři bývají, také jisté zahynutí přicházelo.
Dvanáctého dne, to bylo ve čtvrtek po svatém Martině, očekávajíce na dobrý a příhodný vítr v portu, jeho jsme se dočkati nemohli, takže naposledy patron byl přinucen, chtěl-li jest na vysoké moře vyjeti, do dvanácti lodí zjednati, na nichž lidé vesly za provazy přivázanou návi naší z portu táhli a ji sotva vytáhli. Což když se stalo, hned počal větřík mírný a nám k cestě sloužící váti, proti němuž patron poručil plachty spustiti a roztáh-nouti, a to se dálo okolo jedné hodiny po poledni, že jsme se tim způsobem dosti dobře od Egypta odbírali a ve třech hodinách Alexandrii z očí ztratili.
Trval pak ten dobrý vítr celý den a noc, až i na druhý den, to jest třináctého dne téhož měsíce i noci následující, takže jsme nic jiného neviděli nežli moře a nebe, však dosti veseli byli pro tovaryšstvo dvou jiných návi, kteréž s námi z Alexandrie vyjely, jedna sloula Balbiana Nova a druhá Vidaleta, a přesto jedna turecká, kteráž do Konstantinopolejeti se strojila, a všecky byly na větším díle kořením naládované.
Čtrnáctého dne téhož měsíce ráno obrátil se vítr a vál nám stranou, pročež musili sme lavirovati a šnejdrem s naváženou lodí na jednu stranu jeti, což trvalo až do noci, poté se utišil.
329
Patnáctého dne dvě hodiny přede dnem strhl se veliký vítr, až sme musili všecky plachty krom jedné spustiti, a přece sme přes ten den a noc následující dosti prudce jeli.
Šestnáctého dne téhož měsíce měli sme zas dobrý vítr, ten byl opět celý den a noc, k večeru před slunce západem viděli jsme zdaleka jako skrze mhu nějaké vrchy a hory, o nichž soudili, že země Kandie býti musily, a protož se jak patron, tak marináři vespolek zradovali a my nadto výše, že sme již zase nejprve zemi křesťanskou spatřili a z těch barbarských a hovadných krajin od Pána Boha vysvobozeni byli. A bylo všem ku podivu, že jsme tu cestu v tom čase podzimku tak šťastně a brzo vykonali. Nebo z nich toho, aby se jim kdy to tak trefilo, žádný nepamatoval, nýbrž obyčejně že musili přinejmenším 30, někdy 40 i více dní cesty míti a častokrát konce ostrova, leč až zjara, dojeti nemohli.
Dne sedmnáctého žádného sme téměř větru neměli, který by nám na naší cestě prospěšný byl. Moře také ještě od předešlého větru zbouřené bylo, po kterémž vždy plavíce se, takjsme s návi naší velice zmítáni byli, že mnozí z nás velikého nechutenství žalúdka pociťovati musili.
Dne osmnáctého opět na moři bylo ticho a vlny mořské byly se upokojily. Toho utišení příčinou skoro ten den na jednom místě stati jsme musili. Než před večerem potom počal libý vetríček váti, takže jsme naší cesty dobře tolik urazili, co smějí předtím obmeškali, a ten větřík trval nám tu celou noc.
Dne devatenáctého ještě tentýž vítr přece nám sloužil, však toliko až do snídaní, potom utichl, pročež sme my opět ostatek toho dne cesty své skoro nic neujeli. Sic ostrov Kandii sme vždycky před sebou viděli, ale však k němu přijeti nemohli.
Dne dvacátého po půlnoci počal váti neveliký větřík, však jakž den byl, zase utichl, až potom teprv k samému večeru zase se obnovil, kterýž my rádi majíce, vždy jsme ním drobet pojížděli, ale k ostrovu sme nijakž dostačiti nemohli.
Dne dvacátého prvního na ráno strhl se veliký a prudký vítr od půlnoci, právě proti nám vějící, a ten nás podál zpátkem zahnal, o polednách však zase se nám v dobrý vítr obrátil, takže jsme se již k ostrovu Kandii připlavili a do portu vjeli, kdežto se
330
dostávše, Pánu Bohu sme z té šťastné a brzké cesty čest a chválu srdečnou vzdávali, za jiné u sebe nemajíce, než že jsouce již v křesťanské zemi, jsme jako doma. A vtom náve Vidaleta, kteráž byla s námi od alexandrinského portu vyjela a kterouž sme byli před některým dnem z očí ztratili a ji více neviděli, tatáž asi po hodině za námi do téhož portu přijela. Zatim po malé chvíli opět jeden šíf benátský jménem Bartoň, kterýž se z ostrovu Cypru plavil, k nám tolikéž do portu vtrhl, kterýžto šíf i ta náve příčinou zlých větrův se do toho portu sehnaly.
Dne dvacátého druhého náve Balbiana Nova, kteráž před naší návi výskok míti chtěla a již před námi o den cesty napřed byla, již vítr zase zpátkem zahnal, ta spolu s jinou návi benátskou, jménem Liona, z Tripoli zase zpátkem k Benátkům jedoucí, k nám se do téhož portu dostala.
Na té návi Liona mimo naší naději našli jsme našeho tovaryše poutníka, pana Antonia Donáta, jenž byl od nás v Jeruzalémě před sebe jinou cestu vzal, o níž napřed oznámeno; ten nás a myjeho s radostí jsme uhlédali. Anobrž na žádost jeho (nebo velmi rád s námi na naší návi do Benátek se doplaviti chtěl) to jsme mu objednali, že jest se k nám přestěhoval a s námi v tovaryšstvu až do Benátek jel, vypravujíc nám, že jakž jsou z Tripoli vyjeli, čtyryceti dní na moři byli, než sou k ostrovu Kandii přijeli, a jest téměřjedna a táž rovnost cesty, jakž oni vyjeli z Tripoli a my z Alexandrie.
Za těmi návema také připlavil se k nám do téhož portu jeden šíf francouzský z Marsilie, jménem Sieta, ten se strojil do Alexandrie, a tak nás tu patery ti zlí větrové do jednoho a téhož portu vehnali, kdež jsme za několik dní zůstávali, majíce náve na kotvy zavěšené, a příhodných větrů očekávati musili.
Port ten jest port divný a velmi nebezpečno do něho vjížděti i zase ven vyjížděti. Nebo jest velikým skalím a vrchy obmeze-ný, a kudy se do něho vjíždí, tu jest uzíčko a sumou takovýjest, jako by hned naschvál byl k tomu udělán, a jest hrubýjako nějaké neveliké jezero. Když moře jest zbouřené, tedy v tom portu jest vždycky ticho, a to proto, že leží mezi vrchy a větrové do něho nemohou.
331
Při tom portu není žádného městečka, ani vsi, ani jakých domečků, a protož také tu se nic koupiti nenajde, z jakéž příčiny my sme se tu hubeně stravovali, kdyžto nám odnikudž nic nebylo přinášíno, a musili sme tu s velikou naší teskností od 21. dne měsíce listopadu až do 7. dne prasince na lepší vítr očekávati, nebo pro zlé větry, kteříž ustavičně od západu váli, dále sme se plaviti nemohli. Na mne pak právě toho času Pán Bůh zimnici těžkou dopustiti ráčil, kteráž mne velice trápila, proti níž nebylo lze v návi pohodlí nějakého užiti. A protož mi moji spolutovary-ši netušili, abych měl do Benátek zaživa dojeti.
Dne 7. měsíce prasince, to bylo v pondělí po svatém Mikuláši, patron náš vida, ano vál dobrý vítr k naší cestě, protož ráno hned okolo snídaní poručil pacholkům z moře kotvě vytáhnouti a přední plachty roztáhnouti a k přednímu konci náve velikou bárku na provaz přivěsiti a marinářským pacholkům ven z portu návi vesly táhnouti, odkudž když sme vytrhli na veliké moře, tedy patron poručil roztáhnouti všecky plachty, a takž sme se dobrým větrem ten celý den plavili a vždy po pravé ruce ostrov Kandii viděli. Ten vítr dobrý trval nám celou noc až do rána.
Dne 8. téhož měsíce, v outerý, den Početí Panny Marie, ráno vítr se utišil, potom však okolo snídaní zase pomalu váti počal a v tom rovně již sme byli ostrov Kandii z očí naších ztratili a žádné země více neviděli než toliko nebe a moře. Nebezpečen-        Když se pak přiblížilo k večeru a bylo okolo
ství náše na hodiny na noc, tedy v nenadále rychle strhlo se velikém moři      , , ,        ,     ,   v]. ,       v, v,   wv,, ,     , , ,
, .    tak hrozne a strašlivé povetrí, dest, blýskaní,
k veliké bázni ^        '       '   J '
a strachu nám hřímání a hromobití a k tomu vítr preukrutný všechněm bylo nás přikvačil, že marináři naši s velikou nesnází, bázní a strachem sotva sou velikou plachtu dolů spustili, a byť se zajisté byli o malou chvilku obmeškali, byla by se asi náve převrhla. Nebo jistě byla taková hrozná bouře, až náve praštěla, jako by se hned na kusy roztřískati měla, vlny mořské tolikéž se vyrážely až nahoru do náve, takže sme my shůry i zdůli na větším díle všickni naskrze promokli. Patron s svými pomocníky a pacholky marinářskými s velikým křikem semotam z jedné podlahy na druhou běhali a provazy, jednim
332
sem, druhým tam táhali, aby se návi škoda nestala a s námi snad utonouti nemusila. Ta bouře tak trvala za dobré dvě hodiny a zahnala naší návi daleko cestou nalevo k Barbarii, potom se pomalu ten vítr, déšť i blýskání tišilo, avšak do konce se až do rána nespokojilo. Mezitím moře od pohnutí z toho větru přece se celou noc bouřilo a návi naší ustavičně semotam zmítalo a nám všem napořád velikou nelibost v mysli i v žaludku působilo.
Dne devátého téhož měsíce neměli sme sumou žádného větru, však moře přece se ještě pomalu pohybovalo a ještě do kon-cenebylo spokojilo, pročež sme my s návi na jednom místě stati a tu se houpati musili, zatim marináři naší v návi neřády, jichž se v té bouři převracováním a něco rozrážením nadělalo, zase sklízeli, též vodu, kteráž byla napršela a do náve vlny vrážely, vylévali. Až potom okolo poledne, když počal zase větříček váti, tedy patron rozkázal plachty roztáhnouti, a takž sme se pomalu plavili cestou svou ten celý den i noc.
Dne 10. ráno vítr vál jednak sem, jednak tam, takže sme my cesty naší málo urazili, než o polednách vítr se zase polepšil, jímž jsme jeli až k samému večeru, potom se vždy víc a víc silil a moře pomalu se též zdvíhati a bouřiti počalo, takže okolo druhé hodiny na noc stala se opět veliká bouře, takže sme všecky plachty dolů spustiti musili, a ta trvala (ač o polovici tak veliká nebyla jako první) přes tu celou noc až do svítaní, kteráž nás podobně jako onano dosti daleko nalevo zahnala.
Dne 11., když slunce vycházelo a vítr i bouře se pomalu uklá-dati a na moři ticho býti počalo, tedy patron poručil zase plachty natáhnouti. A takž tichým větříčkem sme se zase plavili. O ne-špořích zas počal váti tužší vítr, kterýmž jsme ostatek toho dne i přes celou noc dobře cesty urazili, a to, co sme stranou zajíž-děti musili, zase sobě nahradili.
Dne 12. ráno vítr se upokojil a my prohlédše z návi po pravé straně velmi zdaleka spatřili sme hory a vrchy od země řecké, kteréž se jmenují Morea aneb Peloponesus, o nichž jest v prvním dílu zmínka.
O polednách vítr se zase zdvíhati a příkře váti počal tak, jako by bouře býti chtěla, k nešporům vítr čim dál tim víc a víc se
333
rozmáhal a moře bouřil. Vtom patron poručil spustiti všecky plachty a my se Pánu Bohu poručili, nebo se velmi zamrakovalo a nebeská obloha černými oblaky se povlačovala a pomalu pr-šeti počalo, odkudž potom k večeru veliká bouře povstala, ale však dlouho netrvala, pročež té noci daleko sme cesty neujeli.
Dne 13. téhož měsíce prasince, v neděli po Početí Panny Marie, ke dni vítr se opět bouřil a ten celý den i noc tuze vál. V těch místech po stranách viděli sme ostrůvky v moři ležící, o kterýchž již napřed v prvním dílu zmínka a jich vypsání jest.
Dne 14. týž vítr přece trval, však ne tak příliš prudce vál, jimž jsme naší cestou pomalu vždyjeli, než se mnou se mezitím nejhůře dálo. Nebo sem byl převelice mdlý a nemocný, protože mne zimnice má ukrutně trápila, takže sem každé hodiny smrti na sebe očekával a naděje žádné o mém do vlasti své se zase navrácení neměl. Nicméně jiným všem také v návi se stejskalo a všickni společně žádostiví sme byli k ostrovu Zante přistaviti, nebo sme již ani vody čerstvé, ani profiantův neměli, ale větrové nám na překážku byli. Ten vítr sloužil nám až do nešporu, potom zase se utišil.
O půlnoci opět se strhl vítr a ten dosti prudce vál a trval až do rána.
Dne 15. ráno uhlédali sme zdaleka ostrov Zante před námi, nad čimž sme se velmi zradovali, domnívajíce se, že k němu přistavíme, ale že vítr nám byl odporný, nikoli sme k němu při-plouti nemohli, jakžkoli sme o to přes celý den pracovali a se všelijak snažovali, však ani do rána nás to nepotkalo.
Dne 16. týž vítr ještě přece trval, patron náve vida, že svůj čas tu maří a obmeškává, rozkázal plachty vytáhnouti, kteréž předtím byl dal spustiti, a takž tim větrem postranním, kterýžto návu z jedné strany nahýbal, až se mohlo rukou z náve vody z moře dosáhnouti, a od ostrovu Zante mimo naší vůli pryč brati sme se musili a velikou nouzi pro nedostatek profiantů a vody čerstvé snášeli, a tak ten den se plavíce po pravé ruce sme vždy zdaleka ostrov Zante až do noci viděli.
Dne 17. před svitaním počal váti dobrý vítr a k naší cestě velmi příhodný, jímž jsme dosti dobře ujížděli, před večerem
334
potom zahlédli jsme před sebou opodál hory a vrchy od ostrovu Korfu, a tak ten vítr trval nám za ostatek toho dne, ano i přes celou noc.
Dne 18. přede dnem žádného větru nebylo, po němž ohléda-jíce se po pravé straně ostrov Korfu jsme viděli, ale okolo poledne zase počal váti vítr dosti příjemný a dobrý. Potom my plavíce se poznenáhlu ostrov Korfu jsme minuli. K večeru pak zas jsme jej z očí ztratili, než po pravé ruce viděli jsme kraj země, kteráž slove Albánia. Dále náše plavení bylo tu celou noc.
Dne 19. opět příhodný a jistě plavení našemu prospěšný vítr jsme měli a zemi Albániám jednostejně sobě po pravé straně viděli, od kteréžto také potom nedaleko jsme byli. Zase však k večeru, když se již připozdívalo a den se nachyloval, vítr se mocnil a moře nepokojilo, takže asi okolo půldruhé hodiny na noc velice hrubě se počínalo blejskati a hrozné povětří býti, pročež náš patron rychle rozkázal plachty dolů spustiti a je v chundel svi-nouti. Mezitím moře se všecko zdvihlo a vydulo, vlny též velmi veliké vzhůru k nebi sebou zmítaly. Opět po malé chvíli náramný příval z oblakův se dolů do moře lil, takže se zdálo nejinak, než že moře vzhůru do oblaků vstupuje a oblakové tolikéž do moře padají, aneb jako by se jedno s druhým smísiti mělo. Taková zajisté bouře, hluk, hrůza a strach na tom moři byl, že téměř (jak říkáme) soudného dne dosti bylo. Myť sme jinač nemyslili, než že již tu všickni utoneme a zhyneme. Táž hrozná a strašlivá bouře trvala až přes půl noci, přes ten všecken čas vpravdě my sme všickni zkroušeným srdcem ustavičně na modlitbách svatých trvali a plnili ono přísloví: Chivolinparareaorare, vadiper mare, totiž kdo bývá na moři, neumí-li, naučí se modliti. A to náše modlení nebyloťjistě daremní, nebo všemohoucí Pán Bůh nás ze všeho toho nebezpečenství vysvoboditi ráčil, jehož jméno buď oslaveno navěky.
Dne 20. v neděli po Moudrosti Boží přede dnem moře se bylo poutišilo. Když pak již den byl, odporný ten vítr proměnil se v dobrý a vál ten celý den i noc, takže sme my se zase výborně plaviti mohli a ten den jsme několik ostrovů malých po obou stranách v moři viděli, o kterýchž také již nahoře jest doloženo.
335
Dne 21. v pondělí den svatého Tomáše, apoštola Páně, ráno tentýž dobrý vítr nám sloužil, po němž my se plavíce viděli sme na pravé straně díl země slovanské a díl dalmátske, tolikéž jejich hory vysoké, na kterýchž již mnoho sněhů leželo, a zima velmi sychravá byla, proti níž jsme my velmi chudě, totiž chatrnými šátky plátěnými toliko zásobeni a oblečeni byli. A vskutku tak jest, že jakož v zemi Svaté a jinde převeliké horko sme snésti musili, tak tuto proti tomu ukrutnou zimou trápeni sme byli a sumou nikdež žádné rozkoše neměli, nýbrž ze všech stran rozličná bědování a úzkosti všelijaké vol neb nevol trpělivě sná-šeti musili. Potom pak zas okolo nešporů vítr se nám proměnil a proti nám váti počal, ale patron poručil plachty spustiti, pročež sem i tam po moři sme se trmáceli a vždy podlé nejvyšší naší možnosti se bránili, abychom se zase zpátkem dávati nemusili.
Dne 22. po půlnoci ten zlý vítr přestal a utichl. Když pak zasvitávalo, jiný, lepší zase drobet váti počal, a toho sme opět k cesty naší něco uražení použili.
Dne 23. dvě hodiny přede dnem měli sme zas vítr studený a tuhý. Nebo opět protivná bouře na moři se dála, ale hodinu potom na den to se všecko utišilo, takže sme my povlovným nám vějícím větříčkem se cestou svou plaviti mohli.
Dne 24. téhož měsíce prasince, na Štědrý den ráno, měli sme dost příhodný vítr, kterýmž sme se ustavičně plavili, a mezi plavením okolo snídaní již sme viděli z pravé strany zemi a hory Histria, na kterýchž též plno sněhů bylo, a my velikou zimu sná-šeti musili. Po levé pak straně ničehož sme neviděli než jen nebe a moře. Tim větrem plavili sme se ustavičně, až sme před samým večerem šťastně přistavili k zemi Histria, k městu a portu, jenž slove Citta Nova, kteréžto panům Benátčanům náleží, tu podlé dávních naších žádostí srdnatých z náve s radostí a díků vzdáváním Pánu Bohu na zem vystoupivše, do města sme vešli a do hospody se brali. To město od Benátek vzdálí jest 100 mil vlaských a naších českých dvaceti.
Dne 25. téhož měsíce, v pátek na den Hodu slavného narození Krista Pána, ráno šli sme do kostela k službám Božím. Než já pro velikou mdlobu a nemoc svou sotva sem se s tovaryšstvem
336
svým do něho dokulhal. A navrátivše se zase z kostela, v hospodě sme až do večera odpočívali. Nebo nám bylo oznámeno, že náve naše teprva po některém dni se do Benátek poplaví, však jestliže bychom chtěli, že jeden malý šíf k večeru do Benátek se poplaví, že bychom mohli s nim jeti, k čemuž sme rádi přivolili a náše věci ještě před večerem zase svázali i v hospodě zaplatili, poté k moři šli a do toho šífu se lozirovali. Ve dvě hodiny na noc přišel k nám scrivan nave, totiž písař naší náve (nebo ten byl proto napřed do Benátek jel, aby oznámil, že náve přijela), a někteří více šifaři s nim vstoupili do té lodí, kterážto měla dvě plachty a byla bedněná a dobře opatřená jako náve, a tak sme my ve jméno Boží jeli tu celou noc s dobrým větrem až do rána.
Dne 26., v sobotu na den svatého Štěpána, mučedlníka Božího, ráno ještě nám přece trval ten dobrý vítr. Okolo pak dvou hodin na den již sme věži svatého Marka v Benátkách uhléda-li, po malé chvíli i město, z čehož sme se velmi radovali a Pána Boha velebili, že nám strastnou tu cestu v tak brzkém čase ráčil pomoci šťastně vykonati. Zatim okolo dobrého poledne do Benátek k placu svatého Marka s naší lodí sme přistavili, ale však z lodí sme nesměli, až náš písař náve dobře vyzpovídán byl, zdali bychom z povětří morového jeli, a to vyptávání tak dlouho trvalo, že sme my v té lodí až do noci zůstávati musili. Tu sme nic co pojesti neměli, aniž žádných peněz od nás brati nechtěli, aby nám něco k pojedení nakoupili, obávali se od peněz nakažení. Naposledy nám hrozili, že musíme do lazaretu a tam 40 dní zůstávati, až naposledy v samý soumrak teprv bylo nám dovoleno, abychom z lodí vystoupili a každý, kde se mu líbí, svobodně šli. A takž my s radostí a potěšením vystoupivše z té lodí, každý vzav svůj íileček na záda, šli sme do hospody k Bílému lvu, kde sme, předešle tudyjevše, lozumentem byli.
Do též tedy hospody se dostávše, Pánu Bohu našemu z takové lásky, milosti a ochrany jeho svaté, nám na vší té cestě dobrotivě prokázané, srdečně sme děkovali. Ano i za to, že jakož do bezpečného přede všemi tolika mořskými bouřemi i do posledního také té cesty portu při Benátkách nám se šťastně dopraviti,
337
tak tolikéž všech strastí, nouze, nebezpečenství, hladu, žízně a jiných úzkostí ráčil dáti zniknouti. Nebo, nechť o jiném mlčím, ale toliko nouze v profiantích obecné tovaryšstva našeho i mé vlastní dotknu.
My zajisté nakoupili sme sobě profiantův dle zdání našeho dostatek, ale když na to přišlo, že sme mimo naši naději a vůli déle na moři trvali, tu sme věru poskrovnu těch všech potřeb užívati musili, totiž po íilozofsku sotva odpolu se najídati aneb zakoušením toliko pokrmů a nápoje žaludky své pokojiti. Mimo to pak, dokudž sme ještě v Alexandrii byli, namluvil nás jeden z tovaryšstva našeho, abychom patronovi na stravování nedávali, anobrž sami sobě potřeb nakoupíce jemu to k opatrování svěřili, že on nám netoliko všecko vydávati, ale také stroji-ti chce a bude, takže tudy o mnoho sobě přispoříme. Ale když nám toho potom největší potřeba byla, milý kuchlmistr nám se rozstonal a z toho jeho kuchaření sešlo, takže sme na větším díle bez vařených a pečených pokrmův živi býti musili, leč nám někdy patron co z lásky udělil, což velmi zřídka a to poskrovnu činil a nám timjen laskominy vzbuzoval.
Má nouze vlastní byla tato, že sem se v Alexandrii, kupujíc s jinými zároveň profanty, z peněz vydal a na všecku tak dalekou domu pozůstávající cestu nezůstalo mi nic peněz než toliko jediný široký tolar, na nějž jak sem volně vesel býti a jaké pohodlí, zvlášť v nemoci své, kterouž jsem byl od Pána Boha navštíven, sobě činiti mohl, každý dobrý souditi může. Přišloťjest mi právě na ono přísloví, abych řekl: Io ho messo la borsa grande nella piccola, to jest: z velkého měšce malý sem měl.
A jsa bez peněz co osekaný na cestě tak daleké, nevěděl sem sobě jaké jiné lepší rady dáti, nežli milosti Boží vždycky se po-roučeti. A ta sama mne skrze všecka ta i nebezpečenství hrdla, i bídy, nouze, hlad, žízeň, horko, zimu etc. provedla a šťastně do zemí naších křesťanských zase přivedla, s velikým mým potěšením, na kteréžto, dokud živ, Bůh dá, vděčně rád vzpomí-nati budu a milosti té božské děkovati. Již pak jiným mladším podobnou žádost a mysl k projetí těch i jiných dalších zemí poroučím.
338
Ale sic aby z všetečnosti a nějakého kvapného úmyslu do těch a takových zemí, strastí, nebezpečenství a bíd plných, se vydati a pustiti měli, žádnému dobrému neradím, aby snad, muse tam častěji se potkávati s stýskalem nežli s výskalem, by-cha potom nevinšoval sobě viděti. Než tam se ho nelze dopta-ti. Pročež aniž já tam podruhé víc jezditi se nestrojím a konečně, jak v přísloví říkáme: Non ci retornaria a pigliar un occhio, segli ľhavesse lasciato, totiž abych tam byl jednoho oka mého zapomněl, stěžkem bych tam zase pro nejeti svolil. Ale když všemohoucí a věčný Pán Bůh z svého milosrdenství velikého mně cestu takovou vykonati a do této mé vlasti milé navrátiti mi se dáti ráčil, z toho jeho Velebnosti božské jakožto Bohu věčnému a nesmrtedlnému, v trůj osobách nám zjevenému, však v božství jedinému, budiž věčná chvála a čest vzdávána navěky věkův amen.
Konec dílu druhého
VYTIŠTĚNO V STARÉM MĚSTĚ PRAŽSKÉM U DĚDICE M. DANIELE ADAMA Z VELESLAVÍNA. LÉTA PÁNĚ MDCVIII
Registrum aneb Index na druhý díl knihy této
A
Abissinský král má do šedesatera království 322
Acepsesma poustenník 138
Agar dívky chůze smutné památka 286
studénka jí na poušti od anděla ukázaná 285
AI Caliph Mahumet dal z Alkoránu jádro vybrati, kteréž v šesterý knihyjest obsaženo 301
Alarmo v návi naší v noci židé začali 242
Alas poustenník chleba 80 let nejed 138
Alexander Veliký město Gázu vyvrátil 25 šest set honů na vodě za den ujížděl 165 umřel a pochován v Alexandrii 249
Alexandrie vypsání 248 domy mají bez střech 252 město někdy lidné a bohaté 249
dobyto od Augusty císaře, ale nezkaženo; handle valní má; materii skla benátského vydává 249 mládež jejich zpokutována za posměch 260 na poutníky křesťanské nevrazí 254 obyvatelů povahy 257 Alipius, biskup adrianopolitánský 139
341
Alkorán 308
Almužna a záduší u Kairských 205
Almužna od nás conventujeruzalemskému na odchodné dána 11 Alpinus, doktor vznešený 75
Alvarus Capralis, nejvyšší nad armádou již druhou do IndiíVý-chodních 167
Amasis krále hrobem hlava z mramoru 195
Anděl čtyřma koly železnýma do čtyř tisíc lidí pomačkal a usmrtil 101
Antonius, kníže římské, frejíř Kleopatry 266 Apollova modla v Gáze 26
Arabia jest troje, Pustá, Skalnatá a Šťastná 133,134 Arabia se začíná 177
v Pusté za 12 dní cesty žádného města se nenachází 25 národ její pošel z Izmaele a jest národ šílený; nechtí slouti Agareni, ale Saraceni 145 bohatství jejich 146 dobývali kláštera sv. panny Kateřiny 87 doktorův jejich smysl o vodě Nilové 51 jedni z nich přebývají v poli, druzí v městech 145 král jejich ustavičně v poli přebývá; prázen jest vší nádhernosti 147
ležení jejich před Matharií 70 loupeží jsou živi 146 loupili nás 118 lůzy té Turci se bojí 148,149
mrtvého Egyptčana do Kairu v truhle na velbloudu provázeli 131
nemnoho do Kairu pro zápověd smějí 69 někteří jsou otroci kaloierův, u nich strava 112 obydlí jejich 105 oděv mužův a žen 147 před lety mocní byli 149
vSiam, království indiánském, jsou Mahumetova náboženství 163
velbloudy nám zajali 109
342
zvláštní jejich čtyry sekty 302
žádnému sousedu víry nedrží 146 Arcibiskup u sv. panny Kateřiny na hoře Sinai jak nás přivítal 90 Sv. Arsenius smradlavou vodu píval 104 Artikul největší disputování sv. panny Kateřiny s mudráky Ma-
xenciovymi 101 Aškalon, někdy slavné město 20
Athanasius biskup kdy za správce v Alexandrii nařízen 257 Azotus, město obrův Enakim 16
B
Babylon, někdy slavné město, jaký byl 174
modly vněm; věže jeho 174,175 Bacchůvdům 265 Bagdet starý 174
nový, pevnost proti Persii 175 Baiulus neb consul benátský, faktor 244 Bajazet, císař turecký, živý od Tamerlána, krále tatarského,
jat 179
Balsamu vzácného strůmků mnoho v Kairu; olej jeho odkud k nám přichází; roste i jinde, nejen v Egyptě 72,73 k čemu ho užívají; moc jeho hojitedlná; ženy turecké jak ho užívají; kde ho nejvíce 75
štípek jeho královna z Sáby Šalomounovi králi s sebou přivezla; v Arábii Šťastné zhojná roste; štipků jeho 40 do Kairu přivezeno; balsamu štípení právo seriph prodává 74 vonný roste 280
Balsari, město perské 175
Barcochab, svůdce židovský 298
Basaltes mouřenínský, černý mramor 194
Baše kairský v čas putování našeho z rodu Mahumeta a proroka jejich regiment držel 62 ku dvoru císařovu citován 77 na jehož slavnou jízdu draho se nám bylo dívat 78 sodomář 63
Bathaeus poustenník a jeho půst 138
343
Bengala, království v Indii 164,172 Bibliotéka v Alexandrii 256
ohněm vojenským spálena 257 Bitvy Mahometovy nejprvnější pole 280 Blechy a vši o mahometské poutijsou sebou nejbezpečnější 281 Bohyně Venuše chrám na šífu 265 Brachmanes, kněží indiánští 158 Brána, skrze niž žádný žid nemůže projiti 94 Brána v Alexandrii ustavičně zavřená 246 Brány v Alexandrii čtyry 249
Bumbál syrakusanský vejce slepičí do země v truskách nasazuje 207
Bydliště synův izraelských za celý rok a čtyři dni 97 C
Cair, někdejších žoldánův egyptských residencí 67 císař turecký má tam sejpky 209 města toho vypsání 214 tumlplac 69
národové jací se tam nalézají 216 o hojnosti i drahotě roční přezvídají 219 obecný lid tak švárnýjest, že sobě z očí much neshánějí 203 obyčej tam slavných uřadův docházení 213 potřeby své za rána vyřizují 204 povahy obyvatelů 204,217 prach vyžírá jim zrak 203 musejí jej po ulici polévati 204 rozvodnění Nilova hrubě se bojí 221 stolův ani lavic žádných nemají 61 šacují časně všecky obchody podlé úrody a neúrody 220 školyjejich nejpřednější, roční důchodové 198 špitály bohaté mají 199 štědrosti Boží nevážně užívají 220 zámků i klíčův dřevěných užívají 215 Calicut, město v Indii 160
344
Cambala město, sídlo chána tatarského 178
drží se za nejpřednějšího potentáta světského 179 jeho království počátek 173
Cambaye království začátek 173
Cambaye města počet domův; král jeho s množstvím lidu poražen; koho chce, samým dchnutím na něj umořuje 165 Cambyses, král perský, egyptského krále zamordoval 44 Camelopardalin zvíře spanilé 210
Cancres, král egyptský, jinak farao, v Rudém moři potopen 153 Cápové arabští z rodu starožitného, jaká vážnost jich 148 byli naši zástupcové na Orébě 93
z nichž dva hejtmane všemi Araby okolo hory Sinai vládnou 88
Caramusalašíí 28
Caravana kupecká u Halépu 174
Caravana náše sjížděla se u Matharie 80
Caravana poutníkův mahumetánskych z Kairu do Mechy; její se z místa hnutí i odpočívání;
pořádek a rozdíl 275
odpočinouc, co dál činí 287 paterý stavuňk na cestě 278 tří jich spolu se v jedno stržení 288
Caravana suezská 128
Catadupa, spád vody ze skály nesmírně zvučný 227 Cataracta, spád vody v Říši u Konstancí 227 Cenobitae poustenníci 137
Cephus král dcery své ze mzdy zle dal požívati, aby mu se jen
peněz k stavení věže dostalo 194 Ceremonie klášterní rozličné z Egypta pošly 300 Ceremonie mahumetánskych poutníkův 285 Cesta náše k hoře Sinai začatá a vykonaná 184 Cesta z Turek do Indií Východních 173 Cikáni a původ jejich 268 Circumcelliones poutníci 137 Cizoložníků a cizoložnic trestání mezi Turky 318, 319
345
Cla židům i Turkům dáti sme musili 54,252 Cleopatra královna 156
předrahou perlu v octě frejíři svému připila 266 Cochim pevnost v Indii Východní 168 Collegia a školy philosophské 180
Comoryn král, někdy v Indiích pomořských nejpřednější, Por-
tugalezerům tribut dává 171 Concilia nejedna v Alexandrii držána 257 Consul a viceconsul kdo j sou 36
Consul benátský pro ustavení káply u Kairu od bašete pokutován 70
viceconsul pranici pokojí mezi Lampertem, mnichem a tovaryšstvem 38
Consul francký k nám byl přívětivý 57
Cti a slávy nemírná žádost 170
Čeled v městě Quinsai a péče o ni 181 Červeného moře vypsání 151 Cisterna Mojžíšova na hoře Sinai 97 Čistota bezděčná kalenderův sektářův 302
D
Dagon modly chrám 16
Daktylů jaké česání 47
Dalekost cesty z Cairu k hoře Sinai 185
Damiaty města vypsání 41
Ludvík, král francký, je dobyl, ale brzičko ho zas pozbyl 41 Daniel poustenník 139 Darius, král perský 156 Darmo jisti, a jaké krmě dávají 19
Darové jedni proti druhým každoroční císaře tureckého a seri-
pha, knížete mecchského 75 Darové Ptolomea krále do Jeruzaléma poslaní 256 Delfín ryba nepřítel krokodýlů 236 Dědictví potomkům rodičové způsobují 164
346
Děla Bartold Švorc v Europě vymyslil 160 Děla veliká a těžká v Indii 161 Delty ostrova začátek 242
Dervizerové sektári mašlak žerou, po němž vztekouce se divně sami sebe katují 302,303
Déšť králi egyptskému smrt znamenal; v Egyptě nepršívá 44 v Alexandrii pak velmi často 44 v Kairu zřídka 203
Déšť první, co jsme z Benátek vyjeli, na hoře Sinai pršel 96
Děti cvikýři, totiž z rodičův dvojího národu 169
Didimus poustenník kořeny toliko bylinné jídal 138
Dobrá vůle koláče jí, zlá hlavu tepe 37
Domečkové na ostrově Pharos 72 překladačům Zákona udělaní 251
Dominicus poustenník 139
Drak s křídly 84
Dromedár co jest, a v 6 hodinách 90 mil uběhne 117
Dsky Zákona Mojžíš kde rozrazil 97
Důchod královský každoroční v Chinu 162
Důchod znamenitý od kupectví v Ormus 173
Důchodové bašete z samého Kairu 204
Důchodové roční krále Ptolomea Auleta, z samého Egypta 155
Důchodové stálí chána tatarského 183
Dům Abrahamů v městě Mecchu 284
Dům Filistinských zařičených od Samsona 26
Dům z jednoho kusu kamene udělaný 195
Dvoje léto, dvoje zima v roce 323
E
Eccus moře 227
Egyptské země vypsání; rolí tam nevoří ani hnojí, jen sejí a za-vlakují 261
král té země poslední Tomumbeius 263
království toho mistrné a nestálé štěstí 262
lid v ní s Araby nejpověrnější; bohové jeho mešná roucha
vymyslili 300
347
národu jejího řeč 44
řeku Nilu za boha měli 221
staří králové její chtěli vody Rudého moře a Nilu v jedno
spojití 156
úrody té země 262
vláhy jí vždy čim déle ubývá 232 Einkaufr náš nevěrně nám šafoval 25 Eleazar, nejvyšší kněz židovský, poslal z Jeruzaléma králi Pto-
lomeovi do Alexandrie 72 vykladačův učených 256 Eliáše proroka kápla na Orébě 94
Emmanuel, král portugalský, nejprv do Indií skrze Arábii lid svůj vypravil 166
Eremus; eremitae 136,137
Etesiae, letní libí větrové, kde škodní 230
Eunuchů padesát Abissiniánův u hrobu Mahumeta, lživého Proroka, a z nich tří jen nej starší dvakrát za den mohou do něhovcházeti 295
Exemplář tragaediarum Sophoclis, Euripidis a Aeschyli)dk drahý byl 256
F
Faktorové národů v Alexandrii 25 3
Faraónovy fík 21
Figura almužníkův kairských 206
hadače tureckého 305
kola vodního u Kairu 223
krásné paní turecké 218
olověná v chrámě pohanském 237
trestání pro krádež, cizoložstvo 318-320
tří kněží tureckých s tulpanty 312
tureckého kostela 310 Figura velbloudova kopyta za svátost u pohanů i Arabův 95 Fík, v němž se panna Maria skryla a plénky na něm sušila 71 Fík přes celý rok ovoce z dřeva a pařezu, a ne z větviček vydávající 71
Fíkový strom, na něm podlaha kamenná 72
348
Filip apoštol kde kázal 16
Flaše náše pro nápoj byly z kozích koží nevydělaných 81 Folk zvolný býval v lázních aziatických a potom v římských,
obojích satranské zemi rovných 188 Fondiqua, totiž kotce v městě Raschid 244 Fondiques aneb kotce veliké 37 Forma hřbetu Mojžíšova do skály vytištěna 96 Fortel v válce platnej ši než sila 41 Franciscus Alvarez projel země mouřenínské 227 Francký král a Benátčané v kterých městech tureckých své le-
gátymají 36 Francouzské kotce v Alexandrii nejpěknější 253 František I., král francký, mumii vždycky při sobě míval 196 Fraucimer chána tatarského všecken s nim na myslivost jezdívá 182
G
Gáza město, obyvateléjeho a v něm zámek krále Baldvína 24,25
kálef hejtman s židy ponejprv ho dobyl 25 Gazelly, pěkná zvířátka, sme viděli 84 Goa, město slavné v Indii Východní 168 Patergvardian dával nám na odchodné požehnání 11
H
Hadův a žížal jedovatých na Orébě mnoho 93 Halepo město v Sýrii, v něm sjezd kupcův 174 Handléři v Ormus, městě indiánském 173 Hejtman poutníkův mahumetánských 271
bašeti v Alkairu ruce líbává a za to pěknou sukni mívá 298 Hejtmanství zištné a Španielům žádostivé 173 Heliogabalus císař dal šest set hlav pštrosových k pankétu při-
praviti 131
pomstil posměchu svého nad alexandrinskými měšťany 257 Herodes, vrah nemluvňátek, z Aškalonu rodem 21 Historie o sv. panně Kateřině 100 Hispánští králové z zemí svých židy hnali 58
349
Hlad jest dobrý kuchař 16
a ten nás velmi ssužoval 125 Hlava člověčí řemeslně vytesaná na věži aneb pyramidě u Kai-
ru 195
Hlava modly někdejších Egyptčanův, z níž satan dával odpovědi 195
Holubi mnoho mil listy nosí 34
chovají se i v pevnostech alexandrinských pro donášení cedulek k sangiakovi 252
Hora, na níž dědicové království abissinského vždycky zůstáva-ti a odtud povolání sebe k regimentu očekávati musejí 325
Hora odpustkův v Mecchu 287
Hora sv. panny Kateřiny 99
Hora v krajině Angota veliká 325
Hory drakův s křídly 84
Hory nad námi strašlivé 84
Hory ze všeho světa, krom jediného malého vršku, do Mecchy k vystavení domu Abrahamova se sběhly 289
Hospoda náše v Kairu a opatření 61,62
Hospoda turecká 17 vypsání jiných 17
Hospoda v městě Gáze 22
Hospodin kde se Mojžíšovi ve kři ohněm hořícím ráčil ukáza-ti 107
Hrob okrouhlýjako sloup 273
Hrozen z údolí Eškol na sochore mezi syny izraelské nesený 49 Hry opičí a oslové kratochvilné 77 Humeth, syn Taulonův, rozdělal olověnou figuru 237 Hus rejží vycpaná 15
Hvězdáři nejzkušenější Egyptčané a po nich Alexandrinští 253 [CH]
Chamaeleon zvířátko větrem a sluncem živo 14
Chemmis aneb Cleopis krále pohřeb 193
Chin království v Indii nejbohatší a nejrozkošnější 162
350
Chinu druhá strana 178
království její patnáctero; králjejí mocnější nad Španiely 172 Chládek v Kairu jak sobě způsobují 61 Chůze naší počátek na horu Oreb 92
m
Ichneumon zvířátko, krokodýlův vrah 236 kontrfektjeho 239
Impresí k nám z Indií pošla 160
Indiánské kotce v Alexandrii nejbohatší 254
Indií Východních meze a jak se dělí 157
obyvatelé jich jsou svobod svých stálí obhájcové; náboženství jej ich 158 manželek věrnost 162 regiment správný 160
starých králův jejich počet vojska ustavičného 165 Iohannes Egyptský, poustenník stoje spával 138 Iomaileri, duchovníci nečistí 302 Iulius Caesar, zhoubce bibliotéky alexandrinské 256 Iustinianus císař dal vystavěti klášter sv. panny Kateřiny pod
horou Oreb 110 Izáka patriarchy mahumetáni sumou v ničemž nepřipomínají 290
Izmael veliký kámen na dvé nožem pojednou rozpoltil 291 kaménky jeho mahumetáni kde na své pověrné pouti sbí-rávají 291
Izraelito kde moře přešli 126 bydlení jejich na poušti 136
m
Janičarovo nám srdečné toužení nad svou tureckou bídou a křesťanství se zbavením 202
Jednorožcové velmi náchylní k pannám 141 chytání jich; v Basma podnes jich dosti 141
Jeskyňka postu Mojžíšova 97
351
Jezero krokodýlův, sirenův a jiných potvor 227 Jezero v Egyptě naschvál udělané 264 Jízda mahumetánů pro nevěstu 317 Jízda náše skrze veliké pouště k hoře Sinai 84 Jízda slavná bašete z Kairu k císaři tureckému 78 Jízdy aneb karavany mahumetánské na cestu se vydávání začátek a další proces 272 Jména pouští bydlení Izraelitů 136
Juba, král mouřenínský, chtěl řeky Nilu počátek vystíhnouti, ale nemohl 226
K
Kacířstva a pověr nejvíc pošlo z Egypta 301 Kaloierové povinni poutníky provázeti na místa svatá 91
jsou mniší řádu sv. Bazilia; musejí Araby vychovávati 110,
111
Kámen Panny Marie 70
Kámen sv. Jana stětí, na němž se žádný pohan nesmí posadi-ti 254
Kámen vysoký okrouhlý, na němž 12 žlábečkův holí Mojžíšovou uděláno 104
Kámen z nebe spadlý a hlas o něm 284
Kaménky s pěknými figurami 103
Kápla sv. panny Kateřiny 99
Kápla Zjevení se Panny Marie na Orebě 93
Kaplička Abrahamova aneb raději Izmaelova 273
Káply dvě na vrchu hory Sinai, jedna křesťanská, druhá turecká 96
Kázeň přísná abissinského císaře 324
Klášter 40 mučedlníkův 98
Klášter nevědomý 140
Klášter sv. Antonia a Makaria 102
Kláštera sv. panny Kateřiny vypsání 102,107
Kněz Jan Veliký uprostřed näroáuAnzyqueran v mouřenínských
zemích; dvůr pod stany jaký vede 227
kněžnu jeho jen třikrát do roka vídat 324
352
Kobylek žlutých mnoho a jakou škodu v Arábii dělaly 104 Koňové arabští a egyptští přepěkní 201 Kostelík Mahumetův a tří sedadel jeho svatých 296 Kostelík z lusthausu kairského, v něm kašna 70 KostelůvafarvKairupočet 217
plat k nim stálý 198 Kostuskrál 100 Kotce francké v Alexandrii 246 Kotce kairské, kdo a co v nich prodávají 199 Koupání náše v moři Červeném 127 Králové abissinští píší se z pokolení Jůdova 144 Králové jak dlouho v Chinu panovali 162 Krmě v kairských kuchyních na prodaj 201 Krmí příliš zdravých, přílišného štěstí, příliš dobrých lidí varo-
vati se sluší 41 Krokodýl, zvíře hrozné, čtvernohé 232
jaká jeho vejce 233
úhlavní jich nepřátelé z lidí, z ptactva a z mořských zvířat 235,236
v kterých zemích a mořích jsou 237 zadního střeva nemá 236 způsobem trojím lapáni bývají 234 Křesťané otroci židův v Konstantinopoli 59 křest dvojí u abissinův 326
mají v Alexandrii svobodu větší než v kterém jiném z měst tureckých 253
mezi Turky trpělivostí stojí 63
v Indiích posavad jsou 158 Křoví, z jakéhož Mojžíšova hůl byla 103 Kůň vodní kde se nachází; zubové jeho drazí; krev pouští 237,238 Kupci indiánští bohatí 161
Kupců mnoho každého roku se sjíždí do města Halepu v Sýrii 175
Kupců s falešnou váhou zacházejících trestání 200 Kuřat veliká hojnost, až je na košíky měřívají 207 Kyjem z dřímání mého byl sem buzen 128
353
L
Labyrint egyptský 264
Lampert náš, podroušiv se, opět dal se v zpívání 38
poslední náše jeho opatření 43
v šarvátce fousův pozbyl 39 Lázeň v Raschit městě vzácná 244 Lázně obojího pohlaví vesměs se mývajícího 190 Lázní původ z národů aziatických 188
v Kairu sou velmi nákladně vystavené, kdež sme se také
i zmyli 185 Lesové palmoví a múzoví za Raschitem 246 Lež mahumetánův o obětování Abrahamovém Izmaele 290 Lid egyptský jest nestydatý 54 Lidé lesní a vodní 50 Lidé v Kairu na prodaji 202
Lodi dvě aneb lusthaus dvůj na moři krále Ptolomea Filadelfa
nesmírně nákladný 265 Lodi, na nichž se po Nilu plavívají 32 Lozument náš v klášteře sv. panny Kateřiny 89 Ludvík, král francký, příjmím Svatý 41 Lusthaus žoldánů někdejších 69 Lůza tatarská šesterá 183 Lýčené provazy z kůr palmových dělají 46
M
Mahomet prorok 283
jsa od vojska za vůdci vystaven, které země nejprv//ťrac//ow
císaři odňal 311
kde se s Mojžíšem shledal 97
náhle zcepeněl paducí nemocí 311
pohřeb jeho 294
preceptoří, Sergius mnich etc. 307 rodičové jeho, též narození 306 strom jeho palmový 295 tovaryší jeho tří 296
354
Mahumetánův půst, putování do Mecchy 270 doMedýny 293 hora Zdraví, modlitba u ní 293 tři modlitby na pouti říkávají 290
Malabar, nejpěknější království indiánské 160
Mameluk, křtěný a obřezaný pohan 263
Mangi, země Tatarova, má mnoho měst 179
Many způsob, kteráž se dosavad na pouštěch arabských nachází 140
Maqueda, královna sábská, odkud k králi Šalomounovi přijela;
Meilech, syn její 144
viz dále o ní 326 Marek sv. v Alexandrii kázával 257
tělo jeho v Benátkách chovají 253 Maria Egyptská poustennice 138 Marináři nov měsíce ctí 52
podvedli nás 53 Maros, jinak Menis, král egyptský 264 Mašlakz čeho dělají, moc jeho 313 Matematického umění Egyptčané původem 268 Maxencius, císař římský 100 Meccha město a vypsání jeho 283 Medýna prvé Madiána sloulo 279
vypsání jeho 294 Meroe ostrov v mouřenínské zemi 227 Měst ani vsí nesmějí než na pahrbcích stavětí pro rozvodňování Nilu 229 Města a domy pěkné v Indii mají 161
jichž tam suma jest 5 000, a to vše hrazených 165 Města, městečka mnohá za Kairem bez vod 232 Města při řece Nilu 53 Města s porty u Rudého moře 154 Města Šťastné Arábie 143 Město a chrám sv. Tomáše v Indii 159 Město a krajina Sába v Šťastné Arábii 133
355
Město turecké Suez nejnuznější 127
Mezky nám chtěli v Raschitu brati 245
Mikuláš poustenník nemluvíval 138
Místo, na něž Mojžíš, zabiv Egyptského, utekl 279
Mnich tak nám vzácný byl, že sme ho chtěli rádi zbyti; klatbu
v šarvátce vydával 39 Mojžíšových 12 studnic 83 Mor častý v Kairu bývá a lidu málo ubývá 216 Moru kde nebývá 162
Moře Červené z hory sv. panny Kateřiny dobře sme viděli 102
Moře Perské 177
Moře písčité bez vody 134
Moskevského knížete zemí konec 178
Mouřenín náš chléb nám na poušti po arabskú pekl 122 jakou vodou nás zachystával 83
Mouřenínské země vypsání 321 jakých zrostlin v ní hojnost 322 obyvatelé její mince žádné nebijí 323 svátosti pod obojí užívají 327 víru křesťanskou od sv. Matouše přijali 326 způsob jich při manželství; kněžím u nich manželstvo svobodné 327
Mrtvá těla balzamovaná v celosti zůstávající v pyramidě u Cai-ru 195,196
Mrtvých těl oudové měsíce března z země se vyskytují a zase tratí 197
Mumiae jsou dobré lékařství i proti nejtěžším nemocem 193
Mumiae turecké aneb pohřby v Egyptě 191
Municí a zbraně všelijaké v Indii nejlepší 161
Musa strom, vypsání jeho, též ovoce 47
Mycerinus král a věž jeho 194
Mysl, kteráž se umí báti, umí život zachovati 23
Mysl spokojená jest jako člověk dobře oditý 26
Myslivost chána tatarského 182
356
N
Náboženství mahometánské chlubné 313
Namlouvání turecké k manželství 315
Národové mašlaku užívající 313
Národu egyptského původ 262
Národův 122 jazyků rozdílných v Indii 165
Narsinga království v Indii, jehož král samého ženského pohlaví v službách užívá 164
Násilné nás loupení 118
Náve tři našli sme u Alexandrie 247
Náví a šífův slídníci nás nezmeškali 318
Navracování náše z pouti sv. hory Sinai 116 jiné do města Kairu 184
Nebe a moře toliko viděti 332
Nebezpečenství náše od loupežníků 117
jiné na velikém moři, kteréž nám všechněm k veliké bázni a strachu bylo 332 na moři 166 v Kairu 213
Nevěsta mahumetánská, a jak s ní zacházejí 316
Nic nevhodnějšího a nestydatějšího nad břich 30
Niger, řeka černá z druhé strany Egypta 230
Nilu řeky vypsání 226
každého roku vprostřed léta i přes celé léto velice se rozvodňuje 229
Ludvíka, krále franckého, u Damiáty velice ssoužila 41 na šest dílův se dělí 33
příčinou pršek v mouřenínských krajinách z počátku zimy
jich 231 Nocleh náš v píscích nezvolný 81
jiný od potvor strašlivý 124 Nouze náše převeliká na šífu 28
O
O čem se píše v druhém dílu knihy této 10 Obchodové a kupectví někdejší u Rudého moře 154
357
Obilí mlácení na polích v Egyptě 262
Oblakové vodní z Nilu pocházející jisté krajiny zavlažují 231
Obočí černé Turkyním vzácné 190
Obřízka tureckého mladého pána 212
OctavianusAugustus proč nechtěl zkaziti města Alexandrie 249
Oddavky mouřenínské 327
Odpor klatbě mnichově činěný 39
Odrbávaní v lázních tureckých libé 187
Odvozování roucha aneb příkrovu k hrobu Mahometovu 296
Olej z kostí sv. panny Kateřiny velice vonný a hojitedlný, časem těkává 109
Omyl o balsamu odkud pošel 74
Onocratulus, pták s velikým voletem 52
Opatrnosti jaké jsem užil maje se brati z Kairu do Pusté Arábie 79
Opatrnosti před pískem jaké užívají 135
Sv. Origenes, Didimus, Theophilus z Alexandrie pošli 257
Orlů mnoho tisíc jsme viděli 129
Ormus město v Indii Východní 168 král jeho dává Španielům tribut 173
Ořechu indiánského strom 720slová hra kratochvilná v Kairu 209
Ostrov Míry u Kairu vprostřed Nilu 219 Ostrovové přednější království indiánských 165 Ovoce dvoje jednoroční v Egyptě sme viděli 48 Ovoce v království granátském crucifix nese 49
P
Palác a hrad slavný v Chinu 163 Palác Kleopatry královny 267
ta pankéty nákladné strojívala 266 Palác starý krále Alexandra 250 Palmy vypsání, divná její vlastnost 45
palmoví jako lesů mnoho 245
pokolení osmero 46
užitek 46
358
v každém pak ukrojeném kusu kříž Krista Pána ukazuje 48 Patres iesuitští v Goe pocty místodržícího na králi španielském
vyprosili, ale zas o ně přišli 169 Patriarcha řecký v Kairu sídlem 216
Patriarchů místodržící dal nám na horu Sinai k arcibiskupu připsání 62
Pegu království hojné v Indii 163
Pekařů pro malý chléb trestání 208
Penízem Deogratias od hospody platí 199
Perský král jeden vodu k pití všudy za sebou dával voziti 52
Peršané víc sobě Háli než Mahometa váží 297 učení Hálovo oblíbili a dosavad drží 301
Pes nemůž-li kosti požříti, vždyji ale ohloze 252
Pevnost turecká 33 jiná u Suez 81
Pharos ostrov, obrana Alexandrie 251
Piperis, hejtman vojska, po žoldáních egyptských králem 263
Plavení nebezpečné na Nilu 49
Počet obyvatelův, dvořanův i vojáků krále udiánského 163 Pohodlí náše a dobrá zvůle u viceconsula 37 Pokorou a dobrou radou více se získá nežli hněvem 41 Pompejova hrobu sloup 250 Porcelány kde a jak dělají 163,164 Port divný a nebezpečný 331 Porta Ferrea, totiž brána Železná 297 Portugalezerové při nejprvním svém do Indií příjezdu osočení a hubeni 167
kde sobě nejprvnější pevnosti a pod jakým zámyslem vzdělali 168
království jejich nepřátelská 175
kterak se v Indiích zosázeli; život jejich tam 169
kudy Turku usilovali škoditi 176
mají přednost na moři Indiánském; pevnosti a krajiny jejich 171
mohou apelovati z Indií do Hispánie 168 titule veliké sobě kupují 170
359
Potvorný plod odkud pochází 210
Potýkání náše s Turky v louži 56
Poustenníci nejprvnější 138
příčiny jejich se na poušť vydávání 137 života pustenníckého někteří z svatých Otcův neschvalovali 138
života toho přísnost a obzvláštnost některých poustenní-kův 138
Poutníci nesmějí se zpět ohlédnouti 290
někteří se naschvál z nábožnosti oslepují 298
Poutníků kde nejvíceji hyne 135
Povětří v Alexandrii nezdravé 254
Pozdravení Turkům od nás učiněné 126
Presbyter Iohannes, císař mouřenínský 323
Procesí náše u sv. panny Kateřiny 108
Projíždka náše na zámek kairský; za tou nebezpečenství veliké 65
Promontorium Bonae Spei, totiž hora Dobré naděje 167 Převláčení naše v Alexandrii do jiného habitu 254 Příčiny ztracení zemí Sýrie, Palestýny, Arábie 311 Příjezd náš k městu Damiatě 35 doKairu 57
do kláštera sv. panny Kateřiny 87 Příkop vodní od Nilu do Kairu 209 Příležitost hovádek k projíždce po Kairu 65 Přístrachové na poušti 86 Přívoz na arabských koních 55 Přízeň se má ctností vyhledávati a ne pochlebenstvím 8 Psammetiches, král egyptský, chtěl řeky Nilu počátek vystíh-
nouti 226 Pštrosa chtěli sme uhoniti 129
co jest za ptáka 130
mozekjejich vzácná krmě 131
samice jakjich mnoho vysází 130
vajec jeho váha 130 Ptáčkové k penízi sletují a jej berou 210
360
Ptolomaeus, král egyptský, horlivý milovník Zákona Božího, na
knihy štědře nakládal 256 Ptolomaeus Philadelphus král dceři své do Sýrie vodu z Nilu ku
pití posílával 52 Pustin obyvatelé čim se spravují 86 Putování z Cairu k Červenému moři 79 Pyramides kairské odkud viděti 52
jaký způsob jejich 192
tři zvláštní, dlouho a nákladně stavené 192
Q
Quardie chána tatarského při residencí, též quartiru tatarského
opatrnost 181 Quardie chánové projíždky 182 Quardie úřad vzácný býval 257 Quinsai města velikost v zemi Mangi 179
R
Radám královským úřad se dává, ale ne rozum 176
Radost a kratochvíle s ceremoniemi 220
Rajské jablko, palma 48
Rajský pták kde se vídá 243
Ramasan, postní měsic mahometánův 270
Regiment bašete kairského 204
Rejže hojnost 245
Rhodoppe, vznešená nevěstka, a věž její 194
Rodičové náši první z ráje vyhnaní kde se nejprv octli 288
Rodové a pokolení židovská podnes při dvoře králů abissin-
ských sou 144 Roucho prorocké mahumetánův k pouti 273 Rozdíl vrchů, hor okolo Sinai 98 Rozlučování manželstva snadné za peníze 327 Rudé moře, na němž ještě poněkud Turek panuje 177
skutek Boží při něm stalý 153 Rusma, mast turecká, jíž všelikou srst aneb vlasy z těla svého
shánějí 189
361
Ryb v Nilu hojnost; snadné jich chytání 42 Ryby na slunci sušené k jídlu nám dané 90
Řeči jaké tisknou židé v Konstantinopoli; turecké a arabské tisknout! nesmějí 59 Řehol mníšskych vAethiopii na tisíce 323 Řeholy rozličné v Alexandrii v náboženství svobodu mají 253 Řeky do Nilu vpadající 227
S
Sába, město arabské znamenité 143 Samson kde 30 mužů zabil 20
brány železné u města Gázy vzal a kam odnesl 25 Santonové, totiž kněží, radují se dobré hospodě 275 Sedláku nemocnému z vůně apatycké trus hnoje nejzdravěj-
ší 143
Sejr chutný jako u nás mejdlo 90
Sekt egyptských množství 301
Selim, císař turecký, kdy sobě Egypt podmanil 263
Seriph, kníže mecchské, z rodu Mahumetova 283 výjezd jeho proti karavaně mahumetské 281
Sestoris, král egyptský, začal dělati příkop k Nilu, ale nedokonal 156
Siam, království v Indii 163
Silvanus mučedlník usmrcen 26
Simeon poustenník 139
Sjezd putování mahumetského 270
Skopcové a berani i jich ocasové hrubí 201
Slunce kde žádného stínu při ničemž nepůsobí 229
Smluv svatebních mahumetánských hody 316
Smrad od mrch velbloudových 129
Smrtí nám od loupežníkův hroženo 120
Sníh a kroupy v Alexandrii nepršívají 44
Spina Santa, totiž svaté trní 13
Stincus zvíře, nepřítel krokodýlů 236
362
Stolice arcibiskupská v Goe 171
biskupská v Cochin 172
biskupská v Siam 172
patriarchská v Alexandrii 257 Strom uprostřed šífu 70 loket zvýši 266 Stromu samec a samice 45
Studénka pramenitá ve všem Egyptě jediná; též studénka Panny Marie 70 Studnice čerstvá na Orebě 93 Studnice nákladná a hluboká 67 Stupňů na horu Oreb sedm tisíc 92 Suez město někdy Lage, dcery krále Filadelpha 126 Suma kázaní na mahumetánské pouti 289 Svoboda národův v Goe k vedení obchodův 169 Syene, ostrov, někdy slavné město 229 Symbolům Athanasii v Alexandrii složeno 257
Š
Šacuňk všelijakých obchodů podlé úrody i neúrody 220 Šatův zelených v Mecchu nedají křesťanům nositi 283 Šetrnosti nemírná žádost 170,171 Škola někdy v světě nejpřednější 256 Španielové do zemí indiánských kdy se dostali, co a jak tam řídí 166
Španielskeho krále v Indiích nejpřednější sídlo pro místodrží-
cího 168 Špehování našeho zloděje 124 Štěpnice kláštera sv. panny Kateřiny 103
T
Tataři nočních povyků netrpí; v čas ohně jak se spravují 180,181 jací se do Uher a zemí těchto dostávají 183 ženyjejich jsou krásné, bílé a nádherné 180 žízníce koňům žilu zatínají a teplou krev pijí 84
Tátou zvíře a jeho kontrfekt 212
Těla sv. panny Kateřiny vypsání 108
363
Tentyritae, ostrova obyvatelé 234
Thebae někdy stolice faraónův, králů egyptských 232
Titul chlubný krále mouřenínského 326
Titulové slavní po přízni se dávají 170
Sv. Tomáš v Indiích kázával 158
Torlákové sektáří, hadači a šejdýří 304
Toulky z pouti přišlým milé 298
Tovaryš dobrý na cestě jest jako vozík 43
Trebizond císařství již není 178
Trochilus ptáček krokodýlů nepřítel 235
Trucelmanové co mají za povinnost 21
Turci jak s námi na šífu nakládali 31
na páteře modlitby říkali 35
vína našeho koštovávali, až ho nám málo zůstalo 82 Turecké projíždky po vodě 63
jejich zásluhy 313
kálifovo učení drží 301
Mojžíše mají za zvláštního proroka; smyšlení jejich o Alko-ránu 97
nemohli Španielům v Ormus odolati; musí s nimi pokoj míti, cla ze všech kupectví dáva ti 176 nevážnost k křesťanům 62
pětkrát za den do kostela chodí; jak se k tomu strojí 309 pohřbu způsob 191 pověra o smytí hříchů v lázních 188 ptáky kupují a do povětří pouštějí z almužny 313 půst turecký celého měsíce 270 učení suma 308 Zákona jich titul 309 zmrtvýchvstání 197 žen ani kuběn židovských nepojímají 59 ženy jejich bohaté do svých lázní s kleštěnci chodí a se zabývají 188,189 balsamem se líčí 75
nic nedělají, jen se šperkují, projíždějí aneb procházejí 218 proč rády do lázně chodí 188
364
Turecký císař divil se židovskému vyhnání z křesťanstva 58 dává také tribut jiným potentátům 143 není s sebou bezpečen 176
[U]
Úkladu sme se báli od jeničara 203
Ulice kairské těsné nám byly v procházení 212
Úzkost má náramná přes celou noc mezi mahumetány 129
Užitek čitání historií 11
V
Váda s Araby o velbloudy 109
Váda vladařů krále španielskeho zlá a škodlivá všemu křesťanstvu 176
Vajec nasazování u nás neslýchané 207
Vascus Gama, hejtman armády portugalské, ponejprv se pustil
do Indií 166 Večeře náše na hoře Sinai 90 Vejstraha nám užitečná dána 58
Vejška vrchu, na němž Hospodin Zákon svůj vydávati ráčil 97 Velbloud nejpěknější nosí na pout Alkorán 276 Velbloudice v kostele pohřbená 296 Velbloudové k zpěvu choditi naučení 85 Velbloudové maso svaté 298 Velikánoc mahumetská dvojí 286 Vězení sv. panny Kateřiny v Alexandrii 254 Viceconsul francký v Alexandrii přívětivě nás přivítal 246 Vicerex krále španielskeho jaký dvůr vede v Indiích Východních 168
Vichřice písková zasuje, co zastihne 135
Voda krve nepůsobí, aniž zažívá 51
Voda u Indiánův svatá 159
Voda z Nilu kalná a dobrá; jak ji čistí 51 neplodným ženám k plodu užitečná 52
Vodu ku pití jak sobě od břehův mořských v Alexandrii do sklepů pracně napouštějí 255
365
Vody od pršek veliké a dlouhotrvající 231
Vojákův tureckých obyčej 185
Vršek u Mecchy 30 let pořád plakal 289
Všecko se snáze snese, krom těla zvůle a štěstí 307
Vyjetí náše z Jeruzaléma 7
z města Damiaty 43 Vysvědčení nám dané na sv. hoře Sinai a Orebě 113-115
Z
Začátek vypravování o naší cestě další 11 Záduší turecké 19
Zahálečův a žebráků v Chinu netrpí 162
Základ o strojení pankétu 266
Zákon Starý kde ponejprv překládán 256
Zámek krále tatarského 10 mil vlaských veliký 181
Zámek v Kairu nákladně vystavený 65
Země skalnaté vod do sebe nepijí 231
Zenobia královna na dromedáři utíkala 117
Židem město a jeho vypsání 292
Zimy ani sněhu nebývá v zemích za Egyptem 230
Zjevení opatu orebskému 102
Zlaté tele sléváno 105
Zlato ryzí nejlepší kde roste 142
[ž]
Žen těkavých a cti jejich ztráta snadná 218,219
Ženského pohlaví na vojně víc než mužského 164
Ženy laciné mezi poutníky mahumetány 280
Žeň v Egyptě dubna měsíce 262
Žid pískem na poušti arabské okřtěn 135
Židé byli k nám ukrutnější nežli Turci 54 impresí svou mají v Konstantinopoli 59 jsou špehéři křesťanů v Kairu 58 kdež i žlutý tulipant, v zemi pak Svaté červený vysoký klobouk nositi musejí 59
mnoho tisíc jich vypovědíno z zemí císařův římských 58
366
obchod jejich v Kairu i jinde; s uměním lékařským zacházejí; děti křesťanské kupují, a k čemu 58,59 u Turků nejsou vážni 59
z křesťanstva vyhnaní, mnoho zlého v Turcích křesťanům příčinoujsou 58
Žoldán egyptský Ludvíka, krále franckého, u Damiáty náramně ssoužil 41
Žoldánův původ 263
Konec registrum
Authores, kteříž se se mnou v vypravování věcí v této knize obsažených srovnávají Jsou tito
A
Abbas Urspergensis hist. — Chronicon Urspergense (vysv. s. 348/1)
Abbas super ius canon. — Bernard de Montmirat (Abbas An-tiquus) / Niccolö de' Tedeschi (Abbas Panormitanus / Modernus; vysv. s. 60/1) Abr. Ortelius — Abraham Ortelius (vysv. s. 421/1) Achil. Gassarus — Achilles Pirminius Gasser (vysv. s. 409/1) Acta cone. Mantuani —Akta koncilu v Mantově (vysv. s. 409/1) Acta cone. Constantiensis — Akta koncilu v Kostnici (vysv. s. 408/1)
Acta apostolorum — Bible, Skutky apoštolů
Adrichomius theatro Terrae Sanctae—Christian Kruikvan Ad-
richem, Theatrum Terrae Sanctae et biblicarum historiarum
(vysv. s. 231/1) Aggaeus proph. — Bible, prorok Ageus Alber. Leander — Leandro Alberti (vysv. s. 74/1) Albertus Magnus — Albert Veliký (vysv. s. 130/11) Alber. com. de Levenstein — Albrecht, hrabě z Löwensteinu
(vysv. s. 196/11) Albericus Vesputius — Amerigo Vespucci (vysv. s. 21/1)
368
Almanser—Abú Bakr Muhammad ibn Zakaríjá ar-Rází (vysv. s. 49/11)
Aless. Gvagvino descrit. della Sarmatia—Alessandro Guagni-ni, La descrittione della Sarmatia (vysv. s. 42/11)
Alexan. ab Alex, genial, dier. — Alessandro d'Alessandro, Ge-nialium dierum libri VI (vysv. s. 79/1)
Alexandři itinerarium—Alexander von Pfalz-Zweibrücken, Beschreibung der Meerfahrt zum heiligen Grab (vysv. s. 132/1)
Alexan. comit. palat, pereg. —Alexandři, comitis palatini ad Rhenum, peregrinatio, zřejmě týž Alexander von Pfalz--Zweibrücken (viz výše)
Aloisius Lippomanes — Luigi Lippomano (vysv. s. 139/11)
Alphon. a Castro advers. haeres. —Alfonso de Castro, Adversus omnes haereses libri XIV (vysv. s. 309/11)
D(ominus) Alpinus de planus, balsamo et medicam. Aegyptio-rum — Prospero Alpini, De planusAegypti Uber, De balsamo dialogus, De mediana Aegyptiorum libri IV (vysv. s. 75/11)
Alvarez Guerrero — Alonso Alvarez Guerrero (vysv. s. 138/11)
Alvigi di Giov. nelVviaggo — Aluigi di Giovanni, Viaggio in India et in Calecut (vysv. s. 196/11)
D(ivus) Ambrosius orat. fun. imp. Theodosii—Ambrosius Me-diolanensis / sv. Ambrož, De obitu Theodosii imperatoris oratiofunebris (vysv. s. 183/1)
Ambrosio Contarini viaggio — Ambrogio Contarini, // viaggio del magniflco m. Ambrosio Contarini... algran signore Ussuncassan, re di Persia (vysv. s. 422/1)
Amos proph. Bible, prorok Ámos
Ammianus Marcellinus hist. — Ammianus Marcellinus (vysv. s. 233/11)
Anaxagoras physicus—Anaxagorás z Klazomen (vysv. s. 230/
li)
Andrea Corsali — Andrea Corsali (vysv. s. 15/11)
Andras Thevetus — André Thevet (vysv. s. 304/11)
Angelus annot. de insul. Adriat. — Angelus, annotatio de insu-
lisAdriaticis, nezjištěno Angel. hist. — snad Angelo degli Ubaldi (vysv. 78/1)
369
Annales reipub. Basiliensis — annales reipublicae Basiliensis
(anály basilejské obce), blíže nezjištěno (vysv. 408/1) Annas Alexiados — Anna Komnéné, Alexiáda (vysv. s. 413/1) Antiphilus — Antiíilos z Byzantia (vysv. s. 262/11) S(anctus) Antonius hist. — Antonino Pierozzi / sv. Antonín
Florentský (vysv. s. 372/1) Antonius Sabellicus hist. Venet. — Marcus Antonius Coccius
Sabellicus, Historiae rerum Venetarum ab urbe condita
(vysv. s. 46/1)
Antonius Geufraeus aulae Turcicae — Antoine Geuffroy, Au-lae Turcicae Othomannicique imperii descriptio... (vysv. s. 421/1)
Ant. Torquemade iardin de flores curiosas — Antonio de
Torquemada, Iardin de flores curiosas (vysv. s. 417/1) M. Ant. Pigafetta viagg. — Marc'Antonio Pigafetta, Viaggio
atornoilmondo... (vysv. s. 162/11) Ant. Iustinopolit. lib. del gentilhuomo — Girolamo Muzio,
IIgentilhuomo (vysv. s. 263/11) Antonius episcopus — nejasné, zřejmě sv. Antonín Florentský
(viz výše S/anctus/Antonius hist.) Ant. Menavio hist. Turcicae — Giovanni Antonio Menavino,
Trattato dei costumi dei Turchi (vysv. s. 306/11) Apocalyp. — Bible, Zjevení Janovo
Apollonides epigram. —Apollónidás ze Smyrny, epigram vAn-thologii Palatinš (vysv. s. 112/1)
Apollon. Rhodius — Apollónios Rhodský (vysv. s. 367/1)
Appianus — Appiános (vysv. s. 366/1)
Aristoteles rhetorico. et politicor., hist. animal. — Aristoteles, Techné rhétoriké / Ars rhetorica, Politika / Politica, Peri ta zóa historiai / História animalium (vysv. s. 17,18,20,96/1)
Arlunnus — Francesco Alunno (vysv. 141/11)
Athenaeus — Athénaios z Naukratidy (vysv. s. 114/1)
D(ivus) Augustinus in Iohannem—Aurelius Augustinus / sv. Augustin, In Iohannis evangelium tractatus (vysv. s. 338/1)
Auger. deBusbec. epist. Turcicae—Ogier Ghislain de Busbecq, Legationis Turcicae epistolae IV(vysv. s. 19/11)
370
Aulus Gellius — Aulus Gellius (vysv. s. 431/1)
Aventi. ann. Boiorum — Iohannes Aventinus, Annales ducum
Boiariae (vysv. s. 268/11) Avicenna — Avicenna / Ibn Siná (vysv. s. 49/11) Aurelii Victoris appendix — Sextus Aurelius Victor, appendix
(vysv. s. 309/11)
Authen. Novell. — Authenticae seu Novellae constitutiones (vysv. s. 79/1)
B
Ballaeus centur. — Iohannes Balaeus / John Bale, Illustrium
Maioris Britanniae scriptorum... summarium (vysv. s. 367/1) Bardassanes Syrus — Bardésanés (vysv. s. 158/11) Barnus — Robertus Barnus / Robert Barnes (vysv. s. 71/1) Barthol. Georgievicz de Ture. moribus — Bartholomaeus Geor-
gievicz, De Turcarum moribus epitome (vysv. s. 407/1) Barth. Marlianus topog. urbisRomae— Bartholomaeus Mar-
lianus/ Bartolomeo MarMani, Antiquae Romae topographia
(vysv. s. 237/1)
Bartholo. Tacius — snad Bartholomaeus Facius (vysv. s. 160/11) Blase de Vinegere imag. de platte peinture du Philostrate —
Blais de Vigeněre, Les images ou Tableaux de platte peinture
de Philostrate Lemnien (vysv. s. 195/11) Basilius Caes. KscpáXai napaivsimá — císař Basileios I. Make-
donský, Kefalaia parainetika (vysv. s. 11/11) Basilius episc. homil. — Basileios z Kaisareie / sv. Bažil Veliký
(vysv. s. 418/1), Homiliai eis tén Hexaémeron (vysv. s. 156/11) Battista Ramusio delle navig. et deseript. delle specierie — Giovanni Battista Ramusio, Delle navigationi et viaggi, 1.
sv. (vysv. s. 426/1; vysv. s. 127/11) Beda martyrologium et de nátura rerum — Beda Venerabilis,
Martyrologium, De nátura rerum [De temporum ratione]
(vysv. s. 193,275,420/1) Bernh. Girardus hist. — Bernard de Girard du Haillan (vysv.
s. 366/1)
Berosus hist. — Béróssos z Babylónie (vysv. s. 153/11)
371
Betleh. in descript. loc. pass. Chr. — neznámý autor, kněz z Betléma (vysv. s. 228/1) Breidenbachperegr. — Bernhard von Breidenbach, Peregrina-
tio in Terram Sanctam (vysv. s. 132/1) Breviarium Romanům—Breviarium Romanům (vysv. s. 186/1) Bibliander apolog. sup. Alcoranum — Theodor Bibliander,
Apologia pro editione Alcoran (vysv. s. 309/11) Bigae salutis—Osvaldus de Lásko, Sermones dominicalesBiga
salutis intitulati (vysv. s. 139/11) Bodinus de republ. — Jean Bodin / Iohannes Bodinus, De re-
publica (vysv. s. 59/1) Boetius—Anicius Manlius Severinus Boěthius (vysv. s. 374/1) Boior. annal. — Iohannes Aventinus, Annales ducum Boiariae
(viz výšeAventi. ann. Boiorum) Blondus hist. — Flavius Blondus / Flavio Biondo (vysv. s. 92/1) Bonflnius hist. —Antonio Bonfini (vysv. s. 308/11) Bon. Vulcanius de Uteris et lingua Getarum — Bonaventura
Vulcanius, De Uteris et lingua Getarum sive Gothorum (vysv.
s. 268/11)
Bordoniusde insulis—Benedetto Bordone, Isolario (vysv. s. 104/1)
Boterus — Giovanni Botero (vysv. s. 143/11)
Brocardus itinerář. — Burchardus de Monte Sion, Descriptio Terrae Sanctae (vysv. s. 152/1)
Budaeus annot. Pandect, et de asse — Guillaume Budé, Annotations in XXIV libros Pandectarum, De asse et partibus eius (vysv. s. 175/11)
Brugensis — Iacobus C. Fontanus Brugensis (vysv. s. 371/1)
C
Cantica Salom. — Bible, Píseň písní/ Píseň Šalomounova Cantacuz. Caes. Const, contra fid. Mahumeti — císař Ióannés
VI. Kantakuzénos, Contra Mahometicam fldem Christiana
etorthodoxa assertio... (vysv. s. 309/1) Capricci medicinali — Leonardo Fioravanti, De'capricci medi-
cinali (vysv. s. 189/11) Chalcocondylas — Laoníkos Chalkokondylés (vysv. s. 414/1)
372
Casp. Collinus Sedunus — Caspar Collinus Sedunus / Kaspar
Ambühl (vysv. s. 190/11) Cassianus — Iohannes Cassianus (vysv. s. 137/11) Cassiodorus trip. hist. — Cassiodorus, Historia tripartita
(vysv. s. 238/1)
Catorino Zenone nell viag. — Caterino Zeno, De i commentarii
delviaggio in Persia (vysv. s.183/11) Cedrenus chron. — Geörgios Kedrenos, Synopsis historian
(vysv. s. 7/11)
Caelius— Lodovico Ricchieri/Lodovicus Caelius Rhodiginus (vysv. s. 424/1)
Censu. Orient, ecc. Stan. Socolovii — Stanislaus Socolovius, Censura Orientalis ecclesiae (vysv. s. 420/1)
Caesar comm. de hello Alexand. — (Gaius Iulius Caesar, Commentarii^) Bellum Alexandrinum (vysv. s. 47/1,242/11)
Caes. Heisterbachensis hist. — Caesarius Heisterbachensis (vysv. s. 109/11)
Cestius epit. orb. terr. — Pierre d'Airebaudouze / Petrus ab Area Baudoza Cestius, Orbis terrarum synoptica epitome (vysv. s. 133/11)
Cicero Philipp., epist. — Marcus Tullius Cicero, Orationes Phi-
lippicae, Epistulae (vysv. s. 77, 97/1) Circhherr peregrin. — Rudolph Kirchherr von Suchen (vysv.
s. 131/1)
Codex Iustiniani — Codex Iustinianus (vysv. s. 79/1)
Codex Theodosianus — Codex Theodosianus (vysv. s. 366/1)
Confessio Gennadaepatriar. Constantinopolit. — Gennadij II. Scholarij (vysv. s. 420/1)
Confut. de la secte de Mahomet— Lope de Obregön, Confutation del Alcorany secta Mahometana (vysv. s. 301/11)
Concilium Nicaenum — akta nikajskeho koncilu (vysv. s. 191/1)
Conradus Leo — Konrad Low (vysv. s. 178/11)
Constitutiones Saxonicae — Constitutiones Saxonicae (vysv. s. 79/1)
Constit. Friderici Caesaris — Authentica habita / Privilegium scholasticum (vysv. s. 19/1)
373
Continuatio belli sacri — Vilém z Tyru, História Belli Sacri ve-rissima, continuatio (pokračování) (vysv. s. 153/1)
Conzolo ďOviedo nell somm. deľ Indie — Gonzalo Fernandez de Oviedo y Valdés, Sommario delia naturale et generale história delľ Indie occidentali (vysv. s. 46/11)
Chrysostomus — Ióannés Chrýsostomos / sv. Jan Zlatoústý (vysv. s. 418/1)
Christ. Columbus — Christopherus Columbus (vysv. s. 21/1) Claudius Paradinus — Claude Paradin (vysv. s. 367/1) Claudius in Rufinum — Claudius Claudianus, In Rufinum (vysv. s. 411/1)
D(ivus) Clemens adlacobum frat. Domini—Divi dementis reco-
gnitionum UbriXadlacobum, fratrem Domini (vysv. s. 150/11) Clemens Alexandr. — Klemens z Alexandreie (vysv. s. 301/11) Cranzius hist. — Albertus Cranzius / Krantz (vysv. s. 370/1) Chronicon de temporib. et mundi aetatibus — chronicon de tem-
poribus et mundi aetatibus, nezjištěno (vysv. s. 42/1,42/11) Carion chron. — Johannes Carion (1499-1537), Chronica
(1532); Carionova kronika není do cestopisu zařazena Cuspinianus — Iohannes Cuspinianus / Johannes Speißhei-
mer (vysv. s. 304/11)
D
Daniel proph. — Bible, prorok Daniel
Damia. a Goes — Damiäo de Góis (vysv. s. 321/11)
Dares Phrygius — Darés Fryžský (vysv. s. 411/1)
Decreta Gratiani — Decretum Gratiani (vysv. s. 60/1)
Decretales Gregorii — Decretales Gregorii IX (vysv. s. 60/1)
Delle cose notabili — Girolamo Bardi, Delle cose notabili delia
cittá di Venetia libri II (vysv. s. 74/1) Democr. Abderita — Démokritos z Abdér (vysv. s. 20/1) Demost. Olynth. — Demosthenes, Olynthiakoi logoi (vysv. s. 8,
9/II)
Descr. reg. Congo — Duarte Lopez, Regnum Congo, hoc est vera
descriptio regni Afričani (vysv. s. 15/11) Deuteronomion — Bible, Deuteronomium (5. kniha Mojžíšova)
374
Dictys Cretensis — Diktys z Knóssu (vysv. s. 411/1)
Didacus Covarruvias oper. — Diego de Covarrubias y Leyva,
snad Opera omnia (vysv. s. 40/11) Digesta Pandectarum — Digesta seu Pandectae (vysv. s. 79/1) Diodorus Siculus hist. — Diodóros Sikeliótés (vysv. s.19/1) Diogenes Laertius — Diogenes Láertios (vysv. s. 78/1) Dionisius poeta — Dionýsios Periégétés (vysv. s. 425/1) Dionisius hist. — snad tentýž Dionýsios Periégétés (viz výše) Dionisius Carthus. contra Sarace. — Dionysius Carthusianus / Denis van Leuwen, Contra Alchoranum et sectam Macho-meticam libri V (vysv. s. 309/11) Dioscorides — Dioskúridés Pedanios (vysv. s. 20/1) Diodorus Alexand. episc. — snad Dioskoros, alexandrijský patriarcha (vysv. s. 427/1) Discipulus de tempore — Johannes Herolt zvaný Discipulus,
Sermones de tempore et de Sanctis (vysv. s. 101/11) Diversi avisi delli Patri della Comp, di Giesu—Diversi avisipar-
ticolaridalVIndiediPortogallo... (vysv. s. 161/11) Domicii miracula mundi—Lucio Domizio Brusoni, Rerum me-morabilium, insignium, sententiarum, historiarum, miracu-lorum... libri VII (vysv. s. 267/11) Dominicus Niger— Domenico Mario Nigro (vysv. s. 116/1) Donato Gianotti lib. dell repub. di Venetia — Donato Gianotti,
Della repubblica de' Viniziani (vysv. s. 74/1) Donatus Bassius — Donato Bosso (vysv. s. 409/1) Dormi secure sermones — Iohannes de Verdena, Sermones dor-mi secure, de tempore et de Sanctis (vysv. s. 101/11) Dorothaeus synopsi — pseudo Dórotheus z Tyru, Synopsis de vita et mořteprophetarum, apostolorum et discipulorum Domini (vysv. s. 158/11)
E
Ecclesiastes—Bible, kniha Kazatel (v cestopisu nalezen pouze odkaz na knihu Ecclesiasticus, Sírachoveč)
Edoard. Lopez viag. nel Indie Orient, et nella descript. di Congo — Duarte Lopez, Regnum Congo... (viz výše Descr. reg.
