2.3 Tenzorový počet
Kromě skalárů a vektorů (tj. tenzorů nultého a prvního řádu) existují složitější algebraické struktury, tedy tenzory vyšších řádů. Z nich nejběžnější a nejjednodušší jsou tzv. tenzory druhého řádu, které obvykle popisují fyzikální pole
s tzv. smykovými účinky (reprezentovanými nediagonálními prvky v příslušném tenzoru) v mechanice kontinua, například tenzor deformace, tenzor napětí, atd. Tak jako každý obecný vektor $\vec{v}$ je tvořen třemi skalárními složkami $(v_1,v_2,v_3)$, je obecný tenzor 2. řádu $\mathbf{T}$ tvořen třemi vektorovými
složkami ($\vec{T}_1,\vec{T}_2,\vec{T}_3$), které lze obecně zapsat,
kde každý ze tří vektorů $T_i$ je zapsán pomocí tří složek. Zapíšeme-li tenzor $\mathbf{T}$ formou explicitního maticového zápisu,
je každý ze tří vektorů $T_i$ reprezentován jedním sloupcem matice 2.32. Analogicky ke způsobu zápisu vektoru pomocí složky a jednotkového bázového vektoru (v Einsteinově notaci) $\vec{v}=v_i\vec{e}_i$ můžeme tenzor zapsat jako
Symbol $\otimes$ značí tzv. tenzorový (dyadický) součin, tedy součin dvou vektorů stejné dimenze, kdy první z nich je sloupcový a druhý řádkový (jedná se tedy o součin matic typu $3\times 1$ a $1\times 3$ s výslednou maticí typu $3\times 3$, na rozdíl od skalárního součinu, který můžeme obdobně vyjádřit jako součin řádkové a sloupcové matice typu $1\times 3$ a $3\times 1$ s výslednou maticí typu $1\times 1$, tedy skalárem). Dyadický součin je speciálním případem tzv. vnějšího součinu dvou vektorů, které nemusí mít stejnou dimenzi. Z rovnice 2.33 zároveň vyplývá, že prvek $T_{ij}$ tenzoru $\mathbf{T}$ můžeme určit (tak jako složku $v_i$ vektoru $\vec{v}$ lze určit skalárním součinem, $v_i=\vec{v}\cdot\vec{e}_i$) pomocí dvojitého skalárního součinu
Tenzorový součin má následující vlastnosti:
$\vec{v}\otimes\vec{w}\neq\vec{w}\otimes\vec{v}$,
2.36$\vec{u}\otimes(\alpha\vec{v}+\beta\vec{w})=\alpha\vec{u}\otimes\vec{v}+\beta\vec{u}\otimes\vec{w}$,
$(\alpha\vec{u}+\beta\vec{v})\otimes\vec{w}=\alpha\vec{u}\otimes\vec{w}+\beta\vec{v}\otimes\vec{w}$,
2.37$(\vec{u}\otimes\vec{v})\cdot\vec{w}=(\vec{v}\cdot\vec{w})\,\vec{u}$,
$\vec{u}\cdot(\vec{v}\otimes\vec{w})=(\vec{u}\cdot\vec{v})\,\vec{w}$.
2.38
Jednotlivé dyády (dvojice), tedy tzv. bázové tenzory $\vec{e}_i\vec{e}_j$ v rovnici 2.33 můžeme explicitně vyjádřit maticovým zápisem (v kartézské bázi),
Ne každý tenzor 2. řádu můžeme obecně vyjádřit jako tenzorový součin dvou vektorů, každý tenzor 2. řádu můžeme ovšem napsat jako lineární kombinaci tenzorového součinu vektorů (obdobně jako jsme jej napsali pomocí tenzorového součinu jednotkových bázových vektorů v rovnici 2.33).
Kroneckerovo delta
Tzv. Kroneckerovo delta je matematická funkce, značená symbolem $\delta_{ij}$, určená následujícím způsobem:
Kroneckerovo delta lze zavést i jako tzv. Kroneckerův tenzor 2. řádu $\delta^{i}_{j}$ pro $i,j=1,2,3$ (význam horních a spodních indexů je popsán níže v odstavci Kovariantní a kontravariantní transformace, duální tenzor
), definovaný jako
Některé důležité vlastnosti funkce Kroneckerovo delta:
Ortonormalitu vektorů $\vec{e}_i,\vec{e}_j$ můžeme vyjádřit jako ${e}_i{e}_j\delta_{ij}.$
$\delta_{ii}=3$, stopa Kroneckerova tenzoru $\delta^{i}_{\,i}=3$.
