britská automobilka se sídlem v Longbridgi u Birminghamu (Worcestershire); dnes součást čínské společnosti Nanjing Automobile Group. Automobilku založil v roce 1905 anglický automobilový designér a konstruktér Herbert Austin (1866–1941) se svým bratrem Harrym Austinem. První vyrobený model, nazvaný //25 HP Endcliffe Phaeton//, byl poháněn pětilitrovým čtyřválcem s rozvodem SV. Následovaly čtyřválcové modely //40 HP// a šestiválcové //60 HP//. Pro méně majetnou klientelu byl od roku 1909 vyráběn jednoduchý automobil //Austin 7 HP//, poháněný jednoválcem (1,1 litru). Jednoválec byl však hlučný a měl tvrdý běh, proto se Austin vrátil ke čtyřválcům a postupně uvedl na trh sérii výkonnějších modelů (//10 HP, 15 HP, 18/24 HP, 20 HP//). Před začátkem první světové války vyráběla společnost se dvěma tisíci zaměstnanci kolem tisíce vozů ročně. Po vypuknutí války dostal Austin vládní zakázky na válečnou výrobu (nákladní vozy, letadla, dělostřelecké náboje) v takovém objemu, že podnik zaměstnával kolem 22 000 pracovníků. Po skončení válečné výroby se Herbert Austin ocitl v obtížné situaci, neboť neměl pro podnik s tolika zaměstnanci dostatek zakázek. Z úsporných důvodů zvolil koncepci výroby jediného modelu – //Austin 20// s motorem o objemu 3 620 cm3. Prodej tohoto typu nesplnil očekávání, a proto se začala vyrábět zmenšená verze //Austin 12// (1,6 litru). Přestože si tento vůz získal oblibu, musel Austin v zájmu zachování provozu továrny zavést další úsporná opatření. Obrat k lepšímu nastal v roce 1922, kdy byl uveden //Austin Seven//. Jednoduchý malý vůz (při hmotnosti kolem 360 kg stačil k pohonu čtyřválec SV s objemem 747 cm3 a výkonem 10 koní) se i díky zavedení moderní metody pásové výroby mohl vyrábět masově a prodávat levně. Austin Seven se v různých obměnách vyráběl až do roku 1939 (celkem se prodalo kolem 290 tisíc kusů) a firmě pomohl překonat úskalí světové krize a zachovat ziskovost až do začátku druhé světové války.# Během druhé světové války pokračovala firma Austin ve výrobě osobních automobilů (//Austin 8//), ale převážně se věnovala válečné produkci (nákladní auta, letadla). Prvním poválečným modelem se stal v roce 1945 //Austin 16HP//, poháněný čtyřválcem 2,2 litru s výkonem 67 koní, poprvé v automobilce Austin s modernějším rozvodem OHV. Obnovená výroba Austinu Seven pokračovala až do roku 1947. Ještě předtím, v červnu 1946, vyrobila automobilka miliontý vůz. Brzy po válce firma pronikla také do třídy velkých luxusních limuzín (například model //Sheerline//). S kompletně novou konstrukcí přišla až v roce 1951, kdy byl představen //Austin A30// s aerodynamickou karoserií, u níž poprvé užila samonosnou bezrámovou konstrukci. Model měl být konkurencí už dva roky vyráběného úspěšného malého rodinného vozu //Morris Minor// Aleca Issigonise (1906–1988). Tohoto znamenitého britsko-řeckého automobilového konstruktéra a designéra angažovala automobilka Austin pro vývoj malého úsporného vozu, jímž chtěla předejít možnému omezení dodávky paliv z „arabského světa“ v důsledku suezské krize v roce 1956. Nový revolučně pojatý vůz (s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol) nazvaný //Mini //byl představen v roce 1959. Verze prodávaná pod značkou Austin se tradičně jmenovala //Austin Seven//, automobilka Morris zase použila název //Mini Minor// a prodalo se jich dvakrát víc než austinů; to byl možná jeden z důvodů, proč se od roku 1970 začal používat pouze prostý název //Mini//.$ Počátkem šedesátých let postihla takřka celý britský automobilový průmysl hluboká krize, která výrazně poznamenala další osudy automobilky Austin. Jedním ze způsobů řešení krize se stalo spojování různých společností. Tak se v roce 1966 British Motor Corporation (BMC) a karosárna Pressed Steel z Cowley spojily s Jaguarem a společně vytvořily British Motor Holdings (BMH). O dva roky později se společnost BMH spojila s Leyland Motors a vznikl velký koncern British Leyland Motor Corporation (BLMC), jehož se Austin stal součástí v rámci divize Austin Morris. V tomto spojení vzniklo několik zajímavých modelů, na nichž se podílela také automobilka Austin (například //Austin/Morris 1300//), ale i nechvalně proslulých (například //Austin Allegro//). Koncern BLMC se ocitl ve vleklých problémech, které se v roce 1975 britská labouristická vláda snažila řešit částečným znárodněním, čímž vznikl holding British Leyland Ltd (BL). Holding uvedl na trh nový model //Princess//, ale ani ten neodstranil problémy koncernu British Leyland, a