**České země**$ **Pohřební obřad**$ Pohřebním obřadem je smuteční ceremoniál vedoucí k rozloučení se zemřelým člověkem. Pohřební obřad je zpravidla spojen s uložením lidských pozůstatků (lidskými pozůstatky se rozumí mrtvé lidské tělo nebo jeho části do pohřbení) nebo ostatků (lidskými ostatky se rozumí lidské pozůstatky po pohřbení) do hrobového místa. Pohřební obřad při ukládání lidských pozůstatků může mít formu uložení rakve se zemřelým do hrobu či hrobky, nebo může být proveden jako doprovázení rakve s lidskými pozůstatky do krematoria k pohřbu žehem. Při ukládání lidských ostatků se zpravidla jedná o doprovázení urny s lidskými ostatky k jejich uložení (vložení urny do hrobového místa, rozptyl či vsyp).# Již stovky let se při pohřebních obřadech používaly různorodé dopravní prostředky, které usnadnily dopravu rakve na místo jejího uložení a zároveň zvýšily pietu pohřebního obřadu. Až do počátku 20. století bylo využíváno pouze síly zvířat, zejména koní.$ **Vozidla a pohřební obřady**$ Na počátku 20. století, s rozvojem motorismu, se začíná hovořit o možnosti zapojení automobilu k pohřebním obřadům.# Již v letech 1923 – 1925 byl sériově vyráběn v Mladé Boleslavi ve firmě Laurin & Klement model 105, 7/20 HP. Celkem bylo vyrobeno 277 kusů tohoto vozidla. Motor: čtyřdobý, zážehový, kapalinou chlazený, řadový čtyřválec SV s L-hlavou, umístěný podél za přední nápravou. Objem: 1 791 cm3. Výkon: jmenovitý 14,7 kW (20 k) maximální 18,4 kW (25 k). Převodovka: převodovka v bloku s motorem, pohon zadní nápravy spojovacím hřídelem. Karoserie: rám žebřinový, nýtovaný z ocelových U-profilů. Rozměry: 4200 x 1600 x 1300 mm (phaeton). Rychlost: 80 km/h. Interiér: karoserie smíšené konstrukce s dřevěnou kostrou a plechovými panely; phaeton; kombinovaná karoserie –- phaeton se zimním nástavcem .$ ${img{images/automobil_pohreb_cr1.jpg}{alone}}$ Obr. 1. LAURIN & KLEMENT model 105, 7/20 HP.$# Na úspěšný model navazoval Laurin & Klement model 110, který byl vyráběn v letech 1925 – 1929. Motor byl vodou chlazený řadový čtyřválec uložený vpředu, poháněl zadní kola. Vrtání bylo 72 mm a zdvih 110 mm. Vyrábělo se 10 sérií, první a druhá měly objem 1 791 cm3 a výkon 18,4 kW (25 k), maximální rychlost byla 80 km/h. Od třetí série (od r. 1926) byl použit motor o objemu 1 943 cm3 s výkonem 22,1 kW (30 k) a maximální rychlostí 85 km/h.$${img{images/automobil_pohreb_cr_2.jpg}{alone}}$ Obr. 2. LAURIN & KLEMENT model 110.$# V roce 1929 byl vůz nahrazen modelem 4 R, celkem se jej vyrobilo 2 985 kusů.$ V letech 1925 – 1928 byl vyráběn automobilkou Laurin & Klement model 120 (7/25 HP), a to rovněž ve verzi určené pro pohřební ústavy. Celkem bylo vyrobeno 494 kusů. Motor: čtyřdobý, zážehový, kapalinou chlazený, řadový čtyřválec SV, umístěný podél za přední nápravou. Objem: 1 943 cm3. Výkon: 22,1 kW (30 k). Převodovka: převodovka v bloku s motorem, pohon zadní nápravy spojovacím hřídelem. Karoserie: rám žebřinový, nýtovaný z ocelových U-profilů. Rozměry: 4400 x 1620 x 1400 mm (phaeton). Váha: podvozek 700 – 960 kg, phaeton 1 380 kg. Rychlost: 85 km/h .