praktický zubní lékař, odborný asistent Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1973–1978 vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (Masarykovy univerzity) v Brně, obor zubní lékařství.#
Kontakt: MUDr. Jaroslav Pernica, e-mail: pernica@fnusa.cz. /a(Jaroslav Malina)/aa$
$${img{images/Pernica_Jaroslav.JPG}{alone}}$Jaroslav Pernica$
#
/tPernica, Jaroslav: Průšvih/tt$
Lukáš vedl vůz s bravurní jistotou, kterou získal na místních okreskách ještě v době, kdy neměl řidičák a nechávali ho řídit starší kamarádi. Kužely reflektorů odhalovaly silnici metr po metru, ale mohl by jet skoro po paměti.#
Cítil se šťastný, den vyšel přesně tak, jak si ho naplánoval.#
Odpoledne vymámil z otce klíčky od vozu, musel si samozřejmě vyslechnout nezbytné kázání, aby dával pozor, že on nemíní chodit do nemocnice za dvěma pacienty, matka totiž ležela už šestý týden po operaci páteře, a aby nepil. Umínil si, že vzhledem ke svému plánu to dodrží.
Teď svíral volant, ale srdce mu bušilo. Na sedadle spolujezdce vezl Karlu. Koutkem oka hlídal její koleno, slabě osvětlené odrazem od přístrojové desky.$
To mu tedy také vyšlo. Znali se již dávno, ale nijak blízko k sobě neměli, nebyla jaksi příležitost, ale líbila se mu už dlouho.
Na dnešní zábavě ji neustále pozoroval a hodně s ní tančil. Byla přátelská a zdálo se mu, že ji jeho zájem těší. Přijala i pozvání na skleničku, on nepil, ale byl blažený, že ji mohl pozorovat tak zblízka.#
Byla jen o maličko menší než on, měla krátké letní šaty a páskové střevíčky na podpatku dávaly vyniknout jejím štíhlým nohám. Hrála volejbal za brněnský druholigový tým a na její postavě to bylo znát.#
Nemluvili spolu, ale oba cítili příjemné napětí. Už to, že souhlasila, že spolu odejdou dříve než ostatní, dávalo tušit, že oba akceptují následující program.$
Sundal ruku z volantu a pokusil se najít její zápěstí, minul, ale uchopila ho sama a položila si jeho dlaň na stehno. Bylo i v té horké noci příjemně chladné. Krátce se k ní otočil a oba se usmáli. Pak vrátil ruku na volant.#
Po chvíli uvolnil nohu z plynu, přibrzdil před úzkou prašnou odbočkou a pomalu na ni zajel. Zastavil asi po sto metrech houpavé jízdy ve vyjetých kolejích.#
Odepnuli si pásy, ještě zkontroloval zařazenou jedničku. Ruční brzdu zatáhnout nemohl, ta by v Pandičce už vysloveně překážela. Naklonil se k ní, objal ji levačkou okolo ramen a jejich rty se pak dotkly. Cítil mírný závan metabolizovaného alkoholu, ale vůbec to nebylo nepříjemné.$
Páčkou sklápěl sedadlo a pak se jejich těla setkala.#
Miloval se s ní něžně, nespěchal, bylo to prostě krásné.#
Když se blížil k vrcholu, začala tichounce vzdychat. To ho jakoby povzbudilo a pak cítil, jak se i ona vzepřela nohama a …#
V doznívajícím hluku vášně uslyšel krátký ostrý zvuk, ale nevěnoval tomu pozornost. Vychutnával si tu chvíli.#
Když už oba opět seděli na sedadlech a dotýkali se jen prsty, všiml si, že nad oknem je po celé délce vytržena látka ze stropu a čouhají ven kousky molitanu. Všimla si toho také.#
„To jsme tomu dali …“#
„To máš jedno,“ uklidňoval ji.#
Pak nastartoval, vyjel na silnici a po chvíli ji vysadil u domu. Už nemluvili, jen si zamávali. Pantomimicky mu naznačila, aby jí zítra zavolal.#
Jeho zrak zase padl na poškozený tapecírunk. To bude mít táta řečí, ale co …#
Druhý den, když se vyspal, šel za otcem a o defektu mu řekl.#
Pak se šli podívat do auta. Látka byla vytržena v délce asi šedesáti centimetrů.#
Teď začne řvát, pomyslel si. Věděl, jak je na svého Fiata otec opatrný. Ten si na látku sáhl a Lukáš viděl, jak mu rudnou uši a obličej.#