Kroneckerovo delta $\delta_{ij}$ zaměňuje indexy složek vektorů nebo prvků tenzorů, například
${v}_i\delta_{ij}={v}_j$ nebo obecně $ T_{ij\,\ldots\,k\,\ldots\,z}\delta_{kl}=T_{ij\,\ldots\,l\,\ldots\,z}$.2.42Redukce (úžení) dvou funkcí $\delta_{ij}\delta_{jk}$ s jedním společným indexem $j$ na výslednou funkci $\delta_{ik}$, úžení dvou funkcí se dvěma společnými indexy $i,j$ na výslednou funkci $\delta_{ij}\delta_{ij}=\delta_{ii}=3$.
Kroneckerovo delta $\delta_{ij}$ redukuje (úží) sumaci (tj. odstraňuje jednu sumu), kdy například
$$\sum_i\sum_jA_{ij}\delta_{ij}=\sum_iA_{ii},\quad\quad\quad\sum_j\sum_kA_{jk}\delta_{jk}\delta_{ij}=\sum_jA_{jj}\delta_{ij}=A_{ij}. $$2.43
Antisymetrický (permutační nebo také Levi-Civitův) symbol
Tzv. antisymetrický (také Levi-Civitův – viz oddíl 2.1 symbol, značený $\varepsilon_{ijk}$, je definován způsobem
Některé důležité vlastnosti Levi-Civitova symbolu $\varepsilon_{ijk}$:
Umožňuje stanovit výraz pro determinant obecné čtvercové regulární matice $\mathbf{A}$ libovolného řádu (je popsán v rovnici 2.13). Například pro matici $\mathbf{A}$ řádu $3\times 3$ potom dostáváme
$$\det\mathbf{A}=\sum_{i,j,k}\varepsilon_{ijk}\,A_{i1}\,A_{j2}\,A_{k3}. $$2.45-
Velmi užitečná při výpočtech (například vektorových identit nebo působení diferenciálních operátorů) je také souvislost mezi Levi-Civitovým symbolem $\varepsilon_{ijk}$ a Kroneckerovou funkcí $\delta_{ij}$. Z definice Levi-Civitova symbolu 2.42 jasně vyplývá, že společným působením dvou symbolů $\varepsilon_{ijk}$ a $\varepsilon_{lmn}$ dostáváme identitu
$$ \varepsilon_{ijk}\varepsilon_{lmn}=\delta_{il}\delta_{jm}\delta_{kn}+\delta_{im}\delta_{jn}\delta_{kl}+\delta_{in}\delta_{jl}\delta_{km} -\delta_{il}\delta_{jn}\delta_{km}-\delta_{im}\delta_{jl}\delta_{kn}-\delta_{in}\delta_{jm}\delta_{kl}, $$2.46kterou můžeme kompaktním způsobem zapsat pomocí maticového formalismu ve tvaru
$$ \varepsilon_{ijk}\varepsilon_{lmn}=\det \left(\begin{array}{l} \delta_{il}&\delta_{im}&\delta_{in}\\ \delta_{jl}&\delta_{jm}&\delta_{jn}\\ \delta_{kl}&\delta_{km}&\delta_{kn} \end{array}\right). $$2.47 Z rovnice 2.47 a ze zúžení Kroneckerových funkcí delta se společnými indexy dále vyplývá, že působení dvou Levi-Civitových symbolů $\varepsilon_{ijk}\varepsilon_{klm}$ s jedním společným indexem $k$ zjednoduší rovnici 2.46 do podoby
$$ \varepsilon_{ijk}\varepsilon_{klm}=\delta_{il}\delta_{jm}-\delta_{im}\delta_{jl}, $$2.48V případě dvou, případně všech tří společných indexů dostaneme
$$ \varepsilon_{ijk}\varepsilon_{jkl}=2\delta_{il},\quad\quad\quad\varepsilon_{ijk}\varepsilon_{ijk}=6. $$2.49-
Levi-Civitův symbol můžeme definovat i pro $n$-rozměrný prostor, v tom případě bude obsahovat $n$ různých indexů, přičemž sudé permutace budou vytvářeny sudým počtem číselných záměn, liché permutace lichým počtem číselných záměn (celkový počet nenulových permutací je $n!$). Například sudé permutace symbolu $\varepsilon_{ijkl}$ ve čtyřrozměrném prostoročase budou $\varepsilon_{0123}$, $\varepsilon_{0231}$, $\varepsilon_{0312}$, $\varepsilon_{1032}$, $\varepsilon_{1320}$, $\varepsilon_{1203}$, $\varepsilon_{2130}$, $\varepsilon_{2301}$, $\varepsilon_{2013}$, $\varepsilon_{3210}$, $\varepsilon_{3102}$, $\varepsilon_{3021}$. Ostatních 12 permutací (bez opakování) bude tedy lichých.