375
Congö), a zřejmě Navigatione verso ľ Indie Orientali Tho-
mého Lopeze (vysv. s. 166/11) Egisippus — Hegesippus, História (vysv. s. 235/1) Egnatius exemplor. — Giovanni Battista Cipelli Egnazio, Deme-
morabilibus f actis dictisque exemplorum libri X (vysv. s. 62/1) Aelianus var. hist. — Claudius Aelianus / Klaudios Ailiános,
Poikilé história / Varia história (vysv. s. 96,114/1) Aemilius — Paulus Aemilius (vysv. s. 371/1) Aeneas Silvius epist. et cosmogra. — Aeneas Silvius / Enea Silvio
Piccolomini (Pius U.),Epistolae, Cosmographia (vysv. s. 409/1) Enniuspoeta — Quintus Ennius (vysv. s. 226/11) Epimenides poeta — Epimenidés (vysv. s. 113/1) Epiphanius catal. haeret. — sv. Epifanios, Panarion / Panari-
um siveAdversus haereses (vysv. s. 138/11) Ephorus lib. de rebusp. Europae — Eforos z Kýmé, História
koinón práxeón, kniha Európe (vysv. s. 113/1) Erasmus apophtegmatum — Erasmus Rotterdamský, Apoph-
thegmatum opus (vysv. s. 407/1) Esaias propheta — Bible, prorok Izajáš Aeschines oratoř—Aischinés (vysv. s. 317/1) Euagrius dePalaest. monachis — Euagrios Scholastikos, Ekk-
lésiastiké história 1,21 (vysv. s. 426/1,137/11) Eudemenes — Euthymenés z Massalie (vysv. s. 230/11) Euripides — Euripides (vysv. s. 9/II)
Eusebius hist. eccles., in vita Constantini—Eusebios z Kaisareie, Ekklésiastikéhistória/Históriaecclesiastica, Bios tú makariú Konstantinů basileós / Vita Constantini (vysv. s. 183/1)
Eutropii historici chronicon — Eutropius, Breviarium ab Urbe condita (vysv. s. 230/1)
Ezechiel propheta — Bible, prorok Ezechiel
Exodus — Bible, Exodus (2. kniha Mojžíšova)
F
Fachsius different. iur. — Ludwig Fachs, Differentiarum iuris civilis et Saxonici libri II (vysv. s. 79/1)
376
Fasciculus temporum — Werner Rolevinck, Fasciculus tempo-rum (vysv. s. 371/1)
Flavius Vopiscus hist. — (Flavius Vopiscus), História Augusta (vysv. s. 117/11, 78/1)
Morus epitome Livii — Fionas, Epitoma de Tito Livio [Liviani operis periochae] (vysv. s. 78/1)
Franciso Sansovino hist, univers. del orig. e imperio di Turchi — Francesco Sansovino, História universale delľorigine et imperio de Turchi (vysv. s. 312/11)
Franciscus Modius — Franciscus Modius (vysv. s. 374/1)
Franc. Alvar. viag. del Etiópia — Francisco Álvares, Viaggio ne-llaEthiopia alrepreteIanni... (vysv. s. 72/11)
Franc. Petrarcha de vita solitaria — Francesco Petrarca, De vita solitaria (vysv. s. 139/11)
Fretellus descript. Terrae S. — Rorgo Fretellus de Nazareth, De locis Sanctis (vysv. s. 162/1)
Fernando Cortese relationi — Hernán Cortés, Cartas de rela-ción (vysv. s. 21/1)
Fern. Alarchon relat. — Hernando de Alarcón, Relatione delia navigatione et scoperta, chefece il capitano Fernando Alar-chone (vysv. s. 237/11)
Fortalitum fldei—Fortalitium fldei in universos Christianae re-ligionis hostes (vysv. s. 309/11)
Fulgosius— Baptista Fulgosius/ Battista Fregoso (vysv. s. 426/1)
Funccius comm. in chronol. et hist. — Johann Funck, Chronológia, hoc est omnium temporum etannorum ab initio mundi... computatio, Commentariorum (in praecedentem chronológiám) libriX (vysv. s. 71/1)
G
Gabriel Simeon symbola — Gabriel Simeoni, Symbola hero-
ica... (vysv. s. 367/1) Cadmus hist. — Kadmos z Mílétu (vysv. s. 227/11) Galeat. Mart, de doctrina promiscua — Galeottus Martius, De
doctrina promiscua liber (vysv. s. 210/11)
377
Galenus de aquae honit., de simplici med. faculty de aliment, faculty dedynami. spur. — pseudo Galénos, Liber de aquae bonitate (vysv. s. 52/11); Galénos, Peri kraseós kai dynameós tón haplón farmakón / De simplicium medicamentorum tem-peramentis et facultatibus (s. 51/11); Peri trofón dynameós / De alimentorum facultatibus (vysv. s. 46/11); pseudo Galénos, De dynamidiis (vysv. s. 196/11)
Garzias deHortis — Garcia de Orta (vysv. s. 49/11)
Gaspar Balbi viagg. — Gasparo Balbi, Viaggio delV Indie Ori-entali... (vysv. s. 34/11)
Gvagvinius — Alexander Guagnini (viz výše Aless. Gvagvino descrit. della Sarmatia)
Genebrardus — Gilbert Génébrard (vysv. s. 367/1)
Genesis — Bible, Genesis (1. kniha Mojžíšova)
Georgius Alexander Venetus — Geórgios Alexandru (vysv. s. 114/1)
Gerardus de Nazareth — Gerard z Nazaretu (vysv. s. 139/11) Gerard de Veer, navigat. — Girard Le Veer / Gerrit de Veer, Vra-
ye description de trois voyages de mer trěs admirables faicts
en trois ans... (vysv. s. 178/11) Gesnerus — Konrád Gesner (vysv. s. 238/11) Gregorius Nazianzenus — Grégorios Nazianzénos / sv. Řehoř
z Nazianzu (vysv. s. 193/1) Gregorius Turonensis — Řehoř Tourský (vysv. s. 230/1) Gregorius Giraldus — Lilius Gregorius Giraldus / Lilio Grego-
rio Giraldi (vysv. s. 30/11) Gregorius hist. Rom. — Níkéforos Grégorás, Rhómaiké historie (vysv. s. 84/11) Gigas — Hermannus Gigas (vysv. s. 371/1) Giovan. Thoma Minado. delle gverre — Giovanni Tommaso
Minadoi, Historia della guerra fra Turchi etPersiani (vysv.
s. 422/1)
Giovan Maria Angiolello breve narrat. — Giovanni Maria An-giolello, Breve narratione della vita etfatti del signor Ussun-cassano (vysv. s. 431/1)
378
Giovan LioniAfr. — Giovanni Leone l'Africano / Iohannes Leo Africanus (vysv. s. 21/1,15/11)
S(ignor) Gio. de Barros nelľhistor. — Joäo de Barros, Delia história del signor Giovan de Barros (vysv. s. 159/11)
Giovan Botero delle relat. universali — Giovanni Botero, Le re-lationi universali di Giovanni Botero Benese (vysv. s. 143/11)
Giovan Lorenc. dAnania Vuniversale fabrica del mondo — Giovanni Lorenzo d'Anania, Vuniversale fabrica del mondo (vysv. s. 160/11)
Giovan Gaetan relat. — Iuan Gaetan, Relatione diluan Gaetan... deldiscoprimentodelľisoleMolucche... (vysv. s. 166/11)
Giovan Empoli — Giovanni da Empoli (vysv. s. 178/11)
Girolamo Bardi delle cose notab. della citta di Venetia — Giro-lami Bardi, Delle cose notabili della cittá di Venetia libri II (viz výše Delle cose notabili)
Gvicciardinus hist. Belg. — Lodovico Guicciardini, zřejmě Omnium Belgii sive Inferioris Germaniae regionům descrip-tio (vysv. s. 368/1)
Gvido Papae — Guy de la Pape (vysv. s. 78/1)
Gvilhelmus Durandus libro de amictu rationale divin. offlc. — Guillaume Durand, Rationale divinorum offlciorum (vysv. s. 177/1)
Godefr. Steghius arte medica — Godefridus Steeghius / Gottfried Steegh, Ars medica (vysv. s. 13/1)
Glossa iuris canonici — glosa (výklad) v Kodexu kanonického práva (vysv. s. 60/1)
Gonzalo Fernando d'Oviedo delľ Indie Occident. — Gonzalo Fernandez de Oviedo y Valdés, Sommario della naturale et generale história delľ Indie Occidentali (vysv. s. 55/11; viz výše Conzolo d'Oviedo neu somm. deľ Indie)
GothardArthus — Gotthard Arthus (vysv. s. 171/11)
H
Hans Werli von Zimber— Johannes Werner (Werli) starší von Zimmern (vysv. s. 71/11)
379
Hayton Armeno hist. — Haython du Core, Historia del signor
HaytonArmeno (vysv. s. 183/11) Hecataeus, Theop. — Hekataios z Mílétu; Theopompos z Chiu
(vysv. s. 227/11) Hellanicus — Helláníkos z Lesbu (vysv. s. 227/11) Heliodorus Ethiopicorum — Héliodóros z Emesy, Aithiopika /
Aethiopica (vysv. s. 221/11) Henricus Pantaleon — Heinrich Pantaleon (vysv. s. 370/1) Heraclides in polit. Tyrhenorum — Hérakleidés Lembos, Peri
políteión, Tyrrénón / Excerpta politiarum, Tyrrhenorum
(vysv. s. 79/1)
Herbarium Mathioli — Pietro Andrea Mattioli, Herbář jinak
Bylinář... (vysv. s. 436/1) Herodotus hist. — Hérodotos z Halikarnássu (vysv. s. 19/1) Herodianus hist. — Héródiános (vysv. s. 249/11) Hermolaus — Ermolao Barbaro (vysv. s. 229/11) Hilarius Pictav. episc. — Hilarius z Poitiers (vysv. s. 138/11) Hieron. Fracastoro del crescer de Nilo — Girolamo Fracastoro, Risposta dello eccellentissimo messer Hieronymo Fracastoro del crescimento del Nilo a messer Giovanni Battista Rha-musio (vysv. s. 231/11) D(ivus) Hieronymus — Sophronius Eusebius Hieronymus / sv. Jeroným (vysv. s. 151/1)
— de locis Hebraeis — De situ et nominibus locorum Hebraico-rum (vysv. s. 151/1)
— epitaphium Paulae — epistula CVIII, adEustochium (vysv. s. 152/1)
—adversus Vigilantium —Adversus Vigilantium (vysv. s. 158/1)
— in Ionam — Commentarii in Ionam (vysv. s. 151/1)
— in Genesin — Liber Hebraicarum quaestionum in Genesím (vysv. s. 191/1)
—Paralipomenon — pseudo Hieronymus, Quaestiones Hebra-icaein libros Regum et Paralipomenon (vysv. s. 191/1)
— in Esaiam, Ezechiel—Commentarii in Esaiam; Commentarii in Hiezechielem (vysv. s. 310/1; 432/1)
380
— catalogum ecclesiast. scriptorum—De viris illustribus (vysv. s. 163/1)
— in Marcum evangel. — pseudo Hieronymus, Commentarius in evangelium secundum Marcum (vysv. s. 193/1)
— vitas Patrům — životopisy ve Vitae Patrům (vysv. s. 132/1) —super Acta apostolorum — pseudo Hieronymus, Liber nomi-
num locorum exActis apostolorum (vysv. s. 153/1) —epist. adLucinium—epistulaLXXI, adLucinum (vysv. s. 263/1)
— contra errores Ioh. episcopiHieros. — Contra Iohannem Hie-rosolymitanum (vysv. s. 292/1)
Hieron. Benzone hist. — Girolamo Benzoni (vysv. s. 21/1)
Hippocrates — Hippokratés z Kóu (vysv. s. 20/1)
Hircius— (Aulus Hirtius,) Bellům Alexandrinum (vysv. s. 242/
id
Hist, de Saracen, origine et moribus — Historiae de Saraceno-rum sive Turcarum origine, moribus, nequitia, religione, rebus gestis (vysv. s. 306/11) História tripartita — Cassiodorus, História tripartita (viz výše
Cassiodorus trip, hist.) História exaltationis S. Crucis — História de exaltatione
Sanctae Crucis (vysv. s. 239/1) Homerus Iliad. — Homéros, Ilias (vysv. s. 19/1) Horatius — Quintus Horatius Flaccus (vysv. s. 412/1) Horatius Malagguccius — Orazio Malaguzzi (vysv. s. 322/11) Horolanus — Iohannes Horolanus (vysv. s. 347/1) Hostiensis — Henricus de Segusio, cardinalis Hostiensis (vysv. s. 39/11)
I
Iacob Vormserus peregrin. — Jakob Wurmser (vysv. s. 153/1) Iacob Fontanus de bello Rhodio — Iacobus C. Fontanus Bru-
gensis, De bello Rhodio libri III (viz výše Brugensis) Iacob. de Maguntia — Jakob von Mainz (vysv. s. 372/1) Iacob. de Vorag. in Lombard, hist. — Iacobus de Voragine, Legenda aurea vulgo História Lombardica dicta (vysv. s. 347/1)
381
Iacob de Vitriaco hist. Hierosol. — Jacques de Vitry / Iacobus de Vitriaco, História Orientalis seu Hierosolymitana (vysv. s. 153/1)
Ieremias proph. — Bible, prorok Jeremjáš
Iesaias proph. — Bible, prorok Izajáš
Iodocus a Meggen — Jost von Meggen (vysv. s. 370/1)
Ioel proph. — Bible, prorok Joel
Iohan.
—Baptista Morus hist. — Iohannes dictus Morus (vysv. s. 288/1)
— Gerson de potest, eccles. — Jean Charlier de Gerson, De po-testate ecclesiastica (vysv. s. 57/1)
— Schvallartperegrin. — Johann Schwallart / Jean Zuallart, // devotissimo viaggio di Gerusalemme (vysv. s. 143/1)
— Damascenus — Ióannés Damaskénos / sv. Jan Damascénsky (vysv. s. 193/1)
— Paschasius descript. Ter. S. — Iohannes Paschasius / Jean Pascha, Methode pour faire un pělerinage spirituel dans la Terre-Sainte... (vysv. s. 155/1)
— Montevilla — John Mandeville (vysv. s. 21/1)
— episcopus Hierosol. — snad Jan, biskup jeruzalémský (vysv. s. 292/1)
— de Oppido chron. Saracenorum — Iohannes de Oppido (vysv. s. 372/1); spojeno se spisem Chronica mendosa et ri-diculosa Sarracenorum, autor neuveden (vysv. 311/11)
— Thorn. Minadous hist. — Giovanni Tommaso Minadoi (viz výše Giovan. Thoma Minado. delle gverre)
— Boemus — Johannes Böhm / Bohemus / Aubanus (vysv. s. 433/1)
—Baptista Portaphisiogn. — Giovanni Battista della Porta, De humana physiognomia librilV(vysv. s. 130/11)
— Petrus Valerianus hieroglyph. — Iohannes Pierius Valeria-nus, Hieroglyphica (vysv. s. 238/11)
— Ticius—Harant uvádí v cestopisu podobu Titius; nezjištěno (vysv. s. 42/11)
— a Nedder formicarium — Johannes Nider, Formicarius (vysv. s. 49/11)
382
— Hugo a Lintschot rer. Indi. — Jan Huygen van Linschoten, Itinerario, voyage ofte schipvaert... naerOostoftePortugaels Indien (vysv. s. 49/11)
— Tucher peregr. — Johannes Tücher (vysv. s. 71/11)
— Heroldt sermones — Johannes Herolt zvaný Discipulus, Sermones de tempore et de Sanctis (viz výše Discipulus de tempore)
—Pistorius artis caballisticae—Johann Pistorius, Artis caba-llisticae, hoc est reconditae theologiae et philosophiae scrip-torum tomus I (vysv. s. 150/11)
— Barros — Joäo de Barros (viz výše S/ignor/ Gio. de Barros nelVhistor.)
— Metellus — Iohannes Matalius Metellus Sequanus (vysv. s. 178/11)
— Consal. de Mendosa — Juan Gonzalez de Mendoza (vysv. s. 166/11)
— Servilius de mir. antiq. operum — Iohannes Servilius / Jan Knaep, De mirandis antiquorum operibus et veteris aevi rebus pace belloque magniflce gestis libri III (vysv. s. 188/11)
— Geylryff— asi Johannes Helfrich (vysv. s. 217/11)
— deLingnar. tract, de censib. ecclesiast. — Iohannes de Lig-nano / Giovanni da Legnano, Tractatus de censura ecclesi-astica (vysv. s. 40/11)
— Andr. super ius canon. — Iohannes Andreae / Giovanni d'Andrea (vysv. s. 40/11)
— de Torquemade hexameron—Antoine de Torquemade (Antonio de Torquemada), Hexameron ou Six iournees, conte-nansplusieursdoctesdiscours...,t). francouzský překlad spisu Iardin de flores curiosas (přel. Gabriel Chappuys, 1582), viz výše Ant. Torquemade iardin de flores curiosas, Harant v textu odkazuje na španělský titul
Iosaffo Barbaro gentil. nelviag. — Giosafat Barbaro, Viaggifatti da Vinetia alia Tana, in Persia, in India... (vysv. s. 422/1)
Iosephus Indi. navig. — Iosephus Indus, Navigationes (vysv. s. 178/11)
383
Iosephus antiquitatum et belli Iudaici, Iudai. hist. — Ióséfos Flávios / Flavius Iosephus, Iúdaiké archaiologiá / Antiqui-tates Iudaicae, História Iúdaikú polemú / Bellum Iudaicum (vysv.s.21,154/I)
Iosuae lib. — Bible, kniha Jozue
Iovius hist. — Paulus Iovius / Paolo Giovio (vysv. s. 352/1) Iuan Huarte de los ingeniös — Juan Huarte de San Juan, Examen de ingeniös para las sciencias (vysv. s. 141/11) Iudicum Uber — Bible, kniha Soudců
[Breiden. 14.] Iulii, Paschas. — Bernhard von Breidenbach (viz výše Breidenbach peregr.); Iohannes Paschasius (viz výše Iohan. Paschasius descript. Ter. S.) Iulius Capitolinus hist. — (Iulius Capitolinus,) História Augusta (vysv. s. 78/1,188/11) Iulius Africanus— Sextus Iulius Africanus (vysv. s. 162/1) Iustinus hist. — Marcus Iunian(i)us Iustinus (vysv. s. 130/1) Iustinus philosoph. et martyr. — Iústínos Mučedník (vysv. s. 251/11)
Informat. delľisola de Giapan — spis Information delľisola del Giapan nuovamente scoperta (vysv. s. 166/11)
Inventaire de France du monsieur Serres — Jean de Serres, In-ventaire de Vhistoire de France (vysv. s. 367/1)
Isidorus de officio. — Isidorus Hispalensis/sv. Isidor ze Sevilly, De ecclesiasticis officiis (vysv. s. 114/1,137/11)
L
Lactancius—Lucius Caelius Firmianus Lactantius (vysv. s. 130/1) La genealogie du grand Turcq — Theodoro Spandugino, Genealogie du grant Ture a present regnant (vysv. s. 306/11) Lampridius hist. — (Aelius Lampridius), História Augusta
(vysv. s. 78/1,188/11) Lancellottus — Giovanni Paolo Lancelotti (vysv. s. 39/11) Landrecht sachsisch — Sachsenspiegel (vysv. s. 79/1) Laonicus hist, de reb. Ture. — Laoníkos Chalkokondylés, Apo-
deixeis historian (viz výše Chalcocondylas) Lazarus Soranzius — Lazarus Soranzius (vysv. s.180/11)
384
Laz. de Baifde Vart návale—Lazare de Ba'if, De re naváli (vysv. s. 267/11)
Legenda Patrům — snad Vitae Patrům (viz níže Vitae Patrům) Leges XII tabularum — Zákony dvanácti desek (vysv. s. 20/1) Lemnius de occult, nat. miraculis — Levinus Lemnius / Lieven
Lemse, De miraculis occultis naturae (vysv. s. 46/11) LeoAfer hist. — Iohannes Leo Africanus / Giovanni Leone l'Af-
ricano (viz výše Giovan Lioni Afr.) Leonh. Fioravanti de composit. de i secreti — Leonardo Fiora-
vanti, Del compendio de i secreti rationali (vysv. s. 189/11) Leon Rauvolff peregrin. — Leonhard Rauwolf (vysv. s. 430/1) Les esais du Montagne — Michel de Montaigne, Les essais
(vysv. s. 160/11)
Leuenclavius hist. Musulman. — Johannes Lowenklau, His-toriae Musulmanae Turcorum de monumentis ipsorum ex-scriptae libriXVIII (vysv. s. 137/1) Leviticus — Bible, Leviticus (3. kniha Mojžíšova) Lycosthenes — Konrád Lycosthenes (vysv. s. 349/1) Liranus — Nicolaus Liranus / Nicolas de Lyre (vysv. s. 214/1) Livius hist. Rom. — Titus Livius, Ab Urbe condita libri (vysv. s. 20/1)
Lonicerus Ture. hist. — Philip Lonicer, Chronica Turcica (vysv. s. 352/1)
Lope ďObregon confut. de la secte du Mahumed — Lope de Obregón, Confutation del Alcorany secta Mahometana (viz výše Confut. de la secte de Mahomet) Lucas evangelista — Bible, Lukášovo evangelium Lucanus poeta — Marcus Annaeus Lucanus (vysv. s. 47/1) Lucianus — Lúkiános ze Samosat (vysv. s. 10/11) Lucidus—zřejmě Iohannes Lucidus Samotheus (vysv. s. 306/11) Lucretius — Titus Lucretius Carus (vysv. s. 230/11) Ludov. Vartomanno Bolognese — Ludovico de Varthema (vysv. s. 431/1)
Ludov. Romanus navig. — Ludovicus, Romanus patricius / Ludovico de Varthema, NavigatioAethiopiae,Aegypti, utri-usqueArábiae... (viz výše; vysv. s. 135/11)
385
Ludov. Barthemia itinerář. — Ludovico de Varthema, Itinerary di Lodovico Barthema (viz výše Ludov. Vartomanno Bo-lognese)
Luigi Bassano de costumi di Tur. — Luigi Bassano da Zara, / costumi et i modi particolari de la vita de' Turchi (vysv. s. 313/11)
M
Macab. libri — Bible, knihy Makabejské
Macrobius Saturn. — Flavius Macrobius Ambrosius Theodo-
sius, Saturnalia (vysv. s. 77/1) Maginus — Giovanni Antonio Magini (vysv. s. 301/11) La maison rustique — Charles Estienne, Vagriculture et mai-
son rustique (vysv. s. 47/11) Maneth. supplem. Berosi — Supplementa Manethonis ad Be-
rosum (vysv. s. 261/11) Marcus evangelista — Bible, Markovo evangelium Marc. Ant. Beute, cronica d'Hispagna — Pere Antoni Beuter,
Crónica general de Espaňa y especialmente de Aragón, Ca-
taluňay Valencia (vysv. s. 58/11) Marco Polo delle cose de Tartari — Marco Polo, Delle cose de'
Tartari et dell'Indie Orientali (vysv. s. 21/1,141/11) Marinus Barletius de vita Scanderbegi — Marin Barleti, Histo-
ria de vita etgestis Scanderbegi, Epirotarum principis (vysv.
s. 304/11)
Marinus Scotus — Marianus Scotus / Marianus z Mohuče (vysv. s. 373/1)
Marius Mantua Bonavitus ench. rer. sing. — Marcus Mantua Benavidius / Bonavitus, Enchiridion rerum singularium (vysv. s. 78/1)
Marilanus antiquit. Romanorum — Bartholomaeus Marlianus, Antiquae Romae topographia (viz výše Barth. Marlianus topog. urbis Romae)
Marulus — Marcus Marulus Spalatensis / Marko Marulič (vysv. s. 138/11)
Martialis — Marcus Valerius Martialis (vysv. s. 77/1)
386
Martinus a Baumgar. pereg. — Martin von Baumgarten, Pe-regrinatio in Aegyptum, Arabiam, Palaestinam et Syriam (vysv.s. 313/11)
Massardus — nezjištěno (vysv. 238/11)
Massimiliano Transilvano epist. — Maximilianus Transylva-nus, Epištola diMassimiliano Transilvano... della ammira-bileestupenda navigazione... (vysv. s.166/11)
Massaeus chronicon — Christian Massaeus, Chronicorum multi-plicis historiae utriusque testamenti... libriXX (vysv. s. 352/1)
Matthaeus Brunnus tract. cession. bon. — Matteo Bruni, Tractatus de cessione bonorum (vysv. s. 79/1)
Matth, evangelista — Bible, Matoušovo evangelium
Matth. Parisiensis — Matthaeus Parisiensis (vysv. s. 372/1)
Matth. Beroaldus chronicon — Matthaeus Beroaldus / Mathieu Brouard-Béroalde, Chronicum sive supputatio temporum firmissimis Sacrae scripturae testimoniis demonstrata (vysv. s. 410/1)
Math. deMicheovo — Matteo di Micheovo / Maciej Miechowita (vysv. s. 179/11)
Matth. Orbatius — Matthaeus Orbatius, nezjištěno (vysv. s. 312/11)
M.Attilius Serranus de 7 Urb. ecc. — Marco Attilio Serrano, De
Septem Urbis ecclesiis (vysv. s. 186/1) Melampodes — Melampús (vysv. s. 19/1) Menander— Menandros (vysv. s. 9/II) Menavius — Giovanni Antonio Menavino (viz výše Ant. Me-
navio hist. Turcicaé) Mendezius navig. — snad Juan Gonzalez de Mendoza (viz výše
Iohan. Consal. de Mendosd) Mensa philosoph. liber—Mensa philosophica (vysv. s. 317/1) Mercurius Trimegistus — Mercurius Trismegistus (vysv. s. 21/1) Meshudus delle cose mirabili scoperte — al-Mas'údí (vysv.
s. 237/11)
Mesue — zřejmě Opera Mesuae (vysv. s. 141/11) Metaphrastes — Symeón Metafrastés (vysv. s. 139/11) Micheas proph. — Bible, prorok Micheáš
387
Mons(ieuŕ) de Villamont les voyages — Jacques de Villamont, Les voyages du seigneur de Villamont divisez en trois livres (vysv.s. 114/1)
Munsterus cosmograph. — Sebastian Münster, Cosmographia.
Beschreibung aller Lender (vysv. s. 118/1) Musaeus — Músaios (vysv. s. 19/1)
N
Natalis de Comitibus — Natalis Comes / Natale Conti (vysv. s. 422/1)
Nauclerus hist. — Johannes Nauclerus (vysv. s. 71/1)
Navig. alVisola di S. Thoma—Navigatione da Lisbona alVisola diSan Thomě... (vysv. s. 236/11)
Nehemiae libri — Bible, kniha Nehemiáš
D(ominus) Neugebaur tract, de peregri. — Salomon Neugebauer Prutenus, Tractatus deperegrinatione (vysv. s. 17/1)
Nicephorus hist. eccl. — Níkéforos Kallistus Xanthopúlos, Ek-klésiastiké história / História ecclesiastica (vysv. s. 162/1)
Nicephorus Gregoras hist. — Níkéforos Grégorás (vysv. s. 84/
n)
Nicander— Níkandros z Kolofónu (vysv. s. 240/11)
Nicetas hist. — Níkétas Chóniatés (vysv. s. 413/1)
Nicetas chron. — týž Níkétas Chóniatés, Chroniké diégésis (viz
výše Nicetas hist.) Nicol. d[í] Conti narration. — Niccolö de' Conti, ViaggiodiNi-
colo di Conti Venetiano (vysv. s. 161/11) Nicol. Clenardus epištol. — Nicolas Clénard, Nicolai Clenardi
Epistolarum libri II (vysv. s. 308/11) Nicol. et Matth. Paulini hist. — Niccolö a Maffeo / Matteo Polo
(vysv. s. 21/1)
Nicol. Monardes de medic. India del. — Nicolas Monardes, De simplicibus medicamentis ex Occidentali India delatis, quorum in medicína usus est (vysv. s. 212/11)
Nicol. Nicolai peregrin. — Nicolas de Nicolay / d'Arfeuille, Les quatre premiers livres des navigations et peregrinations ori-entales... (vysv. s. 306/11)
388
Nicol. Secundinus de origine Ture. — Nikolaos Sekundinos, De
origine et rebus gestis Turcarum (vysv. s. 312/11) Numeri lib. — Bible, Numeri (4. kniha Mojžíšova)
O
Odoardo Barbosa neV sommario deľ Indie— Duarte Barbosa, Libro di Odoardo Barbosa Portoghese delV Indie Orientali (vysv. s. 98/11)
Olivier du Prádel theatre de V agriculture — Olivier de Serres, seigneur du Prádel, Theatre ď agriculture (vysv. s. 47/11)
Onuphrii chronicon et de 7Urb. eccle. — Onuphrius Panvinius/ Onofrio Panvinio, Chronicon ecclesiasticum, De praecipuis Urbis Romae sanctioribusque basilicis, quas Septem ecclesi-as vulgo vocant, liber (vysv. s. 186, 352/1)
Orosus — Orosius (vysv. s. 331/1)
Orus — Hórapollón (vysv. s. 195/11)
Orpheus — Orfeus (vysv. s. 12,19/1)
Osorius hist. — Jerónimo Osório (vysv. s. 160/11)
Otto Frisingensis hist. — Otto von Freising (vysv. s. 348/1)
Ottomannus liber — Ottomannus Lazaři Soranzii, patricii Ve-neti (viz výše Lazarus Soranzius)
Ovídius fasto., de arte amandi, metamorph. — Publius Ovídius Naso, Fasti, Ars amatoria, Metamorphoses (vysv. s. 99, 118,151/1)
Oza — Bible, prorok Ozeáš
P
Pagninus interp. Hebr. — Sante Pagnini, Liber interpretatio-num Hebraicorum, Arabicorum Graecorumque nominum... (vysv. s. 186/1)
Palingeniuspoeta — Marcellus Palingenius Stellatus / Pier Angelo Manzoli (vysv. s. 411/1)
Palmerius chronicon — Matthaeus Palmerius, Liber de tempo-ribus (vysv. s. 347/1)
[Budaeus annot] Pand., Lazare d[e] Baif— G. Budé, Annotations in XXIVlibros Pandectarum (viz výše Budaeus annot.
389
Pandect. et de asse); Lazare de Baif (viz výše Laz. de Baifde Vart návale)
Panvinius — Onofrio Panvinio (viz výše Onuphrii chronicon et
de 7 Urb. eccle.) papa Pius V. descrip. Asiae — papež Pius IL, Pii IL, pon(tiflcis)
max(imi),Asiae Europaeque elegantissima descriptio (vysv.
s. 424/1)
Paralipomenon — Bible, knihy Paralipomenon
Passionale Iaco. de Voragine— Iacobus de Voragine, Legenda
aurea (viz výše Iacob. de Vorag. in Lombard, hist.) Paschasii itinera. — Iohannes Paschasius (viz výše Iohan. Pa-
schasius descript. Ter. S.) Paulus
— Merula geograph. — Paulus van Merle, Cosmographiaegeneralis libri tres, item geographiae particularis libri quatu-or... (vysv. s. 74/1)
— Castrensis iurisconsultus — Paulus Castrensis / Paolo di Castro (vysv. s. 79/1)
—Nolanus epist. — Paulinus Nolanus, Epistulae (vysv. s. 183/1) —Aemilius — Paulus Aemilius (viz výše Aemilius)
— apostolus — apoštol Pavel
— Diaconus in vitis Patrum et hist. — Paulus Diaconus Ne-apolitanus, Vita sanctae Mariae Aegyptiacae, meretricis (ve Vitae Patrum; vysv. s. 138/11); Paulus Diaconus, História Romana (vysv. s. 47/1); pseudo Paulus Diaconus, História miscella (vysv. s. 307/11)
—Angelo contra loAlcorano — Paolo Angelo, Epištola Pauli Angeli ad Saracenos, cum libello contra Alcoranum (vysv. s. 301/11)
— Polus — nezjištěno (vysv. s. 322/11)
— Venet. hist. — Marcus Paulus, zvaný Venetus / Marco Polo (vysv. s. 21/1)
Pausanias Arcad. — Pausaniás, Periégésis tés Hellados VIII
(Arkadikd) (vysv. s. 101/1,226/11) PietroMaffeo — Giampietro Maffei (vysv. s. 165/11)
390
Peregrinus de Sanctis — Peregrinus z Ratiboru, Sermones de tempore et de Sanctis (vysv. s. 101/11)
Persius — Aules Persius Flaccus (34-62)?; autor není v cestopisu uveden
Petro Martyre Milan, del novo mondo — Pietro Martire d'An-
ghiera, De orbe novo decades (vysv. s. 55/11) Pietro Alvarez— Pedro Álvares Cabral (vysv. s. 164/11) Petri Apiani cosmogr. — Petrus Apianus, Cosmographia (vysv. s. 134/11)
Petrus Cieza rerum Indicarum — Pedro Cieza de Leon, snad
Crónicas del Peru (vysv. s. 21/1) Petr de Natalib. in catal. sanct. — Pietro de' Natali, Catalogus
sanctorum et gestorům eorum (vysv. s. 186/1) Petrus Bellonius observat. — Pierre Belon du Mans, Voyage au
Levant, les observations de Pierre du Mans..., nebo Petri Be-
lloniiCenomani... observations (vysv. s. 114/1) Picus Mirandula vanit. gentium, in astrol. et de rerum praeno-
tio. — Giovanni Pico della Mirandola, Examen vanitatis
doctrinae gentium, Disputationes adversus astrologiam di-
vinatricem, De rerumpraenotione (vysv. s. 150,158/11) Pierre Mesiees diverses lecons — Pedro Mejía, Les diverses
legons de Pierre Messie (vysv. s. 192/11) Pyamon — Iohannes Cassianus, Collationes Patrum XVIII, 4
(Piammon; vysv. s. 137/11) Pizarus hist. Persicoe— (sic!) Petrus Bizarus, Rerum Persica-
rum historia in libros XII descripta (vysv. s. 180/11) Philastrius — sv. Philastrius / Filaster (vysv. s. 309/11) Philemon — Filémón (vysv. s. 10/11)
Philip. Bergomensis hist. — Iacobus Philippus Bergomensis (vysv. s. 351/1)
Philippus Pingonius arborem gentil. princ. Sabaudiae — Fili-berto Pingone, Inclytorum Saxoniae Sabaudiaeque principům arbor... (vysv. s. 367/1)
Philostrates in vita Apoll. — Flávios Filostratos, Ta es ton Tya-neaApollónion / VitaApollonii (vysv. s. 158/11)
391
Poggius Florentinus — Poggio Bracciolini (vysv. s. 190/11) Polybius hist. — Polybios z Megalopole (vysv. s. 102/1) Polydorus Vergilius de inventio. rerum etAnglicae histor. — Po-
lidoro Virgili, De inventoribus rerum, Anglica história (vysv.
s. 366/1)
Publius Syrus — Publilius Syrus (vysv. s. 407/1) Platina in vitis pontif. Romanorum — Bartolomeo Saccchi, Liber de vita Christi ac omnium pontiflcum (vysv. s. 348/1) Plato de legib. — Platón, Nomoi / Leges (vysv. s. 18/1) Plinius Iunior — Gaius Plinius Caecilius Secundus / Plinius
Mladší (vysv. s. 77/1) Plinius hist, naturalis et epištol. — Gaius Plinius Secundus / Plinius Starší, Naturalis história (vysv. s. 20/1); Gaius Plinius Caecilius Secundus, Epistulae (viz výše Plinius Iunior) Plotinus enead. — Plótínos, Enneades (vysv. s. 46/11) Plutarchus histor. — Plútarchos z Chairóneie (vysv. s. 96/1)
— vitas animalium — Potera tón zóón ta chersaia fronimótera é ta enydra / De sollertia animalium (vysv. s. 96/1)
— de dignita, (sic!) adulat. — Pós an tis diakríneie ton kólaka tú fílú / De dignoscendo adulatore ab amico (vysv. s. 130/1)
— convivalium quaestion. — Symposiaka / Quaestiones convi-vales (vysv. s. 317/1)
— in vita Antonii—Bioi paralléloi, Antonios / Vitae parallelae, Antonius (vysv. s. 156/11)
—de Iside—Peri Isidos kai Osiridos / De Iside et Osiride (vysv. s. 233/11)
Pomponius Mela — Pomponius Mela (vysv. s. 115/1) Pomponius Laetus hist. — Iulius Pomponius Laetus / Giulio
Pomponio Leto (vysv. s. 347/1) Pontus Heuterus Burgundic. rerum — Pontus (de) Huyter, Rerum Burgundicarum libri VI... (vysv. s. 367/1) Procopius hist. — Prokopios z Kaisareie / Procopius Caesari-
ensis (vysv. s. 92/1) Propertius poeta — Sextus Propertius (vysv. s. 424/1) Ptolomaeus — Klaudios Ptolemaios / Claudius Ptolemaeus (vysv. s. 19/1)
392
Putovaní Kabátníka — Martin Kabátník z Litomyšle, Cesta z Čech do Jeruzaléma a Egypta Martina Kabátníka z Litomyšle (vysv. s. 25/1)
Q
Quintus Curtius — Quintus Curtius Rufus (vysv. s. 413/1) R
Rabanus— (H)rabanus Maurus (vysv. s. 137/11)
Rhasis — Rhases / Almansor (vysv. s. 49/11)
Ranulphus polichronicon — Ranulph Higden, Polychronicon (vysv. s. 372/1)
Raphael Volaterranus — Raffaele Maffei (vysv. s. 114/1)
Regum libri — Bible, knihy Královské (1. a 2. knize Královské u Haranta /a v Sixto-Clementině/ odpovídá v ČEP 1. a 2. kn. Samuelova; 1. a 2. kniha Královská z ČEP je u Haranta /a v Sixto-Clementině/ označována jako 3. a 4. kn. Královská)
Relat. di Gio. Batt. Ramusio — Giovanni Battista Ramusio (viz výše Battista Ramusio delle navig. et descript. delle specie-rié)
Richardus sup. ius canonum — Richardus Anglicus / de Mores / de Morins (vysv. s. 40/11)
Robertus Cetenensis — Robertus Cetenensis / Robert z Ketto-nu (vysv. s. 306/11)
Rudolphus Kircherr — Rudolph Kirchherr von Suchen (viz výše Circhherr peregrin.)
Ruffinus in Eusebii hist. eccles. — Tyrannius Rufinus z Aquile-ie, Eusebii História ecclesiastica (vysv. s. 183/1)
Rupertus — Robertus Monachus (vysv. s. 348/1)
Ruth liber—Bible, kniha Rút
S
Saligniacus descript. Terrae Sanctae — Barthélemy de Sa-lignac, Itineráru Terrae Sanctae inibique sacrorum locorum ac rerum clarissima descriptio (vysv. s. 153/1)
393
Salomon rex — král Šalomoun (asi Bible, Kniha moudrosti / Moudrost Šalomounova)
Salustius hist. — Gaius Sallustius Crispus (vysv. s. 425/1)
Samuelis libri — Bible, knihy Samuelovy (odkaz pouze na s. 323/1, Harant jinak 1. a 2. knihu Samuelovu podle ČEP označuje jako 1. a 2. Královskou, viz výše Regum libri)
Sansovino delľ origine de cavalieri—Francesco Sansovino, Deila origine de cavalieri di m. Francesco Sansovino libri quattro (vysv. s. 367/1)
Samuelis libri — viz výše Samuelis libri
Saxo hist. — Saxo Grammaticus (vysv. s. 131/1)
Spartianus hist. — (Aelius Spartianus), História Augusta (vysv. s. 78/1,188/11)
Strabo geographiae — Strabón z Amaseie, Geógraflka / Geographica (vysv. s. 19/1)
Sebast. Cabota navig. — Sebastiano Caboto, Navigationedi Sebastianu Cabota (vysv. s. 178/11)
Sedunus — Caspar Collinus Sedunus / Kaspar Ambühl (viz výše Casp. Collinus Sedunus)
Seneca — Lucius Annaeus Seneca Mladší (vysv. s. 9/II)
Serapion — zřejmě Liber Serapionis aggregatus in medicinis simplicibus (vysv. s. 49/11)
Serranus de 7 Urbis eccl. — Marco Attilio Serrano, De Septem Urbis ecclesiis (viz výše M. Attilius Serranus de 7 Urb. ecc.)
Servius — Maurus Servius Honoratus (vysv. s. 226/11)
Sextus Rufus — Rufius Festus (vysv. s. 145/11)
Speculum historiale Mahomet. leg. confut. — Disputatio Christiani eruditissimi (Bibliander, 2. sv., Confutationes legis Ma-chumeticae...; vysv. s. 309/11)
Stephanus de Grumpenberk pereg. — Stephan von Gumppen-berg(vysv. s. 139/1)
Stephano Gvazzo convivi. Casalinum — Stephanus Guazzus / Guazzo, Convivium Casalinum, civilis conversationis formám repraesentans (vysv. s. 317/1)
394
Steph. Teupolus academ. contemplat. — Stephanus Theopo-
lus/ Stefano Tiepolo, Academicarum contemplationum libri
X... (vysv.s.46/11) Stephanus Torculatus — snad Stephanus Forculatus / Estienne
Forcadel (vysv. s. 160/11) Suetonius Tranquillus — Gaius Suetonius Tranquillus (vysv.
s. 317/1)
Suetonius hist. — týž Gaius Suetonius Tranquillus (viz výše)
Sigberus — viz níže Sigibertus
Sigibertus — Sigebert von Gembloux (vysv. s. 347/1)
Sigism. b. de Herberstein in legatione — Sigismund von Herberstein (vysv. s. 183/11)
Sigonius hist. — Carlo Sigonio (vysv. s. 71/1)
Silius poeta — Silius Italicus (vysv. s. 411/1)
Simoneta deAlcorano — snad Bonifatius Simoneta, ve spisu De Christianae fldei et Romanorum pontiflcum persecutio-nibus opus (vysv. s. 301/11)
Symposiorum liber—De symposiis, nezjištěno (vysv. s. 317/1)
Synop. Basilicon — Synopsis Basilicorum (vysv. s. 366/1)
Schiltperger hist. Ture. — Johannes Schiltberger, cestopis (vysv. s. 306/11)
Socinus regularum iuris — Bartholomaeus Socinus / Bartolo-meo Soccini, Regulae iuris tam civilis quam canonici (vysv. S.79/I)
Socrates hist. — Sokrates Scholastikos (vysv. s. 183/1) Solinus iureconsultus — zřejmě Gaius Iulius Solinus (vysv. s. 129/1)
Sommario delle Indie — Duarte Barbosa (viz výše Odoardo
Barbosa neV Sommario deľ Indie) Sommar. di tutti Ii regni Orientali—Sommario di tutti li regni,
cittä etpopoli (delľIndie) Orientali (autor neuveden) (vysv.
s. 437/1)
Sophonias proph. — Bible, prorok Sofonjáš Sopra li viag. Ramusio — Giovanni Battista Ramusio (viz výše Battista Ramusio delle navig. et descript. delle specierie)
395
Sozomenus hist, eccles. — Salamanés Hermeiás Sózomenos, Ekklésiastiké história I História ecclesiastica (vysv. s. 163/1) Suidas — Súda (vysv. s. 432/1)
Sulpitius Seve. antiquit. — Sulpicius Severus, (zřejmě) Aqui-
tanensis (viz s. 136/11; vysv. s. 183/1) Summarium rer. Orient. — zřejmě Sommario di tutti U regni,
cittá et popoli (delľ Indie) Orientali (viz výše Sommar. di
tutti li regni Orientali), v cestopisu v této podobě neuvedeno Surius hist. sac. — Laurentius Surius, De probatis sanctorum
historiis... (vysv. s. 139/11) Stumphius in Helvet. hist. — Johannes Stumpf, Schwytzer
Chronica... (vysv. s. 371/1)
T
Tacitus de bello Iudaico—Cornelius Tacitus, Historiae V(vysv. s. 323/1)
Thales — Thalés z Mílétu (vysv. s. 230/11)
Thalmuth in Iudaicis decadib. — Sebastian Lepusculus /
Häslein, Iudaicae decades VIII, heptades II, tessares VII,
triades HU (vysv. s. 342/1) Thebanor. Statut. — (sic!) Publius Papinius Statius, Thebais
(vysv. s. 411/1)
Theodoretus hist. —Theodórétos z Kyrrhoi (vysv. s. 186/1) Theodosius imperátor — císař Theodosius I. (viz výše Codex Theodosianus)
Theod. Gaza de mensibus—Theodóros Gazés, Peri ménón I De
mensibus (vysv. s. 420/1) Theophrastus — Theofrastos z Eresu (vysv. s. 46/11) Terentius comoed. — Publius Terentius Afer (vysv. s. 7/11) Tibullus ad Messalam — (Albius Tibullus,) Panegyricus Me-
ssallae (vysv. s. 433/1) Tilius — Jean du Tillet (vysv. s. 374/1) Titus Livius — Titus Livius (viz výše Livius hist. Rom.) Tripart. história — Cassiodorus, História tripartita (viz výše
Cassiodorus trip, hist.)
396
Trithemius chron. — Iohannes Trithemius, Chronicon Hirsau-
giense (vysv. s. 372/1) Thobioe (sic!) lib. — Bible, kniha Tóbijáš Thomas Lopez — Thome Lopez (vysv. s. 166/11) Thorn. Iunta — nejasné, snad Tommaso Giunti / Giunta (vysv.
s. 322/11)
Thucidides hist. — Thúkydidés (vysv. s. 412/1) Turcica hist. — Philip Lonicer, Chronica Turcica (viz výše Lo-nicerus Turc. hist.)
V
Valerius Flaccus — Gaius Valerius Flaccus (vysv. s. 80/1) Valerius Maximus — Valerius Maximus (vysv. s. 130/1) Varro — Marcus Terentius Varro (vysv. s. 421/1) Vasco dia Stanco — Vasco Diaz Tanco (vysv. s. 312/11) Viag. delAetiop. — Francisco Álvares, Viaggio nella Ethiopia
al reprete Ianni... (viz výše Franc. Alvar. viag. del Etiopia) Viagg. di un comito Venet. dal Mar Rosso — Viaggio scritto per
un comito Venetiano dal Mar Rosso fino al Diu (vysv. s. 128/11) Victorius hist. — asi Petrus Victorius / Pietro Vettori (s. 142/11) Vilhelmus Tirius belli sacri — Willelmus Tyrensis / Vilém
z Tyru, Historia Belli Sacri verissima (vysv. s. 153/1; viz výše
Continuatio belli sacri) Vincentii speculum hist. — Vincent z Beauvais, Speculum his-
toriale (vysv. s. 137/11) Virgilius — Publius Vergilius Maro (vysv. s. 11/1) VitaePatrum — VitaePatrum (vysv. s. 132/1) Vitriacus descript. Terrae S. — Jacques de Vitry (viz výše Iacob
de Vitriaco hist. Hierosol.) Vitruvius — Vitruvius Pollio (vysv. s. 256/11) Volaterranus geogr. — Raphael Volaterranus, Commentario-
rum urbanorum, 1. sv. (geographia; vysv. s. 179/11; viz výše
Raphael Volaterranus) Volfgang Waisenburgperegr. — Wolfgang Wissenburg (vysv.
s. 151/1)
397
Urban. Calcet, descript. Indiae— nezjištěno (vysv. s. 178/11) Urspergensis hist. — Chronicon Urspergense (viz výše Abbas
Urspergensis hist.) Voldřicha Prefáta Putování Oldřich Prefát z Vlkanova, Cesta
z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny
(vysv. s. 25/1)
X
Xenophon hist. — Xenofón (vysv. s. 412/1) Z
Zacharias proph. — Bible, prorok Zacharjáš
Zasius iurisconsultus — Ulrich Zasius / Zäsy (vysv. s. 79/1)
Zonaras hist. — Ióannés Zónarás (vysv. s. 288/1)
Ediční zásahy do rejstříku Authores:
() rozepsaná zkratka
[ ] text doplněný editorkami
Komentář
KRYŠTOF HARANT A JEHO CESTOPIS
1/
„Abych komu svým spisem ubližovati chtěl, toho se jako poctivý pán snažně vystříhám,"
píše Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic v předmluvě k druhému dílu svého cestopisu. Můžeme (s úsměvem) namítnout, že podobné formulace náleží k tradiční autorské výzbroji použité v předmluvách tak často, že už je vnímáme jako topické. Vnímavý čtenář však brzy odhalí, že pojem cti jako základu lidského charakteru překračuje rámec proklamací, provází celé jeho Putovania funguje jako moralistní zrcadlo nastavovanéjevům a událostem světa, jímž postupně prochází z končin známých až do „barbarských a hovadných". Je přítomen, byť skrytě, v obsáhlých historických retrospektivách, kumuluje se v obrazu rytíře Božího hrobu, jímž se autor spojuje s dávným symbolem „rytíře křesťanského", aktualizovaným v dobové složité situaci tureckých válek.
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564-1621) však jako „poctivý pán" žije i v českých dějinách, a ačkoli je jeho tragicky uzavřený osud známý, bude snad užitečné si jej krátce připomenout i s ohledem na jeho cestopis; v něm je totiž také otevřeně i skrytě přítomno jeho úsilí vytvořit obraz sebe jako všestranně rozvinuté osobnosti, jak doba žádala. V tomto smyslu je cestopis nejen výrazným textem české pozdně humanistické literatury, ale i reprezentací svého autora, ambiciózního vzdělaného šlechtice a kavalíra.
401
Dětství strávil na hradě Klenová poblíž Klatov, tam také získal základy svého vzdělání (jakkoli není jasné, jakou formou se tak dělo, zda prostřednictvím domácího vyučování, či docházkou do městské školy). Ve dvanácti letech se mu však otvírá svět, který mu spolu s možností prohloubení vědomostí nabízí i dosud nepoznaný život aristokratické elity. Přichází na zámek Ambras u Innsbrucku, sídlo arciknížete Ferdinanda II. Tyrolského, bratra císaře Maxmiliána II. Osmiletý pobyt u dvora poskytl Harantovi znalosti, jež podle mínění K. J. Erbena, prvního editora cestopisu, zahrnovaly oblast „staré řecké a latinské literatury, dějepisu, zeměpisu a věd politických",1 M. Koldinská, autorka harantovské monografie (na niž v této souvislosti odkazujeme), je charakterizuje jako klasické trivium a kvadri-vium, sice v humanistickém duchu, ale přesto jako „nepříliš originální odlesk středověkého modelu univerzitní vzdělanosti".2
O šíři kulturního zázemí nabízeného mladým mužům („edelk-nobům") svědčí i rozsáhlá zámecká knihovna. Harantova sčetlost tu může mít své kořeny, je však jisté, že se nespokojil jen s nabídkou zámeckých fondů, v cestopisu jmenuje i mnohé jiné texty, než s jakými se mohl setkat v Ambrasu. Otevřel se mu však také svět hudby, cestování a společenských kontaktů, mohl rozvíjet jazykové znalosti i fyzické dovednosti; to vše modelovalo osobnost mladého šlechtice připraveného i pro kariéru v císařských službách.
Roku 1583 se vrací domů a pět let poté se žení s Evou Černínovou z Chudenic, s níž má posléze dvě děti. Další období jeho života vyplňuje vojenská účast v Uhrách na tzv. patnáctileté válce, jedné z mnoha etap vleklého konfliktu Habsburků s Turky. Zkušenosti získané za čtyřletého pobytu v armádě obohatí tematický rejstřík cestopisu, podstatnější však je, že sehrají svou roli i během jeho účasti na stavovském povstání.
Roku 1597 umírá Harantova žena, Harant svěřuje své děti do péče příbuzné a roku 1598 se vydává na cestu do Svaté země, výsostný cíl poutníků už po staletí: je to země biblických postav, „nejstarožitnějších" národů zakládajících křesťanům pravidlo „všech dobrých radův a ctnostného obcování", místo Božích zázraků, Kristova života i spasitelné oběti, prostor dávného zemského ráje. Na cestu se vydává
1 Karel Jaromír Erben: [bez názvu], in Krištofa Haranta z Polžic a Bezdružic Cesta z Království českého do Benátek..., díl I., Praha, u Františka Řivnáče 1854, s. II.
2 Marie Koldinská: Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Cesta intelektuála k popra-višti, Praha-Litomyšl, Paseka 2004, s. 42.
402
začátkem dubna v doprovodu Heřmana Černína z Chudenic, o dvanáct let mladšího přítele a příbuzného jeho zesnulé ženy.
Cesta trvající téměř tři čtvrtě roku začíná 2. dubna. V Benátkách, tradičním výchozím bodě plavby do Svaté země, však není připravena loď, poutníci se tedy vydávají ještě do Padovy a Ferrary. 12. července konečně vyplouvají a postupně navštěvují ostrovy Zakynthos, Krétu a Kypr. 31. srpna přistávají u palestinských břehů a 3. září přicházejí do Jeruzaléma. Tam za doprovodu františkánů kláštera sv. Salvátora navštěvují posvátná místa ve městě i za jeho hranicemi, účastní se výpravy do Jericha, k Jordánu a Mrtvému moři, jsou pasováni na rytíře Božího hrobu. Svou cestu pak nad rámec obvyklých jeruzalémských poutí prodlužují plavbou do Damiáty, 4. října přicházejí do Káhiry, odtud pak putují k Rudému moři a 16. října přicházejí ke klášteru sv. Kateřiny, podnikají i namáhavý výstup na horu Oreb, Sinaj a sv. Kateřiny. Zpět do Káhiry se vracejí 26. října a nastupují cestu domů, přes Rosettu, Alexandrii zpátky do Benátek, kam připlouvají 26. prosince. Tolik stručný itinerář pouti, jenž je i základní osnovou cestopisu. K závěru cesty snad zbývá dodat, že Černín se ještě v Itálii připojuje k poselstvu, které v roce 1599 provází arcikněžnu Markétu Rakouskou jako nevěstu ke španělskému králi Filipovi III., a jeho účast na této reprezentativní akci má bezpochyby podpořit jeho úsilí vstoupit do prostředí císařského dvora. Harant, nemocný a slabý, setrvává ještě nějakou dobu v Benátkách a Padově a teprve pak se vydává do vlasti. Překonání cestovních obtíží komplikovaných nemocí však neznamená konec jeho útrap, krátce po návratu mu umírají obě děti.
Štěstěna mu však přeje v naplňování politických ambicí: do Plzně, kde s dětmi sídlil, se roku 1599 stěhuje císař Rudolf II. se svým dvorem, aby se vyhnul nebezpečí morové nákazy ohrožující sídelní město. Harant, snad i pro své zásluhy v turecké válce, se stává v roce 1601 císařským komorníkem. Roku 1603 se podruhé žení, Barbora Miř-kovská ze Stropčic s sebou z předchozího manželství přináší polovinu hradu Pecky i s městečkem; následujícího roku se manželům narodí dcerka. Harant žádá císaře o podporu v úsilí vstoupit do panského stavu (a ten mu vychází vstříc přímluvným listem určeným panskému stavu v zemském sněmu)3, pánem se tedy stává v roce 1607 a ještě téhož roku i císařským radou.
3 Celý přímluvný list cituje Karel Jaromír Erben: [bez názvu], in Krištofa Haranta z Polžic a Bezdružic Cesta z Království českého do Benátek..., díl L, s. VI-VII.
403
Jistý věhlas získává díky svému múzickému nadání jako básník (nejen díky překladům klasických básníků, ale i jako autor příležitostných veršů) a hudební skladatel; o tom mimo jiné svědčí uctivá dedikace pražského měšťana Jonaty Bohutského vložená do druhého Veleslavínova vydání překladu právního spisu Georga Lauterbec-ka Politia historka (1606), kde se právě tyto Harantovy schopnosti připomínají.4 Jen na okraj podotýkáme, že v tomto tisku je použito totéž vyobrazení rodového erbu, které nalezneme později v cestopisu, a čtyřveršová báseň Jiřího Carolida z Karlsperka, jejíž rozšířenou, čtrnáctiveršovou verzi s novými motivy vydavatel posléze uplatnil tamtéž. A přestože cestopis byl vydán až dva roky poté, vzdává Jona-ta ve zmíněné dedikaci hold Harantovi-cestovateli, jeho vzdělanosti a hudebnímu nadání v motivickém spojení s jeho (zřejmě už obecně známou) návštěvou slavné Alexandrie, jejíž obyvatelé kdysi vynikali právě hudebním uměním: „Vidí se, jako byste všecku jich chválu a umění s sebou do patriae převesti a novou Alexandrii při dvoře Jeho Milosti Císařské Vaší Milosti vzácným příkladem a fedrováním téhož umění založiti ráčili."5 Harantův vřelý vztah k hudbě kromě dochovaných skladeb6 ostatně dokládá i jeho osobní heslo, kryptogram vytvořený pomocí notového zápisu (Virtus utsol micat, Ctnost se třpytí jako slunce), v cestopisu umístěný pod Harantovým portrétem vytvořeným rudolfínským rytcem a grafikem Aegidiem Sadelerem (1570-1629).
Pobývání u dvora pobízí zřejmě Haranta i k dalšímu usilování o získání úřadů, tak (neúspěšně) žádá o post hejtmana Nového Města pražského, kandiduje i na místo prezidenta české komory. Mezitím umírá jeho druhá žena a Harant se roku 1608 žení potřetí, s Annou Salomenou Hradišťskou z Hořovic, díky níž v roce 1612 získává druhou polovinu hradu Pecka i s panstvím. Od roku 1619 je také vlastníkem domu v centru Prahy, což více odpovídá potřebám jeho veřejného života; to už se však blíží události, které prudce změní jeho život.
Roku 1612 umírá císař Rudolf II. a poměry u císařského dvora se mění. I když se např. K. J. Erben domnívá, že si nový císař Matyáš Haranta oblíbil, neboťho učinil svým dvorským radou,7 M. Koldinská
4 Georg Lauterbeck: Politia historka. O vrchnostech a správcích světských knihy patery. Praha, Daniel Adam z Veleslavína — dědicové 1606. K04736.
5 Tamtéž, Předmluva, s. 3-4.
6 K Harantovi jako hudebníkovi viz medailon Petra Danka „Moteto Qui confldunt in Domino a jeho autor — medailon věnovaný K. Harantovi hudebníkovi", zde vysvětlivky s. QQQ.
7 Karel Jaromír Erben: [bez názvu], in Krištofa Haranta z Polžic a Bezdružic Cesta z Království českého do Benátek..., díl L, s. XI.
404
poukazuje na několik indicií, které tuto domněnku zpochybňují. Harant se (jako většina českých pánů) neúčastnil jeho korunovace, a přestože nadále zůstává komorníkem i císařským radou, jeho kontakt s novým císařem je mnohem omezenější, než tomu bylo za jeho předchůdce. Matyáš nesídlí v Praze, svůj dvůr zmenšuje. Dokonce i Harantova cesta v letech 1614-1615 ke španělskému králi Filipovi III., kam je vyslán spolu s dalším bývalým Rudolfovým komorníkem, aby králi vrátil řád zlatého rouna Rudolfovi propůjčený, není hodnocena jako výraz zvláštní Matyášovy přízně, spíš jako odkaz na Harantovy dobré vztahy se zesnulým panovníkem.8
Harantův mladší bratr Jan Jiří, autor Kryštofova životopisu a překladatel jeho Putováníáo němčiny,9 zmiňuje, že Harant chtěl z poznámek vzniklých na cestě časem připravit další cestopis, rukopis se však ztratil. Z životopisu lze nicméně rekonstruovat cestu Evropou se zastávkou u dvora francouzského krále Ludvíka XIII., pobyt u španělského dvora a výlet do poutního místa Santiago de Compostela. M. Bardo-ňová připomíná v této souvislosti Harantovu snahu být jmenován na post plukovníka vojáků španělského krále získaných v německých krajích. Okolnosti neúspěšného žádání odhalují širší pozadí nesnadného Harantova postavení u dvora, nemožnost v dané situaci dosáhnout kýžených politických pozic, absenci tak důležitých vlivných přímluvců.10
To je snad i možný klíč k pochopení jeho dalších kroků. M. Koldin-ská upozorňuje na okolnosti, které mohlyjeho rozhodování ovlivňovat. Domnívá se, že se pro něj „s přibývajícím věkem stávala neschopnost politicky, mocensky a kariérně uspět zdrojem četných traumat, ještě násobených neustálými finančními problémy",11 připomíná i Harantovu „náboženskou nespolehlivost" stvrzenou konverzí k utrakvismu v roce 1618. Okolnosti změny víry nejsou zcela jasné, stejně jako jeho
8 Marie Koldinská: Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic..., s. 306n.
9 Edmund Schebek (ed.): Aus dem Leben des böhmischen Freiherrn Christoph Harant vom Polžitz und Weseritz, Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen 12,1874, s. 273-286.
10 Martina Bardoňová: Španělská mise Kryštofa Haranta, in Kryštof Harant ve světle nových objevů. Malá vědecká konference. Hrad Pecka, 20. září 2014, Město Pecka 2014, s. 23-30.
11 Marie Šedivá Koldinská: Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a historická paměť přelomu 20. a 21. století, in Kryštof Harant ve světle nových objevů. Malá vědecká konference. Hrad Pecka, 20. září 2014, Město Pecka 2014, s. 11. Kromě věcných argumentů můžeme nalézt i úvahy psychologizující; např. František Řehoř v hesle Harant z Polžic a Bezdružic, in Ottův slovník naučný, desátý díl, Praha, Paseka-Argo 1997, uvádí: „Povahou svou byl muž přímý a snadno přístupný, jemuž jen přílišná úslužnost se ctižádostí na závadu byly."
405
postoj k otázce konfesijní příslušnosti;12 Kryštof Harant byl nepochybně ovlivněn dobovým „nadkonfesijním" křesťanstvím, obecně křesťanskou, tolerantní pozicí dobové vysoké šlechty.13
V okamžiku politického konfliktu mezi císařem a vzbouřenými stavy se roku 1619 na jejich straně stává jedním z komisařů nad vojáky z boleslavského, kouřimského a hradeckého krájeje členem komise odhadující hodnotu statků odňatých církvi, vojensky táhne s hrabětem Matyášem Thurnem k Vídni, a dokonce velí dělostřelecké palbě proti císařskému paláci. Za krátké vlády Fridricha Falckého na českém trůně (listopad 1619 — listopad 1620) snad vytoužených dvorských pozic dosahuje, je královským dvorním a komorním soudním radou, prezidentem české komory. Po porážce stavovského povstání je však z rozhodnutí Ferdinanda II. začátkem března 1621 zatčen a 21. června spolu s dalšími odsouzenými popraven na Staroměstském náměstí. Jeho loučení se životem —jakož i ostatních nešťastníků — dokumentuje jímavě a s přesahem až legendistickým utrakvistický kněz Jan Rosacius Hořovský ve svém slavném spisu Koruna neuvadlá mučedlníkův Božích českých.14
Zbývá snad Harantův osud uzavřít poznámkou, že Heřman Černín, dávný Harantův spolupoutník, se roku 1625 oženil s vdovou Annou Salomenou. Harantův mladší bratr Jan Jiří odešel s rodinou do exilu do Saska a tam roku 1638 přeložil cestopis svého bratra do němčiny (titul Der christliche Ulysses...15 s jistou literární licencí odkazuje na Odysseův příběh, neboť nemocného a zbědovaného poutníka po návratu domů prý stěží poznali jeho nejbližší). O vydání tohoto překladu se roku 1678 v Norimberku zasloužil syn Jana Jiřího, Kryštof Vilém Harant, voják a pak i císařský generál, který spis dedikoval císaři Leopoldu I. s připomínkou, že jeho strýc tento text v češtině kdysi připsal Rudolfu II. (dnešnímu čtenáři však možná víc na mysli vytane paradoxní fakt, že Leopoldův předchůdce poslal autora na popraviště).
12 Mezi badateli není v tomto bodě jednotné stanovisko, jak o tom svědčí např. stať Jana Blahoslava Čapka: K problematice osobnosti Krištofa Haranta (Odpověď prof. Janu Rackovi), Časopis Matice moravské:XCII, 1973, s. 196-198.
13 K tomu Josef Válka: Politika a nadkonfesijní křesťanství Viléma a Jana z Pernštejna, in Husitství na Moravě. Náboženská snášenlivost. Jan Amos Komenský, Brno, Matice moravská 2005, s. 249-260.
14 Knihopis uvádí české vydání v Lesně r. 1655 (K14890) a v Žitavě (?) r. 1756 (K14891).
15 Přesněji Der Christliche Ulysses oder Weit-versuchte Cavallier, fiirgestellt in der denckwuerdigen Bereisung so woll dess Heiligen Landes als vieler andrer morgen-ländischer Provintzen, Landschaften undberiihmter Stddte...
406
II/
Počátky zájmu historiků a literárních vědců o Harantův cestopis sahají až do 17. století, jeho stručnou reflexi nalezneme v Bohemia doc-ta Bohuslava Balbína, kde kromě jiného chválí jeho vytříbený styl,16 z obrozenských badatelů ho příznivě hodnotí např. František Martin Pelcl.17 Významným podnětem pro hlubší zájem odborné veřejnosti i čtenářstva bylo vydání cestopisu připravené K. J. Erbenem v padesátých letech 19. století. Není však cílem této stati zachytit odbornou reflexi cestopisu v celé její šíři,18 chceme sejí dotknout jen ve vztahu k některým zajímavým rysům Harantova textu.
Za zmínku stojí i osudy cestopisu před Erbenovým vydáním. Vybrané kapitoly z prvního a druhého dílu vycházely postupně v letech 1719 až 1742 v Novém titulárním kalendáři ke ctisv. Vácslava, knížete, mučedlníka a patrona království českého, vydávaného u Jiřího Labou-na (dědiců). Už prostor, který byl textu vyhrazen (povětšinou úzký sloupec na okraji stránky, jehož formát soustředěnou četbu komplikoval a vyhrazoval cestopisu pouze roli doprovodu primárních údajů kalendáře), naznačuje, že tu cestopis, jakkoli ne vždy „očištěný" od odkazů na zdroje informací, jež by měly signalizovat náročný humanistický text, plní především cíle zábavné četby.
V jiné pozici najdeme Haranta v Thámově výboru Básně v řeči vázané.19 Figuruje tu jako překladatel klasických autorů, editor převzal jeho překlad veršů Marka Annaea Lukana20 působivě líčících prudký tok Nilu v peřejích (O spadání řeky Nýlu) a též překlad moralistních veršů Dífila ze Sinópy (bez uvedení autora originálu) pod názvem Břich, k němuž Harant ještě přibásnil poslední dvojverší.21 V almanachu se ocitá ve společnosti dalších autorů českého humanismu,
16 Bohuslav Balbín: Bohemia docta, pars. II, 1778, s. 103-104. (Dílo je podle Balbína psáno „bohemico idiomate et stylo cultissimo"; tamtéž, s. 104.)
17 František Martin Pelcl: Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken, 3. díl, 1777, s. 86-92.
18 Kromě podrobné bibliografie v monografii M. Koldinské srov. např. soupis v hesle Zdeňky Tiché: Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, in Vladimír Forst a kol.: Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce 2/1, H-J, Praha, Academia 1993; z novějších prací např. Danuše Kšicová: Cesty do Svaté země. XII.-XX. století. Mýty a realita v ruských a českých cestopisech, Brno, Masarykova univerzita 2013.
19 Václav Thám: Básně v řeči vázané, Praha, [b. n.] 1785.
20 Tamtéž, Prvního svazku sebrání druhé, částka první, s. 103. V edici Harantova cestopisu je úryvek z Lukanovy skladby Farsalsképole na s. 228/11, více k němu zde ve vysvětlivkách na příslušném místě.
21 Tamtéž, s. 102. V edici Harantova cestopisu je úryvek na s. 30/11, více k němu zde ve vysvětlivkách na příslušném místě.
407
jakými byli Mikuláš Konáč z Hodiškova, Šimon Lomnický z Budče, Jan Amos Komenský, v překladu i Bohuslav Hasištejnský, a též básníků doby baroka. Thám tuto galerii sestavuje s úmyslem, aby „pozůstalé ještě zlomky našich českých zpěvořečníků v známost uvedl",22 je součástí jeho programu otvírajícího cestu nové tvorbě.
V téměř celistvé podobě se k modernímu čtenáři dostává cestopis zásluhou Karla Jaromíra Erbena.23 Edice však nezařazuje původní ilustrace ani texty dokumentárního charakteru (latinské a řecké listiny, dedikační verše, notové zápisy, marginálie), čímž je cestopis oproti původnímu tisku ochuzen, vypuštěny musely být pak samozřejmě i pasáže na ně odkazující, což opět poněkud zkreslilo podobu textu. Editor do něj navíc promítl dobovou představu o češtině sklonku 16. století, na mnoha místech zasáhl do morfologie a syntaxe, ve slovní zásobě odstranil výrazy nejčastěji německého původu, v řadě případů již v češtině 16. století zdomácnělé, jež podle mínění doby Erbenovy jazyk poškozují. Přesto je však toto vydání nejúplnější, ve srovnání s četnými dalšími, která vybírala z cestopisu podle potřeby kratší či rozsáhlejší úseky.24
lil/
Když se Harant v předmluvě k prvnímu dílu Putování obrací k českým „kořenům" nábožných cest do Svaté země, zmiňuje dávnou pouť biskupa Menharta či knížat Vladislava a Jindřicha. Známých českých jeruzalémských poutníků bylo ovšem víc, Harant se však ve svém výběru patrně inspiroval předmluvou Daniela Adama z Veleslavína k oblíbenému literárnímu „průvodci" Svatou zemí Heinricha Bun-tinga Itinerarium Sacrae Scripturae, to jest Putování svatých,2^ kde jsou právě tito výše zmínění muži připomenuti. Příznačné ovšem je (a ve shodě s cílem textů tohoto typu), že od středověkých poutníků přechází Harant rovnou do své přítomnosti a jako další známé cestovatele s úctou jmenuje významné pány a dvorské úředníky Zdeňka Adalberta Popela z Lobkovic a Viléma Slavatu z Chlumu
22 Citováno dle Felix Vodička: Poezie, in Dějiny české literatury II. Literatura národního obrození, Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1960, s. 67.
23 Praha 1854-1855,2 svazky, ediční řada Staročeská bibliotéka.
24 K nim zde ediční poznámka, s. QQQ.
25 Vydáno v Praze u M. Daniele Adama z Veleslavína, 1592. Zde odkaz na vydání Mirjam Bohatcové (ed.): Obecné dobré podle Melantricha a Veleslavínů. Studie k završení tvorby Mistra Daniela Adama z Veleslavína, Praha, Karolinum 2005, W 83/1592, s. 316. (Spis pak vyšel ještě u Veleslavínových dědiců 1609-1610.)
408
a z Košumberka, vzdělané a ve společenském postavení, které bylo bezpochyby metou nejen Harantovou.
Linie cestopisných záznamů z jeruzalémské pouti v českém prostředí má svůj počátek na sklonku 15. století v zápisech kališnické-ho kněze Martina Křivoústého.26 Jistou podobnost s Harantovým textem lze pozorovat u Bohuslava Hasištejnského (asi 1461-1510) v záznamech o cestě do Palestiny konané v letech 1490-1491 (v celém rozsahu se nedochovaly, drobné poznámkyjsou jen okrajově připojeny v jiných jeho dílech); J. Jakubec tuto blízkost specifikuje: „... projevuje asi podobný smysl pro klasický svět jako náš první evropský pěstovatel humanismu Bohuslav Hasištejnský, když tam cestova-l".27 Shody nachází i s cestopisem jeho bratra Jana Hasištejnského z Lobkovic (1450-1517): „...jako Jan z Lobkovic projevuje také [...] zájem o vojenství, o věci politické, o zřízení státní, o veřejné hospodářství".28 Vztažení Harantova textu k tvorbě významných humanistických vzdělanců je logické, sám Harant však v předmluvě připomíná (opět ve shodě s výše zmíněnou předmluvou D. Adama z Veleslavína29) z domácích autorů jen Martina Kabátníka (tl503) a Oldřicha Prefáta z Vlkanova (1523-1565).
Odstup, s kterým hodnotí Kabátníkův cestopis,30 je z pozice humanistického vzdělance pochopitelný, prostý řemeslník, jehož vyslala roku 1491 Jednota bratrská, aby poznal život křesťanů ve východních zemích, nebyl schopen realizovat Harantovy nároky na podobu a účel textu: „Kabátník, ač v těch zemích všech byl, v kterých i já, však jest je velmi jalově a nepodstatně vypsal, nic jiného nežli své příběhy oznamujíc, což vedle mého úmyslu, kterýž k tomu směřuje, aby v něm definicí nahoře položené stranyperegrinací ve všech artikulích za dosti se stalo, postačiti nemůže." Tím znovu připomíná svůj v předmluvě vyložený kodex postulátů, které má dobré cestování naplňovat,
26 Poznámky psal roku 1490 latinsky, poté byl text přeložen do češtiny. Srov. Jaroslav Kolár: České znění Cesty do Jeruzaléma Martina Křivoústého, Strahovská knihovna 18-19,1983-1984 [v tiráži 1984], s. 67-95.
27 Jan Jakubec: Dějiny literatury českéI., Praha, Jan Laichter 1929, s. 761.
28 Tamtéž, s. 762. Cestopis je obvykle jmenovaný jako Putování léta Páně 1493 k Božímu hrobu vykonané (1505). Poprvé ho vydal roku 1834 F. L. Čelakovský v České včele, roku 1902 F. Strejček ve Sbírce pramenův ku poznání literárního života v Čechách, na Moravě ave Slezsku, ř. II, č. 4, v novočeské úpravě F. Maleček roku 1907.
29 Mirjam Bohatcova (ed.): Obecné dobré..., W 83/1592, s. 317.
30 Kabátníkovo vyprávění zapsal roku 1500 litomyšlský písař Adam Bakalář a později vydal pod titulem Cesta z Čech do Jeruzalema a Egypta; novočeské vydání připravil např. J. V. Prášek, Praha, Otto 1900.
409
od dosažení „obecného neb obce dobrého" až po duchovní reflexi cesty jako „zrcadla smrtedlnosti". Nebylo by však spravedlivé absenci těchto cílů Kabátníkovi vyčítat, svou svéráznou reflexí navštívených krajin vyvolal čtenářský zájem ve své době i v každé další edici svého cestopisu.
Víc pochopení projevuje Harant pro Prefátovu Cestu z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny (1563). Prefátova úvodní proklamace: „Ne rození, ale ctnost činí lidi urozené, slavné, znamenité a vší chvály hodné",31 je při vší své topické zakotvenosti paralelou Harantova akcentování ctnosti jako základní etické hodnoty, povzbuzuje aktivní postoj člověka k životním výzvám, jaký sdílel i Harant. Jeho výhrada se týká jen velikosti prostoru, který Prefát zachytil: „Druhý toliko v zemi Svaté byl a půl cesty a pouti mé vykonal, takže o polovici méně vypsal, jakž se to, srovnajíc jeden traktát proti druhému, snadno poznati bude moci."32 Prefáta jako autora ovšem respektuje a na jeho text se na několika místech odvolává. Srovnáváním své a Prefátovy zkušenosti kromě jiného dokumentuje, jak postupně upadá tradice putování do Svaté země. Příčiny shledává v rozkolu křesťanské víry, ale především v růstu turecké moci: poutnické lodi ze stredomorských přístavů vyplouvají řidčeji a s horší výbavou, než tomu bylo před půl stoletím v době Prefátově (putoval roku 1546), františkánský klášter hory Sión za hradbami Jeruzaléma, v němž našel ubytování Prefát, je v Harantově době v moci muslimů a františkáni se museli stáhnout do města, do kláštera sv. Salvátora. Poutníci se ocitají ve stále větším ohrožení, zatímco Prefátovi ještě stačilo vydávat se za Francouze, neboť francouzský král byl tou dobou tureckým spojencem, Harant už se skrývá do stylizovaného mníšskeho oděvu, který mu umožní snáz splynout s prostředím. Je to jen jeden z projevů rostoucího napětí a blížících se konfliktů, jež brzy zasáhnou celou Evropu. Literární topos „mundus senescit", svět stárne a mění se k horšímu, jako refrén se opakující v hodnoceních jednotlivostí i Svaté země jako celku, tu nabývá na věcné platnosti. Harant si dokonce Prefátovým textem i „vypomáhá", jakje tomu v případě odkazu na jeho detailní, technicistní popis lodi: „A ač bych měl tuto způsob náve naší vnitřní i zevnitřní, regiment mezi marináři a jinými se plavícími obšírně vypsati, však když jest Oldřich Prefát přede mnou pravdivou a pěknou o tom o všem zprávu v našem českém jazyku na světlo
31 Oldřich Prefát: Cesta z Prahy do Benátek..., ed. H. Bočková, Praha, NLN 2007, s. 9.
32 Novočeské vydání připravil K. Hrdina, Praha, Vesmír 1947; H. Bočková, Praha, NLN 2007.
410
vydal a kniha jeho vůbec známá jest, toho tak při tom zanechati miním."33 Vyobrazení lodi z Prefátova cestopisu však nahrazuje vlastní ilustrací (a s jinými detaily), čímž soulad původního provázání slova a obrazu narušuje.
