1. [lingvistika], soubor tvarů ohebného slova vyjadřující systém jeho mluvnických kategorií, mluvnický vzor;$2. [filozofie vědy], souhrn všech pojetí vědní disciplíny v určitém časovém úseku; paradigma podléhá změnám a vývoji (příklad: v *renesanci na místo *Ptolemaiova paradigmatu *geocentrického *Vesmíru nastoupilo *Koperníkovo paradigma *heliocentrické; v *antropologii byl *evolucionismus nahrazen *difuzionismem atd.). Jde tedy o označení pro základní celkovou představu skutečnosti, jíž se řídí veškerá praxe určité vědy či oboru; soubor představ a *axiomů, co je ve vědě nebo jejím dílčím úseku vědecké a co vědecké není. Tímto instrumentáriem se vymezuje každá vědecká disciplína vždy po určité historické období a jím je určeno, co má být předmětem pozorování a zkoumání, jaké otázky mají být kladeny a řešeny ve vztahu k předmětu výzkumu, jak mají být tyto otázky strukturovány a jakým způsobem je třeba postupovat při *interpretaci výsledků pozorování a výzkumu. Paradigma popsal a explicitně definoval americký filozof a historik vědy Thomas Samuel *Kuhn v díle //The Structure of Scientific Revolutions// (1962, česky: //Struktura vědeckých revolucí//, 1997);$3. [ekonomie], soubor předpokladů, na kterém je vybudována ekonomická teorie; způsob pohledu na hospodářské jevy z pozic ucelené teorie. (Jaroslav Malina)