Příklad působení diferenciálních operátorů na tenzorové pole
Gradient (viz odstavec 5.3) tenzoru zvyšuje tzv. řád tenzoru, tj. například z vektoru (tenzoru 1. řádu) vytvoří tenzor 2. řádu, z tenzoru 2. řádu tenzor 3. řádu, atd. Gradient tenzoru $\mathbf{T}$ druhého řádu můžeme v kartézské souřadné soustavě s konstantními vektory báze (viz příloha A) obecně zapsat,
$$ \vec\nabla\mathbf{T}= \cfrac{\partial(T_{jk} \vec{e}_j\otimes\vec{e}_k)}{\partial x_i}\otimes\vec{e}_i=\cfrac{\partial T_{jk}}{\partial x_i}\vec{e}_j\otimes\vec{e}_k\otimes\vec{e}_i, $$2.50kdy dvojitý tenzorový součin vytvoří tenzor 3. řádu (s odpovídající reprezentací pomocí 3D matice typu $3\times 3\times 3$, respektive
obyčejné
matice typu $9\times 3$) s prvky $T_{jki}$.Divergence (viz odstavec 5.3) tenzoru snižuje řád tenzoru, tj. například z tenzoru 2. řádu vytvoří vektor, z vektoru skalár, atd. Divergenci tenzoru $\mathbf{T}$ druhého řádu můžeme v kartézské souřadné soustavě s konstantními vektory báze (viz příloha A) obecně zapsat,
$$ \vec{\nabla}\cdot\mathbf{T}=\cfrac{\partial T_{ij}}{\partial x_j}\vec{e}_i, $$2.51kdy explicitní tvar rovnice 2.51 bude v kartézském systému vypadat (viz také rovnice A.17 v příloze A,
\begin{gather}\label{tendivous} \vec{\nabla}\cdot\mathbf{T}=\left(\frac{\partial}{\partial x},\,\frac{\partial}{\partial y},\,\frac{\partial}{\partial z}\right) \left(\begin{array}{l} A_{xx} & A_{xy} & A_{xz}\\ A_{yx} & A_{yy} & A_{yz}\\ A_{zx} & A_{zy} & A_{zz} \end{array}\right)^{{T}}=\nonumber\\[6pt] =\frac{\partial A_{xx}}{\partial x}+\frac{\partial A_{xy}}{\partial y}+\frac{\partial A_{xz}}{\partial z},\, \frac{\partial A_{yx}}{\partial x}+\frac{\partial A_{yy}}{\partial y}+\frac{\partial A_{yz}}{\partial z},\, \frac{\partial A_{zx}}{\partial x}+\frac{\partial A_{zy}}{\partial y}+\frac{\partial A_{zz}}{\partial z}. \end{gather}2.52
Kovariantní a kontravariantní transformace, duální tenzor
Působením metrického tenzoru dané soustavy (viz například rovnice A.4, A.3, A.36 a A.63 v příloze A) transformujeme složky vektorových a tenzorových veličin mezi tzv. kovariantní a kontravariantní bází, které rozlišují kvantitativní chování dané geometrické nebo fyzikální entity při změně báze. Abychom zachovali velikost vektoru jako takovou, musí být složky vektorů (například polohy nebo rychlosti), jejichž rozměr je přímo úměrný měřítku báze, kontra-variantní vůči bázovým vektorům, zapisujeme je $\vec{V}=V^i\,\vec{e}_i$. Naopak, složky tzv. duálních vektorů, nazývaných také kovektory (například vektor gradientu, který má rozměr prostorové derivace, respektive vzdálenosti$^{-1}$), musí být ko-variantní vůči změně báze, zapisujeme je $\vec{V}=V_i\,\vec{e}\,^i$. V zápisu se tedy formálně odlišují spodní nebo horní polohou indexů. V ortogonálních souřadných soustavách pro tzv. kovariantní metrický tenzor platí $g_{ij}=h_ih_j\delta_{ij}$ (viz tzv. Laméovy koeficienty, rovnice A.11). Pro tzv. kontravariantní metrický tenzor $g^{ij}$ vždy platí $g_{ij}g^{ij}=\mathbf{1}$, tedy $g^{ij}=g_{ij}^{-1}$. Obecné a explicitní vyjádření transformace vektoru $V_i$ z kovariantní do kontravariantní báze lze tedy zapsat způsobem (viz Einsteinova sumační konvence):