Formalizovaná podoba cestopisů tematizujících putování do Svaté země je dána už samou trasou, po níž se poutníci pohybují ke kýženému cíli, je osou celého narativu. V českých zemích začíná zpravidla tzv. „italskou cestou" vedoucí z Čech přes Alpy do Pádské nížiny a přístavních měst,34 známá natolik, že např. Prefát zachycuje jen její jednotlivé stanice a vzdálenosti za den překonané. Harant však směřuje k Innsbrucku a zámku Ambras a poněkud narušuje vžité schéma nábožných poutí, vrací se totiž do svých pážecích časů u dvora Ferdinanda II. Tyrolského. Vzpomínka „edelknoba" tvoří sice pouze vhodný formální rámec informacím o regionu, ale má i subjektivní podtext, připomíná autorův dávný vztah k vládnoucímu rodu a je tak jednou z prvních stop autorovy sebeprezentace v textu rozesetých; do stejného ideového schématu náleží i zařazení příběhu-legendy o zázračné záchraně budoucího císaře Maxmiliána z nepřístupných hor.
Pobyt v Benátkách díky přípravě poutnické lodi prodloužený o návštěvu Padovy a Ferrary je svébytným portrétem této části Itálie, s jejími dějinami, přírodní polohou, architekturou sakrální i světskou, technickými vynálezy i kuriozitami, s popisem zvyků, slavností a rituálů. V podrobných soupisech, které jsou jedním ze stylotvorných prostředků textu, představí pokladnici chrámu sv. Marka, zbrojnici, prezentuje správní systém benátské republiky. Tato reflexe poznaného ještě postrádá přehlednou strukturovanost, přesto může čtenáře okouzlit množstvím detailů a nečekaně překvapí i Harantův cit pro atmosféru okamžiku.
Plavba Středomořím umožňuje uplatnit rozsáhlý exkurs o dějinách celé oblasti od starověku až po aktuální přítomnost. Zatímco Prefát se v těchto místech dotýká antického světa — a ostatně celého dějinného pozadí —jen okrajově, Harant díky své vzdělanosti a za pomoci autoritativních textů dosáhne toho, že Středomoří se před čtenářovýma očima postupně rozvine jako mnohovrstevnatá literární
33 V Prefátově cestopisu je to kap. 4. „O způsobu a velikosti navi neb lodí i o tom, co v ní bylo", o „regimentu mezi marináři" pojednává kap. 5. „O čeledi patronově v navi a jaké jich práce". Srov. Oldřich Prefát: Cesta z Prahy do Benátek..., s. 37-57.
34 Tak pluli poutníci i z dalších významných stredomorských přístavů; existovala i cesta po souši, kterou zachycuje ve svém cestopisu Martin Kabátník (přes Balkán, s návštěvou Konstantinopole).
411
mapa. Ve Svaté zemi je vůdcem poutníků a klíčem k výkladu všech tras a míst samozřejmě především Bible, pomocí ní „inscenuje" dávné události na navštívených posvátných místech. Přirozeným vyvrcholením celé jeruzalémské pouti je pasování poutníků na rytíře Božího hrobu, obřad zachycený i v přiložených dokumentech, ilustracích i notových záznamech. Harantovi dává podnět k obsáhlému výkladu o konstituování rytířského stavu už od starověku a vypsání množství existujících i zaniklých rytířských řádů. I tady však mají tyto „odbočky" význam pro přítomnost: spolu s geograficky ukotveným přehledem křižáckých tažení vytváří ideální, a přitom stále aktuální obraz rytíře bojujícího za víru, „rytíře křesťanského".
Z. Beneš připomíná, že cestopis reflektuje některé prvky středověkého pojímání geografického obrazu země.35 Je to patrné v incipitu kapitoly o Jeruzalémě: „Město Jeruzalém leželo právě jako centrum uprostřed světa." Jeruzalém je městem-reprezentantem symbolických významů, místem, v němž se uskutečnilo spasitelské Kristovo dílo, ležícím uprostřed Svaté země jako pozemského ráje. Tato představa je skrytá i v projevech deziluze cestovatelů shledávajících její současný neutěšený stav: Prefátovo obvyklé konstatování „všudyjen rum a kamení" nalezneme v různých variacích i u Haranta. Smutek ovšem pramení nejen z nedostatečné přítomnosti „rajských" prvků v krajině, ale i ze stavu „křesťanské stopy" do ní později vnesené, sakrálních staveb budovaných od 4. století poté, co svatá Helena, matka císaře Konstantina, navštívila zemi a podnítila jejich budování na významných biblických (zejména novozákonních) místech. Smutek ze zmaru těchto kostelů a kaplí je spojen s vědomím, že země není v rukou křesťanů. Pozice Jeruzaléma jako duchovního centra je nezpochybnitelná, což je součástí výše zmíněného středověkého „hodnotového" pojetí světa,36 humanisté však přicházejí s argumenty korigujícími je racionálním poznáním (to je např. úvaha Prefáta-ma-tematika, že místo označené v kostele Božího hrobu ani místo Kristova ukřižování nejsou středem světa, neboť svět má tvar koule, „kterékoli v něm místo vezmeš, všudyjest prostřed něho, neb kouli počátku ani konce není, též ani prostředku"37). Harant totéž činí do jisté míry
35 Zdeněk Beneš: Cesta do Svaté země Kryštofa Haranta jako kosmografický obraz světa, in Cesty a cestování v životě společnosti. Sborník příspěvků z konference konané 6.-8. září 1994 v ÚstínaáLabem, L. Bobková, M. Neudertová (eds.), Ústí nad Labem, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem 1995, s. 142.
36 Tamtéž, s. 141.
37 Oldřich Prefát: Cesta z Prahy áo Benátek..., s. 165.
412
tím, že aniž by zpochybňoval výsostnou duchovní pozici Jeruzaléma, reflektuje v obsáhlých výkladech i jiné významné (a jinými svými charakteristikami zajímavé) zastávky cesty.
Velkým tématem druhé části cestopisu je svět islámu a jeho reflexe (k tomu zde více studie Lucie Storchové). Z hlediska cílů nábožné pouti je téměř jakýmsi jejím apendixem. Původní duchovní rozměr cesty vtextu poněkud stírá námaha pohybu v divoké krajině a číhající nebezpečí, výstup na posvátné hory je riskantní, klášter sv. Kateřiny nemá analogický význam vrcholu pouti, jak tomu bylo při dosažení Jeruzaléma. Harant však svůj zájem směřuje i dál, kam už nesahá jeho poutnička zkušenost. Nahrazuje ji rozsáhlými exkursy nasycenými informacemi o dalekých východních zemích, o Africe; děje se tak sledováním postupu mořeplavců, Portugalců a Španělů, jejich vojenských střetů s tímto světem a budování záchytných bodů — osad a měst, vjejich stopách pak i úsilí misionářů. Jeho záběr světa je však v dílčích informacích ještě širší, dotýká se i anglických severních cest, okrajově zmíní i plavby do Ameriky: křesťanský svět tak ze všech stran proniká do světa barbarského a osvojuje si ho. A Harant ovšem vůči němu nestojí vždy v kritické opozici, nechá se unést oslnivým bohatstvím „barbarských" panovníků, do textu vkládá obsáhlý seznam komodit, které jsou z východu dováženy do Evropy; řetěz exotických jmen evokuje jistě nejen dnešnímu čtenáři vůni vzdálených zemí.
Druhý díl má však specifickou podobu i z hlediska žánrového, a to právě v situaci, kdy autor zamíří svou pozornost do vzdálených krajů bez opory v autopsii; tím jsou kontury tradičního cestopisu poněkud rozostřeny a nabízejí se tu možnosti sbližování s naukovými žánry, především kosmografií, otvírají se hranice „žánrové krajiny".38 A opět jinou podobu má jeho text ve chvíli, kdy zachycuje zpáteční plavbu: nabývá formy lodního deníku, v němž není pro slovo učených autorit mnoho místa. Strohé technické záznamy (počasí, vítr, moře, postup plavby) prozrazují i netrpělivost poutníků, vyhlížení známého obzoru, touhu být doma a zbavit se nemoci a strádání; je to jedno z (snad nezáměrně) emočně silných míst cestopisu.
Čtenáře majícího zkušenost s četbou moderních cestopisů může překvapit (možná i trochu zaskočit) množství nejrůznějších textů převzatých odjinud: listinné dokumenty, verše, texty modliteb a zpěvů, záznamy náboženských obřadů, citáty a parafráze, k nimž se jako
38 Z. Beneš zde odkazuje na stanovisko Jaroslava Kolára, srov. Zdeněk Beneš: Cesta..., s. 140; k charakteristice „žánrové krajiny" srov. Pavel Šidák: Úvod do studia genologie. Teorie literárního žánru a žánrová krajina, Praha, Akropolis 2013, s. 98.
413
řetěz připojují soupisy autorit s obligátním „et cetera" signalizujícím jejich neukončenost, (nekonečné) množství možností, jak téma doplnit. Realizují strategii, již můžeme spatřovat v dosažení komplexnosti zobrazovaného. „Mnohohlas" osobností a textů zakládá silný intertextuální rozměr Putování, počíná Biblí a sahá až do autorovy současnosti, stvrzuje autoritativnost jeho pozorování a stanovisek (jen zřídka slouží k polemice), doplňuje „bílá místa" tam, kde se Harant nemůže opřít o autopsii. Jiný akcent vnáší do textu množství přísloví doprovázejících líčení drobných událostí na cestě. Přísloví je humorně komentují, pointují, jsou součástí „moralistního" plánu textu, a tedy i protějškem slov autorit, která ve výkladových pasážích posilují „učený" charakter cestopisu.
Harantova metoda práce s pretexty vcelku pochopitelně postrádá kritický hodnotící odstup, nejen proto, že tento způsob uvažování se v dobovém učeneckém diskursu teprve utváří, ale snad i z hlediska zmíněných cílů cestopisu. Autor explicitně i mezi řádky usiluje o pohled, který obsáhne maximum informací-faset zobrazovaného,39 v tomto množství však nezaniká jeho osobní názor, pevný morální postoj urozeného a vzdělaného křesťana.
Pozornost si zaslouží výtvarný doprovod cestopisu, o to zajímavější, že mu jako podklad sloužily Harantovy ilustrace, které zpracoval slezský grafik Johann Willenberg (1571—1613).40 Dřevořezy vytvářejí osobitý paratextuální doprovod cestopisu: úvodní mapa Středomoří má iniciační funkci, vymezuje hranice prostoru, jímž vede pouť a k němuž se vztahují i exkursy na její trasu „připjaté" (daleké východní země z druhého dílu cestopisu zůstávají v této chvíli logicky stranou pozornosti). Typově blízká jí jsou topografická vyobrazení měst, především dvojí podoba Jeruzaléma, biblického a Nového, z doby Harantovy, opatřená heslovitým komentářem vzatým z Bible a vázaným k místům vyznačeným na mapě. Vizualizace polohy objektů s jejich příběhy nabízí jinou metodu reprezentace biblických příběhů, do jednoho časoprostoru svádí děje a osoby navzájem vzdálené, zpřítomňu-je je, v textovém komentáři je nechává jednat a promlouvat. Poutník (i čtenář) prochází velikým theatrem biblických událostí.
Jiným typem jsou vyobrazení zajímavých reprezentantů exotické fauny a flóry, jež v doprovodu textu nabývají charakteru odborně zaměřené tvorby: tak např. vyobrazení palmy s muži sklízejícími
39 Kritiku si za to vysloužil už např. od J. Jakubce, srov. Jan Jakubec: Dějiny literatury českéI., Praha, Jan Laichter 1929, s. 762.
40 U osmnácti ilustrací je připojen Willenbergův monogram (JW).
414
kokosové ořechy je připojeno k popisu, který reflektuje všechny jednotlivé složkyjejího vzhledu, v dalším se pak mísí poněkud nesourodě její pojmenování v různých jazycích, vysvětlení specifičností jejího oplodnění, duchovní a moralistní symbolika, užitečnost, soupis předmětů z ní vyrobených, pokusy o její pěstování v Evropě atd. — zbytky středověké symboliky a pověrečné prvky jsou zatlačovány racionálním poznáním a prakticistním pohledem. Opět tu přichází ke slovu zmiňovaná komplexnost, Harant neprovádí kritický výběr podstatného, jde mu zřejmě spíš o prosté shromáždění maxima dostupných informací. Ocenit je však třeba smysl pro detail v kresbě i doprovodném textu, dovolující recipientovi nechat se vést „dialogem" mezi slovem a obrazem.
Před ukvapeným konstatováním Harantova odborného zájmu by nás však mělo varovat vyobrazení delfína, které odpovídá spíš tradičním „knižním" představám než skutečnosti. Důvodem snad může být, že právě k delfínu se vztahuje mnoho zajímavých informací a příběhů — a Harant neodolal pokušení vložit do textu oblíbeného průvodce lodí s jeho bohatou literární reflexí. Nechceme tím však zpochybňovat dobový prohlubující se zájem o přírodu jako přirozenou součást lidského prostoru, to ostatně počet Harantových ilustrací ze světa přírody dosvědčuje.
Posledním typem jsou „žánrové obrázky" ze života společnosti, občas i šokující (trestání provinilců), přitažlivé věrností zachycené situace i živostí gest. Specifický doprovod slova pak tvoří notové záznamy, které umocňují působivost náboženských obřadů, slavnostních, duchovně prožitých chvil pouti (zpěv hymnů, moteto u Božího hrobu). To vše dokládá také intermediální přesah cestopisu.
IV/
K cestopisu připojené Registrum aneb Index abecední jmén vlastních a věcí pamětihodných náleží k obvyklým paratextovým doplňkům textů naukových a věcných.41 V edici zůstalo zachováno, domníváme se totiž, že si zaslouží aspoň letmou pozornost, neboťje zajímavým svědectvím, jak autor ve snaze upozornit na důležité pojmy a pasáže text nově strukturuje. Princip časoprostorový, jenž je cestopisu vlastní, je tu nahrazen abecedním, který vyjímá „věci pamětihodné" z jejich
41 Cestopis do okruhu literatury věcné řadí např. E. Petrů: Staročeský cestopis z hlediska genologického, in Vzdálené hlasy. Studie o starší české literatuře, Olomouc, Votobia 1996, s. 233-245.
415
původních přirozených kontextů a nově je akcentuje. Do kategorie „pamětihodností" jsou vtaženy prvky velmi odlehlé, patřící původně do různých oblastí lidského poznání i hodnotového žebříčku, je to jakési nové pořádání poznané reality, které svědčí o dobové metodě myšlení a vnímání světa obecně.
Svým rozsahem je výjimečný další připojený soubor nazvaný Authores, kteříž se se mnou v vypravování věcí v této knize obsažených srovnávají. Uvádí sice některá jména opakovaně, jindy zmiňuje autory v textu nezařazené, ve svém celku však určuje obrysy Harantovy přípravy k tvorbě cestopisu.
Rozsáhlý soubor vyvolává praktickou otázku, jakou měl fyzickou podobu. Nabízí se jeho srovnání s fondem knihovny v zámku Ambras, kde se Harantovi dostalo vzdělání, které mu otevřelo perspektivu kariéry u dvora. Její fondy obsahují víc než tři a půl tisíce titulů.42 S Harantovým souborem autorů a textů však až na jednotlivosti nelze najít výraznější shodu. Zdá se, že ambraská knihovna poskytla mladému Harantovi „pouze" vstup do světa humanistické vzdělanosti; ostatně mnoho textů, s nimiž v cestopisu pracuje, bylo tištěno až poté, co jeho pobyt vAmbrasu skončil.
Je možné obrátit se k Harantově vlastní knihovně: po jeho zatčení byli na Pecku vysláni komisaři, aby provedli inventarizaci majetku, v soupisu je i seznam knih nalezených ve sklepě v „zelené almaře". Jejich počet je však skromný (kolem 30 exemplářů) a jen v několika případech se tituly vyskytují i v korpusu uvedeném v cestopisu (německé cestopisy do Svaté země, kosmografie, spisy o Východní Indii, o Kongu), ostatní knihy mají charakter náboženský— bible, žalmy, agendy, knihy katolických i protestantských autorů, snad svědčící o autorově nadkonfesijním křesťanství (mj. Kazatel domovní českobratrského biskupa Matouše Konečného), Theatrum mundi minoris, překlad francouzského moralistního spisu pořízený Nathanaélem Vodňan-ským z Uračova 43 (Nedá nám na tomto místě nepřipomenout krutou ironii společného osudu obou mužů uzavřeného staroměstskou exekucí.) Soubor má spíše charakter příruční knihovny zaměřené na náboženskou praxi, obohacené o několik knih naukového a moralistního zaměření. Komisaři pracovali pilně, po knihách následují hudební nástroje i pečlivě popsané svršky zámožného šlechtice, nelze tedy
42 Ivo Purš, Hedvika Kuchařovská (eds.): Knihovna arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského, 1. sv. Texty, 2. sv. Katalog, Praha, Artefactum 2015.
43 Vydáno roku 1605; ed. H. Bočková, Brno, Atlantis 2001. K Harantově knihovně viz níže pozn. 44.
416
předpokládat, že seznam knih je neúplný, nezvykle snad jen může působit uložení „bibliotéky" ve sklepě. A. Rybička, který o soupisech pořízených komisaři referuje,44 však jinou knihovnu na Pecce neuvádí. Je ovšem možné, že větší část Harantovy knihovny byla uložena vjeho pražském sídle, soupis pozůstalosti odtud však nemáme k dispozici, stejně jako nemáme informace o dalších knižních fondech, které (snad?) používal.
Při pohledu na seznam autorů a odkazy v cestopisu musíme přiznat, že je to okruh rozsáhlý dobou svého vzniku, místem původu i tematicky, jak v další studii dokládá a přesněji charakterizuje Markéta Melounová. Jen na okraj dodáváme, že některé tituly reflektují i dobové trendy, např. rodící se zájem o život a práci na venkově, jimž v podobě výňatků z klasických autorů a rad z oblasti zahradnictví, vinařství či ovocnářství vychází vstříc encyklopedický spis Charlese Estienna a Jeana Liébaulta UAgriculture et maison rustique (1564) nebo práce Oliviera du Pradela Le Théátre ďagriculture (1600) o zemědělství a nových technikách. Podobně je tomu s módou v odívání, jak ji zachycují dobové publikace (tzv. Kostumbucher), jejichž okruh zájmu se z Evropy postupně rozšiřuje i do exotických zemí; to je případ spisu Luigiho Bassana da Zara / costumi et i modiparticolari de la vita de'Turchi (1545).
Harantův cestopis předkládá vnímavému čtenáři svět člověka pozdního humanismu se všemi zisky, které tato epocha při svém zrodu přinesla — i pochybováním, nejistotami a obavami, jimiž se uzavírá. Harant se osudem tragicky uzavřeným stává jejím symbolem. Myšlenkový obzor sklonku 16. století, v němž je přítomno a díky úsilí humanistů znovu promýšleno mnoho z toho, co formovalo lidské dějiny a kulturu, a v němž se současně prosazují principy racionálního osvojování světa, je reflektován vzdělaným člověkem velkých zkušeností a nadání. Jeho pouť do Svaté země (a dál) je tak výpravou zachycující svět vjeho kulturní mnohosti a dějinných vrstvách, a cestopis jako žánr se tomuto obrovskému úkolu uzpůsobuje i svými inovacemi. Harantův cestopis však můžeme číst i jako příběh muže majícího odvahu vydat se nebezpečí světa a podat o něm autentické svědectví.
H.B.
44 Antonín Rybička: Hrad Pecka a držitelé jeho r. 1620-1624, in Památky archaeolo-gickéa místopisné 3,1858, díl III., č. 1, s. 38-40.
417
VZDÁLENÝ BLÍZKÝ VÝCHOD V HARANTOVĚ PUTOVÁNÍ
Jak ukazuje edice i předchozí studie, Harantův cestopis je ve srovnání s moderními texty velmi různorodý a pestrý. Deníkový popis cesty se střídá s osobní reflexí, ale také s učenými výklady o cizích krajinách a jejich obyvatelích, to vše doplněno reprodukcemi dokumentů, dřevořezy a dalšími paratexty. Podobné prolínání textových rovin mělo značný dopad i na to, jak se v rámci raněnovověkých textů utvářely představy o Jiném.45 „Jinakost" Blízkého východu i dalších oblastí nebyla v tomto období dána prostě jen tím, že se nacházely „daleko od Evropy" (pouze s tím samozřejmě nesouvisí ani dnes) — byla dynamicky utvářena a vyjednávána, mimo jiné i prostřednictvím cestopisné literatury. Rovněž Harant vyrazil na pouť do Svaté země se zásobou schémat, která mu umožnila „zažít" jinakost, pozorovat odlišné kultury a následně je také smysluplně popsat tak, aby naplnil čtenářská očekávání. Právě cestopisy pak představovaly v tomto období jednu z platforem, díky níž se vytvářela a reprodukovala nejen imaginární geografie cizích regionů, ale také představy o Jiném ve vlastní kultuře (u Haranta třeba o židech, „sodomitech", „cikánech" či obecně o neusedlém obyvatelstvu a dalších skupinách narušujících „sociální řád"). V období po polovině 16. století se tyto imaginace začaly rychleji šířit díky technickým možnostem knihtisku, tištěné texty se dostávaly do rukou širšímu čtenářskému okruhu.46 Cestopisná literatura dobovým (ale i pozdějším) čtenářům sloužila jako projekční plocha k vytváření představ o tom, kdo jsme „my" a kdo jsou „oni". Stávala se tak součástí dobových politik a přispívala k vytváření různých kulturních identit.
Po celý raný novověk byly texty o islámském Orientu nejvýrazněji ovlivněny biblickou imaginací, a to bez ohledu na konfesijní zázemí
45 Základní přehled konceptů alterity srov. Lenka Řezníkova: Identita/Alterita, in Koncepty a dějiny: Proměny v současné historické vědě, Praha, Scriptorium 2014, s. 233-243. Základní přehled bádání o alteritě a cestopisech srov. Lucie Storcho-vá: Biblická topografie a inscenace orientálního cizího v českojazyčných cestopisech raného novověku, Historie Otázky Problémy 1,2009, s. 116-118.
46 J. A. Hayden a N. I. Matar nedávno upozornili, že technologie knihtisku výrazně ovlivnila také to, jak byla Svatá země prezentována v křesťanských a muslimských poutnických relacích. Právě kvůli knihtisku navíc starší výzkum opomíjel zprávy muslimských a židovských poutníků do Jeruzaléma, které zůstaly zachovány „jen" v rukopisech, a udělal z poutí do Svaté země takřka výhradně evropský a křesťanský projekt, což neodpovídá situaci v 16. a 17. století. Judy A. Hayden, Nabil I. Matar: Introduction, Pilgrim and Travelers: In Search of the „Holy" in Holy Land, in J. A. Hayden, N. I. Matar (eds.): Through the Eyes ofBeholder: The Holy Land, 1517-1713, Leiden — Boston, Brill 2013, s. 10.
418
autorů. Harant velmi zdařile aplikoval biblický výkladový rámec, především v první knize popisující pouť po Svaté zemi, současně jej však dokázal doplnit o erudovaný přehled o geografii, dějinách, náboženství a přírodninách Blízkého východu, založený na tehdy uznávaných autoritách. Ve druhé knize jej pak velmi zajímavým způsobem překročil — směrem k propracovanější reflexi islámského Orientu a k většímu zapojení autorského hlasu, hraničícího až s dobrodružnými příběhy, současně však také směrem k systematickému, dnes bychom řekli takřka „encyklopedickému" výkladu o islámu a vzdálenějších imaginárních regionech, které osobně nenavštívil, jako Indie či Čína.
Harantův pohled na Blízký východ tedy není subjektivní v moderním smyslu slova. Ve starším bádání se často objevuje názor, že cestopisná literatura se v průběhu 16. století stávala stále subjektivnější a autonomnější.47 Laura Lisy-Wagner ostatně ve své nedávno publikované knize hledá „narůstající spoléhání se na zkušenost spíše než na textovou autoritu" Bible a antických autorů i v českých cestopisech z tohoto období48 Harantova cesta po Svaté zemi a Egyptě však ukazuje, jak silně byla jejich „přímá" cestovatelská zkušenost spoluut-vářena starším věděním, a to i přesto, že se v předmluvách ke svým cestopisům opakovaně odvolávali na ničím neovlivněné „vlastní oči".
1/ SVATÁ ZEMĚ: CÍL CEST A VÝKLADOVÝ RÁMEC PRO UCHOPENÍ BLÍZKÉHO VÝCHODU
Raněnovověké cestopisy o Blízkém východě byly obecně velmi silně zakotveny v tzv. biblickém výkladovém rámci49 Tento trend můžeme
47 Jahn Bernhard: Raumkonzepte in der frühen Neuzeit. Zur Konstruktion von Wirklichkeit in Pilgerberichten, Amerikareisebeschreibungen und Prosaerzählungen, Frankfurt am Main — Berlin, Peter Lang 1993, s. 78; Michael Harbsmeier: Wilde Völkerkunde. Andere Welten in deutschen Reiseberichten der Frühen Neuzeit, Frankfurt am Main — New York, Campus 1994; Swetlana Beloschnitschenko: Deutschsprachige Pilger- und Reiseberichte des 15. und 16. Jahrhunderts. Eine Untersuchung ihrer Themen und ihrer Sprache im mentalitätsgeschichtlichen Kontext, Osnabrück, Der Andere Verlag 2004, s. 14 a 45; Joan-Pau Rubiés: The Emergence of a Naturalistic and Ethnographie Paradigm in Late Medieval Travel Writing, in Joan-Pau Rubiés (ed.): MedievalEthnographies. European Perceptions ofthe World Beyond, Farnham — UK — Burlington, Ashgate 2009, s. 43-64.
48 Laura Lisy-Wagner: Islam, Christianity and the Making of Czech Identity, 1453-1683, Farnham — UK — Burlington, Ashgate 2013, s. 52n.
49 O biblické imaginaci v českém prostředí srov. Lucie Storchová: Biblická topografie a inscenace orientálního cizího; táž: Biblische Topographie versus frühneuzeitlichen Orientalismus? Konstruktionen der orientalischen Alterität in böhmischen
419
pozorovat i u Haranta. Pasáže Putování týkající se Egypta, tedy území, které je a současně není biblickou krajinou, si proto zaslouží být čteny jako součást poutě po Svaté zemi. Právě kvůli biblické optice je Egypt pro Haranta „nejpřednějším místem po zemi židovské" —jakkoliv se popis Egypta v některých ohledech odlišuje od popisu cesty po Svaté zemi, tato odlišnost je dána právě tím, že autor ostatní regiony vztahuje ke Svaté zemi. Svatá země je v dobových popisech Blízkého východu neustále přítomná, je jejich významným vztahovým rámcem.
Tento fenomén má zřejmé kulturní důvody. Bible, a zejména Nový zákon —jakožto text široce sdílený Evropany v období raného novověku — předurčoval nejen to, jak a kde se budou cestovatelé po územích Blízkého východu pohybovat, jak bude fungovat „turistická infrastruktura" a jaké rituální úkony je zapotřebí na daném svatém místě vykonat,50 ale především to, co budou cestovatelé sledovat a jak budou následně svou zkušenost popisovat. Jinými slovy Bible byla v raném novověku základním sdíleným rámcem, jak číst Blízký východ a psát o něm. Textem Písma se poměřovalo vše, co poutníci spatřili a vyslechli, na Písmo se odkazovalo a rozsáhle se z něj citovalo. Autoři se přímo v předmluvách hlásili k tomu, že spíše než popsat současný stav Svaté země je jejich cílem předestřít před očima čtenářů obraz svatých míst, který by jim umožnil lépe porozumět Bibli a podnítil jejich zbožnost. V důsledku toho pak raněnovověké poutnické relace vzniklé napříč celou Evropou mohou působit monotónním dojmem, a to jak z hlediska stylu, tak konkrétních zpráv.51
Význam Bible jako hlavního zdroje cestovatelské zkušenosti na Blízkém východě i cestopisů patrně stoupl v českých zemích až v průběhu 16. století. Třeba v poutnické relaci Jana Hasištejnského z konce 15. století se s takto komplexním zapojením Bible do cestovatelské zkušenosti ještě nesetkáváme; biblickou imaginaci nepropracoval tak detailně ani bratrský cestovatel Martin Kabátník, který se z cesty po Blízkém východě vrátil v roce 1492.
Biblický výkladový model se prosadil až v poutnické relaci Oldřicha Prefáta z Vlkanova a později právě v první knize Harantova Putování.
späthumanistischen Reiseberichten, in Johanna Holaubek, Hana Navrátilová, Wolf B. Oerter (eds.): Egypt andAustria IV. Crossroads, Praha, Roman Misek — Set out 2008, s. 185-214.
50 K průběhu poutí po Svaté zemi od pozdního středověku srov. Swetlana Be-loschnitschenko: Deutschsprachige Pilger- und Reiseberichte, s. 28n; česky např. Lucie Storchová: Biblická topografie a inscenace orientálního cizího, s. 119-120.
51 Swetlana Beloschnitschenko: Deutschsprachige Pilger- und Reiseberichte, s. 22.
420
Harant již v předmluvě vysvětluje, jak je pro něj popis svatých míst zásadní. Podobně jako Prefát pak v cestopisu používá motiv překonání mořské bouře k tomu, aby oddělil Svatou zemi od ostatních regionů. Navštívená místa spojuje přímo s biblickým textem, porovnávaje s jejich „původním" biblickým stavem, přesně je přeměřuje na počet kroků a někdy se i pokouší o jejich teologický výklad.52 Pokud jsou „turistické historky", které poutníkům předávají františkánští průvodci, v rozporu s biblickým textem, Harant s nimi neváhá polemizovat. K biblickému rámci cesty jsou vztaženy paratexty díla: nejen dřevořezy zobrazující mapy a svatá místa, ale také texty modliteb, latinské hymny včetně notací či kopie dokumentů dokazující, že Harant svatá místa navštívil.
Současná situace Svaté země nepředstavuje pro Haranta ústřední téma. Již v první knize ovšem naznačuje motivy, jejichž pomocí bude později kritizovat islám (věroučná naivita, modlářství či krutost), byť je spojuje s příslušníky orientálních křesťanských církví: georgiány, nestonány a jakobity.53 Každodennost orientálního města Harant zmiňuje pouze ojediněle v pojednání o Jeruzalému.
Představa o zpustnutí biblického ráje, tak častá i v jiných poutnic-kých relacích, se v Putování prolíná s eschatologickým motivem „zasloužené boží msty" na křesťanech za jejich hříchy 54 Koncept pustnutí se ovšem v tomto pojetí liší od klasického pohledu na úpadek starých orientálních říší, jak byl častý v koloniálních spisech 18. a 19. století. Podle moderních autorů ovlivněných orientalismem ztratily říše Blízkého východu význam jednou provždy poté, co splnily svou roli ve formování evropské civilizace, a musejí být proto spravovány západními státy. V cestopisech z 16. století se naproti tomu setkáváme spíše s představou, že současný úpadek Svaté země může být napraven, pokud ji křesťané získají zpět do své moci (návrat k biblické hojnosti předpokládal z českých cestovatelů třeba právě Harantův předchůdce Prefát).
II/ EGYPT: JEDNOU NOHOU VEN ZE SVATÉ ZEMĚ
Harantovo Putování se odlišuje od českých poutnických relací z tohoto období tím, že propojuje biblický výkladový model s reprezentací
52 Zde s. 135/1. Úpadek Svaté země se zmiňuje také na s. 125,127,131,181,190/1. Podle J. A. Haydena a N. I. Matara je snaha o přesné měření svatých míst typická pro západní křesťanské poutníky. Např. v muslimských poutnických relacích se s ní takřka nesetkáváme (J. A. Hayden, N. I. Matar: Introduction, s. 11).
53 Srov. s. 372, 386, 391/1.0 barbarství georgiánských křesťanů srov. s. 381/1.
54 K rétorice destrukce srov. také J. A. Hayden, N. I. Matar: Introduction, s. 14.
421
islámského Orientu. Jak již bylo podrobněji vysvětleno při jiné příležitosti,55 Harant ve druhém dílu svého cestopisu rozvinul poměrně komplexní obraz Jiného, který se kriticky vymezuje jednak vůči islámu a jeho náboženským praxím, jednak vůči muslimské orientální civilizaci. Tuto kritiku Harant založil na představách o orientálním těle či přesněji různých formách orientální tělesnosti.
S tělesností je tedy úzce propojena i reflexe náboženství. V duchu tehdejšího křesťanského stereotypu Harant popisuje islám jako namátkou vybranou a zjednodušující směs židovské a raně křesťanské věrouky, která se zakládá na naivitě, neschopnosti úsudku a tupém opakování fyzických úkonů. Nábožensko-sociální praxe islámu se pak podle něj zformovala v důsledku Prorokových negativních osobních vlastností, především údajné nemravnosti a prolhanosti. O příslušnících muslimských „sekt" pak tvrdí, že žijí jako zvířata, podléhají nekontrolované sexualitě, zneužívají opium a sebepoškozují se ve stavu nepríčetnosti: „loupí, mordují, s hovady i lidmi obcují, vše pod zástěrou náboženství, jako by to z vnuknutí Ducha Božího činili, obzvláštně pak pro lepší výmluvy spáchaného lotrovství žerou mašiach, jinač maslar nazvané koření (o němž doleji dotknu), skrze kteréhožto moc a sílu tak zapáleni bývají, že se necítí, jako vzteklí se řeží, pálí a bodou, takže mezi kůží šavle, čekany, kopí a jiné bráně zavěšují; podkovy, hřebíky za kůži bijí a jiné ukrutnosti na těle s ohavností a okrvavením provozujíce, jako by to z veliké horlivosti k Bohu a zvláštním darem, kteréhož jiní nemají, činili a provozovati mohli."
Pokud jde o kritiku civilizace Blízkého východu, Harant rozpracoval dva typy orientální jinakosti, které se zakládají na odlišných diskursech orientálního těla: městský (turecký) a divoký (arabský) Orient. Tělo „Turků", tedy obyvatel větších měst, je popisováno jako zhýčkané, zjemnělé, rozkošnické a hříšné. Turci jsou popisováni, jako kdyby si libovali v zahálce a vyhledávali homoerotiku a požitky v lázních a podvraceli tak křesťanský sociální řád. To platí i pro „turecké ženy" žijící ve městech, které údajně „do obecních lázní obzvláštně rády chodívají a tam často v houfích se scházívají, aby jedna druhou odrbávala a myla, a takž vespolek v libých rozkošech oplývají, že když
55 Lucie Storchová (ed.): Mezi houfy lotrův se pustili..., České cestopisy o Egypte 15.-17. století, Praha, Set out 2005, s. 407-445. K dělení kritiky na ritus a mores srov. Wolfgang Neuber: Grade der Fremdheit. Alteritätskonstruktion und „ex-perientia-"Argumentation in deutschen Turcica der Renaissance, in Bodo Gu-thmüller, Wilhelm Kühlmann (eds.): Europa und die Türken in der Renaissance, Tübingen, Niemeyer 2000, s. 254.
422
druhdy zvědí, v které lázni neb ulici pěkná osoba, buď že ona panna neb žena jest, pro tu naschvál jako jiné feny lezou a zdaleka do lázně půjdou, aby se na ni podívaly a jí, mohou-li, posluhovaly, nejinač jí na službu hledíce, než jako by mužské pohlaví byly".
Naproti tomu těla neusedlých „Arabů" Harant popisuje jako nechutná a necivilizovaná, obnažená, tmavá a vyhublá. Jako by stála na samé hranici mezi lidským a zvířecím. „Okolo té chvíle přiběhlo k nám několik Arabův nahých s dětmi z Jericha, toliko měli okolo pasu jakési fěrtuchy z hustých nití navázané, na půl lokte zdýlí, na hlavě jako jiní Arabové kus rouchy obvinuté měli. Byli lotří těla suchého, jen kosti a kůže, opálení a černí," popisuje Harant „naháče", s nimiž se setkává nedaleko Jericha ve chvíli symbolického přechodu mezi Svatou zemí a Egyptem, „oči měli v hlavě veliké a vpadlé, pysky vysedlé a zuby ošklebené a kůže jim z tváře visela." Při popisu každodenního života neusedlých Arabů Harant užívá zvířecí metafory; třeba jejich stravovací zvyky přirovnává ke krmení psů, rychle se podle něj množí a bydlí v norách či doupatech jako myši. Podrobně líčí také údajnou absenci sociálního řádu Arabů, brutalitu a neusedlý způsob života spojený s loupežemi a přepadáním poutníků. Tím se dostáváme k Harantovým dobrodružným příběhům.
Putování mělo dostát vysokému učeneckému standardu, ostatně již v předmluvě Harant kritizoval starší cestopisce za to, že nepsali „nic jiného nežli své příběhy". Přesto jeho styl zahrnuje řadu rovin, a to včetně narativů se silným autorským „já". Právě při popisu cest po Egyptě Harant do deníkového řazení událostí vložil dva nové, ostře kontrastující postupy. Na jedné straně se jedná o dynamické líčení dobrodružné cesty pouští a pobytu na hoře Sinaj, v němž dokázal skloubit zdánlivě zcela nesourodé textové celky: subjektivní popisy strachu, únavy a překonávání nebezpečí, v nichž silně zaznívá křesťanská aristokratická sebestylizace, legendu o sv. Kateřině Alexandrijské, popis ceremonií v klášteře sv. Kateřiny či exkurs o dějinách arabských nomádů pohybujících se kolem kláštera. Na druhé straně pak jde o obsáhlý „diskurs o Indiích Orientálských", systematické kapitoly o dějinách a věrouce islámu a o pouti do Mekky.
Teprve ve druhém dílu cestopisu Harant také plně rozvinul práci s jinými literárními zdroji než s Biblí —jedná se především o antické autory referující o topografii a kulturních dějinách Egypta a o soudobé autory pojednávající o islámu a Dálném východě. Pro tento přístup je typické, že rovněž pasáže, v nichž Harant poměrně svěže popisuje své vlastní zážitky a dobrodružství, v sobě nesou prvky jiných textů.
423
Stranou teďponechme to, zda se Harant např. při popisech mořských bouří, přepadení piráty či loupežníky nenechal inspirovat jinými cestopisy (což je velmi pravděpodobné), svá líčení každopádně protkal italskými (a o něco méně také latinskými) příslovími a verši. Jeho zdánlivě subjektivní pasáže tak stejně nakonec vždy obsahují uče-necký nárok a moralizující sebestylizaci.
Rovněž pasáže o staroegyptské civilizaci souvisejí s Harantovým vztahem ke starší literární tradici. Jak upozornila již Hana Navrátilová,56 Harant založil geografický popis Egypta na nedávných, ale především antických autoritách, což je patrné hlavně v pasážích pojednávajících o řece Nil, místní flóře a fauně či Alexandrii. Lucanova báseň o Nilu či popis Kleopatřina paláce, stejně jako údaj z Aristotela o kuřecích líhních ukazují, že se Harant nevyhýbal ani poměrně rozsáhlým doslovným citátům. Výčty měst v geografických exkursech přejímal podle H. Navrátilové např. od Villamonta, stejný autor inspiroval i jeho popis Káhiry a starověkých památek.57 Harantův výběr událostí z egyptské historie pak byl do značné míry dán právě zdroji, které měl k dispozici, konkrétně třeba Hérodotem a Polybiem — z tohoto důvodu zařadil do cestopisu kratší narativy o Kleopatře, pyramidách, Ptolemaiovi Filadelfovi ad. Na církevních Otcích zase založil pasáže o raně křesťanských poustevnících žijících na poušti. To vše místo toho, aby řešil staroegyptskou civilizaci a památky, k nimž se pozornost cestovatelů z českých zemí upnula až v pozdějších staletích.
Závěrem si položme otázku, proč se na počátku 19. století Harantovo Putování zařadilo mezi kanonická díla české literatury. Jistě za to kromě výjimečného rozsahu, tématu a propracovanosti celého textu může také fakt, že učenci v rámci českého národního hnutí nalezli v Putování jazykový vzor, ukázku češtiny tzv. zlatého věku, a že tragické finále autorova života souznělo s historickým příběhem o tragické bělohorské porážce. Tyto parametry jistě ovlivnily starší edice Harantova cestopisu, dnešku však již nemají mnoho co nabídnout. Putování ovšem získává zcela nové významy, které nesouvisejí pouze s reflexí Jiného. Raněnovověké cestopisy mají řadu rysů, které mohly být pro generace odchované realismem a modernismem znepokojující, jsou ale naopak atraktivní pro současnou čtenářskou generaci, která vyrůstá ve smazávání žánrových hranic a prolínání různých
56 Hana Navrátilová: Egypt v 15. a 16. století a jeho obraz v dobových cestopisech, in Lucie Storchová (ed.): Mezi houfy lotrův se pustili..., České cestopisy o Egyptě 15.-17. století, Praha, Set out 2005, s. 400-405.
57 Tamtéž, s. 401-402.
424
typů mediality. Z pohledu moderny byla literatura vzniklá v českých zemích kolem roku 1600 svým způsobem „podivná", někdy až neuchopitelná či směšná. Nastává čas začíst se do ní znovu a nahlédnout ji prizmatem našich aktuálních zkušeností a zájmů.
L.S.
KRYŠTOF HARANT A (NEJEN) STAROVĚKÉ CITAČNÍ AUTORITY
Cestopis Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic připomíná namnoze spíše vědecké pojednání. Harant rozhodně nechce čtenáře pouze stroze informovat o své cestě, ale snaží se jej důkladně poučit o historii i současnosti navštívených míst a pro úplnost i zemí dále na východ. Cestopis je výjimečný v tom, že je doslova protkán odkazy na autority a citáty z nich, v čemž se Harantovi nemůže rovnat ani cestopisná tvorba jeho mladšího současníka Bedřicha z Donína (asi 1574-1634). Harantovo odkazování na autorityje pozoruhodné jak co do četnosti, tak do šíře, jaké dosahuje citovaný korpus autorit, ať už se jedná o rozpětí časové nebo žánrové. V cestopisu jsou zastoupeni autoři od starověku po přelom 16. a 17. století, od homérskych eposů po nejmodernější literaturu. Harant odkazuje na starší i současné cestopisné práce, encyklopedie a kompilace, práce dějepisné a chronologické, geografické, topografické a etnografické, spisy přírodovědné, lékařské a farmakologické, na Bibli, církevní Otce, hagiografická díla a teologická pojednání, na svody a kodifikace práva římského i kanonického a jejich komentáře, na díla básnická.
Třebaže se ne vždyjedná o znalost přímou, na základě vlastní četby (mnohé odkazy Harant přebírá od jiných autorů), je množství autorit, které znal, vskutku úctyhodné. Za vše ostatně mluví délka Harantova vlastního seznamu autorit, umístěného na konci druhého dílu cestopisu, který ani tak neobsahuje všechna díla, na něž se v cestopisu odkazuje.
Významné místo v korpusu citovaných autorit zaujímají autoři starověcí, a to nejen autoři píšící latinsky, ale i řecky; Harant dokazuje, že zná i poměrně značné množství autorů byzantských. S ohledem na to, v jaké podobě se odkazy na řecky píšící autory a citáty z jejich děl v cestopisu vyskytují, se lze ovšem důvodně domnívat, že Harant oproti řeckým originálům upřednostňoval latinské (nebo jiné) překlady, které byly díky dlouhodobé práci humanistických učenců v jeho době ve velké míře k dispozici, popřípadě mohl povědomí o řecky
425
psaných dílech načerpat prostřednictvím děl jiných autorů. Citáty a sentence řeckých autorů jsou v cestopisu uváděny takřka výlučně latinsky, jediným delším řeckým textem je potvrzení z kláštera sv. Kateřiny. Není důvod pochybovat, že Harant řečtinu uměl číst a bezesporu zvládal nejméně základy gramatiky, avšak útržky v cestopisu nedovolují učinit si o úrovni jeho znalostí přesnější představu.
Starověk je v cestopisu zastoupen nejen prostřednictvím odkazů na autority, ale rovněž v rámci četných exkursů a poznámek. Harant se zajímá o nejrůznější aspekty starověkých dějin a kultury, a nejedná se jen o starověk antický, ale v souvislosti s navštívenými místy věnuje odpovídající prostor i nejstarším obdobím dějin Předního východu a Egypta. Jako křesťan přirozeně odsuzuje starověké pohanské náboženství, což mu však nebrání v zařazení exkursů o různých pohanských excesech, aby se nad nimi mohl sáhodlouze pohoršovat (krétska pederastie na s. 112-113/1, nemravný kult bohyně Afrodite a chrámová prostituce na Kypru na s. 130-131/1 nebo uctívání zvířat starými Egypťany na s. 300/11).
Za účelem čtenářova kvalitního vzdělání se Harant staví do role odborníka v mnoha různých oblastech lidského vědění. Výmluvným příkladem je pasáž na s. 39-40/11, kde ve zcela malicherné záležitosti precizně argumentuje kanonickým i římským právem: pasáž je formulována latinsky v souladu s formálními zvyklostmi právnické literatury a za použití odpovídající terminologie.
Svá tvrzení se Harant snaží v co největší míře dokládat maximálním počtem autorit, podle jeho názoru těch nejlepších. Je mu proto třeba odpustit, že se při tom tu a tam dopouští chyb a omylů jak v uváděných informacích, tak v odkazech. Některé nepřesnosti (citace nezachovaného díla, citace nesprávného díla nebo zkomolené jméno autority) také zjevně vyplynuly z toho, že dané odkazy odněkud převzal bez ověření v primárním zdroji.
Harant přirozeně nepoužívá žádnou citační normu, odkazy na autority mají různé podoby, stejně jako jsou různě zkracována jména autorů a názvy děl, na něž odkazuje. Nicméně často se setkáme s takřka moderní bibliografickou citací, obsahující vedle jména autora (nebo jeho zkratky) název díla (nebo jeho zkratku) spolu s číslem knihy a kapitoly.
Jakkoliv by se mohlo na první pohled zdát (a jakkoliv tomu tak namnoze je), že podrobnější odkaz vypovídá o Harantově využití primárního zdroje a uvedení pouhého jména autority naopak svědčí pro citaci sekundární, převzatou, při bližším zkoumání se ukazuje, že toto
426
pozorování nelze zobecnit. Tak jako uvedení pouhého jména autora nemusí ve všech případech znamenat, že Harantova znalost dané autority byla zprostředkovaná (viz např. odkaz na Plinia Staršího na s. 74/ II, jehož encyklopedii Harant rozhodně znal z vlastní četby a hojněji využíval), ani přesný odkaz nemusí být nutně známkou toho, že čerpal z citovaného primárního zdroje. Jak ukazuje případ pomýlených informací ohledně zákonů k trestání dlužníků ve starém Římě (s. 78/1), i přesnější odkazy bylo možné přejmout z literatury. Je třeba také podotknout, že Harant mnohdy umně kombinuje odkazy primární a převzaté (ve velkém na s. 230/11), aniž byje výrazněji odlišoval.
Ne všechny podrobné bibliografické odkazy musí být správné i v případě, že Harant s daným primárním zdrojem skutečně pracoval. Vzhledem k tomu, že velmi často není možné určit, které vydání daného spisu měl k dispozici (nezachoval se kompletní katalog jeho knihovny), nelze pak soudit, zda se v takovém případě jedná o Harantův omyl, anebo třeba o odlišné formální rozvržení (číslování) edice nebo překladu, se kterým zrovna pracoval. Právě s ohledem na absenci úplného katalogu Harantovy knihovny nelze vůbec u některých děl s jistotou určit, jestli je Harant používal, neboje znal pouze zprostředkovaně.
Aby pro své čtenáře vytvořil vskutku komplexní obraz navštívených míst v celé délce časové linie od nejstarších dob po současnost, kombinoval Harant odkazy na díla nejrůznějších žánrů a časových rovin, aniž by se omezoval na práce, které bychom nejspíše považovali za relevantní danému tématu. Kupříkladu v geografických pasážích se zhusta zaštiťuje antickými básníky (viz zajímavý výčet děl řecké a zejména římské epiky na s. 411/1, v nichž se Harantův čtenář mohl poučit o krajinách starověkého Řecka), k církevnímu Otci sv. Jeronýmovi se s oblibou obrací v souvislosti s biblickou topografií a nejčastěji odkazuje na jeho překlad Eusebiova topografického slovníku (což ovšem není zase tak neobvyklé, neboť Jeronýmova díla vskutku mohla sloužit jako cenný zdroj v této oblasti, jak ukázal třeba Harantem citovaný Rorgo Fretellus, působící ve 12. století). Neváhal ani kombinovat zdroje a informace z horizontu pohanského s horizontem křesťanským, což snad nejlépe ilustruje pasáž na s. 151/1 týkající se přístavu Jafa, v němž poutníci poprvé vstoupili na půdu Svaté země: Harant tu neopomene po základních biblických odkazech uvést i pohanskou báji o Andromede a nezdráhá se vedle odkazu na knihu Makkabejskou přidat i odkaz na Ovídiovo „nemravné" básnické dílo Umění milovat.
427
Dalo by se říci, že způsob práce s prameny a literaturou je v základu stejný v případě autorů antických, středověkých i raněnovově-kých. Harantovým primárním zájmem bylo poučení spolu s mravním vzděláním čtenáře a příliš mu asi nebudeme křivdit, když přidáme, že jím bylo také doložení vlastní erudice. I přes zmíněné nedostatky cestopis dokazuje, že byla značná, a je třeba ji ocenit tím více, že Harant nebyl učencem, který by vědecké činnosti zasvětil většinu života. Přestože díla mnoha autorů, která se v cestopisu objevují, bezesporu neznal z vlastní četby, šíře poznatků, které nabídl svým čtenářům, je ohromující a jejich vědecká prezentace v rámci žánru cestopisu (nejen v našem prostředí) přinejmenším neobvyklá.
M.M.
428
Ediční poznámka
1/
Edice cestopisu vychází z původního tisku Putování aneb Cesta z království českého do města Benátek, odtud potom po moři do země Svaté, zemějůdskéa dále do Egypta a velikého města Kairu, potom na horu Oreb, Sinai a svaté panny Kateřiny v Pusté Arábii ležící. Na dva díly rozdělená a od urozeného pána, pana Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic a na Pecce etc, římského císaře Jeho Milosti rady a komorníka, léta 1598 šťastně vykonaná, i také pěknými figurami ozdobená. Jest přitom i krátké vypsání některých národův a obyčejů jejich, též zemí, krajin, ostrovův a měst i jiných rozličných věcí. Cestopis byl vydán ve Starém Městě pražském u dědice Daniele Adama z Veleslavína roku 1608. Jako výchozí text pro edici byl použit exemplář uložený v Moravské zemské knihovně v Brně (sign. ST2-3434), ztracený autorův portrét od Aegidia Sadelera byl převzat z exempláře uloženého v Národní knihovně v Praze (sign. 54 S 000 671; chybějící list č. 5 starého tisku /č. 8 edice/ byl převzat z exempláře sign. 54 C 000 021 tamtéž).
K textu cestopisu připojujeme i původní soupis hesel Registrum aneb Index abecední jmén vlastních a věcí pamětihodných (sestavený pro každý z dílů zvlášt); avšak původní soupis autorů nazvaný Autho-res, kteříž se se mnou v vypravování věcí v této knize obsažených srovnávají umisťujeme do vysvětlivek jako jejich zvláštní část, obsahově s nimi však propojenou.
429
Edice má charakter čtenářský; ediční zásahy se opírají o Zásady transkripce českých textů z barokní doby stanovené Josefem Vintrem (Listy filologické 1998, č. 3-4, s. 341-346), přihlížejí též k edičním zásadám stanoveným Janem Linkou v edici Kroniky české Václava Hájka z Libočan (eds. Jan Linka, Petr Voit, Praha, Academia 2013) a edičním zásadám, především v oblasti řešení kvantity samohlásek, stanoveným Pavlem Koskem v Transkripční poznámce k edici Fridrich Bridelius: Jesličky: staré nové písničky (eds. Pavel Kosek, Tomáš Slavický, Marie Škarpová, Brno, Host — Masarykova univerzita 2012, s. 259-269).
Text je vysázen frakturou různých řezů, úvodní latinské básně, latinské citáty a citátová slova z románských a dalších jazyků antikvou a italikou. Antikvu a italiku souhrnně převádíme na kurzívu. Ojediněle použitou antikvu v nadpisech ilustrací nerespektujeme. Použita byla i alfabeta, již zachováváme, stejně jako ojedinělý hebrejský nápis.
V textu původně vysázeném frakturou odstraňujeme variace plynoucí z asimilace znělosti (podkova m. potkova, prosba m. prozba, svatba m. svadba). Užití předpon s- a z- upravujeme podle současného úzu, neměníme však předponu z- na místě souhláskové skupiny vz-(zhůru, zkříknout, zpurný, zrostlý). Podle současné praxe postupujeme i v užití předložek s a z. Ponecháváme náslovné u- (úmysl, úroda, úzký); nejednotnou podobu slova lůza/louza/lúza sjednocujeme na lůza, lazour přepisujeme jako lazůr, ojedinělé jsú jako jsou.
Sjednocujeme variantní podoby slov v případě, že dochází ke kolísání v užití souhláskových skupin (zpravidla se tak děje v celých textových blocích, takže lze předpokládat, že tento stav je vázán na osobu sazeče); je to v případě souhláskové skupiny dc (čtyřicet m. čtyřidcet, dvacet m. dvadcet, přece m. předce, třicet m. třidcet, podobu slova deky upravujeme podle převládajícího výskytu na dsky), dále skupiny tc (janičar m.janitčar, knížecí m. knížetcí, něco m. nětco, ovoce m. ovotce, živočich m. životčich, též v případě vzácný m. vzáctný) a stk (skvítim. stkvíti). Zjednodušujeme zdvojenou grafickou podobu souhlásek v případech, jako je radda, svattost, vesselý. Není-li slovotvorný základ adjektiva zakončen na -n, pak upravujeme podobu dřevěný m. dřevěnný, lněný m. lněnný, měděný m. měděnný, olověný m. olověn-ný). Tvar adjektiva měký upravujeme na měkký, výšina vyšší. Ojediněle se vyskytující podobu slova pousteník upravujeme podle výrazně převažujícího výskytu na poustenník.
Podobu sjednocujeme i v případech, kdy se vyskytnou v souvislé řadě nejednotné pádové koncovky adjektiv (mřežíželeznou, velmi hustou, do zdi vsazenou m. vsazenu).
430
Ponecháváme kolísání počátečního j- ve formách slovesa být obsahujících s- ve slovním základu (jsme/smé). Zachováváme též protetické v- (yobálka, vocásek) i ojedinělou hyperkorektní podobu oskový (vedle voskový).
Pokud je to možné, zachováváme původní kvantitu. V případě, že se však vyskytnou v těsné blízkosti slova se samohláskami odlišujícími se kvantitou (a přitom je výskyt jednoho typu ojedinělý), sjednocujeme podobu podle častěji se vyskytující varianty (řebřík/ řebřik, Vídenská/Vídenská, víno/vino). U samohlásek vysazených majuskulní literou, jež označení délky neumožňuje, ji doplňujeme podle novočeských pravidel.
Původní délku zachováváme v případech: nom. pl. m. {mniší, muži, židi); nom. pl. m. živ. deklinace zájmen a číslovek (čtyři mniší, tří muži); ija-kmenové koncovky přejatých slov (impresí, orací, procesí); variantní podobu paní/pani sjednocujeme na paní; dvojslabičné koncovky měkké zájmenné deklinace *jb,ja,je (k naším, naších, s nimi), adverbia (nikdy, vedle), komparativu adverbií (častěji) jednotlivých slov (figura, lístí, mnich, nelítostivě, obilnice, olivoví, tiše, usvít, ženich, žito).
Původní krátkost zachováváme v těchto případech: nom. pl. m. s kone. -e, -ove (Arabove, Benátčane, einkaferove,potentátcé); instr. sg. žen. /-kmenů (masti); instr. sg. m. a n. rod. zájmen (čim, jim, tím); základu trojslabičných sloves odvozených slabičnou předponou (odbyti, odvezú, uteci); kmenotvorné prípony v přechodníkových formách (chtějič); náslovného u- (umysl, úroda, úzky); jednotlivých slov (čekaní, domu, duchod, hádaní, kamsik, lítostivý, lžice, naležeti, obaleti, ostřihaný, pomijeti, poznavati, sídlo, svitaní, šif, šifař, šín, vlídný, zaklad, za-stěra,zavatý, zmínka). Podobně i u vlastních jmen (Černín, Vídenská).
Pokud se v textu vyskytly i tvary opačné (shodné s novočeskou podobou), zachovali jsme kolísání.
Opravujeme však: délku infinitivní kmenotvorné přípony sloves (otvírati m. otvíráti, splniti m. splníti, vypisovati m. vypisováti); krátkost forem gen., dat. a lok. sg. f. zájmena měkké rodové deklinace (jí m.ji); délku ak. sg. (ji m.jí); krátkost formy zájmena sg. f. (její m.jeji); krátkost kmenotvorné přípony 170-kmenové deklinace (počasí m. počasí); krátkost slovesné prézentní kmenotvorné přípony (klátí m. kláti, stojíte m. stojíte); krátkost -u v koncovkách gen. pl. o-kmeno-vé deklinace (bobů m. bobu, komárů m. komáru,příkopů m.příkopu).
Pozdněhumanistickýtext s pasážemi naukového charakteru do své slovní zásoby vřazuje i obsáhlý korpus slov cizího původu na různém
431
stupni jejich zdomácnění. V textu tištěném frakturou měníme v přejatých slovech spojení dy, ty, ny na di, ti, ni (diskurs, kronika, maroni-ti). Psaní i/y upravujeme v těchto slovech též podle současného úzu, i s přihlédnutím ke způsobu psaní v jazyce, z něhož je přejato (Adriatické m.Adryatycké, aritmetický m. arytmetycký, Gabriel m. Gabryel, Melisenda m. Melysenda, Sión m. Syorí). Ponecháváme však slabiky dlouhé dý, tý, ný (Konstantýn, Medýna, Nýlus, subtýlný), neměníme ani specifické staročeské podoby (daktyl, majdyna, škrybent, vydyn-chovaný). Uchováváme hiatické j (Mariji), hiatické h (Izmahelkyne). Písmeno g přepisujeme u zdomácnělých slov v postavení před samohláskou přední řadyjako j (anjel),v ostatních případech jako g (privilegiích, registrum), podobu Egypt/Ejipt, egyptský/ejiptský sjednocujeme na Egypt, egyptský. Dvojhlásku au užitou ve slovech cizího původu (čauš, gaur, klauza) zachováváme, předpokládáme tuto výslovnost i vzhledem k vyšší stylové úrovni textu. Variantní podoby labyrint/la-birynt/labyrynt sjednocujeme na labyrint, podobně [Abyssin/Abissin na Abissin, pyramidy/piramidy na pyramidy.
Hláskovou skupinu qu, qw převádíme na kv (fondikvy m.fondy-qwy, kvadrátový m. quadrátový), hláskovou skupinu gu, gv sjednocujeme na gv v citátových slovech (gvardia, gvardian, gvardaroba), názvy míst a jména osob však píšeme s gu, hláskovou skupinu gk zjednodušujeme na k (markrabím, margkrabí), hláskovou skupinu dt zjednodušujeme na d (kundšaft m. kundtšafť), hláskovou skupinu th na t (autor m. author, bibliotéka m. bibliothéka, rejtarm. rejthar). Zdvojené .//"zjednodušujeme na / (farní m.ffarní, houfm. houff, trof m. troff, tryumfm. tryumff), stejně jako zdvojené souhlásky ve slovech cizího původu, jež ostatně nejsou uplatňovány soustavně (apelovat m. appellovat, helepartna m. hellepartna, impresí m. impressí, kapary m. kappary, kolací m. kollací, komisař m. kommissař, mana m. manna, milion m. million, opat m. oppat, porcelana m. porcella-na, procesím. processí, suma m. summa, tuplhákm. tupplhák, tyran m. tyrann, též Otoman m. Ottoman aj.). Ponecháváme však zdvojenou hlásku ve slovech gummi, mirra/myrrha, terrazzy. Podobu přejatých slov, jež mají v nom. sg. koncovku -ia (Arabia, Azia, Betania, ceremónia, história, India, materia, Syria), přepisujeme v tvaru dat., akuz., lok. sg. historii, instr. sg. historií, v gen. pl. historií, dat. pl. historiím, lok. pl. historiích. Sjednocujeme ortografii jmen Rossetta/Ro-setta na Rosetta.
Podobu citací vlastních jmen a slov německého původu zachováváme, neboť jejich přepis by byl problematický (New Kirchen,
432
Thewerdanck), zachováváme však i variantní podoby Kopjštejn/Kopfstein. Sjednocujeme ortografii vlastních jmen Gottfrid/Gotfrid na Gotfrid, ojedinělou podobu Ottagar, Otho upravujeme na Otakar, Oto. Zřejmě nepřesně vysázené proprium Sshwallart převádíme na Schwallart. Ponecháváme kolísání s/z na konci slov (lusthaus, mazhauz).
Citátová slova tištěná italikou zpravidla ponecháváme v původní podobě, pokud však nesou stopy dobové české ortografie, upravujeme je (Orient m. Oryent, Nimosina m. Nymosina, do Tripoli m. do Tripoly). Podobu slov, jež mají slovní základ vytištěný italikou, avšak morfologické charakteristiky frakturou (ne vždy však jde šev právě tudy), též zachováváme, neboť tento jev svědčí o procesu zdomácňo-vání cizího slova (Arab/ův, defi/nicí, geographi/cké). Případné nejasnosti komentujeme ve vysvětlivkách, zřetelné omyly emendujeme. Transkripce bibliografických odkazuje vysvětlena v ediční poznámce k latinským textům.
V distribuci velkých a malých písmen se řídíme současnou pravopisnou normou (přihlížíme i k publikaci Ivany Svobodové Velká písmena v češtině, Praha 2015), respektujeme majuskuli užitou u slov v oblasti náboženské (např. Bible, Boží, Bůh, Pán, Písmo, Zákon); zachováváme majuskuli u slova Korán, též u náboženských svátků (např. Bajram, Velikanoc, nikoli však ramasan, jehož jméno se shoduje s označením měsíce v islámském kalendáři). Zachováváme současný způsob záznamu názvu národností (Arab, Nyderlander), zachováváme i výraz mouřenín mající v textu široké vymezení, podobně i žid; dále též příslušníků církve (arián). V některých případech je ovšem distribuce velkého a malého písmene obtížně rozlišitelná (Řek národností / řek jako příslušník pravoslavné církve, podobně i Abissin/abissin), v takovém případě se řídíme kontextem. Označení Cikán vnímáme ve smyslu etnického vymezení. V názvech značení rytířských řádů užíváme malého písmene jako v případě řeholí. Obecná pojmenování geografická či pojmenování státních útvarů (hrabství tyrolské, krajina řecká, království francouzské, říše osmanská, země vlaská aj.) píšeme s malým písmenem, výjimkou je díky svému duchovnímu významu země Svatá.
Zkratky v textu vysázeném frakturou rozepisujeme (kapitola m. ka.l kapu, obvyklou zkratku kap. však ponecháváme); dále Jeho Milost Císařská m. JMC, Vaše Milost m. VM, dominus m. D., pan m. R, pater gvardian m. Rgvardian, svatého m. S °, sv. m. S. V rámci vlastního textu rozvádíme také latinské S. (sanctus, -a, -um). Číslovky vysázené římskými číslicemi (názvy kapitol či jiných dílčích částí textu) zachováváme,
433
vzácně užité číslice arabské u jmen panovníků převádíme na římské (AlexanderIII. m. Alexander 3.). Římskou číslici////přepisujeme podle obvyklé praxe jako IV.
Hranici slov ponecháváme zpravidla ve shodě s dnešním územ (zmrtvýchvstání m. z mrtvých vstání). Vzácné oddělené psaní předpon opravujeme (nakokrhajím. na kokrhají). V syntaxi neupravujeme tvary v případě, že se vztažné zájmeno neshoduje v rodu s podstatným jménem (mana, jenž se vykládá).
V edici jsme uplatnili zásady novočeské interpunkce, časté dvojtečky nahrazujeme podle významu čárkou, středníkem, popř. tečkou. Otazník uvnitř souvětí a v nepřímých otázkách nezachováváme.
V přímé řeči doplňujeme uvozovky.
Členění textu v zásadě zachovává původní podobu, kde jsou odstavce vyznačeny odsazením (případně též rubrikou) nebo výraznou mezerou v textu. V případě příliš dlouhých textových úseků či nejasně značených odstavců jsme oproti původnímu tisku vytvořili odstavec nový. V takovém případě jsme dbali na logické členění textu. Notové záznamy editujeme. Zachováváme původní podobu vysázení veršovaných pasáží a marginální textové odkazy. Vzhledem ke čtenářskému charakteru edice nezachováváme značení původní paginace.
II/
V případě latinských textů se jedná vesměs o texty převzaté, které však do určité míry prošly Harantovou redakcí. Naší snahou bylo zasahovat do nich co nejméně, aby se zachovala jejich specifika. Pravopisné chyby a odchylky od klasického úzu byly ponechány (a není na ně upozorňováno), opraveny byly pouze zjevné (mechanické) chyby (viz následující seznam emendací). Na některé nesrovnalosti poukazujeme ve vysvětlivkách. Řecké texty a text hebrejský, které rovněž nejsou dílem autorovým, nebyly emendovány, na problematická místa upozorňujeme ve vysvětlivkách.
Střídání u/v v latinských slovech sjednocujeme podle hláskové kvality, protože by působilo rušivě (dvojznak qulqv sjednocen na klasické au, které převládá v 1. dílu). Sjednocujeme také nedůsledné střídání i/j na /, k němuž dílo v podstatě inklinuje.
Různé, neklasické nebo vyloženě nesprávné psaní diftongů ae/oe (čtených v obou případech jako e) a grafému e namísto ae/oe nesjed-nocujeme ani neopravujeme. Ponecháváme také kolísání i/y a rozrůzněné psaní latinského názvu Jeruzalém a Betlém.
434
Sigla a zkratky latinských jmen básníků v dedikačních básních jsme rozvedly bez vyznačení; zkrácené části latinských zpěvů (modliteb) jsme doplnily v hranatých závorkách, a to jen v nejnutnější míře.
Harantovy odkazy na prameny a literaturu jsme ponechaly v původní podobě, zkrácené bibliografické údaje v latině a jiných jazycích jsme nerozváděly, aby se zachovala autentická podoba Harantova textu, ale také protože by bylo v některých případech správné a přesné rozvedení problematické. Komentář kjednotlivým Harantovým zdrojům najde čtenář ve vysvětlivkách (pokud seje podařilo identifikovat), další zde použité zkrácené výrazy jsou vysvětleny v připojeném seznamu; přikládáme též seznam Harantových latinských zkratek a označení biblických knih.
U odkazů zachováváme autorův úzus, tedy nejednotnost zkracování; řetězce jinak než česky psaných odkazů jsou vyznačené kurzívou; rozdílná díla, resp. knihy nebo jiné celky, a autory pro přehlednost oddělujeme čárkou (Harant používá nesystematicky tečky, čárky a dvojtečky). Velká písmena ponecháváme/zavádíme u vlastních jmen a tam, kde se jedná o citace incipitů (právní texty), rovněž u názvů děl, kde není uveden autor. Jinak sjednocujeme psaní různě zkrácených názvů děl v rámci citací na malá písmena, která u Haranta převažují (Harant ovšem střídá malá a velká písmena i u stejných děl). Velká písmena zachováváme u zkratek biblických knih, neboť tak důsledně činí Harant. V případě psaní čísel knih uváděných před zkratkami názvů děl dáváme přednost řadovým číslovkám, a to i v případě knih biblických (Harant je v užívání základních číslovek nekonzistentní, varianty s řadovými převažují).
Psaní velkých písmen v podstatě přizpůsobujeme modernímu úzu. Dodržujeme latinský úzus psaní velkých písmen u adjektiv odvozených od vlastních jmen (Christianus, Latinus, Venetus apod.). V textech nejsou důsledně psána velká písmena pro vyjádření náboženské úcty, velká písmena proto zavádíme tam, kde je lze předpokládat nebo kde se občas vyskytují (Deus Pater, Filius, Salvátor, Spiritus Sanctus, Virgo Maria, ISanctal Crux — Kristův kříž, Sanctum Sepulchrum, Patres—církevní Otcové, Urbs—Jeruzalém/Řím apod.). Velká písmena ve slově církev/církevní (ecclesia/ecclesiasticus), v názvech církevních úřadů a řeholních řádů měníme na malá, stejně jako činíme u podobných slov ze světské sféry (baro, dux, imperátor, impérium, regnum, respublica, rex apod.).
435
III/
Z dalších vydání Harantova cestopisu uvádíme německý překlad cestopisu nazvaný Der Christliche Ulysses oder Weit- versuchte Cavallier, fürgestellt in der denckwuerdigen Bereisung so woll dess Heiligen Landes als vieler andrer morgenländischer Provintzen, Landschaften und berühmter Städte [...], připravený autorovým bratrem Janem Jiřím Harantem už v roce 1638; vyšel roku 1678 v Norimberku. Ještě ve starší době část cestopisu postupně vycházela v Afovém titulárním kalendáři ke ctisv. Vácslava, knížete, mučedlníka a patrona království českého, jehož vydavatelem byl Jiří Laboun (dědicové). Vybrané kapi-tolyz 1. a2. dílu Putovánítu vycházely postupně v letech 1719-1742, vydavatel však většinou vypustil bibliografické odkazy, jež jsou v textu zařazeny; přizpůsobil tak cestopis lidovému čtenáři.
Nejúplnější vydání Harantova cestopisu připravil Karel Jaromír Erben v edici nazvané Krištofa Haranta z Polžic a z Bezdružic a na Pecce atd. Cesta z Království českého do Benátek, odtud do země Svaté, země judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a sv. Kateřiny v Pusté Arábii (2 sv., Praha 1854-1855, ed. řada Staročeská bibliotéka). Edice však nezařazuje původní ilustrace ani texty dokumentárního charakteru (latinské i řecké listiny, dedikační verše, notové zápisy, též marginálie), čímž je cestopis ochuzen. Editor navíc vnesl do textu dobovou představu o češtině sklonku 16. století četnými zásahy do původní morfologie a syntaxe, ve slovní zásobě odstranil výrazy nejčastěji německého původu, v řadě případů již v češtině 16. století zdomácnělé, jež podle mínění doby Erbenovyjazyk poškozují. Následující vydání cestopisu reflektují předpokládaný čtenářský vkus či potřeby a z rozsáhlého textu vybírají pouze dílčí pasáže. K nim náleží výbor z druhého dílu cestopisu připravený Karlem Hrdinou pod názvem Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic Cesta po Egyptě. Výbor z 2. dílu jeho Putování aneb Cesty z Království českého do Benátek (Praha 1926; charakter Hrdinovy edice naznačuje ostatně i jeho zařazení do ediční řady Vybraná díla. Knihy české souvislé školní četby s poznámkami). Pasáže z druhého dílu cestopisu použil do svého výboru ze staročeských cestopisů nazvaného Cesty do Svaté země Josef Dostál (Praha 1948), Josef Kunský vložil ukázku z cestopisu do edice Čeští cestovateléI (Praha 1961), Zdeňka Tichá do antologie Jak staří Čechové poznávali svět. Výbor z českých cestopisů 14.-17. století (Praha 1985). Bezesporu zajímavé je francouzské vydání části cestopisu nazvané Voyageen Egypte de Christophe Harant de Polzic et Bezdružic 1598 (eds. Antoine a Claire Brejnik, ĽInstitut frangais ďarchéologie
436
orientale du Caire 1972), upravené ovšem tak, aby mohlo sloužit především jako zdroj informací, nezachycuje tedy Harantovu cestu po Egyptě v její celistvé podobě. Moderní kritické vydání druhého dílu cestopisu (kapitoly 4.-24. a s vynecháním kap. 16.), přinášející do odborné reflexe problematiky českého osvojování tohoto teritoria nové poznatky, připravila Lucie Storchová v edici Mezi houfy lotrův se pustiti... České cestopisy o Egypte 15.-17. století (Praha 2005).
IV/SOUPIS EMENDACÍ
Po odkazu na číslo stránky v příslušném dílu Harantova Putování zde uvádíme emendovaný výraz tak, jak je otištěn ve stávajícím vydání. Za skobou ] následuje jeho původní, transkribovaná podoba uvedená ve výchozím vydání. Případné další poznámkyjsou připojeny v závorce. Do seznamu jsou vřazena i původní errata.
1. DÍL
5 Bezdružic ] Bedružic (též na s. 8,10,12,13, 31; v českém i latinském textu upraveno ve všech případech výskytu, aby nebyla rušena vžitá podoba slova)
5 Pecce ] Pětce (též na s. 31)
10 Carlsperga ] Calsperga
11 creatus]creatas 18 at vero ] et vero
34 Straspurskou ] Strospurskou
36 pánví ] pánvic (orig. em.)
36 půlčtvrta ] půl čtvrtá
41 při kostele svatého Vigília ] Viglia
51 frusta]frustra
61 měl] mel
62 udělanou ] udělané
65 od ] od a
66 di notte ] di notto 68 Corfu ] Corfou 76 marca ] maria
80 Alexandra ]Alaxandra
84 června ] července
93 tehdáž ] těhdáž
112 i před] u před
116 s sebou] sebou
437
132 falckraběte ] falckrabětě
133 zůstává ] zůstav a 137 ještě ]ješto
140 Deo gratias ] Deogratias
144 peněžitou ] peněžitou
145 ale domové z kamene staveni bývají (dle orig. em. vypuštěno)
149 pasportu ] posportu
150 cintura ] Centura (orig. em.; dále též na s. 156,158,164) 159 ničemní ] ničemné
161 Terebinthi]Terebithi
161 Terebinthi ] Teerbinthi (marg.)
zan ] zan
178 Pilatus ] Pilatas
201 ipsum]psum
202 zemi ] zemi
204 hortulani ] hartulani
218 mentitus sum ] mentibus sum (orig. em.)
231 Navracujíce se ] Navrucujíce se
232 pravě, že ] právě, že 237 Marlianus ] Martianus
243 anděl ] anděl
244 kamene ] kamene
244 svatého ] svátého (marg.)
265 tehdáž ] teh-
267 Gen. 14.]len. 14.
268 balsam ] bálsam (marg.) 281 září] září
281 zdaleka ] zd leka
283 muž ] můž
292 v chlévích ] v chélvích
294 Bethlemitica ] Bethlhemitica (orig. em. Bethlemica)
305 stavení ] stavení
329 pojiti ] pojití
330 lidé] lidu
349 prostředkem ] prostředkem
356 kotcův]kocův
362 famulum]fumulum
370 hospitalarii ] hospilarii
371 léta 1310] léta 1210
373 redemptione ] redemtione (marg.)
438
375 takovému ] takovév
377 nepřemožená ] nepřemožení
377 obsažené ] absažené
382 Divi Sepulch ri ] Diti Sepulch ri
382 Voluimus etiam et volumus ] Volumus etiam et volumus
385 veniam ] neniam
395 eleemosynis] elemosynis
398 přiloženými ] přiloženým
400 Quarantenam ] Quarantam
406 Elias autem ascendit in verticem Carmeli ] Elias autem in verti-
cem Carmeli
431 voyages ] Vogages
434 svobodný pas ] pás
2. DÍL
11 prvním ] prvníme (orig. em.)
16 zásadití ] se zásadití
19 jisti ] jistí (marg.)
28 na šífu ] na šífů (marg.)
38 až ] a (orig. em.)
39 offic.]offl.c. 47 dans ] dens
47 Charles ] Chaltes
57 několika ] několik
76 Belloni ] Bellonia
95 vytesané ] vytasené
101 samu] samou
104 že] ze
108 jmenovanému ] jmenovanému
108 ofery]ofěry
122 píscích ] píscch (orig. em.)
133 v ní] v něm
138 z Antiochie ] u Antiochie
139 spec. hist. ] spre. hist. 141 jejích] jeji
141 HansJHons
143 relati. ] zelati.
151 descr.]desur.
157 pilní ] plní (orig. em.)
157 potentátům nebyli poddáni ] potentátům (orig. em.)
439
161 též mají materií ] materií (orig. em.)
164 Bengala ] Bongala (marg.)
165 zpráva ] zpráva
165 Item o ostrovích ... vypravují (rušíme závorky ohraničující obsáhlý text)
166 mnohé ] mohé 168 vysílán ] vy ílán 170 de]do
176 Balbiviag.]Balbiriag.
177 pošlou ] pošlé
178 zemi ] žemli (orig. em.) 181 paláců ] pálaců
181 oheň zejde (mezi slovy skvrna tiskařské barvy)
187 povyhříli ] pohříli (orig. em.)
191 Turecký] Curecký (marg., orig. em.)
192 part. ] patr.
193 les voyages ] es voyages
195 les images ] es images
196 zahrabané ] zahrabaných 203 Alpinus]Alpinas
205 uliček ] u iček
206 tuto ] tutu
207 nasazování vajec ] nasazování (orig. em.) 207 pozahříla ] převařila (orig. em.)
209 bahnitý ] bahnité (orig. em.)
210 tohoto zvířete kontrfekt spatřiti moci budeš ] tohoto zvířete kon-trfekt, převrate list, spatřiti moci budeš — „převrate list" vynecháno vzhledem k místu uložení ilustrace
215 dřevěných zámků ] zámků (orig. em.)
223 v komentáři k vyobrazení Kaira je dvakrát uvedena číslice 19, opravou číselné posloupnosti by se však narušila vazba mezi textem a ilustrací, kde je též dvakrát číslice 19, zachováváme proto původní číslování
227 spád ] pád (orig. em.)
231 Fracastoro ] Fracostoro
235 okřiknutí ] okřinutí
237 delľ]deľľ
246 ještě ] ješcě
250 obelisci ] obelisco (orig. em.)
251 sedmdesáte ] osmdesáte (orig. em.)
440
253 e madre ] le madre
255 zkusil ] toho zkusil
256 Zonaras ] Zonoras
257 držáni ] držaná (orig. em.) 263 kalifu ] kalifa
266 hedbávní ] hadbávní (orig. em.)
273 kaplička Abrahamova aneb Izmaele ] kaplička Abrahamova
aneb (skvrna tiskařské barvy, marg., doplněno dle smyslu) 275 Santonové ] Santové (marg.)
278 Agerut ] Agerunt
279 němž ] něž (marg.) 286 dala] dal
296 jej ] je (orig. em.)
