otylost, stav, v němž přirozená energetická rezerva savce (například *člověka), která je uložena v tukové *tkáni, stoupla nad obvyklou úroveň a poškozuje *zdraví. Obezita odkazuje na individuální klinický stav, stále častěji je však chápána jako vážný problém veřejného zdraví. Nadměrná tělesná hmotnost je predispozicí řady chorob, zejména kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky typu II, spánkové apnoe, osteoartritidy aj. Přestože mohou být definice obezity různé, k určení obezity u lidí se nejčastěji používá veličina zvaná index tělesné hmotnosti (anglicky: //Body Mass Index//, zkratka: BMI). Jde o poměr hmotnosti člověka a druhé mocniny jeho tělesné výšky. BMI zavedl v 19. století belgický statistik Lambert Adolphe Jacques *Quételet. Zdravý člověk má BMI mezi 18,5 a 25 kg/m2, i když některé zdroje považují osobu s BMI nižší než 20 za osobu s podváhou. Osoba s BMI přes 25 kg/m2 je považována za osobu s nadváhou, osoba s BMI přes 30 kg/m2 je považována za obézní. BMI nad 40 kg/m2 je považováno již za naléhavé riziko onemocnění. Podle statistických údajů v České republice zápasí 40 % obyvatel s obezitou. Podle jiných pramenů je 60–65 % *Čechů obézních. Statistiky *OSN hovoří o celosvětové epidemii obezity.$V postoji k obezitě existují značné kulturní rozdíly. V kulturách, kde panuje obecně nedostatek potravy, může být obezita pojímána jako projev dobré životní úrovně a vnímána jako krásná. V moderní západní kultuře, kde je nadbytek potravy a bohatí a úspěšní lidé si mohou dovolit být štíhlí, je obezita vnímána spíše negativně. U zvířat v přírodních podmínkách je obezita vzácná, obvyklá je u domácích zvířat, jako je *prase, *pes nebo *kočka, které mohou být v důsledku zacházení svých chovatelů překrmené a strádat nedostatkem pohybu. (Ladislava Horáčková)