v rámci feministické teorie a teorie sexualit *queer označuje kritický odstup od „*gay a *lesbických“ kritik společnosti, které jsou považovány jednak za marginalizační a jednak za příliš ploché. K předním představitelům queer teorie (někdy se také používá „queer studies“) patří například Michel *Foucault či Teresa de Lauretis, kteří tuto teorii popisují jako „diskurs naruby“ //(reverse discourse)//. Snahou tohoto „zvráceného“ diskursu má být vymáhání legitimity pro homosexuální menšiny skrze *ironické a podvratné přisvojení si stejných homofobních kategorií, jež vůči této menšině ve společnosti uplatňuje *heterosexuální většina. Teoretička Judith Butler a historik William Turner poukazují na snahu queer teorie problematizovat fenomén normality nejen z pohledu sexuální politiky, tj. kritikou heterosexuality, ale také „zakřivením“ (//queering//) dalších aspektů heteronormativnosti, včetně gay a lesbické teorie samotné. Queer teorie tedy poukazuje nejen na normativnost heterosexuality, která prostupuje všemi úrovněmi naší společnosti, ale zároveň kritizuje další formy diskriminace a útlaku (etnické, rasové, misogynní//,// třídní, …), kterých se dopouští samotné kritiky heteronormativnosti. Queer teorie má své základy v kulturních studiích a kritické teorii, viz například práce teoretičky Judith Halberstamové. (Věra Sokolová)