druh ochranné *zbroje, chránící přední nebo obě strany trupu bojovníka. Pancíř se vyráběl patrně již od *eneolitu z *kůže a později i z bronzového nebo železného plechu, někdy i z plechu zlatého, který byl spíše *symbolem moci a prestiže.$Od *starověku byl pancíř považován za nezbytnou součást výstroje elitního jádra armády. Výrobě brnění byla proto věnována patřičná pozornost. Například ve staré Číně počínaje dobou *Válčících států se stalo z tohoto odvětví zbrojířství výnosné řemeslo, které v průběhu času prošlo několika technologickými stadii, kdy se měnily i převládající materiály (kov, kůže aj.). Pancíře bojovníků v době dynastie *Čchin byly zhotoveny výhradně z kožených plátů nebo plátků spojovaných bronzovými cvočky. Ve spisu //Kchao-kung-ťi// (Encyklopedie řemesel, 5. století př. n. l.), z předčchinského období, se o tomto druhu zbroje uvádí: „Když má zbrojíř zhotovit dobrý pancíř, potřebuje k tomu sedm řad plátů z kůže nosorožce, nebo šest řad plátů z kůže //s’// (druh nosorožce s obzvláště tlustou kůží), anebo pět řad složených kožených plátů (dvě vrstvy různých kůží s vynikající odolností) … Pancíř z nosorožčí kůže vydrží sto let, z kůže //s’// dvě stě let a ze složené dvouvrstevné kůže tři sta let … Kůže z nosorožce, ze //s’// a žraloka navrstvené na sobě učiní brnění tvrdé a odolné jako kov nebo skála.“ (Jaroslav Malina)