298 strojeným ] strojením
299 Georgievicz ] Georgieviez 303 řeží ] řezí
306 Nicolai ] Nocolai
306 Schiltperger ] Šchiltperger
306 Isidorus ] Isodorus (orig. em.)
309 Mahom. ] Mohom.
313 deicostumi] de l.Costumi
316 se obohatiti ] je obohatiti
Soupis emendací v části Registrum aneb Index abecední jmén vlastních a věcí pamětihodných
1. DÍL
(335)Jeruzaléma ] Jeruléma
(342) moři ] mori
(343) měštěnín] měštěnín (343) Caius Valerius ] Valerus
(347) v Inspruku ] v Inspurku
(348) vyznamenání ] vyznamení
(353) Kopfstein] Kopstein
(354) v Inspruku ] v Inspurku (357)v Padui ] v Pudui
(359) mají ] mijí
(360) vada ] váva (nejasné, opraveno dle smyslu)
(361) půlpátá ] půlpáta
(365)v Frankrejchu ] v Franckrejchu
441
(367) zázrak ] zázrak
(368) za císařství ] na císařství (368)v Frankrejchu ] v Franckrejchu
2. DÍL
369 Acepcesma ] Acepcesna 371 někdy ] někdy 378 hospoda ] hospoda
378 Kairu ] Kaíru
379 jména ]jměná 379 jízda]jízda
381 nepřátelé ] nepřátele
381 trestání ] trestáuí
382 náhle ] náhle
385 každého ] každého 387 pevnosti ] pevností 390 stupňů ] stupňů
392 dvojí ] dvoji
393 a štěstí ] štěstí
Soupis emendací v části Authores, kteříž se se mnou v vypravování věcí v této knize obsažených srovnávají
QQQ(B) Girardus ] Girandus
QQQ(G) Mart. ] Marl.
QQQ(I) Porta] Poeta
QQQ (M) les voyages ] les Vigages
QQQ(P) Plotinos ] Photinos
QQQ(S) iureconsultus ] inreconsultus
H.B.
V/ SOUPIS PŮVODNÍCH ZKRATEK
HARANTOVY LATINSKÉ ZKRATKY A VÝRAZY POUŽÍVANÉ PŘI CITOVÁNÍ PRAMENŮ A LITERATURY
(Zkrácená označení částí děl se rozumí zpravidla v ablativu singuláru; zde uveden ablativ a nominativ singuláru.) art. —articulo (articulus), článek
c, ca. — canone (canorí), kánon (pouze Decretum Gratiani, vysv. s. 60/1)
442
c. ... luneto c. (s. 39/11) — canone... iuncto capitulo, v kánonu... a spolu s ním v kapitole
c. ... q. d. (s. 40/11) — canone... qui dicitur, v kánonu..., kterému se říká
c., ca., cap., capi. — capite/capitulo (caput/capitulum), kapitola cent. — centuria, centurie
dist, distin., distinct. — distinctione (distinctio), distinkce
ead. dist. — eadem distinctione, v téže distinkci et — a
etc. — ad. atd.
etseq. — etsequenti, a v následujícím ff — Digestis (Digesta seu Pandectae, vysv. s. 79/1) fol. —folio (folium), list
folio (mihi) 41. (s. 217/1) — na listu (pro mě) 41. ibid., ibidem — tamtéž idem — týž
22. eiusdem (s. 97/1) — 22. téhož (měsíce) in — v (franc, dans; ital. nel, neV, nell, nell', nella)
in appendice — v dodatku inter — mezi item — rovněž
/. — lege (lex), zákon (pouze římské právo, vysv. s. 79/1, popř. vysv. s. 366/1)
lib., libro — (liber), kniha lit. — liti tl era, písmeno num. — numero (numerus), číslo pag. —pagina, strana
parag. — paragrapho (paragraphus), paragraf
fa. tex. in parag. Notandum (s. 40/11) —facit textus in paragrapho Notandum, potvrzuje (to) text v paragrafu s incipitem Notandum par., part., parte — (pars), část q., quae., quaest. —quaestione (quaestio), kvestie sub. all. (sic!), sup. alleg., supra alleg. —supra allegato, ve výše uvedeném díle, na výše uvedeném místě
in locis allegatis — na uvedených místech tit. — (titulus), titul
d. tit. — dieto titulo, v řečeném titulu dicti tit. — dicti tituli, řečeného titulu eod. tit. — eodem titulo, v témž titulu hoc tit. — hoc titulo, v tomto titulu
443
test. — testatur/testantur, svědčí
tom., torno — (tomus), svazek, díl
ult. — ultimo, v poslední (m)
ut ten. (s. 40/11) — ut tenet, jak dokazuje, tvrdí
vide — viz
vol. — volumine (volumen), svazek
HARANTOVY LATINSKÉ ZKRATKY A OZNAČENÍ BIBLICKÝCH KNIH
Starý zákon
Amos — prorok Ámos
Cant. — Píseň písní / Píseň Šalomounova
Dan., Daniel. — prorok Daniel
Deut. — Deuteronomium, 5. kniha Mojžíšova
Ecclesia., Ecclesiasticus, Sirach — Ecclesiasticus, Sírachovec
Esd., Esdr., Esdrae — Ezdráš
Exod. — Exodus, 2. kniha Mojžíšova
Ezech., Ezechiel — prorok Ezechiel
Ge., Gen., Gene., Genes. — Genesis, 1. kniha Mojžíšova
Ier., Iere., Ierem. — prorok Jeremjáš
Ioel — prorok Jóel
Ion. — prorok Jonáš
los., losu., Iosuae, Iosue, Iusuae — Jozue
IsaL, Isaiae, EsaL, Esaiae — prorok Izajáš
Iud., Iudic, Iudicum — Soudců
Levit. — Leviticus, 3. kniha Mojžíšova
Mac, Mace, Maccab., Macchab., Mach., Machab. — knihy Makabejské
Mich., Micheas — prorok Micheáš Nehem., Neem. — Nehemjáš Nu.,Num. — Numeri, 4. kniha Mojžíšova Osee — prorok Ozeáš
Par., Para., Páral., Paralip., Paralipomen. — Paralipomenon
Psal, Psalmo — Žalmy
Reg., Regum — knihy Královské
Ruth — Rút
Samuel. — knihy Samuelovy
Sapient. — Kniha Moudrosti / Moudrost Šalomounova Soph., Sopho. — prorok Sofonjáš Tob. — Tóbijáš
444
Zachar.,Zachari. — prorok Zacharjáš Nový zákon
Act., Actor., Actorum — Skutky apoštolů
ad Galatas — list Galatským
Apoc.,Apocal. — Zjevení Janovo
Corinth. — listy Korintským
Ephes. — list Efezským
Hebr. — list židům
Ioh., Iohan. — Janovo evangelium
Lu., Luc, Lucae, Lucas — Lukášovo evangelium
Mar., Mare, Marci— Markovo evangelium
Mat, Matt, Math., Mathaei — Matoušovo evangelium
Timoth. — listy Timoteovi
H.B.,M.M.
Rejstřík toponym
Abagni 227/11 Abarim 266/1 Abessus 53/11 Abissina 321/11
abissinské království, abissinská země 10/11,72/11,152/11,321/11
Accon,Acon 133/1,137/1,349/1,351/1,431/1
Acdenici 99/1
Aera 333/1,338/1,340/1
Acroceraunii montes 56/1
Adea 322/11
Adem 154/11
Afefl 151/11,177/11
Adomin 250/1
Adrianopolis 414/1
Adriatické moře 47/1,56/1,57/1,68/1,92/1,97/1,99/1 Adumim 250/1 Aegeummare 103/1
Aelia,Aelia Capitolina 345/1,346/1,347/1 37/1
Aereainsula 111/1
446
Africa, Afrika, africká země 21/1, 22/1, 95/1, 413/1, 436/1, 46/11, 149/11,151/11,154/11,160/11,175/11,178/11,230/11,249/11,251/ 11,270/11,321/11
Agar 98/11
Agerut 278/11,279/11
Acheldema 320/1
Achin 177/11
Achor 252/1,259/1
Aiquemortes 126/1
Ajum el casap. 279/11
Akba 278/11,279/11
Albania 415/1,178/11,335/11
Alepo 171/1,416/1,145/11,173/11,174/11
Alexandria, Alexandrie 21/1,135/1,171/1,348/1,350/1,33/11,34/11, 36/11,44/11,60/11,62/11,81/11,84/11,100/11,136/11,154/11,175/ II, 185/11, 202/11, 204/11, 241/11, 243/11, 245/11, 246/11, 248/11, 249/11,250/11,256/11,257/11,258/11,268/11,328/11,329/11,331/ 11,338/11
Alkair,Alcair 214/11,286/11,288/11,297/11,298/11
Almathria 69/11
Alpes 40/1,47/1
Alpes Lepontinas 231/1
Amara 322/11
Amathus 440/1
Ambea 322/11
d'Amboino 165/11
America 21/1
americká země 55/11
ammonitská země 252/1
Amphilochia 95/1
Angola 227/11
Angote 322/11
angustias Hellespontiacas 414/1
Ancona, Ankona 92/1,93/1
Antiocha, Epiphanes řečeného zámek 336/1
Antiochia, Antiochie 217/1,218/1,348/1,350/1,431/1,433/1,249/11
Apamea 431/1
Apulia 69/1,97/1,99/1
447
Arabia, Arab, Arábie, arabská země 21/1,252/1,263/1,340/1,405/1,
416/1,431/1,104/11,133/11,136/11,141/11,144/11,149/11,151/11,
154/11,166/11,177/11,270/11,311/11 Arabia Pustá, Pustá Arabia, Arabia Deserta 5/1, 31/1, 252/1, 5/II,
25/11,79/11,133/11,134/11,135/11,136/11,145/11,147/11,174/11 Arabia Skalnatá, Arabia Petraea 252/1,256/1,102/11,133/11,134/
II, 136/11,145/11,192/11 Arabia Šťastná, Arabia Úrodná, Arabia Bohatá, Arabia Felix 74/11,
133/11,142/11,143/11,145/11 Arabské moře, sinus Arabicus 15l/II Aracan 164/11 Arafat 75/11 Aragan 172/11 Ararath 425/1 ArcaNoae 425/1 Arcimoře 99/1 Argiron 426/1, Archipelagus 99/1
Arimathia,Arimathea 157/1,158/1,199/1
Armenia, Arménie 351/1,405/1,409/1,421/1,424/1,425/1
Armenia, menší a větší 424/1
arménské hory, hory Armeniae 252/1,425/1,
Arnica 123/1,124/1,126/1,142/1,143/1,146/1
Arsamota 426/1
Arsingan 426/1
Arsinoe 127/11,250/11
Ascalon 439/1
Ascod 439/1
Asdod 16/11
Aseca 160/1
Asphaltides 267/1
Assahid,Assahyd 261/11,262/11
Assyria 424/1
Astarot,Astaroth 221/1,341/1,439/1 Aškalon 349/1,20/11 Athenae 20/1 Athesis 41/1,76/1 Athos 415/1,416/1,418/1 Augusta 94/1
448
Augustini 94/1 Aza 25/11
Asia,Azia 20/1, 21/1, 22/1, 97/1, 98/1, 117/1, 129/1, 132/1, 201/1, 348/1,350/1,411/1,415/1,416/1,424/1,431/1,25/11,154/11,160/ II, 178/11,231/11,244/11,249/11,268/11
Azia Menší, MMAzia 413/1,429/1,17/11
Azotus 16/11
Baaliganze 322/11
Babylon (země), Babylonia 283/1, 326/1, 327/1, 394/1, 430/1,174/
II, 249/11 Baden 190/11 Baffo 131/1
Bagdet 430/1,174/11,34/11,135/11,145/11,174/11,174/11,175/11
Baguamedri 322/11
Bahurim 250/1
Bajas 95/1
Baldach 430/1
Balsaria 34/11,174/11,177/11
Bantam 177/11
Baramon 53/11
Barbaria 261/11
Barca 261/11
Barsalor 171/11
Barut, Baruth 138/1,416/1,431/1
Barzoguer 53/11
Basayn 171/11
Basian 44/1
ßcLWZtf 141/11
bavorská země 34/1
Bavory 34/1
Bebelloch 215/11
Bebzuaila 215/11
Bechria 261/11
Belbiticum (ostium) 33/11
Benátky 3/1, 5/1, 31/1, 33/1, 43/1, 44/1, 45/1, 46/1, 47/1, 48/1, 49/1, 54/1,55/1,56/1,57/1,60/1,64/1,67/1,69/1,70/1,71/1,73/1,74/1, 75/1,76/1,77/1,84/1,85/1,87/1,89/1,91/1,93/1,94/1,99/1, ÍOO/I, 107/1,108/1,112/1,116/1,117/1,123/1,124/1,125/1,128/1,135/1,
449
136/1,137/1,146/1,165/1,167/1, 287/1, 371/1,411/1,418/1, 28/ II, 32/11,43/11,65/11,96/11,163/11,196/11,220/11,247/11,249/11, 253/11,328/11,331/11,332/11,336/11,337/11
Benátské jezero 88/1
Benátské moře 43/1,44/1,76/1,92/1
Benátská zátoka 75/1
Bengala 164/11,172/11
Berit 431/1
Bersabe 277/1,282/1,306/1 Berytus 348/1,431/1
Betania, Bethania 213/1, 222/1, 223/1, 224/1, 225/1, 249/1, 271/1,
320/1,400/1,402/1,439/1 Betfage 222/1,223/1,224/1 Betferon 298/1
Betabara, Bethabara 261/1,265/1,266/1
Bethauen 254/1
Bethel 253/1,254/1,283/1
Bethesda 311/1,338/1
Bethlehem Zabulon 301/1
Bethoron 344/1,345/1
Bethphogor 266/1
Bethsoron 298/1
Bethsur 298/1
Betlém, Bethleem, Bethlehem, Bethlehem Efrata, Bethlehem Jůdo-vo 21/1, 157/1, 183/1, 226/1, 277/1, 280/1, 281/1, 283/1, 285/1, 288/1,292/1,294/1,296/1,297/1,298/1,301/1,302/1,305/1
Betlémská brána 285/1
Betsaida 439/1
Bezetha 339/1,340/1
Bir 174/11
Biritem 278/11,279/11 Bisnagar 164/11,172/11 Bithynia 415/1 Bílé moře 99/1 Bononia 77/1 Borneo 165/11 Bosnia 415/1 Boží hora 95/11
Boží hrob 13/1, 173/1, 174/1, 176/1, 184/1, 185/1, 198/1, 199/1, 202/1, 204/1, 205/1, 279/1, 315/1, 320/1, 347/1, 352/1, 359/1,
450
362/1, 363/1, 364/1, 369/1, 376/1, 381/1, 382/1, 383/1, 385/1, 386/1, 388/1, 389/1, 390/1, 391/1, 392/1, 396/1, 397/1, 399/1, 401/1,402/1,403/1,321/11
Brandizzo 97/1,98/1
Bravný rybník 311/1
Brenta 47/1,76/1
Breu 322/11
Brindizzo 97/1
Britannia 46/1
Brix 40/1
brána sv. Šebestiána, porta Capena 98/1 brána sv. Štěpána 353/1 Brundusium 97/1,98/1 Buggia 261/11
Bulako, Bulák 40/11,53/11,214/11,215/11,241/11 Bulgaita 53/11 Bulgaria 414/1 Buschiara 248/11
Cael 165/11
Caesarea, Caesarea Stratonis 431/1,435/1,439/1 Cafates 227/11 Caffate 322/11
Cair, Cairus, Cairo 269/1, 287/1, 349/1, 352/1, 416/1, 430/1, 41/11, 44/11,52/11,53/11,54/11,56/11,57/11,58/11,60/11,61/11,63/11,66/ II, 67/11,69/11,70/11,74/11,75/11,76/11,78/11,79/11,80/11,84/11, 87/11, 88/11, 90/11,103/11, 105/11,109/11, 110/11,111/11,116/11, 117/11,121/11,125/11,127/11,128/11,131/11,184/11,185/11,186/ II, 189/11, 192/11, 195/11, 196/11, 197/11, 198/11, 202/11, 203/11, 204/11,213/11,214/11,216/11,217/11,220/11,232/11,233/11,250/ II, 260/11
Cair, nový 215/11
Cair, starý 214/11,219/11
Calabria 97/1
Calicut 160/11,171/11,172/11,177/11 Callebo 53/11 Calliopolis 414/1 Calpurt 424/1
Calvaria, monies Calvariae 182/1,183/1,189/1,190/1,192/1,194/1, 229/1,239/1,246/1,247/1,248/1,278/1,315/1,320/1,399/1,402/1
451
Cambala 178/11,182/11 Cambay, Cambaya 165/11,173/11 canal Grande 49/1 Cananor 171/11,236/11 Canara 165/11
Candia, Kandia, ostrov 53/1, 68/1, 90/1,105/1,107/1,111/1,116/1, 120/1, 123/1, 137/1, 321/1, 371/1, 415/1, 420/1, 255/11, 330/11, 331/11,332/11
Candia, mesto 106/1,108/1,109/1,111/1,114/1,115/1,116/1,117/1,
118/1,120/1 Canea 114/1
Canopicum (ostium) 33/11 Ca/zfo/z 172/11 Capod'Ara 151/11
Ca/?o <fe Comarin I de Comorin 171/11,172/11
Capo <fe Guadafu / de Guardafum 151/11,177/11
Capo de Moncadon 177/11
Capo de Ramos 171/11
Capo de Buona Speranza 167/11,227/11
CapoRosbet 151/11
Capo Singapura 172/11
CapoSinosura 172/11
Capogatte 122/1
Cappadocia 415/1
Caracanya 53/11
Caraffar 215/11
Carajan 431/1
Ozrc«s 430/1
Carchan 431/1
Cflrw 415/1
Carmelus, vertex Carmeli 406/1,431/1,95/11
Carpathos 120/1
Cascar 431/1
Casius 431/1
Caspiummofe 178/11
Castel de latrone 160/1
Castelfranco 44/1
Catfzfl/, to/ztfy 431/1,179/11
Caucasus 421/1,424/1,157/11,232/11
Cfliz/on 172/11
452
Cay aria 53/11 Cedar 197/1 Cedron 214/1,356/1 Centapolis 114/1 Cephalonia 100/1 Cerigo 104/1
cesta Bolestná, via Dolorosa 247/1
cesta Kříže, via Crucis 247/1,337/1
cesta Zajetí Krista Pána, cesta Jetí, via Captivitatis 247/1
Cilicia 129/1,133/1,135/1,348/1,405/1,429/1,431/1,266/11
Ciriath Iearim 164/1
Cirigoto 105/1
CittaNova 336/11
Codsbarich 353/1
Coc/zzm, Cochin 168/11,172/11
Co/c/z/s 424/1
Colues 227/11
Comagenia 415/1
Compostella 373/1
Congo 46/11,231/11
contrada di Zara 99/1
Coo 20/1
Corc^ra 99/1,415/1 Cor/« 99/1,100/1 Coromandel 165/11 Cranganor 172/11 Cremona 92/1
Creta, Kréta 53/1,54/1,105/1,109/1,111/1,112/1,113/1,114/1 Crotfrw 99/1,415/1 Curzolari 137/1 Cuzumob arech 353/1 Cyíto 429/1
Cypras, Cyprus 46/1, 85/1,100/1,112/1,120/1,121/1,123/1,124/1, 125/1, 126/1, 129/1, 132/1, 133/1, 136/1, 138/1, 140/1, 141/1, 143/1,145/1,146/1,147/1,174/1, 320/1, 415/1, 440/1, 37/11, 43/ II, 201/11,250/11,255/11,331/11
Cyril 37/1
Cyrnus 429/1
Cythera 104/1
453
Čechy, 33/1,36/1,41/1,45/1,51/1,93/1,131/1,165/1,264/1,372/1 Černé moře, Pontus Euxinus 99/1,410/1,415/1,178/11 Červené moře 5/II, 66/11,79/11,80/11,82/11,83/11, 90/11,97/11,98/ II, 102/11, 111/11, 113/11, 124/11, 125/11, 126/11, 127/11, 133/11, 134/11,139/11,146/11,151/11,154/11,155/11,177/11,204/11,249/ II, 261/11,277/11,278/11,292/11,321/11 české knížectví 69/1
české království/země 3/1,4/1,5/1,11/1,31/1,33/1,210/1,3/II
Dalmatia 99/1,415/1 Daman 171/11,173/11
Damašek, Damascus 171/1,197/1,320/1,349/1,416/1,431/1,432/1,
434/1,440/1,11/11,62/11,145/11,288/11 Damašská brána 353/1
Damiata, Damiáta 23/11,28/11, 39/11, 31/11, 32/11, 33/11, 34/11, 35/ II, 37/11,41/11,42/11,43/11,44/11,45/11, 53/11, 56/11, 57/11, 242/ 11,250/11,261/11
Dan 197/1
Decam 165/11
Delta 242/11
Denemark 22/1,190/11
Diu 165/11
Dobrovicha 99/1
dům Abinadaba 164/1
dům Annášův 247/1
dům Abrahama 287/11
dům blahoslavené Panny Marie 274/1,356/1
dům bohatce 353/1
dům Boží 253/1,285/11,287/11
dům Herodesa 356/1
dům Kajfášův 247/1,356/1
dům Marie 279/1
dům Maří Magdaleny, dům sv. Maří Magdaleny 223/1 dům Narození Panny Marie 353/1
dům Pilátův 177/1,189/1,232/1,233/1,247/1,248/1,320/1,356/1 dům proroka Abakuka 283/1 dům sv. Jána Křtitele 261/1 dům sv. Marty 353/1 dům sv. Veroniky 353/1
dům večeře, dům večeřadla Božího 333/1,387/1
454
dům vylévání 311/1 dům Zachea bohatého 260/1 Dunaj 34/1,230/1 Dutt,Dutty 16/11,17/11
Ecron 439/1 Ecus 227/11 Egrigaia 431/1
Egypt, Aegyptus 3/1, 5/1, 19/1, 20/1, 114/1, 129/1, 135/1, 179/1, 196/1, 197/1, 201/1, 268/1, 269/1, 282/1, 298/1, 299/1, 320/1, 326/1, 328/1, 337/1, 349/1, 351/1, 352/1, 415/1, 416/1, 429/1, 438/1,440/1,3/II, 5/II, 10/11,14/11,17/11,19/11,21/11,22/11,25/ II, 28/11,29/11,32/11,34/11,37/11,41/11,44/11,46/11,5 l/II, 59/11, 67/11, 69/11, 70/11, 73/11, 74/11, 75/11, 76/11, 83/11, 97/11,115/11, 127/11,128/11,154/11,155/11,156/11,166/11,177/11,192/11,196/ II, 201/11, 204/11, 207/11, 216/11, 219/11, 220/11, 226/11, 227/11, 230/11,232/11,234/11,236/11,238/11,242/11,244/11,249/11,251/ II, 261/11, 262/11, 263/11, 266/11, 268/11, 269/11, 301/11, 306/11, 321/11,322/11,329/11
egyptské království, egyptská země 32/11, 52/11, 70/11, 74/11, 82/11, 133/11,148/11,152/11,154/11,156/11,193/11,214/11,219/11,224/ II, 232/11,258/11,261/11,263/11
Eliopolis 41/11
Elschebit 261/11
Elquibet 261/11
Emaus 162/1,163/1,439/1
Engaddi 132/1,251/1,268/1,269/1
engadské vinice, vineis Engadii 132/1,133/1
Engelland 22/1
Epidaurus 100/1
Ephrata 302/1
Ephron, hora 157/1,160/1
Ephron, město 160/1
Epirus 99/1
Erbstollen 35/1
Ergemit 431/1
Erioco 154/11
Erriff,Erriph 261/11,262/11 Erythraeum mare 151/11 Eseulan 368/1
455
Eszlom 278/11,297/11
Ethiopia, Aethiopia 189/1,325/1,337/1,102/11,321/11,322/11 Etsch 41/1
Eufrates, Euphrates 424/1,425/1,426/1,430/1,431/1 Euganea 47/1,76/1
Európa 126/1,270/1,348/1,410/1,413/1,415/1,154/11,155/11,160/ II, 162/11, 173/11, 175/11, 183/11, 188/11, 196/11, 210/11, 249/11, 313/11
Falkenstein 35/1
Famagusta 127/1,133/1,136/1,137/1
Fastigar 322/11
Ferrara 82/1,83/1
filistinská země 164/1
Florencie 37/11
Foroiuliensi 48/1
Foua 242/11
francké království 230/1, 376/1, 383/1, 385/1, 389/1, 391/1, 392/1,
392/1,395/1,397/1 francouzská země 171/1
Frankrejch 22/1,60/1,78/1,84/1,96/1,126/1,347/1,367/1,371/1 Frat 425/1
Gaba,Gabaon 164/1 Gad 439/1 Gadara 439/1,440/1 Gaieta 101/1 Galgala 252/1 Galícia 22/1 Galilea 320/1
galilejská země 252/1,439/1 Gallia Lugdunensis 230/1 Ganges 157/11,165/11,172/11,236/11 Garbia 33/11,53/11,242/11,
Gaza, Gaza 100/1,349/1,352/1,439/1,13/11,14/11,20/11,21/11,22/
II, 23/11,24/11,25/11,26/11,27/11 Gebir 279/11 Gebrochner Berg 231/1, Gedrosia 157/11 Gehennom 214/1
456
Gemethailon 215/11 Genua 37/11
georgiánská země 424/1,178/11 Getsemany 247/1 Gihon,hora 282/1,283/1 Gihon, studnice 282/1 Gihon,věž 282/1 Gilgal 252/1,253/1
Goa 168/11,169/11,171/11,173/11,178/11,236/11 Goiame 227/11,322/11
Golgata, Golgatha 183/1,184/1,190/1,195/1, 282/1, 315/1, 337/1,
345/1,346/1,347/1,350/1 Gomora 267/1,304/1 Gothartberk 231/1 Gozumberech 353/1 Graecia 415/1 granátské království 49/11 georgiánská země 424/1 Grenen 261/11
Guzurat, Guzzerat 142/11,165/11 Guinea 325/1,231/11
Hadith 430/1
Hai 253/1
Hakeldema 356/1
Halepo 36/11,174/11,175/11,178/11
Hall 35/1,36/1
Haramathaim 157/1
Hazezon Thamar 268/1
Heb 85/1
Hapril 430/1
Hebron, starý, nový 157/1,303/1,308/1,320/1,439/1,25/11
Heracleoticum (ostium) 33/11
Herodesův chrám 235/1
Herodesův palác 247/1,278/1
Hexamilion 104/1
Hierapolis 431/1
Hippicus 278/1,331/1
Hircanummare 424/1
Histria 336/11
457
Hispánia, Hispánia, hispánská země 22/1,126/1,129/1,373/1,421/1, 46/11,49/11,141/11,149/11,155/11,166/11,166/11,168/11,170/11, 249/11,255/11,306/11
hora Dobré naděje 167/11
hora/vrch svaté Panny Kateřiny 5/1, 31/1, 5/II, 92/11, 97/11, 99/11,
106/11,112/11,113/11,116/11,139/11 hortusAlcinoi 99/1 hoxyLunae 227/11 hospoda U Bílého lva 45/1 Hradčany 67/11 hrob krále Davida 356/1 hrob Krista Pána 203/1,347/1 hrob sv. Lazara 382/1 hrob Panny Marie 356/1 hrob sv. Jána 382/1
elChahira 215/11 chaldejská země 174/11,249/11 Chanaan, Chánaan 324/1,438/1 chananejská země 438/1 Chaul 171/11 Chaxum 72/11,144/11 Cheiseria 431/1 Cherbni 53/11
Chersonesos, Cherronesos 99/1,416/1 Chiméra 99/1
China, Chýna 157/11,162/11,163/11,165/11,172/11,173/11,178/11,
179/11 Chios 415/1 Choaspes 52/11 Choramandel 172/11 Chorozaim 439/1 chrám bohyně Venus 131/1
chrám hrobu Božího, chrám Boží 347/1,371/1,256/11
chrám modly Dagon 16/11
chrám Pacis 236/1
chrám Páně/ a svatyně 151/1,234/1
Chrámová brána 337/1
458
Iaffa 151/1 Iapho 151/1 lapon 165/11 laspha 151/1 lava 165/11,172/11 Iberia 421/1 Idaspes 232/11
430/1 Iebneel 154/1 ///irifl 99/1,415/1 Illiricum 99/1 Imao 157/11 In 37/1
Inde stan 159/11
/řidífl 421/1,10/11, 25/11, 34/11, 55/11, 72/11,127/11,145/11,154/11, 155/11,157/11,158/11,159/11,160/11,165/11,166/11,167/11,168/ II, 171/11, 173/11, 174/11, 176/11, 177/11, 178/11, 199/11, 212/11, 216/11,232/11,248/11,253/11,254/11,288/11,313/11
India Okcidentálská, Indie Occidentali 46/11
India Orientálská, Indie Orientali 21/1,46/11,49/11,157/11,178/11
India Východní 152/11,154/11,155/11
IndiaZápaání 236/11
Indonstan 164/11
Indus 157/11,159/11,165/11,173/11
Inspruk 37/1
Ionium mare 56/1,103/1
loppen 151/1
lor 177/11
Isera 34/1
Ischenderia 248/11,
Isr 34/1
Israel, izraelské království 325/1
Italia, Itálie, italská země 13/1,22/1,56/1,68/1,95/1
Italia togata 82/1
Iuppe 430/1
Jaffa, Jaffa 140/1,141/1,143/1,145/1,146/1,147/1,151/1 Jericho 223/1,249/1,252/1,259/1,261/1
jerozolimitánské království, regnum Hierosolymitanum 377/1,378/1, 380/1
459
jerozolimitánské město, urbs/civitas Hierosolymitana 379/1, 382/1, 385/1,386/1,387/1,388/1,391/1,397/1,398/1
Jeruzalém, jeruzalémské město/království, Nový Jeruzalém, Hierusa-lem, Iebussalem, Ierusalem, Ierosalem 11/1,21/1,22/1,40/1,52/1 65/1, 69/1, 85/1, 124/1, 125/1,128/1, 129/1, 131/1,132/1, 134/1
137/1,	146/1, 150/1,	151/1,	155/1,	157/1,	158/1,	159/1,	160/1,
161/1,	162/1, 163/1,	164/1,	165/1,	166/1,	170/1,	171/1,	183/1,
184/1,	191/1, 195/1,	207/1,	213/1,	214/1,	215/1,	222/1,	223/1,
224/1,	225/1, 226/1,	227/1,	230/1,	231/1,	232/1,	233/1,	235/1,
239/1,	245/1, 246/1,	249/1,	250/1,	251/1,	253/1,	260/1,	261/1,
264/1,	266/1, 267/1,	270/1,	271/1,	272/1,	275/1,	276/1,	277/1,
279/1,	281/1, 282/1,	283/1,	285/1,	287/1,	288/1,	298/1,	300/1,
301/1,	302/1, 303/1,	304/1,	306/1,	308/1,	309/1,	310/1,	313/1,
314/1,	316/1, 320/1,	321/1,	323/1,	324/1,	325/1,	326/1,	327/1,
328/1,	329/1, 330/1,	331/1,	332/1,	342/1,	343/1,	344/1,	345/1,
346/1,	347/1, 348/1,	349/1,	350/1,	351/1,	352/1,	353/1,	355/1,
356/1,	358/1, 370/1,	372/1,	376/1,	399/1,	402/1,	403/1,	404/1,
405/1,	424/1, 429/1, 433/1, 436/1, 439/1, 440/1, 441/1, 442/1, 5/						
II, 7/II, 11/11,12/11,24/11,35/11,37/11,41/11,54/11,57/11,144/11,
185/11,189/11,256/11,263/11,321/11,331/11 Jeruzalémská brána 248/1 jeruzalémské hory 160/1,339/1 jeskyně hrobu Božího 203/1
jeruzalémský chrám, jeruzalémský chrám Páně 13/1,191/1, 236/1,
342/1,344/1,345/1,436/1 jeruzalémský kostel 209/1,210/1 jeruzalémský zámek 245/1,281/1 Jezreel 439/1 Jonickémoře 99/1,101/1
Joppen 138/1,147/1,152/1,154/1,155/1,156/1,158/1,159/1,160/1,
337/1,349/1,439/1 Joppenská brána 166/1,281/1,306/1,313/1,318/1,337/1,353/1 Jordán 246/1,249/1,252/1,261/1,439/1,229/11 Jordánská brána 356/1 Josefův hrob 283/1 Jozafat 214/1,275/1,356/1
Juda, jůdské království, jůdská země 3/1, 5/1, 31/1, 252/1, 325/1, 439/1
460
Kafarnaum 439/1
Kair 3/1, 5/1, 3/11, 5/II, 10/11, 36/11, 40/11, 117/11, 222/11, 224/11, 237/11,242/11,244/11,245/11,246/11,261/11,268/11,270/11,271/ 11,272/11,275/11,298/11
Kalikut 167/11
Kana 439/1
kapia hory Calvariae, kapia montis Calvariae, kapia Calvariae 190/1, 191/1,195/1,198/1,210/1,315/1,424/1
kapla/kaplička/sklípek/staveníčko/jeskyně/jeskyňka hrobu Božího 176/1, 202/1, 203/1, 204/1, 208/1, 211/1, 212/1, 219/1, 308/1, 314/1,315/1,316/1,346/1,360/1
kápla hrobu Davidova 275/1
kapla/jeskyňka hrobu Krista Pána 210/1
kápla Narození Krista Pána 287/1,291/1
kápla Nemluvňátek, jeskyně/kaplice Nemluvňátek/Nevinných děťátek 291/1
kapla/kostel panny Kateřiny, kapla/kostel/kaplička sv. panny Kateřiny 289/1,295/1,296/1,299/1,300/1,301/1,99/11,112/11,254/11
kápla Panny Marie, kápla blahoslavené Panny Marie 177/1, 195/1, 209/1,211/1,315/1
kapia sv. Anny 209/1
kápla sv. Alžběty 210/1
kapia sv. Apolináše 209/1
kapla/kostelíček sv. Heleny, kapla/capella sanctae Helenae 134/1,
182/1,187/1,188/1,209/1 kápla sv. Jána 195/1,209/1
kápla Svatého Kříže, Inventionis Sanctae Crucis 181/1,183/1,187/1 kápla sv. Stanislava 209/1 kápla sv. Šebestiána 209/1,210/1 kapia sv. Voršily 209/1
kápla vězení Krista Pána, kapia carceris Christi 178/1,179/1 Karmel 406/1
Kašperk, Calrsperg 6/1,10/1,14/1, Kidron 247/1
klášter betlémský 286/1,296/1
klášter čtyřiceti mučedlníků, Quarantana padri 98/11
klášter di santa Maria delia Carita 69/1
klášter hory Sión 273/1,274/1,356/1
klášter Panny Marie 435/1
klášter sv. luštiny 76/1
461
klášter sv. Kříže 313/1 klášter sv. Makaria 248/11 klášter sv. Maří Magdaleny 108/1
klášter sv. panny Kateřiny 62/11, 87/11, 89/11, 92/11, 93/11, 102/11, 103/11,107/11,110/11,114/11,127/11,139/11,140/11
klášter sv. Salvátora 166/1,170/1,208/1,212/1,313/1
Konstantinopol, Konstantinopolis, Constantinopolis 52/1, 53/1, 134/1, 137/1, 158/1, 167/1, 169/1, 184/1, 186/1, 413/1, 414/1, 415/1,420/1,429/1,430/1
konstantinopolské císařství 408/1
Kopfstein, Kopfštejn 34/1
Korintské moře, sinus Corinthiacus 137/1
kostel betlémský 286/1
kostel Božího hrobu 173/1,174/1,176/1,186/1,208/1,209/1,210/1, 275/1,278/1,280/1,290/1,313/1,314/1,353/1,404/1,426/1,433/1 kostel Maria dipiscopa 102/1 kostel modly Apollinis 26/11 kostel Narození Panny Marie 353/1 kostel Panny Marie, kostel domu Panny Marie 274/1,275/1 kostel Sanctae Crucis 186/1 kostel sv. Andělů 424/1 kostel sv. Jakuba 356/1 kostel sv. Marie Nové 236/1 kostel sv. Marka 50/1,52/1,53/1,57/1,70/1 kostel sv. Petra 228/1,275/1
kostel/chrám sv. Víta 51/1,208/1,209/1,210/1,211/1 Kouba 34/1
Labana, Lebna, Lobna 160/1 Labe 33/11 Landshut 34/1 Languedos 126/1 Laodicea 431/1 Latium 13/1 Lemnos 415/1 Lepante 137/1 Lesbos 415/1
Libán, hora/-y libánskáAé, Libanus 151/1, 262/1, 415/1, 431/1,
434/1,435/1,436/1,438/1 Liburnia 99/1
462
Libya 325/1,262/11,321/11 Lidda 158/1,439/1 Limiso 143/1 Lissa 93/1 lithostrotos 229/1 Litoměřice 33/11 Litomyšl 25/1 Lizza 431/1
Lombardia, Lombardie 69/1,76/1 Loretto 93/1 Luca 37/11 Lucern 231/1, Lucrino 95/1
Lusitania, Lusitánie 126/1 Luz 253/1 Lydda 154/1 Lyd/fl 415/1
Macaria insula 129/1 Macedonia 99/1,415/1 Madiána 279/11 Magaraxiaibi 279/11 Magnesia 415/1 Machau 172/11
Macherus, Macherunt 265/1,266/1 Majoma, Majonia 26/11 Malabar 160/11,165/11 Mfl/flJfa 172/11,178/11 Malamoco 75/1 Maledomim 250/1 Malipur 165/11
Ma/to 125/1,371/1,31/11,247/11 Mambre 304/1 Mangalor 171/11 Mang/ 431/1,179/11, Mangrellios 421/1,424/1 mar Maggiore 99/1 marca Anconitana 92/1 Maremma 261/11,262/11 Mareotis 248/11
463
Mariamne 278/1,331/1,339/1
Marienburg 373/1
Masfa 161/1
Massar 215/11
Massun 53/11
Mastris 44/1
Matharea 66/11,68/11,69/11,70/11,80/11
Meccha, Mecha 304/1,437/1,74/11
Media 421/1,424/1
Medin 215/11
Mediolan 69/1,85/1,399/1
Mediterraneum mare 56/1, 99/1,101/1,103/1,111/1,151/1, 431/1,
438/1 Medoacus 47/1,75/1 medskázemé 421/1
Medýna 273/11,279/11,293/11,294/11,295/11,296/11,297/11,298/11
Melita 371/1
Meloessa 93/1
Melon 226/11
Memphis 222/11
Mendesicum (ostium) 33/11
MenieCanibri 53/11
Meroe 227/11
Mertecalo 177/11
Mesepha 161/1
Mezopotámia 409/1,424/1,133/11,174/11,263/11
mesto modly Iovis 345/1
mesto sv. Tomáše 172/11
Mien 142/11
Mifrulbetich 215/11
Micheas, Michias 219/11,222/11
Mitzpha 161/1
moabskázemé 252/1
Mogor 165/11
Molucch 165/11
Monomotapa 227/11
Mons Cruris 134/1
monte Santo 416/1
Morea 102/1,103/1,410/1
Morá/z 191/1,234/1,337/1,338/1,340/1
464
Moro 165/11 Mosel 430/1 Mossul 431/1
mouřenínská země 282/1,298/1,144/11,227/11,231/11,236/11,321/ II, 322/11,326/11
Mrtvé moře, moře Mrtvé 132/1, 214/1, 222/1, 251/1, 252/1, 259/1,
261/1,263/1,266/1,267/1,268/1,269/1 Muel 278/11 Mulabar 171/11 Muldavia 415/1 Muso 76/1 Musulepatan 172/11 Mysia 415/1
Nachel, Náchel 278/11
Nairn 439/1
Nákel 278/11,279/11
Narsinga 164/11,172/11
Naupactus 95/1,137/1,408/1
Nazaret, Nazareth 320/1,439/1
Neapolis 101/1,283/1
neapolitanské království 95/1,126/1
Nebo 266/1
Neftalim 157/1
Negapatan 172/11
Nepthoa 282/1
Nicea 371/1
Nicopolis 163/1
Nicosia 134/1,136/1,139/1
Niger 230/11,231/11,236/11
Nikomedie krásná, Nicomedia speciosa 249/11
Nil, Nilus 282/1, 425/1, 32/11, 33/11, 41/11, 42/11, 43/11, 45/11, 49/ II, 51/11,52/11,53/11,54/11,55/11,62/11,63/11,68/11,69/11,71/11, 80/11,127/11,154/11,156/11,184/11,191/11,192/11,203/11,204/11, 209/11,215/11,219/11,220/11,221/11,222/11,223/11,226/11,227/ II, 228/11, 229/11, 230/11, 231/11, 232/11, 236/11, 237/11, 241/11, 242/11,244/11,246/11,248/11,249/11,250/11,251/11,261/11,265/ 11,271/11,322/11
Nimosina 131/1,133/1
Ninive 430/1
465
Noa 322/11,
Nobe,Nob 163/1
Nové Kostely, New Kirchen 34/1
Nový svět 21/1
Nová země 178/11
Nubia 268/11,322/11
Numidia 436/1
Nydrland 22/1
Ob 178/11
Oceán, Oceanus 133/11,155/11,157/11,226/11,226/11,230/11,321/11
Olivetská hora 222/1,223/1,267/1
oltář hrobu Božího 315/1,359/1,360/1
oltář sv. Doroty 210/1
Olympus 132/1
Onor 171/11
Oreb, Oreb 5/1,31/1,321/1,5/II, 62/11,79/11,92/11,93/11,94/11,98/
II, 102/11,104/11,105/11,106/11,110/11,112/11,113/11,115/11, Orelice 226/11 Orixa 164/11
Ormus 34/11,168/11,173/11,176/11,177/11 Ovčí brána, brána sv. Štěpána 311/1,338/1 Ovčí rybník 311/1,338/1
Padua, Patavium 75/1,76/1,78/1,82/1
paduánský kraj, Paduana, Patavinus ager 76/1,77/1
Padus 82/1
Palác krále Davida 276/1 palác Agrippium 276/1 palác Alexandra Velikého 260/11 palác Caesareum 276/1 palác Kampsona 221/11 palác Machabejských 337/1 palác Pilátův 232/1,338/1,247/1
Palaestina, palestinské království 13/1,438/1,268/11,311/11 Palma 48/1,88/1 Palmyra 431/1
Pamfýlie, Pamphylia 129/1,135/1,201/1 Pan 172/11
Paphlagonia 47/1,415/1
466
Paphos 131/1
parapomissadská země 157/11 Patane,Patani 172/11,177/11 Pathmos 415/1 Pegu 172/11
Peloponnesus 103/1,410/1,333/11 Pelusiacum ostium 33/11 Pelusium 41/11 Penmfl 178/11 Persia 177/11
perské království, perská země 10/11
Perské moře, sinus Persicus 133/11,175/11,177/11
Phaenicia 129/1
Pharan 438/1
Pharniticum 33/11
Pharos 251/11,252/11
Pharson 242/11,
Phaselus 278/1,331/1,339/1
Phasga 266/1
Philistina 438/1
Phrygia 415/1
Picenusager 92/1
Piemont 371/1
Pilátova tvrz, /a maison du Pilate 230/1
piscina Probatica 311/1
Přsgfl 266/1
Plzeň 33/1
Pofttas 21/1
Pontus Euxinus 415/1
Porphyris 104/1
porta Aurea 239/1
Porto Grando 172/11
Porto Pigueno 172/11
Portugalia 373/1,166/11,167/11
portusMalium 111/1
poušť sv. Jeronýma, wzsta solitudo Hieronimi 270/1 Praha 105/1,357/1,37/11,73/11,205/11,215/11,236/11 pražská města 8/1,33/1,52/1,170/1
Pražský hrad 51/1, 52/1, 108/1, 156/1, 208/1, 210/1, 67/11, 130/11, 238/11
467
promon torium Bonae Spei 167/11
Prostředzemní moře, Prostřední moře 16/11,127/11,156/11,178/11,
229/11,230/11,242/11,245/11,248/11,261/11 Prusy 373/1
Ptolomais 137/1,431/1,435/1 Puteolos,Puzzuolo 95/1 Půlnoční moře 178/11
Quarantena, Quaranténa 251/1, 252/1, 253/1, 254/1, 255/1, 256/1,
271/1,320/1,400/1,402/1 Quinsai 431/1,179/11
Ragusium 99/1
Rama, Ráma, Ramah, Ramatha, Ramula 147/1,150/1,154/1,155/1,
156/1,157/1,158/1,159/1,160/1,164/1,7/II Raphaim 162/1,164/1 Rascalis 53/11 Rasid,Rashit 244/11 Ráge\,Rogel 309/1,356/1 Rhetimo 114/1
Rhodus, Rhodiz 121/1,370/1,415/1
Rhodan 230/1
Roboamovo království 325/1
Romandiola 82/1
Romania 415/1
Rosetta 185/11,213/11,241/11,244/11,245/11,261/11 Rozenhajm 34/1
Rudé moře 151/11,153/11,154/11,155/11,156/11,177/11 Rybná brána 282/1
řecká země 20/1,117/1,129/1,348/1,408,410/1,412/1,413/1,414/1 Řím, Roma 20/1, 47/1, 52/1, 80/1, 92/1, 98/1, 101/1, 162/1, 186/1, 220/1, 228/1, 232/1, 236/1, 237/1, 275/1, 293/1, 294/1, 295/1, 308/1, 328/1, 330/1, 336/1, 344/1, 345/1, 379/1, 390/1, 413/1, 415/1,427/1,435/1
Saba, Sába 21/1,74/11,133/11,143/11,144/11,326/11 Sabaim 144/11,145/11,322/11 Salamis 131/1,133/1
468
Salem 164/1 Salin 368/1
Samaří 252/1,320/1,325/1,439/1
samařská země 439/1
Sancta Andrea 94/1
Santa Croce 109/1
Saraboe 227/11
Sarepta 439/1
Sarmacanda 179/11
Sarmachen 431/1
Sarmatia 183/11
&zrra 429/1
Scanderia 248/11
Scarpanto 120/1
Sclavonia, slovanská země, země slovanská 99/1 Scothera 105/1 Scyř/z/fl 179/11,183/11,232/11 Sebenniticum (ostium) 33/11 Segor 268/1,269/1 Sdífa 431/1 Seit 431/1 Sep/zeř 157/1 Sephonim 440/1 Sčrow 53/11 Serv/a 414/1,415/1 Scharguia 33/11,53/11 172/11
Sicílie, Sicilia 69/1,125/1,167/1,371/1,247/11 Sidon 133/1,137/1,348/1,431/1,435/1,439/1 Sichem, Síchem 283/1,439/1 Silo 157/1
Siloa, Siloah, studnice 214/1, 309/1, 310/1, 320/1, 337/1, 341/1, 356/1,
Siloah, údolí Siloe 306/1 Siloah, vez 333/1
Sinai, Sinaj 5/1,11/1,31/1,289/1,320/1,321/1,5/II, 43/11,54/11,60/ II, 62/11,65/11,69/11,78/11,79/11,84/11,88/11,89/11,91/11,92/11, 94/11,95/11,96/11,97/11,98/11,99/11,101/11,102/11,105/11,106/ II, 112/11, 113/11, 115/11, 116/11, 121/11, 125/11, 132/11, 139/11, 184/11
469
sinus Corinthiacus 137/1
Sión, hora Siónská, mons Sión 168/1, 196/1, 216/1, 239/1, 245/1, 272/1, 273/1, 274/1, 276/1, 277/1, 306/1, 307/1, 309/1, 320/1, 324/1,333/1,339/1,340/1,345/1,356/1,399/1,402/1,441/1
Sión, hrad 324/1
Sión, město 333/1
Siónská brána 333/1
Siracusia 371/1
sklípek hrobu Božího 202/1
Slané moře, mare Salsum 267/1
Socho, Sochot 162/1
Sodoma 269/1,304/1
Sodomiticum mare, moře Sodomiticum 266/1 Spayty 53/11 Sophim 157/1 Sparta 20/1
Stará brána, Soudná brána 282/1,337/1,353/1
Staré Město pražské 356/1,309/11,340/11
Straspurská věž 34/1
Straubingen 34/1
studnice Elizeová 256/1
studnice Mojžíšova 127/11
studnice panny Kateřiny 103/11
studnice Tří králův 283/1
Subrak 53/11,
Succuir 431/1
Sues 80/11,82/11,126/11,127/11,128/11,129/11,134/11,151/11,152/
II, 153/11,154/11,156/11,177/11 Sues, pevnost 278/11 Sumatra 177/11 Susa 426/1,52/11 Suaquem 152/11,154/11,321/11
Svatá země 3/1, 5/1,15/1, 25/1, 26/1, 31/1, 69/1, 85/1,100/1,118/1, 125/1, 127/1, 128/1, 129/1, 132/1, 134/1, 135/1, 137/1, 138/1, 140/1, 142/1, 143/1, 146/1, 147/1, 150/1, 152/1, 153/1, 171/1, 184/1, 185/1, 196/1, 219/1, 288/1, 294/1, 319/1, 320/1, 321/1, 322/1, 348/1, 350/1, 369/1, 370/1, 371/1, 372/1, 376/1, 402/1, 404/1, 405/1, 415/1, 426/1, 434/1, 438/1, 439/1 12/11, 23/11, 24/ II, 28/11,29/11,41/11,59/11,65/11,177/11,328/11,336/11
Syan 172/11
470
Syrakusy 207/11
Syria 127/1,129/1, 144/1, 413/1, 415/1, 416/1, 429/1, 431/1, 46/11, 52/11,173/11,176/11,201/11,249/11,263/11,268/11,306/11,311/11 syrská země 304/1,26/11,148/11,251/11
Šalamounův chrám 216/1,220/1,234/1,238/1,275/1,436/1 španielske království, španielska země 171/1,10/11 špitál sv. Panny Marie 372/1 Švac 34/1,35/1 Švejcary 231/1,190/11
Tanguth 431/1 Taniticum (ostium) 33/11 Tarent, Tarentum 95/1 Tarsis 157/11 Tarsus 429/1 Tartaria 179/11 Tarvisana 76/1
tatarské království, tatarská země 20/1,10/11 Tauris 426/1 Tavilla 53/11 Tegil 425/1 Tentyris 234/11
Terebinthi, údolí, vallis Terebinthi 161/1 Ternate 177/11 Terrasa 429/1
Theby, Thebis 44/11,138/11,232/11,250/11 Thecua 157/1 Thor 154/11,177/11
Thracia, Trácia 415/1,416/1,433/1,268/11 Tiberias 439/1 Tigremahon 322/11 Tirza 439/1
Transpadana Gallia 76/1
Transpadana Italia 76/1
Trident, Tridentum 41/1,43/1,44/1,
Tripolis 46/1, 74/1,138/1,144/1,171/1, 320/1, 348/1, 350/1,416/1, 431/1, 432/1, 434/1, 436/1, 440/1, 11/11, 36/11, 173/11, 175/11, 331/11,
Troglodytida 325/1,
471
Troia, Trója 11/1,47/1,104/1,411/1,244/11 Třtinovaté moře 151/11 Tur 98/11
Turcomania, Turcia 357/1,414/1,424/1,430/1,440/1,58/11,219/11, turecké království, turecká země 10/11,17/11, 23/11,149/11,173/11,
174/11,213/11,216/11,218/11,268/11,269/11 Turia 98/11,
Tygris 425/1,426/1,430/1 Tyrus 328/1,435/1,439/1
uherské království, uherská země 7/1,348/1
UluCam 179/11,182/11
Uhry 23/1,66/11,183/11,185/11,241/11,268/11
Vagne 322/11 Vallis 190/11 Vangue 322/11 Varziga 178/11 Vatican 275/1 Vatikánská hora 228/1 vězení sv. Petra s. 279/1 věž sv. Jiří 108/1 věžsv. Marka 337/11 Venetia 47/1,76/1 ViaAppia 98/1 Vicentia 76/1,
Vlachy, vlaská země 33/1, 40/1, 43/1, 47/1, 48/1, 69/1, 78/1, 92/1, 97/1, 98/1, 99/1, 102/1, 126/1,129/1, 171/1, 231/1, 353/1, 369/1, 371/1,373/1,375/1,418/1,32/11,46/11,210/11,249/11,255/11
vrch Ďáblů, mons Diaboli 252/1
Xaqueguara 236/11
Zagathay 179/11 zahrada hrobu Božího 337/1 Zaire 227/11,231/11,236/11 zámek Pisanských 336/1 Zante, město 100/1,102/1
Zante, Zacynthus, ostrov 68/1, 91/1, 100/1, 101/1, 103/1, 107/1, 120/1,334/11
472
Zante, zámek 101/1 Zeilam 165/11 země sv. Jakuba 22/1 Zibith 154/11 Z/ífe/w 154/11 Zigeth 406/1
Zlatá brána 239/1,320/1,337/1,356/1 Zoeleth, kámen 309/1 Zuf 157/1
Žamberk 28/11
židovská země 74/11,133/11,148/11
Vysvětlivky
5
velikého města Kairu — Káhira, hl. město dn. Egypta do Arabiae Pusté— tradiční (antické) geografické vymezení Arábie zahrnovalo nejen Arabský poloostrov, ale i Negevskou poušť, Sinaj-ský poloostrov a pouštní oblasti sousedící na severu se Sýrií a na z. s Judeou; tento prostor se od dob Klaudia Ptolemaia (2. st.) dělil na tři části: Arábii Skalnatou na sz. (A. Petraea, býv. stát arab. Nabatejců), Arábii Pustou (A. Deserta) nav. (zahrnovala vysušený vnitřní prostor Arabského poloostrova, sousedila s Mezopotámií), a Arábii Šťastnou (A. Felix) naj. ajz. Arabského poloostrova
k hoře Sinai, Oreb a svaté panny Kateřiny — Sinaj (Sinaj), biblická hora (t. Džebel Musa, 1 528 m n. m.), tradičně (asi od poč. 4. st.) umisťovaná do pohoří Sinaj naj. půli Sinajského poloostrova též s horou sv. Kateřiny (2 602 m n. m.); není jasné, která z těchto hor je Mojžíšovým Sínajem a Chorébem (vysv. s. 320/1)
7
k městu Ráma — zřejmě dn. Ramla, izraelské město asi 40 km sz. od Jeruzaléma, tradiční zastávka středověkých poutníků Cedrenus — Geórgios Kedrénos, byzantský kronikář 11. st., asi mnich, autor světové kroniky Synopsis historión (lat. Compendium historiarum, popř. Chronica, Přehledné dějiny), kompilace zachycující dějiny světa od Stvoření světa do r. 1057
474
Terent. in eun. přivozuje osobu, o níž praví: Plenus rimarum sum, hac atque illac perfluo — PubliusTerentius Afer (asi 185/184 — kol. 159 př. Kr.), původem z afrického Kartága, římský autor komedií podle řeckých předloh (nová attická komedie), dochovalo se 6 celých her; psal pro vzdělané publikum, typické jsou jeho učené filologické prology, kultivovanýjazyk a důraz na mravní hodnoty (oceňován proto i křesťany); stal se školským autorem a vzorem pozdějším autorům (např. Hrotsvitha z Gandersheimu v 10. st., Moliěre v 17. st.), výklady k jeho dílu vznikaly v antice i ve středověku, patřil k tzv. citátovým autorům; citát je ze hry Eunuchus (Kleštěnec), v. 105 (otrok Parméno k hetéře Thais na její otázku, jestli dokáže mlčet): „jsem plný děr, protékám horem spodem"
Negat quis? Nego; Ait?Aio — Terentius, Kleštěnec, v. 252: „Říká-li někdo ne, říkám taky ne, říká-li ano, říkám taky ano" (životní filozofie příživníka Gnathóna)
8
Demosth. in H.proe. — Démosthenés (384-322 př. Kr.), athénský řečník a politik, vůdčí představitel protimakedonské strany (viz řeči proti králi Filippovi II. Makedonskému, zvané filippiky), marně se snažil podnítit své spoluobčany, aby bránili politickou nezávislost Athén vůči makedonské rozpínavosti; vystupoval i proti Filippovu synu Alexandrovi, po jehož smrti podporoval neúspěšné řecké hnutí proti Makedonii (lamijská válka), následkem čehož byl odsouzen k smrti, na útěku spáchal sebevraždu; v helénismu zařazen do kánonu deseti attických řečníků, stal se vzorem srovnatelným s Homérem v poezii; jeho řeči se těšily zájmu humanistů, byly překládány do latiny a používány i v politickém boji (agitace proti Turkům); 56 prooimií (exordií), tedy úvodů řečí, tvoří součást dochovaného démosthenov-ského korpusu, o jejich autentičnosti se někdy pochybuje, většina nepatří k žádné dochované Démosthenově řeči; sbírka byla sestavena pro alexandrijskou knihovnu v 1. pol. 3. st. př. Kr.; citováno prooemi-um (exordium) č. 16 (ve starších lat. překladech také jako č. 15) Mimus píše — Publilius Syrus, autor latinských mimů, divadelního žánru oblíbeného v ant. Římě, který předváděl situace z všedního života (vysv. s. 407/1); nedochoval se žádný jeho dramatický text, pouze sbírka sentencí moralizujícího charakteru (Sententiae, Myšlenky), obsahující abecedně řazené verše, nejspíš i jiných autorů píšících v Syrově stylu, stala se školní četbou a učební pomůckou; citovány dvě z těchto sentencí
475
PlautusinAmphitry.—Titus Maccius Plautus (asi 255/250-184 př. Kr.), římský autor komedií podle řeckých předloh, původem z italského kraje Umbria; velmi úspěšný už za života; postavy jeho komedií jsou typizované (zamilovaný mladík, stařec, hetéra, chlubivý voják apod.), tvůrcem děje je často vychytralý otrok; na rozdíl od Terentia kvůli složitému jazyku a metru i nepříliš mravným námětům a obsahům her dlouho nepatřil mezi školské autory; dochovalo se 21 komedií, které patří k těm, jež za autentické prohlásil M. Terentius Varro (vysv. s. 421/1); Amphitruo je mezi nimi výjimečný, jako jediná komedie má mytologický námět (nejvyšší bůh Iuppiter svede smrtelnici Alcmenu v podobě jejího muže Amphitryona, jenž se právě vrací z války; ze spojení se pak narodí hrdina Hercules); pro míšení vysokého a nízkého (bohové a otroci) bývá charakterizována jako tragikomedie; citovány w. 78-79 z prologu
vedle propovědění svatého Augustýna... quiscribuntproficiendo et scribendo proficiunt— přesněji qui proficiendo scribunt...; Augustin (vysv. s. 338/1), Epistulae (Dopisy), č. 143, odst. 2 (dopis adresovaný příteli Flaviu Marcellinovi; CSEL 44, ed. A. Goldbacher, Wien-Lei-pzig 1904)
9
jak Plato těší: Melius est... — myšlenka, kterou formuluje Platónův (vysv. s. 18/1) Sokrates v dialogu Gorgiás (např. 475d „je horší křivdit než křivdu snášet") a opakuje Cicero (vysv. s. 77/1) v Tuskulských hovorech (Tusculanae disputationes) 5,19,56 („je lépe křivdu snášet než ji činit")
Mimus svědčí: Etiam quifaciunt... — sentence Publilia Syra (vysv. s. 8)
Presto esta da arrepentirse... — „Kdo rychle soudí, brzy toho lituje. I ti, kdož křivdu činí, šiji oškliví"; (doslova „lehce soudí"; arrepentirse— it. pentirsi, tj. doslova „kát se")
povědění Seneky: Quotiesaliquidscripturuses... — Lucius Annaeus Seneca Mladší (asi 4 př. Kr. — 65), římský stoický filozof, vychovatel císaře Nerona, obviněn z účasti v Pisonově spiknutí proti císaři a donucen k sebevraždě; dochována filozofická díla (část sebrána do sbírky zvané nepřesně Dialogy, Dialogi), sbírka 124 Etických listů Lu-ciliovi (Epistulae morales ad Lucilium; 20 kn.), 9 tragédií s řeckými náměty, jež výrazně ovlivnily renesanční tragédii, satira na zbožnění Neronova adoptivního otce, císaře Claudia (známá jako Apocolocy-ntosis divi Claudii, Ztykvení božského Claudia), vědecké pojednání
476
Otázky přírodní filozofie (Naturales quaestiones; 7 kn.) a sbírka epigramů s pochybným autorstvím; jako morální filozof byl ceněn již pozdně antickými křesťanskými autory (podvržená korespondence s apoštolem Pavlem); od pozdní antiky byla hojně pořizována excerpta a sbírky sentencí, které měly mnohdy větší vlivná Senekovu recepci než původní díla; citována tzv. Proverbia Senecae (Senekovy sentence, také Liber de moribus, Kniha o mravech; soubor moralizujících citátů přisuzovaných Senekovi) č. 130
co Mimus poznamenal: In iudicando... — sentence Publilia Syra (vysv. s. 8)
svatý Jeroným píše... Unumquenque fallunt sua scripta et autho-rempraetereunt, atque utfllii deformes... — přesněji unumquemque fallunt sua scripta et aurem praetereunt, atque ut fllii etiam deformes...', nikoliv Jeroným (vysv. s. 151/1), ale Ambrož Milánský (vysv. s. 183/1), Epistulae (Dopisy), kn. 6, č. 32, odst. 2 (dopis příteli Sabi-novi; CSEL 82,1, ed. O. Faller, Wien 1968)
Menander— Menandros (342/341-291/290 př. Kr.), z Athén, řecký autor komedií, nejznámější autor z období nové attické komedie (na rozdíl od staré komedie, známé z her Aristofanových, nezpracovává politická témata, ale náměty ze všedního života), vyniká kresbou charakterů a využitím dialogů pro charakterizaci postav; dílo známo takřka výhradně ze zlomků (téměř celá se dochovala pouze jedna hra, dále známe asi 100 názvů her); pod jeho jménem dochována také abecedně řazená sbírka jednoveršových Úsloví (Gnómai, lat. Monosticha), z nichž jen málo asi pochází od Menandra, některá jsou variacemi na verše z jeho her, jiná citáty z dalších autorů; Menandros nepatřil ke školním autorům, Úsloví kolovala prakticky na místě jeho her, byla přeložena do latiny
In admonendo sapimus omneš... — citát tradovaný jak pod jménem komediografa Menandra (Menandrisententiae, ř. 57, ed. S. Jäkel, Le-ipzig 1964), tak tragika Eurípida (Tragicorum Graecorumfragmenta, ed. A. Nauck, Leipzig 1889, č. 1042, z neznámé tragédie)
Euripides (480-407/6 př. Kr.), nejmladší ze tří velkých attických tragiků klasického období, autor 92 her, z nichž dochováno 17 tragédií, jedno satyrské drama a zlomky; výraznejšou u něj ženské hrdinky, vytýkala se mu údajná nemorálnost a ateismus (často zobrazuje bohy v negativní poloze), nejoblíbenější až v době helénismu, inspiroval řecký román a novou komedii
Deldefecto de otro elsabio enmienda elsuyo — „Mudrc opraví svou chybu, když ji uvidí u někoho jiného"
477
A jak Demosthenes Olynth. 3. kratčeji pověděl... — 3. Řeč olynth-ská (Olynthiakos y% odst. 19. Demosthenes (vysv. s. 8) pronesl tři tzv. olynthské řeči (349/8 př. Kr.), v nichž žádal, abyAthéňané vyslali vojenskou pomoc městu Olynthu na poloostrově Chalkidiké, obléhanému Filippem Makedonským; apel byl marný, pomoc přišla pozdě a byla nedostatečná, město nakonec padlo; třetí řeč je považována za jednu z Démosthenových nejlepších
10
mnohých orientalských království, jako abissinského—Abissinia (Abessinia, Habeš), abissinské království je dobové označení císařství etiópskeho (od 1. pol. 12. st.), rozkládajícího se na území dn. Etiopie a Eritreje
španielskeho v Indii — v 15. a 16. st. získává Španělsko Filipíny, mi-kronéské ostrovy Mariany a Karolíny, část Tchajwanu a několik mo-luckých ostrovů; pro tyto kolonie se vžil název Španělská Východní Indie; od pol. 16. st. do 20. let 19. st. byly součástí místokrálovství Nové Španělsko, kam náležela i španělská území v Americe a Karibiku tatarského — na základě této obecné informace nelze určit, který z tatarských státních útvarů Harant míní
vedle Gregoria Nazianzena napomenutí, praeclarum est... — „je
skvělé mít mysl vzdělanou znalostí dějin"; tradováno jako výrok Řehoře z Nazianzu (vysv. s. 193/1) adresovaný jeho prasynovci Níkob-úlovi Mladšímu
co Isocrates vypravuje — ísokratés (436-338 př. Kr.), z Athén, slavný řecký řečník a učitel; dochovalo se 21 řečí různých druhů a 9 dopisů, mistr formy, stejně jako Démosthenés zařazen do kánonu deseti attických řečníků, měl velký vliv na metody vzdělávání v antice a znovu od doby renesance; zpočátku se živil psaním soudních řečí na zakázku; v řečech politického obsahu se mj. obracel na řecké státy, aby se sjednotily a táhly proti Persii (Panégyrikos), podobný apel adresoval později také Filippovi Makedonskému (Filippos) co onen Philemon řekne: Qui non loquetur... — „Kdo nebude říkat nic, co by bylo k užitku, ten ať je považován za mluvku, i kdyby snad ta řeč měla dvě slabiky"
Filémón (4./3. st. př. Kr.), ze Solů v Kilikii nebo ze Syrákús, řecký autor komedií, druhý nejvýznamnější autor nové komedie, jeho hry využíval jako předlohy Plautus, z her se dochovalo více než 200 zlomků, kromě toho známe 64 názvů; citát viz Fragmenta comicorum
478
Graecorum, sv. AJabularum incertarumfragmenta, č. 11 (ed. A. Me-ineke, Berlin 1839)
Na to já s Plautem in Menaechinis odpovídám: Si illud aegre est mihi... — Plautus, komedie Menaechmi (Menaechmové, Dvojčata); citát ovšem pochází z Plautovy komedie Miles gloriosus (Chlubný voják), v. 747; lépe Si illis aegrest mihi quod volup est, meo remigio rem gero (ed. F. Leo, Berlin 1896): „Je-li jim zatěžko, co se mně líbí, udělám si to po svém"
jakž Lucianus pověděl: Illud, quod semper suisimile est... — „To, co šije stále podobné, rychle přináší nasycení"
Lúkiános (asi 120-180), ze Samosat v Sýrii (v dn. Turecku), řecký satirik a potulný řečník, sofista, dochováno kolem 70 děl různého druhu (řečnická cvičení a chvalořeči, díla s filozofickými náměty, komické a satirické dialogy, tzv. menippské satiry), ideově blízko ke ky-nismu (častými tématy chudoba, sociální nespravedlnost)
11
co Basilius, řecký císař, v knížce Kecpálaia napaveliKa... synu svému předkládá — správně Kscpálam TrapaivsziKá, Kefalaia paraine-tika (lat. Monitoria nebo Paraeneses adLeonem, Napomínání, Rady Leontovi), knížecí zrcadlo, mělo být napsáno byzantským císařem Ba-sileiem I. Makedonským (vládl 867-886) pro syna Leonta (budoucí císař Leon VI. Moudrý, vládl 886-912), dnes téměř s jistotou přisuzováno učenému kónstantínopolskému patriarchovi Fótiovi (žil asi 820-891, patriarchou 858-867,877-886); citát z Rady Leontovi 1,56 (ed. K. Pa'ídas, Athina 2009)
13
spina santa... rhamnus — trnovec Kristův (Paliurus spina Christi), podle tradice z něj byla vyrobena Kristova koruna Bellonius obser. — Pierre Belon du Mans (asi 1517-1564), francouzský fyzik, všestranný přírodovědec a geograf; z jeho cest do Řecka, Malé Asie, Egypta a Arábie vzešla kniha cenná svými informacemi o fauně a flóře navštívených oblastí Les observations deplusieurs sin-gularitez et choses mémorables trouvées en Grěce, Asie, Judée, Egypte, Arábie etautrespaysestranges (1553); Harant měl zřejmě k dispozici jeho lat. překlad pořízený Charlesem de l'Écluse a vyd. r. 1589 (Petři Bellonii Cenomani plurimorum singularium et memorabilium rerum... observationes); název změněn podle starého tisku; (vysv. s. 114/1)
479
14
do města Gázy — Gaza (Gáza podle ČEP), město v j. Palestině, obchodní křižovatka, asi 5 km od pobřeží Středozemního moře
15
Andrea Corsali nelle lettere — Andrea Corsali (*1487), italský moreplavec, ve službách florentských Mediceů obeplul Afriku a přeplul Indický oceán; objevil Novou Guineu, zjistil, že navzdory tradičním představám nejsou Sumatra a Jáva jeden ostrov; o svých cestách podával Mediceům zprávy zařazené posléze do Ramusiovy edice významných cestopisů Delle navigationi et viaggi (Lettera prima a se-conda; 1. sv., 1550; vysv. s. 426/1)
Giovan LioniAfricano delia descrittione delľAfrica — Giovanni Leoně 1'Africano (t. Iohannes Leo Africanus; vl. jménem al-Hasan ibn Muhammad al-Wazzán al-Fásí; kol. 1490-1537/1554), andaluský cestovatel berberského původu, známý svým popisem s. Afriky, Descrittione dell Africa et delle cose notabili che ivi sono (1550), jeho spis byl zařazen do Ramusiova souboru cestopisů Delle navigationi et viaggi (1. sv.; vysv. s. 426/1); (autor vysv. s. 21/1) Edoardo Lopez nella descrit. di Congo — Duarte Lopez (italsky Odoardo/Eduardo Lopez; asi 1550-16??), portugalský objevitel, v 1. 1578-1587 navštívil Kongo; Filippo Pigafetta sestavil na základě jeho poznámek spis v italštině s titulem Relatione del reame di Congo et delle circonvicinecontrade... (s mapami, 1591), spis pak byl přeložený do více jazyků; Harant odkazuje zřejmě na jeho lat. překlad Regnum Congo, hoc est vera descriptio regni Afričani (1598) Plinius lib. 28. cap. 8. — (vysv. s. 20/1); Plinius Starší Přírodověda, 28,29,112-118; o chameleónovi také 8,51,120-122
16
město řečenéAzotus anebAsdod—Azót, Ašdód, město na pelištej-ském území mezi Gázou a Jafou, 5 km od pobřeží Středozemního moře, na cestě z Palestiny do Egypta (vysv. s. 439/1) v nichž obrové Enakim bydleli... Jozue 11.13.15. — Anákovci, Joz 11,21-22
chrám modly Dagon — Archa úmluvy, kterou Pelištejci získali nad Izraelci v boji, byla přinesena do chrámu modly a po obtížích, které poté stihly obyvatele Ašdódu, vrácena na izraelské území (1S 5,1-8) Jůdas Machabejský od Bacchida a Alcima zamordován byl. 1. Mach. 9.10.11. — Juda zvaný Makkabejský, jeden z pěti synů
480
kněze Mattatiásez Módeínu, po smrti otce vůdce židovského povstání proti syrskému králi Antiochovi IV. Epifanovi; r. 165 př. Kr. obnovil chrámový kult v Jeruzalémě (vysv. s. 151/1); informace o okolnostech jeho smrti nepřesná, Juda padl r. 161 př. Kr. v bitvě poblíž Jeruzaléma proti syrské armádě vedené velitelem Bakchídem; Alkimos byl Sele-ukovcům nakloněný velekněz, který kvůli střetu s Makkabejci uprchl z Jeruzaléma, byl po bitvě znovu dosazen do úřadu (IMak 9,1-20) Potomně od Jonaty Machabejského dobyto a vypáleno bylo. Ibid. — Jónatan, bratr Judův, velekněz, v čele židů v 1. 161-142 př. Kr.; IMak 10,84
Hier. in lo. Hebr. — Jeroným (Hieronymus), O poloze a názvech židovských míst,Asdod (PL 23,914C vyd. 1883) a Místa ze Skutků apoštolských, Azotus (PL23,1358Avyd. 1883; 92,1035C vyd. 1862) Brocar.—zřejmě Bonaventure Brochard (asi 1500 — asi 1540), francouzský františkán, jenž o své cestě do Palestiny a na horu Sinaj sepsal dílo Itinéraire des Lieux Saints de la Palestině et du montSinai en Arábie (1533); zaměňován s ním býval Burchardus de Monte Sión, t. de Saxo-nia (tl285?), německý dominikán a poutník, který navštívil Palestinu, Sýrii, Arménii, Egypt a Kypr; autor oblíbeného a často (s variantními tituly) vydávaného spisu Descriptio Terrae Sanctae; (vysv. s. 152/1) Vilhel. Tyr. 4. bel. c. 12. — Vilém z Tyru (asi 1130-1186), kancléř jeruzalémského království, od r. 1175 tyrský arcibiskup, kronikář křížových výprav, autor kroniky História rerum in partibus transmarinis gestarum (História Ierosolymitana nebo také História BelliSacriveri-ssimá), překládané do národních jazyků; (vysv. s 153/1)
17
do Mechy, Mediny— Mekka, Medina, posvátná místa islámu ležící v z. části Saúdské Arábie
19
kaši... z trachana, neb bohurt— sušená fermentovaná obilná směs pro přípravu jídel
...neb affcos — luštěnina (z lat. aphaca, řec. afaké), hrachor pačoč-kový (Lathyrus aphaca)
Augerius de Busbec. epist. Turcic. — Ogier Ghiselin (Ghislain) de Busbecq (1522-1592), vlámský diplomat, botanik; jako velvyslanec v Kónstantínopoli u dvora osmanských sultánů poznal tamější život, o němž referoval ve svých dopisech (Legationis Turcicae epistolae quatuor; 1595)
481
Leuenclavius Ture. chron. — Iohannes Löwenklau (asi 1533/1541-1594), humanista původem z Vestfálska, právník a historik, básník a editor antických řeckých historiků; v rámci diplomatické mise Jindřicha z Liechtensteinu pobýval v 1.1584-1585 v Kónstantínopoli; znalec tureckých dějin (a tureckých hist. pramenů), autor spisu An-nales sultanorum Othmanidarum a Turcis sua lingua seripti (1588) a oblíbené práce Historiae Musulmanae Turcorum de monumentis ip-sorum exscriptae libriXVIII (1591), v německé verzi Neuwe Chronica türkischer Nation von Türcken selbs beschrieben (1590), již do češtiny přeložil Jan Kocín z Kocinétu pod názvem Kronika nová o národu tureckém (1594 u Daniela Adama z Veleslavína); (vysv. s. 137/1) Pet. Bellon. obser. — Pierre Belon, Les observations I Observationes (vysv. s. 13)
20
několik trofů — zřejmě drop velký (Olis tarda) říceniny někdy slavného města Aškalonu—Aškalón, dn. Aškelon, starověké přístavní město, poté i křižácká pevnost, opakovaně ničená tureckými vojsky (12. a 13. st.); leží na pobřeží Středozemního moře, v izraelské pobřežní planině
21
Z toho města byl rodem onen Herodes, kterýž nemluvňátka zmor-dovati dal, a vněm... slavný palác vystavěl. Ioseph. ant. 17. — Herodes Veliký (král židů 37-4 př. Kr.); k jeho údajnému původu z Aškalonu vysv. s. 276/1; palác v Aškalonu Flavius Iosephus, Židovské starožitnosti 17,11,5 §321
Vilh. Tyr. 11. bell. sac. 12. et 14. bell. 12. et 18. bell. 24. — Vilém z Tyru (vysv. s. 16)
faraónovy fík, latině sycomorus — fíkovník sykomora (Ficus syco-mora); náleží k nejstarším pěstovaným stromům, poskytuje trvanlivé dřevo i jedlé plody; (vysv. s. 226/1)
22
Řek jeden... o němž sem... v prvním dílu... zmínku učinil — v původním tisku se odkazuje na s. 69/1, v této edici je to s. 100/1
25
zámek neveliký... kterýž vystavěl Balduinus, král jeruzalémský — Gazu získali křižáci r. 1100, jeruzalémský král Balduin III.