Transformaci kovariantního tenzoru 2. řádu $T_{ij}$ do kontravariantní báze zapíšeme následovně:
$ T_i^j=g^{jk}T_{ki}=g^{j1}T_{1i}+g^{j2}T_{2i}+g^{j3}T_{3i}$ (smíšený ko- a kontravariantní tenzor)
$ T^{ij}=g^{im}g^{jn}T_{mn}=g^{i1}g^{j1}T_{11}+g^{i1}g^{j2}T_{12}+g^{i1}g^{j3}T_{13}+g^{i2}g^{j1}T_{21}+\,\ldots\,+g^{i3}g^{j3}T_{33}. $
Analogickým způsobem proběhne transformace tenzorů libovolného vyššího řádu.
V trojrozměrném prostoru jsou rozlišovány tzv. axiální vektory (pseudovektory), které se nezrcadlí spolu se souřadnou soustavou (na rozdíl od tzv. polárních neboli pravých vektorů, které se zrcadlí) a které můžeme definovat jako pseudovektor $V_i$ duální k antisymetrickému tenzoru $T_{jk}$,
(de facto se tedy jedná o rotaci vektorů $\vec{V}=\vec{A}\times\vec{B}$). Obdobným způsobem definujeme ve čtyřrozměrném prostoročase antisymetrický pseudotenzor 2. řádu (značíme $^\star T$), který je duální s antisymetrickým tenzorem 2. řádu a antisymetrický pseudotenzor 3. řádu, který je duální s vektorem:
kde ovšem pro výchozí permutace Levi-Civitova symbolu v kovariantní a kontravariantní bázi (v rámci zde zavedené konvence, viz příklad 2.40, viz také například Lenc (2001)) platí $\varepsilon_{\mu\nu\rho\sigma}=\varepsilon_{0123}=-1,\,\,\varepsilon^{\mu\nu\rho\sigma}=\varepsilon^{0123}=1$.
Příklady
-
$\varepsilon_{ij}\,\varepsilon_{ij}=2!$
-
$\varepsilon_{ijk}\,\varepsilon_{ijk}=3!$
-
$\varepsilon_{ijkl}\,\varepsilon_{ijkl}=4!$
-
Odhadněte výsledek $\varepsilon_{i_1\,i_2\,i_3\,\ldots\,i_n}\,\varepsilon_{i_1\,i_2\,i_3\,\ldots\,i_n}$.
Jednotlivé členy tzv. Cauchyho tenzoru deformace $E_{ij}$ (popisujícího malé deformace) lze pomocí indexů zapsat jako
$$ \begin{align*} E_{ij}=\frac{1}{2}\left(\frac{\partial v_i}{\partial x_j}+\frac{\partial v_j}{\partial x_i}\right), \end{align*} $$kde $i,j=1,2,3$ a $v_i,v_j$ jsou složky vektoru rychlosti.
-
V Einsteinově notaci napište výraz pro divergenci tohoto tenzoru,$\dfrac{\partial E_{ij}}{\partial x_j}=\dfrac{1}{2}\left(\dfrac{\partial^2v_i}{\partial x_j^2}+\dfrac{\partial^2v_j}{\partial x_i\partial x_j}\right)$
-
napište také explicitní výraz pro 1. vektorovou složku této divergence.$\dfrac{\partial E_{xx}}{\partial x}+\dfrac{\partial E_{xy}}{\partial y}+\dfrac{\partial E_{xz}}{\partial z}=\dfrac{1}{2}\left[\Delta v_x+ \dfrac{\partial}{\partial x}\left(\vec{\nabla}\cdot\vec{v}\right)\right]$
Jednotlivé členy tzv. Greenova-Lagrangeova tenzoru deformace $E_{ij}$ (popisujícího libovolně velké deformace) lze pomocí indexů zapsat jako
$$ \begin{align*} E_{ij}=\frac{1}{2}\left(\frac{\partial v_i}{\partial x_j}+\frac{\partial v_j}{\partial x_i}+\frac{\partial v_k}{\partial x_j}\frac{\partial v_k}{\partial x_i}\right), \end{align*} $$kde $i,j,k=1,2,3$ a $v_i,v_j,v_k$ jsou složky vektoru rychlosti. V Einsteinově notaci napište výraz pro divergenci tohoto tenzoru.