Kupodivu se ale žádná scéna nekonala.#
„Musí se to dát spravit,“ řekl a vysoukal se z auta.#
„Tati, ty se nezlobíš?“ ptal se Lukáš udiveně.#
Otec ale jen cosi zamumlal a zamyšleně odcházel. V duchu si říkal: Musím to ještě dnes odpoledne dát Mirkovi opravit, on to do zítřka spraví. A více než nad tím, že to zase bude stát čtyři stovky, přemýšlel o tom, jak bude kamarádovi vysvětlovat, že stejnou opravu bude za poslední měsíc dělat již potřetí.$#
**Pernica, Jaroslav: Souboj**$
Ing. Jindřich Vačkář stál na balkonu opřen o zábradlí, v ruce cigaretu a shlížel s výšky osmého poschodí dolů na parkoviště. Ne že by trpěl závratí, ale měl za to, že je to zbytečně vysoko, měl jen takový nepříjemný pocit a lehké svírání okolo žaludku.#
Vždy, když dorazil z práce domů, zašel na balkon a vykouřil svou jedinou každodenní cigaretu.#
Pracoval v Zetoru a byl odborník na kuličková ložiska. Svou práci miloval a považoval ji za dobrodružnou a atraktivní. Specializoval se na materiály a úpravy povrchů, měl rád svůj svět výpočtů, nákresů a technických zkoušek v laboratoři. Kdyby tak lidé tušili, jaký je to otevřený svět, jak široká problematika!#
Okolí ho považovalo trochu za podivína, ale on tento názor rozhodně nesdílel. Dodržoval jen svůj pravidelný denní řád a to bylo vše. Měl pružnou pracovní dobu a v zimě chodil až na osmou.#
Ještě mu nebylo čtyřicet, byl vysoký, docela hezký a měl i pěknou postavu – denně dělal své tři série předpisových sokolských dřepů s předpaženýma rukama a tři série po dvaceti klicích. To považoval za dostačující, aby se udržoval v patřičné fyzické kondici.#
Přesto všechno žil sám, neboť, jak by napsal Karel Poláček: „… osud mu nedopřál poznati milovanou bytost.“#
Byl manuálně velmi zručný, místo komory měl malou dílničku odkud se čas od času ozýval zvuk vrtačky, poklepávání kladívka či vysoký tón elektrické pilky. Už během studií postavil funkční varhany poháněné olejovým kompresorem, který pro jeho hlučnost musel umístit na balkon, proraziv pro přívodnou hadici se vzduchem zeď.#
Teď tedy stál na balkoně, pokuřoval a pozoroval opozdilé havrany, kteří směřovali ke svým nocovištím někde u Židlochovic. Bylo dvanáctého prosince, teploměr ale ukazoval 10 stupňů nad nulou, byla opět mírná zima. Havrany měl rád. Ve svém deníku si vedl přesné záznamy o příletu těchto symbolů zimy a rovněž o jejich odletu. Podobně monitoroval i na jaře rorýse. Byla mu sympatická pravidelnost, se kterou se tito ptáci objevují a zase mizí. Vždy jen v intervalu maximálně dvou tří dnů.#
Pak jeho pohled sklouzl dolů na parkoviště a zastavil se na střeše černého auta. Bylo jeho a většinou bylo prvním objektem, který při pohledu s balkonu zkontroloval.#
Byla to Tatra 600 – Tatraplán. Jak se vůz na parkoviště dostal, byla poněkud krkolomná historie. Vůz patřil jeho strýci z Moravského Krumlova a strávil přes třicet let v kůlně. Byl koupen ve zbědovaném stavu, měl být zrestaurován, ale kvůli těžké nemoci strýce k tomu nedošlo.#
Před čtyřmi lety došla Ing. Vačkářovi trpělivost a pustil se do díla sám. Od té doby věnoval každou volnou chvíli vyhledávání kontaktů na odborníky, shánění náhradních dílů a každý víkend jezdil do Krumlova, kde na voze pracoval. Téměř vše, co nekoupil a co chybělo, si udělal sám, doma, nebo ve fabrice. Úplně svému koníčku propadl. A letos v půlce října bylo hotovo, práce byly dokončeny a na voze se skvěl i nový černý lak. Nádhera!#
Po vlastní ose převezl vůz do Brna a zaparkoval před domem. Měl domluveno s ředitelem Technického muzea, že vůz tu bude umístěn jako jeden z exponátů. Pak ale přišel problém. Ředitel mu sdělil, že zatím v expozici není místo, že vůz převezmou až začátkem února.#
