na základě klasické *ekonomie 18. a 19. století představuje mezinárodní *směnu zboží, která se realizovala ve *státem stanovených mezích (jako ochranná cla, vývozní a dovozní zákazy a omezení); volný obchod vycházel z hospodářského *liberalismu a znamenal odvrat od *protekcionismu a *merkantilismu. V čele tohoto *hnutí stála v polovině 19. století Velká Británie, pak také Německý celní spolek a jiné státy usilující o odbourání protekcionistických bariér obchodu ve prospěch neomezené výměny zboží. V důsledku světových hospodářských *krizí (od roku 1873) se význam volného obchodu omezoval. To způsobilo obrat k ochranným clům (Německo 1879, Francie 1892). Pouze Velká Británie, která v Britském společenství národů měla zajištěné trhy, zůstala až do 20. století volnému obchodu věrná. Po *druhé světové válce byl pokus různými hospodářskými sdruženími (například *Evropským hospodářským společenstvím) a dohodami o volném obchodu jej alespoň v regionálním měřítku oživit (František Čapka)