úzký poradní sbor českých *panovníků, vyvinul se z knížecí rady dvorských a zemských služebníků (z řad *šlechty a *duchovenstva). V českém státě se s ní setkáváme jako s neformálním příležitostným poradním orgánem již od 11. století, k postupné formalizaci a institucionalizaci dochází od 2. poloviny 13. století, kdy na ni navázala činnost *zemského sněmu a *zemského soudu. V období mezi husitskými *válkami (*husitství) a *třicetiletou válkou vzrostl vliv rady (jako stálého orgánu) natolik, že ji *stavy využívaly k omezování autokratických tendencí panovníka; po Bílé hoře (1620) její význam upadal, přetrvala však až do poloviny 19. století. (František Čapka)