Hodně ho to zaskočilo, vůz zpátky převézt nemohl, kůlnu mezitím nechal strýc zbourat.#
Podařilo se mu aspoň od souseda získat předplacené parkovací místo, stálo ho to tisícovku měsíčně, ale měl vůz pod dohledem. Připravil ho na přezimování, vypustil vodu z chladiče,#
espézetku uložil na Dopravní odbor, ušetří tak něco na povinném ručení.#
Učinil i opatření proti nenechavcům – za sklo umístil ceduli s textem – Vůz je trvale monitorován kamerou –, do vozu rovněž nainstaloval prostorový a pohybový alarm.#
Byl rád, že zima je mírná a i předpověď zněla – vánoce na blátě, jeho miláček ji snad přečká bez úhony.#
Čtrnáctého prosince se však stala hrozná věc. Když ráno vyšel ze dveří paneláku a zamířil k svému veteránu, s nevolí zjistil, že na přední kapotě se skví jakýsi koláč o průměru asi osm centimetrů. Byl zelenohnědý s bílými pruhy. Ptačí lejno!#
Zvedl hlavu. Nad vozem seděl na větvi krásný exemplář havrana polního a čechral si peří.#
Podle mohutného zobáku a olysalého kořene to byl zkušený harcovník.#
Asi půldruhého metru za vozem rostl osamělý štíhlý smrk, svou výškou sahal asi do šestého poschodí, dvě třetiny kmene byly holé, jen nahoře měl ještě slušně zachovanou šešulku a pod ní trčela osamělá větev zrovna nad proslavenou pontonovou karosérií.#
Takový plkanec!#
Věděl, co dokáže udělat ptačí trus na laku vozů. Jeho přízeň k těmto zpěvným ptákům byla rázem ta tam.#
Prudce tleskl do dlaní. Samotného ho překvapila intenzita zvuku, který si stěny paneláků předávaly jedna druhé.#
Havran nadskočil, dvakrát mávl křídly a klouzavým letem zmizel mezi domy.#
Ing. Vačkář vytáhl z kapsy kapesník a pečlivě jím mazlavou hmotu setřel.#
Cestou na zastávku ho odhodil do odpadkového koše.#
Odpoledne, když se vracel domů, zamířil ihned k vozu a zkoumal, zda lak není poškozen. Nezdálo se.#
Druhý den ráno byl opět nepříjemně překvapen. Situace se opakovala jako přes kopírák. Na laku lejno, snad ještě větší a tekutější než včera, a havran na větvi! Měl pocit, že je to ten největší, jakého kdy viděl.#
„Ty potvoro …,“ zasyčel nenávistně a opět prudce zatleskal. Efekt nebyl zdaleka tak pozitivní jako včera.#
Pták jen krátce rozložil křídla, pak je opět přitáhl k tělu, otočil se na větvi předkem dozadu a začal krákat. Na opakovaná tlesknutí už nereagoval vůbec.#
Se zaťatými zuby otřel nešťastný majitel historické památky trus, opět kapesníkem, a spěchal na tramvaj.#
Odpoledne ho zapadající sluníčko zastihlo, kterak vystupuje z tramvaje a třímá pod paždí roli nějaké látky.#
Doma se dal do díla. Celtovinu o rozměrech asi 5x3 m obroubil po okrajích na staré singrovce po mamince a na boky našil kožené popruhy s oky.#
Po dvou hodinách práce měl hotovou ochrannou plachtu. Zanesl ji k vozu, přehodil přes střechu, řemeny podvlékl pod spodkem vozu, provlékl oky a zajistil visacími zámky.#
Byl spokojen.#
Dlouho do noci nemohl usnout a byl nemile překvapen, když ho ráno vzbudilo pípání budíku, který si vždy natahoval jen pro jistotu, vždy se totiž budil včas sám.#
Vyletěl z postele, bylo půl osmé, a jeho první spěšné kroky směřovaly na balkon.#
Už shora viděl tu pohromu. Plachta pryč, spokojený havran na větvi a nový pozdrav, tentokrát skoro čistě bílý, na kapotě!#
A následovala už rutinní činnost. Otření lejna, tentokrát připravenými ubrousky, máchání rukama a znázornění hodu kamenem, ale s pramalým účinkem. Bylo vidět, že pták je sice připraven okamžitě odstartovat, ale byl zatím jen v režimu pohotovostním a zjevně vyčkával.#