482
(vládl v 1. 1143-1162) tu postavil hrad, město však r. 1187 dobyl sultán Saladin
Vilh. Týr. 14. bel. sac. 12. — Vilém z Tyru (vysv. s. 16) Samson železné brány města toho vzav na záda... Iud. 1. — Sd 16,3 potom byv jat a oči vyloupené maje... Iud. 6.16. — Sd 16,29 po dobytí Týru k němu přitáhl a po dvou měsících od obležení je dobyl... Iose. 11. ant. 8. — Alexandros dobyl Gazu, která byla poslední překážkou na jeho cestě do Egypta, na podzim r. 332 př. Kr.; Flavius Iosephus, Židovské starožitnosti 11,8,4 §325 když je Alexander Ianneus oblehl... Ioseph. 13. ant. 19. —Alexandros Iannaios (židovský král z rodu Hasmoneovcu vl. 103-76 př. Kr.; vysv. s. 151/1,328/1,336/1), r. 96 př. Kr.; Flavius Iosephus,Židovské starožitnosti 13,13,1-3 §348-364
26
císaři římskému Oktaviánovi v moc prišlo, kterýž je od země jůd-ské odcizil... Ioseph. 17. ant. 17. — po smrti Héróda Velikého (4 př. Kr.), když císař Augustus řešil následníčke uspořádání v Judsku (vysv. s. 329/1); Flavius Iosephus, Židovské starožitnosti 17,11,4 §320 Svatý Jeroným připomíná in loc. Heb. — Jeroným, O poloze a názvech židovských míst, Gaza (PL 23,946A-B vyd. 1883) když ho Alexander Veliký dobyl, že jest v kostele modly Apollinis shromážděných do pěti set radních panův jal a pomordoval. Ioseph 13. ant. 19. —jde o dobytí Alexandrem Iannaiem, Flavius Iosephus Židovské starožitnosti 13,13,3 §364
V tom městě Silvanus mučedlnickou smrt... podstoupil, jakž o tom Niceph. hist. eccl. lib. 7. c. 16. — Níkéforos Xanthopúlos (vysv. s. 162/1), Církevní dějiny 7,16 (biskup Silvanus s dalšími 39 osobami) Brocard. iti. 7. — Bonaventure Brochard (vysv. s. 16) Breid. — Bernhard von Breidenbach (vysv. s. 132/1), mohučskýděkan (asi 1440-1497), autor cestopisu Peregrinatio in Terram Sanctam (latinské i německé vydání 1486); historicko-teologický komentář k němu připojil dominikán Martin Rath z Heidelbergu; Breidenbach zaznamenal svou cestu, v níž doprovázel hraběte Jana ze Solmsu v 1.1483-1484 do Palestiny a Egypta; popis cesty vyšel také r. 1584 v souboru Reyssbuch des heyligen Landes (plný název Beschreibung der Reyse und Wallfahrt so der wolgeborne Herr, HerrJohann Graffzu Solms, HerrzuMuntzenbergetc. in Gesellschafft Herrn Bernhartsvon Breitenbach...) město... u portu... sloulo Majoma neb Majonia — Maiuma, ve starověku přístav města Gazy
483
27
Hiero. in ep. Paulaeetin vitaHilari. — Jeroným, dopis č. 108 (Epita-phium sanctae Paulae, vysv. s. 152/1), odst. 14 (přístav Maiuma jako jedno z míst navštívených Jeronýmovou přítelkyní, římskou vdovou Paulou); Život Hilarionův (poustevník Hilarion, vysv. s. 132/1, s. 138, narodil se poblíž Gazy), kap. 3 (Maiuma jako přístav Gazy), kap. 46 (Hilarionovo tělo přeneseno do Maiumy; PL 23,29-54A vyd. 1845) Hist. trip. lib. 6. c. 4. — Cassiodorus, Trojdílné dějiny 6,4 (vysv. s. 238/1; Maiuma-Constantia a její připojení ke Gaze) Niceph. 10. hist. c. 4. — Níkéforos Xanthopúlos, Církevní dějiny 10,4 (totéž, co v Trojdílných dějinách)
28
unfatto desmentiga Valtro—„jeden čin dává zapomenout na druhý" pacholíkův, jakýchž sem kontrfekt... položil — v původním tisku se odkazuje na s. 220/1, v této edici je to s. 258/1
29
do Damiáty — Damietta, město v deltě Nilu
30
Pacienza es el mejor remedio a qualquier dolor — „Trpělivost je nej-lepším lékem na jakoukoliv bolest"
Diphilus apud Gregorium Giraldum — Dífilos (2. pol. 4. st. př. Kr.), ze Sinópy, řecký dramatik, třetí z hlavních představitelů attické nové komedie, z jeho her dochováno 130 fragmentů a 60 názvů, byl také předlohou Plautovi
Lilius Gregorius Giraldus (Lilio Gregorio Giraldi; 1479-1552), italský humanista, autor učených prací z různých oblastí antické kultury, také literárně historických dialogů o básnících antických (Histo-riae poetarum tam Graecorum quam Latinorum dialogi decem, 1545) i současných (Depoetis nostrorum temporum dialogi duo, 1551)
31
Byť mu se pak chtěl kdo časem opříti... však musí bezděk v stranu vrci pasem — pasáž není v lat. originálu
Pacienza muchas vezeš injuriada, torna se en ira — „Trpělivost, jíž se dostalo mnoho křivd, obrací se v hněv"
484
32
na řece Padus — italská řeka Pád
33
však není v tom místě celá řeka, než toliko jeden díl její, jakýchž ještě mimo tento šest rozdílných do moře vpadá — sedm v antice doložených ramen Nilu v jeho deltě
Propert. lib. 2. — Sextus Propertius (vysv. s. 424/1), Elegie 2,1,31-2 Ovid. met. lib. 5. — Publius Ovídius Naso (vysv. s. 99/1), Proměny 5,187-188 a 5,323-324
Claud. inRuff. lib. 1. — Claudius Claudianus (vysv. s. 411/1), Proti Rufinovi 1,185
Paling. leone— Marcellus Palingenius Stellatus (t. Pier Angelo Man-zoli; asi 1500 — před 1551), italský humanistický básník, autor didaktické filozofické básněZodiacus vitae (l.vyá. nejspíš 1536; 12 kn. podle znamení zverokruhu); znamení Lva je kn. 5, myšleny ovšem zajisté verše z kn. 4 o sedmi ústích Nilu (tj. znamení Raka, s. 85 vyd. z r. 1628); (vysv. s. 411/1)
Vir. ó.Aeneid. — Publius Vergilius Maro (vysv. s. 11/1), Aeneis 6,800 Scharguie... Garbie — v. a z. část delty Nilu
34
Gaspar Balbi etc. nell viagg. delle Indie Orientali — Gasparo Balbi (*kol. pol. 16. st.) benátský klenotník a cestovatel; v letech 1579-1588 podnikl cestu ze Sýrie do Východní Indie a poznatky shromáždil do cestopisu Viaggio delV'Indie Orientali... (1590), oblíbeného a překládaného z Ormus—ostrov Hormuz v s. části Hormuzského průlivu mezi Perským a Ománským zálivem, významné strategické místo (také vysv. s. 168) do Balsari— Basra, přístavvj. Iráku
do Bagdetu — Bagdád, významné hist. město, hl. město dn. Iráku 36
„Subana hala"... a tu modlitbu stokrát, pokaždé vedle páterů, říkají — modlitba i výraz obdivu; Harant naráží na tzv. tesbíh podobný křesťanskému růženci, který muslimové používají při odříkávání 99 Božích jmen (L.S.)
některého janičara—janičár, příslušník elitní pěchotní jednotky os-manské armády, rekrutované z nemuslimského (křesťanského) obyvatelstva osmanské říše, především z řad Slovanů na Balkáně před basemi — baša, paša, vojenská i správní hodnost
485
37
Raguzští — obyvatelé Dubrovníku
z města Genue — z italského města Janova (it. Genová)
di viso sereno — „s jasnou tváří"
38
chiben cena, ben dorme— „kdo dobře večeří, dobře spí"
39
Umolto e 'lpoco rompe ilgioco — „mnoho i málo kazí hru" v právích duchovních — Harant odkazuje na několik sbírek kanonického práva (zařazených na konci 16. st. do korpusu kanón, práva, Corpus iuris canonici): Gratianův Dekret (Decretum Gratiani), Liber extra papeže Řehoře IX. a Liber sextus papeže Bonifáce VIII. (vysv. s. 60/1), na Gratianovy komentáře či shrnutí v Dekretu (tzv. dieta Gratiani, značená paragrafy), komentáře a výklady (glosy, traktáty, sumy), tištěné v rámci sbírek nebo zvlášť
c. Si quis suadente 17. q. 4. — Decretum Gratiani, pars secunda, causa 17, quaestio 4, canon 29 (Si quis suadente) iuncto c. Non dubium et c. Veniens et c. Ad eminentiam, c. Cum Morům, c. Religioso etc. desentent. excom. tit. lib. 6. — dále také Decreta-les, liber 5, titulus 39 (Desententia excommunicationis), capitulum 5 (Non dubium), cap. 16 (Veniens), cap. 20 (Ad eminentiam), cap. 32 (Cum illorum); Liber sextus, liber 5, titulus 11 (Desententia excommunicationis, suspensions et interdicti), capitulum 21 (Religioso) ad. c. Corripiantur 24. q. 3. — Decretum Gratiani, pars secunda, c. 24, q. 3, can. 17 (Corripiantur)
c. Visis 16. q. 2. — Decretum Gratiani, pars secunda, c. 16, q. 2, can.
1 (Visis)
glossa in c. Nemo episcopus 2. q. 1. dicti tit. — glosa (výklad) k Decretum Gratiani, pars secunda, c. 2, q. 1, can. 11 (Nemo episcopus) c. Cum ab ecclesiarum de offic. ord. — Decretales, lib. 1, tit. 31 (De officio iudicis ordinarii), cap. 3 (Cum ab ecclesiarum) Hostiens. ibid. — Henricus de Segusio, cardinalis Hostiensis (Jindřich ze Susy v it. Piemontu, kardinál-biskup ostijský, asi 1200-1271), autor výkladů k Liber extra, dekretálům Řehoře IX. (zejména Summa super titulis Decretalium, známá jako Summa aurea) Druhé, ratione privilegii clericalis, quod tum amiserat multis modis: cum non debuisset vindicativus in tam levi causa fuisse, sed patiens, de sent, excom. c.Audientia. — „z příčiny práva duchovního, které
486
tehdy ztratil mnoha způsoby: tím, že se neměl mstít v tak malicherné věci, ale měl být trpělivý"; Decretales, lib. 5, tit. 39 (De sententia ex-communicationis), cap. 25 (In audientiá)
Unde clerico manus inferenti resistere licet, Lancelottus inst. lib. 4. de sent, excom. — „Z toho důvodu je dovoleno stavět se na odpor duchovnímu, který se uchyluje k násilí"; Ioannes Paulus Lancelottus (Giovanni Paolo Lancelotti, 1522-1590), italský právník, výkladová práce ke kanón, právu Institutiones iuris canonici quia iure naturae licet vim vi repellere, I. Ut vim Digestum de iust. et iure. — „protože je podle přirozeného práva dovoleno oplácet násilí násilím"; Digesta (vysv. s. 79/1), liber 1, titulus 1 (De iustitia etiure), lex 3 (Ut vim atque iniuriam propulsemus)
Secundo, vinum sibi non temperando nec se a vino temperando tertiam potionem transgrediendo, c. A crapula de vit. ethon. derie, c. Quan-do quod diciturpalea 44. distinct. — „Zadruhé tím, že se nemírnil v pití vína a, nemírně se v pití vína, překročil míru tří pohárů"; Decretales, lib. 3, tit. 1 (De vita et honestate clericorum), cap. 14 (A crapula); Decretum Gratiani, distinctio 44, canon 9 (Quando; palea); paleae, označení pro doplňky Gratianova Dekretu, které do něj byly vloženy po jeho dokončení, a pro kánony duplicitní podle významného vykladače Dekretu, Gratianova žáka jménem Paucapalea (Pocapaglia)
40
Také iniusta per se excommunicatio non servato ordine in sententia praeseripto, 11. q. 3. parag. Item senten., c. In sacro, c. Cum medici-nalis eod. tit. lib. 6.,Iohan. deLigna. tract, decensura eccles. — „Také je exkomunikace protiprávní sama o sobě, protože nebyl dodržen předepsaný pořádek při jejím vynesení"; Decretum Gratiani, pars secun-da, c. 11, q. 3, can. 73, paragraf Item sententia; Decretales, lib. 5, tit. 39 (De sententia excommunicationis), cap. 48 (Sacro); Liber sextus, lib. 5, tit. 11 (De sententia excommunicationis, suspensionis et inter-dictí), cap. 1 (Cum medicinalis); Iohannes de Lignano (Giovanni da Legnano; asi 1320-1383), italský právník, výkladová práce Tractatus de censura ecclesiastica
Unde excommunicatio iniusta non tenet, quoad Deum, Abbas in c. Ab excommunicato de rescri., 11. q. 3. parag. Ex his hoc tit. — „Proto nespravedlivá exkomunikace neplatí před Bohem"; Abbas (vysv. s. 60/1), výklad k Decretales, lib. 1, tit. 3 (Derescriptis), cap. 41 (Ab excommunicato); Decretum Gratiani, pars secunda, c. 11, q. 3, can. 64, parag. Ex his
487
Similiter socius, quamvis turbatus, clericum impellit ex subito motu, non eritexcommunicatus, uttenetRich. in 4. dist. 18. — „Stejně tak společník, jakkoliv rozrušený, jenž se oboří na duchovního z náhlého hnutí, nebude exkomunikovánjak zastává Richardus" Richardus Anglicus (R. de Mores/de Morins), 12./13. st., první učitel kanonického práva anglického původu na univerzitě v Boloni, výklad Gratianova dekretu ve formě schémat Distinctiones decretorum facit textus in parag. Notandum 2. q. 3. Inconsultus calor calumniae vitio caret et ob hune nullam poenam erogari oportet, glossa ibid., Iohan.Andr., Didacus Covarru. in c.Alma mater—Decretum Gra-tiani, pars secunda, c. 2, q. 3, can. 8, parag. Notandum: „Nerozvážná horlivost v pronášení ostrých slov není trestná, a nesmí se proto za ni ukládat trest", glosa (výklad) tamtéž
IohannesAndreae (Giovanni d Andrea, asi 1270-1348), italský právník, autor rozšířených výkladů k papežským dekretálům; Didacus Covarruvias (Diego de Covarrubias y Leyva, 1512-1577), španělský právník, komentátor kanonického práva; odkaz na výklad kLibersex-tus, lib. 5, tit. 11, cap. 24 (Alma mater)
Niungunopuede en los males esperar ben, salvo el innocente — „Nikdo nemůže v neštěstích doufat v dobro, leda nevinný" La olvidenza es el remedio de las injurias — „Zapomnění je lékem na křivdy"
do Bulako města — předměstí Káhiry spolu s přístavem 41
Dio teguardida cinguef:fame,fumo,fiume,frate,femine— „Bůh tě chraň před pěti P: postem, požárem, povodní, páterem a pobehlici" (L.S.)
Pelusium od Pelea, otce Achillesa, jinač Eliopolis od Elia Pertina-
ce— dvě různá města: Pélúsion, město na v. konci nilské delty (dn. Tell el-Faráma), 30 km v. od Suezského průplavu (Achilleův otec Péle-us jako zakladatel u historika Ammiana Marcellina, Dějiny 22,16,3), a Héliopolis (eg. lunu), starobylé město v oblasti sv. předměstí dn. Káhiry, hlavní centrum kultu slunečního boha (Atum, Re), jenž byl ztotožněný s řec. Héliem, odtud řec. název města; správné jméno řím. císaře je Publius Helvius Pertinax (vládl od ledna do března 193) léta 1246 král francký Ludvík, příjmím Svatý — (sv.) Ludvík IX. (vládl v 1.1226-1270), francouzský král; v 1.1248-1254 podnikl neúspěšnou (7.) křížovou výpravu směřující nejprve na Kypr, poté do Egypta, dobyl Damiettu, v dalších bojích však byl zajat a propuštěn až
488
po zaplacení výkupného; v 1.1267-1270 podnikl další neúspěšnou (8.) křížovou výpravu, která však skončila už v Tunisu, kde zemřel; (vysv. s. 152/1)
42
Chron. de temporibus aetatibusque mundi — titul se objevuje na s. 42/1 i v závěrečném seznamu autorů; nezjištěno Ioh. Titius — v závěrečném Harantově seznamu autorů pod jménem IohannesTicius; nezjištěno
Guaguinius — Alessandro Guagnini (Aleksander Gwagnin; 1538-1614), původem Ital, pak obdržel polský inkolát; voják, historik; autor spisu Sarmatiae Europeae descriptio... (1578), podávající všestranné popisy zemí v. Evropy; Ramusio ve svém souboru Delle navigationi et viaggi (2. sv. rozšířeného vyd. z r. 1583; vysv. s. 426/1) uvádí jeho spis pod názvem La descrittione della Sarmatia Europea del... Alessandro Guagnino; do češtiny byl přeložen spis Omnium regionům Moscoviae monarchiae... descriptio pod názvem Kronika moskevská (1590, přel. Matouš Hozius Vysokomýtský) inventaire du lan de Serres — Jean de Serres (t. Ioannes Serranus; 1540-1598), francouzský historik, rádce krále Jindřicha IV; proslavil se překladem Platónových děl (Platonis opera, 1578); Harant odkazuje na jeho hist. spis Inventaire de ľhistoire de France (1578); (vysv. s. 367/1)
kassiových štěpí — kasie obecná (Cassiafistula), strom pocházející zjv. Asie, jeho semena se užívají jako lék
43
Athén., starý autor, lib. 7. cap. 29. dobrotu i velikost ryb z Nilu vypisuje — Athénaios z Naukratidy (2.-3. st.; vysv. s. 82/1), Hodující so/zsré7,88Kaibel
44
kteříž šlovou snědí neb bílí mouřenínové... pro rozdíl nigritův a právě černých mouřenínův — Harant takto odlišuje egyptské obyvatelstvo od černošské populace
jakž to i Herodotus svědčí—Hérodotos z Halikarnássu (vysv. s. 3/1), Dějiny 3,10
Cambyses, král perský, krále egyptského zamordoval a zemi jeho sobě podmanil — Kambýsés II. (vládl 530/529-522 př. Kr.); Hérodotos, Dějiny 3,15; Egypťané byli poraženi Peršany v bitvě u Pélúsia,
489
král Psammétichos III. (26. dyn., vládl 526-525 př. Kr.) padl do zajetí,
poté byl popraven pro přípravu převratu
parlavano a cegno — „mluvili pomocí znamení (posunku)"
45
rákosí cukrového — cukrová třtina pšenice turecké — kukuřice
jakž je Athén, připomíná — o zahradničení a mírném podnebí v Egyptě Athénaios, Hodující sofisté 5,25,32-44Kaibel uherských švestek — švestka (zřejmě Prunus damascend) dactylus — datle, plod palmy datlové (Phoenix dactilifera) bellan, a suché tamar—v egyptské arabštině čerstvé datle a sušené datle (L.S.)
dachel, jinač máchla aneb nachal— arabsky kolektivum ve významu „palmoví", „nahla" je pak sg., tedy palma (L.S.)
46
Levinus Lemnius de occult. not. mirac. lib. 4. c. 10. — Levinus Lemni-us (t. Lieven Lemse, 1505-1568), holandský humanista, filolog, lékař a teolog; po studiích působil jako lékař v rodném Zierikzee, zabýval se filozofickými aspekty přírody, morálkou i teologií, jeho spis Occulta naturae miracula (1559) vycházel opakovaně a pod variant, názvy Stepha. Theupolus academ. contempl. lib. 9. c. 2. — Stephanus Theo-polus (t. StefanoTiepolo, 16. st.), benátský učenec, autor spisu vykládajícího Platónovo učení a obhajujícího ho proti výtkám peripatétiků, Academicarum contemplationum libriX, in quibus et divini Platonis praecipuae sententiae ordinatim explicantur et peripateticorum adver-sus illum calumniae quam plurimae refelluntur (1576) Plotinus enead. 3. — Plótínos (205-270), z Egypta, řecký filozof, zakladatel novoplatónismu; jeho filozofická koncepce spočívala v představě o stupňovité emanaci nejvyššího Jedna (platónského nejvyššího dobra), jež vyzařuje do ducha, ten do duše světa a ta do matérie (hmotné skutečnosti); postupně ubývá dokonalosti, smyslový svět je nezřetelný, nedokonalý, hmota je tmou, negací, pozemský svět se nachází mezi světlem a tmou; jedinec se osvobozuje postupným vzestupem k Jednu (vnímáním krásy-umění, myšlením a extází); autoritativní edicí Plótínova díla se stalo vydání jeho žáka Porfyria, kterýje uspořádal podle tří odvětví filozofie (etika, fyzika, teologie) a rozdělil do šesti skupin o devíti traktátech, šesti Enneades (řec. ennea, devět)
490
Gellius3. lib. ca. 6. — Aulus Gellius (vysv. s. 43l/\),Attickénoci3,6 (o síle palmy)
nádobí... cuffaz řečené — košík na chleba ve tvaru klece (L.S.) Edoardo Lopez viaggio nelle Indie Orient. — zřejmě spis Thomého Lopeze Navigatione verso ľ Indie Orientali (vysv. s. 166), zařazený do 1. sv. Ramusiova sborníku Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1. d, s. 127)
Plin. lib. 13. c. 4. et lib. 23. c. 5. — Plinius Starší, Přírodověda 13,6,26-13,9,50 (o palmách); 23,51,97-23,53,99 (léčivo z palem); také 16,37,89 (o využití palmového listí)
Diosc. lib. 1. c. 150. — Dioskúridés Pedanios (vysv. s. 20/1), O léčivých látkách, o palmách 1,109; také o palmovém víně 5,31 (ed. M. Well-mann, Berlin 1906-1914)
Galen. de alim. facult. c. 26. — Galénos z Pergama (asi 129-199), řecký lékař a filozof, pracoval jako lékař v gladiátorské škole v Pergamu, později osobním lékařem římského císaře Marka Aurélia; hlásil se k Hippokratovi a hippokratovské medicíně (vysv. s. 20/1), komentoval také hippokratovská díla; přikládal velký význam studiu anatomie; plodný spisovatel, až do renesance platil za autoritu ve všech oblastech medicíny; citován spis Peri trofón dynameós (lat. De ali-mentorumfacultatibus, O působení pokrmů', 3 kn.) 6,606-608Kuhn (o palmovém plodu)
Theofr. lib. 1. c. 2. et lib. 3. c. 5. — Theofrastos z Eresu na Lesbu (asi 372/370-288/286 př. Kr.), řecký filozof, žák Aristotelův a jeho nástupce ve vedení peripatétické školy (vysv. s. 17/1, s. 96/1); vedle filozofie a přírodních věd svými z velké části nedochovanými díly zasahoval i do oblasti politiky, ekonomie, poetiky, rétoriky, hudby nebo náboženství; citován je významný dochovaný botanický spis Perijytón história (lat. História plantarum, Rostlinopis; 9 kn.; popisuje i rostliny známé z východních výprav Alexandra Velikého, celkem asi 550 druhů), zmínka o palmě mimo mnoho jiných míst 1,4,3 a 3,3,5 (ed. A. Hort, Cambridge, Mass., 1916)
herbar. Mathioli — Pietro Andrea Mattioli (1501-1577), italský lékař a botanik; v pol. 50. let 16. st. žil v Praze jako osobní lékař arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského, českého místodržícího; s ním pak odchází r. 1564 na jeho zámek Ambras v Tyrolsku; jeho herbář byl opakovaně vydáván a rozšiřován, v první verzi vyšel italsky r. 1544 jako komentář k italskému překladu spisu Peri hýlés iatrikés (lat. De matena medicd) Dioskúrida Pedania z Anazarbu (1. st.; vysv. s. 20/1); v české verzi byl vydán v překladu astronoma Tadeáše Hájka z Hájku
491
a za podpory Ferdinanda II. Tyrolského r. 1562 u Jiřího Melantricha z Aventina pod názvem Herbář jinak Bylinář... na českou řeč od Tadeáše Hájka z Hájku přeložený (podruhé vyšel česky r. 1596 v tiskárně Daniela Adama z Veleslavína); (vysv. s. 436/1) Conzolo d'Oviedo nelľsommario delV Indie Occidentali — Go nzalo Fernández de Oviedo y Valdés (1478-1557), španělský voják, spisovatel a kolonizátor Nového světa; o své druhé výpravě do Ameriky podal svědectví ve spisu História natural y generál de las Indias... (za jeho života vyšel pouze 1. díl, 1535); před tím ještě vydal krátké Sumario de la natural história de las Indias (1526), jehož italský překlad je zařazený ve 3. sv. Ramusiova sborníku Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1, s. 127) pod titulem Sommario della naturale et generále história delľlndie occidentali
v Indiích Okcidentálských — Západní Indie, dobové označení Ameriky
47
Olivier du Prádel dans le theatre ďagriculture — Olivier de Serres, seigneur du Prádel (1539-1619), francouzský spisovatel a agronom známý zaváděním moderních technik do zemědělství; autor spisu Théátre ďagriculture (1600)
la maison rustique de Charles Estienne — Charles Estienne (asi 1504-1564), francouzský lékař, tiskař a spisovatel, sepsal spolu s lékařem Jeanem Liébaultem (1535-1596) encyklopedii VAgriculture et maison rustique (1564) věnující se agronomii a dalším oblastem života na venkově; populární spis reflektuje nové oblasti zájmu dobové společnosti
musa — banánovník (čeleďMusaceae) 49
Ioh. aNedderc. 6. Ub.formicarius4. — Johannes Nider (1380/85-1438), německý dominikán, profesor na vídeňské univerzitě, jako legát basilejského koncilu vyjednával s husity; autor nábožensky výchovných spisů a polemik; Formicarius (vyd. 1475) předkládá dialogickou formou za pomoci exempel zásady křesťanského života maus, musa — dobová označení banánu
Garzias de Horto in arom. hist. lib. 11. cap. 10. — Garcia de Orta (1501/2-1568), portugalský přírodovědec, lékař zabývající se tropickou medicínou (jako první též popsal choleru); profesor lisabonské univerzity, r. 1534 se vydal na cestu do Indie, působiljako lékař vGóe,
492
tam i vydal svůj slavný spis o východní flóře (koření a léčivých drogách v Evropě neznámých) Colóquios dos simples e drogas he cousas medi-cinais da india (1563); Harant odkazuje na jeho lat. verzi Aromátům etsimplicium aliquot medicamentorum apudlndos nascentium história... (1567 a dále; přel. Charles de 1'Écluse) Giovan Lioni Afric. delia descrit. deľAfrica — Giovanni Leoně 1'Af-ricano, Descrittione delľAfrica... (vysv. s. 15) Avicen. lib. 2. c. 491. — Avicenna (t. Ibn Siná, asi 980-1037), všestranně vzdělaný a plodný arabský učenec, jeho spisy byly v evropském prostředí široce recipovány, ovlivnily filozofii (scholastiku) a medicínu; jeho spis Kánon medicíny (lat. Canon medicinae; kol. r. 1030), shrnující řecké i arabské lékařské poznatky, byl opakovaně vydáván; kn. 2. a 5. se věnuje též botanice
Rhasislib. 3. c.20. —Abú Bakr Muhammad ibn Zakaríjá ar-Rází (asi 865-925), v lat. překladech známý jako Rhases (i Almansor), arabský lékař, fyzik, biolog; překladyjeho spisů ovlivnily evropskou medicínu (mj. lékařskou školu vjihofranc. Montpellier); k nejznámějším patří Liber medicinalis Almansoris (10 kn.)
Serapio c. 84. — zřejmě Liber Serapionis aggregatus in medicinis simplicibus, lat. překlad farmakologického spisu pseudo Serápióna (Abd ar-Rahmán Ibn Wáfid, Abenguefit, f asi 1074), arab. farmakológa a lékaře působícího v Toledu; překlad pořídil Simon z Janova a Abraham ben Šem Tob z Tortosy ke konci 13. st. (1. vyd. 1473), v pozdním středověku měl spis velký vliv v oblasti jednoduchých léků; r. 1552 text revidoval milánský lékař Niccoló Mutoni (podle Hasse, D. N. Success andSuppression. Arábie Sciences andPhilosophy in the Renaissance, Cambridge-London 2016, s. 319-320) Pergentesqueusque adtorrentemBotri... — Nu 13,24 Iohan Hugo de Lintschott v knize vypsání Orientálských Indií — Jan Huygen van Linschoten (asi 1563-1611), holandský obchodník, moreplavec, spisovatel a kartograf; jako znalec námořních tras do Východní Indie, Číny a Japonska ve službách Portugalců sestavil slavnou publikaci Itinerario, voyage ofte schipvaert... naer Oost ofte Portugaels Indien (1596), opatřenou mnoha mapami, která referovala o těchto zemích, jejich přírodě a obyvatelstvu, významná ovšem byla i pro popis námořních tras, jež umožnily především Holanďanům rozvoj obchodování v těchto oblastech; přeložená do mnoha jazyků včetně latiny (pod titulem Navigatio ac itinerarium Iohannis Hugonis Linscotaniin Orientalem sive Lusitanorum Indiam, 1599)
493
51
Galen. lib. 1. desimpl. med.facult. c. 5. — lat. překlad Galénova spisu Peri kraseós kai dynameós tón haplón farmakón (De simplicium me-dicamentorum temperamentis etfacultatibus, O povaze a působení jednoduchých léků; 11 kn.), ll,390Kuhn
52
Galenus tuto vodu z Nilu nade všecky jiné vody vychvaluje... lib. de aquaebortit. — Galénos studoval mj. v egyptské Alexandreii; citován Liber de aquae bonitate (Kniha o kvalitě vody), latinský spisek Galé-novi připisovaný, podvrh (o účincích Nilu na plodnost žen s. 1066B v Quartus tomus operum Galeni..., Lugduni 1550) Seneca nátur, quaest. — Seneca Mladší, Naturales quaestiones (Otázky přírodní filozofie, 7 kn.; přírodovědná encyklopedie) 3,25,11 Avicennaprimo can. — Avicenna (vysv. s. 49) Aristoteles hist. anim. — citát z Aristotela (bez uvedení díla) o plo-divé síle Nilu převzal Harant od Strabóna (vysv. s. 19/1), Zeměpis 15,1,22 (jediná, ale nesouvisející zmínka o Nilu Aristoteles, Živoči-chopis 597aBekker
když dceru svou Berenici králi syrskému Antiochovi za manželku
dal — Bereníké zv. Fernoforos, Antiochos II. Theos; sňatekjako stvrzení míru po druhé syrské válce (259-253 př. Kr.) Polybius hist. Podobný příklad Herodotus lib. 1. hist. o králi jednom perském přivozuje — příběh s odkazem na historika Polybia (vysv. s. 102/1) a nejspíš i ten Hérodotův převzal Harant z Athénaia, Hodující sofisté 2,23Kaibel (Hérodotos, Dějiny 1,188, uvádí, že šlo o krále Kýra II. Velikého; daná část z Polybia se jinde nedochovala) Theophrastus lib. de aquis — Theofrastos z Eresu, O vodách, nedochované dílo, odkaz převzat opět z Athénaia, Hodující sofisté 2,15Kaibel
onocrotalus — pelikán bílý (Pelecanus onocrotalus) Plin. lib. 10. c. 47. — Plinius Starší, Přírodověda 10,66,131 Bellon. obs. 2. cap. 27. — Pierre Belon, Les observations / Observa-tiones (vysv. s. 13)
53
mnoho vesnic a měst nehrazených... jako Šerou a Rascalis... Cherb-ni a Baramon... Tavilla a Cayaria... Massun, u něhož jeden pramen Nilu se začíná, jejž jmenují Barzoguer... Callebo, Menie Canib-ri... Spayty, Caracanya, Bulgaita,Abessus a Subrak—jmenované
494
vesnice a města leží ve východní, resp. střední Deltě, podél a v okolí dumjátského ramene Nilu (L.S.)
Corvi con corvi non se cavano maigľocchi — „Vrány nikdy neklovou oči vranám"
55
don Pietro Martyre hist. del novuo mondo — Pietro Martire d'An-ghiera (1457-1525), italský historik, jenž působil u španělského dvora, o své účasti na diplomatické misi r. 1501 k egyptskému sultánovi píše ve spisu Legatio Babylonica (do it. přel. jako Delle cose notabili delľEgitto; 1564); Harant odkazuje na jeho nejslavnější spis De orbe novo decades, který patří k nej starším relacím o objevení Ameriky (1. dekáda spolu s Legatio a dalšími spisy vyd. 1511, první 3 dekády 1516,4. dekáda 1521; celkové vyd. o 8 dekádách posmrtně 1530 a zejm. 1587); výtah z jeho díla zařazuje i Ramusio v souboru cestopisů Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1; 3. sv.) pod názvem Sommario delľhistoria delV Indie Occidentali... Gonzalo Fernando ďOviedo hist. delle Indie Occidentali — Gonzalo Fernández de Oviedo y Valdés (vysv. s. 46)
Fernando Cortese relationi — Fernando (t. Hernán) Cortés (1485-1547), španělský dobyvatel Mexika v 1.1519-1521; Harant odkazuje na jeho pět listů vzniklých v 1.1519-1526 (Cartas de relaci-ón, vyd. 1522-1526); (vysv. s. 21/1)
Hieron. Benzone hist. — Hieronymus Benzo (t. Girolamo Benzoni, asi 1519-1570), italský obchodník a cestovatel po Novém světě, pro-tišpanělsky zaměřený, autor spisu História del Mondo nuovo (1565), obsahujícího poznatky historické, geografické a etnografické, částečně z autopsie; (vysv. s. 21/1) coram nobis — „čelem k nám", „tváří v tvář" la coda epeggior a scortegar — „ocas jde nejhůř stáhnout z kůže"
56
pax tecum sul mostazzo — „pokoj s tebou (políček) přes hubu" (mustazzo — ben. dialekt, it. muso — huba, tlama) caval ďun fosso — it. staré a cavallo delfosso (fosso — příkop), být v nejisté, nebezpečné situaci, která se může obrátit k dobrému i zlému
57
pro válku Jeho Milosti Císařské, pána našeho, s Tlirky — za vlády Rudolfa II. pokračoval vleklý vojenský konflikt s osmanskou říší na
495
Balkáně a v Uhrách; propukla tzv. třetí turecká válka, od r. 1593-1606 (zvaná též třináctiletá, popř. i patnáctiletá, pokud se přičte i předchozí turecké tažení v 1.1591-1594 se ziskem Bihače); válka skončila příměřím v Žitavské Toroni r. 1606
58
když léta 1492 Ferdinandus a Isabella — Ferdinand II. Aragónsky (1452-1516), král sicilský a aragónsky (od r. 1479), sňatkem s Isa-bellou Kastílskou (1474-1504) bylo vytvořeno španělské království; Harant odkazuje na ukončení dlouholeté reconquisty, při níž bylo z tohoto území vyhnáno mnoho židů a maurů Emmanuel— Manuel I. Portugalský (vysv. s. 166) CarolusV. — Karel V. Habsburský (1500-1558), od r. 1516 král španělský (jako Karel I.), od r. 1519 římský král, v 1. 1531-1556 císař římský; r. 1556 postoupil španělskou korunu synovi Filipovi a římské císařství bratru Ferdinandovi; Harant jej dále připomíná především jako podporovatele kolonizační činnosti; (vysv. s. 55/1) císařové římští léta 1340 — tento titul náležel v té době Ludvíku Bavorovi (vl. 1314-1346), poté Karlu IV. (1347-1378); odkaz lze vztáhnout na dobovou silnou vlnu antisemitismu doprovázející morovou epidemii, jež postihla velkou část Evropy
Cronica d'Hispagna m. Anton. Beutercap. 1. — Pere Antoni Beuter (1490/96-1554), španělský historik a spisovatel německého původu; spis o dějinách Valencie, kde strávil většinu svého života (Cronica. Primera part de la história de Valencia, katalánsky, 1538, poté přel. do kastilštiny), posléze rozšířil o 2. díl, věnovaný celému Španělsku (Segunda parte de la cronica generál de Espaňa y especialmente de Aragón, Cataluňay Valencia, 1550)
59
nám známých autorův knihy, jako Galeni, Hippocratis,Almanso-ris, Serapionis,Aristotelis, Platonis — Galénos (vysv. s. 46); Hippo-kratés (vysv. s. 20/1); Almansor (vysv. s. 49); Serapio (vysv. s. 49); Aristoteles (vysv. s. 17/1); Platón (vysv. s. 18/1)
60
s caloiery — řečtí (pravoslavní) mniši; Harant uvádí dobový výklad jejichjména
ha ilpiede in staffa — „má nohu ve třmeni"
496
61
mnoho opic, bragonu — (u Haranta t. braccori), opice z čeledi koč-kodanovitých (Cercopithecidae); dle Harantova popisu lze usuzovat na paviána
mořských koček — kočkodan nebo makak (kočkodanovití, Cercopithecidae)
65
mimochod — zvíře kráčí tak, že zvedá současně přední a zadní nohu (kleprlík, mimochodník)
66
do zahrady... Matharea řečené — zahrada poblíž Káhiry, proslulá svou flórou
balsam — balzamovník, t. myrhovník (Balsamodendron L., Commi-phora abyssinica), strom či keř poskytující vonnou pryskyřici Abych pak zámku mlčením nepominul — káhirská citadela, založená sultánem Saladinem (12. st.), později doplněná o stavby ze 14. st.; stojí na vrchu Mokattam jv. od centra Káhiry
67
plac hradu Pražského před Jeho Milosti Císařské kuchyní —
dn. třetí nádvoří Pražského hradu
Selim císař— Selim I. Hrozný (vládl v 1.1512-1520), vtažení vletech 1516-1517 proti mamlúckému sultanátu získal Sýrii, Palestinu a Egypt; (vysv. s. 136/1)
studnice hluboká — tzv. studnice Josefova (Bír Jusúf), zřejmě z doby Saladinovy vlády (12. st.); akvadukt je mladší (v Harantově době asi stoletý) (L.S.)
69
tumlplac veliký — zřejmě místo označované jako Taktagal, dn. náměstí Salah al-Dín pod káhirskou citadelou (L.S.) do Matharie, jinač Almathrie— (vysv. s. 66)
70
od pana Daniele Barbara, consula benátského, léta 1553 — Daniel Barbarigo (1512-1578); ve službách benátské republiky působil tou dobou jako alexandrijský konzul (v 60. letech pak jako vyslanec v Kónstantínopoli)
497
71
Breidenbach — Bernhard von Breidenbach (vysv. s. 26) loh. Tucher—Johannes Tücher (1428-1491), norimberský měšťan, obchodník a člen městské rady; v 1.1479-1480 vykonal pouť do Svaté země a na Sinaj, o níž podal svědectví v cestopisu Wallfahrt und Reise in das gelobte Land (1482); jeho cestopis vyšel také v souboru Reyssbuch des heyligen Landes (1584; Johannes Tuchers von Nürnberg Reysszum Heiligen Grab und andern umbligenden Orten...) Hans Werli von Zimber — Johannes Werner (Werli) Starší von Zimmern (1454-1495), německý šlechtic, podnikl v 1. 1483-1484 spolu s dalšími společníky cestu do Svaté země a Egypta; cestu i místní reálie popsal dominikán Felix Fabri z Ulmu (t. Felix Schmid, asi 1438/39-1502) v lat. spisu Evagatorium in Terrae Sanctae, Arabiae etEgyptiperegrinationem (1484-88 s pozdějšími dodatky; jednalo se o jeho druhou cestu do Palestiny); Fabri sepsal i stručnější německou verzi, opakovaně vydávanou po r. 1556, která byla k dispozici rovněž ve sborníku Reyssbuch des heyligen Landes (1584; Herrn Johann Werli von Zimbern, Herrn Heinrich von Stoffel, Herrn Johann Truchsess von Waldpurg und Herrn Bernfhard]von Rechberg etc. Wallfahrt zum Heiligen Land im Jar 1484 verbracht, wie die von Bruder Felix Lessmeister Prediger Ordens zu Ulm beschrieben); na něj asi odkazuje Harant sycomorus — fíkovník sykomora (vysv. s. 226/1; s. 21)
72
Don Francisco Alvarez viag. delVEthiopia cap. 38. — Francisco Ál-vares (asi 1465-1541), portugalský kněz a cestovatel, člen výpravy vyslané r. 1520 k etiópskemu císaři; autor spisu Verdadeira informagäo das terras dopresteJoäo das índias... (1540); jeho italský překlad Via-ggio nella Ethiopia al re přete Ianni... zařadil Ramusio do 1. sv. sborníku cestopisů Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1, s. 127) v království abissinském — (vysv. s. 10)
Chaxum — království Aksum (Axum) v době od 1. st. do 10. st. na území dn. Eritreje a části Etiopie, jeho centrem bylo město Axum (v dn. s. Etiopii); ve 4. st. přijalo křesťanství, podle tradice je tu uložena biblická Archa úmluvy
o indiánském ořechu — kokosovník ořechoplodý (Cocos nucifera) Mathiol. v herbáři — Pietro Andrea Mattioli (vysv. s. 46) Hugo deLintschot— Jan Huygen van Linschoten (vysv. s. 49) bazilice... bylině podobným — bazalka (Ocimum basilicum), aromatická bylina
498
74
Theophrasta — Theofrastos, Rostlinopis 9,1,6 a 9,6,1 (ed. A. Hort, Cambridge, Mass., 1916) Plinia — Plinius Starší, Přírodověda 12,54,111 Solina — Gaius Iulius Solinus (vysv. s. 129/1), Sebrané pamětihodnosti 35,5 (ed. Th. Mommsen, Berlin 1895) Serapione — Liber Serapionis aggregatus in medicinis simplicibus (vysv. s. 49)
Dioscoride — Dioskúridés Pedanios, O léčivých látkách 1,19 (ed. M. Wellmann, Berlin 1906-14)
Theophrastus, Plinius etc., sami dokládají, že jest se v zahradě neb ohradě královské s pilností choval — balzám pouze ve dvou zahradách: Theofrastos, Rostlinopis 9,6,4 (ed. A. Hort, Cambridge, Mass., 1916); Plinius Starší, Přírodověda 12,54,111 (zahrady v královském vlastnictví)
Píší také Diodorus Siculus lib. 2. hist., Strabo 16. lib. geogr., Pausa-nias lib. 9. — Diodóros Sicilský (vysv. s. 19/1), Historická knihovna 2,48,9 (balzám v údolí Jordánu u Jericha v zemi Nabatejců); Strabón, Zeměpis 16,2,16 a 41 (balzám v údolí Jordánu a u Jericha) a 16,4,19 (balzám v zemi Sabajců ve Šťastné Arábii); Pausaniás (vysv. s. 101/1), Cesta po Řecku 9,28,3-4 (balzám v zemi Arabů) v Arábii Felicis aneb Šťastné — (vysv. s. 1)
75
pahrbkyArafat—žulový vrch východně od Mekky na cestě tradiční pouti do Mekky
Alpinus... lib. de plantis Egypt. cap. 23. — Prospero Alpini (1553-1617), italský lékař, botanik, ve službách benátské republiky byl konzulem v Káhiře, po návratu působil na padovské univerzitě; z jeho lékařských prací patří k nejznámějším De medicína Ae-gyptiorum libri IV(1591); Harant odkazuje na jeho botanickou práci De plantis Aegypti liber (1592; o zranění a balzámu kap. 14); sepsal také De balsamo dialogus (1591)
76
\\zAlpina... de balsamo dialog. — Prospero Alpini, De balsamo dialogus (vysv. s. 75)
Belloni lib. 2. obs. c. 39. — Pierre Belon, Les observations I Observa-tiones (vysv. s. 13)
499
77
opice bracconi— (vysv. s. 61)
78
ha avanzato lipiedifuora delle scarpe — „vystrčil nohy z bot"
79
do Pusté Arabie — (vysv. s. 1)
na horu Sinai — (vysv. s. 1)
v klášteře pod horou Oreb — (vysv. s. 1)
83
Venerunt autem inElim... — Ex 15,27
O nichž se také v 4. knihách Mojžíšových v 33. kapitole připomíná — biblická oáza Élim
84
A nedivili sme se Tatarům, o nichž se píše... Nicetas chroni. lib. 2. de reb. Manuelis imp. — Níkétas Chóniatés, Letopisné vyprávění (vysv. s. 413/1), druhá část pojednávající o době vlády císaře Manuela I. Komnéna (1143-1180; v 7 kn.): Manuel L, 2, p. 94 (ed. J. van Dieten, Berlin 1975)
Niceph. Gregoras hist. Rom. lib. 2. — Níkéforos Grégorás (1290/91-1360), byzantský učenec, autor děl z nejrůznějších oblastí, mezi nimi Rómejských (tj. Byzantských) dějin (Rhómaiké história; 37 kn.), popisujících léta 1204-1359; odkaz na Rómejskédějiny 1,31 (ed. I. Bekker, L. Schopen, Bonn 1829-55)
gazelli, latině orix — antilopa (přímorožec, Oryx gazelia)
85
Bellon. lib. 2. obs. c. 5.4. — Pierre Belon, Les ob serv ations / Ob serv a-tiones (vysv. s. 13)
89
do kláštera svaté panny Kateřiny — klášter založený v 6. století (místo je však obýváno křesťany už od 3. st.), podle legendy sem přenesli andělé tělo sv. Kateřiny Alexandrijské; klášter obývají ortodoxní řečtí mniši, v jeho areálu je i tzv. Mojžíšova studna
500
90
husí víno — čistá voda
Pro secunda mensa —jako zákusek
92
na horu Oreb, Sinai a horu svaté panny Kateřiny— (vysv. s. 1) JanTlichervknize putování svého — JohannesTucher (vysv. s. 71)
93
na valete— na rozloučenou 94-95
O němž toto se nachází v 3. knihách Královských v 19. kapitole —
lKrl9,ln
96
„Ecce, estlocus..." — Ex 33,21-23
97
zákon, jejžAlcoran jmenují— Korán, hlavní náboženský text islámu Adrichom. in Pharan num. 92. — Christian Adrichem (t. Christia-nus Crucius Adrichomius, 1533-1585), katolický kněz a spisovatel pocházející z Delftu, jejž po nástupu reformace opustil, a posléze se usadil v Kolíně n. R.; autor spisu Vita Jesu Christi, ex quatuor evan-gelistis breviter contexta (1578); zde odkaz na spis Theatrum Terrae Sanctae et biblicarum historiarum (část popisující topografii Palestiny, descriptio terrae sanctae iuxta duodecim tribus Israel cum deserte Pharan) doplněný mapami míst Svaté země (1590 a opakovaně dále); první část zachycuje podobu Sv. země, třetí je kronikou světa, druhá část bývala vydávaná samostatně pod názvem Urbis Hieroso-lymae, quemadmodum ea Christi tempore floruit, et suburbanorum eius brevis descriptio (1584 aj.), r. 1592 byla přeložena též do češtiny a vydána s titulem Vypsání města Jerusalema u Daniela Adama z Veleslavína s jeho předmluvou, resumující česká putování do Sv. země; (vysv. s. 231/1)
98
Hieron. mans. 13. — Jeroným, dopis Fabiole O čtyřiceti dvou stanoviš-tíchŽidů č. 78 (vysv. s. 266/1), odst. 15 (zastavení 13, odchod Izraelců od hory Sinaj)
501
Beschreibung der Wallfarth zum H. Grab Hans Werli von Zimber und ander. Herrn etc. anno 1483 — Johannes Werner (Werli) starší von Zimmern (vysv. s. 71)
Hier. in loc. Hebr. — hora Sínaj/Choréb: Jeroným, O poloze a názvech židovských míst, Choreb (PL 23,935B vyd. 1883), také Kniha názvů míst ze Skutků apoštolských, Sina (PL23,1364Avyd. 1883 a PL 92,1040 vyd. 1862)
Ioseph. 2. antiq. 12. — Flavius Iosephus, Židovské starožitnosti 2,12,1 §265 (hora Sinaj, řec. to Sinaion oros, nejvyšší hora v okolí, ideální pro pastvu)
jméno Oreb, tu, jako se Eliáš postil... — lKr 19,8n Superverticem montis... — Ex 24,17; 34,2 Weissenb.—zřejmě Wolfgang Wissenburg (1494/96-1575), basilejský teolog a matematik, autor spisu Terraesanctae... descriptio (1536) Odoardo Barbosa neľsumm. deľ Ind. Orient. — Duarte Barbosa (asi 1480-1521), portugalský cestovatel, ve službách panovníka působil v portugalských državách v Indii; kol. r. 1500 se vydal na výpravu do Východní Indie a kol. r. 1516 napsal o této cestě relaci; text zařadil Ramusio do 1. sv. svého cestopisného souboru Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1), a to pod názvem Libro di Odoardo Barbosa Portoghese delV Indie Orientali
100
Za času Maxencia, císaře římského, byl jeden král Kostus manem císařovým — podle legendy o sv. Kateřině (Legenda aurea kap. CLXXII /167/, Desancta Catherina, ed. Th. Graesse, Leipzig 1850); k historickému Maxentiovi, protivníkovi Constantina Velikého vysv. s. 289/1
Po některém pak čase vydal se císař v tyranství a mordování křesťanův— tzv. velká perzekuce křesťanů, iniciovaná římským císařem Diocletianem a jeho spoluvládci (tetrarchy) na zač. 4. st.; Maxentius na území Říma a Itálie, které ovládal, křesťany nepronásledoval, ač sám vyznával pohanství, negativní obraz tyrana vytvořila propaganda jeho soupeře Constantina I. (Flavius Valerius Constantinus, Konstantin Veliký, vládl 306-337)
101
až i samu císařovou — manželkou historického Maxentia byla Va-leria Maximilla, dcera velkého pronásledovatele křesťanů, císaře Galéria Maximiana (vládl jako augustus vl. 305-311)
502
Peregrinus desanctis serm. 70. — Peregrinus z Ratiboru (t. Peregri-nus z Opole, kol. 1260 — po 1333), slezský dominikán, představený polské provincie; autor souboru kázání, mj. o svatých Sermones de tempore et desanctis (tiskem opakovaně od 70. let 15. st.); kázání 70 je věnováno svaté Kateřině
passionale Iacobi de Vorag. legenda 67. — Iacobus de Voragine (Jaco-po da Varazze, asi 1226-1298), italský dominikán, janovský arcibiskup, hagiograf, historik, homiletik; sbírka legend jím sestavená kol. r. 1260 náležela k nejoblíbenějším středověkým hagiografickým pracím, často opisovaná a s různými tituly: Legenda aurea, História Lom-bardica, Passionale sanctorum; legenda o sv. Kateřině kap. CLXXII (167) (ed. T. Graesse, Leipzig 1850; vysv. s. 100); (vysv. s. 347/1) v knize Dormi secure serm. 66. — soubor kázání kapucína Iohanna de Verdena (tl437) s názvem Sermones dormi secure de tempore et desanctis (vyd. 1477-83)
Discipulus Ioh. Heroldi serm. 44. — Iohannes Herolt zvaný Disci-pulus (f1468), německý dominikán, homiletik; autor oblíbeného souboru kázání Sermones de tempore et de sanctis (1489) a souboru exempel pro potřeby kazatelů Promptuarium exemplorum
102
Discipulum de tempt. serm. 44. de sanctis — Discipulus, Sermones de tempore et de sanctis (vysv. s. 101)
legend. 209. Iacobi de Vorag. — Iacobus de Voragine, Legenda aurea (vysv. s. 101), kap. CCXII (209) Miraculum desancta Catherina (ed. Th. Graesse, Leipzig 1850)
Thor— al-Tór, přístav na jz. pobřeží Sinajského poloostrova klášter svatého Antonína — Antónios, sv. Antonín Veliký (asi 251-356), poustevník, zakladatel anachórétismu, asketického života v odloučení; od něj se odvíjí dvě podoby, poustevnická a poloanachó-rétická, uplatňovaná Antonínem a jeho učedníky; klášter sv. Antonína se nachází u hory Pispir v Arabské poušti mezi Nilem a Rudým mořem a Makaria — sv. Makarius Egyptský (asi 300 — asi 390), mnich a zakladatel mnišské kolonie ve Skétis v dn. egyptském Wádí 'n-natrún; podílel se na formování vznikajícího mnišství, za ariánského alexandrijského patriarchy Lucia (373-377) byl pronásledován, dostalo se mu přídomku Veliký
armeniáni — členové arménské apoštolské církve, starobylé východní církve, která své kořeny odvozuje od misijních cest apoštolů Bartoloměje a Judy Tadeáše; odmítá usnesení chalkédónského koncilu
503
(r. 451) o lidské a božské Kristově přirozenosti a všech koncilů následujících; její liturgie v arménštině vedla k rozvoji arménské literatury a kultury; je nejstarší státní církví (od r. 301); (vysv. s. 181/1) maroniti — komunita vzniklá na konci 4. st. kolem mnich Maróna, náleželi sice pod správu antiochijského patriarchátu, ale zastávali christologické učení chalkédónského koncilu (r. 451) o lidské a božské Kristově přirozenosti; v 8. st. se přestěhovali do libanonských hor; jejich liturgie je západosyrského původu, ovlivněna je i východní, chaldejskou tradicí
104
chut a žaludek svatého Arsenia — (sv.) Arsenius Veliký (354 — kol. 430/445); z římské senátorské rodiny, údajně vychovatel synů císaře Theodosia I. v Kónstantínopoli, odešeljako poustevník do egyptských pouští, kde prožil kolem 50 let
Vit. Patr. lib. 2. c. 89. — Vitae Patrům (Životy Otců) O Arseniovi a zkažené vodě Vitae patrům liber 5, libellus 4 (De continentia, O zdrženlivostí), capitulum 5 (vyd. Vitae Patrům, Devita etverbis seniorům siveHistoriaeeremiticaelibriX, ed. H. Rosweydus, Antverpiae 1628, s. 568); (vysv. s. 132/1)
108
že by to místo země svatá byla... — Ex 3,5
109
Caes. Heisterbachcensis lib. 8. cap. 83. hist. — Caesarius Heister-bacensis (t. Caesarius z Heisterbachu, asi 1180 — po 1240), mnich a posléze převor cisterciáckého kláštera v Heisterbachu; autor historických spisů, legend a souborů exempeljako kazatelských pomůcek; o ostatcích sv. Kateřiny se píše v souboru exempel Dialogus miracu-lorum (asi 1219-1223), distinctio VIII (De diversis visionibus), capitulum 83
110
Adrichom. in Pharan num. 92. — Christian Adrichem, Theatrum Terrae Sanctae et biblicarum historiarum (topografie Palestiny, de-scriptio Terrae sanctae iuxta duodecim tribus Israěí cum deserto Pharan); (vysv. s. 97)
císař Iustinian — Iústiniános / Iustinianus I. Veliký (Flavius Petrus Sabbatius Iustinianus), byzantský císař v 1.527-565
504
řádu aneb regule svatého Bazilia — řehole řádu basiliánů, jejímž autorem je sv. Bažil Veliký (asi 330-379; vysv. s. 418/1)
111
Elthor— al-Tór (vysv. s. 102) 113-114
Toí<; ájiavTa/of) svospsoiv xpioxiavoíť; /aípsiv... — diakritika, občas i grafika celých slov řeckého textuje problematická, stejně tak číslovky v datu; text by měl správně vypadat asi takto: Toig á7iavT(x%oí) eiKjepéoiv Xpioxuxvoíg %aípeiv. Fvrooxôv eoxro 7iaoiv í)|iív, Ó9' ó 7iap(bv e\)yevr\q KÚpiot;, KÚpiot; Xpiaxócpopot; Apavx xé IloXx^íx^ri, xé Bor||iía, éXOow npbq r\[iaq %ápiv 7ipoaKi)viía80)(; xoí> áyíou Kal Oeopaôíaxou ópouc; xov Siva. 'Ev co ó Oeôc; x© Oecmxri Mcouaeí xát; Oeíat; iťkaKaq xov vójíod éve%eípr|Gev. 'Ev co Kal xo jiéya jiDoxiípiov xfjc; áKaxa(3Xf|xoD (3áxoi) évecpávioev. 'Ev co ávOivov Kaixô |iDp8\j/iKÔv Kal jiapxúpiKov Xeí\j/avov xfjc; jieyaXoiiápxupoc; 7rap9évoi) Kal 7ravaó(poi) xfjt; Ka9apívr|(; KaxáKeixai Kal áXXa nXeioxa 9m3|iaxa imáp%ei, raOcex; yéypOOTxca ěv xfj 9eía ypacpfj. T)9ev ó ávco9ev pr|9ei(; KÚpiog Xpioxócpopog, 7ipooKuviíoag Kal áo7iaoá|i8vog |iex' eůXaPeíac; a7iavxa, pouXójievoc; ôé ávaKá|i\j/ai npbq xf]v avxov 7iaxpíôa fixícaxo ypá|i)ia 7iapá xfjc; ůufjc; (sic!) xcuieivóxr|xoc; eíc; moxrooiv Kal xfjc; áXr|9eíac; pepaícoaiv. Aiô 7iapé%o|iev aůxcp Ů7ioyeypa|i|iévov xfj éufj %eipi a(ppayio9ev |iexá xfjc; |ieyáXr|c; ocppayíôoc; xov fuiexépou |iOvaoxr|píoD. 'Ev exei ,aq)'Q"n\ év |ir|vi'Oicccoppícp ir|'. 'E^Aíyímxou. Tcmeivôc; áp%ie7iÍGK07ioc; Aaupévxioc; xov áyíou ópouc; Siva Kal 'Opaipou Kal í)7répxi|iO(;.
116
Ludovico Barthemia Itiner. cap. 10. — Ludovico de Varthema (asi 1470-1517), z Bologne, italský spisovatel a cestovatel; na cestu do Orientu se vydal kol. r. 1501, navštívil Egypt, poté Damašek a Bejrút, r. 1503 se vydal s karavanou do Mekky a Mediny, další pouť s karavanou do Indie však opustil a vrátil se přes Rudé moře do Adenu; jeho další předpokládané cesty na východ nejsou potvrzeny, r. 1507 se vrací do Evropy; jeho spis zachycující cesty skutečné i nedoložené (Itinerario di Lodovico Barthemd) byl zařazen do několika dobových cestopisných souborů, z nichž nejznámější je soubor Giovanniho Battisty Ramusia nazvaný Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1, s. 127; l.sv.); (vysv. 431/1)
505
Giovan Maria Angiolello cap. 6. — Giovanni Maria Angiolello (1451/52 — asi 1525), benátský obchodník a cestovatel, znalec tureckých poměrů; při obraně Negroponte r. 1468 se dostal do tureckého zajetí, s osmanskou armádou byl v Persii (válka s perským šáhem Uzun-Hasanem /1423-1478/), na Balkáně i v Asii; autor historického díla História Turchesca, významného pro poznání doby vlády sultánů Mehmeda II. a Bayezida II.; jeho částí je spis Breve narratione della vita etfattidel signor Ussuncassano (1490), zařazenýtéž do 2. svazku souboru cestopisů vydaného Giovannim Battistou Ramusiem pod názvem Dellenavigationietviaggi (vysv. s. 426/1, s. 127); (vysv. s. 431/1) léta 1473, když císař turecký proti Usuncassanovi, králi perskému... táhl — osmanský sultán Mehmed II. Dobyvatel (vládl v 1. 1451-1481); zde odkaz na jeho tažení r. 1473 proti perskému šáhovi Uzun-Hasanovi (1423-1478), jejž porazil (předtím už i r. 1471); o tom podrobněji Giovanni Maria Angiolello (viz výše)
117
Flavius Vopis. in vita Aurel. imp. připomíná o královně Zenobii —
životopis císaře Aureliana v pozdně antickém souboru biografií římských císařů História Augusta (vysv. s. 78/1), údajně od Flavia Vo-piska, 28,3; Zénobia byla od r. 267 vládkyní palmýrského království, území, které se jejím dílem osamostatnilo od římské říše (za císaře Galliena, vládl 253-68); Palmýřané ovládli římskou Arábii, Egypt, Syropalestinu a část Malé Asie; pod římskou kontrolu se Palmýra opět dostala po Zénobiině porážce císařem Aurelianem (vládl 270-75); Palmýra byla pro Řím důležitá z hlediska zajištění obchodních cest a karavan i jako výspa vůči novoperské říši; porážka měla pro město fatální následky
119
faraónové vši — snad štěnice tropická (Cimex hemipterus)
121
Dobře Menander pověděl, haud molliuntur viscera improbi viri —
citát tradovaný pod jménem komediografa Menandra (Menandri sen-tentiae, ř. 33, ed. S. Jäkel, Leipzig 1964)
122
assaiavanza, chifortunapassa — „dosti postoupí (získá) ten, koho mine neštěstí"
506
123
„sid schobisch" — v egyptské arabštině „sídí, habíz", tedy „pane, chleba" (L.S.)
pobreza fuerza a los hombres esperimentar muchas cosas — „nouze nutí lidi zkoušet mnoho věcí"
127
Před lety sloulo Arsinoe od jména dcery krále Filadelfa Laga — Arsinoé II., sestra a druhá manželka Ptolemaia II. Filadelfa (žila kol. 316-270 př. Kr.); jako Ptolemaios Lagú označován Ptolemaios I., neboťjeho otcem, a tedy prapředkem rodu Ptolemaiovců, byl Makedonec Lagos (Lagovci, též Ptolemaiovci)
Arsinoé neboli Kleopatris, město poblíž dn. Suezu, významný přístav Batt. Ramusio nelľ disc. sopra li viag. delle spetierie — Giovanni Battista Ramusio (1485-1557), italský humanista, geograf a kos-mograf, diplomat ve službách benátské republiky; v monumentálním souboru Delle navigationi etviaggi (3 sv., 1. vyd. 1:1550,2:1559, 3: 1556) vydal nejvýznamnější cestovatelské práce a reprezentoval tak dobové poznání světa; odkaz na titul 1. sv. (Primo volume delle navigationi et viaggi nel quale si contengono la descrittione delľAfrica et del paese del přete Ianni con varii viaggi dalla cittá di Lisbona et dal Mar Rosso a Calicut et infin' all' isole Molucche, dove nascono le spetierie...)', (vysv. s. 426/1)
128
Viaggio di un comito Venetiano — cestovní zápisy neznámého Benátčana, datované k r. 1537 a vřazené do Ramusiova spisu Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1, s. 127) pod názvem Viaggio scritto per un comito Venetiano... (1. sv.)
129
Ubicunque fuerit corpus... — správně Ubicumque...; Mt 24,28
130
Diodo. Sic. lib. 2. cap. 10. — Diodóros Sicilský, Historická knihovna 2,50,3 (pštros — struthokamélos, vlastně „vrabcovelbloud") Ioh. Bapt. Portaphisiogn. lib. 2. c. 1. — Giovanni Battista della Porta (Giambattista d. R, 1535-1615), italský učenec, znalec přírodních věd, matematiky, astronomie, alchymie, autor řady spisů, např. Magiae naturalis sive De miraculis rerum naturalium libri IV (1558;
507
rozšířené vyd. ve 20 kn. 1589), De humana physiognomia libri IV (1586), Coelestisphysiognomia (1603)
Albertus Magnus—Albert Veliký (kol. 1200-1280), významný učenec středověku, teolog, filozof, dominikán; znalec a komentátor Aristotela, jehož učení využil pro křesťanskou teologii, autor mnoha teologických prací (Summa de creaturis, Summa theologica); hluboký zájem o přírodní vědy vyústil v řadu přírodovědných prací; zde Harant odkazuje na spis De animalibus libriXXVI (popsal více než 400 živočišných druhů)
131
Lampridiusin vitaHeliogabali—životopis římského císaře Elagaba-la v souboru História Augusta (vysv. s. 78/1), údajně od Aelia Lampri-dia, 30,2; Elagabalus (vládl 218-22), z dynastie Severovců, pocházel z rodu kněží boha Elah-gabala (Illáhu-džabala), ochranného božstva syrského města Emesy (dn. Homs), ztotožněného se slunečním božstvem (odtud nesprávný tvar císařova jména Heliogabalus); v Římě zaváděl orientální zvyky, jeho vláda byla hodnocena negativně, História Augusta zaznamenává množství více či méně podložených historek o jeho extravagantních a zvrhlých zábavách Gio. Lione 8. par. deľAfrica — Giovanni Leoně 1'Africano, Descritti-one delVAfrica... (vysv. s. 15)
Pliniuslib. 10. cap. 1. Latině slovestruthiocamelus—Plinius Starší, Přírodověda 10,1,1-2 (lat. struthocamelus, viz vysv. s. 130)
133
ArabiaDeserta... Petraea... Felix— (vysv. s. 1) Petra, totiž skála — Petra, arab. al-Batrá, město v sz. Arábii (dn. Jordánsko) asi 24 km j. od Jeruzaléma na strategickém mítě mezi Rudým a Mrtvým mořem, známé svou architekturou tesanou do skály; centrum království arabských Nabatejců (sz. Arábie, asi 4. st. př. Kr. — zač. 2. st.)
jinač Nabataea od Nabaioth, syna Izmaele, nazvaná... — Iz 60,7; na původ od Izmaele odkaz např. Gn 25,13; Iosephus Flavius, Židovské starožitnosti 1,12,4 §220-221
krajina Saba, v Písmích svatých — podle biblického podání není Sába pojem geograficky ani etnograficky jednoznačný (lokalizována do dn. Jemenu nebo Etiopie)
Cestius epitome orbis terr. — Pierre ďAirebaudouze du Cest (t. Petrus de Area Baudoza Cestius, 1557-1627), ženevský právník, autor právních výkladů, např. In Iustiniani imperatoris Institutiones iuris civilis
508
commentarii (1593), zde odkaz na geografický spis Orbis terrarum synoptica epitome (1588)
134
Thor— al-Tór (vysv. s. 102)
Erupa, Sora, Choca a Salma... Lysa, Lydia aAdra—historická města či osady zachycené na Ptolemaiově mapě (vysv. s. 19/1) i dalších starých mapách, místa v pouštní krajině severní a střední části Arabského poloostrova (L.S.)
o nichž viz cosmogr. PetřiApiniani— Petrus Apianus (t. Bennewitz, 1495-1552), německý matematik, astronom, kartograf a kosmograf, autor spisu Cosmographia (1524), na něž Harant zřejmě odkazuje, téžAstronomicum caesareum (1540)
Hier. in epist. Paulae—Jeroným, dopis pro Eustochium č. 108 (Epi-taphium s. Paulae), odst. 14
135
Cynozurou se spravovati — lat. Cynosura (řec. Kynosúra, vlastně „psí ocas"), souhvězdí Malého medvěda, tradiční orientační bod na nebi
Ludov. Roman, navigat. 1. cap. 14. — Ludovicus, Romanus patri-cius, tj. Ludovico de Varthema (vysv. s. 116); spis nazvaný Ludovici Romani Navigatio Aethiopiae, Aegypti, utriusque Arabiae, Persidis ac Indiae intra et extra Gangem byl zařazen do cestopisného souboru Novus orbis regionům ac insularum veteribus incognitarum (1532 a potom i dále) Simona Grynaea a Johanna Hutticha; přízvisko pat-ricius získal L. de Varthema v Římě jako titul, není to jméno („římský patricij")
Nicephorus3. eccle. hist. cap. 37. — Níkéforos Xanthopúlos, Církevní dějiny 3,37
za panování MarkaAntonia císaře—správně Marcus Aurelius An-toninus (vládl 161-180)
136
jmenují se třiceti dvě místa — Jeroným, dopis č. 78 (vysv. s. 266/1), uvádí 42 zastavení
pouště, jako Pharan — biblická Páranská poušť Elim — biblická oáza Élim Zin — biblická poušť Sin
Cades a Cadesbarne — biblická Kádeš a Kádeš-barnej
509
Sur, Gen. 16.19. — biblické město Šúr (Gn 16,7; 20,1), nepatří mezi zastavení
Sulpit. Seve.Aquit. hist. sacra — Sulpicius Severus, Chronica neboli História sacra, Kronika neboli Svaté dějiny (vysv. s. 183/1); o židovském exodu z Egypta po smrt Mojžíšovu Kronika 1,15-21 když léta 252 za časůvDecia a Valeriána — císařové-pronásledova-telé Gaius Messius Quintus Traianus Decius (vládl 249-251) a Pub-lius Licinius Valerianus (vládl 253-260); Decius inicioval první celo-říšské, státem řízené pronásledování křesťanů
137
Niceph. lib. 8. c. 39., Sozom. lib. 1. c. 12. — Níkéforos Xanthopúlos, Církevní dějiny 8,39 a Sózomenos (vysv. s. 163/1), Církevní dějiny 1,12 (o původu mnišství)
poustenníci, a ti byli trojí — srov. také čtyři druhy mnichů v Řeholi svatého Benedikta kap. 1 (cenobité-klášterníci a zkušenější anachó-rité-poustevníci jako jediné dva chvályhodné druhy vedle nestálých sarabaitů a potulných gyrovagů)
Rabanus lib. 4. c. 6. deprop. ser. — (H)rabanus Maurus (kol. 780-856), vzdělanec a spisovatel doby karolínske renesance, žák Alcuina z Yorku, opat benediktinského kláštera ve Fuldě, z níž učinil centrum učenosti, mohučský arcibiskup, autor hymnů, figurálních (obrazových) básní, biblických komentářů (téměř ke všem knihám Starého i Nového Zákona) aj.; encyklopedie De rerum naturis (Opovaze věcí, také nazýváno De universo, O veškerenstvu; 22 kn.; zde citováno jako Deproprietate sermonům) vychází především z Etymologií Isidora Sevillského, pojednává o vlastnostech věcí, o jejich věcném a alegorickém významu; O povaze věcí 4,6 (De monachis, O mniších) Pyamon apudCassian. collat. 18. c. 4. — Iohannes Cassianus (Ióan-nés Kassiános; kol. 360-430/435), původem snad z dn. Dobrudže, křesťanský spisovatel, díky svým bohatým zkušenostem s mnišstvím v Egyptě, Palestině a Sýrii se stal jedním z nejvýznamnějších prostředníků mezi v. mníšskou a poustevnickou tradicí a západem, kde se nakonec usadil (zakladatel dvou klášterů v dn. Marseille); autor díla De institutis coenobiorum etde octoprincipalium vitiorum reme-diis (Zvyky cenobitů a léky na osm základních neřestí; 12 kn.; o mniš-ském životě v Egyptě a Palestině, o překonání neřestí pomocí askeze) a Collationes Patrům (Rozhovory Otců; 24 rozhovorů; monasticko--asketická instruktáž formou fiktivních rozmluv s Otci egyptské pouště), výrazný inspirační zdroj Řehole svatého Benedikta; citovány
510
Rozhovory Otců, 18. kolace, 4. kap. (opat Piammon o třech druzích mnichů v Egyptě)
Euagrius dePalest. monachis—de Palaestinis monachis, o palestinských mniších: Euagrios Scholastikos (vysv. s. 426/1), Církevní dějiny 1,21
Třetí slouli remboth — remoboth nebo remnuoth, z koptštiny: Jeroným, dopis č. 22 (pro Eustochium), odst. 34 (o třech druzích mnichů v Egyptě)
jinač sarabaitae — sarabaité jsou jmenováni u Ióanna Kassiána, Rozhovory Otců 18,4 a 18,7, Jeroným tento název neuvádí (srov. Regula Benedicti, Benediktova řehole, 1)
Vincent, in spec. hist. c. 54. lib. 17. — Vincentius Bellovacensis (t. Vincent z Beauvais, asi 1190-1264), francouzský dominikán, mystik, encyklopedista; autor slavné středověké encyklopedie Speculum mundi (universale, maius; 1. vyd. 1474), dopsané r. 1250 a dělící se na tři části, Speculum naturale (o stvořeních, přírodověda), Speculum doctrinale (příručka o sedmi svobodných uměních ad. vědách); zde odkaz na Speculum historiale (světové dějiny od vyhnání z Ráje do pol. 13. st.); obsahuje množství výtahů z jiných děl Cassian. — Ióannés Kassiános, viz výše
Isido. deoffic. — Isidor ze Sevilly (t. Isidorus Hispalensis, kol. 570-636), sevillský arcibiskup, učenec autor teologických i historických spisů a zejména slavné encyklopedie Etymologie nebo Počátky (Ety-mologiae nebo Origines; 20 kn.), podávající výklad pojmů z nejrůz-nějších oblastí přírody i lidské činnosti; Harant odkazuje na jeho spis De ecclesiasticis officiis (O církevních úřadech; 2 kn.; výklad základů liturgie a jejího původu) 2,16(15) (De monachis, O mniších); (vysv. s. 114/1)
Antoninus tit. 15. parag. 2. — (sv.) Antonín Florentský (Antoninus Florentinus, Antonino Pierozzi, 1389-1459), italský dominikán a učenec, představený dominikánského kláštera sv. Marka ve Florencii, florentský arcibiskup; citovaná Summa theologica (Summa mora-lis; Suma teologie, Morální suma) je jedním z jeho nejvýznamnějších děl; (vysv. s. 372/1)
Isid. lib. deoffi. — Isidor ze Sevilly, O církevních úřadech 2,16(15),7 (cir/cum/celliones, pátý druh mnichů; srov.gyrovagi, čtvrtý druh mnichů , Řehole Benediktova 1,10-11)
na sněmu chalcedonském léta 453, c. 4. — chalkédónský koncil (4. ekumenický) se konal r. 451; odkaz na kapitolu zřejmě u Antonína Florentského, Summa theologica
511
Basilius, Nazianzenus, Augustinus, Hieronymus — v. a z. církevní Otcové, ctění jako světci; Bažil Veliký (vysv. s. 418/1); Řehoř z Na-zianzu (vysv. s. 193/1); Augustin (vysv. s. 338/1); Jeroným (vysv. s. 151/1)
Cassiod. tripar. hist. lib. 1. c. 11. — Cassiodorus, Trojdílné dějiny 1,11 (o mnišství; výše zmíněné osobnosti neuvádí) desperatiofacitmonachum — „zoufalství dělá mnicha"
138
sv. Ambrož apud Gratian. distin. 40. ca. Illud autem — Decretum Gratiani, dist. 40, can. 9 (Illud autem); sv. Ambrož vysv. s. 183/1 Řehoř papež ead. dist. c. Quaelibet a glossa ibid. — Decretum Gratiani, dist. 40, can. 10 (Quaelibet) a příslušný výklad (glosa) Epiphan. lib. 3. tom. 2. haeresi. 80. — (sv.) Epifanios (kol. 315-403), křesťanský teolog, biskup v kyperské Salamíně, příznivec mníšskeho života, proslul jako horlivý bojovník proti herezím, silně konzervativní, ve svých dílech značně nekritický; citováno je Panarion (Lékárnička, lat. Panarium sive Adversus haereses, Lékárnička neboli Proti herezím), rozsáhlé dílo popisující 80 herezí; odkaz na Lékárničku 3,485-496 (ed. K. Holi, Leipzig 1915-33; massaliáni-messaliáni) Hilarius Pictav. episco. expl. psal. 64. — Hilarius z Poitiers (Hila-rius Pictaviensis, 315-367), z Galie, křesťanský spisovatel, biskup v Pictaviu (dn. Poitiers), významný odpůrce ariánské hereze (kvůli tomu vypovězen císařem Constantiem II. do Frygie v Malé Asii); autor polemik a dogmatických spisů proti ariánství (zejména De Sanc-ta Trinitate, O Svaté Trojici; 12 kn.), nejstarších latinských hymnů, výkladů biblických knih (nejstarší úplně dochovaný lat. komentář k Matoušovu evangeliu); Harant odkazuje na Tractatus super psal-mos („explanatio"), Výklad žalmů, výklad Ž 64 (ČEP Ž 65, „Ztišením se sluší tebe chválit")
Hieron. in Paulaeepita. — Jeroným, dopis č. 108 (Epitaphium s. Pau-lae), odst. 14 (mniši v Nitrijské poušti)
Pavla z města Theby — sv. Pavel z Théb (3.-4. st.), údajný předchůdce sv. Antonína, jeho historicita je sporná (jeho život známý jen od Jeronýma)
Marul. lib. 1. c. 9. — Marcus Marulus Spalatensis (Marko Marulič, 1450-1524), ze Splitu, chorvatský humanista, citováno nejznámější dílo, sbírka anekdot ze Starého a Nového zákona De institutione bene vivendiper exempla sanctorum (6 kn.; 1. vyd. asi před 1499; 1,9 De vita solitaria)
512
Hierony. in vitis Patrům—Jeroným, Vita sancti Pauli, primi eremitae (Život sv. Pavla, prvního poustevníka); sv. Pavel z Théb viz výše Alvarez Guerrero thes. Chri. relat. cap. 57. —AlonsoÁlvarez Guerre-ro (asi 1502-1576), španělský právník a renesanční básník; mj. autor právních spisů i básnických skladeb oslavujících Karla V; Harant odkazuje na jeho spis Thesaurus Christianae religionis etspeculum sacrorum summorum Romanorum pontificum, imperatorum ac regum et sanctissimorum episcoporum (1559)
Po něm Antonia, Hilariona,Amona, Macaria, Raphuntia,Apollo-nia etc. — pouštní Otcové 3./4. st.; Antónios z Egypta (vysv. s. 102) platil za prototyp mnicha-poustevníkajeho životopis sepsaný krátce po jeho smrti Athanasiem z Alexandreie (r. 357) byl záhy přeložen do latiny a stal se vzorem pro další životopisy světců; Hilarión z Gazy byl Antoniovým žákem, jeho biografii sepsal Jeroným; Ammón, dva Makariové a Apollónios žili v egyptských pouštích ve 4. st.; pod Ra-funtiem je zcela jistě myšlen Pafnutios, taktéž působící ve 4. st. na poušti v Egyptě
Sozom. ca., Suidas, Hierony. — Sózomenos, Církevní dějiny 1,13-14 (Antónios, Ammón) a 3,14 (dva Makariové, Pafnutios, Apollónios, Hilarión; o mniších v Egyptě také 6,20 a 6,28-31, mniši v Palestině a Sýrii 6,32-34); hesla ve slovníku Súda (vysv. s. 432/1); Jeronýmův Život sv. Pavla a Život Hilarionův
Bathaeus poustenník... Sozom. lib. 6. c. 34. — mnich Batthaios; Sózomenos, Církevní dějiny 6,34,3
Alas... Niceph. lib. 11. — mnich Halas; Sózomenos, Církevní dějiny 6,34,3; Níkéforos Xanthopúlos, Církevní dějiny 11,40 (Hallás /sic/ ad. syrští mniši, kteří zachovávali extrémní půst) Acepsesma... Theod. lib. 4. c. 28. — mnich Akepsemás v Sýrii; Theo-dórétos z Kyrrhoi (vysv. s. 186/1), Církevnídějiny 4,25 Didimus... Socr. lib. 4. c. 23. — Didymos v Egyptě; Sokrates Scho-lastikos (vysv. s. 183/1), Církevní dějiny 4,23,17 Paul. Diac. in vitis Pat. — Paulus Diaconus Neapolitanus (Pavel, neapolský jáhen, 2. pol. 9. st), je uveden jako překladatel životopisu sv. Marie Egyptské, kajícné poustevnice v poušti v. od řeky Jordánu (4.-5. st.), z řečtiny do latiny (Vita sanctae Mariae Aegyptiacae, me-retricis, PL 73,671C-690 vyd. 1879); řecký originál připisován patriarchovi Sófroniovi z Jeruzaléma
Iohannes Egyptský... Sozom. lib. 6. c. 34. — egyptský poustevník Jan z Lykopole, měl prorocký dar a léčitelské schopnosti; Sózomenos, Církevní dějiny 6,28,1 a 6,29,7; informaci o uzavření a okně S. neuvádí, je
513
ale např. ve Vitae Patrům (lib. 8, cap. 43, História Lausiaca, Deabbate Ioanne urbisLyco, s. 739, ed. H. Rosweydus, Antverpiae 1628) Mikuláš z Antiochie — (1. st.), patřil mezi jáhny, kteří pomáhali apoštolům; podle něj nazváni níkolaité (vysv. s. 308)
139
Gerardus deNazareth — Gerardus z Nazaretu (12. st.), poustevník v Antiocheii, asi r. 1140 se stal laodicejským biskupem, autor pastoračních, teologických a polemických spisů (De conversatione servo-rum Dei, Vita abbatis Heliae)
Surius tom. 5. de vit. sanctorum — Laurentius Surius (1522-1578), německý kartuziánsky církevní historik a hagiograf, pův. prostestant, ke katolicismu konvertoval pod vlivem Petra Canisia; překladatel asketických a teologických spisů z němčiny do latiny, polemizoval s reformačními teology (Sleidanův spis Commentarius brevis rerum in orbe gestarum, 1566); jako hagiograf proslul spisem Deprobatissanctorum historiis abAloysio Lipomano olim conscriptis nunc primo a Laurentio Surio emendatis etauctis (6 sv.; 1570-1575); na něj Harant odkazuje Simeon, ten na sloupě... bydlel — (sv.) Simeon Stylita (Sloupovník) starší (389-459), byzantský poustevník a asketa Euagr. lib. 1. c. 13. — Euagrios Scholastikos, Církevní dějiny 1,13 (Symeón Sloupovník) Surius tom. 1. de vit. sanct. — viz výše
Vincent, spec. hist. lib. 21. c. 51. et 52. — Vincent z Beauvais (vysv. s. 137)
Metaphrastes — Symeón Metafrastés (10. st.), významný byzantský hagiograf, spolupracovník císaře Konstantina Porfyrogennéta, nejspíš z jeho podnětu sestavil nové ménologion, sbírku životů svatých seřazených podle církevního roku (148 životů); asi také autor světové kroniky (do r. 948); Daniel Sloupovník se v ménologiu připomíná k 11. prosinci (PG 116,969D-1038C vyd. 1891) Aloisius Lippomanes — Luigi Lippomano (t. Aloisius Lippomanus, 1496-1559), italský biskup, papežský nuncius v Polsku a v Portugalsku, r. 1551 předsedal tridentskému koncilu; autor teologických spisů, proslul jako autor hagiografického souboru Sanctorum priscorum Patrům vitae (8 sv.; 1551-1560) Surius tom. 6. de vit. san. — viz výše
Alipius, biskup adrianopolitánský—Alypius (7. st.), jeden ze slavných stylitu
Surius tom. 6. vit. sanct. — viz výše
514
Hierony. in vitis Patrum — Jeronýmovy životopisy Pavla z Théb, Hi-larióna a Malcha, zařazené do sbírky Vitae Patrům Bigae salutis — spis Sermones dominicales Biga salutis intitulati (1498), soubor exempel uherského františkánského kazatele Osváta Laskai (Osvaldus de Lásko, 11511)
Franci. Petrarchae lib. 2. de vita solitaria — Francesco Petrarca (1304-1374), humanistický básník, spisovatel, diplomat a politik; Harant odkazuje na jeho duchovně zaměřený traktát De vita solitaria (vznikal v 1.1346-1366) v knihách de vitis Patrům — (vysv. s. 132/1)
140
Jaká by to věc byla... — Ex 16,15n
141
Galenus píše — O působení pokrmů 6,739Kühn (o maně, sladké pryskyřici ze stromů)
Iuan Huarte lib. examen de ingeniös para las scientias cap. 12. —
Juan Huarte de San Juan (1529-1583), španělský lékař a filozof, v dobově oblíbeném a vydávaném spisu Examen de ingeniös para las sciencias (1575) uvažoval o vztazích mezi psychologií a fyziologií Mesuelib.2. cap. 16. — Iohannes Mesue; pod tímto jménem figurují dva arabští lékaři, otec a syn: významnější Mesue ml., Jahjá ibn Mása-weih (777-857), nestorián, lékař a překladatel z řečtiny do arabštiny, autor mnoha spisů, zejména z oblasti farmakologie; spíše ale citován podvrh, tzv. Opera Mesuae, vlivné a zejm. v 16. st. často tištěné a komentované farmakologické dílo, sestávající ze čtyř částí, z nichž první tři (Canones, De simplicibus a Grabadin) jsou snad překladem díla neznámého arabského autora 11. nebo 12. st. Breidenbach — Bernhard von Breidenbach (vysv. s. 26) Hans Werli von Zimber — Johannes Werner (Werli) Starší von Zimmern (vysv. s. 71)
Plinius lib. 8. c. 21. —jednorožec (lat. monoceros) Plinius Starší, Přírodověda 8,31,76
Albertus — Albert Veliký (vysv. s. 130)
Arlunnus — Francesco Alunno (t. Franciscus Alunnus, nesprávně uváděný jako Arlunnus, vl. jménem Francesco del Bailo, asi 1485-1556), italský gramatik, lexikograf a kaligraf, odkaz na jeho italský výkladový slovník, uspořádaný jako kosmografie, Lafabrica del mondo (10 kn.; 1546-1548; heslo liocornó)
515
Job v 39. kapitole... Svolí-liž jednorožec... — Jb 39,9n
Ludo. Barthema itiner. c. 17. — Ludovico de Varthema, Itinerario
(vysv. s. 116)
MarcoPololib.3. c. 12. — Marco Polo (t. Marcus Paulus, zvanýVene-tus, kol. 1254-1324), Benátčan, obchodník a cestovatel, proslavil se cestou přes Asii do Číny (1271-1295), kterou popisuje cestopis zná-mýjako // Milione (Milion, Rustichellem z Pisy zapsané vyprávění M. Pola, ve staré francouzštině), který mj. obsahuje první evropský popis Číny; pod názvem Dei viaggi di messer Marco Polo... byl spis zařazen do 2. sv. monumentálního souboru cestopisů vydaného Giovannim Battistou Ramusiem a nazvaného Delle navigationi et viaggi (kn. 3., kap. 12. o království Basma); (vysv. s. 21/1,431/1) království Basma — bývalo identifikováno s krajem Pasaman na z. pobřeží Sumatry (Marco Polo ji nazývá Malou Jávou), spíš by se ale mohlo jednat o království Pasé (portug. Pagem) na s. ostrova
142
v 2. knize kap. 43. píše, že v království Mien — čínský název My-anmaru (Barmy)
item lib. 3. c. 28. že v království Guzzerat— Gudžarát, dn. ind. stát v sz. cípu Indie u hranice s Pákistánem
Victorius lib. 38. var. lect. c. 1. — Petrus Victorius (Pietro Vettori, 1499-1585), italský humanista, filolog; odkaz na jeho textově kritickou práci věnovanou ant. autorům Variae lectiones (pův. vyd. v 25 kn. 1553, dalších 13 kn. vyd. r. 1568, celkové vyd. o 38 kn. 1582) Píše Diodo. Sic. lib. 2. c. 12. — Diodóros Sicilský, Historická knihovna 2,49-50 (vůně a bohatství Šťastné Arábie) Diod. lib. 2. c. 13., lib. 3. c. 3. — Diodóros Sicilský, Historická knihovna 2,50,1 a 3,45,7 (zlaté nugety)
Sabell. lib. 3. ene. 1. — Marcus Antonius Coccius Sabellicus (Mar-cantonio Coccio, zvaný Sabellico, asi 1436-1506), benátský historik, autor dějin Benátek Historiae rerum Venetarum ab urbe condita (1487); zde odkaz na jeho spis Enneades siveRhapsodia historiarum (1498-1504), zachycující světové dějiny v 92 kn.; (vysv. s. 46/1)
143
Alexand. abAlex. gen. die. lib. 5. c. 24. — Alexander ab Alexandro (vysv. s. 79/1), Geniales dies 5,24 (s. 339b vyd. z r. 1673) Aden — přístavní město v Adenském zálivu v Jemenu
516
Po něm jest Zibith, Tartaque, Taqui, Lasa, Nazua, Bayla, Manta, Calhat, Zaqui a jiná mnohá — města v oblasti zvané Arabia Šťastná, přibližně území dn. Jemenu
dellerelati. univers. deGiov. Botero lib. 2. — Giovanni Botero Beneše (1540-1617), italský jezuita, myslitel, diplomat, autor teologických a politických spisů, proslulý především prací Della ragion distato (10 kn.), v níž polemizoval s politickou filozofií N. Machiavelliho; Harant odkazuje na jeho spis Le relationi universali (4 sv.; 1591), popis zemí tehdejšího světa
Summ. di tutti li regni etc. Orientali—Sommario di tutti li regni, cittá et populi orientali, spis přeložený z portugalštiny (autor neuveden) a zahrnutý do souboru sestaveného Giovannim Battistou Ramusiem Delle navigationi etviaggi (vysv. s. 426/1, s. 127; 1. sv.) Diodorus lib. 3. c. 3., Plin. lib. 6. c. 28. — Diodóros, Historická knihovna 3,47,6-7 (bohatství města Sáby); Plinius Starší, Přírodověda 6,32,161 (bohatství Sabajců) Diod. lib. 3. c. 3. — Diodóros, Historická knihovna 3,46,4 kozlovou bradou — kručinka barvířská (Genista tinctoria), léčivá bylina
Strabo lib. 16., Diod. lib. 3. c. 3. — Strabón, Zeměpis 16,4,19 (zde také o bohatství Sabajců); Diodóros Sicilský, Historická knihovna 3,47,3
144
don Fran.Alvarez viag. della Aetiopia cap. 37. — Francisco Álvares, Viaggio nella Ethiopia... (vysv. s. 72)
v království Chaxumo v městě Sabaim — království Chaxum (vysv. s. 72)
královna jménem Maqueda — biblická královna ze Sáby (asi 10. st. př. Kr.); jako Makedu ji jmenovali Etiopané; o lokalizaci království královny ze Sáby není jednotné mínění (dn. Jemen nebo Etiopie) (vysv. s. 133)
145
týžAlvarezcap. 138. ibid. — Francisco Álvare, Viaggio nella Ethiopia... (vysv. s. 72)
král Tigremahon — v raně novověké historiografii je král připomínám jako vládce království Chaxum (vysv. s. 72) Iosephus lib. 1. c. 21. — Flavius Iosephus, Židovské starožitnosti 1,12,4 §220-221
517
sotva za času Trajána, císaře římského, pod mocí římskou a poplatníci jejich byli. Eutropiusbrev. lib. 8. — provincie Arabia Petraea vznikla vr. 106 anexí království Nabatejců; Eutropius (vysv. s. 230/1), Souhrnné pojednání od založení Města 8,3
Cassiodorus — Cassiodorus Senátor (vysv. s. 238/1), myšlena Chro-nica (Kronika), chronologický přehled od Adama po r. 519 místy se stručnými komentáři; podmanění Arabů v zápisu ke konzulátu Com-moda a Cereala (r. 106)
Ač předtím přemožení byli od Oktaviána císaře — omyl, tažení do Šťastné Arábie vedené egyptským prefektem (Markem?) Aeliem Galiem v 1. 25-24 př. Kr. skončilo velkým neúspěchem; o expedici podrobně Strabón (Gallův přítel), Zeměpis 16,4,22-24; také Plini-us Starší, Přírodověda 6,32,160-161; Dión Kassios (vysv. s. 345/1), Římské dějiny 53,29
Sext. Rufus— Rufius Festus (4. st.), pozdně římský historik, ztotožňován s úspěšným úředníkem za císaře Valenta (vládl 364-378), na jehož pokyn sepsal přehled dějin podobně jako Eutropius, z nějž čerpá (Breviarium rerum gestarum populi Romani, Souhrnné pojednání o dějinách římského lidu); jeho hlavním zájmem jsou římské výboje a války s Parthy a novoperskou říší; dílo zahrnuje chronologický přehled řím. králů, konzulů a císařů a přehled provincií; připojení Arábie za Traiana Souhrnné pojednání, kap. 14 (mylnou informaci neuvádí) Nejvíce s jízdou zacházeli a udatní rekové na koních byli (z jakýchž také i Marcus Iulius Philippus císařem římským učiněn jest — Marcus Iulius Philippus zvaný Arabs, vládl 244-249, předtím zastával nejvyšší jezdecký úřad praefekta praetorio, velitele císařské tělesné stráže
Pompou. Laetus in vita eius — Iulius Pomponius Laetus (t. Giulio Pomponio Leto, 1428-1498), italský humanista, žák Lorenza Vally, zakladatel humanistické akademie v Římě, komentátor antických autorů, zabýval se topografií a dějinami Říma (jako první rehabilitoval osobnost císaře Iuliana Apostaty); citováno dílo Caesares (Romanae historiae compendium ab interitu Gordiani Iunioris usque adlustinum III., vyd. 1499), v raném novověku oblíbené stručné dějiny římské říše od nástupu Philippa Araba po Iústiniána II. (tj. Laetův Iústínos III.; od r. 244 do konce 7. st.), kompilace z různých antických a byzantských zdrojů (např. História Augusta, Eutropius, Ióannés Zónarás); Philippus a Arabové jako výborní jezdci kn. 1, fol. 4 (vyd. z r. 1521, Moguntiae)
518
149
Numidii — Numidie, území v s. Africe hraničící s pobřežím Středozemního moře, z. od města Kartága (v užším smyslu zhruba dn. sv. Alžírsko), starověké království, od 1. st. př. Kr. součást římských provincií
Barbarii— Barbaria (Berberia), pojem v raném novověku tradičně označující přesně nevymezené území s. Afriky zahrnující dn. Tripol-sko (sz. část Libye), Tunis, Alžír a Maroko
království Granata — Granada, království vzniklé r. 1492, když Kastílie a Aragonie ukončily reconquistu porážkou granadského emirátu; Granada se stala jedním ze čtyř andaluských království (Córdoba, Jaén, Sevilla) náležejících pod kastílskou korunu Giov. LioniAfr. 1. parte delVAfrica — Giovanni Leoně 1'Africano, Descrittione delVAfrica... (vysv. s. 15)
Aristotele, Platona a jiných sobě vážili — (vysv. s. 17; též 18/1)
150
Pie. Mirandula lib. 1. vanit. gent. et lib. 8. c. 6. in astrolog. — Giovanni Pico della Mirandola (1463-1494), italský renesanční filozof, znalec Platóna, autor spisu De dignitate hominis (seps. 1486), manifestu humanismu, stavícího člověka na vrchol hierarchie všech tvorů Bohem stvořených a přiznávajícího mu schopnost formovat svůj osud; zde odkaz na spis Examen vanitatis doctrinae gentium et veritatis Christianae disciplinae, dále zřejmě i na spis Disputationes adversus astrológiám divinatricem (1493)
artis cabal. Ioh. Pistorii — Iohannes Pistorius ml., zvaný Niddanus (1546-1608), německý humanista, lékař, teolog a historik; zde odkaz na spis Artis cabalisticae, hoc est reconditae theologiae etphilosophiae seriptorum tomus I (1587)
D. Clemens lib. 8. ad Iacob.frat. Domini — sv. Klement, 4. římský biskup-papež (2. pol. 1. st.); odkaz zřejmě na Divi Clementis recogni-tionum libriXádlacobumfratrem Domini (10 knih poznávání svatého Klementa k Jakubovi, bratru Páně), pod Klementovým jménem tradovaný podvrh pojednávající románovou formou o Klementově životě (první křesťanský román), lat. překlad nedochovaného řec. originálu, který pořídil Tyrannius RufinuszAquileie (vysv. s. 183/1); spolu s řec. Homiliai (Kázání; z velké části shodného obsahu) tvoří tzv. Pseudo-klementiny (asi 4. st.)