Tzv. tenzor napětí $T_{ij}$ lze zapsat například formou
\begin{align*} T_{ij}=-p\,\delta_{ij}+\eta\left(\frac{\partial v_i}{\partial x_j}+\frac{\partial v_j}{\partial x_i}\right), \end{align*}kde $i,j=1,2,3$ a $v_i,v_j$ jsou složky vektoru rychlosti, $p$ je skalární veličina (skalární tlak) a $\eta$ je konstanta (koeficient dynamické viskozity). Pomocí Einsteinovy a vektorové symboliky napište výraz pro divergenci tohoto tenzoru.
Tzv. tenzor viskózního (střihového) napětí $\sigma_{ij}$ lze zapsat například formou
$$ \begin{align*} \sigma_{ij}=\eta\left(\frac{\partial v_i}{\partial x_j}+\frac{\partial v_j}{\partial x_i}\right)+\lambda\,\frac{\partial v_k}{\partial x_k}\delta_{ij}, \end{align*} $$kde $i,j,k=1,2,3$, $v_i,v_j,v_k$ jsou složky vektoru rychlosti a $\eta$ i $\lambda$ jsou konstanty (koeficient dynamické viskozity, koeficient dilatační viskozity). Pomocí Einsteinovy a vektorové symboliky napište výraz pro divergenci tohoto tenzoru.
Kovariantní metrický tenzor $g_{ij}$ válcové souřadné soustavy v pořadí souřadnicových směrů $r,\phi,z$, je vyjádřen maticí (viz rovnice A.36)
$$ \begin{align*} g_{ij}= \left(\begin{array}{c} 1 & 0 & 0\\0 & r^2 & 0\\0 & 0 & 1 \end{array}\right). \end{align*} $$Obdobný kovariantní metrický tenzor kulové souřadné soustavy v pořadí souřadnicových směrů $r,\theta,\phi$, je vyjádřen maticí (viz rovnice )
$$ \begin{align*} g_{ij}= \left(\begin{array}{c} 1 & 0 & 0\\0 & r^2 & 0\\0 & 0 & r^2\sin^2\theta \end{array}\right). \end{align*} $$Určete:
-
všechny nenulové tzv. Christoffelovy symboly $\Gamma_{\mu\nu}^{\rho}$ válcové soustavy (určující křivost dané metriky), které jsou obecně definovány předpisem (viz také rovnice A.12)
$$ \begin{align*} \Gamma_{\mu\nu}^{\rho}=\frac{1}{2}g^{\rho\lambda}\left(\frac{\partial g_{\nu\lambda}}{\partial x_\mu}+\frac{\partial g_{\mu\lambda}}{\partial x_\nu}- \frac{\partial g_{\mu\nu}}{\partial x_\lambda}\right), \end{align*} $$$\Gamma_{\phi\phi}^r=-r,\,\Gamma_{\phi r}^{\phi}=\Gamma_{r\phi}^{\phi}=\dfrac{1}{r}$ -
všechny nenulové Christoffelovy symboly kulové soustavy, definované rovněž předpisem A.12, $$ \begin{align*} \vec\nabla\times\vec{A}=\epsilon_{ijk}\,\frac{1}{h_jh_k}\left[\frac{\partial}{\partial x_j}(h_kA_k)\right]\vec{e}_i, \end{align*} $$
$\Gamma_{\theta\theta}^r=-r$, $\Gamma_{\theta r}^{\theta}=\Gamma_{r\theta}^{\theta}= \Gamma_{\phi r}^{\phi}=\Gamma_{r\phi}^{\phi}=\dfrac{1}{r}$,
$\Gamma_{\phi\phi}^r=-r\sin^2\theta,\, \Gamma_{\phi\phi}^\theta=-\sin\theta\cos\theta,\,\Gamma_{\phi\theta}^\phi=\Gamma_{\theta\phi}^\phi=\,\text{cotg}\,\theta$
-
explicitní tvar vektoru rotace vektoru $\vec{A}$ ve válcové soustavě, obecně daný předpisem (viz také rovnice A.20)
-
explicitní tvar vektoru rotace vektoru $\vec{A}$ v kulové soustavě, obecně daný stejným předpisem.