V práci se panu inženýrovi moc nedařilo, na dotazy kolegů odpovídal roztržitě, občas se dlouze zahleděl z okna, zjevně ho něco trápilo.#
Závěr několikahodinového pozorování kolegy zněl – Jindra Vačkář má babu!!#
Jo, ale leda opeřenou, a to si s pohlavím u havranů nikdo není jist.#
Večer zastihl nešťastníka v pilné práci, dnes přišel domů obzvlášť pozdě, byl v Hornbachu a Kovomatu.#
Pracoval dlouho do noci a výsledkem jeho činnosti byl dřevěný válec délky asi šedesát centimetrů, průměru asi sedm. Zařízení ukrývalo jakýsi píst, který bylo možno stlačit asi třicet centimetrů přes dole upevněnou pružinu a v této pozici jej zaaretovat. Po uvolnění zarážky pružina čelo pístu vymrštila, což bylo provázeno ostrým práskavým zvukem.#
Zařízení pracovalo na principu dětské špuntovky, ale ve větším měřítku, něco mezi šestasedmdesátimilimetrovým ruským tankovým kanónem, americkou bazukou a německým raketometem Nebelwerfer.#
Když se ráno před půl osmou koukl z balkonu, obraz, který se mu naskytl, jej již nepřekvapil. Vše bylo tak, jak má být. Protivník na větvi, hovno na kapotě.#
V klidu se nasnídal a oblékl. Že by pták zatím uletěl, se neobával. Věděl, že na něho bude čekat. Bylo mu jasné, že teď již oba hrají hru „kdo z koho“.#
Než vyšel z domu, ještě na schodech stlačil píst a zařízení ukryl pod kabát.#
Když přišel k vozu, o lejno ani nezavadil pohledem, zato nenápadně vysunul ústí svého panzerfaustu a nasměroval jej k ptákovi.#
Zavřel oči a stiskl spoušť. Rána, která se ozvala mezi domy byla ohlušující. Rychle vzhlédl vzhůru a viděl, jak pták bleskurychle roztáhl křídla a odstartoval. Neodletěl však, nýbrž z výšky asi jednoho metru se opět vrátil do své původní pozice a teď si svého rušitele prohlížel, nakloniv hlavu, nejprve levým a pak pravým okem.
Pan inženýr vzteky zaťal zuby, až mu vystoupily úpony maseteru a zbělely rty.#
Znovu stlačil píst, sáhl do kapsy a vyjmul z ní hrstičku kovových matic, nasypal do ústí, zcela bez zábran namířil vzhůru a odpálil. Rána zase ptáka zjevně znepokojila, neboť krátce pohnul křídly.#
Do předem připraveného plánu se ale vloudila chyba. Pan inženýr špatně odhadl sílu pružiny a hmotnost nálože, protože matice se, vylétnuvše do výše asi dvanácti metrů, v momentě, kdy jejich kinetická energie poklesla na nulu a převahu nabyla obyčejná zemská gravitace, ve své cestě zastavily a nyní se poslušně vracely ke svému majiteli.#
Na jakékoliv záchranné akce bylo pozdě. Vynálezce byl rád, že si pudově přikryl hlavu, nic ho nezasáhlo, ale kovové zabubnování mu signalizovalo, že asi došlo ke katastrofě.#
A skutečně, na střeše vozu byly okem patrné mělké prohloubeninky a asi na čtyřech místech i odloupnutý lak.#
Pan inženýr už ani nehnul brvou, setřel „nadělení“ a měl se k odchodu.#
Pták, který tušil, že dnes se již nic akčního nebude konat, zatím po anglicku zmizel.#
Další den, v pátek osmnáctého, jen cestou k elektrice letmo očistil kapotu a svého mučitele neobdařil ani pohledem. Těžko se dohadovat, co se dělo v havraní hlavě, pravdou ale je, že pana inženýra provázelo intenzivní krákání. Vydržel, ani se neohlédl.#
V sobotu ráno už ani nešel čistit vůz, ale zamířil na první ranní vlak a odjel do Krumlova.#
Pozdravil strýce jen velmi stručně a hrnul se dílny. Tam asi čtvrt hodiny kramařil, přemísťuje různé haraburdí ze strany na stranu. Posléze již držel v ruce kýžené předměty.#
Byly to rezaté stupačky s koženými úpony, pamatoval si z dětství, jak na nich strýc stoupával vzhůru k porcelánovým kalíškům telegrafního vedení, které s ostatními kluky tak rádi rozbíjeli.#