LeoniAfricano sub. all. — Giovanni Leoně 1'Africano, supra allega-tum, tj. Descrittione delVAfrica... (vysv. s. 15)
519
151
Curt. lib. 7., Plin. lib. 6. c. 22. — král Erythras: Curtius Rufus (vysv. s. 413/1), Dějiny Alexandra Velikého 8,9,14; 10,1,13; Plinius Starší, Přírodověda 6,28,107
Hugo deLintschot2.partec. 4. Ind. Orient. — Jan Huygen van Lin-schoten (vysv. s. 49)
Lopez lib. 2. c. 10. descr. reg. Congo — Duarte Lopez, Relatione del reame diCongo... (vysv. s. 15)
Capo de Guadafu, jinač Capo d'Ara — mys Guardafui, výběžek Afrického rohu (Somálsko)
z druhé strany Afriky Capo Rosbet — nejasné, snad mys Ras ben Sakka / Rás bin Siká, nejs. bod Afriky
152
země abissinská — území dn. Etiopie (vysv. s. 10) troglodytská — Tróg(l)odytis, pustá země v. od egyptského nilského údolí; podle mýtů její obyvatelé sídlili v jeskyních; (vysv. s. 325/1) tři hlavní ostrovy... Camaran, Delaque a Suaquem — ostrov Ka-marán (v Rudém moři u Arabského poloostrova), Dahlak (v Rudém moři u pobřeží Afriky), Suakin (přístav s ostrovem na v. Súdánské republiky, při z. pobřeží Rudého moře; vysv. s. 321)
153
starožitný historik, Berosus inAscatade — Bérós(s)os z Babyló-nie (3. st. př. Kr.), kněz, pro seleukovského vládce Antiocha I. (vládl 281-261 př. Kr.) sepsal řecky babylónské dějiny (Babylóniaka nebo Chaldaika; 3 kn.) od počátků po smrt Alexandra Velikého, dochovaly se jen zlomky (významnejšou citace u Iosepha Flavia); citován ale podvrh, který vyšel v souboru Antiquitates variae (17 sv.), komentovaném vydání údajně autentických antických autorů, dominikána, humanisty a falzátora Giovanniho Nanniho z Viterba (Ioannes Annius Viterbiensis, 1437-1502; těšil se podpoře papežů Sixta IV. a Alexandra VI.)
inAscatade... léta osméhoAscatadis, král egyptský, Cancres řečený — datovací formule: „v 8. roce vlády babylónského krále Ascata-da" (,^Ascatadis anno octavo"); Nanni, Antiquitates variae, kn. 15, fol. 144 (vyd. z r. 1512); datování odchodu Židů z Egypta je velmi problematické, podle některých teorií k němu mohlo dojít už v pol. 15. st. př. Kr., podle jiných ve 13. st. př. Kr.
520
154
Thor— al-Tór, přístav na jz. pobřeží Sinajského poloostrova
Zibith — přístav Zabíd v Jemenu
Židem — přístav Džidda (provincie Mekka)
Adem — Aden (vysv. s. 143)
Suaquem — Suakin, přístav s ostrovem na v. Súdánské republiky (vysv. s. 321)
Erioco — (Ercoco, Hirgigo, Harkiko), město na pobřeží Rudého moře, naproti ostrovu Massawa, v dn. Eritreji v právích císařských in Codice et Novellis constitutionibus... Obzvláštně pak císaře Marca a Commoda... nařízení — myšlen Kodex císaře Iústiniána a Novely (vysv. s. 79/1); odkaz na reskript vDi-gestech 39,4,16,7 (tzv. alexandrijský sazebník, seznam 54 druhů zboží dováženého z Východu, na něž se vztahovalo dovozní clo; mezi r. 176-180 po Kr.)
pepř dlouhý — plod pepřovníku dlouhého (Piper longum), podlouhlého tvaru a ostré chuti
špikanard — nard, esenciální olej jantarové barvy z nardu pravého (Nardostachys iatamansi), z v. Asie, užívanýjako parfém, lék, koření i k náboženským účelům
cassie—kassie, druh neupřesněn; listy či lusky byly tradičeně užívány jako projímadlo
costus—rostlina z čeledi Costaceae, zřejmě Costus arabicus, rostoucí v tropické a subtropické Asii a Africe, zázvorové chuti xylocassie—kůra vavřínu (druh Laurus malabathrum), blízká podobou a chutí skořici, užívaná jako lék proti trávicím potížím mirra — modrozelená pryskyřice, zpravidla směs různých druhů míz stromů rodu Commiphora cassia fistula — kassie obecná
thymiama — vonný prášek tvořený směsí aromatických látek a pálený k náboženským účelům
kadidlo skládané — aromatická pryskyřice kadidlovníku pravého (Boswellia sacrd) spolu s dalšími vonnými látkami (myrha aj.) určená k pálení k nábož. účelům
ammoniacum — ošak ammonatý (Dorema ammoniacum), strom ronící po řezu bílou šťávu s léčivými účinky
amamum — snad aromatická rostlina (Amomum compactum) blízká pravému kardamomu, používaná jako koření galgan — galgán (Alpinia galangd), siamský zázvor, aromatičtější a méně peprný než zázvor, užívá se jako koření
521
galbanum—kořeny ločidla galbanového (Ferulagalbanifluá), obsahující aromatickou klejopryskyřici žlutavě hnědého zabarvení lazůr — lazurit (ultramarín), minerál, hlinitokřemičitan sodíku a vápníku; drahokam lapis lazulije jeho ceněnou odrůdou (už ve starověku se získával převážně v oblasti dn. Afghánistánu) dřínová houba — snad verpáník lékařský (Fomitopsis offlcinalis), drevokazná houba parazitující na modřínech, užívaná jako koření i lék (antibakteriální a antivirové účinky)
gummi — tzv. arabská guma, jejíž surovinou je tekutina vytékající po řezu z některých druhů akácií (např. Senegalia senegala); užívá se v lékařství jako pojidlo dalších látek
rajská zrna — aframon rajské zrno (Aframomum melequetá), též gui-nejský pepř nazvaný podle místa pěstování; koření carpesium — Carpesium abrotanoides, rostlina všestranně používaná v lékařství
šarlat — tkanina jasně rudé barvy, obarvená červcem (Coccus illicis) indigo, barva drahá — přírodní barvivo modré barvy získávané z dřeviny zvané indigovník; nejznámější je indigovník pravý (Indigofera tinctorid)
myrabolanum — plody i kůra stromu vrcholáku (česky též terminá-lie, mandlovník), např. vrcholáku myrobalánového (Terminalia che-buld), obsahují třísloviny užívané v lékařství, k vydělávání kůží nebo barvení látek
155
tamarimium — nejasné; viz níže tamarindi camphora — kafr, tuhá silice získaná ze stromu kafrovníku lékařského (Cinnamomum camphora), užívaná všestranně v lékařství opium — zaschlá šťáva získaná naříznutím nezralých makovic máku setého (Papaverum somniferum), s vysokým obsahem alkaloidů amfion — nezjištěno
bangue — indické konopí (Cannabis indica) pěstované jako zdroj drogy marihuany
ambra — voskovitá hmota vytvářející se v trávicím traktu vorvaně, někdy vyloučená spolu s trusem; sbírána a využívána k výrobě par-femu
rhabarbarum — tzv. pravá rabarbara (snad Rheum australe), původem z Himalájí, ceněná pro své léčebné účinky manna — látka nejednoznačného původu: ztuhlá míza tamaryšku manového (Tamarix mannifera), na němž parazituje červec Coccus
522
manniparus; míza mannovce mouřenínského (Alhagi maurorum), tzv. perská mana v podobě hnědých zrnek; lišejník misnička jedlá (Le-canora esculenta), rychle rostoucí a roznášený větrem tamarindi—tamarind indický (Tamarindus indicd), strom původem z Afriky, jehož plody (t. indické fíky) se konzumují čerstvé i upravené jako povidla, užívaná mj. jako projímadlo
i tu/na — snadjagua, několik druhů stromů z rodu Genipa;)eho ovoce se po tepelné úpravě užívá jako lék na bronchitídu turbith — turpit, turpitový kořen, kořen povijnice křídlaté (Opercu-lina turpethum) s léčivými účinky
cubeby— plod pepřovníku kubebového (Piper cubebd), hnědé barvy a chuti blízké kafru
duriacon—snad durian cibetkový (Durio zibethinus), ovoce proslulé svým zápachem, mající mnoho podob zpracování; má též afrodizia-kální účinky
iambos — snad jambosa obecná (Iambosa vulgaris); keř nebo strom s chutnými plody, z nichž se připravuje marmeláda vonící po růžích mangas—mangovník indický (Magnifera indicd), strom s chutnými plody tradičně dováženými i do Evropy
ananas—Ananas sativus; rostlina původem ze Střední Ameriky, do Evropy přišla v 16. st. samaca — nezjištěno
bettele, arecca — areka obecná (Areca catechú), palma, jejíž nedozrálé oříšky se balily do listů pepřovníku betelového (Piper betle) a žvýkaly se
sanguis draconis — dračí krev, pryskyřice červené barvy získávaná ze stromu Draco draconis, pocházejícího z Kanárských ostrovů; má též léčivý účinek vannanas — zřejmě banány
Hugo de Lintschot v čtvrtém dílu o Východní Indii — Jan Huygen van Linschoten (vysv. s. 49)
Cicero v jedné své orací — odkaz převzat od Strabóna, Zeměpis 17,1,13, daná Ciceronova řeč se nedochovala král PtolomaeusAuleta, otec královny Cleopatry poslední — Ptolemaios XII. (P. XI. podle číslování Wernera Hußa, Ägypten in hellenistischer Zeit, 332-30 v. Chr., München 2001) Neos Dionysos (Nový Dionysos), posměšně zvaný Aulétés (Pištec), vládl 80-58 a 55-51 př. Kr.; Kleopatra VII. (K. VIII. podle W Hußa) Filopatór (Milující otce), vládla 51-30 př. Kr.; Ptolemaios byl r. 58 př. Kr. lidem, vzbouřeným kvůli římské anexi Kypru, donucen utéct z Egypta, později byl znovu nastolen
523
díky římské asistenci, potýkal se pak s velkými finančními problémy (už předtím si zajistil římské spojenectví vysokým úplatkem) talentů neb hřiven, v naší sumě počítajíc, půlosma milionu zlata — talent (řec. talantori), nejvyšší řecká váhová a peněžní jednotka, odpovídal 60 minám, váha se různila podle oblasti a období (pohybovala se od asi 26 kg do více než 40 kg; běžněji se mluvilo o talentech stříbra; ovšem Harantova hřivna je 256,87 g)
156
Herodotus lib. 2. píše, že král Sestoris... — omyl, Hérodotos (Dějiny 2,158) uvádí faraóna Nekóa (Nekó I. a II., Pozdní doba, 26. dynastie, 7.-6. st. př. Kr.); Sesóstrida mají Strabón,Zeměpis 17,1,25 (Senusret L, II. a III., Střední říše, 12. dyn., pol. 20. — zač. 19. st. př. Kr.), Pli-nius Starší, Přírodověda 6,33,165, a Bažil Veliký, Devět kázání o stvoření světa (viz níže) 4,3; o kanálu také Diodóros Sicilský, Historická knihovna 1,33,8-12; průběh kanálu se lišil od dn. Suezského průplavu: vedl od Búbastis v Deltě přes údolí Wádí Tumílát do Rudého moře Darius, král perský... Až po něm král Ptolomaeus udělal strouhu — Dáreios I. (vládl 522-486 př. Kr.), za nějž se kanál stal splavným; Ptolemaios II. (vysv. s. 21/1 a 328/1)
Plinius, Strabo, Basilius in 4. hom. sex dierum — Plinius Starší, Strabón viz výše; Bažil Veliký, Devět kázání o stvoření světa (Homi-liai ennea eis tén Hexaémeron, lat. překlad De operibus sex dierum homiliaě), soubor homilií (kázání) na první kapitolu knihy Genesis AeneasSilv. in cosmogr. —Aeneas Silvius (t. Enea Silvio Piccolomini, 1405-1464), italský humanista, historik a básník, později papež Pius II. (vl. 1458-1464); autor spisů různých žánrů, novely História de du-obus amantibus (1444), spisů politicko-historických (De gestis conci-lii Basiliensis commentariorum librill) a historicko-zeměpisných (De ritu, situ, moribus et conditione Germaniae descriptio; História Bohe-mica); Harant odkazuje na jeho Cosmographii (1461); (vysv. s. 409/1) Batt. Ram. tom. l.fol. 371. — Giovanni Battista Ramusio (vysv. s. 127)
O královně Kleopatře píše Plutarchus in vita Antonii, že... dala se do kopání jiného příkopu — Plútarchos, životopis Marka Antonia 69, ale nepřesně: po porážce Kleopatřiny a Antoniovy flotily od Octa-viana u Actia (31 př. Kr.) chtěla Kleopatra utéct z Egypta, proto se snažila přetáhnout své lodě po souši (přes isthmos) s cílem dosáhnout Arabského zálivu; podniku však zanechala poté, co jí Arabové první přetažené lodě spálili
524
157
s zeměmiparapomissadskou, o níž Plinius lib. 6. c. 20.23. — pohoří Paropamisos (Paropanisus) a kraj Paropamisadai (Paropanisidae), antický řecký název pro pohoří Hindúkuš, oddělující starověkou Bak-trii (dn. s. Afghánistán) a Indii; Plinius Starší, Přírodověda 6,18,48; 6,21,60; 6,23,71; 6,23,78 a 6,25,92; také Strabón, Zeměpis 15,1,11 (15,1,8 a 15,1,17); 15,2,8-10
Arachosii, o níž Strabo lib. 11. a Ptolom. lib. 6. c. 20. — Strabón, Zeměpis 11,10,1 (o kraji Arachótů také v 15,2,8-11); Klaudios Ptolemaios, Návod k zeměpisu 6,20
Gedrosii—starověký název historického území přibližně v hranicích dn. Balúčistánu v Pákistánu, j. hranicí je Ománský záliv; z Alexandrových výprav je známá Gedrósijská poušť Sabellicus — Marcus Antonius Coccius Sabellicus (vysv. s. 142) od hory Imao, kteráž jest díl vrchův Caucasus — hora Imao je uvedena v dobových kosmografiích jako součást Kavkazu, její dn. název nezjištěn
s mořem Oceanus — s oceánem, t. Atlantickým oceánem
jakž Pomponius píše — Pomponius Mela (vysv. s. 115/1), Místopis
3,61 (ed. C. Frick, Leipzig 1880)
Alexandra Velikého... některé jejich krále přemohv — r. 326
př. Kr. porazil za cenu velkých ztrát v bitvě na řece Hydaspu (dn. Džihlam) krále Póra; král byl zajat, Alexandros mu ale ponechal vládu; království Póra i jeho sousedního rivala se stala formálně závislými na Alexandrovi, z území mezi Hindúkušem a Indem pak vytvořil správní jednotku (satrapii); na obou březích řeky Hydaspu vznikla města Alexandreie
158
o čemž Quintus Curtius a Diodorus píší — Curtius Rufus, Dějiny Alexandra Velikého, 8.-9. kn.; Diodóros Sicilský, Historická knihovna, 17. kn.
brachmanes... pythagoritský život vedli — Pythagoras (6. st. př. Kr.), ze Samu, řecký filozof a matematik, podle antické tradice navštívil Egypt a na svých cestách se měl dostat až do Indie; založil školu vjihoitalském Krotónu, sám asi nic nenapsal; škola měla přísný řád, vnitřní a vnější doktrínu (vnitřní určená jen pro zasvěcené); pythagorejci působili jako taj nů stká řský, uzavřený aristokratický spolek, čímž se stali trnem v oku společnosti, Pythagoras byl ke konci života spolu s žáky z Krotónu vyhnán; pythagorejci se zabývali matematikou,
525
hudební vědou a astronomií (podstatou světa jsou čísla); hinduismus se těšil v dobách zámořských objevů zájmu Evropanů, jeho vyznavači byli připodobňováni k pythagorejcům pro společnou víru v metem-psýchosis (stěhování duší)
Pie. Mirand. lib. 1. de van. gent. c. 2. etc., lib. 7. de rer. etc. praenot.
c. 9. — Giovanni Pico della Mirandola, odkaz na spisy Examen vani-tatis doctrinae gentium (vysv. s. 150) aDererum praenotione libri IX, pro veritate religionis contra superstitiosas vanitates editi Philostr. in vitaApoll. — Flávios Filostratos (Flavius Philostratus, 2./3. st.), z Athén, řecký sofista, pobýval v Římě na dvoře císaře Sep-timia Severa (vládl 193-211); na žádost císařovy manželky Iulie Do-mny sepsal Život Apollónia z Tyany (Ta es ton TyaneaApollónion, lat. VitaApollonii; 8 kn.), novopýthagorejce (žil v 1. st.), jenž byl už v antice uznáván jako divotvůrce, ale také odsuzován jako šarlatán; Život popisuje jeho pythagorejské putování po světě (Babylónie, Indie, Egypt, Etiopie, Středomoří), soud a obhajobu za urážku císařského majestátu v Římě i zázračnou záchranu; rozmluva s indickými mudrci (bráhmany) o stěhování duší 3,19-22
BardessanesSyrus — Bar Dajsán (řec. Bardesanés, 154-222), syrský křesťanský básník, filozof a astrolog, tradičně spojovaný s gnosticismem; vzhledem k tomu, že se jeho četná díla nedochovala, není možné si o jeho názorech udělat přesnou představu Hugo deLintschot lib. 2. Orient. Ind. c. 36. — Jan Huygen van Lin-schoten (vysv. s. 49)
Odoardo Barbosa nell somm. delle Indie — Duarte Barbosa (vysv. s. 98)
v Historii církevní Eusebiově — Eusebios z Kaisareie (vysv. s. 183/1), Církevní dějiny 3,1,1; podle Eusebia byl apoštol Tomáš vyslán do Parthie (tehdy území od Indu po Tigris, od Perského zálivu po Kaspické moře), teprve pozdější tradice mu připsala působení a mučednickou smrt v Indii
Dorothaeus synopsi—Synopsis de vita et morteprophetarum, aposto-lorum et discipulorum Domini (Přehled o životě a smrti proroků, apoštolů a žáků Páně), kompilace s množstvím fabulací, obsahuje životy proroků a 12 apoštolů, katalog 70 učedníků (s vloženým seznamem kónstantínopolských patriarchů); řecký originál sepsal neznámý autor mezi koncem 8. a zač. 9. st., traduje se pod jménem Dórothea, biskupa z Tyru (4. st.)
526
159
město svatého Tomáše, jinač Meliapor — podle tradice sem přišel po Kristově smrti apoštol Tomáš (vysv. s. 158), zemřel údajně r. 72 v Mylapore, poblíž Čennai (dříve Madrásu), města v indickém státě Tamil Nadu; Portugalci tu postavili kostel sv. Tomáše a založili kolonii Säo Torné de Meliapor; působili tu i jezuité
Hugo deLintschotcap. 15. Orient, hist. — Jan Huygen van Linscho-ten (vysv. s. 49)
Hugo deLint. — Jan Huygen van Linschoten (vysv. s. 49) s. Giovan deBarros nelľhistoria — Joäo de Barros (1496-1570), portugalský historik, autor jedné z prvních gramatik portugalštiny; ve spisu Décadas daÁsia (1552) se věnuje působení Portugalců mj. i v Indii; spis byl zařazen do Ramusiova souboru cestopisů Delle na-vigationietviaggi (1. sv.; vysv. s. 426/1, s. 127) pod názvem Delia história del signor Giovan de Barros
160
S. Giov. deBarros — Joäo de Barros (vysv. s. 159) Malabar— Malabár, území na pobřeží jz. Indie mezi pohořím Západním Ghátem a Arabským mořem
Osorius lib. 2. — Jerónimo Osório (1506-1580), portugalský teolog, biskup, humanistický učenec, historik, překladatel; autor teologických spisů, též hist. práce De rébus Emmanuelis, regis Lusitaniae (1571), na niž Harant odkazuje S. Gio. deBarros — Joäo de Barros (vysv. s. 159) ľuniversale fabrica del mondo di m. Gio. Loren. ďAnania — Gio-vanni Lorenzo ďAnania (Gian L. d'A., 1545-1609), italský geograf a teolog, autor spisu Ľuniversale fabrica del mondo, overo Cosmogra-fla (1573), ve 4 sv. zachycující dobovou představu o podobě světa Sabel. en. 10. — Marcus Antonius Coccius Sabellicus (vysv. s. 142), Enneades sive Rhapsodia historiarum
Munst. — Sebastian Munster (1488-1552), německý teolog, kos-mograf, humanistický učenec, autor spisu Cosmographia. Beschrei-bung aller Lender (1544; 6 kn.), nejstaršího popisu světa v němčině, významného díla, kterému se záhy dostalo vydání v různých jazycích včetně latiny a češtiny (Zikmund z Puchová, Kosmografia česká, 1554); (vysv. s. 118/1)
Stephan. Torcatulus — Stephanus Forcatulus (t. Estienne Forcadel, asi 1518 — asi 1578), francouzský právník a básník; v Harantově seznamu autorů Torculatus
527
Barth. Tacius—zřejmě Bartholomaeus Facius (asi 1410-1457), italský humanista a historik, autor dějin vlády sicilského a neapolského krále Alfonse V. Aragónskeho De rebus gestis abAlphonso Primo Neapolitanorum rege commentariorum libriX (dokončeno k r. 1457, vyd. 1560) nebo De hello Veneto Clodiano o válce Benátek a Janova r. 1377 (vyd. 1568)
Stumph. 13. Helv. — Iohannes Stumpf (1500-1577/78), švýcarský historik, autor spisu Schwytzer Chronica... (1546); (vysv. s. 371/1) Les essais du Montag, lib. 3. — Michel de Montaigne (1533-1592), francouzský humanista, právník, spisovatel a filozof; Eseje (Les essais) reflektují základní otázky lidské existence, Montaigne jimi ideově připravuje nástup osvícenství; rozsah souboru esejí (M. je tvůrcem eseje jako lit. žánru) se postupně zvětšoval, 1. vyd. (1550) sestává ze dvou knih, v 5. vyd. (1588) je připojena 3. kniha
161
Hugo deLintschot—Jan Huygen van Linschoten (vysv. s. 49) Nicol. di Conti — Niccolö de' Conti (1395-1469), italský obchodník a cestovatel do j v. Indie; jeho zprávy pomohly upřesnit vědomosti o těchto zemích a jejich geografii; Giovanni Battista Ramusio zařadil jeho spis do souboru cestopisů Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1; 1. sv.) pod názvem Viaggio diNicolo di Conti Venetiano diversi avisi particolari deľ Indie dalli rev. padri della Comp, di Gie-su — italský překlad původně španělsky psaných jezuitských relací (Diversi avisi particolari dalľ Indie di Portogallo ricevuti dalľ anno 1551 sino al 1558 dalli Reverendi padri della Compagnia di Giesu), vyd. v Benátkách v r. 1559
Nicolo di Conti narrat. — Niccolö de' Conti (viz výše)
162
M.Ant. Pigafetta viag. —Antonio Pigafetta (asi 1491 — asi 1534), italský moreplavec a účastník první cesty kolem světa, kterou ve španělských službách vedl Portugalec Fernäo Magalhäes (v 1. 1519-1522); jeho zprávu o této cestě vřadil do souboru cestopisů Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1, s. 127; 1. sv.) Giovanni Battista Ramusio pod názvem Viaggio atorno il mondofatto et descritto per il signor Antonio Pigafetta... Nicolo di Conti — Niccolö de' Conti (vysv. s. 161) Giovan. diBarros — Joäo de Barros (vysv. s. 159) Odoardo Barbasa — Duarte Barbosa (vysv. s. 98)
528
Cantan — Kuang-čou (Kanton), město v j. Číně Boterus — Giovanni Botero Beneše (vysv. s. 143) Nicolo di Conti — Niccolö de' Conti (vysv. s. 161) Boterus — Giovanni Botero Benese (vysv. s. 143)
163
Boterus lib. 2. par. 2. — Giovanni Botero Benese (vysv. s. 143)
Pigafetta — Antonio Pigafetta (vysv. s. 162)
Osoriuslib. 11. — Jerónimo Osório (vysv. s. 160)
Siam,]ináčMenan — historické království Siam v Myanmaru (Barmě)
Udia — historické siamské (thajské) království Ajutthaja (t. Juthia,
Judia; od r. 1350 do r. 1767)
Boterus — Giovanni Botero Benese (vysv. s. 143)
Som. delle Indie Ori. — Duarte Barbosa nebo Sommario di tutti li
regni, cittá etpopuli orientali (vysv. s. 98,143)
Pegu — historické království (pol. 14. — pol. 16. st.) v Myanmaru
(Barmě) a dn. oblast naj. stř. části Myanmaru
164
Odoar. Barbosa — Duarte Barbosa (vysv. s. 98)
Pigafetta — Antonio Pigafetta (vysv. s. 162)
hodov. Barthema cap. 15.16. — Ludovico de Varthema, Itinerario
(vysv. s. 116)
Somm. delľlndie— Duarte Barbosa nebo Sommario di tutti li regni, cittá et populi orientali (vysv. s. 98,143); viz výše Bengala — Bengálsko, historický region v j. Asii, na vrcholku Bengálskeho zálivu; ve 14. st. zde vznikl sultanát Aracan — Arakan, historické království v Myanmaru (Barmě) Orixa — historické království na sv. pobřeží Indie Narsinga,]ináčBisnagar— Narsinga, portugalský název království Vidžajanagar v j. Indii (14.-17. st.); Bisnegar, portug. označení jeho hl. města (dn. Hampí)
Pietro Alvarez— Pedro Álvares Cabral (1467-1520), portugalský moreplavec a objevitel; it. překlad portug. popisu jím vedené cesty do Indie je zařazený v Ramusiově souboru Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1; 1. sv.) pod názvem Navigation(e) del capitano Pedro Alvares scritta per un pilot(t)o portughese Oduardo Barbosa — Duarte Barbosa (vysv. s. 98) Boterus — Giovanni Botero Benese (vysv. s. 143) loh. Barros — Joäo de Barros (vysv. s. 159)
529
165
Malipur— Meliapor (vysv. s. 159)
Coromandel— Koromandel, jv. pobřeží Indie (u Bengálskeho zálivu); v Harantově době centrum obchodu v moci Portugalců Cael— hist. přístav Kájal vjv. Indii (na území dn. ind. státu Tamil-nádu)
Pescaria — t. Pobřeží lovců perel, v. část nejjižnějšího pobřeží Indie (část Koromandelského pobřeží), na něž na z. navazuje pobřeží Ma-labár
Malabar— Malabár (vysv. s. 160)
Canara — Kanára, území na pobřeží jz. Indie mezi pohořím Západním Ghátem a Arabským mořem v dn. ind. státě Karnátaka, leží uprostřed mezi pobřežím Kónkan (s.) a Malábar (j.) Decam — dekanské sultanáty, označení pro pět muslimských království existujících v 16. st. na Dekanské plošině mezi řekou Krišna a pohořím Vindhja ve stř. Indii
Guzurat, jinač Cambay — Gudžarát (vysv. s. 142), město Khambát u stejnojmenného zálivu v Gudžarátu
P. Maffeo — Giampietro (t. Giovanni Pietro) Maffei (1536-1603), italskýjezuita, sekretář janovské republiky, historik, autor spisu His-toriarum Indicarum HbriXVI... (1588)
proti velikému Mogor— říše Velikých Mughalů (Mogolů), mughal-ská (mogolská) říše, historický stát na území Indie (přibližně dn. Pákistán, Bangladéš a Afghánistán), v 1.1526-1540,1595-1858 Cambaya — Khambát (viz výše); Duarte Barbosa o něm píše s obdivem
Lodov. Barthema lib. 1. dellIndia c. 1.2. — Ludovico de Varthema, Itinerario (vysv. s. 116)
Sommar. delle Indie Orient. — Duarte Barbosa nebo Sommario di
tutti li regni, cittá etpopuli orientali (vysv. s. 98,143) viz výše
o ostrovích... přední jsou: Iava... — Jáva
Iapon — Japonsko
China — ostrovy v Čínském moři
Moro — Mindanao
ďAmboino — Ambon
Molucch — Moluky
Samatra — Sumatra
Zeilam — Cejlon
Diu — Díu (vysv. s. 173)
Plinius píše lib. 6. cap. 19. — Plinius Starší, Přírodověda 6,22,68
530
Píše také, že Alexander Veliký... každého dne 600 honův ujížděl— Plinius Starší, Přírodověda 6,21,60; v originálu jsou jednotkou stadia, stadion, tj. 600 stop, římské stadion 184,98 m (srov. attické stadion 177,6 m, olympijské 192,27 m)
Item pokládá... cap. 17. 18. 20. — Plinius Starší, Přírodověda 6,21,59 (počty měst a národů v části Indie, kterou si podrobil Ale-xandros); o Indech, řekách Ganze a Indu 6,21,56-6,23,80
166
Mendezium — Juan González de Mendoza (1545-1618), španělský augustinián, misionář v Číně, autor první západní historiografické práce o Číně História de las cosas más notables... (1585) navig. Petro Alvarez — Pedro Álvares Cabral, Navigatione... (vysv. s. 164)
Vasco di Gama — Vasco da Gama (1469-1524), portugalský moreplavec; jeho výpravy do Indie (1497-1499,1502-1503,1524) umožnily vytvoření portugalské koloniální říše
Thom.Lopez—Thomé Lopez (15./16. st.), portugalský moreplavec, účastník expedice do Indie r. 1502 pod vedením Vasco da Gamy; spis Navigatione verso ľ Indie Orientali]e zařazen do 1. sv. Ramusiova sborníku Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1) epist. di Mass. Transilvano — Maximilianus Transylvanus (asi 1490 — asi 1538), tajemník španělského krále a německého císaře Karla V., autor spisu o Magalhaesově cestě kolem světa v 1. 1519-1522, sepsaného na základě rozhovorů s přeživšími účastníky výpravy a nazvaného Maximiliani Transyivani... epištola de admirabili et novissima Hispanorum in Orientem navigatione... (1523), který byl s titulem Epištola di Massimiliano Transilvano... della ammira-bile e stupenda navigazionefatta... attorno il mondo zařazen do Ramusiova souboru cestopisů Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1, s. 127; 1. sv.)
relat. diGio. Gaetan — spis Relatione diluan Gaetan... del discopri-mento delľ isole Molucche..., zařazený do Ramusiova souboru cestopisů Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1, s. 127; 1. sv.); neznámý autor sepsal tuto zprávu r. 1547 nebo 1548 pro španělského krále a německého císaře Karla V., referuje v ní o cestě na palubě portugalské lodi k souostroví Moluky, jež také popisuje Inform. delľisola delGiapan — spis Information delVisola del Giapan nuovamente scoperta z Ramusiova souboru cestopisů Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1, s. 127; 1. sv., od 2. vyd. 1554)
531
léta 1497... král Emmanuel v Portugalii — Manuel I. Portugalský (vládl v 1.1495-1521), zeť španělského krále Ferdinanda Aragónskeho, zastánce kolonizační politiky; za jeho vlády objevil Vasco da Gama obeplutím Afriky přímou námořní cestu do Indie (1497-1499)
167
promontorium Bonae Spei, vlasky capo di Buona Speranza — mys
Dobré naděje naj. cípu Afriky
Osorius lib. 1. — Jerónimo Osório (vysv. s. 160)
Edoar. Lopez delľ reg. Congo c. 8. — Duarte Lopez, Relatione del
reame diCongo... (vysv. s. 15)
do Kalikut — dn. město Kalikat, Kólikkótu, na Malabárském pobřeží Indie, významné obchodní centrum, hlavní město stejnojmenného historického království
Alvarus Capralis — Petrus Alvarus Capralis (Pedro Álvares Cabral), portugalský velitel druhé námořní výpravy do Indie konané r. 1500 (vysv. s. 164)
168
\Cochim — Kočči (Kóčín, angl. Cochin), město vjz. Indii, na pobřeží Arabského moře; Portugalci tu r. 1503 vybudovali první pevnost na obranu svých zájmů (pojmenovanou podle portugalského krále Manuela I.)
v Ormus — království (10.-17. st.) v Perském zálivu se stejnojmenným hlavním městem (t. Hormuz,), původně založeném na pevnině, po vpádu Mongolů ve 13. st. bylo přesunuto na blízký ostrov; výhodná pozice mu umožňovala kontrolovat obchodní cesty přes Perský záliv do Indie a v. Afriky; Portugalci je ovládali v 1.1510-1522 město Goa — portug. (Velha) Goa, město v z. Indii na pobřeží Arabského moře, portugalská kolonie od 1. desetiletí 16. st.; v Góe byla jedna z největších jezuitských kolejí a též arcibiskupská stolice; pův. jeho předměstí Panadží (Nova Goa) je dnes hl. městem svazového státu Góa
169
potřes iesuitští —jezuité, zde misionáři
mesticos, jako by řekl cvikýři — mesticové, míšenci, u Haranta děti bělocha a domorodé (zde indické) matky; cvikýř však mohlo být i označení pro hermafrodita
castisos — „čistí", děti obou rodičů bělochů; časem mohlo označení znamenat i dítě bělocha a mestice
532
171
beso las manos — „ruku líbám"
Hugo deLintschot—Jan Huygen van Linschoten (vysv. s. 49) GotthardArthus — Gotthard Arthus (1568-1630), německý historik, jeho História Indiae Orientalis ex variis auctoribus collecta (1608) byla opakovaně vydávána EdoardLopez— Duarte Lopez (vysv. s. 15) ThomaLopez — Thomé Lopez (vysv. s. 166) od města Daman — město v z. Indii na pobřeží Arabského moře, leží na s. od Góy, v 16. st. významná portugalská kolonie; Harant zachycuje pobřeží mezi městy Daman a Góa
měst a portův, jakoBasayn—Vasaí (portug. Bacaim, angl. Bassein), město v z. Indii na pobřeží Arabského moře; portugalská kolonie od 30. let 16. st.
Chaul— Čaul (angl. Chaul), město v z. Indii na pobřeží Arabského moře; portugalská kolonie i s pevností, dn. v troskách krajina Mulabar... měst a pevností několik: jako Onor... Barsa-lor... Mangalor— Malabár (vysv. s. 165); Harant zachycuje pevnosti na území mezi Góou a Kalikatem, též významné mysy (v dobové literatuře je připomínán hl. mys Komorin ležící na ind. pobřeží naproti Cejlónu)
Cananor— Kannúr (angl. Cannanore), indické město na Malabár-ském pobřeží (ve státě Kérala), významné středisko obchodu s Portugalskem, založil je r. 1498 Vasco da Gama kdež Comoryn, totiž král — nezjištěno
172
Cranganor... Cochin... Caulon — Kotunnallúr (angl. Cranganore), Kočči (Kóčín, angl. Cochin), Kollam (angl. Quilon), pobřežní města a portugalské kolonie od Kalikatu poj. cíp Indického subkontinentu Choramandel, jinač Narsinga neb Bisnagar království—Koroman-del (vysv. s. 160)
Negapatan... Musulepatan... svatého Tomáše město — Nagapatti-nam (Negapatam), Mačilípatnam (Masulipatnam), Majlápúr (Myla-pore), města a portugalské kolonie na v. pobřeží Indického subkontinentu
království Bengalen — (vysv. s. 164)
Porto Grando, Porto Pigueno—portugal. kolonie Čattagrám a Porto Pegueno (Saptagram) v Bengálském zálivu Aragan — Arakan (vysv. s. 164)
533
Pegu — (vy s v. s. 163) Sian — (vy s v. s. 163) Osorius — Jerónimo Osório (vysv. s. 160)
Malaca začíná se Capo Singapura až do Capo Sinosura — Malakka (Melaka), historické království a jeden z dn. států malajské federace vj. části Malajského polostrova
království Pan a Patane — historická království Pan Pan (3.-7. st.) a Patani na s. Malajského poloostrova
\Machau — Macao (portug. Macau), přístav při ústí Perlové řeky do Jihočínského moře, portugalská kolonie, dn. zvláštní správní oblast Čínské lidové republiky
Canton — Kanton (Kuang-čou), město v j. Číně, nedaleko ústí Perlové řeky (vysv. s. 162)
173
království Cambaiae— (vysv. s. 165)
ostrov a město Diu — město a ostrov Díu v z. Indii na pobřeží Arabského moře u Khambátského zálivu Ormus— (vysv. s. 166)
174
Balsari — (vysv. s. 34)
Bagdet město jest z řícenin... města Babylona v chaldejské zemi vystaveno, však opodál — ruiny Babylónu se nacházejí asi 90 km j. od dn. Bagdádu v Iráku
o štěpnici a lesu na sloupích — visuté zahrady královny Semíramis, archeologicky nedoložené; podle Béróssa je dal postavit novobaby-lónskýkrál z chaldejské dynastie Nebúkadnesar II. pro svou médskou manželku (Flavius Iosephus, Židovské starožitnosti 10,11,1 §226; také Proti Apiónovi 1,19 §141)
jakž je také Plinius, Strabo, Q. Curtius obšírně vypisují — Plinius Starší, Přírodověda 19,19,49 (jen krátká zmínka: uvádí, že se k zahradám vrátí jinde, což už neučinil); Strabón, Zeměpis 16,1,5; Curtius Rufus, Dějiny Alexandra Velikého 5,1,32-35; také Diodóros Sicilský, Historická knihovna 2,10
toliko o chrámu dotknu, jejž Herodotus lib. 1. vypisuje — Hérodo-tos, Dějiny 1,181
u toho byla věže... Schody šly zevnitř vůkol... —jednalo se o stupňovitou věž (zikkurat) Etemenanki zasvěcenou bohu Mardukovi, související s hlavní Mardukovou svatyní zvanou Esagila; doloženo
534
sedm pater (výška 91 m); do stavební historie věže se výrazně zapsal král Nebúkadnesar II. (dokončil její přestavbu); Alexandros Veliký nařídil kompletní rekonstrukci věže, kvůli jeho smrti k ní ale nedošlo a nepodařila se ani později
V tom chrámě byly tři modly, Iovis, Iunonis a Opis — řecky Zeus, Héra a Rhea (Diodóros Sicilský, Historická knihovna 2,9,5)
175
Budaeus—Guillaume Budé (1467-1540), francouzský učenec, znalec antiky, o jeho postavení mezi vzdělanci svědčí mj. jeho korespondence s Thomasem Morem, Erasmem Rotterdamským či Francoisem Rabelaisem; zde odkaz na spis De asse etpartibus eius libri V (1514) o starověkých mincích a systému měr (as, assis, římská mince) Diodorus lib. 1. c. 4. — Diodóros Sicilský, Historická knihovna 2,9,4-8
Při tom městě byla také věže Nimrod — s biblickou babylónskou věží bývá ztotožňován právě popsaný zikkurat O kteréž mezi jinými svatý Jeroným in com. in Daniel, cap. 1. a lib. 5. in Esai. c. 14. píše — Jeronýmův komentář k Dn 1,2 (Commentarii inDanielem, 1 kn.; PL25,495Cvyd. 1845) aklz 14,22-23 (Commentarii in Esaiam; 18 kn.; PL 24,164Avyd. 1845) nyní toliko řiceniny se nacházejí — také Pierre Belon (vysv. s. 13) popisuje zříceniny starého Babylónu, jedná se však o vesnici u Káhiry a Belon šije vědom, že existuje ještě Babylón v Mezopotámii (podle něj tehdejší Bagdád; kn. 2, kap. 38, fol. 110 franc. vyd. z r. 1553); první archeologický výzkum starověkého Babylónu vedl německý badatel Robert Koldewey (od r. 1899)
Bagdetnový... Peršanům... odňal — Bagdád od r. 1534 náležel kos-manské říši (do r. 1921)
176
od Almeidy aAlbuquercia — Francisco de Almeida a Alfonso de Al-buquerque, oba v portugalských službách, usilovali vojenskou cestou o prosazení portugalského vlivu; v r. 1509 zvítězil F. Almeida s portugalskou flotilou v námořní bitvě u Diu nad spojeným arabsko-egypt-sko-indickým loďstvem; tato bitva pomohla otevřít Portugalcům obchodní cesty na východ
Gašpar Balbi viag. — Gasparo Balbi, Viaggio delľ Indie Orientali (vysv. s. 34)
Osorius — Jerónimo Osório (vysv. s. 160)
535
177
Ormus — (vy sv. s. 166)
sinus Persicus — Perský záliv
Capo de Guardafum — (vysv. s. 151)
za času žoldánův egyptských, jako Campsona etc. — al-Ašrat Kán-súh al-Gaurí, egypt. sultán v 1.1501-1516 Thor— (vysv.s. 102) Aden — (vysv. s. 143)
Viagg. di un comito Venetiano, dalMarRosso — (vysv. s. 128) Osorius — Jerónimo Osório (vysv. s. 160)
království Candy— Kandy, historické království na ostrově Cejlon
Sumatra — nejasné, na ostrově Sumatra (souostroví Velké Sundy)
existovalo několik historických království
Bantam — historické království na ostrově Jáva
Ternate — historické království na ostrově Ternate (na s. souostroví
Moluky)
Patani— (vysv. s. 172)
Achin — Ačín, historické království na s. Sumatry
Mertecalo, Ior— historická království v Indonézii, blíže nezjištěno
Calicut— Kalikat, Kólikkótu (vysv. s. 167)
178
Holenderové pokoušeli se léta 1594 — snaha najít tzv. severní cestu
do východních zemí; výprava Holanďana Willema Barentse (tl597)
podnikla tento pokus třikrát (1594, 1595, 1596); Barentse na třetí
cestě zemřel u ústí řeky Pečory u Nové země
áoMalaky— Malakka (Melaka) (vysv. s. 172)
Edoardo Lopez c. 8. lib. 2. reg. Congo. — Duarte Lopez, Relatione del
reame diCongo... (vysv. s. 15)
Gerar. de Weernavig. — Girard Le Veer (t. Gerrit de Veer, asi 1570 — po 1598), doprovázel W. Barentse na druhé a třetí výpravě, které zachytil v deníku Vraye description de trois voyages de mer trěs admirab-lesfaicts en trois ans... (1609)
císařství trebizondské—t. trapezúntské (vysv. s. 408/1), jeden z nástupnických států byzantské říše r. 1204, nacházelo se v sv. části Malé Asie (oblast Pontu), r. 1461 bylo dobyto osmanskými Turky Pontus Euxinus — (vysv. s. 99)
georgiánskou zemi — Gruzie, křesťanská země (od 4. st.) se pod tlakem Turků a Peršanů postupně začala islamizovat; v Harantově době byla rozdělena na tři království (Imeretie, Kachetie, Kartlie) a několik
536
knížectví (abchazské, kachetinské, eretinské, tao-klardžetské) (vysv. s. 421/1)
moře Caspicum — Kaspické moře
jedno kníže moskevské — nejasné; zřejmě jde o úsilí navázat obchodní kontakty s Angličany a Holanďany, tyto snahy spadají do doby vlády Ivana IV. (reálně vládl v 1.1547-1584) skrze zemiPermii—tzv. Velká Permie, dn. země Komi v sv. části Ruska k řece Varziga — řeka Severní Dvina k moři Půlnočnímu — Severní moře k řece veliké Oby — řeka Ob moře Tatarské — Karské moře
do města hlavního Cambalu — Kambalu, Chánbalik, název hl. města mongolsko-čínské říše Jüan (2. pol. 13. — pol. 14. st.), tj. středověký název dnešního Pekingu; turecký název Chánbalik se překládá jako „Chánovo město", Marco Polo jej přepisovaljako Cambalu Ramusio disc. sopra li viag. delle spetierie — Giovanni Battista Ra-musio, Delle navigationi et viaggi, 1. sv. (vysv. s. 426/1; s. 127) navig. di Sebast. Cabota — Sebastiano Caboto (asi 1474 — asi 1557), italský cestovatel a moreplavec, zejm. v anglických a španělských službách hledal výhodné trasy spojení s východními zeměmi (např. cesta k Labradoru, do oblasti Rio de la Plata v Jižní Americe); Ramusio ve svém souboru Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1, s. 127; 2. sv. od rozšířeného vyd. z r. 1583) uvádí jeho spis pod názvem Navigatione di Sebastiano Cabota Urban. Calcet, descrip. Indiae— nezjištěno Conr. Leonem — Konrad Low (16./17. st.), historik činný v 1.1596-1601 v Kolíně n. R.; autor spisů polemizujících s islámem (Mahome-tische History was der gottlose... Prophet Mahometfür eine falsche... Ketzerey und Lehre erdacht, 1596), opakovaně vydávaných souborů map Evropy a blízkých zemí [Itália, Hispánia, Francia, Austrasia, Helvetia tabulis aeneis incisae..., 1598) i cestopisných prací Giov. Empoli — Giovanni da Empoli (1483-1518), italský moreplavec, na svých cestách v portugalských službách poznal Indii, navštívil Sumatru a Čínu; jeho spis Viaggiofatto nelVIndia per Giovanni da Empoli fattore su la nave del Serenissimo Re di Portogallo per conto de Marchionni di Lisbona zařadil Ramusio do svého souboru Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1, s. 127; 1. sv.) And. Corsoli — Andrea Corsali (vysv. s. 15)
Ioseph. Indi. navig. — Iosephus Indus (15./16. st.), autor spisu Na-vigationes (1537)
537
Ioh. Mettell. — Iohannes Matalius Metellus Sequanus (t. Jean Mátal, 1517-1597), burgundský právník, znalec římského práva, historik a geograf; od 90. let 16. st. vydával soubory map, nejprve Evropy, poté i Asie, Afriky, Ameriky a ostrovních zemí, v 1.1600-1602 vydal jejich kolekci v atlasu Speculum orbis terrae
Ioh. Gonsales de Mendoza — Juan González de Mendoza (vysv. s. 166)
Lud. Rom. navig. —LudoviciRomaniNavigatio... (vysv. s. 135) 179
Cathay— území s. Číny Zagathay — území stř. Asie
Scythia, jinač Tartaria — široký geografický okruh, od Kaspického moře po Tichý oceán, po hranice Číny a Indie v Sarmacanda městě — Samarkand, v době Tamerlánově hlavní město mongolské říše
Tamerlan — Tamerlán (t. Tímur, Tímur Lenk, 1336-1405), mongolský vládce; r. 1402 porazil u Ankary tureckého sultána Bajezida I. a potupně jej nechal před popravou předvádět Mott. diMicheovo tract. 1. c. 8. — Matteo di Micheovo, italizovaná podoba jména polského učence Macieje Miechowity (1457-1523), historika, geografa, lékaře a alchymisty, profesora univerzity v Krakově; jeho Tractatus de duabus Sarmatiis, Asiana et Europiana et de contentis in eis (1517) podává zeměpisné i národopisné údaje o v. Evropě v oblasti mezi Vislou, Donem a Kaspickým mořem; je významným dokladem dobového mýtu o polské šlechtě jako potomcích starověkých Sarmatů; Ramusio zařadil jeho spis do svého souboru Delle navigationi et viaggi (La descrittione delľuna e delľaltra Sarmatia del... Mattheo diMicheovo, 2. sv. rozšiř, vyd. 1583) Volater. ingeogr. — Raphael Volaterranus (t. Raffaele Maffei, 1451-1522), italský humanista, teolog, historik, autor oblíbené encyklopedické práce Commentariorum urbanorum libriXXXVIII (1506), odkaz na její 1. sv. věnovaný geografii; (vysv. s. 114/1) Bacara—Buchara, historické město ve střední Asii (dn. Uzbekistán) v zemi řečené Mangi — Mandži, j. Čína
Marco Polo lib. 2. c. 6.8. de i viag. — Dei viaggi di messer Marco Polo (vysv. s. 141); Harant se zde opírá o Marca Pola, 2. kn., 68. kap. město Quinsai — město Chang-čou na v. Číny, v provincii Če-ťiang
538
180
Pizarushist. Pers. lib. 9. — Petrus Bizarus (t. Pietro Bizzarri, 1525 — po 1586), historik italského původu, působil léta ve službách kurfiřta Augusta Saského; autor mnoha historických prací, mj. i spisu Rerum Persicarum história in XII libros descripta (1583) Lazar. Soranzius — Lazarus Soranzius (t. Lazzaro Soranzo, 2. pol. 16. st. — poč. 17. st.), benátský patricij, právník, básník a historik, autor oblíbené historické práce ĽOttomanno (1598; lat. Ottomann-us... sive De rébus Turcicis, 1600)
182
V tom městě a zámku Ulu-Cam — Úlu chán, Velký chán (titul) u města velikého Cambalu řečeného — Kambalu (Peking) (vysv. s. 178)
183
Marco Polo de i viag. — Marco Polo (vysv. s. 141) Montevilla de i viaggi — John Mandeville, jméno označující autora tzv. Mandevillova cestopisu (asi 1357-1371), oblíbeného zdroje (mnohdy fantazijních) informací o v. zemích, do češtiny přeloženého Vavřincem z Březové; (vysv. s. 21/1)
z Europy, latině z Sarmatiae a z Scythiae — nomádské kmeny Sky-thů a později Sarmatů (vysv. s. 20/1) obývaly v antice oblasti s. od Černého moře; od 1. a významně ve 4.-5. st. se v Černomoří a Poduna-jí Sarmate střetávali s Římany; termín Skythové byl používán Řeky pro různé nomádské kmeny na s. a sz. od Černého moře, jako Skythy označovali ještě pozdně antičtí autoři různé kmeny, které ohrožovaly v. polovinu římské říše, ačkoliv v té době to byl již termín ahistorický bokarských a sarmakandských — Tataři žijící v oblasti, jejímž centrem jsou města Buchara, Samarkand prekopitští — krymští rosanezerští — neurčeno nagajenští — nogajští kasachenští — kazaňští zanolenští - astrachaňští, ázerbájdžánští
turkomanští—západní označení pro národy Anatolie, Turkmenistánu Matth. diMicheovo tractato 1.2. et3. — Matteo di Micheovo (Maciej Miechowita; vysv. s. 179)
Aless. Guaguino nella descr. della Sarmatia etc. — Alessandro Guag-nini (vysv. s. 42)
539
Caterino Zeno nell viag. — Caterino Zeno (15. st.), italský diplomat, voják a cestovatel; ve službách benátské republiky podnikl v 1. 1471-1473 cestu přes Arménii do Persie, na cestě zpět přes Polsko a Uhry; svědectví o cestě je zapsáno v díle De i commentarii del viaggio in Persia... (1558); Ramusio uvádí jeho spis ve svém souboru Delle navigationi etviaggi (vysv. s. 426/1, s. 127; 2. sv. od 2. vyd. 1574) Sigi. baro de Herbersteino legat. — Sigismund von Herberstein (1486-1566), diplomat a voják původem z Kraňska, v habsburských službách vyslaný do moskevského knížectví; spis Rerum Moscovita-rum commentarii (1549), ceněný a opakovaně vydávaný, podává všestranné svědectví o historii, zeměpisu, kultuře země Hayton Armeno neľhist. — Haython du Corc (1230/1245 — asi 1309), šlechtic původem z království Malé Arménie, historik, autor spisu La flor des estoires de la terre ďOrient (1307), přeloženého do latinyjako Flos historiarum terrae Orientis; zpětně přel. do francouzštiny belgickým mnichem Jeanem de Long jako Traitiez des estas et des conditions de quatorze royaumes deAise, 1351), v Evropě až do 18. st. velmi ceněného zdroje informací o Mongolech, jejich dějinách a životě; v souboru cestopisů sestaveném Giovannim Battistou Ra-musiem Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1, s. 127) je zařazen pod titulem História del signor Hayton Armeno (2. sv.)
185
do Rosetty — (vysv. s. 244)
186
apodiarium — apodyterium (z řeč.), lázeňská šatna 188
nejprve u aziatických národů... pošly neb býti počaly lázně a ty potom i do Europy se dostaly, zvláště do Říma — nejstarší veřejné lázně jsou doložené z oblasti staroindické civilizace (Mohendžoda-ro, 3. tis. př. Kr.); v antickém Řecku jsou doložené veřejné koupele od 5. st. př. Kr., lázně tu byly také součástí gymnasií, veřejných institucí, které sloužily vzdělávání těla a později i ducha; Římané budují veřejné lázně (balneae) od 3. st. př. Kr., nejstarší dochované jsou Stabijské v Pompejích v Kampánii (2. st. př. Kr.); prvními velkými veřejnými lázněmi (thermae) v Římě byly lázně Agrippovy postavené za Augusta, jež následovala řada monumentálních therem budovaných císaři, jako byly zejména thermy Neronovy (přestavěné
540
za Alexandra Severa), Titovy, Traianovy, Caracallovy, Diocletianovy a Constantinovy; lázně měly vytápění (hypocaustum), byly vybavené veškerým komfortem i pro sportovní a kulturní aktivity; měly klenuté stropy, byly zdobené malbami, mozaikami a štuky; k základním součástem římských lázní patřila šatna (apodyterium), místnost pro studenou koupel (frigidarium), místnost pro zahřátí (tepidarium), pro horkou koupel (caldarium), někdy tu byla i parní lázeň (laconicum/ sudatorium; postupovalo se z tepidaria do caldaria afrigidariá); lázně mívaly mužskou a ženskou část, někde bývaly mužům a ženám vyhrazeny určité hodiny; vstupné bylo nízké (ženy platily víc než muži, děti zdarma), do velkých císařských nebo městských lázní býval často vstup zdarma
ve dne i v noci tam bývávali — v antickém Římě zpravidla veřejné lázně zavíraly s příchodem noci
O čemž Plin. in epist. — Plinius Mladší (vysv. s. 77/1), Dopisy, asi myšlen dopis 2,17 nebo 5,6, kde Plinius zmiňuje lázeňské místnosti v rámci popisu svých vil v Laurentu a v Tifernu Spartianus, Lampridius, Iulius Capitolinus — údajní autoři životopisů římských císařů v Historii Auguste; zmínky o stavbě lázní a péči o ně ze strany císařů: Aelius Spartianus, životopis Septimia Severa 19,5; 21,11; životopis Antonína Caracally 9,4-5; Aelius Lampridius, životopis Severa Alexandra 24,5-6; 25,3-6; Iulius Capitolinus, životopis tří císařů jménem Gordianus 32,3; 32,7 Barth. Marlianus topog. Vrb. Romae — (Giovanni) Bartolomeo Marliani (1488-1566), italský humanista, autor oblíbeného ilustrovaného spisu o topografii starého Říma, AntiquaeRomae topographia (1. vyd. 1534; 7 kn.), vycházejícího jakž antických literárních děl, tak z pramenů epigrafických a archeologických; vydáváno i ve výtazích, po částech, často spolu sjinými starožitnickými spisy; (vysv. s. 237/1) Ioh. Servilius demír. antiq. oper. — Iohannes Servilius (t. Jan Knaep, 1536 — po 1569), holandský filolog a lexikograf (Dictionarium tri-glottori), historik spjatý s Antverpami; mj. autor spisu De mirandis an-tiquorum operibus et veteris aevi rébus pace belloque magnifice gestis HbrilII (1541 a opakovaně dále)
jakž jest tomu rozuměti z Pausania lib. 2. — Pausaniás, Cesta po Řecku 2,31,9 (Agamemnónův syn Orestes očištěn po vraždě matky Klytaimnéstry mj. vodou z pramene)
Virg. lib. 2. Eneid. et 6. ibid. — Vergilius, Aeneis 2,717-720; Aeneis 6,635-636
541
189
vypisují Suidas a Martialis, jmenujíce je tribades —jednotné číslo tribas (z řečtiny), expresivní označení; Suda, písmeno epsilon 3273 (hetairistriai; zmínka také u písmene omikron 169, olisbos); Martialis, Epigramy 7,67 a 7,70 (dívka jménem Philaenis) rusma — účinná depilační pasta z nehašeného vápna, sulfidu arzenu aj.
Leon. Fioravantidelcomp. deisecretiration... lib. 4. c. 13.14.15. —
Leonardo Fioravanti (1517-1588), italský lékař a alchymista; působil v Itálii, ve Španělsku, jako vojenský lékař v Africe; sepsal lékařskou příručku De'capricci medicinali... libriIV (1561; zasahuje i do alchymie, magie); Harant odkazuje na jeho spis Del compendio de isecreti rationali... libri V (15 64)
190
de capricci medicinali cap. 88. — Leonardo Fioravanti (vysv. s. 189), De'capricci medicinali... libriIV'(1561) Baden — lázeňské město v s. Švýcarsku (kanton Aargau) Vallis — Wallis (Valais), kanton naj. Švýcarska, známý svými termálními lázněmi
Casp. Collinus Sedunus — Kašpar Ambuhl (asi 1520-1560/1561), švýcarský lékárník (spjatý se švýcarským městem Sion/Sedunum), znalec termálních pramenů v kantónu Wallis, jeho spis De Sedunorum thermis et alliis fontibus medicatis byl vydán jako příloha geografické práce Josiase Simlera (1530-1576) Vallesiae descriptio libri duo (1574) Poggius Florent. interepist. — Giovanni Francesco Poggio Braccio-lini (t. Poggius Florentinus, 1380-1459), italský humanista, papežský sekretář, znalec a hledač rukopisů antických textů (jako účastník kostnického koncilu podnikal cesty po Švýcarsku, Německu a Francii právě za tímto účelem), překladatel řeckých autorů, autor textů zábavně moralistních (Liberfacetiarum, 1470), filozofických, historic-ko-politických (História Flor'entina), bohaté korespondence En. Silvii epist. 4.2.5. — Enea Silvio Piccolomini (vysv. s. 156)
191
Měli ten obyčej Egyptčané... těla mrtvých nepáliti jako Římané, ani do země... jako Řekové pohřbovati — k římskému pohřebnímu ritu vysv. s. 98/1; v době mínójské a mykénské byla preferována spíše inhumace, v 11.-9. st. př. Kr. ve velké části Řecka převládal žárový ritus, poté se praktikovala kremace i inhumace
542
192
v těch místech z strany polední přes řeku Nilus blízko od města Cairu — kolem pyramid v lokalitě Gíza (na z. okraji dn. Káhiry) se vytvořila rozsáhlá pohřebiště určená vysokým úředníkům, kněžím a členům královských rodin, která zahrnují skalní hrobky a mastaby (stavby s nadzemní částí ze sušených cihel nebo později z kamene, připomínající tvarem nízké lavice)
Ty věže tak sou nazvané od řeckého slova pyr, totiž oheň — původ slova „pyramida" je nejasný, bývá odvozován od egyptského termínu peremus označujícího v geometrii výšku
Plinius lib. 36. c. 12., Herod. lib. 2. — o třech velkých pyramidách Hérodotos, Dějiny 2,124-135; Plinius Starší, Přírodověda 36,16,75-36,17,82 (včetně sfingy); také Diodóros Sicilský, Historická knihovna 1,63-64; Strabón, Zeměpis 17,1,33-34
a jiní staří historikové, jež Plinius vyčítá — Plinius Starší, Přírodověda 36,17,79
Pierre Messiees div. lecons trois. part. c. 32. — Pedro Mejía (1497-1551), španělský humanistický spisovatel, historik, oficiální kronikář španělského krále a německého císaře Karla V, mj. autor literárních portrétů císařů (História imperiály cesarea, 1545); Harant odkazuje na jeho nejznámější práci Silva de varia lección (1540), tematicky pestrý soubor úvah, čerpaných z antických i mladších autorů, přeložený do francouzštiny jako Les diverses legons de Pierre Messie... (opakovaně vydávaný od r. 1552)
193
O největší a nejpřednější píše Herodotus a jiní historikové, že ji nějaký král Chemmis neb Cheopis... — Velká pyramida v Gize; stavitelem faraón Chufu, řecky Cheops (Hérodotos, Dějiny 2,124-126) nebo Chemmis (Diodóros Sicilský, Historická knihovna 1,63,2-9), syn zakladatele 4. dynastie Snofrua (dynastie vládla v 27.-26. st. př. Kr.); délka strany 230,38 m, pův. výška 146,5 m a jakž Diodorus poznamenal — Diodórova měření Historická knihovna 1,63,4; jednotkou je plethron — 100 stop, tj. 29,6 nebo 30,83 m (délka se různila podle délky stopy)
du Villamontles voyages lib. 3. c. 13. — Jacques de Villamont (1558-1628), bretaňský šlechtic a rytíř Božího hrobu, autor oblíbeného cestopisu Les voyages du seigneur de Villamont divisez en trois livres (1595; 3 kn.); podobně jako Harant putoval do Palestiny a Egypta (1588-1591), v Egyptě strávil téměř půl roku; (vysv. s. 114/1)
543
Boterus lib. 3. — Giovanni Botero Beneše (vysv. s. 143)
Vysokou pokládají Herodotus 8 honův... Diodorus 6 honův— Hé-
rodotos, Dějiny 2,124 (výška 8 plether), Diodóros Sicilský, Historická knihovna 1,63,4 (více než 6 plether)
Bellon. lib. 2. — Pierre Belon, Les observations I Observationes (vysv. s. 13)
Pet. MartyreMilannese — Pietro Martire ďAnghiera (vysv. s. 55) Kamení jest velmi tvrdé a veliké, a jakž Pompon. Mela pokládá... avšak tehdejších časův neměli takových nástrojův — Pomponius Mela, Místopis 1,55 (ed. C. Frick, Leipzig 1880); na stavbu pyramid se používal vápenec (kvalitní bílý pro obložení, méně kvalitní, hrubě opracovaný pro jádro); ani dnes nelze přesně říct, jak byly pyramidy stavěny, z výzkumů plyne, že existovaly různé metody stavby Na špici nahoře... jest tam plac čtverhranný—Chufuova pyramida je charakteristická tím, že nemá špici
194
Druhou pyramidem stavěl Cephus, bratr krále Lhemnisa, kteráž o mnoho menší i prostější jest — Rachef, řecky Chefrén (Hérodotos, Dějiny 2,127) nebo Kefrén (Diodóros Sicilský, Historická knihovna 1,64,1-6), 4. dynastie, syn Chufuův, nástupce bratra Radžedefa; dochovaly se zbytky obložení vrcholu pyramidy; výška 143,5 m (druhá největší egyptská pyramida)
jedinou dceru svou... k tomu přivedl... O čemž Herodotus lib. 2. píše — pověst patří k Chufuovi-Cheopsovi; Hérodotos, Dějiny 2,126 Následuje třetí, kteráž nejmenší jest. O té píše Herodotus, že ji vystavěl král Mycerinus, syn bratra krále Cophis — Menkaure, řecky Mykerínos (Hérodotos, Dějiny 2,129-134; Diodóros Sicilský, Historická knihovna 1,64,6-9), 4. dynastie, syn Rachefův; výška pyramidy 66,45 m
ale větší počet, jako Plinius a jiní, přivlastňují to stavení nějaké Rho-doppe cortisaně — Plinius Starší, Přírodověda 36,17,82; Hérodotos, Dějiny 2,134-135 (snaží se tvrzení vyvrátit); Stmbón, Zeměpis 17,1,33 od země... jest vystavená z černého mramoru mouřenínského, basaltes řečeného — dochované obložení spodní části pyramidy je z červené žuly
195
Orus v knize hieroglii — Hieroglyjika (Hieroglyphica, Pojednání o hieroglyfech; 2 kn.), pojednání obsahující alegoricko-symbolický
544
výklad hieroglyfů (100 skutečných a 89 smyšlených znaků), připisované egyptskému učenci jménem Hórapollón (lat. Horapollo, Horus Apollo, konec 5. st.); pův. v řečtině (údajně přeložené z egyptštiny), objevené ve 14. st., na zač. 16. st. přeložené do latiny a ještě během téhož století i do jiných jazyků, nesmírně oblíbené mezi humanisty hlava a tvář jako člověčí s krkem — Velká sfinga v Gize, datovaná nejčastěji do doby faraóna Rachefa (její obličej podle některých názorů nese Rachefovy rysy), měla nejspíš strážit celé královské pohřebiště; vytesána ze skály, vysoká 20 m, dlouhá asi 73,5 m (viz Encyklopedie starověkého Egypta, heslo sfinga)
Plinius vypisuje tu hlavu a míru její — Plinius Starší, Přírodověda 36,17,77
Mons. de Villamontlib. 3. — Jacques de Villamont (vysv. s. 193) Byla pak ta hlava hrobem krále Amasis... Plinius — omyl, Plinius Starší, Přírodověda 36,17,77 uvádí „krále Harmaida" („Harmain re-gem"; sfinga byla od Nové říše do římské doby uctívaná jako sluneční božstvo Harmachet, řec. Harmachis, tj. Hór v zemi světla / Hór na obzoru; viz Encyklopedie starověkého Egypta, heslo sfinga); Ahmóse II., řecky Amásis, vládl 570-526 př. Kr., 26. dynastie, předposlední faraón před perskou nadvládou, jeho vláda byla dobou kulturního rozkvětu, pěstoval kontakty s Řeky, využíval řecké žoldnéře a podporoval usídlování Řeků v Egyptě (kolonie Naukratis); jeho hrobka se nacházela ve městě Sais (o jejím znesvěcení Peršany Hérodotos, Dějiny 3,16)
že jest dal dům udělati z jednoho kusu kamene... Herodotus —
Hérodotos, Dějiny 2,175, popis Ahmósova zvelebení chrámu bohyně Neit („Athény") v Sais, sídelním městě 26. dynastie (zmíněnou místnost sem dal přivézt z města Elefantíny)
Blase de Vinegere les images deplattepeint. de Philostrate — Blais de Vigeněre (1523-1596), francouzský diplomat, významný krypto-graf, alchymista, překladatel, sekretář a astrolog krále Jindřicha III.; Les images ou Tableaux de platte peinture de Philostrate Lemnien... misenfrangois (opravené vyd. 1597) jsou komentovaným překladem spisu Eikones (lat. Imagines, Obrazy; 2 kn.), připisovaného starověkému sofistovi Fláviu Filostratovi (autor životopisu Apollónia z Tyan) nebo jeho zeti Filostratovi; dílo se stylizuje jako komentář k obrazům v jednom portiku na předměstí Neapole (popisuje 65 obrazů převážně s mytologickými náměty); stejnojmenný spis (Eikones II) připisován Fláviovu vnukovi Filostratovi (tvořil kol. r. 250), z něj dochován úvod a 17 podrobnějších popisů; příběh o sfinze a Francouzi
545
ve Vigeněrově komentáři k obrazu s Ariadnou (1,15; s. 242 pařížského vyd. z r. 1597)
v témž revíru nedaleko městečka Zaccara — Sakkára, rozsáhlé pohřebiště asi 30 km j. od Káhiry, kde se nacházejí mj. královské hrobky z archaického období a Staré říše; nejvýznamnější památkou tuje komplex faraóna Necericheta-Džósera ze 3. dynastie (27. st. př. Kr.) se stupňovitou pyramidou
196
Bellon. lib. 2. c. 4.7. — Pierre Belon, Les observations I Observationes (vysv. s. 13)
král František První—František I. Francouzský (vládl v 1.1515-1547), francouzský král, příznivec renesančního umění a humanismu; z Harantova pohledu je důležité, že jako jeden z prvních evropských panovníků vstoupil do spojenectví s osmanskou říší rhabarbarum — (vysv. s. 155)
terraesigillatae — lat. terra sigillata, doslova „označkovaná země", v archeologii označení pro luxusní římskou a římsko-provinciální keramiku oranžové až červené barvy s lesklým povrchem, často reliéfně zdobenou, vyráběnou za císařství (po pol. 1. st. př. Kr. — 7. st.); zde se ovšem myslí léčivá hlína, jejíž název vzešel z toho, že se prodávala ve formě tabulek (kostek, disků) označených pečetí; významná byla sigillata ze severoegejského ostrova Lémnu Galenus libro 2. de dynamid. spur. — Galénos, De dynamidiis (O silných lécích), spurium (podvrh); latinský spisek podle domnělého Ga-lénova originálu (2 kn.); 2. kn. obsahuje seznam neduhů a roztodivných léčivých substancí
Alvigi di Giov. nell viag. — Aluigi di Giovanni (16. st.), autor spisu Viaggio in India et in Calecut (1545)
Iacob Vormser—Jakob Wurmser (Wormský, 16. st.), podnikl cestu do Svaté země a do Egypta v 1. 1561-1562; jeho cestopis vyšel německy v souboru Reyssbuch des heyligen Landes (1584; Herm Jacob Wormbsers etc. Reyss ins Heiligen Land und in Egypten...); (vysv. s. 153/1)
Albrecht hrabě z Lowensteina — Albrecht von Lówenstein (1536-1587), německý šlechtic, diplomat, poutník do Svaté země (na poč. 60. let 16. st.), autor cestopisu Pilgefahrtgen Jerusalem, Al-kayr, in Egypten... (1562)
546
197
po neděli Laetare— po čtvrté neděli postní
198
Nansre— Báb an-Nasr, Brána vítězství (11. st.), s. brána do starého městského jádra (L.S.)