$${img{images/automobil_pohreb_cr_3.jpg}{alone}}$ Obr. 3. LAURIN & KLEMENT Model 120 (7/25 HP).$# Konkurentem firmě Laurin & Klement byla kopřivnická Tatrovka. Ta nabízela pohřebním ústavům přepracovanou verzi modelu Tatra 12, která se vyráběla v letech 1926 – 1934. Ve třicátých letech minulého století není automobil v pohřebních službách ničím výjimečným ani vzácným.$ ${img{images/automobil_pohreb_cr_4.jpg}{alone}}$ $Obr. 4. Automobil pohřebního ústavu Jaroslava Machače z Opočna.$# Jinonická firma Walter přišla v roce 1928 s prototypy vozidla Walter 6B, s následujícími technickými údaji: motor – kapalinou chlazený řadový šestiválec s ventily v hlavě, rozvod OHV, dva horizontální karburátory. Zdvihový objem 3 250 cm3 (vrtání 80 mm x zdvih 108 mm), výkon 63 kW (80 k) při 3 000 ot/min. Elektrické příslušenství 12 V. Podvozek – lichoběžníkový žebřinový rám, obě nápravy tuhé odpružené podélnými listovými pery. Provozní brzdy kapalinové ATE – Lockheed s podtlakovým posilovačem Bosch – Dewandre. Kola R.W. s drátovým výpletem. Pneu 6,50 – 20“. Rozměry a hmotnosti – rozvor 3 300 mm, celková délka 4 600 mm, šířka 1 650 mm, objem palivové nádrže 80 l, pohotovostní hmotnost 1 650 až 1 900 kg, dle druhu karosérie. Provozní vlastnosti – nejvyšší rychlost 130 km/h, spotřeba paliva 16 až 20 l/100 km.# ${img{images/automobil_pohreb_cr_5.jpg}{alone}}$ Obr. 5. Walter 6B (1928).$# Rovněž zde vznikalo široké pole pro zahraniční firmy, které nabízely své modely rovněž přestavěné do požadavků pohřebních ústavů.# Ovšem nejen automobilky, ale rovněž výrobci jiných dopravních prostředků zkoušeli prorazit v oboru pohřebnictví. Dokladem toho je pohřební tramvaj, která jezdila na území Prahy v letech 1917 – 1919.# V období první světové války se v Praze objevila i velmi netradiční metoda svozu zemřelých – pohřební tramvaj. //„Provoz pohřební tramvaje začal 22. října 1917, kdy byly z c. k. posádkové nemocnice č. 11 na Karlově náměstí přepraveni dva zemřelí vojáci – jeden na Olšanské, druhý na Vinohradské hřbitovy. Jízdy pohřebního vozu skončily 17. června 1919. Během těchto dvou let přepravil na Vinohradské a Olšanské hřbitovy 1 042 mrtvých vojáků. K pozdějšímu původně uvažovanému využití pohřebních tramvají pro civilní pohřby nakonec nedošlo a vůz byl adaptován zpět na osobní. V roce 1933 byl vyřazen z osobní dopravy a na krátký čas zařazen v ústředních dílnách v Rustonce jako posunovací (na čelo vozu byl připevněn pražec s hákem). V roce 1936 byl tento vůz definitivně zrušen. Model pohřebního vozu ve sbírkách našeho muzea neexistuje, postavil si ho jeden soukromník (shodou okolností pracovník muzea) ."//$ ${img{images/automobil_pohreb_cr_6.jpg}{alone}}$ Obr. 6. Pohřební tramvaj (Praha).$# Skutečný rozmach funerálního automobilismu začíná až po druhé světové válce. Na počátku 50. let zahájili technici mladoboleslavské automobilky práce na přípravě výroby nového typu automobilu oficiálně označeného Škoda 1200, lidově zvaného „SEDAN“. Model Škoda 1200 se vyráběl v letech 1952 – 1956, a to v provedeních/úpravách sedan, STW, sanitní, dodávkové se zaplechovanými okny a pohřební .