Jsou zadány kovariantní tenzor $A_{ij}$ a kovariantní metrický tenzor $g_{ij}$ dané souřadné soustavy, v pořadí souřadnicových směrů $r,\theta,\phi$, ve tvaru
$$ \begin{align*} A_{ij}= \left(\begin{array}{c} a_{11} & a_{12} & a_{13}\\ \text{a}_{21} & a_{22} & a_{23}\\ \text{a}_{31} & a_{32} & a_{33} \end{array}\right),\quad\quad g_{ij}= \left(\begin{array}{c} 1 & 0 & 0\\0 & r^2 & 0\\0 & 0 & r^2\sin^2\theta \end{array}\right). \end{align*} $$Určete:
-
smíšený metrický tenzor $g_{j}^{i}$,$g_{j}^i=\left(\begin{array}{r} 1 &\,\,0 &\,\,0\\[6pt]0 &\,\,1 &\,\,0\\[6pt]0 &\,\,0 &\,\,1\end{array}\right)=\delta_{j}^i$
-
smíšený tenzor $A_{j}^{i}$,$$A_{j}^i= \left(\begin{array}{c} a_{11}&a_{12}&a_{13}\\ &&\\ \dfrac{a_{21}}{r^2}&\dfrac{a_{22}}{r^2}&\dfrac{a_{23}}{r^2}\\[9pt] \dfrac{a_{31}}{r^2\sin^2\theta}&\dfrac{a_{32}}{r^2\sin^2\theta}& \dfrac{a_{33}}{r^2\sin^2\theta} \end{array}\right)$$
-
kontravariantní tenzor $A^{ij}$.$A^{ij}=\left(\begin{array}{c} a_{11}&\dfrac{a_{21}}{r^2}&\dfrac{a_{31}}{r^2\sin^2\theta}\\[9pt] \dfrac{a_{12}}{r^2}&\dfrac{a_{22}}{r^4}&\dfrac{a_{32}}{r^4\sin^2\theta}\\[9pt] \dfrac{a_{13}}{r^2\sin^2\theta}&\dfrac{a_{23}}{r^4\sin^2\theta}&\dfrac{a_{33}}{r^4\sin^4\theta} \end{array}\right)$
Ve čtyřrozměrném prostoru (prostoročase) jsou zadány kovariantní tenzor $A_{\mu\nu}$ a kovariantní metrický tenzor $g_{\alpha\beta}$ dané souřadné soustavy, v pořadí souřadnicových směrů $t,u,v,w$, ve tvaru
$$ \begin{align*} A_{\mu\nu}= \left(\begin{array}{c} a_{00} & a_{01} & a_{02} & a_{03}\\ \text{a}_{10} & a_{11} & a_{12} & a_{13}\\ \text{a}_{20} & a_{21} & a_{22} & a_{23}\\ \text{a}_{30} & a_{31} & a_{32} & a_{33} \end{array}\right),\quad\quad g_{\alpha\beta}= \left(\begin{array}{r} -1 & 0 & 0 & 0\\0 & 1 & 0 & w\\0 & 0 & u^2 & 0\\0 & w & 0 & u^2 \end{array}\right). \end{align*} $$Určete:
kde $\mathcal{T}=u^2a_{11}+a_{33}$ a $\mathcal{S}=a_{13}+a_{31}$.
Kovariantní tenzor elektromagnetického pole $F_{\mu\nu}$ je definován,
$$ \begin{align*} F_{\mu\nu}=\frac{\partial A_\nu}{\partial x^\mu}-\frac{\partial A_\mu}{\partial x^\nu}, \end{align*} $$kde tzv. čtyřpotenciál (čtyřvektor elektromagnetického potenciálu) $ A_\mu=\left(\dfrac{\phi}{c},\,-\vec{A}\right)$.