Krátce se následně se strýcem rozloučil a odjel. U domu pak přece jen očistil kapotu, ale nadílka byla již vyschlá a šlo to dosti špatně.#
V dílně oškrábal rez smirkovým papírem a olejem promazal ztvrdlou kůži řemínků.#
Akci naplánoval na pozdní noční čas, aby se nevystavoval pohledům zvědavců.#
Nachystal si také pilku na dřevo a kožené rukavice.#
Navečeřel se a pak si sedl k televizi. Co dávali, nevnímal, cítil jak mu bije srdce a obličej hoří dosud nepoznaným žárem.#
Vydržel do půl druhé. Pak sebral svou výbavu a vyšel před dům. Sedl si na blízkou lavičku a začal si upevňovat stupačky.#
Srponohý přistoupil ke stromu, pilku zastrčenou za pasem a zasekl zuby oblouku do kůry, přenesl váhu a zvedl se asi o půl metru. Obemykaje rukama kmen, zasekl druhou nohu a tak pomalu stoupal vzhůru. Díky svému náročnému cvičení byl v dobré fyzické kondici, ani na okamžik si nepřipustil, že by to nezvládl, ale zjistil, že až tak snadné to není.#
Když vystoupal asi do poloviny výšky holého kmene, koukl se dolů. Skoro se mu zatočila hlava, ani netušil, že ten pohled bude tak hrozný. Srdce mu teď bušilo jako o závod a začal hlasitě funět. Raději se díval vzhůru. K nenáviděné větvi mu zbývalo ještě tak pět metrů. Překonat zbývající vzdálenost mu trvalo nekonečné čtyři minuty.#
Teď! Teď se zachytil levou rukou za větev, znovu zasekl levou stupačku a přenesl na ni celou váhu svého těla, aby se dostal nad ni.#
Ozvalo se ostré prasknutí a levá noha se propadla zpět skoro o půl metru. Kožené řemení přece jen nevydrželo, kanada se vysmekla, uvolněná noha vytrhla zuby z kůry a celá stupačka se řítila k zemi. Pevně objal peň stromu, opíraje se jen o pravou nohu.#
Vzápětí se ozval zvuk tříštícího se skla, jak stupačka dopadla na přední sklo Tatrovky a pronikavé ječení autoalarmu.#
Za pár vteřin se rozzářilo několik oken protějšího domu a vykouklo několik hlav.#
Věděl, že se na stromě dlouho neudrží.#
„Pomoc, pomóóóc!“ vykřikl ze všech sil.#
Pak se děj odvíjel poměrně rychle, ale na stromě se to tak nejevilo.#
Neuplynulo ani pět minut a ozvaly se fanfáry hasičského vozu, provázené kvílením policejní sirény.#
Sundat chlapíka ze stromu byla pro hasiče otázka dvou minut a už se k němu hrnuli strážníci.#
Všechny obklopil hlouček zvědavých sousedů, kteří si přes pyžama narychlo přehodili kabáty.#
Stál zhrouceně, napolo se opíraje o kmen stromu.#
„Co jste tam dělal? Ukažte doklady!“ rozjel se výslech. Vůbec na otázky nereagoval, silně se třesa.#
Zběžně ho prošacovali a za pasem objevili pilku.#
„Co by dělal, byl si uříznout korunku stromu na vánoční stromeček,“ zněl hlas lidu.#
Svezl se po kmeni do sedu a hlasitě se rozvzlykal.#
„Vždyť je to blázen,“ zazněla diagnóza.#
„Tak co jste tam hledal a kdo jste?“ dotírali policisté.#
Neodpovídal, jen jeho oči svítily neuhasitelným plamenem.#
Dorazila i sanitka.#
Uniformovaní muži se radili s hasiči a lapiduchy.#
„Tak jo,“ uslyšel verdikt, „ my ho vezmeme k nám na krizák.“#
Naložili ho jako pokornou ovečku do sanitky a za čtvrt hodiny už seděl před sloužícím lékařem na Krizovém centru Fakultní nemocnice v Bohunicích.#
Ani tam však z něho nedostali ani slovo.#
Po deseti dnech pobytu, když jakž takž obnovili jeho duševní rovnováhu a zjistili totožnost z legitimace Klubu majitelů automobilových veteránů, kterou přece jen objevili v kapsičce kalhot, ho přivezla sanitka k domu. Tam ho vyklopili a chvatně odjeli.#
Jeho první kroky vedly k poštovní schránce. Byla v ní spousta prospektů, ale také výzva Policie České republiky k podání vysvětlení ve věci krádeže se škodou přesahující pět tisíc korun ve stadiu pokusu, poškození cizí věci a podezření pro trestný čin výtržnictví. V poslední obálce byla výzva Hasičského sboru České republiky k úhradě částky šesti tisíc sedmi set třiceti pěti korun za provedený zásah.#
