//„Řízení automobilu je umění, v němž by//# //ti, kteří jsou do něj zapojeni, měli//# //ve vlastním i veřejném zájmu usilovat//# //o co největší zdokonalení.“// # Ministr dopravy Velké Británie Leslie Hore-Belisha v úvodu k prvnímu řidičskému testu v roce 1935 (Britannia Driving School, 2012).$# # **Úvod**# Automobil v mnoha aspektech zasáhl a zasahuje do života školy. Automobil je jedním z dopravních prostředků umožňující docházku do školy, automobil je součást obsahů vzdělávání ve škole, automobil je ve škole hračkou i didaktickou pomůckou. Auto ovlivňuje každodenní život školáků i učitelů. Díky tomu, že je automobil indikátorem společenského statusu, mohou žáci jednoduše své učitele „kastovat“. Řada učitelů se však spokojuje s pěší docházkou do školy či s využitím hromadné dopravy, přičemž učitelé tělocviku často využívají bicykl. Učitelův automobil tak zůstává dlouho skryt před zraky žáků, možná proto, aby nevyšel najevo fakt sociální diferenciace mezi učiteli a rodiči žáků. Nejen auto ovlivňuje školu, ale naopak i škola jako socializační, enkulturační a výchovně vzdělávací činitel, ovlivňuje vzhled automobilů (školy designu), konstrukci automobilů (tovární školy) či způsob užívání automobilů (autoškoly).# # **Autoškola**# V roce 1903 byl ve Velké Británii vydán „automobilový zákon“ (Motor Car Act), který ukládal povinnou registraci vozidel a nutnost řidiče vlastnit řidičské oprávnění, jehož získání však nebylo ještě podmíněno žádným testováním (Antonine Driving School 2012). S rostoucím počtem automobilů a jejich řidičů na počátku 20. století bylo čím dále více zřejmé, že ne každý je obdařen intuitivní schopností automobil řídit, aniž by byl svému okolí nebezpečný. Řízení se přesouvalo od nadšených konstruktérů prototypů k širší vrstvě obyvatel, využívající továrně vyráběné automobily. # V roce 1906 musel v českých zemích nový majitel vozu vykonat předepsanou zkoušku před speciální komisí. Ty byly v Praze, Brně, Liberci, Plzni, Pardubicích a Mladé Boleslavi. Tam také složil zkoušku spolumajitel místní továrny Václav Klement a byl uznán způsobilým k řízení automobilních vozů. Tyto komise byly zřejmě reakcí na tehdejší nenávistnou kampaň vůči majitelům automobilů. Dobový tisk například psal: "Obludy tyto lítají po silnicích a ulicích měst jako draci a nahánějí hrůzu lidem i dobytku...!“ (Pecák 2010). První autoškola byla v českých zemích založena v roce 1907 v Mladé Boleslavi při továrně Laurin & Klement. Rakousko-Uhersko se díky škole řidičů v Mladé Boleslavi stalo po USA teprve druhou zemí na světě, ve které vznikla autoškola (Kučerík 2010). Mladoboleslavská autoškola připravovala především řidiče z povolání. Další autoškoly vznikly v této době v Praze, Prostějově a Pardubicích. Pardubická autoškola Vincence Chomráka, založená v roce 1910, se stala zřejmě první „netovární“ autoškolou v českých zemích a vedle kurzů pro řidiče profesionály pořádala výuku i pro zájemce z řad širší veřejnosti. S rozvojem autoškol za první republiky souvisí i český vynález – motocykl s dvojím řízením, patentovaný v roce 1938. Umožňoval výcvik žáka společně s instruktorem, který mohl v případě jeho pochybení zasáhnout (Doležalová 2010). V pardubické škole Vincence Chomráka trval kurz 30 dnů a jeho účastníci museli absolvovat praktickou výuku řízení auta, znalost zákonů a také dopravních předpisů. Ty nebyly zpočátku příliš složité. Vůbec první nařízení týkající se motorových vozidel vzešlo v platnost v roce 1900 a určovalo, že rychlost jízdy v uzavřené obci nesmí překročit rychlost koně v klusu. V roce 1910 přibyla povinnost mít na autě poznávací značku. V roce 1931 už zřejmě rychlost koně v klusu řidičům aut v obcích přestala stačit, a tak byl zaveden limit 35 km/hod. Sjednotil se také vzhled prvních výstražných značek, zpočátku byly jen čtyři (Pecák 2010).