(z latiny: //banderium//, „ozbrojený doprovod“):$1. v Uhrách (zejména v Chorvatsku) ozbrojení průvodci velmožů, později obecní strážníci (obdoba českých drábů);$2. v habsburské armádě 18. století nepravidelné lehké pěší vojsko s polopartyzánským způsobem boje, jež se osvědčilo ve válkách s *Turky a účastnilo se prusko-rakouských válek; jednalo se většinou o dobrovolníky vybrané pro svoji sílu a zdatnost i ze spodiny lidské společnosti. Šlo o „bandu“ zpola vojáků, zpola lupičů, operujících často na vlastní pěst a žijících z válečné kořisti. Byli krutí, nedisciplinovaní a bez morálních zábran, nicméně rakouskou císařovnu Marii Terezii nic nestáli – válčili pouze za kořist. Nosívali typické červené pláště, dlouhé ručnice, zakřivené turecké šavle, pistole i nože; mezi známé velitele pandurů patřili *baron Ernst Gideon Laudon (1717–1790) a baron František Trenck (1714–1749). (František Čapka)