předem připravené jídlo vkusně narovnané do dřevných či plastových krabiček rozdělených malými přihrádkami. Zvyk brát si studené občerstvení na cesty nebo do práce má v Japonsku dlouhou tradici. Původně to byly jen rýžové bochánky //(nigirimeši)// či sladké brambory zabalené v bambusových listech, které sloužily jako pokrm poutníků či rolníků a řemeslníků pracujících venku. V období *Tokugawa (1600–1868) se rozmohl zvyk připravovat při různých příležitostech jídlo do lakovaných dělených krabiček skládaných na sebe //(džubako)//, které se daly snadno přenášet. Značné oblibě se těšilo také občerstvení v krabičkách prodávané v divadle //kabuki// o přestávkách mezi jednotlivými vystoupeními //(makunouči bentó)//. Koncem 19. století se na nádražích začaly prodávat krabičky s jídlem na cestu vlakem //(ekiben)//, jejichž popularita trvá dodnes. Bentó nejčastěji obsahuje *rýži či rýžové bochánky, kousek pečené ryby a nakládanou zeleninu, výjimkou však není ani tempura, pohankové nudle //soba// a v poslední době i jídla západní kuchyně, jako párky, hamburgery či smažená kuřecí stehýnka. (Jan Sýkora)