Složka $A_0=\dfrac{\phi}{c}$ vyjadřuje škálovaný skalární potenciál elektrického pole a složky $A_1,A_2,A_3$ tvoří tzv. vektorový (magnetický) potenciál. Kovariantní čtyřvektor souřadnic události zapíšeme jako $x_\mu=(ct,-\vec{r})$. Metrický tenzor (Minkowského) plochého čtyřprostoru (prostoročasu) má tvar
$$ \begin{align*} g_{\mu\nu}=g^{\mu\nu}= \left(\begin{array}{r} 1 & 0 & 0 & 0\\0 & -1 & 0 & 0\\0 & 0 & -1 & 0\\0 & 0 & 0 & -1 \end{array}\right). \end{align*} $$Vektory elektrické intenzity a magnetické indukce jsou definovány jako
$$ \begin{align*} \vec{E}=-\vec{\nabla}\phi-\frac{\partial\vec{A}}{\partial t},\quad\quad\vec{B}=\vec{\nabla}\times\vec{A}. \end{align*}$$Napište:
-
explicitní podobu tenzoru $F_{\mu\nu}$$F_{\mu\nu}= \left(\begin{array}{c} 0 &\dfrac{E_x}{c} &\dfrac{E_y}{c} &\dfrac{E_z}{c}\\ -\dfrac{E_x}{c} & 0 & -B_z & B_y\\ -\dfrac{E_y}{c} & B_z & 0 & -B_x\\ -\dfrac{E_z}{c} & -B_y & B_x & 0 \end{array}\right)$
-
explicitní podobu tenzoru $F^{\mu\nu}$$F^{\mu\nu}= \left(\begin{array}{c} 0 &-\dfrac{E_x}{c} &-\dfrac{E_y}{c} &-\dfrac{E_z}{c}\\ \dfrac{E_x}{c} & 0 & -B_z & B_y\\ \dfrac{E_y}{c} & B_z & 0 & -B_x\\ \dfrac{E_z}{c} & -B_y & B_x & 0 \end{array}\right)$
-
duální tenzor $^\star F_{\mu\nu}$,$^\star F_{\mu\nu}= \left(\begin{array}{c} 0 &-B_x &-B_y &-B_z\\[6pt] B_x & 0 &-\dfrac{E_z}{c} &\dfrac{E_y}{c} \\[8pt] B_y &\dfrac{E_z}{c} & 0 &-\dfrac{E_x}{c}\\[8pt] B_z &-\dfrac{E_y}{c} &\dfrac{E_x}{c} & 0 \end{array}\right)$
-
duální tenzor $^\star F^{\mu\nu}$,$^\star F^{\mu\nu}= \left(\begin{array}{c} 0 &B_x & B_y & B_z\\[6pt] -B_x & 0 &-\dfrac{E_z}{c} &\dfrac{E_y}{c} \\[8pt] -B_y &\dfrac{E_z}{c} & 0 &-\dfrac{E_x}{c}\\[8pt] -B_z &-\dfrac{E_y}{c} &\dfrac{E_x}{c} & 0 \end{array}\right)$
-
tzv. invarianty elektromagnetického pole $F_{\mu\nu}F^{\mu\nu}$ a $F_{\mu\nu}\,^\star F^{\mu\nu}$,$ F_{\mu\nu}F^{\mu\nu}=-2\left(\dfrac{E^2}{c^2}-B^2\right),\, F_{\mu\nu}\,^\star F^{\mu\nu}=4\,\dfrac{\vec{E}\cdot\vec{B}}{c}$
-
pomocí
$$ \varepsilon^{\mu\nu\rho\sigma}\dfrac{\partial F_{\rho\sigma}}{\partial x^\nu}= \dfrac{\partial\,^\star F^{\mu\nu}}{\partial x^\nu}=0 $$čtyřrozměrné
divergenceodvoďte 1. pár Maxwellových rovnic,
$\dfrac{\partial\,^\star F^{\mu 0}}{\partial x^0}=\vec\nabla\cdot\vec{B}={0},\, \dfrac{\partial\,^\star F^{\mu i}}{\partial x^i}=-\vec\nabla\times\vec{E}-\dfrac{\partial\vec{B}}{\partial t}=\vec{0},\, i=1,2,3,$ -
pomocí
$$\dfrac{\partial F^{\mu\nu}}{\partial x^\nu}=-\mu_0\,j^\mu,$$čtyřrozměrné
divergencekde $j^\mu$ je kontravariantní čtyřvektor proudové hustoty $j^\mu=(c\rho,\vec{j})$, odvoďte 2. pár Maxwellových rovnic.
