-i, m. (z řečtiny: //oisein//, „nést“ a //fagein//, „sníst“), jícen, část trávicí trubice o délce 23 až 28 cm. Slouží k *transportu potravy z *hltanu do *žaludku. Na hltan navazuje jícen ve výši obratle C6 a z krční oblasti pokračuje přes *//apertura thoracis superior// do *hrudníku. Po průchodu hrudníkem proniká *bránicí skrze //hiatus oesophageus// do dutiny břišní, kde ústí do žaludku vlevo od *páteře ve výši obratlů Th11–12. Na jícnu pozorujeme tři krátká fyziologická zúžení. První v místě přechodu hltanu do jícnu, prostřední zúžení je ve výši obratlů Th4–5 v místě bifurkace *trachey a třetí zúžení se nachází v místě průchodu jícnu *bránicí. Stěna jícnu má čtyři vrstvy typické pro trávicí ústrojí – sliznici složenou ve vysoké podélné řasy, podslizniční vazivo s četnými drobnými mucinózními žlázami //(glandulae oesophageae)//, svalovinu (v horní třetině příčně pruhovanou, v dolní třetině hladkou) a povrchové vazivo (většinou *adventicie jen v břišní části *serosa). (Lenka Vargová)