ideové a politické *hnutí usilující o politické sjednocení Afriky, osvobození všech *Afričanů (jak na samotném africkém kontinentě, tak příslušníků africké *diaspory) a jejich spojení v jednotnou globální komunitu.$Kořeny panafrikanismu sahají do poloviny 19. století; jeho program byl rozvinut na pěti panafrických konferencích v Londýně (1900), New Yorku a v Paříži (1919, 1921, 1923, 1927); k posílení panafrikanismu došlo například po přepadení Etiopie Itálií (1935). Po roce 1945 díky úsilí keňského politika Jomo Kenyatty (1891–1978), ghanského prezidenta Kwame Nkrumaha (1900–1972) a Američana Wiliama Edwarda Burghardta Du Boise (1868–1963), označovaného za „otce panafrikanismu“, došlo k zintenzivnění hnutí. K jeho podpoře přispěly také konference afrických států – V. kongres v Manchesteru (1945), v Akkře (1958) a v Monrovii (1959, 1961); rok 1960 dostal známé označení „Rok Afriky“ (tehdy získalo nezávislost 17 afrických *zemí), v roce 1963 byla založena v Addis Abebě Organizace africké jednoty s cílem likvidace *kolonialismu a *rasismu. Docházelo k posilování spolupráce, k mírovému řešení konfliktů mezi africkými státy; rovněž byla přijata zásada neměnitelnosti hranic a Africká charta lidských práv (platná od roku 1986). V současnosti je panafrikanismus jako politický směr prakticky bezvýznamný. (František Čapka)