tedy i značky Austin. V roce 1980 měl situaci změnit malý //Austin Metro//. Očekávání nezklamal a stal se jedním z nejúspěšnějších britských vozů osmdesátých let. Měl být náhradou //Mini// (začal se dokonce prodávat pod názvem //Mini Metro//), ale ve skutečnosti jej Mini o dva roky přežilo. Nicméně v roce 1982 se název automobilové divize koncernu British Leyland (BL) změnil na Austin Rover Group, přičemž značka Austin byla vyhrazena pro levná, běžná auta a Rover pro luxusnější modely. Obnovená značka //MG// byla určena pro sportovní verze Austinů (prvním byl //MG Metro 1300//). V březnu 1983 představil British Leyland nový prostorný pětidveřový hatchback //Maestro// nahrazující zastaralé modely Allegro a Maxi. Čtyřmetrový vůz vážil kolem 900 kg a v nejsilnější verzi jezdil až 177 km/h. Od hatchbacku Maestro byl odvozen model se stupňovitou zádí, nazvaný //Montego// (1984). V roce 1986 byl holding BL privatizován (koupila jej společnost British Aerospace) a přeměnil se na Rover Group se sídlem v Longbridgi. Po roce značka Austin zcela zmizela a z divize Austin Rover se stala Rover Group. Vozy Austin se vyráběly dál, ale už bez označení Austin. Na domácím trhu se dodávaly se znakem Roveru, ale bez nápisu Rover. Z Metra se po faceliftu v roce 1990 stal// Rover Metro// a Maestro s Montegem se přestaly vyrábět v roce 1994. Tím se uzavřela historie značky Austin. Práva na tuto značku přešla od British Aerospace na koncern BMW (když BMW koupil Rover Group) a pak na MG Rover. Nyní je vlastní čínská společnost Nanjing Automobile Group, včetně továrny v Longbridgi.$ ${img{images/Austin_znak.jpg}{alone}}$ $Znak //Austin Motor Company//.$ ${img{images/Austin_logo.jpg}{alone}}$ $Logo //Austin Motor Company//.$ ${img{images/Austin_7.jpg}{alone}}$ $Automobil //Austin 7//.$ Literatura:$ Baldwin, Nick (1994): //A–Z of Cars of the 1920s.// Bideford (Devon, UK): Bay View Books. Georgano, Nick Grant, ed. (2000). //The Beaulieu Encyclopaedia of the Automobile.// London: The Stationery Office. Lambert, Zita Elaine – Wyatt, R. J. (1968): //Lord Austin – the Man.// Altrincham: Sidgewick and Jackson Limited. Mills, Rinsey (1996): //Original Austin Seven//. Bideford (Devon, UK): Bay View Books. Robson, Graham (2006). //A–Z British Cars 1945–1980.// Devon (UK): Herridge & Sons. Sedgwick, Michael – Gillies, Mark (1989): //A–Z of Cars of the 1930s.// Bideford (Devon, UK): Bay View Books. Sharratt, Barney (2000): //Men and Motors of the Austin: The Inside Story of a Century of Car Making at Longbridge. //Sparkford: Haynes Publishing.$# /tInternetové zdroje:/tt$ {{www.austinmemories.com|http://www.austinmemories.com}}# Znak //Austin Motor Company//. Pramen: {{http://i.wheelsage.org/pictures/austin/logotypes/autowp.ru_austin_logo_3.jpg|http://i.wheelsage.org/pictures/austin/logotypes/autowp.ru_austin_logo_3.jpg}}# Logo //Austin Motor Company//. Pramen: {{http://i.wheelsage.org/pictures/austin/logotypes/autowp.ru_austin_logo_2.jpg|http://i.wheelsage.org/pictures/austin/logotypes/autowp.ru_austin_logo_2.jpg}}# Automobil //Austin 7//. Pramen: {{http://i.wheelsage.org/pictures/austin/7/autowp.ru_austin_7_works_car_1.jpg|http://i.wheelsage.org/pictures/austin/7/autowp.ru_austin_7_works_car_1.jpg}}# /a(Jaroslav Malina)/aa$ # /tAustin/tt$ //Žena (Jane Austenová)://# Kdyby vůz Austin Seven# z dílny lorda Austina# vlastnila má heroina,# Darcyho Lizzy Bennet# a k tomu facebook a net,# sblížili by se bez konvencí# a románového otálení,# bleskurychle, bez obalu – hned!# Já nemusela psát //Pýchu a předsudek//,# vysloužit si Twainův odsudek.# # //Muž//# Z cynika Twaina si nic nedělej,# Halleyova kometa# odnesla ho ze světa,# dříve než na svět přišel Austin.# A ani jeho Huckleberry Finn# neznal žádný Austin,# natož HIFI, LCD či PIN.# # To já jsem v Austinu# poznal svoji heroinu.# Bývala cudná jak z řádu jeptišek,# holka plachá, pobledlá,# dokud jsme nenašli měkký pelíšek# v Austinu, kde mi podlehla.# Za dlouhých zimních večerů# vystrájel jsem jí lásky hostinu;# cudnost prohlásila za pověru# a celé noci se mnou probděla# v příjemných zákoutích Austinu.# Až jednoho jarního večera,# roztála láska jak bílý sníh# a holka necudná, ruměná,# pod černou kutnou skrytá,# odešla do zdí klášterních.# # Kdyby Jane, věčnou Popelku,# její princ býval našel,# možná by stejně jako já# láskou hynul a steskem zašel.# # //Mravokárce://# Do ostře sladké lásky v Austinu# stačí přilít kyselinu –# a máš trpkou kocovinu.# /a(Jaroslav Malina – Jan Filipský – Jaroslav Pernica)/aa