rakouský filozof. Narodil se v zámožné vídeňské židovské rodině, studoval filozofii, ale jeho zájem byl univerzální – absolvoval též přírodovědné přednášky, zabýval se medicínou, zvládl několik cizích jazyků, byl sečtělý, vyznal se v hudbě. Jeho stěžejním dílem je rozšířená disertační práce //Geschlecht und Charakter// (Pohlaví a charakter), vydaná na jaře roku 1903. V říjnu téhož roku se Weininger zastřelil v domě, kde zemřel hudební skladatel Ludwig van Beethoven (1770–1827).$Kniha Otty Weiningera vyvolala obrovský rozruch a měla dalekosáhlý vliv; v rozmezí třiceti let byla publikována osmadvacetkrát! V první části této práce rozvíjí autor tezi o *bisexualitě přítomné v každém *člověku; rozlišení mužského či ženského pohlaví závisí na stupni *dominance (srov. *femininita, *gender, *maskulinita). Ženský element Weininger vnímá jako méněcenný, *žena podle něj ohrožuje stabilitu domova, stabilitu *společnosti. Téma ženské role a s ní spojené téma *sexuality bylo typické pro tehdejší dobu pnutí mezi potlačováním sexuality na jedné straně a její emancipací na straně druhé. Interpretace ženy jako egoistické //femme fatale//, vyznačující se všepohlcující sexualitou, i ženy jako nesamostatné, bezduché součásti dekorace nebyla náhodná. Epochu přelomu století provázelo veliké znejistění a krize *identity. Weininger se utkal i se svou židovskou identitou: konvertoval ke *křesťanství, které považoval za nadřazené *židovství, stejně jako je mužský princip nadřazen ženskému. Jeho nenávistný postoj k židovství posloužil jako argument nacistické ideologii ve 20. letech 20. století (*nacismus). Dílo mladičkého Weiningera nebylo ve své době přijato odmítavě, spíše naopak (švédský prozaik a dramatik August *Strindberg [1849–1912] knihu vítal jako „vyřešení problému“), protože se dotýkalo bolavých problémů jeho současníků; bylo také jedním z inspiračních zdrojů dobového výtvarného umění, například tvorby rakouských malířů Gustava *Klimta (1862–1918) a Egona *Schieleho (1890–1918). V poslední době význam Weiningerova díla v dobovém kontextu zhodnotil britský psychiatr a historik Chandak Sengoopta v monografii //Otto Weininger: Sex, Science, and Self in Imperial Vienna// (Otto Weininger: Pohlaví, věda a sebepoznání v císařské Vídní, 2000, česky: //Otto Weininger: Sexualita a věda v císařské Vídni//, 2009). (Jaroslav Malina)