$\dfrac{\partial F^{\mu 0}}{\partial x^0}=-\vec\nabla\cdot\vec{E}=-\dfrac{\rho}{\epsilon_0}$,
$\dfrac{\partial F^{\mu i}}{\partial x^i}=\mu_0\epsilon_0\dfrac{\partial\vec{E}}{\partial t}-\vec\nabla\times\vec{B}=-\mu_0\,\vec{j},\, i=1,2,3,\,c=(\mu_0\epsilon_0)^{-1/2}$.
Kontravariantní tenzor energie-hybnosti $T^{\alpha\beta}$ pro makroskopickou ideální tekutinu je definován
$$ \begin{align*} T^{\alpha\beta}=\left(\frac{\rho}{c^2}+p\right)u^\alpha u^\beta-p\,g^{\alpha\beta}, \end{align*} $$kde $\rho$ je hustota, $p$ je skalární tlak a $u^\mu$ je tzv. čtyřrychlost (čtyřvektor rychlosti), definovaná jako tečna k tzv. světočáře $s$, tedy $u^\mu=\text{d} x^\mu/\text{d} s$, kde $s=c\,\tau$. Tzv. vlastní čas $\tau$ v soustavě spojené s pohybujícím se tělesem je pomocí tzv. souřadnicového času $t$ (tj. normálního
času pozorovatele) definován jako $t=\gamma\tau$, kde tzv. Lorentzův faktor $\gamma=(1-v^2/c^2)^{-1/2}$ (viz také příklad 8.5. Čtyřvektor události $x^\mu$ a metrický tenzor Minkowského prostoročasu $g^{\mu\nu}$ lze odvodit pomocí jejich definice v příkladu 2.40.
Napište:
-
explicitní podobu tenzoru $T^{\alpha\beta}$,
Pomocí výrazů: $ W=\dfrac{\gamma^2}{c^2}\left(\rho+pv^2\right)$, $\vec{S}={\gamma^2}\left(\dfrac{\rho}{c^2}+p\right)\vec{v}$, $\sigma^{\alpha\beta}=\dfrac{\gamma^2}{c^2}\left(\dfrac{\rho}{c^2}+p\right)v^\alpha v^\beta+p\,\delta^{\alpha\beta}$, $\sigma_{\alpha\beta}=\dfrac{\gamma^2}{c^2}\left(\dfrac{\rho}{c^2}+p\right)v_\alpha v_\beta+p\,\delta_{\alpha\beta}$, můžeme zapsat,
$ T^{\alpha\beta}= \left(\begin{array}{c} W &\dfrac{S_x}{c} &\dfrac{S_y}{c} &\dfrac{S_z}{c}\\ \dfrac{S_x}{c} & \sigma_{xx} & \sigma_{xy} & \sigma_{xz}\\ \dfrac{S_y}{c} & \sigma_{yx} & \sigma_{yy} & \sigma_{yz}\\ \dfrac{S_z}{c} & \sigma_{zx} & \sigma_{zy} & \sigma_{zz} \end{array}\right)$
-
explicitní podobu tenzoru $T_{\alpha\beta}$,$ T_{\alpha\beta}= \left(\begin{array}{r} W &-\dfrac{S_x}{c} &-\dfrac{S_y}{c} &-\dfrac{S_z}{c}\\ -\dfrac{S_x}{c} & \sigma_{xx} & \sigma_{xy} & \sigma_{xz}\\ -\dfrac{S_y}{c} & \sigma_{yx} & \sigma_{yy} & \sigma_{yz}\\ -\dfrac{S_z}{c} & \sigma_{zx} & \sigma_{zy} & \sigma_{zz} \end{array}\right)$
-
explicitní podobu těchto tenzorů v soustavě $(0)$, spojené s pohybující se tekutinou.$ T^{\alpha\beta}(0)=T_{\alpha\beta}(0)= \left(\begin{array}{c} \dfrac{\rho}{c^2} &\,0 &\,\,0 &\,\,0\\ 0 &\,p &\,\,0 &\,\,0\\ 0 &\,0 &\,\,p &\,\,0\\ 0 &\,0 &\,\,0 &\,\,p \end{array}\right)$