http://www.vesmir.cz | Vesmír 87, prosinec 2008 887 hobytných evropských velmocí postavit se zlovolnému chování té nejlépe vyzbrojené z nich a obětovat nějakou malou zemi, která jí překáží, a  zda ona by se měla bránit, není tak zcela jasné. Představitelé Evropské unie i NATO dnes totiž hlasitě připomínají (a snad mají pravdu), že čas politiky imperiálních expanzí a nerespektování suverenity menších zemí už dávno skončil. Na druhé straně skutečnost, že o vstupu do NATO začalo podle svého ministra zahraničí A. Stubba právě přemýšlet Finsko, je v dnešní situaci na pozadí gruzínské krize ne právě nejlepším indikátorem bezpečné budoucnosti Evropy a okolí. Co by na to asi řekl dr. Edvard Beneš… Ö PhDr. Pavel Titz, Ph.D., (*1974) vystudoval klasickou archeologii a historii na Filozofické fakultě UK v Praze. Je odborným asistentem na Univerzitě v Pardubicích, kde se zabývá pravěkou a starověkou religiozitou, především však řeckou a římskou kulturou. Jako specializovaný klasický archeolog se zúčastnil řady výzkumů v Čechách, Itálii, Anglii, Libanonu či Izraeli. Osobně prováděl výzkum v Pompejích. Duchovní svět hledaný v prachu a hlíně Pavel Titz Přes nepodložená očekávání, že vědecký způsob uvažování postupně nahradí starší myšlení náboženské, je nemálo událostí naší i světové každodennosti přímo či nepřímo spojeno s  náboženstvím či lépe řečeno religiozitou „moderního člověka“. Globálně vzato nejenže ke změně myšlení nedošlo, ale ukazuje se, že oba způsoby vnímání světa mohou existovat – a také existují – ­vedle sebe, a  to jak celospolečensky, tak v  životě (jistě ne všech) jednotlivců.1 Zatímco řada humanitních oborů současnou lidskou religiozitu i  živé náboženské systémy intenzivně zkoumá jako jevy mimořádně dynamické, nemá moderní věda mnoho takových nástrojů, které by umožnily nahlédnout počátky a rané fáze lidské náboženskosti. Biologická evoluce člověka stejně jako naprostá většina jeho dějin se odehrála v době předhistorické, tj. předpísemné. Ne vždy plně srozumitelné písemné prameny máme k dispozici až pro posledních 5000 let naší historie. Tak se seznamujeme s prvními zachytitelnými náznaky lidské religiozity i  jejím následným vývojem především prostřednictvím archeologie. Ovšem jen nemnozí archeologové jsou ochotni překonat ostych plynoucí ze samotné podstaty oboru (k dispozici jsou vesměs jen fragmentární a  němé hmotné prameny) a  na základě  nalézaných pozůstatků materiální kultury dávných lidí a  nabytých znalostí se odvažují cokoli usuzovat také o jejich myšlenkovém či duchovním světě. Vladimír Podborský, profesor Masarykovy univerzity v Brně, mezi tyto odborníky patří. Pravěké religiozitě se věnuje již desítky let a řada jeho dřívějších publikací ho předurčila k  tomu, aby se pokusil o práci, která pravěkou religiozitu přiblíží i širší veřejnosti. Jakkoli autor sám v  úvodu hovoří o  své práci jako o „stručné syntéze“, jejích šest set stran vypovídá v opačném smyslu. Studie je, dá se říci, v jistém ohledu průlomová. Podborský zde totiž v  podstatě přichází s  koncepcí nového podoboru, respektive nové hraniční disciplíny. Archeoreligionistika, jak ji nazývá, má studovat právě pravěkou a raně historickou náboženskost, a měla by tedy být z  principu aplikovatelná všude tam, kde se uplatňuje archeologie a kde lze předpokládat existenci a aktivitu spirituálně či religió­zně založených lidí. Lze se domnívat, že tento podobor výhledově nesetrvá jen v horizontu dávných epoch, kde je jeho existence nanejvýš opodstatněná, ale že s tím, jak bude prohlubovat naše znalosti o prehistorické religiozitě, vznikne i potřeba sledovat