český básník, prozaik a dramatik. Vyjádřil v nejčistší a nejvyhraněnější podobě programové ideály proletářské *poezie, jejímiž průkopníky v české literatuře byli Stanislav Kostka *Neumann a Josef Hora. Společenské klima, v němž Wolker vyrůstal, jeho velký literární talent, ale také předčasná smrt měly podstatný vliv na vznik i potírání jeho kultu. Bez ohledu na proměny a výkyvy české ideologické scény představuje jednu z nejvýznamnějších postav české poezie 20. století. Vědomě rozvíjel tradice české literatury, vytvořil koncept levicově angažované tvorby, která dosáhla širokého, masového ohlasu, aniž by rezignovala na formální, uměleckou náročnost. Patřil k zakládajícím členům dvou nejvýznamnějších seskupení mladé generace z počátku dvacátých let, Literární skupiny a Uměleckého svazu Devětsil, a rovněž se podílel (spolu s Karlem *Teigem) na formování slavného manifestu proletářské literatury.$Wolkrův vstup do literatury byl ve znamení dětsky křehké fantazie a všeobjímající křesťanské *lásky. Toto rané stadium, pro něž je charakteristický bezelstný, důvěrný vztah ke světu, přírodě i věcem, reprezentuje sbírka //Host do domu// (1921), inspirovaná duchovně orientovaným *kolektivismem francouzského unanimismu, chápajícím křesťanskou lásku jako lék na bolesti světa. Druhá a také poslední Wolkrova sbírka //Těžká hodina// (1922) je prací přerodovou. Wolker zachytil bolestný proces lidského zrání: přerod lyrického mluvčího z chlapce v muže, opouštění dětského světa a vstup do světa dospělých. Ačkoli byl Wolker příslušníkem dobře situovaných vrstev, solidarizoval se ve své sbírce se sociálně nejslabšími vrstvami společnosti: chudými, námezdními dělníky. Vyměnil království lásky za pozemskou solidaritu a erotiku. Podpořil a oslavil *revoluci, která má vést k společenské nápravě. I když se ve sbírce objevují rezidua básníkova předchozího období, revolta, vzdor a třídní nenávist (například báseň //U rentgenu//) již získávají převahu nad láskou a soucitem. Básník mytizuje a heroizuje dělníka a jeho roli ve společnosti, označuje ho za nositele a garanta společenského vývoje. Syntézami Wolkrova básnického i názorového vývoje jsou (ponecháme-li stranou apollinairovské pásmo //Svatý kopeček//, spadající dobou vzniku mezi sbírku //Host do domu //a //Těžká hodina//) epické básně, které žánrově navazují na *Erbenovu, *Nerudovu a Bezručovu baladickou tvorbu. Wolkrovy balady mají silný etický náboj, ukazují utrpení a bídu nejchudších – jejich cílem však není vyvolat soucit, ale vzdor a sebevědomí pokořených a ponížených. Psal také divadelní hry (//Tři hry//) a pohádky (//O milionáři, který ukradl slunce//). (Jiří Pavelka)