# ${img{images/automobil_skola_1..jpg}{alone}}$ Dopravní značky v roce 1938 (Zdroj: Horčička 2009c).$# Kurz řízení vozidla trval ve 20. letech 20. století zpravidla osm týdnů. V učebnách už byly technické pomůcky, modely i nákresy součástek automobilů. Zkouška sestávala z praktické jízdy v provozu za účasti inspektora a uchazeč musel při pohovoru prokázat znalosti dopravních předpisů a údržby vozidla (Pecák 2010). Po druhé světové válce začal autoškoly spravovat Svazarm. V roce 1971 byla v autoškolách zavedena vícefázová příprava, která zahrnovala jízdu na trenažéru, jízdu na autocvičišti, teoretickou přípravu, výuku praktické údržby vozidla a teprve nakonec jízdu v provozu. Tento systém patřil k nejlepším v Evropě (Doležalová 2010). Na úrovni středního školství byl v 70. letech 20. století zaveden nepovinný předmět řízení motorových vozidel (Pecák 2010). Na základních školách se od 80. let 20. století objevuje dopravní výchova. Po roce 1989 vznikly soukromé autoškoly. Obsah a způsob vzdělávání v autoškole přestal být celostátně unifikován. Zásadní se stala až konečná zkouška sestávající z didaktického testu a praktické jízdy v automobilu během standardního provozu.$ ${img{images/automobil_skola_2..jpg}{alone}}$ Podklad k žádosti o řidičský průkaz 30. léta 20. století (Zdroj: Horčička 2009a).$#${img{images/automobil_skola_3..jpg}{alone}}$Znamení dopravních strážníků 40. léta 20. století (Zdroj: Horčička, 2009b).$# # **Automobil a doprava do školy**# Doprava do školy má samozřejmě různorodý charakter. Automobil dlouhá desetiletí představoval výjimečný „školní“ dopravní prostředek určený k přepravě žáků výhradně z té nejvyšší sociální vrstvy. Vlivem dostupnosti i pro střední sociální vrstvu obyvatel se automobil stal v České republice na začátku 21. století užívaným a oblíbeným přepravním prostředkem do školy. V posledních letech ve velkých městech zaznamenáváme zvýšenou automobilovou dopravu dětí do základních škol. Tento jev je pravděpodobně způsoben změnou životního stylu rodiny, kdy jeden z rodičů začíná pracovní dobu později a po cestě do práce vozí dítě do školy. Mnoho rodičů ve velkých městech tento způsob dopravy navíc považuje za bezpečnější než posílání dítěte do školy bez dozoru. Po dovršení osmnácti let představuje automobil pro mladé lidi lákavý způsob dopravy do školy. Využití auta je stále mezi studenty považováno za prostředek zvýšení prestiže ve skupině. Současný městský a venkovský architektonický charakter není na větší množství automobilů zastavujících a stojících před školami připraven, což dokládá neexistence dostatečných parkovacích ploch před školami.# # **Automobil jako hračka a didaktická pomůcka ve škole**# Hračky jsou nenahraditelným artefaktem patřící do moderní školy (moderní školou se rozumí protiklad ke škole tradiční založené spíše na herbartovských základech, jako např. memorování, přísná kázeň apod.). Z pohledu školy mají hračky největší význam pro socializaci a edukaci jedince na preprimárním stupni (mateřská škola) a částečně i primárním stupni vzdělávání (první stupeň základní školy). Auto jako hračka je spojeno s genderovou rolí chlapců, tak jako panenka s rolí děvčat. Autíčko