# V roce 1955 došlo k přípravě nového typu vozu označeného Škoda 1201, a od roku 1956 došlo k sériové výrobě, a to až do roku 1961. Z karoserie zmizely zapuštěné kliky, motor byl rekonstruován a použitím spádového karburátoru a nově tvarovaného sacího potrubí se výkon zvýšil na 45 PS. Nedodával se již jako Sedan, ale byly vyráběny pouze užitkové verze v provedení STW, sanitní, dodávka, pick-up a pohřební . Tento typ pohřebního vozu byl rovněž použit při pohřbu básníka Vítězslava Nezvala dne 10. 4. 1958.$ ${img{images/automobil_pohreb_cr_7.jpg}{alone}}$ $Obr. 7. Škoda 1201.$# Následovníkem úspěšného modelu Škoda 1201 se v roce 1961 stala Škoda 1202. V říjnu 1961 byla ve Vrchlabí zahájena sériová výroba tohoto vozu. Celkem firma vyrobila téměř 47 500 vozů typu 1202, nejvíce jako STW a sanita, nejméně bylo pohřebních (jen 237 kusů v letech 1964 až 1968) . Tento typ pohřebního vozu měl vyduté skleněné víko v zadní stěně, které kopírovalo tvar standardní rakve.# ${img{images/automobil_pohreb_cr_8.jpg}{alone}}$ $Obr. 8. Škoda 1202p.$# Podle informací firmy Karoseria z Brna, která se podílela na výrobě nákladních skříňových vozidel V3S, se tehdejší výroba nástaveb začala orientovat nejen na vojenské, ale i na civilní potřeby, zejména pro stavební podniky, s orientací na svoz zemědělských plodin, prodejny potravin, převoz masa, servisní vozy, vozy pro pohřební ústavy . Podrobnější informace, ani fotografie se však nepodařilo autorům získat.# V klasickém provedení pro běžné potřeby pohřebních ústavů přichází na celých 25 let model Škoda 1203. Již v roce 1966 vzniká prototyp pohřebního vozu, a v březnu tohoto roku byly zahájeny s vozidlem technické zkoušky. Původně zde byla umístěna standardně dvě sedadla plus jedno tzv. pomocné. To bylo umístěno za sedadlem spolujezdce a sedělo se levým bokem ke směru jízdy; do vozu se na toto sedadlo nasedalo bočními dvířky (od ložného prostoru pro jednu rakev byla sedačka oddělena stěnou). Základní výhodou proti všem předešlým modelům byl redukční převod – ten umožňoval udržovat bez problémů rychlost vozidla (2 km/h) s rychlostí obřadního průvodu. Pro pohodlnější obsluhu řidičem se zkoušelo rovněž použití ovládání plynu vozidla ručně, ale nakonec nebylo do sériové výroby použito. Alternativně mohlo vozidlo převážet i dvě rakve, ale z pietních důvodů k tomu v praxi nedocházelo . Vozidlo se pod označením Š 1203 vyrábělo až do roku 1993; v tomto roce přešla kompletní výroba do Slovenské Trnavy a rovněž došlo k novému označení na TAZ 1500. Sériová výroba byla ukončena v roce 1999. Š 1203 bylo patrně nejdéle vyráběné a nejpoužívanější pohřební vozidlo. Do dnešní doby jej některé pohřební ústavy používají a tato vozidla v pohřebním provedení mají vysokou hodnotu pro zájemce z tohoto oboru.