částečné nebo úplné prominutí *trestu nebo určitého *pokání; ve *starověku a raném *středověku znamenal zrušení veřejného pokání uloženého *církví velkým hříšníkům, kromě toho byly od 7. století vypracovány (podle závažnosti spáchaných *hříchů) pokutové sazby, hříšník se tedy mohl již na zemi vykoupit z posmrtných trestů. Od 14. století bylo možné za hotové peníze získat odpuštění trestů za hříchy (a to nejen za již spáchané, ale i za ty, které budou vykonány v budoucnu). Již předtím bylo možné získat odpuštění hříchů například za nějaký bohulibý skutek, případně poutí do Svaté země, účastí na *křížových výpravách. Bohatý člověk se mohl „vykoupit“ za jakýkoliv hřích, chudák si musel své hříchy vytrpět v *očistci.$Proti odpustkům se zvedla vlna kritiky – myslitelé *reformace (Matěj z Janova [asi 1350–1394], Jan *Hus [asi 1371–1415]) a posléze bouře v předvečer husitského povstání v Praze v roce 1419. Za *husitství byla „odpustková akce“ zrušena a vlna prodeje odpustků postupně opadala. Nové pohoršení vyvolala tzv. „odpustková aféra“, kterou roku 1517 odhalil Martin *Luther (1483–1546). *Tridentský koncil (1545–1563) odsoudil finanční machinace, ale platnost odpustků nezrušil (rozeznával, na rozdíl od současné praxe, odpustky plnomocné, získané pro celý život a udílené jedině *papežem, a odpustky dílčí, jejichž trvání bylo omezené). Od té doby zůstaly odpustky spojeny s návštěvou určitých posvátných míst a s *modlitbami. Roku 1967 papež Pavel VI. (1897–1978) revidoval a zjednodušil soustavu odpustků stanovenou tridentským koncilem. (František Čapka, Jaroslav Malina)