kontinuálně vývoj náboženskosti v následných obdobích. Je totiž zapotřebí upozornit na nutnost konfrontovat písemné prameny s hmotnými. Ty první jsou většinou intencionálním produktem jednotlivce, zatímco ty druhé, mnohdy jen statisticky uchopitelné, naopak výsledkem procesů v minulosti ne vždy a ne zcela lidmi kontrolovaných. Jinými slovy, středověcí kronikáři jistě mohli o slovanském pohanství na našem území napsat ledacos, zkreslit archeologickou stopu aktivit souvisejících s religiozitou pohanských Slovanů u nás by však pro ně bylo podstatně složitější. Prvních téměř sto stran knihy je zaměřeno spíše teoreticky. Autor zde obecně hovoří o duchovním životě v pravěku, o dějinách religionistiky i  archeoreligionistiky. V  kapitole věnované základům archeoreligionistiky pak prezentuje oborová východiska a teoretické koncepce, více však setrvává v  rovině spíše tradičních archeologických úvah a religionistických teorií. V obou disciplínách přitom nejnovější vývoj přinesl například díky kognitivnímu přístupu nové a velice zajímavé poznatky. S některými z nich se už mohl seznámit i český čtenář.2 Druhou, ryze archeoreligionistickou část knihy tvoří sled popisných kapitol, které se zabývají jednotlivými náboženskými systé- VLADIMÍR PODBORSKÝ: Náboženství pravěkých Evropanů Ústav archeologie a muzeologie FF MU, Brno 2006, 610 stran, doporučená cena 960 Kč, ISBN 80-210-4178-1 1) Viz např. Náboženství a věda, Pantheon, Religionistické studie I., Univerzita Pardubice 2006. 2) Viz např. Steven Mithen: Konec doby ledové: Dějiny lidstva od r. 20 000 do r. 5000 př. Kr., BB Art, Praha 2006 nebo David Lewis-Williams: Mysl v jeskyni. Vědomí a původ umění, Academia, Praha 2007. 888 Vesmír 87, prosinec 2008 | http://www.vesmir.cz nými prameny a co je pro případné archeoreligionisty zvlášť přínosné, Podborský pro lepší orientaci opatřil každou kapitolu soupisem příslušné literatury. Pohodlnější čtenář tak může želet jen absence rejstříku. Publikace nezastírá, že autor je především archeolog a že ve vztahu k religionistice se pokouší být průkopníkem. Mnohá z  tvrzení mají charakter spíše tradičních a tradovaných interpretací, a tak ji lze z archeoreligionistického hlediska chápat jako východisko a jakýsi odrazový můstek k budoucím detailněji cíleným výzkumům a  úvahám. Mnohé z nich sice patrně povedou k přeformulování některých stanovisek, přesto se domnívám, že bez publikace tohoto rázu a  rozsahu by bylo konstituování archeoreligionistiky jako svébytného oboru prakticky nemožné. S  dvoukilogramovou knihou v  ruce si nelze nepoložit otázku, komu je určena. Už jen svým formátem náleží spíš na stoly studoven než na noční stolek. Popravdě ani co do obsahu nebude tato publikace nejspíš přitažlivá pro čtenáře jako nedělitelný celek, byť se tím čtenář ochudí o  možnost sledovat dlouhá tisíciletí trvající linii vývoje religiózního myšlení lidstva. Spíše se s  chutí zaměří na jednotlivé kapitoly podle epoch či fenoménů, které ho zajímají. Tak s knihou pravděpodobně bude nakládat odborná veřejnost. Přesto je její přínos neoddiskutovatelný. Takové množství archeologického materiálu k pravěké a raně historické religiozitě nebylo dosud shromážděno, a  tak po knize jistě sáhnou nejen studenti archeologie, ale i archeologové, religionisté a další. Právě množství informací, které autor publikace zpřístupnil veřejnosti, dokládá oprávněnost i potřebu výzkumu ubírajícího se primárně tímto směrem. Kniha snad stojí na počátku řady cílenějších studií mladších odborníků, kteří na Podborského navazují. Mimo jiné v tom tkví její mimořádná hodnota, tím spíše, že má