objevné cesty *Evropanů, které přispěly k poznání mimoevropského prostoru a k utváření *antropologie, *etnologie a dalších věd; rozšiřovaly vliv evropské *civilizace a zároveň přinesly do Evropy nové suroviny, plodiny a zkušenosti. Pomineme-li plavby *Vikingů v 10. a 11. století do Severní Ameriky, nejvýznamnější éra zámořských objevů začala na konci 15. století, kdy portugalský princ Jindřich Mořeplavec a španělští *králové Ferdinand II. Katolický a Isabela I. Kastilská podporovali *objevné plavby s cílem *kolonizace a objevení nové cesty do Indie.$Hlavními mezníky byly v roce 1488 obeplutí mysu Dobré naděje (Bartolomeu Dias v roce 1487/1488) a první cesta do Indie kolem Afriky (Vasco da Gama v roce 1497). Pokus o objevení cesty do Indie západní cestou přinesl v roce 1492 objevení Ameriky Kryštofem *Kolumbem; objevení nového světadílu zahájilo novou etapu evropské a světové historie. Vedle Kolumba podnikali cesty do Ameriky Pedro Álvarez Cabral, Amerigo Vespucci a další; na ně navazovali objevnými cestami do vnitrozemí Sebastiano Caboto, Vasco Núñez de Balboa, Hernán *Cortés, Francisco *Pizarro. Vrcholem doby zámořských objevů bylo obeplutí zeměkoule 1519–1522 výpravou portugalského mořeplavce Fernãa Magalhãese. Druhou plavbu kolem světa vykonal v letech 1577–1580 Angličan Francis Drake.$V dalších stoletích se zámořské objevy soustředily na objevování neznámých oblastí (objevení Austrálie v roce 1606, výzkumné cesty britského mořeplavce Jamese Cooka [1728–1779] v Tichomoří, objevení Antarktidy v roce 1820) a průzkumné cesty ve vnitrozemí Severní a Jižní Ameriky, východní Asie a Afriky. (Viz též *plavby, objevné.) (Jaroslav Malina)