patří vedle tělocvičných a hudebních pomůcek k nejčastějším dětským hračkám v mateřských školách. Autíčko jako zmenšený a často velmi věrný model reálného automobilu umožňuje rozvoj fantazie a jemné motoriky dítěte. Model automobilu je možno také použít jako didaktickou pomůcku ve škole. Didaktickou pomůckou jsou materiální prostředky vedoucí ke splnění výchovně vzdělávacích cílů (Maňák 1994). Jde vlastně o učební pomůcky. Podle Maňákovy (1994) taxonomie učebních pomůcek můžeme zařadit autíčko mezi modely, částečně i mezi přístroje (a to především v případě motoru auta). Dále je také ve škole používán obraz automobilu s popisky jeho částí. Nejčastější využití automobilu jako didaktické pomůcky na základní škole je ve fyzice (ukázky fungování zážehových a vznětových motorů) a v cizích jazycích, kdy si žáci pomocí obrazu automobilu s popisky rozšiřují slovní zásobu.# # **Automobilní školství**# Jednou z reakcí na rozvoj automobilismu byl vznik škol, které se na automobily specializovaly. Jde o střední školy a učiliště, tedy úroveň sekundárního vzdělávání. Učební a studijní obory, které se věnovaly a věnují automobilům, jsou automechanik (opravář), autolakýrník, karosář, autoelektrikář a autotronik (diagnostik). Těchto škol je u nás okolo dvou desítek. Na terciární úrovni vzdělávání jde především o umělecké studijní obory zabývající se designem automobilů (transport design schools).# # **Závěr**# Automobil jako fenomén moderní doby zasahuje do oblasti výchovy, vzdělávání a školství velmi významnou měrou. Díky automobilu se např. vytvořil celý segment středního školství, který se mu věnuje. Jaký bude vztah automobilu a školy do budoucna? Jaký je a bude vliv automobilu na edukační proces žáků? Jaký osud bude mít dopravní výchova ve školách, jejímž cílem je vychovat zodpovědné a ohleduplné účastníky silničního provozu? Zodpovídat na tyto a celou řadu podobných otázek by měla (a doufejme, že bude) sociální pedagogika, jejímž předmětem bádání je vztah sociálního prostředí a výchovně vzdělávacího procesu. $ **Literatura**$ Antonine Driving School (2012): //A Potted History of Driving, and the UK Driving Licence//. (online). http://www.drivinglessons-cumbernauld.com/history-of-driving.html.//$ Britannia Driving School (2012): //A brief history of the British Driving Test and The Driving Standards Agency//. (online). http://www.britannia-driving-school.co.uk/cpages.php?pageName=history_of_driving_test.//$ Doležalová, Věra (2010): //Století autoškoly//. (online). http://www.vcm.cz/program/displays/autoskola.html.//$ Horčička, Aleš (2009a): //Okno do historie autoškolství 1.// (online). http://www.asociaceautoskol.cz/zajimavosti-a-clanky/okno-do-historie-autoskolstvi-1-druhy-vudcich-listu.html.//$ Horčička, Aleš (2009b): //Okno do historie autoškolství 2.// (online). http://www.asociaceautoskol.cz/zajimavosti-a-clanky/okno-do-historie-autoskolstvi-2-co-ucini-ridic-kdyz.html.//$ Horčička, Aleš (2009c): //Okno do historie autoškolství 3.// (online). http://www.asociaceautoskol.cz/zajimavosti-a-clanky/okno-do-historie-autoskolstvi-3-vymena-zalozniho-kola-na-obruci.html.//$ Kučerík, Zdeněk (2010): //Didaktické aspekty praktické výuky v autoškolách.// Bakalářská práce. Brno: PdF MU.$ Maňák, Josef (1994): //Nárys didaktiky//. Brno: Masarykova univerzita.$ Pecák, Radek (2010): //Stoletá autoškola. Kdy bylo těžší projít: 1907 či 2010?// (online). http://auto.aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=682738.//$ /a(Jakub Hladík)/aa