1. [anatomie] součást *oblouku reflexního, *buňka nebo skupina buněk, jejichž úkolem je zaznamenat stav a změny v organismu nebo v zevním prostředí a informovat o nich vyšší centra či na ně přímo reagovat. Receptor převádí různé druhy podnětů na nervový vzruch. Klasifikace receptorů je nejednotná. Receptory se rozdělují například na exteroreceptory (pro stimuly ze zevního prostředí) a interoreceptory (pro podněty z vnitřního prostředí). Další dělení je podle druhu podnětu, patří k nim chemoreceptory (přijímají chemické podněty), termoreceptory (tepelné podněty) a podobně. Z morfologického hlediska se rozeznávají specializované receptory soustředěné ve smyslových orgánech (*oko, *ucho, chuťové pohárky) nebo různé druhy senzorických nervových zakončení v *kůži; (Ladislava Horáčková, Lenka Vargová)$2. [fyziologie], makromolekulární součásti buněk, které vlivem vnějšího podnětu (energie, látky – ligandu) změní *konformaci a v důsledku toho funkci (zpravidla aktivitu enzymu). Receptory jsou (1) //membránové//, nemůže-li působek proniknout do buňky, nebo //cytoplazmatické// a //jaderné// pro *působky, které membránou procházejí. (2) //Senzorické receptory// jsou struktury, které mění podnět (světelný, zvukový, tlakový, chemický apod.) na změnu elektrického napětí jejich buněčné membrány a tak jej transformují na obecný informační kód nervové soustavy. (Pavel Bravený, Marie Nováková)