Zuaila — Báb Zuwéla, dn. jedna ze tri zbylých bran opevnění Káhiry (11. st.) (L.S.)
Gemelhazar— Džámic al-Azhar, jedna z nejstarších islámských univerzit při mešitě al-Azhar (od 10. st.) (L.S.)
199
Deogratias — „Bohu díky"
fondiques—francouzská podoba arabského/i/níM-, skladiště; slovo lze patrně odvozovat od italského fondaco (L.S.) canelhalily — Chán al-Chalílí, káhirská obchodní čtvrť (L.S.) ambry— (vysv. s. 155) kancala — viz výše canelhalily
201
že jsou skopce měli s tak velikými ocasy — plemena tlustoocasých (či širokoocasých) ovcí (Platycerae), která ukládají tuk v ocase; žijí v pouštních oblastech Asie a Afriky
v třetích knihách Královských v 10. kapitole — lKr 10,28-29: „Koně, které měl Šalomoun, přicházeli z Egypta. Karavany králových překupníků kupovaly stáda koní za pevnou cenu. Vůz se vyvážel z Egypta za šest set šekelů stříbra a kůň za sto padesát" Budaeus de asse lib. 4. — Guillaume Budé, De asse et partibus eius (vysv. s. 175) kancali— (vysv. s. 199)
202
Jiného všeho, jako... porcelán—vzácná přírodnina, mušle (termín porcelán se odvozuje od it. slova porcellana, které označovalo ulitu mořských plžů z rodu zavinutců /Cypraea; pro svůj bělostný, lesklý a průsvitný povrch/ sloužící v Orientu též jako platidlo)
203
Alpinas de med.Aegypt. — Prospero Alpini (vysv. s. 75) roch — „rúh", imperativ „jdi" (L.S.)
547
207
Aristoteles lib. 6. cap. 2. hist. animali. — Aristoteles, Živočichopis 559a-bBekker
210
camelopardalin — žirafa (Giraffa); název camelopardus, používaný ve starověku a středověku, vychází z antické pověsti, podle níž je žirafa křížencem velblouda (camelus) a levharta (pardus), protože má postavu velblouda a srst skvrnitou jako levhart Strabo lib. 16. — Strabón, Zeměpis 16,4,16 Galeot. Mart. de doctr. prom. c. 6. — Galeottus Martius (t. Galeotto Marzio, asi 1427 — asi 1492), humanistický učenec, lékař, filozof; obviněn z kacířství, odešel do Uher ke dvoru Matyáše Korvína (jemu též věnoval spis); mj. autor lékařské práce De hornine librill, bohaté korespondence i polemik; Harant odkazuje na jeho spis De doctrina promiscua liber (asi 1489)
knížeti florentskému LaurentioMedices—Lorenzo de' Medici, zvaný II Magnifico (Nádherný, 1449-1492), vládce Florencie, která se za jeho podpory stala centrem renesanční umělecké tvorby, literát, politik (usiloval o udržení politické rovnováhy mezi severoitalskými státy) balle—balíky (komodity svázané do balíků)
212
Nicol. Monardes de med. ex Occid. Ind. delatis — Nicolás Monar-des (1493-1588), španělský lékař, botanik; zabýval se studiem řecké a arabské medicíny, jak dokládá spis De secanda vena in pleuritide inter Graecos etArabes concordia (1539), sepsal též botanický spis věnovaný růži a citrusovým plodům De rosa et partibus eius (1540); Harant odkazuje na latinský překlad jeho španělské práce nazvaný De simplicibus medicamentis ex Occidentali India delatis, quorum in medicína usus est (1574; přel. Charles 1'Écluse) tátou — pásovec, blíže neurčený druh z čeledi pásovcovitých (Dasy-podidaě), importovaný z původního prostoru (j. část Severní Ameriky, Střední a Jižní Amerika)
214
Cair aneb Ceir město... Od starodávna sloulo Memphis... — řec. Memfis, eg. Mennefer, arab. Mít Rahína, v Dolním Egyptě, asi 30 km jz. od dn. Káhiry; první hlavní město Egypta po jeho sjednocení legendárním faraónem Menim (kol. r. 3150 př. Kr.)
548
Laonicus hist. — Láoníkos Chalkokondylés (lat. Laonicus Chalcon-dyles, asi 1423-1490), byzantský historik původem z Athén, autor historického spisu Apodeixis historión (Výklad o dějinách; 10 kn.), který zachycuje události let 1298-1463 (zaměřuje se na tureckou expanzi na úkor Byzance); (vysv. s. 414/1)
215
Mifrulbetich — Mifrubetich, Misr al-cAtíqa, Stará Káhira, dnes stranou rozvoje moderní muslimské Káhiry (L.S.) elChahira — al-Qáhira, Káhira; neznamená však „Veliké město", jak uvádí Harant, ale „Vítězná" (L.S.) Bulák — (vysv. s. 35)
Medin — Madínat al-Qáhira, vnitřní městský okrsek založený v 10. st., poté, co byla Káhira zbudována jako nové centrum poněkud stranou (L.S.)
Caraffar— „qaráfa", tj. hřbitovy, pohřebiště mamlúků ležící jižně od citadely, za hradbami města (L.S.)
Massar — Massara; jedná se buď o oblast u jezírka Birkat an-Ná-sírja na jih od Báb al-Lúq (s rezidencemi významných rodů), nebo pravděpodobněji o Hárat an-Nasárá, křesťanskou čtvrť ležící u jezírka Azbakíja (L.S.)
Bebzuaila — Báb Zuwéla (vysv. s. 198)
Gemethailon — Džámic ibn Tulún, mešita ibn Tulúnova, postavená r. 879 chalífovým místodržícím Ahmadem ibnTulúnem; leží na jižním konci původního starého městského jádra a vblízkosti citadely (L.S.) Bebelloch — Báb al-Lúq, tj. Prkenná brána, název se vztahuje zřejmě k branám hippodromu ve čtvrti z. od kanálu Chalídž (L.S.)
216
georgiáni — gruzínska apoštolská pravoslavná církev, jako státní náboženství přijata r. 337; spadala pod antiochijský patriarchát, od r. 467 dosáhla samostatnosti (autokefalie); (vysv. s. 180/1) abissíni — etiópska pravoslavná církev (abissinská); jedna z nejstar-ších pravoslavných církví vzniklých před chalkédónským koncilem (z r. 451); usnesení dalších koncilů neuznává, kanonicky je závislá na koptské církvi, časem získala autokefalii; (vysv. s. 189/1) nestoriáni — christologická hereze (vyznává dvě osoby, lidskou a božskou, spojené morálním způsobem v Kristu; vznik bývá spojován s osobou cařihradského (kónstantínopolského) patriarchy Nestoria (patriarchou byl v 1. 428-431), nestoriánství bylo nejprve
549
odsouzeno jako kacířství koncilem v Efesu (r. 431), definitivně pak koncilem v Chalkédónu (r. 451); (vysv. s. 404/1) gofyti — nezjištěno armeniáni — (vysv. s. 102)
syriáni — syrská pravoslavná církev se sídlem v Sýrii (náležející pod antiochijský patriarchát), která nepřijala christologickou formuli chalkédónského koncilu (r. 451) o lidské a božské Kristově přirozenosti; (vysv. s. 279/1)
Quelquedebbe... — správně Quel chedebbe... 217
Jan Geylryff—Johannes Helfrich, lipský měšťan, v r. 1565 se vydal
do Jeruzaléma a Egypta, jeho cestopis je součástí sbírky cestopisů
Reyssbuch des heyligen Landes (1584) (L.S.)
Jan Tlicher — Johannes Tucher (vysv. s. 71)
monsieurde Villamont—Jacques de Villamont (vysv. s. 193)
219
ostrov Michias — Miqjás an-Níl, měřidlo Nilu, sloup s mírou zbu-dovanýjiž v r. 716 (L.S.)
220
římské iubilaeum —jubileum (z hebrej.), Svatý rok, v katolické církvi rok smíření a odpuštění hříchů, vychází z konceptu starozákonního milostivého léta (Lv 25,8-16), vyhlašován papežem; věřící, kteří v této době přijdou do Říma a vykonají určené náboženské úkony, získávají plnomocné odpustky; poprvé vyhlášen papežem Bonifácem VIII. na r. 1300, poté se měl konat každých 100 let, později doba zkracována (50,33,25 let), vyhlašován také při mimořádných příležitostech
221
řeku Nilus za boha ctili —jako boha záplav, hojnosti a blahobytu jménem Hapi/Hapej
Strabo lib. ult. — libro ultimo, v poslední knize: Strabón, Zeměpis, kn. 17, kde píše o Egyptě; o Nilu 17,1,1-5
Plin. lib. 5. c. 9. — o Egyptu a Nilu Plinius Starší, Přírodověda 5,9,49-5,11,65
Heliod. lib. 9.Aethiopi. — Héliodórosz Emesy, Aethiopica (lat. Aithio-pika, Příběhy aithiopské; 10 kn.), nejmladší z pěti vcelku dochovaných
550
antických dobrodružných románů, datován do 3. nebo 4. st.; děj se odehrává v Egyptě, dívka z ústřední milenecké dvojice je nepoznanou dcerou aithiopského krále; o Nilu jako božstvu 9,9,3; chvála Nilu 9,22 Giov. Lioni — Giovanni Leoně 1'Africano (vysv. s. 15) ves Mattharia, kdež jest zahrada balsamová — (vysv. s. 66) palác Kampsona, žoldána egyptského — egyptský mamlúcký sultán Al-Ašraf Kánsúh al-Gaurí (vládl v 1.1501-1516); (vysv. s. 177) Petrus Martyr lib. delegát. — Pietro Martire ďAnghiera, LegatioBa-bylonica (vysv. s. 55)
222
ostrov Micheas— (vysv. s. 219) město Memphis — (vysv. s. 214)
223
stromoví cassiae— kasie obecná (vysv. s. 42) 226
Diodorus Siculus lib. 1. c. 2. — Diodóros Sicilský, Historická knihovna 1,37,7 (cituje názor egyptských kněží, vysv. s. 230) Potom sloula Orelice, jakž ji Homerus tak jmenuje, Aegypt. 4. Odis. — Homéros, Odysseia 4,355; 4,477; 4,483; 4,581: u Homéra se pro řeku používá označení Aigyptos (lat. Aegyptus); jméno Nil (řec. Neilos), se objevuje poprvé u básníka Hésioda (kol. r. 700 př. Kr., z Askry v Boiótii) v katalogu řek v eposu Theogoniá (Původ bohů), v. 338
Ennius ]i nazývá Melon — Quintus Ennius (239-169 př. Kr.), římský básník, zj. Itálie, do Říma jej údajně přivedl Cato Cenzor, autor tragédií, satir, epigramů ad.; nejvýznamnějším dílem historický epos o nejstarších římských dějinách Annales (Letopisy, 18 kn.), jímž zavádí daktylský hexametr do římské poezie, velmi oblíbený, ovlivnil Vergilia, dochoványjen zlomky
Servius— Maurus Servius Honoratus (kol. r. 400), gramatik, známý svým komentářem k Vergiliové Aeneidě, jenž se dochoval ve dvou redakcích, delší, kterou objevil r. 1600 francouzský humanista Pierre Daniel (Servius Danielinus nebo auctus, Danielův nebo rozšířený), zřejmě dílo kompilátora ze 7.-8. st., a kratší, zřejmě původnější, tradované pod Serviovým jménem (Conte 2003, s. 557); Ennius je citován prostřednictvím rozšířeného Servia, komentář k Aeneidě 1,741 („Ennius říká, že se Nil nazývá Melo")
551
yéov íAvv — správně véav íAvv (nean Hyn; „[přinášející] nové bahno, novou náplavovou zeminu"), Servius, komentář k Vergiliovým Zpěvům rolnickým (Georgicá) 4,291; také Héliodóros, Příběhy aithiopské 9,22,5 (Harant čerpal spíše ze Servia)
Pausanias Arcad. — Pausaniás, Cesta po Řecku, kn. 8 — Arkádie (hornatá krajina v srdci Peloponnésu); o černých Nilových sochách 8,24,12
Athén. lib. 8. píše, že jeden král egyptský, jménem Psammetiches—
Athénaios, Hodující sofisté 8,35Kaibel; Psammétek I. (Psammetik, řecky Psammétichos), vládl 664-610 př. Kr., 26. dynastie; jeho experimenty viz Hérodotos, Dějiny 2,2 a 2,28
Juba, král mouřenínský... o čemžPliniuslib. 5. c. 9. — Iuba II., král Mauretánie v s. Africe (vládl 25 př. Kr. — asi 23), syn numidského krále luby I. poraženého diktátorem Caesarem, přítel císaře Augusta, Plinius Starší z něj často čerpá a popisuje jej jako nesmírně vzdělaného {Přírodověda 5,1,16); napsal etnografická díla o Asýrii, Arábii, Africe, spisy přírodovědné, o umění ad.; měl za manželku Kleopatru Selené, dceru Marka Antonia a Kleopatry VII. (VIII.); Iuba a prameny Nilu Plinius Starší, Přírodověda 5,10,52
227
Ptolomaeus pokládá, že pod horami Lunae z jakýchsi dvou jezer— Klaudios Ptolemaios, Návod k zeměpisu 4,8,3 (dvě jezera také 4,7,23); Měsíční hory, řec. to tés Selénés oros, pohoří Ruwenzori na hranici mezi dn. Konžskou demokratickou republikou a Ugandskou republikou (nilské prameny leží ve skutečnosti o něco jižněji) OdoardLopez— Duarte Lopez (vysv. s. 15) Angola — nejasné; na území dn. Angoly existovalo několik království (v sz. části od 14. st. král. Kongo, j. od něj asi od konce 15. st. král. Ndongo, v sv. části král. Lunda)
Monomotapa — Mutapa (t. Mwenemutara), království v 15.-18. st. ve středu j. Afriky, j. od řeky Zambezi
nemohouce stíhnouti původu jejího — Nil pramení naj. státu Burundi, v horách mezi Viktóriiným jezerem, jezery Tanganijika a Kivu (viz Encyklopedie starověkého Egypta, heslo Nil); prameny Nilu byly objeveny teprve po pol. 19. st.
Ephorus — řecký historik Eforos z Kýmé (vysv. s. 113/1) Hellanicus — Helláníkos z Mytilény na Lesbu (5. st. př. Kr.), první plodný řecký spisovatel, asi mladší současník Hérodotův, autor prvních lokálních dějin (Atthis, Kronika Attiky) a různých děl
552
mytologických, etnografických, chronografických aj.; dochovány jen zlomky
Cadmus — Kadmos z Mílétu, údajně nejstarší řecký historik anebo spisovatel řecké prózy vůbec (tzv. logograf), snad po pol. 6. st. př. Kr. Hecataeus — Hekataios z Mílétu (kol. r. 500 př. Kr.), jeden z nej-starších řeckých geografů a historiků (nejvýznamnější logograf, tj. předhérodotovský spisovatel řecké prózy), předchůdce a zdroj Hé-rodotův; autor racionálních výkladů mýtů (Geneélogiai, Genealogie, neboli Héróologiá, Příběhy/Původ héróů; 4 kn.), mapy světa a jejího komentáře v podobě díla Periégésis neboli Periodosgés (Cesta po světě; 2 kn.), popisujícího převážně pobřeží Středozemního a Černého moře; hojně cestoval, pobýval v Egyptě; dochovány zlomky Theopompus — Theopompos z Chiu (4. st. př. Kr.), řecký historik, autor Řeckých dějin (Hellénika; 12 kn.), navazujících na Thúkydida, popisujících roky411-394 př. Kr., a Dějin vlády Filippa Makedonského (Filippika; 58 kn.; r. 359-336 př. Kr.), které obsahovaly různé odbočky (mytologické, kulturněhistorické, místopisné, vyprávění o pozoruhodných událostech, která kolovala i samostatně); dochovány fragmenty; nedochován výtah z Hérodota (2 kn.), řeči ani politické spisy Thuádides — řecký historik Thúkydidés (vysv. s. 412/1); jména Helláníka, Kadma, Hekataia, Thúkydida, Efora i Theopompa uvádí v pasáži věnované řece Nilu Diodóros Sicilský, Historická knihovna 1,37,3-4
Franc. Alvarez— Francisco Álvares (vysv. s. 72)
Edoard Lopez... descrip. reg. Congo — Duarte Lopez, Relatione del
reame diCongo... (vysv. s. 15)
z jezera jednohoZa/re nazvaného... horami jménem Cafates—nejasné; spíše svědectví o dobových (nejen Harantových) geografických znalostech těchto krajů
království Gojame — Gojjam, království v sz. části Etiopie, druhé království (po král. Axum), které přijalo křesťanství, od 14. st. součást etiópskeho císařství
národ Anzyqueran vůkol toho velikého kněze Jana bydlí — název národa nejasný; legendární země kněze Jana (it. přete Ianni, lat. presbyterIohannes) byla umisťována např. do Indie (v souvislosti s christianizací tradičně spojovanou s působením sv. Tomáše), do v. Afriky (zde byla křesťanská království a posléze křesťanské etiópske císařství) Meroe— hlavní město starověkého kušitského království, dn. zbytky na v. břehu Nilu mezi 5. a 6. kataraktem, poblíž města Kabušíja v dn. Súdánu
553
řeky, jako Colues,Abagni, Saraboe — nejasné cataracta — peřeje
228
spád na Rejnu řece — největší evropský vodopád na řece Rýnu u měst Neuhausen a Schaffhausen, zámek Laufen nad vodopádem Philostrati de vita Ap. lib. 6. — popis kataraktů-peřejí Filostratos, Život Apollónia z Tyany 6,26
Lucanus lib. 10. — Marcus Annaeus Lucanus (vysv. s. 47/1), Farsal-ské pole 10,317-322
229
ostrovSyene, na němž město někdy slavné bylo... O tom městě psal Pliniuslib.2. c. 72. — Plinius Starší, Přírodověda 2,75,183; řec. Sy-éné, eg. Sunu, dn. Asuán, město na 1. nilském kataraktu; nachází se na v. nilském břehu, na ostrůvku naproti v řece leží starší město Ele-fantína (eg. Abu); Plinius mylný údaj o ostrovu nemá Luca. lib. 2., umbras nusquam flectente Syene— Lucanus, Farsalské pole 2,587 („v Syéně, která nevrhá stín na žádnou stranu") v archipelago Cyclades ostrovové, jichž do padesáti malých pospolu leží. Plinius lib. 4. cap. 12. — souostroví Kyklady v Egejském moři jv. od Athén, dnes zahrnuje 33 větších ostrovů a množství menších ostrůvků; název pochází z antiky a odkazuje na jejich uspořádání okolo posvátného ostrova Délu, rodiště bohů Apollóna a Artemidy (řec. kyklos, kruh); Plinius Starší, Přírodověda 4,12,65; přirovnání v souvislosti s Nilem se nachází u Diodóra Sicilského, Historická knihovna 1,36,8
Hermolaus — Hermolaus Barbarus (t. Ermolao Barbaro, 1454-1493), z Benátek, italský humanista, uznávaný filolog: překladatel, editor a komentátor antických autorů (např. Aristotela); Harant myslí jeho nejslavnější spis Castigationes Plinianae et in Pomponium Melám (1492-1493), textově-kritické poznámky k přírodovědné encyklopedii Plinia Staršího a zeměpisnému dílu Melovu
230
Thales—Thalés z Mílétu (1. pol. 6. st. př. Kr.), představitel řecké přírodní filozofie, astronom a matematik, jeden ze sedmi mudrců (vysv. s. 41 l/I);jako první hledal prazáklad světa, počátek všech věcí, pralátku (řec. archě), považoval za ni vodu (Země plave na vodě); předpověděl zatmění Slunce, k němuž došlo 28.5.585 př. Kr., navštívil Egypt;
554
žádné dílo se nedochovalo (napsal-lijaké); Thaletův názor u Diodóra Sicilského, Historická knihovna 1,38,2
Eudemenes—týž jako Euthimenes (viz níže); Euthymenés z Massalie (asi 6.-5. st. př. Kr.), řecký moreplavec, jeho záznam o plavbě kolem afrického pobřeží Atlantského oceánu se nedochoval; doslova ho cituje Seneka Mladší, Otázky přírodní filozofie 4a,2,22 (uvádí i Thaletův názor); společně s Thaletem také v pseudo Plútarchových Učených názorech filozofů ohledně přírodní filozofie (Peri tón areskontón filosofois fysikón dogmatón, lat. Placita philosophorum; Moralia 897f); názor o etésiových větrech a původu Nilu v Ókeánu uvádí bez jména zdroje už Hérodotos, Dějiny 2,20-21; Harant odkaz na Euthymena převzal z níže citovaného Girolama Fracastora (vysv. s. 231), Diodóros ho neuvádí Lucret. lib. 6. —Titus Lucretius Cams (asi 98-55 př. Kr.), římský básník, autor asi nedokončeného filozofického didaktického eposu De rerum nátura (Opřírodě; 6 kn.), v němž Římanům zprostředkoval učení řeckého filozofa Epikura; o vydání eposu se postaral M. Tullius Cicero, ačkoliv se s Lucretiovými filozofickými postoji neztotožňoval; o nilských záplavách a etésiových větrech O přírodě 6,712-737 ve dnech psích — Psí hvězda, Sirius, eg. Sopdet, řec. Sóthis, hlavní hvězda zimního souhvězdí Velkého psa, dvojhvězda, nejjasnější hvězda noční oblohy, u Egypťanů božstvo, jejímž héliakickým východem (den, kdy se hvězda poprvé během roku objeví v ranním soumraku před východem Slunce; asi polovina července) začínaly nilské záplavy, a proto i staroegyptský rok
Anaxagorasphysicus — Anaxagorás z Klazomen (1. pol. 5. st. př. Kr.), řecký přírodní filozof, pobýval v Athénách, kde učil filozofii, blízký přítel státníka Periklea; za pralátku považoval hmotné částice (spermata), jež uvádí do pohybu a harmonie duchovní síla (nús); z jeho díla se dochovaly zlomky
Euripides — Euripides, řecký tragický básník (vysv. s. 9); odkaz na Anaxagoru i Eurípida u Diodóra Sicilského, Historická knihovna 1,38,4
Democritus Abderita — Démokritos z Abdér, řecký filozof (vysv. s. 20/1); převzato opětz Diodóra Sicilského, Historická knihovna 1,39,1 Euthimenes — Euthymenés z Massalie (viz výše) kněží egyptští (jakž Diodor. Sic. svědčí) — Diodóros Sicilský, Historická knihovna 1,37,7 (vysv. s. 226)
jakž Plin. 31. lib. 4. cap. píše — Plinius Starší, Přírodověda, nejspíš myšleno 31,29,52 (slaný déšť třikrát způsobil, že voda Nilu zhořkla) Herodotus — Hérodotos, Dějiny 2,24-25
555
231
messer Hier. Fracastoro delcresc. delNilo — Girolamo Fracastoro (t. Hieronymus Fracastorius, asi 1476/1478-1553), italský filozof, básník, lékař a astronom; odkaz na spis Risposta dello eccellentissimo messer Hieronymo Fracastoro del crescimento del Nilo a messer Giovanni Battista Rhamusio, zahrnutý do Ramusiovy sbírky cestopisů Delle na-vigationi etviaggi (vysv. s. 426/1, s. 127; 1. sv.), Euthymenés z Massalie jev kapitole nazvané Opinione di Thalete et di Eudemene sopra il crescer delNilo...
Lucan. lib. 10. — o Nilu Lucanus, Farsalsképole 10,210-331 Francis.Alvarez— Francisco Álvares (vysv. s. 72) Zaire řeky — portugalský název řeky Kongo království Congo — nejstarší křesťanský stát v oblasti rovníkové Afriky (14.-19. st.), v Harantově době známé svými obchodními styky s Portugalskem
Guinea — na území dn. státu Guinea se postupně formovalo několik království; od 13. st. říše Mali, v Harantově době její nástupnický stát Songhaj (do konce 16. st.), i zde kvetl obchod s Portugalskem Edoar. Lopezdes. lib. Congo cap. 10. — Duarte Lopez, Relatione del reame di Congo... (vysv. s. 15)
232
Fracostoro — Girolamo Fracastoro (vysv. s. 231) Batt. Ram. sopra il crescer del Nilo—Giovanni Battista Ramusio (vysv. s. 426/1, s. 127); vl.sv. Ramusiova sborníku cestopisů Delle navigationi etviaggi je zařazeno i jeho pojednání o stoupání hladiny Nilu, Discorso sopra il crescer delfiumeNilo, směřované k Girolamu Fracastorovi \Scythii— (vysv. s. 179)
okolo hory Caucasu — zřejmě horské pásmo Velkého Kavkazu oddělující Evropu od Asie
okolo řeky Idaspes — Hydaspés (dn. Džihlam), řeka protékající Indií (stát Džammú a Kašmír) a Pákistánem (Ázád Kašmír a Paňdžáb) město znamenité Thebae nazvané a někdy stolice faraónův—Thé-by, eg. Veset, v Horním Egyptě, dosáhly největšího rozkvětu v době Nové říše (2. pol. 16. st. — zač. 11. st. př. Kr.), během nějž byly určitý čas hlavním městem; na jejich území po obou březích Nilu se nacházejí významné archeologické lokality, jako chrámy v Luxoru a Kar-naku nebo královská nekropole Nové říše (Údolí králů a královen) 100 bran mající... o nichž Herod. a jiní píší — Hérodotos, Dějiny, různé zmínky o Thébách; „stobranné Théby" Homér, f Has 9,383
556
233
Plin. lib. 8. c. 14.25., lib. 1. c. 37. — o krokodýlech Plinius Starší, Přírodověda 8,37,89-90; 8,40,96 (krokodýli poprvé v Římě); 8,51,121 (chameleón má stejně hrubé tělo jako krokodýl); v 1. kn. se nachází pouze rejstřík a seznam autorů, z nichž čerpal Albertus — Albertus Magnus (Albert Veliký) (vysv. s. 130) Plutarchus — o krokodýlích vejcích a nilských záplavách Plútar-chos, O ísidě a Osíridovi (Peri Isidos kai Osiridos, lat. De Iside et Osiride), Moralia 381B-C; jedná se o nábožensky zaměřené dílko vykládající základní egyptský mýtus o králi bohu Usírovi (Osiridovi), jeho sestře-manželce Ésetě (ísidě) a jejich synu Horovi (podrobněji viz Charvát 2011, s. 62-64); o snášení krokodýlích vajec na souši a jejich velikosti Hérodotos, Dějiny 2,68; o velikosti, vzhledu a počtu vajec Aristoteles, Živočichopis 558aBekker (oba srovnávají jen s husím vejcem)
Herod. — Hérodotos, Dějiny 2,68
Marcellinus — Ammianus Marcellinus (330/335 — kol. 400), významný římský historik, z řecky mluvící rodiny v syrské Antiocheii, obdivovatel císaře Iuliana Apostaty, ve svých částečně dochovaných Dějinách (Rerum gestarum libri XXXI) navazuje na Tacita a inspiruje se jím; popsal dobu od vlády císaře Nervy po smrt císaře Valenta u Hadrianopole (96-378), dochovala se pouze část pojednávající oAmmianově současnosti (353-378, kn. 14-31); krokodýl v exkurzu o Egyptě Dějiny 22,15,15-20 (odkaz k 22,15,20)
234
ostrov Tentyris — řec. Tentyra (dn. Dendera), egyptské město na z. břehu Nilu (asi 60km s. od Théb), v ptolemaiovské a římské době centrum kultu bohyně Hathor; pověst o neohrozenosti Tentyritů vůči krokodýlům u Strabóna, Zeměpis 17,1,44; také Plinius Starší, Přírodověda 8,38,92-93
235
trochilus—označení malého ptáčka, též střízlíka (lat.); zde je zřejmě míněn malý ptáček bez bližšího určení
236
ichneumon — promyka ichneumon (Herpestes ichneumon), drobná šelma původně žijící v subsaharské Africe a na Blízkém východě delphin aneb mořská svině — delfín (z čeledi Delphinidae)
557
Také jiné zvíře stincus řečené... Plinius lib. 28. c. 8. — lat. scincus (řec. skinkos), nazývaný také „suchozemský krokodýl", druh varana (snad varan pustinný, Varanusgriseus, Daudin 1803); Plinius Starší, Přírodověda 28,30,119-120, také 8,38,91-94 Lopez des. Congo — Duarte Lopez, Relatione del reame di Congo... (vysv. s. 15)
okolo ostrovu sv. Tomáše — ostrov v Guinejském zálivu, bývalá portugalská kolonie
Navig. all isola di S. Thoma — spis Navigatione da Lisbona alViso-la disan Thomě... (italský překlad z portugalštiny) zařazený do Ra-musiova sborníku cestopisů Delle navigationi etviaggi (vysv. s 426/1, s. 127; 1. sv.)
království Cananor— Kannúr (vysv. s. 171)
Odoard. Barbosa — Duarte Barbosa (vysv. s. 98)
Giov. diBarros — Joäo de Barros (vysv. s. 159)
okolo ostrovu Goa — Góa (vysv. s. 168), bývalá portugalská kolonie
na z. pobřeží Indického subkontinentu, dn. svazový stát Indie; Harant
snad míní některý z ostrovů ke Góe náležejících
And. Corsali — Andrea Corsali (vysv. s. 15)
v Indiích Západních — dobové označení pro Ameriku
Petr Martyr — Pietro Martire ďAnghiera (vysv. s. 55)
Xaqueguara — nejasné, v raně novověké cestopisné produkci se
odkazuje pouze obecně na Petra Martyra, který zmiňuje zemi tohoto
jména, pravděpodobně ve Střední Americe
237
Cevola — Cevola, též Cibola, v Harantově době územní útvar ve Střední Americe (cílem conquistadorů jako údajné legendární království „sedmi zlatých měst"), známý z relací misionářů Fern. Alarchon rellat. — Hernando (t. Fernando) de Alarcón (1500-1541), španělský moreplavec a objevitel; svou cestu Kalifornským zálivem a krajem řeky Colorado konanou r. 1540 popsal ve zprávě, kterou dokumentují i mapy navštívených území; spis je pod názvem Relatione della navigatione et scoperta, chefece il capitano Fernando Alarchone zařazen do 3. sv. Ramusiova souboru cetopisů Delle navigationi etviaggi (vysv. s. 426/1, s. 127)
Giov. Lioni 9. parte delVAfrica — Giovanni Leoně 1'Africano, De-scrittione delľAfrica... (vysv. s. 15)
Meshudum delle cose mir. scoperte alli tempi mod. — al-Mas'údí (asi 896-956), arabský historik a cestovatel po Blízkém východě, Indii
558
a Africe, autor obsáhlých světových dějin (Historie času, 30 sv.), přezdívaný také „arabský Hérodotos"; informaci o spisu arabského historika (i o Humethovi, viz níže) převzal Harant zřejmě z Ramusiova souboru cestopisů Delle navigationi et viaggi (vysv. s. 426/1, s. 127) za panování Humeth, syna Taulona—Ahmed ibn Túlún (835-884), chalífův místodržící v Egyptě
hyppopotamus, po česku vodní kůň—hroch (z čeledi Hippopotamidae) Elianus — Claudius Aelianus (vysv. s. 96/1), O zvláštnostech zvířat 5,53 (hroch)
jakž Pausanias Arcad. píše — Pausaniás, Cesta po Řecku 8,46,4 (o soše bohyně Kybelé ve městě Prokonnésu na stejnojmenném ostrově v Propontidě /dn. Marmara/)
tvář z zubů koně vodního — z hroších klů (v řečtině jsou doslova zuby, odontes)
238
Plinius lib. 8.20.27. — Plinius Starší, Přírodověda 8,39,95; o hrochovi a pouštění žilou 8,40,96 (a 28,31,121) Massardus — nezjištěno
Ioh. Pet. Valerianus Hieroglyph, lib. 29. — Iohannes Pierius Valeri-anus (t. Giovanni Pietro dalle Fosse, Pierio Valeriano, 1477-1560), italský básník (Amores, 1524, Poemata, 1538), filolog; Harant odkazuje na jeho dobově oblíbený spis Hieroglyphica (58 kn.; 1556) zabývající se hieroglyfickým písmem
Gesnerus — Konrád Gesner (1516-1565), lékař, přírodovědec, en-cyklopedista spojený s Curychem; proslul svou rozsáhlou bibliografií (Bibliotheca universalis; 1545); Harant odkazuje na jeho přírodovědnou činnost; Gesner je mj. autorem spisu História animalium (5 sv. vyd.vl. 1551-1587)
Aristot. lib. 2. cap. 7. animal.—Aristoteles, Živočichopis 502aBekker (vzhled hrocha)
239
ichneumon — (vysv. s. 236)
s aspidem — aspis, kobra, jedovatý had z čeledi korálovcovitých (Ela-pidaě)
240
Bellon. lib. 2. c. 22. — Pierre Belon, Les observations I Observations (vysv. s. 13)
559
Nicander — Níkandros z Kolofónu (3. nebo 2. st. př. Kr.), řecký básník, autor především didaktických básní, z nichž se dochovala v humanismu vydávaná, komentovaná a překládaná Alexifarmaka (Protijedy), a Thériaka (O lécích proti jedovatým kousnutím), na něž se odkazuje (ichneumon w. 190-208)
242
orlové kamení—lat. aetites (z řec. aetos, orel), magický kámen, který si podle tradice vkládá orlice do hnízda, aby si usnadnila kladení vajec; používal se jako magický prostředek pro zajištění dobrého porodu, nejčastěji je popisován jako dutý kámen s chřestícími kamínky či pískem uvnitř Garbie— (vy s v. s. 27) Damiáta — Damietta, město v deltě Nilu
PharsonaFoua — patrně nesprávná lokalizace; podle popisu plavby vyrazili poutníci z Bulaku po Rašídském rameni Nilu, minuli kláštery ve Wádí Natrún a dojeli k Damanhúru a Fuwě (Pharson a Foua) asi za dva dny plavby; Harant zřejmě spojil chybně přeloženou pasáž z Villamonta s vlastním pozorováním (L.S.) Diod. lib. 1. c. 3. — Diodóros Sicilský, Historická knihovna 1,33,5-6 Hircius lib. 4. bel. civ. —Aulus Hirtius (|43 př. Kr.), konzul r. 43 př. Kr., oddaný stoupenec Gaia Iulia Caesara (sloužil pod ním v Galii), dopsal poslední knihu k jeho Zápiskům o válce galské (vysv. s. 47/1) a připisuje se mu také kniha O válce alexandrijské (Bellům Alexandri-num), tedy pokračování Caesarových Zápisků o válce občanské (Co-mmentariide bello civili) sepsaných ve 3 knihách (proto zde citováno jako 4. kniha; Caesarovy zápisky končí jeho příchodem do Egypta r. 48 př. Kr.); další Caesarovi pokračovatelé přidali zápisky O válce africké (Bellům Afričanům) a O válce hispánské (Bellům Hispaniense), pojednávající o občanské válce v 1. 47-45 př. Kr.; o deltě Válka alexandrijská 27,1
243
rajský pták — nejasné; tzv. rajští ptáci, rajky (Paradisaeidae) žijí na Nové Guinei, též Molukách a v j. Austrálii; v 16. st. se jejich peří či vycpaná těla dostávají do Evropy, a protože vycpaniny bývaly bez nohou (někdy i bez křídel), podporovaly mínění, že ptáci pocházejí přímo z pozemského ráje, kde žijí výjimečným životem; není však jasné, které ptáky Harant v deltě Nilu pozoroval
560
244
To město sloulo před lety latině Canopus, jménem jakéhosi Ga-naba, plavce krále řeckého Menala — řec. Kanóbos/Kanópos, starověké město v z. části nilské Delty, u dn. Abúkíru, asi 20 km v. od Alexandreie; pojmenováno podle Kanópa, kormidelníka spart-ského krále Meneláa (Meneláos byl do Egypta přihnán na zpáteční cestě od Tróje a nepřízní bohů tu byl nějaký čas zdržován); Harant mylně ztotožňuje s městem Rosettou (arab. ar-Rašíd), při ústí z. nilského ramene asi 65 km v. od Alexandreie, významným středověkým přístavem, proslaveným nálezem tzv. rosettské desky (r. 1799), která umožnila rozluštění hieroglyfického písma Selim — Selim I. Hrozný (vysv. s. 67)
248
jakž Iosephus toho čas pokládá, před narozením Krista Pána 320 let vystaveno — Alexandreia byla založena na začátku r. 331 př. Kr., přesné datum je však předmětem dohadů; r. 320 př. Kr. se stala hlavním městem ptolemaiovského Egypta; odkaz na Flavia Iosepha je nejasný
Iust. lib. 11. — založení Alexandreie M. Iunianus Iustinus, Výtah zFi-lippských dějin (vysv. s. 130/1), 11,11,13
jezero Mareotis, nyní Buschiara, o němž Strabo lib. 17. —jezero Mareótis u Alexandreie; Strabón, Zeměpis 17,1,7
249
aurea Alexandria, Antiochia pulchra, Nicomedia speciosa —
viz Athénaios, Hodující sofisté l,36Kaibel
Herodianus píše... — Héródiános (2./3. st.), řecký dějepisec, o jeho životě mnoho nevíme, sepsal Dějiny císařství po smrti Marka Aurélia (Tés meta Markon basileiás historiai, lat. Ab excessu divi Marci; 8 kn.; římské dějiny od smrti císaře M. Aurélia do nástupu Gordiana III., 180-238), díky svému vypravěčskému umění platil ve středověku neprávem za předního antického historika; dopouští se nepřesností, jeho chronologie je vágní; Alexandreia jako nejlidnatější město za Římem Dějiny 4,3,7 (spolu se syrskou Antiocheiou) a zejm. 7,6,1 (soutěží o druhé místo za Římem spolu s Karthagem) když císař OctavianusAugustus... toho města dobyv—častěji uváděná anekdota, v této podobě v oblíbené, pod Plútarchovým jménem tradované sbírce anekdot a výroků perských, řeckých a římských králů a vojevůdců od Kýra Velikého po Augusta (Basileón apofthegmata
561
kai stratégón, lat. Regum et imperatorum apophthegmata; oddíl Kai-sar ho Sebastos I lat. Caesar Augustus, Moralia 207B); srov. také Pl-útarchos, životopis Marka Antonia 80, Dión Kassios, Římské dějiny 51,16,3-4 a císař Iulianus Apostata v dopisu Alexandrijským (z r. 362; č. 111, ed. J. Bidez, Paris 1960)
jeden učený filozof, Arrius řečený — Areios, stoický filozof (1. st. př. Kr.)
bylina harmala, arabsky kaly řečená — harmala mnohodílná (Pega-num harmala), t. syrská či stepní routa, omamná rostlina používaná při rituálních obřadech
250
krále Ludvíka franckého u Damiáty zajatého — (vysv. s. 152/1, s. 41); v době Ludvíkova zajetí vládl na Kypru Jindřich II. z rodu Lusignanů (vládl v 1.1218-1253)
palác starý a dosti někdy nákladný, o němž zprávu dávají, že byl Alexandra Velikého — stavbu paláce zadal Alexandros, po založení města se sem však již nevrátil; palác a spřízněné budovy (včetně Múseia a Alexandrovy hrobky) tvořily celou královskou čtvrť a zabíraly v římské době čtvrtinu až třetinu města (viz Strabón, Zeměpis 17,1,8)
Blízko toho jsou dva sloupové... — pravděpodobě tzv. Kleopatři-ny jehly, obelisky převezené na pokyn císaře Augusta z Héliopole do Alexandreie a umístěné před Caesareum naproti přístavu (pův. chrám zbožněného Caesara, s jehož stavbou začala Kleopatra snad r. 47 př. Kr.); tam zůstaly až zhruba do poslední čtvrtiny 19. st. (jeden stojící, druhý padlý), kdy byl jeden odvezen do Londýna (dnes na Viktóriine nábřeží, City of Westminster), druhý do New Yorku (Central Park) Píše Plinius lib. 36. c. 9., že jsou dva císařové římští, Augustus a Claudius, dva sloupy odtud... odvezti dali — o obeliscích Plinius Starší, Přírodověda 36,14,64-36,15,74; Augustus přivezl do Říma celkem čtyři obelisky, dva pro své mauzoleum, jeden pro sluneční hodiny (obě stavby na Martově poli) a jeden pro velké závodiště, Circus maximus, další čtyři nechal přemístit v Egyptě; z obelisků přivezených Augustem do Říma Plinius zmiňuje obelisk pro Velký cirkus a jeden obelisk pro Martovo pole (36,14,71; podrobně o jeho funkci v rámci slunečních hodin 36,15,72-73); císař Claudius (vládl 41-54) nepřivezl žádný, Plinius jej zmiňuje pouze v souvislosti s potopením velké lodi, použité na přepravu obelisku jeho předchůdcem Gaiem Caligu-lou, v přístavu Ostia (Přírodověda 36,14,70)
562
nad hrobem Pompeia (římského knížete, kterýž s Juliem Císařem válku vedl, jakž o něm in comm. Caes. bell. civili, že u Alexandrie zahynul, obšírně se vypisuje) postavený—Caesar a Pompeius vysv. s. 47/1 a 234/1; Caesar byl původně Pompeiovým politickým spojencem (první triumvirát r. 60 př. Kr.), poté nepřítelem (občanská válka od r. 49 př. Kr.); o Pompeiově smrti Caesar, Zápisy o válce občanské 3,104: po prohrané bitvě s Caesarem u Farsalu (srpen 48 př. Kr.) se Pompeius obrátil do Egypta, byl však hned při vylodění (28. 9.) zavražděn na příkaz krále Ptolemaia XIII. (XII.) a jeho rádců; k jeho neslavnému pohřbu v Egyptě viz Lucanus, Farsalsképole 8,712-822 O tom píše Plinius, že jej dal Ptolomaeus Philadelphus... postavi-ti... Sloup ten jest okrouhlý a hladce vytesaný — tzv. Pompeiův sloup, 27 m vysoký sloup z červené asuánské žuly, s korintskou hlavicí a hladkým dříkem, dodnes ční nad zříceninami svatyně boha Serápi-da ve čtvrti Rakótis; byl vztyčen za císaře Diocletiana r. 297; jméno de-dikátora (egyptský prefekt) je na nápisu silně poškozené, bývalo různě doplňováno (Pompéios, Poseidios...), západní středověká tradice dokonce na vrchol sloupu umisťovala urnu s Pompeiovým popelem; Harant si sloup plete s obeliskem, který dal Ptolemaios II. postavit na počest své manželky-sestry Arsinoé II. v její svatyni v Alexandreii a jež byl za Augusta přemístěn, protože blokoval doky: o něm Plinius Starší, Přírodověda 36,14,67-69 (nevíme, kde se dnes nachází)
251
Ptolomaeus Philadelphus, král egyptský, dal... na témž ostrově Pharos vystavěti velmi vysokou věži — maják na ostrově Faru, jeden ze sedmi divů starověkého světa, nejvyšší věž starověku (110 nebo 120-140 m), stavba započata za Ptolemaia I. a nejspíš dokončena za Ptolemaia II. Filadelfa; zřítil se za zemětřesení r. 1326 (srov. lat. pharus, řec.faros, maják)
Na tom ostrově bylo domečků sedmdesáte dva, pro 72 vykladače... Iust. philos. et martyr admon. gentium — Iustinus, philosophus et martyr, Iústínos, z Palestiny, řecký křesťanský apologeta, studoval pohanskou filozofii (v mládí stoupenec více škol), později se obrátil ke křesťanství; zemřel jako mučedník za vlády Marka Aurélia (kol. r. 165); dochován Dialog s židem Tryfónem (vysv. s. 276/1), Apológia (Obrana; dělená na dvě) a spisy neautentické; Harant odkazuje na pseudo Iústínův Logos parainetikos pros Hellénas (lat. Cohortatio adgentiles, Napomenutí Řekům či pohanům), spis asi ze 4. st., pod názvem Admonitorius gentium jej přeložil znalec Platóna Giovanni
563
Pico delia Mirandola (15. st.; vysv. s. 150); překladatelé a domečky na ostrově Faru Napomenutí 13D-14A (ed. J. C. T. Otto, Jena 1879); domů byl stejný počet jako vykladačů, tj. zde sedmdesát Královna Kleopatra egyptská dala tu věž obnoviti — Kleopatra VII. (VIII.), zřejmě omyl; Ammianus Marcellinus (Dějiny 22,16,9), některé raně byzantské kroniky a středověké arabské prameny Kleopatře přisuzovaly stavbu majáku
Připojila také ten ostrov k městu s velikým a mocným náspem —
tzv. Heptastadion, postaveno někdy v době po založení města nebo na počátku ptolemaiovského období; název podle délky 7 stadií (asi 1243m)
253
cursum zodiacum — otáčení zvířetníku latini — členové římskokatolické církve
jakobitae — syrská pravoslavná církev, patriarchální církev, která
nepřijala christologickou formuli chalkédónského koncilu (r. 451)
o lidské a božské Kristově přirozenosti; její členové sídlí v Egyptě
a podléhají alexandrijskému patriarchátu; (vysv. s. 195/1)
když onen král z Cypru to město zplundroval — Alexandrii dobyl
a vyloupil r. 1365 kyperský král Petr I. (vládl v 1.1359-1366); podle
tradice však ostatky sv. Marka získali z Alexandrie Benátčené už na
poč. 9. st.; (vysv. s. 52/1)
Genuenští — obyvatelé Janova (it. Genová)
Raguzští — obyvatelé Dubrovníka
254
vedle obyčeje tehdejšího římského svatému Jánu Křtiteli na poručení Herodesa krále hlava byla sťatá — Héróda Antipy (tetrarcha Galileje a Peřeje v 1. 4 př. Kr. — 39; vysv. s. 266/1); v souladu s údajným požadavkem Héródiadiny dcery, která si přála jeho hlavu; u Římanů bylo stětí chápáno jako privilegium římských občanů, tím Jan Křtitel nebyl
Cael. lib. 16. c. 3. — Ludovicus Caelius Rhodiginus (t. Lodovico Ricchieri, 1469-1525), italský humanista, znalec latiny i řečtiny, autor rozsáhlého spisu Lectionum antiquarum libri, souboru zajímavých postřehů o starověku (16 kn., 1516, posmrtně rozšířených na 30 kn., 1542); kn. 16, kap. 3 o mravech starých národů; (vysv. s. 424/1) od jezera Mareotis — (vysv. s. 248)
564
255
Iulius Caesar comm. de bel. Alexand., oblehv to město — Caesar, O válce alexandrijské 8-9; v probíhajícím sporu o trůn mezi vládnoucími sourozenci Ptolemaiem XIII. (XII.) a Kleopatrou VIL (VIII.) se Caesar postavil na stranu Kleopatry, načež byl dlouho obléhán v královském paláci nepřátelskými egyptskými oddíly; k jeho špatné situaci přispívala i nevole alexandrijského lidu vůči Římanům, který nesl následky uplácení Římanů za Ptolemaia Auléta, Caesar vymáhal Aulétův římský dluh (vysv. s. 155)
Ha chiera bionda come lino ďAlexandria — „Má tvář bílou jako alexandrijské plátno" (v ben. dialektu ciera/cera — vzezření)
256
nejpřednější na světě škola v něm se skvěla — alexandrijské vědecké centrum, tzv. Múseion (vysv. s. 21/1)
Athaen. lib. 4. c.24.—Athénaios, Hodujícísofisté 4,83Kaibel (mylný odkaz): Ptolemaios VIII. (VII.) Euergetés II., zvaný Fyskón (Břicháč) nebo Kakergétés (Zločinec; vládl 145-116 př. Kr.), vyhnal z politických důvodů množství učenců a umělců z Alexandreie, takže pak věda a kultura kvetly jinde; o proslulosti Múseia a knihovny za Ptolemaia II. Filadelfa ovšem Athénaios, Hodující sofisté 5,36Kaibel Strabo lib. 14. — asi Strabón, Zemepis 14,5,13 (v Alexandreii jsou školy a přednášky filozofů, do alexandrijských škol jsou přijímáni cizinci a Alexandrijští se vzdělávají i v zahraničí); popis Múseia ovšem Strabón, Zeměpis 17,1,8
Amm. Marceli, lib. 22. — o učencích z Alexandreie Ammianus Mar-cellinus, Dějiny 22,16,15-18
veliký sklad kněh, jakž Vitruvius pokládá — Vitruvius Pollio (1. st. př. Kr.), římský architekt, vojenský a civilní inženýr, autor jediného dochovaného teoretického spisu o antické architektuře, Deset knih o architektuře (De re architectura libri X), jejž věnoval císaři Augustovi; sám projektoval jedinou stavbu (baziliku ve městě Fa-num Fortunae, dn. Fano); architekt měl být podle něj všestranně vzdělaný, což se odráží v množství oborů, do kterých spis zasahuje (akustika, lékařství, optika ad.); dílo výrazně ovlivnilo renesanční stavitele (např. Leon Battista Alberti, 1404-1472, Andrea Palladio, 1508-1580), mělo vliv i na stavitele baroka, empíru a klasicismu; založení knihovny v Alexandreii Deset knih o architektuře 7, předml. 4 (počet knih neudává)
565
Zonoras tom. 1. dvakrát sto tisíc—Ióannés Zónarás (vysv. s. 288/1), Historický výklad 1,307 (ed. L. Dindorf, Leipzig 1868-70) Gell. lib. 6. c. 17. jedno sto sedmdesáte tisíc—AulusGellius,Aŕŕ/d:é noci 7,17,3, uvádí ovšem téměř 700 000 knih něco na pergamene, něco na kozích kůžech — kůže jako psací materiál je doložená už ze starého Egypta (4. dynastie, 27/26. st. př. Kr.), klasická antická kniha však měla formu papyrového svitku (alexandrijská knihovna obsahovala snad 40 000-500 000 papyrových rolí, z nichž se ovšem žádná nedochovala); pergamen, trvanlivější a všeobecně dostupná alternativa papyru s lepšími vlastnostmi pro psaní, se vyráběl z nevydělaných kůží koz, ovcí a skotu; pergamenový kodex se prosazoval během prvních století našeho letopočtu, ve 4. st. už nad papyrovým svitkem převažoval
Viz o tom více Ioseph. 12. lib. antiq. — historie vzniku Septuaginty Flavius Iosephus, Židovské starožitnosti 12,2 §11-118 (vysv. s. 21/1) A byl ten král netoliko při té jedné knize zákona Božího štědrý, ale čte se o něm... — o Filadelfově synovi, Ptolemaiovi III. Euergetovi (Dobrodinci; vládl 246-222/1 př. Kr.)
tragediarum Sophoclis, Euripidis aAeschyli—nejvýznamnější představitelé attické tragédie klasického období: Sofoklés (497/496-406 př. Kr.), z Kolonu u Athén, inovátor (zavedl např. třetího herce), podle Súdy napsal 123 dramat, dochováno 7 tragédií a zlomky: dramata z okruhu thébského (např. Antigoné, Král Oidipús), z okruhu trójské války, o potomcích Pelopových, o Hérakleovi k Euripidovi vysv. s. 9
Aischylos (525/524-456/455 př. Kr.), z Eleusíny, přesvědčený zastánce athénské demokracie, bojoval proti Peršanům u Marathónu, Salamíny a snad i u Platají, zemřel na Sicílii; tvůrce vznešené mluvy attické tragédie, podle Súdy napsal 90 dramat, dochováno 7 tragédií včetně jedné celé trilogie (Oresteia) a zlomky Ptolemaios III. složil Athéňanům zálohu za zapůjčení oficiálních státních kopií spisů za účelem jejich okopírování, vrátil jim všakjen kopie (a ponechal zálohu)
Galenus a jiní to vysvědčují — Galénův komentář k hippokratov-ským Epidemiím (Eis to triton biblon tón Epidémión Hippokratús hy-pomnémata tria, lat. In Hippocratis librum III epidemiarum commen-tariilll), 17a,607Kuhn
Léta pak před narozením Krista Pána 45 přihodilo se v té válce —
válka alexandrijská byla vedena od října 48 do března 47 př. Kr.
566
257
ten oheň... a v jednom domě, v němž ty knihy chovány byly, všecky spálil — k zapálení lodí mezi mnoha jinými autory Plútarchos, životopis Caesara 49,6; ze zničení knihovny v Múseiu je viněno více osob v průběhu dějin, názory na Caesarův podíl se různí, zkáza, kterou způsobil, nemusela být úplná
Euseb.2. lib. ecc. hist. — Eusebiosz Kaisareie, Církevní dějiny 2,16,1 léta od narození Syna Božího 329, svatý Athanasius učiněn byl správčím a biskupem — alexandrijským patriarchou zvolen r. 328 to pěkné symbolům — Symbolům Athanasii (Quicumque vult salvus essě); (vysv. s. 420/1)
mnoho jiných svatých mužův, jako Origenes — Órigenés (asi 185-254), z Alexandreie, řecký křesťanský teolog, filozof, filolog a učitel, nástupce Klementa z Alexandreie ve vedení alexandrijské katechetické školy; velký učenec, nesmírně plodný spisovatel, věnoval se biblické exegezi, dogmatice, polemikám, textové kritice; pod silným vlivem řecké filozofie; v exegezi se soustředil na alegorický výklad Písma (hledání skrytých významů); autor monumentální edice Starého zákona obsahující šest textových verzí uspořádaných do šesti sloupců (tzv. Hexaplá; hebrejský text psaný hebrejským a řeckým písmem, čtyři řecké překlady včetně Septuaginty); už za života obviňován z hereze (musel odejít z Alexandreie, usadil se v Kaisareii v Palestině), později se o ortodoxnost jeho díla vedly ostré spory, jeho stoupenci bývali pronásledováni; mučen a vězněn v rámci pronásledování křesťanů za císaře Traiana Decia (249-251); na Órigenovy názory na Boží trojjedinost, odrážející inspiraci novoplatónským učením o emanaci, navázal alexandrijský presbyter Areios (původce arianismu; vysv. s. 308)
Didimus — Didymos zvaný Slepec (313-398), z Alexandreie, řecký křesťanský teolog, asketa a učitel (mj. Jeronýma a Rufina), od dětství slepý, vedl alexandrijskou katechetickou školu, autor množství biblických komentářů aj. děl, čerpal z Órigena, posmrtně jako órigenista odsouzen a mnoho jeho spisů zničeno
Theophilus—Theofilos (asi 345-412), alexandrijský patriarcha od r. 385, ostře vystupoval proti pohanům, obrátil se i proti zastáncům Órigena, k nimž původně patřil, odpůrce Jana Zlatoústého (dosáhl jeho sesazení z postu kónstantínopolského biskupa) i některá concilia a sněmové duchovní tam držáni byli —jednalo se o synody, ne o ekumenické (všeobecné) koncily
567
jako za časů císařůvIuliana — Iulianus Apostata (vysv. s. 185/1); r. 362, svolal alexandrijský patriarcha Athanasius, navrátivší se ze svého třetího exilu, řešily se spory ohledně Boží podstaty Ioviniana — Flavius Iovianus, vládl 363-364; sněmy r. 363 a 364, které měl svolat opět Athanasius, navrátivší se ze svého čtvrtého exilu (vyhnán Iulianem Apostatou), aby povzbudil císaře k podpoře pravé (níkajské) víry, jejich historicita je ale popírána Arcadia — Arcadius, synTheodosia I. Velikého (vysv. s. 47/1); sněm r. 399/400 pod předsednictvím alexandrijského patriarchy Theofila, kde došlo k odsouzení Órigenova učení
Heliogabalus řečený, jinak Antoninus Caracalla, římský císař, dověděv se toho v Římě, že písničky o něm skládali... — císař Marcus Aurelius Severus Antoninus zvaný Caracalla (vládl 211-217), nikoliv Elagabalus (vysv. s. 131); masakr, jehož příčiny a průběh nejsou zcela jasné, nařídil během svého pobytu ve městě r. 215 v reakci na místní nepokoje
že z nich sobě k své quardii — Harant myslí bezesporu praetorian-skou gardu, Héródiános ale uvádí falangu, elitní pěší vojenskou jednotku, kterou Caracalla zřídil ve snaze napodobit Alexandra Velikého z nich potomně k úřadům vyšším, až i k císařství osoby se obíraly — vrchní velení praetorianské gardy (praefectus praetorió) bylo ovšem nejvyšším úředním postem pro římské jezdce za císařství (před vládou dynastie Flaviovců stála výše jen správa Egypta, praefectura Aegypti); císařskou moc si velitelé mohli uzurpovat s pomocí vojáků, jak se někdy stávalo
260
Herodia. lib. 4. — Héródiános, Dějiny císařství po smrti Marka Aurélia 4,9
i císaři Vespesismovi neodpustili... o čemž Suetonius — Suetonius (vysv. s. 317/1), životopis Vespasianův 19,2 (nazývali ho „slanečká-řem"); Alexandrijští se cítili dotčeni, protože egyptské vojsko bylo první, které provolalo Vespasiana císařem, ale císař, nacházející se ve značné finanční tísni, jim zvýšil daňové povinnosti, viz Dión Kassios, Římské dějiny 66,8,2-7
Alexandrini derisores et dicaces—Alexander ab Alexandro, Geniales dies 4,13 (s. 1035a vyd. z r. 1673)
Nebo měli ten obyčej, že v jistých dnech... Suidas— Suda, písmeno tau 19; účelem zvyku ovšem bylo „očištění duší", konfrontace lidí s pravdivými výtkami
568
261
Maneth. in supple. Berosi— Manethón ze Sebennytu (3. st. př. Kr.), egyptský kněz, na objednávku Ptolemaia II. sepsal řecky dějiny Egypta (Aigyptiaka; 3 kn.; od počátků do konce vlády 30. dynastie); pracoval s egyptskými prameny, rozdělil faraóny do 30 dynastií; dochováno jen formou výpisků a výtahů u jiných autorů; Harant má ovšem na mysli Manethónovy doplňky k Bérósovi (Supplementa Manethonis ad Berosum), jeden z podvrhů v Antiquitates variae G. Nanniho (vysv. s. 153; Egypt nazvaný podle mytického krále Aegypta, kn. 16, fol. 146 vyd.zr. 1512)
mezuje... s pouští Barca — nepřesné, Barka je označení Kyrénaiky, pobřežní oblasti na v. dn. Libye, tedy z. od Egypta, v době pod muslimskou vládou (podle stejnojmenného města, pův. řecké kolonie Barké, zal. před pol. 6. st. př. Kr., dn. al-Mardž)
s Barbarií aneb královstvím Buggia — Barbaria (Berberia), rozsáhlé území stř. a z. pobřeží s. Afriky, se podle dobových zpráv dělila na čtyři královští (Tripolis, Tunis, Alžír a Maroko), přičemž Buggia (Bougie) bylo království a město na v. dn. Alžíru (dn. město Bejaia) Errif— ar-Ríf neboli venkov, označení země mimo město, zde Delta a Dolní Egypt (L.S.)
Kraj... nad Kairem jmenuje seAssahid— as-Sacíd, Horní Egypt (L.S.)
Bechria, jinač Maremma — Bahríja neboli přímoří, oblast Delty na pobřeží Středozemního moře (L.S.)
262
jakžAntiphilus pokládá — básník Antifilos z Byzantia (1. st.), epigram vAnthologiipalatinské (vysv. s. 112/1) 9,413 Národ egyptský pošel od Misraim, syna Chus, a to syna Chámova, kterýž byl syn Noe... — Chám byl druhorozený syn Noemův (Gn 5,36); Kúš (Chus) byl prvorozený syn Chámův a Misrajim (Mizraim) druhorozený (bratr, nikoli tedy syn Kúšův); Misrajim je tedy podle biblické tradice praotcem obyvatelstva, které osadilo Egypt (Gn 10,6) Chibth — slova Qibt, Kopt a Egypt mají týž základ (L.S.)
263
Po těch na díle něco Peršanům, potom něco Alexandrovi Velikému toho království poddáno bylo — Peršané ovládli Egypt ke konci 6. st. př. Kr. (vysv. s. 26/1), Alexandr Veliký si jej podrobil bez boje r. 332 př. Kr.
569
až po jeho smrti Ptolomaeové... až potom Římané — Ptolemaiovci vládli Egyptu v 1.306-30 př. Kr., Římané jej ovládali od r. 30 př. Kr. když římská stolice do Konstantinopole přenesena byla, poddáno bylo císařům řeckým — r. 395 se římská říše rozdělila a Egypt náležel pod správu východní části říše
Těm mocí jevydřeli mahometáni, jako nějakýHamar, synHase—
cAmr ibn al-cÁs dobyl r. 642 Egypt, Ibn al-cÁs založil Fustát, nové centrum země severně od starších sídlišť; Harant si spletl chalífu cUmara s jeho vojevůdcem cAmr ibn al-cÁsem (L.S.) tedy povolal kalifa na pomoc kníže z Mezopotamiae, jinač z Cu-rtu, Saladina řečeného — Júsuf ibn Ajjúb Salah ad-Dín, původem Kurd (1138-1193); založil dynastii Ajjúbovců, r. 1187 v bitvě u Hattí-nu zlomil moc křižáckých států ve Svaté zemi a přinutil Jeruzalém ke kapitulaci
Piperis — zřejmě al-Záhir Bajbars I., mamlúcký sultán (vládl v 1. 1260-1277) (L.S.)
slouli mamalukové — pod vládou mamlúků (původně elitních islámských bojovníků eurasijského původu) byl Egypt v 1.1250-1517, poté byl opanován osmanskou říší
Ant. Iustinopolitano lib. 2. del gentilhuomo — Girolamo Muzio (t. Mutius Iustinopolitanus, 1496-1576), italský učenec širokých zájmů, dvořan, mj. u císaře Maxmiliána I.; básník, autor esejů o teologii, morálce, filologii (zastával se italštiny proti latině) aj.; Harant odkazuje na jeho spis IIgentilhuomo (1571) až léta 1517 císař turecký Selimus, zvítěziv nad Tomumbeiem — Selim I. Hrozný (vysv. s. 67) porazil Tumana Beje, posledního maml-úckého sultána (vládl v 1.1516-1517), r. 1517 v bitvě u Káhiry
264
Gio. Lioni 8. parte delVAfrica — Giovanni Leoně 1'Africano, De-scrittione delľAfrica... (vysv. s. 15)
Lodov. Barthema Vitin. cap. 6. 7. — Ludovico de Varthema, Itinera-rio (vysv. s. 116)
Leunclav. Tur. hist. — Iohannes Lówenklau (vysv. s. 19)
Jeden král Maros, jinač Menis řečený, dal vystavěti labyrinth...
O čemž Herodot. a Diodorus hist., Plinius lib. 5. vypisují — Hé-
rodotos, Dějiny 2,148; Diodóros Sicilský, Historická knihovna 1,61,1-2 a 1,66,3-6; Plinius Starší, Přírodověda 5,11,62, ale podrobně o labyrintech 36,19,84-93; také Strabón, Zeměpis 17,1,3; 17,1,37 a 17,1,42; egyptský labyrint bývá ztotožňován s rozlehlým
570
komplexem zádušního chrámu u pyramidy Amenemheta III. (Střední říše, 12. dynastie, 2. pol. 19. st. př. Kr.) v Hawwáře ve Fajjúmské oáze (téměř 3 ha; viz Encyklopedie starověkého Egypta, heslo labyrint); antičtí autoři zaznamenali různá jména panovníků, kteří ho měli vystavět (faraón Mendés nebo Marros u Diodóra Sicilského, Historická knihovna 1,61,1), i teorii, že se jednalo o hrobku Ptolomaeus Philadelphus — Ptolemaios II. Filadelfos (žil 308-246 př. Kr., vládl od r. 285/4, resp. 282 př. Kr.), druhý ptolemaiovský vládce Egypta, podporovatel umělců a vědců, spojuje se s ním vznik alexandrijského vědeckého centra, Múseia (vysv. s. 21/1 a 328/1) procesí každoroční Bachovi ku poctivosti — Bakchos (lat. Ba-cchus), jiné jméno řec. boha vína a orgiastického veselí Dionýsa, jehož kult kvetl za Ptolemaiovců v Alexandreii; pro helénismus bylo typické splývání náboženských představ (synkrétismus), egyptský Osíris byl již dříve Řeky ztotožňován s Dionýsem, jeho manželka ísis s Démétrou (bohyní obilí a úrody) nebo Afroditou; v helenistické době hrál Dionýsos ústřední roli v kultu panovníka; o velkolepém průvodu Ptolemaia II. Filadelfa Athénaios, Hodující sofisté 5,25-36Kaibel
265
ale však dotknu toliko dvou lodí — převyprávění Athénaia, Hodující sofisté 5,37-39Kaibel; majitelem popisovaných lodí ovšem nebyl Ptolemaios II., ale Ptolemaios IV. Filopatór (vládl 222/221-204 př. Kr); na rozdíl např. od athénského loďstva doby klasické, složeného z trojveslic (triér), si helénističtí králové libovali v mohutných, až monstrózních lodích
dlouhých na půl honu — v originálu půl stadia (vysv. s. 165) v té stáli obrazové králův a předkův jeho z toho rodu, vytesaní z kamene drahého, jenž slove lychmis, aneb z rubínu — u Athénaia, Hodující sofisté 5,39Kaibe\, je pro kámen použito označení lychneus, jež se ztotožňuje s termínem lychnités, označujícím podle Plinia Staršího (Přírodověda 36,4,14) bílý mramor z ostrova Paru (v souostroví Kyklad; protože byl těžen za svitu lamp, řec. lychnos); Harant ovšem lychneus ztotožňuje s kamenem jménem lychnis, který popisuje Plini-us Starší (Přírodověda 37,29,103) jako kámen ohnivé barvy, nazvaný také podle řeckého označení lampy—ačkoliv se i v moderní době objevily identifikace s rubínem, vzhledem k jeho Pliniem popisovaným pyroelektrickým vlastnostem se jedná nejspíš o turmalín; u soch lze ovšem předpokládat jako materiál parský mramor
571
266
Královna egyptská Cleopatra poslední, kteráž se byla s Markem Antoniem... založila... Plinius lib. 9. c. 35. — podle Plinia Staršího, Přírodověda 9,58,119-121; Kleopatra VIL (VIII.), vlastnila dvě nej-větší perly tehdejšího světa; vsadila se s Antoniem, že za jedinou večeři utratí deset milionů sestertiů (centie/n/s sestertium), při hostině pak prohlásila, že oněch deset milionů si dá k večeři sama; druhou perlu zachránil rozhodčí sporu Lucius Plancus, nikoliv Antonius všecko na lůžku malém a nízkém, při nízkém stolu stojícím, jídali — v antickém Řecku i Římě se běžně stolovalo v pololeže na lehátkách (řec. klínai, lat. lecti); v klasickém Řecku se jídelna nacházela v mužské části domu, stolování vleže bylo určeno pouze pro muže, nikoliv počestné ženy a dívky; lehátka, která pojala jednu, maximálně dvě osoby, byla rozmístěna podél zdí, každé mělo svůj malý stolek a často i stoličku (schůdky), protože lehátka bývala vysoká; v klasické římské jídelně byla lehátka v počtu tří rozmístěna ve tvaru podkovy kolem stolu (odtud název pro jídelnu triclinium), každé lehátko pojalo tři osoby, proto bylo širší než lehátka pro jiné účely; počestné ženy mohly stolovat vleže s muži, ačkoliv ve starých dobách tomu tak nebylo
267
Athe. lib. 4. cap. 7. a jiní — celé vyprávění o Kleopatřině hostině je převzato od Athénaia, Hodující sofisté 4,29Kaibel Budaeus annot. Pand. — Guillaume Budé (vysv. s. 175), spis Anno-tationes in XXIVlibros Pandectarum, v nichž filologickou analýzou přispěl k výkladu římského práva
Lazare de Baif de Vart návale— Lazare de Baíf (1499-1547), francouzský humanista a diplomat, básník, překladatel antických dramat; Harant odkazuje na spis De re naváli (1536), shrnující námořní umění starších dob
mirac. mundiDomitii—snad spis italského humanisty Lucia Domi-zia Brusoniho (působil v 2. pol. 16. st.) Rerummemorabilium, insigni-um, sententiarum, historiarum, miraculorum... libri VII (1600; sbírka tematicky řazených anekdot, vyd. opakovaně od r. 1518 pod různými názvy, také jako Speculum mundi); obdivuhodných staveb egyptských faraónů se dotýká v 1. kn.
Jaký palác vystavěla tatáž Cleopatra, vypisuje jej Luc. lib. 8. —
správně Lucanus, Farsalské pole 10,111-125
et suffixa manu — správně suffecta (ed. D. R. Shackleton Bailey,
Stuttgart-Leipzig 1997)
572
fulva suppellex — správně supellex (viz výše)
pars maxima succo — správně suco nebofuco (viz výše)
268
hřbety od hlemejždův indických — želvovina z Indie
Iuan Huartev knize Examen de ingeniös—Juan Huarte de San Juan
(vysv. s. 141)
Aventi. ann. Boior. lib. 7. — Iohannes Aventinus (t. Johannes Turmair, 1477-1534), německý historik, klasický filolog, encyklopedi-sta, od r. 1517 historiograf u bavorského dvora; autor historického spisu Annales ducum Boiariae (vyd. 1554)
Bon. Vulcanius Brugens. de lit. et lingua Getarum — Bonaventura Vulcanius (1538-1614), nizozemský humanista, filolog, editor a překladatel řeckých a latinských klasických děl, encyklopedista; Góty se zabývá v práci De literis et lingua Getarum sivé Gothorum (1597)
269
Cranzius Saxon. lib. 11. cap. 2. — Albertus Cranzius (t. Krantz, 1448-1517), německý historik, v jehož tvorbě je shromážděn bohatý materiál k dějinám s., stř. a v. Evropy; Harant zmiňuje spisy Saxonia (1520), dějiny Sasů a německé říše, a Metropolis (1548), církevní dějiny dolního Saska; k nim náleží ještě Vandalia (1519) a Chronica regnorum aquilonarium (1546); (vysv. s. 371/1)
270
to putování předešle od Jana Leuenclavia v knize jeho turecké pořádně vypsané stojí — Iohannes Lowenklau (vysv. s. 19); Harant zde odkazuje na jeho kroniku, nikoli však na její český překlad, kde pasáž o putování do Mekky není zařazena (v německé verzi Neuwe Chronica türkischer Nation von Türcken selbs beschrieben /l590/je tato pasáž na s. 305-320)
ramasan — ramadán, devátý měsíc islámského lunárního kalendáře, měsíc půstu na památku seslání Koránu a zvěstování Muhammadovi; smyslem půstu je prostřednictvím modliteb, rozjímání a dočasného zřeknutí se některých pozemských potřeb přiblížit se více k duchovní podstatě islámu
Ba i mni — Bajrám, turecký název pro Malý i Velký svátek; Malý Bairam je svátek na konci ramadánu a tři dny v následujícím měsíci, má charakter díkuvzdání; Velký Bairam je svátek oběti (Abrahámova obětování syna), 20 dní po malém svátku se poutníci připravují na pouť do Mekky
573
271
amir illahaggi — vůdce poutníků (L.S.)
272
chysnalty nabi — černozlatá brokátová pokrývka Kacby, která se mění vždy před hlavní poutí, stará pokrývka bývá rozdána po kouscích poutníkům jako amulet (L.S.)
273
Bob Nascera — Báb an-Nasr (vysv. s. 198)
277
amira illahaggi — (vysv. s. 271)
278
Agerut, Náchel, Akba, Biritem aneb Muel a Eszlom — Suez, Na-chíl (palmové pobřeží), Aqaba, Mauwál a Azlám (L.S.)
279
Ajum el casap — Adžam al-Qasab, město ležící sev. od dn. Mediny (L.S.)
hylina Jétrova — Ex 2,15; výraz „hylina" (zde dle biblické předlohy ve významu studny) je užit zcela ojediněle a je etymologicky nejasný
280
prorok Mahumet podlé svědectví jeho Alkoránu silný a krvavý boj vedl — bitva u Badru r. 624, v níž vojsko Muhammada zvítězilo nad vojskem Kurajšovců, kteří dosud ovládali Mekku; v islámské tradici bylo vítězství důkazem Boží přízně
281
fota — fúta, součást poutnického oděvu, dva kusy režného bezešvého plátna, kterými se poutník oděje, když vstoupí do posvátného okrsku v Mekce (L.S.)
dřívko... archa cassagic řečené — dřevěná vyhlazená zaoblená hůl (L.S.)
283
z Fatmy, dcery Mahumetovy, a z Ali, zetě jeho — Fátima (asi 605 — asi 632), provdaná za cAlího ibn Abí Táliba (asi 600-661),
574
v sunnitské tradici považovaného za čtvrtého chalífu, v šíitské za prvního imáma
O městě Mecchu — pouť do Mekky (Hadždž) je jedním z pěti pilířů islámu, Mekka a tamní svatyně Kacba náležejí k nejposvátnějším místům; pouť, kterou tvoří celý systém rituálních úkonů, by měl absolvovat aspoň jednou za život každý muslim, kterýje toho fyzicky schopen
284
k studénce Zun Zun — posvátný pramen Zamzam, který se nachází na nádvoří mešity al-Masdžid al-Harám v Mekce; podle tradice sem byla andělem přivedena Agar, když bloudila pouští se svým synem; pramenu je přisuzována zázračná moc a slouží k rituální očistě ten veliký kostel meschit — mešita al-Masdžid al al-Harám v Mekce, v jejím prostoru je umístěna Kacba, stavba tvaru krychle, kterou Muhammad zasvětil Bohu a učinil z ní nejposvátnější místo islámského světa
Z jedné strany toho domu jest ve zdi jeden kámen — Kacba (viz výše)
285
sultán Soliman, toho nynějšího tureckého císaře sultána Mura-
ta děd — Süleyman I. Nádherný, osmanský sultán (vládl v 1.1520-1566), děd Murada III. (vládl v 1.1574-1595); (vysv. s. 352/1) studénka, kterouž jest anjel Páně Agar, dívce Abrahamové, ukázal — (vysv. s. 284), Gn 16,7n
286
ramazána — (vysv. s. 270)
Skopcovou Velikounoc — Svátek oběti (obětování), íd al-Adhá, při němž se obětuje zvíře (ovce, koza) jako připomínka Abrahamovy (Ibrahímovy) oběti Bohu; slaví se 10. dne měsíce dhú'1-hidždža islámského kalendáře Biguc Bairam — (vysv. s. 270)
Bab el Salema — Báb as-Saláma, jedna z městských bran Mekky (L.S.)
287
Giabal Araffata — Džabal Arafat, předměstí Mekky, 30 km od města (L.S.)
575
288
Beith Adam — Bajt Adam, Adamův dům, legendární místo v Mekce Lodovi. Barthema itinerario — Ludovico de Varthema, Itinerario (vysv. s. 116)
290
,^\min ja Alláh, amin jaAllahu —Ámín, já Alláh, ámín, já Alláh, tj. „K Tobě se obracím, Bože, k Tobě se obracím" (L.S.)
291
„Auzu billahi minal šaitan il ragini" —Aúzu bťlláhi min aš-šajtán ar-radžím, tj. „Utíkám se k Bohu před kamenovaným dáblem" (L.S.)
293
„Salátu va salema allaicaja nabiAlla. Salátu va salema allaicaja habibAllau —As-salátu wa's-salámu alajka, j á Nabiji Alláh. As-sa-látu wa 's-salámu alajka, já habíb Alláh, tj. „Modlím se a zdravím Tě, Proroku Boží, modlím se a zdravím Tě, kdo jsi byl Bohem vyvolen" (L.S.)
294
vtom městě jest kostel... — mešita al-Masdžid an-Nabawi na okraji Mediny, jedna z nejstarších, podle tradice ji pomáhal stavět Muham-mad; je v ní umístěn i jeho hrob
295
pohřbená Fatma, dcera Mahumetova, v druhém muž její Ali —
(vysv. s. 283)
ve jménu Kasachy, jmenované Rusky — pravděpodobně Roxelana (1506-1558), skythského původu, jedna z žen Suleymana I. a matka Selima II
296
Abubakar, Osman a Omar — Abú Bakr (po Muhammadově smrti chalífa v 1.632-634), cUsmán (třetí chalífa v 1.644-656, Muhamma-dův zet), cUmar ibn al Chattáb (druhý chalífa v 1.634-644, Muham-madůvtchán) (L.S.)
297
za Alim — (vysv. s. 283)
576
298
emeriti supererogatorie— „zasloužilí nad míru"; pozdně lat. super-erogare — vyplácet, dávat nad vyžadovanou míru; supererogatorní činy, tj. hrdinské činy, nelze je očekávat od kohokoliv; v kontextu katolické teologie činy, které jsou hodnocenyjako dobré, ale nejsou povinné, ani k nim není výslovně nabádáno (typické pro světce — konají víc, než Bůh žádá)
299
Chalcocondilas lib. 3. — Láoníkos Chalkokondylés (vysv. s. 214) Bart. Georgievicz de Tur. morib. — Bartholomaeus Georgievicz (t. Bartolomej Durdevič, asi 1510 — asi 1566), chorvatský teolog, spisovatel, orientalista; turecký vězeň po bitvě u Moháče (1526); autor díla De Turcarum ritu et caeremoniis (1544), zde zřejmě odkaz na spis De Turcarum moribus epitome (1553); (vysv.s. 407/1)
300
Ruffin. lib. 2. c. 23. — Tyrannius Rufinus, překlad Eusebiových Církevních dějin 11,23 (tj. 2. kn. Rutinová pokračování; vysv. s. 183/1): popis slavného Serápidova chrámu v Alexandreii, kultovní sochy a jejího zničení v období krvavých střetů mezi pohany a křesťany za patriarchy Theofila na konci 4. st. po Kr.
