Kniha se zabývá tibetským utopickým mýtem o Šambhale, jeho politickou aktualizaci v Burjatsku a Mon
golsku v první třetině 20. století. Vedle textových zdrojů se kniha zabývá i rozmanitými výtvarnými
 zobrazeními Šambhaly a jejího posledního mýtického krále Rudry Čakrina.
Šambhalský mýtus představuje jednu z tradičních forem tibetské buddhistické eschatologie. Mýtus sam
otný, jakož i rozmanitá výtvarná zobrazení s ním spojená, vyvolal v euroamerickém prostředí od 18.
století dodnes velký zájem jak akademických badatelů, tak i západních buddhistů, mystiků, tibetofil
ů atp. Kromě Tibetu byla Šambhala neobyčejně populární i v dalších oblastech rozšíření tibetského b
uddhismu, jako je na příklad Mongolsko a Burjatsko Zde šambhalský mýtus v průběhu 20. století prodě
lával vlastní, na Tibetu nezávislý vývoj, politicky se aktualizoval, a to zejména ve dvacátých a tř
icátých letech.