# V roce 1983 byla ve firmě AVIA uvedena do provozu hala prototypů nástaveb. Tento proces zahrnoval výrobu nástaveb na vozidla, a to v provedení jednotná dílna, pojízdná prodejna potravin, rozvoz pečiva, přeprava nábytku, pojízdná dílna, dílna pro údržbu kanalizací, valník s prodlouženou kabinou, přepravník elektroměrů, přeprava oděvů, přeprava průmyslového zboží, přeprava zboží v rámci čistíren, pohřební vozidla, přeprava platidel, furgon, ambulance, přeprava vězňů, zásobování letadel, eskortní využití a přeprava osob .# Tento typ používaly pohřební služby zejména v 80. letech, ale z hlediska piety a úcty k zemřelým nebylo únosné, aby pohřební vozidlo fungovalo na bázi svozu odpadu, byť to mohlo být z ekonomických důvodů výhodnější, než individuální převoz.$ ${img{images/automobil_pohreb_cr_9.jpg}{alone}}$ Obr. 9. Pohřební vůz AVIA.$# **Status quo**$ S příchodem politickým změn v naší zemi došlo i k zásadním změnám v pohřebním oboru. Autoparky pohřebních služeb mají takové vybavení, jaké jim dovoluje ekonomická situace. Do dnešních dní jsou používány i vozidla typu Škoda 1203 (byť se jedná spíše o raritu). Mezi nejčastější patří vozidla Volkswagen Transporter, Mercedes. Vozidla musí splňovat požadavky zák. č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví ve znění pozdějších předpisů.# Rovněž na světě existují majitelé pohřebního designu, resp. designu pohřebních vozidel (blíže např. {{www.coffincruisers.com|http://www.coffincruisers.com/}}). V září 2011 v americkém státě Michigan proběhlo setkání majitelů pohřebních automobilů – celkem se jich zde sešlo 51 a město Hell bylo svědkem jejich spanilé jízdy; mimo jiné byla tato událost zapsána do Guinessovy knihy rekordů.$ $ # Použitá literatura:$ Králík, J. (2010). //Škoda 1203 – historie, vývoj, technika a jiná provedení.// Praha: Grada.$ Tuček, J. (2009). //Auta východního bloku.// Praha: Grada.$ http://skodaauto.blog.cz/0807/laurin-klement//, ze dne 30. 4. 2012.$ http://skodaauto.blog.cz/0807/laurin-klement-120-7-25-hp//, ze dne 30. 4. 2012.$ http://www.sanctuary.cz/ostatni/1729// ze dne 2. 5. 2012.$ http://www.pragos.cz/veterani/clanek.php3?id=108&fromhome=ok//, ze dne 5. 5. 2012.$ http://www.pragos.cz/veterani/clanek.php3?id=108&fromhome=ok//, ze dne 9. 5. 2012.$ http://auta5p.eu/zkusenosti/skoda_1202/skoda_1202.htm// ze dne 10. 12. 2012.$ http://www.karoseria.cz/o-nas/historie// ze dne 10. 12. 2012.$ http://www.karoseria.cz/o-nas/historie// ze dne 10. 5. 2012.$ # $ Obrázky:$ Obr. 1. Laurin & Klement model 105, 7/20 HP. http://skodaauto.blog.cz/0807/laurin-klement//$ Obr. 2. Laurin & Klement model 110. http://rajmmodel.webnode.cz/images/200110063-b6440b73e3- public/pohrebni+vuz++1.jpg//$ Obr. 3. Laurin & Klement model 120 (7/25 HP). http://skodaauto.blog.cz/0807/laurin-klement-120-7-25-hp//$ Obr. 4. Automobil pohřebního ústavu Jaroslava Machače z Opočna. http://www.feudal.cz/spz/html/1932-1939.htm//$ Obr. 5. Walter 6B. http://www.happymodel.cz/www/eshop/produkt-show?pid=235350//$ Obr. 6. Funerální tramvaj. http://www.sanctuary.cz/ostatni/1729//$ Obr. 7. Škoda 1201. http://skoda1202.predseda.com/jpeg/1201pohr.jpg//$ Obr. 8. Škoda 1202p. http://skoda1202.predseda.com/zajimav8.htm//$ Obr. 9. Avia. http://www.karoseria.cz/o-nas/historie//$ /a(Jaroslav Šejvl - David Stejskal)/aa