tato nová publikace v českém prostředí jediného předchůdce tohoto druhu3 v  podobě útlé knížky Jiřího Neustupného „Náboženství pravěkého lidstva v Čechách a na Moravě“ z roku 1940. Ö inzerce1064 NAKLADATELSTVÍ Dokořán, Zborovská 40, 150 00 Praha 5, tel. 257 320 803, fax 257 320 805, dokoran@dokoran.cz, www.dokoran.cz Novinka z nakladatelství DOKOŘÁN Stanislav Komárek Zápisky z Orientu vázaná s přebalem, 286 stran, 298 Kč Zápisky z Orientu představují druhý díl cestovních esejů Stanislava Komárka (po Zápiscích z  Okcidentu) a  tentokrát jsou věnovány výhradně Asii, kam vedly cesty biologa a esejisty vůbec nejčastěji. Zvláště intenzivně na něj zapůsobila Čína a  celý její širší kulturní okruh, zkrátka „žlutá“ Asie. Komárek nadhazuje a rozvádí znepokojivou otázku, zda se Evropa zas brzy nestane málo významným výběžkem asijské pevniny, který sice přechodně vybujel a  rozkvetl a  za pomoci nového typu magie – vědotechniky – přechodně dobyl svět, ale teď už zase klesá do někdejší bezvýznamnosti a z jeho dědictví těží jiní. Nechceme-li obětovat peníze a námahu na asijskou pouť ani čekat, až Asie dorazí za námi, stačí otevřít Komárkovu knihu… my pravěku a  rané doby dějinné. Lze zde sledovat linii vývoje lidské religiozity od paleolitu a mezolitu přes období prvních zemědělců, dobu bronzovou a železnou až k etnickým náboženstvím Thráků, Etrusků, Skythů, starých Germánů a Slovanů. Autor shromáždil ohromné množství archeologického materiálu, který výmluvně vypovídá o duchovním světě někdejších lidí. Přináší velké množství kreseb a  fotografií artefaktů i  odkrytých situací, ať už jde o předměty spojené s kultem, kultiště či například hroby nebo celá pohřebiště. Jednotlivé kapitoly mají jednotnou vnitřní strukturu, seznamují čtenáře s dostup- 3) Pomineme-li předchozí, avšak mnohem skromněji pojatou Podborského knihu Náboženství našich prapředků, Masarykova univerzita, Brno 1994. AOPK ČR, Nuselská 39, Praha 4, 140 00, telefon 241 082 219, fax 241 082 999, e-mail: aopkcr@nature.cz, www. nature.cz inzerce1255 Finanční nástroje pro péči o přírodu a krajinu Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky zahájila koncem srpna provoz dalších odborných internetových stránek ­www.­dotace.­nature.cz. Portál podává přehled o  finančních podporách z národních a evropských zdrojů, jsou to např. Operační program Životní prostředí, Program péče o krajinu, Program rozvoje venkova. Základním klíčem je rozdělení do pěti oblastí: Bezlesí, Les, Voda, Osvěta a vzdělávání, Výzkum a  podkladové materiály. V  každé oblasti je uveden přehled konkrétních programů, z kterých lze získat finanční prostředky na údržbu a péči o přírodu a krajinu. Stránky doplňují již dříve zpřístupněné www.biomonitoring.­cz s  informacemi o monitoringu a hodnocení ochrany evropsky významných přírodních fenoménů a  www.zachranneprogramy.cz s  údaji o probíhajících záchranných programech na území České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky je organizační složka státu. Jejím hlavním posláním je odborná i praktická péče o přírodu a krajinu České republiky, zejména o  chráněné krajinné oblasti, maloplošná zvláště chráněná území a ptačí oblasti. Další neméně důležitý úkol představuje ochrana silně a kriticky ohrožených druhů. Ústředí se sídlem v Praze poskytuje metodické, koordinační a ekonomicko-provozní služby 37 regionálním pracovištím. Z toho 24 správ chráněných krajinných oblastí vykonává především státní správu, odbornou a osvětovou činnost. 13 krajských středisek AOPK ČR se věnuje zajištění metodické, dokumentační, informační, odborné a poradenské činnosti.