Plutarch. delside— Plútarchos, O ísiděa Osíridovi (vysv. s. 233) Herod. lib. 2. -Hérodotos, Dějiny 2,35-90 (o egyptském náboženství) Macrob. lib. 1. Saturn, c. 17. — Macrobius, Saturnalia, snad 1,17,40 (město Lykopolis v egyptské Thébaidě, kde se uctívá Slunce v podobě Apollóna a vlka) nebo 1,20,13-15 (socha stvoření se lví, psí a vlčí hlavou u sochy boha Serápida v jednom městě na hranicích Egypta) Diod. lib. 1. cap. 6. 7. — Diodóros Sicilský, Historická knihovna 1,69-98 (o egyptských zvycích a náboženství; o posvátných zvířatech 1,83-90)
Svatý Jeroným in vit. Patrům — pod Vitae Patrům zde snad myšleny Jeronýmovy životopisy prvních poustevníků Pavla zThéb a Hilarióna item ad Sabinianum — Jeroným, dopis č. 147, adresovaný jáhnu Sabinianovi, vyzývající ho k pokání za jeho hříchy, odst. 5 (stříhání vlasů dívek a vdov, které vstupují do egyptských a syrských klášterů)
301
Maginus — Giovanni Antonio Magini (1555-1617), italský astronom, matematik a kartograf, autor mnoha objevných astronomických
577
a matematických spisů, geografického atlasu Itálie (Atlantegeografi-co ďltalia, 1620); revidoval i dosavadní geografické práce (Geografia cioěDescrittione universale delle terra, 1597-98; obsahuje také it. překlad Ptolemaiovy geografické příručky, k tomu viz vysv. s. 19/1) ClemensAlexand. — Klémé(n)s z Alexandreie (lat. Clemens Alexan-drinus, Titus Flavius Clemens; kol. 150 — před 215), z Athén, řecký křesťanský teolog a filozof, vedl alexandrijskou katechetickou školu, znalec křesťanské i pohanské řecké literatury, snažil se sladit křesťanskou nauku s pohanskou řeckou filozofií; mezi hlavní spisy patří Napomenutí nebo Pobídka Řekům (myšleno pohanům, Protreptikospros Hellénas), útok na nemorálnosť a nelogičnost pohanských náboženských představ s cílem obrátit pohany; jeho pokračování Vychovatel (Paidagógos; 3 kn.), detailní předpisy pro každodenní život křesťana; Koberce (Strómateis, tj. dílo o pestrém obsahu; 8 kn.), důležité pro množství citací antických pohanských autorů, obhajuje tu myšlenku kontinuity řecké filozofie a křesťanství; Harant myslí Koberce 7,4 (útok na antropomorfismus řeckého náboženství) jménem al Caliph — chalífa, hlava muslimské obce; oficiální a dále v podstatě nezměnitelný text Koránu byl kodifikován za chalífy cUsmána (644-656) (L.S.)
knihy, a ty šesteré poručil Luna jmenovati — Sunna, zvyky a náboženská praxe proroka Muhammada, které pro budoucí generace zaznamenali jeho druhové a rodina a jsou považovány za ideální islámskou normu, staly se i součástí islámského práva; v sunnitském světě se nakonec prosadilo šest sbírek Hali, jiný příbuzný Mahumetův— (vysv. s. 283) Paulo Angelo nel libello contra loAlcorano — Paolo Angelo, benátský kněz (zřejmě dominikán), autor polemických spisů (zvláště ostře vystupoval proti Lutherovi a jeho učení), autor spisu Epištola Pauli Angeli ad Saracenos cum libello contra Alcoranum (asi 1520) Anton. Geufraeus aulaeTurc. lib. 5. —Antoine de Geuffroy (16. st.), francouzský johanita, autor spisu Estat de la court du grant Ture (1542), opakovaně i v překladech vydávaného; Harant odkazuje na lat. překlad Aulae Turcicae Othomannique imperii deseriptio (1573); (vysv. s. 421/1)
confutation de la secte de Mahom. par Lope ďObregon — Lope de Obregón (kol. pol. 16. st.), španělský kněz působící vÁvile, autor polemického spisu Confutation delAlcorany secta Mahometana (1560) Bellon. observ. lib. 3. — Pierre Belon, Les observations I Observatio-nes (vysv. s. 13)
578
Simoneta deAlcorano — snad Bonifatius Simoneta (t. Bonifacio Simonetta, 15. st.), italský cisterciácký opat, spis o pronásledování křesťanů a prvních římských papežů De Christianaefidei et Romano-rum pontificum persecutionibus opus, část, která pojednává o islámu (kn. 1, kap. 3)
emozaydi—al-muzájid, příslušník náboženské sekty, dnes již nečinné (L.S.)
302
Giov. di Barros nelľhist. — Joäo de Barros (vysv. s. 159) hashari — nezjištěno
malichi — stoupenci málikovské školy islámského práva, již založil Málik ibnAnas(t795)
Giov. Lioni parte 8. — Giovanni Leoně 1'Africano, Descrittione delVAfrica... (vysv. s. 15)
geomalieri aneb iomaileri, calenderi, derviši a torlakové — turecké názvy pro dervišská bratrstva (L.S.)
derviši — náboženští asketové, kteří se začali organizovat ve 12. st., časem vytvářeli řády, jejichž příslušníci se těšili pověsti moudrých a vzdělaných mužů, obohatili kulturní život osmanské říše
303
mašiach, jinač maslar—opium
304
Marinus Barletius de vita Scanderbergi — Marin Barleti (1450-1512/1513), katolický kněz, humanistický vzdělanec, historik pocházející z albánského města Škodra (Skadar), z něhož po jeho ovládnutí Turky odešel do Itálie; životopis albánského národního hrdiny Skan-derbega podal v díle História de vita etgestis Scanderbegi, Epirotarum principis (1508/1510); je též autorem biografie římských papežů a císařů a několika historických prací týkajících se jeho rodného regionu Cuspinianus — Iohannes Cuspinianus (t. Johannes Speiftheimer, 1473-1529), humanista, diplomat ve službách císaře Maxmiliána I., básník a vydavatel antických děl; podal v podobě deníku svědectví o politickém vyjednávání panovníků ve Vídni r. 1515 (Diarium de congressu caesaris Maximiliani Augusti et triům regum, Hungariae, Boemiae et Poloniae... in urbe Viennensi... /1515/, přeložený i do češtiny), je autorem historické práce De caesaribus atque imperato-ribusRomanis... (1540) i plamenné výzvy k boji proti Turkům Oratio
579
protreptica ad... principes et proceres, ut bellům suspiciant contra Tur-cum... (s. a.)
Andreas Thevetus — André Thevet (1516-1590), francouzský geograf, cestovatel a spisovatel; v 1.1549-1552 podnikl cestu po Egej-ském moři, pobýval v Kónstantínopoli, navštívil Egypt, Palestinu a Sýrii, svědectvím této cestyje spis Cosmographie du Levant (1554); vl. 1555-1556 navštívil Brazílii, po návratu vydal jako královský kos-mograf další práce, mj. Cosmographie universelle (1571)
306
Nicol. Nicolaiperegr. — Nicolas de Nicolay (t. d'Arfeuille et de Belair, 1517-1583), francouzský geograf; jako voják procestoval velkou část Evropy, stal se dvorním geografem u Jindřicha II.; r. 1551 se účastnil diplomatické mise Gabriela d'Aramon do Turecka, z níž vytěžil mnoho topografických pozorování, shromážděných v práci Les quatre premiers livres des navigations etpérégrinations orientales... (1568), oblíbené a známé v četných překladech
Anton. Menavii hist. Ture. — Giovanni Antonio Menavino (1492-15??), janovský námořník zajatý Turky, který svou zkušenost a získané informace o životě Turků, jejich náboženství aj. vložil do spisu I cinque libri della lege, religione et vita de'Turchi..., vyd. téžjako Tra-ttato dei costumi dei Turchi (1548)
La genealogie du grandTurcq—spis Genealogie du grant Turcápre-sent regnant (1517) vycházel opakovaně v různých verzích i v překladech, též anonymně; autorem italského originálu je Theodoros Spandunis (it. Theodoro Spandugino, f asi 1538), řecký spisovatel urozeného původu (po matce z rodu Kantakuzénů), syn byzantských emigrantů narozený nejspíš v Benátkách
Hist. deSarac. orig. morib. religione et nequitia — Historiae de Sa-racenorum sive Turcarum origine, moribus, nequitia, religione, rébus gestis... (1543, znovu 1550), svazek různých spisů z 15.-16. st. pojednávajících o Turcích a islámu, spolu se svazkem polemik s islámem (Confutationes) tvoří pendent Bibliandrova vydání Koránu (vysv. s. 309)
Schiltperger hist. Ture. — Johannes Schiltberger (1380 — po 1427), bavorský šlechtic, který se jako patnáctiletý zúčastnil tažení uherského krále Zikmunda proti Turkům a po prohrané bitvě u Níkopo-le (1396) upadl do zajetí, poté se zúčastnil jako voják tažení sultána Bajezida I. a po bitvě u Ankary se r. 1402 stal zajatcem Mongolů (Ta-merlána a jeho nástupců), až r. 1426 se mu podařilo uprchnout do
580
Kónstantínopole a vrátit do Bavorska; sepsal cestopis (Reisebuch), v němž zaznamenal své zážitky a mnoho zajímavých postřehů o zemích, v nichž žil; zachoval se v několika rukopisech, poprvé vyšel tiskem kol. r. 1473, a poté vycházel opakovaně, autor získal díky němu přízvisko „německý Marco Polo"
Měl Mahomet otce... Abdela, matku Izmahelkyni — Muhamma-dovi rodiče nejsou známi, takto je podává tradice hegiram — hidžra (vystěhování, přerušení kmenových a rodových svazků); nejčastěji sejí míní vystěhování proroka Muhammada z Mekky do Jatribu (Medíny) r. 622; v r. 627 byla hidžra vzata za základ nového letopočtu (začátek tehdejšího nového roku, 1. muharram, odpovídá 16. červenci); Harant tedy omylem zaměnil hidžru za datum Muhammadova narození
Cedren. in chron. — Geórgios Kedrénos, Přehledné dějiny (vysv. s. 7) Vincent, spec. lib. 24. c. 4. — Vincent z Beauvais (vysv. s. 137) Blond. dec. 1. lib. 6. — Flavius Blondus (t. Flavio Biondo, 1392-1463), italský humanista, antikvář a historik, praotec archeologie; odkaz na jeho římské dějiny Historiarum ab inclinatione Romanorum imperii decades (vysv. s. 92/1)
Sigibertus — Sigibertus Gemblacensis (t. Sigebert z Gembloux, kol. 1030-1112), mnich, historik, hagiograf, polemik (v bojích o investituru stál na straně císaře), působil jako učitel v Metách; autor souboru biografií De viris illustribus a světové kroniky Chronographia sivé Chronica, zachycující období let 831-1111, která měla řadu pokračovatelů
Lucidus—zřejmě Iohannes Lucidus Samotheus, údajně francouzský kněz, autor spisu Opusculum de emendationibus temporum... (1537; ve 3. vyd. 1575 Chronicon seuEmendatio temporum...), chronologických přehledů od Stvoření do současnosti; předpokládá se, že Luci-dusje pseudonym Giovanniho MariyTolosaniho, florentského dominikána, astronoma a matematika (f1549, odpůrce Koperníkových názorů), který k dílu napsal věnovací dopis
Robert. Cetenensis — Robertus Cetenensis (t. Robert z Kettonu, asi 1110 — asi 1160), anglický teolog a arabista, překladatel; r. 1134 se spolu s přítelem Hermannem Dalmatou vydal na cestu do Středomoří, navštívil byzantskou říši a Blízký východ, naučil se arabsky; tuto znalost pak uplatnil za pobytu v nábožensky a politicky rozděleném Španělsku (Navarra, od r. 1141); r. 1143 vytvořil první překlad Koránu do latiny (LexMahumetpseudoprophete; patřil k týmu překladatelů z arabštiny kolem Petra Ctihodného, vysv. s. 309); některé zdroje
581
jej ztotožňují s Robertem z Chesteru (R. Castrensis), též významným arabistou 12. st. působícím tou dobou ve Španělsku, ovšem vjiné části země
Egnatius lib. 3. c. 4. — Iohannes Baptista Egnatius (t. Giovanni Battista Cipelli, zvaný Egnazio, 1478-1553), italský humanista a filolog; podílel se na podobě sbírky mravoučných příběhů podle vzoru Valéria Maxima De memorabilibus factis dictisque exemplorum libri X (1507), kterou připravoval v posledních letech života Marcantonio Sabellico; (vysv. s. 62/1)
Fulgos. lib. 3. c. 4. — Baptista Fulgosius (t. Battisto Fregoso, 1452-1504), italský literát a historik, janovský dóže (1478-1483), autor spisu De dictis factisque memorabilibus collectanea (1509); (vysv. s. 372/1)
Antoninus tit. 13. cap. 2. par. 2. — (sv.) Antonín Florentský (vysv. s. 137)
a tu že jej svatý Isidorus spatřil — Isidor ze Sevilly (vysv. s. 137); apokryfní příběh z anonymního Isidorova životopisu (Vita sanctiIsidoři; asi konec 12. st. — zač. 13. st.): Isidor se dozví o Muhammadově pobytu a škodlivém učení v Hispánii, načež pro něj pošle své služebníky, dábel však Muhammada pobídne k útěku
307
Ogni cosa se fa sopportar excetto el buon tempo, totiž že se všecko snáze snese nežli těla zvůle a štěstí — „těla zvůle" v italštině není jakéhosi mnicha Sergia — Sergius Bahírá, zbloudilý křesťanský mnich, který měl Muhammadovi předpovědět jeho prorockou budoucnost, existují různé verze příběhu
Jana Antiochenského, kacířství ariánského plného —jistý mnich, postava z jedné z latinských verzí příběhů o Muhammadovi a zbloudilém mnichovi (Jan je také jiné jméno Bahírovo); Ióannésbyltéž mono-fyzitský (nikoliv ovšem ariánský) patriarcha Antiocheie v 1.630-648 Zonaras tom. 3. — Ióannés Zónarás, Historický výklad, kn. 14, p. 214 (ed. T. Buttner-Wobst, Bonn 1897)
Paul. Diac. lib. 18. rer. Rom. — Paulus Diaconus, Římské dějiny (zde Res Romanae; vysv. s. 47/1); nejedná se však o Paulovo pokračování Eutropiových dějin, ale o História miscella (Dějinná směs; 24 kn.), dílo neznámého autora, „římské dějiny" od mytických vládců Itálie po byzantské císaře (do r. 816) sestavené na základě nejrůznějších antických a pozdějších historiků včetně Eutropia a Paula Diacona,
582
které bývalo tištěno pod Paulovým jménem; v 18. kn. o Mohamedovi
(PL 95,1023B-1048B vyd. 1861)
Vincent, lib. 23. —Vincent z Beauvais (vysv. s. 137)
308
Trojici svatou zapírá s kacířemSabelliem — Sabellius (3. st.), křesťanský teolog, z Říma nebo z Libye, zastánce modalismu (modalis-tického monarchianismu), podle nějž je Bůh jedinou osobou, Otec, Syn a Duch svatý jsou jen jeho mody („tváře"), v nichž se postupně zjevoval v dějinách spásy (podle ortodoxního pojetí jeden Bůh existuje věčně ve třech osobách), není rozdíl mezi Otcem a Synem, tudíž i Otec trpěl na kříži: hereze nazývána na Západě patripassianství {pater, otec; passio, utrpení), na východě sabelliánství Hermogenem — Hermogenés (ke konci 2. st.), raně křesťanský heretik; Bůh podle něj stvořil svět nikoliv z ničeho, ale z již existující nestvořené hmoty, hmota je tak souvěčná s Bohem, je původcem zla; lidská duše pochází z hmoty, je proto smrtelná, nesmrtelnost jí dává Bohem vdechnutý duch života; po bok vyznavačů monarchianismu sabelliánů (patripassiánů) řadí hermogeniány Harantovi známý Fi-lastrius (vysv. s. 309), Diversarum hereseon liber 54 (CSEL 38, ed. F. Marx, Praha-Wien-Leipzig, 1898)
Krista Pána božství s Ariem—Areios (lat. Arius, asi 260-336), alexandrijský presbyter; podle něj je nazvané ariánství, křesťanský teologický a christologický směr popírající božství Ježíše Krista; ariánství bylo odmítnuto na prvním ekumenickém koncilu v Níkaji r. 325 Eumonianem—Eunomios (fkol. 394), biskup v maloasijském Kyzi-ku; žák Aětia (viz níže), představitel krajního ariánství (mladoarián-ství), podle něj nazývaného eunomiánství: Syn nemá božství, stvořil jej Otec bezprostředně z nejsoucna, svět pak prostřednictvím Syna; Syn je podstatou Otci nepodobný (anomoios) Photianem — Fóteinos (f376), z Galatie v Malé Asii, biskup v pa-nnonském Sirmiu (dn. Sremska Mitrovica), učení blízké nestorián-ství a sabelliánství: Otec a Duch (Slovo) jsou jedna osoba, Duch (Slovo) je částí Otce, dlí věčně v něm, rozšířením Božské podstaty vznikl Syn; Syn až do Vtělení neexistoval, je pouze člověkem, synem Marie Ducha svatého s Macedoniem — Makedonios (tkol. 364), ariány dosazený biskup v Kónstantínopoli, později sesazený, tvrdě pronásledoval ortodoxní křesťany, považován za zakladatele sekty zvané pneumatomachi, která odmítala božství Ducha svatého
583
příkladem kacířův marcionitů, cerdonianů — Markión ze Sinópy v Pontu (tkol. 160) a jeho učitel, gnostik Kerdón ze Sýrie; Markión odmítal jakékoliv spojení křesťanství s židovstvím, odmítl proto Starý zákon a většinu knih Nového zákona, podle něj jsou dva různí bohové, nižší Bůh starozákonní, spravedlivý, ale přísný, a Bůh novozákonní, milosrdný, umožňující spásu; stoupenci učení byli askety, odmítali svět jako dílo židovského Boha, zastávali dokétismus: Kristus byl tělesný jen zdánlivě, byl jen přízrakem, který podstoupil smrt na kříži pouze zdánlivě (Kristus se nemohl spojit s hmotou, která je zdrojem zla, historická postava Ježíše nemůže být nadsvětská), odmítali tělesné vzkříšení
manichaeův— Máni (216-276), z novoperské říše, zemřel ve vězení, spojil ve svém učení prvky zoroastrismu, gnóze a křesťanství, odmítl Starý a částečně i Nový zákon; jde o dualistické učení o neustálém boji dobra (světla) a zla (tmy), dobro je duchovní povahy, zlo je hmotné, člověk má dvě duše (dobrou a zlou), lidské tělo je nositel zla, tělesnost je třeba potlačit, Ježíš nemohl mít hmotné tělo; v římské říši od konce 3. st. státem odsuzováno a pronásledováno, proniklo až do Číny, i tam perzekuováno; horlivě odsuzováno Aureliem Augustinem, jenž se k manichejství v mládí sám hlásil
příkladem Carpocrata kacíře — Karpokratés z Alexandrie (1. pol. 2. st.), zakladatel rané gnostické sekty; podle jeho učení byl svět stvořený anděly (podřadnými vůči Bohu Otci): duše se z něj může vymanit a vrátit se k svému věčnému Otci, jestliže pohrdne vším světským a (židovským) Zákonem a vyjádří svou svobodu tím, že se oddá nevázanosti; Ježíš je syn Josefův, není Bůh, ale jeho duše byla čistá, proto si pamatoval věci z doby, když byl u Boha, díky tomu unikl božskou mocí stvořitelům světa a dosáhl návratu k Otci jakoAetius—Aětiosz Antiocheie (činný kol. pol. 4. st.),jáhen, zakladatel mladoariánství, krajní varianty ariánství, jeho žákem Eunomios (viz výše); dostalo se mu podpory od císaře Iuliana Apostaty manželek množství... jako nicolaitae— sekta nazvaná podle jáhna Níkoláa, zmíněná i v Novém zákoně (Zj 2,6; 2,15; známá v maloasijském Efezu a Pergamu); Kléméns z Alexandreie (Koberce 2,20,118) říká, že Níkoláos učil lhostejnosti k tělu, což bylo některými, kteří se neprávem označovali za jeho následovníky, překrouceno z nabádání ke zdrženlivosti v pobídku k nevázanosti a tělesným hříchům; ve středověku označení pro kněží, kteří nežili v celibátu Gigas— Hermannus Gigas (1292-1349), františkán, odkaz na jeho historickou práci Flores temporum seu Chronicon universale... (konec
584
13. st.); o proroku Muhammadovi píše v oddílu o císařích 7. století; (vysv. s. 370/1)
Vincent, spec. hist. lib. 24. —Vincent z Beauvais (vysv. s. 137) způsobem epikurův— Epikúros (341-270 př. Kr.), ze Samu, řecký filozof, v Athénách založil školu, jejímž sídlem byl dům se zahradou (Epikurova zahrada); málo se zachovalo z množství jeho spisů; ve fyzice navázal na atomismus, základem jeho etiky bylo učení o slasti: cílem lidského snažení je dosažení trvalé slasti, tj. stavu, kdy se člověk oprostí od tělesné i duševní bolesti, vede ho k ní rozum; učení je individualistické, úsilí o slast se podle Epikúra neslučuje s účastí na veřejném životě; učení bývalo dezinterpretováno jako usilování o tělesné rozkoše, křesťané je odmítali také proto, že Epikúros popíral víru v nesmrtelnost duše a boží prozřetelnost (podle něj se bohové o svět nestarají)
Nic. Clenard. lib. 1. epist. — Nicolaus Clenardus (t. Nicolas Clénard, Cleynaerts, Kleinharts, 1495-1542), humanista původem z Brabant-ska, filolog (autor gramatiky řečtiny a hebrejštiny), cestovatel po Evropě i s. Africe, znalec arabštiny a arabských rukopisů; své zážitky z cest popsal v listech přátelům ve Flandrech (Nicolai Clenardi Epis-tolarum librill, 1566,2. vyd.)
Bonfin. lib. 8. dec. 1. — Antonio Bonfini (t. Antonius Bonfinius, 1427/1434-1502/1503), italský humanista a básník, dvorní historiograf uherského krále Matyáše Korvína; autor spisu o dějinách Uher História Pannonica sive Rerum Ungaricarum decades IV... (1487-1496,1. úplné vyd. 1568)
Curio lib. 2. chron. — Augustinus Caelius Curio (t. Celio Agostino Curione, 1538-1567), italský humanista, učitel rétoriky na basilejské univerzitě, autor historické práce Sarracenicae historiae libri III (1567); připojil také 2 kn. ke spisu Hieroglyphica Pieria Valeriána (celé vyd. r. 1567; vysv. s. 238)
309
Epiphan. in cat. haeret. — Epiphanius in catalogo haereticorum (sic!), Epifanios, Lékárnička, (vysv. s. 138)
Philastrius— (sv.) Philastrius (Filastrius, Filaster; f před 397), biskup v italské Brescii (lat. Brixia), cestoval a kázal proti heretikům (hl. ariánům), židům a pohanům, vedl disputace a obracel na ortodoxní víru, setkal se s Aureliem Augustinem; sestavil katalog herezí Diver-sarum hereseon liber (Kniha různých herezí; 156 herezí), založený na výše zmíněné práci Epifania a polemickém díle Eirénaia, biskupa
585
v Lyonu (2. pol. 2. st.), Elenchoskaianatropé téspseudonymůgnóseós (Usvědčení a vyvrácení falešné gnóze; 5 kn.), známém pod titulem lat. překladu Adversus haereses (Proti herezím)
Alfon. a Castro adver. haeres. — Alphonsus a Castro (t. Alfonso de Castro, asi 1495-1558), španělský františkánský teolog, právník, učitel na univerzitě v Salamance; autor mnoha prací o herezích, mj. spisu Adversus omneš haereses libriXIV(1534), abecedně řazené encyklopedie, na niž se zřejmě odkazuje, též De iusta haereticorumpunitione libri III (1547), známého jako „bič na kacíře" Cantacuzenus, císař konstantinopolitánský, lib. contra fldem Mahumet... appendix S. Aurélii Victoris — Sextus Aurelius Victor (4. st.), ze s.Afriky, římský historik, ze skromných poměrů, stal se senátorem a úspěšným úředníkem, autor Knihy o císařích (Liber de Cae-saribus nebo také Historiae abbreviatae, Zkrácené dějiny), stručných římských dějin od císaře Augusta po Constantia II. (vládl 337-361), v nichž spojil styl biografií a epitom; na Knize o císařích je zčásti založen Výtah o císařích (Epitome de Caesaribus; od Augusta po Theo-dosia I.), anonymní dílo z pozdní antiky, jedná se ovšem o apendix (dodatek) z pozdější doby: Cantacuzenus je Ióannés VI. Kantakuzé-nos, samozvaný byzantský císař, který vládl krátce (1341-1354), se po nucené abdikaci stáhl do kláštera, kde se věnoval literární činnosti, pod pseudonymem Christodúlos sepsal dějiny 1. 1320-1362 (Historiai, Dějiny; 4 kn.), kde obhajoval své činy; napsal také polemiku proti židovství, čtyři apologie křesťanství proti islámu a čtyři řeči proti Muhammadovu učení; apologie a řeči vyšly r. 1543 v latinském překladu spolu s řeckým textem pod názvem Contra Mahometicam fldem Christiana et orthodoxa assertio, Graece conscripta ante annos fere ducentos..., latinský překlad obého byl také zařazen do 2. vyd. 2. sv. Bibliandrovy edice Koránu (1550; viz níže) Volaterra. lib. 23. — Raphael Volaterranus (vysv. s. 114) Bibliander apolog. super Alcoran — Theodor Bibliander (t. Bu-chmann, 1509-1564), švýcarský protestantský teolog a učitel na univerzitě v Curychu, srovnávací jazykovědec (De ratione communi omnium linguarum etlitterarum commnetarius, 1548), orientalista, archeolog, učitel hebrejštiny, biblista (mj. se podílel na vydání curyš-ské bible); na základě latinského překladu Roberta z Kettonu (vysv. s. 306) připravil první tištěné vydání Koránu, zařazené do třísvazkové edice spisů, jejíž 1. sv. nese názevMachumetis Saracenorumprincipis eiusque succesorum vitae ac doctrina ipseque Alcoran (obsahuje Korán, různé úvody ad.), 2. sv. (Confutationes legis Machumeticae, quam
586
vocant Alcoranum) uvádí významné polemiky s islámem, 3. sv. (His-toriae...; vysv. s. 306) přináší spisy věnované tureckým dějinám, státnímu zřízení, vojenství aj. (vyd. 1543, rozšiř. 1550); Apológia pro edi-tione Alcorani (obhajoba vydání Koránu) je v 1. sv. proti Alkoránu kněze Bartoloměje Dvorského, tištěná léta 1542 v Starém Městě pražském — Bartoloměj Dvorský (1. pol. 16. st.), utrakvistický kněz, farář a poté i děkan v Kouřimi; polemik s islámem ve spisu Proti Alchoranu, totiž Zákonu tureckému a saracenskému a falešnému jich náboženství, a že vrchnostem církve křesťanské přináležívíry svaté i lidu proti jich ukrutenstvíobhajovati... knížky dvoje, vyd. r. 1542 u Jana Severýna ml. na Starém Městě pražském Mahom. legis confut. in speculo historiali — lat. překlad tzv. al-Kin-dího apologie (Risálatal-Kindí), ve skutečnosti polemiky s islámem, připisované jinak neznámému arabskému křesťanu al-Kindímu (datace sporná, první lat. překlad z 12. st. z okruhu Petra Ctihodného), převzatý ze Speculum maius Vincenta z Beauvais (vysv. s. 137; Spe-culum historiale, kn. 24, kap. 39n) a zařazený do 2. sv. Bibliandrova vydání Koránu pod názvem Disputatio Christiani eruditissimi... (De haeresi Heraclii et principátu ac lege Machumeti) Fortalitium fldei — Fortalitium fidei in universos Christianae reli-gionis hostes, kazatelská příručka předkládající argumenty pro boj s nepřáteli víry (v pěti knihách útočí proti odpůrcům Kristova božství, proti kacířům, židům, muslimům a ďáblu); spis byl vydán mezi 1.1464-1476 bez uvedení autora, tradičně je připisován Alphonsu de Spinovi (t. Al/f/onso de Espina, 11491), španělskému františkánu, který působil jako představený řádových teologických studií v Sala-mance, je známý jako autor traktátů Sermones plures de excellentia nostrae fidei (1459) a Sermones de nomine lesu XXII (asi 1454) Dionis. Carthusianus contra Sarrac. — Dionysius Carthusianus (t. Denis van Leuwen, D. van Rijkel, asi 1403-1471), belgický kartuzián, teolog pozdního středověku; velmi plodný autor scholastických a mystických spisů; s koránem polemizuje v traktátu Contra Alchora-num etsectam Machometicam libri F (tiskem 1533) f ex universarum haeresium—\dX.faex,faecis, f., sedlina; citát (mírně upravený) pochází z dopisu Petra Ctihodného, opata kláštera v Čluny (f 1156), Bernardovi, opatovi z Clairvaux (f 1153), ohledně lat. překladu Koránu, o něž se Petr se svými spolupracovníky zasloužil (Epištola domni Petři abbatis ad domnum Bernardům Claraevallis abbatem de translatione sua, quafecit transferů exArabico in Latinům sectam sive heresim Sarracenorum); dopis byl otištěn v 1. sv. Bibliandrova
587
vydání Koránu; Petr byl rovněž autorem prvních latinsky psaných prací systematicky vyvracejících islám, polemiky Liber contra sectam sivé haeresim Saracenorum a přehledové práce o islámském učení Su-mma totius haeresis Sarracenorum
311
okolo léta 620, za panování císaře římského Heraclia — Hérakle-ios, byzantský císař (vládl v 1.610-641), od r. 622 vedl válku s perskou říší, vítězně završenou r. 627 bitvou u Ninive (vysv. s. 239/1) Iohan. de Oppido chroni. Sarracenorum — nejasné, snad Chronica mendosa et ridiculosa Sarracenorum, stručný přehled o životě Proroka a jeho nejbližších nástupcích zařazený ke konci 1. sv. Bibliandrova vydání Koránu a souvisejících spisů (vysv. s. 309) bez uvedení autora (jde o překlad Roberta z Kettonu); v Harantově registru autorů jsou oba údaje spojeny, zřejmě však spolu nesouvisí, Iohanna de Oppido Harant zmiňuje též na s. 372/1 (vysv. tamtéž)
312
Lazarus Sorancius lib. Ottomannus— Lazarus Soranzius, Ottoman-nus... siveDe rébus Turcicis (vysv. s. 180)
hist. universale del orig. et impe. di Turchi da Fr. Sansovino —
Francesco Sansovino (1521-1586), všestranně vzdělaný humanista, spisovatel, vydavatel, překladatel a komentátor klasických autorů; působil i u dvora papeže Julia III., autor prací týkajících se politického života, dějin, medicíny, filologie, náboženství (v polemice s islámem), zde odkaz na spis História universale delľorigine et imperio de Turchi (1560); (vysv. s. 367/1)
VascodiaStanco—Vasco DíazTanco (asi 1490 — asi 1530), španělský renesanční autor, básník, dramatik; autor spisu (Libro intitulado) Palinodia de la nephandayfiera nación de los Turcos... (1547) Catarino Zenone— Caterino Zeno (vysv. s. 182) Mathaeus Orbatius — nezjištěno
Nicol. Secundinus de orig. Ture. — Nicolaus Secundinus (t. N. Sa-gundinus, Nikolaos Sekundinos, N. Eubojan, poč. 15. st. — 1464), humanistický vzdělanec původem z řec. ostrova Euboie, právník, účastník ferraro-florentského koncilu (1438/9; díky znalosti latiny působil jako tlumočník), poté diplomat ve službách benátské republiky, r. 1453 se v Kónstantínopoli účastnil jednání Benátčanů s Mu-hammadem II.; Harant odkazuje na jeho spis De Turcarum origine (1531)
588
od Otomana Prvního — Osman I. (vládl vi. 1298-1326), zakladatel osmanské dynastie, sjednotil islámské kmeny ohrožované z v. mongolskou říší a na z. ovládané říší byzantskou a založil osmanskou říši, jež postupně ovládla velké oblasti z. Asie, s. Afriky a v. Evropy
313
Luigi Bassano de i costumi et modi de la vita de Turchi — Luigi Ba-ssano da Zara (* 1. pol. 16. st.), rodák ze Zadaru, žil v Dalmácii a Itálii; mezi 1. 1530-1540 upadl do tureckého zajetí, po návratu využil svých zkušeností v diplomatických službách u španělského vyslance v Kónstantínopoli; jeho spis / costumi et i modiparticolari de la vita de' Turchi (1545) je cenným svědectvím o životě a zvycích v osman-ske risi
Ludovici Vartomanni Bolognese— Ludovico de Varthema, Itinerario (vysv. s. 116)
Marti, a Baumgarten peregrinat. — Martin von Baumgarten (f1535), urozený muž, který vykonal svou cestu na východ v roce 1507 (1508?) a zprávu o ní podal v cestopisu Peregrinatio in Aegyptum, Arabiam, Palaestinam etSyriam (1594)
ConradusLeo—Konrad Low (vysv. s. 178); zde odkaz na protiislám-sky zaměřenou práci Mahometische History was der gottlose... Prophet Mahomet für eine falsche... Ketzerey und Lehre erdacht (1596) Morea — Peloponnésos
315
Godefridus Steghius arte medica üb. 14. cap. 1. — Godefridus Stee-ghius (t. Gottfried Steegh, *2. pol. 16. st.), nizozemský lékař působící u dvora jako osobní lékař Rudolfa IL, autor odborných prací, např. Tractatus depeste (1597), Ars medica (1606), na niž se odkazuje, též příležitostných latinských veršů; (vysv. s. 13/1) Vypisují o tom mašlachu Dioscorides — Dioskúridés Pedanios, O léčivých látkách 4,64 (mák)
mon. de Villamont lib. 2. — Jacques de Villamont (vysv. s. 193) Pet. Bellonius obs. lib. 3. cap. 15. — Pierre Belon, Les observations I Observationes (vysv. s. 13)
316
chna aneb cna — henna, barvivo získávané z listů henovníku bílého (Lawsonia inermis),]ímž se tradičně barví vlasy, kůže a nehty, též látky
589
319
Anton. Menavio hist. Tur. — Giovanni Antonio Menavino (vysv. s. 306)
321
Aethiopia, nyní obyčejněAbissina — Etiopie (vysv. s. 10) k Suaquem, městu tureckému k Egyptu náležejícímu — Suakin (Sawákin), prístav (s historickým jádrem na ostrově) na pobřeží Rudého moře, na území dn. Súdánu; v Harantově době jeden z nejvý-znamnějších afrických přístavů, od r. 1517 v rukou Turků port Ercoco — Arkiko (vysv. s. 154)
království svobodná, jako M on hemuge,Adel etc. — historické království Monoemugi, ležící v. od Konga; sultanát Adal (dn. území Somálska), v Harantově době měl velké obchodní centrum, město Zeilu Damianus a Goes — Damiäo de Góis (1502-1574), portugalský diplomat a historik; žil u portugalského královského dvora, u dvora polského krále a litevského velkoknížete Zikmunda I. Starého (vládl v 1.1506-1548) ve Vilniusu, dále v Dánsku, Švédsku; posléze byl obviněn z kacířství a zemřel ve vězení; Harant zřejmě odkazuje na jeho spis Fides, religio moresque Aethiopum (1540)
322
Horat. Malaguccius — Orazio Malaguzzi (1531-1583), italský spisovatel a diplomat, autor spisu Discorso... sopra i cinquepotentáti maggioridel mondo (1578)
Marc.Ant. Sabellicus— Marcus Antonius Coccius Sabellicus (vysv. s. 142)
EdoardLopez c. 10. descr. Congo — Duarte Lopez, Relatione del re-ame diCongo... (vysv. s. 15) scaeptrum — žezlo
Thomas Iunta, Paulus Polus — nezjištěno
323
praesbyterlohannes—bájný kněz Jan (lat. presbyter Iohannes), vládce legendární země (vysv. s. 227)
325
v krajině Angota — Angot, provincie ve středověkém etiopském císařství, zaniklá v 16./17. st.
590
326
královna z Sáby... slouti měla Merquerta a že od krále obtěžkána byla a syna z něho porodila Mejlecha jménem — Merquerta je jedním z mnoha jmen královny ze Sáby (vysv. s. 133,144); žila pravděpodobně v 10. st. př. Kr., podle tradice měla s králem Šalomounem syna Menelika, jenž se stal císařem a od něhož odvozují svůj původ etiopští císaři (královna je připomínána v Bibli/lKr 10, ln; 2Pa 9, ln/, v etiópskych legendách aj.)
Dorotheus synopsi—pseudo Dórotheus, Přehled o životě a smrti proroků, apoštolů a žáků Páně (vysv. s. 158)
čteme v Skutcích apoštolských v kapitole 8., že svatý Filip apoštol komorníka Candaces, královny mouřenínské, ne ohněm, ale vodou pokřtil —Sk 8,27n
oni původ čtení svatého Matouše v 3. kapitole berou... On, prý,
křtíti bude ohněm a Duchem svatým — Mt 3,11
Item z Skutkův apoštolských v kapitole první: „Jan křtil vodou, vy
pak Duchem svatým pokřtěni budete." — Sk 1,5
na den Letnic — svatodušní svátky slavené 50 dní po Velikonocích
a 10 dní po svátku Nanebevstoupení Páně
olej achalecinte řečený — nezjištěno
327
don Franc. Alvarez viag. nell Etiópia — Francisco Álvares, Viaggio nella Ethiopia... (vysv. s. 72)
Ludov. Rom. navig.Aethiopiae—Ludovici RomaniNavigatio... (vysv. s. 135)
330
země Kandie — ostrov Kréta
331
z Marsilie — z francouzského přístavu Marseille 336
díl země slovanské — Slavonie, historické území vymezené řekami Dravou, Sávou a Dunajem
k zemi Histria, k městu a portu, jenž slove Citta Nova — Istrie, dn. chorvatské přístavní město Novigrad
H.B.
Slovníček
Slova, jejichž význam je v textu vysvětlen, nezařazujeme, u slov mnohovýznamových uvádíme zejména význam v textu užitý.
abris — vyobrazení, obrázek
aksamit, axamít — hedvábná látka s hustým vlasem, samet akštejn —jantar alexandrinský— alexandrijský alterací — obtíž alternatim — střídavě
ambit — otevřená sloupová klenutá chodba na vnitřní straně budovy
antidotum — protijed
apatéka, apatyka — lékárna
apelovati — odvolávat se
aquaeductus — vodovod
archa — ozdobná schránka na posvátné předměty
armáda — vojenské loďstvo, též vojsko obecně
armpant — náramek
artaleria — delostrelectvo
artikul — článek
aspra — drobná mince (1/50 benátského dukátu, cikýnu)
592
barca — plachetní loď barchan — tkanina ze lnu i bavlny barvíř — lazebník, ranhojič báseň — výmysl
baša, baše — vysoký úředník a vojenský hodnostář v osmanské říši
běhoun — neusedlý člověk
bevelichshaber — nejasné; dle smyslu velitel
bezděčný— nedobrovolný
bezděk — nedobrovolně
bezhrdlí — zabití
bezpečiti — ujišťovat
biskot — suchar, trvanlivé pečivo
biti (minci) — razit
bosák — mnich františkán
brada — vousy na bradě
branný — vrátný
braň — zbraň, ochrana
bravní — dobytčí, určený drobnějšímu dobytku bumbál — pijan bydlitedlný — obyvatelný
cabalistský — kabalistický cady — kádí, islámský soudce camera locante — pronajatý pokoj
canonicus — kanovník, kněz příslušející ke katedrální kapitule cantor — zpěvák carmen — skladba, báseň cejg — látka, tkanina čelný — celník
centnéř—jednotka hmotnosti (61,6 kg) ceremonie — obřad ceughaus — zbrojnice
cikyn, cikýn — zecchino, benátská zlatá mince (25 majdýn)
cink — roh, konec, výčnělek
circumstance — okolnost
církev, církvička — kostel
cirkl — kruh
citovati — povolat
comes (šífu) — průvodce, lodivod
593
commendací — doporučení
complet — poslední večerní modlitba, jedna z tzv. hodinek concordovati — souhlasit, souznít condicí — podmínka
convent — konvent, osazenstvo, též budova kláštera
cortina — opona
cuba — qubba, kupole
cug — ornament, obrazec
cundrštryk — zápalná šňůra
cyperský, cyprský — kyperský
čamrha — hračka, která se točí, káča
časně — včas, podle času, v časovém sledu
čauš — velitel v turecké armádě
čechlík — lehké svrchní oblečení, plachetka
čekan — kyj
čerstvost — rychlost
čeřen — čtverhranná rybářská síť
cisterna — cisterna, studnice
čitedlnost — cit, citlivost
čiti — cítit
čtitroba, na čtitrobu piti — prázdný žaludek, pít nalačno čtyřmecítma — dvacet čtyři
dalmatica — svrchní liturgické roucho pro jáhna
damašek — látka vzorovaná střídáním osnovní a útkové vazby
daremní — marný
darmo — zdarma
darovaný — obdarovaný
dek — pokrývka na koně
denemarský — dánský
dětinský — dětský, nerozumný
děvka — služebná dívka
diakonus — duchovní s nižším svěcením, jáhen
dika — díky, poděkování
diskurs — rozprava
dispensací — povolení
disputovati — rozmlouvat
distilovati — destilovat
divadlo — podívaná
594
dívati se — divit se
divinus — božský
divný— neobvyklý, podivuhodný
dlážení — dlažba
dobytý (meč) — vytasený
dokonalý — úplný
dolomán — mužská dlouhá sukně, též plášť
domines (akuz. dominos) — páni (pány)
dorp — země, rašelina
doskočný — hbitý, drzý
dostatečný— schopný
dovésti — dokázat, vykonat
dovoditi — dokazovat
dovolení — povolení
drabant — pěší voják
drachma — nej rozšířenější mince antic. řec. světa (o hmotnosti asi 4,36 g)
dromedár—jednohrbý velbloud
drukárna — tiskárna
dryačník — ranhojič, mastičkář
dryák — původně protijed, později všelék
držeti za to — mít za to
dříví — dřevo, stromoví
dsky — desky
duch — dech, duch
důchod — plat, příjem
duchovník — osoba duchovního stavu
dukát benátský — zlatá mince, též zecchino (zde cikýn), časem užívaná i v někt. arab. zemích dukát uherský — zlatá mince (v hodnotě benátského zecchinu) duplem — dvakrát, dvojnásobně duplovaný — dvojitý
důtek — důtka, dudek, polský třígroš; stříbrná, pak i měděná mince
důvěřiti se — věřit, spoléhat se
důvod — dokázání, důkaz
dvamecítma — dvacet dva
dvamecítmerý — čítající 22 kusů
dzaur, daur — v islámských zemích označení nemuslimů
dzierma — malá okrouhlá loď
595
edelknab — urozený chlapec, páže Egyptčan — Egypťan einkaufer — nákupčí
epikureus — stoupenec učení Epikurova, též požitkář
epitaphium — epitaf, náhrobní nápis
erbanuňk — dědická smlouva
eremita — poustevník
etc. — et cetera, a tak dále
ex diametro — průměrem
exactio — daň, dávka
examen držeti, examinovati — vyšetřovat, zkoušet excommunikací — vyobcování z církve
fabule — vyprávění, bajka
fachi, fakichi — islámský duchovní
faktor (lodi) — správce
faktorství — dálkový obchod
falirovati — udělat úpadek
fantazie — představa
faseol — fazole
fasování — upevnění
fátum — osud, úděl, věštba
fedrovati — podporovat
fedrovní — pomocný
fedruňk — pomoc
fěrtoch — zástěra
fiflovati se — parádit se
figura — obraz, znamení
figurální (zpěv) — vícehlasý sborový zpěv
filec — tlumok
filial — odbočka, pobočka
firer — malý peníz (1/5 krejcaru)
firhaňk — závěs
fiskální — náležející obecní pokladně flek — kousek
flus — nemoc vyznačující se výtokem výměšků foch — žert, klam fochrování — blýskání fochrovati — ohánět se
596
foliům, in folio — největší formát knihy vzniklý jedním přeložením
archu papíru folkovati — vyhovět, povolovat forberk — venkovský statek fortel — chytrost, úmysl, úskok fortelně — důmyslně, lstivě fortna — brána
fraucimer — ženské služebnictvo frej — smilstvo frejíř — milenec
frejmarčiti — směňovat (zboží za jiné) fresuňk — starost, smutek frněti — frkat, hněvat se fundator — zakladatel
galioty — kalhoty
gaur — v islámských zemích označení nemuslimů
gejdař — dudák
generaliter — obecně
gentildonna — urozená paní
glejtsman — průvodce, tlumočník
gomer — dutá míra pro sypké látky (3,61)
gradus — stupeň (též jednotka zeměpisného určení)
granátský — granadský
groš, na svůj groš — vlastním nákladem
grunt — základ, pozemek, statek
gruntovně — důkladně
guardie, quardie — ochranná stráž
gvardaroba — šatstvo
gvardian — představený některých klášterů (zde františkánského)
hadrování — hádka
hák — nástroj na konci zahnutý, zbraň
halsbant, halspant — náhrdelník, obojek
hanba — pohlaví
handl — obchod
harc — půtka, začátek boje
hedbáví — hedvábí
heleparte — halapartňa, sudlice
597
hemelín — helma
hemiciclus — polokruh
heremita — poustevník
heroitský — hrdinský
hispánský — španělský
hladovitý — hladový
hlavní — hlavy se týkající (nemoc)
hlemejžď— tvor (hlemýžď, želva) i jeho schránka (ulita, krunýř)
hlinovatý — bahnitý, jílovitý
hodnost — hodnota
hofmistr — správce domu
holemý — velký
Holender — Holanďan
holopiskovatý — obsahující jen písek
holota — psovod, opatrovník psů
hon — délková míra (asi 154 m),též plošná míra (tzv. jitro, 2837 m2)
hotoviti se — připravovat se
hovado — dobytek, zvíře
hrubý — hrubý, velký, nevzdělaný
hryzení — hryzání
hřivna — obchodní forma kovu standardní hmotnosti (hm. zlata původně asi 250 g) hurt — pokřik, hluk (s hurtem prudce) hurt i k — postrk hyndrovati — překážet, týrat
chám — hanlivé označení sedláka
charakter — podoba, znamení
chlap — poddaný, sedlák
chlapkyně — poddaná, selka
chocholatý — pahrbkovitý, s výrazným hřebenem
chřest — hluk
chybiti — minout
chytiti se — uchopit, chopit se
immediate — bezprostředně impresí — tiskárna indulgencí — odpustek (cirk.) inquisitor — dotazovatel instrument — nástroj, též hudební n.
598
intent — úmysl invencí — vynález, nápad item — také iustitia — právo
jahoda —jahoda, též obecně bobule
janičar — turecký elitní voják z řad nemuslimů
jedno —jenom, jen
jednonásobní, jednonásobný—jednoduchý
jednostejný — stejný
jednota — sbor, společnost
jícha — polévka, omáčka
jistiti — tvrdit
jmenovitě — zejména
kaceřovati — osočovat z kacířství káně — lodka
karbuňkul, karbunkule — červený drahokam, zvi. rubín
karmazín — hedvábná látka, často šarlatové barvy
karnýř — váček
keser — ruční síť na lov ryb
klauza — průsmyk
klemr — skoba
kleprlík —jízdní kůň, mimochodník knecht — zbrojnoš, voják knytel — kyj, sochor kolba — závod, rytířský souboj
kolč — hedvábná tkanina, zprav, bílá s modrými pruhy, též oděv
komonstvo —jízdní družina
konfekt — pamlsek
kontrabant — pokuta
kontrfekt — obraz, portrét
korbelík — nádobka z kůry
korec — dutá míra (93,61)
koruna — mince (blíže neurčená)
koření — koření, byliny
kosmograf—zeměpisec
koštíšťko — koště
koštování — ochutnání, chuť
kotec — kupecký krám
599
kovář studený — cínař kozlový — kozlí krámský — prodávaný v krámě krancl — římsa, ochoz kratochvilný — zábavný kredencovati — ověřit, slavnostně podat krejcar — drobná mince krevnost — pokrevní příbuznost kročej — krok
krumplovaný — vyšívaný drahým kovem a kameny
kncek — ker
křtalt — krása
křtalt dávati — zdobit
ksas — zadek, kapsa na zadní části oděvu
kšaft — závěť
kuběna — nevěstka, souložnice
kuběnářství — smilstvo
kulka — kulička
kundšaft — zpráva
kunštik — žert
kunštovati — žertovat
kus — dělo
kůtek — kotník
kvadrát — čtverec
kvasitel — hodovník
kvasiti — hodovat
kyz — ruda, nerost s příměsí kovu
ladovati — nakládat
laduňk — náklad
laryně — nevěstka
látro — délková míra (236,6 cm)
lavirovati — udržovat loď na stejném místě
léč — past
ledví — bedra, ledviny lejtenant, lejtnant — poručík lesknatý — lesklý libycký — libyjský lidný — lidnatý limoun — citron
600
loch — díra, jáma
loket pražský — délková míra (59,2 cm)
lot —jednotka hmotnosti (asi 16,1 g)
lozirovati — ubytovat, bydlet
lozument — obydlí
lučiště — luk
lunet — polokruh
lusthaus — letohrádek, altán
luže — lůžko
lýčený, lýčený — lýkový
macedonský— makedonský mahometán — muslim
majdyn — stříbrná mince (1/25 benátského dukátu, cikýnu) makání — osahávání malvazí — sladké bílé víno marinář — námořník
marketentér — markytán, zásobovatel vojska
marštal — stáj
mašiach — opium
materialista — bylinkář
materie — látka
matka perlová — perleť
mazhauz — síň, předsíň
mdloba — únava
medenice — mísa
medle — tedy, pak
meschit, meschita — mešita
meškati — otálet
mezovati — hraničit
míle česká — délková míra (7 530 m)
míle vlaská — délková míra (1489 m)
mílí—jmelí
milostný — milý, pěkný
mimo — okolo
míra — rozměr, míra
mírka — dávka (odměřená)
mírně — přiměřeně
mocný — mocný, silný, velký
modrací — podložka, houně
601
mordéřský — vražedný možný — zámožný, bohatý mrákota — temnota mrdati se — hýbat se
mše čtená — mše, kdy kněz čte všecky části potichu a dialogy přednáší spolu s ministrantem
mše velká — poslední mše konaná před polednem o nedělích a svátcích, zpívaná
mše zpěvavá — mše zpívaná, za účasti chóru
muchejr — vlněná látka, zprav, z kozí srsti
mukar — oslář, mezkař
muphti — islámský duchovní
musový, můzový — banánovníkový
mustr — způsob, vzor
musulmanství — muslimství, islám
muntzhaus — mincovna
myš německá — krysa
nábělený — bělavý
náčerný — černavý
nádobí — náčiní, nářadí
náhlost — rychlost
náhončí — pomocník
nahotově — připraven
náhřebíčkový — hnědavý
nahý — nechráněný
náchlební — živený, kdo je na stravě
naklonek — nakloněný k pití (džbán)
nákončí — kovové zakončení meče, pochvy či opasku
námluva — dohoda
naplískaný— naplácaný
nápodobný— podobný
napořád — bez rozdílu, po řadě
naposledy — nakonec
naprati — vtlačit
naprositi — uprosit, přemluvit
napřed dáti — dát přednost
napředu — zepředu
násada — mladé rybky nasazené k chovu naschvální — zvláštní
602
nastupovati — útočit, napadnout našpihovaný — zásobený našpikovati — propíchat natatorium — koupadlo navážiti — nabrat, načerpat náve — loď
návěští — znamení, pokyn nazad — zezadu názelený — zelenavý nážlutý — žlutavý nebezpečiti se — nespoléhat se nebo — neboť, protože nebrzy— stěží, nesnadno nečitedlnost — necitlivost nedvěd — medvěd nejistý — nestálý
nejsubtilnější, nejsubtýlnější — nejjemnější
nelítostivě — nelítostně
nemoc červená — úplavice
neodtrhnouti — neodplout
neopravovaný — neupravený
nepamětlivý — zapomnětlivý
neplachý — klidný
nepodobný— nepravděpodobný
nepřispořovati — nešetřit
nercili — neřkuli
neshořující — nehořící
nesmyslný— nerozumný, pomatený
nesnaditi se — hádat se, přít se
nestatečný — slabý, mdlý
nesvláčeti, nesláčeti — nesvlékat
nešanovati — nebrat ohled
nešetřiti — nedbat, nemít ohled
nešpor — večerní čas, večerní modlitba
neučíti — neucítit
neumělost — neznalost, nezkušenost nevědomý — neznámý, nepoznaný nevěrný — nevěřící nevlastně — nesprávně nevylištěný— špinavý, nevyčistený
603
nevypeklý — nedopečený
nevypravitedlný — nepopsatelný
neznámý — neznalý, neznámý
nezprubovaný — nevyzkoušený
nezpůsobný — nevhodný
nezpytatedlný — nevyzpytatelný, nezbádatelný
noha — délková míra, stopa (29,6 cm)
nosatec — špičatá motyka
novměsíc — novoluní, nov
Nyderlander — Holanďan
obcování — stýkání se obdloužený, obdloužní — protáhlý obececenství — sdílení společnosti, stýkání se obecní — obecný, veřejný, obvyklý obláčeti se — oblékat se oblátek — křemen
obmezený — vymezený, opatřený hranicí
obmysl — důmysl, též lest
oborem — hromadně
obraný — vybraný
obraz — vyobrazení, socha, podoba
odběhnouti — utéci, zanechat
oděnec — ozbrojenec
odoumrť— majetek propadlý vrchnosti po smrti majitele bez dědiců
odporný — nepřátelský
odpovídání — odporování
odpustiti — dovolit
odvozovati — svěřovat, předat
ofěra — dar
ofěrovati — darovat
oficír — úředník, správce
ohbitější — pružnější
ochtáb — osmý den po urč. svátku
okcidentálský — západní
okršlek — obvod, prostor, oblast
omastek — tuk, olej
omen — znamení
onychin — žilkovaný polodrahokam, druh chalcedonu opřáhati se — napřahovat se (něčím)
604
orátor — řečník
ordinariě — řádně, pravidelně
orduňk — řád, pořádek
orientálský — východní
orodovník — přímluvce, prosebník
ospánlivý — malátný
ostrach — strach
oštípec — oštěp
otevření — otvor
outor — spodní obruba nádoby bránící úniku obsahu oužlab — údolí
paenitencí — lítost
pálené — pálenka
palík — balík
pancířová — drátěná
pankét — hostina
partyta — podvod (též koupě)
pas, pás — úžina, průchod
pasaman, pasiman, pasoman — barevná nebo zlatá stužka, prýmek pasirovati — propustit, ustoupit páteř — otčenáš, růženec patria — domov, vlast
Patrimonium — svobodné pozemkové vlastnictví patrně — zřetelně
patron (šífu) — majitel nebo nájemce lodi patuch — oděv do lázně pečité — pečené
peníz bílý — drobná mince (1/3 krejcaru)
per consequens — v důsledku, následkem, následně
peregrinací — pouť, putování
perimetrum — obvod
peřestý — skvrnitý
peský — hanebný, bídný
pětmecítma — dvacet pět
piastr — drobná stříbrná mince, pův. španělská
píď— délková míra (19,7 cm)
pihavka — pijavice
pinely — piniové oříšky, semena borovice pinie pinta — čelenka, pás, též dutá míra (1,91)
605
piskač — pištec pískovatý — písčitý pištěti — pískat, protékat pitomý — domácí, ochočený plac — náměstí, dvůr, prostor plachý — divoký planýř — pranýř plátěnka — plátěná suknice pleskatý — široký plinutí — plivnutí plundry — široké kalhoty
pluviál — liturgický oděv užívaný při některých cirk. obřadech poctivě — počestně, uctivě poctivost — pocta, čest počas — povětří
počet učiniti — provést vyúčtování
podpopelný — upečený pod žhavým popelem (chléb)
podroušiti se — opít se
podštemflovaný— podepřený, vyztužený
pohádka — hádanka
pohřeb — hrob
pochotný — milý, chutný
pojišťovati — zjišťovat
poklis, pokles — omyl, chyba
poledne—jih
pomořský — přímořský
ponebí — poschodí, strop, paluba
popelice — kožešina šedé veverky sibiřské
poplatní — platu podrobený
popořád — řádně, jeden po druhém
port — přístav
Portugales, Portugalezer — Portugalec
pořád — po řadě, za sebou
pořadati se — řadit se
pošmourný — pokrytecký
poštyrský— poštovní, též kočárový (kůň)
pošva — pochva
potáhnouti po sobě — získat přívržence potkati se — utkat se potužiti — posílit
606
poučník — závoj, jemná tkanina povědomý — znalý pověrný — pověrčivý
povodní (kůň) — nezapřažený, pouze vedený
pozbádaný — puntíkovaný
pozlatitý — pozlacený
pracht — nádhera, přepych
praktika — pleticha
prampouch — opěrný oblouk
praporec (pěších vojáků) —vojenský útvar (zprav. 400-500 mužů)
práti — tlouci, bít
právě — opravdu, pravdivě
prázný — prázdný
preceptor — učitel
prefací — předmluva
pregovati — razit (minci)
prejs dáti — dát napospas
pres — lis
present — dar
presentovati se — představit se
prevít — záchod, stoka
principál — předák, nadřízený
probošti — probodnout
procesí — průvod
profant, profiant — zásoby
prohledací — průhledný
propůjčovati se — být po vůli
prostice — bečka, putna
prostředkem — prostřednictvím
prostřední — obyčejný
provésti (nevinu) — prokázat, vyjevit
provision, provizio — zaopatření
prst — délková míra (1,98 cm)
pršek — déšť
prubovati — zkoušet
přece — kupředu, přece, stále
přečisti — přepočítat
přehlídati — opomíjet
přeladovati — překupovat, nakupovat za účelem prodeje přemítati — obracet, přesýpat
607
přestátí na (něčem) — spokojit se (s něčím)
přetrhovati — zastavit
převrácenec — konvertita
příhbí — ohbí, kloub
příhrada — ohrada, komora
přijití — přijmout, vzít
příkrost — obtíž
přikváčiti — přepadnout
příležitost — náležitost, potřeba
přímoří — mor, epidemie
přípověď— slib
příprava — nástroj
přirození — podstata, přirozený stav
příští — příchod
příti — popírat
přivozovati — uvádět
příze — napřed, více vpředu
psotnější — nuznější, bídnější
pučálka, pučalka —jídlo z upraženého nebo napolo uvařeného hrachu
pukla — vypouklá ozdoba pulérovaný — leštěný, hlazený půlnoční — severní puntování — spolčovaní purgovati — čistit, projí mat
rafije, rafika — hůlka
ranějí — dříve
raní, za raní — ráno, časně
rathauz — radnice
rauš — opilost
ráz — ražba (mince)
refectorium — refektář, společná klášterní jídelna regent — správce, dočasný zástupce panovníka regiment — správa, řád regule — pravidlo rejsovaný — kreslený rejtar—jezdec
relliquie — relikvie, posvátné předměty rentmistr — důchodní úředník
608
reštant — dlužník retovati — pomoci, zachránit retuňk — pomoc rodič — rodák rodný— plodný rondella — podložka roucha — roucho, rouška rovně — stejně
rozbodovati — pobízet ostruhami rozkutiti — rozhrabat rozmazaný — zhýčkaný roznostiti — odnést, ukrást rozpustiti — rozpustit, uvolnit rozšafný — prozíravý, moudrý rozvésti — rozloučit rufka — svůdnice, nevěstka rum — suť, trosky, kamení rystuňk — odění, zbroj ryt m — rým
rýví — révoví, vinná réva
řehola — řehole, ustanovení, pravidlo řícenina — zřícenina, suť
sabaudský — sa vojský
sacramentum — svátost
sáh — délková míra (177,4 cm)
salnytrovaný — obsahující sanytr, ledek draselný
saltzträger — nosič soli
sám čtvrtý — on a ještě tři
sám druhý — on a ještě jeden
samotnost — samota
sangiach, sangiak — správce
santon — muslimský duchovní
sanzak — sandžak, pův. insignie, kolem níž se shromažďovali jezdci, pak i vojenskosprávní jednotka sceptrum — žezlo seja — mince (asi 1/6 cikýnu) semenéčné (zrno) — konopné semeno, semenec sequester — zprostředkovatel
609
sic — však
shlazení — odstranění schlouba — chlouba skutečně — skutkem slinovatý — plný slinu smečka — smyčka, obojek směti — odvážit se
smysl — mínění, myšlení, rozum, význam
sodomářský — užívající nedovolené sexuální praktiky
sofojský — savojský
sochor — tyč, bidlo
soldan — sultán
soldát — voják
solemniter — slavnostně
sorianský, soriánský, šuriansky — syrský
spahia —jezdec tureckého vojska
species — koření i jiné vzácné látky
splakovati — oplachovat
splejvati — plavat po hladině
spokojiti — uklidnit
spolučitedlnost — soucit
sponsalia — zasnoubení
spraviti — udělat, splnit
správně — po právu
spravovati se — řídit se
sprostný— prostý, neumělý
spřež — zápřah
stadium — délková míra (154 m, 1 hon)
starodávní — velmi dávný, odvěký
statua — socha
stavuňk — zastávka
štift — nadání, obdarování majetkem
stranní — postranní
straspurský— štrasburský
strašlivý — ustrašený
strašný — bázlivý
stravně — nákladně
stred — medový plást
strhnouti se — oddělit se
stroj — oděv
610
strojený — upravený, pripravený strom — lodní stožár strych — dutá míra (93,5 hl) střelba — střílení, dělo střevíc — délková míra (29,6 cm, 1 stopa) stříbrohlav — hedvábná látka protkávaná stříbrem strmen — třmen subassi, subassa — velitel subtilný, subtýlný—jemný, choulostivý, bystrý sudarium — rouška sufraganeus — diecézni biskup suché dny — třídenní půst opakující se každé čtvrtletí sultanin zlatý—zlatá mince (v hodnotě benátského cechinu či uherského dukátu) sumovní — úhrnný, stručný Surian — Syřan svědomí — vědomí, svědectví svláčeti se, sláčeti se — svlékat se svrchnice — lavice v lázni blízko vodní hladiny svrchu — nahoře
šacuňk — ocenění šafovati — spravovat šajn — list, dokument šál — pohár, mísa
šamlat — tkanina z velbloudí nebo kozí srsti
šance — zákop, okop
šanovati — šetřit (někoho)
šarlat — tkanina jasně rudé barvy
šejd — podvod
šermicl — šarvátka, souboj
šestmecítma — dvacet šest
šetřiti — pozorovat, zkoumat
šíf — loď
šifař — lodník
šífknechtský— námořnický
šíje — chodba, průchod
šikovati — řadit, posílat
šín, šin — kus kovu, plát
škrybent — spisovatel
611
škřemen — křemen šlachtordnuňk — bojový šik šmelcovati — slévat kovy šmerigli — malé dělo šnejdrem — šikmo šnek — točité schodiště špáh —jezdec tureckého vojska špehéř — zvěd špihovati — zásobovat štáf — kus, díl štekovati — předčit štěpný — vyšlechtěný štěpovati — pěstovat štice — vlasy štípek — sazenice štípiti — sázet
štok — břevno, hrubý stůl, patro štolcirovati — honosit se štráf—vojenský výpad štrafovati — přepadat, trestat štrejchovati — otřít se štrych — pruh
štůček — určitý kus plátna, tkaniny štuk — otesaný čtverhranný kámen šturm — útok šuldpryf— dluhopis švancarka — sekyra bradatice
tafat — taft, hedvábná tkanina tafelmazhauz — velká síň, sál taflovaný — obkládaný takt — dotyk
talent —jednotka hmotnosti (od 20 do 40 kg podle času a místa); peněžní jednotka (cena asi 25-36 kg zlata nebo častěji stříbra) talmutický — týkající se talmudu tarmarčiti — obchodovat tehdy — tedy téhoden, týždeň — týden tejný —tajný tělná — narůžovělá
612
temon, tymon — zadní ploutvové kormidlo
temperovati — mírnit
teplice — lázně s teplými prameny
termín — hranice
terpentýn — pryskyřice
terra firma — pevnina
testimonialis — svědečný
theatrum, na theatrum vystaviti — na podívanou vystavit thebaitský, tebaitský — thébský tíž — závaží tluč — drť točenice — vír
tolar široký—mince širšího průměru než obvyklý tolar, s větší hmotností i plochou pro mincovní reliéf topořiště — topůrko, násada torrens — potok, bystřina toužiti — toužit, naříkat traktát — pojednání
traktirovati — hostit, nakládat s kým, jednat oč
trakující — toulavý
trávenina—jed
trefiti — stát se, potkat, nalézt
trety — směšné kousky
tribut — poplatek
triumf — slavnostní průvod
trošt — naděje, útěcha
troštovati — utěšovat
trucelman — průvodce
trunk, trunk — doušek
trupel — kus, hromada
trusek — odpad, smetí
trvanlivý — vytrvalý
tržný — prodávaný na trhu
třicátník — vojenský velitel útvaru o 30 mužích
tučnost — úrodnost
tuhý — přísný, tvrdý
tulačka — toulka
tulban, tulbant, tulpant — turban
tulich — dýka
tulmač — tlumočník
613
tumlovati — projíždět se tumlplac —jízdárna tunka — soudek
tunná (ryba) — ryba naložená v láku, nasolená tuplhák — ručnice turkus — tyrkys tvárnost — podoba, krása
ufasovati — upoutat, uvázat ult. — ultra, dále, více umbrella — deštník u mel let i — unavit uměle — zdařile umělý — zkušený, vzdělaný umítati — házet ungelt — clo
upachtovati — zmoci, přemoci upřímo — přímo usazený — pevně stanovený ustání — únava ustavně — stále ušanovati — ušetřit ušinouti se — uchýlit se úvazek — pouto, povinnost užiti — získat, zakusit
valný — mnohý, silný varta — hlídka vartýř — hlídač vary — lázně
vaření — způsob přípravy jídla, vařivo, pokrm vedle — podle vědomý — patrný
vědro —jednotka duté míry (46,51, někdy i 621) vejsadný — ustanovený verštat — dílna
veselí — veselí, slavnost, svatba veselý (oděv) —jasný, pestrý vesměs — spolu
věští — nadaný věšteckou schopností
614
vezir — vysoce postavený úředník v osmanské říši
vicarius — vikář, duchovní zastupující vyššího hodnostáře
vide — podívej se (odkaz zprav, určený čtenáři)
vigilie — předvečer náboženského svátku, přitom i bohoslužba
vích — síť
Vlachy — Itálie
vlaský — italský
vlastně — skutečně, výstižně
vobálka — věc sloužící k balení nebo zavinutí
vodnotedlný — vodnatelný, trpící vodnatelností
všetečnost — nerozvážnost, drzost
vtip — rozum, důmysl
vtipný — důmyslný
vtrušovati — šířit
vůbec — obecně, veřejně
vydýmati se — nadouvat se, rozmáhat se
vydynchovaný — obílený
vyfrejmarčiti — vyměnit
vychování — obživa
výchoz — vycházení, pochůzka
výklad — překlad
vykontrfektovati — zpodobnit
vyladovati — vyložit
vyléhati — vysedět (vejce)
vyrumovati — odstranit rum, trosky
vyslípání — vyčítání
výstupek — přestupek
vytisknouti — vytlačit
vytráviti — spotřebovat, strávit
vyvažovati — čerpat, vážit
vyživení — obživa
vyžle — pes slídič
vždy— stále, přece
zabejvati se — bavit se
záduší — majetek odkázaný církvi pro spásu duše
zafír — safír
zakázaní — slib, závazek
zakázat se — slíbit
základ — zástava, potvrzení
615
založiti — vsadit se
zamákání — namočení
zámíšový — z vydělané kůže, semišový
zaneprázdnění — zabývání se
záplata — platba
zaraní — brzy zrána
zaraziti — založiti
zase — zpátky
zástěra — záminka, přetvářka
zašancovati se — opevnit se
zavití — závoj, pokrývka hlavy
zavoctělý — kyselý jako ocet
zavrci — vhodit, vrhnout
zavříti — ustanovit, obsáhnout, ukončit
zážeji — dříve
zejména —jmenovitě
zeughaus — zbrojnice
zevnitřní — vnější
zežrat se — opít se
zkáliti se — ušpinit se
zkušení — zkušenost
zlato uncové — zlato počítané na unce
zlatohlav — hedvábná tkanina protkávaná zlatem
zmládi, zmládí — zamlada
zollmistr — celník
zprosta — prostě
zpruditi — zjitřit, zdráždit
zpuštění — zpustnutí
zrostlina — vzrostlé byliny, houští
ztemperovati — usušit
zturbovati — znepokojit
zudilý — vyuzený
zůnftstube — cechovní místnost
zůstání — ujednání
zvěděný — vychovaný
zvolovati — volit
zvůle — zvůle, vůle, volnost
ženina — konkubína, souložnice židoviny— skráně
616
život — tělo, břicho
žížala — červ i hmyz, plaz, ještěr
žoldán — sultán
zření — bolest, křeč
žváti — tlachat, žvýkat
H.B.
Obsah
DRUHÝ DÍL
Kapitola 1.............................................................................7
Kapitola II..........................................................................14
KapitolalII.........................................................................22
Kapitola IV. ........................................................................28
Kapitola V...........................................................................35
Kapitola VI.........................................................................44
Kapitola VII........................................................................57
Kapitola VIII......................................................................69
Kapitola IX.........................................................................79
Kapitola X..........................................................................89
Kapitola XI.........................................................................92
Kapitola XII.....................................................................107
Kapitola XIII....................................................................118
Kapitola XIV.....................................................................135
Kapitola XV......................................................................153
Kapitola XVI....................................................................159
Kapitola XVII...................................................................186
Kapitola XVIII..................................................................200
Kapitola XIX....................................................................228
Kapitola XX.....................................................................243
Kapitola XXI....................................................................250
Kapitola XXII...................................................................263
Kapitola XXIII.................................................................272
Kapitola XXIV..................................................................302
Kapitola XXV. ..................................................................323
Kapitola XXVI.................................................................330
Registrum aneb Index na druhý díl knihy této..................343
Authores, kteříž se se mnou v vypravování věcí
v této knize obsažených srovnávají, jsou tito.....................370
Komentář.........................................................................403
Ediční poznámka.............................................................431
Rejstřík toponym .............................................................448
Vysvětlivky.......................................................................476
Slovníček.........................................................................594
ČESKÁ KNIŽNICE / sv.91-II Řídí redakční rada České knižnice ve složení: Jiří Flaišman (předseda), Jiří Holý, Pavel Janáček, Jan Linka, Filip Tomáš, Martin Valášek
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
PUTOVÁNÍ ANEB CESTA Z KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO DO MĚSTA BENÁTEK, ODTUD PO MOŘI DO ZEMĚ SVATÉ, ZEMĚ JÚDSKÉ A DÁLE DO EGYPTA A VELIKÉHO MĚSTA KAIRU /II/
Text edičně připravila Hana Bočková
Latinský text edičně připravila Markéta Melounová
Komentář, vysvětlivky a slovníček napsaly Hana Bočková a Markéta
Melounová
Obálka (s použitím dřevořezů Johanna Willenberga, 1608),
vazba a grafická úprava Boris Mysliveček
Odpovědná redaktorka Petra Hesová
Sazba písmem Lido a litografie obálky a vazby Robert Šváb
Tisk a knihařské zpracování Finidr, s. r. o., Český Těšín
Vydal Nadační fond Česká knižnice
ÚČLK FF UK, Náměstí Jana Palacha 2,116 38 Praha 1
(www.kniznice.cz),
Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.
Na Florenci 3/1420,110 00 Praha 1
(www.ucl.cas.cz)
a vydavatelství Host, s. r. o.
Radlas5,602 00Brno
(www.hostbrno.cz, e-mail: redakce@hostbrno.cz)
v Praze a Brně roku 2017
jako 1272. publikaci vydavatelství Host
628 stran
V České knižnici vydání první
V edici Česká knižnice dosud vyšlo:
ČESKÝ SPISOVATEL
1/ Karel Toman: Básně (1997)
2/ Karel Hynek Mácha: Básně (1997)
NAKLADATELSTVÍ LIDOVÉ NOVINY
3/ Josef Škvorecký: Zbabělci (1998) 4/ Středověké legendy o českých světcích (1998) 5/ Josef Václav Sládek: Má Amerika (1998) 6/ Jan Neruda: Knihy básní. Hřbitovní kvítí, Knihy veršů, Písně kosmické, Balady a romance, Prosté motivy, Zpěvy páteční (1998) II Jan Amos Komenský: Truchlivý I-II. Labyrint světa a ráj srdce
(1998)
8/ Karel Čapek: Hordubal. Povětroň. Obyčejný život (1998) 9/ Život svaté Kateřiny (1999)
10/ Jiří Weil: Život s hvězdou. Na střeše je Mendelssohn. Žalozpěv
za 77297obětí (1999) 11/ Pohádkové drama. Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška. Julius
Zeyer: Radúz a Mahulena. Alois Jirásek: Lucerna. Jiří Karásek ze
Lvovic: Sen o říši krásy (1999) 12/ Božena Němcová: Babička (1999)
13/ Adam Michna z Otradovic: Básnické dílo. Texty písní 1647-1661
(1999)
14/ Karel Klostermann: Ze světa lesních samot (1999)
15/ Jaroslav Vrchlický: Intimní lyrika. Rok na jihu, Hořká jádra,
Okna v bouři (2000) 16/ Vladislav Vančura: Amazonský proud. Pekař Jan Marhoul. Pole
orná a válečná. Poslední soud (2000) 17/ Tři knížky lidového čtení. Meluzína, Magelona, Jenovefa (2000) 18/ Fráňa Šrámek: Modrý a rudý. Stříbrný vítr. Léto. Splav (2000) 19/ F. X. Šalda: Boje o zítřek (2000) 20/ Jan Kořínek: Staré paměti kutnohorské (2000) 21/ Julius Zeyer: Jan Maria Plojhar (2001)
22/ Jan Zahradníček: Knihy básní. Pokušení smrti, Návrat, Jeřáby, Žíznivé léto, Pozdravení slunci, Korouhve, Pod bičem milostným, Stará země, Svatý Václav, Rouška Veroničina, La Saletta, Znamení moci, Dům Strach, Čtyři léta (2001)
23/ Ivan Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník. Golet v údolí (2001)
24/ Tereza Nováková: Úlomky žuly (2001)
25/ Karel Michal: Soubor díla. Krok stranou, Bubáci pro všední den, Čest a sláva, Gypsová dáma, Rodný kraj, Knižně nepublikované texty (2001)
26/ Alois Jirásek: Staré pověsti české (2001)
27/ Josef Karel Šlejhar: Dojmy z přírody a společnosti. Co život opomíjí (2002)
28/ Karel Schulz: Kámen a bolest (2002)
29/ Poetistická próza. Vladislav Vančura: Dlouhý, Široký, Bystrozraký. Rozmarné léto. Karel Konrád: Robinsonáda. Rinaldino. Dinah. Jaroslav Jan Paulík: Arizona (2002)
30/ Božena Němcová: Povídky (2002)
31/ Karel Hynek Mácha: Básně (upravená reedice, 2002)
32/Viktor Dyk: Pět básnických knih. Milá sedmi loupežníků, Giu-seppe Moro, Noci chiméry, Okno, Domy (2002)
33/ Třikrát rozprávky o jednom hrdinovi. Život Ezopův, Enšpígl, Paleček (2003)
34/ František Křelina: Amarú, syn hadí. Každý své břímě (2003)
35/ Jiří Gruša: Dotazník (2003)
36/ Karel Jaromír Erben: Kytice. České pohádky (2003)
37/ Viktor Dyk: Dramata a prózy. Zmoudření dona Quijota, Veliký mág, Stud, Píseň o vrbě, Krysař (2003)
38/ Josef Václav Sládek: Básně I. Básně, Jiskry na moři, Světlou stopou, Na prahu ráje (2003)
39/ Ignát Herrmann: Nedělní povídky (2004)
40/ Václav Řezáč: Rozhraní (2004)
41/ Josef Václav Sládek: Básně II. Ze života, Sluncem a stínem, Selské písně a České znělky, Jiné písně, České písně (2004)
42/ Václav Bolemír Nebeský: Básně (2005)
43/ Zábavné povídky raného obrození (2005)
44/ Josef Čapek: Lelio. Pro delfína. Stín kapradiny. Kulhavý poutník (2005)
45/ Josef Václav Sládek: Básně III. V zimním slunci, Písně smuteční,
Za soumraku, Nové selské písně, Léthé a jiné básně (2006) 46/ Jaroslav Havlíček: Neviditelný (2006)
47/ Jakub Arbes: Romaneta. Svatý Xaverius, Sivooký démon, Zázračná madona, Ukřižovaná, Newtonův mozek (2007)
48/Vilém Závada: Básně. Panychída, Siréna, Cesta pěšky, Hradní věž, Na prahu (2007)
49/ Bernard Bolzano: Exhorty (2007)
50/ Oldřich Prefát z Vlkanova: Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny (2007)
51/ Zdeněk Němeček: New York: zamlženo (2007)
52/ Josef Kainar: Básně.Osuáy, Nové mýty, Lazar a píseň, Moje blues (2007)
53/ Karel Hynek Mácha: Prózy (2008)
54/ Jaroslav Hašek: Moje zpověď a jiné povídky (2008)
55/ Vavřinec Leandr Rvačovský: Massopust (2009)
HOST
56/ Zikmund Winter: Povídky. Krátkýjeho svět, Proti pánům, Vojačka, Peklo, Panečnice (2009) 57/ Julius Zeyer: Vyšehrad / Troje paměti Víta Choráze (2009) 58/ Marie Majerová: Přehrada (2010)
59/ František Hrubín: Básně. Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě, Země po polednách, Včelí plást, Jobova noc, Hirošima, Proměna, Až do konce lásky, Romance pro křídlovku, Černá denice, Lešan-ské jesličky (2010)
60/ Josef Jedlička: Kde život nášje v půli se svou poutí/Krev není voda (2010)
61/ Rukopisy královédvorský a zelenohorský (2010) 62/ Vítězslav Nezval: BásněI. Most, Pantomima, Rozdělená, Židovský hřbitov, Básně noci, Signál času, Pět prstů (2011) 63/ Petr Chelčický: Síť víry (2011)
64/ Alois a Vilém Mrštíkové: Rok na vsil-II (2011) 65/ Středověké legendy o českých světcích (reedice, 2011) 66/ Marie Pujmanová: Pod křídly I Pacientka doktora Hegla I Předtucha (2012)
67/ Jan Neruda: Arabesky I Povídky malostranské (2012)
68/ Vítězslav Nezval: Básně II. Žena v množném čísle, Praha s prsty
deště, Absolutní hrobař (2012) 69/ Josef Svatopluk Machar: Confiteor... / Zde by měly kvést růže...
(2012)
70/ Jakub Deml: Pozdrav Tasova. Pozdrav Tasova, Můj očistec, Miriam, Nebe se jiskří mlékem, Moji přátelé, Mohyla, Zapomenuté světlo, Rodný kraj (2013)
71/ Karel V. Rais: Povídky (2013)
72/ Karel Jaromír Erben: Kytice I České pohádky (upravená reedice, 2013)
73/ Vítězslav Nezval: Básně III. 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida, Pět minut za městem, Kůň a tanečnice, Balady Manoně, Křídla, Nedokončená (2013)
74/ Jan Blahoslav: Čtyři menší spisy (2013)
75/ Karel Čapek: Tři hry. Loupežník, RUR, Bílá nemoc (2014)
76/ Jan Amos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce (upravená reedice, 2014)
77/ Milota Zdirad Polák: Vznešenost přírody / Cesta do Itálie (2014)
78/ Konstantin Biebl: Básně. Věrný hlas, Zlom, Zloděj z Bagdadu, Zlatými řetězy, S lodí jež dováží čaj a kávu, Nový Ikaros, Nebe peklo ráj, Zrcadlo noci (2014)
79/ Antonín Sova: Básně. Z mého kraje, Zlomená duše, Vybouřené smutky, Ještě jednou se vrátíme..., Lyrika lásky a života (2014)
80/ Bohumil Hrabal: Povídky, črty a hovory (2015)
81/ Božena Benešová: Prózy (2015)
82/ Karel Hynek Mácha: Básně (reedice, 2015)
83/ Jaroslav Durych: Bloudění: větší valdštejnská trilogie (2015)
84/ Emil Juliš: Básně (1956-1971). Progresivní nepohoda, Pohledná poezie, Krajina her, Pod kroky dýmů, Vědomí možností, Nová země (2015)
85/ Jan Čep: Povídky (2016)
86/ Svatopluk Čech: Výlety pana Broučka (2016)
87/ Jaroslav Vrchlický: Epické básně (2016)
88/ Jiří Kolář: Prométheova játra I Trilogie (2016)
89/ Život svaté Kateřiny (upravená reedice, 2016)
90/ Jaromír John: Večery na slamníku (2017)
91/ Kryštof Harant: Putování aneb Cesta z království českého do města Benátek, odtud po moři do země Svaté, země jůdské a dále do Egypta a velikého města Kairu I-II (2017)
92/ Karel Sabina: Novely (2017)
93/ Václav Havel: Hry (2017)
94/ Božena Němcová: Babička (upravená reedice, 2017)