Junková, Eliška (16. 11. 1900, Olomouc – 5. 1. 1994, Praha), česká automobilová závodnice a průkopnice <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('automobilismus')">automobilismu</span> v českých zemích. Závodila na vozech <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Bugatti')">//Bugatti//</span>, nejprve jako spolujezdkyně svého manžela Čeňka Junka (1894–1928), posléze sama. Dne 9. května 1926 na jubilejním desátém ročníku závodu Zbraslav – Jíloviště jako první žena v historii zvítězila v absolutním pořadí klasického automobilového závodu, kdy dokázala pokořit početnou mužskou konkurenci, včetně manžela. Do historie *<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sport, automobilový')">automobilového sportu</span> se zapsala i opakovanou účastí v závodě Targo Florio na Sicílii v letech 1927 a 1928. Na její vítězství Velké ceny Německa sportovních vozů na okruhu Nürburgring pak reagoval v roce 1927 spisovatel Eduard Bass verši: „Na německou Velkou cenu stačilo nám vyslat ženu, jenom když je taková jako Eliška Junková.“$
Závodnickou kariéru ukončila v roce 1928 v reakci na smrt manžela, který zahynul při Velké ceně Německa. Od té doby se věnovala organizační práci v oblasti automobilismu. Podílela se například na přípravách výstavby Masarykova okruhu v Brně. V šedesátých letech uveřejňovala motoristické sloupky v populárním časopise //Za volantem//. Její články zaznamenaly mezi čtenářkami velký ohlas a inspirovaly založení Prvního českého ženského automotoklubu, jehož byla Junková předsedkyní. V roce 1970 se autorsky podílela (s Jiřím Svojsíkem) na publikaci //Slovo k řidičkám// (Praha: Mona) a v roce 1972 vydala memoárovou knihu //Má vzpomínka je Bugatti// (Praha: Olympia).$
Literatura:$
Cincibuch, Petr, ed. (2005): //Eliška Junková.// Praha: Foibo Press, s.r.o.
/a(<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav')">Jaroslav Malina</span>)/aa