rakouský filozof. Filozofickým jádrem jeho raného myšlení, uloženém ve spisu //Logisch-philosophische Abhandlung// (Logicko-filozofická rozprava, 1922), později známém a proslulém jako //Tractatus Logico-Philosophicus// (česky: //Traktát logicko-filosofický//, 1993) je analýza *jazyka a *světa, korespondenční teorie pravdy a tvrzení, že hranice jazyka jsou hranicemi našeho světa: „O čem nelze mluvit, o tom musíme mlčet.“ V dalším období se věnoval problematice přirozeného jazyka („Význam nějakého slova je způsob jeho použití v řeči“); výsledky jsou shrnuty v jeho nejzávažnějším, posmrtně vydaném spisu //Philosophische Untersuchungen// (1953, česky: //Filozofická zkoumání//, 1993).$Wittgensteinovo dílo zásadním způsobem ovlivnilo vývoj moderní filozofie, zejména dva směry filozofie analytické – *logický pozitivismus a filozofii přirozeného jazyka. V dalším rozpracování například v podání britského filozofa Petera Winche (1926–1997) podporují Wittgensteinovy pozdější myšlenky *kulturní relativismus, neboť poukazují ne neodvratitelný pluralismus interpretačních (jazykových) rámců, které prostředkují naše poznání reality. (Pavel Dufek, Jaroslav Malina)