etnikum, které vstoupilo do *Malé Asie ve 2. polovině 3. tisíciletí př. n. l. jako jedna z vln *Indoevropanů anatolské skupiny. Usadili se v hornatém území severně od centrální náhorní planiny, osídlené v té době *Chattijci. Hovořili palajštinou, *anatolským jazykem zaznamenávaným *klínovým písmem a dochovaným v malém počtu dokumentů v chetitských *archivech v *Chattuši. Z nich patrné písařské zvyklosti je datují do krátkého období od poloviny 17. století do konce 15. století př. n. l. Tomuto časovému zakotvení odpovídá i podoba *jazyka: dokládá archaické rysy a postrádá vývoj, který prodělala *chetitština a *luvijština ve 2. polovině 2. tisíciletí př. n. l. Na druhé straně vykazuje známky silného ovlivnění *chattijštinou: četné výpůjčky jmen *bohů, titulů a podstatných jmen, částečně tendenci k ustrnutí skloňování a ztrátě množného čísla. Vše nasvědčuje tomu, že Palajci po symbióze s Chattijci, uzavřeni v horských údolích a odděleni od ostatního indoevropského osídlení *kmeny pasteveckých *Kašků, ztratili svou *identitu a palajština brzy vymřela. V době nové *chetitské říše se sice se jménem Palá v záznamech tu a tam setkáme, neznamená však nic víc než geografické jméno, jednu z provincií, pod tlakem Kašků dočasně vyklizenou. (Jana Součková)