Odpoledne, když se opět zabydlel ve svém bytě, natočil plný kýbl teplé vody, vybavil se saponátem, několika hadry, velkým igelitem a lepící páskou.#
Během hodiny se mu podařilo očistit vůz, jehož okno mezitím nějaký dobrodinec již provizorně přelepil, igelit vyměnil a důkladně zafixoval okraje, sesbíral zbytky skla v interiéru. Docela unaven touto činností se vrátil domů, umyl se a zalehl do postele.#
Spal nepřetržitě až do rána, v sedm se vzbudil, vstal a jeho první kroky směřovaly do kuchyně, kde zapil třímiligramový Lexaurin, kterým ho vybavili v nemocnici.#
Pak znovu ulehl, byla ještě tma, a sestavoval harmonogram činnosti na dopoledne.#
V první řadě zavolá do práce, že má ještě neschopenku, no a pak zkusí sehnat na internetu jiné čelní sklo.#
Když se rozednilo, to už byl po snídani, vyšel na balkon.#
Na větvi smrku neseděl jeden havran, ale dokonce dva. Tomuto počtu odpovídaly i dvě nové skvrny na střeše vozu.#
Nerozčílil se, opřel se o zábradlí a jen zachmuřeně ptáky pozoroval. Podle toho, jak jeden tomu druhému obíral něco na kořeni zobáku, usoudil, že si starý známý přivedl i družku.#
Měl pocit, že i ona ho sleduje, a že se ptá svého partnera: to je on?#
Vrátil se z balkonu a usedl k počítači.#
Nespustil ale stránky Autoveterán klubu, jak měl původně v úmyslu, ale zadal do Googlu heslo „Havrani“.#
Byl vpravdě překvapen množstvím odkazů a několik hodin strávil jejich čtením.#
Odpoledne zavolal do Technického muzea a podařilo se mu napotřetí spojit se s ředitelem. Měli vzrušený rozhovor, ve kterém padaly výrazy jako – naléhavá situace, – projevy vandalismu (blíže to pan inženýr nerozváděl), – ano, rozbité sklo, – pak za nic neručím, a podobně. Vzhledem k prekérní situaci se dal pan ředitel přesvědčit a svolil, aby byl vůz za tři dny, v pátek, dopraven do muzea, kde mu bude poskytnuto útočiště sice na dvoře, ale pod střechou a s ostrahou. Inženýr Jindřich Vačkář si oddechl. Rovněž se spojil s jakýmsi automobilovým nadšencem, který mu slíbil, že by se i sklo dalo asi sehnat.#
Pak se opět vrátil k počítači a pohroužil se do světa ornitologie a speciálně do čeledi krkavcovitých. Prostudoval si články zoologické, četné studie antropologické, prohlédl si obrazy, přečetl básně a povídky. Nejzajímavější se mu jevily materiály popisující běžný život těchto ptáků, jejich chování v přírodě i v zajetí, složitý systém komunikace mezi jednotlivci i mezi hejny, pravidelné rituály. Všichni autoři zdůrazňovali neobyčejnou inteligenci. Neměl důvod jim nevěřit.#
Jeho dosavadní racionální svět techniky začal ustupovat do pozadí a havrani začali vyplňovat jeho nový život tou měrou, že když volal kolega z práce a chtěl rozhodnutí ve věci sporu mezi vývojovým a technologickým oddělení, docela ho odbyl tvrzením, že „vrána vráně oči nevyklová“, a že rozhodne, až se příští týden vrátí do práce.#
Když ještě zajistil transport vozu do muzea, mohl se opět soustředit na ptačí problematiku. Než ráno odcházel čistit vůz, dlouho dvojici opeřenců pozoroval a snažil se uhádnout, na co tak asi myslí, co se jim odehrává v hlavě, jestli mají také nějaké starosti, jestli se na něco těší …#
Ve čtvrtek večer nemohl usnout a maloval si obraz, jak se asi ptáci budou v sobotu chovat, až zjistí, že vůz není na svém místě.#
Ještě před čtrnácti dny by měl zlomyslnou radost, že jim vypálil rybník, ale dnes, dnes věděl, že budou zklamáni. To, co cítil, byla lítost.$#