„nezasahování“, „nejednání“, základní zásada taoistické životní filozofie. Ze všech čínských škol to byli právě taoisté, kteří nejvíce věřili v existenci *zlatého věku před dávnými lety i v možnost jeho znovunastolení. Avšak z *archeologie pravěkých společností i z *etnologie takzvaných *přírodních národů víme, že to je značně idealizované, nereálné pojetí. A stejně nereálné a zjednodušené, alespoň z hlediska fungování společnosti jako celku, byly prostředky, které taoisté navrhovali k uskutečnění spravedlivého světa (jakkoli je *taoismus v jiných ohledech složitou a sofistikovanou filozofií).$Zakladatel taoismu, *Lao-c’, který žil v 6. století př. n. 1., a jeho pokračovatel Čuang-c’ (asi 380–320 př. n. 1.) prohlásili za základní metodu směřování k zlatému věku právě wu-wej. Pojem wu-wej objasnil Čuang-c’ v jednom ze svých traktátů pomocí četných přirovnání: „Pokud je v zemi mnoho neužitečných věcí, lid chudne. Jestliže má lid mnoho ostrých zbraní, vzrůstá v zemi nepokoj. Je-li mezi lidem mnoho dovedných mistrů, množí se drahocenné předměty. Když se rozšiřují *zákony a příkazy, roste počet zlodějů a lupičů. Moudrý člověk proto praví: Nebudu-li zasahovat, lid se bude sám měnit. Budu-li klidný, lid sám se bude spravovat. Budu-li nečinný, lid sám zbohatne. Jsem-li prost vášní, lid se stane ctnostným.“ Podle taoistů má člověk odvrhnout falešné hodnoty a vymoženosti *civilizace, řídit se přirozeností prvních lidí a zákonů, které jsou vlastní samé *přírodě. Nemá jednat, nýbrž hloubat a poznávat prazáklad všeho //(*tao)// a stále se vnitřně zdokonalovat. (Jaroslav Malina)